Plán péče. o: přírodní památku Pod Dračí skálou na období:

Plán péče o: přírodní památku Pod Dračí skálou na období: 2012–2021

Plán péče o PP Pod Dračí skálou

Obsah 1. Základní údaje o zvláště chráněném území........................................................................3 1.1 Základní identifikační údaje .......................................................................................3 1.2 Údaje o lokalizaci území ............................................................................................3 1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí.................................3 1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................4 1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími............................................................5 1.6 Kategorie IUCN..........................................................................................................5 1.7 Předmět ochrany ZCHÚ .............................................................................................5 1.8 Cíl ochrany .................................................................................................................6 2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ..........................6 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .................................6 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti................................................................12 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................17 2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................17 2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup .....................................................................................19 2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............19 3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................20 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ.......................20 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností..................................................................................22 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ......................................................................23 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území.............................23 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ............23 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ........................................................................23 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ..................23 4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................24 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................24 4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................24 4.3 Seznam používaných zkratek ...................................................................................25 4.4 Plán péče zpracoval ..................................................................................................26 Přílohy

Strana 2


1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: kategorie ochrany: název území:

644 přírodní památka Pod Dračí skálou

druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: výnos orgán, který předpis vydal: Ministerstvo kultury ČSR číslo předpisu: 9855/76 datum platnosti předpisu: 10. 2. 1977 datum účinnosti předpisu: 17. 6. 1977

Starší a související předpisy

druh právního předpisu: orgán, který předpis vydal: číslo předpisu: datum platnosti předpisu: datum účinnosti předpisu:

vyhláška (změna kategorie na PR) Ministerstvo životního prostředí ČR 395/1992 Sb. 11. 6. 1992 13. 8. 1992

1.2 Údaje o lokalizaci území kraj: okres: obec s rozšířenou působností: obec s pověřeným obecním úřadem: obec: katastrální území:

Liberecký Liberec Liberec Chrastava Mníšek Fojtka

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí Přírodní památka není geometricky zaměřena a její parcelní vymezení je dosti nejednoznačné. Dle zřizovacího výnosu z r. 1977 byla zřízena na parcele č. 191, resp. v hranicích lesního porostu 138 d10, s udanou rozlohou 0,80 ha. V současnosti má ovšem parcela č. 191 výměru 0,57 ha a přírodní památka ohraničená oplocenkou zřetelně přesahuje na sousední parcely, zejména na severní straně. Jedná se zejména o celé parcely č. 199 a 202/3 a velkou část parcely č. 198/4 m. Přesný rozsah dotčení dalších parcel by bylo možno stanovit teprve na základě geodetického zaměření. Orientačně byla hranice ZCHÚ zaměřena turistickým přijímačem GPS, ovšem se zjevnými nepřesnostmi; výměra takto orientačně vymezené plochy činí cca 0,86 ha. dle současného plánu péče (DUDA 2001) bylo v r. 2001 zaměřeno oplocení lokality včetně stabilizace lomových bodů mezníky, tamtéž je uvedeno, že hranice jsou značeny pruhovým značením a tabulemi se státním znakem na přístupových cestách; v plánu péče navrhováno jednat o vykoupení dotčených soukromých parcel nebo jejich částí po oddělení geometrickým plánem, následně provést přehlášení PP, v plánu péče též navrhována částka 250 tis. Kč na výkup pozemků

Strana 3


Zvláště chráněné území Parcelní vymezení PP Pod Dračí skálou – k. ú. 697591 Fojtka parcela dle KN

druh pozemku

způsob využití

LV

189 191 194/1 194/2 198/4 199 201/3 202/3 Celkem

trvalý travní porost lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek lesní pozemek

– – – – – – – –

39 1 1 1 177 177 177 177

výměra celkem

Výměra v ZCHÚ

část 5714 část? část část 830 15 400 cca 8 650

2587 5714 1932 8715 847 830 15 400

výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí, výměra celého ZCHÚ stanovena odhadem; dle zřizovacího předpisu je součástí přírodní památky jen parcela č. 191, další výše uvedené parcely ale spadají do stávající oplocenky; jižní okraj přírodní památky může nepatrně zasahovat i do rozsáhlé lesní parcely č. 1197, zde se však jedná spíše o nepřesnost katastrální mapy, neboť viditelnou hranici zde tvoří kamenné sloupy oplocení bývalé obory.

Ochranné pásmo Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ, o celkové rozloze cca 2,5 ha. Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma Tabulka 1 druh pozemku

ZCHÚ OP Způsob využití plocha v ha plocha v ha pozemku lesní pozemky 0,80 – zamokřená plocha vodní plochy – – rybník nebo nádrž vodní tok trvalé travní porosty 0,06 – orná půda – – ostatní zem. pozemky – – neplodná půda ostatní plochy – – ost. způsoby využití zast. plochy a nádvoří – – plocha celkem 0,86 –

ZCHÚ OP plocha v ha plocha v ha – – –

– – –

– –

– –

údaje jsou pouze orientační vzhledem k absenci geodetického zaměření

Strana 4


1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími

národní park: chráněná krajinná oblast: jiný typ chráněného území:

Natura 2000 ptačí oblast: evropsky významná lokalita:

ne Jizerské hory CHOPAV Jizerské hory, ochranné pásmo minerálních vod II. stupně ne ne

Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území

1.6 Kategorie IUCN IV. řízená rezervace

1.7 Předmět ochrany ZCHÚ 1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu „Ochrana jediné lokality tisu červeného (Taxus baccata) v Jizerských horách“ (citace z §1 Výnosu MK ČSR ze dne 10. února 1977, č. j. 9855/76) 1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav A. Ekosystémy Tabulka 2 název ekosystému podíl plochy popis ekosystému (kód biotopu) v ZCHÚ acidofilní až květnatá bučina 100 % poměrně dobře zachovalý fragment submezotrofní (L5.4, L5.1) bučiny, v horní části v minulosti hospodářsky ovlivněné, se smrkovou příměsí, v dolní části sukcesního původu (dříve nelesní půda), s hojným jasanem a klenem, zde i bohatší bylinné patro, které je však oproti typickým květnatým bučinám dosti ochuzeno; v podúrovni zejména v nižší části početný tis červený; nestejnověký, strukturně bohatší porost s pestřejší skladbou dřevin, včetně ojedinělé jedle Použité kódy biotopů: L5.1 – květnaté bučiny , L5.4 – acidofilní bučiny

B. Rostliny Tabulka 3 název druhu tis červený – Taxus baccata

aktuální početnost nebo vitalita populace v ZCHÚ cca 90 vzrostlých jedinců (nejstarší přes 10 m vysoké a přes 200 let staré), další tisy v ochranném pásmu; stromy v dobrém zdravotním stavu, obou pohlaví, víceméně plodné, početné semenáčky do 2-5 (10) let, odrostlejší zmlazení takřka chybí

stupeň ohrožení ohrožený*

popis biotopu druhu smíšený porost buku, klenu, jasanu a kulturního smrku, v dolní části sukcesního původu, prosvětlený, těžiště výskytu je v nižší části území s živnější a vlhčí půdou a předchozím nelesním vývojem

*) kategorie ohrožení dle červeného seznamu (PROCHÁZKA 2001), dle vyhlášky 395/92 Sb. zvláště chráněný druh v kategorii “silně ohrožený” Strana 5


1.8 Cíl ochrany Předmětem ochrany PP Pod Dračí skálou je největší populace tisu červeného (Taxus baccata) v Jizerských horách a v Libereckém kraji. Veškerá managementová opatření musí být směřována k zachování populace tisu, včetně zajištění její reprodukce a zdárného odrůstání mladých jedinců. Lokalita by měla sloužit i jako zdroj reprodukčního materiálu pro reintrodukci tisu na další vhodné lokality v Jizerských horách..

2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY

2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů 2.1.1 Geomorfologie a geologie Dle geomorfologického členění ČR (DEMEK et al. 1987) náleží zájmové území do Krkonošsko-jesenické soustavy (subprovincie), Krkonošské podsoustavy (oblasti), celku Jizerské hory, podcelku Jizerská hornatina a okrsku Tanvaldská vrchovina. Přírodní památka je situována v severním úbočí Dračího vrchu (675 m), v nadmořské výšce cca 530-570 metrů. Zaujímá svah střední sklonitosti (cca 20°), na většině plochy výrazně balvanitý (místy až s bloky), mírně deluviálně obohacený. Reliéf vykazuje zřetelné známky dřívějšího antropogenního ovlivnění – několik víceméně vrstevnicových, dnes již jen málo znatelných cest, místy i opěrné zídky z vyskládaných kamenů. Horninovým podložím je dle Geologické mapy ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec porfyrická hrubozrnná biotitická žula karbonského stáří. Jedná se o tzv. fojteckou žulu, která je považována za nejtvrdší z jizerskohorských žul; tmavší zbarvení ji propůjčuje amfibol. 2.1.2 Půdní poměry V půdní mapě ČR 1:50 000, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995) je v zájmovém prostoru vyznačena hnědá půda kyselá (v dolní části) a hnědá půda silně kyselá nevyvinutá (zasahuje shora), substrátem jsou v obou případech kyselá intruziva (zde žula). Dle současného názvosloví půd (Němeček 2001) se jedná o kambizem kyselou, na většině území spíše o kambizem rankerovou, popř. o ranker kambický. Půdy jsou oproti průměru Jizerských hor obohacené živinami ronem a v dolní části území zřejmě i dřívějším hospodářským využitím. Tomu odpovídá i situace v lesní typologické mapě, kdy je na většině území přírodní památky rozlišena edafická kategorie A – kamenitá („acerózní“). 2.1.3 Klimatologie Zájmové území se nachází na pomezí mírně teplé, ale velmi vlhké Liberecké kotliny a chladných a ještě vlhčích Jizerských hor. Dle starého Atlasu podnebí ČSR (VESECKÝ et al. 1958) ještě přísluší do mírně teplé oblasti s okrskem velmi vlhkým, vrchovinovým, vyšší partie Jizerských hor jsou již řazeny do chladné oblasti s mírně chladným okrskem. Průměrné roční teploty pro období let 1901-1950 jsou v citovaném podkladu vyznačeny izotermou 6 °C, průměrná suma srážek za rok izohyetami 900 a 1000 mm. Podobným způsobem situaci hodnotí i nový atlas podnebí (TOLASZ 2007). V novější klasifikaci podnebí ČSSR (QUITT 1971) není poloha území jednoznačná: v daném prostoru se stýkají mírně teplé okrsky MT4, MT7 a chladný okrsek CH7.

Strana 6


2.1.4 Hydrologie Přírodní památka je odvodňována přítoky potoka Fojtka, který se v Mníšku zleva vlévá do Jeřice, ta později (v Chrastavě) ústí do Lužické Nisy – území tedy náleží do povodí Odry. Na území přírodní památky se nenachází žádný stálý tok, při její severozápadní hranici leží malá lesní tůň. V dolní části území jsou patrná i slabá prameniště, vlhké polohy se vyskytují i na východně ležící louce. 2.1.5 Botanické poměry Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a) Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Je ovšem situována do jeho okrajové, méně reprezentativní části, na kontaktu s mezofytikem, zastoupeným zde okresem 48. Lužická kotlina, s podokresem b) Liberecká kotlina. Květena území tak nemá příliš vyhraněný charakter. Celkově je značně chudá, tvořená převážně acidofyty submontánního, případně suprakolinního stupně. Chybí zde jak teplomilnější druhy, tak i druhy horské a rostliny sudetského rozšíření (floristicky jde o nejméně zajímavou část Jizerských hor). Bližší představu o květeně území podává floristický přehled zařazený do přílohy tohoto plánu péče. Potenciální přirozená vegetace. Lokalita spadá do pásma acidofilních bučin podhorského typu, odpovídajících převážně as. Luzulo-Fagetum (viz též NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998). Nejedná se ovšem o typické porosty s vysoce pokryvnou Luzula luzuloides, nýbrž chudší metličkové typy (subas. deschampsietosum flexuosae), do nichž různou měrou proniká i třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a chloupkatá (C. villosa). V deluviálních tvarech terénu jsou spíše maloplošně rozšířeny i ochuzené typy květnatých bučin (as. Dentario enneaphylliFagetum, popř. Festuco altissimae-Fagetum). V minulosti byly tyto živnější typy (jedlo)bučin pravděpodobně hojnější a více vyhraněné, dnes jde však o typy dosti acidifikované a z hlediska floristicko-fyziognomického spíše kapradinové než bylinné. Porosty na výrazných balvanových akumulacích (zejména ve svahových zářezech či prohybech) poněkud inklinují i k suťovým lesům, zejména pak s ohledem na zvýšený podíl javoru klenu. Fragment porostu podobného vzhledu nacházíme i v dolní části zájmového území, zde je však složení stromového patra (převládá jasan s klenem) do značné míry ovlivněno předchozími hospodářskými vlivy, resp. sukcesí na opuštěné zemědělské půdě. Květena území. Lokalita je z minulosti poměrně dobře botanicky zdokumentována, což souviselo mimo jiné s tím, že o ní v 80. letech pečoval pionýrský oddíl Mladí ochránci Jizerských hor, který ji věnoval značnou všestrannou pozornost. V rezervační knize jsou doloženy dva, resp. tři floristické soupisy z r. 1980 a 1983. První vyhotovil J. Burda a je v něm uvedeno 90 druhů, druhý neznámý autor (v rezervační knize chybí titulní strana), který na lokalitě zapsal i několik fytocenologických snímků a prováděl zde též fenologická pozorování, tento seznam čítá 65 druhů. Burdův seznam je i součástí práce druhého autora, byť s dílčími odchylkami. Kuriózní je, že v obou případech nebyl nepozorností do výčtu druhů zařazen nejvýznamnější druh území – Taxus baccata. Rámcový floristický průzkum území přírodní památky provedl i autor plánu péče – zjištěno bylo 58 druhů cévnatých rostlin. Menší počet aktuálně zjištěných druhů lze částečně vysvětlit tím, že průzkum byl proveden až ke konci léta (v srpnu); přesto lze mít za to, že některé druhy dříve uváděné se v území již pravděpodobně nevyskytují. Řada nezvěstných druhů preferuje spíše nelesní biotopy a ve vlastním zájmovém území (tj. uvnitř oplocenky) dnes nacházejí jen velmi omezené existenční podmínky. Nepodařilo se potvrdit výskyt následujících významnějších druhů: Actaea spicata, Blechnum spicant, Galium odoratum, Dactylorhiza majalis (výskyt v rámci oplocenky je značně nepravděpodobný), Daphne mezereum (druh je uváděn a Strana 7


mapově zachycen ještě V. Abrahamem z r. 1999), Galium odoratum, Hepatica nobilis (takřka s jistotou mylný údaj), Imperatoria ostruthium, Lonicera nigra, Melampyrum sylvaticum, Primula elatior, Rosa pendulina, Thalictrum aquilegiifolium, Viola riviniana (s velkou pravděpodobností záměna za V. reichenbachiana). Celkově bylo z území dosud uváděno 110 druhů cévnatých rostlin, reálný počet ale bude vzhledem k výše uvedeným skutečnostem poněkud nižší (zhruba v rozpětí 60-80 druhů). I tak jde ale vzhledem k velikosti lokality a jejímu lesnímu charakteru o relativně vysoký počet, uvážíme-li, že v o něco větší lesní PP Pod Smrkem ve srovnatelné nadmořské výšce bylo zaznamenáno pouhých 25 druhů cévnatých rostlin. Tabulka 4: Druhy rostlin zařazené do červených seznamu uváděné z území přírodní památky vědecké jméno Dactylorhiza majalis Taxus baccata Abies alba Berberis cf. vulgaris Blechnum spicant Daphne mezereum Imperatoria ostruthium

české jméno prstnatec májový tis červený jedle bělokorá dřišťál (obecný ?) – zplanělý žebrovice různolistá lýkovec jedovatý všedobr horní

1980 x x x . x x x

1983 . . . . . . x

2011 . 2 1 1 . . .

čs C3 C3 C4 C4 C4 C4 C4

zchd §3 §2

1980 – floristický soupis J. Burdy z uvedeného roku, 1983 – floristický soupis neznámého autora z r. 1983, 2011 – aktuální zjištění autora plánu péče ze srpna r. 2011, kde 1 = druh vzácně se vyskytující, 2 = druh roztroušený až místy hojný, 3 = druh celkově dosti hojný až obecně rozšířený; čs – kategorie červeného seznamu, zchd – kategorie zvláště chráněných druhů.

K rozšíření tisu v zájmovém území Zájmová lokalita je zdaleka nejvýznamnějším nalezištěm tisu červeného (Taxus baccata) v Jizerských horách. O výskytu tisu v okolí Fojtky existují neurčité záznamy již z první poloviny 19. století, konkrétnější zmínku ale najdeme až v liberecké květeně A. Schmidta z r. 1878. Podrobněji je zdejší výskyt zachycen v práci O. Korschelta z r. 1897 pojednávající o rozšíření tisu v Německu. Překlad příslušné části je uveden v práci HOFMAN & HOFMANOVÁ (1985; tam viz i příslušné originální citace), která se tisům v Jizerských horách a zejména v okolí Fojtky detailně věnuje. Píše se zde mj. toto: „Tisy rostou ve spodních částech svahů. Na sz. svahu v mělké muldě, která pomístně přechází v močáliště, najdeme 5 tisů.... Poněkud výše ve svahu, avšak v přímé blízkosti mezi velkými žulovými balvany rostou dva statné exempláře tisu, skutečné stromy ... Pod posledně jmenovaným stromem a v jeho blízkém okolí bylo pozorováno četné tisové zmlazení od nejmladších semenáčků až po 1 m vysoké stromky. Starší se zakořeňují hluboko mezi žulovými balvany, mezi něž se musí doslova vdrát.“ V navazující části přeloženého textu jsou zmíněny další čtyři tisy, které rostou v širším okolí fojteckého revíru, ve větší vzdálenosti od naší lokality. V pojednání Hofmana a Hofmanové (l. c.) jsou shrnuty i další písemné záznamy o tisech u Fojtky. Ze zprávy E. Webera (1905) autoři vyjímají krom jiného úhyn dvou starých tisů následkem loupání zvěří; údaj se týká tisů ve velké oboře, tedy již mimo zájmové území. Z toho je patrné, že tis je zvěří ohrožován po celou dobu svého života a při vysokých stavech zvěře je tedy nutné jej chránit trvalým oplocením. Podrobnější zpráva o tisech je pak v obsáhlém spisu o historii Fojtky od A. Ressela z r. 1930. Kromě převzatých starších údajů je zde uveden i úřední soupis tisů, které pořídilo četnictvo v r. 1929. Obsahuje výčet devíti tisů s udanou výškou a předpokládaným věkem. Území dnešní přírodní památky se týká pouze položka č. 3: u čp. 19 (majitel Joh. Bechert, parcela 198). Rostou zde dva tisy, jeden je 7 m vysoký a 150-200 let starý, druhý je 9 m vysoký, ve Strana 8


stáří 200 let. Z poměrně malého počtu uváděných tisů (v porovnání se současným stavem) je zřejmé, že se četníci tehdy zaměřili na stromy větších rozměrů a zejména stromy rostoucí v blízkosti zástavby. Řada dnes vzrostlých tisů v té době ostatně ještě neexistovala, k jejich pozdějšímu rozšíření přispělo až poválečné vysídlení německého obyvatelstva a s tím spojený úpadek péče o krajinu následovaný sukcesí dřevin na původně zemědělské pozemky. Podrobnou revizi tisů v oblasti Fojtky (a v Jizerských horách obecně) provedli v l. 1966-1968 J. Hofman a M. Hofmanová se shrnutím výsledků ve výše citovaném, téměř o 20 let později vydaném článku. K lokalitě „Pod Dračí skálou“ autoři uvádějí, že je v Jizerských horách na tis nejbohatší a nejvýznamnější. Zjistili zde celkem 194 tisů, z toho 72 již suchých, dále pak početné jednoroční až tříleté semenáčky. Nejsilnější tis je 13 m vysoký, od země dvoják, z dalších mohutnějších tisů má jede 12 m a obvod 180 cm, dva 10 m a obvod 88 a 89 cm. Dle četnosti obvodových tříd je zastoupení inventarizovaných tisů následující (v závorce je uveden pravděpodobný průměrný věk): do 10 cm (6 let) 83 ks, z toho ale 44 suchých, do 30 cm (23 let) 40 ks, v tom 17 suchých, do 50 cm (46 let) 21 ks, v tom 11 suchých, do 70 cm (68 let) 39 ks (pouze živé), do 90 cm (91 let) 9 ks (jen živé), do 190 cm (205 let) 1 ks živý, do 210 cm (228 let) 1 ks živý. Z hlediska výškového rozdělení je situace následující (v závorce počet suchých stromů z uváděného celkového počtu dané výškové třídy): 05 m: 75 (35) ks, 1,5 m: 56 (31) ks, 3 m: 20 (3) ks, 5 m: 16 (1) ks, 7 m: 15 (2) ks, 9 m: 8 ks, 11 m: 2 ks, 13 m: 2 ks. Na základě vývrtů byl dále stanoven věk u nejsilnějších stromů: 130 a 240 let. V práci jsou dokumentovány i další tisy rostoucí v bližším i vzdálenějším okolí PP Pod Dračí skálou. V „okrsku Dračí skála“ se jedná o další 4 lokality: V balvanech – celkem 11 tisů; Skalka – 19 tisů, U močálu – 16 tisů, Pod Dlouhou horou – 5 tisů. V „okrsku obce Fojtka“, tj. v zastavěném území je na 16 lokalitách popsáno celkem 35 jedinců různého vzrůstu a zřejmě i věku. Zbylé čtyři okrsky s výskytem tisů (Brdo, Zaječí důl, Oldřichov a Ořešník) se již týkají pouze vzácných výskytů jednotlivých stromů. V citované práci jsou dále zmíněny vysazené tisy v Bílém Potoce pod Paličníkem (polesí Zadní Studánka) a tisy na zámku ve Frýdlantu v Čechách. Celkem autoři na zmiňovaných lokalitách (kromě dvou posledně zmíněných) zjistili 205 tisů. Příznačné je, že pouze 4 z nich rostou v souvislém lesním komplexu, všechny ostatní se nacházejí v okrajových částech lesa dříve charakteru selských lesíků, porostlin či přímo nelesní půdy nebo i uvnitř zástavby. Tuto skutečnost autoři připisují ničivému vlivu zvěře v souvislém lesním masivu, kde navíc byla zřízena rozsáhlá oplocená obora. Dalším vlivem (již nezmíněným) je ale zcela jistě intenzivní lesní hospodářství, zejména plošné těžby a s ním související přibližování dřeva, které postihlo okrajové části Jizerských hor již v 18. století, ne-li ještě dříve. Vzhledem k době vyjití článku ve Sborníku Severočeského muzea v Liberci bylo možné již zmínit pionýrskou naučnou stezku vedenou chráněným nalezištěm Pod Dračí skálou. Autoři uvádějí, že zde pionýři zaznamenali 70 jedinců vzrostlých tisů a 364 semenáčků. Jiný záznam, uložený v rezervační knize (z podzimu r. 1978) uvádí 67 vzrostlých jedinců a 286 semenáčků. Novější údaj, patrně z r. 1983 pak hovoří o 76 dospělých tisech a téměř 600 semenáčcích. Nárůst počtu semenáčků nepochybně souvisí s oplocením lokality, k němuž došlo v r. 1980. Mírně vzrůstající počet vzrostlých jedinců je pak dán jejich postupným odrůstáním, později již díky oplocení a též prosvětlení porostu, který HOFMAN & HOFMANOVÁ (1985) označují za přehoustlý. V podrobné inventarizaci V. Abrahama u r. 1999 (v rezervační knize je bohužel uložena pouze mapa, text chybí) je zakresleno již 89 vzrostlých jedinců. Stále je to však nižší počet, než uvádějí na základě šetření z r. 1966 Hofmanovi – i po odečtení suchých jedinců napočítali 122 tisů. Rozdíl lze částečně vysvětlit tím, že některé tisy, které autoři zahrnuli do tohoto počtu, již rostou za hranicemi dnešní přírodní památky. Další pak patrně uhynuly (pozoruhodný je již vysoký podíl suchých tisů – 37 %), z blíže neobjasněných příčin (sucho, nadměrný zástin, poškození zvěří či jiné vlivy).

Strana 9


V r. 2009 prováděl šetření tisů v PP Pod Dračí skálou V. Zatloukal. Potvrdil výše uvedený počet vzrostlých stromů zjištěný Abrahamem, konstatoval však faktické zničení náletů v důsledku rozpadlého oplocení. Blíže se věnoval evidenci tisů vně přírodní památky: mimo zástavbu obce Fojtka zjistil 37 vzrostlých jedinců. Mapka s aktuálním výskytem tisů v okolí Fojtky je zařazena na konci přílohy M7. Aktuální vegetaci tohoto nevelkého chráněného území tvoří výhradně lesní porost, který je tvořen dvěmi vzájemně neostře oddělenými částmi. V horní až střední části svahu (= většina území) se jedná o starší bukovou kmenovinu s nerovnoměrnou příměsí smrku a se spíše vtroušeným klenem. Tato část území měla v minulosti zřejmě vždy charakter lesa, byť i silně prosvětleného. Dolní část území zaujímá poněkud mladší porost sukcesního původu – jedná se o parcely historicky zemědělsky využívané. V současnosti se zde nachází prosvětlený porost s převahu jasanu a klenu v horní etáži a v podúrovni s tisem a lískou. Přimíšeně se vyskytují další dřeviny, prakticky však chybí buk a smrk. Odlišná druhová skladba obou částí porostu má částečné stanovištní vysvětlení (vyšší koncentrace balvanů až bloků a živnější hlinité půdy v dolní části území), podstatnějším faktorem je zde ale odlišná historie porostů. Při východním okraji území jsou pak ve větší míře zastoupeny pionýrské dřeviny – osika a menší měrou i bříza. Bylinné patro je většinou dobře vyvinuto a tvoří je zejména běžné druhy submezotrofních stanovišť. S nejvyšší pokryvností vystupují Athyrium filix-femina, Fagus sylvatica (zmlazení), Oxalis acetosella, Prenanthes purpurea, Rubus fruticosus agg., Vaccinium myrtillus, v dolní části též Acer pseudoplatanus (zmlazení) a Galeobdolon montanum. K častějším druhům náleží též Anemone nemorosa, Calamagrostis arundinacea, Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas, Gymnocarpium dryopteris, Luzula luzuloides, Maianthemum bifolium, Senecio ovatus. Náročnější lesní květena odpovídající květnatým bučinám je kromě již zmíněných druhů jen poměrně slabě zastoupena – jedná se zejména o druhy Melica nutans, Mercurialis perennis, Stellaria nemorum a Viola reichenbachiana, nepodařilo se potvrdit výskyt dříve uváděných druhů Actaea spicata, Daphne mezereum, Galium odoratum, Primula elatior a Thalictrum aquilegiifolium, nebyly zjištěny ani dva keře typické pro podhorské suťové lesy: Lonicera nigra a Rosa pendulina (cf. BURDA 1980). Poněkud podrobnější botanický popis lokality je obsažen v příloze S1. Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch

2.1.6 Zoologie Přírodní památka Pod Dračí skálou, vyhlášená k ochraně porostů tisu červeného, je vzhledem ke svému charakteru a nepatrné rozloze ze zoologického hlediska málo významná. Proto zde nebyly prováděny dosud žádné systematické ani příležitostné zoologické průzkumy a z území neexistují žádné dostupné publikované údaje o fauně. V následujících tabulkách jsou proto uvedeny druhy zařazené v červeném seznamu obratlovců ČR (PLESNÍK et al. 2003) a druhy zvláště chráněné, jejichž výskyt je známý z blízkého okolí a na území přírodní památky je pravděpodobný nebo možný

Strana 10


Tabulka 5: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů kategorie dle ČS

název druhu OBRATLOVCI – VERTEBRATA mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) ropucha obecná (Bufo bufo)

téměř ohrožená

skokan hnědý (Rana temporaria)

téměř ohrožený

ještěrka obecná (Lacerta agilis)

téměř ohrožená

slepýš křehký (Anguis gragilis)

málo dotčený

zmije obecná (Vipera berus)

zranitelný

zranitelná

datel černý (Dryocopus martius)

málo dotčený

krahujec obecný (Accipiter nisus)

zranitelný

krkavec velký (Corvus corax)

zranitelný

kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) lejsek šedý (Muscicapa striata)

zranitelný téměř ohrožený

sýc rousný (Aegolius funereus)

zranitelný

sýkora parukářka (Parus cristatus) žluna šedá (Picus canus) žluna zelená (Picus viridis)

málo dotčený

málo dotčená zranitelná málo dotčená

poznámka k rozšíření, zdroj

vyskytuje se ve smíšených porostech v okolí Fojtky, výskyt na území PP pravděpodobný vyskytuje se plošně v blízkém okolí, výskyt mimo období rozmnožování možný ve vlhkých lesích po celém území Jiz. hor, výskyt na území PP pravděpodobný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt při okrajích PP možný na vhodných stanovištích v okolí, výskyt při okrajích PP pravděpodobný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se ve smíšených porostech v okolí Fojtky, výskyt na území PP pravděpodobný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný vyskytuje se na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný

2.1.7 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů A) Rostlin y Tabulka 6 název druhu tis červený (Taxus baccata)

kategorie dle Vyhl. 395/92 ohrožený

poznámka k rozšíření cca 70 vzrostlých jedinců a větší počet semenáčků převážně ve věku do 5 let, s těžištěm výskytu v dolní části území (vlhčí, trofnější poloha, původně nelesní plocha)

z minulosti uváděný výskyt prstnatce májového (Dactylorhiza majalis; druh ohrožený) se nepodařilo potvrdit a vzhledem k lesnímu charakteru lokality jej ani nelze očekávat Strana 11


B) Živočichové Tabulka 7 název druhu mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) ještěrka obecná (Lacerta agilis) slepýš křehký (Anguis fragilis) zmije obecná (Vipera berus) krahujec obecný (Accipiter nisus) krkavec velký (Corvus corax) kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) lejsek šedý (Muscicapa striata) sýc rousný (Aegolius funereus) plch velký (Glis glis) plšík lískový (Muscardinus avellanarius) veverka obecná (Sciurus vulgaris)

kategorie dle Vyhl. 395/92 silně ohrožený

poznámka k rozšíření

ve smíšených porostech v okolí Fojtky, výskyt na území PP pravděpodobný silně ohrožená na vhodných stanovištích v okolí, výskyt při okrajích PP možný silně ohrožený na vhodných stanovištích v okolí, výskyt při okrajích PP pravděpodobný kriticky ohrožená na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný silně ohrožený na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na ohrožený území PP možný silně ohrožený na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na ohrožený území PP možný silně ohrožený na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na ohrožený území PP možný silně ohrožený na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na území PP možný na vhodných stanovištích v okolí, výskyt na ohrožená území PP možný

všechny údaje poskytl ing. P. Vonička

2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti a) ochrana přírody Výjimečnost výskytu tisu u Fojtky je zdůrazněna již ve starších zprávách z konce 19. a první poloviny 20. století. Nakonec i úřední sčítání tisů z r. 1929 svědčí o snaze zabránit jejich ničení, na němž se v minulosti podíleli jak přímo lidé, tak i lesní zvěř a dobytek. HOFMAN & HOFMANOVÁ (1985) citují novinový článek z listu Venkov z r. 1937, v němž se s nezbytnou dávkou novinářské nadsázky mj. uvádí: „... Vandalismus a neznalost vysekala tam již sta a sta u nás tak vzácných stromů. bylo by záhodno tento háj prohlásit za státní rezervaci a svěřiti ji odborníkům, aby se zachovaly pro budoucnost tyto vzácné stromy. Turisté mají příležitost uviděti něco, co hned tak v cizině neuvidí.“ (Na jiném místě Hofmanovi zmiňují s odkazem na článek E. Webera z r. 1905 lesníka Neuwingera, který oplotil izolovaně rostoucí tis, aby jej chránil před zvěří, po jeho odchodu ale nenašel následovníka a tis byl nakonec zvěří zničen.) Územní ochrany se ale tisy u Fojtky dočkaly až o čtyřicet let později od citovaného článku, v roce 1977. Mohlo tomu ale být již o deset let dříve, neboť na jednání Rady ONV v Liberci dne 1. 9. 1967 bylo schváleno usnesení o zřízení Chráněného naleziště Pod Dračí skálou v k.

Strana 12


ú. Mníšek u Liberce, s vazbou na lesní porost 233 a1 a rozlohou 0,58-0,80 ha dle různých způsobů zjištění. Vlastní vyhlášení bylo však v kompetenci ministerstva kultury, které tak ale z neznámých důvodů učinilo až 10. 2. 1977. Předložení návrhu na chráněné území předcházela inventarizace tisu (HOFMAN & HOFMANOVÁ 1985), kdy bylo v dotčeném území zjištěno 194 vzrostlých tisů, z toho však 72 již bylo suchých. V důvodové zprávě se mj. uvádí: „Zbytek přirozené a dobře se zmlazující tisiny se uchoval na malé lokalitě v lesním porostu 233 a-1 v polesí Kateřinky (Lesní závod Harcov). zmíněný porost je jediným místem v Jizerských horách a v celém Severočeském kraji, kde se tis přirozeně zmlazuje. Proto je navrhována ochrana nad touto lokalitou ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 50/56 Sb. Tisy v porostu 233 a-1 tvoří náletové a nárostové skupiny i hloučky různého věku a vzrůstu, které jsou porůznu roztroušeny v šedesátileté bučině. Na severním okraji porostu stojí několik vzrostlých plodných samičích tisových stromů, jejichž semena roztrušuje ptactvo v nejbližším okolí a zejména v citovaném porostu. Po dohodě s Lesním závodem Harcov bude nutné porost jednoduchým způsobem oplotit, neboť jelení a srnčí zvěř v zimním období s oblibou ničí tuto dřevinu okusem jehličí a větví. Asanační a regulační zásahy se uplatní v LHP – budou povoleny výchovné zásahy v porostu a preferován tis před ostatními dřevinami. Probírky budou usměrňovány se zvláštním zřetelem k specifickým požadavkům na míru světlosti a prostoru a s přihlédnutím ke stádiu vývoje každého jedince.“ Skutečnost, že k vyhlášení chráněno naleziště bylo přistoupeno až v r. 1977, tedy 10 let od předložení návrhu na ochranu, měla zřejmě neblahý vliv na vývoj populace tisu. K oplocení lokality zřejmě nedošlo (anebo jen v malém rozsahu), neboť v pozdějších zprávách je opakovaně upozorňováno na poškozování tisu zvěří a teprve ke konci 70. let je připravována stavba plotu. Zajímavé ovšem je, že se ve zprávách pořízených před r. 1977 píše o „chráněném území“, včetně značení jeho hranic, přestože chráněné naleziště tehdy de iure neexistovalo. Ve zprávách založených do rezervační knihy je uvedeno mj. následující: Návrh opatření z r. 1974: likvidace skládek odpadů, obnova hraničního značení v r. 1975, uvolnění potlačovaných jedinců výchovným zásahem v úrovni, projednání možnosti oplocení celého porostu; (jedinci tisu mladší generace do 4 m výšky trpí přílišným zastíněním, věková složka 5-20 let v porostu chybí úplně, stávající zmlazení do 5 let je místy poškozeno okusem zvěře). 1975: povalený sloup s rezervačním štítem na sz. rohu chráněného území, pruhové značení vyžaduje obnovu; doporučeno zahrnout jedince rostoucí mimo CHÚ do navrhované SPR a provést šetrnou prořezávku porostu; Ve zprávě z r. 1976 uvedeno, že lokalita zahrnuje čtyři pozemkové parcely, popis porostu: smrčina s vtroušeným bukem, břízou, tisem, věk 55 let, zakmenění 10..., v předpisu LHP probírka k podpoře tisu, celkově 8 plm; v rámci péče o CHÚ je třeba neodkladně uskutečnit (dle dopisu ing. Cipry ze dne 16. 4. 1976): doplnění parcelního stavu, zaměření obvodu CHÚ a jeho stabilizaci; podrobná inventarizace dřevin, zvl. tisu; uskutečnit probírku a provést oplocení celého území. 1976: při kontrole Z. Ciprou konstatovány škody okusem na tisu a zjištěné ochozy mufloní zvěře; tis na SV poškozen přibližování dřeva, jižní okraj porostu poškozen pádem špatně usměrněného buku při těžbě na sousední ploše 1976-7: předání CHN do socialistické péče pionýrského oddílu Mladí ochránci Jizerských hor, plánuje se podrobná inventarizace stromových jedinců, v případě tisu u všech věkových kategorií; označení CHÚ tabulemi a pruhovým značením; stabilizace zaměřených lomových bodů – osazení mezníků; provedení úklidu na ploše po provedené těžbě a oplocení CHÚ; další trvalá a soustavná péče o CHÚ. 1977: nové vyhlášení CHN výnosem Ministerstva kultury ČSR č. 9855/76 ze dne 10. února 1977, „k ochraně jediné lokality tisu červeného v Jizerských horách“. Lokalizace na parcelu č. 191 a lesní porost 138 d10, uváděná rozloha 0,80 ha.

Strana 13


1978: v průběhu roku bylo zapuštěno do země 105 sloupů pro zaplocení CHN v jarních měsících r. 1979. Dále bylo provedeno vyklízení spadaných větví z vnitřního prostoru CHN. Bylo vyhledáno 130 semenáčků tisu a označeno kolíky. Po provedení výchovného zásahu došlo k celkovému prosvětlení plochy CHN, což mělo příznivou odezvu v růstu semenáčků tisu. 1980: návrh ochranného režimu a systému strážní služby pro CHN, naučná stezka. Naleziště oploceno drátěným pletivem 150 cm a laťovým oborním plotem; ve spodní části uzamykatelná závěsná vrátka a manipulační vrata, v horní části další vrátka, rovněž uzamykatelná – CHN tak znepřístupněno mimo návštěvní dny (So, Ne, 8-17 hod); na naučné stezce odpočivadla, stanoven režim návštěv; pionýři budou provádět sledování počasí a měřit vzrůst tisů a dalších přírodních jevů. 1980 (zápis J. Burdy): proveden floristický průzkum (90 druhů), vybudována pionýrská naučná stezka (první v Československu) – otevření 13. 6. t. r., postupně má být naleziště doplňováno o další rostlinné druhy tak, aby zde vznikla botanická zahrada v přírodě; celé CHN je již oploceno. 1982 (cca): Návrh způsobů řízení a vývoje v CHÚ – cca 1982. Dosažitelná cílová skladba: blízká přirozené, s maximálním zastoupením tisu červeného; hosp. způsob výběrný, forma skupinová, obmýtí 140, obn. doba 60, obnovní cíl BK 5, JD 1, SM 3, KL, jv, BR, tis 1, výchova: uvolňování tisu, odchylka od HS: veškeré zásahy podřídit podpoře tisu; současné zastoupení dřevin: SM 10, BK, BR, JV, TS. 1987: konstatován úpadek péče o CHN od r. 1986, rozhodnuto o vyjmutí CHN včetně terénní stanice z péče oddílu MOJH; s. Hruškovi uloženo Správou CHKO Jizerské hory provést od září 1987 do září 1988 reinventarizaci všech dřevin, vyznačení semenáčků tisu červeného, lýkovce jedovatého a dalších chráněných rostlin, dále likvidaci náletových dřevin a bylin, opravu oplocení, opravu naučné stezky, likvidaci polomových stromů. 1992 (cca): Návrh způsobů řízení a vývoje v CHÚ. Cílová druhová skladba SM 1, JD 3, BK 5, lp 1, KL, BR; hosp. způsob výběrný, forma skupinová, dílčí obnovní cíl tis, asanace kůrovců stromů bez chem. prostředků, ožínání tisových semenáčků, údržba oplocenky... etc., jen formální věci Další doklady pro 90. léta neměl zpracovatel plánu péče k dispozici.

Z předchozí rekapitulace je zřejmé, že na přelomu 80. a 90. let byla chráněnému území věnována nadstandardní pozornost, především díky činnosti pionýrského oddílu Mladí ochránci Jizerských hor. Bylo proveden dlouho odkládané oplocení celého chráněného naleziště, podrobně zdokumentován výskyt tisu včetně nejmladšího zmlazení, zřízena naučná stezka s průvodcovskou službou (tehdy jediná svého druhu v ČSSR) – volný vstup do území nebyl možný. Bylo též zvažováno zřízení botanické zahrady Jizerských hor a nelze vyloučit, že do území byly přeneseny i některé rostliny, které zde předtím nerostly (viz floristické poznámky). Péče o chráněné území ale postupně upadala, což mělo za výsledek opakované vnikání zvěře do porostu přes poškozené oplocení a zřejmě značné ztráty na zmlazujících tisech. Podrobnosti vývoje v dalších letech nejsou autorovi plánu péče známy, ze současného stavu populace mladých tisů lze ale vyvozovat, že oplocení po delší dobu neplnilo svůj účel a nálety i nárosty tisu byly postupně z velké části vypaseny. Naposledy došlo k rozpadu oplocenky v letech 2008-2009, kdy území přírodní památky bylo po řadu měsíců volně přístupné zvěři (ústní sdělení V. Zatloukala). Následkem toho byly takřka zcela zničeny nálety tisu, které zaznamenal ABRAHAM (2000). V současnosti je nápadný výpadek věkové kategorie cca 5-30 let: nejmladší semenáčky ve věku 1-5 let jsou dosti početné, odrostlejší (nad 0,5 m) se ale vyskytují jen velmi řídce. V posledním plánu péče z r. 2001 jsou stanovena následující opatření a jejich orientační načasování: 2002 – výkup pozemků, oprava oplocení, uvolnění tisu od útlaku okolních stromů, 2003 – přeznačení hranic PP, usnadnění přístupu návštěvníků do oplocenky 2004 – oprava oplocení, údržba naučné stezky 2006 – údržba oplocení, uvolnění tisů 2008 – údržba oplocení 2010 – údržba oplocení Strana 14


Dokumentace managementu: 2003 – rekonstrukce oplocení PP (demontáž starého oplocení a stavba nového drátěného plotu v délce 410 m), výroba informačních tabulí (6 ks stojanů), oprava chodníku naučné stezky (náhrada dřevěných prvků a kamenných stupňů, celkem 200 bm; 2004 – instalace 6 stojanů pro zastavení naučné stezky; 2007 – oprava dožívajícího oplocení, stabilizace kůlů, výměna ráhen, napnutí a doplnění pletiva, více jak 400 m; 2009 – oprava oplocení (440 bm). U předchozí dokumentace a současného stavu území je zřejmé, že oproti záměru nedošlo k výkupu pozemků a především nebyl dán do souladu právní stav se stavem fyzickým (tj. umístění části oplocenky na soukromých pozemcích, které nejsou uvedeny ve zřizovacím předpisu ZCHÚ). Oplocenka se nachází nyní (podzim 2011) ve vzorném stavu a způsob provedení (mj. s použitím dubových kůlů) dává záruku dobré životnosti oplocení (nedojde-li k poškození pádem stromů). Ve velmi dobrém stavu je rovněž naučná stezka, za dílčí nedostatek je možno považovat ztížený průchod (v dolní části vrátka, v horní pouze přelízka), na což bylo poukazováno již v předchozím plánu péče. Naopak neuspokojivé je značení hranic, kdy pruhové značení zřejmě nebylo nejméně 10 let obnovováno a hraniční tabule se státním znakem chybí úplně. b) lesní hospodářství Zájmové území má specifickou polohu při horním okraji zástavby obce Fojtka a jeho vývoj tak má úzkou souvislost s historií osídlení v tomto území. První písemné doklady o existence Fojtky pochází z r. 1559, k založení obce ale došlo ještě před tímto datem (níže položený Mníšek existoval již ve 2. polovině 14. století). Obec náležela k libereckému panství, lesy však patřily panství frýdlantskému. Ve druhé polovině 16. století bylo ve Fojtce evidováno 14 sedláků, 4 zahrádkáři a 7 domkářů. Odlesnění v té době zřejmě zasahovalo vysoko do okolních svahů a příliš se již nelišilo od současného stavu, resp. bylo větší než dnes. Rámcovou představuje nám podává mapa 1. vojenského mapování z 60. let 18. století. Kde to přírodní podmínky alespoň trochu dovolovaly, byla zakládána políčka a louky, svažitější a kamenité pozemky byly využívány jako pastviny. Les byl ponechán jen na pozemcích výrazně balvanitých, pro jiný účel nevyužitelných. Tak tomu bylo zřejmě i ve velké části zájmového území, v rozsahu parcely č. 191. Ta je již ve stabilním katastru (mapování z r. 1843) uvedena jako lesní, zatímco parcely ležící západně, severně a východně jsou pole, louky a pastviny. Tis patrně rostl především v dolní části území, tj. spíše mimo zmíněnou lesní parcelu. Naznačuje to jak přítomnost nejstarších stromů v dolní části ZCHÚ (tedy na dřívějších pastvinách, zřejmě s roztroušeně rostoucími dřevinami), tak i historické údaje, kde tis byl dokládán převážně jako dřevina rostoucí mimo souvislý les. Samotný lesní porost byl zřejmě v minulosti využíván extenzivním způsobem jako drobný les rustikální, tj. byly zde pravděpodobně provozovány obvykle činnosti jako sběr klestu, hrabání steliva, případně i pastva dobytka, těžba dřeva měla víceméně výběrný charakter. Současný porost byl dle věku v LHP (84 let k r. 2002) založen v r. 1918, zřejmě již s významným podílem umělé obnovy smrku. Předchozí porost nebyl plošně vytěžen, byly ponechány bukové výstavky, které se následně staly zdrojem bohaté přirozené obnovy buku. Následkem pozdějších těžeb výchovného charakteru se vytvořila nesouvislá podúroveň, tvořená v hlavní části území převážně bukem. Dolní část území, mimo parcelu 191, měla zřejmě charakter stromových hloučků v extenzivně využívané pastvině, případně louce. Ještě v 50. letech 20. století zasahoval západně od záStrana 15


jmového území klín zemědělské půdy (původně dokonce orné), v severní části území (viz letecký snímek z této doby) se nacházely shluky již dosti vzrostlých dřevin. Přítomnost dřevin v tomto prostoru (na S) je vyznačena již ve stabilním katastru z r. 1843. Západně ležící pozemek č. 194/2 byl zalesněn v r. 1962 (smrkem a v menší míře modřínem), v dolní části dnešní přírodní památky probíhala sukcese náletových dřevin, zejména klenu a jasanu. V současnosti se zde nachází značně věkově i vzrůstem diferencovaný smíšený listnatý porost ve věku převážně mezi cca 60 a 80 lety, s příměsí stromů starších a zejména s mladší etáži. V této části území je také nejvyšší podíl tisů a rostou zde i nejstarší jedinci, kteří se v minulosti vyvíjeli v prostřední extenzivní louky a pastviny, víceméně pod ochranou žulových balvanů a bloků. Zde také probíhalo zejména v poválečném období, po úpadku zemědělského hospodaření, dosti bohaté zmlazování tisu. To zasáhlo i do výše ležícího lesního porostu, jeho určitou překážkou pak zřejmě byl vzrůstající zástin. Cca v r. 1956 (cf. HOFMAN & HOFMANOVÁ 1985) dochází k rozsáhlému hynutí tisu, patrně v souvislosti s velkým suchem. (ze 194 tisů napočítaných v r. 1966 bylo 72 suchých). Další vývoj území je popsán v předchozí stati věnované ochraně přírody. V r. 1967 bylo zřízeno chráněné naleziště, v r. 1977 bylo území znovu vyhlášeno výnosem ministerstva kultury. V r. 1980 bylo území o rozloze cca 0,8 ha po dlouhých odkladech konečně oploceno, ještě předtím byly provedeny výchovné těžby pro uvolnění tisu. Dále již do porostů nebylo významněji zasahováno, pouze bylo udržováno (obnovováno) oplocení a zařízení naučné stezky. c) myslivost Lokalita se nachází v oblasti s tradičně vysokými stavy spárkaté zvěře. Jedná se o zvěř srnčí a zejména v zimním období i zvěř jelení, z nedávné doby je dokladován i výskyt zvěře mufloní. Častý je též výskyt zvěře černé. Severní okraj přírodní památky tvoří zbytky starého oplocení velké obory, zřízené v r. 1848-1852 majiteli frýdlantského panství na výměře 55 km2, vlastní zájmové území ale již leželo vně této obory, což zřejmě mělo zcela zásadní význam pro zachování tisu v tomto území. Vysoké stavy zvěře totiž měly neblahý vliv na přežívání mladých i vzrostlých jedinců tisu, což lze i historicky doložit. Naprostá většina tisů, které se dochovaly do dnešních dob, roste mimo souvislý lesní porost, v bývalých selských lesích nebo ve značně nesouvislých stromových formacích v blízkosti zástavby. Poškozování tisu zvěří je aktuální i v dnešní době a bylo důvodem, proč lokalita byla již v r. 1979 celá oplocena (požadováno to bylo již v návrhu územní ochrany v r. 1967). Údržba plotu v neporušeném stavu je dnes nejdůležitějším úkolem managementu chráněného území a lze vyslovit názor, že jde o úkol časově neomezený. d) rekreace a sport Přírodní památka je zpřístupněna naučnou stezkou, která tvoří odbočku z blízké zeleně značené turistické stezky. Naučná stezka byla vybudována již v r. 1980 a byla tehdy spravována pionýrským oddílem Mladí ochránci Jizerských hor. Byla zde zřízena průvodcovská služba, bez průvodce nebyl vstup do oploceného území možný. Dnes je území volně přístupné, vstup do oplocenky je v dolní části zajištěn prostřednictvím vrátek (případně přelízky), v horní části se nachází pouze přelízka. Teoreticky hrozí, že návštěvník vrátka neuzavře a umožní tak vstup zvěře do území. Zda k tomu skutečně dochází, není ovšem autorovi plánu péče známo. V území nebyly pozorovány zjevné škody vyplývající z turistické návštěvnosti. Současný stav lze tak považovat za vyhovující.

Strana 16


2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne 8. 12. 1967. Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením vlády č. 40/1979. Lesní hospodářský plán pro LHC Obec Mníšek, platnost 1. 1. 2002–31. 12. 2011. Územní plán obce. Územní plán je odsouhlasen Správou CHKO JH, která v něm uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů OPK – hranice CHKO včetně zonace, hranice MZCHÚ včetně OP, ÚSES, VKP, lokality zvláště chráněných rostlin a živočichů, resp. EVL a ptačí oblast.

2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch 2.4.1 Základní údaje o lesích Tabulka 8 Přírodní lesní oblast Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod Výměra LHC v ZCHÚ Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Nižší organizační jednotka

21 – Jizerské hory a Ještěd LHC Obec Mníšek 0,55 ha* 1. 1. 2012 – 31. 12. 2021 Obec Mníšek –

*) uvedená výměra se týká pouze psk 332 G9, která je do ZCHÚ zahrnuta celá; dále do PP zasahují další lesní porosty, zčásti i v LHC Jablonec nad Nisou a lesní parcely bez hospodářského zařízení

Typologické hodnocení. Převážnou část území přírodní památky zaujímá SLT 5A, pouze v jz. cípu do území okrajově (ve větší míře než je vyznačeno v typologické mapě) zasahují méně exponované polohy se SLT 5N. Převažující lesní typ 5A3 označuje (sub)mezotrofní svahové polohy s vysokým podílem balvanového skeletu, oproti okolnímu terénu obohacené humusem a částečně i vláhou. Odpovídající potenciálně přirozenou vegetací je ochuzená květnatá jedlová bučina s klenem. Příměs jasanu a dalších dřevin v současné skladbě je výsledkem sukcese na původně odlesněných a jinak antropicky ovlivňovaných plochách. Tabulka 9: Přehled výměr a zastoupení lesních typů Přírodní lesní oblast: 21 – J izers ké hor y a J eštěd Lesní typ (LT) 5A3 5N1

Název LT klenová bučina kapradinová kamenitá kyselá jedlová bučina s kapradí osténkatou

Přirozená dřevinná skladba* BK 5, JD 3, KL 2, JS, JL BK 5, JD 3, SM 1, KL 1

Celkem

Výměra Podíl (%) (ha) 0,50 94,93 0,03 5,07 0,53

100,00

*) údaje v desítkách procent, druhová skladba dle OPRL, výměry LT stanoveny digitalizací, pouze pro psk 332 G9.

Porovnání přirozené a současné skladby lesa V další tabulce je porovnána přirozená druhová skladba zastoupených lesních typů podle modelu ÚHÚL s aktuálním složením lesních porostů odvozeným z terénního šetření. Zde je přeStrana 17


devším nutno zdůraznit, že současná druhová skladba byla zjišťovaná na širším území než skladba přirozená. Severní část území, která leží mimo evidované porosty, má přitom pestřejší druhovou skladbu, která se výrazněji odchyluje od modelu přirozené skladby. Z porovnání je zřejmé, že v obou skladbách je hlavní dřevinou buk, jehož zastoupení ale ani v jednom případě nepřesahuje 50 %. U dalších dřevin jsou již výraznější rozdíly: druhou nejhojnější skladbou současné skladby je smrk, jehož předpokládané přirozené zastoupení je pouze stopové, opačná situace je u jedle bělokoré, které má v přirozené skladbě téměř 30% podíl, zatímco aktuálně se v území vyskytuje jediný vzrostlý jedinec této dřeviny. Třetí nejhojnější dřevinou aktuální skladby je jasan, který je dle modelu přirozené skladby pouze dřevinou slabě vtroušenou, naproti tomu zastoupení klenu je v přirozené skladbě až dvakrát vyšší než ve skladbě současné (byť reálný současný podíl může být o něco vyšší než je zde uvedeno). Předmětem ochrany území je tis červený. Ten se vyskytuje v podúrovni, což poněkud ztěžuje vyjádření jeho plošného podílu, neboť porost je hodnocen jako jednoetážový. Celkový podíl tisu v aktuálních porostech je odhadem stanoven na 5 %, s přihlédnutím k nepřesnosti stanovení je možné uvažovat maximálně 10% podíl. (V této souvislosti je zajímavé, že LHP pro psk 332 G9, která ale pokrývá jen část výskytu tisu v území, uvádí 20 % tisu – to lze ovšem považovat za dosti nadsazené.) V podúrovni se rovněž vyskytuje hojná líska, která se ve výčtu dřevin v LHP zpravidla opomíjí, byť v daném případě dosahuje podobného výškového vzrůstu jako tis. Tabulka 10: Přirozená a současná skladba v území Zkratka SM JD TS

Název dřeviny

smrk ztepilý jedle bělokorá tis červený

BK buk lesní KL javor klen JVM javor mléč JS jasan ztepilý JLH jilm horský BR bříza bělokorá OS topol osika Celkem

Současné Současné Přirozené Přirozené zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%) Jehličnaté 0,17 20,00 0,00 0,51 + + 0,15 28,10 0,04 5,00 (+) (+) Listnaté 0,37 43,00 0,25 48,10 0,09 10,00 0,10 19,49 0,02 2,00 0,12 14,00 0,01 1,90 + + 0,01 1,90 0,02 2,00 0,03 4,00 0,87 100,00 0,53 100,00

v podúrovni se dále vyskytuje početná líska, která není do tabulky zahrnuta

Stupně přirozenosti lesních porostů. Jediná dílčí plocha zahrnující jak porostní skupinu 332 G9, tak i níže ležící lesnicky neevidovaný porost na soukromých pozemcích je možné označit jako les přírodě blízký, blížící se lesu přírodnímu. V hlavní části území v minulosti probíhaly hospodářské zásahy, byl zde plošně vysazován smrk, prováděly se výchovné i nahodilé těžby. Porost má ovšem relativně zachovalou přirozenou druhovou skladbu díky uplatnění přirozené obnovy buku (zajímavostí je zde i ojedinělý výskyt jinak v okolí vzácné jedle). V posledních cca 40 letech se v území provádějí jen omezené regulační zásahy sledující zájmy ochrany přírody. Specifický charakter má porost v dolní části území, který vznikl sukcesí na dříve zemědělsky extenzivně využívané půdě. Tento porost má nápadně odlišné druhové složení a je sem soustředěn výskyt většiny tisu.

Strana 18


Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů Příloha M6: Lesní porostní mapa Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch

2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do území a závěry pro další postup Dosavadní vývoj porostu, včetně ochranářských zásahů, byl již podrobně diskutován v kapitole 2.2. V současném plánu péče (DUDA 2001) je požadována pravidelná údržba (ve dvouletých intervalech) oplocení a naučné stezky, dále též uvolnění tisů. Dle dokumentace managementu poskytnuté zadavatelem byla provedena rekonstrukce oplocení v r. 2003, s následnými opravami v r. 2007 a 2009, v r. 2003 byla též realizována oprava chodníku naučné stezky, v r. 2004 bylo instalováno 6 informačních tabulí. O uvolňování tisu není záznam. Nedošlo k zamýšlenému výkupu pozemků a především k novému vyhlášení přírodní památky na základě geodetického zaměření (v plánu péče je sice zmínka o proběhlém zaměření, v terénu jsou osazeny mezníky, v katastrální mapě ale přírodní památka zanesena není). Současný stav území lze považovat za dobrý, do budoucna je však třeba vytvořit podmínky pro odrůstání tisového zmlazení, neboť v porostu téměř chybí výšková kategorie 0,5-2 m, patrně v důsledku opakovaného ničení odrůstajících semenáčků zvěří v posledních desetiletích.

2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Vznik závažných kolizních situací se nepředpokládá, veškerá opatření je třeba směřovat na podporu tisu, cílem by však mělo být zachování určité druhové pestrosti porostu, tj. neměla by vzniknout souvislá tisová etáž, ale je třeba v dolní etáži zachovat určitý podíl mladého buku, klenu, případně dalších dřevin. Jde tedy o přiměřené potlačování (výřez) konkurujících dřevin s respektováním smíšenosti.

Strana 19


3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání a) péče o lesy Rámcová směrnice péče o les Směrnice č. Kategorie lesa 1

les zvláštního určení

Soubory lesních typů 5A, 5N

Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa SLT základní dřeviny meliorační a zpevňující dřeviny ostatní dřeviny 5A BK 5-8 KL 1-3, JS 1-2, JD 1-2, JVM tis 2-5 (v podúrovni) 5N BK 7-9 JD 1-2, KL +-1 SM +-2, tis A – porostní typ smíšený listnatý s převahou buku a tisem v podúrovni Základní rozhodnutí Hospodářský způsob (forma) výběrný jednotlivý až skupinový Obmýtí

Obnovní doba

fyzický věk

nepřetržitá

Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty strukturně bohatý, smíšený porost s převažujícím bukem a hojným podúrovňovým tisem, volněji zapojený, umožňující nepřetržité zmlazování tisu Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií výběrnými těžbami udržovat porost ve volnějším zápoji, přednostně těžit smrk, v dolní části podporovat buk, minimalizovat poškození plotu těžbou dřeva, těžby provádět v letním období, kdy je riziko poškození zpřístupněného porostu zvěří nejnižší, vytěžený SM vyklidit, další dřeviny ponechat na zetlení Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu pouze přirozená obnova, vzájemný podíl dřevin usměrňovat výchovnými zásahy, v dolní části území usilovat o vyšší podíl buku, výše podporovat příměs klenu a dalších dřevin, na JZ po prosvětlení podsadit jedli Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií pravidelná a důsledná údržba oplocenky, včas odstraňovat zjištěné nedostatky, případné těžby koordinovat s opravami oplocenky; prosvětlovací výchovné zásahy pro uvolnění tisu Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií na území PP bez opatření Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií kalamitní hmotu menšího objemu nezpracovávat a ponechat ne zetlení v porostu, pouze s nezbytnými zásahy k udržení celistvosti oplocení, v případě rozsáhlejších škod část zpracovaného dřeva vyklidit Poznámka uplatňovat citlivé obnovní postupy v okolních porostech, podporující přirozenou obnovu buku, případně i dalších dřevin a větší prostorovou diferenciaci, provádět včasné asanační těžby aby se minimalizovalo riziko pádu stromů (resp. souší) na oplocení

Příloha M4: Lesnická mapa typologická Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů

Strana 20


3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území a) lesy Prvořadým cílem managementu je udržet a ideálně i rozhojnit populaci tisu červeného. Toho lze dosáhnout zejména dvěma prostředky: důslednou ochranou porostů před škodami zvěří a vytvořením vhodného světelného režimu. Současný stav, kdy v porostu takřka chybí věková kategorie cca 5 (10) – 30 let je neuspokojivý a v případě přetrvávání by mohl mít za následek, že populace tisu bude postupně vymírat. Zdá se, že absence odrostlejšího zmlazení má příčinu v dřívějším porušeném oplocení, a to zřejmě ještě v nepříliš vzdálené době. Svoji roli může sehrávat i přílišná zapojenost stromového patra, pod nímž tis jen pomalu odrůstá. Tento vliv je ale spíše druhořadý, neboť porost je po dřívějších výchovných těžbách dosti rozpojen; určité omezení ovšem může představovat místy hustější dolní etáž, případně i semknutější bylinné patro tvořené ostružiníkem, kapradinami a různými bylinami. Je třeba mít na vědomí, že zejména v dolní části území, která je bohatší živinami, povedou případné probírky k rozmachu keřového a bylinného patra, které ve výsledku může znamenat pro odrůstání tisu větší problém než souvislejší patro stromové. Naproti tomu na chudších stanovištích v horní a zejména jz. části území bude odezvou na prosvětlení zejména silnější zmlazování buku; tyto kyselejší polohy jsou ovšem pro růst tisu již méně vhodné. Pro následující období je tak především třeba soustředit se na údržbu oplocení. Opravy je třeba plánovat v závislosti na stavu, který musí být prověřovat při pravidelných kontrolách (alespoň dvakrát ročně). První kontrola by měla být provedena hned po sejití sněhu, kdy by vniknutí zvěře do porostu bylo zvláště nebezpečné. Druhá kontrola by měla následovat na podzim, resp. před začátkem zimního období. Oplocení je nutné zkontrolovat také vždy po velkých větrných polomech. Zjištěné závady by měly být odstraněny v nejkratším možném čase, aby riziko poškození zmlazení (starší tisy se aktuálně nejeví zvěří ohrožované) bylo sníženo na minimum.. Odrůstající tisy (ve výšce nad 0,3) je vhodné uvolňovat od útlaku jiných dřevin, případně i bylin. Toto lze často provádět s použitím jednoduchých ručních nástrojů (velké zahradnické nůžky, pilka). Po zralé úvaze lze přistoupit i k výřezu (kácení) větších stromů. Tyto prosvětlovací těžby by ale neměly vést k výrazné redukci jedné etáže a tím ke vzniku víceméně jednovrstevného porostu. Rovněž je třeba dbát o zachování smíšenosti porostu zhruba kopírující přirozenou druhovou skladbu. Při kácení je třeba dohlédnout, aby pádem stromu nedošlo k poškození okolních tisů a nebylo narušeno oplocení. Protože v případech kácení některých vzrostlých stromů bude nevyhnutelné strom usměrnit do oplocení, musí být příslušná část plotu nejprve demontována a po těžbě a případném vyklizení dřeva (u smrku) opět postavena. Těžby tohoto rozsahu nejsou pro toto decenium navrhovány (při rozumném rozsahu nejsou ale ani vyloučeny), do budoucna je ale třeba s nimi počítat. V rámci těžeb je vhodné snížit i zastoupení smrku v horní části území. Při další rekonstrukci plotu navrhuji zbudovat vrata, resp. samostatně demontovatelná pole plotu pro vyklizení vytěženého dřeva z porostu. To se týká pouze dřeva smrkového, dřevo listnaté je vhodnější nechat v porostu k zetlení. V jihozápadní části území dále navrhuji provést po předchozí prosvětlovací těžbě podsadbu jedle. Přírodní památka by měla sloužit i jako reprodukční základna pro rozšiřování tisu na další lokality v Jizerských horách. Přednostně by mělo jít o sběr semene a teprve v případě dostatku zmlazení i vyzvedávání náletů a jejich dopěstování ve školkách. Velkou pozornost je třeba věnovat výběru lokality pro výsadby tisu. Tis je enormně poškozován zvěří, vzhledem k velmi pomalému růstu je mnohem více ohrožen než jedle, jejíž znovuzavádění do lesů Jizerských hor i tak naráží na vážné obtíže. Proto by měl být tis vysazován jen tam, kde bude co nejlépe ochráněn před zvěří. Ideální je kombinace přírodních a umělých překážek (obtížně přístupný Strana 21


balvanitý terén + oplocenka, nejlépe ještě v kombinaci s individuálními ochranami). Je třeba počítat s nutností udržovat oplocení po dobu 30-40 let, nejlépe i trvale. Pokud toto není možné zajistit, je třeba zvážit účelnost takových výsadeb, neboť riziko nezdaru je velmi vysoké. rovněž je třeba přihlédnout ke stanovištním podmínkám, neboť tis preferuje půdy bohatší živinami a zejména bázemi a půdy svěže vlhké (ne však příliš zamokřené); na kyselých půdách edafické kategorie K, které v Jizerských horách převažují, již příliš neprospívá. Samotná přírodní památka je poměrně velmi malých rozměrů a potenciál pro rozšíření tisu v jejich hranicích je omezený: v podstatě se jedná již jen o zahušťování porostu, přičemž toto lze akceptovat jen do určité míry – není žádoucí vznik souvislého tisového porostu. Rozšíření přírodní památky do okolních porostů se za současné situace (i s přihlédnutím ke stanovištním podmínkám) nejeví příliš vhodné. Výhledově tak lze uvažovat o zřízení nové plochy pro reintrodukci tisu v širším okolí zájmové lokality (víceméně v okolí Fojtky). Tato nová plocha musí být samozřejmě trvale oplocená, její rozloha z hlediska životaschopnosti populace by měl být přinejmenším 1 ha, lépe však větší. Zřízení takto velké plochy by ale měla předcházet ověřovací výsadba v menší oplocence (nebo více malých oplocenkách). Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich

b) péče o rostliny Problematika ochrany populace tisu červeného (Taxus baccata) je rámcově řešena v předchozí stati. Za současného stavu není nutné podnikat záchranná opatření spočívající v posilování populace rostlinami vypěstovanými ve školkách nebo dokonce in vitro. Plně postačuje udržování populace in situ bez jejího přímého ovlivňování. Je však žádoucí usilovat o rozšíření tisu i na další lokality v oblasti Jizerských hor, jak bylo také zmíněno v předchozím textu. c) péče o živočichy V případě trvajícího nedostatku přirozených hnízdních dutin je vhodné rozmístění hnízdních budek pro dutinové druhy pěvců. Jiná opatření v péči o živočichy nejsou vyžadována.

3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu zásahů a přehledu činností Ochranné pásmo přírodní památky je stanoveno „dle zákona“ v šířce 50 m po celém obvodu, jeho výměra činí cca 2,5 ha. Náleží sem převážně mladší lesní porosty, většinou s převažujícím smrkem. Dále sem zasahuje svažitá louka při východní a severovýchodní hranici území a diferencovaný porost sukcesního původu, který je pokračováním porostu v severní části rezervace. Při sz. okraji území se nachází i menší tůň. Na různých místech ochranného pásma jsou roztroušeny ještě dosti početné tisy. Tyto stromy jsou v dobrém stavu, chybí však zmlazení, neboť porosty jsou vystaveny volnému působení zvěře. Cílem managementu ochranného pásma je ochrana těchto tisů před poškozením a dále šetrné hospodaření v porostech podporující přirozenou obnovu buku, případně dalších stanovištně vhodných dřevin. Vhodné je udržovat porosty ve volnějším zápoji, aby se umožnilo zmlazování tisu, toto je však nutné chránit před zvěří plocením nejlépe v podobě malých udržovaných oplocenek. Výhledově by se tyto dnes převážně smrkové porosty měly změnit na porosty převážně bukové, nestejnověké a udržované ve volnějším zápoji (pro zvýšení přístupu světla do porostů v přírodní památce). Porosty je třeba udržovat v takovém stavu, aby se omezilo riziko pádu stromů na oplocení PP. Požadavek šetrného využívání se týká i přilehlých luk, kde je současný režim využití vyhovující. Strana 22


3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Přírodní památka patrně není geodeticky zaměřena i když po jejím obvodu jsou osazeny mezníky. Požadavek na geodetické zaměření byl v minulosti vznášen opakovaně, snad poprvé v r. 1976, kdy ve zprávě ing. Z. Cipry je uvedeno, že „s ÚHÚLem bylo dohodnuto zaměření obvodového polygonu CHN (včetně vypořádání parcelního stavu a promítnutí změn do operátu SGK)“.Ve stávajícím plánu péče je pak uvedeno, že v r. 2001 „bylo zaměřeno oplocení lokality včetně stabilizace lomových bodů mezníky.“ Na dalším místě plánu péče se ale uvádí: „Po zpracování geometrického plánu, případně vykoupení pozemků je nutno provést přehlášení PP, aby byly v ZCHÚ zahrnuty i pozemky s výskytem nejstarších exemplářů“. Dále je zde odkazováno na existující pruhové značení hranic PP a tabule se stáním znakem na přístupových cestách. Současný stav (2011) je ale takový, že pruhové značení je již velmi zašlé, místy až nezřetelné, zřejmě více jak 10 let neobnovované. Hraniční tabule se státním znakem nebyly nalezeny vůbec. Uvedené nedostatky je nutné co nejdříve odstranit, průběžnou údržbu značení provádět cca 1x za 5 let, v případě potřeby i častěji.

3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Provést geodetické zaměření přírodní památky v rozsahu stávající oplocenky. Zvážit možnost výkupu pozemků soukromého vlastníka v dolní části území. Provést nové vyhlášení přírodní památky.

3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Přírodní památka je zpřístupněna naučnou stezkou. Současná návštěvnost nemá zjevné negativní vlivy na předmět ochrany území a proto nevyžaduje regulaci.

3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Územím přírodní památky prochází naučná stezka, naposledy rekonstruovaná v r. 2003 a 2004. Zařízení stezky, tj. povalové chodníky, přelízky a vrata v oplocence a informační tabule je třeba dle potřeby udržovat v dobrém stavu.

3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území V desetiletých intervalech provádět inventarizace tisů, včetně zmlazení – to je velmi důležité i pro ověření efektivity prováděných opatření. Do inventarizace zahrnout i okolní pozemky s výskytem tisu. Zvážit obnovu číslování tisů (vzrostlých stromů, případně i zmlazení) – dřívější značení štítky a kolíky již není v terénu dohledatelné.

Strana 23


4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Druh zásahu (práce) a kvantifikace

Orientační náklady za rok (Kč)

Jednorázové a časově omezené zásahy geodetické zaměření obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 1-2x zpracování nového plánu péče inventarizace tisů podsadby jedle (včetně předchozího prosvětlení) údržba naučné stezky Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč) Opakované zásahy údržba oplocenky (1x za 2 roky, resp. dle potřeby) uvolnění tisu pročistkami a menšími těžbami Opakované zásahy celkem (Kč) N á k l a d y c e l k e m (Kč)

Orientační náklady za období platnosti plánu péče (Kč) 30 000,30 000,30 000,40 000,10 000,100 000,240 000,-

20 000,2 000,-

100 000,20 000,120 000,360 000,-

Pozn.: V tabulce nejsou uvedeny náklady na případný výkup pozemků.

4.2 Použité podklady a zdroje informací ABRAHAM V. (2000): Tis červený (Taxus baccata) na lokalitě Pod Dračí skálou. – Ms. [Středoškolská odborná práce, Gymnázium a Sportovní gymnázium Dr. Randy 13, Jablonec nad Nisou]. ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha. DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp. DUDA J. (2002): Plán péče – přírodní památka Pod Dračí skálou 2002-2011. – Ms. 26 p. [depon. in: správa CHKO Jizerské hory, Liberec] HOFMAN J. & HOFMANOVÁ M. (1985): O tisech v Jizerských horách. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec, 14: 85–109. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) – Ústř. Ústav Geol., Praha. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1990): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-12, 03-11 Frýdlant. – Ústř. Ústav Geol., Praha. CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp. MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. – Praha, 714 p. MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha.

Strana 24


MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206. NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. – 78 p., ČZU Praha a VÚMOP Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). – Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem. PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. [eds] (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, 22: 1–183. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, Praha, 18: 1-166. QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa). SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia, Praha, 103-121. TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc. TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. – Knižnice Jizerských hor, Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68. TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-12, 03-11 Frýdlant. – Český Geol. Ústav, Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha. VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování evidenci a označování chráněných území. ZATLOUKAL V., KADERA J., MÁNEK J. & ČURN V. (2001): Inventarizace a genetická diverzita tisu červeného ve ZCHÚ ČR jako podklad pro záchranná opatření a pro jeho reintrodukci. – Ms. [depon. in: Správa NP a CHKO Šumava, HTML verze na adrese www.npsumava.cz/storage/ tis/inventar.html]

4.3 Seznam používaných zkratek CHKO – chráněná krajinná oblast, CHN – chráněné naleziště, EVL – evropsky významná lokalita, IO – individuální ochrana, LHC – lesní hospodářský celek, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, LVS – lesní vegetační stupeň, OP – ochranné pásmo, PP – přírodní památka, psk – porostní skupina, SLT – soubor lesních typů, SPR – státní přírodní rezervace, ZCHÚ – zvláště chráněné území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných místech textu. Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách: BK buk lesní (Fagus sylvatica) BO borovice lesní (Pinus sylvestris) BR bříza bělokorá (Betula pendula) DBL dub letní (Quercus robur) JD jedle bělokorá (Abies alba) JR jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) JVM javor mléč (Acer platanoides) KL javor klen (Acer pseudoplatanus) MD modřín opadavý (Larix decidua) OS topol osika (Populus tremula) SM smrk ztepilý (Picea abies) TS tis červený (Taxus baccata)

Strana 25


4.4 Plán péče zpracoval

RNDr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem

listopad 2011

Podklady k fauně území poskytl ing. Pavel Vonička, Severočeské muzeum Liberec.

Strana 26


P ŘÍLOHY Tabulk y: Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich (Tabulka k bodu 2.5.1 a k bodu 3.1.2). Map y: Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma Příloha M3 – Mapa dílčích ploch – ortofotomapa Příloha M4 – Lesnická mapa typologická Příloha M5 – Stupně přirozenosti lesních porostů Příloha M6 – Lesní porostní mapa Příloha M7 – Historické mapy, výskyt tisu v okolí Fojtky Ostatní: Příloha S1 – Podrobnější popis dílčí plochy Příloha S2 – Floristický přehled

Strana 27

Příloha T1

Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich JPRL 332 G9

dílčí plocha 1

výměra RS/PT zastoupení dřevin prům. stupeň doporučený zásah v ha výška přir. 0,55 1A BK 4-5, SM 2, JS 1-2, 28/5 B-C pravidelná údržba oplocení, dle potřeby (0,86) KL 1, OS+, TS+, JVM, uvolňovat tis citlivými výchovnými BR, DB, JR, LIS, JD zásahy, včetně výřezu keřového patra, ev. ožínání bylinného podrostu; v jz. části podsadba cca 100 ks JD po předchozím mírném prosvětlení nadrostu (redukce podílu SM)

nal.

poznámka

1

do dílčí plochy je zahrnut i navazující lesní porost na sousedních pozemcích; zastoupení dřevin je pouze velmi orientační, vzhledem k nehomogenitě a etážovitosti porostu

V ys v ět li v k y: JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy – pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin – údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška – průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. – stupeň přirozenosti dle metodiky (A – les původní, B – přírodní, C – přírodě blízký, D – kulturní, E – nepůvodní); nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný.

Pøíloha M1

Orientaèní mapa území na podkladu Základní mapy ÈR 1:50 000, s vyznaèením polohy dalích ZCHÚ

N

P

R

J iz

er sk

o

h

o

rs

k

é

b

u

èi

n

y

PP Fojtecký mokøad

PP Pod Draèí skálou

PR Klikvová louka

0

0.5

1

1.5

2

Kilometers km

1:50000

Legenda: hranice ZCHÚ hranice ochranného pásma hranice CHKO Jizerské hory hranice ptaèí oblasti Jizerské hory hranice EVL

Příloha M2

Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

1:1000

Pøíloha M3

Mapa dílèích ploch na podkladu aktuální ortofotomapy - (c) ÈÚZK 2011

Legenda: hranice ZCHÚ

0

50

100

m Meters

1:2000

hranice ochranného pásma hranice dílèích ploch (lutá èísla) základní vrstevnice: 100 m 20 m 10 m

Celá přírodní památka je považována za jedinou dílčí plochu. V mapě je vyznačena hranice psk 332 G9, odpovídající vyhlášenému stavu (parc. 191). Oplocenka s tisy ovšem zasahuje i na severně ležící parcely (a v malé míře i na Z a V).

Pøíloha M4

1:2500

Lesnická mapa typologická

4A4

NE

4K1

5A3

5N1

5N1 5N1

5S6

0

50

5K6

100

m Meters

5N1

5S6 Legenda pøírodní rezervace ochranné pásmo lesní typy

vrstevnice: 100 m 20 m 10 m

Pøíloha M5

1:2500

Mapa stupòù pøirozenosti lesních porostù

0

50

100

m Meters

Legenda: hranice ZCHÚ hranice ochranného pásma vrstevnice: 100 m 20 m 10 m stupnì pøirozenosti: A - les pùvodní B - les pøírodní C - les pøírodì blízký D - les kulturní E - les nepùvodní

Příloha M6

Mapa vlastnického separátu

Obec Mníšek, LHC: 410410 do 31.12.2011 platnost porostní : od 1.1.2002 Lesní mapa

Vlastník

46015 :

oddělení :

332

*

332

1 : 2 500

M 1 : 2500

hranice přírodní památky je pro lepší čitelnost vytažena modrou čarou

....

Příloha S1

PODROBNĚJŠÍ POPIS DÍLČÍ PLOCHY ZCHÚ: Pod Dračí skálou LS: Obec Mníšek Odd.: 332

Dílec: G

DP: 1 Por. sk.: 9

Rozloha: 0,55 (0,86) ha Část: –

Stanoviště: střední svah (cca 20°sklon) severní až severozápadní orientace, s četnými velkými balvany až bloky, převážně deluviálně obohacený, bez zřetelných pramenišť či vodotečí; náznaky několika vrstevnicových cest, v dolní části i kamenné snosy na bývalé zemědělské půdě; celé území oploceno Charakteristika porostu: v dolní části volněji zapojená kmenovina JS s příměsí KL, cca 25 m vys., s bohatou podúrovní LIS a TS, zmlazení KL (hoj.), JVM, JS, místy i BK; výše (většina území PP) relativně zapojená, jen místy prosvětlená BK kmenovina s menší příměsí SM (do 30 %), vtroušeně KL, JVM, na V též hojně OS, v lemu i BR, ojedinělá JD, porost mírně nestejnověký, 28-34 m vys., v podúrovni BK a místy souvislejší etáž TS 4-8 m vys.; v jz. cípu (svažitější terén s menším podílem balvanů – kyselejší poloha) četnější SM, početné zmlazení BK 0,5 m vys., tato část bez TS; na JV opět živnější poloha, v E3 BK, SM, KL, JVM, BR, DBL 2 ks, níže při plotu řada mladších JS výmladkového původu, v podrostu tis a líska, vzrostlý BK a několik vyšších SM, návazně hlouček vysokých OS u plotu; celkově cca 90 jedinců vzrostlých tisů převážně ve výšce 4-8 m, na menší části plochy vytvářejí souvislou dolní etáž, další vystupují jednotlivě či v malých skupinkách; nejstarší tisy při sv. okraji území – zde 1 rozložitý strom cca 15 m vys., dvoják, s 1 kmenem uschlým, živý kmen výše opět rozdvojený, strom takřka 300 let starý, dále zde několik jedinců kolem 10 m výšky, na SZ též 2 stromy 9 m vys.; kromě semenáčků tisu většinou jen do 10 cm výšky takřka chybí mladá generace ve výšce 0,5-4 m, patrně v důsledku působení zvěře v posledních desetiletích, a to zjevně i v době, kdy již stála oplocenka Složení porostu [x 10%]: BK 4-5, SM 2, JS 1-2, KL 1, OS+, TS+, JVM, BR, DB, JR, LIS, JD

Výška porostu [m]: 28/5

Botanické poměry (podrost): v dolní části E1 dosti bujné, s Athyrium filix-femina (hoj.), Dryopteris filix-mas, Senecio ovatus, Prenanthes purpurea (hoj.), Galeobdolon montanum, Oxalis acetosella, Stellaria nemorum (lok.), Silene dioica (lok.), Anemone nemorosa, Deschampsia cespitosa, Melica nutans (zř.), výše Rubus fruticosus agg. (lok. dom.), Dryopteris dilatata, Athyrium filixfemina (hoj.), Dryopteris filix-mas, Prenanthes purpurea (hoj.), Maianthemum bifolium, Fagus sylvatica (hoj.), Oxalis acetosella, Galeobdolon montanum (zř.), Luzula luzuloides (zř.), Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus, Gymnocarpium dryopteris (lok.); v jz. svažitém cípu E1 nesouvisle vyvinuto, kromě bohatého zmlazení buku hoj. Vaccinium myrtillus, dále Prenanthes purpurea, Avenella flexuosa, Rubus fruticosus agg. Na JV: Prenanthes purpurea, Calamagrostis arundinacea, Oxalis acetosella, Athyrium filix-femina, Maianthemum bifolium, Luzula luzuloides, dále po svahu (po východní straně) Vaccinium myrtillus (lok. hoj.), Athyrium filix-femina, Rubus fruticosus agg., Prenanthes purpurea, Maianthemum bifolium ; níže u osik Rubus fruticosus agg., Lysimachia nemorum, Prenanthes purpurea, Senecio ovatus, dále i maloplošně Mercurialis perennis, nesouvisle Galeobdolon argentatum, z dalších druhů porůznu Phegopteris connectilis, Phyteuma spicatum, ve světlině Holcus mollis, Agrostis capillaris, Hypericum maculatum, dole na balvanech Polypodium vulgare Návrh opatření: důsledná údržba oplocenky, citlivé uvolňování tisu dle potřeb, podsadby JD po předchozím prosvětlení v jz. části území; dle možností výkup soukromých pozemků a sjednocení do jednoho porostu Poznámka: do dílčí plochy je zahrnuta nejen psk 332 G9, ale i navazující porost na níže ležících pozemcích (zčásti nelesních), celkově se jedná o plochu cca 0,86 ha

Stupeň přirozenosti: B-C

Příloha S2

FLORISTICKÝ PŘEHLED Květenu přírodní památky poprvé zdokumentoval BURDA (1980 ms.). V jeho floristickém seznamu je zahrnuto 90 druhů cévnatých rostlin, nedopatřením však chybí Taxus baccata. Další soupis květeny obsahuje práce neznámého autora (titulní list chybí) patrně z r. 1983, jejíž součástí jsou i fytocenologické snímky a fenologická pozorování. V této práci je uvedeno 65 druhů, některé ale zřejmě omylem (nanejvýš podezřelým údajem je Hepatica nobilis), řada druhů zjevně chybí (mj. opět Taxus baccata). V rezervační knize je vložen do této složky i floristický soupis J. Burdy, který se ale v jednotlivostech od výše zmíněného liší. Autor tohoto textu zaznamenal na území přírodní památky (tj. uvnitř oplocenky) během krátkodobého šetření v srpnu 2011 celkem 56 druhů, což je značně méně než uvádí Burda. Z významnějších druhů nebyly potvrzeny Actaea spicata, Dactylorhiza majalis, Daphne mezereum, Galium odoratum, Imperatoria ostruthium, Lonicera nigra, Primula elatior, Rosa pendulina, Thalictrum aquilegiifolium. Některé tyto druhy by se snad podařilo dohledat při dlouhodobějším průzkumu – výskyt lze očekávat i Daphne mezereum, které z území uvádí ještě ABRAHAM (2000). U dalších druhů je možné, že rostou spíše v okolním prostoru, např. Dactylorhiza majalis rostla spíše na sousední louce či ve světlém lesním lemu než přímo na území přírodní památky kde vhodný biotop (alespoň nyní) chybí. Celkem bylo dosud z území v rámci tří zmíněných floristických seznamů uváděno 110 druhů. Vzhledem k nevelkým rozměrům území a jeho lesnímu charakteru jde o poměrně vysoký počet, byť recentně v rámci oplocenky zřejmě neroste více než 80 druhů. vědecké jméno Abies alba Acer platanoides Acer pseudoplatanus Actaea spicata Aegopodium podagraria Agrostis capillaris Agrostis stolonifera Ajuga reptans Alchemilla sp. Alnus glutinosa Anemone nemorosa Anthoxanthum odoratum Athyrium filix-femina Avenella flexuosa Berberis vulgaris Betula pendula Bistorta major Blechnum spicant Calamagrostis arundinacea Calamagrostis villosa Caltha palustris Cardaminopsis halleri Carex canescens Carex pallescens Carex pilulifera Carpinus betulus Corylus avellana Crepis paludosa

české jméno jedle bělokorá javor mléč javor klen samorostlík klasnatý bršlice kozí noha psineček tenký psineček výběžkatý zběhovec plazivý kontryhel olše lepkavá sasanka hajní tomka vonná papratka samice metlička křivolaká dřišťál obecný (zpl.) bříza bělokorá rdesno hadí kořen žebrovice různolistá třtina rákosovitá třtina chloupkatá blatouch bahenní řeřišničník Hallerův ostřice šedavá ostřice bledavá ostřice kulkonosná habr obecný líska obecná škarda bahenní

1980 x x x x x . . x x x x . x x . x x x x x x x x . . x x x

1983 . . . x x . x x x . x x x x . . x . x x x x . x . . . x

2011 1 2 2-3 . . 1-2 . . . . 1-2 . 3 2 1 1-2 . . 2 . . . . . 1 1 2-3 1

čs 4

4

4

vyhl

vědecké jméno Dactylis glomerata Dactylorhiza majalis Daphne mezereum Deschampsia cespitosa Digitalis purpurea Dryopteris dilatata Dryopteris filix-mas Epilobium angustifolium Fagus sylvatica Ficaria verna Fragaria vesca Frangula alnus Fraxinus excelsior Galeobdolon argentatum Galeobdolon montanum Galeobdolon sp. Galeopsis bifida Galeopsis tetrahit Galium odoratum Galium saxatile Gymnocarpium dryopteris Hedera helix Hepatica nobilis Heracleum sphondylium Hieracium murorum Holcus mollis Hypericum maculatum Imperatoria ostruthium Juncus conglomeratus Juncus effusus Lonicera nigra Luzula luzuloides Luzula pilosa Lysimachia nemorum Maianthemum bifolium Melampyrum sylvaticum Melica nutans Mercurialis perennis Moehringia trinervia Mycelis muralis Narcissus pseudonarcissus Oxalis acetosella Petasites albus Phegopteris connectilis Phyteuma spicatum Picea abies Poa nemoralis Polygonatum verticillatum Polypodium vulgare Populus tremula Potentilla erecta Prenanthes purpurea Primula elatior Prunus avium Prunus padus Quercus petraea

české jméno srha laločnatá prstnatec májový lýkovec jedovatý metlice trsnatá náprstník červený kapraď širolistá kapraď samec vrbovka úzkolistá buk lesní orsej jarní jahodník lesní krušina olšová jasan ztepilý pitulník postříbřený pitulník horský pitulník konopice dvouklaná konopice polní svízel (mařinka) vonný svízel hercynský bukovník kapraďovitý břečťan popínavý jaterník podléška bolševník obecný jestřábník zední medyněk měkký třezalka skvrnitá všedobr horní sítina klubkatá sítina rozkladitá zimolez černý bika hajní bika chlupatá vrbina hajní pstroček dvoulistý černýš lesní strdivka nicí bažanka vytrvalá mateřka trojžilná mléčka zední narcis žlutý šťavel kyselý devětsil bílý bukovinec osladičovitý zvonečník klasnatý smrk ztepilý lipnice hajní kokořík přeslenitý osladič obecný topol osika mochna nátržník věsenka nachová prvosenka vyšší třešeň ptačí střemcha obecná dub zimní

1980 x x x x . x x x x x x x x . . x . x x x x x . x x x x x x x x x x x x x x . . x x x x x x x x . x x x x . x x

1983 x . . x . . x x . x x . . . . x . x x x x . x x x x x x x . . x x x x x x x . . x x x x x . x x . . x x x . . .

2011 . . . 1-2 1 2 2 1 3 . . 1 2 1 2 . 1 . . . 1-2 . . . 1-2 1 1 . . . . 2 1 2 2-3 . 1-2 1 1 1-2 . 2-3 . 1 1 2 1-2 2 1 2 . 3 . 1 . .

čs

vyhl

3 4

3

4

vědecké jméno Quercus robur Ranunculus acris Ranunculus repens Rosa pendulina Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus Rumex acetosa Rumex obtusifolius Salix caprea Sambucus racemosa Scrophularia nodosa Senecio ovatus Silene dioica Sorbus aucuparia Stellaria nemorum Taraxacum sect. Ruderalia Taxus baccata Thalictrum aquilegiifolium Tilia cordata Urtica dioica Vaccinium myrtillus Veronica chamaedrys Veronica officinalis Viburnum opulus Viola palustris Viola reichenbachiana Viola riviniana

české jméno dub letní pryskyřník prudký pryskyřník plazivý růže alpská ostružiník křovitý ostružiník maliník šťovík kyselý šťovík tupolistý vrba jíva bez hroznatý krtičník uzlinatý starček Fuchsův silenka dvoudomá jeřáb ptačí ptačinec hajní pampeliška lékařská tis červený žluťucha orlíčkolistá lípa srdčitá (malolistá) kopřiva dvoudomá brusnice borůvka rozrazil rezekvítek rozrazil lékařský kalina obecná violka bahenní violka lesní violka Rivinova

1980 . x x x x x x x x x . x x x x x . x x x x x x x x .

1983 . x x . . . x x . . x x x . x x . x . x . x . . x . x

2011 1 . . . 3 . . . . 1 . 2 1-2 2 1 . 2 . . . 2-3 . . 1 . 1 .

čs

vyhl

3

2

V ys v ět li v k y: 1980 – BURDA (1980); 1983 – neznámý autor; x – výskyt taxonu, . – taxon nezjištěn; 2011 – VIŠŇÁK hoc loco; orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici: 1 – druh vzácný, 2 – druh roztroušený nebo místy hojný, 3 – druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zchd – zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (§1 – druh kriticky ohrožený, §2 – druh silně ohrožený, §3 – druh ohrožený). V prvním sloupci je použit druhový soupis signovaný J. Burdou 4. 6. 1980, v rukopise neznámého autora se vyskytuje velmi podobný seznam (bez bližšího označení), který se liší zejména v těchto jednotlivostech: místo Juncus effusus uveden J. conglomeratus, navíc Rubus caesius a Ulmus glabra, místo Veronica officinalis je V. chamaedrys. Pravděpodobně se jedná o starší verzi Burdova seznamu, s víceméně zjevnými chybnými údaji – v signované verzi jsou tyto chyby odstraněny.

Stručné poznámky k významnějším druhům Abies alba (jedle bělokorá; C4) – jeden strom střední věku roste blízko východního okraje lokality, zmlazení nebylo zaznamenáno. V širším okolí vzácně se vyskytující dřevina. Actaea spicata (samorostlík klasnatý) – druh mezotrofních listnatých lesů, aktuálně nepotvrzený. Možný sporadický výskyt v dolní části ZCHÚ. Berberis vulgaris (dřišťál obecný; C4) – nález jednoho keře při dolní hranici území, zjevně zplanělý. Může se jednat i o zástupce jiného pěstovaného druhu či kultivaru. V CHKO Jizerské hory se dřišťál přirozeně nevyskytuje. Blechnum spicant (žebrovice různolistá; C4) – nepotvrzený údaj J. Burdy cca z r. 1980. V Jizerských horách poměrně běžný druh, převážně ale ve vyšších či inverzních polohách, výskyt v dané lokalitě by byl méně obvyklý.

Dactylorhiza majalis (prstnatec májový; C3, §3) - nepotvrzený údaj J. Burdy cca z r. 1980. Výskyt v rámci oplocenky je značně nepravděpodobný, může však růst ve vlhkém lučním lemu ve východní části ochranného pásma, vzhledem k charakteru biotopu ale jen ve slabé populaci. Daphne mezereum (lýkovec jedovatý; C4) – výskyt ve východní části území (uvnitř oplocenky) ve více jedincích dokládá ještě v r. 1999 ABRAHAM (2000). Při současném terénním šetření se ale lýkovec nepodařilo přes opakovanou snahu nalézt. Galium odoratum (svízel vonný) – charakteristický druh mezotrofních listnatých lesů. V J. h. vzhledem ke kyselosti půd ale jen řídce rozšířený. Výskyt v PP se nepodařilo aktuálně potvrdit, je však možný. Imperatoria ostruthium (všedobr horní; C4) – nepůvodní druh, jehož rozšíření je v J. h. je spjato s dřívějším osídlením. Údaj z cca r. 1980, který se nepodařilo potvrdit, vzhledem k ekologickým nárokům (světlomilnost) je výskyt druhu přímo na území PP dosti nepravděpodobný. Taxus baccata (tis červený; C3, §3) – uvnitř oplocenky 89 vzrostlých jedinců (ABRAHAM 2000, ZATLOUKAL 2011 in litt.), početné zmlazení, převážně ale ve věku do 5 let, starší většinou zničeno zvěří. Vně oplocenky v širším okolí 37 vzrostlých tisů, další stromy v zástavbě Fojtky. V minulosti populace početnější, velké škody zvěří (která trvale brání obnově a někdy poškozuje i vzrostlé stromy) a suchem. Blíže viz kap. 2.1.5 plánu péče. Thalictrum aquilegiifolium (žluťucha orlíčkolistá) – nepotvrzený údaj, sporadický výskyt možný ve vlhkých okrajích lesa v dolní části území. Viola riviniana (violka Rivinova) – druh s těžištěm rozšíření v listnatých hájích (chlumech), z území PP pravděpodobně uváděný omylem (záměna s V. reichenbachiana).

Plán péče. o: přírodní památku Pod Dračí skálou na období:

Recommend Documents