PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. KRAVSKO samostatná část Odůvodnění územního plánu Kravsko

PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. KRAVSKO samostatná část Odůvodnění územního plánu Kravsko

Pořizovatel:

Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování

Zhotovitel:

Ing. Jaroslav Krejčí, Na svahu 18, 669 02 Znojmo

Datum:

říjen 2011

strana 2 z 34

OBSAH: strana 1. Textová část ........................................................................................................................................................................ 3 1.1. Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF .................................................................................................. 4 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES.................................................................................................................................... 4 1.2. Přírodní podmínky ............................................................................................................................................................... 4 1.2.1. Klimatologie ......................................................................................................................................................................... 4 1.2.2. Geologie a geomorfologie ................................................................................................................................................... 5 1.2.3. Pedologie ............................................................................................................................................................................ 6 1.2.4. Hydrologie ........................................................................................................................................................................... 7 1.3. Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů ............................................................................................................... 9 1.3.1. Charakteristika biochory -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s. ...................................................................... 9 1.3.2. Charakteristika biochory -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s. ........................... 10 1.3.3. Charakteristika biochory -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s..................................... 11 1.3.4. Charakteristika biochory 3Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 3. v.s. ...................................................... 13 1.3.5. Stručná charakteristika STG na ZPF............................................................................................................................... 14 1.4. Popis a analýza aktuálního stavu krajiny, ......................................................................................................................... 15 1.4.1. Lesní porosty ..................................................................................................................................................................... 15 1.4.2. Trvalé travní porosty.......................................................................................................................................................... 16 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch ....................................................................................................... 16 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací .................................................................................................................................... 16 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace ............................................................................................................................................... 16 1.4.6. Zahrady, sady, vinice ........................................................................................................................................................ 16 1.5. Kostra ekologické stability ................................................................................................................................................. 17 1.6. Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES. ..................................................................... 18 1.6.1. Nadregionální ÚSES ......................................................................................................................................................... 18 1.6.2. Regionální ÚSES .............................................................................................................................................................. 18 1.6.3. Místní územní systém ekologické stability ....................................................................................................................... 18 1.6.4. Biocentra a biokoridory...................................................................................................................................................... 18 1.6.5. Interakční prvky ................................................................................................................................................................. 18 1.6.6. Parametry ÚSES ............................................................................................................................................................... 19 1.7. Skladba dřevin podle STG (podle Buček, Lacina, doplněno Tichá) .................................................................................. 20 1.8. Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby ............................................................................................................. 21 1.9. Významné krajinné prvky a ZCHÚ .................................................................................................................................... 22 1.10. Zvláště chráněná území (§14) zákona č. 114/1992 Sb ..................................................................................................... 22 1.10.1. Ptačí oblasti ....................................................................................................................................................................... 22 1.11. Evropsky významná lokalita CZ0624106 - Tvořihrázský les ............................................................................................. 22 1.12. Provázanost ÚSES a ÚPD ................................................................................................................................................ 22 1.13. Vymezení používaných pojmů. ......................................................................................................................................... 23 1.14. Zajištění plné funkce ÚSES............................................................................................................................................... 24 1.14.1. Obecně .............................................................................................................................................................................. 24 1.14.2. Změna kultur pozemků zahrnutých do ÚSES ................................................................................................................... 25 1.14.3. Zajištění realizace ÚSES včetně dopěstování a údržby porostů ...................................................................................... 25 2. 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5.

Tabulková část .................................................................................................................................................................. 26 Vysvětlivky k tabulkové části: ............................................................................................................................................ 27 Biocentra ........................................................................................................................................................................... 29 Biokoridory ........................................................................................................................................................................ 30 Interakční prvky ................................................................................................................................................................. 32 Zábor prvků MÚSES na ZPF............................................................................................................................................. 34

Plán místního územního systému ekologické stability pro k.ú. Kravsko vypracoval: Ing. Jaroslav Krejčí, říjen 2011

strana 3 z 34

1.

TEXTOVÁ ČÁST

Zhotovitel:

Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515225127, email: [email protected],

Autorizovaný projektant:

Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515 225127, e–mail:[email protected], pořadové číslo autorizace České komory architektů: 02 947, IČO: 64437175

Zpracoval:

Ing. Jaroslav Krejčí

Spolupráce:

Ing. arch. Jaroslav Poláček, Pražská 1743/44, Znojmo

Pořizovatel a uživatel:

MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování

Obecní úřad s rozšířenou působností:

Znojmo

Pořizující orgán:

MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování


strana 4 z 34

1.1.

POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRUKTURA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území Kravsko ležící ve střední části okresu Znojmo, S od města Znojma. Celková plocha řešeného území je 826,4 ha. Nadmořská výška osciluje v rozpětí od 310 m.n.m.(u hranice k.ú. při vyústění Plenkovického potoka) až po nejvyšší kótu u Kravecké cesty (381 m.n.m.) v SZ části katastru. Struktura půdního fondu (stav k roku 1998) výměra celk. (ha) 826,4 %

zem. půda (ha) 343,5 41,6

les.půda (ha) 421,5 51,0

vodní.pl.. (ha) 10,4 1,2

zastav.pl. (ha) 10,0 1,2

ostatní pl. (ha) 41,0 5,0

0Zemědělský půdní fond zem. půda (ha) 343,5 %

orná půda (ha) 312,6 91,0

vinice (ha) -

zahrady (ha) 10,8 3,2

sady (ha) 6,8 1,9

louky (ha) 12,7 3,7

pastviny. (ha) 0,7 0.2

Z tabulek je patrno, že převládajícím krajinným elementem je v řešeném území lesní půda (cca 2/3 území), která kruhově uzavírá typicky zemědělsky využívanou krajinu. Ze zem. půdy dominuje orná půda, méně se uplatňují kulturní louky a zbytky pastvin. Zastoupení jednotlivých kultur zcela neodpovídá zdejšímu charakteru a morfologii krajiny. Nízký podíl rozptýlené zeleně a absence liniových porostů podél několika málo polních cest agrární část území značně destabilizuje a je navíc jednou z hlavních příčin zrychlené vodní eroze. Krajina je v části rozsáhlých agrocenóz nedostatečně propojena sítí polních cest, které by plošně rozsáhlé bloky členily a působí tak monotónním dojmem. 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2010 byly vypracovány tyto dokumentace : 1. Plán místního ÚSES k. ú. Kravsko, Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo, září 1999 Hlavní účel plánu lokálního systému ekologické stability pro k.ú. Kravsko: > Vymezení a návaznost prvků ÚSES na vyšší hierarchický stupeň > Zapracování dokumentace do územního plánu obce Kravsko > opatření k ochraně a tvorbě ŽP, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability, podpora biodiverzity krajiny) > zachování a tvorba krajinného rázu (podpora strukturálních prvků krajiny a estetických hodnot, jedinečnosti a mnohotvárnosti krajiny 1.2.

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

1.2.1. Klimatologie Zájmové území z hlediska charakteru podnebí leží v přechodném typu mezi aridní oblastí Znojemskou a humidní oblastí Českomoravské vrchoviny. Podnebí je mírně teplé, celé zájmové území spadá do mírně teplé klimatické oblasti MT2. Klimaticky se v bioregionu se projevuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny, který graduje směrem k východu. Při častém jihovýchodním proudění se v regionu projevují vnější vlivy mediteránního klimatu přívalovými dešti při častějším JV proudění. Zimy jsou však relativně suché a relativně chladné. Říční údolí charakterizují teplotní inverze, střídající se s extrémně teplými a suchými polohami na jižních svazích.


strana 5 z 34

Území náleží do klimatického regionu mírně teplého, mírně vlhkého s následujícími. klimatickými charakteristikami:  průměrná roční teplota: 8,0 oC  průměrná teplota vegetačního období: 14,6 oC  suma teplot nad 10 oC: 2200 - 2500  průměrná. roční úhrn srážek (mm): 582  průměrné srážky na vegetační období: 378 mm  pravděpodobnost suchých vegetačních období: 15 - 30  vláhová jistota: 4 - 10 Teplota vzduchu Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje nad 8,0 oC, přičemž nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším červenec. Průměrná denní maxima teploty vzduchu v létě se pohybují kolem hodnoty 23 oC, průměrná denní minima teploty vzduchu v zimě klesají na –5 až –5,5 oC. V létě se průměrná denní minima pohybují mezi 11 až 12 oC. Vlhkost vzduchu Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 76%, přičemž nejvyšších hodnot dosahuje v prosinci, nejnižších v dubnu. Vítr Průměrná četnost jednotlivých směrů větrů pro stanici Znojmo – Kuchařovice v %. S SV V JV J JZ Z SZ calm 10,2 7,7 7,5 11,6 8,5 5,3 25,0 21,1 3,1

1.2.2. Geologie a geomorfologie Geomorfologie Mírně zvlněné území katastru orograficky přísluší Znojemské kotlině, která tvoří na jihovýchodě samotný okraj Českomoravské soustavy. V morfologii terénu se uplatňují tři elevace tvořící při západním okraji území nevýrazný zalesněný hřbítek porušený zářezy dvou vodotečí přitékajících ze západu od Olbramkostela a od rybníka Vlašnov. Nejvyšší bod území leží na severozápadě (kóta 381), kóta Vápenice dosahuje nadmořské výšky 376 m a Horka na jihozápadě rovněž 376 m n.m. Směrem k východu klesá nadmořská výška až na hodnotu 320 m v místě ústí Plenkovického potoka do Plenkovického rybníka. Geologická stavba a vývoj V geologické stavbě území má dominantní postavení těleso bítešské ortoruly vystupující v jeho centrální části, a další redukované jednotky dyjské klenby moravika (vranovské a šafovské jednotky na severu a severozápadě), které v rámci geologické stavby Českého masívu patří k jeho nejstarší části. Ortoruly vznikly jako porfyrická granitoidní intruze do vulkanosedimentárního komplexu, jenž byl následně tektonizován. Hlavní tektonometamorfní vývoj proběhl již v proterozoiku (cca 800 mil. let), kdy vznikla šupinovitá stavba a břidličnatost hornin. Převládající směr zbřidličnění hornin (metamorfní foliace) je SV-JZ a její sklon k SZ. Hlavní horninovou náplní tělesa bítešské ortoruly jsou světlé dvojslídné ruly, biotitické a sericitické ruly. Při západním okraji jednotky u rybníka Vlašnov byl zjištěn amfibolit, který indikuje blízkost styku s vranovsko-šafovskou jednotkou. Tyto jednotky reprezentují svory, granátické svory a jz. od Kocandy šedočerné grafitické kvarcity s polohami grafitu (až 10% v hornině). Další součástí jednotky jsou krystalické vápence s tremolitem, vystupující západně od Kocandy (U špalíru,


strana 6 z 34

Vápenice). Jih a jihovýchod území je tvořený fosilními kaolínovými zvětralinami rulového podloží. Je překryt terciérními a kvartérními sedimenty. Kaolinické zvětraliny vystupují k povrchu např. v trati Mastník. V nadloží krystalinika existují až 30 m hluboké deprese (erozní rýhy) vyplněné přeplavenými kaolinickými zvětralinami a brakickými až sladkovodními písky a štěrky eggenburgu až ottnangu. Také zóna kaolinického zvětrávání dosahuje hloubky několik desítek metrů. Kvartérní uloženiny (spraše, sprašové hlíny) jsou rozšířeny především na svazích s východní orientací (okolí Plenkovického rybníka, Horka), údolí kolem vodotečí vyplňují štěrky, písky a povodňové hlíny s mocností až několik metrů (údolí nad Zámeckým rybníkem - 3m). Horninová eluvia vystupují na řadě odlesněných míst až k povrchu, což svědčí spíš o obecně menším rozsahu pokryvu.V okolí vodních ploch (Zámecký rybník, Pilský rybník, příp. vypuštěný rybník u kóty Tvarůžek) jsou akumulace slabě humózních sedimentů o mocnosti 1-2 m. Hydrogeologické faktory Klimaticky spadá území do oblasti teplé a suché s mírnou zimou. Z hlediska zásob podzemní vody patří území k deficitním, přestože se zde Hydrogeologické vlastnosti petrograficky pestrého komplexu metamorfitů moravika jsou poměrně jednoduché. Propustnost ve všech jednotkách je puklinová, pouze v přípovrchové zóně zvětralin a druhotně rozpojených puklin se uplatňuje i propustnost průlinová. Mocnost zvodnělých kolektorů v zářezech kolem vodotečí nepřesahuje zpravidla 5 m. V zónách vyplněných kaolinickými zvětralinami může dosáhnout až několika desítek metrů. Vodní a větrná eroze Vodní plošná i ronová eroze je stálým nebezpečím pro svažité terény s narušeným rostlinným krytem. Sesuvy a skalní řícení Vzhledem k malému převýšení lze v katastru počítat jen s velmi malým nebezpečí vzniku uvedených jevů. Pouze v souvislosti s extrémními srážkami je možné uvažovat o svahových pohybech na svazích v okolí Zámeckého rybníka, případně na terasovaných pozemcích nad levým břehem potoka přímo v obci. Nerostné suroviny Výskyty využitelných surovinových zdrojů jsou vázány na území budované bítešskou ortorulou. U Žerůtek, jižně od hranice zájmového katastru, probíhala v minulosti těžba stavebního kamene. Před zrušením kamenolomu byla vybrána náhradní lokalita se zásobami suroviny v okolí kóty 372 - Horka, k přesunu těžby však již nedošlo. Perspektivní surovinou mohou být kaolínové jíly zjištěné v jihovýchodním okolí obce. Kaolínové jíly jsou vázány na hlubší kořenové zóny zvětrávání bítešské ortoruly. Jsou rozšířeny při jihovýchodním okraji katastru (Mastník, západní okraj Plenkovického rybníka aj., kde vystupují až k povrchu). 1.2.3. Pedologie Převážnou část půd představují hnědozemě a hnědé půdy zastoupené zhruba stejným dílem. Zbytek ploch tvoří z části půdy oglejené a půdy ilimerizované, zčásti různé typy půd hydromorfních (nivní půdy glejové, nivní půdy karbonátové a drnogleje). Nejlepšími půdami katastru jsou hnědozemě na spraši, které místy překrývají jiné horniny. Nejhoršími půdami jsou mělké půdy hnědé, které se vytvořili na pararulách a na stejném substrátu vznikly nevyvinuté půdy (rankery). Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky :


strana 7 z 34

Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: HPJ 15 Ilimerizované půdy, hnědozemě ilimerizované, hnědé půdy a hnědé půdy ilimerizované, včetně slabě oglejených forem na svahovinách se sprašovou příměsí, středně těžké až těžké s příznivým vodním režimem. HPJ 29 Hnědé půdy a hnědé půdy kyselé a jejich slabě oglejené formy, převážně na rulách,žulách a svorech a na výlevných kyselých horninách, středně těžké, až lehčí, mírně štěrkovité, většinou s dobrými vláhovými poměry. HPJ 32 Hnědé půdy, hnědé půdy kyselé, převážně na rulách,žulách a svorech a jim podobných horninách a výlevných kyselých horninách, slabě až středně těžké štěrkovité s vyšším obsahem hrubšího písku, značně vodopropustné, vláhové poměry závisí na vodních srážkách. HPJ 37 Mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3m silně kamenité až pevná hornina, výsušné púdy. HPJ 46 Hnědozemě ilimerizované oglejené a ilimerizované půdy oglejené na svahových hlínách se sprašovou příměsí; středně těžké, až středně štěrkovité nebo slabě kamenité náchylné k dočasnému zamokření. HPJ 40 Sažité půdy (nad 12o) na všech horninách, lehké až lehčí středně těžké, s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách.. HPJ 47 Oglejené půdy na svahových hlínách, středně těžké až středně skeletovité nebo slabě kamenité, náchylné k dočasnému zamokření. HPJ 50 Hnědé půdy oglejené a oglejené půdy na různých horninách (hlavně žulách, rulách) s vyjímkou hornin v HPJ 48, 49, zpravidla středně těžké, slabě až středně štěrkovité až kamenité, dočasně zamokřené. HPJ 56 Nivní půdy na nivních uloženinách, velmi lehké, zpravidla písčité.

1.2.4. Hydrologie Řešené území je odvodňováno do povodí řeky Jevišovky - č.h.p. 4-14-03-001 (IV), severní a střední část území do Plenkovického potoka (č.h.p. 4-14-03-026), jižní část, cca 2/10 území, do Mramotického potok. Plocha povodí Plenkovického potoka je 74,19 km2, plocha povodí Jevišovky nad Plenkovickým potokem je 290,26 km2, pod Plenkovickým potokem 364,45 km2. Dílčí charakteristiky místních toků: Průtok Plenkovického potoka ústí je 0,11 m3/s. Jevišovka nad Pl. potokem je 0,41 m3/s. Specifický odtok - Plenovický potok 1,48 l/s * km2 Specifický odtok - Jevišovka 1,40 l/s * km2 Hlavní charakteristika toku Jevišovka č.h.p. 4-14-03-001 (IV), pramení u Komárovic ve výčce 560 m.n.m., ústí zprava do Dyje u Jevišovky v 171 m.n.m., plocha povodí 782,5 km2, délka toku 79,9 km, prům. průtok u ústí 1,0 m3.s-1. Hydrologické stanice: Jevišovice, Plaveč, Výrovice, Božice. Vodohospodářsky významný tok, mimopstruhová vodapo celém toku. Vodácky využívaný úsek od Jevišovic do Tvořihráze 21 km, obtížnost WW II, od Tvořihráze po ústí 30. km, obtížnost ZWC. Vodní nádrže Jevišovice a Výrovice. Retenční schopnost povodí je dobrá, hlavně z důvodu souvislých komplexů lesních porostů, nedotčených luk v údolní nivě Plenkovického potoka v prostoru Zámeckého parku, západně od intravilánu obce.


strana 8 z 34

V obci jsou dva funkční rybníky – Zámecký a Pilský rybník. Zámecký rybník na okraji intravilánu slouží sportovnímu rybářství místnímu ČRS. Rybník má při ústí vyvinuté litorální ochranné pásmo a je velmi cennou lokalitou pro drobné obojživelníky, plazy i hmyz při samém okraji obce. Druhým rybníkem je Pilský rybník situovaný na Mramotickém potoce a jeho levostranném přítoku. V severní části k.ú., při okraji lesního komplexu se nachází několik vhodných profilů pro výstavbu menších vodních nádrží. Velmi vhodnou lokalitou pro výstavbu malé vodní nádrže je lokalita na levém přítoku Plenkovického potoka od rybníku Vlašňov. Další vhodnou lokalitou je levostranný přítok Plenkovického potoka v trati pod kopcem Tvarůžkem. Jedná se o dva profily nad sebou, situované v lesním porostu, dolní nádrž je po dokončené rekonstrukci hráze ve funkčním stavu. Všechny tyto záměry byly již v minulosti podrobněji zpracovány ve studii Ing. Štítarského z r.1978, (viz příloha). Vybudování těchto dvou, případně pouze jedné, nádrže by znamenalo nadlepšení rovnoměrnosti průtoku a v rámci soustavy nádrží, umožnění lokálního odběru vody, zlepšení sedimentace kalů a druhotné biologické dočistění Plenkovického potoka. Plenkovický potok je ve správě Oblastní správy toků - Lesy ČR Brno, Mramotický potok ve správě SMS Znojmo. Škody na zemědělských pozemcích z důvodu velkých vod vlivem vylití potoků nedochází. Pouze místně z důvodu vodní eroze dochází ke škodám na zemědělských pozemcích. Odpadní vody - zatím není kanalizace s ČOV. Pitná voda je pro obyvatele dostupná z vodovodu, který vede z vodojemu v k.ú. Plenkovice kolem silnice III. třídy 40831. Všechny drobné toky mimo les (v obvodu KPÚ) byly upraveny napřímeny, zahloubeny, případně zatrubněny a začleněny jako odpady do melioračních soustav. Na jejich březích většinou chybí doprovodné porosty.


strana 9 z 34

1.3.

BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SKUPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (STG). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor.a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v Jevišovického biogeografickém regionu č. 1.23 a 4.1 Lechovickém bioregionu, který leží v severopanonské biogeograt1cké podprovincii. Bioregiony jsou reprezentovány třemi biochorami : 1.3.1. Charakteristika biochory -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.2, 1.5, 1.7, 1.23, 4.1. Tento typ je zastoupen 49 středně velkými až velkými segmenty v nížinách západního Polabí hercynské a při západním okraji severopanonské podprovincie. Průměrná velikost segmentů je 26,1 km2 a celková plocha v roce 1996 byla 1280 km2. V Mosteckém bioregionu (1.1) biochor tohoto typu neustále ubývá s postupující velkoplošnou povrchovou těžbou hnědého uhlí a na jeho místě vzniká typ -2AN.. Sprašové plošiny tvoří velmi monotónní reliéf, nepatrně zpestřený mělkými dlouhými úpady a ojedinělými malými nivami zpravidla autochtonních toků. Substrát tvoří vápnité spraše; okrajově sem zasahují z podloží křídové sedimenty. V nivách jsou splachové hlinité sedimenty. V teplejších a sušších územích dominují karbonátové černozemě, v mírně vyšších polohách přecházející do hnědozemních černozemí. V Jevišovickém bioregionu (1.23) převažují hnědozemě s ostrovy hnědozemních černozemí. Půdy mají převážně tmavě šedou barvu. Klima je relativně teplé a srážkově podprůměrné (T2). Na plošinách jsou podmínky pro rozvoj větrné eroze, ale teplotní přízemní inverze jsou pouze středně silné, významné jsou však regionální inverze v nížinách. Vegetace: Varianta hercynská (1.1. 1.2, 1.5, 1.7, 1.23): Základní typ potenciální přirozené vegetace tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které na lokálně teplejších polohách mohou doprovázet středoevropské mochnové doubravy (Potentillo albaeQuercetum). V potočních nivách lze předpokládat olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných plochách se mohou objevit teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nivách vegetace svazu Calthion. Typ homogenní. D: *2BD3x (98). K: 2C5a (2). Současné využití krajiny: Lesy 1,5 %, travní p. 1 %, vodní pl. 1 %, pole 85 %, sady 3,5 %, sídla 4 %, ostatní 4 %. Pole dominují a jejich zastoupení v tomto typu biochory je blízko absolutních maxim. Jsou velká, pokrývají rozsáhlá souvislá území. Jednotlivá pole jsou oddělena přímými dlouhými cestami a okresními silnicemi s doprovodem ovocných dřevin. Lesy jsou velmi vzácné, zpravidla je tvoří pouze nepatrné a navzájem oddálené segmenty. Nacházejí se na ojedinělých vyšších strmých svazích, nebo v místech, kde dříve byly těženy nerostné suroviny, případně tvoří doprovod vodotečí. Značná část lesíků je bažantnicemi. Jejich dřevinná skladba je většinou silně pozměněna s hojným akátem, borovicí, jasanem, topoly a lipami. Pouze nivní lesíky mají dřevinnou skladbu bližší přirozené, neboť v nich dominují topoly a vrby, místy olše. Další relativně přirozené lesy jsou PR Údolí Oslavy a Chvojnice v 1.23.


strana 10 z 34

Travní porosty téměř chybějí, pokud se vyskytují, jsou většinou mokré a opuštěné, vázané především na nivy ojedinělých potoků. Vodní plochy jsou velmi vzácné, tvoří je jednak zaplevelené příkopy v polích, jednak kratší úseky větších alochtonních potoků, ale též drobné rybníky v nivách některých segmentů. Rybníky jsou situovány hlavně po okrajích vesnic a mají malou ekologickou hodnotu.. Sady pokrývají asi 3 % plochy, jejich větší zastoupení proti ostatním typům plošin je dáno výskytem zahrádek a ojedinělých větších sadů na okrajích měst. Převažují zahrádky u vesnických stavení. Sídla jsou tvořena kdysi bohatými vesnicemi. V bioregionu Mosteckém jsou vsi po vysídlení německého obyvatelstva malé a zpustošené, navíc velmi daleko od sebe. V ostatních bioregionech jsou vsi velké a poměrně blízko sebe. V blízkosti velkých měst mají velké vsi částečně funkci sídlišť pro zaměstnance podniků ve městech. Náhradní typy: 1RE, -2BE, -2RB, v 1.7 2RB. Cílové ekosystémy: Přirozené: HDH, XDSX; náhradní: 1.3.2. Charakteristika biochory -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.5, 1.13, 1.23. Typ se nachází při okrajích vrchovin sklánějících se do nížin Polabí a severopanonské podprovincie. Menší, středně velké i velké segmenty tohoto typu jsou soustředěny především do východní části Jevišovického bioregionu (1.23), kde je 144 km2; několik menších segmentů se nachází ve střední části Českobrodského bioregionu (1.5), minimální plochy leží na východním okraji bioregionu Doupovského (1.13). Celkem je typ tvořen 20 segmenty s průměrnou plochou 8,2 km2 a celkovou plochou 163 km2. Plošinaté pahorkatiny tohoto typu jsou v terénu výrazněji vymezeny pouze proti údolním zářezům, jinde jsou vůči okolním typům ohraničeny pouze změnou substrátu nebo vegetačního stupně bez nápadnější změny reliéfu. Představují dominantní reliéfový typ ve východní části Jevišovického bioregionu (1.23). V terénu se střídají měkce modelované úseky plošin, časti izolovaných, táhlých mírných svahů zvlněných úpady s pestřejšími segmenty s kratšími strmými svahy. Ty pak bývají členěny stržemi a splachovými rýhami, pahorky a zahlubujícími se vodními toky. V Českobrodském bioregionu (1.5) jsou segmenty typu naopak nápadně odlišeny od okolního terénu jako vyvýšeniny, často izolovaně se zdvíhající a zakončené kupovitou až kuželovitou vrcholovou částí, či jako mírně zahloubená údolí s krátkými a místy příkrými a skalnatými údolními svahy. Typické jsou malé opuštěné kamenolomy. Substrát tvoří pestrá mozaika hornin sestávající z ortorul, pararul, migmatitů, svorů, granulitů a granulitových rul s ojedinělými vložkami amfibolitů a hadců (1.23). Četné jsou pokryvy deluviálních a deluviofluviálních hlinitopísčitých až hlinitokamenitých sedimentů ve splachových depresích. Vyskytují se i ostrůvky spraší, sprašových hlín a miocénních sedimentů. V půdním pokryvu se střídají kambizemě (vesměs typické) na skalních horninách a na hlinitých pokryvech typické i hnědozemní černozemě (zejm. v 1.5.) nebo hnědozemě (zejm. v 1.23). Časté jsou i přechody mezi půdami. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), suché (1.13) až mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400 - 2700 °C. Vyvýšené části jsou nadprůměrně exponovány účinkům větru, v údolích lze předpokládat sklony k častější tvorbě lokálních inverzí, na strmějších svazích (Radim, Vinný vrch) se slabě projevuje i expoziční klima. Vegetace: Potenciální vegetaci tvoří bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum), na malých konvexních plochách lze předpokládat i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-Quercetum). Humóznější úpatí hostí hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). V malých potočních nivách se vyskytují nejčastěji


strana 11 z 34

bažinné olšiny (Carici acutiformis-Alnetum). Na extrémních odlesněných stanovištích lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. Druh similární. D: *2AB-B2 (4), *2AB3x (50), *2B3x (38), 3AB3x (5). K: 2BC5a (3). Současné využití krajiny: Lesy 27 %, travní p. 5 %, vodní pl. 1 %, pole 57,5 %, sady 4 %, sídla 2,5 %, ostatní 3 %. Pole převažují a jsou většinou velká. Omezená jsou hlavně komunikacemi vesměs s dřevinným doprovodem, polními cestami s větrolamy nebo vrstevnicovými mezemi na hranách plošin. Občas jsou na plošinách ohraničena malými vodními toky a strouhami, v členitějším reliéfu poblíž údolí i lesními okraji. Méně se vyskytují středně velká pole, omezená členitějšími lesními okraji nebo představující enklávy uprostřed větších lesních celků. Na údolních svazích v Českobrodském bioregionu (1.5.) jsou pole často střední i malá, dělená vrstevnicovými mezemi se zarůstajícími ovocnými stromořadími a porosty křovin a strmějšími údolními svahy se sady a lesy na kamenitých a skalnatých stráních. Rozptýlených dřevin je s výjimkou výše popsaných okrajových území málo. Lesy jsou součástí údolních komplexů a velkých lesních celků sousedních biochor, odkud přesahují do popisovaného typu. Menší plochy patří četným menším celkům a fragmentům na izolovaných prudších svazích, vlhkých dnech a chudších a mělčích půdách svahových a kulminačních partií vyvýšených segmentů. Patrné je šíření lesa na plochy nevhodné pro intenzivní zemědělskou velkovýrobu. Vedle převažující borovice jsou hlavními dřevinami dub, smrk, modřín a akát, v údolních dnech pak jasan a olše. Travní porosty mají často ráz xerotermních travnatobylinných společenstev na výslunných svazích s vysýchavými mělkými půdami (Rudlické a Vevčické kopce v údolí Jevišovky v 1.23) s výskytem cenných a chráněných druhů (PR Stráň u Chroustova, PR Stráně u splavu, obě v 1.5). Často se jedná o opuštěné pastviny, jako u PR Biskoupský kopec (s koniklecem velkokvětým) a PP Kozének - obě s jalovci (1.23). Vodní plochy jsou reprezentovány většinou malými rybníky rozptýlenými v krajině. Větší vodní plochu představuje ještě tok Ohře nadržený jezy, zbytek připadá na malé potoky. Vodní toky jsou místy doprovázeny břehovými porosty. V údolních segmentech se občas nacházejí malé až středně velké rybníky. Sady jsou soustředěny v menších plochách kolem sídel, ve volné krajině se místy vyskytují maloplošné sady na údolních svazích. Nečetné, avšak v celkovém plošném úhrnu významné, jsou větší sady a vinohrady ve volné krajině soustředěné na jihovýchodním okraji Jevišovického bioregionu (1.23). V celku se na výměře této kategorie podílejí vinice především díky zmíněným plochám deseti až dvaceti procenty. Území leží na rozhraní starosídelní a mladosídelní oblasti Sídla jsou vesměs středně velká, doplňovaná sídly menšími i velkými. Venkovský ráz mají i malá města (Jevišovice, Višňové), městský a industriální ráz mají pouze významná historická města a Kolín a Kadaň, v nichž jsou soustředěny cenné památky našeho středověkého a ranně novověkého stavitelství. Náhradní typy: -2BQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: HDH, XDA; náhradní: XT. 1.3.3. Charakteristika biochory -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.21, 1.23, 1.30. Typ je vázán na jižní Čechy a jihozápadní Moravu. Tvoří jádro Jevišovického bioregionu (1.23), kde se nacházejí i velmi velké segmenty, zatímco jinde jsou malé, maximálně středně velké. Celkem


strana 12 z 34

je typ tvořen 54 segmenty s průměrnou plochou 9,3 km2 a celkovou plochou 500 km2. Nejvíce je zastoupen v Jevišovickém bioregionu, kde leží 341 km2, neméně v bioregionu Bechyňském (1.21), kde se nachází pouze 70 km2. Reliéf je velmi plochý, převažují rozsáhlé zcela mírně zvlněné plošiny, které pouze u okrajů jsou rozčleněny zařezávajícími se toky. Plošiny jsou zpravidla bez nápadnějších pahorků, jediné zpestření reliéfu tvoří malá údolí. Výrazná údolí v typu prakticky chybí, jejich hloubka dosahuje zpravidla pouze do 40 m a jen výjimečně jsou se skalami (např. v údolí Gránického potoka a Jevišovky v Jevišovickém bioregionu). Výrazná údolí řek, na jejichž horní hraně se segmenty nacházejí (Vltava, Lužnice, Otava, Dyje, Jihlava, Oslava), jsou samostatnými typy biochor. I tato údolí jsou však pozoruhodně úzká a nepříliš hluboká (s výjimkou údolí Dyje a Jihlavy). V Českobudějovickém bioregionu se nacházejí štoly, šachty a odvaly po hlubinné těžbě stříbra a zlata, ve všech bioregionech jsou ojedinělé menší lomy. Substrát je velmi monotónní, tvoří jej velké celky ortorul, pararul, žulorul a migmatitů, které se od sebe navzájem liší jen málo. Ojedinělé bazičtější vložky tvoří amfibolity a erlány, ale ty se na povrchu prakticky neprojevují, neboť jsou překryty zvětralinami okolních hornin. Pouze u Lukova, Podmolí a Citonic na okraji NP Podyjí se nacházejí svory. Všechny tyto horniny se rozpadají na ostrohranné kameny a hlinitokamenité zvětraliny. Místy se na povrchu plošin zachovaly fragmenty neogenních písků a na závětrných východních svazích malé závěje sprašových hlín až spraší. Převážná část povrchu je však tvořena hlinitokamenitými zvětralinami skalního podloží, které ale na den vystupuje pouze ojediněle. Půdy jsou též poměrně monotónní. Zcela dominují mírně kyselé kambizemě, v plochých sníženinách na plošinách přecházející v kambizemě pseudoglejové a lokálně i v gleje, ty se nacházejí i podél malých potoků. Na úpatích svahů, hlubších zvětralinách a sprašových závějích jsou udávány luvizemě, pod jehličnatými kulturami na plošinách kambizemě podzolované. Zcela vzácně se na svazích vyskytují rankery a litozemě jsou výjimečnými unikáty. Podél větších toků jsou vyvinuty glejové fluvizemě. Půdy mají světle hnědou barvu. Klima je mírně teplé (MT11, MT9) a srážkově podprůměrné, zvláště v zimě, kdy zde přitom panují poměrně silné mrazy (Jevišovický bioregion - lidový název „moravská Sibiř“). Tento stav je do určité míry dán i plochým reliéfem s možností tvorby plošně rozsáhlých přízemních teplotních inverzí v noci a v zimě, v Českobudějovickém bioregionu navíc vlivem silnějších regionálních teplotních inverzí. Všechny segmenty jsou pak mírně ovlivněny főhnovým prouděním za Alpami, které podporuje rozkolísanost teplot a suchost klimatu. Na odlesněných plošinách jsou podmínky pro vznik silného přízemního větru. Expoziční klima se projevuje pouze na vzácných strmějších svazích - nejteplejší jsou pak jihozápadní, nejchladnější severovýchodní svahy. Varianta jevišovická (1.23): Hercynské dubobřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) s jedlí zde výrazně dominují, místy je vegetace na jižních svazích doplněná i o teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-Quercetum). Podél větších potoků se vyskytují olšové luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), na prameništích jasanové luhy (Carici remotae-Fraxinetum), na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny (Carici acutiformis-Alnetum). Mimo les na prudších svazích jsou i acidofilní trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Druh similární, v 1.23 kontrastně-similární. D: 2AB2x (3), *3AB1-2 (1), *3AB3 (55), *3B3 (30). K: 3A1 (+) - jen v některých bioregionech, 3BC3 (2), 3B4 (6), 3BC5a (3). Pozn.: STG 3. hydrické řady mají v 1.30 a lokálně i v 1.23 kontinentální ráz (x). Současné využití krajiny: Lesy 41 %, travní p. 7 %, vodní pl. 1 %, pole 45 %, sady 2,5 %, sídla 2 %, ostatní 1,5 %. Náhradní typy: -3BQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUKD, BUAD (v 1.30 BUKD chybí a BUAD je nahrazeno ADJs), ADX- jižní svahy, HDH - v 1.30 nahrazeno HDL; náhradní: -


strana 13 z 34

1.3.4. Charakteristika biochory 3Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 3. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.2, 1.5, 1.12, 1.18, 1.20, 1.22, 1.23, 1.28, 1.44, 1.48, 1.49, 1.55. Tento typ je vázán na chladnější vyšší okraje nížin, níže ležící kotliny a na plošiny při okrajích pahorkatin svažujících se do nížin. Segmenty typu jsou koncentrovány do středních Čech s menšími přesahy do západních a východních Čech; na Moravě se nacházejí při východním okraji Hercynika. Celkem je typ tvořen 44 segmenty s průměrnou velikostí 4,6 km2 a celkovou plochou 201 km2.. Reliéf je tvořen plochými depresemi většinou v rámci plošin, nebo výraznějšími konkávně prohnutými depresemi na úpatí vrchovin. V ose deprese se nachází zpravidla malá niva potoka, leží zde však části niv i větších toků (např. Radbuzy). Cizorodou, leč neoddělitelnou, součástí depresí jsou i vystupující hřbítky a elevace. Zpravidla jsou ploché, nízké a jejich výška nepřekračuje 20 m. Z antropogenních tvarů se zde vyskytují hráze rybníků, náspy komunikací a četné odvodňovací příkopy. Substrát je tvořen kyselými, většinou skalními horninami s pokryvem hlinitokamenitých deluviálních sedimentů z těchže hornin. Často zde však bývá i příměs sprašové hlíny (na rozdíl od situace ve 4. vegetačním stupni). Půdy jsou převážně primární pseudogleje, směrem k jádru deprese přecházející do maloplošně zastoupených glejů a glejových fluvizemí v nivách. Na vystupujících svazích a hřbítcích jsou většinou pseudoglejové kyselé kambizemě až slabě kyselé kambizemě. Půdy jsou většinou písčitohlinité s jemným skeletem. Větší kameny se zde nevyskytují. Klima je mírně teplé a zpravidla v rámci 3. vegetačního stupně relativně suché (MT11, MT10, MT9, v 1.2 dokonce i T2) výjimečně až srážkově průměrné (MT9, MT7 - v Litovelském (1.12), Železnohorském (1.49) a Krnovském bioregionu). V depresích jsou dobré podmínky pro vývoj silných přízemních teplotních inverzí, vyšší vzdušnou vlhkost a četné mlhy. Převážná část segmentů navíc leží v oblasti s výskytem regionálních teplotních inverzí. Vegetace: Varianta hercynská základní (1.20, 1.22, 1.23, 1.28, 1.44, 1.48, 1.49): Potenciální vegetaci tvoří jedlová doubrava (Abieti-Quercetum), na sušších místech kyselejší křídla hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na prameništích na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. Podél potoků se vyskytují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech jsou nejčastější luční porosty svazu Arrhenatherion, v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion. Varianta středočeská (1.2, 1.5, 1.18): V kostře potenciální přirozené vegetace jsou bezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-Quercetum), na sušších místech přecházející do lipových doubrav (Tilio-Betuletum). Náhradní vegetaci na odlesněných místech tvoří též bezkolencové louky svazu Molinion. Varianta podpolonská (1.12, 1.55): Základním typem potenciální přirozené vegetace je mozaika vlhčího křídla polonských lipových dubohabřin (Tilio-Carpinetum) a acidofilních bikových bučin (Luzulo-Fagetum). Druh similární. D: 3AB3 (15), *3AB-B4 (64), *3BC5a (6), *3BC5b (15). Pozn.: V 1.2, 1.5, 1.18, 1.23 a 1.28 má STG 3AB3 asi převážně kontinentální ráz (x). Současné využití krajiny: Lesy 16 %, travní p. 16 %, vodní pl. 5 %, pole 50,5 %, sady 4,5 %, sídla 5 %, ostatní 3 %. V tomto typu ještě převažují pole. Jsou zpravidla velká, v segmentech s větším zastoupením rybníků a lesů středně velká. Spoře se vyskytující rozptýlené dřeviny jsou podél příkopů, vodních toků nebo po obvodu rybníků. Pole jsou ohraničena především vodními toky, loukami a komunikacemi, místy též sídly. Lesy jsou zastoupeny velmi nepravidelně, v jednotlivých segmentech mají 2 % - 95 % přičemž velké rozdíly jsou i v rámci jednotlivých bioregionů. Je zřejmé, že dominantní roli zde hrála historie osídlení a záměry středověkých majitelů. Častěji se vyskytují i okraje středně velkých a velkých lesů,


strana 14 z 34

při obvodu Brdského bioregionu i lesních komplexů. Lesy v netypických silně zalesněných segmentech jsou součástí velkých lesů a lesních komplexů. Lesy jsou tvořeny převážně smrkovými kulturami, často s příměsí borovice lesní, dubu, při okrajích osik, olší a pod. Je signifikantní, že přes značnou rozlohu lesů zde v r. 2001 nebylo vyhlášeno jediné chráněné území. Travní porosty se nacházejí zpravidla v nejvlhčích částech depresí podél vodních toků, u rybníků a často se nacházejí při okrajích lesů. Většinou tvoří malé segmenty, dnes často nekosené a měnící se v ruderalizované mokřady. Navržena k ochraně byla loučka s rybníčkem u obce Uherčice v Jevišovickém bioregionu (1.23) - s předběžným názvem Uherčická louka. Vodní plochy jsou velmi charakteristickým využitím tohoto typu, přesto jejich zastoupení velmi kolísá (v rozmezí 2 % - 55 %) v jednotlivých segmentech; v mnoha z nich se vyskytují pouze drobné vodní toky a ojedinělé malé rybníčky nebo nádržky. Velmi typické jsou však středně velké rybníky. Nejméně jsou vodní plochy zastoupeny v tomto typu v nížinách a plochých kotlinách Sady se v tomto typu vyskytují jen po obvodu sídel a to především vesnic. Jsou malé, soukromé a převažují v nich odolnější druhy ovocných dřevin. Sídla se vyskytují zpravidla při okrajích segmentů nebo na vyvýšeninách. V Čechách jsou zde typické malé vesnice a jen vzácně se vyskytují středně velké a velké. V moravských segmentech jsou vesnice středně velké a velké, v Krnovském bioregionu typicky rozvolněné a protáhlé podél potoka.. Náhradní typy: 3To. Cílové ekosystémy: Přirozené: ADJ (nahrazeno v 1.2, 1.5, 1.18, 1.12 a 1.55 ADBR), LOMO, LONJ, v 1.12 a 1.55 i HDJ; náhradní: MTH, VOVS, VOLS.

1.3.5. Stručná charakteristika STG na ZPF

Vegetační stupeň : 1. místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS

Legenda ke kódu STG: Trofická řada : 2. místo kódu

Hydrická řada : 3. místo kódu A - oligotrofní (chudé živinami) 1 - půdy suché 2 - půdy omezené řady AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) 3 - půdy normální řady BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) 4 - půdy zamokření řady BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C 5 - půdy mokré řady - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem)


strana 15 z 34

1.4.

POPIS A ANALÝZA AKTUÁLNÍHO STAVU KRAJINY, Krajinný ráz je dán existencí souvislých ploch polí na návrších kolem obce, dříve dělených cestami vroubenými alejemi ovocných stromů a se zachovanými zbytky polních sadů, v kontrastu s hradbou souvislého lesního komplexu na severu katastru a ploch kolem odlesněné jižní části. Dominantou je pro okolí barokní Zámek s jeho staletým parkem anglického stylu. Na severu určuje krajinný ráz členitost okrajů souvislých lesů podmíněná reliéfem terénu na nevelkém přítoku Pl.. Kulturní hodnotu území zvyšuje velký podíl zahrad a sadů. Lesy chybí na jižním okraji k.ú., především v trati Mastník. Protože podíl dochovaných pozitivních hodnot kulturní krajiny a ekologicky cenných krajinných struktur je v tomto území nadprůměrný, je téměř celé k..ú. součástí Přírodního parku Jevišovka. Hrubým zásahem do krajiny bylo vybudování střediska živočišné výroby bez výsadeb ochranné clony trvalých porostů dřevin.V odlesněném území, v agrární části území chybí především alejové výsadby u polních cest, místy i louky kolem přítoků Plenkovického potoka, případně meze na erozí ohrožených plochách. Ve vztahu k ekologické stabilitě krajiny mají zásadní význam pouze trvalé vegetační formace. Dělíme je na: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice, 7. veřejnou a vyhrazenou zeleň. 1.4.1. Lesní porosty Lesy oklopují zastavěné a odlesněné území ze tří světových stran. Celkově se tak lesní porosty podílejí 51,0 % na celkové rozloze řešeného území, což je celorepublikově i v rámci okresu nadprůměrná hodnota. Z hlediska lesního hospodářství patří území do správy LZ Znojmo, polesí Kravsko. Vyskytují se převážně smíšené lesy, které mají pro dané povodí dobrou retenční a akumulační schopnost. Přirozená druhová dřevinná skladba se nachází pouze v některých lesních porostech v údolních nivách podél nivy Plenkovického potoka a kolem kopce Tvarůžek a jeho přilehlých zářezech. Přirozené druhové dřevinné skladbě jsou blízké zejména dubohabrové porosty s příměsí bo, lp, md na hřbetnici Dolní obory a Petrmanky. V průměru je zdravotní stav lesů dobrý, bez napadení škůdců. Poškození imisemi a projevy eroze na lesní půdě nebyly zjištěny. Ekologicky jsou rovněž významné meandry přítok Plenkovického potoka s menšími doprovodnými porosty v zámeckém parku, které spolu liniovými břehovými společenstvy vhodně navazují na lesní celek Z hlediska typologické klasifikace spadá převážná většina lesních společenstev do 2. bukodubového stupně a 3. dubobukového, Lesní společenstva lze zhruba ze 70 - 80 % hodnotit stupněm ekologické stability 3 (střední stupeň ekologické stability), ekologickým stupněm 4 (velmi stabilní) lze hodnotit přibližně 10 - 20 % lesních porostů. Nejvyšší stupeň ekologické stability 5 vykazují pouze fragmenty lesních společenstev v trati Tvarůžek s horizontálně i vertikálně členitými porosty a s dřevinnou skladbou blízkou přirozené skladbě (podchyceno v Rozborové mapě KES).


strana 16 z 34

1.4.2. Trvalé travní porosty Vzhledem k relativní morfologické členitosti a filtrační funkci luk a TTP v údolí Plenkovického potoka lze doporučit poloextenzivní způsob obhospodařování trvalých travních porostů a luk v území. Ten je žádoucí zejména k zachování jejich druhové diversity travinnobylinných společenstev, neboť většinu luk a TTP kolem tohoto toku lze označit jako kulturní s nepůvodními travinobylinnými společenstvy. Plošně se tyto ekosystémy nevýrazně podílejí na celkové ploše řešeného území, přesto představují část ekol. relativně stabilnějších krajinných elementů s průměrným stupněm ekol. stability 3. 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Dominantní, z hlediska hydrologického je v řešeném území na Plenkovický potok. Svým charakterem spolu s břehovými a doprovodnými porosty se řadí mezi ekologicky významná liniová společenstva. V kontextu systému ekologické stability se vždy jedná o významné trasy migrace a příp. dalších pohybů (v rámci denní aktivity) živočišných i rostlinných organismů. Na levostranném přítoku Mramotického potoka se nachází jedna z cenných lokalit území – Pilský rybník, s dochovaným širokým litorálním pásmem rákosin a vyvinutými břehovými a doprovodnými porosty. Eekologickou hodnotu má také Zámecký rybník, využívaný ke sportovnímu rybářství. Stupeň ekologické stability se v závislosti na míře denaturalizace pohybuje mezi 2 - 4. 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme vegetační pásy liniového charakteru, lemující v řešeném území silnice a polní cesty. Jejich ekologický význam bývá rozličný, podstatná je u nich zejména krajinotvorná hodnota. Někdy mohou mít i důležitou funkci v protierozní ochraně. Z hlediska ÚSES jsou použitelné zejména jako interakční prvky. Doprovodná vegetace polních cest v katastru je tvořena převážně ruderalizovanými travobylinnými pásy, místy se zbytky ovocných dřevin, které již dožívají a je nutné je začít postupně nahrazovat. 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace Jedná se zejména o dřevinná doprovodné a liniové porosty podél polních cest, o relativně malých výměrách, situovaných převážně na kultuře ostatní plochy. V druhově často velmi pestré dřevinné skladbě dominují ovocné stromy (jabloně, třešně) s příměsí druhově chudého keřového patra. 1.4.6. Zahrady, sady, vinice Vzhledem k celému řešenému území tvoří rel. nepodstatnou složku krajiny. Významným prvkem z hlediska ekologického a urbanistického se stávají ve vztahu k urbanizovaným plochám jako ekologicky relativně stabilnější součást zástavby. Ekologický význam závisí podstatně od jejich využívání - jejich využitelnost pro ÚSES je minimální, vyjímečně se uplatňují extenzivní sady, zejména svoji krajinotvornou funkcí nebo slouží jako místní refugia pro drobné obratlovce a ptáky (např. zpustlý vysokokmenný sad V od silnice Kravsko-Mramotice).


strana 17 z 34

1.5.

KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Stupeň ekologické stability kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez přiroz. ekolog. vazeb 1 velmi málo ekologicky stabilní 2 málo ekologicky stabilní 3

středně ekologicky stabilní

4

ekologicky velmi stabilní

5

ekologicky nejstabilnější

Typická společenstva, ekosystémy uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené

Velká část území je zalesněna. V souvislých lesích je vysoký podíl smíšených a převážně listnatých porostů. Okraj lesního komplexu na S území je členitý s podílem okrajových porostů s velkou biodiversitou. V odlesněné části území na sever a jih od obce převažují agrocenózy monokulturních porostů náročných zemědělských plodin na velkých scelených honech bez drobných struktur alejí a mezí. V členitém území kolem obce se dochovalo drobnější členění ploch, záhumenky s liniovými výsadbami ovocných stromů meze. Významnou součástí kostry ES jsou přirozeně se vyvíjející společenstva v nivě Plenkovického potoka – zejména na lučních porostech podél potoka (mimo intenzívně kultivované části nivy na V obce). V části agrární krajiny je kostra ES nedostačující. Možnost zvýšení ES je dána mimo jiné nutností ochrany půdy proti erozi a potřebou zpřístupnění pozemků novými (obnovenými) polními cestami. Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky vzato) zejména Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky vzato) zejména : 1. lesním celkem na S území (Dolní obora, Petrmanky, Tvarůžek) 2. lesním celkem na Z území (tratí Opatovec, Za kouty) 3. údolní nivou Plenkovického potoka (v bývalém zámeckém parku) 4. nivou přítoku Mramotického potoka 5. Pilským rybníkem 6. Zámeckým rybníkem 7. lesíkem u kóty 342 (u myslivecké střelnice) 8. lokalitou kopce Tvarůžek včetně rybníčku a lemujících lučních porostů 9. extenzivním vysokokmenným sadem pod kótou 342


strana 18 z 34

1.6.

NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRHU MÚSES.

1.6.1. NADREGIONÁLNÍ ÚSES Nadregionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (vypracoval: Atelier T-plan, s.r.o.). V k.ú. Kravsko je zastoupen částí prvku nadregionální biocentrum 29 Jankovec (NRBC06). 1.6.2. REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (vypracoval: Atelier T-plan, s.r.o.) a není v k.ú. Kravsko zastoupen žádným prvkem. 1.6.3. MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY 1.6.4. Biocentra a biokoridory Místní územní systém ekologické stability byl v území zpracován již jako plán v roce 1999 (Plán místního ÚSES k. ú. Kravsko, Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo, září 1999). Plán MÚSES navazuje na sousední generely MÚSES v okrese Znojmo – k.ú. Plenkovice, . k.ú. Mramotice, k.ú. Mramotice, k.ú. Žerůtky, k.ú. Olbramkostel, k.ú. Pavlice, k.ú. Bojanovice. Návrh plánu MÚSES bude součástí závazné části územního plánu k.ú. Kravsko. Místní systém ekologické stability navržený pro řešené území na ZPF a LPF sestává celkem z 22 prvků, podrobněji popsaných v tabulkové části plánu. MÚSES je v řešeném území reprezentován čtyřmi souvislými větvemi biokoridorů. První větev přichází od severu od NRBC 29 Jankovec až k biocentru C02 Horky. . Druhá větev prochází po jižní straně katastru K 02 – K05 k lokálnímu biocentru C03 Pilský rybník. Západní část procháí v suché řadě, ostatní část reprezentují společenstva vlhké řady. 1.6.5. Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze, větrolamy a další přírodě blízké formace. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav. K zabezpečení dalších důležitých funkcí v krajině (např. funkce protierozní, vodohospodářské, estetické apod.) je tato síť doplněna o interakční prvky. Mezi významné interakční prvky zde patří travnaté sady, břehové porosty a křovinatá společenstva na mezích. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES. Předpokládaný zábor zemědělské půdy pro realizaci biocenter a biokoridorů a interakčních prvků je vyčíslen v rámci tabulky Zábor prvků MÚSES na ZPF.


strana 19 z 34

1.6.6. PARAMETRY ÚSES Územní systém ekologické stability je na rozdíl od kostry tvořen jak v současnosti existujícími, tak i navrhovanými částmi. ÚSES je tvořen sítí ekologicky významných segmentů krajiny, účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií. Minimální nutné prostorové parametry jsou stanoveny takto:

Minimální nutné plochy biocenter: TYP SPOLEČENSTVA

BIOCENTRUM LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ

lesní vegetační stupeň: 1. dubový a luhy 2. bukodubový, 7. smrkový, 8. klečový 3. dubobukový a smrkojedlobukový 4. bukový, 5. jedlobukový vodní společenstva: vod běhutých vod stojatých mokřady v nivách: v 1. - 4. veg. stupni v 5. veg. stupni v 6. veg. stupni v 7. - 8. veg. stupni luční společenstva: v nivách ostatní společenstva stepních lad: skalní společenstva: Maximální přípustné délky jednoduchého koridoru: TYP SPOLEČENSTVA lesní společenstva: mokřady: luční společenstva v nivách: v 5. - 8. veg. stupni v 1. - 4. veg. stupni stepní lada: v 1. - 2. veg. stupni v 3. - 4. veg. stupni

3 ha 3 ha 3 ha 3 ha

50 ha 40 ha 30 ha 20 ha

více než 100 m 1 ha

1 - 20 km 100 ha

3 ha 3 ha 3 ha 3 ha

10 ha 20 ha 30 ha 50 ha

3 ha 3 ha

50 ha 30 ha

3 ha 0,5 ha

20 ha 10 ha

BIOKORIDOR LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ 2000 m 700 m 2000 m 1000 m 2000 m 1000 m

700 m 400 m

2000 m 2000 m

400 m 700 m

U regionálních biokoridorů používáme tzv. složený biokoridor : po 400 - 1000 m podle přípustné délky jednoduchého koridoru vkládáme biocentra lokálního významu. Tím se může délka funkčně způsobilého regionálního biokoridoru podstatně prodloužit na 5 - 8 km. Minimální nutná šířka jednoduchého biokoridoru: TYP SPOLEČENSTVA lesní společenstva: mokřady: luční společenstva: stepní lada:

LOKÁLNÍ 15 m 20 m 20 m 10 m

BIOKORIDOR REGIONÁLNÍ 40 m 40 m 50 m 20 m


strana 20 z 34

1.dubový (do 300(500))

bo, břp, kruš, jal, vruš,

2.bukodubový (200-400)

Písky, skalní ostrohy

Rašeliniště

SKLADBA DŘEVIN PODLE STG (PODLE BUČEK, LACINA, DOPLNĚNO TICHÁ)

Půdní a vlhkostní poměry

Vegetační stupe)ň (m n.m.

1.7.

Chudší až středně botá stanoviště,

A

AB

Lužní lesy, potoční nivy Řady obocené vodou

Botá až živná stanoviště

B

BC,BD

C

CD

D

Dbz, dbl, bo, vřes, genpil, bř, kruš, jal,

dbš, cer, lpv (lesostepní), jlp (lesostepní), jvb (skalní), břek, mah, všk, ptzob, ržb, ržp, ržš, ržcorymbifera, mandl, klok, dřš, tř, jab, hr, líska, sko, skč, skp, cratox, euver, jal, trn, řešetl, tavp, tpb (lesostepní), tuš, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp,jř, Pěstovaná – osk, ruj, js man, ržb, Pěstované: jvtat, ruj, js man, boč,

Dbz, bk, střh, svída, bo, Jihlav Jal dbl, dbš, cer, js, db, lpm, lpv (lesostepní) jlp ad, bř, (lesostepní), jvm, jvb, břek, malebka, dřín, jal, líska, cratox, cratmon, trn, tuš, lonxyl, euver, eueu, ptzob, všk, ržš, ržg, svída, řešetl, dřš, tř, sko, skp,skč, srstka, jal, jab, hru, střh, tpos, tpb (lesostepní), jíva, muk, jř, tavp, klok, kal, Pěstované: oskeruše, md, much

3.dubobukový (300-500)

Bk, dbz, vr5m 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400700(800))

bo, jal, bl, břp, kruš, vruš, vr5m

5.jedlobukový (600-900)

Stagn. Proudící P js, díjlpí (lužní), jlv, jsú, dbl, jvb (lužní), lpv (lužní)vrbí, tpč, tpb (lužní), tpš, tpos, oll, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp, jř, jvb dbl, js, lpv (lužní), jlp(lužní), jlv, tpč, tpš, tpos, tpb (lužní), vrbí, vrkř, vrč, jlv, oll, eueu, střh, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, jř, svída, kal,

jlh jvk, jlv, jlh, tis, , břečtan, cratcal

bo, bř, jal, Bo, bř, jř, sm, dbl, jal, Bo, bř, jal,

Dbjehl: dbl, jd, bo, sm, md, bk, js, hb, kruš, eueu, euver, ptzob, jab, hru, dřš, tř, dřín, řešetl, sko, skp, skč, cratmon, břek, tavp, klok, tuš, Liniová spol: trn, ržš, cratox, líska, jř, pěst sm, jd, md, bo, much, svída Bk: bk, dbz, dbš, db, md, js, jd, jvk, jvm, lpv, js, hb, lonxy, srstka, much, dřš, tř, dřín, sko, skp, skč, cratmon, eueu, euver, ptzob, břek, tavp, klok, svída, jlh, trn, ob, cratcal, lonxyl, tpos, jíva, , bzh, muk, jř, lpm, srstka, bzh, rba, rža, jal, střh, jřm, tis, kal,

dbl, js, eueu, tpb (lužní), tpč, vruš, vrpo, vrlý, vrhl, svída, rbč, vrko,

bk, jd, sm, md, jvk, lpv, js, jlh, lonnig, eueu, vrsl, Liniová spol.: bř, jvk, sm, líska, ržš Pěst. ve vsích a alejích: lp, jv, jlm, js, jř, md, tř, bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, lonig, lonxyl, rža, srstka, ribes alp, tpos, vrsl, kruš, střh, střs, jal, jíva, bzh, muk, jřm, tis,

olz, vrpo, vrlý, vrhl

oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, vrna, vr3m, jíva, střh, krušina, žid, jř, lpv (lužní), kal,

6.smrkojedlobukový (900-1200)

bl, kleč, bo, břp, břtr, jal, kruš, vruš,

olš, olz, vrkř, jíva, vrlý, vrhl, oll, tpos, střh, žid, vrna, vr3m, jř

7.smrkový(1100 1350) 8.klečový(nad 1300)

oll, olš, olz, střs, jř, sm, md, bo , bk, jvk, jř, rbs, rba, vrsl, lonig , bř, břp, břk, jal, střs, lmb, kleč, vruš, zh, jíva, vrsí, b muk, d, lmb jř, jřs, lonig, břp, břk, olz, vrd(Krk.), vrší (Jes.), vrla, vrby(Krk.a Jes.), jals, střs, rbs, vruš, vrsí, kleč, sm, m vruť, bzh


strana 21 z 34

1.dubový (do 300(500))

S

K

2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300500)

Písky, skalní ostrohy

bo, břp,

bo, bř, dbl, dbz, jř,

kruš, jal, vruš,

kruš, jal, vřes,

bo, břp,

bo, dbl, dbz, bř, jř,

K

kruš, jal, vruš,

kruš, jal, vřes

IP S

bo, jd, břp

bo, dbl, dbz, jd, bř, jř

jal, vruš, vr5m,

kruš, jal, vřes,

líska, ržpo, ržš, ržg, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, hedera, much, kašt, jřpr,

kruš, vrna, rbč, svída, kal, eueu

bo, bobl, břpýř,

bo, dbl, bř,

dbl, dbz, dbš, jd, bo, sm, md, bk, js, jvk, jvm, lpv, lpm, jlh, db, jř, tř, jab, hru, tpos, břek, muk,cratmon, cratcal, cratox, dřín, střh, tis,

dbl, js, tpb, tpč, oll, olš, vrkř, jvk, jlh, jř, lpv vrlý, vrhl, vr3m, jíva, střh

kruš jal, vruš, vr5m

jal,

líska, lonxyl, srstka, dřš, sko, skp, skč, eueu, euver, ptzob, tavp, klok, svída, kruš, řešetl, tuš, kal, trn, jíva, bzh, jřm, rba, rža, ržš, hedera,

Eueu, svída, rbč, vruš, vrpo, vrko, vrna, kruš, kal,

SK K

IP S

bo, bobl, břpýř,

bo, bř, jř, sm, jd, dbl,

kruš, jal, vruš, vr5m

jal,

bobl, bo, břp,

bo,sm, jd, bř

IP

6.smrkojedlobu kový (9001200)

S

kleč, jal, jal, břtr, kruš, vruš

IP

klečový (nad 1300)

7.smrko vý(1100 -1350)

S

dbl, js, jlp, jlv, jlh, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko,

bk, jd, sm, md, jvm, jvk, lpv, lpm, js, jlh, bř, tpos,

oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, js, jř, lpv

cratox, cratcal, líska, jíva, muk, střh, tis,

vr3m, jíva, střh, vrlý, vrhl

trn, lonxyl, lonig, eueu, vrsl, rža, ržš, srstka, rba, jřm, kal, bzh,

kruš, olz, vrpo, vrna, kal,

md, tř, jřpr

SK K

dbl, js, jlv, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu

much, jřpr,

SK K

BC, BD, C,CD, D

Lužní lesy, potoční nivy, řady obocené vodou dbl, js, jsú, jlv, lpv, lpm, vrbí, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř, jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu

SK

K

A, AB, B

Botá až živná stanoviště

dbl, dbz, dbš, cer, js, lpv, lpm, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, jal, řešetl, dřín, líska, ržpo, ržš, ržb, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, jřpr, much dbl, dbz, dbš, lpv, lpm, jlv, js, jvm, bk, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, líska, ržpo, ržš, ržg, ržb, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, jal, hedera, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, much, boč, md bk, dbz, dbl, dbš, cer, lpv, lpm, jlp, jlv, jlh, js, jvm, jvk, tř, jab, hru, jř,tpb, tpos, jvb, hb, břek, malebka, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, muk, tis, cratcal

SK

IP S 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800))

Chudší až středně botá stanoviště

SK

IP S

5.jedlobukový (600900)

Rašeliniště

Půdní a vlhkostní poměry

Kategorie

DOPORUČENÁ SKLADBA DŘEVIN PRO PÁSOVÉ VÝSADBY

Vegetační stupeň (m n.m.)

1.8.

bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, tpos

olš, vrkř, oll, js, tpos, jř

střh, jíva, muk, tis,

jíva, vrlý, vrhl, střh, vr3m

lonig, lonxyl, rža, srstka, rba, vrsl, kruš, střs, bzh, jřm,

olz, vrna, rbs, rba, .

limba sm, md, bo, bk, jvk, j

ř, bř, břp,

SK

vrsl, vruš, jíva, muk,

břk

K

rbs, rba, lonig , střs, k leč, vrsí, bzh,

bo, jř, bř,

IP

limba,

S SK

sm, md, lmb, jř, břp břk, vruš,

K IP

kleč,olz, jřs, lonig, vrd, vrší, vrla limba

oll, olš, jřp,

olz, střs, rbs

p, vrby, střs, rbs, vrsí, vruť, bzh, jals


strana 22 z 34

1.9.

VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY A ZCHÚ Významný krajinný prvek (VKP) je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. VKP vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v § 3 písm.b) jsou zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle § 6 zákona (zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, atd.). 1.10. ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ (§14) ZÁKONA Č. 114/1992 SB V současnosti nejsou evidovány ani navrhovány nové ZCHÚ. 1.10.1. PTAČÍ OBLASTI Ptačí oblast dle dostupných mapových podkladů Krajského úřadu Jihomoravského kraje a AOPK nezasahuje do k.ú. Kravko. 1.11. EVROPSKY VÝZNAMNÁ LOKALITA CZ0624106 - TVOŘIHRÁZSKÝ LES Evropsky významná lokalita dle dostupných mapových podkladů Krajského úřadu Jihomoravského kraje a AOPK nezasahuje do k.ú. Kravko. 1.12. PROVÁZANOST ÚSES A ÚPD Legislativním rámcem pro zpracování územního systému ekologické stability je zejména:  zákon ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny  prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb.,  zákon č. 284/91 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, jeho prováděcí vyhláška MZe ČR č. 427/91 Sb., a vyhláška MŽP č. 377/92 Sb., o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci.  Metodický pokyn MŽP ČR č.j. 600/760/94-OOP/2490/94, k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního systému ekologické stability  Aktualizace metodického pokynu MŽP č. j. NM III/905/92, ze dne 15. 4. 1992 - Metodický pokyn MŽP ČR k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního územního systému ekologické stability  Aktualizace Metodického pokynu MŽP ČR č.j. NM III/905/92 k postupu zadávání, zpracování a schvalování dokumentace místního územního systému ekologické stability (MŽP ČR, 1994).


strana 23 z 34

1.13. VYMEZENÍ POUŽÍVANÝCH POJMŮ. Biocentrum je biotop [§ 3 písm. i) zákona] nebo soubor biotopů; v krajině [§ 3 písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [§ 3 písm. j) zákona Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů Biochora je geoekologická (fyzicko–geografická) jednotka, charakteristická určitým uspořádáním typologických jednotek nižšího řádu, především skupin typů geobiocénů Bioregion je individuálně heterogenní jednotkou s charakteristickou mozaikou nižších jednotek – biochor a STG, plocha do 102 km2 v ČR vymezeno celkem 90 bioregionů Ekologické řady vyjadřují složení vegetace na kvalitě substrátu;. trofické řady na minerální zásobenosti a kyselosti: A oligotrofní, B mezotrofní, C nitrofilní, D kalcifilně bázická; hydrické řady na vlhkostním režimu:: 1suchá, 2omezená, 3normální, 4zamokřená, 5trvale mokrá. 6rašeliništní Ekoton je přechodové okrajové společenstvo na styku dvou biomů s charakteristickými životními podmínkami a se zvýšenou druhovou diversitou Interakční prvek (IP) je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti Kostra ekologické stability je v současné době existující soubor ekologicky relativně stabilnějších krajinných segmentů, vymezený bez ohledu na jejich vzájemné vazby a funkční vztahy Ruderalizace je proces spontánního šíření rostlin, vázaných původně na člověkem vytvářené stanoviště rumištního charakteru a hospodářsky nevyužívané plochy Skupina typů geobiocenů (STG) je rámec určitých ekologických podmínek, indukovaný podobností rostlinných společenstev. Je to nejnižší používaná biogeografická jednotka. Celkem 200 skupin STG na území ČR . Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Vegetační stupně jsou jednotky vegetační struktury celých krajin a jejich typu makroklimatu závislé na výškovém a expozičním klimatu. Celkem 9 st. . 1–dubový, 2–bukodubový, 3–dubobukový, 4–bukový, 5–jedlobukový, 6–smrkojedlobukový, 7–smrkový, 8–klečový, 9–subalpínský a alpínský


strana 24 z 34

1.14. ZAJIŠTĚNÍ PLNÉ FUNKCE ÚSES 1.14.1. Obecně Řešené území se celkově jeví v části lesního komplexu (na S, Z a JZ území) jako ekologicky relativně stabilní (s odhlédnutím od místy nevyhovující dřevinné skladby některých částí lesních porostů), a to především z důvodu plošné rozlehlosti ekologicky nejstabilnějšího společenstva - lesů. Vysokou ekologickou hodnotu má rovněž biota v údolí Plenkovického potoka a jeho přítoků. Ekologicky labilní se z důvodu plošné rozlehlosti orných bloků a jejich slabé prostupnosti pro biotu a pro nedostatek skladebních prvků KES jeví rozlehlé bloky orné půdy v agrární části území. Pro další rozvoj území, ve smyslu harmonického vývoje krajinné matrix, jsou nutná následující opatření a zásady:  na LPF, zejména v dominantním celku lesa kolem Dolní obory a jižní části Střední obory je nutno hospodařit při těžbě způsobem, který udrží nebo zvýší přirozenou druhovou dřevinnou skladbu - tzn:  v biocentrech hospodařit výběrným způsobem, těžební zásahy provádět přírodě blízkými metodami (výběrem – bez těžké mechanizace.) s maximálním využitím přirozeného zmlazení listnatých dřevin.  při obnovách mýtních porostů uchovat v generativních porostech část porostní skupiny nebo semenných výstavků pro možnost vytváření přirozené obnovy lesa  pro uchování a přirozených mlazin podstatně snížit stav vysoké zvěře a zamezit tak okusu a loupání na mladých listnatých porostech mimo oplocenky.  při zalesňování porostů po obnovách respektovat lesní typy a jejich příslušnou přirozenou druhovou skladbu, zejména při obnově svahových porostů.  ve zvýšená míře uplatňovat meliorační dřeviny a dřeviny doplňkové pro daný druh lesních typů  smýcení všech porostů zasažených náletem akátin a zabránit dalšímu rozšiřování této dřeviny do ostatních lesních porostů a do agrární krajiny k.ú.  v porostech a skupinách zalesněných v minulých decéniích na typologicky nevhodných stanovištích borovicí doplnit postupně dřevinnou skladbu až na přirozenou druhovou dřevinnou skladbu  negativně jsou postižena travinobylinná společenstva luk (neodpovídající druhové složení) a kolísající kvalita vody v Plenkovickém potoce (zejména pod obcí).  nedostatečné, místy zcela chybějící a nerovnoměrné je rozložení interakčních prvků v krajinné matrix.  v rámci návrhu KPÚ provést rozbor erozního ohrožení především bloků orné půdy, navrhnout a posléze realizovat protierozní opatření. Ta by měla v souladu se zájmy ochrany a tvorby krajiny spočívat ve větší atomizaci krajiny (vytváření menších bloků orné půdy jako organizační opatření), ve zkracování délek údolnic (svahových odtoků) a ve zvyšování retenčních a retardačních schopností povodí.  provést komplexní inventarizaci území. Těžištěm by měl být zejména zoologický průzkum a zpřesnění a dokončení botanického průzkumu.  pozemky v nivách toků obhospodařovat jako kompromisně využívané ekosystémy = snížit současnou intenzitu zem. výroby, převést ornou půdu.v nivách toků na louky nebo na TTP.  v určitých úsecích vodotečí (přítok Mramotického potoka) provádět doplnění břehových porostů cílovými druhy dřevin - ol, kl, jvm, js, vb..


strana 25 z 34



v případě návrhu části lokálního biokoridoru na J území se nepředpokládá založení souvislého, nepřerušeného pásu dřevin (15 m širokého), ale postupné zakládání částí lučního a břehového porostu s výsadbou iniciačních dřevin, které budou poskytovat přechodná, krátkodobá útočiště pro migrující organismy.

1.14.2. Změna kultur pozemků zahrnutých do ÚSES Pokud nemají prvky ÚSES v dané lokalitě požadované parametry, musí být vytvořeny podmínky pro žádoucí změnu. > Mimo les budou dotčené pozemky potřebné pro realizaci chybějících částí prvků ÚSES převedeny do majetku obce a místo nevyhovujících kultur bude navržena kultura pozemku ostatní. > Na lesní půdě nebude převod vlastnických práv nutný. Omezení v užívání dotčených pozemků bude řešeno beze změny kultur jen změnou LHP, případně převedením lesních porostů z hospodářského lesa na les zvláštního určení (ochranný). 1.14.3. Zajištění realizace ÚSES včetně dopěstování a údržby porostů Na lesní půdě bude třeba provést odpovídající změnu LHP a prostřednictvím státních orgánů ochrany lesa prosadit individuální programy přestavby porostů. Trvalou funkčnost prvků bude třeba udržovat cyklicky prováděnými zásahy do skladby porostů s cílem zvýšení a udržení proměnlivosti věkové skladby a druhové pestrosti porostů. Mimo les budou stávající doprovodné porosty toků a louky zbaveny nežádoucích druhů rostlin – dřevinné porosty budou probrány a doplněny tak, aby získaly prostor především perspektivní stromy a keře odpovídajících druhů (dle STG). Podle potřeby bude provedena změna skladby bylinných porostů. Omezení podílu ruderálních druhů bylin bude třeba docílit odstupňovanými zásahy od plošné likvidace, rozrušení stávajícího drnu s přísevem odpovídajících rostlin po redukci nežádoucích druhů (plevelů) kosením (omezováním produkce semen,). Nově založené i původní porosty by neměly být intenzivně kultivovány – přihnojovány, rozorávány a dosévány nepůvodními kultivary pícnin. Interakčními prvky v odlesněné části k.ú. jsou mimo aleje a doprovodné porosty toků také lesní porosty. Ty budou pěstovány jako les dle LHP. Projektová dokumentace musí být vypracována v souladu se zákonem č. 114/1992 Sb., v plat.zn., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb., jako dokumentace ochrany a obnovy krajiny. Zároveň musí odpovídat požadavkům na projektovou dokumentaci dle stavebního zákona. Zpracovává se jako podklad pro stavební povolení a rozhodnutí, pro výběrové a nabídkové řízení, pro provedení stavby a jako dokumentace skutečného provedení. Autor projektu zajistí dodržení záměru při výběru dodavatele, provede vlastní dohled při realizaci a předání díla a podle potřeby se podílí na inženýrské činnosti související s vlastní realizací. Péči o prvky ÚSES (a ostatní předměty ochrany dle tohoto zákona) podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění provádí jejich vlastník (většinou obec) a je za ni na svých pozemcích zodpovědný.


strana 26 z 34

2.

TABULKOVÁ ČÁST


strana 27 z 34

2.1. ID NAZEV PRVEK

ZDROJ

ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 CHARAKTER2 KAT_OCHR FUNKCNOST E_STAB

STG

VYSVĚTLIVKY K TABULKOVÉ ČÁSTI: specifikace prvku v rámci katastrálního území položka uvádí název prvku – název se může u prvků opakovat v případě, že v prostoru se stejným názvem je navrženo více prvků význam prvku v rámci hierarchie a funkce ÚSES LC-lokální biocentrum LK-lokální biokoridor NC- nadregionální biocentrum NK- nadregionální biokoridor RC- regionální biocentrum RK- regionální biokoridor IP – interakční prvek zdroj informace o ÚSES CR- Hodnota specifikace celostátní G-Hodnota specifikace generel ÚSES K- komplexní pozemková úprava, kde není schválený územní plán obce KU- komplexní pozemková úprava v souladu se schváleným územním plánem obce U- územní plán obce X- jiný zdroj Z- schválené Zásady územního rozvoje nebo Územní plán VÚC případná bližší specifikace zdroje informace název katastrálního území lokalizace prvku a stručná charakteristika způsobu využití a stavu vegetačního krytu lokalizace prvku a stručná charakteristika způsobu využití a stavu vegetačního krytu výpis stávající ochrany prvku uveden stávající ekologický význam plochy funkční navržený označení stupně ekologické stability Stupeň ekologické Typická společenstva, ekosystémy stability kód charakteristika 0 výrazně uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez nestabilní, bez vegetace, odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy přiroz. ekolog. zaklenuté vazeb 1 velmi málo orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, ekologicky stabilní vodní toky silně znečištěné 2 málo ekologicky intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada stabilní ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná 3 středně louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, ekologicky stabilní zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů 4 ekologicky velmi louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, stabilní nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách 5 ekologicky louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, nejstabilnější mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené uvádí stanovištní podmínky prostřednictvím kódů skupin typů geobiocénů


strana 28 z 34

FYZIOTYP

L_TYP OPATRENI1 OPATRENI2 OHROZENI

zkratka v lokalitě převážně zastoupených fyziotypů aktuální vegetace MT -společenstva svěžích a mokrých luk SM -společenstva přirozených smrčin XT -společenstva suchomilných a teplomilných trávníků a lemů KU -společenstva kulturních lesů a pasek AT -společenstva acidofilních trávníků a keříčků SP -společenstva skal a mělkých půd KR -společenstva křovin lesních plášťů VO -společenstva vodních a břehových společenstev SD -společenstva teplomilných doubrav PR -společenstva rašelin, slatin a pramenišť DH -společenstva dubohabrových hájů LO -společenstva lužních lesů a křovin AD -společenstva acidofilních doubrav SE -společenstva polních plevelů BO -společenstva reliktních acidofilních a vápnomilných borů RU-ruderální a silně nitrofilní bylinná společenstva SU – směs dřevin suťových lesů BU – společenstva bučinná fytocenologická nejmenší jednotka Skupiny lesních typů uvádí základní návrhy opatření pro udržení a funkci funkčních i navržených prvků uvádí základní návrhy opatření pro udržení a funkci funkčních i navržených prvků známé potenciální ohrožení lokality


strana 29 z 34

2.2. ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 CHARAKTER2 KAT_OCHR FUNKCNOST E_STAB STG FYZIOTYP L_TYP OPATRENI1 OPATRENI2 OHROZENI

ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 CHARAKTER2 KAT_OCHR FUNKCNOST E_STAB STG FYZIOTYP L_TYP OPATRENI1 OPATRENI2 OHROZENI


BIOCENTRA 29 Jankovec NC CR ÚTP NR – R ÚSES ČR z roku 1996 Kravsko Většina porostů je v kategorii hospodářského lesa. Převažují porosty dubu s příměsí habru a lípy, dále smrkové porosty. Většina porostů je ve vyspělém věku s bohatým travinobylinným podrostem ostřice, kručinky a kostřav. Reprezentativní pro bioregion 1.23 Jevišovický, situované v jihozápadní části kraje, v lesním celku v centrální části okresu Znojmo (mezi Kravskem a Bojanovicemi) – mělo by zahrnovat především mezofilní hájové ekosystémy les - VKP dle § 3 zákona 114/92 Sb., PP přírodní památka CZ0623348 - Jankovec funkční 3-4 1B1, 1AB2, 2AB3, 2BC3, 2B2, 2B3, 2B4, 3BC3, 4B4 1C2, 1K1, 2H5, 2B2, 2C2, 2D1, 2K1, 2K3, 2S2, 2S4, 2O6, 3O4 Podporovat přirozené celkově zmlazení dřevin - vytvářet etážový, různověký porost s doplněnou dřevinnou skladbou, podpořit zejména přirozené zmlazení listnatých dřevin, doplnění dřevinné skladby dle STG V lesních porostech zásahy za účelem podpory přirozené dřevinné skladby, preferovat výběrný způsob hospodaření, při obnovách porostů ponechat semenné db výstavky nebo zachovat části porostů nad věk 100 let. Lesní porosty lokality, jsou ovlivněné zejména lesním hospodářstvím. Porosty mají zpravidla změněnou prostorovou strukturu (keřové patro je potlačeno, chybí vertikální výplň porostů) C02 Horka LC X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Funkční biocentrum leží na trase lokálního biokoridoru propojující NRBC Jankovec a k.ú. Žerůtky Lokalitu tvoří prudší západní svah se smíšeným porostem ve vyspělém věku s většinovým zastoupením dubu s příměsí borovice, ve východní části menší borová seč. Porost má bohatý travinobylinný podrost ostřice, kručinky a kostřav les - VKP dle § 3 zákona 114/92 Sb., funkční 3-4 2B3 2H2, 2B6 Podporovat přirozené celkově zmlazení dřevin - vytvářet etážový, různověký porost s doplněnou dřevinnou skladbou, podpořit zejména přirozené zmlazení listnatých dřevin, doplnění dřevinné skladby. V porostu zásahy za účelem podpory přirozené dřevinné skladby, preferovat výběrný způsob hospodaření, při obnově porostu ponechat semenné db výstavky nebo zachovat část porostu.. Lesní porosty lokality, jsou ovlivněné zejména lesním hospodářstvím. Porosty mají zpravidla změněnou prostorovou strukturu (keřové patro je potlačeno, chybí vertikální výplň porostů) C03 Pilský rybník IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Funkční biocentrum na trase lokálního biokoridoru v nivě Mramotického potoka tvoří cca 5,8 ha vodní plochy rybníka průtočného typu, s přírodními břehy a vyvinutými břehovými porosty. Při pravém břehu navazuje rybník na menší kopec s smíšeným lesíkem V litorálním pásmu navazují na vodní plochy rákosiny a břehový porost vrby. Rybník je využíván k extenzivnímu chovu ryb. rybník - VKP dle § 3 zákona 114/92 Sb., funkční 3 2BC4 Extenzivní způsob chovu ryb, údržba břehových porostů – výchovný řez u vrb, v břehových porostech výchovné zásahy za účelem podpory dřevin přirozené druhové skladby. Doplnit a aktualizovat fyto a zoocenologický průzkum lokality. Splachy dusičnanů z polí.


strana 30 z 34

2.3. ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 CHARAKTER2 KAT_OCHR FUNKCNOST E_STAB STG FYZIOTYP L_TYP OPATRENI1 OPATRENI2 OHROZENI



BIOKORIDORY K01 Vápenice LK X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Funkční biokoridor propojuje po hřbetnici na západě katastru biocentrum Horka se sousedním k.ú. Žerůtky. Biokoridor tvoří většinou smíšení porosty dubu a borovice s příměsí akátu a habru. Porosty mají travinobylinný podrost ostřice, lipnic a kostřav. les - VKP dle § 3 zákona 114/92 Sb., funkční 3 2B3, 2B3, 2BC3, 4B4, 3BC3 2B2, 2H2, 2D1, 2O6, 3D7 Podporovat přirozené celkově zmlazení dřevin - vytvářet etážový, různověký porost s doplněnou dřevinnou skladbou, podpořit zejména přirozené zmlazení listnatých dřevin, doplnění dřevinné skladby dle STG V lesních porostech zásahy za účelem podpory přirozené dřevinné skladby, preferovat výběrný způsob hospodaření, při obnovách porostů ponechat semenné db výstavky nebo zachovat části porostů nad věk 100 let. Lesní porosty lokality, jsou ovlivněné zejména lesním hospodářstvím. Porosty mají zpravidla změněnou prostorovou strukturu (keřové patro je potlačeno, chybí vertikální výplň porostů) K02 jižně od Horky LK X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Funkční biokoridor propojuje biocentrum Horka s agrární částí krajiny na jihu k.ú. Biokoridor tvoří většinou smíšené porosty dubu a borovice s příměsí lípy a habru. les - VKP dle § 3 zákona 114/92 Sb., funkční 3 1B3, 2B3 1C6, 2S2, 2H2 Podporovat přirozené celkově zmlazení dřevin - vytvářet etážový, různověký porost s doplněnou dřevinnou skladbou, podpořit zejména přirozené zmlazení listnatých dřevin, doplnění dřevinné skladby dle STG. V lesních porostech zásahy za účelem podpory přirozené dřevinné skladby, preferovat výběrný způsob hospodaření, při obnovách porostů ponechat semenné db výstavky nebo zachovat části porostů nad věk 100 let. Lesní porosty lokality, jsou ovlivněné zejména lesním hospodářstvím. Porosty mají zpravidla změněnou prostorovou strukturu (keřové patro je potlačeno, chybí vertikální výplň porostů) K03 jižně od Horky LK X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Funkční biokoridor propojuje biocentrum Horka s agrární částí krajiny na jihu k.ú. Biokoridor tvoří většinou smíšené porosty dubu a borovice s příměsí lípy a habru. les - VKP dle § 3 zákona 114/92 Sb., funkční 3 2B3 1C6, 1C5 Podporovat přirozené celkově zmlazení dřevin - vytvářet etážový, různověký porost s doplněnou dřevinnou skladbou, podpořit zejména přirozené zmlazení listnatých dřevin, doplnění dřevinné skladby dle STG. V lesních porostech zásahy za účelem podpory přirozené dřevinné skladby, preferovat výběrný způsob hospodaření, při obnovách porostů ponechat semenné db výstavky nebo zachovat části porostů nad věk 100 let. Lesní porosty lokality, jsou ovlivněné zejména lesním hospodářstvím. Porosty mají zpravidla změněnou prostorovou strukturu (keřové patro je potlačeno, chybí vertikální výplň porostů)


strana 31 z 34

ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 CHARAKTER2 KAT_OCHR FUNKCNOST E_STAB STG FYZIOTYP L_TYP OPATRENI1 OPATRENI2 OHROZENI ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 CHARAKTER2 KAT_OCHR FUNKCNOST E_STAB STG FYZIOTYP L_TYP OPATRENI1 OPATRENI2 OHROZENI

K04 přítok Pilského rybníka LK X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený biokoridor sleduje trasu vodoteče - levostranného přítoku Mramotického potoka. Koridor tvoří menší vodoteč s přírodními břehy a vyvinutými břehovými porosty Salix alba. Vodoteč doprovázely dříve po obou stranách toku luční porosty a plynule navazovaly na litorální pásmo Pilského rybníka. navržený 2 2BC3 Navržený biokoridor bude tvořen oboustranným, místně jednostranným břehovým porostem stávajících vzrostlých vrb Na tento porost bude navazovat oboustranně zatravněný pás – luční porost Celková šířka navrženého biokoridoru bude 15m. V některých úsecích nutno břehový porost doplnit - postačí v patru keřovém (např. vrby popelavé), čímž dojde k horizontálnímu rozvlnění porostu a tím k jeho přirozenější podobě Jako kosterní dřeviny se uplatňují ol, lp, vr, js, jvm. Splachy dusičnanů z polí. K05 přítok Pilského rybníka LK X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený biokoridor sleduje trasu vodoteče - levostranného přítoku Mramotického potoka. Koridor tvoří menší vodoteč s přírodními břehy a vyvinutými břehovými porosty Salix alba. Vodoteč doprovázely dříve po obou stranách toku luční porosty a plynule navazovaly na litorální pásmo Pilského rybníka. Koridor pokračuje v sousedním k.ú. bk po Mramotickém potoce. navržený 2 2BC4 Navržený biokoridor bude tvořen oboustranným, místně jednostranným břehovým porostem stávajících vzrostlých vrb Na tento porost bude navazovat oboustranně zatravněný pás – luční porost Celková šířka navrženého biokoridoru bude 15m. V některých úsecích nutno břehový porost doplnit - postačí v patru keřovém (např. vrby popelavé), čímž dojde k horizontálnímu rozvlnění porostu a tím k jeho přirozenější podobě Jako kosterní dřeviny se uplatňují ol, lp, vr, js, jvm. Splachy dusičnanů z polí.


strana 32 z 34

2.4. ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1

ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1

ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1 ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1


INTERAKČNÍ PRVKY I01 U špalíru IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený ip tvoří polní cesta bez dřevinného doprovodu, cesta je místy lemována příkopem pro zachycení srážkové vody s chudým travinobylinným patrem ruderálních bylinných společenstev navržený 1 2AB3, 2B3 Navrhovaný interakční prvek bude tvořen jednostranným dřevinným porostem na J straně cesty, doprovázejícím polní cestu V dřevinné skladbě budou zastoupeny výhradně domácí druhy dřevin. dle STG I02 Vápenice IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený ip tvoří polní cesta bez dřevinného doprovodu, cesta je místy lemována příkopem pro zachycení srážkové vody s chudým travinobylinným patrem ruderálních bylinných společenstev navržený 1 2AB3, 2B3 Navrhovaný interakční prvek bude tvořen oboustranným dřevinným porostem cesty, doprovázejícím polní cestu V dřevinné skladbě budou zastoupeny výhradně domácí druhy dřevin dle STG. I03 Boží muka IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Stávající ip tvoří Boží muka s výsadbou skupiny lip (Tilia cordata), Skupina lip je v prostoru této část agrární krajiny významnou dominantou – prvkem krajinného rázu! funkční 1 2AB3 Běžná údržba zdravotního stavu stromů, nezastavět, neskládkovat. I04 Vápenice IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený ip tvoří polní cesta bez dřevinného doprovodu, cesta je místy lemována ze severní strany mezí bez dřevinného krytu travinobylinným patrem bylinných a polních společenstev navržený 2 2AB3 Navrhovaný interakční prvek bude tvořen jednostranným dřevinným porostem na mezi ze S strany u polní cesty V stromovém patře navrhuje plán výsadbu vysokokmenných odolných odrůd jabloní I05 Mastník IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Stávající ip tvoří liniová výsadba starých ovocných stromů – jabloní podél meze nad odvodňovací strouhou. Lokalita leží jižně od obce poblíž polní cesty. Okolí tvoří extenzivně obhospodařovaná louka. funkční 2 2B3 Zejména pečlivá drobná údržba fyzického stavu jednotlivých stromů


strana 33 z 34



I07 Mastník IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený ip tvoří polní cesta bez dřevinného doprovodu. V jižní části zbytky řadové výsadby ovocných stromů – švestek. navržený 2 2AB3, 2B3 Navrhovaný interakční prvek bude tvořen jednostranným dřevinným porostem na V straně cesty, doprovázejícím polní cestu V dřevinné skladbě budou zastoupeny výhradně domácí druhy dřevin dle STG. I08 Jedenáctka IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Stávající ip tvoří oboustranná liniová výsadba ovocných stromů – jabloní a švestek podél polní cesty. Vysokokmenné stromy jsou typickým doprovodným prvkem v této část agrární krajiny – prvkem krajinného rázu!. Cesta propojuje jižně od obce po nevýrazné. navržený 2 2AB3, 2B3 Zejména pečlivá drobná údržba fyzického stavu jednotlivých stromů


I09 Remízek IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený ip tvoří orná půda – plocha bývalého polního remízu s dřevinným krytem. navržený 1 2AB3 Navrhovaný interakční prvek bude tvořen obdélníkovou plochou vytýčenou v bloku orné půdy na půdoryse bývalého remízu. Při založení remízu budou v dřevinné skladbě zastoupeny výhradně domácí druhy dřevin dle STG.

ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1

I10 u kóty. 342 IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Funkční ip tvoří extenzivní sad starých vysokokmenných stromů – třešní, s řídkým keřovým patrem. Jedná se o jeden z posledních vysokokmenných sadů v katastru. funkční 3 2BC4 Extenzivní údržba lučního porostu v sadu a běžná drobná údržba fyzického stavu jednotlivých stromů.

FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1 ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1

I11 Zaplavená IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený ip tvoří orná půda kolem objektu místního zemědělského družstva. Linii plotu kolem objektu lemuje pás ruderálních společenstev s převahou rumištních a nitrofilních bylin. navržený 1 2AB2, 2B3 Navrhovaný interakční prvek bude tvořen založením zpevněné polní cesty s doprovodným dřevinným porostem na V straně cesty v celkové šířce 6 m. V dřevinné skladbě budou zastoupeny výhradně domácí druhy dřevin dle STG.


strana 34 z 34

ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1 ID NAZEV PRVEK ZDROJ ZDR_POPIS KATASTR CHARAKTER1 FUNKCNOST E_STAB STG OPATRENI1



2.5.

I12 pod Kocandou IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Stávající ip tvoří oboustranná liniová výsadba ovocných stromů – jabloní podél polní cesty. Vysokokmenné stromy jsou typickým doprovodným prvkem v této část agrární krajiny. navržený 3 1AB3, 2AB3, 2AB2 Pravidelná drobná údržba fyzického stavu jednotlivých stromů. I13 Krajiny IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Navržený ip tvoří polní cesta (hranice k.ú.) bez dřevinného doprovodu, cesta je místy lemována mělkým příkopem pro zachycení srážkové vody s chudým travinobylinným patrem ruderálních bylinných společenstev. navržený 2 2AB2, 2AB3, 2B3 Navrhovaný interakční prvek bude tvořen oboustranným dřevinným porostem cesty, doprovázejícím polní cestu V dřevinné skladbě budou zastoupeny výhradně domácí druhy dřevin dle STG. I14 Kocanda IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Funkční ip tvoří polní cesta s vysokými oboustrannými mezemi s hustým keřovým patrem a pestrým druhovým složením – zastoupeny jsou trnky, růže šípková a ptačí zob.. navržený 2 2AB3, 2B3 Navázat na stávající keřové porosty výsadbou stejného druhového složení severním směrem až ke hranici lesních porostů. Stávající porosty bez zásahů.

I15 Zámecký park IP X Plán MÚSES pro k.ú. Kravsko z roku 1999 Kravsko Lokalitu Zámeckého rybníka, do kterého ústí místní vodoteč Plenkovický potok. V litorálním pásmu navazují na vodní plochy rákosiny a břehový porost vrby. Navazuje zámecká zahrada a rozlehlý anglický park v údolí Plenkovického potoka funkční 3 2B3, 2BC4 Extenzivní způsob chovu ryb, údržba břehových porostů – výchovný řez u vrb, v břehových porostech výchovné zásahy za účelem podpory dřevin přirozené druhové skladby.

ZÁBOR PRVKŮ MÚSES NA ZPF

Pořadové číslo: Viz Hlavní výkres Viz Hlavní výkres

celkem zábor ZPF v k.ú. Kravsko

Název: Biokoridory Interakční prvky

Zábor ZPF (m2):

Význam:

9587,00 13824,00

LK IP

23411 m2


PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. KRAVSKO samostatná část Odůvodnění územního plánu Kravsko

Recommend Documents