SPOLUBRATŘÍM OTĚŽÍM V EXILU POSÍLÁ PRAC.KROUŽEK UK.AP."VINCULUM" - ROMA, PIAZZA S.MARIA MAG-G-IORE, 7. V Říme, "březen - duben 1953. Řada II., číslo li»-12. SVATÝ OTEC PIUS XII. POSLAL OPATU-PRIMASOVI BENEPIKTINSKÉHO ŘÁDU, BERNARDOVI KAELINOVI APOŠTOLSKÝ LIST K JUBILEU SVATÉHO PROKOPA.ČESKÝ PŘEKJAD LISTU, KTERÝ ROZESLALA "VERITAS", JE VÁM VŠEM ASI UŽ ZNÁM. MYSLÍM VŠAK, ŽE VÁM BUDE MILÉ ZNÁT ÚPLNÝ TEXT LATINSKÉHO 0RIGINÁLU; PROTO JEJ TU DNES PŘEPISUJEME. Dilecto Pilio BERNARDO KAELIN Ordinis S. Benedicti Abbati Primáti P I U S
P P .
X I I
Dilecte Pili, salutem, et Apostolicam Benedictionem. Saeculo exeunte nono, ex quo - uti fertur - S.Procopius, Coenobii Sazaviensis in Bohemia conditor, piissimo transitu ad superos evolavit, addecet eos omneš, qui se eiusdem gentis cives ejusdemque fidei retinentissimos.gloriantur, sive vitam in patria degunt, sive apud exteras Nationes, praeclara ejus sanctitatis exempla impensa mente recolere ac sibi ad imitandum proponere. Multum quidem ipse et ab se condita Benedictina monachorum sodalitas contulere cum ad catholicam religionem late apud populos illos propagandam, tum etiam ad civilem cultum litterarum que incrementum - quantum eo tempore facultas erat - promovendum. S.Patriarchae Benedicti exemplis insistens, sententiam illam sibi suisque sumpsit veluti agendae vitae insigne ac monimentum:"Ora et labora". Quamobrem non modo precibus studiosissime vacabat, non modo poenitentiae operibus ac voluntariis susceptis corporis afflictationibus, aliena potius quam sua admissa expiabat, non modo afficiebat pro viribus ut quotquot posset ad Jesu Christi praecepta ad frugemque bonam reluceret, sea fabrilibus etiam et agrestibus, ex instituti sui normis, exercebatur artibus, ut sibi suisque cotidianum victum compararet utque inopia laborantibus praeberet cibum, praeberet auxilium. Caritate Christi permotus, et corporis et animi aliorum necessitatibus valde profuiť, interdum etiam patratis Dei ope mirabilibus signis. Quandoquidem autem si ea témpora, quibus ille vixit, difficillima fuere, haud minus haec nostra aetas est discriminibus periculisque implicita, cupimus ut omnes, ii praesertim qui in S.Procopii patria maerentes lugentesque cernunt Catholicam esse Ecclesiam tam impense praepeditam ac vexationibus afflictam, ad caelestem hune Patronům incensissimas admoveant preces, ab eoque supplicando contendant, ut libera que at apud suos reviviscere cotidie magis Christiana religio, ut suis possit non violandis juribus perfrui, suaque incepta et opera exercere in communem omnium utilitatem. Pro iis omnibus praesertim - ac nominatim pro Benedictinis sodalibus - supplices effundantur preces, qui vel in vincula conjecti, vel in publicae sunt custodiae campis detenti, vel denique procul a sua sede deportati fuere; ac pro sacris potissimum Antistitibus, qui quidem
VIKCULUM II. ,11-12.
-2-
BŘEZEN-DUBEN 1953
idcirco quod sacrosancto suo ottemperare officio strenue voluere, tot dolores rerumque angustias passi sunt ac patiuntur. In his autem Nobis sane carissimum recordari peculiari modo cupimus Venerabilem Prátrem Josephum Beran, Archiepiscopum Pragensem, qui, nobilissimo fidei firmitudinisque exemplo, pastorali suo muneri respondere pro facultate enisus e s t. •Caelestia solacia ac divina auxilia lis omnibus impetret S.Procopius, Benedictini Ordinis ac patriae suae decus; atque ejusmodi s.int, ut vehementer optamus precamurque suppliciter, ubereš salutaresque fructus , quos haec saecularis commemoratio, aspirante Deo , feliciter afferat. Quorum quidem conciliatrix esto, Nostraeque benevolentiae testis Apostolica Benedictio, quam cum tibi, dilecte fili, tum iis singulis universis, qui vel in patria sua, vel in exilio commorantes, hanc čivem suum gloriosissimum per haec fausta solemnia comprecabuntur, peramanter in Domino impertimus. D^-tum R 0 mae, apud S.Petrům, die XII mensis M a rtii, anno MDCCCCLIII, Pontificatus N 0 stri quinto decimo. PIUS PP. XII Vzácný list svatého Otce je novým projevem otcovské lásky nejvyššího pastýře k našemu národu a zároveň i nepřímou odpovědí na různé dohady a různá vysvětlení v souvislosti s posledním jmenováním nových kardinálů.T a kové zprávy se objevily v zahraničním cizojazyčném tisku i v českých exilových časopisech.Jejich často protichůdná tvrzení / jedni mu vytýkali přílišnou slabost, druzí příliš strohou nekompromisnost a nedostatek diplomatické taktiky/ sama ukazovala dostatečně, že jde pouze o novinářské "žvásty" bez objektivního podkladu, kterých bylo někdy tendenčně využíváno buď k šíření antipatie proti S v atému Otci mezi českými exulanty anebo mezi jinými k ponížení ósoby a hrdinného boje arcibiskupa Berana a naší domácí katolické fronty. Správnou odpověá. přinesla už v prosinci minulého roku švýcarská katolická tisková služba ZIP A ve svém komentáři | otiskli jsme ji v prosincovém :,Vinculu" /II. ,8, str. 2/. Slova svatého Otce, která věnoval v apoštolském listu k svatoprokopskému jubileu pražskému arcibiskupovi Msgrovi Beranovi,ji potvrzují. Celý český katolický exil á naši trpící ° >ojující bratří doma jsou mu za to nesmírně vděčni. J s ou nám všem povzbuzením, abychom věrně vytrvali na cestě za naším hrdinným episkopátem. CHARITA SVATÉHO OTCE PIA XII V ROCE 1952. K zahájení patnáctého roku jeho pontifikátu. Poslední vánoční poselství svatého Otce možno nazvat "POSELSTVÍM KŘESŤANSKÉ LÁSKY". Je skutečně výkřikem bolesti při pohledu na tolik utrpení necetných chudých a utlačovaných. Láska Kristova náměstka se především projevuje soukromě, řekněme:osobně. Kdy by dovedl vylíčit a vystihnout všechnu lásku a soucit jeho velikého srdce v jeho intimním, skrytém styku s trpícími. Tuto činnost není možno vyjádřit čísly. Toliko Bůh ji zná a odmění jednou svému Náměstku všechny jeho dobré rady, jeho delikátnost, jeho soucit a soustrast a bolest, jež se projevovaly ve skrytě, avšak 'účinně, vracely klid, štěstí a naději tolika zloireným srdcím. Ale potřeby jsou tak rozličné, tak vážné a naléhavé, že by Pius XII ani zdaleka nemohl stačit, kdyby chtěl omezit svou pomoc na osobní činnost. Rozhodl se proto založit úřady a organisace, které by mu pomáhaly v dobročinné činnosti a organisovaly charitativní pomoc.
-3 r
BŘEZEN-DTOEN 1953
Kromě Apoštolského_úřadu_ gr.o,_rozdílení_almužen /Eleemosineria apostólica/ pro chudé a trpící' římské diecése existuje tak zvaná Papežská pomocná_komise_ ktegá vznikla během minulé války při Státním sekretariátě. Dále tířad_v^stěhovalect-^í5který má účast na všech mezinárodních iniciativách v otázkách vystěhovalectví. Dále existuje Mezinárodní_konference•katolické_charity, jíž předsedá zástupce V a tikánu. Pius XII. jejím prostřednictvím pomáhá trpícím a postiženým celého světa. Charitativní činnost svaté Stolice se dnes většinou soustřeďuje v Papežské pomocné /podpůrné/ komisi. Všimněme si jí "blíže pro její mimořádný význam. Papežská pomocná.komise byla založena Piem XII. v diibnu 1944, kdy se hrnulo do Říma tisíce a tisíce jihoitalských uprchlíků, kteří přišli o všechno a hledali pomoc a ochranu u Otce křesťanstva.Komise začala působit za podmínek nesmírně těžkých, brzy však překonala začáteční obtíže a stala se prvotřídním nástrojem charity svatého O-fcce. V době války poskytovala Papežská pomocná komise pomoc: a./ obětem bombardování a uprchlíkům z válečných území; otevřela 2500 papežských jídelen, v nichž bylo rozděleno 112 milionů obědů, večeří a snídaní. b./ pomáhala uprchlíkům z obsazených území a podnikla v jejich prospěch přes půl milionu intervencí.. c./ ujímala se vojínů propuštěných z vojenské služby; vykonala v jejich prospěch přes dva miliony intervencí, umožnila 52.000 cest jednotlivcům a 900 cest různým skupinám, d ./ P 0 máhala vojínům na přechodných stanicích a raněným, z nichž 25 tisíc osob bylo přepraveno papežským sanitním vlakem. •=•>/ Nezapomínala ani těch, kteří se toužili vrátit po válce domů k rodinám do libye. Uspořádala na 20 výprav, při nichž přepravila na 20 tisíc libyjských dětí«. D n es má po tolika zkušenostech Papežská pomocná komise obdivuhodnou techniku a organisaci. Pokračuje i po válce ve své blahodárné činnnosti / zvláště v Itálii/ a stále rozšiřuje své charitativní poslání především mezi ;potřebnějšími vrstvami obyvatelstva. Získala si právem název:Ministerstvo lásky! Přehledná zpráva o její činnosti za uplynulý rok nás o tom snadno přesvědčí! Papežská_pomocná_komise__ p r_o_ _m l_á d_e_ž__s LETNÍ KOLONIE. - Jejich počet se rozrostl loni téměř na 5.000; bylo v nich umístěno skoro milion italských dětí, čili 50 / italských dětí, které se zúčastnily zotavené v dětských koloniích, 0 tento dětský tak početný národ se stará 80.000 osobs knězi, sester, vedoucích, asistentů, lékařů, technického, správního a Vedoucího personálu. NEDĚLNÍ KOLONIE pokračují v charitativní a výchovné práci po celý rok; je v nich 300*000 dětí., DĚTSKÉ DOMOVY umožňují štastný život 25.000 dětí. AKCE PRO MLÁDEŽ VYŠLOU ZE ŠKOLY se starala loni o 50.000 dětí. STÁLÉ KOLONIE A ÚTULKY měly pod střechou na 16.000 dětí. ÚSTŘEDÍ SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ PÉČE byla zřízena na periferii velkoměst. V Římě jich je v provozu 18; jsou účelně umístněna. Několik nových bylo zřízeno v poslední době. Poskytují pomoc dětem i dospělým. ÚSTŘEDÍ PRO UČNĚ bylo zřízeno v Říirě a slibně se rozrůstá.^Je vybaveno všemi potřebnými technickými prostředky. Ôítá na 400 učňů. Dostávají zdarma stravu a mají možnost vyučit se zdarma nějakému řemeslu. Pa£ežská_pomocná akce
p _r_ q_
h _u__d_é ._a.__.n_e_z_a_m_ě_s__t_n_a_n_é^
Alespoň několik čísel! - V 900 papežských jídelnách čtvrtletně se* stravuje na 118,000 chudých, V pomocných centrech bylo rozdáno;175 obleků, 600 párů bot, 25»000 pokrývek, 8*500 matrací atd.
v
VI-NCUĽDM^II^ll-lg^
-4-
V lékařských poradnách se rozdá různých léků v ceně 10 milionů italských lir, antibiotických léků v hodnotě půldruhého milionu lir a posilujících léčiv za 3 miliony lir. - Je poskytována i peněžní pomoc - celkem v hodnotě 37 milionů it. lir. Podílelo se na ní 40.500 osob. 'Papezská_p'omocná_akce
P_ r _°_
Z 2_i
Dělnictvo je zvláštní láskou svatého Otce. Pro dělnictvo "bylo zřízeno v centrech pro zalesňovací práce na 5000 jídelen; dochází do nich •na půl milionu dělníků. Při zalesňovacím centru je obyčejně též učňovská škola, v minulém roce bylo uspořádáno v 35 italských provinciích na 300 kursů pro 8.000 učňů. Pro zemědělské dělníky v Lulii a Lukanii bylo otevřeno na 98 pomocných středisk pro 15.000 dělníků. Všude jsou ustanoveni dělničtí kaplani, kteří pečují o duchovní život dělnictva. V horských krajích Abruzz a na Sardinii bylo zřízeno na 600 stanic pro pastevce. V nich se o ně pečuje po hmotné a duchovní stránce; dostává se jim'odborného a sociálního školení.
T a to sekce se věnuje vězňům a péči o vězně.Jak veliké místo mají právě tito vyhoštění z lidské společnosti v srdci svatého Otce, dokázal zvláštním rozhlasovým poselstvím, které k nim měl koncem roku 1951. P a pežská pomocná komise touto sekcí pomáhá vězňům dvojím způsobem;a./ především jim poskytuje zákonnou a právní pomoc, ujímá se některých případů, pomáhá sestavovat žádosti o milost, podmínečnou svobodu, o revisi případu, sprostredkuje styk s vyššími instancemi,, snaží se urychlit vyřízení podaných žádostí atd. - b./ Poskytuje jim hmotnou pomoc, •podporuje hmotně i jejich rodiny v době uvěznění jejich živitele, stará se jim o zaměstnání po jejich propuštění atd. Minulého roku tato sekce pomohla hmotně asi 3.000 vězňů a právní pomoc poskytla 1400 uvězněných. Ovšem tím vším není ještě vyčerpána láska svatého Otce k trpícím a strádajícím a to vše neobsahuje celou činnost Papežské pomocné komise. Přírodní pohromy a neštěstí dávají znovu a znovu příležitost svatému Otci, aby pomáhal. A tato pomoc se neomezuje na Itálii. Kolik vykonala roku 1951 Papežská pomocná komise při zátopách v pádské nížině,v Kalabrii, Sardinii, Sicilii a loni při zátopách v^Holansku, Anglii, ^Belgii. Zemětřesení v Equadoru, Japonsku, na Pilipinách atd. a neštěstí tolika rodin otevřelo srdce i štědrou ruku Otce všech trpících. Pro palestinské uprchlíky- bez rozdílu národnosti a náboženství - byla organisována zvláštní papežská pomoc, která pomáhá už několik let. A^kolik bylo vykonáno a je dosud konáno pro exulanty různých národností '.Kolik dobra způsobily různé pomocné komitáty pro jednotlivé národnosti, zřízené při Papežské pomocné komisii J e dobře, abychom my kněží příležitostně upozornili na toto obrovské dílo charity, které koná svatá Stolice a svatý 0-fcec. Abychom připomněli věřícím, že dary, které jsou posílány k účelům svatého Otce, nezastaví se v jeho rukou, nýbrž putují dále k těm, kdo trpí. J e pravda, že to všechno - jak sám svatý 0-tec řekl v posledním vánočním rozhlasovém poselství - daleko nestačí na zmírnění bídy, jaká je- dnes ve světě. Zde je možno též ukázat , jaký má smysl bohatství Církve, pokud ještě Církev má nějaké bohatství. Charita papežova, jeho křestanská láska je známkou jeho božského poslání ve světě; i v tomto ohledu je Kristovým náměstkem, viditelným jeho zástupcem na zemi a platí o něm slova;"Pertransiit benefaciendo... M /A c t.10, 38/. TOP.-KOR. GAR^TAS_GHRIST I_XXRG;ET NOS j^^j^^^^k^ěžského Za svého pobytu v Paříži jsem navštívil farnost Notre D a me de la G-a^e, na jihovýchodě Paříže. Není to sice ještě úplná a vlastní periferie, vládne tam však zcela duch a smýšlení perifeiie francouzské metropole. Parnost Fotře Dame de la Gare je známá jako vzorná dělnická farnost. Pracuje v ní několik světských kněží a čtyři jesuité:žijí, byd-
VIKCULUM II. ,11-12.
-5-
BŘEZEN-DUBEN 1953
Xí'a "pracují společně. Farářem je světský kněz. _Bylo odpoledne kolem druhé hodiny, když jsem vstoupil na faru. Byli již' dávno po obědě, se -.ěli však ještě u stolu. Hned při prvém setkání mě překvapila jejich srdečnost, prostota, otevřenost, upřímnost a láska. Musil v jsem doslova "bránit, aby pan farář nedal přede mne snést celou kuchyň. A sotva jsem se ubránil proti panu faráři, začali"útočit" jeho kaplani. Po delším živém a důvěrném rozhovoru jsem je požádal, zda by mi nemohli něco říci o duchu a metodě svého apoštolátu. Vyhověli mi rádi'; většinou mluvil pan farář, ostatní sem tam něco dodali. Myslím, že když dnes pročítám své poznámky, mohu shrnout ducha a metodu této vzorné dělnické farnosti pařížské ve dvě hesla; -A.- vytvořit z farya z f a r n o s t i jednu RODINU. - B.- Soustavně a všemi prostředky usilovat o apoštolské p r o n i k á n í do m a s odcizených zčásti nebo zcela křestanství. I.- VYTVOŘIT Z P A R Y RODINU. - P 0 dle toho, co jsem viděl, na faře Notre Dame de la G a r e už toho ideálu dosáhli. Na faře žijí a pracují světští kněží s řeholníky. P Q dle farářových slov je tento pokus soužití^velmi zdařilý a plodný. Vytvořili opravdovou rodinnou, životní, .pracovní jednotku: společně vypracovávají kázání - dohodnou se na nejlepší osnově, propracování, odůvodnění, každý sdělí své myšlenky k společnému tématu. A v neděli káží všichni na různých úsecích periferie nebo při různých mší svatých na totéž téma a podobným způsobem. Každý týden si sdělují své nejlepší duchovní myšlenky, které si poznamenali z meditace nebo četby a tak se navzájem obohacují. Dvakrát týdně společně prodiskutují problémy různých odborů farní pastorace. Každý kaplan má přidělen bucl určitý úsek periferie nebo zvláštní pastorační úkol. Společně připravují mimoliturgické odpolední pobožnosti. Každý má při nich nějakou funkci. Bylo právě patnáctého srpna, svátek Nanebevzetí Panny Marie. V m é přítomnosti vypracovali plán odpolední pobožnosti. J eden ^z kaplanů navrhl, že se nejprve věřící shromáždí vzadu v kostele u oltáře Matky Boží Bolestné. V kostele nebude ani jediného světla.Jeden z kaplanů připomene věřícím, že P a nna M a ria trpěla podobně jako my, její oběti vyvrcholily na K a lvarii. Kněží a věřící jdou v průvodu k hlavnímu oltáři. Zvolna se rozsvěcují světla. Jeden z kaplanů komentuje. Panna M a ria kráčela životem šerém utrpení a zkoušek přes K a lvarii ke slávě. A dnes v ní žije. K 0 stel se celý rozzáří - hlavní oltář je v plném světle a lesku. A následuje slavná mariánská pobožnost. II.- VYTVOŘIT Z F A R N O S T I JEDNU RODINU. -Mše svatá je nejsvětějším a společným rodinným aktem. Proto vydali malou mešní knížku N 0 tre messe familiale -Naše rodinná mše svatá. J s ou v ní liturgické mešní modlitby a vždy před jednotlivými částmi mše svaté krátký návod k prožití následující části. P Q dle této mešní knížky sledují všichni věřící mši svatou. Kromě toho ještě jeden z kaplanů vykládá mešní drama a sleduje s nimi text knížky. Rodinného ducha farnosti zdůrazňují i společným uzavíráním manželství. Tak na příklad při téže mši svaté uzavře manželství někdy až deset páru snoubenců. Franosti jako rodině jsou předkládány společné starosti; vybízejí se na př. ke sbírkám pro své starce a pro své chudé. Z těchto sbírek j sou ^též někdy pořádány společné hostiny pro staré lidi, jindy se jim rozdílí dříví, uhlí atd. nasbírané mezi farníky. F a rníci j sou" ^vbízeni, aby pomáhali ostatním členům farnosti na př. těm, kdo nemají vhodného bytu atd. C e lá farnost se modlí za budoucí novomanžele, kteří se připravují na přijetí svátosti manželství. Nejdůležitěgší však je - zdůrazňoval pan farář - :UMĚT SE VŠEM DÁVAT , snažit se je chápat v jejich osobních, každodenních trampotách, nepřehlížet ani zdánlivě malá utrpení - lidé jím trpí, a někdy mnoho trpí. Vycítit bolesti druhých, snažit se cítit se všemi. , Afcy "byl ještě výrazněji zdůrazněn tento rodinný duch, za náboženské úkony se neberou předepsané taxy:každý dá, kolik může! N e má-li, nemusí
-6-
BŘEZEN-DUBEN_195 3
dát nic.Všichni to vědí.Každý ví, že od něho nikdo nebude nic vymáhat. Ale farní duchovenstvo netrpělo nikdy nouzi. Prozřetelnost B 0 ží bohatě odměňuje jejich velkodušnost. Ale ve farnosti nepracují jenom kněží, i věřící musejí mít účast na jejich apoštoláte. Apoštolát je dílem celé farní rodiny.Vgřící jsou soustavně zasvěcováni do farního apoštolátu, musejí znát duchovní potřeby farnosti. P a rnost má různá sdružení a hnutí katolické akce, která jsou zapojena ďo rodinného apoštolátu. Na příklad ve farnosti na 80 vyškolených matek, které dávají každý týden katechismus pro děti ze svého nejbližšího okolí, po rodinách. P a rář s kaplany pro ně připravili výklad katechismu, s otázkami a odpověďmi. J e jich katechese pak prohloubí kněz při katechismu v kostele nebo ve farním sále. Pan farář by rád dal každému úseku farnosti zvláštní kapli, která by byla malým rodinným střediskem duchovní obnovy. Veškerá činnost duchovní, všechny projevy náboženského života, činnost sociální a charitativní všechno je zapojeno do jedné společné farní činnosti - farnost musí být jedna jediná rodina. III. - APOŠTOLSKÉ P R O N I K Á N Í DO M' A S . - Parnost, která žije rodinným životem, musí se stát nutně farností misijní a misionářskou. Celou farnost oživuje misijní duch. K a ždý člen farnosti - nejen kněz - nýbrž i každý laik, ač žena či muž, ač dospělý nebo školní dítě, každý^je misionářem. A prostředí, ve kterém se vytváří tato farnost, v němž žije a dýchá, nutí k tomuto misionářskému'pronikání - poněvadž to je prostředí pohanské nebo alespoň velmi chladné a lhostejné ke křestanství. Kaplani jsou v jednotlivých úsecích periferie stále ve styku s lidmi. Navštěvují jednotlivé rodiny, besedují s nimi při obědě, při večeři, na něž je farníci zvou; pořádají malé konference, debatní kroužky a večery, vyučují katechismus i po domech atd. ^ Každý týden jsou společné hodiny katechismu v kostele nebo ve farním sále pro všechny děti farnosti. - P a rní duchovenstvo využívá všech příležitostí, aby zaselo do duší dobré símě. N e jlepší jsou takové, kdy věřící sami přicházejí do styku s farou, na př. , když přijdou žádat o křest, chtějí uzavřít manželství atd. Veliká svědomitost se věnuje právě přípravě na přijetí jednotlivých svátostí a při samém obřadu'vždy jeden z kaplanů snaží se jim svým výkladem ještě pomoci, aby mohli co nejdokonaleji prožít svátostný obřad. Chtějí-li proniknout do mas odcizených křesťanství musejí se starat nejen o věřící, nýbrž věnovat pozornost i bloudícím, zvláště komunistům, A je třeba konat tuto práci s láskou, s přesvědčením , že mnozí pracně hledají pravdu a čekají na ruku podanou s láskou a s pochopením". Aby fara měla přímý styk s dělnictvem, dva z kněží pracují v továrně. Z131 a pracuji jako prostí dělníci, jedí v tovární kantině s ostatními, ,z„výdělku, bydlí v dělnické periferii, stali se opravdu svým spodělníkum ^vším. Para jim je však vždy otevřena. J s ou tam doma. Obohacuji ostatní svou bohatou zkušeností a na společných poradách spolu s ostatními řeší problémy těžkého svého apoštolátu. Tázal jsem se na konec pana faráře s"Jaké je tajemství V a šich úspěchů? Rekl mi prostě s"LÁSKA,KTERÁ SE DOVEDE VŽÍT VE DRUHÉ!11 - Z dálky devatenácti století jsem slyšel slova apoštola národů:"CARITAS CHRISTI URGET NOS , A.L./ŘÍM/ LÍSTEK Z VOJNY. " opět několik měsíců zapadlo do moře věčnosti. Stále jsem ještě miles a myslím, že daleka je doba, kdy opět budu cives. Bylo by to však ode mne nevděčností k P¿nu, kdybych naříkal.On mi jen napomáhá k tomu, abych 'odstranil veškerou"adhaesionem materialem!i. Možná, že kdybych normálně nastoupil svou dráhu, byl by ze mne hmotař, a kdo ví co ještě. Z a tím se cvičím v trpělivosti, tichosti, ale to nijak nebrání, aby mé vlasy nedostávaly viditelně jinou barvu. Většina bratří odešla do suterénu
VIKCULUM II. ,11-12.
-7-
BŘEZEN-DUBEN 1953
našx matičky země, Vzpomeň na ně ve svých modlitbách; potřebují mnoho "vytrvalosti, pokory a ducha oběti. OPRVADU SI VÁŽÍME TÉTO VELKÉ DOBY, KDY SE PŘÍMO Z NÍS A V NÁS KOVE NOVÁ GENERACE. Generace - nikoliv lidí pohodlných a čekajících, až půjdou duše kolem nás. Tpkové plevy však odletují. Díky Pánu Bohu, ZRNÍ JE DOST. Když bys neměl potíží a zakopmul'rěkde o pěknou dogmatiku, pošli. To víš, žc co mám, to mám....«Hleď se , drahý bráško, v co nejvíce obohatit duchovně i duševně, ale HLAVNĚ DUCHOVNĚ. Teď vidím už jasně, kde se ocitají, kteří duchovní život neberou vážně anebo se zastavují na poloviční cestě. Prosím o modlitbu. Pax Lístek kněze vojáka je pro nás všechny příležitostí k zpytování svědomí. Udržujeme v exilu opravdu stejný krok v duchovním ohledu s těmito, svými hrdinnými spolubratřími, kterým Pán dal tak těžký úděl, abychom po návra,tu na domácí misijní půdii mohli s nimi závodit o dobývání duší pro Krista a jeho Církev ? Jaké místo mají naši kněží spolubratři,trpící a bojující v prvních liniích,v naší kněžské modlitbě a při mši svaté u oltáře ? - Ji.stě nemine ani jediný den, abychom nevzpomínali u Pána všech těchto hrdinů, a zvláště' těch, kteří nemohou sloužit mši svatou; ale nezapomeneme ani těch, kteří klesli a zbaběle zradili: ze strachu, ze slabosti neb z myl ného domnění, že kompromisem se dá více zachránit než nesmlouvavým postojem. j OŽEHAVÁ PROBLEMATIKA - MÍR KRISTŮV MEZI ČECHY A NĚMCI
Dr.A.H.|
/4.pokračování/ NB! V předposledním oddílu tohoto referátu jsem se dopustil několika nepřesností, které ovšem nic podstatného nemění na celkové linii vykladu. Na základě dodatečných informací opravuji :"Witikobund" má sice s organisací "Landsmannschaft" společnou nacionalistickou tendenci, ale není s ní totožný. První skupina vychází z tak zvaného !íhnutí mládeže", druhá z uniformovaných studentských korporací. První je zároveň bohemistictější i evropštější, druhá většinou pěstuje velkoněmecký nacionalismus. - "Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen" sdružuje výhradně sudetské politiky západoněmeckých politických stran: C W , CSU , SPD atd., nikoliv studentské spolky. Schütz je v ní zástupcem své strany, nikoliv "Ackerrranngemeinde " , Lodgmann tu zastupuje "nestranníky", nikoliv r "Landsmannschaft". Právě proto se mezi vedoucími "Landsmanšchaftu" projevuje tendence, aby byla "Arbeitsgemeinschaft " zrušena. Chtěli by veškerou vnitřní i zahraniční representaci "kmene" strhnouti sami na sebe. Dr.A.H. Nyní musíme podrobněji probrat ony první - a ne právě zdařilé -^pokusy o smíření s Ôechy, o kterých jsem se letmo zmínil hned na počátku tohoto cyklu. Tentokrát o nich pohovořím tak, aby bylo zřejmé, s jakého hlediska věci posuzovali N ě m c i ,D0kud se totiž nevžijeme do opačné perspektivy, nemůžeme se nikdy dohovořit. Když se vytvořila •'Ackermanngemeinde" a zahájila činnost mezi odsunutými krajany, pozorovali její vůdcové, jak nebezpečnou reakci vyvolaly zážitky odsunu v názorech a mentalitě prpstých lidí. Podobně jako kdysi nám Hitler ospravedlňoval nejvýstřednější požadavky českého nacio nalismu minulých dob /na př. Dykův verš "Buá Č e chy počeštíme nebo záhynem"/, zdálo se odsunutým trosečníkům, že měli pravdu všichni ti, kdo kdy Ngmce varovali před jakoukoliv spoluprací s českým národem. P 0 dle pravidla "oko za oko", kterým jsme se tak důsledně řídili my Ceši, se ve večerních rozhovorech po studených dřevěných barácích táborů, ve kte
\
-8-
BREZEN-DUBEN_1953
rých byli nouzově ubytováni odsunutí Němci, bez velkých diskusi' uplatňoval názor, že bude nutno- odsunouti všechny Čechy někam na východ, "až se to zase obrátí". - Na druhé straně se představitelé veřejného německého života počali ptát odsunutých;" Cq vlastně chcete?" A zde bylo třeba najít odpověčl, která by še příliš nevzdalovala od smýšlení lidu a přece byla do té míry realistická a ethicky podložená, aby se mohla stát předmětem veřejné diskuse v západním Německu. Proto svolal P.Pau"lus Sládek OESA v listopadu roku 1949 konferenci vynikaj ících — cl li G P X1 i-1 S Z U U. Z ených - sudetských politiků a publicistů různých směrů do EichstädtUc Povzbudil je, any sestavili státně politický program, který by mohl být přijat všemi složkami sudetského života. Žádal je, aby to byl program smiřlivý vůči Čechům, ale aby jasně zdůraznil i porušené právo sudetských Němců a povinnost restituce vůči nim. A tyto <"':: . body se opravdu staly jádrem ,;Eichstädtské deklarace." Báezi autory jejího textu měl, jak se zdá, hlavní slovo Dr.Emil Franzel, bývalý sociálně demokratický publicista a velmi vzdělaný historik, který v posledních letech prožil jakousi konversi, více politickou než náboženskou, a stal se katolickým konservativcem, s jasným afektem prohabsburgským«, On vnesl do textu "Ej_chstädtské deklarace1' starorakouskou notu, Několika slovy se tu naznačuje, že první Československá republika byla "chybnou konstrukcí" a že je třeba vrátit se k federaci podunajských států po vzoru Rakousko-Uherska. Nikdo z xořítomných si tenkráte nepovšiml; že tímto zdůrazňováním sporných otázek minulosti, svůg program zbytačně zatěžují, Nikdo si neuvědomil, jak nepříznivě to působí na každého Čecha, když se dovídá, že se sudetští Ngmci nejen chtějí vrátit, nýbrž že kladou i velké státoprávní požadavky; že podmínkou k smíření nemá být jen náhrada způsobené škody a restituce porušeného práva na domov, nýbrž i likvidace Československé republiky. I my jsme se ovšem poučili z bolestných zkušeností a sotva se mezi^námi najde myslící člověk, který by zásadně odmítal budoucí vplynutí Č e skoslovenska do nějaké celoevropské nebo středoevropské federace,. Problém je spíše v psychologickém postoji * Neradi slyšíme, když nám někdo otlouká o hlavu "chybnou konstrukci" našeho státu« Příliš nám to připomíná rok 1938-39. A jak ještě uvidíme, celá problematika cesko-sudetského rozhovoru dnes spočívá hlavně v tom, zda se nám podaří najít synthesu mezi dvojí koncepcí střední Evropy, koncepcí restaurativní "Dunajské federace" a koncepcí Československa, které by poslalo své představitele do nějakého evropského parlamentu a do nějaké evropské vlády. Rozpor je podle mého mínění více v terminu "a quo!: než v terminu "ad quem", V každém případě nám "Eichstádtská deklarace" při všech dobrých úmyslech svých původců, ztížila mravní úkol usmíření, že se neomezila na požadavky, které přímo vyplývají z přirozeného práva, a pustila se i do vzdálenějších politických konkiusí, na které mohou být názory různé. To všechno ovšem tenkrát nikoho nenapadlo. Sudetští křestanští demokraté byli spokojeni, že se jim podařilo dobré dílo, snažili se pro umírněnou koncepci "Eichstädtské deklarace" získati co nejvíce krajanů a tak trochu čekali, kdy se na tento projev dobré vůle ozve nějaký Č e ch. / Pokračování/ KNĚŽSKÝ IDEÁL PODLE SVATÉHO BERNARDA.
K měsíční duch. obnově |
V jubilejním roce svatého S e rnarda se můžeme zamyslit nad některými myšlenkami s v f o r á t o r a- 3 který nejen vtiskl duchovní tvářnost Evropě své doby, nyorž ma mnonc říci i našemu století* Svatý B e rnard byl sice mnichem přísného konteplativního řádu, zároveň však jedním z nejaktivnejších kněží a a poštolů, jaké kdy měla katolická Církev. Utekl před světem a chtěl se pohřbít v klášteře, aby žil pouze Bohu, ale Bůh ho znovu a zncvu vyháněl ze samoty kláštera do světa a dával ho zrovna na pospas lidem. Celý jeho řeholní a kněžský život je neustálé proudění mezi tajemnou blízkostí Boží tolik oblažující kontempativní duši a hřmotem a lomozem světa tolik vzdáleného od B 0 ha. Je-
-9-
BŘEZEN-DUBEN 1953.
ho srdce hořelo láskou pro Boha a pro duše; tato dvojí láska vytvořila podivuhodnou synthesi jeho kněžského života. C0_JE_KÍTĚZ_?_;: Kněz je především PROSTŘEDNÍK. K n šz stojí na rozhraní dvou - šve í'S. Je most a zárove"n i stavitel mostů v jedné osobě. Musí umět spojit nekonečnou svatost s "bezednou mravní bídou • •Musí však být " V Ě R N Ý M prostředníkem. Musí se umět na vše , co bude prochází jeho rukama, dívat s holubicí prostotou, nesmí si nikdy nic ponechat pro sebe:aí už jde o Boží dary, které má zprostředkovat lidem, nebo o dary lidí, které přinášejí v oběí Bohu. Nesmí hledat dary, hledá jen duše a jejich spásu a při tom nesmí ani Boha oloupit o čest, která náleží jen jemu. PODMÍNICY_PROSTŘEDNICKÉEO ŽIVOTA KNĚZE_._- Kdo cice k Bohu přivádět, musT"~šam z BoEa ä v~EoEu zlí. HešíacT moč svěcení, vědomí poslání a pravomoci, láska k lidem, vědění a praxe. To vše je nutné ; ale nestačí to. K n ěz musí být na prvním místě - MUŽ BOŽÍ. Plný Boha, jeho :ohled musí být stále obrácen do nitra - do ráje duše. A první_krok na cestě k uskutečňování kněžského ideálu ? ROZEJÍT SE SE SVĚTEM. H e možno sloužit dvěma pánům. -"Chceš-li se zalíbit lidem, nemůžeš se líbit Bohu; jestliže se však jemu nelíbíš, tak se mu nelíbí ani tvá smírná modlitba. Jaký to má potom smysl, že jsi knězem?" - P 0 tomto rozhodnutí může duše začít stoupat k Bohu. CESTA K BOHU má tři stupně podle svatého Bernarda;Jsou to- kněžská ČISTOTA - LÁSKA -POKORA. -Kdo chce vést lidi k B 0 hu, musí být už zde^ na zemi jaksi nebeským tvorem, jen ve svaté a čisté nádobě může přinášet lidem třikrát svatého Boha. Čistota je samozřejmý a nutný předpoklad pro plodný kněžský život. - Ale čistota bez 14sl
v> VINCULUM II. ,11-12.
-10-
1922
vytínány jen uschlé stromy, nýbrž i takové, které nenesou ovoce v pravý čas." -Plné a pravé ŠTĚSTÍ PRO KNĚZE g e j en v NAPLNĚNÍ JEHO POVOLÁNÍ. Opravdu šíastný je ten kněz, který muže se svatým P a vlem říci;"PRACOVAL JSEM VÍCE NEZ VŠICHNI OSTATNÍ! Kněz je prostředník - muž Boží - stravující se v modlitbě a práci pro záchranu svých bratří, "Ut sint speculum et exemplum, ac quoddam veluti oondimentum vitae hominum super terram. Per hoc enim quodammodo apud nos etiam post mortem vivunt, multosque ex hi^, qui viventes mortui sunt, ad veram provocant et revocant vitam"/Via s.Malach..,, praef*/ NĚKOLIK ZPRÁV Z DOMOVA. - Římská :;VERITAS" z 15.4. přináší obsáhlou zprávu o přeškolovacích kursech pro katolické kněze v Praze. Výběr kněží, kteří se mají zúčastnit kursu, i dobu, v níž mají kurs konat, určuje.okresní církevní referent. Jednotlivých kursů se zúčastní průměrně 30-35 kněží. Pobyt, cestovní výlohy etc. jsou kněžím hrazeny. Podle téže zprávy prý se v každém kursu najdou 2-3 horliví zastánci socialismu, ostatní se dívají na kurs jako na zdravotní dovolenou. - Program školení:0 poměrech v t.zv. první republice/l918-s-38/, o druhé republice, okupaci, osvobozeni až do kom, puče/1938 -1948/ a konečně o poměrech v republ. po kom. puči. Dále přednášky s Poslání Vatikánu v českých dějinách, Rozvoj kat o Církve v lidovědemokratickém státu, Poslání kněží při budování socialismu, Svoboda náboženství v SSSR /hlavní důkaz v Moskvě je stále ještě katolický kostel svatého Ludvíka/, Dvouletka a pětiletka, 0 socialistické výstavbě vesnice atd.- Přednášejí úředníci ŠTÍC nebo jiných státních úřadů. - Při příchodu do kursu musí každý kněz odevzdat pořadatelstvu kursů curriculum vitae a všechny osobní doklady. Ráno je příležitost k sloužení mše svaté, večer volná vycházka. Po snídaní, která je o 1/2 8, společná povinná četba Rudého práva- 8-12 přednášky; po obědě a odpolední přestávce o 1/2 14 spol. četba z G-Ottvaldových projevů neb z jiných knih komunistických veličin. Potom ve skupinách /5-8/ mají vypracovávat referát o probrané látce. Občas přijde na kontrolu někdo z přednášejících, poněvadž kněží se často místo toho modlí breviář. Od 15-17 společná debata všech účastníků za vedení jednotlivých referentů,kontrolována reakce jednotlivých kněží. Před odchodem z kursu musí vypracovat zprávu o tom, co si odnáší z kursii, co se mu líbilo či nelíbilo, jak bude zásady kursu uplatňoval v duchovní správě. - Poslední večer je v jídelně pražského semináře společenský večer na rozloučenou,0 účinkuje při něm Svaz mládeže, zpívá se a na konec je taneční zábava» - Kurs trvá dva týdny, náklad na jednoho kněze 4.000Kč. V "Salesiánském věstníku", který začali vydávat Salesiáni v exilu /istituto Salesiano B, Via Circonvallazione, Messina, Italia/ je též posmrtná vzpomínka na dlouholetého inspektora /provinciála/ českého salesiánského díla vdp, IGNÁCE STUCHLĚHO. - Z e mřel 17.1.53 v 83 roce věku a 52 roce kněžství. Žil v Lukově u Holešova a ještě dvě hodiny před smrtí obdržel zvláštní požehnání svatého Otce. V oné osudné noci před třemi roky, kdy zákeřná ruka zničila mužské řehole v ČSR a salesiánské dílo, byl D 0 n Stuchlý upoután na lůžko a proto ponechán v ústavě. Třebas smrtelně sesláblý snažil se zachránit Nejsv. svátost. Přenesl ji do fa,rmho kostela, ale na zpáteční cestě vysílen klesl ve mdlobách na zem. L¿dé ho našli ráno beze smyslů na ulici. - R.i.p. V t,zv. Katolických novinách přibývá -ořibývá přispivatelů z kněžských řad. Noviny jsou stále méně katolické. Práce pro mír, socialismus, povídání o lásce atd. V rubrice„K a tolický život ve světě jsou přinášeny většinou jen různé projevy mírové propagandy a pomlouvačné zprávy korrunistického tisku. Teprve v čísle z 25.1.53 je zpráva o jmenování nových kardinálům! ke stručné zprávě se dodává; !,Ve světovém tisku je kritisováno, že mezi novýmj kardinály se vyskytují i jména jugoslávského biskupa Stepinace a pařížského arcibiskupa Msgra Peltina, kteří úzce spolupracovali s nacistickými okupanty ř " - V "Duchovním pastýři" věnoval ministr Plojhar vzpomínku biskupu Jirsíkovi u příležitosti 70tého výročí jeho smrti. Z a největší zásluhu mu klade, že byl vlasteneckým a by'1 proti prohlášení dogmatu o papežské neomylnosti VINCULUM.-FOLIA CIRCULARIA CLERO CSR IN DISPERSIONE DESTINATA IN L.BOHEMICA«- M a nuscripti instar, CUTÍ APPROBATIONE ECCLESIASTICA. ROMAE,20.4.53
