Kojetínské listy 2 / 2009
Příspěvkový necenzurovaný zpravodaj o dění v Kojetíně a Pouchu 1
Vážení spoluobčané, opět jsou tu Vánoce a blížící se Nový rok a v tomto krásném čase je tu další číslo časopisu „KOJETÍNSKÉ LISTY“ - bilancování a novinky z naší obce. Jménem celého obecního zastupitelstva, ale i osobně, Vám děkuji za Vaši práci pro obec v tomto roce a do nastávajících krásných vánočních dní Vám přeji, ať se naplní soudržnost člověka k člověku. Přeji Vám vnitřní sílu, stálý smysl pro radost z malých i velkých věcí v životě. Hodně zdraví, životní jiskry, lásky a potěšení z nejbližších a lidí blízkých Vašemu srdci. Do nového roku hodně sil pro obecní dění. Odpadové hospodářství Pravidelný provoz sběrného dvora v zimním období v pátek od 17 -18 hod. (jako doposud 1x za 14 dní) Na sběrný dvůr můžete odvážet tyto druhy odpadů: • Kovy: železný šrot, hliníkové předměty, barevné kovy, plechovky, hrnce a staré akumulátory apod. • Objemné odpady: starý nábytek (křesla, židle, skříně, válendy apod.), podlahové krytiny (koberce, linolea), umyvadla, toalety, nefunkční sporáky, pračky • Ostatní nebezpečné odpady budou i nadále odebírány při pravidelných mobilních svozech. • Na sběrný dvůr tedy nepatří lednice, mrazáky, zbytky barev apod. Dotace - granty Podařila se dokončit akce v rámci Programu obnovy venkova Vysočiny „DOKONČENÍ ZAHRADNÍHO ALTÁNU SE ZVONICÍ - II. etapa“. Celkový náklad na II. etapu činil 350.000,- Kč. Dotace od kraje Vysočina byla ve výši 134.000,- Kč. Všem, kteří se podíleli na dokončování této akce, ještě jednou děkuji. Druhá dotační akce „Výzva 02 eGovernment v obcích - CzechPOINT“ byla rovněž dokončena. Celkový náklad činil 85.770,- Kč. Čerpaná dotace ze strukturálního fondu ERDF byla v částce 72.904,- Kč a podíl obce byl ve výši 12.866,- Kč. Po zaučení bychom mohli na našem obecním úřadě poskytovat za správní poplatek výpisy z rejstříku trestů, centrálního registru řidičů, katastru nemovitostí, obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku, seznamu kvalifikovaných dodavatelů a přijímat podání ke změnám v živnostenském rejstříku. Dále byl proveden nátěr oken kulturního domu v hodnotě 38.675,- Kč. Stavební parcely První stavební parcela je již prodána manželům Čechovým. Je zpracována dokumentace pro stavební povolení stavby: „ZTV PRO 6 RODINNÝCH DOMKŮ KOJETÍN“. V jarních měsících 2010 předpokládáme zahájení stavby a prodej dalších parcel. 2
Plány na úpravu vzhledu a provozu obce pro příští rok: • ZTV k parcelám • místní rozhlas • úprava zeleně na obecních prostranstvích (hřiště, okolí altánu, pomník, KD apod.) • oprava místních komunikací • rybník „ZAJFA“ • kanalizace Kojetín žije :)) Již léta se naše obec účastní soutěže Vesnice roku. Letos se vítězem v kraji Vysočina stala obec Hluboké (okres Třebíč) s pouhými 212 obyvateli. Kojetín má 165 obyvatel – je to o tolik méně? Uznejte sami. V čem je síla vítězů? Stejně jako loni jsem se zúčastnil slavnostního vyhlášení a troufnu si říct, že je to stále stejné. V každé oceněné vesnici vidíte zájem a chuť. Je tu řada dobrovolníků a nadšenců, kteří mimo svá zaměstnání a rodiny věnují svůj čas tak trochu i ostatním „sousedům“. Dokážeme ocenit, když si např. ukrojíte ze svého volna a napečete na vánoční besídku cukroví nebo pomůžete s úklidem. Ne všem síly, zdraví nebo čas dovolí se takto zapojit. Věřte nebo ne, těší nás, že se přijdete alespoň podívat, pozvete své známé a tím nás podpoříte. Važme si toho, že se známe navzájem. Hýčkejme si to a udělejme z toho výhodu. Kulturní akce plánované na rok 2010 Většina akcí je pořádána ve spolupráci se SDH, hasičské aktivity jsou naopak podporovány obcí. I v příštím roce se můžete těšit na naše tradiční akce: • Setkání důchodců • Čarodějnice, ohňostroj a kulinářská soutěž • Kácení Máje • Kulturní léto • Rozloučení s prázdninami • Drakiáda • Společenské plesy a taneční zábavy • Hasičské soutěže • Mikuláš • Vánoční besídka
L. Venc, starosta
3
Kojetínské zvony a zvoničky Již ve středověku provázely zvony člověka od kolébky do hrobu, a to zejména svoláváním lidí do kostela k modlitbě. Postupem času se hlas zvonů uplatňoval v mnoha oblastech lidské činnosti a provází nás dodnes. Brzy ráno nám zvoní budík, při návštěvě používáme domovní zvonek, ve škole zvoní před začátkem hodiny a mobily nám vyzvání kdykoliv. Zvuky to jsou jiné než od klasických zvonů, ale stále pro ně používáme název zvonění. Původně byly zvony zavěšeny pouze u kostelů a jejich používání upravovala církevní nařízení. Měly svolávat věřící k pobožnosti z veliké dálky, proto byly zavěšovány vysoko do věží a většinou se pro ně stavěly stranou kostela zvonice. Zvonilo se i k významným událostem a sloužily i k určování času a denní doby. Pro daleký dosah hlasu zvonu se používaly i jako poplašné nebo výstražné znamení, tzv. šturmování, kdy se varovalo před požárem, povodní nebo útokem nepřátel. Zvon však byl stále jen součást církevní stavby, na jiných budovách a ve vsích bez kostelů se vyskytoval jen málokde. Počátky většího rozšíření zvonů jsou spojovány s vládou Marie Terezie. Císařovna vydala dne 21. srpna 1751 Hasicí a protipožární řád, pro který se ujal název ohňový patent. V jeho třiceti článcích se mimo jiné nařizovalo stavět pouze zděné komíny, sázet mezi domy stromy, zřizovat návesní rybníky a také nařízení zvonit pokud vartýř (hlídač, ponocný) uvidí požár. Toto nařízení vedlo v nefarních vsích k budování nových, většinou jednoduchých zvoniček. Velice často se však nedodržovalo, pro vrchnost to znamenalo náklady s pořízením zvonu, takže císař Josef II. za své vlády toto nařízení zpřísnil. Poté se zvony, nebo spíše zvonky, rozšířily po téměř všech vesnicích. Protože nikde nebylo nařízeno, jak má být zvon umístěn, byly i zvoničky, hlavně podle finančních možností, stavěny různě. Nejjednodušší umístění zvonu bylo do koruny stromu, někdy i bez krytu. Protože však listí tlumilo zvuk zvonu, začalo se používat zavěšení na sloupu ve vidlici dole s podpěrami do stran. Po čase se na podpěry zhotovila stříška, aby byl zvoník chráněn před nepřízní počasí. Někde se k sloupu přistavěla i zamykatelná budka znemožňující zneužití zvonu. Protože se většinou stavěly na prostranství uprostřed vesnice, staly se leckde místem různých úředních sdělení a společenských setkávání. Ve druhé polovině 19. století si bohatší obce pořídily i zvonice zděné nebo zvon umístily do nástavby kaplí, na požární zbrojnici nebo na obecní domek, většinou pastoušku. Velkou překážkou pro větší rozšíření návesních zvonů byly války, zejména ty ve 20. století, kdy byly všechny zvony ze zvonoviny zrekvírovány pro válečné účely, hlavně pro výrobu děl. Některé vesnice si pak pořídily raději zvony železné.
4
V prvním díle školní kroniky na straně 28 je zápis: Stářím zašlý zvon na škole praskl, který již 111 roků stár byl, pročež nový jiný se zřídil a dne 13. dubna 1867 posvěcen ve škole od faráře P. Jana Veselého. Pokud zvon praskl v prvních měsících roku 1867, tak byl pořízen již v roce 1756 (ale možná i o rok dříve), tedy krátce po nařízení císařovny Marie Terezie. Je pravděpodobné, že z této doby jsou i tři návesní rybníky. Majitel naší obce, město Německý Brod, tehdy město královské, si těžko mohlo dovolit neposlechnout nařízení císařovny, jejímiž poddanými měšťané byli. Kde zvon visel, než naši předci postavili v roce 1831 školu na místě dnešního domu čp. 30 (dnes Doležalovi), se nedá již zjistit. Na škole nové, z roku 1894, na něj místo také nebylo. Na kolorované pohlednici z Kojetína z roku 1910 je vidět pod hrází horního rybníka dřevěný sloup s podpěrami a na něm ve vidlici pod stříškou zavěšený zvonek. Dokdy tato zvonička sloužila, se již nedá zjistit. Další záznamy o kojetínském zvonu jsou v českobělské farní kronice. Mezi zvony ve farnosti, zrekvírovanými v první světové válce je i zvon z Kojetína o průměru 28 cm, váze 15 kg, bez letopočtu. Pravděpodobně tehdy byl náhradou pořízen železný zvonek visící i v současné zvoničce. Do roku 1974 visel v koruně javoru u rohu školní zahrady, a když strom začal prosychat, byl umístěn na železný sloup, kde visel až do jara letošního roku. Zda byl v Pouchu zvon v devatenáctém století již dnes nelze zjistit. Podle českobělské farní kroniky byl zrekvírován v roce 1942, vážil 30 kg. Pouchovští si ho pravděpodobně pořídili až po roce 1918, jinak by těžko přežil bez úhony první světovou válku. Podle přiložené fotografie byl umístěn před domem čp. 53 (dnes Jelínkovi). Autor těchto řádků přivítá jakoukoliv připomínku k historii kojetínských zvonů, protože jiné zmínky se o nich dosud nepodařilo dohledat. Jiří Polívka.
Zvonička před domem čp. 53 Pouch , fotografováno r. 1924. 5
Ronovecké studánky Do polesí Sommerwald nepřitéká žádný potok, všechny potůčky v něm pramení a odvádějí vodu mimo les. Protože terén je poměrně plochý, vznikly na řadě míst mokřiny, dříve zarostlé olší a vlhkomilnými listnáči, dnes většinou zmeliorované sítí příkopů sloužících k odvádění přebytečné vody. Tyto zásahy do pozemků snad zatím neměly vliv na vydatnost pramenů několika studánek pramenících v lese. V současné době nejpřístupnější a nejvyužívanější je studánka snadno přístupná z asfaltové silničky odbočující pod kapličkou ze silnice do Břevnice. Než byla postavena okolo roku 1975 silnička na svážení dřeva, říkalo se jí studánka U hájovny. Dnes se mezi lidmi ujal název Stříbrná studánka podle lesknoucích se částeček slídy na dně a na hliněných stěnách studánky. Asi sto metrů od silnice zatáčí silnička doprava jakoby zpět ke Kojetínu a po dalších sto metrech po levé straně pár metrů od asfaltu, již mezi stromy, vyvěrá silný pramen snadno přístupný po kovové lávce. Ke studánce se dá zajet i autem, závora je málokdy zavřená. Využívají toho hlavně lidé starší a pak třeba akvaristé nabírající mnohdy neuvěřitelné množství čisté pramenité vody. Podle proutkařů pravděpodobně voda vyvěrá pár metrů od studánky z veliké hloubky, nedá se zjistit jiný směr, odkud by voda přitékala. Pod výtok z nerezového žlábku se dá pohodlně postavit i kanystr, většina zájemců si však vodu stáčí do dvoulitrových PET lahví. U studánky si vodu každý den nabírá i několik desítek zájemců. Před několika lety se na blízkém stromě objevil zásluhou skautů každoročně tábořících na louce pod hradem Ronovcem rozbor vody, dnes už potrhaný a špatně čitelný. Podle tohoto rozboru je voda velice kvalitní. Samozřejmě do ní občas napadá listí a jehličí, takže vodu přímo ze studánky pije každý na své riziko. Pan Hausvater před lety studánku zakryl jednoduchou stříškou na krátkých kůlech kvůli větrání, před několika lety se objevila i železná lávka. Další ronoveckou studánkou je Tříkrálová nebo také Královka, Králova studeň. Přístupná je po lesní cestě do lesa od spodní části oplocení PROVEMu. Automobilem se k ní nezajede, musí se po svých. Najdeme ji asi po půl kilometru napravo od cesty, již ve vysokém lese, na kraji malé rokle vytvořené okolo tekoucím potůčkem. Na okolních stromech jsou rozvěšeny z dálky viditelné barvotiskové zarámované obrázky s nábožnými motivy a vedle studánky stojí jednoduchá lavička zvoucí k usednutí unaveného kolemjdoucího. Studánka je vyroubená, okolí upravené. Proč tomu tak je, píše ve svých zápiscích pan Josef Čapek z Dolní Krupé: „ Jak vzniklo toto pojmenování studánky, staří lidé nevěděli, prý se jí tak říkalo od nepaměti, a my, my se toho nedovíme. Vodě této studánky byla přisuzována léčivá moc a byla lidmi dosti vyhledávána a je tomu v mnoha případech i v naší době. Ve druhé polovině 19. století polesný Josef Černý nechal nad studánkou zřídit stříšku krytou šindelem, kterou jsme tam ještě ve dvacátých letech našeho věku vídali.
6
Za zmínku též stojí, že ještě koncem 19. století koncem prosince a začátkem ledna docházeli ke studánce lidé odnášejíce si z ní vodu, kterou potom na svátek Tří králů (6.1.) nechávali si v kostele knězem posvětit. Dolnokrupský kostelník prý tuto posvěcenou vodu nechával v kostele pro církevní potřeby.“ Voda odtéká do přilehlé rokle do bažinatého místa po bývalém rybníčku s nepatrnou, dnes již prokopanou hrázkou. Další hrázka bývalého rybníčka je o něco níže. Proč a kdy tyto dva rybníčky uprostřed lesa vznikly, již dnes nikdo neví. Dokonce se tvrdí, že mohly zadržovat vodu potřebnou pro rýžování drahých kovů níže na potůčku. Nechme však vyprávět pana Čapka, neboť současný vzhled studánky je hlavně jeho zásluha. „ V roce 1969 náhodou jsem našel jen několik metrů pod hořejší hrázkou v mokřině značně zalehlý kámen poněkud kulatějšího tvaru v přibližné velikosti hlavy dospělého člověka. Kámen již od pohledu zdál se být zajímavý, a protož jsem jej z mokřiny vyjmul a vynesl na suché místo, kdež jsem ho větvičkou ze smrku očistil. Po očištění na jeho jedné rovnější straně ukázalo se, že jsou poměrně mělko vyryty tři trojhroté korunky a nad těmito malý křížek. Brzy potom jsem studánku upravil. Horní část rozvaleného roubení jsem poznovu vyzdil a kámen s vyrytými korunkami do jeho horní části zazdil. Při vybírání nánosu ze studánky nalezl se v tomto pěkný vejčitý oblázek se třemi křížky a hvězdičkou, který jsem rovněž do hořejší části roubení připevnil. Asi dva a půl metru od studánky připevnil jsem do země ze silného a tvrdého mosazného plechu desku, do níž je vyryto všechno, co o studánce víme.“ Voda se nemusí nabírat přímo ze studánky, vytéká ze zasypané nerezové trubky do blízké bažinky. Automobilem se po rozbité lesní cestě až ke studánce dojet nedá, lidé nosí nádoby v rukách. Pár set metrů od studánky začíná oplocení PROVEMu, na důvěru lidí a snad i na kvalitu vody tato skutečnost zatím nemá vliv. Třetí studánka nedaleko silnice z Dolní Krupé do Kojetína je Prdlavá, neboli Prdlavka. Prý se jí původně říkalo Perlivá, ale časem převládl dnešní, libozvučnější název. Přístupná je z louky ve Žlabě po strmé lesní cestě (po žluté značce), z které se musí odbočit doleva. Dole je zamčená závora a nahoru se dá vyjet jedině traktorem. S dobrými botami se dá ke studánce dojít i z louky, do lesa se musí odbočit v místě, kde olšový les dosahuje až ke kraji lesa. Podél potůčku asi po 150 metrech dojdeme ke studánce. Jako Prdlavé bývají pojmenovány studánky se železitou, zapáchající vodou se stopami sirovodíku což ta naše není. Po napití její vody prý začne tělo vydávat zvuky společensky nežádoucí a je tedy radno se jí vyhýbat. Druzí zase tvrdí, že po napití se dostaví dlouho očekávaná úleva při nadýmání a jiných střevních potížích doprovázená sice společensky nežádoucími, leč úlevu přinášejícími zvuky. Nezbývá než praktická zkouška na místě samém. Pokud je dno vyčištěné a zbavené nánosů, je zřetelně vidět, jak prameny probublávají vrstvou písku na dně, víří ho a jakoby perlí. Možná to je původ vzniku původního názvu studánky. Také nad touto studánkou byla podle vzpomínek pana Josefa Čapka za polesného Josefa Černého postavena šindelová stříška. 7
Před dvaceti a více roky postavili chataři ze Žlabu nad studánkou jednoduchý přístřešek. Asi před pěti roky se nad studánkou objevil krásný domeček postavený díky dětem ze Základní školy Wolkerova z Havlíčkova Brodu. Všechny tyto studánky leží na kojetínském katastru, ale více je navštěvují a o studánky se starají lidé cizí, buď z okolních vesnic, nebo z Havlíčkova Brodu. Podle informací pana Hausvatera je ještě několik dnes už opuštěných studánek na svazích v lesích okolo Břevnického potoka, tedy u Cikánské skály a nad osadou Chrast. Snad se časem najde někdo, kdo i tyto studánky oživí a vyčistí. Jiří Polívka
8
Zpráva mladých hasičů Dětská hasičská sezona se rozproudila 8. května při obvodním kole v Rozsochatci. Naše družstvo mladších i starších obsadilo třetí nepostupové místo. Po dvou letech kralování našemu okresu jsme bohužel nepostoupili již v obvodním kole. Jednotlivce v kategorii starších vyhrál Martin Venc. Naši dorostenci se poprvé zúčastnili jarního okresního kola konaného 23. května v Havlíčkově Brodě a soupeřili v disciplínách: vědomostní test, dvojboj a 100 m překážek. Do pořadí se ještě započítal podzimní branný běh. Třetí místo obsadil Petr Venc napříč tomu, že mu byl započítán plný počet trestných bodů za neúčast v branném běhu. První místo si vybojoval Tomáš Novák. V kategorii dorostenek získala první místo Lucie Kocourková. Druhé místo získala Eliška Brothánková. Byl to její první závod v našem kolektivu. Vyhrála dvojboj i jednotlivce, ale nezúčastnila se podzimního běhu. Čtvrté místo obsadila Marcela Nováková. Všichni dorostenci z Kojetína si těmito výkony zajistili účast v krajském kole, kde naši obec i hasičský sbor prezentovali již potřetí za sebou. Krajské kolo probíhalo 14. června opět v Petrovicích u Třebíče. Dvanáctá skončila Lucie Kocourková, jedenáctá Marcela Nováková a šestá Eliška Brothánková. Škoda, že se našim závodnicím nepodařily okopírovat výsledky z okresního kola, všechny by si polepšily a Eliška by se dokonce probojovala na druhé postupové místo. Obrovský a historicky největší úspěch se podařil oběma našim dorostencům. Dvaceti nejlepším běžcům našeho kraje ukázal záda Tomáš Novák a obsadil první místo. Po dlouhém sčítání (druhý až pátý závodník měli stejný počet bodů a rozhodl lepší běh jednotlivců) se však ukázalo, že na třetím postupovém místě je i Petr Venc, propukla obrovská radost „MISTŘI!!! Jedeme na Mistrovství republiky“ a sen byl splněn. Mistrovství ČR dorostu probíhalo v Třebíči 4. a 5. července, bohužel v době oslav 110 let od založení našeho sboru v obci. Po příjezdu na stadion se tajil dech, špičkové dráhy, mohutný a neslábnoucí řev fanoušků i organizace, to vše se vymykalo soutěžím, na jaké jsme zvyklí. Najednou jsme nebyli vyhlašováni jako „Kojeťáci“, ale kraj Vysočina. Kluci soutěžili naplno a oba podali svoje zatím nejlepší výkony. Naši fanoušci nás sledovali v přímém přenosu po internetu. Ze 42 závodníků skončil Petr Venc na 21. místě (100 m překážek 19,94 s a dvojboj 16,86 s) a Tomáš Novák si vybojoval 7. místo (100 m překážek 18,51 s a dvojboj 16,45 s). Tomáš si výkonem v disciplíně 100 m překážek vybojoval třetí výkonnostní třídu. Že mistrovství bylo ohromně vyrovnané, dokazuje to, že Tomáše dělilo od medaile 0,08 sekundy v dvojboji.
9
Dalším již tradičním závodem byly útoky v Rozsochatci, kde naši závodníci obsadili druhou příčku. Tomáš Novák a Eliška Brothánková se zúčastnili Českého poháru v běhu na 100 m překážek v Kamenci u Poličky. Tomáš se z důvodu zranění při tréninku běhu nezúčastnil. Eliška zaběhla svůj nejlepší výkon a s časem 19,68 s získala třetí výkonnostní třídu. To, že se stovky stávají hodně populární, bylo vidět na organizaci závodu i kvalitě tratě. Závod jsme opět mohli sledovat na internetu v přímém přenosu. V ženské kategorii se zúčastnilo rovných 100 závodnic včetně dvou reprezentačních družstev. Eliška skončila na prvním bodovaném 30. místě. Naši dorostenci se letos zúčastnili i soutěží v dospělých kategoriích, a to okrskového i okresního kola, klání v Rozsochatci, Lípě a Olešné. Posledním závodem sezony byl podzimní branný běh konaný 10. října v Nové Vsi u Chotěboře s rekordní účastí 100 soutěžních hlídek. Soutěžila dvě družstva starších, čtyři dorostenci a tři dorostenky. Naše mladší družstvo to staršímu natřelo a obsadilo třetí místo. Starší byli šestí. Dorostenkám byl závod anulován pro špatné značení tratě a některé z nich museli z lesa svážet organizátoři soutěže ☺. V dorostencích vyhrál Radek Venc, třetí místo obsadil Martin Venc, páté Petr Venc a šestý skončil Tomáš Novák. Soutěž 60 m překážek vyhrál opět Martin Venc. Před mistrovstvím bylo díky sponzorům (Beton Brož, Atos Ledeč n/S, Geodézie Ledeč n/S ), obci a sboru pořízeno pět kompletních sportovních dresů, štafetová sada hadic a dvoje tretry. Pokud soutěže spočítáte, zjistíte, že téměř všechny letní víkendy věnovali mladí soutěžení. M. Tichý ml.
10
11
O lidech a domech Dlouhé zimní večery bývaly časem, kdy se rodina po celoročním shonu scházívala pohromadě, domácí zvali sousedy, příbuzné či známé na táč, aby dohodli věci budoucí tak, jak bývalo zvykem, dralo se peří. Mnohdy jen vzpomínali, škoda jen, že se jejich vyprávění pro nás nezachovalo. Předkládaný nástin toho, jak se rodila jednotlivá kojetínská i pouchovská stavení a kolik obyvatel v nich tehdy žilo, je rovněž vzpomínkou. Horní tabulka na protější straně zobrazuje historicky známá i nově sestavená data, doplněná komentářem. Poslouží čtenáři k tomu, aby přehledně zkoumal vývoj lidnatosti provázený vznikem jednotlivých domů kdysi rodících se jako houby po dešti, dnes však a doufejme, že ne nadlouho, stagnujícím. Nečekejme přesná čísla, přáním autora bylo ctít a plně respektovat historické odkazy, brát v potaz pohledy novodobé a „nemilosrdnou“ statistiku používat pouze tam, kde není zbytí. Od prvé zmínky o Kojetíně vážící se k roku 1351 budeme přeskakovat staletí, abychom se zastavili v době před i pobělohorské rozetnuté třicetiletou válkou. Tyto první konkrétnější prameny jsou strohé, avšak díky zpřístupnění archivů a popularizaci genealogie – rodopisu jsou povědomé mezi lidem. Přestože nejsou vyčerpávající, odstartovaly cestu do minulosti zmínkou o třinácti domech – zemědělských usedlostech, jejichž obyvatelé stáli na čtyři sta let a patnáct či šestnáct generací vzdáleném (nám opět toliko povědomém) počátku konce temnoty. Sedmnácté století očima historiků v podstatě poprvé a zároveň nastálo osvítí ukryté prameny v podobě rozličných soupisů, sčítání a matričních záznamů. Přelom sedmnáctého a osmnáctého století je doslova studnicí ke zkoumání historie, mapové podklady doplňují to, co nelze vyčíst z knih. Celé století osmnácté a zejména devatenácté poskytují nepřeberné množství podkladů ke studiu rodopisu. Pouze století dvacáté - nám nejméně vzdálené a pohledem současné poválečné generace různě nazírané (zejména díky osobním prožitkům pamětníků) může věrněji dokumentovat osudy zdejších obyvatel. Roku 1770 došlo k očíslování kojetínských domů přidělením tzv. numer třiceti zdejším stavením (ještě neexistovala osada Pouch), od tohoto data lze poměrně přesně sledovat vývoj lidnatosti, vznik nových domů i pohyb obyvatel naší obce v rámci regionu i cest až za moře do Ameriky. Dolní tabulka na protější straně zobrazuje pro ilustraci (opět mezerovitě) jména kojetínských rychtářů do období zrušení roboty. Jejím úkolem je přiblížit čtenářům historické povědomí naší obce prostřednictvím kdysi existujících jmen a příjmení (mnohdy dodnes tradovaných - tzv. jmen po chalupě) ve spojitosti s připravovanou publikací o historii naší vsi. 12
Počet obyvatel a domů v Kojetíně Letopočet 1351 1591 1651 1770 1790 1795 1805 1815 1825 1835 1845 1855 1880 1890 1900 1910 1921 2009
Počet domů ? 13 usedlostí 13 usedlostí 30 37 40 41 43 44 46 46 46 49 54 61 61 63 78
Počet obyvatel ? ? 68 ? ? 200 233 254 271 307 338 397 428 500 485 441 411 418 165
Prameny prvá zmínka tzv. Světelský urbář Soupisy podle víry číslování domů Velikonoční rejstříky Velikonoční rejstříky Velikonoční rejstříky Velikonoční rejstříky Velikonoční rejstříky Stabilní katastr Soupisy duší Soupisy duší Sčítací operáty Sčítací operáty Sčítací operáty Sčítací operáty Sčítací operáty
Kojetínští rychtáři do zrušení roboty Jméno Ondřej Rychtář Jiří Sklenář Smejkal ? Václav Falckráb řečený Tondl Ondřej Neuvirdt Antonín Vacek řečený Poula Martin Neuvirdt řečený Tecl Vojtěch Polívka Pavel Klement Václav Klement Jan Tecl představený
Datum k roku 1591 1693 - 1698 k roku 1701 1704 - 1724 1724 - 1738 1743 - 1751 1777 - 1789 1797 - 1807 1817 - 1823 k roku 1836 k roku 1844
č.p. 4 23 5 5 4 18 4 27 24 21 17 Josef Hertl
13
Kojetínští jubilanti v roce 2010 V roce 2010 oslaví významná životní jubilea tito kojetínští občané:
Stanislav Kodras Jaroslava Jindrová Miroslav Šrámek Božena Kodrasová Marie Fikarová Libuše Melounová Zdeněk Rychlý Milada Klabíková Václav Tecl Eva Niklová
čp. 43 čp. 42 čp. 67 čp. 43 čp. 71 čp. 45 čp. 70 čp. 49 čp. 19 čp. 72
80 let 80 let 75 let 75 let 75 let 70 let 65 let 65 let 60 let 60 let
Všem výše jmenovaným přejeme pevné zdraví a životní pohodu
vítání nových občánků 2009
Informace pro účastníky zájezdu do Národního divadla v Praze • divadelní představení Lucerna se koná v sobotu 2. 1. 2010 • začátek představení ve 1400 odpoledne • odjezd autobusu v 1000 dopoledne od autobusové čekárny v Kojetíně
Časopis Kojetínské listy vydal Obecní 14 úřad v Kojetíně dne 25. 12. 2009. Sestavili Josef Hertl st. a Josef Hertl ml. Dotazy a náměty pro příští vydání lze předávat v kanceláři obecního úřadu nebo na internetové adrese www.kojetinhb.cz
