Kojetínské listy 2 / 2008
Příspěvkový necenzurovaný zpravodaj o dění v Kojetíně a Pouchu 0
Vážení spoluobčané, ačkoliv se tomu bráníme, přibližuje se konec roku a přes velký shon v dohánění předsevzetí se nám podařilo připravit další číslo časopisu „KOJETÍNSKÉ LISTY“, a tak částečně shrnout dění v obci.
ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ Provozní doba sběrného dvora bude upravena pro zimní období od 16.00 do 17.00 hod. počínaje pátkem 14. listopadu 2008 (1x za 14 dní). Nově je v budově bývalé školy umístěn E- box , kde můžete v době otevření obecní knihovny nebo klubovny SDH odložit drobné elektrospotřebiče např. mobilní telefony, kalkulačky apod. Ostatní nebezpečné odpady budou i nadále odebírány při pravidelných mobilních svozech.
DOTACE – GRANTY Stavební povolení na vybudování „ZAHRADNÍHO ALTÁNU SE ZVONICÍ“ nabylo právní moci 24. 09. 2008. Stavba byla rozdělena na dvě etapy. I. etapa – zemní a stavební práce (podezdívka) budou provedeny ještě v letošním roce. II. etapa – která zahrnuje konstrukce tesařské a pokrývačské, bude provedena následně v roce 2009. Pro letošní rok již byla vybrána dodavatelská firma Jaroslav Červený – FESTO, Havlíčkův Brod, která v příštím týdnu započne s vlastními pracemi. V současné době probíhají práce na druhé dotační akci „PASPORTU MÍSTNÍCH KOMUNIKACÍ“, který pro naši obec zpracovává p. Culka z Havlíčkova Brodu. V předchozím čísle žádaná brigádnická výpomoc bude zapotřebí hlavně při dokončení rozpracovaných akcí, jako je elektropřípojka pro sběrný dvůr a oprava chodníku při silnici na Českou Bělou. Všem, kdo se na těchto akcích brigádnicky podílejí a podílet budou, děkuji. V příštím týdnu bude zapotřebí další brigádnické výpomoci při úpravě okolí pomníku padlým ve světových válkách, abychom mohli v neděli 9. 11. 2008 odpoledne důstojně oslavit 80. výročí jeho vybudování. K pomníku a konci druhé světové války ještě nedávná událost. Ve čtvrtek 30.10.2008 navštívil naši obec pan Heinrich Krűmmer s manželkou (Unna, Dortmund, Německo), aby vyřídil rodině pana Fidlera čp. 25 otcovo poděkování za to, že po skončené 2. světové válce s ním bylo jako s nuceně nasazeným zajatcem slušně zacházeno. Podrobněji se k setkání vrátíme v příštím čísle.
1
STAVEBNÍ PARCELY V současné době je vypracován projekt inženýrských sítí (šesti stavebních parcel) pro územní řízení a byl rozeslán na vyjádření příslušným orgánům a organizacím. Po těchto vyjádřeních a následném územním řízení bude možno jednotlivé parcely vytyčit a poté případným zájemcům odprodat. SOUTĚŽ VESNICE ROKU Dne 11. července 2008 jsem se zúčastnil v Pikárci slavnostního vyhlášení vítěze 14. ročníku krajského kola soutěže Vesnice roku pořádané Ministerstvem pro místní rozvoj ČR a Ministerstvem zemědělství ČR, Spolkem pro obnovu venkova ČR, Svazem měst a obcí ČR. Vítězem se stala právě obec Pikárec na Žďársku s 323 obyvateli v konkurenci 28 malých sídel a reprezentovala kraj v celostátním finále, kde se umístila na velmi pěkném druhém místě. Brožurka o obci je k nahlédnutí v naší knihovně. Mezi dalšími oceněnými byl také sousední Rozsochatec, který získal diplom za vzorné vedení kroniky. Naše obec obdržela diplom za účast. Tak doufám, že se dočkáme příště a některé ocenění získáme. Samotná obec Pikárec na mne také udělala dobrý dojem a všem Vám ji doporučuji navštívit - okolí obce přímo láká k cyklistickým i pěším výletům. STRUČNĚ Z PROBĚHLÝCH AKCÍ • Velikonoční taneční zábava 23. března s hudbou PROFIL • Pondělí velikonoční – koleda • Čarodějnická kulinářská soutěž byla vyhlášena na téma obložený talíř, zúčastnilo se 22 soutěžících, absolutní vítězkou se stala paní J. Hovorková s výtvarně propracovaným talířem Čarodějnice • Kácení máje v sobotu 10. května proběhlo úspěšně, přestože se tentokrát muselo stavět dvakrát • Na začátku záři se děti sportovním kláním rozloučily s uplynulými prázdninami • 13. září se konalo hojně navštívené představení A-DIVADLA s názvem Jezinky Bezinky • Burčákové slavnosti s přehlídkou masek na téma „Staré dobré časy“ tentokrát zcela zaslouženě vyhráli cvičenci spartakiády (Eva Vencová, Vlasta Čech) • 12.10 se konal 4. ročník drakiády – jejím vítězem se stal pan Jaroslav Blažej s vlastnoručně vyrobeným drakem „Černý drak“ • 25. 10. country bál se skupinou FERNET NEBLIŽŠÍ PLÁNOVANÉ AKCE SE ZNÁMÝM DATEM KONÁNÍ • 9. listopadu 2008 – 80. výročí pomníku padlých ve světových válkách • 7. prosince 2008 – mikulášská besídka Ladislav Venc - starosta 2
První stavění kojetínské máje
Druhé stavění kojetínské máje
Druhé kácení s kulturním programem
3
Silniční propustky V novinách Havlíčkobrodský deník z 21. srpna letošního roku vyšel článek reagující na podnět kojetínského občana, který si nepřál být jmenován. Nás spoluobčan poukazoval na chatrný stav mostku pod vesnicí na silnici na Dolní Krupou a vyjádřil obavy z možné havárie. Propustek byl postaven při stavbě silnice z Dolní Krupé do České Bělé dokončené v roce 1908 a slouží již celé století. Jak vyplývá z původních stavebních plánů, uložených v havlíčkobrodském archivu, nebyl v průběhu let nijak upravován ani měněn. Při jeho výstavbě nebyly použity žádné železobetonové prvky, celý je sestaven z kamenných kvádrů a na strop použili stavebníci velké placaté kameny. Jestli byl někdy opravován, není známo. Druhý propustek, postavený stejným způsobem ve stejné době, je v dolíku na silnici do České Bělé. Na stropních kamenech obou propustků není žádná viditelná prasklina. Propustky přežily v roce 1968 přejezdy několika desítek polských „osvoboditelských“ tanků, takže snad unesou i současný nárůst dopravy. Je pozoruhodné, jak důkladně naši předci před sto lety propustky postavili, i když neměli tušení, že po nich jednou místo žebřiňáků budou jezdit tanky a kamióny. Jiří Polívka
Nová kniha Václava Vebera Na jaře letošního roku vyšla kniha historika doc. PhDr. Václava Vebera Osudové únorové dny. Poutavě a čtivě pojednává o událostech nejen roku 1948, ale i o měsících a letech předcházejících a následujících osudovému 25. únoru. Tento den na dlouhá desetiletí ovlivnil další směřování našeho státu a osudy jeho občanů. Václav Veber se narodil v roce 1931 v Kojetíně čp. 67 (dnes Šrámkovi), ale již po několika letech se z Kojetína s rodiči odstěhoval a po smrti prarodičů se již do naší obce nepodíval. Přesto přijal pozvání na sjezd rodáků v roce 2006 a rád se ho zúčastnil. Po roce 1990, kdy mohl po dvacetileté odmlce opět publikovat, vydal několik historických publikací. Jiří Polívka
4
Úspěšný fotbalista Velkého úspěchu dosáhl kojetínský fotbalista Martin Venc (13 let) hrající v žákovském družstvu FC Chotěboř. Byl zařazen do reprezentace okresu Havlíčkův Brod bojujícího o Český pohár výběrů OFS (okresních fotbalových svazů) hráčů ročníku 1995. Po vítězství v regionálním kole a po vyřazení výběru Brna v mezikole se Chotěbořáci probojovali mezi osm nejlepších družstev na závěrečný turnaj do Roudnice nad Labem. Na tomto turnaji postoupili přes výběry okresů Plzeň-sever, Vsetín a Příbram do finále. V něm na penalty porazili výběr OFS Liberec a stali se mistry republiky ve své kategorii. Ještě předtím se na jaře letošního roku jako člen družstva Chánov Chotěboř stal mistrem republiky ve futsalu. Chotěbořští úspěšně obhájili mistrovský titul z loňského roku. Martin se stal druhým nejlepším střelcem závěrečného turnaje hraného v Havlíčkově Brodě. Spolu se svým starším bratrem Radkem, hrajícím za družstvo starších žáků, hráli za Chotěboř na fotbalovém turnaji Forchheim Cup 2008 v bavorském Forchheimu, kde se mladí fotbalisté v konkurenci několika desítek družstev z celé Evropy také neztratili (ml. žáci 4, st. žáci 7). Přejeme Martinovi mnoho dalších fotbalových (ale i školních) úspěchů a přejeme mu, ať si někdy v budoucnu zahraje i na takovém stadiónu, jaký je na fotografii. Jiří Polívka
5
Jména z pomníku V těchto dnech uplyne devadesát let od konce první světové války. Její závěrečné týdny si spojujeme se zánikem Rakouska-Uherska a se vznikem samostatné Československé republiky. Pro naše předky znamenal říjen a listopad 1918 hlavně toužebně očekávaný konec nečekaně dlouhé války. Na jejím začátku v roce 1914 si snad nikdo nedokázal představit, jaká strádání přinese a že potrvá více než čtyři roky. Podle seznamů zapsaných ve školní kronice z válečných let bylo z Kojetína odvedeno více než sto mužů a téměř všichni také narukovali do války. Odvedeni byli všichni schopní muži od osmnácti do padesáti let věku, takže ve vesnici zůstali pouze ženy, děti a staří lidé. Těžko si dnes dokážeme představit, jaké životní podmínky válečná léta přinesla a s jakými problémy se lidé museli každý den potýkat. Jedinou nadějí na zlepšení byl konec války. Ten byl však celé roky v nedohlednu. Přicházely pouze zprávy o občasných vítězstvích a častějších prohrách. Někdy přišla smutná zpráva o smrti syna nebo otce, těm šťastnějším pak zpráva ze zajetí nebo prohlášení za nezvěstného. Teprve několik let po válce se některé rodiny dozvěděly o skutečném konci svých blízkých. O některých vojácích přišla poslední zpráva z ruského zajetí a pak už nic. Mnoho lidí v celé Evropě zemřelo krátce po skončení války na epidemii španělské chřipky decimující milióny zesláblých lidí. Ale ani někteří ze šťastných navrátilců si příliš neužili života ve svobodné republice a zemřeli na následky válečných útrap. Již od počátku dvacátých let obce nebo farnosti začaly na uctění památky padlých stavět pomníky. I v sebemenší obci se někdo nevrátil ze světové války, takže tyto pomníky jsou snad v každé vesnici. Zejména v jubilejním roce 1928 jich byla při příležitosti desátého výročí vzniku republiky odhalena celá řada, mezi nimi i v naší obci. Náklad na postavení pomníku činil 7120 Kč. Slavnostní odhalení se konalo 18. listopadu a slavnostním řečníkem byl major Josef Kolínský z 21. pěšího pluku z Čáslavi. K tomuto pluku narukovala převážná většina Kojeťáků i za první světové války. Jména obětí byla vyleptána do skleněné desky. Ta však byla před několika lety vyměněna, protože ta původní popraskala. Již tehdy se ukázalo, jak je obtížné zjistit po desítkách let spolehlivé informace k doplnění celých jmen na obnovenou desku. Níže uvedené informace jsou čerpány z Matriky obyvatelů obce Kojetína z roku 1900 (data narození), ze zápisů ve školní kronice z let 1914 až 1918 a z publikace Havlíčkobrodsko v národním odboji z roku 1945. Některé zjištěné údaje se rozcházejí a dnes již není možné zjistit, který je správný. Za informace o příbuzenském vztahu k dnešním obyvatelům naší obce děkuji paní Blažejové. Autor tohoto příspěvku uvítá jakékoliv informace o případných chybách a doplnění údajů týkajících se uvedených obětí světové války.
6
Benák František, čp. 22, narozen 29.2.1896, v roce 1915 padl do ruského zajetí (podle jiné informace padl v boji), podle sdělení Václava Benáka rodina ještě několik let po válce neměla žádné zprávy, prý zemřel v zajetí. Jeho v obci žijící příbuzní jsou Benákovi čp. 22. Meloun Gustav,čp. 1, narozen 28.6.1900, narukoval 5.2.1918 v necelých 18 letech, po zhroucení fronty od 13.10 na útěku z Černé Hory, domů se dostal až 22.11., zemřel v Kojetíně 30.11.1918. V obci žije jeho příbuzný Jan Meloun čp. 1. Paulíček Antonín, čp. 13, krejčí, narozen 2.1.1897, nelze zjistit bližší údaje, pravděpodobně zemřel po válce. Polívka Jan, čp. 10, narozen 5.9.1872, otec 9 dětí, odveden 13.8,1915, hospodář Polívka Josef čp. 10, narozen 24.3.1899, jeho nejstarší syn, narukoval v roce 1917 Oba zemřeli několik let po návratu z války, jejich příbuzní jsou Zadinovi čp. 10 a Polívkovi čp. 12. Staněk Josef čp. 20, narozen 25.1.1894, kovář, odveden 15.3.1915, padl 4.7.1915 v bitvě v Ruském Polsku. Jeho příbuzní jsou Blažejovi čp. 20. Šrámek Jan, čp. 62, 36 let, obchodník,2 děti,narukoval 27.7.1914 k vozatajstvu (zásobovací oddíl), zemřel po válce. Tecl Antonín, čp. 59, narozen 14.2.1885, četař 21. pěšího pluku, v roce 1914 raněn na Haliči, padl 11.5.1915 u Bukové nad Vislou na ruské frontě Tecl Josef, čp. 59, narozen 6.1.1882, tesař (kolář), 2 děti, sloužil u vozatajstva, bratr Antonína, zemřel po válce. Jejich příbuzní jsou Klementovi čp. 59 Kubát Jan, čp. 42, narozen 5.5.1889, narozen 5.5.1889, syn rolníka, sloužil u 12. pluku zeměbrany, zajat v Rusku, zemřel po válce, jeho příbuzná je paní Jindrová čp. 42 s rodinou. Pavlíček Jan čp. 5, 36 let, dělník, zajat v Rusku v červnu 1915, bližší údaje nelze zjistit, pravděpodobně zemřel po válce. Paulíček Jan, čp. 34, narozen 23.5.1875,zedník, 4 děti, zemřel 1.3.1918 na zástavu srdce za převozu do polní nemocnice č. 208 na italské frontě, pohřben Grigno, okres Borgo, Tyroly. Paulíček Antonín, čp. 34, narozen 27.2.1890,truhlář,od roku 1912 ve vojenské službě, nezvěstný od začátku roku 1915, padl na srbské frontě. Šrámek Josef, čp. 16, narozen 3.1.1878, hospodář,3 děti, zemřel na tyfus v polní nemocnici u Sv. Daniele na italské frontě. Jeho příbuzní jsou Šrámkovi čp. 16. 7
Tecl Josef čp. 7 (nebo čp. 21), narozen r. 1884, pekař, padl na Rusi v roce 1916 v hodnosti četaře. Tecl Josef , čp. 18, narozen 19.4.1888,syn rolníka, 1 dítě, zemřel 21.3.1916 ve Šternhellu ve Štýrsku na úplavici, jeho příbuzní jsou Teclovi čp. 18. Tecl Josef, čp. 29, narozen 18.1.1876, zedník, bojoval v Rusku a v Itálii, zasypán 18.8.1917 na italské frontě. Venc Jan, čp. 44, narozen 7.6.1897, krejčí, narukoval 1.8.1916, sloužil u 21. pěšího pluku, pravděpodobně zemřel po válce, příbuzní jsou Šrámkovi čp. 67 a Vencovi čp. 66. Rasocha František čp. 30, nar. 22.10.1894, syn hostinského, padl 25.10.1915 u Lopuzna u Brodů na haličské frontě. Rasocha Václav, čp. 53, narozen 5.5.1879, krejčí, padl 18.8.1915 v Rusku Rasocha Alois, čp. 53, narozen 10.9.1887, tesař, padl 4.6.1916 na ruské frontě Příbuzní těchto bratrů jsou Jelínkovi a Holasovi z Pouchu čp. 53. Po roce 1945 přibyla na pomník deska se jménem Antonína Doležala, čp. 30, narozeného 10.12.1903, místního řezníka a hostinského. Byl umučen nacisty v posledních dnech druhé světové války v Havlíčkově Brodě. Jeho příbuzní jsou Doležalovi čp. 30 a Dočekalovi čp. 57. Po roce 1948 nebylo příliš žádoucí připomínat vystoupení Čechů a Slováků v první světové válce, zejména podíl legií na bojích proti bolševickému Rusku a na vzniku samostatné Československé republiky. Druhá světová válka přinesla nové oběti a nové pomníky a na oběti a pomníky té války prvé se pomalu zapomínalo. Po letech se málokdo z nás zastavil a přečetl si jména našich bývalých spoluobčanů, leckdy i svých předků a příbuzných. Pomalu umírali nejen vojáci z první války, ale i jejich potomci a dnes už jen ti nejstarší z nás mohou říci, že slyšeli vzpomínky z války od těch, kdo v ní bojovali. Zatímco my máme spojený konec války s datem 28. října, v západní Evropě je to 11. listopad, kdy skončily boje na západní frontě uzavřením příměří. Tento den byl na památku miliónů obětí této války vyhlášen Dnem veteránů a v řadě zemí je tento den státním svátkem. V posledních letech se i v naší republice vzpomíná na oběti první světové války a u pomníků se objevují věnce a kytice k uctění památky padlých.
Jiří Polívka
8
SHD Kojetín – sezóna 2008 Okrskové kolo ve Slavětíně dopadlo pro náš sbor velice dobře a obě družstva stanula opět v čele okrsku č. 6. Rozpadlé, ale v pravou chvíli doplněné a omlazené družstvo žen obsadilo 1. místo, muži dodrželi svůj standard – bez přípravy získali 2. místo. Obě družstva postoupila do okresního kola, kde Kojetín drží stále krok s těmi nejlepšími. Muži se umístili na 4. místě, ženy obsadily 3. místo. Dále sbor uspořádal jedno z kol Havlíčkobrodské ligy. Soutěž se vydařila po stránce organizační, i počasí nám přálo. Velký dík patří těm členům, kteří se podíleli na zabezpečení cen a sponzorských darů, což bylo docela náročné, ale když se chce, tak jde vše. Soutěžící byli nadšeni a spokojeni. Díky všem. Dále vzpomeneme dvě akce, které se zdárně rozjíždějí a rok od roku jsou na lepší a lepší úrovni. První je čarodějnická kulinářská soutěž, která svým třetím ročníkem nadchla i široké okolí a těší se vždy hojné účasti. A tak se těšíme na další ročník. Druhá: čtvrtý ročník burčáku na téma „staré dobré časy“. Podával se burčák od Znojma a ovarová kolena. Tradičně po 22. hodině se předvedlo více jak dvacet převleků a masek na již zmíněné téma. Takovou estrádu ještě Kojetín neviděl. Desetičlenná porota měla těžkou práci. 1. místo Spartakiáda 2. místo Fichtláci 3. místo Pionýři Člověk žasne, co všechno se dá vymyslet a jak lze prožít nádherný večer. Jenom škoda, že takovéto akce nepřijde podpořit víc lidí. Proto si dovolím použít slogan jednoho štamgasta, který by určitě přišel, kdyby mu to zdravíčko dovolilo: „Lidi jsou sami na sebe lakomí.“
Miroslav Tichý st.
9
Výjimečná sezona mladých hasičů Letošní jarní obvodové kolo se konalo na domácí půdě v Kojetíně. Místní SDH a OÚ připravili trať, občerstvení i ceny na velmi dobré úrovni. Mladí hasiči se před rodiči, sousedy a kamarády chtěli vytáhnout a podařilo se… Družstvo starších vyhrálo štafetu 4 x 60 m, štafetu dvojic a v požární útoku skončilo druhé o jednu setinu sekundy. Proti svým soupeřům měli obrovský náskok a zaslouženě získali první místo a postup do okresního kola. Naši nejmladší okopírovali vítěznou štafetu svých starších kamarádů, ve štafetě dvojic byli druzí a útok byl neplatný. I přes menší problémy postoupili z druhého místa na okresní kolo, společně s prvním Rozsochatcem. Pěkného úspěchu dosáhli Lukáš Novák, který vyhrál soutěž jednotlivců v mladší kategorii, a Jirka Holas obsadil místo druhé. V kategorii starší skončil na druhém místě Radek Venc a na třetím Lucka Kocourková. Okresní kolo se odehrávalo pod naší taktovkou. Myslím, že postup na něj v obou kategoriích (mladší a starší) vybojoval jenom Rozsochatec a Kojetín. Naši mladší oplatili porážku z Kojetína Rozsochatci a stali se vítězi okresního kola, což je nejvyšší meta dosažitelná v této kategorii. Starší bez velkého rivala - České Bělé (kterou doma vyřadili) a bez vážnějšího zaškobrtnutí obhájili své loňské prvenství, postoupili do krajského kola a již druhým rokem tedy kralují našemu okresu. Za zmínku stojí ceny od okresního sdružení - džberová ruční stříkačka a deset sportovních přileb. Největší radost mladým hasičům však udělaly zlaté medaile. Vyhrát obě kategorie byl pro všechny opravdu nevšední zážitek. Do Krajského kola jsme jeli s vidinou lepšího umístění než loni, ale bohužel jsme dosáhli znovu „jen“ osmého místa. Druhým reprezentantem okresu byla Havlíčkova Borová, která skončila těsně za námi. O prázdninách jsme si zablbli na víkendovém táboření v Řásné u Telče. Při tradičním rožnění selete v Kojetíně jsme předvedli malou ukázku požárních útoků. V září jsme si zaskočili na soutěž v požárním útoku do Rozsochatce, kde jsme obsadili první a druhé místo. Letos tímto neskončila jen tak obyčejná sezona, byla naše nejúspěšnější a i přes úspěchy tak trochu smutná. Mladí, s kterými to táhneme již od začátku (r. 2002), musí kvůli věku končit. Někteří z nich se ale rozhodli pokračovat v dorostenecké kategorii, a proto jim držme palce na jejich první soutěži teď v říjnu, kde poběží v dorostenecké kategorii jednotlivců. Za jejich úspěchy a reprezentaci hasičů i obce jim patří velký dík.
Miroslav Tichý ml.
10
Lidové zvyky a tradice podzimu i blížící se zimy Posvícení (na Moravě zvané hody) je podzimní slavnost na památku posvěcení chrámu. Vyvinulo se z pohanského obyčeje oslavování dobré sklizně a příchodu zimy. O posvícení bývá hojnost jídla a pití. Slaví se v každé vísce i tam, kde není kostel. Musí být všude uklizeno, pozváni přátelé, dostatek masa (tradiční husa, knedlík a zelí nesmějí chybět), napečou se posvícenské koláče. Posvícení uzavírá posvícenská muzika. Staročeské posvícení trvalo dříve celý týden až do tzv. mladého posvícení, tj. do příští neděle. Nejvíce dodržované posvícení je to, které připadá na neděli po sv. Havlu (16. říjen). Je nazýváno císařským a to proto, že císař Josef II. v roce 1787 nařídil, aby se ostatní posvícení zrušila, neboť prý vedla k častému a nemírnému veselí lidu. Měl na mysli pragmatické důvody… Dračky a přástky symbolizovaly druhou fázi podzimu, nejprve se dralo peří. Před tím po celé léto střádala hospodyně peří z hus, které se podškubávaly. Ženy- dračky se k draní sesedly u stolu (střídala se stavení, až bylo veškeré peří ve vsi sedráno. V sobotu se nemělo drát, špatně by se prý povedly husy. Poslední večer se slavily doderky. Hospodyně pohostila všechny dračky a přešlo se pak do dalšího stavení. Peří mělo být sedráno do Martina (11. 11.), pak začínaly přástky. Přástky vymizely z našeho povědomí, známe je už jen z literatury. Odbývaly se jen ve staveních, kde měli velkou světnici. Děvčata sem přicházela s kolovratem a košíčkem lnu. Rozestavěla kolovraty do kruhu kolem světla a předla. Dračky a přástky byly cenou příležitostí, kdy se setkávali sousedé, vzájemně se informovali o různých událostech, často to byly i vzpomínky na uplynulý život. Lidé tak k sobě měli blízko a dokázali si bezprostředně v nouzi pomáhat… Dušičky a památku zesnulých si připomínáme začátkem listopadu. Vděčnost a úctu svým předkům lidé projevovali od nejstarších dob. V počátcích křesťanství jen v kruhu rodiny a veřejně po roce 998 ve Francii. Od 11. do 13. století se tento svátek šířil i do dalších zemí a ve 14. století jej přijal i Řím. V lidovém podání prý dušičky vystupují z očistce a odpočívají od muk. Proto se prý má večer k jejich ochlazení pít studené mléko. Když o Dušičkách prší, zemřelí prý oplakávají své hříchy. Vždy byl tento svátek spojován s návštěvou hrobů zemřelých. Hroby se zdobí květy, věnci a svícemi. Ozdoben je i ten po celý rok opomíjený hrob, který se jistě na každém hřbitově najde… Svatý Martin (11. listopadu) má „přijíždět na bílém koni“, čili začíná padat sníh. V tento den se uzavíraly nové smlouvy o službě v hospodářství. Odcházející čeládka dostávala veliké buchty. Slaví se martinské posvícení s tradiční martinskou husou. Svatá Kateřina slaví svátek 25. listopadu. Konaly se poslední zábavy typické tím, že při nich bylo obvyklé tzv. ženské právo (o vše se staralo „slabší pohlaví“ včetně výběru tanečníků). K ránu však přestalo platit… Není bez zajímavostí, že svatá Kateřina, patronka učenců, byla oblíbenou světicí císaře Karla IV.
11
Advent začíná čtyři týdny před Štědrým dnem. Je to doba střídmosti, ale leckde se konaly lidové zvyky, které postní zásady porušovaly. Na Domažlicku měli zvyk zvonit adventíkem – malým zvonkem na ochozu domažlické věže. Naposledy zněl zvonek o 22. hodině na Štědrý večer. Napomínal prý Domažlické, aby nechodili do hospody… Svatá Barbora připadá na čtvrtý prosinec. V tento den se tradovalo obdarovávání Barborkou, což byla bílé oděná dívka, jež se zjevovala hodným dětem, aby jim přinesla malou drobnost. V řadě zemí střední Evropy, tedy i u nás, je zvyk v tento den uřezávat zlatici, čili „zlatý déšť“ a třešňové větvičky. Tyto větvičky vykvétají na Štědrý den a dříve se z nich i věštilo… Svatý Mikuláš slavený šestého prosince je národním patronem Rusů. Byl biskupem v maloasijské Myře. Podle legendy pomohl třem chudým dívkám, kterým v noci vhazoval oknem peníze. Než bylo povoleno křesťanství, byl také vězněn. Stal se rovněž patronem námořníků, rybářů a převozníků. Jeho osoba je spojována s vírou v bohatství. Sv. Mikuláš pod různými jmény naděluje vánoční dárky v západních zemích (Anglie, USA). V našem prostředí zůstává mikulášská nadílka v předvečer světcova svátku. Pro děti je to večer plný veselí, někdy i trochy strachu. Vousatý Mikuláš v biskupském ornátě, s papírovou mitrou na hlavě a dřevěnou pozlacenou berlou v ruce vstupuje do domácnosti v doprovodu zlých čertů a hodných andělů… Vánoce – svátky štědrosti. Jazykový původ Vánoc je v německém Veihnachten – svatá noc. Tyto křesťanské svátky byly zavedeny ve 4. století místo pohanské slavnosti slunovratu – počátku prodlužování dne. Symbolem Vánoc se stal kromě mnoha dalších krásných obyčejů vánoční stromeček (první zmínka o ozdobeném stromku pochází z roku 1570, v českých zemích se objevuje počátkem devatenáctého století, na venkov proniká později v šedesátých letech. U stromku je postavený malý betlém, v tomto pojetí znamená jesličky, do nichž byl položen Ježíš Kristus narozený ve chlévě poblíž města Betléma. Tradice vánočních jesliček prý pochází od sv. Františka s Assisi, který je poprvé postavil ve skalní sluji roku 1223. V Praze ukazovali první betlém roku 1562 jezuité. Součástí Vánoc je štědrovečerní nadílka, známá již od čtrnáctého století. Pečlivě zabalené dárky pod stromečkem mají působit radost obdarovaným i dárcům. Slavnostní náladu Štědrého večera tradičně završila návštěva půlnoční mše…
Z publikace „Církevní rok, kalendářní rok, lidové slavnosti a slavení v Čechách“ od autorky Aleny Beránkové pro časopis Kojetínské listy upravil Josef Hertl st.
12
Jubilanti v roce 2008 Dodatečně, s omluvou, zveřejňujeme jména kojetínských občanů - jubilantů, jimž přejeme pevné zdraví a životní spokojenost. Sedláček Vladislav Lahuta Štefan
65 let 65 let
Uctění památky obětí válek Při příležitosti 90. výročí vzniku republiky a konce první světové války proběhne v neděli 9. listopadu ve 14 hodin uctění památky obětí válek položením věnce k místnímu pomníku padlých. Na toto setkání zveme všechny, kteří se chtějí připojit a vzpomenout. Bezprostředně poté bude v sále kulturního domu uspořádán koncert malých harmonikářů z hudební školy z Havlíčkova Brodu, na který také všechny zveme. Obecní úřad Kojetín
Prosba Na obecní úřad se obrátila paní Hana Jakšlová s prosbou o jakoukoliv informaci týkající se pobytu jejích prarodičů v naší obci. Prarodiče se jmenovali Jan Lišovský a Marie Lišovská, jejich děti Marie, Jan a Luboš (pravděpodobně ještě nechodily do školy) a žili krátce někdy po roce 1950 v domku pro lesní dělníky u lesa Ronovce (poslední obyvatel pan Adam, v roce 1976 zbořeno kvůli výstavbě farmy PROVEM). Paní Jakšlová by uvítala jakoukoliv informaci o roku pobytu v naší obci, ale i cokoliv jiného. Pokud by některý ze starších spoluobčanů mohl pomoci, prosím, ať se ozve autoru tohoto článku. Jiří Polívka
Časopis Kojetínské listy vydal Obecní úřad v Kojetíně dne 2. 11. 2008. Sestavili Josef Hertl st. a ml. Jazyková úprava – Hana Hertlová Dotazy a náměty pro příští vydání lze předávat v kanceláři obecního úřadu nebo na internetové adrese www.kojetinhb.cz
13
