Pískovcový fenomén jihovýchodního okraje České křídové pánve - Budislavské skály

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav geologie a pedologie

Pískovcový fenomén jihovýchodního okraje České křídové pánve - Budislavské skály Bakalářská práce

2012/2013

Kateřina Drábková

Ústav geologie a pedo| ogie Akademický rok: ?012/ 2013

Lesnická a dřevařská fakulta

zADÁtrtí BnKALAŘ sKÉ PRÁcE Zpracovatelka:

Kateřina Drábhová

Studijní program: Krajinářství

obor: Název

Krajinářství

té matu:

Pí skovcový fenomé n jihovýchodní ho okraje č eské kří dové pánve skály

-

Budislavské

Zásady pro vypracování :

1. Úvod - vymezení studované oblasti - Budislavské skály, cí le práce 2. Literární přehled - pí skovcový fenomé n,Č eská kří dová pánev,základní charakteristika ú zemí

3. 4. 5. 6.

popis, mikro a mezo relié f Geodiverzita - geologicko-$eomoď ologický Pedologická charakteristika ú zemí , teré nní prů zkum Zhodnocení vývoje a souč asné hostavu, diskuse Závé r

Mcndelova univeruita v Brně ' { $

w

*

&

Rozsah práce:

40-50

Seznam odborné literatury:

1. ADAMOV| Č , l. - vtxutÁŠ , n. - CÍ LEK, V. AtÍ os pí skoacooých skaÍ ní ch mě st Č eské a SÍ ooenské republikg : geoÍ ogie a geomorfuÍ ogie. 7. vyd. Praha: Academia, 2010. 459 s. lSBN 978-80200-77?3-4. 2. CZUDEK, T. Výrloj reI ié fu krajing Č eské repubÍ ikg r: koarté ru. Brno: Moravské zemské muzeum, 2005. 238 s. I SBN 80-7028-270-3. 3. DEMEK, J. - MACKoVČ N, P. - BALATKA, B. - BUČ EK, A. - CI BULKoVÁ, P. - CULEK, M. Č eRuÁx, P. _ DoBÁŠ , D. _ HAVLÍ Č EK, M. - HRÁDEK, M. _ KI RCHNER, K. - LAclNA, J. PÁNEK, T. - SLAVÍ K, P. - VAŠ ÁTKI , J. Horg a ní iing. Země pisný lexikon Č R. 2. vyd. Brno: AoPK Č R, 2006. 582 s. | SBN 80-86064-99-9' 4. DEMEK' J. - ZEMAN' J. Tapu reÍ ié fu Země . 1'.vyd. Praha: Academia, 1979. 327 s. 5. HARTEL, H. a kol. Sandsť one [ andscapes. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. 493 s. | SBN 978-80-200-1577-8.

6. sMoLoVÁ, l. - VI TEK' J. Zók| odg geomorfoÍ ogie

: ogbrané toarg reÍ ié fů .1. vyd. olomouc: Univerzita Palacké ho v Olomouci, 2007. 189 s. | SBN 978-80-244-7749-3. 7. NĚ MEČ EK, J. - SMOLí KOVÁ, L. - KUTI LEK, M. PedoÍ ogie a paÍ eopedoÍ ogie. 7. vyd. Praha: Academia, 1990. 546 s. I SBN 80-200-0153-0.

Datum zadání bakalářské práce:

listopad 2011

Termí n odevzdání bakalářské práce:

duben 2013

L. S.

T,riWrr:

Kateřina Drábková Autorka práce

doc. lng. Klement Vedoucí ú s

r'ádÍ evařs* ;

/ rť Š

Mendelova

hz

doc. Dr.

ln{ Petr Hořáň

Dě kan LDF MEND.

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Pískovcový fenomén jihovýchodního okraje České křídové pánve – Budislavské skály zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne

Podpis studenta:

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji panu Mgr. Aleši Bajerovi, Ph.D. za odborné vedení a podnětné připomínky a rady při zpracovávání této bakalářské práce, Mgr. Veronice Kalusové za pomoc s určováním druhů bylin pro fytocenologické snímky a Mgr. Markétě Táborské za pomoc s určováním mechorostů v rámci fytocenologického snímku.

ABSTRAKT

Kateřina Drábková - Pískovcový fenomén jihovýchodního okraje České křídové pánve

Tato práce se zabývá geologickou, geomorfologickou a pedologickou charakteristikou Budislavských skal. Cílem je přiblížit přírodní podmínky oblasti s důrazem na výskyt pískovců. Dále se zde zabýváme současným stavem Přírodní rezervace Maštale, která tvoří oblast Budislavských skal. V rámci práce byl proveden terénní průzkum se zaměřením na charakteristiku půd prostřednictvím 3 půdních sond a zdokumentování výskytu jednotlivých pískovcových útvarů. Bakalářská práce srovnává teoretické informace o oblasti s poznatky získanými v rámci terénního šetření.

Klíčová slova: Budislavské skály, pískovec, Česká křídová pánev, PR Maštale, pedologie, geologie

Abstract

Kateřina Drábková - Sandstone phenomenon southeast edge of the Bohemian Cretaceous Basin – Budislavské rocks

This thesis deals with the geological, geomorphological and pedological characteristics Budislavských rocks. The aim is to present the natural conditions of the area, with emphasis on the occurrence of sandstones. Furthermore, we are concerned with the current state of Nature reserve Maštale, which belongs to an area of Budislavských rocks. Within the work was carried out field research focused on the characteristics of soil with 3 soil pits and documenting the occurrence of sandstone formations. Bachelor thesis assesses theoretical information about the areas with the knowledge gained by field research.

Key words: Budislavské rocks, sandstone, Bohemian Cretaceous Basin, PR Maštale, pedology, geology

OBSAH PROHLÁŠENÍ.................................................................................................................. 4 PODĚKOVÁNÍ ................................................................................................................ 5 ABSTRAKT ..................................................................................................................... 6 OBSAH............................................................................................................................. 7 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK............................................................................... 9 1 ÚVOD.......................................................................................................................... 10 2 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ÚZEMÍ, POPIS PRACÍ V TERÉNU (METODIKA) .......... 11 3 CHARAKTERISTIKA ŠIRŠÍCH ÚZEMNÍCH VZTAHŮ A PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ........................................................................................................................ 13 3.1 Širší územní vztahy............................................................................................... 13 3.1.1 Biogeografické členění, typy biochor ............................................................ 13 3.1.2 Fytogeografické členění................................................................................. 13 3.1.3 Přírodní lesní oblast ....................................................................................... 13 3.2 Geomorfologické poměry ..................................................................................... 15 3.3 Geologie území ..................................................................................................... 16 3.4 Pedologie území.................................................................................................... 17 3.5 Hydrologické poměry ........................................................................................... 17 3.6 Klimatické poměry ............................................................................................... 18 3.7 Biota...................................................................................................................... 19 3.7.1 Flóra ............................................................................................................... 19 3.7.2 Fauna.............................................................................................................. 19 4 PÍSKOVCOVÝ FENOMÉN V ČR ............................................................................. 21 4.1 Křídový útvar na našem území ............................................................................. 22 4.1.1 Základní charakteristika období křídy ........................................................... 22 4.1.2 Česká křídová pánev...................................................................................... 23 4.2 Budislavské skály ................................................................................................. 26 5 GEODIVERZITA........................................................................................................ 27 5.1 Geologie území ..................................................................................................... 27 5.2 Pískovcový reliéf a geomorfologie Budislavských skal ....................................... 28 5.2.1 Mezoreliéf a mikroreliéf pískovcových skal – jednotlivé útvary ................. 32 6 PEDOLOGIE OBLASTI BUDISLAVSKÝCH SKAL............................................... 36 6.1 Charakteristika půdních podmínek území ............................................................ 36

6.2 Terénní průzkum................................................................................................... 37 6.2.1 Borek - 1. stanoviště ...................................................................................... 38 6.2.2 Městské maštale – 2. stanoviště..................................................................... 42 6.2.3 Voletínský potok – 3. stanoviště.................................................................... 45 7 ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU ................................................................. 48 7.1 Hodnocení stavu a péče o maloplošné zvláště chráněné území Přírodní rezervace Maštale........................................................................................................................ 48 7.2 Turismus oblasti Budislavských skal.................................................................... 51 8 DISKUZE .................................................................................................................... 53 9 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 55 10 SUMMARY............................................................................................................... 56 11 SLOVNÍK ODBORNÝCH POJMŮ ......................................................................... 57 12 PRAMENY................................................................................................................ 59 12.1 Literatura a jiné dokumenty................................................................................ 59 12.2 Elektronické a internetové zdroje ....................................................................... 61 13 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................... 63 13. 1 Mapy .................................................................................................................. 64 13.1.1 Přírodní rezervace Maštale .......................................................................... 64 13.1.2 Vlastnické poměry lesů v oblasti Budislavských skal a okolí ..................... 65 13.1.3 Geologické poměry oblasti Budislavských skal 1:25 000 ........................... 66 13.1.4 Půdní poměry Budislavských skal............................................................... 68 13.1.5 Umístění půdních sond v rámci oblasti Budislavských skal........................ 69 13.2 Fotodokumentace................................................................................................ 70

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky

CHKO

chráněná krajinná oblast

LVS

lesní vegetační stupeň

Ma

megannum (jednotka času značící 1 000 000 let)

NP

národní park

NPP

národní přírodní památka

NPR

národní přírodní rezervace

OkÚ

okresní úřad

PLO

přírodní lesní oblast

PP

přírodní památka

PR

přírodní rezervace

ÚHÚL

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (Brandýs nad Labem)

VÚGTK

Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický

ZCHÚ

zvláště chráněné území

1 ÚVOD Pískovce tvoří nedílnou součást naší krajiny. Představují jednu z nejdůležitějších hornin, které utvářejí ráz krajiny, a to především v Čechách. Kdo by neznal komplexy pískovcových skalních měst například v Adršpašských skalách či ve skalách Prachovských. Tato místa jsou lidmi hojně navštěvovaná již odedávna a jistě si zaslouží dostatek pozornosti. S nárůstem turismu se však zvyšuje i riziko narušení těchto přírodních skvostů, a proto je nutné pískovce v krajině chránit. Ochrana krajiny ČR je zakotvena i legislativně a rozlišuje několik stupňů ochrany (NP, CHKO, NPR, PR, NPP, PP). Pro příklad uveďme třeba NP České Švýcarsko s jeho symbolem – Pravčickou bránou, dále CHKO Český ráj či PR Maštale. Tyto oblasti představují pouze zástupce z poměrně velké skupiny chráněných pískovcových území v České republice. Zatímco dříve byla tato hornina používaná staviteli pro nejrůznější stavby, hlavně v gotice a baroku, a rovněž sochaři si ji často volili pro svá díla, dnes se již využívá v menší míře, a to především na dlažbu či kamenné zídky. Větší pozornost je však přikládána spíše výskytu pískovců v přírodě a jejich ochraně. Cílem této práce je přiblížit geologické, geomorfologické a pedologické poměry jedné z pískovcových lokalit – Budislavských skal. Ač se jedná o komplex podstatně menší, než jsou třeba Labské pískovce či Český ráj, najdeme zde kouzelné pískovcové výchozy a zákoutí, která jistě stojí za navštívení. Lokalita je, oproti výše zmíněným, méně známá, což se projevuje i na návštěvnosti skal. To ale neznamená, že by sem nikdo nechodil. Skály navštěvují turisté po celý rok, mnoho z nich tu nachází hledaný klid a mír při pohledu na pískovcové skalní útvary. V létě jsou skály hojně navštěvovány rovněž oddíly dětských táborů, kterých je v tomto období v okolí poměrně hodně. Specifický ráz krajiny Budislavských skal kromě samotných pískovcových útvarů vytvářejí i zaříznutá údolí potoků a tiché bory. Je tedy patrné, že pískovce mají v české krajině své stálé a nezastupitelné místo. A jak píše Václav Cílek ve své knize Kameny domova (2011): ,,Bez pískovce by nebyly Čechy Čechami.“

10

2 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ÚZEMÍ, POPIS PRACÍ V TERÉNU (METODIKA) Budislavské skály se rozkládají v Pardubickém kraji (viz Mapa č. 1) a v rámci něj tvoří největší skalní oblast. Z hlediska dalšího členění spadají do dvou okresů. Větší část oblasti (asi 4/5) náleží do okresu Chrudim, zbylá část patří okresu Svitavy. V rámci okresu Chrudim pak spadá do katastrálního území těchto obcí a měst – Bor u Skutče, Nové Hrady u Skutče, Paseky u Skutče, Podměstí, Proseč u Skutče a Zderaz. V okrese Svitavy to jsou katastrální území obcí Budislav u Litomyšle a Jarošov u Litomyšle. Budislavské skály najdeme zhruba mezi obcemi Proseč, Bor u Skutče a Nové Hrady u Skutče (Zvláště chráněná území (§14). AOPK ČR. [online]). Pro návštěvníky, kteří tento kraj neznají, může být orientačním bodem město Litomyšl, od nějž jsou Budislavské skály vzdáleny pouze zhruba 15 km jihovýchodním směrem.

Mapa č. 1: Orientační mapa

Celkově se Budislavské skály rozkládají na ploše 1040,56 ha. Rozsah nadmořských výšek se pohybuje v rozmezí od 355 m n.m. do 540 m n.m., tj. výškové rozpětí je rovno 185 m (Balatka, Sládek, 1984). Oproti jiným pískovcovým skalním městům se tato oblast liší i tím, že skály neční v krajině, ale jsou spíše skryty v údolí. 11

Důležité pro tuto práci je rovněž přesné vymezení oblasti Budislavských skal. Z pohledu geomorfologie se jedná o jednotku geomorfologického členění, konkrétně o podokrsek Budislavské skály (podrobnější členění viz kapitola 3.2 Geomorfologické poměry) (Balatka, Sládek, 1984). Další vymezení oblasti Budislavských skal najdeme na internetových stránkách Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, kde se píše, že Budislavské skály označují všechny pískovcové skalní útvary v rámci Přírodní rezervace Maštale (Sdružení obcí Toulovcovy Maštale. [online]). Rovněž autoři Atlasu pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010) tento pohled potvrzují a dokonce uvádějí, že Budislavské skály představují starší název pro dnešní PR Maštale. Pro potřeby této bakalářské práce tedy budeme vycházet z toho, že vymezení oblasti Budislavské skály odpovídá oblasti pískovcových skalních útvarů v rámci PR Maštale, tj. že tyto dvě oblasti můžeme považovat za totožné (Motyčková, 2012). PR Maštale byla pro okres Chrudim vyhlášena OkÚ Chrudim nařízením s datem účinnosti od 24.7.1999. Pro okres Svitavy byla PR Maštale vyhlášena OkÚ Svitavy vyhláškou s datem účinnosti od 1.9.1992 (Plán péče o přírodní rezervaci Maštale na období 2013-2021 [online]). K tomu, aby mohly být naplněny cíle této práce, bylo nezbytné důkladné poznání oblasti. V první řadě bylo velmi důležité nastudování všech dostupných materiálů o zkoumané oblasti, se zaměřením na geologii, geomorfologii a pedologii. K dispozici bylo poměrně velké množství materiálů. Rovněž bylo pro další práci nezbytně nutné nastudování mapových podkladů oblasti. Další fází práce už byl samotný terénní průzkum. V první polovině roku 2012 docházelo k postupnému seznamování se s reliéfem a celkovým uspořádáním Budislavských skal. K bližšímu průzkumu pak došlo v listopadu 2012, kdy byly vykopány půdní sondy. Pro ty jsme zvolili stanoviště, která jsme považovali za reprezentativní v rámci celé oblasti. Spolu s půdními sondami jsme provedli i fytocenologické snímkování, abychom tak více přiblížili přírodní podmínky. Pro lepší charakteristiku vegetace (především tedy bylinného patra) jsme fytocenologické snímkování provedli ještě jednou, a to v dubnu 2013. Dále byla provedena fotodokumentace vybraných geomorfologických útvarů pískovcových skal v zájmovém území. Práce tedy obsahuje vlastní fotodokumentaci zkoumané oblasti a mapové podklady, které jsou pro naplnění cílů rovněž nezbytné.

12

3

CHARAKTERISTIKA

ŠIRŠÍCH

ÚZEMNÍCH

VZTAHŮ

A

PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ 3.1 Širší územní vztahy 3.1.1 Biogeografické členění, typy biochor Dle Culka (1996) spadá zvolené území do provincie středoevropských listnatých lesů a dále do nižší jednotky členění, do hercynské podprovincie. Ta se člení na 71 bioregionů. Oblast Budislavských skal náleží do Železnohorského bioregionu (kód 1.49), který se rozkládá na ploše 735 km2. V rámci bioregionu pak rozlišujeme další nižší jednotky členění – biochory, které vycházejí z potenciálních podmínek krajinné sféry, vyznačují se však i svébytným zastoupením aktuálních biocenóz a jsou podmíněny kombinací vegetačního stupně, substrátu a reliéfu území (Culek, 2005). Z mapové přílohy Culka (2005) je patrné, že na území se nacházejí tyto typy biochor: 4QW – rozřezané plošiny se skalními městy v kyselých pískovcích 4. v.s. 4BD – rozřezané plošiny na opukách 4. v.s. 4BR – rozřezané plošiny na kyselých plutonitech 4. v.s. 4Do – podmáčené sníženiny na kyselých horninách 4. v.s.

3.1.2 Fytogeografické členění Oblast Budislavských skal náleží z fytogeografického hlediska do celku Českomoravské mezofytikum (Divíšek, Culek, Jiroušek, 2010). Dále spadá do fytogeografického okresu Železné hory a fytogeografického podokresu 69a. Železnohorské podhůří. Tento podokres má plochu asi 287 km2 a rozkládá se v rozpětí nadmořských výšek od 200 m n.m. do 560 m n.m. (Květena Železných hor. [online]).

3.1.3 Přírodní lesní oblast Budislavské skály náleží do přírodní lesní oblasti 31 – Českomoravské mezihoří. Tato PLO má rozlohu 725 km2 a jedná se o poměrně nesouvislou a pestrou oblast

13

zvlněných plošin, úvalů a údolí. Původně zde tvořily dřevinnou vegetaci hlavně buky (88 %), v současnosti však převládají jehličnaté dřeviny. V oblasti Budislavských skal převažují především borovice. V následujících tabulkách je vyjádřeno procentuální zastoupení dřevin z hlediska přirozené skladby, současné skladby a cílové skladby v rámci přírodní lesní oblasti 31 – Českomoravské mezihoří (Českomoravské mezihoří. Mezi stromy: Lesnicko-dřevařský vzdělávací portál [online].).

Tabulka č. 1 – Přehled skladby pro jehličnany (Českomoravské mezihoří. Mezi stromy: Lesnicko-dřevařský vzdělávací portál [online].) Jehličnany

Přirození skladba

Současná skladba

Cílová skladba

Smrk

2,0

67,8

55,3

Jedle

21,6

1,4

5,2

Borovice

0,7

13,3

7,8

Modřín

0,0

5,3

9,2

Ostatní

0,0

0,9

0,0

Celkem

24,3

88,7

77,5

Tabulka č. 2 – Přehled skladby pro listnáče (Českomoravské mezihoří. Mezi stromy: Lesnicko-dřevařský vzdělávací portál [online].) Listnáče

Přirozená skladba

Současná skladba Cílová skladba

dub

13,1

0,8

3,1

buk

59,4

5,5

17,9

habr

0,6

0,4

0,0

jasan

0,4

0,4

0,3

javor

0,5

0,0

0,4

bříza

0,3

2,3

0,0

lípa

0,7

0,3

0,3

olše

0,5

1,3

0,5

topol

0,0

0,1

0,0

ostatní

0,2

0,2

0,0

celkem

75,7

11,3

22,5

14

Z mapy vlastnických poměrů, která je dostupná v Katalogu mapových informací o lesním a mysliveckém hospodářství ČR na serveru ÚHÚL Brandýs nad Labem, je patrné, že větší část lesů v rámci zkoumané oblasti spadá do vlastnictví právnických osob, menší část je tvořena obecními a městskými lesy a nejméně početnou částí jsou lesy ve vlastnictví fyzických osob (viz 13. Přílohy - 13. 1 Mapy - 13.1.3 Vlastnické poměry lesů v oblasti Budislavských skal a okolí). Většina plochy Přírodní rezervace Maštale je tvořena lesy (95 % plochy), představují tedy dominantní ekosystém. Jedná se o výškově velmi rozmanité území v rozmezí 3.-6. lesního vegetačního stupně s výrazným zastoupením azonálních stanovišť přirozených borů (LVS 0). Dubobukový (3.) lesní vegetační stupeň je zastoupen jen cca na 5 % plochy a jedná se o nejteplejší, nejníže položené části území. Asi třetinu plochy (32 %) představuje bukový (4.) lesní vegetační stupeň, a to především na náhorních plošinách, svazích a v horních částech inverzních údolí. Nejchladnější a nejvýše položené části území představují jedlobukový (5.) a smrkobukový (6.) lesní vegetační stupeň. Tvoří asi 30 % plochy rezervace. Zbylou část (33 % plochy) tvoří azonální stanoviště borů (LVS 0) a najdeme je na strukturních plošinách a na skalnatých hranách (Plány péče o zvláště chráněná území [online]).

3.2 Geomorfologické poměry V této kapitole se budeme věnovat zařazení území v rámci geomorfologického členění ČR a stručné charakteristice nižších jednotek

tohoto

činitelům

a

tvarům

členění. reliéfu

Jednotlivým se

budeme

podrobněji věnovat v kapitole 5. Geodiverzita.

Obrázek č. 1 – Loučenská tabule (Bína, Demek, 2012)

15

Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Česká tabule Podsoustava: Východočeská tabule Celek: Svitavská pahorkatina Podcelek: Loučenská tabule Okrsek: Novohradská stupňovina Podokrsek: Budislavské skály

Reliéf podcelku Loučenská tabule je tvořen mírně až středně zvlněnou pahorkatinou, která se svažuje k severu. Najdeme tu strukturně denudační plošiny a intenzivní erozní rozčlenění v blízkosti řek. Podloží skal je zvlněno do vraclavské antiklinály a vysokomýtské brachysynklinály. V oblasti jihozápadní části podcelku došlo k vyzdvižení křídové vrstvy a vznikly zde stupňoviny s kuestami, které jsou místy rozčleněny ve skalní město (Bína, Demek, 2012). Novohradská stupňovina představuje nejčlenitější část území Loučenské tabule. Najdeme zde krátké toky, které rozčleňují čela kuest roklemi. Vlivem zvětrávání a odnosu materiálu vznikly v pískovcích drobné i větší útvary. Skály lemující rokle vytvořily skalní města. Největším skalním městem jsou Budislavské skály, jež jsou charakteristické svojí zahloubenou polohou (Bína, Demek, 2012). Podokrsek Budislavské skály zahrnuje oblast cenomanských kvádrových pískovců, které jsou intenzivně rozbrázděny kaňonovitými údolími krátkých levých přítoků Novohradky (Vranický potok, Voletínský potok, Borský potok, Prosečský potok). Pískovcový povrch zde dosahuje výšky až 540 m. Na bázi cenomanských pískovců je častý výskyt pramenů (Balatka, Sládek, 1984).

3.3 Geologie území V této kapitole bude na geologické podmínky nahlíženo jen z hlediska obecné charakteristiky v rámci bioregionu, do kterého zájmová oblast spadá, tj. do Železnohorského bioregionu (kód 1.49). Podrobnější charakteristice geologických podmínek se budeme věnovat v 5. kapitole – Geodiverzita. Z hlediska geologie se jedná o velmi bohaté a pestré území, které je tvořeno horninami Ohebského a Podhořanského krystalinika (ortoruly, migmatity) a částečně 16

také horninami železnohorského plutonu (žula, granodiorit). Dále zde najdeme porfyry, bazické gabro, xylitické břidlice, pískovce, křemence, silurskodevonské vápence a v menší míře pak krystalické vápence, dolomity, erlány či červené pískovce. Z hlediska zájmového území je nejdůležitější zmínit výskyt kvádrových pískovců, v nichž se vyvinulo pískovcové skalní město Toulovcovy maštale (Culek, 1996).

3.4 Pedologie území V této kapitole bude na půdní podmínky nahlíženo jen z hlediska obecné charakteristiky v rámci bioregionu, do kterého zájmová oblast spadá, tj. do Železnohorského bioregionu (kód 1.49). Podrobnější charakteristice půdních poměrů se budeme věnovat v 6. kapitole - Pedologická charakteristika území, terénní průzkum. Vývoj půd je úzce spjat s geologickým podložím oblasti, které je poměrně bohaté. Ve vyšších polohách oblasti najdeme především kambizemě – kyselé typické kambizemě a kambizemě dystrické. Výrazněji zastoupeny jsou i pseudogleje. Na pískovcích se vyvinuly kambizemě arenické (Culek, 1996).

3.5 Hydrologické poměry Zájmové území spadá do povodí řeky Novohradky. Tato řeka pramení 2 km jihovýchodně od města Proseč ve výšce 634 m n.m. a ústí zprava do řeky Chrudimky. Jedná se o vodohospodářsky významný tok. Plocha povodí Novohradky je 471,6 km2, délka toku 48,5 km (Vlček, Kestřánek, 1984). Dále se na území nachází Voletínský potok, Vranický potok, Borský potok a Prosečský potok (Balatka, Sládek, 1984). Do Vranického potoka se vlévá potok Kozinec. Říčka Roudenka vzniká soutokem Voletínského (a Kozince), Vranického a Borského potoka v nadmořské výšce 400 m (Vítek, 1975). Na dně údolí v písčito-balvanité suti vyvěrají četné prameny (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Jestliže je dno na pískovci, vznikají zde také evorzní tvary (Vítek, 1975). Najdeme tu několik studánek - studánka Džberka, Voletínská studánka, Setonova studánka, Studánka pod Borkem či studánka Pod Cikánkou, a jeden pramen Mojžíšův pramen. Ve východní části PR Maštale se nacházejí Panské rybníky, spadající do katastru obce Jarošov (Obec Jarošov: oficiální stránky obce [online]).

17

Území je odvodňováno severním směrem prostřednictvím dendritické sítě hluboko zaříznutých až kaňonovitých údolí, kterými protékají výše zmíněné potoky. Na svazích údolí můžeme pozorovat jedno až dvě skalní patra o výšce asi 15 m (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Část Přírodní rezervace Maštale severně od silnice Proseč – Budislav spadá do chráněné oblasti přirozené akumulace vod Východočeská křída (Plány péče o zvláště chráněná území [online]).

3.6 Klimatické poměry Pro charakteristiku klimatických podmínek použijeme klasifikaci klimatických oblastí Československa podle Quitta (1971). Podle tohoto rozdělení spadají Budislavské skály většinou svého území do klimatické oblasti MT 2 – mírně teplá oblast. Ta je charakterizována krátkým létem, které je mírné až mírně chladné a mírně vlhké, a normálně dlouhou zimou s mírnými teplotami, která je suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. Přechodná období jsou krátká, jaro i podzim jsou mírné. Severní cíp spadá do klimatické oblasti MT 10, jedná se rovněž o mírně teplou oblast, která se od oblasti MT 2 liší sušším a delším létem a kratší a teplejší zimou.

Tabulka č. 3 – Klimatické charakteristiky mírně teplé oblasti MT 2 (Quitt, 1971) Počet letních dnů

20-30

Počet dnů s průměrnou teplotou 10 ºC a víc

140-160

Počet mrazových dnů

110-130

Počet ledových dnů

40-50

Průměrná teplota v lednu

-3 - -4 ºC

Průměrná teplota v červenci

16-17 ºC

Průměrná teplota v dubnu

6-7 ºC

Průměrná teplota v říjnu

6-7 ºC

Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více

120-130

Srážkový úhrn ve vegetačním období

450-500 mm

Srážkový úhrn v zimním období

250-300 mm

Počet dnů se sněhovou pokrývkou

80-100

Počet dnů zamračených

150-160

Počet dnů jasných

40-50

18

3.7 Biota 3.7.1 Flóra Území je z botanického hlediska poměrně chudé. Pokryvnost bylinného patra se pohybuje okolo 50 %. Najdeme zde především kulturní bory na místech původních acidofilních bučin svazu Luzulo-Fagion. V podrostu najdeme např. brusnici borůvku (Vaccinium myrtillus), brusinku obecnou (Vaccinium vitis-idaea), vřes obecný (Calluna vulgaris) či metličku křivolakou (Avenella flexuosa). Dále se zde na konvexních reliéfových tvarech s písčitou vysýchavou půdou místy vyskytují reliktní bory ve společenstvu Leucobryo-Pinetum. Podrost je tvořen převážně mechorosty a lišejníky (Faltysová, Bárta, 2002). Bohatší společenstva najdeme v údolích potoků. Z bylin se zde vyskytuje např. vrbina hajní (Lysimachia nemorum), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), devětsil bílý (Petasites albus), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) a další. Stromové patro je zastoupeno bukem lesním (Fagus sylvatica), smrkem ztepilým (Picea abies), jedlí bělokorou (Abies alba) či javorem klenem (Acer pseudoplatanus). V PR Maštale najdeme i několik lesních rybníků a menší květnaté louky (Faltysová, Bárta, 2002). Najdeme zde i několik ohrožených, silně ohrožených a kriticky ohrožených druhů rostlin. Z kriticky ohrožených je tu prustka obecná (Hippuris vulgaris), silně ohrožené druhy představuje leknín bílý (Nymphea alba), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a tis červený (Taxus baccata). Zástupci ohrožených druhů území jsou plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) (Plány péče o zvláště chráněná území [online]).

3.7.2 Fauna Fauna oblasti není nijak výrazněji druhově bohatá a je tvořena především podhorskou lesní faunou hercynského původu. Tekoucí vody na tomto území spadají do pstruhového pásma (Culek, 1996). Vyskytují se zde bezobratlí typičtí pro borové lesy. Z významnějších druhů jmenujme např. raka říčního (Astacus astacus) v řece Novohradce a v Prosečském potoku (Faltysová, Bárta, 2002). Na území PR Maštale se vyskytuje zhruba 145 druhů obratlovců, z nich je 47 zvláště chráněných. Z běžných druhů zvěře zde najdeme např.

19

prase divoké (Sus scrofa), srnce obecného (Capreolus capreolus), bažanta obecného (Phasianus colchicus) či zajíce polního (Lepus europaeus). Z kriticky ohrožených druhů se tu vyskytuje mihule potoční (Lampetra planeri), zmije obecná (Vipera berus), netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr velký (Myotis myotis) a vrápenec malý (Rhinolophus hiposideros). Ze silně ohrožených druhů byl v rezervaci prokázán výskyt čolka horského (Triturus alpestris), čolka obecného (Triturus vulgaris), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), kuňky obecné (Bombina bombina), ropuchy zelené (Bufo viridis), rosničky zelené (Hyla arborea), skokana krátkonohého (Rana lessonae), skokana zeleného (Rana kl. esculenta), ještěrky obecné (Lacerta agilis), ještěrky živorodé (Zootoca vivipara), slepýše křehkého (Anguis fragilis), čápa černého (Ciconia nigra), křepelky polní (Coturnix coturnix), kavky obecné (Corvus monedula), krahujce obecného (Accipiter nisus), ostříže lesního (Falco subbuteo), sýce rousného (Aegolius funereus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), ledňáčka říčního (Alcedo atthis), skřivana lesního (Lulula arborea), netopýra hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus), netopýra rezavého (Nyctalus noctula), netopýra řasnatého (Myotis nattereri), netopýra ušatého (Plecotus auritus), netopýra vodního (Myotis daubentonii) a vydry říční (Lutra lutra). Z ohrožených druhů zde najdeme vranku obecnou (Cottus gobio), střevli potoční (Phoxinus phoxinus), ropuchu obecnou (Bufo bufo), užovku obojkovou (Natrix natrix), čápa bílého (Ciconia ciconia), jestřába lesního (Accipiter gentilis), koroptev polní (Perdix perdix), krkavce velkého (Corvus corax), lejska šedého (Muscicapa striata), motáka pochopa (Circus aeruginosus), ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes), rorýse obecného (Apus apus), ťuhýka obecného (Lanius collurio), výra velkého (Bubo bubo), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica) a veverku obecnou (Sciurus vulgaris) (Plány péče o zvláště chráněná území [online]).

20

4 PÍSKOVCOVÝ FENOMÉN V ČR Pojem ,,pískovcový fenomén“ je definován jako suma všech biotických a abiotických složek spojených s konkrétním typem pískovcového reliéfu (Härtel, 2007). Dalším důležitým pojmem, který Kopecký a Cílek (1998) označují jako hierarchicky nižší pojem, je ,,pískovcový reliéf“. Autoři ho popisují jako ,,soubor všech geomorfologických tvarů od velikosti voštiny až po velikost tabulové hory, které se vyskytují v pískovcových terénech“ (Kopecký, Cílek, 1998, s. 7). Pískovcový reliéf bývá charakterizován střídající se strukturou horizontálních plošin, svislých nebo příkrých údolí a přechodných členitých ploch. Jedná se tedy o velmi nehomogenní reliéf. Odlišnosti jednotlivých lokalit vycházejí také z rozdílných podmínek mikroklimatu, půdních, vegetačních a hydrologických podmínek a dřívějšího využití daného území. Rozsáhlé oblasti pískovce se v současné době nacházejí hlavně v aridních a semiaridních oblastech (Spojená státy americké, Arábie, severní Afrika) a v mírném pásu Evropy. V mnoha částech mírného pásu tvoří pískovce pouze vedlejší část sledu sedimentů. Pískovcová ložiska mají často malou mocnost (Härtel, 2007). Pro lepší pochopení uspořádání pískovců je důležité vymezení pojmu skalní město. Z geomorfologického hlediska se jedná o uskupení skalních věží oddělených labyrinty a soutěskami. V běžné mluvě se však tento pojem vžil pro většinu pískovcových skalních útvarů, které definici nemusí splňovat buď vůbec, nebo jen částečně (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Pojem ,,skalní město“ se používá však pouze ve střední Evropě, v dalších částech světa toto vymezení neznají (Härtel, 2007). Reliéf pískovcových skal je utvářen v průběhu dlouhého času a je výrazně ovlivněn zvětráváním a na druhé straně povrchovým zpevňováním. Pískovcový reliéf střední Evropy se skládá ze dvou základních makroprvků - údolí a náhorních plošin. Studie vývoje plošin naznačují, že základní horizontální, šikmý nebo mírně zvlněný povrch má tendenci tvořit určitý druh pískovce - obvykle jílovité a vápenaté pískovce. Takové pískovce jsou méně pórovité a často téměř nepropustné, a proto více náchylné k plošné erozi v interglaciálu a geliflukci v glaciálu. Horizontální transport zvětralého materiálu je obvyklejší na těchto pískovcích, zatímco hloubková eroze a (občasná) říční eroze probíhá ve více porézním prostředí křemenných pískovců. Na povrchu plošin se vyvíjejí hluboké sprašové půdy, kdežto tenké arenické rankery jsou charakteristické pro oligotrofní křemenné pískovce, kde je půdní kryt snadno ničen erozí po lesních požárech, nadměrném spásání a vydatných deštích.

21

Údolí jsou často výrazně vyznačena puklinami a mohou mít podobu úzkých kaňonů. Na vývoj pískovcového makro-, mezo- a mikroreliéfu mají vliv tyto faktory: litologie a geologie, tektonika, klima a mikroklima, zpevňování povrchu a voda (Härtel, 2007). Podle autorů publikace Sandstone landscapes (2007) je studování pískovcových procesů důležité především ze dvou hlavních důvodů – vědeckého poznání a turistického, a tudíž ekonomického rozvoje. Pískovce nás mohou naučit ještě víc – jak se chovat k životnímu prostředí citlivým způsobem, když tolik předchozích civilizací v tom selhalo. Na území České republiky se většina pískovců nachází v oblasti České křídové pánve, tj. od Drážďan na severozápadním okraji až po jižní Moravu na jihovýchodě. V menší míře pak najdeme pískovce i v rámci flyšového pásma Karpat a vnitrokarpatského paleogénu, jedná se např. o oblast Chřibů, Hostýnských vrchů či Vizovické vrchoviny (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Křídové uloženiny v jihočeských pánvích se liší, představují příklad výplní vnitřních depresí se sladkovodním, případně brakickým režimem (Chlupáč a kol., 2011). Zájmové území se nachází v oblasti České křídové pánve, proto se jí budeme věnovat podrobněji v následující kapitole (4.1.2 Česká křídová pánev).

4.1 Křídový útvar na našem území 4.1.1 Základní charakteristika období křídy Období křídy trvalo skoro 80 miliónů let (přibližně mezi 140-65 Ma) a svůj název dostalo podle charakteristické horniny tohoto období – křídy (z lat. creta). Tato éra se dělí na spodní a svrchní a v rámci nich jsou rozlišovány ještě jednotlivé stupně (Chlupáč, 2011). V tomto období docházelo k rychlému rozpadu Gondwany a osamostatňování kontinentů. Na níže položené části pevnin měla největší vliv cenomanská transgrese, při které došlo ke vzestupu mořské hladiny až o 200-300 m. Zhruba jenom 18 % povrchu zůstalo nad hladinou moře. V této době vládlo teplé klima, které bylo příznivé pro usazování vápenců. Docházelo však i k chladnějším výkyvům.

22

Jak už bylo naznačeno v úvodu, typickou horninou byla psací křída, tj. velmi jemnozrnný bělavý vápenec bohatý na zbytky mikroorganismů. Na našem území se nenachází, je zde nahrazena především opukami. Docházelo k významným horotvorným procesům – počátek alpinského vrásnění; v mořských pánvích a v jejich předpolí dochází k hromadění uloženin flyšového rázu (střídání hrubších pískovců a drob s jemnějšími prachovci a jílovci). Z hlediska mořské fauny byli významní amoniti, mlži, ústřice, plži, ježovky, kostnaté ryby, žraloci, rejnoci a mořští plazi. Hlavními zástupci suchozemské fauny byli dinosauři a létající pterosauři. Rovněž dochází k postupnému vývoji savců. Ve spodní křídě se objevují první kvetoucí krytosemenné rostliny, na hranici spodní a svrchní křídy pak dochází k jejich výraznému vývoji. Hojný rostlinný pokryv vedl k tvorbě ložisek uhlí (Chlupáč, 2011).

Tabulka č. 4 – Členění období křídy (Chlupáč, 2011)

Svrchní

Křída

Spodní

maastricht campan santon coniac turon cenoman alb apt barrem hauteriv valangin berrias

4.1.2 Česká křídová pánev Česká křídová pánev patří k soustavě evropských epikontinentálních pánví, které jsou vzájemně propojeny po cenomanské mořské transgresi. Jedná se o největší dochovanou sedimentační pánev na území České republiky. Překrývá značnou část severní poloviny Českého masivu a má plochu zhruba 14 600 km2. Je pravděpodobné, že dříve byla ještě rozsáhlejší (Chlupáč, 2011). Pánev má lichoběžníkový tvar (délka 290 km a šířka až 100 km) a zasahuje od Drážďan na SZ až na jižní Moravu (okolí Brna). Vznikla na transevropském zlomovém pásmu labské zóny a důsledkem

23

pravostranného horizontálního posunu se v této oblasti vytvořily dílčí pánve (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Klima křídy bylo teplé, teploty byly vyšší než dnes a mezi jednotlivými ročními obdobími byly jen malé rozdíly. Čechy se v období křídy nacházely mezi 20º a 30 º s.š., tj. tehdejší klima bylo srovnatelné s dnešním klimatem subtropického pásu (Kukal, Němec, Pošmourný, 2005). V době cenomanské transgrese se do klesající zóny dostalo moře. To se rozšiřovalo až do spodního coniaku a během santonu začala hladina pravděpodobně opět klesat. Moře zde bylo asi 10 mil. let a na některých místech vytvořilo mocnost uloženin v řádu stovek metrů. Pánve jsou vyplněny hlavně klastickými uloženinami různé zrnitosti a v mořských uloženinách pak můžeme sledovat i karbonátovou sedimentaci (slíny, slínovce, opuky, vápence) (Chlupáč, 2011). Problém může nastat ve vzájemném odlišení původu sedimentů (sladkovodní, brakické, mořské). Spolehlivě se dají poznat mořské sedimenty podle zástupců mořské mikrofauny a makrofauny. Rovněž k nim počítáme sedimenty s primárním obsahem glaukonitu. Je však vždy nutné pozorovat všechny znaky. U některých kusů je dokonce správné zařazení původu neřešitelným úkolem (Vachtl, 1961 in Malkovský, 1974). Cenomanská mořská transgrese měla několik fází, což vedlo ke vzniku různorodých sedimentů. V nižších polohách najdeme především říční a jezerní uloženiny, poblíž mořského pobřeží jsou usazeniny lagun, pískových bariér a pláží, podél skalnatého pobřeží nalézáme slepence a biogenní vápence a v mělkých mořích potom křemenné a glaukonitické pískovce. Rozlišují se dva základní typy facií: facie kvádrových pískovců a facie vápnitých jílovců a slínovců s přechody do jílovitých vápenců. Facie kvádrových pískovců tvoří tělesa o velkých mocnostech (až několik set metrů) a charakterizují oblasti přínosu písčitého materiálu z ploché pevniny. Pískovce jsou vzhledem ke svému vývoji a kvádrové odlučnosti ohroženy hloubkovou erozí, která umožnila vznik skalních měst v Čechách. Facie vápnitých jílovců a slínovců umožňují sledovat cykličnost různých řádů ve vrstevnatosti. Charakterizují pánve, které byly od pobřeží vzdálené, a byl zde omezen přínos pevninského materiálu (Chlupáč, 2011). Česká křídová pánev se dělí na několik jednotek – souvrství: peruckokorycanské, bělohorské, jizerské, teplické a březenské (viz Obrázek č. 2).

24

Obrázek č. 2: Současný rozsah České křídové pánve (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010, s. 29)

Perucko-korycanské souvrství tvoří nejstarší část pánevní výplně a dělí se na perucké a korycanské vrstvy. Perucké vrstvy jsou tvořeny křemennými slepenci, pískovci, prachovci a jílovci a jedná se o říční a jezerní sedimenty proměnlivých mocností (0-120 m). Obecně se tedy charakterizují jako sladkovodní, obsahující bohaté zastoupení druhů flóry. Korycanské vrstvy jsou důkazem cenomanské mořské sedimentace. Typickou horninou je zde pískovec, dále zde najdeme glaukonit, hrubé slepence a bioklastické a mikritové vápence (Chlupáč, 2011). Obecně v tomto souvrství můžeme pozorovat ve sledu vrstev nejprve sedimenty divočících a meandrujících řek, které postupně přecházejí v pískovce mělkých moří (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Bělohorské souvrství je dokladem dalšího prohloubení a rozšiřování areálu mořské sedimentace a najdeme v něm glaukonitické jílovce, slínovce s prachovou příměsí a kvádrové pískovce (Chlupáč, 2011). V jizerském souvrství se uložily největší objemy písků a utvořila se pískovcová klínovitá tělesa, která odpovídají jednotlivým cyklům postupného změlčování a náhlého prohloubení (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Jizerské souvrství dokládá další etapu transgrese. Dále se ukládaly vápnité jílovce, slínovce a opuky a vznikala mocná tělesa kvádrových pískovců (místy i slínitých) (Chlupáč, 2011).

25

Teplické souvrství je transgresního charakteru a v době usazování tohoto souvrství byla pánev nejspíš nejrozsáhlejší. Hlavní zde byla sedimentace slínovců. Podél lužického zlomu se okrajově vyskytují pískovcové facie (Chlupáč, 2011). Najdeme tu však i jílovce a vápence. Pískovce v severovýchodní části pánve dosahují mocností přes 120 m (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Březenské souvrství tvoří nejvyšší část, která je výrazně ovlivněna erozí. Zachovalá část je pouze v Českém středohoří. V tomto souvrství jsou výrazně zastoupeny hlavně kvádrové pískovce, vápnité jílovce a slínovce (Chlupáč, 2011). Jedná se tedy o geologicky pestrou oblast, která odráží nejrůznější podmínky vzniku sedimentů, především v závislosti na vodě a klimatu.

4.2 Budislavské skály Budislavské skály představují soubory pískovcových skal v povodí horní Novohradky. Území je porušeno drobnými zlomy (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Z mapových podkladů Hydrogeologie České křídové pánve (Herčík, Herrmann, Valečka, 1999) vyplývá, že západní částí oblasti Budislavských skal prochází vraclavská antiklinála a východní částí vede malejovický zlom. Jak už napovídá sám název práce, oblast spadá do jihovýchodní části České křídové pánve. Pískovce zde vystupují podél jižního okraje vysokomýtské synklinály. Jedná se o výstupy kvádrových pískovců korycanských vrstev cenomanu (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Sedimenty křídového moře překrývají vyvřelé horniny severně od Budislavi. Oblast Budislavských skal je tvořena hlavně jemně až hrubě zrnitými pískovci, místy s glaukonitem (korycanské souvrství). Z bělohorského souvrství se zde v nadloží pískovců místy vyskytují erozní relikty prachovitých jílovců až slínovců. Podloží korycanského souvrství je tvořeno granitoidy budislavského plutonu, které místy vystupují a jsou značně zvětralé (Buriánek, 2011). Budislavský pluton vytváří rozsáhlé těleso variských granitoidů vápenato-alkalického složení, které je protaženo souhlasně se směrem metamorfní foliace v okolních horninách poličského krystalinika (Verner a kol., 2009 in Buriánek, 2011). Jelikož se jedná o geologicky i geomorfologicky velmi zajímavou a pestrou lokalitu, budeme se oblastí Budislavských skal zabývat z hlediska geologie a geomorfologie podrobněji v následující samostatné kapitole 5. Geodiverzita. 26

5 GEODIVERZITA 5.1 Geologie území Z mapy geologických poměrů vyplývá (viz 13. Přílohy - 13. 1 Mapy - 13.1.4 Geologické poměry oblasti Budislavských skal 1:25 000), že se jedná o geologicky bohatou a různorodou oblast. Najdeme zde sedimentární, vyvřelé i metamorfované horniny. Hlavní horninou jsou tu křemenné, jílovité a glaukonitické (marinní) pískovce svrchní křídy a granit karbonského a permské stáří. Dále se ve východní části oblasti nacházejí svory z období nejmladší éry starohor, na jižní hranici se vyskytují granodiority a tonality prvohorního stáří a ostrůvkovitě nalezneme slínovce svrchní křídy. V okolí Budislavi se nachází velké množství lomů. Přímo v obci Budislav pak najdeme činný lom na drcené kamenivo. Nachází se zde i starý lom, ve kterém v současné době probíhá drcení kamene. Najdeme ho v prostoru před vstupem do lomu činného a jsou zde středně až hrubě zrnitá biotit-amfibolická gabra. V činném lomu se objevují středně zrnité biotitické tonality až granodiority. V těchto horninách můžeme sledovat žíly granitů, aplitů a pegmatitů (Buriánek, 2011). V rámci oblasti Budislavských skal se nachází chráněné ložiskové území Zderaz I, a to konkrétně jihovýchodně od obce Zderaz. Surovinou je zde stavební kámen a cílem je ochrana zjištěných a předpokládaných ložisek nerostných surovin ČR (Plány péče o zvláště chráněná území [online]). Jak již bylo zmíněno v úvodním odstavci, hlavní horninu zde představují pískovce, konkrétně kvádrové pískovce. Vznikaly v české křídové pánvi v tektonicky stabilní platformní oblasti s dlouhodobými procesy zvětrávání, transportu a třídění. Jejich sedimentace probíhala v okrajových částech mořské pánve. Pro kvádrové pískovce je charakteristická poměrně malá mocnost v porovnání s velkým plošným rozsahem (Petránek, 1963 in Balatka, Sládek, 1984). Z hlediska hydrogeologie jsou kvádrové pískovce velmi významné, protože představují území s největším specifickým odtokem v předkvartérních formacích Českého masivu (Hynie, 1961 in Balatka, Sládek, 1984). Pískovce jsou ve spodní části středně zrnité a mají jílovou a prachovou příměs. Výše najdeme polohy hrubozrnného pískovce a slepence. V celé mocnosti pískovců najdeme jako příměs zelenavý minerál glaukonit (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Uložení vrstev je hlavně horizontální a ve spodních polohách potom diagonální, s průměrným sklonem vrstev 25-30º (Vítek, 1975). 27

Přestože jsou české oblasti kvádrových pískovců poměrně botanicky chudé, doprovází je charakteristická a typická flóra, která je z hlediska vyšších rostlin poměrně chudá, ale nižší rostliny, a to především mechorosty, jsou zastoupeny velmi výrazně a bohatě. Rostliny vázané na pískovce se vyskytují na velmi odlišných typech stanovišť – od hlubokých roklí až po skalní výchozy. Podmínky mikroklimatu se tedy značně liší, a to především v závislosti na velmi proměnlivém režimu počasí (Kopecký, Cílek, 1998).

5.2 Pískovcový reliéf a geomorfologie Budislavských skal Díky specifickým vlastnostem kvádrových pískovců vznikl svérázný reliéf, jehož vývoj probíhal především pod vlivem hloubkové eroze (prohlubováním a rozšiřováním puklin). Navíc tyto procesy vedou ke vzniku výrazného kontrastu mezi strukturně podmíněnými plošinami a ostře zaříznutými údolími s rozsáhlými plochami obnažených skalních stěn. Údolí představují nejvyvinutější soubor tvarů v rámci pískovcového reliéfu. Mohou být kaňonovitá, soutěskovitá či neckovitá (Balatka, Sládek, 1984). Jednotlivé skalní stěny jsou rozčleněny vlivem zvětrávání, odnosem a svahovými pohyby do jednotlivých skalních bloků a věží (Faltysová, Bárta, 2002). Nákres zobrazuje charakteristický průběh terénu Maštalí.

Obrázek č. 3: Typický průběh terénu v oblasti Maštalí Legenda: 1 – náhorní plošina s borovicí lesní (Pinus sylvestris), 2 – skalní věž, 3 – prudký svah, 4 – skalní výchoz, 5 – cesta, 6 – údolí potoka

28

V podrobné modelaci pískovcového reliéfu jsou charakteristické skalní mezoformy a mikroformy zvětrávání a odnosu horniny. Dochází zde k mechanickému zvětrávání, spolupůsobí však i chemické zvětrávání. Vznikají četné vypuklé a vhloubené tvary pseudokrasového rázu, dodávající reliéfu jeho typickou podobu. Mezi vypuklé mezoformy můžeme řadit skalní věže, pyramidy, skalní hřbítky, hřiby a pokličky. K mikrofomám řadíme například škrapy, voštiny, římsy či mísy (Balatka, Sládek, 1984). Jednotlivé pískovcové útvary budou podrobněji popsány v podkapitole 5.2.1 Mezoreliéf a mikroreliéf pískovcových skal – jednotlivé útvary. Pro podrobnou modelaci reliéfu kvádrových pískovců jsou důležité pukliny, které odrážejí tektonické pohyby. Často jsou kvádrové pískovce prostoupeny hustou soustavou subvertikálních puklinových ploch, které poměrně dobře sledují směry tektonických linií (Balatka, Sládek, 1984). Pukliny v Budislavských skalách směřují převážně na severozápad-jihovýchod a kolmo na tento směr a neseskupují se do drcených pásem. Na některých puklinách najdeme vrstvu železitého tmele (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010).

Tabulka č. 5 - Výsledky měření puklin v kvádrových pískovcích České křídové pánve na lokalitě Budislavské skály - Toulovcovy Maštale (Balatka, Sládek, 1984) Směr puklin 0º 5º 10º 15º 20º 25º 30º 35º 40º 45º 50º 55º 60º 65º 70º 75º 80º 85º

Procentuální zastoupení [%] 1 1 3 4 4 6 6 8 4 3 5 1 2 2 2 1

Směr puklin 90º 95º 100º 105º 110º 115º 120º 125º 130º 135º 140º 145º 150º 155º 160º 165º 170º 175º

29

Procentuální zastoupení [%] 2 1 4 2 7 11 4 8 2 2 3 1 -

Podrobněji se geomorfologii Budislavských skal věnoval Vítek (1975), který popisuje jednotlivé útvary a rozděluje je na tvary na plošinách, tvary na údolních svazích a drobné tvary zvětrávání a odnosu pískovců. Na plošinách najdeme odkryté pískovce jen zřídka, na většině míst jsou překryty půdou a vegetací. Přesto zde některé tvary můžeme pozorovat. Vítek (1975) je dále rozděluje na zaoblené strukturní elevace a závrtové tvary. Vznik zaoblených strukturních elevací je podmíněn hlavně strukturou horniny. Vyskytují se na plošinách, a to především v horních částech kaňonů a pramenných místech. Kuželovité a kupovité vyvýšeniny, 3-4 m vysoké, až 40 m dlouhé a 20 m široké, můžeme najít například mezi Městskými maštalemi a Voletínským údolím. Závrtové tvary se zde vyskytují poměrně vzácně a najdeme je na plošinách v blízkosti údolní hrany kaňonů. Největší prohlubeň najdeme v oblasti Všivic, uprostřed erozního útvaru Toulovcových skal pak najdeme celou síť různotvarých sníženin. Podle Vítka (1975) jsou na morfologicky výrazné tvary nejbohatší údolní svahy, kde najdeme řadu skalních forem (např. skalní stěny a sruby, puklinové jeskyně, převisy atd.). Na údolních svazích najdeme horninové výchozy v podobě různých skalních forem, které vznikly zvětráváním a odnosem pískovců vlivem říční eroze. V horní části údolí doprovázejí souvislé skalní výchozy erozní rýhu, ve střední a spodní části ustupují do vyšších částí údolních svahů. Nejtypičtější morfologický tvar zde představují skalní stěny, které průměrně dosahují výšky 5-15 m, ale na některých místech dokonce až 30 m. Sutě a balvany podléhají rychle destrukci, a proto doprovázejí skalní stěny jen na malém množství míst (Vítek, 1975). Na mnoha místech jsou skalní stěny rozděleny na výčnělky kulisovitého vzhledu, jinde najdeme trhliny a rozsedliny, které vytvářejí puklinové jeskyně (Vítek, 1972 in Vítek 1975). Dále zde najdeme věžovité nebo blokovité izolované skály, četné výklenky a převisy a skalní sruby (Vítek, 1975). Vítek (1975) podrobněji popisuje jednotlivé skalní útvary podél všech údolí této oblasti – údolí Kvíčalnice, Voletínské údolí, Vranické údolí, údolí Karálky, údolí Roudenky, údolí Všivice a údolí Novohradky. Údolím Kvíčalnice protéká potok Kozinec. Na pravém svahu údolí najdeme skalní stěny i izolované skály, před Jarošovem to je např. skála Cikánka. Horní část levého svahu údolí je prakticky bez skalních výchozů, jen u Vranic najdeme 3-5 m vysoké skalní sruby. Voletínské údolí vzniklo erozí Voletínského potoka. Na pravém svahu údolí najdeme souvislou skalní stěnu s převisy, dále soustavu srubů, izolovaných skal a 30

balvanů. Při pravém přítoku Voletínského údolí najdeme erozní skalní útvar Městské maštale, které vznikly ve spleti roklí, sbíhajících se do denudací vytvořené amfiteátrové deprese. Nacházejí se zde četné převisy, přičemž největší převis Pod deštníkem je 4,5 m hluboký, 10 m dlouhý a 4 m vysoký. Dále jsou zde patrné erozní rýhy a dominantu Městských maštalí představuje skalní hradba s názvem Hrad, se stěnami vysokými až 10 m, šířkou 10 m a délkou 35 m. Od Hradu směřuje rokle k Vranickému údolí a nachází se zde vysoký skalní srub Pancéřová loď. Voletínské údolí dále pokračuje skalní hranou s několika bočními skalnatými roklemi. Z trhlin je splavován materiál, který formuje náplavové a suťové kužele. Na levé straně údolí nejprve skalní výchozy chybí, dále už najdeme izolované skály a skalní stěny. Vranické údolí vzniklo zahloubením Vranického potoka. Na pravé straně údolí najdeme řadu skalnatých a kaňonovitých poboček. Dále jsou zde opět skalní výchozy, skalní stěny a menší skalní sruby. Část skalní stěny tvoří hranici Toulovcových maštalí, které představují nejznámější část Budislavských skal a jsou tvořeny skalnatým amfiteátrem o rozměrech 20x30 m a výšce 5-9 m. Je zde vytvořen skalní labyrint s tunelovitými slujemi Myší díry, dále prostory s označením Kuchyň, Předsíň či Zvon. Můžeme zde pozorovat náznaky vývoje skalního města. Vranické údolí v těchto místech dosahuje hloubky asi 20 m. Dále se zde nacházejí souvislé skalní výchozy, které doprovázejí balvanové sutě, a studánka Džberka. V závěru pravé strany údolí jsou opět místy skalní sruby a izolované skály. Levá strana údolí má podobný průběh, část skalních útvarů v tomto místě nese název Vranické skály (Vítek, 1975). Údolí Karálky vzniklo vlivem eroze Borského potoka. Průběh je podobný jako v předešlých údolích, najdeme tu jak skalní výchozy, tak i skalní stěny a izolované skály. Na pravé straně údolí je Mojžíšova studánka. Do levého svahu území zasahuje několik pískovcových lomů. Potom je zde nápadný strukturní suk s názvem Petrovna a Dudychova jeskyně (rozsedlina o výšce 20 m). Údolí Roudenky je rovněž lemováno skalními sruby a stěnami, které jsou však na mnoha místech poškozeny těžbou pískovce a stavbou rekreačních objektů. Údolí Všivice představuje plošně rozsáhlou kaňonovitou rokli, vytvořenou vlivem eroze Prosečského potoka a jeho přítoků. Pravá údolní hrana je zbrázděna hustou sítí roklí, např. Čertova brázda či Tomšova rokle. Najdeme tu nejlépe vyvinutý hřibovitý tvar Budislavských skal – Kolumbovo vejce. Jedná se o nápadnou izolovanou skálu o výšce 5,5 m, s obvodem horní části 16 m a dolní části 4 m. Na levém svahu pod Zderazí jsou pískovcové skalní výchozy jen ojediněle. Hojněji se vyskytují až nad 31

peřejemi Prosečského potoka, které jsou pojmenovány Kupadla. Skalní výchozy se odtud dále snižují a některé skalní útvary jsou částečně uměle upraveny (např. útvar Betlém). V údolí Novohradky se místy nacházejí skalní sruby a stěny, část jich však byla narušena stavbou silnice. Z drobných tvarů zvětrávání a odnosu pískovců zde najdeme římsy, lišty, výklenky, mělké prohlubně, tafoni, voštiny (aeroxysty), skalní okna a brány, žlábkové škrapy, skalní mísy, železité inkrustace a biogenní útvary (Vítek, 1975). Římsy jsou běžným tvarem zvětrávání Budislavských skal a najdeme je zde v poměrně hojném počtu, a to např. v čele srubů Voletínského, Vranického a Všivického údolí. Rovněž s lištami se tu můžeme setkat poměrně často, hojně doprovázejí římsy a najdeme je např. v údolí Roudenky. Výklenky se vyskytují také ve větší míře, a to např. v levém svahu Karálek u Vranic či na levé straně Tomšovy rokle. Na všech skalních útvarech jsou běžné mělké prohlubně, ty by se místy daly považovat za počáteční stádium vývoje dutinek tafoni, které jsou v oblasti rovněž početné. Voštiny představují nejrozšířenější mikroformu zvětrávání a odnosu pískovců Budislavských skal. K vzácnějším útvarům patří skalní okna a brány. Žlábkové škrapy najdeme např. v okrajovém výčnělku skály Petrovny či na povrchu útvaru Kolumbovo vejce. Skalní mísy se zde nevyskytují v podobě známé z jiných pískovcových oblastí, na některých místech lze pozorovat jen náznak jejich vývoje. Železité inkrustace jsou zde poměrně hojné, často je najdeme na římsách a lištách. Biogenní útvary vznikají vlivem vegetace na horninu, a to mechanickým i chemickým působením. Rozlišujeme zde ohlazy pod kmeny stromů a kuželovité skalní mísy (Vítek, 1975). Podrobnější popis jednotlivých útvarů bude obsažen v následující kapitole.

5.2.1 Mezoreliéf a mikroreliéf pískovcových skal – jednotlivé útvary Pískovcový mezoreliéf je tvořen pískovcovými skalními útvary a pískovcový mikroreliéf drobnou modelací skalního povrchu (Mikuláš, 2006). Další definicí mikroreliéfu je, že se jedná o skalní a půdní tvary o rozměrech do 1 m (Slovník VÚGTK, [online]). V rámci morfometrické typologie tvarů reliéfu rozlišujeme mikroformy, mezoformy, makroformy, velké morfostruktury, megaformy a planetární formy. Pro účely této práce postačí se věnovat mikroformám a mezoformám.

32

Mezoformy tvoří pískovcový mezoreliéf a rovněž se dále dělí, a to na malé, střední a velké. Malé mezoformy dosahují rozměrů do 100 m2 a patří sem třeba mrazový srub, či suk. Střední mezoformy představují útvary do velikosti 10 000 m2 a jedná se např. o skalní věž, skalní hřib, či skalní bránu. Velké mezoformy pak dosahují velikosti 0,1-10 km2 a patří sem např. kuesta či kaňon. Mikroformy utvářejí pískovcový mikroreliéf. Dále je dělíme na efemérní, které jsou v řádu cm2 a patří sem např. voštiny, čeřiny, efemérní erozní rýha, a střední, řádově v m2, které zahrnují např. krápník, skalní dutinu apod. (Rubín a kol., 1986 in Smolová a Vítek, 2007). Do mezoforem, které najdeme na území Budislavských skal, tedy můžeme zařadit skalní stěny, skalní hradbu, suk, mrazový srub, skalní věž, skalní hřib, skalní bránu, skalní převis, skalní výklenek, skalní okno, viklan, kuestu, údolí a erozní rýhy. Do mikroforem pak spadají voštiny, tafoni, železité inkrustace, skalní mísy a skalní římsy a lišty. V následujících odstavcích budou jednotlivé mezoformy a mikroformy popsány podrobněji. Skalní stěny jsou subvertikálně nebo příkře ukloněné skalní plochy, se sklonem přesahujícím 55º a relativní výškou 15 m a více. Pokud je skalní plocha nižší, jedná se o skalní srub. Obvykle tvoří okrajové omezení povrchových tvarů, např. údolních svahů či skalních hřbetů (Smolová, Vítek, 2007). Skalní hradba je tvořena plošně rozsáhlejší skupinou izolovaných skal a vzniká předkvartérním dvoufázovým vývojem, modifikovaným ve studených obdobích pleistocénu nebo ústupem mrazových srubů v tomto období (Czudek, 2005). Suk je vyvýšenina různého tvaru a velikosti, vystupující výrazněji nad reliéf. Suky představují erozně denudační relikty původního povrchu a do současnosti byly modelovány vlivem mechanického zvětrávání a odnosu horniny (Smolová, Vítek, 2007). Mrazový srub představuje skalní stupeň vzniklý ve svahu mrazovým zvětráváním a následným odnosem (Smolová, Vítek, 2007). Skalní věž je tvořena izolovanou částí skalního masivu, vzniklou destrukcí skalnatého horského hřebene nebo tabule vlivem mechanického zvětrávání a odnosu hornin, příp. odsedáváním skalních stěn. Četné jsou především v pískovcových skalních městech (Smolová, Vítek, 2007). Skalní hřib je skalní mezoforma hřibovitého tvaru. Horní část se nazývá hlava, spodní část je noha. V pískovcích vzniká noha obvykle v polohách se zvýšenou 33

frekvencí horizontálních puklin a snadněji podléhá zvětrávání. Nejvíce jsou skalní hřiby rozšířeny v pískovcích české křídové pánve (Smolová, Vítek, 2007). Skalní brána je perforace se dnem v úrovni okolního povrchu. Její vznik probíhá pod vlivem selektivního zvětrávání v klastických nebo rozpustných sedimentárních horninách (Smolová, Vítek, 2007). Skalní převis je útvar vzniklý mrazovým zvětráváním a odnosem zvětralin, nebo boční erozí tekoucí vody. Obvykle je do 10 m dlouhý, 1-5 m hluboký a na vnějším okraji do 2-3 m vysoký vhloubený tvar obvykle na bázi příkrých skalních stěn. Dobře vyvinuté převisy najdeme v křídových pískovcích (Czudek, 2005). Skalní výklenek je tvořen přirozeným široce otevřeným nehlubokým prostorem ve skalním svahu. Vzniká v méně odolnějších částech souvrství, v odolnějších částech se naopak obvykle tvoří převis (Smolová, Vítek, 2007). Skalní okno představuje perforaci úzké skalní stěny, má různé rozměry a její dno je ve visuté poloze nad úpatím stěny. Vznik je variabilní, v závislosti na druhu horniny (Smolová, Vítek, 2007). Viklan je tvořen oblým skalním blokem nebo balvanem, který spočívá malou plochou na podloží. Vzniká procesem selektivního zvětrávání a odnosu horniny. Důležitým faktorem vzniku viklanu je i odlučnost horniny, v případě kvádrových pískovců se jedná o kvádrovou odlučnost (Smolová, Vítek, 2007). Kuesta představuje strukturní tvar, jednostranně ukloněný strukturní stupeň vzniklý na mírně skloněných vrstvách odolných hornin. Kuesta je tvořena hranou, příkrým svahem (čelo kuesty), mírným svahem (strukturní svah) a úpatím (Smolová, Vítek, 2007). Na jižním okraji oblasti Budislavských skal můžeme pozorovat kuestu, klesající k severovýchodu, jejíž čelo je viditelné v Budislavi (Adamovič, Mikuláš, Cílek, 2010). Kuesty vznikají při jednostranném tektonickém zdvihu pískovcových vrstev (Balatka, Sládek, 1984). Údolí představuje základní fluviální erozní tvar a je charakterizováno jako protáhlá sníženina zemského povrchu, která vznikla vlivem říčního toku a je skloněna ve směru spádu toku. Podle tvaru se rozlišuje několik druhů. V oblasti Budislavských skal najdeme kaňonovitá údolí (Smolová, Vítek, 2007). Erozní rýhy jsou výsledkem eroze stékající vody na povrchu svažitého terénu. V pevných horninách se utváří příčný profil ve tvaru V, v měkčích horninách dále působí boční eroze a splach. Podle typu rozlišujeme strž a rokli (Smolová, Vítek, 2007).

34

Voštiny jsou jamkovité prohlubně na svislých a převislých skalních stěnách a mohou být na poměrně velkých souvislých plochách. Jsou 1-5 cm široké a stejně, nebo i více, hluboké. Ve střední Evropě je jejich vznik připisován vlivu chemickému a v menší míře i mechanickému zvětrávání a odnosu. Voštiny najdeme především v pískovcích, arkózách a slepencích (Smolová, Vítek, 2007). Tafoni jsou skalní dutiny ve svislých až převislých skalních stěnách, které vznikly pod odolnější ochrannou kůrou horniny, zpevněnou obvykle silikátovými inkrustacemi nebo oxidy železa. Dutiny se dovnitř rozšiřují a jejich rozměry jsou různé. Vznikají tedy chemickým zvětráváním (Smolová, Vítek, 2007). Železité inkrustace působí na povrchu skalních stěn jako tmel a tvoří zde zpevněnou kůru a povlaky, případně je najdeme uvnitř horniny v různě zprohýbaných vrstvách. Vznikají vylučováním a srážením nebo oxidací chemických látek. V pískovcích jsou běžné limonitové inkrustace (Smolová, Vítek, 2007). Skalní mísa je malá, obvykle kruhovitá prohlubeň s odtokovými jamkami a průměr bývá větší než hloubka (Czudek, 2005). Skalní římsy a lišty jsou úzké souvislé drobné stupínky až výstupky na skalních stěnách. Římsy jsou až několik decimetrů široké, zatímco lišty mají jen několik centimetrů. Jedná se o strukturně podmíněné mikroformy zvětrávání a odnosu a najdeme je na odolnějších partiích subhorizontálně uložených sedimentárních hornin (v našem případě v pískovcích). Vznikaly vlivem chemického i mechanického zvětrávání (Rubín, Balatka, 1986). Je tedy patrné, že se jedná o geomorfologicky bohaté a velmi zajímavé území s mnoha pozoruhodnými pískovcovými útvary.

35

6 PEDOLOGIE OBLASTI BUDISLAVSKÝCH SKAL 6.1 Charakteristika půdních podmínek území V zájmovém území převládají především tyto typy půd (jak vyplývá z mapy Půdní poměry – viz 13. Přílohy – 13.1 Mapy – 13.1.5 Půdní poměry Budislavských skal): kambizem a podzol a v menší míře glej, pseugoglej a litozem. V následujících odstavcích budou tyto půdní typy a jejich subtypy popsány podrobněji. Kambizemě jsou půdy se stratigrafií O – Ah nebo Ap – Bv – IIC a s kambickým hnědým horizontem, který se vyvíjí převážně v hlavním souvrství svahovin magmatických, metamorfovaných a zpevněných sedimentárních horninách, ale mohou se vyvinout i na nezpevněných lehčích až středně těžkých sedimentech (Kozák, Němeček, 2009). Kambizemě spadají do referenční třídy kambisoly, u kterých najdeme největší pestrost substrátů z hlediska zrnitosti, vrstevnatosti, trofismu, dále největší spektrum bioklimatických a vegetačních podmínek a půdních režimů (Němeček, Smolíková, Kutílek, 1990). Kambizemě se vytvářejí hlavně ve svazích pahorkatin, vrchovin a hornatin, ale v menší míře se mohou utvářet i v rovinatém reliéfu (sypké substráty). Jedná se tedy o širokou amplitudu podmínek, ze které vyplývá, že se bude jednat o půdy velmi rozmanité, s množství půdních subtypů (Kozák, Němeček, 2009). V zájmovém území se nacházejí tyto subtypy kambizemě: k. dystrická, k. mesobazická, k. glejová mesobazická a k. rankerová. Nejrozšířenější subtyp zde představuje kambizem dystrická. Podzoly jsou půdy se stratigrafií O – Ah nebo Ap – Ep – Bhs – Bs – C, které mají profil výrazně diferencovaný na vybělený horizont Ep a iluviální seskvioxidický až humusoseskvioxidický

spodický

horizont,

který

je

charakterizovaný

výplní

intergranulárních pórů matrice z hrubozrnných částic amorfními černohnědými a rezivými koloidy. Vznikají buď na svahovinách přemístěných zvětralin hornin (žula, pískovec), nebo na píscích nižších poloh (Kozák, Němeček, 2009). V zájmovém území se nacházejí tyto subtypy podzolů: p. arenický, p. oglejený a p. glejový. Nejrozšířenější subtyp zde představuje podzol arenický. Gleje jsou půdy se stratigrafií Ot – At až T – Gro – Gr, pro které je charakteristický reduktomorfní glejový diagnostický horizont v hloubce do 0,60 m a zrašeliněný horizont akumulace organických látek. Gleje mohou mít různý vodní režim. Podle něj potom rozlišujeme jednotlivé subtypy (Kozák, Němeček, 2009). V zájmovém

36

území se nacházejí tyto subtypy gleje: g. modální, g. kambický, g. histický, g. arenický a g. akvický. Nejrozšířenější subtyp zde představuje glej modální. Pseudogleje jsou půdy se stratigrafií O – Ahn či Ap – En – Bmt – BCg – C nebo O – Ahn či Ap – Bm – BCg – C, u kterých je charakteristický výskyt výrazného mramorovaného, redoximorfního diagnostického horizontu. Vznikají z luvizemí nebo z litogenně zvrstvených, eventuálně nepropustných substrátů. Rovněž zde je rozlišeno několik subtypů (Kozák, Němeček, 2009). V zájmovém území se nacházejí tyto subtypy pseudogleje: p. glejový p. dystrický a p. modální. Nejrozšířenějším subtypem je zde pseudoglej modální. Litozem představuje půdu velmi slabě vyvinutou a mělkou, se stratigrafií O – Ah – (Cr) – R. Kompaktní skála je přítomna do 0,10 m. Tento typ půdy se vyskytuje na malých plochách pahorkatin a hornatin (Kozák, Němeček, 2009). V zájmovém území se nachází subtyp litozem modální. Najdeme ho především na výchozech skalních věží a stěn. V zájmovém území bylo provedeno terénní šetření a průzkum půdních poměrů prostřednictvím půdních sond. Cílem bylo zjistit, zda teoretické informace o půdních poměrech odpovídají skutečnému stavu.

6.2 Terénní průzkum Pro názornější charakteristiku půdních podmínek oblasti Budislavských skal jsme provedli 9. listopadu 2012 terénní šetření. Zvolili jsme 3 stanoviště, na kterých byl předpokládán výskyt půd typických pro oblast. Na každém ze stanovišť byla vykopána půdní sonda, byl udělán rozbor půdního profilu a jeho fyzikálních vlastností a byl určen půdní typ. V okolí každé sondy byl rovněž proveden jednoduchý fytocenologický snímek o velikosti plochy 10x10 m z důvodu lepšího vystihnutí vegetace doprovázející půdní pokryv. U vzorku z první půdní sondy jsme rovněž laboratorními testy zjišťovali chemické vlastnosti vzorku. Jednotlivé sondy jsou popsány dále. Při popisu půdní sondy jsme pracovali s Příručkou pro průzkum lesních půd (Vokoun a kol., 2002). Nejprve jsme určili formu nadložního humusu (mul, moder, mor), následně jsme dle uspořádání horizontů zařadili půdu do referenční třídy, půdního typu a případně i subtypu. Po tomto určení jsme se soustředili na hodnocení vlastností půd v terénu. U každé sondy byla určena mocnost půdy v cm, zrnitost půdy, skeletovitost podle druhu a obsahu skeletu v půdě, vlhkost půdy, konzistence půdy a 37

struktura půdy. Pro lepší popis umístění půdní sondy je rovněž uveden i sklon a expozice stanoviště. Fyzikální vlastnosti půdy byly popsány na základě kapitoly Kritéria pro hodnocení vlastností půd v terénu z Příručky pro průzkum lesních půd (Vokoun a kol., 2002). U každé sondy bude nejprve krátká charakteristika umístění, následně tabulka se základními údaji, slovní komentář a na závěr jednoduchý fytocenologický snímek okolí sondy v rozsahu 10 x 10 m. Jednotlivá dřevinná patra jsou popsána na základě stupnice patrovitosti dle Zlatníka (1978).

6.2.1 Borek - 1. stanoviště Pro první půdní sondu jsme zvolili borový porost v jižní části přírodní rezervace, u obce Budislav. Stanoviště se nachází asi 500 m severně od silnice II/359 mezi Budislaví a Prosečí. Od silnice vede žlutá turistická stezka, ze které se dostaneme až na zvolené stanoviště. To se nachází ve svahu, cca 20 m od cesty a cca 20 m od oplocenky (viz 13. Přílohy - 13. 1 Mapy - 13.1.6 Umístění půdních sond v rámci oblasti Budislavských skal). Zde jsme předpokládali výskyt některého ze subtypů kambizemě, která je v této oblasti nejvíce rozšířena, a proto by se dalo uvažovat o umístění této sondy jako reprezentativní. Výsledky jsou popsány níže.

Tabulka č. 6 – Shrnutí údajů k 1. půdní sondě Sklon

6-10º (mírný sklon)

Expozice

SZ

Forma nadložního humusu

mor (drťový) - L – Fm – H- (Ah)

Referenční třída

regosoly

Půdní typ

regozem

Půdní subtyp

arenická

Sled půdních horizontů

O – Ah - C

Mocnost půdy v cm

30-60 cm - středně hluboká

Zrnitost půdy

písčitá

Skeletovitost půdy

do 60 cm bez skeletu nad 60 cm slabě skeletovitá (10-25 %)

Vlhkost půdy

mírně vlhká

Konzistence půdy

sypká

Struktura půdy

zrnitá

38

Stanoviště se nachází na zlomu vrcholové roviny v mírném sklonu (6-10º) a je severozápadně exponováno. Formu nadložního humusu zde tvoří mor. Jeho výskyt je vázán na chudší půdy a k jeho tvorbě přispívá kyselý opad jehličí (v tomto případě z borovic, pod kterými je častý) a hromadění odumřelých částí acidofilních druhů rostlin (Vokoun a kol., 2002). Nadložní humus zde tvoří mocnou vrstvu (15 cm). Na povrchu je vrstva živého a odumírajícího mechu o tloušťce 6 cm, následuje výrazná vrstva drti o mocnosti 7 cm, ve které jsou k rozeznání zbytky mechu, dřeva a větviček (horizont Fm). Spodní vrstva je tvořena tenkým horizontem měli (2 cm) – horizont H. Podle jednotlivých organických horizontů nadložního humusu jsme určili, že se jedná o drťový mor se sledem horizontů: L – Fm – H- (Ah). Organominerální povrchový horizont je zastoupen anhydromorfním humózním horizontem Ah (humózní lesní) šedé barvy, který má mocnost 2 cm. Je tvořen zrníčky křemene zabarvenými humusem. Na něj navazuje horizont C, který je v rozsahu mocnosti 10-15 cm tmavší, zbarvený došeda (ovlivněno humusem). Potom následuje jenom vrstva písku, a to až do hloubky 60 cm, kde jsou bloky pískovce. Podle jednotlivých horizontů jsme určili, že se jedná o regozem arenickou, která spadá do referenční třídy regosoly.

Obrázek č. 4: Půdní profil na 1. stanovišti (Borek) 39

Regosoly jsou půdy vznikající z nezpevněných sedimentů, a to zejména písků či štěrkopísků. Charakteristická je pro ně absence kambického horizontu a přítomnost horizontů akumulace organických látek O – Ah. Půdním substrátem regozemě arenické jsou písky. Typickým rysem je chybějící horizont Bv (Vokoun a kol., 2002). Z hlediska mocnosti půdy jde o středně hlubokou půdu (30-60 cm). Zrnitostně se jedná o písčitou půdu (0-10 % částic < 0,01 mm), která je nesoudržná a za sucha sypká. Do mocnosti 60 cm je bez skeletu, nad 60 cm se vyskytují bloky pískovce – půda slabě skeletovitá (10-25 % obsahu skeletu v celkovém objemu). Jedná se o mírně vlhkou půdu sypké konzistence a zrnité struktury (velikost částic 0,1-2,0 – písčité půdy). Fytocenologický snímek provedený v okruhu půdní sondy na ploše 10 x 10 m dokresluje charakter stanoviště (sonda je uprostřed této plochy). Celková pokryvnost synusie dřevin je rovna 10 % a výška hlavní úrovně je 16 m. V hlavní úrovni (II.) najdeme pouze borovici lesní (Pinus sylvestris). Dřeviny podúrovňové (IV.) tvoří smrk ztepilý (Picea abies) a bříza bělokorá (Betula pendula). Dále se zde vyskytují semenáčky (V2) borovice lesní (Pinus sylvestris). Celková pokryvnost synusie podrostu je rovna 80 %. Při prvním snímkování, které bylo provedeno na podzim 2012, jsme zde našli následující druhy. Převážnou většinu plochy tvoří mechy (65 %). Zbylá část podrostu je poměrně dosti chudá a je zastoupena brusinkou (Vaccinium vitis-idaea), borůvkou (Vaccinium myrtillus) a vřesem obecným (Calluna vulgaris). Mechové patro je zastoupeno těmito druhy: ploník ztenčený (Polytrichum formosum), bělomech sivý (Leucobryum glaucum) a křivonožka zprohýbaná (Campylopus flexuosus). V rámci snímkování v dubnu 2013 jsme dospěli ke stejnému výsledku skladby podrostu jako na podzim. Jak bylo již zmíněno, tato sonda byla umístěna na zlom vrcholové roviny. Pro lepší charakteristiku terénu byly provedeny další 4 zákopky, které nám napomohly k lepšímu vyjádření průběhu terénu. Díky tomuto šetření jsme zjistili, že se ztenčuje vrstva nadložního humusu a celkově mocnost profilu a všude chybí horizont Bv. Na hraně svahu byly bloky pískovce v hloubce jen 25 cm. Naproti tomu pod svahem už byl horizont opět hlubší, přesto se zde však také vyskytovala regozem arenická a chyběl horizont Bv. Situaci přibližuje následující nákres.

40

Obrázek č. 5: Nákres průběhu terénu u Borku (1. stanoviště) a vývoje mocnosti půd a podloží. Legenda: 1 – 1. půdní sonda (Borek), A-D zákopky

V první půdní sondě byly odebrány dva vzorky pro laboratorní šetření, a to z horizontu Ah a z horizontu C. V následující tabulce jsou výsledky:

Tabulka č. 7: Laboratorní výsledky S (mmol/kg) Ha (mmol/kg) T (mmol/kg) V (%) Cox (g/kg) pH/H2O pH/KCl jíl (<0,002 mm) (%) prach (0,002-0,05 mm) (%) písek (0,05-2 mm) (%) zrnitostní hodnocení zeminy poznámka

1. vzorek 21,6 92,1 113,7 19 51,2 4,5 4,1 7,6 19,1 73,3 hlinitý písek Ah hor. /drťový mor

2. vzorek 3,8 39,3 43,1 9 4,7 3,8 3,6 3,2 9,4 87,4 písek A/C prakticky jen písek

Laboratorní šetření bylo provedeno na Ústavu geologie a pedologie Mendelovy univerzity v Brně. U obou vzorků se sledovaly tyto vlastnosti: okamžitý obsah výměnných bazických kationů (S), půdní reakce potenciální hydrolytická (Ha), maximální sorpční kapacita výměnných bazických kationů (T), stupeň nasycení

41

sorpčního komplexu bazickým kationy (V), oxidovatelný uhlík (Cox), půdní reakce aktivní (pH/H2O), půdní reakce potenciální výměnná (pH/KCl), zastoupení jednotlivých zrnitostních frakcí ve vzorku (jíl, prach, písek) a zrnitostní hodnocení zeminy. Jednotlivé veličiny budou vyhodnoceny podle Rejška (1999). První vzorek byl odebrán z Ah horizontu. Okamžitý obsah výměnných bazických kationů S je roven hodnotě 21,6 mmol/kg, což odpovídá velmi nízkému obsahu výměnných bazických kationtů. Půdní reakce potenciální hydrolytická Ha se rovná 92,1 mmol/kg. Je součástí sorpčního komplexu, samostatně se nevyhodnocuje. Maximální sorpční kapacita výměnných bazických kationů T je rovna 113,7 mmol/kg a odpovídá nízké sorpční kapacitě. Stupeň nasycení sorpčního komplexu bazickým kationy V je roven 19 % a jedná se tedy o vysoce nenasycenou půdu. Oxidovatelný uhlík Cox je roven 51,2 g/kg, což odpovídá humóznímu půdnímu horizontu. Aktivní půdní reakce (pH/H2O) je rovna 4,5 a odpovídá tedy středně kyselé reakci. Půdní reakce potenciální výměnná (pH/KCl) je rovna 4,1 a rovněž odpovídá středně kyselé reakci. První vzorek je tvořen 7,6 % jílu, 19,1 % prachu a 73,3 % písku. Z hlediska zrnitostního hodnocení zeminy se jedná o hlinitý písek (Rejšek, 1999). Druhý vzorek byl odebrán z C horizontu. Okamžitý obsah výměnných bazických kationů S je roven hodnotě 3,8 mmol/kg, což odpovídá velmi nízkému obsahu výměnných bazických kationtů. Půdní reakce potenciální hydrolytická Ha se rovná 39,3 mmol/kg. Maximální sorpční kapacita výměnných bazických kationů T je rovna 43,1 mmol/kg a odpovídá velmi nízké sorpční kapacitě. Stupeň nasycení sorpčního komplexu bazickým kationy V je roven 9 % a jedná se tedy o extrémně nenasycenou půdu. Oxidovatelný uhlík Cox je roven 4,7 g/kg, což odpovídá velmi slabě humóznímu půdnímu horizontu. Aktivní půdní reakce (pH/H2O) je rovna 3,8 a odpovídá tedy silně kyselé reakci. Půdní reakce potenciální výměnná (pH/KCl) je rovna 3,6 a rovněž odpovídá silně kyselé reakci. Druhý vzorek je tvořen 3,2 % jílu, 9,4 % prachu a 87,4 % písku. Z hlediska zrnitostního hodnocení zeminy se jedná o písek (Rejšek, 1999).

6.2.2 Městské maštale – 2. stanoviště Pro druhou půdní sondu jsme zvolili náhorní plošinu na hraně skalní stěny v pásu skalních výchozů (skalních věží) nad Voletínským potokem poblíž Voletínské studánky v oblasti Městských maštalí. Stanoviště je asi 800 m jihozápadním směrem od

42

chatové osady Vranice nad červenou turistickou stezkou (viz 13. Přílohy - 13. 1 Mapy 13.1.6 Umístění půdních sond v rámci oblasti Budislavských skal). Důvodem pro výběr tohoto stanoviště byl předpoklad, že se zde budou vyskytovat velmi mělké nevyvinuté půdy, které jsou pro tuto oblast rovněž poměrně charakteristické. Výsledky jsou popsány níže.

Tabulka č. 8 – Shrnutí údajů ke 2. půdní sondě Sklon

0º (rovina, plošina)

Expozice

Z

Forma nadložního humusu

mor (drťový) - L – Fm – H- (Ah)

Referenční třída

leptosoly

Půdní typ

litozem

Půdní subtyp

modální

Sled půdních horizontů

O – Ai – (Cr) - R

Mocnost půdy v cm

do 15 cm – velmi mělká

Zrnitost půdy

písčitá

Skeletovitost půdy

do 12 cm bez skeletu nad 12 cm pískovcový blok

Vlhkost půdy

mírně vlhká

Konzistence půdy

kyprá

Struktura půdy

zrnitá

Stanoviště se nachází na hraně skalní stěny na náhorní plošině (sklon 0º) a je západně exponováno. Formu nadložního humusu zde tvoří opět drťový mor - se sledem horizontů: L – Fm – H- (Ah). I na tomto stanovišti je tvořen poměrně mocnou vrstvou (10 cm). Na povrchu je vrstva živého mechu o tloušťce 5 cm, následuje horizont tvořený drtí o mocnosti 4 cm (Fm) a velmi málo mocný horizont měli (1 cm) – horizont H. Organominerální povrchový horizont je zastoupen anhydromorfním humózním horizontem Ai (iniciální), který má mocnost 1-2 cm a je slabě vyvinutý. Na něj už přímo navazuje pískovcová skála. Podle této charakteristiky horizontů jsme určili, že se jedná o litozem modální, která spadá do referenční třídy leptosoly.

43

Obrázek č. 6 - Půdní profil na 2. stanovišti (Městské maštale)

Leptosoly jsou půdy vznikající z rozpadů pevných či zpevněných hornin nebo jejich bazálních souvrství. U půdního typu litozem vystupuje kompaktní skála už v hloubce do 0,1 m, z čehož vyplývá, že se jedná o půdy velmi mělké a velmi slabě vyvinuté (Vokoun a kol., 2002). Z hlediska mocnosti půdy se jedná o velmi mělkou půdu (do 15 cm). Zrnitostně se jedná o písčitou půdu (0-10 % částic > 0,01 mm), která je nesoudržná a za sucha sypká. Do mocnosti 12 cm je bez skeletu, nad 12 cm je pevná hornina (pískovcová skála). Jedná se o mírně vlhkou půdu kypré konzistence a zrnité struktury (velikost částic 0,12,0 – písčité půdy). Fytocenologický snímek je velmi podobný tomu z prvního stanoviště. Celková pokryvnost synusie dřevin je rovna 5 % a výška hlavní úrovně je 15 m. V hlavní úrovni (II.) najdeme pouze borovici lesní (Pinus sylvestris). Dřeviny podúrovňové (IV.) jsou zastoupeny jen smrkem ztepilým (Picea abies). V malé míře tu najdeme semenáčky (V2) obou dřevin – smrku ztepilého (Picea abies) i borovice lesní (Pinus sylvestris). Celková pokryvnost synusie podrostu je rovna 90 %. Při prvním snímkování, které bylo provedeno na podzim 2012, jsme zde našli následující druhy. Většinu plochy tvoří mechy (85 %). Jen velmi okrajově zde najdeme borůvku (Vaccinium myrtillus) a vřes obecný (Calluna vulgaris). Mechové patro je zastoupeno těmito druhy: travník Schreberův (Pleurozium schreberi), bělomech sivý (Leucobryum glaucum) a rokyt cypřišovitý (Hypnum cupressiforme). Rovněž na tomto stanovišti byl stejný stav složení synusie podrostu i v dubnu 2013. 44

6.2.3 Voletínský potok – 3. stanoviště Pro třetí půdní sondu jsme zvolili ostrůvek uprostřed meandrů v údolí Voletínského potoka. Stanoviště je asi 400 m jihozápadním směrem od chatové osady Vranice vlevo od modré turistické stezky (při chůzi od Vranic dále do skal) (viz 13. Přílohy - 13. 1 Mapy - 13.1.6 Umístění půdních sond v rámci oblasti Budislavských skal). Zde jsme předpokládali výskyt některého z typů půd ovlivněných vodou. Toto stanoviště jsme zvolili proto, že pro oblast jsou kromě borových lesů a výchozů skal typická hluboká údolí říček a potoků. Výsledky jsou popsány níže.

Tabulka č. 9 – Shrnutí údajů ke 3. půdní sondě Sklon

0º (rovina, plošina)

Expozice

SZ

Forma nadložního humusu

hydromul – (L) – (Fz) – Ag

Referenční třída

glejsoly

Půdní typ

glej

Půdní subtyp

fluvický

Sled půdních horizontů

Ot – Ahg – Gro M – Gor M

Mocnost půdy v cm

60-120 cm - hluboká

Zrnitost půdy

písčitá, písčito-jílovitá

Skeletovitost půdy

bez skeletu

Vlhkost půdy

vlhká, mokrá, zbahnělá

Konzistence půdy

soudržná

Struktura půdy

zrnitá

Stanoviště se nachází na ostrůvku obklopeném meandry Voletínského potoka v rovině (sklon 0º) a je severozápadně exponováno. Formu nadložního humusu zde tvoří hydrogenní forma mulu - hydromul. Tento typ nadložního humusu se vyvíjí v podmínkách občasného zamokření půdy, přičemž hladina podzemní vody je obvykle výše než 50 cm pod povrchem půdy. Proces humifikace organického materiálu zde probíhá velmi rychle a aktivně se účastní i zooedafon. Pro hydromul je typický půdní typ glej fluvický nebo akvický, což odpovídá i našemu šetření, jak bude popsáno následovně (Vokoun a kol., 2002). Nadložní humus zde tvoří velmi slabou vrstvu (1 cm). Hydromul má následující sled horizontů: (L) – (Fz) – Ag. 45

Organominerální povrchový horizont je zastoupen hydrogenním humózním horizontem Ag (hydrogenní humózní), který je tmavý a má mocnost 30 cm. Horizont je písčitého charakteru a střídá se zde písčitá (v horní části) a výrazně tmavší humusová poloha (v dolní části). Nedochází zde k rašelinění. Na něj navazuje glejový horizont G (Gro a Gor), který sahá až do hloubky 70 cm, přičemž od hloubky 50 cm je hladina podzemní vody. Můžeme zde sledovat barevné mramorování, které je dáno písčitou frakcí. Podle jednotlivých horizontů jsme určili, že se jedná o glej fluvický, který spadá do referenční třídy glejsoly.

Obrázek č. 7 - - Půdní profil na 3. stanovišti (Voletínský potok)

Gleje představují hydromorfní půdy charakterizované reduktomorfním glejovým diagnostickým horizontem Go v hloubce do 0,6 m pod minerálním povrchem půdy a zrašeliněným horizontem At nebo rašelinným horizontem T (Vokoun a kol., 2002). Z hlediska mocnosti půdy se jedná o hlubokou půdu (60-120 cm). Zrnitostně se jedná o písčitou půdu (0-10 % částic > 0,01 mm), která přechází v písčito-jílovitou hlínu a je bez skeletu. Na povrchu je půda vlhká, postupně přechází v mokrou až zbahnělou. Dále je soudržné konzistence a z hlediska struktury je horizont Ahg zrnitý až krupnatý a horizont a horizont G destičkovitý. Fytocenologický snímek byl proveden v okruhu sondy (sonda byla uprostřed plochy), prakticky na celé ploše ostrůvku. Celková pokryvnost synusie dřevin je zde 46

rovna 10 % a výška hlavní úrovně je 14 m. V hlavní úrovni (II.) najdeme smrk ztepilý (Picea abies) a jedli bělokorou (Abies alba). V podúrovni vyšší než polovina výšky stromů (III.) se nachází olše lepkavá (Alnus glutinosa). V podúrovni (IV.) najdeme jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Dále se zde vyskytují semenáčky (V2) smrku ztepilého (Picea abies), jedle bělokoré (Abies alba) a jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). Celková pokryvnost synusie podrostu je rovna 55 %. Při prvním snímkování, které bylo provedeno na podzim 2012, jsme zde našli následující druhy: papratka samičí (Athyrium filix-femina), kapustka obecná (Lapsana communis), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), kuklík městský (Geum urbanum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), čistec lesní (Stachys sylvatica), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), ostružiník ježiník (Rubus caesius), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), zběhovec plazivý (Ajuga reptans), kopytník evropský (Asarum europaeum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), trněnka odstálá (Eurhynchium hians) a ploník ztenčený (Polytrichum formosum). V dubnu 2013 jsme zde dále nalezli přesličku lesní (Equisetum sylvaticum), sasanku hajní (Anemone nemorosa), blatouch bahenní (Caltha palustris), violku lesní (Viola reichenbachiana) a smetanku lékařskou (Taraxacum officinale). U všech popsaných druhů bylin a mechů bylo využito názvosloví podle internetových stránek www.botany.cz a www.biolib.cz.

47

7 ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU 7.1 Hodnocení stavu a péče o maloplošné zvláště chráněné území Přírodní rezervace Maštale Tato část bude věnována hodnocení stavu a péče o maloplošné zvláště chráněné území PR Maštale podle metodiky Svátek, Buček (2005). V hodnocení současného stavu území se metodika věnuje těmto kritériím: zachovalost, struktura, významné druhy, reprodukce, narušení obnovy, invazní a expanzivní druhy, skládky a odpad a jiné negativní vlivy. V hodnocení péče o území se metodika zabývá dokumentací, značením hranic, cestami, ochranným pásmem, omezováním vnějších negativních vlivů, péči o obnovu, zásahům a dosahování cílů ochrany. Každému ze zmíněných kritérií na základě terénního průzkumu a prostudování aktuálních materiálů vztahujících se ke zkoumanému chráněnému území (plán péče, inventarizační průzkumy, apod.) je přiřazeno bodové hodnocení od 0 do 5, přičemž 0 značí nejhorší stav a 5 naopak nejlepší stav. Velmi důležité pro toto posuzování je znát předmět a cíl ochrany v daném chráněném území. Předmětem ochrany, vycházející z nařízení Okresního úřadu v Chrudimi č. 1/99 o zřízení přírodní rezervace Maštale, je ochrana charakteristických skalních útvarů s převahou cenomanských pískovců a na nich zastoupených kulturních a reliktních borů. Předmětem ochrany, vycházející z vyhlášky Okresního úřadu ve Svitavách o zřízení přírodní rezervace Maštale, je ochrana pískovcových skalních útvarů s porosty přirozených a kulturních borů místy reliktního charakteru. Pro útvary neživé přírody je cílem zachování geologických a geomorfologických útvarů. Pro nelesní ekosystémy je cílem ochrany omezení nebo pozastavení vývojových procesů ekosystémů tak, aby bylo zachované vývojové stadium ekosystému, které je potřebné pro udržení vhodného stavu předmětu ochrany daného území. Pro lesní ekosystémy je cílem ochrany zamezení či zmírnění nepříznivých vlivů, které působí na samovolné vývojové procesy v přírodě blízkých a kulturních lesních ekosystémech, jenž tvoří předmět ochrany daného území (Plán péče o přírodní rezervaci Maštale na období 2013-2021 [online]). V následujících tabulkách je zobrazeno vyhodnocení jednotlivých kritérií a jejich stručný popis, dále podrobné vyhodnocení stavu dokumentace a výsledné hodnocení stavu a péče o maloplošné ZCHÚ Maštale.

48

Tabulka č. 10: Hodnocení současného stavu území Kategorie území: Název území: Datum hodnocení:

stupeň

Hodnocení současného stavu území

Přírodní rezervace Maštale 31.3.2013

Na většině území jsou vyhovující podmínky pro trvalé zachování předmětů ochrany.

zachovalost

4

struktura

3

významné druhy

4

reprodukce

4

narušení obnovy

4

Narušení obnovy vlivem okusu zvěří je pouze lokální.

invazní a expanzivní druhy

3

Na malých plochách se objevují menší skupinky netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) a křídlatky japonské (Reynoutria japonica).

skládky a odpad

4

Na území najdeme pouze jednotlivé odpadky, a to jen zřídka.

jiné negativní vlivy

4

Velká turistická návštěvnost, motoristé a sběrači lesních plodů představují vnější negativní vliv, který však nemá zásadní dopad na předmět ochrany.

Část území neodpovídá vhodným druhovým složením a nejsou zde zastoupeny všechny fáze vývoje porostu. Na území se vyskytuje poměrně velké množství chráněných a vzácných druhů živočichů, rostlin a hub a jejich ekotop není narušen. Přirozená obnova probíhá na většině území, nepříznivých stanovišť je relativně málo.

Hodnocení péče o území

stupe ň

Tabulka č. 11: Hodnocení péče o území Kategorie území: Název území: Datum hodnocení:

Přírodní rezervace Maštale 31.3.2013

dokumentace

5

Dokumentace k PR Maštale je kompletní.

značení hranic

2

cesty

4

ochranné pásmo

4

omezování vnějších negativních vlivů

4

péče o obnovu

4

V rámci rezervace najdeme oplocenky chránící kulturu před okusem a dále dochází ke kosení lučních společenstev.

zásahy

4

V oblasti byla realizována většina potřebných zásahů a opatření pro udržení či zlepšení stavu chráněného území.

dosahování cílů ochrany

4

Existují jen drobné nedostatky, v budoucnu však lze počítat s úspěšným dosažením cílů ochrany.

Prakticky po celé délce hranic chybí pruhové označení hranic. Naopak tabule s malým státním znakem a drobnou doplňkovou informační tabulí nechybí. Cesty v rámci PR Maštale jsou v dobrém stavu a napomáhají usměrňovat pohyb návštěvníků. Většina bezpečnostních závor zabraňujících vjezd do rezervace je účinná. Kolem rezervace vedou 3 silnice II. třídy. Provoz na nich však nemá zásadní dopad na předmět ochrany. Žádné další negativní vlivy nebyly zjištěny. Kvalitní cestní síť turistických tras zmenšuje riziko sešlapu vegetace či narušování skalních útvarů mimo cesty.

49

Tabulka č. 12: Stav dokumentace k PR Maštale Stav dokumentace Existuje platný právní předpis nebo rozhodnutí o vyhlášení ZCHÚ: Byl zpracován inventarizační průzkum pro ZCHÚ: Byl zpracován plán péče o ZCHÚ: Plán péče je platný:

ano

ne

Platný plán péče obsahuje dostačujícím způsobem zpracované tyto části: - základní identifikační a popisné údaje o ZCHÚ - předmět ochrany a cíl péče - rozbor stavu ZCHÚ - plán zásahů a opatření - předpokládané náklady podle jednotlivých zásahů - mapové a jiné přílohy Součet:

5

počet bodů

zachovalost struktura významné druhy reprodukce

4 3 4 4

3 2,5 2 1,5

12 7,5 8 6

narušení obnovy

4

1,5

6

invazní a expanzivní druhy skládky a odpad jiné negativní vlivy

3 4 4

1 1 1,5

3 4 6

dokumentace značení hranic cesty ochranné pásmo omezování vnějších neg. vlivů péče o obnovu zásahy dosahování cílů ochrany

výsledné hodnocení současného stavu:

Hstav = 75 dobrý

výsledné hodnocení péče:

stupeň

násobný koeficient

Hodnocení péče o PR Maštale

Hodnocení současného stavu PR Maštale

násobný koeficient počet bodů

stupeň

Tabulka č. 13: Výsledné hodnocení

5 1 5 2 1 2 4 1,5 6 4 1,5 6 4 6 1,5 4 2 8 4 2,5 10 4 3 12 Hpéče = 79 dobrá

Jak je z předešlých tabulek patrné, z hlediska současného stavu PR Maštale můžeme konstatovat, že je oblast ve velmi dobrém stavu, neboť jednotlivá použitá kritéria dostala vysoké hodnocení (většina stupeň 4). To dokazuje i výsledné hodnocení podle metodiky Svátka (2005) – po vyhodnocení současného stavu dostáváme hodnotu 75, která značí dobrý stav. Z hlediska péče o PR Maštale můžeme konstatovat, že výsledky jsou ještě o něco lepší než u hodnocení současného stavu (79 – dobrý stav). Nedostatky tohoto území jsou méně závažné a s jejich nápravou se počítá v Plánu péče o přírodní rezervaci Maštale na období 2013-2021.

50

7.2 Turismus oblasti Budislavských skal Oblast Budislavských skal je protkána poměrně hustou sítí turistických stezek. Z Budislavi do Nových Hradů vede červená turistická stezka, z Jarošova do Proseče směřuje modrá turistická stezka a z Boru u Skutče do Zderazi najdeme žlutou turistickou stezku. Vyrazit sem je možné i na kole, neboť zde rovněž najdeme síť cyklostezek a dokonce i hipostezek. Budislavské skály jsou rovněž v omezené míře využívány horolezci (Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, 2005). V rámci tohoto regionu vznikl v roce 2001 dobrovolný svazek obcí, který nese název Sdružení obcí Toulovcovy Maštale a sídlí v Proseči. Má za cíl podporovat rozvoj obcí Bor u Skutče, Budislav, Jarošov u Litomyšle, Leština, Nové Hrady, Perálec, Proseč, Hluboká a Zderaz a rozvoj turismu v rámci regionu. Sdružení pořádá různé akce, které by mohly pomoci zatraktivnit oblast a přilákat turisty. Kromě skalních útvarů v rámci Přírodní rezervace Maštale mohou návštěvníci shlédnout i pískovcové sklepy ve Zderazi, západním směrem od hranic rezervace. Dále se v okolí nacházejí 3 rozhledny, které nabízejí výhled do tohoto malebného kraje – Rozhledna Terezka, Rozhledna Borůvka a Toulovcova rozhledna (Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, [online]).

Obrázek č. 8 – Toulovcova rozhledna mezi obcemi Budislav a Jarošov

51

Jak bylo již zmíněno v úvodu, jedná se o méně známou pískovcovou lokalitu, která má však dostatek svých věrných návštěvníků a rovněž je využívána táborovými oddíly a dalšími skupinami pro rekreaci, zábavu i poučení. Lokalita Budislavských skal lákala turisty už odedávna. Již v roce 1910 byl Františkem Fialou sepsán a vydán Průvodce Toulovcovým skalami a okolím: Novohradsko - Prosečsko, který popisuje krásy této oblasti. Ve spisu se mimo jiné píše: ,,Nejznámějším výletním místem celé krajiny jsou Toulovcovy Maštale, neb krátce také zvané jen Maštale. Tyto bývají cílem největší části výletníků, z nichž mnozí, kteří o jiných partiích krajiny zdejší vůbec nevědí.“ (Fiala, 1910, s. 20). Toulovcovy maštale tedy už odedávna představují nejoblíbenější a nejznámější část Budislavských skal. Své jméno získaly podle rytíře Toulovce z Třemošné, postavy opředené mnoha pověstmi, ale známé i z historických záznamů. Na přelomu 14. a 15. století si pravděpodobně koupil obec Jarošov. Uvádí se, že své bohatství získal loupeživým počínáním na území Moravy. Aby se ukryl před pomstou okradených, uchýlil se do hůře přístupných skal a roklí dnešních Budislavských skal. Největší skalní labyrint po něm tedy dostal jméno (Obec Jarošov: oficiální stránky obce, [online]). Co se týká zlepšení služeb a možností pro turisty, do budoucna by bylo dobré doplnit v rámci oblasti více informačních tabulí, které by přibližovaly výjimečnost této oblasti a zvýšily tak informovanost návštěvníků. I nadále bude dobré pokračovat v pořádání kulturních i jiných akcí v rámci oblasti. Je ale nutné dbát na samotnou přírodu a jednat tak, aby nebyla narušena či znehodnocena. Současný stav PR Maštale je velmi dobrý, a přestože je v zájmu všech okolních obcí turistický ruch podporovat a stále rozvíjet, je nezbytné si uvědomit, do jaké míry je to žádoucí v závislosti na negativním vlivu zvýšené návštěvnosti v maloplošném ZCHÚ.

52

8 DISKUZE V bakalářské práci se zabýváme přírodními podmínkami oblasti Budislavských skal se zaměřením na geologii, geomorfologii a pedologii. Pro srovnání přírodních podmínek s aktuálním stavem lokality bylo nejprve nutné důkladně prostudovat dostupné materiály k tomuto území, kterých však nebylo mnoho. Důležité pro oblast Budislavských skal, respektive pro jejich část Toulovcovy maštale, je označení skalní město. Názory jednotlivých autorů nejsou jednotné. Jak totiž uvádějí např. autoři Adamovič, Mikuláš, Cílek (2010), z geomorfologického hlediska se jedná o seskupení skalních věží, které jsou odděleny labyrinty či soutěskami. Označení ,,skalní město“ však poměrně zlidovělo a tak je běžně používáno jako označení uskupení více pískovců na jedné ploše. Rovněž Culek (1996) a Bína, Demek (2012) označují Toulovcovy maštale, či dokonce celou oblast Budislavských skal, jak je to v případě druhých autorů, za skalní město. Naopak Vítek (1975), který se podrobněji zabýval geomorfologií tohoto pískovcového území, mluví pouze o náznacích skalního města.

Je

tedy

důležité,

jak

na

tuto

problematiku

nahlížíme.

Z hlediska

geomorfologického se jedná spíše o skalní útvar vyvíjející se či připomínající skalní město. Z pohledu obecného, nebo možná i turistického, by se Toulovcovy maštale a vlastně celé Budislavské skály za skalní město zajisté označit daly, protože výjimečných pískovcových skalních útvarů zde na poměrně malé ploše najdeme velké množství a určitě si zaslouží pozornost. Je ovšem důležité přihlížet i k faktu, že pojem ,,skalní město“ je užíván pouze pro střední Evropu, jak uvádí Härtel (2007), a tak v rámci celosvětového měřítka není tak vypovídající, a tudíž zásadní. Co se týká reliéfu oblasti, po důkladnějším terénním průzkumu lze říci, že dostupné materiály dostatečně a kvalitně popisují geologické i geomorfologické poměry Budislavských skal. K zajímavým zjištěním jsme však dospěli v rámci půdního průzkumu prostřednictvím půdních sond. Našim cílem bylo zmapovat výskyt některých typů půd, uváděných v Půdní mapě 1:50 000 na stránkách České geologické služby (dostupné z: http://mapy.geology.cz/pudy/). Podle těchto mapových podkladů by se v oblasti měly vyskytovat tyto půdní typy: kambizem, glej, pseudoglej, podzol, litozem a ranker. Po nastudování dostupných zdrojů vztahujících se k výskytu těchto typů půd byly vybrány lokality, které by se daly považovat za vhodné a reprezentativní vzhledem k výskytu jednotlivých půdních typů. Celkově byly provedeny 3 půdní sondy. Na prvním

53

stanovišti jsme předpokládali výskyt kambizemě, pravděpodobný subtyp kambizem dystrická. Po provedení průzkumné půdní sondy jsme však určili jako půdní typ a subtyp regozem arenickou, a to na základě chybějícího horizontu Bv, jehož absence je pro regozemě určující. Obvykle se tento typ půd vyskytuje na vátých píscích, jeho výskyt je však možný i zde, neboť substrát tu tvoří rovněž nezpevněný písek. Podle půdní mapy se zde však tento půdní typ oficiálně vůbec nevyskytuje, a to dokonce na celém území PR Maštale. Na základě tohoto výsledku se jeví jako vhodné provést podrobný půdní průzkum celého území a vytvoření aktualizované půdní mapy. Ve zbylých dvou případech byl terénním průzkumem potvrzen výskyt uváděných půdních typů, a to konkrétně litozemě a gleje. Součástí této práce bylo rovněž posouzení stavu celého území a jeho zhodnocení. Pro Přírodní rezervaci Maštale je dostatečně a v plném rozsahu k dispozici dokumentace, a to konkrétně Plán péče o přírodní rezervaci Maštale na období 20132021, botanický inventarizační průzkum – cévnaté rostliny (2012), PR Maštale – mykologický průzkum (2009) a průzkum obratlovců (2012). Jedním z našich cílů bylo porovnat stav uváděný v dokumentaci se současným stavem oblasti. K tomu jsme využili hodnocení podle metodiky Svátka (2005) a ze závěrů vyplývá, že stav je z větší části vyhovující a odpovídá uvedeným informacím.

54

9 ZÁVĚR V této bakalářské práci bylo hodnoceno území Budislavských skal, nacházející se v Pardubickém kraji. Jde o soustavu cenomanských kvádrových pískovců, skrytých v údolí několika potoků a říček. Jejími nejznámějšími částmi jsou Toulovcovy maštale a Městské maštale, tedy větší uskupení pískovcových skal v rámci oblasti. Na území bylo pozorováno a popsáno velké množství geomorfologických útvarů pískovců, které jsou pro tento typ horniny typický, např. voštiny, žlábkové škrapy, viklan, skalní stěny a věže, skalní srub a další. Některé skalní útvary nesou i vlastní jméno, například viklan Kolumbovo vejce, pískovcová hradba nesoucí název Hrad, či skalní převis Pod deštníkem. Po terénním půdním šetření jsme došli k závěru, že aktuální mapy, dostupné na stránkách České geologické služby, neodpovídají realitě a na místě předpokládaného výskytu kambizemí se nacházejí regozemě, což jsme dokázali v rámci jedné půdní sondy a dalších 4 zákopků na jednom stanovišti. Budislavské skály představují méně známou, přesto však turisticky oblíbenou lokalitu, s rozvinutou a dostatečnou sítí turistických stezek. Oblíbeny jsou i pro velké množství lesních plodů, především borůvek a brusinek. Některé skály jsou rovněž v omezené míře využívány horolezci. Po celkovém důkladném průzkumu celé oblasti lze konstatovat, že současný stav Přírodní rezervace Maštale je dobrý a jestliže bude vývoj udržovat současnou tendenci, je velmi pravděpodobné, že bude tato cenná lokalita zachována ještě mnoha dalším generacím.

55

10 SUMMARY In this bachelor thesis it was evaluated the Budislavských rocks, located in the Pardubice region. It is a set of Cenomanian sandstones, hidden in the valleys of several rivers and streams. Its most famous parts are Toulovcovy Stables and Městské Stables, a larger group of sandstone cliffs in the area. In the territory has been observed and described a large number of geomorphological formations of sandstone, which are typical of this type of rock, such as honeycombs, rocking stone, rock walls and towers, rock cabin, and more. Some rock formations bear its own name, such as rocking stone The egg of Columbus, sandstone wall bearing the name The castle, or the overhang Under the umbrella. After field soil survey, we concluded that the current map from the website of the Czech Geological Survey do not correspond the reality in place and an estimated prevalence of cambisol are regozemě, which we were able within a soil probe and 4 other smaller at one site. Budislavské rocks are less known, but still a popular tourist destination, with a sufficiently developed network of hiking trails. After a thorough survey of the general area it can be said that the current state of Nature reserve Maštale is good and if the development will maintain the current trend, it is very likely that it will be valuable habitat still remain many future generations.

56

11 SLOVNÍK ODBORNÝCH POJMŮ •

acidofilní – kyselomilný, žijící v kyselém prostředí

•

antiklinála – vrása, jejíž vrstvy (horniny) objevující se uvnitř vyklenutí ležely původně nejníže

•

aridní – označení suchého klimatu s nedostatečnými sezónními dešťovými srážkami

•

azonální – vyskytující se ve všech klimatických zónách, nezávisle na podnebí

•

brachysynklinála – krátká mísovitá vrása

•

dendritický – stromovitě se větvící

•

denudace – souhrn pochodů vedoucích k celkovému snížení zemského povrchu

•

elevace – zvedání, pohyb vzhůru

•

epikontinentální – nacházející se při kontinentu

•

evorzní – vzniklé výmolnou erozí v říčním korytě, vlivem vířivého pohybu vody

•

facie - a) soubor litologických, paleontologických, geochemických ap. znaků horniny, vyplývající z vlastností prostředí jejího vzniku; b) část určité regionální horninové jednotky, zřetelně se lišící svými vlastnostmi od ostatních částí téže jednotky

•

foliace – popisné označení systémů paralelních strukturních ploch, podle nichž se hornina lupenitě až břidličnatě rozpadá

•

geliflukce – pomalý pohyb půdního a zvětralinového materiálu po svahu dolů, probíhá na permafrostu

•

glaciál – období zalednění v pleistocénu

•

interglaciál – období mezi dvěma chladnými obdobími (glaciály) v pleistocénu

•

klastický – úlomkovitý

•

krystalinikum – geologický soubor krystalických hornin; oblast, kde se tyto horniny ve velkých masivech vyskytují

•

platforma – plocha, plošina

•

pseudokras – krasové jevy v nekrasových horninách

•

relikt – pozůstatek, zbytek

•

semiaridní – polosuchý

•

stratigrafie – popis vrstev

57

•

synklinála – vrása, jejíž vrstvy (horniny) objevující se uvnitř vyklenutí ležely původně nejvýše

•

synusie – skupina druhů organismů téže životní formy žijící nebo rostoucí na společném stanovišti, nejmenší fytocenologické jednotky, součást jediného patra

•

transgrese – podstatné rozšíření moře, tj. velké pevninské oblasti jsou zality mořem

•

zooedafon – půdní fauna

58

12 PRAMENY 12.1 Literatura a jiné dokumenty ADAMOVIČ, Jiří, Radek MIKULÁŠ a Václav CÍLEK. Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky: geologie a geomorfologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 2010, 459 s. ISBN 978-80-200-1773-4. BALATKA, Břetislav a Jaroslav SLÁDEK. Typizace reliéfu kvádrových pískovců české křídové pánve. Praha: Academia, 1984, 79 s. BÍNA, Jan a Jaromír DEMEK. Z nížin do hor: geomorfologické jednotky České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 343 s. ISBN 978-80-200-2026-0. BURIÁNEK, David. Horniny a geologický vývoj jednotek severovýchodního okraje moldanubika. Praha: Česká geologická společnost, c2011, 28 s. ISBN 978-80-9042089-2. CÍLEK, Václav. Kameny domova. 1. vyd. Praha: Krásná paní, 2011, 167 s. ISBN 97880-86713-82-3. CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996, 347 s. ISBN 80-85368-80-3. CULEK, Martin. Biogeografické členění České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2005, 589 s. ISBN 80-86064-82-4. CZUDEK, Tadeáš. Vývoj reliéfu krajiny České republiky v kvartéru. Brno: Moravské zemské muzeum, 2005, 238 s. ISBN 80-7028-270-3. FALTYSOVÁ, Helena a František BÁRTA. Pardubicko. Vyd. 1. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002c2001, 314 s. ISBN 80-86064-44-1. FIALA, František. Průvodce Toulovcovými skalami a okolím: Novohradsko Prosečsko. Jarošov: Kroužek přátel Novohradska-Prosečska, 1910, 90, 2 s., mp. příl. HÄRTEL, Handrij. Sandstone landscapes. 1st ed. Praha: Academia in collaboration with Bohemian Switzerland National Park Administration and Royal Botanic Gardens Kew, 2007, 493 s. ISBN 978-80-200-1577-8. HERČÍK, Ferdinand, Zdeněk HERRMANN a Jaroslav VALEČKA. Hydrogeologie české křídové pánve. 1. vyd. Praha: Český geologický ústav, 1999, 115 s. ISBN 807075-309-9. CHLUPÁČ, Ivo. Geologická minulost České republiky. Vyd. 2., opr. Praha: Academia, 2011, 436 s., xvi s. obr. příl. ISBN 978-80-200-1961-5.

59

KOPECKÝ, Jiří a Václav CÍLEK. Pískovcový fenomén: klima, život a reliéf. Praha: Zlatý kůň, 1998, 174 s. ISBN 80-85304-57-0. KOZÁK, Josef a Jan NĚMEČEK. Atlas půd České republiky. 2., upr. vyd. Praha: ČZU Praha, 2009, 150 s. ISBN 978-80-213-2008-6 KUKAL, Zdeněk, Jan NĚMEC a Karel POŠMOURNÝ. Geologická paměť krajiny. Vyd. 1. Praha: Česká geologická služba, 2005, 222 s. ISBN 80-7075-654-3. MALKOVSKÝ, Miroslav. Geologie české křídové pánve a jejího podloží. Praha: Academia, 1974, 262 s., příl. MIKULÁŠ, Radek. Pískovcový fenomén Českého ráje: The Sandstone Phenomenon of the Bohemian Paradise : sborník příspěvků ze semináře : Jičín 12. června 2004. Editor Petr Jenč, Lenka Šoltysová. Turnov: Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Křižánky pro Správu CHKO Český ráj, 2006, 287 s. ISBN 80-902-7515-X. MOTYČKOVÁ, Hana. Geologické zajímavosti České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 363 s. ISBN 978-80-200-2139-7. NĚMEČEK, Jan, Libuše SMOLÍKOVÁ a Miroslav KUTÍLEK. Pedologie a paleopedologie. 1.vyd. Praha: Academia, 1990, 546 s. ISBN 80-200-0153-0. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti Československa. Brno, 1971. REJŠEK, Klement. Lesnická pedologie: cvičení. 1.vyd. Brno: MZLU, 1999, 152 s. ISBN 80-7157-352-3. RUBÍN, Josef a Břetislav BALATKA. Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 385 s. SDRUŽENÍ OBCÍ TOULOVCOVY MAŠTALE. Sdružení obcí Toulovcovy Maštale: Bor u Skutče, Budislav, Hluboká, Jarošov, Leština, Nové Hrady, Nová Ves u Jarošova, Perálec, Poříčí, Proseč, Zderaz. 1:25 000. 2005. 1 mapa, barevná SMOLOVÁ, Irena a Jan VÍTEK. Základy geomorfologie: vybrané tvary reliéfů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 189 s. ISBN 978-80-244-1749-3. SVÁTEK, Martin a Antonín BUČEK. MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ - ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, dendrologie a geobiocenologie. Metodika hodnocení stavu a péče v maloplošných zvláště chráněných územích. Brno, 2005, 24 s. VÍTEK, Jan. Geomorfologie pískovcového reliéfu Budislavských skal. Pardubice, 1975, s. 11-33. Práce a studie, 6-7/1975. VLČEK, Vladimír a Jaroslav KESTŘÁNEK. Vodní toky a nádrže: Zeměpisný lexikon ČSR. 1. vyd. Praha: Academia, 1984, 315 s. 60

ZLATNÍK,

Alois. Lesnická fytocenologie. 1.

vyd. Praha: Státní zemědělské

nakladatelství, 1978.

12.2 Elektronické a internetové zdroje ABZ.cz: Slovník cizích slov - on-line hledání [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/ BioLib: Taxonomic tree of plants and animals with photos [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/ CENTRUM OCHRANY PŘÍRODY NASAVRKY, O.S. Plán péče o přírodní rezervaci Maštale na období 2013-2021. 2012, 128 s. [online]. [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://www.mestoprosec.cz/sites/default/files/urednideska/2013/03/07/1362661317/pl_n _p_e_o_p_rodn_rezervaci_ma_tale_2013_13829.pdf CoJeCo:

Vaše

encyklopedie [online].

[cit.

2013-05-09].

Dostupné

z:

http://www.cojeco.cz/ ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA. GeoINFO: geovědní informace na území ČR [online]. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: http://mapy.geology.cz/website/geoinfo/ ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA. Geologická encyklopedie [online]. [cit. 2013-0509]. Dostupné z: http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA. Půdní mapa 1:50 000: edice od 2012 [online]. [cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://mapy.geology.cz/pudy/ Českomoravské mezihoří. Mezi stromy: Lesnicko-dřevařský vzdělávací portál [online]. [cit.

2013-03-05].

Dostupné

z:

http://www.mezistromy.cz/cz/les/prirodni-lesni-

oblasti/ceskomoravske-mezihori DIVÍŠEK, Jan, Martin CULEK a Martin JIROUŠEK. GEOGRAFICKÝ ÚSTAV, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita. Biogeografie: Multimediální výuková příručka. 2010. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps10/biogeogr/web/index_book_5-3.html HOSKOVEC, Ladislav a kol. BOTANY.cz. [online]. [cit. 2013-03-23]. Dostupné z: http://botany.cz Květena Železných hor. HADAČ, Emil, Jaroslav JIRÁSEK a Petr BUREŠ. AOPK ČR. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://old.ochranaprirody.cz/res/data/013/002444.htm

61

Obec Jarošov: oficiální stránky obce [online]. [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://www.obecjarosov.cz/index.php?page=oo_jar PARDUBICKÝ KRAJ. Pardubický kraj: Plány péče o zvláště chráněná území [online]. 2013 [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://www.pardubickykraj.cz/plany-pece-ozvlaste-chranena-uzemi/72926/prirodni-rezervace-mastale SDRUŽENÍ OBCÍ TOULOVCOVY MAŠTALE. [online]. [cit. 2013-04-27]. Dostupné z: http://www.mastale.cz/ Vlastnické poměry. ÚHÚL BRANDÝS NAD LABEM. ÚHÚL Brandýs nad Labem: Katalog mapových informací o lesním a mysliveckém hospodářství ČR [online]. [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: http://geoportal1.uhul.cz/LhpoMap/ VOKOUN, Jiří a kol. Příručka pro průzkum lesních půd: Taxonomický klasifikační systém půd ČR (Jan Němeček a kol.) v lesnické praxi. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 2002, 44 s. Dostupné z: http://lesaci.me.cz/borova_siska/materialy/pedologie/prirucka_pro_puzkum_lesnich_pu d.pdf VÝZKUMNÝ

ÚSTAV

GEODETICKÝ,

topografický

a

kartografický. Slovník

VÚGTK [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupné z: http://www.vugtk.cz/slovnik/5672_mikrorelief Zvláště chráněná území (§14). AOPK ČR. AOPK - Agentura ochrany přírody a krajiny [online]. [cit. 2013-03-08]. Dostupné z: http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?frame&SHOW_ONE=1&ID=15 02

62

13 SEZNAM PŘÍLOH 13.1 Mapy 13.1.1 Přírodní rezervace Maštale 13.1.2 Vlastnické poměry lesů v oblasti Budislavských skal a okolí 13.1.3 Geologické poměry oblasti Budislavských skal 1:25 000 13.1.4 Půdní poměry Budislavských skal 13.1.5 Umístění půdních sond v rámci oblasti Budislavských skal

13.2 Fotodokumentace Fotografie č. 1: Studánka Džberka Fotografie č. 2: Lom v Budislavi Fotografie č. 3: Brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) Fotografie č. 4: Blatouch bahenní (Caltha palustris) na břehu Voletínského potoka Fotografie č. 5: Vstup do Voletínského údolí Fotografie č. 6: Skalní převis Pod deštníkem Fotografie č. 7: Skalní hradba Hrad – Městské maštale Fotografie č. 8: Skalní útvar Kolumbovo vejce Fotografie č. 9: Kupadla (Prosečský potok) Fotografie č. 10: Mikroformy na pískovci - voštiny Fotografie č. 11: Pískovec zbarvený sloučeninami železa Fotografie č. 12: Železité konkrece v pískovci Fotografie č. 13: Hustá síť turistických stezek (na fotografii jeden z výchozích turistických bodů – chatová osada Vranice)

63

13. 1 Mapy 13.1.1 Přírodní rezervace Maštale

64

13.1.2 Vlastnické poměry lesů v oblasti Budislavských skal a okolí

Mapa byla získána z webu: http://www.uhul.cz/mapy/katalog-mapovych-informaci.php

65

13.1.3 Geologické poměry oblasti Budislavských skal 1:25 000

Mapa byla získána z webu: http://mapy.geology.cz/website/geoinfo/

66

67

13.1.4 Půdní poměry Budislavských skal

Půdní poměry Budislavských skal (mapa získána z webu: http://mapy.geology.cz/pudy/)

Vysvětlivky: •

GLk – glej kambický

•

KAv – kambizem vyluhovaná

•

GLm – glej modální

•

LIm – litozem modální

•

GLo – glej histický

•

PGd – pseudoglej dystrický

•

GLq – glej akvický

•

PGm – pseudoglej modální

•

GLr – glej arenický

•

PGq – pseudoglej glejový

•

KAa' – kambizem mesobazická

•

PZg – podzol glejový

•

KAd – kambizem dystrická

•

PZq – podzol oglejený

•

KAqa'

•

PZr – podzol arenický

mesobazická

•

RNt – ranker litický

KAs – kambizem rankerová

•

RNz – ranker podzolový

•

–

kambizem

glejová

68

13.1.5 Umístění půdních sond v rámci oblasti Budislavských skal

69

13.2 Fotodokumentace

Fotografie č. 1: Studánka Džberka

Fotografie č. 2: Lom v Budislavi

70

Fotografie č. 3: Brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus)

Fotografie č. 4: Blatouch bahenní (Caltha palustris) na břehu Voletínského potoka

71

Fotografie č. 5: Vstup do Voletínského údolí

Fotografie č. 6: Skalní převis Pod deštníkem

72

Fotografie č. 7: Skalní hradba Hrad – Městské maštale

Fotografie č. 8: Skalní útvar Kolumbovo vejce

73

Fotografie č. 9: Kupadla (Prosečský potok)

Fotografie č. 10: Mikroformy na pískovci - voštiny

74

Fotografie č. 11: Pískovec zbarvený sloučeninami železa

Fotografie č. 12: Železité konkrece v pískovci 75

Fotografie č. 13: Hustá síť turistických stezek (na fotografii jeden z výchozích turistických bodů – chatová osada Vranice)

76