Střední odborná škola veterinární, mechanizační a zahradnická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, České Budějovice, Rudolfovská 92
Příručka pro učitele
Prevence a řešení výchovně vzdělávacích problémů
Publikace vznikla v rámci projektu OP VK „Vyškolený pedagog – záruka kvalitní výuky“ na Střední odborné škole veterinární, mechanizační a zahradnické a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky, České Budějovice, Rudolfovská 92, reg. č. CZ.1.07/1.3.40/01.0007.
Mgr. Zdeňka Antalová České Budějovice, 2013
Jazyková korektura: Neprošlo jazykovou korekturou Sazba: Mgr. Zdeňka Antalová
©Mgr. Zdeňka Antalová
Motto: „Škola není blažený ostrov odtržený od civilizace a společnosti. Je pravdivým zrcadlem všeho, co se odehrává ve společenském makrosystému. Největší následky pro školu mají změny v rodinách a v psychickém i fyzickém vývoji populace dětí a mládeže.“ (Fölling – Albers, 1992) „Bývají celá období v dějinách, která jsou zvláštní zatěžkávací zkouškou charakteru dospělých vychovatelů. Jsou to doby, kdy příliš mnoho odměn je přijímáno příliš mnoha lidmi bez pocitu zásluhy a příliš mnoho trestů bez prožitku viny. Můžeme konstatovat, že toto století (pozn. 20. stol.) bylo pro celý náš národ na takové situace mimořádně úrodné. Jestliže v těchto zkouškách dospělí zklamou, projeví se to nutně ve výchově nastupujících dalších generací. I ony přijmou představu, že existuje tajemná vina předků, za kterou je možno být trestán, a tajemná zásluha předků, z níž je možno těžit. Nemají pak mnoho touhy v něčem se angažovat a vyvíjet mnoho iniciativy. Hledí si život zařídit tak, aby v něm bylo co nejméně odpovědnosti a morálního rizika.“ (Z. Matějček, Po dobrém nebo po zlém, Portál 1993, s. 102)
Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 2 1. Rizikové chování mládeže ..................................................................................................... 4 1.1 Rizikové chování mládeže - úvod .................................................................................... 4 1.2 Prevence ........................................................................................................................... 5 1.3 Projevy rizikového chování dospívajících ....................................................................... 5 1.3.1 Záškoláctví ................................................................................................................ 6 1.3.2 Požívání alkoholu ...................................................................................................... 9 1.3.3 Nealkoholová toxikománie ..................................................................................... 16 1.3.4 Nedrogové závislosti ............................................................................................... 20 1.3.5 Příslušnost k módním skupinám a stylům ............................................................... 24 1.4 Terminologický slovník ................................................................................................. 37 1.5 Seznam použité literatury a zdrojů ................................................................................. 40 1.6 Přílohová část ................................................................................................................. 41 2. Kyberšikana .......................................................................................................................... 47 2.1 Specifické znaky kyberšikany ........................................................................................ 48 2.1.1 Preventivní obrana ................................................................................................... 52 2.1.2 Aktivní obrana ......................................................................................................... 52 2.2 Řešení kyberšikany z pozice školy................................................................................. 53 2.3 Řešení kyberšikany z pozice oběti či zákonného zástupce ............................................ 54 2.4 Další nebezpečné komunikační praktiky........................................................................ 54 2.4.1 Kybergrooming ....................................................................................................... 54 2.4.2 SMS Spoofing ......................................................................................................... 55 2.4.3 Kyberstalking .......................................................................................................... 55 2.4.4 Hoax ........................................................................................................................ 57 2.4.5 Phising ..................................................................................................................... 58 2.4.6 Happy Slapping ....................................................................................................... 60 2.4.7 Sociální inženýrství ................................................................................................. 60 2.4.9 Sexting ..................................................................................................................... 64 2.5 Terminologický slovník ................................................................................................. 66 2.6 Seznam použité literatury a zdrojů ................................................................................. 69 2.7 Přílohová část ................................................................................................................. 70 3. Specifické poruchy učení ..................................................................................................... 71 3.1 Historie specifických poruch učení ................................................................................ 71 3.2 Úloha učitele v rozpoznávání poruch ............................................................................. 71 3.3 Další postup učitele ........................................................................................................ 73 3.4 Projevy specifických poruch učení v dospělosti ............................................................ 73 3.5 Specifické poruchy učení a maturitní zkouška ............................................................... 74 3.6 Specifikace jednotlivých poruch učení .......................................................................... 75 3.6.1 Dyslexie ................................................................................................................... 75 3.6.2 Dysortografie ........................................................................................................... 80 3.6.3 Dysgrafie ................................................................................................................. 82 3.6.4 Dyskalkulie.............................................................................................................. 84 3.7 Terminologický slovník ................................................................................................. 86 3.8 Seznam použité literatury a dalších zdrojů..................................................................... 89 3.9 Přílohová část ................................................................................................................ 90
4. Právo ve škole .................................................................................................................... 110 4.1 Právní odpovědnost učitele .......................................................................................... 110 4.1.1 Bezpečnost a ochrana zdraví žáků......................................................................... 110 4.1.2 Dohled, dozor nad žáky ......................................................................................... 112 4.2 Práva a povinnosti žáků a studentů .............................................................................. 114 4.3 Školní řád ..................................................................................................................... 115 4.4 K některým otázkám klasifikace žáků střední školy .................................................... 116 4.5 Výchovná opatření ....................................................................................................... 118 4.6 Zákaz činnosti a propagace politických stran a hnutí, zákaz reklamy ......................... 118 4.7 Žáci se specifickými potřebami učení .......................................................................... 119 4.8 Individuální vzdělávací plán ........................................................................................ 120 4.9 Terminologický slovník ............................................................................................... 122 4.10 Seznam použité literatury a zdrojů ............................................................................. 126 4.11 Přílohová část ............................................................................................................. 127
4
1. Rizikové chování mládeže 1.1 Rizikové chování mládeže - úvod V posledních desetiletích v ekonomicky vyspělých zemích světa se projevuje tendence, že stále větší část mládeže přijímá rizikový způsob života, který ji ohrožuje především v období dospívání a může mít následky i v dospělém životě. Světová zdravotnická organizace stanovila dospívající jako samostatnou rizikovou populační skupinu. S projevy rizikového chování mládeže se setkávají učitelé nejen na základních školách, ale především na školách středních, kde se problémy prohlubují a jsou pestřejší. Mezi nejrizikovější oblasti patří užívání návykových látek, negativní jevy v oblasti psychosociální a poruchy reprodukčního zdraví. Projevy těchto tří oblastí se mohou vzájemně kombinovat a usnadňovat vzájemně svůj vznik. „Pomáhají“ jedinci řešit aktuální osobní problém. Nadměrné užívání návykových látek se v posledních letech posouvá do nižších věkových skupin a setkáváme se s ním už i na prvním stupni základních škol, na střední škole se pak většinou už jedná o závislosti. Patří sem nikotinizmus, užívání alkoholu a nealkoholové toxikománie. Negativními projevy v psychosociální oblasti jsou především poruchy chování, agresivita přerůstající do delikvence a kriminality, sebepoškozování a sebevražedné chování. Jak uvádí Pavel Kabíček, v rozsáhlém výzkumu v posledních letech bylo prokázáno, že brutalita se v České republice stupňuje a agrese se posouvá do stále nižšího věku a do dívčí populace. (http:/www.dama.cz/sex-a-vztahy/rizikove-chovani-dospivajicich-9658) Poruchy reprodukčního zdraví se projevují především vyšším výskytem pohlavně přenosných infekcí a nechtěných těhotenství. Kabíček (tamtéž) určuje několik faktorů, které napomáhají vzniku rizikového chování: Rodinné faktory – významná ztráta v rodině (včetně rozkolu a zavržení svým rodičem), chronicky nemocní rodiče (tělesně nebo duševně, včetně závislosti na návykových látkách), příliš autoritativní rodiče, nedostatek komunikace, příliš benevolentní rodiče, nefunkční rodina. Společenské faktory – chudoba (neznamená vždy nutně vysoké riziko, stejně rizikoví jsou dospívající nejvyšších sociálních tříd s nízkým rodičovským dohledem), příležitost k nelegálním činnostem, glorifikace rizikového a negativního chování v médiích, tolerance k negativním sociálním jevům. Individuální faktory – zanedbávané a zneužívané děti, lidé s malou sebedůvěrou, sebeúctou, sklonem k riskování a násilí, nerozvinuté sociální dovednosti (neschopnost navázat kontakt, spolupracovat, odmítat nevhodné nabídky ze strany okolí atd.), nezaměstnaní. K ochranným faktorům patří dobré vztahy v rodině, neautoritativní podpora dospívajícího, jeho akceptace bez podmínek, nepřítomnost rozporu mezi hodnotami rodiny a vrstevníků. Důležitými ochrannými faktory jsou poměry a zázemí ve škole, pozitivní vzory ve společnosti
5 a malá tolerance společnosti k negativním sociálním jevům, ať už formální (zákony), či neformální (veřejné mínění apod.) Škola může ovlivnit zapojení jedince do vhodné skupiny vrstevníků, pomoci mu s osobním rozvojem, s oceňováním vzdělání, zdraví a schopnosti sebekontroly.
1.2 Prevence Prevence probíhá ve třech částech. Za nejdůležitější bývá odborníky považován stupeň první, tedy primární prevence. Spočívá především v pozitivním citovém, hodnotovém a sociálním formování dítěte. Primární prevence jsou taková opatření a takové aktivity, které zabraňují vzniku sociálně patologických jevů. Správná a účinná primární prevence znamená nedopustit, aby k rizikovým projevům chování vůbec došlo. Měla by být zahájena už v předškolním věku. Sekundární prevence má zabránit rozvoji a postupu projevům sociálně patologického chování, které se již vyskytly. Terciární prevence se zaměřuje na následky rozvinutých sociálně patologických jevů. Jejím cílem je tyto následky napravit, a pokud náprava není možná, tak alespoň zabránit zhoršování stavu. Aby byla prevence úspěšná, je zapotřebí její podpory z pozice vlády ČR, mezirezortní spolupráce, vzájemná spolupráce a pravidelné setkávání příslušných odborníků. Dále je důležitá vzájemná spolupráce a pravidelné setkávání odborníků a představitelů nevládních organizací, kteří pracují v oblasti prevence rizikového chování dospívajících. Dospívající by měli mít k dispozici dostatečnou a kvalitní nabídku mimoškolní činnosti. Velkou roli v této preventivní činnosti hrají učitelé, kterým by se mělo dostat odpovídajícího vzdělání a kvalitních ucelených preventivních programů pro školní mládež. Škola může pozitivním způsobem vychovávat „nové“ rodiče, kteří do svých vzorců rodinné výchovy zabudují vhodná preventivní opatření, neboť je jisté, že preventivní činnost rodin často selhává. Další nezbytnou podmínkou pro fungující preventivní činnost je pozitivní společenské klima.
1.3 Projevy rizikového chování dospívajících Dřívější pojem sociálně patologické jevy je v současné době nahrazen pojmem rizikové chování. Myslí se tím takové chování, které si jedinci často nepřiznávají až do doby, než se přihodí něco závažného. Pro toto chování je charakteristické porušování morálních a etických pravidel a norem či právní legislativy. Projevy rizikového chování dospívajících mají řadu forem. Může se jednat o šikanu, násilí a agresi, o krádeže, majetkovou trestnou činnost, vandalismus a výtržnictví, alkoholovou i nealkoholovou toxikománii, nikotinismus, extremismus, rvačky, gambling, útěky z domova, ponocování bez dovolení, rizikové sexuální chování, záškoláctví, sebepoškozování, nevhodné hry na počítači, počítačová kriminalita, agresivní sporty,
6 konfliktní vztahy s rodinou a vrstevníky, řízení auta v nezletilosti, sledování nevhodných pořadů, squaterství, grafitti, příslušnost k určitým módním skupinám, tetování, žebrání na ulici, rasismus, podvody za účelem získání prostředků, ublížení na zdraví, punkerství, anarchismus, skinheadství, nebezpečné hazardní hry, týrání zvířat, různé druhy závislostí, vulgarismy, výroba výbušnin apod. S řadou z nich se středoškolský učitel běžně setkává prostřednictvím projevů některých žáků.
1.3.1 Záškoláctví Jde o úmyslné zameškávání školního vyučování, kdy se žák z vlastní vůle, bez vědomí rodičů vyhýbá pobytu ve škole. Jedná se o přestupek, kterým žák úmyslně zanedbává školní docházku. Tendence ke záškoláctví sílí s přibývajícím věkem a záškoláci mají ke kriminalitě trojnásobně vyšší sklony než žáci s pravidelnou školní docházkou a asi 5%přestupků je pácháno v době vyučování. Typičtí záškoláci navštěvují školu spíše sporadicky a svoji absenci dlouho před rodiči utajují, častým doprovodným jevem záškoláctvím bývají delikty a přestupky různé závažnosti. Kretinská ve své práci vymezuje dva typy záškoláctví, a to záškoláctví účelové, dopředu naplánované a záškoláctví impulzivní, náhlé opuštění školy pod různými záminkami.(http://is.muni.cz/th/86097/ff_m/thesis_kretinska.pdf). Vyskytuje se i záškoláctví s vědomím rodičů, kdy rodiče zastávají buď odmítavý postoj ke škole, nebo se projevuje jejich přílišná slabost ve vztahu k dítěti nebo využívají práci a pomoc dítěte v domácnosti. Příčin tohoto negativního jevu je celá řada, např. strach ze spolužáků, z písemných prací a zkoušení, školní neúspěšnost, negativní vztah ke škole, nevyhovující rodinné zázemí apod. Často nastává situace, že původní příčina záškoláctví ustupuje do pozadí a bývá nahrazena strachem z prozrazení a strachem z návratu. U starších žáků se záškoláctví za jistých okolností může stát i jakousi normou. Je třeba rozlišovat mezi záškoláctvím a odmítáním školy. Odmítání školy má především příčinu v úzkosti a obavách ze školy, žák má tedy pravděpodobně nějaký psychologický problém. Většinou by rád do školy chodil, ale něco mu v tom brání. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, Dokument MŠMT č. j.: 21291/2010-28, Příloha č. 11 Záškoláctví uvádí, že školy si upravují postup pro případy záškoláctví interně, takže se liší v počtu neomluvených hodin, které jsou již vymezovány jako porušení školního řádu a jsou obvykle postihovány kázeňsky či sníženou známkou z chování. U každého podezření o výskytu záškoláctví musí být vždy informován ředitel školy. Škola má k dispozici Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví (Č. j.: 10194/2002-14). Z něho vycházejí konkrétní pravidla obsažená ve školním řádu. Na začátku příslušného školního roku je nutné důsledně seznámit žáky a rodiče se školním řádem příslušné školy, s preventivní strategií a Minimálním preventivním programem školy. Absenci žáků ve škole evidují třídní učitelé. Pokud je doklad potvrzující důvod nepřítomnosti žáka nevěrohodný, může se ředitel školy obrátit na zákonného zástupce nezletilého žáka o vysvětlení nebo požádat o spolupráci příslušný správní orgán. O neomluvené i zvýšené
7 omluvené nepřítomnosti žáků informuje třídní učitel výchovného poradce, který tyto údaje vyhodnocuje. Při zvýšené omluvené nepřítomnosti prověřuje její věrohodnost. Neomluvenou nepřítomnost do součtu 10 vyučovacích hodin řeší se zákonným zástupcem žáka třídní učitel formou pohovoru, na který je zákonný zástupce pozván doporučeným dopisem. Projedná důvod nepřítomnosti žáka, způsob omlouvání jeho nepřítomnosti, upozorní na povinnost stanovenou zákonem a seznámí zákonného zástupce s možnými důsledky v případě nárůstu neomluvené absence. O pohovoru provede zápis, do něhož uvede způsob nápravy dohodnutý se zákonným zástupcem. Zákonný zástupce zápis podepíše a obdrží kopii. Odmítnutí či převzetí zápisu se do zápisu zaznamenává. Pokud má žák víc než 10 neomluvených hodin, svolává ředitel školy školní výchovnou komisi. Podle závažnosti absence žáka se jí účastní: ředitel školy, zákonný zástupce, třídní učitel, výchovný poradce, zástupce orgánu sociálně-právní ochrany dětí, školní metodik prevence, zástupce rady školy (pokud byla zřízena), popř. další odborníci. O průběhu a závěrech jednání se provede zápis, který zúčastnění podepíší. Neúčast nebo odmítnutí podpisu zákonnými zástupci se v zápise zaznamenávají. Každý účastník jednání obdrží kopii zápisu. V případě, že neomluvená nepřítomnost žáka přesáhne 25 hodin, zasílá škola oznámení o zanedbání školní docházky s náležitou dokumentací (např. kopii písemného pozvání zákonných zástupců žáka k návštěvě školy, kopii zápisu z pohovoru, písemné vyjádření výchovného zástupce, kopii písemného pozvání zákonných zástupců žáka na výchovnou komisi, kopii zápisu o jednání výchovné komise atp.) orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo pověřenému obecnímu úřadu. V rámci sociálně-právní ochrany se dětmi a mladistvými s opakovanými poruchami závažného rázu zabývají kurátoři pro děti a mládež. Jejich úkolem je v tomto případě řešení případů záškoláctví ve spolupráci s rodiči a se školou. Oznámení školy o zanedbání školní docházky je přiděleno referentovi, který projednává přestupky (kurátor pro děti a mládež oznámení dostane jen na vědomí). Ten zváží, zda jde o přestupek, nebo se může jednat o trestný čin (v tomto případě se věc posílá na příslušné oddělení Policie ČR). Pokud si není referent zcela jistý, posílá věc k posouzení státnímu zástupci na Okresní státní zastupitelství. Po prostudování oznámení, pokud jsou materiály o vině rodičů dostačující a referent usoudí, že je již není třeba předvolat, proběhne zkrácené příkazní řízení, při němž se bez nařízení jednání vydá rozhodnutí o vině rodičů nebo zákonných zástupců. Mohou dostat napomenutí nebo pokutu do výše 3 tisíc Kč. V tomto případě se náhrada nákladů na řízení neplatí. Kdyby s příkazem zákonní zástupci nesouhlasili a odvolali se, příkaz by se zrušil a proběhlo by nezkrácené příkazní řízení. To bývá také zahájeno v případě, jsou-li o vině rodičů pochybnosti. Jde o ústní jednání. Zákonní zástupci jsou předvoláni jako obvinění. Za nezkrácené řízení se platí také náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč (lze odpustit, nutno zdůvodnit). Pokud vyjde najevo, že rodiče nejsou vinni, řízení se odloží nebo zastaví. Je třeba rozlišovat, zda se jedná o nedbalost nebo úmysl neposílat dítě do školy. V odhalování záškoláctví pomáhají také městští strážníci. V případě, že stržník při kontrolní činnosti zjistí, že dítě v dané době má být ve škole a není, zjistí totožnost dítěte, kontaktuje zákonného zástupce, o skutku sepíše úřední záznam (většinou jej předává pouze Policii ČR). Strážník o zjištěných skutečnostech informuje příslušné orgány na základě svých povinností a pravomocí (Policie ČR, OSPOD, zákonní zástupci, případně další instituce dle konkrétní
8 povahy případu). (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, Dokument MŠMT č.j.:21291/2010-28, Příloha č. 11 Záškoláctví, s. 8 – 10) Metodická doporučení: Jedním z hlavních úkolů pro učitele, rodiče, případně i pro psychology je vyšetření příčin záškoláctví. Ty jsou různé a nelze doporučit jediné, univerzální řešení. Náprava již rozvinutého záškoláctví bývá velmi obtížná, proto by měla být jeho předcházení věnována maximální pozornost. Prvním krokem k nápravě je problém včas rozpoznat a porozumět individualitě dítěte. Nezbytnou podmínkou pro hledání účinných strategií k postupnému překonávání vzniklých potíží je spolupráce rodičů, učitele a i poradenských pracovníků školy. Chceme-li zvolit správný způsob pomoci a integrovat žáky zpět do školy, musíme vzít v úvahu rozdíly mezi záškoláky a dětmi odmítajícími školu. Doporučujeme následující postup s ohledem na cílovou skupinu, se kterou pracujeme. Kontakt s dítětem: nutné komunikovat přátelsky, bez hodnocení a odsuzování hovořit zásadně o konkrétním chování, bez nálepkování dítěte nezjišťovat věcnou stránku problému, ale jak ho dítě prožívalo zajímat se, jak svoje chování vidí s odstupem, co si o něm myslí teď společně hledat cesty k nápravě má-li dítě dobrou vůli chovat se lépe, připravit mu pro to podmínky v rodině i ve škole (tato dobrá vůle nesmí být promarněna) Rodiče:
vyjádřit porozumění jejich emocím vést je v komunikaci k oddělování osobnosti dítěte od jeho konkrétního chování vést k porozumění motivaci chování dítěte soustředit se na to, co rodiče mohou nebo dokonce musí udělat ke zlepšení situace na konci rozhovoru vždy shrnout, co bylo dohodnuto dohodnout se na následném sezení k reflexi, jak dohodnutá opatření fungují, případně k hledání dalších možností.
Učitelé:
způsob komunikace o dítěti shodný jako při komunikaci s rodiči vysvětlovat motivaci chování dítěte v souvislosti s rodinným prostředím a výchovným přístupem rodičů, aby učitel mohl chování dítěte hlouběji chápat vést k dlouhodobé podpoře dítěte, které má snahu zlepšit svoje chování, nebrat to jako samozřejmost, ale oceňovat, povzbuzovat je-li záškoláctví důsledkem neúnosné školní situace, navodit změnu při hledání příčin si udělat dostatek času pro analýzu případu, spojit se s rodiči, případně psychologem
9
rozmáhá-li se záškoláctví ve velkém a máme-li podezření na hrozbu závislostí, spolupracovat s pedagogicko-psychologickou poradnou a centry učit se v třídním kolektivu vyčíst, jaké postavení má problémový žák, bojí-li se učitelům nebo rodičům svěřit, předat ho do péče psychologa pomoci dítěti při návratu do třídy, doprovodit ho při prvním vstupu do kolektivu, nemluvit o tom, k vyřešenému případu se již nevracet a neprojevovat nedůvěru, domluvit se s rodiči na těsném kontaktu, aby bylo případně další záškoláctví včas odhaleno¨ učitel se musí zamyslet nad vlastními pocity ve vztahu k problémovému žákovi, měl by smazat všechny předchozí špatné zkušenosti s ním, zbavit se předsudků a postavit všechny žáky na stejnou „startovní čáru“.
Pracovníci pedagogicko-psychologických poraden: probrat s dítětem, jak záškoláctví prožívalo, aby mohlo odžít své případné negativní pocity (strach z prozrazení, strach z následků, napětí, prázdnotu, nutnost lhát a kamuflovat) vést rodiče k náhledu, že tyto negativní emoce už byly pro dítě dostatečným trestem připravit podmínky pro návrat do školy domluvit se s rodiči a školou na systému zvýšené kontroly docházky dítěte více se zajímat, jak se dítěti daří, co ve škole prožívá, včas řešit případné problémy. Nevhodnými postupy při řešení záškoláctví je nedůslednost a nejednotnost učitelů v dodržování školního řádu, nastavených pravidel tříd a špatná komunikace uvnitř školy. Další chybou je nekompetentní komunikace se zákonnými zástupci/rodiči či obavy ze setkání s nimi.
1.3.2 Požívání alkoholu Požívání alkoholu je v České republice povoleno od 18 let. Dostupnost alkoholu pro děti a mladistvé pod tuto věkovou hranici je však značná. Za alkoholické nápoje jsou považovány lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0,75 objemového procenta alkoholu (Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, §1 odst. 2). V České republice existují zákony, které zakazují prodej a prodávání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let. Patří sem Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, který se vztahuje na prodejce alkoholických výrobků, dále Trestní zákoník, který podání alkoholu dítěti bere jako jeden ze zločinů proti rodině a dětem a výše zmiňovaný Zákon č. 37/1989 Sb., který zakazuje podávání a prodej alkoholu osobám mladším osmnácti let a nabádá k výchově proti alkoholismu a jiným toxikomániím. Různé výzkumné práce a statistiky shodně uvádějí, že k prvnímu kontaktu dítěte s alkoholem dochází nejčastěji mezi 11. a 13. rokem věku. Tyto první zkušenosti s alkoholem se odehrají většinou při rodinných oslavách. Tehdy rodiče sami dětem nabídnou malé množství alkoholu,
10 nejčastěji piva či vína. Důležitou úlohu zde hrají genetické předpoklady k návykovému chování. Vysoce ohroženou skupinou jsou chlapci, jejichž otec je alkoholově závislý. Důležitou složku zde hraje sociokulturní prostředí rodiny a její návyky při konzumaci. Raný začátek pravidelného pití je silným predikátorem pozdějších problémů. Mezi další rizika vzniku patří nedostatečný rodičovský dohled nad volnočasovými aktivitami dítěte, rodiče neposkytují či neumožňují dítěti aktivní a smysluplné trávení volného času. Rizikovým faktorem jsou i přílišné nároky školy na školní výkon. Každý lidský jedinec touží po pochvale, nenajde-li ho dítě v rodině, ve škole či vhodném např. kroužku, hledá ho jinde, často v hospodě. V tomto prostředí se většinou dítě setká s vrstevnickými skupinami, které dalo dohromady jejich nízké sebehodnocení. Preventivní činnost učitele by měla být věcná, pravdivá, bez zbytečných emocí, měla by přesně informovat o zdravotních, sociálních, ekonomických a společenských následcích, které nadměrné nebo nevhodné požívání alkoholu s sebou přináší. Zákaz zabere jen na minimum dětí, v mnohých naopak zákaz evokuje zajímavé dobrodružství. Alkohol negativním způsobem ovlivňuje poznávací schopnosti, zejména přijímání, uchování a vybavování informací, snižuje schopnost zapamatovat si nové informace, ovlivňuje motoriku, vyvolává pocity uspokojení, které pak vedou k tendenci opakovat konzumaci alkoholu do té míry, že se může rozvinout závislost, která je závažnou psychiatrickou poruchou. Alkohol zvyšuje krevní tlak a vede k hypertenzi, může přispět k poškození srdeční tkáně a vyvolávat poruchy srdečního rytmu. Pravidelná nadměrná konzumace alkoholu vede k vážnému poškození jaterních funkcí a později k rakovině. Zároveň poškozuje různé orgány trávicího systému, např. hltan, jícen, žaludek, střeva, konečník, a také tkáně, které produkují hormony a na které hormony působí. Může být příčinou spánkových poruch, a snižuje tak schopnost regenerace organismu. Nadměrné pití alkoholu ovlivňuje významným způsobem mezilidské vztahy. Způsobuje hádky, napětí a neřešené problémy. Lidé pod vlivem alkoholu jednají často nerozvážně, chovají se častěji agresivně, ale na druhou stranu jsou častěji druhými zneužíváni. Účinky alkoholu závisí na dávce. Pivo má nejčastěji 4 až 5 objemových procent alkoholu, tj. v jednom půllitru piva je přibližně 20 ml čistého lihu, víno má nejčastěji koncentraci 11 až 13%, destiláty 35 až 40%. Světová zdravotnická organizace udává jako zdravotně bezpečné denní dávky 16 gramů alkoholu pro dospělé ženy a 24 gramů pro dospělé muže. Děti a dospívající by alkohol neměli přijímat vůbec. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, Dokument MŠMT č. j.:21291/2010-28, s.1) Dr. Nešpor uvádí důvody, pro které je nutno zamezit příjem alkoholu dětmi a mladistvými (http://www.drnespor.eu/tyka06e.pdf): U dětí a dospívajících nastávají otravy i po nízkých dávkách alkoholu. Alkohol se také pomaleji odbourává. Rychleji vzniká závislost. Alkohol zde zvyšuje nebezpečí ve vztahu k jiným drogám. Alkohol zde zvyšuje nebezpečí násilí, trestné činnosti a dalších forem rizikového chování. Existuje vyšší riziko poranění a dopravní nehody. Poranění a otravy jsou od 15 do 34 let hlavní příčinou úmrtí. Dospívající, kteří uvedli,
11
že byli v životě 2x a více opilí, uváděli více než 2x častěji výskyt úrazů. Poškození nově vznikajících sítí nervových mozkových buněk oslabuje intelekt a zhoršuje např. schopnost se učit.
Způsoby odmítání alkoholu: Školní metodik prevence, a vlastně všichni učitelé, by měli dávat přednost zdůrazňování pozitiv abstinence před přílišným zastrašováním z alkoholismu. Výsledek zdůrazňování negativ by mohl být kontraproduktivní. Mezi výhody vyplývající z abstinence patří především lepší fyzické zdraví, na což značná část středoškolské mládeže začíná v poslední době slyšet. Přínosem abstinence je určitě lepší paměť a přesnější myšlení, což může významným způsobem ovlivnit školní výsledky. Člověk bez alkoholové závislosti získává větší respekt svého okolí, obklopuje se pravými přáteli a lépe zvládá interpersonální konflikty. Zbývá mu více času na zajímavé a zdravé aktivity, zůstává mu více energie na další sebevzdělávání, na kultivaci svého zevnějšku i bydlení. Dalším pozitivním přínosem jsou peníze, které by jinak byly utraceny za alkohol. Rozhodně se vyplatí vypracovat se žáky malou statistiku, kolik peněz nám zůstane, pokud se staneme abstinenty (alkoholovými i nikotinovými) a jak by se tyto ušetřené peníze daly využít k rozvoji své osobnosti a uspokojování svých potřeb. Motivací pro abstinenci může být i vize budoucího povolání, které alkoholismus striktně zakazuje a na druhé straně tento zákaz dokáže pozitivně vyvážit. Jednou z nejlepších pozitivních motivací je osobní příklad. Týká se to nejen rodičů, ale i učitelů. Ti mají sice zákaz např. kouření v celém objektu školy nebo školského zařízení, ale pokud si učitel zapálí cigaretu před objektem školy, je to pro žáky přímo návodné chování. Problémem zůstává fakt, že alkohol je u nás považován za součást kultury. Jako národ jsme tolerantní k pivu a za alkohol ho velká část národa nepovažuje. Svou negativní roli tady sehrává agresivní reklama, která bývá často zacílena na velmi mladé uživatele, a vlastně celá politika státu, která si neumí státní příjmy představit bez daní z prodeje alkoholu a tabákových výrobků. Nebezpečnost alkoholu je vědomě podceňována a je podřízena ekonomickým zájmům. Výsledky programů primární prevence zaměřených na předcházení alkoholismu či oddálení konzumace alkoholu do pozdějšího věku jsou těžce měřitelné. V mnoha případech se jedná pouze o hypotézy. V příručce Pijani, kuřáci a jak s nimi asertivně jednat, kterou vydalo Sociálně psychologické centrum v Písku Arkáda, je uváděna opomíjená metoda klasického podmiňování. Její podstata spočívá v tom, že už od raného školního věku by žák měl zažívat přiměřené emoce strachu a odporu vyvolávané negativními dopady všech závislostí, tedy i alkoholismu. Dlouhodobé a systematické provádění takového programu by mělo vést k tomu, že by mladí lidé automaticky zažívali nepříjemné pocity v kontaktu s negativními projevy závislostí. Problémem této metody je to, že je nutné ji provádět od předškolního zařízení až do konce studia. Během této doby žák vystřídá řadu školských zařízení s různým nastavením preventivního programu, kdy není zajištěna kontinuita metody podmiňování a v konečné fázi se může jednat pouze o zdůrazňování negativních účinků. Efektivita podmiňování, pokud se s ní začne u starších žáků, je nízká.
12 Pitím alkoholu si dítě často ulevuje od pocitů viny a vzteku, do kterých bylo vmanipulováno nesprávně fungující rodinou. Během nesprávné komunikace s dítětem je mu nátlakovým způsobem vnucována činnost, která je dítěti nepříjemná a která v něm vzbuzuje pocit viny. Tyto pocity viny si pak dítě kompenzuje alkoholem, který mu přináší krátkodobou úlevu od negativních emocí a zároveň kompenzuje vztek, který má vůči rodině, neboť má pocit, že jsou rodiče tímto potrestáni. Rodiče by měli používat asertivní a přímočarý způsob komunikace s dítětem a to takovým způsobem, aby nedošlo k moralizování, potlačování zlosti a vyvolávání pocitů viny. Neméně důležité je vytvoření dobrého školního klimatu. V současné době už naštěstí probíhá řada kurzů a školení pro učitele, kde se s nácvikem praktických metod mohou seznámit. Povinností každého učitele by mělo být vytvoření pozitivní pracovní atmosféry, kde se uplatňuje rovná komunikace, panují dobré vzájemné vztahy, je preferováno pozitivní hodnocení, které nestresuje a nevyvolává nepřátelské vztahy. Běžným jevem ve společnosti je nabídnutí cigarety nebo alkoholu. Ne každý dokáže odmítnout. Záleží na vlastnostech a typu člověka. Nesmělý či pasivní člověk zažívá pocity strachu z vysvětlování, proč nabídku odmítá, nedokáže čelit tlaku vnějšího prostředí a nabídku přijme i přes to, že mu to „nechutná“. Tito lidé jsou ochotni i pod malým nátlakem přijmout instrukce druhých. Problémy s odmítnutím mívají dále ti, kteří mají oslabené funkce sociální komunikace a obávají se, že odmítnutím by byli vyloučeni z příslušné skupiny nebo do ni nebyli přijati. Výsledkem bývají frustrace a špatný pocit ze sebe samého. Důležité je seznámit žáky s principy správného asertivního chování. Synonymem asertivního chování je sebeprosazování, nenásilně projevené sebevědomí. Žákům je nutno vysvětlit, že přehnaně vstřícná gesta ostatní neocení, ba naopak, budou zatlačováni do té doby, dokud si to nechají líbit. V asertivním chování jde o umění vyjádřit upřímně své pocity a udržet si své hranice. Zároveň jde ale také o respektování druhých, o umění uznat svou chybu, pokud ji člověk udělá, nebrat na sebe chyby druhých, chovat se tak, aby měl člověk sám ze sebe dobrý pocit. Žák by měl znát svá práva, která patří k základním zásadám asertivního chování, a to: právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být si za ně a jejich důsledky zodpovědný, právo nenabízet výmluvy, právo změnit svůj názor, právo dělat chyby a být za ně zodpovědný, právo být nezávislý na dobré vůli ostatních, právo říci, že něco nevím apod. V příručce praktických návodů (http://www.drnespor.eu/tyka06e.pdf, s. 17 – 18) pro lidi, kteří mají problém s alkoholem, a jejich blízké pod názvem Zůstat střízlivý nabízí dr. Nešpor následují rady k odmítání požadavků druhých: Rychlá odmítnutí Rychlé způsoby odmítání vyházejí z toho, že s lidmi, kteří vás ohrožují, nemá smysl se zaplétat. Nebezpečnou situaci rychle ukončíte. Je to vhodné hlavně tam, kde vám na nabízejícím příliš nezáleží. Nevidím, neslyším aneb Ignorování nabídky Nabízejícího ignorujete. Je jakoby průhledný, nemusíte se na něj ani podívat, jdete rychle pryč. Odmítnutí gestem Nejčastěji se bude jednat o zavrtění hlavou nebo odmítavý pohyb rukou. Situaci zase rychle ukončíte.
13 Prostě říci NE! (nebo o něco zdvořilejší „Nechci!“) I zde situaci rychle ukončíte. K základním právům člověka patří určité věci bez vysvětlení odmítnout. „NE“můžete zesílit zavrtěním hlavy a klesající hlasovou intonací. Hlavně ve formě „nechci“ je to častý způsob odmítání. Zdvořilá odmítnutí Zdvořilé způsoby odmítání jsou vhodné hlavně u lidí, na kterých vám záleží a s nimiž si chcete udržet dobré vztahy. Odmítnutí s vysvětlením To použijete, jestliže chcete tomu, kdo nabízí, říci, že odmítáte alkohol, ale ne jeho osobu. Příklad: „Ne, doktor mi to zakázal a nedělá mi to dobře.“ Vaše vysvětlení by mělo být pravdivé, může být ale i dost neurčité. Můžete např. říci: „nechci, mám k tomu závažné důvody.“ Nabídnutí lepší možnosti Nabízíte nějakou lepší možnost, např. místo sezení v hospodě apod. pozvání domů nebo do kanceláře v zaměstnání. Převedení řeči jinam Je to velmi jednoduché. Krátce odmítnete a začnete se bavit o něčem, co by mohlo zajímat člověka, s nímž se bavíte. Odmítnutí s odložením Lidé ho používají poměrně často. Někdy se tím myslí skutečné odložení („Ne, dneska to nejde, jsem tu autem.“). Jindy se odmítnutí s odložením používá ve významu zdvořilého ne („Ne, někdy jindy.“). Tento způsob odmítnutí nedoporučuji tam, kde by bylo lépe odmítnout jednou provždy. Důrazná odmítnutí Porouchaná gramofonová deska Porouchaná gramofonová deska opakovala dokola jednu větu. Vůbec při tom nemusíte poslouchat, co vám druhý říká. Skoro nikdo nevydrží po stejném odmítnutí nabízet více než třikrát. Odmítnutí protiútokem Namísto omlouvání se a vysvětlování, řeknete druhému, co se vám na jeho chování nelíbí nebo mu uštědříme nějakou dobrou radu, např. „Starej se o sebe!“. Královská odmítnutí - odmítnutí jednou provždy Používá se hlavně tehdy, chcete-li předejít tomu, aby vám dotyčný nabízel alkohol v budoucnu. Tento způsob je tedy velmi užitečný u lidí, s nimiž přicházíte často do styku (spolupracovníci, sousedé, příbuzní apod.). Příklady: „Ne díky, co jsem s pitím přestal, cítím se daleko líp.“ „Nechci, s pitím jsem skončil, nedělalo mi to dobře.“ „Nepiju ze zásady.“ Odmítnutí jako pomoc Tímto odmítnutím chrání člověk vlastní zdraví i zdraví nabízejícího. Příklad: „Já už nepiju, a ty s tím taky přestaň, dokud je čas.“ Odmítnutí jako pomoc se má používat jen tam, kde to má smysl a kde je to vhodné. Pokud byste museli mluvit s lidmi, kteří jsou pod vlivem alkoholu, buďte opatrní. Alkohol zvyšuje agresivitu a podstatným způsobem se podílí na násilných trestných činech (bývá zjišťován v těle pachatelů i obětí). S opilým člověkem mluvte spíše tichým a klidným hlasem. Tón hlasu je často důležitější nežli to, co říkáte. Udržujte také bezpečnou vzdálenost, a pokud to jde, rychle odejděte.
14 Prevence podle věku: Největší vliv na případnou budoucí závislost dítěte mají jeho rodiče. Zásadním problémem je nedostatečná osvěta v rodině, svůj podíl má i reklama, kamarádi a jiné zdroje. Řada rodičů se domnívá, že žádná osvěta nemůže děti před alkoholem ochránit, a dokonce většina se domnívá, že místo osvěty může pomoci represe. Mnozí rodiče spoléhají na preventivní programy škol a školských zařízení a přenášejí zodpovědnost na ně. Preventivní programy probíhají už v mateřských školách. V předškolním věku je cílem primární prevence to, aby si děti uvědomily hodnotu svého zdraví, aby si byly vědomy nebezpečí, na která mohou narazit, a možnosti, jak se jim vyhnout. Důležité je také vytváření zdravých sociálních vztahů mimo rodinu. Tato činnost je do hloubky rozvíjena na prvním stupni základní školy. V tomto věku je nutné předat jednoznačné informace o škodlivosti alkoholu a tabáku. Ve starším školním věku je nutné rozvíjet sociální dovednosti, schopnosti čelit sociálnímu tlaku, dovednosti rozhodovat se, umět řešit konflikty aj. Velmi důležitou roli zde hraje specifická primární prevence zaměřená na problematiku návykových látek, jejich účinky a rizika. Cílem primární prevence na středních školách je podpora protidrogového postoje, nabídka vhodných možností trávení volného času, seznámení s možnostmi řešení obtížných situací, nabídka kontaktů na střediska, která s řešením problémů pomáhají. Ve své příručce uvádí dr. Nešpor (http://www.drnespor.eu/tyka06e.pdf) specifika dětského vývoje až do věku nastupující adolescence: Od narození do 1 roku: Dítě tohoto věku je ve všem podstatném závislé na dospělém člověku, většinou na matce. Zkušenost s přiměřeně pečující a laskavou matkou může dítěti v dospělejším věku pomoci důvěřovat okolí. Z hlediska prevence je tedy důležitá péče a vřelost, prevence citového hladovění dítěte. Od 1 do 3 let: Dítě se začíná duševně oddělovat od matky a prosazovat svoji vůli. Myšlení tohoto věku je zaměřené na sebe, magické, fantastické, toporné. Chování rodičů by mělo být klidné, vřelé. Mělo by dítěti laskavě dávat najevo, že je v pořádku, že se chce prosadit, ale že jsou i určitá omezení. Od 3 do 6 let: I když rodiče zůstávají nejdůležitějšími osobami, začíná většina dětí pronikat do širšího světa mimo rodinu (školka, sousedé, vrstevníci). K tomuto věku patří zvědavost a vyptávání se. Dítě zkoumá okolí, hrou se učí zjišťovat, co je rodičů, získává cíl a smysl. Pozor na různá nebezpečí, např. dítě se může napít sladké ústní vody s obsahem alkoholu, protože mu chutná, a způsobit si otravu. Již v tomto věku je důležité začít dítěti vštěpovat, že zdraví je důležitá hodnota a že zdraví je správné chránit a podporovat. Proto je třeba se některým věcem vyhnout (sirky, ostré předměty, alkoholické nápoje, tabletky). Dítě má vědět, že okolní svět skrývá jistá nebezpečí, a má se v mezích svých možností učit jak se jim bránit - už nemá spoléhat pouze na všemocnou ochranu rodičů. Od 7 do 12 let: Dítě toho věku se učí mnoha potřebným dovednostem. Učí se vycházet s vrstevníky, zapojit se do skupiny, duševně pracovat, uspokojovat své tělesné i skutečné a co ne. Jeho chování se dostává v příznivém případě do souladu s autoritou duševní potřeby. Začíná být schopné rozumově uvažovat. O sobě má tendenci přemýšlet černobíle podle očekávání a měřítek druhých. Informace poskytované dětem tohoto věku by měly být velmi konkrétní. Je třeba pokračovat ve zdůrazňování hodnoty zdraví a vštěpovat jim přání být zdráv nebo zdráva. Postupně je třeba
15 informace přeměňovat v pravidla a návyky a srozumitelně je vysvětlovat. Ještě později nabývá na významu získávání dovedností. Cílená prevence zaměřená proti škodám způsobeným alkoholem, tabákem a jinými drogami by měla začít již teď. Účinnost prevence se zvýší, je-li zahájena 2-3 roky prvním kontaktem s drogou. Od 13 do 22 let: Tento věk je náročný. Dochází k dozrávání tělesnému i duševnímu. Objevuje a rozvíjí schopnost řešit problémy, rozhodovat se, abstraktně myslet, vytvářet hypotézy, věci spojovat. Dítě se postupně odděluje od rodiny a vytváří předpoklady pro budoucí samostatný život. Zejména v časném dospívání bývá tento vývoj provázen vzpourou. Rámec rodiny si dospívající doplňuje dalším rámcem vrstevníků a kamarádů. Kritičnost vůči rodičovské autoritě, jestliže je přijata s láskou, je pro utváření budoucí osobnosti nutná. K úkolům pozdního dospívání patří rozhodování o budoucím povolání, vytváření základů budoucího samostatného života, navazování budoucích dlouhodobějších citových vztahů. Na skutečně nebo domnělé neúspěchy v těchto oblastech bývají dospívající citliví. Pro dospívající je důležitá skupina vrstevníků, která jim může pomoci se alkoholu a drogám vyhnout, nebo naopak představuje nebezpečí. Dospělý se může nabízet jako zdroj informací, zároveň by ale měl povzbuzovat k samostatnosti a sebedůvěře. Měl by počítat s tím, že mladí lidé tohoto věku se nespokojí s přijetím informace, ale budou chtít diskutovat. Prevence je zásadně důležitá. Zneužívání alkoholu nebo drog v dospívání může vést k rychlému vytvoření návyku. V prevenci u dospívajících bývá užitečný nácviky tzv. sociálních dovedností. Naproti tomu promítání filmů, protidrogové přednášky a hromadné akce jsou podle dostupných výzkumů neúčinné. Zásady prevence alkoholismu dětí:
cílená prevence dlouhodobá výchovná strategie soustavnost zapojení široké veřejnosti do preventivních programů zaměření na redukci nebo eliminaci konzumace alkoholu mezi případnými příležitostnými uživateli odměna za každou změnu k lepšímu pomoc jedinci odpoutat se od nevhodné společnosti, party apod. předcházení brzkým zkušenostem s ochutnáváním alkoholu překonání mýtů (např. pivo není alkohol, daně plynoucí z konzumace alkoholu jsou nezbytné pro fungování státu, alkohol je společensky přijatelný apod.) formování postoje dětí k alkoholismu osobním příkladem především rodičů stejné postoje rodičů, učitelů k požívání alkoholu rodičovská láska na principu „tvrdá láska“ (pozitivní, laskavý vztah k dítěti, snaha mu pomáhat, cílevědomost a pevnost) ochrana jedince před kontaktem s alkoholem zdůraznění úlohy rodiny v prevenci alkoholismu správně vedená osvěta ve škole - správná interpretace vědeckých výzkumů a získaných poznatků nepodceňování problematiky alkoholismu dosažitelnost objektivních informací o důsledcích alkoholismu
16
stanovení pravidel v rodinném soužití a jejich dodržování rozhovor dítěte s rodiči (žák s učiteli) na principu důvěry a otevřenosti určení jasných sankcí při nedodržení určených pravidel, důsledná aplikace sankcí dostatek vhodných podnětů především vhodné volnočasové aktivity dostupnost vhodných volnočasových aktivit pro všechny děti posilování správného sebevědomí dítěte v případě potřeby vyhledání profesionální odborné pomoci přiznání si problémů, nepopírat je neskrývat problém
1.3.3 Nealkoholová toxikománie P. Volský (http://is.muni.cz/th/357880/pedf_b/Bc_prace_final.doc) udává ucelený klasifikační přehled typů závislostí na návykových látkách: alkoholo-barbiturátový typ (alkohol, hypnotika, trankvilizéry, anxiolytika); amfetaminový typ (psychoton, anoretika, antidepresiva, látky obsahující efedrin); cannabisový typ (látky obsahující konopí, hašiš, marihuana); halucinogenový typ (LSD, meskalin, psilocybin); khatový typ (látky obsažené v listech rostliny Catha edulis); opiátový-morfinový typ (papaverin, morfin, heroin, Diolan, Dolsin); solvenciový typ (toluen, benzin, inhalační narkotika); tabákový typ; kofeinový typ; neuroleptikový typ; antidepresivový typ. Role školy v prevenci vzniku drogového problému je velmi důležitá. Může využívat řadu postupů a technik primárně preventivního působení. Důležitý je kontakt školy s rodinou. Škola může kromě potřebných informací podaných rodičům na třídních schůzkách pořádat pedagogicko-psychologické semináře pro rodiče. Cíl navázat neformální, přátelské vztahy rodiny s učitelem může být naplněn prostřednictvím různých společných aktivit, např. přípravou společných projektových dnů, výstav apod. Způsob komunikace škola – rodina se podepisuje na tom, jak rodina školu vidí. Škola by měla dát žákovi zažít pocit úspěchu a kompetence. R. Stuchlík uvádí, že častou pohnutkou k drogovému experimentu je potřeba zbavit se nepříjemných duševních stavů a pocitu nekompetence. Celá jedna skupina drog, které se říká stimulancia (pervitin, kokain, efedrin), masivně zvyšuje sebevědomí, dodává odvahu, sílu, energii, optimismus. (M. Hajný, E. Klouček, R. Stuchlík, Akta Y, s. 73). Učitel by se měl při svém hodnocení zaměřit na celou osobnost každého žáka tak, aby i neúspěšný žák zažíval pocity úspěchu, neodvolávat se na „objektivitu“ čísel. Učitel by si měl být vědom Pygmalion efektu, kdy učitel je apriorně přesvědčen o žákově schopnosti zlepšit svůj prospěch a chování a opačně působícího Golem efektu, kdy je žák negativně hodnocen ještě dřív, než prezentoval své vědomosti a dovednosti (tamtéž). Velkou škodu může napáchat autoritativní přístup učitelů k žákům, kdy chybí spolurozhodování žáků a jejich aktivní zapojení do života školy. Takový přístup vede
17 k pasivitě nejen během výuky, ale i v pozdějším životě. Chování žáků i učitelů by měl jasně a srozumitelně vymezit školní řád, na středních školách bývá též využívána smlouva se studentem, kde je uvedeno, k čemu se obě strany (škola – žák) zavazují a co následuje v případě neplnění dohody. V případě prevence se jako nevhodné přístupy učitele uvádějí následující možnosti: (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení, Příloha č. 1, s. 7 – 8) odstrašování, triviální „Prostě řekni ne“ jednorázové neinteraktivní akce, multimediální akce, divadelní a jiná kulturní představení bez návaznosti zaměření pouze na poznatky přednášková forma neosobnost, formalismus, využívání atrakcí – ex-userů (bývalých uživatelů drog na ZŠ) nebo aktuálních uživatelů, stavění na „hvězdách“ showbyznysu potlačování nebo „bezbřehost“ diskuse vedení programu „shora“ a mimo místní kontext amatérismus realizátorů, náhodný výběr specialistů (lékaři, policisté, různí „spasitelé“) neškolených v primární prevenci Výše uvedená metodika uvádí následující přehled vhodného přístupu při provádění prevence: adekvátnost programu a intervencí věku, potřebám a mentálním schopnostem dítěte podpora sebedůvěry, aktivity a hodnotových zájmů kontinuální proces zaměření na změnu postojů a chování živé interaktivní učení, podpora zájmu a zvědavosti vhodnými zábavnými metodami využívání směrodatných vzorů, pokud možno z blízkého okolí otevřená hodnotově orientovaná diskuse zapojení do života místní komunity realizaci programů navrhují a řídí kvalifikovaní interdisciplinárně orientovaní odborníci školním řádem jasně vymezit zákaz užívání návykových látek ve škole a jejich nošení do školy poskytovat žákům a zákonným zástupcům nezletilých žáků nezbytné informace poskytovat žákům, kteří mají s užíváním návykových látek problémy, jakož i zákonným zástupcům nezletilých žáků, informace o pomáhajících institucích a možnostech řešení situace při řešení případů souvisejících s užíváním návykových látek nebo distribucí nelegálních látek je třeba spolupracovat s dalšími zainteresovanými institucemi a orgány – externí subjekty realizující primárně preventivní programy, školská poradenská zařízení, Policie ČR, orgány sociálně-právní ochrany dětí apod.
18
v případě externích subjektů realizujících preventivní programy ve školách a školských zařízeních preferovat programy, jejichž odborná způsobilost byla ověřena nebo certifikována a efektivita programů vyhodnocována v případech, které stanoví zákon, plnit ohlašovací povinnost směrem k orgánům činným v trestním řízení, orgánům sociálně-právní ochrany obce s rozšířenou působností a zákonným zástupcům nezletilého žáka (Ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy paragraf 187 a paragraf 188 trestního zákoníku a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, se sám vystavuje trestnímu stíhání. Překazit takový čin lze tím, že ho včas oznámí orgánům Policie ČR nebo státnímu zástupci.)
K prevenci sociálně patologického chování žáků výrazně napomáhá školní nabídka volnočasových aktivit. Tato nabídka by měla být atraktivní, měla by vycházet z požadavků žáků a měla by být každým rokem obměňována či doplňována. Už od základní školy by pedagogové měli učit své žáky metodám duševní hygieny, především jak se správným způsobem vypořádat s únavou a stresem. Tady bohužel panuje oprávněná domněnka, že učitelé tyto metody často neovládají, a vedení školy by mělo zajistit vhodná proškolení. Dopustí-li se však žák přestupku či trestného činu, např. distribuce nelegální drogy, je učitel postaven před problém, zda použít postup z následující kapitoly a potrestat žáka podle daného školního řádu. Jedná se totiž o otázku, zda není aplikován tzv. dvojí trest za jedno provinění. Je-li totiž žákovi ve škole prokázáno držení či distribuce drog, je škola povinna vyrozumět místně příslušné oddělení policie. Ta věc buď řeší sama a zahájí úkony v rámci trestního řízení, nebo ji předá přestupkové komisi na příslušném obecním úřadě. Pokud má škola ve svém školním řádě, že za tento přestupek bude žák ze školy vyloučen, probíhají tak paralelně dvě správní rozhodnutí. Tuto situaci se snaží vysvětlit a podat návod pro školní metodiky prevence Odbor bezpečnostní politiky MV svým stanoviskem (Stanovisko odboru bezpečnostní politiky k problematice „dvojího trestání“ žáků ve školách za držení drog, Praha 27. dubna 2010). Z jeho závěrů lze vyvodit, že žák může být potrestán za trestný čin či přestupek a zároveň potrestán i podle daného školního řádu (vyloučení, podmínečné vyloučení či jiný trest). Důvodem je to, že pokaždé trest chrání jiný zájem. Přestupkový či trestní zákon chrání společnost a lidi před možným ohrožením, kdežto školský zákon prostřednictvím školního řádu dohlíží na řádné fungování školy. Postup učitele: a) Postup učitele v případě, kdy žák konzumuje návykovou látku ve škole či v rámci akcí pořádaných školou nebo přijde do školy pod vlivem návykových látek, resp. nelze prokázat, že se žák intoxikoval ve škole: 1. Je-li žák přistižen při konzumaci návykové látky, je nutné mu v další konzumaci zabránit.
19 2. Odebrat žákovi za účasti druhé osoby podezřelou látku, podezřelou látku neochutnávat ani jinak netestovat, neodnášet z objektu, kde byla nalezena, o nálezu neprodleně informovat Policii ČR (linka 158), pokud se hlídka Policie ČR či policejní specialista nemůže na místo dostavit ihned, látku dobře uschovat (v trezoru ředitelny apod.) 3. Podle aktuálního stavu žáka posoudí učitel, zda žákovi nehrozí nějaké nebezpečí. Pokud ano, zajistí škola nezbytnou pomoc a péči a volá lékařskou službu první pomoci a Policii ČR, pokud ji nevolala dříve. 4. Vyrozumět vedení školy a sepsat stručný záznam s vyjádřením žáka včetně toho, zda byly provedeny orientační testy na návykové látky a jakým výsledkem. U osob mladších 18 let při podezření z intoxikace lze řešit lékařské vyšetření pouze prostřednictvím zákonného zástupce, nikoho nelze nutit, aby se podrobil vyšetření, toto je možné pouze ze zákonných důvodů. Škola může mít v „záloze“ Souhlas zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka s orientačním testováním žáka na přítomnost návykové látky v organismu (viz Příloha č. ) 5. Vyrozumět zákonného zástupce žáka o vzniklé situaci. Zákonný zástupce má právo se písemně vyjádřit k této skutečnosti a postupu školy. V případě, že žák není schopen pokračovat ve vyučování, vyzve zákonného zástupce či jinou blízkou osobu zletilého studenta, aby si žáka ve škole vyzvedli, protože není zdravotně způsobilý k pobytu ve škole. Pokud není zákonný zástupce dostupný, vyrozumí škola orgán sociálně právní ochrany dětí a vyčká jeho pokynů. 6. Splnit oznamovací povinnost k orgánu sociálně právní ochrany dětí. Oznamovacím místem je příslušný odbor obce s rozšířenou působností podle místa bydliště žáka. 7. Provést kázeňská opatření stanovená školním řádem. Uživatelství – konzumace je porušením školního řádu (nutno tento postup ve školním řádu uvést), nikoliv trestným činem (tím je např. distribuce – šíření a prodej drog nebo navádění jiných žáků k užívání návykových látek). 8. V případě uživatelova zájmu či zájmu jeho zákonných zástupců poskytne škola informace o možnostech odborné pomoci při řešení vzniklé situace. b) Postup učitele v případě, kdy zadrží u žáka látku, kterou považuje za omamnou nebo psychotropní a nemá podezření na žákovu intoxikaci: 1. Odebrat žákovi za účasti druhé osoby podezřelou látku, podezřelou látku neochutnávat ani jinak netestovat, neodnášet z objektu, kde byla nalezena, Neprodleně informovat vedení školy a sepsat záznam s vyjádřením žáka, u kterého byla látka nalezena (datum, místo a čas nálezu a jméno žáka). Zápis podepíše i žák, pokud toto odmítá, je tuto okolnost nutné poznamenat do zápisu. Zápisu a rozhovoru se žákem je přítomen ředitel školy nebo jeho zástupce. 2. O nálezu neprodleně informovat Policii ČR (linka 158), pokud se hlídka Policie ČR či policejní specialista nemůže na místo dostavit ihned, látku dobře uschovat (v trezoru ředitelny apod.) 3. Informaci zákonnému zástupci by v tomto případě měla podat Policie ČR. c) Postup učitele v případě důvodného podezření, že žák má omamnou nebo psychotropní látku u sebe ve škole či v rámci akcí pořádaných školou:
20 1. Vzhledem k tomu, že by se mohlo jednat o důvodné podezření za spáchání trestného činu, v případě nezletilých žáků o provinění, nebo přestupku, spadá řešení této situace do kompetence Policie ČR. 2. Bezodkladně vyrozumět Policii ČR a zkonzultovat s ní další postup. 3. Informovat zákonného zástupce nezletilého žáka. 4. Neprovádět u žáka žádnou osobní prohlídku nebo prohlídku jeho věcí, izolovat ho od ostatních žáků, mít ho stále pod dozorem a vyčkat příjezdu Policie ČR. d) Postup učitele v případě nálezu omamné a psychotropní látky v prostorách školy: 1. Podezřelou látku neochutnávat ani jinak netestovat, neodnášet z objektu, kde byla nalezena, o nálezu neprodleně informovat Policii ČR (linka 158). Pokud se hlídka Policie ČR či policejní specialista nemůže na místo dostavit ihned, za přítomnosti dalšího pracovníka látku dobře uschovat (v trezoru ředitelny apod.). Při manipulaci s podezřelou látkou se doporučuje využít latexových rukavic, podezřelou látku vložit do obálky, která je nadepsána datem, časem a místem nálezu. Poté obálku přelepit a přelep opatřit razítkem školy a svým podpisem. 2. O nálezu ihned uvědomit vedení školy spolu s písemným záznamem. 3. Další manipulaci s podezřelou látkou zajišťuje Policie ČR. e) Postup učitele v případě a psychotropní látky:
důvodného
podezření
na
distribuci
omamné
1. Jedná se o trestný čin nebo přestupek v případě zletilých a provinění v případě nezletilých. 2. Množství distribuované psychotropní a omamné látky není nijak rozhodující, při bližší specifikaci tohoto protiprávního jednání je pak rozhodnuto kompetentními orgány, zda se jedná o přestupek nebo trestný čin (provinění). 3. V případě důvodného podezření, že ve škole došlo k distribuci omamných a psychotropních látek, musí o této skutečnosti vyrozumět místně příslušné oddělení Policie ČR. 4. Jestliže se tohoto důvodného protiprávního jednání dopustil nezletilý žák nebo toto jednání bylo namířeno proti nezletilému žáku, vyrozumí škola také zákonného zástupce a orgán sociálně-právní ochrany dětí obce s rozšířenou působností. 5. Pokud je distribuovaná látka zadržena, postupuje se podle výše uvedených postupů manipulace s podezřelou látkou.
1.3.4 Nedrogové závislosti Mechanismus účinků nedrogových závislostí je podobný jako u drogových závislostí. Primárně nepoškozují tělo člověka v důsledku intoxikace či způsobu aplikace drogy, mají však fatální dopady na život člověka, na jeho psychiku, jeho sociální vztahy a vazby apod. Závislí jedinci mají sníženou schopnost sebeovládání ve vztahu k vyhledávání kontaktu s objektem závislosti. Tato závislost postupně začíná organizovat život jedince, pokud dojde k přerušení kontaktu s předmětem závislosti, může dojít až k fyziologickým projevům (bažení
21 – crawing). Oběť závislosti svými nutkavými myšlenkami zabíhá k předmětu závislosti i v situacích, kdy vykonává jinou činnost, nedokáže se od předmětu závislosti odpoutat. Jedinec zažívá stavy „denního snění“ (přítomnost fantazií o předmětu závislosti), preferuje vztah s objektem závislosti před jinými vztahy a jevy, postupně ztrácí reálné hranice mezi reálným životem a bytím jedince ve vztahu k závislosti. V situaci, kdy nemá možnost vztahu s předmětem závislosti, se u něho objevují negativní prožitky, jako např. neklid, podrážděnost, úzkost, rozlady, beznaděj, deprese, prázdnota, sebelítost, strach, pocit neúplnosti, bezcennosti apod. Závislosti vztahující se k informačním technologiím: V současné době zažíváme pokračující expanzi informačních technologií do domácností (kompaktní sestavy a rozvoj softwarových multimediálních aplikací – programy, pořady, propojení přístrojů v návaznosti na služby, zdokonalování vzdělávacích či zábavných služeb programů a pořadů). Zároveň zažíváme vysokou dostupnost technologických prostředků v běžném životě i mimo domácnost a zvýšenou potřebu jejich vlastnění. Změn chování závislého jedince by si měli povšimnout především nejbližší rodinní příslušníci, protože spolu žijí v jedné domácnosti, a mají tedy tu největší možnou šanci podchytit rozvoj závislosti. Školské metodiky zatím bohužel nepřišly učitelům na pomoc, jak účinně naplňovat především primární prevenci této závislosti, o které se tvrdí, že v budoucnu tato „droga“ nahradí ty stávající chemické (http://www.pppvy.cz/boskovice/download/zavislost_na_internetu.doc) Závislost na osobním počítači vede k fyzickým, psychickým a sociálním potížím. Z fyzických potíží, které mohou vést až k poškození zdraví, lze uvést např. častý pocit chladných prstů, který může vést až k brnění či křečím, poškození páteře, poškození a oslabení nosného a pohybového aparátu, zkrácení šlach, úbytek svaloviny, poškození zraku, zvyšuje se riziko epileptických záchvatů. Často se mohou objevovat potíže se soustředěností či pozorností. U nejmladších závislých může docházet i k poklesu intelektu. V sociální oblasti se počítač pro většinu závislých stává náhradou běžné komunikace, často dochází ke snížení či omezení slovní zásoby, omezuje se schopnost vyjadřovat své emocionální stavy jinak, než prostřednictvím emotikonů. Jedním z projevů této závislosti je netománie, což je závislost na internetu. Nejčastěji se objevuje u osob mezi 20 – 35 lety a jedná se především o psychickou závislost, která je srovnatelná s gamblingem. Internet nabízí relativní anonymitu a možnost přetvoření vlastní identity. Odstraňuje bariéry v komunikaci a nabízí relativně bezproblémové naplnění své potřeby. Tato závislost může vést až ke ztrátě zájmu o osobní kontakt s okolím. Velmi často se toto projevuje ve virtuálním světě, jako jsou chatové programy, burzy, online okruhy, aukce, nakupování, pornografie, počítačové hry apod. Tento typ závislosti může jedince přivést k obsedantním myšlenkám, snižuje jeho sebekontrolu, zvyšuje jeho neschopnost přerušit práci, později se objevuje patologické prožívání, které může vést až k prolínání vnímání virtuálního světa s tím reálným. Komunikace, která probíhá prostřednictvím internetu, je zbavená velmi důležité složky běžné komunikace, a to neverbální komunikace, která hraje důležitější složku než samotná komunikace verbální (slovní). Emocionální stav uživatele bývá omezen na vyjádření prostřednictvím emotikonů. V této nepřímé komunikaci se uživatel soustředí více na sebe díky sníženému objemu sociálních vlivů. Pro uživatele internetu se postupně stává tato komunikace jako jediná přijatelná, neboť mu poskytuje
22 relativní bezpečí a intimitu domova, není vystaven stresorům přímé komunikace. Závislého uživatele poznáme i podle specifičnosti jeho jazyka a jeho typu vyjadřovacích komunikačních prostředků, často totiž používá zkratky nebo soubory znaků převzaté především z angličtiny, nepřesného zápisu s nedodržováním diakritiky a velkých a malých písmen, často zdůrazňuje vykřičníky apod. Projevy závislosti na internetu: nutkavá potřeba neustále prohlížet svou e-mailovou poštu nutkavá potřeba bez cíle listovat nabídkami jednotlivých serverů vtíravé myšlenky o internetu ve chvílích, kdy se zabývá jinými aktivitami v blízkosti počítače vzniká bezdůvodná potřeba zapnout jej, připojit se na internet ztráta zájmu o své okolí, omezení činností, které ho dříve uspokojovaly izolace od okolí vědomí, že toto chování je nesprávné a snaha je maskovat upřednostňování virtuálních vztahů před skutečnými snížení sebekontroly při používání internetu neschopnost přerušit práci s internetem Podle odhadů českých psychologů má problém odtrhnout se od internetu až 5% Čechů, kteří ho vyhledávají víc, než je zdrávo. Z výsledků studie provedené Šmahelem (Masarykova univerzita) 2009 vyplývá, že závislost na internetu lze v ČR pozorovat u 3,4% obecné populace, a dalších 3,7% je online závislostním chováním ohroženo. K nejvíce ohroženým skupinám podle nich patří osoby ve věku 12-15let (hodnoty se pohybují kolem 23 %). (http://www.pppvy.cz/boskovice/download/zavislost_na_internetu.doc). Závislost na počítačových hrách je tou největší a nejrozšířenější závislostí mezi dětmi a mladistvými. Hraní počítačových her je závislost založená na činnosti, kterou zprostředkovává počítač. K rizikovým skupinám patří hyperaktivní děti s poruchou pozornosti, děti se sklonem k násilí, mladiství patologičtí hráči, děti s nemocným pohybovým systémem a introvertní jedinci s tendencí zabývat se sebou samým (http://is.muni.cz/th/357880/pedf_b/Bc_prace_final.doc, s. 27) Závislý člověk, častěji muž, ztrácí kontrolu nad svým časem, ztrácí pojem hodnoty peněz, často nedokáže udržet kontrolu sám nad sebou. Většina takto závislých považuje hraní her za určitou formu útěku od veškerých problémů, které mají v reálném životě, a většinou se domnívají, že tato činnost je neškodná. Zvlášť pro děti je přitažlivá ta skutečnost, že se v nich velmi často projektují do hrdiny, který bojuje např. za dobro a dosahuje něčeho, co ve frustrujícím reálném životě prakticky není možné (http://is.muni.cz/th/357880/pedf_b/Bc_prace_final.doc). V souvislostech s hraním počítačových her se objevuje řada rizik, děti mohou být agresivnější a mít násilnické sklony, aniž by toto jednání chápali jako špatné a společensky neakceptovatelné. Ve skutečné situaci předpokládají stejná rizika a následky jako ve světě virtuálních her, což je samozřejmě velmi nebezpečné. Postupně může dojít k vytěsňování běžných denních aktivit, které jedinec před vznikem závislosti měl. U závislých se velmi často projevují komunikační obtíže nejen mezi svými vrstevníky, ale i v rámci nejbližší rodiny.
23 Zkušení hráči se orientují ve velkém množství druhů, žánrů či herních stylů. Obecně se uvádějí tyto styly počítačových her (Zdroj: tamtéž, s. 19):
Interaktivní hry – v hrách tohoto typu je důraz kladen na přemýšlení a hledání souvislostí mezi jednotlivými prvky, na jejich kombinaci a rekonfiguraci; jedná se o scénáře, resp. příběhy, kdy například komunikací s postavami, prostředím, nalezením indicií, hráč řeší logické úkoly a postupuje simulovaným dějem; zpracování her může být jak textové, tak i jako grafická interaktivní hra. Logické hry jsou takové hry, jejich cílem je vyřešit rébus nebo komplikovaný úkol; správně promyslet určitý způsob, jak něčeho dosáhnout, sestrojit nějaký stroj atp.; jejich smyslem není „hraní“, nýbrž „promyšlení“. Akční hry – představují jistou obdobu akčního filmu; námětem her tohoto typu bývá likvidace protivníků; mohou jimi být lidé, nestvůry, stroje atd., přičemž je pro tento styl her charakteristické vidění světa očima simulované postavy; hráč v nich vystupuje v roli hlavního hrdiny; zpravidla je cílem těchto her úspěšně projít územím plným nepřátel, které je zapotřebí zneškodnit; někdy se hráč dostává do situace, kdy musí vyřešit nějaký problém, zpravidla spojený s nalezením určitého kódu nebo klíče, protože jinak nemůže přejít na vyšší úroveň hry; mezi tyto hry řadíme i tzv. soubojové hry; pro tento styl her je charakteristické vidění světa očima simulované postavy. Skokové hry - hry, ve kterých se postava pohybuje „skoky“; při hraní tohoto typu je důležitá rychlost a postřeh; často bývají tyto hry členěny na mnoho „pater“ – každé je o něco obtížnější než předešlé; někdy může dlouho trvat, než hráč najde správnou taktiku skákání, případně se musí v určitém patře konfrontovat se svým soupeřem. Hry se sportovní tématikou. Strategické a taktické hry (například vývoj společnosti, města, zeměkoule) jsou hry, které vyžadují od hráče nejen průnik do logiky systému hry, ale vytváření strategie a taktiky umožňující řídit a rozvíjet často velmi rozsáhlý a složitý komplex prostředí hry; cíl hry bývá různý – můžeme jen doplnit, že zpravidla jím je nepadnout a ubránit se; jako příklad může sloužit RPG hry -jsou hry založené na hraní rolí; hráč v nich putuje fantastickým světem, bojuje, čelí intrikám, spřádá intriky apod.; má však malý vliv na utváření světa hry, protože v nich chybí prvek vzájemné komunikace mezi hráči; zpravidla se jedná o nesmírně rozsáhlé hry, ve kterých hráč objevuje stále nová a nová místa; tyto hry se prakticky nikdy nedají dohrát. Rolovací hry - hry, pro které je typické, že v nich dochází k rolování prostředí kolem postavy (horizontální, vertikální, obousměrné). Další hry: Arkády jsou svým zpracováním předchůdkyněmi akčních her; jejich zpracování je jednodušší, jejich herní svět je omezený, neboť úkolem hráče je kupř. sestřelit všechny nepřátelské rakety. Simulátory – existuje řada simulátorů různého typu – kabina auta, stíhačky, kabiny vesmírné lodi, ponorky, tanku; mezi simulátory se dále řadí simulátory řady sportů; simulovat lze cokoliv, prostředí, ale i chování člověka a podobně – např. hra „Doom 2“ je označována za simulátor pekla. Hra Civilizace - tento styl her se v řadě aspektů překrývá se stylem simulátorů.
24 Rodiče a učitelé by měli vést děti k tomu, jaká pravidla dodržovat, abychom společně předešli těmto závislostem. Z hlediska fyzického zdraví se doporučuje následující: při trávení delšího času na počítači dělůat přestávky, během kterých musíme „protáhnout“ tělo mít oči v dostatečné vzdálenosti od monitoru v případě oční vady a indikovaných brýlí je nutné je využívat při přepisování textů by měla být předloha na úrovni monitoru – možno využívat různé držáky a stojánky je nutné mít kvalitní pracovní židli, na které dodržujeme správnou výšku nastavení (posed po celé sedací ploše, výšku nastavíme tak, že plosky nouhou spočívají na zemi a v kolenou přibližně pravý úhel). Samotná léčba těchto závislostí spadá čistě do rukou odborníků, bývá nejčastěji prováděna dvojí formou, individuální nebo skupinovou, ústavně nebo ambulantně. Důležitou podmínkou účinné léčky je správná motivace závislého.
1.3.5 Příslušnost k módním skupinám a stylům Zvláště u středoškolské mládeže hraje důležitou úlohu úprava zevnějšku. Dospívající se prostřednictvím úpravy zevnějšku a svým oblečením vymezuje vůči svému okolí a chce dát najevo, kým se cítí být. Dochází tím k určité ztrátě individuality a směřování k uniformitě. Existuje velké množství skupin, které se snaží distancovat se od většinového trendu. Svůj nesouhlas s většinovým proudem mohou dávat najevo prostřednictvím symbolů, které většinovým proudem nejsou tolerovány či většinový proud pobuřují. Příslušnost k určité skupině pomáhá v dnešním světě zvládat přechod z užšího rodinného kruhu do širšího světa dospělých. Mladý člověk si v období puberty většinou neuvědomuje, že některé jeho kroky a projevy mohou být právně stíhatelné. Jedná se většinou o propagaci hnutí směřujícího k potlačování práv a svobod občanů (právně viz trestní zákoník). Naše legislativa a zákon hovoří jasně nošení nebo jiná propagace symboliky spojené například s ideologií nacismu a neonacismu na veřejnosti je trestné. O tom, zda došlo k porušení zákona ve smyslu nošení závadové symboliky, rozhoduje soud na základě důkazů předložených policií (včetně odborně zpracovaného posudku). Velkým problémem poslední doby se stává šíření a propagace neonacizmu prostřednictvím internetu. Pomocí virtuální komunikace využívají extrémisté tyto portály jako místa svých schůzek, vytvářejí si své vlastní internetové profily a fotoalba. Všechny tyto služby zpravidla poskytují anonymně, takže jejich trestní stíhání je velmi složité. S propagací neonacismu se můžeme setkat i na samotných webových stránkách, na blogu, na stránkách internetových obchodů, kde se obchoduje s nacisticky zaměřeným oblečením či hudbou. Extremismus v pojetí primární prevence by se měl především zajímat o způsob, jak žáci přijímají hodnoty společnosti. Je potřeba, aby respektovali hodnoty menšin, nejsou-li v rozporu s právními či obecně lidskými normami. Je potřeba, aby si žák uvědomil tenkou hranici, kdy dochází k překročení společenských pravidel a kdy se začíná přiklánět k radikálním či extremistickým názorům. Určitě nechceme v našem školství vychovávat
25 uniformní proud mladých lidí. Jedním ze znaků mladé generace je to, že se snaží odlišovat od většiny, ale paradoxně je to přivádí do různých skupin a hnutí, která po nich uniformitu vyžadují. V rámci primární prevence by měl žák dostat k dispozici přehled různých extremistických skupin a tendencí, se kterými se může aktuálně setkat. Měl by chápat pojem extremismus a být schopen uvědomit si rizika, která v případě příslušnosti k některému z extremistických hnutí, z toho vyplývají. Prevence se nemůže omezit jen na historii těchto hnutí, ale musí aktuálně reagovat na nově vznikající tendence a hnutí. Proto je důležité vštěpovat mladým lidem základy humanity a zcela pravdivě a soustavně je seznamovat s touto problematikou. Chmelík ve své práci rozděluje extremisty do tří skupin. První skupinu tvoří ti, kteří usilují o realizaci vysoce ušlechtilých a humánních ideálů, ale volí k jejich dosažení takové prostředky, které porušují zákon. Druhá skupina se pokouší „slušným“ způsobem prosadit „neslušné“ cíle (příkladem může být vítězství NSDAP v roce 1933). Třetí skupina se snaží o realizaci nelidských a protizákonných idejí protizákonnými a nelidskými způsoby. Nejtypičtějšími projevy pravicového extremismu mladých lidí je rasismus, antisemitismus a nacionalismus a jeho modifikace, jako je nacismus a neonacismus, fašismus a neofašismus. Hlásané myšlenky těchto mladých lidí mají povrchní a jednoduchý obsah, nejsou výsledkem jejich vlastního myšlení a jejich vlastních úvah, ale jsou přebírány heslovitě od dominujících osobností skupiny nebo hnutí. Hlásání těchto myšlenek je spíše fanatismem než argumentací a vlastním názorem. V případě levicového extremismu se často jedná o snahu vytvořit společnost naprosto si rovných lidí (zrušit stát, hierarchické uspořádání společnosti, odstranění ekonomické nerovnosti apod.) a patří sem např. anarchistická a komunistická hnutí. Tyto skupiny jsou více zakotveny v realitě konkrétních společenských a politických podmínek. Punkeři: Punks patří mezi extremistická hnutí nacházející se mimo hnutí skinheads. Vzniklo na přelomu 60. a 70. let 20. století jako reakce na neúspěch filozofie hippies. Punk [pank] je především hudební a životní styl. Můžeme ho označit jako rockový směr vyznačující se jednoduchou hudební technikou a údernými písňovými texty, které vyjadřují skepsi ze současného života, pesimismus, ironii a které chtějí provokovat většinovou společnost. V angličtině slovo punk znamená „výtržník“. Punk nemá žádný jednotný ideový směr, nejrozšířenější postoje jsou odpor vůči nacismu, komunismu, rasové diskriminaci, politice, válčení, globalizaci, konvencím či komerci. Často se v něm objevuje až nihilistický přístup ke společnosti, které lze vyjádřit heslem „NO FUTURE“ (žádná budoucnost). Mnoho punkerů má blízko k anarchismu. Také se lze často setkat s tvrzením, že základem punku je provokace. Hnutí je obecně velmi tolerantní k určitým drogám, hlavně marihuaně. U nás se šíří od poloviny 80. let 20. století především jako protest proti komunistickému režimu a proti oficiálním bigbeatovým kapelám. Do současné doby přetrvává punk jako komerčně modifikovaná hudba pro mladé lidi a jako subkultura mládeže, která se staví proti konzumnímu způsobu života. Je velmi přitažlivý pro rebelující mládež, často je punk chápán jako vyjádření svobody bez hranic přecházející v anarchismus. Punkery poznáme podle způsobu oblékání, kterým chtějí často šokovat, a podle specifických projevů chování především při punkerských koncertech. Typickou součástí oblečení je tzv.
26 křivák, neboli kožená černá bunda doplněná zipy našitými „nakřivo“, kožené vysoké boty, pokud možno okované, řetězy pořízené v železářství, které jsou připevněny na kalhotách – většinou roztrhaných černých džínách. Příslušníci této subkultury často nosí trička s vyobrazením oblíbených punkových kapel. K typickým módním doplňkům patří spínací špendlíky, které jsou napíchány v křiváku, kalhotách, někdy i v ušních boltcích. Dalším poznávacím znamením jsou piercingy, nášivky a nošení tzv. placek. Punkera lze poznat už podle specificky upraveného účesu – tzv. číra. Jedná se o vyčesané a natužené vlasy do jakéhosi hřebenu, vlasy v oblasti spánku a týla jsou vyholeny, někdy do podoby šachovnice. Vlasy mohou být různě obarveny. Sami punkeři tvrdí, že pořizovací cena oblečení a doplňků musí být co nejnižší. Na koncertech poznáte punkera podle typického tance, tzv. poga, který vznikl na konci 70. let jako vzdor proti diskotékové kultuře. Tancuje se hlavně na punkových nebo metalových koncertech. Do Česka pogo přišlo z Velké Británie. Tento tanec nemá žádný pevný řád, tanečníci se při něm řídí svou intuicí. Tancuje se tak, že lidé nejblíže pódiu (v tzv. „kotli“) skáčou, máchají kolem sebe rukama a nohama a narážejí do sebe. Během tance může být provozován stage diving, neboli skákání z pódia do hlediště na připravené ruce ostatních a také crowdsurfing, kdy se člověk nechá na chvíli vynést nad hlavy účastníků koncertu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Pogo) K rizikovým projevům chování punkerů patří především politický extremismus, rasismus, agresivita, alkoholismus, vyšší tolerance k užívání drog a s tím související kriminalita, častý squating, projevy násilného chování a promiskuita. Skinheads: Skinheads je označení pro subkulturu nebo skupinu lidí vyznávající a praktikující určitý životní styl a směr, jehož kořeny sahají až na Jamajku do 50. let 20. století. Jamajští přistěhovalci se vlivem nezaměstnanosti přesouvali do Velké Británie, kde se společně s Britskou dělnickou třídou střetávali v tzv. tančírnách. Jamajčani společně s Britskou pracující třídou se tak začali formovat v první předchůdce skinheads. Tito příslušníci neměli žádné politické cíle, jednalo se spíše o návštěvníky koncertů, kteří se snažili odlišit od bohaté části populace. Skinheads v počátku nebyly nijak politicky orientovaní, avšak v pozdějším vývoji subkultury se objevují dnes známé odnože, jakož např. neonacisté nebo levicově orientovaní RASH skins. V původní britské skinheadské subkultuře byl pěstován kult mužnosti, násilí a patriotismu, zdůrazňován byl také dělnický původ. Postupně začali být hlavním terčem skinheadského násilí barevní imigranti do Velké Británie. J. Chmelík uvádí tři faktory společenských příčin vzniku hnutí skinheads:
Faktor úspěchu: Skinheadi jsou tvořeni lidmi, kteří jsou neúspěšní nebo nemají šanci normálním způsobem dosáhnout pozornosti a úspěchu ve společnosti. Faktor nejistoty: Kdo trpí nedostatkem sociálního zapojení, hledá cesty, jak tento handicap kompenzovat; proto hledá zapojení v nových pospolitostech. Faktor absence náležení: Sociální nejistota, pocit neúspěšnosti a tápání ve společnosti, absence náležení k elitě a anonymita ve společnosti jsou rozhodujícími faktory, které vedou zejména mladou populaci k vytváření extrémistických hnutí.
27 Typickým poznávacím znakem se stala vyholená hlava a oblečení, které se skládá z tzv. „těžkých“ bot (např. značky Dr. Martens), případně pracovních bot s okovanou špičkou, jaké nosili dělníci v docích, vojenské letecké bundy (tzv. „bombery“) nebo tzv. Harringtony, džíny a kšandy přes košile či polokošile značky Ben Sherman nebo Fred Perry. V Československu se skinheads začínají výrazněji projevovat až po roce 1989. Subkultura skinheads se formovala hlavně na koncertech skinheadské kapely Orlík na přelomu 80. - 90. let 20. století. Proudy ve skinheadské subkultuře: Do dnešní doby došlo k rozštěpení skinheadské subkultury na několik proudů a v českém prostředí je často dáváme do souvislosti s pravicovým extremismem, část skinheads je zařaditelná do oblasti levicového extremismu. Typologie skinnheads je poměrně obtížná ne zcela jednoznačná: Tradicionalističtí skinheads -původní skinheads byli mladí lidé vyznávající určitý druh hudby (Převážně Ska a Reggae dále i třeba Oi!, Punk nebo Hardcore), životního stylu a odmítající myšlenky rasismu a nacismu. Původní skinheads byli nepolitičtí. Ženské příslušnice této subkultury se nazývají tzv. renees. Navazují na původní kult konce 60. let 20. století, který byl charakterizován pouze uniformitou, rvačkami, alkoholem a fotbalem. Jejich symbolikou je číslo „69“, populární je logo s trojským válečníkem. Bohemia Hamer Skins (B. H. S.) – tato skupina má kolem 500 – 800 členů (podle Chmelíka) ve věku 20 až 25 let. Jde o konspirativní, vojensky organizovanou českou pobočku nadnárodní skupiny, která vznikla v USA v roce 1986. Výběr nových členů podléhá přísné kontrole a v jejím vedení se uplatňuje vůdcovský princip. Tato skupina se hlásí k nacismu, nazývají se sami „rytíři bílé rasy“. Částečně u nich lze vysledovat znaky náboženské sekty, vzývají pohanské bohy keltské mytologie, např. boha Odina. Jako svůj symbol používají zkřížená kladiva jako vyjádření „bílé“ dělnické třídy. Členové se řídí dvaceti základními povinnostmi a zákazy, mezi něž patří např. zákaz užívání drog, povinnost legálního držení zbraně, povinnost fyzické zdatnosti a z toho vyplývající cvičení, dalšími příkazy jsou např.: mluv co nejméně, buď ostražitý atd. Jejich základní motto: „Spojuje nás idea nacionálního socialismu a boj za deset slov: My musíme chránit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí! Bojujeme o přežití a holou existenci bílé rasy! Naše ideály jsou čisté a přímé jako naše árijské srdce! Hamer Skins nebudou mít nikdy nic společného s politickou stranou! Z uvedeného motta jasně vyplývá jejich společenská nebezpečnost zvláště v dnešní době, kdy jsme svědky rasově motivovaných protestů. Blood and Honour (B a H) – v překladu Krev a čest, tato skupina vznikla ve Velké Británii, myšlenkově je velmi podobná Hamer Skins, hájí ideu nacismu a zároveň přebírá myšlenky amerického Ku-klux-klanu. White Arian Resistence (W. A. R.) – lze přeložit jako Bílý árijský odpor, jedná se o mezinárodní teroristickou extremistickou organizaci, která otevřeně mluví o rasové válce, která je podle nich neodvratná. Připravují své členy pro pouliční boj, shromažďují zbraně.
28 Příznivci tohoto fašistického proudu jsou inspirováni italským fašistou B.Mussollinim a v Čechách dále českým představitelem fašistického hnutí 20 a 30. let 20. století R. Gajdou. Skinheads Against Raciol Prejudice (S. H. A. R. P.) – tento ultralevicový směr vznikl v roce 1986 v USA a sami se zpočátku vymezili jako skinheads proti rasovým předsudkům a fašismu uvnitř svého hnutí. Myšlenky tohoto proudu se šíří především pomocí populárních hudebních skupin. V současné době jde o nejsilnější frakci skinů na světě, v České republice působí asi od roku 1995. Toto hnutí u nás má také svou symboliku – členové si často nechávají vytetovat zkratku hnutí, tuto zkratku mají vystříhanou ve vlasech, na triku používají symboliku přeškrtnutého černého hákového kříže s nápisem „GEGEN NAZIS“. Red Skins – nejradikálnější a nejnebezpečnější proud skinheadské subkultury. Vyznávají marxistické ideologie, např. stalinismus, maoismus, trockismus apod. Připravují a provádějí fyzické útoky na ultrapravicové skinheady. Typickým poznávacím znamením jsou rudé atributy a doplňky, např. červené martinsky, bombery, basebalové čepice „Redskins“. Wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Skinhead#Skinheads_.281967-1971.29)uvádí další proudy: RASH (Red and Anarchist Skinheads) - vznikli v USA roku 1992 jako protipól neonacistickým skinheadům. Jsou proti rasismu a fašismu. Jedná se o stoupence levice převážně anarchismu a komunismu. Jejich heslem je ,,Svoboda, rovnost, solidarita“. Přestože některé zahraniční RASH skupiny oslavují bolševismus a jeho vůdčí osobnosti, čeští RASH se od minulého režimu distancují. Někteří příznivci tohoto hnutí přešli k Red Skins. White Power Skinheads - příslušníci krajní pravice, kteří se odštěpili z původních skinheads a zcela obrátili prvotní myšlenky. Jedná se o vysoce politicky aktivní skupinu, která hlásá rasovou nesnášenlivost, myšlenky nacismu a netoleranci. Jedním z jejich idolů je kupříkladu Rudolf Hess. Kališníci - jsou typicky českou odnoží skinheads, k níž se na počátku 90. let 20. století hlásilo více než 5000 členů a z počátku často byli ztotožňováni s punkery. Orientují se na vypjatý nacionalismus, za svého nepřítele považují příliv cizinců, romské etnikum apod. Jejich hudba byla tvořena kapelami jako Orlík, Hubert Macháně či Tři sestry, později např. Patria. Někteří příslušníci antirasistických proudů skinheads dnes vystupují proti neonacistům, kteří z jejich subkultury vzešli, a pokoušejí se o to, aby nebyl příslušník subkultury skinheads pokládán za neonacistu, kterým ještě ze samotné podstaty své příslušnosti ke skinheads zdaleka být nemusí. Nošením určitých symbolů se rasističtí skinheads mohou dopustit trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka a vystavit se tak trestu nepodmíněného odnětí svobody až na pět, resp. osm let, to v případě, že spáchají takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem. Tresty obecně prospěšných prací, peněžité tresty, uložení určitých omezení či povinností jsou však využívány zcela běžně. Aby mohl být nositel či ten, kdo užije symbol jako součást textů, stíhán, musí být splněny dvě základní podmínky. Zaprvé symbol musí být
29 nošen veřejně, zadruhé musí jít o takový symbol, který je schopen získat příznivce, posílit hnutí nebo rozšířit jeho vliv. Symbol je nošen veřejně, je-li nošen před nejméně dvěma lidmi. Mezi zneužívané symboly, které jsou s oblibou využívány, patří např. keltský kříž, který samostatně nepředstavuje podporu fašismu nebo nacismu a někdy se zástupně používá místo svastiky a oregon (triskele), znak rasistické organizace působící v Jihoafrické republice podílejícího se na politice apartheidu, v současnosti je velmi oblíbený mezi rasistickými skinheady. Symbolika čísel musí být vykládána v souvislosti s prostředím, kde jsou dané číslice používány. V podání neonacistů a rasistických skinheads číslo zpravidla představuje pořadí písmena v abecedě, typicky se jedná o čísla 18 (AH - Adolf Hitler), 88 (HH – Heil Hitler), 28 (BH - Blood and Honour, krev a čest). Dále je s oblibou používáno číslo 14, počet slov anglické věty (We must secure the existence of our people and a future for white children)3, resp. číslo 10 (My musíme chránit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí). Čísla 311 nebo 33/6 odkazují na Ku-Klux-Klan, 4/20 na narozeniny Adolfa Hitlera, 23 – W jako třiadvacáté písmeno abecedy symbolizuje slovo „white“ (bílý). Neonacisté a nacionalisté užívají řadu sloganů a hesel. Některé z nich jsou rasistické, jiné jsou používány symbolicky. Hesla jsou v podobě nášivek či potisků nošena jako vnější označení příslušnosti k určité neonacistické skupině nebo jako vyjádření sympatií s ideologií nacismu a fašismu. Jednotlivá zástupná hesla jsou připojována za tištěná nebo internetem šířená prohlášení. Běžně jsou hesla skandována na demonstracích neonacistických organizací nebo na koncertech. Koncem 90. let byla díky státní represi otevřeně rasistická a nacistická hesla vystřídána symbolickými slogany a zkratkami. Nejčastěji se používají zkratky RAHOWA (Racial Holy War, rasová svatá válka, původně heslo americké neonacistické organizace, později se zkratka začala užívat v neonacistických kruzích jako kódované heslo a výzva k rasovému násilí). Další užívanou zkratkou je BaH (Blood and Honour, krev a čest, v době 2. světové války užívaly toto heslo jednotky SS). Ve výčtu neonacistických zkratek se dále objevuj í zkratky BHS, ISD, POW, ZOG, ACAB4, atd. Odkazem na přední postavy nacismu, fašismu, neonacismu nebo White Power hudební scény dochází k personifikaci jednotlivých sloganů, nejčastěji se jedná o jména Rudolfa Hesse, Iana Stuarta (zpěvák white power skupiny Skrewdriver, který v roce 1987 založil neonacistickou organizaci Blood and Honour), Vlastimila Pechance (je rasistický skinhead, odsouzen v roce 2003 za vraždu Roma Oty Absolona k 17letů nepodmíněného trestu. Současní příznivci neonacismu se v současné době neoblékají pouze do tradičních bomberů a martensek. Oblékají se daleko méně nápadněji a na svých oděvech nosí různé nášivky nebo upřednostňují určité oděvní značky, mezi něž patří slovenská firma „Eighty-Eight“, což znamená číslo osmdesát osm a slouží jako kryptogram (viz výše). Další oblíbenou značkou je „Thor Steinar“, která čelila v minulých letech obvinění ze šíření nacistické ideologie, nicméně výrobky této firmy lze na našem území legálně nakoupit. Název značky je tvořen v překladu slovy Thor, což je mytologický severský bůh války, a příjmením válečného německého nacistického generála. V minulých letech firma změnila své logo, který je nenápadné a skládá se ze znaku X a dvou teček, má však význam z hlediska výkladu germánského runového písma. V současné době však užívá i logo původní. U nás je jakousi nápodobou značka
30 „Nibelung“ a za českou kopii Thor Steinar lze považovat značku „Stormbringer“. Stále větší popularitu v neonacistických spolcích získává značka „Dobermann Streetware“ Hooligans: Hooligans (počeštěný tvar „chuligáni“) je dnešní označení pro radikální (především fotbalové) fanoušky. Svůj původ má v Anglii, kde původně označovalo výtržníky a gangy obecně, původ samotného slova je vysvětlován více způsoby (buď z irského Hooley, označující divokost, ze jména stejnojmenného gangu, a konečně dle rodiny Hooliganů, která proslula svým terorem v Londýně). Smyslem hooliganských skupin často nebývá klasické fandění svým klubům, respektive je toto fandění přeneseno do zcela jiných sfér, kdy „zápas“ v pojetí hooligans skupin není samotné utkání, ale bitka mezi gangy soupeřících sportovních týmů. Často je označována jako tzv. „Třetí poločas“ sportovního utkání. Často se tedy může stát, že jednotlivé hooligans skupiny ani na zápas nedorazí a své „utkání“ realizují zcela mimo čas sportovního klání. Smyslem hooliganských skupin často nebývá klasické fandění svým klubům, respektive je toto fandění přeneseno do zcela jiných sfér, kdy „zápas“ v pojetí hooligans skupin není samotné utkání, ale bitka mezi gangy soupeřících sportovních týmů. Často je označována jako tzv. „Třetí poločas“ sportovního utkání. Často se tedy může stát, že jednotlivé hooligans skupiny ani na zápas nedorazí a své „utkání“ realizují zcela mimo čas sportovního klání. K dřívějším bitkám a výtržnostem přímo na stadionech se tak v poslední době přidaly smluvené srazy znepřátelených skupin, které se, především z důvodu utajení před policií, konají mimo stadion a paradoxně tak vzniká jakýsi „sport“ ve sportu, ve kterém jsou soupeři předem domluveni nejen na místě, ale často i na počtu účastníků, formách boje (beze zbraní, bez dokopávání ležících rváčů atp.). Je pochopitelné, že veřejností a policií je činnost hooligans skupin chápána jako vysoce riziková, ačkoliv mnoho členů hooligans skupin bere za protivníky čistě jen jiné gangy a mezi „normálními“ fanoušky výtržnosti nevyvolává. Struktura hooligans gangů je podobná gangům pouličním či menším organizovaným skupinám prakticky čehokoliv. Tj. jasně určené vedení (staří či zakládající členové gangu) společně s již nějakou dobu fungujícím jádrem, doplněné „náborem“ mladých sympatizantů. Tak může skupina fungovat i několik let, neboť odcházející, či „vysloužilí“ členové jsou nahrazování stále novými. Kvůli drobným názorovým rozporům, či jen kvůli tomu, z jakého prostředí vznikají, je obvyklé, že k jednomu klubu se hlásí hned několik hooliganských skupin, které spolu v drtivé většině spolupracují a navenek vystupují jako jeden celek „reprezentující“ svůj klub. Další možností je, že se spojí i dva různé celky z jiných sportovních klubů do tzv. „koalice“, a společně bojují proti třetí straně, která je reprezentována buď nenáviděným klubem, či jinou koalicí. Je běžné, že celky v koalici se poté utkají při měření sil svých vlastních klubů. Z fotbalového chuligánství se tak stal velký fenomén, jednotlivá uskupení mohou být vysoce organizována, mezi (i znepřátelenými) tábory funguje jakási diplomacie, existují různé pakty o neútočení - smíry - nebo dokonce tzv. družby, často na mezinárodní úrovni (v Česku především s hooligans z Polska a Slovenska), kdy se družební kluby vzájemně podporují při rvačkách, vychází řada časopisů a zinů, existuje nepřeberné množství internetových stránek, ať přímo jednotlivých skupin, či jen stránek na toto téma, jednotlivé tábory si sdělují reporty z proběhlých bitek a existuje
31 i žebříček klubů na téma chuligánství. Ač se to může zdát paradoxní, existují i určitá nepsaná pravidla, která jen dokazují organizovanost a domluvu mezi skupinami namísto náhodného chuligánství. Jedná se především o chování před policií, vyznávání "fair-play" v boji, někteří chuligáni též považují za prohřešek napadání normálních fanoušků, či útěk z boje (či před jeho zahájením). O tom, že je fotbalové chuligánství plné paradoxů, svědčí i to, že mezi rváči je nemalé procento vysokoškolsky vzdělaných či pracovně úspěšných lidí a zároveň i plno těch, pro které jsou rvačky jediným životním cílem. Hooligans můžeme identifikovat podle některých symbolů, jakými je např. sig-rune nebo keltský kříž, seřazení hooligans při zápasu do hákového kříže, křičení v osmdesáté osmé minutě zápasu („osm osmdesát osm“ = odkaz k zakódovanému pozdravu „Heil Hitler“) anebo „hajlování“. Z hlediska vizáže je nelze jednoznačně rozpoznat, někdy nosí podobné oblečení jako skinheads, nejčastěji však nosí pohodlné sportovní oblečení, nejoblíbenější značkou je UMBRO. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hooligans) Hiphopová subkultura: Subkultura hip hop vyjadřuje především životní styl mládeže, který zahrnuje zejména hudební vyjádření – MCing (rapová hudba), Ding (mixování hudby), beatbox (vytváření zvuku pomocí úst), výtvarné vyjádření – graffiti a taneční vyjádření – breakdance. V devadesátých letech 20. století se do hiphopových textů také dostalo téma násilí, drog a gangů. Hip hop bývá často také propojen se snowboardingem či skatebordingem. Typickým znakem je komunikace prostřednictvím vulgárního slangu. Poznat se dají i podle automobilů se speciálně upravenými tlumiči. Typickým oblečení hiphoperů je oblečení větší o několik čísel, basketbalový dres sahající pod kolena, kšiltovka otočená 45 stupňů doprava, šátek nebo bandana pod čepicí, volné džíny, které visí na bocích a shrnují se na kotnících. Příslušníci této subkultury často nosí velurové teplákové soupravy, nezavázané tenisky adidas nebo Timberland. K oblíbeným doplňkům patří šperky, nejlépe ze zlata s diamanty, náramky, náhrdelníky, řetězy s kříži, hodinky obkládané diamanty, brilianty v zubech, vzhledem k finanční náročnosti vše bývá z náhradních levných kovů a dalších náhražek. První česká hip hopová skladba charakteristická rytmickým mluvením do hudebního podkladu se u nás objevila v roce 1984, masivní rozvoj pak zažívá od poloviny 90. let 20. století zásluhou skupiny Chaos, která šokovala svými vulgarismy v textech a oslovila početnou skupinu znuděné a oficiální kulturou znechucené mládeže. V současné době u nás vychází kultovní hip hopový časopis BBARÁK, jehož šéfredaktor vystupuje pod přezdívkou „Afro“. Příznivci hip hopu považují tento proud za pouliční kulturu mladých lidí ve městě a uznávají její čtyři základní elementy (viz výše rap, Ding, graffiti a breakdance). Hip hop je ve vysoké míře zastoupen na internetu – najdeme tak desítky stránek věnovaných graffiti – od prezentace vlastních výtvorů po mezinárodní prezentace nejoceňovanějších děl; stránky věnující se rapu a breakdance nebo desítky internetových obchodů, které nabízejí veškeré zboží dotýkající se hip hopu. Rap a graffiti jsou u nás prezentovány v několika časopisech, v televizi – např. na TV Óčko v pořadu 5. element nebo v Českém rozhlase v pořadu To Da Beat Yo! (Zdroj: http://is.muni.cz/th/273563/fss_b/BP_Marketa_Kucerova_final.doc)
32
K nejviditelnějším rizikovým projevům v subkultuře hip hop patří graffiti. Zvlášť vhodné prostředí k vyjádření svých nespokojených názorů vidí hiphopeři v městském prostředí. Tvůrci graffiti, kreslí-li na veřejné nebo soukromé majetky, se dopouštějí porušení zákona – od přestupku až po trestný čin. Většinou se jedná o trestný čin poškozování cizí věci. Existují však místa, která městské úřady vymezují pro legální tvorbu. Dost často však vyznavači grafitti tato místa neuznávají jako dostatečně adrenalinová a tato místa bojkotují. Většina tvůrců jsou anonymní osoby, kdy jedinou informací o nich je jejich dílo pod smyšlenou přezdívkou, sami mezi sebou se však dokáží identifikovat a podle specifických znaků je zčásti dokáže identifikovat i represivní složka. Graffiti je charakteristické svou pestrostí projevů, často obsahují jisté poselství a myšlenku, objevují se i šifry. Tvůrci graffiti vnímají své dílo jako neidentifikovatelné pro ostatní populaci a dodává jim pocit nadřazenosti či pocit moci nad nimi. Může vyjadřovat jakési soupeření o prostor v přehuštěných městských aglomeracích, můžeme je chápat jako „označení prostoru“, které má vidět co nejvíce lidí, ale je pro ně nesrozumitelné. Jak ve své práci uvádí M. Kučerová (tamtéž), středem zájmu se tak stávají exponovaná místa, kterými bývají například dopravní uzly – zastávky městské hromadné dopravy, nádraží, městský mobiliář, dopravní prostředky, podchody, mosty nebo objekty s nedořešenými majetkovými vztahy, objekty v dezolátním stavu a podobně. Vzhledem k nelegálnosti počínání writerů, právě na tato exponovaná místa je nejsložitější své dílo umístit, takže ten, kterému se to podaří, sklízí obdiv a respekt ostatních tvůrců. Zároveň tvůrci svádí boj s vlastníky prostoru, pro něž je často nejúčinnější zbraní v boji proti graffiti okamžité odstranění výtvorů z jejich majetku. Odstraňování maleb je však pro vlastníky prostoru velmi finančně náročné, takže boj předem vzdávají za cenu neestetičnosti svého majetku. V rozmístění graffiti ve městě hraje roli i jeho majetkové uspořádání. Záleží na tom, které majetky jsou soukromé a které veřejné. Při prostém pozorování umístění graffiti děl si můžeme odvodit skutečnost, že více jich najdeme na veřejných statcích než na soukromých. Dalším rizikovým projevem subkultury hip hop je náchylnost k užívání návykových látek, především drog. Nebrání se ani používání násilí vůči většinové společnosti, někdy jsou zapojeni do sítě organizovaného zločinu. Jistým problémem je i častější výskyt promiskuity. Z hlediska vývojových trendů hiphopová subkultura vykazuje trend antirasismu a antifašismu, jenž je přítomný jak v textech, tak projevech nejvýznačnějších představitelů hiphopové subkultury. S těmi rysy se už méně setkáváme v hip hopu za našimi hranicemi, a proto to můžeme chápat jako specifický znak českého hip hopu. Gothická subkultura: Tato subkultura vzniká na počátku 80. let 20. století, kdy se v hudebním světě dostává do popředí gothick rock jako jedno odvětví post-punku. Termín gothic se začal nejdříve užívat k označení hudebního stylu, vyzdvihuje krajní emoce, kultovními motivy je prostředí hřbitovů, zchátralých kostelů a kaplí, upíři, noční děsi. Oceňují vše, co je určitým způsobem bizarní, temné a šokující. V prostředí gothic se téměř nevyskytují drogy, je zde však masivní konzumace alkoholu. Často se v tomto prostředí pohybují lidé, kteří měli buď přímou nebo
33 nepřímou zkušenost s pokusem o vraždu. Je přitažlivé pro jedince trpícími depresemi či duševním strádáním, umožňuje jim výrazně individuálním způsobem ventilovat své sebevyjádření a má pro ně určitý terapeutický potenciál. V českém prostředí se gotici často ztotožňují s metalovou hudbou, díky tomu inklinují k satanismu. Ovšem neznamená to, že zájem gotiků o okultismus, duchovno, vampyrismus, nadpřirozeno, zvýšený zájem o smrt apod., je automaticky přiřazuje k satanismu. Gothiky poznáme podle stylu oblékání. Společným znakem všech skupin gothic je dominantní černá barva. Je nejčastější barvou oblečení a doplňků, v líčení kontrastují černé oční linky, stíny, rtěnky a krvavě červené nebo černé laky s používáním světlého make-upu. Gothic mají rádi věci, které většinovou společnost šokují, oblékání a vizáž tomu jen napomáhá. Goths si často barví vlasy na černo nebo červeno. Rovněž není netypické barvení vlasů na velmi světlou blond a používání příčesků v křiklavých barvách. Mnoho gothiků vnímá vlastní tělo jako formu sebeprezentace, vyjádření svých pocitů. Gothický styl je mnohdy o potlačení pohlavnosti a narušení ustálených představ muže. Mnozí muži se proto nevyhýbají androgynií vizáži zahrnující líčení očí, lakování nehtů nebo nošení sukní. Gothická garderoba zahrnuje těsné korzety, krajky, rukavice, dlouhé sukně. Dekadentní vzhled podtrhují síťované punčochy, někdy záměrně roztržené. Mnoho goths se rádo halí do dlouhých kožených plášťů. Na nohách mají nezřídka výraznou obuv tzv. martinsky nebo New Rock s masivní podrážkou. Někteří goths nosí latex a věci související s „bondage“. Mezi oblíbené doplňky Goths patří náboženské symboly, jako je křesťanský kříž, růženec, egyptský ankh, keltské a pohanské symboly, pentagramy, atd. Rádi nosí výrazné opasky s kovovými pyramidami, kožené náramky a nátepníky, nebo fetish obojky, pentagramy, šperky v úpravě kostlivců či lebek. Své tělo si s oblibou „zdobí“ množstvím piercingu a tetování. Kvůli image, která je postavena na odporu vůči většinovému smýšlení, se ke gotikům váží mylné sociální stereotypy a mýty spředené ze strachu a podezírání z morbidních skutků. Většinou však mají gothikové tendenci chovat se nenásilně, pacifisticky, pasivně a tolerantně. Gothická hudba vykazuje určité znaky: Hudba má specifickou atmosféru. Může nahánět hrůzu, nebo vzbuzovat pocity melancholie, nostalgie či smutku. Někdy vytváří neobvyklý „surrealistický“ zvuk. Texty písní často pracují se záhadnými, strašidelnými či groteskními, ale i snovými a mystickými motivy. V gothických písních se často zpívá o samotě, smrti a depresi, ale také o lásce, přátelství, nebo o smyslu života. Někdy je také čerpáno z gothické literatury zahrnující témata vampýrská a hororová. Vzhled členů hudebních skupin, které hudbu produkují, většinou vypadá „gothicky“. Často používají hodně černé barvy. Gothická skupina většinou sama tvrdí, že hraje gothickou hudbu. Na turné jezdí z jinými gothickými skupinami. Jejich hudbu je možné najít na gothických hudebních kompilacích. Skupina je označována na hudebním trhu jako „gothická“ (vydavateli, novináři). Tohoto jevu bývá i zneužíváno ke komerčním účelům. Hudbu produkovanou těmito skupinami poslouchají lidé, kteří sami sebe nazývají gothiky. Gothic styl pronikl i do literatury a filmu. Gothická subkultura nikdy nehlásala žádný politický program, zdůrazňuje téměř nedotknutelnou individualitu jedince, není jasně
34 vymezena ani přesně ohraničena. Gothická literatura se inspirovala romantismem a středověkou gotikou. Ta gothiky fascinuje převážně svou temnou stránkou, k níž patří vampyrismus, čarodějnické procesy azvrácené činy šlechty (Elizabeth Bathoryová, Čachtická paní) a nebo Nostradamova proroctví. Těmto vizím odpovídá žánr tzv. gothického románu, jenž jako první ustanovil Horace Walpole knihou Otrantský Zámek, která poprvé vyšla v roce 1976. Gothický román ovlivnil soudobý literární a filmový horor takovými prvky, jako jsou hřbitovy, zříceniny hradů a kostelů, duchové, vampýři, noční můry, prokleté rody, pohřbení zaživa a melodramatické intriky. Kultovními romány, který přímo ovlivnily gothickou kulturu byly Hrabě Drákula od Brama Stokera a Frankenstein od Marry Shelley. Ze světových autorů si Gothici oblíbili díla renesančního Danta, verše Villonovy, prokleté básníky Baudelaira, Verlaina, Rimbauda, díla literárního romantismu, a to především práce Byronovy, nebo poezii Schelleyho. Kultovní jsou také povídky Edgara Allana Poea. Z oblasti kritického realismu mnoho goths uznává a čte romány Dostojevského a Tolstého. Z české literatury goths přitahuje Máchova poezie nebo Kafkovy romány. Gothici rádi čtou a diskutují Nietzscheho, Sartra, Camuse nebo Orwella. K subkultuře goths neodmyslitelně patří žánr scifi-fantasy horor. Velmi významnou autorkou, která ovlivnila britské gothické hnutí je Anne Rice píšící především vampýrské romány. Rovněž Howard Phillips Lovecraft patří ke gothiky čteným autorům hororových knih. Ze současných autorů jsou mezi goths oblíbené hororové romány Stephena Kinga nebo Clivea Barkera. Mnoho goths si oblíbilo scifi literaturu cyberpunku a s ní spojené autory jako jsou Philip K. Dick, William Gibson či Neal Stephenson, dále pak autoři sci-fi. Nezanedbatelným žánrem patřícím do gothické literatury je též kreslený komiks. Snad nejznámější je slavný příběh od spisovatele Jamese O'Barra The Crow (Vrána) vydaný roku 1989, podle kterého byl v roce 1994 natočen kultovní gothický film. Film je nedílnou součástí gothické kultury, protože je zde obrazem ztvárněna symbolika, která gothiky všude obklopuje. Filmovou ikonou se stala postava hraběte Drákuly.Goths mají rádi němé filmy, jako je Nosferatu the Vampyre nebo Kabinet Doktora Caligariho. Spojení hororu a gothiky bylo na počátcích hnutí vykresleno v upírském filmu The Hunger (Hlad) z roku 1983, v němž sehrál titulní roli David Bowie. Dalo by se říct, že temnotu goths vyvažuje groteskní černý a poněkud morbidní humor, reprezentovaný například filmem Adamsova rodina. Typickým novodobým goth filmem je hororový snímek The Crow (Vrána) z roku 1994. (Zdroj: http://www.multikulti.sk/dok/subkultury/gothic_studie.pdf) K rizikovým projevům chování subkultury gothic patří především sebepoškozování, které se objevuje ve zvýšené míře v období dospívání. Vzhledem k oblíbenosti sociálních sítí mezi mladými velmi často dávají ostatním k dispozici své osobní zpovědi. Toto téma zmiňují často i v podobě článků na svém blogu. Mezi nejčastější způsoby sebepoškozujícího jednání řadí většina autorů řezání, pálení se (dvě nejčastější formy vůbec), předávkování léky, bití sebe sama, úmyslné narážení do věcí, vytrhávání vlasů a řas, škrábání, inhalace škodlivých látek, polykání předmětů, způsobování modřin, lámání kostí a další. V rámci pořezávání se někteří používají, vzhledem k nejvyšší rožířenosti, označení „syndrompořezávaného zápěstí“. Jde zřejmě o nejrozšířenější formu sebepoškozování. (http://e-psycholog.eu/pdf/cernaetal.pdf) Dalším rizikovým faktorem je suicidální chování, které patří k nejzávažnějším projevům autoagrese a může skončit dokonanou sebevraždou, nebo zahrnuje nápady, fantazie, myšlenky, výroky, které nemusí vést k sebevraždě a je projevem depresivního i agresivního
35 charakteru. Sebevraždy ve věkové skupině 15 – 24 let bývají podle dostupné literatury uváděny jako druhá nejčastější příčina smrti. Subkultura gothic s sebou ve vyšší míře přináší riziko zapojení do různých sekt, oblibu ve vampyrismu a okultismu. Subkultura EMO: EMO je slangový americký výraz pro označení zpočátku hudebního, později životního stylu a subkultury současné mládeže. Počátky používání tohoto pojmu spadají do poloviny 80. let minulého století, kdy se někteří fanoušci americké hudební skupiny „Rites of Spring“ začali označovat jako „EMO“, a to zejména z důvodu emocí, které tato skupina projevovala na svých vystoupeních. Vznik stylu EMO je ale i výsledkem zklamání z „amerického snu“, které mládež přivádělo k apatii, ignoranci, beznaději, možná až k ztrátě víry v budoucnost. (http://www.portal.cz/casopisy/ras/ukazky/emo-styl-jako-subkultura-/27731/). Druhá vlna EMO přichází začátkem 21. století. Příslušníci EMO se označují jako emo boys a emo girls. Součástí jejich životního stylu je především specifická móda, která je odlišuje od příslušníků jiných subkultur. Je to např. černé oblečení, někdy kombinované s růžovou, případně jinou výraznou barvou. U chlapců jsou spojované mužské a ženské prvky. Nosí černé či světle modré džíny, boty značky Converse, pásky se cvočky, odznaky, poměrně častá je obliba nošení sak, vest a nátepníků na zápěstí Módním trendem jsou dlouhé, hladké, asymetricky sčesané vlasy do tváře s jedním překrytým okem, celkově těsnější oblečení, tmavý make-up (u dívek i chlapců), doplňkem bývá často i piercing či tetování, brýle s hrubším tmavým rámem, různé náramky, dívky nosí načerno nalakované nehty, černé oční stíny a linky (toto líčení mohou mít i muži). Nepreferují se osobní kontakty mezi členy této subkultury, podstatnou součástí životního stylu EMO je, že se často odehrává ve virtuálním světě (k nejznámějším emo serverům patří myspace.com, vampirefreaks.com,dandzone.cz či seznamka libimseti.cz). „Emáci“ si v něm nacházejí virtuální „přátelství“, sdílejí své pocity, vyměňují si názory a postřehy a posílají si textové, zvukové i obrazové soubory o EMO stylu. (tamtéž) V současné době se Emo styl dá považovat za celosvětový fenomén. V České republice se masově rozšířil hlavně díky mediální proslulosti hudební skupiny Tokio Hotel. Emo se vymezuje proti většinové komerční společnosti. Svou image budují na přezíravém nadhledu, vyznačují se tím, že se netají se svými pocity, kterými jsou především smutek, skleslost, apatie, deprese. Specifickým způsobem dávají okolí najevo svůj vztah ke smrti: symbolika lebek, zombie kreatur, zmučených plyšových medvídků, postaviček s vydloubnutým okem, vytržené a na dlani podávané srdce, za ruku se držící oběšenci a milostné vzkazy psané krví apod. Jedná se spíše o introvertní citlivé jedince, velmi vnímavé ke svému okolí, to je výrazný rozdíl od subkultur hip hoperů, gothiků či punkerů. Zajímají se především o hudbu, ale i ostatní druhy umění je dokáží velmi zaujmout. Někdy se mohou jevit okolí jako homosexuálové, ale zpravidla jimi nebývají. V jejich projevech se často objevuje záliba v sebepoškozování, adoraci smrti, či dokonce sebevražda. Častým důvodem sebepoškozování je to, že pomocí fyzické bolesti si alespoň na chvíli uleví od bolesti duševní, kterou intenzivně prožívají. Hlavním zdrojem informace o tomto nešťastném způsobu nefunkčního řešení problémů bývá internet nebo texty písní oblíbených interpretů.
36 K rizikovým faktorům patří tendence českých emo příznivců ve věku zhruba do 15 let řídit se 59 emo pravidly, která jsou dostupná na internetu. Starší příznivci se většinou od těchto pravidel distancují. K nejnebezpečnějším patří nabádání k sebepoškozování – např. pořezání zápěstí žiletkou a alespoň jeden pokus o sebevraždu. K těm banálnějším patří např. instrukce, jak si obarvit vlasy, jaké značky a typy oblečení nosit (včetně ponožek), jak šifrovat své písmo apod.
37
1.4 Terminologický slovník Abstinenční syndrom syndrom z odnětí, stav organismu, které specificky (psychicky a somaticky) reaguje na nepřítomnost drogy v organismu Abúzus
nadužívání návykových látek
Detoxifikace
dlouhodobé abstinování do úplného odeznění všech syndromů (např. detoxifikační jednotky v psychiatrických léčebnách)
Detoxikace
krátkodobé zbavení organismu od drogy
Discanti
příslušníci subkultury disko – „Barbie a Ken“, nosí aktuální módní trendy po vzoru světových celebrit, rádi nakupují a to především značkové oblečení, obliba v pop-music, poslech prostřednictvím přehrávače + sluchátka, pečlivý vzhled, oblíbené světlé barvy, parfémy, někdy až extrémně přehnaná péče o tělo
Distributor
prodejce, šiřitel drog, jde o protizákonnou činnost, jedná se o přestupek nebo trestný čin, v případě nezletilých osob jde o provinění
Emotikon
emotikon (používá se i český ekvivalent smajlík) je grafický symbol složený obvykle z interpunkčních a speciálních znaků, který vyjadřuje pisatelovu náladu, postoj či emoce. Používá se především v médiích, jako jsou internetové chaty, IRC a SMS, ačkoliv se někdy objeví i jinde (začínají se pozvolna objevovat i v pravidelných periodikách, převážně pro mládež), v oficiální komunikaci se nevyskytuje
Experimentátor
„rekreační“ uživatel drog, je to člověk, který není závislý na drogách, ale experimentuje s nimi, občasně je užívá
Extáze
tablety, kapsle, patří mezi uměle připravené drogy – amfetaminy, má značné stimulační účinky, díky čemuž je konzument schopen zvýšené fyzické aktivity, aniž by adekvátně pociťoval únavu, to však může vést až ke kolapsu organismu následkem fyzického vyčerpání, mírné psychedelické účinky se projevují především v nárůstu empatie, příjemných pocitů a laskavosti (cs.wikipedia.org/wiki/Extáze_(droga)
Hašiš
kostičky nebo hrudky, nejčastěji tmavohnědá pryskyřice z rostlin konopí
Heroin
hrudkovitá, práškovitá hmota od bílé po hnědou, silná návyková droga vyvolávající silnou euforii, která často mizí spolu se zvyšováním tolerance, je užíván mnoha způsoby – např. šňupáním, injekčně nebo inhalací po zahřátí
38 Intoxikace
stav organismu po vpravení drogy
LSD
nejčastěji různými obrázky potištěné malé čtvercové papírky, ale i krystalky, které jsou podobné škrtacímu kamínku do zapalovače, někdy tablety nebo želatinové kapsle (Pešek, R., Vondrášková, A., Veselý, O.: Drogová závislost, s. 36), jeden z nejsilnějších halucinogenů, po požití drogy se vyskytují nežádoucí psychiatrické reakce, jako je úzkost či blud, které mohou vést k ublížení na zdraví
Lysohlávky
malé houby z rodu stopkovýtrusých se špičatější hlavičkou, mají halucinogenní účinky
Marihuana
zelená rostlina s listy podobnými tabáku, lepkavá, se specifickým zápachem, získává se usušením květenství samičích rostlin konopí s obsahem nad 0,3% THC
Návyk
návykové chování, činnost naučená bez příznaků fyzické či psychické závislosti
Netiketa
sada doporučení pro slušné chování na internetu
Netománie
závislost na internetu
Pervitin
též metamfetamin, krystalický bílý, ale i nažloutlý prášek hořké chuti, zneužíván jako snadno připravitelná pouliční droga, stimuluje nervovou soustavu, potlačuje únavu a ospalost, zrychluje psychomotorické tempo, očekávaným účinkem je euforie a zvýšená sebedůvěra
Scene styl
podobný stylu EMO, příznivci (scene kids) dávají najevo svou stálou veselost, nosí výrazně barevné výstřední oblečení a co nejbarevnější účes, svobodná volba hudebního žánru, časté problémy s alkoholem, drogami, promiskuitou a s poruchami příjmu potravy
Subkultura
je kultura osobité menšinové skupiny v rámci kultury většinové, převládající nebo oficiální, příslušníky určité subkultury spojuje mnoho společných rysů, které jsou zpravidla v rozporu s většinovou kulturou a mnohdy se příslušníci určité subkultury dostávají do rozporu se zákonem, proto mezi obecnou kulturou a subkulturou panuje často pnutí
Subutex
náhražková droga, bílá oválná tableta, uprostřed s rýhou na rozlomení, přípravek užívaný při závislosti na opiátech, je částí medicínského, sociálního a psychologického léčebného programu
39 Toxikoman
oběť závislosti na farmakách nebo psychické závislosti, nebo obou těchto forem závislosti zároveň (Bergeret, J.: Toxikomanie a osobnost, Praha 1995)
Úzus
užívání návykových látek ve společensky přijatelných rozměrech (např. užití léku při bolesti hlavy)
Vampyrismus
pověrečné představy o možnosti návratu mrtvého jakožto vampýra škodícího lidem
Writeři
Autoři graffiti bývají často nazýváni sprejery, sami mezi sebou si však říkají writeři. Pracují sami, nebo ve skupinách, jimž se říká crews. Jedná se o mladé lidi ve věkovém rozmezí zhruba 15–25 let, různých profesí. Mezi mladšími nacházíme často učně, ale také studenty středních a dokonce i vysokých škol. Kromě „uměleckého“ vyžití a pocitů seberealizace je k tvorbě graffiti vede určitý způsob jejich životního stylu a v neposlední řadě také neustálý pocit napětí, nebezpečí ze strany policie a bezpečnostních služeb, kteří se je (často marně) snaží přistihnout při činu. Jejich výtvory pak představují buď pouze jejich značky, podpisy (označované také jako tags, tagy) ve formě přezdívek a symbolů, nebo celé obrazce, opět symbolicky podepsané. (http://naserec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7541)
Xenofobie
nedůvěra a odpor k novým sociokulturním skutečnostem, např. k přicházejícím imigrantům bez ohledu na jejich etnicitu
Závislost
nutkavá potřeba (např. užití drogy)
Závislost patologická stav, kdy se touha po určitém předmětu stává pro jedince smyslem života, neschopnost člověka kontrolovat své chování vzhledem k sociálním, psychologickým a biologickým vlivům
40
1.5 Seznam použité literatury a zdrojů Bergeret, J.: Toxikomanie a osobnost, Praha 1995. Hajný, M., Klouček, E., R. Stuchlík, Akta Y, Praha 1998. Chmelík, J.: Symbolika extremistických hnutí, Praha: TRIVIS, 2000. Kyriacou, Ch.: Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál, 2004. Mareš, M.: Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti, Praha 2006. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, Dokument MŠMT č.j.:21291/2010-28. Pešek, R., Vondrášková, A., Veselý, O.: Drogová závislost, Praha 2001. Pešek, R., Rysová, Z.: Pijani, kuřáci a jak s nimi asertivně jednat, Písek: Arkáda, 2011. http:/www.dama.cz/sex-a-vztahy/rizikove-chovani-dospivajicich-9658 http://is.muni.cz/th/142516/lf_b/text.pdf http://is.muni.cz/th/86097/ff_m/thesis_kretinska.pdf http://is.muni.cz/th/357880/pedf_b/Bc_prace_final.doc http://www.pppvy.cz/boskovice/download/zavislost_na_internetu.doc http://www.drnespor.eu/tyka06e.pdf http://cs.wikipedia.org/wiki/Punk http://cs.wikipedia.org/wiki/Pogo http://www.kapezet.cz/index.php?object=General&articleId=157&leveMenu=0 http://cs.wikipedia.org/wiki/Skinhead#Skinheads_.281967-1971.29 http://cs.wikipedia.org/wiki/Hooligans http://www.chceteho.cz/content/wp-content/neonacek_c41.pdf http://is.muni.cz/th/273563/fss_b/BP_Marketa_Kucerova_final.doc http://www.rexter.cz/perspektivy-krajne-pravicoveho-hip-hopu-v%C2%A0cesku/2010/05/03/ http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7541 http://www.multikulti.sk/dok/subkultury/gothic_studie.pdf http://e-psycholog.eu/pdf/cernaetal.pdf http://www.portal.cz/casopisy/ras/ukazky/emo-styl-jako-subkultura-/27731/
41
1.6 Přílohová část Příloha č. 1a Úloha jednotlivých ministerstev v protidrogové prevenci Za realizaci opatření, která vyplývají z protidrogové strategie vlády, nese na centrální úrovni odpovědnost věcně příslušný ministr a na místní úrovni statutární zástupce příslušného úřadu. Ministerstvo zdravotnictví – odpovídá za legislativu týkající se legálního zacházení návykovými látkami, přípravky, prekurzory a pomocnými látkami a povoluje dovozy a vývozy těchto látek. Ministerstvo práce a sociálních věcí – odpovídá za řešení sociálních problémů souvisejících s užíváním všech typů drog. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – odpovídá především za primární prevenci užívání všech typů drog dětmi a mladými lidmi, kterou staví na výzkumem ověřených opatřeních a aktivitách. Odpovídá za realizaci preventivních programů ve školách a školských zařízeních a financování dalších preventivních programů realizovaných státními i nestátními organizacemi. Ministerstvo vnitra – odpovídá především za regulaci opatření potlačování nabídky ilegálních drog a za vymáhání práva ve vztahu k distribuci drog legálních. Ministerstvo spravedlnosti – odpovídá za tvorbu legislativních návrhů v oblasti trestního práva týkající se drogové kriminality. Ministerstvo obrany – vzhledem ke své roli při zabezpečování ochrany bezpečnosti a suverenity ČR a nebezpečí užívání drog vojáky zacházejícími se zbraněmi, sehrává v protidrogové politice zvlášť citlivou a důležitou roli. Ministerstvo zahraničních věcí – koordinuje plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a z členství v OSN. Jde zejména o Mezinárodní výbor pro kontrolu narkotik a Komisi pro narkotika OSN a Valné shromáždění OSN. Ministerstvo financí – ze státního rozpočtu uvolňuje finanční prostředky, účelově vázané na programy protidrogové politiky jak na centrální, tak na místní úrovni. Ministerstvo zemědělství – odborně spolupracuje při evidenci legální produkce máku setého a konopí. (http://is.muni.cz/th/142516/lf_b/text.pdf)
42 Příloha č. 2a Slangová pojmenování některých drog Extáze
éčko, extoška, extasy, tableta, koule, bobule, boule, pilule
Hašiš
haš, čokoláda, charas, černý achán
Heroin
hero, háčko, herák, ejč
LSD
trip, kyselina, papíre, acid
Lysohlávky
houby, houbičky
Marihuana a hašiš
tráva, džoint, marjánka, mařka, brko, špek, hulení, model, haš, zelí, zeleninka
Pervitin
perník, piko, peří, péčko, pardubice, crystal speed, tschecho
Subutex
subáč, subo, esko
43 Příloha č. 2a Symbolika extrémistických skupin
44 1 – Keltský kříž – původně symbol slunce, ohně, plodnosti. v hnutí skinheads najčastěji používaný jako zástupný symbol za svastiku. 2, 10 – Hákový kříž/ svastika – najstarší symbol německé nacistické strany NSDAP. 3 – Sonnenrad – svastika slnunečního kotouče, symbol SS. 4 – Odálná runa – odznak rasového a osídlovacího úřadu SS. 5 – Hammer Skins - „Zkřížená kladiva“ – mezinárodní militantní hnutí Skinheads. 6, 7, 8 – Oregon „Tři sedmičky“ – modifikace hákového kříže pocházející z jižní Afriky a jeho variace. 9 – Jednoduchá sigurnie – symbol vítězství. 11, 13, 14 – Symboly a zkratka hnutí Ku-klux-klan – symbol rasové nenávisti a segregace. 12 – Vlčí hák – symbol nezávislosti, používaný v označení divize Waffen SS. 15, 16, 17 – White Power – variace nápisu „Bílá síla“, vyjadřuje čistotu a nadřazenost „bílé“ rasy nad ostatními. 18 – Rahowa – RAcial HOly WAr – rasová svatá válka – výzva k rasovému násilí. 19 – Blood and Honour – Krev a čest, militantní neonacistická mezinárodní organizace. 20 – Kombinace symbolů hnutí skinheads – kombinace Keltského kříže a nápisu White Power. 21 – 88 – kryptogram fašistického pozdravu „Heil Hitler!“ (H je osmé písmeno v abecedě). 22, 23, 25 – Kombinace nacistických symbolů – lebky, runy, svastiky a číselné kryptogramy. 24 – Dvojitá sigurnie – symbol jednotek SS. 26 – Combat 18 – ultrapravicová teroristická organizace působící ve Velké Británii. 27 – Totenkopf – lebka, používaná jako železný odznak na vojenských čepicích a stejnokrojích príslušníků divizí fašistické SS. (Převzato ze slovenských stránek http://www.klikprerodinu.ic.cz/index.php/extremizmus/symbolika-extremistickych-skupin)
45 Příloha č. 4a Životní nároky na mladého člověka, doporučení správného chování a účinky alkoholu a drog: Životní nároky: Dokončení tělesného vývoje.
Studium nebo příprava na zaměstnání. Naučit se zacházet se sexualitou.
Najít životní cíle a hodnoty.
Získat užitečné znalosti. Získat jistotu ohledně svého vzhledu.
Postupné osamostatňování od rodiny.
Naučit se čelit zátěži, stresu, únavě.
Co pomáhá: Péče o zdraví a kondici. Rekreační sport. Cvičení. Zdravá výživa. Najít dobré učitele a vzory. Získat od nich co nejvíce.
Účinky alkoholu a drog: _______ Zpomalují vývoj. Vedou ke zhoršené výživě a nemocem.
Zdravý způsob života. Jóga. Dostatek spánku.
Snižují odolnost. Zvyšují riziko nemocí a úrazů.
Vedou k nezájmu, lhostejnosti. Zhoršují schopnost přesně myslet. Dlouhodobě působí i poškození mozku. Opatřit si kvalitní informace. Citově otupují. Spojit citový a sex. Život. Přinášejí vyšší riziko problémů Vhodná společnost, umění. pohl. nemoci, nechtěná těhotenství. Sebekontrolu v sexu zlepší Dlouhodobě působí ztrátu zájmu jóga, cvičení. o sex. Dobré zájmy. Plané filozofování bez praktického Společnost kvalitních lidí. účinku v životě. Organizace s dobrým Ztráta dlouhodobých cílů. programem jako je ochrana přírody, pomoc druhým nebo péče o zdraví. Duchovní život. Spolupráce se zkušenými lidmi. Kurzy, četba atd. Dobře se připravit na Zaostávání v různých oblastech zaměstnání. života. Najít si kvalitní přátele a zájmy. Péče o čistotu a vzhled. Riziko kožních chorob. Případně porada s Okrádají o čas. odborníkem. Snižují tělesnou i duševní Rozumné oblékání. výkonnost. Vedou k předčasnému stárnutí. Kouření čehokoliv poškozuje pleť. Dobří přátelé. Zpomalení vývoje. Kvalitní vlastní zájmy. Nesamostatnost. Vnímat rodiče jací jsou – Větší závislost na druhých lidech. jejich silné stránky i omezení.
46
Připravit se na život v moderní a rychle se měnící společnosti. Naučit se chránit své zdraví a bezpečnost.
Relaxace a cvičení. Rozumná výživa. Umět se svěřit a poradit atd. Vzdělání. Okrádají o čas. Studium jazyků. Snižují duševní i tělesnou Zájem o dění a trendy ve výkonnost. světě. Vedou k předčasnému stárnutí. Přiměřená opatrnost. Úrazy. Schopnost předvídat. Nemoci. Péče o svoji kondici. Trestná činnost. Dobrá a bezpečná společnost. Spolupráce se zdravotníky atd.
(Zdroj: http://www.drnespor.eu)
47
2. Kyberšikana Kyberšikanu (cyberbullying) definujeme jako zneužití informačních komunikačních technologií, zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně vyvést z rovnováhy. Je to tedy jedna z forem šikany. Problémem však je, že děti a mladí lidé za těmito projevy šikanu vůbec nemusí vidět. A protože nepoznají, že se jedná o šikanu, neví, jak se s ní vypořádat. Kyberšikana a tradiční šikana mají jednu věc společnou. Jejich cílem je někomu ublížit nebo ubližovat – ať fyzicky či psychicky. Kyberšikana v mnoha případech dokonce začíná jako tradiční šikana. Někdy se jejich projevy prolínají a doplňují – příkladem může být třeba nahrávání fyzického týrání spolužáka. Moderní technologie (internet, mobilní technologie) nám umožňují pohybovat se ve virtuálním světě, který se liší od reálného světa. Tak, jako se liší virtuální svět od světa reálného, liší se kyberšikana od tradiční šikany. Ve virtuálním světě mohou být lidé anonymní, mohou komunikovat, aniž by byli zatíženi společenskými rolemi, svými fyzickými nedostatky, psychickými bloky plynoucími z osobního kontaktu s lidmi, mohou vzájemně komunikovat, i když nejsou fyzicky přítomni, a pokud s někým v kontaktu být nechtějí, mohou komunikaci snadno ukončit. První obětí kyberšikany byl v roce 2003 čtrnáctiletý Kanaďan. Spolužáci tohoto chlapce zveřejnili upravené video, které si sám pořídil na motivy hvězdných válek. Výsledkem bylo psychické zhroucení chlapce a spáchání sebevraždy. Jako jedni z prvních na světě si nebezpečí kyberšikany uvědomili američtí zákonodárci a od roku 2006 je v USA kyberšikana považována za federální zločin. V České republice je bohužel situace jiná. Kyberšikana u nás není považována za přestupek ani trestný čin. Statistické údaje spojené s kyberšikanou se různí. V roce 2009 provedl internetový portál Safer internet.cz výzkum týkající se kyberšikany. Oslovil 2 000 dětských respondentů z České republiky. Mimo jiné výzkum ukázal, že s kyberšikanou se setkala polovina respondentů, každé třetí dítě si ji vyzkoušela a dvě třetiny dětí jsou ochotny sdílet osobní informace s lidmi, se kterými se setkávají pouze prostřednictvím sítě. Metodická příručka pro učitele Kyberšikana a její prevence, kterou vypracovala obecně prospěšná společnost Člověk v tísni v roce 2009, uvádí na str. 14 statistické přehledy spojené s kyberšikanou. Vyplývá z nich, že se s kyberšikanou v České republice setkalo nebo ji přímo zažilo 22% žáků, což je o 8% více než evropské statistiky. V náš neprospěch hovoří i srovnání, kolik z postižených o tom někoho informovalo: u nás je to 45%, což je o 40% méně, než uvádějí statistiky evropské. Výzkum E-Bezpečí uvádí, že téměř tři čtvrtiny českých žáků nahrávají jiné osoby prostřednictvím mobilních telefonů, nejčastěji pak kamarády, spolužáky, dále rodiče či jiné členy rodiny.
48
2.1 Specifické znaky kyberšikany Internetový portál E-bezpečí přináší řadu rad, jak se chovat ve virtuálním prostředí, aby se člověk nestal obětí kybeútoku. Uvádí ucelený přehled specifických znaků a projevů kyberšikany, k nimž patří také profil útočníka:
Útočník spoléhá na svou anonymitu: Ve virtuálním internetovém prostředí většinou útočníci vystupují pod přezdívkou (nickem), používají pro oběť neznámou e-mailovou adresu, telefonní číslo atd. Agresivní útočník si často vytváří nové identity. Oběť zpravidla nikdy nezjistí, kdo na ni útočí. Anonymita posiluje útočníka v pocitu nepostižitelnosti, posiluje jeho odvahu zkoušet dravější útoky. Anonymita však může být často zdánlivá, protože totožnost útočníků lze v některých případech s využitím vhodné technologie odhalit, vyžaduje však většinou znalosti ICT odborníka a běžnému uživateli bývá nedostupná. Velmi často je obtížné útočníka vystopovat a řešení např. prostřednictvím policie bývá neúspěšné.
Útočník si přizpůsobuje identitu svým potřebám: Ve virtuálním světě nezáleží na věku, pohlaví, síle, postavení v sociální skupině (partě, třídě, zájmovém kroužku) ani úspěšnosti útočníka nebo oběti ve společnosti. Šikanovat pomocí počítače může každý, kdo má potřebné znalosti informačních a komunikačních technologií, tedy i fyzicky slabý jedinec. Útočníci zpravidla udávají jiný věk, povolání apod., a tak záměrně manipulují se svou obětí. Využívají toho, že oběť se cítí být za klávesnicí svého počítače mnohem bezpečněji než v přímém kontaktu s lidmi, a tudíž je méně ostražitější a opatrnější. Útočník si ve své utajené či změněné identitě často kompenzuje své „mindráky“, někdy zkouší to, co by se v reálném životě bál udělat. Útočník ztrácí soucit se svou obětí, většinou nedokáže odhadnout, jak závažně kybeútok může dolehnout na oběť. Odhalení útočníci často zlehčují a omlouvají své útoky a nechápou je jako šikanu, v jejímž důsledku mohlo dojít nebo dochází k trestnému činu. Výzkumy ukazují, že útočníci tráví více času na internetu, a to bez dohledu rodičů, kteří se příliš nezajímají o to, k čemu internet jejich děti používají. Útočníky bývají častěji chlapci než dívky s dobrým sociálním statutem. Pachatelé kyberšikany jsou také obvykle evidováni jako pachatelé tradičního šikanování. Kyberútočníci bývají často také sami oběťmi kyberšikany nebo jejími pozorovateli. Oběťmi kyberšikany se často stávají děti závislé na internetu nebo mobilním telefonu, prostřednictvím nichž kompenzují nenaplněné reálné sociální kontakty. Jsou to také často oběti tradiční šikany. Většina obětí jsou uživatelé internetových sociálních sítí jako jsou např. Facebook, MySpace nebo Libimseti. Oběti kyberšikany se na internetu chovají méně zodpovědně (často riskují, zveřejňují osobní údaje, sdílí své fotografie apod.). V řadách kyberútočníků nacházíme osoby, které nezvládají reálné vztahy a komunikaci v běžném životě. A virtuální prostředí jim nabízí uspokojení z této „náhražkové komunikace“, při níž kompenzují své mnohdy poraněné ego. Zjednodušený model virtuální komunikace nepřináší jedinci objektivní zlepšení v každodenní komunikaci. Přináší mu pouze přechodné subjektivní uspokojení.
Útočník si svou oběť najde téměř kdekoli a kdykoli: Připojeni na internetu můžeme být neomezeně dlouho. Po tuto dobu jsme možnou potencionální obětí kyberútoku.
49 K takovému útoku postačí i náš mobilní telefon. Oproti klasické šikaně se obětí stáváme zpravidla doma, tedy v místě, které by pro nás mělo být synonymem jistoty a bezpečí.
Útočník rád rozšiřuje „publikum“: Prostředky kyberšikany (zprávy a pořízené záznamy) se dají velmi jednoduše rozesílat dál. Kyberšikana tedy mívá početné publikum. Útočník nemusí oběť napadat opakovaně, stačí, když citlivé zprávy nebo nahrávky publikuje na internetu a o jejich šíření se pak postarají jiní. Toto „publikum“ pak umožňuje zvyšovat intenzitu útoku a zhoršovat jeho dopad na oběť.
Útočník často spoléhá na mlčení oběti: Kyberšikana je většinou spojená s psychickým vydíráním obětí, zesměšňováním a pomlouváním. Oběti kyberšikany o tomto zpravidla nerady hovoří, stydí se zveřejněné kyberútoky a často se nesvěří ani svým nejbližším kamarádům či rodinným příslušníkům. Jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím. Důvodů pro takové chování může být více (strach, stud, rodiče nerozumí počítačům, oběť nepozná, že jde o projevy psychického šikanování apod.). Na řešení svých problémů tak zůstávají často sami, což může vést k tomu, že situaci nezvládnou. Důležité je nepodceňovat jakoukoliv zmínku oběti či blízké osoby a je potřebí okamžitě jednat (postupy viz dále).
Kyberšikana může být způsobena i neúmyslně: Kyberšikana může být výsledkem toho, že špatně odhadneme situaci nebo reakci daného člověka. Zpráva, zveřejněné foto, pokus o vtip nemusí být vždy druhou stranou správně pochopen a může být vykládán jako úmyslný útok na lidskou důstojnost, city apod.
Kyberšikana a tradiční šikana mají jednu věc společnou. Jejich cílem je někomu ublížit nebo ubližovat – ať fyzicky či psychicky. Kyberšikana v mnoha případech dokonce začíná jako tradiční šikana. Někdy se jejich projevy prolínají a doplňují – příkladem může být třeba nahrávání fyzického týrání spolužáka. Moderní technologie (internet, mobilní technologie) nám umožňují pohybovat se ve virtuálním světě, který se liší od reálného světa. Tak, jako se liší virtuální svět od světa reálného, liší se kyberšikana od tradiční šikany. Ve virtuálním světě mohou být lidé anonymní, mohou komunikovat, aniž by byli zatíženi společenskými rolemi, svými fyzickými nedostatky, psychickými bloky plynoucími z osobního kontaktu s lidmi, mohou vzájemně komunikovat, i když nejsou fyzicky přítomni, a pokud s někým v kontaktu být nechtějí, mohou komunikaci snadno ukončit. To jsou jen některé z možností, které nám technologie nabízejí. Záleží jen na nás, jak se k těmto možnostem postavíme, zda je využijeme, či zneužijeme. Technologie nejsou špatné, špatní jsou jen lidé, kteří je používají se zlým úmyslem. Užívání internetu by mělo probíhat podle stanovených pravidel, a to nejen ve škole, ale i doma. Ve školním prostředí je vhodné tato pravidla vytvářet společně se žáky, neboť pak je tady větší pravděpodobnost dodržování těchto pravidel než v případě jejich vnuceným příkazem. Pravidla by měla být sepsána a umístěna na viditelném místě u počítače. Nezbytná je důsledná kontrola dodržování stanovených pravidel. K základním pravidlům patří správné umístění počítače, a to tak, aby byl dobrý dohled nad jeho používáním. V případě domácího prostředí se dříve doporučovalo nedávat počítač do dětského pokoje, v současné době masového nástupu tabletů však toto již většinou nelze ošetřit. Dále je nutné stanovit časovou
50 hranici pro využití počítače a internetu. Ve školním prostředí by jeho využití mělo sloužit výhradně studijním účelům, doma je potřeba přesně stanovit dobu studijní a dobu „pro zábavu“. V krajním případě lze využít některý z filtrovacích programů, které mají funkci blokování přístupu na internet. Žákům je neustále potřeba zdůrazňovat, že nikdy nemají zveřejňovat své osobní údaje, jejichž zneužití by pomohlo žáka identifikovat, vyhledat a poškodit ho. Patří sem zejména adresa, telefonní číslo, různá přístupová hesla, zaměstnání rodičů, IP adresa apod. Zároveň je potřebné upozornit na nebezpečí nevhodně zvolených zveřejněných fotografií. Obecně platí, že fotky zveřejněné na internetu by neměly být v plném rozlišení a jasu kvůli těžší identifikaci. Při komunikaci na sociálních sítích by měl mít žák dostatečně nastavené soukromí na svých kontech. Žádné informace ani fotografie by neměly být volně přístupné pro všechny uživatele. Z hlediska studijního využívání internetu je dobré upozornit pomocí praktické ukázky na fakt, že může obsahovat nepravdivé, zavádějící či neúplné informace. Učitel i rodič by se měl zajímat o to, jaké stránky žák navštěvuje, upřednostňovat by v tomto případě měl rozhovor založený na vzájemné důvěře. Učitel ani rodič by neměl vystupovat jako „všeznalec“. Je obecně známo, že ve využívání moderních komunikačních technologií je mladá generace vždy o krok před svými rodiči, vychovateli a učiteli. Spíše bychom se mohli od teenagerů naučit novým užitečným věcem při práci s počítačem. Specifické znaky kyberšikany, kterými se vymezuje oproti tradiční šikaně:
Útočníci jsou anonymní. Na internetu zpravidla útočníci vystupují pod přezdívkou (mládež používá častěji pojem „nick“), používají pro oběť neznámou e-mailovou adresu, telefonní číslo atd. Agresor si často vytváří novou identitu. Oběť často jen tuší, kdo by za kyberútokem mohl stát. Bez pomoci odborníka či zkušeného uživatele internetu má jen malou šanci útočníka identifikovat. Často zůstává útočník neodhalen. Anonymita útočníka má posiluje agresorův pocit nepostižitelnosti a většinou posiluje odvahu zkoušet další formy útoků či rozšiřovat okruh obětí.
Mění se identita a profil útočníků a profil obětí. V případě běžné šikany, která se projevuje fyzickými útoky, bývá pachatelem žák, který k páchání šikany má dostatečné tělesné předpoklady. V případě virtuálního internetového prostředí na tomto faktoru nezáleží. Dokonce nejsou důležité ani sociální dovednosti či schopnost manipulace druhými. Původcem kyberšikany může být každý, kdo má potřebné znalosti informačních a komunikačních technologií, tedy i fyzicky slabý jedinec. Ze zkušenosti ve školním prostředí se zdá, že častějšími původci kyberšikany jsou chlapci, ale v případě tříd s vyšším zastoupením dívek se často setkáváme s kyberútoky ze strany dívek a co do četnosti nezaostávají za třídami chlapeckými. Řešení problémů kyberšikany v dívčích třídách bývá náročnější a je nutno postupovat velmi obezřetně. S problematikou kyberšikany je nutné pravidelně seznamovat rodiče žáků, připomínat jim, že původci kyberšikany jsou velmi často závislí na internetu nebo mobilním telefonu, málo se zapojují do reálných sociálních kontaktů se svými vrstevníky a převážnou část volného času tráví doma u počítače. Rodiče často pokládají takové dítě jako dítě nacházející se v relativně nejbezpečnějším
51 prostředí a dítěti v této činnosti nebrání. Je známý fakt, že oběť šikany se často stává původcem šikany. Mnohdy si slabí, sociálně nezdatní jedinci či v minulosti šikanovaní jedinci kompenzují své negativní zážitky, kterým byli ze strany svých spolužáků vystaveni, právě kyberšikanou prostřednictvím nové identity. V kyberprostředí lze napadnout jedince, který je v reálném životně mnohem fyzicky či sociálně zdatnější. V roce 2013 padl v České republice první trest za vytvoření falešného profilu na sociální síti. Potrestána byla žena, která na tomto profilu zveřejňovala zesměšňující fotografie a komentáře k nim.
Doba útoků je neomezená. Oběť běžné šikany zpravidla tuší, kdy a kde by k šikaně mohlo dojít a zpravidla se jí snaží vyhnout. Může se to projevovat obavou z docházení do školy, úhybnými manévry, např. předstíranou nemocí, předstíraným nezájmem o dosud oblíbené aktivity, vyhledáváním učitelů během přestávek pod různými záminkami apod. S útoky v kyberprostředí moderních technologií se může oběť setkat kdykoliv, bude-li mít zapnutý mobilní telefon či připojení na internet. Rady učitelů a rodičů, aby si žák/oběť nezapínal mobilní telefon či nepoužíval sociální sítě, se míjí účinkem. Současná mladá generace chápe kontakt především přes sociální sítě jako nezbytný a jeho nepoužíváním se cítí být sociálně vyloučená ze skupiny svých vrstevníků.
Ve virtuálním prostředí se lidé chovají jinak než ve skutečném světě. Mohou udávat jiný věk, jiné pohlaví, jiné povolání, a záměrně tak manipulovat s těmi, se kterými komunikují. Ve virtuálním světě se někteří lidé chovají méně opatrně než v reálném světě (jsou odvážnější v komunikaci, probírají citlivá témata, komunikují často bez zábran apod.). Někdy zkoušejí to, co by se v reálném světě báli udělat (např. útočit na jiné osoby, vyhrožovat jim nebo je vydírat), protože je menší šance na jejich dopadení. Kyberútočník si často neuvěduje, jaký dopad má jeho chování na oběti. Mnohdy si agresor vybírá oběť náhodně, nemusí ji osobně znát, a tudíž nemůže předvídat, jakou reakci oběti může vyvolat. Virtuální komunikace narušuje správnou komunikaci mezi lidmi, omezuje citové vyjádření na pouhé symboly, zkratky či zjednodušené formulace. Ve virtuálním světě je velmi jednoduché se s někým se seznámit, komunikovat s ním tak dlouho, jak chci a o čem chci, a v případě problémů komunikaci bez následků ukončit. Pokud se jedinec naučí jen tento „snadný model virtuální komunikace“, ve skutečném světě s ním pravděpodobně nevystačí. Zklamání z nevydařených reálných vztahů ho opět přivede k počítači, kde si tyto nezdary může kompenzovat. Přidává se tak k rizikové skupině možných potencionálních obětí. Při šíření kyberšikany pomáhá útočníkovi publikum. Prostředky kyberšikany (zprávy a pořízené záznamy) se dají velmi jednoduše rozesílat dál. Kyberšikana tedy může mít velmi početné publikum. Útočník nemusí oběť napadat opakovaně, stačí, když citlivé zprávy nebo nahrávky publikuje na internetu a o jejich šíření se pak postarají jiní. Toto „publikum“ pak umožňuje zvyšovat intenzitu. Dopady kyberšikany na oběť není snadné rozpoznat, je většinou spojená s psychickou újmou. Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím, neboť se cítí vinny a stydí se za „své nedostatky“, které mu agresor předkládá. Důvodů pro takové chování může být více (strach, stud, rodiče nerozumí počítačům, dítě nepozná, že jde o projevy
52 psychického šikanování apod.). Na řešení svých problémů tak zůstávají často sami. Z hlediska prevence je důležitá komunikace oběti či svědka, který o páchání šikany ví, s osobou, především učitelem či rodičem. Učitel má k dispozici manuál, jak v případě kyberšikany postupovat, rodiče by měli být o správném postupu poučeni např. na pravidelných třídních schůzkách.
2.1.1 Preventivní obrana
Respektování ostatních uživatelů internetu.
Odesílání zpráv, zveřejňování textů či fotografie po důkladné rozvaze.
Uvědomění si možných důsledků plynoucích z odeslání zpráv, textů, fotografií apod.
Ochrana svého přístupového hesla.
Ochrana svých osobních údajů, vystupování pod obecnou nic neříkající přezdívkou, nikde neuvádějte své jméno a příjmení, adresu, atd., podle nichž by vás mohl útočník vystopovat, nikomu neznámému neposkytovat své fotografie či fotografie své rodiny.
Nahlížet na své osobní údaje komplexně z pozice dalších dostupných zdrojů, útočník si může další informace dohledat i z jiných zdrojů.
Seznámení se s pravidly chatu či diskuze, informovat se o svých právech a povinnostech a předejít tak možnému konfliktuať víte, co je zakázáno dělat. Seznámením se s pravidly se jednak můžete sami vyvarovat jednání, které je v rozporu s používáním dané služby, a pak také budete vědět, co si mohou ostatní uživatelé dovolit k vám, případně jak se proti nevhodnému chování bránit a na koho se s problémy obrátit (většinou to bývá poskytovatel služby).
Znát zodpovědný subjekt (zpravidla poskytovatele služby), na který mohu směřovat dotazy a žádosti o pomoc s řešením případných problémů.
Uvědomění si rizik, které souvisí s elektronickou komunikací, s rychlým rozvojem moderních komunikačních technologií držet krok v sebevzdělávání ohledně dalších možných rizik.
2.1.2 Aktivní obrana
Ukončení komunikace: Nekomunikujte s útočníkem, nesnažte se ho žádným způsobem odradit od jeho počínání, nevyhrožujte, nemstěte se. Pokud se vám podaří zvládnout tuto fázi, máte možná vyhráno. Útočník to dřív nebo později vzdá, protože jeho námaha nepřinese prakticky žádnou odezvu. I když tento krok může vypadat poměrně jednoduše, pro oběť může být velmi obtížný. Lidé mají v sobě hluboko zakořeněnou potřebu bránit se. Pasivní reakce na útok je tak
53 pro člověka něco nepřirozeného. Přesto v této situaci je to velmi účinný způsob jak útočníka odradit.
Blokace útočníka: Zamezte útočníkovi přístup k vašemu účtu nebo telefonnímu číslu (zablokujte si přijímání útočníkových zpráv či hovorů, změňte svou virtuální identitu) a je-li to v dané situaci možné, i k nástroji či službě, pomocí které své útoky realizuje (kontaktujte poskytovatele služby). Vzhledem k tomu, že útočník může své virtuální identity jednoduše měnit, blokování mu nemůže definitivně zabránit v dalších útocích. Jde tedy spíše o to znesnadnit mu jeho počínání.
Oznámení útoku: I když se v důsledku útoku můžete cítit ponížení a zranitelní, můžete pociťovat obavy z reakcí okolí apod., nikdy nezůstávejte na řešení problému sami. Svěřte se se svým problémem. Stane-li se objetí kyberšikany dítě, je velmi důležité, aby o situaci informovalo dospělého člověka – v ideálním případě rodiče, učitele. Dospělí mají mnohem více zkušeností s řešením problémů obecně, proto mohou nabídnout účinnější rady než kamarádi. Dospělí jsou schopni lépe posoudit, kdy je problém natolik závažný, že je pro řešení potřeba zapojit specializované instituce (policii, intervenční služby specializující se na řešení kyberšikany, psychology apod.). Pro oběť je velmi důležité, aby si uchovávala důkazy kyberšikany (SMS zprávy, e-mailové zprávy, zprávy z chatu, odkazy na webové stránky s problematickým obsahem apod.). Na základě těchto důkazů může být proti útočníkovi či útočníkům zahájeno vyšetřování. (Zdroj: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/kyberikana/102-27)
2.2 Řešení kyberšikany z pozice školy
Zajištění ochrany oběti, kontaktování operátora mobilní sítě nebo zřizovatele webových stránek, profilu apod. Jejich zaměstnanci jsou zvyklí spolupracovat při řešení kyberšikany a mohou asistovat při odstranění závadného obsahu, shromažďování důkazů, nebo mohou poskytnout kontakt na kompetentní osobu. Zajistit dostupné důkazy s podporou IT kolegy. Důkladné šetření za pomoci odborného pracovníka (i externího – např. IT expert, pedagogicko-psychologická poradna, Policie ČR apod.). Zvolit opatření a řešení adekvátní závažnosti prohřešku. Informace a poučení cílené k rodičům oběti i agresora. Poskytnutí informací pro rodiče, koho mohou kontaktovat (Policie ČR, OSPOD, PPP apod.) Trvat na sdělení konečného stanoviska, jsou-li do incidentu zainteresovány další instituce. Stanovit postihy v souladu s daným školním řádem.
54
2.3 Řešení kyberšikany z pozice oběti či zákonného zástupce
Ukončení komunikace s agresorem, nesnažit se ho žádným způsobem odradit od jeho počínání. Blokovat útočníka. Zamezit mu v přístupu k vašemu účtu či telefonnímu číslu. Využít případně možnosti kontaktovat poskytovatele dané služby. Uchovat důkazy. Na základě uchovaných důkazů – např. SMS zpráv, e-mailových zpráv, zpráv z chatu, uložených www stránek apod. – může být proti útočníkovi zahájeno vyšetřování. Trvat na konečném stanovisku všech zainteresovaných institucí po ukončení šetření. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28, Příloha č. 7 Kyberšikana, s. 12-14)
2.4 Další nebezpečné komunikační praktiky Za kyberšikanu nemůžeme označit veškeré zavrženíhodné chování v prostředí moderních technologií. Vyskytuje se několik příbuzných jevů, které jsou také nebezpečné, ale nejsou kyberšikanou. Portál E-bezpečí (http://cms.e-bezpeci.cz/#) popisuje nebezpečné komunikační praktiky. Uvádí následující:
2.4.1 Kybergrooming Kybergroomingem rozumíme chování uživatelů internetu, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímž cílem je oběť pohlavně zneužít. Útočníky bývají často pedofilové. Kybergrooming bývá vázán na veřejný chat, seznamky, ICQ a e-maily a probíhá v několika etapách. Kyberútočník se snaží nejdříve v dítěti vzbudit důvěru (např. se stylizuje do chápající osoby, která rozumí všem problémům kyberoběti , a chce se stát jeho „kamarádem“). Zároveň manipuluje s dítětem tak, aby ho izoloval od rodičů či blízkých kamarádů a jejich internetové kontakty nevyšly najevo. Snaží se vylákat adresu bydliště či školy. Dalším krokem bývá podplácení dítěte různými dárky, např. zasíláním kreditu na mobilní telefon. Dítě si nevědomky vytvoří na útočníkovi emoční závislost a začne jej přijímat jako „tajného kamaráda“. Hlavním cílem je vylákat dítě na osobní schůzku – toto je nejnebezpečnější fáze, která může skončit sexuálním obtěžováním či zneužitím. Nejlepší ochranou proti kybergroomingu je prevence ze strany chápající a citlivé rodiny, kdy se děti mohou svěřit svým blízkým i s těmi nejintimnějšími problémy. Zároveň je nutné děti informovat o nebezpečí a o taktikách, jak se tomuto nebezpečí vyhnout.
55
2.4.2 SMS Spoofing SMS Spoofing je odesílání „falešných“ SMSek z internetu. Jsou zpravidla odesílány ze zahraničních SMS center, která však neověřují identitu uživatelů, jejichž zprávy odesílají. Základní metodou obrany před SMS Spoofingem je ověřování si pravdivosti SMS zpráv, které do mobilu přijdou. Kontrolovat by se měly především zprávy, kdy je SMS zpráva svým obsahem neobvyklá. Další metodou je prověření čísla SMS centra, z jakého SMS zpráva do mobilního telefonu dorazila. U mobilních zařízení IPhon a Android je však toto velmi těžké zjistit. Podrobný návod jak na to najdete na http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/dali-rizika/563-v-eske-republice-adi-falenesms.
2.4.3 Kyberstalking V překladu tento termín znamená lov, pronásledování. Označuje se jím opakované a stupňované obtěžování, které může mít řadu různých forem a různou intenzitu. Pronásledovatel svou oběť například obtěžuje velmi častými SMS zprávami, e-maily, telefonáty či "dárky", jež oběť nechce. Ve spojení s využitím ICT u útočníka hovoříme o termínu cyber-stalking. V tomto případě jde o zasílání různých zpráv pomocí instant messengerů (ICQ), chatu, prostřednictvím VoIP technologií apod. Nejčastějšími oběťmi stalkingu jsou celebrity, ex-partneři, politici, zhrzení v lásce apod. V trestním zákoníku platném od 1. 1. 2010 je stalking nově zařazen jako trestný čin nebezpečné pronásledování. Pachatel systematicky obtěžuje oběť nevyžádanou a nechtěnou pozorností. Rozpoznat tohoto kyberútočníka nebývá snadné, často není odhalen. Svému okolí se může jevit jako společensky normální člověk bez jakýchkoliv patologických projevů. Podle statistik jimi bývají častěji muži. Motivů kyberstalkingu je celá řada. Může se jednat o útočníky, kteří se pokoušejí navázat kontakt s obětí, k níž pociťují lásku a předpokládají, že oběť bude jeho city opětovat. Žárlí na aktuální vztahy oběti. Je-li tento útočník odmítnut, snaží se oběť poškodit, vyhrožuje jí a může se dopustit i násilí. Tento typ útočníka se zaměřuje především na mediálně známé a slavné osoby. Dalšími typem útočníka může být paranoidní člověk, který žije v iluzi, že oběť opětuje jeho city. Uvedené dva typy útočí spíše na dospělé oběti. V případě dětských a mladistvých obětí se setkáváme spíše s útočníkem, který nezvládl partnerský rozchod a svým jednáním se snaží vynutit obnovení vztahu nebo útok chápe jako mstu za odmítnutí. U útočníků s nedostatečně rozvinutými komunikačními či sociálními dovednostmi se setkáváme s pokusy dosáhnout prostřednictvím kyberstalkingu fyzického kontaktu s obětí. Velmi nebezpečný je sexuální útočník, který se ukájí prostřednictvím obscénních telefonních hovorů, exhibicionismu, voyerství apod. Vytrvalostí se vyznačuje pronásledovatel, který má pocit křivdy a ublížení a chce se domnělému původci této křivdy pomstít. Většinou používá slovní výhrůžky a málokdy se dopouští fyzického násilí na oběti, spíše má tendence vloupat se do bytu oběti, ublížit jejím domácím zvířatům apod.
56 Základní (typické) projevy nebezpečného pronásledování - stalkingu:
Opakované a dlouhodobé pokusy kontaktovat oběť pomocí dopisů, e-mailů, telefonátů, SMS zpráv, zasíláním různých zásilek s dárky, zasíláním vzkazů na ICQ, Skype, různé druhy chatu, VoIP apod.
Oběť stalkera často osobně zná a ví, že ji pronásleduje. Další možností je, že si oběť neuvědomuje totožnost pronásledovatele. Často si stalker oběť vyhlédl např. na internetu a oběť netuší totožnost stalkera.
Obsah těchto zpráv může být příjemný až veselý, ale též urážející, zastrašující. Výjimkou nejsou zprávy původně příjemné, snažící se získat odpověď či kontakt oběti, až později po zprávy urážející, nevkusné či zastrašující. V rámci snahy kontaktovat oběť je využívána široká paleta citů (vyhrožování, vydírání, vyvolávání pocitu viny apod.).
Demonstrování moci a síly stalkera: V tomto případě stalker ve svých projevech dává důraz na přímé či nepřímé výhrůžky, které v oběti budí oprávněný strach a obavy. O této kategorie patří například fyzické pronásledování oběti cestou do práce, na nákup nebo naopak zpět k domovu, pronásledování autem, čekání na oběť před domem apod. Výjimkou zde nejsou ani výhrůžky přímého násilí, vyhrůžky zabitím apod. V případě sadistického pronásledovatele, který se snaží důsledně a zcela kontrolovat život oběti je riziko napadení včetně usmrcení oběti podstatně vyšší. Pronásledovaná oběť pak bývá častou obětí sexuálně motivované vraždy. V oblasti elektronických médií se stalker většinou omezuje na různé druhy výhrůžek, které opírá o znalosti o oběti (vím, kde jsi, co děláš, vidím tě, vím, co máš na sobě…)
Ničení majetku oběti: například poškrábané auto, lak poškozený sprejem, propíchané pneumatiky, rozbité okno bytu, ubližování domácím zvířatům, poškozování osobních věcí. Můžeme sem zařadit například i zasílání virů prostřednictvím e-mailů.
Stalker označuje sám sebe za oběť. Poškozování pověsti oběti: například šířením nepravdivých informací pomocí komunikačních kanaálů jako jsou Chat, ICQ, Skype, e-mail, Wikipedie apod.) v okolí oběti, např. ve škole, mezi přáteli apod. (Zdroj:http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/stalking-a-kyberstalking/66-23)
Zásady obrany před stalkingem: Dát stalkerovi jednoznačně najevo, že jeho chování obtěžuje a nestojíte o jeho zájem. V žádném případě neodpovídat na stalkerovy vzkazy. Nechodit se stalkerem na žádné schůzky. Změnit navyklé vzorce chování, které může okolí vysledovat, např. vracet se ze školy v jinou dobu a jinou trasou. Všechny důkazní materiály (např. esemesky, e-maily, zprávy ze sociálních sítí apod.) uchovat. Informovat místně příslušné oddělení Policie ČR. Sdělit své obavy lidem ze svého okolí, v případě dětí např. rodičům, učiteli apod.
57
2.4.4 Hoax Anglické slovo hoax [:houks:] v překladu znamená falešnou zprávu, mystifikaci, novinářskou kachnu, podvod, poplašnou zprávu, výmysl, žert či kanadský žertík. V počítačovém světě slovem hoaks nejčastěji označujeme poplašnou zprávu, která varuje před neexistujícím nebezpečím. Jako hoax lze označit také šířenou zprávu, která obsahuje nepřesné, zkreslené či účelově upravené informace. V textu poplašné zprávy se objevuje varování na smyšlené nebezpečí, pisatel poplašné zprávy se snaží přesvědčit, že varování přišlo z důvěryhodných zdrojů a je potřeba zprávu předat dál mezi přátele, příp. na co největší množství dalších adres, proto se někdy označuje také jako řetězový e-mail. Šíření hoaxů je v rozporu s pravidly etikety (pravidel chování na internetu). Velká část dětských uživatelů (6-15 let) hoaxy přeposílá dál, čím umožňuje jejich šíření. Děti si rovněž hoaxy velmi často čtou. V kombinaci s nekritickým přístupem k hoaxu pak často hoax u dětí vyvolává strach, obavy, nedůvěru, tj. působí na jejich psychiku. Jako částečná obrana může sloužit některý ze seznamů hoaxů (např. databáze serveru HOAX.cz). Negativní dopady hoaxů Hoaxy velmi často obtěžují příjemce, na jejichž e-mailovou schránku stejné hoaxy či spamy dorazí několikrát denně. Šířením neúplných či zkreslených zpráv o druhém subjektu může dojít k poškození dobrého jména či újmě na cti. Některé hoaxy poskytují nebezpečné rady, např. jak se zbavit domnělého viru smazáním nějakého souboru. Uživatel, který takové rady slepě následuje, může svému počítači naopak ublížit. Zbytečně zatěžují linky a servery. V současné době dle dostupných zdrojů tvoří spamy přes 90% veškeré e-mailové komunikace. Proto bývají tyto servery zabezpečeny anti-spamovými programy. Velké množství hoaxů rozesílají uživatelé velmi problematickým způsobem, kdy volí variantu tlačítky předat dál a všem uživatelům. Tímto způsobem se můžou náhodní příjemci dostat k velkému seznamu e-mailových adres či mobilních čísel a mohou je lavinovitě šířit dál. V případě petic se mohou osobní údaje dostat do rukou nepovolaných osob. Odesílatel nepravdivých zpráv ohrožuje svou důvěryhodnost, zvláště pokud takové zprávy odesílá z pracovního e-mailu. Prozrazení důvěrných informací: Pokud uživatel hoax přeposílá na mnoho dalších adres, běžně ponechá adresy všech příjemců ve zprávě, kde si je mohou všichni přečíst. Tím se šíří obrovský seznam e-mailových adres mezi předem neurčité množství cizích lidí a zvyšuje se tím potenciál pro šíření spamu a počítačových virů. Spamy jsou úzce navázány na tzv. phishing a pharming, v rámci kterého se útočník snaží získat různými cestami vaše osobní údaje (například rodné číslo, pin, heslo k internetbankingovým službám apod.). Poškození konkrétní instituce: Hoaxy mohou velmi snadno poškodit konkrétní instituci a její důvěryhodnost. Nekritický příjem informace a její další šíření, na jejímž vrcholu může být způsobená panika.
58 Typické hoaxy: Hoax zpravidla využívá neinformovanosti, naivity nebo jinak manipuluje s uživatelem. Hoaxy nabývají několika typických forem: Hoaxy varující před smyšlenými viry a specifickými útoky na počítač. Patří mezi nejčastější poplašné zprávy. Vymyšlené zprávy varující před hrozícím nebezpečím v běžném životě, často operují s polopravdami, které působí velmi důvěryhodně (např. nebezpečí infekce AIDS plynoucí z poranění injekčními stříkačkami v prostředcích městské hromadné dopravy, škodlivý vliv vybraných potravin na lidské zdraví apod.). Falešné prosby o pomoc – hoax většinou působí na city a prosí příjemce o darování krve, hledání ztracené osoby, případně přímo vylákává peníze. Některé z těchto zpráv původně byly aktuální, ale jejich aktuálnost již vypršela, zpráva se přesto šíří dál. Fámy o mobilních telefonech. Řetězové dopisy štěstí. Žertovné zprávy nebo PPT prezentace. Pyramidové hry. Ty jsou podle českých zákonů zakázány, jejich organizátoři je však často maskují jako prodej různých výrobků. Nabídky odměn a slev za hromadné rozeslání e-mailů.. Smyšlené petice a výzvy. Neúplné petice postrádající potřebné údaje, díky nimž je petice platná. Prevence před hoaxy: Nikdy nevěřme všem informacím, které nám z neznámého zdroje přijdou na e-mail. Vždy si informace ověřujme. K tomuto účelu slouží databáze rozšířených řetězových zpráv a odkazy na další podobné stránky. Možno využít stránku http://www.hoax.cz. Další možností je odpověď v souladu s etiketou, avšak pouze odesílateli, a upozornit ho na skutečnost, že se jedná o hoax. Nikdy nedůvěřujme zprávám, které nám naše bankovní instituce posílá e-mailem. Bankovní instituce s klienty v případě důležitého sdělení tímto způsobem zpravidla nekomunikují. (Zdroj: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/hoax-spam/91-25) Jedinou funkční obranou je rozumné uvažování, ovšem v případě dětí a mladistvých toto mnohdy selhává.
2.4.5 Phising Phishing a pharming představují nástroje internetových pirátů, kteří se s jejich pomocí mohou dostat k přístupovým heslům internetového bankovnictví nebo k PIN kódům cizích platebních karet. Phishing je druh internetového podvodu, kdy útočníci pomocí podvodné e-mailové zprávy se snaží z uživatelů internetového bankovnictví vylákat přístupové údaje k účtům. Tyto e-maily mají vzbudit dojem, že byly odeslány z e-mailové adresy banky a snaží se přesvědčit uživatele, aby kliknul na odkaz. Pokud uživatel na tento odkaz klikne, dostane se na falešné
59 stránky, které po něm vyžadují vyplnění přístupových hesel, údajů či jiných důvěrných informací. Pokud je uživatel vyplní, předal tyto důvěrné informace údaje do rukou potencionálních pachatelů, kteří je patrně zneužijí. Phishingová zpráva může vypadat jako informace o neprovedení platby, výzva k aktualizaci bezpečnostních údajů, či dokonce jako výzkum klientské spokojenosti. Stránka http://www.hoax.cz uvádí nejnovější phishingy v databázi. Odkazují např. na aktualizace platebních karet, upozornění na překročení limitu úložiště poštovní schránky, zaslání bezpečnostních zpráv apod. Preventivní doporučení:
Nesdělovat na internetu své přihlašovací údaje k internetbankingu nebo PIN kódy platebních karet.
Používat ke své e-mailové schránce protispamovou kontrolu, kterou většinou zajišťuje poskytovatel e-mailové schránky. Používat antivirový program, který je potřeba průběžně aktualizovat. Používat antispywarové programy, které dokážourozpoznat další druhy nebezpečného software.
Neklikat na odkazy v e-mailu.
Nespouštět neznámé programy, které přijdou e-mailem nebo na které e-mail odkazuje, a to ani v případě, že se e-mail jeví jako zpráva od přátel.
Zásadně neodpovídat na žádný e-mail, který takové údaje požaduje, ani když se tváří a vypadá, jako že je psán vaší bankou. To platí i v případě, pokud je tato stránka vyvedena v barvách vaší banky. Žádná banka po svých klientech posílání takovýchto citlivých údajů po internetu nepožaduje! Ani klientům pomocí e-mailu nerozesílá např. nové přihlašovací údaje a běžně se také v informačních e-mailech nepoužívají aktivní odkazy (linky) na jiné webové stránky.
K bankovnímu účtu se přihlašovat jen ze spolehlivého počítače.
Podobně se při přihlašování do aplikace internetového bankovnictví doporučuje vypisovat vždy adresu do webového prohlížeče ručně a nevyplňovat při přihlašování jiné údaje než obvykle.
(Zdroje:http://www.bezpecnyinternet.cz/pokrocily/internetove-bankovnictvi/phishing-apharming.aspx) a http://www.hoax.cz.)
60
2.4.6 Happy Slapping Tento pojem se volně překládá jako „veselé fackování“, nic netušící oběť dostane od útočníka plácnutí (tzv. slap). Jde o obětí nevyprovokovaný útok, kdy útočník využije momentu překvapení náhodně vytipované osoby kdekoliv na veřejném prostoru. Tuto oběť pak následně napadne – nejčastěji zbije či „nafackuje“. Komplic útočníka vše natáčí na mobilní telefon a video s rvačkou je poté umístěno na internet, např. na You Tube. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č. j. 21291/2010-28, Příloha č. 7 Kyberšikana, s. 11) Tato nová zábava znuděné mládeže se nejdříve objevila zhruba kolem roku 2005 ve Velké Británii, odtud se rozšířila i k nám. Obětí bývá známá i neznámá osoba, která je napadena zcela nečekaně, zpravidla zezadu. Motivem k takovému jednán bývá nejčastěji snaha zahnat nudu a zažít při tom adrenalinové vzrušení. Určitým povzbuzujícím prvkem mohou být různé televizní pořady, které se baví na účet druhých připravenými léčkami a nástrahami. Sledovanost těchto televizních pořadů je mezi mládeží poměrně vysoká a oblíbená. V případech provozování podobné zábavy mládež hazarduje se zdravím svých obětí a jejich „hra“ může nabýt skutkové podstaty trestného činu. Stupňuje se agresivita útoků, neboť každé nové video chce ve vynalézavosti předstihnout ta předchozí. Velmi nebezpečnou odnoží happy slappingu je část mládeže, která si jako svůj cíl napadení vybírá fyzicky slabé, bezbranné lidi, nebo spící lidi či opilce, většinou z řad bezdomovců. Tato odnož se nazývá „bumfights“ (www.nebudobet.cz/?page=happy-slapping). Na internetové stránce YouTube je zveřejněno velké množství videoklipů s tematikou happy slappingu.
2.4.7 Sociální inženýrství Komunikace prostřednictvím e-komunikačních prostředků nese často množství rizik. Největší nebezpečí však nepředstavují technologie jako takové, ale zejména tzv. lidský faktor – tj, důvěřivost uživatelů komunikace. Z toho následně vychází strategie tzv. sociálního inženýrství – soubor technik, které působí na člověka a mění jeho názory, postoje, vzbuzují v něm falešnou představu o vybraném problému (viz výše tzv. hoax), předsouvají mu nekvalitní deformované informace apod. Sociální inženýrství je termín pro metodu, jež vede legitimní počítačové uživatele k poskytnutí užitečných informací, které pomáhají útočníkovi získat neautorizovaný přístup do jejich počítačového systému. Sociální inženýrství je dnes jedním z nejpopulárnějších a nejúčinnějších typů útoků, kdy jsou zneužívány chyby v našem uvažování. Dnes jsou k tomuto účelu využívány hlavně sociální sítě, neboť jejich uživatelé mají pocit, že mezi „přáteli“ se mohou cítit bezpečně. Šikovný sociotechnik , např. hacker, využívá a zneužívá nedokonalosti lidské psychiky a uvažování. Dokáže „napálit“ inteligentního člověka, který se považuje za zkušeného uživatele internetu. Spoléhá při tom na několik lidských vlastností, které v určité situaci ukáže své slabiny. Především je to důvěra a zvědavost. Na sociálních sítích jsou uživatelé méně ostražití a lákají je různé instalace aplikací, lechtivá videa apod., nepoznají, že komunikují
61 s podvodníkem. Výsledkem však může být zavirovaný počítač nebo odeslání uživatelových osobních údajů útočníkovi. Sociotechnici využívají běžných vlastností lidí, jako jsou důvěřování druhým, občasná lenost, přehlížení drobných odlišností, ochota pomoci druhým a strach před tím, aby se nedostali do problémů. Pokud útočníkovi na úspěchu akce záleží, neváhá věnovat delší časové období na tzv. budování důvěry. Útočník například s obětí třeba i několik týdnů chatuje s cílem získat jeho důvěru a získat potřebné informace. Dalším důležitým faktorem je faktor času, neboť člověk – uživatel pod tlakem reaguje jinak než člověk, který je v klidu. Díky vyvíjenému tlaku nemá oběť čas promyslet všechny důsledky svého konání a dopouští se tím chyb, na které útočník čeká. Dalším slabým článkem, který sociotechnik využívá, je lidská tendence podřizovat se autoritám a poslušně přijímat jejich instrukce. Mnohdy se do uživatelovy přízně útočník především na sociálních sítích „vetře“ tím, že je oběti sympatický, má např. stejné zájmy, názory apod. Oběť s útočníkem dobrovolně spolupracuje v případě, kdy se mu cítí být za něco zavázána, např. mu pomůže s opravou počítačového problému, nainstaluje nějaký program apod. Oběti také slyší na útočníkovo tvrzení, že všichni již vyplnili např. nějaký dotazník a teď se čeká pouze na ně. Tomuto jevu se říká společenský souhlas, oběť podléhá fingovanému tlaku okolí a necítí se být ohrožena. Často se oběť setkává s poukázáním na mimořádně výhodnou příležitost, akční nabídku apod., útočník vyvíjí na oběť tlak limitovaným časem či počtem kusů, dárkem pro rychle zaregistrované uživatele apod. Registraci odkáže na uměle vytvořenou stránku, která získá od uživatele. Za sociální inženýrství, jehož cílem je získat o uživatelích informace využitelné pro další reklamu, jsou pokládány také různé reklamní a soutěžní akce (Reader’s Digest apod.). Velké společnosti již běžně pracují s databázemi osobních údajů uživatelů, které se dále využívají k různým obchodním nabídkám, spamu apod. V případě, že útočník zná oběť osobně, může uhodnout její heslo na základě informací, které o ní má. Zkusí například zadat místo narození, přezdívku, název vesnice, ve které má oběť chatu, jméno psa atd. Mezi oblíbená hesla patří příjmení, slova a jména z Bible, jména hrdinů z animovaných seriálů, postavy a citáty ze Shakespeara, Tolkiena či Hvězdných válek, rodné číslo, slovo „heslo“, čísla 12345 apod.). Jak může vypadat sociotechnický útok v praxi, si přečtěte například na této adrese: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003p/xsimek3sociotechnika.htm. (Zdroj: http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/sociotechnika/18-20) 2.4.8 Dětská pornografie Anonymita internetu vede k rychlému šíření dětské pornografie. K velkému množství prvních kontaktů dochází na diskusních fórech, chatech nebo sociálních sítích. Útočník zde uveřejní text, který se jeví jako zcela nevinný, např. že hledá děvče na letní brigádu. Na tuto nabídku zpravidla zareaguje velké množství mladých dívek, které s útočníkem navazují kontakt a pokračují v konverzaci. Podle nejhoršího možného scénáře skončí taková konverzace osobní schůzkou, v „lepším“ případě svléknutím se před webovou kamerou či odesláním své fotografie s obnaženým tělem. Podobné je to i v případě chlapců. Z toho vyplývá, že autory dětské pornografie často bývají samy děti a činí tak dobrovolně nebo nevědomky. Dětská pornografie je druhem pornografie, v níž jsou zobrazeny dítě či děti jako sexuální aktéři nebo objekty.
62
Definice pornografie ani dětské pornografie není obecně ustálená ani jednotná a obvykle se přizpůsobuje represivním potřebám státu. Definice zahrnuje nejen vizuální díla (fotografie, kresby, filmy, sochy), ale i literární nebo zvuková zobrazení (fantazijní povídky, záznam dětského hlasu apod.). Český právní řád termín „pornografické dílo“ nijak nevymezuje a pro regulaci dětské pornografie používá formulaci „pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě“. Obvykle se za dětskou pornografii považuje:
zobrazení soulože, masturbace nebo podobných aktivit, jichž se účastní dítě nebo děti zobrazení dětských genitálií nebo dětské nahoty pořízené nebo používané za účelem sexuálního vzrušení nebo uspokojení
Definice pornografického díla Český trestný zákon neobsahuje žádné vymezení a žádnou definici, které by popisovaly, jaké objektivní znaky či okolnosti činí dílo pornografickým. V praxi tedy takové hodnocení záleží na libovůli znalců a orgánů činných v trestním řízení, přičemž v případě „dětské pornografie“ zákon nebrání ani aplikaci extrémních výkladů, kdy za pornografické dílo může být účelově prohlášeno jakékoliv dílo, které například zobrazuje dětskou nahotu, popisuje erotický či sexuální život dětí atd. Předmětem právní nejistoty a diametrálně rozdílných výkladů zákona pak mohou být jak díla s uměleckou či vzdělávací hodnotou, tak například díla osobní či rodinné povahy, díla pořízená v rámci odborné dokumentace či výzkumu, díla využívaná v sexuologické diagnostice (například díla prezentovaná pacientům v rámci falografického testování) atd. Zákon nespecifikuje, zda může pornografické dílo „vzniknout“ tím, že někdo použije k pornografickým účelům dílo vzniklé původně k jiným účelům, kdy pornografické znaky nebo pornografické využití jsou pouze jedním z více aspektů díla atd. Vlivy pornografie na dítě Sexuální pocity a touhy jsou pro děti a mládež v pubertě zcela přirozené. Stejně tak dětská zvídavost v oblasti sexu je normální a zdravá. Je naprosto v pořádku, že dítě hledá informace o sexu, že chce prozkoumat svou sexualitu, že hledá zdroje svého poznání. Otázkou však zůstává, se kterými formami sexu, respektive kterým sexuálním praktikám bude vystaveno již v nejranějších etapách svého života a nakolik ho to ovlivní. U dospělých pornografie a erotika již dávno žádným tabu není, ve vztahu k dětem by však regulace tohoto typu obsahu měla ze strany rodičů probíhat. (http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/sexting/723-komentarsledovani-porna) Probuzení předčasného zájmu o sexualitu. Vytvoření deformovaných a nepravdivých představ o sexu: - narušení oblasti navazování a udržování intimních vztahů, - chápání pornografických snímků jako vzor pro budoucí sexuální chování , - spojování sexuálního chování s vulgaritou a násilím. Možnost vzniku poruch příjmu potravy: - častěji u dívek, např. anorexie,
63 - snaha dosáhnout nezdravě štíhlého těla po vzoru pornohereček. Psychické problémy: - obavy ze sexuálního styku v dospělosti, - psychická nezralost, - trauma, strach, úzkost, - vznik fóbií. Neplánované rodičovství. Podceňování antikoncepčních prostředků. Šíření pohlavních chorob. Iniciace deviantní poruchy. Proměna žen v sexuální objekty: - chápání ženy jako „zboží“, - bagatelizace znásilnění, - absence citové složky v sexuálním aktu. Zvýšená tolerance vnímání sexuálního násilí. Preference nemonogamních vztahů. Náchylnost k deviantním sexuálním praktikám v dospělosti. Zvýšená tolerance vůči deviantním praktikám. Vytvoření nesprávného názoru, že sex bez odpovědnosti je přijatelný a žádoucí. Napodobování vadných vzorců chování ve vztahu k ostatním dětem. Prevence dětí před pornografií na internetu Ne všechen sexuálně laděný obsah internetu se dá zařadit do kategorie pornografie. Existuje totiž rozdíl mezi erotickým obsahem a pornografií. Jednoznačně zakázána je prezentace sexu s dětmi, a to v jakékoliv podobě. Stejně tak i sex s výkaly a se zvířaty, a sex s neakceptovaným násilím. Tyto sexuální praktiky jsou jednoznačně označovány za závadné. Pozor: „Běžná“ pornografie není zakázána. Musí ale být zajištěno, že nebude přístupná mladým pod 18 let. Závadná témata jsou dítěti dnes téměř na dosah ruky a mohou významným způsobem deformovat myšlení dětí. Jak dítě před tímto ochránit?
Filtrace nežádoucího internetového obsahu a vytvoření vlastního uživatelského účtu dítěte: Servery s nevhodnou tematikou sice obsahují ochranu v podobě potvrzení věkové hranice osmnácti let, ovšem pro dítě to není žádná překážka. Lepším řešením je vytvoření samostatného uživatelského účtu dítěte a instalace programů, které nevhodné stránky odfiltrují (např. programy rodičovské kontroly Anti-Porn, iProtectYou, StartUp Agent, PC monitor). Účinné filtrování prohlíženého obsahu dokáže filtrovat erotické stránky, chat, online hry nebo blokovat pop-up okna. U filtru lze přímo zadat zakázané webové stránky. Problém je v případě dospívajících. Ti pokud chtějí, většinou najdou cestu, jak se k zakázanému obsahu dostat. K pornografii se dítě může dostat i prostřednictvím mobilních telefonů, kdy si ji může stáhnout přes připojení mobilu na internetovou síť.
Osvěta, poučení dítěte, jak by mělo reagovat v případě, že na nevhodné obsahy náhodně narazí nebo se s nimi setká např. u svých kamarádů.
Využívat dostupné odborné literatury:
64 např. Bezpečnost dětí na Internetu – Rádce zodpovědného rodiče autorů Lenky Eckertové a Daniela Dočekala, kniha vyšla v únoru 2013 u příležitosti Dne bezpečnějšího Internetu, publikaci si lze přečíst i v elektronické podobě na adrese http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/kniha.html. (Zdroj:http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/problematicky-obsahinternetu/pornografie-na-internetu.html)
2.4.9 Sexting Mnoho mladých lidí cítí jako svou přirozenost zaznamenávat celý svůj život on-line. Součástí digitálního záznamu života běžného teenagera jsou nesčetné statusové zprávy (komentující aktuální pocity, nápady a okolní dění), nahrávané a sdílené fotografie a videa atd. Toto chování uživatelů sociálních sítí, které vede k okamžitému sdílení čehokoliv má některé výhody, může také vytváří nebezpečné prostředí, ve kterém mladí uživatelé činí překotně rychlá rozhodnutí, aniž by domysleli jejich důsledky. bez domýšlení možných důsledků. Sexting je způsob sdílení dětského fotografického materiálu či videa prostřednictvím internetu. Dítě sdílí svoji vlastní fotografii, na které je nahé či obnažené. Tyto fotografie či videa často vznikají pod vlivem skupiny, např. dívčí, kdy se snižuje citlivost vůči vnímání vlastního studu. Často podobný materiál vzniká v době, kdy dívka „chodí“ s chlapcem a společně nafotí či natočí nevhodný citlivý materiál. Dost často se stává, že po rozchodu může být tento materiál jedním z partnerů šířen pomocí sociálních sítí a je k dispozici velkému okruhu publika. Cílem takového materiálů bývá vydírání nebo pokus o narušení dobré pověsti oběti. Únik intimního materiálu je ideální zastavit ihned v počátku a zablokovat jej. Pokud dojde k nekontrolovanému šíření, doporučuje se kontakt s obětí, která zažívá velké psychické trauma. Je dobré vyhledat psychologa či alespoň vzniklou situaci konzultovat s dospělým. V této fázi je šířený materiál téměř nemožné technickými prostředky zastavit. Situace se dá řešit i právní cestou, a to přes Policii ČR. Lze zažalovat toho, kdo jako první vložil nevhodný materiál, neboť tento materiál unikl neautorizovaně. Nelze však zažalovat další uživatele, kteří materiál dále šíří. Podle trestního zákona platného v ČR není pro osoby starší 15ti let trestné účastnit se sexuálních aktivit, nesmí se však při tom až do osmnácti let fotografovat, natáčet, nebo si vést deník, neboť by se pak mohlo jednat o výrobu a držení dětské pornografie. Případy šíření materiálů vlastní produkce zachycující nezletilé posuzovány orgány činnými v trestním řízení individuálně - záleží na druhu fotografií či videí a způsobu jejich pořízení. Některé případy lze vyřešit občanskoprávní cestou, jiné však mohou být vyhodnoceny jako přestupek, či jako trestný čin. (http://www.saferinternet.cz/aktuality/roste-pocet-pripadu-detske-pornografievlastni-vyroby.html Sexting a šíření dětské pornografie jsou tedy v případě mladých lidí pod hranicí osmnácti let dva vzájemně se překrývající fenomény. Tento komplexní problém zahrnuje materiály od naivně sdílených fotografií vyprodukovaných z nudy, až po případy manipulace, vydírání nebo záměrně virálně šířených videí. Sexting podporuje šíření dětské pornografie. V České republice se každý případ sextingu řeší individuálně. U mladistvých může být sexting
65 pokládán za trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže. Někdy se sexting projednává ve správním řízení jako přestupek. Pro neopatrné uživatele internetu může mít sexting vážné následky, neboť dávají k dispozici ostatním uživatelům internetu osobní, často citlivý materiál, který může být proti nim zneužit, a to buď bezprostředně např. ve škole, nebo v budoucnu, např. při hledání pracovního místa, neboť již současná personalistiky dosažitelné informace na internetu využívá. Dalším rizikem sextingu je možnost, že se poskytovatel citlivého materiálu stane obětí sexuálního útoku. Pokud se uživatel internetu či mobilu (i přes ten lze samozřejmě zasílat fotografie) dostane do pozice oběti sextingu, může se poradit s několika online poradnami, např. s online poradnou projektu E-bezpečí, která funguje ve spolupráci s Policií ČR, Ministerstvem vnitra ČR, Linkou bezpečí, firmami Seznam.cz, Gogole a Vopdafone, dostupná je na adrese www.napisnam.cz.. Další možností je využít stránky projektu Seznam se bezpečně s kontaktním formulářem na adrese www.seznamsebezpecne.cz nebo stránky Sdružení Linka bezpečí na adrese www.linkabezpeci.cz a na telefonním čísle 116 111. Zneužití citlivých materiálů lze také nahlásit Policii ČR na jakémkoli obvodním oddělení Policie ČR nebo lze využít internetový formulář na adrese http://aplikace.policie.cz.
66
2.5 Terminologický slovník Dětská pornografie
druh pornografie, v níž jsou zobrazeny dítě či děti jako sexuální aktéři nebo objekty
Chat
způsob online komunikace na internetu, komunikovat současně může více uživatelů
Child grooming
nepatřičný zájem o dítě, jehož cílem je sexuální sblížení, či dokonce znásilnění dítěte
Happy Slapping
fyzické napadení náhodně vybrané oběti, komplic pořizuje nahrávku incidentu na mobilní telefon a poté ji umístí na internet, útočníci se baví na účet nic netušící oběti
Hate site
internetové stránky, které podněcují rasovou či náboženskou nenávist nebo útočí na sexuální orientaci
Hoax
poplašná zpráva, která varuje před neexistujícím nebezpečím, většinou obsahuje i výzvu žádající další rozeslání hoaxu mezi přátele, příp. na co největší množství dalších adres, proto se někdy označuje také jako řetězový e-mail
IP adresa
jednoznačná identifikace konkrétního počítače připojeného na internet
Kybergrooming
chování uživatelů internetu, které má v oběti (dítěti) vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímž cílem je oběť např. pohlavně zneužít, útočníky bývají často pedofilové
Kyberstalking
opakované a stupňované obtěžování s využitím informačních technologií, které může mít řadu různých forem a různou intenzitu
Kyberšikana
též cyberbullying je zneužití informačních komunikačních technologií, zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně vyvést z rovnováhy, je to tedy jedna z forem šikany
MySpace
americký server, který propojuje zájmové skupiny lidí a poskytuje možnost komunikace s některými celebritami, je možné sem umístit neomezené množství fotografií a videí, u kterých není vyžadována autorizace
Online
v počítačové terminologii synonymum pro výraz „být připojen“ (k internetu)
67
Outing
zveřejnění homosexuální orientace jiné osoby bez jejího souhlasu nebo proti její vůli
Pharming
využívá speciální počítačové programy, které uživatele při přihlášení do internetového bankovnictví přesměrují na stránky, jež sice vypadají jako stránky jeho banky, ale ve skutečnosti jsou pouze jejich napodobeninou, zde pak klienta požádají o zadání všech přihlašovacích hesel a kódů, jde o manipulativní postupy, které mají přimět uživatele, aby útočníkovi sdělil své osobní údaje
Phishing
druh internetového podvodu, kterým se podvodníci snaží z uživatelů internetového bankovnictví vylákat přístupové údaje k účtům a zneužít je pro svoje obohacení, k získání těchto důvěrných informací využívají podvodné e-maily, které na první pohled vypadají, že jsou odeslány přímo z banky a snaží se přesvědčit uživatele, aby kliknul na odkaz.
Sexting
pojmem „sexting“ (vzniklý složením slev sex a texting) se označuje zasílání či sdílení sexuálně explicitních textů či vlastních fotografií či videí prostřednictvím telefonu, e-mailu, instant messengerů (např. Skype, ICQ) nebo sociálních sítí (např. Facebook, MySpace apod.).
SMS Spoofing
odesílání „falešných“ SMSek z internetu, jsou zpravidla odesílány ze zahraničních SMS center, která však neověřují identitu uživatelů, jejichž zprávy odesílají
Sociální inženýrství soubor technik, které působí na člověka a mění jeho názory, postoje, vzbuzují v něm falešnou představu o vybraném problému, předsouvají mu nekvalitní deformované informace apod., vede legitimní počítačové uživatele k poskytnutí užitečných informací, které pomáhají útočníkovi získat neautorizovaný přístup do jejich počítačového systému, sociální inženýrství je tedy způsob získávání důležitých informací od uživatelů bez vědomí, že tak činí. Sociotechnik
útočník schopný využít lidi – oběti, se kterými hovoří, využívá dodatečné technologické prostředky, aby získal hledané informace, většinou se zaměřuje na lidské slabiny
Spam
nevyžádané sdělení (nejčastěji reklamní) masově šířené internetem. Původně se používalo především pro nevyžádané reklamní e-maily, postupem času tento fenomén postihl i ostatní druhy internetové komunikace – např. diskuzní fóra, komentáře nebo instant messaging. Používá se též zkratka UBE/UCE (Unsolicited Bulk/Commercial Email).
68 Spyware
program, který se sám nainstaluje na počítač, na který se dostane s jinými daty, které uživatel stahuje z internetu, poté monitoruje chování uživatele, sbírá osobní informace s cílem poskytnout je jinému uživateli
Stalking
nebezpečné vyhrožování
Uživatel
jedinec, který používá počítačový systém, kvůli vlastní identitě má zřízen uživatelský účet a uživatelské jméno
Virtuální svět
druh online komunity, která má často formu počítačově simulovaného prostředí, pomocí kterého můžou uživatelé vzájemně reagovat, vytvářet a užívat objekty, tento termín se dnes stává synonymem interaktivních 3D virtuálních prostředí
YouTube
internetová stránka určená na sdílení videí, kde uživatelé mohou nahrávat, zhlédnout a sdílet videoklipy. Na stránku je možné se zaregistrovat a pak si nahrávat neomezené množství videoklipů. Nahrávání videí, ve kterých se vyskytuje pornografie, nahota, urážky, týrání, komerční reklamy a nabádání k trestným činům je zakázáno.
69
2.6 Seznam použité literatury a zdrojů Kolář, M.: Bolest šikanování, Praha. Portál 2001. Kolektiv autorů: Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele, DRAGON PRESS s.r.o., Plzeň 2009. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č. j. 21291/2010-28, Příloha č. 7 Kyberšikana. Štoček, M.: Rukověť výchovného poradce a školního metodika prevence, školní rok 2013/2014, aTre, v. o. s., Nový Bydžov. http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/14/39/lang,czech/ http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/stalking-a-kyberstalking/66-23 http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/kyberikana/17-cojekybersikana http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/kyberikana/102-27 http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/hoax-spam/91-25 http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003p/xsimek3sociotechnika.htm
http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/sociotechnika/18-20 http://www.bezpecnyinternet.cz/pokrocily/internetove-bankovnictvi/phishing-apharming.aspx http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Btsk%C3%A1_pornografie http://www.e-bezpeci.cz/index.php/temata/sexting/723-komentar-sledovani-porna http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/problematicky-obsahinternetu/pornografie-na-internetu.html http://www.bezpecne-online.cz/pro-rodice-a-ucitele/kniha.html http://www.saferinternet.cz/aktuality/roste-pocet-pripadu-detske-pornografie-vlastnivyroby.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Virtu%C3%A1ln%C3%AD_sv%C4%9Bt http://www.hoax.cz www.nebudobet.cz/?page=happy-slapping
70
2.7 Přílohová část Příloha č. 1b - Doporučené internetové odkazy www.saferinternet.cz www.bezpecne-online.cz www.protisikane.cz www.minimalizacesikany.cz http://prvok.upol.cz www.sikana.org www.e-bezpeci.cz www.napisnam.cz www.e-nebezpeci.cz www.hoax.cz www.internetporadna.cz www.linkabezpeci.cz www.amnesty.cz Příloha č. 2b – Trestné činy, jejichž podstatou byla šikana trestný čin omezování osobní svobody trestný čin vydírání trestný čin vzbuzení důvodné obavy trestný čin loupeže trestný čin ublížení na zdraví trestný čin poškozování cizí věci trestný čin znásilnění či pohlavního zneužívání (Zdroj Přílohy č. 1 a č. 2: Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28, Příloha č. 7 Kyberšikana)
71
3. Specifické poruchy učení 3.1 Historie specifických poruch učení Počátky sledování specifických potřeb učení lze vysledovat již ve starověku. Popsány v dnešním slova smyslu byly na přelomu 19. a 20. století. Vymezení dnešních pojmů (viz slovníček) začíná rokem 1887, kdy německý oční lékař R. Berlin jako první použil pojem dyslexie. Do té doby obtíže se čtením byly označovány jako slovní slepota, vrozená slovní slepota či děti koktavé v pravopise (skripta s. 8). Dyslexii prokázal Angličan J. Hinshelwood v roce 1895, popsal, jaké má příznaky a pokusil se určit její příčiny.
3.2 Úloha učitele v rozpoznávání poruch První záchytnou sítí v rozpoznávání specifických potřeb učení zpravidla bývá učitel. Ten doporučuje zákonným zástupcům žáka, aby vyhledali odborné vyšetření, a směruje je do příslušných pedagogicko-psychologických poraden, eventuálně do zdravotnických zařízení (psychologové, dětští psychiatři apod.). Se svolením rodičů (zákonných zástupců je do pedagogicko-psychologické poradny předán záznamový arch – školní dotazník, který obsahuje údaje o školním prospěchu žáka, o problémech ve čtení, psaní, počítání, o sluchovém a zrakovém vnímání, odlišnostech v chování oproti intaktní skupině apod. Školní dotazník zpravidla vyplňuje třídní učitel za pomoci vyučujících jednotlivých předmětů v součinnosti s výchovným poradcem školy. Doporučuje se před předáním vyplněného dotazníku formulář okopírovat a kopii předat k založení výchovnému poradci. Ze školského poradenského zařízení či zdravotního zařízení přijde impuls pro učitele, jak s žákem pracovat. Za volbu způsobu péče je však zodpovědný zákonný zástupce (v případě nezletilých žáků). Žáci s diagnostikovaným postižením jsou většinou integrováni do běžných tříd (další možností, méně častou, jsou třídy speciálně zřízené pro žáky se specifickými poruchami učení). Na základě školského poradenského zařízení či zdravotního zařízení má škola na základě žádosti zákonného zástupce žáka nebo žádosti zletilého žáka za povinnost vypracovat individuální vzdělávací plán, jehož jednotlivé části jsou ve školském zákonu přímo vyjmenovány (viz příloha). Individuální vzdělávací plán je vypracován vždy v případě, že školské poradenské či zdravotní zařízení ve zprávě přímo slovně uvede, že se jedná o integraci žáka do běžné třídy. Individuální vzdělávací plán je pak součástí žákovy osobní dokumentace. Pomoc žákům s SPU mohou poskytovat také některá zdravotnická zařízení a soukromé poradny. Diagnózu žákům se SPU přidělují odborníci v pedagogicko-psychologických poradnách na základě psychologického a speciálně pedagogického vyšetření. Odborný posudek mohou též vypracovat odborníci ve zdravotnických zařízeních, zde je nutno si uvědomit, že lékaři podle Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992 pokládají specifické poruchy učení za nemoc (viz příloha Číselná klasifikace nemocí). Vyšetření žáka v pedagogicko-psychologické poradně se skládá z několika částí. Toto vyšetření provádí speciální pedagog nebo psycholog. Vyšetření začíná kratším pohovorem, jehož cílem je, aby se klient uvolnil, zmírnilo se napětí a byl navázán kontakt. Během tohoto rozhovoru si vyšetřující osoba všímá celkového
72 řečového projevu, slovní zásoby, vyjadřovacích schopností, eventuálních nedostatků ve výslovnosti apod. Další částí odborného vyšetření je zjištění úrovně intelektu. Někteří zahraniční odborníci od tohoto typu vyšetření již ustupují, v českých pedagogicko-psychologických poradnách však toto vyšetření probíhá, a to především z toho důvodu, aby byly vyloučeny poruchy v důsledku nižší úrovně mentálních schopností. Dalším krokem je vyšetření čtení, při kterém se zjišťuje rychlost čtení, porozumění čtenému textu, analyzují se chyby a chování klienta během čtení. Vyšetřuje se také psaní a pravopis. Během testování se sleduje samostatný písemný projev i opis textu, srovnávají se diktáty v poradně s těmi psanými ve škole. Klient je předem vyzván, aby si na vyšetření přinesl školní sešit s diktáty, eventuálně tomu adekvátní školní záznamy. Odborný pracovník během vyšetření sleduje stav grafomotoriky, psací návyky, např. způsob sezení při psaní, držení psacího náčiní, způsob a rychlost psaní. Poté se provádí analýza chyb. Pro diagnostiku dyskalkulie se používají zvláštní testy. V dalších krocích se zjišťuje úroveň sluchového a zrakového vnímání, provádí se testy na vyšetření pravolevé a prostorové orientace a také zkoušky k diagnostice lehké mozkové dysfunkce. Dalšími speciálně zaměřenými zkouškami je zkouška laterality, kresba postavy, test koncentrace pozornosti, impulzivity a hyperaktivity a dotazník zjišťující sebepojetí klienta, zkoušky zaměřené na zjištění úrovně matematických schopností atd. Projevy SPU zachytávají především učitelé na 1., eventuálně 2. stupni základní školy. U některých jedinců však tyto poruchy přetrvávají po celý školní věk a přenášejí se i do dospělosti mimo školní prostředí. Na středních školách bývají ve značné míře vývojové poruchy učení již kompenzovány a učitel se setkává spíše s jejich dozvuky. Není to ale pravidlem. Někteří žáci potřebují speciální přístup během celého vzdělávání na střední škole a podle závažnosti postižení i speciální uzpůsobení podmínek k vykonání maturitní zkoušky. Specifické poruchy učení se mnohdy skrytě mohou projevovat jako i jako problémy výchovné a je na zkušenosti učitele, zda toto dokáže rozpoznat. Učitel vyhledává žáky se SPU především mezi těmi, kteří vykazují dlouhodobý neúspěch při zvládání učiva v jednom předmětu v kontrastu s výkony v ostatních předmětech. Všímá si, zda má žák zajištěno odpovídající sociokulturní zázemí, nemá příliš vysokou absenci, která by mohla být tou hlavní příčinou školní neúspěšnosti a její důsledky nelze zaměňovat se specifickými poruchami učení. Zaměřuje se na ty žáky, kteří jsou rezistentní k běžným pedagogickým opatřením učitelů. Důležité je neopomenout problémy v oblasti zraku a sluchu. Pro rozpoznání projevů SPU se má učitel zaměřit na: potíže v oblasti řeči poruchy zrakového a sluchového vnímání poruchy pravolevé a prostorové orientace poruchy orientace v čase vnímání a reprodukci rytmu poruchy procesu automatizace obtíže v rychlém jmenování poruchy vývoje jemné a hrubé motoriky poruchy pohybové koordinace poruchy vnímání tělesného schématu
73
nápadnosti v chování poruchy soustředění (O. Zelinková, 2003) Uvedené obtíže se vyskytují v různé intenzitě a kombinacích.
3.3 Další postup učitele V případě ověřených SPU navrhne učitel reedukační program zaměřený na konkrétní specifické projevy (viz výše). Situaci projedná se zákonným zástupcem žáka, v případě zletilosti s žákem samotným (tento případ je však velmi řídký, neboť SPU se diagnostikují nejčastěji na 1. stupni základní školy, na střední školu pak v případě přetrvávajících specifických poruch učení přichází žák s poradenskou zprávou.) Jednání se účastní také výchovný poradce dané školy, případně speciální pedagog nebo jiný kompetentní odborník, který na škole působí. Splní-li navržený reedukační program své poslání, není potřeba doporučení k žákovu vyšetření na odborném pracovišti. Selhává-li však, doporučí učitel zákonnému zástupci žáka/zletilému žákovi vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, do které územně spadá. Zprávu z vyšetření předává školské poradenské zařízení zákonným zástupcům žáka/zletilému žákovi a to doporučeným dopisem. Ti ji pak předají škole. Trvalá spolupráce pedagoga (nejčastěji třídního učitele a výchovného poradce), zákonných zástupců a odborníků ze školských poradenských zařízení je pak důležitým předpokladem pro zajištění optimálního vzdělávání žáka s poruchou učení.
3.4 Projevy specifických poruch učení v dospělosti Jak uvádí Z. Pospíšilová (www.virtuniv.cz/images/5/57Pospisilova_Slunecnice2009.ppt), specifické poruchy učení mohou přetrvávat i v dospělosti a projevují se nejčastěji jako problémy s krátkodobou pamětí (tzv. pracovní paměť), dále bývá narušena schopnost sekvenčního zpracování a uspořádání, jedinec má zhoršené vnímání a zhoršenou motoriku, často se u něho objevují negativní emoce. Nekompenzované specifické poruchy učení mohou ovlivňovat i studium ve vyšších ročnících střední školy či na vysoké škole. Student nestíhá zaznamenávat poznámky během výkladu či přednášek, problémy bývají i se zaznamenáváním stručných poznámek, může mít problémy s formulací odpovědí při výuce. Velmi častými požadavky na středoškolské, především pak na vysokoškolské studenty je zpracování referátů a tvorba seminárních prací. Zde opět můžou doznívat zatím nekompenzované specifické poruchy učení a mohou negativním způsobem ovlivnit výsledné hodnocení studenta. Pro některé je traumatizující vlastní prezentace referátů a čtení textů, jak hlasité, tak tiché. Někteří jedinci dostatečně nezvládají práci se zdroji literatury, neumí dobře organizovat svoji studijní práci. Pedagog, který nerespektuje specifické potřeby učení nebo s takto postiženými studenty neumí pracovat, v nich může vyvolat zmatek a chaos, stud, rozpaky, pocit viny, nedostatek sebedůvěry a nízké sebevědomí, v některých případech zlost, úzkost, strach, skleslost a beznaděj. Žák či student může selhávat v písemných testech, kdy si nedokáže vybavit potřebné údaje, má problémy s porozuměním při čtení odborného textu, v psaném projevu se vyskytují častěji gramatické chyby, někdy selhává při zkouškách z cizích jazyků. Odborníci navrhují možnou strategii překonávání problémů při studiu. Jednou z nich je psaní seminárních prací s pomocí druhé osoby, které žák/student text diktuje. V testových úlohách
74 odborníci doporučují čtení v obráceném pořadí, tedy nejdříve si přečíst možné odpovědi, pak až otázku. Pro žáky/studenty se specifickou porucho učení platí, žer jejich příprava na zkoušky musí být důkladnější, musí si najít vhodnou motivaci, učivo by si měli zpřehlednit (jednou z možností je využití tzv. myšlenkových map), měli by vědět, k jakému učebnímu typu patří a během učení zapojovali různé smysly (zrak, sluch, hmat). Jak uvádí Z. Pospíšilová (www.virtuniv.cz/images/5/57Pospisilova_Slunecnice2009.ppt), s přetrváváními specifickými poruchami učení mají problémy také dospělí jedinci, kteří nestudují. Z dotazníkového výzkumu vyplývá, že mají potíže s pravopisem, v jejich psaném textu se vyskytují časté gramatické chyby, někteří respondenti uvádějí problémy s komunikací, někteří mají problémy s vyplňováním dotazníků, formulářů či složenek, poměrně často uvádí problém se zapamatováním slovíček a slovních spojení. Předností lidí se se specifickou poruchou učení je silně rozvinutá schopnost vizuální paměti, zejména u lidí s dyslexií a dysortografií. Mají vysokou schopnost prostorové vizualizace a vynikají mimo jiné jako architekti.
3.5 Specifické poruchy učení a maturitní zkouška Smyslem a hlavním cílem koncepce konání společné části maturitní zkoušky (MZ) žáky se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním je umožnit těmto žákům konat MZ takovým způsobem, aby byl minimalizován vliv jejich handicapu na výsledky zkoušky a zároveň byla v nejvyšší možné míře zachována objektivita a srovnatelnost výsledků zkoušky s výsledky nepostižené (intaktní) žákovské populace. Podoba MZ pro žáky se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním je přímo odvozena od MZ pro intaktní populaci. Podstatu změn tvoří uzpůsobování podmínek pro konání MZ, které si kladou za cíl vytvářet rovné podmínky při ukončování vzdělávání a následném společenském uplatnění osob se zdravotním postižením či zdravotním znevýhodněním ve většinové společnosti. K dosažení výše zmíněných cílů bylo nutné implikovat do systému ukončování vzdělávání žáků intaktní populace soubor opatření, která napomáhají žákům se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním při konání MZ zmírnit či zcela eliminovat jejich handicap. U ústní zkoušky se zmíněné navýšení časového limitu v rozmezí 25 – 100 % vztahuje pouze na přípravu k ústní zkoušce. Délka vlastního zkoušení se nemění s výjimkou případů, kdy komunikační schopnosti žáka výrazně zpomalují průběh zkoušky nebo kdy je ústní zkouška realizována prostřednictvím písemné interakce. Za těchto okolností lze časový limit určený k vlastnímu zkoušení přiměřeně navýšit. Toto rozhodnutí je v kompetenci hodnotitele – zkoušejícího a vychází z dosavadní praxe při výuce žáka, případně posudku školského poradenského zařízení. Detailnější popis je obsažen v přílohové části. (Zdroj: http://www.novamaturita.cz/maturita-bez-handicapu-1404033473.html)
75
3.6 Specifikace jednotlivých poruch učení 3.6.1 Dyslexie Slovo dyslexie je odvozeno z řeckého lexis, které znamená slovní vyjadřování, řeč, a předpony dys-, která vyjadřuje něco nefunkčního, v tomto případě poruchu v práci se slovy. Dyslexie patří mezi zrakové poruchy, během nichž dochází ke specifické poruše osvojování čtenářských dovedností. Jedná se o specifickou poruchu čtení, při které je oslabena schopnost rozlišovat tvary stejné a nestejné, vnímat detaily nebo odlišnosti podle osy horizontální či vertikální. Velmi často se vyskytuje společně s dysortografií (specifickou poruchou pravopisu) (Matějček, Dyslexie, s. 20) Dyslexie poukazuje na výrazný nepoměr mezi úrovní čtení a inteligencí. Nadprůměrná inteligence některých dyslektiků často poslouží k tomu, aby si žák sám našel způsob, jak svou obtíž překonat, obejít nebo učinit ji alespoň společensky únosnou. Mezi dyslektiky převažují chlapci nad dívkami, neboť mnohé výzkumy dle Matějčka prokazují, že muži jsou co do lateralizace mozkových funkcí daleko spíše jednostranní, kdežto ženy jsou „univerzálnější“, obecněji řečeno poznatky o funkci hemisfér vysvětlují rozdíl v řečovém a technickém nadání mužů a žen. V literatuře se uvádí poměr poruch učení u chlapců a dívek čtyři až deset ku jedné v neprospěch chlapců (Matějček, s. 51) U mužů zpravidla převažují funkce pravé hemisféry, u žen bývá poměr hemisfér vyrovnán nebo má levá hemisféra lehkou převahu. Podle Matějčka se dyslexií myslí i specifická neschopnost diferencovat slova ve větě nebo i vůbec neschopnost naslouchat mluvené řeči, řeč vnímat a rozumět jí. Každý žák vnímá své postižení rozdílně, proto je nutné pro každého jedince hledat individuální řešení „na míru“. Někteří žáci (jedná se především o 1. stupeň základní školy) se lépe adaptují ve speciálních třídách, jiní ve třídách běžných. Má-li se dítě naučit číst, je k tomu třeba souhry mnoha základních funkcí – např. zrakového rozlišování tvarů, sluchového rozlišování hlásek a slabik, zrakové i sluchové paměti, smyslu pro rytmus, orientaci v čase a prostoru, schopnosti slučovat jednotlivé složky ve funkční celky apod. K osvojení čtenářských dovedností musí být dítě dostatečně zralé a je nutné počítat s tím, že jednotlivé funkce mívají různou dynamiku vývoje a dosahují ve stejném čase různé výkonnosti. Odborníci vhodný věk zralosti dítěte k získávání čtenářských dovedností vymezují přibližně mezi šestým a sedmým rokem života. V případě harmonické spolupráce všech funkcí se dítě naučí číst bez větších obtíží. Někdy je však dysharmonie jednotlivých hlavních funkcí narušena časným poškozením mozku, nikoliv nerovnoměrným vývojem.
76 Schéma rozložení funkcí mozkových hemisfér: (Matějček, Dyslexie, s. 37) levá hemisféra řeč – slova a věty slabiky (jako fonetické jednotky řeči) melodie konfigurace písmen znamenajících slovo analyticko-syntetizační činnost (sekvenční analýza např. řečových celků v části slova v hlásky
pravá hemisféra přírodní zvuky a hluky izolované hlásky (fonémy) rytmus prostorové vztahy, tvary, písmena jako tvary holistické, globální vnímání, poznávání obličejů, emocionální složky vjemů
Podle výzkumů mozkových mechanismů se předěl v čtenářských dovednostech odehrává na přelomu druhého a třetího ročníku základní školy, děti přecházejí na vyspělejší techniku čtení. V tomto obdob dosahují žáci zpravidla rychlosti čtení 60 – 70 slov za minutu. V této době si začínají číst i pro zábavu. Pokud po vhodné reedukaci dosáhne dyslektik tohoto tempa, s poruchou čtení se vyrovnal a přestává být dyslektikem. Z. Matějček (Dyslexie, s. 54) uvádí, že při rychlosti nižší než 60 slov za minutu se žák nemůže dobře zaměřit na obsah, nedostává se mu uspokojení z čteného textu, jeho čtenářská motivace není posilována – a žák je tedy nadále nečtenářem. To opět platí pro výuku jakémukoliv jazyku v jakémkoliv písmu. Základních příčin dyslexie je několik. Někteří badatelé zastávají názor, že vlastní příčinu dyslexie nelze hledat v genetice ani mozkovém poškození, ale že společnou příčinou je porucha v procesu zrání. S tímto jednostranným nahlížením však Z. Matějček nesouhlasí. Podle něho je nutno hledat i dědičný genetický kód, který byl dítěti předán jeho rodiči. Své tvrzení opírá o výsledky genetického zkoumání od padesátých let 20. století. Nepoměr mezi dyslektiky muži a dyslektičkami je vysvětlován hormonální činností a vývojem našeho mozku. Hormony pohlavních orgánů ovlivňují nejen pohlavní vývoj člověka v jeho prenatálním období, ale i vývoj jeho mozku. U mužů to pravděpodobně způsobuje i to, že se pravá a levá mozková hemisféra vyvíjejí odlišně. Diagnostický proces dyslexie podle O. Zelinkové má několik částí (http://www.asociacevsp.cz/files/documents/Dyslexie/Diagnostika%20dyslexie%20O_Zelin kova.ppt). V českých pedagogicko psychologických poradnách je součástí i testování inteligence, od kterého se však v zahraničí od počátku 90. let 20. století upouští. Rozšiřuje se testová část, přibývá zkouška jazykového citu, pravo-levá a prostorová orientace aj. Jak uvádí autorka, přes veškeré snahy IPPP jsou a budou rozdíly v přesném určení, kdo je dyslektik, a kdo ne. Projevy dyslexie v žákově práci a chování: Málokdy se objevuje izolovaně, bývá doprovázena dysortografií, dysgrafií atd. Problém spojit tvar a zvuk Záměna tvarově podobných písmen Záměna zvukově podobných písmen Neschopnost poznávat písmena Neschopnost pohotově rozeznávat písmena Neschopnost zapamatovat si písmena
77 Neschopnost poskládat z písmen slova a ze slov věty Dvojí čtení (čtený text si žák nejdříve přeříká potichu, poté až nahlas) Nepozornost a dezorientace Žák se „ztrácí“ v textu Zaměňuje slova Přidává nebo vynechává písmena Obtížná orientace v rozlišení symbolů, obrazců, spleti čar (geometrie, fyzika, chemie…) Zhoršená artikulace Zhoršené porozumění textu Hypoaktivita/hyperaktivita S převahou levé hemisféry – rychlé čtení s množstvím chyb, domýšlí si S převahou pravé hemisféry – pomalé, trhané, ale přesnější čtení, „luští“, dlouho slabikuje Pocity nejistoty Snížené sebehodnocení Nedostatek sebedůvěry Nižší úroveň aspirace Obava ze selhání Opakující se pocity bezmocnosti Někdy může dojít k záměně specifických poruch učení s nespecifickými poruchami učení, které jsou primárním důsledkem jiného postižení (např. zrakové postižení, mentální postižení apod.) V případě dyslexie se může jednat o pseudodyslexii, což je porucha způsobená z jiných vnitřních příčin, např. mentální retardací či špatnou prací pedagoga. Další nespecifickou poruchou je hyperlexie, mimořádná schopnost naučit se číst při nedostačující inteligenci. (http://www.logopetko.sk/archiv/uskutocneneprednasky/3-klin-logop-dni/prednaky/162zelinkova-o-praha-reedukace-dyslexie-s-vyuitim-poslednich-vyzkum.html) Reedukace dyslexie se mění v závislosti na věku a předcházejícímu průběhu práce s dítětem, dospívajícím dospělým. S reedukací lze začít kdykoliv. Není pravdou, že výsledků lze dosáhnout pouze do určitého věku. Výzkumy potvrzují nejen plasticitu mozku v dospělosti vlivem cíleného krátkodobé nebo dlouhodobého působení, ale též užívají pojem ekologický mozek. To znamená, že vnější prostředí, v němž jedinec žije, ovlivňuj vývoj mozku v dospělosti. Jestliže z nějakého důvodu nejsme schopni provádět cílenou reedukaci u žáků 2. stupně a jedinců starší nebo je reedukace neúspěšná a jedinec zcela ztrácí motivaci, přecházíme ke kompenzaci. Učíme s poruchou žít. Hledáme individuální styl učení, nacvičujeme strategie práce s textem, využívání odlišných způsobů získávání informací. Při běžné reedukaci je nutné dodržovat následující zásady: 1. Reedukace vychází z rozboru příčin, z diagnostiky odborného pracoviště 2. Navazuje na dosaženou úroveň dítěte bez ohledu na jeho věk a požadavky školy 3. Předpokladem úspěchu je dobrý začátek a soustavná motivace 4. Při výběru metod je nutný multisenzoriální přístup
78 5. Reedukace je individuální proces, ačkoliv může mít skupinovou organizační formu. 6. Reální hodnocení výsledků reedukace, postup po malých krocích 7. Reedukace je zaměřena na celou osobnost dítěte, respektuje jeho sociální vztahy, spolupráci s rodinou. Oblasti reedukace: 1. Reedukace funkcí, které podmiňují vznik poruchy 2. Utváření dovednosti správně číst a počítat 3. Působení na psychiku jedince, posilování jeho sebevědomí, popř. učení s poruchou žít Součástí reedukace musí být spolupráce s rodiči, kteří se na reedukaci musejí nějakým způsobem podílet, a s učiteli Nácvik čtení Nácvik čtení zaměřujeme na dvě základní oblasti: A. Dekódování B. Porozumění A. Dekódování Čtení písmen a) Zrakové rozlišení tvaru. Dítě ještě písmena nečte, pouze rozlišuje stejné a nestejné tvary. b) Rozlišování tvarů, které se liší polohou v prostoru c) Utváření spojení hláska – písmeno s využitím mnoha cvičení multisenzoriální zaměřených, modelování písmen, kreslení, vytrhávání z papíru, spojování s obrázkem, příběhem apod. d) Automatizace spojení Čtení slabik a) Syntéza písmen ve slabiku b) Čtení slabiky jako celku bez hláskování c) Automatizace čtené slabiky Čtení slov a) Čtení izolovaných slov se stoupající náročností. Nejsnazší jsou slova typ „les, pes“, následují dvojslabičná slova. Nejnáročnější jsou slova se souhláskovými shluky. b) Čtení slov v souvislém textu musí respektovat dovednost dítěte přečíst všechna slova. Pokud tomu tak není, je čtení velmi pomalé, dítě se trápí. Opakované čtení slov je nutné z hlediska automatizace. Zatímco pro dekódování je stěžejní fonologické uvědomění, pro rychlost a plynulost čtení je to automatické rychlé poznávání a jmenování slov. B. Porozumění
79 Porozumění textu je psycholingvistická činnost, při které dochází ke spojení mezi prvky textu navzájem, vědomostmi žáka a vnějším světem. Dosavadní vědomosti hrají významnou roli. Porozumění probíhá na různých úrovních, je ovlivněno úrovní dekódování a věkem. Izolovaná slova, slovní spojení Porozumění izolovaným slovům je nejsnazší. Čtenář přečte slovo (slovní spojení), ukazuje na obrázku, tvoří věty. Na této úrovni lze např. provádět různé úkony podle napsaných pokynů. Porozumění na základě asociací Porozumění textu a jeho reprodukce na základě různých asociací jsou charakteristické pro žáky na 1.stupni základních škol. Nejde o porozumění na základě logických souvislostí. Porozumění textu s vědomím souvislostí Tato úroveň je nejnáročnější. Čtenář aktivně text vnímá, spoluutváří ho, vyvozuje závěry. Tato dovednost však vyžaduje určitý stupeň abstrakce a logické myšlení na takové úrovni, která se rozvíjí podle Gavory přibližně mezi 10. – 12. rokem. Pokračuje po celý život, rozvíjí se v závislosti na rozvoji psychiky, zvětšování rozsahu vědomostí a dovedností, které práci s textem ovlivňují. Porozumění je ovlivněno též grafickou stránkou textu. M.Gósy (1998) zjistila statisticky významné závislosti mezi porozuměním a typem písma dokonce u čtrnáctiletých žáků. U textů psaných větším písmen bylo o 25 – 45 % správných odpovědí na otázky k textu více. Nejméně správných odpovědí bylo při čtení textu psaného kurzívou. U žáků ve 2. a 5. ročníky byla závislost na typu písma ještě vyšší. (Zdroj:http://www.logopetko.sk/archiv/uskutocneneprednasky/3-klin-logopdni/prednaky/162-zelinkova-o-praha-reedukace-dyslexie-s-vyuitim-poslednich-vyzkum.html) Dle Zelinkové (http://www.asociacevsp.cz/files/documents/Dyslexie/Diagnostika%20dyslexie%20O_Zelin kova.ppt) dlouho panoval názor, že dyslexii lze zcela odstranit, že se projevy výrazně zmírní až vymizí ve starším věku, a proto ji není třeba diagnostikovat. Podnětem k tvorbě speciálních testů pro dospívající a dospělé klienty byly přetrvávající problémy žáků se specifickými poruchami učení na středních školách nebo např. specifické obtíže klientů např. při testech v autoškole. Česká republika patří k málo zemím, které mají pro tuto věkovou skupinu vypracované tyto speciální testy (autoři: Pavla Cimlerová, Eva Chalupová, vydal je IPPP Praha v roce 2008). Ukázalo se totiž, že diagnostické postupy pro žáky základních škol nejsou nejvhodnější pro dospívající a dospělé. Lepší výkony bývaly často vykládány jako kompenzované. Obsahem testu je čtení smysluplného a nesmyslného textu, tiché čtení s porozuměním, dále pak psaní podle diktátu (běžný text, nesmyslná slova, nesmyslné věty), sluchová analýza a syntéza, fonologická manipulace, zraková percepce koncentrace, zkoumání řečových funkcí (např. jazykový cit, opakování jazykových hříček aj.) a motorických funkcí, nakonec pak prostorové a pravolevé vnímání. Velmi přínosné je, že se u státní maturitní zkoušky na střední škole ke specifickým poruchám učení přihlíží. Podle pravidel stávající maturitní zkoušky žák zároveň s přihláškou dokládá i žádost o uzpůsobení
80 podmínek - vyplněný protokol na základě vyšetření příslušné pedagogicko psychologické poradny. U maturitní zkoušky může být dle doporučení PPP žákovi poskytnut delší časový limit nebo povoleno používání různých kompenzačních pomůcek – od speciálního psacího náčiní, zvýrazňovačů po slovníky nebo notebook Na střední škole jsou specifické problémy se základními dovednostmi jako je čtení, psaní a počítání zčásti vykompenzované. Chyby se projeví, když je žák nucen do většího tempa nebo je ve stresu. Pro pedagoga to znamená navodit takovou pracovní situaci, aby se upravily podmínky ve prospěch žákova výkonu, většinou to znamená prodloužit dobu práce nebo dát několik minut předem na přípravu, ať už před ústním nebo písemným zkoušením. Učitel také může pomoci s organizací práce uváděním instrukcí v několika krocích. Může pomoci i zapojení více smyslů, např. audioučebnice, učení pomocí kartiček, zvýrazňování klíčových slov v textu, předtištěné materiály apod.
3.6.2 Dysortografie Některými autory (např. Z. Matějčkem) bývá dysortografie podřazena širšímu pojmu dyslexie. Znamená specifickou poruchu pravopisu a bývá s dyslexií velmi často úzce spojena. Mechanismy vzniku dysortografie bývají podobné jako u dyslexie. Dobře rozpoznatelná je zvláště u těch jedinců, u nichž je nízká úroveň pravopisu v nápadném nepoměru k relativně vysoké úrovni inteligence. U žáků s dysortografií lze sledovat ve větší či menší míře poruchy zrakového a sluchového vnímání, poruchy vnímání a reprodukce rytmu, vývoje grafomotoriky a poruchy řeči. Projevy dysortografie v žákově práci: typické zaměňování písmen v diktátě (např. d – b) písmenům přiřazuje jméno – nestačí tempu diktátu těžko si vybavuje podobu písmen v časové tísni v psaném textu vynechává slabiky, slova, či dokonce celé věty komolí slova problémy s rozlišováním krátkých a dlouhých samohlásek problémy s rozlišováním dy, ty, ny/di, ti, ni problémy s rozlišováním sykavek přesmykování písmen a slabik nedodržování hranic slov v písmu (žák píše dvě i více slov dohromady, spojuje předložky se slovy, nerozlišuje začátek a konec věty) obtíže v osvojování si gramatiky grafická stránka odčerpává pozornost žáka, nestíhá kontrolovat psaný text žák s hypoaktivní dysfunkcí zdlouhavě píše a hledá správné gramatické tvary v časové tísni dělá spoustu zdánlivě nesmyslných chyb žák s hyperaktivní dysfunkcí chvátá, nepromýšlí psaní, dochází pak ke komolení, vynechávkám, nepíše diakritiku, nerozlišuje i – y Reedukace dysortografie se individuálně zaměřuje na: nedostatečně rozvinuté funkce, které jsou pravděpodobně příčinou poruchy na odstraňování specifických chyb
81
v menší míře na zvládnutí mluvnického učiva rozvoj psychických kvalit, které provázejí písemný projev: soustředění, dovednost aplikovat gramatická pravidla, návyk kontroly vlastní práce apod. (www.zssirotkova.cz/web/html/1stupen/.../DYSORTOGRAFIE.doc) Při reedukaci je lepší porušovat zásadu plynulého psaní a psát diakritická znaménka (dlouhé samohlásky) ihned, neboť žák dysortograf většinou není schopný po napsání slova diakritiku doplnit. Existuje celá další řada postupů při nápravě tohoto problému, většinou jsou však použitelné na základní škole, na střední škole doporučená cvičení už neplní svou funkci. Většinou platí, že si žáci sami sobě mají diktovat, co píší (potichu, aby nerušili své spolužáky). Chyby v rozlišování sykavek bývají podmíněny nesprávnou výslovností a nedostatečně vyvinutým sluchovým vnímáním. Zaměňování sykavek patří mezi specifické logopedické nálezy charakteristické pro děti s LMD. Učitel si musí být vědom tohoto nedostatku a nehodnotit jej ani nekomentovat. Nápravná cvičení měla proběhnout na základní škole, na střední škole jde spíše o efektivní využívání kompenzačních pomůcek, jakými jsou např. Pravidla českého pravopisu, oprava chyb v programu Word apod. Velmi častou specifickou chybou v písemném projevu středoškolského žáka je vynechávání, přidávání, přesmykování písmen či slabik a nedodržování hranic v písmu. Příčinou jsou nedostatky ve sluchové analýze a syntéze, snížená neschopnost vybavovat si písmena, porucha soustředění, nezvládnuté tempo zápisu textu a spěch, nesprávná výslovnost a nezvládnutí časoprostoru. Pomůckou i na střední škole může být určování počtu slov ve větě, nácvik přiřazování různých předložek k danému slovu apod. Správné pořadí písmen opět může žák nacvičovat během psaní na počítačové klávesnici. Při osvojování mluvnického učiva klade učitel takové požadavky, které je žák schopen zvládnout. Žáci s poruchami učení neumí rychle aplikovat probíraná obecná pravidla na konkrétní příklady, musí jim být tudíž poskytnut dostatečný čas k osvojení si této dovednosti. Vhodná jsou pro ně taková cvičení, která se zaměřují pouze na procvičovaný jev a v první fázi osvojování neobsahují jevy jiné. I na střední škole může být pomůckou mechanické zapisování slov, v nichž žák chybuje (doporučuje se opsat 3 až 5 krát). U dysortografických žáků by měl učitel zvlášť pečlivě dbát na zásadu, že chybám se má předcházet. V praxi to znamená, že vedeme žáka k tomu, aby jev nejdříve odůvodnil a teprve poté zapsal. Nesmí se zapomínat na následnou kontrolu dokončené práce. Pokud žák nestačí tempu práce během zápisu textu, učitel by měl tomuto žákovi text vhodně zkracovat. Musí to činit tak, aby žáka nedemotivoval, ale naopak podporoval jeho sebevědomí a pokračoval v návyku pečlivé práce s následnou důslednou kontrolou po jejím dokončení. Sirotková uvádí jako jednu z nejdůležitějších dovedností učitele umění pracovat s chybou (www.zssirotkova.cz/web/html/1stupen/.../DYSORTOGRAFIE.doc) Chyba je ukazatelem úrovně žákových vědomostí, jeho způsobu myšlení, psychických vlastností. Naznačuje, jakou cestou by se měla náprava dále ubírat. Je důležitým prostředkem diagnostiky a zároveň svědčí o kvalitě práce učitele. Při práci s dysortografickými žáky je třeba zvážit, je-li vhodnější část učiva vynechat či probírat veškeré učivo jako intaktní skupina, a to tak, aby žák nebyl handicapován při písemné části maturitní zkoušky. V této souvislosti je důležitá otázka opravy písemných prací. Chybám by měl učitel předcházet i za cenu určitého snížení nároků na žáka. Nepříliš šťastné se jeví opravování pomocí červené barvy, ta totiž poutá pozornost
82 žáka a chybně napsané slovo si snáze nesprávně zafixuje. Červenou barvu je tudíž vhodnější použít ke zvýraznění toho, co si má žák zapamatovat. Sirotková doporučuje pro opravu práce s více chybami následující postup:
označíme slova, kde je chyba, tužkou a necháme žáka ještě jednou práci přečíst a chyby opravit není-li žák schopen nalézt chyby sám, pomáhá mu je učitel vyhledávat a společně zdůvodňují správný pravopis chybně napsaná slova lze přelepit a nadepsat správný tvar zavést notýsek chybných slov, která slouží jako materiál pro práci doma i ve škole.
V praxi se středoškolští učitelé setkávají s tímto postupem i v odborných doporučeních z pedagogicko psychologických poraden, většinou se jim však tento postup nejeví jako nejefektivnější pro studenty vyšších ročníků středních škol. V těchto případech se spíše přiklánějí k zahraničním autorům, kteří doporučují rychlejší postup, a to nic nevysvětlovat, napsat slovo, barevně ho vyznačit tak, aby si ho žák zrakově zafixoval. Při dysortografii vystupují daleko více do popředí nedostatky ve sluchovém vnímání a specifické poruchy řeči. Nelze je zaměňovat s nespecifickými poruchami učení, v tomto případě s afázií, dysartrií apod.
3.6.3 Dysgrafie Jedná se o specifickou poruchu psaní. Především se projevuje ve zhoršené čitelnosti písma a úpravě psaného textu. Žák – dysgrafik netrpí žádnou smyslovou ani pohybovou poruchou, přesto má vážné problémy se psaním. Je nutné odlišit pravého dysgrafika od přecvičeného leváka, který mívá podobné výsledné projevy v písmu. Projevy dysgrafie v žákově práci: nedovede napodobit tvary písmen nepamatuje si tvary písmen píše toporně až křečovitě neúhledný rukopis neschopnost úpravy textu nejistý rukopis písmo odčerpává příliš pozornosti, proto se objevují častěji pravopisné chyby písmo je příliš malé nebo velké žák v psaném textu často škrtá, přepisuje psaní není automatizováno tendence ke směšování psacího tiskacího písma nepravidelná velikost písma nerovnoměrný sklon písma častá neschopnost udržet písmo na řádku
83
nedopsaná slova či písmena nepravidelná hustota mezi slovy a písmeny diktování si polohlasem sledu písmen nesprávné držení psacího náčiní problémy také v geometrii – např. s rýsováním v matematice nesprávný zápis tvarově podobných číslic a zápis slovních úloh problémy s kresbou – je obsahově chudší a jednodušší
Reedukace dysgrafie nesmí být doprovázena zvýšeným nátlakem na lepší písmo, zlepšenou úpravu, výzvami k vyvinutí větší snahy a pečlivosti. K úkolům nemá patřit přepisování textu. Především pro druhý stupeň základní školy a pro školu střední se doporučují tyto zásady práce s dysgrafikem:
změnit poměr napsané práce a možnosti ústního vyjádření zvážit objem písemné práce, kterou po žákovi požadujeme bez pomoci počítače zvážit složitost psaného úkolu, užití nástrojů k vytvoření psaného produktu a formát písemné práce uvědomit si, že dysgrafie související s motorickou neobratností se promítá do všech předmětů poskytnout žákovi více času na písemný úkol včetně tvorby poznámek, přepisů i testů zadávat úkoly s předpokladem větší časové dotace s dostatečným předstihem zabudovat do domácí přípravy náhradu písemného úkolu prací v knihovně podporovat psaní žáků na počítačové klávesnici preferovat psaní na počítači učit jednotlivým úsekům psacího procesu – hledání nápadu na dané téma, psaní nanečisto, sběr materiálu a poznámek, sestavování textu a závěrečná korektura rozdělovat psaní na úseky a učit totéž žáky nehodnotit gramatiku u konceptů, návrhů, jednoduchých úkolů, kde jde o obsah podporovat užití korekčních programů předkládat částečně vyplněná schémata k doplnění detailů odstranit kritéria úpravy a pravopisu v naukových předmětech zadávat úkoly, které budou postupně hodnoceny podle specifických částí psacího procesu umožnit psát žákům ve zkratkách, včetně vlastního repertoáru zkratek redukovat přepisovaný text – poskytovat natištěné klíčové body probíraného učiva umožnit psaní tiskacím písmem umožnit starším žákům používat linkované sešity s šíří linek dle jejich výběru umožnit užívání barevných papírů, různobarevných náplní, popisovačů apod. umožnit užívání linkovaných a čtverečkovaných sešitů např. i v matematice průběžně zadávat úkoly psané ručně – rozsah a požadavky přizpůsobit doporučení odborníků pedagogicko-psychologické poradny vytvořit rovnováhu mezi psaním na počítači a zvládáním požadavků na ruční psaní (is.muni.cz/th/54695/pedf_m/DP_dysgraphia2007.pdf)
84 Pedagogové z vlastní zkušenosti vědí, že s přibývajícím věkem se zhoršuje žákovské písmo, a to i u těch, kteří nemají žádnou poruchu učení diagnostikovánu. U dysgrafiků se může písmo zhoršit až do nečitelnosti, zápis po sobě nedokáže přečíst ani žák sám. Daná situace může skončit až žákovou rezignací. V této situaci může dobře pomoci notebook, který je pro většinu starších dysgrafiků neocenitelnou kompenzační pomůckou. Další kompenzační možností, které nabízí nové multimediální technologie, je skenování, kopírování, fotografování pomocí mobilního telefonu, nahrávání pomocí diktafonu, MP3 záznamníku apod. V současné době se řada učitelů na základě negativních zkušeností obává zneužití těchto multimediálních technologií. Před používáním těchto kompenzačních pomůcek přímo ve vyučovacích hodinách se musí přesně stanovit pravidla tak, aby byla v souladu s etickými pravidly. Nespecifickou poruchou učení, která může mít obdobné projevy jako dysgrafie, je agrafie, která má většinou psychiatrické příčiny a projevuje se ve třech stupních (neschopnost plynule psát, neschopnost psát podle diktátu, izolovaná ztráta schopnosti opisovat).
3.6.4 Dyskalkulie Oproti výše uvedeným specifickým poruchám učení je tato poměrně vzácná a často bývá zaměňována s důsledky nevyhovující výchovy a vyučování. Dyskalkulie je specifická porucha matematických schopností. Podle jejích projevů rozeznáváme několik typů dyskalkulie: žák není schopen pochopit pojem číslo (praktognostická dyskalkulie) žák není schopen psát matematické znaky (grafická dyskalkulie) žák nedokáže postupně vyjmenovat řadu čísel (verbální dyskalkulie) žák není schopen provádět základní matematické operace – sčítání, odčítání, násobení a dělení (operační dyskalkulie) žák není schopen číst čísla, číslice, operační symboly ( lexická dyskalkulie) žák není schopen chápat matematické pojmy (ideognostická dyskalkulie). Projevy dyskalkulie v žákově práci: v oblasti aritmetiky žák nedospěje k pojmu číslo není schopen porovnat počet předmětů problémy při označování počtu a množství neumí vyjmenovat řadu čísel od zdola nahoru neumí vyjmenovat řadu čísel sudých či lichých neumí číst matematické symboly těžko čte čísla s nulami uprostřed zaměňuje tvarově podobná čísla při matematických operacích nedokáže napsat jednotky pod jednotky, desítky pod desítky apod. není schopen se naučit základní matematické operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení) není schopen se naučit násobilku¨ nerozlišuje geometrické tvary
85
problémy se seřazením předmětů podle velikosti problémy s rýsováním obrazců problémy s prostorovou orientací nesprávné čtení vícemístného čísla selhávání v řešení úloh pomalost a vysoká chybovost atd.
Reedukace dyskalkulie je poměrně náročná, příklady specifického přístupu jsou přehledně vedeny např. na webových stránkách http://www.volny.cz/dyskalkulie/REEDUKACE.htm.
86
3.7 Terminologický slovník Afázie
získané narušení komunikační schopnosti, které vzniká při ložiskovém poškození mozku, vyskytuje se převážně u dospělých, ale může vzniknout i u dětí jako náhlé přerušení normálního vývoje centrální nervové soustavy a řeči, může dojít i ke ztrátě schopnosti verbální komunikace, patří mezi nespecifické poruchy učení (www.logopedie-fritzlova.cz)
Agrafie
ztráta dovednosti produkovat psanou formu jazyka za účelem komunikovat, je důsledkem ložiskových lézí, degenerativních onemocnění, poruch vědomí (Milena Košťáková, Agrafie – diagnostika a terapie, www.kognice.cz), patří mezi nespecifické poruchy učení
Alexie
poruchy čtení u dospělých získané poškozením mozku
Dysartrie
narušení artikulace jako celku, které vzniká při organickém poškození centrálního nervového systému, kromě globální poruchy hláskování jsou v různé míře přítomny poruchy dýchání, tvorby hlasu, rezonance a prozodie (www.logopediefritzlova.cz), patří mezi nespecifické poruchy učení
Dysgrafie
porucha osvojování psaní, postihuje grafickou složku písemného projevu, písmo je hůře čitelné, neúpravné
Dyskalkulie
porucha matematických dovedností, problémy s prováděním matematických operací, čtení čísel a matematických symbolů
Dyslalie
jiný název patlavost, nesprávná výslovnost hlásek mateřského jazyka, dítě může hlásku vynechávat, nahrazovat jinou hláskou, nebo tvořit nesprávným způsobem, jedná se tedy o porucu artikulace – výslovnosti (www.logopedie-fritzlova.cz)
Dyslexie
porucha osvojování čtenářských dovedností, ve čtení se objevují specifické chyby
Dysmúzie
porucha osvojování hudebních dovedností
Dysortografie
porucha pravopisu, týká se chyb, které nevyplývají z nezvládnutého osvojování gramatických pravidel
Dyspinxie
porucha kreslení, výsledkem žákovy práce je primitivní kresba bez schopnosti výtvarně organizovat plochu
Dyspraxie
porucha osvojování praktických dovedností
87 Hyperlexie
schopnost dítěte naučit se číst i při nedostatečné inteligenci, čtení je na první pohled správné, ale bez známek porozumění
Inkluze
na rozdíl od integrace, kdy se pomůže jedinci v začlenění do třídy, znamená inkluze vytvoření diferencovaných podmínek různým dětem tak, že všechny – ač se svými schopnostmi mohou značně lišit – získají prostředí, které je optimálně rozvíjí a přitom mohou pracovat ve společné, výkononově heterogenní sociální skupině (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz)
Intaktní populace
normální, zdravá, nepostižená populace
Integrace
společné soužití postižených žáků a běžné populace ve škole i mimo ni (skripta, s. 15)
Kompenzace
souhrn speciálně pedagogických postupů, kterými se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost jiných funkcí než funkce postižené
Krátkodobá paměť
paměť pracovní, operativní, která informace uchovává pouze přechodně na dobu trvající jen vteřiny nebo minuty a její kapacita je většinou omezena na 7 + nebo – 2 položky, též paměť okamžitá, ultrakrátká (http://slovnik-cizich-slov.abz.cz)
Lehké mozkové dysfunkce
jsou to všechny specifické poruchy učení, přičemž všechny lehké mozkové dysfunkce nemusí být poruchami učení (některé se projevují především nápadnostmi v chování dítěte, ale nemusí se nijak podstatněji dotýkat jeho školního prospěchu a školní výkonnosti (Matějček, Dyslexie, s. 26)
Mentální retardace
porucha vznikající na podkladě organického poškození mozku, je to porucha primární, která ovlivňuje psychiku a nelze ji zaměňovat za specifickou poruchu učení (skripta s. 29)
Mutismus
oněmění, neurotická a psychotická porucha řeči, narušení komunikační schopnosti, při kterém dochází ke ztrátě artikulované řeči, mutismem označujeme mlčení po ukončení řečového vývoje při existující schopnosti mluvení a řeči, obvykle vzniká na podkladě silného psychického traumatu (wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky-lexikon/M/Mutismus)
Myšlenková mapa
(někdy také mentální mapa) je grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky vyznačující vzájemné vztahy a souvislosti, může být využívána například k učení, plánování nebo řešení problémů, myšlenkové mapy jsou graficky zpracovanou napodobeninou procesů probíhajících v mozku a jsou navrženy tak, aby mozek využíval maximum svých
88 schopností, opírají se o fakt, že lidský mozek myslí multilaterálně, nikoli lineárně. Nespecifické poruchy učení poruchy, které jsou primárním důsledkem jiného postižení (např. v důsledku mentální retardace, zrakového postižení apod.) Neverbální poruchy učení
necitlivé, sociálně nepřiměřené užití řeči, neporozumění slovním hříčkám, vtipům, metaforám apod., selhávání v porozumění čtenému textu, chybí smysl pro rytmus řeči
Pseudodyslexie
porucha čtení, jejíž příčina nespočívá v primárních schopnostech ke čtení, ale u nichž se tyto základní schopnosti z nějakých vnějších příčin nemohly rozvinout nebo byly potlačeny (citová frustrace a napětí, sociální zanedbanost, špatný zdravotní stav, smyslové poruchy, poruchy řeči pod.), patří mezi nespecifické poruchy učení
Reedukace
převýchova, utváření a výchova psychických funkcí popřípadě dovedností nutných ke zvládnutí dovedností složitějších
Speciální vzdělávací potřeby Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou dle § 16 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) považovány osoby: - se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, artismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami, vývojovými poruchami učení nebo chování), - se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování), - se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu). Specifické poruchy učení
zahrnují poruchy učení dané neschopností žáka integrovat více mentálních funkcí k jednomu učebnímu cíli (Matějček, 1995, s. 23-24), patří sem dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie, dysmúzie, neverbální poruchy učení atd. U nás se používá i užší pojem specifické vývojové poruchy
Vývojová dysfázie
specificky narušený vývoj řeči, narušení hloubkových struktur jazyka, příčiny vzniku nejsou zcela známé, objevují se potíže s osvojováním čtené a psané formy jazyka, přetrvává v podobě „dys“ poruch různého stupně (dyslexie, dysgrafie)
89
3.8 Seznam použité literatury a dalších zdrojů Matějček, Z.: Dyslexie, Dyslexie, Praha 1988, 1. vydání. Michalová, Z.: SPU na 2. stupni ZŠ a na školách středních, Praha 2004. Swierkoszová, J.: Specifické poruchy učení, Ostrava 2007. Zelinková, O.:, Poruchy učení, Praha: Portál, 2009, 11. vydání. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz www.kognice.cz www.logopedie-fritzlova.cz) cs.wikipedia.org/wiki/Myslenkova_mapa) wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky-lexikon/M/Mutismus http://www.novamaturita.cz/maturita-bez-handicapu-1404033473.html http://www.logopetko.sk/archiv/uskutocneneprednasky/3-klin-logop-dni/prednaky/162http://www.logopetko.sk/archiv/uskutocneneprednasky/3-klin-logop-dni/prednaky/162http://www.x-soft.cz/dyscom/files/Dyscom_informace_3.1.pdf http://www.logopetko.sk/archiv/uskutocneneprednasky/3-klin-logop-dni/prednaky/162zelinkova-o-praha-reedukace-dyslexie-s-vyuitim-poslednich-vyzkum.html is.muni.cz/th/54695/pedf_m/DP_dysgraphia2007.pdf www.zssirotkova.cz/web/html/1stupen/.../DYSORTOGRAFIE.doc) http://is.muni.cz/th/54628/pedf_b/BK_29_1_.3..pdf
90
3.9 Přílohová část Příloha č. 1c k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Kategorizace žáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky 1. Obecná ustanovení a. Pro účely společné části maturitní zkoušky se žáci se zdravotním postiţením nebo zdravotním znevýhodněním člení do čtyř kategorií podle typu vzdělávacích potřeb a do skupin 1 až 3 podle míry požadovaných uzpůsobení. b. Hlavním kritériem pro zařazení do příslušné kategorie jsou funkční důsledky určité vady, poruchy, onemocnění nebo postižení žáka ovlivňující konání maturitní zkoušky. c. Žáci se souběžným postižením více vadami jsou zařazováni do kategorií a skupin podle toho druhu postižení, které ve větším rozsahu ovlivňuje práci s textem. 2. Tělesné postižení (TP) a. Skupina 1 (TP-1) - žáci s tělesným postižením různé etiologie, kteří nemají obtíže (nebo jen mírné) se čtením běžného textu (bez úprav) a jejichž písemný projev není důsledky postižení ovlivněn, nebo je ovlivněn mírně; žáci pracují se zkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentace pro žáky běžné populace). b. Skupina 2 (TP-2) - žáci s tělesným postižením různé etiologie, kteří mají vážnější obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) nebo mají obtíže se psaním (jako s fyzickou aktivitou); pracují s upravenou zkušební dokumentací. c. Skupina 3 (TP-3-A) - žáci s tělesným postižením nebo souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří mají obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a se psaním (jako s fyzickou aktivitou). Vzhledem k funkčním důsledkům svého postižení potřebují ke čtení, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou upravenou zkušební dokumentaci a služby asistenta. 3. Zrakové postižení (ZP) a. Skupina 1 (ZP-1) - žáci se zrakovým postižením různé etiologie, kteří nemají obtíže (nebo jen mírné) se čtením běžného textu (bez úprav) a jejichž písemný projev není důsledky postižení ovlivněn, nebo je ovlivněn mírně; žáci pracují se zkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentace pro žáky běžné populace). b. Skupina 2 (ZP-2-14, ZP-2-16, ZP-2-20, ZP-2-26, ZP-2-BR) - žáci se zrakovým postižením různé etiologie, kteří mají vážnější obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a se psaním (jako s fyzickou aktivitou); žáci pracují s upravenou zkušební dokumentací ve zvětšeném písmu velikosti 14 b., 16 b., 20 b., 26 b. nebo v Braillově písmu. c. Skupina 3 (ZP-3-14-A, ZP-3-16-A, ZP-3-20-A, ZP-3-26-A, ZP-3-BR-A) - žáci s těžkým zrakovým a/nebo souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří mají vážnější obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a se psaním (jako s fyzickou aktivitou). Vzhledem k funkčním důsledkům svého postižení potřebují ke čtení, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou upravenou zkušební dokumentaci (viz skupina 2) a služby asistenta.
91 4. Sluchové postižení (SP) a. Skupina 1 (SP-1) - žáci se sluchovým postižením různé etiologie, kteří komunikují v mluvené češtině (tj. rozumějí mluvené češtině bez odezírání). Žáci nemají obtíže (nebo jen mírné) se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) a jejich písemný projev není důsledky postižení ovlivněn, nebo je ovlivněn mírně; žáci pracují se zkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentace pro žáky běžné populace). b. Skupina 2 (SP-2; SP-2-A) - žáci se sluchovým postižením nebo žáci se souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří komunikují v mluvené češtině (k porozumění mluvené češtině musejí odezírat) s možnou podporou dalších komunikačních systémů odvozených od českého jazyka a uvedených v zákoně č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, ve znění pozdějších předpisů. Žáci mají vážnější obtíže se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) nebo se psaním (po jazykové stránce); pracují s upravenou zkušební dokumentací. Na základě doporučení školského poradenského zařízení mohou ke čtení, porozumění čtenému, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou využít služby asistenta. c. Skupina 3 (SP-3-T; SP-3-T-A) - žáci se sluchovým postižením (převážně žáci prelingválně neslyšící) nebo žáci se souběžným postižením více vadami různé etiologie, kteří za svůj mateřský jazyk považují český znakový jazyk. Žáci primárně komunikují českým znakovým jazykem, případně komunikují prostřednictvím jiného komunikačního systému, který není odvozen od českého jazyka; pracují s upravenou zkušební dokumentací. Žáci vykonávají modifikovanou zkoušku: český jazyk a cizí jazyk-v úpravě pro neslyšící. Žáci využívají služby tlumočníka (v případě postižení více vadami navíc služby asistenta). 5. Specifické poruchy učení a ostatní (SPUO) a. Skupina 1 (SPUO-1) - žáci se specifickou poruchou učení (konkrétně se jedná o dyslexii, dysgrafii, dysortografii či jejich kombinace), žáci s dyspraxií, žáci s narušenou komunikační schopností (např. dyslalie, balbuties, breptavost, dysartie), žáci, kteří nemohou produkovat řeč po zvukové stránce (sluchová percepce a psaní nejsou znemožněny, ani omezeny), žáci dlouhodobě nemocní a/nebo žáci s lehčími zdravotními poruchami popsanými v doporučení školského poradenského zařízení (poruchy pozornosti, projevy hyperaktivity, hypoaktivity, impulzivity apod.). Žáci mají obtíže se čtením běžného textu (bez úprav) a se psaním (jak po fyzické, tak po jazykové stránce); pracují se zkušební dokumentací bez úprav (po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentace pro žáky běžné populace). b. Skupina 2 (SPUO-2) - žáci se specifickou poruchou učení (konkrétně se jedná o dyslexii, dysgrafii, dysortografii či jejich kombinace) nebo s těžšími formami zdravotních poruch popsanými v doporučení školského poradenského zařízení (poruchy pozornosti, projevy hyperaktivity, hypoaktivity, impulzivity, dyspraxie apod.), dále jsou zde řazeni žáci s poruchami autistického spektra, žáci s těžkým narušením komunikační schopnosti: dysfázií nebo afázií. Žáci mají vážnější obtíže se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) a se psaním (jak po fyzické, tak po jazykové stránce); pracují s upravenou zkušební dokumentací. c. Skupina 3 (SPUO-3-A) - žáci se souběžným postižením více vadami, poruchami autistického spektra, ţáci s těžkým narušením komunikační schopnosti: dysfázií nebo afázií, kteří mají vážnější obtíže se čtením a porozuměním běžnému textu (bez úprav) a se psaním (jak po fyzické, tak po jazykové stránce). Vzhledem k funkčním důsledkům svého postižení potřebují ke čtení, porozumění čtenému textu, psaní nebo k dalším činnostem souvisejícím s maturitní zkouškou upravenou zkušební dokumentaci a služby asistenta.
92 Příloha č. 2c k vyhlášce č. 177/2009 Sb. Uzpůsobení maturitní zkoušky pro žáky s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky A) Úpravy prostředí a) Žáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky jsou testováni v samostatné učebně, příp. učebnách, odděleně od žáků bez uzpůsobení podmínek maturitní zkoušky z důvodu odlišného časového limitu, používání individuálních kompenzačních pomůcek a dalších uzpůsobení podmínek konání zkoušky (např. přítomnost asistenta). b) Úpravy prostředí jsou úpravy pracovního místa (stolky s nastavitelným sklonem a výškou pracovní desky, individuální přisvětlení apod.) nebo úpravy učebny (omezení rušivých prvků, optimalizace podmínek pro odezírání, strukturalizace prostředí pro žáky s poruchami autistického spektra apod.). B) Navýšení časového limitu a) Žákům s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky se přiznává navýšení časového limitu v rozmezí 25 - 100 % podle vzdělávacích potřeb žáka; kategorie a skupiny, do kterých je žák s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky zařazen. Konkrétní hranice navýšení časového limitu na testování je uvedena v následující tabulce. b) V rámci navýšeného časového limitu na každou zkoušku (např. na didaktický test) mohou mít žáci podle vlastního rozhodnutí libovolný počet individuálních přestávek o libovolné délce. Individuální přestávky nemohou mít žáci během poslechu v rámci didaktického testu z cizího jazyka. C) Úpravy zkušební dokumentace Žáci ve skupině 1 pracují se zkušební dokumentací bez úprav (tj. po formální ani obsahové stránce se neliší od zkušební dokumentace pro žáky intaktní populace). Žáci ve skupinách 2 a 3 pracují se zkušební dokumentací upravenou po formální a/nebo obsahové stránce. a) Formální úpravy 1. Formální úpravy spočívají např. ve zvětšení písma (až na 26 bodů) a řádkového prokladu, členění textu na kratší celky, zvýraznění klíčových slov, použití prvků usnadňujících orientaci na stránce, umožnění zápisu odpovědí přímo do testového sešitu. 2. Zvláštními úpravami formátu jsou přepis do Braillova písma, elektronická verze pro použití na PC vybavených hmatovým nebo hlasovým výstupem a videonahrávky překladu testů do českého znakového jazyka k povinným zkouškám společné části maturitní zkoušky (v rámci zkoušky "Český jazyk a literatura" jsou tlumočeny pouze instrukce pro práci se zkušební dokumentací a zadání úloh. V rámci zkoušky "cizí jazyk" jsou tlumočeny pouze pasáže v českém jazyce). U ostatních povinných zkoušek společné části maturitní zkoušky je zajištěn digitální záznam tlumočení celého testu do českého znakového jazyka na CD, které je součástí testového sešitu. b) Obsahové úpravy 1. Obsah testů zůstává srovnatelný s obsahem testů pro běžnou populaci. Výjimku představují úlohy, které jsou z testů pro určité skupiny žáků zcela vyloučeny z důvodu smyslové nedostupnosti (např. úlohy vyžadující řešení v grafické podobě u žáků se zrakovým postižením nebo úlohy založené na sluchovém vnímání či jazykovém citu u žáků se sluchovým postižením). Takové úlohy jsou nahrazeny úlohami jinými, přičemž nové úlohy nemění obtížnost a v maximální možné míře zachovávají i obsahovou specifikaci testu. 1.1 Žáci se sluchovým postižením (skupiny 1, 2, 3) nekonají poslech z cizího jazyka.
93 1.2 Změna obsahu se týká zkoušek z českého jazyka a literatury a cizího jazyka pro žáky, kteří preferují komunikaci ve znakovém jazyce (tj. žáky zařazené do kategorie SP, skupina 3). Zkoušky z uvedených předmětů jsou modifikovány tak, aby reflektovaly vzdělávací potřeby těchto žáků a dosavadní způsob výuky v základní škole a střední škole. 1.2.1 Český jazyk v úpravě pro neslyšící je modifikací zkušebního předmětu Český jazyk a literatura a je určen výhradně žákům se sluchovým postižením zařazeným do skupiny 3. Obsahově se nejvíce blíží zkoušce z českého jazyka jako jazyka cizího (mj. neobsahuje literaturu) při současném zohlednění některých výjimek pro žáky se sluchovým postižením (vyloučení poslechu, modifikovaná ústní zkouška realizovaná písemně). 1.2.2 Zkouška z cizího jazyka v úpravě pro neslyšící je určena výhradně žákům se sluchovým postižením zařazeným do skupiny 3. Jedná se o modifikaci zkušebního předmětu anglický jazyk. Zkouška má sníženou úroveň obtížnosti při současném zohlednění výjimek pro žáky se sluchovým postižením (vyloučení poslechu, modifikovaná ústní zkouška realizovaná písemně). 1.2.3. Ústní zkouška z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka pro žáky zařazené do kategorie SPUO - žáci s narušenou komunikační schopností (např. dyslalie, balbuties, breptavost, dysartie), žáci, kteří nemohou produkovat řeč po zvukové stránce (sluchová percepce a psaní nejsou znemožněny, ani omezeny) je uzpůsobena dle pokynů Centra a posudku školského poradenského zařízení. Podmínky pro konání zkoušky jsou ředitelem školy uzpůsobeny tak, aby reflektovaly vzdělávací potřeby těchto žáků a dosavadní způsob výuky v základní škole a střední škole. D) Použití kompenzačních pomůcek a) Kromě běžných pomůcek, které je v průběhu maturitní zkoušky dovoleno používat (např. překladový slovník při psaní písemné práce v cizím jazyce), mohou žáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky navíc používat individuální kompenzační pomůcky. Konkrétní výčet individuálních kompenzačních pomůcek je uveden ve vyjádření školského poradenského zařízení. b) Kompenzačními pomůckami jsou označovány pomůcky, přístroje a zařízení, jež pomáhají zmírnit důsledek porušené funkce nebo kompenzují funkci zcela vyřazenou. Používáním kompenzačních pomůcek nesmí žákovi se SVP vzniknout neoprávněná výhoda při konání zkoušky (mezi kompenzační pomůcky proto nepatří encyklopedie, internet, mobilní telefon apod.). c) Rozlišují se pomůcky technické (osobní počítač včetně speciálního SW a upravených komponent, optické pomůcky, TV lupa, přídavné osvětlení, polohovací lehátka, Pichtův psací stroj, sluchadlo, kochleární implantát aj.) a pomůcky didaktické (slovník synonym, slovník cizích slov, slovník výkladový, frazeologický, valenční, případně i slovník překladový apod.). d) Důležité je též rozdělení na pomůcky v osobním vlastnictví žáka (speciální psací náčiní, sluchadlo, protézy apod.), za jejichž funkčnost si odpovídá žák sám, a pomůcky ve vlastnictví školy, za něž zodpovídá škola. e) Pravidla pro použití technických kompenzačních pomůcek stanovuje Centrum. E) Odlišné hodnocení výsledků zkoušky Kritéria hodnocení výsledků zkoušek jsou shodná s kritérii hodnocení běžných žáků. Výjimku představují úpravy kritérií pro hodnocení písemné práce a ústní zkoušky u některých skupin žáků s přiznaným uzpůsobením podmínek konání maturitní zkoušky (dle vyjádření školského poradenského zařízení a metodického pokynu Centra). Zkoušky z českého jazyka a cizího jazyka v úpravě pro neslyšící (SP-3) mají z důvodu vynechání poslechu vlastní metodiku hodnocení.
94 F) Asistence a) Asistence speciálně pedagogická je přiznána žákům s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky, kteří v důsledku svého postižení nemohou ani s využitím kompenzačních pomůcek samostatně vykonat maturitní zkoušku nebo některou její část. Úlohou asistenta je pomoci žákovi minimalizovat vnější překážky a důsledky postižení při zkouškové situaci. 1. Praktický asistent Podpora praktického asistenta je nutná v těch případech, kdy má žákovo zdravotní postižení závažný nepříznivý dopad na samostatné vykonávání určitých praktických úkonů, které jsou potřebné v průběhu maturitní zkoušky. Praktický asistent asistuje jak při činnostech přímo se týkajících vlastního konání maturitní zkoušky (asistence při práci se zkušební dokumentací apod.), tak při ostatních praktických úkonech (např. polohování žáka nebo pomoc při sebeobsluze žáka během individuálních přestávek). 2. Asistent - zapisovatel Přítomnost asistenta-zapisovatele je nutná v případech, kdy žák v důsledku zdravotního postižení nemůže psát (nebo píše s velkými obtížemi). Asistent - zapisovatel zapisuje dle instrukcí žáka. 3. Asistent - předčitatel Asistent - předčitatel je nutný v případech, kdy postižení neumožňuje žákovi (nebo umožňuje pouze s velkými obtížemi) číst psaný text a žák nemá možnost použít PC s hlasovým výstupem. Asistent - předčitatel je osoba, která v rámci předem stanoveného rozsahu a forem pomoci předčítá text podle instrukcí žáka. 4. Motivující asistent Je přítomen v případech, kdy porucha nebo postižení způsobuje žákovi obtíže v oblasti koncentrace pozornosti a časové orientace, obtíže s dokončením započaté práce apod. Motivující asistent napomáhá udržet optimální pracovní chování žáka a jeho orientaci v čase. 5. Asistent - modifikátor Asistent - modifikátor modifikuje/objasňuje jazykové prostředky, kterým žák nerozumí. b) Asistence technická 1. Technický asistent Technický asistent zodpovídá za zajištění a funkčnost technických kompenzačních pomůcek a řeší případné problémy technického charakteru. G) Tlumočení Tlumočník tlumočí do českého znakového jazyka nebo z českého znakového jazyka nebo do dalších komunikačních systémů žákům neslyšícím a hluchoslepým (tj. žákům, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí).
95 H) Přehled uzpůsobení Skupina 2 podmínek konání společné části maturitní zkoušky pro žáky s přiznaným uzpůsobením podmínek konání maturitní zkoušky Skupina 1 Navýšení časového Tělesné postižení limitu o 75 %; (TP) kompenzační pomůcky.
Zrakové postižení (ZP)
Navýšení časového limitu o 75 %; kompenzační pomůcky.
Sluchové postižení (SP)
Navýšení časového limitu o 50 %; kompenzační pomůcky; vyloučen poslech z cizího jazyka
Skupina 3
Navýšení časového limitu o 100 %; formální úpravy zkušební dokumentace; obsahové úpravy ve smyslu nahrazení některých úloh, možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; kompenzační pomůcky Navýšení časového limitu o 100 %; formální úpravy zkušební dokumentace (zvětšené písmo velikosti 14, 16, 20, 26 b., Braillovo písmo, elektronická verze); možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; obsahové úpravy (včetně nahrazení některých úloh); kompenzační pomůcky; při ústní zkoušce z cizího jazyka žák realizuje pouze úkoly zadané slovně. Navýšení časového limitu o 100 %; formální úpravy zkušební dokumentace; možnost zápisu
Uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 + asistence
Uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 + asistence
Uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 + konání modifikované zkoušky z českého jazyka a cizího
96
Specifické poruchy učení a ostatní (SPUO)
Navýšení časového limitu o 25 %; kompenzační pomůcky
řešení přímo do testového sešitu; obsahové úpravy (včetně nahrazení některých úloh); kompenzační pomůcky; možnost využití služeb tlumočníka nebo asistenta; vyloučen poslech z cizího jazyka; ústní zkouška z cizího jazyka může být modifikována do písemné podoby. Navýšení časového limitu o 50 %; formální úpravy zkušební dokumentace; případně obsahové úpravy, možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; kompenzační pomůcky
jazyka pro neslyšící + tlumočení českého znakového jazyka
Navýšení časového limitu o 100 %; ostatní uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 + asistence (netýká se žáků se SPU)
97 Příloha č. 3c Program dyscom Program DysCom je určen všem dětem, které mají z nejrůznějších důvodů obtíže při osvojování dovedností jako je čtení, psaní a při nabývání jazykových dovedností, pro potřeby úspěšné komunikace v našem kulturním prostředí. Program vychází vstříc dětem, které potřebují dlouhodobě nebo krátkodobě specifickou výukovou podporu. Cílovou skupinou uživatelů jsou: • děti se speciálními vzdělávacími potřebami (děti se specifickými poruchami učení - SPU, smyslovým či mentálním oslabením......) • děti s potřebou pozvolnějšího tempa výuky z důvodů pomalejšího či nerovnoměrného vyzrávání nervové soustavy • děti s převládajícími obtížemi v oblasti zrakového vnímání • děti s převládajícími obtížemi v oblasti fonemického uvědomění • děti s obtížemi v oblasti jazykových dovedností (morfologicko-syntaktická rovina, jazykový cit,...) • děti s nedostatečnou úrovní spolupráce obou hemisfér (nedostatky v pravo-levé orientaci, v prostorové orientaci, event. ve vizuomotorickém propojení,...) • děti s poruchou koncentrace • děti s nedostatky ve vnímání časové posloupnosti • děti s nižším, či nevýhodným nadáním pro zvládnutí učiva obsaženého ve vzdělávacích programech základní školy, obecné školy, občanské školy (se zaměřením na 1. stupeň), či zvláštní školy • děti z odlišného sociokulturního zázemí • děti (event. dospělí) z odlišného jazykového prostředí • děti demotivované vlivem dlouhodobé "školní neúspěšnosti" • děti bez speciálních potřeb, které krátkodobě potřebují cílenou podporu (např. z důvodu delší absence ve škole) Program nabízí 4 základní oblasti podpory: A) ORIENTACE - rozvíjí se orientace: pravo-levá, prostorová, v rovině, v řadě i v času a procvičuje se určování směrů. B) ČTENÍ - od prvního seznamování s písmeny v předškolním věku v MŠ nebo v přípravných ročnících ZŠ až po texty pro žáky vyšších ročníků na 2. stupni ZŠ či žáky speciálních škol. C) CVIČENÍ a SLOVNÍ DRUHY - rozvíjení gramatické, obsahové stránky jazyka a fonemického uvědomění se zaměřením na jazykové dovednosti, které jsou náplní vzdělávacích programů na l. stupni ZŠ či programů pro speciální školy. Tato část obsahuje: opisování slov i vět, doplňování háčků a čárek, cvičení zaměřené na procvičování hranic slov, doplňování párových hlásek, psaní i/y po tvrdých a měkkých hláskách, ve vyjmenovaných slovech, v koncovkách podstatných a přídavných jmen a v příčestí činném (shoda podmětu s přísudkem v minulém čase), psaní skupin bě/bje, vě/vje, mě/mně, psaní předložek s, z a předpon s-, z-, vz-, určování slovních druhů, vyhledávání podmětu a přísudku. D) ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ a ZÁBAVNÉ PROCVIČOVÁNÍ - má za úkol cílené rozvíjení či reedukaci zrakového vnímání a vizuomotoriky dětí od předškolního věku až po druhý stupeň ZŠ či SpŠ. Zdroj: http://www.x-soft.cz/dyscom/files/Dyscom_informace_3.1.pdf)
98
Příloha č. 4c Číselná klasifikace nemocí (Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992) (Matějček, Dyslexie) F 80-F 89 F 81 F 81.0 F 81.1 F 81.2 F 81.3 F 81.8 F 81.9
Poruchy psychického vývoje Specifické vývojové poruchy školních dovedností Specifické poruchy čtení Specifické poruchy psaní Specifické poruchy počítání Smíšená porucha školních dovedností Jiné vývojové poruchy školních dovedností Vývojové poruchy školních dovedností nespecifikované.
Příloha č. 5c Maturitní zkouška a žák s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky – výňatky ze zákonů a vyhlášek Par. 78a zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (2) Zkoušky a dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky konané formou didaktického testu a písemné práce jsou neveřejné. Účast je povolena žákům konajícím zkoušku, pedagogickému pracovníkovi pověřenému funkcí zadavatele zkoušky, školnímu maturitnímu komisaři, řediteli školy a školním inspektorům České školní inspekce. V případě žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je povolena též účast osob zajišťujících asistenci nebo službu tlumočení do znakového jazyka nebo do dalších komunikačních systémů, a to za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Par. 80a č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (4) Zadavatel zabezpečuje řádný průběh zkoušek společné části maturitní zkoušky v učebně, s výjimkou dílčích zkoušek konaných ústní formou, včetně kontroly podmínek, za kterých byla v učebně, kde je zkouška konána, povolena přítomnost osob, zajišťujících asistenční službu žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nebo službu tlumočení do znakového jazyka nebo dalších komunikačních systémů. Zadavatel zadává zkoušky společné části maturitní zkoušky, a výjimkou dílčích zkoušek konaných ústní formou. Zadavatel je oprávněn vyloučit žáka ze zkoušky, a to v případě, že žák vážně nebo opakovaně porušil pravidla pro konání těchto zkoušek nebo jiným způsobem vážně narušil průběh zkoušek; o vyloučení žáka ze zkoušky rozhodne zadavatel bezprostředně. Důvody vyloučení žáka zaznamená zadavatel v protokolu o maturitní zkoušce. Zadavatel je rovněž oprávněn vykázat z učebny osobu zajišťující asistenční službu žákům se speciálními vzdělávacími potřebami nebo službu tlumočení do znakového jazyka nebo dalších komunikačních systémů, a to v případě, že vážně nebo opakovaně porušila podmínky stanovené prováděcím právním předpisem nebo jiným způsobem vážně narušila průběh zkoušek.
99
Par. 1 Vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou Základní pojmy Pro účely této vyhlášky se rozumí c) žákem s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky žák nebo uchazeč se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním, kterému je na základě jeho žádosti umožněno konat maturitní zkoušku za podmínek odpovídajících jeho potřebám (par. 16 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb.), d) asistentem zletilá osoba (par. 78a odst. 2 školského zákona), která poskytuje žákovi s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky podporu při konání maturitní zkoušky v rozsahu upraveném touto vyhláškou, e) tlumočníkem zletilá osoba (par. 78a odst. 2 školského zákona), která žákovi s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky tlumočí do znakového jazyka nebo dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých v rozsahu upraveném touto vyhláškou. Par. 4 Vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou Přihlašování k maturitní zkoušce (2) V přihlášce žák uvede g) zařazení žáka s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky do kategorie a skupiny uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce za účelem uzpůsobení podmínek pro konání společné části maturitní zkoušky, (3) K přihlášce podle odstavce 2 písm. g) přiloží žák odborný posudek školského poradenského zařízení podle par. 20. Tento posudek se založí do školní matriky podle par. 28 odst. 2 písm. f) školského zákona. Par. 12 Vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou Organizace společné části maturitní zkoušky Při konání didaktického testu a písemné práce každý žák sedí v samostatné lavici. V jedné učebně může být nejvýše 17 žáků, v případě žáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky nejvýše 14 žáků. Vyhláška č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou ČÁST ČTVRTÁ ODLIŠNOSTI KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY PRO ŽÁKY S PŘIZNANÝM UZPŮSOBENÍM PODMÍNEK PRO KONÁNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKY Par 20 (1) Posudek k přiznání uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky obsahuje uvedení kategorie a skupiny podle přílohy č. 2 k této vyhlášce. (2) Žák s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky koná maturitní zkoušku za podmínek odpovídajících jeho zdravotnímu postižení nebo zdravotnímu znevýhodnění uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce. Uzpůsobení
100 pracovních listů pro žáky s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky zajistí škola v souladu s přílohou č. 3. (3) Posudek žák odevzdá řediteli školy spolu s přihláškou podle par. 4. Posudek obsahuje údaje o zařazení žáka do příslušné kategorie a skupiny žáků podle druhu zdravotního postižení nebo zdravotního znevýhodnění, návrh úprav podmínek a způsobu konání maturitní zkoušky, dále výčet kompenzačních pomůcek a doporučení rozsahu a formy případné asistence, tlumočnických služeb nebo odlišností hodnocení. (4) Podmínky pro konání maturitní zkoušky se upraví žákovi vždy, pokud z posudku vyplývá, že zdravotní postižení nebo zdravotní znevýhodnění trvá k termínu odevzdání přihlášky déle než jeden rok. V případech, kdy zdravotní postižení nebo zdravotní znevýhodnění s výjimkou žáků s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky podle přílohy č. 2 bodu 5 písm. a) skupiny 1 (SPUO-1) trvá kratší dobu než jeden rok nebo nastane v době od odevzdání přihlášky do termínu konání maturitní zkoušky, uzpůsobí podmínky pro konání maturitní zkoušky ředitel školy v dohodě s daným školským poradenským zařízením s přihlédnutím k pravidlům uzpůsobení maturitní zkoušky pro žáky se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním uvedeným v příloze č. 3 k této vyhlášce. (5) Pro účely této vyhlášky se žáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky dělí do kategorií a skupin uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce. Žáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky jsou do jednotlivých skupin zařazeni na základě posudku školského poradenského zařízení. (6) Žáci s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky mají podle závažnosti svého postižení nebo znevýhodnění právo na úpravu prostředí, navýšení časového limitu, obsahové a formální úpravy testových materiálů, odlišnosti v hodnocení, použití kompenzačních pomůcek, tlumočení a technickou nebo speciálně pedagogickou asistenci, u žáků zařazených podle přílohy č. 2 do skupiny 2 a 3 přepis řešení zkoušek do záznamových archů. Podrobnější vymezení těchto služeb je uvedeno v příloze č. 3 k této vyhlášce. (7) Ředitel školy seznámí žáka s přiznaným uzpůsobením podmínek pro konání maturitní zkoušky a zákonného zástupce tohoto nezletilého žáka s úpravami podmínek a způsobu konání zkoušek podle přílohy č. 3 k této vyhlášce nejpozději jeden měsíc před konáním první zkoušky nebo části zkoušky maturitní zkoušky. V případech uvedených v odstavci 4 větě druhé tak učiní bez zbytečného odkladu. (8) Ředitel školy přiděluje asistenta nebo tlumočníka žákovi po předchozím projednání jeho přidělení s žákem, popřípadě s jeho zákonným zástupcem.
101 Příloha č. 6c Základní možnosti péče o žáky se (http://is.muni.cz/th/54628/pedf_b/BK_29_1_.3..pdf)
specifickými
poruchami
učení
Individuální péče prováděná v rámci kmenové třídy, tento způsob péče se uplatňuje u mírnějších forem poruchy v rámci třídy základní školy. Učitel by měl mít základní vědomosti a dovednosti v dané problematice, měl by vytvořit co nejlepší podmínky pro reedukační postupy. Dítě může být ve třídě základní školy i integrováno při poruchách je těžšího stupně, kdy jsou podmínky splněny a zachovány. Integrace je doporučována žákům a studentům s průměrným i nadprůměrným intelektem, žákům, kteří jsou zvídaví, snadno adaptabilní. Individuální péče prováděná učitelem, absolventem speciálního kurzu. Péči zajišťuje i speciální pedagog. Působí ve třídě základní školy, vede dyslektické kroužky, kabinety dyslektiků, reedukační péči, postupy konzultuje s poradenskými pracovišti. Třídy individuální péče, které jsou zřizovány při základních školách. Děti sem dochází v průběhu dne. Většinou se jedná o hodiny českého jazyka se zaměřením na reedukační péči. Reedukační péči zajišťuje speciální pedagog. „Cestující učitel“ většinou pracovník pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra. Dochází do základní školy a v průběhu vyučování provádí reedukační péči. Základní školy pro žáky s poruchami učení. O dítě se stará tým odborníků, je zajištěna individuální péče během celého vyučovacího procesu. Dětské psychiatrické léčebny, zde jsou léčeny a vzdělávány děti s těžkým stupněm postižení, probíhá tu i reedukační péče a péče terapeutická. Individuální a skupinová péče v pedagogicko-psychologické poradně, speciálně pedagogickém centru, středisku výchovné péče. Skupiny jsou organizovány pro děti předškolní i pro žáky základní školy
102 Příloha č. 7c Individuální vzdělávací plán Cíle Individuální vzdělávací plán pro žáky se specifickými poruchami učení je vypracováván s cílem zmírnit vliv postižení a podpořit postupnou kompenzaci prokázané poruchy, případně napomoci její nápravě a tím usnadnit žákovi přístup ke vzdělávání. V konečném důsledku pomáhá zvýšit konkurenceschopnost žáka se specifickou poruchou učení na trhu práce. Realizace Vzdělávání žáků podle IVP upravuje § 18 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, v platném znění, následně potom § 6 odst. 1 až 9 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb. Cílem IVP pro žáky se SPUCH je zmírnit vliv poruchy a podpořit její postupnou kompenzaci, případně napomoci její nápravě, a tím usnadnit žákovi přístup ke vzdělávání a zvýšit jeho konkurenceschopnost na trhu práce. I když se v oblasti středního vzdělávání předpokládá stabilizace potíží a automatické využívání kompenzačních mechanismů, které si žák osvojil v průběhu základního vzdělávání, může se stát, jak ukazuje příklad žákyně s dyskalkulií, že porucha nebyla na základní škole podchycena, nebo se žák nedokáže dostatečně vyrovnat s novými požadavky, které na něj klade odborné vzdělávání. IVP je součástí plánování vzdělávacího procesu u žáka se SPUCH. Vzdělávání žáka podle IVP povoluje ředitel školy na základě žádosti zletilého žáka nebo zákonných zástupců nezletilého žáka, podpořené písemným vyjádřením poradenského zařízení. Je vypracován týmem pedagogů, především učitelů toho vyučovacího předmětu, který diagnóza žáka nejvíce ovlivňuje. Metodickou pomoc při tvorbě a realizaci IVP zajišťují výchovný poradce a pověřený pracovník poradenského zařízení, popř. školní psycholog. U žáků SOŠ a SOU je pro vypracování IVP specifické, že jeho cíle musí být v souladu s požadavky na kompetence absolventa příslušného oboru a to jak v oblasti teoretického vzdělávání, tak v oblasti praktického vyučování, zvl. odborného výcviku. Tři kroky k tvorbě IVP
Prvním krokem je posouzení aktuálního stavu SPUCH u žáka odborným poradenským pracovištěm formou následného speciálně-pedagogického vyšetření navazujícího na situaci v období povinné školní docházky (pokud je to vzhledem k požadavkům zvoleného oboru středního vzdělávání nezbytné). Odborné pracoviště, zpravidla pedagogicko-psychologická poradna (dále jen: PPP), vypracuje také doporučení k integraci a podklady pro IVP. Platnost posudku a doporučení je zpravidla 2 roky. Dalším krokem je stanovení vzdělávacích cílů v příslušných vyučovacích předmětech, odpovídajících vzdělávacím možnostem a potřebám žáka. Třetí krok tvoří samotné vypracování IVP.
103 V průběhu tvorby IVP je nutná spolupráce všech pedagogů (výchovného poradce, popř. metodika prevence jedná-li se o žáka se specifickou poruchou chování, třídního učitele žáka, učitelů příslušných vyučovacích předmětů, ředitele školy), pracovníka poradenského zařízení, samotného žáka a v případě nezletilých žáků jejich zákonných zástupců. Vzhledem k náročnosti práce s kolektivem, kde je vzděláván integrovaný žák, je nutná také příprava třídního učitele. Osvědčuje se spolupráce se školním psychologem. Důležité také je, aby se všichni učitelé vyučující žáka se SPUCH seznámili se specifikou této poruchy a s vhodnými metodami výuky v jejich předmětu Harmonogram tvorby IVP Pokud se týká jednotlivých kroků při zpracování IVP, lze doporučit následující časový harmonogram:
Červen – srpen: seznámení se s posudkem a doporučením PPP. V případě skončení platnosti posudku je třeba provést aktuální zjištění stavu SPUCH u žáka (škola doporučí žákovi nebo jeho zákonnému zástupci provedení nového vyšetření, vlastní vyšetření si zajistí žák nebo jeho zákonný zástupce sám). Poslední týden v srpnu, nejpozději první týden v září, podá zletilý žák řediteli školy žádost o povolení vzdělávání podle IVP; v případě nezletilého žáka žádají o IVP jeho zákonní zástupci a žák se k žádosti připojí svým podpisem. Září: ředitel školy na základě žádosti žáka podložené doporučením z PPP rozhodne o povolení výuky podle IVP a zajistí jeho vypracování. IVP musí být vypracován nejpozději 30 dnů po nástupu žáka do školy.
Při vypracovávání IVP se vychází ze závěrů vyšetření PPP a doporučení speciálního pedagoga a psychologa k integraci žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (diagnostický závěr, platnost odborného posudku, návrh rozsahu a způsobu poskytování speciálně pedagogické/psychologické péče, doporučená vzdělávací opatření) a především z podkladů pro IVP, kterými jsou ŠVP a vzdělávací opatření doporučená odborným pracovištěm. Náležitosti individuálního vzdělávacího plánu Obsah a náležitosti IVP jsou vymezeny vyhláškou MŠMT č. 73/2005 Sb., § 6. Při jejich rozpracování do IVP lze použít např. tuto strukturu:
Název školy. Název školního vzdělávacího programu. Údaje o žákovi: o jméno a příjmení žáka o datum narození o třída o obor vzdělání.
Jméno třídní učitelky/třídního učitele.
104
Informace o vyšetření žáka v poradenském pracovišti a popis postižení žáka: o místo a datum posledního vyšetření (např. Vyšetření v PPP Středočeského kraje Příbram, dne 11. 6. 2011), o platnost posudku (např. do konce školního roku 2011/2012), o diagnóza speciálního pedagoga (např. specifická porucha učení ve smyslu dyskalkulie těžkého stupně), o pedagogická diagnóza učitele (např. žák je snaživý, má zájem zvládnout učivo, při pozitivní odezvě se aktivně zapojuje do činnosti třídy, v přístupu k žákovi je nutné respektovat individuální tempo práce). Problematické u žáků 1. ročníků, které učitel ještě nezná.
Charakteristika/popis přístupů uplatňovaných ve vzdělávání žáka v konkrétním vyučovacím předmětu: o název vyučovacího předmětu, o název ŠVP, o konkrétní cíle výuky pro učitele (např. naučit žáka efektivně numericky počítat v matematice, matematizovat jednoduché reálné situace, logicky ověřovat výsledky řešení a další), o časové a obsahové rozvržení výuky, plánované výsledky (např. 1. pololetí školního roku …: Funkce – sestrojí graf jednoduché funkce, určí charakter proměnné, …), o metody výuky a formy zadávání úkolů (např. poskytovat individuální instrukce při zadávání úkolů, klást důraz na názornost a zadávat praktické příklady, kontrolovat pochopení zadání úkolu a dílčí postupy řešení, poskytovat žákovi dostatek času na pochopení a vypracování úkolu a sebekontrolu, vést žáka k používání kalkulátoru, IKT a tabulek jako základních učebních pomůcek, aj.), o způsob hodnocení (např. ústně, poskytovat žákovi často zpětnou vazbu o jeho výsledcích, oceňovat jeho snahu a zájem), kritéria hodnocení a klasifikace (za co bude žák s ohledem na jeho postižení hodnocen), o další doporučené pedagogické přístupy (např. je nutný klidný přístup, nezvyšovat hlas a zadání raději zopakovat), o nezbytné kompenzační pomůcky, vybavení, učebnice atd. (např. kalkulátor, převodní tabulky pro normování a kalkulaci, tabulky grafů a další).
Popis spoluúčasti žáka na vzdělávání (např. časté procvičování a pravidelná domácí příprava, aktivní a pozitivní přístup, nošení kompenzačních pomůcek, matematizace reálných situací doma i na odborném výcviku). Popis spolupráce zákonných zástupců je-li to nezbytné, např. u žáků z málo podnětného prostředí (např. dohled nad domácí přípravou žáka, udržování kontaktu s učitelem předmětu a sledování pokroků žáka, povzbuzování a pozitivní motivace, zajištění reedukace a doučování a další). Jméno pracovníka poradenského zařízení spolupracujícího se školou. Jména pracovníků školy, kteří se podíleli na vypracování IVP; datum vypracování. Místo pro vyjádření k IVP a souhlas zákonných zástupců v případě nezletilého žáka. Datum schválení IVP oběma stranami a podpisy (ředitel školy, třídní učitel, vyučující, výchovný poradce, žák – případně jeho zákonní zástupci).
105 Po vypracování IVP musí být žák s tímto plánem seznámen – tuto skutečnost potvrdí svým podpisem, u nezletilého žáka i podpisem zákonného zástupce. V průběhu školního roku může být IVP na základě konzultací doplňován a upravován. Plnění opatření a postupů IVP i všechny další změny sleduje a dvakrát do roka vyhodnocuje školské poradenské pracoviště. Pokud pracovník poradenského pracoviště shledá nedostatky, uvede toto zjištění ve zprávě (zápisu z metodické návštěvy), kterou předkládá řediteli školy. (Zdroj: http://www.nuov.cz/kurikulum/individualni-vzdelavaci-plan-pro-zaka-stredni-skolyse)
106
Příloha č. 8c Ukázka dysgrafického textu:
http://skolni-poradenstvi.wz.cz/dysgrafie.html
Základní znaky dysgrafie: -
výrazně zhoršená celková úprava neuspořádané písmo porucha napodobování tvaru písmen záměna tvarově podobných písmen těžkopádnost a neobratnost nestejná velikost písmen nízká čitelnost písma kostrbatost extrémně velké či malé písmo.
107 Příloha č. 9c Ukázka dysortografického písemného projevu:
http://skolni-poradenstvi.wz.cz/dysortografie.html Základní znaky dysortografie: -
záměny tvarově podobných písmen vynechávání či přidávání písmen obtížné rozlišování měkkých či tvrdých slabik záměna zvukově blízkých hlásek nedokonalé rozlišování hranice slov či vět komoleniny slov zhoršená schopnost uplatňování gramatických pravidel nedodržování délek samohlásek častá chybovost při určování i/y.
108 Příloha č. 10c Ukázka písemného záznamu početní úlohy dyskalkulika:
http://siander.blog.idnes.cz/c/45051/Jak-se-zije-dyskalkulikum.html Základní znaky dyskalkulie: -
problémy s tvořením skupin či řad zhoršená schopnost chápat vztahy v matematických řadách zhoršená schopnost porovnání počtu předmětů omezená schopnost pracovat s matematickými symboly a psát je narušená schopnost provádět matematické operace.
109 Příloha č. 11c Ukázky pomůcek pro dyskalkuliky: Rozklad čísla pomocí tzv. sítě čtverců:
http://www.volny.cz/dyskalkulie/REEDUKACE.htm
Procvičování násobku čísla:
http://www.volny.cz/dyskalkulie/REEDUKACE.htm
110
4. Právo ve škole 4.1 Právní odpovědnost učitele Právní odpovědnost učitele obecně vychází z § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který zní: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, na přírodě a životním prostředí.“ Předmětem právní odpovědnosti učitele je skutečnost, že vlivem učitelova úmyslu, nebo opomenutí došlo u žáka ke škodě na životě, zdraví či jeho majetku, popř. byla jinak poškozena žákova práva vyplývající z obecně závazných právních předpisů. (http://www.pedagog.ic.cz/podlahova_dok/soubory/Etika_ucitele,_pravni_odpovednost.doc) K učitelovým povinnostem patří i preventivní působení, tedy předcházení škodám i tam, kde ke škodě ještě nedošlo, nebo dokonce ani taková škoda bezprostředně nehrozí. Učitel je tedy povinen organizačně či konkrétně osobně na místě organizovat činnost školy, resp. činnost žáků tak, aby škodám předcházel. Podlahová ve svém článku uvádí obsah právní odpovědnosti učitele, ke kterému patří tyto činnosti: - zajištění požární bezpečnosti a pravidelných kontrol vyhrazených zařízení, - organizace výuky v tělocvičně, - organizace činnosti v pracovnách odborných předmětů, - organizace pohybu žáků na chodbách, - zajištění stravy pro žáky, vyučující a zaměstnance školy, - organizaci mimoškolní činnosti v prostorách školy, - zpracování krizového plánu, - prevence sociálně patologických jevů, - zajištění pravidelného a přiměřeného příjmu tekutin. -
4.1.1 Bezpečnost a ochrana zdraví žáků Činnosti učitele zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví žáků vycházejí z § 29 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů: Bezpečnost a ochrana zdraví ve školách a školských zařízeních (1) Školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. (2) Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Ministerstvo stanoví vyhláškou opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany
111 zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících. (3) Školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při činnostech uvedených v odstavci 2, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá. Odpovědnost za škodu, která vznikne žákům středních škol porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém nebo praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ní, uvádí § 391 zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů: Společná a zvláštní ustanovení o odpovědnosti za škodu (3) Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení. Vykonává-li činnost školy nebo školského zařízení organizační složka státu nebo její součást, odpovídá za školu jménem státu tato organizační složka státu. Z uvedeného odstavce §391 zákoníku práce vyplývá, že jsou-li žáci vysíláni na praxe vykonávané u jiné právnické nebo fyzické osoby, je tato odpovědna uhradit žákovi škodu, která vznikne porušením právních povinností nebo úrazem. Omezení činnosti žáků během praktického vyučování řeší §§ 65, 66 a 97 školského zákona, č. 561/ 2004 Sb., dále příslušné paragrafy zákoníku práce, které ustanovují podmínky práce mladistvých (mladší 18 let), nařízení vlády č. 178/2001 Sb. a Vyhláška č. 288/2003 Sb. Jejich výčet uvádí odst. 3 čl. 4 Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č.j.: 37 014/2005-25. Nezletilí žáci mohou vykonávat pouze takové činnosti, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji a je jim při práci poskytnuta zvýšená péče. Podle par. 245 zákoníku práce se zakazuje zaměstnávat mladistvé, v případě školy nezletilé žáky, prací přesčas a prací v noci. Výjimku tvoří mladiství (nezletilí žáci) starší 16 let. Ti mohou konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, která navazuje na rozvrh směn denní doby. Musí být pod dohledem zaměstnance staršího 18 let. § 6 vyhlášky č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány ženám a mladistvým)
112
4.1.2 Dohled, dozor nad žáky Podle §164 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů ředitel školy a školského zařízení odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení. Kromě bezpečnostních hledisek zajišťují pedagogičtí pracovníci při dohledu nad žáky také výchovné působení, které metodický pokyn MŠMT (Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Č. j.: 37 014/2005-25) označuje jako „dozor“. Ředitel dozorem pověří konkrétního pedagogického pracovníka, stanoví rozvrh dozoru nad žáky a vyvěsí rozvrh na takovém místě, aby bylo možno při kontrolní činnosti snadno rozpoznat, který pedagogický pracovník dozor koná. § 6 vyhlášky č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení: Dohled nad žáky (2) Ředitel (§ 164 odst.1 písm. h) školského zákona) školy nebo školského nařízení určuje provádění dohledu nad žáky. Vychází z konkrétních podmínek a přihlíží zejména k vykonávané činnosti, věku žáků a jejich rozumové vyspělosti, dopravním a jiným rizikům. (3) Pedagogický pracovník koná podle rozvrhu dohled nad žáky zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, podle potřeby při přecházení žáků mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a do školní družiny. Jestliže ředitel školy povolí žákům pobyt ve škole před vyučováním, mezi dopoledním a odpoledním vyučováním nebo po vyučování, zabezpečí jejich dohled. Dohled ve škole začíná nejméně 15 minut před začátkem dopoledního vyučování a 15 minut před začátkem odpoledního vyučování a končí nejdříve ukončením výchovy a vzdělávání nebo poskytováním školských služeb. (4) Pedagogický pracovník vykonává podle pokynů ředitele dohled i mimo školu a školské zařízení, zejména při kurzech, exkurzích a jiných činnostech vyplývajících ze školních vzdělávacích programů nebo učebních dokumentů, při účasti na soutěžích, přehlídkách, popřípadě při jejich přípravě a na jiných akcích organizovaných školou nebo školským zařízením. (5) Při akcích konaných mimo školu nebo školské zařízení, kdy místem pro shromáždění žáků není škola nebo školské zařízení, začíná dohled nejpozději 15 minut před dobou shromáždění na určeném místě. Po skončení akce dohled končí na předem určeném místě a v předem stanoveném čase. Místo a čas shromáždění žáků a skončení akce se oznámí nejméně jeden den před konáním akce zákonným zástupcům žáků. (6) Dohled může vykonávat vedle pedagogického pracovníka i jiný zletilý zaměstnanec školy nebo školského zařízení, jestliže byl o výkonu tohoto dohledu řádně poučen. O tomto poučení se provede záznam. Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č.j.: 37 014/2005-25 doporučuje začátek dozoru ve škole nejméně 20 minut před začátkem dopoledního a 15 minut před začátkem odpoledního vyučování a má podle tohoto pokynu končit odchodem žáků ze školy po skončení vyučování.
113
Výše jmenovaný metodický pokyn upřesňuje výklad odst. 6 § 6 vyhlášky č. 263/2007 Sb. takto: „Podle rozhodnutí ředitele školy mohou dozor konat vedle pedagogických pracovníků i jiné osoby, které jsou zletilé, plně způsobilé k právním úkonům a jsou v pracovněprávním vztahu ke škole. Tyto osoby musí být řádně poučeny o povinnostech dozoru a ředitel školy o tomto poučení provede písemný záznam, který osoba pověřená dozorem podepíše.“ Podle této metodiky může tedy dozor konat např. školník, splňuje-li všechny uvedené požadavky, byl-li řádně poučen a toto poučení podepsal. Dozor však nemohou vykonávat např. rodiče žáků, pokud nesplňují výše uvedené požadavky. Dohled nad žáky střední školy v době volna mezi konáním praktického vyučování a konáním teoretického vyučování ve škole interpretuje Stanovisko č. 6 Právních výkladů 2/2004 (http://www.msmt.cz/dokumenty) takto: Odpovědnost právnické osoby, která vykonává činnost školy, za žáky v době přestávek mezi vyučovacími hodinami má povahu odpovědnosti objektivní, tedy bez ohledu na zavinění školy (právnická osoba, která vykonává činnost školy, se odpovědnosti zprostí pouze ve výslovně zákonem stanovených případech), a nelze ji přenést na zákonné zástupce nezletilých žáků ani na zletilé žáky, a to ani na základ jejich výslovného prohlášení. Ovšem v případě, že mezi praktickým vyučováním uskutečňovaným u jiné právnické osoby či fyzické osoby a teoretickým vyučováním ve škole je v souladu se stanoveným rozvrhem vyučovacích hodin např. dvouhodinové volno (což je v praxi vcelku obvyklé), nelze podle našeho názoru toto volno již považovat za přestávku mezi dvěma vyučovacími hodinami. Z tohoto důvodu v takovém případě nenese právnická osoba, která vykonává činnost školy, odpovědnost za případnou škodu, která vznikne žákovi mimo vyučování a mimo pobyt ve škole v době zmíněného dvouhodinového volna po skončení individuálního praktického vyučování u jiných právnických či fyzických osob do začátku teoretického vyučování ve škole (tuto dobu mohou žáci využívat pro sebe různým způsobem, např. odjíždění zpět domů, chodí na oběd, na nákup apod.). V běžné praxi školy se setkáváme s vysíláním žáků na soutěže. Bezpečnost a ochranu v tomto případě řeší §7 vyhlášky MŠMT ČR č. 55/2005 Sb., o organizaci soutěží. Bezpečnost a ochranu zdraví žáků po dobu dopravy na tyto akce zajišťuje vysílající škola, pokud se se zákonným zástupcem žáka nedohodne jinak. V průběhu soutěže tuto zodpovědnost zajišťuje organizátor soutěží. Ovšem v odst. 2 tato vyhláška uvádí: „U sportovních soutěží, uměleckých soutěží a dalších soutěží, kde to charakter soutěže vyžaduje a je to dáno organizačním řádem, zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků vysílající škola v plném rozsahu, pokud se se zákonným zástupcem žáka nedohodne jinak.“ Proto je potřebné vždy se důsledně seznámit s organizačním řádem soutěže, na kterou jsou žáci školou vysíláni. Při akcích konaných mimo školu, kdy jsou jejich účastníci ubytováni v objektech jiných osob, dodržují žáci předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a předpisy o požární ochraně platné v těchto objektech. Žáci dodržují stanovený režim dne a pokyny vydané pro dobu nočního klidu. Za seznámení žáků s těmito pokyny a za kontrolu jejich dodržování odpovídá vedoucí akce nebo jím určený pedagogický pracovník. Vedoucí akce rozhodne o způsobu provádění dohledu v době nočního klidu. Z uvedeného vyplývá, že je nutné před každou takovou akcí jednoznačně určit vedoucího akce. Vedoucí akce by měl prokazatelným způsobem doložit, jak
114 byli žáci seznámeni s vydanými pokyny pro danou akci a jakým způsobem zajistil provádění dohledu v době nočního klidu.
4.2 Práva a povinnosti žáků a studentů Práva žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků §21 č.561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (1) a) b) c) d)
e)
f) (2) (3)
Žáci a studenti mají právo na vzdělávání a školské služby podle tohoto zákona, na informace o průběhu a výsledcích svého vzdělávání, volit a být voleni do školské rady, jsou-li zletilí, zakládat v rámci školy samosprávné orgány žáků a studentů, volit a být do nich voleni, pracovat v nich a jejich prostřednictvím se obracet na ředitele školy s tím, že ředitel školy je povinen se stanovisky a vyjádřeními těchto samosprávných orgánů zabývat, vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání, přičemž jejich vyjádřením musí být věnována pozornost odpovídající jejich věku a stupni vývoje, na informace a poradenskou pomoc školy nebo školského poradenského zařízení v záležitostech týkajících se vzdělávání podle tohoto zákona. Práva uvedená v odstavci 1 s výjimkou písmen a) a d) mají také zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků. Na informace podle odstavce 1 písm. b) mají v případě zletilých žáků a studentů právo také jejich rodiče, popřípadě osoby, které vůči zletilým žákům a studentům plní vyživovací povinnost.
Povinnosti žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků §22 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (1) Žáci a studenti jsou povinni a) řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat, b) dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni, c) plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem. (2) Zletilí žáci a studenti jsou dále povinni a) informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání, b) dokládat důvody své nepřítomnosti ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem, c) oznamovat škole a školskému zařízení údaje podle § 28 odst. 2 a 3 a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost žáka a studenta, a změny v těchto údajích. (3) Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni
115 a) zajistit, aby dítě a žák docházel řádně do školy nebo školského zařízení, b) na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka, c) informovat školu a školské zařízení o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích dítěte nebo žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání, d) dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem, e) oznamovat škole a školskému zařízení údaje podle § 28 odst. 2 a 3 a další údaje, které jsou podstatné pro průběh vzdělávání nebo bezpečnost dítěte a žáka, a změny v těchto údajích. § 391 zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů Společná a zvláštní ustanovení o odpovědnosti za škodu (1) Žáci střední školy, konzervatoře a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky nebo studenti vyšší odborné školy odpovídají právnické osobě vykonávající činnost dané školy nebo školského zařízení nebo právnické nebo fyzické osobě, na jejíchž pracovištích se uskutečňuje praktické vyučování za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování anebo v přímé souvislosti s ním. Pokud ke škodě došlo při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídají žáci nebo studenti za škodu právnické osobě vykonávající činnost tohoto školského zařízení. (…)
4.3 Školní řád § 30 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů (1) Ředitel školy vydá školní řád; ředitel školského zařízení vnitřní řád. Školní řád a vnitřní řád upravuje a) podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole nebo školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů s pedagogickými pracovníky, b) provoz a vnitřní režim školy nebo školského zařízení, c) podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí, d) podmínky zacházení s majetkem školy nebo školského zařízení ze strany dětí, žáků a studentů. (2) Školní řád obsahuje také pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků a studentů. (3) Školní řád nebo vnitřní řád zveřejní ředitel na přístupném místě ve škole nebo školském zařízení, prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance, žáky a studenty školy nebo školského zařízení a informuje o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých dětí a žáků.
116 (4) Ředitel střední nebo vyšší odborné školy může se souhlasem zřizovatele vydat stipendijní řád, podle něhož lze žákům a studentům poskytovat prospěchové stipendium.
4.4 K některým otázkám klasifikace žáků střední školy Z příslušných paragrafů zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) vyplývá, že do vyššího ročníku postupuje ten žák, který byl hodnocen ze všech povinných předmětů na konci druhého pololetí a který nebyl hodnocen stupněm 5 – nedostatečným. O způsobu hodnocení (klasifikace, slovně nebo kombinací obou způsobů) rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. Stanovisko č. 9 Právních výkladů č. 1/2004 ke klasifikaci žáků střední školy na konci prvního a druhého pololetí školního roku, které je dostupné na internetu (http://aplikace.msmt.cz/HTM/Pravni_vyklady_01_04_predelane.htm) uvádí: „Uvedené řešení se použije ve všech případech, kdy žák není na konci prvního pololetí hodnocen z předmětů, které se vyučují v prvním i ve druhém pololetí školního roku. Vzhledem k tomu, že učivo příslušného předmětu ve druhém pololetí navazuje na učivo v první pololetí, je nezbytné, aby žák, který úspěšně ukončí hodnocení tohoto předmětu ve druhém pololetí, zvládl také učivo pololetí prvního (tím také splní požadavky schválené učebními dokumenty příslušného oboru vzdělání).“ Dále výše uvedený právní výklad doporučuje postup v případě předmětů, které jsou vyučovány pouze v prvním pololetí školního roku. V takovém případě, nesplní-li žák stanovené požadavky, „v souladu s § 69 odst. 7 koná opravnou zkoušku žák, který na konci druhého pololetí neprospěl nejvýše ze 2 povinných předmětů, nebo žák, který neprospěl na konci prvního pololetí nejvýše ze 2 povinných předmětů vyučovaných pouze v prvním pololetí.“ V případě, že nelze žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy náhradní termín pro jeho hodnocení. Toto hodnocení musí být provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku a do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník. Neníli možné hodnotit žáka v tomto termínu, žák neprospěl. I tento žák má možnost konat opravnou zkoušku, a to také do konce září, proto je vhodné stanovit náhradní termín hodnocení s předstihem. Má-li zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého žáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, požádat ředitele školy o přezkoumání výsledků hodnocení žáka; je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad. Pokud není dále stanoveno jinak, ředitel školy nebo krajský úřad nařídí komisionální přezkoušení žáka, které se koná nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka. Česká školní inspekce poskytne součinnost na žádost ředitele školy nebo krajského úřadu. (§ 69 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Odstavec 9)
117 Hodnocení chování žáka nepatří mezi výchovná opatření, je to zhodnocení skutečností podle předem zadaných kritérií, ta musí být obsažena ve školním řádu školy. Pojmenování pro stupeň z chování 2 či 3 nelze nahrazovat pojmem „snížený stupeň z chování“. Stupeň z chování se uděluje v souladu s celkovou klasifikací, nelze tedy udělit příslušný stupeň z chování odděleně či předčasně. Stupněm z chování se hodnotí chování žáka za celé pololetí. Byla-li podána žádost o přezkoumání výsledků hodnocení chování a bylo-li zjištěno porušení pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků, změní ředitel školy nebo krajský úřad výsledky hodnocení chování. Pokud pravidla pro hodnocení porušena nebyla, výsledek hodnocení potvrdí ředitel školy nebo krajský úřad, a to nejpozději do 14 dnů ode dne doručení žádosti. § 68 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, odst. 3: Žák, který po splnění povinné školní docházky nepostoupil do vyššího ročníku, přestává být žákem školy posledním dnem příslušného školního roku nebo po tomto dni dnem následujícím po dni, kdy nevykonal opravnou zkoušku nebo neprospěl při hodnocení v náhradním termínu, anebo dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o nepovolení opakování ročníku. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Žák je nehodnocen pouze z předmětu, z něhož byl ředitelem školy uvolněn zcela. Pokud byl žák uvolněn z předmětu pouze z části (pouze po část příslušného pololetí školního roku nebo pouze z některých činností vykonávaných v daném předmětu), musí z něj být standardně hodnocen stupněm prospěchu (který je stanoven za to období či z těch činností, kterých se žák účastnil). Pro odlišení důvodu, ze kterého nebyl žák z daného předmětu hodnocen, se v případě úplného uvolnění žáka na vysvědčení uvede slovo „uvolněn(a)“, v ostatních případech slovo „nehodnocen(a)“. Odlišení těchto důvodů je nezbytné s ohledem na důsledky s tím spojené ve věci celkového hodnocení žáka na vysvědčení a jeho případného postupu do vyššího ročníku (viz dále). 2. V návaznosti na výše uvedené se v novém odstavci 6 výslovně zavádí stupeň celkového hodnocení na vysvědčení „nehodnocen(a)“. Případ, kdy bude žák na vysvědčení celkově hodnocen stupněm „nehodnocen(a)“, vyplývá z § 69 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. a je výslovně vyjádřen v novém odstavci 10. Žák je tedy nehodnocen, pokud ho není možné hodnotit z některého předmětu na konci prvního pololetí ani v náhradním termínu. Tento stupeň celkového hodnocení naopak nelze použít v případě, že žák byl z daného předmětu ředitelem školy zcela uvolněn (v tomto případě bude stanoven stupeň celkového prospěchu na základě hodnocení z ostatních předmětů). 3. V novém odstavci 9 se výslovně v souladu s § 69 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb. doplňuje, že žák je hodnocen stupněm celkového hodnocení „neprospěl(a)“ také v případě, že není hodnocen z některého předmětu na konci druhého pololetí. Opět nelze tento stupeň celkového hodnocení použít v případě, že je žák z daného předmětu ve druhém pololetí ředitelem školy zcela uvolněn, neboť tato skutečnost nemá vliv na možnost úspěšného ukončení ročníku a postup žáka do vyššího ročníku (viz § 69 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.). (http://www.msmt.cz/dokumenty/pravni-vyklady-c-3-2006)
118
4.5 Výchovná opatření § 31 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů: (1) Výchovnými opatřeními jsou pochvaly nebo jiná ocenění a kázeňská opatření. Kázeňským opatřením je podmíněné vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení, a další kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro žáka nebo studenta. Pochvaly, jiná ocenění a další kázeňská opatření může udělit či uložit ředitel školy nebo školského zařízení nebo třídní učitel. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem druhy dalších kázeňských opatření a podmínky pro udělování a ukládání těchto dalších kázeňských opatření a pochval nebo jiných ocenění. (2) Ředitel školy nebo školského zařízení může v případě závažného zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem rozhodnout o podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení. V rozhodnutí o podmíněném vyloučení stanoví ředitel školy nebo školského zařízení zkušební lhůtu, a to nejdéle na dobu jednoho roku. Dopustí-li se žák nebo student v průběhu zkušební lhůty dalšího zaviněného porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem, může ředitel školy nebo školského zařízení rozhodnout o jeho vyloučení. Žáka lze podmíněně vyloučit nebo vyloučit ze školy pouze v případě, že splnil povinnou školní docházku. (3) Zvláště hrubé slovní a úmyslné fyzické útoky žáka nebo studenta vůči pracovníkům školy nebo školského zařízení se vždy považují za závažné zaviněné porušení povinností stanovených tímto zákonem. (4) O podmíněném vyloučení nebo o vyloučení žáka či studenta rozhodne ředitel školy nebo školského zařízení do dvou měsíců ode dne, kdy se o provinění žáka nebo studenta dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy se žák nebo student provinění dopustil, s výjimkou případu, kdy provinění je klasifikováno jako trestný čin podle zvláštního právního předpisu. O svém rozhodnutí informuje ředitel pedagogickou radu. Žák nebo student přestává být žákem nebo studentem školy nebo školského zařízení dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyloučení, nestanoví-li toto rozhodnutí den pozdější.
4.6 Zákaz činnosti a propagace politických stran a hnutí, zákaz reklamy § 32 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů: (1) Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace. (2) Ve školách a školských zařízeních není povolena reklama, která je v rozporu s cíli
119 a obsahem vzdělávání, a reklama a prodej výrobků ohrožujících zdraví, psychický nebo morální vývoj dětí, žáků a studentů nebo přímo ohrožujících či poškozujících životní prostředí. Praxe žáků střední školy V souladu s ustanovením § 65 odst. 3 školského zákona, resp. v návaznosti na něj s ustanovením § 79 odst. 2 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., může žák mladší 18 let vykonávat odborný výcvik nejvýše 30 hodin týdně a zároveň doba odborného výcviku v jednotlivém dni nesmí přesáhnout 6 hodin. Žák konající odborný výcvik tedy může v jednotlivém dni být na pracovišti, kde odborný výcvik koná, nejvýše 6 hodin, aby byly splněny podmínky právních předpisů. Podmínka, že žák, který koná odborný výcvik, může být na pracovišti vždy nejvýše 6 hodin denně, vyplývá z ustanovení § 78 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., v němž je stanoveno, že pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, což se podle ustanovení § 65 odst. 3 školského zákona vztahuje i na žáky při praktickém vyučování. Dále lze uvést, že právní předpisy ve svých ustanoveních nevylučují kombinaci teoretického vyučování a odborného výcviku v jednom dni. V této souvislosti je však potřeba zdůraznit, že teoretické vyučování a odborný výcvik musí být od sebe zřetelně odděleny, neboť žák může být na pracovišti, na kterém vykonává odborný výcvik maximálně po dobu 6 hodin denně, aby byly dodrženy podmínky § 65 odst. 3 školského zákona či nedocházelo k obcházení tohoto ustanovení. (http://www.msmt.cz/dokumenty/pravni-vyklady-c-1-2007)
4.7 Žáci se specifickými potřebami učení Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je věnován §16 zákona č. 561/2004 Sb. Pro vymezení tohoto pojmu nelze používat spojení „žáci se specifickými poruchami učení“. Žákem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí takový žák, který má zdravotní postižení, a to: tělesné, mentální, zrakové, sluchové, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus, vývojové poruchy učení nebo chování. Za žáka se speciálními vzdělávacími potřebami je dále považován žák, který je zdravotně znevýhodněn, a rozumí se tím: zdravotní oslabení,
120 dlouhodobá nemoc, lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžaduje zohlednění při vzdělávání. Třetím kriteriem pro zařazení žáka do skupiny žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je sociální znevýhodnění. Jde především o: žáky z rodin s nízkým sociálně kulturním postavením, žáky ohrožené sociálně patologickými jevy, žáky, jimž je nařízena ústavní výchova, žáky, jimž je uložena ochranná výchova, žáky v postavení azylanta nebo účastníka řízení o udělení azylu. Speciální vzdělávací potřeby jsou zjišťovány školským poradenským zařízením. Výše vyjmenované tři skupiny žáků mají právo na vzdělávání takovým způsobem, který odpovídá jejich potřebám při současném využití speciálních pomůcek, které jim takové vzdělání umožní. Při hodnocení těchto žáků, jejich přijímání ke studiu i při jeho ukončování se vždy přihlíží k povaze postižení nebo znevýhodnění. Ve výjimečných případech je podle právního výkladu MŠMT (http://www.msmt.cz/dokumenty/vzdelavani-deti-zaku-a-studentu-sespecialnimi-vzdelavacimi) možno prodloužit délku středního vzdělávání ředitelem školy. Žáci se zdravotním postižením mají navíc právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační pomůcky, které jim poskytuje škola. Na střední škole může také být zřízena pozice asistenta pedagoga. Tato funkce může být zřízena se souhlasem krajského úřadu. Právní úprava umožňuje žákům se speciálními vzdělávacími potřebami vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu, o jehož povolení na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení rozhoduje ředitel školy. Podle individuálního vzdělávacího plánu se může po splnění daných podmínek vzdělávat i žák s mimořádným nadáním. Na střední škole může ředitel školy povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu i z jiných závažných důvodů.
4.8 Individuální vzdělávací plán Ve středním vzdělávání může ředitel školy povolit individuální vzdělávací plán, a to na základě písemné žádosti zletilého žáka nebo zákonného zástupce nezletilého žáka. Důvodem žádosti mohou být speciální vzdělávací potřeby žáka nebo mimořádné nadání žáka, součástí takové žádosti musí být doporučení školského poradenského zařízení. Oproti základnímu školství může ředitel střední školy povolit individuální vzdělávací plán (dále IVP) i z jiných závažných důvodů. IVP může ředitel školy povolit i v případě, že se žák ze zdravotních důvodů po dobu delší než dva měsíce nemůže účastnit vyučování (jinou variantou v tomto případě podle par. 50 školského zákona je možnost, že ředitel školy stanoví takový způsob vzdělávání, který odpovídá možnostem žáka). IVP, který podepsal ředitel školy, žák a zákonný zástupce žáka, se stává součástí osobní dokumentace žáka a je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka.
121 IVP může být doplňován a upravován v průběhu celého školního roku podle potřeby. Školské poradenské zařízení má za úkol sledovat a dvakrát ročně vyhodnocovat dodržování postupů a opatření stanovených v IVP. Zároveň poskytuje škole, žákovi i jeho zákonnému zástupci poradenskou podporu. Obdrží-li škola žádost zákonného zástupce či zletilého žáka o poskytnutí IVP, má mít k dispozici písemné doporučení školského poradenského zařízení, popřípadě doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře nebo dalšího odborníka. Poté následuje rozhodnutí ředitele školy o povolení (případně zamítnutí) vzdělávání podle IVP. Zákonný zástupce žáka nebo zletilý žák obdrží srozumitelné poučení a podepíše informovaný souhlas. Teprve pak probíhá vzdělávání žáka podle IVP. IVP má obsahovat tyto údaje (vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami): - obsah poskytování individuálního přístupu - rozsah poskytování individuálního přístupu - průběh a způsob poskytování individuálního přístupu - zdůvodnění - cíl vzdělávání žáka - časové a obsahové rozvržení učiva - volbu pedagogických postupů - způsob zadávání a plnění úkolů - způsob hodnocení - vyjádření, zda je potřeba dalšího pedagogického pracovníka nebo další osoby podílející se na práci se žákem a její rozsah - u středoškolského žáka se sluchovým postižením se uvede potřebnost nezbytných tlumočnických služeb a jejich rozsah - seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic apod. - návrh případného snížení počtu žáků ve třídě běžné školy, kde se žák vzdělává - předpokládanou potřebu navýšení finančních prostředků - závěry speciálně pedagogických, případně psychologických vyšetření - podpis ředitele školy - informovaný podpis zletilého žáka - informovaný podpis zákonného zástupce žáka - jmenovité určení pedagogického pracovníka školského poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat - jméno, příjmení a datum narození žáka - příslušný školní rok.
122
4.9 Terminologický slovník Dítě
dítětem je osoba nezletilá, dítětem se rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Ve školském zákoníku je tímto pojmem chápáno dítě navštěvující předškolní zařízení.
Fyzická osoba
fyzické osoby jsou lidé. Rozeznává se u nich dvojí právní způsobilost, a to: 1) právní subjektivita, nebo-li způsobilost k právům a povinnostem, umožňující člověku být účastníkem právního vztahu a mít v něm práva a povinnosti. (www.bezplatnapravniporadnacz.) 2) Způsobilost k právním úkonům, tj. vlastním jednáním zakládat, měnit a zrušovat své právní vztahy, nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, např. uzavírat smlouvy.
Kolizní opatrovník
je soudem stanovený pro jednotlivé řízení proto, aby chránil zájmy dítěte a nedošlo ke střetu zájmu mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Kolizním opatrovníkem pro opatrovnické řízení bývá stanoven sociální pracovník orgánu sociálně právní ochrany dětí úřadu městské části nebo obecního úřadu. Je také účastníkem řízení a je přítomen u soudních jednání. http://socialnipece.brno.cz/texty/67/podmenu/179/kdo-jekolizni-opatrovnik-/
Mladistvá osoba
pojem trestně právní, je to osoba, která již dovršila patnáctý rok věku, avšak nepřekročila osmnáctý rok věku a je tedy relativně trestně odpovědná, stejný pojem užívá i zákoník práce a míní tím osobu mladší osmnácti let
Nezletilý žák
žák, který nedovršil osmnáctý rok věku, má způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku (www.bezplatnapravniporadana.cz)
Pedagogická rada
poradní orgán ředitele, ředitel školy ji zřizuje a projednává s ní důležité pedagogické dokumenty a opatření školy, tvoří ji všichni pedagogičtí pracovníci školy, ředitel při svém rozhodování k názorům pedagogické rady přihlédne (par.164 (2) Soud musí při ustanovení opatrovníka také určit rozsah jeho práv a povinností. K úkonům v podstatných věcech nezletilého si musí vyžádat souhlas u soudu. (Romana Lužná, Schvalování právních úkonů za nezletilé…)
123 Pěstoun
jeho úkolem je především o dítě pečovat, při této péči je pěstoun oprávněn vykonávat přiměřená práva a povinnosti rodičů a má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech.
Poručník
bývá ustanovován v případě potřeby ochrany zájmů nezletilých trvalejšího charakteru, tj. v případech, kdy je třeba zajistit výchovu a zastupování nezletilého, jehož rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. (Romana Lužná, Schvalování právních úkonů za nezletilé…)
Právnické osoby
uměle vytvořené subjekty, které v právních vztazích vystupují a jednají jako lidé. (…). Právnickými osobami jsou pouze takové organizace, které vznikly zákonným způsobem. Většinou vznikají na základě písemných smluv nebo zakládacích listin zápisem do evidence, tj. obchodního nebo jiného rejstříku. (…) Právnickou osobou je také stát a obce. (www.bezplatnapravniporadna)cz
Rodičovská zodpovědnost
je souhrn práv a povinností rodičů při péči o nezletilé dítě, trvá od narození dítěte do nabytí zletilosti a k zániku může dojít za života rodičů jen soudním rozhodnutím (par31 zákona o rodině). K omezení rodičovské zodpovědnosti dochází v případech, kdy rodič ze subjektivních důvodů neplní řádně svoji rodičovskou zodpovědnost v určité oblasti. V soudním rozhodnutí musí být přesně stanoveno, ve kterých oblastech rodičovské zodpovědnosti je rodič omezen. Jestliže rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům, může běžné záležitosti dítěte vyřizovat každý z rodičů samostatně, v podstatných záležitostech, jako je např. volba střední školy, je nutný souhlas obou rodičů. (Romana Lužná, Schvalování právních úkonů za nezletilé…)
Školská rada
orgán školy umožňující zákonným zástupcům nezletilých žáků a zletilým žákům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy. Počet členů a volební řád určuje zřizovatel školy. Třetinu členů jmenuje zřizovatel, třetinu volí zákonní zástupci a zletilí žáci a třetinu pedagogičtí pracovníci dané školy. Členem nemůže být ředitel školy. Funkční období členů je 3 roky. Školská rada zasedá nejméně 2x ročně. par. 168 č. 561/2004 sb., školský zákon (1) Školská rada a) vyjadřuje se k návrhům školních vzdělávacích programů a k jejich následnému uskutečňování, b) schvaluje výroční zprávu o činnosti školy,
124 c) schvaluje školní řád, ve středních a vyšších odborných školách stipendijní řád, a navrhuje jejich změny, d) schvaluje pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků v základních a středních školách, e) podílí se na zpracování koncepčních záměrů rozvoje školy, f) projednává návrh rozpočtu právnické osoby na další rok a navrhuje opatření ke zlepšení hospodaření g) projednává inspekční zprávy České školní inspekce, h) podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy, i) podává návrh na odvolání ředitele, j) podává návrh na vyhlášení konkurzu na ředitele školy. Školská zařízení
součást výchovně vzdělávací soustavy, která poskytuje služby a vzdělávání podporující nebo doplňující vzdělání poskytované školami. Typy školských zařízení: a) školská zájmová zařízení (školní družiny a školní kluby na základních školách, střediska volného času) b) školská účelová zařízení (střediska služeb školám, školní hospodářství, střediska praktického vyučování, školní knihovny, plavecké školy) c) školská poradenská zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně-pedagogická centra, střediska výchovné péče) d) zařízení školního stravování (školní jídelny, pozn. pro mateřské a základní školy a pro nezletilé žáky středních škol mají zřizovatelé škol povinnost tuto službu zajistit) e) zařízení zajišťující ústavní a ochrannou nebo preventivně ochrannou péči (diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy)
Vyhláška
obecně závazný předpis vydaný zpravidla ústředním orgánem státní správy k provedení zákona. Obecně závazné vyhlášky mohou vydávat též kraje a obce. (www.bezplatnapravniporadna)cz
Zákon
v právu soubor právních norem, který přijímá zákonodárce a jenž má obecnou závaznost http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon%C3%ADk
Zákoník
právní předpis zahrnující právní normy určitého právního odvětví http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon%C3%ADk
125 Zákonný zástupce
v případě nezletilého žáka jsou to v prvé řadě rodiče (§ 37 zákona o rodině), kteří zastupují žáka při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilý. Zákonný zástupce – rodič musí mít plnou způsobilost k právním úkonům a není zbaven rodičovské zodpovědnosti, či není v jejím výkonu omezen. Oba rodiče mají i po rozvodu právo zastupovat nezletilce při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilý. Dochází-li mezi rodiči a dítětem ke střetu zájmů, určí soud kolizního opatrovníka.
Zletilost
vzniká dovršením osmnáctého roku věku, zletilý je však i ten, kdo výjimečně uzavřel manželství před dovršením této věkové hranice (www.bezplatnapravniporadna.cz)
126
4.10 Seznam použité literatury a zdrojů Lužná R.: Schvalování právních úkonů za nezletilé, (dostupné na internetu, http://www.linde-nakladatelstvi.cz/media/files/10PAR4-1.pdf) Metodický pokyn MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č. j.: 37 014/2005-25 Štoček, M.: Rukověť výchovného poradce a školního metodika prevence, školní rok 2012/2013, aTre 2012, Nový Bydžov. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami) Vyhláška MŠMT ČR č. 55/2005 Sb. Vyhláška č. 263/2007 Sb Vyhláška č. 288/2003 Sb. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon) Zákon č. 262/2006 Sb. (Zákoník práce ) http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kon%C3%ADk (www.bezplatnapravniporadna.cz) http://socialnipece.brno.cz/texty/67/podmenu/179/kdo-je-kolizni-opatrovnik-/ http://www.msmt.cz/dokumenty/vzdelavani-deti-zaku-a-studentu-se-specialnimvzdelavacimi http://www.msmt.cz/dokumenty/pravni-vyklady-c-1-2007 http://www.msmt.cz/file/25430 http://www.msmt.cz/dokumenty/pravni-vyklady-c-3-2006 http://aplikace.msmt.cz/HTM/Pravni_vyklady_01_04_predelane.htm http://www.msmt.cz/dokumenty http://www.pedagog.ic.cz/podlahova_dok/soubory/Etika_ucitele,_pravni_odpovednost.doc
127
4.11 Přílohová část Příloha č. 1d Výňatek z vyhlášky č. 288/2003 Sb., kterou se stanovuje práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání §6 (1) Mladistvým jsou zakázány práce a) v prostředí 1. v němž je tlak vzduchu vyšší než okolní atmosférický tlak o více než 20 kPa, 2. v němž je koncentrace kyslíku v ovzduší nižší než 20 % objemových, 3. vyžadujícím používání izolačních dýchacích přístrojů, b) spojené se zvýšenou zátěží pohybového ústrojí 1. překračující pro celkovou fyzickou zátěž limitní hodnoty stanovené pro mladistvé zvláštním právním předpisem, 3) 2. při přepravě břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků, při nichž jsou vynakládány síly větší, než jsou uvedeny v příloze č. 2, 3. při zvedání a přenášení břemen překračujících ukazatele vzdálenosti uvedené v přílohách č. 3 a 4, 4. vykonávané po dobu delší než čtyři hodiny za pracovní dobu 4.1. v pracovních polohách bez možnosti jejich střídání, trvale vykonávané vsedě nebo vstoje, 4.2. spojené s opakovaným zaujímáním podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních poloh, kterými jsou například hluboký předklon, poloha v kleče, vleže, ve vypjatém stoji na špičkách, s rukama nad hlavou, zařazené do kategorie třetí podle zvláštního právního předpisu 2) a dále práce spojené s opakovaným otáčením trupu o více než 20 stupňů,
128 4.3. ve vnuceném pracovním tempu,3) c) vykonávané 1. za podmínek, při nichž jsou překračovány operativní teploty to max v důsledku tepelné zátěže z technologie, 2. po dobu delší než čtyři hodiny za pracovní dobu v prostorách, v nichž je teplota vzduchu udržována uměle na hodnotě 4oC a nižší, 3. po dobu delší než jednu hodinu souhrnně za pracovní dobu při teplotách nižších než -5 oC, d) spojené s expozicí hluku a vibracím zařazené do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu, 2) e) v kontrolovaných pásmech pracovišť se zdroji ionizujícího záření, f) s karcinogeny a mutageny a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu, 3) g) s azbestem, h) s chemickými látkami a přípravky 1. způsobujícími akutní nebo chronické otravy s těžkými nebo nevratnými následky pro zdraví označovanými větami R 23, R 25, R 26, R 28, R 39 a R 48 podle zvláštního právního předpisu, 5) 2. poškozujícími reprodukční schopnost anebo plod v těle matky označovanými větami R 60, R 61, R 62 a R 63 podle zvláštního právního předpisu, 5) 3. vyvolávajícími těžká poškození zdraví při vstřebávání kůží označovanými větou R 24 nebo větou R 27 podle zvláštního právního předpisu5) nebo majícími výrazné senzibilizující účinky na dýchací ústrojí nebo kůži označovanými větami R 42, R 43 podle zvláštního právního předpisu, 5) 4. žíravými, označovanými větami R 34 a R 35 podle zvláštního právního předpisu, 5) 5. omezujícími dělení buněk, 6. při kombinací R vět uvedených v bodech 1 až 3, i) s chemickými látkami a přípravky zdraví škodlivými, označovanými větami R 20, R 21, R 22 podle zvláštního právního předpisu5) a chemickými látkami a přípravky dráždivými, označovanými větami R 36, R 38 a R 41 podle zvláštního právního předpisu, 5) zařazenými do kategorií druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu,2)
129 j) spojené s expozicí oxidu uhelnatému, zařazené do kategorií druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu, 2) k) spojené s expozicí olovu a jeho ionizovaným sloučeninám zařazeným do kategorií druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu, 2) l) při výrobě léčiv a veterinárních přípravků, obsahujících hormony, antibiotika a jiné biologicky vysoce účinné látky, m) při výrobě cytostatik, jejich přípravě k injekční aplikaci, při jejím provádění a při ošetřování pacientů léčených cytostatiky, n) zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové,7) pokud již nejsou uvedeny v písmenu b) bodu 4.2. a písmenech d) až k) a m), o) se zvýšeným rizikem úrazů, zejména práce 1. při výrobě a zpracování výbušnin a výbušných předmětů a zacházení s nimi, 2. s kapalinami označovanými podle zvláštního právního předpisu5) větami R 11 a R 12, nejde-li o jejich používání v laboratořích nebo při poskytování zdravotní nebo veterinární péče, 3. ve výškách nad 1,5 m měřeno od úrovně podlahy po úroveň chodidel a nad volnou hloubkou, 4. na zařízeních vysokého elektrického napětí, 5. v prostoru uzavřených nádob a nádrží, 6. při dezinsekci a deratizaci prostorů plyny, 7. na zařízeních pro výrobu, uskladňování a používání stlačených, kapalných nebo rozpuštěných plynů, 8. při nichž hrozí zhroucení konstrukce, staveb nebo pády předmětů, 9. s nebezpečnými zvířaty, jejichž seznam je uveden ve zvláštním právním předpisu, 8) 10. při porážení zvířat na jatkách, 11. práce se sudy, kanystry, demižony a podobnými nádobami, které obsahují chemické látky nebo přípravky uvedené pod písmeny f) až i), cytostatika, výbušniny, hořlavé kapaliny a stlačené plyny. (2) Zákazy práce mladistvých se netýkají prací uvedených
130 a) v odstavci 1 písm. c) a d), konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých, b) v odstavci 1 písm. e) na pracovištích se zdroji ionizujícího záření, pokud by po dobu své specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření nebyli ozáření vystaveni vědomě a dobrovolně; ozáření smí být vystaveni jen do výše limitů ozáření pro učně a studenty, které jsou stanoveny zvláštními právními předpisy, c) v odstavci 1 písm. n), konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých; toto neplatí, pokud se jedná o práce spojené s expozicí látkám uvedeným v písmenech f), g) a h), d) v odstavci 1 písm. o) bodech 2, 3, 4, 10, konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých, e) v odstavci 1 písm. o) bodu 7, spojených s používáním zařízení obsahujících stlačené, kapalné nebo rozpuštěné plyny, konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých. Příloha č. 3 k vyhlášce č. 288/2003 Sb. Část A Nejvyšší přípustné hmotnostní limity pro zvedání a přenášení břemen chlapci od 15 do 18 let v pracovní poloze vstoje nebo vsedě Hmotnost ručně zvedaných a přenášených (kg) od 15,1 do 20 (pouze pro věk 17 - 18 let) od 10,1 do 15 (pouze pro věk 16 - 18 let)
od 5 do 10 (pro všechny věkové skupiny)
1)
Kumulativní hmotnost Délka vertikální dráhy Maximální počet (kg) břemen zvedaných břemene zdvihů za 1 minutu a přenášených za pracovní dobu 1) podlaha - zápěstí 4 7000 zápěstí - rameno 1) 5 podlaha - zápěstí 1) zápěstí - rameno 1)
6 6
5500
podlaha - rameno 1) podlaha - zápěstí 8 podlaha - rameno podlaha - nad rameno
3
zápěstí - rameno
8
zápěstí - nad rameno rameno - nad rameno
6 4
Jiné vertikální dráhy nejsou pro tuto hmotnost břemene přípustné.
6 4 3800
131 Pří pracovní poloze vsedě nesmí být hmotnost břemene větší než 5 kg. Pro účely této vyhlášky se pokládá za výšku zápěstí chlapců 17 až 18letých vstoje 84 cm, za výšku ramen 143 cm. Při pracovní poloze vsedě se tyto hodnoty výšek snižují o 40 cm s tolerancí 5 cm podle výšky sedadla. U chlapců mladších věkových skupin (15 až 17 let) se délka vertikální dráhy břemene posuzuje individuálně podle jejich antropometrických parametrů. Část B Největší vzdálenost, na kterou mohou přenášet chlapci břemena Hmotnost ručně Největší vzdálenost (m) přenášených břemen (kg) pouze pro věk 17 - 18 10 20 pouze pro věk 16 - 18 15 15 pro všechny věkové skupiny 20 10
Chlapci
Příloha č. 4 k vyhlášce č. 288/2003 Sb. Část A Nejvyšší přípustné hmotnostní limity pro zvedání a přenášení břemen dívkami od 15 do 18 let v pracovní poloze vstoje nebo vsedě Hmotnost ručně zvedaných a přenášených (kg) od 10,1 do 15 (pouze pro věk 17 - 18 let) od 5,1 do 10 (pouze pro věk 16 - 18 let)
od 2 do 5 (pro všechny věkové skupiny)
Kumulativní hmotnost Délka vertikální dráhy Maximální počet (kg) břemen zvedaných břemene zdvihů za 1 minutu a přenášených za pracovní dobu 1) podlaha - zápěstí 5 6000 zápěstí - rameno 1) 4 podlaha - zápěstí 1) zápěstí - rameno 1)
7 7
4500
podlaha - rameno 1) podlaha - zápěstí 8 podlaha - rameno podlaha - nad rameno
4
zápěstí - rameno
8
zápěstí - nad rameno rameno - nad rameno
6 4
6 4 2500
132 1)
Jiné vertikální dráhy nejsou pro tuto hmotnost břemene přípustné.
Při pracovní poloze vsedě nesmí být hmotnost břemene větší než 5 kg pro věkovou skupinu 17 až 18 let, 4 kg pro věkovou skupinu 16 až 17 let, 3 kg pro věkovou skupinu 15 až 16 let. Pro účely této vyhlášky se pokládá za výšku zápěstí 17 až 18letých dívek vstoje 80 cm, za výšku ramen 134 cm. Při pracovní poloze vsedě se tyto hodnoty výšek snižují o 40 cm s tolerancí 5 cm podle výšky sedadla. U dívek mladších věkových skupin (15 až 17 let) se délka vertikální dráhy břemene posuzuje individuálně podle jejich antropometrických parametrů. Část B Největší vzdálenost, na kterou mohou přenášet dívky břemena Hmotnost ručně Chlapci Největší vzdálenost (m) přenášených břemen (kg) pouze pro věk 17 - 18 10 15 pouze pro věk 16 - 18 15 10 pro všechny věkové skupiny 20 51) 1)
U dívek věkové kategorie do 16 let se snižuje na 15 m.
133 Příloha č. 2d
Individuální vzdělávací plán integrace Škola:
Třída/třídní učitel(ka): Jméno a příjmení žáka: Bydliště žáka: Platnost individuálního vzdělávacího plánu:
Základní údaje: Závěry speciálně pedagogických/pedagogicko psychologických vyšetření/ostatních: 1) Vybavení speciálními pomůckami:
2) Speciálně pedagogické přístupy:
3) Účast dalšího odborníka podílejícího se na práci se žákem/žákyní: Konzultační hodiny: Možnost dalších konzultací podle rozvrhu konzultačních hodin dalších vyučujících a podle aktuální potřeby žáka/žákyně.
134 4) Obsah, rozsah a způsob poskytování ISP péče v jednotlivých předmětech, kompenzační pomůcky a způsob hodnocení v rámci školní výuky: Předmět Český jazyk a literatura Cizí jazyk
Matematika
(další předměty)
---
---
---
---
---
---
obsah, rozsah a způsob poskytování ISP péče
kompenzační pomůcky
způsob hodnocení
135 5) Navýšení finančních prostředků: Třídní učitel/ka …………………………….. bude spolupracovat s …………………………………………………………………………………………….. Kontakt/adresa: Na vypracování plánu se podílel(a): Třídní učitel(ka): …………………………………………………………………. Výchovný poradce: ………………………………………………………………. Další školské/jiné zařízení (přesný název, jméno a příjmení, podpis): ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………….. Poučení provedl/a (jméno a příjmení, funkce ve škole, podpis): …………………………………………………………………………………….. Dne: …………………………………………………………………………………. Informovaný souhlas zákonného zástupce/zletilého žáka, zletilé žákyně: Prohlašuji, že jsem byl/a podrobně a srozumitelně informován/a o možnostech a důsledcích vzdělávání svého dítěte/svého vzdělávání podle vzdělávacího programu (uvede se příslušný vzdělávací program) a o možnostech a důsledcích jeho/svého vzdělávání ve zvolené organizační formě vzdělávání (uvede se příslušná forma) a že jsem informacím porozuměl/a. Před podpisem informovaného souhlasu jsem měl/a možnost klást otázky a dostatečně zvážit podané odpovědi. Rozumím všem sdělením a souhlasím s nimi. Na základě poskytnutých informací souhlasím se zařazením (jméno a příjmení, datum narození žáka) do zvolené formy vzdělávání a se vzděláváním podle výše uvedeného vzdělávacího programu. Datum: …………………………………………………………………………………… Jméno a příjmení a podpis zákonného zástupce žáka/žákyně nebo zletilého žáka/žákyně: ……………………………………………………………………………………………..
Ředitel/ka školy:
………………………………………..
Místo, datum:
………………………………………..
136 Příloha č. 3d
Individuální vzdělávací plán povolený z jiných závažných důvodů (paragraf 18 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání)
Škola:
Třída/třídní učitel(ka): Jméno a příjmení žáka: Bydliště žáka: Platnost individuálního vzdělávacího plánu:
Základní údaje:
Závěry speciálně pedagogických/pedagogicko psychologických/lékařských vyšetření:
Jiné důvody:
Speciálně pedagogické/individuální přístupy:
137 Vzdělávací opatření: Předmět Český jazyk a literatura
Cizí jazyk
Matematika
(další předměty)
---
---
---
---
Obsah prověřovaného učiva (zachován obsah a rozsah vzdělávání stanovený ŠVP)
Termíny Způsob zkoušek/ověření hodnocení znalostí učiva
138
Třídní učitel/ka …………………………….. bude spolupracovat s …………………………………………………………………………………………….. Kontakt/adresa: Na vypracování plánu se podílel(a): Třídní učitel(ka): …………………………………………………………………. Výchovný poradce: ………………………………………………………………. Další školské/jiné zařízení (přesný název, jméno a příjmení, podpis): ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………….. Poučení provedl/a (jméno a příjmení, funkce ve škole, podpis): ……………………………………………………………………………………….. Dne: …………………………………………………………………………………. Informovaný souhlas zákonného zástupce/zletilého žáka, zletilé žákyně: Prohlašuji, že jsem byl/a podrobně a srozumitelně informován/a o možnostech a důsledcích vzdělávání svého dítěte/svého vzdělávání podle vzdělávacího programu (uvede se příslušný vzdělávací program) a o možnostech a důsledcích jeho/svého vzdělávání ve zvolené organizační formě vzdělávání (uvede se příslušná forma) a že jsem informacím porozuměl/a. Před podpisem informovaného souhlasu jsem měl/a možnost klást otázky a dostatečně zvážit podané odpovědi. Rozumím všem sdělením a souhlasím s nimi. Na základě poskytnutých informací souhlasím se zařazením (jméno a příjmení, datum narození žáka) do zvolené formy vzdělávání a se vzděláváním podle výše uvedeného vzdělávacího programu. Datum: …………………………………………………………………………………… Jméno a příjmení a podpis zákonného zástupce žáka/žákyně nebo zletilého žáka/žákyně: ……………………………………………………………………………………………..
Ředitel/ka školy:
………………………………………..
Místo, datum
……………………………………….
