Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

Bohemia centralis, Praha, 26: 185–196, 2003

Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody Natural communities of Labe River floodplain in the vicinity of Kolín with comments on nature protection Tomáš Černý Botanický ústav AV ÈR, 252 43 Prùhonice; e-mail: [email protected]

■ Abstract. Localities of natural and seminatural ecosystems in the Labe River Basin in the eastern part of the Kolín district were documented. This work was part of the Natura 2000 mapping project. The aim was to point on natural uniqueness of the area mapped, which was discussed only marginally in botanical literature in the past. There still exist well-developed meadow and hardwood floodplain forest ecosystems, which are not yet incorporated into the network of nature protected areas. Chiefly good-quality forests are the first representatives of this endangered ecosystem along the Labe River downsteam. Briefly annotated lists of 9 rare plant species and all alluvial ecosystems from 13 phytocenological alliances found in the selected part of Labe River floodplain are attached. ■ Key words: Natura 2000, natural habitat mapping, eastern part of Kolín district, Labe River basin, alluvial ecosystems, nature protection.

Nomenklatura: Jména taxonù jsou uvedena podle Klíèe ke kvìtenì ÈR (Kubát et al. 2002), jména syntaxonù podle Rostlinných spoleèenstev ÈR (Moravec et al. 1995), resp. podle Pøehledu vegetace ÈR (Moravec et al. 2000). Úvod

Luèní porosty mìly historicky vždy významné uplatnìní v nivách velkých øek. V období nedávné intenzifikace zemìdìlské výroby byla aluviální území silnì postižena melioracemi. Mnohé rozsáhlé luèní tratì byly takto pøímo znièeny, nebo byly jejich porosty znaènì narušeny zmìnou podmínek jejich životního prostøedí. Porostní

185

BOHEMIA CENTRALIS 26

typy luk známé dobøe pøed 30–40 lety dnes v krajinì již témìø nelze najít; s trochou štìstí se ojedinìle zachovaly pouze urèité deriváty nìkdejší pestré vegetace. Polabí je krajina na první pohled jednotvárná a jakoby dobøe èitelná, ovšem pøi dùkladnìjším prùzkumu se objeví rozmanitost lokálních „odchylek“ v podobì nejrùznìjších zbytkových mokøadù, tùní, louèek a starých zazemnìných koryt v podobì obloukovitých terénních depresí. Do takových míst se uchýlila pøežívající pùvodní kvìtena. Úkolem terénních biologù je na ni upozoròovat, a dávat tak možnost k její aktivní ochranì. Výborným nástrojem k preciznímu prùzkumu je nyní mapování soustavy biotopù Natura 2000, které vyžaduje detailní „prolézání“ krajiny a objevování pøežívajících reliktù tradièní kulturní krajiny. V souvislosti s tímto prùzkumem zde podávám informaci o nálezech zajímavých rostlinných spoleèenstev, vzácnìjších rostlin a o charakteru pøírodních biotopù z labské nivy východnì od Kolína až k Týnci nad Labem, zjištìných zde na jaøe roku 2001. Zkoumané území, ležící na rozhraní fytogeografických okresù Støední a Východní Polabí, je dosud veøejnosti pomìrnì málo známé, v literatuøe existuje jen nìkolik útržkovitých zpráv (Foltýn 1982, 1984, 1985, Rydlo 1984). Práce vìnující se lokalitì podrobnìji jsou tøi (Neuhäuslová-Novotná 1965, Rydlo 1987, Neveèeøal 1993), z toho poslední je nepublikovaná diplomová práce. Východní Kolínsko leží ve kvadrantech støedoevropského síového mapování 5957c, 5957d, 5958c. Luční biotopy

Mezi Kolínem a obcí Tøi Dvory se na nejnižší úrovni øíèní nivy nachází nìkolik odstavených øíèních ramen (místnì nazývaných labišata), vzniklých pøi vodohospodáøských úpravách toku ve dvacátých letech minulého století. Rovnìž zde bylo vybudováno nìkolik studní k jímání pitné vody pro potøeby mìsta a ochranné vodárenské pásmo. Tyto okolnosti tak v této lokalitì zabránily rozsáhlejším melioraèním zásahùm. I pøes založení polí ve vnitøních èástech ramen zde zùstalo více drobných luèních tratí málo nebo vùbec neovlivnìných intenzifikací. Na louèkách se zachovaly zbytky vegetace v Polabí vzácného svazu Molinion. Vegetaènì je možné porosty pøiøadit k asociaci Serratulo-Festucetum commutatae, soudì podle mikrotopografické polohy vzhledem k okolnímu terénu a podle výskytu indikaèní srpice barvíøské (Serratula tinctoria). Co èiní zdejší louky unikátními, je hojnost populací této rostliny. Podle mých pozorování jinde v Polabí roste srpice vždy jen v ojedinìlých exempláøích ustoupivších z kosených porostù do nenarušovaných lemù. Kolínské louky hostí tento druh v bohatství blížícím se tisícovce jedincù. Velmi vzácnì jsem zde nalezl i koromáè olešníkový (Silaum silaus), pro Polabí dnes témìø raritní druh. Bohatost populace srpice barvíøské lze vysvìtlit pøíznivou souhrou biotických i hospodáøských podmínek. Hojnìjší pøítomnost mrtvých ramen se stabilizovanou vodní hladinou (která je navíc v dobì nízkých letních prùtokù v øece udržována na vyšší úrovni, než odpovídá

186

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

labskému toku) umožòuje dostateèné sycení pøilehlých pozemkù podzemní vodou na jaøe. Relativní odlehlost zase pùsobí, že nìkterou sezónu nejsou louky pokoseny, a tím dojde k bohatému odplození srpice, jejíž populaèní vitalita velmi závisí na generativní obnovì. Navíc se pravdìpodobnì pøidal faktor snížené frekvence pojezdu tìžkých strojù pøi sklizni sena (k otáèení mechanizace pøi ošetøování polí mnohdy slouží malé louky mezi poli); lze se domnívat, že velká mechanická zátìž na vrcholy koøenových hlav vede k vyšší mortalitì jedincù srpice. Dále uvádím úplné druhové složení porostu s bohatým zastoupením srpice pro dokreslení vegetaèní skladby (zápis 12. 7. 2002): Achillea millefolium agg., Alopecurus pratensis, Betonica officinalis, Cirsium arvense, Cirsium canum, Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Galium boreale, Geranium pratense, Inula salicina, Lathyrus pratensis, Picris hieracioides, Plantago lanceolata, Pseudolysimachion maritimum (pouze v lemu), Ranunculus auricomus agg., Rumex acetosa, Sanguisorba officinalis, Selinum carvifolia, Senecio aquaticus, Serratula tinctoria, Silaum silaus, Succisa pratensis, Symphytum officinale. Zachovalost zdejších louèek dále dokládá výskyt dalších druhù Agrimonia eupatoria, Centaurium erythraea, Filipendula vulgaris, Fragaria viridis, Plantago media. Menší antropogenní tlak zde rovnìž dovolil existenci suchomilné vegetace svazu Plantagini-Festucion ovinae v dosud pomìrnì zachovalé struktuøe (i když jen na nìkolika metrech ètvereèních). Lze soudit na pøechod mezi silnì ohroženými asociacemi Diantho deltoidis-Armerietum a Cerastio arvensi-Festucetum trachyphyllae. Druhá jednotka, popsaná z východního Polabí, dnes prakticky z tohoto prostoru vymizela díky rozorání stanoviš a silnému sešlapu zbylých ploch. V popisovaném prostoru se nachází pøírodní památka Kolínské tùnì (4,07 ha, vyhlášena roku 1985), která zahrnuje jednu vìtší a jednu malou tùò s vyvinutými porosty rákosin a zbytky mokøadních vrbin a lužního lesa se starými duby v lemu tùní. Jejím úèelem je (kromì výskytu ohroženého leknínu bílého) chránit ukázku ekosystému typického pro polabskou nivu. Podobných rezervací je v Polabí bohužel více. Slovo „bohužel“ jsem použil z následujícího dùvodu: mrtvých ramen je v této krajinì pomìrnì hojnì. Mají èasto tu smùlu, že jsou kromì úzkého pásu stromového lemu tìsnì ohranièena poli a také slouží jako rybáøské revíry. V prvém pøípadì dochází k hypertrofizaci ekosystémù, ve druhém pøípadì není umožnìn rozvoj mokøadních porostù typických pro sukcesní série zazemòovacího procesu. Nìkterá ramena proto získala status pøírodní památky, aby tak byl umožnìn pøirozený proces vývoje vegetace a pøežívání obojživelníkù. Ovšem od dob vyhlášení tìchto památek se jejich stav mnohde zhoršil právì pùsobením zmínìné hypertrofizace. V létì tak nìkterá místa mají vzhled smrdutých kaluží, ke kterým není možný pøístup pro mohutný rozvoj nitrofilních rostlin (bezy, kopøiva). Pokud by se mìlo provést v sezonì aktuální vyhodnocení kvalit mrtvých ramen, mnohé nechránìné lokality by mìly pøíznivìjší hodnocení. Když se podíváme na podíl luk v síti chránìných území v Polabí, tak získáme

187

BOHEMIA CENTRALIS 26

nedobrý výsledek. Z nìjakého dùvodu se na louky zapomínalo, i když z hlediska ekosystémových funkcí a celkové biodiverzity louky èasto pøedèí mrtvá ramena. Nakonec si srovnejme rekreaèní potenciál obou krajinných struktur, kde obhospodaøované louky mají významnìjší roli než zarostlé a páchnoucí tùnì. Obojí má pøesto v poøíèní krajinì své naprosto nezastupitelné a rovnocenné místo, ale souèasný stav legislativního ošetøení ochrany obou tìchto struktur tomu bohužel neodpovídá a louky jsou velmi podcenìné. Možná se pøedpokládá, že louky existují jaksi samo sebou, že se tam sklízí seno a že to je v létì „pìknì zelené”, tak proè kvùli tomu zøizovat speciální ochranu? Právì proto, že se na louky snadno dostane mechanizace, jsou vystaveny v pøípadì volného režimu naprosté benevolenci zemìdìlcù. I dnes se lze setkat se stavem, kdy v pøípadì napø. pádu stromu do louky se zemìdìlcùm nechce døevo odstraòovat, a louku tedy radìji zorají, aby z kusu zemì získali výnos tou snadnìjší cestou. Pokud se státní správa vèas nerozhodne zabývat se tímto nedostatkem, bude tøeba za desetiletí nadmìrnì ekonomicky a technicky nároèné vrátit do niv odpovídající podíl travních porostù, natož pak restaurovat tradièní luèní spoleèenstva. Biotopy lužních lesů

Spoleèenstva lužních lesù svazu Alnion incanae jsou v labské nivì východního Kolínska dobøe zachována v nìkolika lokalitách patøících do lesního revíru Kateøinské bory. Nejvìtší lesní oddíl leží na severním okraji Starého Kolína. Zde vyvinuté spoleèenstvo pøedstavuje asociaci Querco-Ulmetum v typickém vývoji. Maloplošnì zde bývá zastoupena v terénních depresích i jeho vlhèí subasociace alnetosum. Les má místy témìø pralesovitý charakter, s dobøe rozvinutým keøovým patrem a s obèasným výskytem mohutných dubù (z historického hlediska se jedná o dlouhodobé trvání lesa, což dokládá i jeho nìkdejší oznaèení „Spitalwald“ – les klášterní). Jinde jsou stromy mladší, vìkovì málo diferencované, zøejmì díky lesnickému zásahu v minulosti. Zajímavý je charakter jarního aspektu bylinného patra v tomto lese. Na vìtšinì rozlohy je vyvinutá prakticky monocenóza èesneku medvìdího (Allium ursinum) s vysokou pokryvností. Ostatní geofyty se vyskytují sporadicky. Podobný obraz bylinného patra je i ve fragmentech luhù v sousedství tohoto lesa, kde rostou vùbec nejstarší duby v celém úseku nivy (je zde chránìná skupina dubù zvaná Souška). Lze usuzovat, že charakter bylinného patra proto není výsledkem nìjakého specifického lesního managementu, ale spíše pùjde o lokální vegetaèní variantu. Na zdejší staré duby je také koncentrován bohatý výskyt poloparazitického ochmetu evropského (Loranthus europaeus). Dalších pìt menších lokalit zachovalého luhu leží východnìji, ve ètverci ohranièeném železnièní tratí a spojnicí obcí Veletov–Lžovice. Jejich syntaxonomické zaøazení odpovídá stejným jednotkám, je zde ale ponìkud vyšší podíl vlhkých typù lesa a také je lokálnì vyvinut na vyšších èástech terénu lužní typ dubohabøin (Melampyro nemorosi-Carpinetum stachyetosum). Skladba jarního aspektu bylinného patra

188

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

zde není tak vyhranìná jako v pøedešlém pøípadì, geofyty jsou zastoupeny rovnomìrnìji a v pestré mozaice jednotlivých druhù. Kromì obecných druhù zde roztroušenì roste pomnìnka øídkokvìtá (Myosotis sparsiflora) a ladoòka rakouská pravá (Scilla drunensis subsp. drunensis). Ladoòka je zaøazena do kategorie ohrožení C2 (Procházka 2001). Ladoòka roste pouze v úseku luhù sousedících s jižním okrajem železnièní tratì, kde vytváøí populaci nìkolika set jedincù na celkem drobné ploše (Rydlo 1987). Tento výskyt pøedstavuje severozápadní pomìrnì izolovanou exklávu jejího areálu (Trávníèek 1993, 1996). Zachovalý charakter zdejších luhù byl podmínìn také vodohospodáøskými úpravami Labe (napøimování toku), kdy se èásti lesù ocitly v izolovanìjších polohách mezi bývalým meandrem a novým øeèištìm. Je dobré si uvìdomit, že souèasný stav luhù nemá dlouhodobou kontinuitu. Foltýn (1985) ve svém pøíspìvku píše: „Od 16.–18. století šumìly podél øeky povìtšinou silnì prokácené nebo pastvou proøídlé lesíky charakteru tyèoviny, kde nejménì dvì stì let nerostly poøádné stromy, nebo mlynáøi mìli starosti s obstaráním døeva na mlýnské høídele a kolínští radní obtížnì shánìli kmeny na opravy døevìného mostu pøes Labe. Císaøská vizitace v letech 1650 a 1743 do zdejších královských lesù prohlásila jejich stav jako politováníhodný. Vzrostlé a pìkné luhy se podél Labe vyvíjejí až posledních dvì stì let.“ Péèí referátu životního prostøedí bývalého Okresního úøadu Kutná Hora byla v kvìtnu 2002 vyhlášena pøírodní rezervace „Na hornické“ v katastru obcí Záboøí nad Labem a Svatá Kateøina (o rozloze 42,15 ha), která kromì nìkolika drobných louèek a tùní zahrnuje 14,3 ha zdejšího luhu. Na zaèátek je to chvályhodný poèin. Zdejší lužní lesy jsou prvním výskytem nížinného luhu v labské nivì od pramene øeky, zachovalé velkoplošnìji a v reprezentativním vývoji. Jejich další setrvání v krajinì je nezbytné pro uchování genofondu rostlin, životního stanovištì ptákù a dalších organismù a pro nenahraditelné ekologické funkce v ekosystémech nivy. Je velmi dobøe, že se alespoò èást lesù podaøilo prosadit do ochranného režimu, i když na druhou stranu se nejedná o èin dotažený do konce. Vlastní pøírodní rezervace je fragmentovaná na tøi oddíly a navíc nepojala strukturnì nejhodnotnìjší lesní celky. Je také škoda, že hranice území protíná jeden ucelený lesní porost, kdy se jeho dosti reprezentativní èást ocitla vnì chránìné plochy (není položen dùraz na kontinuitu biotopu). Ideálním stavem by zde bylo chránit výsek nivy jako celek, zøejmì však z dùvodu prùtoku Labe „skrz nivu“ (øeka – vodní cesta a tudíž vodohospodáøi) a rozhraní územních jednotek (mnohdy chybí souèinnost úøadù) vzniká legislativní potíž. Neuhäuslová pro popisované lesní celky vytvoøila pøehlednou mapu potenciální pøirozené vegetace (Neuhäuslová-Novotná 1965). V této práci jsou rovnìž uvedeny ètyøi fytocenologické snímky, ze kterých se ètenáø mùže seznámit s podrobným složením porostù.

189

BOHEMIA CENTRALIS 26

Nálezy významnějších rostlin

Pøi mapování byly v nivì dále nalezeny vzácnìjší rostlinné druhy uvedené v Èerném a èerveném seznamu cévnatých rostlin ÈR (Procházka 2001) nebo v nìkteré kategorii ohrožení v seznamu zvláštì chránìných druhù rostlin (vyhláška MŽP 395/1992 Sb., pøíloha II). V následujícím seznamu jsou uvedeny èi upøesnìny pouze druhy s novými nebo dalšími lokalitami nepublikované ve výsledcích floristických exkurzí do území východnì od Kolína (Rydlo 1987). K lokalitám je také pøidána informace o zemìpisných souøadnicích v systému WGS-84. Carex buekii (C4 – vzácnìjší druhy vyžadující další pozornost) Druh byl zaznamenán v devatenácti segmentech roztroušených v nivì. Roste na mírných svazích podél bývalých, dnes zazemnìných labských ramen, kde mùže vytrvávat po velice dlouhou dobu (desítky let) díky vlastnostem svých porostù prakticky vyluèujících konkurenci jiných rostlin. Nejvìtší populace je v protáhlé depresi na JZ okraji Lžovic (15° 20' 15'', 50° 02' 13''), její rozloha je kolem 2 000 m2. Všechny populace jsou již na ústupu, protože chybí ekologický faktor, díky kterému by se mohly obnovovat (vytváøení naplavených agradaèních valù pøi povodních, tvorba nových ramen toku a opouštìní pùvodních koryt). Carex elata (C3 – ohrožené) Druh byl nalezen v malých populacích v mokøadech Lžovických ramen (15° 19' 47'', 50° 01' 56'') a mrtvých ramen východnì od Kolína (15° 14' 12”, 50° 01' 32'' – zde dvì lokality). Roste zde v porostech ostatních mokøadních ostøic v zazemnìných slepých ramenech. Populace jsou v regresní fázi vývoje. Carex riparia (C4) Druh byl zaznamenán v zazemnìné tùni východnì od Kolína (15° 14' 12'', 50° 01' 32'', zde nejvìtší populace), severnì od Starého Kolína (15° 17' 38'', 50° 01' 24'') a v mrtvém rameni „Na hornické“ západnì od Záboøí (15° 19' 35'', 50° 01' 24''). Jeho porosty jsou maloplošné, pøesto vzhledem k charakteru hostitelských tùní stabilizované. Cicuta virosa (C2 – silnì ohrožené) Rozpuk jízlivý byl nalezen vzácnì rostoucí v jednotlivých exempláøích podél bøehù mrtvých ramen východnì od Kolína (15° 14' 10'', 50° 01' 23'') a na bøezích tùnì na pravém bøehu Labe jihovýchodnì od Tøí Dvorù (15° 16' 20'', 50° 01' 22''). Vyskytovat se bude urèitì i v jiných tùních, vždy však jen jednotlivì.

190

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

Corydalis intermedia (C4) V lužních lesích severnì od Starého Kolína (15° 18' 05'', 50° 01' 20'') a západnì od Záboøí (15° 19' 28'', 50° 01' 36'' a 15° 20' 22'', 50° 01' 56'') se nalézají jednotlivé malé populace dymnivky bobovité, které zde rostou v porostech dominantní dymnivky duté. Zatím nejsou nijak ohroženy. Druh nebyl døíve z území uvádìn. Hottonia palustris (C3, § 3 – ohrožené) Ve stojaté zastínìné vodì Staré Doubravy jihozápadnì od Záboøí (15° 20' 11'', 50° 01' 24'') pøežívá malá populace nìkolika desítek kvetoucích jedincù. Pouze nìkolik sterilních rostlin se vyskytuje také v sousední tùni, která je zbytkem nìkdejšího vìtveného koryta vedlejšího ramene øíèky Doubravy. Myosotis sparsiflora (C4) Pomnìnka øídkokvìtá byla zaznamenána v bohatší populaci v luhu uzavøeném øekou a slepým ramenem jihozápadnì od Lžovic (15° 20' 22'', 50° 01' 56''). Její sporadický výskyt je pravdìpodobný i v dalších zachovalejších lesních porostech mezi Záboøím a Veletovem. Ranunculus lingua (C2 – silnì ohrožené, § 2 – silnì ohrožené) Pryskyøník velký jsem na území osobnì nenalezl (vyvíjí se až ve vrcholném létì), ale je uvádìn z mokøadních tùní ze Lžovických jezer (Knížetová et al. 1987). Neveèeøal (1993) se o druhu nezmiòuje, ale pøi exkurzi v rámci floristického kurzu v Nymburce 5. 7. 2002, vedené dr. J. Štìpánkem, byl druh potvrzen z tùnì zvané Bejkovna (15° 19' 50'', 50° 02' 06''). Tato tùò má údajnì vùbec nejvyšší diverzitu vodních makrofyt v celé nivì kolínského okresu (roste zde také ohrožený leknín bílý, Knížetová et al. 1987). Pryskyøník velký zde má pomìrnì izolovanou lokalitu, smìrem na východ roste až u Pøelouèe (Èerný 2002). Oblast Lžovických jezer je stále velmi hodnotná jak vegetaènì, tak z hlediska výskytu broukù a ptákù (více informací lze nalézt ve zprávách v Informaèním zpravodaji okresního archivu státní ochrany pøírody pøi odboru kultury Okresního úøadu v Kolínì) a je škoda, že toto území není i pøes návrhy v minulosti dosud nikterak chránìno. Spergula morisonii (C4) Tento kolenec byl nalezen v bohatší populaci na hranì jižního svahu východnì od Týnce (15° 22' 18'', 50° 02' 39''). Tato mikrolokalita je narušována prùchody zvìøe, èímž je zabránìno zarùstání plošky kostøavou žlábkovitou. Ulmus laevis (C4) Jilm vaz roste celkem pravidelnì ve vìtších celcích lužních lesù, ale i v jejich fragmentech podél celé lokality, kde tvoøí jen minoritní pøímìs. Stromy nejeví známky silnìjšího poškození grafiózou.

191

BOHEMIA CENTRALIS 26

Veronica verna (C4) Druh byl nalezen v poètu zhruba 20 exempláøù na stejné lokalitì jako kolenec Morisonùv. Platí pro nìj také vazba na místo pravidelnì narušované zvìøí. Rozrazil jarní je pro území novým nálezem. Stručná charakteristika přírodních stanovišZ v nivě Labe

1. Spoleèenstva rákosin Spoleèenstva asociací Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae, Glycerietum maximae se vyskytují v rozsáhlejších porostech podél mrtvých ramen Labe a také pokrývají dna pokroèile zazemnìných bývalých meandrù, kde èastìji tvoøí mozaiku s porosty mokøadních ostøic. Ze všech mokøadních spoleèenstev je zdaleka nejèastìjší Phragmitetum communis. Podrobnìjší údaje ke zdejších porostùm uvádí Neveèeøal (1993). Na nìkolika místech bylo zaznamenáno v rákosinách hnízdìní motáka pochopa. Hnízdištì tohoto dravce v malém mokøadu na severovýchodním okraji kolínské pískovny (Typhetum latifoliae, Caricetum buekii) je ohroženo pokraèující tìžbou písku. Poøíèní rákosiny (svaz Phalaridion arundinaceae) jsou v území zastoupeny asociací Rorippo-Phalaridetum arundinaceae. Tato vegetace porùstá úzký lem podél koryta Labe nad èarou prùmìrné hladiny, jeho šíøka je výjimeènì vìtší než 5 m. Zarùstá prudší bøehy tvoøené kamenným zásypem, na nìkterých místech je pøerušována porosty vrbin svazu Salicion triandrae. Místy je vytvoøena facie této jednotky s druhem Bromus inermis, jež jeví tendenci k dalšímu šíøení podél bøehù. 2. Porosty makrofyt V jarním období mapování byly nalezeny v nìkolika mrtvých ramenech ještì slabì vyvinuté porosty druhu Nuphar lutea. Stulík se ale nejspíše vyskytuje ve vìtšinì zdejších ramen a tùní, rovnìž roste v úzkém pásu (2–3 m) podél obou bøehù Labe východnì od Kolína (kam se vrátil po skonèení lodní dopravy uhlí do Chvaletic). Zastoupení makrofytní vegetace je v mokøadech nivy bohatší, jak vypovídají nálezy Rydla (1987) a Neveèeøala (1993). V dobì jarního mapování totiž tato vegetace není ještì snadno zaznamenatelná. V mrtvém rameni pøírodní památky Kolínské tùnì je chránìno hlavnì nalezištì leknínu bílého (Nymphaea alba, Knížetová et al. 1987), samotný leknín zde ale nebyl v dobì mapování pøímo pozorován. 3. Spoleèenstva vysokých ostøic Zaznamenány byly èastìji tyto asociace: Caricetum gracilis, Caricetum vulpinae, Caricetum distichae, Caricetum acutiformis, Caricetum elatae (maloplošnì a vzácnì) a rovnìž asociace Caricetum buekii, která sice do této skupiny ekologicky nepatøí, ovšem habituálnì vykazuje velkou podobnost. Porosty jsou vyvinuty na dnech býva-

192

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

lých meandrù Labe. Porosty jsou druhovì chudé, s naprostou pøevahou dominantní ostøice. Vùbec druhovì nejchudším typem je Caricetum buekii, což dokládá její døíve zmínìnou degradaèní fázi vývoje. 4. Vlhké louky Porosty ze svazu Alopecurion jsou na území již pomìrnì vzácné a vyvinuté jsou spíše maloplošnì. V nejlepším stavu jsou na území pøírodní rezervace Týnecké mokøiny, kde jsou také èastìji zaplavovány. Díky vzduté hladinì Labe na Týneckém jezu voda pøekoná krátký bøeh už pøi nepøíliš zvýšeném prùtoku. Jinde dochází k záplavám jen zøídka (první rozlivy vody na ostatní louky nastávají až pøi pìtileté vodì). Na takových místech do porostù pronikají mezofilní druhy a louky se pak vyvíjejí smìrem k jednotkám svazu Arrhenatherion. Prakticky lze hovoøit jen o asociaci Alopecuretum pratensis, jiné typy (Holcetum lanati, Stellario-Deschampsietum) jsou pøítomné pouze v náznacích a maloplošnì. Pcháèové louky (svaz Calthion) byly zaznamenány pouze ve tøech pøípadech východnì od Starého Kolína, vlivem intenzivnìjšího režimu obhospodaøování v nich chybí nìkteré charakteristické doprovodné druhy (Caltha palustris, Cirsium oleraceum, Juncus sp. div., Carex nigra), znaènì se již podobají „travnatým“ psárkovým loukám. Ze svazu Molinion se zde vyskytuje jen nìkolik drobných louèek, na kterých dosud pøežívají druhy diagnostikující tuto vegetaci. Jejich reprezentativní èást je zahrnuta do pøírodní rezervace Na hornické (viz výše), kde rostou nìkteré ohrožené druhy (nálezy v letech 1999–2000, viz rezervaèní kniha v archivu USOP – Ústøední seznam ochrany pøírody). 5. Mezofilní louky Zastoupena je asociace Arrhenatheretum elatioris, kterou na jaøe dobøe diferencuje (od vlhkých luk) Luzula campestris. Jihozápadnì od Záboøí je maloplošnì vyvinut fragment asociace Filipendulo vulgaris-Arrhenatheretum s druhy Betonica officinalis, Filipendula vulgaris, Ranunculus polyanthemos. Tento porost zøejmì sukcesnì následuje po sušší variantì svazu Molinion (snad asociace Serratulo-Festucetum commutatae) vlivem snížení souhrnné vlhkosti stanovištì a zintenzivnìním péèe (Èerný 1999). 6. Lužní lesy Nejvlhèí typ tvrdého luhu (Querco-Ulmetum alnetosum) bývá pøítomen také ve fragmentech lužních lesù podél tùní. Tyto fragmenty mají zpravidla podobu úzkých lemù (kolem deseti metrù), s ještì dobøe vyvinutým stromovým patrem, v keøovém patøe s dominantním zastoupením druhu Padus avium, s bylinným patrem ochuzeným a silnì eutrofizovaným z dùvodu splachù ze sousedících polí.

193

BOHEMIA CENTRALIS 26

Lesy mìkkého luhu (Salicion albae) jsou na území zastoupeny maloplošnì a fragmentárnì v nejnižších èástech terénu, èasto v návaznosti na tùnì nebo porosty rákosin. Vymapovaná byla pouze asociace Salicetum albae, ve které je èasto dominantou stromového patra Salix fragilis. 7. Porosty mezofilních køovin Výskyt tìchto porostù je na tomto území podmínìn lidskou èinností, kdy vlivem odlesnìní vzniklo velké množství okrajových zón mezi lesními (popø. liniovými stromovými) a nelesními pozemky. Jsou indikovány trnkou (Prunus spinosa) – v dobì jejího kvìtu dobøe vynikají, a osvìžují tak celkový charakter krajiny. Ostatní druhy (Euonymus europaea, Rhamnus cathartica) jsou pøítomny jen vzácnì. Bylinné patro je ochuzené, zastoupeny jsou jen nejodolnìjší druhy (bršlice, èesnáèek, kopøiva). Porosty mají potenciál dalšího šíøení, ale jejich rozvoj je neustále omezován orbou polí a kosením luk tìsnì podél keøového pláštì. Vìtšinu porostù lze zaøadit do asociace Pruno-Ligustretum, pouze malý podíl také do asociace Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae. 8. Ostatní porosty Mokøadní olšiny (svaz Alnion glutinosae) a mokøadní vrbiny (svaz Salicion cinereae) jsou na území vzácné a maloplošnì vyvinuté. V porostech v nízkých èástech terénu, kde je olše vysazená, bývá dobøe vyvinuté charakteristické bylinné patro a lze tedy používat oznaèení asociací. Mapovány byly asociace Carici acutiformis-Alnetum a v jednom pøípadì Carici elongatae-Alnetum, pøedstavující pomìrnì reprezentativní porost na sekundárním stanovišti bývalého požárního pøíkopu podél železnièní trati Záboøí–Starý Kolín. Vrbiny se vyskytují pouze v komplexech rákosin, kde tvoøí shluky o rozloze nìkolika desítek ètvereèních metrù. Tvoøeny jsou prakticky jen druhem Salix cinerea. Nejlepší ukázkou porostù je deprese na jihovýchodním okraji železnice u lesního komplexu Na Hornické jihozápadnì od Záboøí. Souhrn

V projektu mapování pøírodních biotopù Natura 2000 byly zdokumentovány lokality pøirozených a polopøirozených ekosystémù v labské nivì východnì od Kolína. V tomto území se dosud nacházejí vìtší krajinné celky se zachovalými zbytky pùvodních mokøadních a vlhkomilných spoleèenstev. Pozornost v pøedloženém pøíspìvku byla vìnována pøedevším loukám a lužním lesùm. Cílem bylo upozornit botanickou a ochranáøskou obec na pøírodní hodnoty zmapovaného území, které bylo v odborné literatuøe zmiòováno jen okrajovì. Luèní spoleèenstva nacházející se v prostoru ohranièeném bývalými meandry Labe mají mimoøádnou hodnotu díky uchování vegetace z okruhu svazu Molinion, jež vymizela nebo silnì ustoupila z celého prostoru labské

194

Tomáš Černý: Přírodní společenstva labské nivy na Kolínsku s poznámkami k ochraně přírody

nivy. Jejich význam také podtrhuje existence silných populací ohrožené srpice barvíøské (Serratula tinctoria). Na východním Kolínsku také leží nìkolik lokalit tvrdého luhu s typicky vyvinutou strukturou, které jsou málo ovlivnìny intenzivním lesním hospodáøstvím. Mìly by být všechny zaøazeny do sítì chránìných území, protože jsou prvními dobøe vyvinutými úvalovými luhy podél Labe od jeho pramene a navíc mají nezamìnitelnou roli v ekosystémových funkcích aluvia. Jak luèní, tak lesní pozemky je nutno dále v nivì udržovat také díky nesporné funkci zmíròování povodòových vln a udržování dobré kvality podzemní vody. V souvislosti s vyhlašováním pøírodních památek v nivì jsou diskutována kritéria jejich výbìru s návrhem pøehodnocení priorit u slepých ramen a vlhkých luk. Dále je v textu zaøazen komentovaný pøehled nálezù dalších deseti chránìných nebo ohrožených rostlin a rovnìž struèná charakteristika všech aluviálních biotopù. Zaznamenány byly rákosiny svazù Phragmition a Phalaridion arundinaceae, fragmenty makrofytní vegetace svazu Nymphaeion albae, spoleèenstva vysokých ostøic svazu Caricion gracilis, vlhké a podmáèené louky svazù Alopecurion, Molinion a Calthion, mezofilní louky svazu Arrhenatherion, porosty tvrdého a mìkkého luhu (Ulmenion, Salicion albae), mezofilní køoviny (Berberidion) a koneènì podmáèené typy lesù a køovin svazù Alnion glutinosae a Salicion cinereae. Summary

Localities of natural and seminatural ecosystems in the Labe River Basin in the eastern part of the Kolín district were documented. This work was a part of the Natura 2000 mapping project. There still exist landscape sections with preserved remnants of relict riverine hygrophilous communities. Attention was paid mainly to meadows and alluvial forests. The aim was to point to natural uniqueness of the area mapped, which was discussed only marginally in botanical literature in the past. Meadow communities bordered by former Labe River meanders have a high natural value thanks to preservation of the vegetation belonging to Molinion alliance, which disappear throughout the whole Labe River alluvium. They also host two abundant populations of endangered plant Serratula tinctoria, which is sparsely scattered in the floodplain and grows there only as separate individuals on other few places. Several localities of welldeveloped alluvial forests are preserved here too. They should be incorporated in the network of nature protected areas, because these forests represent the first appearance of ecosystem of hardwood floodplain forests downstream the Labe River. They also play a key role in alluvial ecosystem functioning. Both meadow and forest plots are beneficial here since they attenuate the strength of flood water and they also keep a good quality of underground water. Criteria are also discussed for establishing natural protected localities in the floodplain, with a new proposal to change priorities between wet meadows and oxbows. A shortly annotated list of further or new occu-

195

BOHEMIA CENTRALIS 26

rences of rare plant species and also a brief characteristics of all floodplain biotopes is given. Vegetation belonging to 13 alliances was recorded: Phragmition, Phalaridion arundinaceae, Nymphaeion albae, Caricion gracilis, Alopecurion, Molinion, Calthion, Ulmenion, Salicion albae, Alnion glutinosae, Salicion cinereae and Berberidion.

Literatura Èerný T. (1999): Nivní louky jihovýchodního Polabí – srovnání po dvaceti letech. – Ms., depon. Katedra botaniky PøF UK Praha, 110 s. Èerný T. (2002): Mapování biotopù Natura 2000. Niva Labe. – Ms., depon. Agentura ochrany pøírody a krajiny Praha, 10 s. Foltýn F. (1982): Vzácní ptáci u Lžovic. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1982/1: 7–8. Foltýn F. (1984): Mokøady kolínského labského pruhu. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1984/3–4: 2–3. Foltýn F. (1985): Poznámka k historii lužních lesù kolínského Polabí. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1985/2–3: 4–6. Knížetová L., Pecina P. et Pivnièková M. (1987): Provìrka maloplošných chránìných území a jejich návrhù ve Støedoèeském kraji v letech 1982–85. – Bohemia centralis, Praha, 16: 7–262. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. et Štìpánek J. [eds.] (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. – Academia, Praha. Moravec J. et al. (1995): Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. – Severoèeskou pøírodou, pøíloha 1995. Moravec J., Husová M., Chytrý M. et Neuhäuslová Z. (2000): Pøehled vegetace Èeské republiky. 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. – Academia, Praha. Neuhäuslová-Novotná Z. (1965): Waldgesellschaften der Elbe- und Egerauen. – Vegetace ÈSSR, ser. A, vol. 1, Academia, Praha, s. 387–497. Neveèeøal P. (1993): Vegetace mrtvých ramen ve støedním Polabí. – Ms, depon. Katedra botaniky PøF UK Praha, 87 s. Procházka F. [ed.] (2001): Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). – Pøíroda, Praha, 18: 1–166. Rydlo J. (1984): Ohrožené druhy kvìteny ÈSR v kolínském okrese. 4. Jarva žilnatá. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1984/3–4: 35. Rydlo J. (1987): Zpráva o floristických exkurzích do území východnì od Kolína. – Muzeum a souèasnost, Roztoky, ser. natur., 2: 39–54. Trávníèek B. (1993): Které druhy ladonìk rostou v Èeské republice a na Slovensku? – Živa, Praha, 41/4: 150–151. Trávníèek B. (1996): Poznámky ke skupinì Scilla bifolia agg. v Èechách, na Moravì a na Slovensku. – Zprávy Èes. Bot. Spol., 31: 117–123. Vyhláška ONV Kolín o zøízení CHPV Kolínské tùnì. – Inform. Zprav. Okres. Aktivu St. Ochr. Pøír. Odboru Kult. ONV Kolín, 1985/2–3: 2–4.

Recenzent: Prof. RNDr. Pavel Kováø, CSc.

196