Přírodní památka na Plachtě Drosera indica: Krmit či nekrmit? Za rostlinami a hmyzem ostrova Sardinie Trpasličí rosnatky Revize Drosera whittakeri

Přírodní památka na Plachtě – Drosera indica: Krmit či nekrmit? – Za rostlinami a hmyzem ostrova Sardinie – Trpasličí rosnatky – Revize Drosera whittakeri – Druhá výprava: A zase ty tučnice – Výlety do mikrosvěta 3. díl

Odumírající zbytky bublinatky menší (Utricularia minor) na Kosišti. V bahně se však zelenají malé turiony, ze kterých tato vodní masožravka na jaře opět vyraší. Foto: Michal Rubeš Milí čtenáři, redakční tým před vás předložil zimní vydání. Až tímto čtvrtým číslem TRIFIDa jsme udělali tu skutečně poslední tečku za  kalendářním rokem 2011, který pro Darwinianu znamenal především již 20 let její existence. Přesto zůstáváme dynamickým občanským sdružením – přicházíme s neotřelými nápady, realizujeme nové projekty a snažíme se držet „krok dobou“. A  samozřejmě se snažíme i  poučit ze svých chyb a konstruktivní kritiky a neustále něco vylepšovat, což by nikdy nebylo možné bez velkého nasazení a nezištné pomoci členů a sympatizantů. Vám patří největší poděkování. A právě s tím, jak plyne čas, který postupně odvál mnohé z těchto pomocníků za jinými povinnostmi a koníčky, přirozeně se postupně zastírají kdysi zdánlivě nesmazatelné stopy, jimiž se tito lidé zapsali do historie Darwiniany, kterou pomáhali spoluutvářet. V  současnosti Darwiniana nemá uceleně zmapovanou svou zajímavou 2

historii, bohatou na řadu důležitých klíčových událostí, které formovaly její další směřování na  několik dalších let. Vypravování historek a příhod na společných setkáních je proto sice velice vděčným zdrojem témat pro vzájemnou konverzaci, na druhou stranu je však žel již jen opravdu minimum lidí, jejichž životní nitka by se prolínala s Darwinianou od jejích samotných počátků a  zůstali s  ní spjati až do  dnešních dní. Mohu proto s  jistotou slíbit, že ani v roce 2012 nebude realizační tým nikterak zahálet a pokusíme se krok za krokem vyplňovat slepá místečka a posunout naše sdružení pěstitelů zase o kousíček dál. Darwiniana zůstává otevřená všem zájemcům MR a JBK bez rozdílu a obzvláště vítáni jsou především ti z vás, kteří si v dnešní rychlé době najdou čas i chuť přiložit ruku k dílu bez nároku na finanční odměnu, jen pro pocit z dobře odvedené práce. Dárek: Stalo se jakýmsi nepsaným pravidlem, že poslední, „vánoční“ číslo TRIFIDa Trifid 2011/3

s sebou nese i nějaký bonus – symbolický dáreček pod stromeček. Někdy to bylo celobarevné vydání TRIFIDa, jindy například semínka vybraných druhů masožravek přiložená k časopisu nebo zajímavý literární počin jako Sborník nebo Brožura, jejichž příprava je však extrémně náročná jak na  lidské, tak peněžní zdroje. Ne každý rok je proto v  možnostech Darwiniany takové překvapení připravit. Co se semínek týče, ta jsou v  hojné míře dostupná v  Obchodě (pro členy za více než příznivé ceny), a navíc podle našich zjištění takto vybrané druhy stejně nakonec vysela jen menšina z vás. Nemluvě o tom, že takto opakující se dárek postupně z podstaty věci ztrácí na svém kouzlu a z hezké pozornosti se stává spíše přítěž. Do o to těžší situace se rok od roku dostáváme ve snaze přijít s praktickým dárkem, který je současně v omezených finančních možnostech Společnosti. Letos jsme se proto rozhodli přidat do obálky něco, co jak doufáme, využijete snad všichni, a to štítky na popisky vašich rostlin. Přeji vám vše nejlepší v roce 2012; a ať rostou! Dne 23. prosince 2011

Obsah Přírodní památka Na Plachtě................................4 Drosera indica – krmit nebo nekrmit?.................6 Za rostlinami a hmyzem ostrova Sardinie.............8 Trpasličí rosnatky................................................11 Interinfo..............................................................15 New literature for 2011......................................16 Summary............................................................21 Revize D. whittakeri s. lat. .................................22 Druhá výprava – A zase ty tučnice V...................27 A zase to Kosiště.................................................31 Výlety do mikrosvěta – 3. díl..............................33 Anatomie a morfologie masožravých rostlin......36

Na obálce: Drosera hyperostigma, Foto: Mirek Zacpal

Trifid

ročník 16, číslo 2011/4

ISSN 1214-4134 redakční uzávěrka: 14. 11. 2011 Darwiniana, o.s. – nejstarší česká společnost pěstitelů masožravých rostlin adresa: Darwiniana, Křižovnická 8 110 00 Praha 1 IČ: 86596179 bankovní spojení ČR: 2900058987/2010 bankovní spojení SR: 2900058987/8330 http://www.darwiniana.cz/ [email protected] © 1997–2011 Darwiniana. Všechna práva vyhrazena.

www.darwiniana.cz

prezident společnosti: Patrik Hudec viceprezidentka: Kateřina Králová členové správní rady: Jan Bronec, Kateřina Braunová, Martin Dlouhý, Michal Kouba, Jiří Vaněk, Adam Veleba pokladna: Patrik Hudec, Štefan Puhalla, Jana Rubešová knihovna: Adam Veleba semenná banka: Jan Bronec distribuce Trifida: Jiří Vaněk webmaster: Michal Rubeš redakce: Patrik Hudec, Kateřina Králová, Milan Petras grafika: Výtvarná skupina 2Mixal

3

Přírodní památka Na Plachtě MILOSLAV MACHÁČEK

Přírodní památka Na  Plachtě je maloplošné chráněné území o  výměře přibližně 39  ha rozkládající se na jihovýchodním okraji Hradce Králové. Letos začátkem léta jsem se s  Míšou Růžičkovou (někteří z čtenářů ji jistě znají z Kosiště popřípadě z výstavy) rozhodl tuto velice zajímavou lokalitu důkladněji prozkoumat. Nakonec se z rychlého nahlédnutí stala celoodpolední vyčerpávající záležitost – stálo to však za to! PP Na  Plachtě jistě vévodí dvojice rybníků Plachta a Jáma. Vzhledem k tomu, že jeden z  hlavních zájmů byl nalézt masožravé rostliny (dále jen MR), které by tu růst měly, staly se mělčiny těchto vodních ploch prvním objektem mého zájmu.

Severní okraj Jámy lemuje široký pruh podmáčené louky, na  které právě dokvétaly jedny z  posledních rostlin prstnatce májového (Dactylorhiza majalis subsp. majalis). Měla by se zde nacházet i  další chráněná a  velice zajímavá rostlina – hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum). Tu jsem však nenalezl. Velice pěkně vypadající je modře kvetoucí badil úzkolistý (Sisyrinchium angustifolium) z  čeledi kosatcovitých (Iridaceae) popř. na  loukách všudypřítomný kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi) z  čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae). Mezi luční vegetací jsem zahlédl mihnutí plazího tělíčka – první z ještěrek, které se staly jedním z hlavních fotografovaných objektů – k těm ale později. Mé další kroky vedly mírným sestupem smě-

mokrá louka a okraj Jámy

biotop rosnatky

badil úzkolistý

rem k vodní ploše Jámy, kde jsem předpokládal výskyt MR. A  opravdu – rákosem zarostlé kamenité okraje rybníka poskytovaly skvělé útočiště vznášejícím se trsům bublinatky jižní (Utricularia australis). Ta se ukázala být rozšířená i dále po PP Plachta, kde nalezla nevysychající tůně a jiné vodní plochy. Pokračoval jsem nazpět a  dále na  východ k vyvýšeným sušším stráňkám a centrální vřesovištní, suché a  písčité části lokality, která však byla (především na okrajích) protkána sítí hlubších tůněk – na  jejichž okrajích zarůstaly

4

Trifid 2011/3

bublinatka jižní

březí Lacerta agilis agilis

travinami bochánky rašeliníku – mezi nimiž se proháněly již zmiňované ještěrky. Objevil jsem zde dva poddruhy ještěrky obecné (Lacerta agilis agilis, Lacerta agilis argus; mírně se lišící zbarvením a vzorem) a ještěrku živorodou (Zootoca vivipara). Na slunných stanovištích vás tu a tam do očí bijí žluté květy lnice květelu (Linaria vulgaris; čeleď krtičníkovité – Scrophulariaceae) či růžové zvony orlíčku obecného (Aquilegia vulgaris; čeleď pryskyřníkovité – Ranunculaceae). Pod vřesovištěm se podél cesty rozkládá další vlhká snížená loučka rozbrázděná vyjetými kolejemi traktorů, které se pozvolna plní vodou. Jejím nejzajímavějším obyvatelem jsem shledal bradáčka vejčitého (Listera ovata) – nenápadný druh orchideje. Její lodyha vyrůstá jakoby ze dvojice větších vejčitých listů, je přibližně půl metru vysoká a nese štíhlý, mnohokvětý hrozen drobných zelených květů. Vzhledem k tomu, že jsem se na Plachtu rozhodl jít po vydatných bouřkách, byl postup následujícím úsekem značně ztížen rozlitím menších vodních ploch mezi porosty rašeliníku a vrb. Voda byla kalná a ne všude se šlo s běžnou trekovou obuví dostat – to byly pravděpodobně hlavní důvody, proč se mi nepodařilo naleznout další druh MR, který se právě zde měl vyskytovat – rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia). Místo ní opět jen trsy bublinatek. Tak snad příště! Malou záplatou mi pak bylo mládě užovky obojkové (Natrix natrix), které se mě s vyčerpávající vytrvalostí snažilo zastrašit, poslední dokvétající kosatce žluté (Iris pseudacorus) a fotoaparátu a mé ruky se nebojící vážka čtyřskvrnná (Libellula quadrimaculata), kterou jsem původně zaměnil za samici vážky ploské (Libellula depressa).

Na jaře a následující léto plánuji další výlety zaměřené hlavně na hledání rosnatky a budu doufat, že se mi podaří najít a nafotit další plazí a obojživelné obyvatele této přírodní památky, stejně jako vzácné, na periodických tůňkách závislé korýše – listonoha letního (Triops cancriformis) a nenápadnou žábronožku letní (Branchipus schaefferi). Další informace o  PP Na  Plachtě naleznete na jejích internetových stránkách (http://www. naplachte.cz).   

www.darwiniana.cz

bradáček 5

Drosera indica – krmit nebo nekrmit? JIŘÍ VANĚK

K provedení tohoto experimentu mě inspiroval Patrik Hudec, jehož „indiky“ každoročně dorůstají do velikosti vánočních stromků a množství semen dosahuje takových rozměrů, že by se jimi klidně daly sypat švestkové knedlíky :). Řekl jsem si: „jak to ten Patrik asi dělá?“ a stejnou otázkou jsem položil i jemu. Odpověď zněla: krmení (a samozřejmě i  malá troška pěstitelského umu). A tak jsem se rozhodl otestovat, jaký vliv na růst této rostliny má pravidelné přikrmování. Když jsem na konci loňské zimy vyséval semínka z  předchozí sklizně D. indica ‘white flower’ (pocházející mimochodem od Patrika),

rozhodl jsem se vyset je do 2 květináčů. Ty jsem umístil na parapet s jihozápadní orientací hned vedle sebe a  zaléval vodou z  reverzní osmózy do podmisky. Přímé slunce na parapet dopadá zhruba od dvanácté hodiny až do západu slunce. Semínka začala klíčit asi měsíc po  výsevu. Přibližně za  další měsíc, kdy již měly semenáčky 2–3 masožravé listy, jsem začal rostlinky v jednom květináči krmit najemno nadrceným vločkovým krmivem pro akvarijní ryby. Rostlinky ve  druhém květináči stojícím hned vedle ve stejné podmisce jsem nechal vlastnímu osudu. Intenzitu a  frekvenci krmení lze těžko

Asi 2 měsíce staré semenáčky. Vpravo „hladový“ květináč, vlevo pravidelně krmené rostlinky. Duben 2011. 6

Trifid 2011/3

objektivně popsat, ale krmením jsem rozhodně nešetřil. Jakmile jsem měl pocit, že na mě kouká příliš mnoho hladových listů bez potravy, nenechal jsem se dlouho pobízet a sypal. První rozdíly mezi krmenými a nekrmenými rostlinkami jsem zaznamenal již po jednom až dvou týdnech. Krmené semenáčky měly bez výjimky zdravější a sytější zelenou barvu. Rozdíly začaly být patrné i ve velikosti. Nekrmené semenáčky se až na  2 výjimky „zasekly“ na velikosti cca 2 mm, zatímco krmené rostliny v  tu samou dobu už tvořily až 3 cm dlouhé listy. V  porovnání s  hladovými zámorkami nastartovaly přikrmované rostliny doslova raketový růst. Záhy se však objevily první vedlejší účinky krmení – totiž extrémní výskyt plísně na povrchu substrátu, kam napadalo krmivo (nestrávené krmivo na  listech nebylo kupodivu plísní zasaženo). Brzy jsem tak musel změnit metodiku krmení. Rozmícháním vločkového krmiva v troše vody jsem si asi jednou až dvakrát týdně připravil řídkou kaši, kterou jsem následně natíral špejlí na listy. Tento způsob se mi osvědčil a praktikoval jsem jej až do konce

léta, kdy se na rostlinách začaly postupně projevovat známky stáří a já se musel smířit s tím, že mě do  několika týdnů opustí. V  tomto období jsem přestal s krmením, neboť rostliny již na aplikaci „kaše“ téměř nereagovaly (přestaly vylučovat trávící šťávy) a krmení na listech zasychalo nestrávené. Příčinou byl zřejmě i úbytek světla na konci léta, kdy se za sebou vykytovalo mnoho zamračených dní bez slunce, které je pro rostlinu při trávení kořisti velmi důležité. V  tuto chvíli (listopad) zůstává naživu již pouze 1 z rostlin a i ta se brzy odebéře do věčných masožravých lovišť. Její délka činí více než 80 cm. Za  sezonu mi „indiky“ vyprodukovaly mnoho a mnoho semen, která se už těší na časný jarní výsev a na pořádný dlabanec. Kdybych si měl tedy odpovědět na otázku z úvodu článku, musím na základě experimentu jednoznačně konstatovat: „Indiky KRMIT“ :-).    Fotografie k článku: Jiří Vaněk

Asi 6 měsíců staré rostliny. Vlevo přikrmovaní jedinci, vpravo pak věčně hladové zámorky. Srpen 2011. www.darwiniana.cz

7

Za rostlinami a hmyzem ostrova Sardinie ALBERT DAMAŠKA

Sardinie, politicky spadající pod Itálii, je druhým největším ostrovem ve  Středozemním moři. Vzhledem k  její odlehlosti od  nejbližší pevniny se na ní (a na sousední Korsice) vyvinula pestrá paleta endemitů. Na ostrov jsem se spolu se skupinou biologů ze Dvora Králové vydal v prvé polovině dubna. Výpravu jsem pojal jako entomologicko-botanickou. Na Sardinii jsme se přeplavili trajektem z toskánského přístavu Livorno, který jede do města Olbia na severu ostrova přibližně šest hodin. Po  příjezdu nám nezbylo než přejet na  místo ubytování a základnu pro dalších několik dní, kterou se stal kemp La Tortuga u severního pobřeží. Již po cestě bylo možné sledovat typickou sardskou krajinu, která při pobřeží sestává především z  pastvin lemovaných remízky a  z  typických mediteránních společenstev garrigue a macchie. Občas jsme narazili i na lesíky, tvořené především tvrdolistými duby. Hned druhého dne nás autobus zavezl ke známé Medvědí skále (Roccia d’Orso). Zde se nám naskytla první opravdová možnost vidět některé zdejší zajímavé rostliny. Při exkurzích jsem se nejvíce

zaměřoval na  orchideje, takže mě hned zaujal rozkvetlý vstavač Orchis papilionacea v macchii. Poté, co si všichni členové výpravy vyfotografovali Medvědí skálu, jsme přejeli o  něco dále, abychom si mohli projít sardskou macchii na nějakém turisticky méně atraktivním místě (u Roccia d’Orso byly všude betonové chodníčky a vybíralo se tu i vstupné). Vzhledem k roční době bylo vlhko, a  tudíž jsme našli většinu rostlin zelených a v  květu. Z orchidejí tu rostly opět vstavače O. papilionacea, které se posléze ukázaly jako doslova všudypřítomné, a také tořiče – nejspíše se jednalo o  Ophrys tentrhenidifera. Vedle toho jsme tu nalezli i četné asfodely – vysoké jednoděložné rostliny s bílými květy. Z dřevin jsme obdivovali rozkvetlé akácie. Mimo rostlinstva tu bylo nalezeno i  zajímavé živočišstvo – viděl jsem zde kupříkladu blanokřídlý hmyz vosíka na svém hnízdě, tvořeném několika buňkami pro larvy a  kukly, či květy, které byly doslova obsypány brouky krytohlavy (Cryptocephalus rugicollis). Další pozoruhodná botanická lokalita, kterou jsme na  severu ostrova navštívili, byl mys

Lesnatá krajina v okolí Grotta su Mannu

Ophrys speculum na Capo Testa

8

Trifid 2011/3

Capo Testa. Na  něm nenajdeme macchii, ale garrigue – druhé, velice rozšířené mediteránní společenstvo. Z  drobných keříků, které jej tvořily, byly asi nejzajímavější rozmarýny, které uvolňovaly do okolí osobitou vůni. Narazili jsme tu samozřejmě na rozkvetlé tořiče, tentokrát šlo o druh Ophrys speculum. Po zemi mezi trsy trávy a keříky tu také pobíhaly velké, zavalité mandelinky Timarcha sardoa, které jsou na Sardinii endemity. Naše další cesta vedla na  mys Capo Caccia se známou Neptunovou jeskyní. Cestou jsme se ještě zastavili u Sloní skály (Roccia dell’Elefante), která opravdu velmi nápadně připomínala slona. V příkopě u silnice jsme samozřejmě opět narazili na tořiče, konkrétně druh Ophrys lutea. Vedle nich tu rostly také kuriózní voskovky větší (Cerinthe major), brutnákovité rostliny se zajímavě utvářenými dlouhými květy. Poté, co jsme dorazili na  Capo Caccia, jsme vyrazili do Neptunovy jeskyně. Ta je zajímavá tím, že je pravidelně zaplavována vodou, ale jinak nejde o  nic jiného, než poměrně malou jeskyni, zprofanovanou z  neznámých důvodů turistickými agenturami. Pro biologa je mnohem zajímavější macchie na mysu. V době naší návštěvy byla velmi vyprahlá. Tomu odpovídaly i pryšce statné (Euphorbia characias), které na léto shazují své listí a tou dobou už měly listy zbarveny do ruda. Vedle nich rostly v macchii i cibule mořské (Urginea maritima). Mají statnou listovou růžici a velkou cibuli, která často vystupuje i nad povrch půdy. Zajímavé jsou tím, že slouží jakožto živná rostlina nosatci Brachycerus

Orchis papilionacea u Roccia d'Orso www.darwiniana.cz

Lokalita Aceras anthropophorum, několika druhů tořičů a mločíků sardinských barbarus, velkému hnědému broukovi, kterého jsme právě zde na mořských cibulích sbírali. Další den jsme opustili kemp La Tortuga a vydali se vnitrozemím směrem k jihu. Cestou jsme učinili několikahodinovou exkurzi do hor Monte Limbara, které jsou porostlé prastarými pralesy stálezelených dubů. Šlo o neopakovatelný zážitek, jelikož jsme byli svědky toho, jak by vypadala mediteránní krajina bez zásahů člověka. Křovinatý podrost v  místech, kde byl prales řidší, tvořily především cisty. Na nich se mi podařilo ulovit mandelinku, která je v mediteránu sice běžná, ale já jsem ji ještě nikdy nenašel. Šlo o druh Dicladispa testacea, podivného brouka, který má tělo porostlé malými ostny. Vedle pralesa jsme na  Monte Limbara navštívili i malé skalní stepi s množstvím orchidejí a piniové lesy, v jejichž podrostu doslova zářily stovky drobných kvítků bramboříků.

Voskovka větší (Cerinthe major) u Sloní skály 9

Cestou dále na  jih jsme se ještě jednou zastavili, a  to proto, abychom navštívili tzv. nurag. Nuragy jsou kamenné věže, které stavěli příslušníci záhadné kultury na Sardinii ještě před příchodem Římanů, a to bez použití jakéhokoliv pojiva mezi kameny. To, že velké množství nuragů na Sardinii stále stojí, ukazuje, jak schopní stavitelé tito lidé byli. K čemu nuragy sloužily, se dodnes přesně neví. Na jihu Sardinie se naší základnou stal kemp Nurapolis nedaleko města Oristano. První lokalitou, kam vedla naše exkurze, se stalo okolí jeskyně Grotte de su Mannau. Ta je vyhledávaným turistickým cílem, my jsme však dovnitř nezavítali a  pohybovali jsme se v  jejím okolí, kde rostou opět krásné dubové lesy. Našli jsme tu některé pozoruhodné tořiče, které se nám vesměs nepodařilo určit, jelikož šlo patrně o přírodní hybridy, a také orchidej Aceras anthropophorum. Z  živočichů se nám v  jedné jeskyni, která leží nad kamenitou sutí u druhé obočky z cesty do hor od Grotte de su Mannau povedlo objevit vzácné jeskynní obojživelníky – mločíky sardinské (rovněž endemity) a  přímo nedaleko parkoviště u jeskyně jsme chytili endemitního motýla Korsiky a Sardinie, otakárka Papilio hospiton. Za velkou zajímavost lze považovat jeskyni Is Zuddas, kam jsme se také podívali. Jde o jeskyni aragonitovou – v některých jejích částech krystalizuje na stěnách aragonit a vytváří nádherné útvary. Přímo u jeskyně pak rostl tořič Ophrys bombyliflora s velice drobnými kvítky. Pozoruhodnou lokalitou, kde jsme se také porozhlédli, byla i farma, nacházející se nedaleko kempu

Nurapolis. Šlo však spíše o lokalitu aplikované botaniky – nakoupili jsme zde množství mandarinek i  pomerančů (jak červených, tak žlutých). Významnou součástí sortimentu farmáře byla i grappa – místní pálenka z vína, do které se dle lokální tradice přidávají bylinky (například anýz), a  také uleželý sýr. Ten byl však tak uleželý, že mi již příliš nezachutnal. Ostatní členové výpravy si jej však pochvalovali. Co se týče živočichů, přímo u farmy jsem na velkých listech bodláků sbíral mandelinky Cassida deflorata a Sphaeroderma rubidum. Posledním místem, které zmíním, je botanická zahrada v hlavním městě Sardinie – v Cagliari. Krom velmi bohaté sbírky kaktusů, cyklů, kapradin či mediteránních rostlin je tu také velmi bohatá sbírka palem, obsahující na  60 druhů z celého světa. Vzhledem ke klimatu zde palmy mohou růst celoročně venku. V této botanické zahradě jsme se také setkali s jedinými masožravkami na Sardinii – šlo o několik sesychajících rosnatek Drosera capensis v teráriu. Během expedice jsme navštívili množství dalších lokalit, kde rostly pozoruhodné druhy rostlin. Nikde ve volné přírodě jsme ale neviděli žádné masožravé rostliny. I přes tuto skvrnu se výprava, vzhledem k množství nalezených JBK i hmyzu, velmi vydařila. Všem botanikům návštěvu Sardinie v  tomto ročním období velice vřele doporučuji.   

Roccia d'Elefante - Sloní skála

Prales v horách Monte Limbara

10

Fotografie k článku: Albert Damaška

Trifid 2011/3

Trpasličí rosnatky KATEŘINA MERTOVÁ

Rosnatky z  podrodu Bryastrum jsou speciální skupinou rodu Drosera, která se odlišuje od  ostatních tvorbou vegetativních množících tělísek – gemmů. Zároveň jsou všechny tyto rostliny uvedeného podrodu vázány svým výskytem na oblast západní Austrálie, jen Drosera pygmaea DC. zasahuje svým výskytem až na Nový Zéland. Jedná se o drobnější rostliny velikosti asi od 1 cm do 3–4 cm. O co jsou tyto rosnatky menší, o to mají výraznější květy. Zajímavá je i velikost květů, protože ty mohou být v porovnání s velikostí listové růžice stejně velké. U druhů, které horké léto přečkávají v  podobě dormantního pupenu, je průměr květu dokonce větší než rostlina sama. Trpasličí rosnatky jsou nuceny ve svém přirozeném prostředí přežívat nepříznivé období, které charakterizuje velké sucho a  horko. Za tímto účelem se u nich vyvinuly některé speciální adaptace. Růstový střed je chráněn palisty hustě porostlými stříbřitým ochlupením, které pomáhá odrážet sluneční paprsky a současně dokáže absorbovat vláhu z ranních či nočních mlh, čímž rostlinu chrání před vyschnutím. Jednotlivé kořínky zasahují poměrně hluboko do substrátu, a dosahují tak snáze jeho vlhčích zón.

Drosera pygmaea, Jervis Bay (asi 200 km jižně od Sydney), NSW, Australia www.darwiniana.cz

Přirozené biotopy Jak již bylo zmíněno výše, trpasličí rosnatky jsou vázány převážně na oblast západní Austrálie. Zde se v  závislosti na  tom, o  jaký druh se jedná, nacházejí v různých přírodních podmínkách, které mají více či méně podobné fyzikální vlastnosti. Jedná se o: Mokřady, kdy většina mokřadních oblastí západní Austrálie je vlhká pouze v zimě. Během záplav uprostřed zimy bývá povrch půdy pokryt několika centimetry vody. Avšak na vrcholu léta bývá půda v  těchto oblastech zcela suchá. Mezi keři se roztroušeně vyskytují jednotlivé stromy a malé skupinky eukalyptů. Rosnatky rostou mezi keři na otevřených místech, společně s  množstvím ostatních rostlin a  bylin. Substrát na těchto lokalitách bývá buď čistý písek, písek smíchaný se značným množstvím humusu nebo měkký jílovitý písek, který bývá po letním vyschnutí značně tvrdý. Vzhledem k přítomné různorodosti půd je běžné, že mnoho různých druhů rosnatek roste společně v jedné lokalitě. V plytkých sníženinách lze typicky nalézt Drosera occidentalis ssp. occidentalis Morrison. Hned vedle nich, na mírně vyvýšených místech se vyskytuje Drosera nitidula ssp. nitidula Planchon. Ještě výše, ale pouze 30

Drosera barbigera

11

Drosera silvicola

Drosera lasiantha

cm nad hladinou vody roste Drosera pulchella Lehm. Drosera paleacea DC., rostoucí v písku, nalezneme jeden metr nad úrovní vodní hladiny, na vrcholcích okrajů mokřin. Na sušší půdě, dva metry a výše nad hladinou vody v písčitém podkladu pokrytém stromy rodu Banksia, rostou bohaté populace rosnatek Drosera parvula Planchon. Jezera nacházející se na  území  Austrálie jsou jezera trvalá, jejichž hladina kolísá v závislosti na ročním období. V zimě, když je dostatek dešťů, zaplavuje voda jejich břehy. V létě se hladina vody snižuje a odhaluje tak velké plochy u břehů jezera. Na těchto okrajích jezer se daří velkému množství rosnatek, které přežívají zimní záplavy a  taktéž letní sucha. Trvalé jezero Gnangara, které je situováno severně od  města Perth v Západní Austrálii, je nejlepším příkladem lokality, kde rostliny rostou na  březích a  okrajích jezer. Toto jezero je obklopeno břehy z  bílého křemenného písku.

Na několika místech roztroušených na severní straně jezera se v létě při poklesu hladiny odhalí velké písčitě-rašelinné plochy. Svahovité dno jezera umožňuje postupné zaplavování obnažených okrajů. V tomto prostředí, které je občas vlhké a občas suché, roste nepřeberné množství rosnatek z podrodu Bryastrum. Kolonie rosnatek se dají nalézt také na vyvýšeninách a v nižších polohách poblíž okrajů jezera, kde rostou mezi malými keři. Tyto rostliny obvykle nejsou v dobrém stavu, protože jejich růstové podmínky jsou zde velmi drsné. Uvedená místa jsou zavlažována pouze dešti a vlhko se zde nikdy dlouhou dobu neudrží. Nejkrásnější rostliny však nalezneme pouze na  svahových březích jezera Gnangara. Velké množství rostlin zde roste v  létě ve  stálých vlhkostních podmínkách. Tyto podmínky jsou ideální: vláha, bohaté oslunění a také malá konkurence ostatních rostlin na odkryté půdě. Vřesoviště je obvykle tvořeno půdou z bílého křemenného písku, kombinací křemenného písku a  lateritu nebo jílovitého písku často míchaného s lateritem. V takovýchto oblastech bývá vegetace bohatá na výskyt mnoha nízkých kvetoucích keřů a nahodilých stromů. Mezi těmito keři, kde je mnoho ploch obnažené půdy, rostou rosnatky společně s velkým počtem druhů menších kvetoucích bylin. Vegetace vřesovišť všeobecně získává vláhu ze zimních dešťů. V  létě vřesoviště vysychají. Povrch půdy bývá tvrdý a  suchý. Na  těchto místech se vyskytují plytké sníženiny, ve kterých se vlhkost drží déle než na okolním, výše umístěném povrchu půdy. Právě zde roste mnoho druhů trpasličích rosnatek. Sníženiny a zářezy v půdě na vřesovištích tvoří v  níže položených oblastech během vlhké zimy společné vodní kanály a potoky. Hojný

Drosera hyperostigma 12

Trifid 2011/3

počet rosnatek roste na  okrajích těchto kanálů a potoků. Severně od města Perth na písčitých pláních mezi městy Cataby a Eneabba se nad vřesovišti nacházejí vyvýšeniny, jejichž vrchol je zarovnán. Svahy těchto vyvýšenin jsou často porostlé vřesy, ale vegetace na jejich vrcholcích je méně rozvolněná. Půda je zde složena z křemenného písku a lateritového štěrku. Pouze zde a nikde jinde v této oblasti roste vzácná Drosera barbigera Planchon. Les se nachází východně od  města Perth, kde se ze severu na jih rozprostírá oblast nazývaná Darling Range. Půda je zde tvořena lateritovým štěrkem a jílem. V této rozlehlé rozvolněné oblasti je rozptýleno velké množství žulových skal, které vyčnívají nad povrchem půdy. Tady, na  otevřených plochách i  v  řídkém porostu lesa, běžně rostou trpasličí rosnatky. Během zimy je zdejší les protkán množstvím kanálů a bystřin, avšak většina z nich během léta zcela vysychá. Na  jejich březích obvykle roste Drosera pulchella Lehm., která je nejrozšířenějším druhem jihozápadního regionu Západní Austrálie a roste ve všech typech substrátů, za předpokladu, že je zde po většinu roku přítomná vlhkost. V oblasti kolem města Albany se vyskytuje půda složená z lateritového štěrku a jílu, podobná jako v Darling Range. Zalesněné malé kopce zde bývají často pokryty písčitým substrátem. V této oblasti izolovaně rostou ve svých specifických podmínkách různé druhy trpasličích rosnatek. Poblíž města Albany roste Drosera scorpioides Planchon, avšak vždy pouze na lateritovém štěrku a jílovitém substrátu, zatímco o kousek dále roste v písčitém substrátu Drosera dichrosepala Turz. Oblast kolem města Perth a řeky Moore pokrývají písečné pláně a rozsáhlé lesy, tvořené porostem Banksia. Půdní typ je zde zpravidla křemenný písek smíchaný s malým množstvím humusu. Otevřený les zde není hustý a povrch půdy je dobře osluněný. Tato oblast je hlavním výskytištěm pro Drosera parvula Planchon.

www.darwiniana.cz

Dělení trpasličích rosnatek podle tvaru gemmů Vejčité Drosera barbigera Planchon Drosera callistos N. Marchant & A. Lowrie Drosera closterostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera echinoblasta N. Marchant & A. Lowrie Drosera enodes N. Marchant & A. Lowrie Drosera ericsoniae N. Marchant & A. Lowrie Drosera hyperostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera leucoblasta Benth. Drosera nitidula subsp. leucostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon Drosera nitidula subsp. omissa Diels Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera pulchella Lehm. Drosera occidentalis subsp. australis N. Marchant & A. Lowrie Drosera occidentalis subsp. occidentalis Morrison Drosera paleacea subsp. paleacea DC. Drosera paleacea subsp. trichocaulis (L. Diels) N. Marchant & A. Lowrie Drosera parvula Planchon Drosera pycnoblasta Diels Drosera rechingeri Strid. Drosera roseana N. Marchant & A. Lowrie Drosera scorpioides Planchon Drosera spilos N. Marchant & A. Lowrie

Eliptické Drosera coolamon N. Marchant Drosera eneabba N. Marchant & A. Lowrie Drosera helodes N. Marchant & A. Lowrie Drosera leioblasta N. Marchant & A. Lowrie Drosera miniata Diels Drosera nitidula subsp. allantostigma N. Marchant & A. Lowrie × Drosera ericksoniae N. Marchant & A. Lowrie Drosera oreopodion N. Marchant & A. Lowrie Drosera platystigma Lehm. 13

Drosera pulchella Lehm.

Oválné Drosera dichrosepala Turz. Drosera pygmaea DC.

Kopinaté Drosera manniana N. Marchant

Obvejčité Drosera androsacea Diels Drosera walyunga N. Marchant & A. Lowrie

Polookrouhlé

Drosera nitidula subsp. allantostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera occidentalis subsp. occidentalis Morrison Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon × Drosera ericksoniae N. Marchant & A. Lowrie

Dělení trpasličích rosnatek podle délky gemmů Do 1,5 mm délky včetně Drosera androsacea Diels Drosera closterostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera coolamon N. Marchant Drosera dichrosepala Turz. Drosera echinoblasta N. Marchant & A. Lowrie Drosera eneabba N. Marchant & A. Lowrie Drosera ericsoniae N. Marchant & A. Lowrie Drosera helodes N. Marchant & A. Lowrie Drosera leioblasta N. Marchant & A. Lowrie Drosera leucoblasta Benth. Drosera manniana N. Marchant Drosera miniata Diels 14

Drosera nitidula subsp. allantostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. allantostigma N. Marchant & A. Lowrie × Drosera ericksoniae N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. leucostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon Drosera nitidula subsp. nitidula Planchon × Drosera ericksoinae N. Marchant & A. Lowrie Drosera nitidula subsp. omissa Diels Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera occidentalis subsp. occidentalis Morrison Drosera nitidula subsp. omissa Diels × Drosera pulchella Lehm. Drosera occidentalis subsp. australis N. Marchant & A. Lowrie Drosera occidentalis subsp. occidentalis Morrison Drosera oreopodion N. Marchant & A. Lowrie Drosera paleacea subsp. paleacea DC. Drosera paleacea subsp. trichocaulis (L. Diels) N. Marchant & A. Lowrie Drosera parvula Planchon Drosera platystigma Lehm. Drosera pulchella Lehm. Drosera pycnoblasta Diels Drosera pygmaea DC. Drosera rechingeri Strid. Drosera roseana N. Marchant & A. Lowrie Drosera spilos N. Marchant & A. Lowrie Drosera walyunga N. Marchant & A. Lowrie

Nad 1,5 mm délky Drosera barbigera Planchon Drosera callistos N. Marchant & A. Lowrie Drosera enodes N. Marchant & A. Lowrie Drosera hyperostigma N. Marchant & A. Lowrie Drosera scorpioides Planchon

Fotografie k článku: Mirek Zacpal

Trifid 2011/3

Interinfo Platba členství/ předplatného na rok 2012 S  blížícím se koncem roku znovu přišel čas, abych připomněl zaplacení členství, případně předplatného časopisu Trifid pro příští rok. Jejich výše zůstala nezměněna.

Členství Členské příspěvky se vztahují na celý kalendářní rok. Pokud si přejete odebírat časopis Trifid v jeho papírové podobě, činí příspěvek 400 Kč a členové věkem do 16 let a důchodci platí polovinu, tj. 200 Kč. Spokojíte-li se s elektronickým Trifidem na PDF, kterého si stáhnete ze Skladu na webu Darwiniany ze sekce určené výhradně pro členy, pak zaplatíte 150 Kč. Nejjednodušší je složit požadovanou částku na  transparentní účet číslo 2900058987 u  FIO banky, a  to nejlépe převodem, případně zaplacením na pobočce nebo formou poštovní poukázky: i) V případě platby v Česku uvádíte jako číslo účtu 2900058987/2010. ii) V případě platby na Slovensku uvádíte jako číslo účtu 2900058987/8330. U eurových plateb se prosím snažte zohlednit aktuální nákupní devizový kurz EUR/CZK u ČSOB. Jako variabilní symbol použijte své členské číslo (najdete ho jednak na štítku obalu, v  němž vám Trifid přišel, případně je rovněž k dohledání na webu v seznamu členů http://www.darwiniana.cz/masozravky/seznam-clenu). Do  poznámky uveďte „členství 2012“. Zaplatit hotově je možno přímo pokladníkům při příležitosti osobního setkání, tj. mně nebo Janě Rubešové, na Slovensku pak Štefanu Puhallovi.

www.darwiniana.cz

Předplatné Trifida si můžete rovněž předplatit, aniž byste museli být členy společnosti (nemáte pak ale samozřejmě možnost čerpat členské výhody). Cena je v tomto případě 100 Kč za každé číslo, které ještě zbývá do  konce příslušného roku – aktuálně tedy 400 Kč za celý ročník 2012. Způsob placení je identický jako v předchozím případě, variabilní symbol vám jednou přidělený v  minulosti zůstává stále v  platnosti (případně si o něj napište Jirkovi Vaňkovi na jirkavan@ gmail.com). Do  poznámky pak uveďte „předplatné 2012“. V  případě jakýchkoli nejasností mě neváhejte kontaktovat na  [email protected] nebo (+420) 724 715 717. Detailně rozebraný způsob placení najdete rovněž na http://www.darwiniana.cz/masozravky/prijem-plateb. Patrik Hudec

Diskuzní fórum T4/2011 http://www.darwiniana.cz/forum/ Podzim je obdobím ve znamení loučení se s teplými světlými dny a pěstitelé začínají přemýšlet nad možnostmi zimování a co dělat s rostlinami během zimy. Ani vlákna na toto téma jako každý rok na našem fóru nechyběla. Ale nejen tyto atributy mohou podzimní období charakterizovat. Milovníci trpasličích rosnatek jistě jásají nad sklizněmi gemmů (vegetativních rozmnožovacích tělísek), které následně mnozí z  nich na  našem fóru nabízejí k výměně či prodeji. Pokud nějaké sháníte, na fóru si přijdete na své. Gemmy se dají výhodně sehnat taktéž v obchodě Darwiniany (http://obchod.darwiniana.cz/). Berte rychle, nevydrží tak dlouho jako semínka :-)! Když jsme u nabídek a poptávek, nutno zmínit, že na fóru je možno sehnat či nabídnout všelijaké věci pro potřeby pěstování, nejen rostliny a  semínka. Příkladem může být nedávno nabídnutý laminární box, který se 15

může hodit pěstitelům toužícím vyzkoušet si krásy in vitro pěstování. Se zkracujícími se dny a  snižující se intenzitou světla zažívají boom plísně na  substrátech, před kterými nás jindy chrání UV záření ze slunečních paprsků. Něco o tomto problému se můžete dočíst ve  vlákně „Plísně v  květináčích“ (sekce „Škůdci, choroby a  neduhy“), kde je mimo jiné zmíněna i neúspěšná, leč zajímavá, metoda hubení alkoholem. V sekci „Masožravky – ostatní témata“ padl dotaz na posílání rostlin poštou. Protože se to týká snad každého pěstitele, který to s  rostlinami myslí vážně, pokusím se vysvětlit alespoň pár základních věcí, které by mohly začátečníkům vrtat hlavou. Rostliny zasílat lze a je to i  relativně bezpečné. Balíček poslaný poštou obvykle již do  několika dnů dorazí k  adresátovi, a to dobře zabalené rostliny bez problémů vydrží. Rostliny zasíláme nejlépe zabalené v  mokrém  ubrousku či rašeliníku v  igelitových sáčcích. Musí být vyjmuté z  květináče a  bez velkého množství substrátu – čím lehčí, tím lepší (vyhneme se tak možnému pomačkání či polámání během přepravy). Sáčky s rostlinami v balíku nesmí létat ze strany na stranu – musí být pevně zafixované (např. zmačkanými noviny vyplňujícími volný prostor). Když je venku zima, raději použijeme i  izolaci, aby se mráz při přenášení balíku nedostal až k  rostlinkám a nepoškodil je. Protože pošta o víkendech nepracuje, zasíláme ideálně v  pondělí, abychom se vyhnuli riziku, že balíček přečká víkend na skladě. A nezapomeňte, nízké teploty nejsou vždy špatné – rostliny v nich pomale-

ji rostou a absenci světla tolik nepocítí! Ale nic se nesmí přehánět. Kdo bydlíte v teplém bytě a toužíte po pěstování chladnomilných druhů, nezoufejte a raději si pročtěte vlákno „Chlazený box“ (sekce „Technika“), ve  kterém Adam Veleba ukazuje, že to opravdu jde. A jak! Michal Rubeš v  sekci „Oznamka“ upozornil na  pochvalný článek z  Upolínu, zpravodaje Správy CHKO Jizerské hory a Krajského střediska Liberec. Týká se totiž Darwiniany a  jejího úspěšného snažení o  záchranu a  podporu populace tučnice české na  Kosišti a  starání se o Kosiště obecně. Takové věci se čtou moc pěkně. Nakonec bych rád napsal pár vět ohledně pokládání dotazů na  fórm. Jestliže se chcete na něco zeptat, musíte podat i bližší informace k problému, jinak je velmi obtížné pomoci. Dotaz ve znění „Ahoj.Mám doma pár masožravek ale bublinatka mi usichá, poradte prosím čau.“, který se nedávno objevil, opravdu není to pravé ořechové. Když opomeneme pravopisné chyby, občasně chybějící diakritiku a podobné problémy s jazykem, dotaz je velmi obecný a odpovědět na něj nelze jinak než mnoha dalšími otázkami, jimiž se rádce pokouší zjistit bližší informace k problému – v tomto případě podmínky, v nichž je bublinatka pěstována. Prosím, myslete na to, že nikdo není povinen Váš dotaz zodpovědět a jestli se tak stane, záleží také na tom, jak je formulován. Krom toho je dobré zjistit, zda již podobný dotaz nepadl v minulosti (použijte vyhledávání). Pokud ano, je zbytečné jej pokládat znovu. Jakub Štěpán

New literature for 2011 LUBOMÍR ADAMEC Babula P., Mikelová R., Adam V., Kižek R., Havel L., Sladký Z., 2006. Using of liquid chromatography coupled with diode array detector for determination of naphthoquinones in plants and for investigation of the influence of pH of cultivation medium on content of plumbagin in Dionaea muscipula. J. Chromatogr. B 842: 28-35. Babula P., Ryant P., Adam V., Zehnálek J., Havel L., Kižek R., 2009. The role of sulphur in cadmium (II) ions detoxification demonstrated in in vitro model: Dionaea muscipula Ell. Environ. Chem. Lett. 7: 353-361.

16

Trifid 2011/3

Bauer U., Federle W., 2009. The insect trapping rim of Nepenthes pitchers. Plant Signal. Behav. 4: 1-5. Kurbatova S. A., Yershov I. Yu., 2009. Crustaceans and rotifers in the predatory feeding of Utricularia. Inl. Wat. Biol. 2: 271-275. Adamec L., 2010. Ecophysiological look at organ respiration in carnivorous plants: A review. In: Osterhoudt G., Barhydt J. (eds.), Cell Respiration and Cell Survival: Processes, Types and Effects. Nova Science Publishers, Inc., New York, pp. 225-235. Campos G. L., Cheek M., Giulietti A. M., 2010. Uma nova espécie de Utricularia L. (Lentibulariaceae) da Chapada Diamantina, Brasil. Sitentibus Sér. Ciénc. Biol. 10: 233-235. Gibson R. P., Conn B. J., Conran J. G., 2010. Drosera hookeri R.P.Gibson, B.J.Conn & Conran, a replacement name for Drosera foliosa Hook.f. ex Planch., nom. illeg. (Droseraceae). J. Adelaide Bot. Gard. 24: 39-42. Gururaja K. V., 2010. Old World’s smallest frog discovered residing in killer plants. Curr. Sci. 99: 1000. Kubota K., Metoki Y., Athauda S. B. P., Shibata C., Takahashi K., 2010. Stability profiles of nepenthesin in urea and quanidine hydrochloride: Comparison with porcine pepsin A. Biosci. Biotechnol. Biochem. 74: 2323-2326. Mey F. S., 2010. Introduction to the pitcher plants (Nepenthes) of Cambodia. Camb. J. Nat. Hist. 2: 106-117. Pavlovič A., 2010. Spatio-temporal changes of photosynthesis in carnivorous plants in response to prey capture, retention and digestion. Plant Signal. Behav. 5: 1325-1329. Rogers W. L., Cruse-Sanders J. M., Determann R., Malmberg R. L., 2010. Development and characterization of microsatellite markers in Sarracenia L. (pitcher plant) species. Conserv. Genet. Resour. 2: 75-79. Suksathan P., Parnell J. A. N., 2010. Three new species and two new records of Utricularia L. (Lentibulariaceae) from Northern Thailand. Thai For. Bull. (Bot.) 38: 23-32. Adam J. H., Hamid H. A., Juhari M. A. A., Tarmizi S. N. A., Idris W. M. R., 2011. Species composition and dispersion pattern of pitcher plants recorded from Rantau Abang in Marang District, Terengganu state of Malaysia. Int. J. Bot. 7: 162-169. Adamec L., 2011. The comparison of mechanically stimulated and spontaneous firings in traps of aquatic carnivorous Utricularia species. Aquat. Bot. 94: 44-49. Adamec L., 2011. Functional characteristics of traps of aquatic carnivorous Utricularia species. Aquat. Bot. 95: 226-233. Adamec L., 2011. By which mechanism does prey capture enhance plant growth in aquatic carnivorous plants: Stimulation of shoot apex? Fundam. Appl. Limnol. 178: 171-176. Adamec L., 2011. Dark respiration and photosynthesis of dormant and sprouting turions of aquatic plants. Fundam. Appl. Limnol. 179: 151-158. Adamec L., 2011. Shoot branching of the aquatic carnivorous plant Utricularia australis as the key process of plant growth. Phyton 51: 133-148. Adamec L., 2011. The smallest but fastest: Ecophysiological characteristics of traps of aquatic carnivorous Utricularia. Plant Signal. Behav. 6: 640-646. Adlassnig W., Peroutka M., Lendl T., 2011. Traps of carnivorous pitcher plants as a  habitat: composition of the fluid, biodiversity and mutualistic activities. Ann. Bot. 107:181-194. Alkhalaf I. A., Hübener T., Porembski S., 2011. Microalgae trapped by carnivorous bladderworts (Utricularia, Lentibulariaceae): analysis, attributes and structure of the microalgae trapped. Plant Div. Evol. 129: 125-138. Amoroso V. B., Aspiras R. A., 2011. Hamiguitan Range: A sanctuary for native flora. Saudi J. Biol. Sci. 18: 7-15.

www.darwiniana.cz

17

Baiser B., Ardeshiri R. S., Ellison A. M., 2011. Species richness and trophic diversity increase decomposition in a co-evolved food web. PLoS One 6: e20672. Baleeiro Souza P.  C., Bove C. P., 2011. A  new species of Utricularia (Lentibulariaceae) from Chapada dos Veadeiros (Central Brazil). Syst. Bot. 36: 465-469. Bauer U., Grafe T. U., Federle W., 2011. Evidence for alternative trapping strategies in two forms of the pitcher plant, Nepenthes rafflesiana. J. Exp. Bot. 62: 3683-3692. Beretta M., Simonazzi M., Arrigoni P., Tassara F., 2011. [New sites of Utricularia bremii Heer ex Kölliker (Lentibulariaceae): considerations on its distribution and conservation in Italy] In Ital. Infor. Bot. Ital. 43: 91-95. Bianchini Jr. I., Cunha-Santino M. B., Panhota R. S., 2011. Oxygen uptake from aquatic macrophyte decomposition from Piraju Reservoir (Piraju, SP, Brazil). Braz. J. Biol. 71: 27-35. Bonhomme V., Gounand I., Alaux C., Jousselin E., Barthélémy D., Gaume L., 2011. The plantant Camponotus schmitzi helps its carnivorous host-plant Nepenthes bicalcarata to catch its prey. J. Trop. Ecol. 27: 15-24. Bonhomme V., Pelloux-Prayer H., Jousselin E., Forterre Y., Labat J.-J., Gaume L., 2011. Slippery of sticky? Functional diversity in the trapping strategy of Nepenthes carnivorous plants. New Phytol. 191: 545-554. Brewer J. S., Baker D. J., Nero A. S., Patterson A. L., Roberts R. S., Turner L. M., 2011. Carnivory in plants as a beneficial trait in wetlands. Aquat. Bot. 94: 62-70. Brouard O., Le Jeune A. H., Leroy C., Cereghino R., Roux O., Pelozuelo L., Dejean A., Corbara B., Carrais J. F., 2011. Are algae relevant to the detritus-based food web in tank-bromeliads? PLoS One 6: e20129. Chesser J. D., Brewer J. S., 2011. Factors influencing seedling recruitment in a critically endangered pitcher plant, Sarracenia rubra ssp. alabamensis. Endang. Species Res. 13: 245-252. Ellison A. M., Adamec L., 2011. Ecophysiological traits of terrestrial and aquatic carnivorous plants: are the costs and benefits the same? Oikos 120: 1721-1731. Escalante-Pérez M., Krol E., Stange A., Geiger D., Al-Rasheid K. A. S., Hause B., Neher E., Hedrich R., 2011. A special pair of phytohormones controls excitability, slow closure, and external stomach formation in the Venus flytrap. PNAS (USA) 37: 15492-15497. Ferrero R., Mello-Silva R. de, 2011. Droseraceae do Parque Estadual do Ibipotica, Minas Gerais, Brasil. Bol. Bot. Univ. São Paulo 29: 13-18. Fleischmann A., Robinson A. S., McPherson S., Heinrich V., Gironella E., Medulid D. A., 2011. Drosera ultramafica (Droseraceae), a  new species of the ultramafic flora of the Malesian highlands. Blumea 56: 10-15. Fukushima K., Imamura K., Nagano K., Hoshi Y., 2011. Contrasting patterns of the 5S and 45S rDNA evolutions in the Byblis liniflora complex (Byblidaceae). J. Plant Res. 124: 231-244. Gidudu B., Copeland R. S., Wanda F., Ochaya H., Cuda J. R., Overholt W. A., 2011. Distribution, interspecific associations and abundance of aquatic plants in Lake Bisina, Uganda. J. Aquat. Plant. Manage. 49: 19-27. Gorb E. V., Gorb S. N., 2011. The effect of surface anisotropy in the slippery zone of Nepenthes alata pitchers on beetle attachment. Beilstein J. Nanotechnol. 2: 302-310. Gotelli N., Smith A. M., Ellison A. M., Ballif B. A., 2011. Proteomic characterization of the major arthropod associates of the carnivorous pitcher plant Sarracenia purpurea. Proteomics 11: 2354-2358. Grafe T. U., Schöner C. R., Kerth G., Junaidi A., Schöner M. G., 2011. A novel resource-service mutualism between bats and pitcher plants. Biol. Lett. 7: 436-439. Greenwood M., Clarke C., Lee C. C., Gunsalam A., Clarke R. H., 2011. A unique resource mutualism between the giant Bornean pitcher plant, Nepenthes rajah, and members of a small mammal community. PLoS One 6: e21114. Grevenstuk T., Gonçalves S., Nogueira J. M. F., Bernardo-Gil M. G., Romano A., 2011. Recovery of high purity plumbagin from Drosera intermedia. Indust. Crop Prod. 35: 257-260. 18

Trifid 2011/3

Ibarra-Laclette E., Albert V. A., Perez-Torres C. A., Zamudio-Hernandez F., Ortega-Estrada M. J. De, Herrera-Estrella A., Herrera-Estrella L., 2011. Transcriptomics and molecular evolutionary rate analysis of the bladderwort (Utricularia), a carnivorous plant with a minimal genome. BMC Plant Biol. 11: 101. Jennings D. E., Rohr J. R., 2011. A review of the conservation threats to carnivorous plants. Biol. Conserv. 144: 1356-1363. Jimenez V. M., Guevara E., Masis S., 2011. Effect of macronutrients and sucrose concentration on in vitro growth of Drosera capensis L. (Droseraceae) plants, and evaluation of six substrates for acclimatization. Propag. Ornament. Plants 11: 34-39. Joeyux M., Vincent O., Marmottant P., 2011. Mechanical model of the ultrafast underwater trap of Utricularia. Phys. Lett. E83, 021911. Juang T. C. C., Juang S. D. C., Liu Z. H., 2011. Direct evidence of the symplastic pathway in the trap of the bladderwort Utricularia gibba L. Bot. Stud. 52: 47-54. Jules E. S., Ellison A. M., Gotelli N. J., Lillie S., Meindl G. A., Sanders N. J., 2011. Influence of fire on a rare serpentine plant assemblage: A  5-year study of Darlingtonia fens. Am. J. Bot. 98: 801-811. Koopman M. M., Carstens B. C., 2011. The microbial phyllogeography of the carnivorous plant Sarracenia alata. Microb. Ecol. 61: 750-758. Kosiba P., Mróz L., Kamiński R., 2011. Assessment of habitat conditions using self-organizing feature maps for reintroduction/introduction of Aldrovanda vesiculosa L. in Poland. Acta Soc. Bot. Pol. 80: 139-148. Krüger J., Wirth S., 2011. Life cycle of Sarraceniopus nipponensis (Histiostomatidae: Astigmata) from the fluid-filled pitchers of Sarracenia alata (Sarraceniaceae). Acarologia 51: 259-267. Lenaghan S. C., Serpersu K., Xia L., He W., Zhang M., 2011. A naturally occurring nanomaterial from the Sundew (Drosera) for tissue engineering. Bioinsp. Biomim. 6: 046009. Mandal B., Mukherjee A., 2011. Nepenthes khasiana: the pitcher plant needs attention for conservation. Curr. Sci. 100: 807. Martens A., Grabow K., 2011. Early stadium damselfly larvae (Odonata: Coenagrionidae) as prey of an aquatic plant, Utricularia australis. Int. J. Odonatol. 14: 101-104. Mithöfer A., 2011. Carnivorous pitcher plants: Insights in an old topic. Phytochemistry 72: 1678-1682. Morohoshi T., Oikawa M., Sato S., Kikuchi N., Kato N., Ikeda T., 2011. Isolation and characterization of novel lipases from a metagenomic library of the microbial community in the pitcher fluid of the carnivorous plant Nepenthes hybrida. J. Biosci. Bioeng. 112: 315-320. Lowrie A., 2011. Validation of the name Drosera monticola (Droseraceae), a species from the south-west of Western Australia. Nuytsia 21: 152. Panda A., Sahu D., Misra M. K., 2011. Plant biodiversity and ecology of selected aquatic vegetation of Odisha, India. PNAS (India) Sect. B-Biol. Sci. 81: 134-147. Pavlovič A., 2011. Photosynthetic characterization of Australian pitcher plant Cephalotus follicularis. Photosynthetica 49: 253-258. Pavlovič A., Mancuso S., 2011. Electrical signaling and photosynthesis: Can they co-exist together? Plant Signal. Behav. 6: 840-842. Pavlovič A., Slováková L‘., Pandolfi C., Mancuso S., 2011. On the mechanism underlying photosynthetic limitation upon trigger hair irritation in the carnivorous plant Venus fly trap (Dionaea muscipula Ellis). J. Exp. Bot. 62: 1991-2000. Pavlovič A., Slováková L‘., Šantrůček J., 2011. Nutritional benefit from leaf litter utilization in the pitcher plant Nepenthes ampullaria. Plant Cell Environ. 34: 1865-1873. Pavón N. P., Contreras-Ramos A., Islas-Perusquía Y., 2011. Diversity of arthropods preyed upon by the carnivorous plant Pinguicula moranensis (Lentibulariaceae) in a temperate forest of Central Mexico. Southwest. Natur. 56:78-82.

www.darwiniana.cz

19

Płachno B. J., 2011. Female germ unit in Genlisea and Utricularia, with remarks about the evolution of the extra-ovular female gametophyte in members of Lentibulariaceae. Protoplasma 248: 391-404. Płachno B. J., Świątek P., 2011. Syncytia in plants: cell fusion in endosperm-placental syncytium formation in Utricularia (Lentibulariaceae). Protoplasma 248: 425-435. Płachno B. J., Świątek P., Kozieradzka-Kiszkurno M., 2011. The F-actin cytoskeleton in syncytia from non-clonal progenitor cells. Protoplasma 248: 623-629. Poppinga S., Joyeux M., 2011. Different mechanics of snap-trapping in the two closely related carnivorous plants Dionaea muscipula and Aldrovanda vesiculosa. Phys. Rev. E84, 041928. Renner T., Specht C. D., 2011. A sticky situation: Assessing adaptations for plant carnivory in the Caryophyllales by means of stochastic character mapping. Int. J. Plant Sci. 172: 889-901. Rivadavia F., Gonella P.  M., 2011. Drosera quartzicola (Droseraceae), a  new and threatened species from the Serra do Cipó, Brazil. Phytotaxa 29: 33-40. Rottloff S., Stieber R., Maischak H., Turini F. G., Heubl G., Mithöfer A., 2011. Functional characterization of a class III acid endochitinase from the traps of the carnivorous pitcher plant genus, Nepenthes. J. Exp. Bot. 62: 4639-4647. Scribailo R. W., Alix M. S., Namestnik S. A., 2011. Historical notes and new records for the rare Atlantic coastal plain species Utricularia resupinata (Lentibulariaceae) in Indiana. Rhodora 113: 32-46. Shaw P. J. A., Shackleton K., 2011. Carnivory in the teasel Dipsacum fullonum – the effect of experimental feeding on growth and seed set. PloS One 6: e17935. Silva da N. G., Alves R. J. V., Pereira J. F., Rivadavia F., 2011. Lentibulariaceae, Serra de São José, Minas Gerais, Brazil. Check List 7: 120-127. Singh A. K., Prabhakar S. P., Sane S. P., 2011. The biomechanics of fast prey capture in aquatic bladderworts. Biol. Lett. 7: 547-550. Sirová D., Borovec J., Picek T., Adamec L., Nedbalová L., Vrba J., 2011. Ecological implications of organic carbon dynamics in the traps of aquatic carnivorous Utricularia plants. Funct. Plant Biol. 38: 583-593. Srivastava A., Rogers W. L., Breton C. M., Cai L., Malmberg R. L., 2011. Transcriptome analysis of Sarracenia, an insectivorous plant. DNA Res. 18: 253-261. Stephens J. D., Scott S. R., Folkerts D. R., 2011. Genetic differentiation, structure, and a transition zone among populations of the pitcher plant moth Exyra semicrocea: Implications for conservation. PLoS One 6: e22658. Studnička M., 2011. Surprising phenomena in the life strategy of Utricularia cornigera in Brazil. Thaiszia – J. Bot. (Košice) 21: 37-43. Takahashi K., Suzuki T., Nishii W., Kubata K., Shibata C., Isobe T., Dohmae N., 2011. A cystein endopeptidase (“dionain”) is involved in the digestive fluid of Dionaea muscipula (Venus’s  flytrap). Biosci. Biotechnol. Biochem. 75: 346-348. Takeuchi Y., Salcher M. M., Ushio M., Shimizu-Inatsugi R., Kobayashi M. J., Diway B., Mering C. von, Pernthaler J., Kentaro K. Shimizu K. K., 2011. In situ enzyme activity in the dissolved and particulate fraction of the fluid from four pitcher plant species of the genus Nepenthes. PLoS One 6: e25144. Vincent O., Roditchev I., Marmottant P., 2011. Spontaneous firings of carnivorous aquatic Utricularia traps: Temporal patterns and mechanical oscillations. PLoS One 6: e20205. Vincent O., Weisskopf C., Poppinga S., Masselter T., Speck T., Joyeux M., Quilliet C., Marmottant P., 2011. Ultra-fast underwater suction traps. Proc. R. Soc. B 278: 2909-2914. Volkov A. G., Pinnock M. R., Lowe D. C., Gay M. S., Markin V. S., 2011. Complete hunting cycle of Dionaea muscipula: Consecutive steps and their electrical properties. J. Plant Physiol. 168: 109-120.

20

Trifid 2011/3

Wells K., Lakim M. B., Schulz S., Ayasse M., 2011. Pitchers of Nepenthes rajah collect faecal droppings from both diurnal and nocturnal small mammals and emit fruity odour. J. Trop. Ecol. 27: 247-253. Wołowski K., Piątek J., Płachno B. J., 2011. Algae and stomatocysts associated with carnivorous plants. First report of chrysophyte stomatocysts from Virginia, USA. Phycologia 50: 511-519. Wong T.-S., Kang S. H., Tang S. K. Y., Smythe E. J., Hatton B. D., Grinthal A., Aizenberg J., 2011. Bioinspired self-repairing slippery surfaces with pressure-stable omniphobicity. Nature 477: 443447. Worobiec E., 2011. Middle Miocene aquatic and wetland vegetation of the paleosinkhole at Tarnow Opolski, SW Poland. J. Paleolimnol. 45: 311-322. Zaman M., Naderuzzaman A. T. M., Hasan M., Naz S., 2011. Ecology, morphology and anatomy of Aldrovanda vesiculosa L. (Droseraceae) from Bangladesh. Bangladesh J. Bot. 40: 85-91. Zehl M., Braunberger C., Conrad J., Crnogorac M., Krasteva S., Vogler B., Beifuss U., Krenn L., 2011. Identification and quantification of flavonoids and ellagic acid derivatives in therapeutically important Drosera species by LC-DAD, LC-NMR, NMR, and LC-MS. Anal. Bioanal. Chem. 400: 2565-2576.

Summary JIŘÍ VANĚK Natural monument „Na Plachtě“ Miloslav Macháček The natural monument „Na Plachtě“ is surely well known for many of our czech readers. The author decided to explore it more detaily and therefore he went directly to the locality to find out how it is with an occurrence of carnivorous plants. If the expedition was successful and what else you can find in the locality, you can read in the article.

species and many representatives of the local fauna, particularly beetles.

Drosera indica – to feed or not to feed? Jiří Vaněk The question of feeding this beautiful sundew is duscussed among growers a quite long time. The author decided to clearly determine the effect of feeding this plant and shows us the difference between fed and not-fed plantation. Results of his experiment are brought out in this article.

Revision of Drosera whittakeri s. lat. and description od a new species from Kangaroo Island (South Australia), part 3. A. Lowrie, J. G. Conran Continuing the description of species from the complex of Drosera whittakeri. In this part you will learn about Drosera praefolia and Drosera schmutzii.

Flora and insects of Sardinia Island Albert Damaška An interesting article this time extraordinarily not about carnivorous plants but many other amazing plants and organisms from Sardinia. This time you can read about lots of orchids

www.darwiniana.cz

Sundews of Bryastrum subspecies Kateřina Mertová Detailed overview of habitat in which occurs one of the Drosera subspecies – Bryastrum also known as pygmy sundews. Article also contains description of the subspecies division by the shape of gemmae.

The second expedition – and Butterworts again – part 5. Jaroslav Neubauer, Mirek Macák, Pepa Malínský Another part of the narrative about the European Butterworts journey. This time we can also read about another representatives of carnivorous plants - Drosophyllum. 21

Revize D. whittakeri s. lat. a popis nového druhu z Klokaního ostrova, Jižní Austrálie (Část III) LOWRIE, J. G. CONRAN

Drosera praefolia Tepper

pod listovou růžicí. Kališní lístky hnědočervené, úzce vejčité až kopinaté, dlouhé 4–5 mm,

Popis Vytrvalá bylina, hlíznatá, zeleného nebo někdy červeného zbarvení (na  plném osvitu) s  listovou růžicí o průměru 4–6 cm. Hlízka bílá, více méně kulovitá, dlouhá 6–8 mm, o průměru 6–8 mm a zapouzdřená ve větším počtu černých papírovitých obalů na konci svislého podzemního stolonu o délce 3–5 cm. Listy obvejčité, za zralosti chybějící, k  podkladu přitisklé, na  růžici 8–16 listů. Řapík 4–8 mm dlouhý, při bázi asi 2 mm široký, směrem k bázi čepele nepatrně rozšířený, čočkovitý a  u  horních listů na  průřezu mírně měsíčkovitý, u spodních listů podobně, ale méně, jeho okraje trochu podvinuté, žláznaté, v listových základech spirálně sbalený. Čepel vejčitá až obvejčitá, dlouhá 10–16 mm, široká 8–12 mm, její délka a šířka na jednu listovou růžici běžně proměnlivá, celokrajná, distálně (směrem k bázi) zoubkatá včetně vrcholu (což je lépe vidět z  jejího rubu). Vrcholy každého zoubku zakončují žláznaté chlupy (trichomy), lapací stopkaté žlázky na svrchním povrchu poblíž okraje čepele, ve střední části trochu kratší stopkaté žlázky, trichomy zelené až průsvitně červené s tmavě rudými žlázkami, rub čepele lysý, žilnatina k vrcholu větvená (lépe viditelná na usušených rostlinách). Květenství postranní, podzemní květní stvol raší před olistěním. Květů až 10 na konci květního stvolu, květní stopky zelené až červené, dlouhé 2,5–5 cm, řídce porostlé roztroušenými přisedlými žlázkami, květní stopky za zralosti poléhavé a více méně 22

Drosera schmutzii Lowrie et Conran. A) Rostlina s distálními přeslenitě uspořádanými listy na stonku. B) Celkový vzhled rostliny. C) Čepel stonkového listu. D) Čepel listu proximální bazální růžice. E) Čepel listu distální bazální růžice. F) Kališní lístek. G) Korunní lístek. H) Semeník a čnělky. I) Čnělka-blizny, zvětšeno. Poměrné měřítko 10 mm (A, B), 5 mm (C-E) a 1 mm (F-I). Autor A. Lowrie. Podle živého materiálu sbíraného na typové lokalitě. Trifid 2011/3

široké 1,1–1,5 mm, celokrajné, vrcholy nepravidelně pilovité, zevní povrch černě tečkovaný (lépe viditelné na  sušených vzorcích), lysý. Korunní lístky bílé, klínovité, celokrajné, dlouhé 6–8 mm, široké 3–4 mm, vrchol tupě zoubkatý. Tyčinek 5, dlouhé 3,5–5,3 mm, stopky bílé, prašníky žluté, pyl sklovitý, bledavě žlutý. Semeník zelený, obvejčitý, dlouhý 1–1,2 mm a o průměru 1–1,2 mm. Čnělky a blizny 3, bílé, dlouhé 1,2–1,4 mm, každá z nich dělena v četné nitkovité větvící se segmenty, lysé, bliznový úsek bílý a  k  vrcholu (apikálně) dvojlaločný, lehce rozšířený, bradavčitý. Semena uhlově černá, vejčitá, dlouhá 0,7–1 mm, o průměru 0,4–0,8 mm, pylová láčka (mikropyle) v rozsahu vchlípeného bazálního (dolního) pólu, apikální (horní) pól zaoblený, povrchová skulptura nepravidelně hexagonální (šestihranná) se ztlustlými okraji antiklinál.

Prostředí Tento druh roste obecně na  výslunných suchých místech nebo ve volnějším lesnatém terénu na jílovištích, rozložených břidlicích či lateritických jílovitých písčinách. Kvete v mírném zástinu i na plném slunci a ke spuštění kvetení nepotřebuje požár.

Rozšíření Drosera praefolia se vyskytuje na  jihovýchodě Jižní Austrálie podél jižního poloostrova Fleurieu jižně od Adelaide a šíří se i na Klokaní ostrov.

Status ochrany V chráněných oblastech je solidně zastoupena, takže se za ohroženou nepokládá i přes své relativně omezené rozšíření.

Poznámky Rosnatka Drosera praefolia kvete od  dubna do května a často se vysemeňuje před tvorbou olistění. Přes léto v období sucha zatahuje do podzemní hlízky. Zbarvení listů u tohoto www.darwiniana.cz

druhu kolísá od  zeleného po  červené, zdá se však, že na rozdíl od D. aberrans a D. whittakeri je u ní načervenalé olistění odpovědí na vystavení slunečnímu světlu. I  když tuto rosnatku Tepper (1892) popsal podle sebraného materiálu na poloostrově Fleurieu poblíž Adelaide, byla většinou přehlížena nebo pokládána za málo známou raně kvetoucí varietu Drosera whittakeri (Marchant et al, 1982, Marchant, 1986), a to i přesto, že Tepper zaslal v r. 1882 Muellerovi spolu se vzorky velmi detailní pojednání o její formě a fenologii (korespondence je uchovávána v  MEL). Mueller tyto schedy (herbářové vzorky) opoznámkoval jako D. whittakeri var. aphylla, ale toto pojmenování nikdy nebylo publikováno a Mueller nepřejal ani Tepperovo označení. Bates (1991) jasně ukázal, že D. praefolia se od D. whittakeri s. lat. (s. lat. = v širším smyslu, pozn. překl.) liší těmito znaky: bílou hlízkou, stylem kvetení na  postranním květenství před vyrašením olistění, obvejčitými, oválnými, anebo okrouhlými listy v  jedné listové růžici, dvojlaločnými bliznami a  velmi neobvyklým svinutím listových základů (v  této čeledi). Nicméně, i  když je D. praefolia rozpoznávána na úrovni poddruhové (Lowrie 1989) a  později na  úrovni druhové (Gibson 1995, Lowrie 1998, Chah 2006), někteří autoři (tj. Barker et al. 2005, Schlauer 2006) ji stále považují za  součást komlexu D. whittakeri. Avšak její četné odlišnosti od ostatních druhů, které zde popisujeme, silně podporují její rozlišování na druhové úrovni. Vybrané a zkoumané vzory, výčet jejich lokalit, vynechávám (pozn. překl.).

Drosera schmutzii Lowrie et Conran, sp. nov. (nový druh) Popis Vytrvalá bylina, solitérní, hlíznatá, zeleného až červeného zbarvení s listovou růžicí za zralosti o průměru 3–4 cm. Hlízka světle oranžová, více méně široce obvejčitá, dlouhá cca 8 mm, o průměru cca 8 mm, bočně smáčklá a zapouzdřená 23

ve  větším počtu tmavě hnědých papírovitých obalů na konci kolmého podzemního stolonu, který je dlouhý 4–5 cm. Listy úzce špachtlovité, jen málo listů přitisklých k  půdnímu podkladu, většina listů je zpola vzpřímená na stonku dlouhém cca 10 mm (podobají se listům D. stolonifera), často přítomen druhý distální přeslen s 8–10 listy na jednu listovou růžici. Řapíky 8–12 mm dlouhé, na bázi 1–1,3 mm široké a  rozšířené na  2–2,5 mm distálně při bázi čepele, adaxiálně na  průřezu na  distálních listech žlábkovité, slaběji žlábkovité na  spodních listech, podélně hřebenité, celokrajné, lysé. Čepel obvejčitá až široce obvejčitá, za zralosti dlouhá 5–9 mm, široká 6–11 mm. Délka a šířka čepele běžně proměnlivá v rozsahu jedné listové růžice, podélně na dvě třetiny smáčklá adaxiálně (na líci), distální čepel často srpovitě propadlá (podobá se listům D. stolonifera), bazálně celokrajná, distální okraje zubaté se zubatým vrcholem (lépe pozorovatelné na  rubu) se žláznatým chlupem zakončujícím každý vrchol zubatého okraje, lapací žlázky na horní straně čepele poblíž jejího okraje a s nepatrně kratšími žlázkami směrem do jejího středu (mediálně), chlupy (trichomy) průsvitně červené s  tmavě červenými koncovými žlázkami, rubová strana čepele (abaxiální) lysá, žilnatina větvena směrem k  vrcholu (lépe je to viditelné na  suchých zčernalých vzorcích). Květenství sestávající z  1–3 krátkých až prodloužených květních stvolů nebo květů, jež více méně vyrůstají ze středu listové růžice. Obvykle 2–7 květů, květní stopky barevně více méně podobné listům, dlouhé 2,5–4 cm, řídce porostlé roztroušenými přisedlými žlázkami, za plodu obloukovitě převislé. Kališní lístky červenohnědé, úzce vejčité až kopinaté, dlouhé 4–7,5 mm, široké 1,3–3 mm, celokrajné, vrchol lístku nepravidelně pilovitý, vnější povrch černě tečkovaný (výrazněji pozorovatelné na herbářových vzorcích) a  porostlý  nemnoha drobounkými přisedlými žlázkami, které se podobají přisedlým žlázkám na  květním stvolu, jinak lysý. Korunní plátky vně i  uvnitř bílé, obvejčité, celokrajné, 10–14 mm dlouhé, 7–9 mm široké, vrchol tupý. Tyčinek 5, dlouhé jsou 5,3–3,5 mm, nitky bílé, prašníky bílé, pyl žlutý. Semeník zelený, obvejčitý, dlouhý 1,2–1,5 mm, o  průměru 1,2–1,3 mm. Čnělky a blizny 3, bílé, 1–1,5 mm 24

dlouhé, každá dělená v četné nitkovité větvící se segmenty, lysé, bliznový úsek bílý a k vrcholu nepatrně rozšířený v jediný knoflíkovitý výrůstek, bradavčitý. Semena uhlově černá, nepravidelně krychlovitá, boky více méně zploštělé, 1,3–1,5 mm dlouhá, 1,2–1,5 mm široká, 0,8–0,9 mm tlustá, mikropyle (pylová láčka) malá, více méně ve vchlípeném bazálním pólu, apikální pól vchlípený, povrchová skulptura výrazně nepravidelně hexagonální (šestihranná) se slabě ztlustlými okraji antiklinál.

Etymologie Latinské druhové jméno schmutzii dostala tato rosnatka na počest Erwina Schmutze, otce Spolku Slova Božího (SVD) z Německého katolického ústředí v  Collinswoodu v  Jižní Austrálii, který ji objevil. Otec E. Schmutz je uznávaný a nadšený terénní přírodovědec zkoumající floru, faunu a geologii v Indonésii a Jižní Austrálii.

Prostředí Drosera schmutzii roste běžně v  žlutohnědých jílovitých písčinách s lateritovými oblázky a pískovcovým podložím v otevřených slunečných oblastech mezi porosty druhu Allocasuarina muelleriana (Miq.) L. A. S. Johnson (Casuarinaceae). Byla nalezena také na červených jílovištích bohatých na železo a hliník s pisolitovým (hráškovitým) štěrkem obsahujícím hodně železa, dále na Macgillvrayových bílých píscích (vzniklých z písečných dun) s lateritovými intruzemi a v písčitých půdách v  malých mělkých „gnamma“ dírách v  povrchové vrstvě vápencových ostrohů přehlížejících oceán. Tento druh roste také často s dalším endemitem Klokaního ostrova, jímž je Stylidium tepperianum (F. Muell) Mildbr. (Stylidiaceae). Všechna tato prostředí jsou v létě vyschlá.

Rozšíření Drosera schmutzii je endemitem Klokaního ostrova s  výskytem na  celé jeho rozloze, zdá se však, že nejvíce roste v jeho severních a východních oblastech. Vyskytuje se podél severních Trifid 2011/3

Obr. 6. Prediktivní model rozšíření Drosera schmutzii pomocí BIOLINK. A) Rozšíření při 75% toleranci. B) Model s 50% tolerancí. Tmavší oblasti odpovídají vyšší prediktivní pravděpodobnosti výskytu. a  východních hranic Flinders Chase National Park, zdá se ale, že uvnitř tohoto parku obecně neroste, což snad lze interpretovat tím, že se zde nesbírá.

Status ochrany I když tento druh hlíznaté rosnatky na ostrově roste běžně, takže bezprostředně ohrožen není, převážně je sbírán v  oblastech ovlivňovaných lidskou činností (tj. podél silnic) nebo v oblastech bez zvláštní ochrany.

Poznámky Tento druh kvete od konce června do září a přes léto má dormantní fázi ve  formě podzemní hlízky. Drosera schmutzii je nápadná velice úzkými žlábkovitými a žláznatými řapíky, zpola vystoupavými listy a častou přítomností přeslenitě uspořádaných listů na  krátkém stonku, což www.darwiniana.cz

Drosera schmutzii (Conran 1525). A) Prostředí. B) List s úzkým zpola vystoupavým žlábkovitým řapíkem. C) Přeslenité stonkové listy a rozkvetlé květenství (šipka). D) Květ. Poměrné měřítko 10 mm (A, C, D) a 2 mm (B). připomíná podobné uspořádání listů Drosera stolonifera Endl. Dále se odlišuje většími téměř krychlovitými semeny s  velmi nepravidelnou testální skulpturou. Tyto znaky a  také rozdíly uvedené mezi jinými rostlinami komplexu D. whittakeri jsou v souladu s veškerým zkoumaným materiálem, jakož i s kultivovanými vzorky, které oba autoři pěstují již po  několik let. Přesto, že mezi těmito různými taxony existuje určité geografické, anebo lokalitní překrývání, na lokalitách, kde dva či více taxonů tohoto komplexu roste pospolitě, nenacházíme žádné doklady pozvolných přechodů. Zpočátku se odborníci domnívali, že na Klokaním ostrově roste další robustnější mnoholistý a  listovou růžici vytvářející mnohokvětý taxon (kromě D. whittakeri, D. schmutzii a  D. praefolia). I když se tato velká forma na ostrově vyskytuje často, po  jejím pěstování v  umělých podmínkách se ukázalo, že to je pouze 25

mimořádně robustní forma D. schmutzii, která je zjevně obdobná robustním formám D. whittakeri s. str. (s. str. = v  přísném smyslu, pozn. překl.) z Adelaide Hills. I když D. schmutzii roste na Klokaním ostrově v rozmanité škále prostředí a  často společně s  D. praefolia, jen velmi vzácně je nacházena v pospolitém růstu s D. whittakeri (Clayton 2003 a  soukromé pozorování obou autorů).

Klimatické předpovědní modely rozšíření při 75% toleranci ukazují, že tento druh je efektivně omezen na Klokaní ostrov s jedinými možnými přesahy do nejjižnějších oblastí poloostrovů Fleurieu a York, a to na modelu při 50% toleranci. Avšak důkladné průzkumy v  těchto oblastech nepřinášejí žádné nálezy rostlin připomínajících D. schmutzii a D. whittakeri s. lat. (v  širším smyslu) se na  Yorkském poloostrově stejně téměř vůbec nevyskytuje. Překlad: ZŽ

Kresba: Blanka Šponarová 26

Trifid 2011/3

Druhá výprava A zase ty tučnice V. JAROSLAV NEUBAUER, MIREK MACÁK, PEPA MALÍNSKÝ

Nejdříve zamíříme do skal za městečko Cazorla, je poměrně pozdě, a tak nás začíná zajímat i  nějaké příhodné místo na  spaní. Projíždíme městečkem a v  jeho úzkých uličkách si pěkně pobloudíme, napotřetí konečně máme správný směr. Stoupáme do skal kolem vyhlídek na krajinu změněnou v jeden obří olivový sad. Po klikaté a strmé silnici svými děrami připomínající

Pinguicula vallisneriifolia – Rio Borosa 1 www.darwiniana.cz

nám známé české okresky konečně dojíždíme na místo. Chvíli mi trvá, než se zorientuji, tohle není ta lokalita, kterou jsem čekal. Je to sice též lokalita P. vallisneriifolia, ale na tu při první výpravě doslova dolezl po skále jen Jarda Liška. Z fotek, které nám tehdy ukázal, si pamatuji, že zde je větší porost tučnic v dutině, nebo snad pod převisem, jak to tehdy Jarda komentoval „nic moc“. Je opravdu pozdě, a pokud bychom se tu zdrželi a  pokusili se na  místo dostat, museli bychom zde přespat. Mám vytipované jiné místo s  krásnými porosty tohoto druhu, a ani na spaní to tu moc nepřipadá v úvahu. Už se dost šeří, na  druhém místě si pamatuji, že se přespat dá. Tak tady toto místo opouštíme a  P.  vallisneriifolia budeme obdivovat až zítra. Byl to malý nezdar. V  noci již za  tmy přijíždíme na parkoviště u Rio Borosa. Za tmy uléháme na  plácek nad parkovištěm a usínáme s nadějí, že zítra to vyjde. Ráno se probouzíme dříve, než začne nápor turistů, i toto místo je turisticky velmi navštěvované. Než zabalíme své spacáky a něco posnídáme, začne se parkoviště rychle plnit. Turisté míří kamsi na  konec údolí, kde řeka, která jím protéká, vytváří vodopád. My až na konec údolí nemusíme. Tučnice rostou asi hodinku cesty od parkoviště hned u pěšiny. Cestou obdivujeme místní svahy porostlé piniemi, 27

na cestě potkáváme i cikádu. Konečně si můžeme prohlédnout tohoto večerního koncertistu. Udivuje mne její velikost, bezmála 4 cm velký hmyz. Pomalu stoupáme podél břehů Rio Borosa. Pohled do vody je pro mne okouzlující. Pstruzi velikosti, o které u nás může rybář jen snít, se prohánějí v  místech tůní ve  slušném množství. Asi po  hodině cesty přicházíme na  místo, kde porost P. vallisneriifolia spadá po kolmé skále až na chodník lávky. Místo výskytu je v zúžené části údolí, kde jednu stranu tvoří téměř kolmé skály, a tak cesta pokračuje podél stěn po uměle vytvořené lávce. Rostliny zde rostou na  kolmé skále v  puklinkách a  na  místech s  vysráženým vápencem. Jsou téměř všude, kde mají naději se udržet. Můžeme zde pozorovat strategii šíření této rostliny na  kolmé skále. Je krásně vidět, jak mohutné rostliny s listy až 25 cm dlouhými u  těch největších vysílají po  skále své stolony až 10 cm dlouhé a  na  koncích se tvoří nové mladé Pinguicula vallisneriifolia – Rio Borosa 1 rostlinky, které se na  příhodném místě ihned uchycují. souvislý porost těchto tučnic, doslova splývají Z  kultury vím, že tato rostlina na  zimu vy- v jednolitý celek. tvoří poměrně velké hibernaculum, které má Je zajímavé, že celý úsek, kde tučnice rostou, na boku útvary připomínající dceřiná hiberna- je jen asi 15 m dlouhý. Jedná se o úzké vlhčí míscula u ostatních evropských tučnic. Na jaře se to, které je okolními skalami poměrně dost zavšak tyto útvary nevyvinou v mladé rostliny, ale stíněné. Skály, na kterých P. vallisneriifolia rospřejdou v dlouživý růst. Až po dosažení určité te, jsou sice vlhké, ale nestéká po nich voda, nedélky několika cm se začne na  konci vytvářet jsou ani vysloveně mokvavé. Přesto je vidět, že mladá rostlinka. Ta má snahu se kořeny rych- se zde rostlinám daří a jsou ve výborné kondici. le uchytit. Pokouším se zde i o makrofotky listů velmi Když na  podzim stolon zanikne a  z  mladé bohatě posetých kořistí. Ukojíme své fotovášrostliny zůstane též hibernaculum, je toto již ně, nakoukneme za zatáčku, kde se údolí opět uchyceno a od mateřské rostliny vzdáleno. Je to otvírá do sice strmých, ne však skalních svahů. zajímavé a ojedinělé uzpůsobení na růst na kol- Je čas vyrazit k autu a po posilnění a opláchnumých skalách. tí v  Rio Borosa, doprovázeném neradostnými Na rostlinách právě dozrávají semeníky, a tak pohledy o pár desítek metrů níže muškařícími můžeme pozorovat, že si v kvetení s předešlými rybáři, vyrážíme na cestu směr Tarifa. Je nutno druhy též nezadají. Počet semeníků je zhruba podotknout, že během páchání hygieny ani jestejný, do 6 u plně vyvinutých rostlin. Na pro- den pstruh neuhynul. tější skále za  hlubokou tůní je též obrovský 28

Trifid 2011/3

Drosophyllum lusitanicum – Tarifa Nás čeká dlouhý přesun až do města Tarifa, je to nejjižnější místo Evropy, zde je nejužší místo mezi Evropou a Afrikou, Afrika je vzdálena jen 7 km. Cesta je zdlouhavá, teploměr občas ukazuje i přes 40 °C. Navečer už téměř za tmy dosahujeme cíle, před námi leží Tarifa. Nás však zajímá nějaké místo na  spaní. Cestou jsme se vykoupali v moři, tak teď ještě příjemně strávit noc. Kousek za Tarifou nacházíme plácek nejspíše sloužící jako dráha pro terénní motocykly, není to žádný luxus, ale nám musí stačit. Ráno není nijak příjemné, je větrno a  nízká oblačnost. Poprvé se nám naskytl nádherný pohled na  africký kontinent, tedy na  Maroko, dnes je Maroko a  jeho pobřežní pohoří skryto v mlze. Mirek je z toho dost špatný, chtěl si ulovit taky nějaké ty krásně kýčovité fotky, zvané též hitovky, pro maminky. Bohužel tohle nám letos nevyjde.

www.darwiniana.cz

Projdeme se Tarifou, fouká opravdu chladný a  nepříjemný vítr. Zkoušíme sehnat nějaké dárky domů. Beznadějně, všude je zavřeno, otevřou zas až večer, jak je tu zvykem. Dáme si tedy v  místní kavárně aspoň kávu a vyrážíme jen pár kilometrů zpět kolem pobřeží do  nejbližší vesnice. Zde se má nalézat jedna z  největších lokalit Drosophylum lusitanicum a kousek od ní i lokalita P. lusitanica. Vzdálenost jen pár desítek metrů mně připadá podivná. Zatímco rosnolisty vyhledávají velmi až extrémně suchá stanoviště, P.  lusitanica miluje velmi vlhká místa, spíše bažinky. Na toto místo jsem opravdu zvědav. Nastává problém, GPS nás směruje do kopce za vesničkou, ale ať jdeme po jakékoliv cestě, ta skončí vjezdem do dvora a nedá se pokračovat. Nezbývá, než vesnici obejít. Prodíráme se místním křovím, které nám do  těla zabodává své ostny. Ostnaté je tu snad vše. Po  pár minutách chůze nacházíme jakousi stezku a svítá nám naděje, stezka vede do požadovaného směru. Procházíme velmi bahnitým prameništěm na cestu, nad kterou jsou vyschlé skalnaté pahorky. GPS hlásí „jste v  cíli“. Nejdřív prozkoumáváme místní mokrou až bahnitou loučku, zde bych P.  lusitanica čekal, ale bez výsledku. Nenašli jsme ani rostlinku, V naději, že s rosnolisty to bude lepší, zdoláváme nízký pahorek nad cestou bohatě porostlý trním. Ani rosnolisty nenacházíme. Při rozhlížení z  vrchu pahorku však zahlédneme asi 300 m vzdálené místo, které jako by z oka vypadlo lokalitám známým z první výpravy. Jdeme na  něj. A  skutečně to je to pravé. Doslova stovky exemplářů D. lusitanicum ve  všech věkových kategoriích od  malých semenáčků až po jistě letité rostliny zde mezi balvany porůstají suchý svah. Začíná diskuze, z čeho zde berou vodu, v terénu musí být dost hluboko a ani na mlhy a vlhký vzduch od moře se tu nedá moc vsázet. Tak 29

snad opravdu mají tak hluboký kořenový systém, že si nějakou skulinou mezi balvany dosáhnou až do nižší a vlhčí vrstvy. Tohle opravdu nezjistíme. Mirek jen prohlásí, že tohle je moc, že na  takhle suché lokalitě by je opravdu nečekal. I přes extrémně suchou lokalitu jsou však rostliny v dobré kondici. Jak letité mnohohlavé exempláře, tak mladé, sotva 10 cm velké semenáčky. Na  rostlinách právě dozrály semeníky plné velkých černých semen. Jedna opožděná rostlina však ještě kvete, a  tak si můžeme prohlédnout velký, sírově žlutý květ. Počasí se taky umoudřuje, a tak se daří i fotit, občas vykoukne sluníčko a  na  chvilku přestane i  foukat. Pořídím si pár fotek, kluci si ještě fotí a  Mirek to bude mít asi ještě na dlouho. Jdu se projít po cestě pod svahem a zjišťuji, že rosnolisty, tedy jejich porost, se táhnou ve  svahu nejméně v délce 200 m nad prašnou cestou. Všechny rostliny jsou v  dobré kondici. Dospělí jedinci jsou téměř všichni obtěžkáni suchým květenstvím se Pinguicula lusitanica – Tarifa spoustou velkých, semeny naplněných semeníků. Je vidět, že se zde a stařinou. Dvě rostliny i kvetou a mnohé mají rostlinám opravdu daří skvěle. semeníky. Nacházíme několik rostlin vhodUžiju si tedy procházky a  pohledu na  stat- ných k focení a nakonec pořizujeme i poměrně né rostliny, jaké v  kultuře nejsou moc k vidě- pěkné záběry. Tak přes počáteční patálie jsme ní, hlavně ty mnohaleté, a vrátím se ke klukům. opět dosáhli svého. Teď již spokojeni, míříme Mezitím už sbalili focení a jen neúspěch s P. lu- k autu. Nevím, jestli to bylo pod dojmem úspěsitanica velmi mrzí. O  to víc, že tato rostlina chu nebo tím, že jsme se v místním křoví nauje Mirkovou favoritkou, a  jak přiznává, patřila čili pohybovat, ale cesta zpět mi přišla mnohem mezi ty, na které se nejvíc těšil. příjemnější. Kdo se vzdává, prohrává, a  tak cestou zpět Nás teď čeká dlouhý přesun až pod Siera Neprozkoumáváme i  kravami rozšlapané prame- vadu, kde se vydáme hledat P. nevadensis. Cesniště, zřejmě se zde bylo nějaké místní stá- tou opět navštívíme pláž a osvěžíme se v moři, do občerstvit. Upínáme úpěnlivě zrak na  zem a  tak i  když je cesta dlouhá, přece jen nám a snažíme se objevit ty malé a dobře se skrýva- uběhne.    jící P. lusitanica. A  je to opět Pepa, kdo hlásí první nález. Fotografie k článku: Mirek Macák V boku otisku kopyta nachází několik slabých rostlin. Postupně se rozkoukáváme a  nacházíme tak kolem sta jedinců, rostoucích hlavně v  boku trsů trav a  částečně krytých listy 30

Trifid 2011/3

A zase to Kosiště... MICHAL RUBEŠ

Ke  Kosišti se vracíme skoro v  každém Trifidu stále dokola. No jo, jenomže ono se kolem něj stále něco děje. A to je dobře. Moc dobře. Začátkem roku 2011 to totiž vypadalo, že se už nic dít nebude. A to by bylo špatně. Moc špatně.

A veškeré práce na  Kosišti mohly být tak vnímány negativně jako příprava na vyhlášení. Zastavení prací by znamenalo postupný návrat k zarůstání louky, tedy zmaření naší snahy. Lokalita by jistě nějaký čas vzdorovala, ale jak

Oficiální maskot výprav na Kosiště – Dina Králová. Jen připomínám, že se nejedná o prase, jak by se mohlo zdát, ale že je to téměř čistokrevná čuba. Foto: Kuba Štěpán

Biomasa dobře posloužila jako zdroj energie pro ohřátí vynikajících špekáčků, které přivezl Milan Petras. Někteří mezitím trénovali na zloděje rostlin a semen. Foto: Kuba Štěpán

Začátkem minulého roku jsme se dozvěděli, že Kosiště připadne do nově vyhlašované Národní přírodní památky Jestřebské slatiny, kterou bude mít na starost CHKO Kokořínsko. Jenže vyhlášení NPP se z mnoha důvodů moc nelíbilo/nelíbí obyvatelům Jestřebí a  Provodína.

dlouho by to vydržela? Naštěstí jsme našli pochopení u pracovníků AOPK jak z Liberce, tak i z Kokořínska. Ve světle jarních událostí jsme si za cíl dali jednu kosící výpravu, která by udržela Kosiště ve stavu z konce roku 2010. Že se nám nakonec podaří tři pracovní výpravy, o tom se nám ani nesnilo. V červnu jsme hlavně rýpali drny a připravili tak nový obytný prostor pro tučnice. V srpnu se louka především rozšiřovala likvidací náletu. A nakonec v listopadu jsme spálili všechnu biomasu, kterou jsme na louce nechali z minulých let. Suma sumárum, místo (nejen) pro tučnice jsme nejen uhájili, ale ještě rozšířili. Za to patří velký dík vám všem, kteří jste na louce pomáhali, nebo alespoň fandili od vašich skleníků a vitrín. Především však děkuji Jardovi Neubauerovi, který všechny akce plánoval a přímo na místě koordinoval, a hlavně nás honil po louce s vyjícím křoviňákem v ruce.

Kuba je jako věchýtek, tak ho málem Jarda omylem přiložil. Foto: Katka Králová

www.darwiniana.cz

31

Bublinatka menší v chladném blátě. Svěže zelenou barvu mají už jen malé turiony, kterými se na jaře probudí v život. Foto: Michal Rubeš V letošním roce ho vystřídá Mirek Macák, který bude s ohledem na stav Kosiště plánovat a koordinovat potřebné práce. Mirka jsme na Kosišti viděli jen zřídka, s Jardou totiž pracují na  směny proti sobě, takže

Hibernakula tučnice české. Jako hlávky malého zelí. K nakousnutí. Foto: Michal Rubeš

Zima ne a ne přijít. V polovině listopadu jsme ještě našli tučnici s listy. Foto: Michal Rubeš 32

Poslední plamínky. V následujícím týdnu Jarda popel odvezl, takže nevítané živiny opustily louku. Foto: Michal Rubeš když Jarda kosil, Mirek byl v práci. Nyní si role prohodili. Těšíme se na vás na Kosišti!    Článek je prošpikován fotografiemi z poslední kosišťové akce, která se uskutečnila netradičně v listopadu.

Všechno je to nějaké zalezlé... Foto: Michal Rubeš

A tohle je zase jiný oheň. Ten u rybářské chaty, kam jsme se odebrali po ohni na Kosišti. Tak tam bylo taky... veselo. Foto: Kuba Štěpán

Trifid 2011/3

Výlety do mikrosvěta – 3. díl MARTIN MALOUŠEK V  době sychravých dnů a  dušičkového počasí bude asi ten nejlepší čas usednout k mikroskopu a prohlédnout si nějaké ty preparáty. Dneska si prohlédneme ty opravdu krásné. Prvním jsou králičí varlata. Preparátem je tenký příčný řez. Jsou zde vidět semenotvorné kanálky, ve kterých vznikají spermie. (Obr. 1) Dalším zajímavým preparátem, který vlastním, jsou „chapadla“ nezmara (Hydra sp.). Nezmar patří k  našim nejznámějším žahavcům. Žijí ve stádiu polypa, tzn. celý život jsou přisedlí k podkladu. Vyskytují se v rybnících, vodních nádržích a  nevysychajících loužích. Pod mikroskopem je krásné sledovat jejich pohyblivost. Na obrázku vidíme chapadla se žahavými buňkami. Pokud si obrázek prohlédneme pozorně,

Obr. 1 – Králičí varlata – příčný řez

Obr. 3 – Trepka velká – na obrázku jsou vidět potravní vakuoly (kruhovité útvary) a jádro (fazolovitýtvar). neunikne nám nerv, který jde souměrně s okrajem chapadla. Krásně to je vidět na dvou chapadlech napravo. Na nezmarovi nesmím opomenout jeho schopnost regenerace (obnova poškozené části těla). Nezmaři dýchají celým povrchem těla. (Obr. 2) Nemůžu si odpustit asi nejznámější prvoky – trepky (Paramecium caudatum). Trepky patří mezi nálevníky a jejich populaci vytvoříme například zhotovením senného nálevu, který připravíme ponořením hrsti sena do vody po dobu asi 3 týdnů. Voda sice zapáchá, ale trepkami se to tam jen hemží. Nejrychleji trepky dostaneme z rybníka, kde je spousta jiných živočichů, např. perloočky, buchanky, … Rybniční voda je skvělý hydrobiotop, doporučuji prohlédnout pod mikroskopem. (Obr. 3) A protože jsme masožravkáři, musíme něco vědět i  o  kořisti našich „zelených mazlíčků“. Na 4. preparátu vidíme lízavě sací ústrojí mouchy domácí. (Obr. 4) Jako poslední vám ukážu ústní ústrojí včely medonosné. Kusadla jsou menší než například u švábů a  slouží k zpracování vosku při budování pláství. (Obr 5)

Obr. 2 – Chapadla nezmara (Hydra sp.) www.darwiniana.cz

33

Obr. 4 – Moucha domácí – lízavě sací ústrojí

Obr. 5 – Ústní ústrojí včely medonosné

A na závěr mi dovolte, abych vám popřál co nejkrásnější Vánoce a rok 2012 plný zdraví a (nejen pěstitelských) úspěchů.   

Fotografie k článku: Martin Maloušek

O tom, jak masožravky dokázaly změnit život Nadpis zní jako název pohádky, ale možná to pohádka opravdu je. Nebo se jí to přibližuje. Ale musíme postupně. Píše se rok 2008 a  my ve  druháku jedeme na  zoologickou exkurzi do  Dvora Králové nad Labem. Exkurze sice vypadala zoologicky, ale skončila botanicky. Veškerou zoologičnost skončil stánek s  kaktusy a  sukulenty. Vidím tam něco jako zelené tlamičky a nad tím tajemný název „Masožravé rostliny“. O tom, že něco takového existuje, mne přesvědčil před mnoha lety spolužák. Obdivně jsem tenkrát koukal na „kapenzisku“. Pouhých 100 Kč a  masožravka byla doma. Byla to mucholapka podivná. Potom rostliny přibývaly a  přibývaly, až mě pomalu z  domova vytěsnily. Zastavil jsem se na čísle 80 kousků a neustále přibývají. Ve 3. ročníku gymnázia nás donutili k tomu, abychom napsali seminární práci. O  čem asi budu psát já? Při pohledu na své zelené tlamičky jsem se bez váhání rozhodl. Ano. To téma bude MASOŽRAVÉ ROSTLINY. Rodiče mi sehnali potřebnou literaturu, která byla nutná k napsání mé práce. Dal jsem se do díla. Práce byla napsána, přichází čas obhajoby. S  nemalou trémou jsem se postavil před 34

zaplněnou třídu a zvolil strategii, které nelituji. Přinesl jsem jim do školy špirlici. Zatímco spolužactvo mělo oči upřené na metrovou „sáru“, já měl klid prezentovat. Seminární práce se všem naštěstí líbila a  postoupil jsem do  soutěže seminárek SOČ. V  okresním kole jsem se umístil na  druhém místě. Porazila mne genetika myší. To bylo snad poprvé, kdy souboj masožravka versus myš vyhrála myš. Postup do krajského kola, kde jsem byl spolu s myšmi jediný. „Dobře, hůř jak druhý nebudu.“, řekl jsem si. Neočekávaně končím druhý. Loni přišlo na  psaní přihlášek na VŠ. Díval jsem se na podmínky přijetí. Na škole v Českých Budějovicích je jednou z podmínek seminární práce s tím, že nemusím dělat přijímačky. Nakonec jsem se dostal, obhájil svou práci a  teď jsem na vysněné Přírodovědné fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Rozhodně toho nelituji, a kdybych měl stejné rozhodování loni, určitě bych neváhal. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Martin Maloušek

Trifid 2011/3

Pinguicula moctezumae × cyclosecta: Před nedávnem vzniklý kříženec, který teprve čeká na své podrobnější představení. Na fotografii je ve stádiu zimní růžice, která se vyznačuje podstatně kratšími listy, než které nalezneme na rostlině v létě. 3D foto: Jakub Štěpán www.darwiniana.cz

35

Anatomie a morfologie masožravých rostlin Tabule XXIII

Čeleď – bublinatkovité (Lentibulariaceae L. M. C. Richard) Rod – bublinatka (Utricularia L.) Angl. Bladderwort

Bublinatka Utricularia menziesii R. Br. Příklad terestrické bublinatky ze Západní Austrálie (An example of one terrestrial bladderwort from West Australia). Zpracoval: Zdeněk Žáček