rozmnožil Soběslav I. opět nadáníkapituly vyšehradské a připojil k ní i špitál Panny Marie u Týna, k němuž náležela i část vsi Cakovic. Tento stav trval ještě ve 13. stoleti, kdy kapitula vyšehradská měla v držení Týnský kostel i špitál a tedy i usedlosti v Cakovicích. připisuje statek v Cakovicích Vladislav II. klášteru v Litomyšli (COB č. listiny 399. str. 415.) Latinský yýraz Cahouicih je G. Friedrichem připisován obci Cakovice. Stejným spisem daruje panovník tomuto klášteru i Tryskovice, zaniklou sousední obec Cakovic. V první polovině 14. stol. je opat kláštera v Litomyšli dlužen peníze bohatému pražskému měšt'anu Václavovi Geunherovi. Ten opata společně se svým bratrem upomínal a hrozil, že bude "škoditi na statcích Jeho". Jeho syn František byl ještě v r. 1395 majitelem dvora v Cakovicích. Neví se však, jakým způsobem tento majetek nabyl Dle těchto údajů mohly tedy Cakovice patřit Ještě ve 14. století částečně kapitule vyšehradské i klášteru v Litomyšli ~e připomíná v Cakovicích řád Templářů, kteří přišli do Cech v roce 1232. Ekko, komtur čakovický a uhřl'něvský, prodal r. 1294 biskupovi pražskému ves Vodochody za 200 hřiven stříbra Templářský řád byl zrušen na církevním sněmu r. 1312. Dle nařízeni koncilu Viennského a bully papežské z 16. V. 1312 postoupili Templáři veškeré statky řádu rytířů Maltézských Podle provedeného prodeje (obec Vodochody), hodnostniho označení (komtur čakovický a uhříněvský) a držených usedlostí lze předpokládat, že vliv i majetek zde získali na přechodnou dobu templáři. Ti dostali darem nebo koupili majetek v Cakovicich. Není však známo od koho. Komtur Ekko byl asi později zvolen velmistrem řádu. V jeho osobě byla soustředěna moc nad všemi templáři Cech a Moravy. Sídlil v Praze, hlavním dvoře templářů, zvaném Jerusalém. V knize o těchto rytířích, kteří nosili bílé pláště s červeným křížem, se druhé jméno tohoto znění nevyskytuJe. Nelze vlastnictví čakovických usedlostí
připsat případně jeho synu, protože řád zakazoval zakládání rodin. Původní poslání tohoto řádu byla ochrana poutníků do Svaté země, život v zbožnosti i prostém odívání. - první polovina 13. století zaznamenala též příchod kněžských řádu německých rytířů do našeho kraje. Byli usídleni u sv. Petra na Poříčí (sídlo po řece, po proudu::o poříčí). Mimo jiných statků koupili od druhé manželky Přemysla Otakara I. v r. 1233 Hloubětín s kterým byly, jak se zdá, spojeny i Ďáblice. Tato obec byla majetkem řádu křížovníků s čeNenou hvězdou od r. 1253 skoro nepřetržitě až do r. 1850. měl v Čakovicích dvur Václav Bořitův, z něhož postoupil plat 26 kop Václavovi z Knína. Není známo, jak vlastnictví nabyl. Byl to syn rychtáře staroměstského (r. 1346-55). Po smrti otce prodal dva domy v Praze, na venkově Chvaly (r. 1359) a dvůr v Čakovicích. koupil Václav z Knína tento dvůr od Václava Sořity. K vlastnictví druhého dvora s tvrzí patřilo již i právo podací kostelní, které opravňovalo dosadit faráře. U tohoto statku muselo dojít k změně majitelů, protože po smrti prvního známého místního faráře Jana, udělila Eliška, vdova po konšelu Oldřichu Rokycanském, měšťanu Většího města Pražského, faru Petru ze Sadské a to 13. V. 1372. Ten zemřel a byl nahrazen 5. 9. 1380 knězem Albertem z Charvátce, kterého ustanovil Mikuláš Rost, opět pražský měšťan a konšel. Směna farností, kterou mezi sebou provedli kněz Albert z Charvátce s Janem, farářem z Přimdy, byla provedena r. 1395 se svolením majitele dvora Františka Geunhera, syna bohatého pražského penéžníka Václava Geunhera. byl majitelem dvora pražský měšt'an Jan Seidl. Dvůr měl dvě popluží, luka, krčmu a kováře. Směnou za jiné statky (ves Tuhaň) předává čakovický majetek ještě tentýž rok klášteru Slovanskému v Praze. vlastnil dvůr po Františku Geunherovi zeman Herš Masák z Vrutice. Bylo na něm pojištěno 43 kop platů. Toto právo daroval klášteru Karlovskému a tento jej postoupil Kašparovi Čotrovi i s jiným zbožím. Tohoto platu i práva Heršova nabyl r. 1409 klášter Slovanský při koupi dvora. Dal za vše Jeneč a Doubravici. Dvůr měl dvě
popluži, tvrz, rybník a patřilo k němu i právo padací kostelní. Začátkem 15. století vlastnil klášter Slovanský 2 čakovické dvory, třetí patřil zdejšímu faráři. Ten byl po r. 1420 zabrán od Pražanů a dán Jeronýmovi Isrlovi. Klášter Slovanský na Novém městě Pražském.(od r. 1635 přestěhován k sv. Mikuláši na Starém městě Pražském) držel Cakovice nejdéle a to od r. 1409 do r. 1674, tj. plných 265 let. Začalo 15. stoleti, století revolučních změn. Pražané společně s venkovským lidem zahájili válku proti katolíckécirkvi a křižáckým vojskům. V r. 1420 obsadili i klášter Slovansky vzhledem k jeho strategické poloze proti Vyšehradu, kde měl Zikmund svou královskou posádku. Husité v něm zřidili na základě kompaktát i konsistoř pod oboji. Byl to jediný husitský klášter. Většina opatů byla později utrakvistická Proto nenacházime v seznamech konfískovaných statků majetek Slovanského kláštera. Roku 1412 měli Pražané již zabráno asi 160 vesnic včetně dvorů, tvrzi, polí, luk, lesů i pod. daných. V okolíČakovictobyl cír1<:evnimajetek v Davlicích (Ďáblicích), Třeboradicích, Kbelích, Myškovicích (Miškovicich), Tryskovicích, Libeznicich, Hovorčevci (Hovorčovicích) a Mratíně. Další konfiskace majetku městského stavu byla provedena v Brázdimu, Ctenicích a Měšicích. Dvory, zabavené farářům, byly v Ubeznících a Čachovicích (Čakovicích). Zabavené jmění patrilo před konfiskaci: děkanstvi kostela Pražského: Třeboradice. křižovníkům s čelVenou hvězdou: Ďáblice křížovník:ům Svatomářským: Hovoréovice klářeru Strahovskému: Tryskovice klášteru Skalickému: Miškovice.
Kbely,
Mratin,
Libeznice
Roku 1422 obdržel stoupenec Husův i J. ŽeHvského, Jeroným Srol, syn kožešníkaz Uhelného trhu, zabaveny dvůr po čakovickém faráři (který snad krátkou dobu měl Jeroným Isrl) i polovinu dvora v Tryskovicich. KlášterSlovanský, kališnický, pronajímal Čakoviceaž do konce středověku různým nájemcům.
Byli to: r. 1414 - Jakoubek - rychtář MenŠ.ho města Pražského do r. 1434 - Jetřich z Hostouně od r. 1434 - Vaněk - kupec a měštan Nového města Pražského r. 1437 - Václav z Milostína r. 1461 - Duchek, po něm byl nájemníkem Martin Klášter dostával za nájem Cakovic peníze nebo zemědělské výrobky.
Například v r. 1437 to byl roční nájem: 60 str. ječmene. 40 str. žita a 6 str. hrachu. To ukazuje i skladbu plodin zde pěstovaných v té době. Konec středověku byl bohatý i na politické události. Neustále se řešil spor o víru. Do úřadů byli dosazováni lidé, jejichž názory neodpovídaly myšlení většiny obyvatelstva, Tehdejší letopisec zaznamenal: "Ty časy soused se sousedem nesměli obcovati volně, a chtěl-Ii kdo s druhým na rynku mluviti, ohlídal se jako vlk. zdali by tu třetí byl, abych jich nevyzradil. Pak nad to více konšelé měli své šibaly a rádce: ti po víních a po domech Š€nkovních chodíce počínali sami nejprv leccos mluviti a přimísil-Ii se kdo a pověděl co takového. jižto nebylo libo konšelům, i zrazovali je a oni sázeli a druhdy i mučili a tak své šíbalstvo konali", Od r. 1479 převládali na sněmech již páni "pod jednou". Cáslavský sněm (r. 1483) již žádal "aby nejen kněží a mnichově. ale i katoličtí měšt'ané ke svým statkům navráceni byli" Po dlouhých válkách byly celé krajiny ladem. Proto páni omezili i stěhování selského lidu. Všechny tyto události měly vliv i na vedení SlovanskéhO kláštera, kterému Cakovice patřily. O důsledcích, z toho plynoucích. pojednává začátek následující kapitoly. Koncem středověku měly Cakovlce 3 dvory, a to jeden spodní (u rybníka) a leden střední. Dále dvůr zdejšího faráře, který r. 1421 zabrali Pražané. V tomto roku asi zanikla i fara. Bylazdejiž krčma a první řemeslník-kovář. K tomu několik málo usedlosti, dvě tvrze (u dvorů mimo dvora Č3kovického faráře) a zcela na východní straně obce první kostel, kolem kterého byl hřbitov. Zástavba byla od rybníku až ke kostelu. Stavby byly zhotoveny ze svisle zaražených kůlů, které propletené proutím a vymazané hlínou tvořily stěny. Střechy doškové, na kostele snad již šindele Prvni zdivo z tesaného kamene bylo zhotoveno asi r. 920 na hradčanském kostele a první zeď z cihel byla postavena ve 13. stol. v klášteře Na Františku. Tento stavebni materiál se používal Jen pro okázalé církevní stavby. Vesnická obydlí byla ze dřeva a to různých konstrukcí. Kam můžeme dnes, s odstupem několika staletí, situovat jednotlivé stavby? Dle první podrobné mapy (Joselské vojenské mapováni - druhá polovina 18. stol.) bylo umístěni statku následující: dolejší dvůr - u rybníku prostřední dvůr - v prostoru před zámkem směrem k poště hořejší dvůr - jihozápadně u kostela. Toto uspořádání pi'etrvalo pravděpodobné už od středověku Kde však stály tvrze? Odpověď najdeme v odhadu nemovitosti pro věřitele z r. 1686. Ten dokládá, že jednu tvrz měl statek dolejší a druhou
hořejši. V ten čas byla tvrz v dolejšim dvoře ještě s věi:i a domem pro správce. Josefské mapování zaznamenává ještě kruhovou stavbu na východní straně rybníku. Tvrzvprostředním dvoru byla v r. 1686 jakostavení jednoposchodová. V hořejším .. ponebi~ bylo šest pokojů. Po provedených pozdějších přestavbách je to dnešní zámek. Dvůr hořejší tvrz neměl. Tvrze byly prvni panská sídla, která měla v době nebezpeti chránit lidi, dobytek i úrodu. Zaniklé vesmcké tvrze se později staly stavebním místem pro šlechtické zamky. Máme o tom svědectvi v okolí. Bylo tomu tak například v Měšicich, Pakoměi'icích i Vinoři. I jedna tvrz čakovická byla přestavěna na zámek. Stoupáni silnice pod zámkem bylo dřive strmější. Ve spodni části kopce je někotikametrová navái:ka. Vodni příkop (výtok z rybníku) nebo močál zajistil tvrz od západu. moi:ná i od severu. Na zbývajícím obvodu mohl být vybudován umělý příkop. Čas, války a poi:áry smazaly navždy vzhled slředověkých Čakovic. Co způvodních staveb zbylo (kámen), poui:ilose pro stavby nové, přizpusobené jii: poi:adavkum doby nastupující Proto dnes již nemáme, mimo pisemností, i:ádné stavebni památky ani jiné prameny, které by mohly rozšiřit naše poznatky z té doby. Pro úplnost nutno zaznamenat, že jisté zápisy o Čakovicich jsou v Novoměstských knihách, a to z let 1434 až 1461. Ty jsou uloženy v Úslředním archivu města Prahy - Husova ul. Pro dezolátní stav střechy je archiv dlouhodobě uzavřen. Povšechně se o těchto zápisech zmiňuje V. Tomek v Dějepisu města Prahy (viz 9. svazek, str. 144). Sestava vlastníků jednotlivých statků čakovických (od nejstaršlch údajŮ až do r. 1850) je provedena pravděpodobně dle rukopisu ředitele zemských desek Carla Demutha z r. 1865. Tento rukopis je uveden jako jeden z pramenů v knize Velké Cakovice (Charvátr. 1902). Psán Je německy a jeho název zní: "Reihenfolge der Besitzer des landtéifl. Gutes Čakowilz verfasst voli Car1 Demuth, k.k. Landtalel Direktoť'". Mé pátrání v prai:ských archivech i v archivu Praha - Východ - Nehvizdy o existenci tohoto rukopisu zůstalo bezvýsledné Kdo v r. 1865 objednal zpracováni rukopisu? Cakovice nebyly historICky duleŽltou osadou, o kterou by se zajímal i ředitel zemských desek. Nebyla to však jeho jediná práce tohoto druhu. Výtah majitelů statku byla pracná záleŽitost a podle obHžnos!i se řídila jistě I výše odměny. V té době ji mohli zaplatit majitelé ČakovicSchoellerové. Jejích rodový zájem o historii tento dohad podporuje. V době zradu rukopiSU neměly Cakovice ještě faru a ani svou školu. Od středověku (v r. 1347, za panování Karla IV.) byly Cechy rozděleny na
13 krajů, Obec Čakovice patřila ke kraji Kouřimskému, a to až do století devatenáctého, kdy byly zřízeny okresy. Středověk nám nezachoval mnoho zpráv. Většinou známe jen poměry majetkové. Směny byly prováděny písemně, některé smlouvy se zachovaly. Neznáme však, jak probíhal život čakovických obyvatel. Jistě byl tvrdý, zrovna tak jako tehdy byla těžká práce zemědělská. Nevíme ani, zda obec byla postižena morem, požáry nebo trpěla dobou válečnou. Jistě tomu tak bylo začátkem 15, století, kdy Žižkovo vojsko bylo obklíčeno u Kostelce nad Labem. Pražané museli projíždět kolem Čakovic. Jedna stará, v té době důležitá silnice, vedla v blízkosti obce. Spojovala Kostelec (ale i Mělník) s Prahou. V příslušné kapitole je popsána její trasa. Tato silnice mohla být použita i Žižkou v době, když se chystal pokořit Prahu. Podle popisu bitev dle Smetany (ostatní literatura tuto bitvu neuvádí) svedl vltěznou bitvu i u Kostelce nad Labem. Viz úryvek: "Pražané místo by byli rozlíceného lva krotili, dráždili jej novým vojskem, ale Žižka jedinou ranou zdrtil je u Kostelce Labského a zuřivým krokem chvátal ku Praze, chtéje protivné město vyvrátiti z kořene. U Libné zastavil se v černé mysli záhubné prostředky přemítaje." Jestliže vojsko proyedlo přesun "zuřivým krokem" , muselo jet cestou nejkratší, tzn. kolem Cakovic. Historicky dokázané obležení Žižkova vojska u Kostelce nad Labem udržovalo v čilém porovozu přesuny oddílů Panské jednoty. Zle bylo asi také při zabírání církevního majetku v r. 1421. V Čakovicích to byl pouze dvůr zdejšího faráře, ale v blízkém okolí byl konfiskován veliký majetek jednotlivých klášterů. A kde "úřadovali" bojovníci, tam nikdy dobře nebylo. Nestalo-Ii se nic horšího, odnesly to aspoň špýchary. Více ze života malých středověkých Čakovic neznáme. O těžkém uhájení vlastnich životů tehdejších obyvatel se mužeme jen domnívat. Zde historie mlči a těžko již promluví.
