Příprava na přednes spojená s výběrem a vhodnosti předlohy recitátorů ve věku let

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Studijní obor Dramatická výchova

Příprava na přednes spojená s výběrem a vhodnosti předlohy recitátorů ve věku 12 – 18 let

Bakalářská práce

Autor práce: Michal Mančík Vedoucí práce: MgA. Ondřej Klíč Oponent práce: MgA. Jonáš Konývka

Brno 2014

Bibliografický záznam MANČÍK, Michal. Příprava na přednes spojená s výběrem a vhodnosti předlohy recitátorů ve věku 12 – 18 let [Preparation for a recitation is associated with a selection and suitability of the text for narrators in age from 12 to 18 years]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2014[54] Vedoucí bakalářské práce MgA. Ondřej Klíč.

Anotace Bakalářská práce „Příprava na přednes spojená s výběrem a vhodnosti předlohy recitátorů ve věku 12-18 let“ pojednává o problémech, které souvisí s přednesem. Jedním z problémů je příprava přednašeče na recitaci a otázka samotného přednesu proč studenti přednáší. Především jde o dramaturgický problém – vhodnost výběru předlohy pro přednes studentů ve věku 12-18ti let.

Annotation Thesis "Preparation for recitation associated with the selection and suitability of the original narrators aged 12-18" deals with problems related to execution. One of the problems is the preparation of the reciter to the recitation and a question of the concrete recitation - why do students recitate. Especially its a dramaturgical problem - the suitability of selection of originals for the recitation of students in age from 12 to 18 years.

Klíčová slova Recitační přehlídka, příprava přednašeče, předloha, dramaturgie, monolog, mládež, přednes, adolescenti.

Keywords Recitation show, preparation of the reciter, selection of originals, dramaturgy, monologue, youth, adolescents.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením MgA. Ondřeje Klíče, a že jsem uvedl v seznamu literatury veškerou literaturu a jiné použité zdroje.

V Brně dne 25. srpna 2014

Michal Mančík

Poděkování Velmi rád bych poděkoval MgA. Ondřeji Klíčovi za skvělé vedení bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval Mgr. Jarmile Hrabalové, Ph.D. za poskytnutí konzultačních hodin a také bych rád poděkoval MgA. Kamile Kostřicové, MgA. Evě Sajdlové, Adéle Marešové, Marii Bravencové, Jitce Hejlové, Anetě Bajerové, Blaženě Mančíkové, Robertovi Mančíkovi a všem mým spolužákům a přátelům, kteří mi pomáhali a podporovali mě po celou dobu mého studia na JAMU v Brně.

Obsah Úvod......................................................................................................................................... 8 1

2

Přednes – tradice a současnost ....................................................................................... 10 1.1

Přednes nebo recitace? ........................................................................................... 11

1.2

Interpretace textu nebo osobní výpověď? .............................................................. 13

1.3

Systém soutěží a přehlídek v přednesu a recitaci v ČR ......................................... 14

Přednes ve věkové kategorii 12 – 18 let ........................................................................ 19 2.1

Charakteristika věkové skupiny ............................................................................. 20

2.2 Motivace pro přednes (výsledky dotazníkového šetření a řízených rozhovorů s přednašeči)....................................................................................................................... 23

3

2.3

Výběr textů pro přednes (výsledky dotazníkového šetření) ................................... 25

2.4

Příprava přednašeče na přednes (výsledky dotazníkového šetření) ....................... 27

Tvorba přednesového vystoupení ve věkové kategorii 12 – 18 let ................................ 30 3.1

Dramaturgický výběr textu pro přednes................................................................. 31

3.2

Dramaturgický rozbor textu pro přednes ............................................................... 35

3.3

Tvorba přednesového vystoupení .......................................................................... 40

3.4

Komunikace s diváky ............................................................................................. 48

Závěr ...................................................................................................................................... 51 Soupis bibliografických citací................................................................................................ 53 Seznam obrázků ..................................................................................................................... 54

Úvod Říká se, že většina přednášejících přednáší pro své potěšení, nebo pro potěšení rodičů či pedagogů, a že hlavním problémem přednesu je volba a vhodnost předlohy. Proto jsem se rozhodl svou bakalářskou práci zaměřit na přednes a především na dramaturgický výběr předlohy. Díky tomu, že jsem se několik let účastnil městských a krajských kol přednesových přehlídek, tak jsem si během diskuzí ověřil a zjistil, že přednašeči opravdu mají problém už se samotným výběrem textu a následně bojují s jeho rozborem a pochopením. Hlavně se jedná o přednašeče, kteří jsou ve věku dvanácti až osmnácti let. Proto jsem se rozhodl svou bakalářskou práci zaměřit na tuto věkovou kategorii. K tomu, abych mohl vypracovat svou bakalářskou práci, jsem využil formu dotazníkového šetření. Přednašečům jsem položil zásadní otázky, které se týkají přednesu. Výběru textu, rozboru textu, přípravou na přednes a motivací přednašečů k přednášení. Díky těmto otázkám se pokusím zjistit, jakým způsobem si přednašeči volí text, který je určený pro přednes, jestli přednašeči opravdu přednáší pro své potěšení, jestli rozumějí tomu, co přednáší a jestli texty, které přednáší, jsou pro ně aktuální a chtějí jimi něco říct. Bakalářskou práci jsem si rozvrhl tak, že se nejdříve budu zabývat celkově pojmem přednesu, interpretací a jinými pojmy, které s přednesem souvisí, a ty se pokusím definovat. Dále se pak budu zabývat systémem soutěží a přehlídek v přednesu a recitaci v České republice. Chtěl bych zde pro představu vypsat a popsat nejznámější a fungující přednesové přehlídky. Další kapitolu bych rád zaměřil na již zmíněný dotazník. Chtěl bych porovnat výsledky dotazníkového šetření a zjistit tedy, jak jsou na tom dnešní přednašeči s přednesem. Hlavně tedy s výběrem textu a jeho následným analyzováním. Nezbytnou součástí je samozřejmě i podkapitola, která se bude zabývat charakteristikou věkové skupiny přednašečů ve věku dvanácti až osmnácti let. Poslední kapitolu chci zaměřit na tvorbu přednesového vystoupení. Důležitým výstupem této kapitoly bude vytvoření návodu pro přednašeče, jak se mají na své vystoupení připravit od samotného začátku až po přednesové vystoupení. 8

Tedy od výběru textu, přes rozbor textu až po tvorbu samotného přednesového vystoupení. Ve

své

bakalářské

práci

budu

především

vycházet

z proběhlého dotazníkového šetření a z knihy Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory od Emilie Zámečníkové.

9

1 Přednes – tradice a současnost Než se začnu zabývat samotným přednesem, pozastavil bych se na chvíli nad současnou situací přednesu v České republice. Stejně jako v minulosti, tak i v dnešní době se pořádají a organizují přednesové přehlídky a recitační soutěže. Přednáší se na základních školách v hodinách českého jazyka, tedy jen v okamžicích, kdy paní učitelky nebo páni učitelé dají žákům pokyn k tomu, aby se naučili básničku a příští hodinu ji odpřednášeli svým spolužákům. Úroveň přednesu na základních školách bohužel klesá. A to jen z jednoho prostého důvodu. Žáci, kteří se musí „z donucení“ naučit literární text (který většinou není určen pro jejich věkovou kategorii a nemohou mu tedy správně porozumět), aby nedostali pětku, ve své podstatě vůbec neví, co je to přednes, proč se přednáší a o čem jsou básně, které musí přednášet. Žáci nemají žádnou šanci poznat přednes z jiného úhlu, než je jen odříkání textu před tabulí, a proto se ani trochu nesnaží pochopit kouzlo přednesu. Na přednes se v dnešní době 21. století zapomíná. Ve školách na přednes pedagogové nemají příslušné časové dotace, a proto žáci jen rychle odpřednáší text a odkráčí si sednout zpět do lavic. Kvůli tomu, že pedagogové s žáky nerozebírají texty a nebaví se o nich, přednašeči jim nerozumí, a tudíž je to nebaví, a proto nejeví o přednes zájem a nenajdou si k němu možnou cestu. Možná kdyby pochopili texty a přednášeli takové texty, které jim jsou věkem a tématem blízké, účastnilo by se přednesových přehlídek více přednašečů. Současná situace nevypadá pro přednes moc nadějně. I když se na recitačních přehlídkách organizátoři snaží přednes přednašečům i pedagogům přiblížit co nejvíce a nejlépe, snaží se, aby vnímali více text a jeho porozumění. Tak i přes tuhle jejich veškerou snahu jsou přednašeči ve školním věku ovlivněni přednesem svých pedagogů, jejich názorů a přístupů k přednesu natolik, že se najde jen pár jedinců, kteří přednášejí z radosti, kteří si vybírají pro přednes texty sami a ví o čem přednášejí a proč přednášejí. A právě díky nim a jejich přístupu k přednesu se snad přednes zachová.

10

1.1 Přednes nebo recitace? V této podkapitole se pokusím charakterizovat pojem přednes, umělecký přednes a pojem recitace, přednašeč, a to hlavně z důvodu správného používání pojmů. Nejdříve se pokusím charakterizovat přednes. Přednes je možné definovat jako tvůrčí označení pro hlasovou realizaci jakýchkoli literárních textů, u kterých není sám mluvčí autorem. Přednes zahrnuje práci jak s textem uměleckým, tak neuměleckým. Rozhodujícím pro přednes je cíl působení na posluchače. Tak jak praví Emílie Zámečníková ve své knize Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory: ,,Přednes je především sdělováním a sdělením. Recitátor sděluje prostřednictvím slov autora svá osobní stanoviska nejen k recitovanému textu a k jeho tématu, ale i ke světu kolem sebe.

O tom všem

vypovídá posluchačům a divákům. A to tak, aby jeho sdělení vnímali, aby je zaujalo, vzrušilo, inspirovalo… Aby „neprošlo“ kolem nich bez povšimnutí.‘‘1 V přednesu jde tedy hlavně o komunikaci mezi divákem, posluchačem a přednašečem, recitátorem. Rozhodující je tedy cíl působení na posluchače. Umělecký přednes se dá definovat jako hlasová realizace předlohy s uměleckým záměrem a cílem. Stejně jako v přednesu, tak i v uměleckém přednesu se zprostředkovává sdělení mezi dílem, přednašečem a posluchačem, divákem. V uměleckém přednesu se bere také širší záběr na textovou předlohu, například přednašeč řeší otázku vztahu mezi dobou vzniku díla a dobou, v níž žije posluchač, divák. Nejspíš je v tuto chvíli na místě, abych se pokusil vysvětlit pojem přednašeče, recitátora. Přednašeč je tedy člověk, který se snaží předat divákovi myšlenku literárního textu, který si zvolí, kterému rozumí a který mu je blízký. Přednašeč by vždy měl interpretovat autora a obohacovat jeho sdělení o svou vlastní výpověď. Měl by se snažit zachytit básníkovu myšlenku a pokusit se ji proměnit v další uměleckou hodnotu. Přednašeč by měl vždy vycházet z porozumění přednášeného textu a částečně by se měl ztotožnit s autorem, jeho myšlenkou a zároveň by mělo být jeho snahou přijmout vybraný text za vlastní tak, aby se stal prostředkem dialogu s publikem. Přednašeč také musí ovládat některé dovednosti a také musí postupně získat znalosti a rozvinout je. Přednašeč by tedy měl mít cit pro slovní a výrazové

1

ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068236-4. s. 10

11

bohatství jazyka, kladný vztah k literatuře, musí ovládat pohotovou orientaci v předloze, porozumění textu, měl by bezpečně a vědomě ovládat svůj mluvní a hlasový aparát a také by měl být schopný vyvolat ve svých představách a fantaziích obrazy, které vychází z předlohy a měl by si je spojovat s vlastními životními zkušenostmi. Role přednašeče podle již zmiňovaných dovedností není vůbec jednoduchá. Z těchto zmiňovaných dovedností je pro mě nejdůležitější porozumění textu, toho přednašeč dosáhne díky řádnému a důkladnému rozebrání, porozumění svého textu, a také tím, že se bude pokoušet rozebírat i jiné texty. Dále je pro mě stejně důležité i správné ovládání mluvního a hlasového aparátu, který můžeme zdokonalovat správnými cvičeními na hlas, dech, bránici a výslovnost. Při charakterizaci pojmu recitace jsem v odborné literatuře našel ideální definici pro recitaci, dovolím si tedy citovat z knihy Slovníček uměleckého přednesu: „Recitace je termín, který se někdy užívá ve stejném významu jako umělecký přednes, ale v užším významu jako podřazený termín pro určitý způsob přednesu, který odpovídá určitému způsobu pohledu na skutečnost, totiž soustřeďuje se v emocionálním podtextu především na citové zaujetí vztahu ke sdělení, jako by bylo odrazem vlastního pocitu, zážitku, reflexe. Proto tomuto přednesu odpovídá nejčastěji volba lyrické textové předlohy bez ohledu na to, zda jde o verše nebo o prózu nebo bez ohledu na to, zda je text psán v prvé či ve třetí osobě. Protože je recitace způsobem vidění světa, a proto i způsobem projevu, nerozhoduje o jeho podobě jen textová předloha, recitátor má možnost záměrně volit recitační přístup i k epické předloze.“2 V této bakalářské práci tedy budu nadále používat termín přednes, dle definice Emílie Zámečnikové „Přednes je tvůrčí hlasová realizace literárního textu, přičemž recitátor či vypravěč není jeho autorem. Recitátor přednáší text zpravidla zpaměti (na rozdíl od předčítání). Literární předlohy, které si přednašeč volí, mohou vesměs žít vlastním životem bez ohledu na možnost hlasové realizace.“3 Dále budu používat termín přednašeč a recitátor.

2

MUSILOVÁ, Daniela. Slovníček uměleckého přednesu. Benešov: Krajské kulturní středisko Středočeského KNV a Okresní kulturní středisko Benešov u Prahy, 1976. s. 33 3 ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068236-4. s. 10

12

1.2 Interpretace textu nebo osobní výpověď? K tomu, abych mohl odpovědět na otázku, jestli jde v přednesu o interpretaci textu nebo o osobní výpověď, je zapotřebí, abych se nejdříve pokusil definovat pojem interpretace a interpretace textu. V souvislosti s přednášením, s recitací se používá pojem interpretace – proces převyprávění literárního textu, tlumočení a pojem interpret – osoba, která převypráví literární text. Pojem interpretace se také používá v souvislosti studií o literárních textech, při jejich analýze ohledně pochopení smyslů textů. Proces interpretace se také vyskytuje i při ztvárnění postavy v dramatu, ve filmu. Dá se tedy říct, že interpretace se týká všeho toho, co je spojené s tlumočením (mluvním překladem, tedy řečením jakéhokoliv textu komukoliv jinému), vyjádřením stejné myšlenky nebo citu jinými prostředky (příkladem může být zabarvení hlasu, nastavení atmosféry básně, aj.), než které jsou použity v originálním textu. Při přednesu dává interpret předloze jinou podobu, přednáší básníkovu výpověď jinými prostředky, než které použil básník. Dle knihy Hovory s recitátorem od Jozefa Mistríka se dá říct, že „recitátor je tedy interpretem a recitace je v podstatě interpretací textu.“4 Mistrík také tvrdí, že přednašeč vstupuje do role interpreta už při výběru textu a že interpretem je dvakrát. Poprvé v průběhu analýzy textu a po druhé při samotném jevištním výstupu. Můžeme tedy mluvit o dvou interpretacích. První interpretace má charakter analýzy, tedy literární interpretace. Jde tedy o analýzu zvoleného textu. Přednašeč se zde v této analýze opírá o své vědomosti a o schopnosti najít v textu jeho vlastnosti. „Konkrétně začíná výběrem, hledáním autora-partnera, který by měl takové vlastnosti, aby byl schopný pochopit náladu interpreta. A na výběr autora navazuje výběr básně-přítelkyně, která by měla rovněž takové vlastnosti, aby byla schopná vyjádřit náladu interpreta.“5 Velmi obtížnou součástí je mimojazyčná interpretace, při které přednašeč musí pozorně pročítat svůj zvolený text a pokusit se uvažovat nad hodnotou textu, funkcí a posláním a zároveň v tuto chvíli si musí přednašeč představit jevištní interpretaci textu. „Při

4 5

MISTRÍK, Jozef. Hovory s recitátorem. Praha: Lyra Pragensis. 1976. s. 44 MISTRÍK, Jozef. Hovory s recitátorem. Praha: Lyra Pragensis. 1976. s. 45

13

mimojazykové interpretaci, tedy v době přípravy textu pro přednes, interpret uvažuje o tom, jak bude jednotlivé strofy, verše anebo slova recitovat.“6 Druhá interpretace má charakter uměleckého ztvárnění textu – jevištní interpretace. Vychází z uměleckých schopností a dispozic přednašeče. Jevištní interpretace se také odvíjí od přípravy přednašeče a jeho pochopení textu. Také se odvíjí od momentální nálady přednašeče a momentální situace v hledišti. Přednašeč, tedy interpret, by se měl soustředit na báseň jako na celek. „Interpret na jevišti si nesmí uvědomovat, co s očima, co s rukama a nohama, nesmí si představovat podobu textu a nesmí vidět publikum; musí však cítit a to hluboce, atmosféru textu a atmosféru prostředí, jehož součástí je i on sám.“7 Jevištní interpretace je výpověď, která by měla pohltit fyzickou podobu a podobu scény samotného interpreta. Základem interpretace je tedy přednašečův výklad textové předlohy a jeho postoj ke skutečnosti prostřednictvím textu. Dá se tedy říct, že interpretace je v podstatě recitace a interpret je přednašeč. V přednesu je recitátorova interpretace, tedy recitace sdělením dvou výpovědí. A to výpovědi recitátorovy a zároveň výpovědi básníkovy. Můžu tedy říct, že interpretace textu a osobní výpověď přednašeče spolu úzce souvisí a propojení interpretace s osobní výpovědí je pro přednes velmi důležité. Přednašeč by si proto měl záměrně sám vybírat text, se kterým se jakýmkoli způsobem ztotožňuje, protože jen díky tomu dokáže do přednesu dostat svou osobní výpověď. Přednašeč se může s textem ztotožnit skrz téma, motiv, okolnosti, které jsou shodné s autorem, či čímkoliv jiným. A díky tomu, že si sám zvolí text, který chce předat dál a ztotožní se s ním, půjde o interpretaci textu s osobní výpovědí přednašeče.

1.3 Systém soutěží a přehlídek v přednesu a recitaci v ČR V této podkapitole se budu zabývat soutěžními i nesoutěžními přehlídkami v přednesu a recitaci v České republice a pokusím se tyto přehlídky stručně charakterizovat, aby bylo vidět kolik prostoru pro přednes u nás mají přednašeči. Mezi nejznámější soutěžní přehlídky v přednesu a recitaci patří Dětská scéna

6 7

MISTRÍK, Jozef. Hovory s recitátorem. Praha: Lyra Pragensis. 1976. s. 45 MISTRÍK, Jozef. Hovory s recitátorem. Praha: Lyra Pragensis. 1976. s. 46

14

a Wolkrův Prostějov. Dále se v této podkapitole pokusím stručně charakterizovat i méně známe přehlídky, a to Poděbradské dny poezie, Pedagogickou poemu, Mezinárodní festival poezie Valašské Meziříčí a Šavrdův pohár. Dětská scéna – je celostátní přehlídka a dílna dětských recitátorů, je nejvýznamnější přehlídkou v České republice v oblasti dramatické výchovy, do níž spadá celostátní přehlídka a dílna dětských recitátorů a přehlídka dětského divadla. Přehlídka vznikla v roce 1994 a konala se po dobu jedenácti let v Trutnově a později ve Svitavách. Je to tedy: „Celostátní přehlídka dětských recitátorů je přehlídka a dílna nejzajímavějších a nejinspirativnějších vystoupení dětských sólových recitátorů z celé ČR. Recitátoři postupují z krajských postupových přehlídek, jimž předcházejí oblastní (okresní), popř. obvodní a školní kola.“8 Přehlídka v sobě zahrnuje rozborové semináře jednotlivých vystoupení, vystoupení dětských recitátorů, hlasové rozcvičky a vzdělávací semináře pro dospělé účastníky. „Přehlídka má přímou vazbu na výuku českého jazyka a literatury na základních školách a víceletých gymnáziích. Prostřednictvím tvořivé práce na interpretaci básní či prózy a přípravy veřejného vystoupení rozvíjí v dětech schopnost hlubšího porozumění textu a vyspělého ovládání mateřského jazyka, přispívá ke kultivaci mluveného slova a rozvoji mluvních a komunikačních dovedností. Zároveň děti motivuje k aktivnímu poznávání české i světové literatury a získávání vztahu k ní.“9 Přehlídka Dětská scéna probíhá ve velmi příjemné a přátelské atmosféře, která napomáhá vytvořit účastníkům co nejpříznivější podmínky pro přednes, a také se snaží potlačit soutěživost a rivalitu mezi přednašeči. Přehlídky se mohou účastnit přednašeči ze základních škol, základních uměleckých škol, nižších stupňů gymnázií, domů dětí a mládeže a dalších jiných institucí, kteří prošli školním kolem, které probíhá na základních školách, oblastním a krajským kolem, které zabezpečují různé kulturní nebo školské instituce. Pořadateli Dětské scény jsou NIPOSARTAMA, což je odborný útvar Národního informačního a poradenského střediska 8

HERZOGOVÁ, E. Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem. [Children's poetry shows a meeting with literature and children's recitation of.] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2011. 127 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Eva Brhelová, Ph. D. s. 10 9 HERZOGOVÁ, E. Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem. [Children's poetry shows a meeting with literature and children's recitation of.] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2011. 127 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Eva Brhelová, Ph. D. s. 10

15

zaměřený na neprofesionální umělecké aktivity dospělých a aktivity dětí a mládeže, dále Střediska kulturních služeb Svitavy ve spolu-práci s katedrou výchovné dramatiky DAMU. Posledním pořadatelem je Sdružení pro tvořivou dramatiku, tedy občanské sdružení s celostátní působností, které se snaží sdružovat zájemce o dramatickou výchovu, organizuje a pořádá vzdělávání v oboru dramatické výchovy, přehlídky a dílny dětského a mladého divadla a přednesu. Wolkrův Prostějov, je celostátní přehlídka uměleckého přednesu a divadla poezie, která se koná každoročně už od roku 1957. „Wolkrův Prostějov je přehlídka nejinspirativnějších vystoupení sólových recitátorů, recitačních souborů a divadel poezie v České republice. Je příležitostí k setkání interpretů literárních textů, ke konfrontaci tvůrčích výsledků a postupů, ke vzájemné inspiraci, výměně názorů a zkušeností a ke vzdělávání účastníků. Posláním přehlídky je také podpořit zájem pedagogů, studentů a širší veřejnosti o literaturu a její tvůrčí interpretaci, iniciovat a obohacovat další dění a aktivity v oblasti uměleckého přednesu a divadla poezie v jednotlivých regionech ČR a připravovat celoroční možnosti vzdělávání interpretů, jejich pedagogů, vedoucích a režisérů.“10 Wolkrův Prostějov pořádá NIPOSARTAMA ve spolupráci se statutárním městem Prostějov, oddělením DUHA, tedy Kulturním klubem u hradeb a Městským divadlem v Prostějově. Přehlídky se mohou účastnit divadelní soubory a přednašeči z České republiky, kteří mají ukončenou devátou třídu ZŠ nebo odpovídající třídy víceletých gymnázií. Recitátoři i divadelní soubory jsou na Wolkrův Prostějov doporučováni z krajských postupových přehlídek. Wolkrův Prostějov má dvě části. První část nese název Celostátní přehlídka sólových recitátorů a druhá část Celostátní přehlídka divadel poezie a souborů uměleckého přednesu. Poděbradské dny poezie je tradiční festival přednesu poezie a prózy, který vznikl v roce 1962. Poděbradské dny poezie jsou určeny pro české a slovenské mladé profesionální interprety, studenty konzervatoří, posluchače hereckých škol a laureáty amatérských soutěží ve věku do třiceti let. Poděbradské dny poezie organizuje sdružení SLOVO a HLAS spolu s městem Poděbrady a Městským kulturním centrem Poděbrady ve spolupráci se Združením divadelníkov na Slovensku, Literárnym fondom v Bratislave a Národným osvetovým centrom 10

Wolkrův Prostějov. Klub duha [online]. 2014 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.klubduha.cz/wp/

16

Bratislava. Poděbradské dny jsou rozděleny do dvou kategorií. Tou první je kategorie, která je určená pro studenty hereckých škol, konzervatoří a pozvaných amatérů ve věku od šestnácti do devatenácti let. Druhá kategorie je určena pro mladé profesionální interprety a posluchače hereckých škol a konzervatoří a opět pro pozvané amatéry ve věku od dvaceti do třiceti let. Na Poděbradských dnech poezie se získávají ceny Karla Högera, ceny Vladimíra Justla, cena publika, cena Českého rozhlasu a cena Nadačního fondu Františka Langra. Pedagogická poema je národní přehlídka uměleckého přednesu prózy a poezie, čtení a improvizace s příběhem. Přehlídka se koná již od roku 1967 v hostitelských pedagogických školách a jejím posláním je rozvoj pedagogicky zaměřených žáků, setkání pedagogů, kteří připravovali žáky na přehlídku a jejich další vzdělání v oboru, rozvoj nadaných žáků v umělecké oblasti zaměřených na přednes, čtení či improvizaci a motivací pro další umělecké a pedagogické aktivity. Přehlídky se mohou účastnit žáci základních škol, středních škol a senioři. Pedagogická poema má tři disciplíny, a to přednes, v němž je smyslem osobitá interpretace uměleckého textu s využitím forem prožitkové pedagogiky, improvizaci s příběhem, kde má žák při improvizaci prokázat svou tvořivou schopnost, své rychlé reagování na podnět tak, aby improvizace zaujala cílovou skupinu. Poslední disciplínou je čtení, v němž jde o to, aby žák ukázal, jak se umí zorientovat v neznámém textu a jak umí text výrazově přečíst. Pedagogická poema se konala například v Prachaticích, Odrách, Nové Pace, Přerově a jiných městech, kde jsou pedagogické školy. Vyhlašovatelem Pedagogické poemy je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Pedagogická poema se skládá ze tří částí. Tou první je třídní kolo, poté školní kolo a poslední třetí částí je samotná Národní přehlídka, kterou pořádá jedna ze středních pedagogických škol, středních odborných škol pedagogických a pedagogických lyceí. Mezinárodní festival poezie Valašské Meziříčí je každoroční soutěžní přehlídka recitátorů, na které se sejdou nejlepší amatérští recitátoři z České a Slovenské republiky. Většinou se koná tři dny. Přehlídka má v sobě ukrytou hlubokou historii a má za sebou 49 ročníků přednesu. První ročník Mezinárodního festivalu poezie Valašské Meziříčí se konal v roce 1965. Organizátorem festivalu je Kulturní zařízení města Valašské Meziříčí a Občanské sdružení Valašské Athény.

17

Šavrdův pohár je recitační soutěž v přednesu poezie a prózy pro studenty středních škol. Organizátorem je Kulturní centrum Poruba a celou soutěž zaštiťuje statutární město Ostrava. Název Šavrdův pohár je odvozen od ostravského básníka, spisovatele Jaromíra Šavrdy. Letos v roce 2014 se bude konat dvacátý ročník recitační soutěže. Zde jsem se pokusil alespoň stručně charakterizovat těchto pár přehlídek, které souvisí s přednesem. Jak jde vidět, tak je u nás v republice stále o přednes docela zájem, soudím podle počtu nalezených přednesových přehlídek. Jenom samotných krajských kol v přednesu je u nás čtrnáct. Při mapování přednesových přehlídek jsem narazil na spoustu dalších, méně známých přednesových přehlídek, díky kterým se mi potvrdilo, že přednesu se dnes stále věnuje spousta lidí a že přednašeči mají možnost jít si vyzkoušet své dovednosti na spoustu míst. Díky tomu, že se v České Republice organizuje tolik přehlídek, které se snaží každým rokem posouvat úroveň přednesu výš a výš, tak se dá doufat, že se přednes zachová, že se dočkáme lepší úrovně přednesu a že si přednašeči v budoucnu budou vybírat texty sami a budou se pokoušet tyto texty analyzovat.

18

2 Přednes ve věkové kategorii 12 – 18 let V této kapitole se budu zabývat aktuální situací v přednesu. Budu se zabývat přednašeči ve věku mezi dvanácti až osmnácti lety. Tuto věkovou kategorii jsem si vybral záměrně, a to hlavně díky tomu, že jsem měl možnost se šest let podílet na přednesových přehlídkách v Brně. V městských a krajských kolech a na dětské scéně jsem během těchto šesti let, a to hlavně v poslední době, zjistil, že přednašeči v této věkové kategorii si vybírají zvláštní texty s tím, že většina přednesových vystoupení s sebou nenese žádné sdělení a přednes se tak stává jakýmsi pouhým odříkáváním textu. Usuzuji tak i z proběhlých diskuzí, kterých jsem se účastnil buď jako vedoucí diskuze nebo jako posluchač. Z proběhlých diskuzí jsem zjistil, že většina přednašečů v této věkové kategorii se svým textem moc nezabývá a neřeší jej. V některých případech přednašeči vůbec nevěděli, že by jejich text měl předat nějakou myšlenku. Primárně jim šlo o to, aby mohli soutěžit a vyhrát. Proto jsem se rozhodl svou bakalářskou práci zaměřit na výběr textu pro tuto věkovou kategorii. Přijde mi škoda, že se z přednesu pomalu stává soutěž, kde jde jen o výhru a jakési setkání přednašečů. Hlavní smysl předání myšlenky textu upadá a díky tomuto objevu začínám pevně věřit, že přednes přestává mít funkci sdělovací a ztrácí svůj smysl. Nejdříve se v této kapitole pokusím charakterizovat věkovou skupinu dvanáct až osmnáct let a poté vyhodnotím dotazníky, které vznikly díky této bakalářské práci. Pro přednašeče jsem vytvořil krátký anonymní dotazník, který tvořilo sedm krátkých uzavřených a otevřených otázek, díky kterým se přednašeči mohli rozepsat o svém přednesu a výběru svého textu. V dotaznících jsem přednašečům položil tyto otázky:

1. Pohlaví 2. Věk 3. Jak dlouho se věnuje přednesu? 4. Jak probíhal Váš výběr textu, který je určený pro přednes? 5. Jaký byl Váš poslední zvolený text pro přednes? 19

6. Jak jste pracoval(a) na přípravě vybraného textu? 7. Jaké jsou Vaše motivace pro přednes? Na tyto otázky přednašeči odpovídali a já se z nich v této práci pokusím vyvodit možné závěry a příčiny, které ovlivňují dnešní přednes v této věkové kategorii. Vyplnění dotazníků probíhalo tak, že jsem během přednesových přehlídek přednašečům rozdal vytisknuté dotazníky a požádal je o vyplnění a navrácení. Ve většině případů byly odpovědi přednašečů stručné a výstižné. Nevím, čím to bylo, ale moc se přednašečům nechtělo rozepisovat na dané otázky a někteří přednašeči ani nevyplnili celý dotazník a skončili například už u čtvrté otázky. Celkově i během diskuzí, kterých jsem se účastnil, se přednašeči v tomto věku moc nevyjadřovali a nezapojovali se. Celkově se mi podařilo sesbírat čtyřicet dotazníků a z toho jich bylo kompletně vyplněných třicet. Do dotazníkového šetření jsem se rozhodl zapojit jenom ty dotazníky, které byly vyplněny kompletně. Celkově jsem tedy vycházel z počtu třiceti dotazníků. Z třiceti dotazníků bylo vyplněných dvacet dotazníků od žen a zbylých deset dotazníků vyplnili muži. Přednašeči se dle dotazníkového šetření věnují přednesu v průměru tři roky a věkový průměr přednašečů je šestnáct let. Z těchto sesbíraných dotazníků se tedy pokusím vyvodit možné důvody, které způsobují klesající úroveň přednesu. Ale nejdříve, jak jsem již dříve psal, se budu zabývat věkovou kategorií dvanáct až osmnáct let.

2.1 Charakteristika věkové skupiny V této podkapitole budu charakterizovat věkovou skupinu v rozmezí od dvanácti do osmnácti let. Nejdříve se jedná o období pubescence a navazující období adolescence. Nejdříve tedy k období pubescence. Někdy se také používá období puberty. Pubescence je období mezi jedenáctým až patnáctým věkem a v této vývojové fázi lidského jedince dochází ke změnám tělesným i psychickým. Většinou se tedy puberta vymezuje jako období mezi jedenáctým až patnáctým rokem, ale jak všichni víme, každý z nás je individuální jedinec, a proto se puberta projevuje u každého jedince v jiném čase. Je obecně známo, že u děvčat puberta začíná dříve. 20

Jedinec v pubertě velmi značně roste. Mezi desátým a třináctým rokem dochází v tomto období u jedinců k výměně mléčných zubů lícních a špičáků za zuby trvalé, někdy nazývané jako dospělácké. Také se ještě prořezávají druhé stoličky. Celkově přeměna zubů je v tomto věku důležitá a může do značné míry ovlivnit přednes. Přece jenom se přednáší daleko hůře s vypadanými zuby nebo s rovnátky. Velmi často se stává, že na přednesových přehlídkách jsou přednašeči, kteří mají rovnátka a jejich artikulace je ve většině případů velmi špatná. Ale na druhou stranu se najdou i takoví přednašeči, kteří s rovnátky bojují, a během přednesu vůbec nejde na řeči poznat, že nějaké omezení způsobené rovnátky mají. Je tedy důležité, aby se přednašeči s rovnátky snažili pracovat na své mluvě, protože si to možná ani neuvědomují, ale kvůli rovnátkům během přednesu přednašeč šišlá a lze mu jen obtížně rozumět. Dalším problémem v tomhle věku je změna hlasu. Změnu hlasu pociťují nejvíce kluci, kteří prodělávají takzvanou mutaci, která způsobuje přeskakování dětského hlasu (prohlubuje se jim hlas) do hlasu dospělého člověka. V tomto věku se jedinci snaží být za každou cenu originální, a proto se snaží vytvořit subkulturu, která je jim blízká a jakýmsi způsobem je pro ně charakteristická. Snaží se odlišovat v oblečení a vyjadřování. Jde jim o to, aby jejich celková úprava zevnějšku byla dokonalá, a tím se pochopitelně zvyšuje zájem o sebe samého. V tomto věku je pro jedince charakteristické, že se srovnává s ostatními (především zevnějškem).

Jedinec objevuje své nitro a začíná si uvědomovat své touhy,

schopnosti a přání. V pubertálním období je také typická emoční labilita. V tomto věku jedinci reaguji přecitlivěle na podněty, které působí zvnějšku. Velmi často mívají bouřlivé citlivé projevy. Proto se v tomto období velmi často střídají nálady, postoje, jednání a nedá se předvídat jejich reakce. Někteří citlivější jedinci mají tendenci k pochybnostem, které se týkají jejich vlastních hodnot. Většinou mají dojem, že je okolí pozoruje, posuzuje a to často vede k značnému snížení sebevědomí. I v přednesu bychom si měli při hodnocení, reflexích či radách do budoucna dávat pozor na to, co říkáme a jakým způsobem to přednašečům v tomto věku říkáme, protože by se mohlo velmi jednoduše stát, že by přednašeč nemusel hodnocení či reflexi přednesu ustát a my bychom mu mohli snížit sebevědomí a odradit ho od dalšího přednášení. V tomto věku je pro jedince velmi aktuální zamilovanost a sexualita. Jedinec touží po blízkosti dotyčného člověka. Touží po pohlazení a po kontaktu s ním. Miluje spíše očima než fyzickým kontaktem. Dále se u jedince mění kvalita jeho myšlenkových operací. Avšak stále 21

jedinec nedokáže uvažovat o věci, kterou si nedokáže představit. Jak uvádí Piaget, že se v pubescenci vyvíjí systém formálních operací – jedinec dokáže myslet o myšlení, tudíž je schopen tvořit své domněnky, dokáže hodnotit různé alternativy řešení daných problémů a dokáže pracovat s abstraktními pojmy. Pubescenti si také velmi často kladou otázky o vesmíru, o lidském životě, o smrti, pochybují o většině světových názorů a o Bohu. Dále se pubescent čím dál víc osamostatňuje, odpoutává se od rodičů a navazuje více vztahů se svými vrstevníky. Díky procesu osamostatnění nastává také období kritiky, kdy je jedinec velmi často v opozici s rodiči nebo pedagogy. Také je zde velmi důležitá volba povolání, kdy by si měl jedinec sám zvolit a rozhodnout pro to, co bude chtít v budoucnosti dělat. Tohle rozhodnutí můžeme brát jako test osamostatnění se. Adolescence je období mladé dospělosti, tedy jedinců ve věku patnácti až dvaadvaceti let. Stejně jako v předešlém období, tak i v tomto období je hranice let individuální. Základní charakteristikou pro tohle období je pohlavní dospělost a formování vlastní identity. Typickou činností v tomhle věku je vzdělání, práce, obhajoba vlastního názoru či pravdy. Adolescent zde absolvuje přechod ze základní školy na střední, nebo učiliště či do zaměstnání. Po pubertě následuje formování své vlastní identity a zařazení do společnosti. Buduje se morálka a pohlavní vyzrálost. Adolescence je okamžik, kdy má mladý člověk dokázat svou odvahu a odolnost. Z emoční nevyváženosti se zde stává emoční vyzrálost. Jedinec zde jeví zájem o druhé pohlaví a hledá si stálého partnera. Co se týče myšlení, tak u dospívajícího jedince se radikálně mění celý způsob myšlení. Při řešení jakéhokoliv problému se jedinec nespokojí s pouhým jediným řešením, ale uvažuje a přemýšlí o dalších možných alternativních řešeních, které si pokud možno vyzkouší a sám podle svého uvážení vyhodnotí. Rozumové schopnosti dosahují takového stupně jako u typického dospělého člověka. Mladý dospívající člověk už nechce být závislý na myšlení jiných dospělých, a proto své názory a myšlenky prosazuje čím dál víc. Řeč také pokračuje dalším vývojem. V téhle fázi dospívajícímu adolescentovi roste slovní zásoba a zlepšuje se paměť na učení rozsáhlejších textů. Celkově se zlepšuje výrazová schopnost jedince. Rozvíjí se motorické a myšlenkové schopnosti, které napomáhají jedinci k novým a hlubším zájmům, například o četbu, hudbu, divadlo nebo o dramatickou, hudební či literární tvorbu. Jako hlavní vývojový úkol je zde stanovené uvolnění ze závislosti od rodičů a navazování nových vztahů 22

s vrstevníky a možnými budoucími partnery. Velkým tématem, které řeší adolescenti, je rozpor mezi hodnotami mladé a starší generace. A to hlavně z důvodu, že starší generace má tendenci si zakládat a lpět na dřívějších hodnotách než nová generace, která chce sbírat vlastní zkušenosti, a proto odmítá přijímat hodnoty starší generace. Proto tedy mezi mladou a starší generací vznikají konflikty, které jsou často vyřešeny vzájemnou tolerancí a porozuměním. Díky charakteristice této věkové skupiny si můžeme všimnout, jaké problémy mohou mít přednašeči během svého přednesového vystoupení. Tyto problémy mohou být způsobeny jejich tělesným vývojem. Ať už je to růst a vypadávání zubů nebo mužská mutace, tak se s tím musí počítat a pracovat tak, aby přednašeč nebyl zesměšněn a neměl pocit trapnosti či nedokonalosti. Ve většině případů se vyplatí, když přednašeč ze svých nedostatků udělá přednosti a zapojí je do svého přednesu. Také jsme si mohli všimnout, která témata a jaké události jsou pro tuto věkovou skupinou aktuální. Hlavně se tedy jedná o témata, která jsou spojena se seznamováním se s jiným pohlavím, prvními láskami, zájmem o vzhled a působením na okolí, sexualitou, osamostatněním se, volbou povolání, svou vlastní budoucností, identitou, vzděláváním a spoustou dalších jiných témat. Jak jsem již zmiňoval, neměli bychom zapomínat na to, že každý jedinec má svůj individuální vývoj a od toho se vyvíjí i témata, která mohou být u každého jedince úplně rozdílná.

2.2 Motivace pro přednes (výsledky dotazníkového šetření a řízených rozhovorů s přednašeči) Tuto otázku jsem do dotazníku dal z jednoho prostého důvodu. Myslím si totiž, že motivace pro přednesové vystoupení je velmi důležitá. Od toho se poté odvíjí

přednašečova

práce

na

přednesu

a

samotný

výstup.

Je

rozdíl,

když přednašečova motivace pro přednes je ta, že ho to baví, že chce přednášet, nebo ta,

že

paní

učitelka

přednašeči

slíbila

jedničku

z českého

jazyka

nebo že dostane od rodičů nové kolo, či že je motivací samotná výhra v přednesové přehlídce. Přednašeči, kteří se účastnili dotazníkového šetření, odpovídali na otázku: „Jaké jsou Vaše motivace pro přednášení?“ Odpovědi přednašečů byly překvapující. Mezi přednašeči se samozřejmě našli takoví, kteří mají motivaci čistě výherní, tedy jim jde jen o výhru a celkově se jich v posbíraných dotaznících našlo osm, 23

kteří přednášejí, protože chtějí vyhrát. Šest přednašečů odpovědělo, že jejich motivací pro přednes je radost a potěšení z přednášení a z toho, že se díky přednesu mohou potkávat s ostatními přednašeči na přednesových přehlídkách. Jednodušeji řečeno přednáší proto, že je to baví a baví je se bavit s lidmi o přednesu a přednesových přehlídkách. Největším překvapením pro mě bylo sedm přednašečů, jejichž motivace pro přednes jsou nulové, tedy nejsou vůbec žádné a přednášejí jen proto, že jejich paní učitelka se chce účastnit přednesových přehlídek. Většinou jsou to přednašeči, kteří vynikají v českém jazyce a literatuře a paní učitelka je přihlásí na recitační přehlídku s tím, že mohou vyhrát a ve své podstatě jde jen o jakousi reprezentaci školy a potěšení paní učitelky. Příkladem uvádím odpověď jedné přednašečky: „Jsem tady v rámci školy. Paní učitelka řekla, že bude přednesová přehlídka a že bych měla jet já nebo Klárka, protože jsme šikovné a mohly bychom vyhrát.“ Další čtyři přednašeči v dotazníku odpověděli, že přednášejí proto, aby jakýmsi způsobem na sebe upozornili a ukázali, že umí přednášet a že mají krásný hlas. Zbylých pět přednašečů odpovědělo, že jejich motivací pro přednes je sdělení textu, předání myšlenky dál či interpretace textu. Příkladem uvádím odpověď, která potěší všechny, kteří mají přednes rádi. „Motivací je asi více, ale jednou z nich je ta, že chci interpretovat texty, na které se zapomíná a chtěl bych předat myšlenku starších a zapomenutých textů dnešním lidem. Prostě aby pochopili to, co se jim tady snažím říct.“ Celkově na základě třiceti dotazníků je největší motivací výhra a motivace paní učitelky, která chce, aby přednašeč přednášel. Pro lepší představu přikládám výsečový graf dotazníkového šetření.

24

Obrázek 1 Motivace pro přednes (grafické zobrazení dotazníkového šetření) 11

2.3 Výběr textů pro přednes (výsledky dotazníkového šetření) Pro moji bakalářskou práci je tato otázka jednou z nejdůležitějších, protože jestli se chci zabývat prací, která řeší výběr a vhodnost předlohy pro přednes, tak je důležité, abych věděl, jak jsou na tom přednašeči s výběrem svého textu, který budou přednášet před diváky. Jak jsem již zmiňoval, když jsem se účastnil diskuzí na přednesových přehlídkách, zjistil jsem, že většina přednašečů si text sama nevybírá a že většině přednašečů je text přidělen nebo doporučen. V dotazníkovém šetření se mi opět potvrdilo, že přednašeči si texty nevybírají. Z celkových třiceti dotazníků odpovědělo devatenáct přednašečů, že jim text doporučí nebo přidělí paní učitelka či pan učitel, který učí český jazyk a literaturu, nebo že jim je text doporučen starším sourozencem, maminkou, tatínkem nebo kamarádem. Do těchto devatenácti přednašečů řadím i odpovědi, kdy přednašeč dostal na výběr z různých textů. Jako příklad zde uvedu odpověď jedné přednašečky. „Dostala jsem od mé učitelky na výběr ze tří textů a z těch jsem si pak vybrala jeden.“ Celkově těchto devatenáct přednašečů tedy dostává texty přidělené nebo dostává určitý počet textů na výběr a z těch textů pak přednáší. „Paní učitelka přinesla básničku a řekla, že s touto bych mohla postoupit a vyhrát.“ Šest přednašečů v dotazníkovém šetření uvedlo, že si vybírá takzvaný osvědčený text. Text, který je osvědčený, ovšem jenom se mu tak říká a v žádném případě nezaručuje osvědčenost v tom smyslu, 11

Zdroj: vlastní zpracování

25

že je zaručené a jisté, že díky tomuto textu přednašeči nadchnou porotu a postoupí do dalšího kola. Většinou se jedná o texty, které jsou známé a mají dle pedagogů českého jazyka a literatury velkou uměleckou hodnotu. Například jsou to texty od Jaroslava Seiferta a jeho verše o Mamince nebo od Karla Jaromíra Erbena baladické básně Polednice, Vodník nebo Matka. Tihle přednašeči si osvědčený text volí jenom proto, aby postoupili dál a vůbec je nezajímá, jestli je tento text pro ně aktuální a jestli tímto textem chtějí něco říct. „Vždycky si vybírám takové básničky, o kterých vím, že s nimi dokážu zaujmout porotu a dokážu díky nim vyhrát. Je pravda, že už jsou ty texty staré, ale pořád se líbí a to je pro mě hlavní.“ Zbylých pět přednašečů uvedlo v dotazníku, že si text vybrali sami podle svého vlastního uvážení. Buďto podle svých aktuálních problémů nebo otázek, které řeší, nebo podle tématu které je zajímá a chtějí ho předat dál. Tito přednašeči, kteří uvedli, že si text vybírají sami, také v dotazníku uvedli, že jim jde o to, aby předali nějakou myšlenku či sdělení divákovi. Jako příklad zde uvedu dvě odpovědi přednašečů: „Vypůjčila jsem si vždycky v knihovně spoustu knížek a hledala text, který mě osloví. Zpočátku jsem hledala text zajímavý, s přímou řečí, ale postupem času jsem přišla na to, že přednes je o sdělení a hledala texty, s nimiž jsem se ztotožnila.“ Další přednašečka uvedla: „Sama jsem si vybrala téma, které mne zajímalo, buď podle autora, nebo podle žánru. Když jsem si určila toto, tak jsem pak už jen hledala v knihách.“ Celkově tedy z třiceti dotazníku si vybírá text dle vlastního uvážení pouhých pět přednašečů. Stejně jako u předešlé podkapitoly, tak i zde přikládám výsečový graf dotazníkového šetření.

26

Výběr textu pro přednes

17% 1. Přednašeči je text vybrán někým jiným 2. Přednašeč si volí tzv. osvědčený text

20% 63%

3. Přednašeči si volí text sami

Obrázek 2 Výběr textu pro přednes (grafické zobrazení dotazníkového šetření)12

2.4 Příprava přednašeče na přednes (výsledky dotazníkového šetření) Jako další otázku jsem v dotazníku uvedl otázku spojenou s přípravou na přednes. Přednašečů jsem se zeptal, jak pracovali na přípravě vybraného textu. Dvanáct přednašečů uvedlo, že se připravovalo na přednes s paní učitelkou českého jazyka a literatury. Z toho čtyři přednašeči uvedli, že se jednalo o paní učitelku ze základní umělecké školy. Přednašeči ze ZUŠ uvedli, že se připravovali po dobu půl roku vždy třicet až čtyřicet pět minut týdně. Kdežto přednašeči, kteří se na přednes připravovali s paní učitelkou českého jazyka a literatury, většinou uvedli, že se připravovali zhruba dva měsíce před prvním přednesovým vystoupením. S tím, že příprava probíhala většinou po vyučování a jednalo se o patnáct minut jednou týdně. „S profesorem češtiny jsme nacvičovali jednou týdně asi po deseti až patnácti minutách. Většinou to bylo po škole.“ Dalších šest přednašečů uvedlo, že jejich příprava byla na poslední chvíli. Jednalo se o velmi krátkou dobu, kdy se přednašeči naučili text zpaměti a zkoušeli si jej říkat. Nedá se předpokládat, že v takových rychlých přípravách by se přednašeči zabývali hloubkou textu a sdělením. Jedna přednašečka dokonce uvedla: „Moje příprava 12


27

na text byla velmi rychlá, tři dny před recitací jsem si vybrala text, párkrát jsem si ho přečetla. Celý jsem se ho naučila až noc před recitací.“ V dalším dotazníku se objevilo: „Často na poslední

chvíli, sama a následně okem zvenčí,

které představovala maminka.“ Dalších deset přednašečů v dotazníku uvedlo, že se připravovali na přednes sami podle svých vlastních zkušeností a dovedností. Tudíž je na přednes nepřipravoval nikdo. Z těchhle deseti dotazníků uvedlo pět přednašečů, že jejich příprava spočívala v tom, že si nejdříve pořád dokola pročítali báseň a poté až ji pochopili, tak se ji začali učit nazpaměť. Jako příklad zde uvedu přednašečku, která uvedla: „Připravuji se sama doma. Básničku si pořád dokola pročítám a až mám pocit, že jí rozumím a vím, o čem je, tak se ji učím nazpaměť a zkouším si ji říkat před zrcadlem.“ Mezi těmito pěti přednašeči se našla i přednašečka, která uvedla, že se také připravuje sama doma, ale vůbec nejde po textu a nesnaží se ho pochopit. „Připravuji se sama doma. Učím se básničku tím, že si pořád opakuji verše. Když se ji naučím, tak si ji pak už jenom opakuji a jdu přednášet.“ Je tedy opět patrné, že i tito přednašeči se moc nezabývají textovou předlohou a mluvními prostředky. Zbylých pět přednašečů v dotazníku uvedlo, že se připravovali sami doma, ale s tím, že se snažili zabývat hloubkou, myšlenkou a sdělením textu. Až poté se věnovali naučení textů nazpaměť a zabývali se mluvním prostředky. Jako příklad zase uvedu odpověď z dotazníku. „Hodiny pouhého čtení a uvažování. Vždycky taky zjišťuji co nejvíce o životě autora. Někdy mi to pomáhá v pochopení textu. Pak učení nazpaměť. Jakmile jsem si jistá textem, začínám pracovat na interpretaci tématu. To je totiž podle mě to nejdůležitější.“

28

Příprava na přednes

20% 1. Příprava na přednes s paní učitelkou 47%

2. Přednašeč se připravuje sám 3. Příprava probíhá na poslední chvílí

33%

Obrázek 3 Příprava na přednes (grafické zobrazení dotazníkového šetření) 13

13


29

3 Tvorba přednesového vystoupení ve věkové kategorii 12 – 18 let Nezbytnou součástí přednesového vystoupení je jeho tvorba, takzvaná přípravná fáze, která se skládá z výběru a rozboru textu a následně z přípravy na samotný přednes. Nejdůležitější a nejzákladnější částí je výběr literárního textu pro přednes. Jestliže chce přednašeč přednášet text bez jednoduchého odříkání zpaměti, tak je jeho výběr velmi důležitý. Výběr textu je velmi složitý a cesta k tomu, aby byl text vybraný správně a vhodně, je velmi zdlouhavá. Největší chybou při výběru textu je takzvaný přidělený text. Přidělený text je text, který přednašeč dostane do svých rukou na doporučení pedagoga, rodičů, sourozenců, či někoho jiného. Text, který přednašeč dostane do rukou od pedagoga nebo na již zmiňované doporučení, vůbec nemusí s přednašečem korespondovat, nemusí se s ním ztotožnit, a tak se stává, že přednašeč neví, o čem je text a většinou se také stává, že je pro něj nevhodný. Ať už věkově nebo tématem. Při výběru textu by se nemělo nikam spěchat. Je velmi důležité, aby text určený pro přednes korespondoval s přednašečem, aby mu byl jakýmkoliv způsobem blízký, aby si v něm přednašeč našel to, co ho zajímá, to, co ho baví, co je pro něj aktuální. Proto je nejlepším a nejvhodnějším řešením výběru textu, když si ho sám přednašeč zvolí sám. Další částí je rozbor vybraného textu pro přednes. Přednašeč by totiž měl zachytit autorovu výpověď textu a tu by se měl pokusit proměnit ve výpověď, která je spojena s přednašečem. „Pokud se však recitátor důkladně neseznámí s textem, nepronikne do světa, který se v textu skrývá, neobjeví v něm motivy, s nimiž autor pracuje, nerozpozná autorův jazyk, nezjistí, jak je text vystavěn, jakou má kompozici, a neodhalí téma.“14 Díky důkladnému rozboru vybraného textu se přednašeč více ponoří do textu, začne mu lépe rozumět a lépe ho pochopí a bude pro něj interpretace s osobní výpovědí daleko jednodušší a pochopitelnější. Další nezbytnou částí přednesu je výstavba přednesového vystoupení. Výstavba přednesového vystoupení je spojená s hledáním výrazových prostředků, tedy mluvních

prostředků,

frázováním,

větným

14

přízvukem,

mluvním

tempem,


30

pauzováním, intonací. K tomu, aby došlo k nějakému diváckému zážitku z přednesu, je potřeba v přednesu uplatnit mluvní výrazové prostředky a mimoslovní výrazové prostředky (výraz tváře, výraz těla). S těmito výrazovými prostředky musíme v přednesu pracovat velmi opatrně, protože by se mohlo stát, že výrazové prostředky, ať už výraz tváře nebo výraz těla, bude natolik výrazný, že může narušit divákovo vnímání a odvést jeho pozornost. „Stejně jako výběr textu, i volba a zvládnutí výrazových prostředků do značné máry ovlivní osobitost, originalitu a jedinečnost recitátorova sdělení.“15

3.1 Dramaturgický výběr textu pro přednes Jestliže chceme, aby přednes byl něčím víc než jen pouhým odříkáváním naučeného textu, je potřeba, aby si přednašeč vybral pro svůj výkon vhodnou předlohu. Výběr textu je tedy velmi důležitý a neměl by se uspěchat. Proto někdy právě bývá výběr textu jednou z nejtěžších částí přednesu a jeho cesta bývá různá, ale většinou je zdlouhavá a dosti složitá. Každý přednašeč má svou osobnost a měl by si svůj text určený pro přednes vybrat sám a neměl by mu ho nikdo přidělovat nebo ho nutit to vybraného textu od někoho jiného (například od rodičů, sourozenců nebo pedagogů). Přednašeč by si tedy měl text vybrat sám. Cesta k výběru textu, jak jsem již zmiňoval, je velmi zdlouhavá, ale i přesto se vyplatí, aby přednašeč tuto cestu neuspěchal a vytrval. Spousta přednašečů a pedagogů se potýká s problémem hledání textu. Konkrétněji se zaobírají otázkou, kde je možné najít vhodný text, který je určený pro přednes. Vhodný text je možné najít ve sbornících textů, knihovnách, antikvariátech či knihkupectvích. Tato varianta výběru textu dnešní přednašeče dvacátého prvního století moc nebaví, a to hlavně z důvodu, že musí pročítat spoustu knih, chodit do knihoven, knihkupectví a připadá jim, že tímto ztrácí spoustu času. Proto dnešní mládež upřednostňuje Internet. Díky rychlosti a flexibilnosti Internetu si přednašeči volí text z něj. Většinou se stává, že vybraný text z internetu je upraven, seškrtán nebo u textu chybí uvedený autor či název. Proto je nezbytné, aby si přednašeč nebo 15


31

pedagog dohledal potřebné informace o textu, aby bylo možné si podrobněji udělat dramaturgický rozbor. Tedy volba hledání textu přes Internet je možná, ale jen tehdy, když je text doplněn v „úplném“ znění s názvem a autorem. Je tedy dobré, aby se přednašeč porozhlédl po literatuře, která mu nabídne možné ztotožnění se s tématem, obsahem a s osobní výpovědí. Dále je důležité, abychom při výběru textu nezapomínali na diváky. A to tím způsobem, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda náš vybraný text publikum zaujme a ho nebude nudit. Dále je vhodné, aby si přednašeč vybral více textů a poté, aby vybrané texty zkonzultoval s další osobou, tedy například s pedagogem literatury, organizátorem recitačních přehlídek, lektorem nebo se starším a zkušenějším recitátorem, protože se může stát, že text vybraný přednašečem bude působit nevhodně, povrchně nebo nevkusně, či může být velmi složitý. Proto může při výběru textu přednašeči pomoci přečíst text nahlas a odpovědět si na otázky: „Vyvolává ve mně text nějaké konkrétní představy? Dovedu si představit jeho postavy a situace? Vidím obrazy vyvolané textem? Připomíná mi něco, co jsem zažil? Někoho, s kým jsem se potkal, koho znám? Něco, na co občas myslím? Skutečně mě obsah textu zajímá? Baví mě ho číst? Vzrušuje mě? Udržuje mne i posluchače v napětí? Nemyslím při jeho čtení na něco jiného? Pokud se mi to stalo, kde, v kterém místě, v které části se mně to při čtení stalo? Donutí mě text k přemýšlení? Klade mi otázky, na které jsem nucen hledat odpovědi? Jak dlouho na text po přečtení myslím? Vzpomenu si na něj, i když s ním už nepracuji, nebo na něj hned zapomenu? Dokážu si představit sebe sama, jak vyhlédnutý text říkám publiku? Jak budu vnímán spolu se sdělovaným textem? Jak při tom budu vypadat? Jak bude znít můj hlas? Hodí se text ke mně?“16 Je vhodné, aby si přednašeč odpovědi zapisoval a roztřídil je do záporných a kladných sloupků a pokoušel se hledat důvody, jestli je tento vybraný text vhodný nebo ne. Při výběru textu pro přednes je důležité se zabývat šesti hledisky, která podrobně popisuje Emilie Zámečníková ve své knize Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. První hledisko je hledisko osobní výpovědi recitátorů, které pojednává o tom, že by měl přednašeč vědět a uplatnit ve svém přednesu svou osobní výpověď, která souvisí s textem. Většinou je toto hledisko velmi zdlouhavé, ale za to se vyplácí uplatnit osobní výpověď přednašeče, 16


32

hlavně proto, že díky tomu, že přednašeč do textu dává část sebe, je recitace přirozenější a pro přednašeče záživnější a více jej baví. Druhé hledisko je hledisko věku a psychofyzických předpokladů. Toto hledisko vypovídá o faktu, že přednašeči si často volí text, který je zaujme, ale bohužel neodpovídá jejich věku. Stává se tedy, že zvolený text je buď příliš pod věk přednašeče, nebo naopak příliš nad jeho věk. Proto je nutné mít na mysli, že mezi čtenářem a přednašečem je rozdíl. Většinou je toto hledisko problémové u starších přednašečů, protože tito si vybírají náročné texty, které jsou určené pro starší a zkušenější osoby. Při čtení textu přednašeč může pochopit náročnost textu a tématu, ale při přednesu recitátor nemůže předat téma, a to proto, že nemá dostatek vlastních zkušeností a vlastních zážitků. Emilie Zámečníková uvádí jako hlavní příklad výběr Seifertových veršů o mamince, protože většina přednašečů si vybírá tyto verše, a to z toho důvodu, že si myslí, že jsou jim blízké a že jim rozumí, ale většinou přednašeči neodhalí, že jde o vzpomínky dospělého a vyzrálého muže na jeho dětství. Proto se jako divákovi jeví přednes těchto veršů jako neuvěřitelný a nevhodný pro jejich věk. Tak, jak to je u textů, které jsou určené pro starší, se stává i u textů, které jsou určeny pro mladší. Proto při přednesu staršího recitátora může vyznít příliš jednoduchý text komicky. Z tohoto důvodu by se měl brát při recitaci textů v potaz věk, zkušenosti a zážitky recitátorů, aby nedocházelo k tomu, že je zvolený text pod věk nebo nad věk přednašeče. Další je hledisko literární hodnoty textu. Je velmi složité určit, zda vybraný text má literární hodnoty. Emilie Zámečníková zde uvádí pár vodítek, dle kterých se dá určit, zda stojí za to se textem zabývat. Jsou to: „Existující hodnoty prověřené časem – jsou autoři a texty, kteří patří k obecně uznávaným kvalitám. U nové produkce může být vodítkem kritická reflexe. Dalším signálem kvality může být skutečnost, že máme chuť číst text znova a znova, protože v sobě pro nás skrývá cosi jako tajemství a nutí nás hledat v něm odpovědi. Anebo v nás od prvního okamžiku vzbuzuje barvité obrazy. O kvalitě textu může svědčit i to, že nás inspiruje ke kreativitě, k hledání a nalézání nových objevů, někdy až k hravosti a každé jeho čtení přináší něco nového.“17 Díky těmto vodítkům si můžeme „ověřit,“ zda zvolený text odpovídá literárním hodnotám a kvalitám, i když se nedá jednoznačně odpovědět, zda vybraný text splňuje literární hodnoty textu. Další je hledisko osobní

17


33

zkušenosti. Je dobré, aby si recitátor propojoval vybraný text se svými osobními zkušenostmi, svými zážitky, aby si v textu objevil své vlastní téma, s kterým se sám setkal, čím se zabývá nebo zabýval, či tím, co sám prožil nebo pocítil, protože díky tomu se přednašeč dokáže přesně dostat do hloubky textu a dokáže do přednesu dostát část sebe, svých zkušeností a znalostí. Dalším hlediskem je hledisko budoucího diváka. Při výběru textu je důležité, aby se bral zřetel i na publikum, protože přednašeč by neměl diváka nezaujmout a nudit. Proto je dobré, aby přednašeč věděl (pokud je to možné), před jakým divákem bude přednášet. Může se stát, že vybraný text diváky nezaujme a tudíž bude přednesové vystoupení nezajímavé a nudné. Je tedy důležité, aby si přednašeč uvědomil, před jakými diváky bude stát a aby myslel na to, že divák je jeho posluchač a text by ho měl zaujmout. Je tedy rozdíl, jestli bude recitátor přednášet před svými vrstevníky, rodiči nebo úplně cizími lidmi. Proto by měl přednašeč svůj výběr a přednes publiku přizpůsobit, ale neměl by se podbízet a přednášet pod svou vlastní úroveň. Přece jenom jde o to, aby text divákovi vyzněl. Poslední je hledisko příležitostí, pro kterou je vystoupení připravováno. Už při výběru textu většinou víme, pro koho a kde se bude přednášet a výběr předlohy je tedy z menší části tímto ovlivněn. Protože se může stát, že recitátor bude přednášet text, který bude pro danou příležitost nevhodný, a tudíž sklidí od publika, tedy od diváků, neúspěch a odnese si s sebou nepříjemný zážitek. Přednašeč by tedy měl brát v potaz to, při jaké příležitosti bude přednášet, ovšem opět by neměl slevit v náročnosti výběru textu. Měl by si tedy vybrat text, který se bude k dané příležitosti hodit. V této podkapitole jsem se snažil stručně shrnout to, jak by se měl vybrat vhodný text, který je určený pro přednes. Čím by se měl přednašeč zabývat při výběru svého textu, který by neměl uspěchat a na co by neměl při výběru textu zapomínat, „protože právě zvolená textová předloha je jediným pevným bodem recitátorovy práce.“18

18

MUSILOVÁ, Daniela. Slovníček uměleckého přednesu. Benešov: Krajské kulturní středisko Středočeského KNV a Okresní kulturní středisko Benešov u Prahy, 1976. s. 41

34

3.2 Dramaturgický rozbor textu pro přednes V této podkapitole se budu zabývat podrobným dramaturgickým rozborem textů pro přednes, tedy analýzou předlohy. „Analýza předlohy je rozbor obsahových i tvarových významů a vlastností textu z hlediska možností, které se nabízejí hlasové realizaci. Je to proces, v němž recitátor usiluje o objektivní pohled na dílo a snaží se současně eliminovat subjektivní hledisko prvního setkání s textem. S využitím postupů a prostředků teorie literatury, známých v jednoduché podobě ze školních literárních rozborů, při tom postupně odhaluje autorův záměr a jemu odpovídající volbu záběru skutečnosti a jejího vyjádření. Proto vniká do autorova díla a postupně si vyjasňuje: významy (obsah v užším slova smyslu), smysl (téma a idea díla), uspořádání (stavba díla), způsoby vyjádření (žánr, styl), zvukové možnosti (rytmus apod.)“19 V předešlé podkapitole jsem se zabýval tím, jak správně vybrat text. Jestliže tedy máme text vybraný, je na čase, aby se přednašeč zabýval samotným rozborem. Největší chybou v začátcích je, když se recitátor hned po výběru textu začne učit text zpaměti. Nejdříve by se měl dostat do hloubky textu a až poté by se měl text naučit. A to z jednoho prostého důvodu. Při pouhém učení textu se recitátor nezabývá myšlenkou, tématem, možným zpracováním, ale jde mu jen o to, aby text uměl a nezapomněl na žádné slovo. Díky tomu, že se text učí už na začátku, naučí se ho přesně tak, jak text běží a nezabývá se důkladným prozkoumáním textu, nepřemýšlí nad tím, jak text zpracuje a s jakými výrazovými prostředky bude pracovat. Proto je pak pro přednašeče mnohem náročnější při další práci s textem se jej naučit jinak, protože je známo, že již naučené chyby se později špatně opravují. Nyní je tedy na místě, aby se přednašeč zabýval rozborem textu. Rozbor textu je nutný, protože pokud přednašeč nepodchytí myšlenku autora, neseznámí se s textem, neobjeví téma, myšlenky, motivy, tak není možné, aby došlo ke ztotožnění se interpreta s textem a recitátor nemůže proměnit básnické dílo v další uměleckou hodnotu. Jedním z mnoha kroků pro rozbor textu je, ujasnit si téma vybraného textu. Většina přednašečů se důkladným ujasněním tématu moc nezabývá, protože si myslí, 19

MUSILOVÁ, Daniela. Slovníček uměleckého přednesu. Benešov: Krajské kulturní středisko Středočeského KNV a Okresní kulturní středisko Benešov u Prahy, 1976. s. 7

35

že hned při prvním přečtení je jim jasné, o čem text vypovídá, a tím pádem se tématem už nezabývají a neřeší jej. Je to velká chyba, protože už tímto se přednašeč ošidí o další možné zážitky z díla a připraví publikum o bohatost a sílu svého sdělení. Je velmi důležité, aby si přednašeč položil otázku, o čem je doopravdy vybraný text a o čem vypovídá. Přesnou definici tématu díla uvádím ze slovníčku uměleckého přednesu: „Určení tématu díla (textové předlohy) odpovídá na otázku, kterou si položí interpret slovy: o čem dílo je? Jaký výřez skutečnosti a jaké skutečnosti text zabírá?“20 Když tedy máme ujasněné, o čem je vybraný text, jaké je téma textu, tak přichází na místo, aby si přednašeč ještě odpověděl na otázku, jestli je pro něj tohle téma aktuální, zda přednašeče zajímá a zda je nosné. Přednašeč by si měl také říct, o čem chce vybraný text přednášet a o čem pro něj je. Tahle fáze ujasnění si tématu bývá většinou také zdlouhavá a v průběhu příprav na přednes se může měnit, upřesňovat a vždy se může objevit v textu něco nového, co může téma mírně změnit. Jestliže má přednašeč určené téma, tak je potřeba, aby si přednašeč ujasnil žánr. Zda jde o poezii (básnictví, které je na rozdíl od prózy psáno veršem) nebo prózu (tedy literární dílo, které není psáno ve verších ani v dramatické podobě). Dále je potřeba, aby si přednašeč ujasnil, jaký má zvolený text stavbu, jak je uspořádán, jakou má kompozici. Kompozice je v podstatě pořadí, v jakém jsou informace v díle seřazeny. Dále je potřeba, aby si přednašeč ujasnil, jaký autor zvolil jazyk a rytmus. „Obecně se rytmus definuje jako periodické opakování týchž nebo podobných jevů v jejich časové nebo prostorové následnosti nebo, jinak řečeno, jako pravidelné střídání fází nějakého průběhu, děje. Jde o pravidelně opakované členění určitého celku, a to zejména v čase.“21 Dále by měl přednašeč v textu objevit pointu, což je vrchol nebo také tečka celého příběhu, tedy básně. Většinou se vyskytuje až v závěru textu. Přednašeč by si měl také převyprávět děj textu, tedy by si měl vytvořit fabuli. Slovo fabule je převzaté z latinského slova fabula, což je vyprávění nebo bajka. Fabule tvoří dějový půdorys díla. Fabulí se tedy rozumí souhrn událostí, o kterých se vypráví v díle a které jsou seřazeny tak, jak by se odehrály za sebou 20

MUSILOVÁ, Daniela. Slovníček uměleckého přednesu. Benešov: Krajské kulturní středisko Středočeského KNV a Okresní kulturní středisko Benešov u Prahy, 1976. s. 40 21


36

z hlediska příčinného a časového. Je dobré, aby přednašeč zjistil, zda jde v textu o jedno dějové pásmo, nebo zda se jich v textu nachází více. Jestliže je jich v textu více, měl by si přednašeč ujasnit, která dějová linka je pro něj hlavní a kterou chce sdělit a předat dál. A samozřejmě i zde by neměl zapomínat na diváka a měl by se zamyslet nad tím, zda zvolená dějová linka bude pro diváka srozumitelná a pochopitelná. Další co by si měl přednašeč uvědomit a zjistit o svém textu, tak je to, že by měl vypátrat v jaké době, za jakých podmínek, v jakém čase, kde a v jakém prostředí se příběh odehrává. Dále by se měl přednašeč seznámit s postavami, které se v textu vyskytují, měl by si je charakterizovat, měl by si ujasnit, o co postavy usilují, jejich cíl a jejich motivace pro jednání. Dále je potřeba, aby se přednašeč snažil rozpoznat jednotlivé motivy. Určil si, které motivy jsou hlavní a které vedlejší. „Motiv ve slovesném uměleckém díle se motivem rozumí nejmenší, elementární jednotka tematického materiálu. Miroslav Červenka (1992) motiv definuje jako „ohraničený úryvek textu s jedním dílčím tématem, úryvek děje nebo součást zobrazení postavy nebo prostředí“. Kromě toho se termínem motiv označuje také vnitřní pohnutka chování nebo důvod jednání.“22 Dále je velmi dobré, když si přednašeč zjistí alespoň něco málo o životě a díle autora. S čímž souvisí i to, aby se přednašeč pokusil zjistit i co nejvíce informací o textu, který zvolil. Například v jaké době a za jakých podmínek byl text vytvořen. Samozřejmě, že přednašeč nesmí zapomínat i na to, že když si zvolil text zahraničního autora, tak by si měl zjistit, kdo vybraný text překládal. V nejlepším případě by bylo ideální, kdyby se snažil porovnat i více překladů stejného textu. Tyto zmíněné kroky k rozboru textu, který je určený pro přednes, jsou nezbytné a přednašeč by je měl všechny absolvovat. Když jsem si zjišťoval informace o tom, jestli existuje nějaký přesný postup krok za krokem, který by byl jakousi šablonou pro přednašeče, tak se nedá říct, že by byl dán nějaký přesný návod, který uvádí, jak jít krok po kroku k přesnému rozboru. Přece jenom, každý přednašeč to má jinak. Nicméně platí jedno pravidlo a to je, že po výběru textu je na místě, aby si přednašeč v tichosti přečetl text několikrát za sebou a poté si jej zkusil přečíst nahlas a následně nato by si měl napsat na papír krátký děj, obsah textu a vytvořit fabuli. Poté by si měl tedy určit téma textu, žánr, kompozici, hlavní dějovou linku, 22


37

jazyk, rytmus, pointu, charakteristiky postav, motivy postav a již zmíněné okolnosti, které se vztahují k textu (informace o době vzniku textu, o autorovi). Nyní se zde stručně pokusím podle zmíněných bodů dramaturgicky rozebrat báseň Děti, které se milují. Tuhle báseň jsem si vybral, protože ji v dotazníkovém šetření uvedly tři přednašečky jako jejich poslední text, který přednášely. „Děti které se milují Děti které se milují se objímají vstoje opřeny o dveře noci Prstem na ně ukazují míjejíce je chodci ale děti které se milují nikoho nevnímají a jenom jejich stín se chvěje nocí a k zuřivosti dráždí chodce Zuří opovrhují smějí se nenávidí Děti které se milují nikoho nevnímají dál a dál se vzdalují noci a výš výš nad úsvit denní jasem své první lásky oslnění.“ 23 Jako první je důležité si zvolit téma. V téhle básni jsem objevil spoustu témat, jako je omámení první velkou láskou, silná první láska, slepota v zamilovanosti, konflikt mezi zaslepenými dětmi a chodci, nezletilá láska, apod. Ale je zde velmi důležité, abych si vybral jedno téma, které je pro mě nejvýstižnější, a to je tedy téma: první velká láska je zaslepená, která nevidí nic jiného. Jestliže mám určené téma textu, tak je na místě aby si přednašeč řekl, jestli je pro něj tohle téma dost aktuální, jestli jej zajímá a jestli je pro něj nosné. Pokud ano, může přistoupit k dalšímu kroku a tím je určení výrazové formy textu. Zda jde o poezii nebo prózu. Tenhle text nese jasně výrazovou formu poezie. Dalším nezbytným krokem je, aby se přednašeč pokusil text básně převyprávět a vytvořit si tak kompozici textu. Nejdříve jsou zamilované děti samy, které jsou 23

SVJET.SWEB. Jacques Prévert [online]. 2014 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://svjet.sweb.cz/basne17.html#deti

38

opovrhovány kolemjdoucími lidmi, které děti kvůli zaslepené lásce nevnímají. Jejich zaslepenost je čím dál větší. Když mám vytvořenou krátkou kompozici, je dobré, když si přednašeč převypráví příběh textu a řekne si, o čem pro něj tenhle text je a jak ho vnímá. Tato báseň je pro mě o zamilovanosti dvou mladých lidí. O touze k někomu druhému bez toho, aniž by si dotyční uvědomovali následky, co může nastat či zapříčinit jejich lhostejnost k okolnímu světu nebo k právě probíhající události. Pak je na místě, aby si přednašeč uvědomil pointu textu. Pointou textu je zde pro mě oslnění první láskou, která dokáže zastřít mnoho věcí nebo osob, které pro nás mohou být velmi důležité. Dalším krokem je si ujasnění postav, motivací a cílů. Pro mě se v textu vyskytují postavy dětí, tedy kluka a holky, kteří právě prožívají svou první velkou lásku. Děti jsou to pro to, protože je láska pro ně něco nového, co nikdy před tím nezažily a díky tomu jdou do svého zamilování po hlavě a neberou ohledy na své okolí, protože je pro ně důležitá jen pouhá láska a nic jiného neřeší. Motivací je u dětí láska a jejich cílem je být co nejdéle se svým milovaným partnerem. Další postavy, které se v textu vyskytují, jsou chodci, kteří obklopují děti. Jsou to nejspíš kolemjdoucí, kteří prochází kolem dětí, a vidí jejich velkou lásku a radost z ní. Motivací pro jejich chování může být buď závist, nebo naopak velká potřeba dospělých lidí hlídat děti. Cílem kolemjdoucích je buď děti pokárat, nebo je hlídat. Jako další krok se uvádí zjištění informací o autorovi, vzniku básně a okolnostech, které se mohly vyskytovat v době, kdy byla báseň psaná. Tak tedy Jacques Prévert byl francouzský básník, scénárista, textař. Jeho tvorba byla ovlivněna surrealismem a jeho básně se většinou podobají lidové písňové tvorbě. Při jeho tvorbě hodně vycházel z života prostých lidí. Báseň Děti, které se milují byla vydána ve sbírce Harampádí v roce 1965. Jestliže přednašeč bude absolvovat rozbor textu, který jsem popisoval, nemůže se stát, že by nevěděl, o čem přednáší, o čem je jeho zvolený text, jaké je téma jeho vybraného textu a jaká je myšlenka, kterou chce předat divákovi.

39

3.3 Tvorba přednesového vystoupení V této podkapitole se budu zabývat tvorbou přednesového vystoupení. Pokusím se zde poukázat na důležité a nezbytné postupy, které jsou k přednesovému vystoupení důležité. Stejně jako volba textu je důležité recitační vystoupení. Při jeho stavbě je potřeba, aby přednašeč uplatnil své mluvní výrazové prostředky a samozřejmě musí uplatnit i mimoslovní prostředky, tedy výraz těla (gesta apod.) a hlavně výraz tváře – mimiku. Nejdříve tedy k mluvním výrazovým prostředkům. Ze začátku je dobré, když si po rozboru textu přednašeč přečte nahlas svůj vybraný text. Měl by si jej přečíst několikrát za sebou, protože tím, že si text předčítá, si jej sám sobě přizpůsobuje a později se v něm nebude ztrácet. Přednašeč by se měl v této chvíli snažit číst jednoduše s tím, že by měl mít na vědomí, že nerecituje, ale jde mu o to, aby četl srozumitelně a představoval si během čtení co možná nejkonkrétnější představu textu. Během čtení by přednašeč neměl všechny slabiky vyslovovat se stejnou silou, protože k českému jazyku patří pevný přízvuk na první slabice slova nebo slovního spojení. Po několikátém přečtení textu by si měl přednašeč ujasnit, jaký bude mít spisovný výslovnostní styl. Ve spisovné výslovnosti se dají rozlišit tři základní styly: „1. Styl základní, neutrální. 2. styl „vyšší“ (co do společenských situací), tj. styl slavnostnější, s volnějším tempem a výraznější výslovností. 3. Styl „nižší“, konverzační, tempově rychlejší, menšími nároky na výraznou výslovnost.“24 V přednesu by měl být vybrán styl podle předlohy, kterou si přednašeč zvolil, tedy ze stylu autorova díla a výrazové prostředky by tedy měly být úměrné stylu vybraného textu. Jestliže má přednašeč vybraný spisovný výslovnostní styl, je na čase, abych se zde pokusil popsat pár důležitých termínů, které k mluvním výrazovým prostředkům patří. Jako první bych rád popsal frázování. „Je to členění věty na větné úseky. Toto členění má jistě i podklad fyziologický (pauza fyziologická); pauzu děláme prostě tam, kde se potřebujeme nadechnout. Při členění věty na větné úseky přihlížíme však především k významovému uspořádání věty.

24


40

Klademe pauzy tak, abychom od sebe neoddělovali to, co k sobě patří, a naopak.“25 K tomu, aby přednašeč dospěl k úspěšnému frázování, je třeba, aby si text nejdříve rozdělil do menších částí pomocí nádechových pauz. Velmi dobrou pomůckou a faktem je, že by každý další nádech měl být provázán novou myšlenkou, protože při frázování není důležité se držet interpunkce. Interpunkce „Vznikla z potřeby rozčlenit text na menší přehledné celky – podle smyslu a věcného obsahu sdělení. Interpunkční znaménka, tj. tečky, čárky, vykřičníky, pomlčky aj.,“26 ale myšlenky a logiky textu. Největší chybou je, když se přednašeč drží hlavně interpunkce, zejména čárkou, protože ta neurčuje konec myšlenky, ale určuje stavbu věty. Dalším důležitým mluvním prostředkem je větný přízvuk. Větný přízvuk neboli důraz pronášíme běžně a díky tomu, že zdůrazníme některé slovo ve větě nebo souvětí, vyjadřujeme náš názor a postoj k informaci, kterou sdělujeme. Takže předtím, než se přednašeč rozhodne použít větný přízvuk, by si měl určit, kde je potřeba ho v textu použít, aby jeho sdělení bylo přesné a podařilo se mu předat podtext textu dál. Většina přednašečů se větným přízvukem, který musí korespondovat s textem, moc nezabývá, a proto se stává, že jejich přednes s jejich zvolenými texty moc nesouvisí. Ve většině případů je to způsobeno právě špatným, tedy nedobře zvoleným větným přízvukem v textu. Pro přednašeče je tady hlavní, aby při výběru slov, která chce zdůraznit, vybíral slova, která pomohou odkrýt podtext textu divákovi. Stejně jako frázování a větný přízvuk je důležitá i pauza. „Pauza je přerušení souvislého mluvního toku.“27 Pauza je velmi důležitá při jakémkoli mluvním sdělení. Celkově máme tři typy pauz. První pauzou je pauza fyziologická. Fyziologická pauza je určená k nabrání nového dechu. Správně by přednašeč vůbec neměl vdechovou pauzu vnímat a pociťovat. Nejčastějším problém, který je spjat s vdechovou pauzou, je problém násilného vdechu, který je většinou doprovázen mírným šustotem, který vzniká díky nezvládnutí dechu. Proto je dobré, aby přednašeč pravidelně trénoval svůj dech pomocí her a dechových cvičení, 25

MUSILOVÁ, Daniela. Slovníček uměleckého přednesu. Benešov: Krajské kulturní středisko Středočeského KNV a Okresní kulturní středisko Benešov u Prahy, 1976. s. 11 26 HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina a Hana MAKOVIČKOVÁ. Základy jevištní mluvy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 135 s. Učebnice pro střední školy (Státní pedagogické nakladatelství). s. 189 27 MUSILOVÁ, Daniela. Slovníček uměleckého přednesu. Benešov: Krajské kulturní středisko Středočeského KNV a Okresní kulturní středisko Benešov u Prahy, 1976. s. 23

41

které jsou určené na dech. Důležité je si uvědomit a nacvičit nádech nosem a výdech ústy. Dechová cvičení by měla být zařazena do pravidelné přípravy přednašeče. Dobrým a zábavným příkladem cvičení na výdech je říkanka Voře, voře Jan, která spočívá v tom, že se přednašeč nadechne a na jeden výdech říká říkanku: Voře, voře Jan, přiletělo k němu hejno vran. Prvá praví dobře voře, druhá praví nedobře voře, třetí praví dobře voře, čtvrtá praví nedobře voře, pátá praví dobře voře, atd. atd. dokud přednašeči nedojde dech. Cílem cvičení je, aby se přednašeč neustále snažil navyšovat počet vran. Nejlepší variantou fyziologické pauzy je, aby se přednašeč pokusil krýt pauzy vdechové a významové, protože divák (posluchač) většinou slyší každou pauzu jako významovou. Nyní je tedy potřeba, abych se pokusil popsat pauzu významovou. Pauza významová, už podle názvu napovídá, že je pauzou, která je určena k významu, tedy používá se tehdy, když je potřebné významové členění věty. Významová pauza se naznačuje gramatickou stavbou věty. Většinou tedy v delším nebo kratším souvětí. Již napsaná věta už přednašeči napovídá o tom, jak je členěná. Poslední, ale stejně významnou pauzou je pauza umělecká. Pauza umělecká je někdy označována i jako pauza emocionální. Já tedy budu používat pauzu uměleckou. „Pauza umělecká se klade při zvukové realizaci textu místo jiného způsobu zdůraznění. Například před ta slova, která stavíme do protikladu proti jiným, nebo která jsou intonačním centrem výpovědi.“28 Přednašeč by tedy měl uměleckou pauzu používat ve chvíli, kdy chce dosáhnout emocionálního účinku. Je obecně známo, že s pauzami by se mělo pracovat opatrně a neměly by se používat nadměrně. Jestliže přednašeč používá nepromyšlené pauzy, tedy pauzy, které nemá nijak odůvodněné, způsobuje tím monotónnost a ztrácí divákovu pozornost. Do mluvních prostředků patří bez pochyb i intonace. Intonací se jednoduše rozumí střídání výšky hlasu v průběhu řeči. Realizuje se silou hlasu, tempem, pauzami, změnou výšky tónu a proměnami hlasové barvy. „Intonace má v mluveném projevu dvojí úlohu: první je v rovině prostě sdělovací a souvisí s věcným obsahem

28


42

sdělované myšlenky, druhá záleží ve vyjádření citového zaujetí mluvčího.“29 Intonace vždy souvisí s frázováním a k jejím hlavním úkolům patří ukončování vět, naznačování jejich významů a ohraničuje věty od dalších následujících vět. V přednesu by měla intonace vycházet z textu a jeho podrobného rozboru. Měla by také vycházet z přednašečova záměru. Díky intonaci v přednesu předcházíme monotónnosti a dosahujeme výstižnosti textu. K přednesu patří i mluvní tempo. Mluvním tempem rozumíme rychlost, jakou je text přednášen. Toto tempo je závislé na obsahu textu, tedy i na přednašečově postoji k textu a na vlastnostech přednašeče. Uvádí se, že temperamentní lidé mluví daleko rychleji než lidé s klidnější povahou. Při práci s mluvním tempem si musí přednašeč dávat pozor na to, aby při příliš rychlém tempu zvládl práci s dechem a artikulaci. Při práci s příliš pomalým tempem by si měl přednašeč dávat pozor na to, aby opět nepůsobil monotónně. Nyní je na čase, abych se pokusil popsat mimoslovní výrazové prostředky, které bez pochyb patří do recitačního vystoupení. Přednašeči by tedy měli krom mluvních prostředků věnovat pozornost i mimoslovním, neverbálním prostředkům, protože i ty ovlivňují jeho sdělení a působí na diváka. Celkově by měly mimoslovní prostředky opět vycházet z recitátorova záměru a neměly by za žádných okolností přednašečovo sdělení převyšovat. Velmi často se stává, že přednašeči zapojí do svého přednesu neverbální prostředky natolik, že odsunou přednes do pozadí a kvůli přehnaným neverbálním prostředkům se ztrácí hlavní myšlenka přednašečova sdělení. Mezi mimoslovní výrazové prostředky tedy patří: gesta, mimika, pohyb, postoj, oblečení, rekvizity, umístění v prostoru, aj. Všechny tyto neverbální prostředky by měly korespondovat s přednašečovým sdělením a měly by mu pomoci ke sdělení myšlenky. Vždy by měly být všechny mimoslovní prostředky odůvodněny a nikdy by neměly být dominantní. Největším problémem při přednesu bývá zapojení a práce s gesty. Gesto je „vědomý i bezděčný posunek, pohyb doprovázející řeč, a to kteroukoli částí těla – nejen rukou, ale i hlavou či celým tělem. Jako gesto

29

HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina a Hana MAKOVIČKOVÁ. Základy jevištní mluvy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 135 s. Učebnice pro střední školy (Státní pedagogické nakladatelství). s. 177

43

vnímáme tento pohyb pouze tehdy, když je nositelem významu.“30 Většina přednašečů používá mnoho zbytečných gest a tím se stává přednes nesdělitelným a nepřehledným.

Gesto

samozřejmě

k přednesu

patří

„především

gesto

„zdůrazňující“, které se uskuteční v časové souhře se slovem nesoucím hlavní význam (větný přízvuk, intonační centrum). Gesto může být dokonce použito i místo jiného zvýraznění – např. místo toho, abychom slovo vyslovili více nahlas.“31 Stejně jako gesta jsou na tom rekvizity, které jsou u přednašečů velmi oblíbené. Opět jako u předešlých prostředků by měla být rekvizita použita v případě, kdy má určený cíl a záměr. Většina přednašečů využívá rekvizitu bez jakékoli invence, nápadů a je úzce spjata s textem. „Mezi textem a rekvizitou by mělo vznikat jisté neočekávané napětí, které bude pro diváka obohacením, které divákovo vnímání recitátorova sdělení posune a umocní. Působivé může být použití zástupného předmětu, jež nezdvojuje text.“32 Neméně důležité je, aby byl přednašeč mluvně technicky vybaven. Celkově před samotným přednesovým vystoupením by měl přednašeč absolvovat různá dechová a hlasová cvičení, takzvané rozcvičky. Přednašeč by se měl před každým svým přednesovým vystoupením rozmluvit. Hlavně myšleno tak, že by měl zařadit do přípravy i artikulační cvičení. Napíši zde pár cvičení, která jsou dobrá k rozmlouvání. Nejlepší variantou je, když se vždy text opakuje několikrát za sebou, ale není to podmínkou. Cvičení k uvolnění čelisti (vokály): A Máša stála mává na Jána,

30

ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068236-4. s. 122 31 ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068236-4. s. 77 32 ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068236-4. s. 72

44

pána Krála. Samá chvála dává nám páva. Jásá, jásá A střádá na galána. E Sešel se kmet s medvědem. Ten medvěd jedl med. „Dej mě,“ řekl kmet. Medvěd, že ne. Kmet šel a brečel. Medvěd jedl med. „Dej, nedej –“ děl medvěd nevesele „kmet mě med sežere!“ „Blé, blé,“ klel kmet. I Princ Jiří, splín šíří. Syn líný,

45

byl jiný! Jí, když bdí, Jí, když spí. Vždyť ty víš, sní i spíž! O Pštros hop, skok pod most. Hop, skok okolo koz. Stop. Plot. Co?! Plot? Pštros skok skrz plot. Smrt. Zob v plot. . Slon hop, skok pod most. Hop, skok okolo koz. Stop. Plot. Co?! Plot? Slon skok skrz plot. Smrt. chobot v plot. Slon, pštros toť U Kluk dup, dup rumbu. Kůň mu hnul žluč.

46

Kůň, úprk, ústup, hup v hnůj. Kůň ukus kůl. Šum, bum, bum. Ú ú ú, můj chrup. Fuj, suk, křup zub. Julku, tvůj kůň – vůl.

OU Kolouch kohout s mouchou mohou, s hloupou chloubou houpou nohou. Plavou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou. Cvičení k aktivaci rtů (retoretné hlásky P, B, M): Pa – ba – fa – va, pe – be – fe – ve ... pou – bou– fou – vou. Bla – pla -vla – fla, ble – ple – vle – fle ... blou – plou – vlou – flou. Bra – pla – vra – fla, bre – ple – vre – fle ... Cvičení k aktivaci jazyka: Jsou mlynáři chlapi chlapi, když jim mlejny klapy klapy jsou mlynáři chlapi chlapi, když jim mlejny jedou.

47

Když jim mlejny nechtěj klapat začnou jako báby plakat jsou mlynáři chlapi chlapi, když jim mlejny jdou. V Londýně u lorda Donalda dávali lahodné bledule hladoví blondýni lepili okolo loudavě cedule, ledaři dodali do skladu jeden den před lednem v poledne dva kýble ledu a další led dodají do doby dohledné. Jestliže se přednašeč před každým svým přednesovým vystoupením rozcvičí a správně rozmluví, jeho projev by měl být po artikulační stránce v pořádku a nemělo by se stát, že by mu nebylo rozumět. A to všechno jenom díky dechovým, hlasovým a artikulačním cvičením, které jsou pro přednes nezbytné.

3.4

Komunikace s diváky Stejně jako v lidském životě je důležitá komunikace, tak je i v divadle

a přednesu komunikace s diváky důležitá. Pojmeme komunikace se také rozumí dorozumívání, sdělení či předání informace. Jde tedy o sdělování a dorozumívání mezi lidmi. „Mívá tuto strukturu: mluvčí – záměr sdělení – formulace sdělení – vlastní sdělení – posluchač – interpretace obsahu a záměru mluvčího – reakce posluchače.“33 Komunikace tedy v sobě zahrnuje sdělení, sdělování a o to nám hlavně v přednesu jde.

33

PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 322 s. Učebnice pro střední školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 80-717-8772-8. s. 104

48

Komunikační proces na jevišti je velmi složitý. „Jde hlavně o to, aby se proces sdělování v rovině herecké spolupráce, ale i v rovině spolupráce jeviště a hlediště stal skutečně procesem sdílení.“34 Během komunikace na jevišti dochází hlavně k slovnímu předání informací, ale nesmíme zapomínat i na to, že jde i o vytváření emocí v divákovi, tedy posluchači. Při přednesu přednašeč sděluje svůj vybraný text divákům se svými osobními názory, postoji a jde mu o to, aby divák celou dobu přijímal tyhle informace a plně je vnímal, což je velmi náročné a přednašeč by měl počítat s tím, že už během přípravné fáze by se měl zaměřit na důležitá místa a informace, které v textu které chce předat divákovi, a na ty by se měl zaměřit a pomocí hlasové realizace je zdůraznit, zvýraznit. Protože jestli tak neučiní, může se velmi rychle stát, že divák nepodchytí důležitou informaci a bude v procesu komunikace, sdělení ztracen a neporozumí mu. Během přednesového vystoupení, tedy komunikačnímu procesu by měl mít divák vždy pocit, že jej přednašeč vnímá a že právě jemu je určeno přednašečovo sdělení. „Přednes není jednostrannou záležitostí, vždy je to rozhovor dvou – recitátora a posluchače.“35 S tím rozdílem, že posluchač, divák přednašečovi neodpovídá slovně, ale pouze reakcemi, jako je například pozornost nebo naopak časté koukání na hodinky. Přednašeč by měl svůj text sdělovat všem v publiku a neměl by zapomenout ani na jednoho diváka, což je velmi složité. Přednašeč by měl k navázání komunikace s diváky používat hlavně oči, protože ty jsou velmi důležité a je obecně známo, že když přednašeč bude mít rozzářené a přirozené oči, tak diváka zaujme daleko více než přednašeč, který bude mít oči unavené a skleslé. Stejně jako oční kontakt mezi přednašečem a divákem je důležitý přednašečův postoj, který by měl správně odpovídat veřejnému vystupování, takže správně by měl přednašeč být narovnaný a působit sebejistě. Komunikaci s diváky může do jisté míry ovlivnit tréma, která většinou vzniká z vnitřní nejistoty, z neúspěchu, ze strachu před vystoupením nebo z publika. Velká tréma většinou způsobuje problémy při tvoření hlasu a artikulaci, ale narušuje i přednašečovo soustředění a může se stát, že přednašeč bude působit nepřirozeně 34

ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068236-4. s. 86 35 ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068236-4. s. 89

49

a může mu vypadnout text. Proto je dobré, aby se přednašeč naučil pracovat s trémou a snažil se ji omezovat. Jako příklad zde uvedu pár rad, které napomáhají při boji s trémou. Říkává se, že štěstí přeje připraveným, a tak je to i s trémou. Trému můžeme snížit tím, že se přednašeč bude na své vystoupení pečlivě připravovat, a díky tomu bude mít během svého vystoupení větší jistotu. Některým přednašečům před svým vystoupením pomáhá fyzické uvolení, rozcvičení, dýchaní a procházení. Jiným přednašečům pomáhá rozhovor s jinými přednašeči či přáteli. Některým přednašečům zase vyhovuje být v tichosti a klidu, s nikým se nebavit a v klidu se soustředit. Je to velmi různé. Každému přednašeči vyhovuje něco jiného, ale všichni by měli myslet na to, „že na jeviště kráčíme klidně, nespěcháme, soustředěně myslíme na sdělení… Nezačneme ihned mluvit – klidným pohledem přehlédneme obecenstvo. Snažíme se myslet na obsah svého sdělení, ne na to, že jsme na jevišti.“36

36


50

Závěr Na závěr své bakalářské práce bych velmi rád poznamenal, že přednes v dnešní době, tedy ve dvacátém prvním století, ztrácí svou hodnotu. Usuzuji tak z dotazníkového šetření, kde mě přesvědčil fakt, že více než šedesát procent přednašečů, kteří se účastnili dotazníkového šetření, potvrdili, že se nezabývají výběrem textu a moc jej neřeší. Tudíž neřeší ani myšlenku textu, kterou by měli během přednesu předat divákovi. Velmi podobně se stalo i u otázky, která se týkala motivací přednašečů pro přednes. V dotazníkovém šetření se ukázalo, že více než dvacet sedm procent zúčastněných přednašečů potvrdilo, že jejich motivací je výhra, a dalších dvacet tři procent uvedlo, že jejich motivace není žádná, ale přednášejí jenom proto, že to chce jejich paní učitelka nebo pan učitel. Výsledky šetření bohužel dokazují, že se z přednesu v dnešní době pomalu stává umírající disciplína. Nevím, jak se mohlo stát, že většina přednašečů nevěnuje svým textům a přednesu skoro žádnou pozornost. Je to nejspíš z velké části způsobeno tím, že si přednašeči nevybírají texty, které jsou jim blízké, se kterými se mohou ztotožnit, které je zajímají, které jsou pro ně aktuální. Tím, že přednášejí text, který je jim vzdálený a nad kterým nepřemýšlejí, je jasné, že je přednes nebude bavit a že sdělení textu nepředají dál. Jediným možným řešením, které mě napadá, je přednašečův zájem o text. Kdyby se přednašeči zajímali více o svůj text a volili si jej sami, a kdyby ho pochopili, možná by také pochopili smysl přednesu a začal by je bavit. Po dotazníkovém šetření jsem také přemýšlel nad formou nynějších fungujících přednesových přehlídek. A to hlavně z toho důvodu, jak jsem již zmiňoval, že v dotazníkovém šetření uvedlo osm přednašečů, že jejich motivací pro přednes je pouhá výhra, bez sdělení myšlenky textu. Proto mě napadá otázka, jestli je vůbec potřebné, aby přednesové přehlídky byly soutěžní a jestli by organizátoři přednesových přehlídek neměli popřemýšlet o možných změnách, které by podpořily menší rivalitu mezi přednašeči a kde by hlavním cílem přehlídky nebyla výhra. Myslím si, že je nejvyšší čas, aby se s přednesem ve věkové kategorii dvanáct až osmnáct let na přednesových přehlídkách začaly dít zázraky. Protože jestli 51

nechceme, aby přednes byl pouhým odříkáváním textu s vidinou výhry, je potřeba, aby se něco změnilo. Nebo je už příliš pozdě na to, aby se přednes stal ve dvacátém prvním století sdělením a radostí?

52

Soupis bibliografických citací [1] HERZOGOVÁ, E. Dětské recitační přehlídky jako setkání dětí s literaturou a přednesem. [Children's poetry shows a meeting with literature and children's recitation of.] Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér Divadlo a výchova, 2011. 127 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Eva Brhelová, Ph. D. [2] HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina a Hana MAKOVIČKOVÁ. Základy jevištní mluvy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 135 s. Učebnice pro střední školy (Státní pedagogické nakladatelství). [3] MISTRÍK, Jozef. Hovory s recitátorem. Praha: Lyra Pragensis. 1976. [4] MUSILOVÁ, Daniela. Slovníček uměleckého přednesu. Benešov: Krajské kulturní středisko Středočeského KNV a Okresní kulturní středisko Benešov u Prahy, 1976. [5] PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 322 s. Učebnice pro střední školy (Státní pedagogické nakladatelství). ISBN 80-717-8772-8. [6] SVJET.SWEB. Jacques Prévert [online]. 2014 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://svjet.sweb.cz/basne17.html#deti

[7] WOLKRŮV PROSTĚJOV. Klub duha [online]. 2014 [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.klubduha.cz/wp/. [8] ZÁMEČNÍKOVÁ, Ema. Cesta k přednesu, aneb, Průvodce pro pedagogy a mladé recitátory. 1. vyd. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, 2009, 139 s. ISBN 978-80-7068-236-4.

53

Seznam obrázků Obrázek 1 Motivace pro přednes (grafické zobrazení dotazníkového šetření) ..................... 25 Obrázek 2 Výběr textu pro přednes (grafické zobrazení dotazníkového šetření) .................. 27 Obrázek 3 Příprava na přednes (grafické zobrazení dotazníkového šetření) ......................... 29

54

Příprava na přednes spojená s výběrem a vhodnosti předlohy recitátorů ve věku let

Recommend Documents