Příprava a pokus trestného činu versus dokonaný trestný čin

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Příprava a pokus trestného činu versus dokonaný trestný čin (pojem, rozdíly, trestnost) Bakalářská práce

Autor:

Lucie Sotonová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Jiří Pospíchal

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Ústí nad Labem, dne 28. 04. 2011

Lucie Sotonová

Poděkování: Dovoluji si touto cestou poděkovat Mgr. Jiřímu Pospíchalovi za jeho pomoc a důvěru při kontrole a tvorbě mé bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce pojednává o vývojových fázích trestného činu, konkrétně o přípravě, pokusu a dokonaném trestném činu. Úvodní část je věnována historii trestného činu. V dalších kapitolách jsem se zabývala základnímu členění a druhům trestných činu. V následujících kapitolách jsem se soustředila na jednotlivé vývojové fáze trestného činu.

Annotation Thesis deals with the developmental stages of a criminal offense, namely the preparation, attempt and completed crime. The introductory section is devoted to the history of crime. In other chapters I have dealt with the basic structure and the types of crime. In the following chapters I focus on the individual developmental stages of a criminal offense.

Obsah: Úvod ........................................................................................................................................... 6 1

2

3

Historie trestného činu ........................................................................................................ 7 1.1

Osvícenství................................................................................................................... 8

1.2

Moderní doba ............................................................................................................... 9

1.3

Současné pojetí trestného činu ..................................................................................... 9

Trestný čin ......................................................................................................................... 11 2.1

Znaky trestného činu .................................................................................................. 12

2.2

Třídění trestných činů ................................................................................................ 13

Skutková podstata trestného činu ...................................................................................... 16 3.1

Pojem skutkové podstaty a její vznik a vývoj............................................................ 16

3.2

Znaky skutkových podstat ......................................................................................... 16

3.3

Třídění skutkových podstat trestných činů ................................................................ 17

3.4

Objekt trestného činu ................................................................................................. 17

3.5

Objektivní stránka trestného činu .............................................................................. 19

3.5.1

Obligatorní znaky objektivní stránky trestného činu .......................................... 19

3.5.2

Fakultativní znaky objektivní stránky trestného činu ......................................... 22

3.6 4

Pachatel trestného činu (subjekt) ............................................................................... 22

Vývojová stádia trestného činu ......................................................................................... 25 4.1

Příprava k trestnému činu .......................................................................................... 26

4.1.1

Nezpůsobilá příprava .......................................................................................... 32

4.1.2

Zánik trestnosti přípravy (§ 20 odst. 3 trestního zákoníku) ................................ 33

4.1.3

Ukládání trestu za přípravu k trestnému činu ..................................................... 35

4.2

Pokus trestného činu .................................................................................................. 35

4.2.1

Nezpůsobilý pokus ............................................................................................. 38

4.2.2

Trestání pokusu .................................................................................................. 39

4.2.3

Zánik trestnosti pokusu trestného činu ............................................................... 40

4.3

Dokonání trestného činu ............................................................................................ 42

Závěr ......................................................................................................................................... 50 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 51 Seznam grafů ............................................................................................................................ 52

5

Úvod Za téma své bakalářské práce jsem si zvolila „Příprava a pokus trestného činu versus dokonaný trestný čin“ – pojem, rozdíly, trestnost. Toto téma jsem si zvolila, protože se s trestnou činností v běžném životě setkáváme velmi často a dále je mi toto téma blízké ve vztahu k mému zaměstnání. „Cílem této práce je vysvětlit co to vlastně je trestný čin, jak se člení a jaké má znaky. Dále přiblížit rozdíly a pojmy jednotlivých vývojových fází“. Dále jak jednotlivé fáze zanikají. Práci jsem rozdělila do čtyř kapitol. V první kapitole jsem se snažila stručně popsat historii trestného činu až do současné doby. V druhé kapitole jsem se zabývala pojmem „trestný čin“ dále tříděním trestných činů a v neposlední řadě jejich znaky. V další kapitole a to třetí jsem se snažila vysvětlit skutkovou podstatu trestného. Hlavně pojem „skutková podstata trestného činu“, dále znaky a třídění skutkové podstaty trestných činů. Ve čtvrté poslední kapitole jsem se zabývala vývojovými fázemi trestného činu. V podkapitolách jsem rozebrala jednotlivé fáze trestného činu a to příprava, pokus a dokonaný trestný čin.

6

1 Historie trestného činu Podle staršího římského i germánského práva byl považován za trestný čin jen určitý počet případů. Trestnost těchto jednání byla odvozena od odpovědnosti za výsledek. (cogitationis poenam nemo partitur – za úmysl se nikdo netrestá Ulpisnus, dig. XLVIII, 19, 18). Vlivem helénské etiky se obrátila pozornost také k pachatelově vůli. Novější římské právo trestalo pouze rozhodnutí ztělesněné v čin. Kanonické právo poukazovalo na velký vliv subjektivních jevů. Novější německé právo přihlíželo jak k subjektivním, ale také objektivním jevům. Do roku 1852 platil v části Rakouské říše „Zákon trestní o zločinech těžkých přestupcích“, vydaný dne 3. září 1803. V Rakousku-Uhersku od 1. září 1852 a v českých zemích po vzniku Československa, až do počátku účinnosti zákona č.86/1950 Sb., platil Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích uvedený patentem č. 117/1852 rakousko-uherského říšského zákoníku. Za první republiky bylo provedeno mnoho pokusů, zaměřených na změnu starého zákona, s účelem nahradit tento zákon modernějším. Nový zákon se nepodařilo prosadit, a proto byl původní zákon upravován a doplňován novelizacemi. Článek IV. zákona z roku 1852 stanovil, že „podle tohoto trestního zákona může se považovat jen to za zločin, za přečin, nebo za přestupek pokládat a trestati, co se v něm výslovně za zločin, za přečin, nebo za přestupek prohlašuje“. Zločin se charakterizuje formulací: „Ke zločinu se vyžaduje zlého úmyslu“. Podle §4 „Zločin pochází ze zlomyslnosti pachatelovy, nikoliv z poza toho, na němž se spáchá. Zločin tudíž spáchati lze i na provinilcích, na bezesmyslných, na dětech, na spících a též na takových osobách, které sami si škody přejí, nebo k ní svolují“. Podstata zločinu nebyla tedy odvozována z narušení zájmů oběti nebo poškozeného, ale z ideje zla, které je nezávislé na vůli pachatele i na vůli oběti. Ve 30. letech 20. století byly zločiny definovány následující formulací: „zločiny zasahují buď do společné bezpečnosti přímo ve svazku státním, ve veřejných opatřeních nebo ve veřejné důvěře, nebo porušují bezpečnost lidí jednotlivých, co se týče – osoby, majetku, svobody, nebo jiných práv.

7

Po převzetí moci komunisty, byly některé skutkové podstaty trestných činů specifikovány i v jiných speciálních zákonech. Například v zákoně č.231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky. Československý trestní zákon č.86/1950 Sb., stanovil (§ 2), že trestným činem je jen takové, pro společnost nebezpečné jednání, jehož výsledek, uvedený v zákoně, pachatel zavinil. Přidáním podmínky společenské nebezpečnosti činu a jejího stupně, bylo mírně posíleno materiální pojetí trestnosti. Tato podmínka měla sloužit jako korektiv formálního pojetí trestnosti. Materiální pojetí bylo dosti neúplné, protože nedostatečně zohledňuje ochranu zájmů jednotlivců a z dnešního hlediska nedostatečně definuje zájem společnosti a podstatu společenské nebezpečnosti a tím umožňuje jeho ideologické zneužívání. V obecných principech a ve vymezení skutkových podstat, zůstal trestní zákon podobný dosavadnímu Zákonu o přečinech a zločinech z roku 1852.

1.1 Osvícenství V době osvícenství 1 vymezovaly nauky trestný čin jako čin, který útočí: na práva přirozená, práva poškozující společnost, práva poškozující její jednotlivé členy. Podle Hegera je zločin porušení „abstraktní ideje“, podle Kanta je zločin porušení „ absolutní nutnosti“ a u ostatních je zločin trestný čin, který porušuje chráněné statky například soukromé vlastnictví, svobodu projevu atd. V době osvícenství se vyskytovali pokusy o obsahové vymezení v zákonech (například způsobení škody pruský Landrecht 1794). Příkladem dobové a kazuistické obsahové definice je citace z ruského trestního zákoníku z roku 1846: „trestným činem je čin útočící na nedotknutelnost práv vrchnosti, či na práva nebo bezpečnost společnosti nebo soukromých osob.

1

Osvícenství -Osvícenství je intelektuální hnutí, životní postoj a filozofický směr 18. století, který znamenal převrat ve vývoji evropského myšlení. Osvícenství je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka: racionalismus, logiku a humanismus. Vytvořilo vlastní duchovní, etické a estetické principy, do té doby neznámé, které daly základ mj. dnešním konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv. http://cs.wikipedia.org/wiki/Osvícenství 8

1.2 Moderní doba Trestní zákon č. 140/1961 Sb., uvádí obdobnou definici trestného činu v § 3, ale kritérium výsledku činu a příčinnosti (zavinění) bylo nahrazeno podmínkou naplnění znaků uvedených v zákoně, a to pouze v zákoně trestním. Tímto posílil formální pojetí trestnosti a skutečnou škodu nebo újmu posunul na méně výrazné místo, mezi kritéria stupně společenské nebezpečnosti činu. V Criminal Law, New York 1969/9 charakterizují J.C Smith a B. Hogan trestný čin jako nemorální čin neboli zločin, který ohrožuje přímo a závaznou měrou bezpečnost a blaho společnosti a kdy k nápravě nepostačuje pouze náhrada škody, která byla způsobena oběti. Omezují tedy působnost trestního práva na oblasti, na které nestačí občanské právo. Novelizace po roce 1989 oprostily text zákona od projevů třídního pojetí trestní spravedlnosti (změny v účelu zákona § 1). Základní struktura zákona zůstala beze změny. Pojem společenské nebezpečnosti byl zbaven obsahu podmíněného pojetím společnosti podle socialistickému režimu. Příslušná část projektu Evropské unie Corpus Juris 2000 od autorů M. Delmas Marty a kolektiv (české vydání Brno 2000, v překladu autorů J. Fenyk a S, Kloučková), je angloamerické pojetí znaků trestného činu, je vyvažováním úmyslu a formy činu (mens rea – actus reus, vinná mysl-vinný čin), i když členové autorského kolektivu pochází ze zemí s kontinentálním právním systémem.

1.3 Současné pojetí trestného činu V současnosti rozlišuje kriminalistická věda dvojí pojetí trestného činu: a) legální pojetí – trestným činem je to co jako trestný čin označuje platný zákon b) sociální pojetí – za trestný čin se považuje takový trestný čin, který má obzvlášť vysokou míru společenské nebezpečnosti.

9

Při takovém pojetí mohou existovat i jiné trestné činy než stanoví zákon a naopak, některé činy, které zákona stanoví jako trestné, za ně považováno být nemusí. Český trestný zákon z roku 1961 obsahoval podmínku společenské nebezpečnosti činu, která byla teoretiky trestního práva vykládána jako rozlišení formální a materiální stránky trestnosti.

Formální stránka trestnosti – poukazovala na formální naplnění obecných i typových znaků uvedených v trestním zákoně (mimo společenské nebezpečnosti). obecné znaky – jsou znaky, které jsou společné všem trestným činům např. požadovaný věk pachatele2 , příčetnost3 pachatele, u mladistvých pachatelů rozumová a mravní vyspělost. Mezi obecné znaky nebyla započítána společenská nebezpečnost. typové znaky – jsou to znaky, jimiž se trestné činy od sebe navzájem liší. Jsou to takové, které jsou uvedeny v příslušné skutkové podstatě trestného činu a vedle toho dále protiprávnost (tedy podmínka, že nenastala žádná z okolností vylučující protiprávnost).

Materiální stránka trestnosti – za materiální stránku trestného činu byla považována nebezpečnost činu pro společnost neboli společenská nebezpečnost činu. To znamená způsob a míra trestného činu, jak dalece může trestný čin ohrozit nebo porušit společenské zájmy chráněné trestním zákonem, tedy objekt trestného činu. Tyto chráněné zájmy, ale nebyly v trestním zákoně specifikovány, a proto také bylo v případě některých skutkových podstat sporné určovat co je a není chráněným zájmem. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je „nepatrný“ (například u mladistvých pachatelů „malý“), nebyl trestným činem, i když jinak vykazoval znaky trestného činu.

2

Věk pachatele – kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný. Zákon č. 40/2009 Sb., § 25 3 Příčetnost resp. Nepříčetnost-kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Zákon č. 40/2009 Sb., § 26 10

2 Trestný čin Podle předchozí právní úpravy dle zákona č.140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon“) dle § 3 je: Citace: Trestný činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně.4 Podle nového Trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“) č.40/2009 Sb. § 13 odst.1 je: Citace: Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedeným v takovém zákoně. Trestný čin spáchaný mladistvím se nazývá provinění.5 Citace: Mladiství je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku6. Trestným činem se rozumí i: - příprava zvlášť závažného zločinu - pokus trestného činu - účastenství na trestném činu ve formě organizátorství, návodu a pomoci Čin, jehož stupeň společenské nebezpečnosti je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Jde o takové formy trestné činnosti, které samy o sobě nejsou zahrnuty v dispozicích zvláštní části trestního zákona. K trestnosti je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. O trestný čin se jedná, pokud jsou naplněny dva znaky trestného činu a to znak formální a současně také znak materiální.

4 5

6

Citace § 3 zákona č. 140/1961 Sb. Citace § 13 odst.1 zákona č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník) Citace § 2 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže

11

Podle nového Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. je vypuštěn materiální znak tedy tzv. společenská nebezpečnost, který byl nahrazen společenskou škodlivostí uvedenou nyní v § 12 odst. 2 a to jako zásada subsidiarity trestní represe: Citace: Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.7 Trestné činy se dělí dle shora uvedeného trestního zákoníku podle § 14 na přečiny a zločiny. Přečiny jsou takové trestné činy, které jsou nedbalostní a na ty, které jsou úmyslné, na ně trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let (§ 14 odst. 1 trestního zákoníku). Zločiny jsou takové trestné činy, které nejsou dle trestního zákona přečiny, zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Subkategorie zvlášť závažného zločinu je obdobou dříve používané kategorie „zvlášť závažný trestný čin“, tak ho vymezoval § 41 odst. 2 trestního zákona. Trestné činy podle tohoto ustanovení byl určen jak odkazem na vyjmenované trestné činy v § 62 tak i úmyslnými trestnými činy se zákonem stanovenou horní hranicí sazby trestu odnětí svobody ve výši nejméně osm let. Současný trestní zákoník tuto sazbu zvyšuje na deset let (§ 14 odst. 3 trestního zákoníku).

2.1 Znaky trestného činu a) Typovými znaky jsou: objektivní stránku objekt subjektivní stránku subjekt

7

Citace § 12 odst. 2 trestního zákoníku 12

b) Stanovený věk a příčetnost, které nazýváme obecnými znaky – tyto znaky jsou pro všechny trestné činy shodné, neodlišují je od sebe navzájem. Trestného činu se může dopustit pouze osoba, která dosáhla stanoveného věku, tj. dovršila patnáctý rok svého věku a byla příčetná (§ 26 trestního zákoníku).

Formální pojetí trestného činu má umožnit rozlišení trestných činů a činů ne-trestných. Zásada nulum crimen sine lege (není zločinu bez zákona) – požadavek určitosti, jasnosti a přesnosti trestně právních norem.

2.2 Třídění trestných činů Trestné činy nejsou jediným druhem protispolečenských činů. Jsou pouze výsečí všech protiprávních a protispolečenských činů. Od těchto činů se liší svými znaky a také tím, že se jedná o delikty s určitým, vyšším stupněm nebezpečnosti pro společnost.

Třídění trestných činů lze z různých hledisek: podle druhu chráněných hodnot (zvláštní část trestního zákona) podle způsobu jednání (trestné činy spáchané konáním nebo opominutím)¨ podle formy zavinění (trestné činy úmyslné, nedbalostní) podle toho jestli je zcela naplněna objektivní stránka trestného činu (lze rozlišovat přípravu § 20, pokus § 21 trestního zákona a dokonání trestného činu) z hlediska zda vyvolávají účinek nebo nikoli (trestné činy materiální, formální) podle druhu následku (rozlišujeme trestné činy ohrožovací, poruchové) jiné dělení je z hlediska závažnosti

Dále se trestné činy dělí podle zvláštní části trestního zákoníku na: 1) Trestné proti životu a zdraví 13

- trestné činy proti životu - trestné činy proti zdraví - trestné činy ohrožující život nebo zdraví - trestné činy proti těhotenství ženy - trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským geonomem 2) Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství - trestné činy proti svobodě - trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství 3) Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti - znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití - soulož mezi příbuznými, kuplířství - prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, šíření pornografie - výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií - zneužití dítěte k výrobě pornografie 4) Trestné činy proti rodině a dětem 5)Trestné činy proti majetku 6) Trestné činy hospodářské - trestné činy proti měně a platebním prostředkům - trestné činy daňové, poplatkové a devizové - trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou - trestné činy proti průmyslovým právům a proti autorskému právu 7) Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných - trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby - trestné činy úředních osob - úplatkářství - jiná rušení činnosti orgánu veřejné moci 14

- trestné činy narušující soužití lidí - jiná rušení veřejného pořádku - organizovaná zločinecká skupina - některé další formy trestné součinnosti 8) Trestné činy proti branné povinnosti 9) Trestné činy vojenské - trestné činy proti vojenské podřízenosti a vojenské cti - trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu - trestné činy proti povinnostem strážní, dozorčí nebo jiné služby - trestné činy proti ohrožující bojeschopnost ozbrojených sil - trestné činy proti služebním povinnostem příslušníků bezpečnostních sborů 10) Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy - trestné činy proti lidskosti - trestné činy proti míru a válečné trestné činy

15

3 Skutková podstata trestného činu 3.1 Pojem skutkové podstaty a její vznik a vývoj Skutková podstata trestného činu – jde o právní formu vyjadřující typové znaky trestného činu uvedené v trestním zákoně, kterými se od sebe odlišují různé druhy trestných činů. Dále skutková podstata obsahuje souhrn znaků, které určují, o jaký trestný čin jde. Význam skutkových podstat především záleží v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které se děje souborem znaků trestného činu. Od skutkové podstaty lišíme konkrétní skutkový děj (skutek), který má znaky skutkové podstaty. Jednotlivé skutky se vyznačují specifickými okolnostmi, které vyjadřují různou společenskou nebezpečnost. Od skutkové podstaty také dále lišíme dispozici, což znamená souhrn všech podmínek trestní odpovědnosti, včetně těch, které nejsou znaky skutkové podstaty trestného činu (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost u mladistvých)

3.2 Znaky skutkových podstat Obligatorními znaky - objekt - objektivní stránka - subjekt (pachatel) - subjektivní stránka - protiprávnost Pokud trestný čin nemá všechny tyto znaky, není tu ani skutková podstat trestného činu. Fakultativní znaky jsou takové znaky, které nemusí být u všech skutkových podstat, například určité místo a určitě vymezený čas jednání.

16

3.3 Třídění skutkových podstat trestných činů a. dle závažnosti trestných činu 1. základní – znaky daného trestného činu běžného typu, jsou uvedeny v prvních odstavcích 2. kvalifikované – jsou zpravidla uvedeny v druhém a následujícím odstavci ustanovení ve zvláštní části a jsou spojené s vyšší trestní sazbou, vyšší typová nebezpečnost může spočívat v závažnějším porušení nebo ohrožení objektu trestného činu 3. privilegované – charakterizují trestné činy menší typické závažnosti než skutkové podstaty základní, oproti kvalifikovaným skutkovým podstatám se skutkové podstaty privilegované v platném trestním zákoně vyskytují jen ojediněle b. dle struktury 1. jednoduché – neobsahují více znaků stejného druhu 2. složité – jsou speciální v poměru ke skutkovým podstatám, z jejichž znaků se skládají, tyto jsou dány kumulativně (trestný čin loupeže § 173 trestního zákoníku má dva objekty svoboda a majetek, trestný čin znásilnění § 185 odst. 1 trestního zákoníku dvě jednání - násilné jednání a soulož nebo jiný obdobný pohlavní styk)

3.4 Objekt trestného činu Objekt trestného činu je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu. Zpravidla není vyjádřen v zákoně a musíme ho dovozovat výkladem. Objekt trestného činu jsou zpravidla společenské vztahy (vlastnické vztahy), zájmy a hodnoty chráněné trestním zákonem (život člověka, jeho zdraví čest, důstojnost, jeho osobní svoboda). Objekt trestného činu někdy úzce souvisí s tzv. ochrannou funkcí trestního práva. Každý právní řád chrání určité zájmy. Objekt trestného činu = chráněný zájem Třídění objektů trestných činů

17

1) podle stupně obecnosti a. obecný (rodový) objekt – souhrn nejdůležitějších vztahů, zájmů a hodnot, které chrání trestní zákon b. druhový (skupinový) objekt – je vyjádřen společnými druhovými rysy individuálních objektů jednotlivých trestných činů, jsou vyjádřeny v trestním zákoně v názvech hlav, oddílů zvláštní části trestního zákona (příklad – trestné činy proti svobodě, vyjadřuje, že druhovým objektem je převážně osobní svoboda člověka) c. individuální objekt – je takový objekt, který označuje jednotlivý zájem, k jehož ochraně je to které ustanovení zvláštní části trestního zákona určeno, (příklad – trestný čin krádeže § 205 trestního zákoníku, kdy individuálním objektem je zájem na ochraně majetku) Individuální objekt je nezbytným znakem každého trestného činu, protože čin, který nenarušuje, neohrožuje žádné chráněné hodnoty není trestný. Individuální objekt má dvě roviny a to : d. obecná rovina – výseč společenských vztahů, jednotlivý zájem, který byl konkrétním trestným činem narušen e. konkrétní rovina – konkrétní objekt trestného činu, společenský zájem, který byl konkrétním trestným činem narušen Určení individuálního objektu je hlavní podmínkou pro správnou kvalifikaci trestného činu. 2) podle množství objektů v jedné skutkové podstatě a. jeden objekt – například krádež /brání se vlastnické právo/ b. dva nebo více objektů – například loupež /ohrožení svobody i majetku/, objekty mohou být určeny: - kumulativně (chrání se oba dva objekty) - alternativně (postačí ohrožení jednoho z více objektů k tomu, aby byla skutková podstata trestného činu naplněna)

18

3.5 Objektivní stránka trestného činu Objektivní stránka je druhý ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky. Objektivní stránka trestného činu obsahuje obligatorní znaky a fakultativní znaky.

3.5.1 Obligatorní znaky objektivní stránky trestného činu Obligatorní znaky musí být v každé skutkové podstatě trestného činu a jsou to: a. jednání b. následek trestného činu c. příčinný vztah mezi jednáním a následkem

Jednání je projev vůle ve vnějším světě ve smyslu trestního práva. Jednáním se rozumí konání a opomenutí. Trestněprávní pojem jednání obsahuje pouze vůlí pachatele ovládané nebo ovladatelné chování. Pokud chybí některá z uvedených složek jak psychická (vůle) nebo složka fyzická (projev vůle), nejde o jednání ve smyslu trestního práva. Známe trestné činy komisivní (čistě činnostní) lze spáchat pouze konáním a trestné činy omisivní (nečinnostní). Omisivní trestné činy rozlišujeme: - pravé omisivní (lze spáchat pouze opomenutím přikázané činnosti např. opomenout poskytnout první pomoc) - nepravé omisivní (lze spáchat jak konáním, tak i opomenutím např. vražda spáchána neposkytnutím stravy, oběť zemře vyhladověním) Opomenutí může být jak úmyslné tak i nedbalostní např. lékař úmyslně nepodá pacientovi léky a zhorší tak jeho zdravotní stav, v jiném případě tak učiní z nedbalosti. Některé trestné činy lze spáchat jedině konáním a jiné pouze opomenutím. 19

Jen konáním lze spáchat trestný čin soulože mezi příbuznými (§ 188 trestního zákoníku), poskytnout, nabídnout nebo slíbit úplatek v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu (§ 332 trestního zákoníku - podplácení). Jen opomenutím lze trestný čin nepřekazit (§ 367 trestního zákoníku) nebo neoznámit (§ 368 trestního zákoníku ), neposkytnout pomoc (§ 150 a § 151 trestního zákoníku)

Následek Tímto chápeme ohrožení nebo porušení hodnot, které jsou objektem trestného činu. Porušení nebo ohrožení je způsobeno jednáním, které je charakterizující pro trestný čin (například omezování osobní svobody – následkem je porušení svobody pohybu). Rozlišujeme hlavní a sekundární následek. Některé skutkové podstaty mají za následek poruchu (například § 146 trestního zákoníku - ublížení na zdraví, § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku škoda nikoli nepatrná) a u některých trestných činů je následek ohrožení chráněného zájmu (například u obecného ohrožení dle § 272 odst.1 trestního zákoníku – je následek nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví pro lidi anebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku).

Podle trestního zákona se třídí následky trestného činu do několika kategorií: 1) Následek – porucha nebo ohrožení 2) Těžší následek – těžší porucha nebo ohrožení například způsobení těžké újmy na zdraví u trestného činu ublížení na zdraví (§ 146 odst. 3 trestního zákoníku), způsobení smrti při znásilnění (§ 185 odst. 4 trestního zákoníku) 3) Jiný zvlášť závažný následek 4) Škodlivý následek – je svým obsahem také ohrožení nebo poškození objektu trestného činu, které se často projevuje i na hmotném předmětu útoku. Škodlivý následek, jehož zamezení nebo napravení je podmínkou beztrestnosti z důvodu účinné lítosti. 5) Zvlášť těžký a těžko napravitelný následek (pouze porucha) – jedna z podmínek uložení doživotního trestu

20

Následek trestných činů u majetkových deliktů se liší od způsobené škody. Zákonodárce zakotvil přesné peněžité částky vyjadřující rozsah škody způsobené trestným činem a to s účinností od 1. 1. 2002. Rozsah škody způsobené trestným činem ukazuje tabulka jednotlivých kategorií škod (§ 138 trestního zákoníku. Škoda nikoli nepatrná

Nejméně 5 000 Kč

Škoda nikoli malá

Nejméně 25 000 Kč

Větší škoda


Značná škoda


Škoda velkého rozsahu

Nejméně 5 000 000 Kč

Příčinný vztah Příčinný vztah neboli souvislost je dalším znakem skutkové podstaty podřazeným pod objektivní stránku trestného činu a je to vztah mezi jednáním a následkem. Pachatel je trestně odpovědný pouze tehdy, pokud svým jednáním následek skutečně způsobil. Jestliže není příčinný vztah, nenastane trestní odpovědnost. Musí být zde i příčinný vztah mezi jednáním a účinkem (např. mezi úderem holí do břicha a způsobením těžké újmy na zdraví), dále také příčinný vztah mezi jednáním a takovým následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo přitěžující okolností. Je třeba příčinný vztah mezi jednáním a škodlivým následkem, který je třeba napravit, má-li být pachatel beztrestný pro účinnou lítost.8 Stanovení výše uvedených vztahů se děje pomocí teorie podmínky. Je to metoda, která zjišťuje, zda by se daný následek (účinek) v jeho konkrétní podobě (místo, způsob, čas, okolnosti) stal, pokud by se určité jednání odmyslelo. Příčina je každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, nebo nenastal způsobem, jakým nastal.

8

Účinná lítost - § 33 zákona č. 40/2009 Sb., str.18 21

3.5.2 Fakultativní znaky objektivní stránky trestného činu Jsou to takové znaky, které nemusí být ve skutkových podstatách všech trestných činů a to: a. hmotný předmět útoku (např. dítě §195 trestního zákoníku, cizí věc § 205 trestního zákoníku, motorové vozidlo § 207 trestního zákoníku) b. doba spáchání činu (ve válečném stavu) c. místo trestného činu d. prostředek trestného činu (např. vydírání „se zbraní“ §175 odst.2 písm.

c)

trestního zákoníku) e. zvláštní způsob spáchání (např. pytláctví spáchané „hromadně účinným způsobem“ (§ odst. 2 písm. d), týrání spáchané „zvlášť surovým způsobem“ (§198 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku) Pokud se ve skutkové podstatě trestného činu vyskytuje některý z uvedených znaků, stává se tento znak pro onu skutkovou podstatu povinným (obligatorním). Bez naplnění tohoto znaku by se nejednalo o daný trestný čin.

3.6 Pachatel trestného činu (subjekt) Pachatelem se rozumí trestně odpovědná fyzická osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu. Pachatelem je v tomto smyslu i osoba, kterou kvalifikujeme dle trestního zákona jako spolupachatele nebo účastníka. Pachatelem není jen ten, kdo dokonal trestný čin, ale i ten, kdo se na něj připravuje a pokusí se o něj. Pachatelem může být pouze dle českého trestního zákoníku: a) fyzická osoba b) příčetná c) dovršila patnáctý rok věku d) je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého pachatele (dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže) e) podle okolností jde o osobu charakterizovanou zvláštními znaky

22

Podmínky ad a) až c) musí být splněny současně. Základní zásada trestního práva hmotného je zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný čin a další zásada s tím související je zásada odpovědnosti za zavinění. Pachatele charakterizuje věk a příčetnost. Věk a příčetnost patří ke znakům trestného činu, ale nepatří ke znakům skutkové podstaty trestného činu. Trestně odpovědný může být pouze ten, kdo je způsobilý rozpoznat, že jeho čin je protiprávní a zároveň způsobilý ovládat svoje jednání. Příčetnost je způsobilost být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech pachatele. Zahrnuje tak schopnost rozpoznávací = schopnost pachatele chápat význam svého činu pro společnost, tak schopnost ovládací = schopnost ovládat své jednání. Zákon nedefinuje příčetnost, ale uvádí důvody, které vylučují příčetnost (nepříčetnost). Citace: Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.9 Pachatel jedná v nepříčetnosti pokud: a. trpí duševní poruchou b. je zbaven schopnosti rozpoznat protiprávnost nebo ovládnout své jednání, ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti je důsledkem duševní poruchy Výše uvedené podmínky musí být splněny současně. Duševní porucha je nově zmíněná v § 123 trestního zákoníku. Kritéria příčetnosti: 1) Biologické kritérium nepříčetnosti (lékařská) - duševní porucha je zřetelná odchylka od běžné normy, může být interindividuální (chování osob podobných vlastností, věku, společenského postavení) nebo intraindividuální (výrazná změna chování samotného jedince).

9

Citace § 26 zákona č. 40/2009 Sb. 23

Duševní porucha může vrozená (mentální retardace) nebo získaná (alzheimerova choroba, alkoholická paranoia). 2) Psychologické kritérium nepříčetnosti (juristická) – nedostatek schopnosti rozumové nebo schopnosti ovládací. K nepříčetnosti postačí jen jedna z těchto schopností. Samotná existence duševní poruchy nezbavuje trestní odpovědnosti. Pokud byl trestný čin spáchán ve stavu zmenšené příčetnosti, je pachatel trestně odpovědný. Zmenšená příčetnost nevylučuje trestní odpovědnost, ale odůvodňuje zvláštní postup k pachateli. Věk Pachatelem mohou být pouze osoby sociálně zralé, které jsou schopny nést důsledky trestní odpovědnosti.

Sociální zralost se nabývá postupným procesem dospívání biologického,

psychického i sociálního. Citace: Kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný.10 Děti mladší patnácti let nemohou být trestněprávně odpovědné. Mladistvé jsou osoby mezi 15 a 18 rokem. Odpovědnost začíná dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin. Dnem osmnáctých narozenin se stává osoba plně trestně odpovědná.

10

Citace § 25 zákona č. 40/2009 Sb 24

4 Vývojová stádia trestného činu Obecný výklad Všechna stádia předcházející dokonání trestného činu přicházejí v úvahu jedině v úmyslné formě a u úmyslných trestných činů. V některých případech se podaří pachateli trestného činu provést svůj náhle pojatý úmysl okamžitě. Příklad: vrah zavraždí osobu, kterou nesnáší a s níž se náhodně setká, nebo pachatel spatří nějaký nestřežený předmět, který se mu zalíbí a vzápětí jej odcizí. U takových jednorázových trestných činů je pachatelem náhle pojatý úmysl bezprostředně realizován. V tomto případě není možné rozlišovat jednotlivá stádia trestné činnosti – příprava, pokus, dokonaný trestný čin. Ve shora uvedených případech je spáchání dokonaného trestného činu záležitostí velmi krátké doby či několika okamžiků. V jiných případech uskutečnění pachatelova úmyslu spáchat trestný čin zřetelně prochází jednotlivými stupni – příprava, pokus a dokonaný trestný čin. Toto rozdělení je důležité proto, že ne vždy se pachateli podaří trestný čin dokonat. Někdy čin nepřekročí pouhou přípravu nebo pokus. Příklad: pachatel vystřelí na poškozeného a mine cíl, kapsář sáhne jiné osobě do kapsy pro peněženku, majitel to zpozoruje a krádeži zabrání. Může nastat případ, že pachatel přes neúspěch vyvine úsilí znova a daný čin dokoná. Pachatel v praxi musí provést určité přípravy nebo překonat závažné překážky, dále pak vyvine další činnost spočívající v zahlazování stop či odstraňování svědků. V naší platné úpravě jsou většinou uváděna jen tyto vývojová stádia: a. příprava k zvlášť závažnému zločinu b. pokus trestného činu c. dokonaný trestný čin 25

Zřídka se zákonodárství pokoušela postihnout již sám projev úmyslu spáchat trestný čin. Běžně býval postihován pokus trestného činu a v menší míře i jeho příprava

4.1 Příprava k trestnému činu Příprava patří mezi první trestně právní relevantní stádium na cestě od pojetí úmyslu spáchat trestný čin ke spáchání zločinu. Příprava je v trestním zákoníku (§ 20) vymezena jednak obecně jako úmyslné vytváření podmínek pro spáchání trestného činu. V posledním desetiletí došlo ke změně náhledu na přípravné jednání tak, že dnešní zákon předpokládá možnost trestné přípravy jen ve vztahu k zvlášť závažného zločinu a to zejména v jejich organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v pomoci nebo návodu ke zločinu pouze pokud to v trestním zákoně u takového zločinu je výslovně uvedeno, že příprava k takovému zločinu je trestná. Oproti předcházející právní úpravě je tedy trestnost přípravy výslovně zmiňována u konkrétního trestného činu. Seznam zvlášť závažných zločinů, u nichž zvláštní část TrZ připouští trestnost přípravy 11 Hlava I. Trestné činy proti životu § 140 odst. 1, 2, 3

Vražda

§ 145 odst. 1, 2, 3

Těžké ublížení na zdraví

§ 149 odst. 3, 4

Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení

§ 152 odst. 3, 4

Šíření nakažlivé lidské nemoci

§ 156 odst. 3, 4

Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty

§ 159 odst. 2, 3, 4

Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy

§ 160 odst. 3, 4

Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy

§ 164 odst. 3, 4

Neoprávněné odebrání tkání a orgánů

§ 167 odst. 4

Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským

11

Seznam zvlášť závažných zločinů – Diplomová práce Petra Burianová 2009/10, str.53-57, Právnická fakulta Masarykovy univerzity 26

genomem Hlava II. Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství § 168 odst. 1, 2, 3, 4, 5

Obchodování s lidmi

§ 170 odst. 2, 3

Zbavení osobní svobody

§ 172 odst. 3, 4

Zavlečení

§ 173 odst. 1, 2, 3, 4

Loupež

§ 174 odst. 1, 2, 3, 4

Braní rukojmí

§ 175 odst. 3, 4

Vydírání

Hlava III. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti Znásilnění § 185 odst. 2, 3, 4 § 186 odst. 5, 6

Sexuální nátlak

§ 187 odst. 2, 3, 4

Pohlavní zneužití

Hlava IV. Trestné činy proti rodině a dětem § 200 odst. 4

Únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou

Hlava V. Trestné činy proti majetku § 205 odst. 5

Krádež

§ 206 odst. 5

Zpronevěra

§ 209 odst. 5

Podvod

§ 210 odst. 6

Pojistný podvod

§ 211 odst. 6

Úvěrový podvod

§ 212 odst. 6

Dotační podvod

Hlava VI. Trestné činy hospodářské § 233 odst. 3, 4

Padělání a pozměňování peněz 27

§ 234 odst. 4, 5

Neoprávněné

opatření,

padělání

a

pozměnění platebního prostředku § 237 odst. 3

Neoprávněná výroba peněz

Hlava VII. Trestné činy obecně nebezpečné § 272 odst. 2, 3

Obecné ohrožení

§ 280 odst. 3

Vývoj, výroba a držení zakázaných bojových prostředků

§ 281 odst. 2, 3

Nedovolená výroba a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky

§ 282 odst. 1, 2

Nedovolená

výroba

a

držení

jaderného

materiálu a zvláštního štěpného materiálu § 283 odst. 2, 3, 4

Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy

§ 290 odst. 1, 2

Získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou

§ 292 odst. 1, 2, 3

Zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny

Hlava IX. Trestné činy proti české republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci § 309 odst. 1

Vlastizrada

§ 310 odst. 1, 2

Rozvracení republiky

§ 311 odst. 1, 2, 3

Teroristický útok

§ 312 odst. 1

Teror

§ 314 odst. 1, 2, 3

Sabotáž

§ 315 odst. 1, 2, 3

Zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace

§ 316 odst. 3, 4

Vyzvědačství

§ 317 odst. 3

Ohrožení utajované informace

§ 319 odst. 1

Spolupráce s nepřítelem

§ 320 odst. 1

Válečná zrada

Hlava X. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných 28

§ 323 odst. 3, 4

Násilí proti orgánu veřejné moci

§ 325 odst. 3, 4

Násilí proti úřední osobě

§ 329 odst. 2, 3

Zneužití pravomoci úřední osoby

§ 339 odst. 2, 3

Násilné překročení státní hranice

§ 340 odst. 4

Organizování

a

umožnění

nedovoleného

překročení státní hranice § 344 odst. 2, 3

Vzpoura vězňů

Hlava XII. Trestné činy vojenské § 375 odst. 2, 3

Neuposlechnutí rozkazu

§ 377 odst. 2, 3

Zprotivení a donucení k porušení vojenské povinnosti

§ 381 odst. 2, 3

Násilí vůči nadřízenému

§ 382 odst. 4

Porušování práv a chráněných zájmů vojáků stejné hodnosti

§ 383 odst. 3, 4

Porušování práv a chráněných zájmů vojáků podřízených nebo s nižší hodností

§ 386 odst. 2, 3

Zběhnutí

§ 389 odst. 2, 3

Porušení povinnosti strážní služby

§ 391 odst. 2, 3

Porušení povinnosti služby při obraně vzdušného prostoru

§ 392 odst. 2

Ohrožování morálního stavu vojáků

§ 393 odst. 4

Porušení služební povinnosti vojáka

§ 395 odst. 1, 2

Nesplnění bojového úkolu

§ 396 odst. 1, 2

Opuštění vojenského materiálu

§ 397 odst. 1

Vydání vojáků a vojenského materiálu nepříteli

§ 398 odst. 4

Porušení služební povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru

Hlava XIII. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

29

§ 400 odst. 1, 2

Genocidium

§ 401 odst. 1

Útok proti lidskosti

§ 402 odst. 1, 2

Apartheid a diskriminace skupiny lidí

§ 403 odst. 2

Založení, podpora

a

propagace

hnutí

směřujících k potlačení práv a svobod člověka § 406

Příprava útočné války

§ 407 odst. 2

Podněcování útočné války

§ 409 odst. 1, 2

Styky ohrožující mír

§ 411 odst. 1, 2, 3

Použití zakázaného bojového prostředku a nedovolené vedení boje

§ 412 odst. 1, 2, 3

Válečná krutost

§ 413 odst. 1, 2, 3

Perzekuce obyvatelstva

§ 414 odst. 1

Plenění v prostoru válečných operací

§ 415 odst. 3

Zneužití

mezinárodně

uznávaných

a

státních znaků

Zdroj tabulky: diplomová práce – Petra Burianová

Příprava je jen přeci ještě velmi nerozvinutá forma trestné činnosti, vzdálená jeho dokonání. Pachatel, který se teprve ke zločinu připravuje, nenaráží zpravidla na zvlášť závažné překážky, které by musel překonávat. Angloamerická právní úprava zná přípravné jednání jako vnitřní součást pokusu. Příprava se skládá z plánování nebo opatření prostředků nebo plánů nezbytných pro spáchání zločinu. Současný ruský trestní zákon předpokládá trestnost přípravy, za podmínek, že přípravné jednání bylo spácháno v přímém úmyslu ve vztahu k těžkým a zvláště těžkým zločinům např. vraždy. Naše úprava se nejspíš přidržela sovětské nauky, která tento názor promítla později do vlastní kodifikace trestního zákoníku RSFSR z roku 1968 (čl.15). Zákonem č. 175/1990 Sb., který novelizoval zákon č. 140/1961 Sb., se trestnost přípravy omezila jen na přípravu zvlášť závažných zločinů (§ 59 trestního zákoníku).

30

Zákon vyjmenovává jednotlivé způsoby přípravného jednání a to: a. organizování trestného činu b. opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání c. spolčení, srocení d. návod, pomoc

Tato jednání nesměřuje ještě bezprostředně k dokonání trestného činu. Formy přípravného jednání jsou uvedeny demonstrativně. Spolčení – je dohoda dvou nebo více osob o budoucím úmyslném trestném činu. Obsahem spolčení je buď budoucí spolupachatelství nebo budoucí organizátorství nebo pomoc. Budoucí čin nemusí být dohodnut do podrobností. Spolčení má k pokusu i k dokonanému trestnému činu povahu podpůrnou. Kdo vykonal jako pachatel čin, k němuž se spolčil, posuzuje se jako pachatel činu samého. Srocení – je shluk alespoň tří osob, který je zaměřen k individuálně určitému násilnému trestnému činu. Může být přípravou i jiné úmyslné vytváření podmínek pro spáchání trestného činu. Návod – vyvolat u jiného rozhodnutí spáchat trestný čin, blíže návod zákon nevymezuje. Navádět se může písemně nebo ústně. Nejběžnější formou návodu je ústní forma. Návod je úmyslnou formou trestného činu zaměřený vůči individuálně určité osobě nebo skupině určitých osob. Dále musí směřovat k úmyslnému trestnému činu individuálně určenému. Návod je dokonán pokud návodce vyvolal u navedeného rozhodnutí spíchat trestný čin a ten se o trestný čin alespoň pokusil nebo dokonal. Návodce je ten, kdo navede druhého ke spáchání trestného činu. Pomoc – je to úmyslná forma trestného činu. Úmysl musí vést k podpoře individuálně určitého úmyslného trestného činu. Rozlišujeme pomoc psychickou a fyzickou. Fyzická pomoc je, opatření prostředků např. zapůjčení motorového vozidla, opatření střelné zbraně. Psychická pomoc je např. poskytnutí rady, slib pomoci po spáchání trestného činu daný pachateli před jeho spácháním. 31

Příprava směřuje 1) buď jen k trestnému činu téže osoby (opatřování prostředků pro vlastní trestný čin) nebo 2) jen trestnému činu jiné osoby (návod, pomoc) nebo 3) k trestnému činu vlastnímu i osoby jiné (spolčení). Přípravou může být i jiné úmyslné vytváření podmínek pro spáchání trestného činu. Jedná se o činnost natolik promyšlenou a podniknutou, že je nutné v zájmu ochrany práv a oprávněných zájmů jednotlivců i celé společnosti, toto jednání trestně stíhat. Například příprava trestného činu vraždy podle § 140 trestního zákoníku může spočívat ve vyhlédnutí si oběti, seznámení se s jejím životem a zvyklostmi, vylákání oběti na předem vybrané a připravené místo. Hranice mezi přípravou a pokusem je v současné právní úpravě vedena za pomoci výrazu „bezprostředně“. Je zajímavé, že odlišení pokusu od přípravy pomocí znaku bezprostřednosti se v naší justiční praxi objevuje v období protektorátu poprvé. V padesátých letech má převahu a plně se prosazuje až přijetím trestního zákona roku 1961. Prvorepubliková praxe vycházela, že pokus je dán, jakmile v pachatelově činu se projevil zlý úmysl přivodit výsledek určitého druhu. Novela zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, provedená zákonem č. 175/1990 Sb. Omezila trestnost přípravy v tom, že příprava je trestná pouze u zvlášť závažných trestných činů (nově zločinů).

4.1.1 Nezpůsobilá příprava Pokud pachatel dobrovolně upustí od dokonání trestného činu a odstraní nebezpeční nebo vše včas oznámí, může být přesto trestný za jiný čin, jehož znaky naplnil svým chováním. Příklad: pachatel si obstará nelegálně střelnou zbraň za účelem spáchání trestného činu vraždy, ale rozmyslí si to a dobrovolně ustoupí od dalšího jednání. Dále odstraní nebezpečí, tím že zbraň prodá. Tímto splnil podmínky pro zánik trestnosti přípravy vraždy. Přesto vše byla naplněna skutková podstata jiného trestného činu a to ve shora uvedeném případě trestného činu 32

nedovoleného ozbrojování. V tomto případě nedovoleného ozbrojování k zániku trestnosti nedochází s ohledem na ustanovení § 20 odst. 5 trestního zákoníku. Je proti logice, aby dobrovolné upuštění v tomto případě odčinilo vše, co se stalo. Nejde ani o čin, na který se vztahuje ustanovení o účinné lítosti § 33 trestního zákoníku. Podle zdroje nezpůsobilosti je příprava dělena: a. příprava nezpůsobilými prostředky – např. příprava střeliva do zbraně s úmyslem zavraždit, kdy pachatel tyto náboje považuje za ostré, ale není tomu, tak jedná se o slepé náboje b. příprava na nezpůsobilém předmětu útoku – příprava nedovoleného přerušení těhotenství na ženě, která ve skutečnosti není těhotná Mezi přípravou nezpůsobilými prostředky lze podřadit i přípravu nezpůsobilým pachatelem, kterou někteří autoři uvádějí samostatně. Pachatelé definované nezpůsobilé přípravy jednají vlastně v omylu. Známe c. omyl běžný (ontologický) – např. chybný odhad donosnosti použité pistole d. omyl hrubý (nomologický) – např. nevědomost o tom, že usmrtit nelze pouhým zaříkáváním

4.1.2 Zánik trestnosti přípravy (§ 20 odst. 3 trestního zákoníku) Trestnost přípravy jak už je shora uvedeno je vázána pouze na zvlášť závažný zločin. Jako druhovou podmínkou trestní zákon stanoví, že trestnost přípravy musí být výslovně připouštět kodex i v tom kterém ustanovení jeho zvláštní část. Trestnost přípravy zaniká: a) dobrovolným upuštěním od dalšího jednání, které směřují k dokonaní trestného činu, odstraněním nebezpečí, které vzniklo chráněnému zájmu z podniknuté přípravy nebo pokusu nebo b) včasným dobrovolným oznámením o přípravě nebo pokusu policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci

33

Dalším důvodem zániku trestnosti je okolnost, že se podstatně snížila společenská škodlivost pachatelova činu. Zákonodárce se snaží slibem beztrestnosti přimět pachatele, aby upustil od dalšího jednání směřujícího k dokonání trestného činu nebo aby čin oznámil. K beztrestnosti je třeba, aby pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání (dokonání) trestného činu nebo dobrovolně odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem. Pro zánik trestnosti je nezbytnou podmínkou to, že pachatel upustil od svého jednání d o b r o v o l n ě. To znamená, že pachatel ví, že mu nic nebrání v dokonání trestné činnosti podle jeho představ, že mu nehrozí žádné nebezpečí, a přesto se rozhodne od dokonání upustit. Z vlastní vůle se rozhodne, že od jednání upustí. Od dobrovolného upuštění od dokonání trestného činu nepůjde zejména: a. pachatel byl přistižen při činu, od jednání upustil, protože se bál odhalení b. od jednání upustil pod vlivem překážky, kterou nemohl překonat (vrah nepřekonal odpor poškozeného) c. učinil oznámení o své činnosti policii, protože se důvodně obával prozrazení, když proti jeho společníkovi bylo zahájeno trestní stíhání d. nebo např. pachatel se pokusil znásilnit poškozenou, kdy od jednání upustil z důvodu, že uvěřil lsti poškozené, že „po dobrém to půjde lépe“ Upuštění musí být od počátku trvalé, konečné a musí trvat až do konečného odvrácení nebezpečí vzniku následku. Dále upuštění od dokonání trestného činu není dobrovolné, jestliže pachatel jen odložil své dokonání na pozdější vhodnou dobu. Dobrovolné upuštění dalšího jednání nebo oznámení způsobí, že pachatel není trestný pro přípravu. To nevylučuje trestnost jednání, které skutečně již vykonal a které již naplňuje skutkovou podstatu některého dokonaného trestného činu. Toto se nazývá kvalifikovaná příprava. Pachatel je odpovědný za dokonaný trestný čin, který spáchal (vrah upustil od dokonání vraždy § 140 trestního zákoníku, ale způsobil již oběti těžkou újmu na zdraví § 145 trestního zákoníku).

34

4.1.3 Ukládání trestu za přípravu k trestnému činu Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, k němuž příprava směřovala, jestliže zákon ve zvláštní části nestanoví něco jiného.

Pro stanovení druhu trestu a jeho výměry je důležité, aby soud přihlédnul k tomu, do míry je jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu. Dále pak i k tomu, proč k dokonání trestného činu nedošlo, jaké to mělo důvody. I když čin není dokonán, nastupuje trestní sazba, která je v zákoně stanovená na dokonaný trestný čin. Soud při rozhodování o druhu a výši trestu při přípravě musí zvažovat kromě obecných okolností jako je společenská škodlivost, možnost nápravy, poměry pachatele, tak i další okolnosti jako jsou například polehčující nebo přitěžující okolnosti. Dále soud zvažuje specifická kritéria jako okolnosti a důvody, pro které k dokonání trestného činu nedošlo a stupeň jak moc se jednání pachatele přiblížilo

Soud může u přípravy uložit trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby, má-li za to, že by použitím trestní sazby stanovené trestním zákonem bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání. Soud bude muset zdůvodnit, proč by použití normální sazby trestu odnětí svobody bylo nepřiměřeně přísné (§ 58 odst. 5 trestního zákoníku).

4.2 Pokus trestného činu K obecnému vymezení trestného pokusu dospěla teprve středověká italská jurisprudence. Ve francouzském, italském, maďarském a německém zákonodárství bylo pro pokus charakteristický „počátek provádění“, to je počátek provádění jednání, které je popsáno ve skutkové podstatě trestného činu. U vraždy počátek usmrcování, u krádeže počátek zmocňování se věci, atd. Toto vymezení připouští různý výklad, přece přineslo určitou záruku proti nepřiměřenému rozšiřování pojmu pokusu a podávalo poměrně určité ohraničení od pouhé přípravy. Trestnost pokusu byla omezována na závažnější trestné činy (nepřicházela v úvahu u přestupků).

35

Trestní sazba bývala mírnější než za trestný čin dokonaný a to k vzhledem k menší typické závažnosti pokusu v poměru k dokonanému trestnému činu.

Pokus je obecná forma trestného činu. Za pokus je pachatel trestně odpovědný přesto, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty. Pokus je vymezen v § 21 trestního zákoníku: 1)

jednáním, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu

2)

úmyslem spáchat trestný čin

3)

nedostatkem dokonání

Jako prvním pojmovým znakem pokusu podle českého trestního práva je jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu. Takové jednání zahrnuje dva případy: - pachatel začal uskutečňovat jednání popsané v příslušné skutkové podstatě trestného činu, pachatel již bezprostředně ohrožuje předmět svého útoku např. vrah začal škrtit oběť. Pokud nedojde k bezprostřednímu ohrožení působení na předmět útoku, přichází v úvahu spatřovat v uskutečňování úmyslu pachatele spáchat trestný čin jen přípravu a. pachatel ještě nezačal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu, má bezprostřední význam pro dokonání trestného činu, je zpravidla v nejužší časové spojitosti s následkem Význam pro dokonání trestného činu má zejména odstraňování překážek, které brání dokonání trestného činu. Podstatné je, že pachatel odstraňuje překážky v závěrečné fázi své činnosti. Jednání zloděje, který se rozhodl vykrást vytipovaný byt a skrýval se v uzavřeném panelovém domě s více byty ve sklepě budeme považovat za přípravu nikoli za pokus. Pokusem trestného činu bude jednání, kterým zloděj například vylomil zámek dveří bytu, zneškodnil psa, který hlídal rodinný domek.

36

Jako dalším kritériem pro posouzení je i použití prostředků k uskutečnění zločinného cíle (použití paklíče ke krádeži, nikoli pouhé opatření paklíče, které může být přípravou), a působení na hmotný předmět útoku (pachatel spoutal svou oběť v úmyslu ji později usmrtit. Časová určenost pokusu – jednání je v časové spojitosti s následkem, který měl nastat, když činnost je tak rozvinuta, že lze již očekávat dokonání trestného činu Místní určenost pokusu – pachatel se nalézá na místě činu (vrah se ukryl na místě, kde hodlal usmrtit svou oběť, zloděj vešel do bytu) Časová a místní určenost pokusu jsou pomocná kritéria, která nemusí být dány kumulativně (o pokus půjde i v případě, že pachatel zanechá časovanou nálož v nádražní hale – nevadí, že k výbuchu má dojít až po delší době) Druhý pojmový znak pokusu – je úmysl spáchat trestný čin, úmysl zahrnuje všechny skutečnosti, které tvoří znaky trestného činu. Pokus vyžaduje úmysl, z tohoto vyplývá, že je pokus trestný jen u trestných činů úmyslných. To znamená, že pokus musí zahrnovat především pachatelovu vůli dokonat ten který trestný čin. - pokus je charakterizován, na rozdíl od dokonaného trestného činu, především nedostatkem účinku (následku). Pokus vyvolává jen nebezpečí způsobení tohoto následku (pokus vraždy není spojen s usmrcením oběti, ale jen s nebezpečím jejího usmrcení. - kromě následku může u pokusu výjimečně chybět jednání, které charakterizuje skutkovou podstatu trestného činu (vrah číhal na oběť a nepřikročil k jejímu usmrcení) - nikdy se u pokusu nerozvine plně příčinná souvislost mezi jednáním a účinkem. Pokus stejně jako u přípravy nejsou možné: a) u těch činů, kdy se čin dokonává ve stádiu přípravy nebo pokusu (např. § 312 trestního zákoníku- Teror) b) u činů, v jejichž skutkové podstatě je způsob jednání vymezen tak široce, že kryje pokus či přípravu (§ 371 trestního zákoníku - Obcházení branné povinnosti) c) u trestných činů kulpózních (nedbalostních) d) zpravidla u trestných činů záležejících v úmyslném opomenutí (§ 367 trestního zákoníku – Nepřekažení trestného činu, §150 trestního zákoníku – Neposkytnutí 37

pomoci, § 151 trestního zákoníku – Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku) e) zpravidla u tzv. trestných činů verbálních, to znamená takových, které jsou spáchány pouhým slovním projevem Jako pokus trestného činu lze posoudit i jednání, které má přímí význam pro dokonání trestného činu, uskutečňuje se v bezprostřední časové souvislosti s následkem, která má nastat a uskutečňuje se na místě, kde má dojít k následku trestného činu

4.2.1 Nezpůsobilý pokus Rozlišujeme: 1) Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku (usmrcení plodu na ženě, která nebyla těhotná). V době útoku společenská vztah, na který se útočilo, buď vůbec neexistoval, nebo pokud ano, tak nebyl takový, jaký si ho pachatel představoval 2) Pokus nezpůsobilými prostředky (pokus vraždy atrapou, kterou pachatel považuje za pravou) 3) Pokus nezpůsobilým subjektem (chybné poučení pachatele o tom, že trpí přenosnou pohlavní chorobou, i když ve skutečnosti je zdravý, ale s tímto vědomím provozuje nechráněný styk) Obdobně lze rozlišit i nezpůsobilou přípravu. Trestnost nezpůsobilého pokusu se posuzuje podle materiálního hlediska (stupně společenské nebezpečnosti resp. společenské škodlivosti ve vztahu ke konkrétnímu činu). Nezpůsobilý pokus bude trestný pouze v případech společenský škodlivých, ve kterých nebudu postačovat odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Starší nauka rozlišovala ještě nezpůsobilosti absolutní a relativní. Pokusem na absolutně nezpůsobilém předmětu byl míněn takový případ, kdy předmět nemohl být vůbec předmětem útoku, o který šlo (pokus vraždy na mrtvole). V případě relativně nezpůsobilého pokusu šlo o předmět, na kterém nemohl být spáchán čin jen za daných okolností jinak by to byl předmět způsobilý (pokus vraždy namířením střelné zbraně na místo, kde se osoba zpravidla zdržuje, ale v té chvíli na místě nebyla). 38

4.2.2 Trestání pokusu Zákon rakouský (1852) a francouzský (1810) zásadně nerozlišovaly mezi trestným činem dokonaným a pokusem. Zákon německý (1871 v původním znění) a maďarský, který platil od roku 1950 na Slovensku, trestaly pokus mírněji než čin dokonaný. Platný maďarský zákon předpokládá za pokus stejnou sankci jako u činu dokonaného. Současný polský zákon (č. 14 § 2) předpokládá obecně stejný trest za pokus i dokonaný trestný čin. Dále polský zákon umožňuje posuzovat fakt pokusu jako okolnost mimořádně polehčující, a dokonce jako důvod k upuštění od potrestání. Dánský trestní zákon (čl. 21 odst.1-3) ukládá přihlížet k míře vážnosti a vytrvalosti úmyslu. Německý trestní zákon (znění k 1. 1. 1999) trestá pokus zločinu vždy a přečinu pouze tehdy, když to zákon výslovně stanoví. V případě nezpůsobilého pokusu je možno upustit od potrestání nebo trest zmírnit, týká se to též u pokusu účastenství. Podle našeho platného trestního zákoníku je pokus trestného činu, obdobně jako je tomu u přípravy, trestný podle trestné sazby stanovené na dokonaný trestný čin (¨§ 21 odst. 2 trestního zákoníku). Kromě obecných kritérií (§ 39 odst. 1 trestního zákoníku ukládání trestů se při ukládání trestů uplatňují ještě zvláštní kritéria u přípravy a pokusu (§ 39 odst. 6 písm. c) trestního zákoníku) Soud podle nich přihlédne k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu, tak i k okolnostem a k důvodům pro které k jeho dokonání nedošlo. Trestní zákon obsahuje oprávnění soudu mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (§ 58 odst. 5 trestního zákoníku). Právo snížit trest pachateli pokusu pod dolní hranici trestní hranici sazby se týká pouze trestu odnětí svobody. Příklad: Podle rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2009 sp.z. 2 T /2009 byl obviněný J.P. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), § 219 odst. 1 tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, dne 4. 6. 2009 kolem 16.15 hodin na chodbě v přízemí domu v Ch., K. ulici, okr. S., po předchozích rozepřích ohledně ukončení nájemního vztahu k bytu ve vlastnictví poškozeného L. H., se záměrem jej usmrtit, když tento záměr vyslovil již předešlého dne, tj. 3. 6. 2009, před dalšími osobami v restauraci B. nacházející se ve stejném domě a dále tento záměr písemně vyjádřil 39

ve svém notesu jako vzkaz pro svoji manželku, nečekaně zaútočil na poškozeného L. H., kterého se předem zakoupeným a v batohu uschovaným kuchyňským nožem o délce čepele 16,5 cm opakovaně z různých směrů nejméně osmi výpady snažil zasáhnou do míst, kde se nacházejí pro život důležité orgány. Díky aktivní a účinné obraně poškozeného L. H. a pomocí další osoby, která se dostavila na základě volání o pomoc poškozeného L. H. a fyzickou silou obviněného přemohla a zamezila pokračovat v útoku, se mu podařilo poškozeného L. H. nožem do těla zasáhnou pouze dvakrát a poškozený L. H. utrpěl lehká zranění. Za uvedené jednání byl obviněný podle § 219 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 roků, podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl současně uložen trest propadnutí věci – kuchyňského nože s modrou plastovou rukojetí „tescoma presto“.12

4.2.3 Zánik trestnosti pokusu trestného činu Podmínky pro zánik trestnosti pokusu trestného činu jsou uvedeny obdobně, jako podmínky zániku trestnosti u přípravy k trestnému činu a to dobrovolné upuštění od dalšího jednání a včasné oznámení orgánům uvedeným v zákoně (§ 21 odst. 3 trestního zákoníku). Oznámení musí být dobrovolné a je třeba ho učinit včas, aby tyto orgány měly možnost nebezpečí z pokusu trestného činu ještě odstranit. Když je oznámení provedeno později, kdy již nebylo možné nebezpečí z pokusu trestného činu odstranit, jde pouze o obecnou polehčující okolnost. Rozhodnutí upustit od dokonání trestného činu musí být od počátku trvalé a konečné. Tyto podmínky by např. nesplňovalo jednání pachatele, jenž ve vražedném úmyslu poraní poškozeného, kterému hrozí vykrvácení, od dalších útoků upustí, ale nezajistí poškozenému potřebnou pomoc, a tím neodstraní hrozící nebezpečí. U omisivních deliktů upuštění od pokusu však vyžaduje vždy konání (matka v úmyslu usmrtit své dítě mu přestane dávat stravu – k zániku trestnosti takového pokusu je zapotřebí konání). Je třeba rozeznávat pokus neukončený a pokus ukončený. 12

Rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR sp.z. 4 Tdo 652/2010 40

U neukončeného pokusu pachatel ještě neučinil vše, co pokládal za potřebné k dokonání trestného činu, tím, že dobrovolně v dalším jednání nepokračuje, odstraní zpravidla současně i nebezpečí (pachatel namíří na jiného střelnou zbraň v úmyslu ho usmrtit, ale z vlastního dobrovolného rozhodnutí nevystřelí a zbraň odhodí. Někdy však k odstranění vzniklého nebezpečí nestačí, že pachatel v dalším jednání nepokračuje. U pokusu ukončeného - pachatel učiní vše, co považuje za nezbytné k dokonání trestného činu, avšak k jeho dokonání přesto nedojde (pachatel vystřelí na jiného v úmyslu ho usmrtit, ale buď ho nezasáhne, nebo jej sice zasáhne, ale nezabije ho jen ho zraní). K usmrcení jiného tedy nedošlo pro zřejmý nezdar při realizaci záměru pachatele. V tomto případě pachatel proto zpravidla ani nemá reálnou možnost splnit podmínky zániku trestnosti. - dobrovolné upuštění od dokonání trestného činu je možné jen v těch výjimečných případech, kde podle povahy použitého prostředku a podle záměru pachatele mezi jeho jednáním a zamyšleným následkem zbývá ještě určitá doba, ve které je možno následku zabránit (pachatel v úmyslu někoho usmrtit umístí v jeho bytě výbušninu mající explodovat po určité době, avšak ještě před výbuchem ji sám odstraní, nebo to oznámí státnímu zástupci nebo policii. V případě, že nebezpečí spočívá v ohrožení lidského života tím, že: Příklad: pachatelka bodla poškozeného kuchyňským nožem s délkou čepele 185 cm opakovaně do hrudníku, břicha, krku s tím, že ho chtěla usmrtit, přičemž mu způsobila vnitrobřišní krvácení bezprostředně ohrožující život poškozeného, nestačí k závěru o splnění podmínek ustanovení § 20 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku samotná skutečnost, že pachatelka přestala poškozeného bodat a přivolala lékařskou pomoc. Je třeba konkrétně, individuálně posoudit význam aktivního jednání pachatele pro záchranu života poškozeného, tedy přihlédnout k charakteru zranění poškozeného.

41

4.3 Dokonání trestného činu - dokonání trestného činu se vyznačuje tím, že se naplní všechny zákonem stanovené znaky skutkové podstaty, - od dokonání je třeba odlišit ukončení trestného činu, které lze vymezit jako realizaci pachatelovi představy a cíle trestného činu např. loupež je dokonána užitím násilí a ukončena je v okamžiku, kdy se pachatel zmocní věci - dokonání trestného činu je nejzávažnějším stádiem trestného činu Příklad:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2004, sp. zn. 3 T

5/2004,byl obviněný A. K. uznán vinným, že 1) dne 6. 1. 2001 uzavřel v P., se společností Č. L., a. s., leasingovou smlouvu na osobní motorové vozidlo Opel Astra, při převzetí vozidla uhradil akontaci ve výši 62.983,-Kč a následně devět měsíčních splátek, kterými na kupní cenu vozu uhradil celkem 67.481,30 Kč, avšak v rozporu s uzavřenou smlouvou vozidlo v září roku 2001 předal blíže nezjištěné osobě, od níž si sice vozidlo ještě převzal zpět, ale od uvedeného data leasingové splátky již nehradil a vozidlo si nadále ponechal pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené společnosti Č. L., a. s., škodu ve výši 40.149,50 Kč, 2) dne 14. 3. 2001 uzavřel v M. B. se společností G. C. L., a. s., leasingovou smlouvu na osobní motorové vozidlo Škoda Fabia, při převzetí vozidla uhradil akontaci ve výši 79.900,Kč a následně šestnáct měsíčních splátek, kterými na kupní cenu vozu uhradil celkem 101.307,20 Kč, avšak vozidlo koncem roku 2001 předal blíže nezjištěné osobě a dále od měsíce července 2002 v rozporu s uzavřenou leasingovou smlouvou rovněž přestal hradit měsíční leasingové splátky, na výzvy na vrácení vozidla nereagoval, čímž způsobil poškozené společnosti G. C. L., a. s., škodu ve výši 152.144,60 Kč“. Takto zjištěné skutky obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jak v případě jednání pod bodem 1., tak v případě jednání pod bodem 2. jako dva samostatné trestné činy zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Pokud jde o jednání pod bodem 1. odsuzujícího rozsudku, soud podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku 42

Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 5. 2002 (správně mělo být 21. 5. 2002), sp. zn. 6 T 41/2002, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 31 To 267/2002; za jednání pod bodem 2. tohoto rozsudku obviněného odsoudil podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců a pro výkon tohoto trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. V dalším tento soud uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené G. C. l., a. s., částku ve výši 152.144,60 Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal tohoto poškozeného podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních; na uvedené řízení odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody rovněž poškozenou společnost A. I., a. s.13 Dokonaný trestný čin v sobě konzumuje pokus i přípravu, je to důkazem, že vývojová stádia trestného činu jsou ve vzájemném vztahu subsidiarity vylučujícím souběh trestných činů. To znamená, že pachateli se přičítá jen to stádium trestné činnosti, které je nejblíže dokonanému trestnému činu (v případě dokonání trestného činu se již příprava ani pokus pachateli nepřičítá). Pomocí oficiálních policejních statistik jsem vytvořila níže uvedené grafy.

Statistika nejčastěji spáchaných trestných činů v Ústí nad Labem a Teplicích za roky 2010, 2009, 2008

13

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 8 Tdo 560/2006 43

Graf č. 1 - ÚSTÍ NAD LABEM rok 2010

Zdroj: vlastní Z tohoto grafu číslo 1 je patrné, že v tomto roce bylo nejvíce spácháno krádeží. Objasněno těchto krádeží bylo 31,87 %. Z 1817 případů se objasnilo 579, kdy z toho bylo 487 spácháno recidivisty. V porovnání s rokem 2009 došlo k malému zhoršení v oblasti objasněnosti těchto krádeží.

44


Zdroj: vlastní V tomto grafu číslo 2 mě zaujaly násilné trestné činy, kdy jich bylo spácháno 263 a z toho se podařilo objasnit 154 což je 58,56 %. V tomto roce se nestala žádná vražda.

45


Zdroj: vlastní V tomto grafu číslo 3 je nejzajímavější počet spáchaných vražd. Byly spáchány 3 vraždy, kdy všechny 3 se podařilo objasnit.

46

Graf č. 4 – TEPLICE rok 2010

Zdroj: vlastní Zajímavé v tomto grafu číslo 4 je v počtu spáchaných mravnostních činu a to 17, kdy objasněno bylo 16 to je 94,12%.

47


Zdroj: vlastní Zde v grafu číslo 5 vydíme, že ze dvou spácháných vraž byly obě objasněny. V Ústí nad Labem v tomto roce nebyla spáchána žádná vražda. V roce 2008 v Teplicích bylo spácháno 5 vražd, kdy bylo se podařilo objasněnit pouze 2.

48


Zdroj: vlastní V tomto roce se stalo nejvíce krádeží a to jak v porovnání s roky 2010,2008, 2009 v Ústí nad Labem tak i v porovnání s roky 2010 i 2009 v Teplicích.

49

Závěr Cílem bakalářské práce, bylo čtenáři vytvořit celkový přehled o vývojových fázích trestného činu, rozdíly mezi nimi a jak se která fáze trestá. Jak jednotlivé fáze trestného činu zanikají. S trestnou činností se snad setkal každý z nás. Buď se setkal s trestnou činností jako oběť nebo se o nějaké trestné činnosti dozvěděl z médií. Mou prací jsem se snažila rozebrat již zmíněné vývojové fáze trestného činu a co to vlastně trestný čin je. Na začátku jsem krátce popsala historii trestného činu. Poté jsem popsala znaky trestného činu, a jak se trestné činy třídí. Ve čtvrté kapitole jsem se věnovala skutkové podstatě, kdy jsem popsala co to vůbec skutková podstata je. Dále jsem popsala znaky skutkové podstaty a dále třídění skutkových podstat. Podkapitolách jsem se věnovala co to je objekt, objektivní stránka. V následující podkapitole jsem popsala co to je subjekt. V páté kapitole jsem rozebrala jednotlivá vývojová stádia trestného činu. Popsala jsem co je příprava k trestnému činu. Dále pak co to je nezpůsobilá příprava k trestnému činu, dobrovolné upuštění od přípravy k trestnému činu a ukládání trestu za přípravu. V další podkapitole jsem se snažila popsat pokus trestného činu. Co to je nezpůsobilý pokus, jak se pokus trestá a jakým způsobem zaniká trestnost pokusu trestného činu. Jako poslední jsem popsala dokonání trestného činu, kdy jsem uvedla příklad, jak byl dokonaný trestný čin u soudu potrestán. Jsem přesvědčená, že jsem stanovený cíl bakalářské práce splnila.

50

Seznam použité literatury ZÁKON Č.140/1961 Sb., ve znění pozdější předpisů. Trestní zákon. Nakladatelství Jiří Motloch-Sagit, 2002. ISBN 80-7208-486-0. ZÁKON Č.40/2009 Sb., s účinností od 1. ledna 2010 v platném znění. Trestní zákoník. Nakladatelství Sagit, a.s., ISBN 978-80-7208-782-2 TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ, 1.vydání, Jiří Jelínek a kolektiv Právnické a ekonomické nakladatelství – Linde Praha, a.s., 2005, ISBN 80-7201-533-8 TRESTNÍ ZÁKON 2.vydání 1995. Nakladatelství C.H.BECK, Šámal,Púry, Rizman ISBN 80-7179-041-9, ISBN 80-7049-136-1, ISBN 3-406-40178TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ 1. obecná část, 3. přepracované vydání, Praha 1997, Oto Novotný, Adolf Dolenský,Jiří Jelínek, Marie Vzduchová, ISBN 80-85963-24-8 TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ, 2. rozšířené vydání, František Novotný a kolektiv. Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., Plzeň 2007, ISBN 978-80-7380-083-3 ZÁKLADY

TRESTNÍ

ODPOVĚDNOSTI,

Vladimír

Solnař.Vydala

ACADEMIA

NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD, PRAHA 1972, 21-065-72 SYSTÉM ČESKÉHO TRESTNÍHO PRÁVA, V.SOLNAŘ, J.FENYKL, D. CÍSAŘOVÁ, M. VANDUCHOVÁ, NAKLADATELSTVÍ NOVATRIX, S.R.O., 2009 PRVNÍ VYDÁNÍ ISBN 978-80-254-4033-9 DIPLOMOVÁ PRÁCE – Petra Burianová 2009/2010, Příprava trestného činu a její rozsah, Právnická fakulta Masarykovy univerzity Elektronické zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Osvícenství http://cs.wikipedia.org/wiki/trestný čin 51

Seznam grafů Graf č. 1

Statistika trestných činů spáchaných v Ústí n. L. za rok 2010

str. 44

Graf č. 2


str. 45

Graf č. 3


str. 46

Graf č. 4

Statistika trestných činů spáchaných v Teplicích za rok 2010

str. 47

Graf č. 5


str. 48

Graf č. 6


str. 49

52

Příprava a pokus trestného činu versus dokonaný trestný čin

Recommend Documents