Přínos genderové perspektivy pro analýzu a praxi Alice Červinková (Sociologický ústav AV ČR)
Konference Užívání drog a genderové rozdíly Centrum adiktologie 12. dubna 2007
Gender: biologické a sociální pohlaví 70.léta 20.století v západním akademickém feministickém diskursu a 90. léta 20. století v českém akademickém feministickém diskursu Koncept genderu umožnil odlišit biologický rozměr pohlaví a sociální rozměr - gender, který označuje, co to znamená být mužem a ženou v té které kultuře a období Toto rozlišení (pohlaví vs. gender) umožnilo upozornit na to, že postavení žen a mužů ve společnosti a jejich vzájemné vztahy nevycházejí přímo z biologické rozdílnosti, ale že jsou proměnlivé v závislosti na kulturně-historickém kontextu postavení mužů a žen ve společnosti je nerovné že tato nerovnost je sociálně podmíněná
Gender II: kritika dualismu biologického a sociálního pohlaví Kritika především z oblasti sociálního konstruktivismu (v sociálních vědách) Sociální konstruktivismus (Berger a Luckman) - skutečnost jako sociálně vytvořená - skutečnost: "vlastnost náležející jevům, kterým přisuzujeme existenci nezávislou na naší vůli" (Berger, Luckman 1999, s.9). - to, co nazýváme a prožíváme jako objektivní realitu, svět institucí, je vytvořeno lidmi ve vzájemných interakcích
Gender III: kritika dualismu biologického a sociálního pohlaví Dichotomie „pohlaví a gender“ s sebou nese předpoklad polarity mezi těmito dvěma úrovněmi (biologické a sociální) a jejich vzájemné provázanosti. Gender jako by byl pouhou nadstavbou biologicky dané přirozenosti – je zde přítomný esencialistický předpoklad mužské a ženské přirozenosti kategorie biologického pohlaví není už nazírána jako zdroj přirozenosti, ale jako sociálně konstruovaná
biologické rozdíly slouží jako základ pro připsání různých zdrojů moci a různého prostoru k jednání v rámci společnosti, a tím zakládají rozdílné sociální skutečnosti (Bublitz 1998)
Tělo a tělesnost Tělo je v celém průběhu života utvářeno a permanentně "hraje" v procesu zobrazování mužskosti/ženskosti
tělesné kariéry (Baur)
Somatizace nadvlády (Bourdieu)
Když do mého oddílu ve vlaku, kde jsem byl sám, vstoupily tři mladé ženy, ihned jsem byl nerad, což mě zarazilo. Pozdravily, hodily nahoru batohy, svlékly bundy, pod nimiž byly osvetrované proti mrazu venku. A měly džíny. Všecky tři byly mocné: nemyslím tlusté, ale masivní. Kdyby mi byly sympatické, dalo by se říct ztepilé. Oslovovaly se vole. Povídaly si cosi, pokoušel jsem se dál číst, nechtěl jsem, aby jim má přítomnost vadila, mně jejich vadila velice. Hleděl jsem pořád na jedno místo na stránce, pokoušel jsem se poznat, v čem je hák. Měly přece dobrou postavu, úpravu hlavy, obličej řekl bych pěkný, kdyby jeho rysy nebyly tvrdé. Byly to ženy podle dnešní spotřební normy, do pojmu žena mi nepasovaly. Jejich výslovnost byla nedbalá, tón věty drsný. Jejich tvary se v oblečení pnuly bezohledně, to mě odpuzovalo. Napadlo mi, že to nejsou ženy, ale chlapyně. Divil jsem se i tomu, že se přede mnou, cizím a starým mužem, nesnažily o lepší chování k sobě. Když říkám toto, měl bych možná naopak ocenit, že v nich nebylo stopy koketerie a přetvářky. Byl bych si přál, aby tyto tak zdravé a silné dívky, ano, nadané k milování (kdoví?) a k mateřství, budily ve mně potěšení a důvěru v národ. Já si naopak uvědomil, v jaké šťastné éře jsem žil, kdy dívky byly dívčí. Koho asi tyto najdou za muže a jací, proboha, jsou muži, jimž se ony líbí? A budou-li tyto osoby ženského pohlaví mít někdy mladé, jakým divem může se stát, že odkojí a vychovají ženy, na jaké jsme měli štěstí my. Byl jsem rád, když v Přibyslavi vystoupily. (Lukáš Vaculík, Lidové noviny, 2.2.1999)
Genderová identita proto, abychom skutečnost vnímali jako danou, musíme ji tak neustále znovu a znovu uskutečňovat gender není něco co jsme, nebo co máme – gender vytváříme (interakcionistický přístup) genderová identita je jedincem utvářena (v interakcích) a prožívána, ale gender jako takový je sociálním konstruktem.
Genderová identita -
-
Utváření genderové identity (socializace) neustálý proces začínající narozením mužskost a ženskost se utváří ve vzájemné opozici už od dětství. u chlapců je daleko vyšší tolerance agresivních projevů, jsou vedeni a podporováni k soutěživosti. „kluci nepláčou“ u dívek je oceňována/podporována emocionalita a empatie a poslušnost „holčičky nezlobí“ vlastnosti a projevy chování bývají rozlišovány a označovány za ženské a mužské. S přibývajícím věkem a s ním souvisejícím počtem rolí v životě dochází k prohlubování genderových rozdílů – na druhou stranu mnoho žen zastává „typické“ mužské role a v menší míře i naopak
Obrazy ženskosti a mužskosti v západní kultuře (podle Beckman in Novák; E-LOGOS 2001)
Osobní vlastnosti mužskost
ženskost
racionální
emocionální
soutěživý
spolupracující
průbojný
přizpůsobivá
orientovaný na nadvládu
orientovaná na vztahy
fyzický
verbální
lhostejný
pečovatelská
agresivní
pasivní
Genderování institucí veřejný a soukromý prostor Moderní společnost: veřejný a soukromý prostor – tyto prostory jsou genderované Veřejný prostor jako sféra produkce Soukromý prostor jako sféra reprodukce Soukromý prostor jako „sféra přirozenosti“ – dvojí zátěž pro ženy spolu se vstupem na trh práce Vstup žen na trh práce: horizontální a vertikální segregace Ženské profese spojené s péčí (školství, lékařství, pomáhající profese)
Genderově citlivý přístup reflexe odlišného přístupu k mužům a ženám: práce s vlastními předpoklady o genderových normách respekt ke genderovým rozdílům, (neměl by tam být ale apriori předpoklad těchto rozdílností) interakční genderové chování je vždy „zapleteno“ do dalších identit (věk, etnicita, institucionální pozice atd.) genderová citlivost vs. genderové stereotypy
