Přímé zahraniční investice: jejich determinanty a dopady na podniky země PZI přijímající

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Přímé zahraniční investice: jejich determinanty a dopady na podniky země PZI přijímající Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Lubor Lacina, Ph.D.

Bc. Petr Lysoněk

Brno 2013

Děkuji touto cestou vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Luboru Lacinovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky poskytnuté při zpracovávání diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím odborné literatury a zdrojů, které uvádím v seznamu použitých zdrojů. V Brně dne 23. května 2013

__________________

Abstract LYSONĚK, P., Foreign direct investment: the determinants and the impact on enterprises of receiving country. Diploma thesis. Brno: : Mendel university in Brno, 2013. The main aim of this work is to provide a comprehensive overview of foreign direct investment in the Czech Republic and by using an econometric model to assess which factors have a significant influence on its inflow into the country. The work contains a comparison of the results of Czech and foreign scientific papers on topics of foreign direct investment determinants and their impact on the host economy. The partial aim is to analyze indicatiors such as labor productivity, profitability, gross fixed capital formation, etc. in order to answer the research question, if there is the growing importance of foreign-controlled enterprises. Keywords Foreign direct investment determinants, investment incentives, foreigncontrolled enterprises, manufacturing industry.

Abstrakt LYSONĚK, P., Přímé zahraniční investice: jejich determinanty a dopady na podniky země přijímající. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Hlavním cílem této diplomové práce je poskytnout ucelený přehled o přímých zahraničních investicích v ČR a pomocí ekonometrického modelu zhodnotit, které faktory mají významný vliv na jejich příliv do země. Práce obsahuje srovnání výsledků vědeckých článků českých i zahraničních autorů na témata determinanty přímých zahraničních investic a jejich dopad na hostitelskou ekonomiku. Dílčím cílem je pomocí analýzy ukazatelů produktivita práce, výnosnost, tvorba hrubého fixního kapitálu, apod. odpovědět na výzkumnou otázku, zda existuje rostoucí význam podniků pod zahraniční kontrolou. Klíčová slova Přímé zahraniční investice, determinanty, investiční pobídky, firmy pod zahraniční kontrolou, zpracovatelský průmysl.

Obsah

9

Obsah 1

Úvod

15

2

Cíl a metodika práce

17

3

Literární rešerše

19

4

3.1

Transformace české ekonomiky .............................................................. 19

3.2

Definice PZI ............................................................................................ 24

3.3

Vývoj přímých zahraničních investic...................................................... 29

3.4

Dopad PZI na hostitelskou ekonomiku .................................................. 32

3.5

Determinanty přílivu PZI ....................................................................... 36

Empirická část práce

41

4.1

Analýza vývoje přílivu PZI ....................................................................... 41

4.2

Vliv PZI na platební bilanci .................................................................... 56

4.3

Význam podniků pod zahraniční kontrolou............................................ 61

4.4

Determinanty přílivu PZI ....................................................................... 80

5

Diskuse

86

6

Závěr

91

7

Literatura

97

A

Seznam grafů

106

10

Obsah

Seznam obrázků

11

Seznam obrázků Obr. 1 Podíl podniků s více než 20 zaměstnanci pod zahraniční kontrolou ve všech odvětvích národního hospodářství k 31. 12. 2011

62

12

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1 Klasifikace PZI podle čtyř základních hledisek

28

Tab. 2

Cyklus PZI

30

Tab. 3

Příliv PZI v letech 1993 – 2012 (v mil. CZK)

43

Tab. 4

PZI v ČR v teritoriální struktuře (v mil. CZK)

44

Tab. 5

PZI v ČR v odvětvové struktuře (v mil. CZK)

46

Tab. 6 HPH v letech 1990 – 2010 (podle odvětví (CZ-NACE), v mld. CZK)

51

Tab. 7 Podíl hrubé přidané hodnoty ve zpracovatelském průmyslu v ČR dle vlastnictví

53

Tab. 8 Průměrný počet zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu (v tis. osob) a obecná míra nezaměstannosti (v %)

55

Tab. 9 Vývoj běžného účtu platební bilance v letech 1995 – 2012 (v mld. CZK)

56

Tab. 10 Ekonomické subjekty se sídlem v ČR členěné dle vlastnictví od roku 1992

61

Tab. 11 Podíly finančních institucí a nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou na hodnotách za ekonomiku ČR

64

Tab. 12 Podíly nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou na hodnotách za ekonomiku ČR a za sektor nefinančních podniků

65

Tab. 13 Počet zaměstnanců podle subsektorů nefinančních podniků (vyjádřeno v počtu přepočtených úvazků)

67

Tab. 14 Příliv PZI do ČR (v mil. CZK), přírůstek pracovníků v sektoru nefinančních podniků a míra registrované nezaměstnanosti v ČR

69

Tab. 15 Produktivita práce subsektoru nefinančních podniků (v tis. CZK)

70

Seznam tabulek

13

Tab. 16 Tvorba hrubého fixního kapitálu subsektoru nefinančních podniků (v mil. CZK)

71

Tab. 17

Míra investic subsektoru nefinančních podniků (v %)

73

Tab. 18

Výnosnost nefinančních podniků

75

Tab. 19

Náklady práce nefinančních podniků

76

Tab. 20

Čistý provozní přebytek na pracovníka (v tis. CZK)

78

Tab. 21

Očekávaný vliv možných determinantů na příliv PZI

82

Tab. 22

Ekonometrický model determinantů přílivu PZI

83

14

Seznam tabulek

Úvod

15

1 Úvod Často využívaným termínem soudobé ekonomie je globalizace, která ve své podstatě znamená proces sbližování zájmů lidí celé planety na kulturních, politických a ekonomických úrovních. Efekt globalizace sebou však nese i negativa. Takovým příkladem je rostoucí vliv nadnárodních společností jak na světovou ekonomiku, tak i na ekonomiku jednotlivých států. UNCTAD (2010) uvádí, že na světě existuje 82 tisíc nadnárodních společností s 810 tisíci zahraničními pobočkami generujícími bezmála třetinu celosvětového hrubého domácího produktu. Významným mezníkem pro příliv přímých zahraničních investic do ČR byl rok 1990, kdy byl zahájen transformační proces přechodu z centrálně plánovaného na tržní systém ekonomiky, a proběhla liberalizace toků kapitálu. V roce 2004 se navíc Česká republika svým vstupem do Evropské unie stala součástí otevřeného ekonomického systému, se kterým souvisí čtyři základní svobody. Jedná se o volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Právě volný pohyb kapitálu umožňuje příliv zahraničních investic a s ním i souvisejících výhod jako jsou vyšší produktivita práce na jednoho pracovníka, kterých podniky vlastněné zahraničním kapitálem dosahují, technologické a manažerské know-how, rozvoj znalostí ekonomiky a přístup k zakázkám. Přímé zahraniční investice, pokud nejsou prováděny v podobě masivního přílivu s důsledkem zhodnocení měny a následným odlivem zisků, napomáhají zvyšovat exportní výkonnost a nedluhově financují deficit běžného účtu, čímž přispívají k vylepšení vnější rovnováhy a stability měny. Národní státy a jejich vlády svádí v současnosti tvrdé konkurenční boje o nalákání zahraničních investorů. Tyto snahy jsou podporovány vládami pomocí investičních pobídek, které investoři chápou, jako určité slevy a výhody v případě jejich rozhodnutí o investici v dané zemi. Investiční pobídky byly u nás zavedeny v roce 1998 jako reakce na aktivní politiku v této oblasti ostatních sousedních zemí, například Polska a Slovenska. Efektivnost investičních pobídek je v literatuře často diskutovaným tématem, kde se názory na míru jejich významu rozcházejí a neexistuje ucelený pohled na tuto problematiku. Postupným vývojem české ekonomiky vznikla také agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest a proexportní agentura Ministerstva průmyslu a obchodu CzechTrade, které pomáhají se zaváděním a rozšiřováním výroby v oblastech zpracovatelského průmyslu a projektů v oblasti strategických služeb a technologických center. Nejen Česká republika, ale i ostatní postkomunistické země jako Polsko a Maďarsko museli projít procesem transformací svých ekonomik. Ta v případě České republiky po roce 1989 spočívala v přechodu od příkazového centrálně řízeného hospodářství k tržní ekonomice, čehož bylo dosaženo pomocí změny vlastnických vztahů (restituce, privatizace) a změny celého právního systému.

16

Úvod

Impulsem pro výběr tohoto tématu bylo přečtení odborných knih od autorů Srholec (2004), Dobrylovský (2008), Wokoun (2010) a Dyker (2006), ze kterých lze dovodit, že příliv zahraničních investic se stává pro ekonomy a tvůrce hospodářské politiky stále aktuálnějším tématem. Toto tvrzení lze podpořit i analyticky. V roce 2008 překonal globální tok investic 1,5 bilionu amerických dolarů (tzn. 26,6 bilionu českých korun) a v porovnání s počátkem 90. let 20. století se tak téměř devětkrát zvýšil. Navíc je zřejmé, že politika zabývající se přílivem a podporou PZI by měla měnit priority, jelikož na rozdíl od fáze transformace máme nyní větší zájem o investice s vyšší přidanou hodnotou slibující rozvoj ekonomiky. Pokud česká ekonomika nezohlední ve své strategické analýze nové souvislosti vnesené probíhající globalizací, může se jen vzdáleně přiblížit k životní úrovni vyspělých zemí. Přímé zahraniční investice mohou v České republice vykazovat jak pozitivní, tak i negativní přímé a nepřímé vlivy. Důsledkem přímých zahraničních investic může docházet v hostitelské ekonomice k vytěsňování domácích úspor zahraničními úsporami, apreciaci měny, zvýšení inflace v důsledku vysoké zásoby peněz, zvýšení importu polotovarů a materiálu, odlivu zisků k mateřským společnostem, vzniku duální ekonomiky tzn. zaostávání podniků pod domácí kontrolou za podniky pod zahraniční kontrolou. Proto je třeba problematiku přímých zahraničních investic diskutovat a analyzovat.


17

2 Cíl a metodika práce Tato diplomová práce poskytuje čtenářům ucelený přehled o přímých zahraničních investicích (dále jen PZI), popisuje jejich možné pozitivní a negativní důsledky pro českou ekonomiku a určuje základní faktory přílivu PZI. Hlavním cílem diplomové práce je s využitím ekonometrického modelu určit hlavní determinanty přílivu PZI do ČR. Možné vysvětlující proměnné modelu budou vybrány po provedené rešerši vědeckých článků a prací řešících tuto problematiku z hlediska celosvětového, evropského i z pohledu ČR. Ekonometrická analýza dat bude také obsahovat následnou kontrolu kvality modelu podle základních předpokladů klasického lineárního regresního modelu. Dílčím cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku, zda v ČR existuje rostoucí míra významu podniků pod zahraniční kontrolou. Tento význam bude hodnocen na základě porovnání kvantitativních a kvalitativních charakteristik výkonnosti a efektivnosti domácích podniků pod zahraniční kontrolou s podniky pod domácí kontrolou. Budou využity ukazatele jako počet ekonomických subjektů, počet zaměstnanců, produkce, mezispotřeba, vytvořená hrubá přidaná hodnota, vyplacené mzdy, generované zisky, produktivita práce, tvorba hrubého fixního kapitálu, míra investic, výnosnost, náklady práce, provozní přebytek na pracovníka. Vybrané charakteristiky budou zkoumány také z hlediska rozdělení těchto podniků do finančního a nefinančního sektoru. Po dostatečné znalosti zkoumané problematiky bude výsledkem práce otestování následujících dvou hypotéz. Hypotéza 1:„K největšímu prohloubení duální ekonomiky v ČR došlo v letech 1995 – 2000.“ Hypotéza 2: „V období 2006 – 2011 se duální ekonomika v ČR výrazně neprohlubovala, ale podniky pod domácí kontrolou stále výrazně zaostávaly v ukazatelích produktivity práce a výnosnosti za podniky pod zahraniční kontrolou.“ Dalším dílčím cílem je analýza vývoje přílivu PZI do ČR, kde je příliv sledován na agregátní, odvětvové a teritoriální úrovni. Tohoto cíle bude dosaženo pomocí základních analytických metod. Jedná se o analýzy na makroekonomické a mikroekonomické úrovni, komparace a syntézy, empirické indukce, elementární charakteristiky dynamického vývoje časové řady atd. V této souvislosti bude speciální pozornost věnována především aktivitám firem ve zpracovatelském průmyslu, což je sektor s nejvyšším přílivem PZI, sektor rozhodující pro vývozní výkonnost ekonomiky a sektor s nejaktivněji angažující se hospodářskou politikou lákající investice investičními pobídkami.

18


Dalšími metodami jsou analýzy založené na statistikách uvádějících aktivity nadnárodních firem z národních účtů a statistik ekonomických výsledků nefinančních podniků ČSÚ, ze statistik přímých zahraničních investic a platební bilance ČNB a údajů za investice v systému investičních pobídek z CzechInvestu. Mezinárodní srovnání vychází především z databází OECD, UNCTAD a Eurostat. Diplomová práce bude rozdělena do několika částí. První částí je literární rešerší obsahující vymezení základních pojmů a teoretických východisek. Literární rešerše vychází ze zpracování poznatků z odborné literatury, domácích i zahraničních vědeckých prací dostupných z databáze RePEc a dalších elektronických zdrojů. Druhá část diplomové práce je prakticky zaměřená a je koncipována tak, aby byly naplněny výše stanovené cíle práce. V úvodu se autor zabývá problematikou analýzy přílivu PZI do ČR a z tohoto pohledu také porovnává ČR s ostatními evropskými zeměmi. Následně je provedena analýza vývoje udělování investičních pobídek. Další podkapitola obsahuje zhodnocení významu zpracovatelského průmyslu pro ČR, zejména pomocí ukazatele vytvořená hrubá přidaná hodnota. Poté se práce soustředí na vliv PZI na platební bilanci ČR, která je hlavním ukazatelem její vnější ekonomické rovnováhy. Předposlední kapitola praktické části pojednává o rozdílech mezi podniky pod domácí kontrolou a podniky pod zahraniční kontrolou tak, aby bylo možné zodpovědět stanovenou výzkumnou otázku a otestovat zvolené hypotézy. Poslední kapitola praktické části práce obsahuje ekonometrický model včetně vysvětlení postupu odvozování vysvětlujících proměnných modelu. V závěru diplomové práce autor po dostatečném nastudování problematiky odpovídá na výzkumnou otázku, shrnuje zjištěná fakta, výhody a nevýhody plynoucí české ekonomice z přijímání přímých zahraničních investic a dále uvádí svá doporučení pro hospodářskou politiku. V části diskuze bude provedeno srovnání studií širšího okruhu autorů prací na toto téma.


19

3 Literární rešerše Tato kapitola obsahuje literární rešerši vycházející z odborné literatury, českých i zahraničních vědeckých článků a ostatních elektronických zdrojů. V úvodu tato kapitola popisuje proces transformace české ekonomiky a s ní související proces privatizace, což stálo za otevřením se ČR zahraničním investorům. PZI jsou celosvětově uznávány jako jeden z nejdůležitějších katalyzátorů ekonomického vývoje. Ukazatelé PZI patří mezi hlavní ekonomické indikátory národních ekonomik. (Přímé zahraniční investice: příručka pro místní samosprávu, 2005). Podstata kapitalismu spočívá od samého začátku na tom, že kapitál míří tam, kde je (při jinak stejných institucionálních podmínkách) nejvyšší míra zhodnocení. Tak cestoval kapitál nejdříve v rámci jednoho kraje a jedné země a posléze v rámci celých kontinentů, i celého světa. Staří marxisté tomuto jevu říkali imperialismus, dnes se témuž říká globalizace (Říman, 2008).

3.1 Transformace české ekonomiky Abychom mohli analyzovat a pochopit příliv zahraničních investic, je důležité si nejprve připomenou základní body vývoje české ekonomiky. Proces transformace české ekonomiky lze rozdělit do tří stádií vývoje. Za počáteční období lze považovat rozmezí let 1990 a 1997. Vztahuje se k obecným transformačním procesům, jako je liberalizace, stabilizace a strukturální reformy, také zahrnuje otevření ekonomiky vůči přímým zahraničním investicím a rozhodování o novém právním rámci a institucích, které budou PZI regulovat v souladu s evropským principem nediskriminace (Mallya, 2005). Transformaci je nutné chápat jako změnu celého systému fungování ekonomiky, v tomto případě změnu systému z centrálně plánovaného na tržní. Oficiální postup transformace byl schválen v září 1990. Jednalo se o kombinaci dvou předložených plánů - gradualistické pojetí Hospodářské rady ČR v čele s Františkem Vlasákem a plán vypracovaný federálním ministerstvem financí vedeném Václavem Klausem, který kladl důraz na rychlost reforem. Obavy reformátorů se týkaly především nekontrolovaného růstu cen po liberalizaci (podnikům chyběla konkurence, která by stlačila cenu dolů) a inflačně mzdových a deflačních spirál, které se rozhodli přetnout pomocí restriktivní hospodářské politiky (Žídek, 2006). V průběhu transformace došlo ve všech zemích k výraznému poklesu reálných mezd, což bylo výsledkem několika příčin. Patří mezi ně pohyby ziskové marže firem po uvolnění cen v prostředí nedokonalé konkurence, pokles produkce a produktivity práce a zhoršení směnných relací vůči zahraničí (Klaus, 2007). Počátkem roku 1990 došlo také oddělením Státní banky československé od komerčních bank ke vzniku dvoustupňové bankovní soustavy. Podle Václava Klause bylo nejtěžším rozhodnutím celé transformace reálné nastavení směnné-

20


ho kurzu. Nakonec byly provedeny tři devalvace. Výsledkem bylo, že na konci roku 1989 se za dolar platilo 14.29 koruny a na konci roku následujícího to již bylo 28 korun. Koruna byla na počátku transformace podhodnocena, čímž vznikl tzv. transformační polštář (domácím subjektům poskytnuta dočasná výhoda). Milníkem liberalizace cen i zahraničního obchodu je datum 1. ledna 1991, kdy se stát vzdal zasahování do tvorby cen. V tomto roce také začaly procesy privatizace. Období let 1994 až 1996 je možno považovat za vůbec nejúspěšnější v celé transformaci. Ekonomika dosahovala vysokých temp růstu, za souběžné stabilní míry inflace a nízké nezaměstnanosti. Česká republika byla považována za leadera mezi transformujícími se zeměmi (Žídek, 2006). Fiskální pozice se jevila jako zdravá, ale kritikové tvrdili, že bez příjmů z privatizace by byl státní rozpočet v červených číslech (Horská, 2001 in Žídek, 2006). Je možné říci, že přes dynamický posun v otevřenosti české ekonomiky se otázka PZI stala problematickou. Nikoli snad z důvodu nedostatečné atraktivnosti českého teritoria pro PZI, ale i proto, že zahraniční investoři si nebyli jisti, v jakém rozsahu jsou v České republice vítáni. Struktura a vývoj PZI v České republice jsou do značné míry podobné vývoji v jiných transformujících se zemích. Během počátečního období ekonomické transformace byla předmětem zájmu PZI především odvětví orientovaná na domácí trh, např. potravinářství, finanční služby, stavebnictví a technologicky nenáročné strojírenství. Významnou výjimkou tohoto období byla rozsáhlá investice v automobilovém průmyslu v samém počátku transformačního období (Zahradník, 2003). Od roku 1998 lze hovořit o období internacionalizace. Úřednická vláda Josefa Tošovského dovedla zemi k předčasným volbám, jež vyhrála sociální demokracie. To bylo investory chápáno jako impuls navracející důvěru v českou ekonomiku, např. i díky tomu, že touto levicovou vládou byl posílen institut investičních pobídek. Navíc byla započata privatizace velkých bank prodejem Investiční a poštovní banky (IPB). Kabinet Miloše Zemana byl mnohem více nakloněn aktivní průmyslové politice než předchozí středo-pravicové vlády. V jejím rámci byl schválen Revitalizační program českého průmyslu a byla zřízena Revitalizační agentura (Žídek, 2006). Dalším významným datem tohoto období je 1. 5. 2004, kdy se ČR vstupem do EU otevřela vůči zahraničí a investicím odtud plynoucím. Investoři identifikovali ČR jako lukrativní místo pro jejich podnikatelské aktivity i proto, že byla zastřešena mezinárodní organizací EU. Politická situace v tomto období již neměla tak silný význam, stala se jedním z mnoha determinantů PZI. V současnosti se již ČR přehoupla do stádia završení. Přestože domácí podniky žádají vládu o zrušení investičních pobídek z důvodu pokřivování trhu, zůstává tento institut i nadále zachován. Naopak díky novele, kterou 17. května 2012 podepsal český prezident Václav Klaus, mohou nově čerpat investiční pobídky v České republice nejen investoři zavádějící výrobu nebo rozšiřující produkci ve zpracovatelském průmyslu, ale také technologická centra a centra strategických služeb. Nový právní předpis, který reaguje na způsob, jak lákají inves-


21

tory jiné státy, rovněž prodlužuje lhůtu pro čerpání slevy na dani z příjmů z 5 na 10 let a zavádí institut strategické investiční akce. Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba tvrdí, že tato novela zákona o investičních pobídkách je dalším krokem k tomu, aby byla Česká republika konkurenceschopnější a atraktivnější pro zahraniční i tuzemské investory. Poprvé tak v historii České republiky zákon o investičních pobídkách pamatuje i na strategické investiční projekty, které podle Kuby při splnění podmínek mohou získat dotaci až 1,5 miliardy korun. Také generální ředitel agentury CzechInvest Miroslav Křížek spatřuje v novele pozitiva. Podle něj nyní můžeme kromě výborné polohy uprostřed Evropy, kvalitní infrastruktury a kvalifikované pracovní síly nabídnout investorům, kteří zvažují investici v České republice, další významný benefit. A navíc je tato novela signálem pro investory, že o ně ČR skutečně stojí (CzechInvest, 2012a). Privatizace Masivní vstup zahraničního kapitálu prostřednictvím privatizace na samotném jejím počátku byl jedním z jejích největších úspěchů (v červnu roku 1992 bylo do rukou zahraničních investorů privatizováno více než 60 velkých podniků, př. Škoda Mladá Boleslav). Podstatné je, že zahraniční kapitál přišel do České republiky bez jakýchkoli investičních pobídek. Česká vláda musela v té době čelit koncepčně vadným představám federálního ministerstva financí o způsobu vstupu zahraničních investorů do ekonomiky a významnému odporu ve veřejném mínění, který tyto zahraniční investice chápal jako výprodej národního majetku cizincům. Privatizace se v Československu opírala o poměrně dobrou znalost privatizačních technik použitých v jiných státech (zejména ve Velké Británii), avšak tato znalost vyústila velmi brzy v konstatování, že tyto techniky jsou zde použitelné jen velmi okrajově. Existuje totiž rozdíl mezi privatizací v zemích se zavedenou infrastrukturou institucí tržní ekonomiky a privatizací v zemi, která musí tuto infrastrukturu teprve budovat, a to téměř od nuly. Českou privatizací musel nejprve vzniknout tržní řád, aby se potom mohly naděje na vyšší efektivnost podniků vytvářet. Druhým rozdílem mezi privatizací v Československu a v tržních ekonomikách byl rozdíl v poměru majetku, který měl být privatizován, k omezenému objemu úspor disponovaným československým obyvatelstvem po roce 1989. Tento rozdíl byl tak určující, že sám o sobě učinil z privatizace v Československu zcela ojedinělý proces (Ježek, 2006). Národní pobídkový systém Na rozhodování firem o vstupu na trh dané země má vliv úroveň a druh podpory zahraničních investic ze strany této země. Investiční pobídky lze charakterizovat jako určitou „slevu“ investorovi, který se rozhodne zapojit svůj kapitál v určité

22


zemi. Každá země má jiné komparativní výhody a jiné podmínky pro různé typy investic (Cihelková, 2001). Investiční pobídky jsou selektivní podporou vybraným investorům, kteří splňují nějaká specifická, ať již pevně daná nebo ad hoc stanovená, kritéria. Investiční pobídky tak tedy vytvářejí v dané ekonomice dvě skupiny investorů. Na první skupinu se vztahují obecná pravidla a druhá skupina užívá výhod investičních pobídek, které mívají obvykle formu dotací nebo daňových úlev (Říman, 2008). První myšlenka investiční pobídky vznikla už více než před sto lety v Americe, kdy byly při stavbě železnice investorům nabídnuty jisté „slevy“. Jednalo se především o státní podpory, přímé dotace a daňové úlevy (Thomas, 2007). Jestliže se podíváme na střední a východní Evropu před rokem 1989, zjistíme, že PZI se omezovaly na několik společných podniků s tehdejšími státními společnostmi. Na začátku liberalizačního procesu některé země dokázaly otevřít své ekonomiky PZI, zatímco jiné na cizí firmy uvalily omezení. V roce 1998 Česká republika zahájila masivní pobídkový program, jenž měl za úkol přitáhnout před vstupem do EU do země více investorů. Podobný program již existoval před rokem 1998, ale s velmi malou působností a byl zaměřen převážně na individuální vyjednávání s velkými investory např. v automobilovém průmyslu (Mallya, 2005). Podle zákona č. 72/2000Sb. o investičních pobídkách může o pobídky žádat jak česká, tak i zahraniční právnická nebo podnikající fyzická osoba. Příjemcem investičních pobídek může být pouze právnická osoba se sídlem na území České republiky. Podporovanými oblastmi jsou průmysl (zavedení nebo rozšíření výroby v oborech zpracovatelského průmyslu), technologická centra (vybudování nebo rozšíření VaV centra), zahájení nebo rozšíření činnosti centra strategických služeb (centra sdílených služeb, centra pro tvorbu software, high-tech opravárenského centra) (CzechInvest, 2013a). Formy investičních pobídek Investičními pobídkami se v současnosti rozumí: • sleva na dani z příjmů právnických osob po dobu 10 let pro nově založené společnosti nebo pro již existující právnické osoby, • převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu, • hmotná podpora vytváření nových pracovních míst (hmotná podpora na jedno vytvořené pracovní místo činí 50 000 Kč), • hmotná podpora rekvalifikace nebo školení zaměstnanců (poskytována ve výši 25 % z celkových výdajů na školení a rekvaliﬁkace), • hmotná podpora na pořízení majetku, tato forma podpory je poskytována pouze v případě strategické investiční akce ve výrobě nebo v technologickém centru, hmotná podpora na pořízení majetku může být


23

poskytnuta až do výše 5 % z uznatelných nákladů (max. 1,5 mld. Kč u výrobního projektu a max. 0,5 mld. Kč u projektu technologického centra), pokud v rámci investiční akce dojde k zavedení či rozšíření výroby a současně k zavedení či rozšíření technologického centra, může hmotná podpora činit až 7 % z uznatelných nákladů (CzechInvest, 2013a). CzechInvest Agentura CzechInvest je státní příspěvkovou organizací podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Zahraničním investorům a domácím podnikatelům nabízí zdarma množství služeb, jejichž prostřednictvím podporuje konkurenceschopnost české ekonomiky a pomáhá vytvářet příznivé podnikatelské prostředí pro příliv zahraničních investic do České republiky. Klíčovými oblastmi jsou pro CzechInvest především aplikovaný výzkum a vývoj, inovace, IT a vývoj softwaru, strategické služby, life sciences, čisté technologie, elektrotechnika a elektronika, přesné strojírenství, nanotechnologie, letecký, kosmický a automobilový průmysl. Jako lokalitu vhodnou pro umístění investic propaguje agentura Českou republiku také v zahraničí (CzechInvest, 2011). Službami, které CzechInvest poskytuje, jsou informace o možnostech podpory pro malé a střední podnikatele, formální poradenství k projektům, pomoc při realizaci investičních projektů, zprostředkování státní investiční podpory, podpora subdodavatelů, AfterCare a další (CzechInvest, 2012b). Během své existence se CzechInvest podílel na více než 1310 investičních projektech v celkové hodnotě 658 miliard korun. Díky těmto investicím by mělo postupně vzniknout přes 203 tisíc přímých pracovních míst. V oblasti průmyslu u nás nejčastěji investují firmy z Německa (20 %). Kromě tradičních sektorů, jako jsou automobilový, strojírenský, chemický a elektrotechnický průmysl, se stále častěji objevují investice do inovací a moderních odvětví (mikroelektronika, přesné strojírenství) (CzechInvest, 2013b). Harding a Javorcik (2007) jsou autory studie, která zkoumá účinky podpory investic prostřednictvím agentur pro podporu investic na přílivu přímých zahraničních investic. Tato studie využívá data celkem ze 109 zemí. Dochází k výsledkům, že podpora investic může být životaschopná především v rozvojových zemích, které si přejí přilákat zahraniční investory. Dále tvrdí, že agentury, které jsou podjednotkou ministerstva, mají tendenci být méně účinné při získávání PZI než agentury s více autonomním statusem. Dílčí shrnutí Stejně jako všechny postkomunistické země, tak i Česká republika zažila po roce 1990 změny, které se projevily nejenom v politice ale i v ekonomii. Jednalo se především o proces transformace systému z centrálně plánovaného na systém tržní, což s sebou neslo mnoho obav reformistů. Obavy byly například z nesprávného nastavení směnného kurzu či nekontrolovatelného růstu cen po

24


liberalizaci. Počátkem roku 1991 byla zavedena liberalizace cen a zahraničního obchodu, navíc v tomto roce začal proces privatizace. Byly tak tedy nastaveny předpoklady pro příliv zahraničních investic do ČR. Do roku 1994 však česká ekonomika tolik investory nelákala, jelikož se ekonomika stále ještě formovala a investoři to vnímali jako riziko. Po roce 1994 však došlo k obratu, kdy ČR byla považována za lídra mezi transformovanými zeměmi. Trh se postupně stabilizoval a vyvíjel, což vedlo k postupnému nárůstu přílivu zahraničního kapitálu. Za nezbytné považuji poukázat na vliv investičních pobídek, tedy i činnost agentury CzechInvest, která vznikla v roce 1992. Od té doby se podílela na 1310 investičních projektech v hodnotě přes 650 miliard korun. Domnívám se, že lze v nejbližších 3 letech očekávat nárůst PZI, především díky novele zákona, která umožňuje další slevy na dani z příjmů či dotací na strategické projekty. Tato reakce vyplynula z tlaků na konkurenceschopnost české ekonomiky vůči okolním státům (Polsko a Slovensko). Často diskutovaným tématem je opodstatněnost investičních pobídek, jelikož v podstatě narušují volný trh a jsou přidělovány úředníky, což liberalisté ostře kritizují. Tito extrémní liberalisté tvrdí, že ČR je schopna investory lákat svým ekonomickým prostředím. Tomuto tématu je věnována pozornost v kapitole diskuse. Myslím si, že v dnešní době, kdy okolní evropské státy o kvalitní investory svádí neustálé boje v podobě nabízení určitých výhod, mohou být investiční pobídky v ČR správnou volbou. A investice, které nepochybně po zavedení zmíněné novely zákona přijdou, mohou českou ekonomiku nastartovat a vytáhnout ji tak z recese, ve které se momentálně nachází. Tato recese je zatím nejdelší za dobu existence ČR, jelikož její ekonomika klesá již šest čtvrtletí. Jako důležité se však jeví také paralelní podporování malého a středního podnikání v ČR. Následující část práce bude teoreticky vymezovat základní pojmy týkající se PZI. Nejprve budou definovány PZI podle české legislativy a podle OECD, poté bude uvedeno dělení PZI podle podílu investora, budou popsány součásti PZI, vysvětleny varianty vstupu investora do ČR a poslední část tohoto celku obsahuje teorii cyklu PZI.

3.2 Definice PZI Investice je definována jako ekonomická činnost, při níž se subjekt vzdává současné spotřeby s výhledem zvýšení produktu v budoucnosti. Hlavními formami investic jsou investice do hmotného a nehmotného kapitálu (Samuelson, 1995). Česká legislativa uvádí definici přímé investice v devizovém zákonu. Pro účely tohoto zákona se rozumí přímou investicí při plnění oznamovací povinnosti takové vynaložení peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových práv a jiných majetkových hodnot, jehož účelem je založení, nabytí nebo rozšíření trvalých ekonomických vztahů investujícího tuzemce nebo tuzemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v zahraničí nebo investující-


25

ho cizozemce nebo cizozemců jako osob jednajících ve shodě na podnikání v tuzemsku. A to zejména některou z těchto forem (Zákon č. 219/1995 Sb.): • vznik nebo získání výlučného podílu na podnikání včetně jeho rozšíření, • účast v nově vzniklém nebo existujícím podnikání, jestliže investor vlastní nebo získá nejméně 10 % podílu na základním kapitálu obchodní společnosti nebo družstva nebo nejméně 10 % podílu na vlastním kapitálu společnosti nebo nejméně 10 % hlasovacích práv nebo jiný podíl na podnikání společnosti přesahující 10 %, • další poskytnutí nebo přijetí finančních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot nebo práv v rámci ekonomických vztahů založených přímou investicí, • finanční úvěr spojený s dohodou o podílu na rozdělení zisku nebo s výkonem účinného vlivu na řízení podniku, • užití zisku ze stávající přímé investice do této investice (reinvestice zisku). Statistika přímých zahraničních investic je vytvářena v souladu s mezinárodními standardy přijatými OECD, Evropskou komisí a MMF pro sestavování údajů platební bilance, jejíž je součástí (ČNB, 2010). Přímá zahraniční investice odráží záměr rezidenta jedné ekonomiky (přímý investor) získat trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné než ekonomika investora (přímá investice). Trvalá účast implikuje existenci dlouhodobého vztahu mezi přímým investorem a přímou investicí a významný vliv na řízení podniku. Přímá investice zahrnuje jak původní transakci mezi oběma subjekty, tak všechny následující kapitálové transakce mezi nimi a mezi afilovanými podniky, zapsanými i nezapsanými v obchodním rejstříku.“ Podnik - přímá investice je dále definován jako „Podnik zapsaný nebo nezapsaný v obchodním rejstříku, v němž zahraniční investor vlastní 10 a více procent akcií (podílu) nebo hlasovacích práv u zapsaného podniku nebo ekvivalent u nezapsaného podniku (OECD, 2008). Dělení PZI podle podílu investora Přímá investice zahrnuje jak přímo, tak i nepřímo vlastněné afilace, které se podle procenta podílu investora na základním kapitálu nebo hlasovacích právech dělíme podle (ČNB, 2010) na: 1. 2. 3.

dceřiné společnosti (více než 50 % podíl), přidružené společnosti (10 – 50 % podíl), pobočky (100 % vlastněná trvalá zastoupení nebo kanceláře přímého investora; pozemky a stavby přímo vlastněné nerezidentem; mobilní zařízení operující v ekonomice alespoň 1 rok).

26


Součásti PZI Za součást PZI je považován kromě podílu na základním kapitálu také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál, zahrnující úvěrové vztahy s přímým investorem. Složení přímé investice lze tedy vyjádřit vztahem: PZI = ZK + reinvestovaný zisk + ostatní kapitál.

(1)

• Základní kapitál zahrnuje vklad nerezidenta do základního (vlastního) kapitálu společnosti. • Reinvestovaný zisk je podíl přímého investora (v poměru k přímé majetkové účasti) na hospodářském výsledku nerozděleném formou dividend. • Ostatní kapitál zahrnuje přijaté a poskytnuté úvěry, včetně dluhových cenných papírů a dodavatelských úvěrů, mezi přímými investory a jejich afilovanými podniky a ostatními podniky ve skupině. Tyto úvěrové vztahy jsou zachyceny v mezipodnikových pohledávkách a závazcích (ČNB, 2010). Ocenění PZI Při zachycení přímých zahraničních investic vzniká otázka jejich ocenění. Toky přímých investic jsou sestaveny na základě provedených investičních transakcí, z čehož vyplývá jejich tržní ocenění. Pokud by se měly vykazovat i stavy přímých investic v tržní hodnotě, bylo by nutné pravidelně přeceňovat zahraniční podíly individuálně ve všech jednotlivých společnostech, což není prakticky proveditelné. Při stanovení hodnoty stavů přímých zahraničních investic se proto používá hodnota vlastního kapitálu v účetním ocenění. Tato hodnota je reprezentována součtem položek základní kapitál a reinvestovaný zisk (ČNB, 2010). Formy přílivu PZI Existují dva typy zahraničních investic, a to portfoliové investice1 a přímé investice. Přímé investice souvisejí s investicemi přímo do podniku, půdy nebo kapitálu. Kapitál i management podniku se dostávají přímo pod kontrolu investora (Lacina, 2001). Způsob vstupu do hostitelské ekonomiky je zásadním strategickým rozhodnutím investora. Přímé zahraniční investice se mohou obecně realizovat jedním z následujících vstupů na zahraniční trh. Může se jednat o výstavbu nového podniku („investice na zelené louce“) nebo o kapitálový vstup do již existujícího podniku (fúze a akvizice).

Portfoliové investice zahrnují obchody s finančními aktivy (obligace, akcie). Investoři zapůjčí svůj dočasně volný kapitál se snahou maximalizace výnosu a minimalizace rizika. Cílem v tomto případě není získat kontrolu nad řízením podniku jako v případě přímých investic, ale pouze dočasně diverzifikovat portfolio. Portfoliové (finanční) investice jsou uskutečňovány především prostřednictvím finančních institucí, jako jsou banky a investiční fondy (Lacina, 2001). 1


27

Investice na tzv. zelené louce umožňuje realizovat projekt přesně podle záměrů nadnárodní firmy. Zahájení produkce je však zpožděno o dobu nutnou na výstavbu nového závodu, najmutí a zaškolení pracovníků. Tato forma investice je využívána nadnárodními firmami, které chtějí čerpat běžně dostupné výrobní faktory v hostitelské zemi. Naopak kapitálový vstup do již existujícího subjektu znamená okamžité převzetí jeho tržního podílu, produkční kapacity, aktiva i pasiva. Tato forma investice je typická v případě, kdy přebíraný podnik disponuje konkurenční výhodou (technologie, distribuční kanály, vyškolení pracovníci) a investice do jeho vytvoření by byla náročnější než kapitálový vstup (Srholec, 2004). Pojem fúze popisuje splynutí dvou nebo více firem v jednu jedinou. První možností je vznik nové firmy při současném zaniknutí původních. Druhým případem je pak pokračování pod názvem jedné původních firem (Synek, 2007). V odborné literatuře mohou být uváděny další formy přímých zahraničních investic. Investice na hnědé louce (brownfields). „Brownfields sites“ znamená staré, neadekvátně využívané průmyslové zóny a obytné objekty. Tyto často prostorově výrazné stavby se nacházejí poblíže obytných zón (Kadeřábková, 2009). Informace v podobě seznamu těchto objektů lze pod záštitou CzechInvestu nalézt na internetu2. Mezi největší brownfieldy na jižní Moravě patří například Keramické závody v Šatově (108820 m2), Fruta ve Znojmě (100772 m2), ICEC ve Šlapanicích (57000 m2) a v Brně je to bývalý Společenský klub, Brno-Zábrdovice (4373 m2). Investice typu „brownfields“ téměř vždy vyžadují rekonstrukci již urbanizovaného území. Ve skutečnosti jsou však upřednostňovány výstavby na „zelené louce“ a způsobují tak nekontrolovatelné rozrůstání měst (Kadeřábková, 2009). V rámci užšího pohledu mohou být přímé zahraniční investice realizovány jako zahraniční pobočka, zahraniční dceřiná společnost, licence, joint venture a franchising. Zahraniční pobočka je dílčí organizační složkou nadnárodní společnosti s omezenými rozhodovacími pravomocemi. Zpravidla nese název mateřské společnosti, nedisponuje základním kapitálem a je financována prostřednictvím úvěrování od mateřské společnosti. Zahraniční dceřiná společnost není vnitřním organizačním článkem mateřské společnosti, na mateřskou společnost je napojena pouze prostřednictvím vlastnického podílu. Může se jednat o subsidiary (podíl vlastnictví je 50 % a vyšší) a afilace (podíl je v rozmezí 20 až 50 %). Zahraniční dceřiná společnost má plnou právní subjektivitu, její název se může lišit od názvu mateřské společnosti a disponuje základním kapitálem (Duřčáková, 2010). Prodáním licence předává majitel nejčastěji know-how, a to formou předání technické dokumentace, technickou asistencí, zaškolením odborného personálu. S předáním licence souvisí licenční poplatek. Jde o propojování tuzemských a zahraničních aktivit bez kapitálové účasti (Synek, 2007). Databáze je dostupná na www.brownfieldy.cz. Potenciální investoři zde mohou vyhledávat i podle jednotlivých parametrů (kraj, okres, typ lokality, předchozí využití a rozloha)

2

28


Joint venture vzniká přeshraničním spojením dvou a více společníků do jednoho podniku, což je podloženo sjednocením jejich zájmů v krátkém období. Dochází k vytvoření nové společné obchodně-právní entity, kterou je nejčastěji akciová společnost. V dlouhodobém a globálním hledisku se mohou zájmy těchto dvou společníků lišit. Jejich postavení v podnicích typu „joint venture“ bývá zpravidla rovnovážné, svoji roli nemusí hrát ani složení základního kapitálu (Černohlávková, 2007). Příkladem také formy spolupráce je švédsko-japonská firma Sony Ericsson. V současnosti je často využíván koncept nazývaný franchising. Tato metoda je vlastně formou pronájmu, firma povolí prodávat svůj produkt a užívat jméno určité osobě na specifickém teritoriu (Durčáková 2010). Nejčastěji je využíván v pohostinství, jedná se například o McDonald's, Kentucky Fried Chicken nebo Holiday Inn. Klasifikace PZI PZI lze také klasifikovat podle čtyř základních hledisek a to míra kontroly, motivy vstupu, způsoby vstupu a specializace mateřské firmy. Prvním hlediskem je míra kontroly zahraničního vlastníka, která významně ovlivňuje rozsah autonomie rozhodování podniku s PZI. Druhým kritériem je motiv vstupu investora, podle něhož lze rozeznat investice „trhy vyhledávající“, „faktory vyhledávající“ a „aktiva vyhledávající“. V případě trhů vyhledávající PZI je cílem zvýšit podíl na trhu hostitelské země a snížit náklady na zásobování. Tohoto lze dosáhnout například snížením nákladů celého výrobního procesu. Jsou spojeny faktory vyhledávající levnější pracovní sílu, přírodní zdroje apod. Produkce této investice je orientována na export. Hlavním znakem aktiva vyhledávající PZI je získání patentů, obchodních značek či chráněného názvu. Třetím kritériem je způsob vstupu investora do hostitelské ekonomiky, což bylo podrobně popsáno výše. Celkově může jít o investici na zelené louce, brownfieldu, akvizici, fúzi a založení společných podniků. Poslední, čtvrté rozlišení PZI je podle specializace mateřské firmy na vertikální a horizontální PZI. Vertikální PZI provádějí především produktově specializované nadnárodní firmy a horizontální PZI procesně specializované firmy. Uvedené členění nám umožňuje zařadit každou PZI podle uvedených hledisek. U některých PZI může docházet k vzájemnému kombinování (Srholec, 2004). Tab. 1

Klasifikace PZI podle čtyř základních hledisek

Hledisko vymezení Míra kontroly

Druhy PZI

Hlavní znaky

Příklad

podnik s menšinovým podíl od 10 do cca 50 % na podíl Korean Air zahraničním podílem vlastním kapitálu či hlasov ČSA (asociate) vacích právech


29

podnik pod zahraniční kontrolou (subsidi- kontrolní vlastnický podíl ary)

trhy vyhledávající Motiv vstupu

faktory vyhledávající

aktiva vyhledávající investice na zelené louce Způsob vstupu

investice na brownfields Akvizice a fůze

vertikální PZI Specializace mateřské firmy horizontální PZI

cílem je růst podílu na trhu a pokles nákladů na jeho zásobování vytlačující domácí produkci nebo nahrazující dovoz cílem je optimalizace výroby (pokles výrobních nákladů) vývozně orientované cílem je získání specifických aktiv (patent, obchodní značka) investice do nových aktiv

privatizace Rakony Rakovník do rukou Procter and Gamble investice Coca-Coly v Praze

BOSCH DIESEL v Jihlavě vstup SABMiller do Plzeňského prazdroje investice Matsushita Electric Industrial v Plzni

změna vlastnické struktuinvestice ry a investice do restruktuVolkswagenu do ralizace (většina privatiŠkoda Auto začních PZI) převzetí OSCARu ovládnutí již existujících společností Voaktiv dafone produktová specializace ovládnutí části rozdílné fáze produkčního ČKD Dopravní sysřetězce v jednotlivých po- témy společností Siemens bočkách procesní specializace podobné fáze produkčního investice PWC řetězce v jednotlivých po- v Praze bočkách

Zdroj: Vlastní úpravy na základě Srholec, 2004

3.3 Vývoj přímých zahraničních investic Přímé zahraniční investice podléhají vývoji své finanční životnosti. Proto má smysl hovořit o PZI také z pohledu vývojových a strukturálních fází. Cyklus PZI Teorie cyklu PZI shrnuje smysl a charakterizuje úlohu PZI v transformujících se ekonomikách, je zcela aplikovatelná i pro vztah PZI ze zemí EU v České republice a vychází z následujících předpokladů.

30


• Vymezení fáze cyklu PZI, v níž se přijímající země nachází, je v prvé řadě funkcí domácích podmínek v této zemi. Přestože průmyslový (hospodářský) cyklus, resp. jeho fluktuace může výrazně ovlivnit hladinu investic, již méně ovlivní směr a odvětvové rozdělení investic. • Určujícími faktory přílivu PZI v přijímající zemi jsou transparentní daňová a obchodní legislativa, politická stabilita, rozvoj infrastruktury a makroekonomická stabilita. • Investor musí disponovat dokonalou informační základnou (Rolný, Lacina, 2004). Charakteristickým rysem České republiky při analýze PZI (v porovnání s jinými zeměmi) je skutečnost, že do roku 1989 měla se západní Evropou vztahy méně rozvinuté. Po tomto období se česká vláda zavázala k rychlé integraci do světové ekonomiky se speciálním důrazem na EU (Zahradník, 2003). Tab. 2

Cyklus PZI

stav hospodářství v domácí zemi

počáteční období

období internacionalizace

období završení

• počátek transformace

• jsou budovány tržní instituce

• trh funguje standardně

• makroekonomická

• makrostabilita se posiluje

• makrostabilita dosažena

• většina trhů liberalizována

• vysoký ekonomický růst

• právní a daňový systém

• privatizace dokončena

nestabilita • postupná liberalizace trhu • počátek vytváření formalizace daňového

formalizován a transparentní (stále však existují mezery)

zákonodárství, obchodního

• vládní vliv stále zjevný

zákoníku

• pokračuje masová privatizace,

• počátek privatizačního procesu • počátek transformace infrastruktury • finanční trh nerozvinutý • pobídky pro PZI (zvláště

malá privatizace dokončena • zdokonalení infrastruktury, modernizované telekomunikace a doprava • institucionalizace finančního sektoru

daňové) se stávají

• pobídky pro investory

obvyklými

• vytváření podmínek pro vnější měnovou směnitelnost

• rozsáhlý a stabilizovaný finanční sektor • investice posuzovány z „národního“ hlediska (žádné speciální pobídky pro zahraniční investory) • národní měna plně směnitelná

charakteristika investice


• úroveň kapitalizace malá • technologická komponenta nízká, komponenta lidského kapitálu relativně vysoká • joint ventures zakládány „na zelené louce“ • umístění zejména ve velkých centrech

• kapitalizace rostoucí, dlouhodobější struktury • technologická komponenta investic vysoká • komponenta lidského kapitálu vysoká • PZI umístěny jak ve velkých centrech, tak příhraničních oblastech i v místech s dobrou

• kapitalizace smíšená (vysoká i nízká) • různě dlouhé časové struktury závislé na projektu • rozsáhlý technologický transfer • rozsáhlý transfer lidského kapitálu

infrastrukturou • spotřební zboží

charakteristika sektoru

31

• služby (cestovní, finanční, atd.) • lehké strojírenství • nerozvinutá technologie, nízké počáteční náklady

• větší důraz na obchodovatelné zboží, rozsáhlejší projekty, které mohou být využity mezinárodně • těžší průmysl s rozvinutější technologií

• všechna odvětví • zejména odvětví s vysokou technologií • velký důraz na obchodovatelné zboží

• všechna zpracovatelská odvětví

• malý počet rozsáhlých investic s výjimkou automobilového průmyslu a telekomunikací a letecké dopravy • získání pozice na domácím trhu

motivace/přínos pro investora

• využití domácí země jako

• získání pozice a kontroly na domácím trhu • investice přímo do odvětví

• získání podílu na domácím trhu • prostor pro mezinárodní obchod a reexport

základny pro budoucí

zahraničního obchodu nebo do

expanzi

odvětví, která obchodují doma

• získání úspor z rozsahu

i v cizině

• ziskové rozpětí u firem

• získání přístupu na trh prostřednictvím privatizace • využití tržních nedokonalostí v domácí zemi • spekulace využívající tržní a legislativní mezery pro mimořádné krátkodobé investice • velké rozdíly v ziskových rozpětích mezi firmami a PZI a firmami bez PZI

• využití rozdílů v nákladech práce

s PZI blízké rozpětí

zejména v odvětvích

u firem bez PZI jako

s obchodovatelným zbožím

důsledek působení

• vyšší ziskové rozpětí zejména

spirálového efektu

v odvětvích s obchodovatelným zbožím

motivace/přínos pro zemi přijímající investici

32


• rozšíření dostupnosti výrobků • vyplnění „děr“ na domácím trhu • získání zahraniční odbornosti při rozvoji tržně orientované kultury • omezená kapitálová injekce na restrukturalizaci

• transfer technologie • rozvoj exportních odvětví • přístup na zahraniční trhy prostřednictvím zahraničního partnera • úsilí domácího trhu udržovat

• rozsáhlý technologický transfer • přístup na západní trhy • konkurenceschopnost na světových trzích • spirálový efekt

konkurenceschopnost s firmami

agregovaný na

s FDI

makroúrovni přispívá

• zlepšení mezinárodní konkurenceschopnosti • spirálový efekt začíná působit v ostatních odvětvích

ekonomickému růstu • usnadnění integrace s vyspělými ekonomikami

Zdroj: Rolný, Lacina 2004 Dílčí shrnutí V přecházejícím textu se čtenář mohl dozvědět definici PZI podle devizového zákona ČR i podle metodiky OECD, dále jak se dělí PZI podle podílu investora, jaké jsou součásti a formy přílivu PZI. Důležitou informací je, jak se v čase vyvíjí podíly jednotlivých součástí PZI. Právě tato analýza bude provedena v praktické části práce. Především je podstatné zjistit jaký podíl na celkových PZI mají reinvestované zisky, to znamená zisky, které zahraniční investoři ponechávají v hostitelské ekonomice a dále zde s tímto kapitálem pracují. Dále bude v praktické části zaměřeno na vývoj dělení zisku zahraničních investorů na reinvestovaný a repatriovaný zisk, tedy zisk převáděný formou dividend do země mateřské společnosti. Bude uvažováno, zda existuje nějaký trend, který by mohl českou ekonomiku poškozovat. Pro pochopení vývoje těchto ukazatelů je dobré připomenout teorii cyklu PZI, která je také součástí předchozího textu. Slouží tedy jako podklad pro analýzu těchto ukazatelů v praktické části práce. Následující kapitola popisuje dopady přílivu PZI na přijímající země a jejich makroekonomické a mikroekonomické ukazatele. Jelikož příliv PZI je zdrojem řady přímých i nepřímých dopadů na hostitelskou ekonomiku, je třeba jej brát a uvažovat v komplexním měřítku, tedy dívat se na jejich čistý přínos v dlouhém období. Pomocí odborné literatury a relevantních vědeckých článků z databází, které mají studenti Mendlovy univerzity v Brně k dispozici (např. JSTOR, REPEC, atd.), bude provedeno srovnání dosažených výsledků prací autorů zabývajících se touto problematikou.

3.4 Dopad PZI na hostitelskou ekonomiku Příliv PZI s sebou nese řadu přímých i nepřímých pozitivních i negativních dopadů na přijímající zemi. Následující část práce je rešerší vědeckých článků a odborné literatury, které se touto problematikou zabývají. Stěžejními body


33

prací jsou zpravidla účinky PZI na ekonomický růst země, produktivitu domácích firem, zaměstnanost a zahraniční obchod. Vstupem nadnárodních firem na tuzemský trh jsou domácí firmy vystaveny silnému konkurenčnímu tlaku, což vede ke zvýšení produktivity (Gorg, Greenway, 2003 in Dyker, 2006). Toky PZI zjednodušeně řečeno znamenají výrobu produktů či poskytování služeb, které byly dříve dováženy ze země investora. Vstup těchto investorů do hostitelské země většinou přináší nové technologie, požadovanou modernizaci, přední světové know-how, posiluje kvalitu a kvantitu produkce domácích firem, zvyšuje produktivitu, propojuje domácí ekonomiku se světovým trhem a zlepšují obchodní statistiky. Další motivací pro domácí firmy jsou vyšší mzdy v těchto podnicích. Politické prostředí ocení PZI, protože nedochází ke zvyšování zadluženosti země (Ezat, 2008). Na druhé straně (Aitken and Harrison, 1999 in Ezat, 2008) namítají, že domácí firmy nemohou soutěžit s efektivnějšími podniky ze zahraničí a ukončují tak svoji činnost. Naznačují však, že tento vliv může být jen dočasný, protože v dlouhodobém horizontu může být výhoda převedena na domácí firmy prostřednictvím mobility pracovních sil. Ezat dochází k závěru, že vytěsňování těchto málo efektivních firem je pro českou ekonomiku pozitivní. Připomíná také pozitivní vliv na chování zákazníků, kteří se začali orientovat na kvalitní výrobky, které však mají vyšší cenu. Türkcan, Duman, Yetkiner (2008) se ve své práci zabývají testováním endogenního vztahu mezi PZI a ekonomickým růstem pomocí dat pro 23 zemí OECD za období 1975 – 2004. Většina důkazů podle nich podporuje myšlenku, že PZI mají pozitivní dopad na hospodářský růst, protože PZI se pohybují od zemí kapitálově bohatých do ekonomik s nedostatkem kapitálu, dochází ke zvyšování výroby prostřednictvím zvýšení produktivity práce a zaváděním nových technologií. Na druhé straně však PZI mohou růst ovlivnit i negativně, protože mohou zničit domácí konkurenci a poškodit celou cestu rozvoje země, která je v jejich vlastním zájmu. Čím vyšší je míra růstu v zemi, tím vyšší je růst poptávky, což znamená větší příležitost zisku pro přitékající kapitál. Proto musí tento kapitál preferovat vysoce rostoucí ekonomiky. Na druhou stranu může nižší růst ekonomiky znamenat další příležitosti zisku pro kapitál, za předpokladu, že tyto ekonomiky jsou kapitálově a pracovně málo bohaté (pokud jsou kapitálově bohaté a mají nízké tempo růstu, nemá investor motivaci k pohybu kapitálu do takové ekonomiky). Jejich empirické výsledky naznačují, že PZI pozitivně ovlivňují ekonomický růst, ale méně než hospodářský růst stimuluje růst přílivu PZI. K zajímavým výsledkům dochází ve své práci také Görg a Bitzer (2005), kteří zkoumají účinky PZI na produktivitu pomocí dat z průmyslu ve sledovaných 17 zemích OECD. Výsledek skrývá značnou heterogenitu. V zemích jako Francie, Polsko, Švédsko, Velká Británie, USA je vztah mezi produktivitou a PZI pozitivní, ale najde se i řada zemí, kde tomu je naopak. Jedná se například o Německo, Španělsko, Itálie a Norsko. Práce autorů Merlevede, Schoors a Spatareanu (2010) analyzuje dynamický efekt PZI na produktivitu domácích firem při uvolnění předpokladu, že techno-

34


logické přelévání je okamžité a trvalé. Došli k závěru, že vstup firmy majoritně vlastněné zahraničním investorem, má v krátkodobém horizontu negativní dopad na produktivitu lokálních konkurentů, což je více než kompenzováno v delším časovém období. Vstupy těchto firem totiž zlepšují produktivitu místním dodavatelům, tento efekt se však ztělesňuje později a trvá déle. Také interakce vztahů mezi PZI a lidským kapitálem je podle Blomstroma a Kokky (2003) složitá a výsledky jsou různé. V minulosti byl hospodářský růst vysvětlován hromaděním pracovních sil a kapitálu a jiných výrobních faktorů s klesajícími výnosy z rozsahu. Po roce 1970 začali ekonomové identifikovat technický pokrok jako hlavní determinant ekonomického růstu. Spolu s mezinárodním obchodem jsou PZI nejvýznamnějším prostředkem pro přenos mezinárodní technologie. Je dobře známo, že nadnárodní společnosti zastávají majoritní část úsilí na výzkum a vývoj. Příliv PZI vytváří potenciál pro přelévání (tzv. spillovers) znalostí na místní pracovní síly. Zároveň úroveň lidského kapitálu v hostitelské zemi určuje, jak moc může přilákat PZI a zda jsou firmy schopny absorbovat případné přelévání výhod. Proto jsou hostitelské země s vysokou úrovní lidského kapitálu schopny přilákat velké množství technologicky náročných zahraničních nadnárodních společností, které významně přispívají k dalšímu rozvoji pracovních dovedností. Naopak ekonomiky se slabšími počátečními podmínkami jsou schopny lákat PZI firem používajících jednodušší technologie a na místní vzdělání a rozvoj dovedností přispívají pouze okrajově. Přelévání neboli „spillover effect“ do domácích firem může být dále členěno na horizontální a vertikální přelévání. Horizontální přelévání bývá uskutečněno několika způsoby. Imitace je klasickým mechanismem, kterým domácí firmy mohou získat znalosti nadnárodních firem (platí i pro manažerské a organizační znalosti). V tomto případě tvrdíme, že došlo ke zvýšení produktivity domácích firem prostřednictvím demonstračních efektů (Dyker, 2006). Dále prostřednictvím mechanismu „pohybu pracovních sil“ mohou domácí firmy získat lidský kapitál nahromaděný v rámci dceřiných společností nadnárodních společností, díky učení a investicím do akumulace lidského kapitálu (Fosfuri, Motta, Ronde, 2001 a Djankov, Hoekman, 1999 in Dyker, 2006). Domácí firmy se také mohou naučit exportovat jako nadnárodní firmy prostřednictvím spolupráce nebo jejich napodobováním (Aitken 1997 in Dyker 2006). Vertikální přelévání se týká celého produkčního řetězce, tedy od vstupů až po výstupy. Za prvé mají racionálně se chovající nadnárodní společnosti iniciativu vedoucí ke zlepšení produktivity svých dodavatelů, které lze podporovat prostřednictvím strategické spolupráce a školení. Mohou také současně diverzifikovat dodávky, tak aby domácí dodavatelé byli produktivnější. Za druhé nadnárodní společnosti zadávají domácím firmám objemy výrob, které jsou již schopni vyrobit v rámci svých omezených schopností. V těchto oblastech můžeme očekávat užší technologické mezery, a proto i silnější přelévání (Blalock, 2001 v Dyker, 2006). Vztahy mezi PZI a sociálním rozvojem na úrovni firmy se zabýval Goczek (2013). Jeho studie se zaměřila na překážky pro podniky spojené se sociálním


35

rozvojem, jak jsou vnímány firmy se zahraničním kapitálem ve střední a východní Evropě. Zkoumané faktory většinou řeší vzdělání a dovednosti pracovníků ve střední a východní Evropě. Za tímto účelem byla provedena empirická studie na vzorku 25 tisíc společností v regionu střední a východní Evropy během 2002 – 2008. Výsledek studie říká, že společnosti se zahraničním kapitálem se častěji setkávají s problémy spojenými s nedostatkem vzdělané pracovní síly ve vztahu k podnikům s účastí domácího soukromého kapitálu. Tato analýza prokázala, že tyto společnosti zaměstnávají pracovníky s vyšším vzděláním a kvalifikací než podobné podniky s vlastnictvím, které je státní, soukromé nebo veřejné. Tématem dopadu přímých zahraničních investic na prodejní tempo růstu domácích firem v ČR se zabýval ve své práci Stančík (2009). Analýza vychází z dat z období 1995 – 2005 a studuje horizontální i vertikální efekty přelévání s ohledem na dva druhy zahraničních investic - převzetí a investice na zelené louce. Výsledky naznačují, že tempo růstu prodeje domácích podniků se snižuje s přítomností zahraničních firem. Větší negativní dopad mají investice na zelené louce. Tento důkaz může být vysvětlen tím, že oba typy investic mají tendenci importovat své dodávky ze zahraničí místo použití domácího dodavatele. V důsledku toho ztrácejí tuzemské společnost své prodeje. Rozdíl mezi těmito dvěma typy investic je, že převzetí má pozitivní dopad na domácí firmy v jejich sektoru, zatímco vliv investice na zelené louce zůstává negativní. Zdůrazňuje však úlohu času, jelikož výsledky z nedávné doby jsou docela slibné. Nabízí se otázka, zda podporovat investice na zelené louce, když mají negativní dopad na tržby domácích podniků, ale na druhé straně vytvářejí nová pracovní místa. Vliv PZI na trh práce ve své studii zkoumá Dinga (2008). Podle něj nabízí empirická literatura opět smíšené výsledky. Přestože existuje významný efekt PZI na odvětvovou strukturu a produktivitu, míra zaměstnanosti zůstává nedotčena (Dunning, 1993b in Dinga, 2008). K podobnému výsledku dochází i studie Ramireze, který zkoumal mexický trh práce (Ramirez, 2002 in Dinga, 2008). A Benáček (2000b) připomíná, že rozvoj kapitálově náročné výroby na úkor útlumu pracovně náročné výroby vede k tzv. holandské nemoci a k nezaměstnanosti. Dobrylovský a Löster (2010) dokonce docházejí k závěru, že míra nezaměstnanosti se navzdory stovkám miliard korun v podobě PZI, pumpovaných do české ekonomiky, nijak výrazně nesnižuje. Naopak bylo prokázáno, že v letech 1993 – 2007 měly PZI tendenci míru nezaměstnanosti zvyšovat. Mickiewicz, Radosevic a Varblane (2000) ve své studii zkoumají roli PZI na vytváření pracovních míst a jejich zachování. Analýza se týká ČR, Maďarska, Slovenska a Estonska. Došli k závěru, že v porovnání vlivu PZI na tvorbu pracovních míst bylo nejúspěšnější Maďarsko a Estonsko. Přesto tvrdí, že PZI by měly fungovat pouze jako doplněk, nikoli jako náhrada nástrojů v politice vytváření pracovních míst. Tvůrcům domácí politiky doporučují zaměřit se na získávání různých typů PZI. S větší množstvím různých typů PZI totiž roste pravděpodobnost, že bude dosaženo více různých typů přelévání.

36


Při neefektivním trhu práce (tzn. nízká alokační efektivnost a rigidity znamenající překážku plného využití komparativních výhod) se může pozitivní tlak PZI na restrukturalizaci ekonomiky odrazit nejenom v růstu produktivity práce, ale i přelít do růstu dlouhodobé strukturální či technologické nezaměstnanosti (Srholec, 2004). Rojíček (2010) uvádí, že růst české ekonomiky je relativně silně závislý na úspěšné exportní výkonnosti. To se projevilo zejména v letech 2005 – 2007, kdy příspěvky zahraničního obchodu tvořily podstatnou část více než šestiprocentního ekonomického růstu. Podobná situace nastala i u dalších evropských zemí, kde po vstupu do EU došlo k zintenzivnění toků se zahraničím, což přispělo k urychlení procesu reálné konvergence. Samotný vstup ČR do EU měl podle něj spíše podpůrnou roli, jelikož bezprostřední souvislost s růstem exportní výkonnosti lze nalézt s přílivem PZI (Zamrazilová, 2007 nebo Spěváček, 2008 in Rojíček, 2010). Dále uvádí, že vzhledem k relativně malému vnitřnímu trhu ČR je většina investic do zpracovatelského průmyslu zaměřena proexportně. Potvrzuje, že v první fázi PZI převažuje proimportní vliv, který negativně ovlivňuje i saldo obchodní bilance. Postupem času však dochází k nárůstu vývozu tím, jak je výroba uváděna do provozu. Poté vznikají silnější vazby s domácími dodavateli, což tlumí další dovozy. Dochází k závěru, že hlavní investiční vlna v ČR už opadla a začíná převažovat proexportní efekt zahraničních investic. Podle Rojíčka empirické studie prokazují silnou spojitost PZI a výkonnosti obchodu především u nových členských zemí. Vysvětluje to zvýšením obchodu se státy mimo EU, přičemž vstup do EU zlepšil v očích investorů pohled na tyto dříve transformující se ekonomiky. ČR má mezi srovnávanými zeměmi vlivem silné vazby na Německo nejvyšší míru geografické koncentrace obchodu.

3.5 Determinanty přílivu PZI Analýza determinujících faktorů, které jsou příčinou přítomnosti PZI v dané zemi nebo v daném odvětví je jednou z nosných oblastí spojených s vedením hospodářské politiky. Jedná se buď o případové (dotazníkové) studie (u nás např. Pomery (1998)) nebo o ekonometrické testy široké škály hypotéz. Buď se zkoumají příčiny, proč zahraniční investoři dávají přednost jisté zemi před jinými zeměmi (cross-country analysis) nebo se zjišťuje, proč určitá odvětví mají vyšší příliv PZI, než jiná odvětví (cross-industrial analysis) (Benáček, 2000b). Je možné rozlišovat mezi faktory, které působí jako iniciátor pro expanzi nadnárodních společností. Na jedné straně to jsou čtyři tzv. tahové (pull) a tlakové (push) faktory, na druhé straně dva další podpůrné. Mezi prvé patří faktory: • vztahujíci se k trhu (market push), tlačí mezinárodní společnosti k pronikání do zahraničí (překonávání obchodních bariér); • nákladové důvody resp. podmínky v hostitelské ekonomice;


37

• tlak konkurence (market pull) vedoucí k přesunu do levnějších zemí (pracovně náročné výroby, diverzifikování aktivit); • vládní politiky (strategické) představující významný faktor pro internacionalizaci aktivit (úspěšné) domácí firmy. Mezi druhý typ faktorů jsou řazeny: • PZI vyvolané obavami z nadměrného čerpání zdrojů rychlým růstem řady ekonomik (především rozvojové ekonomiky např. Čína. Indie), vedoucí ke snaze zabezpečit si případné zdroje v zahraničí realizací PZI; • změny v okolním prostředí vedou firmy k rozpoznání příležitostí a hrozeb na nikoliv zdánlivě domácím trhu, ale na trhu globálním, které směřují k prosazení internacionalizační strategie (Kadeřábková, 2003). Assunção, Forte, Teixeira (2011) uvádí, že silný růst PZI ve světě v posledních desetiletích vede k častým výzkumům faktorů, které tento druh investic ovlivňují. Jejich práce nabízí přehled teoretických přístupů k této problematice. Nejčastěji se jedná o faktory jako infrastruktura, lidský kapitál, ekonomická stabilita, výrobní náklady, korupce, politická nestabilita, kvalita institucí, finanční a daňové podmínky, velikost trhu, růst trhu, otevřenost ekonomiky a dotace. Dochází však k závěru, že výsledky nejsou vždy konsenzuální. Při zkoumání je podle nich lepší zaměřit se na specifický region nebo zemi. Cílem studie Antonakakise a Tondla (2012) je prozkoumat faktory PZI investic čtyř hlavních investorů OECD (USA, Německo, Francie, a Nizozemsko) do rozvojových zemí (celkem 129 destinací včetně ČR bylo rozděleno do pěti regionů). Celkem využili 30 možných vysvětlujících proměnných (např. HDP, růst HDP, mzdy, produktivita práce, otevřenost mezinárodního obchodu, vývoj měnového kurzu, inflace, počet mobilních telefonů na obyvatele, politická stabilita, korupce, atd.). Bylo zjištěno, že všichni investoři jsou lákáni již navázanými obchodními vztahy, kvalifikovanou pracovní silou, nízkými mzdami a atraktivními daňovými sazbami. Podle Botriće a Škufliće (2005), kteří se zajímali o determinanty geografické a sektorové distribuce PZI v zemích jihovýchodní Evropy, je tato identifikace složitým problémem. Závisí totiž na několika specifických charakteristikách země a společnosti. Rozdělují tyto faktory do třech skupin, a to hospodářská politika hostitelské země, její ekonomická výkonnost a atraktivita národního hospodářství. Prokázali, že pro trh vyhledávající investice jsou důležité faktory jako HDP, HDP na obyvatele, růst HDP a populace. Důležitost dále přisuzují otevřenosti ekonomik, podnikatelskému prostředí, administrativní náročnosti a transparentnosti. Analýza předložená v práci Mateeva (2008) umožnila identifikaci několika klíčových faktorů toků PZI do tranzitivních ekonomik střední a jihovýchodní Evropy. Práce se zaměřuje na podnikatelské prostředí a privatizační procesy jako primární determinanty. Jako statisticky významné vyšly vysvětlující pro-

38


měnné popisující význam politického a institucionálního prostředí, jako jsou riziko a korupce. Mnoho autorů se také pokouší o definování nejvýznamnějších faktorů přílivu PZI do ČR. Michalíková a Galeotti (2010) se ve své práci zabývají odhadem ekonometrického modelu popisujícího faktory přílivu PZI do zpracovatelského průmyslu v ČR v letech 2000-2007. Výsledky naznačují, komparativní výhodou je nadbytek levných pracovních sil s technologickou dovedností. Zatímco fyzický kapitál je relativně vzácný, a proto i souvisí s vyššími náklady. Investoři dále preferují vysoce kvalitní pracovníky, příliv je tedy spojen s počtem pracovníků ve výzkumu a vývoji. Dalším významným faktorem je zisk na pracovníka v daném oboru. Zdá se, že ve sledovaných letech investoři preferovali pracovně náročné odvětví a vyhýbali se kapitálově náročným odvětvím. Uvádí, že je nutné povšimnout si, jak se mění podmínky české ekonomiky, které způsobují změny ve struktuře průmyslu a odliv zahraničního kapitálu. Dalším autorem, který se zabýval touto problematikou (zpracovatelský průmysl v období 2000 – 2006), byla Ryšavá (2008). Faktory, které přitahovaly PZI, byly levná pracovní síla (především na začátku sledovaného období), investice do vědy a výzkumu a efektivita využití faktorů (tzn. souhrnná produktivita faktorů). Roli investičních pobídek na přilákání PZI zkoumal Dinga (2010). Teritoriální rozložení PZI je analyzováno na okresní úrovni ČR v letech 2001 – 2006. Připomíná, jak snížení rozdílů v nezaměstnanosti v různých oblastech způsobuje úlevu pro veřejné výdaje, především dávky v nezaměstnanosti a další sociální pomoc. Právě tuto problematiku chápe jako ospravedlnění investičních pobídek. Využívá vymezení kritérií třemi mírami nezaměstnanosti (těsně nad průměrnou. mírou nezaměstnanosti, 1,25 a 1,5 násobek průměrné míry nezaměstnanosti), dle kterých se investor kvalifikuje do různých skupin lišících se výší nárokovatelné pobídky. Výsledky indikují kladný vliv investičních pobídek, nicméně jen pro nejnižší dostupný práh nezaměstnanosti, který zvyšuje roční příliv PZI na hlavu o 330 eur v porovnání s okresy, které se nekvalifikovaly pro pobídky. Dopad na další prahy nebyl nalezen a musí být doplněn jinými prostředky. To tedy zůstává jako důležitá výzva pro tvůrce politiky trhu práce Bolcha a Zemplinerová (2012) ve své studii uvádí, že z objemu vynaložených veřejných prostředků na program veřejných pobídek vyplývá, že ekonomická analýza skutečných efektů je žádoucí a mimořádně aktuální v době, kdy vláda hledá možnosti snížení výdajů státního rozpočtu. Prokázali velmi nízkou účinnost politiky investičních pobídek a jednoznačně tak zpochybňují dopad pobídek na PZI. Dílčí shrnutí Předcházející dvě kapitoly obsahují shrnutí odborné literatury a výsledků vědeckých článků českých i zahraničních autorů na téma vliv přílivu PZI na hostitelskou ekonomiku a determinanty jejich přílivu. Po přečtení může být nezaujatý


39

čtenář překvapen rozličností výsledků jednotlivých prací. Téma vliv PZI na ekonomiku země není rozhodně jednoduché a vyžaduje zaměření se na specifika dané země. Velmi často se autoři zabývají analýzou přímých efektů PZI na hostitelskou ekonomiku, tzn. dopady na produktivitu práce, zaměstnanost, výši průměrné mzdy, integraci s mezinárodním obchodem, hospodářský růst, apod. Nadnárodní firmy jsou schopné do dané země přenést nejnovější technologie a know-how, moderní přístupy řízení, doplňují výzkum a vývoj, zpřístupňují nové trhy, poskytují své patenty a zlepšují věrohodnost institucionálního prostředí a mnohé další. Jedním z témat, nad kterým autoři studií nenacházejí shodu je vliv PZI na produktivitu. Se vstupem zahraničního investora do země dochází ke zvýšení konkurenčního tlaku na domácí firmy. Ty jsou nuceny provádět restrukturalizaci, která vede ke zvýšení produktivity. To se však může týkat jen některých podniků, ostatní podniky totiž takové restrukturalizace nejsou schopny, tím pádem nemůžou být konkurenceschopné a svoji aktivitu zastavují. Tento jev velmi závisí na specifikách ekonomiky země, zda je schopna využít efektu technologického přelévání na domácí podniky. Většina studií naznačuje, že dohánění produktivity práce domácími podniky je dlouhodobá záležitost, což podporuje vznik duální ekonomiky. Domácí podniky tak zaostávají za podniky vlastněnými zahraničními investory v ukazatelích produktivity práce a ziskovosti. Posouzení, zda podniky pod zahraniční kontrolou mají v ČR rostoucí význam, bude součástí praktické části diplomové práce. Z rešerše je také zřejmé, že ani mezi příliv PZI a ekonomický růst popř. zaměstnanost nelze vložit znak rovnítka. Jelikož je v současné době ekonomický růst vysvětlován hlavně technologickým pokrokem, má úroveň lidského kapitálu schopnost určit velikost přílivu PZI a především to, zda dojde k přelití a absorbování výhod a tím i k hospodářskému růstu. Ekonomiky, které nenabízejí kvalitní lidský kapitál, lákají investice do pracovně náročného odvětví a k rozvoji tak vůbec nemusí dojít. Bylo také zjištěno, že PZI nemají výrazný vliv na tvorbu nových pracovních míst. Při převzetí domácí firmy zahraničním investorem dochází ke změnám, které vedou k zeštíhlování počtu zaměstnanců. Ani investice na zelené louce nejsou pro trh práce výhodou, jelikož v jejich důsledku malé a střední podniky ruší svoje provozy. V ČR dlouhodobě neexistoval pozitivní vztah mezi přílivem PZI a tvorbou nových pracovních míst, analýzy tohoto problému vedly spíše k opačnému stanovisku. Je možné, že to je způsobeno strukturální či technologickou nezaměstnaností v ČR, což znamená, že trh práce je neefektivní, obsahuje rigidity a nedokáže se přizpůsobit restrukturalizacím. Mezi pozitiva PZI, které lze těžko zpochybnit, patří ryze makroekonomický dopad, tedy doplnění domácích úspor v podobě nedluhového financování deficitu běžného účtu. Dále vylepšení obchodní bilance prostřednictvím exportu produkce, což platí především v dlouhém období. Export i import podporuje dohánění domácích firem, umožňuje totiž modernizaci fyzického kapitálu a vylepšuje přístupy k vyspělejším vstupům.

40


Další potencionální negativa přehledně shrnuje např. Benáček (2000b). Zahrnuje sem likvidaci možné konkurence nepřátelským převzetím firmy, vytěsňování domácích úspor, zvyšování mezd a následném odrazu na zaměstnanosti, inflační problémy, likvidace dodavatelů v důsledku importu materiálu, repatriace zisků, a další. Ani definování obecných základních determinantů přílivu PZI není triviální záležitostí a nevede k jednoznačným výsledkům, přestože se jimi zabývá mnoho autorů. Pomocí nastudování jednotlivých prací byly vybrány vysvětlující proměnné pro ekonometrický model, který je součástí této práce. Mezi nejdůležitější možné determinanty, které vedou k rozhodnutí o lokalizaci v dané zemi, patří růstový potenciál země, institucionální faktory, směnný kurz, otevřenost ekonomiky, rizika, korupce, náklady práce, vzdělanost, existence privatizačních procesů, infrastruktura, podpora investic vládou. Autoři studií se však shodují na tom, že je potřeba trhy studovat odděleně a izolovat také investory podle jejich investiční strategie, které určují motivaci investorů. Může se totiž jednat o investice do rozvinutého či nerozvinutého odvětví, popřípadě investice zaměřené na budoucí export. Většina autorů, kteří se zabývali determinanty pro ČR, se zaměřili především na zpracovatelský průmysl v prvních letech 21. století. Zjistili, že investoři byli lákáni levnou pracovní silou, technologickými dovednostmi pracovníků a celkovou produktivitou faktorů. Investice mířili do pracovně náročných odvětví. Další část diplomové práce je již pouze praktická. Obsahuje analýzu vývoje přílivu PZI do ČR v agregátní, teritoriální a odvětvové struktuře, nabízí porovnání se zahraničím a dále popisuje vliv PZI na makroekonomické a mikroekonomické ukazatele. Druhá část odhaluje rostoucí význam zahraničních podniků v ČR. A poslední praktickou částí je ekonometrický model popisující hlavní determinanty přílivu PZI pro ČR.


41

4 Empirická část práce Empirická část práce obsahuje analýzy, kterými bylo dosaženo cílů stanovených v kapitole Cíl a metodika práce. Lze ji rozdělit do tří částí. První část se zabývá analýzou přílivu přímých zahraničních investic do ČR z hlediska agregátní, odvětvové a teritoriální úrovně. Druhá část zkoumá možný nárůst vlivu podniků pod zahraniční kontrolou v ČR dělených na finanční a nefinanční instituce. A poslední část uvádí ekonometrický model určující hlavní determinanty přílivu PZI do ČR.

4.1 Analýza vývoje přílivu PZI Jak je uvedeno v rešerši literatury, PZI mohou být významným indikátorem ekonomického růstu, mají vliv na trh práce a zvyšují exportní výkonnost přijímající země. V této části práce budeme analyzovat vývoj PZI v období 1993 až 2012, který je podrobně zachycen v tabulce č. 3 a grafu č. 1. Česká republika získala od roku 1993 do konce roku 2012 v podobě PZI více než 2,5 bilionu korun. Přičemž v letech 1993 až 1997 byl vývoj pomalý, došlo však k cenové liberalizaci a rozdělení Československa a byly tak tedy nastaveny podmínky pro budoucí dynamický příliv investic. Po roce 1998, kdy navíc začaly platit investiční pobídky, můžeme zaznamenat významný nárůst v přílivu PZI, který vrcholil kolem roku 2000 díky prodeji státních podílů v tuzemských firmách a bankách (např. ČSOB v roce 1999, Česká spořitelna a IPB v roce 2000, Komerční banka a plynárenská společnost Transgas v roce 2001). Graf 1

Příliv a struktura PZI do ČR (v mil. CZK)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě databáze ARAD, poznámka: ZK je základní kapitál

Rok 2003 je po stránce analýzy přílivu PZI zajímavý tím, že poprvé po roce 1996 došlo k výraznějšímu poklesu přílivu a to téměř o 80 % vůči předchozímu roku

42


2002. Odůvodnění tohoto poklesu vysvětluje zpráva ČSÚ (ČSÚ, 2003)., která identifikovala mezifázový posun v životním cyklu investic. Růst zisků, které firmy pod zahraniční kontrolou ponechávají v České republice, se poprvé od roku 1999 zastavil. Objem celkového přílivu PZI odpovídal v podstatě pouze objemu reinvestovaných zisků. ČR se tak zřejmě nacházela mezi druhým a třetím stupněm cyklu (země získává v první fázi kapitál pro samotnou investici, ve druhé fázi investice generuje zisky reinvestované do rozšíření výrobních kapacit a ve třetí fázi pak přichází vyplácení dividend, které převáží nad reinvestováním zisků). Dalším důvodem mohly být i důsledky západoevropské stagnace a z ní plynoucí menší schopnosti tamějších podnikatelů investovat v zahraničí. Mohlo se ale také jednat o počátek ekonomického oživení v EU se sílící domácí investiční aktivitou, kdy investoři preferují domácí země. Při bližším pohledu na statistiku platební bilance je zřejmé, že tento pokles je výrazně spojen i s jednorázovými transakcemi odvětvového charakteru. V roce 2003 byly také zpětně od zahraničního investora odkoupeny akcie Eurotelu a zahraniční podíl v Českém Telecomu byl prodán portfoliovým investorům pocházejícím převážně z USA a Velké Británie. Mezi lety 2004 a 2012 je vývoj přílivu PZI velice zajímavý, jelikož je nepravidelný, kde nárůst střídá v následujícím roce pokles a naopak. Průměrná výše přílivu v tomto období byla 140 mld. korun. V roce 2004, kdy ČR vstoupila do EU, zaznamenáváme zřetelné zlepšení v přísunu zahraničního kapitálu. V roce 2005 došlo dokonce k nárůstu přílivu PZI o více než 100 % oproti roku předcházejícímu. V tomto období také proběhla privatizace podniků Unipetrol, Vítkovice Steel, Český Telecom a Oscar Mobil. Rok 2007 je výjimečný především tím, že výše reinvestovaného zisku zde byla během celého sledovaného období nejvyšší a dosáhla hodnoty 140 mld. korun. V následujících dvou letech stagnovaly zahraniční investice v celé Evropě. Celosvětová ekonomická krize, která s sebou přinesla značnou nejistotu, si tak vybrala svoji daň a dočasně změnila priority investorů. V současné době už sice není Česká republika pro investory tolik atraktivní, jako dříve, přesto se stále drží v první dvacítce investorsky nejzajímavějších evropských zemí. Vyplývá to z průzkumu European Attractiveness Survey, který pravidelně zveřejňuje společnost Ernst & Young. Země střední a východní Evropy, s výjimkou Polska, zaznamenaly v roce 2011 výrazný propad přímých zahraničních investic. Investoři jsou odrazováni především závislostí tohoto regionu na exportu do západní Evropy a v některých zemích také slabým bankovním sektorem. Investoři se svým rozhodnutím o umístění investice v ČR také vyčkávali na okamžik, až začne platit novela zákona o investičních pobídkách (platná od 12. července 2012). ČR tak může investorům nabídnout další významný benefit, jelikož mohou nově pobídky čerpat nejen projekty ze zpracovatelského průmyslu, ale také technologická centra a strategické služby (FinančníNoviny, 2012). Podle společnosti Ernst & Young vzhledem k nepříliš optimistickým předpovědím ekonomického vývoje eurozóny řada analytiků předpovídá stagnaci či


43

pokles na trhu fúzí a akvizic v roce 2013. Mezi dlouhodobé investorské stálice patří energetika a síťová odvětví, nabízející jako jedny z mála poměrně předvídatelný odhad poptávky, byť na úkor relativně konzervativní návratnosti (Ernst & Young, 2012). Tab. 3

Příliv PZI v letech 1993 – 2012 (v mil. CZK)

Období

Příliv PZI do ČR celkem

ZK

Reinvestovaný zisk

Ostatní kapitál

1993

19050,4

19050,4

0

0

1994

24994,4

24994,4

0

0

1995

67992,8

67992,8

0

0

1996

38774,8

38774,8

0

0

1997

41251,4

41251,4

0

0

1998

119968,5

81947,5

5815,3

32205,7

1999

218811,5

168743,9

23871,6

26196

2000

192421,1

134906,4

36870,8

20643,9

2001

214585,3

128224,8

57756,6

28603,9

2002

277689,5

205712,7

64348,3

7628,5

2003

59316

-1539,9

60890,3

-34,4

2004

127843,6

45724,2

75758,7

6360,7

2005

279181,5

184317,8

78154

16709,7

2006

123431,3

42409,8

87188,8

-6167,3

2007

211943,7

50995,5

140536,1

20412,1

2008

110129,6

19654,2

41215,6

49259,8

2009

55793,9

19094,5

67696,6

-30997,3

2010

117274,7

45142

75924,2

-3791,4

2011

41011,2

-19181,5

38008,7

22184

2012

208639,5

63487,9

118274,2

26877,4

Zdroj: Databáze ARAD

Teritoriální struktura Teritoriální strukturu přílivu PZI popisuje tabulka č. 4, která je dále členěna na podíly jednotlivých vybraných zemí na přeshraničních investicích do ČR v roce 2012 a na průměrný příspěvek v období 1993 – 2012. Z historického hlediska jsou tedy největší investoři původem z Německa (23,20 %), Nizozemí (14,5 %), Rakouska (13,10 %), Francie (6 %) a USA (5,5 %). Mezi nejvýznamnější investory zařazené do kategorie ostatní patří Korejská republika (investice přes 7 mld. korun v roce 2012). V roce 2012 zaujímali přední příčku v podílu na PZI opět investoři z těchto zemí. Mnohem výraznější podíl má Nizozemí (43,10 %),

44


pronásleduje jej Německo (15,5 %), Rakousko (13 %), Belgie (7,7 %) a USA (5 %). Tab. 4

PZI v ČR v teritoriální struktuře (v mil. CZK)

Nizozemí Německo Rakousko Belgie Ostatní USA Francie Švýcarsko Velká Británie Itálie Švédsko Dánsko Kanada Japonsko

Příliv PZI v roce 2012

Podíl za rok 2012

Podíl v období 1993 – 2012

89 414 32 075 26 989 15 906 11 823 10 313 7 613 6 546 3 850 2 406 1 987 2 029 -228 -3 347

43,1 % 15,5 % 13,0 % 7,7 % 5,7 % 5,0 % 3,7 % 3,2 % 1,9 % 1,2 % 1,0 % 1,0 % -0,1 % -1,6 %

15,4 % 23,2 % 13,1 % 4,1 % 20,4 % 5,5 % 6,0 % 4,9 % 3,4 % 0,8 % 1,2 % 0,9 % 0,3 % 0,8 %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČNB, 2013

V České republice působí velké, střední i malé nizozemské firmy. Zajímavé je, že Nizozemsko díky svým investicím v ČR dováží z republiky pro něj typická čerpadla (BBA Hranice) a jízdní kola (Fun Bike). Nizozemské investice v České republice jsou orientovány do různých oblastí ekonomiky, především však do telekomunikací (UPC, Draka), petrochemie (IOC, Shell), strojírenství (Huismann, VeKa, Fokker) bankovnictví a pojišťovnictví (ING, ABN Amro) a prodejních řetězců (C&A - vlastníkem je investiční fond Egeria; Ahold s řetězci maloobchodních prodejen Albert a Hypernova). Z posledních fúzí možno jmenovat koupi české firmy Sitel Data Center (poskytovatel datových služeb) firmou GTS Central Europe (BusinessInfo, 2013a). Statistiku za rok 2012 významně ovlivnila jedna účetní operace, koncern RWE totiž převedl páteřní síť plynovodů Net4Gas z majetku české společnosti RWE Transgas pod nizozemskou dceru RWE Gas International. Kupní cena dosáhla 52,25 miliard korun (FinančníNoviny, 2013). Největší německé investice v České republice po roce 1990 představují investice koncernu Volkswagen do Škody Mladá Boleslav (patří mezi tři největší PZI v ČR), akvizice Transgasu a distribučních krajských společností německou společností RWE Gas AG. K dalším německým projektům v České republice patří například investice firem Siemens, AEG, Continental, Linde, Deutsche Telekom, Osram, E.ON (BusinessInfo, 2012b). Mezi největší rakouské investory patří v sektoru bankovnictví Erste Sparkassen (Česká spořitelna), Bank Austria Creditanstalt (HVB Bank), Raiffeeis-


45

enbank a v oblasti stavebních materiálů Bramac Dachsysteme (BusinessInfo, 2013b). K nejvýznamnějším americkým investorům řadíme TRW, Johnson Controls, Delphi, Federal Mogul (automobilový průmysl), Eaton, Tyco Electronics (elektrotechnický průmysl), Mars, PepsiCo., Kraft Foods (potravinářský průmysl), GE Aviation, Honeywell (letecký průmysl), Phillip Morris, Kimberly Clark (spotřební průmysl) a další zastoupení má i v oborech strojírenství, léčiva, chemický a sklářský průmysl a energetika (BusinessInfo, 2013c). Američtí investoři u nás zrealizovali v roce 2012 celkem šest transakcí, mezi ty nejdůležitější patří společnost Molson Coors a její akvizice skupiny StarBev, jejíž součástí jsou Pivovary Staropramen, a společnost Anheuser-Busch a její akvizice Budějovického Měšťanského Pivovaru, jejímž cílem bylo získání obchodní známky Budweiser Bier (Ernst & Young, 2012). Investoři z Korejské republiky mají svoje značné podíly v automobilovém průmyslu: Hyundai Motor Manufacturing Czech, s.r.o (v průmyslové zóně Nošovice), SungWoo Hitech, s.r.o. (v průmyslové zóně Ostrava-Hrabová). Dále například akvizice české společnosti Škoda Power společností Doosan Heavy Construction and Industries (DHCI), díky které se stala DHIC hlavním dodavatelem elektrárenských zařízení (BusinessInfo, 2012a). Dne 10. 4. 2013 získala jihokorejská společnost Korean Air kupní smlouvou 44 % akcií Českých aerolinií (ČSA) za 67,5 mil. korun. Odvětvová struktura Za posledních 20 let byl největším příjemcem PZI v ČR zpracovatelský průmysl, do kterého putovalo více než 25 % všech zahraničních investic (více než 650 mld. korun). Zpracovatelský průmysl výrazně ovlivňuje úroveň celého hospodářství, jelikož se nejvyšší měrou podílí na výrobě kapitálových statků. Zpracovává suroviny ze zemědělství a těžebního průmyslu. Řadíme sem průmysl potravinářský, textilní, chemický, strojírenský, dřevařský atd. Druhým historicky nejatraktivnějším odvětvím pro investory bylo peněžnictví a pojišťovnictví, jehož podíl na celkových investicích byl 23 % (590 mld. korun). Příloha č. 1 a graf č. 2 zachycuje odděleně příliv PZI do zpracovatelského průmyslu a do ostatních odvětví. Zpracovatelský průmysl dosahoval průměrného přílivu PZI v hodnotě 32 mld. Kč. Nejslabším obdobím z tohoto pohledu byly roky 2009 a 2010, kde bylo dosaženo záporných hodnot přílivu PZI, což nepochybně souviselo s celosvětovou finanční krizí. V následujících dvou letech je možné opět sledovat pozitivní trend přílivu zahraničních investic ve zpracovatelském průmyslu v ČR.

46


Graf 2

Příliv PZI do zpracovatelského průmyslu v letech 1993 – 2012 (v mil. CZK)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČNB, 2013 Poznámka: do roku 1997 zahrnují údaje pouze přímé zahraniční investice do základního jmění, od roku 1998 jsou součástí i reinvestované zisky a ostatní kapitál.

V odvětvové struktuře měli v roce 2012 největší podíl Peněžnictví a pojišťovnictví (28,3 %), Doprava a telekomunikace (19,4 %), Obchod a opravy, pohostinství a ubytování (17,6 %) a Stroje, přístroje a zařízení (12,4 %). Při pohledu z historického hlediska se pořadí nijak významně nemění, kromě odvětví Nemovitosti a služby pro podniky, které oproti svému průměru (14,5 %) dosáhlo v roce 2012 nižší hodnoty (3,4 %). Tab. 5

PZI v ČR v odvětvové struktuře (v mil. CZK) Příliv PZI v roce 2012

Podíl za rok 2012

Podíl v období 1993 – 2012

Do odvětví bez zpracovatelského průmyslu Peněžnictví a pojišťovnictví

58706

28,30 %

23,20 %

Doprava a telekomunikace Obchod a opravy, pohostinství a ubytování Nemovitosti a služby pro podniky

40202

19,40 %

14,00 %

36405

17,60 %

13,70 %

7049

3,40 %

14,50 %

Dobývání nerostů

2631

1,30 %

-0,50 %

Stavebnictví Zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti Zemědělství, lesnictví a rybolov

2274

1,10 %

1,60 %

787

0,40 %

0,20 %

517

0,20 %

0,30 %

Ostatní služby

495

0,20 %

1,10 %

Školství

9

0,00 %

0,00 %

Ostatní

-376

-0,20 %

0,30 %

Elektřina, plyn, voda

-1119

-0,50 %

6,10 %


47

Celkem

147580

71,20 %

74,50 %

Do zpracovatelského průmyslu Stroje, přístroje a zařízení

25672

12,40 %

9,90 %

Zpracování druhotných surovin

10321

5,00 %

1,20 %

Rafinérské zpracování ropy Výroba potravin, nápojů, zpracování tabáku Kovy, kovové výrobky

9962

4,80 %

4,00 %

6403

3,10 %

2,70 %

5676

2,70 %

3,60 %

Textil, oděvy, výroba koženého zboží

1332

0,60 %

0,60 %

Dřevařský a korkařský průmysl

429

0,20 %

1,50 %

Ostatní nekovové minerální výrobky

0

0,00 %

2,10 %

Celkem

59 794

28,80 %

25,50 %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČNB, 2013

Postavení ČR v mezinárodním srovnání Česká republika z hlediska přílivu a zásoby PZI patřila v mezinárodním srovnání mezi přední země střední a východní Evropy. Porovnání bylo provedeno na základě vyjádření podílu mezi stavem PZI a HDP v dané ekonomice. Tyto podíly jsou zachyceny v grafu č. 3 v letech 2002, 2007 a 2011. V roce 2002 byl poměr stavu PZI na HDP v ČR po Estonsku a Maďarsku třetí nejvyšší mezi novými členskými zeměmi EU. Kumulovaný stav PZI v ČR v roce 2007 měl hodnotu 1,8 bilionu korun a přesáhl již polovinu ročně vytvořeného HDP. Také v roce 2011, kdy ČR dosáhla poměru 60 %, se může ČR rovnat s nejvyspělejšími ekonomikami. Nejvyšších hodnot tohoto ukazatele dosáhly (viz. příloha č. 5) vyspělé země jako především Lucembursko, Nizozemí, Belgie, Švýcarsko, Irsko a Malta. Investiční pozice těchto zemí v rámci PZI je vysoce záporná, často ve výši blížící se právě zásobě PZI. To platí i pro ČR, která má malou zásobu domácích PZI v cizině v porovnání se zásobou zahraničních PZI v ČR (do roku 2007 v rozmezí 3 – 7 % a od roku 2008 v rozmezí 11 – 12 %). Bude zřejmě trvat několik desítek let, než se toto záporné saldo české investiční pozice zmírní.

48

Graf 3


Stav PZI v % z HDP ve vybraných zemí

Zdroj: Vlastní zpracování na základě Eurostat, 2013

Následující graf č. 4 znázorňuje vývoj stavu PZI na HDP a stavu PZI na jednoho obyvatele pouze pro ČR v letech 1995 až 2011. Lze povrdit rostoucí trend v těchto ukazatelech, což v případě ČR souvisí s rostoucím stavem PZI. Podíl stavu PZI na HDP dosáhl hranice 50 % v roce 2006 a 60 % v roce 2009. Graf 4

Stav PZI v ČR na HDP (v %, pravá osa), na 1 obyvatele (v tis. CZK, levá osa)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČNB 2013, Eurostat 2013 a ČSÚ 2013a


49

Investiční pobídky v České republice V roce 1998 byly v ČR zavedeny investiční pobídky poskytované státem do zpracovatelského průmyslu. Následující text se týká analýzy těchto pobídek především z hlediska vývoje a výhod z nich plynoucích. Seznam všech firem, kterým byly pobídky uděleny, včetně velikosti investice, nově vytvořených pracovních míst, míry veřejné podpory je uveden na internetových stránkách CzechInvestu. Při zpracování těchto dat byly odečteny pobídky firem, u kterých bylo rozhodnutí o pobídce zrušeno. Většinu pobídek, jež jsou udělovány v podobě maximální slevy na dani z příjmů trvající 10 let po udělení pobídky, je nutno chápat jako potenciální závazek. V případě, kdy firma negeneruje zisk, nemusí být schopná tuto pobídku odčerpat v celé výši. Z vlastních výpočtů vychází, že stát od roku 1998 do roku 2012 vytvořil udělováním investičních pobídek ve zpracovatelském průmyslu vůči celkem 598 příjemcům investičních pobídek potenciální závazky ve výši 205,66 mld. korun, jak ukazuje graf č. 5. Graf 5 Kumulovaný počet udělených pobídek (v mld. CZK, levá osa) a kumulovaný počet zvýhodněných firem (pravá osa) od roku 1998

Zdroj: Vlastní zpracování na základě CzechInvest 2013c

Firmy s investiční pobídkou využívají snížené daňové povinnosti vůči ostatním firmám a platí tak pro ně i odlišná pravidla. To je v podstatě základní teze všech kritiků investičních pobídek, kteří tvrdí, že současnou existencí obou typů těchto firem dochází k pokřivování trhu.

50

Graf 6


Zdanění firem v ČR s pobídkou a bez pobídky

Zdroj: Vlatsní zpracování na základě ČSÚ 2013a

Jak ukazuje graf č. 7 vývoj udělených pobídek se dramaticky zvýšil v roce 2006 na rekordních 45 mld korun, což je přisuzováno snížení prahu velikosti investice pro udělení pobídek z 200 na 100 mil. korun. Dalším důvodem je zřejmě pokles maximální přidělované podpory, kterou Evropská unie od roku 2007 snížila o 10 % na 45 % (Říman, 2008). Velice zajímavé bude také sledovat další vývoj. Počet žádostí o investiční pobídky, které byly přijaty ve druhém pololetí roku 2012, totiž potvrzuje, že novela zákona o investičních pobídkách vylepšující systém investičních pobídek, byla pro mnoho investorů zásadní. Investiční pobídky hrají v rozhodování investorů velmi významnou roli. A na rozdíl od minulosti nelze investiční pobídky chápat pouze jako kritérium investorů při rozhodování o investicích na zelené louce, jelikož se rozsah jejich uplatnění díky podpoře technologických center a center strategických služeb rozšířil ze zpracovatelského průmyslu na oblast výzkumu a vývoje a na oblast IT. Graf 7 Udělené investiční pobídky (v mld. CZK, levá osa) a počet zvýhodněných firem (pravá osa) od roku 1998

Zdroj: Vlastní zpracování na základě CzechInvest 2013c


51

Význam zpracovatelského průmyslu pro ČR Tato kapitola se zabývá významností zpracovatelského průmyslu a podniků zde působících pro českou ekonomiku. Tato analýza bude provedena především pomocí ukazatelů hrubá přidaná hodnota (dále jen HPH) a zaměstnaností ve zpracovatelském průmyslu. HPH je definována jako hodnota veškerých nově vytvořených výrobků a služeb mínus hodnota veškerých výrobků a služeb spotřebovaných formou mezispotřeby. Vývoj HPH u všech odvětví včetně zpracovatelského průmyslu je popsán v tabulce č. 6 a v grafu č. 8. Zpracovatelský průmysl zahrnuje mechanickou, fyzikální nebo chemickou přeměnu materiálů nebo komponentů na nové produkty (zboží). Materiály, látky a suroviny, které se využívají jako vstupy zpracovatelského průmyslu, jsou produkty zemědělství, lesnictví, rybolovu a akvakultury, těžby, dobývání kamene a písků a jílů nebo se též může jednat o produkty jiných zpracovatelských činností. Tab. 6

HPH v letech 1990 – 2010 (podle odvětví (CZ-NACE), v mld. CZK) 1990

Podíl

2010

Podíl

1990 – 2010

Podíl

Zpracovatelský průmysl

180,9

31,05 %

794,1

23,32 %

10934,8

24,83 %

Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motor. vozidel

70,5

12,10 %

358,5

10,53 %

5056

11,48 %

Stavebnictví

49,7

8,53 %

245,8

7,22 %

3079

6,99 %

Doprava a skladování

30,5

5,24 %

231,8

6,81 %

3043,4

6,91 %

Veřejná správa a obrana; povinné sociální zabezpečení

34,2

5,87 %

239,4

7,03 %

3040,5

6,90 %

Činnosti v oblasti nemovitostí

34,2

5,86 %

237

6,96 %

2764,5

6,28 %

Profesní, vědecké a tech. činn.

12,5

2,14 %

170,3

5,00 %

1997,3

4,54 %

Informační a komunikační činn.

6,3

1,07 %

174

5,11 %

1916,2

4,35 %

Vzdělávání

16

2,74 %

141,2

4,15 %

1757,2

3,99 %

Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatiz. vzduchu

15,3

2,63 %

152,5

4,48 %

1679,1

3,81 %

Zdravotní a sociální péče

15,5

2,67 %

143,8

4,22 %

1670,8

3,79 %

Peněžnictví a pojišťovnictví

11,9

2,04 %

158,9

4,67 %

1546,1

3,51 %

Zemědělství, lesnictví a rybolov

48,3

8,30 %

57,1

1,68 %

1358,8

3,09 %

Ubytování, stravování a pohostinství

10,2

1,74 %

66,2

1,94 %

1130,5

2,57 %

Administrativní a podpůr. činn.

5,1

0,88 %

67,8

1,99 %

799,3

1,82 %

Těžba a dobývání

22

3,78 %

44,2

1,30 %

679,1

1,54 %

10,2

1,75 %

40,2

1,18 %

602,7

1,37 %

5

0,85 %

40,8

1,20 %

498,7

1,13 %

Ostatní činnosti Kulturní, zábav., rekreační činn.

52


Zásobování vodou; odpad. vodami, odpady a sanacemi Celkem

4,3

0,74 %

41,1

1,21 %

482,9

1,10 %

582,6

100 %

3404,7

100 %

44037

100 %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2013b

Z historického hlediska vyplývá, že právě zpracovatelský průmysl přispěl téměř jednou čtvrtinou k celkově vytvořené výši HPH a vysoce tak předčil všechny ostatní odvětví. Druhým nejúspěšnějším odvětvím je velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel, které ve sledovaném ukazateli dosahuje hodnoty 11,48 %. Graf 8

Procentuální složení HPH ve vybraných letech (podle odvětví (CZ-NACE))

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2013b

Graf č. 9 informuje o rozdílech ve struktuře českého průmyslu v mezinárodním srovnání. Odvětví těžba nerostných surovin, zpracovatelský průmysl a výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody z hlediska HPH dosahují po Norsku druhý nejvyšší podíl na celkové HPH, a to téměř 30 %. Z předchozí tabulky č.6 víme, že se svými téměř 25 % má na této statistice nejvýznamnější podíl právě zpracovatelský průmysl. Je patrné, že ČR patří k zemím, kde má zpracovatelský průmysl rozhodující význam pro tvorbu přidané hodnoty v ekonomice a je jednou z nejvíce industrializovaných zemí světa. V další části bude ještě podrobně rozebráno, jak se na tvorbě HPH podílí domácí podniky oproti podnikům pod zahraniční kontrolou, což je jedním z hlavních cílů této práce.


53

Graf 9 Mezinárodní srovnání průměrné HPH v období 2000 – 2010 (těžba nerostných surovin, zpracovatelský průmysl, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody) v % ze všech odvětví

Zdroj: Vlastní zpracování na základě Eurostat 2013

V předchozím textu jsme se dozvěděli, že právě zpracovatelský průmysl má z historického hlediska nejvyšší podíl na tvorbě HPH v ČR, konkrétně se během sledovaného období 1990 – 2010 podílel svojí produkcí téměř čtvrtinou. Nyní se zaměřme na analýzu toho, jaký podíl na tvorbě HPH ve zpracovatelském průmyslu měli podniky pod zahraniční kontrolou. Tyto podíly jsou uvedeny v tabulce č. 7 a v grafu č. 10. Tab. 7

Podíl hrubé přidané hodnoty ve zpracovatelském průmyslu v ČR dle vlastnictví Veřejný sektor 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

38,47 % 36,36 % 22,97 % 15,79 % 11,83 % 11,29 % 9,03 % 3,52 % 2,93 % 1,70 % 1,78 % 2,10 % 1,93 % 0,82 % 1,01 % 1,03 % 0,84 %

Národní soukromý sektor 54,78 % 56,32 % 66,63 % 72,76 % 74,28 % 70,99 % 66,94 % 61,08 % 58,17 % 58,99 % 55,87 % 49,95 % 50,91 % 43,96 % 42,97 % 42,80 % 41,31 %

Pod zahraniční kontrolou 6,75 % 7,32 % 10,40 % 11,45 % 13,89 % 17,72 % 24,03 % 35,39 % 38,89 % 39,31 % 42,35 % 47,95 % 47,16 % 55,22 % 56,02 % 56,17 % 57,85 %

54


2010

0,83 %

42,94 %

56,23 %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2013a

Na grafu č. 10 můžeme vidět, jak ve sledovaném období narůstá podíl firem pod zahraniční kontrolou na HPH ve zpracovatelském průmyslu. Oproti tomu národní soukromý sektor v čase ztrácí a podíl veřejného sektoru na HPH v tomto odvětví se stává minimální. Za osmnáct let, které jsou zachyceny v grafu, se zvýšil podíl podniků pod zahraniční kontrolou z 6,7 % v roce 1993 na 56,2 % v roce 2010. Přičemž rekordního podílu bylo dosaženo v roce 2009, kdy se jedná o hodnotu 57,8 %. Naproti tomu národní soukromý sektor zaznamenal pokles ve stejných letech z 54,8 % na 43 %. Jeho vývoj však nebyl pouze klesající. V období 1993 – 1997 se díky privatizačním procesům zvýšil sledovaný ukazatel až na hodnotu 74,3 % především na úkor rozprodávaného veřejného sektoru. Graf 10

Podíl hrubé přidané hodnoty ve zpracovatelském průmyslu v ČR dle vlastnictví (v %)


Důsledky přílivu PZI byly podrobně popsány v literární rešerši práce. Uveďme tedy, že existují dva typy PZI, které se liší dopadem na přijímající ekonomiku. První typem jsou akviziční investice, u kterých převládá pracovně úsporný efekt, jelikož zahraniční investoři provádějí restrukturalizaci podniků se zaměřením se na zvýšení produktivity práce. Tato snaha je provázena propouštěním zaměstnanců a tedy růstem nezaměstnanosti. Nejvýstižnějším příkladem byl vývoj počtu zaměstnanců v bankovním sektoru během privatizačního procesu. Druhým a zcela odlišným případem jsou investice na zelené louce, které přinášejí nová pracovní místa v daném regionu. Z hlediska celé místní ekonomiky je však výsledný účinek diskutabilní, protože podniky se zahraniční kontrolou jsou silnější, navíc s podporou pobídek vytvoří nová pracovní místa a vytěsní tak mnoho domácích malých podniků.


55

Tabulka č. 8 a graf č. 11 ukazují, jak se pokles zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu odrážel ve vývoji celkové obecné míry nezaměstnanosti. Pokles zaměstanosti, který trval po celou dobu devadesátých let a který byl způsoben propouštěním méně kvalifikované pracovní síly po zavedení volného trhu a konkurenčního prostředí v tomto odvětví, byl přerušen po roce 2000. Od té doby byl zpracovatelský průmysl pozitivně ovlivňován díky přílivu PZI, a také díky podpůrným programům (např. Podpora malého a středního podnikání nebo Operační program Průmysl a podnikání). V důsledku zvyšující se aktivity zahraničních investorů došlo ke strukturálním změnám, které se v důsledku podobají struktuře ve vyspělých státech Evropy. Jsou podporována odvětví s vyšší přidanou hodnotou a naopak odvětví náročná na energii nebo pracovní sílu jsou v pozadí. K dalšímu výraznému poklesu počtu zaměstnaných došlo díky celosvětové hospodářské krizi v roce 2009, což lze podle statistiků charakterizovat jako propad zaměstnanosti v sekundárním sektoru, tedy hlavně ve výrobě, který částečně kompenzoval růst počtu zaměstnaných ve službách. Tab. 8 Průměrný počet zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu (v tis. osob) a obecná míra nezaměstannosti (v %) 1993 1994 Počet zaměstnanců Míra nezaměstnanosti

1 220 4,32

1995 1996

1997 1998 1999 2000 2001

1 164 1 032

984

1 164

4,30

3,89

4,79

4,02

1 148 1 098 6,45

8,70

1 045 1 068 8,76

8,13

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 1 070 1 033 1 032 7,28

7,78

8,30

1 051 1 064 1 099 7,93

7,14

5,32

1 111

969

4,39

6,66


V současné době se zaměstatnost ve zpracovatelském průmyslu opět rozjíždí stejně jako se oživuje celá ekonomika. V roce 2011 byl v ČR podíl pracujících ve zpracovatelském průmyslu v rámci EU vůbec nejvyšší (26,5 %), ve stavebnictví pátý nejvyšší a podíl pracujících v těžbě a dobývání nerostných surovin patří také k nejvyšším v Evropě (ČSÚ, 2012d).

56


Graf 11 Průměrný počet zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu (levá osa, v tis. osob) a obecná míra nezaměstannosti (pravá osa, v %)


4.2 Vliv PZI na platební bilanci V této kapitole bude pojednáno o vlivu PZI na platební bilanci ČR, která je hlavním ukazatelem její vnější ekonomické rovnováhy. Pozornost bude věnována hlavně účtům, jež jsou přímo anebo nepřímo ovlivňovány přílivem PZI a souvisejí s odlivem výnosů do zahraničí. Běžný účet Podívejme se nejdříve na statistiku běžného účtu platební bilance, který lze považovat za klíčový determinant platební bilance. Jak lze pozorovat na grafu č. 12, ČR má problémy s udržením vnější rovnováhy. Deficitní stav běžného účtu dosahuje ČR již od roku 1994. Podle makroekonomické teorie identit tedy hrubé národní úspory ČR nestačily krýt domácí investice a byly doplněny právě zahraničními zdroji. Při pohledu na deficit běžného účtu se však díváme spíše než na jeho samotnou výši na jeho poměr k HDP. Platí, že 5 % je přijatelná hranice. Toto kritérium je spočteno v následující tabulce č. 9. Nebylo splněno pouze v letech 1996 – 1997 a 2001 – 2004. Tab. 9

Vývoj běžného účtu platební bilance v letech 1995 – 2012 (v mld. CZK)

1995 1996

Běžný účet -36,33 -111,9

HDP (b. c.) 1533,7 1761,6

Deficit BÚ/HDP -2,37 % -6,35 %

1997

-113

1884,9

-6,00 %

1998

-40,49

2061,6

-1,96 %

1999

-50,6

2149

-2,35 %

2000

-104,9

2269,7

-4,62 %

2001

-124,5

2448,6

-5,08 %


57

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

-136,4 -160,6 -147,5 -30,85 -67,08 -156,9 -81,25 -89,28 -146,6 -104 -94,02

2567,5 2688,1 2929,2 3116,1 3352,6 3662,6 3848,4 3759 3799,6 3841,4 3843,5

-5,31 % -5,98 % -5,03 % -0,99 % -2,00 % -4,28 % -2,11 % -2,38 % -3,86 % -2,71 % -2,45 %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě databáze ARAD

Vývoj salda běžného účtu během sledovaného období značně kolísal. Největších deficitů bylo dosaženo v roce 2003, 2007 a 2010. Běžný účet platební bilance ČR také odrážel životní cyklus zahraničních investic. Rok 2005 byl výjimečný, jelikož obchodní bilance, která se zlepšovala již od roku 2000, dosáhla poprvé v historii zahraničního obchodu ČR stavu převisu vývozu nad dovozem. Hlavní důvody byly vstup ČR do EU k 1. 5. 2004 a rostoucí význam podniků pod zahraniční kontrolou působících na exportní výkonnost země. A obchodní bilance tak tedy spolu s přebytkem bilance služeb, kterou generují především čisté příjmy z cestovního ruchu a dopravy, kryla tento rostoucí deficit bilance výnosů. Bilance výnosů se stala od roku 2002 hlavním zdrojem deficitu běžného účtu. V roce 2012 byl deficit běžného účtu 94 mld. korun, přičemž bilance výnosů z PZI dosáhla debetu téměř ve výši 289 mld. korun. Vlivy podniků pod zahraniční kontrolou na domácí trh a podniky jsou analyzovány v další části práce. Graf 12

Běžný účet a jeho vybrané složky (v mil CZK)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě databáze ARAD

58


Zajímavý pohled se také naskýtá na vývoj struktury bilance výnosů z PZI. Do roku 2005 totiž platilo, že větší podíl mají reinvestované zisky nad repatriovanými (dividendy). Od té doby však bylo dosahováno rozdílnému stavu, který souvisí s nástupem finanční krize. A od roku 2007 tedy převažují výrazně repatriované zisky nad reinvestovanými a došlo také k celkovému poklesu absolutního objemu výnosů z PZI, které jinak lineárně rostou ve sledovaném období. Největší rozdíl mezi repatriovanými zisky a reinvesticemi byl zatím zaznamenán v roce 2011, konkrétně v hodnotě 180 mld. korun a v poměrovém vyjadření šlo o poměr 85 : 15. Podobný vývoj zaznamenaly také ostatní evropské země nikoli pouze ČR. ČNB uvádí, že tento pokles souvisel s obecným nedostatkem likvidity zahraničních mateřských podniků, který vedl k jejímu přesunu od zahraničních dcer, a s omezením investičních příležitostí. Pokles reinvestic byl také jedním z důvodů snížení odhadovaného potenciálu růstu ekonomiky. Uvádí se také, že potenciál privatizačních PZI nebo velkých PZI na zelené louce byl již před několika lety z velké části vyčerpán. Předpokládá se, že reinvestice budou hrát významnou roli i v budoucnu, jelikož se stanou hlavním zdrojem zvýšení potenciálu české ekonomiky. Jejich vývoj bude také determinován stárnutím současné zásoby PZI, protože čím starší investice, tím vyšší podíl můžeme očekávat u dividend na úkor reinvestic (ČNB, 2012). Graf 13

Vývoj objemu reinvestovaných zisků a dividend (v mil. CZK)

Zdroj: Databáze ARAD

Podobným uvažováním lze dojít také k vysvětlení dopadu odlivu repatriovaných i reinvestovaných zisků z PZI na relaci hrubého národního důchodu (HND) a hrubého domácího produktu (HDP). HND lépe odráží objem prostředků, které mají ekonomické subjekty v národním pojetí k dispozici, protože oproti HDP zahrnuje rozdělení prvotních důchodů mezi rezidenty a nerezidenty ekonomiky. Jak ukazuje graf č 14, rozdíl mezi HDP a HND se zvyšuje spolu s rostoucím záporným saldem bilance výnosů (chápaných v rámci platební bilance) nebo čistých prvotních důchodů (pojetí národních účtů). Čistý prvotní důchod lze definovat jako rozdíl mezi příjmy, které plynou rezidentům zapojených do výrobního procesu v zahraničí a z vlastnictví zahraničních finančních a nevyrobených


59

nefinančních aktiv a příjmy, jež z těchto výrobních činitelů plynou nerezidentským ekonomickým subjektům v tuzemsku. Patrnější zaostání HND za HDP můžeme pozorovat od roku 2001. Největší rozdíl v těchto dvou ukazatelích byl v letech 2007 (285 mld. korun) a 2010 – 2011 (okolo 300 mld. korun). A není tedy náhodou, že právě v těchto letech byly deficity bilance výnosů a čistých prvotních důchodů nejvyšší. Graf 14 Hrubý domácí produkt (levá osa), hrubý národní důchod (levá osa), bilance výnosů (pravá osa) a čisté prvotní důchody (pravá osa), (vše uvedeno v mld. CZK)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě databáze ARAD, ČSÚ 2013b

Dílčí shrnutí V první kapitole praktické části diplomové práce autor podrobně analyzuje vývoj přílivu PZI do ČR včetně struktury těchto forem investic. Bylo zjištěno, že ČR získala od roku 1993 do konce roku 2012 PZI v celkové hodnotě 2.548.840 milionů korun. Do roku 2008 lze vývoj přílivu PZI relativně dobře popsat cyklem PZI, jehož popis je součástí literární rešerše. Po roce 1993 totiž putovaly PZI do ČR převážně v podobě investic do základního kapitálu. Je to pochopitelné, jelikož v těchto letech proběhla cenová liberalizace, transformace ekonomiky, privatizace tuzemských firem a bank a od roku 1998 začal platit zákon o investičních pobídkách. Vrcholem tohoto přílivu bylo období okolo roku 2000. Rok 2003, kdy celkový příliv PZI byl roven hodnotě reinvestovaného zisku, znamenal posunutí PZI do druhé fáze cyklu PZI. Poté byl příliv PZI podpořen vstupem ČR do EU v roce 2004 a privatizací dalších velkých podniků (Unipetrol, Vítkovice Steel a další). Další posun v cyklu PZI lze sledovat od roku 2008, kdy výše dividend významně přesáhla výši reinvestovaného zisku. V období let 2009 – 2011 byl příliv PZI negativně ovlivněn celosvětovou hospodářskou krizí. V roce 2012 se však především reinvestovaný zisk navrátil na úroveň roku 2007 a pomalu tak probírá českou ekonomiku.

60


Nejvýznamnější zahraniční investoři v ČR pocházejí z Nizozemí, Německa, Belgie, USA, Korejské republiky a Francie. Z těchto investic šlo nejvíce do zpracovatelského průmyslu, který přijmul více než 25 % celkových PZI. Zpracovatelský průmysl tedy s výjimkou let 2004 a 2005, kdy významnou část PZI přijmulo odvětví Nemovitosti a služby pro podniky, přílivu zahraničního kapitálu dominoval. Dále bylo zjištěno, že ČR patří i z historického hlediska mezi země, které mají největší podíl přílivu PZI na HDP i obyvatele. Bylo také zajímavé sledovat vývoj udělování investičních pobídek, který dosáhl vrcholu v roce 2006. Podobný nárůst očekává agentura CzechInvest v letech 2013 a 2014 na základě počtu přijatých žádostí v minulém roce, odkdy platí novela rozšiřující aplikovatelnost investičních pobídek. Zpracovatelský průmysl je pro ČR nejvýznamnějším odvětvím, jelikož se nejvýrazněji podílí na exportu. Také v tvorbě HPH obsadil zpracovatelský průmysl první příčku. Průměrně se na celkové tvorbě HPH celé české ekonomiky podílel 25 %, což je v evropském i celosvětovém srovnání velice vysoké číslo. Právě ve zpracovatelském odvětví získaly podniky pod zahraniční kontrolou většinové zastoupení. A jelikož v tomto odvětví pracuje v ČR více než milion zaměstnanců, má rozhodování zahraničních vlastníků o dalším fungování, to znamená rozhodování o výši reinvestovaného zisku, významný vliv na celkovou zaměstnanost v ČR. Z části pozitivní vliv přílivu PZI lze sledovat v obchodní bilanci ČR, kdy od roku 2005 dosahovala díky zvýšené exportní výkonnosti kladných čísel. Naopak negativní vliv mají PZI na vývoj běžného účtu, jehož deficit je způsobován především bilancí výnosů v důsledku vysokého podílu podniků pod zahraniční kontrolou. Se zvyšujícím deficitem bilance výnosů souvisí potom i výrazné zaostávání HND za HDP. Následující část práce se zabývá rozdíly mezi podniky pod domácí a zahraniční kontrolou ve finančním a nefinančním sektoru. Tyto rozdíly jsou definovány na základě jejich účetních a statistických výkazů.


61

4.3 Význam podniků pod zahraniční kontrolou Při rozdělení podniků na podniky v domácím a zahraničním vlastnictví lze odhalit zásadní odlišnosti v charakteristikách obou těchto skupin. V této části práce se budeme nejdříve soustředit na rozdílnosti v kvantitativních a poté i v kvalitativních ekonomických ukazatelích. Tato kapitola by také měla odpovědět na výzkumnou otázku stanovenou v kapitole Cíl a metodika práce. Vývoj počtu podniků dle vlastnictví Tabulka č. 10 a graf č. 15 zachycují vývoj počtu soukromých podniků a korporací včetně rozdělení podle vlastnictví. Do roku 2010 lze identifikovat rostoucí trend v počtu podniků kontrolovaných ze zahraničí. Také poměr podniků pod zahraniční kontrolou vůči domácím podnikům se do roku 2010 zvyšoval, což potvrzuje graf č. 15. V roce 2009 tvořily podniky pod zahraniční kontrolou v ČR již 40 % z celkového počtu soukromých podniků a korporací. Tab. 10

Ekonomické subjekty se sídlem v ČR členěné dle vlastnictví od roku 1992 Období 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Soukromé podniky a korporace Pod domácí Pod zahraniční Celkem kontrolou kontrolou 57853 53183 4670 80746 71413 9333 110814 93973 16841 143723 116946 26777 168536 133603 34933 187687 146517 41170 218014 161921 56093 259990 178443 81547 278085 183240 94845 290320 190558 99762 267285 190415 76870 319874 210914 108960 339741 218971 120770 358711 227750 130961 379153 238635 140518 406802 252551 154251 440286 267064 173222 471779 279447 192332 498044 298126 199918 518789 328171 190618


Pod zahraniční kontrolou/ Celkem 8,07 % 11,56 % 15,20 % 18,63 % 20,73 % 21,94 % 25,73 % 31,37 % 34,11 % 34,36 % 28,76 % 34,06 % 35,55 % 36,51 % 37,06 % 37,92 % 39,34 % 40,77 % 40,14 % 36,74 %

62


Graf 15 Procentuální zastoupení soukromých podniků a korporací členěných dle vlastnictví v období 1992 – 2011

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2013a Obr. 1 Podíl podniků s více než 20 zaměstnanci pod zahraniční kontrolou ve všech odvětvích národního hospodářství k 31. 12. 2011

Zdroj: IHNED 2012

Podle obrázku č. 1 bylo k poslednímu dni roku 2011 největší zastoupení těchto podniků v jihozápadních Čechách (konkrétně v Aši 42 %) a v okolí Prahy, naopak nulové zastoupení měly např. v Rýmařově. V současnosti platí, že zahraniční kapitál je nejvíce zastoupen v automobilovém průmyslu (okolo 90 %), v rafinériích a výrobě koksu (okolo 88 %).


63

Duální ekonomika v ČR Naše předpoklady říkají, že podniky s PZI vykazují lepší výsledky v produktivitě práce a dosahují vyšší rentability. Tyto podniky se staly hlavním dynamickým faktorem české ekonomiky. Váha podniků pod zahraniční kontrolou se z hlediska důchodových ukazatelů několikrát znásobila během období let 1995 – 2009. Následující kapitoly poskytují přehled o rozdílech podniků pod zahraniční a pod domácí kontrolou, což bude sloužit jako podklad pro zodpovězení výzkumné otázky a stanovených hypotéz. Data vychází z Historické ročenky národních účtů 1990 až 2010 (ČSÚ, 2012c), která byla vydána ČSÚ v roce 2012, z prezentace Drahomíry Dubské (ČSÚ, 2012a) z tiskové konference ČSÚ ve stejném roce a z databáze ročních národních účtů (ČSÚ, 2013c). V této souvislosti budeme uvažovat převážně nefinanční podniky, protože ve finančním sektoru ČR již zahraniční kapitál má zcela dominující postavení. Sektor finančních institucí zahrnuje podle definice ČSÚ všechny finanční instituce a kvazispolečnosti, které se zabývají finančním zprostředkováním nebo pomocnými finančními činnostmi. Sektor finančních institucí je rozčleněn do pěti subsektorů: 1. Centrální banka; 2.

Ostatní měnové finanční instituce (komerční banky, družstevní záložny a fondy peněžního trhu); 3. Ostatní finanční zprostředkovatelé, s výjimkou pojišťovacích společností a penzijních fondů (leasingové společnosti, faktoringové společnosti, investiční společnosti a fondy, jednotky zvláštního určení (SPE), holdingové společnosti, obchodníky s cennými papíry na vlastní účet, apod.); 4. Finanční pomocné instituce (pojišťovací makléři, poradci, organizátoři trhů, instituce zajišťující infrastrukturu finančního trhu, správci fondů, atd.); 5. Pojišťovací společnosti a penzijní fondy (penzijní fondy, pojišťovny a také zajišťovny). Těchto pět subsektorů může být dále členěno podle typu vlastnictví na veřejné, soukromé národní a pod zahraniční kontrolou (ČSÚ, 2012c). Zatímco v roce 1995 vytvářely finanční instituce pod zahraniční kontrolou zhruba desetinu HPH celého sektoru, v roce 2009 to bylo již přes 97 % a je tak nyní zcela v jejich rukou. Stejným podílem kontrolují zahraniční banky celková bankovní aktiva v ČR, klientské vklady jsou pod zahraniční kontrolou z 99 %. Zahraniční firmy v ČR dominují finančnímu sektoru logicky i v podílu vyplácených mezd a počtech zaměstnanců.

64


Tab. 11 Podíly finančních institucí a nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou na hodnotách za ekonomiku ČR 1995

2000

2005

2008

2009

2011

Produkce

7,30 %

23,30 %

34,80 %

42,70 %

42,50 %

42,41 %

Mezispotřeba

8,60 %

27,20 %

39,70 %

47,80 %

47,70 %

47,55 %

Vytvořená HPH

4,80 %

15,30 %

23,70 %

30,30 %

30,60

33,08 %

Vyplacené mzdy

5,50 %

17,20 %

26,70 %

33,30 %

33,00 %

32,67 %

Generované zisky

8,00 %

37,80 %

48,80 %

56,10 %

60,00 %

57,41 %

Zdroj: Zpracování na základě vlastních výpočtů a ČSÚ 2012a, 2013c

ČSÚ (ČSÚ, 2012b) vysvětluje, proč k nejvýraznějšímu růstu váhy firem pod zahraniční kontrolou v ČR došlo v letech 1995 – 2000, zejména v letech 1999 a 2000. Především kvůli překonání měnové krize a zároveň se ČR dokázala vymanit z mělké recese. Tím si získala důvěru investorů, kteří byli navíc lákáni stále investorsky zajímavými investičními aktivy. V tomto období došlo také k výraznému zvýšení podílu na produkci (ze 7 % na 23 %), mezispotřebě (z 9 % na 27 %). To poukazovalo na vyšší přepracovací charakter PZI v ČR. Lze to vyvodit z dostupných dat, na hrubé přidané hodnotě v ekonomice byl podíl firem s převažujícím zahraničním kapitálem podstatně menší než jejich podíl na mezispotřebě. Do roku 2005 rostla váha firem pod zahraniční kontrolou také, nikoli však tak významně. Poté během třech let do roku 2008 vzrostla produkce těchto firem o 157 % a v ekonomice ČR jako celku pouze o 128 %. Podobně se u těchto firem vyvíjela i HPH. Růst zisků finančních institucí i v krizovém roce 2009 (o 11,6 mld. korun) oproti předchozímu roku zapříčinil, že jejich propad za celý segment firem pod zahraniční kontrolou nebyl tak velký (pouze 15,4 mld. korun). Nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou byly krizí zasaženy více (pokles zisků o 27,1 mld. korun). Ovšem prudký propad zisků českých národních firem způsobil, že v ekonomice jako celku se čistý provozní přebytek v roce 2009 snížil proti roku 2008 o 79,1 mld. korun. Všimněme si, jak se vyvíjely zmíněné ukazatele po roce 2009. Kromě ukazatele podíl na vytvořené HPH všechny ostatní klesají, což může znamenat stagnující míru významu podniků pod zahraniční kontrolou v ČR. Rozdělme si nyní sektor nefinančních podniků stejně, jako je rozdělují statistiky ČSÚ. Tento sektor zahrnuje institucionální jednotky, jejichž rozdělovací a finanční transakce jsou odlišné od transakcí jejich vlastníků, které jsou tržními výrobci, jejichž základní činností je výroba výrobků a nefinančních služeb. Sektor nefinančních podniků můžeme tedy dělit do třech subsektorů: 1.

veřejné nefinanční podniky - zahrnuje všechny nefinanční podniky a kvazispolečnosti, které jsou podrobeny kontrole ze strany vládních jednotek. Zahrnuje veřejné společnosti, příspěvkové organizace, veřejnoprávní instituce (Česká televize, Český rozhlas) a veřejné výzkumné instituce.


2.

3.

65

Národní soukromé nefinanční podniky - zahrnuje všechny nefinanční podniky a kvazispolečnosti, které nejsou kontrolovány vládou nebo nerezidentskými institucionálními jednotkami. Tento subsektor obsahuje všechny neziskové instituce, které se zahrnují do sektoru nefinančních podniků, a bytová družstva. Nefinanční podniky pod zahraniční kontrolou - zahrnuje všechny nefinanční podniky a kvazispolečnosti, které jsou kontrolovány nerezidentskými institucionálními jednotkami (ČSÚ, 2012c).

Tab. 12 Podíly nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou na hodnotách za ekonomiku ČR a za sektor nefinančních podniků Za českou ekonomiku 1995

2000

2005

2009

2011

Produkce

6,98 %

22,24 %

32,64 %

39,61 %

39,26 %

Mezispotřeba

8,31 %

26,22 %

37,62 %

45,72 %

45,20 %

Vytvořená HPH

4,92 %

15,64 %

24,12 %

29,69 %

28,33 %

Vyplacené mzdy

5,19 %

15,30 %

24,06 %

29,88 %

29,29 %

Generované zisky

7,65 %

37,22 %

46,09 %

50,02 %

45,36 %

Za sektor nefinančních podniků 1995

2000

2005

2009

2011

Produkce

10,05 %

30,50 %

43,75 %

53,32 %

51,38 %

Mezispotřeba

10,60 %

32,41 %

45,99 %

55,74 %

53,99 %

Vytvořená HPH

8,85 %

26,19 %

38,73 %

48,08 %

44,98 %

Vyplacené mzdy

7,60 %

21,63 %

33,82 %

41,32 %

39,76 %

Generované zisky

9,53 %

44,09 %

54,59 %

65,35 %

59,18 %

Zdroj: Vlastní výpočty na základě ČSÚ 2013c

Tabulka č. 12 se skládá z vybraných ukazatelů, které vysvětlují hlavní dopady existence nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou na celkovou situaci v sektoru i celkově v české ekonomice. Podíl na produkci nefinančních podniků v ČR se u těchto firem během šestnácti let zvýšil více než pětkrát (z 10 % na 50 %), přičemž hranice 30 % produkce nefinančních podniků byla překonána již v roce 2000. Podobně se zvýšily další podíly v sektoru jako mezispotřeba, tvorba HPH, vyplacené mzdy a generované zisky. Navzdory krizi v roce 2009, kdy se mohlo zdát, že silný pokles zahraniční poptávky může postihnout nejvíce právě exportně orientované firmy pod zahraniční kontrolou, růst uvedených podílů pokračoval. O zčásti přepracovacím charakteru nefinančních firem pod zahraniční kontrolou opět svědčí fakt, že firmy spotřebují ve výrobě vyšší masu materiálů a energií a dalších složek mezispotřeby na výslednou výši své produkce a HPH, než sektor nefinančních podniků veřejných a národních soukromých.

66


Nefinanční firmy pod zahraniční kontrolou rostly v období 1995 – 2009 šestkrát rychleji než sektor celkem, což dokazuje sílu nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou v české ekonomice. Konkrétně jde o zvýšení mezispotřeby i HPH zhruba čtrnáctkrát oproti necelému trojnásobnému zvýšení stejných ukazatelů v sektoru nefinančních podniků jako celku. Podobný rozdíl je i při pohledu na vývoj zisků, kdy segment firem pod zahraniční kontrolou dosahoval za celé sledované období výrazně lepších výsledků než sektor nefinančních podniků a česká ekonomika jako celek. Zisky jsou vyjádřeny čistým provozním přebytkem a u nefinančních firem pod zahraniční kontrolou stouply za roky 1995 až 2009 více než dvacetkrát a v sektoru nefinančních podniků pouze třikrát. Objem mezd a náhrad zaměstnancům v nefinančních podnicích pod zahraniční kontrolou stoupl za sledované období čtrnáctkrát. V sektoru nefinančních podniků a v ekonomice jako celku se objem vyplacených mezd zvýšil jen asi třikrát. Tento extrémní přírůstek není však pro statistiky a ekonomy překvapující a není způsoben pouze růstem průměrné mzdy zaměstnanců nefinančních firem pod zahraniční kontrolou. Způsobily to také výrazné vlastnické strukturální změny, které byly provedeny koncem devadesátých let minulého století (snížení počtu subsektoru veřejných nefinančních podniků v prodejích státních podílů z převážné části do rukou zahraničních investorů). Také noví soukromí vlastníci národních nefinančních podniků přistoupili k nákladové redukci v oblasti mezd (tzn. snížení počtu zaměstnanců). Tlak na produktivitu tak byl klíčovým faktorem jak u soukromých národních tak i firem se zahraniční majetkovou účastí. I zde můžeme sledovat pokles všech ukazatelů v roce 2011. Zaměstnanost v nefinančním subsektoru Tabulka č. 13 a graf č. 16 zachycují vývoj v počtu zaměstnanců v sektoru nefinančních podniků včetně dělení podniků podle vlastnictví. Je zřejmé, že počet pracovníků pro podniky pod zahraniční kontrolou má výraznou rostoucí tendenci na úkor zaměstnanosti v podnicích veřejných a národních soukromých. Zatímco podíl pracovníků v podnicích pod zahraniční kontrolou na celkovém počtu pracovníků byl v roce 1993 pouze 4 %, v roce 2001 již překonal hranici 20 % a po roce 2006 se pohybuje okolo 34 % Průměrný celkový počet pracovníků v tomto subsektoru se pohyboval okolo tří milionů. Největší výkyv byl zaznamenán v letech 1999 až 2006, kdy počet těchto zaměstnanců klesl téměř o 10 %. To je přisuzováno celkovému vývoji na trhu práce, protože právě v těchto letech byla míra registrované nezaměstnanosti v ČR standardně vyšší než 7 %, v roce 2003 a 2004 dosáhla dokonce hodnoty přes 10 %.


67

Tab. 13 Počet zaměstnanců podle subsektorů nefinančních podniků (vyjádřeno v počtu přepočtených úvazků)

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Nefinanční podniky celkem 2 991 705 2 976 633 2 956 538 2 987 872 2 992 036 2 918 145 2 800 486 2 720 304 2 694 687 2 758 252 2 652 549 2 682 665 2 823 926 2 840 505 2 967 449 3 088 338 2 959 785 2 954 944 2 957 178

Veřejný

Národní soukromý

1 141 605 1 070 154 810 234 648 035 550 863 504 643 479 855 412 314 369 800 367 865 334 849 345 347 338 897 332 655 326 790 332 002 317 776 327 666 316 111

1 731 833 1 771 817 1 957 130 2 117 487 2 168 309 2 084 880 1 942 291 1 788 395 1 727 776 1 767 331 1 669 212 1 568 844 1 658 060 1 537 512 1 614 077 1 661 298 1 573 759 1 612 950 1 620 506

Pod zahraniční kontrolou 118 267 134 662 189 174 222 350 272 864 328 622 378 340 519 595 597 111 623 056 648 488 768 474 826 969 970 338 1 026 582 1 095 038 1 068 250 1 014 328 1 020 561

Pod zahraniční kontrolou/ celkem 3,95 % 4,52 % 6,40 % 7,44 % 9,12 % 11,26 % 13,51 % 19,10 % 22,16 % 22,59 % 24,45 % 28,65 % 29,28 % 34,16 % 34,59 % 35,46 % 36,09 % 34,33 % 34,51 %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2012c, 2013c Graf 16 Počet zaměstnanců (přepočtené úvazky na plnou pracovní dobu) podle subsektorů nefinančních podniků

Zdroj: ČSÚ 2012c, 2013c

68


Při pohledu na další graf č. 17 a tabulku č. 14 se zamysleme nad tím, jak příliv PZI opravdu ovlivnil vznik nových pracovních míst a zda tak zvýšil míru zaměstnanosti. Do roku 2001 nelze pozorovat významný vztah, který by akceptoval tvrzení o pozitivním vlivu PZI na zaměstnanost, protože míra nezaměstnanosti rostla navzdory vyšším přílivům PZI, přírůstky nových pracovních míst v sektoru nefinančních podniků dosahovaly záporných čísel. To, že empirie dat neodpovídá teorii o PZI, v tomto období způsobují různé druhy PZI, jak bylo již v předchozím textu popsáno. Při hovoření o akvizici můžeme sledovat spíše pracovně úsporný efekt. Noví vlastníci se snaží o zvýšení produktivity prostřednictvím strukturálních změn, jako například snížením počtu pracovníků. Mezi roky 2002 a 2010 však tento zkoumaný vztah nabývá na síle. A především v letech 2003 a 2009 lze odvodit, že snížený příliv PZI měl za následek významné snížení počtu pracovních míst v popisovaném subsektoru a zvýšení celkové míry nezaměstnanosti v ČR. Naopak v letech 2005, 2007, 2008 byl vyšší příliv PZI faktorem růstu nových pracovních míst u nefinančních podniků a poklesu registrované nezaměstnanosti. Domnívám se, že tato změna může být vysvětlena cyklem PZI, tedy změnou v poměru složek přílivu PZI. Do roku 2002 převládaly investice do základního kapitálu a od roku 2003 jej na přední příčce vystřídaly (kromě roku 2005) reinvestované zisky. Graf 17 Vztah mezi přílivem PZI (levá osa, v mil. CZK), přírůstkem nových pracovních míst v subsektoru nefinančních podniků (levá osa) a mírou registrované nezaměstnanosti v ČR (v %, pravá osa)

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2012c, 2013a, 2013c, ČNB 2013,

Investoři ze zahraničí získali během prvních deseti sledovaných let významný podíl na celkovém počtu podniků v nefinančním subsektoru, kdy díky výše popsanému procesu zanikaly menší soukromé podniky, které nemohly svou produktivitou práce konkurovat těmto nadnárodním společnostem. V dalších deseti letech se prostředí poněkud změnilo. Podniky pod zahraniční kontrolou a lidé v nich pracující se staly více závislými na tom, kolik bude jejich zahraniční maji-


69

tel reinvestovat do dalšího chodu firmy. A tím pádem se i celá česká ekonomika stala více determinovanou rozhodnutím o tom, zda zisk bude reinvestován zpět do podniku nebo zda bude formou dividend repatriován zahraničním vlastníkům či akcionářům. A toto rozhodnutí je plně v kompetenci zahraničních vlastníků. Tab. 14 Příliv PZI do ČR (v mil. CZK), přírůstek pracovníků v sektoru nefinančních podniků a míra registrované nezaměstnanosti v ČR Příliv PZI 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

19 050 24 994 67 993 38 775 41 251 119 969 218 812 192 421 214 585 277 689 59 316 127 844 279 181 123 431 211 944 110 130 55 794 117 275 41 011

Přírůstek pracovníků -15 072 -20 095 31 334 4 164 -73 891 -117 659 -80 182 -25 617 63 565 -105 703 30 116 141 261 16 579 126 944 120 889 -128553 -4841 2234

Míra registrované nezaměstnanosti v ČR 3,52 % 3,19 % 2,93 % 3,52 % 5,23 % 7,48 % 9,37 % 8,78 % 8,90 % 9,81 % 10,31 % 10,33 % 8,88 % 7,67 % 5,98 % 5,96 % 9,24 % 9,57 % 8,52 %

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2012c, 2013c

Produktivita práce Tato podkapitola odpovídá na otázku, zdali byl opravdu rozdíl mezi produktivitou práce u podniků pod zahraniční kontrolou a u národních soukromých podniků. Součástí je také vyčíslení tohoto rozdílu včetně komentářů. Produktivita práce byla vypočtena jako podíl HPH a počtu přepočtených úvazků (tzn. počtu pracovníků) a je uvedena v tabulce č. 15 a pro přehledné znázornění byl opět přidán také graf č. 18. Příloha č. 16 obsahuje data týkající se hrubé přidané hodnoty.

70

Tab. 15


Produktivita práce subsektoru nefinančních podniků (v tis. CZK)

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Produktivita práce celkem 198,22 230,70 261,95 308,33 334,55 378,07 404,02 453,20 496,77 514,16 549,00 599,14 619,34 678,05 713,45 723,26 707,47 719,73 733,53

Veřejný 228,37 267,21 320,70 387,95 395,99 460,91 488,30 474,26 467,83 481,85 537,70 561,95 573,32 659,14 702,10 759,68 834,86 767,61 778,18

Národní soukromý 174,44 203,00 227,94 272,34 302,73 339,88 354,25 399,49 442,67 455,65 471,14 508,05 529,12 537,60 562,23 567,75 522,27 555,64 584,66

Pod zahraniční kontrolou 255,24 305,14 362,23 418,98 463,37 493,13 552,65 621,38 671,24 699,20 755,27 801,81 819,08 907,07 954,82 948,13 942,41 965,19 956,07

Zdroj: Vlastní zpracování na základě ČSÚ 2012c, 2013c Graf 18

Produktivita práce subsektoru nefinančních podniků (v tis. CZK)


Z grafu č. 18 je možné potvrdit, že produktivita práce je u podniků pod zahraniční kontrolou opravdu vyšší a to již od roku 1993, kdy rozdíl činil 80 tisíc korun na jeden pracovní úvazek. Následoval plynulý nárůst produktivity práce jak u národních soukromých podniků, tak i u podniků pod zahraniční kontrolou.


71

Rozdíl však můžete určit také v tempu růstu. Do roku 2007, kdy se výrazný růst produktivity práce zastavil, dosahovaly podniky pod zahraniční kontrolou meziročního průměrného nárůstu v produktivitě práce o 10 %, zatímco druhý sledovaný typ podniků zaznamenával zlepšení tohoto ukazatele v průměru meziročně pouze o 8,85 %. Dalším rozdílem je situace v roce 2009, kdy světovou ekonomikou zastihla krize. Podniky pod zahraniční kontrolou se potýkaly s nižším propadem produktivity práce (o 5 tisíc na 1 pracovní úvazek) než domácí podniky (34 tisíc korun na 1 pracovní úvazek). Můžeme také potvrdit, že podniky pod zahraniční kontrolou mají pozitivní vliv na celkovou produktivitu práce v celém nefinančním odvětví, která se v grafické podobě nachází nad křivkou produktivity práce domácích podniků. A celková produktivita je tak vyšší než v případě, že by vláda ČR neumožnila zahraničním investorům vstup do odvětví. Tvorba hrubého fixního kapitálu Z dalších rozdílů, které budeme podrobněji sledovat, je investiční aktivita, vyjádřená pomocí ukazatele tvorba hrubého fixního kapitálu (dále jen HFK), a míra investic. Je potřeba rozlišovat termíny příliv PZI a investice ve smyslu tvorby hrubého fixního kapitálu. První pojem byl již popsán v literární rešerši a odpovídá investicím v podobě peněžních vstupů do základního kapitálu firem, reinvestovaným ziskům a ostatnímu kapitálu, tj. především úvěrům poskytovaným mateřskými společnostmi dceřiným společnostem v ČR. Naopak druhý pojem souvisí s pořizováním fixních aktiv (hmotná i nehmotná aktiva). Podle definice obsahuje hodnotu pořízení hmotného i nehmotného investičního majetku koupeného, bezúplatně převzatého nebo vyrobeného ve vlastní režii, sníženou o hodnotu jeho prodeje a bezúplatného předání. Patří sem i pořízení formou finančního leasingu. Cílem pořízení je vždy využívat tento investiční majetek při produktivní činnosti. Pro zjednodušení můžeme říct, že příliv PZI se v konečném důsledku transformuje do investiční aktivity firem cizích investorů na českém trhu. Tvorbu hrubého fixního kapitálu zachycuje tabulka č. 16 a graf č. 19. Tab. 16

Tvorba hrubého fixního kapitálu subsektoru nefinančních podniků (v mil. CZK)

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

Tvorba HFK celkem

Veřejný

Národní soukromý

170743 225315 315958 385915 382292 393152 401727 432928

66738 68271 108392 118982 104090 103142 115109 97201

80993 127456 174162 225917 226928 230018 221790 247455

Pod zahraniční kontrolou 23012 29588 33404 41016 51274 59992 64828 88272

Pod zahraniční kontrolou/ tvorba HFK 13,48 % 13,13 % 10,57 % 10,63 % 13,41 % 15,26 % 16,14 % 20,39 %

72


2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

487308 478291 387367 484023 503084 519922 616297 629851 534682 529992 572221 581121

72993 61831 -24428 51396 58558 71466 81348 89957 95319 87595 94968

275772 264279 253220 250751 243504 220655 252676 264198 202603 243207 250886

138543 152181 158575 181876 201022 227801 282273 275696 236760 199190 226367

28,43 % 31,82 % 40,94 % 37,58 % 39,96 % 43,81 % 45,80 % 43,77 % 44,28 % 37,58 % 39,56 %


Z grafu lze vyvodit, že struktura podílů na tvorbě hrubého fixního kapitálu znamenající investiční aktivitu, se značně změnila. I zde se tedy projevil více než trojnásobný nárůst u podniků pod zahraniční kontrolou z původního podílu 13 % v roce 1993 na 44 % v roce 2009. V období 1995 – 2011 investoval sektor nefinančních firem se zahraniční účastí do fixních aktiv mnohem více než sektor nefinančních podniků a česká ekonomika jako celek. Nejsilnější vlna investic do fixních aktiv proběhla u nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou v letech 2000 a 2001, svůj hrubý fixní kapitál navyšovaly meziročně o 36 % a poté o 57 %. Zajímavé je, že tyto firmy zvýšily svůj podíl i v krizovém roce 2009, avšak co se týče absolutních čísel, povšimněme si poklesu investic. Graf 19

Tvorba hrubého fixního kapitálu subsektoru nefinančních podniků (v mil. CZK)



73

Míra investic V této oblasti zkoumání je také zajímavé uvést další poměrový ukazatel, který zachytí míru investic. Jedná se o podíl tvorby hrubého fixního kapitálu a hrubé přidané hodnoty. Vývoj tohoto ukazatele popisuje tabulka č. 17 a je zachycen v grafu č. 20. Tab. 17


1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Míra investic celkem 28,79 % 32,81 % 40,80 % 41,89 % 38,19 % 35,64 % 35,51 % 35,12 % 36,40 % 33,73 % 26,60 % 30,11 % 28,76 % 27,00 % 29,11 % 28,20 % 25,40 % 24,92 % 26,38 % 26,54 %

Veřejný 25,60 % 23,88 % 41,72 % 47,33 % 47,72 % 44,34 % 49,13 % 49,71 % 42,19 % 34,88 % -13,57 % 26,48 % 30,14 % 32,59 % 35,46 % 35,67 % 36,12 % 34,83 % 38,61 %

Národní soukromý 26,81 % 35,44 % 39,04 % 39,18 % 34,57 % 32,46 % 32,23 % 34,64 % 36,06 % 32,82 % 32,20 % 31,46 % 27,76 % 26,70 % 27,84 % 28,01 % 24,34 % 27,14 % 26,48 %

Pod zahraniční kontrolou 76,23 % 72,01 % 48,75 % 44,03 % 40,55 % 37,02 % 31,01 % 27,34 % 34,57 % 34,93 % 32,38 % 29,52 % 29,68 % 25,88 % 28,80 % 26,55 % 23,47 % 20,35 % 23,20 %


Míra investic má tendenci se snižovat především u podniků pod zahraniční kontrolou, které dosáhly nejvyšší míry investic (76,23 %) na začátku sledovaného období. Mírné zlepšení nastalo ještě v roce 2001 jako důsledek velké vlny investičních dovozů, kterými firmy doplnily nově získané výrobní kapacity (kapacity vystavěné na zelené louce i kapacity vzniklé rekonstrukcí či modernizací závodů). Od roku 2006 je dokonce míra investic nefinančních firem pod zahraniční kontrolou pod úrovní odpovídající celému nefinančnímu sektoru. Znamená to tedy, že podniky pod zahraniční kontrolou získaly během let 1993 – 2012 významný podíl na tvorbě HPH, ale jejich míra investic za posledních deset let pořád více zaostává za stavem, kterého bylo dosahováno koncem devadesátých let. A přestože mají také větší podíl na tvorbě hrubého fixního kapitálu, neodpovídá míra investic jejich potenciálu. Zahraniční investoři zřejmě začali vyhledá-

74


vat jiné investiční lokality s vyšší ziskovostí nebo nižšími náklady práce. Podíl investic uskutečňovaných tímto sektorem na celkových investicích je také nižší než podíly v dalších důchodových a výkonových charakteristikách, jako jsou produkce, zisky a vyplácené mzdy. Naproti tomu národní soukromé podniky zaznamenávaly téměř konstantní míru investic okolo 32 % a nejvíce propadla v krizovém roce 2009 na hodnotu 24,34 %. Graf 20



ČSÚ hodnotí popsaný vývoj míry investic firem pod zahraniční kontrolou jako logický jev. Kdy v počátcích přílivu cizího kapitálu do ČR dosahovaly velmi vysokých hodnot a při stále vyšší tvorbě hrubé přidané hodnoty prostřednictvím neustálé transformace neinvestovaných prostředků zahraničních investorů do výsledků postupně klesala. Tento průběh potvrzuje skutečnost pozorovatelnou i v mezinárodním srovnání. Platí tedy, že v jisté fázi vývoje je vysoká míra investic v ekonomice nevyhnutelná a společně s nárůstem ekonomické vyspělosti, která se projeví ve vytvořeném produktu, míra investic klesá (ČSÚ, 2012b). Z doposud zjištěných fakt můžeme tvrdit, že duální ekonomika a její existence v ČR je dobře rozpoznatelná. Domácí podniky lze charakterizovat značným zaostáváním za podniky pod zahraniční kontrolou. Z kapitoly, která analyzovala příliv PZI, víme, že nejvíce investic získal za posledních dvacet let zpracovatelský průmysl. Postupem času tedy z oblastí automobilového průmyslu, rafinérské zpracování ropy, chemické a pryžové výrobky a výroba strojů a přístrojů odešlo nebo bylo vytlačeno mnoho národních soukromých podniků. V další části textu bude zaměřeno na ukazatele, které mohou dále popsat a rozvést rozdíly mezi firmami pod zahraniční kontrolou a soukromými domácími podniky v sektoru nefinančních podniků. Budou tedy zkoumány ukazatele jako výnosnost, náklady práce a čistý provozní přebytek na pracovníka.


75

Výnosnost Nyní uvažujme výnosnost jako poměr podnikatelského důchodu a aktiv (uvedeno v příloze č. 13), přičemž podnikatelský důchod byl spočten jako součet salda prvotních důchodů, rozdělovaného důchodu společností (na straně užití) a reinvestovaných zisků z PZI (na straně užití). Výsledný poměr je uveden v tabulce č. 18 a grafu č. 21. Tab. 18


1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Výnosnost celkem 2,77 % 2,94 % 2,43 % 2,70 % 1,83 % 2,40 % 2,64 % 2,75 % 3,38 % 3,62 % 3,44 % 3,97 % 4,44 % 4,89 % 5,34 % 5,64 % 4,23 % 3,77 % 3,78 %

Veřejný 3,40 % 4,49 % 2,48 % 2,69 % 0,91 % 1,41 % 0,84 % -0,31 % -0,94 % -0,26 % 0,00 % 0,38 % 0,64 % 0,60 % 1,54 % 2,09 % 2,74 % 1,66 % 1,41 %

Národní soukromý 2,96 % 2,21 % 2,49 % 2,70 % 2,02 % 2,65 % 2,95 % 2,80 % 3,60 % 3,61 % 3,13 % 3,05 % 3,86 % 4,02 % 4,34 % 4,93 % 2,18 % 2,44 % 2,91 %

Pod zahraniční kontrolou -0,22 % 0,54 % 2,00 % 2,70 % 3,13 % 3,49 % 4,99 % 7,16 % 8,20 % 7,88 % 6,70 % 7,96 % 7,93 % 8,47 % 8,61 % 8,47 % 7,54 % 6,54 % 6,16 %


Z grafu vidíme, že zlomem bylo období mezi léty 1996 a 1997, kdy podniky pod zahraniční kontrolou předběhly ve zvolené metodě vyjádření výnosnosti ostatní sektory, včetně nefinančního sektoru jako celku. Ještě v roce 1993 byla výnosnost u těchto podniků v záporných číslech, ale poté strmě vstoupala až do roku 2001. V následujících dvou letech zažila drobný pokles o 1,5 %, avšak v dalších letech dále rostla a vrchol zaznamenáváme v roce 2007, kde výnosnost podniků pod zahraniční kontrolou dosáhla hodnoty 8,61 %. O tom si firmy v národním soukromém sektoru mohly se svými 4,34 % nechat pouze zdát. Další pokles byl pochopitelně v krizovém roce 2009, kde stejně jako v dalším roce 2010 klesla výnosnost v celém sektoru nefinančních podniků. V roce 2011 bylo dosaženo nejnižšího rozdílu ve výnosnosti těchto typů podniků od roku 1999.

76

Graf 21




Náklady práce V tomto případě byly náklady práce vypočítány jako procentuální podíl náhrad zaměstnancům a čisté přidané hodnoty. Tabulky obsahující hodnoty čisté přidané hodnoty a náhrad zaměstnancům jsou uvedeny příloze č. 14 a č. 15. Následující tabulka č. 19 a graf č. 22 obsahují vypočítané hodnoty sledovaného ukazatele. Tab. 19


1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Náklady práce celkem 66,77 % 68,19 % 69,49 % 68,29 % 70,96 % 68,63 % 68,68 % 67,64 % 66,53 % 67,03 % 67,72 % 66,93 % 65,93 % 63,89 % 63,60 % 65,29 %

Veřejný 64,88 % 62,16 % 65,63 % 64,38 % 76,55 % 72,82 % 79,89 % 103,31 % 122,61 % 112,33 % 102,71 % 97,56 % 97,62 % 92,54 % 88,61 % 81,52 %

Národní soukromý 66,61 % 71,77 % 72,35 % 71,09 % 71,85 % 70,35 % 71,28 % 70,49 % 68,32 % 69,65 % 72,30 % 73,94 % 71,01 % 71,09 % 71,11 % 72,84 %

Pod zahraniční kontrolou 92,62 % 82,29 % 63,12 % 59,91 % 58,22 % 56,29 % 51,42 % 49,10 % 49,82 % 51,11 % 51,98 % 51,78 % 53,21 % 51,96 % 52,32 % 55,49 %


2009 2010 2011 2012

77

68,20 % 68,75 % 69,61 % 70,60 %

73,20 % 82,08 % 85,75 %

82,13 % 78,48 % 76,27 %

56,32 % 57,23 % 59,89 %

Zdroj: ČSÚ 2013c Graf 22


Zdroj: ČSÚ 2013c

Graf potvrzuje, že nejnižší náklady práce připadají od přelomu let 1994 a 1995 podnikům pod zahraniční kontrolou. Vysoký podíl náhrad zaměstnancům na čisté přidané hodnotě z roku 1993 (92,62 %) během dalších dvou let klesl na hodnotu blížící se 60 %. Popisované firmy se poté po celé sledované období udržely tento ukazatel v rozmezí mezi 50 % a 60 %. Rozdíl mezi podniky pod zahraniční kontrolou a národními soukromými podniky byl po roce 1999 standardně ve výši 20 %. Krizový rok 2009 byl z hlediska pracovních nákladů těžší pro domácí podniky, v roce 2011 však lze sledovat mírné sbližování tohoto ukazatele s podniky se zahraničním kapitálem, jelikož rozdíl v tomto ukazateli je nejnižší od roku 1998. Čistý provozní přebytek na pracovníka Čistý provozní přebytek představuje ve statistikách vedených ČSÚ zejména zisky podnikatelských subjektů (korigované o zisk z držby zásob), úroky a jiné důchody z vlastnictví kapitálu, tj. majetkové a podnikatelské důchody. Je stanoven jako rozdílová položka mezi hrubou přidanou hodnotou, náhradami zaměstnancům a čistými daněmi z výroby a z dovozu. Tabulka č. 20 a graf č. 23 zobrazují vývoj čistého provozního přebytku na pracovníka podniků rozdělených opět podle subsektorů nefinančních podniků.

78

Tab. 20


Čistý provozní přebytek na pracovníka (v tis. CZK)

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Čistý provozní přebytek na pracovníka celkem 53,01 61,88 64,35 79,51 78,51 98,80 104,00 120,64 138,42 139,59 146,30 163,20 177,86 207,40 221,17 214,64 191,46 188,59 185,29

Veřejný

Národní soukromý

Pod zahraniční kontrolou

69,29 90,05 81,81 100,34 66,40 92,27 70,29 3,61 -40,98 -4,08 -1,06 19,38 16,77 42,35 64,67 117,04 180,88 111,45 81,98

45,23 46,97 54,08 67,62 71,47 87,98 88,46 101,77 122,08 113,21 110,71 109,94 134,13 139,01 144,92 136,94 88,25 108,55 122,04

9,77 34,34 95,80 131,98 158,94 177,46 226,52 278,45 296,82 299,25 314,00 336,56 331,54 372,36 390,89 362,12 346,66 340,80 317,73

Zdroj: Vlastní výpočty na základě ČSÚ 2012c, 2013c

I v této sledované statistice mají firmy pod zahraniční kontrolou od roku 1994 navrch před ostatními podniky v subsektoru nefinančních podniků. Nejvýraznější rozdíl mezi domácími podniky a podniky se zahraničním investorem v zádech detekujeme v krizovém roce 2009, kdy druhé jmenované podniky dosáhly o 260 tisíc korun více v podobě čistého provozního přebytku na pracovníka oproti národním soukromým podnikům. Zajímavý je vývoj po roce 2007, kdy podniky pod zahraniční kontrolou v této statistice pouze ztrácejí, národní soukromé podniky po propadu v roce 2009 opět začínají v letech 2010 a 2011 vykazovat lepší výsledky. Přesto je však rozdíl v roce 2011 velmi vysoký, dosahuje hodnoty okolo 200 tisíc korun na jednoho pracovníka.


Graf 23

79

Čistý provozní přebytek na pracovníka (v CZK)

Zdroj: Vlastní výpočty na základě ČSÚ 2012c, 2013c

Dílčí shrnutí Uvedenými analýzami v předešlé kapitole bylo dosaženo jednoho z dílčích cílů této diplomové práce, kterým bylo odpovědět na výzkumnou otázku, zda v ČR existuje rostoucí míra významu podniků pod zahraniční kontrolou. Možnou hrozbou rostoucího významu těchto podniků v ČR je prohloubení duální ekonomiky. Je zřejmé, že zahraniční investoři jsou lákáni především podniky s nejvyšší produktivitou a ziskovostí a právě tam alokují svůj volný kapitál. Navíc i po získání firmy dochází investicemi do technologií, lidského kapitálu a distribuční sítě ještě k dalšímu zvyšování produktivity. Bohužel pro ČR se takové pomyslné „nůžky“ mezi podniky s rozdílným původem kapitálu pomalu otevíraly již od roku 1994 a mohli jsme si všimnout na jedné straně vysoce ziskových a dále se rozrůstajících podniků se zahraniční kontrolou a na druhé straně zaostávajících podniků s domácími vlastníky. V roce 2011 byl podíl ekonomických subjektů pod zahraniční kontrolou na celkovém počtu 36,7 %, přičemž hranice 30 %byla překonána již v roce 1999. Výrazný nárůst významu těchto podniků lze sledovat i v ukazateli počet zaměstnanců. V roce 2011 dokázaly v nefinančním sektoru poskytnout více než milion pracovních míst, což je více než jedna třetina tohoto sektoru v ČR. Do roku 2002 neměly PZI výraznější vliv na tvorbu nových pracovních míst, spíše tomu bylo naopak kvůli procesu strukturálních změn s cílem zvýšení produktivity, který vedl k propouštění zaměstnanců. Od roku 2003 lze však pozorovat rostoucí sílu toho vztahu, kdy zahraniční vlastníci získali svými rozhodnutími o výši reinvestovaných zisků výrazný vliv na trh práce. Právě vývoj přidané hodnoty a souvisejících ukazatelů výkonnosti a efektivnosti podniků je jedním ze základních ekonomických projevů působení zahraničních investorů v české ekonomice. Otázkou zůstává, zda se podniky pod domácí kontrolou dokázaly v průběhu posledních patnácti let alespoň přiblížit

80


svojí ziskovostí a produktivitou tomuto druhu podniků. Odpovědí na tuto otázku však je, že nikoli. Váha finančních a nefinančních firem pod zahraniční kontrolou v české ekonomice stoupla během let 1995 – 2009 (největší nárůst v letech 1995 – 2000) z méně než desetinových podílů na počátku sledovaného období na 42,5 % celkové produkce, na 47,7 % v případě mezispotřeby, na 60 % generovaných zisků a na 30,6 % na výši hrubé přidané hodnoty v ekonomice. Tyto ukazatele však kromě vytvořené HPH v roce 2011 klesly. Dosažené výsledky tak napovídají, že potenciál zastoupení podniků pod zahraniční kontrolou v ČR se již blíží svému nasycení. Dalším možným problémem může být tzv. přepracovací charakter produkce nefinančních firem pod zahraniční kontrolou, který lze vydedukovat z jejich vyššího podílu na produkci a mezispotřebě než na hrubé přidané hodnotě sektoru. Dále bylo zjištěno, že ve finančním sektoru mají firmy pod zahraniční kontrolou drtivou převahu, kdy v roce 2010 se podle dostupných informací podílely 97 % na tvorbě HPH. Výkon nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou rostl ve sledovaném období šestkrát rychleji než celý sektor, výše zisků rostla dokonce sedmkrát rychleji. Nejvýraznějším způsobem v tvorbě HPH jsou firmy pod zahraniční kontrolou zastoupeny v odvětví automobilového průmyslu, dále také v rafinériích a koksárenství, v gumárenství a výrobě plastů a v odvětví informačních a telekomunikačních činností (ČSÚ, 2012b) Následující kapitola obsahuje ekonometrický model, který byl vytvořen na základě literární rešerše a který zachycuje hlavní determinanty přílivu PZI do ČR. Čímž bylo dosaženo dalšího dílčího cíle této diplomové práce.

4.4 Determinanty přílivu PZI Cílem této kapitoly je pomocí ekonometrického modelu získat kvantitativní důkazy popisující determinanty přílivu PZI do české ekonomiky. Tato část práce také poskytuje základ pro analýzu, jak vytváření a udržování makroekonomické stability, vnější rovnováhy, efektivní infrastruktury, veřejné správy, apod. podporuje příliv PZI. Zjistit, které determinanty mají vliv na to, že se investoři rozhodnou vstoupit právě na český trh, je zároveň jedním z hlavních stanovených cílů této diplomové práce. Pro ověření empirického vztahu mezi vybranými proměnnými je využit klasický regresní model, jelikož právě ten je nejčastějším způsobem řešení v pracích na toto téma, přičemž odhady parametrů jsou spočteny metodou nejmenších čtverců (OLS metoda). Vybrané vysvětlující proměnné Každý ekonometrický model musí vycházet z teoretických poznatků. V našem případě bude vycházet z ekonomického modelu vzniklého na základě ekonomické teorie. Jak již bylo uvedeno v literární rešerši, určující roli v mezinárodním investování hrají proměnné zohledňující makroekonomickou situaci i proměnné vysvětlující institucionální charakter země.


81

Při sestavování modelu a výběru proměnných bylo vycházeno především z prací autorů uvedených v literární rešerši v kapitole Determinanty přílivu PZI. Samotný ekonometrický model by mohl mít následující výchozí podobu. Jeho účelem je hledat podmínky a motivy, které určují velikost přílivu PZI. Priliv_PZI = f (Výdaje_VaV, Patenty, Tel, Inflace, Rust_HDP, Kurz_EUR, PP, Dluh, HPH_zpracP, Mzda, Otevr, PracNeschop, Dalnice, IPCen, Daň, EnergNar, Podpora, CPIbody, stav PZI, StudVS) Popis možných vysvětlujících proměnných Časové řady těchto dat jsou uvedeny v příloze č. 17. Jedná se o časové řady od roku 1993 do roku 2011. U některých vysvětlujících proměnných nebyla data dostupná pro celé sledované období, jsou tedy uvedeny jen známé hodnoty. Výdaje_VaV jsou celkové výdaje na výzkum a vývoj v ČR (vyjádřeno v EUR na obyvatele). Patenty jsou patenty udělené v ČR národním přihlašovatelům. Tel jsou pevné nebo mobilní telefonní linky v ČR na 100 obyvatel. Inflace je výše inflace v ČR. Rust_HDP je procentuální meziroční růst HDP v ČR. Kurz_EUR je směnný kurz Kč vůči EUR. PP je produktivita práce na 1 odpracovanou hodinu. Dluh je výše státního dluhu. HPH_zpracP je podíl zpracovatelského průmyslu na HPH celé ekonomiky ČR. Mzda je průměrná hrubá měsíční mzda v ČR úhrnem. Otevr je otevřenost mezinárodní obchodu v ČR vyjádřená vztahem: (Vývoz + Dovoz) / HDP. PracNeschop je průměrné procento pracovní neschopnosti v ČR. Dalnice je délka dálnic v ČR v kilometrech. IPCen je index cen průmyslových výrobců (ve stálých cenách roku 2007) Dan je výše daně z příjmu právnických osob. EnergNar je energetická náročnost v ČR vyjádřena podílem spotřeby primárních energetických zdrojů a hrubého domácího produktu ve stálých cenách roku 2000. Primární energetické zdroje zahrnují domácí vytěžená paliva, vodní a větrnou elektřinu, jaderné teplo, saldo dovozu a vývozu a změnu stavu zásob paliv a energie a jsou vyjádřené v energetických jednotkách (v GJ). Podpora je podíl, kde v čitateli je suma Státní podpory přidělené konkrétním odvětvím (zemědělství, rybářství, zpracovatelský průmysl, uhlí, doprava vyjma železnic a ostatní služby), ad-hod Státní podpora soukromým společnostem (např. pro záchranu a restrukturalizaci) a plošně cílená Státní podpora (výzkum a vývoj, ochrana životního prostředí, úspora energie, podpora malých a středních podniků, tvorba nových pracovních míst, propagace školení a pomoc regionálnímu rozvoji), a ve jmenovateli je HDP.

82


CPIbody je Index vnímání korupce, který od roku 1995 vydává Transparency International. Zaměřuje se na korupci ve veřejném sektoru a seřazuje země podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky. Stav PZI je stav PZI v ČR. Vyjadřuje výši již uskutečněných investic zahraničními investory. StudVS je počet studentů vysokých škol včetně doktorandských studií v ČR. Následující tabulka č. 21 zachycuje očekávané efekty změn jednotlivých vysvětlujících proměnných na příliv PZI do ČR. Obecně lze očekávat, že mezi důvody, které vedou investora k rozhodnutí o lokalizaci v dané zemi, patří růst trhu, nižší pracovní a výrobní náklady, absence obchodních bariér, stabilita směnného kurzu, nízká míra zdanění, kvalitně znalostně vybavená pracovní síla, štědré investiční pobídky a další institucionální faktory, jako je nízká míra korupce nebo kvalitní infrastruktura. Naopak investory může odradit vyšší míra pracovní neschopnosti, která zvyšuje konečné náklady investora, vysoká energetická náročnost nebo růst inflace, která snižuje konkurenceschopnost v mezinárodním obchodu. Tab. 21

Očekávaný vliv možných determinantů na příliv PZI Vysvětlující proměnná

Očekávaný vliv na PZI

Vysvětlující proměnná

Očekávaný vliv na PZI

Patenty

+ + + + + + + +

Mzda

+ + + + +/+

Rust_HDP HPH_zpracP Otevr Kurz_EUR Dan Podpora CPIbody Dluh Stav PZI Zdroj: Vlastní zpracování

PracNeschop EnergNar Tel Dalnice StudVS Výdaje_VaV Inflace IPCen PP


83

Ekonometrický model Tvorba modelu byla provedena podle běžných ekonometrických postupů. V procesu odhadu byly vyřazeny proměnné, které nebyly statisticky významné, dále proměnné, kde znaménko koeficientu bylo v rozporu s očekávaným znaménkem a z modelu také vypadly proměnné, které byly mezi sebou korelovány. Pro výpočty byl využit softwarový program Gretl. Tímto způsoben byl vytvořen model, který má následující podobu (znaménko u všech statisticky významných koeficientů je kladné): Priliv_PZI = f (CPIbody, Otevr, ln_Podpora, ln_Kurz_EUR) Tab. 22

Ekonometrický model determinantů přílivu PZI Koeficient

Směr. chyba

t-podíl

p-hodnota

const

-1,41E+06

193609

-7,3074

0,00016 ***

CPIbody

31052,4

9595,25

3,2362

0,01433 ***

Otevr

323038

45833,3

7,0481

0,0002 ***

ln_Podpora

43772,8

7094,44

6,17

0,00046 ***

ln_Kurz_EUR

280672

45359,7

6,1877

0,00045 ***

Adjustovaný koeficient determinace

(R2)

= 0,9067

P-hodnota(F) = 0,000219 Zdroj: Vlastní zpracování na základě výpočtu softwaru Gretl

Obecný matematický zápis modelu po dosazení vypočtených koeficientů lze vyjádřit: Priliv_PZI = -1,41E+06 + 31052,4 CPIbody + 323038 Otevr + 43772,8 ln_Podpora + 280672 ln_Kurz_EUR + ε . Před samotným vyvozením závěrů z uvedeného modelu bylo třeba ověřit základní předpoklady zaručující nezkreslenost odhadu metodou OLS. Výsledky pomocných testů jsou uvedeny v příloze č. 18 až č. 24. Daný model splňuje všechny základní předpoklady, tzn. model je správně specifikován, vztah mezi proměnnými je lineární, chybový člen má nulovou střední hodnotu, nebyla identifikována sériová korelace prvního řádu chybového členu ani multikolinearita vysvětlujících proměnných, chybový člen má konstantní rozptyl a je normálně rozdělen. Všechny vysvětlující proměnné v tabulce č. 22 jsou statisticky významné, jelikož jejich p-hodnota je menší než 0,05 (testováno na hladině významnosti 5 %). Podle F-statistiky a její P-hodnoty je model jako celek také statisticky významný. Z interpretace adjustovaného koeficientu determinace je patrné, příliv PZI do ČR je tímto modelem vysvětlen z 90 %, což je poměrně dobrý výsledek.

84


Je zajímavé, že z modelu vypadly proměnné jako průměrná měsíční mzda, výše daně, energetická náročnost a další faktory znamenající možný nárůst nákladů pro investory. Nabízí se vysvětlení, že investiční strategie investorů vstupujících do odvětví s nízkou úrovní transformace se lišily od strategií investorů vstupujících do odvětví v pokročilém stadiu transformace. Z tohoto důvodu se motivy potenciálních zahraničních investorů překrývaly. K podobnému závěru došel také ve své studii Benáček (2000b). Tuto problematiku řešil dále (Víšek, 1999 in Benáček, 2000b), kterému se podařilo separovat tyto odlišné strategie pomocí odhadu modelu robustní metodou. Model byl převážen především investičními strategiemi orientovanými na export. Dokazují to vysvětlující proměnné otevřenost a kurz české koruny k euru. Ukazuje se, že otevřenost mezinárodního obchodu v ČR je při rozhodování zahraničních investorů významnějším faktorem, než například velikost a růst trhu Existují však studie, které tvrdí opak. Tyto studie se však nezabývají ekonomikou ČR. Například Jordaan (2004) ve své práci tvrdí, že zahraniční firmy, které se snaží sloučit místní trhy, mohou rozhodnout o zřízení dceřiné společnosti v hostitelské zemi, pokud je obtížné importovat jejich výrobky do dané země. A naopak zvýšená otevřenost v důsledku nedokonalostí v mezinárodním obchodě znamenají vyšší transakční náklady spojené s exportem. Důležitost exportu pro potenciální investory značí i vliv vývoje měnového kurzu, což dokazuje kladné znaménko této proměnné ve výsledném modelu. Zvýšení měnového kurzu podle ekonomické teorie znamená depreciaci měny a zároveň zvýšení konkurenceschopnosti z hlediska mezinárodního obchodu a tedy i exportnímu potenciálu země. Obecně lze však tvrdit, že důležitá i také samotná stabilita devizového kurzu. Dalším determinantem je podpora ekonomiky státem, kam lze z našeho pohledu řadit také investiční pobídky. Jejich význam v ČR byl tedy z části potvrzen i ekonometrickým modelem. Posledním významným determinantem je index zastupující úroveň vnímání korupce. Korupce se v ekonomické sféře odráží především neschopností státu realizovat základní funkce, jelikož účinnost hospodářských politik je omezena a je tedy symptomem slabosti ekonomických struktur a institucí. A pro investory korupční prostředí znamená snížení důvěryhodnosti země. V této oblasti má ČR stále rezervy, jelikož v roce 2012 se podle Transparency International umístila spolu s Lotyšskem, Malajsií a Tureckem na 54. místě z celkem 176 sledovaných zemí. V pořadí evropských zemí obsadila ČR 24. místo z celkového počtu třiceti zemí, což je velmi slabý výsledek, který může poškodit povědomí investorů o ČR. Shrnutí Předchozí kapitola obsahuje ekonometrický model, jenž odhalil faktory, které mají největší vliv na rozhodnutí investora o investici do ČR. Vysvětlující proměnné, jako nízké mzdy, výdaje na vědu a výzkum, vzdělanost, energetická ná-


85

ročnost, produktivita práce, atd. je nutno chápat také jako značně významné. Z modelu však byly vyřazeny, jelikož v případě různých investičních strategií dochází ke křížení těchto faktorů motivace pro investory. Strategií, která se ukázala jako převládající, se stala orientace na export produkce. Výsledky a data z uvedeného modelu lze interpretovat následovně, zvýší-li se například ukazatel CPIbody o jednotku, lze očekávat příliv PZI o velikosti 31 miliard korun. Analogicky by se daly podobně popsat i další tři statisticky významné vysvětlující proměnné, kterými byly otevřenost země vůči mezinárodnímu obchodu, podpora ekonomiky státem a směnných kurz české koruny k euru. Pokud by ČR chtěla zvýšit příliv PZI, a z dosavadních výsledků je zřejmé, že především z hlediska udržení nižší míry nezaměstnanosti by měla mít zájem na přílivu PZI alespoň na úrovni reinvestovaných zisků, lze se zaměřit na uvedené čtyři faktory. Otevřenost ekonomiky ČR je jen těžko rozšiřitelná, jelikož ČR je součástí EU a nijak výrazně pomocí dovozních či vývozních kvót nebo cel mezinárodnímu obchodu nebrání. V případě, že by chtěla ČR lákat PZI prostřednictvím změny kurzu nebo vyšší finanční podpory směrované na oživení ekonomiky, zatěžovala by výrazně státní rozpočet na úkor těchto investic, což v době snižování deficitu veřejného rozpočtu není příliš efektivní. Domnívám se, že prohloubení systému investičních pobídek není řešením, spíše je potřeba zákon o investičních pobídkách přizpůsobit dynamickému prostředí, ve kterém se investoři nacházejí tak, aby docházelo k přílivu PZI do žádoucích odvětví. Naopak by bylo finančně nenáročnější a vhodnější zapracovat na kvalitě a efektivitě veřejné správy prostřednictvím zpřehlednění systému agend veřejné správy, zlepšení sytému vzdělávacích programů veřejných zaměstnanců, zvýšení prestiže a důvěry ve veřejné instituce. Dále například zprůhlednit veřejná zadávací řízení, kontrolní finanční činnost udílení dotací a zvýšit transparentnost hospodaření s veřejnými financemi. Zahraniční investoři by také určitě uvítali zvýšení dostupnosti informací prostřednictvím vytvoření propojených registrů, zjednodušení daňového systému a výběru daní. Dalším rizikem pro investora je v současnosti vymahatelnost práva, jelikož soudy jsou ČR doslova zavaleny prací. Tvůrci legislativy by měli myslet na vylepšení insolvenčního práva, zefektivnění a zrychlení soudnictví a exekucí. Dalším pozitivem pro investory by bezpochyby bylo snížení úrovně byrokratické zátěže a přehnaných požadavků na podnikatele. Je pochopitelné, že převážná většina těchto doporučení je dlouhodobým cílem ČR, což dokazuje i dokument Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012 – 2020 (Dataplan, 2011), jenž byl vypracován MPO. Velkou roli tedy hraje schopnost a ochota politických představitelů vlády ČR. Investiční pobídky jsou často terčem kritik, a proto se jeví jako ideální situace vstup zahraničních investorů bez nutnosti existence těchto pobídek pokřivujících volný trh a demotivující malé a střední podnikatele.

86

Diskuse

5 Diskuse Po roce 1990, kdy v ČR došlo k významným změnám v politické a ekonomické struktuře, především díky provedené transformaci centrálně plánovaného systému na tržní systém, došlo k otevření se ČR přílivu zahraničního kapitálu. Tento příliv byl dále podpořen proběhlou privatizací státních podniků a majetku a vznikem institutu veřejných pobídek. Zahraniční kapitál sebou nese mnohá pozitiva jako přenos know-how, manažerských dovedností, zvýšení konkurence a produktivity na domácím trhu, výdaje na vědu a výzkum, otevírá prostor novým obchodním možnostem a exportu. PZI v sobě však skrývají i negativa v podobě zničení domácí konkurence, která není schopná konkurovat větším, technologicky lépe vybaveným a produktivnějším nadnárodním podnikům. Proto je často diskutovaným tématem dopad PZI na zaměstnanost, jelikož na jednom místě vznikají investicí na zelené louce nová pracovní místa, která však vytlačují pracovní místa v domácích podnicích postupně ukončujících svoji činnost. V této souvislosti lze tedy vyjádřit souhlas se Srholcem (2004), který poukazuje na nepružnost domácího trhu práce. Existence rigidit na tomto trhu způsobuje zvyšování nezaměstnanosti v době vstupu zahraničního investora a následné restrukturalizaci vedoucí k efektivnější alokaci zdrojů. V období let 1993 – 2002 lze také souhlasit s výsledky práce Dinga (2008), Dobrylovského a Löstera (2010), kteří odmítají přiznat významnější vliv přílivu PZI na tvorbu nových pracovních míst a naopak se shodují, že PZI mají na trh práce negativní vliv. Tato diplomová práce však poodhalila rostoucí význam PZI na zaměstnanost především po roce 2003. Tento jev je možné vysvětlit skutečností, že podniky pod zahraniční kontrolou již v roce 2003 dosáhly vysokého podílu na celkovém počtu ekonomických subjektů v ČR a míra zaměstnanosti se mnohem více odráží v rozhodnutí majitelů těchto podniků o výši reinvestovaných zisků. Stále více totiž hrozí odchod investorů za levnější pracovní silou do zemí východní Evropy. Zamrazilová (2012) však uklidňuje s tvrzením, že celosvětová empirická zkušenost z předkrizových dekád ukazovala na to, že investoři z vyspělých zemí ustalují poměr mezi repatriací a reinvesticí zisku na mírně nadpoloviční hodnotě ve prospěch výplaty dividend. I proto snad nebude přehnaně optimistické očekávání, že v Česku postupně dojde k návratu na předkrizovou trajektorii chování investorů. Prvním signálem ukazujícím na návrat k předkrizovému dělení zisku firem pod zahraniční kontrolou může být opětovný vzestup podílu reinvestovaného zisku v roce 2011 a 2012. Dopady PZI na hostitelskou ekonomiku je nutné sledovat nikoli pouze z krátkého, ale také dlouhého období. Spěváček (2002) uvádí, že v krátkém období příliv PZI prostřednictvím tlaků na posílení kurzu domácí měny vytváří problémy exportně orientovanému podnikovému sektoru. Navíc růst dovozu

Diskuse

87

investičních statků, který je s přílivem PZI často spojen, také tlačí na zvýšení deficitu obchodní bilance. To byl zřejmě i příklad ČR, což potvrzuje i Stančík (2009), který zjistil, že tempo růstu prodeje domácích podniků se s přítomností zahraničních firem snižovalo. V dlouhém období je podle Spěváčka (2002) vliv PZI na ekonomický vývoj považován za pozitivní. Navíc pokud se jedná o exportně orientované zahraniční investice, tak se příliv PZI projeví růstem exportů a snížením deficitu obchodní bilance. Výsledky této diplomové práce naznačují, že za kladným výsledkem obchodní bilance od roku 2005 stojí právě podniky se zahraniční kontrolou. Dále vedle již zmíněných dlouhodobých pozitivních vlivů PZI na zvyšování efektivnosti a výkonnosti domácího hospodářství je nutno si všimnout i určitých nebezpečí, které jsou spojeny s vysokým přílivem PZI. Jedním z nich je riziko vzniku duality, kdy podniky pod zahraniční kontrolou prosperují podstatně lépe než sektor domácích firem. V této souvislosti se jeví jako klíčová schopnost domácích firem absorbovat moderní technologie a také navazovat kooperační vazby s progresivními podniky pod zahraniční kontrolou Přenos technologického transferu potom do jisté míry závisí do značné míry na kvalitě a pružnosti pracovní síly (Zamrazilová 2007). Jak potvrzují výsledky této práce, bohužel pro ekonomiku ČR, je existence duální ekonomiky patrná již od roku 1994. Podniky pod zahraniční kontrolou totiž dosahují vyšší produktivity práce a ziskovosti. Vysvětlením je fakt, že zahraniční investoři mají zájem především o nejziskovější sektory průmyslu, a proto už zpočátku alokovali své prostředky do podniků s nadprůměrnou produktivitou a ziskovostí. Navíc po získání firmy dále zvyšovali produktivitu díky investicím do technologií, lidí, distribučních sítí a do organizace práce (Benáček, 2000a). Lze jen souhlasit s výsledky studie Zamrazilové (2007), která poukazuje na to, že duální charakter české ekonomiky se dále výrazněji neprohlubuje. Sbližování výkonnosti domácího a zahraničního sektoru je ale jen pozvolné a odvětvově diferencované. Poukazuje na vysokou dynamiku produktivity domácích firem a na přelévání pozitivních efektů v odvětvích elektrické stroje a zařízení, výroba zdravotnických a optických přístrojů, výroba pryže a plastů. Diplomová práce dochází k podobnému závěru díky několik let trvající stagnaci a v roce 2011 poklesu ukazatelů podíl firem pod zahraniční kontrolou na produkci, mezispotřebě vytvořené HPH, vyplacených mzdách a generovaných ziscích. Také rozdíly v ukazatelích produktivita práce, tvorba HFK, míra investic, čistý provozní přebytek na pracovníka podniků pod zahraniční kontrolou v nefinančním sektoru napovídá, že potenciál zahraničních firem v českém průmyslu se výrazně blíží svému bodu nasycení. Přičemž nadprůměrná penetrace firem pod zahraniční kontrolou je v klíčovém segmentu české ekonomiky, tedy ve zpracovatelském průmyslu.

88

Diskuse

Mezi další témata, která jsou často předmětem vědeckého badání, patří také určení determinantů ovlivňujících příliv zahraničních investic. Diplomová práce potvrdila, že většinu zahraničních investorů v ČR spojuje strategie směřující na export. Stejně jako například výsledky studie Demirhana a Masca (2008), která zkoumala faktory přílivu PZI v 38 zemích včetně ČR, otevřenost ekonomiky byla označena jako statisticky významný faktor. Jako další determinant byla určena výše podpory ekonomiky státem, kam lze zařadit i investiční pobídky. Tento faktor je však terčem diskusí, polemik a kritik. Důležitost role investičních pobídek při rozhodování investorů potvrdil i průzkum, který KPMG v ČR realizovala v roce 2009, pouhých 26,9 % respondentů uvedlo, že by svou investici do nového závodu uskutečnili i bez investičních pobídek. Oproti tomu pro 31,3 % investorů měly investiční pobídky zásadní vliv. Naopak u projektů rozšíření stávající výroby téměř dvě třetiny uvedly, že vliv investičních pobídek nebyl důležitý. V období ekonomické krize se však i u projektů rozšíření výroby výrazně zvýšil vliv investičních pobídek. V období, kdy mnoho (nejen výrobních) firem čelilo obrovským tlakům na cash-flow, se nové projekty začaly důsledněji posuzovat podle návratnosti. Právě investiční pobídky, které mohou ziskovým firmám přinést významné úspory na dani z příjmů, byly často tím kritériem, které pomohlo na úrovni mateřské společnosti prosadit investice do nových výrobních zařízení nebo přístaveb stávajících závodů. Dá se říci, že otázka na investiční pobídky zazní při každém jednání potenciálního investora o možné investici v České republice. Na rozdíl od minulosti pak zazní prakticky pokaždé i při posuzování plánů na rozšiřování výroby (CFOWorld.cz, 2013). Naopak Bolcha a Zemplinerová (2012) pomocí dostupných dat a metod ekonometrické analýzy prokázali velmi nízkou účinnost politiky investičních pobídek. Z každé koruny projektů podpořených z veřejných prostředků byly u podpořených firem touto podporou vyvolány investice maximálně ve výši 0, 26 korun, tedy v průměru pouze 90 mil. korun na firmu z celkově přislíbených 576 mil. korun. Jedním z možných způsobů ověření zda jsou jejich zjištění zobecnitelné na současné období, je podle nich „řízený experiment“ v podobě zrušení investičních pobídek. Uvádějí, že je velmi pravděpodobné, že vliv zrušení pobídkového systému na celkový objem investic by nebyl citelný, a tento experiment by přinesl výnosy v podobě úspory výdajů státního rozpočtu. K takovému pokusu o zrušení investičních pobídek už došlo v ČR v roce 2007, kdy se na tom, že pobídky českou ekonomiku spíše poškozují, než aby podporovaly její další rozvoj, shodli tehdejší ministr Mirek Topolánek, prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek a ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Tvrdili, že v ČR je přeinvestováno a že je potřeba udělat z českého hospodářství podnikatelsky atraktivnější oblast použitím jiných prostředků, než jakými jsou

Diskuse

89

investiční pobídky. Proti nim však stál například Svaz průmyslu a dopravy, který upozorňoval na vliv pobídek na hospodářský růst a export. A ani podle analytika Davida Marka nepatřila ČR mezi země, které by svoji konkurenceschopnost po zrušení investičních pobídek neoslabili (Novinky, 2007). Obtížnost vyčíslení a porovnání přínosů a nákladů pobídek popisuje také Jurajda (2007). Otázkou číslo jedna je, zda a nakolik pobídky skutečně PZI do ČR přilákaly. Odpověď není vůbec jednoduchá. Potřebujeme totiž odhadnout stav PZI v ČR v případě, že by žádné podpory nabízeny nebyly. O něco jednodušší a praktičtější otázka je, zda na příliv PZI má větší vliv lukrativnost pobídek nebo úroveň vzdělanosti či kvalita podnikatelského prostředí. I tato jednodušší otázka je ale obtížně zodpověditelná. Ptát se zahraničních firem přímo pomocí dotazníků má tu nevýhodu, že firmy budou vždy mít důvod zdůraznit důležitost daňových prázdnin - chtějí přece co nejvýhodnější podmínky. Další problém je obvykle v tom, že se ptáme jen těch firem, které se rozhodly do ČR přijít a nevidíme ty, které jdou jinam. Ekonomové a tvůrci hospodářské politiky tak tedy spolu často vedou diskuse, zda jsou investiční pobídky efektivním nebo neefektivním nástrojem pro tuzemskou ekonomiku. Následující část diskuse uvede několik názorů, které mohou situaci okolo „nerozluštěné hádanky“ investičních pobídek dokreslit. Systém investičních pobídek, který v zásadě koliduje s čistě liberálním přístupem, bývá často předmětem kritiky, přecházející někdy až do oblasti vytváření mýtů. Otázkou je, zda v globalizované ekonomice může existovat zcela nekorigovaný trh. (Přímé zahraniční investice: příručka pro místní samosprávu, 2005) V případě, že firma byla odhodlána investovat i bez pobídek, se část pobídky transformuje do formy nečekaného zisku, který firmě plyne z investice. Dochází tak k nepřiměřenému plýtvání peněz ze státního rozpočtu (OECD, 2006). Selháním, které vede k nezájmu investorů, nemusí být jen „tržní selhání“ (tj. neviditelná ruka trhu nedokázala zajistit efektivní alokaci zdrojů), ale i „vládní selhání“. Investoři se rozhodnou do země nevstoupit kvůli nadměrné korupci či špatné vymahatelnosti práva. V tomto případě je jednoduší nejprve odstranit korupci a přebujelou byrokracii, než její existenci kompenzovat dotací nebo daňovou úlevou pro významného investora. Naopak někteří ekonomové upozorňují, že systém investičních pobídek může korupci přímo povzbuzovat (Blomström, 2002). Zatímco nízké daně fungují jako univerzální lákadlo investic, investiční pobídky fungují jako lákadlo i odpuzovač zároveň. V regionu střední Evropy existuje silná daňová konkurence. Investiční pobídky snižují vybraným firmám daňové břemeno. Čím štědřejší jsou investiční pobídky, tím větší šance, že firmy kvalifi-

90

Diskuse

kující se pro pobídky budou investovat v ČR. Na druhé straně, čím štědřejší jsou investiční pobídky, tím méně výhodné je investovat v ČR pro firmy, které se pro pobídky nekvalifikují a které by čelily na českém trhu znevýhodnění. Efekty plynoucí z příchodu firem nalákaných pobídkami jsou měřitelné, dopady toho, že některé firmy kvůli pobídkám nepřijdou, naopak měřit nejdou (Říman, 2008). Podle Srholce (2004) je poskytování pobídek pro investice, které nejsou zdrojem pozitivních externalit nebo poskytování pobídek vyšších, než je rozsah těchto externalit, je z hlediska bohatství společnosti suboptimální. Pobídky také deformují investiční rozhodování, jelikož dochází k vytlačování nepodporovaných investic, k realizaci investic, které by za jinak stejných podmínek nebyly rentabilní, případně k podpoře investic, které by se realizovaly i bez zásahu vlády. Daňové prázdniny pro PZI mají dvojí negativní dopad, protože znamenají nejen nižší daňové příjmy, ale i nebezpečí v podobě repatriace zisku, která se v dlouhém období projevuje růstem deficitu bilance výnosů. Ke stejnému závěru došla i tato diplomová práce, která navíc rostoucí deficit bilance výnosů spojuje se zaostáváním HDP na HND. Investiční pobídky v sobě skrývají hned několik zákeřností. Budou-li se země stále předhánět v nabízených pobídkách, získají hlavní slovo investoři. A pokud se to dotáhne do absurdna, pak by země byly nuceny dávat vše zadarmo, vzdát se daní a ještě investorovi přidat grant či dotaci. Z těchto důvodů vzniká potřeba investiční pobídky určitým způsobem regulovat. Investiční pobídky by měly být založené na určitých pravidlech, které zaručují rovnost příležitostí pro všechny investory. Není možné každému investorovi poskytovat speciální podmínky, protože by to otevřelo prostor korupci, a také je to časově příliš náročné. Poskytnutím speciálních pobídek by došlo ke zvýhodnění některých investorů, což lze chápat jako narušení hospodářské soutěže (Cihelková, 2001). Neexistuje žádná teorie ani zkušenost, které by prokazovaly, že je jedna obří investice efektivnější a výnosnější než několik menších investičních projektů. Kdyby velký investor přišel investovat „jen“ kvůli pobídkám (bez kterých by se mu investice nevyplatila), pak by musela být tato investice neefektivní a proto nežádoucí. Měla by ekonomický smysl jen díky umělému zvýhodnění státem. Proč toto zvýhodňování naše vláda dělá? Jediný důvod je důvod politický: jedna velká investice působí jako viditelný úspěch vlády a její „moudré politiky“, zatímco mnoho menších investic působí „jen“ jako úspěch aktivity podnikatelů. Že takovou politiku dělá mnoho jiných zemí? Ano, dělá, protože se jejich vlády řídí stejnými motivy, protože se snaží dělat hlavně to, co bude vypadat jako jejich vlastní zásluha, co bude v médiích, co si budou moci přivlastňovat (Klaus, 2002).

Závěr

91

6 Závěr Za uplynulých 23 let po přechodu z centrálně plánované ekonomiky směrem k tržnímu hospodářství došlo v ČR k významným ekonomickým změnám, které posunuly českou ekonomiku k nejvyspělejším zemím světa. Dle mého názoru lze výraznou zásluhu přidělit vysokému podílu zahraničnímu kapitálu v podobě PZI v české ekonomice. Podstatou těchto PZI je kapitálový vklad a trvalý dlouhodobý zájem zahraničního investora na řízení společnosti. Mezi základní formy přílivu PZI jsou investice na zelené louce, investice na hnědé louce, akvizice a fúze. Pokud se zahraniční investor rozhodne investovat v ČR, plynou pro ni pozitivní efekty, ale i negativní efekty. K pozitivním efektům PZI řadíme zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky, přísun nových technologií a know-how, manažerských a jiných dovedností, lepší firemní kultury, výdaje na výzkum a vývoj, alokační efektivnost zdrojů, PZI také zaplňují mezeru mezi domácími investicemi a úsporami nedluhovou cestou. Firmy pod zahraniční kontrolou jsou navíc většinou exportně orientované, čímž přispívají k rozšiřování obchodních trhů a navyšují tempo růstu hrubého domácího produktu. Dopady PZI na zahraniční obchod jsou jak proimportní, tak proexportní a v čase se mění a prolínají se. Hlavní vlna importu v ČR vyvolaná přílivem PZI především do zpracovatelského průmyslu již odezněla a v současnosti převládá proexportní efekt těchto investic. Mezi negativa patří především zničení domácí konkurence rozmachem výkonnějších a efektivnějších firem pod zahraniční kontrolou, kterým tyto podniky nemohou konkurovat. Dalšími riziky jsou vznik duální ekonomiky a její další prohlubování, repatriace zisku nebo odchod investora ze země s následnými makroekonomickými a mikroekonomickými důsledky. Často diskutovaným tématem je vliv PZI na zaměstnanost. Tato diplomová práce však naznačila, že výše reinvestic zisku firem pod zahraniční kontrolou může hrát v budoucnu významnou roli pro vývoj situace na trhu práce. Podle mého názoru však zmíněná pozitiva převažují nad negativy. Výrazně záleží na schopnostech země a především na kvalitě technického vzdělaní pracovníků, zda umožní přelévání technologie na domácí podniky. Doposud však ČR poměrně obstojně dokázala využívat výhody, které pro ni z PZI plynou. Část empirického výzkumu této problematiky v ekonomii ještě není uzavřená a nedává jasně kvantifikovatelné závěry. Navíc s dynamikou, kterou česká ekonomika má, se mohou dopady na makroekonomické ukazatele v čase měnit. Proto je důležité poznání problémů a mechanismu PZI pro stanovení správné ekonomické politiky vedoucí k dlouhodobě rostoucí ekonomice založené na dovednostech a znalostech, jelikož právě taková ekonomika je předpokladem úspěšného státu 21. století. Diplomovou práci lze rozdělit na dvě hlavní části. První část obsahuje literární rešerši, která vymezuje základní pojmy a teoretická východiska. Druhá část práce je praktická a obsahuje analýzy, kterými bylo dosaženo cílů stanovených

92

Závěr

v úvodu práce. Prvním dílčím cílem, který je v této práci dosažen, je analýza vývoje PZI na odvětvové, agregátní a teritoriální úrovni. Bylo zjištěno, že ČR je převážně příjemcem PZI a od roku 1993 do konce roku 2012 získala více než 2,5 bilionu korun. Příliv PZI byl navíc po roce 1998 podpořen investičními pobídkami a vrcholil okolo roku 2000, kdy probíhala privatizace tuzemských firem a bank (ČSOB, Česká spořitelna, IPB, Komerční banka, Transgas, Český Telecom a další). Při mezinárodním srovnání ukazatele přílivu PZI na HDP, lze tvrdit, že ČR patří trvale k největším příjemcům PZI v Evropě i ve světě. Nyní se ČR nachází ve třetí fázi cyklu PZI, která je charakteristická převahou vyplacených dividend nad reinvestovanými zisky. Nejčastěji kapitál pocházel z Nizozemí, Německa, Belgie, Rakouska, Korejské republiky, USA a Francie. Naopak nejčastějším příjemcem PZI byl zpracovatelský průmysl, do kterého doputovalo více než čtvrtina celkových PZI. V současnosti je v ČR ve zpracovatelském průmyslu zahraniční kapitál silně zastoupen a investoři se začínají orientovat i na sektor služeb, ve kterém využívají invenci tuzemských zaměstnanců. ČR se stala jednou z nejindustriálnějších zemí světa, dokazuje to i nadprůměrný ukazatel generované HPH a počtu zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu. Dalším dílčím cílem práce bylo odpovědět na výzkumnou otázku, zda existuje rostoucí význam podniků pod zahraniční kontrolou. V současnosti působí v ČR okolo 200 tisíc soukromých podniků nebo korporací pod zahraniční kontrolou, v procentuálním vyjádření se jedná o necelých 40 % z celkového počtu takových firem. Bylo zjištěno, že duální ekonomika v ČR je dobře rozpoznatelná již od roku 1994 a poté se dále prohlubovala. Práce rozděluje podniky na sektor finanční a nefinanční, jelikož v prvně jmenovaném sektoru již firmy pod zahraniční kontrolou dominují. U podniků pod zahraniční kontrolou v nefinančním sektoru byl identifikován nárůst významu v letech 1995 – 2009 z méně než 10 % podílu na 53 % celkové produkce, 48 % tvorby HPH a 55,7 % mezispotřeby. Ve sledovaném období rostl jejich výkon šestkrát rychleji než celý sektor. Na základě zjištěných skutečností a výsledků diplomové práce můžeme odpovědět na první testovanou hypotézu: „K největšímu prohloubení duální ekonomiky v ČR došlo v letech 1995 – 2000.“ K nejvýraznějšímu růstu váhy firem pod zahraniční kontrolou opravdu došlo právě v tomto období, zejména v posledních dvou letech tohoto období, kdy ČR překonala měnovou krizi a navíc se dokázala vymanit z mělké recese. Z těchto důvodů si ČR získala důvěru investorů, kteří byli navíc lákáni méně nákladnými a investorsky zajímavými aktivy. V tomto období došlo k výraznému zvýšení podílu firem se zahraničním kapitálem na produkci (ze 7 % na 23 %), mezispotřebě (z 9 % na 27 %), generovaných ziscích (z 8 % na 38 %), vytvořené HPH (z 5 % na 15 %) a vyplacených mezd (z 5 % na 17 %). To poukazovalo na vyšší přepracovací charakter PZI v ČR, jelikož tyto podniky dosahovaly vyšších podílů produkce

Závěr

93

a mezispotřeby než podílu na vytvořené HPH. Druhá hypotéza, na kterou jsem se rozhodl v úvodu práce odpovědět je: „V období 2006 – 2011 se duální ekonomika v ČR výrazně neprohlubovala, ale podniky pod domácí kontrolou stále výrazně zaostávaly v ukazatelích produktivity práce a výnosnosti za podniky pod zahraniční kontrolou.“ Rozdíly mezi podniky pod domácí kontrolou a podniky se zahraničním investorem byly zjištěny pomocí ukazatelů počet zaměstnanců, produktivita práce, tvorba HFK, míra investic, výnosnost, náklady práce, čistý provozní přebytek na pracovníka. Tyto ukazatele u firem pod zahraniční kontrolou především po roce 2006 stagnují nebo se mírně zhoršily, což může znamenat, že potenciál těchto firem se v českém průmyslu blíží nasycení. Například produktivita práce vyjádřená jako podíl hrubé přidané hodnoty a počtu zaměstnanců se po roce 2007 drží okolo hodnoty 950 tisíc korun. Podobně i čistý provozní přebytek na pracovníka po roce 2007 klesá, přestože do té doby výrazně rostl. Ukazatel míra investic u těchto podniků má dlouhodobě klesající tendenci a od roku 2008 je nižší než u podniků pod domácí kontrolou. Rokem 2011 také zaznamenáváme nejnižší rozdíl v ukazatelích nákladů práce od roku 1998. Navíc v roce 2011 byl zjištěn pokles ukazatelů podílu nefinančních podniků pod zahraniční kontrolou na produkci, mezispotřebě, vyplacených mzdách, generovaných zisků a vytvořené HPH. Odpovědí na druhou hypotézu může tedy s opatrností být konstatování, že k výraznému prohlubování duální ekonomiky v ČR již zhruba od roku 2006 nedochází, ale domácí podniky vytvořenou mezeru dohánějí jen velmi pomalu. Hlavním cílem této diplomové práce bylo analyzovat, jaké je investiční prostředí v ČR z hlediska faktorů. Tedy zjistit, které faktory považují zahraniční investoři za nejdůležitější při procesu rozhodování o investici v ČR. Tohoto cíle bylo dosáhnuto pomocí ekonometrického modelu, vycházejícího ze zahraničních i českých vědeckých prací uvedených v literární rešerši. Mezi uvažované možné faktory jsou obecně řazeny jak makroekonomické ukazatele, tak i ukazatele charakterizující institucionální prostředí. Výsledný model determinantů přílivu PZI do ČR nakonec obsahuje celkem čtyři statisticky významné vysvětlující proměnné. První dvě jsou otevřenost ekonomiky a kurz eura, což vyjadřuje důležitý poznatek, že většinu zahraničních investorů v ČR spojuje strategie orientující se na export. Třetím významným faktorem je index vnímání korupce zveřejňovaný organizací Transparenci International, kde má ČR stále rezervy. Posledním statisticky významným faktorem je podpora ekonomiky státem, což bylo v diplomové práci spojeno především s investičními pobídkami. Výsledkem této části práce je také konstatování, že investoři jsou do zpracovatelského průmyslu lákáni kvalifikovanou a stále v porovnání s ostatními především západními zeměmi EU levnou pracovní silou. Na agregátní úrovni však tento faktor nebyl identifikován jako významný, což bylo vysvětleno křížením faktorů motivace

94

Závěr

investorů vstupujících do odvětví s nízkou úrovní popřípadě v pokročilém stadiu transformace. Diplomová práce dokázala úspěšně odpovědět na výzkumnou otázku i potvrdit obě hypotézy a zvolenými metodami bylo dosaženo všech cílů práce. Při uvažování o ne/efektivnosti investičních pobídek se domnívám, že ideálním řešením by bylo celoplošné zrušení této formy poskytování konkurenční výhody všemi státy najednou. Na druhé straně při existenci silného lobbingového vlivu vím, že taková dohoda je zřejmě nereálná. Proto doporučuju chápat investiční pobídky jako nutné zlo, které je v současné době častým nástrojem soutěžení o výhodné strategické investory. Je zřejmé, že právě díky investičním pobídkám získala i ČR právě takové strategické investory. Zde bych rád uvedl například investici korejské společnosti Hyundai v Nošovicích, díky které dodnes těží Moravskoslezský kraj i tamější firmy. Z podobných investic ČR čerpá i v oblasti zahraničního obchodu, jelikož jsou exportně orientované a zvyšují bilanci obchodu. Ta je především díky podnikům pod zahraniční kontrolou v ČR v kladných číslech od roku 2005. Je však zásadní si uvědomit, že tyto montážní provozy může v ČR držet pouze snížená daňová povinnost a ve srovnání se západní Evropou nižší náklady na pracovní sílu. Proto se domnívám, že po vyčerpání výhod existuje reálná hrozba odchodu zahraničních investorů do východní Evropy, popřípadě do Asie. Takových odchodů investorů zažila ČR hned několik. Vzpomeňme si na zastavení výroby LG.Philips Display v nové továrně v Hranicích na Přerovsku v roce 2006 nebo na konec činnosti společnosti Panasonic v zóně Triangle u Žatce v roce 2012. Jelikož vyššího ekonomického růstu dosahují země, které se specializují na technologicky vyspělejší odvětví, je pro ČR výhodnější, aby se ze státu „montoven“, kterým je nyní, postupnou transformací stala státem, který „něco vyvíjí“. Zde je ale nutné přesné stanovení technologické úrovně investic, která se odvíjí od schopnosti pracovních sil absorbovat technologické přelévání. Pokud se ČR zaměří na technologicky vyspělejší odvětví, ale nebude schopna dodat dostatek kvalifikované pracovní síly, bude pouze docházet k prohlubování duální ekonomiky. Je tedy na čase „otočit kormidlem“ a těžiště investičních pobídek přesunout od kvantitativních ukazatelů ke kvalitativním, tedy k projektům, které podporují vznik vlastních komparativních výhod české ekonomiky. Proto se domnívám, že zavedení investičních pobídek pro tzv. strategické služby a technologická centra je krok správným směrem. Jelikož je historie i současnost české ekonomiky silně svázána s průmyslem, je potřeba tuto problematiku diskutovat a nadále také české veřejnosti vysvětlovat motivy přeorientování se na jinou oblast lidské činnosti. Doporučení pro hospodářskou politiku je tedy posunout investice do odvětví s vyšší přidanou hodnotou. Dosáhnout takového posunu by bylo možné prostřednictvím zatraktivnění nebo rozšíření odčitatelné položky týkající se výdajů na výzkum a vývoj, která v ČR již delší dobu funguje, ale není tuzemskými fir-

Závěr

95

mami příliš využívána. Podniky jsou zřejmě často odrazeni složitým procesem daňového zvýhodnění, proto by mělo smysl zvýšit počet absolventů certifikačního vzdělávání Komory daňových poradců z řad příslušníků poradenských profesí, zejména daňových poradců a auditorů, zástupců podnikatelů i státní správy. Držitelé tohoto certifikátu se totiž stávají odborníky, kteří jsou způsobilí vyhodnotit konkrétní případy výzkumu a vývoje v souladu se zákonem, což je předpoklad pro uplatnění odčitatelné položky. Dalším doporučením je bonifikace nebo daňová úleva pro technologické firmy spolupracující s výzkumnými organizacemi a vysokými školami, jelikož dostatek kvalifikované pracovní sily v technických oborech se do budoucna jeví jako klíčová oblast. Také regionální školství by se mělo zaměřit na poskytování dostupného a kvalitního vzdělání, které je uplatnitelné pro neustále měnící se potřeby trhu práce. Především tedy připravit mladého člověka tak, aby byl samostatný, flexibilní, schopný přijímat a učit se nové věci nebo i profesi. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Českou školní inspekcí by měli posílit monitorování vzdělávací činnosti a na základě výsledků pak stanovit příslušná opatření vedoucí ke zpružnění trhu práce v ČR. Zákon o investičních pobídkách by měl projít úpravou. Především správa působící na úseku investičních pobídek by měla mít větší možnost flexibility při dojednávání podmínek, protože situace na trhu se mění a je potřeba na ni pružně reagovat. Zároveň je nutné zachování požadavku na jejich transparentnost a kontrolovatelnost. Dále také doporučuji sledovat situaci okolo investičních pobídek v EU a přizpůsobovat se tím způsobem, aby se česká ekonomika zbytečně nehandicapovala. Cílem MPO a Ministerstva pro místní rozvoj by mělo být při vyjednávání nových programů z fondů EU spouštěných od roku 2014 získání podobných inovačních programů, jako byl v předcházejícím rozpočtovém období operační program Podnikání a inovace a následné zaměření se na investice do výstavby špičkových technologií. Dalším cílem by mělo také být přilákat kvalitní investory bez nutnosti využití investičních pobídek. Za tímto účelem doporučuji pokračovat ve snaze zvýšit kvalitu a efektivitu veřejné správy, zjednodušení daňového systému a výběru daní, zefektivnit a zrychlit soudnictví a podpořit tak vymahatelnost práva.

96

Závěr

Literatura

97

7 Literatura Publikace CIHELKOVÁ, EVA. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2001, xvii, 257 s. ISBN 80-7179-311-6. ČERNOHLÁVKOVÁ, EVA, ALEXEJ SATO A JOSEF TAUŠER. Finanční strategie v mezinárodním podnikání. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2007, 317 s. ISBN 97880-7357-321-8. DOBRYLOVSKÝ, JIŘÍ A TOMÁŠ LÖSTER. Přímé zahraniční investice v ČR, jejich význam a jejich účinky na českou ekonomiku. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2008, 76 s. ISBN 978-80-7399-624-6. DURČÁKOVÁ, JAROSLAVA A MARTIN MANDEL. Mezinárodní finance. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2010, 494 s. ISBN 978-80-7261221-5. DYKER, DAVID A. Closing the east-west productivity gap: foreign direct investment, competitiveness and public policy. London, UK: Imperial College Press, 2006, 209 s. ISBN 1-86094-629-1. JEŽEK, TOMÁŠ. Privatizace české ekonomiky: její kořeny, metody a výsledky. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2006, 142 s. ISBN 80-245-1069-3. KADEŘÁBKOVÁ, ANNA. Základy makroekonomické analýzy: růst, konkurenceschopnost, rovnováha. Praha: Linde, 2003, 175 s. ISBN 80-86131-36-x. KADEŘÁBKOVÁ, BOŽENA A MARIAN PIECHA. Brownfields: jak vznikají a co s nimi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2009, xiv, 138 s. ISBN 978-80-7400123-9. KLAUS, VÁCLAV A VLADIMÍR TOMŠÍK. Makroekonomická fakta české transformace. Vyd. 1. Brno: NC Publishing, 2007, 139 s. ISBN 978-80-903858-1-8. LACINA, LUBOR. Makroekonomie otevřené ekonomiky. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 115 s. ISBN 80-7157-488-0. MALLYA, THADDEUS. Přímé zahraniční investice: regionální růst a politika empirická evaluace České republiky a Polska: Foreign direct investment: regional growth and policy – an empirical evaluation of Czech Republic and Poland : zkrácená verze habilitační práce. Brno: VUTIUM, 2005, 43 s. ISBN 80-214-2977-1. Přímé zahraniční investice: příručka pro místní samosprávu. Brno: Jihomoravský kraj, 2005, 50 s. ROLNÝ, IVO A LUBOR LACINA. Globalizace, etika, ekonomika. 2., rozš. vyd. Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz, 2004, 298 s. ISBN 80-86768-04-x. ŘÍMAN, MARTIN A MAREK LOUŽEK. Zahraniční investice. Cíl hospodářské politiky?: sborník textů. Vyd. 1. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008, 99 s. ISBN 978-80-86547-90-9.

98

Literatura

SAMUELSON, PAUL ANTHONY A WILLIAM D NORDHAUS. Ekonomie. Vyd. 2. Praha: Svoboda, 1995, xl, 1011 s. ISBN 80-205-0494-x. SPĚVÁČEK, VOJTĚCH. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7. SRHOLEC, MARTIN. Přímé zahraniční investice v České republice: teorie a praxe v mezinárodním srovnání. Praha: Linde, 2004, 171 s. ISBN 8086131-52-1. SYNEK, MILOSLAV. Manažerská ekonomika. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007, 452 s. ISBN 978-80-247-1992-4. SYNEK, MILOSLAV. Manažerská ekonomika. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007, 452 s. ISBN 978-80-247-1992-4. WOKOUN, RENÉ A JOSEF TVRDOŇ. Přímé zahraniční investice a regionální rozvoj. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2010, 203 s. ISBN 978-80-245-1736-0. ZAHRADNÍK, PETR. Vstup do Evropské unie: přínosy a náklady konvergence. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, xx, 364 s. ISBN 80-7179-472-4. ŽÍDEK, LIBOR. Transformace české ekonomiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 57 s. ISBN 80-210-4197-8. Elektronické zdroje ANTONAKAKIS, NIKOLAOS A GABRIELE TONDL. Do determinants of FDI to developing countries differ among OECD investors? Insights from Bayesian model averaging. Discussion Paper [online]. 2012 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://econstor.eu/bitstream/10419/55143/1/68442312X.pdf ARAD. Česká národní banka [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm ASSUNÇÃO, SUSANA, ROSA FORTE A AURORA A. C. TEIXEIRA. Location determinants of FDI: a literature review. FEP working papers [online]. 2011 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.fep.up.pt/investigacao/workingpapers/11.10.10_wp433.pdf BENÁČEK, VLADIMÍR. Adaptabilita české ekonomiky. In: Sborník analytických studií pro Strategický program sociálního a ekonomického rozvoje ČR[online]. 2000 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www1.ceses.cuni.cz/benacek/ADAP-VLD.pdf BENÁČEK, VLADIMÍR. Přímé zahraniční investice v české ekonomice: praxe, teorie a aplikace. Vladimir Benacek personal web [online]. 2000 [cit. 201303-17]. Dostupné z: http://www1.ceses.cuni.cz/benacek/FDI %20CSE %20PE.pdf BITZER, JÜRGEN A HOLGER GÖRG. The impact of FDI on industry performance. Research paper series [online]. 2005 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://128.118.178.162/eps/it/papers/0505/0505003.pdf

Literatura

99

BLOMSTROM, MAGNUS A ARI KOKKO. Human capital and inward FDI. Working Paper 167 [online]. 2003 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://swopec.hhs.se/eijswp/papers/eijswp0167.pdf BLOMSTRÖM, MAGNUS. The Economics of International Investment Incentives. Organisation for Economic Co-operation and Development [online]. 2002 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.oecd.org/daf/inv/investment-policy/2487874.pdf BOLCHA, PETER, A ALENA ZEMPLINEROVÁ. Dopad investičních pobídek na objem investic v České republice. Politická ekonomie [online]. 2012, č. 1 [cit. 2013-05-04]. ISSN 0032-3233. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=polek&pdf=833.pdf BOTRIĆ, VALERIJA A LORENA ŠKUFLIĆ. Main determinants of foreign direct investment in the South East European countries. Euroframe conference on economic policy issues in the European Union [online]. [cit. 2013-0504]. Dostupné z: http://www.euroframe.org/fileadmin/user_upload/euroframe/docs/2005 /session2/eurof05_botric.pdf BusinessInfo. 2012a. Korejská republika: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/korejska-republika-obchodni-aekonomicka-18788.html BusinessInfo. 2012b. Německo: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nemecko-obchodni-a-ekonomickaspoluprace-s-cr-19047.html BusinessInfo. 2013a. Nizozemsko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nizozemsko-obchodni-aekonomicka-spoluprace-s-cr-18967.html BusinessInfo. 2013b. Rakousko: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/rakousko-obchodni-a-ekonomickaspoluprace-s-cr-19143.html BusinessInfo. 2013c. Spojené státy americké: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. BusinessInfo.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/spojene-staty-americke-obchodnia-ekonomicka-18551.html CzechInvest. 2011. Výroční zpráva 2011. CzechInvest.org [online]. 2011 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/vz2011def-3391-cz.pdf

100

Literatura

CzechInvest. 2012a Česká republika bude zajímavější pro investory - díky novele zákona o investičních pobídkách. CzechInvest.org [online]. 2012 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/ceska-republikabude-zajimavejsi-pro-investory-diky-novele-zakona-o-investicnichpobidkach CzechInvest. 2012b. O CzechInvestu. CzechInvest.org [online]. 2012 [cit. 201303-17]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/o-czechinvestu CzechInvest. 2013a. Brožura k novele zákona. CzechInvest.org [online]. 2013 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/investicni-pobidky-ipo-cz-nahled3297-cz.pdf CzechInvest. 2013b. Historie a výsledky. CzechInvest.org [online]. 2013 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/historie-a-vysledky CzechInvest. 2013c. Udělené investiční pobídky. CzechInvest.org [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/3udulene-investicni-pobidky-web-1438-cz.xls ČNB. 2010. Přímé zahraniční investice - Česká národní banka. Česká národní banka [online]. 2010 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/plate bni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/PZI_2010_CZ.pdf ČNB. 2012. Podíl reinvestovaných zisků na celkových výnosech z přímých zahraničních investic (PZI). Česká národní banka [online]. 2012 [cit. 201305-15]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2012/2012_IV/ boxy_a_prilohy/zoi_2012_IV_box_3.html ČNB. 2013. Přímé zahraniční investice. Česká národní banka [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/pzi/index.html ČSÚ. 2003. Reinvestované zisky zahraničních firem v ČR loni poprvé klesly (tématická analýza). Český statistický úřad [online]. 2003 [cit. 2013-0505]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta033104.doc ČSÚ. 2012a. DUBSKÁ, DRAHOMÍRA. Zahraniční firmy v ČR. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/prezentace_z_tk_vliv_zahranicnich_fire m_v_cr/$File/csu_tk_zahranicni_firmy_prezentace.pdf ČSÚ. 2012b. Firmy se zahraniční majetkovou účastí v ekonomice ČR: oslabily nebo dále sílí?. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/1158-11 ČSÚ. 2012c. Historická ročenka národních účtů 1990 až 2010. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z:

Literatura

101

http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/0500433B39/$File/501312 _def25opr.pdf ČSÚ. 2012d. Míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti v ČR a jiných státech Evropské unie podle výsledků výběrového šetření pracovních sil za 2. čtvrtletí 2011. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/ainformace/793D0039C7C3 ČSÚ. 2013a. Časové řady. Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-0505]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casove_rady ČSÚ. 2013b. Česká republika od roku 1989 v číslech. Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr_od_roku_1989 ČSÚ. 2013c. Sektorové účty. Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-0518]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.sek Dataplan. 2011. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR 2012-2020. Databáze strategií - portál pro strategické řízení [online]. 2011 [cit. 201305-05]. Dostupné z: http://dataplan.info/img_upload/7bdb1584e3b8a53d337518d988763f8d/ mpo_strategie_konkurenceschopnost_2020.pdf DEMIRHAN, ERDAL A MAHMUT MASCA. Determinants of foreign direct investment flow to developing countries: Across-sectional analysis. Prague Economic Papers[online]. 2008, č. 4 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=pep&pdf=337.pdf Devizový zákon. In: 219/1995 Sb. 1995. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zako ny/download/devizovy_zakon.pdf DINGA, MARIÁN. The impact of territorially concentrated FDI on local labor markets: evidence from the Czech Republic. Prague: CERGE-EI, 2008, 47 s. ISBN 978-80-7343-148-8. DOBRYLOVSKÝ, JIŘÍ A TOMÁŠ LÖSTER. Makroekonomické účinky toků PZI do a z ČR. Ekonomika a management. 2009, č. 4. ISSN 1802-8934. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=eam&pdf=79.pdf Ernst & Young. 2012. Tisková zpráva 2012. Ernst & Young Česká republika [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.ey.com/CZ/cs/Newsroom/News-releases/2012_V-Ceskerepublice-vzrostl-v-prvni-polovine-roku-pocet-nakupu-a-prodeju-firem-o28-procent Eurostat. 2013. Browse / Search database. Eurostat [online]. 2013 [cit. 201305-05]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_dat abase

102

Literatura

EZAT, ESMAEEL. The impact of foreign direct investment (FDI) on domestic firm's product and service quality in Czech republic. Negotia [online]. 2008, č. 1 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://tbs.ubbcluj.ro/RePEc/bbn/journl/Negotia_1_2008.pdf FinančníNoviny. 2012. ČR se drží v dvacítce investorsky nejzajímavějších zemí Evropy. FinančníNoviny.cz [online]. 2012 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/tema/zpravy/cr-se-drzi-v-dvacitceinvestorsky-nejzajimavejsich-zemi-evropy/818036&id_seznam=5395 FinančníNoviny. 2013. Přímé zahraniční investice v ČR loni rostly pětkrát na 207 mld.Kč. FinančníNoviny.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/zpravy/prime-zahranicni-investice-v-crloni-rostly-petkrat-na-207-mld-kc/913286 GOCZEK, LUKASZ. Firm Level Analysis of FDI and Social Development. Working Papers [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.wne.uw.edu.pl/inf/wyd/WP/WNE_WP92.pdf HARDING, TORFINN A BEATA SMARZYNSKA JAVORCIK. Developing economies and international investors: Do investment promotion agencies bring them together?. Discussion Papers [online]. 2007 [cit. 2013-05-01]. Dostupné z: http://www.ssb.no/a/publikasjoner/pdf/DP/dp513.pdf IHNED. 2012. LAVIČKA, VÁCLAV. Po vstupu do EU nepřišel očekávaný příliv investic z členských zemí. IHNED.cz [online]. 2012 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-54468690-analyza-statistiku-povstupu-do-eu-neprisel-ocekavany-priliv-investic-z-clenskych-zemi JURAJDA, ŠTĚPÁN. Jak (ne)hodnotit vliv investičních pobídek. Stepan Jurajda's Homepage [online]. 2007 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://home.cergeei.cz/jurajda/Hodnocen %ED %20vlivu %20investicnich %20pobidek.pdf KLAUS, VÁCLAV. Investiční pobídky snižují ekonomickou efektivnost. Václav Klaus [online]. 2002 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.klaus.cz/clanky/1234 LINHART, JAN. K vývoji investičních pobídek v České republice. CFOWorld.cz [online]. 2013 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://cfoworld.cz/trendy/kvyvoji-investicnich-pobidek-v-ceske-republice-2153 MATEEV, MIROSLAV. Determinants of foreign direct investment in Central and Southeastern Europe: New empirical tests. 8th Global Conference on Business & Economics [online]. 2008 [cit. 2013-05-04]. Dostupné z: http://gcbe.us/8th_GCBE/data/Miroslav %20Mateev.doc MERLEVEDE, BRUNO, KOEN SCHOORS A MARIANA SPATAREANU. FDI Spillovers and the Timing of Foreign Entry.Discussion Paper Series [online]. č. 2010 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.econ.kuleuven.be/licos/publications/dp/dp267.pdf

Literatura

103

MICKIEWICZ, TOMASZ, SLAVO RADOSEVIC A URMAS VARBLANE. The value of diversity foreign direct investment and employment in central Europeduring economic recovery. [online]. 2000 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://infutik.mtk.ut.ee/www/kodu/RePEc/mtk/febpdf/febawb2.pdf MICHALÍKOVÁ, EVA A ELISA GALEOTTI. Determinants of FDI in Czech manufacturing industries between 2000-2007. [online]. 2010 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.degruyter.com/view/j/jeb.2010.5.issue-2/v10033010-0012-5/v10033-010-0012-5.xml?format=INT Novinky. 2007. Topolánek podpořil zrušení investičních pobídek. Novinky.cz [online]. 2007 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/123320-topolanek-podporil-zruseniinvesticnich-pobidek.html OECD. 2006. The Policy Framework for Investment. Organisation for Economic Co-operation and Development [online]. 2006 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.oecd.org/daf/competition/prosecutionandlawenforcement/37 408438.pdf OECD. 2008. OECD Benchmark Definition of Foreign Direct Investment. Organisation for Economic Co-operation and Development [online]. 4. vyd. 2008 [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.oecd.org/industry/inv/investmentstatisticsandanalysis/40193 734.pdf REPEC. IDEAS: Economics and Finance Research [online]. 2001 [cit. 2013-0516]. Dostupné z: http://ideas.repec.org/ ROJÍČEK, MAREK. Konkurenceschopnost obchodu ČR v procesu globalizace. Politická ekonomie. 2010, č. 2. ISSN 0032-3233. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=polek&pdf=724.pdf RYŠAVÁ, EVA. Determinanty přímých zahraničních investic v českém zpracovatelském průmysluv letech 2000 - 2006. ROBUST [online]. 2008 [cit. 2013-05-03]. Dostupné z: http://www.karlin.mff.cuni.cz/~antoch/robust08/postery/rysava.pdf STANČÍK, JURAJ. FDI Spillovers in the Czech Republic: Takeovers vs.Greenfields. Economic Papers [online]. 2009 [cit. 2013-03-02]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication14299_en. pdf THOMAS, P. Investment incentives: Growing use, uncertain benefits, uneven controls. International Institute for Sustainable Development (IISD)[online]. 2007 [cit. 2013-03-17]. Dostupné z: http://www.iisd.org/gsi/sites/default/files/gsi_investment_incentives.pdf

104

Literatura

Transparency. 2013. Corruption Perceptions Index - Results. Transparency International - the global coalition against corruption [online]. 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://cpi.transparency.org/cpi2012/results/ TÜRKCAN, ALPER DUMAN A HAKAN YETKINER. How does FDI and economic growth affect each other?: The OECD Case. International Conference On Emerging Economic Issues In A Globalizing World [online]. 2008 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://eco.ieu.edu.tr/wpcontent/proceedings/2008/0802.pdf UNCTAD. 2010. World investment report 2010: Investing in a low-carbon economy. Unctad.org [online]. 2010 [cit. 2013-05-14]. Dostupné z: http://unctad.org/en/Docs/wir2010_en.pdf ZAMRAZILOVÁ, EVA. Proč neroste česká ekonomika?. CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku [online]. 2012 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=1098 ZAMRAZILOVÁ, EVA. Přímé zahraniční investice v české ekonomice: rizika duality a role trhu práce. Politická ekonomie [online]. 2007, č. 5 [cit. 201305-09]. ISSN 0032-3233. Dostupné z: http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=polek&pdf=614.pdf

Přílohy

105

Přílohy

106

Seznam grafů

A Seznam grafů Graf 1 Graf 2 Graf 3 Graf 4 Graf 5 Graf 6 Graf 7 Graf 8 Graf 9 Graf 10 Graf 11 Graf 12 Graf 13 Graf 14 Graf 15 Graf 16 Graf 17 Graf 18 Graf 19 Graf 20 Graf 21 Graf 22 Graf 23

Příliv a struktura PZI do ČR (v mil. CZK) ............................................. 41 Příliv PZI do zpracovatelského průmyslu v letech 1993 – 2012 (v mil. CZK) ...................................................................................................... 46 Stav PZI v % z HDP ve vybraných zemí ................................................ 48 Stav PZI v ČR na HDP (v %, pravá osa), na 1 obyvatele (v tis. CZK, levá osa) ....................................................................................................... 48 Kumulovaný počet udělených pobídek (v mld. CZK, levá osa) a kumulovaný počet zvýhodněných firem (pravá osa) od roku 1998 .. 49 Zdanění firem v ČR s pobídkou a bez pobídky ..................................... 50 Udělené investiční pobídky (v mld. CZK, levá osa) a počet zvýhodněných firem (pravá osa) od roku 1998 ................................... 50 Procentuální složení HPH ve vybraných letech (podle odvětví (CZNACE)) ................................................................................................. 52 Mezinárodní srovnání průměrné HPH v období 2000 – 2010 (těžba nerostných surovin, zpracovatelský průmysl, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody) v % ze všech odvětví ...................................... 53 Podíl hrubé přidané hodnoty ve zpracovatelském průmyslu v ČR dle vlastnictví (v %) .................................................................................... 54 Průměrný počet zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu (levá osa, v tis. osob) a obecná míra nezaměstannosti (pravá osa, v %) ............. 56 Běžný účet a jeho vybrané složky (v mil CZK) ...................................... 57 Vývoj objemu reinvestovaných zisků a dividend (v mil. CZK) ............ 58 Hrubý domácí produkt (levá osa), hrubý národní důchod (levá osa), bilance výnosů (pravá osa) a čisté prvotní důchody (pravá osa), (vše uvedeno v mld. CZK) ............................................................................ 59 Procentuální zastoupení soukromých podniků a korporací členěných dle vlastnictví v období 1992 – 2011 .................................................... 62 Počet zaměstnanců (přepočtené úvazky na plnou pracovní dobu) podle subsektorů nefinančních podniků ........................................................67 Vztah mezi přílivem PZI (levá osa, v mil. CZK), přírůstkem nových pracovních míst v subsektoru nefinančních podniků (levá osa) a mírou registrované nezaměstnanosti v ČR (v %, pravá osa) .......................... 68 Produktivita práce subsektoru nefinančních podniků (v tis. CZK) ..... 70 Tvorba hrubého fixního kapitálu subsektoru nefinančních podniků (v mil. CZK) ...........................................................................................72 Míra investic subsektoru nefinančních podniků (v %) .........................74 Výnosnost nefinančních podniků .........................................................76 Náklady práce nefinančních podniků ................................................... 77 Čistý provozní přebytek na pracovníka (v CZK) ...................................79

Další přílohy jsou dostupné z přiloženého CD.

Přímé zahraniční investice: jejich determinanty a dopady na podniky země PZI přijímající

Recommend Documents