Přílohy k MPP. Na pomoc všem, kdo chtějí druhým pomáhat. (Dokumenty pro pedagogy, žáky i rodiče) Konzultační hodiny (jinak možno dle dohody kdykoli):

Přílohy k MPP Na pomoc všem, kdo chtějí druhým pomáhat (Dokumenty pro pedagogy, žáky i rodiče)

Konzultační hodiny (jinak možno dle dohody kdykoli): Školní metodik prevence: PhDr. I. Syrovátková

úterý 14,10 – 15,00 hodin

Výchovný poradce:

čtvrtek 14,10 – 15,00 hodin

PhDr. J. Neumann

1

Obsah: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Šikana Kyberšikana Záškoláctví Drogy a jejich působení Extrémismus a xenofobie Gambling, virtuální drogy Padělání peněz Poruchy příjmu potravy Kontakty na organizace v rámci prevence

2 5 9 10 17 19 23 24 26

2

1. Šikana (Převzato z: http://www.policie.cz/clanek/preventivni-informace-sikana.aspx)

Co je šikana? • • • •

jakékoliv chování, jehož záměrem je opakovaně ubližovat, ohrožovat nebo zastrašovat jiného člověka, případně skupinu lidí, zahrnuje jak fyzický útok v podobě bití, poškozování věcí druhé osobě, tak i útok slovní v podobě vydírání, nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování, většina případů šikany mezi dětmi se odehrává ve škole, na cestě do školy nebo ze školy, případně v okolí bydliště, nebezpečí šikany spočívá především v závažnosti, dlouhodobém působení a s tím souvisejících následcích v oblasti duševního a fyzického zdraví.

Druhy šikany 1. Fyzická agrese - agresor používá k šikanování oběti fyzické násilí, popřípadě předměty, kterými učiní útok důraznějším (baseballová pálka, batoh apod.). 2. Slovní agrese a zastrašování - agresor oběti vyhrožuje fyzickým útokem, zastrašuje, nadává jí, vysmívá se nebo jí zastrašuje. 3. Krádeže, ničení a manipulace s věcmi - agresor oběti ničí a odcizuje věci nebo si věci půjčuje a vrací je znehodnocené (zejména tužky, celý penál a jiné školní pomůcky). 4. Násilné a manipulativní příkazy - agresor nutí oběť k různým nepříjemným činnostem a úkolům (např. psát za někoho domácí úkoly, nosit a odevzdávat svačinu či kapesné).

Kdo bývá dětskou obětí šikany? • • • • • •

Dítě, které se neumí nebo nemůže bránit. Dítě, které se jakýmkoliv způsobem odlišuje od očekávaného průměru (nosí brýle, přestěhovalo se, má nadváhu apod.) Dítě fyzicky slabé, popř. uzavřené, které těžko navazuje osobní kontakt s ostatními dětmi. Dítě duševně zaostalejší, popř. pomalejší v uvažování. Dítě jiné barvy pleti, často příslušník národnostní menšiny. Dítě nadprůměrně duševně vybavené, dětský genius.

Jak poznáme dítě - agresora? • • •

Bývá zpravidla starší, tělesně zdatný, agresivní k vrstevníkům a mnohdy i k učitelům, mívá kázeňské problémy. Může být všeobecně oblíbený, temperamentní, sebevědomý, méně nadaný a někdy až překvapivě nebezpečný. V kolektivu často vystupuje v roli vůdce.

3 • •

Pochází často z rodiny, kde je fyzické, popř. psychické násilí používáno jako běžný komunikační prostředek. K maskování svých činů často používá "důvěryhodné vysvětlení", které se snaží opřít o tvrzení svých obdivovatelů.

Jaké může být dítě - agresor? 1. "Hrubián" - primitivní, impulsivní, hrubý, s kázeňskými problémy, má narušený vztah k autoritě, mnohdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost, forma šikanuje tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, šikanování používá cíleně k zastrašování ostatních, rodinné prostředí - častý výskyt agrese a brutality rodičů, agresoři násilí napodobují a vracejí. 2. "Elegán" - velmi slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostný, forma - násilí a mučení je cílené a rafinované, skryté, bez přítomnosti svědků, rodinné prostředí - časté uplatňovaní důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky. 3. "Vtipálek" - optimistický, dobrodružný, "srandista", se značnou sebedůvěrou, výmluvný, většinou oblíbený a vlivný, forma - šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, má snahu vypíchnout "humorné a zábavné" stránky oběti, rodinné prostředí - obecně citová deprivace, nepřítomnost duchovních a mravních hodnot.

Jaké následky může mít šikanované dítě? • • • •

V dlouhodobém horizontu může šikana vést k poškození fyzického a psychického zdraví. Poškození bývají mnohdy nevratného charakteru, osobnost jedince je narušena dříve, než se stačila plně rozvinout. Dochází k přetrhání citových vazeb na své nejbližší. Ponižování lidské důstojnosti vedoucí ke ztrátě důvěry k autoritám, která je doprovázená ztrátou iluzí o celé společnosti, která nedokáže garantovat alespoň minimální ochranu před násilím slabým a bezbranným jedincům společnosti.

Varovné signály pro rodiče! • • • • • • • • • • • •

Za dítětem domů nedochází žádný spolužák ani kamarád. Dítě je zaražené, smutné a nemluví o tom, co se děje ve škole. Špatně usíná, zdají se mu hrůzostrašné sny, křičí ze spaní. Dochází ke zhoršení prospěchu, je nesoustředěné a často bez zájmu. Před odchodem do školy nebo při příchodu ze školy si dítě stěžuje na zdravotní problémy. Dítě často navštěvuje lékaře - má zvýšenou absenci, někdy i neomluvené hodiny. Do školy a ze školy chodí oklikami, může chodit i za školu. Domů přichází s roztrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami nebo bez nich. Často potřebuje peníze, ztrácí kapesné, kupuje fiktivní školní pomůcky a neplatí obědy. Dítě může chodit domů hladové, přestože dostává svačiny a má zajištěné obědy ve škole. Nedokáže přesvědčivě vysvětlit svoje zranění. Nechce chodit na tělesnou výchovu, má odřeniny, škrábance nebo řezné rány, které se nedají uspokojivě vysvětlit.

4 • • •

Je osamocené, s nikým se nebaví, nemá kamaráda, má často smutnou náladu, působí nešťastně a ustrašeně, stává se uzavřeným. Dítě trpí poruchami soustředění, je smutné natolik, že se u něj může vyvinout patologický smutek - deprese. Vyhrožuje sebevraždou nebo se o ní dokonce pokusí.

Jak mají rodiče postupovat a co mohou při podezření na šikanu dělat! • • • • • • • • • • •

•

Především ujistěte své dítě, že jste zcela na jeho straně, má vaši plnou podporu a může se spolehnout na vaši ochranu. Zjistěte o útoku na vaše dítě co nejvíce informací. Požádejte o pomoc ostatní členy rodiny. V případě vážného fyzického napadení nechte své dítě odborně ošetřit a neposílejte ho následující dny do přímého kontaktu s předpokládanými útočníky. Obraťte se na školu, nebojte se o šikaně promluvit otevřeně, např. na třídní schůzce, možná nebudete sami. Máte-li na ni podezření, spojte se s ředitelem školy nebo s třídním učitelem. Pokud podáváte písemnou žádost nebo stížnost, mějte schovanou kopii dopisu. Trvejte na osobní schůzce a neřešte celou záležitost pouze telefonicky. Nebojte se požádat ředitele o přeložení dítěte do jiné třídy, případně školy. Zkuste si ověřit poměry, které vládnou na jiné škole. Pokud s vedením školy nenajdete společné řešení, nevzdávejte to, obraťte se na příslušný školský úřad nebo na školní inspekci. Nechtějte po svých dětech, aby byly statečné a vrátily to, co se jim stalo. Nemají na to sílu a řešení to není. Jednejte bez prodlení sami. Pomozte svému dítěti zvládnout psychickou zátěž a informujte ho, jak se vyhnout nebezpečným situacím (např. co odpovědět, jak reagovat na provokace a jak zvládnout situaci v případě ohrožení). V případě důvodného podezření na páchání trestné činnosti na vašem dítěti informujte neprodleně Policii ČR.

5

2. Kyberšikana

Co je kyberšikana a jak ji řešit? (Převzato: http://www.policie.cz/clanek/krajske-reditelstvi-policie-pdk-aktualityaaa.aspx) Téma, na které se policejní preventisté primárně zaměřují, je takzvaná kyberšikana a rizika spojená s používáním internetu a jiných inf. a komunikačních technologií. Zaměření se na tento problém bylo naprosto logické. Kdo dnes není on-line, jako by ani nebyl. Ale známe vůbec rizika spojená s užíváním internetu? Uvědomujeme si, co a kam o sobě napíšeme a jestli tyto informace nejsou zneužitelné? A v neposlední řadě, vědí rodiče, co dělají na internetu jejich děti, s kým si píší nebo jaké stránky navštěvují a jaká nebezpečí na ně číhají? Všeobecnými problémy, které konkrétní patologické jevy spojují, jsou přílišná anonymita internetu, snadné použití a dále otevřenost uživatelů. Kdo z nás by cizímu člověku, kterého zrovna potkal na ulici, bez váhání sdělil, kolik je mu let, jaké má zájmy, kde bydlí a ještě mu k tomu poskytl několik rodinných fotografií? Takových osob bychom asi mnoho nenašli. Na svých profilech, umístěných na různých serverech, nebo v dnešní době obrovsky populárních sociálních sítích však tyto informace řada z nás sděluje dobrovolně a naprosto každému. Zkuste si někdy do některého z vyhledavačů zadat své jméno a možná budete překvapeni, k jakým informacím má každý, kdo si jen vzpomene přístup, aniž vy byste cokoli věděli. Internet však nemusí sloužit jen jako zdroj informací. Bohužel se s využitím informačních a komunikačních technologií dá i cíleně ubližovat – šikanovat. V tomto případě pak mluvíme o kyberšikaně. Jaký je tedy rozdíl mezi šikanou v klasickém slova smyslu a kyberšikanou? Už z názvu obou jevů vyplývá, že rozdíl bude v prostředí, ve kterém útoky probíhají (reálný život X virtuální prostředí). Dále je rozdíl v anonymitě útočníků, pokud Vám někdo ubližuje v reálném životě, pravděpodobně víte, o koho se jedná. Ale dá se spolehnout na údaje o osobě uvedené na internetu? Vždyť není nic jednoduššího, než vytvořit si na webu falešnou identitu. Ze zkušeností s besedami na toto téma víme, že to zvládne i osmileté dítě. Ve virtuálním prostředí se mění i profily útočníků a obětí. Zatímco v běžném životě se obětí stává často někdo, kdo se nějak odlišuje, nebo je slabší, na internetu nejsou výjimečné případy, kdy obětí je jedinec daleko silnější, avšak rozdíl je anonymitou a jednoduchým použitím smazán. V neposlední řadě je rozdíl v publiku, které je schopno děj sledovat. Na internetu může čítat tisíce, statisíce či miliony osob, které se mohou materiál pomocí jednoduchých odkazů předávat. Jaké jsou konkrétní projevy kyberšikany? Nejčastěji jde o zasílání urážlivých či zesměšňujících zpráv pomocí e-mailu, chatu, různých instant messengerů nebo třeba SMS. Řadíme sem i pořizování zvukových nebo obrazových záznamů a jejich následné zveřejnění na internetu ať už v upravené nebo neupravené podobě. Setkat se můžeme i s falešnými internetovými stránkami nebo se zneužitím cizího, například e-mailového účtu. Vše s jediným cílem, poškodit určitou osobu a dehonestovat ji, přičemž se zdaleka nemusí jednat jen o děti.

6 Asi nejzávažnějším patologickým jevem, se kterým se můžeme setkat, je takzvaný kybergrooming. Tento termín označuje chování uživatelů internetu, které má v oběti vyvolat falešnou důvěru a přimět ji k osobní schůzce. V tomto případě se v naprosté většině případů bavíme o dospělém útočníkovi a dětské oběti. Co může být výsledkem takové schůzky asi každý tuší. Útok na nic netušící oběť, ať už fyzický či sexuální. S tímto jevem se nejčastěji můžeme setkat na veřejném chatu, internetových seznamkách, během používání instant messengerů a v současné době na velmi populárních a rozvíjejících se sociálních sítích. Pokud se tito potencionální útočníci vyskytují na inzertních portálech nebo stránkách zaměřených na volnočasové aktivity, jsou to stránky primárně určené dětem, což je obrovský problém. Tento jev – kybergrooming - má určité charakteristické znaky a útočníci typické chování. Útočníci s potencionální obětí komunikují delší dobu, někdy i déle, než rok, zajímají se o rozvíjení vzájemného vztahu. Typická je snaha o udržení vztahu v tajnosti, do konverzace vkládají témata sexuální povahy a výjimečné není ani uplácení oběti pomocí dárků, kreditu do mobilního telefonu nebo finanční odměny. Útočníci se často vydávají za dítě blízké věku potencionální oběti – nikdo z případných pachatelů nebude na internetu vystupovat pod svou skutečnou identitou. Nejen kvůli možnému odhalení, ale i kvůli lepšímu navazování vztahu s dítětem a každý z nás, kdo internet používá, ví, že vytvoření falešné identity je otázkou několika málo minut, stačí přece jen několik drobných kliknutí a minimum fantazie. Dalším termínem, se kterým se můžeme při debatách o kyberšikaně setkat, je kyberstalking – nebezpečné pronásledování určité osoby s využitím informačních a komunikačních technologií. Nebezpečné pronásledování, trestný čin v trestním zákoníku uvedený od roku 2010, je nejčastěji doménou bývalých partnerů a bývá spojen s dalším „novým“ trestným činem, nebezpečným vyhrožováním. Co jsou proti těmto závažným činům jevy jako hoax ( zprávy, které se snaží šířit paniku nebo nabízejí nebezpečné rady po e-mailu), SMS spoofing ( rozesílání SMS zpráv prostřednictvím formuláře na webových stránkách v počtu desítek i stovek). Kyberšikana jako taková není žádným přestupkem ani samostatným trestným činem. Často však chování, které tímto výrazem označujeme, naplňuje znaky některého z přestupků, nebo dokonce naplňuje skutkové podstaty některých trestných činů. Není proto pravda, že by lidé ubližující druhým na internetu nebo mobilními telefony, byli úplně nepostižitelní. Jak se proti kyberšikaně bránit? Není řešením, aby rodič obávající se o své dítě, dítěti internet zakázal. Dítě by si zřejmě cestu k síti našlo samo a ke všemu bez internetu by mělo dosti sníženou možnost dalšího životního rozvoje. Důležitější je, mít internet pod kontrolou a vědět, co dítě na síti dělá, jaké navštěvuje stránky a s kým na webu konverzuje. Dalšími možnostmi obrany jsou nereagovat na útoky, uložit si podezřelou konverzaci jako případný důkazní materiál a v každém případě přemýšlet. Přemýšlet nad online přátelstvími, zejména nad těmi, která se zdají být až příliš perfektní. Dále si vždy důkladně rozmysleme, co a kam o sobě uvedeme a kdo všechno bude mít k uvedeným, někdy dost osobním informacím přístup.

7

Desatero bezpečnosti pohybu na sociálních sítích (Převzato: http://www.kybersikana.eu/2011/06/desatero-bezpecnosti-na-socialnich.html) Národní parlament dětí a mládeže vytvořil během svého jednání (v listopadu 2010) Desatero bezpečnosti na sociálních sítích. (Tučně označené věty jsou citovány z www.participace.cz/npdm. Komentáře pod nimi jsou naším vlastním textem.)

Foto: Linka bezpečí 1. Nezveřejňovat osobní údaje. Tento bod desatera je jasný. Nezveřejňuj zbytečně osobní údaje. Pokud chceš podrobnosti na sociální síť napsat, nastav si svůj profil tak, aby byly podrobnější informace dostupné jen přátelům ze seznamu. 2. Nesdílet fotky. Fotky, které na internet dáš třeba z legrace, mohou někoho z tvých přátel mrzet. Příliš odhalené fotky, které budou útočníkovi lehce dostupné, mohou přilákat jeho pozornost. 3. Bezpečně se odhlašovat. Toto pravidlo je obzvlášť důležité pro ty, kteří používají počítač, na který má přístup větší množství lidí, např. ve škole nebo v knihovně. Dej si pozor, abys své přihlašovací údaje omylem neuložil do prohlížeče nebo aby ses nezapomněl odhlásit. 4. Měnit přihlašovací údaje nebo mít bezpečnější hesla. Správné heslo by mělo být kombinací písmen a čísel, proto si jako heslo nedávej své jméno, datum narození nebo číslo dresu. Heslo by nikdo neměl jednoduše uhodnout. 5. Nepřidávat si lidi pouze kvůli počtu. 6. Přidávat si pouze dobře známé lidi. Předhánění se v tom, kdo má víc přátel na Facebooku není nejlepší zábava. Mezi tvými "přáteli" se může objevit někdo, kdo ti bude chtít ublížit. V reálném životě se přece taky nekamarádíš s každým, koho potkáš. Mysli na to při rozesílání žádostí o přátelství.

8 Foto: Bezpecny-net.estranky.cz 7. Číst si pravidla užívání. Než začneš nějakou internetovou službu používat a zadáš své osobní a kontaktní údaje, pročti si pečlivě pravidla. 8. Rozlišovat virtuální a reálný život. Je moderní mít profil na sociální síti, ale uvědom si, že mnohem důležitější je to, co děláš v reálném životě. Při komunikaci přes sociální sítě nevidíš, jak se ostatní tváří. Občas je těžké poznat, jestli to ještě myslí ze srandy nebo ti chtějí ublížit. 9. Nastavovat sdílení. Na sociální síti si můžeš nastavit, pro koho budou informace na tvém profilu viditelné. Nesdílej všechno s celým světem a zachovej si své soukromí. Stejně rychle jako se po internetu šíří dobré zprávy, šíří se i ty špatné nebo pomluvy. 10. Nebýt závislý na sociálních sítích; nespamovat. Přehnané přispívání, zveřejňování nového statusu každou minutu může opravdu ostatní uživatele otravovat. Kamarádi by si tě taky mohli zablokovat a zprávy by se k nim tak jako tak nedostaly. Snaž se omezit svoje příspěvky, aby se ještě vůbec našel někdo, kdo je bude prohlížet.

9

3. Záškoláctví

(Převzato:http://www.zachranny-kruh.cz/rizikovechovani/zaskolactvi.html) Je to jednání, které lze chápat jako únik dítěte od něčeho, co mu nevyhovuje nebo ho přímo ohrožuje. Chodí-li dítě tzv. za školu je to varovný signál, že se vyskytl problém, s kterým si dítě neví rady. Může to být nefunkčnost rodiny, vysoké nároky na dítě, problémy v dětském kolektivu, dokonce šikana, nezvládání požadovaných úkolů apod. Rozhodnutí nejít do školy je většinou impulsivní jednání na nějaký problém, který se postupně vytratí a nastoupí strach z prozrazení a návratu. Dítě se dostane do svízelné situace, ve které je mu úzko a trpí. Když pak dojde k prozrazení, cítí dítě úlevu a pokud jej zahrneme výčitkami zklamaných vychovatelů, nikdy se nedobereme k jádru věci, totiž k příčině takového jednání. Její odhalení je však pro budoucnost velmi důležité. Dost často může být příčinou jednání dospělých, nepochopení, přísnost, zbrklá reakce vychovatelů na chování dětí. Podněty pro práci vychovatele s dítětem, které chodí za školu: • • • • •

zjistit důvody – vztah k vychovateli, dětem, vliv party vrstevníků, přetíženost apod., pokud je zapotřebí, snížit očekávání na výkon dítěte, rozložit učební zátěž, častěji kontaktovat rodiče a domlouvat společný postup na osobních schůzkách, pokud rodiče záškoláctví kryjí (což je trestný čin), domluvit se s lékařem a od rodičů vyžadovat omluvenky pouze na základě lékařského potvrzení, u plnoletých žáků zjistit důvody pohovorem se školním metodikem prevence, výchovným poradcem nebo třídním učitelem a dohodnout konkrétní strategii v rámci ped.sboru, závažné problémy řešit v rámci vedení školy – VP – ŠMP

Odstranění příčin může být dlouhodobý proces, který vyžaduje spolupráci všech zúčastněných. Každé dítě je jedinečná osobnost, která má své slabosti. Je nutné, abychom je pochopili a přizpůsobili svá očekávání a nároky.

10

4. Drogy a jejich působení Drogy a jiné návykové látky u dětí (Převzato: www.plbohnice.cZ/nespor www.mujweb.cz /veda/nespor)

Proč je důležitě, aby se děti a dospívající alkoholu a jiným drogám vyhýbali? Existují důkazy o důsledcích alkoholu a jiných drog na vývoj mozku dospívajících. Během dospí- vání dochází k tělesným i duševním změnám a také k vytváření nových sítí mozkových buněk. I jen mírné poškození paměti a schopnosti učení způsobené alkoholem nebo drogami vede k horším studijním a později i pracovním výsledkům. Poškození paměti v dospívání může přetrvávat i později, i když spotřeba alkoholu a drog klesne. Moderní vyšetřovací metody zjistily u 171etých dospívajících, kteří pili alkohol a měli kvůli tomu problémy, menší hippocampus, což je část mozku důležitá právě pro učení a paměť. O horším školním prospěchu dospívajících, kteří vypijí více alkoholu, svědčí i statistická data z České republiky. Zhoršená paměť a schopnost učit se není jediným rizikem alkoholu v dospívání. K dalším rizikům patří úrazy, dopravní nehody, otravy, sebevraždy, sexuální násilí, nebezpečný sex, trestná činnost zejména násilného charakteru, rychlý rozvoj závislosti na alkoholu a drogách či přechod od alkoholu k jiným drogám. Např. údaje z české populace patnáctiletých ukázaly, že ti, kdo uvedli opilost 2x nebo častěji v životě, utrpěli v posledních 12 měsících více než 2x častěji úraz, který si vyžádal lékařské ošetření.

Co z toho vyplývá pro rodiče? Předcházejte problémům s alkoholem a jinými drogami u dětí a dospívajících! Je to důležité pro jejich další úspěšný život.

Mohou rodiče ovlivnit to, jestli budou jejich děti pít alkohol a brát drogy? Tým zahraničních odborníků prokázal, že rodiče podstatně ovlivňují to,zda budou jejich děti kouřit, pít nebo zneužívat jiné návykové látky.

Jako zvláště důležité se ukázaly následující činitele: •

Dostatečně silná vazba dítěte na rodinu měřitelná časem, který tráví rodiče s dítětem.

•

Jasná a důsledně prosazovaná rodinná pravidla, přiměřený dohled a přiměřené prosazování kázně.

•

Schopnost konstruktivně řešit rodinné problémy.

Zjistilo se, že dospívající ve věku 18 let, na které rodiče přiměřeně nedohlíželi, měli 2x častěji zkušenost s nelegálními drogami. Zkušenost s nelegálními drogami byla také častější v rodinách, kde se důsledně neprosazovala pravidla (15 % oproti 6 %). U dospívajících ve věku 15 let, s nimiž rodiče trávili málo času, byla zkušenost s nelegálními drogami 3x častější. V rodinách, kde se nedařilo zvládat různorodé vzájemné konflikty, se u dětí často vyskytovala zkušenost s nelegálními drogami (15 % oproti 6 %).

Co z toho vyplývá pro rodiče? •

Prevence problémů působených alkoholem a drogami u dětí a dospívajících v rodině má smysl a je důležitá.

11 •

S dítětem nebo dospívajícím je třeba trávit přiměřeně času pokud možno každý den.

•

Naučte se dítěti naslouchat, snažte se porozumět tomu, co vám říká nejen slovy, ale i výrazem tváře nebo tónem hlasu. Povzbuzujte dítě, aby s vámi mluvilo, zkuste vyjádřit to, co vám dítě řekne, vlastními slovy a zeptejte se ho, jestli to tak skutečně myslelo.

•

Dávejte si pozor také na vlastní reakce, zejména na takové, které by si dítě mohlo vykládat jako posměch nebo odmítnutí. Pomáhá naopak vřelost a respekt.

•

Posilujte zdravé sebevědomí dítěte, při vhodné příležitosti ho chvalte, učte ho zdravému sebevědomí. To mu usnadní odmítání alkoholu i drog.

•

Zdůrazněte dítěti, že jste za něj právně zodpovědní. Máte právo a povinnost kontrolovat, kde dítě je, co dělá a s kým se stýká.

•

Vřelost je třeba spojit s pevností a prosazováním rozumných pravidel, zejména co se týče nepřijatelnosti alkoholu a drog u dětí. Jestliže dítě pravidlo poruší, mělo by nést přiměřené následky, např. snížení nebo pozastavení kapesného, domácí vězení, zákaz návštěvy riskantních večírků nebo koncertů.

•

Buďte připraveni o alkoholu a drogách diskutovat, opatřete si potřebné informace, abyste věděli více, než ví dítě.

•

Při výchově spolupracujte s dalšími členy rodiny. Nejdůležitějším spojencem bývá druhý rodič dítěte. I rozvedení rodiče by při výchově měli spolupracovat, dohodnout společný postup nebo se alespoň informovat. Kdyby se vám to nepodařilo, mohlo by dítě rozporů zneužívat.

•

Problémy se vyskytují v každém manželství a v každé rodině, ale dobře fungující rodiny umí problémy řešit. Pokud byste na rodinné problémy nestačili sami, obracejte se na poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Tato užitečná zařízení pracují ve všech větších městech. Kontakt na ně najdete v telefonním seznamu.

Kromě rodičů na děti působí i širší okolí. Jak toto okolí ovlivnit? Co ovlivňuje, zda dítě bude, nebo nebude pít alkohol a brát drogy? •

Širší rodina

•

Rodiče

•

Další dospělí v okolí dítěte

•

Škola

•

Dítě či dospívající

•

Vrstevníci

•

Dostupnost nebo nedostupnost alkoholu a drog a jejich cena (čím vyšší cena, tím lépe)

•

Budoucí pracovní prostředí

•

Další vlivy:

dostupnost pomoci pro návykové problémy, dostatečné prostředky na prevenci, možnost kvalitně trávit volný čas, působení sdělovacích prostředků, reklama na alkohol, tabák a drogy atd.

12 . Některé z uvedených vlivů mohou rodiče korigovat přímo a významně, jiné jsou ovlivnitelné obtížně. •

Širší rodina. Může pomoci dítěti kvalitně trávit volný čas, dítě zde také často nachází další dobré vzory a podněty. Někdo z širší rodiny muže také částečně nahradit chybějícího otce v rozvedeném manželství. Širší rodina muže, ale také znamenat nebezpečí (např. slabí prarodiče, kteří se dávají zneužívat, nebo příbuzní, kteří zneužívají alkohol i drogy).

•

Rodiče. Vážné nebezpečí pro dítě představuje závislost na alkoholu nebo drogách u jednoho z rodičů. V tom případě je třeba dítě chránit před alkoholem a drogami ještě energičtěji, než za normálních okolností. Důležité je také závislost u rodičů náležitě léčit.

•

Další dospělí v okolí dítěte. Sem patří sousedé, rodinní přátelé, spolupracovníci rodičů apod. I v tomto případě muže být jejich vliv podle okolností příznivý i nepříznivý.

•

Škola. Je důležité, aby se škola prevenci problému působených alkoholem a jinými látkami soustavně věnovala. Výzkum ukazuje, že účinné preventivní programy jsou interaktivní (žáci jsou při nich aktivní, nejedná se tedy o hromadné přednášky), při kvalitních programech se nacvičují podstatné dovednosti, např. jak odmítat alkohol a drogy, jak trávit volný as, jak se uvolnit, jak se zdravě vyrovnat s úzkostí, strachem i smutkem apod. Za naprosté minimum se považuje 15 hodin v průběhu dvou let, kvalitní zahraniční programy jsou však ještě intenzivnější (např. 24 nebo 32 hodin během 3 let).

•

Dítě nebo dospívající. Riziko problému s alkoholem nebo jinou látkou zvyšují i určité charakteristiky dítěte. Např. nadměrná aktivita s poruchami pozornosti nebo poruchy chování zvyšují riziko problému s alkoholem nebo drogami. Tyto děti jsou více ohroženy a je třeba je o to více chránit.

•

Vrstevníci. Ti získají na významu zejména v dospívání. Rodiče mohou do značné míry ovlivnit to, s kým se dítě stýká, volbou vhodné školy, nabízením dobrých zájmu, při nichž je pravděpodobné, že se dítě setká s kvalitními vrstevníky, způsobem, jak dítě tráví prázdniny, apod.

•

Dostupnost nebo nedostupnost alkoholu a drog a jejich cena. Alkohol a drogy jsou v České republice snadno dostupné a v porovnání s jinými zeměmi levné. Rodiče ovšem mohou nenechávat doma neuzamčené alkoholické nápoje (zejména ne otevřené) nebo neposkytovat dítěti nadměrné finanční částky, aby se tak nestalo přitažlivé pro špatné "kamarády". Rodiče si také mohou stěžovat na prodej alkoholu nebo tabáku nezletilým nebo drogovou kriminalitu v okolí bydliště.

•

Budoucí pracovní prostředí. K nejnebezpečnějším povoláním patří ta, kde jsou přítomny stres, snadná dostupnost alkoholu a drog a nepravidelnost v životě (trojsměnný provoz, časté cesty). Proto by se dítě se zvýšeným rizikem nemělo připravovat např. na zaměstnání číšníka nebo práci ve zdravotnictví.

•

Další vlivy. Sem patří např. dostupnost pomoci pro návykové i jiné problémy, dostatečné prostředky na prevenci, možnost kvalitně trávit volný čas, působení sdělovacích prostředku, reklama na alkohol, tabák a drogy atd. Některé z těchto vlivu mohou rodiče částečně ovlivnit, jiné se dají ovlivnit jen nepřímo, např. formou stížností na agresivní reklamu alkoholu, působením na svou politickou

13 reprezentaci, formou dopisu sdělovacím prostředkům atd.

Co z toho vyplývá pro rodiče? V prevenci problému působených alkoholem a drogami se vyplatí využívat dobrých vlivu okolí a dítě pokud možno chránit před vlivy nepříznivými. Toho lze docílit např. tím, že dítě vedeme ke kvalitním zájmům a přivedeme ho do dobré společnosti. Právě rodiče mají na prevenci problému působených alkoholem a drogami u dětí největší zájem a mohou svým působením na politickou reprezentaci, sdělovací prostředky i soukromý sektor změnit nepříznivou situaci, která je u nás ve vztahu k alkoholu a drogám u dětí a dospívajících.

Proč je důležité poznat, že dítě pije alkohol nebo zneužívá drogy? Jak to poznat? Včasné rozpoznání problému muže předejít nebezpečným komplikacím, jako jsou otravy, trestná činnost nebo rozvoj závislosti.

Přímé známky zneužívání alkoholu a jiných drog •

Vyšetření moči nebo jiného biologického materiálu prokáže návykovou látku. Heroin a pervitin se dají u nás běžnými postupy prokázat 1 -2 dny po aplikaci, konopí mnoho dní nebo při dlouhodobém braní i mnoho týdnu po poslední dávce. Prokazatelnost alkoholu záleží na dávce, muže to být od 2 hodin do 24 hodin i déle.

•

O užívání drog nebo pití alkoholu existují hodnověrná svědectví.

•

U dítěte se najdou drogy nebo pomůcky k jejich zneužívání, např. jehly, stříkačky, malé dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, krabičky od léků, "psaníčka" (malé obálky s drogou) apod.

•

Četné jizvy po vpichách v průběhu povrchových žil (ale drogy se dají zneužívat i jinak, např. heroin se dá i kouřit a pervitin také šňupat).

Nepřímé známky vysoké závažnosti •

Dítě má přátele a známé, kteří berou drogy nebo nadměrně pijí alkohol.

•

Dospívající vysvětluje braní drog, zastává se jich, poukazuje na jejich "léčivé" účinky, nepřiměřeně se věnuje studiu literatury o drogách, zdobí se drogovými přívěsky apod.

•

Krádeže ve třídě nebo v domácnosti u předtím bezúhonného dítěte (to bývá časté i u problémů s hazardní hrou).

•

Nevysvětlitelné útěky z domova, po kterých se dítě vrací ve špatném stavu.

Nepřímé známky nižší závažnosti •

Ztráta dobrých přátel, uzavírání se do sebe nebo pochybní starší známí.

•

Dříve normální dítě začne být nezdravé, neduživé a odmítá lékařské vyšetření. Časté úrazy a nemoci u dříve zdravého dítěte.

•

Narůstající potřeba peněz (opět se může jednat o hazardní hry).

•

Zanedbávání péče o zevnějšek.

•

Náhlé zhoršení prospěchu ve škole, neomluvené hodiny a pozdní příchody do školy, dříve nezvyklé problémy s chováním ve škole.

•

Nespolehlivost.

•

Nevolnost, zvracení. Náhlá změna jídelních návyků (u dívek se zde může jednat

14 o poruchy příjmu potravy, tyto dívky bývají zároveň více ohroženy alkoholem a drogami). •

Náladovost, podrážděnost, nesoustředěnost, poruchy paměti.

•

Úzkosti a deprese.

•

Nadměrná aktivita nebo apatie či jejich střídání.

•

Nespavost nebo nadměrná spavost.

•

Tajnůstkářství.

•

Náhlá ztráta kvalitních zájmů.

•

Náhlé zhoršení chování, konfliktnost, podrážděnost, nervozita a agresivita.

Známky více či méně specifické pro jednotlivé drogy Alkohol: typický zápach z úst, který se může dítě snažit maskovat mentolovými bonbóny, ústními vodami apod.

Tlumivé léky: vedou ke stavu podobnému opilosti, ale z dítěte není cítit alkohol (nezřetelná výslovnost, útlum, zhoršená pohybová souhra a poruchy rovnováhy).

Konopí: Zarudlé spojivky, dítě hlasitě mluví, nepřiměřeně se směje, typický zápach připomínající pálící se bramborovou nať, případně i závratě a poruchy rovnováhy.

Pervitin: Nadměrná a často bezúčelná aktivita. Zornice jsou rozšířené. Droga také někdy vyvolává i pocity pronásledování. Poměrně typickým příznakem po odeznění působení pervitinu bývá dlouhý spánek jako projev spánkového dluhu a vyčerpání. To je někdy následováno depresí či jinými duševními problémy. Po odeznění intoxikace často velký hlad (dítě "vyjí" ledničku).

MDMA ("extáze"): Chemickou strukturou má blízko k pervitinu, řadí se ale do skupiny halucinogenních drog. Projevuje se podobně jako pervitin, včetně útlumu a možných depresí po odeznění účinků drogy. Je zde mimo jiné riziko těžkých otrav a velkých ztrát tekutin a minerálů.

Další halucinogeny (např. LSD): V určitých dávkách se projevují poruchami vnímání, jako jsou halucinace a iluze, časté bývá podivné a nesmyslné chování, pohrouženost do vnitřního světa, zmatenost. Zornice bývají rozšířené. Po odeznění účinků drogy mohou přetrvávat duševní potíže (deprese, úzkosti, pocity pronásledování apod.).

Heroin: Dítě je utlumené, spavé, pohroužené ve vnitřním světě, zúžené zornice nereagují na světlo, dech je pomalý, řeč často nesrozumitelná. Libost a tupá blaženost bývají vystřídány nezájmem a někdy i depresí. Stav po vysazení vysokých dávek drogy se projevuje nejčastěji bažením po droze, nevolností až zvracením, svalovými bolestmi (ty spolu s nespavostí přetrvávají nejdéle), slzením, rozšířením zornic, husí kůží, pocením, průjmy, tep je rychlejší, někdy se objeví i teplota.

15

Těkavé látky: Projevují se typickým zápachem příslušné těkavé látky (např. toluen) z dechu a oděvu. Velmi nebezpečná skupina látek, mohou působit smrtelné otravy.

Co z toho vyplývá pro rodiče? Problémy s alkoholem nebo jinými drogami se dají včas rozpoznat, jestliže rodiče věnují dítěti dostatečnou pozornost. Když rodiče zjistí u dítěte problém s alkoholem nebo jinou drogou. Problém lépe zvládnete, když budete mít spojence. Je třeba, aby o tomto problému věděli oba rodiče a při jeho zvládání spolupracovali. Užitečná je také spolupráce v širší rodině, dítě tak nebude např. zneužívat nebo okrádat prarodiče nebo další příbuzné. Spolupracujte se školou a případné stížnosti učitelů berte vážně, je to ve vašem zájmu i v zájmu dítěte. Spolupracujte s léčebnými zařízeními a společně s odborníky uvažujte o vhodné formě pomoci. Ta může zahrnovat krátkou intervenci, soustavnou ambulantní léčbu, střednědobou ústavní léčbu nebo dlouhodobý pobyt v terapeutické komunitě pro závislé. Vytvořte situaci, kdy je pro dítě výhodnější abstinovat, než pokračovat v pití alkoholu nebo braní drog. Dospělé dítě, které bere drogy nebo pije a nerespektuje vás, nemusíte živit, šatit a nechávat zadarmo bydlet doma. U nezletilých dětí, které jsou v rodině nezvladatelné, lze zase nařídit ústavní výchovu. Bývá prospěšné o této možnosti s problémovým dítětem otevřeně pohovořit. Jestliže dítě doma ukradne peníze, podejte trestní oznámení a stáhněte ho pouze v případě, že se dítě začne vážně a doopravdy léčit. Současně oceňte případné pokroky a vnímejte i silné stránky a dobré možnosti dítěte. S dítětem, které překonává problém s alkoholem nebo drogami, je třeba trávit mnohem více času. Určitě byste také měli mít přehled o tom, kde dítě je a co dělá. Fyzické násilí se nedoporučuje. Často jen živí v dítěti pocit ukřivděnosti, v rodičích vyvolává pocity viny a vede k dalším problémům. Rozhodně jenom neustupujte, jinak byste se jednou zděšeně krčili v rohu vlastního bytu, kde potomek právě pořádá toxikomanický mejdan. Pomozte přetrhat vazby na nebezpečnou společnost. Dotěrným bývalým kamarádům, obchodníkům s drogami, těm, kdo podávají alkohol nezletilým, pohrozte podáním trestního oznámení nebo to rovnou udělejte. Chcete přece, aby se tito lidé od vašeho dítěte drželi co nejdále. Pomoc a radu často potřebuje nejen problémové dítě, ale i jeho těžce zkoušení rodiče a další členové rodiny. Takovou pomoc můžete najít v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, v zařízení pro léčbu závislostí nebo ve svépomocné organizaci. Určitě myslete na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici a rozvíjejte své dobré zájmy. Pomůžete tím sobě i dítěti, které si vás pak bude více vážit. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, věnujte jim proto péči a zájem. Myslete i na bezpečnost dalších lidí ve společné domácnosti, zejména malých dětí. Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog jim může být velmi nebezpečný, i když by jim jinak neublížil. Je také třeba předejít tomu, aby se drogami, které dospívající přinesl domů, neotrávil mladší sourozenec. S dítětem pod vlivem drog nemá smysl se hádat. Vážný rozhovor odložte na pozdější dobu, při intoxikaci alkoholem nebo jinou drogou je nejdůležitější zajistit bezpečnost dítěte i dalších členů rodiny. Trvejte na konkrétních krocích, nespokojujte se s mlhavými sliby. Takovým konkrétním krokem je dobrá spolupráce v léčbě, to, že se dospívající rozejde s partou, že věnuje více času studiu apod. Anglické "tough love" znamená " tvrdá láska" a velmi dobře vystihuje, co je třeba dobrý vztah k dítěti a zároveň cílevědomost a pevnost.

16

Co z toho vyplývá pro rodiče? Problémy s alkoholem nebo jinými drogami je sice možné překonat, mnohem lepší je ale jim předcházet. Kdy je ale potřeba ihned vyhledat odborníka, lékaře nebo se obrátit na lékařskou službu první pomoci? •

Dítě je pod vlivem drog a hrozí těžká otrava, dítě se např. nedá probudit a nereaguje na zevní podněty. Požívání drog není trestné, a dítěti proto žádný soudní postih nehrozí.

•

Účinek drogy odezněl, ale přetrvávají duševní problémy jako halucinace nebo pocity pronásledování.

•

Dítě se pokusilo o sebevraždu, sebevraždou vyhrožuje nebo ji plánuje.

Co z toho vyplývá pro rodiče? Větší chybou je ve sporném případě lékaře nezavolat, než ho zavolat. Nebojte se požádat o pomoc odborníky, jedná se přece o vaše dítě!

17

5. Extrémismus a xenofobie Co je extremismus? (Převzato:http://www.policie.cz/clanek/prevence-informace-o-extremismu-co-je extremismus.aspx) Extremismus je pojem velmi nejednoznačný, pojí se k němu celá řada definicí. 1. Ministerstvo vnitra využívá ve své koncepční činnosti tuto pracovní definici: Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jež jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří: • úcta k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy), • svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát (čl 1 Ústavy), • nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy), • svrchovanost lidu (čl. 2 Ústavy), • volná soutěž politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů (čl. 5 Ústavy), • ochrana menšin při rozhodování většiny (čl. 6 Ústavy), • svoboda a rovnost lidí v důstojnosti a právech, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost a nezrušitelnost základních práv a svobod bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení (čl. 1, čl. 3 Listiny základních práv a svobod). Extremistické postoje jsou způsobilé přejít v aktivity, které působí, ať již přímo nebo v dlouhodobém důsledku, destruktivně na stávající demokratický politicko - ekonomický systém, tj. snaží se nahradit demokratický systém systémem nedemokratickým (totalitním nebo autoritářským režimem, diktaturou, anarchií). Tímto typem aktivit se zabývá Bezpečnostní informační služba na základě zákona č. 153/1994 Sb., dle § 5 písm a). V právu není pojem extremismus nijak definován. Zejména v souvislosti s rasově motivovanou trestnou činností se můžeme setkat s pojmem extremistická trestná činnost nebo trestná činnost s extremistickým podtextem. Pod tímto pojmem Ministerstvo vnitra rozumí ty formy trestné činnosti, o nichž je důvod se domnívat, že byly extremistickými postoji

18 motivovány nebo ovlivněny. Alternativně lze v řadě případů používat i pojmu kriminalita motivovaná rasovou, národnostní nebo jinou sociální nenávistí. Jde o jednání, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku a jeho pohnutkou je apriorní nenávist vyplývající z příslušnosti adresáta útoku k rase, národnosti, náboženství, třídě či jiné sociální skupině, přičemž specifickým typem zařaditelným do této kategorie kriminality jsou také útoky proti symbolům či představitelům existujícího společenského systému, jsou-li motivovaná apriorní nenávistí vůči němu. V praxi se může jednat především o následující trestné činy: • obecné ohrožení • násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci • hanobení národa, rasy a přesvědčení • podněcování k národnostní a rasové nenávisti • výtržnictví • vražda • ublížení na zdraví • omezování osobní svobody • vydírání • omezování svobody vyznání • porušování domovní svobody • porušování svobody sdružování a shromažďování • poškozování cizí věci • genocida • podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka • perzekuce obyvatelstva

19

6. Gambling, virtuální drogy (netolismus)

Hráčství, gamblerství (Převzato:http://www.mojelekarna.cz/poradna/civilizacni-nemoci/hracstvigamblerstvi.html) Je řazeno mezi návykové poruchy. Počet nemocných v populaci v poslední době výrazně narůstá. Hráč nedokáže odolat hře, čím více ztratí, tím více hraje. Navíc nutkání ke hře je spojeno s velkým vnitřním napětím, které se sníží až po začátku hry, při hře nemocný pociťuje vzrušení a uspokojení. Po hře se cítí nepříjemně, má výčitky svědomí, lítost. Avšak celé se to v dohledné době opakuje, navzdory protestům okolí i vlastního svědomí. Příznaky hráčství Klinické projevy hráčství Nemocný je emočně oploštělý, bezohledný, ztrácí zájem o blízké lidi. Postupně vzniká porucha v oblasti sebehodnocení a sebekontroly. Hru bere jako možnost rychlého zbohatnutí, nepřipouští si nízkou pravděpodobnost výhry, má fantazijní představy o dostupnosti velké výhry. Nedostatek financí zpočátku řeší půjčkami, postupně porušuje sociální normy, podvádí, krade, což je provázené puzením hrát, aby vyhrál a všechno srovnal. Sociální důsledky hráčství Ztráta motivace k práci, nemocný přestává chodit do práce nebo školy, narušují se mezilidské vztahy, potřeba hrát je v popředí navzdory vzrůstajícím problémům ve vztazích s blízkými lidmi. Příčiny vzniku hráčství Stresové situace, nabídka hry (nedostatek jiných zájmů), sklony k hráčství (osobnostní dispozice). Návštěva lékaře při hráčství Je nutná již při podezření na patologické hráčství, protože nemocný se sám této závislosti nikdy nezbaví, cílem terapie je úplná abstinence. Léčba hráčství Pohled na současnou léčbu patologického hráčství není jednotný. Při léčení patologického hráčství lze využít některé postupy jako při léčbě jiných závislostí (alkohol, drogy), i když nejde přímo o látkovou závislost. Užívá se kombinace více technik s využitím organizací poskytujících pomoc gamblerům.

20 Terapie Základem terapie je psychoterapie. Patří sem motivační trénink, změna životního stylu. Gamblerství je často spojeno se stresem. Důležitou součástí terapie jsou proto relaxační techniky. V ambulantní terapii se tedy klade důraz na psychoterapii (identifikace spouštěčů hraní, vytvoření splátkového kalendáře dluhů, opatření k minimalizaci přístupu hráče k finančním prostředkům apod.). Skupinová terapie v ambulanci Je u nás výjimečná a je vhodná spíše pro dlouhodobé ambulantní doléčování. Rodina Velmi důležitá je spolupráce s rodinou a její dohled nad terapií. Ústavní péče K předání do ústavní péče dochází po neúspěchu ambulantní léčby. Ústavní léčba je dobrovolná a záleží na ochotě a vůli pacienta stejně jako u jiných závislostí a je spojena s úpravou denního režimu.

Netolismus (Převzato: http://www.ostrovzl.cz/prevence/netolismus-a-gambling/) Netolismus je závislost na virtuálních drogách: • • • • •

televize video počítačové hry mobil internet (surfování, neustálá chatová kontrola e-mailové schránky, sociální sítě)

Symptomy závislosti na internetu: nutkavá potřeba neustále prohlížet svou e-mailovou poštu nutkavá potřeba bez cíle listovat nabídkami jednotlivých serverů vtíravé myšlenky o internetu ve chvílích, kdy se zabývá jinými aktivitami v blízkosti počítače vzniká bezdůvodná potřeba zapnout jej, připojit se na internet ztráta zájmu o své okolí, omezení činností, které ho dříve uspokojovaly vědomí, že toto chování je nesprávné a snaha je maskovat upřednostňování virtuálních vztahů před skutečnými

21 snížení sebekontroly při používání internetu neschopnost přerušit práci s internetem

Základní potíže související s dlouhodobou prací s počítačem (internetem): Fyzické potíže - průběžné poškozování krční páteře, vady držení páteře a poškozování očí Psychické potíže - špatná soustředěnost, klesá kvalita pozornosti. U malých dětí hrozí vlivem poškození mozkové kůry a tím i pokles intelektových schopností podobně, jako je tomu u závislosti na televizi.

V oblasti sociální dochází k tomu, že počítač se stává pro mnoho lidí náhražkou vzájemné interakce a komunikace, výrazové prostředky se snižují. Velmi nebezpečné je to hlavně u dětí, které se v určitém věku musí naučit komunikovat díky svému okolí s vnějším světem. Počítač však dětem neumožňuje získat odpovídající sociální dovednosti. Zneužívání internetu má a sociální kontext, protože postižený člověk u něj tráví nadměrné množství času, a to bez jakéhokoli cíle.

Jak předcházet například závislosti na počítačových hrách?

Sledujte, jaké hry děti hrají. Uvědomte si, že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh, schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr her. Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte - pomáháte tak rozlišovat fikci od reality. Stanovte striktní limity, kdy může dítě hrát a kdy ne. Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů. Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů. V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (př. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte. Podporujte dítě v jiných zájmech. Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo. Posilujte zdravé sebevědomí dítěte. Obdobně jednejte i při dalších podobách závislosti na internetu, sociálních sítí apod.

22

Tedy jediné řešení? Nejlepším přístupem je léčení realitou čili ukázat závislému, že reálný svět může nabídnout mnohem více, než ten virtuální. V tomto směru může nejvíce pomoci právě rodina. Ta nejen, že by měla podporovat návrat do života, ale zároveň i znesnadnit návrat k závislosti. Medicína pak může pomoci psychoterapií zaměřenou na změnu chování a vnímání. Zde je nutno spojit se s rodinou, školou, kluby a organizacemi, které jednak pomohou dítě odpoutat od PC a následně mu nabídnou jiné, zajímavé činnosti.

23

7. Padělání peněz Padělání peněz - legrace, úmysl nebo nerozvážnost? (Převzato: www.policie.cz) Příslušníci Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, Správy Východočeského kraje v Hradci Králové upozorňují touto cestou rodiče, pedagogy, žáky ZŠ, středoškolskou a učňovskou mládež, že v poslední době byl zaznamenán nárůst trestné činnosti proti měně, konkrétně případů padělání či pozměňování peněz. Pachateli zmíněných trestných činů jsou stále častěji mladistvé osoby. Ve většině případů mladiství (osoby ve věku od 15 do 18 let) s výrobou falzifikátů peněz experimentují, a to díky dnes velmi dobře dostupné počítačové technice, multifunkčním tiskárnám a dokonalým kopírovacím strojům a mnohdy si při svých pokusech, následném předvádění a porovnávání svých "dokonalých kopií" před vrstevníky neuvědomují, že jde o protizákonné počínání. Není výjimkou, že tyto vcelku dost naivní padělatelské aktivity zajímají i žáky základních škol. Dále jsou zaznamenány případy, kdy mladá generace touží po komfortu - konkrétních věcech, jako jsou nejnovější typy mobilních telefonů, počítačové hry apod., avšak nedostává se jim peněz na jejich zakoupení. Jejich konzumnost se týká i tabáku a lihovin. Někteří se proto rozhodnou peníze si opatřit nezákonným způsobem. Jedním z těchto způsobů je již zmíněná výroba padělků peněz pomocí kopírovacího stroje či osobního počítače. Takové padělky posléze udávají do oběhu jako pravé peníze a snaží se jimi platit. Prakticky všechny takové případy jsou však velmi rychle odhaleny a jejich pachatelé jsou náhle zcela zděšeni z toho, jaký postih jim za takové jednání hrozí před soudem. Tvrdá realita dopadne i na mládež, která se udáváním padělaných bankovek jako pravých baví a zpestřuje si tak svůj nevyplněný volný čas. Policisté proto upozorňují, že padělání či pozměňování peněz (i cizozemských) je posuzováno jako čin soudně trestný. V případě, že dospělý občan "pouze" přechovává padělky peněz, hrozí mu trest odnětí svobody od 2 do 8 roků odnětí svobody, mladistvý může za takové jednání od soudu odcházet s trestním opatřením odnětí svobody na 1 až 4 roky. V případě, že však dospělý občan padělky peněz udá jako pravé peníze, hrozí mu trest odnětí svobody od 5 do 10 let, mladistvému pak lze za takové jednání uložit trest odnětí svobody na 1 až 5 let. Příslušníci východočeské policie se proto obracejí touto formou na širokou veřejnost, aby byla věnována dostatečná pozornost otázkám, jak mládež tráví svůj volný čas a jak získává peníze pro svou potřebu. Předejde se tím mnohdy trestnímu stíhání ve věci, která by se mohla na první pohled každému jevit jen jako "nevinná studentská či žákovská legrace" či "mladická nerozvážnost".

24

8. Poruchy příjmu potravy (Převzato: http://cs.wikipedia.org/wiki/)

Anorexie (mentální anorexie) Latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an – zbavení, nedostatek; orexis – chuť je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy. Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.). Pro anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje (cvičení), z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik a diuretik. Anorexií trpí většinou ženy, ale jsou známy i případy, kdy touto nemocí onemocněli muži. Poslední dobou se ve spojení s anorexii vyskytuje i mnoho takzvaných „pro ana“ blogů. Tato komunita je poměrně nebezpečná, (nejčastěji) dívky na těchto stránkách získávají podporu a pocit, že dělají správnou věc. Zakládají si svůj web, ve kterém píší své „pokroky“ v cestě za anorexií. Častá hesla jsou například „Anorexie není nemoc, ale životní styl“, „Raději budu mrtvá, než tlustá“. Primární projevy: • • • • • • • •

Úbytek hmotnosti (nebo u dětí chybění přírůstku hmotnosti) minimálně o 15% oproti tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku nebo BMI index je 17,5 a méně Hmotnost si pacient/pacientka snižuje sám/sama dietami Vnímání sebe sama jako příliš tlusté/tlustého, přetrvávající strach z tloušťky, zkreslených představách o vlastním těle Výrazná porucha hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy projevující se u žen amenoreou (vynechání, nepravidelnost menzes) Při začátku před pubertou je tato opožděna či zastavena Úplná ztráta menstruace, nespavost, nesoustředěnost Přehnaná aktivita a nepokoj, nestálost Může dojít i vyvolávanému zvracení, pak kombinace s bulimií (najedení se až přejedení a násl. vyzvrácení potravy)

Sekundárními projevy = důsledky: • • •

Metabolismus - snížená hladina draslíku, edémy, metabolická alkalóza Gastrointestinální trakt - hypertrofie příušních žláz, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa, zaněty slinivky břišní Kardiovaskulární systém - bradykardie, hypotenze, srdeční arytmie

25 • • • • • • • •

Hematologické problémy - Anémie, trombocytopénie, hypercholesterolémie Kožní - suchá, praskající kůže Plicní - záněty plic (vdechnutí zvratků) CNS - atrofie mozku, poruchy paměti Neurologické - křeče, svalová slabost Reprodukční - amenorea, infertilita Vypadávání vlasů, bolestivost dásní až parodontóza, zhoršení kvality zubů Nedostatek vitamínů, stopových prvků, problémy s vývinem kostí…

Kromě mnoha fyzických problémů se objevuje také řada problémů psychických: • • •

pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese sklony k sebepoškozování sebevražedné sklony

Bulimie (bulimia nervosa) Jedná se o další z poruch příjmu potravy, stejně jako anorexie spočívá v záchvatovitém přejídání a snaze tomuto čelit – úmyslným vyvrhováním potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek (žen) ve věku 13–18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie. Specifikace bulimie Bulimie je psychickým onemocněním, které se projevuje zvracením a stárnutím kůže. Bulimie může rovněž způsobit vypadání zubů či nehtů a někdy i úplné oslepnutí. Za prvé bychom měli nejdříve oddělit toto onemocnění od obžerství. Postižení bulimií, ačkoliv si uvědomují svou ztrátu kontroly nad vlastním stravováním, se přejídají velice často a poté se snaží (s pocitem viny, že opět zklamali sami sebe a poddali se jídlu) aplikovat nejrůznější nebezpečné drastické diety, přehnaná cvičení, zvracení, hladovění, užívaní všemožných projímadel, aby se co nejdříve zbavili zkonzumovaných potravin (kalorií). Po delším čase člověk již vytvoří reflexní zvracení a neudrží v sobě žádnou potravu. Proto je bulimie zdraví velmi nebezpečná.

26

9. Kontakty na organizace v rámci prevence:

Organizace prevence a pomoci s celostátní působností

155 - ZÁCHRANKA

150 - HASIČI

158 - POLICIE

112 - TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ

Systém Záchranný kruh (www.zachrannykruh.cz): Sdružení Linka bezpečí (Nadace Naše dítě): www.linkabezpeci.cz 800 155 555 (zdarma) Linka důvěry Hradec Králové: 495 273 259

Bílý kruh bezpečí: www.bkb.cz, 257 317 110, 251 511 313 Liga lidských práv: www.llp.cz, 545 210 446 Růžová linka: www.ruzovalinka-praha.cz, 272 736 263 Národní program boje proti AIDS: www.aids-hiv.cz, 800 144 444 Rodičovská linka: 283 852 222

tel.

27

Regionální organizace prevence a pomoci Pedagogicko-psychologická poradna Trutnov: www.ppptrutnov.cz, 499 813 080, 605 448 327 RIAPS (Regionální institut ambulantních psychosociálních služeb) Trutnov: www.riaps.cz, 499 814 890, 731 441 264 Krajská školská koordinátorka prevence: Dagmar Anschlagová, [email protected]

Okresní metodik prevence: Mgr. Lenka Mikesková, [email protected] Školní metodik prevence Gymnázium D.K.n.L.: PhDr. Ivana Syrovátková, [email protected], 499 320 189

Zpracovala: PhDr. Ivana Syrovátková, školní metodik prevence Pozn. Platnost od 1.9.2011, průběžné změny a doplňky vyhrazeny.