Příloha 3 Hřiště Základním prostředkem pro provozování kopané je hřiště. V Březolupech, od zahájení kopané, která se dle kroniky Březolup, jakož i z ústního podání nejstarších občanů, kteří měli vždy kladný vztah k tomuto sportovnímu odvětví, lze za prví éru vytyčování fotbalových hřišť určit 20. léta 20. století. Jako první prostor, kde se oficiálně začalo s kopanou byla oblast pastviska v Chrástkách, kde pasáci dobytka , aby se při pasení dobytka ještě jinak zabavili, začali učit hrát kopanou. Nebyla to však kopaná, na kterou je dnešní náročný divák zvyklý se dívat. Hřiště v začátcích nemělo žádné ohraničení prostoru, především na šířku. Délku ohraničovali čepice nebo zastrčené haluze do země či jiné oděvní svršky. Místo míče sloužily staré punčochy, naplněné hadry a na obou koncích zavázané motouzem. Hřiště nebylo jinak upravené. Do současné doby se jedná již o 7 hřišť v historii kopané (viz katastrální plánek, který je součástí přílohy historie kopané Březolup uvedeny číselně v pořadí, jak byly postupně za sebou budovány): • • • • • • •
hřiště v Chrástkách hřiště na loukách hřiště na Malém rybníčku hřiště Za lipami hřiště u Moučkového mlýna hřiště za obchodním domem – prostřední rybníček stavající stadion
K jednotlivým hřištím: Hřiště v Chrástkách Jak již bylo výše uvedeno, na tomto hřišti se začaly psát první krůčky kopané v Březolupech. Šlo o hřiště na pastvinsku, které bylo zastávajícím potůčkem směrem k lesu a části Hliníky. Toto hřiště nemělo žádné rozměry a mělo příliš sklonitý svah směrem k potůčku. Nebyly zde žádné branky. V současné době je tato plocha zalesněna. Jak již bylo zmíněno, šířka hřiště nebyla ničím označena. Pouze délka byla vyznačena kůly, které tvořily branky. Žádný snímek tohoto hřiště nebyl pořízen.
Hřiště na loukách Druhé hřiště dle sdělení p. Hovorky, účastníka prvního zápasu v kopané na půdě Březolup, bylo umístěno na loukách u chaloupek na soukromých lukách. Na tomto hřišti údajně označeného brankami se uskutečnilo historicky první utkání v kopané. Šířka hřiště byla vytyčena vrbovým proutím. Soupeřem našeho mužstva byla sousední Topolná. Hřišti si tedy říkalo U chaloupek (odvozeno od seníků, které tu stály). Hřiště bylo za současným Šimkovým zahradnictvím pod
cestou na Topolnou ke směru potoku Březnice. Z tohoto zápasu se však nezachovala žádná fotografie.
Hřiště na malém rybníčku (rozměry 41 x 78 m) Šlo o prostor za bývalým Hubáčkovým – dnešním Havlíkovým. Zmínka o tomto hřišti se datuje rokem 1938. Jak je patrno ze zachovalého snímku, branky již byly dnešních rozměrů, ale neměly sítě. Toto hřiště bylo již vyznačeno lajnami. Nezachovaly se však žádné zprávy o tom, že by se zde konaly mistrovské zápasy a nezachovaly se ani výsledky konané. Převážně se však denně hrálo na most a lípy a to z toho důvodu, aby míč se nemusel dostávat z potoka nebo míč neškodil Hubáčkům. Ještě jedna kuriozita se váže k tomuto hřišti, a to kdo překopne lípy. Dnes již stěží říct, kolika hráčům se to podařilo, ale jistě mezi nimi byl Hubáček C.
Zleva: Postava, Binar, Lysoněk, Šipka, Hoferek, Peška, Hubáček S., Hubáček C., Matura, Vašina
Hřiště na rybníčku – za lipama (rozměr 45 x 82 m) S přibývajícími hřišti přibývá více fotodokumentace. V příloze historie kopané Březolup uveřejňujeme vždy pouze jeden snímek, abychom přiblížili příslušné hřiště. Nyní k vlastnímu (čtvrtému) hřišti v pořadí. Toto hřiště bylo uvedeno do provozu v roce 1940 a mělo tyto rozměry 45 x 82. Bylo vybudováno na rybníčku za lipami. Mělo již předpisové branky včetně sítí a hrála se zde mistrovská utkání. Starší sítě zajistil z Baťova p. Lysoněk J., i když byly již značně opotřebované, jak dokládá obrázek z II. mužstva z let 1939 - 1940. Jak výsledky, tak sestavy mužstva i střelci branek, všechny tyto údaje jsou uvedeny v předcházející části. Abychom vám blíže označili místo, kde se toto hřiště nacházelo, uvádíme následující. Vedlo od farské zadrady podél mlýnského náhonu k vantrokám, tj. až k potoku Březnice. Mlýnský náhon byl po opuštění hřiště zavezen a domky od fary až po Mojžíškovo se rozšířily za domky zahrádky, kde dříve byla část hřiště.
Zleva Fusek, Hovorka, Husek, Hubáček C., Mikoška, Lysoněk, Sklenář, Hubáček S., Hubáček F., Hoferek, Vašina, Chaloupka
Hřiště u Moučkového mlýna (rozměry 53 x 92 m)
Bylo vybudováno na parcele 232 – areál dnešního atocampu. Na tomto hřišti slavil náš oddíl kopané do této doby největší úspěchy. Z tohoto hřiště se již zachovalo větší množství fotodokumentace. Hrála se sice na něm I. B třída, ale v této době byly pouze 3 další třídy a to I. A třída, divize a I. liga, oproti dnešní I. A tř., ŽP, divizi, II. lize a I. lize. Za války a krátce po válce hráli na tomto hřišti mistrovské soutěže Staré Město, Kunovice, Hluk, Dolní Němčí, Rohatec, Veselí, Hodonín, Kyjov, Hanácká Slavia, vojáci Kroměříž a Holešov, Hulín, Bojkovice, Luhačovice a další celky v té době zvučných jmen. Přátelsky jsme se utkali s Vítkovicemi (divize), které jsme porazili i s reprezentantem Starostou 5:1, dále Ostravu (divize) 4:3 a Moravskou Ostravu 10:1. Kromě toho jsme na tomto hřišti hostili prvoligové Židenice, včetně reprezentanta Rulce, dále divizní Ratíškovice a Baťov. Z tohoto zápasu na Baťově je patrno jak se za války muselo zdravit (viz fotografie). A níže foto nejúspěšnějšího kolektivu této doby.
Horní řada Binar, Hubáček C., Matura, Hubáček S., Hubáček F., Lysoněk J.; prostřední řada Svoboda, Hubáček M., Hubáček B.; dolní řada Hoferek, Tomek, Mikoška
Dřevěné kabiny – hřiště u Moučkového mlýna
Hřiště na prostředním rybníčku za obchodním domem (rozměry 60 x 100 m) 50. až 60. léta jsou léta velkých změn ve výstavbě stadionů. Po dlouhodobém jednání s národním výborem se podařil velký sen sportovcům v Březolupech o umístění stadionů na prostředním rybníčku. V roce 1956 bylo za obchodním domem vybudováno v pořadí 6. hřiště. Budování hřiště bylo započato oplocením areálu od Sv. Jána - pochodník spojující Močidla a lávkou vedoucí z Močidel (od Fuskového po lávku naproti Blažkovému ). Na oplocení stadionu jsme sehnali prostředky z KV ČSTV v Gottwaldově (p. Slezák). Oplocení celého areálu bylo budováno ručně svépomocí celé členské základny Sokola. Po provedení oplocení bylo taktéž ručně provedeno odvodnění (drenáž) celé plochy ručně. Pak díky Pozemním stavbám jmenovitě řediteli J. Lysoňkovi a techniku F. Lysoňkovi bylo provedeno srovnání celé plochy buldozerem za režijní náklady. Na to státní statek se brigádně provedlo zasetí trávy, načež mohlo dojít k vytyčení vlastního hřiště. Za branou od obchodního domu byla postavena konstrukce letní tělocvičny. Hřiště na tomto místě mělo krátkou životnost, protože v letech 1959 60 začal Svazarm budovat plochou dráhu a s tím i nové hřiště v pořadí sedmé. V roce 1958 byla započata výstavba kabin, o níž pojednává samostatná příloha. V roce 1958 byla obec postižena povodní a celé oplocení bylo zničeno.
Oddrenážování hřiště - v pozadí hřiště 7, Moučkův mlýn, stodola, oplocení hřiště
Oddrenážování hřiště z vlevo Sukup F., ve výkopu Křen S.
Zleva: Křen S., Berecka M, křen F., Hoferek Z., Andrýsek F., Križan, Škráček, Vojtěšek, Hubáček S.
Oddrenážování hřiště: Hoferek S., Juřena Z., Krejčiřík S., Berecka M
Současné hřiště (rozměry 63 x 105 m) Výstavba stadionu byla dokončena v roce 1961. Po dobu provádění výstavby stadionu s plochou dráhou muselo naše mužstvo hrát veškeré zápasy na hřišti v Bílovicích, což se projevilo na výsledcích a sestupem do nižších soutěží. V 70. letech 20. století se však znovu do naší obce vrátila I. B třída. V 90. letech 20. století po dobu devíti ročníků hrálo naše mužstvo na tomto stadionu okresní přebor, dnes již 1. A třídu Zlínského kraje (historické maximum).
Všechna hřiště jsou poznačena na plánu přehled hřišť, které jsou součástí této přílohy k historii kopané.
Sečení stávajícího hřiště v 70. a 80. letech
Pískování hřiště (2009)
Sociální zázemí - šatny Až do roku 1950 bylo jen málo hřišť vybaveno šatnami. A to na Malém rybníčku, Za lipami a ještě částečně na hřišti u Moučkova mlýna. Tato hřiště byla v poměrně malé blízkosti hostince u Samohýlů. Výhodu jsme měli v tom, že od roku 1939 až do roku 1947 byl pan Samohýl členem výboru a poskytl našemu oddílu kopané místnost na převlékání. První šatnu jsme si museli upravit z kutníku za jevištěm. Další šatnu nám poskytl vedle holičárny opět pan Samohýl a 20.10.1947 dokonce poskytl příspěvek na zhotovení dřevěných šaten na hřišti u Moučkova mlýna. Kabiny se používaly až do roku 1960, kdy se postavily stávající šatny. Po zápasech jsme neměli možnost se umýt nebo osprchovat. Ovšem nejinak tomu bylo na ostatních hřištích v rámci okresu Uherské Hradiště. Na Zámoraví byla hřiště v blízkosti Moravy, kde jsme měli možnost se umýt. Oděvní svršky na cizích hřištích byly hlídány vždy určeným členem výboru, aby se neztratily. Na hřišti u Moučkového mlýna jsme se po dohodě s panem Fuskem umývali pod jeho soukromou studnou. Na výstavbě prvních kabin se podíleli všichni hráči. Největší zásluhu na výstavbě těchto šaten měli tesaři pan Hubáček F. (Majerčík), Bednařík L. a Hubáček F. Jak již bylo uvedeno výše, první šatny byly zhotoveny pouze na převlékání bez možnosti se umýt nebo okoupat. Byli jsme však rádi, že máme svoje zařízení. Po zápase v Havřicích byl požádán předseda oddílu kopané Havřic pan Močička o zapůjčení projektu, který se našimk zástupcům líbil. Po projednání ve výboru Sokola bylo rozhodnuto pro jejich postavení. I když nebyly prostředky, cena nebyla vysoká Projektanti NP ing. Krejčiřík a Garaja zdarma dle našich požadavků zpracovali a rozšířili tento zapůjčený projekt. Ihned začala nelehká práce na zajištění prostředků. Projekt byl předložil na KV ČSTV v Gottwaldově, kde ve stavební komisy k němu nebylo žádných připomínek. S vedoucím investic KV ČSTV F. Slezákem se kterým se náš pan kronikář Miloslav Hubáček znal osobně, se projekt zařadil do plánu investic včetně oplocení areálu. Při vytyčování kabin, které prováděli pan Talaš, předseda Sokola, Bartas J. místopředseda, F. Gajdůšek a M. Hubáček došlo ke kuriozní situaci. Když byly šatny vytyčeny, přišla paní Samohýlová, spolumajitelka pozemku, s krumpáčem a s tím, že nám vytyčení zničí. Pantáta Talaš, jak se mu říkalo, se na ni obrátil řekl: „Pepino polož ten krompáč, ať si neublížíš.“ Načež po spuštění nadávek na naši stranu se vše v dobré obrátilo. Stavba mohla začít. V té době byl velký nedostatek stavebního materiálu, který se musel zajišťovat kde se dalo. Předsedou oddílu kopané v té době byl O. Škráček. Na zajišťování a odvoz materiálu jsme si naši účastníci museli brát dovolenou. Největší podíl na celé výstavbě měli R. Križan, O. Škráček a M. Hubáček a dále velké množství brigádníků, jímž je ještě nutno poděkovat. Stavební deník i ostatní doklady byly pak uloženy v nových kabinách. I po tak dlouhém odstupu od provedené výstavby mohli být všichni na své dílo náležitě hrdí.