Příloha č. 2 - Analýza vývoje a stavu sociálně vyloučených lokalit v Libereckém kraji

Příloha č. 2 - Analýza vývoje a stavu sociálně vyloučených lokalit v Libereckém kraji 1 Úvod do problematiky Z hlediska počtu i geografického rozmístění vyloučených lokalit můžeme konstatovat, že kopírují lokality, které existovaly již před rokem 1989. Jen míra sociálního vyloučení se postupně zvyšuje. Sociální vyloučení a koncentrace sociálně vyloučených obyvatel do více či méně segregovaných lokalit se prohlubují, a to jak co do počtu lokalit, tak přílivem dalších sociálně vyloučených rodin a jednotlivců. Posiluje se koncentrace a celkový podíl sociálně vyloučených osob v kraji. Etnická homogenizace zejména velkých lokalit se mění, mezi Romy se objevují i neromští obyvatelé a stávají se postupně stejnou menšinou. Vznik deprivovaných, chudobou postižených lokalit není problémem etnickým. V otevřené společnosti dochází samovolně ke koncentraci aktivit a rozdělení bohatství1. Bohatší občané tíhnou k bohatším a postupně se sestěhovávají do měst a lokalit s tzv. „dobrou adresou“. Jejich příliv regulují ceny bytů a nemovitostí. Chudoba se koncentruje na „špatné adrese“, která přitahuje chudé a ještě chudší obyvatele, protože ceny bytů, nemovitostí a nájmů jsou tu pro ně dostupné. Proto se často setkáváme s názorem, že problém chudoby a sociálního vyloučení je třeba „odetnizovat“. Pokud bychom chtěli na tento požadavek přistoupit, museli bychom se vzdát sledování souvislostí problému sociálního vyloučení s příslušností k jakémukoli – tedy i k romskému – etniku. Takový přístup nepovažujeme za vhodný. Sociální vyloučení v ČR opravdu není specifickým problémem romské komunity. Respektuje však i skutečnost, že každé etnikum, tedy i romské, má své specifické problémy, které je nutné monitorovat a řešit jinými nástroji, než jsou běžné u občanů z majoritní společnosti. Sociální vyloučení a z něho pramenící chudoba postihuje pouze část romského etnika. Porovnáme-li počet Romů žijících ve sledovaných sociálně vyloučených lokalitách s odhadovaným počtem Romů v ČR, zjistíme, že se jedná zhruba o 30 až 40 % této populace. Tento fakt ukazuje, že se Romové, pokud k tomu mají podmínky, dokážou včlenit do většinové společnosti. Podle studie agentury Gabal&Consulting z r. 2006 existuje na území ČR více než 300 sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit (deprivovaných území), v nichž žije mezi 60 až 80 tis. obyvatel2. Přitom zhruba 35 % z těchto lokalit vzniklo v posledních deseti letech. Studie konstatuje, že i když je úroveň jednotlivých lokalit různá, ve většině případů jsou životní podmínky v nich kvalitativně výrazně horší, než je běžný standard v ČR. Deprivované části existují v řadě českých měst/obcí. Někdy se jedná jen o jednotlivé domy, kde žije několik jednotlivců či rodin, jindy o celé městské čtvrti čítající několik stovek či tisíc obyvatel. Hranice těchto lokalit mohou být jen symbolické „špatná adresa“, nebo skutečné, dané rozsahem příslušného území. 1

Tzv. Paretova konstanta (80/20) charakterizuje situaci, která vznikne samovolnou diferenciací: 80 % bohatství vlastní20 % lidí a naopak 80 % populace se dělí o jeho zbývajících 20 %. 2 Nebyly zkoumané všechny lokality v ČR. 1/9

Popis jednotlivých lokalit v mapě Analýzy sociálně vyloučených romských lokalit a absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti3 i statistická a typologická analýza ukazují, že čím větší lokalita, tím vyšší má gravitační sílu vůči dalším sociálně vyloučeným osobám (Romům), ale také tím větší je pravděpodobnost výskytu kriminálních a jinak problémových jevů. Hrozí tak, že se tyto jevy budou stále více šířit do jejich okolí. Sociálně vyloučené lokality se vyskytují s vyšší pravděpodobností v regionech nadprůměrně zatížených problémy sociálními (nezaměstnanost) a strukturálními (deficit ve vzdělání, horší struktura pracovních sil i příležitostí). Proto početné a problémové lokality nezhoršují jen situaci měst/obcí, v nichž se přímo vyskytují, ale svými problémy ohrožují celý mikroregion. Lokality žijí s vlastními pravidly způsobu života, sociálním a ekonomickým chováním, které je opakem pracovně-profesní výstavby sociální struktury a způsobu života majoritní populace. Lokality představují pomyslné sociální dno české společnosti. Děti kopírují své rodiče a vzdělanostní dráhy většiny sociálně vyloučených romských žáků kopírují osud svých rodičů. Na základě analýzy vybraných dokumentů zaměřených primárně či sekundárně na informace o stavu romských lokalit na území ČR4, monitoringu tisku z podkladů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a dalších periodik orientovaných na romskou problematiku či na sociální oblast a na základě výsledků různých dalších šetření lze prezentovat základní souhrn zjištění v jednotlivých uvedených oblastech.

1.1 Bytová problematika Bydlení představuje jednu z veřejností nejméně podporovaných oblastí integračních politik. Veřejnost v této oblasti velmi zdůrazňuje participaci Romů. Je ochotna investovat veřejné prostředky na zlepšení kvality bydlení obyvatel sociálně vyloučených lokalit, ale pouze v tom případě, kdy si na to budou Romové finančně přispívat či se podílet na stavebních pracích. Ochota investovat do bydlení souvisí s postojem k Romům a s nadějí na změnu v očích občanů. Logika poskytování bydlení je v převaze integrační ve vazbě na finance nebo zaměstnání. Větší vstřícnost lze vysledovat u obyvatel menších měst a obcí, naopak nejméně ochoty projevují lidé žijící ve velkých městech. Bydlení příslušníků romských komunit se v posledních letech nevěnoval žádný systematický výzkum, který by usiloval o celkové zmapování situace. Příslušníci romských komunit ovšem v mnoha případech opustili své byty (bydlení) i „dobrovolně“ při pokusech o emigraci do ciziny (nejvíc 2003/2004) nebo při snaze uniknout před lichváři, soudy či jinými pronásledovateli. Většina „navrátilců“ končí v přeplněných bytech vlastních příbuzných nebo po čase v komerčních ubytovnách, jejichž majitelé zneužívají tísnivé situace romských rodin a za bydlení velice nízké kvality si nechávají platit neúměrně vysoké částky. Na trhu s byty zcela chybí nabídka 3

Viz interaktivní mapa – http://www.esfcr.cz/mapa/int_lib7_2.html především Analýza GAC, studie Západočeské university v Plzni, IOM, studie Socioklubu, Koncepce romské integrace 2010 – 2013, Závěrečné zprávy 2009, 2010 apod. 4

2/9

levného nájemního bydlení. Obce a města postupem doby vytvořila fungující systém „vytěsňovacích“ mechanismů, který umožňuje zbavit se „nepřizpůsobivých“ a „nepohodlných“ osob. Důsledkem použití vytěsňovacích mechanismů je ztížena možnost podpory obvyklých podpůrných nástrojů a prohlubuje se jejich sociální a prostorová segregace. V materiálech EU je obecně reflektováno, že bydlení Romů je téměř v celé Evropě nízkostandardní a nachází se pod úrovní bydlení většinové populace.5 Bydlení je ale jednou z oblastí, kde EU nemá přímé kompetence, a bydlení tak ani nemůže být přímo financováno z unijních prostředků, např. z Evropského fondu regionálního rozvoje6. Řešení tíživé situace je tak především úkolem státu a obcí. Velký tlak a odpovědnost je přenesena na obce, v jejichž výhradní kompetenci se problémy spojené s bydlením Romů nachází. Některá města využívají tuto svoji kompetenci k jakémusi druhu segregačního tlaku7. Nejpalčivějším problémem sociálně vyloučených lokalit v Libereckém kraji je oblast bydlení, což potvrzuje i šetření LRS8 z roku 2009. Šetření odhalilo, že ze 123 respondentů (71,1 %), kteří bydleli v městském (obecním) bytě s nájemní smlouvou na dobu neurčitou, o tento typ bydlení přišlo (123 ze 123 respondentů, tedy 100 %) vinou nátlaku nových majitelů nájemních domů. Do této oblasti právní ochrana nájemníků evidentně nedosáhne. Přitom podle zjištění terénních sociálních pracovníků tito „bývalí“ nájemníci zpočátku nebyli neplatiči, neplatiči se stali až po zhoršení situace na pracovním trhu, a zejména po přistěhování do sociálně vyloučené lokality. Majitelé bytů v sociálně vyloučené lokalitě totiž o své domy nepečují, a nutí nájemníky platit 8 000 – 9 000 Kč za byt 1+19 s naprosto nevyhovujícími hygienickými a stavebními podmínkami. K důvodům neplacení nájemného vedle nízkých příjmů tak přibývá nechuť platit tak vysoké nájemné za byt v naprosto nevyhovujícím stavu.10

1.2 Vzdělávání a kvalifikace Jednou z hlavních příčin nezaměstnanosti Romů je, vedle předsudků majoritní společnosti, jejich nedostatečné formální vzdělání a nízká či žádná kvalifikace v profesích uplatnitelných na trhu. V nejstarší a střední generaci najdeme mnoho negramotných, střední generace má většinou základní vzdělání ze zvláštní školy nebo neukončené základní vzdělání. Pokud jsou příslušníci romských komunit vyučeni, jedná se většinou o profese, v nichž se bylo možné vyučit po ukončení zvláštní školy, respektive i po nedokončené základní škole či škole 5

Zprávu pro Evropskou komisi zpracovaly Focus Consultancy, ERRC a ERIO. Výjimkou je rekonstrukce panelových sídlišť, která byla financovatelná z prostředků Společného regionálního operačního programu. 7 „Vyloučených“ ve smyslu sociálního vyloučení (exkluze). Tyto lokality si většinou v rámci daného města nesou nálepku tzv. „domy hrůzy“, „špatné adresy“. Jde o adresu, kde bydlí lidé vyloučení z hlediska své nepřizpůsobivosti, problémovosti a v neposlední řadě hlavně své etnicity. 8 Sociálně patologické jevy v prostředí romského dítěte, 2010 9 Skutečné rozmezí nájemného v Liberci, rok 2008 - 2009 10 Sociálně patologické jevy v prostředí romského dítěte, 2010, str. 114 – 119 6

3/9

dokončené se špatným prospěchem. Tyto profese jsou dnes na trhu práce málo žádané, pracovníci jsou většinou nahrazováni mechanizací nebo levnější pracovní silou ze zahraničí. Proto je především třeba předcházet zařazování dětí do speciálních škol. Důvodem přeřazení romského dítěte ze základní do speciální školy nebývá sice jeho romská národnost, ale jazykový handicap, odlišná dynamika osobnostního vývoje, jiná hierarchie hodnot a sociokulturní odlišnost jeho rodiny, což jsou závažné překážky pro jeho další vzdělávání. K překonání sociokulturního handicapu potřebují tyto děti cílenou asistenci. Jednou z forem této cílené asistence je vytváření přípravných tříd pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí a využívání asistentů pedagoga. Šetřením znalostí pracovníků obcí s rozšířenou působností bylo zjištěno, že mezi 3 812 dospělými Romy v Libereckém kraji nedokončilo základní školu 2 539, tj. 66,6 %, základní školu ukončilo 928, tj. 24,3%, vyučeno je 298, tj. 7,8% a střední nebo vyšší školu má ukončenu 42, tj. 1,1 % osob. Odhadovaná vzdělanostní struktura (2010/2011) dospělých Romů v Libereckém kraji11.

1.3 Nezaměstnanost Vysoká nezaměstnanost příslušníků romských komunit má více příčin. Většina z nich má nízkou nebo dokonce žádnou kvalifikaci. Častý je špatný zdravotní stav a z něho vyplývající omezená pracovní schopnost. Někteří příslušníci romských komunit mají špatnou pracovní morálku a zaměstnavatel, který s nimi má tuto zkušenost, nechce napříště zaměstnávat ani jiné romské pracovníky. Příslušníci romských komunit odmítají pracovat za plat nižší nebo jen málo převyšující sociální dávky. Navíc nikdo neuhlídá, zda si k sociálním dávkám načerno nepřivydělávají. Zaměstnavatelé však nemají zájem o romské pracovníky i proto, že mohou (nelegálně) najímat levnější zaměstnance z řad cizinců bez pracovního povolení, nebo (legálně) ze zaměstnanců zprostředkovatelských firem. Mnozí zaměstnavatelé však nezaměstnají příslušníka romské komunity také pro vlastní předsudky vůči Romům (anticikánismus, romofóbie) a z rasově diskriminačních důvodů.

11

Uvedená data jsou odhadována pracovníky, kteří se zabývají agendou romské menšiny, nezahrnují asimilované rodiny. Zdroj: krajský koordinátor menšin KÚ LK 4/9

Přehled trhu práce u dospělých Romů v Libereckém kraji:12

Když uvážíme, že přibližně 70 % Romů je nezaměstnaných (dlouhodobě a více než 10 let), můžeme konstatovat, že pro většinu Romů v produktivním věku je nezaměstnanost dominantní problém, při němž ztrácejí zbytky kvalifikace, návyků a tím vzniká a upevňuje se kultura chudoby. Podle zjištění terénních pracovníků je nezaměstnanost Romů výrazně vyšší v některých lokalitách například Českolipska, Frýdlantska, Tanvaldska (odhad až 90%). Právě zde vznikají vyloučené enklávy a ghetta s vysokou koncentrací romského obyvatelstva postižené průmyslovým úpadkem. Šetření Libereckého romského sdružení ve vybraných sociálně vyloučených lokalitách v Libereckém kraji uskutečněné v roce 2008 ukazuje obdobné výsledky v oblasti nezaměstnanosti Romů.13 Nezaměstnanost je tím nejdůležitějším jevem, který prostupuje téměř každého obyvatele sociálně vyloučené lokality a od které se odvíjí ty další. Pravidelný příjem je zásadním faktorem pro případnou možnost vymanit se ze sociálně vyloučené lokality. Je přirozené, že se osoby ze sociálně vyloučených lokalit chtějí alespoň něčím přiblížit standardu dnešní společnosti, a tak i pod vlivem reklamních kampaní podléhají nabídkám různých typů půjček, navíc často se záměrem podvést samotného klienta. Terénní pracovníci se setkávají se situacemi, kdy se klient snaží splácet své splátky, ovšem nasmlouvaní pracovníci pověření vybíráním splátek vystavují doklady na výrazně nižší finanční obnos, než skutečně dostávají s odůvodněním, že ze splátky jsou odečteny jakési úroky z úroků za nedodržení termínu splátky. Jinou stránkou jsou pak podmínky, za kterých lze půjčku získat. U osob ze sociálně vyloučeného prostředí s evidentním problémem pravidelného příjmu, tuto skutečnost ignorují. Pracovníci hodnoceni za počet uzavřených půjček či celkovou výši poskytnuté finanční částky získají svou odměnu nezávisle na budoucích obtížích při vymožení půjčky. Zřejmě i to je důsledek nastavení exekutorských možností v České republice. Zadluženost tak jde ruku v ruce s poptávkou po tzv. práci „na černo“, protože plat zadlužené osoby v případě legálního zaměstnání je po jednom, maximálně dvou měsících zabavován exekutory. Proto zadlužené osoby jsou přímo 12 13

Zdroj: Úřad práce Liberec Sociálně patologické jevy v prostředí romského dítěte, 2010, str. 114 – 119

5/9

nuceny vyhledávat nelegální zaměstnání. Na základě informací ze šetření lze říci, že míra zadluženosti vedle míry nezaměstnanosti v dané lokalitě je přímo úměrná poptávce po práci „na černo“. Zajímavým fenoménem je také způsob hospodaření v rámci dané skupiny osob ze sociálně vyloučené lokality. Osoby žijící jednak v sociálně vyloučených lokalitách, bez pravidelného příjmu či žijící na sociálních dávkách, praktikují model společného hospodaření v rámci skupiny. Taková skupina pak využívá příjmu každého ze členů skupiny, obzvlášť přichází-li příjem v různých časových intervalech. Např. v pondělí v prvním týdnu v měsíci získá nějaké peníze první ze skupiny, nakoupí základní potraviny (a samozřejmě i alkohol či tabák), ve středu v druhém týdnu to samé učiní druhý ze skupiny, v pátek ve třetím týdnu třetí ze skupiny, až se kruh uzavře u prvního člena skupiny. Celé období tak může skupina společnými silami mít pravidelné zajištění základních potřeb. Tento způsob života ovšem s sebou také přináší i fakt, že je lepší hotovost, kterou jedinec zrovna disponuje, co nejrychleji utratit, protože pak by do „společné kasy“ musel dát vše. Aby pro vlastní potřeby spotřeboval co největší díl svých vlastních prostředků, musí to učinit velmi rychle. A právě nutnost rychlého utracení peněz mění použití prostředků na vlastní potřeby na prostředky k uspokojení vlastního potěšení (alkohol, hráčství, spotřební elektronika, aj.).

1.4 Kultura a rozvoj jazyka Většina příslušníků romských komunit - Liberecký kraj nevyjímaje - již v důsledku minulých zásahů státu do vývoje těchto komunit (před rokem 1990) romský jazyk neovládá dobře, nejmladší generace pak často skoro vůbec. Tuto situaci potvrzují terénní pracovníci v LK. V kvalifikovaných odhadech se uvádí, že v domácnosti užívá romštinu asi jen 35 % Romů. Romský jazyk v České republice se učí jen na dvou středních školách a na třech vysokých školách. Odborně se romským jazykem zabývá ústav romistiky katedry jazyků Asie a Afriky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. Je sice vydána učebnice romského jazyka a romsko – český slovník, oboje určeno pro dospělé zájemce, není však dosud vypracována metodika výuky a nejsou zpracovány učebnice pro děti (s výjimkou slabikáře a matematiky pro nejmenší). Silnou stránkou romské kultury je tradičně hudba, zpěv a tanec. Tyto atributy jsou tradiční oporou jejich identity, ale zejména ve školním vzdělávání málo využívanou a rozvíjenou.

1.5 Sociální a zdravotní situace Z rozhovorů s terénními pracovníky a pracovníky státní správy vyplývá, že Romové Libereckého kraje jsou závislí na sociálních dávkách. V romské populaci pak ani zaměstnanost neznamená nezávislost na sociálních dávkách. Většina zaměstnaných Romů pobírá k platu sociální dávky. Zadluženost romských domácností je neúměrně vysoká. Mnoho rodin žije pod hranicí chudoby, živí se vybíráním popelnic a mnohdy rodiny jedí pouze jednou denně. I z těchto důvodů je současný zdravotní stav romské populace alarmující. Pediatři se shodují v tom, že romské děti jsou v mnohem horším zdravotním stavu než děti neromské. Průměrný věk Romů, kterého se dožívají, je asi o 15 let nižší než u většinové populace. Mezi Romy je šestkrát více invalidních důchodců. V sociálně vyloučených 6/9

lokalitách a přeplněných ubytovnách je mnohem vyšší výskyt infekčních nemocí, výskyt vší a nízká úroveň hygieny. Terénní pracovníci se často setkávají se zvýšeným výskytem chronických onemocnění dýchacích cest, kožních onemocnění, vrozených vývojových vad i s výskytem TBC mezi obyvateli prostorově izolovaných lokalit. Mezi Romy žijícími v izolovaných enklávách se velmi zvyšuje riziko výskytu tuberkulózy. Socioekonomické podmínky mohou mít vliv na rizikové faktory týkající se sexuálně přenosných chorob a HIV/AIDS.

1.6. Sociálně patologické jevy Liberecké romské sdružení uskutečnilo ve vybraných sociálně vyloučených lokalitách v Libereckém kraji průzkum se zaměřením na vybrané sociálně patologické jevy.14 Výsledky průzkumu z hlediska vybraných sociálně patologických jevů (hráčství, drog, kriminality) lze shrnout následovně.  Hráčství Šetření prokázalo velmi vysokou míru hráčství u osob ze sociálně vyloučených lokalit. Pouze 4% respondentů uvedlo, že neprovozují žádnou formu hazardních her. Ze šetření také vyplynulo, že respondenti, kteří odpověděli, že sází na výsledek sportovních utkání, byli zaměstnaní. Podle slov terénních pracovníků to také souvisí s využíváním sociálních kontaktů v rámci zaměstnání. Nezaměstnaný klient ve většině neřeší sportovní výsledky, ovšem zaměstnaný člověk se zapojuje do „běžných“ témat, mezi které jistě patří oblíbené sportovní dění. Nebylo celkem překvapivé, že u odpovědí „nehraji vůbec“ výrazně převažovaly ženy. Z výsledků šetření dále vyplynulo, že u respondentů odpovídajících, že hrají vždy, když mají peníze, převažovali nezaměstnaní déle než rok.  Drogy Závislosti jsou jednou z nejvíce problematických jevů v sociálně vyloučených lokalitách a zároveň je to jev, který nejbolestněji dopadá na dítě vyrůstající v takovém prostředí. I když některé studie, např. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost, uvádějí příznivý trend poklesu celoživotního i současného užívání všech sledovaných nelegálních drog, včetně konopných látek a extáze, pouze u těkavých látek byl zaznamenán 14

Sociálně patologické jevy v prostředí romského dítěte, 2010, str. 114 – 119

7/9

nárůst. Zejména u romské minority je tento nárůst užívání těkavých látek velmi zřetelný. Těkavé látky se staly bestselerem zejména mezi mladými lidmi. Terénní pracovníci také potvrdili, že větší města skýtají pro uživatele dostatečnou anonymitu a také větší možnosti volného nákupu těkavých látek. Uživatelé z menších měst se tak sjíždějí do těch větších, kde tvoří party, na které se dále nabalují další patologické jevy, jako je zejména kriminalita. Šetření ukázalo 43,9% užívání drog u respondentů, ovšem toto číslo je výrazně ovlivněno vysokou mírou sniffingu.  Kriminalita Jedním z cílů šetření bylo také poodhalit roušku tajemství často démonizovaných představ o velmi vysoké kriminalitě v sociálně vyloučených lokalitách. Šetření nám ovšem odhalilo zajímavou skutečnost, a to, že nejvyšší míra není vlastní kriminální činnost cílové skupiny, ale míra kriminalizace těchto osob. Nejčastější případy (59,6%) byly odsouzení za neplnění vyživovací povinnosti, která je zásadně ovlivněna právě zaměstnaností těchto osob. Tuto situaci silně ovlivňuje Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, na základě kterého jsou nuceny postupovat odbory sociální péče při výpočtu výše sociálních dávek. Dle tohoto zákona musí matka dítěte, která žádá o sociální dávky, využít všech možností zvýšit si svůj příjem a v případě, že matce není vypláceno výživné na dítě od otce dítěte, je nucena podat na něj jednak návrh na stanovení výživného a v případě neplacení také trestní oznámení. K tomu je nutno si uvědomit, že některá města, Liberec nevyjímaje15, mají v podmínkách přidělování bytů podmínku beztrestnosti všech členů domácnosti. Pokud tedy dojde k odsouzení, a že téměř vždy dojde, ztrácí tato rodina možnost získat od města byt, ať již je sociální, startovací apod. Se sociálním vyloučením je kriminalita úzce spjata. Souvisí to jednak se životním stylem a sociální situací a zejména sociálním vyloučením a marginalizací. Nejzávažnější je fakt, že sociálně vyloučené osoby jsou kriminalizovány postupy komerčních subjektů poskytujících půjčky bez prokázání příjmů, což vede k exekucím. V této oblasti chybí osvěta i na úrovni terénní sociální práce. Přidá-li se k těmto skutečnostem to, že záznam v trestním rejstříku je např. důvodem pro nepřidělení městského bytu, či nemožnost získání zaměstnání např. jako terénní sociální pracovník (Zákon č. 108/2006 Sb.), je sociální vyloučení téměř stoprocentní. V problematice kriminality v sociálně vyloučených komunitách terénní pracovníci prosazují důslednou práci policie - poruší-li klient zákon, měl by být za to potrestán. Vlivem pomalé práce soudů dochází k situaci, kdy spáchá-li klient trestný čin, trest často přichází až po několika letech. Jsou případy, kdy klient v období od spáchání trestného činu do soudního jednání změní své chování a žije „řádným“ životem. Přijde-li potom trest, pak je naprosto nemotivující a klient se zatvrdí v názoru, že žít normálně se stejně nevyplatí. Je to stejné jako v případě, kdy si po několikaletém období bez práce klient najde práci a je na něm uplatněna exekuce za dluhy z tohoto období bez zaměstnání. Klient pak zrezignuje na zaměstnání, 15

Viz Pravidla pro přidělování standardních bytů, čl. 1, dostupné z http://www.liberec.cz/wps/portal/statutarni-mesto-liberec/mesto-a-samosprava/byty

8/9

protože mu za práci zůstává životní minimum a tedy méně než v době bez zaměstnání, vrací se do komunity a ke kriminálnímu životnímu stylu. Lze tedy shrnout, že ze šetření vyplynula velmi malá míra násilných činů (graf č. 4 - 3,7%), což jde proti zakořeněným představám, že sociálně vyloučená lokalita je opředena zejména tímto druhem kriminality, nebo že přisuzovaná vlastnost romského specifika, utrácet ihned a vše bez ohledu na budoucnost, má své základy v chudobě a snaze „přežít“.

9/9