PŘÍLOHA 1: Naše kniha

Příloha 1: „Naše kniha“

PŘÍLOHA 1: „Naše kniha“

A. Prázdniny. Tak jsem se na ně těšil, že červen se táhnul a napínal k nevydržení. Dostal jsem vysvědčení a červen praskl. Všichni kamarádi z města někam odjeli a zrovna tak i moji rodiče museli náhle na delší čas někam odjet. Nebyli mi ani schopni vysvětlit kam a za čím a proč beze mne, když mě dovezli k babičce. Mamka mne i babičku rychle políbila a táta už nervózně troubil a volal: „Musíme jet, pospícháme!“, takže jsem tam zůstal stát s malým batůžkem (vše potřebné se mi do něj vlezlo). Zamával jsem jim, a jakmile byli z dohledu, otřel jsem si tvář od máminých slin. Tři dny jsem se dokázal zabavit pomocí svého Readeru a snažil jsem se tvářit, že jsem u babičky z vlastní dobrovolné vůle. Ale čtvrtý den už jsem to nevydržel. Nenápadně jsem se proplížil kolem kuchyně, kde babička připravovala sladké borůvkové knedlíky, do vchodové haly. Z haly totiž vedlo krkolomné schodiště směrem vzhůru. Nikdy jsem nedohlédl kam. Dříve, než bylo vidět na jeho samotný konec, stačilo skončit ve stínech a tmě. Také jsem nikdy nikoho neviděl po těch schodech vystoupat. Jsem už přeci dost starý na to, abych se stínů a tmy nebál. Vydal jsem se vzhůru, vstříc… čemu vlastně? Sykl jsem, když za mnou dveře zaskřípaly. Snad babička pilně zadělává těsto a nic neslyšela. Ode dveří jsem se otočil a porozhlédl se po skrze šero zdánlivě nekončícím prostoru, ze kterého na mne něco záhadně volalo. Po chvíli přecházení jsem však byl zklamán. Nacházel jsem pouhá haraburdí k nepotřebě, které snad kdy bylo někomu líto vyhodit. Když v tom jsem mezi vším tím starým nepotřebným našel zvláštní věc. Předmět v tvrdých deskách, zabalený do zažloutlého papíru potištěného drobným černým písmem. V deskách se pak skrývaly další listy, ze všech stran potištěny písmeny a obrázky. Když jsem listy obracel, šustily o sebe, šustily mi mezi prsty a vycházel z nich zatuchlý, ale ne nepříjemný, to spíše vábivý zápach… Co to jen může být? Nedalo mi to a i za cenu toho, že se babička může hněvat, jsem si předmět uschoval pod triko. Musím se jí zeptat, co to je? (Jako babička vysvětli vnukovi, co je to kniha. Pokus se o definici pojmu kniha.)


B. Babička se na mne nehněvala. Máma se občas zlobí, ale babička se snad ani hněvat neumí. Usmála se a řekla mi, že předmět, který jsem našel, je kniha a vysvětlila mi, co to je. Přitom mi nabírala borůvkové knedlíky na porcelánový talíř se zlatým zdobením po obvodu, posypala je cukrem a zalila rozehřátým máslem. Tatínek vždycky říkával: „Babičko, ty Vaše knedlíky, to je učiněné umění.“ Nikdy jsem tak docela nechápal, co tím myslel. Po obědě jsem babičce pomohl umýt nádobí. Je to otrava, protože nemá myčku. „Moje babička ji také neměla. Byla to správná babička. Správná babička myčku nemá, “ řekla mi moje babička na vysvětlenou a slíbila, že když jí pomůžu, tak mi něco ukáže. To se ví, že jsem jí pomohl. Babička vždycky ví jak na mě. Když bylo vše uklizeno, tak na mne babička jakoby spiklenecky mrkla a odvedla si mne ke dveřím do jejího pokoje. Uvědomil jsem si, kolik tajemství je u babičky pro mne ještě ukryto, protože ani v její ložnici jsem nikdy, alespoň co se pamatuji, nebyl. To byl babiččin pokoj. Do něj vcházela, když už jsem odešel na kutě. A když jsem se probudil, čekala na mne jakoby mimoděk v kuchyni se snídaní. Sáhla na kliku, stiskla ji, otevřela dveře a já dnes již podruhé zažil ono mrazení v zádech, které tak věrně doprovází každé správné dobrodružství. Babiččin pokoj, to byla nepopsatelná nádhera. Rázem jsem oněměl, došla mi slova. Dech jsem popadl až v okamžiku, kdy babička ukázala na obrovitánskou skříň plnou polic, na kterých stála spousta těch předmětů, co jim babička říká „kniha“. Ten prazvláštně krásný pokoj, do kterého si mne babička zavedla, byl jako nadýchané kynuté těsto. A ty na policích ve skříni vyskládané knihy, to byly borůvky, jahody, meruňky a všecko to sladké ovoce, které do těch svých knedlíků babička dává. Tak nějak mi v tom okamžiku začalo docházet, jak to tatínek s těmi babiččinými knedlíky myslel. (Zkuste doma za domácí úkol popřemýšlet, jak to tatínek s těmi babiččinými knedlíky myslel. Co našemu hrdinovi v okamžiku, kdy pohlédl na hřbety knih, došlo? Zkuste se nad tím zamyslet a své pochopení popsat.)


C. (úryvek doprovází Powerpointová prezentace „Kniha“ – Příloha CD III) (slide 1) Od té chvíle, kdy mi babička otevřela dveře do svého pokoje, trávil jsem za nimi většinu svého času. Prohlížel jsem si hřbety knih, četl si jejich názvy a jména autorů. Poznával jsem i některé, které jsem měl ve svém Readeru. Když jsem babičce řekl, že by se mi všecky její knížky vlezly do mého malého přístroje, který jsem si k ní dovezl v batůžku na zádech, začala se smát. Nic víc mi na to neřekla. (slide 2) První kniha, kterou jsem si z knihovny vytáhnul k prolistování, se jmenovala Abeceda a napsal ji Vítězslav Nezval. Nebyla tak tlustá, jako jiné knihy v babiččině knihovně (tak se ten veliký kus nábytku jmenoval). Název knihy mi přišel příhodný k tomu, abych touto knihou začal své nové, v tu chvíli ještě netušené dobrodružství. Obálka knihy byla jednoduchá. Byly na ní černé a hnědé linie ve tvaru kříže na světlém pozadí. Kromě autora knihy a názvu Abeceda obálka prozrazovala, že kniha vyšla v Praze, představte si, v roce 1926, tedy tak dávno, že jsem si to sotva dokázal představit. Na obálce ještě stála podivuhodná poznámka: taneční komposice Milča Mayerová. Nevěděl jsem, co je to taneční komposice, co by to mohlo mít společného s knihou a tu paní, tu už jsem vůbec neznal. (slide 3) Když jsem knihu otevřel, rázem jsem pochopil, co to ta taneční komposice je. Ta paní, přestože nebyla žádnou krasavicí, se na fotografiích v knize občas předváděla takovým způsobem, který mi snad měl ještě zůstat utajen. Snad právě vědomí toho, že držím knihu, která i přes svůj nevinný název svým obsahem není pro mne, ten pocit zakázaného ovoce, mne přiměl k tomu, abych se začetl do řádků o všem možném a spíše nemožném, ale o té paní tu k mému zklamání nestálo ani slovo. A pak mi to došlo: to, jakým písmem byly ty mně nic neříkající řádky napsány, jak se propojovaly s těmi necudnými tanci té paní, ten byl jedinečný. A co na tom, že jsem smyslu těch slov nerozuměl. V knize jsem se také dočetl, že na nápad propojení všech těch věcí přišel nějaký Karel Teige. Takže celá ta malá, tenká, jednoduchá, ale překrásná kniha byla dílem tří lidí. Pana Nezvala, pana Teigeho a jakési paní, která by si dnes svými plavkami trhla tak akorát ostudu. Ta vzájemná propojenost tance, fotografií, písma a snad i nic neříkajícího obsahu těch řádků byla jedinečná. Jako ty babiččiny dobroty, co mi je tu stále vyvařuje a co mi tak moc chutnají. (slide 4) Žasnul jsem nad tím, že v roce 1926 už uměli udělat fotografie. Jak asi vypadal fotoaparát? A jak ty knihy tehdy vůbec tiskli? Na toho Karla Teigeho jsem natrefil ještě v jiných knihách. Psalo se v nich, že se věnoval typografii. To je nevím co, ale asi ta typografie způsobovala, že ty jeho knihy byly tak krásné.


(slide 5) V jedné knize, kterou vytvořil ještě s panem Seifertem, je rozpočítadlo o ženských prsou. Jmenuje se Počítadlo a četl jsem si je každý den a určitě jsem se při tom čtení, když jsem si tak počítal do dvou, pokaždé červenal. (slide 6) Jiné knihy mne spíše děsily. Neodolal jsem pokušení otevřít Krvavý román Josefa Váchala. O čtení jsem se ani nepokoušel, písmena totiž byla obtížně čitelná. A obrázky byly jako z mých nejděsivějších snů. (slide 7) Dočetl jsem se jen, že pan Váchal ty své obrázky vyrýval do dřeva a pak je použil jako ilustrace toho svého krvavého příběhu. Chápete, co za tím jeho strašením malých kluků muselo stát práce? (slide 8 – citát Karla Teigeho „Obálka je plakátem knihy)

D. Později jsem však přišel na ještě jiný druh zábavy. Některé knihy neměly obálky. Byly zabaleny do prázdného nebo potištěného kusu papíru. Řekl jsem babičce, že mi je těch knih líto, protože jsou tak smutné. „Víš, babičko, já chci, aby ty knihy byly celé, aby se mohly samy sobě líbit a nemusely se za sebe před těmi krásnými celými knihami stydět a schovávat.“ Babička rázem pochopila, o co mi jde. Šli jsme spolu po těch tajemných schodech. Teď už jsem se opravdu nebál. Babička nahoře chvíli prohlížela obsahy různých šuplíků a skříněk, dokud nenašla pastelky, barvy, štětce, lepidla, papíry a vůbec věci, se kterými mne nikdy ani ve snu nenapadlo zahazovat se ve svém volném čase. Jednotlivé smutné knihy jsem si postupně nosil za babičkou do kuchyně. Vždycky jsem jí z knihy kousek četl. Pak jsme si povídali, co si myslíme, že se v příběhu stane dál. Nikdy jsem tak úplně nepoznal, jestli si babička příběhy skutečně pamatuje nebo si je občas vymýšlí. Společně jsme si tak skládali příběhy těch knih s našimi příběhy. A já jsem si ořezal pastelky, namočil štětec a dal jsem se do díla, aby ty smutné knihy byly veselé.

E. Naši si pro mne nakonec přijeli. Maminka se velmi divila, že si hraju s knihami a táta, ten zase obdivoval moje obrazy. Od knížek domů se mi samo sebou nechtělo. Přirostly mi totiž k srdci. Babička mi je k mé lítosti domů půjčit nechtěla, řekla mi „jen je nechej tady u mne, já aspoň budu vědět, že se sem za mnou přijedeš podívat.“ Co jsem mohl dělat, odmlouvat nemělo smysl, to jsem věděl jasně.


Babička mne na rozloučenou políbila na tvář. „Babičko, víš ty co?“ „Copak?“ zeptala se, snad v očekávání, že se o trochu toho přemlouvání přeci jen pokusím. „Jsi správná babička.“ Ten polibek na její tváři cítím dodnes. (Zkuste se za domácí úkol zamyslet nad tím, jestli si dokážete představit svět bez knih. Myslíte si, že taková doba může nastat? A kdy?)

Příloha 2: Slovníkové a encyklopedické definice knihy

PŘÍLOHA 2: Slovníkové a encyklopedické definice knihy

A: Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem. Kniha je též literární práce nebo hlavní oddíl této práce. Kniha publikovaná v elektronické formě se nazývá elektronická kniha nebo e-book. (dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha). B: 1. Prakticky od vynálezu písma stálý průvodce člověka, historicky vzniklý a vyvíjející se způsob uchování sémantických informací v podobě rozsáhlejšího textu či obrazů, které vytvářejí jak tematický, tak i výtvarný komplex tvůrčích nápadů a jejich profesionálního provedení. 2. Sešitý nebo slepený svazek většího počtu listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu aj., popsaný, potištěný nebo prázdný, s vazbou nebo opatřený přebalem (Universum - všeobecná encyklopedie / 4. díl 2000: 641-642). C: Rukopisný, tištěný nebo jakýmkoliv jiným způsobem rozmnožený grafický dokument, knihařsky zpracovaný do tvaru svazku a tvořící myšlenkový a výtvarný celek (Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích / 2. díl 1997: 461). D: 1. lit. Písemný jazykový projev tvořící myšlenkový celek. Rukopisný, tištěný nebo jinak rozmnožený dokument. Patří mezi nejstarší média. Rozhodující význam ve vývoji knihy měl vynález papíru a knihtisku. Od 19. a zejména ve 20. století reagovala změnou své technické, umělecké a vizuální podoby na nástup tisku, rozhlasu a TV. Vlivem počítačů se stala součástí knižního trhu kniha v elektronické podobě. 2. zool. Část složeného žaludku přežvýkavých sudokopytníků (Ottova encyklopedie A-Ž 2004: 485). E: Po stránce vnější a obsahové souvisící a v sebe uzavřené podání myšlenek nebo graficky zachytitelné tvorby na látce lehce pohyblivé (papyrus, pergamen, papír). Kniha jest buď psaná nebo tištěná (Masarykův slovník naučný / 3. díl 1927: 1033). F: Kniha nazvána ve všech, pokud víme, jazycích podle látky, na které se původně psávalo. Tak řec. Biblos a lat. Liber poukazuje k lýku. Něm. Buch a slovanské Kniga (původně dřevo) k deskám dřevěným, do kterých ryli nebo na které malovali písmo (Ottův slovník naučný / 14. díl 1899: 436).

Příloha 3: Definice částí knihy

PŘÍLOHA 3: Definice částí knihy

knižní blok - označuje svázané a oříznuté listy knihy bez desek. Tento blok je až na konci výroby přilepen („zavěšen“) do desek obálky pomocí předsádky. signet - značka nakladatelství nebo edice umístěná v knize na první liché stránce. patitul - je list, který předchází hlavní titul a na kterém je uveden autor knihy a titul knihy. Oproti hlavnímu titulu je vysázen menším písmem. Důvod tohoto zdvojování titulního listu je v minulosti, kdy byly knihy ještě těžké a při častém používání se vytrhávaly z desek. S deskami knihy se tak často ztratil i titulní list a později nebylo možné zjistit název knihy. Signet a patitul mohou být uvedeny na jedné stránce. frontispis - (též protititul) je označení pro sudou stránku naproti titulnímu listu. Často je na něm ilustrace. hlavní titul - je vždy umístěn na liché stránce knihy. Musí obsahovat titul a podtitul, jméno autora. Může také obsahovat rok vydání a název nakladatelství. hřbet knihy - u lepených vazeb je vždy rovný, u vázaných knih může být rovný nebo oblý. impresum - (též autorská tiráž, copyrightová stránka, nakladatelský záznam) je na druhé straně titulního listu a musí obsahovat copyright textu (ilustrací) a ISBN. Může se zde umístit laudatio (poděkování) sponzorům knihy. tiráž - je vždy umístěna na posledním listu knihy. Obsahuje technické a nakladatelské údaje o knize. předsádka - je dvojlist (pevnějšího papíru), který spojuje knižní blok s deskami knihy. V knize je předsádka přední a zadní. Je prázdná, může však být potištěna ilustrací. přídeští - je jeden z listů předsádky, který je nalepený na deskách (zakrývá surovou vnitřní stranu desky), je přední a zadní. desky - jsou obalem knihy v případě tzv. pevné vazby (hardback). Musí obsahovat titul a jméno autora. Desky knihy se dnes vyrábějí z lepenky a jsou potahovány papírem, textilem, koženkou nebo kůží. ořízka - jsou tři (oříznuté) strany knižního bloku. Čtvrtá strana je vlepena do hřbetu knihy. Ořízka může být obarvená nebo zlacená. To se dělá z dekorativních důvodů, ale také jako ochrana proti prachu. obálka - je stejně jako desky knihy jejím obalem, je však z lehčího papíru, a proto se nazývá měkká vazba (paperback). přebal - je papírová ochrana desek knihy. Má funkci hlavně reklamní.

Příloha 3: Definice částí knihy

potah - je papír nebo textil používaný k zakrytí lepenky knižních desek a k jejich spojení záložka - může být vložená papírová nebo může jít o textilní či kožený proužek, který je na jednom konci vlepen do hřbetu knihy. Kniha (zvláště odborná) může mít i více textilních záložek. Správně provedená textilní či kožená záložka se pozná podle toho, že při uchopení jejího konce s ní pohodlně projedete celý knižní blok, aniž byste ji museli pustit. kapitálek - je proužek textilie (výjimečně se vyskytuje i kožený), který má především dekorativní charakter. Je vlepen do hřbetu knihy, aby zakrýval mezeru mezi blokem a deskami a chránil tak hřbet zavřené knihy před prachem. vakát - je prázdná stránka (záměrná nebo nezamýšlená) kdekoliv v knize. paginace - číslování stránek. Tradičně v dolním rohu stran nebo uprostřed nebo v záhlaví stránky. kapitola - je oddíl textu v knize, který má samostatné postavení. Každá kapitola musí začínat na liché stránce knihy (u beletrie se to však často nedodržuje a nová kapitola může začínat i na sudé stránce). Je označena názvem nebo alespoň číslicí. obsah - je seznam všech kapitol a podkapitol, který usnadňuje práci s knihou. Obzvláště důležitý je u odborných knih. Umísťuje se na konci knihy, avšak u odborných publikací může být umístěn i na začátku za impresem. rejstřík - může být místní, věcný nebo personální (jmenný). Může také být nerozlišený. Věci nebo osoby, které autor považuje za důležité, mohou být uvedeny v rejstříku. Tam je u nich zároveň uvedena každá strana jejich výskytu v textu. Slouží pro lepší vyhledávání v textu knihy. Rejstřík patří do odborné nebo populárně naučné knihy. bibliografie - je soupis jiných knih, na které se odkazuje v textu. ex libris - je ozdobné označení vlastníka knihy.

(Dostupné z http://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha).

Příloha 4: Křížovka

PŘÍLOHA 4: Křížovka

1. _______________ je vlepen do hřbetu knihy, aby zakrýval mezeru mezi blokem a deskami a chránil tak hřbet zavřené knihy před prachem. 2. Je to dvojlist (pevnějšího papíru), který spojuje knižní blok s deskami knihy. 3. Je to papírová ochrana desek knihy. Má funkci hlavně reklamní. 4. Značka nakladatelství nebo edice umístěná v knize na první liché stránce. 5. ______________ je vždy umístěna na posledním listu knihy. Obsahuje technické a nakladatelské údaje o knize. 6. Je to seznam všech kapitol a podkapitol, který usnadňuje práci s knihou. Obzvláště důležitý je u odborných knih. Umísťuje se na konci knihy, avšak u odborných publikací může být umístěn i na začátku za impresem.

Příloha 4: Křížovka

7. Číslování stránek. Tradičně v dolním rohu stran nebo uprostřed nebo v záhlaví stránky. 8. Je to soupis jiných knih, na které se odkazuje v textu. 9. Je to oddíl textu v knize, který má samostatné postavení. Musí začínat na liché stránce knihy (u beletrie se to však často nedodržuje a nová kapitola může začínat i na sudé stránce). Je označena názvem nebo alespoň číslicí. 10. Jsou to tři (oříznuté) strany knižního bloku. Čtvrtá strana je vlepena do hřbetu knihy. 11. Je to list, který předchází hlavní titul a na kterém je uveden autor knihy a titul knihy. 12. Může být papírová nebo může jít o textilní či kožený proužek, který je na jednom konci vlepen do hřbetu knihy. 13. Je to prázdná stránka (záměrná nebo nezamýšlená) kdekoliv v knize. 14. Je to na druhé straně titulního listu a musí obsahovat copyright textu (ilustrací) a ISBN.

Příloha 5: Powerpointová prezentace „Kniha“

PŘÍLOHA 5: Powerpointová prezentace „Kniha“

Powerpointová prezentace je součástí samostatné přílohy.

Příloha 6: Pracovní listy „Pojmy a jména“

PŘÍLOHA 6: Pracovní listy „Pojmy a jména“

POJMY A JMÉNA: Fotografie (kdy, kde a kdo ji vymyslel, jak se vyvíjela do dnešní podoby - stručně):

Knihtisk (kdy, kde a kdo ho vymyslel):

Typografie (co to je, k čemu slouží):

Ilustrace (co to je, k čemu slouží, vzpomeň si na některé ilustrátory):

Karel Teige (vyhledej základní informace o něm, se kterou uměleckou skupinou bývá spojován):

Josef Váchal (vyhledej základní informace o něm):

Příloha 7: Pracovní listy s obálkami jednotlivých literárních žánrů

PŘÍLOHA 7: Pracovní listy s obálkami jednotlivých literárních žánrů PEDAGOGICKÁ LITERATURA

Pedagogická literatura I

Pedagogická literatura II

Pedagogická literatura III

Pedagogická literatura IV


POESIE

Poesie I

Poesie II

Poesie III

Poesie IV


DETEKTIVKY

Detektivky I

Detektivky II

Detektivky III

Detektivky IV


DĚTSKÁ LITERATURA

Dětská literatura I

Dětská literatura III

Dětská literatura II

Dětská literatura IV


PRÓZA PRO DOSPĚLÉ ČTENÁŘE

Próza I

Próza II

Próza III

Próza IV


FANTASY

Fantasy I

Fantasy II

Fantasy III

Fantasy IV


ROMÁNY PRO ŽENY (TZV. „ČERVENÁ KNIHOVNA“)

Romány pro ženy I

Romány pro ženy II

Romány pro ženy III

Romány pro ženy IV

Příloha 8: Pracovní listy k analyzování obálek

PŘÍLOHA 8: Pracovní listy k analyzování obálek

Prohlédněte si pozorně obálky pro Váš literární žánr. Zkuste mezi nimi najít společné prvky. Vodítkem, čeho si máte všímat, Vám je tento formulář. Závěry svého hodnocení do formuláře zakroužkujte (ne vždy se musí jednat jen o jednu možnou odpověď – nic není černobílé) nebo vepište. Jakékoliv jiné postřehy můžete zaznamenat v posledním bodě formuláře.

1. Ilustrace na obálkách jsou: Malba

Kresba

Grafika

Fotografie

Jiné:

2. Obálka je: Pestrá

Klidná

Barevná

Dynamická

Strohá

Agresivní

Střízlivá

Jiné:

3. Ilustrace na obálkách… …pravděpodobně doslovně ilustrují obsah knihy. …pravděpodobně jen volně dotvářejí atmosféru knihy.

4. Jméno autora a název knihy jsou… …součástí vyobrazení na obálce (tj. tvoří s ilustrací jednotný celek). …jakoby mimo vyobrazení. …velmi nápadné. …nenápadné.

Příloha 8: Pracovní listy k analyzování obálek

5. Na ilustracích můžeme najít tyto společné motivy (může se jednat o konkrétní prvky nebo symboly, ale také o abstraktní prvky):

6. Z ilustrací na obálkách… …je jasně patrné, o jaký literární žánr se jedná. …není jasně patrné, o jaký literární žánr se jedná.

7. Jaké asociace ve Vás obálky vyvolávají:

8. Prostor pro Vaše další postřehy:

Příloha 9: Názvy knih a anotace pro tvorbu obálky

PŘÍLOHA 9: Názvy knih a anotace pro tvorbu obálky

Poesie: Marián Zedník „Verše od srdce“ Marián Zedník je mladý nadějný básník. Jeho verše jsou vyznáním lásky mladého muže k neznámé ženě. Detektivky: Erik Nemesis „Vrah čeká za dveřmi“ Eva Jacobson je mladá úspěšná žena. Jediné, v čem úspěšná není, je láska. Její vztah s policistou Harrym je z její strany pouze kamarádský. Jednoho dne se na internetu seznámí s neznámým mužem Olaffem. Po několika měsících příjemné virtuální korespondence se Eva rozhodne pozvat Olaffa na večeři, kterou pořádá pro své přátele, mezi kterými nechybí Harry. Jak večeře dopadne? Dětská literatura: Radek Velký „Duběnka jde na výlet“ Napínavá knížka pro děti od 4 let. Duběnka je malá víla z dubového lesa. Protože v lese nemá kamarády a je jí proto dlouhá chvíle, rozhodne se novým přátelům vyjít vstříc a vyrazí na výlet. Po cestě zažije nejedno dobrodružství a potká několik nových známých. Kdo z nich bude Duběnčin kamarád a před kým z nich se bude muset držet na pozoru? Próza pro dospělé čtenáře: Jiří Beneš „Opouštím tě, Praho!“ Petr je úspěšný pětatřicetiletý programátor, který má vše, na co si vzpomene. Krásný dům, rychlé auto, hezké milenky. Jednoho dne se probudí a zjistí, že mu to prostě ke štěstí nestačí. Shodou okolností se chvíli poté kvůli nehodě na autě octne u bran jednoho hospodářství na severu Čech. Fantasy: John Stone „Zkáza Říčního království“ Říčnímu království již dlouhá léta kraluje moudrý král Mardan. Jednoho dne však Říční království napadnou draci ze Severu. Mardan umírá a na trůn usedá jeho šestnáctiletý syn Danmar. Podaří se mladému králi pomocí chásky žoldáků vedených udatnou Keirou ubránit království před dalším dračím útokem? Romány pro ženy: Marry McDonald „Provdaná za rebela“ Skotsko, 18. století. Mladou krásnou lady Elisabeth provdá její krutý otec za syna bohatého šlechtice, kterého před tím nikdy neviděla. Po cestě za ním přepadne její družinu parta rebelů. Elisabeth se stane kořistí rebela Edmonda. Z počátku se oba nemohou vystát, postupem času propadají vzájemné lásce. Otázkou zůstává, kdo je ve skutečnosti rebel Edmond?

Příloha 10: Hlavní titul pro knihu vázanou japonskou knižní vazbou

PŘÍLOHA 10: Hlavní titul pro knihu vázanou japonskou knižní vazbou

KNIHA JAKO UŽITÉ UMĚNÍ

(čes.) Kniha (angl.) The book (něm.) Das Buch (fr.) le livre (šp.) el libro (rus.) (it.) libro (čín.) 書 (isl.) bók )rara.( ‫كتاب‬ )rbaa.( ‫ספר‬ (fin.) kirja (řec.) βιβλίο (maď.) könyv

(jap.) 本 (hind.) किताब

Příloha 11: Ilustrace k senzomorickému cvičení

PŘÍLOHA 11: Ilustrace k senzomotorickému cvičení

Patrik Ouředník „Europeana“ režie Jan Mikulášek, divadlo Reduta, Brno

Jak můžeme vnímat a poznávat knihu? Intimními způsoby

Příloha 12: Výroky o knize

PŘÍLOHA 12: Výroky o knize

KNIHA JAKO UŽITÉ UMĚNÍ

Obálka knihy: „Obálka je plakátem knihy.“ (Karel Teige)

Kniha jako umění: „Chceme naše knihy zdobit – zevnitř i zvenčí – aby nás tak nejen poučovaly a činily moudrými, nebo i jednoduše nám jen pomáhaly trávit čas, ale aby nás potěšily již svým pouhým vzhledem. Pohled na ně má v nás vyvolat bezprostřední libost, nehledě na obsah. Teprve díky dekoraci se naše knihy mohou a musejí stát pevnou součástí našeho každodenního uměleckého prostředí.“ (anonymní autor ve vídeňském časopise Ver sacrum, 1898)

„Kniha bude sama budoucím věkům svědkem mnohého a mnohého: naší úcty k duševnímu životu, našeho vkusu, našeho výtvarného umění, naší opravdovosti a jemnosti, ušlechtilosti a taktu, slovem – stupněm naší kulturní síly. Kniha má býti dokonalým uměleckým předmětem, věcí výtvarné kultury, krásnou věcí uměleckou, jako jest takovou věcí váza nebo sklenice, již stavíme na stůl, nábytek, jehož užíváme.“ (F. X. Šalda, Kniha jako umělecké dílo, 1903)

„Dnešní čtenář je podoben jedlíkovi z nejnižších vrstev, jenž se stejnou chutí poslouží si z plecháče, z mastného papíru nebo ze špinavé dlaně. Lhostejno z čeho jí: jen když jí. (…) Toť úpadek čtenářského umění, hanebná krída vkusu devatenáctého století, literární žravost neštítící se nejošklivějšího servírování. Dnešní výprava knih, papír, tisk, ilustrování, vazba, svědčí o tak malém estetickém zájmu jako fabrikace hřebíků.“ (bratři Čapkové, Knižní kultura, 1908)


„Přestaňme pohlížeti na knihu jako na nutný bezcenný výtvor společnosti, jako na věc, která nemá více ceny než jako kniha. Představme si, že kniha je měřítkem kultury nejen jednotlivce, ale celého národa; je předmětem, který příštím generacím má hlásat naši vyspělost. Bude nezapomenutelným dokladem, na jakém stupni kultury umělecké jsme stáli. A to nám budiž vždycky vodítkem.“ (Ludvík Bradáč, Úprava vazeb knižních, 1911)

Kniha jako předmět k užívání: „…kniha pro lidi, kteří si ji budou číst třeba před spaním, a než zhasnou, odloží ji na noční stolek (…) udělat knihu jenom tak velkou, aby se dobře držela v posteli.“ (Michael Třeštík, Umění vnímat umění, 2011)

O tvaru knihy: „Když si vybírám knihu do postele, k pracovnímu stolu, do vlaku nebo jako dárek, zvažují mé ruce její tvar stejně jako obsah. Podle okolnosti a podle místa, kde si chci číst, dávám přednost něčemu malému a příjemnému, anebo něčemu objemnému a solidnímu. Knihy o sobě mluví prostřednictvím svého názvu, autora, svého umístění v katalogu nebo na regále v knihkupectví, ilustrací na obálce; knihy o sobě mluví rovněž prostřednictvím svých rozměrů. V různých dobách a na různých místech jsem se naučil u jistých knih očekávat, že budou vypadat jistým způsobem, a jako v každé módě svážou tyto proměnlivé rysy definici nějaké knihy s konkrétními vlastnostmi. Posuzuji knihu podle obálky; posuzuji knihu podle tvaru.“ (Alberto Manguel, Dějiny čtení, 2007)


PŘÍLOHA 1: Naše kniha

Recommend Documents