Hebrejská literatura. Bible. Starý zákon. nejpřekládanější kniha světa biblos = kniha, bible je kniha knih 1. tisíciletí př.n.l př.n.l

Hebrejská literatura Bible –

nejpřekládanější kniha světa

–

biblos = kniha, bible je „kniha knih“

–

1. tisíciletí př.n.l - 200 př.n.l.

Starý zákon –

psán hebrejsky

–

uznáván židy a křesťany

–

části: –

–

–

–

Tóra - pět knih mojžíšových: –

genesis - Stvoření světa, Potopa, Kain a Abel, Noemova archa, Zmatení jazyků,

–

exodus - život Mojžíše, popisuje odvedení Izraelitů a Židů z egyptského zajetí do země zaslíbené - Kanaán

–

Leviticus - rituální předpisy pro kněží

–

Numeri - výčet izraelských kmenů

–

Deuteronomium - mojžíšovy proslovy, desatero, zákaz zobrazování boha, výzvy k pokoře...končí smrtí Mojžíše

Proroci –

Kniha soudců

–

Knihy královské

–

Knihy Samuelovy

Spisy –

Žalmy

–

Kniha jób - starozákonní drama o lidském utrpení

–

Přísloví

–

Kazatel

–

Píseň písní od krále Šalamouna

najdeme v něm pestrou směsici literárních forem, spousta umělců se jím inspiruje Voskovec a Werich, Heinrich Mann (Josef a bratří jeho)

Druhým základním dílem judaismu je Talmud (studium/učení) - říká Židům, jak mají žít.

Nový zákon –

psán řecky, pojednává o životě a skutcích Ježíše Krista

–

části: 1. 4 evangelia (dobré zprávy): –

Matoušovo

–

Markovo

–

Janovo

–

Lukášovo

2. Skutky apoštolů - sepsány sv. Lukášem, vypráví o osudech Ježíšových učedníků (zejména o Petrovi a Pavlovi), o šíření víry 3. Epištoly (listy) - "dopisy" adresovány věřícím (např. listy římanům, korinským, galatským...), vykládající víru 4. Zjevení sv. Jana (Apokalypsa) - pracuje se symboly, s přirovnáními, vylíčení hrůz konce světa, které budou nastoleny před sestoupením Ježíše –

tyto čtyři části jsou kanonické, dále jsou v Bibli spisy deuterokanonické - ty církev nepovažuje za její součást - např. apokryfy, Nikodémovo evangelium

–

Mt.5,27-30 - Matouš, 5. kapitola, 27 - 30 verš

–

promlouvá v něm Ježíš Kristus, hovoří v podobenstvích - příběhy s poučením, přibližují nějakou obecnou pravdu, mravní zásadu věřícím pomocí příběhu.

–

Podobenství o dvou stavitelích -

–

Podobenství o rozsévači - přirovnává věřící k zrnu, které je později sežráno slepicemi

Překlady Bible –

Řecký překlad - Septuaginta

–

Latinský překlad - Vulgáta - je první knihou, kterou vytiskl J. Huttenberg

–

Staroslověnský překlad - Cyril a Metoděj - Proglas

–

Leskovecko-Drážďanská Bible

–

Bible kralická - Jan Blahoslav

Staroegyptská literatura –

4. tis. př. n. l

–

používaly se hieroglyfy - rozluštil je F. Champollion

–

nejstarší je v ní milostná poezie a ódy - např. Chvalozpěv na Nil - psán ve verších, jedná se o hymnickou poezii

–

Knihy mrtvých - souvisí s egyptským náboženstvím - egypťané věřili v posmrtný život, byly to rady zemřelému

–

Vlastní životopis Sinuhetův - povídkový text - dobrodružný charakter, líčila příběhy královského úředníka Sinuheta, který však padl v nemilost faraona, utíká z Egypta, nakonec se tam zase vrací

–

Achnatonův Hymnus na Slunce - Achnaton byl faraon, rozhodl se, že zavede monoteismus víru ve Slunce

Staroindická literatura Nejstarší památky se nazývají védy - básnické knihy, staly se posvátnými knihami hinduismu. Obsahují určité typy skladeb: –

Hymny - rituální charakter, když bylo něco obětováno

–

Bráhmany - obětní příručky

–

Upamišády - filosofické a mystické texty

–

Eposy - také ve verších - Máhabharáta - první z eposů, jeden z největších - 200 000 veršů. Vypráví o válce dvou rodů, skončí to smrtí vojevůdců, jeden z bojovníků pak odchází do Himalájí, kde hledá osvícení. Proloženo náboženskými a filosofickými úvahami. Původně se šířila ústně, proto je nejčastější formou dialog. Druhým eposem je Rámájana – je zde líčen život prince Rámy a jeho ženy Síty. Oba jsou psány sanskrtem.

Staroperská literatura –

území dnešního íránu

–

Avesta - sbírka náboženských textů - telurgické texty založené na filosofii proroka/kněze Zarathrustra

Staročínská literatura –

věštecké nápisy vyryté na želvách nebo na kostech

–

filosofie spjatá s Konfuciem, který píše spis hovory - „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“

–

taoismus - nazván podle jeho zakladatele Lao-c´

–

čínská poezie - staročínští básnícíci Li-Po a Tu-Fu - představují vrchol staročínské poezie

Antická literatura Řecká literatura Homér - tvůrce nejstarších památek, slepý pěvec. Básník, autor eposů Ilias a Oddyseia (9 – 8. st.př.n.l)

Ilias –

z řec. Ilion - Trója

–

epos o trojské válce, válečný, o 24 zpěvech. Líčí dobývání Tróje, líčí posledních 51 dní války

–

jádrem je konflikt mezi Agagemnonem a Achileem

Odysseia –

opět má 24 zpěvů, líčí posledních 41 dní bloudění ithackého krále Odyssea

Monodická lyrika –

sólový zpěv doprovázen lyrou

–

básnířka Sapfó - měla školu na ostrově Lesbos, tvořila monodickou lyriku, většina textů o bohyni Afroditě

–

Anakreón - milostná + pijácká lyrika - anakreontská lyrika - ženy, víno, zpěv.

Počátky řeckého dramatu Jsou spjaty s oslavami na počest boha Dionýsa. V jejich závěru přednášel sbor pěvců oblečených v kozích kůžíc - tragos, kteří zpívali písně - dithyramby, podle nich se vyvinula tragédie. Thespis - zdůraznil sólovou úlohu náčelníka sboru Nejstarší dramata tématicky čerpají z mytologie Aischylos - zakladatel, zavedl druhého herce → dialog. Byl účastníkem řecko-perských válek. Z jeho tragédií se zachovalo pouze sedm, z nich nejvýznamnější Oresteia - Orestés zabil matku a jejího milence za to, že zabila jeho otce (Agagemnona). Zásahy bohů..nakonec ho lidé odsoudí, ale Athéna rozsudek zvrátí.

Sofoklés –

zavádí třetího herce, omezil zpěv sboru - prohloubení dramatičnosti.

–

Je autorem více než 120 dramat, dochovalo se pouze 7. Nejvýznamnější dramata - Antigoné, Oidipus král a Elektrá.

–

Prosazuje moc řádů - díké - řád ovládán bohy, ovládá osudy postav a hrdinů.

–

Elektra - Dcera Agagemnona, chce zabít (pomstít) otce. Když už se jej odhodlává zabít, přichází její bratr Orestes s Pyladem a zabijí ji oni. Jejich čin je vyložen jako správný naplnili vůli bohů. Elektra je popisována jako žena velké mravní síly

–

Oidipus

–

Antigona - dějiny Théb po pádu krále Oidipa. Vládnou tam bratři Eteoklés a Polyneikos, Eteoklés pak Polyneika vyhání, následně válka - oba padli. Vlády se ujímá Kreón. Nechá pohřbít Eteokla, Polyneika pohřbít nechat nechce - proti tomu se postaví Antigona, pohřbí jej potají, to se ovšem dozví Kreón, chce ji nechat zabít. Proti tomu se postaví Haimón Kreónův syn, který Antigonu miluje - vyhrožuje mu, že se zabije. Ta už se ovšem ve vězení oběsila, Haimón se taky zabije, a Kreónova žena taky. Závěrečná slova sboru: Kdo šťastné chceš prožít své vezdejší dny, ten rozvážně vládni sobě sám. A v paměti měj, co žádá řád. Zpupnost a svévole vzápětí má přetěžké tresty, jež pozdě člověka moudrosti učí.

Eurípidés –

pocházel z bohaté rodiny, byl žákem Anaxagory, měl blízko k sofistům

–

v době jeho života byly Athény intelektuálním centrem

–

dochovalo se 18 dramat z 90 - např. tragédie Orestés, jeho nejslavnějším dramatem je Médeia.

–

Médeia - příběh velké nešťastné lásky a zrady - Iáson s Argonautem chtějí získat zlaté rouno. Médeia je kouzelnice, zabije bratra, zradí otce a uteče s Iásonem (je do něj zamilovaná...). Žijí spolu šťastně, mají dvě děti. Iáson je však muž nepevných citů, zradí ji a chce si vzít dceru korintského krále.

–

Deus ex machina - umělý zásah do děje, kterým jej zvrátí - herec zavěšený na kladkostroji představoval boha a byl spuštěn na jeviště.

Komedie Aristofanés (446 - 385 př. n. l) –

byl schopným pozorovatelem lidí, zesměšňuje politické dění apod.

–

dochovalo se 11 komedií ze 44 - např. Lysistraté, Ptáci, Žáby

–

Lysistraté - válečná satyra. Je to jméno ženy v čele odboje, chtěly, aby muži přestali bojovat, jinak nezačnou plnit své manž. povinnosti

–

Žáby - vysmívá se snobům, např. Euripidovi. Dionýsos odejde do podsvětí, aby osvobodil dramatika Euripida - za kvákání žab přeplouvá řeku Stix. Hledá Euripida a Aischila, nakonec nachází jenom Aischila, protože Euripidovy postavy prý nemohly být mravním vzorem.

–

Ptáci

Aluze - narážka na jiný kontext, především literární, který je součástí textu nového.

Historická próza –

Hérodotos - napsal dílo Historie (Dějiny), kde píše o řecko-perských válkách

–

Thúkydidés - zakladatel kritického dějepisectví, pečlivé hodnocení pramenů, zajímal se Peloponézkou válkou

Řečnická próza Demosthenés - řečník - psal tzv. filipiky - obranné/útočné řeči. Vyřkl filipiky např. proti Alexandru Makedonskému.

Filosofická próza –

Sokrates - nic nepsal, pouze promlouval

–

Platon

–

Aristoteles

Starořímská literatura Poezie Hovoříme o zlatém věku římské poezie. Představitelé: Gaius Valerius Catullus - psal lyrickou poezii, položil základy klasické římské poezie. Je autorem sbírky Básně - milostná a přírodní lyriky, jsou tam i epigramy. Vrcholem sbírky jsou milostné verše věnované smyšlené dívce Lesbie. „Odi et amo“, česky „Nenávidím a miluji“. Publius Vergilius Maro - představuje onen zlatý věk římské poezie. Je autorem básnického eposu Aeneas - 12 zpěvů, 1000 veršů, inspirováno homérskými eposy. Hlavní hrdina Aeneas - vrací se z trojské války, vrací se, bloudí 7 let po Středozemním moři, nepřeje mu bohyně Juno - ochránkyně Kartága. On nicméně dorazí k ústí řeky Tibery, stane se zakladatelem budoucího Říma. Tartar římské synonymum pro podsvětí, tam se taky podíval. Aeneas byl napsán na zakázku císaře Augusta jako oslava rodu Juliú, měl dokazovat jeho starobylost. Stal se inspirací pro středověkou hrdinskou epiku. Píše také didaktické eposy - Lyrickoepické skladby: –

Georgica - zpěvy rolnické - dává praktické rady zemědělcům

–

Bucolica - zpěvy pastýřské - oslavují pastýřský život

Q. Horatius Flaccus - lyrik, básník. Psal také básnické dopisy - dopisy Pisónům