Přílohy Příloha č. 1: Dotazník Martin Mareček 1. existuje český dokument? Ak áno, čím sa vyznačuje? (obsahová ale aj formálna stránka) Ak nie, prečo? Nejsem metodolog či filmový vědec, ani žádné dílo s tímto názvem neznám. Může to znít jako ironická odpověď, ale opravdu nechci vyrábět nějakou povrchní klasifikaci. Jistě, žiji v České republice, s mými kolegy mám společný jazyk, společné okruhy. S jedněmi spolupracuji více a ovlivňujeme se, s druhými si zas rozumím méně a některé ani nikdy nepotkám. Škála dokumentární tvorby je i v tak malé zemi docela široká. Zdroj: 2. S akými očakávaniami ste išli do natáčania Zdroja? Čo vás prekvapilo a čo práve naopak išlo podľa “plánu”? Zvědavost. Netočím filmy, abych si něco potvrdil, ale abych se něco dozvěděl. A nemyslím jen o rozumovou složku. Překvapila mě spletitost geopolitických vazeb, které skrze kusé mediální reference lze těžko pojmout – země jako rukojmí svého přírodního bohatství. Překvapil mě smrad a zničená krajina nedaleko samého centra Baku, které je obklopeno starými těžebními věžemi a stále občas fungujícími pumpami - mezi tím vším žijí lidé. Podle plánu vycházelo vše. Plán totiž bylo přijmout okolnosti, které se nabídnou, a pokud možno, zařadit je do filmu. Štáb, který pátrá, sám se tím stává součástí situace. 3. Zmenil sa váš pohľad na ropný priemysel a Azerbajdžan po natáčaní? Empirie doplnila teorii. Já se vždy snažím na natáčení co nejvíce připravit, studovat, zkoumat. O natáčení a souvislostech v těchto rozhovorech: http://www.automatfilm.cz/zdroj.php?subtext=8&subsection=interviews Zmenil český divák svoj pohľad? To nevím, to je otázka mimo mě (na českého diváka). Snad jsem mu dokázal nabídnout jádra pro další rozvažování, zkoumání. Reakce třeba zde: http://www.automatfilm.cz/zdroj.php?section=media Pro spoustu diváků bylo snad překvapení, že k nám skrze ropovody teče i ropa z Ázerbájdžánu (po Rusku náš druhý tehdejší největší dodavatel). A čo divák z medzinárodného publika? Podobná odpověď. Ako na film reagovali diváci z Azerbajdžanu?
Podle ohlasů se tam stal malým dokumentárním samizdatem. Dokonce se tenkrát velmi brzo objevila černá kopie, která měla několik desítek tisíc shlédnutí, a to bylo v době (2005) kdy byl internet v Ázerbájdžánu dost pomalý (telefonní linky). 4. Je film určený skôr českému publiku, alebo sa jedná o svetovú tému globálne zrozumiteľnú? Každý film dělám nejvíc sám pro sebe, asi jako každý autor. Ale pravdou také je, že každý zvlášť promýšlím – nedělal jsem je v jednom stylu. Není to režijní nebo producentská spekulace, ale spíš to vychází z prozkoumávání, jak ke které látce přistoupit z hlediska žánru a jaký může být jejich budoucí život. Zdroj je dialogicko/informační řez. Určitě by z toho materiálu mohl vzniknout jiný film, dokonce jsem si takový i namodeloval. Stačilo by osekat konkretizující titulky, neopakovat určité poznatky, a naopak využít přeznívání situací, volit jinou vzájemnou skladbu, víc zcizovacích prvků. Možná by to mohlo být “artově” zajímavější. Místo situační instruktáže – experimentální archeologie. Já jsem však chtěl, aby se natočené dostalo nejen do světa, ale i vrátilo na místo svého vzniku, vnímal jsem to jako povinnost. Snažil jsem se, aby Zdroj nebyl příliš zašifrovaný. Proto, myslím, funguje jako samizdat i jako alibi. Lidé, kteří se vyskytli v "evropském" dokumentárním filmu jsou trochu hájeni. Ropné klany totiž nepotřebují mezinárodní skandály. Film jsme poslali do střediska BP, organizace Bankwatch network ho dala k dispozici zástupcům EIB, atd. = některým vlastníkům pozemků, které byly dotčeny ropovodem, byla udělena dodatečná kompenzace, atp. Ak dokumentarista berie ohľad na širšie publikum /medzinarodné/, znamená to preňho väčšiu slobodu, či obmedzenie? Každý dokumentarista má jinou představu o svobodě a omezení. Já největší omezení spatřuji vždy sám v sobě. 5. To, že ste z ČR ovplyvnilo nejako výsledný obsah/ formu filmu? Existuje typický český pohľad na svet? To je podobné jako s otázkou č. 1. Jistě, že moje životní zkušenosti, jazyk, kulturní okruh přispěly k formování mě samotného i mého díla. Některé zákruty významů, humoru, úhlu pohledu jsou tím podmíněné, ale nezlobte se, rád bych se vyhnul generalizacím – to je úkol pro někoho jiného. 6. Ako ste pre projekt zháňali peniaze? (Za kým ste šli a ako to prebiehalo?) Měli jsme malou částku (pokrývající cestovní výdaje) od organizace Bankwatch network, která monitoruje projekty SB a EIB. V tomto případě na projekt ropovodu BTC přispívala EIB. Do výsledné podoby filmu nám však Bankwatch nijak nezasahoval. Film se pak podařilo prodat, vyhrál i nějaké peníze na festivalech, a zpětně tak zaplatit výrobu a štáb. Myslím, že mám trochu speciální přístup. Vědomě se o mezinárodní koprodukce předem nesnažím. Rád si zpočátku film pěstuji sám v sobě, pak ho začnu dělat, a pak teprve (většinou) řeším peníze – začínám točit s malou startovní sumou. Je to možná neudržitelné - nezajištěné, pomalé, ale přináší mi to jistou uvolněnost. Nepíšu zde o svobodě.
7. Mali ste problém pri natáčaní v zahraničí? (produkčný, kultúrny, ideový, jazykový) Takové, které jsme čekali. Sledovala nás tajná policie, pár zadržení. Objevila se i nedorozumění. Ale jak jsem psal výše – snažil jsem se to zapracovat do filmu.
Pod sluncem tma: 8. S akými očakávaniami ste išli do natáčania Pod sluncem tma? Čo vás prekvapilo a čo práve naopak išlo podľa “plánu”? Natáčení bylo dlouho plánovano a díky kontaktům a zprávám z místa jsme celkem věděli “do čeho jdeme”. Ale jiné podnebí a přírodní podmínky, které podmiňují existenci vždy trochu překvapí (definují zkušenost). 9. Zmenil sa váš pohľad na zahraničnú pomoc a Zambiu po natáčaní? Opět empirie doplnila teorii. Názor jsem nijak výrazně nezměnil, jen dostal daleko více odstínů. Spíš mi došlo, že “pomoc” není v rozvojové práci to nejhlavnější. Snad je o tom i můj film. Zmenil český divák svoj pohľad? Myslím, že film provokuje ke zvážení dalšího a dalšího úhlu pohledu, než by diváka rovnou vyzýval k proměně pohledu. Snad i mezi komunitou rozvojových neziskovek umožnil odkrýt a nahlédnout jistá tabu. Viz třeba tady: http://fertek.blog.respekt.ihned.cz/c1-53482040-co-je-a-neni-politicka-korektnost http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/lukas-policar.php?itemid=14819 http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tomas-fertek-jak-ma-vypadatspravny-dokument-aneb-pod-sluncem-tma-podruhe Škála reakcí byla opravdu velmi pestrá. A čo divák z medzinárodného publika? Pro zahraniční diváky je to nejen film ze Zambie, ale i film o dvou českých expertech. Etnografie na druhou. Škála reakcí je též velmi pestrá. Ako na film reagovali diváci zo Zambie? Pokud vím, tak si více všímají pozitivních přínosů projektu, i drobných okamžiků radosti, než chyb na obou stranách. Film jsme poslali v několika kopiích i přímo do Masuku, zatím nemám žádné reference. 10. Je film určený skôr českému publiku, alebo sa jedná o svetovú tému globálne zrozumiteľnú? Na rozdíl od Zdroje je v něm daleko více “lokálních” narážek, protože dva hlavní protagonisté jsou svérázní čeští experti. Také nemá jednoznačný konflikt, ani jednoznačné vyústění.
Zdroj je rozhodně mezinárodně “úspěšnější” než Pod sluncem tma – x cen z festivalů, x prodejů do televizí, atp. Ale já osobně považuji Pod sluncem tma za vícevrstevnatější dílo. Ak dokumentarista berie ohľad na širšie publikum /medzinarodné/, znamená to preňho väčšiu slobodu, či obmedzenie? Každý dokumentarista má jinou představu o svobodě a omezení. Já největší omezení spatřuji vždy sám v sobě. 11. To, že ste z ČR ovplyvnilo nejako výsledný obsah/ formu filmu? Opravdu znovu nechci analyzovat. Ale odpovědi jsou ukryty v předchozích otázkách a ve filmu. 12. Ako ste pre projekt zháňali peniaze? (Za kým ste šli a ako to prebiehalo?) Začal jsem nejdřív točit s oběma protagonisty v ČR a pak jsme získali malý grant od Fondu na podporu a rozvoj české kinematografie, který nám umožnil vycestovat. Štáb byl minimální. Já a kameraman. Film jsem stříhal na svém počítači doma. Posléze jsem zase film prodali, vyhrál i nějaké ceny a náklady se dobře vrátily. 13. Mali ste problém pri natáčaní v zahraničí? (produkčný, kultúrny, ideový, jazykový) Žádný výrazný problém, který by nešel vyřešit si nepamatuji. Vždy když se nějaký takový vyskytne, snažím se ho zapracovat do natáčení. Obecne: 14. Cítite sa ako aktivista – politický/ enviro/ občiansky ...? (Prípadne cítite sa ako angažovaný filmár?) To je moje “oblíbená” otázka, na kterou už mám několik let připravenou odpověď, že nejsem “aktivistický”, ale “aktivní”. Jen se zajímám (občas s kamerou). 15. Bolo by jednoduchšie točiť české témy, v ČR? Nevím. 16. Zohrávajú politické tlaky nejakú rolu pri natáčaní dokumentu? Pociťovali ste nejaké? A tlaky z produkčnej stránky? Každý čin je (osobní) politika. Osobní tlaky jsou pro mě ty nejzásadnější. Na ostatní si nechci stěžovat. 17. Sú témy, ktoré ešte český dokument neobjavil? Takové budou vždy. Nemám úplný reprezentativní přehled o všech filmech nebo televizních pořadech, Česká televize toho hrne mraky. Myslím, že není tak důležité co objevil/neobjevil, ale spíš jak o tom všem dokáže vyprávět. 18. Musí sa dokumentarista z ČR spoliehať na český trh a distribúciu (nie finančne, ale diváckou odozvou)? A skladanie štábu a produkciu?
Nemusí. Může natočit film úplně sám. Dnes jsou technologie opravdu dostupné. 19. Pomáhajú festivaly “prekračovaniu” národných hraníc? Asi ano. Ale nejsem jejich bezmezný uctívač. Festivalové filmy mohou často skončit v akváriu festivalů. 20. A čo prechod na digitálne technológie a internet, pomáhajú prekonávaniu národných hraníc? Jasně. Evidentní možnosti. Ale v té velké houšti se zas musí umět nějak prosadit. Je pak možné, že více shlédnutí a reakcí má ten, co umí lépe “blikat”, “odkazovat”, “sdílet”, atp.. Kvantita přece neznamená kvalitu.
Příloha č. 2: Dotazník Martin Ryšavý 1. existuje český dokument? Ak áno, čím sa vyznačuje? (obsahová ale aj formálna stránka) Ak nie, prečo? Mám hrůzu ze zobecňování. Český dokument je ten, co se točí v Česku? Nebo který točí čeští filmaři, třeba i mimo Česko? Navíc pod výraz “dokument” už se dneska – asi z nedostatku lepších nebo jemnějších kategorií - řadí spousta různých filmových forem, začasté i velmi stylizovaných. Možná je to prostě ta část české kinematografie, která (pokud jde o objevování témat i formálních postupů) posledních dvacet let nestagnuje. 2. S akými očakávaniami ste išli do natáčania Medvedích ostrovov? Čo vás prekvapilo a čo práve naopak išlo podľa “plánu”? Tam se hodně radikalizovala moje “metoda”: vybrat si silné místo a věřit, že příběh, který tam mám natočit, si mě tam najde sám. Že místo samo si určí téma. K mému překvapení se to potvrdilo. Jiný plán jsem neměl. 3. Zmenil sa váš pohľad na obyvateľov Medvedích ostrovov alebo polárnej stanice po natáčaní? Zmenil český divák svoj pohľad? A čo divák z medzinárodného publika? Ako na film reagovali diváci z Jakutia/Ruska? Zase ta zobecňování, to mě děsí. Tak postupně: obyvatelé Medvědích ostrovů jsou medvědi. Můj pohled na ně se nezměnil. Lidi, se kterými jsem tam natáčel, jsem před tím neznal, tak se můj pohled na ně ani změnit nemohl, žádný před tím nebyl. Jestli český divák změnil pohled, to netuším, pro mě je to čisté abstraktum. Taktéž divák z mezinárodního publika. Nevím, jaké změny můj film v lidech vyvolává. Ale diváci v Rusku na něj reagují s pochopením, chápou, o čem vypráví, rozumí tématu, to jsem rád. 4. Je film určený skôr českému publiku, alebo sa jedná o svetovú tému globálne zrozumiteľnú? Ak dokumentarista berie ohľad na širšie publikum /medzinarodné/, znamená to preňho väčšiu slobodu, či obmedzenie? Ten film by měl být srozumitelný kdekoli. Když si volím téma, obvykle se ale touto úvahou nezabývám, ohled na publikum neberu. 5. To, že ste z ČR ovplyvnilo nejako výsledný obsah/ formu filmu? Existuje typický český pohľad na svet? Českému filmařskému pohledu bych asi přisoudil zvýšený cit pro ironii situace a ironické zobrazení. Nebo prostě smysl pro humor. Pro mě je jisté ironické naladění a cit pro paradox hodně určující. 6. Ako ste pre projekt zháňali peniaze? (Za kým ste šli a ako to prebiehalo?)
Projekt byl financován z dotace Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. 7. Mali ste problém pri natáčaní v zahraničí? (produkčný, kultúrny, ideový, jazykový) Problémů bylo spousta. Hlavně s různými vízy a povoleními a všelijakými papíry. A taky trochu s mými spolupracovníky, měli asi větší očekávání ohledně mých finančních možností a celkového rozpočtu. Pokud jde o jejich chápání toho, co natáčím, byli neobyčejně vnímaví a empatičtí, dokázali se naladit na moje uvažování a pomáhat mi. 14. Cítite sa ako aktivista – politický/ enviro/ občiansky ...? Necítím. Přestože občas natočím něco, co by mě do této přihrádky řadilo. Víc než politika mi straší v hlavě poesie. 15. Bolo by jednoduchšie točiť “české” témy, v ČR? Nebylo. 16. Zohrávajú politické tlaky nejakú rolu pri natáčaní dokumentu? Pociťovali ste nejaké? A tlaky z produkčnej stránky? Když jsem točil ve Vietnamu, bál jsem se, že nám místní cenzoři zabaví natočený materiál. Ta hrozba reálně existovala. To nebylo příjemné. U Medvědích ostrovů byl problém, daný charakterem místních úřadů: zatímco kdekoli v Rusku se ten film dá normálně promítat, z projekce přímo v Jakutii mají moji spolupracovníci z určitých důvodů trochu strach. Tlaky z produkční strany žádné nebyly. 17. Sú témy, ktoré ešte český dokument neobjavil? Témata se vyčerpají až s koncem světa. Ten zatím, mám pocit, ještě nenastal. 18. Musí sa dokumentarista z ČR spoliehať na český trh a distribúciu (nie finančne, ale diváckou odozvou)? A skladanie štábu a produkciu?
Určitě nemusí, ale to je spíš otázka pro producenty, nebo filmaře, kteří to producentské myšlení trochu mají. Já obchodně a distribučně ke své škodě přemýšlet moc neumím, takže šířím své filmy zejména tak, že je doma vypaluju a rozesílám lidem, kteří si o ně napíšou. Amatérizmus nejukrutnější. 19. Pomáhajú festivaly “prekračovaniu” národných hraníc? Ano. 20. A čo prechod na digitálne technológie a internet, pomáhajú prekonávaniu národných hraníc? Ano. 21. Ako boli prijaté Vaše filmy Země snů a Banánové děti miestnou Vietnamskou diaspórou? Líši sa to od prijatia českého publika? Vietnamská diaspora je velice heterogenní společnost a o nějakém jejím přijetí nebo nepřijetí obecně snad nejde mluvit. Uměl bych mluvit jen o jednotlivých reakcích jednotlivých lidí. Nejobecněji lze říct, že oficiální osoby blízké vietnamské vládě z filmů nadšené nebyly, ale řada nezávisleji uvažujících a konajících Vietnamců je považuje za užitečné. Ale byly to filmy určené hlavně českému publiku, v době jejich vzniku ještě v médiích moc informací o životě vietnamské komunity nebylo.
Příloha č. 3: Dotazník Andrea Prenghyová 1. Existuje český dokument? -Ak áno, čím sa vyznačuje? (obsahová, produkčná, ale aj formálna stránka) Samozřejmě, že existuje, vychází tak jako jinde ze specifické tradice naší dokumentární školy a toho co se učí na FAMU. Co se týče žánrů oproti jiným zemím je zde např. velmi málo zastoupen klasický čistě observační dokument a naopak, je zde poměrně mnoho situačních filmů založených na silném vstupování režiséra do děje. Také je zde silně zastoupený žánr “aktivistických” filmů a filmů reflektujících současnou politiku. Ale opět ve specifickém stylu (klasický “politický” dokument téměř nemáme). Bohužel tu úplně chybí tradice výpravných a vizuálních filmů do kin, a už se i hodně zapomnělo, jak je vůbec dělat. České filmy jsou nízkorozpočtové, často nedovyvinuté a do kin chodí filmy, které tam nemají co dělat. Panuje tu distribuční zmatek. -Ak nie, prečo? 2. Aké povedomie má zahraničné publikum o českých dok. Filmoch? Žádné, nezná je. Dokonce ani osobnosti, které jsou tu pokládány za zásadní jako Špáta, Sommerová.. etc. Kupodivu je neznají moc ani ředitelé a selektoři zahraničních festivalů. Český dokument je sice asi o něco úspěšnější než český hraný film. Ne ale o moc. -Vníma v nich určité opakujúce sa tendencie (ktoré)? Myslí si, že točíme stále věci jako Český sen – v dobrém i zlém. Mají rádi náš humor – specifický a unikátní. -Ak áno, slúžia tieto tendencie ako akási “značka”, teda záruka určitej kvality (aj nízkej)? Na český film se pohlíží jako na nízkorozpočtový, občas se tu objeví něco zajímavého, málokdy je to ale dotažené do konce. Český film není spojován s kvalitou – to je dánský, francouzský.. etc -Existujú “mená”, ktoré priťahujú zahraničné publikum? Ak áno, ktoré to sú? Nejznámější z Čech byl Míra Janek, nyní je to jednočnačně Třeštíková, trochu Remunda, malinko Erika. Tohle je ale hodně věc dobrého producenta, který jim vybuduje jméno. Za Třeštíkovou stojí Strnad. 3. Sú témy, ktoré boli v zahraničí vnímané iným spôsobom (negatívne/ pozitívne), ako na “domácej pôde”?
Všechny – čtou jiné noviny, vědí toho méně, spoustě kontextu z českých filmů nerozumí – pokud film nemá výrazný přesah – nefunguje. -A existujú témy, ktoré sú globálne atraktívne? Samozřejmě – každý den jsou vidět v zahraničním zpravodajství a pak naopak filmy o malých věcech – vztahy, rodina, silné a dobře natočené příběhy. Každý trh má ale svá specifika. -Je toto hľadisko globálnej atraktivity podľa vás brané v úvahu pri výbere tém/ krajín/ reprezentovaných národov u č. dokumentu? To není o výběru, ale o úhlu pohledu filmu, který bud´ počítá se zahraničním publikem nebo ne. A nebo nepočítá a nakonec je náhodou zajímavý. Je tu málo zkušených producentů, kteří toto dokáží posoudit a vyvinout takový film.. -Okolo ktorých tém českého dokumentárneho filmu sa koncentruje záujem zahraničného publika (môžete uviezť aj konkrétne príklady filmov)? Kolem žádných – český dokument není moc známý. 4. Aké má český dokumentarista výhody / nevýhody oproti iným? (nemyslím len financovanie) Velkou výhodou je svoboda – nejsme zatíženi formátováním filmům a Česká televize i Fond podpoří a odvysílají i nestandartní a nonkonformní formáty. Proto není ani tolik zformátované myšlení režisérů a mohou vznikat zajímavé věci. Nevýhodou je, že chybí profesionalita (to je i nastavením FAMU), laťka je tu někdy hodně nízko (dokumentem se nazývá i prachsprostá publicistika) a nemáme zkušené producenty, opravdový filmový dokument už umí vyrobit po deseti letech podfinancování málokdo. 5. Sú české dokumentárne filmy v porovnaní so svetom vyrábané za menšej účasti koprodukcií? -Čo ovpluvňuje tieto čísla? Myslím, že díky polským a slovenským koprodukcím už je to docela standartní. Určuje to hlavně fond a to nakolik podporuje minoritní koprodukce (podmínkou je reciprocita) a schopnosti místních producentů. 6. Musí sa dokumentarista z ČR spoliehať na český trh a distribúciu? Český trh není a distribuce dokumentů je ztrátová… tak nerozumím otázce… 7. Čo môžu českí dokumentaristi priniesť svetu? -Dokážu pôsobiť napríklad ako aktivisti v iných krajinách (príklady)?
Poláci to tak dělají, ale ti jsou mnohem dál… z Čechů málokdo – snad Mareček se Zdrojem…. -A čo môžu priniesť naopak zo sveta domov? Zkušenost, profesionalitu, vyšší laťku, čerstvý způsob myšlení, naučí se, že film se musí vyvíjet a že je to víc práce než obvykle odvádějí, ale vede to ke kvalitě a úspěchu. 8. Ovplyvňuje podobu č. dokumentárneho filmu nejako česká minulosť? Minulost ani ne, spíš dokumentární škola a tradice dokumentu, tak jako jinde. Dnešní mladá generace je stejná jako ta v Německu, Polsku… liší se snad jen tahem na branku. 9. Existujú politické tlaky na dokumentaristov? -Ak áno, o aké témy (alebo iné “prekážky”) sa jedná? Určitě – ale to je spíš otázka na Remundu nebo hlavně na Tomáše Kudrnu, ten si zažil s cenzurou dost. -Dá sa týmto tlakom čeliť? Také na ně…. 10. Vnímate nejaké obsahové zmeny v českom dokumentárnom filme s nástupom nových technológií (digitálne médiá, internet)? Moc ne. S jazykem filmu se tu moc neděje, je spíš konzervativní, trans media tu moc nefrčí…. Málo lidí se zajímá o to, co se děje ve světě – jsme malá země, film je roky podfinancovaný, nejsme zrovna na vrcholu… 12. Ktoré české dokumentárne filmy podľa Vás najlepšie zastupujú miestnu dokumentárnu produkciu v zahraničí? Nyní…?, jediný, kdo opravdu cestuje je soukromý vesmír od Třeštíkové 13. Existujú ešte národné hranice, ktoré českí dokumentaristi neprekročili (aj inak ako fyzicky)? Spousta větší rozhled a zájem o to, co se děje kolem za hranicemi by ledacos vyřešil….
Příloha č. 4: Prepis rozhovoru s Vítom Klusákom Prečo mal Český sen podľa vás taký úspech v zahraničí? Domnívám se, že Český sen měl takový dosah a fungoval i v zahraničí, protože ten příběh je přenositelný i k divákovi, který má tu zkušenost v zahraničí, a sice: Situace, že nadnárodní společnosti a koncerny, společnosti, které obchodují ve velkém, využijí ten trik, že na sebe potřebují přitáhnout pozornost, a teda lákají na ten první den na obrovské slevy ( IKEA prodává pohovku za 5 liber) tak ten funguje všude. A myslím si, že funguje na tom principu, že vy když potřebujete prosadit svůj obchodní zájem, tak vám nestačí jenom ten reklamní kanál, vy potřebujete, aby si toho povšimli i normální novináři. To znamená, že vy potřebujete kolem toho svého produktu, obchodu, megastoru, udělat dostatečný humbuk, a to uděláte v okamžiku, kdy se vám tam ty lidi porvou, kdy tam vznikne nejaká histerická, nestandardní, nenormální situace. A s tím všechny ty firmy nejakým spůsebem kalkulují a z toho důvodu se to děje po celým světě. Když sme s Filipem Remundou jezdili na zahraniční festivaly, tak se nám často stávalo, že v diskuzích po projekcích diváci říkali: ten film je nesmírně zaujímavej a důležitej a bavil nás, ale myslíme si, že má špatný název. Protože to není specificky česká situace, to my jsme tu taky zažili, před 10-ti/ 20-ti/ 30-ti lety, v západní Evropě. Nebo před měsícem. Vybavuji si, že někdy v roce 2005 nebo 2006, tři roky po otevření Českého snu, nám volali z BBC, že v Londýně otevírala IKEA svůj obchod, že tam bylo spousta zraněných, a že my jsme přece odborníci na nákupní hysterii, ať se k tomu vyjádříme. A my jsme říkali: Prosím vás, my nejsme odborníci na nákupní hysterii, my jsme prostě dokumentaristi, my jsme o tom udělali jeden film! Tím chci ilustrovat, že ta situace neni česky specifická. A proto, myslím si, oslovoval film i lidi v zahraničí. Možná taky proto, že má v sobě infantilní, ale naprosto srozumitelnej princip, kterej si človek může propojit s takovým tím "nešahej na kamna", co se říká dítěti, ale když to dítě na ty kamna šáhne, tak ta zkušenost je mnohem citelnější a zapamatovatelnější, než když mu to jenom říkáme. Ono se o tom neustále mluví, že reklama manipuluje, ovlivňuje, nutí lidi chovat se proti vlastní vůli, ale když to najednou vidíte na vlastní oči, když mezi "označujícím"(reklama) a "označovaném"(produkt) není žádný vztah, když tu věc zhmotníte jenom na tom papíru, jenom v té reklamě, a ono to neodkazuje k ničemu skutečnému, a přesto všechno to funguje, tak to znamená, že všichni věříme něčemu, co má nulový vztah k tomu, k čemu to odkazuje. Tenhle projekt to prokazuje. Všichni víme, že na billboardech nejsou skutečný jahody. V těch reklamách tam padají skutečný čerstvý jahody. Nikdy nikdo neotevřel jogurt a nebyla v něm čerstvá jahoda. Z povahy toho produktu. Ale když si ten jogurt kupujete, tak máte pocit, že tam ty jahody jsou. To je jedn z nejmarkantnějších rozdílů. A ve všech reklamách na pojišřovny a na banky jsou sympatické, krásné a vlídné úřednice, v těch úřadech se ale nesetkáváme s takovými osobami. To jsou rozpory mezi tím, co
se konstatuje, a jak to doopravdy je. Český sen ukázal právě to co všichni víme, ale ve větší nahotě. Tím, že je to všem známé, že je veřejný prostor vystlaný reklamou, a že i politická kampaň přebrala ty principy. Dneska máte billboard "Myslím to upřimně", ale vůbec není řečeno co, nejsou tam žážné záruky, ani odkaz na volební program, je tam jenom výkřik, slogan, což jsou principy reklamokracie. Vzhledem k tomu, že to natolik výrazně vstupuje do našich životů, naposledy třeba v té prezidentské kampani, tak je to prostě věc všem známá, že jsme pod neustálým tlakem reklamy. Ako vývoj technológií ovplyvňuje výtváranie a distribúciu dokumentárneho filmu? Napomáha, alebo viac škodí zviditeľnovaniu týchto filmov? Tím já se vyložene nezabývám, to je spíš otázka na nějakého distributora, nebo producenta, který se na tohle víc orientuje. Mám k tomu spíš jen pár letmých poznámek. Mě daleko víc zajíma proces vzniku filmu než starostlivost kolem kampaně, plagáty a trailery. Baví mě třeba komunikovat s výtvarníkem, ale shánět na to peníze... Víc se zajímám o samotné dílo, audiovizuální tvar a vzkaz, který patří k remeslu. Internet je zároveň báječnej nástroj, jak alternativně dnes šířit video. Tím, že se internet zrychlil, tak si spousta lidí zvykla běžně se na televizi i cokoliv jiného koukat skrz něj. Nechce se jim sedět u televize a čekat, až to půjde v danou hodinu, protože se odmítají přispůsobovat tomu médiu. Já třeba vítám, že ČT má ten obrovitánskej archiv zadarmo, to iVysílání, a že kdo chce, tak si tam ty věci může dohledat, a není závislej na tom, kdy to proběhne tou televizí, v pásmu věcí, které třeba toho dotyčnýho nezajímají. Ale zároveň to komplikuje kinodistribuci, protože ať děláte, co děláte, tak ten film se vždycky okamžitě ukradne a někdo to škodolibě pověsí na internet, a vám se nezaplatí ty náklady. Vy byste potřebovali, aby aspoň 10 -20 tisíc lidí do toho kina dorazilo. Všechno má svoje plusy i mínusy. Ako sa vysporadúvate s nákladmi čo do technológií, ako digitálne kamery, strih a podobne ? Já to příliš neřeším, protože my zaroveň nemůžeme točit amatérským způsobem. Tím že to běží na obrazovce, anebo na plátnech, tak to musí mít náležité parametry. My nepracujeme s jednoduchýma nástrojema, taky proto, že máme nějaké nároky na kvalitu obrazu a zvuku, taky na ty postupy. Sme rádi když to médium má náležitosti které má mít, když to má pořádny zvuk. Prostě nenahráváme hudbu v kuchyni, ale jdeme do studia, kde to nahráváme s profesionálama, zvuk nám dělaj zvukaři na tom nejlepším softvéru, protože máme tu ambici, aby tam nebyl žádnej technickej problém. Pochopitelně to osvobozuje lidi, kteří by si tvorbu filmu nemohli dřív dovolit. Já si myslím že je dobře, že se ta technologie takhle demokratizuje. Občas zajedeme s nějakým filmem na diskuzi a lidi nám říkají, my máme pro vás téma, tohle by ste měli točit. A my jim říkame: Ale my nemůžeme všechny zachraňovat, všechno točit. Že vám tady vykácej alej, to je bohulibý, že se o to staráte. Tak vemte malou kameru, natočte to a dejte na YouTube. Když to uděláte pečlivě, tak si to najde své diváky. Já
často lidi, kterí mně popouzejí, co všechno by se mělo natočit, popouzím ať se sami stanou dokumentaristama. Každý z nás má právo, zvlášť v době internetu, něco zveřejnit a na něco poukázat. Cítite sa ako aktivista? Spíš jako aktivní. Není to můj vynález, pojmenoval to takhle Martin Mareček, když se ho ptali, jestli se cítí být aktivstou. Odpověděl: ne aktivistickým, ale aktivním. To znamená, že intervenuje a vystupuje v tom filmu (případ Auto*matu). My s Filipem Remundou ve většině našich filmů vystupujeme, neskrýváme se za kamerou, většinou se srozumitelně vyjadřujeme, co si o tom problému myslíme. Nemáme důvod si hrát na pseudoobjektivní sprostředkovatele, které si nic nemyslí. Existuje v ČR cenzúra? Myslím si, že spíš autocenzura. Cítím to i na sobě, že se ten autor omezuje aby třeba vysílatel neměl problémy. ČT má třeba eticky kodex. Když někdo řekne, že je nějaký politik zloděj, tak by se to mělo doložit...Dokumentarista automaticky uvažuje o tom, že když to není vyzdrojované, tak právní oddělení bude požadovat, aby to bylo upravené do právně nenapadnutelné podoby. S cenzurou v pravém slova smyslu v ČT jsem se ale nesetkal. S určitým náběhem jsem se setkal jenom při Ano, šéfe ze strany TV Prima, protože to mohlo jednému inzerentovi vadit, a já jsem řekl, že to neudělám, že je to proti principům toho pořadu. Zdeňek tam kritizoval umělá dochucovadla. A oni nakonec uznali, že mě budou respektovat. To bylo jediný krát. V ČT jsem se s tím nikdy nesetkal, a to jsme s Filipem točili i politicky zaměřené dokumenty, třeba o prezidentské volbě. A co Český mír? TV byla jenom koproducent, a tam už by si to vůbec nedovolili. V tu chíli za ten obsah zodpovída majoritní producent, co jsme zatím ve všech našich věcech byli my. V prípadě českého žurnálu sto procent hradí ČT, tam je ta situace rozehraná z hlediska možného zásahu nejcitlivjejic, ale nikdy se nic nestalo. Je důležité pochopit a oddělit, že ČT jakožto komplikovaná instituce, má velmi složitý a komplexný schvalovací mechanizmy, a dokud to přes ně neprojede, tak se za to ČT nemůže postavit- a to může vést ke klamnému dojmu, že chtějí do něčeho zasahovat. My jsme tohleto ne úplně chápali, když si v Jihlavě nepřáli hrát film Svobodu pro Smetanu (o řidiči, co nakreslil ty tykadla) v soutěžní sekci. My jsme si to v první chvíli rozklíčovali jako cenzurní zásah. Ono se ale ukázalo, že ho neschválili právnici, neprošlo to procedurou, televize za něj pak nebyla ochotna ručit. V první chvíli jsem se toho lek, ale teď to chápu. Existuje špecificky český dokument? No... (výraznejšie opakujúce sa tendencie, trebárs stavanie na situáciách, vplyv profesrova Karla Vachka, kedy respondentov staviate do různych situácií,
výrazný vstup autorov ...?) Aj v Českom sne postavíte mnoho ľudí do zvláštnej situácie... Máte filmy jako Supersize me, nebo Yesman-y, kde se pracuje s podobnýma principama. Těžko se na to odpovída, protože teritoriální vymezování a vymezování obecně... Třeba si uvědomuju, že slovenský dokument je specifický v tom, že se tam často pracuje s metodou rekonstrukce. Dokumentarista se obeznámí s nějakým příběhem (Ako sa varia dejiny, 66 sezón – Kerekeš, anebo Robert Kirchhoff a jeho Kauza Cervanová, Zuza Piussy – Babička). To si pamatuji jako slovenské specifikum, že se vychází z autentických příběhů i postav, v případě té babičky je ta překladatelka taky skutečná postava. A ten autor poprosí ty postavy, a oni situace znova přehrají, napodobí, sebereflektují. Ale nejsem si jistej, jestli kvůli tomu, že se na "český rybník" koukám z jeho vnitřku... tak nevím, jestli by slovenský dokumentarista mohl říci něco podobného o českém dokumentu. Tady se třeba pracuje se situacema, ale třeba Honza Gogola ml. s nima "narábá" jinak než Vachek, my taky. Je tady asi větší příklon k tomu, aby se před kamerou něco dělo, než aby ten dotyčný zodpovídal otázku nebo polemizoval s autorem. Ale každý k tomu přistupuje jinak. Někdo ty postavy vyzývá, někdo točí témata, kde se to automaticky tak děje. Možná... možná by se dalo říct, a nevím, jestli to není takový klišé, že jistým specifikem českého dokumentaristy je ten humor. Ten možná ale vyrůstá z postavy českého dokumentu. Protože my, na rozdíl od Poláků a možná i od vás (Slováků), každá mince má rub i líc – ale my utíkáme od problémů, tím, že se mu mu zasmějeme (nebo sami sobě), nebo se tak alibisticky zasmějeme. Pomáháme si tím humorem, už od doby národního obrození. Protože vždycky jsme pod něčí kuratelou, a vždy si z toho začneme dělat srandu, z toho trýznitele (nebo kdo nás drží v šachu). Je tady obrovská historie utahování si z nacistů, komunistů, a dnes si utahujeme z toho, že sedíme v openspace-ových kancelářích. Otázka je, jestli to přináši ty situace, kde vystupují čeští lidé, anebo ti autoři k tomu inklinují. Občas nám s Filipem někdo vytkne, že už jsou to příliš velký grotesky. Ale my za to nemůžem! Že ty situace tíhnou k takovým absurdním vyvrcholením, jakože třeba lidé protestují proti americkému radaru a začnou křičet "Amigo, home". Byl by hřích tu situaci neukázat. Že je v tom něco upřimně rozhořčenýho, ale zároveň absurdně směšnýho, v tý sprzněný angličtině. No a potom se někomu zdá, že jenom vyhledáváme a podněcujeme ty situace, ve kterých naše postavy vypadají směšně. Ale ono to takový je, a nám připadá v té střižně hloupý to z toho nějak vyhánět a dělat to serióznejším. Ja si ale nemyslím, že je to len českými respondentami. V takom Nesvadbove trebárs sú to Slováci, ale tie situácie sa tam vyskytujú rovnako. A režisérka to myslím vyzdvihuje spôsobom točenia a spracovania materiálu. Občas to někdo vyčítá nám, ale já zrovna u Nesvadbova cítím, že mi připadá až trochu škodolibý. Mně připadá, že ti lidi pustili Eriku blízko do svýho marnýho světa shánění partnera a nejsem si jistej, jestli si sami uvědomovali, že působí
legračně. To se asi děje i spoustě našich postav, ale tady mám pocit, že je to jakoby princip toho filmu. Cítím tam osten, který je mi nepříjemnej. A to říkám s vědomím toho, že nám občas vyčítají, že se paseme na tom, že některé ty postavy působí trapně. Ale já mám pocit, že my to nevyhledáváme aktivně, ale v tom Nesvadbově je to na tom jakoby postevené. Já jsem na to koukal v Jihlavě a to festivalový publikum je speciální v tom, že se rádo směje, a mně tam na tom filmu bylo nějak divně. Očakávali ste taký úspech Českého sna v zahraničí? Neočekávali. Nešli ste do toho s predstavou takejto zahraničnej distribúcie? Vůbec. Když jsme film dělali a "otevřeli" ten hypermarket, tak já jsem se druhý den znaveně probudil, zapnul jsem si telefon, a vůbec mi nenapadlo, že v něm bude asi dvěstě nepřijatých hovorů od asi stopadesáti novinářů. Vůbec jsem nechápal, co se to dějě. Ze dne na den sme na sebe upozornili, tím, že se to stalo. Mně připadalo, že je to zaujímavý, že se nám podařilo ještě v podmínkách absolventskýho filmu to téma zpracovat takhle velkolepě, ale nenapadlo mi, že to vzbudí takovou odezvu. A už vůbec, že to bude zaujímat někoho v zahraničí. Spíš jsem přemýšlel, jak ten film dodělat, aby tam zazněli věci, který mi ve vztahu k tomu reklamnímu průmyslu přišli zajímavý. Mě totiž zdaleka tak nezajímala problematika trávení víkendů rodin v hypermarketech (což si spousta lidí vysvětlila, jako hlavní téma filmu), mě nejvíc zajímalo, jak se to délá, aby lidé trávili víkendy v hypermarketech. Jestli se nám tam podaří věrně odrazit prostředí agentur, to škodolibý a machiavelistický uvažování copyrighterů, kteří přemýšlejí, jak ty lidi dostat – na tom mi záleželo. Nenapadlo mi, že tohle téma bude tak rezonovat. Zažili ste rozdielne reakcie zahraničného publika na filmy Český sen a Český mír? Viem, že "krvavý" trailer k Českému snu musel byť zmenený pre Veľkú Britániu, ak nie celý zvyšok Európy. Ten trailer, to je úplně jiná kapitola. Možná to byla blbost udělat k filmu, který je složený z autentických situací, klamavý trailer, nám to připadalo, jako trefnej nápad. Rklamu na ten film pojmout v tom klamavém reklamním duchu. Ja si vybavuju, že na těch festivalech se nás často ptali, jak je možné, že se to neprozradilo. Naprosto nedokázali pochopit, že čeští novináři to neodhalili. Co to máme za novináře, když měsíc inzerovaný studentský projekt, za kterým není žádná velká společnost, neexistuje žádná kancelář... není odhalen novináři, že to neexistuje a že nitky vedou do České televize a na FAMU. Nějaký náznaky byli, ale nikdo to nenapsal naplno. Hospodářské noviny psali, že je to nějaký podezřelý, ale i oni si mysleli, že je to předkampaň supermarketu Lidl. Nikoho nenapadlo, že je to naopak nekomerřní projekt, který se snaží na principy tržního závodění poukázat. Vybavuji si ještě, že v LA na festivalu, se nějaký divák rozhořčeně ptal , co je špatného na nakupování. Málokdo to ví, a zní to, jako kdybych si to vymyslel, ale prezident Bush mladší krátce po 11. září vystoupil v televizi a vyzval Američany, aby šli nakupovat. Řekl: Jestli chcete pomoct Americe, jděte a nakupujte.
Ta Amerika na tom stojí a padá. Je pochopitelný, že Americký pohled na kritiku konzumerství a vše přehlušující reklamy může vyústit v otázku: co je špatného na shoppingu? V Srbsku (nebo Rusové) nechápou, že jsme to přežili. Tam by nás prý zastřelili, nikdo by se s námi nepáral. Protože jsme tak mírumilovnej národ, tak jsme ani nedostali přes držku. Což jsme se pokusili "vyřešit" v tom traileru. Pro ně bylo nepochopitelný, že to tam ten dav tak bezvadně přijal. To je pozoruhodnej moment, kdy spousta lidí porkčila ramenama a vůbec se ani nepídili, proč tam ten obchod není, co se stalo. Šli potom dál nakupovat – to ale ve filmu není. To i připadá fascinující a je to příznačný v tom, že proto tady prochází tolik korupčních kauz, protoželidi tak pokrří ramenama a nikdo se nerozčílí. Je to přístup bez vášně. V něčem je to dobře, my se prostě nevrháme do válek, při demonstracích nepřevracíme auta, ale asi jsme trochu poserové, já nevím. Nevím, jestli čeští muži působí nějak zvlášť chrabře. Mě teď napadá: český dokument se vyznačuje tím, že se v něm mluví česky, a to znamená, že se v něm uvažuje česky. Protože řeč je klíčem k přemýšlení. Já si uvědomuju, že bych v zahraničí nemoh nic točit. Pro mě je ta jazyková bariéra a z toho plynoucí nepochopení kulturních nuancí a reálií je úplně klíčový. Taký Zdroj tým pádom nie je český dokument? Je, ale já bych ho neuměl točit. Měl bych pocit nedostatečnosti. Už když jsem točil Nošovice, ve Slezku, už pro mě bylo složitý proniknout do tý mentality. Je to vesnice a tam se uvažuje jinak, a taky se tam jinak mluví, je tam větší spjatost s tou přírodou, lidi jsou napojeni na tradici, na půdu. Někdo tam mluví o poli a rozpláče se! To městskej člověk vůbec nechápe. Já abych to alespoň trochu pochopil a proniknul do toho, tak jsem tam musel trávit dost času. Mám jít točit do Polska o církvi a trochu se toho děsím. Pronikat do dogmatického a uzavřeného světa a hraje podle svých pravidel... jsem zvědavý, do jaké míry se mi povede. Hovoríte poľsky? Právěže ne. A akými jazykmi hovoríte? Mizerne anglicky a učil jsem se německy, ale nedokážu pořádně mluvit. Já mám nějaký blok. Bavil jsem se o tom s profesorem Karlem Vachkem a on to má velice podbně. On kdysi emigroval s rodinou do Ameriky, ale pořádně ani nedá souvislou anglickou větu dohromady. Shodli jsme se na tom, že máme myšlení velice navázaný na jazyk. Národ je pro mě vymezený jazykem, není to věc prostoru, krve (jen to ne!), ale je to věcí jazyka.
