PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM PROCES IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB V ČESKÉ REPUBLICE

PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM Petra Kutálková | La Strada Česká republika o. p. s.

PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM

PROCES IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB V ČESKÉ REPUBLICE

Petra Kutálková | La Strada Česká republika o. p. s.

PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM

PROCES IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB V ČESKÉ REPUBLICE Studie je součástí projektu Assessment of the human rights impact of anti-trafficking laws and measures, realizovaném organizacemi: Aim for human rights, Scot-Pep UK, La Strada International a La Strada Česká republika.

Realizováno s finanční podporu Evropské komise – program Daphne a Nizozemského ministerstva zahraničních věcí.

www.humanrightsimpact.org/trafficking

Petra Kutálková | La Strada Česká republika o. p. s. Praha 2010 | ISBN: 978-80-904548-0-4 Korektura: Eva Hronková | Grafická úprava: Štěpán Holič – Lemon design

OBSAH�� 2 ZKRATKY�� 5 1.

ÚVOD��7

2.

VYMEZENÍ PROBLÉMU�� 9

3.

METODOLOGIE�� 13

4.

TERMINOLOGIE�� 17

5. 5.1 5.2 5.3 5.4

MEZINÁRODNÍ RÁMCE PROBLEMATIKY�� 19 Vybrané mezinárodní dokumenty��20 Mezinárodní pojetí definice obchodování s lidmi��20 Lidskoprávní standardy v oblasti obchodování s lidmi�� 22 Mezinárodní závazky České republiky�� 24

6. 6.1

KONCEPTUALIZACE „OBCHODOVÁNÍ S LIDMI“�� 27 Vývoj a vymezení skutkové podstaty Trestného činu obchodování s lidmi�� 27 Kritické momenty v konstrukci a aplikaci definice obchodování s lidmi��29 Znění a struktura definice�� 30 Výklad a porozumění termínům��31 „Zneužití tísně nebo závislosti“��31 „Jiné formy vykořisťování“��33 „Nucená práce“��34 Reálné podmínky aplikace definice��36 Detekce trestného činu obchodování s lidmi – aplikace trestněprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi��36 Identifikace obchodované osoby – Aplikace lidskoprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi��37 Dopady rozdílných konceptualizací obchodování s lidmi na opatření politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi��39

6.2 6.2.1 6.2.2 6.3 6.3.1 6.3.2 6.4

7. 7.1 7.2 7.2.1 7.2.2 7.2.3 2|

INSTITUCIONÁLNÍ A LEGISLATIVNÍ RÁMEC POLITIKY PREVENCE A BOJE PROTI OBCHODOVÁNÍ S LIDMI�� 43 Působnost relevatních resortů�� 43 Opatření pro identifikaci obchodovaných osob a jejich přístup ke službám a právům�� 44 Identifikace obchodovaných osob��45 Zákon o sociálních službách��46 Program Podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi��46

7.2.4 7.2.5 7.3 7.4

8. 8.1 8.1.1 8.2 8.2.1 8.2.2 8.2.3 8.2.4 8.2.5 8.2.6

Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany�� 48 Zhodnocení institucionálního zajištění státní politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi�� 50 Nevládní a mezivládní organizace�� 51 Aplikace institucionálního rámce pro identifikaci obchodovaných osob v praxi�� 53 PROBLÉMY A PŘEKÁŽKY IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB – POHLED DO PRAXE�� 57 Zkušenosti s „identifikací“ pohledem obchodovaných osob�� 57 Výstupy��57 Identifikace pohledem expertů a expertek (spoluautor kapitoly Daniel Hůle)��60 Metodologie�� 60 Modelové kazuistiky – hypotézy��61 Výstupy z diskuse nad kazuistikami��63 Oblasti identifikovaných problémů��64 Identifikace��64 Vyšetřování��65 Definice�� 66 Návrhy řešení v rámci daného legislativního rámce��67 Závěry z pracovní skupiny�� 68

9.

ZHODNOCENÍ NAPLŇOVÁNÍ LIDSKOPRÁVNÍCH ZÁVAZKŮ STÁTU V ČESKÉ REPUBLICE�� 71

10.

ZÁVĚRY�� 75

11.

DOPORUČENÍ�� 81

PŘÍLOHA Č. 1 JMENNÝ SEZNAM EXPERTŮ/EK��85

PŘÍLOHA Č. 2 RELEVANTNÍ MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY��87

PŘÍLOHA Č. 3 NOVODOBÉ FORMY OTROCTVÍ – VYBRANÉ ZPRÁVY Z MÉDIÍ�� 91

BIBLIOGRAFIE��95

|3

ZKRATKY DPO EP EU HTT MOP MPSV MVČR MKS NNO NSZ OAMP OBP OČTŘ OPK OSN PČR RE SUZ SZ TŘ UOOZ

4|

– Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany – Evropský parlament – Evropská unie – Human Trafficking Tool – Mezinárodní organizace práce – Ministerstvo práce a sociálních věcí – Ministerstvo vnitra České republiky – Meziresortní koordinační skupina – nevládní organizace – Nejvyšší státní zastupitelství – Odbor azylové a migrační politiky MVČR – Odbor bezpečnostní politiky MVČR – orgán(y) činný/é v trestním řízení – Odbor prevence kriminality MVČR – Organizace spojených národů – Policie České republiky – Rada Evropy – Správa uprchlických zařízení – státní zastupitelství – Trestní řád – Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV

|5

1.

1.

ÚVOD

V České republice, v Evropě, ale i na jiných místech světa dochází každodenně k pracovnímu vykořisťování žen, mužů i dětí. Pracovní vykořisťování může nabývat nesčetně forem, liší se dle sektorů, ve kterých lidé za vykořisťujících podmínek pracují, dle regionů, kde k němu dochází, dle praktik skupin či jednotlivců, kteří z práce jiných za použití násilí či zneužívání tísnivé situace kořistí, dle dostupných možností lidí bránit svá práva, dle životních zkušeností jednotlivých lidí, z jejichž práce někdo kořistí. Společné pro tyto situace je to, že někdo (osoba či skupina) kořistí z práce jiného. Pohled na realitu skrze optiku politik prevence a boje proti obchodování s lidmi je jen jednou z mnoha perspektiv, jak na situaci lidí pracujících za vykořisťujících podmínek pohlížet. Opatření realizovaná jako součást politik prevence a boje proti obchodování s lidmi mohou být však jednou z možností, jak proti pracovnímu vykořisťování bojovat. Pohled na realitu z perspektivy obchodování s lidmi s sebou totiž nese možnost použít množství nástrojů, jejichž deklarovaným cílem je umožnit přístup k právům a službám osobám, které byly obchodovány. Studie, kterou držíte v ruce, se zabývá jedním z často zmiňovaných nástrojů politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi „identifikací obchodovaných osob“. Pro analýzu užívání tohoto nástroje však autorka musela prozkoumat také otázky týkající se obsahu samotného konceptu obchodování s lidmi, neboť „identifikace obchodované osoby“ se musí opírat o definici operacionalizovanou na úroveň konkrétních indikátorů.

V předkládané studii v první části naleznete mezinárodněprávní rámce problematiky obchodování s lidmi a hlubší popis lidskoprávních standardů, které se týkají identifikace obchodovaných osob. Text se dále věnuje rozdílným konceptualizacím obchodování s lidmi a především jejich vlivu na možnosti obchodovaných osob, jak v praxi využít práv a služeb, které jsou jim určeny. Studie také rozebírá problémy, které souvisejí s vlastní konstrukcí a aplikací definice obchodování s lidmi. S ohledem na aktuálnost tématu se studie také pozastavuje u možných výkladů některých klíčových termínů, jako je např. „tíseň“ či „jiné formy vykořisťování“. V druhé části studie je analyzováno institucionální zajištění politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi s důrazem na její roli v oblasti identifikace obchodovaných osob. Součástí třetí, praktické části studie, jsou i výstupy z celodenního pracovního setkání expertů a expertek, které bylo věnováno problémům v praxi při detekci trestné činnosti obchodování s lidmi a možnostem řešení. Studie je doplněna zkušenostmi konkrétních lidí – klientů nevládních organizací, kteří byli jako obchodovaní identifikováni. V závěru studie je provedeno zhodnocení míry plnění lidskoprávních standardů v oblasti identifikace obchodovaných osob V České republice. Studii uzavírá série doporučení pro konstrukci a aplikaci opatření v analyzované oblasti.

6|

|7

2.

2.

VYMEZENÍ PROBLÉMU

Jedním z pilířů politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi jsou lidskoprávní standardy stanovující práva, ke kterým by měly mít přístup obchodované osoby. Součástí standardů jsou i opatření, která by měly státy realizovat. Jedná se např. o povinnost stíhat a trestat obchodování s lidmi, poskytovat obchodovaným osobám pomoc a ochranu včetně té, která souvisí s jejich postavením svědka/svědkyně, práva na adekvátní a náležitou nápravu včetně možnosti návratu, kompenzace či jiné satisfakce za to, co obchodované osoby prožily. Sebelepší nástroje, směřující k uplatňování práv obchodovaných osob, však neplní svoji funkci, pokud v praxi nejsou v dostatečném počtu identifikováni jako obchodované osoby lidé, kteří pak těchto práv a opatření z nich plynoucích mohou využívat. Identifikace obchodované osoby je tedy jakousi branou k možnosti využívat práv a služeb, které obchodovaným osobám jako lidským bytostem, ale i vzhledem k jejich postavení, náleží. Profesionálně odvedená identifikace obchodované osoby je totiž i klíčem k celkové efektivitě celé politiky. V České republice jsou opatření, která mají zajistit přístup k právům a ochraně obchodovaných osob, deklarována strategickými a legislativními dokumenty. V praxi jich však může využít pouhé minimum z celkového počtu lidí, kteří byli obchodováni. Česká republika je opakovaně na mezinárodním poli kritizována za nízké počty stíhaných a odsouzených případů obchodování s lidmi. V posledních letech bylo odsouzeno méně než pět osob ročně. Nikdo nebyl pravomocně odsouzen za obchodování s lidmi za účelem „nucených prací a jiných forem vykořisťování“. Stíhat jiné účely obchodování s lidmi, než je vykořisťování prostituci, umožňuje trestní legislativa již od roku 2004. i počty zjištěných trestných činů jsou velmi nízké. Z 29 trestných činů, zjištěných v roce 2008, se vykořisťování mimo oblast sexbyznysu týkalo 10 případů, v roce 2009 se z pouhých 10 zjištěných případů týkaly jiných forem vykořisťování či nucené práce pouze 3 (MVČR, 2010; MVČR, 2009). V řádu pouhých desítek se pohybují počty obchodovaných osob, kterým poskytly služby specializované nevládní organizace. Mezi nimi tvoří menší, i když stále rostoucí skupinu lidé, kteří byli obchodováni mimo oblast sexbyznysu. Média a uskutečněné výzkumy však hovoří přinejmenším o stovkách cizinců a cizinek, zažívajících při práci v České republice podmínky podobné otroctví1. I když nelze důsledně srovnávat nastíněné údaje, je nesporné, že vykořisťování a obchodování s lidmi je v České republice nemalým problémem. Většina lidí, kteří byli obchodováni či vykořisťováni, na svá práva v praxi nedosáhne. Nemají přístup k právní pomoci, nejsou jim nabídnuty služby, nemají dostatek informací, jsou např. z České republiky vyhoštěni nebo setrvávají na území bez platných dokumentů. V praxi jim tedy není umožněno ze strany orgánů vymožení jejich zákonných nároků. 1

8|

Více v příloze č. 3

|9

Rovněž pachatelé a pachatelky zůstávají nepotrestáni. Analýza se zaměřuje na problémy spojené s různou konceptualizací „obchodování s lidmi“ a jejími dopady na podobu toho, jak je v praxi realizována identifikace obchodovaných osob. Tvrdí, že nevhodně zúžené a nekontextuální chápání konceptu „obchodování s lidmi“ je jedním z kořenů zjevného nepoměru mezi oficiálními statistikami případů a odhady skutečného rozsahu problému. Zúžené chápání problému obchodování s lidmi má rovněž za následek skutečnost, že pouze minimum osob může dosáhnout na práva služeb, které jsou jim formálními dokumenty nabízeny. Nebo, jinak řečeno, konkrétní způsob užití definice obchodování s lidmi je klíčový pro možnost přístupu obchodovaných osob ke službám a právům, které jsou jim dedikovány, a to nejen ve fázi jejich identifikace, ale i např. v oblasti odškodnění. V textu se zabývám problémy spojenými s identifikací případů „nucené práce a jiných forem vykořisťování“ mimo oblast sexbyznysu u dospělých osob. Některá tvrzení se však mohou vztahovat i na problematiku obchodování s lidmi obecně. Téma konstrukce a aplikace definice obchodování s lidmi s důrazem na možnosti identifikace obchodovaných osob bylo zvoleno zejména na základě jeho nesporné aktuálnosti (Burčíková, 2008; MVČR, 2010 str. a další). Nedostatečný či dokonce absentující identifikace obchodovaných osob je problém, který brání implementaci opatření politik, a tedy plnění vyžadovaných standardů v praxi. Cílem této studie je: a) popsat institucionální zázemí prevence a boje proti obchodování s lidmi v České republice s důrazem na opatření, která se týkají identifikace osob obchodovaných mimo oblasti sexbynzysu b) systematizovat poznatky o nedostatečné či absentující implementaci opatření v oblasti identifikace obchodovaných osob c) porovnat získané poznatky z praxe s deklarovanými nástroji politiky d) zhodnotit, zda Česká republika vyhovuje svým mezinárodním závazkům ve sledované oblasti e) vyvodit závěry a doporučení Opatření politik prevence a boje proti obchodování s lidmi má v některých případech kromě plánovaných výsledků také nezamýšlené negativní dopady na práva lidí, k jejichž ochraně byla původně určena, případně tato opatření negativně zasahují do práv jiných skupin osob (srov. zejm. GAATW, 2007). Zkoumání případné interference opatření analyzované politiky do práv dalších není součástí této studie. Vědomí této skutečnosti je však zohledněno při tvorbě závěrečných doporučení.

10 |

| 11

3.

3.

METODOLOGIE

Text vznikl jako výsledek výzkumné práce, při které byl testován rámec pro analýzu politiky v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi Human Rights Trafficking Tool. HRTT poskytl autorce především směr, kterým se analýza ubírala. Ambicí HRTT je být nástrojem pro zhodnocení dopadů politik prevence a boje proti obchodování s lidmi na lidská práva dotčených skupin (AIM, 2010 str. 1). Užití a konstrukce definice bylo tedy zkoumáno z hlediska přístupu obchodovaných osob k jejich právům. Součástí HRTT jsou také pracovní listy, tzv. factsheety, které se věnují různým oblastem lidskoprávních standardů souvisejících s politikou prevence a boje proti obchodování s lidmi. Zejména nástin lidskoprávních závazků, ale i celkový rámec lidskoprávních standardů politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi, vychází převážně z podkladů zpracovaných jako součást HRTT. Základními metodami využitými při zpracování zprávy byly: ▷▷ analýza dokumentů a dostupných zdrojů ▷▷ expertní pracovní skupina k tématu ▷▷ polostrukturované rozhovory s obchodovanými osobami a jejich analýza Při zpracování textu bylo čerpáno z dokumentů legislativní i strategické povahy, odborných textů i výstupů z médií v českém, případně anglickém jazyce. Expertní skupina postavená na metodě tzv. ohniskové skupiny (focus group) byla zvolena jako efektivní nástroj získávání informací od skupiny expertů a expertek (Morgan, 2001; Hendl, 1999). Její výstupy tvoří základ části věnované praxi. Konstrukce a aplikace definice, tak jak je zde prezentováno, je převážně expertním tématem. Kategorie „obchodovaná osoba“ je kategorií pro popis reality umělou, vytvořenou experty a expertkami. Analýza by však i přesto nemohla vzniknout bez toho, že autorka dlouhodobě spolupracuje s lidmi, kteří byli za obchodované označeni, a na základě svých zkušeností a potřeb se rozhodli stát se klienty/klientkami nevládní organizace La Strada. Tito lidé zažívají konkrétní (ne)uplatnění nástrojů, které systém deklaruje používat s cílem, aby jim i dalším v podobné situaci umožnily přístup k právům a službám. Jejich perspektiva je neopominutelná. S ohledem na omezený čas a zdroje se proto autorka rozhodla požádat alespoň několik osob, které mají za sebou „obchodování s lidmi“, aby pro účely textu sdílely své zkušenosti a názory. Rozhovory se uskutečnily s lidmi, kteří byli vykořisťováni mimo oblast sexbyznysu. Součástí koncipování a realizace rozhovorů byla etická rozvaha, příprava pro získání informovaného souhlasu od osob, které poskytly rozhovor, zajištění bezpečnosti a ošetření práce s daty (srov. Kutálková, 2010). Citlivý způsob vedení rozhovoru i případného tlumočení byl zajištěn odbornou kvalifikací a zkušenostmi autorky i tlumočnice. Expertní skupina a polostrukturované rozhovory jsou detailněji popsány v další části textu.

12 |

| 13

Z metodologického hlediska je podstatné poznamenat, že autorka není nezaujatou pozorovatelkou tématu, které analyzuje. Je součástí „systému“, který zkoumá. Zhruba osmým rokem se podílí na implementaci a koncipování opatření v oblasti prevence obchodování s lidmi v organizaci La Strada ČR2.

2

14 |

Autorka je vlastní profesí sociální pracovnice studující postgraduálně v programu veřejnou a sociální politiku.

| 15

4. 16 |

4.

TERMINOLOGIE

Pokud není v textu uvedeno jinak či přímo nevyplývá z kontextu, autorka sama používá klíčové termíny/koncepty následujícím způsobem: Obchodování s lidmi chápe jako umělou kategorii, označující dynamický fenomén, který má procesuální charakter. K hledání hranice situací, které je možné označit jako „obchodování s lidmi“, používá autorka trestněprávní definici z aktuální legislativy. Její obsah interpretuje s ohledem na lidskoprávní perspektivu problému, s důrazem na kategorii prostředků a účel jednání (viz dále), na základě zkušeností z praxe a znalostí soudobé odborné literatury i současných známých trendů v této oblasti. Obchodovanou osobou rozumí člověka, v jehož biografii lze vysledovat související prvky obchodování s lidmi. Identifikací obchodované osoby se rozumí profesionálně vykonávaná činnost, skrze kterou může potenciálně obchodovaná osoba získat přístup ke svým právům či specifickým službám dedikovaným této skupině.

| 17

5.

5.

MEZINÁRODNÍ RÁMCE PROBLEMATIKY

5.1 Vybrané mezinárodní dokumenty Mezinárodní společenství i jednotlivé státy deklarují svůj zájem potírat obchodování s lidmi, přičemž jeho nedílnou součástí je také ochrana práv osob, které byly obchodovány. Organizace spojených národů, Evropská unie, Rada Evropy či Mezinárodní organizace práce i řada dalších institucí vytvářejí vlastní politiky, které mají směřovat k prevenci a potlačení tohoto jevu. Vždy je také zdůrazňována asistence osobám, které byly obchodovány. Většina klíčových mezinárodních doporučení a dokumentů, které se vztahují k povinnostem států v oblasti prevence obchodování s lidmi, potírání této trestné činnosti a opatření ve vztahu k obchodovaným osobám, však nejsou primárně lidsko–právními dokumenty (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010). To neznamená, že by lidská práva nebyla zohledněna; primární motivací pro vznik těchto instrumentů však byla např. snaha států zamezit prostřednictvím boje proti obchodování s lidmi ohrožení suverenity států organizovaným zločinem a zajistit svou bezpečnost (Burčíková, 2009). Za klíčový dokument v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi lze považovat tzv. Palermský protokol3 z roku 2000 (viz dále). Na evropské úrovni se jedná o Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi4. Pro Evropskou unii je nutné zmínit Směrnici Rady o povolení k pobytu pro příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány (dále jen Směrnice k povolení pobytu)5, Rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování lidmi (dále Rámcové rozhodnutí)6 z roku 20027 a Rámcové rozhodnutí Rady o postavení obětí v trestním řízení.

18 |

3

Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi, doplňující Úmluvu o boji proti mezinárodní organizované trestné činnosti, Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime, Text dokumentu v anglickém jazyce je k dispozici na: http://www.unodc.org/unodc/en/treaties/CTOC/index.html

4

Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings, text dokumentu v anglickém jazyce je k dispozici na: http://www.coe.int/t/dg2/trafficking/campaign/Docs/ Convntn/CETS197_en.asp#TopOfPage. Ve Sbírce mezinárodních smluv Rady Evropy je evidovaná pod číslem 197.

5

Council Directive 2004/81/EC of 29 April 2004 on the residence permit issued to third-country nationals who are victims of trafficking in human beings or who have been the subject of an action to facilitate illegal immigration, who cooperate with the competent authorities Text dokumentu v anglickém jazyce http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2004:261.0019.0023:EN:PDF

6

Council Framework Decision of 19 July 2002 on combating trafficking in human beings (2002/629/JHA). Text dokumentu v anglickém jazyce http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2002:203.0001.0004:EN:PDF

7

V roce 2009 byla vedena intenzivní jednání o návrhu rámcového rozhodnutí Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí, kterým se zrušuje stávající rámcové rozhodnutí z roku 2002. S ohledem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost však tento dokument bude muset mít podobu směrnice. K datu zpracování zprávy jednání stále pokračují.

| 19

Bez právní závaznosti, nicméně mezinárodně uznávaným dokumentem, jsou Doporučené zásady a pokyny k lidským právům a obchodování s lidmi, vydané v roce 2002 Vysokým komisařem OSN pro lidská práva8.

Práva osob, které byly obchodovány, lze rovněž dovozovat z obecných lidskoprávních nástro� jů, např. Úmluva RE o ochraně lidských práv a svobod9.

V této souvislosti je potřeba připomenout pro oblast prevence a boje proti obchodování s lidmi klíčovou kauzu: rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případě Rantsev vs. Kypr a Rusko. Jak upozorňuje Expertní skupina pro obchodování s lidmi Evropské komise ve svém stanovisku či Dr. Prasad z organizace Ban Ying Berlín, z rozsudku mimo jiné jasně vyplývá, že: ▷▷ obchodování s lidmi je zakázáno článkem 4 Úmluvy o ochraně lidských práv ▷▷ státy mají pozitivně definovanou povinnost vyšetřovat obchodování s lidmi ▷▷ státy jsou povinny přijmout odpovídající a účinná opatření k předcházení a trestání obchodování s lidmi a také opatření pro ochranu obětí v situacích, kdy k obchodování s lidmi již došlo ▷▷ státy jsou povinny přijmout opaření k ochraně obětí či potenciálních oběti obchodování s lidmi už v situaci, kdy okolnosti naznačují podezření, že by se mohlo o obchodování jednat (Prasad, 2010) (Group of Experts on THB of EC, 2010). Tabulku v odborných publikacích (Burčíková, 2009; Dottridge, 2007; Evropská Komise, 2005a; Myslíková, 2009; AIM, 2010) nejčastěji zmiňovaných mezinárodních dokumentů spolu s informacemi týkajícími se České republiky naleznete v příloze č 2.

5.2 Mezinárodní pojetí definice obchodování s lidmi Obchodování s lidmi je fenomén, který může v praxi překračovat hranice nejen jednotlivých států, ale i kontinentů. To si uvědomovala Organizace spojených národů. Aby bylo možné sladit úsilí v boji proti tomuto jevu, bylo nutné hledat jednotnou definici, se kterou by mohla pracovat většina států. Konsenzuální porozumění obsahu termínu „obchodování s lidmi“ se OSN snažila nalézt při tvorbě jednoho z protokolů, který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Od roku 2000, kdy byl v italském Palermu představen Protokol doplňující Úmluvu, téměř všechny odborné publikace, výzkumné studie, akční plány mezinárodních organizací i další zdroje, které se věnují z nějakého úhlu obchodování s lidmi, odkazují na tzv. Palermskou definici: „Obchodováním s lidmi se rozumí najímání, přepravování, převádění, přechovávání nebo přijímání osob na základě vyhrožování, použití síly či jiných forem nátlaku, pomocí únosu, 8

UN HCHR Recommended Principles and Guidelines on Human Rights and Human Trafficking (E/2002/68/Add.1, ECOSOC 20 May 2002), 2002, Text dokumentu v anglickém jazyce: http://www.unhchr.ch/huridocda/huridoca.nsf/(Symbol)/E.2002.68.Add.1.En?Opendocument

9

Aktuální text ve znění přijatých protokolů v jazyce anglickém, českém a v dalších jazycích je dostupný na http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/Basic+Texts/Basic+Texts/ The+European+Convention+on+Human+Rights+and+its+Protocols/

20 |

lži, zneužití moci nebo bezmocnosti osoby, případně poskytování či přijímaní finančních prostředků či jiných výhod k získání souhlasu osoby, která má v moci jinou osobu, s úmyslem tuto osobu zneužívat. Zneužíváním se mimo jiné rozumí využívání jiných osob k prostituci či jiným formám sexuálního zneužívání, nucená práce či služby, otroctví či praktiky podobné otroctví, útisk nebo odjímání orgánů“10. Přínosem Palermského protokolu je zejména skutečnost, že obsahuje mezinárodně akceptovatelnou definici obchodování s lidmi. Ta umožnila rozvoj diskurzu i aktivit v oblasti boje proti obchodování s lidmi v následujících letech a současně byla vzorem pro tvorbu národních legislativ, a tedy i pro možnost zkvalitnění mezinárodní spolupráce (Burčíková, 2009). Palermská definice byla výsledkem vyjednávání více než sta států (Factsheet 3: UN Trafficking Protocol, 2010), a také proto byla vítaným nástrojem k harmonizaci praxe. I přes nesporný přínos mezinárodně uznávané definice je Palermskému protokolu vytýkáno hned několik věcí. ▷▷ Připomeňme, že definice obchodování s lidmi obsažená v Palermském protokolu se skládá ze tří odlišných, ale navzájem propojených prvků – transfer (jednání), znak donucení (prostředky) a znak vykořisťování (účel). Expertní skupina k obchodování s lidmi konstituovaná Evropskou komisí i další zdroje Protokolu vytýkají právě vlastní konstrukci definice. Jako problém vidí její zaměření na prostředky, kterými jsou lidé dostáváni do situace vykořisťování, spíše než na samotný akt vykořisťování. Již delší dobu se totiž objevují hlasy, které upozorňují na to, že aspekt transferu by neměl být zásadním určujícím znakem, neboť k němu nedochází ve všech případech (srov. Evropská komise, 2005 str. 71). ▷▷

▷▷ ▷▷

S ohledem na opatření k ochraně osob z hlediska lidskoprávního není také důvod rozlišovat mezi osobou obchodovanou, převedenou, osobou bez platných dokumentů či občanem/občankou, pokud se nacházejí při nucené práci, v podmínkách podobných otroctví, otrockých podmínkách či nevolnictví (Factsheet 3: UN Trafficking Protocol, 2010 str. 4) Předmětem kritiky Protokolu je také absence jakéhokoli návodu k identifikaci obchodovaných osob (Burčíková, 2009). Úmluva o nadnárodním organizovaném zločinu i Protokol jsou dokumenty, orientované primárně trestněprávními aspekty problematiky.

Primárně lidskoprávně je orientována Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi11. Tato Úmluva při definování obchodování s lidmi převzala definici z Protokolu. Z hlediska definování problematiky je nová ta skutečnost, že jako první podob10

Citováno dle www.mvcr.cz, znění anglického originálu, čl. 3. písm. a) “Trafficking in persons” shall mean the recruitment, transportation, transfer, harbouring or receipt of persons, by means of the threat or use of force or other forms of coercion, of abduction, of fraud, of deception, of the abuse of power or of a position of vulnerability or of the giving or receiving of payments or benefits to achieve the consent of a person having control over another person, for the purpose of exploitation. Exploitation shall include, at a minimum, the exploitation of the prostitution of others or other forms of sexual exploitation, forced labour or services, slavery or practices similar to slavery, servitude or the removal of organs“

11

Anglický text dostupný na http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/trafficking/Docs/Convntn/ CETS197_en.asp#TopOfPage

| 21

ný dokument Úmluva Rady Evropy přináší definici termínu „oběť“, ke kterému se často vztahuje (obdobně jako jiné dokumenty, které však termín nedefinují). Obětí je „každá fyzická osoba, jež byla předmětem obchodování“, jak je definováno v článku 4e Úmluvy. Pro použití v Evropské unii dokumenty pracují s definicí v podstatě odpovídající obsahem Protokolu. Liší se víceméně svojí strukturou, nejvýznamnějším rozdílem je, že definice podle rozhodnutí neobsahuje „odnímání orgánů“ jako jeden z účelů obchodování. Evropská komise však pravděpodobně předpokládá problémy při používání této definice. i přestože používá samotnou definici obchodování s lidmi, pro přístup k právům obchodovaných osob pracuje spíše s formulací „trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi“ (např. Směrnice k povolení pobytu) či „trestných činů v oblasti obchodování s lidmi (návrh Směrnice EP a Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV12).

Výzkumné a akademické statě poukazují také na existenci dalších definic obchodování s lidmi. Ty nejen používají při definování problému, ale také na nich demonstrují kladení důrazu na různé aspekty problematiky. Např. Davies ilustruje různé akcenty definic na definici Ministerstva zahraničí Spojených států amerických a definici, kterou použila Speciální reportérka OSN pro násilí na ženách. Ukazuje, jak se akcent může pohybovat od zaměření na nelegální migraci či jiný pohyb na území, který zahrnuje prostituci, či zdůrazňovat např. různé způsoby donucení k otrockým podmínkám a nucené práci (Davies, 2009 str. 29). Pro stíhání a trestání obchodování s lidmi a poskytování asistence a ochrany však bývají klíčové definice v národních trestních legislativách. Ty vycházejí většinou z definice palermské. Z tohoto důvodu je potřeba je také v souvislosti s ní vykládat. S ohledem na skutečnost, že definice trestného činu obchodování s lidmi z Palermského protokolu byla také předobrazem definice v českém trestním zákoně, lze dovodit, že problémy nastíněné výše se objeví i v praxi na úrovni státu.

5.3 Lidskoprávní standardy v oblasti obchodování s lidmi Součástí tvorby HRTT byla i extrakce lidskoprávních standardů pro oblast prevence a boje proti obchodování s lidmi. Následující kapitola přináší výběr relevantních standardů pro problematiku identifikace obchodovaných osob. S ohledem na omezený prostor budou detailně citovány jen dvě z nich. Pro hlavní rámec studie – identifikaci jako vstupní podmínku pro možnost využívat práva a služby dedikované obchodovaným osobám – jsou relevantní především následující standardy (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010 str. 3): ▷▷ povinnost aktivně identifikovat oběť obchodování ▷▷ povinnost kriminalizovat všechny formy obchodování 12

22 |

Povinnost aktivně identifikovat oběť obchodování Standardy: ▷▷ Došlo k zavedení pokynů a postupů pro příslušné státní orgány a úředníky/ice, které umožňují rychlou a přesnou identifikaci obchodovaných osob (pokyn č 2.1 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi; článek 10 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi). ▷▷ Proběhlo zaškolení příslušných státních orgánů a úředníků/ic stran správných postupů identifikace (pokyn č. 2.2 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi; článek 10 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi). ▷▷ Pracovníci/ice orgánů činných v trestním řízení spolupracují s neziskovými organizacemi za účelem umožnit identifikaci obchodovaných osob a poskytnout jim pomoc (pokyn č 2.3 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi; článek 14 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi). ▷▷ Migrantům/kám a jiným skupinám potenciálně zranitelným obchodováním jsou poskytovány informace, které jim umožňují vyhledat v případě potřeby pomoc (pokyn č 2.4 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi). (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010 str. 3) Povinnost kriminalizovat všechny formy obchodování Standardy: ▷▷ Obchodování je trestným činem podle státního práva (Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi; Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi; rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování s lidmi). ▷▷ Obchodování je definováno v souladu s Protokolem OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi (Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi; Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi; rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování s lidmi) ▷▷ Pracovníci/ice orgánů činných v trestním řízení rozumí definici obchodování. ▷▷ Jednání, které je součástí obchodování, tj. otroctví a nevolnictví, nejhorší formy dětské práce, nucené sňatky, dlužní otroctví a nucená prostituce / sexuální nevolnictví jsou podle právní úpravy daného státu trestnými činy (Úmluvy o nucené práci a o otroctví; Mezinárodní pakt Organizace spojených národů o občanských a politických právech; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod; zásada 12 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi). ▷▷ Za tyto trestné činy jsou stanoveny přiměřené tresty, které jsou skutečně uplatňovány (Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi; Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi; rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování lidmi). (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010)

návrh znění směrnice ze dne 29. 3. 2010

| 23

S ohledem na výše zmíněné standardy budou rozpracovány další kapitoly, které se týkají opatření deklarovaných a dostupných v těchto oblastech. „Identifikace obchodovaných osob“ byla zvolena s ohledem na přímou vazbu k tématu studie, „povinnost kriminalizovat všechny formy obchodování“ zejména s ohledem na to, že se studie týká situace vztahující se na vykořisťování mimo oblast sexbyznysu. Identifikaci obchodovaných osob nahlížíme jako vstupní bránu k tomu, aby tyto mohly dosáhnout na svá práva a služby, které jsou jim určeny. Standardy, které se týkají naplňování těchto práv, se vztahují zejména k následujícím oblastem. S ohledem na limity studie je zde pouze zmíním: ▷▷ povinnost podporovat a chránit oběti obchodování s lidmi včetně jejich pozice svědka/kyně ▷▷ povinnost vyšetřovat a stíhat případy obchodování s lidmi ▷▷ povinnost zabránit umístění obchodovaných osob do detence a zajištění jejich beztrestnosti vzhledem ke skutkům, které spáchaly v souvislosti se svým obchodováním ▷▷ povinnost zajistit adekvátní nápravu pro obchodované osoby (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010 stránky 3–5) Kromě výše zmiňovaných standardů by měly být v opatřeních politik zohledněny průřezové principy: ▷▷ participace a přístup k informacím ▷▷ nediskriminace ▷▷ genderová rovnost ▷▷ přístup k účinné nápravě Tyto nejsou jen průřezovými principy, které by měly platit pro všechna opatření, ale i samostatnými právy (Factsheet 7: cross cutting principles, 2010). Principy „přístup k informacím a participace“ a „genderová rovnost“ jsou zohledněny v analýze jednotlivých opatření. Uplatnění přístupu k „účinné nápravě“ je obdobně problematické jako u přístupu k ostatním právům (viz dále). „Nediskriminace“ nebyla analyzována. Diskutujíc mezinárodněprávní instrumenty a z nich vytvářené standardy pro podobu politik, je nutné si uvědomit, že tyto jsou často ve vztahu k národním politikám jakýmsi předobrazem. v České republice i v dalších státech jsou opatření vytvářena dle mezinárodních standardů. Výše vytýčené standardy by však neměly sloužit pouze jako předobraz formálního vyznění politik, ale i, a to především, nastiňovat, jak mají opatření fungovat v praxi.

Česká republika je také dlouhodobě13 na mezinárodním poli opakovaně kritizována za skutečnosti, že nepodepsala Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi.

Hlavním důvodem je chybějící možnost postihu právnických osob za trestní jednání. i přestože Česká republika tento problém reflektuje od roku 2005 (srov. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období 2005–2007/, 2005) a prokazatelně deklaruje své úsilí legislativu upravit tak, aby bylo možné Úmluvu ratifikovat již minimálně od počátku roku 2008 (srov. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008), není zatím reálný výhled, že se tak v blízké době stane. Česká republika tak spolu s Lichtenštejnskem, Monakem a Ruskem patří k těm několika málo státům Rady Evropy, které Úmluvu doposud ani nepodepsaly14. Ze strategických dokumentů, jako jsou národní strategie (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice, 2003), (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období 2005–2007/, 2005), (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008) či zprávy o stavu obchodování s lidmi (MVČR, 2009), lze však dovozovat představu České republiky o tom, že kromě výše uvedeného absentujícího postihu právnických osob naplňuje požadavky Úmluvy i Protokolu. Ve všech dokumentech je totiž pouze postih právnických osob zmiňován jako jediná překážka. S ohledem na další dokumenty, které se týkají např. práv migrujících osob, se však bohužel v souladu s postoji tzv. vyspělejších států, které bývají zeměmi cílovými pro migrující pracovníky a pracovnice15, Česká republika nepřipojila k dokumentům MOP ani OSN, které se práv migrujících týkají (srov. Burčíková, 2009).

Skrze své strategické dokumenty se však Česká republika hlásí k Doporučeným zásadám a pokynům k lidským právům a obchodování s lidmi Vysoké komisařky pro lidská práva (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice, 2003). S ohledem na členství v Evropské unii se lze dovolávat také závazků, které plynou z politic� kých memorand, jakými byla např. Bruselská deklarace 200216.

Ačkoliv Česká republika neratifikovala všechny mezinárodní dokumenty, na kterých stojí konstrukce některých výše prezentovaných lidskoprávních standardů, lze se těchto standardů pro praxi dovolávat. Jak bude také demonstrováno dále, že jsou ve většině v podstatě formálně naplněny, opatření existují či je jejich existence deklarována politickými dokumenty na národní úrovni. 13

Např. v roce 2007 na semináři nazvaném „Seminář k problematice obchodování s lidmi ‑ opatření na ochranu práv obětí“, který byl pořádán ve dnech 19.–20. dubna 2007 Radou Evropy a nadací Konráda Adenauera v Berlíně (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 14).

5.4 Mezinárodní závazky České republiky

14

Ke dni 3. 6. 2010 cit. dle http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/ChercheSig. asp?NT=197&CM=1&DF=&CL=ENG

Česká republika má v oblasti přijetí mezinárodních závazků specializovaných v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi bohužel spíše ojedinělý přístup. Je jedním z mála států Evropy, který neratifikoval tzv. Palermský protokol ani Úmluvu o nadnárodním organizovaném zločinu.

15

Viz příloha.

16

Přijatá na Evropské konferenci o prevenci a boji proti obchodování s lidmi. Jak se uvádí v Zprávě evropské expertní skupiny k boji proti obchodování s lidmi, je tento dokument, i přestože byl vytvořen mimo rozhodovací orgány EU, významným milníkem v boji proti obchodování s lidmi v EU. (Report of the Expert Group on Trafficking in Human Beings 2004).

24 |

| 25

6.

6.

KONCEPTUALIZACE „OBCHODOVÁNÍ S LIDMI“

Obchodování s lidmi je na území České republiky trestným činem definovaným aktuální trestní legislativou. Definice skutkové podstaty tohoto trestného činu byla postupně formována závazky ČR vůči mezinárodnímu společenství, zejm. členství v Evropské unii. Vliv palermské definice je na stávající i starší úpravě patrný. Samotné „obchodování s lidmi“ je pak ve veřejných diskursech chápáno různě. Může se jednat o různé varianty obsahu termínu, které se pohybují od striktního trestněprávního vymezení, tak aby znaky jednání odpovídaly požadavkům skutkové podstaty, až k chápání obchodování s lidmi jako negativního společenského fenoménu, který odpovídá svou podstatou moderním formám otroctví. Identifikace obchodovaných osob předpokládá operacionalizaci definice obchodování s lidmi prováděnou různými aktéry. Jak bude ukázáno v následující kapitole, tato operacionalizace může být velmi rozdílná u různých aktérů. Jako problém se tato skutečnost však ukazuje ve chvíli, kdy různé konceptuální pojetí situace přímo brání obchodovaným osobám v přístupu ke spravedlnosti či službám.

6.1 Vývoj a vymezení skutkové podstaty Trestného činu obchodování s lidmi Trestní legislativa znala trestný čin obchodování se ženami dávno před rokem 1993, kdy se podařilo dohledat první významnější porevoluční (po roce 1989) zmínky o opatřeních, která by se dala zahrnout do oblasti politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi (Kutálková, 2008). Za obchodování se ženami mohl být potrestán pouze ten (nebo ta),„kdo do ciziny zlákal, najal nebo dopravil ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s někým jiným“ (§ 246 zákona 140/1961 Sb. trestní zákon). V dalších letech prošla tato skutková podstata dvěma novelami. První novela v roce 2002 přinesla posun v porozumění tomu, kdo může být považován za obchodovanou osobou – ženy přestaly být chápány jako výlučné oběti tohoto trestného činu. Skutková podstata se tedy stala genderově neutrální. Dále se skutková podstata rozšířila tak, že trestné bylo zlákání, najmutí nebo dopravení jiné osoby v úmyslu, aby jí bylo použito k pohlavnímu styku, a to nejen do ciziny, ale i z ciziny. Teprve v roce 2004 byl pravděpodobně také v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie a v souladu s výše zmíněnou Úmluvou OSN novelizován trestní zákon tak, aby pokrýval i vykořisťování mimo oblast sexbyznysu. Zjednodušeně lze říci, že obsah do konce roku 2009 platného ustanovení § 232a trestního zákona se shodoval s definicí, kterou přinesl Palermský protokol. Podle této úpravy bylo možné trestat toho, kdo jiného za použití násilí, pohrůžky násilím nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, k otroctví, nevolnictví, k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořis26 |

| 27

ťování. Jako „novou“ formu obchodování s lidmi je možné také kvalifikovat jednání, při kterém je osoba přepravena z jednoho místa republiky na jiné a poté nucena k prostituci či jinak násilím vykořisťována. Definice obchodování s lidmi přestala být vázána na přechod státní hranice. Z hlediska studované problematiky je stávající úprava v mnohém podobná té předchozí. Do odst. 1) bylo doplněno „svedení“ jako další způsob jednání. Trestně postihnutelný je také ten, kdo kořistí z jednání uvedeného v tomto ustanovení. Nově je deklarováno, že příprava je trestná. Doplněno bylo také zahrnutí dalších konkrétních účelů obchodování s lidmi, a to výroby pornografického díla, odběru tkáně buňky nebo orgánu z těla a služby v ozbrojených silách. K precizaci, doplnění či vypuštění v textu dále diskutovaných problematických znaků skutkové podstaty nedošlo. Definice trestného činu obchodování s lidmi je v současné době upravena v ust. §168 zákona 40/2009 Sb., Trestní zákoník: (1) Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, b) k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jeho těla, c) k službě v ozbrojených silách, d) k otroctví nebo nevolnictví, nebo e) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo kořistí z takového jednání, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let. (2) Stejně bude potrestán, kdo jinou osobu než uvedenou v odstavci 1 za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby jí bylo jiným užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, b) k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jejího těla, c) k službě v ozbrojených silách, d) k otroctví nebo nevolnictví, nebo e) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo kořistí z takového jednání. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) vydá-li takovým činem jiného v nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti,

28 |

c) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo d) spáchá-li takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 těžkou újmu na zdraví, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. (5) Odnětím svobody na deset až šestnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 smrt. (6) Příprava je trestná. Současné znění skutkové podstaty obchodování s lidmi implementuje všechny požadavky mezinárodních dokumentů (jedná se zejm. o Rámcové rozhodnutí, Palermský protokol či doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č 11 z roku 2000 o postupu proti obchodování s lidmi (Důvodová zpáva k návrhu zákona Trestní zákoník, 2009). I proto tato skutková podstata trpí nedostatky zmíněnými u Palermského protokolu. Již nyní je také zřejmé, že některé zahraniční odlišné právní úpravy, pravděpodobně spojené i s kvalitní implementační praxí, však postihu této trestné činnosti napomáhají lépe17.

6.2 Kritické momenty v konstrukci a aplikaci definice obchodování s lidmi Definice obchodování s lidmi, respektive otázky ohledně její použitelnosti v praxi a to, jak si ji různí aktéři a aktérky vykládají, je již delší dobu častým tématem diskusí nejenom nad konkrétními příklady z praxe. Cílem tohoto oddílu je analyzovat kritické momenty v konstrukci a aplikaci stávající definice. s ohledem na skutečnost, že častým argumentem, který je používán k vysvětlení nízkého resp. nulového počtu pravomocně odsouzených pachatelů/pachatelek obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu, je argumentace absentujícími či nedostatečnými výklady a porozuměním jednotlivým termínům v definici, vytýčila si autorka v této kapitole za cíl také zjistit, zda existuje zázemí pro výklad, a existující výklady zmapovat a analyzovat. 17

Na tuto skutečnost mimo jiné poukazovala JuDr. Věra Linhartová, Ph. D. ve své prezentaci dne 13. 5. 2010. Ve svém příspěvku mimo jiné analyzovala odlišně formulovaná relevantní ustanovení španělského trestního zákona a cca 50 rozsudků nejvyššího soudu k problematice nucené práce (Linhartová, 2010).

| 29

Definice trestného činu obchodování s lidmi v české legislativě trpí obdobnými problematickými místy jako její předobraz z tzv. Palermského protokolu. Problémy lze najít také v aplikační praxi. Podle Burčíkové lze úskalí definice obchodování spatřovat na několika úrovních.

Může také docházet k tomu, že závažné formy jednání, jako je nucená práce a pracovní vykořisťování, postihovány nebudou.

Problémy působí: ▷▷ definice samotná, tedy její znění a struktura ▷▷ výklad celé definice a porozumění termínům, které obsahuje ▷▷ její aplikace ve vztahu k reálným podmínkám (Burčíková, 2008 str. 2)18.

Definice obchodování s lidmi obsahuje množství termínů, a to ať již v oblasti jednání, pod prostředky nebo i v oblasti účelu. z hlediska výkladů v praxi i ve spíše raritních odborných studiích (např. Myslíková, 2009) způsobuje problém především různé porozumění termínů „tíseň“ a „závislost“ v oblasti prostředků a v oblasti účelu zejména „jiné formy vykořisťování“.Na první pohled se může jevit, že pro tyto koncepty není dostatečné výkladové zázemí. Z tohoto důvodu se autorka zaměřila na rešerši dostupných relevantních zdrojů, které jako výklad mohou posloužit, jejich porovnání a zhodnocení.

Dále se budeme věnovat slabým místům definice samotné a jejího výkladu. Problémům aplikace je věnována následující samostatná kapitola (6.3.). 6.2.1 Znění a struktura definice Ve své analýze Burčíková rozebírá strukturu definice. Činí tak v souladu s mezinárodně uznávanými rámci. Dle těchto se obchodování s lidmi skládá ze tří komponentů. Jednání (action), prostředků (means), kterých musí být užito, pokud se jedná o dospělou osobu, a účelu (purpose). Ve vztahu k definici samotné je pak Burčíkovou jako problematické viděno, že činnosti, které spadají pod prvek „jednání“ (tedy přimětí, zjednání, najmutí, zlákání, dopravení, ukrytí, zadržování nebo vydání19), jsou ve většině skutky, které nepodléhají sankci. Činnosti, které jsou zahrnuty pod „prostředky“ (použití násilí, pohrůžky násilí nebo lsti anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti), jsou obvykle trestně stíhány, případně definovány jako samostatné trestné činy (např. ublížení na zdraví, podvod, omezování osobní svobody apod.). Burčíková v souladu s kritikou Palermské definice nastíněnou expertní skupinou (Evropská komise, 2005) však upozorňuje, že z hlediska nebezpečnosti a nutnosti postihu je v definici nejpodstatnější její třetí prvek, a to ten, který popisuje „účel“ obchodování. Výše citovaná autorka dodává, že právě skrze různé formy vykořisťování jsou porušována práva, důstojnost a v mnoha ohledech ohrožen život a zdraví vykořisťovaných osob (tamtéž, str. 3). Nucená práce, vykořisťování či další účely obchodování s lidmi však převážně nejsou samostatnými trestnými činy. Pro faktické použití definice v trestní praxi však musejí být naplněny všechny tři elementy. Existuje tedy vyšší riziko, že se některý z nich nepodaří prokázat20. Vysoce pravděpodobně se také děje, že v komplexní realitě není rozeznáno obchodování s lidmi, a jednání, které OČTŘ postihují, zahrnuje pouze rovinu prostředků (např. ublížení na zdraví, podvod apod.). 18

S ohledem na to, že znění této skutkové podstaty nedoznalo podstatných změn, které se týkají nastíněných problémů, lze z analýzy Burčíkové, která pracuje se zněním platným do konce roku 2009, vycházet i nyní.

19

Dle nového TZ také „svedení“.

20

Není výjimkou, že mnohé případy, kdy bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin obchodování s lidmi, „skončily“ jako případy kuplířství právě z důvodů, že nebylo možné prokázat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi (srov. např. Burčíková, 2008).

30 |

6.2.2 Výklad a porozumění termínům

„Zneužití tísně nebo závislosti“ V praxi se ukazuje, že chápání toho, co může být zahrnuto pod „zneužití tísně nebo závislosti“, může být velmi různorodé. V mnoha případech, se kterými se setkávají nevládní organizace, však to, zda je situace, ve které se člověk nacházel v době, kdy byl například najímán či lákán na určitou práci, chápána jako situace tísnivá, může významně ovlivnit jeho další možnosti využívat systém asistence obchodovaným osobám. Je tedy nutné položit si otázku, co zákonodárce či pro možný výklad relevantní autority měly pod těmito pojmy na mysli a zda jsou dostupné zdroje dostatečné pro praxi. Důvodová zpráva k trestnému činu obchodování s lidmi se nijak k situacím „zneužití tísně nebo závislosti“ nevyjadřuje (Důvodová zpáva k návrhu zákona trestní zákoník, 2009). Výklad pojmu „tíseň“ však nalezneme v nejčastěji užívaném komentáři k Trestnímu zákoníku: „Tíseň je stav, byť přechodný, vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které vedou k omezení volnosti v rozhodování. Tyto nepříznivé poměry se mohou týkat osobních, rodinných či jiných poměrů, pro něž se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích“ (Šámal, 2010 str. 1522). Šámal v této souvislosti dále odkazuje na obdobný výklad vztahující se ke komponentu tísně u trestného činu lichvy: „tísní se rozumí mimořádně tíživá situace poškozeného (nebo jiné osoby, jejíž tíseň pociťuje poškozený jako tíseň vlastní), vyvolaná určitou i přechodnou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není v možnostech poškozeného. Zpravidla půjde o hospodářskou nesnáz, např. splatnost dluhu, jehož nesplacení může vážně ohrozit společenské postavení nebo majetkové poměry poškozeného. Může jít též o jiné nesnáze, např. zájem o získání bytu k vyřešení tíživé rodinné situace nebo nesnáze vyvolané osobními a společenskými poměry poškozeného (např. stavem po živelní pohromě, která ho postihla). Poškozený může jednat v tísni i tehdy, má-li sice dostatečné prostředky k jejímu odstranění, ale nemá je okamžitě k dispozici, např. utrpěl autonehodu nebo byl okraden o peníze daleko od domova.“ (Šámal, 2010 str. 1956). Šámal dále navazuje, že „poměr závislosti sám o sobě ještě neznamená stav tísně u závislé osoby; závislost však může vedle dalších okolností spolupůsobit při vzniku stavu tísně. Není podstatné, zda si stav tísně způsobil poškozený nebo zda k němu došlo pod vlivem okolností na něm nezávislých“. (Šámal, 2010 str. tamtéž). | 31

Určité vodítko k výkladu tíseň nabízejí také specializované rozklady Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra (dále OBP). OBP pravděpodobně předpokládal možné otázky, které bude vyvolávat chápání jednotlivých termínů, a to ještě v době účinnosti „starého“ trestního zákona. Ve svém prvním stanovisku (OBP, 2005) termín „tíseň“ definuje podobně jako komentář. Pro studovanou problematiku je zajímavý dovětek, týkající se možné ekonomické situace poškozeného/poškozené, komentující možnou povahu tísně. Tu specifikuje jako „zpravidla (…) hospodářskou nesnáz (např. splatnost dluhu, jehož nesplacení může vážně ohrozit společenské či majetkové poměry poškozeného, ale může jít o tíživou situaci v poměrech osobních či rodinných (např. zájem na získání bytu k vyřešení tíživé rodinné situace či stavem po živelní pohromě, která ho postihla, tíživá situace spojená s nelegálním pobytem v ČR)“ (OBP, 2005 str. 4). Ve stanovisku z roku 2006 k pojmu „tíseň“ dodává: „Obava z vyhoštění, resp. tíseň, je poté zaměstnavatelem zneužívána a jako hrozba nahlášení na cizineckou policii je používána, pokud cizinec žádá mzdu.“ (OBP, 2006 str. 3). Další výklady trestní legislativy (Prouza, 2010; Jelínek, a další, 2009) se u trestného činu obchodování s lidmi k pojmu tíseň nevyjadřují. Jak bylo výše zmíněno, doposud nebyl vynesen odsuzující rozsudek za trestný čin obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu, který by nabyl právní moci. Takový by pak mohl poskytnout orientaci v tom, jakou situaci považuje soud za tísnivou. V červnu tohoto roku však potrestal Krajský soud v Ústí nad Labem tři muže, kteří se dle výroku soudu dopustili trestného činu obchodování s lidmi za účelem jiných forem vykořisťování (nikoli však nucené práce!). Soudkyně Elsnerová ve svém zdůvodnění spatřuje mimo jiné tíseň v tom, že poškození

jsou v cizí zemi, bez dokladů, neznají jazyk a neví, byť jim měly být dány prostředky ke komunikaci (mobilní telefon), jak a kde si o pomoc říct21. Rozsudek však nenabyl právní moci22. Inspirací pro chápání praktického obsahu termínu „tíseň“ mohou být i další obdobné kategorie. V tzv. definici obchodování s lidmi dle tzv. Palermského protokolu není jako jeden z prostředků sama tíseň zmíněna; tento, ale i další dokumenty pracují s kategorií s obdobným významem, a to „zneužití zranitelného postavení“ (abuse of position of vulnerability). „Zranitelné postavení“ je dle Instrukce pro jednání pracovní skupiny pro trestní právo hmotné Rady EU, která se podílí na vyjednávání konečné podoby Směrnice EP, a Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí,23 „definováno jako postavení, v němž osoba nemá jinou skutečnou nebo přijatelnou možnost než podvolit se zneužívání.“ Inspirativní a poměrně jednoznačné pojetí toho, co je považováno za zranitelné postavení, umožňuje také např. legislativa v Lucembursku, která chápe nelegální či nejistý pobytový status oběti jako zneužití zvláště zranitelné situace, což je důvodem pro použití vyšší trestní sazby (CEELI, 2005 str. 38). Shrneme-li dostupné výklady, pak pod pojmem „tíseň“ je možné zahrnout takové situace, kdy: ▷▷ v životě člověka nastaly takové okolnosti, které vedou k omezení volnosti rozhodování, 21

Terénní poznámky z 15. 6. 2010, Soud ve věci obchodování s lidmi, Ústí nad Labem.

22

Stav k 30. 7. 2010.

23

Pro zasedání 15. 4. 2010.

32 |

▷▷

▷▷ ▷▷ ▷▷

tyto okolnosti se týkají či mohou týkat hospodářské nesnáze (např. nutnosti splatit dluh, jehož nesplacení může vážně ohrozit společenské postavení nebo majetkové poměry, jako okradený či jako osoba po autonehodě nedisponovat penězi daleko od domova), nesnáze vyvolané sociálními poměry poškozeného (např. stav po povodni, stav bez platných dokumentů, situace v cizí zemi bez znalosti poměrů a možností pomoci), rodinnými a jinými, není rozhodující, zda si stav tísně poškozený způsobil sám či zda k němu došlo pod vlivem okolností na něm nezávislých, není rozhodné, zda se jedná o stav trvalý, může se jednat o stav přechodný, poškozený sice může mít prostředky k odstranění tohoto stavu, ale nemá je k dispozici okamžitě.

Pro pochopení situace, kdy dochází ke „zneužití závislosti“, lze využít stejných zdrojů jako u výše diskutované „tísně“. Šámal při rozpracování definičních rámců obchodování s lidmi v této souvislosti tvrdí, že

„závislost je stav, v němž se osoba nemůže svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele (poměr dlužníka a věřitele, učitele a žáka apod.). Nemusí jít o závislost vyplývající z právního poměru určeného zákonem, ale stačí faktický poměr závislosti. K vytvoření stavu závislosti ovšem nestačí, když např. žena po náhodném seznámení s pachatelem s ním jde sama v noci lesem (…). Ani postavení manželky nelze považovat za stav závislosti vůči manželovi.“ (Šámal, 2010 str. 1522). Specifickými aspekty zneužití závislosti při obchodování s lidmi se obdobně jako v případě chápání konceptu tísně zabývalo OBP. Pro koncept závislosti je relevantní např. to, že se může jednat o soukromoprávní vztah, který „vznikne uzavřením smlouvy splňující formální

náležitosti a zdánlivě vzbuzuje dojem, že obě strany mají rovné postavení. Reálně se ovšem vykořisťovaná osoba dostává do pozice určité závislosti na vykořisťovateli, a je tak nucena poskytovat svou pracovní sílu za odměnu, která je nepřiměřeně nízká odvedené práci. Tato závislost nevzniká samotným uzavřením smlouvy, ale až následně např. vyplácením mzdy zálohově s tím, že v budoucnu bude zaplacena celá, vyhrožováním udáním na policii (v případě, že cizinec pobývá na našem území nelegálně), fyzickým násilím apod.“ (OBP, 2006 str. 3).

Dodává však, že vyhrožování známostmi na cizinecké policii – v současné době velmi relevantní nástroj, jak udržet vykořisťované osoby pod kontrolou – které zaměstnavatel ve skutečnosti nemá, či zrušením víza, které zrušit nemůže, je potřeba chápat jako „zneužití omylu“, nikoli jako zneužití závislosti. (tamtéž).

„Jiné formy vykořisťování“ Pro praxi má zatím nejasné kontury obsah pojmu jiné formy vykořisťování. Ale i zde lze najít určitá vodítka. Nejobsáhlejší výkladová publikace k Trestnímu zákoníku autora Šámala k pojmu říká: „Za jinou formu vykořisťování je třeba považovat jakoukoli jinou činnost pachatele, při níž získává z činnosti poškozeného majetkový prospěch“ (Šámal, 2010 str. 1519). Obdobně bylo definováno také ve výkladu k ustanovení § 232a (srov. Šámal, a další, 2004). Získávání majetkového prospěchu na úkor jiného je ostatně podstatou obecného chápání | 33

vykořisťování, kdy se jedná o „využívání činnosti nějaké osoby nebo skupiny jinou osobou nebo skupinou k vlastní výhodě bez odpovídající odměny nebo vůbec bez odměny“. (Velký sociologický slovník II, 1996 str. 1405). OBP si při definování pojmů vykořisťování a jiné formy vykořisťování klade také otázku po nadřazenosti, souřadnosti či podřazenosti jednotlivých pojmů. Vidí „pojem „vykořisťování“ jako pojem zastřešující, pod který lze zahrnout nejen nucené práce, ale i jakékoliv jiné formy pracovního zneužívání“ (OBP, 2006 str. 2). a dodává, že „vykořisťování lze velmi obecně definovat jako zneužití závislosti jiného k získání jakéhokoli neoprávněného prospěchu z jeho činnosti“ (OBP, 2006 str. 2). Diskusi lze také vést o hranici rozdílu mezi mzdou/zálohou, kterou osoba dostává, a skutečnou hodnotou její práce. Pro OBP např. „z hlediska pojmu vykořisťování nemá význam, zda poskytnutá odměna dosahuje výše minimální mzdy stanovené zvláštním právním předpisem (v praxi se poměrně často opačný názor vyskytuje). Důležitý je zjevný nepoměr mezi poskytnutou prací a odměnou, která je za obdobnou práci běžná, obvyklá“ (OBP, 2006 str. 2).

Inspirací či terminologickou oporou může být definice obzvláště vykořisťujících pracovních podmínek, kterou přinesla Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Ta rozumí v článku 2, písmene i) „Obzvláště vykořisťujícími pracovními podmínkami“ pracovní podmínky včetně podmínek vyplývajících z diskriminace na základě pohlaví nebo jiné diskriminace, které jsou ve výrazném nepoměru k podmínkám oprávněně zaměstnaných pracovníků a které například ohrožují zdraví a bezpečnost pracovníků a které jsou v rozporu s lidskou důstojností“ čl. 2, písmeno i). Kategorie „jiné formy vykořisťování“ je kategorií, která může pojmout různé formy ednání; jistě bude zajímavé sledovat, kde budou nalezeny její mezní hranice. Sama o sobě resp. v souvislosti s dalšími prvky definice obchodování s lidmi však již nyní i díky výkladům poskytuje dostatek opory pro porozumění. „Nucená práce“ Nucená práce je jednou z forem vykořisťování, ke které může docházet při obchodování s lidmi. V trestním zákoně však neexistuje jako samostatný trestný čin. Konceptualizaci nucené práce se věnuje řada studií ze zahraničí. Na mezinárodním poli stojí za povšimnutí zejména produkce Mezinárodní organizace práce, např. (ILO, 2009a; ILO, 2009; ILO, 2007). V České republice se tématu ve své práci věnovala především Petra Burčíková (Burčíková, 2006; Burčíková, 2007). Proto zde nebude věnován tomuto termínu širší prostor. Výklad termínu „nucená práce“ poskytuje Úmluva Mezinárodní organizace práce č 29 o nucené nebo povinné práci z roku 1930. Dle článku 2 této Úmluvy „bude výraz „nucená nebo povinná práce“ označovat každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně“. K této Úmluvě odkazuje také Šámal. Dodává, že „pod pohrůžkou trestu se rozumí nejen 34 |

trest ve smyslu trestního práva, ale i každá jiná újma spočívající ve zbavení či omezení jakéhokoli práva nebo výsady dotyčné osoby“ (Šámal, 2010 str. 1519). Poukazuje na nález Ústavního soudu, který „nasvědčuje tomu, že by mělo jít o veřejnoprávní vztah s pohrůžkou sankce vyplývající z poměru nadřízenosti a podřízenosti příslušných subjektů“ (tamtéž). Ze stejného nálezu vychází také OBP (2006), který dovozuje, že z „formálního hlediska tedy pod pojem nucené práce nespadají činnosti, ke kterým se určitá osoba zaváže (i ústně) např. v mezích občanského nebo obchodního práva (různé smlouvy, jejichž předmětem je úplatné provedení určité práce apod.). To jsou často případy cizinců, kteří na našem území provádějí např. stavební práce za minimální či žádnou odměnu a jsou navíc k této práci různými formami nuceni“ (OBP, 2006 str. 2). Tyto činnosti dle OBP pak spadají po pojem jiné formy vykořisťování (tamtéž). Takový výklad však není v souladu s výše zmíněnou definicí Mezinárodní organizace práce.

Jak je však opakovaně poukazováno, tato Úmluva vznikla v jiném historickém kontextu a odpovídá tedy odlišné situaci, než která panuje dnes. Je tedy otázkou, zda jsou dostupné definice pro praxi dostačující24. Z tohoto důvodu byla na půdě MVČR svolána � pracovní skupina na téma obchodování s lidmi a pracovní vykořisťování25. Ta dospěla k závěru, že vymezení pojmu nucená práce je pro účely orgánů činných v trestním řízení dostatečné26. S tímto závěrem by bylo možné s výhradami souhlasit, pokud by však platil předpoklad, že současná justice využije dostupnou míru poznání v této oblasti. V aplikační praxi lze také narazit na odlišné chápání termínu nucená práce. Senát Městského soudu v Praze, kterému předsedala soudkyně JUDr. Eva Brázdilová, se při hlavním líčení konaném 9. října 2008 k termínu nucená práce vyjádřil ve zprošťujícím rozsudku následovně: „Nucenými pracemi je potřeba si představit práce porušující lidskou důstojnost popř.

práce nadmíru obtížné, vykonávané v nepřiměřených podmínkách, bez vytvoření podmínek vyhovujících nebo bezpochyby práce v nepřiměřeném rozsahu neumožňující zaměstnancům regeneraci.“ Zde je s podivem, že rozsudek neobsahuje odkaz k mezinárodně uznávané definici nucené, která je závazné také pro Českou republiku. Rozsudek je pravomocný.

24

Z hlediska problematiky nucené práce resp. zpřesnění výkladu na mezinárodním poli jsou také významné zejména dva rozsudky Evropského soudu pro lidská práva: Van der Mussele proti Belgii a Siliadin proti Francii. V prvním případě je významné pro studovanou problematiku zejména to, že soud uznal definici nucené práce podle Úmluvy č 29 za východisko pro interpretaci ustanovení čl. 4 Evropské úmluvy (Burčíková, 2009). V druhém případě se soud zabýval interpretacemi nucené práce, otroctví a nevolnictví (servitude) (tamtéž). Oba jsou dostupné v odborné literatuře.

25

Pracovní skupina byla svolávána na základě usnesení vlády České republiky č. 67 ze dne 23. ledna 2008 k Národní strategii boje proti obchodování s lidmi.

26

Skupina rovněž požádala NSZ o vypracování zvláštní zprávy k poznatkům o trestné činnosti s ohledem na použití definice „nucená práce a jiné formy vykořisťování“ a další dílčí prvky definice dle § 232a TZ, hlavně aplikační praxi pojmů „násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti“. NZS toto odmítlo s ohledem na to, že se v té době projednával nový TZ a nebylo možné dle NSZ zatěžovat SZ další činností, když bude nový TZ. Skupina se také shodla na tom, že se aktivity odkládají na dobu, než bude více pravomocných rozsudků. Skupina se měla sejít v červnu 2009, o takovém setkání však Zpráva (MVČR, 2010) nehovoří.

| 35

6.3 Reálné podmínky aplikace definice V nástinu problému věnovaném aplikaci se Burčíková ve svém kritickém rozboru definice odvolává na více než desetileté zkušenosti organizace La Strada i odbornou literaturu a upozorňuje na rizika, která vyplývají z toho, že obchodování s lidmi má charakter kontinua. Cituje zdroj z International Labour Office, který říká, že: „Je prokazatelné, že nucenou práci je nutno chápat jako proces, a ne jako statický vztah mezi pracovníkem a zaměstnavatelem. Zranitelnost migrantů se během času zvyšuje jednak kvůli tomu, že jsou pod tlakem, aby splatili své dluhy, nebo kvůli kontrolám ze strany imigračních úřadů či vydírání ze strany kriminálních sítí.“ (Andrees, 2008 str. 22 cit. dle Burčíková, 2008 str. 6) a upozorňuje na to, že by nám pro stíhání těch nejzávažnějších forem obchodování s lidmi mohly uniknout ty méně závažné, které však mohou být jen dřívějšími stádii těch nejzávažnějších (tamtéž). Reálné podmínky aplikace definice jsou dále v této studii rozpracovány samostatně na několika místech, zejména pak ve výstupech z expertní skupiny. V předchozí kapitole jsme se věnovali problémům konstrukce, porozumění a obsahu definice. Nelze než souhlasit s Burčíkovou i dalšími, že definice obchodování s lidmi svojí podstatou může komplikovat vlastní praktické uplatnění. Její znění i struktura není pro praxi příliš šťastná. S vědomím souvislostí vzniku Palermského protokolu a historického pozadí problematiky obchodování s lidmi jsou také relevantní i otázky, zda je stále takto teoreticky konstruovaná definice pro praxi aktuální. S ohledem na situaci v České republice i současnou úroveň teoretického poznání však lze tvrdit, že existuje dostatečná opora pro výklad a porozumění jednotlivým termínům. Je pravděpodobné, že při úsilí zacíleném na změnu obsahu definice či její upřesnění pro praxi bychom jistě cenné podněty v zahraničních legislativách nalezli. Nicméně na základě rešerše v dostupných pramenech se lze domnívat, že existuje dostatečná teoretická opora pro to, aby mohla být definice resp. její složky uplatňovány v praxi. Autorka dále tvrdí, že jednou z příčin neuspokojivého stavu, tedy nízkého počtu osob, které by jako oficiálně rozeznané obchodované osoby mohly dosáhnout na svá práva a služby, které jsou jim určené, a v neposlední řadě i absenci pravomocných rozsudků v této oblasti, je právě způsob operacionalizace stávající trestněprávní definice. Toto bude předmětem analýzy v následující části. Při „identifikaci“ (chápané jako profesionální činnost aktérů) hraje důležitou roli úhel pohledu a primární cíl konání toho kterého aktéra. Je totiž rozdíl mezi posuzováním toho, zda se v konkrétní situaci jednalo o trestnou činnost obchodování s lidmi, (kterou bude možné prokázat), či zda zkušenost, o které člověk vypovídá, nese charakteristické rysy či indikátory problematiky obchodování s lidmi. 6.3.1 Detekce trestného činu obchodování s lidmi – aplikace trestněprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi Posouzení toho, zda se někdo dopustil trestného činu obchodování s lidmi či nikoli, přísluší orgánům činným v trestním řízení, tedy policii, státním zastupitelstvím a soudům. Hlavními cíli činnosti OČTŘ je „náležitě zjistit, zda byl trestný čin spáchán, a je-li tomu tak, zjistit jeho pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření, učiněné 36 |

rozhodnutí vykonat, popřípadě jeho výkon zařídit, dále působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti a k výchově občanů. (Jelínek, 2007 str. 15)“. V praxi boje proti obchodování s lidmi je to pravděpodobně nejčastěji některá ze složek policie, kdo je vystaven nutnosti rozhodnout se, zda skutečnosti, které zjistila, nasvědčují tomu, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. S ohledem na dlouhodobě velmi nízké počty zjištěných trestných činů obchodování s lidmi lze usuzovat, že se právě zde projevují výše zmiňované problémy související definicí trestného činu obchodování s lidmi, resp. její strukturou, výkladem a porozuměním některým termínům. Jak již bylo zmíněno, v roce 2009 bylo zjištěno pouze 10 trestných činů obchodování s lidmi; sedm z nich se týkalo vykořisťování v prostituci, tři jiných forem vykořisťování a nucené práce. Policie evidovala 42 obětí trestného činu obchodování s lidmi (MVČR, 2010). I pokud by totiž policie v konkrétní situaci trestný čin obchodování s lidmi viděla, ve svém stanovisku však může ať již vědomě či nevědomě zohledňovat skutečnost, že toto bude muset nejenom obhájit na státním zastupitelství, ale i získávat potřebné důkazy27. S rizikem užití skutkových podstat méně závažných trestných činů např. počítá Krajské státní zastupitelství v Brně, když požaduje, aby „po nápadu trestné činnosti u policejních orgánů a hodnocení vyšetřovacích verzí bylo od počátku vycházeno z verze uplatňující právní kvalifikaci nejpřísněji postižitelného trestného činu“. (MVČR, 2010 str. 66). Lze se také domnívat, a praxe toto potvrzuje, že právě při zhodnocování situace ze strany policie a rozhodování, zda se jedná právě o trestný čin obchodování s lidmi, hrají v neprospěch obchodovaných osob nejen výše zmíněné problémy, ale také vědomí celkového konzervativismu a pozitivistické orientace české justice28. Úzká trestněprávní konceptualizace definice obchodování s lidmi, důraz na objektivní přítomnost všech třech prvků definice v určité (vyšší) intenzitě v určitém časovém intervalu, důraz na dostupné existující důkazy a systémové limity trestněprávní justice v České republice vedou ke kritickému zúžení chápání problematiky obchodování s lidmi a tedy i formální identifikace, což má za následek skutečnost, že do systému práv a asistence „projde“ jen minimum osob, které ho mohou využívat. 6.3.2 Identifikace obchodované osoby – aplikace lidskoprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi Identifikace obchodované osoby, tedy člověka, jehož práva byla porušena určitým specifickým způsobem, směřuje primárně k nabídce nutné asistence a umožnění přístupu 27

Praktické problémy při identifikaci a dokazování trestného činu obchodování s lidmi jsou rozebrány v oddílu výstupů z expertní skupiny.

28

Např. zúženého chápání jednání, které lze zahrnout pod skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi, se lze obávat i na základě zkušeností percepcí obdobných situací při vykořisťování v sexbyznysu. Restriktivní výklady soudů, které dávají přednost využití skutkové podstaty kuplířství před skutkovou podstatou trestného činu obchodování s lidmi, byly předmětem diskuse na MKS; zde se většina členů s takovým výkladem neztotožňuje (MVČR, 2010 str. 52).

| 37

ke spravedlnosti. Identifikace obchodované osoby, která je jedním z poslání specializovaných nevládních organizací, nemusí s ohledem na svůj odlišný cíl být ve shodě s klasifikací jednání jako trestné činnosti obchodování s lidmi. Jinými slovy, člověk, který byl identifikován jako obchodovaná osob, nemusí být nutně obětí trestného činu dle ust. § 168 TZ obchodování s lidmi. S ohledem na lidskoprávní orientaci při identifikování obchodovaných osob platí princip, který lze nazvat „presumpcí obchodování29“ (srov. např. ICMPD, 2006). Dle lidskoprávních a doporučených standardů totiž, pokud existuje sebemenší podezření, že se jedná o obchodovanou osobu, měla by jí být zaručena alespoň základní asistence a poskytnuta doba na rozmyšlenou, zda bude spolupracovat s relevantními orgány (srov. např. Dottridge, 2007; Evropská komise, 2005) a další. Specializované nevládní organizace v České republice své služby nabízejí různým cílovým skupinám – od poradenství osobám, které jsou vykořisťováním a obchodem s lidmi ohroženy, až po komplexní služby včetně utajeného ubytování, právního zastupování apod., nabízené osobám obchodovaným a vykořisťovaným30. Ve své činnosti se tedy neomezují na úzkou interpretaci trestněprávní definice. Z hlediska trestněprávního by se po posouzení některých případů pravděpodobně jednalo o kategorii „trestné činy související s obchodováním s lidmi“ či by chyběly důkazy nutné pro trestní řízení. V identifikaci obchodovaných resp. vykořisťovaných osob se organizace La Strada nezaměřuje na zjištění trestného činu obchodování s lidmi. Cílem procesu dotazování je zjistit, zda je možné, že tato osoba za sebou může mít zkušenost s obchodováním s lidmi či závažnými formami vykořisťování a nabídnout jí přístup ke službám a spravedlnosti. V rámci tohoto procesu jsou využívány tzv. přímé a nepřímé31 indikátory. Zjišťované informace tak vycházejí z obsahu mezinárodně uznávané definice obchodování s lidmi a některých nepřímých indikátorů, které mohou zkušenost s obchodem s lidmi signalizovat32. Důraz je také kladen na subjektivní percepci situace člověka, který byl 29

OČTŘ by ve svém přístupu měly ctít princip presumpce neviny osoby možného pachatele/ky. To však není v rozporu s faktem, že při identifikaci obchodovaných osob by mělo být východiskem presumování zkušenosti obchodování.

30

Srov. http://www.charita.cz/article.asp?nArticleID=325&nDepartmentID=184&nLanguageID=1 /cit. 16. 7. 2010/, http://www.strada.cz/cz/sluzby-pro-klientelu/214.html /cit. 16. 7. 2010/

31

Indikátory lze dělit na přímé a nepřímé. U přímých indikátorů je důležitá jejich korespondence s některou ze složek definice obchodování s lidmi. Nepřímé Indikátory jsou založeny na aktuálních trendech – na datech a informacích z reálných případů, výzkumů apod. srov. (Fomina, 2006). Praktické doporučení pro postup při identifikování obchodovaných osob viz Kutálková, 2007)

32

V praxi identifikaci osob, které mají zkušenost s obchodováním s lidmi, komplikuje skutečnost, že se od 1. 1. 2010 na trestný čin obchodování s lidmi vztahuje tzv. oznamovací povinnost vůči orgánům činným v trestním řízení (trestné činy dle ust. § 367 a § 368 – nepřekažení trestného činu, neoznámení trestného činu zákon 40/2009 Sb., Trestní zákoník); Může způsobit nemalé problémy nejen při navazování důvěry s potenciálně obchodovanou osobou, ale i z hlediska možného ohrožení pracovníků a pracovnic nevládní organizace. Organizace La Strada se proto v prvních fázích identifikace striktně drží zjišťování informací a indikátorů vykořisťujících podmínek a nepřímých indikátorů a programově nezjišťuje informace, které by mohly vést k identifikaci trestného činu obchodování s lidmi. Další problémy a souvislosti tzv. oznamovací povinnosti jsou rozpracované ve stanovisku organizace a právním rozkladu k tématu, oba i další dokumenty dostupné na http://www.strada.cz/cz/ke-stazeni/219.html

38 |

pravděpodobně obchodován. Přístup k právům a službám pro obchodované a vykořisťované osoby organizace nespojuje se svědectvím v trestním řízení. S ohledem na praktickou implementaci lidskoprávního diskurzu do problematiky boje proti obchodování s lidmi organizace La Strada, obdobně jako některé mezinárodní organizace, upozorňuje, že obchodování s lidmi je společenský fenomén, který má jak v životě jednotlivce, tak i ve společnosti charakter kontinua. V praxi je tak možné sledovat jak v individuální biografii, tak i ve společnosti obecně situace, kdy dochází k práci za velmi špatných pracovních podmínek, podvodům, přes vykořisťování, závažné formy vykořisťování a obchodování s lidmi (Burčíková, 2008; Kutálková, 2010). Takováto konceptualizace obchodování s lidmi však při nedostatku odborných znalostí a zkušeností může vést k rozbředlosti. Hrozí např., že za obchodování s lidmi bude považováno prosté porušování pracovněprávního vztahu.

6.4 Dopady rozdílných konceptualizací obchodování s lidmi na opatření politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi Praktické dopady toho, jak jednotliví aktéři přistupují ke konceptualizaci obchodování s lidmi, jsou zřejmé. Představíme-li si identifikaci obchodované osoby jako operacionalizaci definice obchodování s lidmi, zjistíme, že nejužší prostor pro identifikování osob umožňuje operacionalizace, kterou používají orgány činné v trestním řízení (a spolu s nimi často i státní instituce – viz dále). Širší prostor pro přístup obchodovaných osob k právům a službám umožňuje lidskoprávní konceptualizace, kterou pro identifikaci obchodovaných osob využívají převážně specializované nevládní organizace. Lidskoprávní konceptualizaci obchodování s lidmi s důrazem na podstatu problematiky však lze nalézt i ve zprávách státních institucí, převážně však při teoretickém zpracování tématu (srov. např. Rada vlády ČR pro lidská práva, 2006, 2007, 2008; MVČR, 2009; MVČR, 2010). Při zpracování zpráv je totiž snaha zachytit fenomen v jeho celkové šíři, v některých případech i poukázat na nepoměr mezi statistickými údaji a přepokládaným rozsahem problematiky apod. S ohledem na identifikaci obchodovaných osob či řešení trestné činnosti související s obchodováním s lidmi se však ze strany státních institucí projevuje zúžený pohled na problematiku. Od toho se pak dále odvíjejí opatření v oblasti koncepce politiky a rozsah jejich možných dopadů. Spolu s vlivem nízkého počtu řešených případů na prioritu této agendy se pak stávají jakýmsi bludným kruhem, ve kterém se cyklicky pohybuje státní aparát33.

33

Za toto upozornění děkuji zdroji, který si přál zůstat v anonymitě.

| 39

(přetrvávající) úzké chápání definice / špatná definice > nedostatečný přístup k právům

absentující potřeba řešit problém

nízký počet řešených případů

nízká priorita při stanovování agendy

Tento bludný kruh, pro nějž je charakteristický nízký počet řešených případů, rovněž blokuje získávání zkušeností, ze kterých by se aktéři pracující v systému mohli efektivně učit. Nízký počet případů se spravedlivými tresty či jejich praktická absence demotivuje možné svědky/ně/poškozené, aby své zkušenosti nahlásili OČTŘ, které však bez jejich součinnosti budou jen obtížně tuto trestnou činnost odhalovat34. Různé porozumění a nahlížení na to, co je obchodováním s lidmi, co by jím mohlo být a co jím již není, se skrze chápání jednotlivých aktérů promítá do institucionálního zázemí nástrojů, které by měly umožňovat přístup k právům a službám pro obchodované osoby.

34

40 |

Obdobné problémy lze vysledovat u problematik, jako je např. hate crime či lichva.

| 41

7.

7

INSTITUCIONÁLNÍ A LEGISLATIVNÍ RÁMEC POLITIKY PREVENCE A BOJE PROTI OBCHODOVÁNÍ S LIDMI

7.1 Působnost relevatních resortů Politika prevence a boje proti obchodování s lidmi je v České republice spravována resortem Ministerstva vnitra. Formalizované úsilí o řešení této oblasti samo ministerstvo datuje rokem 2003, kdy byla Ministerstvem vnitra ve spolupráci s dalšími resorty vypracována Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 3). Parciální zmínky o problému obchodování se ženami ze strany Ministerstva vnitra lze vystopovat o deset let dříve; obchod se ženami byl tematizován jako kriminální aspekt prostituce (Kutálková, 2008 str. 175). Od roku 2003 tedy tuto oblast koncepčně pokrývají národní strategie. Usnesením Vlády České republiky jsou zhruba ve dvouletých cyklech schvalovány strategické plány, které obsahují také popis situace na národní úrovni, rozbor národní i relevantní mezinárodní legislativy a opatření, plán úkolů na následující období a případně jeho vyhodnocení za období předcházející. O směru, kterým chce stát pokračovat v řešení problematiky obchodování s lidmi, lze diskutovat zejména na základě úkolů, které ukládá k realizaci strategie. V Národní strategii boje proti obchodování s lidmi na léta 2008–2011, ani v jejích předchůdkyních, nejsou totiž stanoveny strategické cíle, jejichž dosahování by bylo hodnotitelné. Z úkolů a navrhovaných opatření je patrné, že za klíčové jsou považovány čtyři oblasti: ▷▷ koordinace aktivit a sběr dat ▷▷ změny zákonů a souvisejících právních předpisů ▷▷ řešení prostituce ▷▷ zakotvení rámcové koncepce prevence obchodování s lidmi (2008 str. 40–49) Dále se bude také pokračovat v aktivitách, které se týkají zefektivnění práce v rámci stávajících legislativních možností, má se jednat zejména o práci justice, policie, spolupráci státní správy i nevládních organizací (tamtéž, str. 4). Na tomto místě je nutné zmínit, že problematiku „nucené práce“, tedy obchodování s lidmi, při kterém dochází k vykořisťování mimo oblast sexbyznysu, řeší od roku 2006 nové oddělení v rámci UOOZ, které se zabývá výhradně těmito případy (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 19). Ministerstvo vnitra (OBP) je také pověřeno funkcí tzv. národního reportéra. Ten vykonává jak analytickou, tak i koncepční činnost v rámci problematiky; jeho úkolem je také předkládat zprávy, návrhy opatření, národní strategie atd. (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 15). Od roku 2008 byly OBP vypracovány dvě výroční zprávy o situaci v oblasti obchodování s lidmi, které přinášejí popis situace, přehled aktuálních trendů, informace z jednotli-

42 |

| 43

vých resortů i z činnosti nevládních organizací. Zvláštní oddíl je věnován asistenci poskytované obchodovaným osobám. Nevládní organizace, které dlouhodobě volaly po vzniku institutu národního reportéra (La Strada ČR, 2003 str. 11), však upozorňují na to, že není příliš šťastným řešením, že role národního reportéra připadla resortu, který je gestorem problematiky. Z hlediska sběru informací a celkového přehledu to jistě má své výhody, nicméně za vhodnější by bylo považováno, kdyby evaluace politiky připadala na nezávislý orgán (Evropská komise, 2005 str. 109). Další resorty se do řešení problematiky obchodování s lidmi zapojují na základě nepříliš jasně definovaných rámců z plánu úkolů. Ve většině úkolů je gestorem MVČR; meziresortní rovina je zaručena větou „ve spolupráci s ostatními resorty“ (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 1), případně je úkol zadán „pro všechny resorty“ (tamtéž). Koordinace jednotlivých činností a předávání aktuálních informací je zajištěno prostřednictvím Meziresortní koordinační skupiny pro oblast boje proti obchodování s lidmi (dále MKS). Ta byla zřízena v roce 2008 usnesením vlády35, skládá se ze stálých členů a členek jmenovaných jednotlivými resorty (MVČR včetně USKPV, UOOZ, Služba cizinecké policie, Správa uprchlických zařízení, Ministerstvo spravedlnosti, včetně Nejvyššího státního zastupitelství, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rada vlády pro národnostní menšiny, Rada vlády pro lidská práva, Rada vlády pro rovné příležitosti mužů a žen). Členství v této skupině mají také specializované nevládní a mezivládní organizace. Skupina se pod vedením tajemníka (ředitel OBP) schází jednou za půl roku. Koordinace a výměna informací je také zajišťována při koordinačních schůzkách k Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi vedených OPK, které jsou realizovány v posledních letech zhruba 4–5 × ročně a jsou určeny pro setkání „výkonných“ pracovníků a pracovnic a k řešení praktických problémů z praxe. Genderová dimenze problematiky však není ve strategiích ani zprávách národního reportéra příliš akcentována.

7.2 Opatření pro identifikaci obchodovaných osob a jejich přístup ke službám a právům Samotná identifikace obchodovaných osob obecně či jako brána pro přístup k dalším právům a nástrojům v dokumentech MVČR samostatně zmiňována není. Identifikaci obchodovaných osob se kromě OČTŘ a MVČR (viz výše) nevěnují žádné instituce veřejné správy.

35

44 |

Usnesení vlády č 1006 ze dne 20. srpna 2008.

Z hlediska přístupu k právům obchodovaných osob jsou zmiňovány následující nástroje: ▷▷ zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách ▷▷ Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi ▷▷ dlouhodobý pobyt za účelem ochrany (MVČR, 2010 str. 30 a násl.) 7.2.1 Identifikace obchodovaných osob Obdobně jako na mezinárodní úrovni trpí proces identifikace obchodovaných osob konceptuální vágností. Jak bylo výše poznamenáno, na rozdíl od jiných opatření, jejichž deklarovaným cílem je přístup obchodovaných osob k jejich právům, identifikace jako taková samostatně v koncepcích politiky zmiňována není ani ve formě opatření, ani ve formě úkolů. Vyjdeme-li z chápání nastíněného výše autorkou textu, tedy, že se jedná o profesionálně vykonávanou činnost, skrze kterou může potenciálně obchodovaná osoba získat přístup ke svým právům či specifickým službám dedikovaným této skupině, lze za oficiální identifikaci obchodované osoby z pohledu státní správy považovat zařazení do Programu či vydání povolení k DPO. I přes deklarovaný lidskoprávní rozměr opatření (zejm. Program) převládá při uplatňování těchto nástrojů trestněprávní pohled. Jak vyplývá z interních aktů řízení či z legislativy (viz dále), formální identifikace nutná pro další čerpání práv a služeb je vázána na stanovisko OČTŘ36. Ve strategiích politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi chybí také návrh opatření, který by Program pomohl zatraktivnit a otevřít pro větší počet obchodovaných osob37. Jak bylo již zmíněno výše, sama identifikace je ve Strategii zmiňována spíše rutinně u některých jinak realizovaných aktivit (např. školení SUZ či distribuce letáků). V oblasti připravovaných opatření jí také není věnována větší pozornost. a to i přesto, že již v období, kdy byla Strategie zpracovávána, bylo zřejmé, že „přetrvávajícím problémem je dále identifikace osob obchodovaných za účelem nucené práce. Nejistota při identifikaci nepochybně souvisí s chybějící jasnou definicí nucené práce“ (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 37).

Chybí také popsaná společná kritéria, která by usnadnila spolupráci NNO a dalších institucí při identifikaci obchodovaných osob a tedy blíže stanovila, kdo může být za obchodovanou osobu považován a kdo již nikoli. Opatření reflektující tento problém se pravděpodobně transformovalo do úkolu „Analyzovat situaci a předložit trestněprávní definici nucené práce, popř. nových samostatných skutkových podstat trestných činů „závažné formy pracovního vykořisťování“ a „závažné formy porušování pracovněprávních předpisů“ (tamtéž str. 46), ze kterého později vykrystalizovala pracovní skupina k problematice nucené práce (viz výše). 36

Stanovisko nevládní organizace postačí pouze pro rozhodnutí ředitelky OPK resp. prvního náměstka o prvotním vstupu do Programu, nutného pro udělení výjezdního příkazu či využití dobrovolného návratu.

37

Doporučení ke zatraktivnění Programu přinesl také jediný doposud realizovaný evaluační výzkum z roku 2006 (Štastná, a další, 2006).

| 45

7.2.2 Zákon o sociálních službách Hlavním cílem úpravy sociálních služeb bylo vytvoření podmínek pro uspokojování oprávněných zájmů a potřeb osob, které jsou oslabeny v jejich prosazování. Zákon má zajišťovat základní rámce k zajištění potřebné podpory a pomoci (Důvodová zpráva k návrhu zákona o sociálních službách, nedatováno). Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím příspěvku na péči a sociálních služeb. Zahrnuje také podmínky vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb, požadavky na kvalifikaci a vzdělání pro práci v sociálních službách a rámce financování. Dle údajů MPSV je v ČR registrováno 70 poskytovatelů sociálních služeb, kteří poskytují 111 typů sociálních služeb, které mají jako jednu z cílových skupin evidovány „oběti obchodování s lidmi“ (MVČR, 2010 str. 30). Jak dále uvádí zpráva, je potřeba zdůraznit, že většina poskytovatelů služeb se této cílové skupině věnuje pouze okrajově (tamtéž, str. 31). Obchodovaná osoba často v praxi bývá např. osobou bez přístřeší. Může však patřit do některé či několika dalších z následujících cílových skupin, které u poskytovatelů eviduje MPSV: etnické menšiny, děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy, osoby s mentálním postižením, imigranti a azylanti, osoby s tělesným postižením, oběti domácího násilí, oběti trestné činnosti, osoby v krizi, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách, osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy, osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách38 a další. Zůstává tedy otázkou, zda je počet organizací resp. služeb číslem, které může o situaci vypovídat. Na základě výše uvedeného lze také předpokládat, že obchodované osoby čerpají služby různých poskytovatelů, aniž by jako takové byly identifikovány. Otázkou zůstává, zda by v případě identifikace měly tyto zájem o služby specializované. Je nutné podotknout, že osoby s neregulérním statutem nespadají do okruhu oprávněných osob, které zákon v ust. §4 vymezuje. 7.2.3 Program Podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi Historicky starším, pro obchod s lidmi specifickým opatřením pro asistenci obchodovaných osob, která byla institucionalizována také s ohledem na jejich práva, je Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi. Ten v České republice funguje od roku 2003 (dále jen Program) 39, je součástí národních strategií a je dále upraven a konkretizován interními akty řízení. Cílem Programu je dle doslovné citace Národní strategie (2008): ▷▷ „poskytnout obětem obchodování s lidmi podporu a zabezpečit ochranu jejich důstojnosti a lidských práv 38

Služby organizace La Strada ČR čerpala vždy alespoň jedna osoba z každé uvedené skupiny.

39

Dříve Model podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v ČR.

46 |

▷▷ ▷▷

motivovat oběti ke svědecké výpovědi a napomoci orgánům činným v trestním řízení při odhalování, stíhání, usvědčení a potrestání pachatelů trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi program dobrovolných návratů – zprostředkovat návrat českých obětí obchodování s lidmi zpět do ČR, kde se pak mohou/nemusí rozhodnout k účasti na Programu“ (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 2 přílohy č. 2)

V roce 2006 byla realizována evaluační studie zaměřená na stanovení evaluačních kritérií a samotnou evaluaci Programu. Studie vyzdvihla nesporný přínos vlastního zřízení a fungování Programu. S ohledem na přístup k uplatňování práv však upozornila, že cíl vážící se k spolupráci s OČTŘ dominuje Programu, v některých případech i na úkor druhého cíle, kterým jsou lidská práva a ochrana (Štastná, a další, 2006 str. 36). Cílovými skupinami Programu jsou „všechny občanky/občané České republiky i cizinky/cizinci, kteří důvodně uvedou, že se v ČR nebo v zahraničí stali oběťmi obchodování s lidmi“ (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 2 přílohy č. 2). V příloze Národní strategie (2008) se dále uvádí, že podmínkami zařazení do Programu je dobrovolnost a projevený zájem doprovázený podepsáním vstupních prohlášení, přerušení kontaktů se zločineckým prostředím a souhlas s ubytováním v azylovém bytě nevládní organizace nejméně po dobu dvou měsíců (tamtéž, str. 3 přílohy č 2). Obchodovaným osobám, které jsou zařazeny do Programu, je k dispozici poměrně rozsáhlý komplex služeb. Tyto jsou poskytovány nevládními organizacemi, jež mají smluvní vztah s OPK. Obdobné služby jsou však např. v organizaci La Strada ČR k dispozici i osobám, které o vstup do Programu zájem nemají. Dle zkušeností organizace La Strada je Program vhodnou volbou pro potenciálně obchodované osoby – občany a občanky třetích zemí, kteří např. důsledkem obchodování s lidmi či jinak pozbyli platných dokumentů či nemají platná víza/pobyt. Druhým významným přínosem Programu je nabídka možnosti tzv. dobrovolného návratu pro osoby, které se musí či chtějí vrátit do země původu. Návrat je zajišťován misí IOM. Součástí služeb poskytovaných v rámci Programu je také nabídka dvouměsíční tzv. doby na rozmyšlenou, zda „oběť chce spolupracovat s policií“ (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/, 2008 str. 2 přílohy 2). U Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi byla z doby jeden měsíc nově tato lhůta skrze interní akty řízení40 ode dne 26. října 2007 prodloužena na 60 dní. Využití doby na rozmyšlenou však v praxi téměř znemožnila nová právní úprava tzv. oznamovací povinnosti41. Jednou ze silných stránek Programu bylo, že chápal obchodování s lidmi v jeho podstatě, a zaměřoval se tedy na skupinu osob, které byly obětí trestných činů souvisejících 40

Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra ze dne 26. října 2007 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení.

41

Trestné činy obchodování s lidmi a zbavení osobní svobody (ust. § 168 a § 170 zákona č 40/2009 Sb., Trestní zákoník) byly nově zařazeny do taxativního výčtu trestných činů, na které se vztahuje povinnost oznámit resp. překazit trestný čin vycházející z téže legislativy z ust. § 367 a § 368 (nepřekažení trestného činu, neoznámení trestného činu), více viz na www.strada.cz.

| 47

s obchodováním s lidmi. Umožňoval tak poskytnout asistenci i tam, kde orgány činné v trestním řízení nezískaly dostatek důkazů pro právní kvalifikaci dle platného ustanovení obchodování s lidmi či v situacích, kdy orgány z důvodů např. zúžené percepce aplikovaly jinou právní kvalifikaci. K červnu roku 2010 byla Metodickým návodem 1. náměstka ministra vnitra42 cílová skupina Programu zúžena na kategorii osob, které se staly obětí obchodování s lidmi dle ust. § 168 Trestního zákoníku. Takové zúžení jde opačným směrem než např. opatření politik prevence a boje proti obchodování s lidmi Evropské unie, která pracuje právě s kategorií obětí trestných činů související s obchodováním s lidmi (viz výše). 7.2.4 Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany Z hlediska práv obchodovaných osob deklarovaných Evropskou unií byla klíčovou transpozice Směrnice Rady o povolení k pobytu pro příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a kteří spolupracují s příslušnými orgány. Díky této byla v roce 2006 novelizována legislativa vážící se k pobytu cizinců. Novela přinesla ustanovení, na základě kterých (jmenovitě zejm. ustanovení § 42e zákona č 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky – dále jen cizinecký zákon) lze udělit povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany (dále DPO). Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území (1) Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území43 vydá ministerstvo na žádost cizinci, který je ▷▷ a) pravděpodobnou obětí trestného činu obchodování s lidmi44, nebo ▷▷ b) osobou, pro kterou bylo organizováno anebo umožněno nedovolené překročení státní hranice45, nebo osobou, které bylo napomáháno k neoprávněnému pobytu na území,46 jejíž svědectví je významné pro odhalení pachatele nebo organizované skupiny zabývající se organizováním anebo umožněním nedovoleného překročení státní hranice nebo napomáháním k neoprávněnému pobytu na území za podmínky, že spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení na trestním řízení vedeném o podezření ze spáchání tohoto trestného činu a nespolupracuje s podezřelým ze spáchání tohoto trestného činu.

42

Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra ze dne 7. června 2010 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení (dostupné online http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-982041.aspx, cit. dne 9. 9. 2010)

43

Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29. dubna 2004, týkající se vydávání povolení k pobytu občanům třetích zemí, kteří se stali oběťmi obchodování s lidmi nebo kteří se stali objekty převaděčství a spolupracují s příslušnými orgány.

44

§ 232a trestního zákona (platného do konce roku 2009 pozn. aut.).

45

§ 171a a 171d trestního zákona (platného do konce roku 2009 pozn. aut.).

46

Ibid.

48 |

(2) Cizinec podle odstavce 1 musí být neprodleně v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět, poučen orgánem činným v trestním řízení nebo ministerstvem o právu požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území a o podmínkách tohoto pobytu. Cizinci je ode dne, kdy byl poučen podle věty první, poskytnuta lhůta 1 měsíce pro rozhodnutí, zda bude spolupracovat s orgánem činným v trestním řízení; platnost této lhůty může být ukončena, pokud cizinec přestal splňovat některou z podmínek podle odstavce 1, je-li to nezbytné pro zajištění ochrany veřejného pořádku nebo bezpečnosti státu anebo cizinec o zrušení platnosti poskytnuté lhůty požádá. v průběhu poskytnuté lhůty nelze cizince vyhostit či jinak ukončit jeho pobyt na území a lze s ním vést řízení o udělení mezinárodní ochrany podle zvláštního právního předpisu47. Běh lhůty nemá vliv na řízení o správním vyhoštění cizince nebo na řízení o jeho předání podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu České republiky. (3) Žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území opatřenou potvrzením orgánu činného v trestním řízení o splnění podmínek podle odstavce 1 podává cizinec ministerstvu. Žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území může podat i žadatel o udělení mezinárodní ochrany.48 (4) K žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území je cizinec povinen předložit cestovní doklad, je-li jeho držitelem, a to i tehdy, uplynula-li doba jeho platnosti, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území a fotografie. (5) Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území může dále ministerstvo vydat na žádost cizinci, který je ▷▷ a) manželem, ▷▷ b) nezletilým nebo zletilým nezaopatřeným dítětem, nebo ▷▷ c) z důvodu nezpůsobilosti k právním úkonům rozhodnutím příslušného orgánu svěřen do péče cizince uvedeného v odstavci 1, pokud se v době podání žádosti tento cizinec zdržoval na území a důvodem pobytu je společné soužití rodiny. k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území je cizinec povinen prokázat skutečnosti uvedené v písmenu a), b) nebo c), předložit cestovní doklad, je-li jeho držitelem, a to i tehdy, uplynula-li doba jeho platnosti, a fotografie. (6) Nemůže-li si cizinec, kterému byla podle odstavce 2 poskytnuta lhůta pro rozhodnutí, zda bude spolupracovat s orgánem činným v trestním řízení, nebo žadatel o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území zajistit ubytování, zajistí mu ubytování ministerstvo nebo právnická osoba. Ministerstvo může na základě písemně uzavřené smlouvy přispět právnické osobě na úhradu nákladů spojených s ubytováním cizince. 47

Zákon č 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

48

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

| 49

I přestože platná legislativa nic obdobného neukládá, praxe vyžaduje, aby osoba, která žádá o udělení DPO, rovněž požádala o vstup do Programu. To v praxi klade na člověka další povinnosti. Např. dle interních aktů řízení musí spolupracovat se subjektem (policie nebo nevládní organizace), který vydá návrh na zařazení do Programu, musí respektovat také podmínky stanovené Programem, např. souhlasit s tím, že nevládní organizace bude dle svých povinností informovat OPK a policii, „o všech závažných skutečnostech týkajících se oběti zařazené do Programu“ (Čl. 10, písm. d) Metodického návodu49). Rovněž musí tato osoba souhlasit se zpracováním osobních údajů ze strany Ministerstva vnitra pro potřeby programu. Samotné znění ust. § 42e bylo podrobeno kritice. Burčíková tvrdí, že znění je oproti Směrnici v mnoha ohledech zužující, např. ve vymezení okruhu osob. Směrnice se vztahuje na občany, kteří byli nebo jsou oběťmi trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi, naproti tomu definice osoby, na kterou se vztahuje ust. § 42e, hovoří o „cizinci, který je pravděpodobnou obětí trestného činu obchodování s lidmi za podmínek, že spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení na stíhání pachatele podezřelého z tohoto trestného činu a nespolupracuje s pachatelem tohoto trestného činu“ (Burčíková, 2008 str. 18). Diskuse se také věnovala aplikační praxi při přiznávání doby na rozmyšlenou. Zde se jeví jako problém vnímání toho, jaké podmínky musí resp. nemusí splňovat osoba, které má být udělena doba na rozmyšlenou. Nesouhlas se také objevoval v určení momentu, kdy má orgán činný v trestním řízení zahájit zjišťování, zda spolupráce obchodované osoby je příležitostí pro případné trestní řízení. Na to, že Česká republika v praxi neumožňuje využití doby na rozmyšlenou, poukazují také zahraniční studie (Hancilova, a další, 2009 str. 67). Podobně jako u Programu komplikuje v současnosti praktickou aplikaci doby na rozmyšlenou oznamovací povinnost na trestný čin obchodování s lidmi dle trestní legislativy. 7.2.5 Zhodnocení institucionálního zajištění státní politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi Obecně lze vzhledem k dostupnému institucionálnímu rámci shrnout, že po formální stránce je oblast prevence a boje proti obchodování s lidmi pokryta dostatečně. V souladu s mezinárodně uznávanými standardy existují národní akční plány, které počítají s multidisciplinaritou řešení, funguje institut národního reportéra, jsou realizovaná pravidelná setkání zainteresovaných subjektů. Pro obchodované osoby existují možnosti pomoci, které deklarují jako jednu z priorit lidskoprávní dimenzi řešení. Implementační praxe však, jak bylo výše nastíněno, v mnoha ohledech nefunguje optimálně.

49

50 |

Metodický návod prvního náměstka ministra vnitra ze dne 7. června 2010 k fungování Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a jeho institucionálnímu zabezpečení (dostupné online http://www.mvcr.cz/clanek/obchod-s-lidmi-dokumenty-982041.aspx, cit. dne 9. 9. 2010)

Politika prevence a boje proti obchodování s lidmi nedisponuje vlastním dedikovaným rozpočtem, ze kterého by mohla být hrazena koncepční řešení i jejich evaluace, úkoly, které jsou ukládané národními akčními plány, jsou definovány často velmi vágně, jejich splnění mnohdy závisí na konkrétní iniciativě jednotlivých motivovaných pracovníků a pracovnic v resortech, chybí jakákoli evaluace výsledků a dopadů jednotlivých opatření politik. O realizovaných opatřeních, při kterých dochází k identifikaci obchodované osoby státem a která jsou k dispozici pro obchodované osoby, lze tvrdit, že priorizují trestněprávní zájmy před zájmy konkrétního člověka. Další opatření nejsou formálně dostupná pro osoby, které by je potřebovaly využívat (např. sociální služby pro osoby s neregulérním statutem). Počty osob, které využívají Program či DPO, jsou relativně nízké. Do procesu identifikace obchodovaných osob, ale i do práv, která jsou obchodovaným osobám formálně deklarována (srov. La Strada ČR, 2009), negativně zasahuje tzv. oznamovací povinnost. I přes nedostatky v implementační praxi však lze doufat, že existuje snaha problematiku řešit, a to zejména ze strany některých odborů MVČR, ale i ze strany dalších institucí. Počet zapojených subjektů však zůstává nedostatečně malý. Jako pozitivní lze spatřovat, že existují nástroje, které by v případě jejich lepší či faktické implementace umožnily lidskoprávní standardy České republice naplňovat. V současnosti lze vítat například skutečnost, že OBP je spolu s Justiční akademií partnerem projektu organizace La Strada, jehož cílem je právě hledání řešení v oblasti boje proti obchodování s lidmi za účelem nucené práce a jiných forem vykořisťování50.

7.3 Nevládní a mezivládní organizace Nevládní organizace konceptualizují obchodování s lidmi jako porušování lidských práv a jejich cílem je zajistit obchodovaným osobám přístup k právům a službám, které jim náleží. Historicky první a jedinou organizací, která se specializuje na oblast prevence obchodování s lidmi, je organizace La Strada Česká republika, o. p. s. (od roku 1995). Působí nejen

jako poskytovatelka sociálních služeb, ale i v oblasti prevence a advocacy/lobby aktivit.

V roce 1998 byla v Praze zřízena mise Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), která se později také zapojila do aktivit v oblasti prevence obchodování s lidmi. V současné době je klíčová zejména její role v oblasti zprostředkování návratů obchodovaných osob v rámci Programu. Projekt Magdala působí v rámci Arcidiecézní charity Praha od roku 1998. Je především síťovým projektem, který propojuje poradny, azylové domy a linky pomoci v rámci organizace Charita ČR. Zaměřuje se na násilí a obchodování s lidmi (MVČR, 2010 str. 42 a násl.). 50

Více na www.strada.cz „projekty“.

| 51

Výše jmenované organizace mohou na základě Dohody o spolupráci s MVČR navrhovat zařazení potenciálně obchodovaných osob do Programu. V posledních letech se do některých aktivit zapojuje také Organizace pro pomoc uprchlíkům či Diakonie ČCE. Diakonie ČCE otevřela v červenci 2010 azylový byt pro obchodované a vykořisťované muže. Identifikaci obchodovaných a vykořisťovaných osob jako soustavnou a profesionálně vykonávanou činnost provozují zejména: ▷▷ linky pomoci – INFO a SOS linka organizace La Strada ČR a Linka pomoci Magdala ▷▷ programy práce v terénu či streetworku – organizace La Strada ČR a nově také Diakonie ČCE (zaměřeno na osoby ohrožené vykořisťováním mimo oblast sexbyznysu), projekt Magdala zaměřený na ženy ohrožené sexuálním vykořisťováním Obchodovaná osoba však může být identifikována při poskytování různých typů poradenství či jiných sociálních služeb. Proces identifikace obchodovaných osob však nevládním organizacím komplikuje tzv. „oznamovací povinnost“, vztahující se k trestným činům obchodování s lidmi a zbavení osobní svobody, (které je častým prvkem obchodování s lidmi). Ta má negativní dopad na praktickou implementaci politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi a pomoci obětem tohoto trestného činu, a to zejména v oblasti identifikace obchodovaných osob. Nevládní organizace se také domnívají, že nová úprava je v rozporu s možnostmi obchodovaných osob uplatňovat svá práva vyplývající z národních i mezinárodních dokumentů51. „Oznamovací povinnost52“ ▷▷ je překážkou při navazování kontaktu s obchodovanými osobami, ▷▷ přinesla ohrožení pracovníků a pracovnic nevládních organizací poskytujících sociální služby z hlediska bezpečnosti či trestního stíhání, ▷▷ je překážkou při realizaci preventivních aktivit zaměřených na obchodování s lidmi či na zdravotně sociální prevenci u osob, které poskytují placené sexuální služby, ▷▷ může zapříčinit reviktimizaci obchodovaných osob trestním stíháním za neoznámení trestného činu obchodování s lidmi či zbavení osobní svobody, ▷▷ může snižovat motivaci oznamovat podezření na obchodování s lidmi u lidí, kteří z nějakého důvodu nechtějí vstoupit do kontaktu s policií (zákazníci sexuálních služeb, člověk ze sousedství, který se bojí odplaty apod.) (La Strada ČR, 2009).

S ohledem na omezené kapacity poskytovaných služeb se ale i nevládní organizace snaží najít hranici situací, které lze chápat jako obchodování s lidmi, a skupinu, se kterou spolupracují, musejí dle určitých kritérií omezit. i zde může při identifikaci obchodované osoby dojít k zúženému chápání reality. Teorie a praxe také ukazují, že prostředí resp. sektory, kde může docházet k vykořisťování, jsou častěji obsazované muži, a jsou pro preventivní a informační aktivity snáze dostupnější, než prostředí „ženská“. To může být důvodem, proč je v současné době mezi uživateli služeb specializovaných organizací více mužů než žen. Pokud k vykořisťování dojde, měla by být možnost být identifikován jako obchodovaná osoba stejná pro muže i ženy. Nevládní organizace tedy musí znovu akcentovat při svých aktivitách genderově citlivou praxi. Je rovněž nutné zdůraznit, že výše jmenované nevládní organizace mají omezenou kapacitu, je tedy otázkou, zda jsou nabízené služby pro zajištění identifikace obchodovaných osob dostatečné.

7.3 Aplikace institucionálního rámce pro identifikaci obchodovaných osob v praxi Na modelu lze zjednodušeně ukázat, že v praxi existují jakési úrovně identifikace obchodovaných osob, které jsou svojí podstatou vázány na institucionální rámce fungující v České republice. Tyto úrovně reprezentují rozdílné konceptuální rámce problematiky obchodování s lidmi tak, jak s nimi pracují jednotliví aktéři. Úrovně jsou zároveň jakési symbolické prahy, oddělující práva resp. služby, na které obchodovaná osoba identifikovaná tím či oním aktérem může dosáhnout. Jak je patrné z modelu, skupina osob, které mohou dosáhnout na jednotlivé skupiny práv/možností, se postupně (směrem s užším a užším vnímáním obchodování s lidmi) zmenšuje. Aby se na vrchol pyramidy, např. v kategorii odškodnění, mohli dostat alespoň nějací lidé /doposud je známý pouze jeden případ náhrady škody, a to pro ženu, která byla nucena k prostituci/, ale také aby bylo co stíhat/soudit, bylo by potřeba, aby se základna pyramidy maximálně rozšiřovala a maximum osob dostalo šanci např. spolupracovat s OČTŘ. To by v praxi znamenalo, že např. do Programu bude umožněno vstoupit většímu počtu osob, že některé služby budou poskytovány všem osobám, nejenom těm, které jsou ochotny spolupracovat s OČTŘ či těm, kde lze ihned od prvního kontaktu hovořit o obchodování s lidmi apod. Trend, jak je výše naznačeno, je ale spíše opačný.

Nevládní organizace bývají v reakcích na změnu situace v terénu pružnější než státní sektor. Nicméně, s ohledem na stále nízké počty identifikovaných obchodovaných a vykořisťovaných osob, zejména mimo oblast sexbyznysu, a skutečnost, že mezi těmito převažují muži, by bylo i ze strany nevládních organizací vhodné zhodnotit a přizpůsobit stávající praxi aktuální situaci. 51

Ministerstvo vnitra zpracovalo na základě podnětu nevládního sektoru doporučující stanovisko pro postup orgánů činných v trestním řízení při aplikaci výše zmíněných ustanovení. Tento krok lze kladně hodnotit a je významným, nicméně však provizorním řešením, které neřeší výše zmíněné problémy.

52

Text je součástí rozsáhlejší analýzy, dostupné na www.strada.cz v českém i anglickém jazyce.

52 |

| 53

Potvrzení soudním rozhodnutím

Přiznání odškodnění ◆, trvalý pobyt ◆ Dočasný pobyt na území ●, přístup na trh práce ●, možnost žádat odškodnění v TŘ◈, utajení svědka/svědkyně ◉◆ Doba na rozmyšlenou ◆, dobrovolný návrat ◆(OPK, MVČR), specializované sociální služby, právní pora- denství, právní zastupování Sociální služby

Indikace trestného činu obchodování s lidmi (OČTŘ, zejména policie)

trestněprávní přístup

Identifikace obchodovaných osob (profesionálně vykonávaná aktivita specializovaných NNO) Předběžná identifikace, sebeidentifikace současný trend

lidskoprávní přístup

současný trend

optimální tendence

Vysvětlivky:

● pro občany/občanky tzv. třetích zemí ◈ každá/každý se statutem poškozené/ho v trestním řízení, bez kvalifikovaného zmocněnce je však šance na získání odškodnění malá (srov. Šachová, a další, 2009) ◉ pro svědky/svědkyně v trestním řízení dle limitů v TŘ ◆ není zřejmé, zda-li osoba tuto možnost v praxi získá

54 |

| 55

8.

8. PROBLÉMY A PŘEKÁŽKY IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB – POHLED DO PRAXE 8.1 Zkušenosti s „identifikací“ pohledem obchodovaných osob O sdílení zkušeností byli požádáni klienti specializovaných nevládních organizací, obchodovaní a vykořisťovaní mimo oblast sexbyznysu, kteří čerpali jejich služby v období duben – květen 2010. Mezi pěti osobami, které souhlasily s rozhovorem, nebyla bohužel žádná žena. Ve všech případech se jednalo o muže, převažovali cizinci, kteří hovořili rusky. Cílem setkání s klienty bylo získat skrze zkušenosti a názory konkrétních lidí vhled do situace a zmapovat problémy, se kterými se museli potýkat, než jim byla nabídnuta adekvátní asistence. Fakt, že tito muži čerpali služby specializovaných organizací, sám o sobě hovoří o tom, že byli jako obchodovaní či vykořisťovaní identifikováni těmito subjekty, a zároveň že se svobodně rozhodli řešit svoji situacispoluprací s nevládní organizací. Zde je potřeba zdůraznit limity získaných poznatků – autorka vedla diskusi pouze s lidmi, kteří nakonec identifikováni byli a na nabízené služby reflektovali kladně. Rozhovory byly vedeny v souladu se základními etickými standardy výzkumu (Hopf, 2000) obecně a specifickými požadavky vztahujícími se k výzkumu problematiky obchodování s lidmi (United Nations Inter Agency Project on Human Trafficking, 2008; Callamard, 1999; Kutálková, 2010). Základními pilíři etické rozvahy a praxe bylo získání informovaného souhlasu od osoby, se kterou byl veden rozhovor, oblast bezpečnosti (zejm. anonymizace údajů, bezpečné prostředí pro rozhovor53), nezraňující přístup (včetně možnosti kvalifikované intervence) a nakládání s daty. Polostrukturované rozhovory vedla autorka textu, tlumočila, pokud bylo vhodné, pracovnice pro práci v terénu. 8.1.1 Výstupy Žádný z mužů před tím, než získal informace např. prostřednictvím letáku, nenahlížel svoji situaci jako problém obchodování s lidmi. Muži, se kterými byl veden rozhovor, měli, obdobně jako mnoho dalších klientů a klientek organizace La Strada, se kterými se autorka setkala, velmi různé nahlížení na svoje zkušenosti. Jeden z mužů si byl např. vědom, že je obětí trestného činu. o kontaktu na policii však neuvažoval, a to na základě svých předchozích zkušeností. Cizinecká policie tehdy realizovala kontrolu na ubytovně a ani v situaci, kdy téměř nikdo z ubytovaných neměl doklady u sebe, žádné opatření nepřišlo. Navíc byl informován o tom, že jeho zaměstnavatelé mají své kontakty u policie. o dalším kontaktu na policii neuvažoval.

53

56 |

Z důvodu bezpečnosti byla zvolena forma individuálních rozhovorů, nikoli např. focusní skupina či jiná metoda.

| 57

„Chápal jsem to, že jsem obětí trestného činu, protože už dva měsíce jsem byl na území ČR a neměl jsem u sebe ani pracovní smlouvu ani cestovní pas, jen kopie, ani zdravotní pojištění, ani povolení do práce, vůbec nic. Pracoval jsem na stavbě v centru města, tenkrát by stačila kontrola nějaké inspekce…Vždy jsem ale věděl, že pokud cizinec pracuje bez povolení, tak ho okamžitě deportují. Nikdo se nebude zabývat, proč nemá povolení nebo jiné doklady. Pořád měl jsem z toho strach.“ Další z mužů byl naopak překvapen, že to, co prožil, může být otázkou trestné činnosti, realizované organizovaným zločinem. Policii před svojí „institucionální“ identifikací kontaktoval na území státu, kde byl vykořisťován; nebyl však jako obchodovaný identifikován, policie pravděpodobně věc šetřila jako krádež a podvod. Po příjezdu do domovského státu již další kontakty na OČTŘ nezvažoval. „… já jsem byl docela tak nějak překvapený, že se s tím tady u nás někdo zabývá. Tušil jsem, že něco možná existuje, ale přímo vyloženě, že by byli jako my…nevím…jako hloupí lidi, že jsme se nechali zlákat na nějakou příležitost, nebo pomoc jakoby, v závorce, a dopadli jsme tak, jak jsme dopadli, že nás prostě zneužili, a snažili se využít pro svůj prospěch, ale ne pro náš, což v tom začátku bylo jako: pomůžeme, pomůžeme, uděláme tohleto a tohleto, ale když došlo takzvaně k lámaní chleba tak nic.“ Slabým místem v systému identifikace obchodovaných osob se tedy jeví kontakty s „běžnou policí“ (pořádková, cizinecká, případně městská). Všichni dotazovaní mají zkušenost s tím, že nebyli identifikováni „běžnou“ policií jako osoby obchodované, a to nejen v případech, kdy mohla policie usuzovat dle vnějších indikátorů, ale ani v těch případech, kdy popsali svoji situaci. „…na ubytovně, kde jsem bydlel, dva týdny po mém příjezdu, byla cizinecká policie…brzo ráno…asi ve 4 hodiny…jako na kontrolu. Bylo tam ubytováno asi 60 lidí, a jen 3 nebo 4 měli pasy u sebe, ostatní jen kopie, některé vůbec nic, ani kopie. Podle mě, na Ukrajině, v takových případech vždy někoho odvezou na policii, vyslýchají, proč nemá doklady apod. Ti policisti vše napsali, udělali nějaké fotografie a za chvíli odjeli. …“ „…Tři nebo dni jsme čekali na ubytovně, že za námi někdo přijde a odveze nás do práce. Nikdo nepřišel…Věděl jsem, že za tři, čtyři dni se musím nahlásit na cizineckou policii, kde musím nahlásit místo bydlení, jinak spadnu do nelegality. Já jsem tuto dobu čekal, pas nám nevrátili, do práce jsme nechodili. Tak jsem šel na policii. …Městskou policii. Oni se podívali na můj doklad a řekli mi, že protože jste cizinec, my vám pomoct nemůžeme, ale dali mi adresu cizinecké policie ve městě, kde bydlel. … Ukázal jsem jim doklad, oni se podívali, a řekli, že oni mi také nepomůžou. Že se musím obrátit sám na ředitele společnosti a poprosit ho aby mi pas vrátil. … Potom jsem zase šel na policii…druhý den, no jak existuje 156 a 158, tak jsem šel na tu 158. Vysvětlil jsme jim situaci a říkám: udělejte se mnou něco. Na ubytovně je asi 50 až 60 lidí, kterým odebrali pasy, já jsem také jsme bez pasu. Oni mi řekli, že mám jít na cizineckou. Já na to, že už jsem tam byl, tam mi také nepomohli. No, tak oni mi doporučili, abych šel na konzulát, abych jim řekl, že jsem pas ztratil. Já na to, že pas jsem neztratil, ale že mi ho odebrali. Nevadí, řekli, běžte tam, říkejte, že jste pas ztratil a dají Vám výjezdní příkaz a budete se moct vrátit na Ukrajinu. Řekli, že je to prý nejkratší cesta jak se vrátit domů.

58 |

Zkušenosti se specializovaným útvarem policie (ÚOOZ) hodnotili ti muži, kteří je měli, většinou velmi pozitivně. „Je to velký rozdíl jak to probíhá na Ukrajině, a jak to probíhá tady. Co se týče výslechu: policisti (ÚOOZ) vůbec nemluvili, chtěli, abych mluvil sám, abych necítil tlak z jejich strany. Jenom měli prosbu, abych trochu popřemýšlel, než něco řeknu, protože už prošel nějaký čas a pak abych to dal dohromady. Pořád se ptali, jestli rozumím, a vždy jsem měl na vybranou.“ Lze říci, že získání/nedostatek informací hrají v situaci lidí, kteří byli obchodováni, významnou roli. Tak to také bylo v případě mužů, se kterými byl veden rozhovor. „Ono je to tak, že když se člověku něco stane, on vůbec neví, jaký je správný postup, čili jak postupovat. Pro mě byl potíž jazyk. Dlouho jsem tu nebyl a hodně jsem zapomněl. Spolupracovníci a spolubydlící mluvili rusky, nebo ukrajinsky a také nebyl čas něco studovat, měl jsem slovník, ale to vůbec nestačí. Není možnost ani zjistit nějakou informaci, pokud člověk pracuje 12–13 hodin a pak počítejte ještě čas na cestu. Takže žádná informace. Mám ve zvyku hodně číst, noviny, časopisy, i když skoro ničemu nerozumíš, aspoň lze najít informace, nebo nějaký inzerát. Od začátku, kvůli problémům se kterými jsem se setkal, potřeboval jsem informace. Od pomáhající organizace to bylo perfektně.“ Klíčovým momentem pro „vstup do systému“ bylo u některých mužů porovnání jejich situace s indikátory obchodování s lidmi na letácích nevládních subjektů. Svoji situaci, kterou vnímali jako problematickou, porovnali s vymezením obchodování s lidmi na letáku a rozhodli se služeb využít. „Na tom letáku byly otázky které mě v tu chvíli zajímaly. Například: Odebrali Vám pas? Pracujete bez smlouvy? Zaměstnavatel Vám nezaplatil? V mým případě to vše bylo, proto jsem zavolal na linku. Ozvala se mi žena, pak mi nazpět zavolal X. Domluvili jsme schůzku na nádraží o víkendu, ale během týdne jsem potřeboval pomoc. Tak jsem zavolal znovu a začal jsem spolupracovat s pomáhající organizací. … Věděl jsem že všechno dopadne špatně, měl jsem „těžký“ rozhovor s těmi lidmi, a rozhodl jsem se nečekat, zavolal jsem aby mi X. pomohl.“ Umožnit lepší přístup ke službám pro obchodované osoby by mohly pomoci právě letáky, informace šířené novinami a dalšími médii. Motivací pro spolupráci s orgány činnými v trestním řízení by pak byl jejich zájem o člověka a jeho příběh. „…díky takovým letákům, se člověk může dozvědět pravdu, pokud třeba zavolá, tak mu řeknou. Ale když člověk ani neví, kam zavolat, má minimum informací, je dost těžko orientovat se.“ Zkušenosti mužů, kteří poskytli rozhovor, jsou podobné těm, které autorka zná z praxe sociální pracovnice. Lze tedy tvrdit, že jsou do jisté míry modelové. Je však nutné si uvědomit, že v České republice pobývá či pobývalo velké množství lidí, kteří jako obchodovaní nebyli identifikováni ať již OČTŘ či nevládní organizací, případně neměli přístup k informacím, které by mohly umožnit sebeidentifikaci, či z nějakého | 59

důvodu nepožádali o asistenci. Výzkum, při kterém by byli dotazováni právě oni a který by odkryl další překážky, by byl skutečným přínosem. Zpětná vazba pro Českou republiku z posledního citátu není totiž příliš povzbudivá. „Máma mi řekla: dej si pozor, aby ses také nedostal do maléru. Já odpověděl, že jsem pracoval čtyřikrát v jiném cizím státě a teď jedu do Evropy. Nejedu do Ruska. Máma říkala, ať v žádném případě neodevzdávám pas… no a přibližně za týden jsem jí volal a řekl, že mi ho odebrali…. Šel jsem na policii a oni mi řekli, že mi nedokážou pomoci…. Vysvětlil jsem jim situaci a říkám: udělejte se mnou něco. Na ubytovně je mnoho lidí, kterým odebrali pasy, já jsem také bez pasu.“

8.2 Identifikace pohledem expertů a expertek54 Základním cílem setkání v pracovní skupině byla identifikace problémů spojených s uplatňováním trestněprávní definice obchodování s lidmi (OSL) v praxi. Cílem bylo zaměřit se především na oblast jiných forem vykořisťování a nucené práce mimo sexbyznys. Na základě takto identifikovaných problémů došlo k navržení potenciálních řešení situace. Na základě průběžných výstupů z práce skupiny bylo rozhodnuto, že navržená řešení se mají omezit na stávající legislativní situaci. 8.2.1 Metodologie

Pracovní skupina byla složena z expertů a expertek, kteří se ať již na teoretické či praktické úrovni setkávají s problematikou obchodování s lidmi. Do skupiny bylo pozváno celkem 14 osob z následujících institucí/organizací: ▷▷ státní zastupitelství ▷▷ nejvyšší státní zastupitelství ▷▷ OBP ▷▷ OPK ▷▷ OAMP ▷▷ IOM Praha ▷▷ Projekt Magdala ▷▷ UOOZ SKPV, oddělení nucené práce ▷▷ Organizace pro pomoc uprchlíkům ▷▷ advokátní kancelář Filip Směja (zmocněnci poškozených) ▷▷ nezávislá konzultantka

Základními metodami byly řízená diskuse a práce ve skupinách. Jako podklad pro diskusi byly využity modelové kazuistiky, které vycházely ze zkušeností organizace La Strada Česká republika, o. p. s. Práce skupiny byla řízena dvěma nezávislými facilitátory. 54

60 |

Spoluautorem této kapitoly je Daniel Hůle.

Práce ve skupině se účastnilo 10 osob (státní zastupitelství, NSZ, NNO, mezivládní organizace, nezávislá konzultantka, advokátní kancelář, MVČR). Tři osoby se omluvily. Skupiny se nemohli s ohledem na neodkladné skutečnosti účastnit pracovníci UOOZ. Celodenní setkání se konalo 11. 5. 2010. Výstupy byly zpracovány na základě poznámek ze skupinové práce zaznamenaných na flipchart a poznámek z diskuse. Skupina nebyla nahrávána. Terminologie a generické maskulinum použité v tomto oddíle odpovídají převažujícímu jazyku používanému při diskusi pracovní skupiny. 8.2.2 Modelové kazuistiky – hypotézy

Využité kazuistiky představují tři odlišné situace. Rozdíly v jednotlivých kauzách představují základní hypotézy a příběhy tvoří škálu mezi extrémy, kde na jednom konci dochází k maximálnímu konsensu při identifikaci OSL a na druhém konci naopak k velké nejednotnosti zástupců/zástupkyň zúčastněných institucí/organizací. Aby byl minimalizován vliv genderových stereotypů na posuzování situace, jsou aktéry všech tří příběhů muži. MODELOVÝ PŘÍPAD Č 1

Pan N. přicestoval za pomoci zprostředkovatelské agentury, která ve Vietnamu inzerovala práci v České republice. Letáky této agentury popisovaly Českou republiku jako velmi příhodné místo pro vietnamské pracovníky, což potvrzovali i náboráři agentury, kteří navštívili vesnici, kde pan N. bydlel. Cena, kterou agentura žádala za zařízení formalit a zprostředkování práce, byla však velmi vysoká – 10 tisíc dolarů. Pan N. by musel dát do zástavy bance dům a půjčit si ještě nějaké peníze od příbuzných. Pracovník agentury však osobně panu N. vysvětlil, že za 10 měsíců nejpozději svůj dluh bohatě splatí. Pan N. si tedy potřebné peníze vypůjčil u banky a u příbuzných. Smlouva byla uzavřena v souladu s vietnamskou legislativou a obsahovala příslib práce v továrně na tři roky. Po příjezdu do České republiky byla panu N. a dalším vietnamským pracovníkům dána k podpisu smlouva v českém jazyce. Pan N. vyrozuměl od tlumočníka, že tato smlouva je pouze na rok a že měsíční mzda je mnohem nižší, než mu bylo slíbeno ve Vietnamu. Když se na to dotázal, bylo mu řečeno, že smlouvu podepisovat samozřejmě nemusí. Přijde tím však o pobytový status a pracovní povolení, a tedy bude v ČR nelegálně. Na jeho místo prý čekají desítky dalších. Pan N. tedy smlouvu podepsal. Podobně také dalších asi třicet vietnamských dělníků. Jak se později dozvěděl, u této agentury je takové jednání běžnou praxí. Stále doufal, že ze slibovaných 8 tisíc Kč měsíčně přece jen ušetří. Práce v továrně na elektrické součástky byla namáhavá. Hůře však pan N. snášel to, že mu tam za každou chybu byly strhávány peníze z výplaty. Na konci měsíce mu tak po odečtení nákladů na ubytovnu a stravu nezbývaly žádné peníze, které by zaslal rodině do Vietnamu (na splácení dluhu). Několik měsíců takto živořil, jedl pouze rýži a snažil se uspořit alespoň nějaké peníze. Po čase to však bylo neúnosné a on se rozho| 61

dl zkusit změnu místa. Celé jeho úspory tak pohltily služby vietnamských zprostředkovatelů (tzv. „dich vu“), kterým musel za zprostředkování jiného zaměstnání zaplatit 10 tisíc korun. i u nich podepsal smlouvu, které nerozuměl. Jiná možnost mu však v podstatě nezbývala. To mu také zprostředkovatelé samozřejmě připomněli. Dále se velmi zadlužil také tím, že musel tzv. „živit papíry“ (platit poplatky za prodlužování pobytu, sociální, zdravotní pojištění), a to i v době, kdy práce nebyla a on celé dny seděl na ubytovně. Dluhy dále narůstaly. Pan N. již několik měsíců pracuje jen za chudou stravu a bydlení. Dle svých slov dluží tlumočníkům i zprostředkovatelům z české i vietnamské agentury. Dluhy se snaží splácet svou prací, jak mu slíbili. Ty však stále narůstají. V zimě musel požádat rodinu, aby mu poslala finanční prostředky. Rozhodl se však, že se pokusí setrvat v ČR, aby na dluhy, vzniklé ve Vietnamu, vydělal.

vrácen. Panu F. bylo sděleno, že nejprve musí odpracovat dluh 13 tisíc korun za vyřízení dokumentů. Pokud by odmítl, může být udán na cizinecké policii, ta ho bude prý ihned deportovat domů. Nikdo mu neuvěří, že chtěl pracovat legálně. Pan F. bez dokladů měl z cizinecké policie velký strach. Nevěděl, co dělat, proto se rozhodl nevzdorovat. Trochu doufal, že později, až dluh odpracuje, své peníze dostane. Pracoval v hypermarketech jako pomocná síla na skladě – sedm dní v týdnu noční směny od 19.00–2.00 a následně i denní směny od 6.00 do 14.00 hodin. Pan F. nedostal slibované zálohy na stravu a později ani mzdu. Klientka jemu i dalším dělníkům nosila nějaké jídlo, peníze však pouze slibovala. Opakované žádosti o vrácení pasu odbývala. Asi po dvou měsících se F. rozhodl utéct i přesto, že u sebe neměl pas. 8.2.3 Výstupy z diskuse nad kazuistikami

MODELOVÝ PŘÍPAD Č.2

Pan V. doma, v malém městě na Ukrajině, nemohl dlouho najít práci. Kamarád mu řekl o možnosti pracovat v ČR. V novinách našel inzerát agentury, která nabízela práci v zahraničí. Agenturu navštívil na jaře. V červnu mu zavolali, že mají dobrou práci v ČR. Vízum na rok prý stojí 500 €, což agentuře zaplatil. Nabídli mu mzdu 1000 €, pracovní dobu 50 hodin v týdnu (sobota a neděle volno). Ubytování, pracovní oděv a obuv by měl hradit zaměstnavatel. Na vyřízení potřebných dokladů čekal půl roku. Poplatek ambasádě i cestu do Prahy si platil sám. Vízum dostal na podzim téhož roku, po Novém roce odcestoval do Prahy. V Praze na nádraží ho čekal muž, který ho odvezl do ubytovny. Požádal o jeho pas kvůli registraci. Vrátil mu však jen kopii pasu. Potom přišel ředitel firmy a řekl, že je nutné ještě zaplatit 650 € za vízum. Pan V. mu řekl, že již zaplatil za vízum na Ukrajině v agentuře a také poplatek na ambasádě a cestu do ČR. Dostalo se mu odpovědi, že tedy má zaplatit poplatek 350 €, a potom že mu vrátí pas. Za ubytování musel zaplatit 3000 korun měsíčně, pracovní oděv a obuv nedostal. Do práce na stavbu musel chodit v mrazu bez pracovního oděvu a obuvi. Pracoval celkem 52 dní, a to po 10–12 hodinách denně, většinou s ½ hodinovou pauzou. Měsíčně dostával mzdu 5000,– Kč Ostatní peníze si nechával jeho šéf, prý na splacení dluhu za vízum (350 €). Pas mu nevrátili. Pochopil, že jej na Ukrajině obelhali. Ten den chtěl vrátit zpět svůj pas, avšak šéf mu začal zle vyhrožovat. Ujistil ho, že ví, kde bydlí jeho rodina. Řekl mu také, že bude dva dny bez práce, aby měl čas přemýšlet o tom, jak se chovat. Dostal strach a rozhodl se utéct. Nebylo to úplně snadné, protože od doby, kdy se dožadoval pasu, měl pocit, že ho hlídají. Slyšel také, že šéf několik lidí nechal brutálně zbít. Sám však nic neviděl. Utéct se mu podařilo asi za týden, když ho opět nechali přes den zavřeného v ubytovně.

MODELOVÝ PŘÍPAD Č 3

Pan F. z Ukrajiny pracoval několik měsíců ve firmě na balení potravin. Mzda byla velmi nízká, stěží mu stačila na stravu a bydlení. Práce byla velmi těžká, chyběly ochranné pomůcky, po čase začal mít z chladného prostředí zdravotní problémy. V Brně potkal známou, která mu nabídla, že zajistí lepší práci u klientky v Praze. Po příjezdu z Brna do Prahy byly panu F. odebrány doklady s tím, že je nutné zajistit převod povolení k zaměstnání z firmy X, kde předtím pracoval. Pas mu již nebyl

62 |

Na základě individuálního studia modelových kazuistik ze strany jednotlivých účastníků/účastnic pracovní skupiny byly identifikovány hlavní problémy spojené s identifikací případů obchodování s lidmi. V pracovní skupině nebyli přímo zastoupeni pracovníci policie. V některých případech pravděpodobně i proto docházelo ke značné shodě. Bylo však komentováno, že takto to nemusí vnímat policie, či že policie v praxi takto nepostupuje. Jednotliví zúčastnění/é upozorňovali na to, že je obtížné posuzovat případy pouze dle dostupného popisu. Chybí důležité informace, které by v praxi potřebovali. i přes tuto výhradu však všichni své teze vyjádřili. K výraznějšímu rozdělení pracovní skupiny došlo pouze u modelového příběhu č.1. U tohoto případu absentují skutečnosti, u kterých jako na indikátorech obchodování s lidmi panuje obecná shoda a na kterých se také většinou shodla skupina, když diskutovala o případech 2 a 3. Následuje výčet indikátorů, které byly zmíněny jako přítomné u příběhů 2 a 3: ▷▷ fiktivní dluh ▷▷ odebrání dokladů ▷▷ vyhrožování (cizineckou policí, ublížením rodině) ▷▷ zadržování mzdy, kořistění: šéf/ agentura si nechávají peníze ▷▷ hlídání osob (subjektivní) U případu č 1 byla nejvíce diskutovaným problémem zejména otázka „zneužití tísně“ a dobrovolnosti/souhlasu s vykořisťováním. Názory zúčastněných byly různé zejména u následujících otázek: ▷▷ Otázky dobrovolnosti rozhodnutí nechat se vykořisťovat. ▷▷ Otázky, kde končí svobodné rozhodnutí a začíná zneužití tísně (to je při dokazování spojeno s tím, že by se muselo prokázat, zda bylo zneužito tísně oběti, resp. že pachatel o tísni oběti věděl).

| 63

▷▷ ▷▷

▷▷

Zda a do jaké míry mohla osoba pana N. opustit vykořisťující podmínky (nebyl dozorován vs. v práci ho „držela“ nemožnost najít alternativu – závislost na zprostředkovatelích, nesplatitelné dluhy v zemi původu i v ČR, neznalost jazyka, vízum apod.). Zda situaci lidí v nelegálním postavení lze považovat za tíseň, pokud jim bude někdo vyhrožovat udáním na cizineckou policii (cizinecká policie jako reálné riziko je známá ze zkušeností cizinců, které se tradují či jichž byli sami svědkem). Pozn.: V zahraničí je neregulérnost pobytu považována za zneužití zvláště zranitelné situace subjektivního vnímání reality a jejího pojmenování. Objektivní situace osoby – je to osoba, která si mohla dovolit zastavit dům (tedy ho měla), a může si dovolit nechat posílat finance od rodiny v tísni vs. zda se může reálně vrátit domů či nikoli.

I přestože existoval předpoklad, že bude panovat větší nesoulad v hodnocení případu č 3, i zde panovala shoda. Skutečnost, že osoba byla najmuta na území státu, kde byla později vykořisťována, což bylo v praxi v některých případech zejména obchodování s lidmi za účelem vykořisťování v prostituci vnímáno jako sporné. Skupina diskutovala také následující důležité oblasti, které dopadají na řešení problematiky: ▷▷ Fenomén vs. skutková podstata trestného činu. ▷▷ Vnímání podstaty problematiky různých aktérů variuje. K nesouladu dochází především v distinkci kriminologického a trestněprávního kontextu. Trestněprávní vymezení je nutné, aby skutečnost naplňovala striktně znaky skutkové podstaty. Chápání situace z hlediska kriminologického je širší (obdobné problémy panují u korupce). Rozdílnost chápání má pak vliv na posuzování situace; při modelových případech např. jedna z účastnic sdělila, že při rozhodování ona sama by v prvním případě viděla obchodování s lidmi, z praxe však ví, že orgánem činným v trestním řízení by to nebylo posuzováno obdobně. ▷▷ Trestněprávní řešení nebo jiné mechanismy? Ve skutečnosti nejsou využívány stávající nástroje mimo trestní řízení, kterých by bylo možné využít k boji proti obchodování s lidmi (např. funkci inspektorátů práce, fakt, že není nutné vidět účastníky řízení při podání žádosti pracovní povolení, řešení situace agenturního zaměstnání). Některé problémy, které souvisejí s vykořisťováním, by mohly/měly být řešeny občansko-právní cestou. Bylo by tedy např. vhodné umožnit cizinci legalizaci pobytu po dobu, kdy se „pustí do boje“. Je také nutná spolupráce všech subjektů – po policejní razii by měla následovat kontrola UP, FÚ, IP, případně dalších subjektů. 8.2.4 Oblasti identifikovaných problémů Následující text psaný běžným písmem je doslovným přepisem zaznamenaných výstupů; kurzívou jsou doplněny poznámky z diskuse. IDENTIFIKACE ▷▷ proces je na začátku, chybí judikatura Pro praxi chybí vodítka. S ohledem na zdlouhavost systému trestní justice jsme v podstatě na začátku práce s problematikou, je nutné počkat na judikaturu, která poskytne orientaci pro další praxi. 64 |

▷▷ organizovaná činnost za fasádou legálních podniků U obchodování s lidmi za účelem prostituce za sebou máme dlouholetou zkušenost; výhodou při odhalování je také fakt, že policie se orientuje na prostituci jako na prostředí, které na sebe váže trestnou činnost. Toto prostředí je také již zmapované. Rovněž zde není tolik legálních institucí, které se na vykořisťování vážou. Činnost subjektů, které operují v podstatě legálně, komplikuje identifikaci a vyšetřování obchodování s lidmi. ▷▷ vzdělávání a metodika PČR (pro identifikaci i vyšetřování) Policie neumí v praxi identifikovat a vyslýchat svědky/poškozené v případech obchodování s lidmi. ▷▷ sebeidentifikace: oběti se často nechápou jako oběti trestného činu Většina obětí se neidentifikuje jako oběti > aktivnější role relevantních subjektů při identifikaci jako ÚP, PČR, OSPOD. Jako vhodné se jeví také letáky s popisy základních indikátorů, dle kterých se oběti mohou sebeidentifikovat. není jasné, který příběh bude policie vnímat jako obchodování s lidmi > autocenzura NNO V praxi není jasné, které případy budou orgány činnými v trestním řízení chápány jako obchodování s lidmi. To může vést k autocenzuře u NNO při identifikaci obchodovaných osob. ▷▷

▷▷ nedostatečná personální kapacita PČR Personální kapacitou byl myšlen dostatek policistů schopných profesionálně identifikovat obchodovanou osobu. nedostatečná důvodová zpráva k Trestnímu zákoníku – nedává vodítka pro interpretaci ▷▷ většina obětí ani nepřijde na první kontakt > je třeba oddělit pomoc oběti od spolupráce s OČTŘ (chybí terénní programy a potenciální finanční zdroje) ▷▷ oznamovací povinnost > záměrné nedotazování ze strany NNO Oznamovací povinnost limituje pracovníky NNO i další subjekty v dotazování na skutečnosti, které by mohly poukazovat na TČ obchodování s lidmi. ▷▷

nízká společenská citlivost na pracovní vykořisťování (lidé si nemyslí, že je to problém) ▷▷ v praxi se zapomíná na méně obvyklé či nové formy obchodování s lidmi Jsou přehlíženy nepřímé indikátory, které mohou poukazovat na to, že je něco v nepořádku, či přímo že se může jednat o obchodování s lidmi. Např. u obchodování s dětmi – v ČR byly případy bulharských dětí – dívka (14 let), která utekla ze zařízení pro děti cizince, byla opakovaně nalezena u příbuzných, v kapse měla 6 mobilních telefonů. Byla hodnocena jako delikventka, nikoli jako možná oběť obchodování s lidmi. Rovněž také „opačný směr“ obchodování – Čech obchodovaný na Ukrajinu, nucené sňatky apod. ▷▷

VYŠETŘOVÁNÍ ▷▷ kapacita PČR (specializovaný útvar a chybějící kapacity v jiných útvarech) Problematiku řeší víceméně jen specializovaný útvar, nejsou vyčleněné kapacity v jiných útvarech policie.

| 65

▷▷ snaha obětí zůstat v Programu může vést k ovlivnění svědectví Problém podmíněnosti poskytování služeb a přiznání pobytu pro obchodované osoby, které svědčí v trestním řízení, může být také ten, že se budou cítit (i nevědomky) zavázány poskytovaným pobytem a programem, budou se proto snažit svým svědectvím pomoci policii a vypovídat, co si myslí, že se od nich čeká. > nepodmiňovat služby a pobyt spoluprací s OČTŘ.

▷▷ ▷▷

PČR nemůže zaručit výsledek (právní kvalifikace, získání dostatku důkazů) > je lepší nespojovat pomoc oběti s názorem PČR ▷▷ vymezení „spolupráce“ oběti s PČR × neformální praxe Není jasné, co znamená termín „spolupráce“ v ustanovení § 42e zákona o pobytu cizinců a v Programu.

8.2.5 Návrhy řešení v rámci daného legislativního rámce

▷▷

▷▷ (ne)možnost nabídnout obětem práci Oběti nejsou motivované spolupracovat/svědčit. Důsledkem vyšetřování může být jejich „odříznutí“ od zdroje příjmů. > nabídnout obětem práci. ▷▷ Program – spolupráce s OČTŘ Účast v Programu je podmíněna požadavkem na spoluprácí s policí. Tím se zmenšuje počet potenciálních svědků. ▷▷ způsob formulace a kladení otázek svědkům/poškozeným Je nutné si ujasnit, jakou cestou jít při vyšetřování v přípravném řízení. SZ potřebuje, aby policie zajistila výpovědi, které nesou informace, jež potřebuje SZ. Problém je také nevhodné kladení otázek. Několikráte byly zmiňovány otázky vztahující se k dotazování na tíseň – Nevhodná je např. otázka: „Byl jste v tísni?“ Je vhodné formulovat opisem, např. „Jak jste si představovala svoji situaci po příjezdu?“ atd. Rovněž je nutné vzít v úvahu kulturní, genderové, sociální a ekonomické determinanty působící na osobu vyslýchanou. ▷▷ problém kvalifikace /překvalifikování TČ v průběhu vyšetřování Problém může způsobovat překrývání či blízkost skutkových podstat či jejich částí (např. podvod, zavlečení do ciziny, útisk). Skutková podstata obchodování s lidmi je nastavena příliš vysoko, v praxi soudů je vykládána příliš restriktivně. Prokazování TČ obchodování s lidmi je obtížné, některé případy musely být překvalifikovány či zastaveno trestní stíhání. ▷▷ neexistence specializovaných státních zástupců/kyň ▷▷ vyšetřování je zaměřeno na vůli a situaci oběti, nikoli na jednání pachatele Je možné poučit se ze situace ve Španělsku, kde se při vyšetřování a dokazování nezabývají vůlí a motivací oběti, ale jednáním pachatele55. DEFINICE ▷▷ problémy s aplikační praxí > získat judikaturu ▷▷ vzorová kauza může podpořit, ale i svádět k zúžení praxe ▷▷ zpřesnění legislativní definice může zúžit prostor pro stíhání některých činů, např. nucení k žebrotě (taxativní výčet účelů × jiné formy vykořisťování) 55

66 |

zahraniční praxe: podpora oběti není podmíněna spoluprací s OČTŘ – větší ochota obětí později spolupracovat z vlastního rozhodnutí – aplikace definice by nebyla na PČR

▷▷ ▷▷

přidat do definice „nezkušenost“ jako u lichvy odpor proti změně definice: obchodování s lidmi zlevňuje práci (lobby uživatelů levné práce) podpora změny definice: obchodování s lidmi křiví pracovní trh a zvyšuje oficiální nezaměstnanost absence trestných činů v oblasti pracovního práva (dobrá praxe ve Španělsku)

Na závěr vypracovali experti ve dvou skupinách návrhy opatření, která by mohla vést k častějšímu uplatňování legislativy týkající se OSL v praxi. Definičním rámcem bylo zachování stávající úpravy.

1. informace, vzdělávání skupina 1

skupina 2

Kampaň zaměřená na širší veřejnost. Upozorňovat na bezpečnostní rizika spojená s touto problematikou, případně na finanční nákladnost existujícího OSL pro stát.

Potřeba větší informovanosti formou kampaně jak vůči široké veřejnosti, tak vůči potenciálním obětem. Otevřít téma společenské odpovědnosti firem, které využívají státní zakázky. Využívání testu integrity, který je ustanoven v zákoně o policii. Možnost využití pro inspekci fungování místní policie.

Využití zahraniční praxe a kontextu ve vztahu k situaci v českém prostředí (např. Španělsko). 2. multidisciplinarita Na krajích (policejních) specialisté na větší soubor problematik. Měli by být v kontaktu se širším institucionálním prostředím, paralela s extremismem.

Provázat vyšetřování této trestné činnosti s daňovou trestnou činností – výsledky medializovat.

Provázanost v rámci SKPV – kombinace různých oblastí vyšetřování (např. finanční apod.).

Více zapojit inspektorát práce do prevence a identifikace. Na policejní realizaci by měly navazovat kontroly těchto subjektů. Obecně více kontrolovat oblast sociálního zabezpečení, pojištění apod.

3. metody potírání obchodování s lidmi Vzhledem k policii by měla být standardizovaná praxe, pokyny by měly být nastavené tak, aby se praxe příliš nelišila. Audity u firem.

| 67

4. ochrana obětí a postih pachatelů skupina 1

skupina 2

Je potřeba získat více potenciálních svědků, proto rozšířit počet lidí zařazených do Programu. Toto je však limitováno legislativou. Nabízí se řešení širšího programu nebo změna pobytového statusu.

Je potřeba získávat svědky a zároveň stálost svědků. Vždy však na dobrovolné bázi.

Zaměřit se na faktor strachu obětí z komunikace s policií, nepodmiňovat zapojení do Programu spoluprací s policií. Obchod s lidmi by měl být aktivně vyhledáván policií, nesbírat pouze podněty.

Dostat tuto kriminalitu z latence a více ji stíhat. Je závislé na vzdělávání specialistů.

Výrazně zvýšit četnost řešených případů; to by mohlo vést k celkovému rozvoji významu problematiky, a tedy k posílení kapacit a financí.

Zvýšit počet policejních realizací (razií).

V dnešní době se situace řeší principem usekávání chapadel chobotnice… Pomoc svědků se zprostředkováním práce v zahraničí jako nástroj ochrany obětí.

Během procesu řízené diskuse vyplynulo několik návrhů vedoucích ke změně legislativy, což se v dlouhodobé perspektivě jeví jako nevyhnutelné, alespoň pokud jde o dílčí úpravy. Nejvíce návrhů změn se týkalo zpřesnění definice tak, aby bylo jednoznačnější, co za obchodování s lidmi považovat lze a co nikoli. Proti takové změně někteří účastníci a účastnice namítali, že by mohlo dojít ke ztížení postihu specifických činů, jako např. nucení k žebrotě apod. Na návrzích legislativních změn tak nepanovala shoda mezi jednotlivými účastníky a v zájmu nalezení řešení, která by byla realizovatelná v relativně krátké době, skupina pracovala se stávající legislativní úpravou. Mezi hlavní návrhy řešení, u kterých panovala širší shoda, lze zařadit: ▷▷ Informační kampaň zaměřená na širší veřejnost informující o problematice obchodu s lidmi. Zároveň by měla být formou informační kampaně oslovena také cílová skupina osob ohrožených obchodem s lidmi. ▷▷ Akcent na multidisciplinaritu v procesu řešení problematiky obchodu s lidmi. Mělo by se jednat jak o specializované pracovníky minimálně na úrovni krajů, tak o intenzivní spolupráci mezi zúčastněnými institucemi. ▷▷ Efektivní kombinace ochrany a postihu tak, aby se policie dostala do kontaktu s větším počtem osob ohrožených obchodem s lidmi. ▷▷ Doporučení zvážit možnost poskytování základní pomoci také obětem, které nechtějí spolupracovat s policí.

Zaměřit se na problematiku alternativního pracovního uplatnění v bezpečnějším prostředí pro svědky, kteří svědčí v trestním řízení.

Při porovnání návrhů obou pracovních skupin je možné pozorovat vysokou míru shody v jednotlivých návrzích. Na základě analýzy jednotlivých návrhů byly v obou případech tyto teze rozřazeny do čtyř okruhů (informace/vzdělávání, multidisciplinarita, metodologie, ochrana/postih). Nejvíce návrhů přitom směřovalo právě na posílení oblasti ochrany. Zde se pravděpodobně opět projevila neúčast pracovníků SKPV, kteří se touto oblastí v praxi nejvíce zabývají. 8.2.6 Závěry z pracovní skupiny

Celé jednání pracovní skupiny bylo charakteristické konstruktivním přístupem zúčastněných expertů a expertek. Od počátku byla také patrná výrazná shoda u velké části témat, o kterých se diskutovalo. Nejvýznamnějším nedostatkem tak byla nepřítomnost pracovníků SKPV. Dle názoru většiny zúčastněných je problém s uplatňováním obchodování s lidmi determinován schopností identifikace takového jednání, a právě v této fázi je klíčová role policie. Z výpovědí několika pracovnic a pracovníků neziskových organizací zároveň byla patrná autocenzura při navrhování obětí s očekávaným postupem policie, která návrh zamítne z kapacitních důvodů. Pro další aktivity spojené s definováním problémů při uplatňování obchodování s lidmi v praxi se proto jeví zcela nezbytnou účast pracovníků SKPV na celém procesu. 68 |

| 69

9.

9.

ZHODNOCENÍ NAPLŇOVÁNÍ LIDSKOPRÁVNÍCH ZÁVAZKŮ STÁTU V ČESKÉ REPUBLICE

Česká republika disponuje extenzivním a formálně poměrně dobře propracovaným systémem nástrojů k prevenci a boji proti obchodování s lidmi. Spolu s těmi nástroji, z nichž některé jsou určeny výhradně pro boj s obchodováním mimo oblast sexbyznysu (např. specializované oddělení UOOZ), existují i nástroje, určené k ochraně a pomoci obchodovaným osobám. Stát má prostřednictvím Ministerstva vnitra formálně uzavřené smlouvy o spolupráci se specializovanými nevládními organizacemi, které poskytují sociální a další služby obchodovaným osobám. Absentující či v praxi neimplementované efektivní nástroje identifikace a zúžené chápání definice obchodování s lidmi mají však za následek, že systém opatření, který má sloužit pomoci obchodovaným osobám a umožnit jim přístup k jejich právům, může využít jen minimum osob, které byly obchodovány. Lze tvrdit, že u žen, které byly vykořisťovány v prostředí sexbyznysu, je větší pravděpodobnost, že budou moci těchto nástrojů využít, a to na rozdíl od osob, které byly vykořisťovány v jiných sektorech práce. Je nutno podotknout, že tomu mnohdy napomáhají vágní a volně formulované rámce mezinárodních dokumentů. Česká republika tedy po formální stránce naplňuje většinu lidskoprávních standardů pro oblast identifikace obchodovaných a povinnost stíhat všechny formy obchodování s lidmi, v praxi však opatření nejsou efektivně uplatňována. Genderová dimenze v oblasti identifikace obchodovaných osob absentuje, z dostupných údajů lze dovodit, že podíl mužů mezi obchodovanými osobami identifikovanými mimo oblast sexbyznysu je významně vyšší než podíl žen. Rovněž také případy, které byly vyšetřovány jako obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu, se týkaly prostředí, ve kterém častěji pracují muži (např. práce v zemědělství, v průmyslu), či je téměř výhradně obsazeno muži (např. stavebnictví). Žádný ze známých případů nebyl řešen v prostředí, které je častěji obsazeno ženami (např. práce v domácnostech, úklidy, zázemí hotelů apod.) Nelze tedy hovořit o genderové rovnosti v případě designovaných a uplatňovaných opatření. Principy „přístup k informacím a participace“ cílové skupiny nejsou při konstrukci opatření zohledňovány; naopak, některá opatření přímo podmiňují možnost využití doby na rozmyšlenou a dalších nástrojů užitím pobytových služeb spolupracující nevládní organizace. V praxi lze však vyjednat výjimky. Důsledkem nedostatečných opatření v oblasti identifikace obchodovaných osob a s tím do určité míry související kriminalizace všech forem obchodování s lidmi může využít systém nastavený pro asistenci a uplatňování práv obchodovaných osob pouze minimum z nich; absentuje tedy faktická implementace dostupných nástrojů.

70 |

| 71

V následující přehledné tabulce jsou shrnuta zjištění učiněná skrze analýzu. hodnocení naplňování standardu

formálně

prakticky

Povinnost kriminalizovat všechny formy obchodování

ano

ne

Obchodování je trestným činem podle státního práva

Ano

×

Obchodování je definováno v souladu s Protokolem OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi

Ano

×

Pracovníci/ice orgánů činných v trestním řízení rozumí definici obchodování

Ano

Spíše ne

Jednání, které je součástí obchodování, tj. otroctví a nevolnictví, nejhorší formy dětské práce, nucené sňatky, dlužní otroctví a nucená prostituce / sexuální nevolnictví jsou podle právní úpravy daného státu trestnými činy

Ano

Ne

Za tyto trestné činy jsou stanoveny přiměřené tresty, které jsou skutečně uplatňovány

Je to možné

Ne

Povinnost aktivně identifikovat oběť obchodování

ano

ne

Došlo k zavedení pokynů a postupů pro příslušné státní orgány a úředníky/ice, které umožňují rychlou a přesnou identifikaci obchodovaných osob

Částečně

Ne

Proběhlo zaškolení příslušných státních orgánů a úředníků/ic stran správných postupů identifikace

Ano

Nedostatečně

Pracovníci/ice orgánů činných v trestním řízení spolupracují s neziskovými organizacemi za účelem umožnit identifikaci obchodovaných osob a poskytnout jim pomoc

Ano

Ne

Migrantům/kám a jiným skupinám potenciálně zranitelným obchodováním jsou poskytovány informace, které jim umožňují vyhledat v případě potřeby pomoc

Ano

Nedostatečně

72 |

| 73

10.

10. ZÁVĚRY Chápání reality skrze perspektivu „obchodování s lidmi“ je nutně jako každé nahlížení na „skutečnost“ zúžené a akcentuje jen některé rozměry zkušenosti lidí. Je rovněž zřejmé, že koncept obchodování s lidmi je konceptem v podstatě umělým a měl by být chápán v širších společenských souvislostech i s ohledem na historickou genezi jeho vzniku. Je otázkou, zda by v současné době nebyla pro řešení problémů spojených s obchodováním s lidmi jiná perspektiva, např. ta, která by se soustřeďovala na fenomén vykořisťování lidí ve zranitelných situacích. To jsou však pouhé úvahy. Současnost nás nutí pracovat s konceptem obchodování s lidmi, neboť na jeho základě jsou konstruovány mezinárodní dokumenty a politiky mezinárodních společenství. a právě na základě závazků vůči těmto dokumentům a vlivu mezinárodních rámců také jednotlivé státy formulují některé oblasti politik. Mezi ty politiky, jejichž podoba je velmi úzce vázána na mezinárodní rámce, patři i politiky zaměřené na oblast prevence a boje proti obchodování s lidmi. Součástí těchto politik je deklarovaná lidskoprávní dimenze. Aby mohli nástrojů politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi plně využívat lidé, kterým jsou tyto nástroje určeny, musejí být formálně identifikováni některou z dostupných a systémem uznávaných autorit. „Identifikace obchodované osoby“, ve strategických i teoretických dokumentech hojně užívaná kategorie, je v podstatě jednotlivými aktéry prováděnou operacionalizací definice obchodování s lidmi. Jak „identifikace obchodované osoby“, tak i vlastní definice „obchodování s lidmi“ však trpí značnou konceptuální vágností. Studie se zabývala možností obchodovaných osob v oblasti přístupu k právům a službám, které jsou jim učeny. Ve studii jsou shrnuty mezinárodní rámce politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi, zejména relevantní legislativa, definice a lidskoprávní standardy pro konstrukci a aplikaci opatření a závazky České republiky. Druhý oddíl studie se zabývá konceptualizací „obchodování s lidmi“, vývojem trestněprávní definice obchodování s lidmi a problematickými oblastmi, které přináší její konstrukce. Z analýzy je zřejmé, že právě konstrukce a obsah jednotlivých termínů činí v praxi potíže. Autorka rovněž došla k názoru, že existují velmi rozdílné konceptualizace obchodování s lidmi, které svojí úzkou trestněprávní či kontextuální lidskoprávní podobou mají přímý vliv na možnost obchodovaných osob dosáhnout na svá práva. Ve třetím oddíle studie analyzuje institucionální zázemí politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi se zaměřením na oblast identifikace obchodovaných osob. Z analýzy vyplývá, že formálně existuje poměrně široká paleta nástrojů zaměřených na ochranu či práva obchodovaných osob, kterých však v praxi může využít jen minimum lidí. Čtvrtý oddíl je věnován praktickým problémům jednotlivých aktérů v oblasti identifikace obchodovaných osob a stíhání trestného činu obchodování s lidmi mimo oblast

74 |

| 75

sexbyznysu. Zjištění z terénu podporují závěry teoretických kapitol a ukazují na jednotlivé problémové momenty – identifikaci samotnou, vyšetřování a definici trestného činu. V závěru je zhodnoceno plnění lidskoprávních závazků ze strany České republiky a jsou prezentována doporučení ke zlepšení stávající situace. Lze shrnout, že z analýzy vyplývá následující: Celkový koncept obchodování s lidmi trpí značnou vágností a významně různorodým výkladem, problematická pro užití v praxi je samotná definice obchodování s lidmi. To vede k významně různorodým výkladům definice a problémů při jejím užití. ▷▷ V České republice i na mezinárodní úrovni trpí koncept obchodování s lidmi, zejména pokud se jedná o vykořisťování mimo oblast sexbyznysu, značnou vágností a nabývá v praxi velmi různých obsahů. To by samo o sobě nemuselo činit potíže, pokud by však na interpretaci obchodování s lidmi v některých případech nebyla vázána práva osob, které byly obchodované. ▷▷ Sama definice obchodování s lidmi jak na mezinárodní úrovni, tak i v národní legislativě trpí mnoha nedostatky. Jedná se zejména o nedostatky v její konstrukci a znění, výkladech jednotlivých pojmů a její vlastní aplikaci. ▷▷ I přestože se má za to, že v praxi je problémem absence výkladů některých termínů, které skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi v českém trestním právu obsahuje, lze tvrdit, že existuje dostatečná a fundovaná výkladová opora. Jedná se zejména o výklad termínů „zneužití tísně či závislosti“, „jiné formy vykořisťování“ a „nucená práce“. Terminologické opory však nejsou dostatečně (a je otázka, zda vůbec) v praxi využívány. ▷▷ Existují příklady dobré praxe v jiných státech, kde konstrukce (a aplikace) legislativy umožňují efektivněji stíhat a trestat obchodování s lidmi. Existují velmi různé konceptualizace „obchodování s lidmi“, které mají vliv na množství obchodovaných osob a řešených případů této trestné činnosti. ▷▷ Trestněprávní perspektiva orgánů činných v trestním řízení je značně zužující, orientovaná na jistotu „důkazů“ a limitovaná konzervativní interpretací jednotlivých termínů i konceptu obchodování s lidmi obecně. Negativní vliv pravděpodobně sehrává pozitivistická orientace české justice. ▷▷ Lidskoprávní perspektiva nevládních organizací orientovaná na identifikaci obchodovaných osob a jejich přístup k právům a službám umožňuje nabídku služeb širší skupině osob. Některých práv však ani tyto nemohou dosáhnout s ohledem na limity systému trestní justice a jejího vlivu na opatření státu. Dynamické a poměrně široké nahlížení na problematiku však s sebou v případě neodborného posouzení nese rizika rozbřednutí konceptu. ▷▷ Problémů, které mohou nastat při praktickém užití definice v zúženém chápání jedné skutkové podstat, si je vědoma i Evropská unie, která proto ve vztahu k vymezení skupiny, pro kterou jsou konstruována některá opatření v dokumentech či některé aktivity, využívá označení „trestné činy související s obchodováním s lidmi“ ▷▷ I přestože si státní orgány pravděpodobně uvědomují rozsah problému, nízká statistická čísla tento posouvají na konec žebříčku při stanovování priorit jednot76 |

▷▷

livých agend. Realizovaná opatření jsou pak nedostatečná a státní instituce se pohybují v bludném kruhu. Široký rozsah problému obchodování s lidmi v České republice mohou alespoň v některých případech ukázat média, která pracují převážně s konceptem moderních či novodobých forem otroctví.

Institucionální rámce teoreticky umožňují obchodovaným osobám přístup k právům a službám, v praxi však existují mnohé překážky. ▷▷ Česká republika disponuje nástroji, které umožňují přístup k právům a službám pro obchodované osoby; v praxi jsou však s ohledem na bariéry využívány pouze malým počtem osob. ▷▷ Strategické a koncepční dokumenty se problematice identifikace obchodovaných osob samostatně nevěnují, problémy spojené se stíháním a trestáním případů obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu tematizují a řeší pouze s ohledem na obsah definice obchodování s lidmi. ▷▷ Kromě OČTŘ a MVČR se žádné další instituce veřejné správy identifikaci obchodovaných osob teoreticky ani v praxi nevěnují. Ze zahraničních zkušeností však vyplývá, že např. instituce pověřené kontrolou pracovních podmínek hrají při identifikaci obchodovaných osob důležitou roli. ▷▷ Nejsou stanovena jasná společná identifikační kritéria, kterých by využíval široký okruh aktérů. ▷▷ Kapacita nevládních organizací v oblasti identifikace obchodovaných osob není dostatečná. ▷▷ Existence Programu je pro obchodované osoby, zejména pro ty, které se nacházejí v neregulérním postavení či se chtějí/musejí navrátit do země původu, přínosem. Při naplňování cílů Programu však dominují cíle prioritizující trestněprávní zájmy nad cíli směřujícími k ochraně lidských práv. Faktickému uplatňování doby na rozmyšlenou v rámci Programu pro všechny obchodované osoby brání tzv. oznamovací povinnost. V pololetí roku 2010 MVČR zúžilo skupinu osob, které se mohou ucházet o vstup do Programu, na oběti trestného činu obchodování s lidmi dle ust. §168. V předchozím období byl Program otevřen širšímu okruhu osob – osobám ze skupiny obětí trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi. i v takové situaci byly počty osob, které se Programu účastnily, nízké (v průměru méně než 15 osob ročně). ▷▷ Existence dlouhodobého pobytu za účelem ochrany je dána transpozicí evropské Směrnice o pobytu. Nevládní organizace i nezávislí výzkumníci/ice kritizují, že transpozice některých částí (cílová skupina opatření, doba na rozmyšlenou) je oproti záměrům Směrnicí zúžená. ▷▷ V České republice existují specializované nevládní organizace, které se zabývají identifikací obchodovaných a vykořisťovaných osob a nabízejí jim sociální i další služby. i přestože nabídka služeb je k dispozici širšímu okruhu osob, jejich kapacita je omezená. S ohledem na statistiky, kde u osob obchodovaných mimo oblast sexbyznysu převažují jednoznačně muži, by měla vést ke kritické úvaze, zda jsou nástroje využívané pro šíření informací a identifikaci dostatečně genderově citlivé (např. prostředí, kde je realizována práce v terénu, apod.). ▷▷ „Oznamovací povinnost“ na trestný čin obchodování s lidmi je významnou překážkou při aktivitách směřujících k identifikaci obchodovaných osob. ▷▷ V praxi existují různé úrovně identifikace obchodovaných osob, které jsou vázány | 77

na institucionální rámce fungování politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi. Tyto úrovně jsou jakýmisi prahy, které od sebe oddělují skupiny práv/ služeb, jež může osoba identifikovaná konkrétním aktérem (např. NNO, policie, soud) čerpat. Na kompletní „balíček“ práv a služeb však téměř žádná z obchodovaných osob nedosáhne. To je však již pouze důsledek toho, že do systému má s ohledem na zúžené chápání obchodování s lidmi přístup pouze malé množství osob. Deklarované nástroje, které by měly umožnit obchodovaným osobám přístup k jejich právům, tak nejsou implementovány v praxi. Z praktických zkušeností osob, které byly jako obchodované identifikovány, vyplynulo, že opakovaně při identifikaci obchodování s lidmi selhávala uniformovaná a cizinecká policie. Obchodovaní muži samy sebe nenahlíželi jako „oběti obchodování“, k řešení situace jim pomohly letáky, kde byly popsány segmenty zkušenosti, kterou zažili. Ty jim také umožnily obrátit se o pomoc. Všichni se okamžitě či po určité rozvaze rozhodli spolupracovat s OČTŘ. Jako problémy, které lze hledat za nízkým počtem stíhaných, resp. doposud nulovým počtem pravomocně odsouzených pachatelů/pachatelek trestného činu obchodování s lidmi, kdy došlo k vykořisťování mimo oblast sexbyznysu, byly skupinou expertů a expertek označeny problémy týkající se identifikace, vyšetřování a definice. Skupina byla složená z odborníků a z odbornic z řad MVČR, SZ, NSZ, NNO i nezávislých expertů a expertek. ▷▷ Mezi problémy zařazené do skupiny související s identifikací byly zmiňovány např. problémy spojené s absencí judikatury, nedostatečným počtem personálních i odborných kapacit v řadách policie, problémy spojené s tím, že oběti této trestné činnosti se jako oběti necítí či různé chápání toho, co je možné vidět jako obchod s lidmi. Problémy v praxi činí také fakt, že tato organizovaná činnost je mnohdy dobře maskována jako legální podnikání. Potíží je také nízká společenská citlivost na pracovní vykořisťování či skutečnost, že se zapomíná na méně obvyklé formy obchodu s lidmi. ▷▷ Problémy spojené s vyšetřováním se týkaly způsobů práce se svědky, zejména pak kladení otázek s cílem doložit skutečnosti nutné pro dokazování této trestné činnosti, rizik toho, pokud je vyšetřování zaměřeno na situaci obětí a nikoli na jednání pachatelů či chybějících kapacit policie. Diskutováno bylo také fungování a celkové nastavení Programu podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi a motivů obchodovaných osob využít účasti v tomto Programu, zejm. možnost setrvání na území České republiky podmíněná spoluprací s policí. ▷▷ Problémy související s definicí zahrnovaly zejména diskusi nad potížemi s aplikační praxí. Případné změny, které by přinesly zpřesnění, byly reflektovány z hlediska možných přínosů i rizik pro praxi a z hlediska možných tlaků na změnu/ zachování stávajícího stavu. Diskutovány byly také různé interpretace pojmu „zneužití tísně“.

78 |

| 79

11.

11. DOPORUČENÍ Analyzovat překážky a nedostatky v konstrukci a aplikaci české definice trestného činu obchodování s lidmi a navrhnout jejich odstranění změnou formulace skutkové podstaty. ▷▷ Hlouběji analyzovat problémy s konstrukcí a aplikací definice v praxi, a to odděleně u jednotlivých složek orgánů činných v trestním řízení (policie, státního zastupitelství, soudů). ▷▷ Analyzovat zahraniční právní úpravy trestných činů obchodování s lidmi a soudní praxi s cílem zjistit, co napomáhá efektivnímu stíhání a trestání obchodování s lidmi (např. Španělsko, Lucembursko). ▷▷ Analýzou zjištěné informace využít pro změnu stávajícího znění skutkové podstaty. Přizpůsobit opatření politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi znalosti problémů, které souvisí s konstrukcí aplikací definice obchodování s lidmi tak, aby se zvýšil počet souzených trestných činů obchodování s lidmi a aby obchodované osoby měly přístup k právům a službám. ▷▷ provést evaluaci efektivity dostupných opatření (zejm. Program) s ohledem na specifika obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu ▷▷ na základě evaluace upravit stávající opatření tak, aby byla využívána maximálním počtem osob v souladu s deklarovanými cíli ▷▷ pro přístup k právům a službám využívat v souladu se směřováním Evropské unie kategorii „oběti trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi“ ▷▷ rozšířit kategorii osob, které mohou získat dlouhodobý pobyt za účelem ochrany dle ust. § 42e cizineckého zákona v souladu se Směrnicí o pobytu na osoby, které byly obětí trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi ▷▷ při identifikaci obchodovaných osob vycházet z lidskoprávních východisek, užívat princip presumpce obchodování s lidmi (v případě pochybností ve prospěch obchodované osoby) ▷▷ neredukovat identifikaci na trestněprávní koncept. V policejní i justiční praxi chápat obchodování s lidmi v širších společenských souvislostech a pracovat se současnou úrovní poznání tohoto fenoménu. ▷▷ užívat dostupné výklady termínů, které jsou součástí definice obchodování s lidmi, (např. tíseň, nucené práce, jiné formy vykořisťování) jak z právní literatury, tak i z expertních postů státní správy (MVČR) či nevládního sektoru ▷▷ sestavit přehled dostupné odborné literatury a zdrojů vhodných pro práci OČTŘ, zajistit překlad vybraných publikací ▷▷ v policejní i justiční praxi vycházet ze znalosti aktuálních dostupných zdrojů (např. manuály pro práci OČTŘ vydávané ICMPD, OSN a mnoho dalších) ▷▷ přizpůsobit metody práce při vyšetřování a dokazování trestného činu obchodování s lidmi znalostem slabých míst v definici této skutkové podstaty ▷▷ usilovat o častější užití ustanovení trestného činu obchodování s lidmi v praxi orgánů činných v trestním řízení ▷▷ rozšířit a prohloubit vzdělávání orgánů činných v trestním řízení v oblasti možností boje s obchodováním s lidmi s důrazem na vykořisťování mimo sexbyznysu

80 |

| 81

Zpracovat a implementovat do praxe nástroj umožňující efektivní identifikaci obchodovaných osob. ▷▷ vytvořit jasná pravidla pro identifikaci obchodované osoby včetně konsensuálních identifikačních kritérií, která budou základem spolupráce OČTŘ, NNO a dalších institucí ▷▷ zapojit více institucí státní veřejné správy do identifikace obchodovaných osob způsobem, který by jim uložil povinnost zaměřit se na identifikaci obchodovaných osob dle nastavených kritérií (např. úřady práce, inspektoráty práce, sociální odbory městských/obecních úřadů apod.) ▷▷ realizovat informační kampaň zaměřenou jak na obecnou veřejnost, tak i na obchodované osoby s cílem informovat o problematice ▷▷ šířit mezi potenciálně obchodované osoby informační materiály umožňující sebeidentifikaci, volit genderově vyvážený výběr prostředí, kde jsou materiály rozšiřovány ▷▷ posílit aspekt multidisciplinární spolupráce v procesu řešení problematiky obchodování s lidmi (spolupráce s NNO, spolupráce OČTŘ a inspektorátů práce, navázání vyšetřování na daňovou kriminalitu, rozšíření působnosti specialistů na problematiku) ▷▷ identifikovat další nástroje, které umožní masivně rozšířit skupinu potenciálně obchodovaných osob, které se dostanou do kontaktu s OČTŘ a budou motivované spolupracovat v rámci trestního řízení ▷▷ zajistit, aby cizinecká a uniformovaná policie věnovala pozornost signálům, které mohou upozorňovat na to, že dochází k obchodování s lidmi

Naplňovat mezinárodní standardy pro prevenci a boj proti obchodování s lidmi obecně, zejména pak v oblasti identifikace obchodovaných osob a jejich přístupu k právům. ▷▷ podepsat a ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, důsledně dodržovat závazky z ní vyplývající ▷▷ ratifikovat tzv. Palermský protokol ▷▷ naplňovat v praxi lidskoprávní standardy vyplývající z mezinárodních dokumentů, jejich naplňování průběžně evaluovat ▷▷ při transpozici a implementaci Směrnice 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí důsledně akcentovat ty uložené povinnosti, které mohou dopomoci širšímu přístupu k právům u obchodovaných osob

Usilovat o to, aby maximální počet obchodovaných osob měl přístup k právům a službám, na které mají nárok. ▷▷ zvážit možnost bezpodmínečné pomoci i obchodovaným osobám, které nemohou či nechtějí s policí spolupracovat ▷▷ efektivně uplatňovat nástroje ochrany a postihu s cílem výrazně rozšířit skupinu potenciálně obchodovaných osob, které se dostanou do kontaktu s policií ▷▷ zrušit „oznamovací povinnost“ na trestný čin obchodování s lidmi vyplývající z nového Trestního zákoníku ▷▷ chápat možnost využít nabízených služeb a možností jako právo člověka, který se nachází ve vykořisťující situaci, nikoli jako jeho povinnost ▷▷ oddělit opatření pro kontrolu legality pobytu migrantů a migrantek od opatření, která směřují k dodržování práv na pracovišti ▷▷ umožnit obchodovaným osobám a osobám obchodováním s lidmi ohroženým přístup k informacím o dostupných opatřeních a aktivní participaci při jejich naplňování Průběžně evaluovat efektivitu a dopady opatření politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi. ▷▷ zajistit nezávislost institutu národního reportéra ▷▷ při koncepci nových a při evaluaci stávajících opatření vždy analyzovat možné nezamýšlené negativní dopady politiky na práva obchodovaných osob a dalších skupin lidí (např. migranti a migrantky, osoby pracující v sexbyznysu apod.) ▷▷ zohlednit genderovanost realit při koncipování opatření a i při evaluaci stávající situace s cílem zajistit, aby opatření naplňovala princip genderové rovnosti 82 |

| 83

PŘÍLOHA Č. 1 JMENNÝ SEZNAM EXPERTŮ/EK Bradáčová, Lenka, JUDr. Ph. D. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem Herdová, Tereza, IOM Praha Jarmak, Jelizaveta, nezávislá expertka Kryska, David, Mgr. Organizace pro pomoc uprchlíkům Linhartová, Věra, JUDr. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 Mazel, Michal, Mgr. Advokátní kancelář Filipa Směji Kutálková, Petra La Strada Česká republika Pomichálková, Karolína, Projekt Magdala Šifferová, Olga, PhDr. MVČR OPK Vondruška, František, JUDr., Nejvyšší státní zastupitelství Hůle, Daniel, facilitátor, analytik Moravec, Štěpán, facilitátor

84 |

| 85

PŘÍLOHA Č. 2 RELEVANTNÍ MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY

86 |

OSN

UN

Podpis/ratifikace ČR (sukcese)

Všeobecná deklarace lidských práv (1948, OSN)

Universal Declaration of Human Rights (1948)

×

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966, OSN), (120/1976 Sb.)

International Covenant on Civil and Political Rights (1966)

1968/1976 (ČR 1993)

Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979, OSN), (62/1987 Sb.)

Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women (1979)

1980/1982 (ČR 1993)

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (1966), (120/1976 Sb.)

International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights (1966)

1968/1975(ČR 1993)

Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (1984, OSN), (143/1988 Sb.)

Convention against Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (1984)

1986/1988 (ČR 1993)

Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a pracovnic a členů jejich rodin (1990, OSN)

International Convention on the Protection of the Rights of All Migrant Workers and Members of Their Families (1990)

–/–

Úmluva spojených národů proti mezinárodnímu organizovanému zločinu

Convention Against Transnational Organized Crime (2000)

2000/–

Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště ženami a dětmi

UN Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children (2000; also called Palermo Protocol)

2002/–

mop

ilo

Úmluva o nucené práci

C no. 29: Forced Labour Convention (1930)

/1957 (ČR 1993)

Úmluva o odstranění nucené práce

C no. 105: Abolition of Forced Labour Convention (1957)

/1996

Úmluva o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se

C no. 87: Freedom of Association and Protection of the Right to Organise Convention (1948)

/1964 (ČR 1993)

| 87

Úmluva o právu organizovat a kolektivně vyjednávat

C no. 98: Right to Organise and Collective Bargaining Convention (1949)

/1964 (ČR 1993)

Úmluva o migrujících pracovnících

C no. 143: Convention on Migrant Workers, which specifically addresses the rights of undocumented migrant workers (1975)

–/–

Úmluva o migraci za prací

C no. 97 Migration for Employment Convention

–/–

re

coe

Úmluva o ochraně lidských práv a svobod

European Convention on Human Rights (1950)

1991/1992

Úmluva Rady Evropy o boji proti obchodování s lidmi

Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings (2005)

–/–

eu56 Směrnice Rady 2004/81/ES ze dne 29.4. 2004 o povolení k pobytu pro příslušníky třetích zemí, kteří jsou obětmi obchodování s lidmi nebo kteří obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a ktěří spolupracují s příslušnými orgány.

Council Directive 2004/81/EC of 29 April 2004 on the residence permit issued to third-country nationals who are victims of trafficking in human beings or who have been the subject of an action to facilitate illegal immigration, who cooperate with the competent authorities (2004)

Rámcové rozhodnutí Rady 2002/629/JHA ze dne 19.7.2002 o boji proti obchodování s lidmi.

Council Framework Decision of 19 July 2002 on combating trafficking in human beings (2002).

Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/ JVV ze dne 15.3. 2001 o postavení oběti v trestním řízení.

Council Framework Decision of 15 March 2001 on the standing of victims in criminal proceedings (2001).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

Directive 2009/52/EC of the European Parliament and of the Council of 18 June 2009 providing for minimum standards on sanctions and measures against employers of illegally staying third-country nationals57

Charta základních práv EU (2000)58

European Bill of Rights

Stav ke dni 10. 7. 2010. 56

U legislativy Evropské unie dochází k implementaci do relevantní legislativy členských států.

57

Legislativa jednotlivých států musí být v souladu s touto směrnicí do 20. července 2011.

58

Pouze politický dokument

88 |

| 89

PŘÍLOHA Č. 3 NOVODOBÉ FORMY OTROCTVÍ – VYBRANÉ ZPRÁVY Z MÉDIÍ Média můžeme chápat jako jakýsi (před)obraz vidění reality běžnou populací. Z malé sondy do produkce největších deníků (Lidové noviny, MF DNES, Právo) a do zdrojů dostupných v databázi Annopress za rok 2009 a leden – květen 2010 vyplynulo, že téma obchodování s lidmi obecně či v kontextu České republiky není tématem, které by masivně znělo v tisku či v médiích. Naopak. Textů, které se věnují obchodování s lidmi (zejména texty k policejním kauzám) či obsahově blízké problematice, je spíše malé množství. Ještě menší množství je těch, které se věnují obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu. Pokud nevyhledáváme texty vztahující se ke konkrétním policejním kauzám (zejm. Právo), je vhodnější hledat články spíše pod klíčovými slovy „otroctví“, „vykořisťování“ apod. V textech získaných skrze tato klíčová hesla pak nalezneme ty, které popisují situaci cizinců a cizinek na území České republiky ve vztahu k pracovnímu vykořisťování. „V Česku pracují stovky novodobých otroků především z Rumunska a Bulharska. (…) Systém vypadá následovně. Pracovní agentury seženou cizincům v České republice práci, dostávají za ně zaplaceno od českých firem, dělníkům ale vyplácí jen směšné částky. (…)Většina obětí je zneužívána k fyzické práci na poli nebo ve stavebnictví. Pouze minimum je nuceno k prostituci.“ (Novodobé otrokářství v Česku, Události, komentáře 3. 2. 2010) „Za svou práci nedostávají zaplaceno a stále více se zadlužují. Pokud chtějí z otrockého zaměstnání odejít, musí utéct nebo se draze vykoupit. Desetitisíce zahraničních dělníků živoří v Česku v otřesných podmínkách. a z jejich utrpení podle zjištění LN těží různé zprostředkovatelské „agentury“, které často vedou krajané zotročovaných cizinců. Tuzemské firmy před několika lety přilákaly do Česka levnou pracovní sílu z Ukrajiny, Vietnamu či Mongolska. Ekonomická krize ale postavení cizinců radikálně zhoršila. Zprostředkovatelé práce „gastarbeitry“ nikdy nešetřili, teď však v jejich okrádání ještě přitvrdili.„Už jsem to nedokázal snést. Chtěl jsem si najít práci sám, ale chytili mě a odvlekli do bytu. Mučili mě několik hodin,“ popisuje praktiky těchto agentur šestadvacetiletý Ukrajinec Dmitrij. LN mluvily s desítkami dalších gastarbeitrů, kteří už o podmínkách v českých firmách nechtějí mlčet. Ponižování, vyhrožování a bití je podle nich na denním pořádku, výjimkou není ani znásilňování. Problém se zotročováním cizinců dnes dokonce budou na společné schůzi řešit zástupci několika českých ministerstev.“ (Tisíce cizinců padly v Česku do otroctví. Lidové noviny. 6. srpna 2009) „Tisíce cizinců kvůli propouštění v českých podnicích rychle končí za hranou zákona. Ztrátou práce přicházejí o pracovní povolení a možnost pobytu v Česku, často ale nemají peníze na návrat zpět. Lehce se tak stávají novodobými otroky v rukou mafie. Podle personálních agentur, neziskových organizací i představitelů některých měst s velkým podílem zahraničních dělníků začínají být propuštění dělníci velkým problémem, který je potřeba rychle řešit. „Ti lidi v Česku dál zůstávají, tisíce jich padá do ilegality“. (…) Jde většinou především o lidi, kteří se na cestu za prací do Česka zadlužili vysokými částkami. Jenže po pár měsících přišli o práci a teď se nemohou ani vrátit. „Jsou tu dál, hledají marně práci““ (Cizinci nemají po ztrátě práce na letenky. Mladá fronta DNES 21. listopad 2008)

90 |

| 91

„Od rána do večera stojí na lešení a pracují. Přesto nemají co jíst. a tak kradou brambory na polích. Vítejte v Evropské unii 21. století. Pracují sedm dní v týdnu, deset hodin denně. v horku, v zimě i v dešti. Přesto nemají co jíst. Parta dělníků z Polska, Slovenska i Česka, která pracuje na zateplování domů v Pardubicích, neviděla výplatu už několik týdnů. v jedenadvacátém století tak žijí jako otroci. „Nemáme za co koupit jídlo. Musíme na poli krást brambory a v sadech jablka. Abychom vůbec přežili, tak si společně vaříme polívku v jednom velkém hrnci,“ říká polský dělník Leszek. „Nemůžeme posílat peníze domů. Máme tam nezaplacené nájmy, dlužíme za leasingové splátky. Když se ozveme, tak nás začnou vydírat. Že prý pokud přestaneme pracovat, nedají nám peníze žádné,“ stěžuje si Čech Ladislav. Podle odborníků není parta Leszka a Ladislava sama. Zvlášť dělníky z ciziny zaměstnavatelé často okrádají. (Novodobí otroci na stavbách, Sedmička Mladá Fronta, 1. září 2009) Začteme-li se do popisů situací či příběhů, lze identifikovat indikátory obchodování s lidmi ve většině z nich. Média takových případů odhadují stovky, v jenom případě hovoří až o tisících.

92 |

| 93

BIBLIOGRAFIE AIM. 2010. Human Rights and Trafficking: Step by-step guide to asses the impact of

antitraficking laws, policies and practice. Místo neznámé: Aim For Human Rights, 2010. Rukopis draftu. Burčíková, Petra. 2008. Úskalí definice obchodování s lidmi. Místo neznámé: La Strada

Česká republika, o. p. s., 2008. Interní materiál organizace.

—. 2008. Jak dál? Doporučení pro předcházení obchodování s lidmi a vykořisťování

a pro ochranu a zlepšení postavení obchodovaných, vykořisťovaných a obchodováním a vykořisťováním ohrožených osob. Praha: La Strada Česká republika, o. p. s., 2008. ISBN 978-80-254-1313-5. —. 2006. Obchod s lidmi, nucená a vykořisťující práce. Praha: La Strada Česká

republika, o. p. s., 2006.

—. 2009. Obchodování s lidmi – související mezinárodní dokumenty. Místo neznámé:

La Strada Česká republika, o. p. s., 2009. Interní materiál organizace.

—. 2007. Obchodování s lidmi v jiných sektorech než je sexuální průmysl – problémy

a nejasnosti z pohledu La Strada ČR. [autor knihy] Pavla Špondrová a (ed). Obchdování s lidmi, problematika nucené práce. Místo neznámé: Liga lidských práv, Rada Evropy, 2007, stránky 53–59. Callamard, Agnés. 1999. a Methodology for Gender Senzitive Research. Místo neznámé:

Amnesty International Publications and The Centre for Human Rights and Democratic Development, 1999. ISBN: 2-9220084-21Y-3.

CEELI. 2005. An Introduction to the Huma Trafficking Assesment Tool. [Online] 2005.

[Citace: 13. 1. 2009.] http://www.abanet.org/rol/publications/assessment_tool_htat_ manual_intro_2005.pdf. ISBN: 1-59031-641-X. Čaněk, Marek. 2010. Kontrola dodržování pracovních práv migrantů a migrantek je

v konfliktu s kontrolou jejich pobytového statusu. [Online] 2010. [Citace: 2. 6. 2010.] http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2230052. Davies, John. 2009. My Name Is Not Natasha. Amsterdam: Amsterdam University

Press, 2009. ISBN 978 90 53 56 707 4.

Dottridge, Mike. 2007. Measuring Responses to Trafficking in Human Beings in the

European Union: an Assesment Manual. [Online] 2007. [Citace: 26. leden 2008.] http://www.lastradainternational.org/?main=documentation&document= 1438&search=measuring+responses&so1=1&so2=1&so3=1&so4=1. Důvodová zpáva k návrhu zákona Trestní zákoník. 2009. [Online] 2009.

[Citace: 15. 12. 2009.] www.ustavprava.cz/files/dz_k_tz.doc.

94 |

| 95

Důvodová zpráva k návrhu zákona o sociálních službách. Nedatováno.

[Online] nedatováno. [Citace: 18. prosinec 2007.] http://www.psp.cz/sqw/historie. sqw?o=4&t=1103. Evropská komise. 2005a. Zpráva expetrní skupiny o obchodování s lidmi II.

—. 2006. Guidelines for the Development and Implementation of a Comprehensive

National Antitrafficking Response. Viena: ICMPD, 2006. ISBN 3-900411-91-3.

ILO. 2007. Eradication of forced labour – General Survey concerning the Forced Labour

Praha: IKSP, 2005a. Sv. II. ISBN 80-7338-0447-7.

Convention, 1930 (No. 29), and the Abolition of Forced Labour Convention, 1957 (No. 105) – (2007). Geneva: ILO, 2007.

Evropská komise. 2005. Zpráva expertní skupiny o obchodování s lidmi I.

—. 2009a. Forced Labour and Human Trafficking – Casebook of Court Decisions.

Factsheet 3: UN Trafficking Protocol. 2010. Human Rights and Trafficking: Step by-

—. 2009. Operational indicators of trafficking in human beings. Geneva: ILO, 2009. Jelínek, Jiří a kol, a. 2009. Trestní zákoník a Trestní řád: s poznámkami a judikaturou.

Praha: IKSP, 2005. Sv. I. ISBN 80-7338-044-7.

step guide to asses the impact of antitraficking laws, policies and practice. místo neznámé: Aim For Human Rights, 2010. Rukopis draftu/draft version.

Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons. 2010. Human Rights and

Trafficking: Step by-step guide to asses the impact of antitraficking laws, policies and practice. Místo neznámé: AIM, 2010. Rukopis draftu /draft version.

Factsheet 7: cross cutting principles. 2010. Human Rights and Trafficking: Step by-

step guide to asses the impact of antitraficking laws, policies and practice. Místo neznámé: Aim For Human Rights, 2010. Rukopis draftu/draft version. Fomina, Tatiana. 2006. Identification of Trafficked persons – key Element in the

Geneva: ILO, 2009a. ISBN: 978-92-2-122177-7.

Praha: Leges, 2009. ISBN: 978-80-87212-22-6.

Jelínek, Jiří. a kol. 2007. Trestní právo procesní. Praha: Linde, 2007.

ISBN: 978-80-7201-641-9.

Komárková, Božena. 1990. Původ a význam lidských práv. Praha: SPN, 1990.

ISBN: 80-04-24384-9.

Krebs, Michal a Pechová, Eva. 2009. Zpráva z projektu: vietnamští dělníci a delnice

v českých továrnách. [Online] 2009. [Citace: 15. únor 2009.] http://www.strada.cz/ download/files/Vietnamstidelnici.pdf.

System of Counteraction of Trafficking in Persons. La Strada Express. March 2006. GAATW. 2007. Collateral Demage – The Impact of Anti-Trafficking Measures on Human Rights around the World. Bangkok: GAATW, 2007. ISBN 978-974-8371-92-4.

Kutálková, Petra. 2010. Etika výzkumné práce pro oblast obchodování s lidmi.

Group of Experts on THB of EC. 2010. Opinion Nº 6/2010 of the Group of Experts on

s marginalizovanými skupinami/ osobami žádajícími o mezinárodní ochranu. Metodika individuální sociální práce se zaměřením na integraci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany na trh práce. Praha: Konzorcium nevládních organizací pracujích s uprchlíky, 2007.

Trafficking in Human Beings of the European Commission On the Decision of the European Court of Human Rights in the Case of Rantsev v. Cyprus and Russia. http://lastradainternational.org/lsidocs/Opinion%20N%C2%BA%206.pdf. [Online] 2010. [Citace: 23. 7. 2010.] Hancilova, Blanka a Massey, Camille. 2009. Legislation and the Situation

Concerning Trafficking in Human Beings for the Purpose of Sexual Exploitation in EU Member States. Vienna: International Centre for Migration Policy Development, 2009. ISBN 978-3-900411-54-1.

Místo neznámé: nepublikováno, 2010. Rukopis/draft.

—. 2007. Identifikace obchodovaných osob jako součást sociální práce

—. 2010. Obchodování s lidmi, situace v České republice. [Powerpointová prezentace

přednesená dne 2. 3. 2010 na semináři Obchodování s lidmi, vykořisťování cizinců na pracovním trhu, poslanecký klub Strany zelených]. 2010. —. 2008. Proměny v oblasti politiky boje proti obchodování s lidmi. [autor knihy]

Hendl, Jan. 1999. Úvod do kvalitativního rozhovoru. Praha: Univerzita Karlova, 1999.

IBSN 80-246-0030-7.

Kazimír Večerka a (ed). Trendy sociálně patologických jevů – Sborník příspěvků ze semináře sekce sociální patologie MČSS. Praha: Masarykova česká sociologická společnost sekce sociální patologie, 2008.

Hopf, Christel. 2000. Research Ethics and Qualitative Research. [autor knihy]

La Strada ČR. 2003. Doporučení vládě České republiky. Místo neznámé: La Strada

Uwe Flick, Erns von Kardoff a Ines (eds) Steinke. a Companion to Qualitative Research. Glasgow: Sage Publications, 2000. ICMPD. 2006. Anti-Trafficking Training for Frontline Law Enforcement Officers.

Vienna: autor neznámý, 2006. 96 |

Česká republika, o. p. s., 2003.

—. 2009. Negativní dopady „oznamovací povinnosti“. [Online] 2009. [Citace: 1. 7. 2010.]

http://www.strada.cz/attachments/b/b3c775ac2db99f88952b42b36ac19350.pdf.

| 97

Linhartová, Věra. 2010. Stručné seznámení s vybranými rozsudky zahraniční

judikatury. 2010. Rukopis referátu předneseného dne 13. 5. 2010 v Praze na semináři pořádeném Justiční akademií. Nepublikováno. Morgan, L. David. 2001. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu.

Boskovice: Sdružení SCAN a Psychologický ústav Akademie věd Brno, 2001. ISBN 80-85834-77-4. MVČR. 2009. Zpráva o stavu obchodování s lidmi v České republice za rok 2008.

Praha: MVČR, 2009.

—. 2010. Zpráva o stavu obchodování s lidmi za rok 2009. Praha: MVČR, 2010. Myslíková, Lenka. 2009. Obchod s lidmi. Praha: Universita Karlova v Praze, Právnická

fakulta, 2009. Rukopis rigorozní práce.

—. 2007. Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 2007. vlada.cz. [Online] 2007. [Citace: 1. 4. 2010.] http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/ rlp/dokumenty/zpravy-lidska-prava-cr/zprava-o-stavu-lidskych-prav-v-crv-roce-2007-38547/. —. 2008. Zpráva o stavu lidských práv v České republice v roce 2008. vlada.cz. [Online]

2008. [Citace: 1. 4. 2010.] http://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-lidska-prava-cr/Zprava-LP-2008_vlada-final.pdf. Šachová, Petra a Lomozová, Petra. 2009. Možnosti a limity odškodnění

obchodovaných osob v českém právním systému. [Online] 2009. [Citace: 1. 7. 2010.] Šámal, Pavel a kol. 2010. Trestní zákoník: komentář. Praha: C. H. Beck, 2010. Sv. 2.

978-80-7400-178-9.

Šámal, Pavel a Půry, František, Rizman, Stanislav. 2004. Trestní zákon: komentář.

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období 2005–2007/. 2005. Praha: MVČR, 2005.

Praha: C. H. Beck, 2004. ISBN: 80-7179-896-7.

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008–2011/. 2008. Praha: MVČR, 2008.

Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v České republice. Místo neznámé: Demografické informační centrum o.s., 2006.

Štastná, Anna, Hůle, Daniel a Kasalová Daňková, Šárka. 2006. Evaluační výzkum:

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice. 2003. Praha: MVČR, 2003.

2010. Trafficking in Persons Report 2009. US Department of State. [Online] 2010.

OBP. 2006. Stanovisko OBP k trestnému činu obchodování s lidmi podle § 232a trest-

UNHCR. 2002. Recommended Principles and Guidelines on Human Rights and Human

ního zákona ve vztahu k pojmům nucená práce a jiné formy vykořisťování. [Online] 1 2006. [Citace: 2. 3. 2010.] http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/rs_atlantic/data/files/ nucena-prace-stan.pdf. —. 2005. Stanovisko OBP MVČR k otázce výkladu ustanovení § 232a zákona

č.140/1961 Sb. [Online] 3. 2. 2005. [Citace: 15. 3. 2010.] http://aplikace.mvcr.cz/ archiv2008/rs_atlantic/data/files/stan-232a-tz.pdf.

[Citace: 1. 7. 2010.] http://www.state.gov/g/tip/rls/tiprpt/2009/. Trafficking. New York: UNHCR, 2002.

United Nations Inter- Agency Project on Human Trafficking. 2008. Guide to Ethic

and Human Rights in Counter Trafficking. Bangkok: United Nations Inter- Agency Project on Human Trafficking, 2008. ISBN: 978-974-257-233-4. Velký sociologický slovník II. 1996. Praha: Karolinum, 1996. ISBN: 80-7184-310-5.

Pearson, Elein. 2000. Human Rights and Trafficking in Persons: a Handbook.

Bangkok: Global Alliance Against Traffic in Women, 2000.

Prasad, Nivedita. 2010. The European Court of Human Rights and its decisions on

Trafficking. [powerpointová prezentace přednesená na konferenci GAATW, Bangkok, červenec 2010]. 2010. Prouza, Daniel. 2010. Trestní zákoník s judikaturou. Praha: C. H. Beck, 2010.

ISBN: 978-80-7400-187-1.

Rada vlády ČR pro lidská práva. 2006. Zpráva o stavu lidských práv v České

republice v roce 2006. vlada.cz. [Online] 2006. [Citace: 1. 4. 2010.] http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/ zpravy-lidska-prava-cr/zprava-o-stavu-lidskych-prav-v-cr-v-roce-2006-24032/. 98 |

| 99

PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM PROCES IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB V ČESKÉ REPUBLICE

Recommend Documents