PIERRE TEILHARD DE CHARDIN. VESBViílR A LIDSTVO

PIERRE TEILHARD DE C H A R D I N

VESBViílR A L ID S T V O

VYŠEHRAD 1990

© Éditions du Seuil Translation © Jan Sokol, 1989

ISBN 8 0 -7 0 2 1 -0 4 3 -5

OBSAH

Předmluva k českému vydání............................................... Úvodní poznámka............................................................... Prolog. V i d ě t .......................................................................

11 26 28

I. Předstupně živ o ta Kapitola 1. V esm írná l á t k a ................................................. 1. Elementární hmota ...................................................... 2. Totální hmota............................................................... 3. Evoluce hm oty............................................................. Kapitola 2. Vnitřek v ě c í ...................................................... ¡.Existence...................................................................... 2. Kvalitativní zákony růstu ............................................. 3. Duchovní en e rg ie........................................................ Kapitola 3. M lá d í Z e t n č ...................................................... 1. Vnějšek......................................................................... 2. Vnitřek.........................................................................

35 35 38 41 46 47 50 53 57 57 60

II. Ž ivot Kapitola 1. O b jeven í ž i v o t a .................................................. 1. Práh života .................................................................. A/ Mikroorganismy a megamolekuly............................ B/ Zapomenutá é r a ...................................................... C/ Buněčná revoluce .................................................... 2. Vzhled začínajícího života............................................ 3. Sezóna života............................................................... Kapitola 2. Expanze ž iv o ta .................................................... 1. Elementární pohyby života .......................................... A/ Reprodukce............................................................. B/ Rozmnožování........................................................ C/ Obnovování............................................................. D/ Spájení.................................................................... E/ Asociace.................................................................. F/ Zaměřená adiíivita.................................................... 2. Větvení živé m asy...................................................... .. A/ Shlukování během rů stu .......................................... B/ Rozvíjení ve zralosti................................................. C/ Dálkový efekt...........................................................

67 69 70 72 75 78 83 89 89 89 90 91 91 92 93 97 97 99 102

3. Strom ž i v o t a .............................................. A/ Hlavní li n ie .................................... B/ Dim enze.........................................

C/ E v id en ce................................................. Kapitola 3. D ém éter........................................... 1. Ariadnina n i t ...................................... 2. Vzestup v ě d o m í................................. 3. Přiblížil se čas ...........................................

104 104 113 117 120

121

125 129

III. M y šlen í Kapitola 1. Zrození m y šle n k y ...................... 1. Práh reflexe........................................... A/ Elementární krok: Hominizace jedince B/ Fyietický práh: Polidštění druhu . . . . C/ Pozemský planetární práh: Noosféra . 2. Původní fo rm y ......................................

Kapitola 2. Rozvoj n o o sféry................................ 1. Rozvětvená fáze prehominidů .............. 2. Svazek neanderthaloidů........................ 3. Komplex homo sapiens.......................... 4. Neolitická proměna............................... 5. Prodloužení neolitu a vzestup Evropy . . Kapitola 3. Moderní Z e m ě ............................. 1. Objev e v o lu c e ...................................... A/ Vnímání prostoročasu........................ B/ Zasazenost do t r v á n í........................ C/ O svícen í........................................... 2. Problém je d n á n í.......................................... A/ Moderní neklid................................. B/ Požadavky budoucnosti.....................

C/ Dilema a v o lb a ........................................

139 140 140 147 152 155 161 161 166 168 171 173 179 181 181 184 185 189 189 192 194

IV. P o k ra čo v á n í živ o ta Kapitola 1. Kolektivní vých o d isko ......................

199

1. Spojování myšlenky................................. A/ Vynucené srůstání............................... B t Syntéza ve velkém................... ........... 2. Duch Z e m ě ............................................. A/ Lidstvo............................................... B/ Věda ................................................. 21 Duchovní jed n o ta...............................

200

200 203 205 205 207 209

Kapitola 2. N a d -o so b n í ja k o p ře k o n á n í k o le k tiv n íh o ............ 1. Konvergence osobního a bod Omega............................ A/ Osobní vesmír ........................................................ 13/ Personalizující vesmír............................................... 2. Láska jako energie ...................................................... 3. Vlastnosti bodu Omega................................................. Kapitola 3. K onečná Z e m ě ................................................. 1. Nesprávné předpovědi................................................. 2. C e s ty ........................................................................... A/ Organizování vědeckého bádání.............................. B/ Člověk jako předm ět............................................... C/ Spojení vědy a náboženství...................................... 3. C í l ............................................................................... Doslov. Fenom én k ř e sť a n s tv í ............................................... Shrnutí. Podstata lidstva jako fenoménu.............................. Dodatek. Několik poznámek o místě a podílu zla v evolutivním s v ě tě .............................................................

212 214 214 216 219 222 227 227 229 231 232 234 236 241 247 255

D U C H O V N Í MOC H M O T Y ...............................................

259

«r

P Ř E DML U VA K Č E S K É MU VYDÁNÍ

„Vesmír a lidstvo“ z let 1938— 1940 je hlavní dílo francouz­ ského náboženského m yslitele a vědce Pierre Teilharda de Chardin (1881 — 1955). Je podivuhodným pokusem soustavně vyložit T eilhardovo životní přesvědčení: vesm ír a lidstvo v něm tvoří jeden jediný organický celek, jedno úžasné dra­ ma, daleko hlubší, větší a tajem nější, než si dovedou předsta­ vit tradiční teologové, když mluví o božím stvoření, a zároveň daleko jednotnější, celistvější a naléhavější, než připouští v ě­ da. N a základě své vlastní jedinečné a nesnadné životní zku­ šenosti mystika, teologa a přírodovědce zároveň snaží se T eil­ hard vytvořit sp o lečn ý m y š le n k o v ý rá m ec či „teorii“, v něm ž by dostaly platné m ísto nejrůznější, třebas i „divergentní“ lid­ ské zkušenosti — od exaktního vědeckého poznání přírody, člověka a lidské společnosti až po náboženskou zkušenost lásky, smyslu, poslání a m ystického spojení s Bohem. Tento velice rozsáhlý, i dnes stejně aktuální zám ěr musíme mít stále před očim a, m áme-li Teilhardovým názorům správně rozum ět a nakonec je i spravedlivě zhodnotit. „Vesmír a lid­ stvo“ není vědecké dílo; ale není to ani náboženský spis: je to pokus o takový pohled na vesm ír a člověka, kde by se různé typy lidské zkušenosti m ohly setkat a doplnit, tak aby um ožni­ ly člověku sm ysluplně je d n a l N eboť Teilhardovi neleží na srdci jen „poznání pro poznání“. V jeh o pohledu se dnes už vesmír a lidstvo nem ůže ponechat sam ovolném u vývoji, nýbrž naléhavě potřebuje, aby se ho m yslící člověk „ujal“ a aby na něm cílevědom ě pracoval. N ejen negativně, ve smyslu ochra­ ny světa, prostředí a historického dědictví, ale hlavně pozitiv­ ně, neboť vesmír, chápaný jako evoluce, má smysl a cíl, k n ě­ muž může dospět jen vědom ým úsilím m yslících a jednajících lidí. A člověk není jen osam ělá a sam oúčelná individuální exis­ tence, nýbrž má ve vesmíru své nezastupitelné a rozhodující poslání. U ž z této charakteristiky je vidět, že je to kniha neobvyklá. N eobvyklý je i Teilhardův způsob m yšlení a argum entace — například jeho důraz na m yšlenkovou jednotu a koherenci veškeré skutečnosti — a konečně i jeho sloh, v m nohém při-

11

pom ínající dobu na přelom u století, básnický symbolismus i pathos „vědy a lidstva“. N en í divu, že v šedesátých letech, kdy T eilhardovy spisy m ohly p oprvé vyjít tiskem, vznikla vlna zájmu o toh oto n eob yčejn éh o m yslitele, která ovšem často zůstávala jen na povrchu — jak ze strany nadšených stoupen­ ců, tak také odpůrců a kritiků. D nes, s odstupem padesáti let od napsání knihy a třicet let od prvního vydání, máme možná lepší příležitost věcn ě zh od n otit nejen Teiihardův velkolepý záměr, ale také je h o „provedení“. M usím e si však pro to vy­ tvořit určité předpoklady. 1. Ž I V O T

Pierre Teilhard se narodil 1. května 1881 jako čtvrté z jed e­ nácti dětí v horském sídle, sp íš statku n ež zám ku Sarcenat blízko Clerm ont-Ferrandu ve střední Francii. Jeho otec, typický venkovský šlechtic s širokým rozhledem (býval i knihovní­ kem v C lerm ont-Ferrandu) a velkým zájm em o přírodu, kro­ mě lásky k horám, rostlinám a zvířatům zprostředkoval svým dětem slušné vzdělání. M atce Teilhard vděčil za léta šťastné' ho dětství v klidném prostředí, „kde všech no bylo na svém místě“, a za hlubokou, sam ozřejm ou zbožnost. D ětské sběra­ telství kamenů, m otýlů a rostlin začalo u Teilharda brzy dostávat vážnější podobu. P ozd ěji vzpom íná, jak se jeh o zá­ jem soustřeďoval na věci pevné, stálé, nem ěnné. V jedenácti letech od ešel z d om ova na tehdy vyhlášené j e ­ zuitské gym názium v M ongré u Lyonu, internátní školu s přís­ nou disciplínou a s důrazem na exaktní vědy. M ezi jeh o učiteli byl i význam ný literární věd ec Henri Bremond. V M ongré patřil Teilhard m èzi nejlepší žáky a 1897 tu složil s vyznam e­ náním závěrečné zkoušky. P o dodatečném ročním studiu m a­ tem atiky v Clerm ont-Ferrandu, kde krátce předtím jako pro­ fesor m atem atiky působil Henri Bergson, vstoupil 1899 d o no­ viciátu jezuitského řádu v A ix-en-P rovence, později v Laval-sur-M aynne (Maine). „I za touto čPiskou zdí jsem našel poezii a přátelství“, píše o’této přísné instituci později v dopise. Roku 1901 byli jezuité výjim ečným i zák on y vykázáni z Francie a Teilhardovo studium pak p okračovalo na ostrově Jersey v Lamanšském průlivu. Zde roku 1905 ukončil studium filo z o ­ fie a přírodních věd a nastoupil na své první působiště jako profesor fyziky a chem ie na řádovém gym náziu v Káhiře. V o l­ ný čas tu využívá k dlouhým toulkám v poušti a v M okattam -

12

ských horách, pozoruje chování šakalů, supů, štírů, sbírá nerosty a zkam eněliny a píše domů důkladné zprávy o svých nálezech — i krásná líčení této zvláštně pusté krajiny. H isto­ rické pam átky starého Egypta ho zřejm ě příliš nezaujaly. Po třech letech se vrátil do Hastingsu v hrabství Sussex v Anglií, a zde studoval teologii a paleontologii. Tehdy se také setkal s m yšlenkou evoluce, četl Darwina, Lamarcka, Lyella, H uxleyho a zejm éna Bergsonův „Tvořivý vývoj“ (1907), který měl na něho hluboký a trvalý vliv. Studium ukončil roku 1911 a 24. srpna byl vysvěcen na kněze. Brzy na to odešel do Paří­ že, kde pod vedením vědců M. Boule, H. Breuila a dalších stu­ doval g eologii a paleontologii. U ž na podzim 1914 byl však povolán do armády, kde pak strávil víc než čtyři roky jako „nosič raněných“. P rotože na vlastní žádost zůstal prostým vojínem , prožil léta služby v nesm írně těžkých podm ínkách první linie, zákopů a krytů. Jeho prapor prošel těmi nejtěžším i bitvami: Ypres, C om piěgne, Verdun atd. D va z jeho bratří ve válce padli. N ěkolikrát byl vyznam enán za statečnost, nakonec 1921 řádem Č estné le ­ gie. V prostředí, které statisíce lidí tělesně i duchovně zlom ilo, využívá Teilhard každé chvíle klidu a píše. Dopisy, eseje, bás­ ně v próze; jen jediný esej, Stesk po frontě, m ohl roku 1917 vyjít. Pro Teilhardovo vnitřní zrání byla zkušenost fronty zřejm ě rozhodující. Při krátké d ovolen é v roce 1918 složil slavné řádové sliby. V létě 1919 se vrátil do Paříže a pokračoval tu ve studiu g e o ­ logie, p aleon tologie a botaniky. V roce 1922 byl prom ován doktorem přírodních věd. V následujících letech se Teilhardovi několikrát nabízela profesura na Pařížských vysokých šk o­ lách, vyšší řádoví představení si však kladli jedinou podmínku; musel by přednášet jen o své vědě a nikde nešířit své n áb o­ ženské a teologick é názory o vztahu vědy a náboženství, o v ý ­ voji vesmíru, člověka a lidstva. Tato podm ínka byla ovšem pro Teilharda zcela nepřijatelná; nechtěl a ani nem ohl žít dvojím životem , jako vědec a jako křesťan zvlášť. S postupem let se naopak ukázalo, že mu i v jeho vědecké práci šlo přede­ vším o stále hlubší spojení této dvojí zkušenosti. Spojení, kte­ ré p ovažoval za životně důležité pro budoucnost vědy i křes­ ťanství a pro duchovní sjednocování čili „konvergenci“ lidstva vůbec. P rotože jeh o názory zajím aly i větší a větší okruh přá­ tel, bylo pro Teilharda stále těžší a nepřirozenější o nich m l­ čet. A protože chtěl za všech okolností zachovat i slib posluš­

13

nosti, která je v jeh o řádu nejvyšším příkazem, nezbylo mu nakonec než odejít někam dalek o a pokud m ožn o do sam oty. T o to životní dilem a a následující trauma se bude op akovat i v letech 1938, 1946 a ještě 1954, rok před smrtí. Roku 1923 odjel se svým řádovým k olegou Em ilem Licentem poprvé do Cíny, kde s m alým i přestávkam i strávil víc než dvacet let, většinou na geologick ých a p aleon tologick ých ex ­ pedicích do pouští a hor. M ezitím podnikl několik kratších cest do Afriky a prošel křížem krážem celou jihovýchodní Asii od Indie po M on golsk o a Jávu. K rom ě řady vědeckých zpráv napsal roku 1926 v Číně „Božské prostředí“ — knihu o duchovním životě, která je zároveň i osobním vyznáním, a v letech 1938 až 1940, kdy mu válečné události zabránily cestovat vůbec, knihu „Vesmír a lidstvo“. Po válce se Teilhard vrátil do Paříže, kde byl nejdřív nadše­ ně uvítán, ale pak se stará historie opakovala. V té době pra­ coval na svém díle M ísto člověk a v přírodě. Od roku 1948 odešel natrvalo do N ew Yorku. Krátce nato, roku 1950, byl zvolen členem francouzské Akadem ie. Počátkem padesátých let se vydal ještě dvakrát do Afriky, aby se tu seznám il s p o ­ sledními ob jevy prehominidů. S velkým zájm em sledoval p o ­ válečný vývoj vědy a první kroky k m ezinárodní věd ecké sp o ­ lupráci (přípravy M ezinárodního geofyzikálníko roku 1956). N a velikonoční neděli 10. dubna 1955 v N ew Y orku zem řel a byl pohřben na hřbitově v St.-A ndrew s on Hudson. Brzy po Teilhardově smrti se ustavila sp olečnost pro vyd á­ ní jeho díla, v níž byla řada význam ných kulturních osob n ostí z m noha zem í. Během několika let pak vyšlo dvanáct svazků sebraných spisů, rozsáhlá korespondence a m nožství sekun­ dární literatury. Hlavní spisy byly brzy přeloženy do všech kulturních jazyků. Když opadla první vlna zájmu, p od p orova­ ná m ódou i senzačností „zakázaného autora“, ozvala se i řada vážných kritik, jak ze stanoviska „přísné“ vědy, tak z hlediska křesťanské teologie. T ento odpor, m im ochodem řečeno, T eil­ hard očekával: „Až kniha vyjde, budu mít proti sob ě ty i ony,“ napsal v dopise. Řada vědců vytýkala Teilhardovi, že nerozli­ šuje m ezi vědecky zajištěným i skutečnostm i a více m éně sub­ jektivním i spekulacem i, představam i a přáními. Že skutečná stanoviska vědy nepřípustně zjednodušuje a m íchá m ezi ně m etafyzické názory, které s vědou nem ají nic společného. N a ­ proti tomu teo lo g o v é m ěli hlavně tyto výhrady: v Teilhardově pojetí je příliš m alý rozdíl m ezi člověkem a ostatní přírodou,

14

takže se jeh o p ojetí blíží materialismu; v konceptu vesmíru ja ­ ko evoluce se jaksi ztrácí problém zla a tragická dim enze lid­ ské svobody; není tu dostatečně zdůrazněno ústřední křesťan­ ské tém a vykoupení v Ježíši Kristu. To všechno jsou vážné námitky, kterým se ani dnešní čtenář Teilhardova díla nevyhne. N e ž se však pokusím e odhadnout, do jaké míry pravdivě postihují slabiny T eilhardova pohledu na skutečnost a do jaké míry jsou jen výrazem jisté úzkoprsosti a pedantství, rádi bychom Teilharda konfrontovali se sou ­ časným stavem vědy. Za padesát let se ve vědě m noho odehrálo; jak se dnes dívá věda na vznik vesmíru, života a č lo ­ věka? 2. T E I L H A R D A D N E Š N Í V É D A

Chtít shrnout do několika stran „názory dnešní vědy“ není nijak snadné: věda sam ozřejm ě není jednolitý celek, nýbrž skládá se z m noha jednotlivých věd, ty zase z různých škol a tendencí a konečně z jejich živých nositelů — jednotlivých vědců. A jsou i vědci, kteří každý pokus vyjádřit vědecké vý­ sledky jinak než technickým jazykem toho kterého oboru vů­ bec odmítají. A le právě v souvislosti s Teilhardovým dílem je takové shr­ nutí velice třeba: Teilhard sám bral názor vědy nesm írně v á ž­ ně a přisuzoval „vědě“ nezastupitelnou a obecně lidskou p o ­ znávací funkci. T ak ové pojetí vědy, dříve sam ozřejm é, ve 20. století ustupovalo do pozadí hlavně proto, že specializova­ né vědy dosahovaly velkých a bezprostředně technicky využi­ telných úspěchů. Jednotlivé vědní obory se tak dostávaly do stále těsnějšího spojení s technikou a redukovaly se na nástroj k ovládnutí přírody a světa; zároveň se vytrácela potřeba hle­ dat a budovat jednotu všech věd, vědu jako celek. Tato ten­ dence zn ep ok ojovala řadu myslitelů už od třicátých let a 1938 píše E. Husserl velké dílo o „krizi evropských věd“. Zdá se však, že teprve vážné á „globální" problém y posledních iet v ekologii, genetice, m eteorologii a dalších oborech zase začí­ nají probouzet vědom í, že věda musí být nejen technikou, ale skutečným porozum ěním světu — a to dokonce i z praktic­ kých důvodů. V ýsledky vědy, chápané jako nástroj ovládání přírody, musí být zaručené a spolehlivé, tak jako třeba autom obil, lék nebo puška: musí správně fungovat kdykoli a kdekoli. Proto také

15

nepsaná pravidla této vědy nedovolují, aby se věd ec ve své práci jakkoli osob n ě projevoval, aby jakkoli překračoval o b ­ last dokázaných a kdykoli dokazatelných faktů. O sobní stan o­ visko lze snad vědci prom inout jen v případě, že je důsledně skeptické (viž například znám ou knihu j. M onoda „Náhoda a nutnost“ n eb o závěr citované knihy W einbergovy). T aková věda je sice spolehlivá, věd ec sám jako člověk je z ní však do značné míry vyloučen — a s ním i jeho lidská od p ověd n ost a podobné věci. N eosob n í věda m ůže mluvit jen o tom, co je jisté, přesné a jasné; o všem ostatním musí m lčet (W ittgenstein). Má-li ovšem věda být orgánem lidského poznávání a orien­ tace ve světě, kladou se na ni poněkud jiné požadavky. Má-li člověku pom áhat, aby se vyznal ve své situaci, aby se správně rozhodoval, jednal a věděl, s čím m ůže počítat, musí být věda především srozum itelná a musí si vším at otázek, které jsou pro člověka a lidstvo důležité. V opravdu důležitých věcech většinou nebývá úplně jasno, a přesto by k nim věd ec měl um ět říci své, jistě ne konečné, ale přesto poučené slovo. Tak si vědu představovali její zakladatelé, a tak si ji představoval i Teilhard. T oto p ojetí je třebas v m edicíně, v psychologii ne­ bo v historii dosud obvyklé, m ezi přírodovědci však bývá příkře odm ítáno. N ěkteré námitky proti Teilhardovi ze stan o­ viska „přísné vědy“ je proto třeba chápat také jako spor m ezi tímto dvojím pojetím vědy a úlohy či odpovědnosti vědce. N ejvětší novinkou ve věd ě posledních dvou staletí je asi objev času a trvání. V šecky přírodní vědy dnes vidí své před­ m ěty jako něco, co se m ění a vyvíjí, jako proces. Tak tom u přeď sto lety ještě nebylo. Tak kosm ologická hypotéza „velké­ ho třesku“, tj. neustálého rozpínání a chladnutí hm otného v e s­ míru z jakéhosi pra-jádra v „čase nula“, nebyla v Teilhardově d obě ještě příliš rozšířena. Její označení „big-bang“ b ylo ještě ve čtyřicátých letech spíše posm ěšné; vědecká teorie se v še ­ obecně prosadila až koncem šedesátých let s objevem zb ytk o­ vého záření vesm írného pozadí. Stáří vesmíru odhaduje tato teorie dnes na 15 až 20 miliard let. Z překvapivého sblížení k osm ologie a fyziky elem entárních částic v posledních desítiletích vyplynulo, že p očáteční vývoj vesmíru a hm oty byl daleko složitější, než se soudilo dříve. Přitom se také potvrdilo, že vesm ír je nejen celek, ale také u d á lo st T ěžk o představitelné fyzikální podm ínky v p o čá teč­ ních fázích „výbuchu“ se dnes laboratorně studují na velkých

16

urychlovačích. T eilhardovo „posunout nějaký předm ět dále do minulosti znam ená rozložit ho na jednodušší prvky“ dobře odpovídá m etodě dnešní experim entální k osm ologie či fyziky vysokých energií (viz např. W einberga: První tři minuty). Ani podivuhodné vyjádření „jednoty“ vesmíru v kvantové m echa­ nice — skutečnost, že vlnová funkce čili „pole působnosti“ každé částice zahrnuje celý vesm ír — nebylo před padesáti le­ ty nijak sam ozřejm é. A ještě jedna důležitá věc: to, o čem se v posledních letech hodně diskutuje jako o tzv. antropickém principu, je u Teilharda vyjádřeno velice zřetelně. Pronikání fyzikálních m etod a fyzikálního výkladu vlast­ ností „látek“ do chemie, m etalurgie a jiných vědních oborů dá­ le pokračuje. A tom y chem ických prvků nejsou věčné, nýbrž vznikají a rozpadají se stále, zejm éna v jádrech vybuchujících a hroutících se hvězd. N aopak názor na vznik sluneční sousta­ vy, planet a naší Zem ě se přes nesmírné rozšíření jednotlivých vědom ostí podstatně nezm ěnil. Velké zm ěny posledních desítiletí v biologii by Teilharda určitě potěšily. Věda o životě se předně dostala do středu p o ­ zornosti a život na Zemi se už často neposuzuje jako b ezvý­ znam ná nahodilost jako „epifenom én“. Snad největším pře­ kvapením pro laika je dnešní odhad stáří života: je-li naše Zem ě stará asi 5 miliard let, jsou první buňky sotva o miliardu let mladší. U ž jedny z nejstarších žily v obrovských koloniích, po nichž zůstaly zkam enělé hroudy (strom atolity) na dně m ěl­ kých moří, někde až v kilom etrových vrstvách. Tak se ob jevi­ la celá nová vrstva či „hladina“ života: prvotní (prokaryontní) bakterie žily v prostředí kysličníku uhličitého. Když objevily fotosyntézu, začaly produkovat kyslík, a to tak dlouho, až své životní prostředí zcela vyčerpaly. N a jejich m ísto nastoupily složitější eukaryontní buňky, zařízené už na kyslíkový m eta­ bolismus. Starší, anaerobní bakterie přežily jen pod vodou a jako složky těla nových buněk. Přechod od anaerobního ži­ vota k aerobnímu je krásným příkladem hlubokého a pom ěr­ ně náhlého zvratu, k jakým v průběhu života d ošlo pak ještě několikrát. Velká část látek na zem ském povrchu a prakticky celá atm osféra je tedy organického původu — produkt miliard let života. Také zde dnes b iologové zdůrazňují „celkovost“ ž iv o ­ ta, pojm y jako „biosféra“ a „geogeneze“ a dokonce někdy uva­ žují o celé Zemi jako o jediném super-organismu. V této souvislosti bývá Teilhard v novější biologické literatuře také

17

citován, často s výhradami, ale přesto jako jediný, kdo se p o ­ kusil tyto náhledy spojit do celk ovéh o pohledu, teorie. Připo­ m eňm e jen, že ke všem těm to převratným objevům v biologii d ošlo až p o Teilhardově smrti. T o platí i pro ob jev a rozluštění genetického kódu, patrně nejvýznam nější vědecké události poslední doby. D etailní stu­ dium genetické inform ace je dnes jedním z nejrychleji postu­ pujících oborů vědy a m ožnost cílevědom ého ovlivňování d ě­ dičných charakteristik živé látky, o níž se Teilhard několikrát zm iňuje, je dnes už hotovou skutečností nejen ve vědě, ale i v technice a prům yslovém využití. Z hlediska, které zastává Teilhard, by se tu patrně dalo namítnout právě to, že se zájem současné vědy až příliš soustřeďuje na technické využití a ro z­ šiřování lidských m ožností, kdežto vlastní poslání vědy d oká­ zat skutečnosti také porozum ět, ustoupilo do pozadí. D ůkladnější poznání vnitřní stavby eukaryontických buněk vrhlo také nové světlo na vznik m nohobuněčných organism ů: tělo eukaryontické buňky, které do sebe pojalo řadu buněk jednodušších a učinilo z nich své „orgány“ či organely, je sam o už vlastně „m nohobuněčným “ organism em s velkou mírou di­ ferenciace a „dělby práce“. Také m ožnost řízených zm ěn g e ­ netické inform ace a jejího dědičného předávání dříve striktně popíraná byla v šedesátých letech bezpečně prokázána. V oblasti dalšího vývoje živých organismů, tj. p a leo n to lo ­ gie, která byla Teilhardovou vlastní odbornou dom énou, se ovšem nashrom áždilo od jeho doby velké m nožství nových poznatků. N a té nejhrubší úrovni rozlišení, na níž se zde musí­ m e pohybovat, je význam ný především důraz na náhlé a hlu­ boké zvraty, kterých je dnes znám a celá řada a při nichž ně­ kdy vyhynulo až devadesát procent všech živočišných druhů. O tom, zda byly způsobeny spíš vnitřními krizem i evoluce anebo vnějším i kosm ickým i katastrofam i (pád m eteoritů, vul­ kanická činnost), se zatím ještě diskutuje, ale jejich rozsah a p očet je aspoň pro údobí posledních půl miliardy let celkem přesně znám. Jisté je i to, že nástup nových typů tělesného uspořádání organismů, přímo souvisí s těm ito zvraty: tak v el­ ký rozm ach savců a ryb nastává právě na přechodu k třetihorám, po tzv. hranici K-T. Tak byla do jisté míry rehabilitována předtím odm ítaná hypotéza Cuvierova, blízká i Teilhardovu myšlení. H odnocení nálezů člověka a jeh o předchůdců se také v p o ­ drobnostech mění, stáří prvních hominidů se odhaduje na ně­

18

kolik miliónů let, užívání ohpě až na milión let. Ohniskem hom inizace byla zřejm ě jižní Afrika, odkud pocházejí ty nej­ starší nálc/y. 3. S P O L E Č N O S T A L I D S T V O

Teilhardův důraz na kolektivní pojm y (populace, sp o lečen ­ ství, biota atd.) je dnes v ek ologii i v biologii běžný. Stručně vystihnout, jak se m ezitím zm ěnila vnitřní i vnější situace „lid­ stva“, je ovšem úkol velice choulostivý a nevděčný, jednak proto, že se o ní m álokdy věcně hovoří, jednak proto, že se ty­ to otázky stále silně ideologizují, že se do nich prom ítají lid­ ské naděje a ob avy a že je v důsledku toho nesmírně obtížné oddělit prosté „konstatování faktů“ od jejich okam žitého a ka­ tegorického hodnocení. N ezbývá než tu „přinést kůži na trh“ a spolehnout se na dobrou vůli a soudnost každého čtenáře — jak to ostatně udělal před padesáti lety Teilhard sám. Známky a projevy toho, jak se lidstvo, řečeno s Teilhardem, „planetizuje“ či „totalizuje“, jak se stává jedním na jediném společném světě, je sice v koloběhu každodenního života snadné přehlížet, nicm éně jsou tak četné a hluboké, že je snad ani není třeba zvlášť uvádět. „Největší slabina našeho ducha tkví v tom, že přehlédne i ty největší změny, pokud se s nimi setkává v obyčejné podobě,“ říká Teilhard. N e že by li­ dé všude na světě m ěli stejné m ožnosti; rozdíly např. m ezi b o ­ hatými a chudými se jakž takž stírají jen v rámci bohatých společností, avšak rozdíly mezi bohatým i a chudými sp oleč­ nostmi se spíše prohlubují. A le to, po čem lidé touží, čeho se obávají, jak sami sob ě rozum ějí a jak to vyjadřují, je stále m é­ ně poznam enáno místními, historickými nebo národními roz­ díly. Všude na světě, pokud si to lidé m ohou dovolit, nosí stejné „džíny“, poslouchají stejnou hudbu, jezdí ve stejných autech, bydlí ve stejných sídlištích a sní o stejných vilkách se zahrád­ kou a o cestování po světě. Čtou velice podobné časopisy a dí­ vají se na velice podobné televizní programy. K aždé fungující hospodářství musí být aspoň ve výhledu „světové“ a rozdíly v technologiích se měří jen léty zaostávání za „světovou špič­ kou“, která je zcela sam ozřejm ě jedna. Stále slyším e o „infor­ mační a komunikační revoluci“ a občas se s jejím i důsledky i sami setkávám e. Představa, že bychom jakoukoli význam ­ nější událost kdekoli na světě m ohli odbýt jako něco, co se nás netýká, je čím dál tím m éně udržitelná. V programu kaž­

19

dého rozum nějšího politika stojí někde hodně vpředu body, týkající se celého světa — hospodářské, vojenské, ek ologick é — a každý pokus o uzavřenou „vlastní cestu“ chápem e přiro­ zeně spíš jako pokus o zřízení soukrom é diktatury. V šecky tyto zm ěny přitom nejsou výsledkem nějakého pro­ gramu, nikdo je neplánoval a nezam ýšlel, nýbrž mají charak­ ter živelného „tlaku“, kterému se lidé občas zoufale a marně brání. Potud tedy viděl Teilhard dobře; otázka je spíš, jak mů­ žem e tyto skutečnosti hodnotit. V ěcné hodnocení je, jak jsm e řekli, nesm írně obtížné už proto, že se celým tímto obrovským fenom énem nikdo sou ­ stavně nezabývá. Od hlubokého, ale přece jen trochu jed n o ­ stranného pokusu H eideggerova (Co je technika atd.) z konce čtyřicátých let jako by lidské m yšlení rezignovalo a vyklidilo pole. Jako by se nadále věn ovalo jen lukrativnějším otázkám „optim alizace“ technických a bankovních činností a i filozofie jako by se raději uchýlila do klidnějších a méně sporných vod individuálních a etických otázek. A tak se o zm íněném p ro ce­ su zmiňují jen občas jeho kritikové, kteří většinou poukazují jen na jeho nejhorší totalitní a odlidšťující stránky. U m ělci, fi­ lo zo fové i sociologové si občas trpce stěžují na to, jak se lid­ ské společenství „egalizuje“, jak se vytrácí osobnost, originali­ ta a vnitřní svoboda. S polečn ost se stále častěji ch ová jako beztvará a m anipulovatelná masa stejných bezbarvých jedin­ ců, pohodlných konzum entů a pasivních diváků. Konrád Lorentz přirovnává tuto změnu k tomu, jak se zm ěnilo chování ochočených zvířat, když dosáhla „maximálního uspokojování svých potřeb“ v těsném , ale bezpečném chlívku, a m luví o „sebedom estikaci“ člověka. Pro úplnost je ještě třeba dodat, že sami kritikové v tom to „planetizovaném “ světě žijí a nikomu z nich nepřišlo na mysl, že by ho chtěl nějak důrazněji změnit; lidstvo je v úpadku, ale nedá se s tím m noho dělat.1 N a první pohled je T eilhardovo hodnocení „planetizace“ lidstva právě opačné: vidí je jako nutné a přirozené p okračo­ 1)

E v ro p sk á civilizace byla sam a k so b ě k ritick á už o d p o č á tk u a m n o zí velcí m y slitelé a um ělci byli ta k é velkým i kritiky. K ritik a sp ecifických rysů „m o­ d e rn í d o b y " a m aso v é sp o le č n o sti z ačín á T o cq u ev illem , M arx em a N ietzscliem . Z p rv n í p o lo v in y n a še h o sto le tí stačí p řip o m e n o u t A. S c h w e itz era, O. S p e n g le ra , S. Z w eig a, A. K o e stle ra a O rte g u y G a ss e ta . (P o zn . překl.) K ritik o u so u časn é „ p o stm o d e rn í“ s p o leč n o sti se — v ed le m n o h a sp iso v a te lů — v ý slo v n ě z ab ý v á n a p ř. G . D e b o rd (L a so ciété du sp ec la c le, 1968) a ]. B au d rillard . (P ozn. překl.)

20

vání celé evoluce. Pokud povrchní čtenář přehlédne Teilhardovy výhrady a podmínky, nechá se zm ýlit jeh o patetickým vyjadřováním , je nedorozum ění naprosté: Teilhard se musí j e ­ vit jako prorok falešného optim ism u a totality. Chtěl bych ukázat, že je to skutečné nedorozum ění; je ovšem příliš časté, než aby na něm autor sám nem ěl nějaký podíl. Vznik světové civilizace, m asových společností, světové techniky a světového hospodářství vidí Teilhard jako přímé pokračování evoluce, nicm éně jako období kritické, „kritický práh“ v této evoluci. „Právě jsm e rozvázali poslední pouta, která nás ještě spojovala s mladší dobou kam ennou“, cituje Teilhard svého učitele H. Breuila. To, co prožívám e, je období zlomu, pronikavé zm ěny vnějších podmínek, které se podobá třetihorním krizím a katastrofám, kdy život musí hledat nová řešení; tehdy je nalezl — a my jsm e jedním z nich. N aše doba se však výrazně liší tím, že je tu myslící člověk, člověk, který ví (nebo aspoň může vědět), co se s ním a kolem něho děje — a je to te d y právě on, kdo by měl hledat cestu dál. N em ěl by už spoléhat na to, že se „ta správná“ cesta najde sama takový­ mi tápavým i pokusy jako dřív — tím spíš, že dnešní lidstvo je jedno a nemá žádného konkurenta. Vnějšímu tlaku planetizace a „vynucenému srůstání“ se tedy lidstvo nemá a ani nem ůže bránit. Sám o sobě však není ani důvodem k optimismu, nýbrž jen a jen naléhavou výzvou k m yšlení a jednání.1 Planetizace lidstva je „dobrá“ přesně tak jako vesm ír sám. N a otázku, zda je vesmír „dobrý“, věda odpovědět nemůže. Takové ujištění slyšeli zatím jen věřící židé a křesťané z bible, kde se o stvoření říká, že je „velmi dobré“ (Gn 1,31). Teilhard je přesvědčen, že právě takové ujištění bude lidstvo velice p o ­ třebovat, má-li být s to přiměřeně odpovědět na příležitost a výzvu „planetární doby“. 1)

P o d o b n é m y šlen k y se v p o sled n í d o b ě o b je v u jí v so u v islo sti s p la n e tárn ím i p ro b lé m y o c h ra n y p ro s tře d í a p říro d n íc h z d ro jů a v ů b ec p ře c h o d u k tzv. u d rž ite ln é m u světu, tj. ta k o v é m u p o litick ém u , h o sp o d á řsk é m u a te c h n ick é ­ m u u sp o řá d án í, k te ré by n e v y č e rp á v a lo o m e z en é z d ro je naší p lanety. B ýva­ lý ta je m n ík am e ric k é A g e n tu ry p ro o c h ra n u p ro stře d ! (E PA ) W . R uckelshaus n e d áv n o n ap sal: „D o k áž e m e p o h n o u t n áro d y a státy , ab y se zaěaly řídit m y šlen k o u u d rž ite ln o sti sv ě ta ? T o by z n a m e n a lo zm ěn u společn o sti, s ro v n a te ln o u p o u z e se z em ěd ě lsk o u re v o lu cí m ladší d o b y k a m e n n é a s p rů ­ m yslov o u re v o lu c í p o sled n ích d v o u staletí. T o byly o v šem rev o lu ce p o v lo v ­ né, sam o v o ln é a d o z n a č n é m íry nev ěd o m é. D n es se m usí je d n a t o o p e ra ci plně u v ě d o m ělo u , říz e n o u tím n e jlep ším p ře d v íd á n ím , ja k é h o je v ěda sch o p n a .“ (T o w ard s a S u sta in a b le W o rld , Sci. Am. 9/1989, 115) (P ozn. překl.)

21

S p říp ad y , kdy n ěk d o „bere řízení sv ě ta d o svých ru k o u “ m á m e o v še m v n ašem sto letí velice n e d o b ré zk u šen o sti: p o k u ­ sy d o p a d ly šp a tn ě a stály m ilióny lidských životů. I o to m T e ilh a rd ví a na to, že je h o knil^a v zn ik ala tě sn ě p ře d d ru h o u sv ěto v o u válkou, píše o těchto', k a ta stro fá c h ve č tv rté části V esm íru a lidstva velm i zasvěceně. A le i h růzy d v a c á té h o s to ­ letí je n zd ů ra zň u jí n a léh a v o st situace: budou-li se m yslící a zo d p o v ě d n í lidé výzvě p la n etiza ce vyhýbat, ch o p í se p říleži­ to sti fan a tičtí šílenci, k te ří se pok u sí „ to ta liz o v a ť Z em i p o m o ­ cí p lynových k o m o r a k o n ce n trač n ích tá b o rů , p říp a d n ě a to ­ m ových zbraní. T o je je d n a z n ejp ro n ik av ějšíc h T eilh ard o v ý ch m yšlenek: d n ešn í člo v ěk i dnešní v ěd a se b rá n í u z n a t sk utečnost, že č lo ­ v ěk je střed e m či osou evoluce. T o to o d m ítán í tzv. a n tro p o ­ cen trism u v y p ad á ja k o sk ro m n o st a o p a trn o st: ve sk u tečn o sti je to spíš p o h o d ln o st, n e d o s ta te k víry a o d m ítán í o d p o v ě d n o ­ sti, k te rá je s tím to p o sta v en ím č lo v ě k a ve vesm íru n u tn ě s p o ­ jena. Jediná účinná o b ra n a p ro ti h rozícím k a ta stro fá m b u ­ d o u cn osti spočívá v tom , že lidstvo — to je s t lidé — tu to o d p o v ě d n o st p řijm o u a za čn o u u silo v at o p la n etiza ci lidskou, to je st osobní. Jen dokáží-li lidé ro zv íjet a p o silo v at o so b n í k v ality a v ztah y ja k o p ro tiv á h u k vnějším tlaků m , m ůže v zn ik n o u t to „lidstvo“, o něm ž T eilh ard mluví. „Jak p řib ý v á našich sc h o p n o stí z a c h á z e t s neživou i živou h m o to u , p ráv ě ta k m usí p řib ý v at i úzkostlivé sta ro sti o to, ab y c h o m n e p o k ři­ vili a neznásilnili žád nou částečk u refle k to v a n é h o v ěd o m í k o ­ lem nás.“ K d o tu to klíčovou m yšlenku pochopil, n eb u d e jistě T eilh ard o v i v y tý k a t „naivní o p tim ism us“. T a k é všem k ritik ů m „to talizace sv ě ta“ je T eilh ard , ja k je vidět, d alek o blíž, n ež se na p rvní p o h le d zd álo : hlavní rozdíl je v tom , že T eilh ard jd e je ště o k ro k dál a hloub. N a d ru h é stra n ě není o p rá v n ě n á ani vý tk a aktivism u za k ažd o u cenu, p řílišného z d ů ra z ň o v á n í vnější činnosti. Č lo v ěk s T eilh ard o v o u životní zk u šen o stí by o sta tn ě „aktivistou“ ni­ kdy být nem ohl. V d opise L. Z an to v é píše 1924: „N ech te se v ést u dálostm i, jsou-li silnější než vy. M á te velký vliv na lidi kolem sebe. N e tra p te se tím , že se vám ta to čin n o st zd á být ro z p tý le n á a m álo souvislá. N en í ta k důležité, aby ch o m svém u živ o tu új)lně a zře te ln ě rozu m ěli — i ta k m ůže b ý t k rásn ý a plný. Č a sto je lidská existence k něčem u p rá v ě tím , čeh o si člo v ěk sám m álo cení.“ V ýznam lidské o so b y a je jíc h vnitřních kvalit zd ů ra zň u je

22

ted y T eilh ard ste jn ě ja k o k ritik o v é so u časn éh o světa. N esn áz začíná, zd á se mi, tam , kde by měl o o so b ě a „perso n alizaci“ něco bližšího a určitějšího říci. To, co o lidské oso b ě, o exis­ tenci a lidských vztazích napsali velcí filozofové to h o to sto le ­ tí, B uber, Scheler, H eid egger, M arcel n eb o Lévinas, v T eilh ard ově in telek tu áln í výbavě jak si chybí. Z m iňuje se, p o k u d vím, po u ze o S artro v i, a to zcela odm ítavě. P ro to na to m to c h o u lo ­ stivém m ístě svého výkladu p řec h ází bez p říp ra v y k v y ja d řo ­ vání n áb o ž en sk é a m ystické zkušenosti, k te rá je m álo k om u p řístu p n á a vůb ec m álo sdělitelná. N epříliš šťastné v n ějšk o v é m etafo ry „ohnisek“, „energií“ a „přitažlivostí“ půso b í m e c h a ­ nicky a m álo přesvědčivě. T a to slabina je tím náp ad n ější, že ve svých n áb o žen sk ý ch a básnických textech dovedl T eilh ard říci víc a d alek o hlouběji. D ůvodů m ůže být několik. T eilh ard sám p o zd ěji vzpom íná, ja k v m ládí p o h rd al v n ějšk o v o u p e s­ tro stí lidských individuí, a v „D uchovní m oci hm o ty “ je te n to p o sto j je š tě znát. N a m nohých textech je vidět, že T eilh ard většinu svého života m yslel a psal v té m ě ř úplné izolaci a že nem ohl své n áz o ry pub lik o v at, k o n fro n to v a t a o p rav o v a t. P a ­ rad o x n ě tu m o ž n á p ře k á ž e lo i T eilh ard o v o silné vědom í o s o b ­ ního p o slá n í a o d p o v ěd n o sti za to, co pozn al a nahlédl, k te ré ho někdy nutilo do p o lo h té m ě ř agitačních. D om nívám se, že ta to vada T eilh ard o v a m yšlení a v y ja d řo ­ vání zp ů so b ila většinu vážnějších n ed o ro zu m ěn í a na nich z a ­ ložených kritik. T a k rozdíl m ezi existencí člověka a životem zvířat, k te rý T eilh ard vidí p o u ze v reflexi, lze i na rovině „pou­ hých fen o m én ů “ p o p sa t d alek o plastičtěji, ja k ukázal např. E. Lévinas v prvních k ap ito lá ch knihy „T otalitě et infini“ (1968), ne ovšem p om ocí m echanistických a o b jektivujících pojm ů, ji­ m iž d isp o n u je T eilhard. Z de by se pak m o h lo najít i m ísto „vnitřních“ fenom énů zla, lítosti, o d p u štěn í a sm íření, kterým T eilh ard sice d o b ře rozum í, ned o v ed e je však srozum iteln ě vym ezit a z a řa d it do „fenom enálního“ popisu. T ep rv e na tyto fen o m én y by m ohl n a v á z a t výklad křesťanských tajem stv í hříchu a vykoupení. N icm éně čten á ř, k te rý se přes ty to n ed o statk y nedá odradit, ro z h o d n ě n ep řijd e z k rá tk a : T eilh ard o v y m yšlenky jso u n es­ m írně h lu b o k é a aktuální. O tázky, k te ré klade, p a tří k n e j­ v ážn ějším a nevím o nikom , k do by je byl dovedl p o lo žit naléhavěji.

23

4. V E S M Í R A L I D S T V O

P ů v o d n í n ázev knihy, Le p h én o m èn e hum ain, by se dal d o ­ slo v a p ře lo ž it nejspíš ja k o „F enom én člo v ěk a“; ta k o v ý je i ti­ tul ru sk éh o p řek la d u (M o sk v a 1965). S lovo „hum ain“ zd e z n a ­ m e n á lidství, lidstvo i člověka, ne však ja k o je d in eč n o u k o n ­ k rétn í bytost, n ýbrž ja k o „druh“, lidský rod. S lov o fen o m én zd ů ra zň u je , že au to ro v i jde, ja k říká v úvodu, p o u ze o vnější je v o v ý p o p is a nechce se p o u ště t do oblasti m etafyziky, do o tá z e k po p o d sta tě člověka atd. T o to om ezení, asp o ň zčásti m o tiv o v an é snahou n e d o s ta t se do konfliktu s v ěrou čn ý m i a u ­ to ritam i v církvi, vedlo n a k o n e c k tom u, že p o p is v n itřn íh o ži­ v o ta lidské o so b y a vůbec p o b y tu člo v ěk a n a světě není v k n i­ ze d o cela uspokojivý. Ř íká-li a u to r v úvodu, že je to „vědecká z p rá v a “, je to m u tře b a ta k é ro zu m ě t v to m to n eg ativ n ím a čá ste čn ě o b ra n n é m sm yslu. Ž e je to te x t d o ce la jin é p o v ah y n ež tře b a „G eologie m on g o lsk é plošiny“ ve z p rá v ě C itro ë n o vy výpravy, je zcela zře jm é; p o k u d ta k o v é o zn a če n í za razilo a p o b o u řilo n ěk teré T eilh ard o v y věd eck é kritiky, n elze se jim příliš divit. T eilh ard o v o ro zsá h lé životní dílo o b sa h u je v ed le k o re s p o n ­ d ence a vědeckých článků ta k é m no žstv í textů n áb o ž en sk ý ch spíše b ásn ick éh o nebo p ra k tic k é h o n ež sp ek u lativ n íh o rázu, k te ré jso u u rčen y věřícím křesťanům . O d nich se svou p o v a ­ h ou i p o slán ím odlišují dvě knihy; M ísto člo v ěk a v p říro d ě (Le g ro u p e zo o lo g iq u e hum ain) a V esm ír a lidstvo, k te ré se o b r a ­ cejí k širokém u publiku. N e p ře d p o k lá d a jí u č te n á ře žá d n é v ě ­ d ecké ani n áb o ž en sk é znalosti, n ý b rž ch tějí k až d éh o u p o z o r­ nit na to, ja k á je so u časn á situace člo v ěk a a lid stv a vů b ec a ja k é je — po d le a u to ro v a p řesv ěd čen í — jejich poslání. V edle ch a rak te ristic k éh o slohu tě c h to knih, k te rý v něčem p řip o m ín á réto rik u m inulého století, m ůže č te n á ře z a ra z it n e­ o b v yklé užívání n ěkterých p o jm ů a m etafor. T e ilh a rd byl č lo ­ v ěk velice širokých vědeckých zájm ů a s o b lib o u p o u žív á p o j­ mů je d n é vědy v jiných oblastech. C hce tím m im o jin é z d ů ra z ­ nit je d n o tu celé skutečnosti, k te ro u ro zd ělen í věd spíše z a k rý ­ vá. T a k tře b a slovo „energie“, ve v ědeckém a tech n ick ém p o u ­ žití dosti p ře sn ě vym ezené, používá T eilh ard ve sm yslu d alek o širším — o sta tn ě p o d o b n ě ja k o běžný jazyk, k dyž m luví o „energickém člověku“ a nem yslí tím je n „sch o p n o st k o n a t p rác i“. T ak é slovo „fysika“ p o užívá T eilh ard někdy ve starším sm yslu vědy o h m o tn é p říro d ě (řec. F Y SIS) vůbec. S lo v o „bio­

24

logický“ d áv á T eilh ard n ěkdy do uvozovek, p říp a d n ě píše „bio-logický“, chce-li u p o z o rn it na etym o lo g ick ý význ am slo ­ va, v něm ž vidí p o u k az na jisto u zvláštn í „logiku“ živého, m y š­ lení a p opis z hlediska p rim á tu živ éh o v přírodě. S chém a vývoje živých org an ism ů m á T eilh ard p ře d očim a ja k o „strom ž iv o ta “ (ro d o k m en ) a pop isu je ho většin o u b o ta ­ nickými p ojm y ja k o je stvol, lodyha, vrcholek, v ětev atd. P ro čten á ře n esez n ám e n é s b o ta n ik o u připom eňm e, že p řeslen je seskupení listů neb o větví, k te ré vy rů stají z lodyhy v té že v ý š­ ce ta k ja k o např. větve přesličky. „Č epel“ je p lo c h á část listu a „žilnatina“ je je h o je m n á stru k tu ra. „T angenciální“ je v b o ta ­ nice např. rů st km ene d o tloušťky na rozdíl od v rch o lo v é h o růstu d o výšky. P ojem „linie“ zn a m e n á většinou kon tin u itu a n av a zo v á n í v čase vůbec, n ap řík lad p ráv ě v ý vojov ý ch fo ­ rem. Jedním ze zák lad n ích p o jm ů evoluční biologie je fylum (z řec. F Y L O N , km en), to je s t ja k ák o liv větší skupina v ý v o jo v ě p říbuzných živočišných n e b o rostlinných forem (nikoli je n „km en“ ve sm yslu biologické system atiky). V lastní výv o jo v ý vznik tě c h to forem se nazý v á fylogeneze na rozdíl od o n to g e neze, vzniku jedinců či individuí. Z p o jm ů spíše filozofických používá T eilh ard slovo „to talita“ (z lat. totum , celek), když chce z d ů ra z n it ce lk o v o st n ě ja k é složitější skutečnosti, to, že celek je víc n ež pouhý m echanický souhrn částí; to p la tí už u složitějších stro jů , a tím spíš u živých organism ů, o rg a n iz o ­ vaných lidských společenství, institucí atd. V úzce politologickém význam u se slovo u T eilh ard a nevyskytuje. N a z á v ě r té to knihy jsm e připojili „D uchovní m oc h m o ty “, báseň v p ró z e z roku 1919, tě sn ě p o n á v ra tu z války. T en to velice h utný m ystický te x t d o k reslu je T eilh ard o v u o so b n o st a p o d áv á je h o vizi sk u tečn o sti v jak ési svěží a původní p o d o ­ bě, ja k o b y „ve stavu z ro d u “. „H m ota“, k tero u celá sta rší m e ta ­ fyzická trad ice o d m ítala a zlehčovala, je nejen zák lad em a p ram e n em života, ale d o k o n ce i lidský „duch“ žije je n tím, co z té to h m o ty d o k á ž e v y d o b ý t a vytěžit. „H m o ta“ a „duch“ tu ovšem nejsou dvě různé a o d d ělen é „věci“, n ý b rž d v a póly, m ezi nim iž se ja k o zá p as o d e h rá v á d ra m a evoluce i existence člověka. T ex t je in spirován řad o u biblických' míst, zejm én a z listu k Ř ím anům (8, 18 —23). Jeho české vydání se o p írá o velm i p ěkný p řek lad dr. V ratislava Š m elhause z rok u 1967.

25

ÚVODNÍ POZNÁMKA

M á-li se knize, k te ro u zde p řed k lá d ám , sp rá v n ě p o ro zu m ě t, nesm í se číst ja k o m etafyzické dílo, tím m éně ja k o teo lo g ick ý esej, n ý b rž je d in ě a výlučně ja k o v ěd e ck á zp rá v a. N a z n a č u je to už zvolený název: nic než fenom én — ale z a to celý fe n o ­ m én '. P ře d n ě nic než fe n o m é n . Ať te d y nikdo v tě c h to strán k á ch n eh led á v ý k la d světa, n ýbrž p o u ze ú v o d k ta k o v ém u výkladu. V y b u d o v at kolem člověka, zv o len é h o ja k o střed, so u d ržn ý řá d p ře d c h o zíh o a n ásledného; o d k rý t ne snad so u stav u o n to logických a k auzálních v ztah ů m ezi prv k y vesm íru, n ý b rž ex ­ p erim en tá ln í zá k o n rekurence, k te rý by vyjádřil je jich p o s tu p ­ né o b je v o v án í v p rů b ěh u času — to je p rá v ě a p ro stě to , o č jsem se zde pokusil. Z a hranicem i té to p rv n í vědecká ú v ah y zů stáv á sa m o zřejm ě o te v ře n é m ísto, ro zh o d u jící a p ráz d n é, pro hlubší ú vahy filozofa a teo lo g a. Pečlivě a s plným v ě d o ­ mím jsem se p o celou d o b u s tře ž ilv k ro č it do té to o b la sti h lu ­ b o k éh o bytí. N anejvýš doufám , že jsem na rovině zk u šen o sti s jisto u m írou p ravdivosti ro zp o z n al celkový po h y b (sm ěrem k je d n o tě ) a že jsem na správných m ístech naznačil sty čn é b o ­ dy, k te ré by m ohlo v dalších krocích a z d ů vodů vyššího řádu p rá v e m v y ž a d o v a t filozofické a n áb o ž e n sk é m yšlení2. A le z a to celý fe n o m é n . A ta to věc, ač není v ro z p o ru (leda snad zdánlivém ) s tím , co jsem p rá v ě řekl, by m o h la d o d a t n á ­ zo rů m , k te ré p řed k lá d ám , zd á n í filozofie. K ritik a věd za p o ­ sled n ích p a d e sá t le t přesv ěd čiv ě a n ep o c h y b n ě u k áz ala, že nejso u ž á d n á h o lá fak ta; k až d o u zk u šen o st — ať se z d á sebeo b je k tiv n ě jší — jak m ile se ji v ěd e c snaží vyjád řit, n e v y h n u tel­ ně o b k lo p u je so u stav a hypotéz. M ůže-li při o m e ze n ém p o z o ­ rovacím poli zů sta t ta to subjek tiv n í a u re o la in te rp re ta c e c e l­ kem nep o stižiteln á, stá v á se v p ohledu, je n ž p o stih u je celek, n ez b y tn ě něčím té m ě ř převládajícím . Jako poled n ík y v b líz k o ­ 1)

2)

F e n o m é n (z fec. „to, co se u k azu je, je v í“) — o b sa h p o z n á n í tak, ja k ho č lo ­ v ěk v n ím á, tj. vidí či slyší, a to dřív, n ež h o zač n e n a z á k la d ě n ě ja k ý ch p ře d ­ p o k la d ů a h y p o té z v y sv ětlo v at, h o d n o tit, h le d a t příčiny. „V idět, ne však v y k lá d a t“, říká T e ilh a rd . (P o zn . překl.) Viz nap ř. p o z n á m k y na stra n á c h 143, 157, 246.

26

sti pólu m usí se sbíh at v soused stv í celku i věda, filozofie a n á ­ boženství. Ř íkám , že se sbíhají, nicm éně však n esplyno u a n e­ p řestá v ají až do konce p řistu p o v a t ke sk u tečn o sti po d rů zn ý ­ mi úhly a na různých rovinách. V ezm ěte si k te ro u k o li knihu o světě od n ěk teréh o z velkých m od ern ích vědců, P o in caréh o , E insteina, Jeanse atd. K aždý p o kus o o b ecn o u věd eck o u in te r­ p retaci vesm íru nu tn ě vypadá, ja k o by ho chtěl v y k lá d at až do základu. A le stačí se p o d ív a t blíž — a uvidíte, že ta to „hyperfyzika“ n ení je ště m etafyzikou. Je p řiro z en é , že se v p rů b ěh u k až d éh o úsilí to h o to dru h u o věd ecký popis celku velm i v ý razn ě p ro je v u je vliv jistý ch p o čátečn ích před p o k lad ů , na nichž závisí stru k tu ra celéh o n á ­ sledujícího systém u. P ovažuji za důležité u p o z o rn it na to, že jsem si v té to studii zvolil dvě východiska zá k la d n íh o vý­ znam u, k te rá sp o lečn ě nesou a řídí je jí další postup. P rv n í z nich je p řizn á n í p rim átu psychiky a m yšlení ve vesm írn é lá t­ ce. D ruhým je p řipsání „biologické“ h o d n o ty faktu sp olečn o sti kolem nás. P rv o řad ý význam člověka v p říro d ě a o rg an ic k á p o v ah a lidstva: dvě hypotézy, k te ré lze m o ž n á od začátk u o d m ítn o u t; bez nichž však nenahlížím , ja k by bylo m ožno p o d a t sou d ržn ý a celkový o b ra z člo v ěk a ja k o fenom énu. P aříž, b řez en 1947

PROLOG

VIDĚT

T y to strá n k y jso u v ý razem úsilí vid ět a ukázat, čím se stá v á a co si v y ža d u je člověk, je-li um ístěn celý a b e z e zb y tk u do rám ce p říro d n íc h úkazů. A le p ro č se sn ažit vidět? A p ro č o b ra c e t svůj p o h le d zvláště n a č lo v ě k a ja k o p řed m ě t? Vidět. D alo by se říci, že v tom je o b sa že n celý živ o t — p o ­ kud ne ve svém cíli tedy a sp o ň ve své p o d sta tě . B ýt více z n a ­ m en á více se sp o jit: ta k o v é je shrnutí a z á v ě r to h o to díla. Jak je ště uvidím e, je d n o ta n ev z rů stá, není-li p o d p o ro v á n a v z rů ­ stem v ěd o m í a tedy vidění. P ro to lze p řev é st historii o živ en é­ h o sv ěta n a historii v y p rac o v áv án í stále d o k o n a le jš íh o zra k u u v n itř vesm íru, kde je to h o m o ž n o stá le více ro z e z n á v a t. N ení m ěřítk em d o k o n alo sti živočicha neb o p řev a h y m yslící b y to sti p ráv ě p ro n ik a v o st a sy n tetick á sc h o p n o st je jic h p o h le d u ? S n ah a v id ě t více a lépe není tedy pouhý ro zm a r, zv ě d av o st n ebo přepych. Z de platí: v idět n eb o zahynout. T a k o v á je situ­ ace, do níž je tajem n ý m d are m existence v sazen k ažd ý p rv ek vesm íru. A ta k o v ý je v důsledku to h o — je n ve větší m íře — i úděl člověka. Je-li v ša k p o zn á v án í něco sk u tečn ě ta k ž iv o tn ě d ů ležitéh o a b la h o d á rn é h o , p ro č o b ra c e t p o z o rn o st před ev ším n a č lo v ě­ k a? N ení už p o p sá n d o st — a nenudil by nás? N e p řita h u je nás věda m im o jin é ta k é p ro to , že o d v ád í p ohled o d č lo v ěk a a n e­ ch áv á h o sp o č in o u t n a o b jek tu , k te rý je k o n e č n ě n ěc o jin é h o n ež my sam i? D va d ů v o d y však činí člo v ěk a — a to d v o jím zp ů so b em — střed em sv ěta; a z tě c h to důvodů, ja k o klíč k vesm íru, m usí b ý t ta k é p ře d m ě te m n ašeh o úsilí vidět. S u b jek tiv n ě n ahlíženo jsm e n ev yhnutelný střed p erspektivy, ve v ztah u lc sobě sam ým . Bylo p ra v d ě p o d o b n ě n ev y h n u teln o u naivitou ro d ící se vědy p ře d sta v o v a t si, že m ůžem e p o z o ro v a t jevy, ja k é jso u o sobě, ja k by p ro b íh aly nezávisle n a nás. F y zi­ k ové a p říro d o v ě d ci vůbec si zp rv u instin k tiv n ě p očínali tak, ja k o by si sh o ra prohlíželi svět, k te rý m je jic h v ěd o m í m ůže v o ln ě p ro n ik a t, aniž by p o d lé h alo je h o vlivu n e b o je j n a o p a k n ějak m ěnilo. V současné d o b ě si začín ají u v ě d o m o v at, že i ta

28

n ejo b jek tiv n ější p o z o ro v á n í jso u p ro sto u p e n a na p o čá tk u zvoleným i konvencem i, m yšlenkovým i form am i a návyky, je ž se vyvinuly během h isto ric k éh o vývoje bádání. K dyž došli na sam u m ez svých analýz, n ejso u si již zcela jisti, zd a získ an á stru k tu ra je p o d sta to u hm oty, na níž zam ěřili své studium , n e ­ bo o d raz em je jich vlastní m yšlenky. A zá ro v eň p o zo ru jí, ja k je zp ě tn é p ů sobení jejich v lastních o b jev ů tělem i duší z a p lé tá do sítě vztahů, jíž chtěli o b a lit sk u tečn o st: p ozorují, že se ch y ­ tili do v lastní sítě. G e o lo g by to nazval m etam o rfism em a endom orfism em . V zájem ně se tu snoubí a p ro m ěň u jí o b je k t a su b je k t v úkonu poznání. C h tě n echtě tak člo v ěk ve všem , co vidí — n ac h áz í a p o z o ru je sebe sam a. Je to jistě u rčitá nesv o b o d a, je však v y ro v n áv á n a něčím n e ­ p o ch y b n ě jedinečným a velkolepým . To, že p o zo ro v a tel, ať jd e kam koli, s sebou nese střed k ra ji­ ny, k tero u p rochází, je pro něh o něčím d ocela všedním , ne-li d o k o n ce únavným . Jaký význam m á však pro cho d ce náh o d a, k te rá ho za v ed e někam , k d e se křižují cesty n eb o údolí, na m ísto, p řiro z en ě u zp ů so b en é tak, že se začne p a p rsk o v itě rozv írat n ejen lidský pohled, ale i sam a sk u tečn o st? P ak sp ad á su b jek tivní hledisko i o b je k tiv n í ro zlo ž en í věcí vjedno, m o ž - ; n ost vním ání je úplná. K ra jin a se odk rý v á a vyjasňuje. Vidí- * me.

V tom je p a trn ě privilegium lidského poznání. V ním at p ře d m ě ty a síly, ro zlo ž en é „dokola“ kolem sebe, p ro to není je ště tře b a být člověkem . V šechna zv ířa ta to do k áží ja k o my. Č lověku je však vlastn í práv ě to, že zaujím á v p říro ­ dě p o stav en í, v něm ž zm íněná k o n v erg en ce linií není je n n ě ­ čím vizuálním , ale je d án a ta k é stru k tu ráln ě. V dalším budem e te n to je v o v ě řo v a t a an alyzovat. D íky biologické kvalitě a b iologickým v la stn o ste m m yšlení jsm e situováni na je d in e č ­ ném m ístě, v uzlovém bodě, který ov lád á celou tu část kosm u, k te rá je d nes o te v ře n a naší zkušenosti. Č lověk ja k o střed p e r­ spektivy je so u časn ě střed em výsta vb y vesm íru. Je tedy p ráv ě ta k v h o d n é ja k o nutné, aby se celá věda vposledku v ztah o v a la k člověku. — Jestliže o p rav d u vidět zn am en á více být, p o z o ­ ru jm e člo v ěk a a budem e více žít. K to m u v šak m usím e řá d n ě a k o m o d o v a t zrak. O d té doby, co existuje, je člověku p o sk y tn u ta p o d ív a n á na sebe sam a. A p o desítky sta le tí n e p o z o ru je o p rav d u nic jin é ­ ho. A p řec e si so tv a za čín á v y tv á ře t vědecký náhled na svůj v lastn í význam ve „fyzice“ světa. N edivm e se povlo v n o sti to29

<j h o to p ro b o u ze n í. N ejtíž lze ča sto p o stře h n o u t p rá v ě to, co by 1 m ělo „bít d o očí“. A n e p o tře b u je snad dítě výchovu, n ež se n a ­ učí ro z lišo v a t o b razy , k te ré zav alu jí je h o te p rv e n e d á v n o Se ro ze v ře v ší sítnici? K úp ln ém u o d k ry tí se b e sa m a p o tře b o v a l člo v ěk celo u řad u „smyslů“, je jic h ž p o stu p n é n ab ý v án í, ja k je ště uk ážem e, p o k rý v á a člení historii vý b o jů ducha. Sm ysl p ro n esm írn o st p ro sto ru ve velkém i v m além , u m o ž ­ ňující o d d ě lit a ro z e sta v it u v n itř koule n eo m ez en é h o polorflěru o k ru h y p řed m ě tů , stě sn an ý ch k o le m nás. Smysl p ro hlou b k u času, k te rý podél b ezm ezn ý ch p o slo u p ­ no stí do n e z m ě rn é časové v zd á le n o sti p rac n ě o d so u v á u d á lo s­ ti, je ž se ja k ý si d ru h tíže n e p ře trž itě snaží p ro nás stlač it do te n k é fólie m inulosti. Sm ysl p ro m nožství, o d k rý v ající a n ev z ru šen ě o d h alu jící z á v ra tn o u m n o h o st h m otných či živých prvků, zú č astn ěn ý ch v té nejm enší p ro m ě n ě vesm íru. Sm ysl p ro p ro p o rc e, u m ožňující ja k ž ta k ž u ch o p it p o m ě r fyzických m ěřítek, oddělující co do ro zm ě rů a rytm u ato m o d galaxie a n ejm en ší o d největšího. Sm ysl p ro kvalitu, p ro no v o st, d ovolující ro zlišit b ez p o ru ­ šení fyzické je d n o ty světa ab so lu tn í stu p n ě zd o k o n a le n í a rů s­ tu v přírodě. Smysl p ro pohyb, schopný u z n a m e n a t n ez ad ržiteln é v ý v o ­ jo v é p ro c e sy z a k ry té o h ro m n o u p o v lo v n o stí — k ra jn í ak tiv i­ tu, tající se p o d ro u šk o u klidu — zcela nové, je ž v k lo u zlo do nitra je d n o tv á rn é h o o p a k o v á n í stále téhož. A k o n e č n ě smysl p ro o rganicitu, odk rý v ající po d p o v rc h o ­ vou ju x ta p o zicí n ásled n o stí a h ro m ad ě n í fyzické sv azk y a stru k tu rá ln í jedn o tu . K dyby m ěl náš p ohled p o s trá d a t ty to kvality, zů stal by č lo ­ věk přes všech n u naši snahu vidět tím , čím dosu d v p ře d s ta ­ vách to lik a lidí je : bludným p řed m ě tem v nesouvislém světě. Z bavím e-li se v šak tro jíh o o p tic k éh o klam u m alosti, m n o h o sti a n eh y b n o sti, člo v ěk d o c e la sa m o z ře jm ě za u jm e ú stře d n í p o ­ stavení, o n ěm ž jsm e m luvili: Jako nynější vrchol a n tro p o g e neze, k te rá je k o ru n o u kosm ogeneze. Č lo v ěk n em ů že plně v idět sebe sa m a m im o lidství, p rá v ě lak ja k o nem ů že plně v idět lidství m im o život a živ o t m im o vesm ír. Tím je d á n zá k lad n í ro zv rh té to p rác e: p řed -živ o t, život, . m yšlení — ty to tři u dálosti rýsují v m inulosti a u rču jí p r o b u ­ d o u c n o st (nad -živ o t) je d n u a tu té ž d rá h a letu: křivku fe n o m é ­ nu člověka. 30

V

Ř íkám „fenom én člo v ěk a“, a te n to n ázev není náh odný. Zvolil jsem je j ze tří důvodů. P řed evším abych dotvrdil, že člo v ěk je sk u tečn ě p říro d n í skutečností, p o d léh ající (přinejm enším částečně) p o ž a d av k ů m a m e to d ám vědy. D ále abych dal na sro zum ěnou, že žá d n á ze skutečno stí, je ž se p řed sta v u jí našem u poznání, není m im o řád n ější ani sc h o p ­ nější o b ja sn it vše ostatní. K o n eč n ě abych zdůraznil zvláštní p o v ah u p ráce, k te ro u tu p řed k lád ám . O pakuji, že m ým jediným cílem a skutečnou silou, k te rá m ne p o h á n ě la při psaní tě ch to stránek, byla p ro stě sn ah a vi­ děl, tj. o d h alit h o m o g e n n í a so u d ržn o u persp ek tiv u naší o b e c ­ né zk ušenosti, zahrnující člověka. P ersp ek tiv u celku, k te rý se rozvíjí. N eh le d ejte zde tedy poslední výklad skutečnosti — n ějak o u m etafyziku. A nenechte se m ýlit co do stupně reálnosti, je jž přik lád ám jed n o tliv ý m částem filmu, který zde předvádím . P okouším -li se z n á z o rn it svět p řed p o čátk y živ o ta neb o život v p rv o h o rá ch , nezapom ínám , že by bylo kosm ickým ro z p o ­ rem p ře d sta v o v a t si lidského p o z o ro v a te le v obdo b ích , než se na Zem i o b je v ila ja k ák o li m yšlenka. N echci je tedy p o p sa t tak, ja k „ve sk u tečn o sti“ byly, n ýbrž tak, ja k si je m usím e p řed stav o v at, ab y byl svět pro nás dnes pravdivý: n ejd e o m i­ nulost o sobě, ale o tu, k te rá se o b je v u je p o zo ro v a teli na p řed su n u tém vrcholu, kam nás p o sta v ila evoluce. Je to b e z ­ p ečn á a zd rž en liv á m etoda, k te rá však — ja k je ště uvidím e — stačí, ab y p řed nám i v jisté sym etrii vyvstaly p řek v ap u jící vý­ hledy do budoucnosti. I v tě ch to skrom ných p ro p o rc ích jso u ovšem n ázory, k te ré se tu snažím vyjádřit, do velké m íry zk u s­ m é a osobní. O p írají se však o v ážn é b ad a te lsk é úsilí a d lo u ­ h o d o b o u reflexi; d áv ají tedy nicm éně na k o n k rétn ím přík lad ě u rčito u p řed sta v u o tom , ja k se dnes ve vědě k lade p ro b lém člověka. Je-li člo v ěk stu d o v án a n tro p o lo g y a práv n ík y je n v úzkém rám ci sebe sam a, je vskutku něčím p ran e p atrn ý m , co d o k o n ce činí m alým . Přílišné z d ů ra zň o v án í je h o individuality nám z a ­ krývá p o h led na celkovost; o d tu d m á náš duch tendenci rozk o u sk o v á v at p říro d u a z a p o m ín a t na je jí hlubinné v ztah y a n ezm ěrn é h o rizo n ty : to vše je šp a tn ý antropocentrism u s. | Z těch že příčin se vědci dosud b rán í učinit člověka p ře d m ě ­ tem v ědy jinak, než po tělesné stránce.

31

Je však už na čase uvědom it si, že d o k o n ce i p o zitiv istick ý výklad vesm íru, m á-li být uspokojivý, m usí z a h rn o u t p rá v ě ta k vn itřek ja k o v n ějšek věcí — p ráv ě ta k du ch a ja k o h m o tu . Pravdivá „fyzika“ bude ta, k te ré se je d n o u p o d a ří in te g ro v a t celého člo v ěk a do so u d ržn éh o o b raz u světa. K éž by se mi podařilo vzbudit pocit, že ta k o v ý p o k u s je m ožný a že pro ty, kdo chtějí a d o k áž í jít až na já d ro věci, práv ě na něm záleží, zda si uch o v ám e od v ah u a ra d o s t z č in ' nosti. O pravdu pochybuji, že by v životě m yslící bytosti m o h lo mít něco ta k rozhodující význam ja k o chvíle, kdy se jí o tv íra jí oči a ona objevuje, že není prvkem , ztracen ý m v d á la v á c h kosm ického osam ocení, n ýbrž univerzální vůlí žít, k te rá v n í konverguje a v ní se polidšťuje. Č lověk — nikoli statický střed světa, ja k se dlouh o d o m n í' val, nýbrž osa a špička evoluce — a to je d alek o krásnější.

PŘ EDST UPN Ě Ž I V O T A

K A P I T O L A 1.

V E S M Í R N Á LÁTKA

P ře n ést n ějak ý p řed m ě t z p ě t do m inulosti je to té ž ja k o r e ­ d u k o v at je j na n ejjed n o d u šší prvky. S ledujem e-li po sled n í v lák n a lidského složení ta k daleko, ja k je n je m ožné, ve sm ěru k jejich p o čátk ů m , začnou se p ro náš p ohled slév at se sam o u látk o u vesm íru. L átk a vesm íru: to to posled n í reziduum stále hlubších v ě ­ d eckých analýz. Sám jsem si s to u to látk o u nevytvořil te n p ří­ mý dotyk, ta k p o třeb n ý k tom u, abych ji dovedl p řim ě ře n ě popsat, tu důvěrn o st, k te rá tv o ří celý rozdíl m ezi člověkem , k terý o něčem četl, a tím, k te rý experim entoval. A vím také, ja k é n eb ezp ečí je v tom , když se ja k o m ateriál k onstru k ce, k te rá by m ěla být trvalá, b erou hypotézy, je ž d o k o n ce ani v m yšlence svých původců n e p ře trv a jí zítřejší ráno. B ěžně p o u žív an é popisy ato m ů jsou v rukou vědce z velké části p ro stě je n grafickým a přech o d n ý m p ro střed k e m ja k p ro v ést seskupení a o v ěřit n e ro z p o rn o st stále četnějších „účinků“, je ž p ro je v u je h m o ta — účinků, u nichž se n ad to v m n o h a p říp ad e ch n ep o d a řilo nalézt žád n é zn a te ln é p o k ra ­ čování v člověku. Jako p říro d o v ě d ec spíš než fyzik nebudu se p řiro z en ě o tě ch to složitých a křehkých arc h itek tu rá ch příliš šířit a n e ­ budu se o ně příliš opírat. N a p ro ti to m u p o d ro zm a n ito stí teorií, k te ré stříd a jí je d n a druhou, v ystupují jisté rysy, je ž se nevyhnutelně znovu o b je ­ vují v k ažd ém z navržených výkladů vesm íru. P ráv ě z tě ch to definitivních, „povinných“ rysů, v té m íře, ja k v y jad řu jí in h e­ ren tn í p o dm ínky každé p říro d n í tran sfo rm ace, a to i živé, m usí n ezb y tn ě vyjít p řírodovědec, k te rý se pouští do celk o v éh o stu ­ dia člo v ěka ja k o fenom énu. O nich m luvit m u ta k é plně přísluší.

1. ELEMENTÁRNÍ HMOT A B udem e-li látku h m atatelných věcí p o z o ro v a t práv ě pod tím to úhlem , vezm em e-li ji p ro z a č á te k v elem en tárn ím stavu

35

(tím rozum ím v lib ovoln ém okam žiku, v lib o v o ln ém bodg a v libovolném objem u), začne se nám s rostou cí n aléh avostí jevit jako složen á z částic, přesto však p od sta tn ě v á za n á a k o ­ nečně úžasně aktivní. M nohost, jednota, energie: to je trojí stránka hm oty. A. Předně m nohost. Hlubinná atom ičnost vesm íru vyp lývá v e vid iteln é form ě na povrch v oblasti b ěžné zkušenosti. Jejím v ý r a z e m js o u kapky deště a písek na pobřeží. Prostupuje dál m n o h o st živých tvorů a hvězd. A lze ji d okon ce vyčíst z p o p e le m rtvých. Č lo v ěk n e ­ potřeboval m ikroskop ani elek tronick ou analýzu, aby se d o ­ hadoval, že žije ob klop en a p o d lo žen prachem . A le sp očítat a popsat zrnka toh oto prachu d okázala až trp ělivá m ou d rost moderní vědy. Epikurovy atom y b yly inertní a n ed ělitelné. A v nekonečně m alých světech, o nichž m luví P ascal, m o h o u ještě žít roztoči. C o do jisto ty a p řesnosti jsm e d nes d a lek o překročili toto stadium instinktivního n eb o g en iáln íh o nazírá­ ní. Rozkládání bez konce. Jako kresba na nepatrných štítech rozsivek, na níž lze při silnějším zvětšen í sk oro n e o m e z e n ě rozeznávat další podrobnosti n ové kresby, tak se i ta n ejm en ší částečka hm oty v analýze dnešních fyziků redukuje na n ě c o ještě jem něji zrnitého, n ež je sam a. N a k ažd ém d alším stupni, k němuž takto sestoupím e v e směru zm en šován í a stále v ětší­ ho počtu, se zase objevuje celk ový o b raz sv ěta a ztrácí sv o ji ostrost. Pod určitou hranicí hloubky a rozm ěln ěn í ztrácejí sm ysl ty nejobyčejnější vlastnosti našich těl (světlo, barva, tep lo, n e ­ prostupnost). N aše sm yslová zkušenost ve skutečnosti k on d en zu je a p lo ve na povrchu nedefinovatelných m as. Substrát h m a ta teln éh o vesmíru, závratný svým m nožstvím i nepatrným i rozm ěry, se směrem dolů bezm ezn é rozpadává. B. Čím víc však hmotu um ěle štěp ím e a drtím e, tím v íc s e nám ukazuje její z á k la d n í je d n o ta . N ejm éně dokonalým , ale n ejsnáze představitelným výra­ zem této jednoty je překvapující p od ob n ost prvků, s nim iž s e tu setkáváme. M olekuly, atom y, elektrony, všech n a ta to n e s­ mírně malá jsoucna, ať už se jm enují jakkoli a m ají ja k o u k o li řádovou velikost, vykazují (přinejm enším na vzd álen o st, z n íž je pozorujem e) dokonalou totožn ost m asy i chování. V e svých

rozm ěrech a ve svém působení se jeví jako neuvěřitelně přes­ ně kalibrované — a jednotvárné. Jako by všechna hra světel na povrchu, která nás tak okouzluje, do hloubky stále více hasla. Jako by se látka vší látky redukovala na prostou a jed i­ nou formu substance. Tedy je d n o ta hom og ennosti. Zdálo by se přirozené každé jednotlivé vesm írné částici připsat stejně om ezen ý okruh pů­ sobnosti, jako jsou om ezené její rozměry. Zřetelně se však ukazuje, že každou částečku lze definovat jen p o m o c í jejího vlivu na všechno, co je kolem ní. K aždý kosm ický prvek, ať si ho v m yšlence umísťujeme do jakéhokoli prostoru, svým vy­ zařováním tento prostor zcela naplňuje. Ať si je tedy „srdce“ atomu sebetěsněji sevřeno, oblast jeho působení je přinejmenším virtuálně koextenzívní s oblastí kteréhokoli ji­ ného atom u.1 Jistě podivná vlastnost, s níž se budem e setkávat i dál až po „molekulu“ člověka. T o je tedy dále je d n o ta kolektivní. N esčetná ohniska, která se sp olečně dělí o daný objem hmoty, tedy nejsou navzájem nezávislá. N ěco je svazuje jedny s druhými, činí je solidárními. Prostor, který svým m nožstvím naplňují, se tedy rozhodně n e­ chová jako inertní nádrž, nýbrž působí na ně jako směrující a přenášející aktivní prostředí, které organizuje jejich m no­ host. Pouhé sčítání nebo skládání atomů vedle sebe ještě ne­ tvoří hmotu. Zahrnuje a stm eluje je tajemná totožnost, na niž naše m yšlení naráží a s níž se musí smířit. Je to sféra nad jednotlivým i středy, která je obklopuje. V šu­ de na těchto stránkách, y každé nové fázi antropogeneze, se budem e znovu střetávat s nepředstavitelnou skutečností ko­ lektivních vazeb, budem e s nimi muset neustále zápasit, dokud nedospějem e k poznání a vym ezení jejich pravé povahy. Pro začátek se spokojím e s tím, že je zahrnem e pod empirický ná­ zev, kterým věda označuje jejich společný počáteční princip: energii. C. Energie, třetí stránka hmoty. V tom to slově, které vyjadřuje psychologický smysl úsilí, zavedla fyzika přesný výraz pro schopnost působení, přesněji 1)

N a p f. g ra v ita č n í a e le k tro m a g n e tic k é p o le k a žd é částice sice sláb n e s d ru ­ hou m o c n in o u v z d álen o sti, n icm én ě není n ija k o h ra n ič e n o . N a to m spo čív á te o rie p o le a c elá m o d e rn í fyzika, k te rá n avíc tv rd í, že v z á je m n é půso b en í č ástic (en erg ie) je k v a n to v á n o čili „zrn ěn o “, ja k řík á T e ilh a rd . (P o zn . překl.)

37

vzájem ného působení. E nerg ie je m írou to h o , co p ře c h á z ; z je d n o h o ato m u k druhém u v p rů b ěh u je jic h tran sfo rm ac í. to tedy sch o p n o st vazeb, ale p ro to ž e se ato m v p rů b ě h u vý\ měny ja k o by oboh aco v al neb o v yčerpával, je to ta k é sta v o v ý hodnota. Z energ etick éh o hlediska, o b n o v e n é h o o b je v e m ra d io a k tk vity, lze teď hm o tn é částečky p o v a ž o v a t z a p ře c h o d n é n á d rž e k o n cen tro v an é energie. E nergie, k te ro u ve sk u tečn o sti nikdy nelze zachytit v čistém stavu, n ý b rž vždy více n e b o m én ě zr^ něnou (dokonce i ve světle), p ře d sta v u je p ro d n ešn í v ědu tu nejpůvodnější form u univerzální látky. A o d tu d in stin k tiv n í tendence našich před stav p o h líž et n a ni ja k o na ja k ý si h o m o ' genní prvotní tok, jeh o ž p rch av é „víry“ tv o ří vše, co m á světě nějaký tvar. V esm ír by z to h o to hlediska n abýv al stá lo st a poslední jed n o tu v ko n e č n é m bodě své d ekom pozice. D ržel by p o h rom adě zdola. P o d ržm e'n ep o ch y b n á zjištění a m ěření, k nim ž d o sp ě la fyzika. P řesto se však nepřikloním e k p ersp e k tiv ě k o n eč n é rovnováhy, kterou se tyto skutečnosti zd ají n av o zo v at. A ú p ln ější pozorování pohybů světa nás p o stu p n ě přin u tí tu to p e rsp e k ti­ vu obrátit, to je st odhalit, že p o k u d věci d rží a d rží při so b ě navzájem , je to je n díky kom plexnosti, shora.

2. T OT ÁL NÍ HMOT A Až dosud jsm e si vším ali h m oty „o so b ě“, to zn a m e n á b e z ohledu na její kvality a objem , ja k o kdybychom z ní sm ěli o d ­ dělit nějakou část a studovat te n to v zo re k nezávisle na z b y t­ ku. Je na čase poznam enat, že te n to p o stu p je po u h ý m y šlen ­ kový trik. P rotože vesm írnou látku v je jí fyzické a k o n k ré tn í skutečnosti nelze roztrhnout. N eb o ť p ráv ě o n a ve své to ta litě jak o jakýsi obrovský „atom “ tv o ří (k ro m ě m yšlení, v n ěm ž je její střed a k něm už se na druhém pólu sto u střeď u je) je d in o u nedílnou skutečnost. Dějiny a m ísto vědom í ve sv ětě n em ů že pochopil, kdo napřed nenahlédl, že vesm ír a člo v ěk v něm ve své nenapadnutelné celistvosti tv o ří jistý syslétn, celek a k v a n ­ tum ; systém svou m nohostí, celek svojí je d n o to u , k v an tu m svou energií; všechny tři uvnitř bezm ezn éh o obrysu. Pokusím e se to vysvětlit. 38

A / Systém „Systém “ ve světě je b e z p ro stře d n ě p a trn ý k ažd ém u p o z o ­ ro v ateli přírody. U sp o řá d á n í částí vesm íru bylo p ro lidi vždy p řed m ě tem nadšení. A le tak, ja k věda získ áv á m ožnosti p řesn ě jšíh o a p r o ­ n ik av ějšího studia skutečnosti, ukazu je se to to u sp o řá d á n í j a ­ ko něco stále úžasnějšího. Čím dále a hlouběji p ro n ik ám e s tá ­ le m o h utnějším i p ro stře d k y d o n itra hm oty, tím víc nás m a te v zá je m n á v áz a n o st jejích částí. K aždý p rv ek vesm íru je d o ­ slova u tk á n ze všech o sta tn íc h : zesp o d u tajem n ý m fen o m é­ nem „skládání“, k terý ho v y tv á ří ja k o svébytný v rch o le k n ě ja ­ k ého o rg a n iz o v a n é h o so u b o ru ; a svrchu skrze p ů so b en í je d ­ n o te k vyššího řádu, k teré ho do sebe zah rn u jí a o v lá d ají ke svým v lastním cílům. T u to síť nelze přerušit, nelze z ní izo lo v at nějaký kus, n eb o ť by se o k am žitě ro z tře p ila a ro z p a d la po všech okrajích. A ž do n edohledna, všude kolem nás, d rží vesm ír p o h ro m a ­ dě ja k o celek. Je jen je d in á skutečná m ožnost, ja k se d ív at na vesm ír: vzít ho ja k o je d en blok, vcelku. B/ Celek V šim nem e-li si však to h o to bloku p ozorněji, vidím e hned, že je to něco d o cela jin éh o , než o b y če jn á spleť členitých v a ­ zeb. Ř eknem e-li tkanina, síť, m yslím e na ho m o g en n í tk áň p o ­ dobných je d n o te k , k te ro u tře b a o p rav d u nelze dělit, ale u níž stačí p o z n a t je d e n p rv e k a určit její zák o n ito st, abychom ovládli celek a dovedli si p řed sta v it p o k račo v án í ja k o o p a k o ­ vání. U k rystalu stejn ě ja k o u ara b esk y jd e o zá k o n v y p lň o v á­ ní, p la tn ý p ro celý p ro sto r, k te rý je však zcela v y jádřen v kaž-d é je d n o tliv é buňce. S to u to stru k tu ro u n em á stru k tu ra hm oty nic společného. V různých řád ech velikosti se h m o ta ve svých kom binacích nikdy n eo p ak u je. P ro p o h o d lí a jed n o d u ch o st si někdy p ře d ­ stav u jem e svět jako řadu p la n etá rn ích soustav, su p e rp o n o v a ­ ných nad sebou a sahajících od n ek onečně m alého k n ek o n e č­ ně velkém u. Z ase ta d v o jí p ro p ast, ja k o ní mluví Pascal. T o je však p o u h á iluze. O baly, z nichž se sk lád á hm ota, jso u je d n y vůči d ruhým p o d sta tn ě rů zn o ro d é. N ejp rv e m lhavý o k ru h elek tro n ů a jiných nejm enších částic. U rčitější ok ru h atom ů, kde se prv k y řadí ja k o perio d ick á funkce vodík o v éh o atom u. D ále o k ru h n ev yčerpatelných m olekulárních kom binací. A konečně, ja k o b y skokem nebo o b ra te m od n ekonečn ě m a­

39

lého k nezm ěrně velkému, okruh hvězd a galaxií. Tato pásm a vesmíru jsou v sobě zahrnuta, a přesto se nenapodobují, takže nikde nelze přejít od jednoho k druhému prostoru zm ěnou čí­ selných koeficientů. Nikde tu není reprodukce téh ož m otivu v různých měřítkách. Řád a kresba se objevují jen v celku. Buňkou vesmíru je vesmír sám. N estačí tedy tvrdit, že hmota tvoří blok či soubor. Utkaná z jediného kusu, podle jednoho a téh ož postupu,’ který se však od bodu k bodu nikdy neopakuje, odpovídá v e s­ mírná látka jedinému obrazci: tvoří strukturální celek. C/ K v a n tu m Splývá-li ovšem přirozená jednotka konkrétního prostoru s totalitou prostoru vůbec, musíme se pokusit znovu d efinovat energii ve vztahu k celému prostoru. A to nás vede ke dvěma závěrům. První, že okruh působnosti, vlastní každému kosm ickém u prvku, je třeba de jure rozšířit až k posledním m ezím světa. Poněvadž atom, jak jsme řekli výše, je přirozeně k oextenzívní s celým prostorem, do něhož ho umístíme, a poněvadž, jak hned uvidíme, je univerzální prostor jediný, který je, m usím e nutně připustit, že tato nezměrná rozlehlost představuje o b ­ last působení, společnou všem atomům. O bjem em každého z nich je objem vesmíru. Atom už není m ikroskopický a uza­ vřený svět, jak jsme si m ožná představovali. Je infinitezim ál­ ním středem světa samého. ^Na druhé straně, rozhlédněme se po souhrnu infinitezim ál­ ních středů, jež se dělí o vesmírnou sféru. Ať je jejich p očet jakkoli nedefinovatelný, jejich m nohost tvoří seskupení s přesnými účinky. Neboť celek, jakmile existuje, musí být v y ­ jádřen globální schopností působení, jejíž částečnou výsledn i­ ci ostatně nacházíme každý sám v sobě. To nás tedy ved e k záměru a pojetí nějaké dynamické míry světa. Jistěže obrys světa je zdánlivě neom ezený. M ám e-li použít různých obrazů, chová se pro naše smysly buď jako postupně slábnoucí prostředí, které se bez jakéhokoli m ezního povrchu ztrácí v jakési vybledlé nekonečno; nebo jako zakřivená a uzavřená oblast, v níž se všechny linie naší zkušenosti naví­ její na sebe samé, — a v tom to případě se nám hm ota zdá být bez hranic jen proto, že se z ní nem ůže vymanit. 1)

Pozdčji to n azv em e „zákonem věd o m í a kom plexnosti".

40

To však není důvod, abychom jí upírali jisté kvantum en er­ gie, o něm ž se fyzikové m im ochodem domnívají, že je jsou již schopni měřit. A le toto kvantum nabývá plného smyslu teprve tehdy, když se je snažím e vym ezit ve vztahu ke konkrétnímu přirozeném u pohybu, to znam ená v trvání.

3. EVOLUCE HMO T Y

Fyzika se v minulém století zrodila ve dvojím znam ení stá­ losti a geom etrie. Ideálem jejího mládí bylo nalézt m atem atic­ ké vysvětlení světa, pojatého jako soustava stálých prvků v uzavřené rovnováze. A pak z ní, stejně jako z celé vědy o skutečností, její vlastní pokroky neodvratně udělaly historii. Pozitivní poznání věcí se dnes ztotožňuje se studiem jejich rozvoje. Později, v kapitole o myšlení, budem e popisovat a in­ terpretovat životní převrat, k něm už v lidském vědom í d ošlo docela nedávným objevem trvání. Zde se pouze otážem e, jak obohatilo zavedení této nové dim enze náš pohled na hmotu. Změna, kterou do naší zkušenosti vneslo zavedení toho, co budeme brzy nazývat prostoročas, spočívá podstatně v tom, že se všechno, co jsm e v dosavadních kosm ologických kon­ strukcích p ovažovali a s čím jsm e zacházeli jako s body, stává okam žitým řezem neom ezeným i časovým i vlákrty. K aždý pr­ vek věcí se nám po tom to odhalení prodlužuje dozadu (a chystá se pokračovat vpřed) až do nedohledna. Takže celá prostorová nezm ěrnost je jen průřezem „v čase ť kmene, je ­ hož kořeny jsou ponořeny do propasti hluboké minulosti a je ­ hož větve vystupují kamsi do budoucnosti, na první pohled neom ezené. V této nové perspektivě se svět jeví jako masa, která se přetváří. Vesm írný celek a vesm írné kvantum směřují k svému vyjádření a ke své definici jako kosm ogeneze. Jaká je v této chvíli, podle názoru fyziků, tvářnost (kvalita­ tivní) a pravidla (kvantitativní), podle nichž probíhá evoluce hmoty? A / T vá řnost V soudobých teoriích se střední, nejzřetelnější část průběhu evoluce hm oty jeví jako postupné vytváření různých prvků s rostoucí složitostí, jak je fyzika a chem ie rozlišuje. Ú plně 41

dole, na začátku, je ště n erozlišená jed n o d u ch o st světeln é p o ­ vahy, u níž nelze h o v o řit o n ějak é tvářnosti. P o to m n áh le (?)' rušný pohyb elem entárních částic pozitivních i n eg ativ n ích (protonů, neutronů, elektronů, fotonů), jejich ž seznam n e u s tá ­ le roste. P ak následuje h arm onická řad a prvků, sahající o d v o ­ díku po u ran v osnově periodické soustavy. A dále n esm írn á rozm anitost sloučenin, je jch ž m olekulární m asy ro sto u až p o jistou kritickou hodnotu, nad níž, ja k uvidím e, se p ře c h á z í , zlyotu- 9 každém článku té to dlouhé řady bylo exp erim en talně dokázáno, že je složen z ja d e r a elektronů. T e n to záadní objev, že všechna tělesa jsou seskupením o d v o z e n a z jediného počátečního typu částice, je ja k o blesk, kťerý n árn osvetluje dějiny vesmíru. O d sam ého p očátku se h m o ta svým způsobem řídí velkým biologickým zákonem „zkom p lex ň o v án' 5 ,n®Fnu^ se budem e neustále vracet. 5 j sem „svým způsobem “, neboť ve stadiu ato m ů nárn J£ M I? noh° věc| z děj in světa uniká. M ohou předně prvky vystupovat výš v řad ě je n tak, že p o ­ stupně projdou všemi stupni od n ejjednoduššího k slo žitějšímU v J ^ s i ontogenezi gj fylogenezi? A neb o p řed sta v u jí ato mv?l čísla jen rytm ickou řadu rovnovážných stavů, ja k ý ch si Pr* irádek, kam já d ra a elektrony spadají náhlým se sk u p en ím ? A dále: m ám e si-v tom i onom p říp ad ě p řed sta v o v at, že jsou různé kom binace ja d e r b e z p ro střed n ě a ve ste jn é m íře rnozné? A nebo si naopak m ám e před stav o v at, že v celku, staísticky, se těžké atom y m ohou ob jev it te p rv e p o lehkých, v určitém daném pořádku? Zdá se, že na tyto otázky, tak jako na řadu jiných, věda dosu nemůže definitivně odpovědět. O vzestupné evoluci (n e­ mluvím o „rozpadu“) atomů víme v současné chvíli méně, n ež

')

Ještě p fe d několika lety p řev lád ala p ře d stav a , že k p rv n ím u v z n ik u č á s tic došlo v p o d o b ě ja k é si n áh lé k o n d e n za c e (ja k o b y v n a sy c e n ém p ro s tře d í) prvotní látky, rozp tý len é p o n eo m ezen ém p ro sto ru . D n e s se z řa d y d ů v o d ů , které se n av zájem p o tv rz u jí (zejm én a relativ ita a o d s t ř e d i v ý ú nik galaxií), fyzikové spíše o b racejí k p ře d s ta v í exploze, k te rá ro z p rá š ila ja kýsi p rv o tn í atom , v něm ž se p ro sto ro č a s ve v zd álen o sti je n n ěk o lik a m iliard let s m e re m z p í t z trácí v ja k é si a b so lu tn í nule. P ro p o c h o p en í n ásled u jících s trá n e k js o u obé hypotézy ekvivalentní; v to m sm yslu, že o b o jí nás stav í d o n itra k o rpuskulární m nohosti, z níž nem ů žem e u n ik n o u t v ž ád n é m sm ěru — ani s tr a ­ nou, ani n azp ět — p řesto však m o žn á sm ěrem v p ře d (viz č á st IV, kap. 2), singulárním bodem n avíjení a zvnitřňování,

42

o evoluci předživých a živých m olekul.1 N icm éně zů stáv á sk u ­ tečn o stí (a to je p ro náš p ře d m ě t je d in ý sk u tečn ě d ůležitý bod), že už od svých n ejv zd álen ějších ztv árn ěn í se nám h m o ta vždy o b je v u je ve sta vu zrodu, — a v to m to zro d u m ůžem e z a ­ h léd n o u t dva z aspektů, k te ré ho v pozd ějších o b d o b ích n e jlé ­ p e ch arak terizu jí. P ředně, že začíná n ějak o u kritickou fází, fází granulace, v níž náhle (jednou p rovždy?) vznikají sta v e b ­ ní prv k y atom ů, a m o žn á i ato m sám. A po to m , že p řin ejm en ­ ším od m olekul p o k rač u je aditivně cestou ro sto u cí k o m p le x ­ nosti. Ať v k terém k o li okam žiku, nic ve vesm íru nevzniká spojitě. A nic v něm ta k é nevzniká kdekoli. Shrnuli jsm e zde v několika řádcích p řed sta v u dnešní vědy o p ro m ěn á ch hm oty. Sledovali jsm e v šak po u ze jejich č a so ­ vou p o slo u p n o st a n ezasazovali jsm e je nikam do kosm ické rozlohy. H isto ric k y se vesm írná lá tk a soustřeď uje do stále o r­ g an izo vanějších forem hm oty. K de se však tyto pro m ěn y o d e ­ hrávají, přinejm enším po čín aje v ý stavbou m olekul? N a k te ­ rém koli libovolném m ístě v p ro sto ru ? jistě ž e ne, ja k všichni víme, n ý b rž p o u ze v nitru a na pov rch u hvězd. Z úvah o n e k o ­ nečně m alých elem en tárn ích částicích m usím e teď pru d ce v zh léd n o u t k n ekonečně velkým hvězdným hm otám . H v ězd n é m a s y . . . T yto o b ro v ité jed n o tk y , k te ré se v jistém smyslu ch o v a jí ja k o atom y, je ž nás však m ato u nesm írnou a (zdánlivě?) n epravidelnou složitostí svého složení, záro v eň vzrušují a p řitah u jí m o d ern í vědu. P řijde m o žn á den, kdy se v ro zd ělen í hvězd, ja k po d le složení, ta k podle polohy, ob jev í n ějak é u sp o řá d á n í nebo periodičnost. N en í n ějak á „stratigrafie“ a „chem ie“ nebes nevyhnutelným pok račo v án ím historie ato m ů ?2 N ení třeb a , abychom se do tě c h to dosti m lhavých p e rsp e k ­ tiv pouštěli dál. A ť jsou ja k k o li úžasné, člověka spíše o b k lo ­ pují, než že by k něm u vedly. N a p ro ti to m u m usím e za z n a m e ­ n at n ep och y b n ý vztah, k terý geneticky sp o ju je atom s h v ěz­ 1)

2)

S o u č a s n í k o sm o lo g ie a fyzika v y so k ý ch en erg ií soudí, že ato m y i všecky s u b a to m á rn í částic e jso u stálé až d o u rč ité c h a rak teristic k é ú ro v n í energie. Při vyšších te p lo tá ch , ja k to m u bylo k rá tc e p o „velkém tře sk u “ a ja k tom u je d o su d v já d re c h h vězd, d o c h áz í k p ře sk u p o v án í částic a atom ů. T a k ta k é v jistý c h řa d á ch stále v zn ik ají těžší prvky. (P ozn. překl.) T a k o v é statistic k é „ u sp o řád á n í“ hv ězd bylo z n ám o už v T e ilh a rd o v ě d o b ě: je to tzv. H crz sp ru n g -R u sselů v d iag ram , k te rý u v ád í d o so u v islo sti a b so lu t­ ní veliko st hv ězd s je jic h sp ek tráln ím i tříd am i, tj. s c elk o v ý m fyzikálním s ta ­ vem . (P o zn . překl.)

43

dou, neboť důsledky tohoto vztahu sahají až po zrození ducha. Fyzika může ještě dlouho váhat, jakou strukturu přisoudit obrovitým hvězdám. Jedna věc je však již jistá — a ta nám stačí jako vodítko na cestě antropogeneze. Jde o to, že ke vzniku vyšších hmotných složenin může docházet jen v přízni­ vých podmínkách předcházející koncentrace vesm írné látky v galaxiích a ve sluncích. Ať je celková tvářnost světů jakákoli, chemická funkce každého z nich už pro nás má určitý smysl. Hvězdy jsou laboratoře, kde ve směru velkých m olekul probí­ há evoluce hmoty, a to podle přesných kvantitativních pravidel, jimiž se teď budeme zabývat. B/ Číselné zá k o n y To, co antické myšlení tušilo a co si představovalo jako při­ rozenou harmonii čísel, moderní věda uchopila a uskutečnila v přesnosti formulí založených na měření. Za poznání mikroi makrostruktury vesmíru skutečně vděčím e daleko víc stále přesnějším měřením než přímému pozorování. A byla to zase stále odvážnější měření, která odhalila vyčíslitelné podm ínky, jimž podléhá výkon, zahrnutý v každé prom ěně hmoty. Není třeba, abych se tu pouštěl do kritického rozboru ener­ getických zákonů. Shrnu zde pouze to, co je přístupné a zá ro ­ veň nezbytné pro každého historika světa. Z této b iologické stránky je lze zhruba převést na následující dva principy: První princip. Nikde v průběhu proměn fyzikálně-chem ické povahy nezjišťujeme měřitelný výskyt nové energie. Každá syntéza něco stojí. To je základní podm ínka věcí, která, jak víme, platí až po duchovní pásm o bytí. Ve všech o b ­ lastech se pokrok uskutečňuje jen za cenu jistého přírůstku úsilí a tedy i výkonu. Odkud však pochází tento přírůstek? Abstraktně bychom si mohli představovat, že rostoucí p o ­ třeby evoluce pokrývá vnitřní růst světových zásob, absolutní zvětšení mechanického bohatství v průběhu věků. Zdá se však, že ve skutečnosti se věci mají jinak. Energie syntézy není patrně v žádném případě vyjádřena jako přínos nového kapi­ tálu, nýbrž vždy jako výdaj. Co se na jedné straně získá, to se ztrácí na druhé. Stavět lze jen za cenu odpovídající destrukce. Experimentálně a na první pohled se nám vesm ír ve svém mechanickém fungování nejeví jako otevřené kvantum, schopné obejm out skutečnost stále větší, nýbrž jako kvantum uzavřené, v jeh ož nitru všechno postupuje jen vým ěnou toho, co bylo od počátku dáno. To je tedy první dojem. 44

D ru h ý princip. A le to není všechno. V průběhu každé fyzi­ kálně chem ické proměny, dodává termodynamika, se jistý z lo ­ mek využitelné energie nenapravitelně „entropizuje“, to zna­ mená ztrácí ve form ě tepla. T ento degradovaný zlom ek lze jistě v rovnicích sym bolicky zachovat, aby se vyjádřilo, že v hm otných dějích se nic neztrácí, stejně jako se nic netvoří. To je však pouhý m atematický trik. V e skutečnosti, z reálného vývojového hlediska, v průběhu každé syntézy něco definitiv­ ně shoří jako cena za tuto syntézu. Čím víc energetické kvan­ tum světa pracuje, tím víc se spotřebovává. N ezd á se, že by konkrétní hm otný vesmír, tak jak vystupuje do p ole naší zku­ šenosti, mohl do nekonečna pokračovat ve svém běhu. M ísto aby se nekonečně pohyboval po uzavřeném okruhu, opisuje nevratnou větev, jejíž vývoj je om ezen. A tím se odlišuje od abstraktních veličin a řadí m ezi skutečnosti, které se rodí, ros­ tou a umírají. Přechází z času do trvání; definitivně se vym yká geom etrii a ve svém celku stejně jako ve svých prvcích se dra­ maticky stává předm ětem dějin.1 Pokusm e se obrazně vyjádřit přirozený význam těchto dvou principů zachování a degradace energie. Řekli jsm e, že kvalitativně se nám evoluce hm oty jeví hic et n u n c jako proces, v jeh ož průběhu se ultra-kondenzují a na­ vzájem kombinují složky atomů. Kvantitativně se nám tato proměna jeví jako děj sice vym ezený, ale nákladný, v něm ž se pozvolna vyčerpává počáteční elán. Od stupně ke stupni se atom ické a molekulární konstrukce pracně komplikují a zv e­ dají výš. Síla vzestupu se však cestou ztrácí. N avíc i uvnitř každého prvku této syntézy působí (a to tím rychleji, čím vyšší jsou tyto prvky) totéž opotřebování, které podrývá vesmír ja ­ ko celek. Pozvolna se tyto nep ra vd ě p o d o b n é kom binace zase rozpojují na jednodušší prvky, je ž upadají a rozkládají se v beztvárnost pravděpodobných rozložení. Raketa, která stoupá po šipce času, a zazáří jen proto, aby v zápětí zhasla, zpětný vír uprostřed padajícího proudu — to by tedy byla podoba světa. Tak m luví věda. A já vědě věřím. A le dala si věda až dosud někdy práci pohlížet na svět jinak než z vn ě jšk u věcí? 1)

S o u č a sn é k o sm o lo g ic k é te o rie n e m o h o u ani n a z á k la d ě p ře sn ý ch m ěření ro z h o d n o u t m ezi h y p o té z o u „ o te v ře n éh o " a „ u za v ře n é h o “ v esm íru, tj. m ezi tím , z d a h m o tn ý v e sm ír ja k o u d á lo st „skončí“ n e o m e ze n ý m ro zp ín án ím a chlad n u tím , a n e b o z d a se v u rč ité e ta p é z ase z h ro u tí z p ě t d o ja k é h o si n o ­ v é h o p o č átk u . (P o zn . překl.)

45

K A P I T O L A 2.

V N I T Ř E K VĚCÍ

Spor mezi materialisty a spiritualisty, mezi determ inisty a fi­ nalisty na vědecké rovině stále trvá. Po stoleté hádce každá strana zůstává na svých pozicích a předkládá odpůrci dobré důvody, proč na nich trvá. Pokud jsem schopen rozum ět tom uto zápasu, jeh ož jsem se také zúčastnil, zdá se mi, že jeho vleklost není způsobena nesnází lidské zkušenosti smířit v přírodě určitá rozporná zdání mechanicismu a svobody, smrti a nesm rtelnosti, nýbrž spíše obtížemi, které dvěma skupinám různě myslících lidí působí nalezení společné půdy. Na jedné straně materialisté neustále hovoří o předmětech, jako kdyby předm ět bylo jen vnější pů­ sobení, vztah „přechodnosti“ (transience). Na druhé straně spiritualisté odmítají překročit hranice jakési osam ělé introspekce, kde se jsoucna uvažují jen jako v sobě uzavřená, ve svých „imanentních“ operacích. Jedni i druzí se bijí na dvou různých rovinách a nemohou se setkat; a každý z nich vidí jen p o lo v i­ nu problému. Jsem přesvědčen, že tato dvě hlediska volají po spojení a že se brzy spojí v jakési zobecněné fenom enologii či fyzice, kde se vnitřní stránka věcí bude brát v úvahu stejně jako vnější stránka světa. Jinak se mi zdá být nem ožné pokrýt celek v e s­ míru jako fenoménu koherentním vysvětlením, k něm už přece věda musí směřovat. Právě jsm e zde popsali vn ějšek hmoty v jeh o vazbách a měřitelných dimenzích. Chceme-li postoupit dál ke člověku, musíme základnu našich dalších konstrukcí rozšířit o v n itře k téže hmoty. Věci mají svůj vnitřek, mohli bychom říci své „samo pro sebe“. A tento vnitřek vystupuje v určitých jak k v a lita tivn ích , tak kva n titativních vztazích s pokroky kosm ické energie, jak o nich mluví věda. Tři tvrzení, která tvoří tři části této nové kapitoly. Mám-li o nich p o je d n at tak, ja k je zd e tře b a , b u d u n u cen překročit hranice předživého a p řed jím at něco m álo z o b la sti života a m yšlení. N etkví však p o d sta ta a zá ro v eň o b tíž k a ž d é syntézy práv ě v tom , že cíl je za h rn u t už v jejích p o čá tc ích ?

46

1. E X I S T E N C E

P o sled n í p o k ro k y fyziky z ře teln ě uk azu jí tu to p ersp e k tiv u : v je d n o tě p říro d y n achází n aše zk u šen o st sféry (či ú ro v n ě) rů zn éh o řádu, z nichž k ažd á je c h a ra k te riz o v á n a p ře v a h o u jis ­ tých činitelů, n ep o z o ro v ate ln ý ch n e b o za n ed b a te ln ý ch v so u ­ sedních sférách a na sousedních úrovních. V p ro střed n ím m ě­ řítku našich o rganism ů a našich k o n stru k cí se zdá, že ry ch lo st nem á vliv na p o v ah u hm oty. D nes však víme, že p ři m ezních h o d n o tách , jic h ž se d o sah u je v atom ických pohy b ech , ry ch lo st p o d sta tn ě m ění m asu těles. U „norm álních“ chem ických p rv k ů se stá lo st a d lo u h á živ o tn o st zd ají být pravidlem . A tu je ta to iluze v y v rácen a objev em radio ak tiv n ích látek. M ěřen y m ě řít­ ky naší lidské existence se h o ry a hvězdy zd a jí být vzo rem v e­ lebné trv alo sti. D nes však víme, že p o z o ro v á n a v d o sta te č n é hloubce trvání, se zem ská kůra p od našim a n o h am a n eu stále mění, k d ež to n eb esa nás strh u jí d o víru hvězd. V žád n ém z tě ch to případů nejde o o bjevení ab so lu tn ě n o ­ vé veličiny. K a žd á m asa se m ění s rychlostí. K a žd é těleso září. K a žd ý p ohyb, d o sta te čn ě zpom alen, se zah alu je v nehybnost. A le v jiném m ěřítk u neb o při jin é intenzitě se určitý fenom én stáv á zjevným , za p lav u je obzo r, přehlušuje o sta tn í odstíny, d o d áv á celém u pohledu své v lastní ladění. T a k je to m u i s „vnitřkem “ věcí. V o b lasti fyziky a chem ie se z důvodu, který se brzy ukáže, p ře d m ě ty p ro je v u jí je n svými vnějším i determ inism y. Fyzik je p řesvědčen, že (přinejm enším doposud) jsm e o p ráv n ěn i m lu­ vit je n o „vnějšku“ věcí. T entýž intelektuální p o sto j je je ště m ožný u b ak terio lo g a , k terý se svými kulturam i za ch ází (až na p á r větších nesnází) ja k o s la b o ra to rn ím i činidly. M nohem o b tíž n ější je však už ve světě rostlin. U biologa, k te rý se z a b ý ­ vá ch o v áním hm yzu neb o láčkovců, se pom alu stá v á p o ch y b e­ ným po dnikáním . V ypadá ja k o hloupost, jde-li o o b ratlo v ce. A k o n ečn ě úp ln ě z tro sk o tá v á s člověkem , u n ěh o ž už existenci n ějak é h o „vnitřku“ nelze obejít, p ro to ž e se stáv á p řed m ě tem p řím éh o n az írán í a látk o u v ešk eréh o poznání. Z d án liv á o m e ze n o st fenom énu vědom í na vyšší form y živ o ­ ta sloužila vědě dlouho ja k o zám inka, aby te n to fenom én ze svých k o n stru k cí vesm íru vůbec vyloučila. B izarní výjim ka, úchylná funkce, epifenom én — ta k n ějak se vždy o z n a čo v a lo m yšlení, aby se ho bylo m ožno zbavit. A le co by se bylo stalo

47

s m oderní fyzikou, kdyby b yla zařad ila radium m ezi „n en o r­ mální“ látky — a d o st? A ktivita radia zřejm ě nebyla a n em o h ­ la být za nedbána, p ro to že se ja k o m ěřiteln á p ro sad ila až d o vnější tk á n ě hm oty, k d ež to kdyby se do systém u sv ěta m ělo in teg rovat vědom í, bylo by tře b a vzít v úvahu existenci n o v é stránky neb o nové dim enze vesm írné látky. T ěž k o sti n á s odrazují. A le kdo by m ohl nevidět, že v obou p říp ad e ch se b a ­ datelům k lade týž problém , k te rý je tře b a řešit to u té ž m e to ­ dou: ve vý jim e čn é m odhalit univerzální. Příliš často jsm e v poslední do b ě udělali tu to zkušen o st, n e ž abychom mohli ještě pochybovat: přírodní ano m álie je v ž d y jen zvýraznění nějaké vlastnosti, rozšířené v nepostižiteln érrt stavu všude. F enom én bezp ečn ě zjištěný byť je n v je d in é m bodě m á díky základní je d n o tě světa n ezb y tn ě v š u d y p říto m ­ nou hodnotu a všudypřítom né kořeny. K am nás za v ed e to to pravidlo, uplatním e-li je na případ lidského „seb e p o zn án í“? Byli jsm e m o žn á nakloněni říci, že vědom í se s n a p r o s to u evidencí objevuje teprve u člověka, a je tedy ojedinělý m p ří­ padem, který vědu nezajím á. Musíme se však opravit. V ědom í je v člověku n e p o c h y b n o u skutečností, a zahlédnuto v to m to jediném záblesku m usí te d y být rozšířeno po celém vesm íru, a ja k o ta k o v é o b k lo p e n o z á ř í neom ezených prostorových i časových pokračo v án í. T ento závěr m á závažné důsledky. A p řesto p o d le a n a lo g ie s celou okolní vědou nevidím žádnou m ožnost, ja k se m u v y ­ hnout. N em ůže být sporu o tom , že v hloubi nás sam ých se o b je v u ­ je vnitřek jak o b y trhlinou v nitru jsoucen. A to stačí, a b y c h o m byli nuceni připustit existenci to h o to „vnitřku“ v té či o n é m íře všude v p říro d ě a odjakživa. M á-li vesm írná lá tk a v je d in é m svém bodě nějakou vnitřní stránku, je to nu tn ě p ro to , že j e d voustranná svou strukturou, to je st v každé p ro sto ro v é a č a ­ sové oblasti, právě tak, ja k o je n apříklad zrnitá. Věci m a j í svů j vnitřek, ko exten zívn í vnějšku. O dtud lze odvodit následující zn á zo rn ěn í světa, z a rá ž e jíc í pro naše představy, ale skutečně jediné p řija teln é p ro náš r o ­ zum. D ocela dole, právě tam , kde jsm e stáli na z a čá tk u tě c h to stránek, je původní hm ota něco víc, n ež rušný p o h y b čá stic, který tak podivuhodně analyzuje m oderní fyzika. P o d tím to zárodečným listem m echanických vlastností si m usím e p ř e d ­ stavovat jistě velmi ztenčený, ale k vysvětlení stavu v esm íru v pozdějších dobách n ap ro sto nezbytný zá ro d ečn ý list „b io io \

gických“ vlastností. V nitřek, v ěd o m í,1 a tedy i sp o n tá n n o st — těm to třem výrazům p ro tu té ž věc nem ůžem e jen ex p e rim en ­ tálně sta n o v it nějaký abso lu tn í za čátek , p ráv ě ta k ja k o žád n é jiné linii vesm íru. V k o h e r e n tn í p ersp ektivě světa živo t n e v y h n u te ln ě p ře d p o ­ klá d á do n e d o h le d n é m in u lo sti s a h a jíc íp ř e d ž iv o t2. Ale je-li všechno v p říro d ě vlastn ě živé, neb o aspoň předživé, n am ítnou sp olečně spiritualistč i m aterialisté, ja k by m ohla vzn ik n o ut m echanistická věda o h m o tě a slavit ta k o v é ú sp ě ­ chy? Je snad d v o jí strán k a věcí, zvenčí determ in o v an ý ch a z e ­ v n itř „svobodných“, n ere d u k o v ate ln á a n eso u m ěřiteln á? Jaké tu chcete n a v rh n o u t řešení? O d p o v ěď na tuto nesnáz je už im plicitně o b sa že n á v tom , co jsm e řekli výše o různých „sférách zkušenosti“, k te ré se uv n itř sv ěta přes sebe překládají. O bjeví se zřetelněji, až si povšim nem e, podle jak ý ch kvalitativních zákonů se m ění a ro sto u p ro je v y toho, co jsm e práv ě nazvali vnitřkem věcí.

1)

Z de a v ů b ec v té to k nize se p o je m „vědom í“ p o u žív á v n ejširším smyslu a o z n ač u je všechny d ru h y psychiky, od těch n ejch u d ších m yslitelných forem ;iž p o specificky lidský fen o m én re fle k to v a n é h o poznání.

2)

T y to strá n k y byly d á v n o n ap sán y , kd y ž jsem s p ře k v a p en ím o b jevil jejich v la stn í já d ro v n ěk o lik a sk v ělý ch řádcích, k te ré n e d áv n o n ap sal ]. B. S. H aldane. V elký anglický b io ch em ik říká: „V lom , čem u řík ám e h m o ta, n e n a c h á ­ zím e ž ád n é z ře jm é sto p y m yšlení ani života. A p ro lo ty to v lastn o sti stu d u ­ je m e rad ěji lam , kde se p ro je v u jí z řeteln ěji. Jsou-li však p ersp ek tiv y m o d e r­ ní vědy sp rá v n é, m usím e p o č íta t s tím , že je n ak o n ec, alesp o ň v z áro d eč n é p o d o b ě , o b je v ím e p o celém vesm íru.“ A d o d á v á d o k o n c e je ště ta to slova, na něž si m o ji čte n áři m o h o u v zp o m en o u !, až p ře d ně d á le — se všem i n u t­ ným i v ý h ra d a m i a o p ra v a m i — p o stav ím p e rsp ek tiv u „bodu O m eg a": „Může-li s p o lu p rá ce několika m iliard bu n ěk v m o zku v y tv o řil naši sch o p n o st vědom í, stáv á sc d a le k o p řija te ln ě jší i m yšlenka, že ja k á si sp o lu p rá c e c elé ­ h o lidstva — neb o je h o části — u rč u je (o, čem u C o m te říkal v elká n a d lid ­ ská b y to st.“ (J. B. S. H a ld an e , T h e In cq u ality o f M an, Pelican, A. 12, str. 114, Science Ethics). To, co říkám , není ted y nesm yslné. — N em lu v ě o tom , že k a ž d é h o m etafy zik a by m ělo p o tě šit zjištěn í, že i v o čích fyziky je p ře d sta v a ú p ln ě s u rové h m o ty (to je st čisté „ tran sien cc“) je n p rvním a hru b ý m p řib lí­ žením n aší zkušenosti.

49

2. K V A L I T A T I V N Í Z Á K O N Y R Ů S T U

N ezapom ínejm e, že tato studie m á jediný cíl: uvést v so u lad předm ěty v času a v prostoru, nečinit si však n áro k na stán o vení podm ínek, jež m ožná vládnou jejich nejhlubším bytím ; experim entálně ustavit v přírodě řetězovou p o slo u p n o st, ne však vztahy „ontologické“ příčinnosti; jiným i slovy — vidět, ne však vykládat. V iděno z to h o to jevového hlediska (které je je d in ý m hlediskem vědy), je tu nějaký pro střed ek ja k p řek ro čit pozici, na níž se zastavila naše analýza vesm írné látky? U znali jsm e, že v ní existuje vnitřní vědom á stránka, k te rá nutně všude p ro v ází stránku vnější, „hm otnou“, na niž se běžně o m e zu je věda ve svém zkoum ání. M ůžeme jít je ště dál a určit, p o d le jak ý ch pravidel tato druhá stránka, nejčastěji skrytá, v určitých oblastech naší zkušenosti začíná prosvítat, a k o n eč n ě v y stu ­ povat na povrch? Zdá se, že ano; a dokonce velmi prostě, pokud p o sta v ím e vedle sebe tři poznám ky, k nim ž mohl d o sp ě t každ ý z nás, teié však nabývají svůj pravý význam jen tehdy, když je u v e­ deme do vzájem né souvislosti. A -P r v n í poznám ka. V nitřek věcí, je h o ž sk u tečn o st jsm e právě připustili i pro rodící se form y hm oty, si v p řed živ o tn ím stavu nelze představovat jak o spojitý zá ro d ečn ý lisf, ale ja k o neco stejně zrnitého jak o je hm ota sama. K tom uto podstatném u bodu se brzy vrátím e. První, n ej­ vzdálenější form y života, které jsm e s to zah léd n o u t, se co do velikosti a počtu naší zkušenosti před stav u jí ja k o jak ési „m e­ ga či „ultram olekuly“: úžasné m nožství m ikroskopick ý ch ja~ . ' i 0 zna,T|ená, že z důvodů hom ogennosti a souvislosti lze předživot ještě za obzorem tušit ja k o něco, co se podílí na ko ip u sku lá rm struktuře a korpuskulárních v lastn o stech světa. At nahlížena zevnitř, či pozorována zvenčí se tedy vesm írn á laika sm ěrem dozadu stále víc ro zp a d á v prach částic: 1. n a ­ vzájem dokonale podobných (přinejm enším zdálky); 2. v e ­ směs koextenzívních s celkem kosm ické o b lasti; 3. a k o n eč n ě navzájem tajem ně spojených celkovou energií. V tě c h to hloubkách si dvě stránky světa, vnější a vnitřní, bod za b o d em odpovídají. T akže chcem e-li přejít od jed n é ke d ru h é stačí v delinici částečných center vesm íru, kterou jsm e podali výše

50

(str. 36), „m echanické v zájem n é p ů so b e n í“ n ah ra d it „věd o ­ m ím “. A tom ism us je společnou vlastn o stí vnitřku a vnějšku věcí. B. D ru h á p o zn á m k a . P rvky vědom í (p řesn ě tak, ja k o prv k y hm oty, je jic h ž jso u podložím ), na p o čá tk u vesm ěs p rak tick y h om ogenní, se v prů b ěh u trv á n í p o zv o ln a kom plikují a d ife­ rencují ve své povaze. Z to h o to hlediska a z ryze ex p e rim en ­ tálního úhlu pohledu se vědom í p ro je v u je ja k o kosm ick á v lastn o st o p ro m ěn n é velikosti, podléh ající celkové p ro m ěn ě. S m ěrem vzhůru se nám te n to n esm írný fenom én, k te rý b u d e ­ me sled o v at p o celé délce p řírů stk ů živ o ta až po vznik m y šle­ ní, n ak o n ec zdá být něčím banálním . S ledován v o p ačn ém sm ěru, vede, ja k jsm e už p oznam enali, k m éně běžném u p o je tí nižších stavů, stále neurčitějších a ja k o b y uvolněných. Ve sm ě ru zpět, pro ti evoluci, se v ě d o m í kv a lita tiv n ě rozestírá ve sp e ktru m různých odstínů, a ty n ejsla b ší se ztrá cejí v tem notě. C. T řetí p o zn á m k a . V ezm ěm e k o nečně ve dvou různých o b ­ lastech to h o to sp e k tra dvě částice vědom í, k teré dosp ěly na různý stupeň evoluce. K aždé z nich, ja k jsm e práv ě viděli, stav b o u o d p o v íd á určité h m o tn é seskupení, je h o ž vnitřek ta to částice tvoří. P o ro v n e jm e m ezi sebou ta to dvě vnější sesk u p e­ ní a z e p te jm e se, ja k é m ísto zaujím ají vůči sobě nav zájem a vůči té částečce vědom í, k tero u každé z nich obklopuje. O d p o v ěď je na první p o h led zřejm á. Ve všech příp ad ech si m ůžem e být jisti, že rozvinutějším u vědom í bude vždy o d p o v íd a t b o h atší a lépe uzp ů so b en á sta v ­ ba. T a n ejjed n o d u šší p ro to p la z m a je už látka s neslýchanou kom plexností. T ato složitost ro ste geo m etrick o u řad o u od p ro to z o í k vyšším a vyšším živočichům . A práv ě ta k vždy a všude i ve všech o statn ích oblastech. I zde je fenom én tak p řirozený, že jsm e se mu d áv n o p řestali divit. A přece m á ro z ­ hodující význam . P rávě v něm se nám to tiž d o stá v á do rukou h m atateln ý „p a ram e tr“, který nám d ovoluje sp o jo v a t vnější a vnitřní zá ro d ečn ý list světa nejen m ístně (bod po bodu), ale, ja k dále ověřím e, i v pohybu. Lze říci, že so u stře d ěn o st vědom í se m ění n epřím o ú m ěrn ě s je d n o d u ch o stí hm o tn é struktury, k tero u provází. A neb o ji­ nak: u rčité v ědom í je tím dokonalejší, čím b o h atší a lépe o rg a ­ nizovaný je je h o hm otný protějšek. D u c h o v n í d o ko n a lo st (nebo vě d o m á „ středovosť) a h m o tn á

51

syn téza (nebo k o m p le xn o st) js o u je n d vě str á n k y té h o ž je n o m énu.' A tím jsm e ipso fa c to dospěli k řešení n ašeh o p ro b lém u . H ledali jsm e kvalitativní zákon vývoje, který by byl s to v y ­ světlit, pro č je vnitřek vůči vnějšku věcí od je d n é sféry ke d ru ­ hé n ejp rv e neviditelný, p ak patrný, a n a k o n e c p o stu p n ě p ř e ­ vládající. T en to zákon vystoupí sám od sebe, jak m ile se v e s­ mír p o jím á ja k o něco, co přechází z u rčitéh o sta v u A, c h a ra k ­ terizo v an éh o velkým počtem velm i jed n o d u ch ý ch h m o tn ý ch prvků (tj. prvků s velmi chudým vnitřkem ), do určitéh o sta v u B, definovaného m enším počtem velm i k om plexních se sk u p e­ ní (tj. s bohatším vnitřkem). Ve stavu A se centra vědom í, p ro to ž e jso u zá ro v eň velm i četn á a neobyčejně slabá, p ro jev u jí je n svým i h ro m ad n ý m i účinky, k teré p o d lé h a jí statistických zá k o n ů m . K o lek tiv n ě se tedy řídí m atem atickým i zákony. T o je vlastní o b la st fyziky a chemie. N aproti tom u ve stavu B se tyto prvky, m éně č e tn é 2 a z á r o ­ veň lépe individualizované, pozv o ln a vym ykají z po slu šn o sti velkých čísel. Jejich základní a n em ěřite ln á s p o n tá n n o st p r o ­ svítá na povrch. Začínám e je vidět jed n o tliv ě a m ůžem e je p o jednom sledovat. A práv ě zde vstu p u jem e d o sv ě ta b iologie. Celý další obsah této knihy nebude, stručně řečeno, nic jin é ­ ho, než ta to historie zápasu, který se ve vesm írnu o d e h rá v á mezi sjednocenou rozm anitostí a n eo rg a n iz o v a n o u m n o h o stí; bude to stálá aplikace základního zá k o n a k o m p le x n o sti a v ě ­ domí, z něhož vyplývá určitá p sy c h ic k y k o n v e rg e n tn í s tr u k tu ­ ra a zakřiven í světa. Ale nespěchejm e příliš. P ro to ž e se zde zatím zab ý v ám e je š ­ tě předživotem , pam atujm e si pou ze to, že z k v a lita tiv n íh o hlediska není n ijak ro zp o rn é připustit, že vesm ír, k te rý se n a ­ venek projevuje jak o m echanický, je vybudován ze „sv o b o d ­ ných“ je d n o tek — pokud v něm o b sa že n é je d n o tk y jso u je ště hodně rozdělené a nedokonalé. N a závěr teď přejdem e k choulostivějším u hledisku k v a n ti­ ty a podívám e se, zda je b ez ro z p o ru s přijatý m i fyzikálním i

1)

2)

Z to h o to hlediska by bylo m o žn o říci, že v ro v in ě fe n o m é n ů je k a žd á b y to st vybudována ja k o elipsa nad d věm a sd ru žen ý m i o h n isk y : o h n isk em h m o tn é o rg an izace a ohniskem psychického so u střed ě n í — p řič e m ž se ta lo dvč ohniska m ění souběžně a stejným sm ěrem . A to, ja k uvidíme, p řes specificky živ o tn í m ech an ism u s ro z m n o ž o v a n í.

zák o n y m ožno d efin o v a t energii, k te rá je o b sažen a v ta k o v ém vesm íru.

3. DUCHOVNÍ ENERGIE N ení b ěž n ějšíh o pojm u, než je pojem duchovní energie. A p řece je te n to p o je m v ědecky ze všech nejm én ě jasný. N a je d n é stra n ě je o b je k tiv n í sk u tečn o st psychického úsilí a p sy ­ chické p rác e ta k jistá, že na ní spočívá celá etika. N a d ru h é stran ě je p o v a h a té to v nitřní síly ta k nepostižitelná, že celá m ech anika m ohla b ý t vybu d o v án a m im o ni. O btíže, s nim iž stále zápasím e, chcem e-li záro v eň p o stih ­ n out d uch a i h m o tu v téže racio n áln í perspektivě, se nikde n e ­ p ro jev u jí ostřeji. A nikde ta k é hm atatelněji nevystupuje n a lé ­ h av o st v y b u d o v at m o st m ezi fyzickým a m ravním b řeh em n a ­ ší existence, chcem e-li, aby se duchovní a hm o tn á strá n k a naší aktivity n av z ájem podněcovaly. S p o jit d v o jí energii těla a duše nějakým k o herentn ím zp ů ­ sobem — tu to o tá zk u věda zatím ignorovala. A bylo by velm i p o h o d ln é u d ělat to též. N a neštěstí (nebo na štěstí) jsm e zde vedeni logikou systém u, v něm ž m á vnitřek věcí p ráv ě ta k o ­ vou, ne-li větší hod n o tu , než jejich vnějšek a m usím e se tedy té to nesnázi p o sta v it přím o. N elze se vyhnout střetnutí. M usí­ m e dál. N ásledující ú vahy si sam o zřejm ě nečiní n áro k p o d a t o p ra v ­ du u sp o k o jiv é řešen í p ro b lém u duchovní energie. Jejich cílem je p ro stě u k á z a t na určitém příkladu, p o ja k é linii by m ěla p o ­ dle m ého n ázoru, in teg ráln í věda o p říro d ě vést svá zkoum ání, a ja k é h o dru h u by m ěla být je jí vysvětlení. A ! P roblém d v o jí energie P ro to ž e vnitřní strá n k a sv ěta vystupuje na světlo v hloubi n ašeh o lidského věd o m í a reflek tu je se na sobě sam é, zd álo by se, že stačí p o d ív a t se na sebe, abychom porozum ěli dynam ici kým v ztah ů m m ezi vnitřkem a vnějškem věcí v k terém k o li b odě vesm íru. Ve sk u tečn o sti je to je d en z n ejobtížnějších výkonů. V k o n k rétn ím je d n á n í cílím e, ja k se p říto m n o st o b o u sil d o ­ ko n ale kom binuje. M o to r pracuje. N ed aří se nám však ro z lu ­ štit je h o činnost, k te rá se zdá být ro zp o rn á. D ráždivým o střím

53

problém u duchovní energie p ro náš rozum je stále p říto m n ý výrazný pocit, že naše jed n án í je na silách h m o ty so u č asn ě z á ­ vislé i nezávislé. P ředně závislost. O čividnost té to skutečnosti je z á ro v e ň drtivá i velkolepá. „Abych m ohl m yslet, musím jíst.“ V té to drsné v ětě je vy jád řen a určitá ekonom ie, z níž plyne buď ty r a ­ nie, aneb o n ao p a k duchovní m o h u tn o st hm oty, p o d ie to h o , z k teréh o ko n ce ji vidím. V ysoká spekulace i h o ro u cí lá sk a jsou provázeny, a ja k d o b ře víme, musí se p latit v ydáv án ím fy­ zické energie. Jednou je k tom u tře b a chléb, jindy víno, jin d y infúze nějaké chem ické látky či horm onu; jindy p o tře b u je m e p o d n ět n ějaké barvy či kouzlo zvuku, který p ro jd e uchem j a ­ ko záchvěv a vynoří se v m ozku ja k o inspirace. Mimo jakoukoli pochybnost jsou hm o tn á a duchov n í e n e r ­ gie na sebe něčím vázány a navzájem tvoří svá p o k rač o v án í. D ocela v hloubi by n ěja k m ěla být jen jediná energie, k te rá působí ve světě. A první, co přichází na mysl, je p ře d sta v o v a t si „duši“ jak o prom ěňující ohnisko, kam se všem i širo k ý m i proudy přírody sbíhají m ohutnosti těles, kde se zv n itřň u jí a sublimují v krásu a v pravdu. T o hoto lákavého nápadu p řím é p rom ěny je d n é en e rg ie v druhou, sotva se vynořil, se v záp ětí m usím e vzdát. N e b o ť jakm ile se pokusím e tyto dvě energie spojit d o h ro m ad y , vy­ stoupí jejich nezávislost stejně ja sn ě ja k o v ázanost. „Abych mohl myslet, musím jíst.“ Jenže — kolik rů zn ý ch myšlenek z téhož kousku chleba! T ak ja k o p ísm ena abecedy, z nichž může vzniknout stejně d o b ře nesm ysl ja k o ta n e jk rá s ­ nější báseň, zdají se i kalorie být něčím právě ta k lh o stejn ý m jako nezbytným pro vznik duchovních h odnot, k te rý se jim i živí. O bě energie, fyzická a psychická, ro zlo žen é po dvou listech světa, vnějším a vnitřním, se v ceiku chovají stejně. Jsou stále sdruženy a nějakým způsobem přecházejí je d n a ve dru h o u . Nezdá se však m ožné přim ět jejich křivky, aby si p ro stě o d ­ povídaly. N a jed n é straně jen nep atrn ý zlom ek „fyzické“ e n e r­ gie slouží k nejvyššímu rozvoji duchovní energie. A na d ru h é straně se ten to docela malý zlom ek, jakm ile byl je d n o u p o h l­ cen, projevuje na obraze vnitřku zcela nečekaným i oscilacem i. T ento kvantitativní n epom ěr stačí vyvrátit příliš je d n o d u ­ chou představu „přem ěny form y“ (čili přím é tran sfo rm ac e) — a tedy i naději, že bychom mohli nalézt „m echanický ek v iv a­ lent“ vůle'či myšlení. O energetických závislostech m ezi vnitř-

54

kem a vnějškem věcí nelze pochyboval. Lze je však zřejm ě v y jádřit jen složitější sym bolikou, v níž vystupují členy rů z n é ­ ho řádu. ¡¡/Jednu z lin ií řešení A bych se vyhnul nem ožném u a p rotivědeckém u zá k la d n í­ mu dualism u, abych však p řitom zachoval p řiro z en o u slo ži­ to st vesm írné látky, p řed k lád ám následující p ředstav u , k te rá bude tvořit základ všech našich dalších kroků. Připustím e, že každá energie je v p o d sta tě psychické p o v a ­ hy. D odám e však, že v každém jednotlivém prvku se ta to z á ­ kladní en erg ie dělí na dvě odlišné složky: energii tangenciální, k te rá sp řa h u je daný p rvek se všem i ostatním i prvky té h o ž ř á ­ du (tj. stejn é kom plexnosli i „středovosti“) ve vesm íru, a en e r­ gii radiální, k terá ho p řitah u je sm ěrem ke stále k o m p le x n ěj­ ším a cen tro v an ě jším stavům , sm ěrem v p řed .1 Je zřejm é, že ta k to k o n stitu o v an á částice, pokud d isp o n u je n ějakým m nožstvím volné tangenciální energie, je sch o p n a z to h o to výchozího stavu zvětšit svou vnitřní kom p lex n o st o určitou hodn o tu tím, že se sdruží se sousedním i částicem i. V důsledku to h o (neboť je jí střed o v o st se autom aticky posíli­ la) v zro ste slejn o u m ěrou i je jí radiální energie, je ž bude zase m oci ve form ě no v éh o u sp o řád á n í z p ě tn ě působit v oblasti tangenciální. A tak dále. Jedinou nesnáz v této perspektivě, kde tangenciální en erg ie p řed stav u je to. s čím věda b ěžně počítá ja k o s „energií“ vůbec, působí vysvětlit souhru tangenciálních u spořádání v souladu s term odynam ickým i zákony. V to m to sm ěru lze však p o z n a ­ m enat následující. a) P ředně z toho, že variace radiální energie v závislosti na energii tangen ciáln í se po d le naší h ypotézy d ěje p ro střed n ic­ tvím n ě ja k é h o uspořádání, vyplývá, že libovolně velká hod1)

P o /n n m e n e jm e m im o ch o d em , že čím m éně je p rv e k c en tro v á n (to jest čím slabší je je h o rad iáln í en ergie), tím víc se je h o ta n g e n ciá ln í en erg ie p ro je v u ­ je m ohm n v m i m echanickým i účinky. T a n g e n c iáln í v ztah m ezi silně c e n tro ­ vaným i částicem i (s vysokou rad iáln í energií) se ja k o by „zvnitřnujc" a v očích fyziky mizí. |e tu n e p o ch y b n ě n ějak ý p o m o cn ý princip, k terý vy­ s větlu je zd án liv é /u c h o v á n í en erg ie ve vesm íru (viz níže li). M ěli bychom z ře jm ě ro z lišo v a t dva d ru h y ta n g e n ciá ln í en erg ie: je d n al; en ergii z ářen í (s m axim em u velmi m alých rad iáln ích h o d n o t - p říp a d ato m u ); a za druhé energii u sp o řá d áv á n í (jed in ě p a trn o u při velkých rad iáln ích h o d n o tá c h — pi íi jíicI živočichu ¡1 člověka).

55

\

n o ta p rvé energie m ůže b ý t sp o je n a s lib o v o ln ě m alo u J io d n o tou druhé; neboť velice d o k o n alé u sp o řá d á n í m ůže v y ž a d o v a t jen velmi m alé m nožství práce. A to je v d o b ré m so u lad u s e zjištěným i fakty (srv. str. 54). b) N avržený systém nás d ále p a ra d o x n ě nutí p řip u stit, ž e vesm írná energie neustále roste, a to n ejen ve své rad iáln í f o r ­ mě, ale také, což je závažnější, ve form ě tangenciáln í (n e b o ť napětí m ezi prvky ro ste práv ě s jejich středovostí). T o se z d á být v přím ém ro z p o ru s principem zachování en erg ie v e sv ě tě . Přihlédněm e však blíže: te n to růst tangenciální energie, e n e r ­ gie d ruhého druhu, k te rá jed in á m ůže pů so b it fyzice o b tíž e , lze p o zo ro v a t tep rv e při velmi vysokých h o d n o tá ch e n e rg ie radiální (například v případě člověka a n ap ětí ve sp o lečn o sti). Pod to u to úrovní a p ro přibližně stálý p o čet p rv o tn ích č á stic ve vesm íru zůstává úhrn kosm ických tangenciálních e n e rg ií v průběhu transform ací prakticky a statisticky nem ěnný. A to je vše, co věda potřebuje. c) A konečně, p ro to že se v našem schém atu celá b u d o v a vesm íru na cestě centrace ve všech fázích n eu stále o p írá o s v á prvotní uspořádání, je zřejm é, že je h o d ovršení zů stáv á až d o nejvyšších p ater podm íněno určitým prvotním k v an tem v o ln é tangenciální energie, k terá se postupně v y čerpává, ja k to v y ­ žaduje entropie. Ve svém celku tedy náš o b raz vyhovuje p o ža d av k ů m sk u ­ tečnosti. N icm éně tu zůstávají tři nevyřešené o tázky: a) Předně, ja k á zvláštní energie působí šíření vesm íru p o d é l hlavní osy, v m éně p ravděpodobném sm ěru nejvyšších fo re m kom plexnosti a středovosti? b) Dále, m á elem entární h o d n o ta a celkový ú h rn ra d iá ln íc h energií, vyvinutých v průběhu tran sfo rm ace, n ě ja k o u mez: a nějaký cílový stav? c) Konečně, existuje-li ta to poslední a výsledná fo rm a r a ­ diálních energií, je také odsouzena a před u rčen a, ab y se je d ­ noho dne zpětně rozložila podle požadavků en tro p ie, ab y p o ­ stupným vyčerpáním a vyrovnáním volné tan g en ciáln í e n e r ­ gie, obsažené v jednotlivých obalech vesm íru, u p ad la zase d o stavu předživých a je ště nižších center, z nichž se kdysi v y n o ­ řila? U spokojivou odpověď na tyto tři otázk y m ůžem e p o d a t te ­ prve m nohem dále, až nás studium člověka d o v ed e k ú v ah á m o horním pólu světa — o „bodu O m eg a“.

56

K A P I T O L A 3.

M L Á D Í ZEMĚ Před n ěk o lik a m iliardam i let, a zd á se, že ne p rav id eln ý m pro cesem h v ěz d n é evoluce, n ý b rž v důsledku n ě ja k é n eu v ě ři­ te ln é n á h o d y (srážk a hvězd, vnitřní zlom ?), se o d p o v rch u Slunce o d trh l c á r hm oty, tv o řen ý zvláště stálým i atom y. N e ­ přerušil vazby, k te ré ho p o u ta ly ke zbytku, a v té p ra v é v z d á ­ lenosti od m a te řsk é hnězdy, ab y zachycoval střed n í in ten zitu je jíh o záření, se začal shlukovat, navíjet sám na sebe, n ab ý v at tv a r.1 P ráv ě se z ro d ila nová h v ězda — te n to k rá t p la n e ta — u zav í­ rající ve svém kulovém tělese a ve svém pohybu lidskou b u ­ do ucnost. Z atím náš p o h led bloudil p o bezm ezných hladinách, kd e se ro z e stírá v esm írn á látka. O m ezm e a soustřeď m e v dalším svoji p o z o rn o st na ten to malý, zapadlý, ale úžasný p řed m ět, který se p ráv ě objevil. Je to až d osu d je d in ý b od světa, v něm ž je nám d án o sledovat evoluci h m o ty v jejích nejvyšších fázích až po nás samé. P o d ívejm e se, ja k se v hlubinách m inulosti vznáší je š tě č e r­ stvá, m ladá Z em ě, nabitá rodícím i se m ožnostm i.

1. V N Ě J Š E K

To, co u p o u tá v á zájem fyzika na té to kouli, k te rá se p ráv ě zro d ila ja k o b y n áh o d o u v kosm ické m ase, je p říto m n o st ch e­ m icky složitých látek, k te ré nelze p o z o ro v a t jinde.2 Při k rajn ě vysokých te p lo tá ch , ja k é p an u jí ve hvězdách, m ůže h m o ta tr ­ vat je n v ú p ln ě disociovaných stavech. N a žhavých hvězdách existují je n je d n o d u c h é látky. N a Zem i se ta to je d n o d u c h o st prvků d o su d z a ch o v á v á po obvodě, ve více či m éně io n izo v a­

1)

Z d á se, že se a stro n o m o v é o p ě t v ra c ejí k p ře d sta v ě v zniku p la n e t, k te rá je blíže L ap laceo v i: jso u to ja k é si „uzly a k m itn ý “ na o b la k u k o sm ic k éh o p ra ­ chu, ja k ý se z p o č á tk u v zn ášel k o lem k a ž d é livězdy.

2)

S vý jim k o u p o u h ý ch sto p v a tm o sfé ře n ám n ejb ližších p la n e t.

57

ných plynech atmosféry a stratosféry, a patrně také v samém nitru, v kovech „barysféry“ . Mezi těmito dvěma krajnostmi se však v několika pásmech rozestírá dlouhá řada složitých látek, přítomných a vznikajících pouze na „vyhaslých“ hvěz­ dách, jako první projev sil syntézy obsažených ve vesmíru. Předně pásmo křemene, připravující pevný krunýř planety. A dále pásmo vody a kyseliny uhličité, obklopující silikáty ne­ stálým, pronikavým a pohyblivým obalem. Barysféra, litosféra, hydrosféra, atmosféra, stratosféra.

T ato základní skladba se třeb a v p o d ro b n o stec h m ěnila a stávala složitější. Ve svých hlavních rysech se však m usela ustavit už od počátku a stala se východiskem d alšího g e o c h e ­ m ického rozvoje, který postupuje dvěm a různým i sm ěry. A / Svět, který krystalizuje.

V prvém , zdaleka nejvšeobecnčjším sm ěru, se zem sk á e n e r­ gie od počátku snažila unikat a o sv o b o z o v at se. Z ák lad n í ky­ sličníky — křem en, voda, kysličník uhličitý — vznikaly h o ře ­ ním a neutralizací afinit svých prvků (buď sam y n eb o spolu s jinými prvky). P okračováním v to m to schém atu p o stu p n ě vznikala bohatá rozm anitost „nerostného sv ě ta“. N erostný svět. Svět daleko poddajnější a pohyblivější, než m o h la tušit d ří­ vější věda; dnes víme, že v těch nejtvrdších sk alách p ro b íh á neustálá transform ace nerostných druhů, ja k o vzdálen ý p r o ­ tějšek prom ěn živých organism ů. Ale svět pom ěrně chudý ve svých kom binacích (p o d le p o ­ sledních údajů znám e v přírodě všeho všudy něk o lik sto v ek silikátů), pro to že vnitřní struktura je h o prvků je velm i úzce omezena. Dalo by se říci, že „biologickou“ ch a rak te ristik o u n e ro s t­ ných druhů je to, že se jako m noho nen áv ratn ě fixovaných o r ­ ganismů daly cestou, na níž se předčasně uzavřely sam y do sebe. Původní struktura jejich m olekul jim n ed o v o lu je růst. Aby se m ohly zvětšovat a šířit, musejí tedy n ějakým z p ů s o ­ bem vyjít sam y ze sebe a vypom áhat si ryze vnějším s d ru ž o ­ váním: nalepovat a řetězit atom k atom u bez sk u te čn é h o sp ly ­ nutí či spojení, jednou se skládají v řadu ja k o nefrit. Jed n o u se seskupí v rovině jako slída, a jindy se u sp o řád ají do k říže ja k o granát. Tak vznikají pravidelná seskupení často s velm i p o k ro čilo u skladbou, jíž však neodpovídá žádná je d n o ta kolem sk u te č n é ­

58

ho středu. P ro sté skládání atom ů neb o p o m ě rn ě je d n o d u ­ chých skupin do g eo m etric k éh o vzoru. N eo h ran ičen á m o z ai­ ka m alých prvků, to je stru k tu ra krystalu, k tero u dnes m ů že­ m e p o z o ro v a t na ren tg en o g ram u . A podle to h o to je d n o d u ­ chéh o a stáléh o v zoru se zře jm ě od p o čá tk u ve svém celku zo rg a n izo v a la k o n d en z o v an á hm ota, k te rá nás o bklo p u je. Jak dalek o do m inulosti m ůžem e dohlédnout, je hlav n í m a­ sa Z em ě z a h a le n a geom etrick ý m závojem . K rystalizuje. N e v šak celá. B/ Svět, k terý p olym erizu je. B ěhem p o čá te čn íh o p řec h o d u zem ských prvků do k ry stalic­ kého stavu a p rá v ě za tě ch to pod m ín ek se neustále v y p ro šťo ­ vala jis tá en e rg ie a stáv ala se v olnou (stejně ja k o se d ěje dnes v lidstvu kolem nás p od vlivem strojů). K ní p řistu p o v ala je ště energie, k te ro u n eu stále p o sk y tu je atom ický ro zp a d ra d io a k ­ tivních látek. U stavičně k ní p řibývala energie, přin ášen á slu­ nečním i p aprsky. K am se m o h la o b rá tit ta to u volněná síla na p o v rch u m ladé Z em ě? Z trá c e la se p ro stě do oko ln íh o p ro s to ­ ru ja k o p rch a v ý v ýron? P ohled na současný svět nás vede k jiné, m nohem p ra v d ě ­ p o d o b n ější hypotéze. V olná en erg ie rodící se Z em ě byla příliš slabá, než aby m o h la zm izet ja k o žhavé záření, zato však n a ­ byla sc h o p n o st o b ra c e t se sam a k sobě v procesu syntézy. T ehdy ta k ja k o dnes tedy v stu p o v ala s pohlcováním tep la do stavby uhlíkatých, dusíkatých, vodíkových či hydrátových sloučenin, p o d o b n ý ch těm , nad jejich ž schopností stále z v ě t­ šovat slo ž ito st a n estálo st svých prvků nevycházím e z úžasu. Z de vládne p o lym eriza ce} v níž se částice řetězí, seskupují a vym ěňují, tak ja k o v krystalech na vrcholcích teoretick y n e­ konečných sítí, je n že te n to k rá t m o le k u ly k m o le k u lá m a ta k že se u za v řen ý m nebo asp o ň o m eze n ým sd ru žo vá n ím vytváří stále větší a k o m p le x n ě jš í m olekuly. Z těch to „organických sloučenin“ jsm e utvořeni a žijem e v jejich světě. N avykli jsme si ho vidět vždy jen v přím é so u ­ vislosti s h o to v ý m životem , p ro to ž e v našem pohledu s ním ú z­ ce souvisí. M im o to se neu v ěřiteln é bo h atstv í je h o forem , k te ­ ré n ech ává d alek o za sebou ro zm a n ito st nerostných slo u če­ 1)

Bude mi, d o u fám , p ro m in u to , p o u žív ám -li te n to p o jem (tak ja k o dá le p o jem o rto g e n e z e ) ve z n ač n ě z o b ec n ě n é m sm yslu: p o k rý v á v edle v lastn í chem ické p o ly m e riz a ce celý p ro c e s „ad itiv n íh o z k o m p le x ň o v án í“, jím ž v zn ik ají velké m olekuly.

59

nin, týká je n n ep a trn éh o zlom ku zem ské látky; p ro to m ártie instinktivní sklon p řip iso v at m u v rám ci g eo ch em ie je n p o d ' řádné m ísto a p o d řad n ý význam — asi ja k o am o n iak u n ebo jak o kysličníkům vznikajícím při ú deru blesku. A bychom v šak m ohli p o zd ě ji sta n o v it m ísto č lo v ěk a v p ří­ rodě, považuji za p o d sta tn é v rá tit to m u to fenom énu je h o p r a ­ vé stáří a p rav o u tv á řn o s t N ero stn á chem ie a chem ie organická. A ť jso u o b jem y hm ot, jichž se k až d á z nich týká, v jak ém k o li n ep o m ěru , ty to dvě funkce tvoří a m usí tv o řit je n dvě n eo d d ěliteln é strán k y téže operace, zahrnující celek Zem ě. A stejn ě ja k o první z nich je tedy tře b a i druhou funkci vidět ja k o něco, co svýrni p očátky sahá do ran éh o ob d o b í naší Zem ě. A zde se v rací m o ­ tiv, na něm ž je v y budována celá ta to kniha: „Jen to, co tu n a ­ před bylo ja k o skryté a prvotní, m ůže ve světě n áh le zazářit v konečné podobě, k níž m usela evoluce p o stu p n ě p ře k ro č it řadu (velmi kritických) prahů.“ K dyby o rg an ic k é n ebylo vstoupilo na Zemi od prvního okam žiku, k te rý to d o v o lo v al, nikdy později by nem ohlo skutečně vzniknout. Je tedy na místě, budem e-li vedle prvních n áz n ak ů k o v o v é barysféry, křem ičité litosféry, vedle h ydrosféry a atm o sféry b rát v úvahu osnovu zvláštního obalu — jak ési a n tite z e těcji čtyř předchozích. Je to „m írné p ásm o “, kde vo d a, am o n iak a kyselina uhličitá polym erizují v záři slunečních p ap rsk ů . Z a ­ nedbat tento lehký o p ar zn am en á p řip ra v it m la d o u p la n etu o to nejpodstatnější, co tvoří její krásu. N eboť, dám e-li se vést perspektivam i, k teré jsem rozvinul výše, p rá v ě v té to v rstv ě se začne brzy soustřeď ovat „vnitřek Z em ě“.

2. VNITŘEK Č tenář jistě porozum ěl, že m luvím-li zde o „vnitřku Z em ě“, nemám na mysli hm otné hlubiny, kde se n ěkolik k ilo m etrů pod našim a noham a skrývá je d n o z nejn ap ín av ějších ta je m ­ ství vědy: tajem ství chem ické povahy a přesných fyzických podm ínek vnitřních oblastí zem ěkoule. T ím v ý raz em o značuji, tak jako v předchozí kapitole, „psychickou“ strán k u té části kosm ické látky, jež byla na p očátku času v tě sn án a do m aléh o polom ěru m ladé Země. V to m to útržku hvězdné látky, je ž se právě oddělila, je vnějšek věcí v každém jed n o tliv ém b o d ě n e ­ 60

vyhnutelně p ro v á z e n vnitřním světem práv ě tak, ja k o kdekoli jinde ve vesm íru. O to m jsm e už o sta tn ě hovořili. Z de se v šak podm ínky zm ěnily. Z de se už h m o ta p řed nám i n ero z estírá v b ezm ezných a splývajících hladinách. O balila se sam a k o ­ lem sebe v u za v řen é m objem u. J a k bude na toto z a v in u tí rea­ go va t j e j í v n itřn í list? První, čeho si m usím e všim nout je, že práv ě individualizací naší p la n ety byl jistý o b je m elem en tárn íh o vědom í na sam ém počátk u u za v řen do zem ské hm oty. N ěk teří vědci se d o m n ív a ­ li, že sch o p n o st o p lo d ň o v a t vychladlé hvězdy m usí p řip iso v at jakým si m ezihvězdným zárodkům . T ato hypotéza, k te rá o sta tn ě nic nevysvětluje, je n zkresluje velikost fenom énu ži­ vota — p rá v ě tak, ja k o je h o v znešeného důsledku, fenom énu člověka. V e skutečnosti je zh o la zbytečná. P roč bychom h le­ dali v p ro sto ru jakési nesro zu m iteln é p očátky o p lo d n ě n í p ro naši p la n e tu ? Svou p o čátečn í chem ickou sk ladbou je m ladá Z em ě sam a ve svém celku tím úžasně kom plexním zárodkem , k terý p o třeb u jem e . Řekl bych dokonce, že v sobě „vrozeně“ nesla p řed ž iv o t a to v d e fin o v a n é m m nožství. O tázk a je jen upřesnit, ja k z to h o to p rv o tn íh o , svou p o d sta to u p ru žn éh o kvanta, vzešlo všechno ostatní. C hcem e-li si v y tv o řit o b ra z prvních fází této evoluce, stačí bod po bodu sro v n a t všeo b ecn é zákony, jim iž jsm e se d o m n í­ vali p řim ě ře n ě p o p sa t ro zv o j duchovní energie, s fyzicko-chem ickým i podm ínkam i, k te ré jsm e práv ě zjistili na nové Zemi. Řekli jsm e, že „radiální“ h o d n o ta duchovní energie svou p o v a ­ hou pozitivně, ab so lu tn ě a b ez ja k éh o k o li pevného om ezení shora, ro ste v závislosti na rostoucí chem ické kom plexnosti prvků, je jím ž je vnitřním pro tějšk em . A le právě v předchozím odstavci jsm e došli k závěru, že chem ická kom plexnost zem ě v souladu s term odynam ickým i zákony vzrůstá v to m p o ­ v rchovém pásm u, kde d o ch á zí k polym eraci prvků. P oložm e ta to dvě tv rze n í vedle sebe. Z cela nedvo jzn ačn ě se navzájem p o tv rzu jí a osvětlují. S h odně vypovídají, že předživot, sotva u zav řený d o rodící se Z em ě, v zá p ětí o d hazuje strnulost, v níž ja k o by byl d rže n rozptýlením v prostoru. Jeho dosud d řím ají­ cí aktivity se d áv ají do pohybu p a ri p a ssu s p robuzen ím sil syntézy, zah rn u tý ch ve hm otě. A v to m též okam žiku začíná po celém o b v o d u nově u tv o řen éh o glóbu v ystupovat n ap ětí v nitřních svobod. N a te n to ta jem n ý povrch se m usím e p odívat pozorněji. Z azn am e n ejm e první výrazný rys: je tv o řen nespočetným 61

m nožstvím nesm írně m alých částic. V n ěk o lik ak ilo m e tro v é tloušťce, ve vodě, ve vzduchu, v hlinitých usazeninách, u ltram ikroskopická zrn k a p ro tein ů hustě p o k rý v ají p o v rc h zem ě. Č lověk se vzpouzí při m yšlence, že by měl tyto sněh o v é vločky spočítat. A přece, pokud jsm e pochopili, že p ře d ž iv o t se vynořil už v atom u, nejsou p ráv ě ty to m yriády velkých m o le ­ kul tím, co jsm e museli oček áv at? T u je v šak tře b a uvážit je ště jin o u věc. V jistém smyslu ještě pozo ru h o d n ější a p ro další ro z v o j t é ­ to m nohosti stejně význam ná je i je d n o ta, kterou jsou ty to p r­ votní částice vědom í samým svým zrodem spojeny. O p ak u ji, že elem entární svoboda částic roste v p o d sta tn é závislo sti n a syntetickém růstu m olekul, k teré tvoří její podloží. A le o p a k u ­ ji také, že k sam é této syntéze by vůbec nem ohlo dojít, kdyby Zem ě jak o celek nesevřela hladiny své látky uvn itř u z a v ře n é ­ ho povrchu. A tak, ať obrátím e po zo rn o st ke k terém ukoli b o d u n a Z em i, vždy může vnitřek růst jen díky d v o jím u sd ru že n é m u n a v ije ní, navíjení m olekuly na sebe a navíjení plan ety na seb e sa ­ mu.1 Počáteční kvantum vědom í, o b sažen é v našem p o z e m ­ ském světě, netvoří pouhý shluk částeček, n áh o d o u u v íz n u v ­ ších v té že síti. P ředstavuje solidární m asu infinitesim álních center, strukturně propojených podm ínkam i vzniku i d alším rozvojem. Zde se tedy znovu objevuje základní podm ínka, k te rá c h a ­ rakterizovala už prvotní hm otu, k te rá v šak te n to k rá t v y stu p u ­ je v lépe vym ezené oblasti a na nové rovině: je d n o ta m n o h o ­ sti. Zem ě pravděpodobně vznikla náhodou. A le v so u lad u s jedním z nejvšeobecnějších zákonů evoluce byla ta to n á h o ­ da, sotvaže se vyskytla, vzápětí využita, p ře tv o ře n a v něco, co má své přirozené zam ěření. Sám m echanism us je jíh o v zn ik u dává tenké bláně, v níž se soustřeď uje a p ro h lu b u je v n itře k Země, vystoupit před nám i ve form ě o rg an ic k éh o celku, v něm ž už nelze dále žádný prvek o d d ělo v at o d o sta tn íc h prvků, jež ho obklopují. V nitru velkého nedílného celku v es­ m íru se objevil nový nedílný celek. P ravá, sk u te čn á p řed -b io sféra. Tím to obalem se budem e v dalším jedině a cele zab ý v at.

1)

Jsou to přesn ě ty též podm ínky, s nim iž se sh led ám e dále, na d ru h é m ko n ci evoluce, k d e řídí genezi „nooslery“.

62

Stále skloněni nad hlubinu minulosli, pozorujme její měnící

se zbarvení. V ěk za věkem se zb arv en í stupňuje. N a m ladé Zem i se cosi chystá. Život. Tu je!

ŽIVOT

)

KAPITOLA 1

OBJEVENÍ ŽIVOTA

Po tom , co jsm e p ráv ě řekli o klíčivých silách m ladé Zem ě, by se m ohío z d á t — a také n am ítn o u t proti titulu té to n ové kap ito ly — že v p říro d ě už nezbývá nic, co by o zn a čo v a lo p o ­ čátek života. Při hrubém p o zo ro v á n í extrém ních forem ve středním m ěřítk u našeho lidského organism u se n erostn ý svět a svět oživený je v í ja k o dva antagonistické výtvory. V ystoupí však ja k o je d in á m asa, p o stu p n ě splývající se sebou sam ou, jak m ile p o sto u p ím e v p ro sto ro v é analýze, aneb o (což je to ­ též) n á v ra te m v čase, až na úroveň m ěřítka m ikroskopického a je ště dál sm ěrem k nejm enším u. N esláb n o u v těch to hlou b k ách všechny rozdíly? N a úrovni jed n o b u n ěč n ý ch organism ů už.nelze (jak dávno víme) vést u r­ čitou hranici m ezi živočichem a rostlinou. A na úrovni velkých m o lek u lárních shluků je stále obtížnější ud ržo v at určitou hráz mezi „živou“ p ro to p la z m o u a „m rtvým i“ proteiny. T yto neklasifikované látky se stále je ště nazývají „m rtvé“. A le neřekh jsm e zá ro v eň , že je lze p o ch o p it je n tehdy, mají-li už kdesi uv n itř svoji z á ro d ečn o u psýché? V jistém sm yslu je to tedy pravda. Ž ivotu právě tak ja k o každé jin é exp erim en táln í skutečnosti nem ůžem e už p řip iso ­ vat ab so lu tn í p o čátečn í bod v čase, ja k jsm e se dříve do m n í­ vali. N a rovině zkušenosti a fenom énu je daný vesm ír a každý z je h o prv k ů p o stav en d o je d in éh o a téhož m ožného trvání, k teré sm ěrem z p ě t nekončí žádným břehem . A tak stru k tu ra k aždé věci p ráv ě tím, co ji nejvíc činí sebou sam ou, sahá dál a k o řen í ve stále v zdálenější m inulosti. Jakýmsi velice ze sla b e­ ným p ro taž en ím začíná všechno na sam ém počátku. P roti této zák lad n í podm ínce našeh o p oznání nelze přím o nic dělat. A však to, že jsme rozeznali a definitivně přijali n u tn o st i sk u te čn o st k o sm ic k é em bryogeneze každého nového jso u c ­ na, n ijak n e p o p írá skutečnost je h o historického zrodu. Ve všech oblastech, když n ějak á veličina d o sta te čn ě v z ro ­ ste, m ění n áh le vzhled, stav či povahu. K řivka se lám e a o b ra ­ cí, p o v rch přech ází v bod, tuhé těleso se rozdrtí, k apalin a vře, vajíčko se segm entuje, nad n ahrom aděným i fakty p ro b lesk n e in tu ic e . . . K ritické body, zm ěny stavu, stupně na svahu —

67

skoky všeho druhu v p rů b ě h u vývoje. T o je n ad ále je d in ý, ale zároveň ta k é sp rávný způsob, ja k m ůže věda p o stih n o u t a Za­ chytit „první okam žik“. V to m to vypracovanějším a novém sm yslu m usím e i po tc% (a právě p o tom), co jsm e řekli o p ředživotě, ro z e b ra t a v y r a ­ zit p o čátek života. ■Po celé věky, jejich ž trv án í n edovedem e p řesn ěji určit, kt
1)

S o u časn á biologie je p řesv ěd čen a, že živ o t vznikl n e jp o z d ě ji m iliard u le t o d vzniku Zem ě. Složitě o rg a n ic k é m o lek u ly se te d y m usely o b je v it je š tě d a le ­ ko dřív. (Pozn. překl.)

68

1. P R Á H Ž I V O T A

Po h m o tn é strán c e a při pohledu zvenčí nem ůžem e d n es ří­ ci nic víc, než že život ve vlastním sm yslu začíná buňkou. Čím víc se úsilí věd y už p o sto let soustřeď uje na tu to chem icky i stru k tu rn ě u ltra-kom plexní jed n o tk u , tím je zřejm ější, že v ní je sk ry to tajem ství, je h o ž p o zn án í by nám dovolilo uskutečnit zatím je n tušenou vazbu m ezi světem fyziky a biologie. Buňka je p řiro zen é zrn k o života, ta k ja k o je ato m přiro zen ý m zrn k em n eo rg a n ick é hm oty. C hcem e-li zm ěřit, co vlastn ě tv o ří p ráh života, m usím e se jistě p okusit p o ro zu m ět p ráv ě buňce. A le ja k se m ám e dívat, abychom mohli p o ro zu m ě t? O bu ň ce už byly nap sán y celé svazky. C elé kniho v n y už n e ­ stačí o b sá h n o u t pečlivě sh ro m ážd ěn á p o zo ro v án í o je jí sta v ­ bě, o v zájem n ý ch funkcích „cytoplazm y“ a já d ra, o m ech an is­ mu b u n ěčn éh o dělení a jeh o vztazích k dědičnosti. A p řece sam a o sobě p ro nás zůstáv á práv ě tak záhadná, práv ě ta k u za v řen á ja k o kdykoli dříve. Z dálo by se, že když d osp ějem e d o u rčité h lo u b k y vysvětlení, nem ůžem e dál a točím e se na m ístě kolem n ep ro n ik n u teln é h o já d ra. N em ůže to být tím, že m etody histologické a fyziologické analýzy d nes už vydaly všechno, co se od nich dalo očekávat, a že útok, m á-li se d o sta t dál, m usí začít o d jin u d ?1 A sk u te čn ě se cytologie až dosud z pochopitelných důvodů b u d o v ala té m ě ř výlučně na základě biologického hlediska: b uňka se p o v a ž o v a la za jakýsi m ikroorganism us nebo p ro to živočicha a je d n a lo se o to, vyložit ji ve vztahu k jejím nejvyšším fo rm ám a asociacím . A le tím jsm e p olovinu p roblém ů nechali p ro stě ve stínu. Ja ­ ko m ěsíc v p rv n í čtvrti byl p řed m ě t našeho zkoum ání osvětlen z té strany, k te rá je o b rác en á k vrcholkům života. A le zdola, nad h lad in am i to h o , co jsm e nazvali předživot, vznáší se dále v te m n o tách . A to je p atrn ě ta k é důvod, proč tajem ství buňky v zdoruje, m luveno vědecky, n eúm ěrně dlouho. 1)

O to , že „útok" sk u teč n ě „začal o d jin u d “, se zasloužila mj. k y b ern etik a, k terá o b rá tila p o z o rn o s t k o tá z c e v n itřn íh o řízení o rg an ism u a přin esla pojem m ě řite ln é in fo rm ace. P o d sta tn ý k ro k k p o ch o p en í funkce živé buňky, který u d ě la la m o le k u lá rn í b iologie, byl u m o žn ěn p rá v ě tím , že se z ač a la klást o tá z k a b u n ě čn é h o řízení. T e o re tic k é n á stro je a p o jm y (n ap ř. kód, znak, a b ec e d a , čten í a záp is atd.) i m o žn o sti m o d elo v án í byly so u časn ě už p řip ra ­ veny v tech n ice p o čítačů . (P ozn. překl.)

O jed in ělá m ezi ostatním i k o n stru k cem i h m oty se nám b u ň ­ ka jistě jeví ja k o něco p o d ivuhodného. A le ta k ja k o k ažd é ji ­ né věci na světě, lze i buňce p o ro zu m ě t (to je st z a řa d it ji do k o h eren tn íh o systém u vesm íru) je n tak, že ji zasad ím e m ezi b u d o u cn o st a m inulost, d o n ějak é evoluční linie. M n o h o jsm e se zabývali jejím i diferenciacem i, jejím rozvojem . T eď v šak bude tře b a so u střed it zkoum ání na je jí počátky, to je st n a k o ­ řeny, jim iž tkví v neorganickém , chcem e-li sk utečně p o stih ­ nout prav o u p o d sta tu její novosti. V ro zp o ru s tím, čem u nás zkušenost naučila ve všech o s ta t­ ních oblastech, jsm e si příliš zvykli, an e b o jsm e se je n sm ířili s tím, že buňku vidím e jak o p ředm ět, k te rý n em á před ch ů d ce. P odívejm e se, čím se stane, budem e-li s ní z a c h á z e t ja k se p a t­ ří, ja k o s věcí zároveň dlouho p řip ra v en o u i h luboce původní, to je st ja k o s věcí, která se zrodila. A/ M I K R O O R G A N I S M Y A M E G A M O L E K U L Y

Především je tu to, co buňku připravovalo. Prvním výsledkem každého úsilí p o z o ro v a t p o čá tk y živ o ta ve vztahu k tom u, co předcházelo, a ne k tom u, co n ásled u je, je o b rátit p o zo rn o st k jisté zvláštnosti, k te rá by nám v lastn ě m ěla být m nohem nápadnější: jd e o to, že v buňce a sk rze buňku vyplývá na povrch sám m olekulární svět in p erso n a (mohu-li se ta k vyjádřit), který tu p řec h ází a který se tu ztrá cí v nitru vyšších konstrukcí života. H ned to vysvětlím. Když se dívám e na bakterii, m yslím e při tom vždy n a ro s tli­ ny a na vyšší živočichy. A to je to, co nás oslňuje. P o stu p u jm e však jinak. Z avřem e oči nad pokročilejším i form am i živé p ří­ rody. M usím e také nechat stran o u většinu je d n o b u n ěčn ý ch , pro to že jsou ve svých liniích diferencováni sk o ro ste jn ě ja k o m nohobuněční. A u m nohobuněčných zap o m e n em e na n e rv o ­ vé, svalové, rozm nožovací buňky, často nesm írně veliké a r o z ­ hodně velmi specializované. O m ezím e ta k svůj p ohled n a více m éně nezávislé, zvenčí b ez tv a ré nebo m n o h o tv á rn é prvky, ja ­ kými se hem ží každé přirozené kvašení, ja k é o b íh a jí v našich žilách, ja k é se hrom adí v našich org án ech v p o d o b ě s p o jo v a ­ cích tkání. Jinak řečeno, om ezm e se na buňku v té n e jje d n o ­ dušší a tedy nejpůvodnější p odobě, ja k o u m ůžem e je ště p o z o ­ ro v at v současné přírodě. A p o to m se p odívejm e na tu to k o rpuskulární m asu ve vztahu k hm otě, k te ro u pokrývá. A teď se

70

p tá m : m ůže tu je ště vzniknout, byť na okam žik, n ě ja k á p o ­ c h y b n o st o z ře te ln é příbuznosti, která sp o ju je ja k sklad b u , tak ch o v á n í sv ě ta proto -živ o čich ů se světem fyziky a chem ie? J e d n o d u c h o st b u n ěčn é fo rm y ; so u m ěrn o st stru ktu ry; n ep a trn é ro zm ě ry ; v n ější to to ž n o st ch a rak te ru a chování všech jed in ců m n o žství. Ja k bychom m ohli n e p o z n at typické ry sy a ch o v á n í „a to m á rn í“ z rn ito sti? A nejsm e tedy, jin a k řečeno, na to m to p rv n ím stupni živ o ta ne-li v sam ém středu, tedy přinejm en ším h lu b o k o v o b la sti „hm oty“? N en í p ře h n a n é tvrdit, že ja k o člověk v pohledu p a le o n to lo ­ gie an a to m ick y splývá s m asou savců, k te ří m u p řed ch ázeli, ta k se i b u ň k a sm ěrem dolů kvalitativně i kvan titativ n ě p o n o ­ řu je d o sv ě ta chem ických konstrukcí. Její p rodloužení sm ěrem v zad z ře te ln ě k o n v erg u je k m olekule. T a to z ře jm á sk u te čn o st v šak už není pouhou intelek tu áln í intuicí. Ještě p řed n ěk o lik a lety se to, co jsem právě řekl o p o stu p ­ ném p řec h o d u od zrn k a hm oty k zrnku života, m ohlo z d á t lá ­ kavé, ale ste jn ě n edoložené, ja k o první D arw inova a L am arc k o v a p o je d n á n í o transform ism u. D nes se však už věci začí­ n a jí m ěnit. O d d o b y D arw inovy a L am arckovy se vyskytlo m n o ž stv í nálezů, k te ré p o tv rd ily existenci přechodných forem , ja k je p o stu lo v a la evoluční teorie. P o dobně začínají nedávné p o k ro k y b io lo g ick é chem ie p o tv rz o v a t skutečnost m o lek u lár­ ních shluků, k teré, ja k se zdá, p o d sta tn ě zm enšují a m apují d o m n ě le zející p ro p a st m ezi p ro to p la zm o u a nerostno u h m o ­ tou. P řijm em e-ii ja k o sp ráv n á určitá m ěření (zatím , pravda, n ep řím á), m usím e p o čítat s m ilió n o v ý m i m olekulárním i v ah a­ m i n ěk terý ch p říro d n ích proteinových látek, například „virů , k te ré ta k ta je m n ě p ro v áz ejí m ikrobiální nem oci rostlin a živ o ­ čichů. Č á stice tě c h to látek, d alek o m enší než všechny bakterie, ta k m alé, že je dosud nelze zachytit žádným filtrem , jso u p ře s ­ to o b ro v sk é v e sro vn á n í s m olekulam i, s nim iž se běžně se tk á ­ v á ch em ie u hlíkatých sloučenin. N elze-li je je ště za řad it m ezi buňky, p ře sto n ěk teré jejich vlastnosti (zejm éna sc h o p n o st ro z m n o ž o v á n í ve styku s živou tkání) už ohlašují vlastn o sti o rg a n ic k ý c h b y to stí v pravém slova sm yslu.1 T o to zjištění je jis tě vým luvné. 1)

O d té d o b y . c o se p o d a řil o p ři m o h u tn é m zv ětše n í e le k tro n o v é h o m ik ro ­ s k o p u viry r ií lč t ja k o d ro b n é tyčinky s n eso u m ěrn o u a k tiv ito u o b o u konců, p ře v lá d á , z d á se, m ínění, že p a tří spíše m ezi b a k te rie n ež m ezi „m olekuly''. A le stu d iu m en zy m ů a jin ý c h složitých chem ických lá te k z ačín á p rá v ě ta k é d o k a z o v a t, že i m o lek u ly m ají tv a r — a d o k o n c e tv a ry velm i ro zm an ité.

71

Dík o bjevu těch to obrovských částic vstu p u je p ře d p o k lá d a ­ ná existence p ře ch o d n ý ch sta v ů m ezi m ikroskopický m i o rg a ­ nismy a „neživými“ u ltram ikroskopickým i částicem i d o o b lasti přím é experim entální ověřitelnosti. N ejen tedy intelektuální p o tře b a souvislostí, ale dnes už i pozitivní n ázn ak y dovolují tvrdit, že v souhlasu s p ře d p o k lá ' danou existencí p řed ž iv o ta jak ási p řiro z en á funkce sku tečn ě spojuje ja k p o stu p n é vynořování, ta k i dnešní existenci m i­ kroorganism ů a m egam olekul. A to to první zjištěn í d o v o lu je udělat další k ro k k lepším u p o ro zu m ěn í p říp ra v ám a ted y počátkům života. B/ Z A P O M E N U T Á ÉRA

N ejsem s to zh o d n o tit z m atem atick éh o hlediska ani o p rá v ­ něnost, ani m eze relativistické fyziky. A le ja k o p říro d o v ě d e c musím uznat, že zavedení vícero zm ěrn éh o p ro střed í, v něm ž se p ro sto r a čas organicky spojují, je jed in ý p ro stře d e k , k terý jsm e dosud nalezli k vysvětlení distribuce hm otn ý ch a živých látek v našem okolí. Čím dál to tiž p o stu p u je p o zn á n í p říro d ­ ních dějin světa, tím víc se ukazuje, že ro zlo ž en í p řed m ě tů a forem v daném okam žiku m ůže být je n výsledkem procesu, jeh o ž časová délka se mění přím o úm ěrně s p ro sto ro v o u (ne­ bo m orfologickou) rozp tý len o stí zkoum aných bytostí. K ažd á p ro storová vzdálenost, každá m o rfo lo g ick á o d lišn o st p ře d p o ­ kládá a vyjadřuje nějaké trvání. V ezm ěm e zvlášť jednoduchý p říp ad dnes žijících o b ra tlo v ­ ců. K lasifikace těchto zvířat do sp ěla už v d o b ě L inn éo v ě ta k daleko, že celek vykazuje určitou strukturu, v y já d ře n o u ja k o řády, rody, druhy atd. T ehdejší p řírodovědci v šak neuváděli pro to to uspořádání žádný vědecký důvod. D nes vím e, že Linnéovská system atika představ u je p ro stě řez v ed en ý v p říto m ­ ném okam žiku divergentním svazkem linií (fyla), k te ré se tu objevily v průběhu s ta le tí1. Z oologická v zd á le n o st různých dnes žijících typů je tedy v každém jed n o tliv é m p říp ad ě znám kou i m írou rozdílného stáří. K aždá existence a k ažd é místo v souhvězdí druhů m á tedy svoji určitou m inulost, u rči­ tou genezi. Z ejm éna pokaždé, když se zo o lo g se tk á s p rim itiv ­ nějším typem , než ja k é dosud znal (dejm e to m u s k o p in atcem), nebude jediným výsledkem rozšíření sp e k tra živočiš­ 1)

S ro v n ej, co o té to věci ře k n e m e d á le v k a p ito le o „stro m u života".

72

ných forem . K aždý takový o b je v ípso fa c lo im plikuje nové stadium , nový přeslen, p rsten e c navíc na km eni evoluce. N a ­ p řík lad k o p in a tce lze z a řa d it do současné p říro d y je n tak, že si v m inulosti, je ště před vznikem ryb, p řed sta v u je m e celé o b ­ dobí, kdy žili „ p ro to -o b ra tio v c i“. V b io lo g ick ém prostoročase si za v e d e n í n o véh o m o rfo lo g ick é h o p r v k u neb o sta d ia bezprostředně vyža d u je o d p o v íd a jíc í p r o d lo u ž e n í o sy trvání. T en to princip si budem e p a m a to v a t A teď se vrátím e k ú v ah ám o velkých m olekulách, jejich ž existenci věda n e d á v ­ n o objevila. Je m o ž n é (i když m álo pravd ěp o d o b n é), že tyto o b ro v sk é částice tv o ří v dnešní p říro d ě už je n výjim ečnou a p o m ě rn ě o m e ze n o u skupinu. A le i kd y b y byly ta k vzácné, ta k p o z m ě n ě ­ né, ja k se p ře d p o k lá d á , d ru h o tn ý m spojením s živými tkáněm i, n a nichž p ara zitu jí, nem ěli bychom důvod p o v ažo v at je za n ě­ co o b lu d n é h o n e b o zrůdného. N a o p a k všechno ukazu je k to ­ mu, že jso u p řed sta v ite lé určitéh o p a tra v konstrukcích z e m ­ ské hm oty, byť je n v p o d o b ě přežívajících zbytků. M ezi p ásm em m o lek u l a buněk, o n ic h ž js m e dosud p ře d p o ­ kládali, že spolu sousedí, v yvstává tedy nutně pásm o m egam olekul. Z to h o však zá ro v eň ta k é plyne, v důsledku vztahů mezi p ro sto re m a trváním , je ž jsm e přijali výše, že se dalek o za n á­ mi o b je v u je d a lší nové o bdobí, vsunuté do dějin Zem ě. D alší le to k ru h na km eni, a tedy i další úsek navíc v životě vesmíru. O b jev virů a jin ý ch p o d o b n ý ch prvků neznam ená je n o b o h a ­ cení d o sud zn á m é řady stavů a forem hm oty o důležitý článek. N utí nás vložit do řady věků, jim iž se m ěří m inulost naší p la­ nety, až d o su d z a p o m e n u té o b d o b í „podživého“.1 V racím e-li se tedy n a z p ě t od p o čátk u života, shledávám e se zn o v u v u rčitější a k o nečné p o d o b ě s tou fází a strán k o u m la­ dé Z em ě, k te ro u jsm e byli nuceni p řed p o k lá d at už dříve, když jsm e v ystupovali vzhůru p o svahu elem en tárn í m nohosti. O d élce času, který si ustavení to h o to m egam olekulárního sv ěta na Z em i vyžádalo, nedov ed em e zatím zřejm ě říci nic p řesn éh o . N em ůžem e-li však pom ýšlet na to, abychom ji po1)

M ezi „p ásm y “ m e g a m o lek u l a b u n ěk vyšších živočichů leží je ště pásm o či v rstv a je d n o d u ššíc h (p ro k a ry o n tn íc h ) buněk, k te ré n em ají b u n ěčn á já d ra . T y však kdysi d o k á z a ly „o b alit“ naši Zem i tak důkladně, že z p ů vodní a t­ m o sfé ry kysličníku uh ličitéh o , v níž žily, vytvořily a tm o sfé ru kyslíkovou. M írn ě p o z m ě n ě n é p ro k a ry o n tn í b u ň k y tv o ří dnes o rg a n e ly vyšších buněk a o b s ta rá v a jí v nich z ák lad n í funkce b u n ěčn é výživy atd. (P ozn. překl.)

73

psali nějakým číslem, m ám zde p ře sto n ěkolik bodů, k te ré nás m ohou vést k o d h ad u její řá d o v é velikosti. Jsou tu m im o jin é tři důvody, p ro č m ohl uvažo v an ý fenom én p o stu p o v a t je n n e ­ obyčejně pom alu. Především , je h o vznik a ro zv o j úzce závisel na celk o v é p r o ­ m ěně chem ických a tepelných p odm ínek na p o v rch u p lanety. N a rozdíl od života, k terý se p a trn ě šíří svou v la stn í ry ch lo stí ve hm otném prostředí, je ž je v p om ěru k té to rychlosti p r a k ­ ticky stálé, m ohly se m egam olekuly u tv á ře t je n v sid e rá ln ím (to je st neuvěřitelně pom além ) rytm u Zem ě. Za d ruhé m usela jed n o u z a p o č a tá p ro m ě n a — n ež se m o h la stát základnou pro vynoření života — z a h rn o u t d o sta te č n ě význam ný a rozlehlý objem hm oty, v y tv o řit p ásm o či o b al planetárních rozm ěrů. A to zřejm ě ta k é v y ža d o v alo m n o h o času. Za třetí, m egam olekuly p rav d ě p o d o b n ě nesou na so b ě s to ­ py dlouhé historie. Skutečně si lze sotv a p řed sta v il, že by se byly m ohly vytvořit náhle, ja k o je d n o d u šší částice, a z ů s ta t t a ­ kové jednou provždy. Jejich složitost a n estálo st spíše n a z n a ­ čují, p odobně ja k o v případě života, že to byl d lo u h ý aditivní proces, probíhající v postupných přírůstcích na celé řad ě g e ­ nerací. Z to h o to tro jíh o důvodu m ůžem e z h ru b a usoudit, že d o b a, potřebná k utvoření proteinů na pov rch u Z em ě, trv a la m o ž n á déle, než všechna geologická o b d o b í o d k a m b ria d o h ro m ad y . Tím se prohlubuje o další rovinu p ro p a st m inulosti za nám i, kterou se z nepřek o n ateln é intelektuální slab o sti stá le sn a ží­ me stlačit do tenčí a tenčí vrstvy trv án í — za tím co v ěd eck é analýzy si vynucují další a další rozšíření. A ta k se ta k é našim dalším výkladům d o stá v á n e z b y tn á z á ­ kladna. Bez dlouhého období zrání nem ůže v p říro d ě d o jít k ž á d n é hluboké zm ěně. Je-li tu n ao p ak ta k o v é o bdobí, m usí n ez b y tn ě vzniknout něco docela nového. M eg am o lek u lárn í é ra Z em ě neznam ená jen další člen navíc v celkovém o b ra z u trvání. Je to také, a daleko víc, požad av ek k ritického bodu, k te rý ji je d ­ nou shrne a uzavře. P řesně to, co jsm e p o třeb o v a li k o d ů v o d ­ nění myšlenky, že na úrovni, vyznačené o b jev en ím p rvních buněk, n astáv á evoluční n esp o jito st p rv é velikosti. Ale ja k si nakonec představit povahu té to n e sp o jito sti?

74

C/ B U N Ě Č N Á R E V O L U C E

I. V n ější revoluce Z vnějšího hlediska, na něm ž biologie obvykle stojí, se p o d ­ statn á o rig in alita buňky zdá spočívat v tom , že nalezla nový způsob, ja k za h rn o u t větší o b je m h m oty v jed in ý celek. O b jev nep o ch y b n ě d áv n o p řip ra v o v an ý tápavým i pokusy, z nichž zv o ln a vznikly m egam olekuly. Z áro v eň však ta k náhlý a re v o ­ luční, aby se v p říro d ě hned setk al s nesm írným úspěchem . C hybí nám je ště m noho, než budem e moci defin o v at sám princip b u n ěčn é organ izace, jistě zářivě prostý. N icm éně však o ní vím e dost, abychom m ohli zm ěřit m im ořádnou k o m p le x ­ n o st její stru k tu ry a práv ě ta k m im ořádnou stálo st zák lad n íh o typu.. N ejp rv e kom p lexn o st. Z ák lad buněčné stavby, říká chem ie, tv o ří album inoidy, d usíkaté org an ick é látky („am inokyseliny“) o nesm írné m olekulární v áze (řádu desetitisíců a více). Spolu s tuky, s vodou, s fosforem a nejrůznějším i m inerálním i solem i (potaš, soda, m agnézium , rů zn é kovové sloučeniny atd.) tv o ří ty to album inoidy „p ro to p lazm u “, houbovité seskupení n esčet­ ných částic, kde se začínají zn a te ln ě u p latň o v at síly viskozity, osm ó zy a katalýzy, ch a rak te ristic k é p ro hm otu na vyšších stupních m o lek u lárn íh o u spořádání. A to je ště není všechno. U v n itř souboru, na p o zad í „cytoplazm y“, snad složené z v lá­ ken či tyčinek (m itochondrie), se ve většině případů je ště vy­ děluje já d ro , o b sahující „chrom ozóm y“. Jak roste zvětšení m i­ k ro sk o p ů a'ro z lišo v a c í sch o p n o st barviv, objevují se v to m to kom plexu nové a nové stru k tu rn í prvky — ja k sm ěrem v zh ů ­ ru, ta k do hloubky. — T rium f o rganicky usebrané m nohosti na n ep a trn ém prostoru. Z a d ru h é stálost. Ať jso u m ožnosti variací základního té m a ­ tu jak k o li n eom ezené, ať je ro zm a n ito st forem , jichž v p řírodě sk u tečně nabývá, jak k o li n evyčerpatelná, buňka si p řesto ve všech p říp ad e ch za ch o v á v á p o d sta tn o u podobu se sebou samou. Jak jsm e už řekli, naše m yšlení váhá, má-li analogie h le­ d al spíš ve světě „živého“ či „neživého“. Buňky se přece n av z á­ jem p o d o b a jí spíš ta k ja k o m olekuly než ja k o živočichové. P ráv em je p o v až u je m e za p rv n í živé formy. N ejsm e však s te j­ ně o p ráv n ě n i v idět v nich před stav itele jin é h o stavu hm oty, něčeho ve svém řádu stejn ě originálního, ja k o elektron, atom , krystal n eb o p o ly m e r? N ový typ stavebního m ateriálu p ro n o ­ vé p o sch o d í vesm íru?

75

V buňce, záro v eň jediné, uniform ní a složité, z k rá tk a znovu vystupuje vesm írná lá tk a se všem i svými p o d sta tn ý m i rysy — te n to k rá t však p o zv e d n u ta na vyšší rovinu kom plexnosti, a (platí-li naše vůdčí h y p o téza) v přím ém důsledku to h o i na vyšší stupeň vnitřku, to je st vědom í. 2. V nitrn í revoluce „Počátek“ psychického života ve světě se k lad e b ěžn ě z á ro ­ veň s p o čátk y o rganického života, to zn a m e n á s o b jev en ím buňky. Považuji-li tedy práv ě to to stadium evoluce za ro z h o ­ dující krok v rozvoji vědom í na Zem i, p řip o ju ji se zase k b ě ž ­ ně přijatým perspektivám a ro vněž k obvyklém u z p ů so b u vy­ jadřování. P ro tože jsem však prvním náznakům im anence u v n itř h m o ­ ty přiznal daleko starší a skutečně p rv o tn í p o čá te k , jsem teď povinen vysvětlit, v čem m ohla spočívat specifická m odifikace vnitřní („radiální“) energie, odpovídající vnějším u („tan g en ciál­ nímu“) ustavení buněčné jednoty. N eja sn é a v zd á le n é k o řen y jakési elem entární svobodné aktivity jsm e položili už d o d lo u ­ hého řetězce atom ů, m olekul a n ak o n ec m egam olekul. Psy­ chickým vyjádřením buněčné revoluce n ebude ted y ú p ln ý z a ­ čátek, nýbrž m etam orfóza. Jak si však p řed sta v it p ře sk o k od předvědom í zahrnutého v předživém k seb ee lem e n tá rn ě jším u vědomí prvního skutečného o rganism u? K de p ro něj v y h rad it m ísto? Je snad několik různých způsobů, ja k m ít v n itře k ? Přiznávám , že na to m to m ístě je o b tíž n é m luvit jasn ě. P o z ­ ději, v případě myšlenky, se m ožn o st psychické definice „kri­ tického bodu lidství“ ukáže na první pohled, je d n a k p ro to , že práh reflexe m á v sobě cosi definitivního, je d n a k ta k é p ro to , že k jeho zm ěření stačí číst uvnitř nás sam ých. N a p ro ti to m u v případě buňky, ve srovnání s tím, co jí p řed ch ázelo , n ám introspekce m ůže sloužit ja k o vodítko je n p ro střed n ic tv ím o d ­ vozených a vzdálených analogií. C o vím e o „duši“ i těch nejbližších zvířat? Při takové vzdálenosti dolů a d o za d u se m usí­ me sm ířit s jistou neurčitostí v našich úvahách. N icm éně i za těchto podm ínek nejasnosti a při té to m íře přibližnosti je m ožné přinejm enším tro jí zjištění, k terý m b ude m ožno užitečně a soudržně vym ezit m ísto b u n ěč n éh o p r o b u ­ zen í v řadě psychických prom ěn, připravujících na Z em i p ří­ chod fenom énu člověka. T a ké a zejm én a v p ersp e k tiv ě p řija té zde, že totiž rozpuku života před ch ází jak ési ru d im e n tárn í v ě­ domí, k tom uto probuzení či skoku m o h lo ba d o k o n ce m u selo

76

dojít; a tím je zá ro v eň zčásti vysvětlena je d n a z n e jo b y č e jn ě j­ ších ob n o v , jim iž tv á ř Z em ě v dějinách prošla. P řed n ě ted y je d o b ře m yslitelné, že i m ezi dvěm a nižším i stavy či form am i , vědom í m ůže d o jít k p o d sta tn é m u skoku. V rátím se k o tázce, k te ro u jsem vyslovil výše, a o b rátím ji s použitím týchž v ý ra­ zů: b y to st sk u tečn ě m ůže m ít vnitřek m noha různým i zp ů so ­ by. U zavřená plocha, z p o č átk u nepravidelná, se m ůže u sp o řá ­ d a t o ko lo středu. K ruh m ůže zvýšit řád své sym etrie, když se stan e koulí. N ic nebrání, ab y se m íra vnitřku vlastní n ějak ém u kosm ickém u prvku n em o h la m ěnit, buď uspořád áv án ím částí, n eb o p řib rá n ím další dim enze, až náhle vystoupí na novou úroveň. Že p o d o b n á psychická m u tace p ráv ě m usela p ro v áz et o b ­ jev b u n ěčn é kom binace, b e z p ro stře d n ě vyplývá z to h o z á k o ­ na, k terý m se po d le našeh o n ázoru řídí v zájem n é vztah y v nitřku a vnějšk u věcí. S ro sto u cí syntézou hm oty, řekli jsm e, so u b ěžn ě p řib ý v á i vědom í v syntetizovaném prostředí. K ritic­ k á p ro m ě n a v blízkém u sp o řád á n í prvků, m usím e teď dodat, z n am en á ipso facto p o d sta tn o u zm ěnu stavu vědom í v esm ír­ ných čá stic.1 Ve světle tě c h to principů se teď znovu podívejm e na úžasné divadlo, k te ré ský tá kon ečn ý ro zp u k života na povrchu m ladé Z em ě. S p o n tá n n í tryskání v p řed ; hýřivé rozp o u tán í fan tastic­ kých výtv o rů ; b ez u zd n á expanze; sk o k do n ep ra v d ěp o d o b n é­ ho . . . N en í to p řesn ě ta událost, k te ro u jsm e mohli o ček áv at na zá k la d ě naší te o rie? V ýbuch vnitřní energie ja k o úm ěrný d ů sledek zá k la d n í su p e r-o rg a n iz o v an o sti hm oty? V nější u skutečnění p o d sta tn ě no v éh o typu korpusk u lárn íh o u sp o řád án í, k te rý d o v o lu je pružnější a lépe cen tro v an o u o r­ ganizaci n e o m ez en é h o po čtu látek všech m ožných velikostí; a zá ro v eň s tím vnitřn í o b je v en í no v éh o typu vědom é aktivity a d eterm in ace: to u to dvojí radikální p rom ěnou m ůžem e r o ­ zum ně vym ezit, co je specificky původní na kritickém p ře c h o ­ du od m olekuly k buňce, na p rahu života. N ež p řisto u p ím e k důsledkům to h o to kroku p ro další p rů ­ b ěh evoluce, zbý v á nám je ště blíže ro z e b ra t podm ínky jeh o

1)

Š kod a, že sc T e ilh a rd n edožil v zniku m o lek u lárn í biologie. T o , že buňka sa ­ m a tv o ří svč sta v e b n í látk y a stav í své tě lo na z ák lad ě o d d ě le n é inform ace, k te ro u „ d ek ó d u je “ a jíž te d y ja k si „rozum í“, p a tří v je h o p o je tí jistě d o o b ­ lasti „vnitřku“. T ím spíš, že bu ň k y js o u s to si ta k o v o u inform aci v zájem n é p ře d á v a t a a k tiv o v a t ji p o d le p o tře b y a vnějších p o dm ínek. (P ozn. překl.)

77

d ějinného uskutečnění: n ejp rv e v p ro sto ru , p o to m v čase. T o b ude p řed m ě tem dvou následujících odstavců.

2. VZHLED ZAČÍ NAJ Í CÍ HO ŽI VOTA P ro to ž e o bjevení buňky je událost, k níž d o šlo na sam é h r a ­ nici světa nepatrn ý ch rozm ěrů, p ro to ž e p ro b ě h lo na n esm írn ě křehkých prvcích, dnes rozložených v d áv n o p ře tv o ře n ý c h usazeninách, nem ůžem e, ja k už jsem řekl, o če k áv at, že b y ­ chom někdy m ohli nalézt jeho stopy. T a k o d sam éh o z a č á tk u narážím e na tu základní podm ínku zkušenosti, že to tiž z a č á t­ ky všech věcí přestávají postu p n ě být h m o tn ě zach y titeln é. T en to zákon, s ním ž se setkávám e všude v historii, b u d em e později nazývat „autom atické p o tlačo v án í evolutivních s to n ­ ků“. N aštěstí m ůže naše m yšlení d o sá h n o u t skutečnosti n ěk o lik a různými způsoby. To, co uniká náhledu sm yslů, m ůžem e v žd y ještě ohraničit a přibližně vym ezit řad o u nepřím ý ch k ro k ů . Pokusm e se to u to oklikou, k te rá nám jed in ě zbývá, d o s p ě t k m ožné představě novo ro zen éh o života. M ůžem e p o s tu p o ­ vat následujícím způsobem a v těch to etapách. p r o s t ř e d

!

N ejdříve m usím e návratem , m o ž n á až o m iliardu let, o d ­ stranit většinu hm otných nadstaveb, je ž d o d áv a jí d n ešn ím u povrchu Zem ě jeh o zvláštní tvářnost. G e o lo g o v é se je ště z d a ­ leka neshodli, jaký vzhled m ohla m ít naše p la n e ta v tě c h to vzdálených dobách. Sám si ji před stav u ji ja k o p o k ry to u b e z ­ břehým oceánem (jehož sto p o u je m o ž n á dnešní Pacifik), z něhož se v několika osam ělých bodech so tv a za čaly v u lk a ­ nickou činností vynořovat vypukliny pevnin. V oda o ce án ů b y ­ la nepochybně vlažnější než dnes, b o h atší na všechny m o ž n é volné chem ické látky, které se p ak po věky p o stu p n ě p o h lc o ­ valy a zachycovaly. P rávě v tak o v é kapalině, tě žk é a aktivní, rozhodně však v tekutém p ro střed í se m usely v y tv o řit p rv n í buňky. P okusm e se je rozeznat. N a tuto vzdálenost se nám jejich tv a r jeví je n velm i n e z ře ­ telně. Z rnka p rotoplazm y s individualizovaným já d re m n eb o bez něho — analogie s tím, co se v současné p říro d ě zd á b ýt jejich nejm éně pozm ěněnou stopou, to je vše, oč se m ů žem e opřít při vybavování rysů té to prvotní generace. O táz k u in d i­ viduálního obrysu a výstavby tedy n edovedem e ro zlu štit; z a to

78

se s u rčito stí vykazují n ěk teré rysy jin éh o druhu, k te ré tím, že jso u kvantitativ n í, nem ají m enší hod n o tu : m ám na mysli n e o ­ b y čejně m alé ro zm ě ry a ja k o p řiro zen ý důsledek úžasn ý p o ­ čet. ROZMĚR A MNOŽSTVÍ

N a to m to m ístě našich úvah se m usím e pocvičit v onom „úsilí v id ět“, o něm ž jsem mluvil v předm luvě. M ůžem e se po léta d ív at na h v ězd n é nebe a přito m se ani je d n o u skutečně n ep o k usit p ře d sta v it si v zd álen o st a tedy ani nesm írn o st h v ěz­ dných mas. P o d o b n ě, i kdybychom byli sebevíce zvyklí na p o ­ hled do zo rn é h o p o le m ikroskopů, nem useli bychom si nikdy uv ěd o m it z á v ra tn ý pokles rozm ěrů, který odděluje svět člo v ě­ ka od světa v k ap c e vody. D ovedem e p řesně m luvit o b y to ­ stech, je ž se m ěří na tisíciny m ilim etrů. A le pokusili jsm e se je někdy v je jic h m ěřítk u p o sta v it do rám ce, v něm ž žijem e? A p řitom je to to úsilí o p erspektivu nezbytné, chcem e-li p r o ­ n ik n o ut d o tajem ství, an eb o je d n o d u še do „prostoru“ rodícího se živ o ta — k te rý nem ohl být nic jiného než zrnitý život. Že první bu ň k y byly n ep atrn é, o tom nelze pochybovat. T o je d án o už zp ů so b em je jic h vzniku z m egam olekul. A to lze ta k é zjistit přím ým po h led em na nejjednodušší organism y, s nim iž se dosu d setk áv ám e v oživeném světě. V okam žiku, kdy se nám z trá c e jí z očí, m ěří bak terie už jen 0,2 tisíciny mili­ m etru. Z dá se však, že ve vesm íru pozitivně existuje jakýsi p o d ­ statn ý v ztah m ezi ro zm ěry a m nožstvím . Buď pro to , že se p řed ním o tv írá p o m ě rn ě větší prostor, nebo pro to , že musí v y ro v n áv at m alý účinný p o lo m ě r individuálního působení, — čím m enší je organism us, v tím větších houfech povstává. P rv ­ ní buňky, m ě řiteln é v m ikronech, se jistě daly p o čítat na m yri­ ády. Ať si ted y živ o t p o zo ru je m e sebeblíž k je h o výchozím u bodu, vždycky se nám je v í zároveň ja k o m ik ro sk o p ic k ý a n e ­ sčísln ý Sám o so b ě by n ás te n to dvojí rys nem ěl překvapit. C ož n e­ ní p řiro zen é, že život, práv ě se vynořující z hm oty, je je ště zce­ la p ro sá k lý m o le k u lá rn ím sta v em ? — A le nyní už nám n e sta ­ čí h led ět dozadu. C o chcem e teď, je p o ch o p it funkci a b udoucnost o rg an ic k é­ ho světa. U p ram e n e těch to p o k ro k ů se setkávám e s m n o ž­ stvím — s nesm írným m nožstvím . Jak si představím e h isto ric­ ké m o dality a evoluční stru k tu ru té to původní m nohosti? 79

PŮVOD M N OŽSTV Í

Život, sotv a se zrodil (na v zdálenost, z níž ho p o zo ru jem e), už se hem ží m nožstvím . K vysvětlení té to m nohosti na sam ém za čá tk u evo lu ce ži­ vých organism ů, a také k upřesnění její p o v ah y se nám nabízí dvojí m ožná linie myšlení. M ůžem e p ředně p řed p o k lá d at, že první buňky se o b jev ily v jediném neb o v několika m ístech, a že se p ře sto sk o ro o k a ­ m žitě rozm nožily, ja k o se šíří krystalizace v p řesy c en é m r o z ­ toku. C ož nebyla m ladá Z em ě ve stavu v y so k éh o b io lo g ick é­ ho napětí? N a druhé stran ě lze z týchž pod m ín ek p o čá te čn í n estálo sti dospět k názoru, že přechod od m egam o lek u ly k bu ň ce p r o ­ běhl skoro současně na m n oha m ístech. N ev z n ik ají velk é o b ­ jevy i v sam ém lidstvu práv ě ta k ? Je život „m onofyletický“ či „polyfyletický“? N a p o č á tk u v e l­ mi úzký a jednoduchý, ale rozpínající se s n e o b y č ejn o u ry c h ­ lostí? A nebo n aopak už od začátk u p o m ě rn ě širo k ý a k o m ­ plexní, ale šířící se p ak jen nižší rychlostí? Jak si n e jlé p e p ře d ­ stavovat svazek živých organism ů u sam ých zá k la d ů ? Po celé délce dějin zem ských organism ů, na p o č á tk u k a ž d é zoologické skupiny se v p o d sta tě setk áv ám e s tím též p ro b lé ­ mem: jediný stvol — anebo sv azek souběžných linií? A p rá v ě proto, že počátky vždy unikají přím ém u p o h le d u m ám e n e u ­ stále tutéž obtíž volby m ezi dvěm a té m ě ř ste jn ě p ra v d ě p o ­ dobnými hypotézam i. T o to váhání překáží a dráždí. Je však skutečně nutné volit, přinejm enším zd e ? A ť si p o č á ­ teční stonek života na Zem i p řed sta v u je m e ja k k o li křehký, musel přesto ja k o každá rodící se fyzická sk u te čn o st v y k a z o ­ vat m im ořádnou schopnost rozvíjení v nové form y. V já d ře se obě perspektivy liší jen tím, ja k ý p o m ě rn ý význam se p řip isu ­ je jednom u či druhém u faktoru (po čátečn í k o m p le x n o st a „expanzibilita“), k te ré v obou p řípadech zů stáv ají tytéž. A n a d ru ­ hé straně z obojího pohledu plyne ú zk á e v o lu tív n í p říb u z n o st mezi prvním i organism y v lůně m ladé Zem ě. — P ře jd ě m e te ­ dy d ru h o tn é ro zp o ry m ezi nimi a soustřeď m e p o z o rn o s t na pod statnou skutečnost, na níž obě společně v rh ají světlo. T a to skutečnost se podle m ého n ázo ru dá vyjád řit asi ta k to : „Ať na něj pohlížím e z k terék o li strany, bun ěčn ý sv ět ve stavu zrodu se vždy už jeví ja k o nesm írně kom plexní. A ť v dů80

sledku ro z m a n ité h o původu, n e b o rychlého ro z rů z ň o v á n í z n ěk o lik a pů v o d n ích ohnisek, anebo, dodejm e, klim atických a chem ických rozdílů m ezi jed n o tliv ý m i o blastm i ve v o d n ém o b alu Z em ě, v šech n o n a k o n e c v ed e k c h á p án í živ o ta v p ro celulárním stad iu ja k o nesm írn éh o svazku m n o h o tv á rn ý ch v lá­ ken. D o k o n c e a již v té to h loubce lze fenom én živ o ta d ů k la d ­ n ě z k o u m a t je n ja k o o rg an ic k ý p ro b lém pohybujících se m as.“ Ř íkám ov šem o rg a n ic k ý p ro b lém m as neb o m n o h o stí a ne p ro stý sta tistick ý p ro b lém »velkých čísel. C o zn a m e n á te n to ro zd íl? V A Z B Y A TVAR

V ko lek tiv n ím m ěřítk u se tu v rací práh, oddělující sv ět fyzi­ ky a svět biologie. D okud se je d n a lo je n o m olekuly a atom y, m ohli jsm e p ro p o p is ch o v án í h m o ty pou žít číselných zákonů p ra v d ě p o d o b n o sti a m ohli jsm e se jim i spokojit. Jakm ile však m o n á d a začn e n ab ý v a t vyšších ro zm ěrů a vyšší sp o n tán n o sti bu ň k y a za čn e se indiv idualizovat v lůně plejády, rýsuje se ve ve sm írn é látce slo žitější uspořádání. N ejm én ě ze dvou důvodů by b ylo n e d o s ta te č n é a falešné p řed sta v o v at si život, byť je n ve stadiu zrn ito sti, ja k o ja k ési nahodilé a b ez tv a ré hem žení. P ře d n ě m usela p o č á te č n í m asa buněk už od prvn íh o o k a ­ m žiku u v n itř p o d lé h a t ja k é si v zájem n é závislosti, je ž už n eby­ la po u hým m echanickým přizpůsobením , nýbrž začátkem -sym biózy“, čili sp o le čn é h o života. A ť byl jak k o li tenký, první p řík ro v o rg an ic k é hm oty, k te rý po táh l Zem i, by se nebyl m ohl ani v ytvořit, ani ud ržet, neb ý t n ějak é sítě vlivů a vým ěn, k te rá ho p ro m ě n ila v bio lo g ick y v á za n ý celek. B uněčná m lhovina ted y p ře s všechnu v n itřn í m n o h o st už o d p očátku nu tn ě p ře d ­ sta v o v ala ja k ý si n eu rčitý super-organism us. N eje n o m p ěn a in d iv id u á ln íc h životů, a le d o jis té m íry ta k é živá blána. K o ­ n eck o n ců se tu ve vyšší fo rm ě a na vyšší rovině p ro stě zn ovu o b je v u jí d a le k o sta rší podm ínky, které, ja k jsm e viděli, řídily už zro d a ro v n o v áh u sta rší prvních polym erizovaných látek n a p o v rch u m lad é Z em ě. A je to ta k é p ro stá p ře d e h ra d alek o rozv^ u tčjší ev ° i učn í solidarity, je jíž existence, ta k zře teln á u vyšších živočichů, nás n a k o n e c d o n u tí p řip u stit skutečn ě o r ­ g an ick ou p o v ah u vazeb, je ž je sp o ju jí v jed in ý celek v lůně biosféry. Z a d ru h é — a to je p řek v a p iv ější — se zdá, že nesčíslné prvky, tv o řící n a p o čá tk u živou blánu Z em ě, n ebyly v y b rán y

81

a sh ro m ážděny vyčerpávajícím zp ůsobem ani n áh o d o u . V zni­ ká lu spíše dojem , že byly do to h o to p rv o tn íh o o b alu p řija ty na zák ladě záh ad n é h o p řed b ě žn éh o výběru či d ich o to m ie. V biologii je znám o, že m olekuly v tělen é d o o živ en é h m o ty jsou p o d le své chem ické skupiny vždy asy m etrick é s te jn ý m způsobem : prochází-li jim i svazek p o la rizo v an é h o světla, ro v i­ na to h o to svazku se p o každé otáčí ve ste jn é m sm yslu , m o le ­ kuly téže skupiny jsou buď všechny prav o to čiv é, a n e b o le v o ­ točivé. A je ště pozo ru h o d n ější je, že všechny živé o rg an ism y od nejm enších baktérií až po člověka obsah u jí z to lik a c h e ­ micky m ožných forem přesně ty též složité typy v itam in ů a e n ­ zymů. Všichni vyšší savci jsou „trituberkuláti“; všichni ch o d ící obratlovci jso u „čtvernožci“. P o d o b n o sti to h o to dru h u v r o z ­ vrhu živé látky, který se nezdá být je d in ý m ožn ý, n a v o z u jí m yšlenku nějaké počáteční volby či výběru. N ě k te ří se d o m n í­ vali, že ta to chem ická uniform ita p ro to p la z m y v n e p o d s ta t­ ných bodech dokazuje, že všechny dnešní org an ism y p o c h á z e ­ jí z jediného seskupení předků (p řípad krystalu v p řesy cen ém prostředí). N echci jít ta k dalek o a sp o k o jím se zjištěn ím , že v nesm írné m ase uhlíkaté hm oty, k te rá d o sp ě la a ž n a p rá h ži­ vota, došlo k jakém usi počátečním u rozštěpu, n a p řík la d m ezi pravotočivým i a levotočivým i (případ o b jev en í n a n m ístech najednou). N a tom o sta tn ě m n o h o nezáleží. Z ajím av é je, že v obojí hypotéze do stáv á živý p ozem ský sv ět tu té ž z a jím a v o u podobu totality, vzniklé z dílčího seskupení. A ť si b ylo je h o původní vytrysknutí jakkoli kom plexní, p řec e v y č e rp a lo je n část toho, co by bylo m o h lo být.' Biosféra v celku by te d y představovala pouze větev mezi jiným i a nad jiným i, m én ě progresivním i neb o m éně šťastným i výhonky p ře d ž iv o ta . Ji­ nak řečeno tedy celkový pohled na o b jev en í p rv n ích b u n ěk klade už tytéž problém y ja k o p o čátek k až d éh o z p o zd ě jších stonků, kterým budem e řík at „fyla“. V esm ír se začal ro z v ě tv o ­ vat už p o d sa m ý m za č á tke m strom u života, o d tu d p o čín aje se větví na všechny strany. Pestré m nožství m ikroskopických prvků, ta k velké, že stačí obalit Zemi, a přitom natolik so u ro d é a vytříděné, ab y m o h lo vytvořit strukturně a geneticky soudržný celek: z h ru b a ta k se nám na dálku jeví elem entární život. 1)

T e n to rys života vystupuje je ště v ý razn ěji ve stav b ě b u n ě č n é h o já d ra a g e ­ netické inform ace: všecky buňky k ó d u jí své in fo rm ace p o d le té h o ž klíče a pom oci p ráv ě čtyř stejn ý ch nu k leo tid ů . T a k o v ý c h sh o d je v m o le k u lá rn í biologii m noho. (Pozn. překl.)

82

O p akuji znovu, že ta to vym ezení se v ztah u jí výlučně na ob ecn é rysy, celkový ch a rak te r. S tím jsm e musili p o č íta t a s tím se m usím e sm ířit. Ve sm ěru všech dim enzí vesm íru te n ­ týž zák o n p ersp e k tiv y v našem zorném poli n evyhnu teln ě z a ­ stírá hlubiny m inulosti i pozad í prostoru. Co je příliš d alek o a co je příliš m alé, nem ůže nikdy m ít o stré rysy. A by náš p o ­ hled m ohl hlou b ěji p ro n ik n o u t do tajem stv í jevů, je ž d o p ro ­ vázely o b je v en í života, m usel by život někde na Zem i v y v ěrat dál p řed našim a očim a. A le p ráv ě tu to p říležito st n e m á m e 1; to je p oslední bod, k te ­ rým se m usím e je ště v té to k ap ito le zabývat.

3. SEZÓNA ŽIVOTA A priori by bylo docela d o b ře m yslitelné, že ta jem n á p r o ­ m ěna m egam olekul v buňky, za p o č a tá před m ilióny let, p ro b í­ há n e p o z o ro v á n a dál o k o lo nás na dolní hranici m ikro sk o p ic­ kého světa. K olik už bylo takových sil v přírodě, o nichž jsm e byli přesvědčeni, že jso u navždy vyhlaslé, dokud pod ro b n ější zk o u m ání n ed o k á za lo , že stále působí. Z em ská kůra se je ště n ep řestala zv e d at či k lesat p od našim a noham a. Ř etězy h o r na o b zo ru stá le je ště vystupují. G ra n ity dále n ap á je jí a rozšiřují p o d lo ží pevnin. A na sam ém pov rch u nesm írného větvoví o r­ g an ick ého sv ěta se n eu stále ro zv íjejí nové pupence. D okáže-li k rajn ě m alá ry ch lo st pohyb úplně zastřít, proč by to n e d o k á ­ zal k ra jn ě m alý ro z m ě r? — S am o o sobě nic nebrání, aby se živá látk a v infinitezim álním m nožství nerodila stále a nám p řed očim a. Ve skutečnosti nic nenaznačuje, že by tom u ta k m ělo být; v šechno spíš svědčí o opaku. Před sto lety d ošlo k znám ém u a pověstném u sporu mezi zastánci a odpůrci tzv. „sam oplození“. Zdá se, že v té d obě chtěli n ěk teří z výsledků střetn u tí vyvozovat víc, než je ú n o s­ né; ja k o by P o u ch eto v a p o ráž k a vědecky zn am en ala definitiv­ ní k o n ec n ad ějí na vývo jo v é vysvětlení původu života. V té to o tázce dnes už vládne celkem obecn á shoda. Z toho, že živ o t nikdy nevzniká v la b o ra to ři, v p ro střed í předem zbaveném 1)

D o ku d sc (k d o ž ví?) c h em ik ů m n e p o d a ří vyv o lat o p a k o v á n í to h o to fenom énu v la b o ra to ři.

83

všech záro d k ů , nelze v yvozovat, že p řes všechny ev id en ce o b ecn ějšího ráz u k ničem u tak o v ém u nem o h lo d o jít ani v ji­ ných p odm ínkách a v jiných obdobích. P asteu ro v y p o k u sy n e ­ byly a n em ohou být důkazem p ro ti vzniku b u n ěk na naší p la ­ netě v m inulosti. Z ato však jejich úspěch n eu stále p o tv rz o v a ­ ný obecným užíváním m etod sterilizace, zře jm ě o p ra v d u p r o ­ kázal, že v zorném poli a v m ezích našich zk o u m án í se p r o to ­ p la zm a d nes už nevytvá ří přím o z neorg an ick ý ch lá te k naší Zem ě.' T ím jsm e hned na poěátku donuceni rev id o v a t n ě k te ré p ří­ liš absolutní a vžité představy o tom , ja k o u cenu a ja k é p o u žití ve vědě m ohou mít vysvětlení pom ocí „ přítom ných příčin." Z m iňoval jsem se o tom už p řed chvílí. Ř ada p ro m ěn na Z e­ mi, k te ré bychom byli najisto p ovažovali za d áv n o u k o n čen é, p robíhá dál ve světě okolo nás. P od vlivem to h o to n e č e k a n é ­ ho zjištění, k teré ještě zalichotilo naší p řiro z en é zálib ě v h m a ­ tatelných a snadno ovladatelných form ách zkušen o sti, jsm e nakloněni myšlence, že nikdy v m inulosti a nikdy v b u d o u c n o ­ sti nem ohlo a nem ůže být nic abso lu tn ě no v éh o pod sluncem . N echybí m noho, abychom plnou sk u tečn o st p o zn á n í v y h ra z o ­ vali pouze přítom ným událostem . N ení k o n ec k o n ců v šech n o mimo hm atatelnou příto m n o st pouhý „dohad“? Proti tom uto instinktivním u om ezo v án í p ráv a o b la sti vědy se musíme za každou cenu postavit. N eboť svět by nevyhovoval p ráv ě p o d m ín k á m b e z p ro ­ středně přítom ného — nebyl by velkým světem m ech an ik y a biologie — kdybychom v něm nebyli ztracen i ja k o hm yz, j e ­ hož přechodná existence nem á ani p o n ětí o tom , co p řesa h u je hranice jedné sezóny. P rávě p ro to , že m á vesm ír ty to dim enze, odkryté mírou přítom nosti, m usela se v něm o d e h rá t řad a rů z ­ ných věcí, jejichž svědkem člověk nebyl. D áv n o dříve, než se na Zemi probudilo myšlení, m uselo d o ch á ze t k úk azů m v es­ mírné energie, ja k é dnes nem ají obdoby. V edle skupiny b e z ­ p ro středně zaznam enatelných jevů si tedy věda ve sv ětě m usí vším at ještě jed n é zvláštní třídy skutečností. T y to sk utečnosti, nepřístupné ja k přím ém u p ozorování, lak ex p e rim en to v án í, v daném případě však ze všech nejdůležilější, p ro to ž e n e jp říz ­ 1)

Pro ti Pasteu ro v ý m p okusům lze ovšem n am ítn o u t, že s teriliz ac e je lak hrubý, že by m ohl vedle živých záro d k ů , k te ré c h ce vyloučit, i „pfed-živé“ záro d k y , z nichž je d in ě m ůže v zejít živ o t. D o m n ív á m n ejlepší důkaz, že se život na Z em i o b jev il p o u z e je d n o u , p o s k y tu je nec h luboká stru k tu rn í je d n o ta stro m u ž iv o ta (viz níže).

84

zásah zničit se, že nako­

načnější a n ejvzácn ější, m ůže od h alit po u ze ta au ten tick á v ě­ tev „fyziky“, je ž se za bývá o b je vo v á n ím m inulosti. A p rv n í o b jev en í živých těles, soudě podle to h o , že se nám dosud ni­ kdy a nikde n e p o d a řilo n alézt ani vytvořit nic p o d o b n éh o , se u k azu je b ý t p rá v ě jed n o u z nejsenzačnějších u dálo stí to h o to druhu. Po to m to vyjasn ěn í m ůžem e p o sto u p it o něco dál. V ěc se m ůže m íjet v čase s naším viděním dvojím způsobem . Buď ji n ezastih n em e p ro to , že interval, v něm ž se znovu o b jev u je, je tak dlouhý, že p o k ry je celou naši existenci. A neb o nám uniká je ště rad ik á ln ěji p ro to , že se je d n o u stala a už nikdy n e o p a k u ­ je. Buď tedy ja k o cyklický je v s velmi dlouhou p erio d o u (ja ­ kých je v a stro n o m ii m noho), aneb o je v skutečně jed in ečn ý (jak o byl S o k ra te s neb o A ugustus v lidských dějinách). D o k te ré z tě c h to dvou k ateg o rií n eexperim entální (či spíše mim o ex p erim en táln í) skutečnosti p a tří podle P asteurových o b ­ jev ů p ů v o d n í v y tv o řen í buněk z hm oty — zrození živ o ta? N a p o d p o ru m yšlenky, že org an ick á hm ota klíčí na Zem i p eriodicky, lze uvést řadu faktů. Později, až budem e kreslit strom života, budu m ít p říležito st zm ínit se o tom , že v d n eš­ ním živém sv ětě existují vedle sebe velké celky (jednobuněční, rostliny, m ěkkýši, členovci, o b r a tlo v c i...). N ed o k o n alé sp á je ­ ní styčných b o d ů m ezi nimi by se velmi d o b ře vysvětlilo rů z­ n o ro dým původem . N ěco tak o v éh o , ja k o p o stupn é výrony, v znikající v různých d o b ác h z té h o ž m agm atu, jejich ž navrstvené žíly tv o ří vyvřelý kom plex je d n é a téže hory. H y p o téza nezávislých pulsací života by ta k é p oskytla přim ěřen ý základ p ro m o rfo lo g ick o u ro zm a n ito st hlavních odvětví, ja k je r o ­ zezn áv á system atika. A přito m nen aráží na žádnou nesn áz ze stran y ch ro n o lo g ie. A ť už tom u bylo jakkoli, časov á v zd ále­ n o st h istorických p o čátků dvou následujících odvětví je vždy m nohem větší, než trv án í celého věku lidstva. A není tedy ta k é nic d ivného na tom , že jsm e žili v představě, že se už nic n ed ě­ je. H m o ta se zd á la být m rtvá. A le nem ohla se zatím ve sk u teč­ nosti všude kolem nás je n pom alu p řip ra v o v at příští pulsace živ o ta? T o to p o je tí z ro z en í života ve vlnách jsem tu chtěl n azn ačit a do jisté m íry i obhájit. N icm éně se na ně nechci vázat. P roti p řed p o k la d u několik a následujících a odlišitelných vln živ o ta na povrchu Z em ě vyvstává totiž ja k o rozhodující n ám itk a h lu b oká p o d o b n o st všech organism ů. V té to k a p ito le jsm e se už zm ínili o té n eobyčejně zajím av é

85

skutečnosti, že všechny m olekuly živých lá te k jso u , ja k se u k azuje, stejn ě asym etrické a že o bsahují p řesn é ty té ž vitam íny. N uže, čím slo žitější a slo žitější jso u organism y, tím zř e jm ě jš í je ta k é jejich příbuzný původ. P ro z ra z u je se v n a p ro s té a v š e ' o becné u niform itě bun ěčn éh o typu. P ro je v u je se, z e jm é n a u zvířat, v to to žn ý ch řešeních různých p ro b lém ů vním ání, o b ­ živy, ro zm n o žo v án í; p o k až d é je tu so u stav a cév a nervů, p o každé n ějak á form a krve, p o k až d é g o n ád y a p o k a ž d é oči. P o kračuje dál v podo b n o sti m etod, ja k se jedinci sd ru žu jí ve vyšší organism y, ja k se socializují. A k o n ečn ě ja sn ě p ro b le sk ­ ne v obecných zákonech vývoje („ontogeneze“ i „fy io g en eze“), které dodávají živém u světu ja k o celku so u d rž n o st je d in é h o výronu. I když by bylo m ožné tu či onu analogii je d n o tliv ě v y sv ětlit přizpůsobením téhož „předživého m ag m atu “ to to ž n ý m p o ­ zem ským podm ínkám , přece se nezdá p ra v d ě p o d o b n é , že by celý jejich svazek mohl v y ja d řo v a t pouh o u so u b ě ž n o st n e b o „konvergenci“. I kdyby fyzický a fyziologický p ro b lé m ž iv o ta na Zemi připouštěl jen je d n o jed in é obecn é řešen í, p řec e t a ­ kové celkové řešení musí p o n ec h at n e ro z h o d n u to u sp o u stu nahodilých, dílčích determ inací, u nichž nelze p ře d p o k lá d a t, že by se d va k rá t m ohly ro z h o d n o u t stejně. A le v z á je m n á p o ­ dobnost všech, i velmi vzdálených skupin o rg an ism ů sa h á až do těchto nahodilých m odalit. P ro to ta k é p ro tik lad y , je ž m ů ­ žeme dnes p o zo ro v a t mezi různým i zoologickým i o d větvím i, ztrácejí m noho na význam u; m ožná, že jso u je n v ý sled k em jistého perspektivního zkreslení a p o stu p n é h o o s a m o s ta tň o ­ vání živých fyl. P ro to se ta k é m ezi p říro d o v ěd ci šíří p ře sv ě d ­ čení, že rozpuk života na Zem i p atří do k a te g o rie u d álo stí zcela jedinečných, k te ré se o d eh rá ly je d n o u a víc se n e o p a k u ­ jí- T ato hypotéza není tedy ta k n e p ra v d ě p o d o b n á , ja k se m o h ­ lo zdát na počátku — m ám e-li aspoň tro ch u p řim ě ře n o u p ř e d ­ stavu o tom , co se skrývá za dějinam i naší planety. V geologii a geofyzice je dnes m ódou p řik lá d a t p řev a žu jíc í význam periodickým jevům P o stu p a ú stup m oří. Z v ed án í a pokles kontinentálních plošin. R ůst a v y ro v n áv á n í hor. P o ­ stup a ústup ledovců. R adioaktivní te p lo se h ro m ad í v h lo u b ce a pak se rozlévá po povrchu. V e všech pracích o p erip etiích naší Zem ě se už mluví jen o těch to velko lep ý ch p o h y b ech »tam a z p ě t“. T ato záliba v rytm ičnosti událostí jd e ruku v ruce se z d ů ­ razňováním bezp ro střed n ě p řítom ných příčin. A o b ě d v ě se

86

dají vysvětlit zcela určitým i racionálním i potřeb am i. C o se opak uje, to zů stáv á — asp o ň virtuálně — p o zo ro v ateln é. M ů ­ žem e z to h o u d ělat p řed m ě t n ějak é h o zákona. N ach ázím e tu o p ěrn é body pro m ěření času. — S am o zřejm ě uznávám , že ty ­ to p řed n o sti m ají p ro vědu velký význam . Z ároveň se však n e­ m ohu zb a v it přesvědčení, že kdybychom se věnovali v ý h rad n ě ro zb o ru oscilací, zaznam en an ý ch v zem ské kůře nebo v p o h y ­ bech života, nechali bychom stran o u právě to, co tv o ří hlavní p řed m ět geologie. N eb o ť Z em ě — to už koneckonců není jakési velké tělo, k te ré dýchá. Z em ě se zdvihá a klesá. A le co je je ště důležitější, jed n ou, v n ějak é m okam žiku m usela začít; p ro ch ází souvislou řad o u stavů dynam ické rov n o v áh y ; a p ra v d ě p o d o b n ě míří k nějakém u konečném u stavu. M á své zrození, svůj vývoj a n ep o ch y b n ě i sm rt před sebou. O kolo nás by tedy měl p ro b í­ h at nějak ý celkový, n eperiodický proces, hlubší než všechny p ulsace geologických o b d o b í a definující evoluci naší p lan ety ja k o celku. N ěco, co je chem icky složitější a co se hm o ly týká blíž než „chladnutí“, o něm ž se m luvilo kdysi; ale něco p ráv ě ta k n ev ra tn éh o a spojitého. K řivka, k te rá neklesá, a je jíž tran sfo rm ač n í body se tedy ta k é nikdy neopakují. Jediný, stále sto u p ající příliv p o d rytm em věků . . . A práv ě zde, dom nívám se, je tře b a situ o v at fenom én života, na tu to p o d sta tn o u k řiv­ ku, ve vztah u k to m u to základním u vzestupu. M ohl-li se život kdysi v prvotním oceánu o sam ostatn it, bylo to n ep o ch y b n ě p ro to , že rozložením a úhrnnou kom plexností svých prv k ů byla tehdy Z em ě v obecn ě privilegovaném stavu, k terý um o žň o v al a p o d p o ro v al výstavbu protoplazm y. A p rá ­ vě tím byla te h d ejší Z em ě m ladá. P okud se tedy život dnes už přím o netvoří z prvků, o b sa ž e ­ ných v lito sféře či hydrosféře, je to zřejm ě pro to , že sam a sku­ tečn o st o b je v en í biosféry nato lik rozvrátila, ochudila a vy čer­ pala původní m echanism y to h o to kousku vesm íru, že se ten to zjev už nikdy nem ůže o p a k o v a t (leda snad uměle). Z to h o to hlediska, k te ré mi přip ad á správné, by se tedy „bu­ něčná revo lu ce“ objevila ja k o vyjádření kritického a sin g u lár­ ního bodu g e n n ín a c e na křivce zem ské evoluce — okam žiku, který nem á obdoby. Jen je d e n k rá t je na Zemi p ro to p lazm a, ja k o jso u je n je d e n k rá t ve vesm íru já d ra a elektrony. P ře d n o stí té to h ypotézy je to, že d áv á smysl org an ick é p o ­ d o b n osti, k te ro u jso u p o zn am en án y všechny organ ism y od b ak terie až p o člověka — a při tom záro v eň vysvětluje, p ro č

87

se nikde a nikdy nesetk áv ám e ani s nejm enším zrn k e m živé látky, k te ré by vzniklo jin a k než plozením . A to byl p rá v ě p r o ­ blém. P ro vědu v šak s sebou nese je ště d v a další p o z o ru h o d n é d ů ­ sledky. P řed n ě tím, že vyprošťuje fenom én ž iv o ta ze sp o u sty ji­ ných, periodických a druhotných zem ských u d álo stí a činí ho jedním z hlavních m ezníků (či p a ra m etrů ) siderální ev oluce glóbu, o p rav u je náš smysl p ro p ro p o rc e a h o d n o ty , a ta k o b ­ novuje naši perspektivu světa. Za druhé p ro stě už tím, že u kazuje souvislost m ezi vznikem o rganických těles a chem ickou pro m ěn o u , k te rá n em ěla a n e­ m á o b d o b y v celém průběhu dějin Z em ě, ovlivňuje i n aše c h á ­ pání zem ské energie. P o d p o ru je před stav u , že energ ie, o b s a ­ žená v živé vrstvě naší planety, vznikla a ro z v íje la se v rám ci jakéhosi uzavřeného „kvanta“, je h o ž v elik o st je d efin o v á n a am plitudou to h o to prvního vyzáření. Život na Zem i vznikl a šíří se ja k o o sam ělý zákm it. V dalším budem e sledovat šíření té to jed in é vlny až po č lo ­ věka — a pokud m ožno, je ště dál.

K A P I T O L A 2.

EX PA NZE Ž IV O T A

C hce-li fyzik studovat, ja k se šíří vlna, začne p očetn ím vy­ šetřením km itů je d in é částice. P otom redukuje km itající p ro ­ střed í na je h o hlavní ch a rak te ristik y a sm ěry pružnosti, a vý­ sledky, k nim ž došel u je d in éh o prvku, zobecní do to h o to p r o ­ středí. T a k d o sta n e p o d sta tn ý ob raz, který se co nejvíce blíží so u h rn n ém u pohybu, o je h o ž popis se snažil. Je-li b io lo g p o sta v en před úkol p o p sa t vzestup života, m usí — svým i v lastním i p ro stře d k y — zvolit p o d o b n o u m etodu. D o to h o to nesm írn éh o a k om plexního fenom énu lze v n ést řád jen tak, že se n ejp rv e analyzují postupy, jim iž se život d o stá v á dál v k až d ém ze svých prvků odděleně. A obecné rysy ch o v á­ ní celého so u h rn u tě c h to individuálních p o k ro k ů nelze vy těžit jinak, než že se z jejich výslednice vyberou ty nejv ý razn ější a n ejn á p a d n ě jší tahy. Z jed n o d u šen é, ale stru k tu ráln í zn ázo rn ěn í zem skéh o života v evoluci. Vizi, je jíž p rav d iv o st čistě a neo d o lateln ě vyvěrá z je jí so u ro d o sti a koherence. Ž ád n é podru žn é detaily, žád n é diskuse. O p ě t a stále jisto u perspektivu, k tero u lze n ah léd n o u t a p řijm o u t — a n e b o nevidět. T o je to, co bych chtěl ro zv in o u t v následujících oddílech. P o d statu to h o , co chci říci, lze sh rn o u t a p o p sa t ve třech hlavních b o d ech : 1. elem e n tá rn í pohyby života; 2. sam o v o ln é větv en í živé m asy; 3. stro m života. T o všechno, p ro začátek , po u ze v pohledu zvenčí a na p o ­ vrchu. T e p rv e v následující k ap ito le se pokusím e p ro n ik n o u t až k v n itřk u věcí.

1. ELEMENTÁRNÍ POHYBY ŽIVOTA A/ REPRODUKCE

V zá k lad ech celého procesu, kterým se o kolo Z em ě sp řád á o b al biosféry, sto jí typicky vitální m echanism us rep ro d u k ce. 89

K aždá b u ňka se v určitém okam žiku (přím o neb o n ep řím o ) dělí a d áv á vznik nové buňce, k te rá se jí p odobá. P řed tím tu byl jen jediný střed. T eď jsou tu dva. V šechno v dalších, p o z ­ dějších pohybech života je o d v o zen o od to h o to e le m e n tá rn í­ ho a m ocného fenom énu. S am o o sobě se buněčné dělení zd á b ý t v y v o lán o p ro sto u p o třeb o u živé částice n ějak v y ro v n at svoji m o lek u lárn í k ře h ­ kost a strukturní nesnáze, související se sp o jito stí je jíh o růstu. O m lazení a ulehčení. O m ezená seskupení atom ů, m ik ro m o lekuly, m ají tém ěř bezm eznou životnost (zato však ta k é n em ěn ­ nost). N ap ro ti tom u buňka, p ro to ž e neustále asim iluje, se m usí dělit na dvě, aby m ohla dále být. O dtud se tedy re p ro d u k c e zpo čátku jeví ja k o prostý postup, který p říro d a n av rh la, aby zajistila trv a lo st nestálého u velkých m olekulárních k o n s tru k ­ cí. Ale ja k o se ve světě vždycky stává, to, co na p o čá tk u bylo jen šťastná náhoda nebo p ro střed e k k přežití, je v z á p ě tí p r o ­ m ěněno a využito ja k o nástroj p o k ro k u a výboje. Z d á se, že na začátku se život reprodukoval je n v o braně. A le už sám tento krok byl předehrou budoucího rozm achu.

b

/

r o z m n o ž o v á n

!

N eboť princip zdvojování živých částic, jak m ile byl je d n o u do vesm írné látky zaveden, už n ezn á jin é o m ezení n ež m n o ž ­ ství hmoty, v níž m ůže působit. Bylo vypo čten o , že p ro stý m dělením sebe sam a a svých poto m k ů m ůže jed in ý n álev n ík v několika generacích p o k rý t celou Zemi. Ž ádný se b ev ě tší o b ­ jem nem ůže odolat náporu g eom etrické p osloupno sti. A to není jen m yšlenková extrapolace. S am a skutečno st, že se zdvojuje a že nic nem ůže zabránit, aby se zd v o jo v al n eustále, dává životu sílu expanze, k te rá je p ráv ě ta k n e s p o u ta te ln á j a ­ ko síla tělesa, které se ro zta h u je teplem nebo v ypařu je. A le zatím co růst objem u u tzv. m rtvé hm oty vede b rzy k d o sa že n í ro vnovážného stavu, nelze u živé látky p o z o ro v a t žá d n é ochabování. Čím víc se fenom én buněčného dělení šíří, tím je prudší. Jakm ile se jednou ro zb ěh n e řetě z dělení, nic už n em ů ­ že zevnitř zastavit ten to budující a stravující oheň, p ro to ž e je sam ovolný. A p ro to není ani zvenčí nic d o st velké, ab y ho mohlo uhasit nasycením. 90

C/ O B N O V O V Á N Í

T o je však je n první výsledek a k v antitativní strá n k a p ro b í­ hajícího děje. R e p ro d u k ce zd v o ju je m atečnou buňku a ja k o o p ak chem ick éh o ro zk lad u rozm nožuje, ale netříští. Z áro v eň však navíc je ště p ro m ěň u je to, v čem původně m ěla je n p o ­ k račovat. Živý p rv ek u zavřený sám v sobě m usí dříve či p o z ­ ději d o sp ě t do neh y b n éh o stavu. Z ab lo k u je se a za sta v í ve své evoluci. V o kam žiku rep ro d u k ce znovu nabývá sch o p n o st vnitřně se p řizp ů so b it a tedy ta k é přijm out nový tv a r a nové zam ěření. P luralizace form y, p ráv ě ta k ja k o počtu. E le m en tá r­ ní vlna života, vycházející z k aždého jedince, se n ero z k lád á ja k o je d n o tv á rn ý kruh, tv o řen ý jiným i jedinci, k te ří jso u si v e­ sm ěs zcela podobní. L ám e se a září v široké škále p estrý ch odstínů. — Ja k o žto střed nezad ržiteln éh o ro zm n o ž o v án í se všechno živé zá ro v eň stává ohniskem stejně nezad ržiteln éh o ro zrůzňování. D/ S P Á J E N Í

Z dá se, že k ro zšířen í průlom u, vzniklého v h rad b ě n e o rg a ­ nické h m o ty prvním přívalem , život práv ě v té to chvíli objevil p o d iv uhodný p o stu p spájení. K dybychom chtěli p o p sat a o c e ­ nit, ja k evolucí od buňky k člověku vyrůstá a ja k se zjem ňuje du alita pohlaví, bylo by k tom u tře b a celých knih. V začátcích, jim iž se zde zabývám e, se te n to jev představ u je především ja ­ ko p ro stře d e k k urychlení a posílení o b o jíh o účinku m nožení a ro zrů zň o v án í, vzniklého už b ezpohlavní reprodukcí, ta k ja k p ro b íh á je ště dnes u m n o h a nižších organism ů a d o k once i v k ažd é buňce našeh o vlastního těla. Prvním spájením dvou prvků (byť je š tě se b en e p atrn ěji rozlišených v sam čí a samičí) se o te v ře la ce sta k těm způsobům plození, kde z jed in éh o in­ dividua vzn ik á m yriáda zárodků. A zároveň se rozb ěh la nikdy nekončící h ra kom binací „ch arak terů “, jejím ž po d robným zk o u m áním se za býv á m oderní genetika. P aprsky života, k te ­ ré až dosud pou ze vyzařovaly z k aždého právě se dělícího středu, začín ají teď vplývat do sebe v jakési anastom ó ze, začí­ nají si v y m ě ň o v at a p ro m ěň o v a t svá bohatství. D nes už n ik o ­ ho n enapadne, ab y se to m u to úžasném u vynálezu divil — ta k ja k o tře b a ohni, chlebu nebo písmu. A přece, kolik náhod, k o ­ lik p o kusů — a tedy kolik času bylo třeba, než dozrál te n to zák ladní ob jev , z něh o ž jsm e vzešli. A kolik času je ště dál, než

91

se mu d o sta lo p řiro z en é h o doplň k u a dovršení ve ste jn ě re v o ­ luční novince asociace. E/ A S O C I A C E

N a první p ohled a nem luvě zatím o hlubších fa k to re c h je seskupování živých částic do kom plexních o rganism ů té m ě ř n evyhnutelným důsledkem jejich m nožení. Buňky sm ě řu jí k aglom eraci, p ro to že se tlačí je d n y na d ruhé neb o d o k o n c e v znikají v hroznech. Ale z té to čistě m echanické p říle žito sti či n ezbytnosti sblížení n akonec vyklíčila a vyvinula se zc ela u rč i­ tá m eto d a biologického zdokonalování. V šechna stadia to h o to d o su d n eu k o n č e n é h o p o c h o d u ke sjednocení a syntéze stále přibývajících p ro d u k tů živé r e p r o ­ dukce ja k o by přežívala v p říro d ě až dodnes. D o ce la d o le p ro sté shluky, jaké existují u bakterií a nižších hub. N a vyšším stupni spájená kolonie, jejíž prvky jso u zřeteln ěji sp e cia liz o ­ vané, ještě však ne centralizované: vyšší rostliny, m ech o v k y (bryozoa) a láčkovci. Ještě dál vyšší živočichové, sk u tečn é buňky z buněk, u nichž se nad o rg an iz o v an o u skupinou živých částic jakousi podivuhodnou kritickou tran sfo rm ací z p řem íry sevřenosti vytváří sam ostatný střed. A k o n ečn ě je ště výš, tam , kde zatím končí naše zkušenost i ex p erim en t života, s p o le č n o ­ sti, tajem ná sdružení volných vyšších živočichů, v je jic h ž lůně lze, zdá se, sledovat různě zdařilé pokusy o vytvořen í h y p erkom plexních je d n o tek jakousi „m egasyntézou“. Poslední část té to knihy bude věn o v án a studiu té to k ra jn í a nejvyšší form y seskupení, v níž reflektovaným sp o le č e n ­ stvím m ožná vrcholí úsilí hm oty o rg an iz o v at se. Z de se s p o ­ kojím e poznám kou, že u živých bytostí je asociace n a všech stupních fenom én rozhodně ne sporadický neb o nahodilý. P ředstavuje n ao p ak jeden z nejobecnějších, n ejstálejších a te ­ dy i nejvýznam nějších m echanism ů, k terých život p o u žív á ke své expanzi. D vě z jejich p řed n o stí jsou zřejm é na p rv n í p o ­ hled. Dík asociaci se předně živé látce d aří v y tv á ře t m asy n a­ tolik objem né, že se vym ykají nesčetným vnějším záv islo stem (kapilární přilnavost, osm otický tlak, chem ické p ro m ěn y p ro ­ středí atd.), k te ré by jinak m usely p a ra ly z o v a t m ik ro sk o p ick é organism y. Jako v navigaci existují i v biologii jisté m an év ry , k teré jsou fyzicky m ožné tep rv e od určitéh o objem u. — A dík asociaci (která mu dovoluje zv ětšo v at objem ) m ůže o rg a n is ­ mus uvnitř najít p otřebný p ro sto r, kam um ístit če tn á soukolí, k terá postupně, aditivně, vznikají z je h o diferenciace.

92

F/ Z A M Ě Ř E N Á A D I T I V I T A

R e produkce, spájení, a s o c ia c e . . . V šechny tyto p o h y b y b u ň ­ ky sam y o sobě vym ezují je n pov rch o v ý rozvoj organism u. K dyby byl život o d k áz án je n na ně, m ohl by b u jet a získ áv at ro zm a n ito st stále je n v téže rovině. Byl by ja k o letadlo, k te ré je d e po zem i a nem ůže se „odlepit“. N evznesl by se. P rávě zde, v roli svislé složky, za sah u je fenom én adiiivily. V p rů b ěh u biologické evoluce je nepochybně d o st p říkladů tran sfo rm ací, k teré p ro b íh ají ve v o d o ro v n é rovině, pouhým křížením rysů, nap řík lad tzv. m endelovské m utace. A le o b e c ­ něji a hlou b ěji jso u novinky, u m ožněné každou rep ro d u k cí, něčím víc n ež n ahrazením : p ř id á v a jí se je d n y k druhým a j e ­ jich součet roste určitým sm ěrem . D ispozice, k teré se z d ů ra z ­ ňují, an e b o orgány, k te ré se přizp ů so b u jí nebo p řek lád ají přes sebe. N a je d n é stran ě ro sto u cí rozm anitost, na d ru h é stran ě specializace článků, tvořících jedinou genealogickou p o slo u p ­ nost. Jiným i slovy, vznik dědičné linie ja k o p řiro zen é je d n o t­ ky, odlišné od individua. T en to zákon zam ěřen éh o růstu složi­ tosti, který je zralým výsledkem téh o ž procesu, v něm ž z mik rom oiekul a m egam olekul vznikly první buňky, nazvala b io­ logie ortogenezíK O rto g en e ze, dynam ická a jed in ě úplná form a dědičnosti. Ja­ ká sk u te čn o st a ja k é hybné síly kosm ického rozm ěru se sk rý ­ vají za tím to slovem ? B udem e je odk rý v at krok za krokem . A le již teď, v to m to stadiu našeho zkoum ání se jasn ě ukazuje p rv n í bod. D ík aditivní schopnosti, k te rá ji charak terizu je, je živá látk a (v p ro tik lad u k h m o tě fyziků) „obtěžkána“ rostoucí slo žitostí a nestálostí. Padá, přesněji zvedá se ke stále n ep ra v ­ d ěp o d o b n ě jším form ám . Bez o rto g e n e z e by bylo je n šíření v rovině; s o rto g en e zí ži­ v o t n ezad ržiteln ě vystupuje výš.

1)

N č k ie ří b io lo g o v é n am ítají, ž e p o jm u „ o rto g en eze" bylo už p o u ž ito v rů z ­ ném , n ěkdy p o ch y b n ém n e b o o m e z en é m sm yslu, a n e b o že z av á n í m etafyzikou — a c h tě jí h o led y v ů b ec vym ýtil. — Jsem n a o p a k p ev n ě p řesvědčen, že to to slo v o je p o d s ta tn é a n e n ah rad iteln é , p ro to ž e o z n ač u je a stv rzu je zje v n o u vlastnost živé h m o ty v y tv á ře t systém , „v je h o ž rám ci je d n o tliv é z k u še n o stn ě p řístu p n é člá n k y n á s le d u jí z« sehnu p o d le stále rostoucích h o d n o t stře d o v é k o m plexnosti".

93

D Ů S L E D E K : J A K SE CHOVÁ ŽIVOT

N a o k am žik se teď zastavm e. P ráv ě jsm e zde stanovili řa d u zákonů, jim iž se řídí pohyb izolované částice. A než z a čn e m e zk oum at, co vyplyne z ro zšíření tě ch to zák o n ů na živ o t v cel­ ku, p o kusm e se vystopovat, ja k é budou práv ě v d ů sled k u těch to zák lad n ích zákonů obecné p o sto je a celkový zp ů s o b chování, charak teristick ý p ro život v pohybu na všech ú ro v ­ ních a při každé příležitosti. T y to p o sto je, tyto způsoby je d n án í lze re d u k o v a t n a tři: hojnost, vynalézav o st a (z našeho individuálního hlediska) lhostejnost. a) P řed n ě h ojnost — vznikající z n eo m ezen éh o p ro ce su m nožení. Život p o stupuje m asovým i účinky, m nožstvím , k te ré v rh á zdánlivě neusp o řád an ě vpřed. M iliardy zá ro d k ů a m ilióny d o ­ spělých jedinců se tísní, o d strk u jí a p o žíra jí n av z ájem : kdo s koho, kdo zab ere víc m ísta a nejlepší m ísto. V šechn o z d á n li­ vé m rhání a všechna tv rd o st; celé ta jem stv í a celé p o h o ršen í; ale, m ám e-li být spravedliví, zá ro v eň ta k é celá b io lo g ick á účinnost boje o život. V průběhu n elítostné srážky, k te rá v h án í proti sobě bloky živé látky, je ž se n eo d o late ln ě rozpín á, je je ­ dinec jistě do h n án až na h ranice svých m ožností a sv éh o úsilí. Přežití nejschopnějšího, p řiro zen ý výběr: to nejsou je n p r á z d ­ ná slova, pokud se ovšem nech áp o u ja k o konečný ideál, ani jak o poslední vysvětlení. Zdá se však, že v celém fenom énu n estojí na prvním m ístě jedinec. H luboko pod jednotlivým i souboji se v boji o bytí rozvíjí střetnutí šancí. M nožením b ez po čtu se život ob rn il p ro ti nehodám . Z většuje si šanci na přežití. A zároveň m n o ží své šance jít dál. A zde se na úrovni živých částic znovu se tk áv á m e se z á ­ kladní technikou tápavých pokusů, s to u to specifickou a n e o ­ d olatelnou zb ra n í každého expandujícího m nožství. T áp án í, v něm ž se ta k podivuhodně spojuje slepá fantazie velkých p o ­ čtů s přesnou orientací na sledovaný cíl. T ápání, k te ré není pouhá náhoda, s níž si ho někteří pletou, nýbrž za m ě ře n á nčihoda. V šechno zaplnit a všechno v yzkoušet; všechno v y z k o u ­ šet a všechno nalézt. A není pak h o jn o st vposledku p ro p říro ­ du právě p rostředkem , ja k ro zv íjet te n to postup, stále ro z s á h ­ lejší a stále nákladnější, ja k se šíří na větší ploše?

94

b) D ále vynalézavost. N ezb y tn á podm ínka, vlastn ě a p ře s­ něji k o n stru k tiv n í strá n k a aditivity. M á-Ii živ o t střá d a t je d n o tliv é rysy a sestav o v at do stálých a so ud ržn ý ch celků, m usí ro zv in o u t úžasnou zručnost. M usí n a v rh o v a t a k o m b in o v a t soukolí na m inim álním p ro sto ru . Ja­ k o d o b rý k o n stru k té r m usí sestav o v at p ružná a je d n o d u ch á ú stro jí. Z to h o v ša k nutně vyplývá jistá vlastn o st stru k tu ry o r ­ ganism ů, z e jm é n a vyšších, na k tero u nesm ím e zapom ín at. Co j e sestaveno, d á se ta k é rozebrat. V p rvním stadiu svých o bjevů byla biologie ča sto p ře k v a ­ p en a a fascin o v án a zjištěním , že se bespontánnější živé o rg a ­ nism y se p ře sto a do k o n ce práv ě p ro to dají při bližším p ři­ h léd n u tí vždy ro zlo ž it v nekončící řetě z uzavřených m ech a­ nism ů. D o m n ív ala se tehdy, že ji to oprav ň u je ke všeobecně m aterialistick ý m závěrům . Tím však zapom něla na p o d sta tn ý rozdíl m ezi p řiro z en ý m celkem a tím, v co se ten to celek dá ro zlo žit. S vou k o n stru k cí je o p rav d u každý organism us takový, že se d á vždy ro z e b ra t na je d n o tliv é součástky. Z té to okolnosti v šak n ija k neplyne, že by složení těch to součástek bylo sam o o d sebe, ani že je jic h složením nevznikla specificky nová h o d ­ n ota. Ž e se všech n o „svobodné“ až po člověka dá ro zlo žit na sam é d eterm inism y, to je ště nedokazuje, že základem světa není (jak tvrdím e) svoboda. Je to prostě důsledek a vítězství v y n alézav o sti života. c) K o n eč n ě lh ostejnost vůči individuu. K o lik rá t už se v umění, v poezii a d okonce i ve filozofii z o ­ b ra z o v a la p říro d a ja k o žena se zavázaným a očim a, k te rá šla­ pe v p rac h u rozd rcen ý ch existencí. První stopy té to náp ad n é tv rd o sti je z n á t už v m a rn o tra tn é hojnosti života. T ak ja k o ko b y lk y u T o lsté h o kráčí život po m ostě z nahrom aděných m rtvol. T o už je přím ý důsledek množení. A le tím též „nelid­ ským “ sm ěrem působí svým způsobem i o rlo g en e ze a aso cia­ ce. F en o m é n em asociace je živá částice vyrvána sobě sam é. Je z a h rn u ta d o rozleh lejšíh o celku a stává se zčásti je h o o tr o ­ kem . U ž n e p a tří sam a sobě. A čím je o rg an ic k é či sociální při vtělení pro je jí rozšíření v p ro sto ru , tím je stejně n eúprosně její začlenění d o dědičné linie p ro existenci v čase. Síla o rto g en e ze v tahuje je d in ce do 95

svých soukolí. Z e středu se teď stáv á prostřed n ík em , člán k em . U ž není, n ý b rž před áv á. Ž ivot je skutečnější n ež životy, ja k bylo kdysi řečeno. Jedním sm ěrem se ztrácí v m nožství, ve d ru h ém je d rc e n kolektivitou a ve třetím sm ěru je p ro ta h o v á n čelistm i v z n i­ kání. D ram atický a věčný p ro tik la d m ezi prvkem , z ro z e n ý m z m nožství, a m nožstvím , k te ré se neustále rodí z prvk ů v p r ů ­ běhu evoluce. Jak se celkový pohyb života stává pravidelnějším , k o n flik t se přes ob časn é návraty úto ěn o sti p o zv o ln a uvolňuje. P ře sto však zůstáv á až do konce krů tě znatelný. R o z p o r se v y jasň u je ze strany ducha, v něm ž vlastně vrcholí ja k o pociťov an ý r o z ­ por; a lh o stejn o st světa vůči je h o prvkům se p ro m ěň u je v n e s­ m írnou starostlivost — ve sféře osoby. T ak daleko však je ště nejsm e. T ápající hojnost, konstruktivní vynalézavost, lh o ste jn o st ke všemu, co není budoucnost a totalita. T o to tro jí znam en í vtiskují počínajícím u životu je h o elem en tárn í m echanism y. A je tu ještě čtvrté, které je všechny shrnuje: znam ení g lo b á ln í je d ­ noty. S touto poslední podm ínkou jsm e se už setkali v p ů v o d n í hm otě; pak na m ladé Zem i; a p o to m při ro zp u k u p rv n ích b u ­ něk. Z de se p rojevuje znovu, stále zřetelněji. Ať ro ste živá hm ota do šíře i rozm anitosti sebevíc, její p řírů stk y nikdy n e ­ přestávají p o stu p o v at solidárně. N eustále se sp olečn ě p řiz p ů ­ sobují navenek. H luboká ro v n o v áh a je vyvažuje uvnitř. Při pohledu na živou látku ro ze střen o u po Zem i vcelku se o d prvních stadií její evoluce začínají rý so v at n ázn ak y je d in é h o ob rovského organism u. V cíli každé etapy, k te rá vede k člověku, o p ak u ji ja k o r e ­ frén neustále tu též věc. Je to však p ro to , že k d ybycho m n a tu ­ to věc zapom něli, nerozum ěli bychom ničemu. Chcem e-li uvidět život, nesm ím e nikdy za p o m ín at, že p o d ­ statnou pluralitu a soupeření jednotlivých existencí p řek rý v á jed n o ta biosféry. Jednota zp o čátk u je ště neurčitá. Je d n o ta p ů ­ vodu, rám ce a vynakládaného elánu spíš než u sp o řá d a n é se s­ kupení. T a to je d n o ta se však už nep řestán e, ja k živ o t v y stu p u ­ je výš, stále vyhraňovat, o b ra c e t sam a k so b ě a n ak o n e c c e n ­ tro v at v naší přítom nosti.

96

2. V Ě T V E N Í Ž I V É M A S Y

V šim něm e si teď těch pohybů, jejich ž celkovou p o d o b u jsm e p rá v ě ro z e b ra li pro p říp ad osam ělých buněk n eb o bu­ n ěčných seskupení, na celkové rozlo ze oživené Zem ě. M ohli bychom si p řed sta v o v at, že v tě ch to dim enzích se sp leto u j e ­ den p řes dru h ý a že z nich vznikne jen b ez n ad ě jn á změť. A n e ­ b o n a o p a k bychom m ohli očekávat, že se v úhrnu harm o n ick y sladí a že vznikne ja k ási souvislá vina ja k o šířící se kru h y na klidné vodě, do níž spadl kám en. Ve skutečnosti se d ěje něco třetího. Č elo v zestupujícího života v té p odobě, ja k je m ů že­ m e v té to chvíli p o z o ro v a t, není ani zm ětené, ani souvislé. Jeví se ja k o so u b o r zlom ků, záro v eň rozbíhavých a o d stu p ň o v a ­ ných: třídy, řády, čeledi, rody a druhy. — C elá škála skupin, j e ­ jich ž ro zm a n ito st, řád o v o u velikost a vzájem né souvislosti se m o d ern í sy stem atik a snaží vyjádřit svou nom enklaturou. Ž iv o t ja k o celek se na p o stupu segm entuje. Expanzí se sa­ m o v o lně štěp í ve velké a hierarchicky usp o řád an é p řiro zen é jed n o tk y . V ětví se. A to je právě jev, kterým se teď m usím e začít zab ý v at, je v p ro velké živé m asy stejně podstatný, ja k o k ary o k in eze p ro buňky. K u tv á ře n í a zv ý razň o v án í větvoví života přispívá svým d í­ lem řad a různých faktorů. S hrnu je o p ět do následujících tří bodů: a) S h lu k o v án í během růstu, jím ž vznikají „fyla“. b) R o zvíjení (či rozlučování) ve zralosti, k teré periodicky v y tv áří „přesleny“. c) D álk o v ý e fe k t, k te rý zdánlivě potlačuje „stonky“. A/ S H L U K O V Á N Í B Ě H E M R Ů S T U

V raťm e se za se k živém u prvku, který se rep ro d u k u je a m noží. Viděli jsm e, ja k z to h o to prvku ja k o středu v d ů sled ­ ku o rto g e n e z e vychází řad a různých vývojových linií, jejich ž ro zlišo vacím znak em je p o k až d é zdůraznění určitých rysů. Svou p o v ah o u se ty to linie rozb íh ají a m ají sklon se oddělit. N ic v šak zatím nenasvědčuje, že se linie, vycházející ze so u ­ sedních prv k ů ve styku nesm ísí a nevytvoří společně n e p ro ­ n ik n u telnou živou tkaninu. „S hlukováním během rů stu “ rozum ím tu novou a n e o č e k á ­ v anou sk utečnost, že právě tam , kde hra náhod vzbuzu je nej97

větší obavu, že se všechno složitě p ro p lete, do ch ází k ro z p ty lu je d n o d u c h é h o typu. V rstva vody, ro zlitá po zem i, se o k am žitě slévá v p ram é n k y stále větší a výraznější. Pod vlivem rů zn ý ch příčin (v ro z en á soub ěžn o st elem en tárn ích o rto g en e zí, v z á ­ jem n á p řita žliv o st a přizp ů so b o v án í linií, selektivní p ů so b e n í p ro střed í atd.) m ají i vlákna živé h m oty během ro z rů z ň o v á n í p o d o bný sklon přib ližo v at se, se sk u p o v at a p řich y táv at k so b ě podél několika převládajících sm ěrů. V sam ých začátcích je to to soustřeď ování forem kolem několika privileg o v an ý ch o s jen n ezřetelné a splývající: p ro sté zvýšení počtu či h u sto ty li­ nií v určitých sektorech. P ostupně se v šak te n to p o h y b u p e v ­ ňuje. Rýsuje se skutečné žilkování, k te ré však zatím n e p o ru šu ­ je celistvost listu, na něm ž se objevilo. V té to chvíli se je ště části vláken d aří uniknout síti, k te rá se je snaží zachytit. Je d ­ notlivé žilky se stále je ště m ohou sp o jo v at, slévat a křížit. Z oolog by řekl, že seskupení je je ště ve stadiu rasy. A tu d o ­ chází ke konečném u shlukování neb o rozlu čo v án í — p o d le toho, ze kteréh o hlediska. Jakm ile linie d o sp ě jí na u rčitý s tu ­ peň vzájem né vazby, o sam o statn í se v u za v řen ý svazek, te ď už nepřístupný sousedním svazkům . D ál se bu d e v y v íjet sám pro sebe ja k o autonom ní věc. D ruh se individualizoval, v z n ik ­ lo fylum. Fylum — živý svazek, linie linií. M nozí se dosud zp ěču jí n a ­ hlédnout nebo přizn at skutečnost to h o to článku živo ta v e v o ­ luci. Je to však tím, že nedovedou svůj pohled p řizp ů so b it tak, jak je třeba. Předně je fylum skutečnost kolektivní. A bychom ho d o b ře rozeznali je tedy pod statn é p o sta v it se d o sta te čn ě v y so k o a daleko. Při pohledu příliš zblízka se v ytrácí v n ep ra v id eln o u spleť. P ro strom y není vidět les. Za druhé je fylum věc m n o h o tv á rn á a p o d d ajn á. P o d o b n ě jak o m olekula, k terá m ůže n ab ý v at všech velikostí a všech stupňů složitosti, m ůže být m alé ja k o druh, a n e b o ro zleh lé j a ­ ko kmen. Jsou p ro stá fyla a fyla fyl. F yletická je d n o tk a je spíš strukturní než kvantitativní. Je tedy tře b a u m ět ji ro z e z n a t v každých rozm ěrech. A konečně je fylum skutečnost dynam ické povahy. Jeví se tedy zřeteln ě jen na určité hloubce trvání, to je s t v pohybu. Z nehybněno v čase ztrácí svou tv á ř a ja k o b y svoji duši. G e sto na sním ku je m rtvé. T om u, kdo si nedá p o zo r na tyto okolnosti, se b u d e fyium zdát je n další um ělou je d n o tk o u navíc, vydělenou k účelům

98

klasifikace z živého kontinua. Při správném zvětšení a s p rá v ­ ném o světlení se n ao p a k objev í ja k o dok o n ale v ym ezená stru k tu rn í skutečnost. P rvním charak teristick ý m znakem k aždého fyla je „p o čá­ teční úhel d iv e rg e n ce“, to je st sm ěr, v něm ž se seskupuje, vyví­ jí a o d d ělu je od sousedních forem . D ruhým znak em je „počáteční p rů ře z“. O to m to bodu (je ­ ho ž jsm e se už d otkli v souvislosti s prvním i buňkam i a který n ab u de ta k o v é h o význam u v příp ad ě člověka) toho dosud ví­ m e je n velm i m álo. P řinejm enším je d n o je však jisté už dnes. K ap k a v o d y m ůže fyzicky zk o n d e n zo v a t jen počínaje určitým o b jem em ; chem ická p ro m ě n a se m ůže ro zvinout te p rv e na u r­ čitém m n o žstv í výchozí látky. A p ráv ě ta k by se ani fylum ni­ kdy n em o h lo biologicky ustavit, kdyby od počátku n e z a h rn o ­ valo d o sta te č n ě velký p o čet m ožností, m ožností d o sta te čn ě rozm anitých. Jak teď vidíte, nová větev by se nikdy n em o h la individualizovat, kdyby nevykazovala d ostatečnou p o čátečn í so u d ržn o st a p o čá te čn í boh atstv í (stejně ja k o kdyby na p o č á t­ ku n ez au jala d o sta te č n ý odstup). Pravidlo je jasné. Jak si však k o n k rétn ě p řed sta v it je h o funkci a je h o vyjádření? D ifúzní o d d ělo v án í m asy uvnitř m asy? N akažlivé působení, šířící se kolem úzké plo šk y m u tace? V ja k é form ě si znázorním e vznik dru h u n a p o v rc h u ? D osud jsm e se je d n o zn ačn ě nedohodli — a o tá z k a m o ž n á přip o u ští řadu různých odpovědí. N ení však p ro b lém už té m ě ř rozřešen, jak m ile jsm e ho schopni fo rm u lo ­ v at? A k o n eč n ě „schopnost a osobitý zákon sam ostatnéh o vývo­ je fyla“ jso u tím, co nejen d o plňuje je h o definici, ale co ho n e­ p o ch y b n ě a s d ů razem zařazu je do kateg o rie přirozených je d ­ n o te k světa. Jistěže po svém , ale bez m etafory se chová jak o živý o rgan ism u s: ro ste a šíří se. 8/ R O Z V Í J E N Í V E Z R A L O S T I

D ík analogiím , založeným , ja k dále uvidíme, na hluboce p o d sta tn ý c h souvislostech, je průběh rozv o je fyla p od iv u h o d ­ ně so u b ěžn ý s postupným i stadii, jim iž proch ází kterýkoli lid­ ský vynález. T a to stadia d o b ře znám e, neboť jsm e je měli v ú d o bí p o sled n íh o století neustále příležitost p o z o ro v a t na vlastní oči. M yšlenka se nejp rv e přibližně zform uje ja k o p r o ­ zatím n í te o rie n eb o m echanism us. P ak následuje obdo b í ry ch ­ lých m odifikací: stálé o p rav o v á n í a p řizpůsobování p ů v o d n í­

99

ho n áčrtu až do tém ěř definitivní podoby. K dyž nový v ý tv o r dospěl do to h o to stadia d okonalosti, vstu p u je do fáze šíření a rovnováhy. K valitativně se už m ění je n v d ru h o řa d ý ch p o ­ d ro b n o stec h : dosáhl svého „stropu“. Z ato k v an tita tiv n ě se šíří a zap ouští pevné kořeny. T a k o v á je historie všech m o d ern ích vynálezů od jízdního kola po letadlo, od fo to g rafie p o film a rozhlas. D ocela p o d o b n ě vypadá v pohledu p říro d o v ě d ce i křiv k a růstu živých větví. N a sam ém začátku o d p o v íd á fylum tá p av ě vzniklém u „objevu“ nového o rg an ick éh o typu, k terý se zdá shodný a m á své přednosti. T en to typ však n enabýv á rázem té n ejekonom ičtější ani nejlépe p řizp ů so b en é form y. D alo by se říci, že po kratší či delší dobu vynakládá je ště všechny své síly na další tá p án í kolem sebe. Jednotlivé pokusy násled u jí za sebou, nejsou však ještě definitivně přijaty. A k o n eč n ě se blíží d o k onalost. O d té to chvíle se rytm us zm ěn zpom alu je. N ový vynález, který dospěl na hranice svých m ožností, v stu p u je do o b d o bí výboje. N ově zro z en á skupina, silnější než m én ě d o ­ konalí sousedé, se šíří a zároveň fixuje. M noží se, ale už nerozrůzňuje. P rávě dosáhla m axim a svého o b jem u i stability. Rozvíjení fyla prostým rozšířením , zbytněním půvo d n í lo d y ­ hy- S výjim kou větví, je ž dosáhly m eze svých vývojových m ožností, se ten to elem entární p řípad v čisté p o d o b ě nikdy neuskutečnil. Ať se řešení p roblém ů existence, ja k je p o d áv á nová form a, prosazuje seberozhodněji, p řesto vždycky je ště připouští jistý p o čet variant, k te ré všechny vykazují jisté p ře d ­ nosti. N em ají tedy ani důvody, ani m o žn o st nav zájem se vylu­ čovat. Tím lze vysvětlit skutečnost, že ja k fylum sílí, m á sklon dělit se na dru h o tn á fyla, odpovídající různým v a ria n tá m či harm onickým frekvencím základního typu. Jaksi se štěp í po celé délce svého postupujícího čela. K valitativně se u v n itř dělí a zároveň se kvantitativně šíří. A ta k znovu začíná o d d ě lo v á ­ ní. Jednou se zdá, že nová dělení odpo v íd ají je n po v rchním odlišnostem — vzniklým náho d o u n eb o z p řem íry fantazie. Jindy n ao p ak představují p řesn á a určitá p řizp ů so b e n í u rči­ tým p o třeb á m nebo určitém u životním u pro střed í. T a k v zn i­ kají p aprsky („radiace“) zvlášť výrazné, ja k uvidím e, práv ě u ob ratlovců. N em ůže překvapit, že týž m echanism us se v o s­ labené p o d o b ě znovu u p latň u je i v rám ci k až d éh o pap rsk u . I u těch se tedy zanedlouho začínají p ro je v o v a t n áz n ak y n o ­ vého v ějířovitého dělení. T eo retick y te n to p o stu p nikdy n e­ končí. Ve skutečnosti zk ušenost ukazuje, že fenom én se b rzo

100

utlumí. D osti rychle se p ře stá v a jí tv o řit nové vějíře a k o n ečn é šíření v ě tv í se už d ěje bez zn a te ln éh o dalšího dělení. N ejo b e cn ě jší k o nečná stru k tu ra plně rozvinutého fyla je te ­ dy p řeslen ko n so lid o v a n ých fo re m . A p rá v ě zde se v nitru k aždého lístku přeslenu o b jev u je h luboký sklon k socializaci, který d o plňuje o b ra z celého fen o ­ ménu. O socializaci musím z o p a k o v a t to, co jsem už řekl o ži­ v o tn í scho p n o sti asociace vůbec. P ro to ž e vym ezená seskupení jedinců a o rg an iz o v an é , diferencované celky jsou v p říro d ě p o m ě rn ě v zácné (term iti, blanokřídlí, lid é ...), m ohli bychom se d om nívat, že jd e je n o výjim ečný rys evoluce. P roti to m u to prvním u d ojm u m usí p o zo rn ě jší sledování brzy ukázat, že se je d n á o p ro je v jednoho z n ejpodstatnějších zákonů org an ick é hm oty. — Je to snad poslední m etoda živé skupiny, ja k svou o d o ln o st p ro ti zničení i sc h o p n o st výboje zvýšit so u d ržn o stí? A n eb o p ředevším účinný p ro stře d e k ja k rozm no žit vnitřní b o h atstv í společným využíváním zdro jů ? Ať už jsou nejhlubší důvody ja k ék o li, sk u te čn o st sam a leží před očima. P rvky fyla, jak m ile dosáh ly na konci přeslenových paprsků své definitivní form y, m íří ke sbližování a k socializaci právě tak bezpečně, ja k o ato m y pev n é látky ke krystalizaci. K dyž se te n to posled n í p o k ro k uskutečnil v posílení a indi­ vidualizaci krajn ích bodů vějíře, m ůžem e říci, že tylům d o sá ­ hlo plné zralosti. O d té to chvíle bude trv a t tak dlouho, dokud vnitřním zeslab en ím nebo vnější soutěží n eprořídne a nevym i­ zí s k o n ečn o u platností. V yjm em e-li nahodilé přežití několika n atrv a lo fixovaných linií, historie fyla se zde uzavírá — pokud ovšem n ez ač n e fenom énem sam ooplodnění v některém svém b odě zn ovu rašit. P ro p o ro zu m ě n í m echanism u to h o to znovuožívání se m usí­ me n eu stále o b ra c e t k m yšlence či sym bolu tápání. Řekli jsm e, že vznik přeslen ů lze vysvětlit především tím, že fylum se nut­ ně m usí p lu ralizo v at, chce-li čelit různým potřebám a využít různých m ožností. A le už tím, že počet paprsků neustále roste a že n a d to ro ste i p o če t jedinců v každém šířícím se paprsku, m n o ží se zá ro v eň také „pokusy“ a „zkušenosti“. Vějíř, kterým končí fylum, to je les tykadel, k terá p rozkoum ávají terén. Ja k ­ mile n ě k te ré tykad lo náhodou objeví skulinu, najde klíč k n o ­ vém u oddílu života, větev okam žitě p řestáv á sta g n o v at v je d ­ n o tv árn ý ch o b m ěn ách a v to m to bodě znovu získá svou p o h y ­ blivost. V stu p u je do m utace. N ový zákm it života se vydává o te v ře n o u cestou a spojeným působením sil sdružování a ro z ­ 101

d ělování je b rz y donucen se o p ě t dělit v přeslen. T a k se o b je ­ vuje n ové fylum . k te ré ro ste a i když nem usí dusit ani v y č e rp á ­ vat větev, z níž vzešlo, p řece se rozvíjí nad ní. V b u d o u cn o sti z n ěho m o žn á vyklíčí třetí větev, p o to m čtv rtá — p o k u d m á ovšem sp rávný sm ěr a pokud to d ovoluje celková ro v n o v á h a biosféry. C/ D Á L K O V Ý E F E K T

Podle rytm u svého ro zv o je se tedy k až d á linie živ o ta s tříd a ­ vě stahuje a šíří. Ř etěz, v něm ž se stříd ají „uzly“ a „km itný“, ř a ­ da úzkých sto n k ů a rozložitých čepelí — to je je jí c e lk o v á podoba. T o to schém a však stále je ště o d p o v íd á je n te o re tic k é p ře d ­ stavě toho, co se děje. S p atřit ja k o ta k o v é by je m ohl je n n ě ­ jaký p o zo ro v atel, současně příto m n ý celém u trv án í; a to je jen nesm yslná představa. Ve skutečnosti m ůže náš p o h le d z a ­ chycovat vzestup života jen z velm i k rá tk é h o okam žik u , a te ­ dy skrze nesm írnou tloušťku u p ly n u léh o času. To, co je d án o naší zkušeností a v důsledku to h o tv o ří „fenom én“, n en í ted y evolutivní pohyb sám o sobě; je to te n to pohyb, o všem s o p r a ­ vou na zkreslení d á lk o v ý m efek tem . Jak se to to zk re slen í p r o ­ jeví? D ocela p rostým zdůrazněním (k teré se v zd á le n o stí ry c h ­ le roste) vějířovité struktury, vzniklé fyletickým v y za řo v án ím života. D ochází k tom u dvojím různým zp ů so b em : p ře d n ě přehnáním zdánlivé ro zptýlenosti fyl, a za d ru h é zd ánlivým potlačením stonků. P řehnání zd á n livé rozptýlenosti fy l. — T e n to p rv n í p e r­ spektivní účinek, znatelný v každém pohledu, spočívá n a s tá r­ nutí a „decim ování“ živých větví pod vlivem věků. V so u časn é přírodě p řežívá už jen n ep a trn ý p o č e t organism ů, k te ré p o ­ stupně vyrašily na km eni života. A přes všechnu snah u p a le ­ ontologů nám m noho zaniklých forem zůstan e n avžd y n e z n á ­ mo. T o u to destrukcí vznikají neustále díry v listoví ro stlin ­ ných a živočišných forem . T ato p rá z d n á m ísta jso u tím n á p a d ­ nější, čím blíž sestupujem e k počátkům . S uché větve, k te ré se lámou. O padávající listí. T olik m orfologických m ezičlánků, které vym izely a jejichž n ep říto m n o st d o d á v á p řežív ajícím li­ niím ta k často vzhled vyhublých a osam ělých lodyh. T o té ž t r ­ vání, k teré na jed n é stran ě m noží své výtv o ry vpřed u , se na druhé stran ě stejn ě neom ylně stará, aby jich vzadu b y lo stále méně. Tím je pro náš pohled stále víc o d d ělu je a izo lu je — 102

a zá ro v eň jiným , subtilnějším p ostupem vzbuzuje zdání, že ty ­ to zb ytky plovou ja k o o b la k a bez kořenů nad p ro p a stí m in u ­ lých století. P o tla č o vá n í sto n k ů . — O d hrdinských časů L am arckových a D arw inových se p ro ti transform istům s oblibou b o ju je tím, že n ejsou s to d o lo ž it v zn ik druhů n ějakou h m o tn o u stopou. „U k azujete nám p o slo u p n o st různých forem v m inulosti — a d o konce, u zn áv ám e, do jisté m íry i p rom ěny tě ch to forem . A le aťsi je váš první savec sebeprim itivnější, přece je n je to už savec; váš první kůň je už kůň a ta k dále. M ůže tedy být n ě ja ­ k á evoluce u v n itř typu. A le žádný typ nevznikl evolucí.“ T ak mluví je ště d nes p oslední zastánci teorie nem ěnnosti. N ezávisle na arg u m en tech vznikajících, ja k uvidím e, h ro ­ m aděním p rů k azn ý ch paleontologických skutečností, lze na tu to n ám itku o d p o v ě d ě t dalek o radikálněji — či spíše ji s k o ­ n ečnou p la tn o stí o d m ítn o u t tím, že se p o p ře je jí předpoklad. O dpůrci tran sfo rm ism u by v p o d sta tě chtěli, aby se jim ukázal „stonek“ n ě ja k é h o fyla. T e n to p o žad av ek je však nesm yslný a zá ro v eň m arný. N eb o ť k jeh o uspokojení bychom m useli zm ěnit sám řád světa i podm ínky našeho vnímání. N ic n ení svou p o v ah o u tak jem né a prchavé ja k o počátek. P okud je u rčitá zo o lo g ick á skupina m ladá, jsou její rysy stále neurčité. M á křeh k o u konstrukci a m alé rozm ěry. T voří ji p o ­ m ěrn ě m álo jedinců, k te ří se n ad to rychle mění. S tonek (an e­ bo výhonek, což je to též) živé větve vykazuje v prosto ru p rá ­ vě tak ja k o v trv án í je n o m n ep a trn é rozlišení, n ep a trn é rozší­ řen í a n e p a trn o u odolnost. C o tedy udělá čas s to u to slabou oblastí. N u tně zničí je jí stopy. N ep říjem n á, ale p o d sta tn á k řeh k o st počátků, kterou by si měli n eu stále u v ěd o m o v at všichni, kdo se zabývají historií. K dyž za čín á ve které ko li oblasti kolem nás rašit něco sku­ tečn ě nového, nejsm e nikdy schopni to ro ze zn at — z to h o d o b ré h o důvodu, že bychom nejp rv e museli vidět budoucí ro ­ zvinutí, abychom si m ohli všim nout začátku. A když se, až ta ­ tá ž věc vyroste, o b racím e hledat její zárodky a první náčrt, skrývají se nám zase ta to první stadia m ezitím zničená či z a ­ po m enutá. K de jsou první Ř ekové a první Latinci, vlastně n ám ta k blízcí? K de je první člunek, první vůz a první o h n i­ ště ? K de je d o k o n ce už první m odel autom obilu, letadla, p ro ­ m ítacího p řístro je ? V biologii, v civilizaci, v lingvistice — všu­ de čas, ja k o gum a v ruce um ělce, sm azává každou slabou čáru

103

v k resb ě života. M echanism em , je h o ž p o d ro b n o sti se p o k a ž d é zdají nev y h n u teln é a nahodilé, je h o ž v še o b ec n o st však d o k a ­ zuje, že je o d ra z e m základní podm ínky pozn án í, všechny z á ­ rodky, stonky a p o čáteční fáze růstu vů b ec upiývají d o za d u a mizí nám z očí. N ic m im o u stálen á m axim a, m im o u p ev n ěn é výsledky, nic z toho, co bylo před nám i, n ez ů stá v á — ani ja k o „svědectví“, a d okonce ani ja k o stopa. Jinak řečen o , je n k o n ­ cová ro zšíření vějířů sahají až do současn o sti svým i p řežitky, nebo zkam enělinam i. N ení tedy nic divného na tom , že při p ohledu z p ě t se nám zdá, že všechny věci povstaly zcelci hotové.' A utom atick y , se­ lektivním pohlcováním věků to, co se pohy b u je, p o zv o ln a m i­ zí z naší perspektivy a ro zp a d á se v celé oblasti feno m én u v nespojitou poslo u p n o st rovin a stabilit.2 S kládáním destruktivního účinku m inulosti a k o n stru k tiv n í­ ho účinku růstu se n akonec kreslí v ětvoví stro m u ž iv o ta a vy­ stupuje před očim a vědy. Pokusm e se ho vidět v je h o k o n k rétn í skutečnosti a p o k u s­ me se zm ěřit tuto skutečnost.

3. STROM ŽI VOTA

A/ H L A V N Í

lin ie

a) Vrstva savců — k v a n tita tiv n í je d n o tk a evoluce Z předchozích poznám ek b e z p ro stře d n ě plyne, že chcem e-li správně uvidět strom života, m usím e si začít „cvičit z ra k “ na této části je h o větvoví, kde se korozívní p ů sobení času p ro 1)

K dyby n ějak á g eo lo g ick á p o h ro m a n áh le zasy p a la a „fo silizovala“ d nešní technická zařízen í (au to m o b ily , leta d la atd.), m ěli by b u d o u c í g e o lo g o v é při jejich o d k ry tí p o d o b n ý d o jem , ja k ý m ám e my nad p te ro d a k ty le m . Z d á lo by se jim , že tylo výsledky naší v y n alézav o sti, z a s to u p e n é p o u z e svým i p o sled ­ ními form am i, m usely b ý t v y tv o ře n y b ez v ý v o jo v é fá z e tá p á n í — h o to v é a nem ěnné hned n ap o p rv é.

2)

Jak se o tom je ště zm íním e v souvislosti s „m o n o g e n ism e m “ (viz pozn. na str. 157), nejsm e nikdy s to ( z d ů v o d ů p o k a žd é n ah o d ilý ch — viz C ourn o t . .. ) p ře k ro ě it u rčito u m ez p ře sn o sti („odlišování“), k d y ž p o z o ru je m e velm i v zd álen o u m inulost. T a to n e m o ž n o st sam a není n a h o d ilá . — N a všechny strany, sm ěrem k velm i d á v n ém u a velm i m além u — ale i velm i velkém u a p o zv o ln ém u — z trá c í náš z ra k na o stro sti. A za jis to u h ran icí už n ero zlišu je nic.

104

savci

50-

1 0 (H

150-1

2 0 0 -j

Obr. 1. Schéma vývoje čtvernožců po vrstvách. (Ptáci jsou vynecháni). Číslice vlevo znamenají milióny let. Podrobnosti viz text.

jevilo je n v m alé m íře. A ni příliš blízko, aby n ám n e b rá n ilo lis­ tí, a ta k é ne příliš daleko, abychom našli je ště v ětv e d o s ta te č ­ ně husté. K.de v současné p říro d ě m ůžem e h le d a t ta k o v o u p riv ile g o ­ v anou o b la st? Z cela jistě ve velké ro d in ě savců. Jak p ozitivně vím e z geologie — a o sta tn ě m ůžem e o v ěřit p ro stým p ohledem na vnitřní stru k tu ru — je lidstvo vcelku skupina je ště „nezralá“, k d ež to savci tv o ří skupinu zá ro v eň dospělou i čerstvou. N a to m to celku, k te rý se p ln ě rozv in u l te ­ prv e v p rů b ěh u třetih o r, m ůžem e d o d n es ro z e z n a t slušný p o ­ čet těch nejjem nějších výhonků. P ro to od p o č á tk u byl a stále zů stává vybranou oblastí, kde vznikají a kde se ro zv íjejí m yš­ lenky transform ism u. P rohlédněm e si ho v je h o hlavních liniích (obr. 1) — p ro z a ­ čátek v šak om ezím e své zkoum ání na tu nejm ladší a n e jp ro ­ gresivnější část, na placen tárn í savce.1 Z evolutivního (dalo by se d o k o n ce říci „fyziologického“) hlediska tvoří blok placentárních savců to, čem u zde v y h rad í­ m e název biota. Tím rozum ím ta k o v é p řesle n o v é seskupení, jeh o ž prvky jsou nejen spřízněné svým zro d em , ale je š tě se navzájem p odporují a doplňují v úsilí p řežít a šířit se. Jako úvod k to m u to důležitém u b odu, k te rý s o b lib o u zd ů ­ razňuje am erická paleo n to lo g ick á škola, stačí p o z o ro v a t ve vhodném osvětlení rozdělení těch n ejb ěž n ějších živočišných forem. P ředně jsou tu býložravci a hlodavci, je jic h ž o b živ o u je přím o km en rostlin, dále hm yzožravci, k te ří p o d o b n ě p a r a ­ zitují na km eni členovců; dále šelm y, k te ré se živí všem i p ř e d ­ chozími, a konečně všežravci, kteří si strav u b e ro u o d k u dkoli. T o jsou čtyři hlavní radiace, k te ré se v p o d sta tě sh o d u jí s obecně přijatým rozdělením fyl. Podívejm e se teď na tyto čtyři p ap rsk y je d e n p o d ru h ém a odděleně. K aždý z nich se zcela b ez obtíží dělí, štěp í v p o d ­ řízené jednotky. V ezm ěm e n ap řík lad te n , k te rý je v n aší so u ­ časné perspektivě nejvydatnější: p a p rse k býložravců. P o d le způsobu, ja k přizpůsobily konce svých údů k běh u p o zem i (nadm ěrným rozvojem dvou p rstů an e b o je d in éh o p ro stře d n í­ ho prstu), se tu objevují dvě velké čeledi, su d okop y tn íci a li­ chokopytníci, k ažd á tv o řen a svazkem silných linií. M ezi lich o ­ kopytníky velká skupina ta jem n ý ch ta p írů , k rá tk á , ale ú ž a sn á I)

Tak se — v p ro tik lad u k n e p la ce n tá rn ím (v a č n atý m ) — n a zý v a jí ti savci, u nichž m ůže záro d ek , chránfiný a v y živ o v an ý p la ce n to u , z ů sta t v lůně m a t­ ky až d o úplnó dospčlosti.

106

v ětev titan o th e rií, ch a lic o th e ria s hrabavým i drápy, k te rá člo ­ věk m o ž n á je š tě viděl, rod n o so ro žc ů bezb ran n ý ch i ro h atý ch , a k o n ečně je d n o k o p y tn a tí koně, v Jižní A m erice n ap o d o b en í zcela nezávislým fylem . V e d ru h é větvi sudokopytníků vepři, velbloudi, je len i a an tilo p y — nem luvě o řad ě dalších lodyh m éně životných, ale p ro p aleo n to lo g ii stejně výrazných a za jí­ m avých. A to jsm e vů b ec vynechali hustou a m o hutnou skupi­ nu ch o b o tn atců . — P odle p rav id la „potlačování stonk ů “ jso u k o řen y všech tě c h to je d n o te k p o n o řen y v m lhavé m inulosti. A le k až d o u z nich, ja k m ile se je d n o u vynořila, m ůžem e tak é sled o v at v hlavních fázích zem ěpisného rozšíření; v dalším p o stu p n é m ro zd ě lo v án í do přeslenů, skoro do neko n ečn a; a k o n ečn ě v p řeh n a n ém o rto g en e tic k ém zdůraznění jistých ko stern ích, zubních n eb o lebečních rysů, k teré n akonec o b v y ­ kle v ed e k o b lu d n o sti či křehkosti. Je to v šech n o ? — Ještě ne. P řes te n to rozkvět rodů a druhů, vzešlých ze čty ř zák lad n ích radiací, se zřeteln ě p řek lá d á jin á síť, o d p o v íd ající p okusům o p u stit život na zem i a oby d let vzduch, vodu a d o k o n ce hlubiny zem ě. V edle forem u zp ů so ­ bených p ro b ěh jso u tu form y, k te ré lezou po strom ech a d o ­ k o n ce létají; fo rm y plovající a hrabavé. Jedny (kytovci a siré­ ny) zře jm ě o d v o ze n é s p řekvapující rychlostí z šelem a býlož-ravců. D ru h é (chiroptery, krtci a zem ní krysy) vzniklé p ře d e ­ vším z n ejsta rších prv k ů p la c e n ta m i skupiny: z hm yzožravců a hlodavců, skupin, k te ré o b ě sahají až do konce druhohor. ■Stačí se p o d ív a t na te n to vyvážený funkční celek b y t jen sám o so b ě a člo v ěk se nem ůže u b rán it přesvědčení, že jde o sesk u pení svého druhu, seskupení organické a přirozene. T o to p řesv ěd čen í je ště zesílí, jakm ile si povšim nem e, že není něčím výjim ečným a izolovaným , ale že p o d obné je d n o tk y se perio d ick y o b je v o v aly v p rů b ěh u dějin života. Zm íním e se jen 0 dvou p říkladech, k te ré jso u z oblasti savců. Z g eologie vím e, že během tře tih o r m oře oddělilo část plac e n tá rn í bioty, k te rá tehdy byla v plné evoluci, a uvěznilo ji na jižn í p o lo v in ě am erické pevniny. Jak reagovala ta to o d n o ž na svou izolaci? P ře sn ě ja k o rostlina: zop ak o v ala v m enším m ě­ řítk u stru k tu ru celého km ene, od něh o ž byla oddělena. Z ačala v y tv á ře t své v lastní ch o b o tn atce, hlodavce, pakoně, pseudo-opice (ploskonosé). C elá zm enšená biota uvnitř prvé. A tu je druhý příklad, příklad vačnatců. Soudě p o d le p o m ě rn ě prim itivního způsobu ro zm n o žo v án í 1 p o d le so u časn éh o zem ěpisného rozšíření, k te ré je zřejm ě n e­ 107

souvislé a zbytkové, p řed sta v u jí vačnatci (ap la ce n tárn í) zvláštní poschodí na zák lad ě savců. P atrn ě se rozvinuli d řív než p la ce n tárn í savci a také dříve vytvořili svoji v lastn í biotu. T a to b io ta vačn atců ja k o celek, s výjim kou n ěk o lik a podivných typů (například pseudo-m achairodus, n ed áv n o n alezen ý ja k o fosílie v P ata g o n ii1), zm izela beze stop. je d n a z je jíc h d íl­ čích biot se zato náhodou rozvinula a za ch o v ala dík izolaci je ště před začátkem třetihor, v A ustrálii a je ště dnes uv ád í p ří­ rodovědce do vytržení u rčitostí svých o brysů a svojí d o k o n a ­ lostí. A ustrálie, když ji E vropané objevili, byla, ja k je zn ám o , obydlena pouze vačnatci2; byli to však vačnatci n ejrů z n ějších velikostí, způsobu života a všech m ožných forem : v ač n atí býložravci a běžci, v ačnaté šelmy, v ačnatí hm yzožravci, v ač n até krysy, krtci atd. N elze si před stav it úch v atn ější příklad v n itřn í schopnosti každého fyla d iferencovat se v jakýsi uzav řen ý , fy­ ziologicky úplný organism us. Když jsm e objasnili toto, m ůžem e se p o d ív at výš na ro z s á h ­ lý systém, tvořený společně p lacen tárn í a ap lac en tá rn í b io to u , jak o celek. Z oologové si velmi brzy všimli, že tře n o v é zuby v chrupu všech forem , které tvoří ty to dvě skupiny, m ají z á ­ sadně tři hrbolky, které do sebe za p ad a jí od je d n é čelisti ke druhé, shora dolů. Rys sám o sobě bezvýznam ný, je h o ž stá lo st však tím víc zaráží. Jak vysvětlit v šeobecné ro zšířen í ta k n a ­ hodilé vlastnosti? — K líč k záhadě byl o b jev en v ju rsk ý ch z e ­ minách v Anglii. Ve středním ju rsk ém o b d o b í m ů žem e ja k o záblesk zahlédnout první vlnu savců; celý svět m alých z v ířá ­ tek, ne větších než myš nebo rejsek. A tady, u tě c h to d ro b n ý c h zvířat, už tehdy m im ořádně rozm anitých, není d e n tá rn í typ ještě ustálen jak o v současné přírodě. Lze už m ezi nimi ro z e z ­ n at trituberkulární typ. V edle to h o tu však p o zo ru je m e v še ch ­ ny m ožné jiné kom binace vývoje a v zá jem n éh o p o sta v en í hrbolků na zadních zubech chrupu. A všechny ty o sta tn í k o m b i­ nace už dávno vymizely! Z áv ěr se přím o vnucuje. S nad s vý­ jim kou ptakopyska a australské ježu ry (parad o x n ích v ejco ro dých forem , které se někdy považovaly za p o k rač o v án í „multitu berkulátů“), pocházejí všichni žijící savci z je d in éh o ú z k é ­ ho svazku. Všichni d ohrom ady p řed stav u jí (v rozv itém stavu) 1)

M a c h a iro d u s či „šavlozubý ty g r“. T u to velk o u k o č k o v ito u šelm u, velice r o z ­

šířenou k o ncem tře tih o r a p o č átk em č tv rto h o r, p o d iv u h o d n í n a p o d o b u je je d e n pliocénní m aso žrav ý v a čn a te c z Jižní A m eriky. 2)

V edle skupiny hlodavců a vedle posled n ích p řích o zích — č lo v ě k a se psem .

108

jen je d in ý z m n o h a paprsků, na něž se rozdělil ju rsk ý přeslen savců: trituberkulátyK V to m to bo d ě jsm e už té m ě ř dosáhli m eze toho, co m ůže p ro b le sk n o u t zá v o jem m inulosti. N íž se — s výjim kou p ra v ­ d ěp o d o b n é existence jin é h o přeslenu, na nějž navazovali multituberkuláti, na sam ém konci triasu — historie savců ztrá cí v tem notách. R o zh o d n ě je ta to skupina, p řiro zen ě izolovaná přerušením svého stonku, na všechny stran y i sm ěrem vzhůru od d ělen á tak z ře teln ě a osobitě, že ji m ůžem e p řijm out ja k o p ra k tic k o u je d n o tk u „evolutivní m asy“. N azv em e tu to je d n o tk u vrstvou. B rzo b u dem e te n to pojem potřeb o v at. b) Vrstva vrstev: čtvernožci Při m ěřen í v zdálenosti galaxií používají astro n o m o v é sv ě­ telných roků. C hcem e-li rozšířit a p rohloubit pohled na strom života od savců dolů, m usím e p očítat ve vrstvách. P rvní z nich tv o ří d ru h o h o rn í plazi. Tam , kde ji ztrácím e z očí na sam ém začátku jury, se větev savců n ez trác í v p ráz d n o tě. O b k lo p u je ji a pokrývá husté lis­ toví života s d ocela jiným vzhledem : dinosauři, pterosauři, ichtyosauři, krokodýli a spo u sta jiných nestvůr, m éně zn á­ mých p ro nezasv ěcen é v paleontologii. V tom to souboru jso u zo o lo gické vzd álen o sti m ezi form am i zřetelně větší, než mezi jed n o tlivým i řád y savců. T ři věci jsou tu nicm éně nápadné. M ám e p řed n ě co dělat s rozvětveným systém em . V ětve to h o ­ to systém u vykazují za d ruhé pokročilé a m ožná konečné sta­ dium rozvinutí. A konečně ve velkém m ěřítku není skupina ja k o celek nic jin é h o než nesm írná a m ožná složitá biota. Býložravci, č a sto o b ro v ití — jejich průvodci a tyrani, m ohutní a pohybliví m asožravci — letouni s netopýřím i m em bránam i neb o ptačím peřím — a n ak o n ec plavci štíhlí ja k o delfíni. Na dálku se ten to svět plazů zdá stěsnanější než svět savců, nicm éně d o b a je h o trvání, soudě podle konečného rozšíření a složitosti, m usela být přinejm enším stejná. V každém p říp a ­ d ě se sm ěrem d o hloubky ztrá cí úplně stejně. N ěkdy ve stře d ­ ním triasu lze ještě ro z p o z n a t dinosaury. Ti se však práv ě teh d y vyn o řu jí z jin é vrstvy, k te rá už byla tém ěř na sklonku: I)

K te ří by se m ohli n azý v al ta k é „ sed m io b rallí“, n eb o ť m ají všichni, b e z o h le ­ du na délk u krku, p rá v ě sedm krčních o b ra tlů : to je jistě sh o d a stejn ě n e če ­ k aná ja k o význam ná.

IHM

z vrstvy p erm ských plazů, c h a ra k te riz o v a n é p řed e v ším th ero morfy. T lustí a neforem ní therom orfi, v zácní i v dnešn ích m uzeích, n ejsou ani zd a le k a ta k populární, ja k o d ip lo d o c u s a iguanodonti. P ře sto však na o b zo ru zo o lo g ie n ab ý v a jí stá le většího význam u. P ůvodně byli p o k lá d án i za vý jim ečn é a úch y ln é fo r­ my s výskytem om ezeným na jižn í A friku; dnes jso u však s k o n ečn o u p latn o stí ro zp o z n an í ja k o je d in í p ře d sta v ite lé ú p l­ n ého a o d d ěleného vývojového sta d ia pevnin sk ý ch o b ra tlo v ­ ců. V jisté d o b ě před dinosaury a savci obsadili a zau jím ali oni všechnu půdu, k te ro u n ep o k rý v alo m o ře ; an e b o sp íš lze říci, že řád n ě vztyčeni na silně vyvinutých údech, ča sto vybaveni stoličkovitým i zuby, byli práv ě oni prvním i čtv ern o žci, k te ří se pev n ě usadili n a souši. T am , k d e m ů ž em e z a c h y tit je jic h p ří­ tom nost, oplývají už podivným i form am i — s rohy, h řeb en y a o b ran n o u výzbrojí — což je (jak o vždy) p říz n a k skupiny, k te rá do sp ěla na ko n ec své evoluce. P o d tě m ito p o v rch n ím i bizarnostm i je to ve skutečnosti sku p in a dosti je d n o tv á rn á — v níž p ro to nelze ještě zřeteln ě ro z e z n a t tk a n iv o sk u te čn é bioty. N icm éně skupina, k te rá u divuje šíří i m o ž n o stm i sv é h o p ře ­ slenu. N a je d n é stran ě nem ěnné želvy — a n a d ru h ém konci typy nesm írně progresivní ja k čilostí, ta k u tv á ře n ím lebky, m ezi nim iž po d le všeho v y razila d lo u h o d řím ající lo d y h a sav­ ců. A potom znovu „černá tm a“. V tě c h to v zd á le n o stec h se pod vahou m inulosti plásty trv án í rychle stlačují. K d y ž v za čá tk u perm u a je ště níž ro zezn áv ám e jiný p o v rch o b y d le n é Zem ě, jsou tu už je n obojživelníci, plazící se v bahně. S p o u sta zav ali­ tých i hadovitých těl, kde je ča sto o b tíž n é ro z e z n a t d o sp ě léh o jedince od larválních forem ; h o lá kůže n eb o krunýř, tru b k o v i­ té o b ratle nebo m ozaika d robných kůstek. T ak é zde m ů žem e po d le obecn éh o pravidla zachytit je n sv ět už vysoce d iferen ­ covaný — který už tém ěř končí. K olik v rstev tu je š tě m o žn á pletem e doh ro m ad y na p růřezu usazenin, je jic h ž tloušťku a n ezm ěrn o u historii stále je ště n ed o v e d em e o d h ad n o u t. A spoň je d n o je však jisté: v to m to stadiu zde za ch y c u je m e ži­ vočišnou skupinu, k te rá se práv ě vyn o řu je z živných vod, kde se utvořila. Zde, na sam ém začátku svého života na vzduchu, v y k azu jí o b ratlo v ci překvapující rys, nad ním ž se m usím e zam yslit. F orm ule k o stry je u všech ste jn á a ze jm é n a (nechám e-li s tra ­ nou p odiv u h o d n é shody v lebkách) se sh o d u je v po čtu a p o h y ­

110

b o v ém sch ém atu nohou. Jaký důvod m ůže ta to p o d o b n o st m ít? Ž e všichni obojživelníci, plazi a savci m ají čtyři a p o u ze čty ­ ři nohy, to by se d alo v krajn ím příp ad ě vysvětlit p o u h o u k o n ­ v erg encí k zvlášť p ro stém u zp ů so b u pohybu (nicm éně žá d n ý h m y z n em á n o h o u m éně než šest). A le ja k čistě m echanicky zd ů v o d n it úp ln ě p o d o b n o u stru k tu ru tě ch to čty ř výrůstků? V p ředu je d in á ram en n í kost, p ak dvě kosti předloktí, a p ak p ě t p a p rsk ů ru k y ? N en í to zase je d n a z těch nahodilých k o m ­ binací, k te ré m ohly být o b je v en y a uskutečněny p o u ze j e d ­ n o u '? Z de se ted y znovu o b je v u je závěr, k něm už nás u savců d o v ed la tritu b erk u lie. Při vší m im ořádné rozm anito sti p ře d ­ stav u jí v še ch n a su chozem ská zvířata, dýchající plícem i, je n rů zn é variace, vyb u d o v an é n a je d n o m jediném řešen í života. N esm írn ý a složitý vějíř chodících obratlovců se tedy, p r o ­ d lo u žen k p o čá tk ů m , sužuje a svírá v jediný paprsek. Jediný stonek, k te rý v základ ech uzavírá a vym ezuje vrstvu vrstev — čtve rn o h ý svět. c) K m e n obratlovců V p říp a d ě savců jsm e m ohli zachytit přeslen, z něhož se o d ­ dělil a odk u d vyrazil p a p rse k „trituberkulátů“. P okud jd e o p ů ­ v o d obojživelníků, v ěd a ta k dalek o není. P řesto nem ůžem e p o c h y b o v a t o té jed in é o blasti života, kde se m ezi jiným i zk o u šeným i kom binacem i m o h la vytvořit čtvernohost. M use­ la vzklíčit n ěk d e m ezi rybam i s laločnatým i a „m em briform ním i“ ploutvem i! Z té to kdysi velm i živé vrstvy dnes přežívá jen n ěk o lik živých zkam enělin: d ipneusta (ryby dvojdyšné) a p ře­ k v ap e n í z p o sled n í doby, C rossopterygium , nedávno ulovené v jižních m ořích. S o u b o r ry b (vlastně bychom měli říkat rybovitých), p o ­ v rch n ě „h om ogenizovaný“ m echanickým přizpůsobením k p o ­ hybu ve vodě, m á ve skutečnosti nesm írně složitou stavbu. K o lik v rstev se ze jm é n a zd e shrnuje a plete pod jedním a tým ž názvem . V rstvy p o m ě rn ě m ladé, k teré se vyvinuly v o ce án e ch současně s šířením čtvernožců po pevninách. A je ště p o č e tn ě jší sta ré vrstvy, končící někde velmi hluboko v siluru zák lad n ím přeslenem , z něhož, pokud víme, vybíhají d v a zá k la d n í p ap rsk y : ryby kru h o ú sté s jediným chřípím , z a ­ sto u p e n é v so u časn é p říro d ě po u ze mihulí; a ryby s čelistm i se d v ěm a n ozdram i, z n ichž vzešlo všechno ostatní. Po tom , co jsem řekl výše o řetězen í suchozem ských forem , 111

se nechci p o k o u še t ro z e b íra t je ště te n to druhý svět. Chci spíš u p o z o rn it na sk u te čn o st jin é h o řádu, s níž se zde se tk áv á m e pop rv é. N ejstarší ryby, k teré znám e, jso u většinou silně ba d o ­ kon ce m im o řá d n ě o b rn ěn é .1 A le p od tím to prvním , zře jm ě d o ­ sti bezvýsledným pokusem o upevnění zvenčí, se skrý v á je ště úplně ch ru p a v čitá kostra. Jak je sledujem e sm ěrem zp ě t, jev í se n ám těla o b ratlo v ců stále m éně uvn itř zk o stn atělá . A tím se vysvětluje skutečnost, že se jejich sto p a úplně z trá c í i v těch usazeninách, k te ré v průběhu věků zůstaly nedotčeny . V to m ­ to jed notlivém p říp ad ě se setkávám e s obecným jev em v e lk é ­ ho význam u. Ať pozo ru jem e ktero u k o li živou skupinu, vždy se n akonec ztrá cí v hloubi m ě k k é oblasti. B ezpečný zp ů so b , ja k z a h rad it svůj s to n e k . . . P řed devonem tedy rybovití v stupují do jakési fáze p lodu či larvy, k te rá nem ůže zkam enět. N eb ý t n ah o d iléh o p řežití p o ­ divného am phioxa, nem ěli bychom ani p o n ětí o řa d ě stupňů, jim iž se vytvářel typ ch o rd á ta až do chvíle, kdy byl p řip ra v en naplnit vody, než začne za p la v o v at zemi. T akto, velkým prázdnem , se v základu u zavírá a o d d ělu je nesm írná stavba čtvernožců a ryb — k m e n obratlovců. d) Z b ytek života K m en to je ten nejširší typ defin o v an éh o souboru, ja k ý je š ­ tě system atika uvnitř biosféry uznává. V edle o b ra tlo v c ů tv o ří hlavní větvoví života dva další km eny a po u ze d va: k m en č e r­ vů a členovců a km en rostlin, jed en zpev n ěn ý chitin em n eb o vápníkem , druhý vyztužený celulózou. T ak é těm se p o d a řilo vyjít z vězení vody a rozšířit se v atm osféře. A ta k se v so u ­ časné přírodě rostliny a hm yz mísí m ezi o b ra tlo v c e a zá p así o to, kdo víc ovládne svět. P ro každý z těchto dvou o statních km enů bychom se m ohli vrátit k p odobném u rozboru, jak ém u jsm e v p řed c h o zíc h o d ­ stavcích podrobili obratlovce. M ůžem e si to v šak o d p u stit. T aké zde jsou n ahoře čerstvé skupiny s b o h atstv ím lehkých přeslenů. V ětve hlubších vrstev jsou výraznější, ale m én ě vy­ datné. Ú plně naspodu se všechno ztrácí ve světě chem icky n e­ stálých forem . C elkový o b ra z ro z v o je stejný. A le p ro to ž e ty to km eny jso u zřejm ě starší, jsou ta k é složitější; a u hm yzu p ři­ bývají k rajní form y socializace. !)

Bez tě ch to zk o stn atělý ch štítů by p o nich p rá v ě n e zů sta lo nic, ta k ž e b y ­ cho m je neznali.

112

N ení p o ch y b o tom , že ty to linie se někde v p ro p asti času sb íh ají ke společném u pólu, z něh o ž se rozběhly. A le m nohem dřív, než se ch o rd á ti spojí s kroužkovitým i červy a rostlinam i (p rv n í d v a km eny zře jm ě je ště m ezi m nohobuněčným i, k d ežto s rostlinam i te p rv e na úrovni jednobuněčné), z tra tí se a ro z ­ p lynou v k om plexu skutečně podivných forem : m o řsk é houby, o stn o k o žci, p o ly p i. . . S am é pokusy o odpověď na p ro b lém ži­ v o ta, houština zakrnělých km enů. T o všechno jis tě vychází (nedovedem e ovšem říci jak , n a to ­ lik se účinkem trv á n í te n to předěl prohloubil) z jiného, n eu v ě­ řiteln ě sta ré h o a m n o h o tv á rn éh o světa: světa nálevníků, rů z ­ ných p ro to zo í, b ak terií — volných buněk s krunýřem n ebo b ez krunýře, kde říše života splývají navzájem a sy stem atik a se už nem á čeh o zachytit. Jsou to živočichové či rostlin y ? T a ­ to slova zde už n em ají smysl. V rstvy a km eny n asklád an é přes sebe — an e b o „m ycelium “ propleten ý ch vláken ja k o p o d h o u ­ b í h ub? Ť o už nevím e. A p ráv ě ta k nedovedem e říci, z čeho to v šech n o vyklíčilo. P očínaje p rekam briem ztrácejí i je d n o b u ­ něční své k řem ičité a váp en ité kostry. A tak se stro m života v k o řen ech definitivně ztrá cí našem u pohledu, záro v eň dík m ěk k osti tk á n í i p rom ěnlivosti bahnitých p ro střed í.1 B/DIM ENZE

Z de ted y končí velm i stručný strukturní o b raz forem , nasbí­ ran ý ch a ozn ačen ý ch trpělivou prací přírodovědců počínaje A risto te lem a Linnéem . U ž během popisu jsm e se snažili d át p o cítit nesm írnou kom p lex n o st světa, který jsm e se pokusili vzkřísit. P ře sto nám je ště zbývá, abychom si v posledním úsilí v id ět uvědom ili výslovněji tyto úžasné dim enze — tváří v tv ář celk o v ém u pohledu. N aše mysl m á sam a od sebe neustále sk lo n nejen v y jasň o v at (což je je jí úloha), ale ta k é zu žo v at a z k ra c o v a t skutečnosti, kterých se dotýká. Ú navou pov o lu je p o d v ahou v zd á le n o stí a m nožství. K dyž jsm e tu — ja k se d a ­ 1)

N á v a z n o sti v tó to m o z a ice vějířů by bylo zřejm ě m o žn o h le d a t je ště jinak — z ejm én a tak, a b y zů sta l v ětší p ro s to r p ro so u b ěž n o st a ko n v ergenci. N a ­ p řík lad ve č tv e rn o ž cíc h by bylo m o ž n é vidět sv azek m n o h a p a p rsk ů , vychá­ zejících z rů zn ých p řeslen ů , k te ré však stejn ě d o sp ěly ke č tv e rn o h é m u s c h é ­ m atu. D o m n ív ám se, že te n to polyfylctický p o hled není v tak d o b ré m so u ­ hlasu se sk u tečn o stm i. A le v ničem by nem ěnil m oji z á k la d n í tezi, že se ž ivot je v í ja k o o rg a n ic k y člen ěn ý celek, k terý zjev n ě v y k azu je jistý fe n o ­ m én růstu.

113

lo — načrtli ro zm a ch života, záleží na tom , abychom p rv k ů m n ašeh o schém atu vrátili p rav é rozm ěry: ja k co do počtu, ta k co do o b jem u a trvání. P okusm e se o to. P ředně co do počtu. P ro zjednodušení se v našem n áč rtu o živ eného světa m usely v y skytovat so u h rn n é kolektivní p o j­ my: rody, řády, bioty, vrstvy a km eny. K dyž jsm e však p ra c o ­ vali s těm ito jednotkam i, přišlo nám vů b ec n a mysl, s ja k ý m m nožstvím m ám e ve skutečnosti co d ělat? — K d o se chce p o ­ kusit m yslet neb o psát o evoluci, měl by se především v y d at na toulky do je d n o h o z těch čty ř neb o pěti velkých sv ěto v ý ch muzeí, kde se (za cenu úsilí, je h o ž hrdinství a duchovní h o d n o ­ ta bude také jednou po ch o p en a) legiím cesto v a telů n ak o n e c po d ařilo stěsnat do několika sálů celé sp ek tru m života. K dyž tam vstoupí, měl by se dívat; n e sta ra t se o jm én a, ale je n se n ech at p ronikat tím, co ho o b klopuje. T ady v esm ír hm yzu, kde se „poctivé“ druhy po čítají na desítky tisíc. T am další tisí­ ce m ěkkýšů, s nevyčerpatelnou ro zm a n ito stí m ram o ro v a n ý ch a svinutých ulit. A p ak ryby, překvapivé, ro z m a rn é a p estré j a ­ ko motýli. A pak ptáci, stejně fantastičtí, všech tv a rů a všech barev. A pak antilopy ve všech m ožných ú b o rec h a čelenkách, nejrůznějšího držení těla a ta k dále. Jaké m nožství, ja k ý elán, ja k á rozm anitost za každým z tě ch to slov, k te rá by jin a k v n a­ ší představě vyvolala jen o b ra z tuctu d o cela k rotký ch forem . A to m ám e před očim a je n ty, kteří přežili. C o by to te p rv b y ­ lo, kdybychom mohli sp a třit i ostatní. V e všech o b d o b ích naší Zem ě a na všech poschodích evoluce by jin á m uzea z a z n a m e ­ návala stejné vření, stejné překypování. S tatisíce jm en, z a p sa ­ ných v současných system atických katalozích, n ep ře d stav u jí ani milióntinu všech lístků, k te ré až d o d n es vypučely n a s tr o ­ m ě života. A teď, co do objem u. Jinými slovy, ja k ý je p o m ě rn ý k v a n ti­ tativní význam různých zoologických a botan ick ý ch skupin v p řírodě? Jaká část z celého so u b o ru org an ism ů p řip a d á m a­ teriálně na každou z nich? P ro hrubou představu těch to p ro p o rc í zde rep ro d u k u ji vý­ razný o b ráz ek (obr. 2), na něm ž si C. C uénot, p říro d o v ě d ec na slovo vzatý, podle posledních vědeckých úd ajů nakreslil m ap u živočišné říše s jejím i hlavním i oblastm i. Je to m a p a spíš p o lo ­ hová než strukturní, k te rá však p řesn ě o d p o v íd á na o tázk u , k terou jsem zde položil. Podívejm e se na to to schém a. N a první p o h led je to p ro stě

114

Obr. 2. „Strom života“ podle Cuénota. Každý hlavní lalok na tomto schématu odpovídá „vrstvě", morfologicky a kvantitativně alespoň stejně významné, jako jsou všichni savci dohromady. Formy pod ča­ rou A B jsou vodní, formy nad touto čarou žijí na vzduchu.

šok, p o d o b n ý tom u, jak ý člověk zakouší, když mu astro n o m uk áže sluneční soustavu ja k o o b y če jn o u hvězdu, v šechny hvězdy ja k o jedin o u M léčnou dráhu, a naši M léčnou d ráh u j a ­ ko ato m m ezi ostatním i g a la x ie m i. . . Savci, kteří p ro nás b ě ž ­ ně p řed stav u jí ideu a o b ra z „zvířete“ vůbec? M alý, b e z v ý z ­ nam ný a p o zdní lalok na km eni života. Z a to kolem nich, vedle nich a pod nim i? Jaké bujení soupeřících typů, o je jic h ž exis­ tenci, velikosti ani m nožství jsm e nem ěli potuchy. T a je m n é bytůstky, k teré jsm e někdy n áh o d o u zahlédli p o sk a k o v a t v su­ chém listí n eb o se plazit na pláži, a nikdy jsm e se neptali, co znam enají ani odkud pocházejí. B ytosti b ezv ý zn am n é ro z m ě ­ rem a dnes m o žn á i počtem . T eď se nám ty to přeh lížen é fo r­ my objevují v pravém světle. P odle b o h atstv í svých m o d alit a po dle času, který p říro d a p o tře b o v a la k je h o vy tv o řen í, p řed stavuje každý z nich svět stejn ě význam ný, ja k o je náš. K va n titativně (zdůrazňuji) jsm e je n jed n ím z nich a tím n e j­ mladším. A konečně co do trvání. P ráv ě to to je ja k o o b y čejn ě p ro naši představivost to nejtěžší. Jak jsem už pozn am en al, roviny minulosti se v naší p erspektivě zužují a přibližují ja k o d a le k o ­ hledem ještě neodolatelněji než o b zo ry prostoru. Jak je zase oddělit? Chcem e-li v rátit hlubinám života jejich p rav o u plastičn o st, poslouží nám pro začátek, když se v rátím e k tom u, co jsem výše nazval vrstvou savců. P ro to ž e je ta to vrstva p o m ě rn ě mladá, m ám e jakousi p ředstavu o čase, který v y žad o v al její rozvoj od chvíle, kdy se naplno vynořila nad plazy někdy k o n ­ cem křídového období. Celé třetih o ry a je ště něco navíc. A te ­ dy nějakých 80 m iliónů let. Připusťm e teď, že na ose té h o ž zoologického km ene se vrstvy v y tv ářejí periodicky ja k o v ětv e podél km ene jehličnatého strom u; m axim a rozvin u tí tě ch to vrstev (která jediná m ůžem e z ře teln ě za zn a m e n áv at) jd o u te ­ dy u o bratlovců za sebou ve vzdálenosti 80 m iliónů let. Ř á d o ­ vou velikost trvání n ějakého zo o lo g ick éh o údobí ted y d o s ta ­ nem e tak, že 80 m iliónů let zn áso b ím e p o čtem vrstev , z jiště­ ných v příslušném údobí: například přinejm enším tři v rstv y mezi savci a základnou čtvernožců. Čísla úctyhodn ě rostou. Shodují se však celkem d o b ře s p řed stav am i o nesm írné délce triasu, perm u a karbonu, ja k se k nim g eo lo g o v é kloní. S m enší p řesností lze p o stu p o v a t o d km ene ke km eni jin o u m etodou. V rám ci jedné vrstvy (dejm e tom u o p ět savců) jsm e schopni zhruba o d h ad n o u t střední v z d á le n o st jednotliv ý ch fo ­

116

rem. T en to ro zp ty l si vyžádal, ja k jsm e už řekli, nějakých 80 m iliónů let. P okusm e se teď p o ro v n a t m ezi sebou savce, hm yz a vyšší rostliny. Je d o b ře m ožné, že km eny, k te ré na v rcholku nesou ty to tři skupiny, n evycházejí p řesně z téh o ž kořenu, ný­ b rž vyklíčily o d d ělen ě na to m též „podhoubí“. Jaké trvání, ja k é n ah ro m a d ěn í p erio d bylo asi třeba, než vznikly ta k o b ro v sk é trh lin y m ezi těm ito typy. — Z de se zdá, ja k o by p ráv ě z o o lo ­ gická čísla ch těla je ště p ře b ít údaje posky to v an é geologií. Jen půl d ru h é m iliardy let uplynulo od nejstarších sto p uhlíku v usazeninách, prohlásili fyzikové, když zm ěřili ob sah o lo v a ve v zorku p re k a m b rijsk é h o radioaktivního nerostu. N ejsou však p rv n í org an ism y je ště starší, než tyto první stop y ? A nedojde-li tu ke shodě, kterým ze dvou chro n o m etrů se budem e řídit při p o čítán í let naší Z em ě? Pom alým rozpadem rad ia n e­ bo po m alým skládáním živé h m o ty ?1 P o tře b u je -li o b y če jn á sekvoje pět tisíc let, než d o sp ěje p l­ n ého v zrů stu (a nikdo je š tě neviděl sekvoji zem řít p řiro zen o u sm rtí), ja k ý tedy te p rv e m usí být celkový věk strom u živ o ta? C/ E V I D E N C E

A teď m ám e te n to stro m p řed sebou. Zvláštní strom , jistě. D alo by se říci n egativ stro m u : neboť na rozdíl od lesních v e­ likánů se nám je h o větve a je h o km en ukazují jen ja k o p rá z d ­ n o ta s ro sto u cím prům ěrem . Z dánlivě také znehybnělý strom , tak zd lo u h av é se nám zd á rozvíjení pupenů, k teré vždy uvidí­ m e je n p o o te v ře n é. P ře sto však strom zřetelně vyznačený hu­ ňatým listovím viditelných druhů. Tyčí se před nám i ve svých hlavních liniích a ve svých rozm ěrech pokrývá Zemi. N ež se p o k u sím e p ro n ik n o u t k ta jem stv í života, m usím e si ho d o b ře p ro h léd n o u t. N eb o ť z p ro sté h o nahlížení jeh o vnějších forem m usím e je ště n a č e rp a t jisté poučení a jistou sílu: h lu b o k ý p o ­ cit, že j e e v id e n tn í N a sv ětě se je š tě n ajdou lidé, kteří jsou v otázce evoluce n eu stále p o d ez írav í a skeptičtí. P ro to ž e přírodu a p říro d o v ěd ­ ce zn a jí je n z knih, d om n ív ají se, že boj o transform ism us je stále tam , k d e byl v d o b ě D arw inově. A p ro to že biologie dále 1)

F yzik áln í d a to v á n í g e o lo g ic k ý ch v rstev se v p o sled n í d o b č velm i z d o k o n ali­ lo a p o v a ž u je se za zcela spolehlivé. S to p y u hlíkatých sloučenin se našly v m e te o rite c h a jin ý ch v esm írn ý ch tělesech. Sam o stá ří ž iv o ta na Zem i je v šak v e lk o u z áh a d o u : ja k asi m usela v y p ad at „m ladá Z em ě“, aby se na ní m oh l v p rů b ě h u m iliardy le t o b je v it b u n ěčn ý ž iv o t? (P ozn. překi.)

117

diskutuje o m echanism ech, ja k se m ohly u tv á ře t druhy, zd á se jim, že v áh á — ja k o kdyby je ště m o h la váhat, aniž by se tím sam a zničila — o faktu a sk utečnosti vývoje vůbec. S ituace je však už d o ce la jiná. N ěk om u m ohlo být nápad n é, že jsem se v té to kap ito le, v ě­ n o v an é zřetězen ím o rg an ic k éh o sv ěta je ště nezm ínil o stále živých sp o rech o rozlišování m ezi „som a“ a „germ en“, o exis­ tenci a úloze genů, o přen ášen í či n ep ře n áše n í získaných v la st­ ností. Je to pro to , že v m ístě, kam jsem dosud dospěl ve svém zkoum ání, se m ne tyto o tá zk y přím o netýkají. M ám -li p řip ra ­ vit p řiro zen ý rám ec p ro an tro p o g e n ez i a k olébku p ro člo v ěk a — chci-li, jiným i slovy, zaručit p o d sta tn o u o b je k tiv n o st ev o lu ­ ce — je to tiž nu tn á a dostačující je n je d in á věc: že ja k o u si obecnou fylogenezi života (ať už je její p o stu p a je jí z d ro j j a ­ kýkoli) m ůžem e ro z p o z n a t stejně zřetelně, ja k o o rto g e n e z i je ­ dince, jíž vidím e p ro ch á zet k až d éh o živého tv o ra, aniž b y ­ chom nad tím zvláště žasli. Z ávazný důkaz to h o to so u h rn n éh o růstu biosféry v y tv áří však v naší mysli tém ěř m echanicky h m o tn á k resb a, k níž n e ­ vyhnutelně dospívá každé nové úsilí zach y tit b od po bodu obrysy a tkanivo o rganického světa. N ikom u by nepřišlo na mysl u v á d ě t v p o c h y b n o st ro tač n í vznik spirálových m lhovin; p o stu p n é sh lukování čá steček krystalu či krápníku; nebo srůstán í dřevitých svazk ů kolem rostlinné osy. U rčité g eom etrické ú tv ary n a p o h led d o k o n ale stálé, jsou přesto nevývratnou sto p o u a znam ením jisté h o p o ­ hybu. Jak bychom m ohli, byť jen na okam žik, v á h a t o evolutivním původu živé vrstvy naší Z em ě? Pod náporem analýzy vykazuje život slupkovitou stru k tu ru . D o nekonečna se ro zp ad á v an a to m ick y a fyziologicky so u ­ držný systém do sebe vložených v ějířů .1 S otva n a z n a č e n é mikrovějíře odrůd a ras. V ětší vějíře druhů a rodů. S tále ro z m ě r­ nější vějíře biot, vrstev a km enů. A n ak o n e c celý so u b o r ž iv o ­ čichů a rostlin, který tvoří asociací je d n u je d in o u o b ro v sk o u 1)

N á v azn o sti v této m o zaice vějířů by b y lo z ře jm ě m o ž n o h le d a t ještě jinak — zejm én a tak, aby zůstal větší p ro s to r p ro s o u b ě ž n o st a k o n v erg en ci. N a ­ p řík lad ve čtv ern o žcích by bylo m o ž n é v id ě t sv azek m n o h a p a p rsk ů , v y c h á ­ zejících z různých přeslen ů , k te ré však s te jn ě d o sp ěly ke č tv e rn o h é m u sch é ­ m atu. D om nívám se, že te n to p o lyfyletícký p o h led není v ta k d o b ré m sou­ hlasu se skutečnostm i. A le v ničem by nem ěnil m oji z á k la d n í tezi, že se živ o t jeví ja k o o rg a n ic k y člen ěn ý celek , k terý z je v n ě v y k a z u je jistý feno-

nkMi riíMu.

118

biotu, kořenící m o žn á ja k o ob y čejn ý p ap rsek v nějak ém p ře ­ slenu h lu b o k o u v n itř m e g am o lek u lárn íh o světa. Ž iv o t ja k o p ro stý km en na něčem jiném . . . O d sh o ra dolů a od nejv ětšíh o k nejm enším u je vidět tu též strukturu, je jíž k resb a, zv ý ra zn ěn á do k o n ce i ro zložen ím stínů a p rázdných m íst, se zd ů ra zň u je a po k raču je (nezávisle n a n ě­ ja k ý c h hypotézách!) ja k o b y sam ovolným uspořád án ím n o ­ vých n ep ře d v íd an ý c h prvků, k něm už denně dochází. K až d á n ově o b je v e n á fo rm a tu n alézá své přiro zen é m ísto — ve sk u ­ tečnosti n en í ž á d n á z nich ve vytyčeném rám ci zcela „nová“. C o víc je š tě p o třeb u jem e , abychom se přesvědčili, že to všech­ no se zrodilo, že to vyrašilo ? P o to m se u ž m ůžem e p o lé ta p řít o tom , ja k m ohl te n to n e­ sm írný o rg an ism u s vzniknout. Jak postupně nahlížím e složi­ to st je h o soukolí, jím á nás závrať. Jak srovnat ten to neustálý rů st s d eterm in ism em m olekul, se slepou hrou chrom ozóm ů, se zdánlivou n esch o p n o stí p řed á v at dědičně to, co bylo indivi­ duálně v y d o b y to ? Jiným i slovy, ja k srovnat vnější, „finalistick o u “ evoluci fe n o ty p ů s vnitřn í m echanistickou evolucí g en o ­ typů? N ejsm e s to p ochopit, ja k se m ůže stroj pohybovat, pokud h o n ero z eb erem e. M ožná. A le zatím stroj stojí před nám i — a běží. P ro to ž e chem ie nedokáže dosud jasně říci, ja se m ohly g ran ity vytvořit, m ůžem e popírat, že se pevniny neu­ stále g ran itizu jí? J a k o všechno o sta tn í ve vesm íru, v něm ž se čas s konečnou p la tn o stí zavedl ja k o čtvrtý ro zm ěr {ještě se k tom u vrátím ), je i život veličina evolutivní po v ah y či evolutivních rozm ěru — a n em ůže jinak. Fyzicky a historicky odpovídá jjsté funkci X, určující v p ro sto ru , v trv án í i form ě polohu každého živého tvora. T o je ta zá k la d n í skutečnost, k te rá vyžaduje vysvětleni, je jíž evid en ce však n ad ále stojí m im o jakékoli zkušenostní o v ěřo v á n í — p o p říp a d ě vyvracení. N a to m to stupni o b ecn o sti lze říci, že „otázka transfoím ism u“ už neexistuje. Je definitivně zodpovězena. N aším p ře ­ svědčením o sk utečnosti biogeneze by teď už m ohlo o třá st jed in ě v y k o řen ě n í stro m u života, je ž by podrylo celou stru k ­ turu sv ě ta.1 1)

E volu cio n ism u s se to tiž p o s tu p n ě stáv á p ro stý m v y jád řen ím to h o , že ž á d ­ nou živ o u ani n eživ o u b y to s t nejsm e s to z k u še n o s tn í p o stih n o u t jinak, než z ařa z e n ím d o n ě ja k é č a s o p ro s to ro v é řady. P ro to už d á v n o není hypotézou, ale stá v á se (ro zm ě ro v o u ) po d m ín k o u , jíž musí n ad ále v y h o v o v a t všechny

119

K A P I T O L A 3.

DÉMÉTER

D ém éter, m a tk a Zem ě! A co je jí plo d ? Ž e by se na s tro m ě života m ělo něco urodit? Po celou p řed c h o zí kapitolu jsm e m luvili o růstu, k d y ž js m e chtěli v y já d řit chování života. D o jisté m íry jsm e d o k o n c e m ohli ro z p o z n a t princip to h o to rašení, sp ja té h o , ja k se u k á z a ­ lo, s fenom énem za m ěřen é aditivity. S tálým h ro m a d ě n ím vlastností (ať už je přesný m echanism us dědičnosti ja k ý k o li) se život „nabaluje“ ja k o sněhová koule. P ěchuje do své p r o to ­ plazm y vlastn o sti na vlastnosti. S tá v á se stá le slo žitější a s lo ­ žitější. Čím je však ten to rozpínavý pohyb ja k o ce lek ? P r a ­ covní výbuch, vym ezený a určitý ja k o v m o to ru — an e b o n e u ­ sp o řád a n é uvolnění všem i sm ěry ja k o p o explozi? Řekl jsem , že o obecné skutečnosti evoluce vůbec v lá d n e dnes m ezi všem i vědci shoda. Jinak je tom u v o tázce, z d a je ta to evoluce zam ěřená. Z e p te jte se n ějak é h o biologa, z d a p ř i­ pouští, že život řadou svých p ro m ěn n ě k a m jd e : d e v ě t z d e se ti vám odpoví ne — a d okonce se zaujetím . „Že se o rg a n ic k á hm ota, řekne, neustále m ění a d okonce, ž e tě m ito p ro m ě n a m i v čase sk louzává ke stále m éně p ra v d ě p o d o b n ý m fo rm á m — to je zcela zřejm é. K de bychom však m ohli n aléz t n ě ja k é m ě ­ řítko, jím ž bychom posoudili ab so lu tn í n eb o i je n p o m ě rn é hodnoty tě c h to křehkých k o nstrukcí? C o nás n a p řík la d oprav ňuje říkat, že savec — byť třeb a člověk — je p o k ro č ile j­ ší a d okonalejší než včela nebo růže? D o jisté m íry m ů žem e tyto bytosti seřad it do stále větších kruhů, po d le je jic h ča so v é vzdálenosti od původní buňky. A le po čín aje určitým stu p n ě m h yp o tézy ve fyzice i v biologii. — M ezi b io lo g y a p a le o n to lo g y d o su d trv á sp o r o n ě k te ré m odality a z ejm én a o m ech an ism u s p ro m ě n ž iv o ta : n o v o darw in istick é p ře v lá d á n í n á h o d y — a n e b o n o v o la m a rc k o v sk á invence, při vzniku nových rysů. A le o o b e cn é a z ák lad n í sk u teč n o sti o rg a n ic k é e v oluce ja k života vcelku, tak k te ré h o k o li je d n o tliv é h o ž iv o čich a — o to m sc dnes, opakuji, shodují všichni vědci: z to h o d o b ré h o d ů v o d u , že k d y b y myslili j i ­ nak, nem ohli by d ělat vědu. Jediné, č eh o zde m ů žem e (s jistý m p odivením ) lito v at je to, že p řes ja sn o u řeč sk u teč n o stí sh o d a d o su d n e z a h rn u je uznání, že „galaxie“ živých fo rem je v y jád řen ím o b ro v s k é h o „ o rto g e n e tic k é h o “ p o ­ hybu n avíjení ve sm ěru stále ro sto u cí k o m p lex n o sti a v ě d o m í (viz z á v ě r té ­ to knihy).

120

diferencovanosti nejsm e už schopni vědecky u stavit žád n é p o ­ rad í m ezi různým i v ýtv o ry přírody. Jsou to různá, ale ro v n o ­ cenná řešení. O k o lo střed u jsou všechny p aprsky ve všech azim utech koule stejn ě dobré. N eb o ť se nezdá, že by něco n ě­ kam sm ěřo v alo .“1 V ěda na vzestupu — a ja k ukáži dokonce i celé lidstvo na p o stu pu — v té to chvíli p řešla p u jí na m ístě, p ro to ž e se lidé z d rá h ají uznat, že evoluce m á svou p řesnou orientaci a p riv i­ leg o vanou osu. T a to zák lad n í p ochybnost ochrom u je bádání, k teré se tříští, a vůle se nem ůže ro zh o d n o u t stav ět Zemi. C htěl bych zde vysvětlit, p ro č se i s vyloučením a n tro p o c e n ­ trism u a an tro p o m o rfism u všeho druhu přece dom nívám vi­ dět, že postu p živ o ta sleduje určitý smysl a určitou linii — d o k o nce ta k v ýraznou, že ji budoucí věda, ja k jsem p řesv ě d ­ čen, všeo b ecn ě přijm e.

1. A R I A D N I N A NIT

A p ro to ž e tu pů jd e o stu p n ě organické složitosti, musíme se nejdřív p o k u sit n aléz t n ějak é p ravidlo p ořádání složitostí. Je tře b a uznat, že p ro to h o , kdo nem á nějakou vůdčí nit, je so u stav a živých organism ů po kvalitativní stránce neprom n utelným labyrintem . C o se tu vlastně děje, kam vede ta to je d n o tv á rn á p o slo u p n o st vějířů? O d staletí k staletí organis­ my n ep o c h y b n ě ro zm n o ž u jí i p o če t a citlivost svých organu. Z áro v eň je však ta k é redukují specializací. A dále, co vlastně zn am en á term ín „složitost“? Živočich m á tolik různých m o ž­ ností, ja k se stá t m éně jednoduchým . D iferenciace údů, p o k o ž­ ky, tkání, sm yslových o rg án ů ? — Je m ožno třídit nejrůznějsim zp ů so b em , p o d le to h o , ja k é hledisko zaujm em e. Je mezi těm i­ to k o m binacem i jed n a, k te rá je skutečně správnější n ež o s ta t­ ní — v to m sm yslu, že celek života v ní d ostane u sp o k o jiv e jsi so u d ržn o st buď vůči so b ě sam ém u, an eb o vůči světu, v něm ž se živ ot o d e h rá v á ? ])

T a k c v té to o tá z c e se situ a ce za posled n ích 50 let p o zv o ln a, ale pronikavě zm ěn ila díky lom u, že b io lo g ie p řijala p o jem inform ace. P ro to ž e inform aci lze p o m ě rn ě d o b ře m ěřit, lze p o m o cí ní v y ja d řo v a t i jak o u si p o m ěrnou „slo­ ž ito s t“ o rg an ism ů . P ro to ž e význam in fo rm ace v biologii stále roste, je dnes jis té „ u sp o řád á n í“ živých forem v lastn ě sam o zřejm o stí. (P ozn. překl.)

Í21

M ám e-li o d p o v ě d ě t na tu to otázku, budem e se asi m u se t v rátit k úvahám , v nichž jsem se výše pokoušel u sta v it v z á ­ jem n é v ztah y m ezi vnějškem a vnitřkem věcí. Ř ekl jsem , že p o d statu skutečnosti lze d o b ře vystihnout m írou „v n itřk u “, který vesm ír v daném okam žiku obsahuje. V to m to p říp a d ě by evoluce nebyla v p o d sta tě ničím jiným , n ež n eu stálý m n a ­ růstáním té to „psychické“ či „radiální“ energie v p rů b ěh u tr v á ­ ní, zatím co m echanická či „tangenciální“ energie zů stáv á p r a k ­ ticky stálá v m ěřítku našeho pozorování. A dále, k te rá fu n k ce je ex p erim en tá ln ím vyjádřením vztah u m ezi tě m ito d v ě m a energiem i světa, radiální a tangenciální, v jejich ro z v o ji? Z ře j­ mě uspořádání, je h o ž p o stu p n é p o k ro k y jsou, ja k lze o s ta tn ě zjistit, vnitřně p ro v ázen y stálým p řírůstkem a p ro h lu b o v á n ím vědom í. O braťm e teď tu to větu, ne v logickém kruhu, ale je n n a p ři­ způsobení perspektivy. Činí nám p o tíž e m ezi nesčetn ý m i kom plikacem i, jim ž p odléhá vroucí o rg an ic k á h m o ta, ro zlišit ty, k te ré jsou je n povrchovým odlišením , od těch, k te ré o d p o ­ vídají obnovujícím u seskupování vesm írné látk y (p o k u d ovšem takové jsou). D obrá, pokusm e se je n zjistit, zd a m ezi všemi kom binacem i, k te ré život zkouší, n ě k te ré o rg an ic k y souvisejí s kladnou variací psychiky bytostí, je ž jso u je jic h n o ­ siteli. Je-li tom u ta k — a je-li m oje h y p o té za sp rá v n á — jso u to nepochybně právě ty, je ž v n erozlišené m ase b e z v ý z n a m ­ ných prom ěn představují ty pravé, p o d sta tn é prom ěn y . V šim ­ něm e si jich a držm e se jich, p ro to ž e nás m o h o u n ěk a m d o ­ vést. Je-li problém postaven takto, je současně ta k é vyřešen. S a ­ m ozřejm ě, že v živých organism ech existuje ústro jí, so u v isejí­ cí víc než jin á se zm ěnam i vědom í; je n se po d ív ejm e sam i n a sebe a uvidíme, že je to nerv o v á soustava. P o zitiv n ě jsm e schopni zachytit jen jediný v n itřek na světě: náš vlastní. A tím zároveň, díky b ezp ro střed n í ekvivalenci a díky řeči i v n itře k druhých lidí. M ám e však všechny důvody k do m n ěn ce, že i u zvířat existuje jistá vnitřní strán k a, p řibližně m ě řiteln á dokonalostí jejich mozku. S nažm e se tedy ro zd ě lit živočichy podle stupně „cerebralizace“. C o se sta n e? — Z cela sa m o čin ­ ně se ustaví jisté usp o řád án í — p ráv ě to, k te ré jsm e hledali. V raťm e se nejdřív k té oblasti stro m u života, k te ro u n e jlé p e znám e, p ro to ž e je je ště dnes zvlášť živ o tn á a p ro to ž e k ní s a ­ mi přísluším e: km en „chordátů“. N a to m to celku vysvítá ja k o první, dávno p aleontologicky p ro zk o u m a n ý rys to, že n e rv o v á

so u stava se o d vrstvy k vrstvě neustále rozvíjí a soustřeď uje velkým i skoky. K do by neznal příklad obrovských dinosaurů, u nichž sm ěšn ě m alá m ozk o v á m asa tvořila je n úzký věnec la­ loků o p rů m ěru m enším , než m á m ícha v lum bární oblasti? T o p řip o m ín á pom ěry, k te ré vládnou níž u obojživelníků a ryb. K dyž však teď p řejd e m e o p a tro výš, m ezi savce, ja k se věci zm ění! U savců, to zn am en á te n to k rá t v rám ci je d in é vrstvy, je m o ­ zek v p rů m ěru dalek o objem n ější a členitější než u jak ék o li ji­ né skupiny o bratlovců. A přitom , podívám e-li se blíže, kolik je tu je ště rozdílů — a zejm én a ja k ý řád v rozdělení těch to o d liš­ ností. P řed n ě o d stu p ň o v á n í podle polohy jednotlivých biot: v so u časné p říro d ě p la ce n tálo v é předčí co do m ozku v a č n a t­ ce. A p ak o d stu p ň o v á n í po d le stáří v rám ci téže bioty. D á se říci, že ve spodních třetih o rá ch jsou m ozky placentálů (s vý­ jim k o u n ěk o lik a prim átů) stále je ště m enší a m éně složité, než p o čín aje neogenem . T o lze jed n o zn a čn ě zjistit na vyhaslých fylech — ja k o jso u tře b a dinoceratidi, ro h até nestvůry, jejichž lebeční sc h rá n k a vzhledem k m alým rozm ěrům a rozložení la ­ loků o m n o h o n ep ře sah u je stadium , dosažené druhohorním i plazy. P o d o b n ě i condyiarthra. T o též lze však pozo ro v at d o ­ ko n ce i v rá m ci je d in é linie. N apříklad u eocénních šelem, je š ­ tě ve v ačn atém stadiu, je m ozek hladký a zřetelně oddělený od m aléh o m ozku. V příkladech je snadné pokračovat. Zcela o b ec n ě n a k terém koli p aprsku libovolného přeslenu, je-li d o ­ sta te čn ě dlouhý, lze té m ěř vždy pozo ro v at, ja k s časem dospí­ vá ke stá le více „kefalizovaným “ form ám . P řeskočm e te ď na jiný km en, km en členovců a hmyzu. S te j­ ný fenom én. P ro to ž e tu v šak m ám e co d ělat s jiným typem v ě­ dom í, je o d h ad h o d n o t m éně snadný. N icm éně se zdá, že nit, k te rá nás vede, se dá d o b ře sledovat. Od skupiny ke skupině, od věku k věku jso u tyto psychologicky tak vzdálené form y v y stav eny ste jn ě ja k o my vlivu kefalizace. N ervová ganglia se shlukují. U m isťují se a ro sto u vpředu v hlavě. S ouběžně s tím se k o m plikují i instinkty. A současně se také projevují m im o­ řá d n é fenom ény socializace, k nim ž se je ště vrátím . V to m to ro z b o ru bychom m ohli p o k rač o v at do nekonečna. U ž to, co jsem zde řekl, naznačuje, ja k snadno se p řad en o ro zm o tá, když se začne ze sp rávného konce. Z p o ch o p itel­ ných důvodů sn a d n éh o rozlišení používají přírodovědci při tříd ěn í organ ick ý ch forem určitých odchylek ve vnějších z n a ­ cích n eb o ta k é jistých funkčních zm ěn na kostře. Jejich klasifi­

123

k ace v ed e n á o rlo g en e ze m i, ovlivňujícím i zb arv en í a žiln atin u křídel, ro zlo ž en í údů či ro zv rh zubů, n achází a v y zd v ih u je zlom ky n eb o i celou kostru jisté stru k tu ry živého světa. P r o to ­ že však ta k to ved en é linie v yjadřují je n „druh h a rm o n ic k é “ evoluce, celku systém u chybí tv a r i pohyb. Jakm ile se v ša k m í­ rou (p aram e trem ) fenom énu evoluce stane v y p ra c o v a n o st n ervové soustavy, m nožství rodů a druhů se n ejen u sp o řá d á , ale celá síť jejich přeslenů, vrstev, km enů se zved n e ja k o k y ti­ ce. R ozdělení živočišných forem po d le stu p n ě ce re b ra liz a c e nejen p řesn ě sleduje obrysy, dané system atikou, ale navíc je š ­ tě d o d áv á strom u života plastičnost, fyziognom ii a elán, v nichž nelze nevidět.znám ku pravdivosti. T ak o v á so u d rž n o st — a dodejm e, ta k snadná, ta k n ev y čerp ateln ě věrn á a p ů so b i­ v á — nem ůže být dílem náhody. M ezi nesčetným i m odalitam i, do nichž se tříští v itální rů st složitosti, se tedy vyděluje diferenciace n erv o v é látky ja k o v ý ­ znam ná tran sfo rm ace; to jsm e ta k é m ohli o če k áv a t p o d le te o ­ rie. D ává sm ysl — a ledy dokazuje, že evoluce m á sm ysl. T o je m ůj první závěr. Z té to věty však plyne jistý důsledek. M o zek je u živočichů indikátorem a m írou vědom í — z to h o jsm e vyšli. U živočichů lze ověřit — d o dávám e teď — že m o zek se s časem n eu stále zdokonaluje, tak že u rčitá kvalita m ozku se ukazu je p o d sta tn ě sp jatá s určitou fází trvání. Poslední záv ěr už plyne sám — závěr, k te rý zá ro v eň o v ě řu ­ je základ a řídí další p o k rač o v án í našeho výkladu. P říro d n í dějiny živočichů ja k o celku i podél k ažd é větve kreslí n a v e ­ n ek postupné ustavování ro zsáh lé n ervové soustavy. Je to p roto, že mu u vn itř odpo v íd á nastolení jistéh o psy ch ick éh o stavu, který m á ro zm ěry Z em ě sam é. N a pov rch u v lá k n a a ganglia; a v hloubi — vědom í. H ledali jsm e je n p rav id lo , ja k u sp o řád a t spleť jevů. A teď m ám e v ru k o u (v plném so u lad u s počátečním i před p o k lad y o vpo sled k u psychické p o v a z e evoluce) základní prom ěnnou, je ž d o k áž e sle d o v at v m inulosti a m ožná d okonce i definovat do budoucnosti p ra v o u křivku fenom énu. Je tím problém už vyřešen? A no, tém ěř. A le zřejm ě je n p od je d n o u po d m ín k o u , k te rá bude pro n ěk teré vědecké předsudky velice tvrdá. M usím e to ­ tiž zm ěnou nebo o brácením roviny o p u stit v n ějšek a p řen é st se do vnitřku věcí.1

2. V Z E S T U P V Ě D O M Í V raťm e se ledy znovu k „rozpínavém u“ pohybu života, ja k se nám objevil ve svých hlavních rysech. T e n to k rá t se však neb u d em e p o u ště t do bludiště uspořádání, je ž ovlivňují „tan­ genciální“ en e rg ie světa, n ý b rž pokusím e se sledovat „radiální“ p o stu p je h o vnitřních energií. V šechno se definitivně vyjasňuje — ve své hodno tě, funkci i n a d ě ji. . . a) D ík té to p ro sté zm ěn ě pro m ěn n é se především odhaluje, ja k é m ísto za u jím á ro zv o j života v celkových d ějin á ch n a ší p lanety. K dyž jsm e m luvili o původu prvních buněk, vyslovili jsm e d o m něnku, že došio-li k jejich sam ovolném u vzniku je n je d ­ nou v p rů b ěh u času, je to zřejm é pro to , že prvotní u tváření p ro to p la z m y bylo sp ja to s jistým obecným chem ickým s ta ­ vem , jím ž Z em ě p ro šla je n o m jednou. Řekli jsm e, že Zem i je třeb a p o v a ž o v a t za sídlo jisté globální a nevratné evoluce, k te rá je ja k o p řed m ě t vědy daleko význam nější, než všechny oscilace, p ro b íh ající na jejím povrchu; p rv o tn í vynoření org a ­ nické h m oty vy zn aču je jistý bod (kritický bod) na křivce této evoluce. A p o to m se zdálo, že fenom én se ztrácí v houštině větví. S k o ro jsm e na něj zapom něli. A tu se vynořuje znovu. V příli­ vu (pečlivě zazn a m e n áv an é m nervovým i soustavam i), který vynáší vlnu živ o ta ke stá le vyššímu stupni vědom í, se nám znovu o b je v u je velký zák lad n í pohyb, jeh o ž pokračování jsm e zde zachytili. S tejn ě ja k o geolog, zam ěstnaný počítáním transgresí a vrásnění, je i p aleo n to lo g , který určuje polohu živočišných 1)

„V nitřku věcí“ ve sm yslu v ě d o m í a sv o b o d y se p říro d n í věda ja k o celek d n e s b rá n í stejn ě ro z h o d n ě ja k o dřív. Z a to však v šeo b ecn ě p řijala k y b ern e­ tické p ře d s ta v y řízení, z p ě tn é v azb y a regulace. V ýchozí p ře d stav o u součas­ né m e c h an istic k é věd y u ž n e n í h o d inový nebo p arn í stro j ja k o u D escarta, n ý b rž in fo rm a čn í a u to m a t, řízen ý kó d o v an ý m p ro g ram em . Je to tedy zase d e te rm in istic k ý stro j, n icm én ě se zd e p racu je s p o jm y spíše m atem atické a ro z h o d n ě n e h m o tn é p o v ah y , ja k o je znak. signál, systém atd. D ůrazem na říz e n í živých o rg a n ism ů se ta k v ěda velice přiblížila T c ilh a rd o v ě p ře d stav ě „ ce re b ra liz a e e “ ja k o ro z h o d u jíc íh o p a ra m e tru evoluce. Přísný d e te rm in is­ m us to h o to řízen í je o v šem o slab e n jen tím, žc řídící a u to m a t m ůže mít ně­ ja k é v n itřn í stav y a řízen í sam o m ůže být ad ap tiv n í, tj. p řiz p ů so b o v at se různý m p o d m ín k ám . (P ozn. překl.)

125

forem v čase, vystaven nebezpečí, že bude m inulost v id ět je n ja k o řad u je d n o tv árn ý ch , nav zájem h o m ogenních pulsací. V to m to o b ra z e následují savci po plazech a plazi po o b o jž i­ velnících, ja k o A lpy po Sim érských řetě ze ch a ty zase po H ercynském pohoří. — T éto persp ek tiv ě bez hlo u b ek se teď m ů ­ žem e a m usím e vyhnout. N e už plazivá sinusoida, n ý b rž š ro u ­ b o v ité stoupající spirála. O d je d n é zo o logické vrstvy k e d ru h é se něco d á vá a ustavičně roste ve skocích, n eu stá le tý m ž s m ě ­ rem. A p ráv ě ta to věc je tím fyzicky n e jp o d sta tn ějším n a p la n e ­ tě, je ž nás nosí. Evoluce prvků cestou radioaktivity, g ran itick é oddělování pevnin, m ožná i izolace vnitřních ob alů g lo b u — řad a dalších prom ěn vedle pohybů života tv o ří n e p o c h y b n ě souvislý nápěv pod rytm ickým i zm ěnam i Zem ě. A le od té chvíle, co se v lůně hm oty oddělil život, ztratily ty to p ro cesy kvalitu vrcholné události. O d prvního vzniku bílkovin se p o d ­ sta ta pozem ského fenom énu ro zh o d n ě o d stě h o v ala jin a m — soustředila se do zdánlivě za n ed b a te ln é p o v rch o v é b lán y b io ­ sféry. O sa geogeneze od té doby p ro ch á zí a p o k ra č u je biogenezí. A jejím konečným vyjádřením je psychogeneze. A tak vnitřní hledisko, p o tv rz o v a n é dalším i a dalším i d o k la ­ dy, p o řád á různé předm ěty vědy do jejich p rav é p ersp ek tiv y a vlastních proporcí. V čele stojí život a jem u je p o d říz e n a c e ­ lá fyzika. A v sam ém srdci živ o ta h y b n á síla, je ž vy sv ětlu je je ­ ho pokroky: vzestup vědom í. b) H yb n á síla života. O d té doby, co p oznání p říro d y z n a m e n á porozum ění evoluci, je ta to o tá z k a m ezi p říro d o v ě d ci p ře d ­ m ětem prudkých sporů. Biologie, v ě rn á svým analytickým a determ inistickým m etodám , chce stále je ště n aléz t princip ro zvoje života ve vnějších či statistických stim ulech: boj o přežití, přirozený výběr. Z to h o to hlediska by se oživený svět pozvedal (nakolik se skutečně pozv ed á) je n au to m atick y regulovaným úhrnem svých pokusů zů sta t sám sebou. O pakuji zde ještě jednou, že ani v nejm enším nem íním u pí­ ra t této historické hře hm otných forem je jí díl — díl v ý zn a m ­ ný a d okonce podstatný. C ož to každý z nás ja k o žijící necítí sám v sobě? V nější tíseň a vnější o třesy jsou n ezb y tn é, aby vytrhovaly jedince z jeh o p řiro z en é lenosti, z je h o z a b ě h n u ­ tých kolejí — a aby ta k é čas od času p ro lam o v aly k o lek tiv n í rám ce, v nichž je uvězněn. C o bychom si počali b ez svých p ř á ­ tel? Z dá se, že život schopný p ružně řídit slepý p o h y b m o le ­ kul v organických látkách, d o k áž e pro své tvůrčí k o m b in a ce

zu žitk o v at d o k o n ce i ro zle h lé reakce mezi hm otným i pro u d y a oživeným i m asam i, k te ré v znikají nahodile všude po světě. Z d á se, že s kolektivitam i a s událostm i zachází stejně o b ra tn ě ja k o s atom y. C o by však zm ohl všechen důmysl a všechna dráždidla, kdyby p ro ti nim stála jen základní n etečn o st? A čím by o sta tn ě byly, ja k jsm e už řekli, m echanické energie sam y b ez n ě ja k é h o vnitřku, k terý je napájí? Pod „tangenciál­ ním “ je „radiální“. P osledním zd ro jem „im petu“ světa, ja k ho p ro zraz u je velký n á p o r vědom í, vysvětlením je h o postupu, n ev ra tn ě sm ěřujícího ke stále vyšší psychice, m ůže být jedině existence n ě ja k é h o principu, který je pohybu sam ém u vnitřní. Jak je m ožné, že život volně zachází s vnitřkem a přitom ani v nejm enším n ep o ru šu je determ inovanost vnějšku? Jed ­ nou to m u m o ž n á p o ro zu m ím e lépe. Z atím stačí p řip u stit skutečnost nějakého základního elánu, a fenom én živ o ta hned nabývá ve svých hlavních rysech p n ro zen ý a m o žn ý vzhled. A je ště víc: vyjasňuje se d oko n ce i j e ­ ho m ik ro stru k tu ra. N eb o ť zde se nám nabízí nový způsob ja k vedle o b ec n éh o p ro u d u biologické evoluce vysvětlit i postup a ro zlo žen í jedn o tliv ý ch fyl.1 N ěco ijného je k o n sta to v a t, že jistá živočišná linie postupné vyvíjí je d n o k o p y tn a té údy či m asožravý chrup — a n ěc o jin é­ ho u h o d n o u t, ja k ta to ten d en ce m ohla vzniknout. Ve styčném bodu p a p rsk u s přeslen em došlo k mutaci. D obrá, ale co po to m ? D alší m odifikace v průběhu fyla j s o u obvykle tak po vlo v n é a o rg án , je h o ž se týkají, je často už od em brya a stálý, že se ve všech tě ch to případech musíme rozhodně vz a 1)

Z rů z n ý c h s tra n se b u d e n ásled u jícím výkladům n ep o ch y b n ě vytýkat p o ­ p la tn o s t lam arck ism u , p ře c en ě n í vlivu „vnitřku“ na o rg an ick é uspořádání těl. N e m ělo by se však p ře h lé d n o u t, že v „m orfogenetickčm “ působení in­ stinktu , ja k je zd e p o jím ám , p řip a d á p o d statn á ú lo h a (darw inovském u) vli­ vu vn ějších sil a n áhody. Ž iv o t skutečně p o stu p u je p ouze n áhodam i (viz výše); je n ž e n áh o d am i, je ž byly ro z e zn á n y a u chopeny — to zn am ená psy­ chick y v y b rán y . S p rá v n ě p o c h o p e n á lam arck o v sk á „anti-náhoda není p o ­ přením , n ý b rž spíše využitím d arw in o v sk é náhody. M ezi o b ěm a faktory je fun k čn í k o m p le m e n ta rita — d a lo by se říci „sym biosa“. D o d e jm e jc šte, že dá-Ii se p řim ě ře n é m ísto p o d statn ém u (i když zatím m álo d o d ržo v an ém u ) rozlišen í m ezi b io lo g ií m alých a velkých kom plexů (tak ja k o je fyzika m a ­ lých a velkých ro z m ě rů ), u k áže se, že je tře b a v je d n o tě o rg a n ic k é h o světa o d d ě lit d v ě v elk é o b la sti a s k a žd o u z nich zach ázet jin a k : a ) na je d n é s tra ­ n ě la m a rc k o v sk á o b la s t velm i velkých kom plexů (a zejm én a člověka), kde p ře v lá d á a n ii-n á h o d a ; b ) na d ru h é stra n ě darw in o v sk á o b la st m alých k o m ­ p lexů (nižších živočichů), kde lze tu to a n lin áh o d u p o d p řík ro v em n áhody p o stih n o u t jen ú v ah o u či d o h ad em , to je st nepřím o (srov. str. 248).

127

jed n o d u ch ý ch p řed stav o přežití n ejsch o p n ě jšíh o a o m e c h a ­ nickém p řizp ů so b e n í k okolí a p o třeb á m . C o nám tedy zb ý v á ? Čím víc jsem se setkával a zabýval s tím to pro b lém em , tím n eo d b ytněji se mi vnucovala m yšlenka, že to, před čím zde stojím e, není o tá z k a vnějších sil, n ý b rž psychologie. D nes jsm e zvyklí m luvit o věci tak, ja k o by n ě ja k é zvíře vyvinulo m aso žrav é instinkty pro to , že mu začaly n a rů sta t te sák y a drápy. N ení však tuto větu třeb a o b rá tit? Jinak řečen o , když se tygru p rodlužují Špičáky a špičatí nehty, není to p rá v ě p r o ­ to, že ve své linii přijal, rozvinul a předal „duši šelm y“? A p r á ­ vě ta k i u bázlivých běžců, u plavců, u h rab av ý ch a letounů. Vývoj vnějších rysů, zajisté: ale je n tehdy, chápem e-li te n to pojem ve sm yslu „povahy“. N a první p ohled te n to výklad p ři­ pom íná scholastickou „virtus“. K dyž se však p ro h lu b u je, n ab ý ­ vá stále větší pravděpodobnosti. K vality i n ed o statk y jed in ce se rozvíjejí s věkem . P roč by se nem ěly z d ů ra z ň o v a t — v las­ tn ě ja k by se m ohly n ez d ů razň o v at ta k é fyleticky? A p ro č by v těchto rozm ěrech nem ěly také pů so b it na o rg an ism u s a m o ­ d elovat ho ke svém u o b raz u ? M ravencům a term itů m se o statně podařilo o b d a řit bojovníky a dělníky zev n ějšk em d o ­ konale přizpůsobeným k jejich instinktům . A neviděli jste ja k vypadá lidský dravec? c) Za těchto p ředpokladů se biologii o tv íra jí n eček an é o b ­ zory. Z praktických důvodů, k te ré jsou nasnadě, sledujem e sřetězení živých organism ů na pro m ěn ách jejich fosilizovatelných částí. Ale ta to faktická nezb y tn o st by nám nem ěla z a ­ krýt, v čem je to to u spořádání om ezen é a povrchní. P o čet kostí, tvaru zubů, o zd o b a srsti, všechny tyto „fe n o ch arak tery “ tvoří ve skutečnosti je n oděv, tv a ro v a n ý tím, co je hlouběji pod ním. P o d stato u je jed in á p ro b íh ající u d álo st: velk á o rto g eneze všeho živého sm ěrem k větší im anentní spon tán n o sti. D ruhotně, periodickým rozptylem to h o to elánu se tv o ří p ře ­ slen m alých ortogenezí, v něm ž se zák lad n í pro u d ro zd ělu je a vytváří vnitřní a skutečnou osu každé „radiace“. A ú p ln ě n a ­ vrch ja k o pouhý p řevlek závoj tk án í a arc h itek tu ra údů. T a k o ­ vá je situace. K dybychom chtěli pravdivě vyjád řit p říro d n í dějin y světa, musili bychom být s to sledovat je zevnitř. N e už ja k o so u v i­ slou poslo u p n o st strukturních typů, nahrazujících je d en druhý, nýbrž ja k o vzrůst vnitřní setby, ro zrů sta jící se v houštinu u stá­ lených instinktů. V sam ém svém zák lad u je živý sv ět tv o řen 128

vědom ím , o děným v m aso a kosti. Od biosféry po druh jd e te ­ dy jen o nesm írné větvení psychiky, jež skrze form y hledá s a ­ mu sebe. H le, kam nás to n ak o n e c dovedla A riadnina nit. Z a so u časn éh o stavu našich vědom ostí nem ůžem e ovšem pom ý šlet na to, že bychom m echanism us evoluce vyjádřili v této zvnitřnělé, „radiální“ form ě. Z ato se tu o bjevuje něco ji­ ného. Je-li to to sk utečně p ravý význam transform ism u, m ohl život, po k u d o d p o v íd á nějakém u za m ěřen ém u procesu, p o ­ k rač o v at stále dál po své původní linii jen pod jistou p o d m ín ­ kou: v určité chvíli se m usel p o d ro b it hluboké reform ě. T o je n eú p ro sn ý zákon. Ž ád n á veličina na světě, ja k jsm e přip o m něli už v souvislosti ze zrodem života, nem ůže růst, aniž by d o sp ě la d o kritick éh o bodu, k nějaké stavové zm ěně. E xistuje n e p ře k ro ě ite ln á h ranice rychlostí i teplot. Z rychlujm e n ějaké těleso víc a víc, až se přiblížím e k rychlosti světla: v zrů stem m asy n ab u d e těleso nekonečnou setrvačnost; z a h ří­ v ejm e je — taje, a p a k se vypaří. A stejně je tom u se všem i znám ým i fyzickým i vlastnostm i. — D okud pro nás evoluce zn a m e n ala p ro stý p o stu p ke stále složitějším u, mohli jsm e si p řed sta v o v at, že se n eo m ezen ě rozvíjí stále podo b n a sobě samé: čisté ro zrů zň o v á n í vskutku nem á žádnou svrchní mez. Teď, když se nám po d dějinně rostoucí spletitostí forem a o r­ ganism ů odhalil n ev ra tn ý a nejen kvantitativní, ale kv a lita tiv­ n í rů st m ozků (a tudíž i vědom í), je to pro nás upozornění, že se tu m usela o č e k á v a t n ějak á událost nového řádu, nějaká m e tam o rfó za, k te rá v prů b ěh u geologických dob uzavře to to d lo u h é o b d o b í syntézy. P rvní sy m p to m y to h o to velkého pozem ského fenom énu, k terý n a k o n e c m íří k člověku, m usím e teď ohlásit.

3. PŘIBLÍŽIL SE ČAS V raťm e se teď k pohybující se vlně života tam , kde jsm e ji opustili, to je st v o b d o b í šíření savců. A nebo se v m yšlence p řen esm e, aby ch o m zaujali kon k rétn í polohu v čase, do světa, ja k si ho m ůžem e p ře d sta v o v a t někdy koncem třetihor.^ V té to chvíli ja k o by na povrchu Zem ě panoval velký klid. Od ro v n ík o v é A friky až po Jižní A m eriku, napříč E vropou a Asií sa h ají b o h a té stepi a husté lesy. A dál zase stepi a lesy. A v té to n ek o n e čn é zeleni se po tisících hem ží antilopy ^ z e ­ bry, stá d a různých ch o b o tn atců , jeleni s rozm anitým parožím ,

129

tygři, vlci, lišky, jezevci — d ocela p o d o b n í dnešním . V celku k rajin a d o st p o d o b n á té, jejíž zbytky se snažím e z a c h o v a t v p říro dních rezerv acích v Z am bezi, v K ongu či v A rizo n ě. A ž na něk olik opozd ilý ch archaických forem p říro d a ta k d ů v ě rn ě znám á, že by nás stálo jisté úsilí, než bychom se ujistili, že n i­ kde n evystupuje k o u ř z tá b o řiště neb o vesnice. O b d o b í klidné hojnosti. V rstva savců se ro ze střela . — A přece se evoluce nem ohla zastavit. Cosi se jistě něk d e s tř á ­ dá, p řip rav u je k dalším u skoku vpřed. C o to je ? A kde? N a o k drytí to h o , co zde v lůně v šeobecné M atk y zraje, p o u ­ žijem e znovu ukazatel, který teď m ám e v ruce. Ž ivo t je v z e ­ stup vědom í, ja k jsm e práv ě poznali. P okud je ště p o stu p u je dál, m usí se v jistých bodech pod p láštěm kvetoucí Z em ě s k ry ­ tě zv e d at vnitřní energie. T u neb o tam psychické n a p ě tí v hloubi nervových soustav nep o ch y b n ě stoupá. Jak o fyzik nebo lékař, který přikládá jem n ý m ěřicí p řístro j, p ře lé tn ě m e tuto dřím ající p řírodu naším „teplom ěrem “ vědom í. V e k te ré oblasti biosféry te p lo ta v pliocénu sto u p á? H ledat budem e, přirozeně, je n po vrcholcích. Vedle rostlin, k te ré zřejm ě nepřich ázejí v ú v ah u ', tyčí se tu do vzduchu, do světla a sp o n tá n n o sti v rcholky dvou km enů, a jen těchto dvou. N a stran ě členovců hm yz. A savci na s tra n ě obratlovců. K terý z nich m á b u d oucnost — a p rav d u ? a) H m yz. U vyššího hm yzu je sou střed ěn í n ervov ý ch g an g lií do hlavy p ro v áz en o m im ořádným b o h atstv ím a p ře sn o stí způsobu chování. Č lověk se m usí zam ýšlet, když vidí k o lem sebe žít ten to svět, záro v eň ta k p o d iv u h o d n ě p řizp ů so b e n ý a tak děsivě vzdálený. N aši k o n k u ren ti? N eb o nástu p ci? A n e ­ ní to spíš pateticky o d h o d lan á m asa, bojující ve slep é u ličce? Skutečně se zdá, že dom něnka, že hm yz p řed sta v u je v ý sle­ dek evoluce — anebo vůbec že je východiskem — je v y lo u č e­ na tím, že ač svým rozšířením dalek o starší n ež vyšší o b r a ­ tlovci, dosáhl už hm yz p atrn ě n eo d v ra tn ě jak éh o si „n asy cen é­ ho stavu“. Snad už po celá geologická o b d o b í se stále ko m p li1)

V tom sm yslu, že u nich nem ů žem e sled o v at, že by se p o d él n ě ja k é n e rv o v é so ustav y vyvíjela psychika, k te rá tu z ře jm ě z ů stá v á difúzní. Z d a ta to p sy ch i­ ka existuje a zda svým zp ů so b em ro ste, je zase jin á o tá z k a , na k te ro u r o z ­ hodně n ech cem e o d p o v íd a t z áp o rn ě. Jak o je d e n z tisíce p řík lad ů u v e d n ie je n pasti na hm yz, ja k je v y tv ářejí n ě k te ré rostliny. N e sta č í už te n to p o h le d , aby nás přesvědčil, že i km en ro stlin ja k o o b a o s ta tn í sled u je — byť zdálky — v zestu p vědom í?

130

kuje, ja k o znak y čínského písm a, ale jaksi se mu nedaří zm ěn it rovinu: je h o elán či p ro m ě n a od základu ja k o by se zastavila. K dyž se nad tím zam yslím e, najdem e i jisté důvody to h o to p řešlapování. P ředně je příliš malý. P ro kvantitativní rozvoj org án ů je . vnější chitinová k o stra šp a tn é řešení. P řes všechna přev lék án í kru n ý ř tísní; a při rosto u cím vnitřním objem u rychle povoluje. H m yz nem ůže vyrů st přes několik centim etrů, p ro to ž e by z a ­ čal být n eb e zp e čn ě křehký. A i kdybychom se na o tá zk y „pou­ hých ro zm ě rů “ chtěli dívat s pohrdáním , je jisté, že určité k v a­ lity se m o h o u p ro jev it te p rv e počínaje určitou k vantito u — p ro stě už p ro to , že jsou v áz án y na nějakou hm otnou syntézu. Vyšší psychika fyzicky vyžaduje velký m ozek. D ále, a m o žn á p ráv ě z to h o to důvodu rozm ěrů, se psychika hm yzu v y značuje p o divnou p o d řad n o stí právě v tom , v čem jsm e n ěkdy nak lo n ěn i vidět je jí nadřazenost. P řesnost pohybů a staveb hm yzu z a h a n b u je k aždou lidskou zručnost. A le tady pozor. Při bližším zkoum ání je ta to dok o n alo st nako n ec jen důsledkem m im o řád n é rychlosti, s jak o u se psychologie hm y­ zu u tv rzu je a m echanizuje. Bylo pro k ázán o , že hm yz m á při svých ú ko n ech vždy je ště k dispozici slušnou m íru neurčenosti a volby. Jen že každý je h o čin ja k o by se vzápětí stával návy­ kem a brzy se p ro m ěň o v a l v organicky zabudovaný reflex. Je­ ho věd om í se jak si au to m atick y a souvisle obrací navenek a p o k až d é ztu h n e p řesn ě na m íru: 1. předně ve způsobech chování, k te ré jso u stále přesn ější a přesnější, dík okam žité zazn am en an ý m o p rav á m ; 2. a po delší době i v tělesné m o rfo ­ logii, kde m izejí zvláštnosti k aždého jedince, pohlcované funkcí. O d tu d p řizp ů so b e n í org án ů a gest, nad ním ž p iávem žasl F abre. A o d tu d ta k é p ro stě úžasná organizace, seskupují­ cí h em žení úlu n eb o term itiště v jediný živý stroj. C hcete-li, je to paroxysm us vědom í, je n že takový, že vni­ tře k se vylévá ven a zh m o tň u je v tuhých uspořádáních. Pohy p řesn ě opačný, než je soustřeď ování. b) Savci. N echrne tedy hm yz a vraťm e se k savcům. Z de se hned cítím e d o b ře; ta k dobře, že by se to m ohlo p ři­ čítat n ějak ém u „a n tro p o cen trick ém u “ dojm u. K dyž člověk vy­ dechne, že je pryč z úlu a m raveniště, není to prostě p ro to , že je mezi vyšším i o b ratlo v ci „dom a“? V ěčná h rozba relativity, k te rá nad nám i stále visí! A p řece ne — nem ohli jsm e se mýlit. P řinejm enším zde,

131

v to m to příp ad ě, nás nesvedl do jem — je to sk u tečn ě so u d n ý intelekt, schopný o ceň o v at jisté absolutní hodnoty. Z d á-li se nám ch undelatý čtv ern o žec ve srovnání s m ravencem ta k „ži­ vý“, ta k o p rav d u živý, není to jen p ro to , že s ním p atřím e z o o ­ logicky do téže rodiny. K olik p ružnosti je v chován í ko čk y , psa n eb o delfína! K olik n eo čekávaného! Jaký díl tu p řip a d á na životní ra d o st a zvědavost! Instinkt tu už není, ja k o u p a ­ v o u k a neb o včely, úzce k analizován a o ch ro m e n v je d in é funkci. Z ů stáv á individuálně i sociálně ohebný. Z ajím á se, p o ­ letuje, těší se. V skutku, docela jin á fo rm a instinktu, je jíž m o ž ­ nosti nejsou ja k o u nástroje o m eze n y d o sa že n o u přesností. N a rozdíl od hm yzu savec už není jen o tro k em fyla, v něm ž se o b ­ jevil. K olem něho se začíná tv o řit „aura“ svobody, zá b le sk personality. A tím to sm ěrem se tedy ta k é rýsují další m o žn o sti — neohraničené a neohraničitelné sm ěrem vpřed. K do se však k těm to zaslíbeným o b zo rů m n ak o n e c v y d á? P odívejm e se znovu a p o d ro b n ěji na velkou tlupu p lio cén ních zvířat: údy dovedené až k v rch o ln é je d n o d u ch o sti a d o ­ konalosti; les paroží na hlavách jelenů; vinuté toulce n a o z d o ­ beném čele antilop; tížící zb ro j na čum áku c h o b o tn a tc ů ; Špi­ čáky a nůžky v tlam ě velkých šelem . . . N ezn am en á ta to hýřivá d o k o n alo st do budoucna práv ě odsouzení tě c h to v e lk o le ­ pých stvoření? N enaznačuje spíš blízkou sm rt up ev n ěn ý ch fo ­ rem — ať m ají sebeživotnější psychiku — v m o rfo lo g ick é s le ­ pé uličce? N ení to všechno spíš kon ec než za čá te k ? N epochybně ano. A le vedle polycladeí, strepsicer, slonů, m achairodů a m noha jiných jsou tu je ště prim áti. c) Primáti. O prim átech jsem se dosud je n je d n o u n eb o d v a ­ k rát letm o zmínil. K dyž jsem mluvil o stro m ě života, nevym ezil jsem těm to form ám , nám ta k blízkým , žád n é m ísto. V y n e­ chal jsem je úmyslně. V té fázi m ého výkladu nebyl je jic h význam ještě zřejm ý: nebylo je m ožno p ochopit. Z ato teď, když jsm e si povšim li skryté hybné síly zo o lo g ick é evoluce, m ohou a musí v té osudové chvíli na konci tře tih o r v y sto u p it na jeviště. Přišel jejich čas. M orfologicky tvoří celek prim átů, ja k o k ažd á jin á živočišná skupina, řadu vějířů či přeslenů vložených do sebe, — z ře te l­ ných p o obvodu, setřených v oblasti stonků (obr. 3). N a v rc h o ­ lu opice ve vlastním smyslu slova se dvěm a velkým i ze m ě p is­ nými větvem i: prav é opice S taréh o světa, ca ta rh in e a, se třiceti dvěm a zuby — a jih oam erická platy rh in ea se sp loštělý m no-

132

Obr. 3. S c h é m a z názorňující vývoj primátů.

sem a vesm ěs třiceti šesti zuby. P od nimi p o lo o p ic e v ětšin o u s p ro d lo u žen ý m nosem a často s vykloněným i řezáky. A d o c e ­ la u zák lad u se tyto dva stup ň o v ité přesleny p a trn ě o d d ělily na p o čá tk u tře tih o r z vějíře hm yzožravých tupaideí, je jic h ž p ln ě ro zvinutým p ap rsk em všichni zře jm ě jsou. A le to n en í všechno. V e středu o b o u přeslenů lze ro z e z n a t dílčí p řesle n zvláště „kefalizovaných“ forem . M ezi lem ury jso u to ta rz io idea, d ro b n á skákavá zv ířátk a s k u lato u o b je m n o u le b k o u a n áp ad n ě velkým a očim a; jediný z nich, k terý d o d n es žije, m alajský nártoun, bizarně přip o m ín á m alého človíčka. Se stran y pravých opic jsou to lidoopi (gorila, šim panz, o ran g u tan, gibbon), bezocasé opice, ze všech největší a nejčilejší, k te ­ ré všichni d o b ře znám e. ja k o první vrcholí lem uři a tarsiti, koncem eocénu. P o k u d jd e o lidoopy, lze je nalézt v A frice p o čín aje oligocénem . A le m axim a rozm anitosti i vzrůstu d osahují zcela jistě te p rv e k o n ­ cem pliocénu: v Africe a v Indii, stále v tro p ic k ém neb o s u b ­ tropickém pásmu. T o to datum i ro zšíření si budem e p a m a to ­ vat, p ro to že je v něm o b sažen o důležité poučení. T ak jsou tedy prim áti vym ezeni zvenčí — svojí v n ější fo r­ m ou a m ístem v čase. P ronikněm e teď k v n itřku věcí a p o k u s­ me se pochopit, čím se ta to zv ířata liší od jiných při p o h led u zevnitř. Při studiu opic, zejm éna vyšších, p řita h u je p o z o rn o st a n a to ­ ma na první pohled zejm éna to, že jejich kosti vykazu jí p o d i­ vuhodně m alý stupeň odlišenosti. O b sah lebky je tu v p o m ě ru ke všem ostatním savcům p o d sta tn ě větší. A le v šech n o o s ta t­ ní? — Z uby? S am otná stolička d ry o p itek a nebo šim p an ze by se snadno m ohla zam ěnit se zubem n ějak é h o eo cén n íh o v še­ žravce, například condylarthra. Ú dy? Z ach o v áv ají p ře sn ě rozvrh i proporce, ja k é m ěly už u prvních p aleozo ick ý ch čtvernožců se všemi jejich paprsky. V prů b ěh u tře tih o r n eh etnatci p ronikavě změnili přizpůsobení svých tla p ; šelm y si r e ­ dukovaly a přiostřily chrup; kytovci se znovu p řip o d o b n ili v řetenovitém u trupu ryb; u ch o b o tn atc ů nabyly řez ák y a s to ­ ličky úžasné složitosti. A v téže do b ě si prim áti d o k o n ale z a ­ chovali loketní i lýtkovou kost, p řesn ě si uchovali svých p ět prstů a zůstali typickým i trituberkuláty. — Jsou tedy k o n z e r­ vativní, nejkonzervativnější ze všech savců? Ne, ale ukázali se být nejprozíravější. S am a o sobě a v optim ální m íře je diferenciace o rg án ů fa k ­ torem bezp ro střed n í nadřazenosti. P ro to ž e je však n ev ra tn á,

134

je živočich, k te rý ji p odstoupil, zá ro v eň uvězněn na úzké ces­ tě, na je jím ž konci p o d n áp o re m o rto g en e ze hro zí o b lu d n o st a k řehkost. S p ecializace o ch ro m u je a přílišná specializace z a ­ bíjí. C elá p a le o n to lo g ie je tv o ře n a takovým i katastrofam i. — P ro to ž e p rim áti zůstali až d o pliocénu co se týče údů těm i n e j­ prim itivnějším i savci, uchovali si ta k é největší svobodu. — C o si počali s to u to sv o b o d o u ? Použili ji k tom u, že se p o stu p n ý ­ mi skoky dostali až na sam u hranici inteligence. A tad y m ám e p ře d sebou záro v eň s pravou definicí p rim áta i o d p o v ě ď na otázk u , k te rá nás přim ěla prim áty p o zo ro v a t: „K terým sm ěrem bude život na konci třetih o r moci p o k ra č o ­ vat po savcích?“ P řed n ě vidím e, že za jím a v o st a biologická ho d n o ta prim átů tkví v tom , že p řed sta v u jí fylum čisté a p iítn é cerebralizace. Jistě že i u o sta tn íc h savců n erv o v á soustava a instinkt p o stu p ­ n ě rostou. U nich v šak b ylo to to vnitřní úsilí rozptýleno, o m e­ zen o a n a k o n e c za sta v en o podružným i diferenciacem i. Z á ro ­ veň ja k sto u p a la je jic h psychika, stali se i kůn, jelen a tygi, p o d o b n ě ja k o hmyz, zčásti zajatci nástro jů běhu a lovu, v něž se prom ěnily je jic h údy. N ap ro ti tom u u prim átů evoluce z a ­ n ed b a la v šech n o o statní, je ž si p ro to zachovalo svoji tvárnost, a p rac o v ala p řím o n a m ozku. A p ro to stojí práv ě oni v če e v zestu p u ke stá le větší m íře vědom í. V to m to privilegovaném a je d in ečn ém p říp a d ě se dílčí o rto g e n e z e fyla přesně kryje se zá k lad n í o rto g e n e z í života vůbec: řečen o slovem , k teré v p o ­ zm ěn ěn ém sm yslu přejím ám od O sborna, je to „aristogeneze — a nem á ted y žád n o u mez. _ ^ . O dtud plyne první závěr, že jsou-li savci hlavní větví, je d i­ nou hlavní větví stro m u života, tv o ří prim áti, to je st cerebrom anuálové, špičku té to větve — a lidoopi pupen, kterým tato špička končí. A te ď u ž je ta k é sn ad n é ro zhodnout, d o kterého m ísta b io­ sféry m ám e o b rá tit pohled v očekávání toho, co m á pn jit. V rcholky aktivních fyietických linií se všude, ja k uživím e, z a ­ h řív ají vědom ím . A le ve zcela určité oblasti u p ro střed savců, tam , kde se tv o ří n ejm o h u tn ější mozky, ja k é kdy p říro d a vy­ tvořila, p řich á ze jí do červ en éh o žáru. A v srdci té to o b lasti se už d o k o n ce zažíhá bod vznětu. N ez tráce jm e ze zřetele tu to linii zarudlou rozbřeskem . Po tisících let vzestupu pod o b zo re m vyšlehne v p řesn ě u rčen ém b o d ě plam en. M yšlení je tu!

MYŠLENÍ

K A P I T O L A 1.

ZROZENÍ

MYŠLENKY

Ú v o d n í p o zn á m k a . P arad o x člověka Z čistě pozitivistického hlediska je člověk tím n e jta je m n ě j­ ším a nejvíce zavádějícím předm ětem , s jakým se v ěd a kdy se tk a la . A vskutku, m usím e přiznat, že věda pro něj dosud ve s v ý c h zo b ra ze n íc h vesm íru nenalezla místo. Fyzika d o sp ěla k p ro za tím n ím u popisu světa atom ů. Biologii se p o d ařilo z a ­ v é s t d o k o n stru k c í živ o ta jistý řád. A ntropologie, opírající se 0 fyziku a biologii, vysvětluje, ja k zná strukturu lidského těla a jisté m echanism y je h o fyziologie. Ale i když se všechny tyto ry s y d a jí d o h ro m ad y , p o rtré t zřejm ě neodpovídá skutečnosti. Č lo v ě k , ja k ho dnešní věda d o k áž e rekonstituovat, je zvíře j a ­ k o k a ž d é jin é a an a to m ick y natolik splývá s lidoopy, že h o v še c h n y m o d e rn í zo o lo g ick é klasifikace, které se ta k vracejí k e stan o v isk u L innéovu, spolu s nimi zahrnují do téže nadčeIe d i hom inoidů. N ení však, soudě podle biologických důsledků j e h o objev en í, p ráv ě něčím docela jiným ? N ep o stižiteln ý m orfologický skok; a zároveň neuvěřitelný o tř e s ve sféře života: v tom je celý paradox člověka. A tedy 1 z ře jm ý důkaz, ž e so u d o b é vědecké rekonstrukce světa za n ed ­ b á v a jí p o d sta tn ý činitel, přesněji řečeno celý rozm ěr vesmíru. V souladu s o b ecn o u hypotézou, k te rá nás od počátku těch­ t o strá n e k vede k vým luvné a koherentní interpretaci součas­ n é h o v zhledu Z em ě, chtě'1 bych v té to části, věnovan é myšlení, u k á z a t, že m á-li člověku p řip ad n o u t je h o přirozené m ísto v rám ci zk u šen o stn íh o světa, je zároveň nutné i dostačující v z ít v ú v ahu vedle vnějšku věcí ta k é je ště jejich vnitřek. T ato m e to d a nám už dovolila o d h ad n o u t velikost a sm ěr pohybu ž iv o ta . A bu d e to zase ona, k te rá v rámci jediného řádu, h a r­ m o n ic k y p o k rý v ajícíh o život i hm otu, uvede v soulad bezvýz­ n a m n o s t i sv rch o v a n ý význam fe n om én u člověka. Co se to o d e h rá lo m ezi posledním i vrstvam i plioeénu, kde č lo v ě k je ště nebyl, a následující úrovní, kde by geo lo g měl ž a s n o u t, když ro z p o z n á p rv n í o p raco v an é pazo u rk y ? Jaká j e sk u tečn á v elik o st to h o to zv ratu ? P rá v ě to to teď m usím e o d h ad n o u t a zm ěřit — než začnem e o d e ta p y k e ta p ě sled o v at lidstvo na pochodu až do té ro z h o ­ d u jíc í fáze, v níž se nachází dnes.

139

1. P R Á H R E F L E X E

A/ E L E ME N T Á R NÍ

k r o k

.

h o m inizace

je d in c e

a) Podstata T ak ja k o dosud vládne m ezi biology n ejisto ta v o tázce, zda m á evoluce nějaký smysl a tím spíš určitou osu — ta k a z p o ­ d obných důvodů se dosud psychologové m ezi seb o u velice rozcházejí, když jde o to ro zh o d n o u t, zd a se lidská psychika specificky (svou „povahou“) liší od psychiky bytostí, je ž se o b ­ jevily před ním. Ve skutečnosti by většin a vědců o p latn o sti ta k o v éh o oddělení spíše pochybovala. C o všechno se řík á — a co se je ště neříká — o inteligenci zvířat! R ozh o d n o u t tuto otázku „nadřazen o sti“ člověka nad zvířaty je stejně nezbytné pro etiku živ o ta ja k o pro čisté poznání. D om nívám se však, že k tom u vede je d in á cesta: ze svazku různých lidských chování m usím e ro zh o d n ě vyřad it všechny d ru h otné a nespecifické projevy vnitřní aktivity a p o sta v it se přím o k ústředním u fenom énu re fle xe.' Ze zkušenostního hlediska, na něm ž zde stojím e, zn am en á reflexe, ja k už slovo naznačuje, nabytou sc h o p n o st n ějak éh o vědom í ob racet se sam o k sobě ja k o k sa m o sta tn é m u p řed ­ mětu, který m á svou vlastní hod n o tu ; ne už je n p o z n á v a t — ale p o zn á v at sebe; ne už je n vědět — ale vědět, že vím. T o u to sebeindividualizací v hloubi sebe sam a se živý prvek , až dosud ro zestřený a rozdělený v neurčitém okruhu vjem ů a aktivit, poprvé ustavuje ja k o bodový slřed, v něm ž se všechny p ře d ­ stavy a zkušenosti vážou a upevňují ve vědom ý celek je h o o r­ ganizace. Jaké budou důsledky ta k o v é pro m ěn y ? — N esm írn é; čtem e je v p řírodě stejně zřetelně ja k o kterýkoli jiný fakt, z a zn a m e­ naný ve fyzice nebo astronom ii. R eflektující bytost, p ráv ě dík svém u obrácení k sobě sam é, o k am žitě získává sc h o p n o st ro z­ víjet se v nové sféře. Ve skutečnosti se tu rodí jiný svět. A b­ strakce, logika, prom yšlená vo lb a a vynalézání, m atem atika, umění, p ro p o čte n é vním ání p ro sto ru a trvání, úzkosti a sny 1

Reflexe (z lat.) z n am en á o d rá ž en í: ve věd o m í se ja k o v z rc ad le o d rá ž í celá sk u tečn o st. Z téh o ž k o ře n e je fran c o u z sk é réfléchir, k te ré z n am en á myslet, přem ýšlet, uvažovat. Je zajím av é, že to to dnes zcela b ě žn é slo v o v z niklo až v d o b ě D escarto v ě. (P o zn . přckl.)

140

lásky. V šechny ty to aktivity vn itřn íh o života nejsou než v ře ­ ním p rá v ě v zn ik léh o středu, který sám v sobě exploduje. A teď se vás p tám : je-li skutečnost „reflexe“ tím, co tv o ří sk u tečně „inteligentní“ bytost, ja k plyne z předchozího, m ů že­ m e je š tě v ážn ě p o chybovat, že inteligence je evolutivní v ý b a­ vou p o u ze člo v ěk a ? A m ůžem e tedy z k dovíjaké falešné sk ro m n o sti je ště váhat, že ta to schopnost dává člověku p o d ­ sta tn ý p řed stih vůči všem u životu před ním ? Jistěže zvíře ví. A le jistě neví, že ví: jin a k by už dávno hrom adilo vynálezy a vyvinulo so u stav u vnitřních konstrukcí, které by nem ohly u n ik n o u t našem u pozoro v án í. V důsledku toho zůstáv á zvířeti u z a v ře n a jis tá o b la st skutečnosti, v níž my se pohybujem e — ale k am o n o nem ůže vstoupit. O dděluje nás příkop — n ebo p ráh — p ro ně nepřekročitelný. P ro to že reflektujem e, jsm e vůči n ěm u n e je n odlišní, ale jiní. N ení to jen zm ěna míry, ale zm ěn a p o d s ta ty — vyplývající ze stavové zm ěny. ^ A z d e sto jím e p řesn ě p řed tím, co jsm e očekávali (tím to o če k áv án ím skončila kapitola o D ém éter). Život ja k o ž to v ze­ stu p v ěd o m í nem ůže bezm ezně postu p o v at dál ve své Iinn, aniž by se do hlou b k y pozm ěnil. Řekli jsm e, že se jak o kaz a ro sto u cí veličina ve světě musí zm ěnit, aby zůstal sebou sa m ým. V d o sa ž e n í sch opnosti reflexe se ta zvláštní a kritická fo rm a p ro m ěn y , v níž to to n ad-tvoření či znovu-zrození spočí­ vá, teď o b je v u je z ře teln ě ji a určitěji, n ež když jsm e se do a dováli o n e z ře te ln é psychice prvních buněk. A rázem tu znovu v y stu p u je c e lá křivka biogeneze, shrnuje se a vyjasňuje v to m to singulárním bodě. b) T eo retický m e c h a n ism u s _ _ , V o tá z c e psychiky zvířat zastávali přírodovědci a filozofové všech d o b zcela p ro tich ů d n á stanoviska. P ro scholastiky ze sta ré školy je instinkt jak ási nižší inteligence, stejnoro d á a n e­ m ěn n á, k te rá v y zn a ču je je d n o z ontologických a lo g ick ý ci stadií, jim iž bytí ve vesm íru „upadá“ a láme se v duhových b arv á ch o d čistéh o duch a až po čistou hm otnost. Pro ka>tezián a existuje pouze m yšlenka; a živočich zbavený všeho v n itřk u není nic než autom at. A konečně pro většinu m o d er­ ních biologů, ja k jsem už říkal, není instinkt od myšlení ničím z ře te ln ě od d ělen , neboť je d n o ani druhé není o m noho víc, než ja k ési světélk o v án í, obklopující jedině pod statn o u hru h m o t­ ných d eterm inism ů. P ra v d iv á slo ž k a všech tě c h to rozm anitých názorů, a zaro 141

ven p říčina om ylu o k am žitě vystoupí, jak m ile přijm em e s ta ­ novisko, je ž zde zastávám , a ro zh o d n e m e se uznat: 1. že in­ stinkt ro z h o d n ě není epifenom én, n ý b rž ro zm a n ité v y jád řen í sam ého fenom énu života; 2. a že tedy p řed sta v u je p ro m ě n n o u veličinu. C o se stane, budem e-li se d ívat na příro d u s tím to p ře d z n a ­ m enáním ? P ře d n ě si sam i lépe uvědom ím e sk u tečn o st i důvo d ro zm a ­ nitostí v chování zvířat. Je-li evoluce v p rvé řad ě psychickou tran sform ací, není už v p říro d ě je d e n instinkt, ale m n o žstv í fo ­ rem instinktů, z nichž každá o d p o v íd á jed n o m u dílčím u řešení p ro b lém u života. P sychika hm yzu není (a už nem ůže být) p sy ­ chikou o b ratlo v ce — a instinkt veverky nem ůže být in stin ­ ktem kočky nebo slona p ráv ě p ro to , že každý z nich zau jím á jiné m ísto na strom ě života. Tím před nám i okam žitě začíná z té to ro zm an ito sti v y stu ­ p o v at plastická a v ěro h o d n á k resba, začíná se rý so v at jisté stupňování. Je-li instinkt p ro m ěn n á veličina, n em ohou in stin k ­ ty být pouze různé: tv oří ve své k om plexnosti ro sto u cí systém , a ja k o celek kreslí jakýsi vějíř, v něm ž se vyšší prv k y dají vždy p o zn at podle většího p olom ěru volby, který vychází z lépe vy­ m ezeného středu koord in ace a vědom í. A to je p ráv ě to, co m ůžem e také p ozorovat. Ať se říká cokoli, je psychika psa ro zh o dně n ad řazen a psychice k rtk a neb o ryby._' Tím pouze pod jiným úhlem p řed k lá d ám to, co nám u k á z a ­ lo už studium života. N icm éně sp iritualisté teď už m o h o u být klidní, když u vyšších zv ířat (zejm éna velkých opic) zjistí — n ebo jsou donuceni vidět — způsoby chování a reakce, p o d i­ vuhodně připom ínající to, čeho sam i p oužívají k vym ezení p o d staty člověka a o co o p írají své tv rze n í o p říto m n o sti „ro­ zum né duše“ v něm. Jsou-li dějiny života, ja k jsm e řekli, jen pohybem vědom í zahaleným v m orfologii, nelze jinak, n ež že sm ěrem k vrcholku řady a v okolí člověka psychiky d o sah u jí ú rovně inteligence a jeví se tak. C o ž se p ráv ě ta k é děje. A tím se rovněž vyjasňuje sám „paradox č lo v ěk a“. N evím e 1)

Z to h o to hlediska by bylo m o ž n o říci, že k a žd á fo rm a in stin k tu svým z p ů so ­ bem sm ěřu je k tom u, stát se „in telek tem “; ale je n na linii č lo v ě k a — ať už z vn ějších či v n itřn ích d ů v o d ů — se te n to p o c h o d zd ařil až d o konce. Č lo ­ věk by ted y p řed stav o v al je n je d n u z n esčetn ý ch m o d alit v ědom í, k te ré ži­ vot v živočišném sv ětě zkoušel, a k te rá d o sáh la re fle k to v a n é úrovně. A p rá ­ vě to lik je i psychických světů, d o n ichž m ů žem e tě ž k o v sto u p it nejen p ro to , že v ěd o m í je v nich m éně ja sn é , ale p ro to , že ta m p ra c u je jinak než u nás.

142

si rad y se zjištěním , ja k m álo se „an th ro p o s“, přes určito u n e­ p o ch y b n o u m e n táln í p řevahu, anatom icky liší od o statn ích a n th ro p o id ů ; přin ejm en ším v okolí p o čátečního bodu by­ ch o m ho od nich raději vůbec neoddělovali. N ení však tato m im o řá d n á p o d o b n o st p řesn ě tím, co m ělo přijít? ICdyž v o d a za n o rm áln íh o tlaku dosáhne sta stupňů a z a h ří­ v á se dál, první, co se stan e — beze zm ěny te p lo ty — je p ře ­ k o tn á ex p a n z e uvolněných m olekul páry. — K dyž se ob sah p o so bě jd o u c ích řezů kužele sm ěrem k vrcholu n eustále zm e n šu je , p řijd e okam žik, k d y plocha dalším infinitezim álním p o su n e m ú p ln ě zm izí a p řejd e v bod. — P odobně, p řes ty to v zd á le n é přím ěry, si m ůžem e představit m echanism us k ritic­ k éh o p rah u reflexe. P sychická te p lo ta v buněčném světě stoupala ke konci třetih o r už víc n ež p o p ě t se t m iliónů let. Od km ene ke km eni, od vrstv y k v rstv ě se nerv o v é soustavy, ja k jsm e viděli, záro v eň k o m p lik o v aly a soustřeď ovaly. N akonec se mezi prim áty vy­ tv o řil n á s tro j ta k podiv u h o d n ě pružný a bohatý, že b e z p ro ­ stře d n ě n ásledující k rok m usel přivodit jakousi přestav b u a v n itřn í u p ev n ě n í celé živočišné psychiky. A pohyb se n e z a ­ stavil — n e b o ť nic ve stru k tu ře organism u mu nebránilo jít dál. L idoop, k te rý „m entálně“ dosáhl sta stupňů, dostal tedy je š tě n ěk o lik kalorií. N a lidoopa, který tém ěř dospěl k v rchol­ ku kužele, za p ů so b il je ště poslední impuls ve sm ěru osy. A nic víc n ebylo tře b a , ab y došlo ke zvratu celé vnitřní rovnováhy. C o d o su d bylo je n so u střed ěn ým povrchem , to se stalo s tře ­ dem . N e k o n e č n ě m alým přírůstkem „tangenciálního“ se „ra­ d iáln í“ o b rá tilo a skočilo, abych ta k řekl, do nekonečna vpřed. Z d án liv ě se v o rg á n e c h nezm ěnilo tém ěř nic. Ale v hloubi d o ­ šlo k v elkém u přev ratu . V roucí vědom í vytrysklo do prostoru n ad sm y slo v ý ch vztah ů a před stav ; a zároveň vědom í spatřilo sa m o sebe v u seb ran é jednoduchosti svých schopností — to v še ch n o se sta lo p o p rv é .1 1)

S n a d už b y ch ani nem usel zn ovu o p a k o v at, že se zd e om ezuji na fenom én, to je s t z k u še n o s tn í v z ta h y m ezi věd o m ím a kom plexností, a nem luvím o p ů ­ s o b e n í h lu b ších příčin, k te ré celou věc řídí. V zhledem k o m ezení našeho sm y slo v é h o p o z n á n í č a so p ro sto ro v ý m i řadam i, m ůžem e p a trn ě p o lidštující (sp iritu alizu jící) p rá h reflex e zk u šen o stn ě zachytit je n ť p o d o b í kritického bodu . — D á le v šak už sp iritu alistick ém u mysliteli nic nebrání, aby z důvodů vyššíh o řá d u a v další fázi své d ialek tik y neviděl p od fe n o m e n á ln í ro u š k o u p ře v ra tn é p ro m ě n y tře b a „tvůrčí čin“ n eb o „zvláštní z ása h “. Z c se naše p o ­ z n á n í d ě je p o s tu p n ě na rů zných rovinách, je p řece princip, k te rý křesťanské m y šlen í v te o lo g ic k é in te rp re ta c i skutečnosti v šeo b ecn ě přijím á.

S p iritualisté m ají pravdu, když ta k hou žev n atě b rán í u rči­ tou transcen d en ci člověka vůči o sta tn í přírodě. A le ani m a te ri­ alisté se nem ýlí, když za stá v ají názor, že člověk je je n další článek v řad ě živočišných forem . I v to m to případě, ta k ja k o v m noha jiných, dvojí p ro tik la d n á evidence vyústí n ak o n ec v p o h y b — pokud ovšem v to m to pohybu p řip ad n e p o d sta tn á část hluboce p řirozeném u fenom énu „stavové zm ěn y “. Od buňky až po myslícího živočicha, stejně ja k o od ato m u k b u ň ­ ce p ro b íh á bez přerušení týž p ro ces psychického za h řív án í či k o n centrace, stále stejným sm ěrem . A však p ráv ě z trv alo sti té to o p era ce musí z hlediska fyziky nutně vyplývat, že p ře d ­ mět, na něm ž se děje, se náhle p ro m ěň u je v jakýchsi skocích. c) R ealizace N esp o jito st spojitého. T a k se nám v teorii svého m e ch a n is­ mu vym ezuje a před stav u je zro d m yšlení, stejn ě ja k o p rv o tn í vynoření života. A teď, ja k se ten to m echanism us uplatnil ve své k o n k rétn í skutečnosti? Čím by se p ro m ěn a p ro zrad ila vnějším u p o z o ro ­ vateli, hypotetickém u svědku té to krize? K dyž mluvím e o „původním zjevu člověka,“ vždycky to u ž í­ me po nějakém takovém znázornění. Jak si však brzy ře k n e ­ me, zůstane nám přístup k té to věci p a trn ě vždycky uzav řen právě tak jako k sam ém u p o čátk u živ o ta — a to ze stejných důvodů. N anejvýš m ůžem e v to m to p říp ad ě najít jak ési v o d ít­ ko, když se o brátím e k úvaze o p ro b u ze n í inteligence u d ítěte v průběhu ontogeneze. N icm éně stojí za to, aby ch o m udělali dvě poznám ky, z nichž první opisuje a d ru h á je ště více p ro ­ hlubuje tajem ství, jím ž je te n to singulární bod p ro naši p ře d ­ stavivost zahalen. Za prvé musel život, než dospěl u člověka k p rah u reflexe, už d ávno a současně p řip ra v o v at celý svazek faktorů , z nichž nic nedává na první pohled tušit „p ro z ře teln o stn í“ souvislost. K oneckonců se celá polidšťující p ro m ěn a z o rg an ick éh o hlediska jistě redukuje na otázk u lepšího m ozku. A le ja k by k to m u to cerebrálním u zdoko n alen í m ohlo d o jít — ja k by m ohlo fungovat — kdyby nebyla splněna řad a dalších p o d m í­ nek, všechny současně a práv ě p o h ro m ad ě ? K dyby bytost, z níž člověk vzešel, nebyla dvounohá, nebyly by je jí ruce včas volné, aby převzaly uchopovací funkci čelistí a v důsledku to ­ ho by se byl neuvolnil m ohutný pás žvýkacích svalů, který svazoval lebku. Díky dvojnohosti, k te rá uvolnila ruce, m ohl se 144

m o zek zvětšit; a díky tom u m ohly i oči, sblížené na zm enšené tváři, začít k o n v e rg o v a t a u p írat se na to, co ruce berou, p ři­ bližují a p řed sta v u jí ze všech stran : sam o zvnějšněné g esto r e ­ flexe. — S am a o sobě by nás ta to podivuhodná shoda nem ěla p řek v apit. N ení i to nejm enší, co se na světě utváří, vždycky p ro d u k tem ta k o v é n euvěřitelné koincidence, uzlem vláken, vybíhajících o d ja k živ a ze čtyř úhlů p ro sto ru ? Úsilí života n e­ p ro b íh á podél ojed in ěléh o vlákna, neopakuje se a nevrací. P o ­ so u v á v p ře d n ajed n o u celou svoji síť. T a k se u tv áří zá ro d ek v lůně, k te ré ho nosí. T o bychom měli vědět. Je však pro nás zad o stiučiněním zjistit, že i n arození člověka prob íh alo podle té h o ž m a te řsk é h o zák ona. S rad o stí uznávám e, že zro zen í in ­ te lek tu o d p o v íd á o b rác en í nejen nervové soustavy, ale celé b ytosti k sobě sam é. C o nám však na první pohled nahání strac h , je zjištění, že se te n to k ro k m ohl uskutečnit po u ze tá ze m a n a jed n o u . P rá v ě to h o se týká m oje d ruhá poznám ka, poznám ka, jíž se n em o h u v y h n o u t V p říp ad ě lidské o n togeneze m ůžem e přejít o tázk u , ve kterém okam žiku se dá o novorozenci říci, že d o ­ sáhl intelektu, že začíná m yslet: je to souvislá řada stavů, které po so b ě následují v to m též individuu, od zárodku až k d o sp ě­ losti. C o záleží na tom , kde — anebo dokonce zda — tu n ajd e­ me dělící čá ru ? D ocela jin a k je tom u u fyletické em bryogeneze, kde k ažd é stadium , každý stav představuje jin o u bytost. Z d e se už nem ůžem e (přinejm enším se současným i m etodam i m yšlení) v y h n o u t prob lém u diskontinuity. Je-li přechod k re­ flexi o p ra v d u kritická prom ěna, m utace od ničeho ke všemu, ja k jsm e p řed p o k lá d ali a jak , zd á se, vyžaduje jeho^ fyzická p o v ah a, nelze si na té to p řesně vym ezené ú r o v n i představit p ře c h o d n é individuum . T ato bytost musí být buď je ště před — an e b o je u ž z a stav o v o u zm ěnou. P roblém m ů ž e m e obracet, ja k chcem e. Buď m usím e m yšlení učinit nem yslitelným, když p o p ře m e je h o psychickou transcendenci vůči i n s t i n k t u . A nebo m u sím e připustit, že se tu objevilo m ezi d věm a jedinci. T a k to vyslovena je ta to věta jistě zarážející. Její bizarnost v šak slá b n e až na přijateln o u mez, když si povšim nem e, že při vší v ěd e ck é p řesnosti nic neb rán í předpokládat, že intelekt m ohl — či do k o n ce m usel být ve svých fyletických počátcích n av e n ek p ráv ě ta k m álo postižitelný, jak o je dosud v o n to g e ­ n etick ém stadiu k ažd éh o novorozence. A v to m to příp ad ě se ta k é z trá c í všechno, co by m ohlo být hm atatelným p řed m ě­ tem sp o ru m ezi p o zo ro v atelem a teoretikem .

145

N em luvě o tom , že ja k á k o li vědecká diskuse o m o ž n é v n ě j­ ší p o d o b ě p rv n íh o v ynoření reflexe na Zem i (i když b y ch o m p řed p o k lá d ali, že je nějak ý současný divák m ohl p o stih n o u t) je dnes už zh o la nem ožná. N eb o ť p ráv ě a z e jm é n a zd e s to jí­ m e p řed jed n ím z těch p o č á tk ů („nekonečně m alých veličin ev oluce“), je ž jso u p ro náš p ohled au to m atick y a n e n á v ra tn ě zastírán y d o sta te čn o u vrstv o u m inulosti. N esn a žm e se tedy p ře d sta v o v a t si n ep řed stav iteln é. P o d ­ statn é je je n to, že p řístup k m yšlení p řed sta v u je p rá h — k te rý je tře b a p ře k ro č it jediným krokem . Je to „tra n sex p erim en tální“ interval, o něm ž se nedá vědecky říci nic; za ním se v ša k o citám e na d ocela nové biologické úrovni.

d / P o kra čo vá n í T ep rv e zde se úplně o b jev u je p o v a h a p rah u reflexe. Je to p řed ně stav o v á zm ěna. T a se však v zá p ětí stává p o č á tk e m j i ­ ného druhu života — práv ě to h o vn itřn íh o života, o n ěm ž jsem se zm iňoval výše. P řed chvílí jsm e m yslícího d u ch a co do jed n o d u ch o sti přirovnávali ke geom etrick ém u bodu. S píše jsm e však měli m luvit o přím ce či ose. „R ozum ný“ in te le k t skutečně je ště neznam ená „dokonalý“. D ítě, so tv a se n aro d í, musí dýchat: jin ak zem ře. P o d o b n ě i reflek to v an ý psychický střed, jakm ile se jed n o u dal d o hrom ady, m ůže trv a t dál je n ve dvojím pohybu s jedinou výslednicí: stále víc se v so b ě so u ­ střeď ovat pronikáním do n o v éh o p ro sto ru , a zá ro v eň k o le m sebe ja k o středu u sp o řád á v at okolní svět, u sta v o v at stá le so u ­ držnější a lépe o rg an iz o v an é persp ek tiv y skutečn o stí, k te ré ho obklopují. M ísto nehybně fixovaného o hniska je to vír, k terý se p ro h lu b u je a v tahuje kapalinu, v níž vznikl. „Já,“ k teré drží p o h ro m ad ě jen tak, že se stá v á stále víc seb o u sam ým , tak ja k činí sebou všechno o statní. O soba v p erso n alizaci a skrze personalizaci. Působením tak o v é pro m ěn y se zřejm ě p o zm ěn ila celá stru k tu ra života. A ž dosud byl oživený p rv ek v á z á n n a fylum tak těsně, že se je h o vlastní individualita m ohla z d á t něčím v e ­ dlejším a koneckonců odepsaným . P řijm o u t; u d rž e t a p o k u d m ožno vydobýt; re p ro d u k o v a t a p řed áv at. A ta k p o řá d dál, bez oddechu, b ez konce. V řetězu gen erací ja k o by živočich nem ěl p ráv o na život, ja k o by sám o sobě nem ěl žá d n o u cenu. Jen p rchavý op ěrn ý bod p ro něco, co přes něj p řeb ě h n e a víc o něj nedbá. Ž ivot je tu znovu skutečnější, než cokoli, co žije.

146

Jak m ile se však o b je v u je reflexe, vlastn o st svou p o d sta to u (ale sp o ň na p o čá tk u ) individuální, všechno v y padá jin ak ; a tu si náhle uvěd o m u jem e, že p od náp ad n ější sk u tečn o stí k o le k ­ tivních p ro m ě n skrytě p ro b íh al souběžný p o ch o d individuali­ zace. S ro sto u cí psychickou výbavou jednotlivých fyl sílila ta ­ ké te n d e n c e k „zrnitosti“. V zrůstá z hodnocení živočicha ve v ztah u ke druhu. K on ečn ě na úrovni člověka se fenom én u ry chluje a n ab ý v á k o n ečnou podobu. K dyž se o b jev u je o so ­ ba, je ž p erso n a liz ac í nabyla schopnost bezm ezné individuální evoluce, v ětev ja k o anonym ní celek p řestáv á být výlučným n o sitelem příslibů budoucnosti. Buňka se stala „někým “. Po z rn k u h m o ty a zrnku života se tu konečně ustav u je zrn k o m yšlení. Z n a m e n á to tedy, že od té to chvíle fylum, p o d o b n ě ja k o n ě­ k te ří živočichové, k te ří svým zánikem vytvářejí m n o žstv í z á ­ ro d k ů, ztrá cí svoji funkci a rozplývá se? Že se nad bodem reflexe zájem celé evoluce ob rací a postupuje od života k m n o h o sti osam ělých živých bytostí? N a p ro sto ne. C elkové tryskání, k teré se ani v nejm enším n ez astav u je , p o u ze získává od to h o to rozhodujícího d ata další stupeň, další řád kom plexnosti. Fylum, které nyní už nese m yslící středy, se nelám e ja k o křehký výhonek; netříští se na své e le m e n tá rn í psychiky, ale n ao p a k se dále upevňuje, neboť si u v n itř v y tv á ří další arm aturu navíc. A ž dosud stačilo v pří­ ro d ě u v a ž o v a t jed in ý rozlehlý a jednoduchý zákm it: vzestup v ěd o m í vůbec. T eď půjde o to definovat a sladit zákonitosti v ze stu p u m n o h a vědom í, což je fenom én daleko choulostivěj­ ší. P o k ro k , v y tv o řen ý z jiných pokroků, stejně trvalých jak o je sám P o h y b pohybů. S n ažm e se vystoupit tak vysoko, abychom získali přehled. P ro to teď na chvíli zap o m eň m e na dílčí úděly jednotlivých du­ ch o v n ích prvků, k te ré se účastní obecné prom ěny. Jen velkou oklikou, budem e-li sledovat vzestup a rozvíjení celku v jeh o h lavních liniích, budem e nakonec s to určit část, k te rá je v cel­ k o v ém úsp ěch u vy h razen a nadějím jednotlivce. C e sta k p erso n alizaci individua vede přes polidštění celé skupiny. B/ F Y L E T I C K Ý P R Á H . P O L I D Š T Ě N I D R U H U

T ak se ted y život přes náhlý o b ra t intelektu, je h o ž povahu a m echanism us u myslící částice jsm e právě ro zebrali, rozvíjí 147

svým zp ů so b em dál, ja k o by se vůbec nic nestalo. Šíření, m n o ' žení a větvení podle všech zn ám ek p ro b íh á p řed praherrt m yšlení stejn ě ja k o po něm , u člo v ěk a ja k o u zvířat, v e svých zab ěh n u tý ch kolejích. Č lo v ěk by řekl, že se na p ro u d u nic n e ' zm ěnilo. A le už je h o vody stejn é nejsou. Jako vlny řeky, obo* hacené stykem s hlinitou rovinou, vzal na sebe i životn í to k při p řech odu přes p rah y reflexe nové principy, a bude ted y tak ^ v y k azo v at nové aktivity. N ad ále už nenese evoluční m íza ve své živé lodyze je n oživená zrna, ale ja k jsm e řekli, ta k é zrn3 myšlení. Jak se od razí te n to vliv v b arv ě a tv a ru listů, květfi a plo dů? N echci-li p řed b íh a t p o zd ější vývoj, nem ůže teď m á o d p o ' věď na tu to otázk u být ani p o d ro b n á, ani zásadní. A le už zde je v h odné naznačit, že po čín aje p rahem m yšlení se b u d o u ve všem , co druh p odnikne neb o vytvoří, ať už je to cokoli, stále p ro je v o v a t tři zvláštní vlastnosti. P rvní z nich se tý k á skladby nových větví; d ruhá se týká celkového sm ěru je jic h růsttf a konečně poslední jejich vztahu či celkového odlišení vůči tom u, co se na strom ě života rozvinulo před nimi. a / S kla d b a lidských větví Ať je naše p řed sta v a o vnitřním m echanism u evoluce ja k ákoli, je jisté, že se k aždá zo o lo g ick á skupina o b k lo p u je jistým psychologickým obalem . Jak jsm e už výše řekli (str. 142), m á každý typ hmyzu, p ták a či savce své vlastní instinkty. A ž d o ­ sud se nikdo nepokusil so ustavně sp o jit so m atickou a psychickou stránku n ějak éh o druhu. N ěk teří p říro d o v ěd ci p opisují a třídí různé formy. Jiní příro d o v ěd ci se specializují na stu ­ dium způsobů chování. A ž po člověka to tiž k ro zd ě lo v án í d ru ­ hů b o h atě vystačí ryze m orfologická kritéria. Z a to p o čín aje člověkem vyvstávají jisté nesnáze. V o tá zc e význam u a r o z d ě ­ lení rozm anitých skupin, na n ěž se p řed nám i člení m asa lid­ stva (rasy, národy, státy, kultury atd.), vládne dosud, ja k všich­ ni vidím e, nesm írný zm atek. O bvykle se ty to ro zm a n ité a p o ­ hybující se kateg o rie považu jí je n za rů zn o ro d é je d n o tk y , je d ­ nak p řiro z en é (rasa), je d n a k um ělé (národ), je ž se p řes sebe n ep ravidelně p řek lád ají v různých rovinách. T ato n eh e zk á a zbytečná n ep ra v id eln o st o k am žitě zmizí, jak m ile jen tro ch u začnem e p řizn á v at vnitřku věcí je h o m ísto p ráv ě ta k ja k o jejich vnějšku. Z to h o to širšího hlediska se ukáže, že sk lad b a lidské sk u p i­ ny a lidských větví, ač se zdá sebesm íšenějši, p řec e není nepře-

148

v o d iteln á na o b e c n á b iologická pravidla. A le zd ů ra zn ěn í jisté pro m ěnné, je ž byla u zv ířat vždycky zan ed b ateln á, d áv á p ro stě v y niknout p o d sta tn ě dvojitém u tkanivu těch to zákonů, nechcem e-li o všem ro v n o u m luvit o jejich základn í jed n o tě, je-li p sý ch é tím, co u tv áří sóm ata. N e výjim ka, ale zobecnění. N em ůže být p ochyb , že ve světě, který se stal lidským, je to stále to té ž zo o lo g ick é větvení, je ž přes všechna zdán í a v šech ­ nu slo žito st p o k ra č u je dál a působí podle téhož m echanism u ja k o dřív. Je n že v důsledku o b jem u vnitřní energie, u v o ln ěn é reflexí, se to to p ů sobení také p ozvolna vynořuje z hm otných o rg án ů a u p la tň u je se ta k é či d o konce především v duchu. S p o n tán n í p sychika už není pouhou září kolem tělesného. S tá ­ vá se zn a čn o u či d o k o n ce hlavní částí fenom énu. A p ro to že v ariace d uše jso u dalek o b o h atší a rozm anitěji o d stu p ň o v an é než ča sto n ep o stižiteln é o rganické zm ěny, je ž je provázejí, není divu, že p o u h é zkoum ání kostí a pok o žek už není s to sle­ dovat, v ysvětlit a sep sat p o k ro k y celkové zoologické d iferen ­ ciace. T a k o v á je situace — a tu je také řešení. N a objasn ěn í stru k tu ry m yslícího fyla už n estačí je n anatom ie. Z de u ž ji m u­ sí p ro v á z e t ta k é psychologie. Tím se v ěc ovšem stáv á složitější a pracnější, n eb o t u sp o ­ kojivou klasifikaci lidského „druhu“ lze zřejm ě založit je n na so u h ře dvou zčásti nezávislých prom ěnných. T ato kom plikace je v ša k p lo d n á v e dv ojím různém ohledu. Jed n ak d o naší p erspektivy života, prodloužené až ke člo ­ věku, v stu p u je za tu to cenu řád, hom ogenita — to jest p rav d i­ vost; a p ro to ž e se nám souběžně odkrývá také organická h o d ­ n o ta k ažd é sp o lečen sk é konstrukce, jsm e stále více s to vidět v ní p ře d m ě t věd y — a ta k ji ta k é re sp e k to v a t N a d ru h é stran ě dík té skutečnosti, že každé vlákno lidské­ ho fyla v y k azu je jistý psychický obal, začínám e rozum ět mi m o řád n é sc h o p n o sti těchto vláken sp o jo v at se a srůstat. A lim se p řím o o citám e na cestě k základním u objevu, v něm ž vy­ vrch o lí n aše zk o u m án í člo v ěk a ja k o fenom énu: konvergenci ducha. b / C elko vý s m e r růstu D okud se náš pohled na psychickou povahu zoologické ev oluce m o h l o p íra t pouze o zkoum ání živočišných linií a je ­ jich n ervových soustav, m uselo být naše poznání sm ěiu teto ev oluce něčím práv ě tak neurčitým , ja k o sam a duše těch to n a ­ šich v zdálených příbuzných. V zestup vědom í napříč živočiš­

149

nou říší: to je všechno, co jsm e m ohli říci. Z ato o d o k am žik u , kdy život p řek ro čil p rá h m yšlení, a ta k nejen dosáhl té ú ro v n ě, kde sam i stojím e, ale také za čín á svými svobodným i ak tiv ita ­ mi o d v ážn ě p ře k ra č o v a t hranice, do nichž se ho až dosud sn a ­ žila fyziologie uzavřít, je p ro nás m nohem snazší vyčíst smysl je h o p o k ro k ů . Sdělení je p sá n o čitelněji a čte se nám lép e tak é p ro to , že se v něm sam i p o znávám e. — U ž když jsm e p o z o r o ­ vali stro m života, zazn am en ali jsm e ten základní rys, že se m ozek podél každé zo o logické větve zvětšuje a diferencuje. P o k ra čo v á n í a ekvivalent to h o to z á k o n a nad ú ro v n í p rah u re ­ flexe bu d e teď d o sta te čn ě vym ezeno následující větou : „Podél k ažd é an tro p o lo g ick é linie se h ledá a ro ste lidství sam o.“ P rávě p ře d chvílí jsm e si m im ochodem vybavili o b ra z lid­ ské skupiny v její n ev y ro v n ateln é složitosti: spleť ras, n áro d ů a států, k te rá v zd o ru je všem pokusům an a to m ů a etn o lo g ů . T o m nožství p ap rsk ů sp e k tra bere odvahu k aždém u p okusu o ro zbor. S nažm e se spíše zahlédnout, co ta to m n o h o st ja k o celek představuje. A tu se nám ta to za rážející m ozaik a ukáže ja k o shluk stříb řitě lesklých šupin, k te ré m ezi sebou o d rá ž e jí to té ž světlo. S tovky n eb o tisíce dro b n ý ch plošek, z nichž k a ž ­ dá však p od úhlem v y ja d řu je tu té ž skutečnost, je ž hled á sam u sebe ve světě tápajících forem . N eudivuje nás (neboť se to d ě ­ je nám ), že v každém člověku kolem se ro k od rok u rozvíjí jisk ra reflexe. Všichni jsm e si ta k é přinejm enším n ejasn ě v ě­ dom i toho, že v naší atm osféře se v p rů b ěh u dějin cosi mění. Jak jen je m ožné, že nás sp ojení těch to dvou zřejm ý ch sk u te č ­ ností a současně o p ra v a přeh n an ý ch n áz o rů o ryze „ z áro d eč­ né“ a pasívní pov aze dědičnosti nečiní vním avějším i p ro p ří­ to m n ost něčeho většího, než jsm e sami, co p o stu p u je u v n itř nás? A ž po ú roveň m yšlení zůstáv ala před p říro d n í v ěd o u n e­ zo d p o v ězen a o tá zk a evolutivní h o d n o ty a ev olutivníh o p ře d á ­ vání získaných vlastností. K té to otázce, ja k vím e, se biologie stavěla a dosud staví vyhýbavě a sk ep tick y 1. A v nem ěnných o b lastech těla, na jejich ž zk oum ání se stále chce om ezit, m á m o žn á k o n eckonců pravdu. C o se v šak stane, vykážem e-li psychice je jí legitim ní m ísto v celku živých o rg an ism ů ? Indivi­ 1)

D nes už ne: p ře d á v án í u žitečn á g en etick é in form ace, k te rá řídí n a p ř. o b ra n u p ro ti n o v ém u n eb ezp ečí, je b e zp e č n ě p ro k á z á n o u b a k te rií a to n e je n mezi jedinci lé h o ž druhu, ale díky to to ž n o sti g e n etick é h o k ó d u i m ezi různým i druhy. T a k to získ an á in fo rm ace se p ak ovšem i dědí. Jiná o tá z k a jc, ja k ta ­ k o v á in fo rm ace m ůže vzniknou/. (P ozn. překl.)

150

duální ak tiv ita só m atu se ok am žitě ujím á svých p ráv nad d o m n ělou nezávislostí fyletického „germ en“. U ž nap řík lad u hm yzu či u bo b rů se m ezi hrou živočišné spontán n o sti se­ tk áv ám e s n ápadným i p ro jev y instinktů dědičně vzniklých či d o k o n ce ustálených. P očínaje reflexí je realita to h o to m ech a­ nism u n ejen zjevná, aie převažující. Svobodným a dům yslným úsilím za sebou jdou cích intelektů se cosi n ev ratn ě střád á (i když n ed o c h áz í k m ěřitelným zm ěnám na lebce a m ozku) a přin ejm enším kolektivně, výchovou, p ředává v průběhu v ě­ ků. Ještě se k to m u vrátím e. T o to „cosi“, ať už jd e o hm otné stav b y či k o n stru k ce krásy, soustavu m yšlení či systém je d n á ­ ní, v ede n ak o n e c vždy k přírůstku vědom í — toho vědom í, jež, ja k teď už víme, je sam ou látkou a krví života v evoluci. T o v šak n ez n am en á nic jiného, než že nad dílčím fen o m é­ nem p řístu p u je d n o tliv c e k reflexi m ůže věda je ště ro zp o z n at jin ý fenom én reflek to v an é povahy, který však m á te n to k rát ro zm ě ry celého lidstva. Jako všude jinde ve vesm íru p ro jev u je se i zde celek ja k o něco většího než prostý součet prvků, jež ho tvoří. Lidský jed in ec n evyčerpává vitální m ožnosti své r a ­ sy. N a o p a k podél k ažd éh o stébla, je ž m ůže antropolo g ie a so ­ ciologie rozlišit, se vytváří a šíří proud dědičné a kolektivní reflexe: p řích o d lidstva skrze lidi — vynoření lidské větve sk r­ ze fylogenezi člověka. c/ V ztah a rozdíl K dyž to to nahlížím e a připouštím e, musíme se ptát, v jaké p o d o b ě ta to lidská větev vystoupí. Přeruší snad, p ro to že myslí, vlákna, je ž ji p o u ta jí k m inulosti, a bude se vyvíjet na v rch o lk u km ene o b ratlo v ců ze zcela nových prvků a na doce­ la n ové rovině — ja k o jakási nová plasm a? O čekávat takový zlom by znovu zn am en alo nech áp at a podceňovat zároveň naši „velikost“ i organickou je d n o tu světa a m etody evoluce. Č ást kvetu, kalich, korunní plátky, tyčinky a pestík — to ne­ jso u listy. P ra v d ěp o d o b n ě to ani listy nikdy nebyly. Nesou však ve svém p řip o jen í a ve své struktuře zřetelné znám ky všeho, co by z nich list učinilo, kdyby se nebyly vytvořily pod novým vlivem a s novým posláním . P odobně se i v lidském k v ěten stv í setk áv ám e s přem ěněným i a stále se přem ěňujícím i cévam i, u sp o řád á n ím i mízou té lodyhy, z níž to to květenství vzešlo. N ejen s individuální strukturou orgánů a vnitřním větvením druhu, ale d o konce i s tendencem i „duše“ a jejíh o chování.

V člověku ja k o zo ologické skupině p o k rač u je v šech n o n a ­ jed n o u : sexuální p řitažliv o st se zákony rep ro d u k ce ; sklon k boji o živ o t i soutěživ o st; p o tře b a se živit i chuť u ch v á tit a p o zřít; zv ě d av o st vidět i ra d o st ze zkoum ání; p řita žliv o st ke sbližování a životu pohro m ad ě. K aždé z tě ch to vlák en p r o ­ chází každým z nás, vychází zd o la a v y stupuje nad nás, ta k ž e na k aždém z nich by bylo m ožné o p a k o v a t (a ne šp atn é) d ě ji­ ny celé evoluce: evoluce lásky, evoluce války, evoluce bádání, evoluce sm yslu p ro společenství. A le k ažd é z nich se také, p ráv ě ja k o ž to evolutivní, při průchodu reflexí přetváří. A vy­ chází o d tu d o b o h ac en o novým i m ožnostm i, novým i b arv am i a novou plodností. V jistém sm yslu ta tá ž věc. A le ta k é něco d o cela jiného. O braz, který se p ro m ěň u je zm ěnou p ro sto ru a dim enzí. Je to o p ět diskontinuita v kontinuu. M u tace v e v o ­ luci. Jak bychom m ohli nevidět v té to p ru žn é p o d d ajn o sti, v to m to harm onickém přebudování, je ž p ře tv á ří celý svazek vnějšího i vnitřního vitálního dědictví, nesm írně cen n é p o tv r­ zení toho, čeho jsm e se zatím je n dohad o v ali? Z ačne-li něco růst v něk teré ze svých nahodilostí, ztrácí ro v n o v áh u a stáv á se beztvarým . M á-li tělo zů stat soum ěrné a k rásné, m usí se m ěnit celé zároveň podle n ěk teré ze svých hlavních os. R efle­ xe zachovává všechny linie fyla, na něm ž spočívá a u sp o řá d á ­ vá je znovu. N ep řed stav u je tedy nahodilý nárůst n ějak é p a r a ­ zitní energie. Č lověk p o stu p u je jen tak, že p o zv o ln a od věku do věku vy p raco v áv á p o d sta tu a to talitu vesm íru, k terý je v něm uložen. N a ten to velký proces sublim ace je tře b a ap lik o v at p o jem p o lid štěn í v tom nejsilnějším význam u. P olidštění, k te ré je zp o čátku dejm e tom u o k am žitý individuální o b ra t od in stin k ­ tu k myšlení. A le zároveň je to v širším sm yslu p o stu p n á fyletická spiritualizace všech živočišných sil v lidskou civilizaci. Z ačali jsm e individuem ; p ak jsm e se o b rátili k dru h u a teď n ak o nec dospívám e k úvaze o celé Zemi v její totalitě. C/ P O Z E M S K Ý P L A N E T Á R N Í P R Á H . N O O S F É R A

Vůči celku všech žijících přeslenů není lidské fylum ja k o ostatní. P ro to ž e však druhová o rto g en e ze prim átů (k te rá v ed e k růstu cerebrality) spadá v je d n o s osovou o rto g e n e z í o rg a ­ nické hm oty (k terá vede všechno živé k větší m íře vědom í), rozvíjí se člověk, vzniklý mezi prim áty, na špičce zo o lo g ick é 152

evoluce. V zp o m eň m e si, že tím to zjištěním vrcholily naše ú v a­ hy o stavu pliocénního světa. N ab u d e z té to jedinečné situace p ráh reflexe nějak o u výji­ m ečnou h o d n o tu ? T o lze sn a d n o nahlédnout. „B iologická sta v o v á zm ěna, vedoucí k p robuzen í myšlení, neo d p o v íd á je n kritickém u bodu, jím ž jedinec neb o i druh prochází. Je něčím m nohem širším a týká se života vůbec v j e ­ ho o rg an ic k é to ta litě — a v důsledku to h o znam ená prom ěnu, je ž m ění stav celé planety.“ T en to zře jm ý závěr, vzniklý postupným spojováním všech o statn ích evidencí, k nim ž jsm e při našem zkoum ání dospěli, se přím o vnucuje ja k logické úvaze, tak i našem u zraku. Od splývavých obrysů m ladé Z em ě jsm e neustále sledovali p o stu p n á sta d ia téže velké záležitosti. Za geochem ickým i, g eo tek to n ick ý m i a geobiologickým i pulsacem i probíhal stále jed en a týž zá k lad n í proces, který bylo vždy m ožno rozeznat, proces, k te rý se zhm otnil v prvních buňkách a pokračoval ve v ý stavbě nervových soustav. Řekli jsm e, že geogeneze p ře ­ sídlila do b iogeneze, k te rá konečně není ničím jiným než psychogenezí. K rize reflexe n ez nam ená nic menšího, než objevení dalšího člena té to řady. P sychogeneze nás dovedla až k člověku. Ted se ztrácí, v y stříd án a či pohlcena funkcí ještě vyšší: předně z ro ­ zením a p ak celým vývojem ducha — noogenezi. Když se in­ stin k t živočicha p o p rv é spatřil v zrcadle sebe sama, postoupil o k ro k celý svět. T e n to o b je v m á nesm írné důsledky pro volbu a odp o v ěd ­ n o st v n ašem jednání. K tom u se ještě vrátím e. Pro pochopeni Z em ě jso u ty to důsledky rozhodující. G e o lo g o v é už dávno shodně připouštějí pásm ovou skladbu naší planety. Jm enovali jsm e tu už ústřední kovovou barysféru, o b k lo p e n o u skalnatou lithosférou, na níž zase spočívají te­ k u té vrstvy hydrosféry a atm osféry. K těm to čtyřem v n o ře­ ným v rstv ám začíná věda počínaje Suessem správně p řip o jo ­ vat živou blanku, kterou tvoří rostlinný a živočišný obal Z e ­ m ěkoule: biosféra, o níž zde tak často mluvíme. Biosféra je o b al ste jn ě zře teln ě univerzální ja k o ostatní „sféry“ a doko n ce d alek o z ře teln ě ji individualizovaný než ostatní, p ro to že n e­ p řed sta v u je více m éně volné seskupení, nýbrž jediný kus — sam u tk á ň genetických vztahů, je ž jakm ile se jednou ro zv in u ­ la a vztyčila, kreslí strom života. 153

K dyž jsm e v dějinách evoluce rozlišili a vydělili no v o u éru n o o g en eze, jsm e teď nuceni p o d o b n ě ro zlišit ve v elk o lep é sestavě telurických vrstev o d p o v íd ající p o d lo ží to h o to d ěje, to zn am ená další blánu. P o stu p o h nivého kruhu kolem jisk ry prvních reflektovaných vědom í. Bod vznětu se rozšířil. O h eň p o stu p u je dál a dál. K onečně ž á r p o k rý v á celou planetu. Jen jediný výklad, jed in é jm é n o je p řim ě ře n é to m u to velkém u fe­ nom énu. Je to skutečně no v á v rstv a stejn é rozlohy, ale, ja k uvidím e, je ště dalek o ' soudržnější než všechny před ch o zí. „Myslící v rstv a“, k terá vzklíčila koncem tře tih o r a od té d o b y se šíří nad světem rostlin a živočichů: v n ě biosféry a n ad b io ­ sférou se tv o ří noosfóra. Z de v ýrazně vystupuje n ep o m ěr, k terý zn e h o d n o c u je všechna ta třídění živého sv ěta (a nep řím o i k ažd o u k o n stru k ­ ci fyzického světa), v nichž člo v ěk vystupuje jen ja k o nový druh či nová čeleď. T ato chyba p ersp ek tiv y zn e tv o řu je v e s­ m írný fenom én a zbavuje ho je h o vyvrcholení. K v y m ezení p rav ého m ísta člověka v p říro d ě n estačí za lo ž it v rám ci system atiky další oddíl — byť by to byl tře b a i řád neb o d o k o n ce kmen. Přes b ezvýznam nost an ato m ick é zm ěny za čín á p o lid ­ štěním nový věk. Z em ě „mění kůži“. Ba je ště víc, d o stá v á duši. Z asazen do skutečností ve svých p rav ý c h ro zm ě re ch je ted y historický k ro k reflexe dalek o závažnější, než jaký k o li z o o lo ­ gický předěl, tře b a vznik čtv ern o žc ů neb o i vyšších živočichů vůbec. M ezi stupni, jim iž evoluce p o stu p n ě prošla, je zro d myšlení přím ým p okračováním chem ické k o n d en z ac e na Z e­ mi a sam ého objevení života. Jen s nimi ho lze ta k é sro v n á v a t co do řádové velikosti. P aradox člověka se řeší tím, že n abývá nesm írných ro z m ě ­ rů. P řesto že vnáší do věcí plastičn o st a soulad, je ta to p e rsp e k ­ tiva na první pohled zarážející, neboť je v ro zp o ru s iluzem i a návyky, k teré nás svádějí m ěřit v elikost u d álo stí jejich hm otnou stránkou. Z dá se nám ta k n eú m ěrn á p ro to , že p o n o ­ řeni v lidství ja k o ryba v m oři, je n n esn ad n o se m ůžem e d u ­ chem vynořit, abychom dovedli ocenit je h o z v láštn o st a d o ­ sah. P odívejm e se však trochu lépe kolem sebe: náhlá zá p ia v a cereb rality; biologická invaze nového živočišného druhu, k te ­ rý p o stu p n ě vytlačuje či p o d m a ň u je všechny form y života, které nejsou lidské; neo d o lateln á zá p la v a polí a to v á re n ; n e­ sm írná ro stoucí budova hm oty a m yšlenek. V šechna ta to z n a ­ mení, na něž se den ze dne dívám e, aniž bychom se snažili

154

p o ro zu m ě t, p řím o volají, že se něco na Zem i „plan etárn ě“ zm ěnilo. P ře d sta v te si g eo lo g a, který je d n o u přijde zkou m at zk a m e­ nělou Z em ěkouli. N ejú žasn ějším převratem , který Z em ě p ro ­ d ělala, bu d e p ro n ěh o n ep o ch y b n ě p o čátek toho, co bylo sp rá vn ě n a zv á n o p sy ch o zo ik u m . P ro nějakého M arťana, sc h o p n éh o a n a ly z o v a t hvězdné záření psychicky stejně ja k o fyzicky, by se první c h a rak te ristik o u naší planety nepochybně stala nikoliv m o d ř m o ří či zeleň lesů — ale světélkování m yš­ lenky. D n ešní v ěd a nem ů že u d ělat nic objevnějšího, než si povšim ­ nout, že všech n o cenné, aktivní a progresivní', co bylo na p o ­ č á tk u o b sa ž e n o v ú trž k u vesm íru, z něhož vzešel náš svět, je nyní so u stře d ě n o v „koruně“ noosféry. A tím n ejp o u čn ě jším na vzniku té to noosféry (do- ;deme-Ii se d ív at) je zjištění, ja k n ezn a teln ě p ro b ěh la ob ro v sk á u d álo st je jíh o zrození, když se před tím dlouho připravovala po celém vesm íru. Č lo v ěk v stoupil d o světa b ez hluku.

2. PŮVODNÍ FORMY Č lo v ěk vstoupil b ez hluku. „ , Je to m u z h ru b a sto let, co vyvstal vědecký problém PŮy° ,u člo v ěk a. U ž sto let usiluje stále větší p o čet badatelů odkryt m in u lo st v p o čá te čn ím bodě polidštění. N em ohu nalézt vým lu v n ější výraz, kterým bych shrnul objevy prehistorie. N eu­ stá le p řib ý v á nálezů lidských fosílií, stále se vyjasňují jejic a n a to m ick é rysy a geo lo g ick á posloupnost. Současně s tím je ze v šech n áz n ak ů a ze všech důkazů stále zřejm ější, že lidský „druh“, a č je d in eč n ý co do roviny, na niž ho vynesla reftexe, n ezp ů so b il v p říro d ě v okam žiku svého objevení žádný oti es. N eb o ť ať už ho p o zo ru je m e v jeh o okolí, či v m orfologii je h ° lodyhy, an e b o v celkové stru k tu ře jeh o skupiny, vždy se před nám i fyleticky v y n o řu je přesně tak, ja k o kterýkoli jiný druh. N e jp rv e ve svém o k o lí Z paleontologie víme, že se živočiš­ ná fo rm a n eo b jev u je nikdy sam a; vždy se rýsuje obk lo p en a p řesle n em sousedních forem , mezi nimiž ja k o b y táp av ě n ab ý ­ vá sv o u p o d o b u . S te jn ě je tom u i s člověkem . V současné p ří­ ro d ě se člověk, zoologicky vzato, zdá být tém ěř ojedinělý.

155

O kolí je h o k o lé b k y bylo v ša k m n o h em bohatší. D n es u ž n e­ m ůže být pochyb, že na vym ezeném , ale o b ro v sk ém územ í, k te ré se tá h n e o d jižní A friky až po jižní Čínu a M alajsii, v le­ sích a skalách, byli lid o o p o v é koncem tře tih o r d alek o p o č e t­ nější n ež je jich současné zbytky. V edle goril, šim p an zů a o ra n g u ta n ů , d nes vytlačených d o p osledních útočišť, p o d o b ­ ně ja k o A u strala n é a Pygm eové, žila teh d y celá p o p u la ce ji­ ných velkých prim átů. A n ěk teré z tě c h to forem , n ap řík lad afričtí A u stralo p itek o v é, byli, ja k se zdá, člověkii d alek o blíž, než všechno živé, co dnes znám e. D ále v m o rfo lo g ii je h o lodyhy. Z nám kou, je ž p ro p říro d o ­ vědce p ro z ra z u je p o č á te k živé větve, je vedle m no žen í „ses­ terských forem “ ta k é jistá sb íh av o st osy té to v ětv e s osou větví sousedních. Blízko uzlu se listy sbližují. D ruh v e stavu zro d u n ejen že tv o ří trs s m n oha ostatním i, ale p ro z ra z u je tak é d alek o zřeteln ěji n ež v dospělosti svoji zo o lo g ick o u p říb u z­ nost. Čím hlouběji d o m inulosti sledujem e n ějak o u živočišnou linii, tím víc a výrazněji „prim itivních“ rysů u ní nalézám e. T a ­ ké zde se člověk ja k o celek přísně řídí běžným fyletickým m e­ chanism em . Z kuste je n p o sta v it d o řad y P ite k a n tro p a , Sinantro p a, dále N ea n d rtalo id y a n ak o n e c dnešního člověka. Jen m álokdy se paleontologii p o d aří n aléz t ta k u sp o k o jiv é se řa­ zení. A konečně ve stru ktu ře je h o skupiny. A ť je fylum svými ry­ sy určeno sebelépe, p řece se nikdy nevyskytuje j^ako zcela je d ­ noduché, ja k o čistý paprsek. T a k hluboko, ja k je n d o k ážem e sledovat, vykazuje vždycky vnitřní sklon ště p it se a ro z p ty lo ­ vat. S o tv a zrozený — b a i p rá v ě se rodící druh se již štěp í ve v arianty a odrůdy. T o je p ro .k aždého p říro d o v ě d ce znám á věc. O braťm e se je ště n aposledy k člověku s tím to po střeh em . I ta n ejstarší preh isto rie člověka je n ro z e b írá a ted y d o k azu je jeh o v ro zen o u schop n o st se větvit. M ůžem e vů b ec p o ch y b o ­ v at o tom , že se člověk z vějíře an tro p o id ů oddělil zase ja k o vějíř, po d le zákonů veškeré oživené hm oty? N ep řeh án ěl jsem tedy. Jak v ěd a p ro z k o u m á v á m in u lo st n a­ šeho lidství, ukazu je se, že se to to lidství ja k o d ru h p řizp ů so ­ buje pravidlům i rytm u, jim iž se v y značoval každ ý nový v ý h o ­ n ek na stro m ě živ o ta už p řed ním. P o to m v šak m usím e d om y­ slet věc až d o konce a u d ělat i posled n í krok. Jestliže se člo­ věk svým zro d em ta k p o d o b á jiným fylům, nem ěli b y ch o m se divit, unikají-li dnešní vědě k řeh k á ta jem stv í úp ln ě o d prvních počátků druhu člověk stejn ě ja k o ja k é k o li jin é živé skupiny.

A nem ěli by ch o m se ted y ta k é p o k o u šet znásilnit a zk reslit tu ­ to p řiro z e n o u podm ín k u šp atn ě kladeným i otázkam i. Rekl jsem , že člo v ěk vstoupil b ez hluku. K ráčel skutečně tak jem ně, že ve chvíli, kdy nám nezničitelné kam enné n á s tro ­ je p o p rv é p ro z ra z u jí je h o p řítom nost, pokrývá už celý S tarý svět od m ysu D o b ré n ad ěje až po Pekin. U rčitě už mluví a žije ve skupinách. U ž ro zd ě láv á oheň. N ení to však n akonec práv ě to, co jsm e m ohli o če k áv a t? C ož jsm e nevěděli, že pokaždé, když n o v á živá fo rm a vystupuje na světlo z hlubin historie, vystupuje už ja k o zcela h o to v á a ve velikém počtu? V p o h le d u vědy, je ž zdálky m ůže zachytit je n celé soubory, je tedy „první člo v ěk “ m n o žstv í a nem ůže být nic jiného. Jeho mládí tv o ří tisíce a tisíce let.1 T ato situace je p ro nás nevyhnutelně zklam áním , je ž n ech á­ vá n eu k o jen u naši zvědavost. Z e všeho nejvíc by nás zajím alo právě to, co se asi o d eh rá lo v průběhu to h o to prvního tisíce let. A ze jm é n a ovšem to, čím byl vyznačen první okam žik. — Chtěli by ch o m vědět, jak ý byl asi zevnějšek našich prvních předků na sam ém kraji práv ě p řekročeného příkopu reflexe. Skok, ja k jse m už poznam enal, se musel o dehrát najednou. P řed stav m e si, že by m inulost byla zachycena na filmu: co by se tam asi o d v íjelo v kritickém okam žiku prvního p o lid štěn i. P o k u d jsm e porozum ěli om ezením , k terá p říroda klade na zvětšení p řístro jů , jim iž zkoum ám e oblohu minulosti, bucteme se u m ět zříci tě c h to planých přání, a budem e vědět proč. Z n á fo to g ra fie by n em ohla zazn a m e n at ten to přechod lidsk o fylu k reflexi, k te rý nás práv em tolik vzrušuje; už z to h o pros téh o důvodu, že fenom én se odehrál v tom , co na k a ž d é m pev ­ ně u stav en ém fylu vždycky chybí: ve stonku jeh o původních forem . K dyž n ám h m a tateln é form y to h o to stonku unikají, m ůže­ m e se aspoň nep řím o d o h ad o v a t o jeh o kom plexnosti a poc teční s tru k tu ře ? O tě ch to o tázk ách se paleantropologie dosu

1)

T o je ta k é dův o d , p ro č se p ro b lé m e m m onogenism u (ne ovšem m o n o fy lc tis m u — v iz níže) sam o u svou p o v a h o u v ědě p a trn ě vym yká . — V té časové h lo u b c e , v n íž leží p o lid štěn í, js o u p říto m n o st a p o h y b y je d in é h o p á ru p ro p řím ý p o h le d ro z h o d n ě n ep o stižiteln é a n e o b jev iteln é — b ez ohledu na zv ětšen í. D a lo b y se te d y říci, ž e je v to m to in te rv a lu m ísto p ro cokoli, co v y ž ad u je n ě ja k ý n a d zk u še n o stn í z d ro j poznání.

157

nevyslovila s k o n ečnou platností. M ůžem e se v šak p o k u sit u dělat si o nich jistý n áz o r.1 M n ozí a ro z h o d n ě ne b ezvýznam ní a n tro p o lo g o v é se d o ­ m nívají, že se sto n e k naší rasy m usel sk lá d at z řad y p říb u z ­ ných, ale odlišných svazků. P o d o b n ě ja k o se v lidském in te ­ lektuálním pro střed í, když d o sáh lo jistéh o stupně p řip ra v e n o ­ sti a napětí, m ůže tá ž m yšlenka o b je v it na něko lik a m ístech n ajed nou, začal p a trn ě i člověk v pliocénní „a n th ro p o id n í v rs­ tv ě“ v různých oblastech zároveň. T o sk utečně o d p o v íd á o b ecném u m echanism u života vůbec. N ejd e tu o „polyfyletism us“ ve v lastním smyslu, p ro to ž e různé body vzniku leží na to m též zoologickém záro d ečn ém listu, ale o extenzívní m utaci celého to h o to listu. „H ologeneze“ a tedy i m nožství ro v n o c e n ­ ných středů. C elá řad a bodů polidštění, rozsetý ch p o celé d é l­ ce su b tro p ick éh o pásm a Zem ě. A rů zn é lidské linie se ted y p o d le té to h ypotézy spájejí geneticky někde nad ú ro v n í re fle ­ xe. N ení tu ohnisko, ale „čelo“ evoluce. N echci uvád ět v p o ch y b n o st h o d n o tu a v ěd eck o u p ra v d ě ­ p o d o b n o st té to perspektivy. S ám se v šak spíše kloním k h y p o ­ téze jiného odstínu. U ž n ěk o lik rát jsem u p o zo rň o v a l n a tu zvláštní vlastnost, kterou zo o lo g ick é větve vykazují: n eso u to ­ tiž v sobě ja k o p o d statn é rysy n ěk teré sto p y svého původu, jež jsou zřejm ě dílčí a nahodilé; tře n o v é zuby se třem i h rb o lky; sedm krčních o b ratlů u vyšších savců; č tv e rn o h o st ch o d í­ cích obratlo v ců ; polarizační sc h o p n o st o rganických lá te k v j e ­ diném sm ěru. Řekl jsem , že p ráv ě p ro to , že se je d n á o rysy d ru h otné a nahodilé, lze jejich všeo b ecn ý výskyt v č a sto veli­ kých skupinách řádně vysvětlit je n tehdy, pok u d se ty to sk u p i­ ny rozvinuly z velmi úzce v ym ezeného a tedy ta k é lo k a liz o v a ­ ného výkonku. V rstva, km en či d o k o n ce živ o t vůb ec spočívá na počátku m ožná je n na jed in ém p ap rsk u n ějak é h o přeslenu. A pokud tu vůbec došlo k n ějak é konvergenci, m o h lo to být jedině m ezi neobyčejně blízkým i vlákny. Z ejm éna v příp ad ě ta k ste jn o ro d é a specializovan é skupiny ja k o je ta, k tero u se právě zabývám e, m ne ty to úvahy spíše 1)

Jistou p ře d stav u o tom , j a k se p ře c h o d k člo v ěk u z o o lo g ic k y o d e h rá l, p o d á ­ vá m o ž n á p říp ad au stralo p itek ů , o nichž jsm e se zm ínili. V té to čeledi plioc én n ích jih o africk ý ch a n tro p o m o rfů (z ře jm ě sk u p in a ve stav u ak tiv n í m u ta ­ ce), kde se na zřeteln ě opičím p o d k lad u o b je v u je celá řa d a h o m inoidních rysů, m ám e snad o b ra z a m o ž n á i slab o u o z v ěn u to h o , co se z h ru b a v téže d o b ě a sn ad ani ne d a le k o o d tu d o d e h rá v a lo v jin é sk u p in ě a n tro p o id ů , k te ­ rá te n to k rá t d o sáh la sk u teč n é h o p olidštění.

158

vedou k tom u, abych podíl p araleln o sti při původním u tv ářen í lidské větve pok u d m o žn á redukoval. D om nívám se, že nesbí­ rala svá v lá k n a k ousek po kousku po všech paprscích p řesle­ nu vyšších prim átů. Jsem přesvědčen, že výchozí bod té to v ě­ tve je je ště užší než u k te ré k o li jiné skupiny a že v nejlepším p říp ad ě p ře d sta v u je zb y tn ěn í a úspěch jediné lodyhy mezi všem i o statn ím i — a to práv ě té ústřední lodyhy svazku, k terá je n ejživ o tn ější a s výjim kou m ozku nejm éně specializovaná. V to m to p říp a d ě by se všechny lidské linie sm ěrem dolů g en e­ ticky stýkaly v sam ém bo d ě reflexe.1 P o kud ted y p řip o u štím e v počátcích lidstva existenci je d i­ ného ta k o v é h o stonku, co je ště m ůžem e říci o jeh o p ra v d ě p o ­ d o b n é délce a tloušťce, aniž bychom opustili rovinu čistých feno m énů? M ůžem e si p ře d sta v o v a t ja k o O sborn, že se o d d ě ­ lil velm i h lu b o k o v eocénu nebo oligocénu z vějíře p rean tro poidních fo re m ? A neb o je lépe p o važovat ho s K. W. G reg o rym za výhonek, k terý vyrašil tep rv e v pliocénu z přeslenu an tro p o id ů ? A d alší o tázk a, stále ta tá ž : ja k ý minimální prům ěr m am ě u to h o to p ap rsk u p ře d p o k lá d a t stále z ryze/ ’fen? m®n‘\ ni, ° h lediska ja k o biologicky m ožný v jeh o počátečním bo*u o m inizace, ať už leží ja k k o li hluboko? Jaký nejm enši ia ovy p o čet je d in ců m usel současně p ro jít prom ěnou ref exe, a y m ohl „m uto v at“, o d o lá v a t a žít? K aždý druh, i když pre p ^ kládám e, že m onofyletický, vystupuje přece ja k o neurči y p ro u d u p ro stře d řeky — ja k o m asa. A nebo se naopak sin j ko k ry stalizace z něko lik a m álo částeček — jak o Je 110 ' ' M luvil jsem o to m už při náčrtu obecné teorie fyh Ty sym boly, k ažd ý se svými přednostm i, se svou přitaz 1V°® a m o ž n á se svým dílem pravdy, narážejí v naší mysli na se U m ějm e vyčkat, až se ustaví jejich syntéza. ^ , A b y ch o m dovedli trpělivě vyčkávat, připom eňm e si nas dující dvě věci. , . , , ,• Z a prvé, ať se to stalo podle kterékoli hypotézy a ja o o jediněle, člo v ěk se vynořil z celkového tápání nasi _en}_; Z rodil se v p řím é linii z ú hrnného úsilí života. T o je nejvyssi d ů sto jn o st a ,o so v á h o d n o ta našeho druhu. N a uspokojeni m

])

T o z n a m e n á , že ncm ůže-Ii věda o člověku přím o tv rd it nic p ro ani proti mon o g e n ism u (jediný p rv n í pár), vyslovuje se, zdá sc, ro z h o d n č ve p io sp čcn m o n o fy le tis m u (jed in é fylum).

159

telektu a to h o , co si v y žad u je n aše jednání, n e p o tře b u je m e k o ­ neckonců v ěd ě t nic víc. A za druhé, ať je p ro b lém původu ja k k o li strhující, p řece by ani jeh o p o d ro b n é vyřešení n em o h lo ro z ře šit p ro b lé m č lo v ě ­ ka. Je zcela správ n é, považujem e-li o b je v fosilních lidí za je d ­ nu z n ejo b jev n ě jšíc h a n ejk ritičtějších linií m o d ern íh o bádání. N icm éně bychom si p ro to je ště nem ěli zastírat, ja k é m eze m á ve všech o b la ste c h ta to fo rm a analýzy, to tiž em bry o g en eze. Je-li zá ro d ek čehokoli na světě svou stru k tu ro u k řeh k ý a prchavý, a tedy v m inulosti p rak tick y nezachytitelný, ja k m n o h označný a n ero zlu štiteln ý m usí být ve svých rysech! By­ tosti se n eo d h alu jí ve svých zárodcích, nýbrž ve svém ro zv in u ­ tí. U sam ého p ram e n e je i ta nejv ětší řek a je n n e p a trn ý p ra ­ mének. A bychom zachytili vskutku kosm ický do sah fen o m én u č lo ­ věka, m useli jsm e sledovat je h o k o řen y nap říč celým výv o jem života až po první obaly Z em ě sam é. C hcem e-li však p o ro z u ­ m ět specifické pov aze člověka a o d k rý t je h o tajem ství, n e z b ý ­ vá nám než p o z o ro v a t to, co reflexe už ze sebe vydala a co ohlašuje sm ě re m dopředu.

K A P I T O L A 2.

ROZVOJ

NOOSFÉRY

A by si zajistil m nožství doteků, nezbytné pro každ é tápání, a aby m ohl střá d a t m n o h o tv á rn o u rozm anitost svého b o h a t­ ství, m usí život p o stu p o v a t ve velkých m asách. Jakm ile tedy o pouští úžinu, do níž ho ja k o by sevřela nová m utace, musí se zase o b n o v o v a t ja k o m nožství — a to tím víc, čím sevřenější je ústí, z n ěh o ž vytéká, a čím rozlehlejší je povrch, k terý m á znovu pokrýt. P o d n ěco v á n o nejasn ý m instinktem se lidstvo usilovně šíří. kolem ú zk éh o bodu, v něm ž se vynořilo, dokud n epok ry je Z e­ mi. M yšlenka se stá v á m nožstvím , aby si podm anila celý o b y ­ vatelný p ro s to r nad všem i ostatním i form am i života. Jinak ře ­ čeno, duch u p létá a ro z e stírá hladiny noosféry. P ro toho, kdo dovede vidět, je v úsilí m nožení a šíření shrnuta a vyjádřena celá p reh isto rie i historie lidstva od sam ých počátků až po n a­ še dny. P ok usm e se zb ě žn ě n a č rtn o u t postupné fáze či vlny to h o to z a p lav o v án í /o b r. 4/.

1. ROZVĚTVENÁ FÁZE PREHOMINIDŮ N a sam ém konci p lio c é n u 1 postihl patrn ě rozsáhlé pevnin­ ské m asy S ta ré h o světa od A tlantického až po Tichý oceán náhlý zv ěd av ý pohyb. T ém ěř všude se v tom to období v y p raz d ň u jí prolákliny, p ro rá že jí soutěsky a do rovin ^ r o z ­ lévají m o h u tn é m asy náplavů. D osud nebyla nikde zjištěna b ez p eč n á sto p a člověka z doby před touto velkou zm ěnou. S o tv a však skončila, nacházím e už o pracované kam eny ve štěrk u té m ě ř všech te ra s Afriky, záp ad n í Evropy a jižní Asie. Z n ám e zatím je n dva fosilní představitele člověka ze spo nich čtv rto h o r, so učasníka a tvůrce těchto prvních n ástio ju , oba v šak zn ám e dobře. Je to je d n ak pitekantropus z Javy, 1)

P řesn č ji k o n cem villafran ch ien u . M nozí g e o lo g o v é v yčleňují už to to o b d o b í z plio cén u a p o v a žu jí je za sp o d n í čtv rto h o ry . Je to jen o tá z k a zařazení.

161

o

------------S O U Č A S N O S T

1o

ygž-. ------ m

la d š í d o b a

kam enná

30 50 -

1 00

Homo sapiens neandertaloidi prehominidi australopitekové pásm o socializace

Obr. 4. Schéma znázorňující vývoj lidské vrstvy. Číslice vlevo zname­ nají tisíce let. Jsou to nejmenší možné hodnoty a nepochybně by je bylo třeba aspoň zdvojnásobit. Hypotetická oblast konvergence k Omega není samozřejmě zakreslena v měřítku. Podle analogie s ji­ nými živými vrstvami by měla trvat řádově milióny let.

dlouho za sto u p e n ý pouh o u lebeční číškou, nedávno však o b ­ jevený v d alek o úplnějších vzorcích, a čínský sinantropus, o b ­ jev en ý v četn ý ch exem plářích během posledních deseti let. Dvě b ytosti ta k úzce spřízněné, že by p o d sta ta každé z nich m usela zů sta t tem ná, kdybychom nem ěli to štěstí, že je m ů že­ me p o ro v n á v a t n a v z á je m 1. C o se d o zv íd ám e z tě ch to úctyhodných zbytků, starých p ři­ nejm enším n ějak ý ch sto neb o dvě stě tisíc let? První bod, na něm ž se už dnes shodují všichni a n tro p o lo g o ­ vé, je, že v p ite k a n tro p o v i stejně ja k o sinantropovi m ám e už formy, je ž jso u svou an ato m ií už zřeteln ě hominidní. P ostavíme-li jejich lebky do řady m ezi lebky největších opic a lebky současných lidí, je m orfologický předěl, p rázd n o ta, zřejm ě mezi nimi a an tro p o id y , kdežto sm ěrem k člověku tvo ří p řiro ­ zený celek. P o m ěrn ě k rá tk á tvář. C elkem p ro sto rn á lebeční dutina: u člo v ěk a z T rinilu lebeční objem neklesá pod 800 cm 3 a u n ejvětších sam ců člověka z Pekinu dosahuje 1 100 cm 3.2 D olní čelist je už sm ěrem dopředu, k sym physe, utvářen a p o ­ dle lidského typu. K onečně a zejm éna volné přední končetiny a v zp řím ený postoj. P odle tě ch to znám ek je zřejm é, že jsm e zde už d alek o za polovinou cesty sm ěrem k člověku. P ře sto v šak jak k o li hom inidní, byl p itekantropus i sin a n tro ­ pus so udě po d le fyziognom ie tv o r velice zvláštní, ja k ý už na Zem i d áv n o a d áv n o neexistuje. P rodloužená lebka, silně zú ­ žen á za velkým i očním i důlky. L ebka v příčném řezu sražená, m ísto v ejco v itéh o či pětiúhelného tvaru našich lebek, tvořící široce o te v ře n ý ob lo u k v úrovni uší. L ebka s velmi silnými kostm i, kde lebeční sch rán a nevyniká dozadu, nýbrž je d o d a­ tečn ě o b k lo p e n a silným okcipitálním věncem . Čelistní o b lo u ­ ky silně vystupují dop řed u (prognathie) nad symphysou, a leb ­ ce nejen chybí brad a, ale do k o n ce výrazně ustupuje. A kon eč­ ně n eo b y č ejn ě v ýrazná tv aro v á rozlišenost obou pohlaví: d ro b n é sam ičky s celkem křehkým i zuby i čelistmi a robustní sam ci s m ohutným i stoličkam i a Špičáky. — N a těchto rysech, k teré n ejso u výjim ečné ani zrůdné, nýbrž vyjadřují d o b ře vy­ b u d o v an o u a v y ro vnanou architekturu, je snadné ro zezn at jis­

1)

O člo v ě k u z M au c r zde p ro je d n o d u c h o st m luvit nebudu. I když je je h o če­ list s ta rá a p o z o ru h o d n á , nevím e o něm dost, ab y ch o m m ohli a n tro p o lo g ic ­ ký v ym ezit je h o p rav é místo.

2)

U velk ý ch so u d o b ý ch a n tro p o id ů n ep řesah u je m o zkový o b jem 600 ccm.

163

tou an ato m ick o u k o n v erg en ci sm ěrem dolů ke světu prim átů. O trinilském a pekinském člověku lze už dnes zcela u v á ž e ­ ně tvrdit, že dík to m u to dvojím u o b jev u jsm e uvn itř lidstva poznali další m orfologický stupeň, další vývo jo v é stadium a další zoolo g ick ý přeslen. M orfologický stupeň, p ro to ž e tv a re m lebky stojí zh ru b a na poloviční cestě m ezi dejm e to m u šim p an zem a bělochem . D ále vývojové stadium , n eb o ť ať už zanechali přím é p o ­ tom ky v současném světě n eb o ne, p řed sta v u jí p ra v d ě p o d o b ­ ně typ, jím ž m usel současný člo v ěk v p rů b ěh u své fylogeneze v určité chvíli projít. A konečně zoologický přeslen, n eb o ť i když p a trn ě tato skupina byla o m ezen a na nejzazší o k ra j východní Asie, byla zřejm ě částí daleko širšího celku, k je h o ž p o v az e a struktuře se je ště vrátím . V celku jsou p ite k a n tro p a sin a n tro p m nohem víc, než dva zajím avé an tro p o lo g ick é typy. S krze ně m ůžem e zah léd n o u t celou vlnu lidství. P aleontologové tedy znovu osvědčili svůj smysl p ro p řiro ­ zené perspektivy života, když oddělili tu to velm i sta ro u a v el­ mi prim itivní lidskou vrstvu ja k o odlišnou p řiro z en o u je d n o t­ ku. V ytvořili pro ni ta k é název „prehom inidů“. T e n to v ý raz je vým luvný a správný, pokud jd e o p o slo u p n o st anatom ických forem. Z ároveň však m ůže z a stíra t n eb o p ře so u v a t na nes­ právné m ísto psychickou n esp o jito st, v níž se d om nív ám e vicět sam o já d ro polidštění. N ázev prehom inidů m ůže n av o z o ­ vat dojem , že p ite k an tro p u s a sin a n tro p u s nebyli vů b ec ještě -.dmi — to jest, že podle m é te o rie nep řek ro čili p rá h reflexe. -Idá se mi však n ao p ak d alek o p rav d ě p o d o b n ější, že i když ."daleka nedosáhli úrov,ně, na níž stojím e dnes, byli již ob a v plném slova smyslu inteligentním i bytostm i. Z e jim i skutečně m useli být, plyne, zd á se mi, z o b ecn éh o m echanism u fylogeneze. M utace ta k základní, ja k o je myšlení, jež dává celé lidské skupině je jí specifický elán, nem o h la se podle m ého n ázo ru ob jev it někde cestou, v p o lo v in ě lodyhy. Právě o n a řídí celou stavbu. Její m ísto je tedy p o d každým ro ­ zeznatelným přeslenem v ned o sažiteln ý ch hlubinách stonku, a tedy p o d bytostm i, k teré ač u tvářením lebky je ště prehom inidní, stojí už zřeteln ě n a d b o dem vzniku a rozvití dnešního lidstva. T o však není je ště všechno.

164

N ez n ám e d o su d žá d n é sto p y industrie, sp o je n é p řím o se zbytky p ite k a n tro p a . T o je d án o podm ínkam i n aleziště: v o kolí T rinilu se fosílíe n ac h áz ejí ja k o kosti p řin esen é řekam i d o jezera. Z a to u Pekinu, k d e byi sin a n tro p nalezen v ložisku, v zav alen é jeskyni, je sp o u sta kam enných nástro jů m ezi sp á ­ lenými kostm i. M ám e v té to industrii (uznávám , že někdy p ře ­ kvapující úro v n ě) sp a třo v a t sto p y jin é h o neznám éh o člověka, jem už sin a n tro p , k te rý sám nebyl „faber“, sloužil ja k o lovná zvěř? T u to d o m n ěn k u vyslovil M. Boule. P okud se v šak n e n a ­ leznou žá d n é ko sti to h o to h y p otetického člověka, zda se mi, že tu to m yšlenku nelze ničím do lo žit a že je tedy k o n eckonců m éně vědecká. S in a n tro p už o p rac o v áv al kám en a rozdělával oheň. D o k u d n e b u d e d o k á z á n opak, tv o ří ty to dvě vlastnosti spolu s reflexí nedílnou sou část „stonku“. T yto tři prvky sp o je ­ né v n ero z d ěliteln ý svazek, vystupují všude současně s lid­ stvem . T a k o v á je o b je k tiv n ě situace. je-li to m u o p ra v d u tak, vidím e, že přes osteologické rysy, je ž tolik p řip o m ín a jí antro p o id y , jso u nám prehom inidi psy­ chologicky d a le k o blíž — a tedy ani fyleticky zdaleko nejsou tak m ladí a prim itivní, ja k jsm e se m o žn á dom nívali. N eb o t o b jev o h n ě a zp ů so b u o p ra c o v á n í řezných nástro jů vyžadoval jistě čas. T a k ž e p ře d nimi je je š tě d o st a dost m ísta p ro n ejm é­ ně je d en lidský přeslen, k te rý snad jednou ve villafranchienu najdem e. U ž jse m řekli, že současně s pilek an tro p em a s i n á n u opem žili i jin í hom inidi, kteří dosáhli té h o ž stadia vývoje. N ane štěstí však p o nich dosud m ám e jen nedostatečné zbytky: snad sem p a tří slavná M auerská čelist v N ěm ecku a špatně Z a c h o ­ v alá le b k a a fric a n tro p a ve východní Africe. N a určení celkov tv á řn o sti skupiny to je ště nestačí. A le to, co bychom rádi v ě­ děli, nám p ře sto m ůže nepřím o o b jasn it jisté pozorováni. ^ ^ P ite k a n tro p a znám e dnes ve dvou druzích: jeden je pomei ně m alý, druhý dalek o ro b u stn ější a „ b r u t á l n ě j š í " . K tom u pn stupují d v ě v y lo žen ě o b ří form y, zastoupené na Jávě zlom kem čelisti a v již n í Č íně několika zuby. T o dává dohrom ady se si^ n an tro p e m p ě t různých typů, zřejm ě příbuzných, v to m tez údobí a na té že části kontinentu. T a to m n o h o st sousedních forem , je ž se tlačí jed n a na d ru ­ hou n a úzkém pásu Zem ě, i podivná obecná tendence k ve kým ro zm ě rů m m ožná napovídají, že jd e o okrajo v ý a izo lo ­ vaný zo o lo g ick ý „paprsek“ či zárodečný list, který sám v sobe m u tu je ja k si nezávisle na druhých. A nem ělo to, co se tehdy

165

o d eh rá v alo v Č íně a v M alajsii, svoji současnou o b d o b u v ji ných o b la ste ch d ále na zá p a d ? K to m u je tře b a ze zo o lo g ick éh o hlediska říci, že ve s p o d ­ ních č tv rto h o rá c h tvořila lidská skupina je ště m álo so u d rž n ý celek, v něm ž stále p řev lá d ala ro zb íh a v á stru k tu ra, b ě ž n á u ji­ ných živočišných přeslenů. A le v ce n tráln ějších o b la ste ch p ev n in 1 s e u ž n e p o c h y b n ě t a ­ ké seskupovaly prvky nové, sou d ržn ější lidské vlny, p řip ra v e ­ né n ah ra d it te n to archaický svět.

2. SV AZ E K N E A N D E R T A L O I D Ů G eologicky po spodních č tv rto h o rá c h o p o n a padá. B ěhem m ezihry se trinilské usazeniny vrásní. Č ínské če rv en o ze m ě se vrásní a chystají p řijm o u t tlustou p okrývku žlu téh o sp raše. V A frice přibývá trhlin a všude jinde p o stu p u jí a za se u stu p u jí ledovce. K dyž se o p o n a zvedá před nějakým i 60 000 lety a když je zase vidět scénu, prehom inidi už zm izeli. Z em ě je teď o b sazen a neandertaloidy. Fosílií to h o to nového lidstva znám e už m n o h e m víc, n ež z p ředchozího období. Je to jistě d án o m enší v zdálen o stí, ale také větším rozm nožením . M yslící síť se p o zv o ln a šíří a houstne. P o k ro k v počtu a současně i v polidštění. P ohled na p ite k an tro p a a sin a n tro p a m ohl vědu z a ra z it a vzbudit pochybnost, o ja k ý druh se tu vlastně jedn á. V yjm a k rátk é zav áh án í nad lebkou ze Spy a nad číškou z N ea n d erthálu se pro střední č tv rto h o ry nikdy v ážn ě n e p o c h y b o v alo o tom , že tu stojím e před stopam i, je ž zan ech al n ějak ý p ře d ­ stavitel naší rasy. V elký ro zv o j m ozku, jeskynní in d ru strie a p o p rv é i nepochybné pohřby. V šechno, co urču je a p r o z r a ­ zuje o p rav d o v é h o člověka. T edy skutečný člověk — a p řesto člověk, k te rý je ště nebyl docela takový, ja k o jsm e my. V ětšinou p ro d lo u že n á lebka, nízké čelo, m o h u tn é a v y čn ělé očnicové oblouky. Ještě z n a te ln á p ro g n ath ie tváře. B ěžně ch y ­ 1)

M o žn á m ezi p o p u lacem i d o su d n e zn á m é h o a n a to m ic k é h o typu, je jic h ž „dv o u stran n o u " industrii lze ve starším p leislo cén u sled o v a t o d M ysu D o b ré n a d ěje až p o T em ži a od Š p a n ě lsk a až p o Jávu,

166

bějící fossa canina. Ž ád n á brad a, m asivní zuby bez zře teln é h o krčku m ezi k o ru n o u a kořenem . P odle těchto rozm an itý ch ry­ sů m usí k ažd ý a n tro p o lo g na první p o h led ro z e z n a t zk a m e n ě­ lé zb ytky ev ro p sk é h o neandertaloida. Ani m ezi A u stralan y a K urilci už to tiž neexistuje na Zem i nic, s čím by je bylo m o ž­ no zam ěnit. Ř ekl jsem , že p o k ro k vůči trinilském u a pekinskému člověku je zřejm ý. A le ani předěl dopředu, sm ěrem k so u ­ časném u člověku, není o m noho menší. Je tu tedy tře b a z a z n a ­ m en at a ro zlišit nový m orfologický stupeň a nové vývojové stadium . A p o d le fylogenetických zákonů je tu tedy ta k é třeb a h le d at nový zo o lo g ick ý přeslen, je h o ž skutečnost se p re h isto ­ rii b ěh em p o sled n ích let neustále vnucuje. K d yž byly v z á p ad n í E v ro p ě o bjeveny první „m oustierské“ lebky a když se b ezp ečn ě p rokázalo, že tyto kosti n epatřily ani slabom yslným , ani degenerovaným jedincům , začali si a n a to m o v é p řiro z e n ě před stav o v at, že ve středním paleolitu byla Z em ě o b y d le n a lidmi, kteří přesně odpovídali „neandertá lsk é m u “ typu. Z to h o m o žn á pram enilo jisté zklam ání, když se zjistilo, že m nožící se nálezy n epotvrzují tuto jednoduchou h y p o tézu. Ve sk utečnosti je však stále zjevnější rozm an ito st n e a n d e rta lo id ů p ráv ě tím, s čím bylo třeb a počítat. A ja k teď vidím e, sp o č ív á zajím av o st a prav á tv ářn o st celého svazku k o n ec k o n ců p rá v ě na té to rozm anitosti. Z a so u č a sn é h o stavu vědy se mezi tak zvaným i „neandertaloidním i“ form am i rozlišují dvě různé skupiny, z nichž každá p ro z ra z u je jin é stadium fyletické evoluce: skupina konečných fo rem a m la d istv á skupina. a / P ředevším sk u p in a ko nečných fo re m , v níž přežívají a n a­ k o n ec vyhasín ají více m éně sam o statn é paprsky, které p rav­ d ě p o d o b n ě tv o řily přeslen prehom inidů. N a Jávě je to člověk ze Solo, přím ý a m álo p rom ěněný po to m ek člověka z T rinilu1. V A frice n eo b y čejn ě hrubý člověk rhodézský. A konečně v E v ropě, nem ýlím -li se, sám člověk z N eanderthálu, který p ře s p o d iv u h o d n é a trvalé rozšíření po celé západní E vropě p a trn ě n e p ře d sta v u je nic jin éh o než poslední rašení končící větve. 1)

H o rn o solocnsis, n a le ze n ý ve v elkém p o čtu na h o rizo n táln ích te ra sá c h zvrásn ěn ý c h v rste v v T rinilu, byl p a trn ě je n velký p ite k a n tro p s více vyklenutou le b k o u . V p a le o n to lo g ii té m ě ř jed in ečn ý příp ad téh o ž fyla, zach y cen éh o na to m té ž m ístě p ře s p o ru še n o u g eo lo g ick o u souvislost ve d v o u různých s ta ­ diích vývoje.

167

b / Z áro v eň však ta k é m ládci s k u p in a — dosud m álo p r o z k o u ­ m an á m lhovina p se u d o -n e an d e rta lo id ů s rysy stá le je š tě p ri­ mitivními, ale zřeteln ě m odernizovaným i či m o d e rn iz o v a te lným i: kulatější hlava, m éně vyčněié očnice, lépe v y z n a č e n á fossa canina, tu a tam vznikající brada. T o je n ap řík lad č lo v ě k steinheim ský a člověk palestinský. Jsou to n ep o c h y b n ě n ea n dertaloidi, ale o kolik jsou nám blíž! Jakási p ro g re siv n í a d ř í­ mající větev, k te rá čekala na své probuzení. P o stav m e te n to tro jitý sv azek do sp ráv n é h o z e m ě p isn é h o i m o rfologického světla. N ení na něm nic záh ad n é h o , n a o p a k v ystupuje ja k o d o b ře znám é uspořádání. P oslední listy, k te ré o p ad áv ají; listy je ště rozvité, k teré však začínají ž lo u tn o u t; lis­ ty je ště zavinuté, ale plné mízy v sam ém středu trsu: to je ú p l­ ný, té m ěř ideální řez zoologickým vějířem .

3. KOMPL E X H O M O S A PI E N S

Jedním z velkých p řek v a p en í b o ta n ik y je to, ja k se p o č á t~'.;m křídového ob d o b í svět cykasovitých a je h lič n atý c h s tr o ­ mů náhle n ah razu je a přek rý v á lesem kryto sem en n ý ch : p la ta ­ nů, dubů atd. Z nějaké nezn ám é části světa se na ju ra sic k o u k větenu náhle přivalila sp ousta dnešních druhů, už zcela h o to ­ vých. P o d o b n ě je zaražen i an tro p o lo g , když v jesky n ích tě sn ě nad sebou, oddělených po u ze stalag m ito v ý m stro p em , n ac h áz í člověka m o ustierského a c ro m a g n o n sk éh o či au rig n ack éh o . Z de není prakticky žádný g eologický předěl, a p ře sto zásad n í om lazení lidstva. N áhlá vlna h o m o sapiens, v y p u zen éh o kli­ m atem či po h án ěn éh o neklidem duše, p řek rý v á n e a n d e rta loidy. O dkud přišel te n to nový člověk? N ěk te ří a n tro p o lo g o v é ho p ovažují za vyústění jistých linií, zjištěných už v dřív ějších o b ­ dobích — například za přím ého p o to m k a sin a n tro p a. Z u rč i­ tých technických důvodů a m o ž n á je ště víc kvůli celk o v é a n a ­ logii, je lépe dívat se na věc jinak. Je zcela nep o ch y b n é, že člověk svrchního paleolitu m usel někde a svým z p ů so b em p ro jít prehom inidní a p o to m n ea n d erta lo id n í fází. Z d á se však, že p o d o b n ě ja k o savci, tritu b e rk u láti a v šech n a o sta tn í fyla v průběhu té to — m ožná zrychlené — em b ry o g e n ez e u ni­ ká našem u pohledu. P o d o b n ě ja k o všude jin d e v historii v lá d ­ ne tu n avazování a nahrazování, spíš než souvislo st a p o k ra ­ 168

čování: zá k o n štafety. P ředstavuji si tedy nejspíše, že se ten to nový p řích o zí zrodil ze sam ostatné, dlouho skryté evoluční li­ nie, už před tím skrytě aktivní, k terá se je d n o h o dn e vítězně vy n ořila m ezi všem i ostatním i — nepochybně v sam ém středu tě c h to p seu d o -n ean d ertalo id ů , o jejich ž živém a p a trn ě velmi sta ré m svazku jsm e se práv ě zmínili. Bez ohledu na h y p o tézy jistá je je d n a věc, a tu také každý připouští. Člověk, k teréh o m ůžem e p o p rv é p o z o ro v a t koncem čtvrtohor, je už skutečně so u časný člověk — a to po všech stránkách. Po a n a to m ic k é stránce o tom nem ůže vůbec být pochyb. Z v ýšené čelo se zm enšeným i očnicem i; vyduté parietáln í k osti; slabý o k cipitální hřeben pod m ozkem , který se nad ním klene; te n k á čelist s vyčnělou bradou; všechny tyto výrazné rysy posledních obyvatelů jeskyň jsou už s konečnou p latn o stí ta k é naše. D o k once tak, že od této chvíle se už paleo n to lo g , zv yklý p ra c o v a t s velkým i m orfologickým i rozdíly, nem ůže cí­ tit bezpečný, m á-li odlišit zbytky fosilního člověka od člověka d nešního. N a tu to choulostivou úlohu už jeh o m etody a jeh o p o h led nestačí, a m usí tedy ustoupit těm nejjem nějším (a n ej­ o d v ážn ějším ) antrop o lo g ick ý m technikám . Zde už nejde o to, re k o n stitu o v a t v hlavních rysech vzestupný o b zo r života; jd e o ro z b o r prolínajících se odstínů, z nichž je utkáno p o předí n ašeh o pohledu, a to trvání, jež nepřesahuje třicet tisíciletí. T řice t tisíc let, to je v m ěřítku individuálního života dlouhá d o b a ; ale p ro evoluce pouhý okam žik. Z osteologického hle­ d iska nev y k azu je lidské fylum v to m to období žádný znatelný p řed ěl, a do jisté m íry do k o n ce ani žádnou velkou zm ěnu v p o stu p u svého som atického větvení. N eb o ť p rá v ě zd e přek v ap en í vrcholí. Sam o o sobě je jen p řiro z en é , není-li lodyha h o m o sapiens fo ssilis ve svém vý­ ch o zím bo d ě vůbec jedn o d u ch á a prozrazuje-li ve skladbě a ro zb íh a v o sti svých vláken složitou strukturu vějíře. T o je, ja k víme, p o čátečn í podm ínka každého fyla na strom ě života. V té to h loubce bychom počítali přinejm enším s trsem p o m ě r­ ně prim itivních a zobecněných forem : s něčím, co by bylo co d o form y předchůdcem současných ras. S hledávám e však spí­ še p rav ý opak. N eboť co byli ve svrchním paleolitu první .p ře d sta v ite lé čerstv ě rozvitého lidského přeslenu (odvážím e-li se p o d le ko sií usuzovat o m ase a kůži)? Už tehdy nic jiného, n ež to, co vidím e dnes, a přibližně ve stejných oblastech Z e ­ mě. S kupiny černých, bílých a žlutých (nanejvýš snad pra-černýeh, pra-bílých a pra-žlutých), už usedlé ve svých současných 169

zem ěpisných o b la ste c h od severu k jihu a od z á p a d u k v ý c h o ­ du; ta k se nám je v í S tarý svět E vropy po Čínu n a ko n ci p o ­ sledního le d o v éh o období. — V člověku svrchního p aleo litu tedy o d k rý v ám e skutečně sam i sebe, své vlastní dětstv í, a to n ejen v p o d sta tn ý c h an atom ických rysech, ale i co d o h lav n ích linií naší etn o g rafie. N ení to je n k o stra m o d ern íh o č lo v ěk a — ale už hlavní části m o derního lidstva. T ýž celkový tv a r těla; stejn é zá k lad n í rozdělení ras; a přinejm enším v n á č rtu týž sklon etnických skupin sp o jo v a t se přes všechny div erg en ce v jed inou so u d ržn o u soustavu. A (ja k jinak) to té ž p o d sta tn é zam ěření v hloubi duše. Jak jsm e viděli, u kazuje se u n ea n d erta lo id ů z ře te ln ý psy­ chický p ráh m im o jiné také tím , že se v jejich jesk y n ích o b je ­ vují první pohřby. 1 těm n ejvýraznějším n ea n d ertá lců m všich­ ni souhlasně přisuzují p lam en o p rav d o v é inteligence. Z d á se však, že činnost té to inteligence byla do značné m íry p o h lc e n a staro stm i o přežití a rozšíření. Bylo-li tam je ště něco navíc, n e­ vím e o tom , an eb o to n edovedem e ro zp o z n at. C o si myslili ti­ to vzdálení příbuzní. O tom nem ám e ani potuchy. Z a to ve svrchním paleo litu se na stěnách jeskyní o b je v u je s h o m o sa p ien s je ště čerstvá, ale definitivně o sv o b o z e n á m yšlenka. N o ­ vě příchozí s sebou přinášeli um ění — je š tě natu ralistick é, ale úžasně dokonalé. A díky jazyku to h o to um ění m ů žem e p o p r­ vé rovným a n o h am a vstoupit d o věd o m í zm izelých b y to stí, je ­ jichž kosti dnes sbírám e. P od iv n á d uchovní b líz k o st až d o nejm enších p o d ro b n o stí! Č erveně a čern ě v y já d ře n é rity na jeskynních stěnách ve Š panělsku, v P yrenejích a v P e rig o rd u se je ště dnes pro v o zu jí v A frice, v O ceánií, b a i v A m erice. Ja­ ký je n apříklad rozdíl m ezi kouzelníkem z je sk y n ě „Tří b ra tří“, zahaleným v jelen í kůži, a n ějakým o ceánským b o ž stv e m ? T o však není je ště to nejdůležitější. M ůžem e se mýlit, kd y ž si p o ­ dle dnešních p řed stav vykládám e otisky rukou, rituáln í o b ra z y bizonů a sym boly plodnosti, v nichž se v y ja d řo v a lo za u je tí a n áb oženství aurignaca či m agdalence. M ýlit se v šak n em ů­ žem e tam , kde v d o k o n alo sti p o h y b ů a obrysů, v n e č e k a n é h ře jem ných o rn am e n tů zachycujem e u um ělců té to d áv n é d o b y smysl p ro p o zo ro v án í, fantazii a ra d o st z tv o řen í: v ý k v ě t v ě­ domí, k te ré nejen reflektuje, ale p řek y p u je sa m o v sobě. Z koum ání k o ste r a lebek nás tedy neklam alo. V e svrchních č tv rto h o rá ch se o p rav d u o b je v u je dnešní člo v ěk v p ln é m slo­ va sm yslu: člověk, který není je ště dospělý, ale u ž d o sáh l „rozum ného věku“. V p om ěru k nám je od té to chvíle je h o

m ozek h o to v — d o k o n c e tak, že na organickém n ástro ji n aše­ ho m yšlení o d té d o b y p a trn ě už nedošlo k žádné m ěřitelné změně. Tedy se ev o lu ce na konci č tv rto h o r v člověku zastav ila? R o zhodně ne. A le i k d y ž není n ija k vyloučeno, že se ve skrytu n ervových so u stav něco vyvíjí dál, přece evoluce od té ­ to chvíle z ře te ln ě p řek ro čila hran ice svých anatom ických m o ­ dalit a vsto u p ila ěi snad d o k o n c e se p řesunula do o b la stí indi­ viduální a k o le k tiv n í psychické spontaneity. V dalším nám pů jd e o to, ab y ch o m ji dokázali ro z e z n a t a sledovat té m ě ř výlučně v té to form ě.

4. NEOL I T I CKÁ PROMĚNA V trv án í živých fyl — asp o ň m ezi vyššími živočichy, kde m ůžem e věci sle d o v a t p o h o d ln ě ji — před stav u je socializace p o m ěrně p o z d n í vynález. V zniká ja k o dovršení dospělosti. Z důvodů, k te ré ú z c e souvisejí se schopností reflexe, je u člo ­ věka ta to p ro m ě n a urychlena. Jak daleko jen d o k ážem e z a ­ chytit sto p y n ašich v elkých předků, vždy se nám ob jev u jí ve sk u p in á ch o k o lo ohně. 1 když js o u v šak p řízn a k y sd ružování v těchto n ejstarších d obách zcela ja sn é , fenom én se je ště nerýsuje ve své úplnosti. A ni ve sv rch n ím paleo litu nebyly je ště populace, k te ré zach y ­ cujem e, p a trn ě ničím víc, n ež dosti volným i s k u p in a m i p o tu ných lovců. T e p rv e v neolitu začíná m ezi lidskými ch á ze t k v elk ém u spájení, k te ré se u ž nikdy nezastaví. N e o t je d o b a, jíž p reh isto rik o v é p ohrdají, p ro to ž e je příliš m lada, historie ji z a n e d b á v á , p ro to ž e je jí fáze nelze přesně datovat. P řesto je to o b d o b í m ezi všem i m inulým i věky kritické a s avné: je to z ro z e n í civilizace. Jak se to to z ro z e n í o d e h rá lo ? T a k é zde znovu — a v pln m souladu se zák o n y , jim iž se řídí naše vidění času sm ěrem zpet — p ro stě nevím e. Ještě p ře d několika lety se p ro stě m uyi o o „velkém p ře d ě lu “ m ezi posledním i úrovněm i s n á stio ji ze štíp an éh o k a m e n e a prvním i vrstvam i s hlazeným i kam eny a k eram ikou. M ezitím v šak řa d a lépe určených m ezileh yc ú ro v n í p o z v o ln a sbližuje o b a b řeh y té to trhliny. V po s a e v šak p ro p a s t zůstává. P ůsobilo tu stěhování — P ’e vání? N áh lý příchod n ějak é etnické vlny, tiše vznikle ne e jin d e v n ejú ro d n ě jšíc h o b la ste ch glóbu — an e b o neo d o lateln e

171

šíření plod n ý ch novinek? Byl to před ev ším po h y b n á ro d ů — an eb o p o h y b k u ltu ry ?1 T o zatím n ed o v ed em e d o b ře říci. jis té je však to, že p o p ráz d n ém m ezidobí, k te ré geologick y n e z n a ­ m ená nic, do něh o ž je však p ře sto tře b a um ístit p o tře b n ý čas k výběru a dom estikaci všech zv ířat a rostlin, z nichž je š tě dnes žijem e, se m ísto a na m ístě lovců koní a jelen ů o citám e tváří v tv á ř usedlém u a o rg an iz o v an é m u lidstvu. B ěhem je d n é nebo dvou desítek tisíc let si člo v ěk rozdělil Z em i a za p u stil do ní kořeny. Z dá se, že ja k o v okam žiku reflexe, došlo i v to m to ro z h o ­ dujícím o b d o b í socializace k podiv u h o d n ém u se tk án í celéh o svazku částečně nezávislých činitelů, k te ré p o d p o ro v a ly a p ro sazo v aly po stu p polidšťování. P okusm e se do věci v n ést n ějaký řád. P ředně a především je tu n eu stále p o k raču jící m n ožení. S rychle rostoucím počtem jedinců ubývá v olného územ í. S k u ­ piny narážejí je d n y na druhé. V důsledku to h o se zm en šu je am plituda jejich pohybů a v yvstává o tá z k a ja k n ejlép e využít stále om ezenější oblasti. Lze si p řed sta v it, že po d tla k em té to nezbytnosti se objevila m yšlenka u c h o v á v a t a re p ro d u k o v a t na m ístě to, co bylo dříve tře b a h le d a t a p ro n á sle d o v a t širo k o daleko. P ěstování do b y tk a a o b d ěláv á n í půdy n a h ra z u je sb ěr plodů a lov. P astý ř a rolník. A z této základní zm ěny plyne všech n o ostatní. P ředně se v rostoucích ag lo m eracích o b je v u je slo ž ité p ř e ­ divo práv a povinností, je ž nutí vym ýšlet ro zm a n ité stru k tu ry společenství a pravom ocí, jejich ž sto p y p řetrv áv a jí až d o d n es ve stínu velkých civilizací u těch n ejm én ě rozvinutých p o p u la ­ cí naší Zem ě. Společensky, v o tá z k á c h m ajetku, m o rálk y a m anželství, lze říci, že všechno bylo vyzkoušeno. Z ároveň se ve stálejším a hustším p ro střed í, v y tv o řen ém prvním i zem ědělským i usedlostm i, stá v á i p o tře b a a chuť zk o u m at něčím pravidelnějším a stále intenzivnějším . P o d iv u ­ h o dné o b d o b í průzkum u a vynalézání, kde v reflek to v an é p o ­ d obě p ro p u k á věčné táp án í života v n ev y ro v n a teln é svěžesti n ového počátku. Z dá se, že všechno d o sa žiteln é bylo v to m to m im ořádném o b d o b í vyzkoušeno. V ýběr a zkusm é v y le p šo v á ­ ní plodů, obilnin i stád. Z n alo st hrnčířství a tkaní. Velm i brzy

1)

S o u časn í a rc h e o lo g o v é soudí, že spíSe „ p o h y b n á ro d ů “ — a sp o ň v m ladší d o b ě k a m e n n é (neolitu). (P o zn . překl.)

172

první prvky o b rá z k o v é h o p ísm a — a velm i rychle i první p o ­ čátky zp ra co v án í kovů. A tak je lidstvo, p evněji u se b ra n é sam o v sobě a lépe v y b a­ vené n a výboj, k o n e č n ě s to v y sla t p oslední vlny na z teč p o ­ stavení, k te rá m u dosu d unikala. Je od té doby v plné expanzi. A skutečně na úsvitu neolitu p ro n ik á člověk přes A ljašku z b a ­ venou ledovců, a m o ž n á i jiným i cestam i do A m eriky — a tam znovu začíná, s novým m ateriá lem a novým vynakládáním sh, s trpělivou p ra c í u sídlování a zdom ácňování. M ezi nimi je je š ­ tě m noho lovců a ry b ářů , jim iž přes používání keram iky a h la­ zeného kam en e p o k ra č u je p aleolitický život. V edle nich však záro v eň i sk u tečn í zem ěd ělci — p ěstitelé kukuřice. A současně se jak o b á ječ n é d o b ro d ru ž stv í začíná rozvíjet je ště další h la­ dina vytyčující d o d n es viditelnou dalekou stopu banánovníků, m angovníků a k o k o so v ý c h palem n apříč Pacifikem. N a konci té to prom ěny, je jíž existenci znám e zase jen z vý­ sledku, je svět p rak tick y p o k ry t populací, jejíž pozůstatky, hlazené n ástro je, po ln í válce a úlom ky nádob, jsou rozsety po staré půdě pevnin všude tam , kde ji lze o dkrýt pod novějším i nánosy hum usu či písku. . .. T o to lidstvo je jistě je ště zn ačn ě roztříštěno. Chcem e-li si je představit, stačí pom y slet na to, čím byla A m erika či A n ik a, když tam p o p rv é vstoupili běloši: p estrá m ozaika etnicky i so ­ ciálně h luboce odlišných skupin. Ale lidstvo se tu už rýsuje a váže. O d svrchního paleolitu si n áro d y p o zv o ln a nalezly své konečné m ísto až do p o d ro ností. O b ch o d e m s p řed m ě ty a přenášením m yšlenek vzrůstá vo d iv o st m ezi nimi. U stav u jí se trad ice a rozvíjí se kolektivní pam ěť. 1 když je ta to první b lá n a je ště tenká a zrnitá, noos era se už zde za čín á u za v írat v so b ě a o b k lo p o v at Zemi.

5. P R O D L O U Ž E N Í N E O L I T U A VZ E ST U P EVROPY

Z dob, kdy jsm e nevěděli nic o paleontologii č l o v ě k a , nám zůstal zvyk o d d ě lo v a t do zvláštní p ř i h r á d k y těch šest tisíc et, z nichž m ám e p sané či d ato v an é doklady. H istorie v protik a du k p rehistorii. V e skutečnosti takový předěl neexistuje. Cim víc se nám d a ří rek o n stru o v a t perspektivu minulosti, tím zíejměji zjišťujem e, že ta k zv an é „historické“ období (až po a včet ně p o čá tk u o b d o b í „m oderního“) nejsou ničím jiným , n ež pri173

mým p ro d lo u žen ím neolitu. Jistěže s ro sto u cí slo ž ito stí a d ife­ renciací, k nim ž se je ště vrátím e. A le v zá sa d ě p o d le tý ch ž linií a na téže úrovni. Jak m ám e vym ezit a ja k si p řed sta v it p o stu p p o lid šťo v án í v p rů b ěh u to h o to ta k k rá tk é h o a ú žasně p lo d n é h o o b d o b í z b io logického hlediska? já d re m to h o , co skrze pohyblivou m n o h o st institucí, n á ro d ů a říší z a zn a m e n áv á historie, je n orm ální rozvoj h o m o sa p ie n s v lůně společenské atm osféry, v y tv o řen é n eolitickou p ro m ě ­ nou. P o stu p n é o d p ad á v án í n ejstarších listů, z nichž n ěk teré, ja k o A u stralané, se dosud drží na krajn ím pov rch u naší civili­ zace a pevnin. N ap ro ti tom u z d ů ra zň o v án í a p ře v lá d á n í n ě­ k terých jiných lodyh, ústřed n ějších a životnějších, k te ré se snaží m o n o p o lizo v a t světlo a půdu. V ětvoví se na je d n é stran ě p roklešťuje — a na druhé houstne rozvíjením nových v ý h o n ­ ků. V ětve, je ž usychají, větve, je ž spí, a větve, je ž v y ráž ejí a z a ­ plavují všechno. N ekončící křížení vějířů, z nichž žád n ý n e d á ­ vá zřeteln ě sp a třit svůj stonek, i když leží p ouhé dva tisíce let nazpět. C elá řad a případů, situací a o brazů, s nim iž se b ěž n ě setkávám e v kterém koli fylu v p rů b ěh u aktivního ro zp lo z o vání. Ale je to oprav d u všechno? M ohlo by se m yslet, že m im o řá d n á o b tíž n o st i výjim ečná zajím avost lidské fylogeneze po čín aje n eolitem tk v í p ráv ě v blízkosti faktů, jež d ovoluje sled o v at ja k o b y pou h ý m okem biologický m echanism us větvení druhů. V e sk u tečn o sti se tu děje je ště něco víc. D okud se věda zabývala jen více m éně izolovaný m i „pre­ historickým i“ lidskými skupinam i, k te ré byly většin o u je ště ve stadiu an tro p o lo g ick é h o utváření, bylo stále m o ž n o p řibližně ap likovat obecn á pravidla živočišné fylogeneze. P o čín aje n e o ­ litem začíná vliv psychických činitelů zře te ln ě p ře v lá d a t nad stále tlum enějším i variacem i som atických faktorů. A záro v eň také vystupuje do p o p řed í dvojí řad a jevů, o nichž jsm e se zmínili už předem , když jsm e popisovali hlavní linie, po nichž p o stu puje polidšťování: 1. p řed n ě o b je v o v án í politických a kulturních je d n o te k nad genealogickým i přeslen y ; vzniká složitá sad a seskupení, k te rá d o k á z a la n ejp rv e p ře k rý t „rasu“, zasah uje do všech m ožných rovin zem ěp isn éh o rozložení, ekonom ických vazeb, n áb o žen sk é víry a sp olečensk ý ch insti­ tucí a ovlivňuje se navzájem v různém pom ěru. 2. A so učasně se m ezi těm ito větvem i nového dru h u začínají p ro je v o v a t síly

174

\

srů stán í (anastom ózy, slévání), uvolněné v každé z nich indivi­ dualizací p sy chologické pochvy — přesněji psychologické osy. B o h a tá h ra spřažených divergencí a konvergencí. S k utečnost, ro zm a n ito st a neustálé klíčení přinejm enším v irtu áln ě ro zb íh av ý ch kolektivních lidských je d n o te k n em u­ sím zvlášť zd ů ra zň o v at. Z rod, ro zm nožování a vývoj národů, států a civilizací. T e n to pohled m ám e stále před očim a a je h o p říb ěh y plní kron ik y národů. C hcem e-li však pro n ik n o u t h lo u ­ běji a o ce n it je jic h dram atičnost, nesm ím e zap o m e n o u t na je d n u věc. A ť už jsou události jakkoli polidštěné, je lidská his­ to rie v té to racio n alizo v an é po d o b ě svým způsobem a na své ú ro v ni ve sk utečnosti p o kračováním organických pohybů ži­ vota. F en o m én y společenského větvení, o nichž vypráví, p atří stá le je š tě d o p říro d n í vědy. D alek o subtilnější a více nabité biologickým i m ožnostm i jso u fen o m én y slévání. P okusm e se sledovat jejich m echanis­ m us i důsledky. R eakce m ezi slabě „psychizovaným i“ živočišnými větvem i a fyly se om ezu jí na soutěžení, pop říp ad ě vyhubení. Silnější v y tlačuje slab šíh o a nakonec ho udusí. Jedinou výjim kou z to ­ h o to bru táln íh o , tém ěř m echanického zákona substituce mezi nižším i org an ism y jsou zejm éna funkční sdružení „symbiózy“ — a u n ejv íce socializovaných druhů hmyzu zotročení jedné skupiny druhou. U č lo v ěk a (přinejm enším m ezi post-neolitickým i lidmi) se h o lé vyhu b en í pozv o ln a stáv á výjim kou, nebo aspoň něčím d ru h o tným . A ť je přem ožitel sebebrutálnější, potlačení je vždy p ro v á z e n o n ějakou asimilací. P oražený, i když je zčásti po h lcen, p řec e je ště působí na vítěze a p řetváří ho. Jak se říká v g eologii, en d o m o rfizu je ho. T o platí tím víc v případě n en á­ silné k u ltu rn í invaze. A je ště daleko víc, když se jedná o stejně o d o ln é a ak tiv n í populace, k te ré se pom alu navzájem p ro n i­ k ají p od trv ajícím tlakem . — V zájem ná prostupnost psychik, sp o je n á s p o z o ru h o d n o u a význam nou schopností vzájem n é­ ho o p lo zo v án í. P od tím to dvojím vlivem, který m íchá a sd ru ­ žu je zá ro v e ň etnické tradice i m ozkové geny, se rýsují a ustalují sk u te čn é biologické kom binace. Kdysi tvořila strom ži­ v o ta p o u h á spleť lodyh. N yní dochází v celé oblasti h o m o sa p ien s k syntéze. A le sa m o z ře jm ě ne všude ve stejné míře. V d ůsledku nahodilého usp o řád án í pevnin existují na Zem i jisté o blasti, příznivější než jiné pro shrom ažď ování a m íšení 175

ras: ro zle h lá souostroví, úzké k řižo v atk y — a z e jm é n a r o z ­ sáhlé o b d ělav a teln é roviny, zav o d ň o v an é velkou řek o u . O d začátk u u sedlého života m ěla lidská m asa p řiro z e n ě sklon so u stře ď o v at se, splývat a ro ze h řív a t se práv ě na tě c h to p riv i­ legovaných m ístech. T a k vznikly na neolitické h la d in ě n e p o ­ chybně současně póly p řitažlivosti a o rg an iz ac e: p ře d p o v ě ď a p ře d e h ra n ějak é h o vyššího a no v éh o stavu noosféry . — Pět z těch to ohn isek lze ro z e z n a t ve více či m éně v zd á le n é m in u ­ losti: střed n í A m eriku s m ayskou civilizací; jižní m o ře s civili­ zací polynéskou; p ovodí žluté řeky s čínskou civilizací; údolí Indu a G an g u s civilizací indickou a konečně Nil a M e z o p o tá mie s E gyptem a Sum erem . S výjim kou dvou p rvních , d alek o pozdějších, vznikla ta to ohniska p a trn ě té m ěř ve ste jn é m o b ­ dobí. Byla však do značné m íry nav zájem nezáv islá a k ažd é z nich slepě usilovalo šířit se a vyzařo v at, ja k o kdy b y m ělo sa­ m o p o h ltit a p ro m ěn it celou Zemi. N etkví n akonec v setkání, střetn u tí a k o n eč n ě p o stu p n é harm onizaci těch to velkých so m ato-psychických p ro u d ů sa­ mo já d ro historie? T en to záp as o vliv se skutečně rychle lokalizoval. Příliš iz o ­ lované ohnisko M ayů v N ovém světě v y za řo v alo brzy je n do p rázdna, kdežto polynéské ohnisko, příliš ro z p tý le n é p o v z d á ­ lených ostrůvcích, zan ed lo u h o úplně vyhaslo. O b u d o u cn o st světa se tedy hrálo v Asii a severní A frice, m ezi zem ěd ělci v el­ kých rovin. Ještě je d n o nebo dvě tisíciletí p řed naším le to p o č te m se vy­ hlídky všech hráčů m ohly z d á t vyrovnané. A přece, pou čen i tím, co následovalo, d o vedem e dnes říci, že u dvou v ý c h o d n ě j­ ších k on k u ren tů se už teh d y p ro jev o v a ly z á ro d k y slabosti. Ať už z uzpůsobení jejíh o vlastn íh o ducha an e b o v d ů sle d ­ ku velkých rozm ěrů chyběla Č íně (m ám na mysli sa m o zřejm ě starou Čínu) chuť i nadšení o b n o v o v a t od základu. — Z vláštní podívaná na tu to o b ro v ito u krajinu, kde jsm e m ohli je š tě v če­ ra na vlastní oči vidět so tv a p o zm ěn ěn ý zlo m ek sv ěta, jak ý mohl být před deseti tisíci lety. O b y v ate lstv o n ejen zá k lad n ě zem ědělské, ale v p o d sta tě o rg an iz o v an é po d le h ie ra rc h ie d r­ žení půdy — kde císař nebyl ničím jiným , než n ejv ětším z m a­ jitelů. O byv atelstv o příliš sp ecializované na cihly, keram ik u a bronz. O byvatelstvo, k te ré d o v ed lo až k p o v ě ře studium p ik to gram ů a vědu o souhvězdích. C ivilizace jistě neu v ěřiteln ě zjem nělá — ale práv ě tak ja k o písm o, v něm ž se ta k dům yslně vyjádřila — nezm ěnivší od p o čá tk u své m etody. U p ro s tře d 176

19. sto letí je tu je š tě neolit, ne om lazený ja k o jinde, ale je n d o ­ n ek o n ečn a k o m p lik o v an ý sám v sobě, nejen kráčející v týchž liniích, ale na téže rovině — ja k o by se nedokázal o d trh n o u t od zem ě, k d e se vytvořil. Z atím co se Č ína již vklád á do krunýře své půdy, hro m ad í pokusy a objevy, aniž by ji n apadlo budovat n ějak o u fyziku, dala se Indie strh n o u t p řitažlivostí m etafyziky, až se v ní z tra ­ tila. Indie, ta p ra v á o b la st vysokých filozofických a n á b o ž e n ­ ských tlaků. N em ůžem e nikdy docenit význam m ystických vli­ vů to h o to anticyklonu, k teré d opadaly v průběhu m inulosti na k ažd éh o z nás. A le ať byly tyto proudy sebeúčinnější k p ro ­ vzdušnění a p ro sv ětlen í lidské atm osféry, je třeb a uznat, že pro p řílišnou pasivitu a o d ta že n o st nebyly schopny b u d o v at Zemi. P rv o tn í duše Indie, k te rá povstala ve svůj čas ja k o velký dech — ta k é ja k o velký dech a je ště ve svůj čas zase zanikla. A ja k jin a k to m u ta k é m ohlo být? Když tyto nauky p ovažují fenom ény za p řelu d (m aya) a jejich vazby za řetěz (karm a), co jim je ště zbývá, čím by m ohly p rodchnout a řídit lidskou e v o ­ luci? P ro stá ch y b a ve vym ezení ducha a ocenění vazeb, jež ho sp o ju jí se sublim acem i h m oty — a to je vše! A ta k se k ro k za krokem dostávám e k západnějším o b las­ tem světa, kde výjim ečné setkání m íst a národů nad Eufratem , N ilem a S tře d o ze m n ím m ořem v několika tisíciletích vytvoři­ lo p říznivou sm ěs, díky níž se rozum dovedl zapřáh n o u t za fak ta a n á b o ž en stv í za jednání, aniž by přitom něco ztratily na své v ze stu p n é síle — práv ě naopak. M ezopotám ie, Egypt, H ellas, brzy n a to Řím — a nad to nade všechno (vrátím se k to m u je š tě v závěru) tajem n ý kvas židovsko-křesťanský daly E v ro p ě je jí d uchovní podobu. P esim ista m á snadnou práci, chce-li toto m im ořádné období ro z p o č ítá v a t na civilizace, k te ré se jedna po druhé hroutí. N e­ ní v šak d alek o vědečtější u znat také zde pod řadou zákm itů velkou spirálu života, k te rá se ja k o štafetou nevratně zvedá podél hlavní linie své evoluce? Susa, M em phis i A thény m o ­ hou zahynout. S tále o rganizovanější vědom í vesm íru však p řec h ází z ruky d o ruky a je h o z á ř roste. P ozději, až budu m luvit o probíhající planetizaci noosféry, budu se sn ažit vyhradit i o statním zlom kům lidstva tu velkou a p o d sta tn o u část, k te rá jim náleží v očekávané plnosti Zem ě. V to m to b o d ě n ašeh o zkoum ání bychom však museli zau jatě falšo v at fakta, kdybychom nechtěli uznat, že v průběhu h isto ­ rických d o b p ro ch á zela hlavní osa an tro p o g e n ez e zá p ad n í ci­ 177

vilizací. V té to žh av é o blasti rů stu a hlu b o k é p řem ě n y všeh o m o žn ého bylo o b je v en o vše, co dnes činí člo v ěk a člo v ěk em ; an eb o přinejm enším m uselo b ý t o b je v en o znovu. N e b o ť i to, co bylo d áv n o zn ám o jinde, n ab y lo definitivní lidskou h o d n o ­ tu te p rv e tehdy, když bylo z a řa z e n o do soustavy ev ro p sk ý c h ideí a aktivit. N ení je n naivita, když se K olum bův o b je v A m e ­ riky o slavuje ja k o velká událost. O k o lo S třed o zem n íh o m o ře klíčí už p o šest tisíc le t n ové lidstvo, k te ré p ráv ě v té to chvíli p o h lcu je posled n í sto p y n e o ­ litické m ozaiky: rašení nové, ze všech n ejsev řen ě jší hladiny noosféry. D ů kazem je to, že od je d n o h o kon ce sv ěta na dru h ý v šech ­ ny národy, chtějí-li zů stat lidské či chtějí-li se jim i stá ti víc, musí si nu tn ě k lást n ad ěje i p ro b lém y m oderní Z em ě, a to d o ­ konce v těch pojm ech, jim iž je zfo rm u lo v a la z á p a d n í civili­ zace.

K A P I T O L A 3.

M O D E R N Í ZEMĚ ZMĚNA VĚKU

Ve všech d o b ác h byli lidé přesvědčeni, že stojí p ráv ě na „obratníku d ějin “. A na stoupající spirále se vlastně ani tolik nemýlili, jso u však okam žiky, kdy tento dojem pro m ěn y sílí, a d o stá v á zv láštn í o p odstatnění. A jistě nepřeháním e význam našich so u d o b ý ch existencí, dom nívám e-li se, že se v nich o d e ­ h ráv á zásad n í o b ra t světa, který je m álem drtí. K dy te n to o b ra t začal? T o se sam ozřejm ě nedá přesně vy­ mezit. Jako velká loď m ění i m asa lidstva svůj sm ěr je n p o ­ zv o ln a: ta k ž e p rv n í záchvěvy naznačující zm ěnu cesty m ůže­ me sle d o v at velm i daleko, přinejm enším až do renesance. N ejm éně je d n o je však jasné. K oncem 18. století propukla věc na Z á p a d ě zcela zjevně. A od té doby, i když někdy zatvrzele p řed stírám e, že jsm e stále stejní, vstupujem e do nového světa. P ře d n ě jso u tu ek onom ické zm ěny. Ještě před dvěm a sty le­ ty byla n aše civilizace, jak k o li rozvinutá, stále v zásadě usp o ­ řá d á n a na zá k la d ě půdy a jejíh o rozdělení. Jádrem rodiny, p ro to ty p e m „m ajetk u “, státu (a d okonce i vesm íru) bylo stále je ště ja k o v prvních d obách společnosti obdělané pole, územ ­ ní zák lad n a. V důsledku „dynam izace“ peněz se však v této p o sled ní d o b ě m ajetek p ozvolna stal něčím nezachytitelným , p rch av ým a neosobním — tak pohyblivým , že dokonce ani b o h atstv í n áro d ů nem á už té m ěř nic společného s jejich hrani­ cemi. D ále p rům yslové zm ěny. A ž do 18. století byla přes všechna zd o k o n a le n í zn á m a je n jediná chem ická energie — oheň; a u žív ala se stále jen jediná m echanická energie — energie lidských a zvířecích svalů, zn ásobovaná stroji. Z ato od té d o ­ b y ... A k o n eč n ě zm ěny sociální a p robuzení mas. U ž je n po d le tě ch to vnějších znam ení bychom museli v ytu­ šit, že p říčina velké ro zháranosti, v níž zde na Z áp ad ě žijem e už od b o u ře F rancouzské revoluce, je hlubší a vznešenější, než n esn áze světa, k terý hledá svoji starou ztracenou rovnováhu. Z tro sk o tá n í? A le kde! Jen velká vlna neznám ého m oře, kam jsm e p ráv ě vypluli ze závětří mysu, který nás až dosud chránil. Jak mi je d n o u řekl H enri Breuil se svou obvyklou náhlou intu179

ieí, to, co s nám i v té to chvíli intelektuálně, politicky i d u c h o v ­ ně hýbe, je d ocela p ro sté: „jen jsm e práv ě přeťali p o sle d n í lana, k te rá nás dosud p o u ta la k neolitu.“ T o je ře č e n o p a r a ­ doxně, ale jasně. Čím víc jsem o tom od té doby u v až o v al, tím zřetelněji jsem nahlížel, že Breuil měl pravdu. P rávě v té to chvíli p rožívám e z m ě n u věku. P rům yslový věk, věk nafty, elektřiny a atom u, věk stro jů , včk velkých kolektivit a věk v ě d y . . . B udoucnost ro z h o d n e , ja k é jm é n o n ejlépe vystihne období, d o něhož v stu p u jem e. N ázev není důle/.itý. D ůležité však je, že si m ůžem e říci, že za cenu toho, co snáším e, se v nás a kolem nás p rá v ě d ě je další krok, rozhodující k ro k života. Po dlouhém zrán í p o d n e h y b ­ nou m askou zem ědělských staletí n ak o n e c přišla chvíle, vy­ zn ačená nevyhnutelným i úzkostm i nové stav o v é zm ěny. Byli první lidé, kteří viděli naše počátky. Jiní budou p říto m n i vel­ kým dějstvím konce. Š ťastná p říležito st a čest našich v lastn ích k rátkých existencí tkví v tom , že sp ad ají do o b d o b í m u tace noosféry. V těch to pásm ech zm atku a napětí, kde se p říto m n o st mísí s budoucností, ve vroucím světě stojím e tv á ří v tv á ř celé, ni­ kdy nedosažené velikosti fenom énu člověka. Z de n e b o nikde, teď nebo nikdy, v to m to m axim u a v té to blízk o sti m ů žem e doufat, že lépe než všichni naši d uchovní p ředchůdci zm ěřím e význam a ocením e smysl polidštění. D o b ře se d ív e jm e a sn a ž­ me se porozum ět. A p ro to teď opu stím e po v rch a p o k u sím e se rozluštit tu zvláštní form u ducha, k te rá se rodí v lůně m o d e rn í Země. Z em ě p o k ry tá kouřem to v á re n , třeso u cí se shonem , chvějící se stovkou nových záření. T en to velký o rganism us žije n a k o ­ nec jen pro novou duši a to u to novou duší. P od z m ě n o u věků — zm ěna myšlení. K de v šak hledat, kam um ístit tu to je m n o u a o b novnou zm ěnu, k terá n ijak n ezm ěnila naše těla, a přece z nás učinila nové bytosti? — N ikde jin d e než v n o v é intuici, k te rá m ění ja k o celek tv á ř vesm íru, v něm ž se p o h y b u je m e ; ji­ nak řečen o v jistém probuzení. Co nás učinilo v průběhu čtyř či pěti gen erací ta k odlišným i od našich předků, ať si to popírá, kd o chce, — co nám p řin eslo tak o vé am bice a zároveň i úzkosti, jistě není je n to , že jsm e objevili a ovládli nové p říro d n í síly. V hloubi, nem ýlím -li se, je to to, že jsm e si uvědom ili pohyb, k te rý nás strh u je — a tím si tak é všimli hrozivých problém ů, k te ré k lad e re fle k to v a n á p ra ­ xe lidského úsilí.

180

1. O B J E V E V O L U C E

A/ V N Í M Á N Í P R O S T O R O Č A S U

N ikdo z nás si nezachoval vzpom ínku na chvíli, kdy p o p rv é p o o te v ře l oči, uviděl ja sn é světlo a předm ěty, k teré se v něm m íhají sem a tam — všechno v jedné rovině. M usím e v y n alo ­ žit velké úsilí, chcem e-li si před stav il dobu, kdy jsm e neum ěli číst; an e b o se p ře n é st do doby, kdy pro nás svět n ep řesah o v al zdi n ašeho d o m u a rodinný kruh. P o d o b n ě se nám zd á neuvěřitelné, ja k mohli lidé žít a nem ít ani potuchy, že hvězdy visí nad nám i ve vzdálenosti sto v ek světelných le t — ani že od nejzazších obrysů života na sam ém o b z o ru nás dělí m ilióny let. A p řece sta čí o te v řít k teroukoli z těch sotva zežloutlých knih, v nichž a u to ři 16. a d okonce i 18. století s oblibou vy k lá­ dali o stru k tu ře světů, abychom s úžasem zjistili, že naši prap ra p ra d ě d o v é měli dojem , že je jim úplně d obře v k ry ch lo ­ vém p ro sto ru , kde se hvězdy otáčejí kolem Zem ě sotva n ě ja ­ kých šest tisíc let. V kosm ické atm osféře, která by nás v první chvíli zadusila, v p erspektivách, do nichž je nám fyzicky n e­ m o žn é se vrátit, dýchali zcela bez nesnází — i když ne z p l­ ných plic. C o se to ted y o d eh rá lo m ezi nimi a nám i? N ezn ám p o dívanou, k terá by byla napínavější a k terá by lé­ pe o d h a lo v a la biologickou skutečnost noogeneze, než je p o ­ hled na úsilí intelektu, který se od počátku snaží krok za k ro ­ kem p ře k o n a t obklopující iluzi blízkosti. V to m to z á p a se o ovládnutí rozm ěrů a reliéfu vesm íru p o ­ dlehl n ejd řív e p ro sto r: přirozeně, neboť byl hm atatelnější. P rv n í v ítězstv í v té to o blasti zaznam enal už dávno a d ávno člověk (n ep o c h y b n ě nějaký Ř ek před A ristotelem ), k terý svi­ nul zd án liv o u p lo c h o st věcí a dospěl k náhledu, že jsou p ro ti­ nožci. P o to m se kolem kulaté Z em ě skroužila i obloha. Ale o h n isko sfér bylo šp atn ě um ístěno. Jeho poloha bezn ad ějn ě o c h ro m o v a la p ru žn o st soustavy. T eprve v době G alileo v ě se zh ro u cením sta ré h o geocentrism u nebesa skutečně uvolnila p ro n e k o n e čn o u expanzi, k terou jim od té doby přiznávám e. Z em ě se sta la pouhým zrnkem hvězdného prachu. Tím se u m ožnilo n e z m ě rn ě veliké — a v důsledku toho se sym etricky v ynořilo i n e z m ě rn ě malé.

181

D aleko p om aleji p ro n ik alo vním ání hlo u b k o u staletí, p r o to ­ že tu chyběly zjevné znám ky. P ohyb hvězd, tv a ry hor, ch e m ic ­ ká p o v ah a p rv k ů — což se celá h m o ta n ez d ála b ý t v ý raz em neustálé p říto m n o sti? Fyzika 17. sto letí nebyla s to d á t P a sc a ­ lovi p o cítit p ro p a s t m inulosti. K o d k ry tí sk u tečn éh o stá ří Z e ­ m ě a p ak i jejích prvků bylo třeb a, aby člo v ěk a n áh o d o u z a u ­ jal nějaký p ře d m ě t střední pohyblivosti: n apříklad živ o t n eb o i sopky. Jen úzkou skulinou p ráv ě vznikajících „dějin p říro d y “1 začalo tedy od 18. století p ro n ik a t světlo do velkých h lo u b e k pod našim a noham a. V těch to začátcích se je ště d o b a trvání, p o tře b n á k utvářen í světa, o d h ad o v a la velm i skrom ně. A le už tu byl aspoň první p o d n ět — cesta byla o tev řen a. P o zdech p ro storu, jim iž o třásla renesance, se od B uffona za ča la p o h y ­ b o v at p o d la h a (a v důsledku to h o i stro p ) času. A n e u stá lé n a­ léhání faktů te n to pochod od té doby stále zrychluje. T o to uvolňování už p ro b íh á bezm ála dvě stě let a je ště se m u n e p o ­ dařilo rozvinout závity světa. V zd álen o st m ezi závity je stále větší — a z hloubi se stále vynořují další. V těch to prvních stadiích p ro b u ze n í lidstva pro nesm írn é kosm ické rozm ěry zůstávaly však p ro s to r i čas, ja k k o li velké, přece jen je ště sam y o sobě ste jn o ro d é a nav zájem nezávislé. D vě oddělené nádrže, sice stále rozlehlejší, v nichž se v ša k v ě­ ci hrom adí a plavou bez fyzicky u rčen éh o řádu. O bě nád rže se nesm írně rozšířily. S tále je ště se v ša k zdálo, že předm ěty v každé z nich lze lib o v o ln ě p řem isťo v a t jak o dříve. C ož není totéž, leží-li zde n eb o ta m ? Jsou-li p o su n u ty vpřed, n az p ět neb o do k o n ce i o d stran ě n y ? — I když se k té to m yšlenkové hře nikdo výslovně n eodhodlal, nikdo ta k é je ště nem ěl jasn é ponětí, do ja k é m íry a p ro č je nem o žn á. T u to o tázku si nikdo nekladl. T ep rv e u p ro střed 19. století, ta k é p od vlivem biologie, z a č a ­ lo konečně p ro b ře sk o v a t světlo, odk rý v ající n e v ra tn o u so u ­ d ržn o st všeho, co existuje. Z ře tě ze n í živ o ta a brzy na to i z ře ­ tězení hm oty. I ta nejm enší uhlíková m olekula je svou p o d s ta ­ tou i polohou funkcí celého zem sk éh o p rocesu; posled n í je d ­ n o buněčný organism us je ta k stru k tu rá ln ě vp leten d o o snovy života, že m yšlenkové zrušení je h o existence ipso fa c lo ruší celou síť biosféry. R ozdělení, p o slo u p n o st i so lid arita jso u cen 1)

F ran co u zsk é „H istoire n a tu rc lle “ je starší o z n ač e n í p ro p o p isn é p říro d n í vé­ dy, o d p o v íd a jíc í asi českém u „přírodopisu". T cilh n rd p o u žív á to h o to pojm u, aby zdůraznil ča sový c h a ra k te r p říro d n ích věd. 1’ro to p ře k lá d á m e doslova. (Poz.n. přckl.)

plynou z je jic h sp o lečn éh o růstu a společné geneze. Č as a p ro ­ sto r se o rg an ic k y spojují a o b a společně tk ají vesm írnou lá t­ ku. T o je náš so učasn ý náhled, to je to, co jsm e dnes z p o z o ro ­ vali. C o se skrý v á psychologicky pod tím to novým po zn án ím ? K dyby tu nebyla celá historie ja k o záru k a toho, že se každá pravda, k te ro u byť je n jediný člověk jednou zahlédl, nak o n ec p ro sad í v celku lidského vědom í, bylo by p ro č z trá ce t odvahu a trp ěliv o st při poh led u na to, kolik intelektů — a to nejen p ro střed n ích — se je ště dnes uzavírá m yšlence evoluce. P ro m noho lidí je evo lu ce stále je ště jen transform ism us a transform ism us je je n sta rá d arw inovská hypotéza, stejně dílčí a v etchá ja k o L aplaceův k o n ce p t sluneční soustavy n ebo W eg en erův p o su n pevnin. Je skutečně postižen slepotou, kdo n e­ vidí šíři pohybu, je h o ž d rá h a daleko překročila hranice p říro ­ dovědy, p o stu p n ě zasáhla a naplnila chemii, fyziku, sociologii a d o k o n ce i m atem atik u a dějiny náboženství. Jedna po druhé se v šechny o b la sti lidského p oznání hnuly, společně strženy tým ž zák lad n ím pro u d em sm ěrem ke studiu vývoje. Evoluce to není teorie, systém ani hypotéza, nýbrž daleko víc: to je od nynějška o b e c n á podm ínka, jíž se musí podřizovat a jíž musí v y h o v o v at všechny teorie, hypotézy i systémy, mají-li být m yslitelné a správné. Světlo, je ž osvětluje všechna fakta, z a ­ křivení, je ž m usí přijm o u t všechny rysy — to je evoluce. U ž p ů ld ru h éh o století se v nás uskutečňuje snad nejúžas­ nější událost, ja k o u kdy historie zaznam enala od prahu refle­ xe: v ědom í si získává trv alý přístu p k celém u rám ci nových dim enzí. A v důsledku to h o vzniká prostou prom ěnou své v n itřn í látky zcela o b n ovený vesm ír, na něm ž se nezm ěnila čá rk a ani záhyb. D o p o su d se zdálo, že statický a členitelný svět spočívá na třech o sách své geom etrie. D nes tu stojí odlit z jedinéh o kusu. „M od ern íh o “ člověka (a v to m to smyslu m nozí z našich sou­ časníků dosu d m oderním i lidmi nejsou) činí m oderním to, že nabyl sc h o p n o st vidět nejen v prostoru, nejen v čase, ale v tr ­ vání — an eb o , co ž je totéž, v biologickém prostoročase. A n a­ víc je ště to, že nic není schopen vidět jinak, nic — p o čín a je seb o u sa m ým . T o je p oslední krok, kterým vstupujem e do sam ého já d ra prom ěny.

183

B/ Z A S A Z E N O S T DO T R V Á N Í

Č lověk sa m o z ře jm ě nem ohl z p o z o ro v a t evoluci k o le m sebe, aniž by se jí ta k é sám cítil do jisté m íry po zv ed án . D a rw in to o sta tn ě d o b ře ukázal. N icm éně když p o z o ru je m e vývoj tran sfo rm istick ý ch n ázo rů o d m inulého století, s p ře k v a p e n ím zjišťujem e, ja k naivně si p říro d o v ěd ci i fyzikové z p o č á tk u p řed stavovali, že se sam i vym ykají z ce lk o v éh o p ro u d u , k te rý p ráv ě postihli. V aktu p o zn án í dochází sk o ro n e v y h n u teln ě k o d d ělo v án í subjektu a objektu. Jsm e n eu stále n ak lo n ěn i o d ­ d ělo v at se od věcí a událostí, k te ré nás o bklopují, ja k o k d y b y ­ chom se na ně dívali zvenčí, b ez p eč n ě ukryti v p o z o ro v a te ln ě , kd e nás n em o h o u zastihnout: ja k o diváci a ne so u č ásti to h o , co se děje. T ím lze vysvětlit, že se o tá z k a půvo d u člo v ěk a, už jed n o u p o lo ž en á zřetězením života, ta k dlo u h o o m e z o v a la je n n a je h o som atickou, tělesnou stránku. D lo u h á řa d a živ o čiš­ ných dědictví m ohla v y b u d o v at naše údy. Z ato náš d u c h se vždy vynořoval z té hry, v níž p ráv ě v y stupoval ja k o ro zh o d čí. Ať byli první evolucionisté sebevětším i m aterialisty, v ů b e c jim nepřišlo n a mysl, že by jejich in te le k t vědce ja k o ta k o v ý měl co dělat s evolucí. V to m to stadiu zůstali stá t je ště na půl cestě své pravdy. O d sam ého začátku té to knihy jsem se stále snažil u k á z a t jen tuto jed in o u věc: m nohem h lo u b ě ji n ež m a so a k o sti m usí v nás z nevývratných důvodů h o m o g e n ity a so u d rž n o sti p o ­ k račo v at vlák n a kosm ogeneze. V p ro u d u živ o ta n ejsm e zm í­ táni a unášeni je n hm otným p o v rch em naší bytosti. A le p r o ­ storočas, do něh o ž je p o n o ře n o naše tělo, p ro n ik á ja k o jem n é fluidum až do naší duše. N ap lň u je ji, prosycuje, p ro n ik á d o je ­ jích m o h u tn o stí tak, že duše sam a brzy neví, ja k ho o d lišit od svých vlastních m yšlenek. P ro to h o , k d o d o v ed e vidět, se z t o ­ h o to toku, p ro to ž e je vym ezitelný je n p řírů stk y vědom í, už nic nem ůže vym knout, byť to byl i v rch o le k naší bytosti. C o ž není sám akt, kterým jem ný h ro t našeh o duch a p ro n ik á d o a b so lu t­ na, fenom énem em ergence ? Ú h rn e m tedy evoluce, zp o č á tk u uzn aná je n v jediném bodě věcí, p o to m nu tn ě ro z šíře n á n a ce­ lý o b jem neorg an ick é i org an ick é hm oty, p o stu p n ě d o b ý v á, ať chcem e či ne, psychická p ásm a světa. T ím p řip a d á d u chovním k o nstrukcím života nejen vesm írn á látka, ale i v esm írn ý „pri­ m át“, který v ěd a dosud v y h raz o v ala vířivým shlukům sta ré h o „étheru“. Jak bychom ta k é m ohli v tělit m yšlení d o o rg a n ic k é h o to k u 184

p ro sto ro ča su — a n ep řiz n at mu nu tn ě první m ísto v celém p ro cesu ? Jak si p řed sta v it kosm ogenezi, sahající až k duchu, a n e sta n o u t při to m tv á ří v tv á ř noogenezi? M yšlení není je n částí evoluce ja k o anom álie n e b o p rů v o d ­ ní jev, n ý b rž n a o p a k evoluci lze red u k o v a t na p o stu p k m yšle­ ní a z to to ž n it ji s ním do té míry, že pohyb naší duše vy jad řu je a m ěří p o stu p evoluce sam é. P odle velkého slova Juliana H ux leyho člověk o b jevuje, že n e n í ničím jin ý m než evolucí, je ž si u v ě d o m u je sebe sam u. Z dá se mi, že žádný m oderní d uch (p rá v ě p ro to , že je m oderní) nem ůže nalézt klid, dokud n eb u d e p o stav en d o té to perspektivy. N eboť na to m to v rch o l­ ku a je n na to m to v rcholku ho čeká klid a osvícení. c/ o svícen í

Ve v ěd o m í k až d éh o z nás sp atřu je evoluce v sebereflexi se­ be sam u. Z to h o to velm i p ro stéh o pohledu, který se, myslím, m usí s tá t p ro naše p o to m k y něčím tak instinktivním a běžným, ja k o je p ro m alé dítě vním ání třetíh o p ro sto ro v éh o rozm ěru, d o p a ­ d á n a sv ět nová, nevy čerp ateln ě u sp o řád an á jasn o st — vychá­ zející z nás. K ro k za k ro k em jsm e od „m ladé Z em ě“ sledovali sm ěrem vzh ů ru p o stu p n é p o k ro k y vědom í v organizující se hmotě. K dyž jsm e teď d o spěli na vrchol, m ůžem e se o b rátit a pokusit se p o h led em n a z p ě t o b ejm o u t sm ěrem dolů celkové u sp o řá­ dání. V ýsledek to h o to ověření je zcela jednoznačný a soulad sk u te čn ě dokonalý. V každém jiném pohledu něco nezapadá, „neklape“, n eb o ť lidském u m yšlení se tu nedostane je h o p řiro ­ zen é — gen etick é — m ísto v celku obrazu. Zde čáry pokračují či u b íh ají sh o ra dolů od naší duše včetně bez jediného zákrutu či lom u. S h o ra dolů p ro b íh á a rozvíjí se trojí jed n o ta: jed n o ta stru k tury, je d n o ta m echanism u a je d n o ta pohybu. a) J e d n o ta stru k tu ry N a všech stupních strom u života jsm e se stále setkávali s k resb o u „přeslenu“, „vějíře“. Z novu se objevila v počátcích lidstva a hlavních lidských vln. P okračovala nám před očim a dál až d o složitých větvení, v nichž se dnes mísí náro d y a rasy. T eď se našem u citlivějším u a lépe akom odovaném u oku daří ro zlišit týž d o b ře znám ý m otiv pod stále nehm otnějším i a bližším i form am i. Z e zvyku člením e lidský svět na přihrádky různých „skuteč­ 185

ností“: p řiro z e n é a um ělé, fyzické a m ravní, o rg an ic k é a p r á v ­ n í... V p ro sto ro ča su , který je práv em a nutně ro zšíře n n a p o h y ­ by ducha v nás, h ranice m ezi těm ito p ro tikladným i p o jm y p o ­ zv o ln a mizí. Jaký je vlastn ě rozdíl z hlediska v ý b o je živ o ta mezi o b ratlo v cem , který ro zp ín á a o p eřu je své údy, a letcem , který p lach tí na křídlech, vytvořených v lastním dů m y slem ? V čem je hro ziv á a n e o d o late ln á h ra energií lid sk éh o srdce m éně fyzicky skutečná než o b ec n á g rav itace ? A co jin é h o n a ­ konec představuje spleť našich společenských rám ců, ať jsou na p o v rch u sebekonvenčnější a prom ěnlivější, než úsilí p o ­ zv o ln a v y b av o v a t to, co se m á je d n o u stá t stru k tu rn ím z á k o ­ nem noosféry? P okud si u ch o v áv á vitální sp o jen í s v z e s tu p ­ ným pro u d em hlubin m inulosti, není um ělé, m rav n í a p ráv n í svou p o d sta to u nic jiného, než p ro stě po lid štěn é p řiro z e n é , fy­ zické a organické. V to m to pohledu, který je pohledem budoucích „přírodních dějin“ světa, ztrácejí rozlišení, k te rá je ště ze zvyku ud ržu jem e, svou cenu, neboť by m ohla vést k nepříp u stn ém u ro zk o u sk o vání světa. A v té chvíli se znovu o b je v u je evoluční vějíř, p o ­ kračuje dál v tisíci společenských fenom énech, o n ich ž b y ­ chom nikdy nebyli předpokládali, že ta k úzce souvisejí s b io ­ logií: v utváření a šíření jazyků, ve vývoji a diferen ciaci n o ­ vých prům yslových odvětví, v ustav o v án í a šíření filozofic­ kých a náboženských nauk atd. P ro p o v rch n í p o h le d jso u všechny tyto svazky lidských aktivit je n o slab en ý m a n a h o d i­ lým n apodobením postupů života. Bez dalšího ro z b o ru tu z a ­ znam ená podivnou so u b ěžn o st — aneb o ji v e rb á ln ě připíSc nějaké ab stra k tn í nutnosti. Pro toho, kdo si uvědom il úplný smysl evoluce, se n ev y sv ě­ tlitelná p o d o b n o st vysvětluje ja k o to to ž n o st: to to ž n o s t jisté struktury, k te rá po k raču je pod různým i form am i zd o la až n a ­ horu, od stupně ke stupni, od ko řen ů až po k v ět — v o rg a n ic ­ ké k ontinuitě pohybu, anebo, což je totéž, v o rg an ic k é je d n o tě prostředí. S o ciá ln í fe n o m é n ne ja k o oslabení, n ý b rž v y v rc h o le n í b io ­ logického fen o m én u 1. 1)

S p o jito st či m o st m ezi „přiro zen ý m “ a „um ělým “, m ezi p říro d n ím a lidským hledá d n es celá řa d a m y šlenkových sm ěrů, n a p řík la d te o rie in fo rm ace, te o ­ rie systém ů ěi Strukturalism us. P o stu p u jí o p a trn ě ji n ež T e ilh a rd a kryjí se p řísn o u a b strak c í, ale a sp o ň na té to a b stra k tn í a více m én ě m a te m a tic k é r o ­ vině p o h lížejí na sk u tečn o st ja k o na je d in ý celek, d o n ě h o ž p a tří i člověk sám. (P ozn. překl.)

b/J e d n o ta m e c h a n ism u K dyž jsm e při popisu p o stu p n éh o objev o v án í zoologických skupin n ará želi na fakt „mutací,“ užívali jsm e celkem instin­ ktivně slov ja k o „tápání“ a „vynalézání“. Jakou sk u tečn o u p la tn o st však m ohou mít tyto m o žn á skrz n ask rz a n tro p o m o rfick é výrazy? V p o čá tk u vějířů institucí a idejí, jejich ž křížení utváří lid­ skou sp o lečn o st, znovu nep o p irateln ě vystupuje m utace. Vy­ v stáv á n eu stále všude kolem nás — a to právě v té dvojí p o d o b ě, k tero u biologie luší a mezí níž váhá: na jed n é stran ě m u tace úzce o h ran ič en é kolem jediného ohniska, na druhé stra n ě „m asové m utace,“ strhující najednou ja k o pro u d celé b loky lidstva. A le zde, p ro to ž e se fenom én odehrává v nás Sa­ mých a p ro to ž e ho vidím e při práci, začíná být konečně jasno. A tu m ů žem e k o n stato v at, že se aktivní a finalistický výklad p o stu pných skoků života nemýlil. N eboť jsou-li naše „um ělé“ k o n stru k ce sk utečně je n legitim ním pokračováním naší fylog en eze, m ůžem e také objev, tento revoluční akt, z něhož se v y n o řují v ý tv o ry našeho myšlení, legitim ně považov al za re ­ flek to v an é p o k rač o v án í to h o tajem ného mechanismu, jím ž o d ja k živ a klíčí všechny nové form y na kmeni života. N ení to m etafo ra, nýbrž analogie s přírodním základem . Jedno i d ru h é je táž věc — je n že v polidštěném slávu lépe vym ezitclná. A ta k i odsud vychází nové světlo, odražené o sebe samo, k te ré je d n ím tahem d o p ad á až k nejzazším mezím m inulosti A le to, co te n to k rá t osvětluje je h o svazek od nás samych az d ocela dolů, není už nekonečná hra spletených přeslenů: je to d lo u h á řad a objevů. T áž ohnivá dráh a spojuje instinktivní líip án í první buňky s vědeckým tápáním dnešních laboratoří. S k lo ň m e se tedy s úctou před dechem , který naphiujc naše srdce ú zk o stí i radostí „všechno vyzkoušet a všechno nalézt“. Vlna, k te ro u cítím e přicházet, se nevytvořila v nás samých. P řich ází k nám zdaleka, neboť vyrazila současně se světlem prvních hvězd. D ochází k nám , když napřed cestou stvořila všechno. D uch bádání a dobývání je perm anentní duší evoluce. c/ J e d n o ta p o h y b u „V zestup a exp an ze vědom í.“ Č lo věk není, jak jsm e se naivně dom nívali, středem vesmíru, ale něčím d alek o krásnějším . Je stoupajícím šípem velké bio-

187

logické syntézy. Č lověk sám tv o ří nejm ladší, nejsvěžejší, ne­ jslo žitější a n ejb o h atě ji o d stín ěn o u ze všech hladin života. T o není nic jiného, než zák lad n í vize, a k té se už v ra c e t n e­ budu. P o zo r v šak na to, že ta to vize n ab ý v á svoji p lnou p la tn o st a vůbec je udržiteln á jen tehdy, budou-li záro v eň v nás S a ­ mých osvětlen y zákon y a p o dm ínky dědičnosti. D ě d ič n o s t. . . M ěl jsem zde už p říležitost říci, že stále je ště nevím e, ja k se ve skrytu organických zá ro d k ů u tv ářejí, střá d a jí a p řed áv ají c h a ra k te ro v é rysy. A nebo spíš se biologii dosud nep o d ařilo , pokud jd e o rostliny a zvířata, d á t d o h ro m a d y sp o n tá n n í akti­ vitu individua a slepý d eterm inism us genů v genezi fyia. A je tedy v té to své neschopnosti n ak lo n ěn a d ělat z živé bytosti pasivního a bezm ocného svědka p ro m ěn , jim iž proch ází, aniž by za ně byla zod p o v ěd n á a aniž by je m ohla ovlivnit. Ale ja k á úloha v lidské fylogenezi p řip ad n e p o to m silám vynalézání, jejichž účast je zde ta k z ře jm á? Bude na místě, když se s to u to o tázk o u řá d n ě v yrovnám e. To, co evoluce zp o z o ro v ala na o d raz u sebe sam é v člověku, stačí rozptýlit nebo aspoň uvést na p rav o u m íru ta to p a ra d o x ­ ní zdání. V hloubi své bytosti jistě k aždý z nás cítí celou tíhu, či m o ž­ ná^ zásobu tem ných sil, dobrých či zlých, jak ési určen é a ne­ m ěnné „kvantum “, k teré jsm e je d n o u p ro v žd y přijali z m inu­ losti. S nem enší jasností však uvidím e ta k é to, že další postup vlny života před nám i závisí na úsilí, s ním ž budem e ty to e n e r­ gie využívat. Jak jen bychom o to m m ohli p o ch y b o v at, když na vlastní oči vidím e, ja k p roudí všem i kan ály „tradice“ a jak se n evratně skládají v té nejvyšší form ě života, je ž je p řístu p ­ ná naší zkušenosti — v kolektivní p am ěti a v k olektiv n ím in te­ lektu lidské bioty? — T radice, vzdělání, výchova. Z ase pod vlivem nedůvěry k „um ělém u“ p o hlížím e instinktivně n a tyto sociální funkce ja k o na vybledlé o brazy, té m ě ř p a ro d ie toho, co se o d eh rá v á v přiro zen ém u tv ářen í druhů. N ení-li však noosféra pouhou iluzí, bude d alek o sp ráv n ě jší v idět v to m to sdělování a vým ěně ideí tu nejvyšší form u, k níž v nás n a k o ­ nec d o spívají m éně p o d d ajn é zp ů so b y bio lo g ick éh o o b o h a c o ­ vání aclilivitou. Ú hrnem řečeno, ja k se živočich vlastním zářením sv éh o v ě­ dom í vyn o řu je z anonym ních m as, ta k ta k é dík vý ch o v ě a n a ­ p o d o b o v án í ro ste p řenositelná, definitivně z a c h ra n ite ln á část

188

jeho aktivity. Z tohoto hlediska je člověk jen mezním p říp a ­ dem té to prom ěny. D ědičnost, p řen e sen á člověkem do myslící vrstvy Z em ě, n e p ře stá v á v individuu být záro d ečn á či ch ro ­ m o zóm ová; je jí živé já d ro se však p řesouvá d o reflek to v an é­ ho, k o lek tiv n íh o a trv aléh o organism u, kde fylogeneze splývá s o ntogenezí. Z řetězu buněk p řec h ází do vrstev noosféry, obalující celou Zem i. A není tedy n ijak nepochopitelné, když od této chvílc a díky vlastnostem to h o to nového pro střed í její výkvět p řec h ází v čisté a p ro sté p řed áv án í na b ytéh o d u ch o v ­ ního bohatství. Až po reflexi byla d ědičnost m ožná pasívní, teď se však polidšťuje a vy ráží jako v rch o ln á aktivita ve své „noosférické“ podobě. K dyž jsm e ted y řekli, že evoluci, k te rá si v nás uvědom ila sebe sam u, už zbývá jen shlížet se v zrcadle, aby se až do hloubky p ro h lé d la a aby si p orozum ěla, nebylo to je ště v šech­ no. E voluce n a d to je ště získala m o žn o st sv obodně n ak lád at se sebou sam ou — d á v a t se an eb o se odm ítat. V každém svém činu čtem e tajem stv í jejích postupů; ale v jistém velice z á ­ kladním o hledu ji d o k o n ce sa m i d ržím e v rukou: jsm e z o d p o ­ vědní za její m inulost před je jí budoucností. Je to p o c ta an e b o o tro ctv í? V to m je celý p ro b lém jednání.

2. PROBLÉM J EDNÁNÍ A/ M O D E R N Í

neklid

V stup d o pro střed í, k te ré je od základu nové, se nem ůže o b ejít b ez vnitřních hrůz prom ěny. N eděsí se dítě, když p o p r­ vé o te v ře oči? M ám e-li se přizp ů so b it nesm írně zvětšeným li­ niím a o b zo rů m , m usím e se v zd á t pohodlí důvěrné blízkosti. M usím e si v y tv o řit novou ro v n o v áh u pro všechno, co náš duch m o u d ře u spořádal v hloubi svého m alého vnitřku. O slně­ ní při východu z tem ného uvěznění. R ozechvění na vrcholku věže, kde jsm e se náhle octli. Z ávrať a desorientace. C elá psy­ chologie m o d ern íh o neklidu souvisí s náhlým střetnutím s p ro sto ro ča sem . Ž e lidská ú zk o st ve své p rv o tn í p o d o b ě souvisí se sam ým ob jev ením reflexe a že je tedy ste jn ě sta rá ja k o člověk, je 189

logické syntézy. Č lověk sám tv o ří nejm ladší, nejsvěžejší, n e­ jslo žitější a n ejb o h atě ji o d stín ěn o u ze všech hladin života. T o není nic jiného, než zák lad n í vize, a k té se už v rac et n e­ budu. P o zo r však n a to, že ta to vize n ab ý v á svoji p inou p la tn o st a vůbec je u d ržiteln á je n tehdy, budou-li záro v eň v nás ša­ tných o světleny záko ny a podm ínky dědičnosti. D ě d ič n o s t. . . M ěl jsem zde už p říležitost říci, že stále je ště nevím e, ja k se ve skrytu organických zá ro d k ů utvářejí, střá d a jí a p řed áv ají c h a ra k te ro v é rysy. A nebo spíš se biologii dosud n ep o d ařilo , pokud jd e o rostliny a zvířata, d á t d o h ro m ad y sp o n tá n n í ak ti­ vitu individua a slepý determ inism us genů v genezi fyla. A je tedy v té to své n eschopnosti n ak lo n ěn a d ělat z živé b ytosti pasivního a b ezm ocného svědka p ro m ěn , jim iž pro ch ází, aniž by za ně byla zo d p o v ěd n á a aniž by je m o h la ovlivnit. A le ja k á úlo h a v lidské fylogenezi p řip ad n e p o to m silám vynalézání, jejich ž účast je zde ta k zře jm á ? Bude na m ístě, když se s to u to o tázk o u řád n ě vyrovnám e. To, co evoluce zp o z o ro v ala na o d raz u sebe sam é v člověku, stačí ro zptýlit nebo aspoň uvést na p rav o u m íru ta to p a ra d o x ­ ní zdání. V hloubi své bytosti jistě každ ý z nás cítí celou tíhu, či m o ž­ ná zásobu tem ných sil, d o b rý ch či zlých, jak ési určen é a n e­ m ěnné „kvantum “, k teré jsm e je d n o u p ro v žd y přijali z m inu­ losti. S nem enší ja sn o stí však uvidím e ta k é to, že další p o stu p vlny života před nám i závisí n a úsilí, s ním ž b u d em e ty to e n e r­ gie využívat. Jak jen bychom o tom m ohli p o chybo v at, když na vlastní oči vidím e, ja k p ro u d í všem i kan ály „tradice“ a ja k se n ev ratn ě skládají v té nejvyšší fo rm ě života, je ž je p řístu p ­ ná naší zkušenosti — v kolektivní p am ěti a v k olektiv n ím in te­ lektu lidské bioty? — T radice, vzdělání, výchova. Z ase pod vlivem nedůvěry k „um ělém u“ pohlížím e instinktivn ě n a tyto sociální funkce ja k o na vybledlé o b razy , té m ě ř p a ro d ie to h o , co se o d eh rá v á v p řirozeném u tv ářen í druhů. N ení-li však noosféra pouhou iluzí, bude dalek o sp ráv n ě jší v idět v to m to sdělování a vým ěně ideí tu nejvyšší form u, k níž v n ás n a k o ­ nec dospívají m éně p o d d ajn é zp ů so b y b iologického o b o h a c o ­ vání aclilivitou. Ú h rn em řečeno, ja k se živočich vlastním zářen ím svého v ě­ do m í vynořuje z anonym ních m as, ta k ta k é dík výchově a n a­ p o d o b o v án í ro ste p řenositelná, definitivně za ch ran iteln á část

188

je h o aktivity. Z to h o to hlediska je člověk je n m ezním p říp a ­ dem té to p rom ěny. D ědičnost, p řenesená člověkem do myslící vrstvy Z em ě, n ep ře stáv á v individuu být zá ro d ečn á či c h ro ­ m o z ó m o v á; je jí živé já d ro se však přesouvá do reflek to v an é­ ho, k o lek tiv n íh o a trv aléh o organism u, kde fylogeneze splývá s o n togenezí. Z řetězu buněk p řechází do vrstev noosféry, o b alující celou Zem i. A není tedy nijak nepochopitelné, když od té to chvíle a díky vlastnostem to h o to nového p ro střed í je jí výkvět p řec h ází v čisté a prosté předávání nabytého d u ch o v ­ ního bohatství. A ž p o reflexi byla dědičnost m ožná pasívní, teď se však polidšťuje a vyráží ja k o vrcholná aktivita ve své „noosférické“ p o době. K dyž jsm e tedy řekli, že evoluci, k terá si v nás uvědom ila sebe sam u, už zbývá jen shlížet se v zrcadle, aby se až do hloubky p ro h lé d la a aby si porozum ěla, nebylo to je ště všech­ no. E voluce n a d to je ště získala m ožnost svobodně nak lád at se sebou sam o u — d áv a t se anebo se odm ítat. V každém svém činu čtem e tajem stv í jejích postupů; ale v jistém velice z á ­ kladním o h led u ji d okonce sa m i držím e v rukou: jsm e z o d p o ­ vědní za je jí m inulost před její budoucností. Je to p o c ta an eb o otro ctv í? V tom je celý problém jednání.

2. PROBLÉM JEDNÁNÍ A/ M O D E R N Í N E K L I D

V stup d o pro střed í, k te ré je od základu nové, se nem ůže o b ejít b ez vnitřních hrůz prom ěny. N eděsí se dítě, když p o p r­ vé o te v ře oči? M ám e-li se přizpůsobit nesm írně zvětšeným li­ niím a o b zo rů m , m usím e se vzdát pohodlí důvěrné blízkosti. M usím e si v y tv o řit novou rovnováhu pro všechno, co náš duch m o u d ře u spořádal v hloubi svého m alého vnitřku. O slně­ ní při východu z tem ného uvěznění. R ozechvění na vrcholku věže, kde jsm e se náhle octli. Z ávrať a desorientace. C elá p sy ­ ch o lo gie m o d e rn íh o neklidu souvisí s náhlým střetnutím s p ro sto ro ča sem . Z e lidská úzk o st ve své prvotní po d o b ě souvisí se sam ým o b jev en ím reflexe a že je tedy stejně stará ja k o člověk, je

189

zřejm á skutečnost. A le že jso u dnešní lidé pod vlivem reflexe, k te rá se socializuje, zvlášť neklidní — více zneklid n ěn i než kdykoli dříve v celé historii — o to m se, myslím, ta k é n ed á vážně p o ch y b o v at. Ú zk o st v ěd o m á či n ep řiro ze n á, h lu b o k á b y to stn á ú zk o st p ro rá ž í p řes všechny úsm ěvy v hlo u b i srdci a v závěru rozh o v o rů . K o řeny té to úzkosti však pro n ás je ště ani zd a le k a nejsou zřetelné. Cosi nás o h ro žu je, cosi n ám chybí víc než kdy jindy — a přito m nevím e p řesn ě co. P okusm e se ted y k ro k za k ro k em lo k alizo v at pů v o d té to nevolnosti, o d stra ň o v a t n ep a třičn é příčiny, až n alez n em e b o ­ lestivé m ísto, kde je třeb a přiložit lék — pokud nějak ý je. V prvním a nejro zšířen ějším stupni se „ p ro sto ro č a so v á n e ­ m oc“ p ro jev u je pocitem zdrcení a zbytečnosti tv á ří v tv á ř b e­ zedném u vesm íru. N esm írný p ro s to r je n ejh m atate ln ější a tedy nejpůsobivější. K do z nás se byť je n je d n o u v životě odvážil po h led ět do očí vesm íru, tv o řen ém u galaxiem i, vzdáleným i stovky tisíc světelných let, a pokusil se v něm „žít?“ A u k o h o ten to pokus n eotřásl n ěk tero u z je h o d o sav ad n ích v ěr? A kdo se m ohl vyhnout, i když se snažil za v írat oči p řed tím , co astro n om ie n elítostně odkrývá, nejasn ém u pocitu, že n a je h o nezkalenou ra d o st d o p ad á o b ro v sk ý stín? — N e z m ě rn o st t r ­ vání, vyvolávající pocit p ro p asti u těch nečetných, k te ří ji sk u ­ tečně spatřili, a ještě častěji (u těch, k te ří ji d o b ře nevidí) b ez­ nadějný dojem stálosti a je d n o tv árn o sti. U dálosti n ásled u jí v kruhu, nekonečné cesty se křižují a nikam nevedou. — A k o ­ nečně n ezm ěrn o st počtu, k te rá s nimi souvisí: z á v ra tn ý p o čet všeho, co m uselo, m usí a bude m uset plnit p ro s to r a čas. M á­ me pocit, že se v to m to m oři ro zp o u štím e tím n eo d o lateln ěji, čím jasněji pro h léd ám e a žijem e. S tačí zkusit p o sta v it se v ě­ dom ě do m iliardy lidí — a n e b o p ro stě d o v elk éh o davu. N em oc z m nožství a nezm ěrnosti. D om nívám se, že k p řek o n á n í té to první form y neklidu n e ­ zbývá m oderním u světu, než sle d o v at svou intuici b ez váh án í až do konce. N ehybný a slepý čas a p ro s to r nás děsí plným p rá v e m — ta k dlouho, dokud ho za nehybný a slepý p ovažujem e. U v e d e ­ ní a zasvěcení do pravých dim enzí sv ěta by se tu m o h lo stát n ebezpečným tím, že by zůstalo n ed o k o n č en o — b ez n e z b y t­ ného doplň k u a k o rektivu: bez vjem u evoluce, k te ro u ty to d i­ m enze žijí. Z ato však, co záleží na z á v ra tn é m noho sti a fan ­ tastických vzdálen o stech hvězd, je-li zde to to n ez m ě rn ě veliké sym etricky k n ezm ěrn ě m além u je n p ro to , aby tv o řilo ro v n o ­

190

v áhu m ezilehlé v rstv ě středních rozm ěrů, kde jed in ě se m ůže ch em icky v y tv o řit živ o t? C o je nám po m iliónech let a m iliar­ dách bytostí, je ž nám předcházely, tvoří-li tyto n esp o četn é k a p k y je d in ý p ro u d , k te rý nás nese v p řed ? V bezm ezném ro z ­ pín án í n e h y b n é h o a n e b o věčně se pohybujícího vesm íru by se n aše v ěd o m í vypařilo, ja k o by zničilo. Je však sam o je n u p ev ­ ň o v án o v toku, k te rý ať je seberozsáhlejší, není je n vznikáním , n ý b rž g e n e z í — což je velký rozdíl. Ve skutečnosti se čas i p r o s to r polidšťují, jak m ile se objeví určitý pohyb, k terý jim d áv á tvář. „N ic p o d sluncem se nikdy nezm ěnilo“, říkají unavení sk ep ­ tici. A le ja k jsi se p o to m m ohl ty, myslící člověče, nechceš-li o všem p o p řít své m yšlení, vynořit jed n o h o dne z pouhé živočišn o sti? — „R o zh o d n ě se však už nic nezm ěnilo, nic se n em ě­ ní od z a č á tk u dějin.“ A le ja k jsi se potom mohl ty, člověče 20. století, p ro b u d it do o b zo rů a tím i úzkostí, které tvoji o t­ co v é v ů b ec n ez n ali? P o lo v in a so u časn é tísně se opravdu prom ění v radost, ja k ­ m ile se, poslušní skutečnosti, rozhodnem e učinit noogenezi p o d s ta to u a m írou soudobých kosm ogonií. N elze pochybovat, že p o d él té to osy se vesm ír vždy pohyboval — a je ště v této chvíli p o h y b u je dál. A le b u d e se p o h y b o v a t je ště zítra ? T e p rv e zde, n a to m to obratníku, kde budoucnost nahrazuje p říto m n o st, m usí zjišťování vědy postoupit místo předjím avému p o h le d u víry — te p rv e zde m ohou a musí začínat naše ú z­ kosti, zde jso u na místě. Z ítra? K do nám m ůže zaručit nějaký z ítře k ? A le m ůžem e my, v nichž se m ožná poprvé ve vesmíru p ro b u d il h ro z n ý d a r vidět dopředu, ještě žít dál bez jistoty, že te n to z ítře k existuje? N e m o c z bezvý ch o d n o sti — ú zkost z pocitu uzavřenosti. T eď jsm e se k o n ečn ě dotkli bolavého místa. Jak jse m už řekl, činí svět, v něm ž žijem e, specificky m o d er­ ním p rá v ě to, že kolem sebe a v sobě objevil evoluci. T eď m o­ hu d o d at, že v sam ých k ořenech neklidu m oderního světa je to, že n em á a nevidí, ja k by někdy m ohl nabýt jistotu, že tato ev o lu ce m á východisk o — p řija teln é východisko. Ja k á te d y m usí být budoucnost, abychom v sobě našli sílu a d o k o n c e ra d o s t p řijm o u t její perspektivy a nést její tíhu? A b y ch o m p ro b lé m uchopili blíže a mohli vidět, je-li tu n ě ja ­ ká n á p ra v a , m usím e zk oum at situaci vcelku.

191

B/ P O Ž A D A V K Y B U D O U C N O S T I

Byly doby, kdy život choval je n o tro k y a děti. A b y šel dál, stačilo v nich živit tem né instinkty. L ák ad lo p o trav y . Péče o ro zm n o žo v án í. N ap ůl zm atený zá p a s u d rž e t se n a světle, vy­ táh n o ut se nad o sta tn í a třeb a je i zadusit. C elek p o to m v y stu ­ poval výš sam očinně a poslušně, ja k o výslednice o h ro m n é h o souhrnu využitých egoism ů. — Byla ta k é do b a, sk o ro jsm e ji je ště zažili, kdy dělníci a vyděděnci b ez rozm ýšlení přijím ali osud, k te rý je činil o tro k y zbytku společnosti. A le s první jisk ro u myšlení, k te rá se na Zem i o b jev ila, p ři­ vedl život na svět sílu, k te rá je s to ho k ritiz o v at i odsoudit. T o to dlouho dřím ající velké riziko p ro p u k lo s p rvním z á b le s­ kem ideje evoluce. Jako p ráv ě d ospělí synové, ja k o „uv ěd o m ě­ lí“ dělníci po zv o ln a objevujem e, že se ve světě cosi vyvíjí n a ­ ším prostřednictvím — m ožná i na náš účet. A co je je ště vážnější, zjišťujem e, že v té velké h ře jsm e sam i hráči a z á ro ­ veň i kartam i a sázkou. N ic už neb u d e p o k rač o v at, v stan em e-li od stolu. A nic už nás ta k é nem ůže přinutit, ab y ch o m z ů sta ­ li sedět. S tojí ta hra za to — a n e b o nás n ěkdo p o d v ed l? T a o tázk a se zatím sotva o zv a la v srdci člověka, po sta le tí zv y ­ klého „jít“. A le její šepot, už dnes slyšitelný, n ek lam n ě o h la šu ­ je, že bude hřmít. M inulé století zažilo so u stav n é stáv k y v to ­ várnách. Příští určitě neskončí bez hrozící stávky v noosféře. Prvky světa odm ítají světu sloužit, p ro to ž e myslí. A n eb o ještě přesněji, svět odm ítá sám sebe, když se v reflexi spatřil. T ak o vé je nebezpečí. To, co se tv o ří a ro ste p od m od ern ím neklidem , není nic m enšího, než o rg a n ic k á krize evoluce. A teď, za ja k o u cenu, na jak ém sm luvním zá k la d ě m ů že být o bnoven p o řád e k ? — T o je zřejm ě já d ro problém u. V kritickém ro zp o lo žen í ducha, v něm ž se n ad ále n ac h áz í­ me, se je d en bod ukazuje jasně. O d úkolu d o v ést no o sféru dál, který spočívá v našich rukou, n eodstoupím e, ovšem p o d je d i­ nou podm ínkou: že to tiž úsilí, k te ré se o d nás žádá, b u d e mít naději n a'úspěch, že nás dovede ta k dalek o , ja k je n je m ožno. Živočich se m ůže vrhnout střem h lav do slepé uličky n eb o do propasti. Č lověk neudělá nikdy ani k ro k sm ěrem , o n ěm ž ví, že je zatarasen . A to je p ráv ě nesnáz, k te rá nás sužuje. Co je tedy m inim álně třeba, abychom m ohli říci, že cesta p řed nám i je o tevřena? — Jen je d in á věc — ale ta je všechno. M usím e m ít zajištěn p ro sto r a naději, že se uskutečn ím e, to je st p o stu p n ě dosp ějem e (přím o neb o nepřím o, individuálně 192

nebo k olektivně) až n a k o n e c sebe sam ých. T o je základní p o ­ žadavek, nejnižší m zda: p od ním se však p řesto skrývá n e­ smírný p o žad av ek . K o n ec a cíl myšlení, ať v jakékoli podobě, to je p řece dosud n e p ře d stav iteln á horní limita k onv erg en tn í p o sloupnosti, k te rá se bez ko n ce šíří stále výš. Cíl m yšlení — to je p ráv ě n em ít konce. — V ědom í je mezi všemi energiem i vesm íru je d in eč n é p ráv ě tím, že ja k o veličina nepřip o u ští ba přím o vylučuje p ře d sta v u n ějakého stro p u či ohybu. K ritic­ kých bodů m ůže být cestou kolik kdo chce. A le zastavit se n e­ bo o b rá tit není m o žn é — a to z to h o jednoduchého důvodu, že každý p řírů stek v n itřn íh o vidění je pod statn ě zárod k em vi­ dění n ového, k te ré z a h rn u je všechna o sta tn í a sahá je ště dál. V ýsledkem je ta p o d iv u h o d n á situace, že náš duch, právě p roto, že je sc h o p en o d k rý v at před sebou nekonečné obzory, se m ůže p o h y b o v a t dá! jen v naději, že něčím ze sebe sam a d osáhne vrch o lk u a d o v ršen í — a bez toho by se právem cítil zm rzačen, z tro sk o tá n a podveden. Z povahy věci i požadavku toho, kdo na ní pracuje, je tedy totální sm rt, nepřek o n ateln á zeď, na niž by vědom í n arazilo a definitivně zm izelo, něčím neslu čitelným s m echanism em reflektované aktivity, neb o t o kam žitě ruší je h o hybnou sílu. Čím víc se člo v ěk bude stá v at člověkem , tím m éně bude o ch o ten se p o h y b o v a t k něčem u, co není nekonečně a nezrušitelné nové. N ěc o „absolutního“ je zahrnuto v sam ém výkonu je h o díla. „Pozitivní a kritičtí“ duchové m ohou tedy dále říkat, že no­ vá g en erace, m éně nevinná, než byly předchozí, už nevěří v b u d o ucnost a z d o k o n a lo v á n í světa. Ty, kteří to píší a o p ak u ­ jí, asi nikdy n en a p ad lo , že kdyby měli pravdu, musel by se vše­ chen d uchovní po h y b na Z em i zastavit. P atrně si myslí, že by život, zb a v en ý světla, n ad ěje a příslibu nevyčerpatelné bu­ doucnosti, p o k rač o v al klidně dál ve svém běhu. Omyl. K věty a plody m o žn á ze zvyku ponese ještě po několik let. Ale kmen by byl od tě c h to ko řen ů p ro stě odříznut. Ale třeba i na h ro ­ m adách h m o tn é energie, i pod bičem bezprostředního strachu či touhy by lidstvo bez chuti žít brzy přestalo vynalézat a tv o ­ řit p ro dílo, o něm ž by p ředem vědělo, že je odsouzeno. Lid­ stvo, za sa ž e n é nechutí či vzpourou v sam ém zdroji elánu, k te ­ rý je p o d p írá, by se ro zložilo a ro zp ad lo v prach. T ak ja k o nem ůže náš intelekt uniknout jednou zahlédnutým p ersp e k tiv á m p ro sto ro ča su , tak nem ohou ani naše ústa už ni­ kdy zap o m e n o u t, ja k chutná obecný a trvalý pokrok, když ho už je d n o u okusila. 193

Je-li p o k ro k je n m ýtem , to je st m ůžem e-li p o c h y b o v a t o tom , je-li naše p rác e k něčem u, úsilí o p a d n e a strh n e ve svém pádu celou evoluci, p ro to ž e tou js m e m y sa m i'. C/ D I L E M A A V O L B A

A tu nám p o je d n o u p ráv ě to, že jsm e zm ěřili sk u tečn ě k o s­ m ickou v áž n o st zla, k te ré nás sužuje, p o d á v á lék, k te rý nás m ůže zb av it našich úzkostí. „N ezastavil se svět, když d ospěl až k člověku? A pohybujem e-Ii se dál, není to v k ru h u ?“ O d p o v ěď na te n to neklid so u d o b é h o světa vyplyne sam a od sebe, jak m ile jen vyjádřím e dilem a, d o n ěh o ž nás z a v ed la a n a ­ lýza n ašeho jednání. „Buďto je p říro d a pro naše p o ža d av k y budo u cn o sti u z a v ře ­ na: a p a k se m usí myšlení, plo d úsilí m iliónů let, z a lk n o u t ja k o m rtvě n aro zen é dítě v absurdním vesm íru, k terý zm etá sám sebe. A nebo se nad nám i o tv írá východisko nad-duše; abych o m však byli o chotni tudy jít, m usí to to východisko vést b ez o m e­ zení do bezm ezných psychických p ro sto rů , do vesm íru, jem u ž se m ůžem e bez výhrad svěřit.“ O ptim ism us nebo pesim ism us, o b o jí ab so lu tn í a m ezi nimi žádné střední řešení, neboť p o v ah o u p o k ro k u je všech n o n ebo nic. Dva sm ěry a jen dva sm ěry, je d e n vzhůru a druh ý dolů — a nelze se zastavit na poloviční cestě. Jeden ani druhý ovšem n ep o d á v á h m a tateln ý důkaz. P ro naději se tu však nabízí racionální p o zv á n í k aktu víry. N a to m to rozcestí, kam nás dovedl život a kde se n em ů že­ me zastavit a čekat, kde m usím e za u jm o u t stanovisk o , chceme-li dále d ělat cokoli — p ro co se sv o b o d n ě ro zh o d n e m e? A by zajistil lidskou volbu, falšoval P ascal ve své slavné sáz­ ce hru vidinou toho, že tu je m ožno v y h rát vše. V naší a lte rn a ­ tivě však stojí na jed n é stran ě logika a jistým zp ů so b em i p ří­ sliby celého světa; m ůžem e tu je ště m luvit o o b y če jn é hře náhod a m ám e je ště p rávo v áh at? S vět je ve skutečnosti příliš velká záležitost. O d sa m éh o z a ­ čátku, aby nás zrodil, zázračn ě hrál s příliš m n o h a n e p ra v d ě ­ po d o bnostm i, než aby vykročit za ním až do ko n ce z n a m e n a ­ 1)

I když se to n ěkdy říká, n eex istu je ž ád n á „en erg ie z o u fa lstv í“. T a to slova ve sk u tečn o sti o zn aču jí p a ro x y sm u s n a d ěje v n e jh o rší tísni. K a ž d á vědom á e n erg ie je ja k o láska (a p ro to ž e je láska) z a lo ž e n a na naději.

194

lo p ro nás ja k ék o li riziko. K dyž se do celého díla pustil, m ůže je také d o k o n čit, tým iž m etodam i a se stejnou neom ylností, s ja k o u je začal. N ak o n e c nejlepší zárukou, že n ějak á věc přijde, je to, že se nám jeví být živ o tn ě nezbytná. P ráv ě jsm e konstato v ali, že sam a stru k tu ra života, k terý d o ­ sáhl ú ro v n ě m yšlení, m á-li p o k ra č o v a t dál, nutně vyžaduje sto u p at výš a výš. A to stačí, abychom měli jisto tu ve dvou bodech, k teré naše jed n án í b e z p ro stře d n ě p o tře b u je : Z a prvé, že b u d o u cn o st p ro nás v nějaké, přinejm enším k o ­ lektivní p o d o b ě m á nejen přežití, ale nadživot. A za druhé, že p ro p ředstavu, objevení a očekávání té to vyšší form y existence stačí je n m yslet a jít stále dál těmi sm ě­ ry, kde linie, jim iž evoluce proch ázela, nabývají největší k o h e­ rence.

P O K R A Č O V Á N Í ŽIVOTA

KAPITOLA 1

KOLEKTIVNÍ VÝCHO DISKO

Ú vo d n í p o z n á m k a : Slepá ulička izolace. K dyž člo v ěk poznal, že další osud světa nese v sobě, a ro z ­ hodl se, že m á p řed sebou b udoucnost bez hranic, v níž nem ů­ že z tro sk o ta t, m ůže ho ja k o první věc napadnout, aby své d ovršení hledal v úsilí o izolaci. V p rvém příp ad ě, k terý až n eb ezpečně vychází vstříc n aše­ mu so u k ro m ém u sobectví, jakýsi vrozený pud, p o d ep řen ý úvahou, vede k dom něnce, že plnosti svého bytí dosáhnem e tím, že se co nejvíc vym aním e z davu těch druhých. N espočívá „vrchol nás sam ých“, je h o ž m usím e dosáhnout, právě v tom, že se od všeh o o sta tn íh o oddělím e — nebo že si to aspoň p o d ­ robím e? Z e studia m inulosti víme, že když jedinec začal p ře ­ m ýšlet a zčásti sc vymkl z o tro ctv í fyla, začal žít p ro sebc. N em ám e tedy p o stu p o v a t stále dál ve sm ěru této em an cip a­ ce? Být stále víc sám , abych byl také víc. Jako nějaká rad io ak ­ tivní látka by lidstvo v to m to p říp ad ě vrcholilo v m račnu a k ­ tivních a n av zájem oddělených částic. N e ja k o svazek jisker, k teré z a p a d a jí do tmy, p ro to ž e tuto hypotézu totální smrti jsm e zá sa d n ě a definitivně odm ítli. Ale v naději, že časem si n ěk teré p rů b o jn ě jší a šťastnější paprsky najdou tu cestu, k te­ rou vědom í o djakživa hledá ke svém u dovršení. Soustředění o d loučením od všeho ostatního. O sam ělé a jen osam ělé prvky n o o sféry by se m ohly za ch rán it na sam é horní mezi individua­ lizace a za ní. K rajní individualism us, ja k ho znám e kolem sebe, se m álo­ kdy d o sta n e dál, než k filozofii okam žitého vyžilí a užívání, m álokdy cítí p o tře b u vyjít v stříc hlubokém u požadavku je d ­ nal. Z n ačn o u čá st lidstva však v té to chvíli přitahuje jiná nauka o „p o kroku izolací“, k terá je m éně teoretická a m éně ex trém ­ ní, z a to však m nohem záludnější. Je to nauka o výběru a vyvolenosti ras. Rasism us lichotí kolektivním u sobectví, k teré je živější, ušlechtilejší a nedůtklivější, než každá individuální se­ beláska. M luví p ro něj také to, že je h o perspektiva beze zm ě­ ny p řejím á hlavní rysy strom u života a prodlužuje je dál. Celé dějiny o živ en éh o světa jsou přece jen posloupnost vějířů jc199

den po druhém a je d en nad druhým , ja k je d n a ú sp ěšn á a p riv i­ le g o v aná skupina o vládne všechny o statní. P ro č b y ch o m se to m u to v šeobecném u zákonu měli vym ykat práv ě m y? A ta k i nyní, i m ezi nám i platí boj o život a přežití schopnějšíh o , p la ­ tí kdo s koho. T ak é nadčlověk je d n o u v yroste z je d in é h o v ý ­ honku lidstva, ja k o každá jin á lodyha před ním. Izolace individua a izolace skupiny — dvě rů zn é fo rm y té že taktiky, k te rá se na první pohled m ůže d o v o lá v at to h o , že sp ráv n ě ex tra p o lu je postup, jím ž vývoj života došel až k nám . D ále uvidím e, v čem tkví přitažliv o st i z v rá cen o st tě c h to cy­ nických a surových teorií, v nichž však m ůže o b čas z a z n ít i n ě ­ co ušlechtilého. U vidím e také, pro č ty to výzvy k násilí n e m o ­ hou člověka n echat docela chladným : jsou to subtilní d e fo r­ m ace veliké pravdy. Z atím je důležité správně ro zp o z n at, Ze se o b ě m ýlí a nás k lam ou tím, že přehlížejí p o d sta tn ý jev „přiro zen éh o srů stá n í zrnek m yšlení“. Tím zakrývají a deform ují skutečn é o b ry sy noosféry a biologicky znem ožňují, aby se začal tv o řit sk u te č ­ ný duch Zem ě.

I. S P O J O V Á N Í M Y Š L E N K Y

A/ V Y N U C E N Ě S R Ů S T Á N Í

'J S rů stá n í p rv ků Všechny prvky světa na všech ú rovních složito sti m ají schopnost v zájem ně se ovliv ň o v at a p ro n ik a t svým nitrem , tak že se jejich „radiální“ energie sdružují do jakých si svazků. O této v zájem né psychické p ro stu p n o sti se u ato m ů a m olekul m ůžem e jen d o h ad o v at, kd ežto u o rg an ick ý ch b y to stí je p ří­ mo pozoro v ateln á. K onečně u člověka, který p řed sta v u je so u ­ časné m axim um vědom í v p říro d ě, je všude velm i vysoká, z ř e ­ telná v celém fenom énu společnosti — a o sta tn ě ji každ ý z nás přím o pociťuje. A le záro v eň se i v to m to p říp ad ě m ůže u p latň o v at je n díky „tangenciálním “ energiím u sp o řád á n í a te ­ dy jen za jistých podm ínek p ro sto ro v é blízkosti. Zde zasahuje ta zdánlivě triviální skutečnost, v níž v ša k ve skutečnosti p ro sv ítá jeden z n ejzák lad n ějších rysů stru k tu ry vesm íru, to tiž že Z em ě je kulatá. G e o m e tric k é o m ezen í p la n e ­ ty, k terá je ja k o o b ro v sk á m olekula u za v řen a sam a v sobě.

200

Jak jsm e viděli, byl te n to rys n ezbytný už na p o čátk u prvních syntéz a p o ly m erizací na m ladé Zemi. R ozum ělo se sam o sebou, že p ráv ě te n to rys trvale p o d p o ro v al všechny diferen cia­ ce a celý p o k ro k biosféry. Jaká je tep rv e je h o úloha v noosféře! C o by se bylo stalo s lidstvem , kdyby — což ovšem není m o žn é — se m ohlo šířit a ro zrů sta t na neohraničené ploše, to je st kdyby bylo p o n ec h án o jen svým vnitřním sklonům ? N ěco n ep ře d stav iteln éh o , zcela jistě něco velice odlišného od m o ­ d ern íh o světa — a m ožná do k o n ce vůbec nic, soudě podle to ­ ho, ja k ý nesm írný význam měly pro jeh o vývoj stlačující síly. Z p o č á tk u a po celé věky rozpínání vln lidstva p o povrchu Z em ě nic citeln ě n ep řek áželo — a to je nejspíš jed en z d ů v o ­ dů, p ro č byl vývoj společnosti tak pomalý. T eprve počátkem m ladší d o b y k am en n é se tyto vlny, ja k jsm e viděli, začaly o d rá ž e t zpátky. V šechen volný p ro sto r byl už obsazen, a tak se je h o o b y v atelé m useli začít více stlačovat. A ta k jsm e krok za kro kem , je n v důsledku p ro stéh o rozm nožování generací, dospěli do d nešního stavu, kdy dohrom ady tvořím e skoro je d ­ no lito u m asu po lid štěn é látky. Jak p od vlivem to h o to tlaku a své psychické prostupnosti je d n o tliv é lidské prvk y do sebe navzájem víc a víc pronikaly, jejich duch se v tajem n é shodě s tím to sbližováním ohříval. A ja k o by se každý sám o sobě rozpínal, zvětšoval pom alu p o lo m ě r svého vlivu, až dosáhl polom ěru celé Zem ě, která se tím n áhle za ča la zm enšovat. V současné době už vidíme, jak te n to p o h y b vrcholí, a m nozí už na něj výslovně upozorňovali. C elkem n ed á v n é vynálezy železnice, auta a letadla rozšířily o b la st fyzického vlivu člověka, kdysi om ezenou na p ár kilo­ m etrů, až na slo v k y mil. A je ště víc: díky té úžasné biologické u d álo sti o b je v u elektrom agnetických vln, je každý jednotlivý člo v ěk so u časn ě aktivně i pasivně přítom en všude na moři i na souši a m á ta k ro zsah celé Zem ě. N eu stálým růstem počtu svých členů, ale i stálým ro zšiřo v á­ ním d o sa h u jejich individuálního jednání se tak lidstvo, které se m usí ro zv íjet na uzavřené ploše, dostává pod veliký tlak. T e n to tla k se navíc svým působením dále zvyšuje, neboť k a ž ­ dý stu p ín ek sevření navíc je n zase podněcuje další rozpínání k až d éh o jedince. T o to je první skutečnost, kterou kdybychom zanedbali, n u t­ ně b ychom tím zkreslili své představy o m ožné budoucnosti světa.

201

N ezávisle na všech h y p o té zá ch je tedy n esporné, že v n ější pů so b ení vesm írných sil spolu s p o d sta tn o u sc h o p n o stí m yslí­ cích duší srů sta t navzájem , p rac u je sm ěrem k d ů raz n ém u s o u ­ střeď ování vědom í. Z b ý v á u kázat, že to to úsilí je ta k m o cn é, že se mu m ísty d aří o h ý b a t i sam y k o n stru k ce fylogeneze. b / S rů stá n í větví N a tu zajím av o u sch o p n o st linií lidského rodu stý k a t se nav zájem a mísit, zejm éna obalem psychiky a sp o lečen sk ý ch institucí, jsem u p o zo rň o v a l už d v a k rá t: p o p rv é v te o rii a p o ­ druhé při popisu historických fází vzniku člověka. T eď p řišla chvíle, abychom si to h o to jevu všim li v celé o b ec n o sti a o d h a ­ lili nejhlubší význam . K dyž se p říro d o v ěd ec snaží vidět hom inidy ne je n sam y o sobě, ja k to většinou dělají an tro p o lo g o v é, ale ve sro v n án í s jiným i živočišným i form am i, zau jm e ho na první p o h le d m i­ m o řádná p ru žn o st té to zo o lo g ick é skupiny. U č lo v ě k a sice zjevně p o k raču je anato m ick á diferenciace v půvo d n í p o d o b ě, stejně ja k o v celé o sta tn í evoluci. V důsledku gen etick ý ch zm ěn dochází k m utacím . V livem p o d n eb í a ze m ě p isn éh o p r o ­ středí se rýsují různé o d růdy a rasy. Po tělesné strá n c e se tu stále tvoří d ocela zřetelný „vějíř“. P o z o ru h o d n é v šak je to , že rozbíhající se větve se nikdy úplně neoddělují. V p o d m ín k á ch šíření, v nichž by se každé jin é původní fylum d áv n o ro z p a d lo na jed notlivé druhy, se lidský p řeslen šíří vcelku ja k o je d e n veliký list, je h o ž žilky jso u sice zře te ln ě rozlišené, ale p řece zůstávají částm i jed n é sp olečné tkáně. N eo m e ze n é v zá je m n é op lo d ňování na všech stupních, m íšení genů, srů stán í ras v různých civilizacích a státech. Ze zo o lo g ick é h o h led isk a p řed stavuje lidstvo jedinečný p říp ad „druhu“, sch o p n éh o uskutečnit něco, co se dosud žádném u jiném u n ep o v e d lo : n e ­ jen se rozšířit po celé Zem i, ale p o k rý t ji je d in o u o rg a n iz o v a ­ nou blanou, k te rá se n epotrhá. T ato zvláštní o k o ln o st nem ůže z n a m e n a t nic jin éh o , n ež že se cesty života radikálně zm ěnily, přesněji řeč en o zd o k o n alily , když konečně a v jed in é m ožné chvíli vstoupil d o hry nový nástroj evoluce — v nitřní srůstán í celého fyla. U k o řene té to události jsou i zde o m ezen é hran ice Z em ě, kolem níž se ohýbají a sbližují rašící živé větve ja k o h u stý p o ­ rost břečťanu. A le te n to vnější d o ty k by nikdy nestačil — a nem ohl stačit — aby d o šlo ke sk utečném u sp o jo v án í, neb ý t toho, že lidská biola d o sta la vznikem m yšlení no v é pojivo.

202

N ejvyšší stu p eň sdružování, je h o ž se životu podařilo d o sá h ­ nout p řed člověkem , byla je d n o tliv á společenství těch n e jte n ­ čích výhonků je d n o h o a té h o ž fyla: kolonie, úl, m raveniště. O rganism y, v nichž se m ohou sbližovat je n potom ci jed n é matky. P o čín a je člověkem , který m á v m yšlení un iverzá ln í rá ­ m ec či základ, d o stá v ají síly spojování volný průchod. V to m ­ to novém p ro stře d í se celé větve jed n é skupiny m ohou sp o jo ­ vat, lépe řeč en o srůstají dřív, než se docela oddělily. T ak je i v p rů b ěh u lidské fylogeneze diferenciace skupin z a ­ chov ána až do určitéh o stadia — to je st potud, pokud je tá p a ­ vě v y tv ářen í nových typů biologickou podm ínkou o b jev o v án í a o b o h aco v án í. A le od to h o to m ísta dál, podobně ja k o se p o ­ ledníky na kouli od je d n o h o pólu rozbíhají a pak se začnou sbíhat ke druhém u, to to rozbíhání ustupuje a podřizuje se sbí­ havém u pohybu, v něm ž se rasy a národy upevňují a d o tv ářejí v zájem ným oplodňováním . Po strá n c e an tro p o lo g ick é, etnické, společenské ani m orální člověku nero zu m ím e a nem ůžem e ani správně předvídat jeh o další vývoj, dok u d nevidím e, že „větvení“ — pokud v jeh o pří­ padě vůbec n astáv á — už m íří k jednom u cíli a to vyššími fo r­ m am i sh ro m až ď o v án í a konvergence. T akže rozbíhání výhon­ ků, p říro d n í v ýběr a boj o život zde m ají už jen podružnou úlohu, p o d řízen o u postupném u spojování. T ak se celý svazek virtu álních druhů navíjí a n abaluje sám na sebe kolem p o ­ vrchu Z em ě a začíná nový typ fylogeneze.1

B/ S Y N T É Z A VE V E L K É M

S rů stán í prvků a srůstání větví, geom etrická kulatost Zem ě a psychické zakřivení ducha začínají působit ruku v ruce a p ř e v a ž o v a t ve světě nad individuálním i i kolektivním i silami rozptylu, na je jic h ž m ísto tak nastupuje sjednocování — lo je hybná síla a koneckonců celé tajem ství hominizace. A le proč, k čem u je ve světě třeba sjednocování? O d p o v ěď na tu to poslední otázku vystoupí, když postavím e vedle sebe ty dvě rovnice, k nim ž jsm e při pokusu zařad it do světa lidstvo ja k o fenom én postupně dospěli: E voluce = vzestup vědom í; V zestup vědom í = důsledek sjednocení. 1)

T o , c o j s e m n a z v a l „pl anct i / . ací “ lidstva.

203

V šeobecné shrom ažď ování, do něh o ž jso u d nes sp o jen ý m působením vnějšku i vnitřku Z em ě za h rn u ty všechny je jí m o ž­ nosti i všechny myslící prvky, i sbližování zlom ků lidstva, k te ­ ré se očividně scelují a p ro lín ají přes to a úm ěrn ě tom u , ja k se snaží o d d ělit — to všechno n ajed n o u d o stá v á h lu b o k ý smysl. Stačí si povšim nout, že v tom p řiro z en ě vrcholí p ro ce s o rg a n i­ zování vesm íru, který se od nejstarších dob, kdy naše p la n eta byla je ště m ladá, v ničem nezm ěnil. N ejdřív uhlíkaté m olekuly s tisíci sou m ěrn ě u sp o řád a n ý ch atom ů. P o to m buňka, kde tisíce m olekul vytváří v n ep a trn ém objem u celý systém funkčních v azeb a soukolí. P ak vyšší živ o ­ čichové, p ro něž je buňka té m ě ř infinitezim álním prvkem . A je ště dál, ja k o ostrůvky, ro zm a n ité p o kusy vyšších živoči­ chů o sym biózu a postup do biologicky vyššího stavu. A dnes, ja k o záro d ek p la n etá rn ích rozm ěrů, ta hlad in a m yš­ lení, k terá po celé ro zlo ze vyvíjí a kříží rů zn á v lá k n a — ne aby splývala a n eu tralizo v ala se nav zájem , n ýbrž aby se p o si­ lovala v živoucí je d n o tě jed in é tkáně. S kutečně nevidím jinou m ožnost, ja k souvisle a ted y v ěd e c­ ky u sp o řád a t tuto nesm írnou p o slo u p n o st faktů, než ji ch á p at jak o jakousi o b ro v ito u p sy c ho-biologickou o p eraci, jak o u si syntézu ve velkém či „sup er-u sp o řád án í“, k te ré d nes individu­ álně i kolektivně zahrn u je všechny m yslící prv k y celé Zem ě. S yntéza ve velkém po strán ce tangen ciáln í — a tím i skok radiálních energií ve sm ěru hlavní osy evoluce. Ale děje-li se skutečně práv ě toto, n e p o tře b u je m e už nic víc, abychom mohli ro zp o z n at, ja k ý životní om yl tkv í v já d ře každého učení o izolaci. Falešný a proti p říro d ě je eg o c en tric k ý ideál budo u cn o sti vyhrazené těm , kdo by dok ázali d o v ést sob eck y až do krajn o sti heslo „každý sám p ro seb e“. Ž ádný je d in ec nem ůže jít dál a nem ůže růst jinak než spolu se všem i o sta tn ím i a s je ­ jich p odporou. Falešný a proti přírodě je i rasistický ideál je d n é větve, k te ­ rá na sebe strh n e všechnu m ízu celého stro m u a p ro d e re se nahoru po m rtvolách těch ostatních. V yrůst až ke slunci m o ­ hou jen všechny větve dohrom ady. V ýchodisko světa, b rán a b u doucnosti a vstup d o nad-lidské oblasti se n eo tev řo u ani několika p rivilegovaným ani je d n o ­ mu vyvoleném u národu. P ovolí jed in ě p od n á p o re m všech. 204

a to ve sm ěru, kde se všichni1 m ohou spo jit a d o sáh n o u t d o k o ­ nalosti duchovní obnovou Zem ě. T eď bychom měli upřesnit, ja k by m ohla ta to ob n o v a v ypa­ dat a do ja k é m íry je fyzicky skutečná.

2. D U C H Z E M Ě A/ LIDSTVO

Lidstvo — to byl první obraz, který m oderního člověka n a­ padl, když se začal p ro b o u ze t k m yšlence pokroku a p o tře b o ­ val své n a d ě je na neom ezenou budoucnost — b ez nichž se už n ed o k ázal o b e jít — nějak sm ířit s nevyhnutelnou vyhlídkou na o so b n í sm rt. Lidstvo zp očátku velice neurčité, spíš pociťo­ vané než m yšlené, v něm ž se m atná představa stálého růstu sp o jo v ala s p o třeb o u všeobecného bratrství. P ředm ět často naivní víry, je h o ž kouzlo však bylo silnější než všechny n ezd a­ ry a kritiky a láká stejně silně ja k duši dnešních mas, tak m o z­ ky „inteligence“. Ať se jí člověk klaní nebo posm ívá — kdo by je ště dnes d o k áz al uniknout té to ideji lidstva a vym knout se z je jíh o vlivu? „P ro ro k ů m “ 18. století se svět jevil jen ja k o soubor velice neurčitých a volných vazeb. A jen tušení věřícího m ohlo za­ slechnout, ja k v tom to „zárodku“ tluče srdce. A necelých dvě stě let po zd ěji stojím e najednou a skoro nenadále uprostřed té sku tečnosti, kterou očekávali naši otcové — aspoň po h m o tn é stránce. Během několika generací se kolem nás n av á­ zala sp o u sta hospodářských i kulturních vztahů a přibývá jich dál g eo m etric k o u řadou. K rom ě chleba, prostého symbolu p o trav y ělo v ěk a m ladší doby kam enné, p otřebuje dnes každý člověk d en n ě i svoji dávku železa, mědi a bavlny; svoji dávku elektřiny, nafty a uranu; svou dávku objevů, filmů a novinek ze světa. N ikom u z nás už k obživě nestačí ani sebevětší kus pole, ale p o tře b u je celou Zemi. Mají-li slova nějaký smysl — ja k o by se tu rodilo jakési velké tělo, s údy, nervovou so u sta­ vou, ce n try vním ání i s pam ětí, tělo právě toho velikého Cosi, co m uselo přijít, aby se naplnila touha, vyvolaná v myslících b y to stech če rstv ě nabytým vědom ím solidarity a o d p o v ěd ­ nosti za vývoj celku. 1)

i když, m o žn á, pod vlivem a vedením je n nčkolika m álo, ja k é si „elity".

205

K dyž jsm e vyloučili h ere ze individualism u a rasism u, v ed e nás logika našeh o pokusu u tříd it a u sp o řá d a t hlavní rysy sv ěta zase k persp ek tiv ě, k te rá p řip o m ín á původní n áh led y p rv n ích filantropů. Ze člověk m ůže o če k áv a t n ějak o u v ý v o jo v o u b u ­ d o u cn ost je n ve sp ojení se všem i o statním i lidmi, to tušili už teh d ejší snílkové. A my v jistém sm yslu vidím e to té ž co oni. A le p ro to ž e jim „stojím e na ram e n o u “, m ůžem e lépe o d h a lo ­ v at vesm írné kořeny, zvláštní fyzickou látku a k o n ečn ě i sp e ci­ fickou p o v ah u to h o lidstva, k te ré oni mohli nejvýš tušit, k d e ž ­ to my bychom m useli zavřít oči, abychom je neviděli. V esm írné kořeny. P ro první sto u p en ce všelidských m y šle­ nek člověk, k te rý se spojuje se sobě podobným i, p o slo u c h á j a ­ kési p říro d n í přikázání. Jaký je původ to h o to p řik á z á n í a ja k je závažné, příliš nezkoum ali. P říro d a, to teh d y je š tě b y la O so b a neb o básnická m e tafo ra — a to, co od nás v d a n é chvíli p o žaduje, to si m ožná vzp o m n ěla te p rv e včera a zítra už to třeb a ch tít nebude. P ro nás, k te ří jsm e zběh lejší v ro zm ě re ch světa a je h o strukturálních požadavcích, není na tě ch silách, k teré nás zvenčí i zev n itř stlačují jedny na d ruhé víc a víc, v ů ­ bec nic libovolného n ebo nestálého. D okud m ohl být rám cem p ro lidstvo je n o m ezený a ro z tříš ­ těný K osm os m n oha tváří, bylo i lidstvo je n k řehká, ne-li p o ­ m yslná konstrukce. P řen esen o do b iologického p ro sto ro ča su , stáv á se něčím daleko pevnějším i p rav d ě p o d o b n ějším , p r o to ­ že se ukazuje být přím ým p o k rač o v án ím hlavních rysů v esm í­ ru sam ého — vedle dalších, stejn ě rozsáhlých skutečn o stí. Fyzická látka. P ro řad u našich současníků je lidstvo stále je ště něčím neskutečným — a jiní je zase nesm yslně m a te ria li­ zují. P ro je d n y je to jen jak ési ab strak tu m , konv en čn í n ázev — a p ro ty druhé m asivně o rg an ic k é seskupení, v n ěm ž se sp o lečenská strán k a přím o o b rá ž í ve fyziologii a anatom ii. Buď tedy všeo b ecn á představa, p ráv n í po jem — a n e b o o b ro v ­ ský živočich. O bojí pohled je svědectvím stejn é n esch o p n o sti m yslet o velkých souborech: je d en nestačí, druhý přeh án í. — Z té to slepé uličky bychom se m o ž n á dostali ven, kd y b y ch o m se ro zhodli d o našich m yšlenkových sch ém at pro nad-individuální skutečnosti zavést novou kategorii. P ro č n e? G e o m e ­ trie, p ů v odně zalo žen á na racionálních veličinách, by ta k é b y ­ la u strnula nebýt toho, že n ak o n ec přijala čísla ja k o e, p í a o statn í n esoum ěřitelné veličiny za stejně k o n ečn á a p o c h o ­ pitelná ja k o celá čísla. Vyšší m a tem atik a by nikdy n em o h la ř e ­ šit o tázky, k ladené m oderní fyzikou, kdyby n e d o k á z a la z a v á ­ 206

dět stále n o v é funkce. Ze stejných důvodů se ani biologie nedá zo b ecnit n a ro z m ě ry života vůbec, pokud pro řád o v é veliko­ sti, s nim iž se m á nyní zabývat, nezavede jisté roviny bytí, k te­ ré o b ec n á zk u šen o st zatím m ohla o p o m íjet — n apřík lad p rá ­ vě ko lek liv n o st. A ta k tu n adále budou vedle skutečností indi­ viduálních i sk u tečn o sti kolektivní, nered u k o v ateln é na indivi­ duum, a p ře sto svým způsobem stejně objektivní. P rávě ta k o ­ vé p o jm y jse m o sta tn ě stále p otřeboval, když jsem chtěl h o ­ v o řit o p o h y b u života: fyla, hladiny, větve atd. P ro p o h led , navyklý p erspektivě evoluce, jsou ta to řízená seskupení sa m o z ře jm ě předm ěty stejně jasné a fyzicky sku­ tečné ja k o k te rá k o li je d n o tliv á věc. A v této třídě předm ětů zvláštní velikosti m á své p řiro zen é m ísto i lidstvo. A bychom si je dovedli p řed sta v it, m usím e upravit či opravit myšlení, aby d o k áz alo m y slet lidstvo přím o tak, ja k je, a nepokoušelo se je p ře v á d ě t na něco jednoduššího, co už známe. A k o n eč n ě sp e cifick á povaha. Z de se opět dostávám e k b o ­ du, kam n ás p řed tím d o vedla bezpečně zjištěná skutečnost, že lidské m yšlení srůstá. L idstvo ja k o skutečnost kolektivní — a ted y sk u te č n o st su i generís — m ůžem e pochopit jen tak, že p o sto u p ím e dál za je h o „tělo“ z hm atatelných konstrukcí a p o k u sím e se určit ten zvláštní typ vědom é syntézy, který vy­ v stáv á z je h o n am áh a v éh o a dům yslného soustřeďování. Dá se k o n ec k o n ců definovat je n ja k o duch. Z to h o to hlediska a za současného stavu věcí se m ůžem e p o k u sit p ře d sta v it si podobu, kterou by na sebe zítra mohl vzít, d v o jím zp ů so b em a na dvou úrovních. Buď jednodušeji ja k o sp o le čn o u scho p n o st nebo společný výkon poznání a jed n ání. A n e b o daleko hlouběji ja k o jakési organické „sup e r-sh ro m a ž ď o v á n í“ duší. Jako vědu nebo jak o duchovní je d ­ notu. B/ VĚDA

V ěda v pln ém m oderním smyslu slova je „rodná sestra“ lid­ stva. O bě id eje (či o b a sny) vznikly současně a společně rostly, až v p rů b ěh u m inulého století nabyly skoro náboženské h o d ­ noty. A p a k o b ě společně upadly v nem ilost. N icm éně tak, ja k se o sebe n av z ájem opírají, jsou to i dnes — a víc než jindy — ty ideální síly, k nim ž se ělověk /.novu a znovu vrací, kdykoli chce v p o ze m sk é form ě nějak „zhm otnit“ důvody, pro č věří a doufá. 207

Jaká je b u d o u cn o st vědy? V prvním přiblížení si ji m ů žem e p řed sta v it ja k o ustavení ce lk o v é h o a vcelku so u d rž n é h o p o ­ hledu na vesm ír. Byly doby, kdy se za jed in o u úlohu p o zn á n í p o k lád alo to, aby je n pro čisté p o tě šen í mysli o sv ě tlo v a lo ty h o to v é a dané p řed m ěty kolem nás. D íky tak o v ý m filozofiím , které daly lidské touze všechno p ro m y slet nějak ý smysl a j a ­ kési posvěcení, začínám e dnes vidět, že n e v ě d o m o st je jak ý si p o d sta tn ý n ed o statek , o n to lo g ick é zlo. S vět to tiž m ůže d o sp í­ v at k d o k o n alo sti jen tím, ja k se v y ja d řu je v sy stem atick ém a reflek to v an ém pozn án í.1 D o k o n ce a p ráv ě tře b a v m a te m a ti­ ce každým „objevem “ vzniká no v é bytí. O b jev o v á n í a in te le k ­ tuální syntéza už z to h o to hlediska nejsou jen spekulace, ný­ brž tvoření. A tak je i každá fyzická d o k o n a lo st věcí závislá na našem výslovném poznání. A tak m ají také — asp o ň zčásti — pravdu ti, kdo za vrchol evoluce p o k lá d ají sv rch o v an ý akt kolektivního vidění,2 d osažený úsilím celého lidstva zk o u m at a tvořit.3 P o zn á n í k v ů li poznání, ale také, a m ožná je ště víc, p o z n á n í kvů li větším m ožnostem . Od sam ých začátků růst vědy p o d n ěco v aly ze jm é n a životní problém y, k teré bylo tře b a řešit. I ty nejhezčí te o rie by byly zůstaly ve vzduchu, n ezak o řen ě n y v lidském m yšlení, kd y b y se hned nestávaly, nevtělovaly do p ro stře d k ů ke zvlád án í světa. T akže po stu p lidstva ja k o p o k rač o v án í předch o zích fo rem ži­ v o ta míří n ep o p irateln ě k p o d ro b en í h m oty d o služeb ducha. Více m oci a více jed n a t. A le n ak o n e c a především , více je d n a t a více být. Předchůdci dnešních chem iků se kdysi snažili n aléz t k ám en m udrců. D nes m ám e větší nároky: d ě la t ne už zlato, n ý b rž ži­ vot. A vzhledem k tom u, co se stalo za posledních p a d e sá t let, se nikdo neodváží tvrdit, že je to chim éra. P o zn án ím h o rm o n ů

1)

T a to s tará an tick á i s tře d o v ěk á m y šlen k a o „o n to lo g ick é" ú lo ze a nutnosti po zn án í p ro svět se v so u časn é v ědě o p ě t o živ u je p rá v ě v so u vislo sti s tzv. „an tro p ick ý m p rin cip em “. (Pozn. překl.)

2)

T o je p ře c e m yšlenka nap ř. B runschvicgova.

3)

D alo by se říci, že individuální i k o le k tiv n í lidskou reflexí se e v o lu c e jaksi „zd v o ju je“ : p ře sah u je o b la st fyzického a c h em ick é h o o rg a n iz o v á n í látek a v no v ém o d ra z u (srv. n ásled u jící p o z n ám k u ) p řib írá n o v o u sch o p n o st u s p o řá d a t v esm ír po znán ím . M yslet sv ět — a fyzika to už z ačín á vidět — zn am en á to tiž n ejen z az n a m e n áv a t, n ý b rž ta k é d o d á v a t mu jis to u form u je d n o ty , k te ro u by jin a k n ež m yšlením d o s á h n o u t n em ohl.

208

jsm e se p řiblížili k bodu, kdy budem e m oci o v livňovat vývoj našeho těla i sa m é h o m ozku. D ík objevu genů budem e brzy moci řídit m echanism us org an ick é dědičnosti. A o ček áv an á syntéza bílkovin nám je d n o u snad um ožní to, co by Z em ě p o ­ nechaná sam a sobě, už p a trn ě n edokázala: vyvolat novou vl­ nu o rg anism ů, n o v ý um ělý život.1 N eboť ačkoli tá p án í vesm íru od sam ých p o č á tk ů p ro b íh alo na nesm írné rozloze a nesm írně dlouho, té h ře n á h o d m ohla uniknout spousta m ožných k o m ­ binací, k te ré č e k a jí až na prom yšlený zásah člověka. M yšlení um ěle z d o k o n a lí sám o rg án myšlení. K olektivním účinkem re ­ flexe se život zn o v u o d ráž í vpřed. T o je právě ten sen, z něhož n ev ědom ky žije celé v ědecké úsilí lidstva: přes rozm an ité a to ­ m ární a m o le k u lá rn í vazb y n akonec ovládnout tu základní energii, jíž v šech n y o sta tn í energie jen slouží. D át je d o h ro m a­ dy a vzít d o ru k o u sam u hybnou sílu evoluce, korm idlo vývoje světa. Těm , k d o m ají odvahu si přiznat, že jejich naděje sahají až sem, bych rá d řekl, že jso u z lidí nejvíce lidmi a že mezi vědou a uctíváním n ení ta k velký rozdíl, ja k by se m ohlo zdát. Měli by si však d o b ře všim nout následujícího bodu, jeh o ž p ro m y ­ šlení nás d o v ed e k plnější form ě ovládání i adorace, I když se věda d o sta n e h o d n ě dalek o v p o zn án í bytostného plam ene ži­ vota, i když se jí p o d aří p ře tv á ře t a zd okonalovat lidského je ­ dince, n ak o n e c se vždycky ocitne před tím též problém em : jak d át všem tě m to lidem a každém u člověku jeho konečnou h o d ­ notu, ja k je z a řa d it do je d n o ty o rganizovaného celku? C/ D U C H O V N Í J E D N O T A

M luvili jsm e už o m egasyntéze. Z dá se mi, že chcem e-li to to slovo u p la tn it n a celek všech lidí, m usím e se opřít o lepší ch á­ pání k o lek tiv ity ro zu m ět mu v plné síle a ne jen jak o m etafo­ ře. V esm ír je ve své p o d sta tě i ve svých rozm ěrech nutně něčím h om ogenním . Tím by však nem ohl být, kdyby závity je ­ ho spirály, ja k vystupují stále výš, cokoliv ztrácely na skuteč­ nosti a soudržn o sti. Jedině „nad-fyzická“, nikoli „pod-fyzická“ m usí b ýt ta je š tě nevyslovená věc, k te rá má na světě vznik­ n o u t p o stu p n ý m spojováním jednotlivců, národů a ras, nem á-li p o ru šit so u d rž n o st celku. Hlubší, než společný ak t vidění, 1)

T o je to, co js e m n azv al „novým o d ra z em “ evoluce v člověku, k te rý souvisí s p la n e tiz a c í a jd e s ní ruku v ruce.

209

v něm ž se vyjadřuje, a důležitější, než sp o lečn á m o c je d n a t, z níž se jakým si sa m o ro zen ím vynořuje, je sam a sk u tečn o st, tv o řen á živoucím sjednocením reflektujících částic — a tu je třeb a vidět. T o zn am en á p rá v ě jen tu to d o cela p rav d ě p o d o b n o u věc: když vesm írná lá tk a za ča la m yslet, neukončila tím je š tě svůj vývojový cyklus, a my jsm e tedy na cestě k n ějak é m u dalším u kritickém u bodu před nám i. P řes svoji o rg an ic k o u p ro v á z a ­ nost, na niž jsm e stále naráželi, byla bio sféra je n svazkem r o z ­ bíhajících se a na konci volných linií. Ú činkem reflexe a z ní plynoucího so u střeď ování se řetě zc e u za v írají a začíná se u stav o v at n oosféra ja k o je d in ý u za v řen ý systém , v něm ž k a ž ­ dý jednotlivý p rvek za sebe vidí, cítí, to u ží i trp í tým iž věcm i ja k o všechny ostatní. H arm o n izo v an ý kolektiv vědom í, k te rý o d p o v íd á jakém usi nadvědom í. Z em ě se p o k ry la n ejdřív m yriádam i z rn e k m yšle­ ní a pak navíc jediným m yslícím obalem , ta k že n ak o n e c tv o ří jediné veliké zrn o m yšlení s p lan etárn ím i rozm ěry. M n o h o st individuálních reflexí se sd ru žu je a posiluje v aktu jed in é re ­ flexe. T o je celkový ob raz, ja k si na zá k la d ě an a lo g ie a sy m e­ trie s m inulostí m ůžem e vědecky p ře d sta v o v a t budoucí p o d o ­ bu to h o to lidstva, m im o něž se pozem ským n áro k ů m n ašeho jed n ání nenabízí žádné jiné p o zem sk é východisko. „Zdravém u rozum u“ člo v ěk a z ulice neb o ta k o v é filozofii světa, pro niž m ožné je jen to, co tu už vždycky bylo, bu d o u takové perspektivy p řip a d a t n ep ra v d ěp o d o b n é. A le tom u, kdo se seznám il s fantastickým i ro zm ě ry vesm íru, p řip ad a jí n a­ op ak d ocela přirozené, p ro to ž e jso u tě m to hvězdným ro z m ě ­ rům p ro stě přim ěřené. Ve sm ěru osy myšlení, stejn ě ja k o v osách času a p ro sto ru , nem ůže vesm ír končit jin a k než nezm ěrností. Jedna věc je však v každém p říp a d ě jistá: ja k m ile se na noosféru a na nad-o rg an ick o u p o v ah u sp olečenský ch v azeb začnem e dívat zcela realisticky, současná situace sv ěta se vy­ jasní. U káže se totiž, že h luboké n ep o k o je, k te ré v té to chvíli zm ítají hladinou lidstva, m ají velm i p ro stý smysl. D vojí krize, k te rá vážně za ča la už v m ladší d o b ě kam enné a na současné Zem i se blíží k vrcholu, plyne především , ja k jsm e už řekli, z toho, že lidstvo se stalo m a so u (m ohli bychom říci, že se „planetizovalo“). N áro d y a civilizace dosáh ly d o ta ­ kové m íry vnějších styků, h o sp o d á řsk é závislosti a duševního sdělování, že dál už nem ohou růst jinak, než že se prolínají.

210

Plyne však ta k é z to h o , že spojeným vlivem strojové civiliza­ ce a „přehřívání“ m yšlení d o ch á zí k úžasném u vytrysknutí n e­ obsazených m ožn o stí. M o d e rn í člověk už neví co s časem a s m ožnostm i, k te ré svým a ru k am a rozpoutal. T rápí nás p ře ­ bytek b o h a tstv í a ž e h rá m e na „nezam ěstn an o st“. N echybělo m noho a byli b y ch o m se pokusili za h n a t ten to nadbytek z p á t­ ky do hm oty, o d k u d vzešel — vůbec jsm e si nevšimli, ja k n e­ m ožný a zrů d n ý čin p ro ti p říro d ě by to byl. R ostoucí stlač o v án í je d n o tliv ý ch prvků v prostředí, kde v ol­ ná en ergie ta k é stá le roste. Jak v to m to d v o jím fen o m én u n e p o z n a t ty dva stále stejné příznaky p ře sk o k u v „radiální o b la sti“, to je st dalšího kroku geneze d u cha? M arně se p o kouším e, abychom nem useli m ěnit své návyky, řešit konflikty m ezi n á ro d y úpravam i hranic nebo p o v ažo v at uvolněné m o ž n o sti lidstva za „volný čas“ k zábavě. T ak ja k se věci vyvíjejí, u m a čk á m e se brzy jedni o druhé a někde něco vybuchne, budem e-li um íněně trv a t na tom , že tyto hm otné a d u ch ovní síly, n a ro stlé do ro zm ěrů celého světa, použijem e jen na u d rž o v á n í našich starých chatrčí. N o v á o b la st dušev n í ex p a n ze — to je to, co nám chybí, a co stojí p řím o p řed nám i, je n kdybychom trochu zvedli zrak. Za všem i konflikty zn e p řáte len ý c h říší nás čeká mír v d o b ý ­ vání a p rác e v radosti, při vnitřním budování soustředěného celku světa, v je d n o m y sln é m budo v án í d u ch a Země. Jak je ale m ožné, že první úsilí k to m u to velkém u cíli jako by m ělo je d in ý výsledek: že nás od něj vzdaluje?

K A P I T O L A 2.

N A D -O S O B N Í JAKO PŘEKONÁNÍ K O LEKTIV N ÍH O P o zn ám k a: n e z tra tit odvahu. U k o řen ů skepse vůči lidstvu, k te rá dnes m ezi „osvíceným i“ lidmi přišla do módy, nejsou je n důvody p o jm o v é povahy. I když člověk p ře k o n á intelektuální potíže, sp o je n é s c h á p á ­ ním k olektivity a s viděním v p ro sto ro č a se , zůstan e jin á, m o ž­ ná v ážnější pochybnost, plynoucí z to h o , ja k n eso u ro d ě dnes v y p ad á lidský svět. D ev aten ácté století žilo v o ček áv án í za slí­ bené zem ě. D om nívalo se, že přichází nový Z latý věk, o sv ě tlo ­ vaný a p o řád a n ý vědou a p ro h řá tý bratrstv ím . M ísto to h o jsm e zase upadli do stále ro zsáhlejších a trag ičtějších sporů. M yšlenka ducha Zem ě, te o retick y m o ž n á a snad i p ra v d ě p o ­ dobná, n eo b sto jí před zkušeností. Č lo v ěk nikdy n e d o k á že p ře ­ k o n at člověka a sjed notit se sám se sebou. T o byia utopie, k tero u je třeb a co nejrychleji o p u stit a dost. M ám -li vysvětlit či o d stran it zd án í neúspěchu — který, k d y ­ by byl skutečný, by neznam enal jen kon ec k rásn é h o snu, ale i p o p ření ja k éh o k o li sm yslu vesm íru — m ohu p ře d n ě p o u k á ­ zat na to, že m luvit v ta k o v é věci o zkušenosti, o výsledku, je určitě předčasné. Ž ivot p o tře b o v a l půl m iliónu, m o žn á m ilión let, než se dostal od prehom inidů k dnešním u člo v ěk u — a když te n to člověk necelá dvě století poté, co nad seb o u z a ­ hlédl další, vyšší stav, je ště zápasí, aby se osvobodil sám od sebe, my bychom už začali z trá c e t n ad ěji? Z ase ta tá ž ch y b n á perspektiva. K dyž jsm e pochopili nesm írné ro zm ě ry kolem nás, za nám i a před nám i, to byl je n první krok. P okud se ovšem te n to náhled hlubiny ned o p ln í je ště n áhledem p o m a lo ­ sti, p řestav en í ho d n o t nem ůže být úplné a sa m o zřejm ě nám m ůže u k az o v at je n n em ožný svět. K ažd ý ro z m ě r chce i svůj rytm us. A p la n etárn í pohyb m usí být p atřičn ě m ajestátní. K dybychom v pozadí dějin neviděli celou hloubku p reh isto rie, p řip ad a lo by nám lidstvo nehybné. P ráv ě tak, i když se n o o g eneze v naší úrovni zrychlila sk o ro výbušně, nem ůžem e čekat, že se Z em ě před našim a očim a p ro m ěn í za je d n u generaci. N ebuď m e tedy netrpěliví a uklidněm e se. P řes v šechna o p ačn á zdání lidstvo kolem m ůže p o stu p o v a t d o p řed u (a podle řady zn a m é n ek m ůžem e ro zu m n ě soudit, že

212

p o stupuje), ale p o k u d postupuje, m ůže se to dít je n tak, ja k se dějí velm i velké věci — to je st sko ro neznatelně. T o je věc p rv o řa d é důležitosti, k terou nesm ím e z tra tit se zřetele. T ím jsm e ovšem je ště neodpověděli na nejcitlivější bod našich obav. N ebylo by ta k zle, kdyby se světlo na o b z o ­ ru zd álo nem ěnné. H orší je to, že se zdá, ja k o by haslo. K dy­ bychom si je n m ohli m yslet, že se nehýbem e. Jenže, n ezd á se občas, že d o n ěč eh o narážím e, že jsm e ja k o hříčka n e p ře k o ­ n atelných sil v z á je m n éh o o d p uzování a m aterializace, k teré nás sta h u jí z p ě t? O d p uzováni. M luvil jsem o tom , pod jakým tlakem žijí na dnešní Z em i lidské částice. Jednotlivci i národy se tísní do krajn o sti jed n i na druhé, zem ěpisně i psychologicky. A le p o ­ divná věc, p řes ty to sbližující energie jak o by myslící jed n o tk y nebyly s to v sto u p it do o blasti vzájem né vnitřní přitažlivosti. A ž na zv láštn í příp ad y sexuálních sil a m im ořádných a p ře ­ ch o d n ý ch společných vášní lidé m ezi sebou zůstávají n e p řá ­ telští n e b o asp o ň uzavření. Jako zrn k a prachu, k terá ani při n ejv ětším stlačení nevstoupí do m olekulárního styku, odm ítají se a o d p u zu jí z hloubi duše a ze všech sil. Pokud takovou m a­ su n e p o tk á je š tě horší věc a m ísto očekávaného ducha nevydá n o v o u vlnu determ inism u, to je st materiality. M aterializace. N em ám tu na mysli jen zákon velkých čísel, k terý stru k tu rn ě zo tro č u je každé právě vzniklé m nožství, ať je sk ry tý k o n ečn ý cíl je h o sm ěřování jakýkoli. Jako u každé jiné form y života, m uselo lidí být m noho, aby se člověk stal plně člověkem . A n ež se m nožství zorganizuje, je nutně hříčkou n áh o d a p ra v d ě p o d o b n o stí, byť řízených. T akové nepředvída­ teln é proudy, p o čín aje m ódou a kursem m ěny až po politické a so ciální revoluce, činí k aždého z nás otrokem neviditelného v řen í lidské m asy. K aždé n ahrom adění jednotlivých vědomí, ať jso u u v n itř sebevíce zduchovnělá, se na své úrovni, není-li h arm o n izo v án o , autom aticky pokrývá rouškou „nové hm oty“ n avrch p řes všechny ostatní form y hm oty — a hm ota, to je „tan g enciální“ strá n k a každé živé masy v průběhu spojování. Za tak o v ý ch o k o ln o stí je ovšem třeba jed n at — ale s tím u sp o k o jiv ý m vědom ím , že to jsou znám ky nějakého pokroku, p říp ad n ě ce n a za něj. C o však m ůžem e říci o jiném druhu o tro ctv í, o tom , je h o ž na světě přibývá právě úm ěrně k tom u, ja k se lidé snaží o rg an iz o v at? N ikdy v dějin ách nebylo lidstvo tak d o b ře vybaveno a ni­ kdy n ev ě n o v alo tolik úsilí k tom u, aby se zorganizovalo. „M a­

213

sová h n u tí“. N e už ty ho rd y ze severních lesů a z asijských stepí, n ýbrž vědecky seřazen ý „m ilión lidí“. M ilión lidí ve vy­ rovnaných řad á ch na přehlídce. M ilión sta n d ard iz o v an ý c h lidí v továrně. M ilión m o to rizo v an ý ch lidí. A to všechno nakonec vede k těm nejh o rším okovům kom unism u a nacism u. K rystal m ísto buňky, m raveniště m ísto b ratrstv í. M ísto p ře d p o k lá d a ­ n ého v zestupu vědom í vede to ta liz ac e nutně, zd á se, k m ech a­ nizaci. „Eppur si m uove!" N a ta k o v é zásadní p řevrácení p ravidel n o o g en e ze ro z h o d ­ ně nem ůžem e re a g o v a t p o chybováním , ale měli b ych o m p ře ­ zk o u m at svá východiska. K dyž se n ě ja k á energ ie vym kne z rukou, neb u d e inženýr p o c h y b o v a t o jejích m o žn o stech , ný­ b rž začne znovu počítat, ja k ji lépe řídit. S o u dobý to talitarism us je ta k obludný p ráv ě p ro to , že je zn e tv o řen ím něčeho v elk o lep éh o — a že je velmi blízko pravdě. N em ů žem e p o ­ ch y b ovat o tom , že veliký stro j lidstva je k tom u, aby p racoval a p ro dukoval přeb y tek ducha — a ta k é bu d e p r a c o v a t P okud n ep racu je nebo p ro d u k u je je n o m hm otu, točí se asi o b ráceně. N ení to n áh o d o u tím, že jsm e ve svých teo riích i ve svém jed n án í nedali patřičné m ísto o so b n o sti a silám p erso n a li­ zace.

1. KONVERGENCE OS OBNÍ HO A BOD OME GA A/ O S O B N I

VE S MÍ R

N a rozdíl od takzvaných „prim itivů“, kteří d áv a jí tv á ř vše­ mu, co se hýbe, nebo i prvních Ř eků, p ro něž byly božské všechny strán k y i síly přírody, je dnešní člověk posed lý p o tř e ­ bou o d o so b ň o v a t (či zn e o so b ň o v a t) to, co nejvíc obdivuje. T en to sklon m á dvojí příčinu. První z nich je analýza — ten skvělý n ástro j vědeckého bádání, jem u ž vděčím e za všechny pok roky; ja k to tiž ro zp lé tá jed n u syntézu za druhou, unikající mu pod ru k am a také všechny jejich duše, ta k ž e tu n ak o n ec zbyde je n h ro m ád k a koleček a vytrácejících se částic. D ruhou příčinou je objev h vězdného světa, je h o ž ro zle h lo st ja k o by zrušila jaký k o li p o m ěr m ezi naší bytostí a ro zm ě ry vesm íru kolem nás. Z dá se, že zůstala jed in á skutečnost, sc h o p n á p o ­ krýt ja k n ep a trn é, tak i o b ro v sk é, to tiž energie, to v šu d y p ří­

214

to m n é vlnící se cosi, o d k u d se v še ch n o v y n o řu je a kam zase všechno z a p a d á ja k o d o o ce án u . E n erg ie ja k o nový duch a nový bůh. N a ko n ci sv ě ta je n e o so b n í O m ega, tak, ja k o na p o čátk u n e o so b n í Alfa. P od tě m ito d o jm y by se zd álo , že spolu s úcto u k osobě jsm e ztratili i sm ysl p ro to, co o so b a o p ra v d u je. N ak o n e c by­ chom asi připustili, že být so u stře d ě n sám v so b ě a m oci říkat „já“ je v ý sad o u (či spíše zá tě ží) je d n o tliv é h o prvku, nak o lik se mu p o d a ří u z a v řít se vůči o sta tn ím a u sta v it se ja k o p ro tějšek celku. V o p a č n é m sm ěru, k te rý v ed e ke kolektivním u a o b ec­ ném u, to je s t k to m u , co je ve sv ětě nejvíc skutečné a trvalé, bude „ego“ n ejsp íš u b ý v a t až n a k o n e c zm izí. O so b n o st jak o něco p ře c h o d n é h o , v la stn íh o p o u z e částicím , ja k o vězení, z n ěh o ž je tř e b a h le d a t ce stu ven. T o je ta k asi náš d n ešn í in te le k tu áln í postoj. K dyž se v ša k sn ažím e d o v é st logiku a souvislosti faktů až do konce, ja k o se o to p o k o u ším zde, přiv ed o u nás po jm y ča­ so p ro sto ru a ev o lu ce k p e rsp e k tiv ě p rá v ě opačné. Evoluce, ja k jsm e p o z n a li a uznali, je v zestu p k vědom í. To už n e p o p íra jí ani ti n e jv ě tší m a teria listé neb o aspoň největší agnostici m ezi hum an itn ím i vědci. M usí tedy v budoucnu v rch o lit v n ě ja k é m sv rc h o v a n é m vědom í. A le aby to to v ěd o ­ mí m o h lo b ý t sv rch o v a n é, b u d e m uset o b sa h o v at v nejvyšší m íře to, co tv o ří d o k o n a lo s t n ašeh o vědom í: projasňu jící sou­ střed ě n í b y to sti v so b ě sam é. P o k lá d a t za vrchol křivky polidšťování n ě ja k ý ro z p tý le n ý stav je zřejm ě chyba. P ro d lo u že­ ním m yšlení m ůže b ý t je n hyper-reflexe, to je st hyper-personalizace. ja k jin a k by m o h lo u ch o v á v at to, co jsm e už vydo­ byli — vesm ěs p rá v ě v o b la sti reflexe? V prvním okam žiku se člo v ěk zalek n e, že by měl s celkem sp o jo v a t nějaké „ego“. Ten n ep o m ěr se z d á příliš veliký, sk o ro k smíchu. T o je ovšem tím, že jsm e m álo přem ýšleli o třec h vlastn o stech každéh o v ědo­ mí: 1. že všech n o u sp o řá d á v á čá ste čn ě kolem sebe; 2. že se m ůže so u stře ď o v a t stále víc; 3. že se tím to v y stu p ň o v an ý m so ustředěním připojuje ke všem o sta tn ím střed ů m o k o lo sebe. To, že se n e z m ě rn o st vesm íru dík našim smyslům a rozum u sbírá a so u stře ď u je ve stále je d n o d u šší podobě v každém z nás — to je p řec e k až d o d en n í zkušenost, ja k věda a filozofie po m alu u sta v u jí jakýsi kolektivní lidský „světový názo r“, na něm ž se k a ž d ý z nás podílí a účastní, m ůžem e pociťovat 215

i p rvní přízn ak y sbírání a sh ro m až ď o v án í je ště vyššího řádu: vznik je d in éh o ohniska z k o n v erg e n tn ích p ap rsk ů m iliónů in­ dividuálních ohnisek, rozp tý len ý ch po povrchu m yslící Zem ě. V šechny nesnáze s o d p u zo v án ím a s p ro tik la d em celku a o so b y by zm izely, kdybychom pochopili, že n o o sféra a vů­ bec i svět je svou stru k tu ro u celek nejen uzavřený, ale tak é soustředěný. P ro to ž e č a so p ro sto r o b sa h u je a ro d í vědom í, musí m ít nutně ko n v erg en tn í p o va h u . P ro to se je h o nesm írné rozlohy, sledovány správným sm ěrem , m usí něk d e vpředu so u střeď o v at do je d n o h o bodu — bodu O m ega — k te rý je sp o ju je a in teg ru je v sobě. C elá o b la st světa, ja k k o li nesm írná, n ak o nec existuje a dá se zach y tit je n tím sm ěrem , kde se její p ap rsk y spojují (m ožná až za hranicem i času a prostoru). A je ště víc: čím n ezm ěrnější a b o h atší je ta to oblast, tím h lu b ­ ší a tedy vědom ější bude ten bod, kde se soustřeď u je celý „ob­ jem jejíh o bytí“; neboť duch, viděno z naší strany , je svou p o d sta to u sch o p n o st syntézy a o rganizace. V esm ír z to h o to hlediska n ez trác í nic na své nesm írnosti a není tedy antro p o m o rfn í, z a to ro zh o d n ě d o stá v á tv ář, tak že budem e-li chtít ho m yslet, za k o u še t a na něm je d n a t, m usím e se dívat ve sm ěru své duše a je ště d á l za ni, a ne opačn ý m sm ěrem . V persp ek tiv ě n o o g en eze se čas i p ro s to r skutečně polidšťují, nebo spíš stávají nadlidským i. V esm írné a oso b n í (to je st soustředěné) se tedy nejen nevylučují, n ý b rž ro sto u stejným sm ěrem a je d n o ve druhém současně vrcholí. H ledat p o k račo v án í n ašeho bytí a n o osféry ve sm ěru n eo ­ sobního je tedy omyl. V esm írná b u d o u cn o st m ůže b ý t je n hyp er-p erso n áln í — v bodu O m ega. B/ PERSONALIZUJÍCÍ VESMlR

Personalizace, to je to vnitřní p ro h lu b o v án í vědo m í v něm sam ém , jím ž jsm e výše (str. 145) c h a rak te rizo v ali individuální osud k ažd éh o jedince, který p řek ro čil p rá h reflexe a stal se p l­ ně sám sebou. T am se naše zkoum ání, co se týče údělu je d n o t­ livého člověka, zatím zastavilo. P o k ro k té h o ž ty p u se o b je v u ­ je i zde, je n ž e te n to k rá t vym ezuje kolektivní b u d o u cn o st to talizovaných zrn e k myšlení. T a tá ž funkce p ro individuum i pro souhrn syntetizovaných prvků. Jak si p řed sta v it a p řed v íd a t sladění tě ch to dvou pohybů? Jak se ty nesčetn é individuální křivky vejdou do společné obálky, ja k budou m oci n a sebe n av azo v at, aby si n epřekážely a aby se n ed efo rm o v aly ? 216

T om uto p ro b lé m u se te ď m usím e v ěnovat. P řed n ě bychom měli hlouběji r o z e b ra t p o v a h u o so b n íh o středu konvergence, na jeh o ž existenci, ja k jsm e viděli, závisí vývo jo v á ro v n o v áh a noosféry. Jaký b y m ě l te n to h o rn í p ó l evoluce být, aby m ohl plnit svoji ú lo h u ? V b odě O m e g a se p o d le definice sčítá a shrom ažď u je vý­ květ a c e le k v š e h o v ěd o m í, k te ré n o o g e n e z e p o stu p n ě n a Z e­ mi uvolnila. A le co v la stn ě zn a m e n a jí ta zdánlivě jedn o d u ch á slova o „sčítání v ě d o m í“ a k ja k ý m vedou důsledkům ? P odle m a rx istů lid stv u stačí, aby m o h lo rů st a osprav ed ln it om ezení, je ž n a nás klade, bude-li sh ro m ažď o v at to, čeho jsm e d o sáhli a co m u každý, když um írám e, odkazuje: m yšlen­ ky, objevy, u m ě le c k á díla, svůj příklad. T y to n esm rteln é věci jsou p řec e tím n e jle p š ím z naší bytosti. U v až u jm e tro ch u . U vidím e, že ve vesm íru, o něm ž p ře d p o ­ kládám e, že m á „sbírat a u c h o v á v a t vědom í“, by p ouh é sh ro ­ m ažď o vání p o z ů s ta lo s tí z n a m e n a lo h ro z n é plýtvání. T o, co vynálezy, v ý ch o v o u a sdělo v án ím všeho druhu vychází z k až­ dého z nás a v stu p u je do lidské m asy, je jistě životně důležité — a m yslím , ž e jse m zd e fyletickou h o d n o tu to h o to o d k azu zdůraznil tak, ž e n em o h u být v p o d ezřen í, že bych ji p o d ce ň o ­ val. P ře sto v ša k m usím uznat, že te n to přínos kolektivu ani zdaleka n e s d ě lu je to n ejce n n ější; i v to m nejlepším p říp ad ě p řed á v ám e d ru h ý m p o u h ý stín seb e sam ých. N aše dílo? A je co je i p ro ž iv o t v ů b ec to hlavní ze všech lidských dél? To, že každ ý z nás v s o b ě b u d u je ú p ln ě původní střed, v něm ž se ves­ m ír o d rá ž í je d in e č n ý m a n en a p o d o b ite ln ý m způsobem — p ra ­ vě své já , sv o ji osobu. M á-li být O m ega skutečně O m egou, musí z e jm é n a sh ro m a ž ď o v a t sam a ohniska našeho vědom i, k te rá jso u h lu b ší n e ž to, co z nich vyzařuje. T o h o to p o d sta tn é ­ ho se o všem n em ů že m e v zd á t p ro d ru h é tak, ja k o bychom n ě­ kom u dali p lášť n e b o před ali pochodeň, neboť ten plam en jsm e m y sam i. M á -li se m é j á sdělovat, musí, i když se v zd á se­ be sam a, p ře c e p ře trv a t — jin a k by se ztratil i je h o dar. Z toho tedy n e v y h n u teln ě plyne, že soustřeď ování v ě d o m é h o vesm íru je m y slitelné je n tehdy, bude-li v so b ě vedle všech v ěd o m ý ci o b sa h ů s h ro m a ž ď o v a t i v ě d o m í s a m a tak, aby si každé z nich n ak o n ec u ch o v a lo vědom í sebe sam a. D okonce, a to je třeb a d o b ře p o c h o p it, ja k se k a ž d é z nich blíží bodu O m ega^m usí se stá v a t víc se b o u sam ým — a ted y odlišnějším od těch d ru ­ hých. V k o n v e rg e n c i se individua nejen uchovávají, ale ješte zdůrazňují.

217

T o je ve skutečnosti velice p ro sté a p řesně o d p o v íd á všem u, co znám e. V každé oblasti, ať se je d n á o buňky v těle, o členy sp o leč­ nosti nebo prvky n ějak é d uchovní syntézy, s p o je n í vždycky d iferencuje, rozrůzňuje. V každ ém o rg an iz o v an é m celku se je h o části zd o k o n alu jí a dospívají. Jen p ro to , že jsm e přehlédli to to o b ec n é pravidlo, jsm e se m ohli n ec h at svést všelijakým i pan teism y k uctívání V elkého C elku, v něm ž se individua m ěla z tra tit ja k o kap k a vody, ro z p u stit ja k o z rn k o soli v m oři. Zde, v p říp ad ě střád án í vědom í, nás zá k o n sp o jen í zb a v u je té n e­ b ezp ečné a stále znovu ožívající iluze. Jak se zrn k a v ěd o m í se­ tk áv ají p o liniích svých středů, n ez trác ejí o brysy a nesplývají, ale n ao p a k zdůrazňují hloubku a n esd ěliteln o st svých ego. Čím víc se všechna společně stáv ají tím druhým , tím víc z ů stá ­ vají „sebou“. Jak jin ak by to ta k é m ohlo být, když se n o ří do bodu O m eg a? S třed přece nem ůže ro z p o u ště t — a n e b o ještě lépe, rozp o u ští tak, že víc soustřeď uje. V ezm em e-li tedy v úvahu vliv o b o u činitelů, ja k p o d sta tn é „n erozpustnosti“ k aždého vědom í, ta k p řiro z e n é h o m ech an is­ mu k aždého spojování, m ůžem e si k onečný stav světa, který se psychicky soustřeď uje, sp ráv n ě p ře d sta v o v a t je n ja k o sys­ tém zároveň jednotný i k rajně, ale harm onicky kom plexní. O m ega si p ro to nem ůžem e p ře d sta v o v a t jen ja k o střed, v zn i­ kající splynutím prvků, k te ré se v něm sh ro m ažď u jí a ruší. P o ­ slední princip struktury O m eg a m usí b ý t o d lišn ý střed, který vyzařuje u p ro střed celé so u sta vy středů. S eskupení, v něm ž současně a bez sm ěšování vrcholí p erso n a liz ac e celku i p e rso ­ nalizace všech prvků p ů sobením sv rch o v a n ě au to n o m n íh o ohniska sp o je n í1 — to je o b raz , k něm už nás d o v ed e důsledné uplatnění pojm u kolektivity na zrn itý so u b o r jed n o tliv ý ch myšlení. Zde se ta k é ukazuje, p ro č je k ažd é egoistické řešen í života p ro v ázen o je d n ak nadšením , je d n a k n em ohoucností. S o u k ro ­ mý i rasový egoism us m á pravdu, když se n ad ch n e m yšlenkou, ja k se věrností životu m ůže p o v zn é st až na sam u m ez všeho je d in ečn éh o a nesdělitelného, co v sobě má. T o cítí správně. Dělá jed in o u chybu, k te rá ho ovšem k ro k za k ro k em svádí se sp ráv n é cesty, sm ěšu je in d iv id u a litu a personalitu. P rv ek , k te ­ rý se snaží co nejvíc oddělit od ostatních, se individualizuje. Tím ale up ad á (a snaží se strh n o u t i svět) z p ě t do plurality, do 1)

]en to m u to ú střed n ím u a n u tn ě a u to n o m n ím u o h n isk u b u d e m e v dalším ří­ k a t „bod O m eg a“.

218

hm oty. Ve sk u te č n o sti si tím u b ližuje a sám se hubí. M ám e-li být plně sam i sebou, m usím e jít opačným sm ěrem , sm ěrem k o n v erg en ce s o sta tn ím i, sm ě re m ke druhém u. Cílem nás samých a v rch o le m o rig in a lity není individualita, nýbrž osoba. A k té m ů žem e v d a n é v ý v o jo v é stru k tu ře světa d o sp ět jen spojováním . B ez sy n té zy není ducha. O dshora dolů stále týž zákon. S k u te č n é ego ro ste n ep řím o úm ěrn ě egoismu. P o v zoru b o d u O m eg a, k te rý h o p řita h u je , se individuum stáv á o sobou jen tak, že se u n iv e rz a liz u je '. O všem je n p o d je d n o u zřejm o u a pod statn o u podm ínkou. Z p ře d c h o z íh o ro z b o ru plyne, že m ají-li se lidské částice tv ů r­ čím p ů so b e n ím to h o , co je spojuje, skutečně personalizovat, n em ohou se se tk á v a t ja k k o li. P ro to ž e se jedná o spojení stře ­ dů, m usejí se s e tk á v a t ja k o střed se středem a n e jin a k . Chceme-li ú čin n ě p o m o c i p o k ro k u evoluce v nás, musíme ze všech m ožných fo re m v zá je m n ý c h psychických aktivit v noosféře p o zn at, z a c h y tit a ro z v íje t především ty energie, k teré m íří od střed u k e středu. A tím se d o stá v á m e k p ro b lé m u lásky.

2. L ÁS KA J A KO ENERGIE L ásky si o b v y k le vším ám e (a ja k dokonale ji um ím e ro zeb í­ rat!) je n z je jí cito v é strán k y : ja k o radostí a útrap, které půso­ bí. Já zd e p o tře b u ji z k o u m a t je jí přirozenou dynam iku a evolutivní význam , abych m ohl blíže určit závěrečné fáze lidstva ja k o fenom énu. Láska, to je s t afinita je d n é b ytosti ke druhé, v plné šíři sve b io lo g ick é sk u tečn o sti, není věc výlučně lidská. Jako o b m « v la stn o st ž iv o ta v ů b e c b e re na sebe, v různých obm ěnách a v rů zn é m stupni, všechny p o d o b y organizované hmoty. U savců, k te ří jso u n ám blízcí, snadno rozeznávám e její p ro je ­ vy: p o h la v n í vášeň, o tc o v sk ý a m ateřský instinkt, solidaritu sp o lečen stv í atd. D ál či níž na strom ě života jsou už obdoby m éně zřejm é. S lábnou, až se ztrácejí. Ale zde je na místě o p a ­ kovat, co jsem řekl o „vnitřku věcí". K dyby n ě j a k á , jistě^ velice zá ro d e č n á v n itřn í n ák lo n n o st ke sp ojení nezačínala už mezi 1)

A ta k é o b rííce n č , sk u teč n é u n iv crzalizo v án í je m ožné jen k rajn í personalizací. V lom se p ra v á p o litic k á a n á b o že n sk á m ystika liší od všech falešných: k d y ž se člo v ě k „ztratí v něčem větším , než je sám “, d o sah u je v p rav é m ysti­ ce své d o k o n a lo sti, k d e žto v těch falešných p ře stáv á existovat.

219

m olekulam i, bylo by fyzicky nem ožné, aby se výš, m ezi nám i, o b jev ila lá sk a v lidské p o d o b ě. P okud ted y s jis to to u k o n sta ­ tu jem e je jí p říto m n o st m ezi nám i, m ůžem e ji p ráv em p ře d p o ­ kládat, asp o ň v náběhu, u všeho, co jest. A p ohled n a sbíhavý vzestup vědom í kolem nás svědčí o tom , že sk utečně n ik d e n e­ chybí. T o cítil už P latón a ve svých dialozích to n esm rteln ě vyjádřil. P ozději se středověcí m yslitelé, ja k o M ikuláš z Kusy, znovu vraceli k té to m yšlence. Síly lásky, to jso u p ro jev y zlom ků světa, k te ré se hledají, aby vznikl svět. T o není žád n á m e tafo ra — a daleko víc, než je n poesie. Ať je to síla n e b o z a ­ křivení, v šeo b ec n á g rav itace těles, k te rá je nám ta k n áp ad n á, je je n rubem či stínem toho, co sk utečně hýbe příro d o u . M ají-li věci svůj vnitřek, m ůžem e kosm ickou energii „ve stav u z ro ­ du“ n ajít jen ve vnitřní či radiální o b la sti duchovních p řita žli­ vostí. L áska ve všech m ožných odstín ech není nic jin é h o a nic m enšího, než více m éně p řím á sto p a psychické k o n v erg en ce vesm íru v nitru k aždého prvku. A to je, nem ýlím -li se, p a p rse k světla, k terý nám pom ůže vidět ja sn ěji kolem sebe. T ráp í nás a dělá nám starosti, že m o d ern í p o kusy o k o le k ti­ vizaci lidstva — pro ti p řed p o k la d ů m i o če k áv á n í — v ed o u jen k o m ezování a zotro čen í vědom í. A le ja k o u cestou jsm e se z a ­ tím pokoušeli sp o jo v a t? Snažili jsm e se u d rž o v a t h m o tn o u úroveň, o tv íra t nové prům yslové o blasti, z lep šo v a t podm ínky pro určitou společenskou třídu n eb o pro u tla čo v a n é národy. T o jsou ty jed in é a vůbec ne nejlepší oblasti, kde jsm e se z a ­ tím o n ějak é sblížení pokusili. Jaký div, když se v dů sled k u ta ­ kového sdružování sam i stáv ám e stro ji — p o d o b n ě ja k o v ži­ vočišných společenstvích. D o k o n ce i v té v rch o ln ě in te le k tu ál­ ní činnosti, ja k o u je věda, se naše duše se tk áv a jí jen jaksi nepřím o a úkosem — přinejm enším tam , kde v ěd a zů stáv á čistou spekulací a abstrakcí. I to je pov rch n í d o ty k — a tedy nebezpečí dalšího otroctví. Jedině láska, ja k u k az u je k a ž d o ­ denní zkušenost, je schopna vést bytosti k d o k o n além u bytí tím, že je spojuje — a to z to h o d o b ré h o důvodu, že je n láska je b ere a sp o ju je v jejich hloubi. D va m ilenci jsou n e jd o k o n a ­ leji sami sebou právě v tom okam žiku, kdy řeknou, že se jed en ve druhém ztratil. T en tajem n ý a d o m n ěle ro z p o rn ý čin „per­ son alizace“ totalizováním , ten láska p řece d ělá v k ažd é chvíli, ve dvojici i ve skupině všude kolem nás. A p ro č by to, co v m além d ělá každý den, n em ohla je d n o u d o k á z a t v ro z m ě ­ rech celé Z em ě? A by se všechny ty „utopické“ věci — lidstvo, duch Zem ě,

sy n téza individuí a národů, p ara d o x n í sm íření jednotlivce s celkem , je d n o ty s m n o h o stí — k te ré jsou přitom biologicky nu tn é, m o h ly začít ve světě uskutečňovat, stačí si představit, že se n aše sc h o p n o st m ilovat rozvine tak, že zahrne všechny lidi a celou Zemi. T eď mi o všem n ěk d o nam ítne, že přesně tohle není m ožné. Č lo v ěk p řec e nem ů že nic víc, než v ěnovat svou náklonnost je d n é n eb o n ěk o lik a m álo lidským bytostem . Dál, na větší v z d á le n o st už srd ce nesahá, tam zbývá jen chladná sp rav ed l­ n o st a ch lad n ý rozum . M ilovat všechno a všechny, to je jen r o z p o rn é a p rá z d n é g esto člověka, který nakonec nem iluje nic. Jenže, je-li, ja k tv rdíte, všeo b ecn á láska nem ožná, co potom z n a m e n á te n n eo d o late ln ý instinkt v našich srdcích, který nás u n áší k je d n o tě p o k ažd é, když se kterým koli sm ěrem p ro ně­ co v ášn iv ě n ad c h n em e? Smysl p ro vesm ír a pro celek tváří v tv á ř p říro d ě , k rá se nebo v hudbě, stesk, který se nás zm oc­ ň u je — o če k áv á n í a p řed tu c h a velké Přítom nosti. Jak to, že k ro m ě „m ystiků“ a těch, kdo je rozebírali, m ohla celá psycho­ logie tolik z a n e d b a t te n to základní tón, jehož barvu cvičené u ch o ro z p o z n á v hloubi či na vrcholu každého velkého hnutí m ysli? S o u zv u k s celkem — to je základní nota čisté poesie a čistéh o nábožen stv í. T en to fenom én, vznikly zároveň s myš­ lením a ro sto u cí spolu s ním, v yjadřuje právě ten hluboký sou­ zvuk d vou skutečností, k te ré se hledají: osam ělé částice, která se celá chvěje, ja k se blíží to ostatní. Č a sto jsm e si mysleli, že láskou m uže k ženě, k dětem, k p řá te lů m a m o ž n á je ště k vlasti jsou vyčerpány všechny při­ ro z e n é form y lásky. Jenže v to m to seznam u chybí právě ta n e jz á k la d n ě jší fo rm a vášně: ta, k te rá vrhá prvky celku k sobě pod tla k em u zavírajícího se vesm íru. V esm írná afinita a tedy v esm írn ý smysl. V šeo b ecn á, vesm írn á láska je nejen psychologicky možná, aie je to d o k o n c e jediný úplný a konečný způsob, jak můžeme m ilovat. T eď bychom ovšem měli je ště vysvětlit, proč se zdá, že k o ­ lem nás je n stále ro ste vlna o d poru a nenávisti. N aléhá-li ze­ v n itř ta k m o h u tn á sjednocující síla, nač ještě čeká, než se u p latn í? Z ře jm ě je n na to, až p řek o n ám e „antipersonalistický“ k o m ­ plex, k te rý nás ochrom uje, a rozhodnem e se přijm out m o ž­ n o st a sk u te čn o st to h o m ilujícího i m ilovaného na vrcholku

221

světa v y so k o n ad námi. D okud k o le k tiv ita pohlcuje n eb o zdá se p o h lc o v at osobu, zabíjí i lásku, k te rá by ch těla vzniknout. K olektivní ja k o ta k o v é z p o v ah y věci nelze m ilovat. N a tom p ráv ě z tro sk o tá v a jí filan tro p ick é nauky. Z dravý rozum m á pravdu. Č lo v ěk se nem ůže d á t anonym ním u m nožství. K dyby však v esm ír p řed nám i dostal tv á ř a srdce, kdyby se — dá-li se to ta k říci — „personifikoval“,1 v ovzduší, v y tv o řen é m ta k o ­ vým ohniskem , by si p řitažlivosti je d n o tliv ý ch prv k ů hned n a­ šly cestu, ja k se rozvinout. A p a k tak é, p o d naléh av ý m tlak em Zem ě, k te rá se uzavírá, jistě p ro p u k n o u ty o h ro m n é p řitažliv é energie, k te ré zatím spí m ezi lidským i m olekulam i. O b jevy posled n íh o století a jejich sjednocující p ersp ek tiv a daly našem u smyslu pro svět, p ro Z em i a p ro lidstvo nový a ro zh o d u jící podnět. P ro to ta k bují m o d ern í panteism y. T e n ­ to elán nás v šak zavede je n hlouběji d o h m oty — p o k u d n e­ p ov ed e k „někom u“. A by se te n to neúspěch zm ěnil v úspěch, aby d ošlo ke spik­ nutí lidských m onád, je nutné a stačí, abychom dovedli vědu do posledních m ezí a ja k o nu tn o u p o dm ínku p ro uzav řen í a vyvážení časo p ro sto ru uznali a přijali ne jen n ějak o u n eu rči­ tou budoucí existenci, ale už p říto m n o u sk u te čn o st a půso b en í to h o ta jem n éh o středu všech středů, k te rý jsem n azv al O m e­ ga. T o mi je ště zbývá zdůraznit.

3. V L A S T N O S T I BODU OMEGA M o derní m yšlení, k teré se d alo příliš svést krásam i analýzy, až se z ní stala iluze, si k o nečně zase zvyká vidět ev o lutivně tvůrčí funkci syntézy. Z ačíná nahlížet, že v m olekule je ro z ­ hodně víc než v atom u, v buňce víc než v m olekulách, ve s p o ­ lečenství víc než v jednotlivcích a v m a tem atick é k o nstrukci víc než v kalkulu a teorém ech. D nes začín ám e p řip o u štět, že na k aždém dalším stupni k o m binace se v novém řád u v y n o řu ­ je něco, co nelze red u k o v a t na jed n o tliv é prvky. P ro to je v ě­ domí, život a m yšlení na nejlepší cestě získat p ráv o v ědecké 1)

S a m o z ře jm ě ne tak, že by se stal o so b o u , ale kd y b y se v sam ém srdci svého výv o je dal o v lá d n o u t a s jed n o tit n á b o je m o h n isk a o so b n ích en erg ií a p ři­ tažlivostí.

222

existence. V ěd a v ša k d o su d neuznává, že to to „něco“ má svou vlastní h o d n o tu , že je nezávislé a pevné. T ato „syntetická jsoucna", k te rá v zn ik la z n euvěřitelné shody náhod na tak v ratk é m p o d k la d u a n ezp ů so b ila žád n ý m ěřitelný přírůstek energie, jso u sice e x p e rim en táln ě ty nejkrásnější, ale tak é ty n ejk řeh čí ze v šech věcí. Jak by m ohla p řed jím at nebo přežít to p rch a v é sp o je n í částic, na něm ž spočívá jejich duše? Přes jistý čá stečn ý o b r a t k duchovním u hledá fyzika a biologie to v ěčn é a n e m ě n n é stá le je ště m ezi prvky, v nekonečně ro zp tý ­ lené hm otě. V soulad u s tím to zam ěřením není m yšlenka, že se na v rch o lu sv ě ta c h y stá ja k ási duše všech duší, ta k vzdálena sou­ časným ro z u m o v ý m n ázorům , ja k by se m ohlo zdát. O statně, m ůže n aše m yšlení n ě ja k jin a k zobecnit princip em erg en c e1? Z áro v eň se v ša k m lčky p řed p o k lá d á, že ta to duše, vázaná na k ra jn ě n e p ra v d ě p o d o b n é setkání všech prvků a příčin, může v zn ik n o u t je n ve velice v zdálené budoucnosti a v nap ro sté z á ­ vislosti n a v ra tn ý c h en ergetických zákonech. C htěl bych u k áz at, že p ráv ě ta to dvě om ezení, vzdálenost a k řeh k o st, jso u p o d le m éh o n ázoru neslučitelná s povahou O m egy a že se jich p o stu p n ě m usím e zbavit ze dvou pozitiv­ ních d ů v o d ů : je d n ím je láska, druhým nad-život. P ře d n ě kvůli lásce. Z hlediska vnitřní energie spočívá funk­ ce b o d u O m e g a ve vesm íru v tom , že svým zářením zažíhá a u d ržu je je d n o tu m yslících částic světa, ja k jsm e právě viděli. A le ja k o lá sk a i p ře d m ě t lásky by nem ohl působit, kdyby jím n ějak ý m zp ů so b em nebyl už teď. Řekl jsem , že láska ve styku s n eo so b n ím a anonym ním um írá. S tejně bezpečně slábne s p ro s to ro v o u v z d á le n o stí a je ště víc s odlehlostí v čase. Láska b y to stn ě p o tře b u je b ý t spolu. A tak, ať je naše představa se b ek rásn ě jší, O m eg a by nikdy nem ohl ani vyrovnávat půso­ b en í n á k lo n n o stí a o d m ítav o stí m ezi lidmi, kdyby nepůsobil se stejn o u silou, to je st s tím též kouzlem blízkosti. Siločáry lásky, ja k o k až d é jin é energie, se musí v každém okam žiku uzavírat v n ěčem d an é m a existujícím . T ak o v é věci, ja k o ideální nebo m yšlený střed , n em o h o u stačit. A ktuální a skutečná noosféra musí m ít a k tu áln í a skutečný střed. M á-li být O m ega svrcho­ v an ě přitažlivý, m usí být i svrchovaně přítom ný. A p ak ta k é kvůli přežití. H ro z b ě zániku, ja k jsem řekl neslu­ čitelné s m echanism em reflektovaného jednání, se člověk b rá ­ 1)

S ro v n e j te x t J. B. S. H a ld an e , cito v an ý výše v pozn. 4.

223

ní tím, že výsledky své činnosti p řen á ší na stále ro zsáh lejší a trv alejší sub jek ty — na civilizaci, na lidstvo, na duch a Zem ě. K dyž se p řid á k tě m to o b ro v sk ý m sk u te čn o stem s nesm írn ě pom alým rytm em vývoje, m á dojem , že unikl ničivém u p ů so ­ bení času.' T ím však m ůže celý p ro b lém je n odložit. P ro to ž e ať opíše v ča so p ro sto ru sebevětší kruh, všechno, co je v něm , stejn ě sp ěje k zániku. P okud naše k o n stru k ce spočívají celo u v ah o u na Zem i, m usí záro v eň se Z em í ta k é zaniknout. P o d s ta tn á v a ­ d a všech forem víry v p o k ro k , ja k ji v yjadřují pozitiv istick á p ro v o lání, spočívá v tom , že n em o h o u definitivně o d stra n it sm rt. K čem u je d o b ré o b je v it ohnisko, k něm už m íří evoluce, když se to to ohnisko je d n o u m ůže a m usí ro z p a d n o u t? Má-li O m eg a v yhovět m ezním p o ža d av k ů m našeh o jed n án í, nesm í být závislé na úpadku sil, z nichž je evoluce utkána. S k u tečn o st a n e v ra tn o s t C hcem e-li, aby k o m p a k tn í o b ra z n o o g en eze zah rn o v al tyto dvě p o d sta tn é vlastn o sti au to n o m ­ ního středu všech středů, m usím e se v rátit k principu em er­ gence a je ště ho doplnit. Ze zkušenosti je nám úplně jasn é, že v p rů b ě h u vývoje dochází k em ergenci jen p o stu p n ě a v m e­ chanické závislosti na tom , co před ch ázelo . N ejd řív se sesk u ­ pují prvky, pak se začne p ro je v o v a t „duše“, je jíž čin n o st je z en ergetického hlediska je n v ý razem stále k o m plex n ějšíh o a su blim ovanějšího n ab alo v án í schopností, ja k si je p řed á v aly řetězce prvků. R adiální je funkcí tangenciálního. V rchol p y ra ­ midy stojí na základech, ta k to v y p ad á v p rů b ěh u cesty. A ta k se nám ta k é v cíli procesu o b je v u je sám bod O m eg a ja k o vy­ vrcholení celé syntézy. A le p o z o r na to, že z té to v ý v ojové strán k y nám ukazuje je n p o lo v in u sebe sam a. Jako p oslední člen řady stojí už ta k é m im o řaclu. K o runuje, ale ta k é uzavírá, jin a k by celek zase ochaboval, p ro ti o rg an ick ém u sm yslu ce­ lého procesu. K dyž se od prvků o b rátím e až k věd o m ém u p ó ­ lu světa, nestačí říci, že se v y n o řu je u p ro stře d v ze stu p u je d ­ notlivých vědom í; m usím e do d at, že se z té to g en e ze záro v eň už ta k é vynořil. Jinak by si nem ohl p o d ro b o v a t v lásce, ani u p ev ň o v at v neporušitelnosti. K dyby se b y to stn ě nevym ykal p ro sto ru a času, k teré shrom ažď uje, nebyl by O m ega. S vébytnost, skutečnost, n e v ra tn o st a k o n ečn ě tra n sc e n d e n ­ ce, čtyři p o d sta tn é vlastnosti bodu O m ega. 1)

Viz n a p řík la d zajím av o u knihu W ellsovu, A n a to m y o f fr u s tra tio n . T o je p o ­ z o ru h o d n é svědectví o víre i o b a v á c h m o d e rn íh o člo v ěk a.

T ak se b e z násilí u z a v írá schém a, k te ré zůstalo neúplné, když jsm e se na z a č á tk u knihy (str. 56) pokusili pojm out složi­ tou en e rg etik u n a š e h o vesm íru. P řed n ě jsm e v b o d u O m e g a našli te n princip, kterým m ůže­ m e vysvětlit ja k v y trv a lý p o stu p věcí k vyšší m íře vědom í, lak i p a ra d o x n í s tá lo s t to h o n ejk ře h číh o . P ro ti klam ném u dojm u, který zatím p řijím á fyzika, n ep ra m en í stálo st zespodu, zpod elem e n tá rn íc h částic, n ý b rž shora, z ultra-syntézy. Jen ta n g en ­ ciální p o v rch , o b á lk a sv ě ta se tedy n áhodně rozptyluje ve h m otě; je h o ra d iá ln í já d ro d o stá v á přiro zen ý tv ar a pevnost, ja k p ro ti p ra v d ě p o d o b n o s ti tíh n e k božském u ohnisku ducha, k teré je p řita h u je k u p řed u . N ěco ve v esm íru se te d y v ym yká entropii, a vymyká se jí víc a víc. Po celá d lo u h á o b d o b í v ý v o je se to radiální, slabě p řitah o ­ vané „prvním h y b a te le m “ d o p řed u , m ohlo vyjadřovat jen v m atn ý ch se sk u p en íc h živ očišného vědom í. V této etapě se já d ra , k te rá se n e d o k á z a la za ch y tit o p o ry pro ně příliš vysoké a je d n o d u ch é , so tv a se u tv o řila, hned zase rozpadala. Jakmile se v reflexi o b je v ila ta k o v á je d n o ta , k te rá není jen uzavřena a so u stře d ěn á , n ý b rž b o d o v á, začala působit vznešená fyzika středů. K d y ž se p rv k y staly středy, to je st osobami, mohly ko­ nečně za čít ja k o ta k o v é p řím o o d p o v íd a t na personalizující půso b en í stře d u v šech středů. K dyž vědom í překročilo ki itickou p lo ch u p o lid štěn í, p ře šlo z o b la sti divergence do oblasti sbíhání, n a „druhou p o lo k o u li“, d o sféry druhého pólu. Pod tou kritickou „ ro v n ík o v o u “ č a ro u věci p ad a jí zp ě t do mnohosti. N ad ní je to n e v ra tn ý p ád do ro sto u cíh o sjednocení. Každý myslící střed , ja k m ile se je d n o u utvořil, se už mění jen tak, že se h lo u b ěji p o n o řu je d o sebe. N a pohled se člověk rozkládá ú p ln ě ste jn ě ja k o zvíře. Jen že ten rozklad působí opačně. S m rtí z v íře te se rad iá ln í ro zp ly n e v tangenciálním . Člověk se z n ěho sm rtí vym yká a o sv o b o zu je. U niká entropii a obrací se k b o d u O m eg a. T a k §e polid štila sam a smrt. T ak se ze z rn e k m yšlení, k te rá tv o ří pravé a n e z n i č i t e l n é ato m y je h o látky, nad našim i hlavam i staví vesmír, vesmíi s d o b ře d e fin o v a n o u výslednicí. S tav í se opačným směrem, než k am se v y trác í h m o ta : ten vesm ír shrom ažď uje a zacho­ váv á oso by, n e m ech a n ick o u energii, ja k jsm e se domnívali. Jedna p o d ru h é se kolem nás v jakém si stálém výronu vyba­ vují „duše“ a o d n á še jí v zhůru svůj nesdělitelný náboj vědomí. Jed n a po d ru h é — a p řece ne osam ěle. Z e samé povahy bodu

O m eg a se to tiž k ažd á z nich m ůže definitivně v y n o řit je n na jed in ém m ístě: tam , kde navíjející se noosféra dík sy n te tic k é­ mu p ů so b en í p ersonalizující je d n o ty h ro m ad n ě d o sp ě je do bodu k o n v erg e n ce — na „konci sv ě ta“.

K A P I T O L A 3.

K O N E Č N Á ZEMĚ

Viděli jsm e, že kdy b y se h m o ta n esk lád a la sam a na sebe, bez u z a v ře n é h o chem ism u, b u n ěk a fyletických větví, žádná biosféra ani n o o sfé ra by nikdy nevznikla. V znik a vývoj života i m yšlení závisí ne n áh o d o u , n ý b rž stru k tu ráln ě na hranicích a na o su d u ze m sk é m asy. A p ro ti to m u se n ám nyní v p řed u objevil psychický střed všeho v e sm írn é h o sm ěřo v án í, k te rý p o d p o ru je a vyvažuje n á­ p o r je d n o tliv ý c h vědom í. T e n to střed p řesah u je čas a p ro sto r a je ted y b y to s tn ě m im o p lan etárn í. S krze tě sn ě o h ra n ič e n ý cyklus g eo g e n ez e stoupá noogeneze n e v ra tn ě k b o d u O m ega. A le v určitém budoucím o k am ži­ ku, pod tím či oním vlivem , se ty to dvě větve nutně musejí rozejít. V ývoj je sice k o n v erg e n tn í, k je h o dovršení na Zemi je však n u tn o p ro jít b o d e m rozloučení. T a k do n a š e h o z o rn é h o p o le p řiro z en ě vstupuje a nabývá tv a r ta fa n ta stic k á a n e v y h n u teln á událost, k níž nás každý uplynulý den více přib ližu je: k o n ec všeho života na Zemi, sm rt naší p la n ety , zá v ě re č n á fáze lidstva ja k o fenoménu. Jak b u d e v zá v ěru n o o sféra vyhlížet, to si nikdo neodváží p ře d s ta v o v a t — pok u d asp o ň tro ch u zahlédl neuvěřitelné m o žn o sti n eč ek a n éh o , ja k se n ah ro m a d ily v duchu Země. K o ­ nec sv ěta si nelze p ře d sta v it a nem ělo by smysl chtít ho popa­ sovat. A le p řid rž ím e -li se už vytyčených cest, m ůžem e do jisté míry p ře d v íd a t je h o v ýznam a vym ezit je h o podoby. Čím ve vesm íru z v ěd o m é látky k o n ečn á Z em ě nem ůže být, ja k se b u d e rý so v at, čím by se m o h la stá t — to bych tu chtěl střízlivě a logicky, b ez A pokalypsy, naznačit. N e ovšem jako tvrzení, ale m n o h e m spíš ja k o p o d n ě t k přemýšlení.

1. N E S P R Á V N É PŘEDPOVĚDI K dyž se m luví o konci světa, vytane nám hned na mysli p ře d sta v a neštěstí, n ejčastěji hvězdné pohrom y. Vesm írem kro u ží to lik hvězd, d o cela blízko nás. A ty světy, které vybu­

227

chují na o b zo ru . D ojde je d n o u n em ilo srd n o u hrou n áh o d řad a tak é na nás, něco nás zasá h n e a za b ije ? N eb o asp o ň p o zv o ln á sm rt v našem vězení — z té, zd á se, není úniku. C o fyzika objevila, že v šechna en erg ie se d e g ra d u ­ je, m ám e do jem , ja k o by te p lo ta sv ěta kolem nás začala k le­ sat. Ještě štěstí, že objevem rad io ak tiv ity se to to och lazo v án í, k něm už jsm e odsouzeni, v y rovnává a oddaluje. A stro n o m o v é dnes slibují, půjde-li všechno d obře, je ště hezkých p á r set m i­ liónů let. M ůžem e si o d d echnout, ale i když je lhůta p ro d lo u ­ žena, objev u jí se další stíny. B udem e vů b ec je ště zde, abychom viděli, ja k n astáv á v ečer? N em luvě o tě ch kosm ických neštěstích, co se bu d e d ít v živé v rstvě naší Z em ě? S přibývající složitostí a věkem p řibývá i vnitřních o h ro že n í celé biosféry a noosféry: invaze m ikrobů, zh o u bný o rg an ick ý vývoj, nep lo d n o st, války a revoluce. K oli­ ka zp ůsoby m ůžem e skončit — a to jso u m ožná všechny lepší než dlouhé stárnutí. T ak o v é m ožnosti d o b ře znám e. M ysleli jsm e na ně. Č etli jsm e, ja k se popisují v ro m án ech b ra tří G o n co u rtů , u B ensona, u W ellse i ve vědeckých knihách, po d ep san ý ch slavným i jm é ­ ny. V šechny jso u úplně p ra v d ě p o d o b n é . K ažd o u chvíli nás m ůže ro zd rtit velký m eteorit. T o je pravda. Z ítra m ůže p řijít zem ětřesení a Z em ě nám zm izí po d noham a. I to je pravda. K ažd á je d n o tliv á lidská vůle se m ůže v ze p řít svém u úkolu slo u p at výš v je d n o tě. I to připouštím . A p řece si s o d v o lán ím na všechno, co vím e z m inulosti evoluce, myslím, že m ohu říci, že se všech tě ch to pohrom nem ám e co bál — p rá vě potud, p o ­ kud je v nich z a h rn u ta p ře d sta v a nehody a p řed č asn é h o ú p a d ­ ku. A čkoli jso u teoretick y m ožné, m ám e vyšší důvod k jisto tě, že se neslanou. A teď proč. V šem pesim istickým p řed sta v ám o posledních dnech naší Z em ě, kosm ickým k atastro fám , biologickém u ro zk lad u i p r o ­ stém u stárn u tí je společné to, že beze zm ě n y p řen á šejí na ce­ lek života přízn ak y a podm ínky individuálního lidského k o n ­ ce. Zlom , nem oc a ch átrán í — ta k um írá člověk a ta k u m ře i lidstvo. A le sm ím e o p ra v d u tak h le je d n o d u še z o b e cň o v a t? K dyž o d ejd e člověk, třeb a p ředčasně, je tu vždycky jiný, který ho zastoupí. Jeho z trá ta není pro p o k rač o v án í živ o ta n e­ n ap ravitelná. A le ja k je to s lidstvem ? V elký p a le o n to lo g M atth ew v je d n é ze svých knih něk d e řekl, že kdyby zan ik la větev lidstva, na je h o m ísto by b rzo nastoupil n ějak ý jiný 228

myslící km en. A le dal si d o b rý p o zo r, aby se ani nezmínil, kde na stro m ě živ o ta, ja k ho znám e, by se len tajem ný výhonek mohl v zít; to by jis tě n eb y lo snadné. K dyž uv ažu ji o celku dějin, p řip ad á mi situace biologicky docela jiná. Jednou a je n je d n o u v p rů b ěh u své p la n etárn í existence se Zem ě m o h la o b a lit životem . A také jed n o u a jen jed n o u byl život s to p ře k ro č it p rá h reflexe. Jen jed n o u uzrála chvíle pro myšlení, ta k ja k o p ro život. A od té chvíle člověk chtěj n e­ chtěj tv o ří špičku ce lé h o strom u — na to nesm ím e zapom ínat. V něm a v ýlučně v n ěm se od té doby soustřeď ují všechny n a­ děje na b u d o u c n o s t n oosféry, a to znam ená i celé biogeneze a n ak o n e c k o sm o g e n e z e . K dyby teď měl skončit před časem, zaslavit se n e b o selh at, skončil by celý vesm ír ja k o zm etek — a to je p ře d sta v a , k te ro u jsm e ja k o absurdní odmítli. S o u časný stav sv ě ta se n ed á p ochopit a přítom nost reflexe v něm se n e d á vysv ětlit jinak, než že se nesm írně veliké s n e­ sm írně m alým ta jn ě sm luvily, že budou zahřívat, živit a s vyu­ žitím v šech n ah o d ilo stí i svobod společně pod p o ro v at v ěd o ­ mí, k te ré v zn ik lo n ěk d e m ezi nimi. N a to to tajné souručenství se m usím e sp o le h n o u t. Č lověk j e n en a h ra d ite ln ý.T a k že i když v yhlídka na to není příliš p rav d ě p o d o b n á, člověk m u sí uspět — ne sice nutně, ale neom ylně. N e ted y z a sta v e n í v jak ék o li podobě, ale poslední pokrok, k terý p řijd e ve svů j biologický čas, d ozrání a vyvrcholení. S tá­ le výš v té n e p ra v d ě p o d o b n é oblasti, odkud p o c h á z í m e . Tím to sm ěrem m usím e e x tra p o lo v a t člověka a polidštění, chceme-li p řed v íd a t k o n e c světa.

2. C E S T Y

N e p ře k ro č ím e h ranice vědecky pravděpodobného, řekneme-li, že živ o t m á p řed sebou je ště dlouhá geologická období. O sta tn ě je h o m yslící form a vykazuje zatím všechny znaky en erg ie v pln cm rozm achu. Jednak, ve srovnání s předchozím i zoo lo g ickým i hladinam i, jejichž p rům ěrná délka života je řá ­ d ově n ejm én ě 80 m iliónů let, je lidstvo tak m ladé, jako by se so tv a n aro d ilo . Z a d ru h é soudě podle rychlého vývoje myšlení v n e p a trn é m čase několika desítek století, nese ta to m ladá v ě­ tev p řízn a k y a přísliby úplně nového biologického cyklu. Mezi 229

naší současnou Z em í a Z em í v k o n ečn é p o d o b ě leží ted y p ra v ­ d ě p o d o b n ě nesm írn á doba, k d e se síly evo lu ce nezpom alí, ný­ b rž urychlí a definitivně ro zv in o u ve sm ěru, kterým u k azu je lidstvo. Jakou p o d o b u a ja k é cesty p o k ro k u si m ůžem e pro tu to d o ­ bu p ře d sta v o v a t — v té je d in é p řija te ln é hypotéze, že se p o ­ d aří? P ředně v p o d o b ě k o le k tiv n í a duchovní. P očín aje o b je v e ­ ním člověka jsm e m ohli p o z o ro v a t jisté zpom alen í pasivních a som atických p ro m ěn o rg an ism u ve p ro sp ě c h v ěd o m ý ch a aktivních p ro m ěn individua ve společnosti. U m ělé n ah ra zu je přírodní. Ú stní a psané p o d án í p řek rý v á genetické, tj. c h ro m o ­ zó m o vé form y dědičnosti. P řipouštím sice, že je m ožn é a snad i p rav d ě p o d o b n é, že m inulé p ro cesy o rto g e n e z e 1 bu d o u d o jis­ té m íry p o k ra č o v a t v našem těle, z e jm é n a v n ervovém sy sté­ mu, kloním se však spíš k názoru, že jejich vliv, p rak tick y n ezn ateln ý už od vzniku H o m o sapiens, se bude dále tlum it. Jak kdyby jakýsi kvantový z á k o n distrib u ce řídil en e rg ie živ o ­ ta tak, že kdykoli se rozvinou v n ějak é oblasti nebo se ob jev í v nové p o d o b ě, v jejím okolí musí klesat. Z dá se, že co se o b ­ jevil člověk, vývojový tlak v o statn ích větvích strom u života polevil. A teď, kdy se člověku v d o sp ě lo sti o te v ře lo p o le m en ­ tálních a společenských prom ěn, se těla lidské větve už z n a te l­ ně nem ění a n ep o tře b u jí m ěnit — leda pod naším p ro m y šle­ ným řízením . Je m ožné, že individuální k ap a cita a p ro n ik av o st našeho m o zk u už d o sá h la svých organ ick ý ch mezí. T o v šak n eznam ená, že by se po h y b zastavil. O d Z áp a d u k V ýchodu už dnes evoluci zam ěstn áv á jiná, b o h atší a složitější ob last, kde se sp ojováním duchů staví Duch. Přes h ranice n áro d ů a ras už p ro b íh á nevyhnutelné scelování lidstva. A teď, soudě podle p říto m n éh o stavu noosféry, po kterých p řístupových cestách je nám sou zen o p o stu p o v a t dál za p la ­ n etárn í hranicí psychické to talizace a no v éh o v ýv o jo v éh o skoku, d o nichž p rá v ě v stupujem e? Rozlišuji — m im o jiné — tři hlavní sm ěry, kde se znovu v racejí předpovědi, k nim ž jsm e došli už ro zb o rem idejí vědy a lidstva: o rg an iz o v án í v ědeckého bádání, je h o soustřeď ování n a člo v ěk a ja k o předm ět, sp o jo v á n í vědy a nábožen stv í. T ři p řiro zen é cíle je d n o h o a té h o ž postupu. 1)

K terý ch se. m ožná, v ěd o m ě i\ z ám ěrn ě ch o p í b io lo g ie a p okusí se o v lá d n o u t z ák o n y a p o d n ěty d ěd ičn o sti, využít h o rm o n ů atd. — srov. sír. 209.

230

A/ O R G A N I Z O V Á N I V Ě D E C K É H O B A D Á N Í

Rádi se chlubím e, že žijem e ve věku vědy. A do jisté míry, kdybychom m luvili je n o m o svítání ve srovnání s předchozí nocí, b y chom m ěli i pravdu. S našim i o bjevy a m etodam i b á ­ dání vzniklo ve vesm íru něco o b rovského. Jsem přesvědčen, že něco, co se už nezastaví. A le když ta k horujem e p ro vý­ zkum a to lik z n ě h o těžím e, s ja k o u lakom ou uboh o stí ducha i p ro stře d k ů a v ja k é m n ep o řá d k u se je ště dnes bádá! N a p a d lo nás n ěk d y vážně, ja k á je to bída? S tejn ě ja k o um ěn í — a té m ěř ja k o m yšlení — zdála se i v ě­ da být n ěčím n ad bytečným , vým yslem , fantazií. Bujením v n itř­ ní činnosti n ad hm o tn ý m i p o třeb a m i života. K oníčkem snílků a lidí, k te ří n em ají co n a práci. Svým význam em a účinností si pom alu získ áv a la o b č a n sk á práva. P ro to že žijem e ve světě, o něm ž platí, že ho v ěd a zrevolucionovala, přijím ám e její sp o ­ lečenskou ú lo h u a o b čas se jí i klaním e. A přitom ji stále ne­ chávám e rů st je n nahod ile, sk o ro nikdo se o ni nestará, ja k o ty divoké ro stlin y v lese, z nichž divoši trh ají ovoce. V šechno slouží v ý ro b ě, v šech n o slouží zbrojení. A le vědec a lab o rato ř, k teří zn á so b u jí n aše síly, stále je ště nedostávají skoro nic. Ja­ ko by o b je v y m usely čas od času p a d a t hotové s nebe jak o déšť a slunce — a lidé stále nem ěli nic lepšího na práci, než se za b íje t a k rm it! Z k u sm e jen, hic et m ine, určit podíl lidských energií, k te ré se věn u jí h ledání pravdy. N ebo ještě m ateriálně­ ji: kolik p ro c e n t stá tn íc h ro zp o č tů se dává na zkoum ání jasně p o lo žen ý ch p ro b lém ů , k te ré m ají pro svět životní důležitost. V ýsledek bu d e zdrcující: roční výdaje na světový výzkum n e­ p řed sta v u jí ani tolik, co stojí je d n a válečná loď. N ebudou si o nás p o to m c i p rá v e m m yslet, že jsm e byli barbaři? Je p rav d a , že žijem e v přech o d n ém období a zatím si plně n eu v ě d o m u je m e ani n eovládám e nové m ožnosti, které se o te­ vřely. P o d le sta ré za b ěh a n é rutiny vidím e ve vědě pořád jen nový p ro stře d e k , ja k snadněji přijít k tým ž starým věcem — k p ůdě a k jídlu. Z a p řa h á m e P egasa do postraňků. A Pegas hyne — p o k u d se i s pluhem nesplaší. Jednou přijde a musí p řijít chvíle, kdy zjev n á n eso u ro d o st to h o to spřežení přivede člo v ěk a k náhledu, že věda není jen jakési vedlejší zam ěstná­ ní, n ý b rž p o d s ta tn á form a činnosti a ovšem i přirozená a v íta­ ná zm ěna, kde bu d e vždycky m ísto pro všechny energie, k teié se díky stro jů m uvolní. Bude to Z em ě, kde si přibývající „volný čas“ a otevřený zá231

jem n ajd e životní východisko v tom , že bu d e všechn o p ro h lu ­ bovat, všech n o zk o u šet a ve všem p o k rač o v at. Z em ě, kde o b ro v sk é dalek o h led y a u rychlovače částic sp o tře b u jí víc zlata a v yvolají větší obdiv n ež všechny bom by a děla. Z em ě, kde se d o bý v án í n ějak éh o ta jem stv í neb o n ějak é nové m o žn o sti z částic, z hvězd a z o rg an iz o v an é h m oty stan e p ro b lém em dne — a to nejen pro stálou a p o d p o ro v a n o u arm á d u vědců, ale i p ro člo v ěk a z ulice. Z em ě, kde člověk věn u je svůj živ o t spíš tom u, aby věděl a byl (jak se už tu a tam děje), než ab y něco měl. T o všechno se kolem nás n evyhnutelně chystá — so u d ě p o ­ dle p říto m n ý ch sil.1 Jako u těch nižších organism ů, kde je sítnice jaksi r o z p ro ­ střen a po povrchu celého těla, funguje i lidské vidění zatím ro zp týleně, ro ztro u še n o m ezi p rací p ro prům ysl a p ro válku. Z biologického hlediska se m usí te p rv e individualizo v at v n e­ závislé funkci se svými vlastním i orgány. Ještě chvíli, a noosféra d o sta n e oči. B/ Č L O V Ě K J A K O P Ř E D M Ě T

A ž je d n o u lidstvo pozná, že je h o první úlohou je p ro n ik at, m yšlenkově sjed n o co v at a za ch y c o v at energie, k te ré je o b k lo ­ pují, aby je je ště lépe p o ch o p ilo a zvládlo, n eb u d e mu h ro zit žád n é nebezpečí, že by je h o ro zv o j narazil na n ějak o u vnější mez. K aždý trh se m ůže nasytit. Jed n o h o dne vy čerp ám e doly a ložiska nafty a budem e je m uset n a h ra d it něčím jiným . A le naši p o třeb u v ědět a sc h o p n o st v y n alézat nem ůže, zd á se, nic na Zem i nasytil. N ebo o o bojím se dá říci: crescit eunclo} T o ovšem neznam ená, že by v ěd a m ěla p o stu p o v a t všem i sm ěry najed n o u a stejně, ja k o vlna v izo tro p n ím p ro střed í. Čím víc se člověk dívá, tím víc vidí. A le tím víc ta k é vidí, kam se dívat. Ž ivot m ohl p o stu p o v a t je n díky tom u, že tá p án ím p o ­ stupně nacházel m ísta nejm enšího odp o ru , kde se sk u tečn o st p o d d á je h o úsilí. P o d o b n ě bude i další p o stu p věd eck éh o b á ­ dání zejm éna p o třeb o v a t, aby se vym ezily ty ústřední, citlivé 1)

Jed n a k vnějších sil p la n e tá rn íh o stlačo v án í, k te ré nutí lidstvo, aby se v sobě o rg a n ic k y to ta liz o v a lo , je d n a k v n itřn ích sil sp iritu a liz a ce , v y v o lan ý ch a p o ­ sílených tech n ick o u a sp o leč e n sk o u to talizací, k te ré lid stv o u v á d ějí d o p o ­ hybu sm ěrem vzhůru.

2)

„ro ste c esto u “ (lat., pozn. překl.)

232

a živé o b la sti, je jic h ž d o b y tím si sn a d n o zajistím e i vládu nad vším o statn ím . Z to h o to h le d isk a m ů ž e m e p ře d p o v íd a t, že čeká-li nás d oba lidské vědy, b u d e to p řed e v ším d o b a vědy o člověku a o lid­ stvu. P o z n á v a jíc í č lo v ě k si k o n eč n ě všim ne, že člověk jak o „předm ět p o z n á n í“ je klíčem k celé p říro d n í vědě. Č lo v ěk je tv o r n ez n ám ý , ja k řekl C arrel; měli bychom d o ­ dat, že je ta k é řeše n ím všeho, co m ůžem e p o z n a t Z p ře d su d k u n e b o ze stra c h u v ěd a zatím člověka jak o p řed ­ m ět stá le o b c h á z e la a n e o d v á ž ila se k něm u přistoupit přímo. H m o tn ě se n a še tě lo z d á b ý t ta k bezvýznam né, tak nahodilé, p řec h o d n é a k ře h k é — p ro č se jím za b ý v at? Psychologicky je naše duše ta k je m n á a slo ž itá — ja k ji d á t dohrom ady se svě­ tem zá k o n ů a v z o rc ů ? Jenže čím víc se ve svých te o riích snažím e člověku vyhnout, tím víc se kruhy, k te ré ko lem n ě h o opisujem e, stahují — jak o by nás v ta h o v a l vír. U ž v p řed m lu v ě jsem se zmínil o tom, že na sam é m ezi svých an a lý z fyzika už dnes pořádně neví, zda to, co jí z ů s ta lo v ruk ou, je čistá energie, anebo spíš právě m yšlenka. Řídí-li se b io lo g ie logikou svých objevů, musí na konci svých k o n stru k c í u zn a t, že sp ojení myslících bytostí je v so u č asn é d o b ě k o n e č n o u p o d o b o u výsledků evoluce. Č lo­ věk v esp o d , č lo v ě k n ah o ře , a hlavně člověk uprostřed: ten, k terý žije, n a ta h u je ru ce a ta k strašn ě zápasí v nás i kolem nás. N a k o n e c se jím p ře c e b u d e tře b a zabývat. P o k u d jse m se v té to knize ú p ln ě nemýlil, spočívá jedinečná h o d n o ta č lo v ě k a ja k o p ře d m ě tu vědy ve dvou skutečnostech: 1. že ja k o je d n o tliv e c i ja k o sp o le č n o st představuje tu nejsyn­ te tičtější p o d o b u v esm írn é látky, ja k á je nám dostupná; 2. a sp o lu s tím že je v so u č asn é d o b ě tím nejpohyblivějším b o d em té to p ro m ě ň u jíc í se látky. Z tě c h to dvou d ů v o d ů ro zlu štit záhadu člověka znam ená v p o d sta tě d o z v ě d ě t se, ja k se vytvořil svět a ja k se má tvořil dál. V ěd a o člověku, to je te o re tic k á a praktická věda o polidšto v án í. P ro h lo u b e n í zn a lo stí m inulého a počátků, ale ještě víc k o n stru k tiv n í e x p e rim e n to v á n í s předm ětem , který se stále o b n o v u je. T o je n e sm írn ý p ro g ra m a je h o cílem není nic jiného než bu d o u cn o st. P ře d n ě p éč e o lidské tě lo a je h o zdokonalení, o sílu a zdraví org an ism u. D o k u d trv á ta fáze, kdy se myšlení ponořuje do „tan g e n ciá ln íh o “, nem ů že s to u p a t jinak, než na tom to h m o t­ 233

ném základě. A v té v řav ě idejí, k te rá p ro v ází p ro b u ze n í ducha, n ezačín ám e fyzicky d e g e n e ro v a t? N ěk d o řekl, že b y ­ chom se m ěli če rv en at, když sro v n ám e lidstvo, plné n e p o v e ­ dených jedinců, s těm i zvířecím i společenstvím i, kde u statisíců jed in ců nechybí jed in ý člán ek na tykadle. S am a o so b ě není ta to g e o m etric k á d o k o n a lo st v linii naší evoluce, k te rá se z c e ­ la zam ěřila na p ru ž n o st a svobodu. A le kdyby se p o d říd ila j i ­ ným h o d n o tám , je to ta k é jistá z n á m k a a jisté poučení. Z atím jsm e jistě nechali svoji rasu rů st n a z d a řb ů h a d o sta te č n ě n e­ přem ýšleli o tom , jakým i lékařským i i m orálním i činiteli m usí­ m e n a h ra d it k r u té síly přiro zen éh o výběru, když jsm e je o d ­ stranili. V n ad cházejících stoletích se m usí o b je v it a ro zv in o u t n ějak á fo rm a v znešeně hum ánní eugeniky, p řim ě ře n á lidským osobám . E ugenika jed n o tliv c ů a ted y ta k é eu genika společnosti. Z dálo by se nám po h o d ln ější — a m o ž n á d o k o n ce b e z p e č n ě j­ ší — aby se rysy to h o to velikého tě la z našich těl u rčo v aly d o ­ cela samy, au to m atick o u sou h ro u n áp a d ů a tlaků jed n o tliv ců . N ez asah o v at d o sil světa! S tále ta iluze instinktu a d o m n ělé neom ylnosti přírody. A le te n to svět, k te rý d ospěl až k m yšlení, o ček áv á p ráv ě od nás, že znovu prom yslím e a zd o k o n a lím e instinktivní p o stu p y přírody. M yslící lá tk a se m usí u s p o řá d a t prom yšleně. M á-li lidstvo n ějak o u b udoucnost, nelze si ji p řed stav it jinak, než v nějak ém harm onickém sm íření s v o b o ­ dy s p lán o v án ím a totalizací. R ozd ělo v án í p ro stře d k ů naší Z e ­ mě, řízené osidlováním volných oblastí, nejlepší využití m o ž ­ ností, uvolněných stroji, fyziologie n áro d ů a ras. G e o e k o n o mie, g eopolitika, geodem ografie. T ak o v é o rg an iz o v án í vý­ zkum u, k te ré p ře ro ste v ro zu m n é u sp o řád á n í Zem ě. C h těj n e ­ chtěj, všechny přízn ak y a všechny p o tře b y se sbíhají stejn ý m sm ěrem : z celé fyziky, biologie a psychologie m usím e v y b u d o ­ v at — a už ta k é začínám e b u d o v a t — ja k o u si energ etiku lid ­ stva. A v p rů b ěh u té to stavby, k te rá už skrytě začala, se b ude v ě ­ da, so u stře d ěn á na člověka, stále víc se tk áv a t tváří v tv á ř s n á ­ boženstvím . c/ S P O J E N Í V Ě D Y A N Á B O Ž E N S T V Í

M o derní Z em ě zdánlivě vznikla z p ro tin á b o ž e n sk é h o hnutí: člověk si vystačí sám , rozum n ah ra d í víru. N aše g en e race a dvě p řed c h o zí slyšely stále jen o spo ru víry s vědou. A ž se 234

jed n u chvíli m o h lo z d á t, ž e v ě d a je sk u te čn ě pov o lán a víru n a ­ hradit. A le ja k se n a p ě tí p ro d lu ž u je , zd á se, že sp o r by se měl řešit d o cela jin o u fo rm o u ro v n o v á h y : ne vytlačením , ani dualitou, n ý b rž sy n té zo u . P o s k o r o d v o u sta le tích vášnivého zápasu v ě­ d a ani v íra n e d o k á z a ly o s la b it je d n a druhou. P rávě n ao p ak se zjevně u k azu je, že je d n a b e z d ru h é se nem ohou norm álně vy­ víjet — z to h o p r o s té h o d ů v o d u , ž e o b ě žijí tým ž životem . Chce-li to tiž v ě d a d o jít až na sam y m eze svého rozběhu i svých k o n stru k c í, m usí se z a č ít z b a rv o v a t m ystikou a přijí­ m at n á b o j víry. P ře d n ě ve svém ro z b ě h u ; to h o jsm e se už dotkli, když jsm e mluvili o p ro b lé m u je d n á n í. Č lo v ěk bude dál p racovat a hle­ dat je n tehdy, u c h o v á -li si v ášn iv o u chuť to dělat. O všem ta to chuť zcela záv isí n a p řísn ě v ěd e ck y n edokazatelném přesvěd­ čení, že v e sm ír m á n ě ja k ý sm ysl a že m ůže nebo dokonce m u­ sí, zů stan e m e-li v ěrn i, d o s á h n o u t jak ési n evratné dokonalosti. V íra v p o k ro k . A ta k é v e svých k o n stru k cích . V ědecky m ůžem e uvažovat o té m ě ř n e o m e z e n é m z le p šo v á n í lidského organism u a sp o ­ lečnosti. Ja k m ile se v ša k z a č n e je d n a t o praktické uskutečňo­ vání našich snů, u k á ž e se, že p ro b lé m zůstává otevřený nebo d o k o n c e n e ře šite ln ý , d o k u d ja k ý m si částečně nadrozum ovým n ah léd n u tím n e p řip u stím e , že svět, k něm už patřím e, se sbíhá. V íra v je d n o tu . A je š tě něco. K d y ž se p o d tla k e m skutečností rozhodneme p ro o p tim ism u s sje d n o co v a cí, u k á ž e se, že vedle nadšení, jež by nás tá h lo k u p ře d u , a v ed le vlastn íh o cíle, který nám určí sm ěr, n u tn ě p o tře b u je m e je š tě to zvláštní pojivo či tmel, který naše živ o ty ž iv o tn ě spojí, aniž by je pokřivil a aniž by jim ublížil. P o tře b u je m e víru ve sv rch o v a n ě přitažlivý střed osob­ nosti. V celku te d y ja k m ile v ě d a p ře k ro č í nižší a předběžné stadi­ um an a ly tick é h o z k o u m á n í a p řisto u p í k syntéze — která při­ ro ze n ě v rc h o lí n ějak ý m vyšším stavem lidstva — musí o k a ­ m žitě za čít p ře d jím a t a sá ze t na budoucnost a na celek. Tím už p ře k ro č ila se b e sam u a vynořila se ja k o volba a jak o ad o ­ race. R en an a 19. sto le tí se ted y nem ýlili, když mluvili o náb o žen ­ ství vědy. M ýlili se však, kd y ž neviděli, že jejich uctívaní lid­ stv a p ře d p o k lá d á , ž e se v o b n o v en é form ě znovu zapojí právě ty d u ch o v n í síly, k terý ch se chtěli zbavit. 235

D okud v to m to p o hyblivém vesm íru, k terý se nám p ráv ě otevřel, p o zo ru je m e ro zb íh á n í časových a p ro sto ro v ý ch řad kolem nás a k uželovité do m inulosti, d ělám e m o ž n á čisto u v ě­ du. Jakm ile se však o b rátím e sm ěrem k vrcholu, k celku, k to ­ talitě a k budoucnosti, m usím e začít d ě la t náboženství. N áb o ž en stv í a v ěd a jso u dvě sdru žen é tv á ře či fáze je d n o ­ ho a té h o ž úp ln éh o aktu poznání, který jed in ý m ůže za h rn o u t m inulost i b u d o u cn o st evoluce, aby ji nazíral, m ěřil a dovedl do konce. Ve v zájem n é p o d p o ře tě c h to dvou zatím protich ů d n ý ch m o žn ostí a m ohutností, ve sp o je n í rozum u a m ystiky, je lid­ ském u duchu ze sam é po v ah y je h o vývoje u rčeno p ro n ik n o u t až na sam u m ez i nalézt m axim um své životní síly.

3. CÍL Lidstvo, k te ré proniká třem i p ráv ě naznačeným i sm ěry a disponuje ob ro v sk o u do b o u d o konce svého života, m á p řed sebou nesm írné m ožnosti. A ž po člověka se život při každém skoku d o p řed u rychle zarážel, fixoval, rozptyloval a tříštil těm i specializacem i, k te ré nutně p o třeb o v al, aby m ohl je d n at. P rah em reflexe jsm e vstoupili do úplně nové o b la sti evoluce. Ú ža sn é v lastn o sti „um ělého“, k te ré oddělilo n á stro j od o rg án u , d ovolují téže b y ­ tosti, aby žila intenzivněji a zá ro v eň n eo m ez en ě m ěnila m o d a ­ lity svého je d n án í bez ja k ék o li újm y na svobodě. A m yšlení dovede p o divuhodně sb ližo v a t a sp o jo v a t v je d n o m sp o le č­ ném vědom ém úsilí všechny lidské částice. S tudium m inulosti sice d ovoluje o d h a d o v a t p ro střed k y , jim iž d isponuje o rg a n i­ zo v aná h m o ta v rozp tý len ém stavu, ale o m ožné velikosti účinků n oosféry si zatím nedov ed em e u d ělat žá d n o u p ře d sta ­ vu. R esonance lidských hnutí v m iliónech; celá h ladin a vědom í n aléh á současně na budou cn o st; h ro m a d n é a aditivní výsledky m iliónu let myšlení. Pokusili jsm e se někdy p řed sta v it si, co ty ­ to veličiny p ře d sta v u jí? 1 1)

K ro m ě in telek tu áln í h o d n o ty lidských je d n o te k sam ý ch je te d y tře b a u v a ­ ž o v al i to, ja k se ty lo je d n o tk y při v h o d n é m u sp o řá d á n í k o le k tiv n ě p o v z b u ­ z ují a rcsonují. T ě ž k o říci, zd a je je š tě na Z em i n ě ja k ý A risto te le s, P latón a A ugustin — ja k to d o k á z a t? A p ro ě n e? Jisté v šak je, že n aše d n e šn í duše, o p ře n é je d n a o d ru h o u , ja k o by tv o řily je d n u k len b u a je d n o zrc ad lo , vidí

236

T o n e jm é n ě o č e k á v a n é je v to m to sm ěru m ožná právě tím, co se d á n ejsp íš o č e k á v a t. P řed n ě se m ů ž e m e d o c e la v áž n ě p tá t, zda se při rostoucím n apětí d u ch a na Z em i živ o tu je d n o u n e p o d a ří p rolom it h ran i­ ce svého z e m sk é h o v ě z e n í — bud’ že n ajd e prostředek , ja k se d o sta t na jin é n e o b y d le n é planety, anebo, věc je ště zá v ratn ě j­ ší, že n av á ž e s p o je n í s jiným i ohnisky vědom í ve vesmíru. S e­ tk án í a v z á je m n é o p lo d n ě n í dvou noosfér. T ento předpoklad se na p rv n í p o h le d m ůže z d á t nesm yslný, ač jen přenáší na psychickou o b la s t m ě řítk o velikosti, k te ré se hm otně už nikdo n eo d v áží u p írat. Z á v ě re č n á fáze vědom í ja k o syntéza p lan e­ tárn ích je d n o te k — p ro č ne ve vesm íru, kde hvězdnou je d n o t­ kou je g a la x ie ? 1 N echci z p o c h y b ň o v a t ty to h ypotézy; kdyby k nim došio, ro zm ěry n o o g e n e z e by se n esm írně rozšířily, nicm éně na její k o n v erg e n tn í p o v a z e a ted y k o nečném trvání by se nic n e­ zm ěnilo. A ta p ra v d ě p o d o b n o s t se mi zdá být příliš m alá, než aby stála za v ětší úvahy. K rajn í slo ž ito st a citliv o st lidského organism u je tak při­ z p ů so b en a p o z e m sk ý c h podm ínkám , že i kdyby byl s to p ře ­ k o n at m e z ip la n e tá rn í p ro sto r, tě žk o si představit, jak by se m ohl a k lim a tiz o v a t n a jin é planetě. V n esm írných ro z lo h á c h h v ěz d n éh o času si těžko p řed sta­ vit, že by na d v o u m ístech o b lo h y m ohlo současně existovat dvojí m yšlení ve sro v n a te ln é fázi svého vývoje. Z tě c h to a dalších d ů v o d ů si představuji, že naše noosféra se u zav ře sa m a v so b ě a že si n ajd e východisko ne prostorové, nýbrž psychické, aniž by p o tře b o v a la opustit nebo přesahovat Zemi. A zd e se d o c e la p řiro z e n ě zase o b je v u je pojem změny sta­ vu. V nás a sk rz e nás n o o g e n e z e stále stoupá. H lavní znaky to ­ h o to p o h y b u už zn á m e : sbližování zrn e k myšlení, syntéza je d ­ n o tlivců i n á ro d ů a ras, p o tře b a sa m o sta tn éh o a svrchovaného o so b n íh o oh n isk a, kte ré by dovedlo bez pokřivení spojovat jed n o tliv é o so b n o sti v ovzduší činné sympatie. A to všechno zase p o d sp o je n ý m vlivem dv o jíh o zakřivení, kulaté Země

1)

a cítí svět s ro z m ě ry , v n itřn í p ro v á z a n o s tí i m ožnostm i, ja k é nikdo v. veliká­ nů m in u lo sti netušil. M o h l by n ěk d o tv rd it, že to m u to po k ro k u ve vědom í n e o d p o v íd á ž ád n ý p o s tu p v h lu b o k é s tru k tu ře bytí? T u to m y šlen k u M. F jo d o ro v a sled o v al zejm én a „otec sovětské k o sm onauti­ ky“ K . C io lk o v sk ij. (P o zn . překl.)

237

a k o n v erg en ce d u ch a — po d le z á k o n a kom plexity a vědom í. Nu, a až le n to b y to stn ě k o n v erg e n tn í poh y b d o sta te čn ý m nah ro m ad ěn ím prvků d o sáh n e ta k o v é intenzity a kvality, že lidstvo ja k o celek bude k dalším u sje d n o co v án í p o tře b o v a t — ja k o se stalo jed n o tliv ý m silám instinktu — ta k é „b o d o v é“ od rážení v sobě sam ém ,1 bu d e to k o n ec a vyvrcholení d u ch a Zem ě. L idstvo zde opustí své org an ick é a p la n etá rn í p o d lo ž í a p řen ese se do tra n sc en d e n tn íh o středu svého ro sto u cíh o soustřeď ování. K onec sv ěta ja k o celkový vnitřní o b ra t noosféry, k te rá so u ­ časně d o sáh la m eze své složitosti i soustředění. K o n ec světa ja k o zv ra t rovnováhy, při něm ž se k o n ečn ě h otový duch oddělí od svého h m o tn é h o p o d k lad u a celou v a­ hou spočine v B ohu — O m ega. K onec sv ěta ja k o kritický b od v y n o řo v án í i vyplutí, d o z rá n í i opuštění. O fyzickém a psychickém stavu naší planety, až se b ude b lí­ žit zralosti,2 m ůžem e vyslovit dva sk o ro o p ač n é p řed p o k lad y . V prvním případě, vyjadřujícím n aděje, k nim ž ja k o k ideálu ro zh o d n ě sm ěřuje naše úsilí, bude podíl zla na končící Z em i minimální. N ebudem e se už m uset b á t nem ocí ani hladu v akutní p odobě, p ro to ž e je zvládla věda. A n enávist a v n itřn í zápasy zase zm izí pod stále vřelejším i p ap rsk y bodu O m eg a, p řek o n án y sm yslem pro Z em i a p ro lidstvo. N a celé m ase noosféry zavládne jakási je d n o ta ducha, a záv ěreč n á k o n v e r­ gence p ro b ěh n e v m íru.3 T ak o v é východisko by sam o zřejm ě nejlépe o d povídalo teorii. M ůže se ale ta k é stát, že podle zák o n a, jem u ž zatím v m in u ­ losti nic neuniklo, zlo p o ro ste současně s d o b rem a d o sá h n e ke konci ta k é svého vrcholu — ta k é ve specificky nové form ě. N ení vrcholků bez propastí. V nitřní soudržnost, koheze, uvolní v lidstvu nesm írn é síly. Je ovšem m ožné, že ta k ja k o v čera a dnes, bude i p o to m ta to energie pů so b it nešváry. Bude lidstvo sp o lu p ra c o v a t m e c h a ­ nicky, p od n átlak em h rubé síly — an e b o v sym patii? Bude se 1) 2)

T o by z n am en a lo , že d ějin y lidstva se o d e h rá v a jí m ezi d v ě m a kritickým i b o d y reflexe, je d n ím nižším a individuálním , d ru h ý m vyšším a k olektivním . O tom , d o ja k é m íry je to to z rá n í .svobodné m asy „nevyhnutelné", viz dále Z ávěr, str. 253.

3}

A p ře c e so u časn ě, p ro to ž e jd e o k ritick ý b o d , za k r a jn íh o n ap čti. T a to p ře d ­ stav a n em á nic s p o leč n é h o s d áv n ý m i chiliastickým i sny o ra jsk é m o b d o b í na Zem i na konci časů.

238

člověk sn a ž it o k o le k tiv n í d o k o n a lo st, opírající se o sebe sa­ mu, n eb o o d o k o n a lo s t o so b n í, o p ře n o u o něk o h o většího? Bude O m e g a p ř ija t n e b o o d m ítn u t? T o m ůže vést ke střetnutí. V ta k o v ém p říp a d ě by se n o o sfé ra p ráv ě díky procesu sh ro ­ m ažď o v án í ro z š tě p ila d o d v o u o b lastí, p řitahovaných dvěm a p ro tik la d n ý m i p ó ly ad o ra c e . M yšlení by se zde na Zem i nikdy n e d o k á z a lo p ln ě sje d n o tit. V esm írn á láska by m ohla oživovat a k z á v ě re č n é m u d o v rše n í o d d ělit je n zlom ek noosféry — ten, k te rý se ro z h o d n o „vykročit“ ze seb e do D ruhého. N aposled je ště je d n o větvení. V tom d ru h é m p říp ad ě , k te rý se víc p o d o b á tradičním ap o ­ k alypsám , by asi k o le m n ás sto u p a ly do budoucnosti tři různé křivky: n e v y h n u te ln é ub ý v án í organických m ožností Zem ě, v n itřn í ro z k o l vědom í, stá le o střeji ro zdělovaného dvěm a o p ačn ý m i ideály evoluce, a p řitažliv o st středu všech středů p ro ty, k d o se k n ěm u o b rátí. Z em ě by p ak skončila v tom tro jn é m bo d ě, k d e se ty to tři křivky setkají a protnou a sou­ časně, ja k to m á živ o t ve zvyku, dosáh n o u svého maxima. S m rt h m o tn ě v y č e rp a n é planety, ro z trž k a noosféry, jež n e­ ví, ja k o u p o d o b u d á t své je d n o tě , a současně vysvobození jis­ té části v esm íru : té, jíž se p řes čas, p ro sto r i zlo podařilo d o ­ sp ě t k p rac n é, ale k o n e č n é syntéze. V tom tkví celý význam a ce n a té to události. N e te d y n e k o n e č n ý p o k ro k , p ro ti něm už mluví sbíhavost n o o g en e ze , n ý b rž v y trže n í m im o dim enze a rám ec viditelného vesm íru. V ytržení, ať ve sv o rn o sti či v nesvornosti, rozhodně přem í­ rou v n itřn íh o napětí. T o je je d in é biologicky m ožné a mysli­ te ln é v ý ch o d isk o lid stv a ja k o fenom énu. M n o zí z těch, k d o d očetli až sem , zavřou knihu s pocitem n eu sp o k o jen í. B udou se zam y šlen ě ptát, kudy jsem je to vlast­ ně p ro v á z e l: zd a sku tečn o stm i, m etafyzikou, anebo sny. A le p o c h o p ili tito v áh ající správně, že ta dnes všeobecně p řijím an á k o h e re n c e a je d n o ta vesm íru klade rozum u jisté užitečné, ale i p řísn é p o d m ín k y ? N a filmu se objeví skvrna, e le k tro sk o p se n eč ek a n ě v ybije — a na základě toho už musí fyzika p řip sa t ato m u n eslý ch an é schopnosti. P odobně když chcem e ce lé h o člověka, s tělem i duší, zařadit do rám ce vědec­ ké zk u šenosti, m usím e úp ln ě p ře h o d n o tit hladiny času a p ro ­ sto ru je m u „na m íru“. C htěl-li jse m n a jít ve světě m ísto pro myšlení, musel jsem h m o tě p řiso u d it vnitřek, p řed sta v it si energetiku ducha, m luvit 239

o sto u pající no o g en ezi ja k o o p ak u entro p ie. M usel jse m d át evoluci sm ysl, sm ěr a kritické b o d y a n ak o n e c p řiv ést v šechny věci, aby se sklonily v N ěko m . Při to m to p řeh o d n o c o v án í h o d n o t jsem se m o ž n á v m n o ­ hém zmýlil. Ať se jiní pokusí u d ělat to lépe. Já jse m chtěl jen u k ázat, ja k o u řád o v o u v elikost a ja k o u p o d o b u b u d e m uset mít k ažd é řešení té to ta k skutečné, ta k o b tíž n é a ta k n aléh av é otázky. M á-li vesm ír o b sá h n o u t lidskou osobu, m usí to být vesm ír, který n ev ra tn ě personalizuje.

DOSLOV

FENOMÉN

KŘESŤANSTVÍ

A b y m ohl re fle k to v a n ý živ o t fu n g o v at a p o stu p o v a t dál, m u sí n ad se b o u v id ě t sv ětlo sv rc h o v a n é h o pólu přitažlivosti a stálo sti. 1 ty je h o n e jz á k la d n ě jší činnosti m ůže u v ád ě t do p o ­ h y b u je n n a d ě je n a něco, co nezahyne. A by se m ohly n a v a z o ­ v a t je h o k o le k tiv n í afinity, m usí být v y stav en y p ů soben í v ítěz­ n é lásky. Z p o v a h y věci se n o o sfé ra individuálně i sociálně n e m ů ž e u z a v řít b e z p ů so b e n í střed u O m ega. T o je p o ž a d a v e k , k něm u ž nás logicky d o v ed lo důsledné u p la tn ě n í zk u še n o stn íc h zá k o n ů evoluce na člověka. K d o by v ša k neviděl, ja k se te n to z p o č átk u čistě teo retick ý z á v ě r m ů že o d ra z it a p a trn ě ta k é o d raz í v naší zkušenosti? K d y b y byl O m e g a je n v zd á le n é a ideální ohnisko, k teré má n a konci času v z e jít z k o n v e rg e n c e pozem sk ý ch vědom í, nic — k ro m ě té to k o n v e rg e n c e — by nám ho zatím nem ohlo u k á­ z a t. V té to chvíli by na Z em i n ebylo z n á t žádnou jinou energii o s o b n í p o v ah y , n ež so u h rn en erg ií lidských osob. A le p o k u d O m eg a , ja k jsm e připustili, už existuje, a působí v hlo u b i m yslící m asy, m ěla by se je h o existence nějakým i n á z n a k y p ro je v it d n ešním u p o zo ro v a teli. D okud oživoval ev o lu ci v je jíc h nižších stadiích, m ohl vědom ý pól světa pů so ­ b it je n v b io lo g ick é fo rm ě a n eo so b n ě — to je přirozené. Na m yslící p ře d m ě ty , jim iž jsm e se p olidštěním stali, m ůže teď vy­ z a ř o v a t ja k o stře d na středy, osobně. Bylo by m ožné, že by to n e d ě la l? Buď je celá k o n stru k c e světa, k te ro u tu předkládám , jen p r á z d n á ideo lo g ie, an e b o se d á něk d e kolem nás v té či oné p o d o b ě z a h lé d n o u t n ějak ý p ře b y te k m im olidské osobní en er­ g ie ja k o s to p a té veliké P říto m n o sti; m usím e se ovšem dobře d ívat. A zd e se u k az u je , ja k ý význam m á p ro vědu fenom én křes­ ťanství. F e n o m é n k řesťan stv í; v zá v ěru knihy o fenom énu lidstva to n en í n ah o d ilý výraz, slovní hříčka. C htěl bych jím jednoznač­ n ě vym ezit, v ja k é m duchu chci m luvit. P ro to ž e sám v k řesťan stv í žiji, m ohlo by vzniknout p o d e­ zřen í, že tu chci p o d strč it n ějak o u apologii. A le i zde — nako-

241

lik člo v ěk v so b ě d o k áž e od d ělit rů zn é roviny p o zn á n í — m lu ­ vím a d o žad u ji se sluchu ne ja k o věřící, ale ja k o p říro d o v ě d ec . S k u tečn o st k řesťanství leží před nám i a m á své m ísto m ezi o statním i sk u tečn o stm i světa. C htěl bych te ď u kázat, že p ro p ersp ek tiv u vesm íru, v n ěm ž v lád n o u e n e rg ie o so b n í povahy, se mi k řesťanství zdá b ý t tím ro zh o d ujícím p o tv rzen ím : p řed n ě o b sa h em svého v y zn án í ví­ ry, dále h o d n o to u své existence a k o n eč n ě m im o řá d n o u sch o p n o stí růst. 1. H L A V N Í O S Y V Í R Y

T ěm , kd o se dívají zvenčí, se k řesťanství zd á být b e z n a d ě j­ nou spletí, houštinou. V e skutečnosti však je h o vůdčí linie o b ­ sahují řešení světa, k te ré je k ra jn ě je d n o d u ch é a p řek v a p iv ě odvážné. U p ro stře d stojí n eústupné tv rze n í o so b n íh o B oha — ta k nápadné, že až zaráží — B oha P ro z ře teln o sti, k te rý s p éčí řídí vesmír, a B oha Zjevení, který se člověku sděluje na ro v in ě a p ro střed k y je h o chápání. Po tom všem , co jsem zd e řekl, snadno za chvíli ukáži cenu a a k tu á ln o st to h o to tv rd o šíjn é h o p ersonalism u, d o n ed á v n a p o v a ž o v a n é h o za z a sta ra lý a o d b y ­ tý. Z de je důležité zdůraznit, ja k te n to p o sto j n ec h áv á v srdcích věřících volné m ísto p ro všechno, co je ve v esm íru velké a zdravé, a ja k se s tím b ez n ám ah y spojuje. Ve svém židovském (judaistickém ) o b d o b í se k řesťan stv í m ohlo p o v a ž o v a t za vlastní n áb o ž en stv í u rčitéh o n áro d a . Později, v rám ci obecných p o d m ín ek lidského pozn án í, se mu celý svět kolem mohl zdát příliš malý. R o z h o d n ě se v ždycky a už od p očátku snažilo z a h rn o u t do svých k o n stru k cí a vý­ sledků celý systém , který si d o k áz alo vypraco v at. P ersonalism us a univerzalism us. V ja k é p o d o b ě se tyto dva rysy d o k áz aly sp o jit v je h o te o ­ logii? Z p rak tick ý ch důvodů, a m o žn á i jisté m yšlenkové b á z liv o ­ sti, se Boží o b e c ve zbožných knihách až příliš ča sto p o p isu je jen v konvenčních a čistě m orálních pojm ech. Bůh a svět, j e ­ m už vládne, tv o ří široké společen stv í p rávní povahy, p o jím a ­ né ja k o rodina neb o stát. A le sam a m íza k řesťanství od p o č á t­ ku try sk á a živí se z d o cela jin é h o zá k lad n íh o pohledu. Z fa ­ lešného evangelism u si n ěk teří myslí, že p ro k az u jí k řesťan stv í úctu, když je redukují na lask av é lidum ilství. A le k d o v něm

242

nevidí tu n ejre alistič tější a n ejk o sm ičtější víru a naději, n e p o ­ chopil nic z je h o „tajem ství“. ICrálovství Boží ja k o velká ro d i­ n a? V jistém sm yslu ano. A le v jistém sm yslu ta k é úžasná b io lo g ick á o p e ra c e : vykoupení V tělením . Bůh tvoří, d o v ršu je a očišťuje svět tak, že ho sjednocuje a o rg an ic k y p řip o ju je k sobě — ta k čtem e už u P avla a Ja n a 1. A ja k ho sje d n o c u je ? T ak, že se zčásti p o n o řu je do věcí, že se stá v á „p rvkem “, a pak, na základě to h o to o p ěrn é h o bodu v lů­ n ě hm oty, se u jím á vedení a staví do čela toho, čem u dnes ří­ k ám e evoluce. K ristus, původ vesm írné vitality, se stal člo v ě­ k em m ezi lidmi. T a k m ůže — už odjak živ a — vést, očišťovat, říd it a p o d n ě c o v a t to obecné stoupání jednotlivých vědom í, d o n ěh o ž sám vstoupil. T rvalým aktem společenství a subli­ m ace k so b ě p řip o ju je celou psychiku Země. A až n ash ro m áž­ dí a p ro m ěn í všecko, v rátí se n akonec do božského ohniska, k te ré nikdy n eo p u stil a uzav ře se v sobě a v tom , co získal. P o ­ to m „bude Bůh všech n o ve všech“, říká svátý Pavel. T o je k rá sn á fo rm a „pan-theism u“2, kde není ani stopa n eb ezp ečn é­ ho splývání a anihilace. O čekávání dokonalé jednoty, v níž k až d ý p rvek, když se do ní ponoří, najde dovršení spolu s ce­ lým vesm írem . V esm ír se d o v ršu je syntézou středů, zcela v souladu se zá­ kony sp o jo v án í. Bůh ja k o střed středů. — v této konečné vizi v rch o lí k řesťan sk é dogm a. A to je práv ě a přesně bod Omega, je h o ž b ych se ja k o racionální h ypotézy jistě nikdy neodvážil, kd y b y ch ho byl ve svém vědom í věřícího už nenašel — nejen ja k o m y šlenkový m odel, ale ja k o živou skutečnost. 2. H O D N O T A J E H O E X I S T E N C E

Je p o m ě rn ě sn ad n é v y b udovat teorii světa. Ale žádný je d ­ n o tliv ec nem ů že um ěle vytvořit náboženství. Platón, Spinoza a H egel snad vyvinuli názory, k teré svým dosahem soutěží s m y šlenkou vtělení. A p řece žádná z těchto m etafyzik n ed o ­ k á z a la p ře k ro č it m eze ideologie. Jedna po druhé asi svítily lid­ ským duchům , ale žád n á n ed o k ázala zplodit život. V ýznam a z á h a d a fen o m én u křesťanství p ro „přírodovědce“ tkví právě v tom , že existuje a je skutečný. S k u teč n é je křesťanství p řed n ě tím, že se mu podařilo v lid1)

U ž p ro ře c k é — a o s ta tn ě k ažd é — m yšlení „být“ a „být jedním " je totéž.

2)

EN PÁS1 P A N T A T H E O S , 1 K o r 15,28.

243

v

slvu v y v o lat ta k ro zsáh lé sp o n tá n n í hnutí. P ro to ž e se o b rac í ke každém u člověku a ke všem lidským třídám , p a tří m ezi ty nejsilnější a n ejp lo d n ější proudy, ja k é dějiny n o osféry dosud zazn am enaly. Ať se člo v ěk k něm u hlásí nebo ať je o d m ítá, je ­ ho sto py a trv alý vliv je zn á t všude na dnešní Zemi. T o je k v an tita tiv n í životní h o d n o ta , m ě ře n á velik o stí p o le půso b nosti. A le je tu hlavně h o d n o ta kvalitativní, k te rá se j a ­ ko u k až d éh o b iologického p o k ro k u v y ja d řu je vznikem sp eci­ ficky nov éh o stavu vědom í. M yslím tím k řesťanskou lásku. K řesťan sk á láska je n ep o c h o p ite ln á věc p ro ty, k d o ji n e z a ­ žili. Ze n ekonečné a n eh m ata te ln é m ůže být p řed m ě tem lásky, že lidské srdce m ůže bít p ro svého bližního o p ra v d o v o u lás­ kou — to se m n oha lidem, k teré znám , zdá p ro stě n em o žn é a sk o ro obludné. A přecc, že tak o v ý cit — ať za lo ž en ý na iluzi nebo ne — existuje a do k o n ce je m im o řád n ě m ocný, o to m je těžk o po ch y b o v at: stačí p ro stě re g istro v a t výsledky, který ch kolem nás stále dosahuje. Jisté je, že tisíce m ystiků dvaceti století čerp alo z je h o p lam ene h o ro u cí vášeň, je jíž lesk i čisto ­ ta daleko p ře k o n á v á k aždou lidskou lásku. Jisté je, že jin é tisí­ ce mužů a žen, kteří ho zakusili, se d en n ě zříkají všech jiných cílů a radostí, jen aby se mu m ohli p rac n ě o d d á v a t víc a víc. A jisté je i to, za to ručím , že kdyby lásk a k B ohu v duši v ě ří­ cích vyhasla, celá ta nesm írná stav b a o b řad ů , hierarch ií a u če­ ní, to tiž církev, by se ok am žitě ro z p a d la v prach , z n ěh o ž vznikla. O p rav d u se ledy na jisté části Z em ě o b je v ila a v y ro stla z ó ­ na m yšlení, v níž se skutečně v še o b ec n á láska n ejen vym yslela a kázala, ale u k ázala se být psychologicky m o ž n á a účinná. T o je p ro vědu o člověku fenom én první d ůležitosti — tím spíš, že ten pohyb neutuchá, ale ja k o by chtěl je ště p řid a t n a rychlosti i síle. 3. S C H O P N O S T R Ů S T U

P ro sko ro všechna stará n áb o ž en stv í ta zm ěn a n áz o rů na vesm ír, s níž přišel „m oderní duch“, zn a m e n ala krizi; p o k u d už nezanikla, n ed á se o čekávat, že by se z ní v zp a m a to v ala. Buď se příliš svázala s neudržitelným i m ýty, neb o se d ala cesto u pesim istické a pasivní m ystiky, ta k ž e se n em o h la p řizp ů so b it ani p řesn ě zm ěřeným hlubinám , ani k o n stru k tiv n ím p o ž a d a v ­ kům časo p ro sto ru . N evyhovují už p o d m ín k á m naší v ědy ani n ašeho jednání. 244

T a to rá n a rychle vyřadila o sta tn í náboženství, kdežto k řes­ ťanství, zp o č á tk u sice ta k é o třesen é, jeví všechny znám k y n o ­ v é h o ro zb ěh u . D íky těm to novým rozm ěrů m vesm íru se totiž u k a z u je být sam o o sobě silnější a současně i světu p o tře b n ě j­ ší n ež kdykoli dřív. S iln ě jš í A b y m ohly žít a ro zv íjet se, p o třeb u jí křesťanské n á z o ry u rčité ovzduší velikosti a spojitosti. Čím rozsáhlejší sv ět a čím o rg an ič těji u v n itř p rovázaný, tím spíš se pro sazu je p e rsp e k tiv a V tělení. T o práv ě začínají s jistým překvap en ím věřící o b je v o v at. K řesťan, k te ré h o evoluce nejdřív polekala, d n es cítí, že to je p ro stě skvělý p ro střed ek , být víc Božím a víc se B ohu d ávat. V p říro d ě z rů zn o ro d é a statické látky se vše­ o b e c n á v lád a K risto v a m ohla je ště zam ěň o v at s vnějškovou a v n u cenou mocí. V duchovně sbíhavém světě d o stáv á tato k risto v sk á en e rg ie jin o u intenzitu. Je-li svět k onverg en tn í a K ristu s je h o středem , není C hristogeneze svátého Pavla a sv á téh o Jan a nic jiného a nic m enšího, než kýžené, ale sotva o č e k á v a n é p o k rač o v án í noosféry, v níž pro naši zkušenost v rch o lí kosm o g en eze. K ristus se organicky odívá do sam ého m a je stá tu sv éh o stvoření. A ta k je člověk náhle s to celou dél­ kou, šířk o u i h lo u b k o u světa v pohybu zakoušet a o bjev o v at sv éh o B oha. T o není m etafo ra: říci Bohu, že ho miluji nejen celým svým tělem , celým srdcem , celou duší, ale celým vesm í­ rem , k te rý se sp o ju je — ta k se lze m odlit jen v časoprostoru. P otřebnější. Říci o křesťanství, že se přes zdání opaku v to m to světě, z á v ra tn ě rozšířené vědou, aklim atizuje a roste, to je je n p o lo v in a toho, co se děje. Tom u, co křesťané vyhlíže­ jí a p o čem touží, vlila evoluce jakousi novou krev; ale také n ao p a k : není posláním křesťanské víry zachránit a m ožná i v y stříd a t evoluci, neschyluje se k tom u? P okusil jsem se u kázat, že pokud na vrcholku ducha n ep ře­ v lád n e a nezvítězí oso b n í prvek, nelze očekávat žádný pokrok na Zem i. V současné do b ě je však křesťanství je d in ý m yšlen­ kový p ro u d na celém povrchu noosféry dostatečně odvážný i p o k ro k o v ý , aby dokázal prakticky a účinně obejm o u t svět tak o v ý m úplným a bezm ezné zdokonalitelným gestem , v n ěm ž se v íra a n aděje uzavírají v lásce. Jako je d in é na celé m o d ern í Z em i je s to v jednom životním aktu spojit celek a osobu. Jako jediné nás m ůže pohnout, abychom tom u o b ro v sk ém u pohybu, který nás unáší, nejen sloužili, ale ab y ­ ch o m ho m ilovali. T o ted y znam ená, že splňuje všechny podm ínky, k te ré m ů­

245

žem e o č e k á v a t od n áb o ž en stv í budoucnosti, a že už jím ted y skutečně, ja k sam o říká, p ro ch á zí hlavní osa evoluce. Situaci ted y m ůžem e sh rn o u t ta k to : 1. P o zo ro v á n o o b je k tiv n ě ja k o fenom én v y kazuje k řesť an ­ ské hnutí — svým za k o řen ěn ím v m inulosti i neustálým v ý v o ­ jem — hlavní znaky fy la . 2. Z a řa z e n o do evoluce, ch á p a n é ja k o v zestu p vědom í, p o ­ stu p u je to to fylum, za m ě ře n é na syntézu na zá k la d ě lásky, p řesn ě v o ček áv a n ém sm ěru biogeneze. 3. V nadšení, k te ré vede a p o d p o ru je je h o p o stu p v zh ů ru je p o d sta tn ě za h rn u to v ě d o m í sk u te č n é h o a p říto m n é h o vzta h u k d u chovním u a tran sc en d e n tn ím u pó lu vesm írné k o n v e r­ gence. N ení to p ráv ě te n d o d ateč n ý důkaz, k terý m jsm e je ště c h tě ­ li p o tv rdit, že v čele světa je to, co jsm e nazvali bodem O m e ­ g a ? 1 S luneční p a p rse k p ro rá že jíc í sk rze m rak y ? O d ra z to h o , co už je n ahoře, na to, co sto u p á ? P ro ra ž e n í naší o sa m ělo sti? V našem světě patrn ý vliv jin é h o a sv rch o v a n éh o N ěk o h o ? N ení fenom én křesťanství, ro sto u cí z p ro stře d fenom énu s p o ­ lečnosti, práv ě to to ? Při tak d o k o n alé shodě i kdybych nebyl křesťan, ale je n v ě ­ dec, myslím, že bych si luto o tá zk u položil. Peking, 1938 —40

I)

N e d á v n o o b je v e n é s tro in a to lity , p o ré z n í h ro u d y písku, s le p e n é h o vrstvam i ba k te rií, jso u sto p y živ o ta z d o b y p ře d 2 — 3 m iliard am i let. T y to (a n a e r o b ­ ní) b a k te rie z ře jm é o b je v ily fo to sy n té z u a v y tv o řily k y slík o v o u atm osféru. T a k o v é k o lo n ie žily z e jm é n a v m ělkých m o řích a té m ě ř vyhynuly z h ru b a před 700 m ilióny let. Z b y tk y p řežily d o d n e s je n v m ístech s velice h o rk o u n e b o slan o u vo d o u , k d e se jin ý ž iv o t n e d o k áz a l p ro sa d it. (P o zn. překl.)

SHRNUTÍ

P O D S T A T A LI DSTVA J AKO FENOMÉNU O d doby, co byla n ap sán a ta to kniha, se můj názor, který se tu snažím vyjádřit, nezm ěnil. V celku vidím i dnes člověka p řesn ě stejn ě, ja k o když jsem začal psát tyto stránky. A přece te n to zá k la d n í náhled nezůstal a nem ohl zůstat nehybný. M u­ sel jse m věci hlouběji prom ýšlet. M yšlenky se tříbily a samy řad ily k sobě, o b jev o v aly se nové skutečnosti. A tak é jsem stále cítil p o tře b u , aby m ým slovům bylo lépe rozum ět. T ak mi v p rů b ěh u deseti let p o stu p n ě vytanuly některé nové fo r­ m u lace a n o v á spojení. D oufám , že zdůrazní a zároveň zjed ­ n o d u ší hlavní linie původního zpracování. T u to nezm ěn ěn o u , ale znovu prom yšlenou tresť „lidstva ja ­ ko fen o m é n u “ bych zde rád podal ja k o shrnutí či závěr, a to v p o d o b ě následujících tří tvrzení, k te rá na sebe navazují. 1. S V Ě T , K T E R Ý S E N A V I J Í : V E S M Í R N Ý ZÁKON SLOŽITOSTI A VĚDOMI

A stro n o m o v é nás v poslední do b ě seznám ili s představou vesm íru, k te rý se (pouhých) několik m iliard let z jakéhosi p r­ v o tn íh o ato m u ro zp ín á v galaxie. O té to myšlence explodující­ ho sv ěta se zatím diskutuje, ale žádného fyzika by nenapadlo ji z a v rh o v a t p ro to , že je p o zn a m e n án a filozofií nebo finalismem. N ešk o d í m ít před očim a te n to příklad, chcem e-li p o ch o ­ p it d o sah, m eze i n ap ro sto u vědeckou legitim nost názorů, k te­ ré zd e p řed k lád ám . N ejvlastn éjší já d ro celého předchozího v ýkladu se to tiž dá v p o d sta tě redu k o v at na toto prosté tv rze­ ní. V idím e, ja k se hvězdný vesm ír pro sto ro v ě rozpíná z n ep a­ trn éh o k nesm írně velikém u; je ště zřetelněji vidíme, jak se o rg an ick ý vesm ír n a v íjí (nabaluje) sám na sebe od velmi je d ­ n o d u ch é h o ke k ra jn ě složitém u; m ůžem e p ozorovat, že to to zv láštn í n avíjení „do složitosti“ souvisí s úm ěrným růstem zv n itřň o v án í, to je st psychiky či vědom í. N a m alé ploše naší planety (p ro to ž e jinde zatím biologii p ě sto v a t nem ůžem e) je ten to strukturální vztah složitosti a věd om í b ezp ečn ě p ro k áz án a dávno znám ý. P ostoj, který za stá v ám v té to knize, je původní jen v tom , že od začátku

247

p řed p o k lá d ám , že ta to zvláštní v la stn o st pozem ský ch látek, je ž se kom p lik o v án ím oživují, je je n m ístním p ro jev e m a vy jádřením jisté všeo b ecn é tendence. P ohybu stejn ě o b e c ­ n ého — a p a trn ě je ště význ am n ějšíh o — ja k o je v ěd eck y už z a zn a m e n an é explozívní ro zp ín á n í vesm írných hladin v j a ­ kýchsi vlnách, k o rp u sk u lárn í k o n d e n z a c e pů so b en ím e le k tro ­ m agnetických a gravitačních sil, neb o d em ate rializac e hm o ty zářením . A všechny tyto pohy b y spolu p a trn ě těsně souvisí — jed n o u se to dozvím e. Je-li to m u tak, je vidět, že vědom í, d efin o v an é e x p e rim e n tá l­ ně ja k o specifický účinek o rg a n iz o v a n é složitosti, d alek o p ře ­ sah u je ten m alý úsek, kde je m ůžem e p řím o p o zo ro v a t. P ro to i tam , kde je při m alých a střed n ích h o d n o tá ch slo ži­ to sti zcela n e p o z o ro v a te ln é (to je st a ž p o ú ro v eň velm i v e l­ kých m olekul), logicky p řed p o k lá d ám e , že v k ažd é částici existuje jak ási z á ro d ečn á psychika (nesm írně m alá, to je st n e­ sm írně rozptýlená). P řesn ě ta k fyzik p ře d p o k lá d á a m ůže s p o ­ čítat zm ěny m asy — zcela n ep o stiž iteln é přím ým p o z o ro v á ­ ním — k nim ž dochází při po m alý ch pohybech. N a druhé stran ě p řed p o k lá d ám e , že i tam , kde fyzikální podm ínky nedovolují, aby slo ž ito st d o sá h la h o d n o t, při nichž by v y zařování vědom í m ohlo b ý t p a trn é , by se d o ča sn ě z a s ta ­ vené navíjení při příznivých p o d m ín k á ch o p ě t rozběh lo . Ve sm ěru osy složitosti je tedy vesm ír ja k o celek i v k a ž ­ dém b o d ě pod stálým napětím o rg a n ic k é h o so u střeď o v án í do sebe a tedy zvnitřňování. T o znam ená, že v poh led u vědy ži­ v ot vždy a všude vyvíjí tlak. A že tam , k d e se m u p o d ařilo vý­ razně pro razit, mu nic nezab rán í, aby svůj p ro ce s dov ed l do sam ého m axim a. C hcem e-li tedy lidstvo ja k o fenom én u k á z a t v je h o plastičnosti a souvisle vyložit, m usím e se p o d le m ého n áz o ru p o s ta ­ vit právě do to h o to p ro střed í aktivně sb íh av éh o vesm íru. 2. P R V N Í V Ý S K Y T Č L O V Ě K A : P R Á H I N D I V I D U Á L N Í R E F L E X E

N e p ra v d ě p o d o b n o st tak o v ý ch u sp o řád án í, je ž v edou ke stále složitějším je d n o tk ám , m usel navíjející se vesm ír p řed o b jev ením reflex e1 p ře k o n á v a t k ro k z a k ro k em a m iliardam i pokusů. IC té to m etodě tá p á n í p řistu p u jí m echanism y ro z m n o ­ 1)

P o č ín a je reflexí se k n áh o d n ý m k o m b in a c ím p řip o ju jí i k o m b in a c e „vynale­ z e n é “ a „p lá n o v an é “ a d o jisté m íry je n a h ra z u jí (viz dále).

248

žo v á n í a dědičnosti, které dovolují střá d a t a akum ulovat p ří­ znivé kom binace, je ž jednou vznikly, a to d o konce na větším p o čtu jedinců. T a k vzniká n eobyčejné seskupení živých linií, k te ré jsem nazval „strom em živ o ta“, k teré bychom však stejně d o b ře m ohli p řiro v n a t k rozptylovém u spektru, kde k aždé vl­ n o v é d élce o d p o v íd á určitý odstín vědom í či instinktu. Z jisté h o pohledu se různé p aprsky to h o to vějíře psychik m o h o u z d á t živ o tn ě rovnocenné, a věda na ně tak tak é často po h líží: kolik instinktů, tolik platných a navzájem n ep o ro v n a­ telných řešení té h o ž problém u. K rom ě toho, že považuji život za v šeo b ecn o u funkci vesm írného řádu, se můj p o sto j v této knize odlišuje ta k é tím, že objevení schopnosti reflexe v linii člo v ěk a připisuji n ao p a k význam jakéhosi „prahu“ či stavové zm ěny. T o to tv rzen í není libovolné (na to pozor!) a nevychází z n ě ja k é m etafyziky myšlení. O pírá se o podivuhodně p o d ce­ ň o v an o u skutečnost, že počínaje prahem reflexe se dostávám e ke sk u tečn ě nové form ě bio lo g ie1, charakterizované — krom jin ý ch zv láštn o stí — následujícím i vlastnostm i. a) V individuálním životě se vynořují rozhodující faktory v n itřn íh o u sp o řád á n í (vynalézavost) a převládají nad vnějšími fak to ry (využívání náhod). b) M ezi jednotlivým i prvky se stejně rozhodně objevují sk u tečn é sbližující a odpudivé síly (sym patie a antipatie), jež n a h ra z u jí n ep ra v é „sym patie“ a „antipatie“ mezi před-živými a nižším i živým i skutečnostm i; n epravé proto, že se patrně d a­ jí re d u k o v a t na pouhé reakce na zakřivení časoprostoru a bio­ sféry. c) A k o n ečn ě se ve vědom í každého jednotlivce, vybavené­ ho novou a revoluční schopností předvídat budoucnost, p ro ­ bo u zí p o ž a d a v e k „neom ezeného přežití“. T o znam ená, že ži­ v o t p řec h ází od relativní n ev ratnosti — tj. fyzické nem ožnosti, ab y se je d n o u začaté n abalování vesmíru zastavilo — k ne­ v ratn o sti ab so lu tn í: vyhlídka na jistou totální sm rt je n ap ro sto n eslu čiteln á s p o kračováním vývoje, který začal přem ýšlet. T y to v la stn o sti dávají své zoologické skupině zcela n ep o ­ ch y b n o u n a d řa z e n o st nejen kvantitativní a početní, ale i funk­ ční a životní. N epochybnou, pokud se rozhodnem e důsledně a do k on ce ap lik o v at em pirický zákon složitosti a vědom í na vývoj té to skupiny jak o celku. 1)

P řesn ě tak , ja k se m ění fyzika, když se od střed n í oblasti o b ra c í k nek o n eč­ ně velk ém u či m além u: o b je v u jí se no v é pojm y a začín ají p řev ládal. Příliš č a s to se z ap o m ín á, že m u s í být a je zvláštní biologie „nekonečně složitého".

249

3. S P O L E Č N O S T : N A C E S T Ě K P R A H U K O L E K T I V N Í R E F L E X E

Z čistě p o p isn é h o hlediska je člo v ěk původně, ja k jsm e v i­ děli, je n je d n o u z m n o h a žilek, k te ré tv o ří an a to m ick ý i p sy ­ chický v ě jíř života, je n ž e té to žilce či p a p rsk u se díky lepším u p o stav en í či lepší stru k tu ře ja k o je d in é p o d ařilo p o k ro č it od instinktu k m yšlení. Tím se m ohla v té to dosud úp ln ě volné o b lasti sv ěta ro zv in o u t tak, že z a čín á tv o řit v ějíř či sp e k tru m d ru h éh o řádu, to tiž tu nesm írnou ro z m a n ito st a n tro p o lo g ic ­ kých typů, ja k je znám e. P odív ejm e se na ně blíž. V rám ci té určité form y kosm ogeneze, k tero u na tě c h to strán k á ch sled u ­ jem e, klade naše existence vědě d o ce la z ře jm ě tu to o tá zk u : do ja k é m íry a v ja k é p o d o b ě se h la d in a lidstva je ště řídí silam i vesm írného nabalování, z nichž vznikla — a d o ja k é m íry se jim vym yká? O d p o v ěď na tu to o tá zk u — p ro naše je d n án í zcela zásad n í — zcela závisí na tom , ja k si p ře d sta v u je m e (nebo p řesněji, ja k bychom si měii p řed sta v o v at), čím v la stn ě je lidská společn o st — jev, k terý se kolem nás n a p ln o rozvíjí. Z m yšlenkové setrvačnosti (ale ta k é p ro to , že je sk u tečn ě o b tížné zv lád n o u t proces, v něm ž jsm e sam i p o n o řen i) se ro s­ toucí sa m o o rg a n iz o v án í lid sk éh o m nožství stále je ště n e j­ častěji p o v ažu je za jakýsi p ráv n í a n ahodilý proces, k te rý se biologickým konstrukcím p o d o b á je n p o v rch n ě a vnějškově. M lčky p řipouštím e, že o d svého v zn ik u se lidstvo n eu stále m noží a ta k m usí p řiro z en ě p ro své členy h le d at stále s lo ž itě j­ ší u spořádání. T en to m o d u s v iv e n d t si v šak nesm ím e p lést se skutečným o ntologickým p o k ro k em . V ý vojově se člo v ěk už dávno nem ění — pokud se vůbec někdy měnil. M ám za to, že práv ě zde se ja k o vědec m usím o z v a t a p ro testo v at. P odle jisté form y „zdravého ro zu m u “2 biolo g ick ý v ý v o j člo ­ věkem dosáhl vrcholu. Ž ivot se o d ráž í sám v so b ě a p řestá v á se pohybovat. N ebylo by ale tře b a p rá v ě n a o p a k říci, že z n o ­ vu vyráží d o p ře d u ? Jen si všim něte, že ja k se lidstvo tech n ick y víc a víc u sp o řád á v á, ta k v něm zá ro v eň sto u p á psychické n a ­ pětí, vědom í času a p ro sto ru , chuť a sc h o p n o st o b je v o v a t dál. 1)

„způsob, ja k sc d á žil“ — p rá v n í te rm ín p ro e m p iric k é u s p o řá d á n í v e s p o ­ lečnosti, k te ré ja k ž ta k ž v yhovuje. (P o zn . překl.)

2)

P řip o m eň m e, že fyzika m usela te n to „zdravý ro z u m “ n a m n o h a m ístech oprav il.

250

T a to v eliká u d álo st nám vůbec n ep řip a d á tajem ná. A le v to m ­ to p řízn ačn ém sp o jen í technického u sp o řád án í a psychického so u stře d ěn í m usím e přece okam žitě p o z n a t působení téže v e­ liké o d v ěk é síly, k te rá u dělala i nás sam é — pravda, v dosud n ev íd aných ro zm ě re ch a nevídané hloubce. Jak nevidět, že to je stá le týž cyklón, který nejdřív je d n o tliv ě nabalil každ éh o z nás — vás i m ne — a teď po k raču je dál přes naše hlavy v m ěřítk u společn o sti? Jak nás všechny doh ro m ad y svírá v o b jetí, k te ré chce každého jed notlivě dovršit tím, že ho o r­ gan ick y sp o jí se všem i ostatním i? S o cializací člověka, k te rá obrací do sebe celý ten svazek m yslících šupinek a vláken Zem ě, po k raču je dál sam a o sa ves­ m írn éh o víru zvnitřňování. N a o b a výše uvedené p řed b ěžn é p o stu láty — o prim átu života ve vesm íru a o prim átu reflexe u v n itř živ o ta — teď navazuje třetí a rozhodující volba, která mi d o v o lu je k o n eč n ě vym ezit a vyjasnit můj vědecký postoj k fen o m énu lidstva. N en í zd e na m ístě p o d ro b n ě ukazovat, ja k snadno a ja k souvisle se v to m to organicistickém výkladu společnosti dá v y sv ětlit d o sa v ad n í běh dějin lidstva — a ja k se v jistých sm ě­ rech d á d o k o n ce před p o v íd at. Stačí dodat, že když se za h ra­ nicí p olidšťování jednotlivce, jež vrcholí v každém individuu, sk u tečně ro zv íjí je ště druhé, kolektivní polidšťování lidstva ja ­ ko d ruhu, je je n přirozené, když souběžně se socializací lid­ stv a m ůžem e na Zem i p o z o ro v a t vzrůst týchž tří psychobiologických vlastností, je ž původně odkryl individuální práh refle­ xe. a) P ře d n ě vynalézavosti, k te rá dnes prom yšleným spojením b ad a te lsk ý ch úsilí zesílila tak, že se už dá mluvit o novém , lid­ ském sk oku evoluce. b) D ále p řitažliv o sti (a odpuzování), které sice zatím působí p o sv ětě chaoticky, ale ro sto u kolem nás tak, že hospodářské p o tře b y (ať se dnes říká cokoliv) budou mít v zítřejším usp o ­ řád á n í Z em ě d alek o m enší slovo než potřeby ideální a p o tře ­ b a lásky. c) K o n eč n ě a především p o žadavek nevratnosti, vycházející zatím tro c h u v áh a v ě z oblasti individuálních přání, než se ro z ­ h o d n ě v y jád ří ve vědom í a v ústech celého druhu. R ozhodně v to m sm yslu, že osam ělý člověk si je ště m ožná m ůže p ře d sta ­ vit, že by sám fyzicky a snad i m orálně zahynul. L idstvo si ovšem už začíná uvědom ovat, že kdyby výsledky jeh o v ý v o jo ­ v éh o úsilí če k alo úplné zničení — aneb o i je n n edo statečn é

251

ucho v ání — m uselo by začít stá v k o v at. Ú silí p o so u v a t Zem i dál by za čalo být příliš n am áh a v é a zdlouhavé, než abych o m je m ohli dál b rá t n a sebe, kdybychom n ep ra co v ali na něčem n ep o rušitelném . Z d á se mi, že ty to znám ky d o h ro m a d y a spolu s dalším i tv o ­ ří vážný v ědecký d ů k az to h o , co v soulad u s vesm írným z á k o ­ nem stře d o v é kom plexity lidstvo ja k o skupinu čeká. Že b io lo ­ gicky nem íří ke stále důslednějším u ro z d ro b e n í v b ez b řeh ém individualism u. Že se n ezam ěří na h v ězdnou expanzi, ab y u ni­ klo sm rti (astronautickým i p ro střed k y ), ani že n e u p a d á d o se­ nility a že nesm ěřuje ke k atastro fě. P lan e tárn ím sh ro m až ď o ­ váním a sdružováním všech je d n o tliv ý c h reflexí ve sk u te čn o s­ ti m íří ke kolektivním u a vyšším u dru h ém u k ritickém u bodu reflexe. C o bude za ním, n em ů žem e p řím o uv id ět — p ráv ě p ro to , že je kritický. M ůžem e v šak o če k áv at, že se p řes te n to b o d myšlení, vzniklé zavíjením d o se b e z lá tk y věcí, setk á s tran scen d en tn ím ohniskem O m ega, k te ré současně zaručuje, p o d n ěcuje i sb írá to to zavíjení. N a záv ěr bych měl je ště u p řesn it své n áz o ry na tři otázky, k teré mým čtenářům často d ělají nesnáze, a to : a) Jaké m ísto je tu p o n ec h án o svobodě, to je st ta k é m ožn o sti neú sp ěch u sv ěta? b) Jakou hodnotu připisuji duchu ve vztah u ke h m o tě? c) Jaké je rozlišení m ezi B ohem a světem v te o rii vesm írn éh o n ab alování? a) C o se týče nadějí na úspěch kosm o g en eze, m ám za to, že z to h o to stanoviska nijak neplyne, že by kon ečn ý úsp ěch polidšťování byl nutný, osudový a zaručený. „N o o g en ick é“ síly, jim iž do ch ází k biologické sy n téze reflexe, jistě stá le stlačují, o rg an izují a zvnitřňují lidskou látku a nepoleví. P ro to m ů ž e­ m e s jisto to u očekávat, že b u d o u cn o st pů jd e určitým i sm ěry ,1 ja k jsm e už naznačili — ovšem p ů jd e -li všechno dobře. N e ­ sm ím e však ta k é zapom enout, že u sp o řá d á v á n í velikých celků (to je st stále m éně p rav d ě p o d o b n ý ch , i když navazujících s ta ­ vů) m ůže ve vesm íru a zvlášť u č lo v ěk a p ro b íh a t je n k o m b in a ­ cí dvou m etod: 1. táp án ím a využitím příznivých případů, um ožněných velkým i počty, a 2. ve d ru h é fázi p rom y šlen ý m vynalézáním . Že tedy do p ů so b en í vesm írn é en e rg ie n a b a lo ­ 1)

N a p řík la d v tom , že člo v ěk a nic n e za sta v í na c estě ke sp o leč e n sk é m u s je d ­ noco v án í, v e vyvíjení s tro jů a a u to m a tů , k te ré m o h o u o s v o b o z o v a t ducha, žc „všechno v y /k o u ší“ a „všechno p ro m y slí“ až d o konce.

252

vání, k te rá je sa m a jistě v y trv alá a důrazná, za sah u je z povahy věci i d v o jí n e jisto ta — vesp o d u n áh o d a a na vrchu svoboda. D o d ejm e však, že u velm i velkých souborů, ja k o je právě m a­ sa lidstva, s m n o žstv ím prvků ro ste i jak ási „neom ylnost“, totiž ro sto u cí p ra v d ě p o d o b n o st úspěchu a klesající p rav d ě p o d o b ­ nost chyb a o d m ítn u tí.1 b) C o se týče h o d n o cen í du ch a připom ínám , že z hlediska p o z o ro v á n í p o u hých jevů, je h o ž se zde důsledně přidržuji, „h m o ta“ a „duch“ nejso u n ějak é věci či podstaty, nýbrž vystu­ pují je n ja k o závislé pro m ěn n é, kde se nejedná o odhalování skryté p o d sta ty , nýbrž je n o určení prů b ěh u v závislosti na p ro s to ru a čase. N a té to ú rovni přem ýšlení nevystupuje ani „vědom í“ ja k o n ě ja k á zvláštní a o sobě jsoucí věc, nýbrž jak o „p ro jev “, „specifický p ro jev “ složitosti — a ta k je s ním třeb a ta k é zach ázet. N icm éně i v tě c h to velice skrom ných m ezích, dom nívám se, p o sk y tu je zk u šen o st m etafyzickým úvahám velm i důležitý o p ě rn ý bod. Jednak, přijm em e-li naznačený posun pojm u vědom í, m ůže­ me, ja k jsm e viděli, prod lo u žit sm ěrem dolů do oblasti nepříliš slo žitého p řed sta v u „vnitřku věcí“ ja k o jakýsi neviditelný p ří­ zrak. T a k je „psychika“ p říto m n a všude, po celé rozlo ze feno­ m énu, je n v rů zn é m íře koncentrace. N a d ru h é stra n ě sm ěrem nah o ru k velikým kom plexům má ta to „psychika“ po čín aje tím bodem , odkud ji m ůžem e začít p o z o ro v a t, zře teln o u tendenci p řev lá d at a o sam o statň o v at se vůči svém u p o d lo ž í „složitosti“. U počátků života to vypadalo tak, že o h n isk o u sp o řád án í (F l) p robouzí a řídí sdružené o h ­ n isko v ědom í (F2) k aždého jedince. Sm ěrem výš se však p o ­ m ěr o b rací. N ejp o z d ěji p očínaje „prahem individuální reflexe' o h n isk o F2 z ře teln ě p řeb írá sta ro st o postup F l — například „vynalézáním “. A je ště výš, v blízkosti kolektivní reflexe se m ů žem e d o h ad o v a t, že F2 se oddělí od svého ča so p ro sto ro v é­ ho rám ce a sp o jí s všeobecným a svrchovaným ohniskem O m ega. N ejd řív se vynořilo, a teď se odpoutá. V perspektivě k o sm ického „nabalování“ je vědom í nejen přítom no všude ve vesm íru, ale vesm ír nabývá rovnováhu a stálost v p odobě m yšlenky ve svrchovaném pólu zvnitřňování. M ůže zkušenost p o sk y tn o u t lepší základ pro m etafyzické p rvenství ducha? 1)

P ro v ěřícíh o k řesťan a je zajím av é, že k o n ečn ý úspěch p o lid šťo vání a tím i n a b a lo v á n í v esm íru je z aru čo v á n „mocí zm rtv ý ch v stán í“ B oha, který se vtělil d o sv éh o stvoření. A le to už jsm e m im o o b la st fenom énů.

253

c) A n a k o n e c bych rád je d n o u p ro v žd y skoncov al s n ám it­ kou „p antheism u“, k tero u n ěk teří zastán ci trad ičn íh o spiritualismu n eu stále p řed h a zu jí evoluci. V ko n v e rg e n tn ím vesm íru, ta k ja k ho zde představuji, vesm írn ý stře d sje d n o co v á n í p řece ro zh o d n ě nem ů že vznikat slučováním a splýváním je d n o tli­ vých středů, k te ré sdružuje, p ro to ž e ta k by vů b ec nem o h l p l­ nit svoji funkci, p o d n ěc o v at, sh ro m až ď o v at a u p ev ň o v a t; k to ­ mu m usí už existovat dřív a být tra n sc e n d e n tn í.1 T o je v etym o lo g ickém sm yslu slova velice skutečný „pantheism us“, k te ­ rý je tu v šak zcela na m ístě: všechny reflektující střed y sv ěta bu d o u n ak o n e c „jedno s B ohem “, je n ž e ne zto to žn ě n ím , že by se Bůh stal vším, nýbrž ro zrů zň o v á n ím a sdílením v lásce, kde „Bůh je všech n o ve všech", ja k říká p ra v é křesťanství.

1)

Jak jsem už o b šírn ě vyložil: viz str. 222 a 243.

DODAT E K

NĚKOLIK POZNÁMEK O MÍ STĚ A PODÍLU ZLA V EVOL UT I VNÍ M SVĚTĚ V celém p řed c h o zím výkladu m o žn á čten á ře zarazila a sn ad i p o h o ršila je d n a o k o ln o st. S lova ja k o „bolest“ nebo „vina“ se tu, nem ýlím -li se, vů b ec nevyskytla. Ž e by z mého h led isk a zlo ve světě jaksi zm izelo, že by p roblém zla už ne­ stál za ře č ? A nebyl by to p a k příliš zjednodušený, m ožná zfalšo v an ý o b ra z vesm íru? N a tu to ča sto u nám itku naivního a p řeh n a n éh o optim ism u m ám tu to o d p o v ěď — či om luvu. P ro to ž e mi v té to knize šlo je n o to, v y zv e d n o u t p o zitiv n í o b sa h biologického procesu polidšťování, zd á lo se mi p ro je d n o d u c h o st a ja sn o st výkladu lepší n em luvit o rubu toho, co zde ukazuji. Je tře b a zvlášť zdů­ raz ň o v at, že v k rajin ě jso u ta k é stíny a že mezi vrcholky musí být ta k é p ro p a sti — není to sam o o sobě d o statečn ě zřejm é? A le p ře d p o k lá d a l jsem , že to, co neříkám , čten á ř vidí sám. K dyby se ted y někom u zdálo, že tu p ředkládám nějakou idylu, n ep o ro z u m ěl ničem u z kosm ického dram atu, k teré jsem chtěl u k ázat. M o h lo by se nam ítnout, že v m é knize není řeč o zlu. Vý­ slovně m o ž n á ne. Jenže p ráv ě to to zlo, nezdolné a rozm anité, vyráží ze všech pórů, ze všech spojů a kloubů systému, který zastáv ám . P ře d n ě zlo n ep o řá d ku a neúspěchu. Viděli jsm e, že až po o b la st m yšlení p o stu p u je svět táp av ě a díky náhodám . Jen z té to o k o ln o sti sam é, kolik ztro sk o tán í připadá na jediný ú spěch — a to až do oblasti člověka, kde je náhoda nejspíš p o d k o n tro lo u — kolik bídy na jediné štěstí, kolik hříchů na je d in éh o světce! N ejdřív, na úrovni hm oty, obyčejný n ed o sta­ te k u sp o řá d á n í a fyzická vykolejení. A le už o kousek výš je to u trp en í, vězící hlub o k o v citlivém těle. A ještě výš skutečná z lo b a a z trá p e n í ducha, který ro zb írá sám sebe a musí vybírat. T a k n a všech stupních evoluce v nás a kolem nás statisticky a n eú p ro sn ě vzn ik á a o b n o v u je se zlo. „Pohoršení m usejí p ři­ c h á z e t“ (M t 18,7). T ak to skutečně a neodvolatelně musí být, když se o rg a n iz u jí velké počty. D ále zlo ja k o rozklad, je n jin á form a p ředchozího zla v tom sm yslu, že n em o c a rozpad vždycky plyne z n ějaké nešťastné

255

náhody. A le ta k é form a vážnější a d v a k rá t osudová, p ro to ž e zem řít se sta lo běžným osudem všeho živého, nutnou p o d m ín ­ kou vým ěny jedinců v rám ci je d n o h o fyla. S m rt je p o d sta tn á část m echanism u i postupu života. D ále zlo j a k o osam ělost a úzkost, ta veliká a čistě lidská tí­ seň vědom í, k te ré se p ro b o u zí k m yšlení v tem n ém vesm íru, kde světlu trv á staletí, než se k něm u dostane. Ve vesm íru, k te ­ rý stále je ště d o b ře n echápem e a nevím e, co s nám i zam ýšlí. A n ak o n e c to asi nejm éně tragické, p ro to ž e inspirující, ale ne m éně sk utečné zlo růstu, jím ž se v nás ja k o b y p o ro d n í b o ­ lestí vy jad řu je ten tajem ný zákon, který z k až d éh o p o k ro k u k větší je d n o tě dělá práci a n ám ahu — od těch nejp ro stších chem ických p očátků až po syntézy ducha. Podívám e-li se na postu p světa z té to stránky, ne z hlediska jeh o p o k ro k ů , ale rizika a nám ahy, je ž si vyžaduje, sp a třím e pod rouškou b ezpečného a h arm o n ick éh o p o stu p u k člověku, ja k se jevil při pohledu z veliké výšky, je ště jiný vesm ír. V es­ mír, kde se zlo vyskytuje ne náhodou, ale z po v ah y celéh o sy­ stém u, v ta k o v ém m nožství a s ta k o v o u vážností, ja k si jen d o k ážem e představit. A no, vesm ír, k te rý se nabaluje, a vesm ír, který se zvn itřň u je; ale ta k é a zá ro v eň vesm ír, k terý bolí, v es­ mír, který hřeší, a vesmír, který trpí. Za každý k ro k u s p o řá d á ­ vání a soustřeď ování se m usí d rah o p la tit — p o d o b n ě ja k o při h o ro lezeckém výstupu nebo ja k o při d o b ý v án í vzduchu. K d y ­ bychom věděli pro č a k čem u, pronikli bychom ta jem stv í sv ě­ ta kolem nás. B olest a vina, slzy a krev ja k o vedlejší p ro d u k ty — často velice v zácn é a využitelné — na cestě noo g en eze. T a k se nám v první fázi p o zo ro v á n í a přem ýšlení ukazu je poh y b u jící se svět. A le je to skutečně všechno, není tu vidět je ště n ěco víc? N ení pro pohled, poučený a zb y střen ý je ště jiným světlem , než jen světlem vědy, m nožství a ú sk o č n o st zla h ic et n u n c po celém světě znám kou jistéh o p řebytku, který si těžk o vysvětlit jinak, n ež že se k norm álním u p ů sobení vývoje je ště p řid áv ají m im o řá d n é d ů sle d k y n ějaké p rv o tn í k atastro fy či úchylky? N a té to půdě se necítím po v o lán za u jím at n ějak á sta n o v is­ ka — a o sta tn ě to sem ani nepatří. Jed n a věc mi však p řip ad á ja sn á a zatím dostačující ja k o rad a na cestu: p řesn ě ja k o v p říp ad ě „stvoření“ lidské duše n ec h áv á fenom én sám i zde teologii nejen plnou svobodu, ale přím o ji vybízí, aby ta k ja k shledá p o třeb n ý m u přesňovala a p ro h lu b o v ala em p irick á fak ­ ta a náznaky, p očínaje jistým bodem nutně d vojznačn é.

256

T a k či o n a k se i v očích p o u h é h o b io lo g a lidská epopej p o ­ d o b á víc n e ž co jin é h o k říž o v é cestě. Řím, 28. října 1948

D U C H O V N Í MOC HMOTY (1919)

l5ak přišli dál a rozm louvali. A hle, oh n iv ý vůz s ohnivým i koňm i je o d seb e odloučil a P!Iiá5 vystu p o v al ve vichru do nebe. (2. K niha k rálovská 2,11)

Č lo v ěk se svým p růvodcem šel pouští — a tu ho ta věc p o ­ tkala. Z d álky m u p řip ad a la d ocela m aličká, ja k klouzala po písku, ne větší n ež d ětsk á dlaň — plavý a prchavý stín, ja k o plachý let k ře p e le k za svítání nad m odrým m ořem , nebo tančící roj k o m árů ve večerním slunci, ja k o prašný vír, když běží za p o ­ ledne plání. Z d álo se, že ta věc si poutníků nevším á. Z ab rán a do hry se m ihala sam otou. A le náhle napřím ila běh a m ířila přím o na ně ja k o šíp. A tu člo v ěk uviděl, že ten m alý plavý m ráček je je n střed n ek o n e čn ě větší skutečnosti, je ž neohraničena, bez tvaru a mezí, p o stu p o v a la k nim. K am až m ohl dohlédnout, rozvíje­ la se ta věc s úžasn o u rychlostí, ja k se blížila a zaplavovala ce­ lý p ro sto r. N o h a m a se d o tý k a la pichlavé trávy ve vyschlém k o ry tě a čelem sah ala k nebi ja k o zlatý opar, za ním ž se čer­ v en alo slunce. A všude kolem se náhle oživlý éter znatelně chvěl p o d h ru b o u substancí skal a rostlin — jak o se chvěje v létě k rajin a na o b zo ru za ro zp álen o u plání. T o, co se blížilo, bylo nesm írně jem né bušící srdce. Č lo v ěk padl tv á ří na zem , zakryl si obličej rukam a a čekal. K o lem něho všechno zm lklo. P ak m u náhle přešel po čele žhavý dech, prolom il závoru je h o sevřených víček a pronikl až do duše. Č lo v ěk m ěl dojem , že p ře stá v á být jen sám sebou. Z m ocni­ lo se ho n eo d o late ln é opojení, ja k o by celá m íza všeho života jed in ý m ráz em zaplavila je h o příliš úzké srdce a velikou mocí o b n o v ila o c h a b lá vlák n a je h o bytosti. 259

A zá ro v eň ho sevřela ú zk o st z nad lid sk éh o n eb e zp e čí — n ejasn ý pocit, že síla, k te rá se na něho vrhla, je o b o ja k á a k a l­ ná, sp o je n á tresť všeho zlého i všeh o dobra. Byla v něm vichřice. A le na sam ém dně bytosti, k te ro u zachvátila, v tom jed in ém sk ry tém b o d ě duše, jím ž ta k d o cela n eo třásla, ta nek o n ečn ě n ě ž n á i n ásilná b o u ře živ o ta tiše še p tala: „Volal jsi m ne — tady jsem . P ro to ž e tě duch vyhnal z cest, kudy chodí lidské karavany, odvážil ses čelit p an en sk é sa m o ­ tě. U n av en ab strak cem i a p ro u d y zřed ěn ý ch slov, k te ré tv o ří sp o lečenský život, chtěl jsi zm ěřit síly s úplnou a divo k o u sk u ­ tečností. P o tře b o v a l jsi m ne, abys m ohl růst, a já ček ám n a tebe, abys m ne posvětil. O d jak živ a jsi po m ně n ev ěd o m k y toužil — a já jsem tě p ři­ tahovala. T eď jsem nad tebou, na život a na sm rt. U ž nem ůžeš co u v ­ nout, v rá tit se m ezi o b yčejná p o tě šen í a ke klidném u uctívání. K d o m ne je d n o u uviděl, nem ů že už na m ne za p o m e n o u t: buď se se m nou zatratí, anebo m ne s sebou spasí. — P ůjd eš d ál?“ „Ty bo žsk á a m ocná, mluv, k do jsi?“ „Jsem oheň, k te rý pálí, a voda, k te rá bere, láska, k te rá zažíhá a pravda, k te rá míjí. Jsem to, čem u se nelze vyhnout, i to, co o b novuje, všechno, co ro zp o u tá v á, a všechno, co sp o ju je: síla, zkušenost, p o k ro k — h m o ta, to jsem já. P ro to ž e se mi při mé násilnosti stává, že zabíjím své m ilen­ ce — vždyť, kdo se m ne dotkne, nikdy neví, ja k o u m o cn o st ro z p o u tá —, p ro to m ají m oudří ze m ne strach a p ro k lín ají mne. Ve slovech m nou pohrdají, říkají, že jsem že b ráck á , č a ­ rodějnice, děvka. A le jejich slova jso u v ro z p o ru se životem , a ta k ti farizeové, kteří m ne odsuzují, sam i hynou ve vězení ducha, kam se uzavřeli. U m írají hladem a p rá z d n o to u a vlastní žáci je op o u štějí, p ro to ž e já jsem p o d sta ta všeho, čeho se lze d o tk n o u t, a lidé se beze m ne n em ohou obejít. P o chopil jsi, že svět — ten svět, který Bůh m iluje — m á d u ­ ši, k te rá je ště víc, než duše jedno tliv ců , p o tře b u je vykoupení. O tevři svou b y to st d o k o řá n m é inspiraci a přijm i duch a zem ě, který p o tře b u je zachránit. K líčem té zá h ad y je to oslňující slovo, n ap san é na m ém č e ­ le; od nynějška tě bude pálit d o očí, i když je zavřeš: V zácné je jen to, co jsi ty ve druhých a druzí v tobě. V zhůru se v šech ­ no stáv á jedním ! V zhůru se všech n o stáv á jedním !

260

Pojď , necítíš můj dech, k te rý tě v y trh áv á z k ořenů a unáší? V staň, m uži boží, a p o spěš si. Jen po d le toho, ja k se kdo do to ­ ho víru pustí, m ůže ho strh n o u t buď do tm avých hloubek, ane­ bo v y n ést do m o d réh o nebe. N a to m to prvním okam žiku zá­ visí tv o je i m o je spása.“ „H leď, hm oto, ja k se mi chvěje srdce. Jsi-li to ty, řekni, co m ám u d ě la t? “ „O zbroj se, Izraeli, a dej se se m nou o d vážně do boje!“ D ech náhle zavanul ja k o p o ko u zeln ém nápoji, byl vyzýva­ vý a n epřátelský. V je h o záh y b ech teď bylo cítit o strý pach bitvy. D ivokou vůni lesů, h o rečn o u atm osféru m ěst, n epříjem ­ ně o p o jn o u vůni, co stoupá z válčících národů. V álelo se to a vrstv ilo ja k o kouř, sebraný ze všech čtyř koutů země. Č lověk, je ště přitisknutý k zemi, sebou trhl, ja k o by ho bodl ostru h ou. V yskočil a stál tv á ří v tv á ř té bouři. O zv ala se v něm duše celého je h o rodu, n ejasn á vzpom ínka na první p ro b u zen í mezi silnějším i a lépe vyzbrojeným i zvířa­ ty, b o le stn á ozv ěn a dlouhého n am áhání o zdom ácnění pšenice a o zk ro cen í ohně, strach a zlost před zhoubným živlem, touň a v ěd ět a mít. N ejdřív, ok o u zlen prvním dotekem , by si byl instinktivně přál z tra tit se v teplém dechu, který ho obklopil. A tu se vlna b lažen osti, v níž se m álem rozpustil, zm ěnila v ostrou vůli být víc. Č lověk ucítil dědičného nepřítele a dědičnou kořist. Z aryl se n o h am a do zem ě a začal zápasit. N ap řed zápasil, aby se udržel na nohou — a p ak už zápasil p ro rad o st, p ro pocit vlastní síly. A čím víc zápasil, tím větší zá so b o u sil cítil, že se m ůže postavit bouři. A také z ní vychá­ zela n o v á síla, k te rá se mu je ště žhavá vlévala do žil. Jak o se m oře za některých nocí okolo plavce rozjasní a třp y tí se ve svých záhybech tím krásněji, čím silněji je brázdí je h o údy, tak ta k é tem ná síla, s níž člověk bojoval, se rozzářila tisícem jisk er kolem je h o úsilí. Jak se je jich protikladné m ožnosti navzájem probouzely, těšil se ze své síly, k terou ji ovládal, a ona mu ze sebe vydáva­ la n ové a nové poklady. „P o noř se do hm oty, synu Zem ě, koupej se v jejích ohni­ vých vrstvách, tam je p ram en a m ládí tvého života. Myslil sis bláhové, že se o b ejd eš b ez ní, když se v to b ě roz­ svítila m yšlenka! D oufal jsi, že budeš blíž k D uchu, když se pečlivě zbavíš všeho, na co se dá sáhnout, víc božský, když ži­ ješ v čisté ideji, nebo aspoň bližší andělům , když se budeš vy­ h ý b at tělům .

261

Vidíš — a m álem bys byl zahynul hladem . M usíš m ít olej p ro své údy, krev d o žil a vodu p ro duši, tvůj ro zu m p o tře b u je skutečné. M usíš je mít, to je zák o n tv é p řiro ­ zen o sti — rozum íš? C hceš-li žít a růst, nikdy, nikdy nesm íš h m o tě říci: D o st jsem se na te b e vynadíval a p rohlédl jsem tv á tajem ství, vzal jsem si z nich tolik, že m oje m yšlení m á navždycky z čeh o žít. I kdybys, slyšíš, ja k o n ejm o u d řejší z m o udrých nosil v p am ěti o b ra z všeho, co zalidňuje Zem i a plave p od vodou, bylo by to ­ to věd ění pro tvoji duši ja k o nic, p ro to ž e všechno a b stra k tn í p o zn án í je je n uvadlé bytí. P ro to ž e k p o ro zu m ě n í světu n e s ta ­ čí v ěd ět: je tře b a vidět, hm atat, žít v příto m n o sti, pít existenci ještě tep lo u přím o u prsu skutečnosti. N ikdy tedy n eříkej ja k o n ěk teří: H m o ta je vyčerpán a, h m o ­ ta je m rtvá. — A ž do p osledního o k am žiku všech věků h m o ta b u d e m ladá, bující, jiskřivá a no v á p ro každ éh o , kdo chce. N eo pakuj po nich, že h m o ta je za v ržen á, že h m o ta je š p a t­ ná. K dosi přišel a řekl: B udete pít jed , a neublíží vám . — A je ště : Ze sm rti v zejde život. — A n ak o n ec vyřkl definitivní slovo m ého vysvobození: T o to je m oje tělo. Ne, čistota není v odloučenosti, ale v je ště hlubším vnikání do vesm íru. Je v lásce k jediném u, n eo h ra n iče n ém u bytí, k te ré zev n itř p ro n ik á a p ro rů stá všem i věcm i, dál, než o b la st sm rte l­ níků, kde se hem ží oso b y a čísla. Je v cudném dotyku s tím, co je „ve všech to té ž “. Jak krásný je D uch, když sto u p á vzhůru, o zd o b e n b o h a t­ stvím Zem ě! K o u pej se ve hm otě, synu člověka. P o n o ř se do ní tam , kde je n ejp ru d ší a nejhlubší. P otýkej se s jejím pro u d em a pij z j e ­ jích vln. T o o n a kdysi ko léb ala tvoji n ev ě d o m o st — a on a tě d o n ese až k Bohu!“ U p ro stře d vichřice člověk otočil hlavu po svém průvodci. A v té chvíli si všiml, ja k za ním zvláštní p ro m ěn o u uniká a ro ste Zem ě. Z em ě unikala, p ro to ž e zde, p ráv ě p od n o ham a, se ztrácely a rozplývaly nico tn é p o d ro b n o sti je jíh o povrchu. A p řec e rostla, neboť tam vzadu, v dálce, stoupal a stoupal o k ru h o b ­ zoru. Č lověk uviděl, že je u p ro střed o b ro v sk é h o poháru, je h o ž o k ra je se nad ním uzavíraly. T u zápal boje v je h o srdci ustoupil n eo d o late ln é vášni p o d ­ d a t se a ja k o bleskem objevil to je d n o p o třeb n é — p říto m n é všude kolem.

262

P o ch opil provždy, že člověk, ja k o atom , m á cenu jen tou částí sebe sam a, k te rá p ře jd e d o vesm íru. S n a p ro sto u zře jm o stí uviděl, ja k p ráz d n ě křehké jsou ty n ejk rá sn ější te o rie vedle definitivní plnosti sebem enšího sk u t­ k u v je h o k o n k ré tn í a to tá ln í skutečností. S n elíto stn o u ja sn o stí nahlížel, ja k sm ěšný je n áro k lidí, k te­ ří by chtěli p o řá d a t svět, u k lá d a t m u sv á d ogm ata, svá m ěřítka a své k onvence. C h tělo se m u až z v ra cet nad b an á ln o stí jejich rado stí a trá ­ pení, nad m alicherným so b ectv ím je jic h zájm ů, nad všedností je jic h vášní, nad o tu p ě lo stí je jic h schopnosti vním at. Bylo m u líto těch, kdo se p o le k a jí je d n o h o století, kdo ne­ d o v ed o u m ilovat dál než na h ran ic e jedné zem ě. T o lik věcí, k te ré ho dříve m átly a pobuřovaly, výklady a sou d y učenců, jejich tv rzen í i zápovědi, to, ja k zakázali ves­ m íru, aby se hýbal. T o v šechno mu teď p řip a d a lo sm ěšné a neskutečné ve sro v ­ nání s m ajestátn í skutečností, p lnou energie, k te rá se mu zjevi­ la ja k o u n iverzální ve své p říto m n o sti, nem ěnná ve své p rav ­ dě, n e ú p ro sn á ve svém rozv o ji, trv alá ve své průzračnosti, m a te řsk á a b ez p eč n á ja k o o ch ran a. K onečně tedy našel o p ěr­ ný b o d a úto čiště m im o společnost! T ěžk ý plášť se mu svezl s ram en a spadl dozadu: tíha všeho falešného, těsného, tyranského, nepřirozeného, lidského v lid­ stvu. V lna rad o sti osv o b o d ila je h o duši. Cítil, že od nynějška už nic na světě nem ůže oddělit jeli o srdce od té vyšší skutečnosti, k te rá se mu ukázala — vůbec nic. Ani lidé tím , co je na nich d o těrn é a individuální, neboť tím p ráv ě p o h rd al; ani nebe a zem ě svou výškou, šíří, hloub­ kou a m ocí, n eboť práv ě to m u se navždy zaslíbil. Z a č a lo se v něm h lu boké obnovení, tak že už nem ohl dál být člověkem , leda na jin é rovině. I kdyby se teď zase vrátil na o b y če jn o u zem , k věrném u průvodci, který tam dole zůstal le­ žet na písku v poušti, bude ta m od nynějška cizincem. U v ěd o m o v al si, že i ke svým b ratřím v Bohu, lepším, než je on sám , bu d e od nynějška nu tn ě m luvit nepochopitelnou řečí — on, je m u ž P án určil, aby šel cestou ohně. A i pro ty, které n ejvíc m iloval, by se je h o n ák lo n n o st stala přítěží, pro to že b u ­ dou cítit, ja k m usí hledat něco za nimi. P ro to ž e h m o ta shodila roušku nestálosti a m nohosti a o d ­ k ry la m u svoji zářivou je d n o tu , byl teď m ezi ním a ostatním i chaos. P ro to ž e provždy oddělila je h o srdce od všeho m ístní­

263

ho, individuálního a zlom kovitého, bu d e je n o n a sam a ve své to ta litě je h o otcem , m atkou, rodinou, pokolením , je h o je d in o u h o ro u cí vášní. A nikdo na světě s tím nic nezm ůže. O d v rátil o d h o d la n ě oči od to h o , co unikalo, a s přek y p u jící v írou se o d d al to m u dechu, k te rý strh u je V esm ír. A tu u p ro stře d víru začalo růst světlo, něžné a p o hy b liv é j a ­ k o pohled. Z ač alo se šířit teplo, k te ré už nebylo tvrd ý m sá lá ­ ním ohně, ale bo h atý m zářením těla. S lep á a d iv o k á n esm ír­ n o st za ča la n ab ý v a t osobní výraz. Její b e z tv a ré vrstv y se z a ­ čaly v rásn it po d le rysů nevýslovné tváře. V šude se začínala rýsovat je d n a B ytost, p řitažliv á ja k o d u ­ še, h m a ta te ln á ja k o tělo, širo k á ja k o nebe, B ytost v p le te n á do věcí, a p řece od nich všech odlišná, vyšší než jejich p o d sta ta , již na sebe brala, a p řece v nich n abývající podobu. V ýchod se zrodil v srdci světa. Bůh zářil na v rch o lk u hm oty, jejíž vlny m u přinášely D ucha. Č lo v ěk padl na kolena v ohnivém voze, k te rý ho odnášel, a p ro n esl te n to

HYMNUS NA HMOT U „Buď p o žeh n án a, d rsn á hm oto, n ep lo d n ý úhore, tv rd á skálo, je ž u stupuješ je n násilí a nutíš nás p rac o v at, když chcem e jíst. Buď p o žeh n án a, n eb ezp ečn á hm oto, k ru té m oře, n e z k ro tn á vášni, k te rá nás pohltíš, když tě nespoutám e. Buď p o žeh n án a, m ocná hm o to , n e o d o la te ln á evoluce, sk u ­ tečnosti stále se rodící, je ž v k ažd é chvíii rozbíjíš naše rám ce a nutíš nás sled o v at tvoji prav d u stále dál. Buď p o žeh n án a, univerzální hm oto, trv án í b ez hranic, é te re bez břehů, tro jí p ro p asti hvězd, ato m ů a generací, je ž stále p řek raču ješ a rušíš naše těsn é m íry a zjev u ješ nám ro zm ě ry boží. Buď p o že h n án a , n ep ro n ik n u teln á h m o to , k te rá se p ro stírá š m ezi našim i dušem i a světem p o d sta t a n echáváš nás to u ž it p ro n ik n o u t nesešívanou ro u šk o u fenom énů. Buď p o že h n án a , sm rteln á hm o to , je ž se v nás je d n o u ro z lo ­ žíš a ta k nás přinutíš vejít do srd ce to h o , co jest. Bez tebe, hm oto, nebýt tvých ú toků a to h o , co nám bereš, bychom stagnovali, byli neteční, dětin ští a nevěděli nic o so b ě ani o Bohu. Ty, k te rá zraň u ješ i ošetřu ješ, v zd o ru je š a za se se

264

p o d d áv áš, b o říš i stavíš, sp o u tá v á š a zase osvobozuješ, — mí­ zo našich duší, ru k o boží, T ělo K risto v o , tobě, hm oto, žehnám . Ž eh n ám ti, hm o to , a p o z d ra v u ji tě, ne v té zkom olené a zne­ tv o ře n é p o d o b ě, ja k tě po p isu jí velekněží vědy a kazatelé ctn o stí, ja k o h ro m ad u surových sil a nízkých sklonů, ale tak, ja k ses mi o b jev ila ve své ú p ln o sti a ve své pravdě. P o zd rav u ji tě, n ev y č erp ateln á scho p n o sti být a p ro m ěň o ­ vat, z níž klíčí v yvolená p o d sta ta . P o zd rav u ji tě, sílo v še o b ec n éh o sblížení a sjednocení, která sp o ju ješ davy m onád, je ž se v to b ě sbíhají na cestě Ducha. P o zd rav u ji tě, h arm o n ick ý p ram e n i duší, p růzračný křišťále, z n ěh o ž v zch ází nový Jeruzalém . P o zd rav u ji tě, bo žsk é p ro střed í, n ab ité tvořivou silou, jak o m o ře zm íta n é D uchem , ja k o hlína, h n ěten á a oživovaná vtěle­ ným Slovem . Lidé si ča sto myslí, že p o slo u c h ají tvůj neodolatelný hlas, když se z lásky k to b ě v rh ají d o vnější p ro p asti sobeckých p o ­ žitků. T o je zmýlil falešný odlesk, n ějak á ozvěna. T eď to vi­ dím. K d o tě chce d o sáhnout, hm o to , m usí začít ve styku se vším, co se zde na zem i hýbe, a p a k pociťovat, ja k se mu pod ruka­ m a p o zv o ln a vytrácejí všechny je d n o tliv é p o d o b y toho, co v nich drží, až se n ak o n e c stře tn e s jedin o u p o d stato u všeho p ev n éh o a sjednoceného. K d o tě chce mít, m usí tě sub lim o v at v bolesti, když tě nej­ d řív s ro zk o ší o b jal do náručí. V ládneš, hm oto, v prů zračn ý ch výšinách, kde si světci p řed ­ stavují, že ti uniknou — ja k o tělo ta k průsvitné a čilé, že je k n ero z e z n á n í od ducha. V ynes m ne tam vzhůru, h m o to — nám ahou, rozloučením a sm rtí, vynes m ne tam , kde bude konečně m ožné v čistotě o b e jm o u t V esm ír!“ D ole na poušti, kde už byl zase klid, někdo plakal: „Můj o t­ če, m ůj o tč e — ja k ý to byl šílený vítr, co ho odnesl!“ A n a zem i zůstal ležet plášť.

Jersey, 8. srpna 1919

P IE R R E T E ILH A R D D E C H A R D IN V E S M ÍR A LIDSTVO Z francouzského originálu Le phénomène humain, vydaného naklada­ telstvím Seuil, přeložil (s použitím překladu Otomara Radiny: část IV. a Vratislava Šmclhause: Duchovní moc hmoty) a p ř e d m lu v u k české­ mu vydání napsal Jan Sokol. Typografie Václav Sokol. Reprodukci fotografie zhotovil Pavel Štecha. Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 1990 jako svou 865. publikaci. Odpovědný redaktor Jaroslav Vrbenský. Technická redaktorka Jaroslava Petrákova. Vydání první. Náklad 30 000 výtisků. Síran 272. Sazbu písmem Tempora digiset zhotovila Svoboda, s. p., závod 4, Praha. Vytiskla Imprima, Opleta­ lova 3, Praha. AA 15,73 (text 14,22, ilustrace 1,51), VA 15,98 Cena výtisku 27 Kčs Nakladatelství Vyšehrad Praha 2, Karlovo náměstí 5 33-865-90

03/1

605/826

27 Kčs


%

-#

*•-

VYŠEHRAD