přebývali. Od toho okamžiku učedníci, naplněni Duchem, začali kázat evangelium s odvahou a bez ohledu na nebezpečí perzekuce, které museli čelit. Ale předtím, při svém posledním rozhovoru s učedníky, mluvil Ježíš o Přímluvci neboli Duchu pravdy, kterého jim pošle. Tato rozmluva se stává pro dnešní kázání velmi důležitou. Úplně na začátku bych položil otázku, proč potřebujeme Přímluvce? Jako vždycky odpověď najdeme v Písmu. Přímluvce je Duch svatý a Písmo nám říká, že bez Přímluvce, ačkoliv věříme v Boha a modlíme se, jsme jako osiřelí. Ježíš mluví k učedníkům, ale také k nám. Učedníkům říká (jinými slovy): Nenechám vás samotné, milujete-li mne, a pokud budete zachovávat má přikázání, já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce. Připomínáme si, že Církev mohla začít fungovat až po přijetí Ducha svatého, pak byli učedníci teprve proměněni a vybaveni mocí, aby skrze svátosti Ježíš skutečně zde dál působil. „Čím je duše v těle, tím je Duch svatý v církvi.“ Duch svatý nás spojuje všechny s Bohem. Bez něj bychom byli v církvi jen lidskou společností. Spojuje nás všechny, i mezi sebou i s Kristem, protože přebývá celý s námi i celý s Kristem. Celý v těle i celý v hlavě Církve. Duch svatý z nás také dělá chrám živého Boha. Chrám je místo přebývání Boha na zemi. Když tedy z nás dělá chrám, má být skrze nás Bůh přítomen na zemi. Jako do chrámu se chodí lidé setkat s Bohem, tak i skrze nás se mají s Bohem setkávat. Ale to v nás musí Bůh opravdu být. To ho nesmíme ztratit. Musíme si Jeho přítomnost stále uvědomovat, dělat všechno pro toto spojení. Sami tu přítomnost musíme prožívat, pak to bude moci pro někoho být setkání s Bohem skrze nás. Duch svatý v nás působí různě: • skrze Boží slovo, které nás vzdělává • skrze křest, který z nás vytváří Boží děti • skrze ostatní svátosti, které dávají růst a uzdravují nás • skrze ctnosti, které uschopňují člověka k správnému jednání • skrze různá charizmata, kterými jsou věřící užiteční pro práci, úkoly a rozvoj církve. Pán Ježíš ve svých slovech dává důraz na lásku. Láska je pravé měřítko charizmat. Pán Ježíš nám říká, že pokud ho milujeme, budeme i zachovávat jeho přikázání. Co je z lásky, co je pro dobro
Milí čtenáři, pokoj vám! Náš zpravodaj vychází v době svatodušní, ale vracíme se v něm opět k událostem předcházejícím. Svátky velikonoční jsme tentokrát prožili jednak tradičně ve sboru, jednak nově na kladenské pěší zóně: v sobotu jsme se účastnili veřejného čtení Bible a v neděli pak po bohoslužbě v kostele jsme měli na pódiu hodinové vystoupení s kázáním, se svědectvími a zpěvy. Po oba dny jsme se střídali ve stánku, kde jsme prodávali výrobky chráněné dílny naší církve Nazaret a knihy z Blahoslavu. O většině našich akcí se dočtete v jednotlivých příspěvcích. Zároveň se přimlouváme za to, abyste se neostýchali podělit se o své zážitky s ostatními. Je před námi doba dovolených, kdy o různá dobrodružství jistě nebude nouze. Prosme Ducha svatého, aby nás vedl a chránil v našich aktivitách, abychom šli stále po cestě věčnosti, aby se děla Boží vůle jako v nebi, tak i na zemi. A také abychom se o svých zkušenostech sdíleli a tak se navzájem posilovali na cestě víry.
Příchod Ducha svatého neboli Přímluvce Přísloví 2, 6-8, 1Kor. 2, 12-13, Jan 14, 15-17 Milé sestry, milí bratři, za dva týdny nastává týden, který je velmi významný pro křesťany na celém světě. Týden, kdy budeme slavit Svatodušní svátky. Naše dnešní čtení z Písma se soustředí na příchod Přímluvce a apoštol Pavel nám připomíná, že my přijímáme nikoli ducha z tohoto světa, ale Ducha, který je od Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. Jako tyto dary jsou zmíněny v našem prvním čtení moudrost, znalosti a porozumění. Křesťanská církev byla založena během Svatodušních svátků, když Duch svatý přišel a naplnil místnost, kde učedníci v Jeruzalémě 1
druhých, co je nezištné, je potřebné pro naše společenství – láska přece nezávidí, nevychloubá se, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se ... tak to čteme v listě 1 Kor. Jakmile je něco jen pro sebe, pro vlastní slávu, pro zisk, není to pravé charizma od Ducha svatého. Sestry a bratři, jsme požehnaní tím, že Pán Ježíš Kristus i nám nabízí tuto příležitost přijmout od něho dar Přímluvce. Kéž jeho slib naplní každého z nás, a to každý den v našem životě. Amen.
z tohoto světa, a co všechno ve svém krátkém životě dokázal. A mohl jsem si poslechnout aspoň malou část z jeho bohaté tvorby. Ve druhé části recitálu zazněla díla Leoše Janáčka. Vůbec si nemohu dovolit sám se k tomu vyjadřovat, ale zato jsem si vyslechl přiznání jedné posluchačky: „Janáčkovi jsem do dneška příliš nerozuměla, ale po tomto koncertu se mi skrze uši otevřely i oči.“
Phanuel Osweto, kázání 29. 5. 2011
Velikonoce na pěší zóně Magistrát města Kladna vyzval k našemu milému překvapení církve, aby se o velikonočních svátcích presentovaly na pěší zóně. Rádi jsme výzvu přijali, rozdělili si služby a na Bílou sobotu a Boží Hod velikonoční pobývali ve stánku s keramikou a knihami. V neděli pak ve velkém stanu posloužil bratr farář Jurek krátkým kázáním a my zpěvem husitských i židovských písní. Mezi zpěvem zazněla tři svědectví. První bratra předsedy RS Miloše Fellera, druhá svědčila o svém uvěření Alžběta Nová – za mládež, a za seniory promluvila o svém těžkém životě a podpoře našeho Pána sestra Růžena Adamová. Vše bylo požehnané, kázání, zpěv, svědectví i prodej. Pán nám nadělil i pěkné počasí, třebaže náš stánek byl v sobotu na větru, takže jsem musela keramiku použít jako těžítko, aby nám letáčky a knihy neuletěly. Díky všem zúčastněným se akce vydařila. Zvláštní dík patří Haně Fellerové, která sloužila nejvíce hodin, a to v neděli. Především pak děkujeme Bohu za příležitost, kterou měly všechny církve, oslovit občany Kladna. Věřím, že nám žehnal. Vilma Pokorná
Ještě bych chtěl vyjádřit obdiv nad půvabem a grácií, s jakou se Markétka pohybovala, a nad milým a skromným vystupováním. A to už nemluvím ani o róbě. Úspěch byl ohromný, posluchači stále neměli dost, a tak Markétka přidávala. A mohli jsme slyšet i charakteristické tóny Beethovenovy Osudové, jejíž počáteční tóny nám starým a hlavně našim rodičům dávaly za války naději z Hlasu Ameriky. Byl to div, že posluchači Markétku vůbec pustili domů. Já jsem si při těch přídavcích s údivem uvědomil, jaký Markétka skrývá i komediální talent. Děkuji Ti, Markétko, za všechno, co jsem mohl toho večera díky Tobě prožít. Jistě nepřestanu chodit v neděli na bohoslužby, ale od toho pondělního večera 16. května se budu ze své čtvrté řady s úctou dívat na úplně jinou Markétku než na tu, kterou jsem znal. Zdeněk Kolářský
Klavírní recitál Markéty Vlkové Sedím v kostele ve čtvrté řadě a nic mi nebrání v tom, abych viděl Markétku Vlkovou, která doprovází naši husitskou liturgii a hraje písně, které si pastor zvolil pro dnešní bohoslužbu. Když nepřijde, je její nepřítomnost docela znát na našem sborovém zpěvu, kdy náš vokální projev táhne pastor Stanislav Jurek svým barytonem. Ale nedošlo mi, že nám hraje koncertní mistryně, čerstvá absolventka teplické konzervatoře. A to mi došlo pořádně až na jejím koncertu v Zámecké galerii. Vybrala si Chopina a Janáčka. Jako spíš výjimečný návštěvník koncertů jsem se zpočátku nezmohl takřka ani na potlesk, jak jsem byl užaslý nad jejím dokonalým projevem. Komentář k její hudbě a ke skladatelům měla paní profesorka Vlková, její babička, která ji vedla na škole a měla jistě i zásluhu na jejím umění. A byl to komentář zasvěcený a věru potřebný. A tak jsem se na stará kolena dozvěděl, jak mladý odešel Chopin
Noc otevřených kostelů Rozvzpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem…. Ž 77, 7 Jako okružní jízdu či pouť kladenskými kostely, i tak mnozí z návštěvníků pojali nabídku, se kterou se křesťanské církve obrátily k laické veřejnosti. Pro některé to byla romantická podvečerní či večerní procházka, jiní k tomu přistoupili jako k možnosti zajímavého setkání. Vezmeme-li v úvahu slova žalmisty, jež si organizátoři zvolili jako motto, jsme jimi odkazováni na dřívější, snad i podvědomé a dávno zasuté zkušenosti a mnohdy i touhy, které by účastníky Noci kostelů měly oslovit a přivést na cestu zpět.
2
Přiznávám jistou dávku skepse, která mě spolu s modlitbou na rtech provázela, když jsem přicházel v pátek navečer k našemu kostelu. Ještě nebylo ani sedm hodin a uvnitř již seděli tři návštěvníci. Po našem úvodním pěveckém vstupu se lavice zdály již pěkně zaplněné – a nebyli to členové našeho sboru. Dalo by se říci, že čtyřhodinový program bude náročný a dlouhý, ale nakonec jsme se všichni shodli, že čas uběhl velmi rychle, protože program byl pestrý a všichni jsme měli co dělat. Je třeba vyzdvihnout koncepčně promyšlenou a velmi zasvěcenou přednášku sestry Evy Bodlákové o historii soužití židů a křesťanů, o holocaustu a o osudech Tór pocházejících z Kladenska, přednášku naplněnou nejen zajímavými věcnými i odbornými informacemi, ale též i osobním svědectvím.
věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví? Přišlo nám, že Hospodinova dlaň byla pro nás i tentokrát otevřena. Miloš Feller
Jak jsem prožil Noc kostelů Když se ráno probudím, vím, že to není procitnutí, jaké mám rád. Mám za sebou noc plnou stařecké nespavosti. A tak mám obavu o dnešní prožitek Noci kostelů. Snad neusnu. A když usnu, snad nebudu chrápat. A když budu chrápat, snad to bude potichu a nebudu rušit ostatní. Ale opak byl skutečností: bratr Miloš Feller byl tak výmluvný a ve svém úvodu tak plynule hovořil, že jsem si se závistí pomyslel: „Nojo, to se pozná ukecanej učitel.“ (To je žert!) Pro posluchače tutéž rétoriku předvedla sestra Eva Bodláková, která byla perfektně připravená. Seznámila přítomné s historií synagogy a Tóry, která byla nalezena v jejích zdech. A protože situace kolem kladenských Tór oslovila americké a anglické židovské kongregace, došlo ke vzájemným kontaktům a návštěvám. Tento zájem dosud trvá a trvá také i korespondence z obou stran. Sestra Eva se ani v prvém ani v druhém vystoupení nezmínila, že tyto vztahy vznikly z jejího popudu a dá se říci, že jsou jejím dítětem. Návštěvníci si mohli zakoupit i drobné upomínkové předměty, které byly prodávány za dobrou cenu a vyrobily je postižené děti v chráněné dílně naší církve Nazaret. V průběhu večera vystupoval pěvecký soubor naší obce, který tentokrát za nepřítomnou sbormistryni Zuzku Jurkovou (účinkovala při Noci kostelů ve Slaném) vedla sestra Pavla Vlková. Svým vystupováním a přirozeností si získala srdce všech (moje má už dávno). S překvapivě krásným provedením keňské duchovní písně přispěl i pastor bratr Phanuel se svou půvabnou paní. To za doprovodu bubnu. V tomto svěžím rytmu pro mne skončila Noc kostelů. Byl to zážitek a po spánku nebylo ani stopy. A navíc mi ani neujel poslední autobus. Zdeněk Kolářský
Návštěvníci kostela se střídali v jakýchsi vlnách, někteří pobyli déle, jiní jen prošli, všem však bylo u dveří nabídnuto vlídné slovo a odpověď na případný dotaz. A toto vše kromě jiného obstarávaly naše pastorační asistenty, sestry Jarmila, Vilma a Stáňa. Mezi prvními hosty jsme mohli přivítat i pana primátora Dana Jiránka, který se v krátkém slově pozdravil s přítomnými a poslechl si nejen zpěv našeho mini sboru, který umně řídila sestra Pavla, ale též povídání o historii kostela a jeho židovských kořenech i o životě našeho sboru. Všechny nás přítomné však překvapil a potěšil bratr farář Phanuel, když společně se svou ženou Judithou zazpívali za doprovodu afrického bubínku ve svahilštině křesťanskou píseň, za kterou byli odměněni bouřlivým potleskem. Všichni jsme se cítili plni radosti a potěšení, a když pak v půl jedenácté odešli poslední návštěvníci, vyvrcholil náš pěvecký program několika spirituály. V závěrečné modlitbě jsme už jen mohli děkovat a prosit za ty, kteří přišli, i za ty, kteří příležitost nevyužili. Zaznívala nám při tom slova, jimiž žalmista v žalmu 77 ve verši 8 pokračuje, tentokrát cituji oproti úvodnímu kralickému textu z ekumenického překladu: Zatvrdil se Panovník na
Ta akce měla smysl V pátek 27. května jsme večer v sedm hodin otevřeli náš sbor v rámci „Noci kostelů“. Přestože žádný kostel nemáme, jenom modlitebnu, a ve Slaném jsme byli jediní. Sešli jsme se pěkně, tedy my ze sboru. Kromě nás, kdo chodíme víceméně pravidelně, tam zpočátku mezi naše pěkné společenství přišla první návštěvnice. Sedla si stranou, spíše dozadu, vyslechla si zajímavé povídání bratra faráře o husitství ve Slaném a pak, zhruba po hodince se měla k odchodu. Bratr farář, jak je jeho dobrým zvykem, jí ještě stihl zastavit a prohodit s ní pár slov. Svěřila se, že to má teď těžké, sestru v nemocnici, rodiče na tom se 3
zdravím prý také nejsou nejlépe. Navrhli jsme, že bychom se mohli společně pomodlit. Bylo vidět, že už ty modlitby samotné, osobní i pak společná nakonec, byly dobrou útěchou. Cítil jsem to tak, a nebyl jsem sám. Standa tehdy řekl: „Už jen tady kvůli tomu měla ta akce smysl“. Pak ještě dorazilo dalších pár lidí si poslechnout náš sbor, ovšem to proroctví bratra faráře se ještě mělo potvrdit. Minulou středu takhle sedíme s Pavlem a Jirkou v Ungeltu. Před sebou na stole pěkně orosené půllitry s plzeňským a ze zahrádky sledujeme, jak se na slánské náměstí snáší soumrak a první kapky letního deštíku. Najednou ke mně přijde, ano ta návštěvnice z Noci kostelů, ani bych ji s novým přelivem nepoznal: „Pane Pánek, já bych vám chtěla moc poděkovat! Sestru druhý den pustili z nemocnice a s našima je to také lepší. Ještě jednou děkuju, moc to pomohlo!“ „Mě nemáte zač děkovat, to Bůh byl při díle a zase dosvědčil svoji lásku a dobrotu.“ Nejen té návštěvnici, ale i nám. Podívali jsme se s klukama na sebe a v našich pohledech se to potvrzení zračilo. Ani jsme si nemuseli nic říkat. „Přijďte znovu, rádi vás zase uvidíme, vždyť se na faře scházíme pořád a pravidelně,“ rozloučil jsem se. Pavel Pánek
všechny jejich věci, stan apod. narvat do jedné kanoe, to bychom asi skoro nabírali vodu...“ Podařilo se dát dohromady pět lodí i podpůrná auta. Já sama vodák nejsem, takže jsem se nepřihlásila, ale výpravu jsem doprovázela modlitbami. V pátek večer v Kladně zuřila divoká bouře, nebylo mi lehko při pomyšlení na děti ve stanu. Ale když jsem se pak sestry Evy Bodlákové mailem ptala, jak to přežili, víte, co mi odpověděla? Cituji: „No, ona bouřka přece jen trochu byla, v pátek večer po postavení stanů, když už děti spaly, a byla daleko, tak je to ani nevzbudilo. Takže ráno jen mokrá tráva, na kterou jsme byly připraveny ... Velmi vydařená akce, až na ty utopené Vladimírovy brýle.“ Vladimír Kondor se pustil na vodu poprvé v životě. A že to pro něj nebylo jednoduché, je vidět i z jeho romantického příspěvku. Jarmila Chytilová
Zkušenost jako inspirace Všechno je ponořeno do mlčenlivého ticha. Tu najednou: „Ready, jsem ready!“ Já se pozvolna probouzím a snažím se setřást ze sebe zbytky snů. „Ty jsi možná ready, ale já zatím ještě nejsem a než jím budu, musím se upravit a nasnídat“. Ten pták mne ale nevnímá a jako natahovací hračka pokračuje ve svém ranním projevu. Však téhož rána na břehu na mne čeká loďka a pár pádel, které jsem si včera půjčil pro plavbu po řece jménem Sázava, a myšlenky na ptačího Carusa pomalu vytlačují starosti spojené s nastávající plavbou. V životě jsem nesjížděl žádnou řekou a ovšemže mám vůči ní určitý respekt. Aby ne, vždyť sázavský potok je prý moc dravý. To ale nemění moje rozhodnutí podstoupit ten dobrodružný výlet. Jednak proto, že se během plavby projíždí kolem prosluněných luk a plání, historických hradů a malebných vesniček, ale především proto, že nepopluji sám, nýbrž s lidmi, kteří mně vždy budou ku pomoci. Uběhla pouhá čtvrthodinka a naše skupina se stačila nalodit a vyrazila vstříc říčním peřejím a hučícím sázavským jezům. První jez jsem zvládl naprosto v pořádku. Zato druhý, ač se zdál být mírný, převrátil moji loďku jako pouhou třísku a já se okamžitě octl ve vodě. „Vláďo, to se může stát každému,“ ukonejšovali mě mojí společníci poté, co mi pomohli vytáhnout loďku a všechna lodní zařízení na sázavský břeh. Já jsem však na ně nechápavě zíral a než si uvědomil, že jim za to musím poděkovat, uplynul nějaký čas. Ještě že moji zachránci jsou vnímaví a inteligentní lidé a neměli mně to za zlé, poněvadž se dokázali vcítit do mé promoklé
Sjezd řeky Sázavy Začátkem dubna mohli všichni členové kladenského a slánského sboru, kteří jsou ve spojení e-mailem, obdržet výzvu sestry Kamilky Krucké, maminky tří dětí ve věku 3-7 let, ze které vyjímám začátek a konec (bez technických podrobností): „Zdravím všechny příznivce či sympatizanty, zkušené vodáky a další a zvu na pár dní na vodu. Jelikož jsem už drahná léta nebyla na vodě a letos plánuji vzít své malé stádečko, tak bych byla ráda, kdyby někdo měl chuť se k nám přidat (a příp. pomohl lovit dětičky :-) Ideální v termínu 21.-22. květen (víkend, so+ne, jenom dva dny), to už bývá pěkně a mohla by se využít i sleva na půjčení kanoí“… „Já tentokrát asi vezmu děti autem, neb budu zřejmě potřebovat podpůrné vozidlo, protože všechny děti,
4
kůže. I když co do celého sjíždění, které dohromady trvalo dva dny, jsem se převrátil ještě několikrát. Ostatně, co na tom sejde, když mi pokaždé někdo přispěchal na pomoc. Však jednomu svému zachránci, Láďovi Lukavskému, vděčím obzvlášť, protože nebýt jeho, byl bych přišel o všechny své doklady a snad i o klidný život, jaký si nyní žiji. A také o to, oč přijít nechci, tedy o možnost zůstat ve vašem společenství. Když se totiž má loď ještě jednou převrátila, spolu s ostatními věcmi do dravého sázavského proudu také spadl plastový barel, do něhož jsem dal svou občanku a peníze. A než jsem se stačil vzchopit k nějaké reakci, barel už byl skoro pryč. Naštěstí nedaleko místa mého ztroskotání se objevil Láďa, který bez váhání skočil do vody a vytáhl ten barel. P.S.: I poznal jsem řeku jménem Sázava, jejíž proud je tak dravý, že zanechává své stopy jak na těle, tak i na duši. V jejích černých tůních se mohou ztratit i ti nejodvážnější vodáci. A já bych se vůbec nedivil, kdyby se ukázalo, že tuto řeku obývají rusalky. Vladimír Kondor
na otevřených vagoncích tažených lokomotivou, což byl pro ně velký zážitek. Před cestou domů už byly děti unavené, ale vzpružila je zmrzlina, kterou všechny dostaly. My
jsme se sestrou Stáňou měly žízeň, chtěly jsme si dát pivo, ale to právě došlo. Malý Adámek nás při tom překvapil prohlášením, že paní učitelky přece pivo nepijí! Tak jsem mu vysvětlila, že na žízeň se trochu napít mohou. Povídali jsme si, než přijel vlak a vzal nás příjemně unavené zpátky do Kladna. Bůh nás opatroval, nikomu se nic nestalo, a tak se zas těšíme na další výlet. Vilma Pokorná
Výlet dětí do Lužné a na Louštín
Další zprávy ze života sboru
V sobotu 28. května jsme se sešli na vlakovém nádraží. Program výletu připravily sestry Eva a Kamila, cílem byl kopec Louštín a museum vláčků a lokomotiv v Lužné u Rakovníka.
Neděle 8. května byla svátkem maminek. Děti pod
vedením Pavly Vlkové hudební vystoupení.
připravily
maminkám
V sobotu 14. května jsme se sešli v Rose ke sborovému soustředění.
Ve vlaku se dětem líbilo, hráli jsme hru „na slovíčka“ a dávali si hádanky. Vystoupili jsme z vlaku a vydali se dál pěšky na Louštín. Cesta lesem byla krásná, sluníčko svítilo, chvílemi jsme si zpívali. U rybníčku děti pozorovaly rybičky a na malém molu se fotografovaly. Některým dětem se pak zdála cesta dlouhá, a tak jsem se nechala přemluvit a nesla je chvíli na zádech. Na vyhlídce u vrcholu Louštína jsme se z vlastních zásob najedli a pak jsme s dětmi hráli hry, které je bavily téměř hodinu! Cesta dolů do Lužné rychle utekla, čekala nás prohlídka vláčků. V museu se dětem líbilo, prolézaly lokomotivy, u kterých jsem i já obdivovala mohutnost a toho materiálu, co na ně padlo! Navíc se pak děti svezly
V pondělí 30. května na pravidelné setkání nad Biblí v Domově pro seniory přišla účastníky navštívit manželka bratra faráře sestra Judith Osweto
5
a společně s ním za doprovodu bubínků zpívali africké písně k oslavě Pána Ježíše.
mladým lidem se tak otevřela nová životní kapitola a někteří již díky nově nabytým znalostem získali dokonce pracovní místa v různých pracovních oblastech. K realizování takovéhoto projektu a nalezení lidi, kteří mají zájem podpořit znevýhodněné v jakékoliv společnosti, je potřeba opravdu velkého úsilí. Řídící tým projektu "Afrika Africe" je velmi vděčný za Vaši podporu a přeje Vám hojnost Božího požehnání. Phanuel Osweto web: http://www.afrikaafrice.cz/
Sborová dovolená 2011 Letos jsme se domluvili na tématu: Díkůčinění za bohoslužbu (eucharistii), církev, manželství, rodinu, přátelství. Na květnovém sborovém soustředění se přípravy témat ujali, popř. byli doporučeni:
V mimiškolce se scházejí samí chlapci. Že by to byl výsledek modliteb za muže ve sboru?
Neděle: Bohoslužba – eucharistie: Stanislav Jurek, Miloš Feller Pondělí: Církev – druhý domov: Phanuel Osweto, Jarmila Chytilová Úterý: Manželství, celibát: Zuzana Jurková, Václava Nová, Ivana Doubravová Středa: Rodina – výchova dětí: Pavla Vlková, Hana Fellerová Čtvrtek: Přátelství – Olga Uhlířová, Ladislav Lukavský Připomínáme, že místem našeho pobytu je horský penzion Balnea (www.balnea.cz), obec Chrastice poblíž Starého Města pod Sněžníkem, a to od 30. 7. do 6. 8. 2011. Ceny za polopenzi: 290,- Kč/den dospělý, 240,- Kč/den děti 3-10 let, děti do 3 let jsou zdarma.
První výročí projektu "Afrika Africe" v Keni Projekt Afrika Africe, který je měsíčně podporován naší náboženskou obcí, slaví první výročí svého působení v Keni. Již během tohoto prvního roku projekt zaznamenal velké úspěchy. Program sponzorování středoškolského vzdělávání využilo již 20 studentů a program počítačového vzdělávacího projektu 42 studentů. "Afrika Africe" stále spolupracuje s projektem "Scream Africa", který poskytuje potraviny a vzdělání sirotkům v ústavu "Scream Africa Children’s Home" (Dětský domov „Scream Africa“) v Nairobi. Dne 30. dubna 2011 se konalo slavnostní zakončení studia absolventů počítačového vzdělávacího projektu. Čtyřicet dva úspěšných studentů obdrželo oficiální certifikát dokazující jejich znalosti počítačových programů a aplikací. Těmto
Památka Mistra Jana Husa Ke společné ekumenické bohoslužbě se sejdeme v našem sboru ve středu 29. června v 16 hodin. Kázáním poslouží sestra farářka Daniela Brodská z Českobratrské církve evangelické.
Pravidelná setkání o prázdninách Neděle: 8.15 modlitební skupina 9 hod. bohoslužba Středa: 17 hod. sdílení a modlitby Otevřený kostel a křesťanská poradna je každou středu od 15 do 17 hodin. Toto Nahoru, další zprávy, fotografie a aktuality naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání: 20. 6. 2011 Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Vlková, H. Fellerová Neoznačené příspěvky připravila redakční rada
6
