TC-134.5 T
Dìti nadšenì souhlasily, a tak se vedle jmen a fotek dìtí objevily na rùzných místech v kalendáøi obrázky zvíøat, ptákù, stromù, slunce i další kresby nebo fotografie. Ty dìtem pøipomenou, který významný den je v kalendáøi poznamenaný. Jak si dìti významné svátky pøipomínaly nebo je slavily, vám prozradí následující pøíbìhy. A jistì vás napadne, jak byste si, tøeba úplnì jinak, mohli pøipomenout nebo oslavit významné dny a svátky vy, ve vaší školce.
PØÍBÌH PRVNÍ 2. prosince Svìtový den poèítaèové gramotnosti Eva Hurdová Miluška a její starší bratr Jenda mají dvì babièky. Na tom by nebylo nic divného. Jedna z nich je maminkou maminky a druhá je maminkou tatínka. Dvì babièky má vìtšina dìtí. Miluška s Jendou ale mají navíc ještì prababièku. Je to maminèina babièka. Dìtem se zdá, že je to nìjak moc složité a popletené. Tatínek se smìje, že z babièek, prababièek, dìdeèkù, tet, strýcù, bratrancù a sestøenic asi mají v hlavách dokonalý zmatek. Pro dìti je dùležité, že jejich prababièka Hana peèe bájeèné buchty, bábovky, koláèe, ale i dorty, vìneèky, vìtrníèky a jiné dobroty. Právì se chystají k prababièce na návštìvu. Už se moc tìší a pøemýšlejí, jakou dobrotu jim prababièka Hana pøipraví tentokrát. Když dìti vešly do pokoje, kde je na stole èekala upeèená piškotová roláda s marmeládou a s krémem, všimla si Miluška , že prababièka má zapnutý poèítaè. „Miluško a Jendo, tady máte talíøky, v konvièce je èaj, mùžete si vzít roládu. Já dopíšu e-mail, který mám rozepsaný, a pak se vám budu vìnovat.“ Dìti se s chutí pustily do výborné rolády a prababièka dopisovala e-mail: „Píšu pozdrav svojí spolužaèce Zdence ze školy. Kdysi jsme chodily spolu do jedné tøídy. A ještì dodnes jsme kamarádky. Obèas spolu zajdeme na kávu nebo na procházku. A ještì s námi chodí další spolužaèka, Milada. Ale té nemusím psát e-mail, té veèer zavolám pøes Skype. Je moc fajn, že se nejen slyšíme, ale i vidíme.“ Prababièka dopsala, dala poèítaè „spát“ a posadila se k dìtem. Miluška se hned pochlubila: „Babi, já mám novou poèítaèovou hru. Je moc prima.“ „No jo, ale je to hra pro mròata, to já mám také novou poèítaèovou hru, a ta už je pro velké školáky,“ øekl Jenda a zeptal se: „Babi, jakou poèítaèovou hru jsi mìla ty nejradìji, když jsi byla malá?“ Prababièka se usmála: „Žádnou. Když jsem byla malá, tak žádné poèítaèe u nás ještì nebyly. Ty se u nás objevily až v dobì, když už jsem byla dospìlá. Bylo jich velmi málo a byly hodnì drahé. A já jsem si poèítaè koupila vlastnì nedávno, až v dobì, když ses ty, Jendo, narodil.“ „Babi, a jak ses nauèila na poèítaèi psát?“ zeptal se Jenda. „Já jsem umìla psát na psacím stroji a psaní na poèítaèi je podobné. Ale musela jsem se nauèit ovládat rùzné funkce poèítaèe. Dokonce jsem šla párkrát na kurz ovládání poèítaèe. A je moc vìcí, které neumím poøádnì dodnes. Kolikrát se musím radit s vaší maminkou nebo s tatínkem.“ „Babi, a mají všechny tvoje kamarádky poèítaè?“ zeptala se Miluška. „Kdepak. Poèítaè je moc drahý a také se každému nechce na stará kolena uèit s poèítaèem zacházet. Já si ale myslím, že je to i pro nás, staré lidi, moc dobrá vìc. Najdu si jízdní øád vlakù a autobusù, najdu si program divadel, výstav, najdu si tøeba i zajímavosti z pøírody a plno dùležitých informací.“ „Babi, a až my budeme dospìlí, tak to už asi budou mít všichni lidé poèítaè, že je to tak?“ zajímalo Jendu. „Já tì, Jendo, zklamu. Divil by ses, kolik lidí na svìtì neumí èíst a psát. Øíká se, že jsou negramotní. A chudí lidé, zejména v Africe, kteøí nemají èasto ani co jíst, si poèítaèe poøizovat nebudou. Ale u nás a v okolních zemích se poèet poèítaèù stále zvyšuje a je èím dál tím víc lidí, kteøí s poèítaèem dovedou nebo se uèí
Str. 2
© INFRA, s.r.o.,KAFOMET pro mateøské školy, Staøeè 2014, www.infracz.cz
TC-134.5 zacházet. Ale konec povídání, teï už budete muset jít domù. Je moc hodin, maminka už vás èeká. A na mì èeká kamarádka, že jí zavolám pøes Skype.“ Dìti odešly a prababièka si sedla k poèítaèi. I Miluška a Jenda si doma sedli k poèítaèi, aby se vystøídali a zahráli si svoje oblíbené hry.
Otázky k pøíbìhu: l Máte doma poèítaè? Kdo s ním u vás doma pracuje? Jak poèítaè využívají jednotliví èlenové vaší rodiny? Jak používáš poèítaè ty sám(a)? Myslíš, že malé dìti mohou samy bez dovolení rodièù nebo prarodièù poèítaè zapínat a používat? l Víš, co znamená slovo „e-mail“? Jak a k èemu se „e-mail“ používá? Víš, co znamená slovo „Skype“? Jak a k èemu se „Skype“ používá? (Metodická poznámka: Odpovìdi na tyto otázky naleznete pøi ètení pøíbìhu.) l Víš, jak nám mùže poèítaè pomáhat, èím mùže být poèítaè lidem prospìšný a užiteèný? l Mùžeš si doma hrát s PC? Jak doma s PC hraješ? Máte doma stanovena pravidla pro použití PC?
Navazující aktivity k pøíbìhu: Nové vìci a pøístroje kolem nás (didaktická hra) Pomùcky a potøeby:
PC, notebook, digitální fotoaparát, mobilní telefon, tablet, digitální kamera apod. (možno využít pouze obrázky èi fotografie, pøípadnì kombinaci reálných pøístrojù a fotografií).
Na stùl pøipravíme výstavku pøístrojù, které patøí k tzv. novodobým vynálezùm dnešní doby, ale staly se již souèástí našeho života. Dìti si je prohlédnou a správnì pojmenují. Formou diskuse zjistíme, zda dìti vìci znají, umí je pojmenovat a vìdí, k èemu slouží. Pøedvedeme si, jak fungují pøímo v praxi – napø. na tabletu si dìti prohlédnou fotografie z MŠ. Vyfotografujeme se, propojíme fotoaparát s PC a na obrazovce si fotografie prohlédneme, upravíme èi vytiskneme apod. Metodické doporuèení: Aktivity je tøeba provádìt v menší skupinì dìtí (cca 5–7 dìtí) a pøedem si stanovit pravidla (napø. pøístroje ovládá pedagog). Pokud plánujeme vyzkoušet více praktických èinností, lze èinnost rozložit i do nìkolika dnù. Vše záleží i na vybavení MŠ. Krátký šot natoèený na digitální kameøe lze promítnout dìtem pomocí interaktivní tabule apod. TIP: Nìkteré pøístroje lze srovnat s tím, co bylo a co je dnes. Napø. klasický telefon s vytáèecím ciferníkem x bezdrátový telefon (mobil), PC x psací stroj a další.
Píšeme e-mail (hra s písmenky) Pomùcky a potøeby:
Krátký text napsaný na PC (hùlkovým písmem), jednotlivá písmena napsaná na PC, nùžky, lepidlo, kanceláøský papír, fixy, pastelky.
Lidé si mezi sebou mohou posílat napsané zprávy, vzkazy a pozdravy. Zkusíme si také napsat krátkou zprávu. Dobøe se podívejte na tento list papíru. Je na nìm napsán e-mail, zpráva zaslaná z PC prostøednictvím internetu. Zkusíme nastøíhat z pásku papíru jednotlivá písmenka a složit z nich stejný e-mail – písmenka stejnì poskládat podle toho, jak to vidíme na listu papíru. Po složení písmenka pøilepíme a uèitelka dìtem e-mail pøeète. Dle zájmu si dìti mohou podle obsahu textu nakreslit obrázek fixy nebo pastelkami. Metodické doporuèení: Texty pro skládání upravíme dle dovedností a schopností dìtí. Jednodušší možností je skládání jednotlivých krátkých a známých slov (PES, LES, MÁMA, TÁTA, DOMA apod.).
© INFRA, s.r.o.,KAFOMET pro mateøské školy, Staøeè 2014, www.infracz.cz
Str. 3
T
TC-143.6 T
-
-
-
-
-
-
možné, aby ho navštívilo více dětí najednou. Pokud útulek v obci nemáme, zkusíme nejbližší vyhledat na internetu a prohlédnout si jeho stránky, seznámit se se zvířátky a jejich osudy. Sbírka pro zvířátka – především v době Vánoc útulky prosí školy a různé organizace o pomoc a sbírají pro zvířecí nalezence krmení a potřeby. Do podobných sbírek se často a s nadšením zapojí i rodiče s dětmi, pokud ve školce zveřejníme plakáty vyhlašující sbírku. Mateřská škola sama může navázat spolupráci s vybraným útulkem a pomáhat zvířátkům celoročně, nejen v době Vánoc. Sbírku často hojně podpoří i zaměstnanci školy. Návštěva zvířete v MŠ – některé děti, především z důvodu pracovní vytíženosti rodičů, doma nemohou mít vlastní zvíře. Pokusíme se domluvit návštěvu zvířete přímo ve školce. Zvířátko přivede a představí některý z rodičů, prarodičů, zaměstnanců školy apod. Ideální pro návštěvu ve školce je kočka nebo menší pes. Podmínkou je, že děti nejsou alergické na zvířecí srst. O dané akci předem informujeme rodiče dětí. S dětmi si domluvíme, jak se budeme při návštěvě zvířátka chovat a jak se budeme chovat ke zvířeti. Zdůrazníme si, že na cizí zvíře se nikdy nesmí sahat bez dovolení majitele. Nikdy zvířátkům neděláme to, co se jim nelíbí, co je jim nepříjemné. Chovatel zvíře představí, povídá o jeho životě, o tom, jak se o zvíře starat, jakou péči zvíře potřebuje. Spolu se zvířetem je možno na ukázku přinést i potřeby pro zvíře. Canisterapie – některé školy využívají i canisterapii, léčení a kontakt dětí se psem. Nemusí se jednat o pravidelné návštěvy. Postačí i jedna návštěva, kdy se děti dozví více o životě a potřebách psů, o tom, jak psi mohou lidem pomáhat (psi vodicí a psi asistenční). Podobné aktivity odbourají u dětí obavy a strach ze psů. Nikdy však děti do kontaktu se psem ani s jiným zvířetem nenutíme. Pokud má dítě obavy, pouze pozoruje, dívá se. Jak žijí zvířátka – na ulici, na školní zahradě, v přírodě a všude kolem nás můžeme cíleně pozorovat zvířata. Jednak volně žijící (především ptáky, hmyz), ale také zvířata domácí, která se na ulici pohybují s lidmi – pejsky. Jak se lidé ke zvířatům chovají, jak se chovají zvířátka? Proč musí mít pejsci vodítko a náhubek? Proč je důležité, aby páníčci po svých pejscích uklízeli, když si pejsci odskočí na záchod? Potřeby pro zvířátka – od majitelů a chovatelů zapůjčíme dle našich možností potřeby pro zvířata, případně využijeme obrázky z internetu a z letáků s potřebami. Děti si potřeby prohlédnou, zkusí je správně pojmenovat, určit, pro které zvíře jsou určeny a k čemu se používají. Vyzkoušet je můžeme na větších plyšových hračkách – zvířátkách –, např. jim můžeme učesat srst, připnout obojek. Návštěva ve „zverimexu“ – naplánovat zkusíme návštěvu obchodu se zvířátky, kde děti na vlastní oči uvidí drobná zvířátka, potřeby pro ně. Ekologická centra, záchranné stanice, farmy – se zvířaty a jejich životem se děti z města mohou seznámit na mnoha různých místech, která nabízejí speciální vzdělávací programy s možností pozorování hospodářských, domácích zvířat či umožňují v návaznosti na program pozorování zvířat ve volné přírodě.
PŘÍBĚH DRUHÝ 20. října – Den stromů Eva Hurdová V mateřské škole Sluníčko visí na stěně v šatně zvláštní, veliký kalendář. U jednotlivých dní jsou jména a fotografie dětí, které mají ten den svátek nebo narozeniny. Navíc jsou v kalendáři vyznačeny některé významné dny, které se slaví nejen u nás, ale i na různých místech naší zeměkoule. U dne 19. 10. je fotka Míši a u data 20. 10. jsou fotografie stromů. „19. října je v kalendáři moje fotka, protože mám svátek,“ řekla Michaela. „A den nato, 20. října, mají svátek stromy,“ řekla paní učitelka. „Den stromů slavíme v době, kdy jsou stromy na podzim překrásně zbarvené. Jako kdyby chtěly být na svůj svátek co nejkrásnější. Když se podíváme na školní zahradu nebo na blízký les, vidíme barvu zelenou, žlutou, hnědou i červenou. A ještě mnoho barevných odstínů. Podívejte se třeba na břízu na naší školní zahradě. Vypadá jak líbezná zlatovlasá princezna.“ Str. 6
© INFRA, s.r.o., KAFOMET pro mateřské školy, Stařeč 2015, www.infracz.cz
TC-143.6 „Škoda, že také jehličnaté stromy nejsou jako ze zlata. To bychom mohli mít o Vánocích zlatou borovičku, zlatou jedličku nebo zlatý smrček,“ napadlo Adama. „Jehličí jednoho druhu jehličnatých stromů, modřínů, se zbarvuje na podzim žlutě,“ řekla paní učitelka a dodala: „Když zasvítí sluníčko, vypadají modříny jako ze zlata.“ „Půjdeme se na ně podívat?“ zeptal se hned Adam. „Třeba pak některý zlatý modřín ozdobíme o Vánocích jako vánoční stromeček pro zvířátka.“ „Můžeme se jít do lesa na modříny podívat. Ale jestli by se některý z modřínů pěkně vyjímal jako zlatý vánoční stromeček, to uvidíte a posoudíte, děti, samy,“ odpověděla paní učitelka. A tak se děti vydaly na vycházku do blízkého lesa. Míjely zelené smrky, jedle i borovice, až v dáli zahlédly skupinu zlatě zbarvených modřínů. Když děti přišly blíž, zůstaly překvapeně stát. Zatím co na stromech bylo žlutě zbarveného jehličí už jen málo, dole pod stromy ležel hustý a hebký koberec z jemného zlatého jehličí. „Jehličí modřínů je mnohem jemnější než na ostatních jehličnatých stromech. Na podzim se zbarvuje žlutě a opadává stejně tak jako listí z listnatých stromů,“ vysvětlila dětem paní učitelka. „Proto můžeme mít jako vánoční stromek smrk, borovici i jedli, ale modřín ne. Ten má v zimě větve holé.“ Druhý den děti mluvily ve školce o tom, čím jsou stromy lidem prospěšné. Vzpomněly si, že obohacují vzduch o kyslík, že kořeny stromů zpevňují břehy a stráně, že se ze dřeva stromů vyrábí některý nábytek, hračky i hudební nástroje. Stromy jsou domovem ptákům, ve stromech hnízdí i veverky a další živočichové. Anička řekla, že když použitý papír třídíme a dáváme do kontejnerů, tak tím šetříme stromy, protože z jejich dřeva se vyrábí i papír. Paní učitelka vzala do ruky kytaru a děti hned volaly, že je kytara také vyrobená ze dřeva. Martin ale řekl, že kytara není vyrobená jen ze dřeva, a ukazoval, že některé části kytary jsou z kovu nebo umělé hmoty. Děti se začaly mezi sebou hádat, jestli jsou struny na kytaře kovové, nebo nylonové. Ale když paní učitelka začala na kytaru hrát, na hádku zapomněly a daly se do zpěvu. Dřevo, ze kterého byla kytara vyrobená, bylo spokojené: „Když jsem bylo stromem, zpívali kolem mě ptáci. A teď zpívají kolem mě děti. To je krása!“ Otázky k příběhu: • Znáš názvy některých stromů? Pokud ano, vyjmenuj je. • Víš, jaký je rozdíl mezi jehličnatým a listnatým stromem? • Pamatuješ si, proč se modřín nemůže stát vánočním stromkem? • Víš, čím a jak jsou stromy lidem užitečné a prospěšné? • Řekni, k čemu všemu se může používat dřevo, jež nám dávají stromy?
Navazující aktivity k příběhu: Hry s podzimním listím Pomůcky a potřeby:
Podzimní listí, univerzální lepidlo, nůžky, kreslicí karton A4, A3, kancelářský papír, voskovky, prstové barvy, hadřík na otírání rukou, černý fix, popisovač na DVD černý, šablona stromu vhodné velikosti pro formát A3, hnědý karton.
Na procházkách sbíráme podzimní listí různých barev a tvarů. Část listí vylisujeme pod zátěží. Mokré, nevylisované listí lze využívat k různým výtvarným hrám a tvoření. a) Mokré listí - Mokré listí využijeme pro otiskování na karton. Spodní stranu listu natřeme prstovými barvami a otiskujeme na velký formát. Na karton obkreslíme obrys stromu podle šablony. Do obrysu otiskujeme listí. - Listy vrchní stranou položíme na stůl, na listy položíme kancelářský papír, voskovkou položenou na plocho přejíždíme po listech. Vznikají otisky – frotáž. Listy je nutno držet pevně a voskovkou více tlačit směrem do podložky. © INFRA, s.r.o., KAFOMET pro mateřské školy, Stařeč 2015, www.infracz.cz
Str. 7
T
TC-143.6 Poznej, co je ze dřeva Pomůcky a potřeby:
T
Drobné předměty a věci ze dřeva (korálky, vařečka, hračka-zvířátko, kostky, pastelka apod.), drobné předměty a věci z jiných materiálů (z kovu, z látky, z umělé hmoty, z papíru apod.), košík, šátek na zakrytí košíku.
Děti se posadí do kruhu, aby dobře viděly na prostor kolem sebe. Učitelka dětem připomene, že stromy lidem dávají dřevo, ze kterého je možno vyrobit velké množství krásných i užitečných věcí. Společně se rozhlédneme kolem sebe a v interiéru třídy hledáme, jaké předměty a zařízení jsou vyrobeny ze dřeva. Pokud nám pomáhají oči, předměty umíme rozlišit. Zkusíme poznat předměty a věci ze dřeva bez pomoci očí. Do košíku předem vložíme předměty, košík zakryjeme šátkem. Děti jednotlivě a postupně v košíčku hledají pomocí hmatu předměty, které jsou ze dřeva. Pokud takový předmět nahmatají, pojmenují, co by to mohlo být, a vyjmou předmět z košíku. Následně se všichni přesvědčí, zda dítě hádalo správně a dokázalo poznat materiál i druh předmětu.
Kdo bydlí na stromě? Pomůcky a potřeby:
Obrázek stromu, karty se zvířaty, která mohou žít na stromě či na něj doletět, karty se zvířaty, která nemohou na stromě žít či na něj doletět.
Učitelka na obrázek stromu položí kartu s veverkou. „Byl jeden vysoký strom, který rostl uprostřed lesa. Byl silný a neohrožený, a tak se zde brzy zabydlela veverka Čiperka. Bydlení zde bylo bezpečné a hezké, a tak se stalo, že se brzy na strom začalo stěhovat mnoho dalších zvířátek. Některá zde bydlet nezůstala, jen se zde na chvíli posadila na větev, odpočinula si a letěla dál.“ Učitelka předloží dětem nabídku dalších obrázků. Děti mají zvíře pojmenovat a rozhodnout, zda na stromě může bydlet, či nemůže. Příklad: Sova – sova na stromě bydlí – kartu umístíme na obrázek stromu. Liška – liška na stromě nebydlí – kartu umístíme pod strom. Co si ještě zkusíme? - Stromy ve větru – děti se postaví v prostoru třídy tak, že je kolem nich dostatek prostoru, učitelka kouzelným gestem promění děti ve stromy, poté děti improvizují dle hudby či podle slovních instrukcí učitelky: stromy ovívá vítr, jemně rozvlní jejich větve, třepotá s listím, vítr sílí, větve se začínají ohýbat na jednu stranu, na druhou stranu… Můžeme využít i písničku Vítr, viz Hrajeme a zpíváme si... (Rotag). -
Sběr papíru – papír je možno použít opakovaně, recyklovat ho, ve školce zkusíme vyhlásit sběr starého papíru a zachránit stromy před kácením. Za peníze, které utržíme za sběr, můžeme koupit sazenice keřů či stromků a na jaře je zasadit na školní zahradě.
-
Stromy v lese – pokud máme možnost, vydáme se do lesa, lesoparku, hájku. Pozorujeme stromy, sledujeme, jak je ovlivňuje vítr, zda si na ně usedají ptáci. Zkusíme se zcela zklidnit a vydržet pár minut naslouchat mluvě stromů – jak šumí větvemi a listím, jak se ve větru hýbou.
-
Ovocné stromy – pokud to situace umožní, domluvíme si návštěvu v zahradnictví, v sadařství, sledujeme sklizeň ovoce. Pokud máme možnost, plody si zakoupíme a ve školce ochutnáme – např. hrušky, jablka –, případně si zkusíme z ovoce připravit ovocný salát, ovocné jednohubky apod.
© INFRA, s.r.o., KAFOMET pro mateřské školy, Stařeč 2015, www.infracz.cz
Str. 9
TC-143.6 T
PŘÍBĚH TŘETÍ Zavírání studánek a uspávání broučků Eva Hurdová V mateřské škole Sluníčko visí na stěně v šatně zvláštní, veliký kalendář. U jednotlivých dní jsou jména a fotografie dětí, které mají ten den svátek nebo narozeniny. U dne 11. 11. je fotka Martina, který má ten den svátek, a vedle ní obrázek svatého Martina na bílém koni. Byl začátek listopadu. Ledový vítr svým dechem často připomínal, že se blíží zima. Jednoho dne řekla paní učitelka dětem: „Zanedlouho bude slavit svátek náš Martínek a také bude svátek svatého Martina. Ne nadarmo se říká, že svatý Martin přijíždí na bílém koni. V tu dobu už často padá první sníh. Třeba se i my sněhu už za pár dní dočkáme!“ „To je prima, bude zima!“ vykřikl Milan. Ostatní děti se připojily a za chvíli už všichni ve třídě volali: „To je prima, bude zima! To je prima, bude zima!“ „Na příchod zimy bychom měli připravit naši školní zahradu,“ řekla paní učitelka. „Kousek od našeho domu pokáceli dřevaři několik smrků a je tam na zemi hodně chvojí. Jistě si budu smět dvě tašky smrkovými větévkami naplnit. Přinesu je a společně chvojím zakryjeme na zimu záhon, na který jsme zasadili cibule tulipánů.“ „A také pořádně zakryjeme na zimu pískoviště,“ napadlo Zuzku. „Jé, a co bude v zimě s naší studánkou u lesa?“ vzpomněl si Jiřík. „Co kdybychom se k ní zašli podívat?“ navrhla paní učitelka. A tak se také stalo. U studánky bylo všechno v pořádku, a tak paní učitelka jen odstranila z vodní hladiny pár listů, které tam vítr zavál, a pak se se studánkou rozloučila slovy: „Studánečko naše malá, kéž bys v zimě dobře spala. Vodu ledem skryje mráz, jindy sníh tě schová zas. Ke spánku tě ukládáme a na jaře se shledáme.“ Děti se připojily: „Ke spánku tě ukládáme a na jaře se shledáme.“ Pak se všichni vraceli do školky. Cestou děti míjely na zemi ležící kmen velkého, starého a již hodně ztrouchnivělého stromu. Tonda odběhl z lesní cesty ke kmeni, do kterého začal vší silou kopat. Kousky ztrouchnivělého kmene se drolily a odpadávaly. „To přece nesmíš!“ zavolal na Tondu Jenda. „A proč ne?“ podivil se Tonda. „Copak ty nevíš, kdo v kmeni bydlí?“ řekl Jenda. Do rozhovoru kluků se vložila paní učitelka: „Jendo, zapomněl jsi, že Toník chodí do naší školky teprve pár dní. Přestěhoval se sem nedávno s rodiči. A tak neví, že jsme si povídali o tom, že mnozí broučci přečkávají zimu právě ve ztrouchnivělých kmenech stromů, pařezech, pod kůrou, pod polštářky mechu i ve skalních puklinách. Teď už to ví, a tak jistě nebude příbytky broučků ničit.“ „Nebudu. Promiňte,“ řekl Toník. „Jé, tady ještě leze brouček. Měl by se schovat dřív, než začne mrznout a než napadá sníh,“ zvolala Maruška. „Zkusíme broučkům poradit. Třeba nás poslechnou,“ usmála se paní učitelka a řekla: „Přijde zima, sníh a mráz, musíte se ukrýt zas. Do komůrek spěchejte, před mrazem se schovejte. Broučci, už je čas jít spát, o jaru si nechte zdát.“ Str. 10
© INFRA, s.r.o., KAFOMET pro mateřské školy, Stařeč 2015, www.infracz.cz
