Příběhy našich sousedů Jiří Navrátil
Scénář k audioreportáži Zpracovali: Anna Hubená, Viktorie Lain, Jan Munzarová, Eduard Klíma, Jacob Rybníkář Vyučující: Vladimír Rozhon Škola: ZŠ Hanspaulka a MŠ Kohoutek, Praha 6
V rámci projektu Příběhy našich sousedů jsme se setkali 24. listopadu 2015 s panem Jiřím Navrátilem. Pan Navrátil se narodil 10. října 1923 v německém Lipsku, kde byl jeho otec konzulem. Brzy po Jiřího narození byl otec povolán zpět do Prahy. „…Ve 3. třídě byl zase otec přeložen zpátky do Německa, do Stuttgartu. A teď udělali naši něco, co jim do dneška trošku ve vzpomínkách vytýkám. Geniální věc, že mě okamžitě vzali z české školy a najednou přes noc jsem byl v německé škole, kde jsem neuměl skoro žádné slovo německy, kromě guten Tag. No, to byl průšvih…“
Je zajímavé, že byl očitým svědkem nástupu německých nacistů k moci v roce 1933. ,,...Mám velice živou vzpomínku. Koukám z okna s mým mladším bratrem na českém komzulátu. Protože nikdy nevíte, co se stane, tak nás tam hlídal kordon policie. A před ním se perou komunisti s nacisty…”
Později se vrátil do Československa a dokončil obecnou školu. Dlouho žil u svých příbuzných na Moravě. Gymnázium dostudoval v Praze. Právě v této době se zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a poté i 2. oddílu Svazu skautů a skautek, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. ,,...Pro mě to byla možnost uplatnění. Díky těm všem možným školám českým, německým a francouzským jsem byl potom nakonec posléze ve škole za outsidera a to člověka netěší… “
V době protektorátu se zapojil do protinacistické odbojové činnosti, kterou ale nacisté odhalili. Při výslechu na Gestapu se dostal i do nechvalně známé „pečkárny“, kde se skauti mezi sebou tajně domlouvali Morseovou abecedou. „...Tam dole se čekalo na výslechy v takové místnosti, kde se sedělo za sebou a nikdo se nesměl ani pohnout. Hlídali nás tam esesmani, takže se tam nedalo dělat nic. Říkalo se tomu biograf. A jednou tam měli vyprodáno. Tak nás skauty, protože nás naštěstí nebrali úplně vážně, nahnali do druhé místnosti, kde se sedělo dokola, což bylo naprosto nezvyklé. Nesměli jsme se bavit, nesměli jsme se pohnout, ale mohli jsme si morseovkou vykládat…”
Po válce studoval právnickou fakultu. To už se ale zase blížila další náročná doba. „...My jsme to všichni hned neprohlédli, protože zklamání z Mnichova a z toho, čemu se říká zrada západních demokracií, bylo hrozné. Jako dneska jsou nějací lidé, kteří věří, že velký slovenský bratr... Jenže velký slovanský bratr nebyl vůbec slovanský bratr, byla to zase zločinecká organizace…”
Po protestním pochodu vysokoškoláků v roce 1948 byl jako činovník Junáka ze studií vyloučen. ,,...Já jsem byl mezi prvními pětadvaceti vyhozenými, které vyhodili hned 25. února jako zvláště nebezpečné západní protikomunistické živly. A že jsem byl proti jednotě mládeže a to jsem skutečně byl…”
V roce 1949 se podílel se svojí skautskou skupinou na pokusu o protikomunistický převrat vojenské skupiny Praha – Žatec. Ta byla bohužel od počátku sledována komunistickou STB a v den plánovaného povstání téměř všechny skauty pozatýkali.
,,…My jsme si mysleli, že za ten rok už lidi prohlédli. Že se lidové milice rozutečou. Nebo si to naše vedení tak nějak představovalo. K akci byl připravený vojenský oddíl ze Žatce. Nebylo to možná tak moc beznadějné, ale bohužel se vše prozradilo. Do dneška jsem se pořádně nedozvěděl, proč nás už při nástupu začali zatýkat …” Následovaly výslechy v Ruzyni, při kterých se zase díky morseovce podařilo utajit skutečné množství zapojených skautů. Komunisté je odsoudili na dvacet let za velezradu. I zde mu pomohl skauting. ,,...Ti skauti se hnedka spojili. My jsme se znali, my jsme byli dobře čitelní, všichni nám víceméně věřili. Všichni nás trošku litovali, takoví mladí a už zavření. My jsme hned udělali takový útvar, který začal vydávat samizdaty. První české samizdaty jsou skautské. Hned jsme také založili jazykové kurzy, což bylo přísně zakázané. Neměli jsme tužky, neměli jsme ani papíry, takže jsme si psali slovíčka na cigaretové papírky. Dále se organizovaly přednášky…”
V roce 1960 byl z Leopoldova propuštěn na amnestii. Prošel mnoha profesemi. Začal jako čistič bazénů a údržbář. V této době také poznal i svou budoucí manželku Bělu, se kterou má syna Tomáše. Časem využil své jazykové znalosti a začal překládat z němčiny, angličtiny a francouzštiny.
Pracoval pro nakladatelství Odeon i vydavatelství Vyšehrad. Jen mezi nejbližšími mohl s černým humorem poznamenat. ,,...Jinak se mohu pochlubit, že vše, co komunistický režim nabízel, jsem absolvoval. Kromě Valdic to byly Bory, Pankrác, Ruzyň, Jáchymovsko, Rovnost, Nikolaje. Taky jsem byl v České Lípě, jednu dobu jsem byl na Mírově a také v Novém Bydžově… Končili jsme na amnestii v roce 60 v Leopoldově…”
Po celou dobu byl velmi aktivní ve skautském hnutí. V současné době je stále místostarostou svazu skautů a skautek ČR. Je nositelem mnoha skautských vyznamenání. Dosud pracuje jako překladatel a publicista. Jiří Navrátil prožívá už od dětství velmi zajímavý život, a proto jsme rádi, že nám o něm vyprávěl. Na závěr našeho setkání nám řekl. ,,...Já jsem vždy dělal to, co jsem pokládal za správné. Možná to vždycky správné nebylo, to není řečeno, ale alespoň jsem se o to snažil…”
