Příběhy našich sousedů Zdeněk Uhlíř Scénář k audioreportáži Vypracovali: Natálie Čotiová, Lucie Kopecká, Eliška Kostrhounová, Aleš Todor, Kateřina Tůmová Vyučující: Mgr. Marcela Marková Škola: ZŠ a MŠ Byšice, okres Mělník, 9. ročník
3. května naši školu navštívil pan Zdeněk Uhlíř, aby se s námi podělil o svůj životní příběh. Pan Uhlíř ( narozen 5.4. 1946) je díky svému železářství známou osobou nejen v Byšicích, ale i v celém širokém okolí. Přestože je v důchodu stále aktivně pomáhá synovi v obchodě na náměstí. Nachází se v domě, který koupil jeho dědeček v roce 1901 a o rok později zde začal provozovat koloniál.
„Náš rod Uhlířů a vlastně ještě jeden rod Pakandlů, jsou jediný rody tady v Byšicích, který pokračují v ňáký tý stoletý tradici. My jsme vlastně ve čtvrtý generaci a to samý u Pakandlů, kde pokračují v opravách aut. Byla tam samozřejmě mezera mezi rokem 1948 a 1989.“ Tatínek pana Uhlíře – Karel – navštěvoval Živnostenskou školu v Byšicích, kde se vyučil obchodníkem. Výuční list získal u svého otce. V roce 1915 dostal povolávací rozkaz. „Otec měl štěstí nebo smůlu, že vlastně v těch vlacích, který mířily na frontu byla špatná strava, špatná hygiena a většina vojáků byla postižena různejma průjmama a různejma nemocema a otce zastihla jakási střevní nemoc a onemocněl dost těžce se žaludkem a museli ho vysadit někde v Maďarsku,
Karel Uhlíř- otec pamětníka
kde se dostal do ňákýho lazaretu a několik měsíců pobýval v tom lazaretu.“
Po vzniku Československa pracoval se svým otcem v obchodě se smíšeným zbožím. Od roku 1929 ho vedl sám.
Ve svých 43 letech se oženil a obchod provozoval se svou ženou i za války. V roce 1942 byl zatčen Gestapem.
„Mně se dostaly shodou okolností teprve letos v měsíci lednu do rukou z Archivu bezpečnostních sborů dokumenty, jakým způsoben se otec do toho vězení dostal, kde teda byl poslán telegram do Boleslavi, aby byl otec zatčen.“ Pan Uhlíř starší se znal od mládí s Janem Kolářem- podplukovníkem Československé armády a poválečným velitelem milovického letiště. Němci správně předpokládali, že Uhlíř mu pomáhá v odbojové činnosti. Kolář mu svou výpovědí zachránil život. „Já už jako dítě si pamatuju, protože v Liblicích na hřbitově má hrob, takže jsme tam chodili na ty Dušičky nebo respektive v těhletěch nějakejch svátcích zapalovat svíčku na hrob.“ Po roce 1945 začal proces likvidace střední vrstvy, který vyvrcholil po únoru 1948. Živnostníci byli donuceni k likvidaci svých firem různými prostředky. Uhlířův koloniál byl po inventuře v roce 1950 začleněn do družstevního společenství Svépomoc pozdější Jednoty. Otec směl po vstupu do KSČ zůstat jako vedoucí. Tím zůstal až do důchodu (1960), ikdyž byl ze strany vyloučen. Maminka musela pracovat v zemědělství.
Jednota platila Uhlířovým nájemné, ze kterého po odečtení domovní daně, nákladů na údržbu a zdanění zbytku částky moc nezbylo. Po maturitě na Střední průmyslové škole stavební na Mělníku nastoupil Uhlíř mladší na vojnu.
Pamětník Zdeněk Uhlíř u maturity
Vojenská knížka Zdeňka Uhlíře
„My když jsme byli u toho odvodu, tak si pamatuju přesně, že se ptali, že jsem syn živnostníka, protože v tý době bylo slovo živnostník jakýsi nepřátelský slovo. Tento zápis jsem dostal do vojenský knížky.“
Pan Uhlíř nastoupil k Pohraniční stráži na hranici s NDR ve Šluknovském výběžku. Vojnu přirovnává spíše k práci na směny. Dva dny se sloužilo, jeden den bylo volno.
„ I když některý ty služby byly krutý, protože jít 1. ledna do služby, když je venku třicet v jedenáct v noci, v šest se vracet, přejít vrchol Tanečnice, kde je půl metru sněhu, nikdo ho neuklidil, čili v podstatě přebrodit se psem a to byla služba i do šesti do rána." V roce 1966 se ze střežené hranice s NDR stává hranice hlídaná. Pan Uhlíř je převelen k Silničnímu vojsku, které navazovalo na Pracovně trestní prapory z 50. let. Vojsko stavělo silnice, kanalizace a chodníky po celé republice. Režim tam byl volnější- pan Uhlíř se dostal každý měsíc domů. Vojáci dostávali za práci čtyřicet procent platu, zbytek si nechávala armáda.
„Je fakt, že peníze nám pomohly v tom, že jsme se vraceli do civilu prakticky vybavení, ustrojení. Já si pamatuju, že v Brně jsem si koupil veškerý civilní oděvy, obutí a ještě jsem si přivezl na knížce asi 5 000 korun.“
V roce 1968 nastoupil pan Uhlíř u Průmstavu Mladá Boleslav. V srpnu odjel s Cestovní kanceláří mládeže poprvé k moři- do bulharského mládežnického tábora. „Tak si pamatuju, že jsme u moře vymodelovali Pražský hrad a tam jsme zapíchli československou vlajku a kolem Pražského hradu byly tanky. A přišli organizátoři toho, samozřejmě tý soutěže. Okamžitě ukončili soutěž a všechno rozkopali a prostě to už byl náznak toho, že v těch socialistických zemích klíčila zloba, nenávist, proti tomu, co se u nás děje.“ Domů se měli vrátit původně 22. srpna, ale přijeli už dvacátého. Pan Uhlíř si to vysvětluje připravovanou invazí. V období normalizace jako stavbyvedoucí pozoroval, že se v pozicích stavebních dělníků začaly objevovat učitelé, a další profese. „Objevovali se i důstojníci československé armády, který pravděpodobně někde, ono stačilo, špatně někde něco říct a v tu ránu jste měli šrám.“ Na stavbě se objevil dnes známý umělec, major Milan Knížák, který pracoval jako nastřelovač. Po náročných letech na velkých stavbách rád vyměnil zaměstnání za klidnější pozici ve stavební komisi MNV Byšice. Zde se účastnil i takzvaných akcí Z- například stavby byšické školky. Tu si občané stavěli svépomocí.
No to byly potom brigády se samozřejmě organizovaly. Ty lidi byly vyzýváni k tomu, aby si odpracovali určitý hodiny a zase jim to vylepšovalo kádrovej profil."
V roce 1990 se Zděněk Uhlíř vrací k tradici rodinného obchodu. Začátky ale nebyly vůbec jednoduché. Prostory se musely zrenovovat a nově vybavit. První zboží nakoupili za rodinné úspory. O úvěru z banky si mohli nechat jen zdát. „Obchod, když nám ho Jednota předala, byl zdevastovanej. Mám fotografie, jak kdy sklady byly prorostlý dřevomorkou i uvnitř v tom vlastním krámě, rok jsem z nich doloval klíče.“
V září 1992 slavnostně obchod otevřeli. Přitom pan Uhlíř působil i jako místostarosta a přivydělával si i svou původní profesí stavaře. Uhlířovo železářství má zákazníky v okruhu patnácti kilometrů nejen v řadách běžných spotřebitelů, ale i významných firem.
Dnešní obchod
Z naší práce na projektu:
Společné foto s panem Uhlířem
Natáčení v rozhlase
V SOkA Mělník
Petschkův palác
Podklady pro zpracování: Nahrávka rozhovoru s panem Zdeňkem Uhlířem. Byšice 3.5. 2016 Soukromý archiv Zdeňka Uhlíře Kaplan Karel: Československo v letech 1945–1948, Československo v letech 1948– 1953, Československo v letech 1953–1966. skripta Praha 1991, Praha 1992 Marek Pavel: České živnostenstvo v letech 1945-1960, Likvidace živnostníků, řemeslníků a maloobchodníků v českých zemích. Praha 2006 Sisák Jiří: Nejnovější dějiny středočeského městečka Byšice, diplomová práce, PF UK-Katedra dějin a didaktiky dějepisu 2012 www.totalita.cz
Státní oblastní archiv Praha-Státní okresní archiv Mělník ( SOA PRAHA-SOkA Praha) MNV Byšice Okresní národní výbor 1948-1949 Okresní národní výbor 1950- 1953 Pamětní kniha (2), obec Byšice, okres Mělník 1948-1953 Ohlas, ročník 1948, 1949, 1950, 1951
