příběhy našich sousedů sborník příběhů pamětníků, které objevili žáci z Prahy 6

příběhy našich sousedů sborník příběhů pamětníků, které objevili žáci z Prahy 6

Co mě říci zá l vel a šťas věrem m „Př i pře tné d . Pan nad ežili j kvape ětství í Jan á s Jan tím me, a ní. Pa , z če ková ho s áko zam k ysl to cel nám ž jsm ama ř vé byl í á , e a o , tak rodi ale v e byli kla, ž pra si u na. še vdu věd “ Kd vys všichn e šťa omí yž s větli i la stn , že e á. rod člově : in a k pa n í

Bylo zajímavé p oslouchat o válc e z pohledu dít sledovalo svět d ěte, které ospělých, o pot ravinových příd s tatínkem po ve ělech, cestách snicích kolem Lo un, kde sháněl poslouchání roz potraviny, hlasu exilové vl ády z Anglie, o písničkách, kte zesměšňujících rými se lidé br ánili letargii z o i o emotivním os kupace, vobození a zápa dní materiální pomoci UNRA.

Doris Groz danovičová prožila a stále žije velmi zajím avý život. Jsme rády, že js me se s ní mohly s etkat. Náš příspěvek zakončíme jejími mou d rý m i slovy: „Věř ím v dobro , ne c h c i nikdy děla t nic zlého , a le nepotřebu ji k tomu v yšší moc.“

ogické ože, proděkana teol Br na pa na t ak nt Přesto jsme Dostali jsme ko kroků od naší školy. r pá n je je á er kt , poledne, fakulty inkriminovaného od Až i. čil ro vk ne o kd ročník tam nikdy ni rozhovor. Znali jsme ný ve lu m do i ěl m e enců. A že kdy jsm e, že má šest souroz jsm li dě Vě e. ož Br , jak ce narození ot ěží. Zajímalo nás tedy kn tí lič to ka u jso ři vě svobodu on a jeho tři brat který sice měl v Ústa ě, át st ve m nů ťa es se žilo kř tický. be považoval za ateis se m sá e al í, án zn vy

l ý Ja n a m l a v o v tě ddíl navš o ý k í c h č l e nů s t n v u r a p Sk z m Byl jední autských . k t s e l l i n 0 t 1 s d a o se rád úč ě m j e ř z o vzpomíná m e v a sam ě m s ú a vodácké rů. S n o b a á t “ a h k c r í í z letn ořiště „Je b á t erounce. é B n a e n b í l y l b i o n č na í se uskute é r e t ckou moc i k t , s i y c r a o n b á g t yl skautin b 0 4 ušeny. 9 r 1 z e y l y b V roc y t n í t á bo r e l a n á z á zak

é j a k a to ěl i , l vě e n í m i rá í, ž těst byl p y s t š ne é v ště ětší bu si rý k ta m v do l a p m pale jště tu by y se á n o le v ho b vík sam li, a ovna z to e ti d y ož Lu m iš r n s tí epř m z To b prot a P ěli i n ta S. li. , m mc , že ci S alér vzda Ně tom šní ý m ne v íslu dov hce př ra v k l e op n t a je

příběhy našich sousedů Sborník příběhů pamětníků, které objevili žáci z Prahy 6

Vydání tohoto sborníku podpořila městská část Praha 6 v rámci dotačního programu Kultura 2015.

PŘÍBĚHY NAŠICH SOUSEDŮ – PRAHA 6

Vážení a milí spoluobčané,

Autoři životopisných textů: Magdaléna Dostálová, Terezie Koláčková, Radek Kriegler, Vendula Nováková Editace: Petr Nosálek, Hana Hniličková Jazyková korektura: Jitka Šmídová, Kristína Málková, Tereza Slachová Grafická úprava a sazba: Petr Šabach Fotografie: Lukáš Žentel, archiv Post Bellum

dnešní doba jednoznačně favorizuje život ve městě. To ostatně velmi výmluvně dokládá i fakt, že nás vůbec poprvé v celé historii ve městech žije více než ve vesnicích. Jedním z typických rysů městského životního stylu je pak například stále rostoucí tlak na pracovní výkony a s tím spjatou individualizaci. Tradiční sociální vazby založené na blízkosti a vzájemnosti jsou v městském prostředí soustavně rozrušovány. Smysl pro přináležitost k čemukoliv, co nás přesahuje, se zvolna vytrácí a ve společnosti se prohlubuje pocit všeobjímající anonymity.

Vydalo Post Bellum, o. p. s., v roce 2015.

Jen si schválně zkusme položit otázku, jak dobře ve skutečnosti známe lidi, kteří žijí po léta v naší nejtěsnější blízkosti? Navštěvujeme se pravidelně se svými sousedy? Trávíme aktivně volný čas ve společnosti lidí z naší ulice či čtvrti? A známe vlastně navzájem své jedinečné životní příběhy? Troufám si tvrdit, že mnohé z nich by nás patrně překvapily dramatičností dalece přesahující bujnou představivost hollywoodských filmových scenáristů. Nenechme se mýlit, opravdoví hrdinové totiž nepocházejí odněkud „zvenčí“. Hrdinové žijí běžně mezi námi. Jen o nich většinou nevíme. Osobně jsem přesvědčen, že jestli se naší současné společnosti něčeho vskutku zoufale nedostává, pak jsou to právě hrdinové, ke kterým bychom se mohli spontánně vztahovat a s jejichž činy bychom se dokázali vnitřně identifikovat. Těší mě proto, že jsme z prostředků Prahy 6 mohli podpořit projekt Příběhy našich sousedů, a věřím, že vás rovněž osloví. – Ondřej Kolář, starosta Prahy 6

Děkujeme Městské části Praha 6 za kontinuální podporu projektu Příběhy našich sousedů. Děkujeme i dalším partnerům, bez kterých bychom projekt nedokázali realizovat v takové kvalitě a šíři, jak se nám nyní daří, a to Nadaci Crocodille, Ministerstvu kultury České republiky a Magistrátu hlavního města Prahy.

7

Post Bellum je obecně prospěšná společnost, která od roku 2001 sbírá vzpomínky pamětníků událostí 20. století. Zpracované příběhy se postupně objevují na portálu pametnaroda.cz. Paměť národa je jedním z největších evropských audiovizuálních archivů vzpomínek pamětníků. Můžete v něm vyhledávat svědectví pamětníků, jejichž životní osudy se protnuly s „velkými dějinami“. Vedle budování sbírky Paměť národa považujeme také za důležité dát o příbězích vědět veřejnosti. Pamětnické vzpomínky představujeme v rozhlasovém cyklu Příběhy 20. století. Vytvořili jsme aplikaci pro mobilní telefony Místa paměti národa, ve které příběhy propojujeme s místy na mapě. Vydáváme knihy, dokumentární komiksy. V projektu Příběhy našich sousedů učíme žáky základních škol, jak natočit a zpracovat pamětnické vyprávění. Vyhlašujeme dokumentaristickou soutěž Příběhy 20. století pro širokou veřejnost. Každoročně udílíme v přímém přenosu ČT Ceny Paměti národa lidem, kteří obstáli v totalitních režimech dvacátého století a jejichž příběhy inspirují i dnes. Post Bellum je financováno především soukromými dárci a lidmi z Klubu přátel Paměti národa. Vzdělávací projekt Příběhy našich sousedů realizujeme díky podpoře zřizovatelů základních škol, tedy měst či jejich městských částí. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají. – Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum

9

příběhy našich sousedů

Vzdělávací projekt Příběhy našich sousedů jsme poprvé vyzkoušeli v roce 2012, od té doby se do něj zapojily stovky základních škol a více než 1000 žáků. Od roku 2013 se k projektu připojila také městská část Praha 6, kde projekt probíhá již potřetí. Žáci osmých a devátých tříd se na několik měsíců stanou rozhlasovými nebo televizními dokumentaristy. Doprovází je jejich učitelé a lidé z Post Bellum. Žáci mají za úkol vyhledat ve svém okolí pamětníka, který jim může podat zajímavé svědectví o 20. století, natočit jeho vzpomínky, digitalizovat fotografie, prozkoumat archivy a nakonec vytvořit rozhlasovou, televizní nebo psanou reportáž či dokument. Někteří tvoří na základě příběhu videoreportáž, jiní kreslí komiks, další se vydají do Českého rozhlasu, kde jim zkušení redaktoři pomohou sestříhat nahrávku do rozhlasové reportáže. V závěru představí děti výsledky své práce veřejnosti a odborné porotě. Co všechno během měsíců žáci vytvořili, zjistíte na internetových stránkách pribehynasichsousedu.cz. Příběhy pamětníků najdete také ve sbírce Paměť národa na pametnaroda.cz.

11

úvodní slovo


Od začátku jsme přesvědčeni o užitečnosti projektu.

V květnu tohoto roku jsme si připomněli 70. výročí konce

Setkávání náctiletých s těmi nejstaršími má ohromný

2. světové války. I proto se mladí reportéři z Prahy 6

náboj, vzdálené generace často v sobě navzájem

zaměřili zejména na pamětníky, kteří mohli o válce

nacházejí značné zalíbení i respekt. Velkým přínosem

podat přímé svědectví. Najdete mezi nimi bývalého

pro děti je zejména jejich nově nabyté sebevědomí

válečného veterána, přeživší holokaustu, ale třeba

poté, co práci dokončí. Mnohdy v sobě objeví novou

i Čechy, kteří prožili druhou světovou válku v Polsku či

sílu – sílu uchopit věci kolem sebe, pustit se do zdánlivě

na Ukrajině.

nemožného, nebát se a začít se ptát, když je něco zaujme. Jsme si vědomi, že práce na projektu je pro děti zprvu náročná. Výsledek však často předčí jejich i naše

– Hana Hniličková, koordinátorka vzdělávacích projektů Post Bellum

očekávání, dětem se práce daří a mohou být na sebe právem hrdé. Děkujeme tímto všem učitelům a pamětníkům, kteří s námi do projektu jdou. Bez vás bychom do něj děti zapojit nedokázali, a sbírka vzpomínek Paměť národa by byla o několik stovek dětských nahrávek ročně chudší. Tato brožura vznikla díky žákům základních škol z Prahy 6. Od září 2014 do února 2015 v projektu Příběhy našich sousedů natočili a zpracovali životní osudy dvanácti lidí ze svého okolí. Pracovali se svými učiteli a profesionálními dokumentaristy z Post Bellum.

12

13

bohumil glückauf


Bohumil Glückauf * 1923

Při třicetistupňovém mrazu byla země hrozně tvrdá – párkrát jsme kopli a krumpáč odlítnul. Tak jsme toho vždycky nechali a zahřívali se. Bachař chodil kolem, díval se na nás a nic neřekl. Víte, tam nebyli všichni nacisté. Obyčejní bachaři byli proti nim taky. A dělali jen to, co museli. 15

bohumil glückauf


Válka začala, když bylo Bohumilu Glückaufovi šestnáct

Příběh válečného zajatce

let. Po necelých dvou letech se rozhodl, že se aktivně

zpracovali žáci ze ZŠ Červený vrch

zapojí do západního protinacistického odboje. Naplánoval si, že pojede vlakem na Moravu a přes Maďarsko, Jugoslávii a Afriku bude pokračovat až do Anglie. V červnu 1941 doma řekl, že jede na Moravu hledat práci, a vydal se odhodlaně na cestu. Už na Moravě se však ukázalo, jak byl naivní. Neměl dostatek informací ani potřebné doklady a to se mu stalo osudným. Ve vlaku ho při běžné kontrole zatkla německá vojenská hlídka. Několik týdnů pak strávil v moravských vazebních věznicích, kde se poprvé seznámil s nechvalně proslulými metodami gestapa. Začátkem srpna Bohumila převezli do Norimberku

Vyprávění natočili Nathalie Stehlíková, Václav Mysliveček, Anna Strnadová, Jan Zavřel a Kateřina Gawlovská pod vedením pana učitele Miroslava Dvořáka.

a tam pak čekal na soud. Umístili ho na samotku, kde si nemohl ani sednout, natož třeba číst. Sklápěcí postel v cele se odemykala pouze na noc. V soudním procesu byl Bohumil Glückauf uznán vinným a za přípravu velezrady byl odsouzen k šesti letům káznice. Zbytek války tak místo v odboji strávil v německých věznicích a pracovních táborech. → www.pametnaroda.cz/bohumil-gluckauf

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/bohumil-gluckauf

16

17

dagmar knorrová


Dagmar Knorrová * 1937 (roz. Marková)

Při bombardování jsme chodili do krytu ve sklepě, měli jsme tam i ležení. My děti jsme měly legraci z toho, že tam můžeme všichni spát. Byl tam jeden člověk, který si vždy stoupal pod rám dveří, ten prý totiž vždycky zůstane stát.

19

dagmar knorrová


Narodila se roku 1937 v Užhorodu na Podkarpatské Rusi.

Příběh rodačky z Podkarpatské Rusi

Její otec původně pracoval jako adjunkt a organizoval

zpracovali žáci ze ZŠ náměstí Svobody

práce na statku v jižních Čechách. Během hospodářské krize o zaměstnání přišel, ale šťastnou náhodou se od přítele dozvěděl o místu notáře v okrese Mukačevo na Podkarpatské Rusi a s rodinou se tam odstěhoval. Po maďarské invazi v roce 1939 Markovi byli nuceni svůj domov opustit a vrátit se do Čech, kde pak prožili zbytek války. Otec si našel místo na úřadě v severočeských Lounech, odkud musel po nástupu komunistů k moci odejít, neboť režimu politicky nevyhovoval. Po dalším nuceném stěhování se rodina usadila v příhraničním Duchcově, kam byl otec přeřazen.

Vyprávění natočili Vavřinec Holeček, Adam Vogel a Jakub Votruba pod vedením paní učitelky Vladimíry Horké.

Dagmar vystudovala učitelství matematiky a deskriptivní geometrie, později ještě konstrukci a dopravu na ČVUT. Tyto obory pak vyučovala na středních školách.

→ www.pametnaroda.cz/dagmar-knorrova

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/dagmar-knorrova

20

21

doris grozdanovičová


Doris Grozdanovičová * 1926 (roz. Schimerlingová)

Pásla jsem ovečky u krematoria v Terezíně a hlídali tam četníci. Jeden z nich chtěl vědět, kam půjdu po válce. Když zjistil, že nemám kam jít, tak se mě zeptal, jestli bych nechtěla jít k nim. Že prý měl dceru, která před třemi lety zemřela a dnes by byla stejně stará jako já. 23

doris grozdanovičová

Až do 15. března 1939 prožívala Doris Schimerlingová šťastné dětství v Brně. Po okupaci českých zemí


Příběh pastýřky z Terezína zpracovaly žákyně ze ZŠ Hanspaulka

nacistickým Německem však byla kvůli svému židovskému původu vyloučena z místního gymnázia a začala chodit na židovské. To ale bylo brzy zrušeno. Židé v protektorátu byli stále více omezováni a šikanováni novými zákony. Po transportu rodiny do terezínského ghetta měla Doris za úkol pást ovce na lukách za kasárnami. Celkem příjemná práce nemohla vyvážit hrůzy, které dospívající dívka v Terezíně prožila. Krátce po příjezdu do ghetta zemřela její babička a nedlouho poté i její matka. V roce 1944 byly z Terezína vypraveny poslední transporty do Osvětimi. Do jednoho z nich byl zařazen otec

Vyprávění natočily Natálie Kramcha, Kateřina Kohoutková, Kateřina Chmelová, Barbora Bajerová a Klára Škochová pod vedením pana učitele Vladimíra Rozhoně.

pamětnice a do dalšího její bratr. Doris si nedovedla představit, že by zůstala v Terezíně úplně sama. Snažila se do transportu dostat s tatínkem, ale nepustili ji. Otec se z Osvětimi už nevrátil. Po válce se Doris ujal český četník, kterého potkala v Terezíně. Jediné štěstí, které na ni kromě nové rodiny po skončení války čekalo, bylo setkání s bratrem. Ten jako jediný z jejích příbuzných válku přežil. → www.pametnaroda.cz/doris-grozdanovicova

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/ praha-6/doris-grozdanovicova-vitezna-prace-praha-6-2015

24

25

jan ivo tomáš


Jan Ivo Tomáš * 1922

Když jsem skládal skautský slib, tak jsem to bral vážně a po celý život jsem se pak snažil slib dodržovat. Mám dojem, že to je důležité. A skautem se cítím být dodnes. Kdyby bylo více skautů, nebylo by tolik malérů!

27

jan ivo tomáš

Jan Ivo Tomáš již před druhou světovou válkou vstoupil do 18. skautského oddílu a skauting se pak jednou


Příběh skauta zpracovali žáci ze ZŠ Jana Ámose Komenského

provždy stal neoddělitelnou součástí jeho života. Většinou ho prý provázelo štěstí a nemůže si na nic stěžovat: měl rodinu, zajímavou práci, díky níž se dostal do zahraničí, a dodnes se setkává s přáteli, které v mládí potkal ve skautském oddíle. Smůla však Jana Tomáše potkala na samém konci války. Tehdy bydlel nedaleko od budovy Československého

Vyprávění natočili Adéla

rozhlasu, který vysílal výzvy, aby se obyvatelé Prahy

Šenkýřová, Tomáš Kaiser, Adam

a okolí zapojili do stavění barikád. Odbojové vysílání

Kopřiva, Jan Pácal, Mário Žďára

rozhlasu se Němci snažili všemožně umlčet. Německé

a Michal Vaněk pod vedením paní

letadlo shodilo na budovu rozhlasu bombu, ta však

učitelky Martiny Bartošové.

zasáhla dům, ve kterém bydlel pamětník. V hořících troskách Jan utrpěl vážná zranění a rozsáhlé popáleniny obličeje. Téměř dva týdny ležel v bezvědomí a dlouho se nevědělo, zda vůbec přežije. „Ale všechno se v dobré obrátilo,“ vzpomíná Jan Tomáš, „a jak vidíte, jsem už dědek, a pořád jsem tady.“

→ www.pametnaroda.cz/jan-ivo-tomas

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/jan-ivo-tomas

28

29

jaroslav brož


Jaroslav Brož * 1963

V té atmosféře musel být člověk opatrný. Nebyl takový přísun literatury a někteří spolužáci byli zvědaví na mé knihy. Bylo ale třeba rozlišovat, s kým se mám podělit a kdo se o ně zajímá jen proto, aby to nahlásil.

31

jaroslav brož


Vyrůstal v Náchodě a spolu se svými šesti sourozenci byl

Příběh kněze

odmalička vychováván ve víře. Stejně jako jeho tři bratři

zpracovali žáci ze ZŠ Bílá

se rozhodl studovat teologii a zasvětit život kněžské službě. V této cestě spatřoval především způsob, jak sloužit lidem, jeho spolužáci a učitelé ji však vnímali jako projev odporu proti režimu. Po letech se dověděl, že velká část učitelského sboru byla tajně na jeho straně, ale tehdy ho od přihlášky na teologickou fakultu odrazovali ředitel školy i zástupkyně rodičovského sdružení. Před zahájením vysokoškolského studia i v jeho průběhu se ho pokoušela získat StB jako svého informátora. Při výsleších mu nabízeli různé výhody, ale on tyto

Vyprávění natočili Klára Žižková, Klára Jindrová, Jan Eibich a Vojtěch Obluk pod vedením pana učitele Emanuela Pavlíka.

nabídky přecházel mlčením. Mezi studenty a učiteli se však setkával i s těmi, kteří se zlomit nechali a stali se konfidenty. S rutinními výslechy se Jaroslav Brož potýkal i během svého kněžského působení, které komunistický režim opakovaně kontroloval a omezoval. I proto si současný proděkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy nedovede představit návrat ke starým pořádkům. → www.pametnaroda.cz/jaroslav-broz

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/jaroslav-broz

32

33

jiří ludvík


Jiří Ludvík * 1924

Všechno bylo nebezpečné. Pracovali jsme v systému utajení, který spočíval v tom, že jsem předával zprávy a nevěděl jsem, kdo je nade mnou. Neznal jsem strukturu organizace.

35

jiří ludvík


Když vypukla válka, měl tehdy právě patnáctiletý Jiří

Příběh odbojáře

Ludvík stejně jako mnoho jiných mladých lidí odjet

zpracovali žáci ze ZŠ Na Dlouhém lánu

na nucené práce do Německa. Aby tam nemusel, předstíral zlomeninu nohy, nicméně práci pro Říši se zcela nevyhnul. Nastoupil do leteckého podniku Avia Čakovice, kde Němci vyvíjeli průzkumný hydroplán Arado. Jiří rozkresloval detaily nově vznikajícího letadla a podílel se na jeho konstrukci. Přímo se tak dostával k důležitým informacím. Vynášel je z továrny a předával odbojové skupině Zpravodajská brigáda. Ta je pak posílala Spojencům. Jiří také aktivně monitoroval rozmístění protileteckého dělostřelectva a pohyb německých jednotek v okolí Prahy. Tyto informace byly

Vyprávění natočili Julie Štormová, Roman Křivohlasý a David Žigmund pod vedením paní učitelky Dany Schlegerové.

odesílány do Londýna a měly velkou cenu při plánování spojeneckých náletů na Prahu. Předávání zpráv probíhalo tak, že Jiří Ludvík poslouchal Hlas Ameriky nebo BBC a čekal na předem dohodnuté heslo. Když zaznělo, vydal se na Florenc, kde zprávu zanechal pod smluveným stromem. Tam si ji vyzvedl člen Zpravodajské brigády a předal ji dál.

→ www.pametnaroda.cz/jiri-ludvik

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/jiri-ludvik

36

37

jiřina šiklová


Jiřina Šiklová * 1935

Proč bych se měla ukájet slabostí někoho, v jehož situaci jsem nebyla? Lidí, kteří někoho udali, bylo hodně, ale vím já, jestli bych na jejich místě vydržela? Tahle orientace na cizí slabost mi připadá až trochu nemravná.

39

jiřina šiklová


Narodila se roku 1935 v Praze. Vystudovala historii,

Příběh známé disidentky

filozofii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity

zpracovaly žákyně ze ZŠ Norbertov

Karlovy, kde posléze začala i přednášet. Po roce 1968 musela fakultu z politických důvodů opustit. Pracovala pak jako uklízečka a sociální pracovnice v pražské Thomayerově nemocnici. Od začátku 70. let organizovala převážení samizdatové literatury přes hranice. Řadu let se jí a jejím spolupracovníkům dařilo pašování knih tajit před Státní bezpečností. K prozrazení došlo až poté, co její

Vyprávění natočily Johanna Ratajová, Anna

důvěru získal konfident StB. Jiřina Šiklová byla obviněna

Žalmanová a Marie Špůrová

z podvracení republiky a v letech 1981–1982 vězněna.

pod vedením paní učitelky

Soud se – zřejmě kvůli medializaci případu v zahraničí –

Stanislavy Rychtářové.

nakonec nekonal. Věznění Jiřinu Šiklovou neodradilo od protirežimních aktivit. Brzy po propuštění obnovila kontakty se zahraničím a podepsala Chartu 77. Po listopadu 1989 se vrátila na FF UK, kde přednášela sociologii a založila Katedru sociální práce. Dlouhodobě se zabývá genderovými a feministickými otázkami.

→ www.pametnaroda.cz/jirina-siklova

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/jirina-siklova

40

41

josef mundil


Josef Mundil * 1933

Se sourozenci jsme o těch hrůzách začali otevřeně mluvit až po 65 letech. Proč ty události stále vzbuzují takové emoce, že o nich nedokážeme mluvit? Je to pocit, ve kterém je obsažena hanba, bezmoc, vina. A proč mají mít tento pocit i děti?

43

josef mundil


Polský Zelov byl založen na začátku 19. století evangelíky

Příběh rodáka z polského Zelova

z českých zemí. Do rodiny, která patřila k jejich

zpracovali žáci ze ZŠ Antonína Čermáka

potomkům, se roku 1933 narodil Josef Mundil. O šest let později se Polsko ocitlo pod německou správou a Mundilovi museli předstoupit před rasovou komisi, která vybírala jedince vhodné k asimilaci. Josef dodnes vzpomíná na stud a ponížení, které cítil, když celou jejich rodinu v jedné místnosti svlékli a prohlíželi. V roce 1942 byli obyvatelé Zelova donuceni sledovat strašlivé divadlo zinscenované místním gestapem. Představení židovské obce museli z ghetta vybrat deset mladých Židů, kteří měli být popraveni, a dalších deset, kteří se měli stát popravčí četou. Za šibenicemi byly donuceny

Vyprávění natočili Rafaela Safina, Kateřina Zelenková, Petr Staněk a Jaroslav Kučera pod vedením paní učitelky Radky Charamzové.

stát rodiny popravovaných a s nimi celé městečko. Po válce se Mundilovi v rámci reemigrace vrátili do Československa. Během normalizace byl Josef Mundil součástí sítě, která pašovala samizdatovou literaturu ze zahraničí. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl Petr Pithart, s nímž se tajně scházel po setmění u kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně.

→ www.pametnaroda.cz/josef-mundil

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/josef-mundil

44

45

marcela wallenfelsová


Marcela Wallenfelsová * 1932

V roce 1968 jsme si telefonovali s kolegou, který byl v Americe. Slyšela jsem, jak v telefonu cvaká několik odposlechů. Kolega se mě ptal, jestli má v Americe zůstat a jestli se v Praze na ulicích vraždí. Věděla jsem, že mu nemůžu říct, ať se rozhodně nevrací. 47

marcela wallenfelsová

Marcela Wallenfelsová bydlí v dejvickém domě, kam se s rodiči přestěhovala ve svých třech letech. Za války


Dejvický příběh z konce války zpracovali žáci ze ZŠ Bílá

v těchto místech sídlilo velitelství německé armády a do sousední školy chodily děti z Hitlerjugend. Během Pražského povstání se budova školy stala terčem českých ostřelovačů. Několik chlapců se starými puškami požádalo Marcelina otce, zda by nemohli střílet z půdy jeho domu, a on jim vyhověl. Příštího dne dům rozstřílel německý tank, zatímco se Wallenfelsovi schovávali ve sklepě. K opuštění úkrytu se rozhodli,

Vyprávění natočili Jana Rambová, Alžběta Cholevová,

až když je soused přiběhl varovat, že se Němci zřejmě

Emma Youngová, Marie Hájková

chystají dům prohledat. Ze sklepa prchali pod palbou

a Vojtěch Obluk pod vedením

kulometu, ale nikomu se naštěstí nic nestalo.

pana učitele Emanuela Pavlíka.

Po maturitě Marcela Wallenfelsová vystudovala geologii a geografii. Ona i její manžel se věnovali vědě, ale odmítali vstoupit do strany, což jim v zaměstnání působilo značné potíže. S rodinou pak Marcela strávila několik let na Kubě a v Peru, kde byl její manžel na pracovním pobytu.

→ www.pametnaroda.cz/marcela-wallenfelsova

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/ praha-6/marcela-wallenfelsova

48

49

richard barvínek


Richard Barvínek * 1927

Člověk se má tak, jak si to sám zařídí, jak věří sám sobě, jaké má schopnosti a znalosti. Věřte především sami sobě. To je moje náboženství.

51

richard barvínek

Richard Barvínek vystudoval stavební fakultu, ale jeho celoživotní specializací se stala hydrogeologie.


Příběh vědce zpracovaly žákyně ze ZŠ Emy Destinnové

Díky tomuto zaměření se i s rodinou dostal na řadu zajímavých míst – například do jihoamerického Peru, kde byla nedaleko města Cuzco v meandru řeky Urubamba postavena podzemní elektrárna. Protože se město rychle rozrůstalo, byli povoláni experti, kteří měli výkon elektrárny rozšířit. Jedním z nich byl Richard Barvínek, který v Peru nakonec zůstal tři roky a podílel se na výstavbě několika vodních staveb. Pracovně pobýval i v dalších zemích, například v Alžírsku, Dánsku, Kolumbii nebo na Kubě. Během cest do zahraničí se mu samozřejmě mnohokrát

Vyprávění natočily Eliška Koblicová, Eliška Vacková, Karolína Dubská, Johana Klimuškinová a Anna Pretlová pod vedením paní učitelky Lenky Syslové.

naskytla příležitost emigrovat a doma naopak čelil nabídkám, aby vstoupil do komunistické strany – všechno ale odmítl a šel svou cestou.

→ www.pametnaroda.cz/richard-barvinek

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/richard-barvinek

52

53

dobromila janáková


Dobromila Janáková * 1931 (roz. Vlková)

Přišli v noci a vy jste nevěděli, jestli to nejsou banderovci. S těmi jsme ale ještě celkem vycházeli, jednal s nimi farář. Vždy nám jen dali soupis toho, co chtějí, a my jsme jim to obstarali. Partyzáni byli mnohem horší.

55

dobromila janáková


Narodila se v Českém Boratíně na Ukrajině. V roce 1931

Příběh Češky narozené na Ukrajině

vyvolala cílená politika Josifa V. Stalina na Ukrajině

zpracovali žáci ze ZŠ Petřiny-sever

hladomor, kterému padlo za oběť několik milionů lidí. Vesnice byly uzavřeny a lidé byli dohnáni až ke kanibalismu, pokud chtěli přežít. Český Boratín naštěstí uzavřen nebyl, ale několik Dobromiliných příbuzných hladomor zabil. Její rodina byla označena za kulaky a měla být odvezena na Sibiř. Jedné letní noci roku 1941 je příslušníci NKVD nahnali do dobytčáků. Paradoxně je však zachránilo hitlerovské Německo, které nečekaně napadlo Sovětský svaz.

Vyprávění natočili Nikola Hrdličková, Tereza Hrdličková, Nataliya Sidor, Jan Šobíšek

Ukrajina se pak rychle dostala do područí třetí

a Jakub Novotný pod vedením

říše. Nacisty tam v roce 1941 nadšeně vítali, ale klid

paní učitelky Lucie Novákové.

s nimi rozhodně nepřišel. Dobromila dodnes nemůže zapomenout na křik, který se rozléhal vesnicí, když odebírali Židům děti, než je zabili. Život byl těžký i pro nežidovské obyvatele, které stále ohrožovali banderovci a partyzáni. V roce 1947 Dobromilina rodina Ukrajinu opustila a usadila se v Československu, kde se k jejich hrůze v roce 1948 také dostal k moci stalinistický režim. → www.pametnaroda.cz/dobromila-janakova

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/dobromila-janakova

56

57

roman prajzler


Roman Prajzler * 1957

Máma tomu policajtovi vždycky uvařila kafe a on u nás poseděl. Tátu nabádal, ať hlavně zase něco neprovede. Asi si pak pana Prajzlera odškrtl ze seznamu a odešel. Byla to zvláštní doba.

59

roman prajzler

Než Roman Prajzler nastoupil na základní školu, přestěhoval se s rodiči z Rokytnice nad Jizerou do Prahy.


Mládí v nesvobodě zpracovali žáci ze ZŠ Marjánka

Hory mu velmi chyběly a to byl také jeden z důvodů, proč se ihned po druhé obnově Junáka v roce 1968 přihlásil do skauta. Jeho dejvický oddíl fungoval až do roku 1972, kdy se Junák opět ocitl v nemilosti režimu. Za tzv. normalizace se oddíl schoval pod hlavičkou Svazarmu a chlapci se dál věnovali oblíbeným skautským aktivitám. Pamětník vzpomíná na hry v oboře

Vyprávění natočili Dominika

Hvězda, kde se pohybovali v blízkosti sovětských vojáků.

Bartošová, Marek Havránek,

Tehdy to pro ně mělo nádech dobrodružství. Více než rizika spojená se skautingem však Romana trápilo, že 21. srpna 1969 při protestech

Stanislav Kish a Albert Uiblein pod vedením pana učitele Jaroslava Mareše.

připomínajících první výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy zatkli jeho otce. Syn s matkou pak tři měsíce vůbec nevěděli, kde je. Otec zůstal ve vězení asi tři čtvrtě roku. I po jeho propuštění prováděla StB u nich doma pravidelné kontroly, které měly lehce komický nádech. S policistou, který k nim chodil, se totiž poměrně dobře znali. Měl dceru ve školce, kde učila paní Prajzlerová. → www.pametnaroda.cz/roman-prajzler

→ www.pribehynasichsousedu.cz/pp/pribehy-pametniku/praha-6/roman-prajzler

60

61

Naše sku pina se v yd Marcelu Wallenfe ala v počtu pěti ž lsov ák školy. Zn ali jsme je ou, která bydlí je ů vyzpovídat pan í n jí ročník navštěvo vala naši narození. pár kroků od na ško ší V své posto je k minu lu. Doslechli jsm ěděli jsme, že e lé pracovním se mu režim u problé , že měla pro my při s zažila ho uplatnění. Na co tud dn se období je ě. Vybrali jsme s ptát? Paní Walle iu i při ip nfe jíh žákyní, s o života. Dobu je ro nás nejpochop lsová toho it jí tudentko u, posluc ho dětství, mládí, elnější hačkou. kdy byla

tu do podkrovního by Poté, co jsme vešli , se pro nás začal ch cí vi ej D ch ý sk až v pr ý si nezaslouží být odvíjet příběh, kter Převážná část se zastrčen v šuplíku. . emi naší země v 60 ic n ra h za vá rá eh od oletí. Ústředním až 90. letech 20. st je pan Richard hrdinou vyprávění jsme se na to, co Barvínek. Zaměřily v něm cký režim a jak se ti is n u m ko el áš in př jeho přátelům , ka n ví ar B a n pa ě žilo rodin olí. Když se roku ok ho ké íz bl z em a lid ikové buržoazní bl u ep or rv p do il 1931 narod ic o režimu, který n ě št je l ši u et n , y rodin zásadní roli. sehrál v jeho životě

Když nám pan Mundil otevřel, vešli jsme na dv orek. Zde stál nádherný strom zasazený na počátku mi nulého století. Když jsme si vše prohlédli, vydali jsme se po strmých schodech do třetího patra. Byt pana Mundila má nádech štěstí, obýv ací pokoj je prostorný a plný uměleckých děl. Na stěn ách má pan Mundil obra zy, které dostal od svého ka maráda. Když jsme se usadili, začal nám vyprávět svů j příběh a my bedlivě po slouchali. Po skončení rozhovoru nám ukázal své práce – ručně tkané koberce. Celá rod ina pana Mundila se živ ila tkalcovstsvím. Když jse m odcházeli, dostali jsm e každý ručně vyrobenou hvězd ičku na vánoční stromek . Odcházeli jsme domů s dobrým po citem a plni dojmů z živo tního příběhu tohoto člověka.

Ve vězení strávila paní Ši klová asi rok. Jak nás uj istila, vězení v osmdesátých le tech se nedalo srovnáva t s vězením v letech padesá tých nebo dokonce za vá lky. Ale i tak. Vězení zůstan e vězením, ať už má jako ukoli podobu. Chtěly jsme vědě t, jak svůj život a událos ti které prožila, vidí dnes s odstupem času. vé sny, utečnit s k s u diska e z á n hl s o 18. stře o d m , a y t b u A a k družství. bnovení s Fiala. po dobro o znovuo p la h , 8 a Vladislav 6 r 9 p m 1 e e e š n c avítal u é o d r jm o v h Je a t ka září 68 z stním v m la v o m h e , S k je e . o r u ucí h No vn vily, vedo přihlásila d l b rat r uti klubo lo e a s v k o s ě o b li h o ě d y m v té myšlenk třinách Kruh. To Skautské vají na Pe . m ý a t r e t il t é c n á t. y jeden Na koneč ler, tehd n ad c h n ou jz o a r ím P ř n p a a i Rom jmout, b luky zau dokázal k

příběhy našich sousedů sborník příběhů pamětníků, které objevili žáci z Prahy 6

Recommend Documents