Při osidlování souše vznikly velmi rozmanité typy rostlin s odlišnými životními strategiemi a s odlišnou strukturou svých těl. Byliny jsou rostliny, které na konci vegetační sezóny odumírají buď celé, nebo odumírá alespoň podstatná část nadzemních orgánů. Mohou být jednoleté; ty odumírají kompletně na konci vegetační sezóny nebo poté, co odkvetou a vytvoří semena. Mezi jednoleté byliny patří např. kukuřice, pšenice, rýže, salát, hrách, měsíček. U dvouletých a víceletých bylin odumírá pouze nadzemní část nebo její podstatná část a vytrvávají buď podzemní orgány nebo části prýtu těsně nad zemí. Přežívajícími částmi mohou být kořeny, oddenky, hlízy, kaudexy ap. Dvouleté rostliny (např. mrkev, petržel) vykvetou a odumřou ve druhé vegetační sezóně, vytrvalé mohou přežívat mnoho let (např. mnohé trávy, pivoňka aj.) a kvést opakovaně. Méně často mohou byliny přežívat zimu, aniž by nadzemní část odumřela. Některé byliny mohou dorůstat značných velikostí (např. banánovník).
Dřeviny jsou rostliny, jejichž stonky a větší kořeny jsou zpevněné sekundárním xylémem (dřevem). Jejich povrch je obvykle kryt borkou („kůrou“). Je pro ně typický tzv. sekundární růst (sekundární tloustnutí), kdy jsou stále vytvářena nová vodivá pletiva (xylém i floém) a obvykle i nová krycí pletiva (borka). Patří sem stromy, keře a četné liány. Jsou to víceleté rostliny. Sekundární růst se v malé míře vyskytuje i u některých bylin.
Které rostliny jsou schopné sekundárního růstu? Rostliny nahosemenné, většina rostlin dvouděložných a výjimečně rostliny jednoděložné
Vývoj rostliny z embrya
Co rostlinám sekundární růst poskytuje? 1. Umožňuje jim dlouhověkost tím, že neustále produkuje nová vodivá pletiva (xylém a floém) a nahrazuje tak ta, která přestala fungovat 2. Umožňuje jim vysoký vzrůst tím, že produkovaná pletiva, zejména xylém, jsou velmi pevná a poskytují rostlinám mechanickou oporu
Nejstaršími dřevinami jsou kalifornské borovice osinaté z jihozápadu USA. V současnosti se vyskytují exempláře staré přes 4800 let, přitom dorůstají pouze výšek kolem 16 m. Nejstarší exemplář byl datován v roce 2012; jeho stáří bylo stanoveno na téměř 5000 let.
Borovice osinatá (Pinus longaeva) Metuzalém (Metuselah), borovice osinatá z kalifornských White Mountains je pravděpodobně nejstarší strom o stáří téměř 5 000 let. Je starší než Cheopsova pyramida. Přesné místo výskytu je tajeno kvůli ochraně stromu. Oke/Wikimedia Commons
Všech dnů Metúšelachových bylo devět set šedesát devět let, a umřel.
4000 let starý tis rostoucí v zahradě kostela ve vesnici Llangernyw v severním Walesu. http://mentalfloss.com/article/29879/6-oldest-trees-world
4000 let starý cypřiš ze středního Íránu začal růst v době, kdy lidé objevili a začali užívat kolo.
V horách západního Švédska byl nalezen smrk, jehož stáří bylo odhadnuto na 9,550 let. Dostal přezdívku Old Tjikko a podle některých názorů je tím nejstarším stromem na světě. Old Tjikkoje nejméně 9550 let starý. Strom sám je relativně mladý, ale starý je kořenový systém, který mohl po dlouhá tisíciletí dávat opakovaně vznik jedincům, kteří postupně odumírali a noví vznikali z neporušeného kořene. Jinou možností je, že spodní větve se pod tíhou sněhu přitiskly k zemi a zakořenily (hřížení). Po tisíce let mohl také přežívat ve zvláštním stavu typickém pro tato místa s velmi drsnými podmínkami. Podle všeho začal růst v době, kdy byly britské ostrovy a pevnina spojeny ledovým mostem. Objevitel tohoto stromu, prof. Leif Kullman připisoval jeho růst nástupu globálního oteplování.
Kolonie keře Larrea tridentata je klonem. Tvoří prstenec s průměrem až 20 m (14 m v průměru). Věk klonu byl stanoven na 11,700 let, což z něj činí jeden z nejstarších živých organismů na Zemi.
"King Clone" by Klokeid - Own work. Licensed under Public domain via Wikimedia Commons http://commons.wikimedia.org/wiki/File:King_Clone.jpg#mediaviewer/File:King_Clone.jpg
Co rostlinám sekundární růst poskytuje? 1. Umožňuje jim dlouhověkost tím, že neustále produkuje nová vodivá pletiva (xylém a floém) a nahrazuje tak ta, která přestala fungovat 2. Umožňuje jim vysoký vzrůst tím, že produkovaná pletiva, zejména xylém, jsou velmi pevná a poskytují rostlinám mechanickou oporu.
Hyperion je jméno sekvoje (Sequoia sempervirens) v severní Kalifornii, jejíž výška byla stanovena na 115.61 metru a je nejvyšším známým žijícím stromem. Přes svoji výšku není stromem největším co do hmotnosti. Byl objeven roku 2006 v Redwoodském národním parku v severní Kalifornii. Přesné místo jeho výskytu nebylo zveřejněno. Odhaduje se, že obsahuje 530 m3 dřeva.
Seznam nejvyšších známých stromů Sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens): 115.72 m, Hyperion, Kalifornie, USA Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii): 99.76 m, Oregon, USA Blahovičník (Eucalyptus regnans): 99.6 m, Centurion, Tasmánie, Austrálie Smrk sitka (Picea sitchensis): 96.7 m, Kalifornie, USA Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum): 95.8 m, Kalifornie, USA Blahovičník kulatoplodý (Eucalyptus globulus): 90.7 m, Tasmánie, Austrálie Blahovičník (Eucalyptus viminalis): 89 m, Tasmánie, Austrálie Shorea faguetiana : 88.3 m, Borneo Blahovičník (Eucalyptus delegatensis): 87.9 m, Tasmánie, Austrálie
Generál Sherman je sekvojovec, opět z Kalifornie. Co do objemu je největším stromem. Má výšku 83.8 metru a průměr 7.7 metru. Objem kmene je odhadován na 1,487 m3. Jeho stáří je odhadováno na 2,300–2,700 let.
haacked.com
http://newton.kias.re.kr/~choe/yosemite.html
Jak začíná vývoj bylin a dřevin? Počáteční stadia vývoje jsou velmi podobná
Embryo lnu
Embryo jabloně
Klíčení rostlin (bylin i dřevin) může být nadzemní a podzemní Při nadzemním klíčení se prodlužuje hypokotyl a vynáší nad zem dělohy. Ty později, poté, co jsou z nich vyčerpány živiny, obvykle zezelenají a fotosyntetizují.
Klíčení jabloně Klíčení lnu
Klíčení rajčete
Klíčení smrku
Při podzemním klíčení se hypokotyl neprodlužuje, dělohy zůstávají pod zemí a odumírají poté, co jsou z nich vyčerpány živiny.
Klíčení dubu Klíčení hrachu
kambium felogén
U rostlin nahosemenných a dvouděložných, které jsou schopné druhotně tloustnout, jsou cévní svazky uspořádány do kruhu. Nejčastěji jsou to svazky cévní kolaterální (bočné). Xylém je uložen vedle floému, přičemž floém směřuje k povrchu stonku, xylém do jeho středu.
Sekundární růst začíná vznikem kambia. Kambium je meristém, který produkuje směrem do středu xylém (dřevní část) a směrem ven floém (lýkovou část).
floém Základ kambia xylém
Cévní svazek
Sekundární růst začíná vznikem kambia.
Kambium je meristém, který produkuje směrem do středu xylém (dřevní část a směrem ven floém (lýkovou část).
Činností kambia stonek tloustne a napíná vnější vrstvy včetně pokožky. Tyto vrstvy později praskají a odlupují se. Před tím však musí dojít k vytvoření nového krycího pletiva, kterému předchází vznik meristému felogénu (korkového kambia).
1
2
3
kambium sekvoje
Příčný řez stonkem borovice vejmutovky (Pinus strobus) 1 – sekundární floém, 2 – kambiální zóna, 3 – sekundární xylém Crang, Vassilyev, Plant Anatomy, CD
kambium akátu
Sekundární vodivá pletiva
Systém osový
Systém paprskový
Osový systém
Paprskový systém Systém osový – transport v hlavním směru, obsahuje především vlastní vodivé dráhy, cévy a cévice v xylému, sítkové elementy ve floému Systém paprskový – kolmý na systém osový, rozvod látek v tomto směru a zásobní funkce
5
6
7
Příčný řez větvičkou jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) na počátku sekundárního růstu 1 – sklerenchym vzniklý v primárním floému, 2 – deuteroxylém, 3 – kambium, 4 – dřeň, 5 – primární xylém, 6 - primární paprsek zasahující do dřeně, 7 – místo vzniku nového paprsku
Kambium je dělivé pletivo, které funguje po celou domu života dřeviny. Jeho aktivita je často přerušovaná v období nepříznivých podmínek, u nás v zimním období. U našich dřevin se začíná kambium dělit na jaře, spolu s rašením pupenů a ukončuje dělení v průběhu srpna. Signálem pro ukončení dělení je zkracování dne. Poté se kambium připravuje na překonání nepříznivých podmínek, zejména mrazu. Výsledkem periodické činnosti kambia je vznik letokruhů, přírůstků za jedno vegetační období.
kambium
Příčný řez sekundárním xylémem douglasky (Pseudotsuga) ukazuje letokruhy vzniklé periodickou činností kambia
Blokový diagram deuteroxylému borovice (Pinus)
Blokový diagram deuteroxylému lípy (Tilia)
Dřevo nahosemenných rostlin je homogenní. Jeho osový systém se skládá pouze z cévic (tracheid). Na počátku sezóny se tvoří tzv. jarní dřevo, jehož tracheidy jsou větší a mají tenčí stěny, tracheidy tzv. pozdního dřeva z konce sezóny jsou menší a mají stěny tlustší. Paprsky jsou obvykle jednořadé, v osovém systému i v paprscích bývají často pryskyřičné kanálky
Příčný řez deuteroxylémem sekvoje (Sequoia sempervirens) Crang, Vassilyev, Plant Anatomy, CD
Příčný řez deuteroxylémem borovice lesní (Pinus sylvestris) s pryskyřičnými kanálky. Šipky označují hranice mezi letokruhy
Dřevo dvouděložných dřevin je heterogenní, obsahuje více typů buněk. Kromě cév se vyskytují i tracheidy, sklerenchymatická vlákna a parenchym. Cévy mohou být rozmístěny více méně rovnoměrně v celém letokruhu, takové dřevo se nazývá roztroušeně pórovité.
Příčný řez roztroušeně pórovitým dřevem jabloně Příčný řez roztroušeně pórovitým dřevem javoru cukrového (Acer sacharum) Crang, Vassilyev, Plant Anatomy, CD
Šipky označují hranice mezi letokruhy. Cévy jsou většinou solitérní http://www.sbs.utexas.edu/mauseth/weblab/
U některých dřevin (např. jasan, akát, dub) se vyskytuje dřevo kruhovitě pórovité, kde jsou velké cévy pouze součástí jarního dřeva.
Příčné řezy kruhovitě pórovitým dřevem jasanu (Fraxinus sp) Hranice mezi letokruhy jsou označeny šipkami, levý obrázek ukazuje celý letokruh, pravý obrázek ukazuje detail hranice mezi letokruhy. Obrázek vpravo http://www.sbs.utexas.edu/mauseth/weblab/
Jednotlivé letokruhy mohou plnit své funkce pouze po omezenou dobu. Po určité době, která je různá u různých druhů dřevin, dochází ke ztrátě transportní funkce cévních elementů, a to přesto, že se jedná o mrtvé buňky. U dvouděložných dřevin s roztroušeně pórovitým dřevem nebo u nahosemenných funguje více letokruhů, nejčastěji 3 až 7, jako horní hranice schopnosti fungovat v transportu vody se obvykle uvádí kolem 10 let. U dřevin s kruhovitě pórovitým dřevem fungují široké cévy obvykle jenom jeden rok, takže funkční v transportu je často jeden nejvýše dva nejmladší letokruhy. Když letokruhy přestávají být schopny vést vodu, dochází v nich ke změnám struktury a složení. I v letokruzích, které již nejsou schopny transportu, zůstávají ještě po nějakou dobu živé buňky (např. v paprscích). Tyto živé buňky významně přispívají k přeměnám v nefunkčních letokruzích, které vedou postupně, směrem od středu, ke vzniku tzv. jádrového dřeva. Často dochází ke změně zbarvení – jádrové dřevo je obvykle tmavší. Změna zbarvení bývá způsobena ukládáním tříslovin, které mají antiseptické účinky a které oxidují na tmavě zbarvené flobafeny. Ukládají se i různé barevné látky, které způsobují mnohdy krásné a nápadné zbarvení jádrového dřeva především tropických druhů. Dalšími látkami typickými pro jádrové dřevo jsou pryskyřice, gumy, oleje, z anorganických látek pak zejména uhličitan vápenatý (např. u buku lesního, Fagus sylvatica) a kyselina křemičitá, která způsobuje výraznou tvrdost a pevnost týkového dřeva ze stromu Tectona grandis. Jádrové dřevo je díky této přirozené impregnaci mnohem odolnější proti rozkladu. Poslední fází vývoje jádrového dřeva je odumření všech živých buněk. Obvodové vrstvy dřeva vně od jádra se nazývají běl (splint nebo též alburnum). Všechny vrstvy bělového dřeva nemají stejnou funkci. Můžeme odlišit běl funkční v transportu a běl nefunkční v transportu a postupně se přeměňující na jádro. Jádrového dřeva tedy každým rokem přibývá, zatímco počet letokruhů tvořících běl zůstává přibližně stejný.
Blokové schéma stavby sekundárně ztloustlého stonku 1 – jádrové dřevo, 2 – běl, 3 – kambium, 4 – deuterofloém, 5 – borka
Řez větví tisu ve stáří 27 let s tmavým jádrovým dřevem a světlým bělovým dřevem. Tmavé radiální linie jsou suky.
Při tvorbě jádrového dřeva v něm často dochází k uzavírání cév, které poté, co přestaly fungovat v transportu, jsou vyplněny vzduchem a jsou tak vhodnou cestou šíření infekcí. Cévy mohou být uzavírány thylami, což jsou výrůstky živých parenchymatických buněk do nitra nefunkčních cév. Thyly zužují lumen cév nebo je zcela vyplňují. Stěny thyl mohou i tloustnout a lignifikovat a efektivně tak uzavírat cévy. Thyly jsou typické např. pro trnovník akát, mnohé duby, jilmy, morušovníky, révu vinnou (Vitis vinifera) aj. Jindy jsou cévy vyplňovány amorfním materiálem označovaným jako gumy nebo gely.
Příčný řez sekundárním xylémem akátu s velkými cévami jarního dřeva uzavřenými thylami http://www.sbs.utexas.edu/mauseth/weblab/
Podélný řez cévami vyplněnými thylami
akátu
Crang, Vassilyev, Plant Anatomy, CD
Grafióza jilmu
Z místa inokulace konidiemi, tzn. z paždí větviček, jako nejobvyklejšího místa úživného žíru, se patogen šíří xylémem směrem do koruny i do kořenů dvěma způsoby. Jednak jsou nepohlavní spory unášeny roztokem v cévách, jednak dochází k jejich klíčení a prorůstání hyf cévami. Právě ucpáváním cév rozvíjejícím se myceliem způsobuje patogen odumírání celého stromu (Jančařík, 1999). Ophiostoma novo-ulmi někdy dosáhne již během první sezóny nákazy kořenů, kde pokračuje v růstu, vlnou infekce stoupá do kmene, který vlivem choroby odumírá celý nebo jeho valná část.
Aquilaria Aquilaria malaccensis je hlavním zdrojem tzv. agarwood, což je jádrové dřevo s vysokým obsahem výrazně vonné pryskyřice. Ta je produkována stromem jako obranný mechanismus proti infekci vřeckovýtrusnou parasitickou plísní Phaeoacremonium parasitica [
Z tohoto dřeva se dnes vyrábějí přísady do velmi ceněných parfémů
Význam dřeva 1. Stavební materiál 2. Palivo – obnovitelný zdroj
3. Výroba nábytku, nářadí aj. 4. Umělecké předměty 5. Výroba papíru
Javor javor Dub dub Třešeň bříza Africký mahagon honduraský m.
borovice douglaska olše ořešák
borovice topol jasan tsuga (jedlovec)
Ebenové dřevo z různých druhů rodu Diospyros Hmotnost 1 m3 ebenového dřeva se pohybuje mezi 960 až 1120 kg.
Týkové dřevo z Tectona grandis Ebenové dřevo se střídajícími se tmavými a světlými pruhy
Mahagonové dřevo ze Swietenia mahagoni
Balsové dřevo z dřevin druhu Ochroma je nejlehčím známým dřevem schopným plavat na vodě i po nasáknutí vodou. Bylo jihoamerickými Indiány používáno k výrobě vorů. Stejnou technikou byl vyroben vor Kon-Tiki použitý skupinou vědců v čele s Thorem Heyerdalem k plavbě z Jižní Ameriky na ostrovy v Polynésii.
Vor Kon-Tiki ve stejnojmenném museu v Oslu. Kon-Tiki urazil přibližně 3,770 námořních mil (cca. 6980 km) za 101 dnů, průměrnou rychlostí 1,5 uzlu.
Sběr mízy javoru cukrového pro přípravu javorového sirupu
Kde lze využít znalostí stavby dřeva kromě jeho průmyslového využití? 1. V kriminalistice 2. V archeologii a historických vědách 3. K stanovení stáří dřevin, složení ekosystémů v minulosti 4. K studiu klimatických změn v minulosti
Vrták pro odběr dřeva pro stanovení stáří stromu a pro účely dendrochronologie. Nutno vyloučit možné chyby způsobené falešnými nebo chybějícími letokruhy
Studium charakteru letokruhů lze použít k tzv. letokruhovým analýzám. Ty mohou vypovídat o stáří dřeviny, ale i o klimatických podmínkách v minulosti. V praxi jsou používány v dendrochronologii (např. datování staveb) nebo dendroklimatologii (zjišťování změn klimatu), ale i v archeologii, kriminalistice či dějinách umění)
Příklady vzhledu letokruhů Nahoře – šířka letokruhů je ovlivněna pouze stářím dřeviny, se stářím jejich šířky ubývá Uprostřed – ovlivnění šířky letokruhů zastíněním Dole – ovlivnění šířky letokruhů extrémními klimatickými podmínkami (např. suchem nebo nízkými teplotami
Příklad sestavení letokruhové řady pro datování dřeva
5 6 1
7
8
2
3 4
Příčný řez sekundárně tloustnoucím stonkem lípy (Tilia sp.) 1 – kambium, 2 – sekundární xylém (roztroušeně pórovitý), 3 – jednořadý paprsek, který pokračuje jako jednořadý do floému, 4 - jednořadý paprsek, který se rozšiřuje v oblasti floému, 5 – sekundární floém (červeně sklerenchymatická vlákna, modře sítkovice a parenchym, 6 – dilatovaná část paprsku ve floému, 7 – zbytky primární kůry, 8 – periderm, na povrchu odlupující se zbytky pokožky
Činností kambia stonek tloustne a napíná vnější vrstvy včetně pokožky. Tyto vrstvy později praskají a odlupují se. Před tím však musí dojít k vytvoření nového krycího pletiva, kterému předchází vznik meristému felogénu (korkového kambia).
Ve stonku vzniká felogén nejčastěji v některé z povrchových vrstev, blízko pokožky. Felogén odděluje centrifugálně korek. Buňky korku k sobě těsně přiléhají, bez mezibuněčných prostor. Na jejich buněčnou stěnu se směrem do středu buňky ukládá tenká suberinová vrstva. Díky tomu se stěny stávají nepropustné pro vodu i plyny a protoplast těchto buněk odumírá. Někdy mohou stěny i dále tloustnout a dřevnatět. Dospělé korkové buňky jsou obvykle vyplněny vzduchem, v některých případech v nich mohou být třísloviny, pryskyřice apod. Směrem dovnitř produkuje felogén omezené množství buněk. Ty mohou ve stoncích často obsahovat chloroplasty (např. u borovice lesní, Pinus sylvestris nebo u třešně, rod Cerasus a řady dalších) nebo mohou sloužit ukládání zásobních látek (škrobu).
Vznik felogénu u pelargónie
korek
Příčný řez korkem dubu (Quercus sp.) Buňky korku jsou vyplněné taniny http://www.sbs.utexas.edu/mauseth/weblab/
Hlavní vodivé dráhy v xylému jsou cévy a cévice. Cévy jsou trubicovité útvary složené z většího počtu buněk, které na sebe navazují svými koncovými stěnami; ty jsou v různé míře perforované. Vyskytují se hlavně u krytosemenných rostlin. Cévice jsou úzké dlouhé buňky, které jsou jedinými vodivými drahami u nahosemenných rostlin; spolu s cévami se ale vyskytují i u rostlin krytosemenných.
Z Mauseth, Am. J. Bot. 1994
5 6 1
7
8
2
3 4
Příčný řez sekundárně tloustnoucím stonkem lípy (Tilia sp.) 1 – kambium, 2 – sekundární xylém (roztroušeně pórovitý), 3 – jednořadý paprsek, který pokračuje jako jednořadý do floému, 4 - jednořadý paprsek, který se rozšiřuje v oblasti floému, 5 – sekundární floém (červeně sklerenchymatická vlákna, modře sítkovice a parenchym, 6 – dilatovaná část paprsku ve floému, 7 – zbytky primární kůry, 8 – periderm, na povrchu odlupující se zbytky pokožky
Díky charakteru buněk korku je přerušené spojení mezi pletivy vně od korku a pletivy ve vnitřních částech, takže veškerá pletiva vně od něj odumírají. V určitých omezených oblastech felogén vytváří buňky jiného charakteru, volně uspořádané, mezi kterými jsou vytvořené interceluláry; ty umožňují vstup vzduchu do nitra ztloustlého orgánu. Tyto malé oblasti se nazývají lenticely neboli čočinky
Schéma lenticely 1 – korek, 2 – felogén, 3 – feloderm, 4 – primární kůra, 5 – lenticela, mezi buňkami lenticely jsou výrazné mezibuněčné prostory, a to i v oblasti felogénu
Lenticela na stonku podražce (Aristolochia sp.) http://www.sbs.utexas.edu/mauseth/weblab/
Lenticely (čočinky) na stonku šeříku obecného (Syringa vulgaris) Crang, Vassilyev, Plant Antomy, CD
Pyrus calleryana – okrasná hrušeň
U většiny rostlinných druhů funguje felogén pouze omezenou dobu a v pozdějších fázích sekundárního růstu se hlouběji ve stonku zakládají následné felogény. S tvorbou každého následného felogénu a korku jsou pletiva uložená vně od nejnovějšího korku odříznuta od přísunu vody a živin a odumírají. Na povrchu orgánu tak přibývají mrtvá pletiva. Soubor všech mrtvých buněk vně od nejmladšího felogénu se nazývá borka. Charakter borky závisí v prvé řadě na způsobu zakládání následných felogénů. Ty se mohou zakládat jako souvislé koncentrické pláště kolem celého stonku. Častěji se následné felogény tvoří jako nespojité útvary miskovitého tvaru, které se svými okraji spojují s předchozím peridermem.
Vznik borky Vlevo – následné felogény tvoří soustředné válce, vpravo – následné felogény tvoří nespojité miskovité útvary 1 – kambium, 2 – jeden z felogénů
Lenticely na bříze en.wikipedia.org
Lenticely na třešni Autor: Rosser1954 Roger Griffith
Vzhled a způsob odlupování borky je často druhově specifický a může být využit pro identifikaci dřeviny.
A A
B
C Vzhled povrchu různých sekundárně tloustnoucích dřevin
D
G
E
G
F
I
A – bříza, vodorovné černé čárky jsou zvětšující se lenticely, bílá barva je způsobena přítomností jehličkovitých krystalů betulinu v buňkách a odrazu světla na nich B a C – plamének a réva vinná. U těchto rostlin se následné peridermy zakládají jako soustředné kruhy D –buk, zde se netvoří typická borka, felogén funguje po celý život E - šupinovitá borka platanu F – šupinovitá borka borovice lesní G – dub letní
Modřín opadavý Tis červený
borovice
Sekvoj
Smrk ztepilý
bříza
buk
jasan
javor
ořešák dub
Topol černý
eukalyptus
Sklizený korek
Dub korkový
Z dubu korkového (Quercus suber) se získává korek pro výrobu zátek aj. Dub korkový se využívá pro získávání přírodního korku olupováním borky v intervalech 6 - 12 let. První sklizeň se může provést po cca 25 letech od výsadby, ale kvalitní korek pro výrobu zátek se získá obvykle až po třetí sklizni. Korek z prvních sklizní se zpracovává převážně na dekorativní účely.
Jiné možnosti využití sekundárních pletiv dřevin
Vrstvy mladých větviček obsahujících floém (např. borovice) mohou být využity jako potrava. Ve Finsku během hladomoru následkem občanské války v roce 1918 tato potrava zachránila řadu lidí od smrti hladem. Jsou běžnou potravou řady živočichů včetně primátů.
Batoh z březové kůry
Skořice část sekundárních pletiv skořicovníku zahrnující nejmladší části borky a sekundární floém.
Meristém primárního tloustnutí 1 – apikální meristém, 2 – základy listů, 3 – meristém primárního tloustnutí, 4 – prokambium
Datlovník U palem stonek tloustne obvykle činností meristému primárního tloustnutí
Schéma sekundárního růstu jednoděložných rostlin
Příčný řez sekundárně tloustnoucím stonkem dračince
Příklad sekundárně tloustnoucí jednoděložné rostliny Dračinec dračí (Dracaena draco) z Kanárských ostrovů. Tyto dračince mohou být až 15m vysoké a dosahovat stáří zhruba 150 let (nejstarší snad až 400 let). Patří mezi silně ohrožené druhy.
1
2
1 – kambiální zóna, 2 – diferencující se sekundární cévní svazek, cévní svazky jsou amfivazální.
Vrchol prýtu plaménku (Clematis vitalba)
plotního
Žlutá šipka označuje apikální meristém, černé šipky prokambium v listech, červené prokambium ve stonku.
Sekundární krycí pletivo
1 5 4 2 3
Příčný řez stonkem podražce (Aristolochia) na počátku sekundárního růstu 1- svazkové kambium, 2 – mezisvazkové kambium, 3 – primární xylém, 4 – sekundární xylém, 5 - floém
Příčný řez sekundárním douglasky (Pseudotsuga)
xylémem
ukazuje letokruhy vzniklé periodickou činností kambia
Cévní svazek
Jabloň
