PhDr. Tomáš Novák Mgr. Bohumila Prùchová PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ

PhDr. Tomáš Novák Mgr. Bohumila Prùchová PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2942. publikaci Odpovìdná redaktorka Maria Arnautovová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 144 Vydání 1., 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Recenzovali PhDr. Eva Gbelcová Mgr. Alžbìta Pokorná © Grada Publishing, a.s., 2005 Cover Photo © MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D. ISBN 978-80-247-1449-3 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6283-8 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

1. Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1.1 Co se lze o dnešní rodinì dozvìdìt v manželské poradnì? . . . . . . 8 1.2 Co jsem se o rozvodu nauèil v manželské poradnì? . . . . . . . . . 9 1.3 Komu je urèena tato pøíruèka? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.4 Trocha historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 1.5 Kam se obrátit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2. Rozvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.1 Když se schyluje k rozvodu . . . . . . . . . . 2.2 Cesta k rozvodu . . . . . . . . . . . . . . . . 2.3 Rozvod sám o sobì nic neøeší . . . . . . . . . 2.4 Kdy je rozvod již nutný? . . . . . . . . . . . . 2.5 Malá ilustrace rozvodu bezdìtného manželství 2.6 Rambo se rozvádí . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Konstruktivní rozvod . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

17 17 21 33 38 41 45 52

3. Dìti a rozvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Dìti a rozvod rodièù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 „Péèe“ oèima psychologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Støídavá a spoleèná výchova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3.1 Výhody a nevýhody støídavé výchovy . . . . . . . . . . . 3.4 Když k dohodì nedojde a trpkost pøeváží nad zdravým rozumem 3.5 Trauma vytvoøené rodièi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6 Syndrom zavrženého partnera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7 Diskuze o Syndromu zavrženého rodièe . . . . . . . . . . . . . . 3.8 Kritéria pro posuzování kvality výchovných schopností rodièù . . 3.9 Sociálnì-právní ochrana dìtí v rozvodové situaci . . . . . . . . . 3.10 Soudní znalec a jeho práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . .

53 53 61 67 69 71 72 78 80 82 86 89

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

4. Po rozvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 4.1 Po rozvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 4.2 Druhé kolo po rozvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 4.2.1 Dozvuky a vlivy pøedchozího manželství . . . . . . . . . . 96 4.3 Chci být dobrým otcem tvých dìtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 4.4 Výchovný trojúhelník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 4.5 Osvojení (adopce) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 4.6 Od roku 1998 nejsou koneènì „cizí“ . . . . . . . . . . . . . . . . 102 5. Rozvod bez rozvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Rozvodové a porozvodové poradenství po pouhém rozchodu 5.2 Spoleèný majetek nesezdaných soužití . . . . . . . . . . . . 5.3 Dítì pøi rozchodu nesezdaných rodièù . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

105 105 106 110

6. Rozvod a cizina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 6.1 Rozvod manželství s cizím státním pøíslušníkem . . . . . . . . . 113 7. Rozvodová klientela v manželské poradnì . . . . . . . . . . . . . . . 117 Memento místo závìru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Pøeètìte si . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Adresáø poraden pro rodinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

ÚVODEM /

7

1. ÚVODEM

S problémy v manželství, jež se již nedají zachránit, pøichází do poraden vždy øada klientù. Otázkou v daném pøípadì je, zda se budou rozvodové a porozvodové ztráty jen seèítat nebo násobit. V nìkterých pøípadech, alespoò obraznì øeèeno, vzniká otázka, o jakou mocninu problémù pùjde. Pokud manželský poradce striktnì nedodržuje zásadu: „Co Bùh spojil, èlovìk nerozpojuj,“ dojde v urèitém procentu pøípadù k závìru typu: „Manželství se stabilizovat zøejmì nepodaøí, rozvod se jeví jako žádoucí.“ Pokud požadavek bezpodmíneèného setrvání v manželství vnímá jako kategorický pøíkaz i v rozvráceném vztahu klient, nastává zapeklitá situace. Poradce, teoreticky vzato, mùže onoho muže nebo ženu odmítnout a navrhnout mu konzultace s – pro nìj ideovì pøijatelnìjším – kolegou, nebo musí postoj respektovat. Rozvod lze doporuèit, ale nelze k nìmu pøemlouvat. O „zakázce“, tedy o tom, k èemu budou konzultace s poradcem smìøovat, rozhoduje klient. V psychologii se nelze spokojit s exaktním právním vymezením „rozvod manželství nastává v okamžiku, kdy rozsudek patøièného soudu o rozvodu daného manželství nabyl právní moci.“ Psychologicky je pøijetí rozhodnutí k rozvodu dlouhodobou stresovou situací. Je to proces pùsobící jak na jeho bezprostøední aktéry, tak i na osoby s nimi citovì spjaté. S. Kratochvíl ve své, dnes již klasické, Manželské terapii s odvoláním na citace nìkolika zahranièních autorù vymezuje proces rozvodu zaèáteèním milníkem: „manželé uvažují o rozvodu“ a konèí „dosažením nezávislosti na manželovi a manželství a ustanovením samostatného životního stylu.“ K tomu lze dodat: „Ano, ale…“ Pøesnìji øeèeno, kontrovat sloganem: „Nikdo nikdy nic nechť nemá za definitivní.“ Je totiž možno dosáhnout nezávislosti a pøece být poté konfrontován se situací, která „zajizvení“ rozvodového traumatu rázem zmìní. Zejména pokud byly v manželství dìti, bývá to s dosažením skuteèné nezávislosti opravdu složité. Staèí, aby byl zrovna nìjaký svátek, nemusí jít jen o Vánoce, aby se kdesi za knihami objevila zapadlá fotografie èi rozhlas zahrál písnièku spojenou s nìkterým prožitkem a zdánlivì pevný pro-

8

/

PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ

ces se mùže zvrátit. Také banální dìtská otázka nebo povzdech typu: „Proè zrovna my nemáme tatínka?“ leckdy pùsobí jako dynamit. Po øadu let spolupracuji s poøadem Apetýt Èeského rozhlasu Brno. Spolu s redaktorkou Marcelou Antošovou zajišťujeme každotýdenní kontaktní psychologickou rubriku. Pokud si dobøe vzpomínám, za tu dobu tøikrát (v prùmìru vždy s odstupem tøí èi ètyø let) do diskuse v onom živém vysílání telefonovala posluchaèka, jež sdìlila asi toto: „Odešla jsem od manžela i s dìtmi a rozvedli jsme se. Dìti se s ním mnoho nestýkaly, nakonec za nimi pøestal docela jezdit. Žila jsem s dìtmi svùj život. Znovu jsem se vdala, mám hodného muže, který byl mým dìtem dobrým tátou. Když ale první manžel umøel, dìti mu vypravily pohøeb a o vše potøebné se postaraly. Mìla jsem radost, že vìdìly, co se patøí.“ Psychologa tìžko pøesvìdèit, že opakované zveøejòování tohoto pøíbìhu v masovém médiu je takøíkajíc jen tak. Spíše to pøipomíná pøesvìdèování sebe sama na úrovni zpívání si v temném lese. Tìžko ovšem tvrdit, že pìvec je se strachem vyrovnán. Podobnì i ona dáma, byť proklamuje naprostou nezávislost na dávno ukonèeném manželství, pøece jen se chce utvrdit, že otce nepøipravila o dìti a naopak.

1.1 CO SE LZE O DNEŠNÍ RODINÌ DOZVÌDÌT V MANŽELSKÉ PORADNÌ? Klientùm na rodinì záleží, ale neménì a možná i více jim záleží na tom, aby byli šťastni. Pokud se rozhodnou zùstat spolu „kvùli dìtem“, není to nikdy výhradnì jen tak, jak tvrdí. Motivace je obvykle složitìjší a diferencovanìjší. Osobní zájmy bývají v žebøíèku toho, co je dùležité, stavìny pomìrnì vysoko. Životní styl pøíliš nepodporuje úzké a trvalé kontakty mezi partnery. Prakticky každý má mezi svými blízkými pøíbuznými èi dobrými známými nìkoho, kdo je rozvedený. Pøesto všechno a pøes nedostatek proti-rozvodových bariér lidem na manželství záleží. Ne vždy to ovšem dávají dostateènì najevo.

ÚVODEM /

9

1.2 CO JSEM SE O ROZVODU NAUÈIL V MANŽELSKÉ PORADNÌ? Jinými slovy, kdyby za autorem této knihy pøišel kameník s tím, že hodlá nìkteré pravdy potvrzené praxí tesat do kamene, uslyšel by následující poznatky: n

n

n n n n

n

n

n

n

n

Rozvod je vážná vìc. Na psychiku má dopad srovnatelný s úmrtím nìkoho blízkého. V prùbìhu rozvodové pøe lze oèekávat i zhoršení zdravotního stavu. Pøestože platí konstatování o rozvodu jako o „vážné vìci“ s výrazným dopadem na aktéry i na jejich rodinu, mnozí se k takovému kroku rozhodují zbrkle. Rozvod je pro úèastníky i pro spoleènost ztráta. Otázkou pouze je, jak velká ta ztráta bude. Rozhodování k rozvodu, pomineme-li zkratkovité reakce, je dlouhodobý, složitý proces, který u obou partnerù obvykle neprobíhá stejnì rychle. Muži jsou na pøíznaky hrozícího rozvodu ménì citliví než ženy. Obì pohlaví nejhùøe vnímají rozvod typu „blesk z èistého nebe“, po relativnì dlouhém a pøíkladném období soužití, jež bylo takto reflektováno okolím („Dávali nás všem za vzor a teï…“). Zcela neèekaný rozvrat smìøující k rozvodu je možný. Zdaleka to nemusí být výhradní dùsledek setkání se svùdcem nebo svùdkyní. Ten bývá jen rozbuškou. Podstatné mùže být „stokrát nic“ – mnoho malièkostí v souhrnu tvoøící jakýsi „kotelní kámen“ manželství. Typickým „ukvapeným rozvodem“ bývá rozvod pod tlakem mimomanželského vztahu, ať již vlastního nebo partnerova. Zde se však lidé obvykle nerozcházejí kvùli onomu vztahu samotnému, ale v dùsledku toho, co nastalo po prozrazení nevìry. V prùbìhu rozvodového boje je možné všechno. Tvrzení „to by manžel/ka nikdy neudìlal/a“ je nadmìrnì optimistické. V tìchto pøípadech platí: „Nikdy neøíkej nikdy.“ Minimálnì u poloviny rozvodù platí s odstupem èasu povzdech: „Kdybych tenkrát vìdìl/a, co vím dnes, tak jsem tu krizi zvládl/a a rozvádìt jsme se nemuseli.“ Rozvod sám o sobì sice umožní eventuální další sòatek, ale jinak prakticky nic neøeší. Døíve než se pro nìj zodpovìdný èlovìk rozhodne, mìl by se ptát: „Jak to asi bude s dìtmi? Kde a za kolik budu bydlet? Uživím se? Co asi získám a co ztratím? Nebudu na tom nakonec hùøe než pøed

10

n n

n n

/

PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ

rozvodem?“ Na takové otázky si musí odpovìdìt každý sám. Pro nìkoho je ztráta každodenního kontaktu s dìtmi (nebo tøeba poloviny rodinného domu, psa…) zcela nepøijatelná. Pro jiného mnoho neznamená. Rozvod se dá pøežít… obvykle ale dost tìžko. Rozvod je v nìkterých pøípadech nutný a to bez ohledu na okolí, jež je pøesvìdèeno o tom, jací jsou jeho aktéøi vzorný pár a jak dobøe se má X s Y nebo Y s X. Pokud nìkdo tvrdí: „Nerozvádím se jen kvùli dìtem,“ neøíká a mnohdy si ani neuvìdomuje celou pravdu. Dùvodù je víc. Pokud nìkdo tvrdí: „Pøece nemohu zùstat v manželství, když mùj protìjšek tvrdí, že je se mnou jen kvùli dìtem…“, mýlí se.

1.3 KOMU JE URÈENA TATO PØÍRUÈKA? V první øadì samozøejmì ètenáøùm, jejichž životní situaci odpovídá, lidem, uvažujícím o rozvodu, nebo osobám vyrovnávajícím se s rozvodem, který si nepøály. Dále všem, víceménì laickým poradcùm (tj. ne-psychologùm a ne-právníkùm). Autoøi si jsou vìdomi neskromnosti následujícího pøání, leè velice by uvítali, kdyby laik pøeèetl tuto knihu døíve, než pøesvìdèivì poradí: „To si nemùžeš nechat líbit, dej mu/jí kufr pøed dveøe, poøádnì práskni do stolu, rozvod, to je dneska malièkost.“ Po pøeètení bude snad jasné, že rozvod je dnes sice plnì spoleèensky tolerován, ale malièkost rozhodnì není. Kniha je dále urèena zaèínajícím poradcùm v rámci tzv. pomáhajících profesí. Nemá teoretické ambice. Podobnì jako její knižní pøedchùdce vydaný v nakladatelství Grada (Manželské poradenství) nechce být nic víc ani ménì než praktická „kuchaøka“. Tomu jsou uzpùsobeny i citace. To, co je pøevzato, je citováno pøímo v textu. Knihu doplòují základní prameny urèené laikùm v závìreèné kapitole: „Pøeètìte si“. O rozvodovém a porozvodovém poradenství jako o jedné z disciplín matrimoniologie – vìdy o manželství – doposud psali pøevážnì psychologové. Zamìøovali se na svoji disciplínu. Právní a psychologické se zde ale úzce proplétá, doplòuje a ovlivòuje. Jedno bez druhého je jen polovina problematiky. Podobnì jako v lékaøství není ideální léèit jen žluèník nebo bolesti v zádech, ale celého èlovìka, tak je také vhodné rozvodové a porozvodové poradenství vnímat komplexnì a mezioborovì. Právník by mìl v této knize nahlédnout do zpùsobu uvažování psychologa. Psycholog zde má k dispozici

ÚVODEM /

11

základní rozvodové právní minimum. Poznat myšlení a odbornou výbavu druhého neznamená plést se mu do øemesla. Znaènì to usnadní domluvu a snad i posílí ochotu ke spolupráci. Prvním autorem v tiráži pøedložené publikace je psycholog pùsobící v manželské a rodinné poradnì. Spoluautorkou je advokátka. Celou práci je nutno vnímat jako jeden celek. S jednotlivými tvrzeními autorù v textu není nutno vždy souhlasit, jsou však podložena praxí. Nabízí recepty, jak projít obdobím pøedrozvodovým, rozvodovým a porozvodovým s relativnì co nejmenšími ztrátami. S citacemi a vysvìtlením zákonù, jimiž pøispìla advokátka, nemusíme samozøejmì také souhlasit, ale respektovat (a znát) je bychom mìli. Eventuální nesouhlas mùžeme sdìlit svému poslanci v nadìji, že se pokusí prosadit nápravu patøiènou novelou zákona. Pozor na právní kutily, kteøí si zákony vykládají po svém a když s nìkterým nesouhlasí, k individuální novelizaci potøebují maximálnì pár piv. Pøijdou pak domù a vykládají právní nesmysly a psychologické nehoráznosti. Korunu všemu nasadí výrokem: „A o dìti tì pøipravím, protože mám všude známé.“ To, že „neznalost zákona neomlouvá“, je známo od pradávna. Text nelze pomìøovat v gender souvislostech. Byl napsán mužem a ženou. Nestraní ani mužùm, ani ženám. Není zamìøen proti „provinilým“, ani „ublíženým“. Hlásí se k jedné jediné podjatosti. Tou je zájem dítìte. S knížkou by se mìli seznámit i lidé, kteøí souhlasí s následujícími tvrzeními, jež jsou opakem životem provìøených „pravd tesaných do kamene“: n

n n n n n n n n n n

Druhá manželství jsou vždy lepší než manželství první, protože do druhých manželství vstupují lidé zkušenìjší, vyzrálejší. Prostì ti, kdož již vìdí, co chtìjí. Když to v manželství neklape, rozvedu se a najdu si nìkoho lepšího. Pro dìti není rozvod nic divného nebo neobvyklého. Vždyť v každé tøídì je plno jejich vrstevníkù z rozvedených manželství. Je lépe, pokud se rodièe rozvedou, než když vystavují dìti konfliktùm. Když se rozvodové spory pøeženou, pro dìti to zlé skonèí a vlastnì je vše v poøádku. Ten, kdo má rád mì, musí mít zákonitì rád i mé dìti. Rozvody dnes patøí k manželství podobnì jako umírání a smrt k životu. Rozvod ráznì vyøeší problémy nespokojených manželství. Rozvodem mé slunce zašlo. Konèí mùj spokojený život. Již nikdy nebudu mít radost ze života. Lidé mì odsoudí. Rozvedený/á je jen pùl èlovìka. Bez lásky se nedá žít.

12

n

/

PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ

Z dìtí v rozvedených rodinách zákonitì vyrùstají zloèinci, narkomané, citovì strádající jedinci a osoby, jež nejsou schopny založit v dospìlosti spokojené manželství.

Prvních osm tvrzení je v odborné literatuøe popsáno jako tzv. rozvodové mýty. U nás se jimi zabýval jako první A. Gjuriè. Jde o tvrzení znaènì povrchní, jež se vydávají za absolutní pravdy. Ve skuteènosti platí jen nìkdy, za urèité situace nebo vùbec ne. Také zbytek tìchto tvrzení patøí k rozvodovým mýtùm, byť depresivního charakteru. I pro nì platí stejná kritická slova a výhrady jako vùèi pøedchozím. Samozøejmì jsou i jiné pseudoprávní rozvodové mýty. Pro alespoò èásteènì pouèené laiky to zní bizardnì, leè stále jsou i tací, kdož snad dokonce vìøí názorùm typu „dítì musí být svìøeno do péèe matky“, „majetek je dìlen podle toho, kdo v dobì manželství víc vydìlal“, „manžel/ka se pøece musí odstìhovat z bytu, který máme v osobním vlastnictví“ nebo „když ti rozvod nepodepíši, nerozvedou nás“. I zde se lze stìží v psychologickém poradenství obejít bez znalosti právních vztahù.

1.4 TROCHA HISTORIE Tradièní manželské poradenství obvykle konèilo v situaci, kdy se zdál být rozvod nutný. Pak na místo psychologù nastoupili právníci. Zhruba od sedmdesátých let v USA, u nás od let osmdesátých minulého století, vzniká nová poradenská disciplína: pøedrozvodové, rozvodové a porozvodové poradenství. Propagátory nové disciplíny u nás byli napø. Ivo Sedláèek, dále Dytrych, Prokopec a Schuller, autoøi inspirující týmovým pøístupem psychiatra, sociologa a právníka, nezøídka ke spolupráci pøibírající i psychologa Zdeòka Matìjèka. Rozvodové a porozvodové poradenství vnímají znaènì široce, od seznámení s demografickými údaji, jež se problémù dotýkají, až po zvládání dùsledkù stresu a adaptaèních problémù na novou situaci pro všechny, kterých se rozvod dotknul. V problematice související s rozvodovým a porozvodovým poradenstvím se znaènì angažovali psychologové Ivo Plaòava a Eduard Bakaláø. Oba jmenovaní pøispìli k startu oboru i pøeklady z angliètiny vydanými nejprve v polosamizdatové edici Krajské manželské poradny v Brnì (I. Plaòava) a pod hlavièkou Ministerstva práce a sociálních vìcí ÈR (E. Bakaláø). Bakaláø se zabýval spíše „novou rolí otce“ a z ní vyplývající „revolucí

ÚVODEM /

13

v péèi o dìti“, jež nastala v USA a posléze i v jiných vyspìlých státech po opuštìní nesmyslného porozvodového biologického imperativu: „Dìti patøí matce!“ Plaòava zpøístupnil širší poradenské veøejnosti èlánek Kennetha Kressela a Mortona Deutsche z èasopisu Family Process roèníku 1977. Autoøi provedli podrobné rozhovory s významnými americkými manželskými poradci, v nichž se zamìøili na to, jak dotyèní pracují s klienty smìøujícími neodvratnì k rozvodu nebo již s rozvedenými. Respondenti nazývali svojí aktivitu „odpoutáváním“, „individualizací“, „diferenciací já“, ale též „emoèním rozvodem“. Dosažení onoho emoèního rozvodu pak chápali jako základní kámen úspìchu rozvodové terapie. Pøekladatel citovaného èlánku posléze nazval (po mém soudu nepøíliš šťastnì) onen emoèní rozvod psychorozvodem a termín se u nás uchytil. Myslím, že první èást novotvaru vyvolává zavádìjící asociace. Slangovì „psycho“ je synonymum thrilleru, v modifikovaném asociaèním experimentu lidé k „psycho“ dodávají spíše „-pat“ než „-logie“. Zùstaneme tedy u termínu emoèní rozvod. Pod tímto pojmem si pøedstavujeme dosažení emoèní distance od rozbitého manželství s uvìdomìním, že tento vztah funkèní již nikdy nebude. Dále sem patøí citové, jakož i sexuální odpoutání od bývalého manžela èi manželky. Do tøetice sem zahrnujeme to zøejmì nejtìžší: „nejsme manžely, ale zùstáváme rodièi“. Tj. je nutno dospìt k oddìlení zbytkù manželství od rodièovství. Pøedchùdcù popsaného snažení v našich podmínkách mnoho nebylo. Jisté prvky tohoto specifického poradenství lze snad najít u nìkterých popularizujících textù právníkù napø. M. Šteflové (ve ètyøicátých letech 20. století) èi J. Pávka (na poèátku sedmdesátých let 20. století). Prvky zmínìného poradenství lze u nás nyní najít v práci øady institucí i soukromníkù. Jistì sem patøí orgány péèe o dìti, obèanské poradny, centra mediace, kliniètí psychologové, advokáti a mnozí další.

1.5 KAM SE OBRÁTIT? Jak jsme již uvedli, míst, kde se provozuje poradenství daného typu, je celá øada. Tato publikace je výraznì ovlivnìna poradenstvím poskytovaným v manželské a rodinné poradnì, poradenstvím bezplatným, dotovaným státem, respektive obcí. Povìstných „vrchních deset tisíc lidí“ do této poradny nedochází. Psycholog se zde setkává se støedními a s chudšími vrstvami spoleènosti. I proto je nutno mít na pamìti, že „rozvod je mimo jiné i mnohdy zbyteèný luxus, neboť stojí peníze, mnoho penìz,“ jak

14

/

PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ

již na poèátku minulého století správnì konstatoval J. Stanislav Guth-Jarkovský ve svém Spoleèenském klasobraní. Velkým tématem manželského poradenství je otázka „radit èi neradit?“ V ryze psychologické sféøe lze skuteènì volit nedirektivní pøístup a jen podnìcovat klienta k tomu, aby se rozhodl sám. V kanceláøi advokáta už vùbec nemùžeme oèekávat, že to bude advokát, kdo nám poradí, zda rozvod ano èi ne. Advokát mùže s klientem probrat jeho konkrétní situaci v manželství, rodinì a v souladu se získanými údaji mùže klientovi nastínit vhodný postup jeho rozvodového øízení, pokud se pro rozvod klient rozhodne. Nepochybnì lze doporuèit variantu rozvodu tzv. dohodou (nesporný rozvod) oproti rozvodu spornému, pøi kterém se vìtšinou manželé nevyhnou onomu neslavnì známému „praní špinavého prádla“. Samotné rozhodnutí, zda zahájit právní kroky smìøující k rozvodu, však vždy zùstane na samotném klientovi. Jak již z názvu publikace vyplývá, výbìr témat je urèen požadavky praxe. Po vymezení vývoje partnerské krize a postojù úèastníkù k ní se snažíme pøiblížit stádia rozvodového procesu, který v optimálním pøípadì vyústí v tzv. nesporný rozvod. Souèasnì vìnujeme pozornost také situacím (povìtšinou nepøíliš pøíjemným), které lze oèekávat jak pøed, tak po rozvodu, stejnì jako v jeho prùbìhu, a jejichž øešení se povìtšinou rozvádìjící manželé nevyhnou. Manželé by se v dané situaci mìli dohodnout na tom, že se rozejdou a manželství ukonèí rozvodem. Dále, pokud mají dìti, také na dalším vývoji a rozdìlení rodièovské zodpovìdnosti. Musí øešit bytovou otázku, problémy kolem výživného a vypoøádat spoleèné jmìní manželù. Publikaci doplòuje návrh struktury poradenského sezení s klientem/y v pøedrozvodové èi rozvodové situaci. V pøíruèce, až na jednu velmi specifickou výjimku, nejsou uvádìny vzory podání týkající se rozvodové problematiky. Autoøi je publikovali již døíve – viz Prùchová, Novák (nakladatelství JOTA, Brno 2004). Zmínìnou výjimkou je zde publikovaný text stížnosti, která byla pøijata Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku k projednání. K publikaci právì tohoto textu máme dva dùvody. Podobná stížnost v bìžnì dostupných pramenech u nás publikována doposud nebyla a zároveò je to memento. Poèet podobných stížností u zmínìného soudního dvora je v porovnání na poèet obyvatel dle zpráv z tisku údajnì v EU nejvyšší právì od èeských obèanù. Zde jde samozøejmì o otázku právní, leè v mnohém podmínìnou psychikou úèastníkù sporù a nelze vylouèit i podíl „psychické rovnice“ soudcù. V každém pøípadì by bylo dobøe,

+ ÚVODEM /

15

kdyby spravedlnost sídlila ponìkud blíže a byla dostupnìjší než až ve Štrasburku. Pomineme-li základní východisko práce – proces vyrovnávání se s rozvodem, který je záležitostí pøevážnì psychologickou – je dùraz v textu kladen na otázky týkající se dìtí a majetku. Ne že bychom chtìli srovnávat nesrovnatelné. Je tomu tak proto, že rozvádìt se bez dìtí a bez majetku bývá obvykle výraznì jednodušší než v pøípadì opaèném.

ROZVOD /

17

2. ROZVOD

2.1 KDYŽ SE SCHYLUJE K ROZVODU Soud manželství rozvede, je-li zjištìn tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství. Co je myšleno kvalifikovaným rozvratem prozrazuje zákon o rodinì. Rozvrat manželství tak musí být hluboký a trvalý s tím, že již není možné obnovit manželské soužití. Jedná-li se o manželství, z nìhož se narodily dìti, které jsou v dobì uvažovaného rozvodu nezletilé, musejí být kromì kvalifikovaného rozvratu bezvýjimeènì splnìny zákonem stanovené podmínky, zejména rozvod manželství nesmí být v rozporu se zájmy nezletilých dìtí a o jejich výchovì a výživì na dobu po rozvodu musí být rozhodnuto pravomocným rozhodnutím soudu ještì pøed rozhodováním o rozvodu manželství. Právní terminologie je jasná. Ten, kdo podává soudu návrh na rozvod (žalobní návrh), je žalobce (døíve byl oznaèován jako navrhovatel; nadále se jedná o toho z manželù, který rozvod navrhuje). Ten druhý je žalovaný (podle døívìjší právní terminologie oznaèován jako odpùrce). V psychologii je to složitìjší. Oba partneøi se mohou v rolích „navrhovatele“ a „odpùrce“ rozvodu støídat. Složité je postihnout rozdíl mezi zjevným a potlaèeným chováním, respektive i cílem onoho chování. Ten, kdo navenek vystupuje jako plamenný odpùrce rozvodu, mùže dìlat ne-li vše, pak jistì mnohé proto, aby se manželství rozešlo. A naopak. Na první (ale jen na první) pohled manželství rozbíjející „viník“ rozvratu mùže být jen nešťastnou obìtí vývoje situace, èlovìkem, který sice nevhodnì, ale pøece jen volá SOS. V poradenství si mùžeme dopøát terminologické zjednodušení a za navrhovatele rozvodu považovat všechny, kdo si rozvod pøejí. Mohou to být jak oba manželé, tak i jeden z nich, ale pozor, také nìkdo z jejich blízkých: rodièe, dìti z prvního manželství èi z èasù „za svobodna“. Leckdy to bývá milenec nebo milenka. V takovém pøípadì bývá spíše na místì poradenství rodinné než rozvodové. Právì pøed ètvrt stoletím nazval Ivo Sedláèek pozice úèastníkù v asymetrické rozvodové situaci (zøejmì s ohledem na veøejné mínìní a s patøièným

18

/

PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ

nadhledem) pozicemi „bídáka“ (to je ten, kdo chce manželství rozbít) a „ubožáka“ (který, aè „bídákem“ rùznì atakován, chce manželství udržet). „Bídák“ bývá ztotožòován s navrhovatelem rozvodu, „ubožákem“ je odpùrce rozvodu. Reálná situace ovšem není tak èernobílá. V praxi je možné, že „bídák“ svým chováním donutí „ubožáka“, aby rozvod inicioval, vlastnì proti své vùli. „Bídák“ se k rozvodu rozhoduje, prožívá tedy rozvodové dilema. „Ubožák“ je rozvodem atakován, postižen nebo alespoò pøekvapen. Prožívá rozvodové trauma. Mnohokrát jsme se setkali s „bídákem“, který byl do své role okolnostmi a okolím vmanipulován a trpìl masivními pocity viny. Neménì èasto se objeví „ubožák“, který nebyl zdaleka tak ubohý, jak pøedstíral. Velmi èasto se pak lze setkat s mixem obou rolí – „bídák“ je v nìèem vlastnì „ubožák“ a „ubožák“, pokud se rozèílí a je zlý, dokáže leckdy jednat coby „bídák“. Poradce by mìl být schopen pomoci obìma. Není vùbec dùležité, kdo se na nìj obrátí jako první. Optimální je, pokud poradce naváže kontakt jak s iniciátorem, tak i s odpùrcem rozvodu. První setkání obvykle není obtížné. V dané situaci oba hledají urèitou oporu, podporu a konkrétní pomoc. Každý z nich se snaží získat poradce na svoji stranu. Poradce by mìl být nestranný a poskytovat oporu obìma stranám. Tady se dostáváme k podstatné odlišnosti poradce psychologa a poradce advokáta, protože advokát mùže zastupovat v rozvodovém øízení pouze jednoho z manželù, neboť je zcela evidentní, že tito jsou v kolizi (jistou odchylkou mùže být poradenská èinnost advokáta v pøípadì tzv. smluveného rozvodu – viz dále). Psycholog zachová patøiènou neutralitu, je korektní, ale nestranný. Jako vodítko ve sporu lze použít nezpochybnitelný zájem dìtí. I v tak ošidných sporech, kterými mohou být napø. spory o spoleèný nemovitý majetek, mùže poradce smìøovat manžele ve sporu k øešení takovému, kdy majetek nezíská nikdo z nich, ale jejich spoleèné nezletilé dítì. Z právního pohledu skuteènì takové øešení možné je. Darování nemovitého majetku nezletilému dítìti je reálné, pouze pøedpokládá jisté právní „mezikroky“. Jedná se zejména o zahájení øízení pøed soudem, v rámci kterého je nezbytné, aby byl soudem schválen právní úkon (nabytí nemovitosti) za nezletilého. Vzhledem k tomu, že nezletilé dítì není plnì zpùsobilé k právním úkonùm (tj. nemùže samo uzavírat darovací smlouvu), smlouvu za nìj uzavírá zástupce. Jeho úkon je pak soudem v øízení posouzen, a pokud je v zájmu nezletilého dítìte, je rozsudkem soudu schválen. Jako vhodné se samozøejmì v takových pøípadech jeví souèasnì s pøevodem nemovitého majetku na nezletilé dítì zøídit právo užívání nemovitosti pro nìkterého