PhDr. Pešková Kateřina Krátkodobé skupiny pro děti školního věku s prvky arteterapie Od roku 2001 pracuji v Pedagogicko-psychologické poradně Kladno jako speciální pedagog. Ve svém příspěvku bych chtěla shrnout své zkušenosti z vedení krátkodobých skupin pro děti školního věku, které nabízíme našim klientům. Klientelu PPP tvoří jednak děti, které mají obtíže se zvládáním školních nároků, s podezřením na specifickou vývojovou poruchu učení a dále pak děti s výchovnými obtížemi. Velmi často spolu tyto dva důvody úzce souvisí. Rodičům dětí, které mají v souvislosti s uvedenými problémy zároveň obtíže ve vrstevnickém kolektivu, popř. dětem s výraznějšími výchovnými obtížemi nabízíme návazné dlouhodobější vedení a to buď individuální, nebo skupinovou formou. Skupinovou práci s dětmi realizuji již desátý rok a za tu dobu doznal můj přístup řady změn až do stávající podoby. Osvědčila se mi práce v uzavřených, krátkodobých skupinách, kde jsou daná základní témata jednotlivých setkání. V tématech se zabýváme jednotlivými oblastmi života dětí – často jsou to právě ty oblasti, kde se děti se svým problémem nejvíce potýkají. Samotné činnosti a náměty k tématům přizpůsobuji složení skupiny, děti tak mohou do skupiny docházet i několikrát za sebou. Společnou ideou při vedení všech skupin je přesvědčení, že vytvořením bezpečného a přijímajícího prostředí a podporou pozitivních vztahů mezi dětmi s podobnými obtížemi můžu napomoci řešení těchto obtíží. Děti mají možnost svobodně tvořit, jejich tvorbu nikdo nehodnotí. Závěrečné sdílení je zaměřeno na zvědomění si pocitů při tvorbě a na vzájemné sdělování myšlenek, které je k tématu napadají. Mají zde prostor pro zamyšlení se nad aktuálními obtížemi, jejich sdílení a společné hledání způsobů jejich řešení. Na základě svých zkušeností mohu říci, že právě vytvoření přijímajícího prostředí je tím nejdůležitějším bodem skupinové práce. Společným rysem dětí, které navštěvují skupiny je jejich velká kritičnost vůči svému okolí. Domnívám se, že je to ovlivněno tím, že oni sami jsou velmi často pod neustálým kritickým tlakem, kterým lidé kolem nich reagují na jejich odlišnosti v chování, zvýšenou impulzivitu a neadekvátní reakce. Ve snaze dítě usměrnit a předejít jeho obtížím jej vlastně neustále kritizují. Tyto děti často vyrůstají v přesvědčení, že tak je to správně, že je třeba říkat těm okolo, co všechno dělají špatně. Zároveň si kritikou druhých kompenzují i pocity vlastní neúspěšnosti, snaží se ukázat, že nejen jim se něco nedaří. Jejich přílišná kritičnost spolu s nápadnostmi v chování negativně ovlivňuje jejich zapojení do vrstevnické skupiny a vytváří tak „začarovaný kruh“, ze kterého dítě samo nedokáže vystoupit. Tato problematika je patrná také v úvodním rozhovoru s rodiči – pro některé rodiče je otázka „co se vašemu dítěti daří, co se vám na něm líbí“ tou nejtěžší. V rodičovské skupině se tedy kolegyně s rodiči věnuje změně náhledu na dítě, společně hledají možnosti pozitivního posilování a zmírňování kritického tlaku na dítě. Skupina pro rodiče plní funkci informační, vzdělávací a podpůrnou, svými sekundárními dopady částečně i funkci terapeutickou. Vycházíme z předpokladu, že informovaný rodič, posílený ve svých výchovných kompetencích se bude lépe hodnotit ve své rodičovské roli a bude tak schopný efektivněji pomoci dítěti s jeho obtížemi. Práce v dětské skupině je pak zaměřena na vyhledávání toho, co se daří, na příjemné prožitky spojené s vlastní dovedností a s přijetím od druhých. Ke zprostředkování nové, jiné zkušenosti, která může dítěti pomoci změnit své chování a začlenit se lépe mezi děti ve své kmenové třídě využívám výtvarné a dramatické činnosti. Skupiny jsou připravovány pro 3 věkové kategorie dětí: děti ve věku 6 – 9 let děti ve věku 10 – 12 let děti ve věku 13 – 15 let Jsou určeny dětem, které mají obtíže se začleněním do vrstevnického kolektivu, děti ostýchavé, bojácné nebo naopak děti impulzivní, zvýšeně neklidné. Dále dětem s neadekvátními reakcemi
v kontaktu s dospělými či dětmi, s obtížemi při dodržování stanovených pravidel, s výchovnými obtížemi ve škole či doma. Všechny skupiny jsou koncipovány podle společné struktury: celkem 11 setkání 1x týdně délka setkání 1 – 1,5 hod Před samotným zahájením skupinové činnosti probíhá individuální rozhovor s rodiči dítěte, ve kterém se zaměřuji na zmapování obtíží, které rodiče u svého dítěte vnímají, ale také na to. co se rodičům u dítěte líbí, s čím jsou spokojeni. Probíráme očekávání rodičů v souvislosti se skupinovou činností a společně formulujeme kontrakt. Rodičům je také nabídnuta účast v rodičovské skupině, která probíhá ve stejné době jako skupina pro děti. Na počtu setkání rodičovské skupiny se rodiče dohodnou s kolegyní -vedoucí rodičovské skupiny - při úvodní společné schůzce, nejčastěji je to 4-5 setkání. Obsah rodičovských skupin se odvíjí částečně od programu pro děti – obě skupiny se věnují stejnému tématu, o kterém si pak s dítětem doma mohou povídat. Náměty jiných rodičovských skupin navrhují rodiče sami, věnují se tématům, která aktuálně doma řeší. U skupin, ve kterých se podaří navázat dobrý kontakt se všemi rodiči probíhají i společné skupiny rodičů s dětmi, ve kterých spolupracuje rodič na určeném tématu s dítětem. Po skončení skupinové práce následuje opět individuální rozhovor s rodiči (u nejstarší věkové skupiny společně s dítětem), ve kterém se navzájem informujeme o subjektivních pohledech na průběh skupinové práce, vracíme se k počátečním očekáváním a jejich naplnění. Snažíme se začlenit nové poznatky a zkušenosti do běžného života rodiny a dítěte. V případě potřeby korigujeme výchovný přístup k dítěti pomocí zkušeností získaných při práci s dítětem, či v rodičovské skupině. Dalším společným rysem všech skupin je struktura jednotlivých setkání, jednotlivé činnosti jsou spojeny aktuálním tématem setkání. úvodní kolečko – jak jsem se měl, co je nového, kdybych byl teď pohádková bytost (jídlo, dopravní prostředek..) byl bych …, náladoměr uvolňovací aktivita, popř. relaxace hlavní činnost – výtvarná, dramatická, práce ve skupinkách apod. závěrečné sdílení, popř. relaxace V průběhu celého setkání a především v závěrečném sdílení se děti učí pracovat se zpětnou vazbou. Především při sdělování toho, co se jim nelíbí, co jim vadí, se snažím o to, aby děti mluvily za sebe „mě se nelíbí když..“ ale nehodnotily toho druhého. U starších dětí je zpětná vazba cvičená cíleně – mluvíme o tom, co s námi dělá kritika a kdy ji můžeme přijmout. U mladších dětí jde především o poskytování vzoru. Prostorové a materiálové zázemí: velká místnost s volným prostorem pro dětskou skupinu, menší místnost se židlemi pro rodiče. Molitanové podložky, různé polštářky, deky, malířské stojany, barvy temperové, vodové, pastely, křídy, fixy, pastelky, keramická hlína, přírodniny, časopisy a noviny, různorodý drobný materiál, provázky, vlny, zbytky látek apod. Kromě společného, zastřešujícího cíle všech skupin, tj. vytvoření bezpečného prostředí, ve kterém děti mohou svobodně tvořit, zažívat přijetí a mít možnost mluvit o svých prožitcích, je každá skupina charakterizovaná dalšími dílčími cíli. Samotný obsah skupinové práce se také liší vzhledem k věku dětí. V další části se budu věnovat každé věkové skupině zvlášť, pro přiblížení činností s dětmi uvádím obsah setkání v aktuálně fungujících skupinách. Skupina A - pro děti 6-9 let 8 – 10 dětí ve skupině Cíle: uvolňování napětí a pohybového neklidu, zmírnění nežádoucích projevů v chování zvědomování vlastních pocitů
posilování sociálních dovedností a spolupráce ve skupině posilování sebedůvěry dětí
Personální zabezpečení: jedna terapeutka pro dětskou skupinu, 1 terapeutka pro rodičovskou skupinu. Intervize: po každém setkání krátké zhodnocení průběhu obou skupin, sdílení postřehů, náměty k dalšímu setkání. V rámci PPP možnost intervize s dalšími kolegy. Témata setkání: práce s jednotlivými tématy je propojena postavou skřítka Smolánka, který není oblíbený, ani moc šikovný, přesto, že se dost snaží. Dětem se o vlastních negativních zkušenostech lépe mluví prostřednictvím a na příkladu někoho jiného. Snaží se skřítkovi poradit jak řešit situace, které se často týkají i jich samotných. Na závěr každého setkání krátké sdílení – co se mi dnes líbilo, podařilo. seznamovací - představení po kruhu - řady – děti tvoří řady podle určitého pravidla (velikost, délka vlasů, velikost ruky, měsíc narození..) v řadě se vedle stojící představí, něco o sobě řeknou - posílání míče – s vyvoláním jména - kresba na společný papír – co rád dělám, co umím… Pak sdílení – co naše skupina dělá ráda, co umíme.
poznávací - koště – znalost jmen (jeden stojí uprostřed kruhu, drží koště, řekne něčí jméno, pustí koště a utíká zpět do kruhu, jmenovaný koště chytá dřív než spadne) - obraz mého jména (na přeložený papír, libovolná technika, bude sloužit jako vizitka dokud si nezapamatujeme jména) - ke každému obrazu jména říkáme, co už o tom druhém víme
kamarádi
radost
vztek
strach
odměna a trest - klobouková honička - brainstorming co je pro mě odměna, co je pro mě trest - koláž – odměny pro naší rodinu, něco najít pro každého člena rodiny
- honička se záchranou (podlezením pod nohama) - seznámení se skřítkem „Smolánkem“- neměl kamarády, byl na ostatní skřítky protivný – děti nejdříve poslouchají příběh, pak se střídají v roli Smolánka i ostatních skřítků, snaží se příběh změnit, udělat něco jinak - kamínky - společný pohyb ve skupině, houpáme kamínky - orchestr – společný rytmus na různé jednoduché nástroje - moje největší radost – malba na malířských stojanech, pak výstava – koutek radostí pro Smolánka, hádáme, co pěkného asi autor prožil - pohybová imaginace s hudbou (bouře) – Smolánek se zlobí - malba na společný papír, pak do obrázku děti dolepují papírky s dopsaným textem – mám vztek když.., zlobím se když .. foto č. 1 - malování na záda s hudbou (po bouřce) – děti sedí bokem do kruhu, kreslí prstem na záda kamaráda před sebou k příběhu Smolánek se udobřil - poslech příběhu – Jak se Smolánek bál - povídání po kruhu – čeho se mohou bát děti, čeho se bojí dospělí... - pantomima – jak vypadám, když se bojím - seznámení s relaxační polohou „bojovník“ - obrázek proti strachu – volná technika
foto č. 2 (vlevo dívka, 8 let dg. porucha autistického spektra, vpravo chlapec 9 let dg.ADHD sy )
síla
- pohyb přes překážky v místnosti - malba s hudbou na malířské stojany – malá loďka na rozbouřeném moři - uvolnění – tanec kolem ohně spolupráce - sbírání kuliček ve dvojici (každý má k dispozici jen jeden ukazováček - koulení různých předmětů na plachtě, kterou drží všichni za kousek - společná práce – každé dítě dostane kus z velkého papíru, přes který je namalovaná linka (tu musí zakomponovat do svého obrázku) pak skládají zpět do velkého obrázku a vypráví společný příběh
přání - na papírek nakreslit symbol něčeho co bych si přál/a, papírky se zamíchají, každý si jeden vylosuje a říká, jaké je to přání, autor pak může doplnit - křišťálová koule – děti se do ní po jednom chodí dívat „jaké přání se mi splní za 5 let“, pak jej malují
rozlučkový
- výstava všech obrázků, společných prací - skupinová rytmizace na jednoduché nástroje - přípitky – děti mají malou hostinu a sklenice s džusem, ťukají si, kdo chce řekne nějaký přípitek pro ostatní, něco co si bude pamatovat, co se mu líbilo
Skupina B - pro děti 10 - 12 let 8 – 10 dětí ve skupině Cíle: pozitivní motivace a aktivizace dětí posilování sociálních dovedností a zvědomování emočního prožívání posilování efektivních způsobů komunikace s dětmi i dospělými Personální zabezpečení: jedna terapeutka pro dětskou skupinu, 1 terapeutka pro rodičovskou skupinu. Intervize: po každém setkání krátké zhodnocení průběhu obou skupin, sdílení postřehů, náměty k dalšímu setkání. V rámci PPP možnost intervize s dalšími kolegy. Témata setkání: na závěr každého setkání je krátké sdílení co mě dnes zaujalo, co se povedlo seznamovací – představení po kruhu - chůze po místnosti (dívám se na zem, na své nohy, pak pozoruji nohy které potkávám, pozoruji lidi, ke kterým nohy patří, pokývnu na ně, usměji se ..) - můj svět – volná technika, co dělám, co mě baví, lidi kolem mě
poznávací
rodina - hledání v místnosti – každé dítě má najít 4 tvary ve své barvě, pak spolu vyměňují tak dlouho, aby každý měl 4 různé tvary ve 4 různých barvách, z tvarů pak nalepují domeček - z dalších barevných papírů si děti vyberou různé tvary, kdy každý kousek symbolizuje jednoho člena jejich rodiny. Dolepí tvary ke svému domečku, mohou jednotlivé postavy dokreslit, dotvořit. foto č. 3 (chlapec 9,5 let, dg. ADHD sy), foto č. 4 (dívka, nejistá, uzavřená, obtíže ve vrstevnickém kolektivu)
- hra na upíra (znalost jmen) - relaxace (jaké bych mohl/a být zvíře) - kresba zvířete z relaxace - ve skupině pak ostatní říkají co všechno to zvíře umí, v čem je dobré
- v kruhu pak ostatní říkají koho na obrázku vidí, co tam lidé dělají, co mu to připomíná, autor nakonec sám svou rodinu představí
kamarádi
emoční slovník – pozdrav – děti stojí ve dvou řadách proti sobě, jedna řada řekne nějakou emoci, pocit, druhá řada je pozdraví s tou emocí, pocitem – střídají se dokud je napadají další emoce - v místnosti jsou rozložené lístečky s napsanou emocí (radost, strach, vztek, láska, smutek), každý chvíli postojí u každé emoce a snaží se vybavit kdy se takto cítil, pak přiloží k lístečku nějakou věc, obrázek který mu ji připomíná - děti se rozdělí do skupinek ke každé emoci a z přiložených věcí mají za úkol vytvořit nějaký obraz nebo příběh, pak skupinovou práci prezentují
emoční slovník - pohyb po místnosti se zadanou emocí, pocitem, mohou i vydávat nějaké zvuky, mluvit spolu apod. - můj vztek – dle výběru malba nebo práce s keramickou hlínou, hotové obrázky a výtvory dáme doprostřed, mluvíme o tom, co všechno v nás probouzí vztek, pak každý přemýšlí, co by u svého obrázku změnil, aby se vztek také změnil – v něco legračního, neškodného. Až to všichni udělají (kdo neví, může si nechat poradit od někoho jiného) přemýšlíme jak by se tato změna dala udělat i v reálném vzteku.
síla - kruh – děti stojí v pevném kruhu, jeden je mimo kruh a má za úkol nějak se dostat doprostřed, postupně se všichni vystřídají, pak reflexe – jaké byly použité strategie, zda by to šlo ještě jinak - brainstorming – k čemu lidi potřebují sílu + co mi dává sílu - vybavit si pohádku, kde byla nějak využitá nějaká síla, nakreslit tu situaci, pak „výstava síly“
hranice - chůze podél provazu – zakázané území, vniknutí na zakázané území – pak reflexe pocitů při překročení hranice - osobní prostor – jedno dítě stojí, se zavřenýma očima, uprostřed širokého kruhu ostatních ti se k němu potichu přibližují, dokud jim neřekne dost, pak otevře oči, podívá se, kde jsou, až se všichni vystřídají - reflexe pocitů - dialogy kreslením – děti jsou ve dvojici, mají každý svou pastelku a společný velký papír rozdělený na 4 díly. Kreslí do jednotlivých dílů dle pokynů – každý svůj obrázek, nezasahují si do toho; každý se snaží pro svůj obrázek „urvat“ co největší prostor; střídají se v kresbě společného obrázku– kreslí vždy jen jeden, druhý musí počkat až první přestane; kreslí najednou společný obrázek. Pak reflexe dvojic, jak se jim jednotlivé díly kreslily, jaké byly pocity.
škola - burza chování – každý si na papírky napíše čtyři nejčastější způsoby jak se chová ve škole, pak dá doprostřed dva z nich, u kterých si myslí, že je toho moc, čeho se chce aspoň trochu zbavit. Přidám doprostřed další možnosti chování. Pak vyvolávám
- houpání v dece, houpání na zádech kamarádů - já a můj kamarád na ostrově - práce s keramickou hlínou (děti ve dvojici mají společnou placku z hlíny, kterou dotvářejí tak, aby se jim spolu na ostrově líbilo, aby tam bylo vše co potřebují), hotové ostrovy dáme doprostřed místnosti foto č. 5 a 6 - ostrovy splněných přání - povídání po kruhu – co se mi od druhého ve dvojici líbilo, každý pak dopisuje větu „přeji si kamaráda, který …“, lístečky složíme do lodičky, děti se pohybují v rytmu hudby a postupně posunují cizí lodičky směrem k ostrovům dokud tam nejsou všechny
jednotlivé způsoby chování, kdo si ho chce vzít musí říct, k čemu je potřebují, jak je využijí, tak aby každý měl na konci opět čtyři papírky. Reflexe – co jsem vyměnil, co jsem změnil. - práce ve dvou skupinách – děti mají nakreslit a popsat vlastnosti dobrého žáka a dobrého učitele
budoucnost - relaxace – moje ideální budoucnost – já za 5 let (kamarádi, rodina, škola, zájmy..). Po relaxaci si děti na jednotlivé lístečky napíší, co všechno by se jim mohlo podařit, co by chtěli zvládnout, umět, kam by chtěli cestovat, co by chtěli poznat. Lístečky si nechají u sebe. - klubíčko – děti si po kruhu posílají a rozmotávají klubíčko. Vzniklou síť z vlny pak položíme na zem. Do sítě pak pokládají své lístečky, které postupně čtu – co všechno by tato skupina mohla dokázat.
rozlučkový
- výstava všech obrázků a společných prací - děti chodí po místnosti s papírem připevněným na záda – každý každému tam píše „co se mi na tobě líbí, co jsem se od tebe naučil, čeho si všimnul..“ - přípitky – děti mají malou hostinu, ťukají si a pronášejí přípitky – co si budu pamatovat, jaké to tu pro mě bylo apod.
Skupina C - pro děti 13 - 15 let 10 – 14 dětí ve skupině Cíle: podporovat snahu o sebepoznání a tvorbu hodnotového systému možnost prožít si, uvědomit a prodiskutovat témata, která je zajímají posilování sebevědomí seznámení s relaxačními technikami posilování sociálních a komunikačních dovedností Personální zabezpečení: dvě terapeutky pro dětskou skupinu, 1 terapeutka pro rodičovskou skupinu. Intervize: po každém setkání krátké zhodnocení průběhu obou skupin, sdílení postřehů, náměty k dalšímu setkání. V rámci PPP možnost intervize s dalšími kolegy. Témata setkání: první dvě témata jsou daná, další témata vybírají anonymně samy děti z nabídnutého seznamu, popř. mohou doplnit vlastními tématy. Náměty jsou seřazeny dle četnosti výběru. Kromě dvou úvodních témat uvádím další, nejčastěji vybíraná témata. seznamovací – představení po kruhu - místo si vymění - děti sedí v kruhu na židlích, jeden stojí uprostřed, řekne nějaké tvrzení o sobě (např. co dělá rád x nerad), ti, kterých se to také týká si vymění místa, dotyčný se také snaží si sednout, kdo zůstane uprostřed pokračuje - já jako dveře – libovolná technika, kdybych byl tady a teď dveřmi – jak by ty dveře vypadaly, pak autor může o svých dveřích něco říct, upřesnit, ostatní se mohou ptát. Zároveň vysvětlujeme jednotlivá pravidla (otevřenost, STOP, právo nevědět, mlčenlivost o dění na skupině. Pravidla si na lístečku odnášejí domů, jsou i vyvěšeny v místnosti. - volba témat na další setkání – děti bodově hodnotí jednotlivé možnosti, popř. dopisují další náměty na setkání – co by je zajímalo, o čem by se chtěli něco dozvědět, mluvit.
poznávací
- já jako pohádková bytost (jako co si v tuto chvíli připadám) - smlouva sám se sebou – děti se zamýšlejí k jaké změně by jim naše setkávání mohlo pomoci, co by u sebe chtěli změnit, dopisují si do své smlouvy - zvířata – děti sedí kolem velkého papíru, ti proti sobě tvoří dvojici. Nejdříve každý nakreslí sám sebe jako zvíře a vedle ještě jedno - jaké zvíře by mohl být ten druhý z dvojice. Pak se všichni posunou o jedno místo doprava a dopíší pod nakreslená zvířata, co
si myslí, že toto zvíře umí, nebo nějakou jeho dobrou vlastnost. Děti se posunují vždy o jedno místo a dopisují, dokud se nedostanou zpět ke svému obrázku. Kdo chce, může přečíst nahlas, doptat se, něco k tomu vysvětlit apod. foto č. 7 - 11
jak vidím sám sebe - regulovčík – děti stojí v řadě za sebou jdou pomalým krokem k „regulovčíkovi“ na druhém konci místnosti. Regulovčík je posílá na vpravo nebo vlevo podle určitého tvrzení, tak jak to odhaduje (např. kdo má x nemá doma živé zvíře; kdo rád x nerad sportuje, kdo rád x nerad mluví před cizími lidmi). Po umístění všech řekne podle čeho je rozděloval – děti mohou přejít na druhou stranu nebo zůstat – tak aby pro ně to tvrzení platilo. - vlastnosti – na 8 kartiček si každý napíše své vlastnosti (pozitivní i negativní). Do kruhu pak dá 4 kartičky s vlastnostmi, u kterých si myslí, že jsou u něj hodně výrazné, možná se jich chce zbavit, nebo trochu ubrat nebo se o ně může rozdělit. 4 si nechá, kdo chce přečte co si nechal. Pak probíhá burza – z cizích odložených si vybírám a říkám k čemu bych ji potřeboval, popř. k čemu by se někdy mohla hodit – dokud všichni nebudou mít zase 8 kartiček. Nalepí si je + můžou dokreslit. Pak diskuze k těmto obrázkům „já“ a k tématu vlastnosti.
vztahy s rodiči a sourozenci - děti se rozdělí do skupin podle toho, zda mají mladšího, staršího sourozence, nebo jsou jedináčci či prostřední. Ve skupince pak promýšlejí jaké má jejich postavení výhody x nevýhody, prezentují ostatním skupinám. - naše rodina – každý poskládá svoji rodinu z různých materiálů, věcí – k dispozici jsou všechny věci z místnosti. Po jednom svou rodinu ostatním představí. Pak přemýšlíme nad zadáním „ideální odpoledne u nás doma“ – můžeme to na obrázku měnit. Kdo chce řekne ostatním jak vypadá jejich ideální odpoledne, co oni sami pro to mohou udělat. - rodina – děti si vylosují kartičku s názvem postavy (táta, máma, dítě, pes) a příjmením rodiny (Vánek, Pánek, Mánek..). Na signál se mají co nejrychleji – beze slov – najít a postavit rodinu do určeného postavení (táta na židli, máma jemu na klín, dítě na klín mámě, pes vpravo vedle židle na čtyřech)
řešení konfliktů - dialogy kreslením – děti pracují ve dvojicích, mají tři výkresy, na které postupně kreslí dle instrukcí, každý má jednu pastelku – různé barvy (1 – A kreslí ohleduplně, nechává prostor i druhému, B – snaží se pro svůj obrázek urvat co největší prostor; 2 – A,B - snaží se pro svůj obrázek urvat co největší prostor; 3 – A,B - kreslí ohleduplně, nechává prostor i druhému). Diskuse k jednotlivým výkresům – co mi vyhovovalo, jak dopadl obrázek. Krátce děti seznámím s teorií výhra x prohra při řešení konfliktů. - 5 způsobů řešení konfliktů – 5 zvířat (medvídek, liška, žralok, sova, želva). Děti v 5 skupinách přemýšlejí nad + a - určeného stylu, pak prezentují. Diskuse nad otázkami „jak já většinou řeším konflikty, je rozdíl v tom, koho se to týká, jak to řeší lidé kolem mě, jaký způsob je mi příjemný od druhých?.. “
zamilovanost, vztahy s druhým pohlavím – semafor – do semaforu každý sám za sebe dopisuje jaké chování, vlastnosti u druhého pohlaví jsou pro něj „zelená“ – tj. to se mi líbí, tady jdu dál, zajímám se; „oranžová“ – trochu zpozorním, začnu váhat, přemýšlet; „červená“ – to se mi nelíbí, stojím nebo od toho jdu pryč. Diskuse nad semafory, v čem se shodneme, co máme jinak..
- ideální dívka, ideální kluk – ve dvou skupinách (kluci x holky) tvoří libovolnou technikou obraz – dívky ideálního kluka a kluci ideální dívku. Dopisují tam i vlastnosti a chování, na kterých se shodnou. Skupiny své výtvory prezentují.
budoucnost a volba povolání - kosmická loď – na lísteček každý napíše o jakém povolání pro sebe uvažuje, čím by chtěl být. Pak má každý své povolání „obhájit“ pro vstup na kosmickou loď, která letí osidlovat novou planetu – proč je důležité, aby tam byl. - relaxace – s imaginací „já za 5 let“ – jak bude za 5 let vypadat můj život, co budu umět, dělat.. - koláž – já za 5 let, pak představení své koláže ostatním. problematické chování - papírová válka – děti jsou rozděleny do dvou skupin, místnost je rozdělena na 2 poloviny, v limitu 1 minuty se každá skupina snaží házet papírové koule tak, aby jich na jejich půlce bylo co nejméně. Pak určíme 1 „škodiče“, který nebude dodržovat dohodnutá pravidla (je na něm, jak je bude porušovat). Pak diskuse – co to s hrou udělalo, jak skupiny reagovaly, jaké to bylo pro „škodiče“.. - výlet – děti učinkují ve scénce (skupina s jedním vedoucím chce jet na výlet, ale mají několik tipů, snaží se dohodnout) – střídají se v jednotlivých rolích, které mají popsané na papírku. Každá role má předepsaný určitý způsob chování (vedoucí, lhostejný, agresivní, spolupracující, ustupující apod.), každé dítě si vyzkouší každý způsob chování. Pak diskuse – jak mi v jednotlivých rolích bylo, co znám u sebe z reálného života, co bránilo domluvě, popř. co ji podporovalo apod. spolupráce a důvěra v druhé - letadlo, deky – děti jsou ve 2-3 skupinách, jejichž složení s může měnit. Letadlo – jedno dítě má zavřené oči, v upažených rukách drží nějaké těžší předměty (křídla a motory), ruce nesmějí poklesnout. Z obou stran stojí pomocníci, kteří mají odhadnout, jestli už mají pomoci a podepřít jeho ruce nebo ještě ne. Nikdo nemluví, všichni se vystřídají v roli letadla. Pak reflexe rolí letadla i pomocníků, jak těžké bylo to odhadnout, jestli pomoc přišla příliš brzy, pozdě, včas.. Deky – jedno dítě si lehne do deky, ostatní jej nadzvednou a houpají. - ostrov – děti jsou rozděleny losováním do dvou skupin. Jsou uvedeny do příběhu – vaše skupiny ztroskotala na pustém tropickém ostrově, kde je pitná voda, zachránili jste sekyrku, sirky, jídlo a vodu na 2 dny, není šance, že vás najdou dříve než za měsíc. Mají za úkol nakreslit svůj ostrov, jak se tam vypořádají se svou situací, jaká pravidla soužití si nastaví. Pak vzájemná prezentace obrázků, pravidel, jak se jim dařilo domluvit se, co bylo těžké apod.
Omezený počet setkání se skupinou na jedenáct, s sebou nese určitá omezení krátkodobé skupinové práce. Také danost témat setkání (přesto že jsou variabilní podle aktuální skladby skupiny a u nejstarší věkové skupiny i jejich vlastním výběrem) vytváří více sevřenou strukturu, než je běžné v dlouhodobější skupinové práci. V rámci praxe PPP ji však vnímám jako funkční a dá se říci, že v měřítku poradenských činností jde o dlouhodobější vedení klientů. Jasně daná struktura a časové vymezení je přijatelné z hlediska chodu rodin našich klientů - jen výjimečně se setkávám s nepravidelnou docházkou. Rodiče se také lépe orientují v průběhu skupinové práce, mohou si s dítětem i doma povídat o jednotlivých tématech. V rodinách našich klientů se velmi často setkávám s tím, že rodiče se chtějí dítěti věnovat, změnit to, co se nedaří, ale nevědí jak. Program, který nabízíme v dětských i rodičovských skupinách je pak pro ně určitým vodítkem s cílem posílit pozitivní vztah k dítěti. To, spolu se snahou umožnit dětem příjemné prožitky ze svých dovedností a z přijetí ve skupině vrstevníků, je pro mě osobně smyslem skupinové práce v rámci naší poradny.
