PhDr. PAUL BRUNTON SKRYTÁ NAUKA ZA JÓGOU I. THE HIDDEN TEACHING BEYOND YOGA

PhDr. PAUL BRUNTON SKRYTÁ NAUKA ZA JÓGOU I. THE HIDDEN TEACHING BEYOND YOGA

OBSAH

P•edmluva I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

Za jógou 9 Kdo jsem já? 17 Jaký je význam sv!ta? 20 U"ednictví v joze 24 O"ekávání moudrosti 32 Kone!ná stezka 37 T#i stupn! jógy 43 Kde nyní jsem? 47 Náboženské a mystické stupn" 57 Co je meditace? 63 Stru"ný p#ehled mysticismu 67 Mysticismus nesta"í 73 Skrytá filozofie Indie 77 Filozofie pravdy 86 Skrytá nauka Indie 92 Filozofická disciplína 102 Pravda nade vše$ 110 Vytrvejte a doufejte$ 111 Myslete$ 113 Vnit#ní odpoutanost 115 Koncentrace, klid a zasn!ní 119 Ukázn!te city a o"ist!te charakter$ 124 Vzdejte se ega$ 130 Uctívání slov 135 Psycho-patologie slov 141 P#ekvapivá odhalení o Pravd!, Bohu a Duchu.... 150 Co je fakt? 156

VIL

Hledání Pravdy Cesta p#emýšlení Intuice a mysticismus Filozofický insight (vhled) VIII. Odhalení relativity Klamy "asu Nauka o stanovisku Rozši#ující se "aso-prostorový pocit lidí IX. Od v"ci k myšlence Od oka k mysli Zrození v!domé zkušenosti X. Tajemství prostoru a !asu Geometrická iluze Mentální promítání Tvo#ení prostoru a "asu XI. Magie mysli Záhada vnímání Prvenství myšlenky Co jsou v!ci? XII. Pád materializmu Od neskute"ného ke Skute"nému Sv!t jako myšlenka Epilog: Filozofický život O chování a um!ní Nauka o karm! Blaho sv!ta Filozofický názor na sv!tovou krizi Dodatek Vysv!tlení n!kterých nepochopení

168 177 187 195 199 209 212 223 233 238 247 257 269 274 283 293 300 310 314 323 332 338 352 357 363 375 381 393 393

P%EDMLUVA Od napsání této knihy uplynulo mnoho let. Sv!t prošel válkou, která nemá obdoby, která byla plná ot#es& a p#ekvapení, a pozd!ji mírem, který je rovn!ž - i když v menší mí#e - traumatem. Ob! fáze p#edstavují výzvu a varování obyvatel&m této planety. Kdo m&že žít spokojen! v t!chto nejistých "asech? Válka dosud pokra"uje v srdcích a myslích lidí. A tam také musí být válka nejd#íve zastavena, nebo' tam mají výbušniny - a' to jsou malé kulky, nebo nesmírné destruktivní atomové bomby - sv&j po"átek. Tento vn!jší stav je názorným p#íkladem síly myšlenek a cit&, když jsou dostate"n! dlouho udržovány a soust#e*ovány. V této knize byla ukázána jiná stránka pravdy mentalismu - stránka, která odhaluje, jak se podílíme na tvo#ivé zkušenosti p#i poznávání fyzického sv!ta a života v n!m. Jak jsou naše nepatrné malé mysli a vznešená Sv!tová Mysl (jinak nazývaná B&h) t!sn! spjaty. Jak "as a prostor, které se zdají být vn! nás, jsou ve skute"nosti uvnit# mysli. Jak hmotu s její zdánlivou pevností, hmotností, hutností a tak dále ve skute"nosti zažíváme jako svou mentální zkušenost. To vše vede, jak je ukázáno ve druhém svazku (pozd!ji vydaném pod titulem Moudrost Nadjá) k nejvyšší Pravd!, že jedin! MYSL je skute"ná, že hluboko v nás a v celém kosmu existuje nesmrtelné v!domí. Naše podílení se na n!m, a to na naší nejlepší úrovni, spo"ívá ve vznešen!jším a "istším bytí, než jak se normáln! projevuje naše omezená lidská existence. Zde musí být Pravda jednoho dne hledána a nalezena každým "lov!kem, a' již v tomto život!, nebo po mnohých životech v mnohých t!lech. I když se idea mentalismu zdá být p#íliš neuv!#itelná a p#íliš obtížná k pochopení, neexistuje žádný jiný kone"ný záv!r, ke kterému bude muset nakonec moderní myšlení dosp!t, tak jako k n!mu muselo dosp!t starov!ké metafyzické myšlení v %ecku, v Indii a v +ín! p#ed mnoha

staletími. Našt!stí myšlení není jedinou cestou k mentalistickému cíli. Nakonec nás k n!mu m&že také dovést ta nejjemn!jší forma cít!ní, což je cít!ní intuitivní. Nejhlubší zp&sob myšlení a cít!ní, p#ístupný "lov!ku, je myšlení a cít!ní inspirované. P#edkládá mentalismus nikoli jako teorii, ale jako tu nejvznešen!jší formu živé zkušenosti, zkušenosti tak nesmírné, že nem&že být nikdy zapomenuta a p#etrvává po celý zbytek života, i když se p#izp&sobuje nutnosti žít v tomto sv!t!. Profesor Werner Heisenberg vyjád#il p#ed svou smrtí sv&j kladný postoj k základní myšlence mentalismu, s níž m!l p#ímou osobní zkušenost a ke které byl veden krok za krokem svými výzkumy v nukleární fyzice na slavném Mnichovském institutu, zam!#eném na tento obor. Proslavil se svým objevem zákona indeterminace, za což získal celosv!tové uznání formou Nobelovy ceny.Podobný výsledek se objevuje v myšlení profesora Carl von Weizsachera, známého v n!meckých kulturních kruzích svou prací v matematice, filozofii, sou"asné historii a atomové fyzice. V moderní dob! se objevují díla v oblasti um!ní, poezie a literatury, která sv!d"í o osobní a nezapomenutelné zkušenosti do"asného záblesku pochopení významu sv!ta. Záblesk nazna"uje a dává tušit nádhernou prom!nu, které m&že v!domí dosáhnout, prom!nu, která, je-li pln! rozvinutá, je živ! a intuitivn! poci'ována. Každá v!c, každý objekt, odhaluje a nazna"uje sm!r ke svému zdroji - MYSLI. Paul Brunton Kv!ten 1976

KAPITOLA I. ZA JÓGOU +ím déle putuji po této otá"ející se zemi, tím více si uv!domuji, že není možné obvi/ovat jen jednotlivé lidi, strany, vlády nebo národy ze žalostného stavu lidské rasy - tak zhypnotizované populární pošetilostí a tak klamané tradi"ními báchorkami$ - ale vinu má i všeobecná nev!domost, týkající se t#í základních otázek: Jaký je význam sv"ta a životní zkušenosti? Co jsem já? Jaký je ú#el existence? Pozoruji s p#ekvapující ostrostí, že prolomení této sko#ápky staré nev!domosti u"iní pro sestoupení trvalého míru na naši sužovanou zemi víc než cokoli jiného. Jádro sv!tového problému je p#íliš jednoduché, než aby je náš složitý v!k pochopil: všechny skutky tryskají ze skrytého pramene mysli a teprve až se lidé nau"í správn! myslit, budou podle toho jednat, ne d#íve. Jejich skutky nemohou být nikdy v!tší než jejich myšlenky, nebo' neslyšná prohlášení mysli ur"ují hlu"né cesty nohou. Trpké bolesti sv!ta i jeho bestiální h#íchy jsou jen p#íznaky choroby, jejíž p#í"inou je stará nev!domost a jejímž jediným lékem je nové poznání. Neuniknutelnou povinností každé inteligentní, rozumné lidské bytosti, sužované po"ínajícím a polouv!dom!lým toužením po lepším život!, je nez&stat v mentální lenosti, ale pokra"ovat v pátrání po odpov!dích na ony t#i otázky; to znamená, v pátrání po PRAVD2, t#pytící se jako hv!zda. Je všeobecn! známo, že dnes žijeme v neporovnatelné sv!tové situaci. Zrodili jsme se v nej kriti"t!jší dob! zaznamenaných d!jin. N!které nové proudy myšlení, cít!ní a "innosti, které se v menší mí#e projevovaly již p#ed n!kolika stoletími, siln! ot#ásají celým sv!tem od po"átku tohoto století. Válkou pln! a dramaticky vzplály. Pomalý b!h událostí d#ív!jších dob mizí do malicherné bezvýznamnosti, je-li porovnán s naší dobou. Slepé davy stojí zmaten! p#ed jejími obrazobornými zm!nami a ohromen! p#ed jejími ni"ivými událostmi. Mars natahuje tuto planetu na sk#ipec.

10

SKRYTÁ NAUKA ZA JÓGOU I.

Nemesis se pohybuje mezi národy jako soudce, který si nasadil chmurnou soudcovskou paruku a p#ísn! drží zapomenuté váhy. Všichni lidé putují slep! jedním z nejvýznamn!jších p#echod&, které kdy "as vložil na lidskou rasu. Z filozofova stanoviska je však nejvíce pozoruhodných sedm nových p#etvá#ejících znak& naší doby, které mají rozhodný vliv na vydání této knihy. Prvním pozoruhodným znakem je neuv!#itelný rozvoj mechanické dopravy mezi vesnicemi, m!sty, zem!mi a pevninami, umožn!ný používáním parních a elektrických vlak&, benzínem pohán!ných aut, autobus&, parník& a letadel. Takto se planeta zmenšila a lidstvo se necht!n! sbližuje. To samoz•ejm" rozši•uje prostorový pocit milion$ lidí. P#ivádí je do osobního kontaktu s jejich sousedy, s cizinci i cizozemci; proto jsme sv!dky vým!ny rasových kultur, vzniku velkého po"tu nových idejí a rozši#ování rozhled&. Tak se se sv!tem stalo n!co, co nemá obdoby. Myšlenky mohou být nadále izolovány jedin! pod tlakem hrubé síly a i to jen po omezený "as. Z toho všeho vyplývá ješt! jeden d&ležitý a p#itom podce/ovaný d&sledek, že hlas asijské moudrosti je nyní slyšen evropskýma i americkýma ušima. Druhým znakem je obdivuhodné pozvednutí jak politické, tak ekonomické úrovn! života pracujících t#íd v porovnání s p#edchozími generacemi. To v nich vzbudilo pocit sebeúcty, který nem!ly, když byly spoutány zd!d!ným nevolnictvím. Aristos1} p#edal své žezlo Demovi1), bezpochyby proti své v&li, a Demos je t#ímá bu* s rozvahou, ale nejist!, nebo velitelsky a pevn!. Uctívá množství a ponižuje se p#ed velikostí. Dav vít!zí. Jeho rozhodnutí je posledním slovem. Ale p#ízniv!jším d&sledkem této dosud nevídané emancipace je postupn! se rozvíjející zájem o život i p#es nevyhnutelnou d#inu p#i výd!lku na živobytí. Davy za"ínají „hled!t dále než na špi"ku svého nosu< a osvobozují se od omezeného rozhledu. Širší otázky a sporné v!ci náboženské, politické a kulturní již nejsou zcela mimo jejich dosah. 1) Pozn. p•ekl.: Aristos = symbol urozeného, Demos = symbol lidu. %ecká slova, která autor perzonifikoval.

ZA JÓGOU

11

T#etím znakem je odstran!ní nevzd!lanosti a zdemokratizování vzd!lání. V!d!ní již není výsadou n!kolika š'astných. Bezplatné a povinné vzd!lání zp&sobilo b!hem jediného století zázra"né zm!ny v myslích t!ch, s nimiž d#íve jednaly despotické vládnoucí t#ídy jako s d!tmi. P#íliv vzd!lání proudí po celém sv!t! stále siln!ji, takže davy jsou dnes mnohem mén! prostoduché, než byly kdysi. Pozoruhodn! odrostly d!tinským doktrínám, kterými byly živeny. Vysázení n!kolika prvních typ& písmen znamenalo svržení všech starých epoch hrubé nev!domosti. Tam, kde p#ed tisíci lety evropský venkovan nebo #emeslník nebyl schopen p#e"íst jediné písmeno a neum!l se ani podepsat, dnešní evropský a americký venkovan nebo d!lník nejen že umí "íst všechna písmena abecedy, ale umí je také napsat. Tento pokrok není omezen na tyto pevniny, a"koli tam dosáhl prudkého vzestupu. Asie a Afrika jsou také v pohybu. Nesmíme však upadnout do povrchní domn!nky, že toto vše n!jak zvláš' pomáhá lidské schopnosti správn! myslit. Vzd!lání je dvojího druhu: to, které pouze rozši#uje fakta a pomáhá lidem nau"it se jim zpam!ti, a to, které jim pomáhá o t!chto faktech správn! p#emýšlet. V!tšina vzd!lání pat#í do první kategorie, která závisí pouze na používání intelektu, ale n!které pat#í do kategorie druhé, která závisí na vyšší schopnosti rozumu. Všeobecný pokrok ve sfé#e v!d!ní vede i k jakémusi pokroku ve sfé#e bádání, z n!hož rovn!ž vyplývá - i když v menší mí#e probuzení rozumu. Lidé jsou dnes daleko více než d#íve p#ipraveni používat v život! rozum, nicmén! nejsou dostate"n! p#ipraveni, aby používání rozumu hrálo podstatnou roli v jejich život!. Proto je možné právem doufat, že mnohem více neofyt& bude hledat filozofické zasv!cení, jestliže jeho hluboké a obtížné zásady budou zbaveny svého nepr&hledného závoje odstrašující frazeologie a budou od!ny v jasn!jší slova. +tvrtým znakem je množství p#ekvapujících vynález& ke zlepšení styk&, jež následují jeden za druhým od chvíle, kdy Gutenberg v N!mecku vytiskl "ernými písmeny na bílém papí#e první slovo a kdy William Caxton postavil v Londýn! sk#ípající ru"ní tiska#ský lis. Tisk, levná pošta, telegraf, telefon, biograf a bezdrátový p#enos jsou vzd!lávajícími nástroji, které se spojily, aby rychle zevšeobecnily v!d!ní a zp#ístupnily

12


ho všem. Tím m&že všude docházet k neustálé vým!n! fakt&, myšlenek, idejí a názor&. Hodnota "asu se zm!nila, když se m&že spojit bezdrátová telegrafíe s kabelem a p#enést v okamžiku zprávy z celé planety do našeho domu, když noviny nebo periodické "asopisy p#edloží o"ím "tená#e v +ín! popis nejnov!jšího v!deckého objevu v Anglii týž týden. +lov!k mluvící do rozhlasu v Londýn! uslyší ozv!nu svého hlasu v setin! vte#iny; b!hem tohoto mžiku ob!hl jeho hlas zem!kouli a pronikl do uší nespo"etných poslucha"&. A tak se da•í t"mto vynález$m také m"nit a rozši•ovat pocit #asu u v"tšiny lidí. Krom! toho, zahájení studia rozsáhlých evolu"ních údobí dávné minulosti "lov!ka a vesmíru p#im!lo vzd!lané lidi myslet v pojmech ohromných "asových rozm!r&. Staromódní p#edstava "asu jako pomalu se pohybující v!ci zmizela závanem pokroku. Žijeme nyní v pohybujícím se sv!t!, nikoli ve sv!t! statickém. Tempo amerického života se zm!nilo v rychlost, o níž se Ink&m a Azték&m ani nezdálo. Domácí uspo#ádání a zmechanizování evropských domácností umož/uje nespo"etné denní "innosti, na které sta#í neusp!chaní %ímané nikdy ani nepomyslili. Zvyky sta generací se rozpadají p#ed našima o"ima. Ale lidé, kte#í tráví celý sv&j život v západních m!stech, si možná nepovšimnou a neocení tuto p#ekvapující zm!nu tak jako ti, kte#í ob"as pobudou v orientálních vesnicích, kde dny mohou být prožity daleko od všech vliv& naší v!dy a naší doby. Vývoj lidských myslí je proto mnohem rychlejší než v d#ív!jších stoletích. Noviny, vyráb!né rychlostí mnoha tisíc kus& za hodinu, se staly velkou tvo#ivou silou v moderním život!. Tam, kde si st#edov!ký "lov!k nemohl opat#it ani jedinou knihu ke "tení pro její vysokou cenu a velkou vzácnost, jeho dnešní potomek si m&že opat#it noviny každý den a "íst lacinou novou knihu každý týden. Potišt!ný arch papíru ší#í v!d!ní, p#ipravuje cestu v!d!, ve#ejn!ji rozhlašuje v kterémkoli moderním jazyce a m&že nyní p#ipravit novou, by' i užší cestu pro filozofii. Zrození tisku signalizovalo smrt esoterismu všech dob. Nastal "as otev#ít pln!ji západnímu sv!tu málo navšt!vovanou stezku skryté orientální filozofie. Pátým znakem je objevení v!dy na intelektuálním obzoru lidstva. V!da ovliv/uje mysl dnešního "lov!ka jak pro dobro, tak i pro zlo. Její zrození

ZA JÓGOU

13

v Evrop! ohlásilo v!k faktu a p#inutilo sv!t, aby se za"al lou"it s v!kem báchorky. Lidé se pozvedají z primitivní vlády magie k zralejší vlád! logiky. Vzr&st lidské mentality není možná p#íliš veliký, ale jasn! pozorovatelný a je nep#íznivý pro lidskou pov!ru. Vzestup jednoho znamená pád druhého. V!decká fakta byla kdysi úzkostlivými vet#elci na fóru, na kterém kvetly domn!nky, nyní však ovládají sv!tovou scénu. Bacon byl pouze p#edch&dcem darwinovského boje logicky uvažujících nauk s dogmatickými vírami, boje, který hluboce poznamenal myšlení minulého století. Nech' bylo místo slepé víry v minulých stoletích jakékoli, nem&že se znovu nadlouho zmocnit vedení ve století, kdy rozum ukazuje tak viditeln! a hmatateln! svá vít!zství všude kolem nás. Za"ínáme r&st a jalové št!betání primitivních myslí bude d#íve "i pozd!ji nudit naše uši. Výsledky v!dy jsou neodd!litelnými fakty naší doby. Její zázraky plní naše domovy, valí se našimi ulicemi, plují po p!ti oceánech a pohybují se neviditeln! prostorem. Takto rozhodn! ukazují celému sv!tu nad#azenost použitého rozumu. P#íchod nového v!deckého poznání zve#ejn!ného celému sv!tu za"íná m!nit základy lidského života, p&sobit na ducha naší doby a p#etvá#et náš rozhled. Každý, kdo v!rn! sleduje objevy v!dy, je nucen p#ehodnocovat veškerou existenci, v"etn! své vlastní. Historický okamžik vzniku moderního v!deckého v!ku nastal skute"n! tehdy, když Galileo unikl z v!zení tradice a provedl sv&j slavný pokus na šikmé v!ži v Pise. To byl za"átek rozsáhlého sv!tového bádání, které vyvrcholilo ve v!deckém obraze sv!ta jako v nesmírném, p#í"innou souvislostí ovládaném automatickém stroji. B&h, jako podrážd!ný stvo#itel, rozmarný dozorce a náladový soudce, byl vhodn! smazán ze starého st#edov!kého obrazu. To byla první revoluce v západním názoru. Druhá nastala, když Röntgen objevil elektrický základ atomu. Bádání pokra"ovalo ješt! rychleji, vskutku tak rychle, že v!dci nyní p#ekreslují znovu sv&j obraz. Vesmír není již nadále strojem. +ím se nyní stal, nikdo ješt! neví. Nový obraz je zamlžený a neur"itý, dokonce beztvarý, a to proto, že pat#í do oblasti filozofie. Nebo' zde došlo k postupnému procesu abstrakce, k p#echodu z empirického stanoviska k metafyzickému, k vzr&stajícímu

14


sklonu v!dy stát se sou"ástí svého vlastního pole zkoumání a prom!nit hmotu a mechanismus v pojmy. Všechny p#íznaky nyní nazna"ují, že v!da si nejen podává ruce s filozofií, ale že dokonce Merkur se p#ipravuje ke s/atku s Minervou$ A zvláš' zajímavé je, že v!da také bezd!"n! vstupuje do tábora skryté filozofie, nebo' n!které z jejích posledních zásad, vyjád#ené Einsteinem, Planckem, Heisenbergem, Jeansem a jinými, byly p#edvídány a potvrzovány indickými mudrci v dob!, kdy západní civilizace ješt! žvatlala ve svých po"átcích. Poprvé v historii je možno vyjád#it výsledky východního myšlení v západních výrazech - to znamená, ve v!deckých výrazech - a slou"it je s bohatými výsledky západního bádání. Evropa a Amerika poskytují nové a širší základy pro asijskou moudrost, kterou nyní m&žeme vykládat s obsáhlostí, s jakou nebyla dosud nikdy hlásána. Takto se nev!domky setkává starodávný mudrc s moderním v!dcem a je nyní možné sestavit nesmírn! významnou intelektuální syntézu - univerzální ideologii pravdy - což d•íve nebylo možné. Šestým znakem je pom!rné p#ibývání volného "asu, který se stal dosažitelný pro lidi všech t#íd, v d&sledku používání stroj& ve všech odv!tvích lidské "innosti. Zvykem moderního "lov!ka je st!žovat si na nedostatek volného "asu, ale je pravda, že jeskynní "lov!k ho m!l mnohem mén!. Musel bojovat s nemilosrdnou p#írodou, divokými lidmi a dravými zví#aty. Musel bojovat o holou existenci, potravu a uspokojení. Proto "lov!k mohl dosp!t k myšlení o vyšších v!cech teprve tehdy, když dostate"n! zvládl tyto pot#eby. Kdy v celých d!jinách dosáhl "lov!k takového drtivého vít!zství jako dnes? Má více "asu, aby podkopal svou vlastní nev!domost. Jestliže v dávných dobách mohlo studovat filozofii jen n!kolik málo lidí, dnes díky v!tšímu množství volného "asu - uzrává hodina pro v!tší po"et žák&, kte#í jsou ochotni jej moud#e využívat, jsouce vábeni jejím zá#ným vlivem. Sedmým znakem je historická skute"nost, že povále"ná období plodí v mnohých myslích náboženské pochyby, které pak tyto mysli nutí k pátrání po p#ijateln!jším vysv!tlení života. Ale protože dv! války byly vedeny b!hem jedné generace a protože byly nejhorší, jaké kdy sv!t vid!l,

ZA JÓGOU

15

a rozší#ily se do tak velkých rozm!r&, jaké nebyly v d!jinách známy, není jist! omylem p#edvídat, že víra vážn! poklesne po nárazu této pohromy. Beznad!jný pocit, že život je bezú"elný, se rozší#í ve všech vrstvách lidí. Moc náboženství mravn! ovládat lidi bude pravd!podobn! velmi oslabena. To vytvá#í stav hlubokého spole"enského nebezpe"í. Zhroucení t!chto starých sankcí uprost#ed neklidu a p#evrat& vyžaduje bu* jejich posílení, nebo nahrazení novými. V!tšina lidí totiž nem&že žít spokojen! s myšlenkou, že v život! neexistuje žádný základní smysl, a žádný vznešený cíl. Budou brzy vyhledávat n!jakou víru nebo nauku, která dá nový sm!r životu. Proto nyn!jší ot#esená a zhroucená doba bude sv!dkem pátrání po takových naukách, jako nebyla ješt! žádná z d#ív!jších dob. A pon!vadž tyto zm!ny budou vždy nejvíce patrné mezi vzd!lan!jšími t#ídami, formy které toto pátrání pravd!podobn! na sebe vezme, budou p#edevším mystické a n!kdy filozofické spíše než náboženské. Mysticismus patrn! získá v!tší po"et p#íznivc&, než kdy b!hem dlouhé doby m!l, nebo' poskytuje citový vnit#ní mír, tak naléhav! pot#ebný po šílených b!sn!ních a hr&zách války. Ale také filozofie uvítá ve svých branách skromné množství nových badatel&, kte#í zm!nili své intelektuální zam!#ení. Jestliže t!chto sedm "initel& má v&bec n!jaký význam, pak znamenají to, že d!jiny procházejí bolestmi svého nejv!tšího obratu, že kulturní vzr&st lidstva je pozoruhodn! urychlován, že se otvírá p#ed vzd!laným sv!tem nová a jedine"ná epocha lidského v!d!ní, že potenciální pole vnímavosti pro filozofii pravdy je širší a hlubší než kdykoli p#edtím, že utajování se stalo zbyte"né a že poprvé je umožn!no nové sv!tové ší#ení vyšších hledisek. Mimo to, dnešní mezinárodní, politické a ekonomické podmínky jsou takové, že všude nuti lidi pohlížet na události a v!ci v jejich vztahu k celku, to jest: nutí je, aby za"ali filozofovat$ Je t#eba zd&raznit, že podobnou p#íznivou situaci nelze nalézt v žádném jiném století než ve století dvacátém. Tento podivuhodný v!k sociálního p#erodu, všeobecného rozkladu, technického p#evratu a mentálního osvícení je zkrátka neustálým zrychlováním p#erodu "lov!ka z tvora primitivního na tvora v!deckého. Ale ani to není ješt! všechno. +lov!k má žít zp&sobem, který

16


je pro n!j vhodný, a nikoli jako zví#e, plaz a parazit. Proto je "as zralý k odhalení nauky, která neodporuje jako v!tšina náboženství v!deckým objev&m, ale skute"n! z nich "erpá podporu. Je opravdu radno za takovýchto podmínek uvolnit dávná omezení a dostate"n! osvobodit staré ryzí indoevropské v!d!ní, aby pomohlo vzd!lan!jším t#ídám jednat moud#eji, aby se mohlo vytvo#it n!co ušlechtilejšího a abychom všichni mohli postupn! vytvá#et lepší lidský sv!t. K nim se musí vždy obracet ovcím podobné davy pro vedení; nebo' jejich zp&soby myšlení jsou postaveny jako m!#ítka, k nimž se má sm!#ovat, jejich zp&soby života jsou vyty"eny pro ctižádost nebo napodobení. Pokrok plyne z vrcholu od vedoucích kruh& a vyšších t#íd každé lidské spole"nosti dol&, až prostoupí davy. Ideje a názory, chované nejvzd!lan!jšími a nejosvícen!jšími vrstvami jsou pomalu p#ijímány t!mi nižšími. Jejich rozhledy a postoje nejvíce ovliv/ují sv!t. Proto se nyní obrací skrytá filozofie p#edevším k nim. Nadšená aktivita evropských v!dc& m&že být nyní uvedena v soulad s klidnou kontemplací východních mudrc&. Motýl pravé, integrální moudrosti m&že co nevid!t vyrazit ze svého kokonu, kde v minulosti dospíval a byl skryt. Toto spojení m&že být p#edzv!stí nové východo-západní civilizace, která m&že jednoho dne vzniknout, až se v#eteno "asu sto"í daleko za náš letopo"et, až nadvláda materialismu bude sesazena a až pravda bude moci usednout na tr&n, aby #ídila opravdové obrození celého lidského života a práce. V!k dosp!losti lidstva musí kone"n! p#ijít. Kdyby se tato velkolepá koncepce mohla rozší#it mezi vzd!lanými t#ídami sv!ta bez válek od Sibi#e do Špan!l a od Kolomba do Kalifornie, následky by byly pozoruhodné. Na nešt!stí se zdá uskute"n!ní takové vize zcela vzdálené. Je opravdu velmi daleko. P#esto nesmírná obnova, která musí následovat po ohromném sv!tovém zhroucení, p#ivede ur"it! více kandidát& k branám filozofie v dychtivém pátrání po nových cestách, novém v!d!ní a nových zásadách. Jak utrpení, tak v!d!ní našich dn& se spojily, aby p&sobily jako revolu"ní "initel, který musí podnítit novou orientaci v mysli sv!ta. To neznamená, že má být nové považováno za n!co lepšího, ale za n!co, co má p#íležitost být lepším. Pro tyto d&vody je záhodno, aby se prastará moudrost vyno#ila ze svého úkrytu

ZA JÓGOU

17

v myslích mikroskopicky mali"kého po"tu Asiat&, aby se stala p#ístupnou širšímu, by' stále ješt! omezenému, okruhu. Její p#íchod je zjevn! výsledkem d!jinné nutnosti. Žádná jiná všeobsáhlá kultura se nehodí tak dob#e do nedávno rozší#eného pocitu "asu a prostoru lidstva. K D O JSEM JÁ? S tímto nám!tem proto nastupuji se svými "tená#i "ást cesty vedoucí k vyššímu hledisku. Vstup bude od nich žádat mnoho, ale dá daleko více, pon!vadž kone"n! roz#eší, až bude dopln!n dalším svazkem, všechny takové problémy, odstraní jejich nejhlubší pochyby a poskytne jim nezni"itelnou skálopevnou oporu pro celý život. Krom! toho, myslící v!dec, který by m!l chu' studovat tyto stránky s otev#enou myslí, m&že nalézt další vodítka, která pot#ebuje pro postup k odhalení skute"nosti; ctitel náboženství, který by rad!ji uctíval živoucího Boha než mrtvé dogma, m&že odhalit tajnou pohnutku své vlastní víry; mystik se m&že nau"it, jak postoupit od své blažené myšlenky na Boha, která je jen p#edstavou, k Bohu bez p#edstavy a bez podoby, tak jaký On opravdu je; zatímco filozof, jehož mozek je zmaten r&znými názory, které všude p#evládají, m&že se zde setkat s postojem mysli, který je s kone"nou platností neot#esitelný a obstojí p#ed každou kritikou. Ko#eny této filozofie sahají daleko zp!t do prav!ké Asie, kdy Napoleonové ve sv!t! myšlení povstali, aby se vyprostili z kn!žské tradice a prorazili si sv&j pr&chod alpskými problémy. Paradoxn!, ale nevyhnuteln! se musí záhy této archaické kultu#e dostat povinného holdu od mladistvého západního sv!ta. Ani sám "as nem&že zp&sobit, aby zastarala starobylost této kultury. Ta vzdoruje "asu, nebo' povstává z v!"n! trvající skute"nosti, v níž je vesmír obsažen. Když jsem poprvé p#istál na b#ezích Indie omývaných p#íbojem, netušil jsem, že jsem nastoupil pátrání, které mne nakonec zanese za nauky mysticismu a za samo cvi"ení meditací, o nichž jsem se tak dlouho domníval, že jsou nejvyšším životem, p#ístupným "lov!ku. Když jsem pomalu, ale vytrvale pronikal do nejvnit#n!jších tajemství ortodoxní indické jógy, nev!d!l jsem, že m! odvážný pokus dobýt pravdu o život!

18


dovede nejen do oblasti jógy a p#es její hranice, ale že m! též p#im!je, abych putoval daleko za n!. Nev!d!l jsem, že jsem hrál kostky s Osudem a že hra nem!la sm!#ovat ke konci, který jsem o"ekával - to jest, usadit se v existenci, jejímž nejvyšším cílem a nejvznešen!jším napln!ním bylo dosáhnout fyzického a mentálního odtažení v hluboké kontemplaci. Pro "tená#e, jímž jsou názvy nezvyklé, je zde nutno poznamenat, že jóga je sanskrtský výraz, který se týká r&zných technik sebeovládání, zahrnujících mentální koncentraci a vedoucích k mystickým zážitk&m nebo intuicím, technik, které budou popsány v pozd!jší kapitole, zatímco jogín je osoba, která takové soustavy praktikuje. Sed!l jsem v transu, jako indi"tí jogíni, od!ní žlutým rouchem, ale pozd!ji jsem vstal, nejprve abych sestavil kroniku jejich života a potom abych pov!d!l svým západním brat#ím o cest! jak nalézt mentální klid a o hodnot! jeho nalezení. Když se však ob"asná uspokojení z mentálního míru dostávala do konfliktu s vrozeným, stále pátrajícím racionalismem, ohromující otázky se pomalu stávaly naléhavé. I když se malý proužek sv!tla, v n!mž jsem krá"el, opravdu rozší#il, pozoroval jsem, že temný prostor za ním byl práv! tak neproniknutelný jako d#íve. Byla to však táž odpov!*, kterou rovn!ž nalezli všichni mystici, a' ve staré Asii, nebo ve st#edov!ké k#es'anské Evrop!. Meditace na vlastní jáství byla nutnou a obdivuhodnou "inností, ale netvo#ila celou "innost, kterou život neustále žádá od "lov!ka. Bylo to dobré, ale ukázalo se, že to nebylo dostate"né. B!h "asu mi totiž ukázal omezení mystik& a další "as ukázal, že za tato omezení byla zodpov!dná jednostrannost jejich rozhledu a neúplnost jejich zkušeností. +ím více jsem se k nim družil ve všech "ástech sv!ta, tím více jsem za"ínal poznávat, že jejich chyby byly d&sledkem pouhé pošetilé samolibosti, skrytého komplexu povýšenosti a postoje „jsem sv!t!jší než ty<, který si neprávem p#isvojovali v&"i ostatnímu sv!tu, a také z p#ed"asné domn!nky, že dosáhli úplného poznání pravdy, zatímco to, "eho dosáhli, bylo pouze poznáním "áste"ným. Nakonec jsem byl donucen k záv!ru, že zdokonalení lidské moudrosti nikdy nevzejde ze žádné mystické poustevny a že jedin! syntetická, kompletní kultura by mohla poskytnout n!jakou nad!ji na její rozvinutí.

ZA JÓGOU

19

Takto jsem postupn! putoval po cest! p#emítání, která mne dovedla ke zjišt!ní, že Maharišiho klasická formule pro meditaci, Kdo jsem já?, nebyla dostate"ná, i když byla obdivuhodn! vhodná na svém vlastním míst! jako ukazatel na cest! k moudrému sebeovládání. Pozd!ji jsem odhalil, že byla vyp&j"ena od jistých starých sanskrtských autor&. Z tohoto d&vodu jsem p#ed n!kolika lety došel k tomu, že je t#eba tuto formuli zm!nit; u"inil jsem to p#i psaní svých nov!jších knih, kde jsem podal tento základ pro analytickou meditaci v nové variaci, Co jsem já? Rozdíl mezi krátkými za"áte"ními slovy byl na papí#e rozdílem pouze dvou písmen, ale nanejvýš d&ležitou odchylkou ve zp&sobu myšlení významu. Slovo „kdo< bylo osobním zájmenem a tvo#ilo vhodné dotazování pro mystika, který se zabýval sám sebou jako individuální a odd!lenou jsoucností, kdežto slovo „co< bylo neosobním tázacím zájmenem, vztahujícím se k vyšší úrovni. „Kdo jsem já?< byla otázka, která citov! p#edpokládala, že poslední „já< "lov!ka by se mohlo ukázat jako osobní bytí, kdežto „Co jsem já?< logicky pozvedalo výsledek k v!deckému, neosobnímu pátrání po podstat! tohoto posledního „já<. Ne že by bylo t#eba první formuli opustit. Byla nutná a výborná na svém míst!, ale to místo bylo pro za"áte"níky, kdežto následující formule je pro pot#ebu t!ch, kte#í jsou na vyšší úrovni. Pr&b!h n!kolika posledních let s rozši#ujícím se chápáním, jako d&sledkem neustálého pátrání, a postupným vzr&stem neobvyklé zkušenosti mi nedovolil spokojit se ani s tímto významným vývojem. Pou"né události denního života, s nimiž jsem se setkával tvá#í v tvá#, budily pocity prohlubujícího se zklamání nad omezením a nad nedostatky mysticismu, i nad chybami a nesnášenlivostí mystik&, z nichž jsem nevylu"oval ani sebe, a také snaha pochopit problémy, které nakonec vyvstávaly, zp&sobily, že jsem vid!l nedostate"nost i tohoto rozší#eného pohledu. Vid!l jsem, že práv! tak jako odevzdaná náboženská víra v pouhé dogma neposta"ovala mystikovi, tak i vlastní intuitivní cít!ní tohoto mystika bylo nyní pro mne nedostate"né, a že intuice musí být dána na její pat#i"né místo a nelze od ní o"ekávat zázraky. Obojí bylo vyzkoušeno a shledáno neúplným.

20


Ale druhý dostupný pramen poznání - intelekt - byl také uznán po všech stránkách stejn! nedokonalým a neschopným snést ov!#ení zkušeností. Mohl by se stát práv! tak klamným jako jiné zp&soby. Nebo' intelekt je logické myšlení a arcibiskup Whately kdysi dokázal s dokonalou ironií, že logicky m&žeme být docela dob#e oprávn!ni pochybovat o historické existenci velkého Napoleona$ Logická indukce byla užite"ná na svém míst!, ale byla p#íliš neúplná, než aby poskytla finalitu. Její výsledky vždy podléhaly zm!n! s každou další zkušeností. Ve všech t!chto t#ech cestách existovalo n!co, co "lov!k pot#eboval k vyrovnanému životu. Užíval jsem této kombinace po léta, nechávaje se vést slovy muž&, považovaných za moudré, to jest, autoritami, svým vlastním senzitivním cít!ním v meditaci a v extatickém pono#ení, to jest, mysticismem, a kontrolou vlastních pochyb a sebekritiky, to jest, intelektem. Opravdu jsem byl hrdý na to, že jsem rozumovým mystikem a že odmítám být ztotož/ován s b!žnou p#edstavou mystika. Ale ani úplnost tohoto spojení nesta"ila k odhalení pravdy, která nepot#ebuje nikdy žádnou opravu. Je dosažitelný n!jaký a s kone"nou platností uspokojivý zdroj získání poznání? Také tato otázka žádala odpov!*. JAKÝ JE V Ý Z N A M SV2TA? Je t#eba se znovu vrátit k myšlenkovému pochodu, který popisuji. Gradace formulace pro analytickou kontemplaci od Kdo jsem já? k Co jsem já? tím nekon"í. Ob! otázky se stále vyskytovaly v mezích mysticismu. Bolestná logika jistých událostí definitivn! a pln! potvrdila to, co zapo"ala odhalovat logika kritické úvahy. Uv!domil jsem si jasn!, že mysticismus sám o sob" nesta"í, aby zm!nil nebo alespo/ ukáznil lidský charakter a pozvedl jeho mravní úrove/ k uspokojivému ideálu. Nebyl schopen v"lenit se pln! do života v zevním sv!t!$ Tato mezera byla p#íliš závažná, než aby byla p#ezírána. Dokonce i zážitky a výsledky citového povznesení mystické extáze, i když obdivuhodn! uspokojující, jsou prchavé a dokazují svou neschopnost trvale zušlechtit lidi. Charakter skute"ných mystik&, který se vyzna"oval pohrdáním praktickou "in-

ZA JÓGOU

21

ností a nechutí p#ijmout osobní zodpov!dnost, jim bránil vyzkoušet pravdivost jejich poznání, práv! tak jako cenu toho, "eho dosáhli, a nechal je tak#ka „ve vzduchu<. Nem!li možnost poznat bez zdravého protikladu aktivního ú"astenství ve sv!tských záležitostech, zda žili v #íši neplodného sebeklamu, nebo ne. Meditace bez zkušeností byla nevyhnuteln! prázdná; zkušenost bez meditace byla pouhým rozruchem. Klášterní mysticismus, který pohrdal životem a zodpov!dnostmi "inného sv!ta, se sám "asto ni"il v neú"inné a marné námaze. Pravda, získaná kontemplací, musela být vyzkoušena a ov!#ena aktivním projevem, nikoli zbožným hovorem. Tak zvané vyšší poznání, které se neprojevovalo p#i všední denní "innosti, bylo špatn! pochopeno a nemuselo být ni"ím více než prázdnou fantazií. Pravý mudrc nem&že být bezkrevným snílkem, ale bude neustále p#em!/ovat zrnka své moudrosti ve viditelné a hmatatelné rostliny skutk&, správné vykonaných. Citová povznesení, získaná náboženským uctíváním, byla sice osobním uspokojením, ale mohla se stát nebezpe"nými iluzemi, když nenacházela vhodné vn!jší vyrovnání. Spole"nost p#edstavovala p#íležitost pro duchovního snílka, aby prozkoumal pravdu svých sn& a vyzkoušel sílu svých vzdušných zámk&. Ale aby to u"inil, pot#eboval zm!nit sv&j postoj k opovrhovanému sv!tu "innosti, postavit se ob"as stranou od své nebezpe"né a asketické pýchy a rozší#it a vyrovnat sv&j rozhled intelektuální vzd!laností. +as, zkušenost a myšlenka takto dokázaly vadnost a neúplnost teorie, kterou mi tradice p#edala jako zkratku do království nebeského, a nakonec tiše ukázaly pry" a vyzvaly m!, abych pokra"oval ve svém pátrání jinde. Mysticismus byl d&ležitým, nezbytným a všeobecn! zanedbávaným "initelem v lidském život!, ale byl to nakonec pouze jediný a "áste"ný "initel a nemohl nikdy sloužit celému životu. Bylo zapot#ebí celistv!jšího vzd!lání, takového, jež by bylo dokonale završeno rozumem a mohlo p#etrvat zkoušku každého zážitku. K takovému vzd!lání by se mohlo dosp!t jedin! uv!dom!ním si skute"nosti, že "lov!k je zde proto, aby žil "inn!, práv! tak jako pasivn! meditoval. Pole jeho "innosti bylo nevyhnuteln! tam venku, v zevním sv!t!,

==


nikoliv zde, ve sv!t! transu. Zatímco cvi"ení meditace vedlo "lov!ka k jistému stupni sebepoznání tak dalece, že proniklo vrstvami jeho myšlenek a cít!ní do jejich klidn!jšího základu, k sob!sta"nosti ho nevedlo. Bylo tomu tak proto, že se mu p#i jeho návratu vždy postavil vn!jší sv!t tvá#í v tvá# s tichou žádostí, aby byl také pln! poznán a správn! pochopen. Dokud tedy nepátral hluboce ve své skute"né p#irozenosti a nespojil v!d!ní z toho vyplývající se svou mystickou zkušeností, z&stával v šeru a nikoli v plném ranním slunci, jak se domníval povznesený mystik. V!tšina mystik& ve snaze poznat sama sebe zavírá, obrazn! #e"eno, o"i p#ed hlubší záhadou okolního sv!ta, ale tento "in nevede k jeho zmizení. Poslední logické rozvedení tohoto argumentu vede "lov!ka k pochopení, že význam jáství by se stal nevyhnuteln! jasn!jším, kdyby byl chápán na správném míst!, uvnit# organické jednoty celé existence. Nebo' práv! tak, jako zcela správný názor na kteroukoliv "ást stroje je možný jedin! ze stanoviska celého stroje, tak také dokonalý názor na jednotlivého "lov!ka je možný jedin! ze stanoviska univerzální existence, do níž je zahrnut. +lov!k se musí nau"it rozeznávat mezi chv!jivým dotykem pravd ze "tvrtiny, váhavým vyci'ováním polopravd a pevným uchopením celé pravdy. Stará asijská historka o "ty#ech slepcích je pou"ná. P#áli si v!d!t, jak vypadá slon. Požádali jeho jezdce, aby je nechal dotknout se ho. První ohmatal jeho b#icho a prohlásil: „Je jako kulatá nádržka.< Druhý se dotkl jedné nohy a odv!til: „Nikoliv, je jako vysoký sloup.< T#etí ohmatal ucho a protestoval, že vypadá jako košík. Kone"n! "tvrtý ohmatal jeho chobot a prohlásil, že slon je jako ohnutá h&l. A tak jejich omezené názory o zví#eti vedly k nerozhodnému sporu. Jezdec kone"n! urovnal jejich hádku tím, že jim #ekl se smíchem: „Každý jste považoval "ást slona za celého, a proto se všichni mýlíte.< Mystik uctíval polovi"ní pravdu o sob! samém, zatímco celá pravda, která spojuje jak vnit#ní já, tak vn!jší sv!t, "ekala nepovšimnuta nebo nepochopena. Sou"asná historie jasn! nazna"uje, že v!dec, který se zabýval jedin! sv!tem vn!jším a ignoroval sv!t vnit#ní, bude nucen obrátit nakonec sv&j zájem k sob! samému, jestliže bude mentáln! dosti pr&bojný a povahov!

ZA JÓGOU

=3

dosti odvážný. A tak "lov!k, který za"al otázkou „Co je vesmír?<, byl nucen skon"it její družkou „Co jsem já?<. Edingtonova poslední kniha Filozofie fyzické v"dy nebyla ni"ím jiným než otev#eným doznáním pravdivosti t!chto tvrzení. Ale opak byl také správný, jak mi zkušenost dokázala. Mystik, který za"ínal s obdivem k sob! samému, byl nucen skon"it s obdivem pro vesmír, dbal-li ovšem více o pravdu než o povznesené nálady.Dokud se vyhýbal nebo zanedbával otázku „Co je vesmír?<, z&stával nevyrovnaný a jeho poznání bylo neúplné. Kdybychom zcela vymanili kteréhokoliv tvora t#eba jen na jedinou minutu z jeho vn!jší smyslové "innosti, vymazali bychom ho nejen z vesmíru, ale i z jeho v!domého jáství. V tomto stavu by se totiž ihned pohroužil do tvrdého spánku nebo náhlé mdloby, v níž by nev!d!l nic o svém já, a v níž by nikdy nic o svém já ani v!d!t nemohl. To znamená nejen, že je podstatnou sou"ástí sv!ta, ale ze sv"t smyslového vnímání je sou#ástí jeho, protože zmizí spolu se zmizením jeho ega. Správné poznání jáství v celé jeho plnosti musí tedy záviset na správném poznání tohoto sv!ta, omezeného "asem a prostorem. Pravdu lze získat jedin! obsáhlou analýzou Celku, která nutn! zahrnuje analýzu sv!ta i analýzu individuální. Bylo velkou zásluhou N!mce Hegela, že "istou úvahou p#edvídal týž problém, který se nyní objevil p#ede mnou na odlišné cest! mystické zkušenosti. Ukázal, že individuální zkušenost je "áste"ná a omezená, a proto nem&že obsáhnout plnost skute"nosti. Tak dlouho, dokud z&stávala "ím byla, odlou"ena od zkušenosti univerzální, byla napln!na st#etem protiklad& a odchylek. Ale st#et zmizel, jakmile jsme pono#ili jedince do Celku, jehož existence byla již p#edpokládána a vždy blízká. Hegel zkrátka post#ehl, že jedince lze p#im!#en! vysv!tlit jedin! ve výrazech Celku a že by jedinec, tázaný na vysv!tlení svého vlastního významu, m!l ukázat nad sebe. Takto jsem se pohyboval kací#sky k nejvyššímu stupni celého tohoto myšlenkového procesu a stál p#ed kone"nými formulacemi. Od otázky „Co jsem já?< jsem nakonec postoupil k otázce „Jaký je význam této sv!tové zkušenosti?< a „Jaký je ú"el celé existence?< Došel jsem k poznání, že již otázky obsahovaly vzestup od pokro"ilého mysticismu k "isté filozofii.

=4


U#EDNICTVÍ V JÓZE Pro všechny události je vhodný "as, #íká P#íroda, když nám každým rokem ob#adn! ukazuje své "ty#i r&zné tvá#e. +lov!k, který by cht!l mít prosp!ch z jejího tichého pou"ení, bude se #ídit její starou a vyzkoušenou metodou usilovat o všechna sebeodhalování jenom v p#íhodnou hodinu. Pro mne jist! nastal "as, abych sledoval svou starou uctívanou u"itelku. Proto jsou první dv! kapitoly této knihy "ist! autobiografické a mohou znít egoisticky v díle, které je vysloven! filozofického charakteru. Ale p#esto je jejich trp!livé p#e"tení nezbytné jako p#íprava pro správné pochopení zdánliv! nového odbo"ení v mém d#íve uve#ejn!ném díle. Avšak "tená#i nebudou už muset snášet znovu tento egoistický záznam; snažím se totiž, aby nenalezli ve zbytku tohoto svazku již nic osobního, co by bylo na újmu jeho cíli. Musím nyní #íci jasn!jšími slovy, co jsem jen nazna"il v první kapitole Tajností indických, v první to knize, v níž jsem promluvil ke svým sou"asník&m. Tam jsem p#iznal, že „dlouho p#edtím, než jsem se setkal s prvním polooble"eným jogínem, jsem žil vnit#ním životem naprosto odd!len! od svých zevních okolností. Strávil jsem velmi mnoho volného "asu na málo známých postranních stezkách psychologického výzkumu a studiem t!žko srozumitelných knih. No#il jsem se do studia nám!t&, které byly vždy zahaleny v ponurá tajemství.< Dosud nebylo nic dodáno k t!mto nic neodhalujícím slov&m. Ml"el jsem tak dlouho, dokud ml"ení sloužilo svému ú"elu, ale to je nyní již zbyte"né. Naopak, poslední události ukazují, že se ml"ení stává škodlivé tvá#í v tvá# stálému nepochopení nev!domých lidí a vytrvalým nesprávným interpretacím, které vycházejí z jistých, tak zvaných duchovních ášram&, i z tak zvaného materialistického sv!ta. Toto vše je pouze p#edmluva k nutnému doznání a obhajob!, že jsem nebyl za"áte"níkem v cvi"ení jógy, když jsem p#išel poprvé do Indie; nikoli za"áte"níkem, který hledí s otev#enými ústy a teprve hledá, jak by se nau"il ABC cizího um!ní v jeho rodném domov!. Úzkou matrici, v níž se d!di"nost pokoušela uhníst mou p#irozenost, jsem záhy prolomil a odhodil, nebo'

ZA JÓGOU

25

celé mé myšlení a povaha byly jiného rázu. Chlapecká léta byla zastín!na hrozným a nesmírným toužením proniknout tajemství vnit#ního významu života. Bez map, které by vyjasnily jeho spletitá bludišt!, bez v&dce, jenž by ukázal, kterým sm!rem jít a jakých nebezpe"í se vyvarovat, obklopen civilizací, která se posmívala marnosti tohoto úsilí, jsem se p#esto vydal na cestu prozkoumat - nebo spíše klopýtat skrze - tuto šerou zemi. To, co odstrašuje v!tšinu lidí od zkoumání mysticismu, bylo p#esn! to, co mne k n!mu p#edevším p#itahovalo. Práv! hlubiny jeho záhad zp&sobily, že jsem si horoucn! p#ál probádat je. Z t!chto pátrání, p#i kterých jsem hledal „duši< v bludišti svého mozku a v hlubinách svého srdce, jsem se nevyno#il bez nervových a t!lesných zran!ní. Dopustil jsem se chyb a musel jsem za n! zaplatit. Avšak zdálo se, že mi náhoda opat#ila nenadále lepší cestu. D#íve než jsem p#ekro"il práh mužného v!ku, hromadila se síla vnit#ní kontemplace jako poklad na nebesích, nevýslovné extáze mystického transu se staly denními událostmi v kalendá#i mého života. Abnormální mentální jevy, které doprovázejí po"áte"ní pokusy v józe, byly všední a b!žné, zatímco suchopárná medita"ní práce zmizela ve snadné lehkosti. Prozkoumání sv!tové poezie snadno dokazuje, že nechyb!lo laureát&, kte#í by neoslavovali mystikovu prchavou blaženost, jíž se sv!tský život zdá být tak ubohý a strojený. Za t!chto rozsáhlých sn!ní, kdy mysl, zazd!ná dosud v rudé krvi a bílých kostech, p#ekro"ila své domn"lé meze, byl fyzický sv!t opušt!n jako vzdálená a cizí v!c. Hmotné t!lo se svým nevyhnutelným doprovodem t!žkých problém& a roz"ilujících starostí i neukojených p#ání se stalo vedlejší a pod#adnou v!cí. Veškerý m&j zájem a pozornost se soust#edily do nitra na tento neuv!#itelný a úžasný zážitek okouzlujícího klidu, který se zdál pozvedat mysl vysoko nad všednost pozemské existence. V nejhlubším stupni transu jsem se zdál jakoby rozší#ený do prostoru, jako net!lesná bytost. Když jsem se pozd!ji náhodou setkal s p#eklady indických knih o józe jako s dodatky k st#edov!kým evropským knihám o mysticismu, shledal jsem k svému p#ekvapení, že archaická slova jejich frazeologie podávala d&v!rn! známý popis mých vlastních nejd&ležit!jších a podstatných

26


zážitk&. Tak jsem bezd!ky získal domovské právo v království jógy a vydal se za zkoumáním, které mne m!lo jednoho dne dovést daleko za n!j. Ale v on!ch dnech mne ani nenapadlo, že bych byl n!"ím více než klopýtajícím za"áte"níkem. Za"al jsem chápat "lov!ka introspekcí, ale život jsem mohl za"ít chápat pouze retrospekcí. Trp!l jsem vadou nezkušeného mládí - nedostatkem sebed&v!ry. Má p#edstavivost malovala živé - ba p#ímo fantastické - obrazy toho, co by bylo možné dokázat, kdybych v!noval dalších dvacet nebo t#icet let cvi"ení. Proto jsem vysoce oce/oval všechny jogíny a mystiky, kte#í dosáhli st#edního v!ku, a ti, kte#í dokon"ili osmdesátý v!k, byli v mých o"ích skute"nými nadlidmi$ Klam, že všechen pokrok se d!je v pokra"ující p#ímé linii, popletl mou soudnost, a já jsem p#edpokládal, že si každý, kdo cvi"il meditaci t#eba i jen o n!kolik let déle než já, zaslouží uctívání tém!# až k bodu zbožn!ní. Ani když jsem zanedlouho potom ve vlastním vývoji náhle odbo"il od neustálého pozorování vn!jšího života, jakožto p#ehlídky mihotavých stín&, k usilovné vn!jší práci uprost#ed velkého tlaku vydavatelského cynismu a žurnalistického materialismu, ani to, že jsem nikdy nemohl p#ekro"it známé meze svých dalších p#íležitostných kontemplací, mne nic nenau"ilo. Tuto neo"ekávanou zm!nu a tuto mu"ivou neschopnost jsem p#i"ítal svým vlastním osobním chybám a nikdy jsem nep#estával doufat, že m! jednoho dne povzbudí n!jaký náhlý radostný výbuch pokroku do neprobádaného sv!ta. Kéž bych byl v!d!l, že tyto nezdary byly ml"ky pou"n!jší než úsp!chy$ P#išel "as, kdy jsem nemohl déle "ekat. Protože jsem v!d!l, že Indie dnes udržuje tradici jógy - jakkoli zv!tralé - živ!ji než kterákoli jiná zem!, odešel jsem tam kone"n! za pátráním a v nad!ji, že naleznu její hlavní p#edstavitele a že zdokonalím svou techniku. Cestoval jsem rovinami Indie horkem vyprahlými a v!noval drahocenná mladá léta takovýmto pátráním. Nakonec jsem nalezl toto v!d!ní v bohaté mí#e v mnohých knihách a skute"n! vt!lené v n!kolika lidech. Mezi nimi jsem považoval Ramana Maharišiho - a dosud ho považuji - za nejvýš

ZA JÓGOU

27

vynikajícího jihoindického jogína.01) S ním jsem spontánn! znovu prožíval své d#ív!jší extatické nálady. Život uchváceného vnit#ního pono#ení se stal op!t jediným životem, na n!mž opravdu záleželo. Pod vlivem Maharišiho a uspávající indické atmosféry jsem se vrátil urychlen! ze své odchylky na cest!, znovu opovrhuje a p#ezíraje sv!tské "innosti i službu sv"tu, jakoby nebyly ni"ím více než bezú"elným a mechanickým bi"ováním mrtvého kon!. Znovu jsem namí#il myšlenku, aby pop#ela sebe sama v hluboké koncentraci. Znovu jsem se oddával opakovaným cvi"ením jógy, jako by byla nejvyšším cílem "lov!ka, zatímco v mém srdci trvale z&stávala stará nad!je, že m! nakonec odm!ní n!jaký úžasný výbuch pokroku ve zcela novém rozm!ru v!domí. Popis mého nejhlubšího zážitku transu, podaný na konci Tajností indických, který jsem prožíval u Maharišiho, je p#esný popis toho, co jsem poci'oval, a"koli jsem tehdy nechápal ostrý rozdíl mezi cít!ním a poznáním. Hlavním motivem, který ovládal má bádání a který se stal také hlavním cílem p#i psaní mé knihy, bylo p#ivábit Evropany a Ameri"any k této velmi zanedbávané stezce, vedoucí k vnit#nímu míru - tedy posloužit jim. Obecným západním postojem bylo, že nepot#ebuje vymírající p#ežitek jógy o nic více, než jiné pov!ry senilní a sterilní Indie. Musel jsem proto ukázat, že jóga m!la p#inejmenším n!jakou živou hodnotu a tuto hodnotu jsem mohl nejlépe dokázat živými osobami. Léta míjela a moje dychtivost rozluštit vyšší mystéria jógy se nezmenšovala. Psal jsem tedy zatím o t!chto nižších mystériích, která byla známá a již dávno ne tajemná. V Indii jsem shledal, že jógický systém ve své praxi dvacátého století není v&bec žádným systémem, nebo' se stal tak smíchaný jako irský guláš. Bylo t!žké rozeznat, co je mýtické a co mystické. Jóga byla všeobecn! považována za neužite"nou pro moderní I) Pozn. autora z roku 1976 p•i revizi tohoto díla: N"kolik málo ideologických rozdílností mezi Maharišim a mnou nemohlo zm"nit mou milující oddanost a hlubokou úctu, kterou k n"mu chovám. Jak jsem napsal v jednom londýnském #asopisu, když Mahariši v roce 1950 zem•el: „Byl indickým mystikem, který mne nejvíce inspiroval ... Vnit•ní telepatický kontakt a blízké duchovní sp•ízn"ní mezi námi z$stalo živé a neporušené ...Po p•íteli, který ho navštívil mi vzkázal toto poslední poselství: , Když srdce mluví k srdci, co ješt" •íci?&'

28


sv!t, nebo' ji podivínští fakírové sešn!rovali do zmrza"ujícího a neš'astného zajetí pov!ry. Dogmatické náboženství velmi odchýlilo jógu od jejího psychologického cíle, zatímco primitivní magie pokroutila jinou její "ást do cirkusového p#edstavení. Nep#išel jsem do Indie vykopávat hroby starých omyl& a chrastit kostmi jejich koster. Vynaložil jsem herkulovské úsilí, abych osvobodil to, co bylo zpracovatelné v józe, a pak to op!t p#evedl do cílev!dom! sestavené praxe, založené na rozumu, nejprve pro své vlastní ujasn!ní a potom pro sv!t. Mé putování pokra"ovalo stále se svým nevyhnutelným doprovodem krušných zápas& a nezapomenutelných extází, ob"asných zklamání a nádherných zjevení. Nekonal jsem tuto pou' sám. Neviditelný a neznámý zástup, který vzr&stal, putoval se mnou. Tento dav spoluhledajících byl kosmopolitní a bez spole"enské t#ídy.Byl roztroušený po celé planet!. Kdykoliv vyšší pokyn pohnul mou osobní vzpírající se v&lí, sd!loval jsem jim svá odhalení. Tak vznikaly mé knihy. Lidé, kte#í byli vázání povinností k zam!#ení na otá"ející se kolo moderní materialistické existence, mohli získat objevy n!koho, jemuž se poda#ilo uniknout. Nebylo to pro mne snadné psát slova, která by se obracela k praktickému v!ku fakt&. N!kdy jsem mohl sotva pochopit, pro" by n!kdo cht!l "íst mé knihy, když bylo na trhu tolik knih, mnohem více vzrušujících a objektivních. Ale p#ece existovali tito pobloudilí lidé, kte#í jevili takovou zvrácenou náklonnost$ Nemohu než pod!kovat jim a svým hv!zdám za povzbuzení, které mi bylo dáno. Co to znamenalo, na to m&že mé pero odpov!d!t lépe než já sám. Kéž by Alláh dop#ál t!m dobrým lidem mnoho dn&$ Ale znovu jsem dosp!l k postavení, kdy jsem se ocitl p#ed p#ekážkou, která se zdála být nep#ekro"itelná. Mnoho Ind& mi závid!lo, že jsem prozkoumal hlubiny jógy, nebo' nev!d!li, že jsem byl vnit#n! nespokojen se svým dosažením; ale n!kolik p#átel bylo udiveno, když to zjistili. Nebo' matoucí otázky p#erušovaly extatická uspokojení. Je pravda, že schopnost dostat se do mystického transu není mali"kostí; zp&sobilost myšlení podle v&le po dlouhá "asová období není b!žná; schopnost, zažívat nevýslovný, by' i do"asný mír, pouhým obrácením pozornosti do nitra

ZA JÓGOU

29

není žádným ubohým ziskem. M!l jsem všechny tyto i jiné hodnoty jógy. Co tedy bylo pravou p#í"inou této nespokojenosti? Dokud se to "tená#i neujasní, bude zmaten. Když se "lov!k vyno#il z transu nebo z kontemplace, povznesený pocit pomalu a jemn! opadával, zanechávaje nakonec jen doznívající ozv!nu. Proto musel "lov!k denn! opakovat tento zážitek, když si p#ál žít op!t v tomto zvláštním stavu, práv! tak, jako musel opakovat sv&j denní ob!d, když necht!l být hladový. Když byl "lov!k v této v!ci zkušený, mohl prodlužovat tyto sladké dodate"né ú"inky na delší dobu, ale nemohl se zam!stnávat žádnou praktickou "inností, aniž by je nakonec op!t neztratil. A tak tato osvícení získaná jógou byla vždy jen do"asná. Bylo nutno je denn! obnovovat a z#íci se za tuto cenu do"asn! praktických povinností a sv!tských "inností. Tato pomíjejícnost kontemplativního stavu se stala vážným problémem, o kterém jsem mnoho a usilovn! uvažoval. Tento problém trápil i zkušen!jší jogíny, než jsem byl já, což jsem poznal p#ed n!kolika lety p#i jedné ze svých návšt!v v rozsáhlém ášramu Aurobinda Ghóše v Pondi"ery ve francouzské Indii. Tam mi jednou ukázali dopisy, které psal svým žák&m. Jeden obsahoval následující odstavec, jehož pravda m! ude#ila tak siln!, že jsem si jej ihned opsal. Autoritativní cena tohoto tvrzení bude siln!jší, když dodám, že Šrí Aurobindo1) je pravd!podobn! nejslavn!jší z žijících indických jogín& a zcela jist! nejvzd!lan!jší. Napsal: „Trans je zp&sob úniku - t!lo je utišeno, fyzická mysl je ve stavu ztrnulosti, vnit#ní v!domí je uvoln!no, aby pokra"ovalo ve své zkušenosti. Nevýhodou je, že trans se stává nepostradatelným a že problém bd"lého v"domí není roz•ešen; tím je trans nedokonalý.& Krom! toho, "lov!k, který musí žít a pracovat v tomto sv!t!, který se musí zú"ast/ovat jeho "inností, chycen v jeho tavidle práce, radostí 1) Pozn. p•ekl: V dob" vydání tohoto spisu byl Šrí Aurobindo ješt" naživu. Zem•el v roce 1950.

30


a bolestí, musí se d#íve "i pozd!ji odvrátit od své meditace a chopit se své "innosti práv! tak, jako se d#íve odvracel od sv!ta, aby se chopil své meditace. „Vezmi si, co chceš, ale zapla', < #ekl kdesi Emerson s #eckou jasností. Pro jógu se lidé museli z#íci sv!ta. D&kazem toho byla skute"nost, že Orientálci, kte#í za"ínali d!lat n!jaký pokrok v meditaci a hledali další postup, oby"ejn! skon"ili uposlechnutím melancholické melodie askeze a út!kem od ženy, rodiny, domova, majetku a práce. Uchylovali se do ášram&, jeskyní, klášter&, džunglí nebo hor. Jejich úsilí o dosažení kontemplativní nálady mohlo být nep#erušované a trvalejší, když zanechali sv!t daleko za sebou. Hledajíce celodenní pot!šení jógického míru, byli nuceni ob!tovat celodenní zam!stnání sv!tského života. A dále, tento prostý fakt, že p•esp•íliš denního cvi"ení meditace nevyhnuteln! zbavovalo "lov!ka zp&sobilosti pro "innost v praktické sfé#e existence, se mi stával stále z#ejm!jší a stále více m! zneklid/oval. Já sám jsem se musel vzdát na n!jaký "as vlastní životní dráhy ve vydavatelské a žurnalistické práci jednak proto, že jsem cvi"ení meditací p#ehán!l, a jednak kv&li nadm!rné sensitivit!, která z toho vznikala a která zp&sobovala, že mi moje okolí bylo v!tšinou trýzní. Bylo mnohem snadn!jší psát knihy, protože to je "innost, kterou, když je nutno, je možné d!lat i na vzdáleném horském vrcholku, daleko od neklidné v#avy m!stského života. P#esto jsem vid!l, že nejmén! devadesát p!t procent západních lidí bylo nedobrovoln! zachyceno v p#elidn!ných vírech a nem!lo nad!ji na uniknutí. Celý systém jógy nemohl být podán jako praktická možnost všem lidem. Jak by tedy mohl zp&sob života, který nabízel sv!tu za odm!nu jen ob"asný mír, tvo#it sám o sob! ideál dokonalé, pravdivé a integrální cesty, kterou p#emýšliví lidé stále hledají? Spojení medita"ního cvi"ení a sv!tské práce bylo cenné zpravidla jenom pro ty, kte#í se spokojili s kompromisem neúplného dosažení v meditaci. Existovala však jediná výjimka. Systém, který kdysi p#evládal mezi zen-buddhisty ve starém Japonsku, byl rozumný a praktický. Mladí lidé, kte#í projevovali zalíbení a zp&sobilost k meditaci, byli p#ivedeni do

ZA JÓGOU

31

kláštera sekty zen a tam cvi"eni po dobu asi t#í let. B!hem této doby nem!li žádná rozptýlení, která by je zdržovala, takže práce ovládání mysli mohla pokra"ovat nerušen!. Japonští u"itelé se smyslem pro prakti"nost a realismus, který "asto scházel jejich indickým brat#ím, nedovolovali svým žák&m p#ehán!t meditaci nebo trans, ale trvali na p#ísné umírn"nosti. Oproti všeobecnému názoru šli Japonci za otrocké napodobování a nikdy se nestali slepými p#ívrženci zvyk&, které vznikly v Indii a které jim byly +í/any p#edány. Použili to, co bylo vhodné pro jejich vlastní pot#eby a zbytek zamítli. Kone"ným cílem st#edov!kého zenu bylo vytvo#it bystré rozhodné lidi s "ilou jasnou mentalitou, kte#í by byli klidn! "inní a zkušen! soust#ed!ní ve všem podnikání, kte#í by spontánn! z vlastní v&le potla"ovali já ve služb! své vlasti. Lenivá letargie, p#ízna"ná melancholie a zaujatost proti sv!tu mnohých indických mnich& se nehodila takové mužné, optimistické a praktické rase. Žák&m nebylo dovoleno trávit den v líném, marném nebo p#íživnickém život!, ale byly jim ukládány aktivní povinnosti, které je zam!stnávaly. Cílem sekty zen byl totiž vyrovnaný život, žáci museli tvrd! a dob#e meditovat. Ale po skon"ení cvi"ebního období byli žáci - s výjimkou t!ch, kte#í cítili vrozenou a p#evládající náklonnost k mnišskému ústraní - posláni zp!t do sv!tského života, aby uzav#eli manželství, vykonávali povolání a "inili dobro. Vybaveni silou okamžitého a udržovaného soust#ed!ní, vyrovnáni tak, aby se dovedli setkat s t!žkostmi a zm!nami praktického života s nep#erušenou rovnováhou, všeobecn! ct!ni pro sv&j vysp!lý charakter, probili se v!tšinou vp#ed a dosáhli velkých úsp!ch& ve zvoleném povolání. Mnoho nejslavn!jších japonských voják&, státník&, um!lc& a u"enc& byli lidé cvi"ení sektou zen. Jejich ideálem byla dokonalá rovnováha mezi vnit#ním a vn!jším "lov!kem se zdatnosti jako základním tónem obou. Hodnota jejich meditace byla tak vysoká, že po jejich odchodu z kláštera sta"ila p&lhodina denn!, aby je udržela ve spojení s duchovním mírem. Takto netrp!l jejich sv!tský život, ale byl obohacen. Zdá se, že v moderním život! je málo místa pro takovéto uspo#ádání, proto se prozatím musíme dívat na fakta, jaká dnes jsou.

32


O+EKÁVÁNÍ MOUDROSTI Takové byly nep#íjemné záv!ry, k nimž jsem dosp!l po mnohých svých západních a indických zkušenostech v józe, jak jsem ji tehdy znal, a které mne p#ivedly k bodu intenzívní vnit#ní abstrakce, ale ne dále. Je z#ejmé, že m&j zájem nebyl jen "ist! osobní, ale do ur"ité míry altruistický. Up#ímn! jsem doufal, že najdu v mysticismu systém, který by mohl zcela uspokojit vyšší duchovní touhy všech lidí, kte#í jako já u"inili zkušenost záv!re"nou zkouškou. Kdysi jsem se domníval, že by mohl sou"asný materialismus nalézt své "áste"né vylé"ení v mysticismu. Tyto p#edstavy vznikly až potom, kdy jsem se dopustil po"áte"ního omylu, že jsem v!#il všem tradi"ním tvrzením, týkajícím se jógických cvi"ení, o nichž jsem slyšel a p#íležitostn! je podporoval. Teprve pozd!ji a s velkými obtížemi mi moje prohlubující se chápání umožnilo odd!lit to, co bylo zdravé v t!chto tvrzeních, od toho, co v nich bylo pov!r"ivé. Tato slova by mohla být snadno nepochopena. Ve svých knihách jsem siln! obhajoval mentální klid a ani na jediný okamžik nelituji ani neodvolávám tuto obhajobu. Prolínání trochy míru do "inného života má pom!rn! velkou cenu a dokonce i vzpomínka na ranní p&lhodinku, pono#enou v požehnaném klidu, osladí nejtrp"í námahu a ukázní i ned&stojné požitky. +asto prohlašuji ve svých knihách, že jsem nikdy nem!l v úmyslu p#im!t obyvatele Západu, aby utíkali do ášram&, ale pouze, aby utíkali na chvíli do sebe samých. Tyto knihy ukazují takovou cestu a provád!ní cvi"ení, v nich obsažená, nabízejí hojnou odm!nu, která m&že být zcela dosta"ující pro v!tšinu lidí. Jiná dobrodiní meditace, je-li správn" cvi#ena - což "asto není - tvo#í také cenný p#ínos, mající praktický ú"inek na život a chování. Je to hlavn!: schopnost soust#edit myšlení podle v≤ v!tší uklidn!ní cit& a vášní; v!tší síla zamezit p#ístupu nežádoucích nebo rušivých "initel& do mysli, a kone"n! lepší pochopení sebe sama. Taková dobrodiní nelze p#ezírat a jsou nanejvýš užite"ná práv! uprost#ed b!žných zam!stnání denního života. Pokud osobn! vím, n!kte#í dob#e známí lidé ve#ejn! "inní jako lord Kitchener,

ZA JÓGOU

33

zem#elý britský polní maršál, a lord Brabourne, zesnulý bengálský guvernér, se soukrom! o tato cvi"ení zajímali. Ale t!m n!kolika, kte#í stejn! jako já hledali pochopení významu života a rozlušt!ní naléhavého problému pravdy, nemohl pouze mír nebo sebeovládání, i když jsou samy o sob! hodnotné, navždy utišit prudkou touhu mysli. Zkrátka, hledal jsem uskute"n!ní on!ch slib& nejvyššího poznání, které staré sanskrtské knihy nabízely jako n!co, co náleží vyšším mystériím jógy. Musím se zastavit u této vsunuté v!ty, abych objasnil, co míním slovy „vyšší mystéria jógy<. P#edstavují rozdíl mezi poznáním a cít"ním. V hlubokých meditacích "lov!k cítil, nehled! k prchavým citovým povznesením, že sv!t je jako pomíjející sen, že t!lo je pouze p#ít!ží pro pravé já "lov!ka a že jediná trvalá hodnota spo"ívá v nepopsatelné hlubin! srdce. Prost#ednictvím dlouhých praktických pokus& jsem prozkoumal hlubiny jógy tak, jak je asi znali mystici a jógíni, které jsem znal, a nalezl jsem skute"né meze její užite"nosti. Dávala opravdu mnoho; dávala mlhavé cít"ní, že bylo dosaženo pravdy, ale nedávala nezvratné poznání pravdy. Jóga dávala jenom tyto neur"ité pocity, ale nemohla je usm!rnit do kone"ného vyjád#ení. Mohla zm!nit tyto ob"asné zážitky na trvalé stavy jenom tehdy, když se "lov!k odhodlal setrvat v meditaci po celý den. To bylo nejen nepraktické pro v!tšinu lidí, ale jak nyní vím, všem lidem nemožné. Moje zklamání bylo silné. Kone"n! mi za"alo pomalu svítat tušení, že takovéto trvání by mohlo vzniknout jedin! z rovnováhy mezi v!d!ním a cít!ním. Jakmile by intelekt odhalil, co city letmo zachytily, jakmile by postavil toto odhalení na nevyvratitelný základ faktu provždy prokázaného a jakmile by se rozum a cit dokonale slou"ily ve spontánní "innosti, celé bytí "lov!ka by bylo uvedeno v soulad, jeho rozhled upevn!n a jeho vnit#ní mír stmelen v neporušený a neporušitelný prvek. Pak by již nezáleželo na tom, zdaje "inný v hlu"ném sv!t!, nebo pono#en v tichém transu, nebo' jeho život by byl nedílnou jednotou. Ve starých indických textech byla prohlášení, která podporovala tyto názory. Avšak takovéto pochopení nejvnit#n!jší podstaty sv!ta, takovéto nahlédnutí

34


do hlubokého významu života by se mohlo uplatnit spíše ve skute"né než v teoretické existenci jedin" tehdy, kdyby bylo vlastním dílem #lov"ka. Rovn!ž tak bylo pravda, že se n!jaký prst musí vyno#it z temnot starov!ku a ukázat cestu, která k tomu vede. A tak mne ob"as napl/ovalo bolestnou nespokojeností v!domí, že zde byly z#ejmé vrcholky dosud neslezené a že cesty k nim vedoucí, nebyly za dnešních "as& viditelné. Pot#eba širšího intelektuálního osvícení, týkající se jak p#irozenosti sv!ta, tak jeho správného pom!ru k mystickému hledisku "lov!ka zkrátka Pravdy v celé její plnosti - byla p#í"inou, že jsem se rozhlížel kolem a uvažoval, kde jinde by mohla být uspokojena. Znal jsem n!kolik odpov!dí Západu, v!d!l jsem také, že byly "asto do jisté míry výborné, ale nedosp!ly dost daleko. V!da otev#en! p#iznávala svou vlastní nedostate"nost a nejp#edn!jší v!dci, jako Jeans, Eddington a Pla/ek za"ali z "irého donucení ukazovat svými odvážnými prsty sm!rem k filozofii. Znal jsem n!co ze západních filozofií, obdivuhodn! promýšlených a namáhav! vypracovaných, ale jejich ohromná neshoda v názoru do zna"né míry rušila jejich cenu a zanechávala žáka zmateného. V!d!l jsem nicmén!, že nejp#edn!jší myslitelé asijských zemí uvažovali o tomto problému dávno p#edtím, než o tom za"ali uvažovat v Evrop! první #e"tí m!š'ané. Krom! toho, mezi východním a západním pojetím byl následující podstatný rozdíl: Zatímco západní myslitelé oby"ejn! tvrdili, že nikdo neodhalil poslední pravdu a že lidská omezení jsou tak t!sná, že nikdo nebyl schopen ji odhalit, auto#i starých asijských knih tvrdili, že poslední pravda je rozhodn! odhalitelná a že n!kolik mudrc& ji ur"it! znalo. Vzpomínal jsem, s jakým nadšením jsem ve svých mladších dnech ohniv! hájil toto tvrzení jednomu skeptickému francouzskému um!lci, když jsme se za m!sí"ních nocích procházeli podél Seiny. Ale bohužel, v on!ch dnech jsem slova „mudrc< a „mystik< zam!/oval, nyní to chápu lépe. Cítil jsem proto tehdy, že byla-li v&bec kde nad!je, pak spo"ívala v Asii, v onom sv!tadíle, kde se zrodili nejslavn!jší náboženští, mysti"tí a filozofi"tí u"itelé sv!ta, od Ježíše po Konfucia. Bylo t#eba ješt! trochu více uvažovat, abych zúžil pátrání na Indii, protože jsem v!d!l z rozsáhlých studií a osobního cestování, že všechny asijské zem!, jako Tibet,

ZA JÓGOU

35

+ína a Japonsko, odvozovaly p#ímo nebo nep#ímo své filozofické v!d!ní, jógické systémy a náboženské hloubání z tohoto jediného z#ídla. Domníval jsem se, že filozofické myšlení bude "istší u pramene, proto jsem zkoumal jeho pozici v dnešní Indii. Na první pohled bylo z#ejmé každému "lov!ku, jehož mozek nebyl hust! obalen zaprášenými pavu"inami, že sm!sice odporujících si názor& a neschopnost praktického užití výsledk&, což t!žce postihovalo filozofii západní, panuje v Indii také. Bylo zde šest klasických systém&, které tvrdily, že vysv!tlují vesmír rozumov!, ale každý za"ínal naprosto jinými p#edpoklady a odvolával se k naprosto jiným fakt&m. Proto došly všechny k neslu"itelným názor&m o tom, co tvo#í Pravdu. Byly zde rovn!ž nespo"etné teologické a scholastické systémy, které se maskovaly jako filozofie, a které skrývaly fakt, že v základ! spoléhají na víru, bezprost#edním odvoláním se na rozum, nebo které se pyšnily svou nádhernou sestavou uvažování, a p#itom za"ínaly s nej v!tším ze všech dogmat, tedy dogmatem o existenci osobního Boha. Lid obetkal svatozá#í mnoho z#ec& a sv!tc&, kte#í tvrdili, že jsou v d&v!rných stycích s Nejvyšším Stvo#itelem, a kte#í mnohomluvn! vysv!tlovali, jaký je význam vesmíru podle vysv!tlení, která jim Stvo#itel osobn! laskav! sd!lil. Bylo v tom zase tolik odporujícího si u"ení, že "lov!k mohl jen soudit, že božský plán se m!nil od m!síce k m!síci podle okamžité nálady stvo#itelovy$ Vyskytli se také "etní rádoby auto#i, kte#í nabízeli nejv!tší množství slov s nejmenším významem. Kamkoliv "lov!k p#išel v této hovorné zemi, mohl najít u"itele "ilých myslí, kte#í p#edvád!li výkony logického kejkli#ství, nad nimiž se dech zatajoval. Ochotn! vylévali p#i nejmenším vyzvání záplavu obšírných slov, "asto bezvýznamných, n!kdy tajemných a oby"ejn! spojených tak, aby tvo#ila nedokazatelná tvrzení. Ale výsledky t!chto zkušeností byly nakonec tak vyhýbavé jako vždy. Já jsem usiloval o filozofii zbavenou dogmatu Jejíž pravdu lze prokázat práv! tak nevyvratiteln!, jako je možné ov!#it v!decký pokus. Zkrátka, cht!l jsem krá"et po pevné p&d!. V!tšina jiných lidí v mém postavení by byla nepochybn! z&stala spokojena se svým jógickým dosažením a t!šila by se z denního míru meditace, uchylujíc se k vnit#nímu já a ponechávajíc intelektuálním všete"k&m, aby se trápili nad významem vesmíru$ Na nešt!stí má moje povaha jiný

36


základ. Hv!zdy chladného rozumu a donkichotovské podivnosti byly v konjunkci p#i mém zrození. M!l jsem dostate"n! zralou zkušenost ze spole"nosti a její d!sivé suchopárnosti, abych v!d!l, jak chvilkové a jak nedokonalé bylo její vn!jší uspokojení, které nabízela v porovnání s vnit#ním dosažením. Velká bída se ke mn! ploužila na nuzných berlích, kdy plnost bohatého života byla mým cílem, a já jsem si ji ošklivil. Velké bohatství se lísalo k mým nohám v dob!, kdy nejjednodušší život byl mým ideálem, a já jsem jím opovrhl. Nyní jsem si obou nevšímal, protože m&j osobní život byl sv!#en vyšším rukám a mohl jsem p#ijmout s uspokojením cokoliv, co by ke mn! p#išlo. Dosáhl jsem zralého v!ku, kdy první šedivé vlasy se za"aly varovn! objevovat a mysl dostate"n! vysp!la, takže jsem cítil, jak by každý pokus o uniknutí jeho naléhavým otázkám ublížil "istot! sv!domí. +as m! vrhl do epochy, která se zachvívala osudovými následky, do doby, kdy byl celý sv!t osln!n i omrá"en mnoha pustošícími a p#ekvapujícími zkušenostmi a kdy byl chycen do zamotané lé"ky událostí, z nichž se mohl vyno#it bu* zni"en, nebo omlazen. Byla to doba, která se pokoušela vystrojit se jako kandidát smrti. Pon!vadž jsem náležel k bratrstvu, zbarvenému inkoustem, zajímal jsem se p#irozen! o osud svých spolubližních na této smutné hv!zd!. Jako stravující plamen ho#ela ve mn! touha posloužit alespo/ menšin! vážných badatel& mezi trpícím nev!domým lidstvem soucitným darem Pravdy jakkoli skromným a nedokonalým - tak jako jsem se již d#íve pokoušel jim posloužit poskytnutím Míru. Nezbývalo mnoho let p#epracovanému t!lu a já jsem si nemohl dovolit "ekat nete"n! na hrob, zatímco tyto otázky z&stávaly nezodpov!zeny. Byl jsem však chycen do mentální slepé uli"ky, z níž, jak se zdálo, nebylo cesty k úniku. Kone"n! jsem si vzpomn!l, že by mi mohl pomoci n!kdo z mrtvé minulosti Indie, když v její živé p#ítomnosti toho nebyl nikdo schopen. Staro indické nejvážn!jší úvahy o významu bytí ležely poh#beny v množství podlouhlých žlutavých rukopis& na palmových listech. Snad by bylo možné najít mezi t!mi n!mými hlasy jeden nebo dva, které by ke mn! mohly mluvit sympaticky a srozumiteln! i p#es staletí. Rozhodl jsem se tedy pátrat po díle takového spisovatele.

KAPITOLA II. KONE+NÁ STEZKA ,, Nepochybuji, ze p•edložíte Kongresu cíl pravdy indické fiozofie, jež je dosažením št"stí všech bytostí, tak jak jej obsahují velká sanskrtská r#ení:, Sarve Janah Sukhino Bhavantu' (Kéž je š*astno všechno lidstvo) a, Sarve Satwa Sukho Hitah' (Kéž pravda dá blaho všemu co existuje). & - Tak zn!lo telegrafické poselství jeho Výsosti, zem#elého mahárádži z Mysore, indickému delegátu na Mezinárodním filozofickém kongresu v Pa#íži r. 1937. „Nesedej s nikým, kdo vede spor o osudu, ani s ním neza"ínej rozpravu,< zn!la moudrá výstraha prakticky smýšlejícího proroka Muhammada. Odmítl takto jedním rázem otázku a ušet#il nepochybn! mnoho "asu a nekone"ných rozprav svým d&v!#ujícím následovník&m. Osud, který mi v minulosti "asto nebyl naklon!n, když jsem budil jeho pozornost usilovnou snahou, se nyní neo"ekávan! objevil a zasáhl svou rukou do léto nebeské hry. Pátral jsem v ztemn!lých zákoutích pam!ti po záznamech o této p#íhod!. Odešel jsem vysoko do hor, pokrytých džunglí, abych na "as unikl spole"nosti lidí a abych pracoval na uspo#ádání zm!ti záznam& o výzkumech, které se kolem mne nakupily. Tento do"asný únik ze spole"nosti si vynutil p#ecitliv!lý temperament nezbytnou pot#ebou míru. Kdysi jsem choval nad!ji, že bych mohl nalézt souzvuk vznešených myšlenek i míruplnou ochranu vyhovující t!mto obdobím úniku ze sv!tské "innosti v p#edpokládané duchovní spole"nosti jednoho ášramu, což jsou indické ekvivalenty bratrských pousteven nebo mnišských #ád&. Nakonec se ukázalo, že tato nad!je je sm!šnou iluzí. Vyšlo totiž najevo, že ášram je jen malou "ástí nedokonalého sv!ta, který jsem opustil. Proto na základ! vlastní zkušenosti d&razn! doporu"uji všem t!m, kte#í cítí stejnou vnit#ní

38


pot#ebu, aby za vhodné pokládali jedin! to okolí, které vyhovuje jejich situaci. A' se obrátí k p#átelským samotám matky Zem! a nech' u"iní její okouzlující nádheru svou u"itelkou. V zastín!ných tichých lesích nebo ve vysokých rozervaných skalách, u tiše plynoucích #ek nebo u opušt!ných vlnami omývaných b#eh&, v ml"ení zem!, v barv! nebe nebo v "istot! hor, najdou vždy hojivý balzám na rány, zp&sobené drsným ošklivým sv!tem. Usadil jsem se v útulku, který byl jedním z t!chto požehnaných míst a využil velkorysého pohostinství zem#elé Výsosti Mahárádži z Mysore. Putovalo-li oko po celém kruhu tohoto vábivého a inspirujícího jihozápadního indického horizontu, neobjevila se v dohledu žádná vesnice, žádné m!sto nevztáhlo svá krutá chapadla jako ohromná chobotnice, aby uchvátila zelený kraj. P#íroda byla mým spole"níkem, její divoká a pustá velkolepost mou radostí. V!d!l jsem, že v její nádherné p#ítomnosti, p#i "ekání na úsvity zbarvené jako broskvové kv!ty a p#i západech "ervených jako m!* brzy získám to, "eho jsem pozbyl mezi malichern! smýšlejícími lidmi a zárove/ dokon"ím alespo/ n!co z naléhavé práce. Uplynuly t#i inspirované týdny, když se náhle stala nep#edvídatelná událost. Jednoho dne p#išel m&j sluha s dopisem, který mu p#edal n!jaký cizinec. Byla to pouze prostá žádost indického džentlemana o n!kolikaminutový rozhovor. Psal v n!m, že zná mé knihy, že p#išel do sousedství na prázdniny a dov!d!l se, že jsem zde. Tehdy jsem netušil, že tento kousek našedlého papíru rozhodl o nejbližším období mého prom!nlivého osudu. Tato neo"ekávaná návšt!va mne t!šila proti mé v&li, nebo' jsem se domníval, že jsem si dob#e zabezpe"il osam!lost v tomto skrytém míst!. Vychutnával jsem n!co z p#ekvapení, které naplnilo mysl proslulého badatele, misioná#e, ztraceného dlouho v džungli st#ední Afriky, který se náhle ocitl tvá#í v tvá# jakoby odnikud se vyno#ivšímu b!lochu. Ten zdvo#ile smekl a pravil: „Mám tu "est mluvit s panem Livingstonem?< Záhy se objevil autor dopisu - starý bráhman klidného vzez#ení, v bílém turbanu a brýlích, drobné postavy, se t#emi malými knížkami pod

KONE+NÁ STEZKA

39

paží. Jisté je, že jsem mu deset minut dychtiv! naslouchal, když mluvil d&razn! práv! o problému, který v té dob! velice znepokojoval mou mysl$ A tak se po"ala zvláštním, ale významným zp&sobem rozvíjet další smy"ka mého osudu. Brzy listoval v jedné ze svých knih proslulé klasické Bhavadgít" a vysv!tloval, v horlivé obhajob! jejích neobvyklých tezí, citát za citátem: Ortodoxní názor na jógu byl všeobecn! nep#esný a zcela jist! nedostate"ný. Cvi"ení meditace bylo výbornou mentální p#ípravou pro hledání pravdy, ale cvi"ení samo nem&že poskytnout nejvyšší pravdu. Devadesát dev!t procent indických jogín& cvi"ilo jen p#ípravné disciplíny, m!li však velmi rozší#ený, avšak mylný názor, že všechny vedou p#ímo k témuž nejvyššímu cíli. Sotva jediný ze soudobých jogín& zná a sleduje onu jedinou stezku, která m&že p#ivést "lov!ka k realizaci poslední pravdy, stezku, která se nazývá „jóga filozofického rozlišování< (Džnanajóga). Jejím vrcholným stupn!m je Jó g a nad protiklady< (Asparsajóga). Vzal ze stolku druhý svazek, který p#inesl, a #ekl: „Dovolte, abych vám ukázal knihu, která je velmi málo známa, velmi opomíjená a z#ídka "tena, nebo' její obsah je jednak mimo dosah chápání b!žných žák& a jednak odporuje již utvo#eným p#edstavám pr&m!rných pandit&. Jmenuje se Aštavakra Samhita (Zp!v mudrce Aštavakry). Je stará nejmén! t#i tisíce let a m&že být o mnoho tisíc let starší, nebo' naši dávní p#edkové se neobt!žovali tím, aby zaznamenávali "asové údaje. Je to ona tajná kniha, kterou p#ed více než p&l stoletím schovával proslulý bengálský mudrc a jogín Srí Ramakrišna pod sv&j polštá# a kterou vytahoval, jen když byl sám se svým nejpokro"ilejším žákem, proslulým Svámí Vivekanandou. O jejích vysokých naukách nepou"oval žádného žáka ze svých ostatních následovník&, protože tyto nauky by mohly vyvrátit p#edstavy, které chovali v nejvyšší lásce. Z toho vidíte, že to není kniha pro za"áte"níky. Popisuje vysoce pokro"ilé u"ení, které mudrc Aštavakra, jenž sám realizoval nejvyšší cíl indické moudrosti, dal králi Džanakovi, který z&stal v!ren svým denním povinnostem jako vlada#, p#estože horliv! hledal pravdu. V jejích dalších kapitolách je zd&razn!n fakt, že pravý mudrc neprchá

40


do jeskyní, ani nesedí lenošn! v ášramu, ale je trvale "inný pro blaho ostatních. Ukazuje z#eteln!, že mudrc bude vystupovat navenek jako oby"ejný "lov!k proto, aby ho lidé nestav!li na piedestál. Chci vás upozornit zejména na princip podaný zhušt!n! v patnáctém verši první kapitoly$ ,Cvi"ení meditace je pro vás poutem$> Tento verš chce #íci, že meditace je cvi"ení pro vyvinutí klidu, abstraktní jemnosti a soust#ed!né ostrosti mysli, a že ten, kdo vážn! hledá pravdu, nesmí být natolik zaujat mírem z ní vyplývajícím, aby ustrnul na tomto vývojovém stupni, nýbrž musí se snažit jej doplnit hledáním vyšší pravdy. Aštavakra varuje svého královského žáka, aby nebyl spokojen s mysticismem, s oby"ejnou jógou nebo náboženstvím, nýbrž aby postoupil na vyšší stupe/, nutný k poznání filozofie pravdy. Tento stupe/ je pojat do vyšší soustavy, která se nazývá ,filozofické rozlišování>, pro který je schopnost uklidnit a soust#edit myšlenky, jak ji p#ináší b!žná jóga, nepostradatelným, nicmén! jenom pr&vodním krokem. Pochopíte nyní, pro" nejsou takové nauky po chuti obecnému vkusu.< Návšt!vník odložil knihu, odml"el se a hled!l na mne p#es své velké kulaté brýle. Cítil jsem, že m&j zájem o n!ho se prohlubuje. Prosil jsem ho, aby pokra"oval, a ujistil jsem ho o svém v#elém zájmu. Tu vzal n!žn! t#etí knihu ze své malé sbírky, p#edložil ji, zd&raznil její hodnotu a podal mi ji. Svazek m!l velmi stru"ný text, nadepsaný Mandukya Upanišáda (Tajná nauka mudrce Mandukya). Obsahoval jen dvanáct stru"ných odstavc& s dlouhým dodatkem, nazvaným Gaudapadava Karika (Stru"né sloky Gaudapadovy) "ítající dv!st! patnáct krátkých odstavc&, a nakonec obšírné vysv!tlivky k textu i dodatku, napsané proslulým Šankarou. „Kdo intelektuáln! ovládá oba texty a vysv!tlivky, ten ovládá nejvyšší stupe/ pravdy, jehož jedinou strážkyní z&stala po tisíciletí Indie a jehož fragmenty si p&j"oval zbytek Asie,< podotkl m&j návšt!vník. „Toto dílo obsahuje mistrovský klí" k on!m vyšším mystériím za jógou, o nichž jste slyšel a které hledáte. Jsou známa jako jóga filozofického rozlišování> a vrcholí nejvyšším p#ístupem, zvaném jóga nad protiklady>. Kde meditace kon"í tam za"ínají tyto metody, ur"ené k osvobození mysli od její vrozené nev!domosti a návykových omyl&.

KONE+NÁ STEZKA

41

Jsou to opravdu filozofické disciplíny, užívající hluboké koncentrace, nabyté cvi"ením jógy, a sm!#ují k tomu, aby osvobodily mysl od její vrozené nev!domosti a návykových chyb. Jsou opravdu t!žké k pochopení pro nás z Východu, ale ješt! obtížn!jší pro vás ze Západu. Tém!# všichni naši indi"tí jogíni opomíjejí tyto pokro"ilejší jógy a v!tšina pandit& je zpravidla nechápe. Ale když ovládnete tyto zanedbané soustavy, nemusíte znát žádné jiné. Jestliže se tomuto spisu v!nuje tak malá pozornost a porozum!ní v Indii, v jeho mate#ské zemi, jak beznad!jné je o"ekávat, že by správn! pochopili jeho smysl vaši západní orientalisté$< Jednou z pohnutek mých rozmanitých cest po Indii, které mne p#ivedly nejd#íve do Mysore jako odpov!* na velkorysé pozvání vlada#e jeho Výsosti zem#elého mahárádži, byla jedine"ná pov!st, které se t!šil po celé Indii. Stal se váženým a nejoblíben!jším ze všech domorodých vlada#& svým "istým charakterem, opravdovou oddaností ke kultu#e a neutuchající snahou po zvýšení blaha svého lidu, jemuž vládl více než "ty#icet let. Gándhí mu dal s obdivem jedine"ný titul Radžariši, to znamená, Král-Mudrc. Když jsem se s Jeho Výsostí seznámil d&v!rn!ji, odhalil jsem, že tajným zdrojem jeho velikosti je filozofie, s níž se sám ztotož/oval a kterou se pokusím vysv!tlit v této knize. Maháradža cestoval od mysu Komorinu, mo#em omývaného, až k uctívanému Himálaji, aby se setkal s v!hlasnými u"enci a svatými muži své zem!. Od Kašmíru po Beneras hovo#il s vedoucími pandity a jogíny, a dokonce putoval za mystickým pátráním i p#es zasn!žené poho#í do chladného Tibetu. Zkoumal hloubku všech t!chto muž&. Byl tudíž povolan!jší než v!tšina Ind&, aby posoudil, co je nej cenn!jší v kultu#e jeho zem!. A to kone"n! nalezl ve skryté filozofii, jejíž pravý výklad vyjád#il nejen v osobním, nýbrž i ve ve#ejném život!. Praktické hodnoty, které získal, shrnul v poselství mezinárodnímu filozofickému kongresu, které jsem citoval na za"átku této kapitoly, poselství o tom, že by se m!lo veškeré lidstvo považovat za jednu rodinu. Žádného vznešen!jšího ani cenn!jšího poselství se nemohlo sv!tu dostat v tak zmatené dob!. Ani jedno z existujících náboženství ani eso-

42


terických filozofií je opravdu nep#inášejí, nebo' všechna náboženství i filozofie vylu"ují ze svých #ad následovníky jiných v!r nebo jiných nauk pouhým aktem, kterým samy sebe ozna"ují za skupiny. Evropa nedbala této výstrahy, protože nev!d!la, že pojmy ryzí filozofie nejsou zdaleka bez významu a že obsahují i praktické d&sledky pro etické vedení - ve dvou letech vypukla nejhrozn!jší válka jejích d!jin. Dva odstavce v sanskrtu, obsažené v tomto poselství, se denn! zpívaly v mysorském paláci. Jeho Výsost dokázala ve vlastním stát!, že se filozofie m&že prakticky uplatnit s neocenitelným prosp!chem pro obecný lid. Mysore si právem zaslouží název „vzorný stát< práv! tak jako "astou zmínku, že je nejpokro"ilejší v celé Indii. Proslulost Jeho Výsosti se rozší#ila daleko široko a vedoucí londýnský deník The Times pochvaln! napsal p#i jeho smrti, že tento muž vytvo#il vzor pro ostatní Indii. Takové byly praktické plody ryzí filozofie. Snad by se zde mohlo p#ipomenout, že zesnulý mahárádža m!l osobní zájem o m&j filozofický a literární pokrok a že n!kolik let p#ed svou smrtí mi #ekl: „Studoval jste jógu a p#edal jste ji západním lidem; nyní studujte a p#edejte jim to nejlepší, co Indie m&že dát - naši vyšší filozofii$< Kone"n! nastala hodina napln!ní druhé "ásti úkolu, který byl tehdy vložen na má bedra. Jeho Výsost byla tak nadšeným zastáncem pravdy, že v#ele podporovala mou práci na této knize. Jsem zarmoucen, že se nedožila jejího vydání. Dávní mudrci prohlašovali z výše své moudrosti, že existuje kone"ná stezka, která jediná uml"í tázající se mysl "lov!ka a p#ivede ji, aby spo"inula v dokonalé moudrosti, skryté síle, etické kráse a v univerzálním požehnání kone"né realizace. V tomto vznešeném v!domí, dokonce i uprost#ed strašného shonu moderního života, vše a každý je poznáván jako neodlišený v podstat" od sebe samého. Toto je TÍM, co má být hledáno. Dosp!l jsem k lepšímu chápání jógy po tomto dlouhém pátrání. Odd!lil jsem úvodní a st#ední stupn! od pokro"ilých a mén! známých, pro n!ž ono hledání bylo opravdu jen p#ípravou.

KONE+NÁ STEZKA

43

T%I STUPN2 JÓGY Nyní si m&žeme ud!lat jasný p#ehled o vztahu mezi touto skrytou naukou, která je korunou a napln!ním jógy, a mezi znám!jšími nižšími jógami. To si vynutí v"len!ní n!kolika p#edb!žných pohled& na látku, která vlastn! náleží k mnohem pokro"ilejšímu studiu. Tento vztah bude daleko jasn!jší, jestliže rozd!líme jógická cvi"ení do t#í odstup/ovaných skupin, kterými budeme stoupat k širšímu v!domí. Nejzákladn!jší skupina je zcela v!nována fyzickým cvi"ením koncentrace, protože tato cvi"ení se obracejí na ty - a je jich vždy nejvíce kte#í nemají vyvinutý intelekt. Za"áte"ník, studující matematiku, by byl pravd!podobn! v rozpacích, kdyby mu na za"átku jeho studia byla p#edložena binomická rovnice, která je ur"ena pro pozd!jší dobu jeho studia. Podobn! se doporu"uje za"áte"níkovi v józe, který se nehodí povahov! a vzd!láním k n!"emu lepšímu, jedno nebo druhé z on!ch fyzických cvi"ení. Ale n!která z nich mají ješt! další cíl, než je ovládnutí koncentrace. Jsou zam!#ena k zlepšení zdraví, k zv!tšení síly a pomáhají lé"it žákovy nemoci. Je známo, že churavé t!lo ruší mysl a poutá myšlenku na chorobu. Proto se tato cvi"ení nez#ídka p#edepisují jako úvodní stupe/ i t!m, kte#í jsou dosti vysp!lí za"ít na vyšším stupni. Užívané metody zn!jí cize západním uším, avšak pro své speciální ú"ely nejsou bez pozoruhodné p&sobivosti. První metoda záleží v tom, že se t!lo usadí do zvláštní neobvyklé pozice a udržuje se v ní po n!jakou dobu pevné a nehybné. Druhá metoda zahrnuje r&zná cvi"ení rytmického a ukázn!ného vdechování, zadržování dechu a vydechování v pravidelných "asových intervalech. T#etí metoda obsahuje cvi"ení provád!ná tak, že se o"i bez pohnutí upírají denn! po stejnou dobu na ur"itý bod. Podle "tvrté metody se mumlá tisíckrát a jednou denn! biblické jméno Boha. Dle páté metody se zpívají ur"ité svaté slabiky v rytmickém spojení s vdechováním a vydechováním. Druhá "i st#ední skupina jógických cvik&, stoupá nad hmotné t!lo k vyšší úrovni, p!stuje zbožné city a cvi"í myšlenky v koncentraci. Zahrnuje r&zná mystická medita"ní cvi"ení, jejichž kone"ným cílem je dosažení

44


citového a mentálního míru; mohou obsahovat také p#íkaz neustálé touhy po p#ítomnosti Boha. Obecn! použitelný charakter této skupiny bude na"rtnut v následující kapitole. Meditativní zasn!ní a extatické transy poskytují žákovi záblesky o základní nehmotnosti sv!ta a jeho harmonické jednot!, avšak tyto záblesky jsou nakonec jen pomíjející, by' povznesené city. Dále se žák musí nau"it, jak je má p#em!nit v trvalé pochopení, což je možné jen jejich vysv!tlením ve vyšším sv!tle rozumu, ale to je "innost, která již pat#í k jinému stupni. Úsp!ch v tomto druhém stupni se projeví schopností dosahovat stavu prodlouženého zasn!ní s dokonalým soust#ed!ním a pozorností, odtaženou od vn!jšího okolí a vytrvat v n!m. Když byl žák úsp!šný v p#íprav! sebe sama v t!chto po"áte"ních stupních, stoupá k t#etímu stupni, k józe filozofického rozlišování. To je nejvyšší skupina v rodin! jógy. Je nadmystická, p#itom však p&vodn! "ist! intelektuální a rozumová. Je to skrytá nauka. +ást z ní je na"rtnuta v této knize, avšak pro p#ítomnou dobu se musí tyto stránky nezbytn! zastavit p#ed prahem pokro"ilé "ásti s jejím kone"ným p#ekvapivým odhalením, jógou nad protiklady. V tomto t#etím stupni se žák snaží ukázn!nými a soust#ed!nými myšlenkami a city zbyst#it sv&j rozum a používat této zost#ené inteligence k #ízeným filozofickým úvahám o významu a p#irozenosti celého sv!ta a všeho života. Až dosud se obíral plnou m!rou sám sebou, svým malým egem. Nyní rozši#uje okruh svého pozorování a "iní problém sv!ta svým vlastním. Musí se d&kladn! cvi"it, aby vtiskl tyto nové myšlenky do každého atomu svého bytí. Musí hluboce a usilovn! p#emýšlet o t!chto jemných pravdách, kterým se u"í dokud se myšlení neupevní jako insight (vhled). Když tyto snahy kone"n! a zdárn! dozrají, koná ultramystická kontempla"ní cvi"ení a usiluje pouhou silou své nyní osvícené inteligence, aby hluboce pochopil kone"né tajemství všeho - vztah mezi velkolepou základní skute"ností sv!ta a sebou. Dosáhl nejvyššího stupn! tohoto dobrodružství, kde se nyní musí namáhat, zápasit a lopotit celá jeho mysl i t!lo. Tato vrcholná cesta je jóga nad protiklady. Dokazuje nejprve vlastní poslední nauku skryté totožnosti "lov!ka s univerzální skute"ností a pak mu odhaluje, jak ji uskute"nit v praktickém život!.

KONE+NÁ STEZKA

45

Lidská mysl nem&že jít výše než sem a "lov!k se ve zbývajících letech bude zam!stnávat neustálým upev/ováním pravdy ve vlastním v!domí, aby s ní žil každým okamžikem a každým dnem, bude ji prakticky vyjad#ovat se stálou nesmlouvavou d&kladností, bude neustále dlít v jejím duchu a atmosfé#e, až ztratí každou stopu nejasnosti a stane se poznáním zjišt!ným a ov!#eným z prvé ruky. Poznání se musí neustálým cvi"ením stát dynamickým, až nakonec výcvik odpadne ve svém dokonalém napln!ní. Tehdy skoncoval s náboženskými formalitami, s meditativními vizemi i filozofickými úvahami. Jako se lešení pe"liv! staví a z&stává po celou dobu stavby domu, aby bylo nakonec nemilosrdn! strženo, tak nejprve náboženství, pak jóga a kone"n! i filozofie jsou lešeními, která umožnila postavit budovu Pravdy. Nakonec, když bylo dosaženo vrcholu, jsou i ony zavrženy. Ale toto zavržení se vztahuje pouze na jejich tvrzení, že poskytují realizaci pravdy jedin! svou individuální cestou, ale nevztahuje se na jejich mén! d&ležité využití. Mistr, jednou pevn! zakotvený, m&že pobývat ve všech t!chto r&zných sv!tech, když si p#eje, a m&že být stejn! doma v kterémkoli z nich. M&že nadále studovat filozofii, aby vedl mentální proud své doby, m&že vyhov!t ob#ad&m a požadavk&m ortodoxního náboženství, aby povzbudil ostatní, kte#í se nemohou nad n! povznést. M&že též vstupovat do meditativního zasn!ní pro osobní odpo"inek, ale nikdy nebude znovu sveden k tomu, aby považoval kteroukoli uvedenou metodu za jedinou a poslední cestu k pravd!. Tyto metody mohou poskytnout p#inejlepším jen odlesk pravdy v myšlence; "lov!k sám si však musí být v!dom její podstaty a to nedokáže žádné kouzelnictví. +tená# neporozumí t!mto výklad&m, jestliže nepochopí následující d&ležitý bod: ten, kdo neovládl jógu druhého stupn!, nebude schopen ovládnout ani jógu stupn! nejvyššího. Nebo' cvi"ení v zasn!ní je pot#ebné k tomu, aby umožnilo zdárné studium filozofie. Zkoumání pravdy je obsahem, který by m!l naplnit meditativní sebepono#ení. Asketická disciplína v&le, t!la a ega musí postupovat ruku v ruce se studiem t!chto t#í složek a realizovat v "innosti teoretické objevy filozofie. Nemáme se proto vzdávat b!žn! známé jógy, i když již není dále cílem sama o sob!, ale jen prost#edkem k cíli. Schopnost cvi"it jógu je ne-

46


zbytn! nutná nejen na samém za"átku poslední stezky, ale také na jejím konci. Je to dokonalé spojení bystrého rozumového zkoumání, pohrouženého do hloubky meditativního zasn!ní, jehož logické d&sledky se projevují i v praktickém denním život! a poskytují na konci plody nejvyšší realizace. Pouhé intelektuální chápání skrytého u"ení bez soub!žné jógické schopnosti udržet toto chápání nep#etržit!, je "áste"né a neúplné. Neuspokojuje stejn! jako pouhá jógická síla odpoutat pozornost od vn!jšího sv!ta a udržet ji v abstraktních náladách, nenapln!ných filozofickou snahou. Ani suchý akademický intelektualismus, ani neosvícená cvi"ení jógy, ani oboje sou"asn! nemohou vést k pravd!, nejsou-li oživovány "inností. Novic takto stoupá od stupn! ke stupni, od kázn! t!lesné k citové a odtud k intelektuální. Tyto t#i skupiny se spojují, aby postupn! rozvíjely jeho schopnosti a chápání. Je d&ležité vzít na v!domí, že to jsou stupn! a ne zastávky. Pravda, jíž se novic u"í, je vždy p#im!#ená stupni jeho chápání. Zám!na mezi druhou a t#etí jógou je zcela b!žná v náboženských a vzd!laných kruzích dnešní Indie. Patandžáli je "asto citován, ale on mluví jen o cíli ovládání mysli a smysl&, nikoliv o sjednocení duše s Nejvyšším. Je pravda, že se odvolává na Išvaru (Boha), ale to d!lá jen proto, aby nazna"il zp&sob cvi"ení. Ti, kte#í by cht!li u"init jógu mentální koncentrace cestou poslední, jsou zcela na omylu. Bhagavadgítá jasn! prohlašuje v patnácté kapitole, že se nic nevyrovná józe v!d!ní, a v t#inácté kapitole, že je to nejvyšší prost#edek k realizaci. Proto nesmíme zam!/ovat fakta. Musíme udržovat ve svých myslích náboženství, prosté mysticismu a mysticismus prostý filozofie. Jestliže kv&li citu, návyku nebo bludu zam!níme jedno s druhým, ztratíme svou cestu a skon"íme ve zmatku. Ukáže se, že r&zné jógické metody postupují od jedné ke druhé, a budiž zd&razn!no, že nejsou cestami vedoucími ke spole"nému úst#ednímu cíli, jak se dnes všeobecn!, ale myln! u"í v Indii. Což nep#iznává sám Swámí Atmarama, autor uznávané klasické p#íru"ky jógy ovládání t!la, zvané Hathajóga-Pradipika, že ji napsal, aby pomohl t!m lidem, kte#í shledali nemožným cvi"it jógu mentální koncentrace? Napsal: „Jóga

KONE+NÁ STEZKA

47

ovládání t!la se p#edepisuje jen proto, aby se dosáhlo jógické koncentrace.< Populární jógy naprosto neposta"ují k vysokému cíli vrcholné realizace. Poskytují p#inejlepším prost#ední nebo nep#ímé poznání pravdy, ale nikdy pravdu samu. Jsou pouze základními stavebními kameny v postupných #adách, p#edb!žnými p#í"kami žeb#íku, a my musíme stoupat z jedné na druhou, abychom se dostali výše; žádná jednotlivá p#í"ka nás nep#ivede k vrcholu krom! p#í"ky nejvyšší. Práv! tak žádná jednotlivá jóga není sob!sta"ná a žádná z nich nep#inese kone"nou realizaci, vyjma poslední - jóga nad protiklady. Název jóga je široký pojem, v n!mž je skryto mnoho r&zných idejí a praktik. Zahrnuje jak ve#ejné asketické vystavování a sebetrýzn!ní na l&žku s h#ebíky, tak i p#emýšlivého filozofa, který užívá své moudrosti v praktickém život!. Proto ti, kte#í by cht!li omezit jógu na cvi"ení meditace a p#itom vylu"ují filozofické zkoumání, zastávají neobhajitelné postavení. Praktická hodnota každého stupn! p#esto z&stává na svém vlastním míst!. Ale pro t!ch n!kolik, kte#í cvi"í po"áte"ní a st#ední metody s jistým stupn!m uspokojivých výsledk& a kte#í se p&vodn! chopili jógy v nad!ji, že je p#ivede p#edevším k pravd!, pro ty je vždy nevyslovenou výzvou ke zkoumání vyšších metod. Jestliže p#ijmou tuto výzvu, aby doplnili jógu zkušenosti jógou v!d!ní, neopustí jógickou soustavu, ale spíše ji naplní. Nebo' práce celé jógy nekon"í meditací a možnosti jógy se nevy"erpávají uctíváním. Zm!nu mohou provést moud#í lidé bez jakékoli úhony na své intelektuální "istot!, kdežto bláhoví lidé ve vyšší metod! vidí jen nebezpe"í a rozervanost. Avšak toto nebezpe"í je klamné. Jde jen o to, že máme odsunout na druhé místo blaženou zkušenost z meditace, která je podle starého zvyku považována za hlavní. A rozervanost, které se cvi"ící bojí, je vlastn! ustoupení intuitivního cít!ní, které je vyšším rozumovým insightem odkázáno do p#íslušných mezí. Musí si ponechat své meditace i intuice, nic se nemusí ztrácet nebo odkládat, ale je nutno vzdát se p#emršt!ných nárok& meditace a vytrvalých výst#edností intuice, která všechno p#evažuje. Musí být odloženy kdykoli jsou v rozporu s filozoficky cvi"eným rozumem. Neschopnost cvi"it úsp!šn! meditaci a nemožnost libovoln! vstupovat do udržovaného zasn!ní by

48


zcela znemožnilo poslední velkolepou realizaci. Musí si proto vybrat mezi získáním prchavého míru a mezi nabytím trvalého míru. Práce jógy nekon"í meditací, nekon"í uctíváním, nekon"í pozicemi nebo dýcháním; kon"í jen upevn!nou realizací, která jediná poskytuje mír, jenž je vždy p#ítomný, a' "lov!k svou meditaci cvi"í nebo ne. Tak m&že být skute"nost chápána "ty#mi rozdílnými stanovisky, která jsou rozmíst!na na cest!, kterou musíme sledovat postupnými stupni. Skute"nost m&žeme nejd#íve uctívat náboženským zp&sobem jako n!co, co je mimo "lov!ka a od n!ho odd!lené. Dále, m&žeme o ní meditovat mystickým zp&sobem jako o n!"em, co je uvnit# "lov!ka. Za t#etí, m&že být filozoficky studována tím, že upustíme od všech falešných p#edstav o ní. Nakonec se m&že v!dom! uskute"/ovat ultramystickým procesem, jako n!co, co existuje samo o sob". KDE N YN Í JSEM Nedostatek síly vstoupit do mystického vytržení a nedostatek citové reorientace, která tím vzniká, má za následek, že filozofie m&že skon"it jen v jalovém intelektualismu, který p&sobí zklamání. Život je produktem celého "lov!ka, a když filozofické myšlení prošlo celým školením a vydalo pravdu, která p#ichází, když donutíme myšlení, aby proniklo až tam, kam nejdále m&že, pak musí jóga znovu vstoupit, aby donutila filozofické záv!ry svou jedine"nou silou vst#ebávat p#edstavu sv!ta do jáství. Tuto knihu nep#edkládám druhým lidem z n!jakého domýšlivého p#ece/ování svého vlastního insightu, ale z p#ání p#edat jim postoj mysli, který je nesmírnou pomocí p#i zodpovídání naléhavých otázek. To je nejlepší služba, kterou jim mohu prokázat. Nech' nevznikne nedorozum!ní o mém nyn!jším postoji ve vztahu k t!mto záležitostem. Sleduji nyní osam!lou stezku. Je zcela pravda, že jsem p#estal pátrat po jogínech a u"itelích v b!žném slova smyslu a neztotož/uji se již déle s jejich ášramy. A to z"ásti proto, že jsem sám vy"erpal užite"nost takového pátrání, a z"ásti proto, že dlouhé zkušenosti s n!kterými askety a ášramy m! osudn! roz"arovaly. D#íve jsem

KONE+NÁ STEZKA

49

omylem zam!/oval jogíny s jim podobnými mudrci tak, jak to "iní v!tšina z nás; ale nyní jsem lépe pou"en. Dosud považuji své minulé zkušenosti - tak, jak p#icházely - za zcela nezbytné, a podobné zkušenosti budou vždy takové i pro ostatní. Zm!na, která se se mnou stala, není v odmítání, ale ve výkladu t!chto zkušeností. Hlubší pokra"ující bádání a lepší vedení mi pomáhají, abych ocenil jejich p#esné hodnoty a umístil je na jejich vhodné místo. P#esto jsou podstatnými fázemi mystických zkušeností, kterými musí projít všichni hledající. Mimo to by mne ani ve snu nenapadlo nechat uplynout jediný den bez mezidobí, t#eba i krátkého, kdy se mentáln! odpoutávám od osobních záležitostí a od sv!tské "innosti do onoho jasného, blaženého klidu hluboké meditace, kterého mi dlouhý zvyk a pravidelné cvi"ení umožnily dosáhnout podle vlastní v&le kdykoli a na kterémkoli míst!. Nevzdal jsem se meditace, ale stále ji provádím jako krátkou, p&vabnou a nezbytnou "ást denního programu. Nicmén!, odmítám nadále zam!/ovat výsledky. Vize, extáze a intuice jsou nyní pouhými pr&vodními jevy meditace a p#edstavují její ned&ležitý vedlejší produkt. Neexistuje žádné všeobecné m!#ítko, kterým by bylo možno posoudit jejich platnost, proto vím, že je lépe mít na z#eteli pouze hlavní ú"el meditace. Slíbil jsem ve dvou p#edchozích knihách1), že nakonec napíši celé intelektuální pojednání o on!ch nejvyšších pravdách, které,jak je b!žn! známo, jógu nejen dopl/ují, nýbrž ji i p#ekra"ují. Zpracování v tomto svazku, který mezinárodní "tená#ská obec dlouho o"ekávala, není ani te* úplné a nevy"erpává pln! to, co má být ješt! sv!tu dáno. Tento úkol vyžaduje ješt! druhý svazek. Co je zde uvedeno, nep#edstavuje vše z celé jógy filozofického rozlišování, nýbrž jen její #ást. Zbytek spolu s úhelným kamenem klenby pravdy, kterou se snažím vybudovat, byl úmysln! ponechán nedot"en. Jestliže tyto stránky probudí dostate"ný zájem, pak budou jak chyb!jící nauky, tak i jóga nad protiklady, která je posledním kamenem, druhým svazkem dopln!ny a úkol tak bude spln!n. Zabývat se druhým svazkem bude velmi obtížné a jeho odd!lení od této knihy je tedy krajn! opodstatn!né. Nebo' p#ítomný svazek netvo#í pouze most, 1) Pozn. p•ekl.: Hledání Nadjá a Vnit#ní Skute"nost.

50


pnoucí se nad propastí mezi mou d#ív!jší prací o mysticismu a tímto nov!jším dílem o "isté filozofii, nýbrž také obrozuje "tená#ovu mysl a m!l by ho úsp!šn! p#ipravit pro vysoce pokro"ilé studium, které p#ivede rozumové hledání k záv!ru. B!žný jazyk je nedostate"n! vybaven jako prost#edek pro vyjad#ování abstraktních pojm&. Proto je obvykle poci'ována pot#eba zavést speciální filozofické názvosloví. Ale uv!domuji si, pro koho píši - jist! ne pro osam!lé pedanty nebo akademické metafyziky, nýbrž pro prosté lidi, kte#í také trochu p#emýšlejí o významu života - a proto jsem nem!l chu' a zdráhal se používat neobvyklého a málo známého názvosloví s výjimkou tam, kde je nevyhnuteln! nutné nebo snadno srozumitelné. Pokud to šlo, vyjad#oval jsem svá zkoumání v t!chto složitých abstrakcích bez újmy na p#esnosti nebo hloubky b!žným jazykem, srozumitelným pr&m!rn! inteligentnímu "lov!ku. Mu"ivé pravdy, které jsou v nich obsaženy, omezovaly se kdysi na uzav#ený kruh jakési intelektuální elity, a pon!vadž jsem nepsal pro morousy, vyjád#il jsem je slovy tak prostými, že je chápala v!tšina t!ch, kte#í rozum!jí "lánk&m v novinách dobré úrovn!. Nicmén! ti, kte#í nikdy necvi"ili meditaci nebo koncentraci, ani se nezabývali filozofií, nepocítí možná žádné zalíbení v t!chto myšlenkách, stejn! jako se jimi vylekají ti, kte#í krá"ejí po úzké stezce strnulé náboženské ortodoxnosti. I když jsou tyto stránky otev#eny a p#ístupny každému, kdo se snaží osvojit si je, shledá "tená#, že proniknout do jejich skute"ného významu je odep#eno všem, kte#í necht!jí vynaložit trochu mentálního úsilí. Proto by "tená# ud!lal dob#e, kdyby ne"etl p#íliš mnoho najednou, ale vždy ud!lal p#estávku a p#emýšlel o filozofickém plodu, který takto nasbíral. Je možné p#edvídat v tisku n!které kritiky, které jsem již slyšel v soukromí a dokonce "etl v indických novinách nejnižší úrovn!, v novinách, které p&sobí jako tiskový mluv"í n!kterých politováníhodných stvo#ení, která bláhov! usilují o osobní nep#átelství. Tyto kritiky jist! vykrystalizují mocn!ji, až se objeví tato kniha. Nejd#íve budu obvin!n z vážných ned&sledností. %ekne se, že jsem obrazoborn! rozbil p#edchozí definice a nauky, zm!nil pevné stanovisko, pozm!nil d#ív!jší hodnocení "lov!ka

KONE+NÁ STEZKA

51

a zkušenosti a takto se ukázal být charakterov! nestálým a v úsudku nespolehlivým. Osobní p#átelé se bezpochyby velmi pobaví nespravedlností posledních slov, zatímco všeobecné obvin!ní prozradí rozhodné nepochopení mého nyn!jšího rozhledu. Neodvolal jsem stará hlediska, ale jednoduše jsem je rozší#il. A' je tomu jakkoli, ryzost zám!ru mne nutí up#ímn! doznat, že d&slednost není mým koní"kem. Zabýval jsem se tím jen natolik, jak to vyžadovalo hledání pravdy. Jestliže se výsledky onoho hledání m!ní a liší tak, jak postupuji, budiž$ Necouvnu p#ed p#iznáním faktu. Poctivost mého starého p#edsevzetí mi dodává nyní odvahu, abych tak u"inil. Pro spisovatele, který vybudoval svou pov!st na základ! svého pátrání po obhajob! jógy, není snadnou v!cí p#iznat otev#en! její omezení. Je jasné, že pouze nejpádn!jší d&vody a nejrozsáhlejší zkušenosti mne mohly p#im!t k tomuto odpov!dnému kroku. Neustále se u"ím, ov!#uji si nová fakta a m&j úsudek dozrává. Když se to d!je, je nevyhnutelné, aby "lov!k zm!nil své d#ív!jší záv!ry i d#ív!jší výklady svých zkušeností, nechce-li jen slep! v!#it všemu, co mu druzí #íkají, nebo slep! p#ijmout, cokoli se mu p#ihodí. Toto hledání je jako slézání hory, jako cesta, která p#ináší nep#etržité st#ídání krajiny. Vidíte n!co, co pokládáte za vrchol vysoko nad sebou. Po velmi svízelných pokusech a mnoha krušných letech dosáhnete horského h#ebenu. Ale b!da$ V osudném okamžiku úsp!chu odhalíte, že skute"ný vrchol leží ješt! výše a že se budete muset znovu po n!kolik krušných rok& plaho"it vzh&ru, než na n!m utkví váš pohled. Mystické vize, jógické zkušenosti, náboženské víry a v!decké teorie jsou h#ebeny, jež míjíte na cest! vzh&ru po jejich p#íkrých svazích a stále je zam!/ujete za kone"ný vrchol. A jak za vámi mizí staré mezníky, máte úsp!ch v dosahování výšek, získáte rozli"né a dosud netušené pohledy na pravdu. To Nejvyšší existuje, o tom net#eba pochybovat, ale jsou-li historické záznamy správn! chápány, mohou je nalézt pouze ti, kte#í mají odvahu být pružní. Dokonce i Buddha, když zahlédl záblesk vyšší stezky, neváhal odhodit základní formy jógy, které šest let cvi"il. Druhá námitka, která vyšla p#es neinformované rty, je, že jsem odrodilec. Je to absurdní nesmysl, protože jsem nikdy neobhajoval nic jiného

52


než pravdu, které jsem stále oddán. Jestliže m! dosud považují nekritické a povrchní mysli, jak dob#e vím, za "lov!ka obráceného na hinduismus nebo za propagátora jednoho indického ášramu, je to jejich bláhová vlastní domn!nka, ale nikdy to nebyl m&j osobní postoj. Jestliže však ze mne d!lá odrodilce p#echod od nižšího hlediska k vyššímu, pak námitku rád uznávám. T#etí námitka, že jsem se z#ekl jógy je rovn!ž nesmyslná. Neodklonil jsem se od svého p&vodního p#esv!d"ení. Nestavím se proto proti józe, ale stále si jí na jejím vlastním míst! vysoce vážím jako d#íve, avšak odmítám soust#e*ovat na ni nadále celou svou pozornost; spíše se pokouším ji zhodnotit, d&kladn! posoudit a objektivn!ji porozum!t na širším pozadí nejvyšší pravdy. Mimo to, nep#ijímám již každý p#ehnaný požadavek nižších jógických stezek, které sledují nekriti"tí a nezodpov!dní jogíni, a pohlížím nyní na tyto stezky jako na p#ípadné ukazatele sm!ru do oblasti, která je za nimi. Nepopírám jógu, ale rozvíjím ji. Ve spojení s filozofií jóga nepochybn! poskytne pravdu; sama o sob! m&že dát pouze mír. P!stování mystické intuice, cvi"ení mentálního klidu a medita"ní cvi"ení jsou naprosto nutné pro všechny ty, kdo jsou ješt! na stupni hledání. Každý "lov!k, hledající pravdu, každý, kdo se odváží poctiv! myslit a p#ijímat záv!ry svého p#emýšlení - nech' jsou ho#ké jako pelyn!k, nebo sladké jako m e d - j e poutníkem. Jeho názory se nikdy neutvá#ejí se železnou kone"ností. Ví, že moudrost je posledním produktem, který z&stane po vzrušeném procesu destilace života, a nikoli prvním. Hledání, kterým je zaujat, je dynamické a nikoli statické. Nem&že klesnout do intelektuálního hrobu a postavit si umín!né názory jako náhrobek, aby hlásal jeho smrt. Proto chci pouze takové "tená#e, kte#í jsou p#ipraveni jít se mnou do nehostinné pustiny. Úsilí odhalit Pravdu je veliké dobrodružství, v!ky trvající pohyb vp#ed do množících se zkušeností neznáma; neznamená to sed!t doma za pecí a držet se vyježd!ných kolejí. Pr&kopník musí pracovat a trp!t, aby poznal jako novou pravdu to, co jeho následovník&m bude již pravdou starou. Ustálenost se má nosit jako vítaný nový oblek, jestliže pomáhá p#i studiu pravdy, avšak m!la by se odložit jako starý ošum!lý šat, když mu v n!m brání. V!tšina otá-

KONE+NÁ STEZKA

53

zek je obsáhlá; každou lze zodpov!d!t z více hledisek. Jestliže se v minulosti otá"ely plachty lodi "lov!ka k tomuto hledisku a dnes k jinému, nevadí - tím lépe pro pravdivý názor$ +as jist! zp&sobil, že jsem trochu moud#ejší v t!chto v!cech, trochu kriti"t!jší k sob! samému, a ke svým zkušenostem, stejn! jako k v!hlasným ášram&m a vychvalovaným mystik&m, které sám osobn! znám. Kutal jsem hloub!ji v jejich podstat!, abych je jasn! ji pochopil. P#itom jsem "erpal z objev& nejkompetentn!jších moderních západních i dávných indických psycholog&. Bylo by bývalo lichotiv!jší pro mou ješitnost následovat dlouhou #adu mystik& - lhostejno zda ze šerého dávnov!ku, "i z moderní doby, z mladého Západu nebo starého Východu bezpodmíne"ným p#ijetím vizí, nevýslovných zážitk&, které jsem d#íve vid!l v nejr&žov!jším sv!tle, a nechat vše p#i starém. Avšak Osud byl laskav!jší a, poraziv mou sebeúctu, vedl mne do vyšší atmosféry pravdy. Jak radostné úsp!chy, tak i hr&zná zklamání byly pomocnými u"iteli, kte#í p#ipravili cestu. Nedocenitelná byla p#íze/ filozofie, která mi ukázala, jak hodnotit vize ve sv!tle Nej vyšší Pravdy, o jejíž hledání málo lidí dbá, nebo' drtí egoistická p#ání a zahanbuje každý osobní motiv. Proto ti, kdo budou považovat tuto knihu za symbol ned&slednosti, budou posuzovat špatn!. Nepot#ebuji se slabošsky omlouvat p#ed soudem rozumu. Nové u"ení zde uvedené není v&bec v protikladu s mými d#ív!jšími tvrzeními. Znal jsem ho již dávno p#edtím, než jsem napsal Hledání Nadjá; zde v první kapitole p#ímo uvádím, že poslední slovo ješt! nebylo napsáno: „Každý spisovatel nebo u"itel je nucen zaujmout r&zné stanovisko podle stupn! vývoje mysli, s níž se zabývá ... Ú"el t!chto stránek nesmí být vykládán nesprávn!. Mají ukázat jógickou cestu vhodnou pro lidi ze Západu... Ukazují jim, jak dosáhnout jistých uspokojení, ale nesnaží se na tomto stupni vy#ešit tajemství vesmíru... Když byl získán klid mysli a soust#ed!nost myšlenek, teprve pak je "lov!k schopen a p#ipraven nastoupit hledání Nejvyšší Pravdy. Stále ješt! probíhá proces odhalování jemné a p#ekvapivé moudrosti, kterou dosud nepochopil ani jediný "lov!k z milion&.<

54


I když moje oddanost k mysticismu z&stala do jisté míry neot#esená, v!d!l jsem, že mysticismus je neúplný a že neposta"uje. Za"al jsem chápat, že pravda leží stejn! za mysticismem, jako mysticismus za náboženstvím. V následující knize1) jsem otev#en! a "asto p#iznával, že mysticismus nesta"í, a že za ním je Kone"ná a Nejvyšší Stezka, ale teprve s touto knihou p#išel "as pro jasné vysv!tlení d&vod& mého obratu od "áste"ného hlediska k celkovému. Každá kniha, kterou jsem vytvo#il z tekuté "ern! inkoustu, p#edstavuje proto milník, který jsem minul, jakousi oázu, v níž jsem se na "as utábo#il na své cest! pouští tohoto sv!ta p#i hledání platných vysv!tlení života a skute"nosti. Možná, že se v&bec nedožiji toho, abych napsal poslední filozofickou v&li, záv!' nebo kone"né krédo, ale v tomto svazku "tená#i jist! naleznou Cestu, sm!#ující blíže ke kone"né met!=). Nech' si však nemyslí, že mohou ignorovat p#edchozí knihy. Takový omyl by byl osudný pro jejich vývoj. D#ív!jší nauky z&stávají, ale jsou dopl/ovány. Tyto spisy budou žít a bude jich zapot#ebí tak dlouho, pokud se bude muset "lov!k namáhat od stupn! ke stupni vzh&ru k pravd!, pokud budou muset lidské mysli zrát, jako zraje ovoce na strom!; p#edstavují totiž bránu, jíž se nelze vyhnout, do níž nutno vkro"it, jíž nutno projít. Pro ty, kte#í jsou v bezdechém sp!chu, není náhlých a zázra"ných p#echod& p#es noc do Nejvyšší Pravdy. Proto tyto d#ív!jší knihy, p#edstavující tak v!rn! a tak jasn!, jak to moje pero dovede, vše, co jsem myslil, cítil a zažíval, v dob!, kdy byly psány, jsou skute"nými záznamy, a p#edstavují v!rn! i to, o "em též mnoho jiných bude nuceno p#emýšlet a co zažije, bude-li sledovat tuto stezku a postupovat po ní. Einstein objevil, že se dráha sv!telného paprsku v prostoru ohýbá. Všichni p#edchozí v!dci považovali zajisté, že probíhá p#ímým sm!rem. Mýlili se nebo lhali? Teorie relativity rozptyluje ob! kritiky. Dokazuje, že d#ív!jší výklady byly zcela správné, díváme-li se ze stanoviska, které pozorovatel pevn! zaujal. Byl jsem jako neúnavný v!dec, který se v laborato#i propracovává jedním pokusem za druhým, aby je všechny pln! 1) Pozn. autora: Vnit#ní Skute"nost. 2) Pozn. p•ekl.: Autorovo filozofické krédo bylo vydáno po jeho smrti r. 1984-1988 pod názvem Zápisky Paula Bruntona.

KONE+NÁ STEZKA

55

pochopil. Dokonce i p#ijaté matematické principy musí být chápány pouze relativn!. Žíze/ po absolutním poznání mne uchránila p#ed letargií vyplývající z uspokojení nad provedenými objevy. Je pravda, že jsem psal s pevným p#esv!d"ením a se zdánlivým dogmatismem. Ospravedl/uji se tím, že jsem cvi"il meditaci po "tvrt století, a když jsem našel její dobrodiní, p#irozen! jsem se snažil je sd!lit druhým. Cítil jsem nutnost hrát roli obhájce a d&razn! obracet pozornost svých bližních na Západ! k faktu, že takováto #ada zkušeností je jim také p#ístupná, budou-li se o ni zajímat. Mojí snahou je n!co více než pouhé psaní knih. Je to stavba spojeného východo-západního myšlení, vybudovaného pro naši dobu. Je to výklad staré zralosti ve sv!tle dvacátého století, moudrosti, které byli oddáni dávní mudrci, žijící dlouho p#ed Kristem. Je to p#ísp!vek k pochopení nejvýš tajemného a paradoxn! nejd&ležit!jšího d!ní života, psaný jako odpov!* na další nátlak osudu a mé záliby. Skute"n!, považuji dokon"ení svého díla za nejvyšší a nejposvátn!jší úkol své životní dráhy. V dob!, která uctívá autoritu v!dy a která zamítá vše, co nelze intelektuáln! dokázat, není malým úkolem se pokoušet #ídit mysl sm!rem n!mé, transcendentální skute"nosti a p#im!t ji, aby krá"ela podle své vlastní vrozené a neúprosné logiky. M&žeme dokázat, že dv! a dv! jsou "ty#i, že zem! je kulatá a že voda je jen slou"eninou dvou plyn&; jak však dokážeme skute"nost toho, co je nad formulovanou myšlenkou, co je zcela neslyšitelné, provždy neviditelné a nem&že být poznáno, dokud všechny argumenty nezmizí? Je to vskutku provokující paradox, když to, co je, se jeví jako n!co , co není$ M&žeme dosáhnout nepopsatelné dimenze Nejvyššího tím, že procházíme #adami myšlenek a zážitk&, avšak Nejvyšší samo není ani myšlenka, ani zážitek. Pravda ve své absolutní p#irozenosti nem&že být nikdy vyjád#ena slovy, ani sd!lena jakkoli jinak. Odtud tajemné ml"ení Krista, Buddhy i Sfingy. Avšak lidská slova mohou na"rtnout osam!lou cestu k vznešené pravd!, mohou nastínit jako k#emen tvrdou stezku k její realizaci a "lov!k m&že být veden postupem d&sledných úvah ke stanovisku, které mu nazna"í, jak ji m&že pro sebe uskute"nit. Když je jednou Ariadnina tajemná nit

56


vložena do rukou lidí, analytické myšlení, spojené s jógou, je m&že p#ivést k samotné brán! skute"nosti. Avšak analytické myšlení nem&že nikdy vstoupit do této brány, nebo' myslící "lov!k pak sám odhodí nástroj p#emýšlení, když kone"n! pochopí, "ím on skute"n! je. On, který si stál ve svém vlastním sv!tle a klamal se p#edstavou, že sám je kone"nou osobností, a p#ipoutal se k hrstce pozemského prachu, se probudí p#irozenou silou svého vlastního ultramystického insightu, když je tento insight dostate"n! silný, aby ovlivnil a roztavil jeho v&li a city a nechal navždy padnout starou iluzi. V tomto okamžiku mizí v brán! a jeho cesta je u konce. Necht!l bych promarnit sv&j vlastní "as a "as svého "tená#e žádostí, aby usiloval o nedosažitelné výšky, ale žádám ho, aby vypátral smysl celé pozemské existence a našel ú"el svého pozemského vt!lení; teprve potom m&že žít v harmonii s ob!ma.

KAPITOLA III. NÁBOŽENSKÉ A MYSTICKÉ STUPN2 N!které, v!ky staré, otázky neustále zam!stnávají lidstvo. Je život jenom ohromný, le" dojemn! tragický žert, který s lidstvem provádí Stvo#itel? Má nebo nemá smysl toto ohromné panoráma zá#ících hv!zd, rozsetých v širém prostoru? Je "lov!k jen plápolající sví"kou, která vrhá na pár minut trochu sv!tla mezi stíny, a pak navždy zmizí? Primitivní odpov!di na tyto otázky byly lidmi zformovány do elementárních náboženství, nyní ztracených v temných hlubinách prav!ku. Jejich ozv!ny zaznívají do našich vlastních "as& prost#ednictvím jejich nástupc&. Krátké bádání nám brzy ukáže, že žádná víra není zcela nová. Málo dogmat je zcela typických pro n!které ur"ité náboženství, ale všechny mají smíšené p#edky. Jako v lingvistice poukazuje sanskrtské slovo bhrater, latinské frater, francouzské frére, n!mecké Bruder a anglické brother na spole"ný árijský ko#en, tak také podobnost mnohých náboženských nauk nazna"uje vlivy d#ív!jších kontakt& mezi nimi. Zaznamenaná bádání srovnávacího náboženství a odhalování srovnávací mytologie zni"ily omezenou p#edstavu, že n!která víra jediná obsahuje zjevení n!kterého z Boh&. V každém náboženství slyšíme více nebo mén! tytéž hlasy; strach p#ed šerým druhým sv!tem; obdiv k nádhe#e p#írody; chválu podivuhodné vyšší Bytosti, která stvo#ila vše, známé i neznámé; úp!nlivé prosby za št!stí osobní i národní; út!chu pro ty, kte#í jsou v osobních úzkostech; tlumené mumlání hlubokých filozofických zásad a slabé nastín!ní vysoké pravdy - vše pozoruhodn! smícháno a vše kon"í v blahodárných morálních p#íkazech. Náboženství m&že být krátce definováno jako víra v nadp#irozenou Bytost nebo Bytosti. Každé náboženství ve svém po"átku m!lo nepochybn! nárok, aby bylo nazváno zjevením, protože se dovolávalo víry a p#edstavivosti spíše než kritického lidského rozumu.

58


To nejd&ležit!jší a nejvýznam!jší ve všech náboženstvích byl výsledek, úsilí opravdu moudrého "lov!ka, jehož historie pozd!ji nazvala v&dcem, sdílet své v!d!ní s nevzd!lanými masami jediným jim pochopitelným zp&sobem: své u"ení jim podával symbolicky spíše v jednoduchých bajkách, než v p#ímo vyjád#ených pravdách. Takovíto lidé k#ížili jen z#ídka dráhu našeho sv!tového osudu. Není t#eba si je p#edstavovat jako nadlidské bytosti, jak to v!tšinou "iní jejich následovníci; musíme však uznat, že hluboké p#edur"ení dalo neoby"ejnou d&ležitost jejich osobním život&m i proneseným slov&m. Dokonce Macaulay, t#ebaže byl skeptický, nemohl odolat, aby nenapsal: „Dát lidské mysli sm!r, který podrží po celé v!ky, je vzácná výsada n!kolika v&d"ích duch&. Jsou to takoví duchové, kte#í hýbou lidstvem, kte#í hýbou sv!tem.< Takový tv&rce opravdu inspirované nové víry p#išel s planoucí pochodní v ruce, aby rozptýlil n!které etické temnoty svého v!ku a svého okolí, aby roz#ešil základní smysl života mnoha spícím a otev#el první bránu ke kone"nému spasení n!kolika hledajícím. Z velkého soucitu a vznešené sympatie cht!l zp#ístupnit malou "ást své moudrosti t!m, kte#í byli mentáln! neschopni chápat její osl/ující celek. Necht!l zatajovat své v!d!ní p#ed lopotícím se davem, ale neodvažoval se p#ehlížet psychologický fakt, že je bude moci sd!lit v nezkrácené plnosti pouze t!m, kte#í dosáhli stupn!, jenž je "inil pln! zp&sobilými, aby je pochopili. Pro ostatní by byla tato moudrost únavn! nesrozumitelná. Nebo' kone"né pravdy života byly vzdálené a abstraktní. Pat#ily do oblasti filozofie - tento výraz nesmí zde být zam!/ován s metafyzikou. Metafyzika znamená hloubání o pravd", kdežto filozofie je zde mín!na jako ov"•ování pravdy. Dokud nebyly takové názory nejprve ztvárn!ny do pevné a konkrétní formy, nebylo možné p#iblížit jejich pochopení nevysp!lým myslím. To bylo možné jen tehdy, když byly zm!n!ny v populární symboly. Systém takového souhrnu symbol& tvo#il pak historické náboženství. Symbolika se musela projevovat ve form! ob#adu, legendy, mýtu, pseudohistorie, jednoduchého dogmatu a tak dále. A' se projevovala jakkoli, znamenala vždy ztrátu hluboce abstraktních pojm& a jejich náhradu pojmy hrub! konkrétními. Filozofie tedy o"ividn! ze-

NÁBOŽENSKÉ A MYSTICKÉ STUPN2

59

m#ela jen proto, aby se znovu zrodila v trpasli"í podob! jako náboženství. Metafyzik by mohl na#íkat nad touto prom!nou, ale pravý mudrc nikoli. On totiž v!d!l, že dav&m, jimž by filozofie byla nep#íjemná a nepochopitelná, se takto pom&že zp&sobem pro n! vhodným a že se tak neponechají v úplné temnot!. V!d!l také, že dav, až nadejde jeho "as, zcela ur"it! postoupí z t!chto slabých citových nastín!ní k intelektuálnímu pochopení jejich p&vodu, t#ebaže se to bude dít velmi pomalu. B&h, který by nebyl ani stranický ani osobní a který by se v#ele nezajímal o individuální životy svých v!rných uctívatel&, by se jim zdál být chladn! prázdný. Jejich mysli byly p#íliš nevzd!lané a p#íliš nevyvinuté, aby mohly úsp!šn! zápasit s abstraktními pojmy; jejich inteligence byla p#íliš tupá, než aby si dovedla p#edstavit neosobní Mysl, vzdálenou jejich tit!rným zájm&m. Moudrý náboženský v&dce jako zkušený psycholog to pochopil. Necht!l je poplést, ale cht!l jim pomoci. Pokládal tudíž za chybu dávat prostému davu to, co bylo vhodné jen pro n!kolik kultivovaných lidí. Pln! pochopil, že sd!lování filozofické pravdy musí být nezbytn! omezeno hranicí chápání jeho následovník& a že ješt! uplyne mnoho "asu, než bude tato pravda ve své "istot! p#ístupná i davu. Proto nem!l jinou možnost než podat toto u"ení v pon!kud primitivn!jší form! a to tak, že své jemné pravdy oblékal do roucha mytologických historek. Dal lidem nejvyšší realitu, zahalenou t!žkým závojem osobního božství, jako cíl pro jejich modlitby nebo jako ohnisko jejich koncentrace p#i uctívání. Dal jim rovn!ž vznešen!jší zákoník etických p#edpis&, než byl ten, který již m!li. Byl nucen vyjad#ovat v!d!ní v symbolických výrazech, použít to, co bylo jeho lidu nejbližší a každodenní: tedy p#írodní jevy. Do t!chto jev& pak dosadil lehce p#edstavitelné, neviditelné bytosti, jejichž síla byla mnohem pozoruhodn!jší než síla lidských bytostí. Svou moudrost byl nucen vložit do zajímavých polohistorických bajek, dovolával se smyslu pro malebnost nevysp!lých myslí a podchycoval jejich obrazotvornost tím, že dramatizoval n!která fakta v ob#adn! slavnostních formách. Na vyšší skute"nost poukazoval tím, že ji vyjád#il ve form! nesmírn! mocného "lov!ka, to jest, osobního Boha. To vše využil k bezprost#ednímu praktickému ú"elu tím, že vylí"il p#í-

60


jemné odm!ny za ctnosti a nep#íjemné tresty za zlo. Co mohl d!lat jiného, když jednal s intelektuálními d!tmi? Nemají d!ti všude rády pohádky a nelibují si v bajkách? Náboženství vytvo#ené opravdu moudrým "lov!kem bylo proto vždy významnou bajkou, úžasnou metaforou, jejímž hlavním zám!rem bylo zam!#it myšlení dav& k vyšším ideál&m a vznešen!jším idejím a jejímž bezprost#edním zám!rem bylo vštípit pomocí strachu nebo nad!je ur"itou míru morální zodpov!dnosti do jejich osobních život&. Jaký byl praktický význam náboženství? Poskytovalo jakési krédo, aby uspokojilo zv!davost myslí nev!domých pracujících dav&, které nem!ly ani "as, ani schopnost spoušt!t do proudu života daleko sahající olovnici pátrání. Nabízelo jim víru, která uspokojovala jejich silnou pot#ebu út!chy v nešt!stí a posilovala je v útrapách. Stanovovalo prosp!šný etický zákoník, aby vedl jejich kroky mezi zmatky lidského chování, aby je chránil proti jejich vlastním špatným vlastnostem a vyty"oval jim povznášející ideál pro jejich duchovní touhu. Bylo autoritou, jež jim dávala praktické vedení p#i tvo#ení sociálních forem a spojování jednotlivc& v celé národy. Byla to estetická síla, inspirující a podporující krásná um!ní. Bylo to první poselství zv!stující, že "lov!ka vždy o"ekává ve vší své dobrotivosti a klidu velkolep!jší existence než zmatené zmítání a bi"ování okolnostmi, než nekone"né týrání necht!ným smutkem a prchavými radostmi, než tento ustavi"ný boj se zevními ranami a vnit#ními slabostmi, tento dlouhý seznam hmotných ot#es&, které kon"í v prachu a zániku. A tak byla celková stavba náboženských dogmat a vytvo#ených nauk, ob#adných ceremonií a legendárního zázraku p&vodn! pouze symbolem vznešených v!cí. Ti, kdo chodili do kostela nebo do chrámu a uctívali Boha, nemámili úpln! "as ani si nelibovali v p#epychu prázdných samomluv. Na cest! k poznání faktu, že hmotný sv!t nevy"erpává skute"nost, u"inili ur"itý krok, t#ebaže první a klopýtavý krok. Tichá, uctivá báze/, kterou poci'ovali v míst!, o n!mž v!#ili, že je posvátným domovem božství, poskytovala alespo/ slabé poznání pravdy, že "lov!k m&že poznat p#ítomnost této poslední skute"nosti. Út!cha, kterou "er-


61

pali z náboženských u"ení a obraz&, p#edpokládajících v!"nou existenci Božství, byla jejich po"áte"ním úvodem k filozofickému hodnocení pojmu v!"né existence, jež trvá za stále se m!nícím sv!tem. Pojmový symbolismus náboženství byl oby"ejn! antropomorfický a tím se stával srozumitelným pro mysl dav&. Proto se uctívání prostých lidí obracelo k pomyslné Bytosti. Byl to jediný zp&sob, kterým mohli uctívat to, o "em v!#ili, že je pravda. Až se b!hem dlouhé evoluce dostate"n! vyvinou jejich intelektuální schopnosti, zcela jist! vyvstanou pochyby a tyje potom povedou k hledání uspokojiv!jšího pojetí. To je nakonec p#ivede k tomu, aby pronikli pod povrch symbolu a aby se více p#iblížili k jeho opravdovému významu. Budou se snažit odhalit Boha takového, jaký je ve skute"nosti, a ne tak, jak si ho p#edstavovali. P&vodní instinkt uctívání byl proto zdravý, ale zp&sob, jakým se lidé poddávali tomuto instinktu, musel se nezbytn! lišit podle r&zných stup/& jejich kultury. Z toho m&žeme odvodit správný zám!r, že lidstvo vždycky pot#ebuje hodnotné náboženství jako primitivní pohled z dálky na filozofii. Jeho biblické symboly a historické znaky, jeho papežská dogmata a tradi"ní nauky nejsou však v!"né, ale jen p#edb!žné, mohou být zm!n!ny nebo zlepšeny, aniž to bude na újmu skute"ného cíle náboženství. Taková je povaha a hodnota, p&sobení a služby vhodného náboženství. Slyšíme však mnoho od pohrdavých racionalist& o ustrašených divoších, kte#í vy#ezávají groteskn! ošklivé fetiše ze d#eva, aby vyobrazili svého Boha; o primitivním lidu, který zosob/uje neosobní síly p#írody jako duchy, jejichž p#íze/ touží získat ob#adnými ob!tmi a smí#livým uctíváním; o posvátných rituálech, které jsou nepokrytým falickým uctíváním. Skeptické p#edstav!, že každá víra vznikla pouze z pov!r"ivého strachu p#ed duchy p#edk& nebo z animistických pov!r nevzd!laného, dávného "lov!ka, odporuje zbožná p#edstava, že antropomorfický B&h seslal libovoln! zvolené skupin! š'astných lidí zvláštního posla, vybaveného posvátnou knihou, a u"inil je svou vyvolenou rasou. Ob! jsou p#íliš stranické, než aby správn! post#ehly, pro" náboženství vznikají a jaké je jejich správné místo ve spole"nosti.

62


Každé náboženství je p#ípad sám pro sebe, který je nutno prozkoumat. Jestliže jedno vzniklo z touhy ctižádostivého, úto"ného a nesv!domitého charakteru po ovládnutí slabších myslí, druhé zase vzniklo z poctivé, t#ebaže nesprávné víry "lov!ka s dobrým úmyslem a velkou obrazotvorností, že se stal pr&chodem posvátného poslání, aby „spasil< ostatní. Jestliže jedna víra byla pokusem naklonit si mocné síly p#írody, druhá byla úsilím hluboce dobrotivého "lov!ka pozvednout své mén! eticky ukázn!né bližní tím, že jim p#ísn! p#ikázal vyšší ideje dobra a zla a že jim vnutil spole"enská omezení pevným zákoníkem. Musíme se smutkem p#ipustit, že i hodnotné náboženství m&že b!hem "asu zdegenerovat a p#inášet lidstvu nešt!stí; celá historie dosv!d"uje, že up#ímní a horliví v!#ící se navzájem pronásledovali a dokonce i vraždili; je rovn!ž pravda, že šarlatáni, ni"emové a hrubí lidé používali náboženství, aby hov!li svým sobeckým choutkám a osobním chtí"&m, a musíme p#ipustit, že pokrok ve sv!t! byl nev!domými a fanatickými pobožn&stká#i "as od "asu brzd!n. Obrovské h#íchy poskvr/ují stránky v historii náboženství. P#i kompletním zpracování tohoto tématu nesmí kriticismus nic zatajovat, avšak musí se používat konstruktivn! ve sv!tle filozofie. Zde pouze chceme vytý"it postavení, které zaujímá náboženství ve vztahu ke skrytému indickému u"ení. Náboženství je jen prvotním pokusem, jak chápat život. Obrací se k lidem, kte#í jsou na prvním stupni mentálního vývoje. P#ijde "as, kdy nezbytn! vstoupí pochybnosti o pravd! a hodnot! náboženství do mysli každého "lov!ka, který více p#emýšlí a který si možná nebude p#át ani spásu, nabízenou b!žným náboženstvím, ani nicotu, nabízenou ortodoxním ateismem, nebo' první se m&že zdát pompézní a druhé hrozné. Kde má pak hledat? Skrytá filozofie je obvykle mimo jeho chápání a schopnost; mimoto je velmi t!žké ji n!kde nalézt. Žádný "lov!k nem&že p#esko"it obrovskou p#ehradu mezi jednoduchým náboženstvím a jemnou filozofií. Tento výkon je nad jeho síly. Život je r&st, ne skok. Proto musí nalézt p#echodný stupe/, který mu bude p#ístupn!jší. A ten m&že nalézt v mystice, která tvo#í druhý krok vzh&ru.


63

CO JE MEDITACE Mysticismus je jev, který se objevuje ve všech "ástech sv!ta a ve všech náboženských komunitách. Není zde místo pro pojednání o jeho historickém p&vodu; mnoho povolaných per popsalo již jeho vývoj. Odstraníme-li pouze zevní formy, vznikající z dogmatické nev!domosti, zem!pisného rozdílu, náboženského okolí a rasového názoru, m&žeme docela dob#e #íci, že západní mysticismus lze srovnat se st#edním stupn!m asijské jógy v jejích dvou v!tvích: s jógou oddanosti (bhaktijógou) a s jógou ovládání mysli (radžajógou). +tená# je proto žádán, aby p#ijal to, že slovo „mysticismus< na t!chto stránkách a vskutku v celé této knize zahrnuje ob! jógy a že slovo mystik ozna"uje také jogína. Literární postup takové praxe daleko vyvažuje potíže p#iznávat v tomto zhušt!ném zkoumání menší rozdíly, které existují. Krom! toho slovo „jóga< se stalo v zemi svého zrodu stejn! nejasným jako slovo „mysticismus< v Evrop! nebo Americe. Když se lidská mysl stává nespokojenou s omezeností ortodoxní víry, lze mysticismus - s jeho úsilím proniknout pod všední povrch náboženství a jeho pátráním po vnit#ním uspokojení spíše než po spokojenosti odvozené ze zevních ob#ad& - právem považovat za nevyhnutelnou fázi vývoje lidské mysli. Tato zm!na se d!je oby"ejn! pozvolným, n!kdy však náhlým vývojem z obvyklého teistického uctívání. To se m&že stát trojím zp&sobem. V prvním p#ípad! je hledající zklamán skute"nými výsledky náboženství nebo je znechucen starým pokrytectvím, které se v jeho jmén! provádí, nebo je nespokojen s teologickými protiklady a spory, nebo je roz"arován zdánlivou nemohoucností Boha pomoci sv!tu, postiženému válkou. Kdysi uctívané symboly ztrácejí své historické kouzlo a nejsou již svatosvaté: hledající prochází obdobím skli"ujících pochyb a neradostného agnosticismu. Možná, že projde i bojovným ateismem, kde z&stane po n!jaký "as bez zakotvení. Ale pátrá-li neustále dále, dosp!je k zajímavému objevu. Pozná, že jen mizivá hrstka lidí pokládá za možné uchovat si široký rozhled v náboženství, rozhled, který umož/uje postavit se stranou neuspokojující ortodoxnosti a jejím

64


církevním organizacím a p#iblížit se p&vodní atmosfé#e náboženství. Za"ne se zajímat o studium literatury takových širokých rozhled& se stejnou intenzitou jako byl d#íve zaujat lp!ním na rozhledu omezen!jším. Pak uslyší, že existuje praktická metoda - mystická kontemplace - s jejíž pomocí m&že sám zažít krásu a mír vždy p#ítomného božského ducha, v n!jž d#íve mohl v!#it, ale jehož nikdy nemohl poznat. Ti, kte#í již mají takové zkušenosti nepožadují na n!m víc, než aby se pokusil o p#edb!žná cvi"ení. Takové sliby jsou p#itažlivé pro mnohé lidi v dob!, která žádá ur"ité výsledky. Nebo m&že jeho p#erod nastat i bez jakéhokoli p#edchozího období pochybnosti, pouze silou vroucí a up#ímné náboženské touhy, která ho postupn! vede od formálního od#íkávání a materialistických proseb obvyklých slovních modliteb k bezd!"né tiché touze, uzrávající jemn! a samovoln! ve vnit#ní soust#ed!nost a utišení mysli, tedy v meditaci. Jeho modlitby nejsou pak již osobními žádostmi, ale posvátným sebeob!továním. +lov!k nábožensky v!#ící, který nalézá uspokojení v oby"ejné modlitb!, musí chodit nezbytn! do n!jakého chrámu nebo kostela. Tam bu* velebí a usmi#uje Božstvo, nebo od n!ho žádá pomoc, nebo hledá út!chu u n!jaké posvátné sochy, kterou chrám má ve svém svatém okruhu. Uctivatel, dosahující uspokojení meditací, nemá toho zapot#ebí. Posta"í mu stáhnout se do nitra a objeví, že jeho srdce je již svatostánkem, kde p#ebývá Božství. Hmotný obraz, který kdysi uctíval v chrám!, nahradí mentální p#edstavou, kterou nyní uctívá ve své mysli. Vym!ní své vlastní srdce za chrám, svého vlastního ducha za Písmo a své vlastní myšlenky za kn!ze. Meditace je proto vyšší než modlitba v tom smyslu, že "lov!k, který je schopen ji provád!t, má nezbytn! vyšší mentální schopnost, protože není závislý na hmotných v!cech nebo místech. A' jde kamkoli, m&že s sebou vzít sv&j nám!t nebo místo soust#ed!ní jako mentální obraz nebo pojem. Shledá, že mluvená modlitba je jen podobenstvím a že v posvátném tichu pokorné kontemplace vzniká modlitba beze slov, která nepot#ebuje mluvenou #e". Etické výsledky úsp"šného dosažení jsou také d&ležité. +lov!k p#estane ob!tovat ovce a dobytek nebo podobné hodnoty na kn!žských oltá#ích a za"ne


65

ob!tovat na oltá#i svého vlastního srdce v!tší nebo menší "ást svého p#ehnaného materialismu, svou nevyrovnanou "innost a krátkozraké sledování hmotných radostí. T#etí cesta, na jejímž podklad! m&že nastat tato zm!na, vede pestrou bránou pozorné vnímavosti pro krásu, a' vytvo#enou "lov!kem jako v dobré hudb!, nebo stvo#enou P#írodou jako v zelené krajin!. Z praktického stanoviska mají hmotné formy, v nichž je obsažena i nalézána krása, svou vlastní vnit#ní hodnotu, ale z vyššího stanoviska je požitek z ní nejen "inností významnou pro sebe samu, ale i d&ležitým prost#edkem k vyššímu cíli. +lov!k, který se rád oddává dojm&m z krásného um!ní a z velkolepé p#írody jist! jednoho dne zažije spontánn! pocit ztráty sebe sama, stejn! jako p#i poslechu krásné hudby, nebo p#i úchvatném pohledu na zasn!žené k nebi "n!jící vrcholky, nebo když se oddává vznešeným západ&m slunce, chv!jícím se na sklonku dne. Tento jemný pocit n!žn! bublá jako pot&"ek, "lov!k neví odkud, a odnáší s sebou jeho myšlenky, soust#ed!né na n!ho samého. Každý d&vod starosti a všechen odpor jáství je odplaven. Tento pocit se m&že nepozorovan! stup/ovat až v nezapomenutelnou extázi. Jeho mysl tak#ka vyklouzne z okov& "asu, vznešený klid okouzlí jeho srdce a zahalí jeho city. Je nesnadné p#im!#en! popsat tento stav. Nietzche to na okamžik pocítil ve svém domov!, vysoko v horách, a napsal: „Nejv!tší události nejsou naše nejhlu"n!jší hodiny, naopak, naše nejtišší hodiny. Sv!t se neto"í kolem objevitele nového hluku, ale kolem objevitele nových hodnot; neslyšen to"í se dál.< Poukázání n!meckého spisovatele na zm!nu hodnot zna"í nový náhled na život, který je vytvá#en intenzívním ztišením myšlenek, náhled, který zp&sobuje, že hmotný život se zdá být pomíjejícím, do"asným a neskute"ným, ale b!da$ - je to pouze prchavý záblesk. Nicmén! tento nádherný pocit odhaluje vyšší možnosti. Od té doby bude "lov!k pronásledován touto pam!tihodnou vzpomínkou, až se nakonec nau"í, že mystickou disciplínou m&že "istou estetickou radost úmysln! znovu získat bez zevní pomoci a ob"as i opakovat. Tak za"ne chápat, jak subjektivní je její základna, když "istá kontemplace m&že vyvolat, jakoby kouzelným magickým proutkem, jakoukoli obm!nu takových

66


inspirací, od jemné radosti k prudké extázi. Takové jevy naprosto nejsou výlu"ným znakem ani pouhého mystika, ani pouhého estéta, ale pat#í ob!ma. Tato tvrzení jsou stejn! pravdivá o "lov!ku, který tvo#í um!lecká díla, jako o tom, který se z nich raduje. Tv&r"í nálada ho unáší podobnými dojmy, rytmy, zasn!ním, tichem, ml"ením, extázemi a jinými citovými prohloubeními bytí. Základní princip celé mystické praxe je mentální abstrakce, kterou lze objasnit dv!ma zp&soby. Kdokoliv je „ztracen< v horlivém sledování pochodu myšlenek nebo kdo se zcela oddává fantaziím zasn!ní, uv!domuje si mén! fyzický stav a nakonec si ho není v!dom skoro v&bec. Tak mrzák tém!# zapomíná na své zmrza"ení, chodec sotva pozoruje davy, míjející kolem n!ho na chodníku, spisovatel v!tšinou zapomíná na své domácí prost#edí a tak dále. Takové p#íklady ukazují, že v!domí se m&že do"asn! oprostit od obvyklého p#edpokladu, že je omezeno bezprost#ední hranicí fyzického mozku a t!la. Jsou znameními, která nazna"ují rozsáhlejší možnosti mysli, když se oprostí od své všeobecné a p#emáhající p#itažlivosti k fyzickým smysl&m, od p#itažlivosti, která jí brání uv!domit si svou vlastní nehmotnou podstatu a která m!ní nev!domky fyzickou existenci v její doživotní žalá#. Obvyklý neklidný stav pr&m!rné lidské mysli m&žeme p#irovnat k povrchu jezera, zmítaného +etnými vlnami a op!tovnými bou#emi. Vlny tohoto jezera mohou smýkat ne#ízeným "lunem, to jest, bez vesel a kormidla, sem a tam, bez ohledu na blaho lodníka, jehož mysl se neustále bude strachovat o život. Podobn! naše myšlenky nep#etržit! smýkají naší pozorností sem a tam, v "ist! mechanické reakci na fyzickou existenci a bez ohledu na skute"né blaho a mír mysli, která je jedinou „duší<, jejíž existenci "lov!k zná. Metody, kterých užívají jogíni a mystici se velice liší, ale všeobecn! záleží v p#ísné fyzické askezi, p#edepsané u"ebním postupem, nebo v od#eknutí se sv!ta, spolu s úsilím navodit ur"itý kontemplativní stav ovládnutím v pevn! stanovených obdobích nejasný vír myšlenek a dojm&, které vytvá#ejí vnit#ní život "lov!ka. Tento stav vzniká, když se vylou"í z mysli vše nepot#ebné a udržuje se jen zvolený sm!r koncentrace. Klí"


67

k úsp!chu je dvojího druhu: neustálé cvi"ení a odborná pomoc. Toto úsilí se musí denn! opakovat a musí se cvi"it v&le, aby získala vládu nad zevními toulkami mysli a nad neustálým chodem myšlenek. Není to snadné a mnozí za"áte"níci budou sklí"eni, nebo' proud myšlenek odbojn! stoupá a klesá. Pozornost musí být tak ovládnuta a tak odtažena od zevního sv!ta, že vznikne stav naprosto nerušené abstrakce. Pozornost musí být tak soust#ed!ná, jako je ješt!rka "íhající na ko#ist. Toto úsilí lze slou"it v obrazotvornosti s "ist! náboženskou p#edstavou nalezení p#ítomnosti Boha, nebo spojit s "ist! psychologickou p#edstavou nalezení svého skute"ného já, nebo dokonce s "ist! magickou p#edstavou vstupu do neviditelného sv!ta. Úsp!ch p#ichází pomalu a postupn!, když meditující je schopen zanechat všeho úsilí a když rychlost myšlení se zmenší, až zcela ustane, a on vstoupí nepozorovan! do stavu intenzivního vnit#ního pono#ení, neznepokojován a nerušen divadlem vn!jšího sv!ta. Pln! pokro"ilý mystik nemusí v&bec vynakládat v!domé úsilí, aby vyhladil vtírající se myšlenky, nebo' pevnost jeho úmyslu je sama drží v šachu. M&že vstoupit do pozadí mentálního míru a dostat se do citlivého ticha, které je hluboce uspokojující, tím, že pravideln! na chvíli zapomíná na zevní sv!t a jeho události, obrací myšlenky do nitra na n! samé s ost#e soust#ed!nou pozorností. Ob"as mohou fyzické smysly dokonce upadnout do do"asného bezv!domí. Také m&že nastat extatický trans r&zných stup/& a hloubky. Oba stavy jsou oby"ejn! neškodné, ale n!kdy vzbuzují hr&zu u t!ch, kte#í nejsou s nimi obeznámeni. Jsou jisté prchavé a subjektivní jevy, které doprovázejí mystické zkušenosti. Náboženský uctívatel m&že mít vid!ní bu* sv!tla, které ho obklopuje, nebo milovaného duchovního v&dce, žijícího nebo dávno mrtvého, ke kterému se p#i svém úsilí obrací o pomoc. Jiní cvi"ící se mohou domnívat, že se vznášejí mimo t!lo nebo že hovo#í s duchy nebo p#ijímají rozkazy od n!jakých and!lských bytostí. A"koli se tyto mentální jevy tolik liší, existují ur"ité faktory, spole"né nejpokro"ilejším mystickým zkušenostem, jako jsou: a) pocity jemné radosti, požehnaného ticha; b) pocity vzdálenosti fyzického okolí; a v #idších intervalech c) extatická povznesení nad t!lesnou a osobní existenci. Tyto zážitky p#icházejí, když

68


v!domé a dobrovolné boje s vlnami myšlenek dosáhly jistého stupn! úsp!chu. Mystik je oby"ejn! nanejvýš spokojen s takovýmito zkušenostmi, a když dosáhne extatického stavu, myslí, že jeho hledání je u konce, že se sjednotil s Bohem, nebo že nalezl svou nesmrtelnou duši. Jemnou nádheru tohoto stavu mohou ocenit pouze ti, kdo jej uskute"nili ve svém vlastním bytí. Nicmén! životní míza, která živí strom mysticismu, "erpá z ko#en&, které tkví pouze v citu. Ur"it! existují podstatná dobrodiní úsp!šné jógické praxe, a' kritici oprávn!n! #íkají v kritikách cokoliv o náhodných vid!ních a náboženských intuicích. Zdá se, že prokletí Bábelu se sneslo na lidi, když ponejprv za"ali myslit. Jejich mysli jsou nyní normáln! ve stavu takového neustálého pohybu, že síla p#im!#en! je uklidnit byla ztracena. Když je mozek zemdlen svými nikdy nekon"ícími myšlenkami a srdce znaveno svými neustále se m!nícími náladami, když sv!t oba unaví a nervy jsou ot#eseny, pak se projeví naše nejvyšší pot#eba mentálního odpo"inku a vnit#ního míru, která m&že "áste"n! být uspokojena zvykem klidné meditace. Jeden systém cvi"ení pam!ti m!l mnoho p#íznivc& ve sv!t! b!hem první sv!tové války a po ní. Dnes by si mnozí neš'astní lidé, kte#í jsou zdrceni starostmi, rádi koupili systém, jak zapomenout$ Hrab! Keyserling se odvážil p#edpov!d!t, že samotný materialismus západní civilizace ji nakonec sám požene p#inejmenším do reakce mysticismu; je málo povolaných pozorovatel&, kte#í by s ním nesouhlasili. Jsme chyceni jako veverky do otá"ející se klece tohoto sv!ta. Stoupáme po schodech oné otá"ející se klece rozechv!ni iluzí neustálé +innosti. Ti moud#ejší chvílemi ustávají ve svém šplhání, odpo"ívají v nitru a zachra/ují svou sílu. Jdou dále než my, nebo' dosahují alespo/ jistého stupn! míru, a my ...? Disciplína mentálního klidu byla objevena p#ed tisíci lety, ale je stejn! pravdivá i dnes v dob! mechanických zázrak&, kdy ulice jsou p#epln!ny auty. Stále ješt! ukazuje "lov!ku, jak má nechat pracovat svou schopnost pozornosti pro sebe a ne proti sob!.


69

Tyto psychologické p#ednosti nemají co d!lat s náboženskou stránkou meditace, a"koliv v!tšina mystik& bude popírat takové tvrzení, protože jejich hodnocení v!ci je p#edpojaté, zaujaté a nev!domé. Nicmén! nestranný zkoumající "lov!k m&že sám pro sebe shledat, že meditaci m&že praktikovat i ateista nebo agnostik a že m&že dokonce získat tatáž dobrodiní$ Je nepochybné, že zavedení pe"liv! uvážené, zjednodušené, nenáboženské a dokonalé techniky meditace jako dodatku ke správnému životu, by se ukázalo vysoce vhodné pro moderní sv!t, obzvlášt! pro moderní Západ. Takový systém by m!l být zcela rozumný a o"išt!n ode všech nesmyslných pov!r, v Indii "asto spojovaných s jógou. To se stává hlubokou pot#ebou, rok od roku naléhav!jší. V hore"ném p#ep!tí a v tvrdém zápolení evropského a amerického života se zdá meditace svrchovanou nutností jako metoda rozvíjející schopnost jak vylu"ovat rušivé myšlenky, jak dosáhnout lepší citové rovnováhy, jak utišit sužující obavy a jak dosp!t k p#íjemnému vnit#nímu míru. D&razn! doporu"ujeme její za#azení do denního života. Cvi"ení této metody by mohlo a m!lo by být zavedeno ve vhodném v!ku do výchovné u"ební osnovy st#edních odborných škol, aby byly cvi"eny mysli student& a soust#ed!ny jejich myšlenky. Ale nev!domé p#edsudky rodi"&, podez#ívavý postoj kn!ží a naprostá neznalost žák& samých vzty"ují vysoké p#ekážky, které brání uskute"nit tento d&ležitý projekt. STRU+NÝ P%EHLED MYSTICISMU Takový je druhý stupe/ lidského vzestupu k pravd!. Mysticismus by mohl být krátce popsán jako zp&sob života, který tvrdí, že nás p#ibližuje k Bohu bez dlouhých a velebících modliteb více než oby"ejné náboženské metody; jako názor na život, který odmítá p#íliš zlidšt!lého Boha, stvo#eného "lov!kem k jeho vlastnímu obrazu a z jeho vlastní p#edstavivosti, názor, který ho nahrazuje beztvarým a nekone"ným božstvím; jako psychologická technika, která se snaží vybudovat p#ímé spojení s tímto duchem cestou vnit#ní kontemplace.

70


Jisté hromadné zásady mysticismu nejsou omezeny na n!jakou víru, ani na n!jakou zemi nebo národ a jsou zhruba univerzální. T!chto základních zásad mystikova myšlení je p!t a mohou být stru"n! vybrány a p#edloženy následovn!: Mystici tvrdí v první #ad!, že B&h nemá být umís'ován do n!jakého zvláštního místa, kostela nebo chrámu, ale že jeho duch je p#ítomný všude v P#írod!, a že P#íroda je všude v n!m. Jako d!tinská je odmítána ortodoxní p#edstava, že B&h je zvláštní osoba mezi mnoha jinými osobami, pouze daleko mocn!jší, nicmén! obda#ená libostí a nelibostí, hn!vem a žárlivostí. Proto je panteismus po"áte"ním stupn!m. Správná myšlenka posv!cuje místo nebo je d!lá sv!tským a skute"ná svatost dlí pouze uvnit# mysli. Dále zastávají mystici názor, který plyne jako d&sledek z první zásady, že B&h p#ebývá uvnit# srdce každého "lov!ka, tak jako slunce dlí v myriádách svých paprsk&. Není pouze fyzickým t!lem, jak v!#í materialisté, ani ne t!lo plus jakási duše, podobná duch&m, která je opouští po smrti, jak v!#í lidé náboženští, ale božství je zde a nyní v samotném fyzickém t!le. Království nebeské musí být nalezeno v dob!, kdy jsme ješt! naživu, anebo v&bec ne. Není to odm!na, která je nám udílena v mlhavých dvoranách smrti. Praktický následek této nauky je ve t#etí zásad! mystik&, která prohlašuje, že je dokonale možné pro každého "lov!ka, který se chce podrobit p#edem požadované asketické disciplín!, aby vstoupil do p#ímého spojení s duchem božím kontemplací a meditací bez pomoci kn!ze nebo duchovního jako prost#edníka a bez formálního vyjád#ení slovní modlitby. To "iní zcela zbyte"ným zdvihat vzh&ru obrácené dlan! v prosebném zap#ísahání vyšší Bytosti. Tichá touha takto nahradí mechanické od#íkávání. +tvrtá zásada je stejn! nep#ijatelná pro oficiální náboženství jako p#edchozí, protože prohlašuje, že historické události a pr&pov!di, které ve svém souhrnu p#edstavují svaté Písmo, jsou pouze sm!sicí vymyšlených alegorií a "asových událostí, literárním výmyslem, kterým jsou mystické pravdy chyt#e vyjád#eny pomocí symbolických mýt&, legendárních postav a skute"ného historického faktu. Prohlašuje, že dvacáté století by opravdu, zcela oprávn!n! mohlo znovu napsat, kdyby cht!lo, své nové bible, nové korány, nové védy, protože božská inspirace m&že


71

znovu sestoupit v kteroukoliv hodinu. Za páté, mystici se domnívají, že jejich cvi"ení vedou nakonec k rozvoji nadnormálních schopností a mimo#ádných mentálních sil, nebo dokonce k zvláštním fyzickým silám, a to bu* jako dar milosti Boha, nebo jako následek jejich vlastního úsilí. Bude jasné, že mystická extáze, bude-li silná, musí logicky vést "lov!ka k tomu, aby se považoval za nositele Božství a v nejzazších p#ípadech za Božství samo. Proslulý muslimský súfický mystik prohlásil p#ed tisíci lety úžaslému lidu bagdádskému: „Já jsem B&h$< Na nešt!stí kalif smýšlel jinak a potrestal jeho bezbožnost neronovským mu"ením a nakonec nechal hodit jeho t!lo do Tigridu. Takový byl osud slavného Hallaje. D&sledkem mysticismu je rozší#ený náboženský rozhled "lov!ka; mysticismus je podn!tem ke snášenlivosti, a proto p#ináší jistý zisk v tomto nesnášenlivém sv!t!. Nap#íklad, je omezeným názorem chápat bibli jako jediný autentický podklad náboženské pravdy a v&bec si nevšímat možností, že i jiné rasy, jako Indové nebo +í/ané, vytvo#ili písma, která p#inejmenším zasluhují stejný obdiv. Náboženská bigotnost, která nem&že vid!t žádnou jinou víru než svou vlastní, nemá místo v naší uvoln!n!jší dob!, kdy studium srovnávacího náboženství m&že p#esv!d"iv! dokázat rodinná pouta mezi sv!tovými vírami. Náboženská vznešenost není výlu"ným vlastnictvím n!jakého jediného "lov!ka, hnutí nebo rasy. Pln! vyvinutý mystik chápe, že tak jako boží slunce svítí na všechny stejn!, tak i on má svobodu v následování kteréhokoli zvláštního vyznání, anebo žádného.To, co hledá, musí odhalit pro sebe a ze sebe meditativním obracením do nitra. Inspirátor nebo zakladatel náboženského kultu, který je skute"n! pokro"ilý, ví, jak má hodnotit své poslucha"e a uctívatele, kdy má davu zp#ístupnit první stupe/, ale ne více, a kdy má zp#ístupnit t!m mysticky nadan!jším druhý stupe/. Jako p#íklad tohoto v!d!ní m&žeme použít slov Ježíše, když #ekl svým nejbližším žák&m: „Vám je dáno poznat mystéria království božího, ale jim to dáno není... proto k nim mluvím v podobenstvích, protože... slyšíce, neslyší ani nerozum!jí.< Slovo „mystérium< má v originále význam „d#íve skrytého, ale nyní zjeveného<, zatímco

72


Moffat to ve svém p#ekladu Nového zákona neváhal vyjád#it výrazem „skrytá pravda<. Ale taková mystéria nemají v&bec vztah k filozofii.To, že Ježíš u"il n!které ze svých osobních následovník& a skrze n! pozd!jší apoštoly naukám a cvi"ením druhého stupn!, to jest, józe a mysticismu, o tom je obsáhlé sv!dectví ve slovech a životech jeho prvních následovník&, jako v mystických transech Janových a v mystických v!tách Pavlových. Toto jejich pouze mystické chápání pravdy pozd!ji vneslo n!které vady do jejich vlastního u"ení, jakož i mnohá nepochopení skute"né p#irozenosti Ježíšovy osobnosti, nedostatky a chyby, které pozd!jší gnosti"tí filozofové "áste"n! uznali a snažili se napravit. Jestliže však historie a tajemství Ježíšovo zmátly jeho vlastní lid, nem&že nás p#ekvapit, že matou od té doby celý sv!t. Pe"livá "etba n!kterých "ástí Nového zákona ukazuje, že se tam vedle odstavc&, které mohou být klasifikovány jako první stupe/, to jest, jako v!c náboženská, vyskytuje také tenká nitka mysticismu, druhého stupn!, táhnoucího se p#ímo skrze n!. Nap#íklad v!ta, „Království nebeské je ve vás<, nemá v&bec žádnou spojitost s oficiálním náboženstvím, a zcela poukazuje na zkušenosti jogín& a mystik&. Je dvojí vysv!tlení, pro" existuje taková sm!s pojm&. Za prvé, sebrání t!chto záznam& do jediného svazku se událo až n!kolik století potom, kdy, jak se v!#í, Ježíš odešel. Širší ve#ejnosti ne p#íliš známý koncil Nicejský zjistil, že existují "etná evangelia, a p#i svém zasedání sestavil sbírku, která sestávala jednak z r&znorodých náboženských knih, ur"ených pro davy, jednak z mystických knih, ur"ených jen pro n!kolik málo vyvolených. Velký po"et biskup&, který tvo#il tento koncil, musel dokonce bojovat o p#irozenost Krista; je samoz#ejmé, že provád!li výb!r nebo zamítnutí podle osobního temperamentu a názoru1). Odtud pon!kud nerovný výb!r autentických evangelií a neospravedlnitelné odmítnutí n!kterých apokryfu. Za druhé, Ježíš se bou#il proti strnulé ortodoxnosti židovských kn!ží, 1) Pozn. autora: Oficiální zpráva o tom, že se knihy samy zázra#n" pohybovaly a samy se vybíraly za no#ní temnoty, m$žeme odmítnout jako d"tskou povídku, která m"la ud"lat dojem na nev"domé.


73

z nichž v!tšina nejen že sama neznala vyšší stupe/, ale dokonce úmysln! pronásledovala ty, kte#í m!li sklon k mystice. Své rozho#"ení vyjád#il t!mito slovy: „B!da vám$ Nevstupujete sami a t!m, kte#í by vstupovali, bráníte.< Je jasné, že jeho soucit s nev!domými bezmocnými davy byl tak velký a mocný, že jim úmysln! pootev#el dve#e vyššího mystického u"ení, a"koli pouze nejbližší žáci byli zasv!ceni pln!. Buddhu p#im!ly bezpochyby p#esn! tytéž pocity, aby otev#el tytéž dve#e dokonce ješt! více, než to u"inil Ježíš. Sotva existoval starov!ký národ, který by nectil své mystické nauky. Pátráme-li v jejich skrytých záznamech, shledáme, že tém!# všechny volají s Epikurem: „Bohové jsou, ale nejsou takoví, jak si je p#edstavují oby"ejní lidé$< Podobné p#edstavy jsou známy v n!kterých vyšších st#ediscích sv!tových náboženství dokonce i dnes, ale b!žn! se o nich zachovává ml"ení. Vatikán ví, jak uchovávat svá historická tajemství a jak hlídat spousty vzácných mystických rukopis& a knih. N!kte#í lidé byli nemálo p#ekvapeni otev#eností významného doznání, které u"inil nedávno bývalý d!kan katedrály sv. Pavla v Londýn!, když ve#ejn! #ekl: „ Je velice t!žké zavrhnout zastaralá dogmata. Nemáme práva pohoršovat tyto drobné lidi, kte#í v!#í... Je docela beznad!jné pokoušet se o vypracování víry, která by uspokojila jak u"eného vzd!lance, tak i jeho služku.< MYSTICISMUS NESTA+Í Avšak zákon života je pohyb. +lov!k nem&že z&stat nehybný v prodlouženém transu jako ropucha, která p#ezimuje. Musí z n!ho n!kdy vyjít. Musí se p#ipojit k ostatním mystik&m, ke své rodin! nebo sv!tu všeobecn!. Nebo se musí starat o tu nebo onu fyzickou pot#ebu. Krom! toho, d#íve nebo pozd!ji bude pou"en o r&zných omezeních a o charakteristických nedostatcích mystik&. N!které z t!chto nedostatk& jsou vážné a d&ležité. Hledající, který se s nimi nikdy nesetkal nebo nem!l odvahu jim p#im!#en! "elit, jestliže se s nimi setkal, nem&že nikdy p#ekro"it druhý stupe/. Ukon"í p#ed"asn! své hledání a z&stane samolibým, sám se sebou spokojeným studentem, který nedokon"il studia. Vzhledem

74


k tomu, že tato kapitola pojednává pouze o praktické hodnot! mysticismu a ne o jeho hodnot! filozofické nebo o hodnot! z hlediska pravdy, úvahy o t!chto problémech musí být odloženy do pozd!jší kapitoly. A tak jednoho dne p#ijde hledající ke zdi, která omezuje prostor mysticismu. Shledá, že mysticismus m&že ud!lat hodn! dobrého, ale že je také hodn! toho, co ud!lat nem&že a na co si nesprávn! d!lá nárok. Dále shledá, že spole"enská hodnota historického mysticismu je práv! tak malá, jak velká je jeho individuální hodnota, a proto nem&že p#edstavovat úplné #ešení problému lidské existence nebo podat dokonalý lék na neduh lidského utrpení. Odvrátí se s nechutí nebo s roz"arováním, nebo' v!tšina t!ch, kte#í prohlašují, že jsou povoláni vyu"ovat tomuto p#edm!tu nebo vést jeho uchaze"e, zast#en! využívají jen nev!domosti, d&v!#ivosti, finan"ních prost#edk&, nemocí, úzkosti nebo p#ání svých následovník&. Bude se tázat, pro" taková škodlivá šarlatánství a hrubé pov!ry zakryly oblohu d!jin mysticismu. Z toho vyplývá kone"ný názor, že sama možnost výskytu t!chto vad odhaluje nedostate"nost a omezení mysticismu. Po své záslužné stránce je obdivuhodný, ale není dokonalý. N!co mu chybí. Onen scházející prvek je p#esn! tentýž jako v náboženství. Náboženství se p#ímo dovolává citové víry, mysticismus citových zkušeností. Žádný z nich se však nedovolává kritéria nejvyšší Pravdy. Ob!ma schází racionální základ a dokonce se chlubí tímto nedostatkem. Pro toho, kdo dýchá z#ed!nou atmosféru Pravdy, není nikdy možná žádná pov!ra, žádné šarlatánství a žádné zneužívání. On nedovolí, aby se ho dotkl sebeklam, ani nikdy nebude v!dom! klamat jiné. Prom!nlivost a rozpory mystické zkušenosti nezbytn! ukazují, že nejvyšší pravda musí být mimo její území, protože m&že být jen jedna taková životní pravda, ne dv! nebo více. Etické nezdary mystik& a okultist& musí být p#i"teny jejich osobní neschopnosti odhalit a uskute"nit tuto nejvyšší pravdu, a jejich závislosti na nestálém a nejistém zdroji inspirace, totiž na citu, který je, jak je všeobecn! známo, prom!nlivý, a nezáleží na tom, jak ušlechtilým se do"asn! stává kontemplací. Jejich intelektuální potíže jsou logickým d&sledkem jejich pohrdání logikou a vnit#ního odporu k vyzkoušeným rozumovým pochod&m. Dávají p#ed


75

nimi totiž p#ednost sporným pochod&m. Je jasné, že ten, kdo hledá nejvyšší, musí se jednoho dne odhodlat jít za mysticismus, i když mu byl a vždy musí z&stat užite"ným a nezbytným stupn!m p#i pokra"ování v jeho pouti. Neschopnost získat uspokojující a p#esv!d"ivé odpov!di na takové otázky, které jist! plnost zkušeností a láska k v!d!ní nakonec vyvolají, povede p#emýšlivého dotazujícího se mystika, který neustrnul v domýšlivé sebechvále "i v konzervativním klidu, do pustiny. Tou bude putovat po n!jaký "as v osam!lém zklamání práv! tak, jako možná kdysi putoval v pustin! pochyb, beznad!je a skepticismu, potom když se vyno#il z protiklad& dogmatického náboženství. Odvrátit se od oddávání se mystickému citu k ostré rozumové sebekritice není ani snadné ani rychlé pro "lov!ka, který k n!mu byl po léta p#ipoután. K provedení tohoto p#evratu bude pot#ebovat n!jaký "as, ale princip postupného vývoje se i zde dob#e osv!d"í. Jak jen by mu prosp!lo, kdyby v!d!l, že sama nespokojenost, která se vplížila do jeho mysli, je p#edzv!stí t!sného p#iblížení se k neviditelné hranici vyšší oblasti myšlení$ Avšak hranice mu z&stane uzav#ena, jestliže nesetrvá ve své osam!lé pouti, jestliže se nechá zdržovat starými zvyky nebo jiným názorem. Odvaha, která se nyní od n!ho požaduje, není o nic menší než ta, kterou pot#eboval p#i d#ív!jším významném úniku z náboženství nebo agnosticismu do mysticismu. Již tehdy jen málo lidí bylo p#ipraveno ho provázet. Nyní musí o"ekávat, že ho do této teskné pustiny doprovodí ješt! mén! lidí. Ale jestliže bude mít na z#eteli závažnost svého podnikání, nebude váhat p#istoupit i na tyto požadavky. Post#ehne, by' i slab!, že vnit#ní popud, který ho velitelsky popohání, musí respektovat p#edevším, nebo' jeho nevýslovná svatost daleko p#evyšuje hypotetickou svatost náboženské víry nebo mystické intuice. Elementární postavení všech náboženských a mystických systém&, jsou-li koordinovány v širším pojetí filozofie, se ujasní. A' obsahují cokoli z pravdy, je to pouze symbolický p#eklad jemných filozofických zásad. Zbožné sladkosti zlidšt!lého Boha poskytují užite"nou potravu obecnému lidu; míruplné zasn!ní meditace jsou požehnáním pro vyvinut!jší

76


mysli; ale pro ob! tyto t#ídy je kaviáru podobná potrava morální, citové a intelektuální elity nezbytn! chladná a nep#itažlivá. A tak mystik, jehož motem je „Excelsior$1) , musí bojovat a trp!t i v dobách "astých, by' i nestálých meziher kontemplativního míru, kterého nyní dosahuje. Nastane okamžik, kdy bude stát p#ed samotnou branou na samé hranici. N!kolik krok& kup#edu a m&že ji p#ekro"it. Za ní se rozprostírá nová zem!, velmi tajemná a tém!# neprozkoumaná. Je to oblast t#etího stupn!, #íše nejvyšší moudrosti, která je "lov!ku p#ístupná. Nebude však tušit, jak blízko je u ní, ledaže se nyní objeví v&dce, aby mu to odhalil a vedl ho dále. V&dce m&že být prastarý a m&že k n!mu mluvit p#es mnohé generace prost#ednictvím popsaných stránek rukopis& nebo tišt!ných knih. Nebo m&že být žijící a mluvit s ním tvá#í v tvá#. První je námo#ní mapou, která ho m&že pomalu vést kousek cesty, kdežto druhý ho povede rychleji a dále. Ale když jednou nové putování zapo"alo a hranice je za ním, nikdy již pro n!j nebude mít význam p#íjemný odpo"inek nebo sobecké pohodlí. Nebo' nový služebník Absolutna musí nyní neustále bojovat, nejprve o své vlastní kone"né postavení a pak o dobrotivé osvobození ostatních lidí pod velitelským p#íkazem vyšší síly - PRAVDY$

1) Pozn. p•ekl.: Excelsior+ - Stále výš+

KAPITOLA IV. SKRYTÁ FILOZOFIE INDIE. +tená#i, kte#í p#istupují k t!mto kapitolám p#ízniv! nalad!ni, nemusí pro n! ješt! být p#ipraveni. Lze se obávat, že je n!které nám!ty ohromí, jiné poplaší. Avšak nauky, které teprve budou zaznamenány, p#ekvapí i ty, kte#í vychutnávali autorova vypráv!ní o jógických dobrodružstvích nebo jeho zprávy o mystických zkušenostech. Nech' však snášejí vše trp!liv!, nebo' nakonec shledají, že se žádné zlato z náboženství ani z mysticismu neztratí a že se jim pln! vrátí cena za zkoušku jejich trp!livosti. Vše, co je v náboženství obdivuhodné a dob#e slouží lopotícímu se lidstvu, bude zde rovn!ž náležit! respektováno; všemu, co d!lá mysticismus dobrodiním pro zápasící jednotlivce, se dostane p#íznivého ocen!ní, jaké si zaslouží. Naše váhy jsou spravedlivé. Nelze je podvést. Nep#ijmou nepravé spolu s ryzím nebo smyšlené se skute"ným. A nedovolí ani škodlivému vloudit se do jejich misek pod rouškou prosp!šného. I když se tyto #ádky budou dovolávat pouze rozumového chápání a nikoli sentimentální víry a d&v!#ivosti, ba ani snadno vzn!tlivé p#edstavivosti, je rozp!tí pravdy takové, že zahrnuje svou obsáhlostí všechny v!ci. Netušená jednota, vznešená syntéza, slu"ující Skute"né, Pravdivé, Dobré a Krásné je o"ekává na konci. Nekone"né boje nauk a zví#ecká nenávist lidí zde nacházejí sv&j poslední hrob. Byl vzat v úvahu vztah filozofie k náboženství a byl otev#en! nazna"en její vztah k mysticismu. Vzájemný vztah všech t#í je takový, že náboženství tvo#í p#edsí/ mysticismu a mysticismus p#edsí/ filozofii. Nicmén! je nezbytné zde jasn! vysv!tlit p#íbuznost skryté filozofie k tomu, co se jak na Východ!, tak na Západ! b!žn!, ale "asto nesprávn! ozna"uje za filozofii. To vyžaduje p#edb!žné úvahy o celkovém významu tohoto výrazu.

78


Žádné z mu"ených zví#at se nikdy nezeptalo s dobrotivým Buddhou, pro" v&bec existuje utrpení, ani se nikdy nedostalo za chvilkové jevy, aby se zeptalo, jaký širší význam se skrývá v hádance života; jen "lov!k ze všech živoucích tvor& tak "iní. Opice je živo"ich "lov!ku nejpodobn!jší, a p#ece jí etické rozpory náboženství, estetické oce/ování um!ní a mu"ivé otázky filozofie nikdy nep#išly na mysl. Jaký je tedy nejvýznamn!jší rozdíl mezi myslí "lov!ka a opice? Ur"it! má v!tšina zví#at myšlenky a uchovává si vzpomínky a p#itom mnohá z nich jsou beze vší pochyby inteligentní. N!která, jako nap#íklad indický slon, projevují nesmírn! vysoký stupe/ inteligence. Existuje však jedna v!c, kterou nedokáže žádné zví#e, a tou je: používat svou inteligenci abstraktn!. Nem&že teoreticky usuzovat ani uvažovat tak, aby to p#ekra"ovalo jeho fyzické okolí. Jeho "iny jsou nezm!niteln! ur"eny konkrétními podmínkami, které je obklopují. Další mentální "innost, která je nad inteligencí i toho nejinteligentn!jšího zví#ete na sv!t!, je myslit neosobn!. O žádném zví#eti se dosud neví, že by se pokoušelo stýkat se s jiným zví#etem, bydlícím na jiném vzdáleném kontinent!. Žádné zví#e necítí pot#ebu starat se o druhy, kte#í se nep#iblíží bezprost#edn! k jeho okolí, nebo o kterých je nepravd!podobné, že by se mu kdy p#iblížili. To znamená, že se nem&že pozvednout nad individualitu k neosobnosti. P#í"inou toho je jeho neschopnost uvést odd!lenou "ást své zkušenosti v náležitý vztah k vesmíru. Nedovede se vyprostit ze svého vlastního t!la a rozjímat s dokonalou neosobní odpoutaností o charakteru, povaze a život! jiného zví#ete, pohybujícího se o sto metr& dále, natož o hv!zdách nad hlavou, když se v noci objeví. Pro každé zví#e jsou základní pot#eby t!la jeho hlavním zájmem. St#edem jeho vesmíru, kolem n!hož se všechno to"í, je a pro vždy z&stane ono samo a na ostatní tvory reaguje podle toho, v jaké souvislosti jsou s jeho vlastním strachem, touhami a tak dále. Život je pro každého takového tvora jednoduchým faktem, zatímco intelekt "lov!ka je osudem p#edur"en tvo#it problémy a pak se mu"it ve snaze je roz#ešit. Jedin! "lov!k usoudil, že stojí za námahu trápit svou mysl a d!lat všechny tyto v!ci. Jedin! jeho podn!cuje vesmír, aby kladl otázky a hledal

SKRYTÁ FILOZOFIE INDIE.

79

na n! odpov!di. To dokazuje, že má rozlišovací mentální schopnosti, které jsou odep#eny zví#at&m. A souhrnem t!chto schopností není nic více než síla myšlení, vyvinutého nejen do dalšího stupn!, ale až k abstraktní neosobní úrovni. Intelekt "lov!ka m&že vystoupit k "ist! teoretické "innosti: m&že se zabývat nanejvýš neosobními studiemi, jako je astronomie, a sledovat pohyby vzdálených planet; m&že pohrdat pot#ebami svírajícího hmotného okolí a vzlétnout do výše za otázkami o p#í"in! a chodu celého vesmíru; m&že p#ijímat fakta a detaily zkušenosti a stálým uvažováním je uvád!t do rozumové spojitosti a nakonec z nich utkat pochopitelný a systematický vzor vysv!tlení. Hledáme-li smysl toho všeho, musíme p#ijít k záv!ru, že jen "lov!ku byla poskytnuta p#íležitost, aby m!l schopnost vzbuzovat v sob! zájem, zkoumat, p#emýšlet a nakonec snad i chápat pravdu o svém vlastním život!, jakož i o okolním vesmíru. Žádný hmyz, žádná rostlina, žádné zví#e nemá tuto jedine"nou a vznešenou výsadu: hledat pravdu a p#emýšlet o ní. Vašista, starý indický mudrc, zvolal: „Lépe je být ropuchou na skále, plazící se žížalou, slepým hadem v jeskyni, než "lov!kem bez otázek.< A takovéto zkoumání se nazývá filozofie. Ale a' se nikdo nemýlí, že filozofie je n!co, co si m&že "lov!k zvolit, jestliže ho to t!ší; naopak, ona si zvolí j e j + Pouhý fakt, že je lidskou bytostí a nikoliv zví#etem, u"inil z n!ho filozofa, t#ebaže snad bezd!"ného. Pravda, on nežádal o toto vyznamenání, ale nem&že mu uniknout$ N!kolik prvních hrubých a nesouvislých myšlenek o jeho okolí, které prolétly myslí nejdávn!jšího divocha, primitivní nesouvislé zlomky v!d!ní o sob! a jiných lidech, které nasbíral v krátkých a mlhavých úvahách, podiv a zbožn!ní, které v n!m vzbudil p#íchod ranního slunce - to byly za"átky mentálního života, který odlišil "lov!ka od zví#ete a poznamenal jeho první bezd!"né kroky v onom hledání moudrosti, k jejímuž poslednímu a kone"nému stupni se jednoho dne probudí a jíž dá jméno filozofie. Pak se stane jeho postoj v!domým a rozumovým; pak dosáhne vysoké úrovn!. Od té chvíle jeho kroky již nebudou pomalé, tápavé a klopýtavé, ale rychlé a p#ímé. Kladením abstraktních otázek, pátráním hluboko v univerzální existenci "lov!k ukazuje, jak daleko se vzdálil od zví#at. Ale

80


hledání je ve skute"nosti jednotou, a"koliv m&že být rozd!leno na tyto dva jasn! definovatelné stupn!. Každý "lov!k je proto trochu filozofem, i když je snad filozofem nedokonalým, nevyhran!ným a za"ínajícím. Již bylo vysv!tleno, pro" náboženství je základním zasv!cením do nižší formy filozofie. Proto každá náboženská osoba pat#í do této kategorie. Ona jen dává p#ednost podobenství tam, kde inteligence žádá rozumové vysv!tlení. Obchodník, který je p#íliš zam!stnán, než aby obt!žoval svou hlavu takovým neplodným a bezcenným intelektuálním vymýšlením, jímž podle jeho soudu je filozofie, má p#esto sv&j vlastní náhled na život, své vlastní názory na to, pro" tu je a jak dalece je hmota skute"ná. M&že v!#it, že tato kosmická maškaráda nemá význam, že hlavní ú"el jeho vt!lení je pouze ekonomický. M&že pohlížet na židli, na které sedí, jako na v!c, mající hmotnost, která je tak z#ejmá, že je nad veškeré pochyby a otázky. Zda jsou tyto názory správné nebo ne, je vedlejší, nebo' pouhý fakt, že je má, dokazuje, že má filozofii práv! tak, jako akademický metafyzik, kterým opovrhuje nebo kterého p#ehlíží. A nadto, jeho filozofie ovliv/uje jeho chování a má praktický vztah k jeho životu práv! tak jako k životu druhého "lov!ka. Tak dosp!jeme k málo známé pravd!, že i kritika prostého "lov!ka, v níž pokládá filozofické hloubání za naprosto neužite"né a sporné body, o n!ž se filozofové p#ou, za bezvýznamné a ot#epané, je sama o sob" výsledkem filozofické úvahy \ Tento "lov!k užívá stejné metody jako filozofové, i když neum!le. Neplodnost praktických výsledk& a neustálené záv!ry, na které si ve filozofii st!žuje, zp&sobuje z"ásti fakt, že filozofové jsou mnohem opatrn!jší p#i formulaci, mnohem mén! ukvapení v postupu, mnohem prozírav!jší ve zp&sobu myšlení, než aby ochotn! p#icházeli k p#ed"asným záv!r&m, které jemu vyhovují. Dokonce i sama stylizace jeho vlastní kritiky obsahuje záv!ry, dosažené zevšeobecn!ným logickým myšlením na základ! daných fakt& - což je p#esn! ona metoda, kterou používá filozofie. Proto sám jeho rozsudek proti filozofii je zbaven platnosti zp&sobem, kterým byl dosažen$ Krom! toho, musí p#emýšlet o život!, a' se mu to líbí nebo ne, a' chce nebo nechce, nebo'


81

nejvšedn!jší fakta a okolností jeho osobní existence vyžadují vždy n!jaké myšlenky, jak o nich, tak i o jejich významu, by' i v malém rozsahu. Rozdíl mezi filozofem a prostým "lov!kem je ten, že prostý "lov!k p#emýšlí nahodile a povrchn!, kdežto filozof zám!rn! a hluboce a nep#estává se nikdy ptát, dokud mu vše není zcela jasné. Slýcháme "asto námitku, že filozofie nenaplní špižírnu. Lidé dnes #íkají: „Uve*me si do po#ádku sv&j hospodá#ský život nebo sv&j politický život a pak budeme mít "as na filozofování.< Sta#í %ímané vyjád#ili totéž ve svém p#ísloví: „Nap#ed je nutno žít, pak je možno filozofovat.< Lidé pronášeli tutéž námitku v dob!, kdy v dusném Babylónu panoval Nebuchadnezzar a budou v tom ješt! pokra"ovat, i když už architektonické kolosy New York City budou pouhými p#ízraky minulosti. Každý "lov!k je tedy dokonale svoboden v rozhodnutí ponechat bez povšimnutí úžasný problém, který p#ed n!j ml"ky staví život, a nikdo nebude mít zájem, aby jej káral za jeho opomíjení. Život ve dvacátém století se svými nesnázemi, nap!tím a zápolením je již dosti nesnadný, aby ospravedlnil "lov!ka, který se stará pouze o své bezprost#ední pot#eby a odkládá veškeré úvahy o otázkách zdánliv" tak vzdálených, jaké nastoluje filozofie. Tak to obvykle "iní. P#enechává celou v!c n!kolika akademickým samotá#&m, kte#í nemají nic lepšího na práci než oddávat se takovýmto t!žko srozumitelným hloubáním o abstraktní Podstat!. Takový je jeho první a povrchní náhled na postavení filozofie. Ale jako mnoho prvních dojm& je i tento velmi problematický a v pr&b!hu "asu podléhá zm!n!. Všeobecné námitky zahrnují v sob! záv!r, že sv!t se obejde docela dob#e bez filozofie. Sv!tu nenapadne, že na lepší místo mohou dorazit ti, kte#í nejprve rozhodnou, kudy by m!li nejlépe cestovat, d#íve než nasednou na své kon!, než ti, kte#í nasko"í na své a vy#ítí se, aniž v!dí kam. Podle všech zpráv se sv!t stále pokouší vyprostit se z dalekosáhlých nesnází, do nichž jej p#ivedla taková „praktická<, avšak neuvážená politika. Jeho útrapy jsou smutným sv!dectvím nep#ítomnosti filozofie ve sv!t!. Je ovšem pravdivá námitka, že je snazší pro bohatého zabývat se t!mito studiemi než pro chudého a pro svobodného "lov!ka než pro zotro-

82


"eného. Ale zákon vyrovnání po"íná zde pracovat a usnad/uje více chudému než bohatému prakticky provád"t filozofií. Tato pravda se pozd!ji projeví ješt! z#eteln!ji. Je také pravda, když #ekneme, že je t#eba ur"itého množství volného "asu k tomuto studiu stejn! jako k p#emýšlení o jeho obsahu a že je t#eba jakéhosi základního vzd!lání k jeho chápání. Pokud jde o vzd!lání, životopisy poskytují mnoho p#íklad&, kdy lidé bez prost#edk& se prakticky vzd!lali a nepodlehli kulturní zaostalosti. Pokud jde o volný "as musí si ho ti, kte#í si st!žují na jeho nedostatek, ukrást z doby v!nované spánku. Tímto zp&sobem mohou získat alespo/ hodinu denn!. To jim nezp&sobí žádné utrpení, nebo' je to málo a je to v!nováno dobrému ú"elu. Ale jsou jiní, kte#í by si mohli tento "as opat#it snadn!ji. Mají však p#íliš mnoho želízek v ohni a m!li by jich n!kolik vyjmout. Nemusí zanedbávat své základní povinnosti nebo rušit vztahy, které mají, aby provedli toto uspo#ádání. Když však naleznou zp&sob, jak vt!snat toto období studia do svého "asového programu, do"kají se odm!ny. A tak je nakonec pravda, že se snaživí a ctižádostiví vždy p#i"iní, zatímco druzí na#íkají. Nem&že-li tedy nikdo z nás uniknout tomu, aby nebyl filozofem, pro" by se m!lo zdát d!tinským chtít, abychom se nau"ili filozofovat správn!, v!dom!, soustavn! a s otev#enýma o"ima místo nesprávn!, ospale a slep!; zkrátka, být skute"ným filozofem a ne honícím se bláznem? Naše úsilí pop#ít nad#azenost takového obecn! aplikovaného a #ízeného myšlení tím, že je budeme p#ehlížet, bude vždy marné$ To nem&že být ani pošetilá ani neužite"ná, ale spíše nezbytná "innost, která by nás p#im!la povznést veškerou naši životní aktivitu z úrovn! tápavého úsilí na úrove/ zám!rn! #ízeného úsilí. Život nás obda#uje svým vlastním výchovným plánem v podob! bolestných a p#íjemných zkušeností, ale v"domé hledání pravdy je úkol, který si musíme uložit sami. Myšlenky, které jsou navyklé, vedou k následk&m v jednání. Všeobecný rozhled prostého "lov!ka ur"uje vždy sm!r jeho jednání práv! tak jako jednání filozofa. Ale zatímco první je obvykle zmítán okolnostmi a skli"ován nejistotou, má filozof tu výhodu, že dlouho p#emýšlel a odhalil


83

ur"ité principy zdravého jednání. +lov!k, který nikdy nekladl základní otázky, který si nikdy nevypracoval sv&j vlastní názor založený na rozumu, shledá, že ho zachvátí pochybnosti nebo temnota, když se objeví první velká krize v jeho život!. Na druhé stran! ten, kdo zvládl pravou filozofii, bude klidn! p#ipraven na každou situaci, na každou možnost. Nedostatek p#edem stanovených zásad vede neopatrného "lov!ka k "in&m škodlivým nejen pro n!ho, ale i pro blaho ostatních. A p#esto nemá sv!tský "lov!k trp!livost s filozofy$ Lidé jsou dokonce odstrašeni pouhým zvukem slova filozofie. I Plutarch dovedl oslavit ve svých Životopisech jen ve#ejn! "inné muže, vále"níky a politiky. Tak chválil Lykurga, ale s posm!škem mluvil o Platonovi, protože byl filozofem, nebo' „zatímco první upevnil a zanechal po sob! konstituci, druhý zanechal pouze slova a psané knihy<. P#esto však hrála filozofie vedoucí úlohu ve staré korintské kultu#e. %ekové m!li jakousi úctu pro správné myšlení. Avšak postoj jazzového v!ku je: „Pro" bychom si m!li brázdit "elo vráskami pro takové problémy?< V!tšina muž& a žen naší doby dává p#ednost jalovému tlachání, které se vydává za konverzaci, a je spokojena, když proklouzne od kolébky až ke hrobu s ob!ma o"ima zav#enýma. Tito intelektuáln! neschopní lidé mají malou pot#ebu šplhat na horské vrcholky myšlení a vést samomluvu v této jemn!jší atmosfé#e. V p#edstav! pr&m!rného "lov!ka je tento p#edm!t suchým, mrtvým a holým stromem, jednotvárným a bezbarvým proplétáním myšlenek. Existuje ur"itý správný podklad pro jeho mentální p#edstavu, nebo' mnoho pochybného se vydává za filozofii, co jí není. Zkoumáme-li však trochu hloub!ji základy jeho strachu a nelibosti, objevíme pravd!podobn!, že pramení spíše z jeho neznalosti než ze znalosti tohoto p#edm!tu. Správn! se však domnívá, že jeho mysl bude vyzdvižena ze známé p&dy konkrétní skute"nosti do neznámých výšek života, a bojí se toho tak jako mnohé starší osoby své první cesty letadlem. A když náhodou potká „suchého< lidského tvora, který si #íká filozof, p#idá ke svému strachu ješt! podrážd!nost, nebo' se zdá, že tento "lov!k bloudí v opušt!né pustin!, kde nelze najít nic plodného, nic jedlého.

84


Naši v!de"tí p#átelé se p#idávají k tomuto ponurému chóru na#íkání. Posmívají se s pohrdáním jalovým výsledk&m filozofování o sv!t! zaznamenávaného po t#i tisíce let; ukazují s pýchou na ohromnou encyklopedii zjišt!ných a souhlasných fakt, jichž v!da dosáhla za mén! než t#i sta let. Vyslovují starý vtip o filozofovi, který je jako slepý "lov!k, jenž hledá v tmavém pokoji "ernou ko"ku, která tam není. Dvacáté století zmodernizovalo tento vtip: p#ipojilo teologa k filozofovi a prohlásilo, že teologovi se ko"ku poda#ilo nalézt$ Ten, kdo je natolik sm!lý, že takto mluví o filozofii pravdy, je jist! nev!domý, nezná filozofické d!jiny a d&v!#uje v sebe a v jiné, kte#í jsou p#edur"eni k smutnému zániku. Tyto stížnosti jsou oprávn!né. Historie filozofického bádání je fascinujícím vý"tem nep#esv!d"ivých dobrodružství marnosti. Všechny d!jiny ukazují, že filozofové nemají ustálenou normu v!d!ní, na které by se mohli shodnout, a že jsou stále ješt! v #íši domn!nek, pokoušejí-li se tlumo"it význam sv!ta. Co jeden filozof vystav!l tak p#esv!d"iv!, to bylo druhým stejn! p#esv!d"iv! svrženo. O "em se osmnácté století domnívalo, že to je skv!lý objev, to bylo vyvráceno a s pohrdáním odvrženo ve století devatenáctém; uctívané systémy jedn!ch byly hozeny do odpadu druhými. Dychtiví myslitelé zaplavili bezpo"etné stránky nevinného papíru "erným inkoustem, avšak obrys pravdy stále ješt! není vid!t. Tyto závažné diskuse, zda život má za cíl h#bitov "i ne, jsou stále tak mu"iv! nevy#ešené, jako byly d#íve. Odpov!di filozofu na otázky, které si dali, jsou tak rozdílné a vzájemn! tak protich&dné jako severní a jižní pól. Mnohé tyto šroubované a t!žkopádné stránky p&sobí na "tená#e zcela nep#esv!d"iv!. Nakonec mohou být opravdu p#ipraveni zvolat prosto#ekými a ironickými slovy Anatola France: „V!ci mají r&zná vzez#ení a my ani nevíme, "ím jsou... mé mín!ní je: nemít žádné mín!ní$ < Víme již, že tentýž démon vzájemné nesrovnalosti straší v domech mysticismu a náboženství. Není tedy od n!ho úniku? Má pravdu Herbert Spencer, prohlašuje-li, že absolutní pravdu nutno za#adit do #íše nedosažitelná? Putují náboženští, mysti"tí a filozofi"tí badatelé po stezce,


85

která je jen slepým, nekone"ným bludišt!m bez viditelného po"átku a bez dosažitelného cíle? Je s podivem, že lidé dosud nep#estali úpln! filozofovat. Co je nutí tvo#it a znovu tvo#it, kritizovat a ni"it teorie svých p#edch&dc& a hloubání svých sou"asník&? Pro" neopustí v podrážd!ní tuto marnou snahu, aby tak následovali p#íklad nadaného Peršana Omara Chajáma, který, když byl mlád dychtiv! navšt!voval u"itele a sv!tce, a vyslechl velké spory o tom a onom, a p#ece vždy vyšel týmiž dve#mi, jimiž vstoupil.

Faktem je, že lidé p•estávají filozofovat a to stále rychleji. Filozofie, která kdysi sed!la na královském tr&nu nad empirickými v!dami, je dnes opomíjenou Popelkou. Po"et t!ch, kte#í mají zájem o studium filozofie jako hledání Pravdy, rychle ubývá. Proces úpadku její vážnosti a mizení zájmu o ni probíhá po celém sv!t!.N!mecko, které se p#ed pouhým stoletím mohlo chlubit, že je domovem evropské filozofie, nyní tímto p#edm!tem pohrdá jako neužite"ným a posmívá se mu jako pouhým intelektuálním hra"kám. Indie, která m!la p#ed tisíci lety univerzity, jako byla univerzita v Naland!, kam nebyl p#ipušt!n nikdo jiný než ten, kdo dokázal zodpov!d!t nejt!žší metafyzické otázky, a kde kdysi bylo možno nalézt deset tisíc student& p#es tuto obtížnou po"áte"ní p#ekážku - Indie, která živila všechny ostatní asijské zem! svými myšlenkami, nem&že nalézt dostatek vysokoškolák&, aby vytvo#ila v!tší než sm!šn! malé t#ídy, v nichž se vyu"uje tomuto p#edm!tu. Skute"n!, je dob#e známým faktem, že n!které vysoké školy zrušily nyní filozofickou katedru. Filozofie utrp!la opravdu veliký pokles zájmu a její systémy se všude ve sv!t! staly sbírkou opušt!ných starožitností a její profeso#i melancholickými správci tohoto metafyzického muzea$ Moderní mysl je oby"ejn! podrážd!na jakýmkoli pokusem p#ivábit ji do pavu"inami op#edené dvorany metafyzických úvah. I) Pozn. p•ekl.: T•eba znovu p•ipomenout, že tento spis byl psán b"hem druhé sv"tov" války.

86


FILOZOFIE PRAVDY Takovou kritiku lze ospravedlnit jen tam, kde tak zvaná filozofie odvádí od "innosti, místo aby k ní vedla, tam, kde obíhá v bludném kruhu a z&stává stále nepr&kazná, a tam, kde její myšlenkový chod za"íná s pouhými fantaziemi místo zjišt!nými fakty. A"koli v t!chto p#ípadech m&že být užite"ná t!m, kte#í se cht!jí pot!šit intelektuálním stimulem mentální gymnastiky. Ale toto vše nemá nic spole"ného se skrytou filozofií. Všeobecný omyl, který smísil osobní fantazii s filozofií nebo dogmatickou teologii s metafyzikou, "iní nezbytným vyslovit varování, že filozofie pravdy, jak byla odhalena v Indii, nesmí být zam!/ována s takovouto filozofickou spekulací o pravd!. Jestliže polo-filozofie a pseudo-filozofie jdou nyní svou cestou a jsou odmítány, pak z&stává cesta otev#ena pro pravou filozofii. Zatímco pseudo-filozofie se vznáší jako volný pták vysoko v #íši fantazie, je pravá filozofie pevn! upoutána k fakt&m. Za"íná jimi a odmítá z nich vybo"it. Nic nep#edpokládá, neza"íná s žádnými domn!nkami, s žádnými dogmaty, s žádnou víro jakéhokoli druhu. Pokra"uje jedin! pomocí p#esného usuzování o faktech, nejost#ejším a nejpronikav!jším usuzováním, jaké kdy bylo lidskou myslí provád!no, a d!lá záv!ry s použitím sv!dectví všech lidských zkušeností. Mnozí slavní metafyzikové vy"erpali sv&j d&mysl tím, že si nap#íklad p•edstavovali hypotetické Noumenon1), Substanci, Ducha, Absolutno a tak dále, jež je podkladem jev&. Filozofie pravdy však nedovoluje svým stoupenc&m ani žák&m hledat pouhou p#edstavu nebo ji p#ijímat bez p#ezkoumání její pravdivosti. Duch m&že opravdu existovat, ale filozofie musí objevit jeho existenci a nikoli za"ít tím, že ji p#edpokládá. Fakt je jejím jediným základem a skute"nost její vrchní stavbou. Akademická filozofie poskytuje obraz odporujících si mín!ní p#edevším pro r&zná stanoviska, zaujímaná filozofy. Jenom jedno stanovisko je možné pro pravého filozofa a to stanovisko nejvyšší. Takové stanovisko musí být založeno na faktech veškeré zkušenosti. Proto jsou všechny 1) Pozn. p•ekl. : Noumenon - nepoznatelná a na našem poznání nezávislá skute#nost.


87

p#edpoklady, všechna dogmata, všechny slepé víry, všechno oddávání se cit&m, všechny sny o nevid!ném a neznámém okamžit! vy#azeny. Kdykoli filozofie zklamala, její neúsp!ch byl z"ásti zavin!n porušením tohoto faktoru. Život nem&že být nikdy uspokojiv! vyložen studiem našich p#edstav namísto fakt&. Do této míry musí proto pravá filozofie využívat v!du, musí s ní za"ínat, krá"et po jejím boku, i když ji pozd!ji p#edstihne, protože je odvážn!jší. V!da je vskutku "ástí filozofie pravdy, i když "ástí p#edb!žnou. A v!dou je v základ! mín!na v!decká metoda, v!decký p#ístup, ohromná sbírka ov!#ených fakt&, nikoli však kolísající dohady a názory jednotlivých v!dc&. Mnohým západním lidem je metafyzické hloubání koní"kem nebo hrou pro diletanty nebo v nejlepším p#ípad! cvi"ením v intelektuální honb! za duchy. Pravá filozofie je nekone"n! vážn!jší a plodn!jší zam!stnání než to. Považuje tento náš život za vzácnou p#íležitost k získání v!"ného užitku z jeho zdánlivé pomíjivosti. Z toho vyplývá, že si nem&že dovolit plýtvat "asem na marné nebo bezúsp!šné pokusy, které jsou p#edur"eny skon"it beznad!jn! v prázdnot!. Používá metody filozofického bádání ne proto, aby našla omluvy pro mén! plný život, nýbrž aby našla vedení pro život pln!jší, ne aby zúžila lidské zájmy, ale aby je rozší#ila, ne aby se honila za prchavými mátohami, nýbrž aby hledala trvalé Skute"no. Probereme v jedné z pozd!jších kapitol další zvláštní charakteristiku vyšší filozofie, která skute"n! prokazuje pravdu (což jiné filozofie nedokáží) tvrzení, že podává všeobsažné prozkoumání sv!ta a souvislý p#ehledný názor na život. Její úsp!ch v tom, že prokázala toto tvrzení, vysv!tluje, pro" se myslím Ind& poda#ilo pln! proniknout temnotou sv!ta tam, kde západní mysli tuto úlohu dosud pokláda jí bu* za nemožnou, nebo ur"enou k možnému dovršení až ve vzdálené budoucnosti. Již jsme vid!li, že vysv!tlení náboženství jsou výborná pro prostý nebo bázlivý lid, ale jsou p#íliš elementární a odporují sv!domí a zdravému rozumu vzd!laného lidu. Zjistili jsme také, že zásady a cvi"ení mysticismu jsou obsáhlejší a lepší, ale rovn!ž nedosta"ující, protože poskytují jen "áste"ný pohled na život. Skrytá filozofie pravdy - která bude v této

88


knize nadále jmenována pouhým slovem „filozofie< z"ásti pro slovní jednoduchost a z"ásti proto, že p&vod slova ukazuje k pravd" a nikoli k pouhému hloubání, v n!ž "asto upadá - tvrdí, že ona jediná se snaží prozkoumat každou fázi veškeré existence, nic nevynechávajíc, a že ona jediná usiluje o dosažení plného a kone"ného vysv!tlení. Krom! toho, ona nejen že za"íná pátrat, ale postupuje kup#edu se železnou rozhodností, dokud úsp!šn! nedosáhne cíle. Z tohoto zjišt!ní je možno usoudit, že pravá filozofie není jednozna"ná. Naopak, je tak bohatá, že musí zahrnovat nejen metody užívané nap#íklad náboženstvím, mysticismem, v!dou a um!ním, ale i výsledky jimi dosažené; že musí nejen zahrnout do rozsahu svého zkoumání tak rozdílné v!ci jako obchod, pr&mysl, vojnu, manželství a mate#ství, skv!lé sny i nízkou d#inu, protože to jsou "ásti lidského života; že musí nejen zahrnout do svého zkoumání ohromný šik zví#at a rostlin, #ek a hor, protože pat#í k všeobecné existenci, ale ona se musí kriticky obracet i sama na sebe, nebo' každé bádání - a' již náboženské, mystické, v!decké nebo filozofické - je provád!no myslí. Proto filozofie také usiluje objevit, pro" mysl chce všechny tyto v!ci znát, pro" se zabývá hledáním pravdy, a co je její vlastní p#irozeností, jaké jsou hranice její schopnosti poznat pravdu, jak p#ichází k poznávání sv!ta a co je zkrátka poslední pravdou ze všech t!ch pravd, které již známe. Žádá pravdu v její celistvosti, nikoli pravdy polovi"ní nebo "tvrtinové. Filozofie oce/uje již zmín!né p#ísp!vky z oblastí faktu nebo víry, a samoz#ejm! i všech ostatních, ale sou"asn! uniká z jejich omezené specializace, protože odmítá se u kteréhokoli z nich zastavit nebo omezit na n! své pátrání. V!da je z#ejm! omezena, a' je pro nás jakkoli cenná tím, že nám poskytuje rozumový p#istup k životu a t#ídí naše znalosti o sv!t!. Zabývá se zlomky. Od pr&m!rného v!dce nap#íklad nem&žeme o"ekávat, že bude chápat význam hudby. Pracuje tak jako všichni specialisté s tmavými brýlemi, nebo' z&stává stále v mezích ur"itého oboru a musí p#ijímat jak ohrani"ení, tak omezená hlediska tohoto oboru. Každý specialista je nev!domky ovliv/ován d&razem, kladeným na zvláštní aspekt života, kterým se zabývá. Z toho vyplývá, že vt!snává sv&j názor na


89

pravdu do omezujících st!n "áste"ného rozhledu a p#ehlíží cíl pravdy, který je osvobozen od takových omezení$ Nech' je to jakkoli užite"né pro praktické ú"ely, stává se to p#ekážkou, je-li vytý"en širší cíl - kone"ná, všeobecná, nepopiratelná pravda. Je t!žké um!t za#adit tak pozoruhodný mentální postoj, nebo' je p#íliš moderní, než aby byl starodávný, p#íliš rozumový, než aby byl st#edov!ký a p#íliš historický, než aby byl moderní. Takový je paradox nejstarší moudrosti sv!ta, která ješt! dnes tak p#edstihuje sou"asné v!d!ní, že ji teprve nyní po"ínáme dohán!t$ Taková je jedine"nost filozofie, která je odvážným úsilím proniknout k významu existence, používat nejvznešen!jší schopnosti inteligence "lov!ka k nejvznešen!jšímu cíli a objevit p#im!#ené m!#ítko pro etiku, nezvratný zákon pravdy a moudrosti k udržení spole"enské "innosti. Jenom povrchní lidé se odváží pochybovat o jejím praktickém užitku a pozoruhodných výhodách, ale lze p#ipustit, že takové úsilí nepat#í do všedního života p#epln!ných rovin. Musí nezbytn! pat#it vzdáleným horským stezkám. Obyvatel roviny má právo odmítnout opustit své pohodlí a cestovat do této nehostinné krajiny, ale a' nepohrdá t!mi, kte#í odhodí strach stranou a pokusí se o výstup. Nenajdou tam žádnou nudu, nýbrž naopak okouzlující a povzbuzující dobrodružství. Cesta je opravdu fascinující a když se na obzoru objeví plný praktický výsledek, shledají, že obsahuje životní zájem "lov!ka. Od té chvíle budou vid!t epizody svých každodenních osobních život& pod zorným úhlem vzr&stající velkoleposti. Vid!li jsme, jak p#ibližování se pravd! se samo upraví do odstup/ovaného po#adí a sledovali jsme je až na konec jeho druhé fáze. To je v souladu se starým indickým u"ením, které požaduje t#i vývojová stadia, jimiž musí mysl "lov!ka projít, t#i vzestupné postoje k životu. První je náboženství a je založené na ví#e; druhý je mysticismus a je ovládán citem; t#etí je filozofie (která zahrnuje v!du) a je vedena rozumem. Nem&že tomu ani být jinak, nebo' lidské chápání sv!ta musí nezbytn! vzr&stat soub!žn! s mentální schopností "lov!ka. Jeho sv!tový názor je nevyhnuteln! omezen stupn!m jeho inteligence. Proto není možné, aby všichni lidé odpovídali na životní otázky stejn!.

90


Nyní se musíme postavit ke dve#ím t#etího stupn! ve starobylém chrámu moudrosti a s nad!jí zaklepat. Jestliže máme dosáhnout vrcholu našeho vývoje, musíme p#ekro"it tento práh a dozv!d!t se, co je za ním. Tam nade dve#mi m&žeme spat#it ozdobným písmem vytesaná dv! slova: Filozofie Pravdy, a nad nimi na nás vážn! zírá soška Minerviny sovy. Nebo' tento zvláštní pták ožívá, když se snášejí stíny noci a jasn! vidí r&zné p#edm!ty tam, kde "lov!k vidí jen "ernou temnotu. Ale kdo kdy slyšel o takové neznámé filozofii? Slyšeli jsme o n!mecké filozofii, #ecké filozofii, indické filozofii. Vzpomínáme si jako ze vzdálené minulosti na n!která z nejnesrozumiteln!jších d!l sv!ta, napsaná nejinteligentn!jšími lidmi, trápící nás ve dnech našich studií mu"ivými pocity zmatku, zoufalství a kone"ného zklamání. Vzpomínáme si, že jsme opíjeli své mozky "tením spousty nudných knih o tomto p#edm!tu, ale místo aby nás p#ivedly do jasn!jšího sv!tla, stáhly nás tyto odporující si teorie a hloubání zp!t do ješt! v!tší temnoty. V!#ili jsme ironicky tomu, co se zdálo být všeobecným pravidlem filozofické diskuze, že "ím všedn!jší je sporná v!c, tím závažn!jším se stává argument. Osvojili jsme si n!co ze systému mluvy Spinozy, systému Anaxagora, systému Immanuela Kanta, ale nenašli jsme, ani neznáme nikoho, kdo našel filozofii, která by p#edstavovala více než názory jednoho "lov!ka nebo jedné školy. P#esto však existuje hrstka t!ch, kte#í d$kladn" prozkoumali zpola šeré kraje náboženství, mysticismu a metafyziky a neplavili se pouze podél jejich b#eh&, kte#í také v!dí, co m&že v!da #íci o sv!t! a kte#í jsou prosti podobného pesimismu. Jejich po"áte"ní údiv se zm!nil v touhu poznat a ta op!t ve váše/ pochopit a nakonec v pátrání po skute"nosti. Cítí, že toto všezahrnující pátrání, které je hnalo vp#ed a vzh&ru, reagovalo v odpov!* na n!co, co jest. Nezni"itelná nad!je je vábí. Nebo' to, +emu napolo v!#ili v náboženství, co pln! proci'ovali v mysticismu, co rozumov! tušili s v!dou, o "em se hloubav! p#eli s metafyzikou, nazna"uje, že existuje poslední podstata jakožto pravá p#irozenost v!cí a lidí, že tato podstata, protože je vždy a všude p#ítomná, dává vesmíru


91

nejvyšší možný význam, a je proto první a nejvyšší lidskou povinností ji osobn! znát. Ale oni chápou, že d#íve než m&že být jakýmkoli zp&sobem kone"n! a bezpe"n! poznána, musí být nejprve intelektuáln! a úvahou poznáno, "ím je a samoz#ejm! i "ím není. Proto si uv!domují pot#ebu správné filozofie - nikoli filozofie té nebo oné školy, osoby nebo zem!, nýbrž pouze filozofie pravdy. Taková filozofie, kdyby byla objevena, by pak hrála úlohu nezbytné mapy, s kterou by se badatel mohl vydat na cestu, aby objevil pravdu sám pro sebe. Ale pro" by nemohla být nad!je t!chto n!kolika nekonven"ních jedinc& pouze sebeklamem, iluzí, stvo#enou osobní touhou a maskovanou jako hluboká intuice? Je možná jenom jedna odpov!* na tuto ospravedlnitelnou stížnost, a je to odpov!*, která vyvolá p#ekvapení, zvednutí obo"í a opovržlivý úsm!šek na rtech v západních kruzích, trpících komplexem nad#azenosti, který lze snad od&vodnit naprostou neznalostí toho, co d!lali a myslili lidé na druhé polokouli za n!kolik posledních tisíciletí. P#esto však má stejné právo, abychom ji vyslechli jako každá jiná, jak bude rozsáhle dokázáno v této knize. Je to sm!lé prohlášení, že nad!je n!kolika málo lidí byly prom!n!ny, by' i v nepravidelných p#estávkách, v potvrzenou realizaci u nevšedních jednotlivc& a že, a' #íkají ve#ejné archivy sv!tového myšlení cokoli, jak nepsané tak psané záznamy Indie nazna"ují, že pravda, kterou Západ pokládá za nedosažitelnou, byla již v minulosti dosažena takovými jednotlivci a m&že být dosažena i nyní t!mi, kte#í si jí natolik váží, že za ni zaplatí její vysokou cenu. Když jsme sv!dky div&, které lidská mysl dosahuje zm!nami na tvá#i zem!, máme být tak beznad!jní, abychom v!#ili, že celá p#íroda se bojí odhalení pravdy a lstiv! "lov!ku brání, aby pochopil poslední nejvyšší význam svého života na této planet!? A tvrdí-li n!kdo, že tento význam je zcela nepoznatelný, tedy nev!domky tvrdí, že mu je již známo, co se budoucím pokolením m&že nebo nem&že poda#it poznat - což je zcela neospravedlnitelný a neprokazatelný p#edpoklad. Pro" se však nem&žeme snížit, abychom se od starých národ& nau"ili tomu, "emu se nem&žeme nau"it od moderních?

92


SKRYTÁ NAUKA INDIE. Indická skrytá nauka, která tvo#í tuto filozofii pravdy a která spo"ívá na úrovni vyšší, než jsou úrovn! náboženství a mysticismu, existuje již po dobu, která, jak v!dci p#ipoušt!jí, nem&že být rozsahem kratší než p!t tisíc let, je však ve skute"nosti mnohem starší, nebo' její p&vod mizí v historicky nesledovatelných epochách. Byla tradi"ním vlastnictvím n!kolika zasv!cenc&, kte#í tvo#ili úzký uzav#ený okruh a kte#í ji st#ežili s velkou pe"livostí jako vrchol moudrosti celé své zem! a nepovolili k ní p#ístup nikomu krom! zp&sobilých uchaze"&. (Opravdu, až do rozb#esku moderní doby bráhman, který se odvážil odhalit, že pravda, která je latentn! uložena v náboženství, se uskute"/uje jen ve filozofii, byl vystaven potrestání.) P#edávali ji z pokolení na pokolení a udržovali ji tak p#ísn! v tajnosti, že její zbloudilé ozv!ny, které se náhodou nebo podloudn! donesly do ostatního sv!ta, byly rychle podivn! p#ekrouceny. Samozvaní a sebeklamem ovládaní p#edstavitelé se pozd!ji objevili ve ve#ejnosti a p#ekroutili t!ch n!kolik málo ozv!n "isté filozofie, které zaslechli, v n!kterých p#ípadech v náboženskou scholastiku a v jiných p#ípadech v teologický mysticismus. Nepochopení vedlo ke zkomolení, a tak zm!nilo vznešenou univerzální pravdu na oklešt!nou pravdu n!jakého kmene. I když všichni její praví a v!rní p#edstavitelé již vym#eli nebo zmizeli z této zem!, p#esto si zachovala nesmrtelnou existenci v n!kolika vzácných opomíjených písmech a zlomkovit! v n!kolika více populárních. Avšak chybné výklady vyplývají stále z toho, že písma jsou "tena bez vhodného osobního objasn!ní povolaným u"itelem, což je nezbytné. Lze proto o"ekávat, že n!které výklady podané v t!chto kapitolách budou popírány v!tšinou u"ených badatel& dnešní Indie jako neautentické, nebo tupeny v!tšinou konven"ních mystik& a jogín& jako zvrácenosti, nebo prohlášeny v!tšinou jejích náboženských autorit za ateistické. Nech' tomu tak je. Neobracíme se k nim ani k jejich po"etným následovník&m, nýbrž k myslím hledajícím nekompromisn! pravdu. Pravda m&že být skryta zrak&m po nespo"etné v!ky, nebo' závisí na tajné podpo#e n!ko-


93

lika vzácných jedinc&, je však nezni"itelná; p#ežije jako širý oceán nicotnost smrtelných názor$ a p!nu zájm&, plných p#edsudk&. I když naše nekonven"ní podání tohoto v!d!ní je moderní a západní, jeho p&vodní zdroj je prastarý a indický. Tiché texty a živé hlasy, které dopomohly informacemi tomuto spisu, jsou v!tšinou indické, dopln!né tibetskými dokumenty a osobním mongolským esoterním pou"ením. Mnoho lidí m&že popírat obhajitelnost zde odhalených zásad, ale nikdo nem&že pop#ít fakt, že to jsou indické zásady, i když málo známé, aniž by p#ekroutil v!tšinu nejautoritativn!jších starých dokument& tak, aby vyhovovaly jeho pr&m!rné mysli. Necitujeme-li zde tyto texty, je to proto, že naši "tená#i jsou hlavn! ze Západu a my je nechceme zat!žovat obtížnou nutností zkoumat vy"erpávající komentá#e k neznámým sanskrtským názv&m. Opravdu, již to, že jsme v této knize nepoužili více než dvou sanskrtských filozofických výraz&, bude jen její další obžalobou, nebo' se tvrdí, že jisté indické filozofické myšlenky jsou nejen nepochopitelné Západu, ale nelze je ani vyjád#it v žádném z tradi"ních západních jazyk&. Je zcela jisté, že zde máme co d!lat s myšlenkami, které lze v sanskrtu vyjád#it jediným slovem, zatímco v západních jazycích je "asto t#eba celé #ady slov, abychom vysv!tlili jejich význam. Ale pravda existovala d#íve, než se mesmerické kouzlo sanskrtu zrodilo a bude jist! trvat i dlouho potom, až tento jazyk zmizí. Lidé si museli najít nebo vytvo#it pojmy k vyjad#ování d#íve, než se objevil, a protože je nutí pot#eba, mohou to ud!lat znovu. Zvedne se také hlasité popírání a osobní opozice v t!ch úzkých kruzích Západu a Východu, které samy sebe nazývají „esoterické< a "iní si nároky na vlastnictví „ okultní< moudrosti. Zmatek a nedorozum!ní mezi t!mito zpola informovanými lidmi je odpustitelný. Oni v!#í a v!#í správn!, že n!kte#í z proslavených u"itel& sv!ta u"ili své nejbližší žáky tajné nauce. V!#í také, avšak nesprávn!, že tato nauka se skládala z velké "ásti z magie a zázrak&, kouzelnictví a teologie. Tito velcí mist#i m!li n!co lepšího na práci než ony v!ci. Kone"ným cílem indického esoterismu bylo p#ivést lidi k tomu, aby odhalili základní význam lidského života; pomoci jim, aby získali insight (vhled) do skute"né stavby vesmíru;

94


a ukázat jim veliké slunce absolutní pravdy, zá#ící na obzoru veškeré existence. A ješt! d#íve než Alexandrova vít!zná tažení uvedla orientální a helenistické myšlení v plodný styk, byly zlomky této nauky p#ineseny do Evropy podnikavými cestovateli, jako Appoloniem z Tyany a Pythagorem. V naší dob! pronikaly do zevního sv!ta úryvkovité d&kazy o existenci tohoto skrytého u"ení, když vzr&stající skupina západních orientalist& vydala sv!tu že/ svého po celé století trvajícího bádání o pokladech indické kultury. Strhli st!ny tajnosti a výlu"nosti, které udržovaly nejd&ležit!jší knihy ve vlastnictví malého po"tu bráhman&. Kdo by se cht!l jimi prokousávat, m&že nalézt "etné náznaky st#ežené nauky, která byla skryta p#ede všemi, vyjma p#ed t!mi n!kolika, kte#í dovedli splnit ur"ité t!žké podmínky a m!li vzácnou kvalifikaci charakteru a schopnosti Jakož i spolehlivé doporu"ení vzhledem k faktu, že dokonalé v!d!ní bylo možno získat jen osobn" od kompetentního u"itele. D&kaz toho lze najít nejen ve starém pravidle, že zasv!cení bráhmani, kte#í odhalili své v!d!ní nezp&sobilým laik&m byli potrestáni, ale i v anglických p#ekladech sanskrtských text& nyní dosažitelných, jako jsou Upanišády, Bhagavadgítá, Šankarovy komentá•e k ní, Viveka#udamáni, Brahma Sutry, Pan#adaši a tak dále. S t!mito údaji m&žeme porovnat následující slova Buddhova, vy/ata ze Saddharmy Pundariky: „Vznešení lidé moudrého chápání st#eží nauku, st#eží tajemství a neodhalují je... Je nesnadné porozum!t tomuto v!d!ní: prostý "lov!k by byl zmaten, kdyby je náhle uslyšel... Mluvím tolik, kolik mohou pochopit a dle jejich schopností; p#izp&sobuji pro n! svou nauku r&znými podobenstvími.< Již chápeme, jaká jsou podle tohoto skrytého u"ení postupná stádia vývoje, kterými musí projít ten, kdo hledá skute"nost. To je jasn! vyjád#eno mudrcem Gaudapadou v jeho již zmín!né velmi staré knize t!mito slovy:


95

„Existují t#i stupn! vývoje života, odpovídající t#em silám chápání nižší, st#ední a vysoký... Jóga o nepopiratelném je t!žko dosažitelná jogín&m, kte#í postrádají v!d!ní p#edepsané pro vyšší filozofii... t!m ostatním jogín&m, kte#í také krá"ejí stezkou, avšak mají nižší nebo prost#ední chápání.< V komentá#i k t!mto v!tám poznamenává velký u"itel Šankara: „T#ídy lidstva jsou rovn!ž po"tem t#i. Pro"? To proto, že jsou nadáni t#emi stupni chápání, to jest, nízkým, st#edním a vysokým.< Pythagoras, který vykonal cestu do Indie a poda#ilo se mu získat zasv!cení do tajné moudrosti bráhman&, d!lil lidi do t#í t#íd. Lidi, kte#í milují filozofii, umístil do t#ídy nejvyšší. Bylo to opravdu v této spojitosti, když razil a užíval slova filozofie a byl prvním Evropanem, který tak u"inil. Ammonius, který založil významnou mystickou a filozofickou školu v Alexandrii, d!lil své žáky rovn!ž na t#i skupiny a zavázal je p#ísahou, že neprozradí jeho vyšší filozofickou nauku. Jeho pravidla napodobovala starší #ecká mystéria Orfea, který je p#inesl z Indie, jak to lí"í d!jepisec Herodot. Nech' si nikdo nemyslí, že p#ísná tajnost, v níž byla kdysi tato nauka zahalená, byla svévolná. Vyvinula se ze "ty# prvotních d&vod&. Prvním byl jasný post#eh, že kdyby byla pravá náboženská pravda všeobecn! známá, byla by celá stavba ve#ejné morálky vážn! ohrožena. Nerozvážné uve#ejn!ní nauky, která popisovala Boha tak, jakým skute"n! je a zavrhovala Boha v podob!, v jaké si ho lidé obvykle p#edstavují, a která odhalovala všechny ob#ady, ob!ti a kn!žství jako "ist! prozatímní pomoc, brzy by zni"ilo vliv zákonného náboženství u ostatních lidí, kte#í je dosud pot#ebují, a s jeho zni"ením by zanikla i na n!m závislá etická omezení a morální disciplína. Zmatené davy nevzd!laných lidí by se pak obrátily proti svým p#ijatým modlám, ale nedovedly by vým!nou za n! pochopit nepochybné dobrodiní vyšší filozofie, nebo' by ji odvrhli jako p#íliš vzdálenou. Byli by ponecháni v duševní prázdnot! nebo p#inejlepším s matoucím nesprávným výkladem s tím následkem, že spole"nost by byla vržena do zmatku a spole"enský život by se mohl vrátit k bez-

96


ohledným zákon&m džungle. Bylo by škodlivé ot#ást myslemi mentáln! nevysp!lých dav& tím, že by byla odstran!na jej ich víra v tradi"ní náboženství, kdyby jim nemohlo být nabídnuto nic, co by mohly p#ijmout jako náhradu. Proto mudrci udržovali pe"liv! a moud#e své v!d!ní v tajnosti a omezovali je na n!kolik vyvolených, kte#í byli pro n! p#ipraveni a kte#í se stali nespokojenými s ortodoxním náboženstvím a pot#ebovali n!co rozumov!jšího. Krom! t!mto mentáln! zralým bylo zasv!cení ud!lováno také král&m, státník&m, vojev&dc&m, vysokým bráhmanským kn!žím a jiným osobám, pov!#eným odpov!dností vést život lidí; takto byli lépe vyzbrojeni k tomu, aby vykonávali své úkoly moud#e a ú"inn!. Druhý d&vod spo"íval v aristokratické povaze této filozofie. Nehodila se stejn! pro ovce jako pro lvy. Nemohla být uvedena do jeskyn! a chýše nevzd!laných lidí a doufat v rozumné p#ijetí. Byla mentáln! tak t!žko pochopitelná a eticky tak pokro"ilá, že byla daleko mimo dosah lidu. Kdyby byla mohla nalézt snadné p#ijetí, u"inila by tak brzy poté, kdy byla poprvé formulována. Sama sebe již také odsuzovala k tomu být utajená nepsaným zákonem, který "iní zbyte"ným vnucovat mnoha lidem ideály, kterými se jen málo lidí m&že #ídit. Její zásady mohou zvládnout jen osoby s dob#e vyvinutým intelektem a vznešeným charakterem jsou p#íliš jemné, a proto p#íliš nesrozumitelné nezralým myslím, t!žkopádným a tupým, malicherným a sobeckým lidem. Dávné obyvatelstvo se skládalo hlavn! z venkovan&, kte#í se namáhav! lopotili na svých polích od svítání do soumraku, a z pastevc&, kte#í mechanicky následovali svá stáda. Ob! t#ídy nemohly vyvinout mysl schopnou uvažovat po dlouhou dobu o nejneosobn!jších a abstraktních tématech, která byla zdánliv! zcela vzdálena poli a domovu, dovedly však uv!#it prostým p#íb!h&m. Proto byli tito lidé zcela ochotni nastoupit snadnou stezku víry v to, "emu v!#ili jejich rodi"e. Široké davy lidí byly vesm!s negramotné a nevzd!lané, žijíce ve sv!t!, ve kterém byly nuceny být zcela zam!stnány kv&li živobytí a uspokojování svých bezprost#edních hmotných pot#eb, kde ohromné chobotnice osobní "innosti a rodinné odpov!dnosti je držely ve svých chapadlech tak t!sn!, že nem!ly ani v&li ani "as, aby zkoumaly jemn!jší smysl své vlastní existence, natož kone"né po-


97

znání vzdálen!jší univerzální existence. Pracovat, trp!t, rozmnožovat své #ady a zem#ít, to tvo#ilo jejich omezený obzor. St!ží tušily a sotva se staraly o to, jaký je vyšší smysl jejich života. Jak by tedy bylo možné oprávn!n! doufat, že by porozum!ly zásadám a oce/ovaly hodnoty, které byly práv! tak mimo jejich dosah, jako jsou postgraduální univerzitní p#ednášky mimo dosah žák& obecné školy? Mladé mysli dav& musí být dán "as, aby vyrostla, a v on!ch dávných dobách nebylo možné o"ekávat, že by uvažovala o záležitostech, které "asto p#esahovaly schopnost i t!ch nejchyt#ejších. Mimoto, výrok Nového zákona,, je mnoho povolaných, ale málo vyvolených<, má sv&j indický prot!jšek ve v!t!, „snad jeden "lov!k z tisíc& usiluje o uskute"n!ní pravdy< v Bhavagadgít". Neexistuje zde žádný libovolný výb!r, ale výb!r založený na lidských omezeních, nebo' zmín!ná kniha praví také: „Nezjevuji se všem a každému, jelikož v!tšina lidí má své vid!ní zast#eno iluzí.< T#etí d&vod takového utajování byl, že n!kolik mudrc&, kte#í zvládli tuto nauku, zpravidla žilo v malých lesních poustevnách nebo v tajných horských útulcích. Tento zp&sob života daleko od dav& nebyl zvolen pro jejich osobní pot#ebu, nebo' dosáhli skálopevné neochv!jnosti mysli a charakteru, které mohly projít nedot"eny smíšenou "inností p#epln!ných m!st tak, jako tomu bylo u Šankary1}, nebo mohl z&stat nezm!n!n uprost#ed pozlacené vznešenosti královských dvor& jako v p#ípad! Džanaky=). Takovéto odlou"ení bylo zvoleno pro blaho t!ch, kdo to pot#ebovali, to jest, pro vybranou hrstku žák&, kte#í byli zralí pro toto zvláštní vyu"ování. Udržovaná koncentrace a hluboké úvahy, žádané bohyní skryté moudrosti od jejích ctitel& po n!kolik let, nacházely nejmenší odpor a nejmenší 1) Pozn. autora: Šankara byl dávný filozof, který dosáhl nejvyššího osvícení v neoby#ejn" mladém v"ku a pak cestoval nap•í# Indií, aby pomáhal nev"domým dav$m a osvítil n"kolik vzd"laných, každou t•ídu jejím vlastním zp$sobem. 2) Pozn. autora: Král, který panoval ve velkém stát" v severovýchodní Indii a sou#asn" studoval skrytou nauku pod vedením mudrce Aštavakry s tak dobrým výsledkem, že osobn" uskute#nil poslední podstatu v"cí. Dovedl najít cestu k tichému mudrci sedícímu v lese stejn" jako k ustaranému poddanému žádajícímu o pomoc v audien#ní síni paláce nebo k armád" p•ipravené k akci na bitevním poli.

98


p#ekážky v nejosam!lejších místech uprost#ed divoké samoty krásných prales& v nesmírné vznešenosti osam!lých hor. Tento sklon uchylovat se na tato místa kv&li studiu byl tak uznáván, že staré texty, užívané t!mito u"iteli p#i jejich výkladech byly a dosud jsou nazývány Lesní nauky. Bylo by však velkým omylem zam!/ovat takovéto dob#e promyšlené odlou"ení n!kolika jedinc& od sv!ta proto, aby byli lépe vyzbrojeni p#ísným studiem k chápání a k pozd!jší užite"né služb! lidstvu, za laciný asketismus, který p#evládá ve v!tšin! dnešních velkých lidnatých karikaturách t!chto malých zaniklých pousteven. Neplodná strnulost a pov!r"ivé hloubání nyní nahradily mentální úsilí a ukázn!né studium. Žáci t#etího stupn! ve starov!ku byli lidé, kte#í si uv!domili, že již p#íliš dlouho pracovali jako mravenci, aniž chápali, na "em pracují, a že již p#íliš dlouho tan"ili v šíleném shonu jako loutky na sv!tovém jevišti podle náp!vu, který složil n!kdo jiný. Došli k bodu, kdy cht!li v!d!t, co to vše znamená, pro" v&bec jsou na sv!t! a kam vede osudový tlak života je i jiné. Cítili, že musejí nalézt n!jaké místo ve svém programu pro studium filozofie. Život zcela prostý hlubšího myšlení byl považován za ned&stojný "lov!ka, nebo' jej "inil podobným zví#eti. Zkrátka, cht!li znát pravdu. Proto na "as opustili "inný sv!t a hráli úlohu uprchlík& nikoliv v citovém zklamání, nýbrž v zasv!cení se vážné intelektuální úloze. Takováto prodloužená nep#ítomnost ve spole"nosti, i když byla myšlena jako do"asný prost#edek a nikoli jako trvalý cíl, nevyhnuteln!, i když postupn!, izolovala získané v!d!ní od všeobecné kulturní tradice spole"nosti tak, že i samotné slovo v sanskrtu, které zna"í „Lesní nauku<, nabylo významu „Skrytá nauka<. Nem&žeme #íci, že by se mudrcové vždy drželi v skrytu, ale když se odvážili jít na ve#ejnost, u"ili lidi jen tomu, co pro n! bylo vhodné, to jest, v mnohých p#ípadech pouhému náboženství, a v jiných p#ípadech pouhému mysticismu. +tvrtý d&vod byl již uveden. Bylo nebezpe"í, že tradi"ní texty budou špatn! vykládány a špatn! chápány, takže by postupn! nepravda byla považována za pravdu a jist! by byla za ni ozna"ena pozd!jšími generacemi. Ti, kte#í byli eticky a mentáln! nep#ipraveni a neukázn!ni, by p#isuzovali text&m své vlastní významy, vykládali by je tak, aby se ho-


99

dily jejich osobnímu vkusu nebo temperamentu. A toto nebezpe"í opravdu hrozilo, nebo' texty byly velmi zhušt!ny a pot#ebovaly podrobné vysv!tlení. A tak nejprve vznikl esoterismus jako p#irozený jev, i když byl pozd!ji postupným p&sobením "asu zahnán do krajních mezí lidskou sobeckostí ze strany t!ch n!kolika p#ívrženc& a lidskou lhostejností v!tšiny. Materiály k historii tohoto pomalého odklonu by byly velmi pou"né, jen kdyby bylo možné je získat. Nyní se objeví na rtech západního kritika dv! otázky. Za prvé, jestliže existovala v Indii taková filozofie po tak dlouhý "as, pro" se nepoda#ilo pozdvihnout indickou kulturu na vrchol sv!tového uznání? Odpov!* je, že jak již bylo vysv!tleno, t!ch Ind&, kte#í m!li toto v!d!ní, bylo v každé dob! p#íliš málo a tém!# nikdo v dob! moderní, než aby zanechali znatelné stopy v kultu#e tohoto ohromného subkontinentu. A p#ece, i když jejich bezprost#ední vliv byl omezen na vybraný a vlivný okruh, p#esto je jejich rozhodující a nep•ímý vliv nesmírný. Materiální jazykové nesnáze v kulturních stycích mezi Indií a Evropou, až na poslední jedno nebo dv! století, zárove/ s esoterickou povahou této filozofie vysv!tlují nedostatekjejího vlivu na sv!t, jak dokazuje i skute"nost, že v ostatních "ástech Asie, s nimiž byl její styk mnohem stálejší a pravideln!jší, byla indická moudrost vždy v nejvyšší úct!. P#esto však je p#ízna"né, že "lov!k, který uvedl slovo „filozofie< v užívání v Evrop! byl prvním proslulým %ekem, který se odvážil vydat se až do Indie p#i hledání moudrosti. Pythagoras byl dob#e odm!n!n za nebezpe"í své dlouhé cesty. P#inesl Západu nové a vyšší pojetí pravdy. Druhou otázkou, která by se mohla oprávn!n! vyskytnout, je, pro", byla-li tato nauka tak úzkostliv! skrývána p#ed davy lidu po tolik století, by nyní m!la být tak otev#en! p#edložena a objasn!na dav&m? Na to mohou být t#i odpov!di. Toto odhalení není v&bec nové, protože pokra"ovalo již od té doby, kdy britská armáda p#ipravila cestu a to již v osmnáctém století britským, francouzským a n!meckým u"enc&m. Text po textu byl jimi získáván v on!ch dnech jako "ást vojenské ko#isti a pozd!ji byl získán #ádnou koupí od výlu"ných bráhmanských kruh&, které až do

100


té doby tyto knihy žárliv! st#ežily. Ty byly nyní zp#ístupn!ny k užitku celého sv!ta. +etné vesnice byly pro"esávány nakupujícími agenty a "etné rukopisy, skryté po staletí ze strachu p#ed ni"ivými muslimskými dobyvateli nebo opomíjené pro naprostou neschopnost pochopit je, byly vyneseny na sv!tlo z krabic nebo tajných úkryt&. N!které z t!chto text& byly p#eloženy do evropských jazyk& a mohou být kýmkoli studovány, zatímco v!tšina byla pe"liv! sebrána a zachována ve svém p&vodním stavu ve vynikajících knihovnách, jako jsou knihovny Státního sekretariátu pro Indii, státních orientálních sbírek Mysore, Barody a Travancoru, Královské asijské spole"nosti, a tak dále, kde jsou nyní p#ístupny u"enc&m. P#ed dv!ma sty lety bylo jen málo t!chto d!l p#ístupno tomu, kdo nepat#il k nepo"etné elit! indické inteligence. Dnes se mohou evropští nebo ameri"tí studenti dostat zcela voln! k n!kolika st&m r&zných starých filozofických d!l. Proto zde nedochází k žádnému novému odhalení, ale pokra"uje se v odhalování, které bylo zapo"ato p#ed jedním a t#emi "tvrt!mi století. Podání, které se zde nabízí, však bude pravd!podobn! mnohými "tená#i považováno za nové, v podstat! moderní a jist! nekonven"ní znovuoživení. Nicmén!, novým prvkem na t!chto stránkách je to, že jeho zásady jsou "áste"n! založeny na n!kolika knihách, které západní záplava orientalistiky minula bez povšimnutí, protože jejich zvláštní d&ležitost a nesnadný smysl nebyly pochopeny, a "áste"n! na osobním pou"ení, které je snad jedine"né v celé dnešní Indii. Další odpov!dí na kritikovu otázku je, že hlavní zákaz odhalení skryté filozofie v d#ív!jších dobách byl vysv!tlován jejím nebezpe"ím pro autoritu ortodoxního náboženství a následkem toho i morálky. Od té doby tak mnoho "initel& pracovalo na podrytí této autority, že náboženství spl/uje svou funkci chránit morálku pon!kud chab!. Podmínky jsou jiné než ve dnech, kdy Sokrates mohl být odsouzen k smrti pro oslabování náboženské víry. Mysli lidí jsou nyní zbaveny rovnováhy a jejich náboženské opory jsou zni"eny. Pozice je nyní tak zm!n!na, že je to skoro až paradoxní, nebo' skrytá filozofie, namísto aby zni"ila to, co zbylo z náboženství, mohla by je zachránit symbolickým výkladem a ospravedl-


101

n!ním místa a ú"elu instítuciálního náboženství pro vzd!lané mysli. Její odhalení by nyní sotva ovlivnilo davy, protože by si ho nevšímaly, jako si nevšímají žádné abstraktní filozofie, nebo tam, kde by si jí povšimly, nedokázaly by pochopit její jemnosti. T#etí "initel, který p#ipravil p#íležitost pro otev#en!jší, sm!lejší, pln!jší a svobodn!jší vysv!tlení vyšší filozofie než kdy p#ed tím, je zcela výjime"ný a nejd&ležit!jší ze všech. Ode dne, kdy její nauky byly prvn! formulovány a zatajovány, se sv!t velmi zm!nil a s ním i lidstvo. Podrobnosti t!chto zm!n, pokud se týkají postavení této filozofie, byly pln! podány na úvodních stránkách této knihy.

KAPITOLA V. FILOZOFICKÁ DISCIPLÍNA Jednoduchý fakt, že pr&m!rný "lov!k - nech' touží po v!d!ní sebevíce - p#ipustí, aby ho p#ekonala bu* nelibost, vznikající z jeho povrchního dojmu z filozofie, nebo pocit strachu ze samotného abstraktna, ho "iní nezp&sobilým zabývat se takovýmto studiem. Nebo' existují ur"ité základní charakteristické vlastnosti, které se požadují od každého "lov!ka, drive než mu je v&bec dovoleno p#ekro"it samotný práh filozofie. Nikdo nem&že doufat, že bude úsp!šn! filozofovat, postrádá-li sedm psychologických kvalit. Tyto kvality jsou nezbytné. P#edstavují totiž prost#edky, jejichž pomocí m&že dosáhnout svého cíle. Badatel, který chce proniknout do t!žce p#ístupných neznámých oblastí, který bude nucen na své cest! p#echázet hory, #eky a poušt!, se musí na výpravu p#ipravit nejprve tím, že si opat#í #ádnou výzbroj, jestliže v&bec rozumí svému úkolu. Ten, kdo se pokouší zkoumat skrytou filozofii a proniknout do nových oblastí pravdy, musí se rovn!ž poohlédnout po povaze a kvalit! své osobní výzbroje, d#íve než se jeho mysl m&že odvážit "innosti, která velmi pravd!podobn! do nejvyšší míry podrobí zkoušce jeho schopnosti. Ne každý m&že podniknout takovou výpravu. Jedin! ti, kte#í splní p#edb!žné podmínky, mohou doufat v kone"ný úsp!ch. Tyto podmínky nejsou ukládány z vn!jšku, ale jsou vrozené samotné p#irozenosti chápání pravdy, a proto je jejich spln!ní neúprosné. Ani je libovoln! nestanoví žádný náro"ný u"itel. Ukládá je sama P#íroda a p#ijala je dlouhá tradice. Nicmén! nikdo, kdo nepat#í k t!m n!kolika vážným lidem, kte#í hledají poznání nejvyššího tajemství života za každou cenu, se nad nimi nemusí trápit. Všichni ostatní lidé je mohou ignorovat a jít pohodln! životem a nesp!chat. Emerson správn! #íká: „Vezmi si, co chceš, ale zapla' cenu$< Tato slova se p#esn! hodí na tento úsek naší cesty.

FILOZOFICKÁ DISCIPLÍNA

103

V západních zemích každý mohl kdykoli za"ít s filozofickým studiem, ale v Asii se na uchaze"i nejprve požadovalo, aby prokázal nebo si osvojil alespo/ trochu vhodné vlastnosti pro tento úkol. Pokud jeho schopnosti a postoje nebyly p#ijatelné, pou"ení se mu s politováním odep#elo. Ochránc&m moudrosti nezáleželo na tom, zdali m!l nebo nem!l n!jakou náboženskou víru, zda byl ateistou, k#es'anem nebo muslimem, ale záleželo jim na tom, aby byl psychologicky schopný. Tento rozdíl je d&ležitý a vysv!tluje vyšší výsledky a pozoruhodné úsp!chy dosažené Asiaty. I Fichte však musel zachytit záblesk nezbytnosti této p#ípravy, cvi"ící káze/, protože jednou #ekl: „Jaký je "lov!k, takový druh filozofie si zvolí.< Úsp!šné osvojení vyšší pravdy bude v p#esném pom!ru k vlastní osobní zp&sobilosti. Po p#e"tení této kapitoly by se žák m!l ve svém volném "ase vážn! prozkoumávat p#ísným objektivním zp&sobem, aby zjistil zda obsahuje jeho mentální výzbroj žádané vlastnosti. Zkoumání musí provád!t s tou nejp#ísn!jší poctivostí. Výsledky tohoto klidného pozorování ho mohou ohromit, jestliže je up#ímný, zahanbit, jestliže je citlivý, nebo osvítit, jestliže dychtí po sebepoznání. Hned na po"átku pozná, do jaké míry ho ovládají škodlivé pudy, dob#e známé p#edsudky, neznámé sklony, utajené obavy, bláhové nad!je, nesprávné postoje, chvilkové nálady, mocné p#eludy nebo hluboce zako#en!né iluze - pozná, jak tápe v mlze vzájemn! si odporujících pohnutek a mocného podv!domého vlivu. Takto objeví, "ím skute"n! je$ Takové odhalení nebude p#íjemné. Je-li skute"n! nezp&sobilý pro filozofii, pak v tomto kritickém okamžiku podrážd!n! odhodí knihu stranou a úpln! se p#estane tímto p#edm!tem zabývat. Jestliže však je vytvo#en ze správné látky, podrobí se požadované disciplín! a postupn! vyvolá žádanou zm!nu. První starostí filozofického u"itele je, aby zbo#il žákovy modly na hlin!ných nohou, aby mu p#ímo #ekl, co vlastn! d!lá, jestliže je zbož/uje. U"itel je v nep#íjemném postavení léka#e v blázinci. I ten n!kdy hoví vrtoch&m blázn&, považujících se za n!co, "ím nejsou, nap#íklad za Napoleona, souhlasí s nimi, ale když usoudí, že je k tomu vhodný "as, p#ík#e jim #ekne, že nejsou tím, za" se považují$ Každý léka# v ta-

104


kové nep#íjemné chvíli pozná, že se stane nejnenávid!n!jším "lov!kem v ústavu$ Poznání, že u"itelé filozofie jsou v podobném postavení jako léka#i nebo' málo lidí rádo slyší, že nejsou oprávn!ni p#ijmout pravdu - je dostate"ným d&vodem, pro" u"itelé filozofie chovali tuto nauku v tajnosti po tak mnoho století. Ze stanoviska filozofie je skute"n! málo lidí dostate"n! vyrovnaných a opravdu normálních, a proto je ustálena zásada, že je t#eba s uchaze"em zacházet jako s pacientem a lé"it ho z tohoto nevyrovnaného stavu, který sdílí s miliony lidí. Filozofie se totiž snaží, aby postavila své žáky do správného zorného úhlu, odkud by mohli pozorovat divadlo kosmické existence,jaké skute#n" je- zbavené kouzla a klamu. To se nem&že stát, dokud intelekt není pln! o"išt!n a síla jeho skrytých komplex& nezmizí. Úkol znovuuspo#ádání vlastní mysli bude pravd!podobn! bolestným procesem. O"is'ovací práce od lží a bláhovostí, které ovládají mysl, zanechají za sebou pravd!podobn! jakousi prázdnotu. Je d&ležité objevit, jaké síly pracující v mysli ovliv/ují její uvažování i její rozhled. Jakmile jednou žák odhalí pravý základ svých "inností a postoj&, m&že voln! a beze strachu filozofovat, ne však d#íve. Musí nemilosrdn! odhalit zkoumavým kriticismem své skryté motivy, své neuv!dom!lé žádosti a své tajné p#edsudky. Komplexy, které vypl/ují podv!domou vrstvu lidské mysli a které žák nerozpoznává a dokonce o nich ani neví, jsou "áste"n! zodpov!dné za jeho neschopnost chápat pravdu. Nejd&ležit!jším úsekem pr&b!žné "innosti je proto vykopání tohoto mentálního plevele a jeho vynesení do jasného sv!tla v!domí. Jakmile si žák jednou uv!domí tajná p&sobení svých p#ání a tajné procesy své mysli, objeví, že na ní z její dávné minulosti lpí mnoho klamných p#edsudk& a mnoho citových deformací, které p&sobí jako silné zábrany pro správné chování a brání jasnému vhledu do pravdy. Zjistí, že vle"e t!žké b#emeno iluzí a mylného logického od&vod/ování, které zabra/ují p#íchodu pravého poznání. Jen takovým zevrubným psychologickým pochopením toho, co se d!je za jevišt!m jeho v!domého


105

osobního života, m&že p#ijít osvobození a m&že p#ipravit cestu pro další kroky na kone"né stezce. Musí obnažit své nejvnit#n!jší charakteristické rysy bez jakýchkoli omluv a odvážn! se snažit pochopit nej trp"í pravdy o sob!. Musí se vid!t takový, jaký vskutku je, postavit se sám sob! tvá#í v tvá#. Tato jemná psychologická práce je nutná, aby odhalila všechny ty sklony, komplexy, halucinace a rozumové záv!ry, které zabra/ují p#ístupu pravdy do mysli nebo vedou mysl špatnými cestami, a které je nutno odstranit z procesu myšlení a jednání. Dokud analýza neobjeví tyto vlivy a dotazování je neodhalí, nep#estanou škodliv! p&sobit. Tyto komplexy postupn! ovládnou "lov!ka a zpomalují jeho svobodné používání rozumu. Od samého po"átku se žák musí poko#it a bez váhání p#ipustit, že je jeho charakter jak ve svých zjevných, tak i skrytých fázích zdeformovaný, zmrza"ený a nevyrovnaný. Zkrátka, musí studovat trochu psychologii, než se m&že úsp!šn! zabývat filozofií. Musí analyzovat své emoce, zkoumat vzájemné p&sobení pocit& a rozumu, všímat si jak si vytvá#í pojmy o p#edstavách a v!cech, vypo#ádat se s problémem neuv!dom!lé motivace. Když se nap#íklad stále a neodbytn! vrací ur"itá myšlenka do mysli a nakonec se stane hluboce zako#en!nou posedlostí, p#ekáží svobodnému chodu myšlení a tak znemož/uje p#esné filozofické uvažování. Nebo když si "lov!k vytvo#í n!jakou mentální výhradu ve prosp!ch ur"ité víry v n!jaký zvláštní p#edm!t nebo ve prosp!ch n!jaké oblasti zájmu a nedovolí svým schopnostem v t!chto oblastech pln! pracovat, pak se jeho mysl d!lí na dv! nebo více izolovaných odd!lení a ta nemohou na sebe nikdy vzájemn! logicky p&sobit. Takový "lov!k je naprosto nevyrovnaný v jedné oblasti a p#esto zcela vyrovnaný v druhé. V jedné oblasti pak m&žeme vid!t naprostou d&v!#ivost, kdežto v druhé kritické uvažování. Znamenitost druhé p#ekrývá vadu první. Chyba není v neschopnosti #ádného myšlení, ale v ur"itém komplexu, který p&sobí rušiv! v tomto bodu. A dále, jestliže je t#eba ud!lat ústupek sebeúct! nebo úct! n!koho jiného na úkor rozumu, jsme pak sv!dky podivuhodného procesu, kdy osoba nalezne pro své záv!ry n!jakou v!domou základnu, která je zcela odlišná od skute"né. Takovýmito rozumovými

106


úvahami, prýštícími z ego-centrického p#ání a neod&vodnitelných p#edsudk&, podvádí sám sebe a možná i jiné lidi. Jinými obtížemi jsou klamy, které bývají tak pevného charakteru, že tvo#í neproniknutelnou hráz proti rozumu. Jejich houževnatost se oby"ejn! projevuje v oblasti politického, náboženského, sociálního nebo národohospodá#ského p#esv!d"ení. To vše je možné hodnotit jako choroby mysli. Dokud se nevylé"í, znemož/ují zdravou "innost t!ch schopností, které je t#eba uvést v "innost, když hledáme pravdu. Nebo' ony ur"ují postup myšlení a jednání. Takové je sebeodhalení, které o"ekává žáka. Nebude p#íjemné, ale když bude mít žák odvahu, aby je p#ijal jako lék, bude o"iš'ující. Pokud si však není v!dom toho, že je nemocen, není možné ho lé"it. +lov!k m&že t!žko ud!lat sám p#esnou analýzu. Zde je vždy užite"ná pomoc zkušeného filozofa, to jest, mudrce, je-li dosažitelná, ale takoví lidé jsou nesmírn! vzácní. Kompetentní filozof vidí po krátké rozmluv! a bez pot#eby zdlouhavých a "asto fantastických proces& psychoanalýzy, jaké komplexy jsou "inné v "lov!ku. A co více, vidí je mnohem jasn!ji než psychoanalytici, protože ti budou sami trp!t r&znými komplexy tak dlouho, dokud se nepodrobí filozofické kázni$ Takové vyšet#ení m&že nejú"inn!ji provád!t jenom ten, kdo je sám mentáln! „svoboden<. Tyto stránky by však m!ly do ur"itého stupn! pomoci v sebezkoumání každému vážnému "tená#i, zatímco vytrvalé sledování vznešeného ideálu Pravdy obvykle velmi mnoho pom&že p#i lé"ení komplex&. Žádný pravý u"itel nem&že za studenta provést kone"né p#ekonání sebe sama; to musí žák sám p#ivodit svou vlastní svobodnou volbou a svým vlastním pevným úsilím; ale konstruktivní kritika takového u"itele je oby"ejn! objas/ující a jeho osobní p#ítomnost je vždy inspirující. Toto introspektivní pono#ení se do hlubin uchaze"ova charakteru a schopností je state"ným "inem, který se musí provád!t chladn! a odvážn!. Žák se nevyhnuteln! setká s vrozeným odporem, instinktivní opozicí


107

a citovými p#ekážkami, které se snaží zma#it jeho pono#ení. Ty vznikají p#irozen! z jeho vrozených sklon& práv! tak jako z okolí, výchovy nebo okolností. V!tšinou jsou to maskované slabosti nebo psychologické zábrany. P#esto, jakmile si je žák uv!domí chladnou sebekritikou, m!l by nalézt práv! v jejich p#ítomnosti jistý stimul, aby je napravil - je-li filozoficky založen - a tím si zajistil správnou rovnováhu v život!. To ovšem vyžaduje velkou intelektuální poctivost, která neobchází skute"nosti, a ješt! v!tší intelektuální odvahu k p#ekonání tmá#ství; je to proto úkol pro duševního hrdinu, který se nestydí pou"it se o nutnosti vlastní p#em!ny a který se nebojí p#isp!t dobrovoln! k takovéto obrod!. Je to vnit#ní metabolický proces, který p&sobí do"asnou bolest, ale vede k trvalému zdraví. A to je ten jediný zp&sob, jak se stát schopným pro zvládnutí skryté filozofie. Je nesmírn! t!žké p#esv!d"it lidi, aby se postavili proti svým starým zvyk&m myšlení, nebo' lidská povaha je svou podstatou konzervativní, a tyto staré zvyky se houževnat! prosazují p#i každé p#íležitosti. P#esto "lov!k nemusí být zahanben, zjistí-li, že tyto psychologické schopnosti jsou daleko mimo jeho dosah a že toto m!#ítko intelektuálního chování je p#íliš vysoké. Pozoruhodné klinické výsledky, dosažené psychoterapeutickým p&sobením, ukazují cestu k netušeným silám sebezdokonalování, které leží utajeny v lidské mysli. Nikdo z nás nedosáhl hranice svých schopností. Hledáme-li nové horizonty, naše chápání vždy vzr&stá. Mnohý "lov!k by se mohl stát filozofem, kdyby k tomu p#im!l sám sebe, kdyby zaplatil cenu neustálou usilovnou snahou o p#ekonání kouzla staletých blud& a kdyby se pevn! chopil živoucí, p#etvá#ející víry ve své vlastní vyvíjející se schopnosti. P#ed lety jsme byli zvyklí myslit, že každý "lov!k se narodil s ustáleným charakterem, s ur"itým stupn!m schopností a omezeným množstvím mentální síly a že nikdy nem&že p#ekro"it tyto hranice. V dnešní dob! pronikavá psychologická analýza odkázala mýtus p#edešlé v!ty do zapomn!ní, kam pat#í. Práv! tak, jako se dnes všeobecn! uznává ur"itá moc t!lesné kultury, práv! tak jako víme, že naše svaly mohou zesílit a krevní ob!h se m&že zrychlit denním cvi"ením, tak nyní víme, že naše

108


mentální schopnosti a p#irozené vlastnosti se mohou rozvinout podle p#esných sm!rnic, jestliže se do tohoto úkolu pustíme správným zp&sobem. +ínské p#ísloví praví: „Deset tisíc mil dlouhá cesta za"íná prvním krokem.< Žádný moudrý "lov!k nebude proto zoufat nad zmatky a obtížemi studia této filozofie. Ve skute"nosti nikdo nem!l neúsp!ch, pokud se nevzdal. Pro" bychom nem!li ud!lat dnes, co jiní hodlají ud!lat zítra? Nebo abychom pozm!nili Milton&v verš: „Ti, kte#í pouze stojí a "ekají, nebudou obslouženi.< Jestliže budeme chtít, m&žeme zm!nit svou mentalitu. Nebo' psychologická teorie i fakta ze zkušenosti jasn! ukazují skute"nost, že schopnost mysli je neoby"ejn! pružná a rozpínavá; m&že vyr&st tak, že nebude ani k poznání, jestliže se spojí trp!livé úsilí o pochopení toho, co je zdánliv! nepochopitelné, s nad!jí, která je posledním vlastnictvím "lov!ka, podobn! jako je moudrost jeho nejlepším majetkem. Proto se musíme ochotn! mentáln! ukáznit a vykrystalizovat eticky, abychom získali správný postoj pro obtížnou cestu, která leží p#ed námi. To je náš první krok. Tato kniha p#ináší sv!tu nauku, vyžadující mimo#ádn! vytrvalou pozornost. Žádá na žákovi takovou intenzitu soust#ed!né mysli, jakou, jak se zdá, má jen málokdo. Toto u"ení zd&raz/uje ideál neosobnosti, který se v!tšin! lidí bude zdát naprosto nedosažitelný. Na obranu této nauky nech' mluví v!ta z Thoreaua, že „máme sm!#ovat k vrcholk&m, i když davy na n! nevystupují<. To neznamená jenom, že vlastnosti, které se na nás požadují musí být dokonalé, znamená to také, že musíme vynaložit veškeré vnit#ní úsilí, abychom je vyvinuli v takovém rozsahu, který by nám umožnil jednak pochopit alespo/ základní principy filozofie, jednak mít vždy p#ed o"ima sedm nezbytných vlastností jako osobní ideál. Takto se m&že stále rozši#ovat úzká skulina intelektuálního sv!tla, až se stane širokým paprskem, osv!tlujícím mnoho z toho, co d#íve bylo nejasné. Skromný po"átek m&že pro za"átek sta"it, nebo' "asem, až ovládneme více t!chto princip&, zakusíme v duši jemný p&vab a zvláštní kouzlo, hluboko skryté


109

za zastrašující tvá#í filozofie. Potom se ochotné podrobíme jejímu požadavku dále se zdokonalovat v t!chto schopnostech, i když si snad uv!domíme, že jejich pln!jší osvojení nebude ani rychlou, ani jednoduchou záležitostí. Tak budeme rozvíjet tyto vlastnosti postupn!, ne všechny najednou. V!tšina z nás za"íná jako h#íšníci; m&žeme jen doufat, že jednoho dne skon"íme jako mudrci. Je nesmírný rozdíl mezi "lov!kem, který si spokojen! libuje ve svých poklescích, a "lov!kem, který se po každém poklesku zvedne nespokojen a znepokojen. První uvázl v mo"álu a je bez cíle, kdežto druhý se nejen pohybuje, ale má i správný sm!r. Jedním z nespo"etných zisk& filozofie je "istá radost ze zušlech'ování charakteru, zbyst#ení inteligence a ze získávání síly p#i postupu. Pouhý letmý pohled na vlastnosti, nezbytné pro takové o"is'ující studium, nám ukáže, že nemohou být kulturní ozdobou ani pouhým povrchním nát!rem, který by vystavoval na obdiv intelekt "lov!ka. Tyto vlastnosti vyžadují mnoho od "lov!ka, ale nakonec dají více, nebo' mají silný vliv na záležitosti jak hmotného, tak i v!"ného života. Vedou k vyrovnanému pochopení celého života ne pro teoretickou okázalost, ale pro ú"inné a rozumné jednání. Bylo již dokázáno, že náboženství je prakticky ospravedln!no svou obhajobou poctivého života; pozd!ji bude dokázáno, že filozofie je prakticky ospravedln!na obhajobou nejlepšího života. I kdyby toto studium nep#ineslo nic více než jen praktické a psychologické cíle, které p#ed nás staví, položí pevný mentální a mravní základ k výjime"né osobnosti, která d#íve nebo pozd!ji vynikne svou p#evahou v té "i oné sfé#e. Povede bezpe"n! ke správnému jednání a k uspokojení nej"istších cit&. Prožijeme hlubokou p#em!nu k lepšímu ve svých názorech, rozhledu a zvycích. Nepromarníme tedy tyto hodiny, které jsme ob!tovali filozofické kázni nebo filozofickému studiu. Božstvo, které takto uctíváme, dob#e odm!/uje své v!rné oddané. Nezkušený "lov!k by mohl velmi snadno podcenit nezbytnost t!chto sedmi psychologických vlastností, ale bojující filozof ví, že jsou jeho nej cenn!jšími p#ívlastky. S nimi je p#ipraven pro osvícení a m&že doufat, že uskute"ní nejvyšší cíl života, ale bez nich - nikdy$

110


PRAVDA NADE VŠE$ První charakteristická vlastnost není nic jiného než mocná touha nalézt Pravdu. Aspirant se musí nau"it, jak klesnout na kolena s prosbou za osvobození z nev!domosti. Žádný asijský mudrc dávných "as& by se žádnému tazateli ani nezmínil o abeced! filozofie, kdyby vid!l, že tuto touhu nemá nebo že je p#íliš slabá. Nem&žeme zapálit hromadu d#íví nasáklého vodou, dokud pon!kud nevyschne; také žádný pravý u"itel nem&že p#ijmout spokojeného sv!táka a vést jeho mysl do vyšších oblastí bytí, sv!táka, který nemá žádnou pot#ebu tázat se na sv!t, který se mu zdá být dosti dobrý takový, jaký je. Tato touha je vyšší oktávou hluboko poci'ované touhy proniknout ke skrytému srdci života, touhy, kterou mystici nazývají „projevením Milosti<. Jenomže zde tato touha tak, jak p#ijímá pokro"ilejší formu, vystupuje od neklidného citu ke klidné myšlence a žádá nejvyšší Pravdu místo do"asného uspokojení. Málo lidí se narodilo s takovou vlastností, aby milovali Pravdu pro ni samu, nebo' mysl se obvykle nechce namáhat, aby ji hledala. Ti ostatní, kte#í ji získávají pozd!ji v život!, oby"ejn! tak "iní z hlubin mu"ivého utrpení, tragické ztráty nebo zklamání v náboženství nebo mysticismu. Tato touha m&že rovn!ž vzniknout z osobního kontaktu s pravým mudrcem, kdy vn!jší d&kazy tohoto dobrodiní, obzvlášt! v kritických dobách, mohou být jak p#ímo zjevné, tak i mentáln! p#itažlivé. Touha po pravd! skute"n! znamená touhu zbavit se nev!domosti. Žádný opravdu p#emýšlivý "lov!k nem&že z&stat uspokojen jako pouhý smyslový tvor, ale po po"áte"ním údivu nebo pochybách o kosmickém divadle se musí d#íve nebo pozd!ji snažit odhrnout závoj, který zakrývá ú"el života. Musí usilovat o odstran!ní této nev!domosti;jestliže dogmaticky tvrdí, že pravda je nedosažitelná, stává se tím nezp&sobilý. Nech' se nejprve snaží a nech' nikdy neustoupí od této snahy, jestliže chce správn! a s ur"itostí hovo#it o tomto nám!tu$ Ani ten, kdo je pouze chvilkov! zv!davý, není zp&sobilý, nebo' i on brzy odpadne. Moudrost musí získat "lov!ka jako svého vroucího žáka, nebo v&bec ne. Pro filozofii je nej zp&sobilejší ten "lov!k, kterého k ní


111

p#itahuje spíše pal"ivá váše/ po Pravd! než asketická nechu' k sv!tu. Pravda, než je odhalena, vyžaduje hlubokou oddanost. Málokdo po ní tak siln! touží. V!tšina muž& a žen se o ni možná zajímá jako o svého koní"ka nebo jako o nám!t k zdvo#ilému intelektuálnímu hovoru, ale všichni náhle ustanou, mají-li Pravd! dovolit, aby zabarvila jejich životy. Proto jsou zaslepeni a dostane se jim jen bezcenných náhražek, stejn! jako p#i každodenních jednáních o hmotných v!cech dostanou jen to, za co zaplatí. Bu* jak bu*, jsou v tomto hledání brzy vyzkoušeni. Ti, kte#í jsou nev!domky neup#ímní, jejichž pohnutky jsou zcela pr&m!rné nebo jejichž cíle jsou omezené, dovolí, aby jejich láska k menším, ale hmatateln!jším v!cem p#evážila jejich lásku k nehmatatelné Pravd!. Nebo' budou p#inuceni bu* "asem, nebo u"itelem, aby uvažovali hluboce a rozvážn!, nejen zda cht!jí nejvyšší Pravdu, ale také zda ji cht!jí bez ohledu na její nep#íjemnost "i p#íjemnost. Správný typ hledajícího ji bude sledovat do konce a potom ji p#ijme, a' je její chu' jakákoli, bu* jako jed, "i jako nektar, nebo' pochopil její význam a pocítil sílu Baconova výroku, že „žádné pot!šení se nevyrovná tomu, které poci'ujeme, když stojíme na výhodné pozici Pravdy<. Každý, kdo touží po tom, aby uslyšel volání zahalené bohyn! a následoval ji, a' je kdekoli - v neznámých zemích "i v nevšedních myšlenkách - stává se jejím milovaným stoupencem. VYTRVEJTE A DOUFEJTE$ Ale bohyn! ho nenavštíví jako zjevení; musí ji sám bez oddechu hledat. Bude proto zcela p#irozené pro každého, kdo cítí takové silné toužení po Pravd!, že bude usilovat o získání druhé vlastnosti, kterou je pevné, trvalé odhodlání hledat Pravdu a v tomto hledání vytrvá d!j se co d!j, dokud nebude cíle dosaženo. Hledání je nevyhnuteln! dlouhou a p#íkrou horou, která se musí slézat s námahou a úsilím, spíše než jít rovnou silnicí, kde je pokrok snadný a dá se p#edpov!d!t. Tato neoslabená vytrvalost uprost#ed všeho zmatku a temnoty, které hledajícího obklopují, je tím nejd&ležit!jším "initelem, nemá-li se unavit depresí a opustit hledání.

112


Má základní d&ležitost, protože mu dodává hnací sílu, kterou pot#ebuje, aby ho hnala kup#edu skrze všechny nesnáze, p#es všechny nevýhody a proti všem p#ekážkám; "iní ho dostate"n! silným, aby vytrval až k ho#kému konci. Dokonce i ten, kdo touží po pravd!, musí tuto touhu dob#e st#ežit, nebo' plave proti proudu dnešního povrchního okolí - t!žký to úkol, ale zvládnutelný, nebo' každému, kdo své hledání chápe skute"n! vážn!, dostane se neohrožené state"nosti, zrozené ze zoufalství. Depresivní nálady mysli a srdce se p#es n!j nezbytn! p#eženou a zmizí, ale rozhodnutí pokra"ovat v hledání dále musí z&stat. Mentální chameleoni, kte#í m!ní barvu svého cíle každým rokem, se nehodí pro tuto cestu. Hledající musí být dostate"n! trp!livý, aby neochv!jn! snášel zkoušky i pokušení, mrzutosti i radosti a p#esto aby z&stal tak vytrvale odhodlaný jako d#íve. Zkoušky, a to i zkoušky osudové, budou provázet celou jeho pozemskou cestu a neustále budou úto"it na jeho mysl. Vra'me se k analogii badatele a #ekn!me, že se vydal na cestu, aby p#ekro"il severní Afriku od pob#eží k pob#eží. Kdyby se m!l náhle zastavit na n!kterém bodu své cesty a vrátit se zp!t pro nedostatek vody, nep#átelské okolí nebo útoky píse"ných much, had& a moskyt&, nikdy by nedosáhl druhého pob#eží. Ten, kdo hledá pravdu, musí být práv! tak horlivý ve sfé#e intelektuálního bádání a nesmí se dát ni"ím odvrátit od pokra"ování ve sm!ru, který si ur"il. Musí v!d!t, jak postupovat ve studiu, které nenese žádné okamžité plody a jak "ekat na p#íznivý okamžik osvícení. Nikdo z nás není svým vlastním pánem a všichni musíme "ekat na vhodný "as, na p#edur"enou hodinu vyššího pochopení. P#esto však nesmíme ochabnout ve své práci, zatímco "ekáme. +as je proto "initelem, s nímž musíme po"ítat. P#elet plukovníka Lindbergha p#es Atlantik byl svého "asu "inem, který vynášeli až k nebi, pod nímž let!l. Ale tento let podnikl Lindbergh teprve potom, až m!l za sebou sedm tisíc menších let&. Kouzlo filozofického dosažení dává živoucí barvu historickému jménu, ale pod historií úsp!chu te"e neviditelná #eka neustálé a trp!livé každodenní námahy. Odhalení pravdy musí vyr&stat v "lov!ku poznenáhlu tak, jak p#itahuje mysl k postupné p#em!n!; i když kone"né odhalení m&že nastat s p#ekvapující náhlostí.


113

Musíme bojovat rozhodn! se svou vlastní slabostí. Skute"ný zápas v život! je zápas "lov!ka proti sob!. Je to zápas, do n!hož se pouští málokdo, protože na n!m požaduje tak mnoho. P#esto je jediným zápasem, který stojí za námahu. Nic velkého nebo vznešeného nelze získat pouhým cht!ním. Aby se "lov!ku dostalo n!"eho takového, musí být p#ipraven dát - sebe$ Kdysi si jeden putující u"itel v Galilei povšiml všeobecné náchylnosti ke slabosti mezi svými vlastními následovníky. %ekl jim: „Ti, kte#í jednají podle mých slov, poznají mé u"ení.< Odhodlaná mysl dosáhne nejvíce. Když se za"ne zdvihat tlaková záklopka na parním kotli, v!tší množství energie po"ne vycházet ze stroje. Když se tytéž dráty, které vedou slabý elektrický proud, náhle nabijí více, pak se výsledky zlepší stejn! rychle. To jsou podobenství, kterých by m!l "lov!k dbát. Kone"n!, filozofické rozhodnutí k zjišt!ní, co je pravda, vylu"uje už samu možnost zám!ny porážky s nezdarem. Z nezdaru vyt!ží dividendy varování nebo moudrosti, porážku však nikdy neuzná$ MYSLETE$ T#etí požadovaná vlastnost je síla myšlení, dostate"n! silná inteligence, která by byla schopna zvážit relativní d&ležitost v!cí nebo hodnotu tvrzení správn! a ne pouze konven"n!. Filozofie vyžaduje perspektivu. Snaží se vid!t v!ci takové, jaké skute"n! jsou. To zahrnuje ur"itou duševní bystrost, která si je jasn! v!doma banálního, ale pravdivého výroku, že v!ci nejsou vždy takové, jaké se nám jeví. Falešné se "asto jeví nebo je utvo#eno tak, aby se jevilo jako pravdivé. Rozumové uvažování by m!lo být tak nezávislé, aby rozhodn! odmítalo p#ijmout jakýkoli názor jenom proto, že jej mají ostatní. Dav se utápí v záplav! názor& a teorií jiných, protože mentáln! lpí na klamných názorech, zdánlivých skute"nostech a na scestí zavád!jících zdáních. Myslitel však stojí pevn!. Cestou z tohoto nevolnictví je správná úvaha, hluboká analýza a neustálé zkoumání - vše spojeno v hledání pravdy. Toto studium obsahuje mnoho nového a v&bec ne snadného p#emýšlení; naše generace si možná z toho

114


mnoho neosvojí, ale pr&kopnické mysli ur"it! ano. Vyžaduje se silná inteligence. Musíme myslit, musíme jednat, ne pro nás samotné, ale pro pravdu. Takové p!stování rozumového insightu usnadní pochopení filozofie. A to ješt! není vše. Stejn! d&ležitá je schopnost ost#e rozlišovat to, co je pomíjející, od toho, co je v!"né, záležitosti dne od v!cí celoživotních, pomíjivé divadlo hmotné existence od relativn! trvalejších mentálních "initel&. Mohli bychom nazvat tuto schopnost šestým smyslem, který ví, co je opravdu tím základním ve h#e života. M!la by pracovat tak, že by "lov!ka vedla k neustálému cvi"ení rozlišovat mezi t!mi hodnotami, které jsou trvalé a t!mi, které jsou pouze do"asné. A žák by tak m!l mít v lásce p#esný fakt spíše než p#íjemnou p#edstavu, aby se postupn! dostalo na nejp#edn!jší místo odhodlání rozlišovat skute"né od iluzorního, což je p#i studiu a praxi filozofie to nejpodstatn!jší. Filozofii nelze pochopit bez velkého mentálního úsilí; je t!žké ji sledovat - tak t!žké, že toto úsilí je "asto pokusem chodit na nataženém lan! logiky, aniž ztratíme rovnováhu - a ti, kte#í nejsou schopni nebo ochotni vynaložit takové úsilí, ur"it! zjistí, že n!které "ásti této knihy jsou tvrdým o#íškem, i když je její #e" tak prostá. Intelektuáln! bázliví a mentáln! slabí "asto omlouvají sami sebe, že prý taková bádání nejsou nutná. To #íkají jen proto, že nev!dí, jaké místo zaujímá pravdivé myšlení v život!; následkem toho nechápou, že podnítit myšlenku je stejn! pot#ebné, jako ji sd!lit. Hrát si s n!kolika problémy, aby se "lov!k mohl honosit n!kolika duchaplnými poznámkami p#ed obdivující spole"ností, ned!lá nikoho filozofem. Názvu „"lov!k hledající pravdu< je hoden pouze ten, kdo domýšlí záležitosti až k jejich nejzazšímu konci, kdo dovede sledovat každou otázku až k jejímu úst#ednímu problému a nezaváhá v okamžiku, kdy se dostane do rozporu s názorem, zastávaným všemi ostatními lidmi, kdo bude záv!ry, ke kterým došel, nemilosrdn! aplikovat i v život!, který sám vede. Ten, kdo není ochoten zkoumat n!jakou zásadu, aby odhalil, zdaje pravdivá "i ne, jen proto, že její cizí tvá# je zcela neznámá, nemá právo obdržet pravdu. A ten, kdo se dá zastrašit od zkoumání n!jaké doktríny jen proto, že se takováto pátrání neprovád!jí v jeho vlastní zemi


115

nebo jeho vlastními lidmi, nýbrž pocházejí z jiné zem! a p#icházejí od lidí jiné pleti, je rovn!ž nehoden tohoto nedocenitelného daru. Rozum nezná zem!pisných hranic. Je naprosto osudné pro úsp!ch, jestliže uvedeme do této sféry filozofického bádání politickou p#edpojatost nebo rasovou zaujatost proti naukám nebo u"iteli. Pr&m!rný "lov!k nemá trp!livost k vytrvalému uvažování a je ovládán bezprost#edními dojmy. D!lá p#íliš rychle záv!ry, které "asto zakládá na povrchním a klamném zdání. Tak z&stává spoután nev!domostí. Tato slabost je vada, kterou lze p#emoci kázní. Taková mysl pot#ebuje prohloubit a zost#it sv&j charakter a nau"it se pronikat pod povrch v!cí. Mysl, která odmítá podrobit se takovému upev/ování a výcviku, není schopna ujmout se úkolu, který je sou"ástí obsahu filozofie, to znamená, hledání toho, co je. Vyžaduje se ostrost chápání, která by odstranila všechny nepravdivé v!ci, všechny iluze, a která by vyjasnila všechny zmatky. Krom! toho, její nezbytnost bude ješt! patrn!jší, až budeme v dalším svazku studovat význam spánku a snu. Nejvyšším ideálem je mysl tak ostrá, jako ost#í toledského me"e, aby ocelový úder jejího myšlení ú"inn! prorazil klamy a p#edstavy, city a pov!ry. Nej milovan!jší a nejvíce pot!šující p#edstavy možná zmizí, když budou roz'aty takovou ostrou "epelí. P#i dalším rozvinutí tohoto studia se totiž ukáže, že tém!# všichni lidi chovají mnoho iluzí pouze proto, že pohyb jejich mysli je chybný a zdlouhavý a její ost#í tupé. VNIT%NÍ ODPOUTANOST Když se mysl takto zaost#í, bude lépe p#ipravena, aby vyvinula "tvrtou vlastnost. Je to stálý postoj vnit#ní odpoutanosti, jak od nep#íjemných p#íhod, tak od p#íjemných p#itažlivostí, které tvo#í nadir a zenit lidského žití. Nech' p#inese otá"ející se kolo osudu do pop#edí žákova života jakékoli nešt!stí, musí p!stovat skrytou indiferenci. Nech' jej ovládne jakákoli radost nebo p#ání, nem!l by být k nim tak siln! p#ipoután, aby se jich nemohl rychle vzdát, když je t#eba. Jestliže si chce zajistit filozofickou perspektivu, musí stát na bázi takovéto indiference. Jeho

116


p#ipoutanost tvo#í totiž mentální stranictví, a tak mu brání zaujmout správný a nestranný postoj p#i hodnocení d&vod&, p#i zkoumání nebo p#i pronášení úsudk&. Mimo to je takováto zp&sobilost nutná, aby chvilkové svody nezavád!ly hledajícího stranou od jeho hledání. Kdyby byl tak p#ipoután k b!žné zkušenosti sv!ta, že by pro n!ho znamenala vše, nem!l by v&bec žádný d&vod, aby se vydal na cestu tohoto filozofického hledání. Inteligence, která není ohlušena spole"enskou konvencí, osobním postavením, nest#ídmou ctižádostí, rozma#ilým hédonismem nebo neukojenými tužbami, musí post#ehnout, že život na této otá"ející se zemi je m!nícím se tokem p#íznivých a nep#íznivých událostí, ze kterých není nikdo vy/at. A je-li tatáž inteligence dostate"n! ostrá, pochopí rovn!ž, že vše, v"etn! jí samé, je pomíjející, vše je prchavé. Všechny sv!tské p&vaby, všechny pozemské statky, všechny lidské vztahy, všechny smyslové radosti, stejn! jako jejich objekty, mohou zítra zem#ít nebo zmizet. Proto se od žáka filozofie vyžaduje, aby si vytvo#il správný postoj v&"i jejich sv&dnému kouzlu, postoj, který nemá být ani slepým omámením, ani úplným zavržením. Musí p#id!lit p#esnou hodnotu tomuto vrtkavému panorámatu míjejících dn&, nemá-li sám sebe klamat. Když vidí, že vše je relativní a každý je pomíjející, pochopí, že mu mohou v nejlepším p#ípad! poskytnout jen relativní a pomíjející št!stí. Musí chápat, že není bez rizika, když považuje to, co je prchavé, za celý smysl své inkarnace. Proto se musí stát velmi opatrným, aby používal svou inteligenci neobvyklým sm!rem v hledáni n!"eho, co neumírá a nepomíjí. Jiná v!c je ovšem, zda lze nebo nelze n!co takového nalézt. Filozofie však pátrá po skute"nosti, která je trvalá, a po absolutní pravd!, která leží za pouhou lidskou domn!nkou. Žák pot#ebuje nejen inteligenci, aby to vše chápal, ale pot#ebuje také odvahu, aby to p#ipustil. Jestliže m&že jít tak daleko - a málo je t!ch, kte#í mohou - pak je p#ipraven zaujmout zde obhajovaný postoj - ur"itou stoickou odpoutanost od kolísání individuálního osudu a asketickou vyrovnanost i p#i radosti. Ale existují jiné mysli, které možná nejsou tak ostré, aby vid!ly pot#ebu takového postoje a p#esto k n!mu také dosp!jí na základ! ur"i-


117

tých zkušeností, jimiž prošly. Vyr&stá v nich z velkého utrpení, ho#ké ztráty, náhlého ot#esu, neúsp!šného snažení nebo z hlubokého nebezpe"í. Takoví lidé jsou "asto bohatí na pozemské zkušenosti. Až je znudí dvo#it se nahodilostem, p#i"emž to podstatné opomíjejí, až se unaví plaho"ením se temnými lety a hý#ením v letech jasných, vyvinou bezd!ky tuto filozofickou vlastnost sami. Poran!ní ženských srdcí, zp&sobená nelaskavými nebo nev!rnými muži, práv! tak, jako šerá prázdnota, kterou vnášejí vrtkavé ženy do srdcí poblouzn!ných muž&, mohou nakonec zp&sobit, že se objeví tato žádoucí vlastnost. Takto vst#ikuje prudké utrpení jistou lhostejnost k životu do lidské krve. Celosv!tové starosti a utrpení, které krut! zra/ují naše století, p#ivodily jakési menší zasv!cení do takovéhoto postoje. Když lidé pozorují, že existence jejich vlastnictví, majetku a osob již není nadále jistá, ale že m&že zítra zmizet; když projdou úzkostí ze ztráty podstatné "ásti svého bohatství nebo p#ítomnosti milovaných p#íbuzných, mají tendenci ztrácet n!co ze své p#ipoutanosti k sv!tskému životu. Uv!domují si, jak je život pomíjející a vrtkavý, a dny strašného chaosu a neustálé nejistoty se stávají v jejich o"ích mén! p#itažlivé. A tak vede zármutek k pochopení. Každá slza se stává u"itelem. Snadno se stane, že povahu této odpoutanosti špatn! chápou lidé, kte#í ji nikdy nepocítili, ani se s ní nikdy v praxi nesetkali, nebo lidé, kte#í ji považují za to, "ím není, i když ji snad slyšeli teoreticky hlásat. Odpoutanost neznamená asketický út!k od lidského života ani odvracení od osobní "innosti, dokonce ani ne ochladnutí k všeobecným radostem, ale n!co docela jiného. Neposta"í pouhá do"asná znechucenost, zavin!ná p#echodným utrpením. Je zapot#ebí n!"eho hlubšího - opravdového odhození neviditelných #et!z&. Ve skute"nosti ten, kdo má toto odpoutání, m&že se navenek zú"ast/ovat všech b!žných rodinných povinností, práce a radostí tak jako ostatní, ale hluboko ve svém srdci hodnotí jejich pravou cenu jako p#echodnou a do"asnou. Tato vlastnost ho nemusí odlou"it od praktického a osobního života on bude plnit všechny své povinnosti do písmene a jeho vn!jší p#íbuzenské vztahy mohou existovat stejn! jako p#edtím - ale p#i#kne jim

118


jinou hodnotu, než jakou b!žn! mají. M&že jednat stejným zp&sobem jako ostatní, ale neztratí se ve své "innosti. M&že oce/ovat pot!šení z pohodlného okolí a jiných lákadel a m&že se z nich t!šit práv! tak jako ostatní lidé. P#esto neupíná své nad!je na št!stí výhradn! na takovýto základ, nebo' má jasný pocit, že povaha všech v!cí je pomíjející. Jedin! tehdy lze #íci, že se od#íká mentáln!. Tato vlastnost také neznamená zeslabení sv!tských schopností. Lze ji považovat za správnou jen tehdy, když d&raz na ni je kladen spíše v pozadí než v pop#edí mysli. +lov!k pak bude pevný a v!cný ve svých praktických jednáních tak, jako kterýkoli "inný podnikatel, ale jeho motivací bude spíše povinnost než touha. Není-li zde místo pro laciný optimismus o život!, pak zde není ani místo pro chmurný pesimismus. Na takové v!ci je tento cíl p#íliš ušlechtilý. B!žný "lov!k m&že maskovat své ho#ké zklamání nebo tajné utrpení zdvo#ilým úsm!vem nebo ostrým cynismem, ale filozof žádnou takovou masku neopot#ebuje a i když má hluboce vážný cíl v život!, ví, že m&že být vážný, aniž by byl slavnostní. Stále se m&že rád smát. Bude vždy doufat, že nikdy nep#ijde "as, kdy by nebyl schopen smát se sám sob!. Ale kdyby se mu taková neš'astná nehoda stala, pak, je-li pravým filozofem, poprosí své p#átele o jednu laskavost: aby ho p!kn! zabalili do rubáše a odnesli rychle do nejbližšího krematoria$ Necht!l by totiž trápit sv!t "lov!kem, který je tak domýšlivý, že zapomn!l, že jeho nyn!jší zrození je pouze jedním z milionu jiných, "lov!kem, který smýšlí tak nízce o skute"nosti, že si nem&že hrát se svým povrchním životem tak vesele, jako si hraje dít! s h&lkou a obru"í. Jestliže p#i svém hledání pravdy zabíjí silou své p#ísné rozumové úvahy všechnu poezii své duše, zanedbává a ztrácí všechny krásné odstíny citu, které k n!mu p#icházejí um!ním a P#írodou, je ztracen. Jestliže dojde k bodu, že les se mu stane sbírkou mnoha tisíc& strom& a ni"ím více, ni"ím z jemného míru a klasické krásy, je ztracen. Jestliže nem&že v!novat každý ve"er n!kolik minut tomu, aby ustal uprost#ed své "innosti a pozoroval hru líbezných barev, když slunce zapadá, je rovn!ž ztracen. Záliba logické mysli pro p#esné posuzování nemusí odstranit


119

smysl citlivého srdce pro p&vab a atmosféru; v život! je dost místa pro obojí. A tak je nejen možné, ale i žádoucí, aby filozofický insight, vytvá#ející odpoutanost, šel ruku v ruce s plným r&stem lidské kultury a lidské aktivity. Není žádoucí ztráta citu nebo ochromený zájem na život!, ale p!stování úplné odpoutanosti hluboko v t!chto okamžicích citu a touhy. KONCENTRACE, KLID A ZASN•NÍ V jedné z p#edchozích kapitol již byla zmínka o pot#eb! získat pátou vlastnost. Ta záleží ve schopnosti cvi"it medita"ní techniku. O všeobecných aspektech této techniky se podrobn! hovo#ilo v jiných autorových knihách a zde posta"í vyzna"it pouze t#i body, které si cvi"ící žák musí zvlášt! zd&raznit, sleduje-li také filozofické hledání. Žák zde v&bec nemá co "init s ostatními výsledky jógy. Ve skute"nosti okultní zkušenosti, neoby"ejné vize a podobné abnormální události jenom zdrží jeho pokrok ve filozofii, jestliže jim bude v!novat nepat#i"nou pozornost. Zde nejsou d&ležité, a"koli jsou povzbuzující na mystické cest!. Prvým z t!chto bod& je síla #ídit myšlenky a ovládat pozornost a potom se pln! soust#edit v žádaném sm!ru. Mysl má p#irozený sklon odbíhat r&znými sm!ry a kmitat z jednoho p#edm!tu na druhý. Zp&sobuje to tlak citových p#ipoutání, fyzického okolí nebo nedokonalé výchovy. Tento sklon lze zastavit a upravit psychologickou kázní meditace. Potom se m&že vyvinout síla úplného vnoru do nám!tu, o n!jž se jedná. Smyslem této koncentrace je extrémní pozornost, v!novaná nám!tu, aniž jí dovolíme zemdlít nebo zleniv!t únavou. Mysl se musí pohybovat jen tam, kam ji v&le #ídí. Mnohého lze dosáhnout touto silou soust#ed!ní. Je to pevná síla, která, je-li #ízena k n!jakému cíli nebo p#ekážce, p#ekoná každý odpor. Acetylénový svá#ecí paprsek, který roztaví nejtvrdší ocel, je vhodným p#íkladem fyzické koncentrace. Schopnost upevnit pozornost podle v&le a udržet ji podobn! pomáhá propálit si cestu nejt!žšími intelektuálními problémy.

120


Druhým d&ležitým faktorem pro filozofii, který je nutno získat mystickou disciplínou, je rovnováha - klidná, pevná a vyrovnaná schopnost mysli, která vydrží nárazy. Když #ádí v "lov!ku silné vášn!, když vzplane jeho hn!v p#íliš "asto nebo když hrozí, že ho zaplaví žádosti, ztrácí vnit#ní rovnováhu. Když silné citové komplexy jsou v rozporu s p#im!#enými rozumovými d&vody, když domácí starosti nebo obchodní obavy trvale rozptylují jeho pozornost, když je jeho temperament nestálý a vrtkavý, p#elétající od v!ci k v!ci, nevyhnuteln! vyvstávají mentální rozpory a znepokojují "lov!ka. Ve všech t!chto podmínkách lze dosáhnout vyrovnanosti mysli medita"ním cvi"ením. Jeho pomocí se m&že vyvinout rovnováha mezi city a myšlenkami, mezi myšlenkami samotnými, mezi vášní a rozumem a nakrátko se m&že i udržet. Ale trvalá rovnováha se m&že upevnit jen dokon"ením cesty filozofické disciplíny. P#esto, u toho, kdo mírn! pokro"il, m&že meditace rychle odstranit váše/ i vzrušení mysli, stejn! jako uklidnit její rozpory. Medita"ní kázní se mohou potla"it vzrušené city, m&že se snížit síla hn!vu a mohou se odstranit žhavé touhy, které pok#ivují život. To uklidní mysl a obnoví její vyrovnanost a rovnováhu; v každém p#ípad! alespo/ do"asn!. Indi"tí jogíni nazývají tento stav odolnosti proti okamžitým vášním a všeobecné sebevlády „mít chladnou hlavu<. My m&žeme dát p#ednost názvu „vnit#ní mír<. T#etím bodem, jehož je nutno si povšimnout, je vyvinutí zasn!ní. To má hluboký význam a vysokou hodnotu v pokro"ilejších stupních, kdy se žák snaží získat poslední plody svého filozofického úsilí, uskute"n!ní nejvyšší Pravdy. Toto zasn!ní je v pozadí neustálé snahy mystika p#erušit vn!jší "innosti, nenechat se rozptylovat svým hmotným okolím, zastavit práci svých p!ti smysl& a vytvo#it podmínky úplného obrácení do nitra. Toto zasn!ní je p#íbuzné hlubokým abstrakcím a tv&r"ím náladám, pozorovaným v životech slavných géni&. Toto udržované obrácení do nitra m&že vyvrcholit v transu, ale základní d&ležitostí je schopnost obrátit pozornost podle v&le od sv!ta konkrétních v!cí do sv!ta abstraktních myšlenek. Mnoho praktických obchodník& nebo pr&myslník& má bystrou a ostrou mysl, ale nejsou schopni pohybovat se v abstraktních myš-


121

lenkách, protože dovedou upnout svou pozornost pouze na konkrétní p#edm!ty. Tato schopno st jemné introspekce je neobvyklá. Nyní je vhodné vysv!tlit ur"itou v!c ve vztahu k mysticismu a józe, kterou v d#ív!jším pojednání v!novaném józe nebylo vhodné vysv!tlovat, a která vrhne trochu sv!tla na problém formulace, uvedený v první kapitole. Každý filozof musí mít tyto t#i vlastnosti: soust#ed!ní, klid a zasn!ní. T!mi je mystikem, ale v!tšina mystik& není filozofy. Musíme nyní pohlížet na mysticismus jako na stupe/ kázn!, kterým musí budoucí filozof projít, jestliže shledá - což se v!tšin! stává - že postrádá tyto vlastnosti. V b!žném život!, který je tak blízký a tak osobní, je velmi dob#e známa nesnadnost úplného soust#ed!ní myšlenek. O" v!tší musí být tato nesnadnost ve filozofickém pátrání, které je tak vzdálené a neosobní? Nesnadnost takového pátrání brzy unaví neochotnou mysl, která již p#edb!žn! nevyvinula dostate"nou sílu mystickou disciplínou. Bez naprostého soust#ed!ní, které zmobilizuje mysl k jednobodovému cíli a které udržuje myšlenky nepat#ící k v!ci stranou, vznikne odpor, který bude blokovat jak úsilí pochopit význam filozofických problém&, tak postup k jejich správnému #ešení. Dlouhé #ady myšlenek, do nichž se musí žák filozofie pono#it, tuto schopnost bezpodmíne"n! vyžadují. Jeho mysl se jich musí chopit, aniž zakolísá ve svém p#edsevzetí zásahem cizích myšlenek nebo rušivého okolí. Vyrovnaný mentální mír je krom! toho p#edehrou zásadní d&ležitosti k nerušenému zkoumání pravdy. +lov!k, který nedokáže udržet konflikty a starosti mimo svou mysl, nebude um!t udržet pozornost nerušen! u filozofických v!cí. Rovnováhu nezbytnou pro takové uvažování lze získat meditací. Tato rovnováha pak zabrání citovým zásah&m, odstraní ideologické p#ekážky a žáku umožní p#istupovat ke studiu s jasn!jší myslí. B!žným faktem je, že vzrušení zatem/uje inteligenci, že zdravý a vyrovnaný úsudek nelze pronést, je-li mysl plná hn!vu; ale obojí se odstraní nebo zmizí utišujícím vlivem jógy. I když má "lov!k ostré chápání, m&že sám poškodit jeho filozofickou hodnotu, použije-li jej, když je rozzloben. Mysl musí být pro studium osvobozena od cit&. Jestliže v n!m hárá nep#átelství v&"i jinému "lov!ku nebo pocit k#ivdy,

122


která se mu stala, nebo jestliže je p#íliš nespokojený, stává se roztržitým, a proto i neschopným hlubokého uvažování. V pr&b!hu tohoto hledání bude pozd!ji nezbytné p#emáhat naivní zprávy t!lesných smysl& a pronikat do oblasti, kterou ony neznají. Tento úkol není snadný, pon!vadž pr&m!rný "lov!k více nebo mén! v!#í, že jeho mysl je uv!zn!na v t!le a nev!domky se tak touto klamnou vírou oslabuje. Má-li být tento úkol spln!n, musí se mysl nejprve uvolnit ze svého vlastního uv!zn!ní. Tím se stane dostate"n! pružnou, aby nalezla onu oblast. Zvyk introspekce a abstrakce vytvo#ený meditací je zde nezbytným základem. Také p#i pátrání po významu spánku bude ocen!na takováto vysoká vyt#íbenost a jemnost mysli. Krom! toho, veškeré metafyzické p#emýšlení velmi usnadní p#edcházející zkušenost meditace. A když se mysl musí rychle pohybovat od praktického sv!ta k uvažování o nejvyšších principech a abstraktních nám!tech, umožní jogínovi nesmírn! ostrá pozornost je chápat bez velkého úsilí. Z toho je z#ejmé, že filozofie považuje jógu koncentrace za neocenitelné psychologické cvi"ení, p#edepisované proto, aby "lov!ka u"inilo zp&sobilým pro další sledování filozofie. Taková jóga p#ispívá k chápání sv!ta natolik, že pomáhá vytvo#it z mysli nástroj, jímž dosáhneme tohoto pochopení. Mystik, který rozvíjí zasn!ní a klid mysli meditací a zde se zastaví, dychtivý užívat mír nebo extázi, které m&že poci'ovat, z&stane v nev!domosti o nejvyšší pravd! o život!, i když se dostal v sebepoznání dále než ostatní. M&že se cítit š'asten, ale nebude moudrý. Stru"n! #e"eno, jóga filozofického rozlišování musí nezbytn! následovat za jógou mentální koncentrace. Ta se vyžaduje, aby p#ipravila mentální nástroj, který se musí používat p#i józe filozofického rozlišování. Je nutno znovu opakovat, že jen když meditace bude správn" provád!na, m&že být užite"ná pro toto hledání i pro každé jiné. Jestliže se provádí chybn! nebo jestliže se p#ehání, stává se p#ekážkou pro filozofickou "innost, plodí nová zla, vrtochy a záliby, které bude t#eba p#ekonat a které tu d#íve nebyly. M!la by se provád!t v p#im!#ených mezích. Jestliže lidé ztratí z dohledu tento ukáz/ující a o"is'ující ú"el mysticismu a zv!tší jej


1=3

tak, že vylou"í všechno ostatní, nejen že se jim nepoda#í odstranit komplexy, ale mohou je dokonce i zv!tšit$ Je z#ejmé, že filozofický cíl je jednozna"n! jiný než cíl mysticismu. V mysticismu žák postupuje vzh&ru potla"ováním myšlení; ve filozofii postupuje rozvíjením myšlení. Prvé u"í lhostejnosti, vyprazd/ování mysli, zatímco druhé u"í aktivit!, rozvíjení mysli. Mysticismus i filozofie jsou správné na svých místech a neodporují si. Mystik zklid/uje mysl proto, aby získal vládu nad myšlenkami, ale když jednou tuto vládu získal, m"l by za#ít energicky p•emýšlet - a tak by m!l uklid/ovat myšlenky jenom proto, aby je pozd!ji mohl lépe používat$ Medita"ní praxe musí být na tomto pokro"ilejším stupni kladena až za filozofické studium; správným postupem je nyní za"ít druhým a kon"it prvým. Avšak hledající, který není spokojen s ni"ím menším než kone"nou realizací, se asi nezastaví ani zde. Nebo', když už nastoupil filozofickou cestu, znovu opustí náro"né p#emýšlení a vrátí se ke své mystické praxi. Tentokrát však myšlení dojde ke svému zaslouženému odpo"inku spontánn!, samovoln!, když uskute"nilo sv&j cíl, a žákovo pono#ení do jógy bude nyní p#irozeným celodenním procesem, který je skrytý, neprojevuje se navenek a nebrání jeho praktické každodenní "innosti. Není možné dosáhnout tohoto kone"ného stavu nejvyšší realizace, dokud se žák nezdokonalí jak ve formální józe a ve formální filozofii, tak i v um!ní okamžit! vyjad#ovat jejich logické výsledky v aktivní "innosti. Nutno p#ipomenout, že v p#edcházejících knihách spisovatel ud!lal ze zcela elementárního fragmentu vyšší analytické filozofie základy ur"itých medita"ních cvi"ení, a tak se pokusil o n!co, co mystici jen z#ídka d!lají - u"init medita"ní cvi"ení užite"ným pro pozd!jší filozofické cíle. P#edložil tím originální p#ísp!vek, jednak proto, že necht!l, aby se jeho "tená#i stali pošetilými, po "emž, jak se zdá, mnozí mystici horliv! touží, a jednak proto, že p#ipravoval cestu pro tento svazek. V Hledání Nadjá bylo opravdu napsáno: „Toto je pravé napln!ní jógy - vládnout myšlenkám jako pán a potom je odhodit.< Toto prohlášení bylo zcela správné a pln! ospravedlnitelné ve vztahu k úrovni lidí, pro které to bylo napsáno, to znamená pro lidi, kte#í se snažili usp!t v józe mentální koncentrace.

124


Nejvyšším ideálem této úrovn! je zklidnit mysl, zredukovat myšlenky a vyh#ívat se na výsluní mentálního míru. Ale student, který ud!lal ur"itý pokrok v meditaci a usiluje povznést se na vyšší úrove/, by nyní m!l p#ehodnotit toto citované prohlášení. Zde neexistuje žádný rozpor; pouze pokra"ování a další napln!ní hledání ve vyšší sfé#e. Ve svých cvi"eních by m!l praktikovat nejprve zklidn!ní mysli a hned nato se probudit do plné aktivity ke sledování filozofického bádání. Tam, kde p#edtím potla"oval myšlenky, by je nyní m!l zkoumat a #ídit. Od nyn!jška si bude všímat P#írody a pozorovat její p&sobení tam, kde ji p#edtím odmítal a m!l zájem obracet se jen do nitra. M&že si udržovat sv&j vnit#ní mír a klid - filozofie ho o to neoloupí - ale nesmí si p#edstavovat, že je to nejvyšší cíl. To je stupe/ blízký pochopení skute"nosti, ale není to skute"nost samotná. Bude-li pracovat zde doporu"eným zp&sobem, p#iblíží se ješt! více kone"nému pochopení nejvyšší skute"nosti. Pouze t!sn! u cíle tohoto hledání se formální jóga a filozofie op!t stanou rovnocennými, nebo' ob! musí splynout a potom musí být p#ekro"eny. UKÁZN•TE CITY A O#IST•TE CHARAKTER$ Šestá z této skupiny psychologických vlastností, kterou se vyzna"uje schopný žák, nebude pravd!podobn! po chuti v!tšin! lidí. Na každém stupni filozofického zkoumání musí žák potla"it svá citová vzrušení a city, kdykoli se dostanou do ostrého rozporu s rozumem. Kdykoli se psychologický proces zkoumá, zjistí se, že obzvlášt! p#i objas/ování složitých problém& a vyhodnocování soupe#ících idejí je u neukázn!ných lidí zako#en!na tendence zatem/ovat jasné myšlení zmatenou citovou mlhou. Skrze tuto mlhu vidí obvykle sv!t a vykládají životní zkušenosti. Úkolem žáka je, aby ji odstranil. Lidská osobnost obsahuje spoustu protich&dných p#ání a protikladných impuls&. Poskytuje úto"išt! instinktivním vášním a starým podn!t&m, jejichž hluboko tkvící charakter není podez#elý, dokud tyto neblahé sklony nevynesou pln! na povrch kritické situace. Všechny tyto síly jsou tak mocné, že lze plným právem #íci, že v!tšina lidí žije více


125

city než myšlením. D&sledkem toho je, že lidé zabarvují v!tšinu svého myšlení v!domými nebo podv!domými p#áními a vášn!mi, nerozumnými neurotickými obavami a jinými citovými komplexy. Nez#ídka si dávají na nohy #et!zy ve form! nízkých osobních žádostivostí, které v podstat! škodí jejich vlastnímu zájmu. P#íliv a odliv t!chto cit& a impuls& je bezd!ky unáší a zt!žuje jim vybudovat jejich všeobecný postoj k životu na pevných faktech nebo správném rozumovém uvažování. M&žeme jasn!ji vid!t význam t!chto tvrzení, když pozorujeme, jak pracuje nebrzd!ný cit na širším poli než na poli jednotlivce. V napjatých dnech války zachvacuje lidi váše/ a "asto se stup/uje do krajnosti. Národ pak m&že být veden jako ovce na porážku k rozhodnutím, která jsou osudná jeho pravému zájmu. B!hem politických voleb upadají celé zástupy do citového vzrušení a potom jsou snadno ovládány demagogy; v takové dob! je z#ejmé, že jejich mysli jsou zatemn!ny a p#esné rozumové užívání je vylou"eno. Léka#i, pracující v ústavech pro choromyslné, v!dí, že stane-li se citové vzrušení dav& tak intenzívní, že se nedá ovládnout, podobá se znateln! jednomu z p#íznak& šílenství, který dob#e znají. Silné výbuchy citovosti tvo#í proto barikádu, proti které rozum marn! úto"í. Emoce nebrzd!né rozumem jsou jedním z velkých zrádc& lidstva. Dva mocné city - nenávist a hrabivost - jsou spole"n! odpov!dny za mnoho zlo"in& ve sv!tových d!jinách. Vášn! zp&sobené sexem, jsou odpov!dny za velké nesnáze. Zde tkví jedna z p#í"in tradi"ního odpírání a zákaz&, které spole"nost vložila na svobodný a plný projev emocí p#i dobrém spole"enském styku. Zejména žák filozofie si nem&že dovolit takový citový p#epych. On ví, že zaplaví-li cit život "lov!ka, d!je se to na úkor jeho intelektuální p#irozenosti. A protože jeho hlavním nástrojem pronikání do panství pravdy není nic jiného než mysl sama, vybroušená do jemného ost#í, musí se d#íve nebo pozd!ji jednozna"n! rozhodnout mezi neustálým cvi"ením rozumu a zdrženlivosti a neustálým uspokojováním citu a vášn!. Musí si více než ostatní lidé dávat pozor na klamy, zp&sobené osobními city. Musí si dávat pozor, aby st#ízlivý úsudek neustupoval nakažlivému nadšení, aby neob!toval chladný fakt vznícené imaginaci a aby se nepotácel

126


ve vábném loubí klam&, vytvo#ených osobním citem nebo sexuální touhou. Není možné, aby objevil pravdu, jestliže není ochoten se na její rozkaz odlou"it od nespolehlivého stanoviska. Ani radost, ani bolest, které mu p#ináší n!jaká myšlenka nebo událost, nejsou oprávn!ny rozhodovat ani o její pravd!, ani o její hodnot!, nebo* tyto emoce pouze odhalují n"co z jeho vlastního charakteru, ale nic z pravdivé povahy myšlenky nebo události samé. City snadno matou schopnost myšlení a ma#í jeho jasnou "innost. Iracionální prvek v lidské duši neustále hledá pocit uspokojení a vždy se snaží vyhnout se pocitu zklamání jen proto, že jedno p&sobí radost a druhé bolest. Primitivní lidé, kte#í nevyvinuli své rozumové síly, dokazují tuto skute"nost jasn!ji než lidé civilizovaní. A kdo by nev!d!l, že rozhodnutí u"in!ná ve hn!vu jsou v!tšinou pomíjející, zatímco rozhodnutí rozumu vždy trvají? Otázky, o které se jedná ve filozofii, jsou "asto tak jemn! vyváženy, že cit m&že zcela snadno vnutit sv&j náladový úsudek proti chladn!jšímu hlasu rozumu a tak zabránit žákovi, aby pochopil skute"nou pravdu. A jeho nesnází p#ibývá, nebo' lidské city v!dí, jak se mají chyt#e krýt. Obzvlášt! lidské touhy dovedou velmi obratn! svád!t rozum. Málo lidí si uv!domuje pravé motivy n!kterých svých nejd&ležit!jších jednání. Takovému poznání stojí v cest! mnoho vnit#ních p#ekážek, které si lidé sami vybudovali nebo které jsou p#ímo vrozeny. Ovinuli si kolem sebe obvaz mnoha citových komplex&, který op!t musí bolestiv! odvinout, d#íve než mohou spat#it pravdu. Nez#ídka p#ekrucují v!d!ní, aby vyhovovalo jejich komplex&m. Žák m&že mít nap#íklad i ost#e vyvinutou mysl a p#esto jeho p#ipoutanost, pocházející ze žádosti, ho m&že p#inutit, aby podporoval svou víru v základní hmotnost fyzického sv!ta, i když všechny d&kazy mohou poukazovat na to, že jeho poslední podstatou je látka mysli. Nemusí mít t#eba v oblib! tu neb onu osobu. P#ece však, aby jim porozum!l, by nem!l dovolit, aby takovéto cít!ní ovládlo jeho zkoumání. Jinak otupí svou sílu úsudku a zaslepí svou schopnost insightu. Žákova záliba nebo nelibost k n!kterým fakt&m nebo zkušenostem nemá nic spole"ného s jejich pravdou nebo s jejich skute"ností. Jestliže


127

se stále nechává vést takovouto p#itažlivostí nebo odporem-jak to d!lá v!tšina lidí - potom se mu nikdy nepoda#í nalézt pravdu nebo skute"nost. Povrch jezera m&že odrážet nepok#ivený obraz jen tehdy, když není "e#en v!trem. Mysl m&že #ádn! zkoumat pravdu jen tehdy, osvobodí-li se od rušení silnými city. Myšlení, plné p#ání, je vždy p#íjemné, ale "asto bez užitku. Nad!jí filozofie je, že budeme následovat rozum, a ne že se mu budeme vzpírat a podléhat nez#ízeným tužbám a citovým vrtoch&m. Dokonce i nevyrovnaná ctižádost a nepat#i"ná ješitnost pok#iví myšlení a zabrání získání p#esného v!d!ní. Hn!v a nenávist jsou však pov!stnými sv&dci. Všechny tyto city, nejsou-li drženy na uzd!, jsou lživými vet#elci, kte#í p#esto prohlašují, že mluví pravdu. Proto ti lidé, kte#í stále popírají rozum ve prosp!ch svých cit&, se nehodí pro toto pátrání, stejn! jako ti, kte#í rad!ji udržují svou mentalitu pok#ivenou, své vášn! nezkroceny a své instinktivní nechut! neovládané, nemohou nikdy dojít k pravému pochopení významu života. Budou se totiž zam!stnávat marným a dokonce nemožným úsilím upravit pravdu do prokrustovského lože1) nedobrovolného a vnit#ního násilí. Jenom v!decká v!rnost fakt&m, které nehledí na osobní cít!ní, povede žáka k úsp!šnému výsledku jeho pátrání. Když je rozumová schopnost zatížena silnými city a úzkoprsými zálibami, je snadno a bezd!ky zvrácen! používána. Každý citový vzruch se stává potencionálním nebezpe"ím, když se ujme úkolu vést rozum, místo aby se sám nechal rozumem #ídit. Za"áte"ník se musí proto odvážn! p#inutit k p#ísné sebekázni, aby myslel pravdiv!. To je ta hr&zu nahán!jící ob!', kterou má p#inést - toto svaté ob!tování toho, po "em touží, na vznešený oltá# toho, co jest. P•ílišné neospravedln!né nadšení je projev citu, který je obzvlášt! náchylný k tomu, aby p#ivedl neopatrného žáka do nebezpe"í. Je to hv!zda, která "asto plane po ur"itý "as, jen aby zapadla na obzoru zklamání. 1) Pozn. p•ekl. : Prokrustovské lože - nep•íjemn", trapné svízelné postavem; podle staro•ecké báje o obru Prokrustovi, který své hosty na loži bu< násilím natahoval, nebo jim osekával nohy podle délky lože.

128


Nadšenci se lehce p#enášejí p#es daná fakta až do nejvyšší sféry pouhé teorie; nez#ídka postrádají rozlišování a ur"it! odpoutanost. Z toho d&vodu jsou jejich úsudky "asto pok#ivené. Hledající proto musí dát pozor, aby se nenechal unést žádným druhem nadšení, když posuzuje d$kaz nebo tvo•í úsudek. M!l by být vždy na stráži, když se osobn! nebo literárn! nachází v p#ítomnosti horkokrevného doktriná#e, stejn! jako zatvrzelého pobožn&stká#e, který uzav#el svou mysl. M!l by odmítnout vyslovit úsudek o jakémkoli p#edm!tu, který neprozkoumal spolehliv!jším zp&sobem než zkreslením svými osobními preferencemi. Jestliže nedbá této obez#etnosti, velmi pravd!podobn! otev#e dve#e fantaziím, které vstoupí do jeho bytosti, nebo zdánlivému a klamnému rozumování, které ho zavede. Za"áte"ník ve filozofii se musí vážn! rozhodnout a b!hem hodin svého studia p#estat si všímat jak citového odporu, tak citové p#itažlivosti. Musí osvobodit svou mysl od jejích zd!d!ných, vrozených a získaných deformací. Nesmí dovolit, aby mu nemožné p#edstavy a divoce vizioná#ská vzrušení podrážely nohy. Všechny takové p#edstavy musí p#inést analyticky do pop#edí mysli a tam je podrobit zevrubnému nestrannému zkoumání. Bude-li odporovat tomuto procesu a opomene-li se chránit p#ed t!mito p#edstavami - což pravd!podobn! bude v po"áte"ních stupních d!lat - pouze oddálí dobu, kdy jeho kroky mohou sm!#ovat k Pravd!. Takto se dostáváme ke staré moudrosti - jestliže v království lidí nyní vládne emoce, nakonec bude vládnout rozum. Toto jsou p#ísné výroky. Pravd!podobn! budou velmi špatn! chápány. Proto již po druhé v této kapitole musí být vyslovena výstraha: od žáka se nežádá, aby usmrtil jemné city a zni"il v#elé cít!ní; to je opravdu zcela nemožné; žádá se od n!ho jen, aby je udržoval v podru"í rozumu a nedovolil jim, když jsou v rozporu s rozumem, aby ovládly jeho bytost. M&že se správn! a prosp"šn" dovolávat citu, když je cit podporován rozumem. Jeho cílem nemá být zni"ení cit&, ale pouze jejich správné #ízení a ovládání. Emoce jsou sou"ástí p#irozenosti "lov!ka a nelze je proto vylou"it; je nutno jim dát správné místo v život!, ale rozum musí #ídit jejich sm!r, kdykoli oba p#ijdou do rozporu. Nemá se potla"ovat nic, co je hodno zachování, ale vše je t#eba uvést ve správný vztah.


129

Nepodce/ujeme ani hodnotu #ádn! #ízeného rozumového nadšení. Dává za"áte"níkovi cennou hybnou sílu a chrání ho p#ed p#edpojatými kritiky a neopodstatn!nou opozicí. Opravdu, každý cit je hnacím elementem v lidské osobnosti a vede k "innosti více než cokoli jiného; odtud melancholický pohled na bezcitné filozofické knihomoly, kte#í nejsou schopni žít podle svých vznešených úvah. Nicmén!, aspirant bude ur"it! muset držet na uzd! oslabující vášn! hn!vu a vyhladit propastný h#ích nenávisti, protože jenom takový zvyk sebekritiky ho p#ipraví pro nalezení pravdy. Toto odhodlání musí být v každém sm!ru jasné. Musí od sebe vyžadovat naprostou up#ímnost. Nechu' postavit se tvá#í v tvá# n!jakému problému nesmí být omluvou pro to, aby se mu vyhnul. Nem&že být a ani nebude vždy schopen ovládat stoupající p#íboj cit& nebo zastavit nerozumné nátlaky z nitra, ale v takové chvíli by m!l alespo/ usilovat o to, aby jim porozum!l a zhodnotil, "ím jsou. Takto, i když se jim poddá, neud!lá to již tak slep!. Je významným ziskem pro vážného za"áte"níka, když dosáhne tohoto stupn!. Jeho touhy se jist! ostrou analýzou zmenší a to jeho mysl více uklidní. Za takovým ovládáním cit& bude nezbytn! následovat organizovan!jší a ukázn!n!jší ovládání chování. Za"ne žít jako lepší a moud#ejší "lov!k. Po t!chto úvahách by nem!lo p#ekvapovat poznání, že filozofie je spíše záležitostí mužského pohlaví než jeho prot!jšku, a spíše zralého v!ku než mládí. Všeobecn! je leh"í pro muže sledovat tuto cestu než pro ženy, a"koliv to P#íroda ženám nahradila tím, že jim usnadnila cestu mystickou. Ženy jsou p#irozen! náchyln!jší více než muži k tomu, aby dovolily rozumu ustoupit p#ed vnadidly sentimentality a dovolily jim zatemnit oblohu myšlení. Ze sociálních p#í"in jsou západní ženy intelektuáln!jší než jejich východní sestry, ale zase lpí pevn!ji na egoismu. Proto na tom nejsou lépe, pokud se týká tohoto hledání pravdy. Nicmén! z&stane vždy dob#e známou pravdou, že si výjime"ná žena probije svou cestu ven z t!chto slabostí, postaví se tvá#í v tvá# neuv!dom!lým motiv&m, které ji tísní, a bude se dožadovat na P#írod! svého vyššího d!dictví.

130


Kone"n! shledáváme, že se filozofie lépe hodí pro ty, kte#í se blíží st#edním lét&m, než pro mladistvé. Mladí jsou rychleji pohnuti citem a vášní než starší, protože ti jsou vyrovnan!jší díky zralejší zkušenosti v nepsané kázni života. Ale zde je op!t p#i práci nádherný zákon náhrady. Nebo' je výsadou mládí, aby šlo po nových stezkách myšlení se skv!lou odvahou, jakou ostatní nemají. VZDEJTE SE EGA$ Ze všech t!chto boj& pomalu vyvstane sedmá a poslední charakteristická vlastnost. Aspirant ji však nyní musí za"ít p!stovat s plným v!domím a po plném uvážení toho, co d!lá. Je to ochota dívat se na život p#ímo jasnou "o"kou a ne "o"kou zabarvenou zvláštními zálibami a p#edsudky svého ega. Snad nejt!žší ze všech jeho p#ípravných úkol& je, aby v!dom! vyvinul tuto neosobnost. Toto je tak d&ležité, že to lze sotva p#ecenit. Každý "lov!k, který se nepodvolil filozofické kázni, inklinuje k tomu, aby své úsudky cenil mnohem výše, než si zasluhují. Snaží se obvykle dojít k záv!r&m, které vyhovují jeho zako#en!ným p#edsudk&m a uspokojují jeho zd!d!nou p#edpojatost. Je pro n!ho zcela b!žné, že p#ijímá v diskusi pouze ta fakta, která odpovídají jeho sou"asnému názoru. Takto "asto zavrhuje to, co naléhav! pot#ebuje, tak jako chorý "lov!k m&že odmítat spolknout ho#ce chutnající lék, který pot#ebuje mnohem více než sladké cukroví, které si žádá. Pokaždé, když "lov!k vloží své ego do sledu myšlenek, poruší tím jejich rovnováhu a jejich pravdivá hodnota se tím pok#iví. Jestliže bude posuzovat každý fakt pouze m!#ítky své d#ív!jší zkušenosti, zabrání tím vzniku nového poznání. Když zkoumáme projevy jeho mentality v #e"i a jednání, ukáže se jeho celkový, i když neuv!dom!lý, postoj takto: „Toto se dob#e hodí k tomu, v co já v!#ím, musí to tedy být pravda; toto souhlasí s mými názory, musí to tedy být pravda; tento fakt není v rozporu s fakty, která jsou mn" známá, proto jej p#ijmu; tento názor je pravým opakem toho, v co já v!#ím, proto musí být mylný; onen fakt m" nezajímá, nemá proto cenu o n!m diskutovat;onen výklad já t!žko chápu,


131

odmítám jej proto ve prosp!ch jiného, kterému rozumím a který proto musí být správný$< Každý, kdo chce být zasv!cen do pravé filozofie, musí za"ít tím, že opustí takováto naprosto sobecká stanoviska. Ta ukazují jeho domýšlivost a marnivost, jeho úsilí o potvrzení jeho vlastních p#edchozích dojm& a p#edsudk&, ne však pátrání po pravd!. On studuje tišt!né stránky jenom proto, aby upevnil své p#edchozí záv!ry. Uchyluje se k u"iteli ne proto, aby získal nové v!d!ní, ale pro podporu svých starých názor&. Udržováním svého, já< na prvním míst! v myšlení je bezd!ky stahován do nejr&zn!jších klam&. Sympatie a antipatie, pocházející z takovýchto osobních náhled&, p#ekážejí odhalení toho, co je myšlenka nebo p#edm!t sám o sob!. Ony "asto zp&sobují, že "lov!k vidí v!ci, které v&bec neexistují, ale které si prost#ednictvím sdružování p#edstav p#edstavuje, že existují. Je patologickým faktem, že r&zné formy šílenství a mentálního zmatku jsou zako#en!ny v egu a všechny posedlosti a komplexy jsou rovn!ž spojeny s já. Kdo se nepodrobil filozofické kázni, je "asto zaslepen sám sebou a stav jeho mysli na všech stranách poutá zájmeno , já<. Toto , já< ho klame a odvádí od pravdy, nebo' mu uzavírá cestu ke správnému vnímání. Ono bezd!ky p#edem odsuzuje d&vody nebo rozhoduje o názorech. +lov!k proto nemá nikdy záruku, že došel ke správným záv!r&m, ale vyhledáváním omluv a mylných logických zd&vod/ování se pouze vrací k mentálnímu stanovisku, z n!hož vyšel. Je jako pavouk, chycený v síti svého vlastního p#ediva. Když takovýto egoismus ur"uje sm!r myšlenek, musí rozum stát bezmocn! stranou. Egoismus pevn! uzamkne mysl a ta tím ztrácí dobrodiní nových myšlenek, které by se rády dostaly dovnit#. Když se ego stane st#edem stav& posedlosti, setkáváme se s myslemi omezenými náboženskou bigotností, nebo zatemn!nými metafyzickými kli"kami, nebo zatvrzelými nepromyšleným materialismem, nebo nevyrovnanými tradi"ní vírou a zatíženými získanými názory. Všechny tyto mysli slep! odmítají prozkoumat to, co je nové, nep#íjemné nebo neznámé a toto vše bez rozmyslu odvrhují. Ochotn! v!#í tomu, co se jim líbí a ochotn! nev!#í tomu, co se jim nelíbí, a dodate"n! vymýšlejí rozumové

132


d&vody pro to, "emu dávají p#ednost; v žádném p#ípad! však nezkoumají otázku „Je to pravdivé?< nezávisle na svých lib&stkách a nep#ijímají výsledek, a' již se jim hodí nebo ne. To všechno znamená, že lidi, kte#í mají nejsiln!jší osobní názory, lze nejtíže p#ivést k pravd!. Tito lidé si pot#ebují vštípit pou"ení, které kázal Ježíš: „Pokud nebudete jako malá dítka, nevstoupíte do království nebeského.< Pokora, zahrnutá v této v!t!, byla "asto špatn! chápána. Znamená to mít d!tskou mysl, ne však d!tinskou mysl. Neznamená to ochable se vzdávat zlým lidem nebo se slabošsky pod#izovat pošetilým. Znamená to, že "lov!k odloží všechny p#edsudky vzniklé zkušeností a všechny p#edpojatosti vzniklé d#ív!jším myšlením, aby jej nezadržovaly a neznepokojovaly, když stojí p#ed problémem pravdy. Znamená to odvrátit se od osobní p#edpojatosti a nenechat se ovliv/ovat myšlenkou „já< a „mé<. Znamená to p#estat užívat jako argument slova „já si to tak myslím< a „podle mého mín!ní< a p#estat v!#it, že to, co vy víte, musí být již proto pravda. Takový argument vede k pouhému mín!ní, ale ne k pravd!. Osobní názory mohou být klamné, prosazované v!d!ní nepravdivé. Musíme krá"et pokorn! v t!chto filozofických oblastech. Musíme p#ipustit, že praví u"itelé jsou vzácní, ale praví žáci také$ Filozofie je "ist! nestranné studium a vyžaduje, abychom k n!mu p#istupovali bez p#edchozích mentálních výhrad. Ale p#edsudky jsou "asto tak hluboce zako#en!ny, a proto tak skryté, že je žáci v!tšinou ani netuší, natož aby odhalili jejich p#ítomnost. Dokonce i mnoho tak zvaných filozofuje podv!dom! rozhodnuto nep#ijmout nic odlišného od toho, co o"ekávají, že se nau"í. Pod vlivem této autosugesce dovolí, aby p#edsudky p#ekonaly úsudek a aby zaujetí zotro"ovalo rozum. Proto musí vážný žák s rozhodností odstra/ovat ony pohodlné vytá"ky, za kterými skrývá neup#ímnost a pokrytectví svého myšlení, své osobní slabosti a sobectví. B!hem svého studia i kdykoli jindy, když chce p#inutit svou mysl, aby se zabývala n!jakým problémem, se musí snažit, aby se osvobodil od nátlaku jakékoli osobní záliby. Taková mentální neosobnost není obvyklá a lze ji získat jenom zám!rným vývojem. Žák by nem!l nikdy zapomenout, že je t#eba nejd#íve jasn! stanovit problém a teprve


133

pak jej opatrn! zkoumat ze všech stran, d#íve než vynese úsudek. Pravda se nemusí obávat d&kladného zkoumání, naopak, ve skute"nosti se jím posiluje. Objeví-li žák, že se mýlí, m!l by uvítat tento objev a ne se mu vyhnout proto, že trpí ranami zran!né ješitnosti a neo"ekávaného poko#ení. Musí mít naprosto pružnou mysl, aby se zbavil otroctví p#edsudku, aby získal vnit#ní celistvost a pravé duševní zdraví. Bertrand Russell n!kde poukázal na to, že „jádrem v!deckého rozhledu je odmítnutí považovat své touhy, chut! a zájmy za n!co, co nám m&že poskytnout klí" k pochopení sv!ta<. To je skv!lý výrok o vlastnosti, zde vyžadované, o odosobn!ní veškerého pátrání po v!d!ní, o mentálním zaznamenávání v!cí, jaké jsou a n!jakými si je p#ejeme mít, o vysv!tlení každého problému na pozadí mentální odpoutanosti. Žák nesmí uhýbat p#ed žádným problémem. Nem!l by ustoupit p#ed zápasem se svými vlastními komplexy. Nemá jiné volby, než jim sm!le a neochv!jn! "elit. P#inejmenším musí být pravdivý sám k sob! a snažit se, aby se povznesl nad soukromé p#edsudky, nebo' pouze tak m&že posuzovat v!ci v jejich správné perspektiv!. Musí lnout k pravd! tak poctiv! a obdivuhodn! jako Sokrates. Pevná intelektuální objektivnost vymaní jeho mysl z p#ipoutanosti k egu spíše než slabošské spln!ní tužeb a umožní mu p#ijmout pravdu bez odporu. Tak bude vyzvednut do atmosféry nestrannosti a neosobnosti a cvi"en v "istém, sebe se z#íkajícím myšlení, jedin! které ho m&že p#ivést ke správnému insightu. I ti, kte#í prohlašují tento úkol za p#íliš t!žký v denním život!, se mohou snažit k tomuto ideálu p#iblížit alespo/ do"asn! b!hem minut nebo hodin, v!novaných tomuto studiu. Kamkoli Pravda vede, tam ji musí uchaze" následovat. Zradí-li své rozumové nazírání a ukáže se být zrádcem svého nejvyššího ideálu na hlasitou pobídku p#edsudk&, které vyžadují tichý souhlas, odsoudí se tím k trestu, že bude neustále zajatcem všeobecné nev!domosti. Shrnuto: žákovo hledání pravdy za"íná závislostí na autorit!, pokra"uje používáním logiky a pozd!ji rozumu, postupuje p!stováním intuice a mystické zkušenosti a vrcholí vyvinutím ultramystického insightu. Vyšší filozofie je tak moud#e vyvážená a nádhern! integrovaná, že neodmítá žádný

134


zp&sob poznávání, ale každý používá na jeho správném míst!, i když výraz „filozofie< je zde n!kdy používán v jeho akademickém významu jako celistvá moudrost, která dopl/uje metafyziku mysticismem a za"le/uje náboženství do "innosti. Zde je t•eba p•ipojit d$ležité upozorn"ní: Tato kniha neposkytuje pou"ení o morální p#íprav! pro Hledání. Toto opomenutí je úmyslné, nebo' takovéto pou"ení bylo bohat! a "asto dáváno lidstvu etickými u"iteli, náboženskými spisovateli, kazateli a proroky. I když zde tento nám!t nerozvádíme, protože o n!m bylo tak mnoho #e"eno a napsáno v nes"etných knihách, jeho d&ležitost by nem!la být podce/ována. Naopak, každý aspirant by m!l pokládat morální p#ípravu za nejd&ležit!jší a základní požadavek pro filozofickou disciplínu. Filozofický žák musí chápat, že když cvi"í také meditaci, musí splnit tytéž požadavky sebeo"išt!ní, jaké jsou kladeny na žáka mystiky. Jestliže mají být jeho medita"ní cvi"ení chrán!na p#ed nebezpe"ím, které je v nich obsaženo, musí se stále snažit, aby se vyvaroval ubližování jiným, aby zušlechtil sv&j charakter, ovládal své vášn! a p!stoval ctnosti, ony závažn!jší ctnosti, všt!pované proroky všech velkých náboženství.

KAPITOLA VI. UCTÍVÁNÍ SLOV Až dosud pokra"ovalo toto studium za samoz#ejmého p#edpokladu, že slov&m, která denn! b!žn! užíváme, dob#e rozumí jak spisovatel, tak "tená#. Avšak skrytá filozofie, v!rná svému p#edsevzetí nepokládat žádnou domn!nku za zaru"enou, povstává nyní, aby odporovala proti tomuto všeobecnému, ale neod&vodn!nému uspokojení, a žádá, abychom se nau"ili p#esn!ji si uv!domovat, o "em mluvíme. Opravdu, p#ikládá nesmírnou d&ležitost analýze jazyka a odhalování významu jako skute"ného základu p#esného myšlení, které vstupuje do její interpretace. Tento pocit pot#eby slovního vyjasn!ní také není výlu"n! asijský, a"koliv to byla Asie, která nejen že u"inila pokrok, aby ji uspokojila, nýbrž p#ivedla ji až k nevyhnutelnému a logickému konci. Významný profesor londýnské univerzity u"inil nedávno p#ekvapuj ící doznání: „Když jsem se ujal úkolu vyjád#it svou vlastní filozofii v nefilozofické mluv!, shledal jsem s nemalým úžasem, jak bylo nejasné moje vlastní pochopení skute"ného významu technických výraz&, které jsem oby"ejn! užíval s pozoruhodnou p#esností. Pokus odhalit jejich význam se ukázal jako nejd&ležit!jší filozofická disciplína, které jsem se v&bec kdy podrobil, a to disciplína mnohem cenn!jší pro pochopení filozofie než jakékoli u"ené studium klasických text&.<1} Když známý filozof u"iní takové zarážející odhalení - které se rovná p#iznání, že jen zpola v!d!l, o "em mluvil - m!li bychom být p#ipraveni na ot#es ješt! v!tší, až za"neme zkoumat zp&sob, kterým užívají #e" oby"ejní lidé. Takovéto zkoumání tvo#í podstatnou "ást této výuky, a to l) Pozn. autora: Profesor John Macmurray ve Freedom in the Modern World (Svoboda v moderním sv"t").

136


proto, že se nem&žeme vyhnout slov&m. Slova tvo#í prost#edek ke sd!lování, k myšlení, ke studiu a k chápání. Jsou nástroji, se kterými pracujeme. To, co bude odhaleno v této kapitole, m&že snadno zp&sobit, že bázliví lidé sebou trhnou p#ekvapením nebo couvnou ve strachu. Žák, který p#e"kal ponížení, zp&sobená p#edešlou kapitolou, a je dosud ochoten pokra"ovat, m&že se nyní p#ipravit, že bude svrženo ješt! více jeho osobních idol&. Zde však budou st#ely namí#eny na slova$ A tak jsme vyzvání, abychom p#ikládali v!tší d&ležitost slovnímu vyjad#ování. Proto je t#eba, abychom byli opravdu opatrní v této #íši psaného nebo mluveného jazyka. Celá mysl se totiž zaznamenává ve slov!. Naše myšlenkové procesy jsou zna"nou m!rou závislé na #e"i. Nem&žeme pokra"ovat v myšlení v pojmech bez pomoci slov. V!tšina lidského myšlení, na rozdíl od vnímání, se d!je spíše ve slovech, než v obrazech. Slova dávají tvar myšlence a opat#ují nástroje, které musí používat rozum. V podstat! jsou slova pouze sluhy myšlenky a - jako všichni sluhové - musí být držena na správném míst!. Budeme se proto muset stát opatrn!jšími a váhav!jšími p#i svém volném používání slov, ale budeme to my, kdo získají, i když naši bližní mohou být t!mi, kdo ztratí. V britské Labour Party byl kdysi jistý politik, který mohl vystoupit na podium a mluvit plynn! a lehce o každém tématu. Pozd!ji odešel na dvouro"ní studijní kurs na Ruskinovu kolej, kde se lidem jeho t#ídy a politické strany dostávalo vzd!lání, které "áste"n! odpovídalo univerzitnímu vzd!lání. Po uplynutí této doby se vrátil jako zm!n!ný "lov!k. Mluvil pomalu a váhav!. Pro"? Vzr&st intelektuálního kapitálu zp&sobil, že ztratil svou d#ív!jší p#ehnanou sebejistotu a p#esv!d"ení: od té doby se stal ve slovech opatrn!jší. Dalším bodem, jehož si máme povšimnout, je vyhýbat se pokušení zdánliv! #íkat p#íliš mnoho, zatímco ve skute"nosti #íkáme p#íliš málo. Lidé "asto zakrývají prázdnotu svých hlav kouzelným nadbytkem své kv!tnaté mnohomluvnosti. Šankara A"arya, indický mudrc devátého století, p#irovnával ty mezi svými sou"asníky, kte#í p#etékali slovy, k lidem, kte#í se ztratili v lese dlouhých slov. Hamlet na Poloniovu otázku, co "te,

UCTÍVÁNÍ SLOV

137

se stal výmluvný svou odpov!dí o t#ech slovech: „Slova, slova, slova.< Zneužívání mluvy formou „papouš"ího št!betání< bu* váže myšlenku a zaplétá ji do silných uzl&, které musí být nejd#íve rozpleteny, než je možné správn! uvažovat, anebo vytvá#í zrádnou snadnost výkladu, který dává iluzi pokroku ve v!d!ní. Ti, kte#í si pletou mnohomluvnost s moudrostí a obsáhlost s pravdou, rádi si libují v okázalém bludišti slov, ale ti, kte#í v!dí, jak nedostižná je moudrost i pravda, zacházejí se slovy opatrn!. První mluví, d#íve než myslí, stále se vracejí a opakují to, co již #ekli, kdežto ti druzí myslí, d#íve než mluví. Na druhé stran! je stejn! nebezpe"né pro p#esné chápání #íkat p#íliš málo. Dva školáci "tou slovo tužka. První je chudý a okamžit! myslí na ulomený d#ev!ný kousek tužky. Druhý je bohatý a ihned s tímto slovem spojuje zlatou vysunovací tužku plné délky. Pisatel tohoto slova nemyslel ani na jednu z nich, nebo' m!l na mysli d#ev!nou tužku plné délky. Úryvkovité a ned&sledné údaje nemohou tudíž vést ke správnému pochopení sd!lované zkušenosti. %e" by m!la být p#im!#ená významu; jestliže není, pak jsme odkázáni, bu*to abychom tápali v mentálním šeru, nebo abychom dodali významy vlastní výroby, které mohou být klamnými domn!nkami. P#edpokládat, že významy v!tšiny slov jsou samoz#ejmé, je všeobecným omylem. Faktem je, že mnohé mají r&zné významové odstíny. Neúplná #e" je p#ekážkou pro p#im!#ené pochopení. +asto se nap#íklad #íká, že kdyby se n!jaké zvláštní ve#ejné opat#ení uzákonilo, bylo by velkým dobrodiním. Ale to, co je dobrodiním pro jednoho "lov!ka, m&že být opakem pro jiného. Vyskytne-li se problém vést železnici rolníkovými pozemky, tento návrh m&že být dobrodiním pro ve#ejnost, ale rolníkovi m&že p#inést škodu. Podobn! je zcela zbyte"né, aby kdokoli #íkal, že sv!t d!lá pokrok a z&stal jenom p#i tom. Hr&zy, které byly seslány na lidstvo b!hem dvou velkých válek tohoto století, znamenají technický pokrok, ale neznamenají morální pokrok na stran! t!ch, kte#í zp&sobili tyto hr&zy, ale spíše naopak. Je proto t#eba být p#esným p#i používání takovýchto neur"itých výraz&; nejsou-li jasn! formulovány, pop#ípad! rozší#eny, pak jsou takové výrazy z hlediska

138


"lov!ka pátrajícího po pravd! n!jaké v!ci neužite"né, i když jsou užite"né k #e"nickému ú"inku a k mentálnímu osln!ní bezmyšlenkovitého obecenstva. Slovo, které p#e"teme, ale kterému p#esn! nerozumíme, je mrtvé slovo. Dokud neproudí do mysli dokonale srozumitelný smysl z mluveného nebo psaného slova, nemáme z toho žádný užitek. O" více bychom se tedy m!li u"it dávat pe"livý pozor na slova, která užíváme p#i d&ležitém studiu a vážné debat!. Tato nejistota je skute"ným pramenem, z n!hož plyne mnohý zbyte"ný spor, a skute"nou p#í"inou mnohé neužite"né hádky. Mnohá intelektuální hádka o „faktech< je ve skute"nosti hádkou o pravý význam slov bez vztahu k v!cem a tak se stává stejn! bezvýznamnou jako spor o tom, je-li to konvexní nebo konkávní strana obvodu, která tvo#í kruh. Když se pohybujeme mezi dvojsmyslnou #e"í, pohybujeme se mezi zrádnou "eládkou, p#ed níž se musíme mít na pozoru. Pro tento nedostatek se vlekou hádky staré celé v!ky. Nejasná slova jsou zodpov!dná za to, že zp&sobila t#i tisíce let dlouhé bolení hlavy zmateným metafyzik&m. Jak mohou dva lidé doufat, že si budou vzájemn! dokonale rozum!t, když užívají dvou r&zných myšlenek pro totéž slovo, nebo dvou r&zných slov pro tutéž v!c? Kolik hádek, kterým bylo možné se vyhnout, kolik zbyte"ných spor& povstalo z této skryté p#í"iny? Dejme tomu, že n!kdo vysloví slovo muž b!hem rozhovoru, jehož se zú"astní p!t jiných lidí. A dejme tomu, že myslí na indického mnicha štíhlé postavy, hn!dé pleti a s oholenou hlavou. Co se d!je v myslích t!ch, kte#í ho poslouchají? První si utvo#í mentální obraz nesmírn! vysokého muže, mohutné postavy a rudé pleti. Druhý vidí svým mentálním okem neoby"ejn! mladého malého muže silné postavy a bledé pleti. T#etí myslí na muže prost#ední postavy pr&m!rn! stav!ného a sv!tlé pleti. +tvrtý si zobrazuje starého šedovlasého muže, zatímco pátý si vytvá#í ve své mysli p#edstavu mladého hn!dovlasého muže. Která z t!chto p!ti definicí odpovídá p#edstav!, kterou m!l mluv"í sám? Ani jeden z t!chto šesti lidí nemohl proto dát pevný význam tomuto jednoduchému a b!žnému slovu muž. Toto zdánliv! jednoduché slovo m&že zp&sobit nadbytek r&zných

UCTÍVÁNÍ SLOV

139

definicí. Jestliže poslucha"i reagují r&zn!, vysloví-li se takové b!žné slovo, jestliže neprojeví jednotnou shodu v tak jednoduchém p#ípad!, je z#ejmé, že ti, kte#í p#ijímají slova, nalézají nebo sami vytvá#ejí #adu odporujících si význam&, které nebyly nikdy mín!ny t!mi, kte#í tato slova vyslovili. Není však vždy možné vyhnout se zcela takovýmto dvojsmysl&m. Ti, kte#í by cht!li, aby slovo muž zastupovalo všude tutéž p#edstavu, museli by ji okamžit! omezit na jediný p#ípad zvláštního muže z milionu muž&, kte#í p#ebývají na této hemžící se zemi, a tak ponechat celý zbytek nepojmenovaný$ Takový postup je naprosto nemožný. Pro záležitost každodenního života oby"ejn! sta"í užívat jakoukoli použitelnou definici tohoto slova, ale pro vyšší nám!ty p#esné úvahy je to nebezpe"ným zvykem. Jedinou uspokojivou metodou jak zacházet s tímto slovem potom je žádat nebo poskytovat rozší#en!jší popis typu muže, o n!mž mluvíme. Ale toto je jenom p#íklad nesrozumitelnosti, povstávající z nedokonalého použití jediného slova. Když totéž slovo vybavuje r&zné obrazy v myslích r&zných lidí, co se asi stane, když spojíme n!kolik slov takového dvojího významu v #adu v!t? Uspokojivého sd!lení dosáhneme jedin! tehdy, když "tená# sdílí a chápe obsah p#esn! tak, jak jej chápal sám spisovatel. Služba, kterou n!jaké slovo prokáže, bude záviset na významu, který mu dávají ti, kte#í je používají. Slovo, které nemá spole"ný význam pro všechny, p#estává mít spole"nou cenu pro všechny. Používáme-li ho tak neur"it!, že se jím m&že poukázat na r&zné mentální pojmy, stává se nebezpe"nou p&dou, po níž se krá"í. Kolik jen lidí si vzájemn! nerozumí, libuje si v rozho#"ených hádkách nebo vede zbyte"né spory pouze proto, že tatáž slova znamenají r&zné v!ci pro mysli r&zných lidí$ Je-li tedy oprošt!ní #e"i od jejích interpreta"ních nástrah a dokonalé p#enesení významu z jedné mysli do druhé nekone"n! t!žší, než v!tšina lidí p#edpokládá, o" t!žší to musí být p#i filozofickém pátrání? Sokrates byl pravd!podobn! prvním, kdo provád!l sémantický pr&zkum jinde než v Asii. Teprve nyní pochopíme, pro" obcházel a vyptával se u"itel& a uvád!l ve zmatek žvanily kv&li definicím.

140


N!kdy nesta"í definovat význam slova: musíme "asto definovat p#esné použití slova. Jinak v hovoru nebo p#i "tení jedna "ást lidí m&že ve své mysli dát slovu jeden význam, avšak druhá "ást si m&že pod tímto slovem p#edstavovat n!co docela jiného. Co se zdá být bohatstvím chudému "lov!ku, bude se zdát chudobou "lov!ku s velkým bankovním kontem. V p#ípad!, jako je tento, je nutno slovo „bohatství< vyslovit ve vztahu ke zvláštní úrovni, aby byl vyjád#en jeho plný význam. A"koli to sluší lépe d!tem než dosp!lým, když mluví, aniž by m!ly jasné a ur"ité p#edstavy o tom, o "em se mluví, malé dotazování odhalí, že se lidé oby"ejn! pohybují v mlze neur"ité myšlenky a nejasných p#edstav pouze proto, že se nikdy nenamáhají vniknout hloub!ji do toho, co znamenají výrazy, které používají. Tedy znovu, význam se m!ní s každým "lov!kem, který použije n!jaké slovo. Ten v n!m m&že vid!t jedin! to, co mu jeho minulá zkušenost a p#ítomná schopnost dovolí vnímat. Proto totéž slovo m&že znamenat mnoho pro jednoho "lov!ka a málo pro druhého. Nebudeme slepí k takovýmto omezením #e"i. Chudému venkovanu v Itálii slovo Amerika kdysi vykouzlilo p#edstavu zem!, oplývající bohatstvím, kam doufal, že se vyst!huje, aby rychle zbohatl. Totéž slovo v mysli nezam!stnaného italského d!lníka, žijícího v Chicagu, vyvolává zcela odlišný význam. P#edstavuje si zemi, kde panuje nemilosrdný zápas, v n!mž obstojí nejschopn!jší, a kde tlak bídy je tvrdší než v jeho rodné zemi. Odvozený význam slova není ni"ím. Cokoli spole"nost nebo jedinec zvolí, aby mu p#isoudil, stává se jeho získaným výkladem. Platí jedin! zvyk. Význam se m&že dokonce m!nit od jednoho století ke druhému, od jednoho autora k druhému. Moderní anglický nau"ný slovník sotva schválí význam, jak jej podává n!jaký zastaralý slovník. Myšlenka se nevyhnuteln! stává klamnou, když je ned&sledná p#i používání výraz& a ur"uje témuž slovu hned ten, hned onen význam. Ne že bychom dávali podn!t k tomu, aby význam slov byl ustálen pro celou v!"nost a aby se jich nikdy nepoužívalo jinak než v jediném smyslu. Takové p#ání by bylo nesplnitelné. Ukázuje se, že ani dnes se všemi našimi slovníky to není možné. %e" je proud a neustále v pohybu. Stále znovu se p#i-

UCTÍVÁNÍ SLOV

141

zp&sobuje, když se loudav! pokouší dohonit plynutí v!k&. Není, nikdy nebyla a nikdy nem&že být statická. Vyvíjí se prost! proto, pon!vadž má charakteristiku zm!ny, rozp!tí a ztráty. Je práv! tak p#edm!tem proces& rození a rozklad& jako kterákoliv jiná forma lidské "innosti. Je však žádoucí nejd#íve jasn! stanovit význam vzájemnou definicí a pak se ho d&sledn! držet, kdykoliv je takovéto slovo použito, jestliže hraje d&ležitou úlohu p#i pou"ení nebo v diskuzi. P#edpokládat, že víme, jaký ono slovo má smysl, znamená nasadit si mentální klapky na o"i. Žádná slova nejsou ve skute"nosti ani nesprávná, ani správná. Slovo se stává správným nebo nesprávným jedin! nesprávným nebo správným používáním. Stává se chybným jedin! tehdy, když je chybn! chápeme. Pro každodenní používání není žádné slovo zcela bezvýznamné, protože každý, kdo slovo použije nebo slyší, mu dává ve své mysli n!jaký význam. Proto musíme rozlišovat zamýšlený význam slova od p#ijatého významu, jestliže chceme dosáhnout p#esného p#enosu. Teprve tehdy, když za"neme používat slova filozoficky, vyvstanou vážné problémy a my nacházíme p#ekvapující nejasnost a "ernou temnotu tam, kde vn!jší sv!t nachází úplnou jasnost a slunci podobnou zá#ivost. PSYCHO-PATOLOGIE SLOV +in, který nepochybn! nikdy není dovolen žádnému matematikovi, je vnášet osobní náklonnost, citový p#edsudek nebo subjektivní zájem do používání nebo chápání algebraického znaménka nebo geometrického obrazce. Žák si musí vzít cenné pou"ení od výše zmín!ného odborníka a používat ho p#i svém vlastním zacházení s jazykovými znaky a symboly, to jest, se slovy. Stane se, že mnoho lidí vysloví úsudek jako: „To je výborný "aj$< Byli by p#esn!jší, kdyby p#ipustili: ,Já považuji tento "aj za výborný$< Rozdíl mezi t!mito dv!ma jazykovými formami m&že být bezvýznamný, když se jedná o pouhý "aj, ale je podstatný, když se jedná o filozofickou pravdu, protože je veliký rozdíl mezi objektivním faktem a mimo volnou osobní p#edstavou o faktu. Opravdu, mnohé mylné populární domn!nky jsou následky takovéto konstruk"n! vadné #e"i.

142


Psycho-patologické faktory se projevují v každé v!t!, kterou se neukázn!ná mysl v hovoru vyjad#uje. Když jsou n!jaké p#edm!ty nebo události "lov!ku protivné, používá zcela odlišný ozna"ující výraz, než by použil, kdyby se mu to líbilo. Ale pon!vadž v obou p#ípadech diktovaly p#ijetí zvláštního výrazu jeho individuální city- a nikoli p#edm!t nebo událost sama - nemohou použité výrazy tvo#it p#esné ukazatele záležitosti, o které je #e". Je opravdu nebezpe"né p#edpokládat, že víme, co které slovo znamená pouze proto, že v nás probouzí silné city. Jak opatrným proto musí být "lov!k hledající pravdu, když vstupuje do tohoto království jazyka$ Lidé p#izp&sobují významy svým osobním p#áním. Když se n!komu poda#í svrhnout vládu násilnými prost#edky, poukazuje na sebe jako na hlavu nové vlády a na své odp&rce jako na zrádce. B!hem zápasu o moc však tehdy existující vláda poukazovala na n!ho samotného jako na provinilého "lov!ka, který se dopustil zrady, a proto byl odsuzován jako zrádce. Jestliže tehdy byl zrádcem, nemohl jím p#estat být potom, a jestliže nebyl zrádcem, pak d#ív!jší vláda používala toto slovo v naprosto nesprávném smyslu, prost! #e"eno, lhala. Zrádce p#ece nikdy nemá úsp!ch, protože když jej má, p#estává jím být jak p#ed zákonem, tak ve skute"nosti. Jedin! ti neúsp!šní jsou pasováni na zrádce$ V obou p#ípadech toto slovo p#edstavuje mylnou zám!nu myšlenky s p#áním a vzalo na sebe "ist! soukromou hodnotu. Zabarvujeme výklady slov osobními pocity sympatie nebo antipatie a takto hrajeme falešnou hru s p#esností. Nesympatizující zam!stnavatelé nez#ídka poukazovali na labouristické v&dce jako na „agitátory<, ale d!lníci, kte#í m!li extrémní názory, na n! poukazovali jako na „konzervativní m!š'áky<. Jestliže tedy nasloucháme ob!ma stranám a jsme p#íliš líní, než abychom si ud!lali pro sebe kritickou analýzu, pou"íme se, že definice labouristického v$dce je, že je to n!kdo, kdo je sou"asn! revolucioná#em i reakcioná#em$ Z takovýchto p#íklad& se stává zcela z#ejmou nesmírná cena slovní analýzy, nebo' nám pomáhá odd!lit holý fakt od p#edpojatého názoru. Když náboženský propagátor nebo politický polemik užívá názv& jako ateista nebo radikál s tak žhavým opovržením, jako by cht!l, aby samotný

UCTÍVÁNÍ SLOV

143

název vynesl rozsudek, d#íve než je možná jakákoliv rozumná diskuze, je z#ejmé, že nemá zájem na dosažení pravdy o t!chto výrazech, ale pouze si p#eje vyvolávat emoce a hypnotizovat své poslucha"e, aby to p#ijali. Když je nevinný výraz vysloven tónem opovržení nebo ošklivosti, jako kdyby byl urážlivým p#ívlastkem, pak mentáln! nepozorné davy se málokdy zamyslí, aby pat#i"n! prozkoumaly myšlenku, která ho podkládá, ale stanou se ob!tí jemné psychologické sugesce. Politická hesla a heslovité fráze jsou oblíbenými metodami nezásadových politik&, laciných demagog&, nemorálních inzerent& a všech t!ch, kte#í se starají více o zisk nežli o pravdu. Používají takových frází, aby uvolnili v ohromném množství z mysli lidí p#ehnané city, skrytá nesprávná tvrzení, úmyslné polopravdy nebo p#ekroucené p#edstavy, které p#ekážejí zdravému úsudku. Lidé opakují taková hesla v mylné p#edstav!, že p#emýšlí. A' jsou jakkoli p#íhodné tyto heslovité fráze pro takové propagátory, je radno blíže pátrat po jejich významu, než je m&žeme p#ijmout, práv! tak jako se musíme dívat pod okrasy #e"nického um!ní, abychom nalezli jeho podstatu. Povrchní pojmy v!zí tak hluboko v naší #e"i, že ty pravdiv!jší je mohou vytla"it jedin! potom, když se s nimi setkají a p#emohou jejich krajní resistenci. Oby"ejný nemyslící "lov!k nevázaného jazyka se nerad namáhá s touto nesrovnalostí a rozporem ve významech, filozof musí tedy zápasit sám. %e" - výb!r slov a stavba v!t - m&že pozoruhodn! pomáhat nebo p#ekážet filozofickému hledání, a proto filozof musí být mnohem opatrn!jší p#i jejím používání než ti druzí. Nezodpov!dná nedbalost oby"ejných lidí se stává u n!ho naprosto neodpustitelnou. Moderní v!da dosahuje úsp!chu hlavn! proto, že se zabývá výhradn! fakty. Úpadek st#edov!ké logiky a scholastiky nastal proto, že se zabývaly výhradn! slovy. Skrytá filozofie dosahuje úsp!chu v #ešení problému pravdy hlavn! proto, že jedná jak s fakty, tak se slovy. St#edov!ká teologie nebo scholastika je napln!na "etnými pseudo-otázkami, nap#íklad kolik and!l& m&že spo"inout na špi"ce jehly, jedin! proto, že se nikdy nenamáhala vypátrat, co skute"n! v!d!la. „Lépe být nev!domým, než být teologem a v!d!t tak mnoho nepravdivého,< #ekl jeden

144


americký obchodník, který uctíval pravdu svým vlastním mystickým zp&sobem a dovedl zem#ít ušlechtile a ve velké ví#e, když se Lusitanie potopila. Nebezpe"í metaforických frází jsou mnohem lépe známa než nebezpe"í doslovných v!t. Až dojdeme ke studiu mysli, objevíme, jak spojení malé p#edložky o jednom písmeni s anatomickou #e"nickou figurou je odpov!dno za mnoho nesprávného v našem názoru. Když totiž mluvíme o myšlence, že je „v mé hlav!<, nev!domky vtla"ujeme mysl do kostní schránky lebky. Takto jí dáváme jisté omezené rozm!ry v prostoru, aniž bychom kdy pátrali, zda je tak umíst!na nebo ne. Na konci svého dotazování objevíme, že tomu tak není, a že užívání této nebezpe"né prostorové metafory nás zavádí do zmatk& a omyl&. B!žná #e" je #e" nedbalá. Snese nelogi"nosti, dvoj smyslnosti, neskute"nosti, iluze a podvody. Slova, údaje a definice mají d&ležitý vztah k #ešení filozofických problém&. B!žný "lov!k je docela právem spokojen, když #ekne: „Vidím strom.< Tento zp&sob tvrzení je úpln! správný pro každodenní praktickou pot#ebu, ale je nedostate"ný pro filozofii. Žák se musí u"it dotazovat se: „Jaký je správný význam tvrzení, že vidím strom?< Tímto rozborem slova a v!ty neoceniteln! získá, nebo' odd!lí fakt od tvrzení a pravdu od domn!nky. Vnáší tím do plného sv!tla nekone"ný zápas mezi tím, co je jisté a co jisté není. Je to opravdu d&kladný výkon vypátrat, co skute"n! ví a co neví, ale myln! se domnívá, že ví$ Tímto zp&sobem m&že postupovat. Jinak se bu* zastaví, nebo promarní léta sledováním p#elud&. Od#ezává takto po "ástech p#íjemn! pohodlné p#edstavy p#ijatého v!d!ní, rozsekává je tak#ka na kusy. Lidé mohou nev!domky uzav#ít sv&j celý postoj k životu do dvou nebo t#í slov, která nedbale pronášejí. Individuální proces "innosti mysli se prozrazuje v nejkratším r"ení i v nejdelší v!t!. Jaká je naše reakce na slovo nadp•irozen"? Kn!z je bude definovat zbožn! jedním zp&sobem, ale zcela jinak a opovržliv! je bude definovat skeptik. Totéž slovo vede ke sporným definicím. A' již oba tito jedinci libovoln! spojují jakýkoli význam s tímto slovem, v!#í, že získávají definici, ale to, co

UCTÍVÁNÍ SLOV

145

skute"n! získají, je myšlenka, která odpovídá jejich osobní p#edstav! o definici. Budou tedy myln! p#edpokládat, že tlumo"í fakta, zatímco tlumo"í své vlastní p•edstavy nebo p#edstavy jiných lidí, týkající se t!chto fakt&. Nakonec závisí definice, kterou "lov!k pronáší, na jeho individuální teorii o vesmíru. Význam se stává výtvorem mysli$ Tudíž element osobního p#edsudku, p#ed nímž byl žák filozofie tak d&razn! varován, se bude snažit, aby se op!t vplížil do nejneo"ekávan!jších míst, do jeho používání nebo chápání t!chto záznam& myšlenek, které tvo#í #e". Každé slovo má proto dva významy: vn!jší význam, který je objektivním faktem nebo událostí v zevní zkušenosti, a vnit#ní význam, který je p•edstavou o onom faktu nebo události, která se vytvo#í v mysli. Fakt sám a zpráva o n!m se budou vždy lišit a nikdy se nesetkají, a' d!láme cokoliv. A' ur"íme výrazu jakýkoli význam, nikdy nem&že úpln! odpovídat v!ci, kterou ozna"uje. Je totiž pouze abstrakcí, jíž jsme dali p#ednost - abstrakcí používající tohoto významu v jeho technickém smyslu. Všichni víme, co #ekl Napoleon svému vojsku p#ed bitvou u Pyramid, ale nikdo nezná p#esný odstín tónu, ve kterém jeho slova byla pronesena, a p#esný pocit, který vyvolala v každém vojákovi. Proto bychom byli p#esn!jší, kdybychom doznali, že víme n!co o jeho slavném povzbuzení, ale nevíme a nikdy nem&žeme v!d!t o této události vše. Slova nám #íkají to, co je v naší p#edstav!, ne to, co je v samotné v!ci. Hovo#í spíše o naší vlastní domn!lé definici, než o tom, co skute"n!je. Následkem toho je zde další lé"ka, která "íhá na nepozorného, p#ed níž se musíme mít rovn!ž na pozoru. Je nemožné ov!#it si p•ímo kterýkoliv údaj u"in!ný druhým "lov!kem, týkající se jeho osobní zkušenosti. M&žeme jedin! p#ijmout pravdu jeho údaje na analogickém základ! nebo na základ! odvozeném z usuzování, to znamená, nep#ímo. A' nám #íká cokoliv, vše co m&žeme u"init, je p•edstavit si ideu, která je udržována jeho myslí. Proto tam, kde se podvádíme vírou, že jsme dosáhli p#ímého pochopení a získali dvojí ov!#ení, dostáváme skute"n! jakousi individuální p#edstavu. Když používáme tentýž název pro n!jaký p#edm!t jako druzí, jsme

146


"asto svedeni k názoru, že všichni mají co "init s tímtéž p#edm!tem. Ale žádný p#edm!t nem&že být stejným po všech stránkách pro všechny pozorovatele. Nap#íklad hora, kterou vidím, není stejná jako ta, kterou vidí jiný pozorovatel, který stojí na jiném míst!. P#estojí oba nazýváme stejným jménem$ Bu*me k sob! up#ímní v takových p#ípadech a uznejme jako skute"nost, že "asto chováme mentální obrazy odlišné od obraz& jiných lidí, zatímco všichni užíváme stejného názvu pro tyto nestejné jsoucnosti. +lov!k, který obdržel zprávu o smrti svého nejmilejšího p#ítele, m&že v odpov!* na otázku lí"it, jak je zarmoucen touto událostí. Jeho poslucha" však bude mít jen p#ibližný pojem o tom, co slyší, nikdy o tom, co tento "lov!k cítí. A protože v p#ípad! tohoto "lov!ka mohou být schopnosti slovního vyjad#ování slabé, tedy i toto p#ibližné chápání m&že být ješt! nedokonalejší, než by bylo v jiném p#ípad!. V každém p#ípad! hlavním bodem je to, že existuje a musí existovat rozdíl mezi tím, co "lov!k postižený ztrátou #íká a co skute"n! poci'uje. Tento rozdíl proto ukazuje na fakt, že slovní význam je jak neúplným, tak nedokonalým významem, to jest, že není p#ísn! p#esným$ Následkem toho slovo nep#edstavuje a nem&že p#edstavovat celou ideu. %íká nám n!co o ideji, není však ni"ím více, než vý/atkem z celkového významu - to je vše. P#íjemné osobní uspokojení, které "asto poci'ujeme, když mluvíme, abychom se vyjád#ili, je klamné. Nikdy nem&že vést ke zcela p#esnému sd!lení. Je nap#íklad význam slova st$l mentálním obrazem, který vyvstane v n!"í mysli sou"asn! s jeho vyslovením, nebo je to myšlenka na zvláštní p#edm!t, ke kterému zasedá p#i ob!d! ten, kdo slyší toto slovo vyslovit? Jestliže je to tato myšlenka, pak stojíme p#ed problémem, že zvláštní obraz, který vyvstává v poslucha"ov! mysli se m&že zna"n! lišit od stolu, na který myslil ten, kdo toto slovo pronesl. Jeho st&l m&že být t#ínohý, zatímco druhý je "ty#nohý. Jazykovým zvyklostem nelze d&v!#ovat. Musíme z#ejm! jít za pouhé slovo nebo jeho zvuk, chceme-li získat p#esnost. Musíme mít jasn! p#ed sebou skute"ný vztah mezi výrazem a v!cí samotnou. Vzd!laný "lov!k

UCTÍVÁNÍ SLOV

147

bude podrážd!n! tvrdit, že ví, co slova znamenají, ve skute"nosti však "asto zam!/uje své bezvadné ovládání gramatiky a svou širokou zásobu slov se skute"ným v!d!ním, které tato jazyková stavba p#edstavuje. Nebo' slova nejsou v!ci. Je snadné plést si napsané slovo se skute"nou v!cí nebo zapomenout, že mluvené slovo je pouze abstrakcí v!ci, kterou ozna"uje. Slovo totiž p#inejlepším sd!luje pouze p#ibližn! myšlenku nebo cit, událost nebo fakt, který je v mysli toho, kdo je vyslovuje. Tento omyl m&že zm!nit slovo v kámen úrazu, který brání správnému poznání samotného p#edm!tu. Žák filozofie musí proto dávat pozor, aby odd!loval slovo od myšlenky, kterou slovo zastupuje, a myšlenku op!t od v!ci, kterou myšlenka zastupuje. Jedin! pak m&že p#esn! post#ehnout, jakou cenu to slovo pro n!ho má. Musí analyzovat jednotlivá slova a stavbu v!t tím, že je p#ekládá zp!t do faktických vztah&. To vyžaduje sondování pod povrchem, jako chirurg sonduje svou lancetou. Musí nám být zcela jasné v tomto bod!, že význam slova m&že být sám "ist! slovní, to jest, ni"ím více než ur"itým po"tem jiných slov, nebo m&že být pln! neslovní, to jest, skute"nou v!cí; a jestliže je touto v!cí, je zde další otázka, kolik z této v!ci je slovem symbolizováno. Popisné v!ty nám #íkají n!co o "ásti p#edm!tu, ale nemohou nám pov!d!t o jeho celku, protože vždy jsou nezbytn! abstrakcemi. Není to jejich vinou, nebo' mají svá omezení jako všechny v!ci a my bychom od nich nem!li o"ekávat, že budou d!lat zázraky. Ale tím není #e"eno, že musíme zhoršovat v!ci tím, že budeme neukázn!ní, ledabylí, neur"ití nebo nedbalí, když lijeme myšlenkovou látku do jazykové matrice. V!tšina neodborných laik& má ve zvyku odkládat stranou tyto problémy významu, když jsou jim poprvé p#edloženy, jako p#íliš z#ejmé, než aby se jim v!novala zvláštní pozornost, nebo p#íliš malicherné, než aby se o nich dlouho uvažovalo. A dokonce i osv!d"ení žáci filozofie jsou nez#ídka krajn! netrp!liví, když jsou podrobeni tomuto novému k#ížovému výslechu o tom, co se zdá prostou a b!žnou každodenní #e"í. Považují to p#inejlepším za plýtvání "asem a p#i nejhorším za naprosté obt!žování. Nevidí v takovém úkolu žádný konkrétní užitek ani žádný

148


zvláštní význam. Ani nevidí jeho souvislost s hledáním pravdy. Ptají se, co má spole"ného celé toto zabývání se pouhými slovy s filozofií. Není to vlastním zájmem jedin! filologa? Odpov!* je, že plný d&sledek takového sémantického studia se m&že dostavit jedin! s pln!jším rozvinutím tohoto u"ebního období. Pouze když toto pátrání zna"n! pokro"í, žák dojde k p#im!#enému poznání pro sebe sama - pro" byl kladen d&raz na d&ležitost tohoto vyšet#ování navzdory faktu, že v!tšina vzd!laných lidí p#edpokládá, že rozumí docela dob#e slov&m, která obvykle užívá. Nicmén! i v mezích této kapitoly bude ukázáno n!co z jeho užite"nosti. Kdo chce být filozofem a vyzbrojil se psychologicky na svou výpravu, bude pohlížet na celou rozlohu existence jako na své území. Musí se vypravit, aby hledal pod povrchem pravdu o tom, co slyší nebo "te, práv! tak jako o tom, co mluví nebo píše, pravdu o sv!t! kolem sebe, pravdu o tom, co sám myslí a co myslí jiní, a pravdu o sv!t! uvnit#, to jest, o mysli. Ale n!kde musí za"ít a bude nejvhodn!jší, za"ne-li v nejbližším bod!, což znamená, že by m!l za"ít se slovy, protože celé jeho další v!d!ní musí být formulováno slovy. Jeho pátrání za"íná tedy tím, že se stane mentáln! tak nejistým a jazykov! tak zatíženým jak jen možno. Musí se pustit do jakéhosi zažehnávání duch&. Nebo' v!tšina lidí, možná všichni lidé, hovo#í s p#ízraky a jednají s pr&svitnými p#eludy pod klamným dojmem, že to jsou pevné postavy z masa. Zkrátka, musí najít, kolik z jeho slovy formulované myšlenky nebo #e"i je pouhý nesmysl, kolik je ov!#itelný fakt, kolik je pouhé nepochopení a kolik je autentický výklad. +ím více ujas/uje své významy sob! i jiným, tím více se p#ibližuje k pravd!. Nedvojsmyslnost je proto d&ležitou zásadou filozofické #e"i. Libovolné používání slov m&že být "asto bezvýznamné ve sv!t! sv!tských záležitostí, ale tam, kde jde o p#ijetí nebo sd!lení pravdy, musí být žák nesmírn! opatrný, aby ur"il jejich p#esný význam tak, aby nemohlo dojít k nepochopení. Se správn! definovaným souborem výraz&, tvo#ících #e" spole"nou spisovateli a "tená#i, mohou oba doufat, že ud!lají jistý pokrok. Bez n!j

UCTÍVÁNÍ SLOV

149

mohou oba padnout do staré pasti tím, že celá filozofická stavba bude vybudována z pouhého dvoj smyslu. Považovat takový slovní rozbor za pouhé punti"ká#ství je proto naprosto nesprávné. Je podstatnou sou#ástí výzbroje pro zjiš*ování pravdy. Kdo nev!nuje "as tomuto p#ípravnému úsilí, je odsouzen z&stat p#ed bránou filozofie. Mnozí doufají, že uniknou této únavné práci a p#esto získají pomalu rostoucí plody filozofie. Oni nev!dí, že správné zvládnutí slovních analýz jim pozd!ji umožní postavit se proti zdánlivým d&vod&m a klamným p#edpoklad&m, a tak vy"istí p&du pro jejich postup sm!rem k pravd!. Nebo' slova vyr&stají do v!t, které se zase rozvíjejí do celých soustav tvrzení a ty dávají konkrétní formu veškerému myšlení. Jestliže n!která slova p#edpokládají n!co, co je opravdu klamné, kdo m&že proniknout k pravd!, když je míchá s jinými slovy? Jestliže lidé zachovávají lhostejný postoj k problém&m významu, "iní se sami nezp&sobilými postupovat v dalším filozofickém studiu. Nebo' psychologickým následkem jejich umín!nosti je to, že nepodstoupili požadovanou myšlenkovou námahu a že si "iní neod&vodn!ný nárok na v!d!ní, které ve skute"nosti v jejich hlavách neexistuje. Rovná se to náhlému ochrnutí rozumové schopnosti. Vede to k p#ijetí zdánlivých d&vod&. Ignorantsky si p#edstavují, že takové problémy jsou "ist! imaginární a akademické a pat#í do oblasti bezcenných st#edov!kých diskuzí, takových, jako ona již zmín!ná diskuze, kolik and!l& by mohlo tan"it na špi"ce jehly. V tom se zcela mýlí$ Roz#ešení t!chto problém& je možné využít jak prakticky, tak filozoficky. Má vysokou hodnotu, kterou v&bec netuší ti, kte#í do nich hluboko nepronikli. Požadavek filozofické p#esnosti p#i zacházení s výrazy není libovolný. Je to opravdu požadavek, aby byl základ o"išt!n, protože pokrok je brzd!n klamnými a na zcestí zavád!jícími p#edstavami. Je to požadavek, abychom zkoumali slova tak, aby byla vedena jasná d!lící "ára mezi faktem a nepravdou, aby byly objeveny klamy, které jsou základem jejich užívání a odhaleny nezaru"ené nebo bezd!"né domn!nky. Musíme tedy dávat pozor na nest#ežené výrazy, které dávají hodnotu bezvýznamnému nesmyslu.

150


P%EKVAPIVÁ ODHALENÍ O PRAVD•, BOHU A DUCHU Filozofie je obsáhlým hledáním nezni"itelné pravdy, základního významu veškeré existence. V!tšina lidí, kte#í souhlasí s naukou ur"itého náboženství, kultu nebo filozofické školy, zaujímají lín! postoj, který považuje tyto nauky za n!co, co tvo#í poslední slovo v moudrosti, postoj, který je "asto plný netrp!livé nevole, když s ním nesouhlasíme. Bezd!ký d&sledek takového postoje proto je, Já vím, že to je pravdivé<. Ale jak je možné, aby si byli jisti, že to co v!dí je pravdivé, jestliže p#edtím nezkoumali analyticky a kriticky samotné základy toho, jestliže podrobn! nestudovali všechny srovnávací a sporné nauky a p#edevším jestliže se nesnažili zjistit vlastní význam pravdy? Abychom si opat#ili letmý pohled do filozofického používání práv! stanovených princip&, ud!láme nejlépe, když za"neme zkoumat významy, které dávají slovu pravda n!kte#í sou"asníci. Snažme se objevit, jak nás mohou u"enci informovat o pravd!. V b!žném slovníku ji najdeme definovánu jako „to, co je pravé nebo pravdivé; pravé tvrzení, správnost popisu; skute"ný výklad<. Obrátíme-li se ke spis&m filozof&, abychom zjistili jejich definici, je nám p#edkládána zajímavá rozmanitost teorií o pravd! nebo názor$ na pravdu. Pragmatická škola #íká s Williamem Jamesem, že „pravda je název toho, co se ukazuje být dobré na cest! víry<. Ti, kte#í se p#idržují teorie souhlasnosti, #íkají, že „pravda je to, co vyhovuje faktu a odpovídá sou"asné situaci<. P#edstavitelé teorie soudržnosti #íkají, že „pravda je stálost<. Jiní #íkají, že slovo pravda je podrobeno "ty#em dalším výklad&m: p#edn!, m&že být bráno jako n!co, co nemá protiklad; za druhé, m&že být považováno za n!co, co ozna"uje faktickou skute"nost; za t#etí, m&že být chápáno jako pouhá zpráva o této faktické skute"nosti; kone"n! m&že ozna"ovat správný pom!r, existující mezi dv!ma v!cmi, dv!ma osobami nebo dv!ma jednotkami, jako 3 @ = Q 5. Z této sm!si vzájemn! si odporujících definicí pozorujeme, že tento výraz je tak mnohotvárný, že p#esn! vzato není lepší než cizí nesrozumitelná #e" a že obvyklé p#esv!d"ení, že každý zná jeho význam, je

UCTÍVÁNÍ SLOV

151

pouze mylnou domn!nkou. Rozdíly v pojmovém ozna"ení jsou p#íliš velké, než aby tvo#ily jasn! definovaný smysl. P#esto sv!t užívá slova „pravda< hladce a p#edstírá, že chápe p#im!#en! jeho význam. Zde se sv!t z#ejm! klame. Pr&m!rný "lov!k se brzy stává ob!tí sv&dné jednoduchosti tohoto krátkého slova a nikdy ho ani nenapadne, že není ni"ím více, než startem v b!hu za filozofickým pochopením. Avšak pro n!ho je cílem$ Nejt!žší v!cí na sv!t! je dosáhnout pravdy, nejsnažší dosáhnout její napodobeniny. Proto se každý "lov!k domnívá, že zná pravdu. Ve filozofickém slovníku by tomuto slovu m!lo být vykázáno nejd&ležit!jší místo ze všech, jako je tomu v nejlepších indických textech, ale Západ není schopen nalézt pevnou definici, na které by se jeho myslitelé shodli. V!tšinou se nezabývají otázkou, jak definovat pravdu, a"koli jsou obeznámeni s d&ležitostí všeobecného principu jak definovat své výrazy. Ale jejich spole"nou vírou je, že p#irozenost kone"né pravdy není možné ur"it, a že je proto zbyte"né se pokoušet o definici nepoznatelného. Má-li se však filozofie #ídit svým profesním cílem zjistit význam Všeho, to jest, pravdu o Všem, jaký jiný osud "eká její spisovatele a "tená#e než pád do temnoty, jestliže toto nejd&ležit!jší slovo uniká nepopiratelné definici? Ale t!ch n!kolik, kte#í se pokoušejí o tento úkol, podává takové hanebn! r&zné významy, že je naprosto jasné, že nabízejí pouhé názory pod pe"liv! vypracovaným jazykovým pláštíkem. Všechny b!žné definice mají své slabosti a mohou být vyvráceny bystrou mentalitou. A tak p#icházíme k p#ekvapujícímu zjišt!ní, že význam n!kterých nejd&ležit!jších slov, užívaných p#i hledání pravdy, není ustálen, ale je "ist! relativní k jejich výkladu. Takové odhalení však pomáhá vysv!tlit, pro" Buddha zachoval chladné ml"ení, když se ho jeden poslucha" tázal na p#irozenost Nirvány, a pro" Ježíš zachoval podobné ml"ení, když se Pilát ptal na podstatu Pravdy. Kdyby byli dali jakoukoli odpov!*, byla by nevyhnuteln! znamenala n!co smýšleného, tudíž n!co v mysli tazatele odlišného od toho, co znamenala ve vlastní mysli mluv"ího. Ale plné vysv!tlení tohoto tajemného ml"ení náleží k nejpokro"ilejší "ásti tohoto u"ení.<

152


Bude možná vznesena otázka, kde je závažná d&ležitost dosáhnout všeobecn! p#ijatelné a úpln! nepopiratelné definice p#irozenosti pravdy, d#íve než je dosaženo pravdy samotné? Odpov!* musí být, že jsme jako badatelé na neznámé pevnin!, kte#í musí mít v&dce, aby #ídil jejich kroky, a' již je tím v&dcem živý "lov!k, nebo mechanický kompas. Spolehlivá definice pravdy by opat#ila správný sm!r snahám myslitel& tím, že by jim ukázala stezku, která má být sledována, aby bylo pravdy dosaženo. Varovala by je jako pohyblivá jehla kompasu, kdykoliv by sm!#ovali ke klamu, omylu a podvodu, a povzbudiv! by je ujiš'ovala, kdykoliv by postupovali ke správnému cíli. Zá#ila by nep#etržit! na mentální obloze jako polárka, takže by se nemuseli ztratit v neužite"ném hloubání nebo marn! tápat mezi fantastickými teoriemi. To však není vše. Ona by jim zabránila, aby se dali svést k p#ijetí n!jaké „pravdy< pouze proto, že by byla p#íjemná jejich vkusu. Umožnila by jim vyst#íhat se p#ijetí své vlastní p#edstavy nebo p#edstavy n!koho jiného o pravd!, jako by byla pravdou samotnou. Dala by kone"nou jistotu názoru, kterou nemají ti, kte#í nev"dí, zda to, "emu v!#í, je pravda nebo není, a kte#í jsou proto vždy náchylní m!nit sv&j názor. Nyní m&že být podán další letmý pohled na filozofickou hodnotu d&razné slovní analýzy. Kolik lidí je zcela omámeno nebo zpola napln!no posvátnou hr&zou p#i pouhém zvuku n!jakého p&sobivého slova jako B$h a je takto odvráceno od klidného ov!#ení a nestranné analýzy všech jeho aspekt&? Toto slovo dává velikou posilu a kouzelnou út!chu milion&m lidí, ale b!da$ "lov!k hledající pravdu nem&že od n!j získat žádnou út!chu, d#íve než posoudí samotnou myšlenku a nejen slovo. Protože spole"nost b!hem n!kolika století toto slovo neustále používala, povrchní mysli docházejí k p#edpokladu, že to slovo musí proto p#edstavovat „n!co<, co existuje v lidské zkušenosti, n!co, co je. Žák však musí nejd#íve psychologicky analyzovat, o co se vlastn! jedná. Nebo' musí za"ít se základnou pátrání, která musí být prosta dogmatu a p#ece užite"ná pro rozši#ování chápání, jinak je pouhým žvan!ním. Tímto východiskem p#i studiu musí být specifická a p#esná definice. Žák nemá to št!stí on!ch uhlazených kn!ží a moudrých teolog&, kte#í mluví o Bohu

UCTÍVÁNÍ SLOV

153

s takovou d&v!rností a s takovou jistotou, že vyvolávají dojem, že byli nepochybn! p#ítomni, když On tvo#il sv!t, nebo že byli alespo/, podle slov Matthew Arnolda, „osobou v sousední ulici<. První v!c, kterou pak objeví, je, že toto krátké t#íhláskové slovo m&že být chápáno v mnoha r&zných smyslech. Jak se prokopává množstvím zbožných asociací, které to slovo má, záhy post#ehne, že deset lidí m&že vyslovit slovo „B&h<, ale závažné rozdíly v názoru mohou skryt! spo"ívat za každým vyslovením tohoto slova, i když je slyšeno jako jeden a tentýž zvuk. Toto slovo m&že znamenat osobní nebo neosobní bytost, m&že znamenat abstraktní souhrn zákon& P#írody nebo zvláštní individuální bytí, kus vy#ezávaného d#eva nebo sochu ulitou z kovu. V mysli primitivního "lov!ka je jist! animistickým výrazem, kdežto v mysli zesnulého Lorda Haldana bylo výrazem abstraktním a absolutním. Žák by nem!l omezovat své pátrání na p#edstavu, která je udržována v jeho bezprost#ední blízkosti nebo v jeho zemi nebo v jeho rase; hledá pravdu celého života, a proto musí shromaž*ovat a porovnávat p#edstavy z každé "ásti zem!koule. Objeví potom, že jsou rasoví bohové, jako Jehova, hojnost kmenových boh&, osobní vládci vesmíru, jako Višnu, a neosobní a univerzální duchové bez jakéhokoli tvaru v&bec a že lidská mysl ve své primitivnosti uctívá Božství naprosto nepodobné tomu, které uctívá ve své dosp!losti. Žák&v pokus dostat se pod povrch tomuto výrazu a ustálit jeho plný význam jej vede k únavnému úkolu, který je práv! tak nekone"ný jako rozporný. Nebo' a' d!lá, co chce, je naprosto neschopen objevit, co je p#esn! mín!no tímto odzbrojiv! krátkým slovem. Je citlivé na rozmanitost zvláštních výklad&. M&že poskytnout patnáct význam& stejnému po"tu lidí. Dalo pravd!podobn! vznik v!tšímu množství mlhavých výmysl& než kterékoli jiné slovo ve slovníku. Vše, co m&že objasnit, je to, co si množství lidí od prostých ostrovan& z Fidži až k lidem s akademickou hodností p#edstavuje, "emu v!#í, "emu d&v!#uje, ve" doufá a o "em p#edpokládá, že m&že být významem tohoto slova, ale nikdo - ani jediný "lov!k - skute"n! neví, co to je. Matoucí d&sledek je, že všechny jejich definice si vzájemn! odporují. R&znost definicí, dávaných slovu „B&h<

154


nejen neohrabanými barbary, nýbrž i vzd!lanými lidmi, je opravdu zarážející. Málo mentálních Boh& je stejných. Protože jsou nuceni užívat slov jako základních prvk& svého myšlení, protože význam musí nejd#íve vplynout do slovních tvar&, než si jej m&že mysl pat#i"n! p#ivlastnit, toto pestré množství lidí hovo#ících o Bohu skute"n! neví, o "em mluví, když nezná p#esný význam tohoto slova. A nejen že sami nev!dí, o "em mluví, ale ani ti, kte#í jim naslouchají, jim skute"n! nerozum!jí. Nebo' pojmy, které jsou p#ijímány a utvá#eny v jejich myslích jsou bezpochyby docela jiné, než ty, které jsou vytvá#eny myslemi hovo#ících lidí. Všichni ve skute"nosti objektivizovali své osobní domn!nky do tohoto slova a tímto slovem zase do sv!ta, který je obklopuje. Žák filozofie by se nem!l podrobovat bez odporu této pozoruhodné situaci. Musí se mít na pozoru a užívat antiseptická opat#ení proti t!mto vážným nebezpe"ím mentálního zdraví. Musí aplikovat zkoušku nestranného myšlení v&"i d&v!#ivému hovoru o Bohu, který neustále vniká do jeho uší nebo prochází tišt!ný p#ed jeho o"ima. Odpov!* na otázku, Jaký je význam Boha?< nem&že získat pouhým nahlédnutím do slovníku. M!l by v!d!t, že všechny slovníky jsou pouze pokusy o ustálení významu a že nikdy sv&j úkol pln! a úsp!šn! nespl/ují, protože r&zné slovníky nabízejí r&zné významy a koneckonc& jsou pouze ukazateli vysv!tlujícího názoru, jaký existuje v dob!, kdy se provádí sbírání r&zných pramen& - j e j i c h autorita není absolutní. M&že to ud!lat jen p#eformulováním své otázky takto: „Co poci'uji ve své mysli, když použiji toto slovo? Co ve zkušenosti sv!ta nebo života odpovídá výrazu B$h?& Když takto hluboce uvažujeme o „významu významu< shledáme, že je jenom ideou v mysli, myšlenkou, kterou udržujeme, nebo dokonce p#edstavou, kterou si budujeme. A pon!vadž má "ist! mentální existenci, nelze nikdy porovnat myšlenku, udržovanou v mysli jednoho "lov!ka s tou, která je v mysli druhého. Dva vn!jší p#edm!ty, jako nap#íklad tužky, mohou snadno být umíst!ny vedle sebe a porovnávány, ale ne dv! vnit#ní ideje. Proto každý, kdo poslouchá nebo "te slova, m&že a bude si p#edstavovat jedin! to, "emu on jakožto významu dává p#ednost. P#esné sd!lení a dokonalé p#ijetí jsou tím zma#eny. Takovému zma#ení lze zabrá-

UCTÍVÁNÍ SLOV

155

nit jedin!, když opatrn! vnikáme do pe"livého zkoumání a do p#edchozí definice. Jestliže žák nejen pochopil, jak ur"it hodnotu slov, ale také jak ur"it význam významu, tehdy nadešel "as, kdy smí doufat, že objeví, co B&h opravdu je, na rozdíl od toho, co si n!kte#í lidé pouze p#edstavují, že On je, ale p#edtím-nikdy$ Jeho odhalení nep#ijde náhle, uskute"ní se opravdu až na konci jeho filozofického hledání, ale jestliže vytrvá, ono se dostaví a od té doby nebude již klamán modlami falešných Boh&. Slovo, které rovn!ž hraje velkou úlohu v tom, že jsou lidé uvád!ni do klamných p#edstav nebo zmateni nejasnými p#edstavami, je slovo duchovní. Užívají ho totalitní diktáto#i k ozna"ení svého názoru na život, ale rovn!ž ho užívají jejich odp&rci$ Je n!co ironického ve zp&sobu, jakým se diktáto#i a demokraté vzájemn! obvi/ují, že jsou materialisti"tí a neduchovní. Existuje z#ejm! mnoho zmatku v pojmech, které mají politikové o tomto p#itažlivém slov!. Když však vstoupíme do sfér náboženství a mysticismu, zmatek velice vzr&stá. Slyšíme o „duchovních< zkušenostech, které p#i analytickém zkoumání se projeví jako nádherné citové vzrušení, nebo nesmírn! obrazotvorné vzlety, nebo jako krásné nálady intenzivního míru, nebo jako nezralé sentimentální obrácení se na víru, nebo jako vize nehmotných bytostí a takdále. Možných výklad& je tedy mnoho. Kone"n!, #ekneme-li, že n!který "lov!k je velmi duchovní, jeden poslucha" myslí, že to znamená, že je ušlechtilého charakteru, jiný v!#í, že to zna"í, že je klidné povahy, t#etí si p#edstavuje, že žije životem asketické prostoty a osam!losti, "tvrtý si ho maluje jako ultranáboženského, zatímco pátý ho považuje za "lov!ka žijícího v tajemném stavu v!domí, neznámém oby"ejným smrtelník&m, a podobn!. A tak se každá definice liší od ostatních. Analyzujme nyní hloub!ji, co v sob! zahrnuje slovo duchovní. Nech' je to n!"í duchovní zkušenost nebo v!domí, stopujte to analyticky až do konce a odhalíte, že to je jeho mysl, která mu to sd!luje. A je to jeho mysl, která mu umož/uje poznat to jako n!co, co existuje v jeho život!. Nuže, mysl nás m&že uv!domit o "emkoli - a' je to malá muška nebo velký B&h - jen tak, že o tom chová myšlenky. Proto, nech' poznáváme cokoli jakýmkoli zp&sobem, poznáváme to nakonec jako myšlenku.

156


Duchovní zkušenosti a duchovní v!domí nejsou výjimkou z tohoto univerzálního pravidla. Ty také nejsou opravdu ni"ím více než myšlenkami, i když mají jakkoli neobvyklý charakter. Neexistuje tedy rozdíl mezi slovem duchovní a slovem mentální. Veškerý v!domý život je myšlenkový život. „Nejduchovn!jší< "lov!k žije v myšlenkách práv! tak jako ten nejmaterialisti"t!jší. Nem&že d!lat nic jiného, má-li z&stat bd!lým. Nyní je možné pochopit, pro" lidé nejen nevytvo#ili žádný jasný a pevný pojem významu duchovní, ale také pro" nikdy žádný vytvo#it nemohou. Vše, co mohou ud!lat, je nev!domky vybudovat svou obrazotvorností význam, který vyhovuje jejich osobnímu vkusu nebo povaze. Filozof se nesmí nechat upoutat kouzlem tohoto slova a musí hlubším myšlením ukáznit své vlastní užívání tohoto výrazu tak, aby dosáhl vyjasn!ní toho, o "em hovo#í. CO JE FAKT? +tvrtý jazykový nep#ítel, proti jehož povrchnímu p#ijetí musí filozof bojovat, aby ho neoklamal a nevlákal do iluze, je fakt. Filozofie pravdy se totiž honosí tím, že je založena spíše na faktech než na názorech. Ale co je fakt? Zde je slovo, jehož význam se v každodenním používání pokládá za samoz#ejmý, ale i nepatrné analytické zkoumání ukáže, že zrádn! splývá s množstvím jiných nuancí. Jestliže n!kdo p#ijme libovoln! první nebo t#etí ze všech t!chto výklad&, protože úsilí dalšího pátrání je p#íliš obtížné, jak se m&že ujistit, že jeho poznání je skute"n! založeno na faktech? Dejme tomu, že n!jaký chlapec jde dom& v temném šeru a zpozoruje, že u cesty leží svinutý had. Sp!chá dále a pozd!ji potká jiného chodce, který se však ubírá opa"ným sm!rem. Chlapec považuje za svou povinnost sd!lit mu fakt, že dále u cesty leží had a varovat ho, aby na n!j náhodou nešlápl a nebyl následkem toho uštknut. Následujícího dne chlapec potká téhož muže, který mu sd!luje, že po hadovi st#elil a pak se k n!mu p#iblížil. K svému p#ekvapení shledal, že to v&bec nebyl had,

UCTÍVÁNÍ SLOV

157

ale pouze sto"ený silný provaz. Matné sv!tlo oklamalo oba$ Plaz byl jen výtvorem jejich neov!#ené obrazotvornosti, nev!domým sebeklamem. Byl to fakt, že chlapec vid!l hada? Odpov!* musí být ano. Byl to fakt, že vid!ný p#edm!t byl skute"n! provaz? Odpov!* musí být op!t kladná. Ale dejme tomu, že by byl chlapec nikdy nepotkal druhého muže. Nebyl by houževnat! tvrdil, že to byl fakt, že vid!l hada práv! tak, jako muž by nyní houževnat! tvrdil „fakt<, že chlapec nevid!l v&bec žádného hada? P#emýšlivá mysl jasn! chápe, že musíme být opatrn!jší, když užíváme tento výraz. Je-li fakt n!"ím, o "em nás uv!domuje p!t smysl&, pak nás t!chto p!t smysl& m&že klamat a dát nám jeho nesprávné vylí"ení. V tomto p#ípad! žák musí p#ipojit slovo fakt k seznamu slov, na jejichž nekritické používání musí pohlížet s ned&v!rou. Kdyby byl místo p#emýšlení, „vid!l jsem hada<, myslel, „vid!l jsem n!co, co se zdálo mít podobu hada<, nebyl by zmátl sebe a druhého tak snadno. To však je jedna z nejjednodušších potíží, s kterou se žák setkává p#i p#ijímání tohoto výrazu. Slova, která náležejí p#edv!deckému v!ku a p#edstavám vzdáleným v "ase i prostoru, dosud prostupují naši #e" a mohou žáka skute"n! zavést, když to, na" tato slova poukazují, se v sou"asném v!d!ní ohromn! rozší#ilo. Výsledk&, kterých bylo dosaženo v naší generaci, nemohlo být dosaženo v žádném d#ív!jším v!ku, pon!vadž byly velkou m!rou umožn!ny podivuhodnými novými nástroji a jemnými p#ístroji, které byly vymyšleny a vynalezeny, aby pomohly p!ti smysl&m pracovat tam, kde d#íve tak jemn! pracovat nemohly. A tak, mikroskop, teleskop a spektroskop, citlivá fotografická vrstva a fotoelektrická bu/ka umožnily zrakové zprávy, které pouhé lidské oko nem&že jinak obdržet. Mikroskop nap#íklad odhaluje našim o"ím nový sv!t, podivuhodný sv!t, který ukazuje, že mrtvola, kterou jsme považovali za staticky mrtvou, je vpravd! dynamicky živá aktivními cizopasníky; že voda, kterou jsme považovali za neobydlenou, se hemží drobnými živými tvory; že ost#í b#itvy, které jsme považovali za dokonale rovné, je pilovité a k#ivé; a že

158


to, co je vnímatelné hmotným smysl&m, je jenom žalostn! nepatrnou "ástí toho, co je stále ješt! nepozorovatelné. P#ed n!kolika staletími každý hladce tvrdil, že první p#ímé dojmy poukazují na fakta, kdežto moderní v!da nyní prohlašuje, že na fakta poukazují jedin! dojmy další. Ob! skupiny pozorování se zdají odporovat jedna druhé nebo vyvracet jedna druhou. P#esto však miliony lidí p#emýšlely a mnozí lidé dosud p#emýšlejí o jednodušších pozorováních jako o faktech. Stále ješt! pokra"ujeme v užívání starých primitivních výraz& pro takové jevy, a"koliv každý student v!dy nyní ví, že jsou technicky nep#esné a zavád!jící. Naše mysl používá dosud pojmy o sv!t! tak, jak se jeví pouhým smysl&m. Náš hovor dosud obsahuje slovní výrazy, založené na t!chto klamných pojmech. %e" se vle"e loudav! a daleko vzadu za naším v!d!ním. Jak mohou kdy doufat ti, kte#í neopatrn! užívají takovéhoto klamného media pro myšlenky, chápání a sd!lování, že p#ivedou poslední pravdu o život! do svého dosahu? K "emu je koneckonc& význam t!chto tvrzení? Je k tomu, aby lidé mohli snadno vkládat své vlastní názoiy do slova fakt. Když posuzujeme hmotu v!decky, dozvíme se, že každý hmotný p#edm!t je složen z ví#ících elektron&. Váš psací stroj se m&že jevit smysl&m jako nep#etržit! existující a stálý, ale modernímu laboratornímu vyšet#ení se jeví jako energie, jejíž vlny v okamžiku mizí. A dále, v!da, které se nepoda#ilo nalézt poslední substanci, vypustila slovo „objekt< a nahradila je slovem „událost<, takže váš psací stroj je komplexem událostí v „"asoprostoru<, které se nikdy nemohou identicky dvakrát opakovat. Psací stroj jako "aso-prostorový fakt, nem&že být nikdy tentýž v po sob! jdoucích okamžicích "asu. Dokud se zajímáte o stroj pouze prakticky, tyto úvahy vás nemusejí zajímat, protože nemají cenu, když chcete psát na list papíru. Ale když je váš zájem v!decký, protože se snažíte zjistit více pravdy o psacím stroji jakožto o hmotném p#edm!tu mezi mnoha jinými, tyto úvahy se stávají životn! d&ležitými. Bylo by pak mylné a zavád!jící, kdybyste mysleli na slova psací stroj, to jest, definovali je stejn!, jako kdybyste na n! mysleli z praktického stanoviska. Kdybyste neústupn! a otrocky lp!li na staré p#edv!decké definici, je naprosto o"i-

UCTÍVÁNÍ SLOV

159

vidné, že byste nikdy nepronikli k v!decké pravd!, ale byli byste klamáni p!ti smysly a svedeni samotnými slovy. Jestliže stále trváte na tom, že považujete výraz „fakt< za n!co, co má jedin! povrchní obsah, jaký mu b!žný "lov!k pravideln! p#ipisuje, to znamená, že poukazujete na hmotu v jejím nejhrubším smyslu jako na n!co, co je hmotné pouze pro p!t smysl&, z&stáváte v atmosfé#e myšlení, které brání dosažení pravdy. A to není vše. Kdybyste mohli "ekat tisíc let a pozorovat proces postupného rezav!ní a pop#ípad! tlení, kterému by psací stroj podléhal, rozpadl by se nakonec v prach a zmizel by z o"í docela. Byl by takto prom!n!n v n!jakou jinou „látku<. V úpln! novém tvaru by jaksi pokra"oval v existenci. Pátrání v p#irozenosti této poslední existence je prací, která vystupuje nad v!du až k filozofii, a ta potom odhaluje d#íve netušený výklad významu „fakt<, k n!muž žák dojde vhodným postupem a který je nyní za obzorem specializovaného v!dce. Filozofie tedy není spokojena s poznáním chvilkového faktu: chce také znát trvalý fakt, jestliže n!jaký je. Proto je málo užite"né pro filozofa, #ekne-li se mu, že n!co je fakt, jestliže toto tvrzení u"inil n!kdo, kdo se nikdy nepokusil poznat charakteristiky a pr&kaznosti faktu. Jestliže chce dojít skute"n! k nejvyšší pravd!, musí zm!nit ur"itou "ást terminologie denního života. Nem&že používat ani takový nev!decký výraz jako „fakt< bez rozlišování, aniž by zmrza"il moderní v!d!ní. Je to pouze jedno z mnoha závažných slov, vyp&j"ených z #íše denní zkušenosti, která, jsou-li nedbale užívána, mu mohou bránit dosáhnout správného myšlení, nebo' jejich významy jsou p#íliš zatemn!ny obecn! rozší#eným špatným používáním. O co d&ležit!jší to bude, když filozof vystoupí nad v!deckou úrove/ do ješt! zjemn!lejší atmosféry jejich filozofického výkladu$ Taková oprava jeho slovníku povede k oprav! jeho myšlení, protože obojí je nerozlu"né$ Slova tohoto charakteru, která jsou používána neuvážen!, nesou t!žké b#ím! starých polovi"atých pochopení, primitivních nepochopení a mylných zp&sob& d#ív!jšího myšlení, od nichž musí být o"išt!na vždy, když je jich užíváno k n!"emu vyššímu, než jsou elementární praktické ú"ely. Je zapot#ebí se od t!chto chyb osvobodit.

160


%e" je spojena s v!d!ním a m!la by se s ním logicky vyvíjet, nikoli se za ním namáhav! vléci. Naše zkoumání t!chto "ty# výraz& pravda, B$h, duchovní a fakt odhalilo protikladné definice, které každý z t!chto výraz& m&že poskytovat r&zným uživatel&m. Jsou hladce vyslovovány každým; prostými lidmi, kte#í jim nikdy nev!novali ani jedinou myšlenku, mnohými, kte#í jsou dokonce neschopni v!novat jim takovou myšlenku, a - nech' je to #e"eno$ - i každým mystikem, který se domnívá, že jeho extatické zážitky ho oprav/ují pronést o t!chto "ty#ech výrazech poslední slovo. Jak m&že kdokoli z t!chto lidí mít naprostou jistotu, když se nesnaží, aby nejd#íve zjistil, co odpovídá jeho slov&m? Ale mlhavost jeho myšlenek mu dává vhodný úkryt, pod nímž se m&že schovat p#ed obtížnými otázkami nebo náhodnými pochybnostmi. Žák si však nesmí dovolit tolerovat takovou slabost. Toto zkoumání také ukazuje životní d&ležitost dosáhnout ur"itého pochopení slovních myšlenek, které m&že p&sobit jako kompas, který by ho vyvedl z celého tohoto zmatku a dal mu správný sm!r v hledání. Žák se musí od nyn!jška snažit dosáhnout tohoto sémantického pochopení a musí také p#ivést v dosah tohoto pochopení jiné d&ležité výrazy podobného druhu, tak jak se s nimi setkává. Musí se mít na pozoru p#ed používáním slov, která p#inášejí citová uspokojení, ale postrádají intelektuální osvícení; musí se vyst#íhat výraz&, které vyhovují starým p#edsudk&m a zako#en!ným zvyk&m, ale které nedefinují nic skute"ného. Musí poznat, že osvobodit se od tyranie povrchn! používané #e"i, znamená osvobodit svou mysl od b#emene nev!domosti a nepochopení. Musí se chránit p#ed klamnými teoriemi, které nespo"ívají na ov!#eném faktu, nýbrž na fikcích "ist! slovní konstrukce. Není ú"elem této kapitoly shromáždit všechny d&ležité ideje, vyjad#ované náboženskými, mystickými, filozofickými nebo každodenními výrazy a analyzovat je. Slova jako intelekt, rozum, skute#nost, existence, mysl a tak dále se objeví a budou pr&b!žn! definována v této knize a když jejich významu v!nujeme pat#i"nou pozornost, budeme schopni p#evychovat své myšlení. Jasným cílem je p#ipravit "tená#ovu mysl tak,

UCTÍVÁNÍ SLOV

161

že mu bude obšírné ukázán zp&sob, jak má správn! zacházet se slovními problémy, které vyvstávají; že mu bude vysv!tlen hlavní princip, který je nutno od nyn!jška sledovat. První obtíž otázek filozofie je, že jejich skute"ná p#irozenost je zpravidla ukryta p#ed t!mi, kte#í se snaží je roz#ešit, protože jazykové výrazy, v nichž jsou tyto otázky vyjad#ovány, stojí na konci dlouhých #ad známých i neznámých proces&. Analýza pomáhá objevit to, co je v nich obsaženo. Hledající bude proto nucen používat metodu slovní disciplíny nejen nyní, ale p#i každém dalším kroku svého studia. Proto se zde musí nau"it jak si osvojit zvláštní intelektuální vlastnosti. Bylo mu #e"eno v p#edcházející kapitole, aby si osvojil jiné ur"ité vlastnosti, nezbytné pro filozofické zkoumání. Tyto dv! kapitoly se proto zcela dopl/ují. Díky této snaze bude postupn! unikat klamu, který "asto pronásleduje lidi, a mezi nimi i mnoho zbožných, mysticky a metafyzicky smýšlejících, kte#í se domnívají, že se nau"ili n!"emu opravdov! novému, zatímco se skute"n! nenau"ili ni"emu jinému, než zvu"ným slov&m. Žák filozofie objeví, že lidé zkoumají slova pro ideje, které tato slova neobsahují, nikdy neobsahovala a nikdy nemohou obsahovat, slova, která jsou "asto pouze prázdnými zvuky. Dosp!je p#edevším k tomu, že se bude st#ežit on!ch neur"itých význam&, on!ch citových slov, která zn!jí, jako by byla plna smyslu, ale jsou skute"n! plná nesmysl&. Politikové, #e"níci a obzvlášt! demagogové rádi používají nabub#elá slova, hesla a fráze, které bu* oplývají silným nadsazeným tvrzením, nebo neznamenají naprosto nic ú"elného, nebo které jsou myšleny tak, aby vyvolaly silné slepé city, nebo které se snaží zakrýt nepohodlná fakta - a da#í se jim to$ Mají "arovné kouzlo, mesmerický ú"inek, který jim dává zdání významnosti, ale který skrývá jejich prázdnotu. Když odhodlan! analyzujeme takové v!ty, m&žeme zni"it jejich neoprávn!né nároky na v!d!ní. Používání bezvýznamných slov m&že vést i údajn! inteligentního "lov!ka k ví#e, že zkoumá dané údaje a objektivní fakta, zatímco ve skute"nosti pouze vyšet#uje své vlastní halucinace, v nichž m&že být zapleten jako moucha chycená do pavu"iny. V!tšina lidí žije v iluzi, že každé slovo musí nezbytn! p#edstavovat neslovní v!c. Ale za jeho povrchem

162


opravdu nemusí být v&bec nic. Nepravdivost p#esv!d"ení, že každé slovo musí nezbytn! mít význam, ukazuje možnost, že se dají používat takové fráze, jako „syn sterilní ženy< a „kv!tiny na obloze<, které jsou z#ejm! sm!šné i školákovi, ale filozofovi nejsou sm!šn!jší o nic víc než jiné "etné výrazy, které jsou bezmyšlenkovit! používány lidmi od nejnižších do nejvyšších kruh&. Základem této kritiky je, že "lov!k by m!l ml"et o pravd" t!ch v!cí, jejichž existenci si nikdy neov!#il a nem&že nikdy ov!#it. Mluvit v takovém p#ípad! znamená tvo#it si p#edstavy a tedy odchýlit se od p#ímé cesty p#ísného faktu. Nem!li bychom dovolovat slov&m, aby nás svád!la k ví#e, že jednáme s p#edm!ty, skute"nostmi a existencemi, zatímco ve skute"nosti nic takového ned!láme. „Ozna"uje toto slovo n!co skute"ného nebo n!co smýšleného?< To by se m!lo stát naší stálou otázkou, kdykoli jsme postaveni p#ed n!jaká tvrzení, u"in!ná mnohými jejich zastánci a v!tšinou jejich propagátor&. Když n!jaké slovo zastupuje to, co je nep#edstavitelné, m&že brzy zaslepit úsudek "lov!ka a p#inutit ho, aby p#ijal neexistující. Toto vypoušt!ní jednoho bezvýznamného výrazu po druhém a pohybování se v kruhu, který se vrací k p&vodnímu slovu, aniž by poskytl jakékoli skute"né vysv!tlení významu b!hem své cesty, je pseudovýkladem. Takto jsou vybudovány nádherné slovní v!ty, v nichž jejich tv&rci š'astn! žijí na v!ky$ Všude na sv!t! lidé chovají klamné názory, zp&sobené jak jejich nenapravitelným zvykem usuzovat, že to, co je pojmenováno, skute"n! také existuje, tak jejich tradi"ním sklonem zam!/ovat prázdná slova za reálné skute"nosti. Odtud pramení pot#eba zkoumat údaje, aby se zjistilo, zda jsou skute"n! možné, nebo zda jsou to pouze pseudo-výrazy #ady symbol& s ni"ím podstatným v lidské zkušenosti, ni"ím, co by jim skute"n! odpovídalo. Zkrátka, je nutno dopátrat se toho, co je opravdu známé, odhalit skryté domn!nky, a objasnit, co znamená, když se o v!ci #ekne, že je pravdivá. Žák filozofie nemá jinou možnost, než za#ít s ned&v!rou ke každému slovu, které nep#edstavuje ur"itou v!c v jednozna"né a všeobecn! platné osobní zkušenosti. Musí pochybovat o slovních idolech, které dávní lidé

UCTÍVÁNÍ SLOV

163

nebo p#ítomná tradice vzty"ili k uctívání. Musí odložit prostou víru, že existence n!jakého slova nezbytn! znamená existenci v!ci nebo ideje, ozna"ené oním slovem. M&že potom ke svému p#ekvapení objevit, že jeho p#edpokládaná existence není v&bec žádnou existencí$ Samoz#ejm!, i když takové slovo nep#edstavuje žádný existující p#edm!t, jak se p#edpokládá, m&že p#edstavovat cit toho, kdo je vyslovuje a následkem toho m&že podnítit v poslucha"i cit stejného druhu. Žák musí hledat pevnou podstatu za dojmem pronášeného slova, aby pronikl k „významu význam&<. Než m&že správn! za"ít s v!tou, jako Jaká je p#irozenost sv!ta kolem mne?< m!l by se tázat,, jaký je charakter tohoto výrazu p#irozenost sv!ta?< Musí se u"it, jak správn! sestavovat otázky, jestliže si chce zajistit správné odpov!di. Chemici osmnáctého století se ztratili v nepravdivosti flogistické1} teorie, protože se tázali: „Jaká zvláštní substance je obsažena v procesu ho#ení?< místo, aby se ptali: „Jaký druh procesuje ho#ení?< %e" musí být upravena tak, aby byla zp&sobilá ke sledování filozofie a nikoli naopak. Slova, která neobsahují žádný význam, nutno bez lítosti opustit. Slova, která obsahují klamný význam, nutno p#ísn! opravit. Slova, která obsahují dvojsmyslný význam, nutno ost#e vyjasnit. Slova, která p#edstírají, že znázor/ují fakt, ale ve skute"nosti znázor/ují p#edstavu, nutno odhalit "ím jsou. Všechna taková slova spoutávají vyvíjejícího se filozofa a omezují pole jeho pátrání do té míry, do které nedovede odd!lit pojmovou skute"nost jejich významu od aktuální skute"nosti, smyšlený význam od skute"ného významu. Objasn!ní jejich kone"ných význam& je nutným stupn!m p#i objas/ování nejvyšší pravdy, protože v sob! zahrnuje naprostou p#em!nu myšlení. Reorientace, která je zahrnuta v této revizi hodnocení slov a která je uvádí v souhlas s filozofickým rozhledem, je zprvu nesporn! bolestná. M&že být namáhavé stát se p#esn! jazykov! v!domým si sama sebe, ale namáhavé úsilí p#echází "asem ve snadný zvyk. Nicmén! lidé polovzd!laní to budou shledávat p#ímo nudným a ženy v!tšinou opravdovým trápením$ I) Pozn.p•ekl.: Flogiston = domn"lá sou#ást ho•lavých látek, kterou v"dci zejména v 18.století vysv"tlovali jev ho•ení.

164


Proto pozorujeme, že jen málo žen lne k filozofii, ale rovn!ž i málo muž& 0 ni dbá, dokud jejich mentální pr&prava nebo touha po pravd! nemá správnou kvalitu. Je však t#eba dodat, že se ur"it! dostaví všeobecný ú"inek tohoto slovního sebevýcviku na poli denního života. Tím, jak se mysl bude stávat p#esn!jší ve svých požadavcích na myšlenky a slova b!hem filozofického zkoumání, bude se pomalu a automaticky rozši#ovat tento zvyk i na b!žné praktické záležitosti. Všeobecn! nedbalý stav, kterým se vyzna"uje v!tšina myšlení a který proniká do v!tšiny psaní a p#ekrucuje denní rozhovor, bude postupn! ustupovat významné, ú"elné a realistické jistot!. Tyto d&sledky mohou být opravdu dalekosáhlé. Nejen ozna"ení, ale i samotná látka myšlení se zm!ní a zdokonalí. Když v!nujeme pozornost významu, v!nujeme tím pozornost n!"emu, jehož dosah se rozši#uje daleko za oblast sd!lování nebo vzd!lanosti; pozornost je p#enášena svým vlastním impulsem zvyku do jiného prost#edí a jiných oblastí "innosti, kde sklízíme z toho plynoucí dobrodiní. Není p#ehnané tvrdit, že to vede k mentální p#evýchov!. Takto rozvinujeme schopnost pro nezávislé myšlení. „Slova si prost! vynucují chápání a ovládají je,< p#iznal onen mistr slov, Francis Bacon. Byl natolik bystrý, aby z#eteln! ukázal, že ze všech p#ekážek kladených rozumovému myšlení jsou ty, které zp&sobují slova, „p#ekážkami ze všech nejobtížn!jšími<. Všichni ti, kte#í cht!jí být filozofy, si musí provždy zapamatovat jeho výstrahu: „Slova jako tatarský luk st#ílejí zp!t na chápání a mocn! zaplétají a p#ekrucují úsudek.< Je-li struktura #e"i koneckonc& pouhým systémem záv!r&, pak možnosti omyl& a nejasností jsou velmi reálné. Tvrzení, která nedokonale p#edstavují n!jakou v!c, mohou vždy vést k nesprávné myšlence o ní. Jako už jednou v této knize je t#eba pronést další výstrahu. Funkce jazykové analýzy se nesmí nesprávn! chápat. To neznamená, že hovor by se m!l vést jedin" kv&li sledování fakt&. To neznamená, že veškerá obrazná #e", všechny krásy poezie, všechna pot!šení z román&, všechna rozptýlení humoru a všechny obrazotvorné práce by nem!ly být ani vyjad#ovány ani oce/ovány. Není t#eba opovržliv! odmítat lehké a "asto

UCTÍVÁNÍ SLOV

165

velmi p#ehnané vtipné nápady, které dává konverzaci humor nebo barvité lí"ení v románech, jejichž "tení zpest#uje volný "as. Proti takovýmto rozumným zábavám života nejsou námitky. „Bu* filozofem,< radil Skot Hume „ale uprost#ed veškeré své filozofie bu* stále "lov!kem.< Co je skute"n! mín!no, je to, že když "lov!k hovo#í nebo oce/uje humorný nesmysl, nesmí zapomínat na fakt, že je to nesmysl; že když píše nebo "te fantastické neskute"nosti, musí v!d!t, co práv! d!lá a neuv!#it, že tyto fantazie mají n!jakou podstatu; že uprost#ed všeho toho malicherného povídání, nerozlu"ného od spole"enského života, "lov!k nesmí být unesen tak, aby si neuv!domoval jeho malichernost, nebo si pletl praktické pot#eby s filozofickými. To, co pot#ebujeme k dennímu životu nemusí být nutn! posuzováno m!#ítky toho, co pot#ebujeme k filozofickému bádání. M&žeme se oddávat tolika nesmysl&m, jak se nám líbí v souvislosti s denním životem v mezích osobní záliby, ale nesmíme se oddávat ani nejnepatrn!jšímu nesmyslu ve spojitosti s filozofickým bádáním. M&žeme pronést milion bezvýznamných slov b!hem klevet!ní za svého života, aniž bychom si mnoho nebo v&bec ublížili, ale nem&žeme pronést nebo myslit ani jediné bezvýznamné slovo b!hem filozofického hledání, aniž bychom neztratili sv&j správný sm!r. M&žeme nabíjet své v!ty tolikerou um!leckou obrazotvorností nebo citovým zabarvením, jak jen si p#ejeme, dokud se tím nepodvádíme a umíme p#iznat, co d!láme. M&žeme pro"ítat v románu stránku za stránkou, dokud chápeme nefilozofickou povahu #e"i, se kterou se zde setkáváme. M&žeme dokonce #e"nit k politickému obecenstvu v zavád!jících metaforách a obrazných narážkách, jestliže je to naším úd!lem, ale nesmíme upadnout do omyl&, které p#ipravujeme jiným. %e" nemusí být zbavena koloritu a fantazie pod podmínkou, že si z&staneme v!domi, že to je kolorit a fantazie. Um!ní je práv! tak p#ípustné v život! filozofa jako v život! empirika. M&žeme se pln! t!šit ze všech t!chto v!cí, jenom je nevyty"ujme jako m!#ítko, jímž má být posuzována také pravda, a udržujme je ve v!domí vn! obvodu svého dychtivého hledání toho, co je kone"ná skute"nost. Musíme se jich z#íci, abychom vystoupili do výšin jako chladný asketa, který se z#ekl sv!ta,

166


ale m&žeme je op!t klidn! vyhledat v tom okamžiku, kdy se mysl vrátí z tohoto studia. A tak se postupn! bude rozvíjet dvojité hledisko, praktické a filozofické. Taková dualita potrvá tak dlouho, dokud je "lov!k hledajícím, ale pro mudrce, který dosáhl skrytého cíle, se stává veškerý život vznešenou jednotou a není pro n!j nic, p#ed "ím by se musel mít na pozoru. Co d!lá mysl, když pátrá po významu? Tato otázka je prvo#adým filozofickým úkolem a její zodpov!zení je samo o sob! mentálním triumfem. Tato kapitola m&že být stru"n! vyjád#ena prohlášením, že když "lov!k píše nebo mluví, odhaluje nejen to, co ví, ale také nev!domky to, co neví. Jeho nev!domost stejn! jako jeho v!d!ní, leží odhalené v jeho v!tách, jimiž projevuje sv&j filozofický insight (vhled). Tvo#í dokument sebeodhalení, projev jeho podv!domé stejn! jako v!domé mysli. Pouze mudrc m&že dosáhnout p#esného formulování svého v!d!ní tam, kde ostatní odhalují chudobu svého myšlení tím, že používají dvojsmyslných, p#edpojatých, nep#esných nebo prázdných jazykových konstrukcí, nebo' jedin! on pronikl ke ko#en&m svých vlastních idejí. A tak také jedin! mudrc m&že odhalit podle zp&sobu, jakým "lov!k hovo#í, podle charakteru jeho jazykových struktur, p#esný stupe/ na cest! k pravd!, na který postoupily jeho inteligence a jeho v!d!ní. Filozofická analýza v lingvistické oblasti dle zde uvedených sm!rnic žákovi pom&že vid!t, zda n!které tvrzení, které on nebo jiní prohlašují, vyjad#uje ryzí informaci nebo pouze dezinformaci. Filozofii pravdy se totiž u"íme zvláštním a podivuhodným zp&sobem. Za"íná vést lidi k pravd! tím, že poukáže na jejich chyby, že ukáže, kde myslí nebo mluví nesmysl, že je p#im!je, aby se odnau"ili iluzornímu v!d!ní a dále tím, že jim p#ipomene, že proniknutí k hlubší úrovni zkoumání je možné a žádoucí. Filozofie pravdy je v mysli žák& upev/ována ani ne tak potvrzením toho, "ím je, jako vylu"ováním toho, "ím není. Rozvinuje vedoucí principy všech ostatních známých názor& na existenci a pak ukáže jejich nepravdivost a omyly. Jakmile jsou tyto klamné názory jednou vylou"eny z mysli, odnášejí s sebou "etné problémy, pseudo-problémy a mu"ivé

UCTÍVÁNÍ SLOV

167

otázky, které uvád!ly ve zmatek myšlení lidí všech v!k&, ale které nebyly nikdy p#ivedeny ke svému konci, protože k n!mu nikdy být p#ivedeny nemohou, nebo' nikdy nem!ly vzniknout. Filozofie nakonec #íká: „B&h existuje, ale nem&že vám být odhalen takový, jaký on skute#n" je, dokud jste nezbavili svou mysl klamných p#edstav o N!m, které ji napl/ují. Pak teprve je cesta pro vás p#ipravena, abyste nalezli Boha, Pravdu a Skute"nost, svatou trojici, která je tím Jediným.< Odtud vysoká d&ležitost této kritické analýzy. Takto se dají zformovat jemnosti #e"i do mistrovského klí"e, který otevírá mnoho bran mystérií myšlení a bytí.

KAPITOLA VII. HLEDÁNÍ PRAVDY „Je ješt! n!jaký další a pln! uspokojující zdroj poznání?< Tato otázka byla položena v první kapitole této knihy po krátké zmínce o náboženské ví#e, logickém myšlení a mystické zkušenosti, charakterizující všechny tyto zdroje jako "áste"né, nedostate"né a postrádající absolutní jistotu. Následující kapitoly poskytly další fakta pro tento záv!r. Nyní je t#eba provést analýzu a pokud možno nalézt odpov!* na otázku, kterou za"íná tento odstavec. Nesmíme se však domnívat, že víra, intuice, logické myšlení a mystický trans jsou bezcenné. Naopak, mají své vlastní místo a sv&j specifický užitek, ale je t#eba se na n! dívat jenom jako na stupn!. Nejsou a nikdy ani nemohou být dokonalými nástroji ve služb! "lov!ka, který nehledá nic menšího než naprostou jistotu. Kdyby byly opravdu dokonalými nástroji, pak by si sv!t zodpov!d!l své odv!ké otázky již dávno a nebylo by dnes zapot#ebí tohoto zdlouhavého hledání. Pouhá existence mnoha protich&dných názor&, které stále matou lidstvo, sama dokazuje nedostate"nost a nejistotu t!chto zdroj&, na n!ž se lidstvo v minulosti p#edevším spoléhalo. Znavený badatel m&že být plným právem vyprovokován k otázce, zda je lidská mysl v&bec schopna roz#ešit základní problémy. To je d&ležitá otázka. Je sice stejná, jako p#edcházející, ale v jiné form!. Odpov!* na ni zahrnuje i odpov!* na jiné otázky, jako „Jak dosáhnu poznání? Co znamená poznání? Jaký druh poznání je pravý?< - s nimiž se všemi se musí filozof zabývat, jestliže má ostražit! krá"et ve sv!tle a nikoli nejisté v temnot!. Veškeré pátrání po kone"ném významu zkušenosti a tajemství sv!ta by bylo plýtvání "asem, kdyby samotné hranice takového pátrání byly p#edem položeny ve form! pevných, nep#ekonatelných p#ekážek, které by obklopovaly dosažitelné prost#edky poznání. Je proto lépe znát nej-

HLEDÁNÍ PRAVDY

169

horší, jestliže nejhorší existuje, než se oddávat pošetilému sledování nedosažitelného cíle. Je ke cti Immanuela Kanta, že byl prvním západním myslitelem, který si položil otázku, zda má "lov!k mentální nástroj vhodný pro poznání pravdy. P#išel k zápornému záv!ru. Našt!stí nemusíme být tak pesimisti"tí, nebo' poznáme, jako poznali dávní indi"tí mudrci, že nás nakonec o"ekává jen to nejlepší a že hádanka života m$že být roz#ešena sou"asnými lidskými prost#edky. Dít! je p#íliš bezmocné, než aby samo nalezlo svou cestu životem. Musí nutn! spoléhat na jiné, to jest, na své rodi"e. Práv! tak dosp!lí lidé, kte#í se cítí být více neinformovaní nebo nejistí, pokud se jedná obecn! o výklad existence, musí hledat pomoc u jiných. A tak, aby byla uspokojena tato pot#eba, je "lov!ku nabízeno elementární vedení, a to vedení autoritou bu* náboženskou, politickou, kulturní nebo jinou tradi"ní nebo netradi"ní, která #íká: „V!# a budeš spasen$< Musíme proto za"ít zkoumat tento autoritativní systém s p#ekvapujícím p#edpokladem všeobecné nev!domosti. To znamená, že po"etné davy jsou stále v n!kterých sm!rech d!tinské. Miliony a miliony dosp!lých muž& a žen, žijících dnes ve sv!t!, jsou ješt! intelektuálními d!tmi, které pln! p#ijímají mnohé a zcela v!#í mnohému, co je nesmyslné nebo co je nesprávné. Nesmíme však být znepokojeni tímto zjišt!ním. Z aritmetiky víme, že "íslo jeden milion násoben nulou z&stává stále nulou. V lidském život! stejný výpo"et hodnotí v"d"ní v!tšiny lidí. Ale protože spole"nost je tím, "ím je - masou lidstva, zam!stnaného prací nebo trpícího starostmi - musí d&v!#ovat v autoritu a v normálních dobách nem&že zpravidla nalézt lepší v&dce bludišt!m životních problém&, než jsou její tradi"ní v&dcové za p#edpokladu, že tito v&dcové nezneužívají její d&v!ru. Uve*me jako p#íklad náboženství. Náboženství zakládá svou autoritu na tom, že zmrazí své názory ve formální tvrzení a pevná dogmata. Musí prohlásit tyto doktríny za nadp#irozen! zjevené „svaté< pravdy, ne za lidské pravdy, o nichž možno diskutovat. V tom okamžiku, kdy náboženství je ochotno diskutovat o svých zásadách na jakékoli jiné základn!, než je základna daného a neomylného zjevení, otevírá dve#e

170


nes"íslným roztržkám a pomalému, ale jistému oslabování celé své pozice. Takové pokra"ující slábnutí vede jednoho dne k jeho zhroucení. Proto náboženství nabízí "lov!ku své v!d!ní opatrn! jako n!co, co obdrželo z vyššího pramene, od n!jaké vyšší bytosti nebo z n!jakého vyššího sv!ta, což on musí zbožn! p#ijímat s vírou, která se na nic neptá, a uctiv! zachovávat jako nezpochybnitelnou tradici. Zkoumejme tento stav$ Historicky je uspokojivý pro davy, které p#irozen! vstupují do života s nejprostšími p#edstavami a které jsou ochotny p#ijímat vesmír, v n!mž se nalézají, aniž by si s ním d!laly p#esp#íliš starostí. Cena tohoto stavuje však malá pro t!ch n!kolik, kte#í se vydali na cestu hledání kone"né jistoty a kterým se proto doporu"uje, aby za"ali s cvi"ením agnostického pátrání. Pro" mudrci p#ikazují takovýto opatrný postoj? Protože nakonec každé slavné písmo není nic více než kniha, kterou kdysi napsal n!jaký "lov!k nebo více lidí, protože by jinak ani nemohla vzniknout, a také proto, že náboženská vyznání kvetou v tak nesmírné rozmanitosti matoucích protiklad&. Kdokoli se odváží pátrat nestrann! ve všech t!chto protikladech, dostane se nakonec do nevyhnutelného zmatku. Naprosto nebude schopen sestavit množství odporujících si tvrzení do n!jaké jednotné soustavy. Nikdy nem&že s jistotou v"d"t, kte#í z uctívaných boh& skute"n! existují, nebo která z kosmologických bájí je správná, nebo jak zharmonizovat bu* nesmi#itelná dogmata, nebo rozli"ná lí"ení nebe a pekla. Nem&že ani nahlédnout do mysli jiného "lov!ka, který stojí p#ed ním, nebo' mysl je jediná význa"ná kvalita, která není normáln! p#ístupná ve#ejnému pozorování. Jak tedy m&že nahlédnout do mysli naprosto neviditelné bytosti - Boha - a tvrdit, že B&h je nanejvýš milosrdný? Stejn! m&že #íci, že B&h by mohl být nanejvýš nemilosrdný. Poznání toho, co se d!je v mysli Boha, musí být omezeno na Boha samého. Pokouší-li se "lov!k "íst v mysli Boha, m&že se mu poda#it "íst pouze v mysli své vlastní ideje o Bohu, to jest, své vlastní p#edstavy. Jeho víra v Boha je koneckonc& jeho p#edstavou o Bohu; ur"it! to není ov!#ené poznání. A když si "lov!k uv!domuje zásah boží ruky do svého vlastního života nebo do života jiných, jeho vjem není ve skute"nosti

HLEDÁNÍ PRAVDY

171

nic jiného než jeho vlastní obrazotvorné úsilí. Takové úsilí m&že pln! uspokojit jeho osobní city a p#inést mu mnoho út!chy, ale jako kritérium toho, co je pravé, nebude lepší než kterákoli jiná p#edstava. Zkrátka, jeho mysl m&že dosáhnout úplného klidu v n!jakém náboženství jenom proto, že není schopna hlubokého pátrání, nebo je unavena usilovným p#emýšlením - ne proto, že nalezla pravdu$ D!jiny národ& a d&kazy osobní zkušenosti v tomto sv!t! "asto ukazují, že na víru nelze spoléhat; proto nem&že vést k jednozna"n! spolehlivému poznání. Bude položena, možná zd!šen!, otázka, že tedy mudrci u"í ateismu? Takové obvin!ní nem&že být ani p#ipušt!no, ani pop#eno. U"í mu tam, kde jde o pochybné bohy, to znamená, o domn!lé bohy. Popírají je tam, kde se jedná o pravého Boha, to znamená, o Boha takového, jakým On opravdu je. O n!m však nedogmatizují. Co je B&h, musí tvo#it "ást zám!ru našeho pátrání a m&že být zjišt!no teprve po skon#ení tohoto pátrání. Je to záhada, která má být roz#ešena, a ne dogma, které má být nastoleno. Jestliže na po"átku musíme pochybovat o bozích již utvo#ených a zavrhovat je i jejich odkazy o zjevení jako zdroje jistého poznání, je to pouze proto, abychom vy"istili základnu pro d&kladné pátrání po tom, jaká je nezvratná pravda o celé této v!ci. A jestliže zde tento záv!r m&žeme nad!jn! p#edvídat, poda#í se nám š'astn! pomocí filozofie znovu objevit pravého Boha, nikoli ztratit Ho. Jeden proslulý sou"asný v!dec nejprve obdivuhodn! podpo#il hodnotu filozofie pro v!du a pravdu metafyzického idealismu, na"ež se odklonil jak od filozofie, tak od v!dy a rozplynul se v pouhé spekulaci. Psal s úctou o „božském architektu<, který je zodpov!dný za tento sv!t. Upadl do snadného klamu, domnívaje se, že jako vyšší t#ídy lidských bytostí plánují své domy architektonicky, d#íve než je postaví, B&h musil stejným zp&sobem plánovat sv&j vesmír. Takto snížil svého všemohoucího Boha na úrove/ pouhé lidské bytosti. Kde je oprávn!ní snížit postavu Božství takovým zp&sobem? Tento v!dec nanešt!stí nevid!l, že všechny tyto antropomorfické úvahy jsou pouze zjemn!lým rouháním$ Takový B&h existoval pouze v jeho osobní p#edstav! a není možno uspokojiv! dokázat komukoliv jinému, že vskutku existuje.

172


Žák filozofie by nem!l ob!tovat svou víru p#ed takovým oltá#em, nebo' on hledá p#edevším pravdu, to jest, musí omezit své hledání na fakta a ne na spekulativní obrazotvornost. Tato slova nebudou po chuti up#ímn! zbožným lidem. Ale a' jakkoliv kritizují takováto tvrzení, z&stává jeden nepohodlný fakt, od n!hož se oby"ejn! odvracejí zastánci náboženství. B&h nás vybavil všechny - nech' v jakkoli slabém stupni - schopností myslit, potenciální kapacitou rozeznávat a uvažovat sami za sebe. Nem!li bychom proto užívat Jeho daru a ne jím opovrhovat? Náš zájem v tomto bod! se však netýká ani tak existence a p#irozenosti Boha, jako spíše pomoci, kterou má "lov!k hledající pravdu získat z náboženských zjevení v jejich lidové form!. Tato otázka je zahrnuta v širší otázce a to v otázce platnosti víry v jakoukoliv autoritu v&bec, a' náboženskou, nebo jinou. Zde je t#eba op!t varovat "tená#e, aby nechyboval tím, že by zam!/oval r&zné úrovn! ve sv!t! myšlení. Jednoho a téhož pravidla by se nem!lo užívat k m!#ení jak užite"nosti, tak pravdy. V tomto okamžiku nás nezajímá praktická cena víry v autority, která má své nepopiratelné místo a je vskutku naprosto nezbytná pro #ízení záležitostí spole"nosti. Studujeme tuto otázku z naprosto vyšší úrovn!, a to z úrovn! filozofie, která je pátráním po nejvyšší pravd!; prozatím musí "tená# zcela opustit nižší úrove/ myšlení; jinak pomíchá výsledky a zmate svou mysl. A práv! nyní se prokáže hodnota žádoucích kvalifikací popsaných již v p#edcházející kapitole. Bez nich opravdu nem&že p#ekro"it ani samotný práh této úrovn!. Zastrašování autoritou musí být odmítáno tvrdým zp&sobem. Musíme zaujmout postoj, který ost#e zkoumá a roztíná každé dogma, které se nám p#edkládá, abychom mu v!#ili; je t#eba osvobodit se ode všech bývalých p#edsudk& a nerozumných zálib, všt!povaných tradicí, prost#edím a zkušeností; je t#eba odvážn! odporovat citovému tlaku, který vytvá#ejí konven"ní spole"enské síly, tlaku, který unáší v!tšinu lidí po proudu nepravdy, p#etvá#ky a sobeckých zájm&. Co nalezneme, když autorita n!jaké knihy, bible, "lov!ka nebo instituce se nabízí jako jediný d&kaz filozofické pravdy n!jakého tvrzení?

HLEDÁNÍ PRAVDY

173

Shledáme, že vždy je možné n!kde jinde objevit jinou knihu, bibli, "lov!ka nebo instituci, která m&že být také nabídnuta jako d&kaz p#ímo opa"ného tvrzení$ Cokoli lze postavit do pop#edí na jedné stran!, lze vždy popírat na stran! druhé, a' oprávn!n! nebo neoprávn!n!. Existuje sotva n!jaká náboženská, sociologická, hospodá#ská, politická, literární, um!lecká, metafyzická nebo mystická zásada v d!jinách starov!ké, st#edov!ké a novov!ké kultury, vedle níž neexistuje nebo neexistoval v ur"ité dob! rovn!ž její protiklad. Sotva existuje n!jaké tvrzení, které by nebylo siln! napadáno odp&rci tvrdícími opak. Ten, kdo prohlašuje, že „hinduistické náboženství slibuje "lov!ku mnoho život& na zemi<, setkává se s jiným "lov!kem, který namítá: „K#es'anské náboženství slibuje "lov!ku pouze jeden život na zemi.< Tomu, kdo cituje odstavec z Buckla, aby dokázal, že historie je pouze výplodem lidského individuálního a národního úsilí, bude odporovat druhý citováním odstavce z Bunsena, aby dokázal, že historie je plodem boží v&le ve sv!t!. Takové postavení jedné autority proti druhé by mohlo pokra"ovat do nekone"na, a tak tomu bylo v minulých dobách. Náboženství se sm!le vzájemn! potírají, jeden spisovatel se staví vážn! proti tézi druhého, dva historikové p#edkládají beze studu tutéž událost jako d&kaz i jako pop#ení jejího ú"elu ve sv!tovém dramatu$ Odkud byly odvozeny všechny tyto zásady, jež si odporují, a tvrzení, jež spolu nesouhlasí? Opírají se vesm!s o n!jakou mrtvou nebo žijící autoritu. Nemohou být všechny pravdivé - mnohé se dokonce vzájemn! ruší$ Bázlivý tazatel oby"ejn! p#ehlíží toto trapné postavení, avšak odvážn!jší se proti n!mu sm!le postaví, nebo' to znamená, že n!kde mezi tvrzeními je logický omyl. Bude pak nucen p#iznat to, co už dávno u"ili mudrci, že pouhé prohlášení kteréhokoli "lov!ka, nech' je v celém sv!t! tak uctívaný jako Muhammad, nebo tak hanoben jako Nero, nemá v&bec žádnou cenu pro žáka filozofie, ale že musí být d&kladn! prozkoumáno, zda je pravdivé, stejn! jako prohlášení neznámých a nejmén! vážených lidí. Ani žádná autorita nem&že trvale bránit lidem, aby pátrali v dogmatech jim vnucených. I mravenec pobíhá sem a tam a zkoumá r&zné látky, aby zjistil, jsou-li jedlé$ D&v!#ivost

174


vzniká z mentální slabosti - má být p#ekonána posílením mentálního p#ediva. Jestliže hledající nem&že ur"it žádnou individuální autoritu za kone"nou, je to proto, že takový zdroj se v minulosti "asto prokázal být klamný a on nechce op!t upadnout v omyl. Jediný užitek autority pro n!ho spo"ívá v tom, že m&že sloužit jako ukazatel pravdy, ale nikdy ne jako její soudce. Nemá právo p#ijmout víru pouze proto, že n!kdo jiný ji p#ijímá nebo že v!tšina lidí ji p#ijímá. Nebo' jestliže ostatní udržují svou víru na stejné bázi, pak všichni mohou p#ijímat naprostou lež, jako kdyby byla naprostou pravdou. Proto se filozofie nem&že sklonit p#ed omylnými lidmi, ale pouze p#ed tvrdými fakty. Používá této formule na všechny lidi bez výjimky, a' sedí na tr&n! a mají korunu jako králové, a' jsou bosí a od!ní v žlutavém rouchu jako jogíni, nebo a' mají mitru a pláš' jako kardinálové, nebo a' jsou to spisovatelé zahalení slávou, která zp&sobuje, že miliony lidí sledují každé jejich slovo. Citování tisíc& v!t je zcela bezcenné jakožto filozofický d&kaz, i když je zcela hodnotné v empirické existenci v mnohých p#ípadech, kde citované autority jsou odborníky ve speciálním v!d!ní. Metoda nesouhlasu m&že být aplikována na všechny lidi, kte#í citují n!jakou autoritu jako kone"nou. Jestliže uvád!jí jako d&kaz, že A tvrdí ur"itou v!c, to ješt! záležitost ne#eší. Je vždy možné zaujmout opa"né stanovisko a citovat B, který tvrdí n!co jiného, co se neshoduje s tvrzením A. To posta"í jako d&kaz, že žádný "lov!k nem&že být považován za kone"nou autoritu. Žák, provád!jící filozofická pátrání, se proto musí zcela zbavit slepé víry, p#ijímání tvrzení bez otázek, snadného sledování tradic a podrobování se tyranii velkého množství lidí, nebo' toto vše lze pokládat za klamy myšlení$ I když je to užite"né v!tšin! lidí pro praktické ú"ely denního života, je to pro n!ho bez užitku p#i zjiš'ování pravdy, která nem&že být usv!d"ena ze lži. To neznamená, že všechny takové autority se vždy mýlí; naopak, n!kdy mají pravdu; znamená to však, že by se mohly mýlit a že nemáme žádnou záruku, která by zajistila jejich stálou neomylnost. Již sama okolnost, že "lov!k touží po poznání, že pot#ebuje chápat, a' již tato pot#eba na sebe bere nebo nebere formu víry, ukazuje, že je

HLEDÁNÍ PRAVDY

175

zde také nev!domost. Proto je lépe uznat, že žák musí jít jinou cestou, jestliže chce získat poznání, a to m&že ud!lat pouze tehdy, když za"ne s pochybováním. Dokud nezavede prvek odvážného dotazování do svých denních p#edstav, nem&že doufat, že se dozví více o jejich platnosti. Není možné dosáhnout vrcholu poznání pravdy všeho, dokud neza"neme postupovat od úpatí prvým krokem pochybování o pravd! všeho$ To je jediný zp&sob, jak m&žeme zajistit, že každý další krok bude bezpe"ný a že nebudeme potom nuceni se zklaman! vrátit stejnou cestou. Je t#eba si uv!domit, že výrazu „pochybování< zde není použito ve skeptickém, ale v agnostickém smyslu. Není správným postojem nesnášenliv! popírat to, co dokonce ani nechápeme, ale je naprosto správné poznamenat: „Nevím, nevid!l jsem. Proto nemohu za"ít s žádnými dogmatickými domn!nkami, ani kladnými, ani zápornými.< Takový postoj nezaujmou ti lidé, kte#í jsou p#irozen! netrp!liví, kte#í jsou ochotni ihned uv!#it "emukoli, protože se jim to líbí; kte#í necht!jí po"kat s p#ed"asným úsudkem a klást vhodné otázky, d#íve než postoupí blíže k p#ijetí n!jakého tvrzení. Ti, kte#í sko"í do prvého nejsnadn!jšího záv!ru si sice ušet#í trápení vnit#ním konfliktem, ale nev!domky se dopoušt!jí omylu za"áte"níka. Proto nakonec musí jejich chybný postoj p#inést své plody formou zklamání. Neukvapenost je zde proto výhodou. To neznamená, že máme z&stat u svých pochybností a být spokojeni s deprimujícím omezením agnosticismu. Znamená to, že máme používat své pochybnosti jako neustále naléhající pobídky k hlubšímu pátrání a n!jako chladné slizké ruky, která by nám brala odvahu. Mudrci #íkají, že pochybnosti jsou nesmírn! cenné za p#edpokladu, že nás ovliv/ují, abychom je p#ekonávali a #ešili vytrvalým pátráním, které nás nakonec p#ivede na vyšší úrove/ chápání. Nesmíme je násiln! zapuzovat nebo slabošsky tlumit. Ale jestliže bláhov! necháme, aby pochyby paralyzovaly veškeré další pátrání, pak nemáme právo pesimisticky dogmatizovat o nedosažitelnosti pravdy v&bec, jako to "iní tak mnozí na Západ!. Skrytá filozofie praví v rozporu s autoritou: „Vítej pochyby bez obav jako první krok k jistot!. Pochybuj a budeš spasen$< Ale #íká to jenom tomu hledajícímu, který hledá nejvyšší pravdu. Všem ostatním, všem t!m, kte#í nemají "as, aby se v!novali tak dlouhému pátrání, ani pro n! nemají

176


v&li nebo schopnost, všem t!m bez váhání schvaluje p#íkazy autority. Je si dob#e v!doma praktické hodnoty, jakou mají pro takové lidi b!žné instituce, které svatými knihami a ustanovenými kn!žími, nastolenými vládci a v&dci zastávajícími ú#ady jim budou diktovat obvyklé formy myšlení, pravidelné zvyky, zp&sob života a jejich základní názory. Bude nyní jasn!jší, pro" byl p#i popisu vlastností, které pot#ebuje filozofický badatel, kladen velký d&raz na vylou"ení hluboce vžitého lidského sklonu posuzovat v!ci z egoistického stanoviska. Nyní si totiž m&žeme všimnout, že autority jakéhokoli druhuj sou tak prostoupeny zabarvením svých vlastních zálib a citových p#edpoklad&, že tím nev!domky omezují své možnosti dostat se k pravd! v!ci. Skrytý ko#en jejich tvrzení je ego$ Já mám pravdu, #íká jeden; ne, já mám pravdu, tvrdí druhý. Toto já "íhá v skrytu za nev!domostí dav&, za pošetilými omyly a primitivními nedorozum!ními lidí. Ze všech falešných v!r a klamných iluzí, které zatem/ují mysl, je nejsiln!jší víra, že cokoli "lov!k zná, "emu v!#í, co vidí nebo mentáln! vlastní, je nezbytn! pravdivé. „Já vím$< m&že tvrdit každý pošetilý "lov!k, jak #íkají mudrci, ale z#ídka se zastaví, aby pátral zda to, co ví, je správné. Proto je pochybnost nutná. Je charakteristickou vlastností takových lidí - a m!li bychom si uv!domit, že to znamená skoro celého lidstva - že v!#í, že jasn! rozum!jí, když ve skute"nosti nerozum!jí. Proto mudrc zasv!cující žáka do nejvyšší stezky, považuje za sv&j prvo#adý úkol odhalit tuto všeobecnou chybu. Vysv!tluje, že ,já vím$< je v!domá nebo bezd!ká domýšlivost lidstva a že kandidát musí hledat a nalézt pokoru v tom nejpravdiv!jším smyslu, d#íve než m&že postoupit o jediný kr&"ek vp#ed. A tento smysl není pouze morální, ale psychologický. „Já vím$< oby"ejn! znamená „já cítím< nebo „já zakouším< nebo , já dávám p#ednost< - ani jedno z toho není vhodným kritériem pravdy. Proto ta pot#eba p#ísn! pochybovat o tom, o "em se domníváme, že víme; nesmlouvav! odstra/ovat své p#edstavy; ov!#ovat ideje a zkoumat pojmy, které tak horliv! udržujeme; klást otázky v bodech, jimž z#ejm! nerozumíme. Nem!li bychom v!#it ví#e. Nech' víra nastupuje tam, kam se bojí vstoupit rozum.

HLEDÁNÍ PRAVDY

177

CESTA P%EMÝŠLENÍ Žák se bohužel musí vydat dále. M&že se obrátit jinam a zaklepat na jiné dve#e - dve#e logiky. Každý ji do jisté míry užívá. Pták, bobr a ryba jsou vedeni p#irozeným instinktem, avšak "lov!k musí nalézt svou cestu použitím alespo/ trochy síly myšlení. Logika má nesmírnou cenu ve sfé#e denního života. M&že upravit naše myšlení v souvislý a uspo#ádaný zp&sob, m&že odhalit hrubé omyly a r&zné klamy v našem postupu od výchozího bodu k záv!ru, m&že nám užite"n! ukázat, jak se nemá myslit. Musíme však pokorn! p#iznat, že teoretická znalost logických pravidel nikdy lidem nezabránila, aby d!lali "etné a nesmyslné omyly. Advokáti užívají logiku, když vedou u soudu právní p#i. Ale protože vyhrát tento spor je jejich v!domým cílem, je "asto pravda v procesu pokroucena a to každým nadhodnocením menších sporných bod&, každým potla"ením p#ekážejících nebo nepohodlných fakt& a každým dovoláváním se citových p#edsudk& poroty. Krom! toho, když zkoumáme obvyklý sylogismus logiky z filozofického hlediska, zjistíme, že je zcela klamný. „Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je "lov!k. Proto je Sokrates smrtelný.< Za t!mito zdánliv! pravdivými slovy tohoto klasického sylogismu se skrývá obrovský p•edpoklad, že známe všechny lidi, kte#í kdy žili v minulosti, kte#í žijí dnes a všechny ty, kte#í budou žít v budoucnu. To je naprosto nemožné. Proto sylogismus vychází od potvrzeného v!d!ní, které ve skute"nosti v&bec není žádným v!d!ním. Logicky je to dokonalé, ale filozoficky je to chybné. Sta"í to pro omezené podmínky každodenních praktických ú"el&, ale pro vyšší ú"el poslední pravdy je to naprosto nep#ijatelné. Zkušení logikové dnes sami p#ipoušt!jí, že logika nem&že p#inést novou pravdu, ale jen vy"erpat to, co již je obsaženo v daných faktech. Logika je nedokonalý nástroj, a proto nem&že poskytnout absolutní jistotu. P&sobí v omezené sfé#e užite"nosti a platnosti. Proto nem&že odhalit poslední význam existence. Zdi, které ji obklopují, jsou p#íliš strmé. P#íležitostn! se stane, že ti, kte#í si uv!domí tyto nevylé"itelné nedostatky logiky, použijí ve svém zoufalství nebo zaslepenosti zkratku

178


vedoucí k intelektuální úlev! tím, že se obrátí zp!t a sestoupí na uprázdn!nou úrove/ osobního citu - sm!r, který jediný se jim zdá být p#ístupný. Zde se m&že intelekt dobrovoln! pod!kovat a na chvíli si odpo"inout, ale pravd!podobn! d#íve nebo pozd!ji se dostaví trpká zklamání a objeví se o"ividné protiklady, které jsou znamením, že tímto pohodlným zp&sobem nelze dosáhnout žádné skute"né úlevy. Jiní, kte#í se necht!jí vrátit zp!t touže cestou, za"ínají opoušt!t staré formální metody a vytvá#et nearistotelovské systémy logiky. Ale ti jsou ješt! ve stadiu pokus&. Hledající, který si p#eje opustit logiku pro vyšší metodu, p#istoupí kone"n! k následujícímu kroku, a to k dosp!lému rozumu. „Dosp!lým< je mín!na taková myslící schopnost, která nejen, že se #ídí p#ímo požadavky faktu, indukce a dedukce, nejen, že se osvobozuje nestrann! od jakéhokoli druhu náklonnosti, p#edsudku, favorizování nebo egoismu, ale také se u"í pracovat na abstraktních úrovních stejn! svobodn! jako na konkrétních. Musí se stát stejn! schopná metafyzických vzlet& jako v!deckých pozorování. Starodávní mudrci ji prohlašovali za p#edb!žné a preventivní vybavení k získání insightu. Než postoupíme dále, je pot#eba zbavit výraz rozum rozší#ené dvojsmyslnosti a nejasnosti, s nimiž je "asto spojován. Je to schopnost, která chápe a posuzuje pravdu, rozeznává ji od klamu, názoru, p#edstavy nebo iluze. A zde bude vhodné uvést mudrcovu definici výrazu: „pravda<. Již d#íve bylo dokázáno, že bez takovéto definice lidé putují vyschlou pustinou planých fantazií, neov!#ených názor&, bezcenných teorií a slov, kterým p#isuzují samostatnou hodnotu. Tato definice zní možná docela jednoduše, ale její d&sledky jsou dalekosáhlé. M!la by být vyryta hluboko do srdce. Zde je: PRAVDA je to, co je mimo jakýkoliv protiklad a prosto veškeré pochybnosti; co je za samotnou možností jak protikladu, tak pochybnosti; co je za zm"nami a st•ídáním #asu a prom"nlivostí života; provždy jedno a totéž, nem"nitelné a nem"nící se; univerzální, a proto nezávislé na veškerém lidském myšlení. Tato filozofie pátrá po poznání, které není závislé na nekone"ných prom!nách lidského mín!ní. Když použijeme m!#ítko této definice, zjistíme,

HLEDÁNÍ PRAVDY

179 že veškeré spoléhání na m!nitelné lidské autority, veškerá víra v psaná nebo mluvená slova, veškeré p#ijímání všeho, krom! p#im!#eného rozumu jakožto kone"ného odvolacího soudu nebo vedení, nás ihned p#ivádí na území protiklad&, odporujících si tvrzení a možných pochyb, a proto tato definice vylu"uje tyto pochybné zdroje poznání z našeho pracovního procesu. Není v nich žádná jistota. Slovo „rozum< zde proto není použito jako pouhé synonymum pro suché logické rozbory. Scholastikové d#ív!jších dn& v tomto smyslu užívali toto slovo a ukázali, že i byst#í lidé mohou nalézt mnoho d&vod&, aby podporovali plané p#edpoklady. Logika je um!ní, které se snaží zajistit správné postupné myšlení, avšak nanešt!stí se nesnaží zajistit, aby toto myšlení vycházelo ze správných dat. M&že vycházet a "asto vychází z domn!nek, jež mohou být pouhými fantaziemi nebo nesprávnými údaji. Rozum je schopnost správného myšlení, které hledá pravdu a zajiš'uje, že jeho "innost vychází ze všech zjišt!ných fakt& sou"asných zkušeností. Logik, jehož p#edpoklady jsou chybné, m&že nicmén! myslit správn! a p#ece p#ijít ke špatnému záv!ru. Rozum se této chyb! vyhýbá. Výraz rozum není použit ani jako synonymum pro pouhé spekulace. D!jiny metafyziky jsou plné "etných vzlet& pouhé fantazie, kterým byl dáván zdánliv! racionální sm!r. Myšlení, které p#ezírá fakta zkušenosti, není rozumovým uvažováním v našem smyslu. Rozumové uvažování, které je omezeno jen na fakta osobní zkušenosti, také není rozumovým uvažováním v plném smyslu. A"koli jak logika, tak rozum používají téhož kritéria, a to, že se myšlení nemá dostat do rozporu se sebou samým, ani nemá být neukázn!né a pok#ivené, p#esto se logika spokojí s "áste"nými fakty, kdežto rozum vyžaduje souhrn fakt&. Dále, intelekt, který m&žeme definovat jako "innost logického myšlení, je veden osobními tužbami a individuálními sklony p#i volb! svých dat a dává n!kterým z nich p#ednost, zatímco rozumové uvažování, které m&žeme definovat jako "innost pravdivého myšlení, je p#ísn! neosobní a asketicky vylu"uje své city, když prozkoumává fakta. Jen tehdy, když myšlení není pouze p#ísn! logické, ale také p#ísn! neosobní; jen tehdy, když postupuje k nejkrajn!jší mezi a když spo"ívá

180


v celém svém postupu na faktech, která jsou všeobecn! platná a mohou být p#ezkoušena a ov!#ena práv! tak v pouštích severní Afriky jako v ulicích New Yorku a budou stále platná za deset století tak jako v dnešní dob!, jen tehdy si myšlení zaslouží vznešeného názvu rozum. Takové kvalifikované rozumové uvažování, taková intelektuální integrita je vzácná. Zjistíme, že má dvojí vyjád#ení. První existuje ve v!d!, zde však je pouze omezené a nedokonalé. Druhé existuje ve filozofii, v níž nalézá nejlepší a nejpln!jší uplatn!ní. Proto je možné ozna"it v!du jako bránu do filozofie. P#edvoj moderních v!dc& to sám za"íná zjiš'ovat, nebo', jakkoli se snaží tomu uniknout, tlak jejich vlastních výsledk& a síla jejich vlastního uvažování je p#ivádí krok za krokem k hledání posledního základního významu veškeré zkušenosti, což je filozofie. Je možné namítnout, že sta#í Indové nikdy neznali v!du tak, jak my ji dnes chápeme. To je správné, vztahuje-li se to k experimentální metod! zahájené Baconem, avšak jejich mudrci znali v!decké principy ov!#ování a filozofickou hodnotu pozorování, které jsou podstatnými prvky jejich u"ení. Oba, v!dec i mystik, mají následující spole"ný znak: jsou unaveni slepou vírou a hledají uspokojující ov!#ení zkušenosti. Proto se mysticismus klade tak vysoko ve stupnici mentálního vývoje, nad víru, intuici a logiku. Je však t#eba se zmínit o ur"itých velice d&ležitých rozdílech. Mystik hledá a nalézá uspokojujícím sv&j vlastní zážitek, kdežto v!dec není uspokojen platností osobní zkušenosti, nýbrž hledá také zkušenosti v!tšího po"tu jednotlivc&, to jest, n!jaké skupiny. Proto je jeho ov!#ování rozsáhlejší. V!da je spoluprací; její výsledky jsou výsledky úsilí r&zných skupin v!dc&, jako biolog&, chemik& nebo fyzik&. Nevylé"itelnou slabostí mysticismu je, že zakládá svou platnost na tom, co "lov!k cítí a nalézá uvnit• sebe, v oblasti nep#ístupné jiným lidem, a proto v!tšina jeho poznatk& nem&že být ov!#ena. Obdivuhodnou silou v!dy je, že zakládá svou platnost na tom, co je možné nalézt zcela snadno p#ístupné v P#írod! nebo laborato#i, a m&že být proto ov!#eno kterýmkoli jiným "lenem v!decké skupiny lidí, kte#í se tak mohou vzájemn! shodnout. V tom práv! spo"ívá nenapadnutelnost ryzí filozofie, že ona jediná se odvolává

HLEDÁNÍ PRAVDY

181

k univerzální zkušenosti, k tomu, co si m&že každý kdykoli a kdekoli ov!#it, má-li pot#ebné mentální schopnosti. Mezi mystiky, stoupenci intuice a n!kterými náboženskými horlivci je zvykem mluvit sarkasticky o m!nících se hypotézách v!dy a chrlit jed pohrdání na její nejmodern!jší úsp!chy a technická použití. Krom! toho, vypukne-li válka, je z "ásti jejích hr&z obvi/ována také v!da. To vše ukazuje na zmatené myšlení a citové zaujetí. Jestliže zm!ny teorie odhalují nedokonalost v!dy, a p#iznejme, že se to d!je, pak bychom m!li uznat, že také odhalují dvojí vnit#ní ú"el, který by filozofie ráda podpo#ila a ocenila jako n!co, co má nesmírný význam. Za prvé, je to pátrání po pravd!, které vede k ochot! opustit nesprávné názory, když byla jejich chybnost nezvratn! dokázána dodate"nými fakty. Za druhé, je to úsilí zevšeobec/ovat fakta a sestavovat všeobecn! platné zákony. Je to ve skute"nosti úsilí zahrnout mnohé v jediné, p#ijmout množství rozli"ných v!cí do veliké jednoty. To jsou charakteristiky, které, budou-li dovedeny až k svému vrcholnému bodu, spolehliv! p#ivedou pochodující armádu v!dc& do stále "ekajícího tábora pravých filozof&. Pokud jde o kritiku v!dy, že se jejím vlivem válka stále zhoršuje, možno #íci, že jako všechno ostatní, tak i ona má své sv!tlé i stinné stránky, své p#itažlivé výhody a odpuzující nevýhody. Jestliže nám v!da dává mocné výbušniny a hloubková letadla, dává nám také velké pohodlí elektrického sv!tla, energie a tepla. V!da se nemá han!t proto, že n!kte#í lidé jsou p#íliš pošetilí nebo p#íliš nemorální, aby ji správn! užívali. V!da je naprosto neutrální. Tytéž výbušné chemikálie, které mohou vyhodit do pov!t#í skupinu živých lidí, mohou pohnojit vy"erpanou p&du a zp&sobit, že vyroste nová úroda. Tentýž výbušný motor, který pohání obrn!ný tank, rozsévající smrt, m&že pohán!t prosp!šný autobus. Tatáž rozhlasová stanice, která napl/uje mysli milion& poslucha"& lží, nenávistí a p#ekroucenou propagandou, m&že je také napl/ovat velkými vznešenými a pou"nými pravdami. V!decké objevy pronikají do dvacátého století jako postupující povode/. V!deckého poznání m&že být dob#e využito nebo špatn! zneužito "lov!kem dle jeho p#ání, ale jeho pozoruhodný postup se nem&že

182


zastavit. V!decké poznání p#išlo, aby neústupn! vytrvalo. Je to význa"ný jev našeho v!ku. Musíme je p#ijmout. Mystik se m&že snažit je p#ehlížet, ale nebude v tom mít úsp!ch. Žádný moderní "lov!k nem&že žít ani týden bez toho, aby nejmén! stokrát použil plody v!deckých výzkum&. A není lepší, že zotro"ujeme ocelové stroje než sténající lidi? Orientální mystici, z nichž Gándhí je vhodným názorným typem, s oblibou odsuzují všechno moderní ve prosp!ch všeho st#edov!kého a dokonce p#ipisují v!d! *ábelský p&vod, kdežto primitivním formám kultury a civilizace p#ipisují nebeský p&vod. Nemusíme hledat žádnou jinou odpov!*, než tu, kterou nám poskytují jejich vlastní životy, nebo' dokonce ani sám Gándhí nepohrdl použít posledních metod v!decké chirurgie k bezpe"nému odstran!ní bolestivého slepého st#eva. Jogíni neváhají ani na okamžik použít výhody vlak&, aby je dovezly blíže k jejich útulk&m na úpatí Himálaje. Poutníci napl/ují s nadšením nákladní automobily, které jezdí pravideln! p#es roviny k posvátným m!st&m a dokonce i kritici, kte#í píší ve#ejné obžaloby v!dy, používají k tomu plnícího pera a papíru vyrobeného v papírn! a píší je "asto s úmyslem, dát je za ú"elem v!tšího rozší#ení, tisknout na tiskacích strojích$ V!da tudíž zaujímá v jejich život! pevné místo, by' byli sebe nevd!"n!jší ti, jimž slouží. Její schopnost škodit lidstvu válkou a násilím, a' je jakkoli politováníhodná, m&že být zcela odstran!na pouze jediným zp&sobem, a to tím, že filozofická pravda bude p#iblížena na dosah lidstva. Nyní je nutno vyslovit upozorn!ní založené na faktech známých psychiatr&m a profesionálním psycholog&m. Rozumová schopnost m&že být vysoce vyvinuta, pokud se týká jejího používání ve zvláštní oblasti zájmu a p#ece u téhož "lov!ka m&že být tém!# zcela nepoužívaná, nebo m&že p#inejlepším pracovat slab!, jde-li o jinou oblast. To je zvláštní jev nazývaný schizofrenie neboli rozšt!pení mysli. Nap#íklad: n!jaký "lov!k m&že rychle postoupit do pop#edí ve svém zam!stnání úsp!šným používáním rozumu, a p#ece jakmile se jeho pozornost obrátí k jiným záležitostem, žádná víra nem&že být dost pošetilá, aby u n!ho nedošla naprostého souhlasu.

HLEDÁNÍ PRAVDY

183

Je zcela možné, že jeden a tentýž "lov!k m&že být dít!tem v náboženských v!cech a dosp!lým v obchodních záležitostech; následkem toho m&že být mentáln! rozpolcený, ale t!lesn! jednotný$ Mysl se m&že rozd!lit na odd!lení neproniknutelná myšlenkami, z nichž jedno je rozumové a výkonné, ale druhé tím, že je tupé nebo dokonce pomatené, je naprosto izolováno od prvého. N!kte#í vynikající soudcové a státníci, mající osv!d"enou bystrost, historicky projevují tuto zvláštní mentální slabost, jakoby se jejich rozum d!sil otázat se na základy tradi"ního náboženství. Toto znetvo#ení intelektuálním „rozškatulkováním< vzniká z v!domého nebo nev!domého odmítání používat rozum p#i p#emýšlení o ur"itých vyhražených nám!tech. Následkem toho se nám naskýtá žalostný pohled na jinak rozumného "lov!ka, který si libuje v obhajování sm!šných p#esv!d"ení. Lidé jsou klamáni názorem, že mín!ní "lov!ka, který je slavný pro svou vynikající schopnost v ur"itém oboru nebo který je úsp!šn! ve#ejn! "inný, bude mít tutéž cenu i ve v!cech mimo sféru jeho profesionální "innosti. Nev!dí, že choromyslnost m&že být lokalizována na ur"ité "ásti mysli. Rozšt!pení mysli najdeme "asto mezi choromysinými. Jsou však r&zné stupn! choromyslnosti. Pouze tehdy, stane-li se choromyslná osoba nebezpe"ná jiným nebo škodí sama sob!, je ozna"ena jako taková a uzav#ena do ústavu pro choromyslné. Velmi mnoho lidí není zahrnuto do této kategorie, ale jsou natolik nevyrovnaní, že jsou "áste"n! choromy siní, i když oni sami ani spole"nost si to pln! neuv!domují. Není p#ehnané tvrdit, že války, zlo"iny, nenávisti, spory a sociální boje sužující sv!t existují proto, že v!tšina lidstva je více nebo mén! choromyslná. Podle skryté nauky pouze mudrci dosahují úpln! zdravého rozumu a dokonalé rovnováhy$ Choromyslnost má tendenci postupn! r&st. Co za"íná jako mírná a neškodná forma pov!r"ivé víry, m&že se vyvinout v naprostou neschopnost #ídit b!žné životní záležitosti. Pokus ospravedlnit pouhé bezpodstatné p#edstavy nebo fantastické zd!d!né pov!ry jakousi hodnov!rn! vypadající ukázkou logiky je rozumování. Úsilí myslit p#esn! a neosobn! o faktech je rozumovým uvažová-

184


ním. Ti, kte#í se o to zajímají, mohou pozorovat rozdíl mezi ob!ma na p#ípadech mnoha lidí ve#ejn! "inných. Slovo rozum zní tak b!žn!, je tak "asto na rtech #e"ník& a v perech spisovatel&, že "tená#, který o"ekával n!jaký druh nového odhalení, nyní ustupuje zklamán. Doufal snad, že se dozví, že mudrci Dálného východu, jakožto h#eben vlny lidského mentálního a etického vývoje, v sob! vyvinuli nový orgán poznání, který v sob! b!hem budoucích v!k& vyvine i zbytek loudavého lidstva. Zjistí, že jeho nad!je byla oprávn!na, až budou odhalena vyšší mystéria ultramystické meditace ve druhém svazku tohoto díla. Takový nový orgán existuje. Je to ultramystický insight (vhled). Nem&že se však vyvinout bez p#edcházejícího vývoje oné banální, všední schopnosti rozumu, o které již bylo tolik #e"eno. Uvažme$ Byli mudrci tak bláhoví a tak nevšímaví k d!jinám sv!tové kultury, aby nabídli nástroj poznání, který byl z#ejm! d&kladn! prozkoumán Reky a je stále d&kladn! prozkoumáván evropskými a americkými v!dci a filozofy, který však nevede v žádném p#ípad! ani k jedinému roz#ešení sv!tového problému, který se zdá, že z&stane navždy ne#ešitelný; byli tak sm!šní, aby ozna"ili takový nástroj za dokonalý? Odpov!* je, že jak proti starým %ek&m, tak proti moderním myslitel&m jsou vznesena t#i závažná obvin!ní, která vysv!tlují jejich nezdar; zde jsou: 1) opomenuli shromáždit úplná data; =) z nev!domosti nepoužívali zákon relativity nejen na pozorované fyzikální jevy, ale ani na pozorované psychologické jevy a kone"n! ani na mysl pozorovatele samého; 3) opomenuli posunout rozumové uvažování k jeho nejzazšímu bodu a tím vy"erpat všechny jeho dosud neznámé možnosti. Tato obvin!ní jsou závažná, budou však odstran!na. Nicmén!, i kdyby tyto t#i chyby byly napraveny, pravda by stále z&stávala mimo dosah pr&m!rného v!deckého badatele, pokud by nebyl ochoten ukáznit se jistým zp&sobem. Jakmile se to však stane, pak lidská mysl o"išt!ná od svého vrozeného egoismu, soust#ed!ná k dokonalému stupni, zost#ená na nejvyšší metafyzickou bystrost rozumového uvažování o vhodných nám!tech a abstrahovaná do intenzivního zasn!ní závažného sebepozorování, m&že kone"n! doufat, že dosáhne jedine"ného insightu do skute"né p#irozenosti v!cí,

HLEDÁNÍ PRAVDY

185

do základního významu univerzální existence a do skryté pravdy svého vlastního tajemného bytí. Prvé obvin!ní m&že být nyní ospravedln!no. Západní filozofie se ne#ídila svým vlastním krédem. To, co nejvíce vábilo p#emýšlivé lidi a ušlechtilé mysli ke studiu filozofie b!hem staletí, je její požadavek hledat názor na život jakožto celek. Filozofie jako jediná mezi všemi oblastmi lidské kultury ho podává vy"erpávající a úplný. Je dost zvláštní, že celá historická tradice #ecké, evropské a americké filozofie naprosto nedbala a zcela opomíjela ve svém pátrání jeden životní aspekt, který je tak d&ležitý, že zaujímá nemén! než jednu t#etinu trvalé lidské existence. Poukazujeme totiž na stav spánku. T!ch n!kolik, kte#í zkoumali tento p#edm!t, byli psychologové a léka#i, nikoli filozofové, a proto se zajímali pouze o n!které z jeho omezených fyzických význam&. Nemusíme se proto divit, že se západním myslitel&m nepoda#ilo dosp!t k n!jakému shodnému #ešení problému existence, když všichni opomenuli zkoumat problém spánku. Získali tak pouze zlomkovitý a neúplný názor na život, a"koliv jejich povinností, jakožto filozof&, bylo zkoumat celé panoráma v jeho celistvosti$ Nemusí nás p#ekvapit, že takto pobíhali dokola, aniž došli k záv!ru, nebo' bez fakt&, která m!la být osv!tlena takovým zkoumáním, byli nedostate"n! vyzbrojeni pro sv&j náro"ný úkol a byli p#edem odsouzeni, aby se vrátili zklamáni a nerozhodní ke svým východisk&m, podobni zran!nému tygru, pobíhajícímu marn! džunglí na svých t#ech zdravých nohách. Jak mohli zahrnout ve svých myšlenkách celek našeho složitého lidského života, když pohlíželi na tento široký úsek strávený v pokojném spánku nebo zmateném snu jako na p#íliš bezvýznamný, než aby stál za studium, a nevhodn! kladli veškerý sv&j d&raz pouze na bd!lý stav? Tento názor byl naprosto nep#im!#ený cíli, který si p#edsevzali, a tím se stala jejich porážka jistou již na samém po"átku jejich bitvy o pravdu. Nelze d!lat žádný záv!r o jakémkoli systému myšlení, který vylu"uje studium spánku; lze dojít pouze k omylným, chybným nebo nedokonalým záv!r&m. Má-li se v!da vyvinout ve filozofii a logika v rozumovou úvahu, musí zahrnout do svého okruhu všechny t#i stavy existence. Je málo známou

186


zásluhou indických mudrc&, že v dob!, kdy civilizace Evropy byla ješt! ve svém d!tství, se chopili tohoto zvláštního aspektu života a hlásali naslouchajícím žák&m, že tento aspekt poskytuje klí" k hlubším tajemstvím bytí. Tito mudrci jej zahrnuli jako p#edm!t do svých filozofických studií. Prohlašovali, že zkoumání povahy a d&sledk& sn& a spánku je zcela nezbytné, protože tyto jevy života jsou stejn! d&ležité pro jeho pochopení jako bd!lý stav. Na Západ! je obecná, avšak omluvitelná p#edstava, že pouze primitivní lidé pot#ebují v!novat pozornost sn&m a že v!decká mysl nemá "emu by se u"ila z hlubokého spánku. Pln! dokážeme povrchnost tohoto názoru, až budeme podrobn! pojednávat o tomto p#edm!tu. Další p#ekážka pro západní filozofy stejn! jako pro v!dce spo"ívá nejen v jejich nedostate"ných datech, ale i v jejich nedokonalém nástroji. Nástroj, s kterým filozof musí pracovat, je jeho mysl. Starodávní mudrci nedovolili žádnému "lov!ku za"ít s filozofickým studiem, dokud svou mysl neuspo#ádal tak, aby mohla vhodn! pracovat. Tato p#ípravná fáze záležela v praktickém cvi"ení jógy mentální koncentrace "asto spojené se sou"asným cvi"ením asketického sebezapírání. Ob! cvi"ení byla však zpravidla do"asná a trvala pouze tak dlouho, dokud byla nutná, aby p#ivedla mentální schopnosti k p#im!#enému stupni koncentra"ní zp&sobilosti a povahu žáka k p#im!#enému stupni odpoutanosti tak, aby mohl podstoupit obtížný úkol filozofického uvažování. Západní myslitelé "inili obdivuhodné pokusy, avšak nedosáhli úsp!chu "áste"n! proto, že postrádali tento nástroj jógou cvi"ené mentality, o"išt!né od ega a ovládající t!lo, kterým by násiln! otev#eli uzav#enou bránu pravdy. Nedostatek jógického výcviku také vysv!tluje, pro" jsou jistí význa"ní západní v!dci neschopni dojít k plným záv!r&m svých objev&. Proto ti v!dci a filozofové, kte#í nezískali trvalého mentálního užitku z mystické praxe, (což je opak prchavých vizí a cit&), budou se musit vrátit po svých vlastních stopách a u"init tak. Tento nedostatek je "áste"n! odpov!dný za druhé obvin!ní vznesené proti nim, nebo' uprost#ed všeho svého pátrání nejsou schopni odhalit,

HLEDÁNÍ PRAVDY

187

jak bude ukázáno ve druhém svazku, že jejich vlastní ego vniká do jejich práce a rušiv! do ní zasahuje, i když je tak relativní, tak m!nivé a tak objektivní, jako všechny jiné jevy, které pozorují. Krom! toho, ego brání v!tšin! z nich, aby poznali jemnou pravdu mentální povahy všech jev&, a' již vn!jšího sv!ta nebo ega uvnit#. Oprávn!nost t#etího obvin!ní bude rovn!ž pln! dokázána v dalším svazku a pro daný okamžik sta"í poukázat na to, že p#es objevy Heisenberga, autora Zákona indeterminace, a Maxe Plancka, který formuloval kvantovou teorii, se dosud ani jediný evropský nebo americký myšlenkový v&dce neodvážil zaujmout sm!lé a rozhodné stanovisko k otázce ne-kauzality, nýbrž všichni se zastavili u hradby, která odd!luje starý b!žný zákon p#í"innosti od podivné nové a revolu"ní zásady, jejíž plné p#ijetí by nedobrovoln! zm!nilo v!dce v kvalifikované filozofy$ P#esto však fyzika jakožto nej plodn!jší ze všech dnešních v!d u"inila pozoruhodný za"átek a vrhla n!kolik váhavých pohled& sm!rem k filozofii, která je bezprost#edn! nad jejím nyn!jším stanoviskem a k níž fyzika bude nakonec nucena dojít. INTUICE A MYSTICISMUS Nyní bude žák nucen obout své st#evíce a odejít z chrámu slepé víry, pouhé logiky a rozumových omezení. Kam má jít? První reakce po spoléhání se na jiné je spoléhat se na sebe. Obrací se tedy k osobním cit&m, které nevznikají z vn!jší zkušenosti, k intuitivní a vnit#ní zkušenosti. Tak vystupuje k druhému stupni lidské inteligence, kde v!d!ní, které je mu nabízené, se zdá vyšší než slepá víra. Ti, kte#í jsou znaveni nesrovnalostmi d&v!#ivé závislosti na jiných lidech, obracejí se n!kdy k t!mto osobním zdroj&m a nalézají tam, jak se zdá, novou jistotu a uspokojení, které je osvobozuje od takové pochybné závislosti. Takové p#íklady máme v Immanuelu Kantovi, s jeho vnit#ním „kategorickým imperativem< na poli etiky; v Adolfu Hitlerovi, který neuznával žádný jiný postup za správný krom! toho, co sám cítil, že je nejlepší; v Dr. Franku Buchmanovi, jehož oxfordské skupiny naslouchaly b!hem

188


„chvíle ticha< intuitivním poselstvím pro #ízení svých osobních "inností ve sv!t!. Intuice je myšlenka nebo idea, která vytryskne spontánn! a nehledána a vyžaduje, aby byla bez rozmyšlení p#ijata egem. Vzniká bleskov! sama ze sebe, vytrvá nezávisle na naší v&li a odchází, aniž požádala o dovolení. M&že nám v okamžiku #íci n!co o skute"né povaze v!ci nebo m&že být p#edpov!dí budoucích událostí nebo popisem událostí, které se staly v šerém dávnov!ku, nebo m&že - což je nejobvyklejší - nabídnout bezprost#ední vedení pro n!jaký sm!r "innosti, když "elíme jistému sb!hu okolností. Je možné ur"it zde zdroj, který sám poskytne jisté poznání o ú"elu existence a o významu vesmíru? Bohužel, trocha historického pátrání nám brzy poskytne zarážející pou"ení, že p#ívrženci intuice všech dob se vzájemn! od sebe lišili ve svých kone"ných záv!rech, že m!li absurdn! odporující si spontánní vedení a odvážili se sm!lých tvrzení, která "as výsm!šn! vyvrátil. Ale ne všechny jejich p#edpov!di z&staly nespln!ny, ani nebyly všechny jejich intuice marné; existují opravdu p#ekvapující p#ípady, kdy se pronesená slova pln! ospravedlnila a byla ov!#ena jako správná. Objevy vynikajících technických vynález& a užite"ných v!deckých zákon& se n!kdy zrodí intuitivn! a samovoln! ve chvílích duševního odpo"inku nebo zasn!ní. Ale t!chto p#ípad& je relativn! tak málo, že nikdo nem&že p#edem zaru"it spolehlivost takovéhoto tvrzení. Na druhé stran! p#ípady neshody, nespln!ní, citového zaujetí a jasného odchýlení od známých fakt& jsou tak "etné, že musíme s politováním p#iznat, že p&da, po níž p#ívrženec intuice krá"í, je nejistá a nebezpe"ná. Jestliže mu jeho vnit#ní v&dce sloužil n!kdy neomyln!, nemá záruku, že tak bude "init stále. Pro" je tomu tak? Protože silné city, nev!domé komplexy, náhlé impulsy a „p#ání, jež je otcem myšlenky<, jsou oby"ejn! omylem považovány za pravou intuici. Pouze t!ch n!kolik, kte#í podstoupili filozofickou disciplinuje schopno rozeznat skute"nou intuici od všech t!chto pseudo-intuic. Protože však pr&m!rný "lov!k málokdy podstoupí takovou disciplinuje "asto oklamán touto pseudo-intuicí práv! v okamžiku, kdy se pošetile domnívá, že je veden intuicí, která je

HLEDÁNÍ PRAVDY

189

práv! tak podivuhodná jako vzácná. P#esto tam, kde pravá intuitivní schopnost je skute"n! vyvinuta, je cenn!jší než cokoli jiného, hlubší než myslící schopnost, a je bezpe"n!jším v&dcem. Toto je historicky objasn!no Ralphem Waldo Emersonem, jeho symbolickým „p&sobením božské mysli na naši mysl<, Jakubem Boehmem, jeho náhlým „osvícením< získaným ze t#í trans&, které ovlivnily jeho život, a Emmanuelem Swedenborgem, jeho zvláštními vizemi duch& mrtvých muž& a žen v jejich nebeském sídle nebo o"istci. Mystický zážitek je n!kdy spontánní, ale oby"ejn! je úmysln! vyvolán. V tomto p#ípad! vzniká ze cvi"ení mentální koncentrace nebo mocné citové touhy, anebo z pozornosti obrácené do nitra, pohroužené do sebe a prodloužené do stavu zasn!ní nebo i transu. B!hem t!chto stav& se mohou objevit oku mysli vize lidí, událostí nebo míst s neoby"ejnou živostí; mystik m&že slyšet hlasy, a"koli krom! n!ho je neslyší nikdo jiný, a ty mu mohou sd!lit bu* poselství, varování, #adu instrukcí, nebo náboženské zjevení; i Boha samého m&že poci'ovat jako obklopující a povznášející p#ítomnost; mystik m&že mít p#edstavu, že je unášen prostorem, jak se n!kdy stává ve snu i nemystik&m, takže je schopen mentáln! navštívit vzdálené scény, osoby a sféry. Nebo m&že dosáhnout kone"ného dovršení v radostné extázi, která m&že být prudká a extatická, nebo jasná a klidná, ale kterou bude považovat za znamení, že vstoupil do vyšší oblasti bytí, kterou oby"ejn! nazývá „duchovní<, „duše<, „božská skute"nost< a tak podobn!. P#esto bychom nem!li p#ijímat pad!lky takových zázra"ných, pravdu poskytujících zkušeností. Nejprve použitím vhodného kritéria si povšimn!me, jak dalece si mystici vzájemn! odporují. Aniž bychom se p#íliš zdržovali dlouhou debatou, m&žeme krátce #íci, že není správná domn!nka, že mysticismus je tak jednotnou zkušeností, že se všichni mystici sejdou v harmonii. Zdaleka ne$ Práv! tak, jako jsme zjistili, že se náboženští lidé, od toho nejjednoduššího venkovana až k nejvzd!lan!jšímu kazateli, zna"n! liší v osobní hodnot! a mentálním rozhledu, práv! tak shledáme, že podobné individuální rozdíly existují mezi mystiky a odmyslíme-li si jejich p!t spole"ných zásad, o nichž byla zmínka v p#ed-

190


cházející kapitole, prozrazují i mystici slovem i skutkem, že sami nedosáhli v!tší vzájemné jednoty. I když existují n!které podobnosti v jejich doktrínách a cvi"eních, existuje mnoho nep#ekonatelných rozdíl&. Zatímco v!tšina tráví mnoho "asu objevováním problematických esoterních význam&, ukrytých v písmech, n!kte#í pohrdají písmy a považují toto cvi"ení za obrazotvornou akrobacii a ne za duchovní objev a zastávají názor, že by byl "as lépe využit meditováním o sob! samém. Zatímco v!tšina stále více nebo mén! lpí na jménu n!které svaté osobnosti jako Ježíše nebo Krišny, n!kte#í prohlašují, že na tom mnoho nezáleží, koho "lov!k následuje, za p#edpokladu, že je poci'ována božská p#ítomnost. Doktríny, v nichž se neshodují, jsou plny bohatých fantazií a je jich mnohem více, než on!ch p!t zmín!ných hlavních bod&, v nichž se zdánliv! všichni shodují. Ti, kte#í popírají tento fakt - a jsou to hlavn! lidé s dobrým úmyslem, avšak nekriti"tí - by se m!li snažit p#edstavit si slavnostní konklave t!chto slavných historických mystik&, uv!zn!ných v jedné místnosti, dokud by nevyšli s prohlášením, že dosáhli úplné jednoty hledisek (vyšli by v&bec kdy?): Cornelius Agrippa, který sm!šoval mystickou zbožnost s podivnou magií; Emmanuel Swedenborg, který si p#átelsky povídal s and!ly a duchy; Simon Stylites, který sed!l mnoho let v osam!lém sebeumrtvení na vrcholku kamenného sloupu; Anna Kingsfordová, která otev#en! prohlašovala, že zabila vivisektory silou mysli, aby zachránila životy zví#at; Miguel de Molinos, který vnášel špan!lskou citovou intenzitu do svého spojení s Bohem; Eliáš Levi, který aplikoval podivné kabalistické výklady na katolickou teologii; Jakub Boehme, který byl uchvácen extází uprost#ed bot svého p#íštipká#ského krámu; Hui Ko, který u"il svému mysticismu "ínské venkovany a byl krut! mu"en za svou snahu; a Wang Jang Ming, který objevil božský sv!t ve svém vlastním srdci$ Skrytým omezením a neodhalenou slabostí mysticismu je totiž to, že není ani tak hledáním kone"né pravdy, jako touhou po citovém zážitku. Proto se mystik zajímá více o to, aby jeho city byly na "as obklopeny velkým mírem nebo vzrušeny velkou vizí, nebo aby byly ob"as policho-

HLEDÁNÍ PRAVDY

191

ceny osobním v!šteckým poselstvím. Proto se na n!ho filozofie obrací nebo ho vyvádí z míry otázkou: „Jak víte, že zdrojem vašeho sd!lení je opravdu B&h nebo Skute"nost nebo Ježíš nebo Krišna?< Mystik však nebude naslouchat žádné kritice, a' je jakkoliv p&sobivá, o možné bezvýznamnosti svých záv!r&. Bude trvat na tom, že nesporný fakt svého vlastního zážitku u"iní sporným m!#ítkem hodnoty tohoto zážitku. Je zcela nevyhnutelné a dokonale lidské, že je za takových okolností tak neodolateln! unášen pocitem neoby"ejné bezprost#ednosti této události a silou svého neobvyklého povznesení, že klade d&raz na mén! podstatné a že ho to sta"í uspokojit, aniž by dále pátral po její skryté p#irozenosti a pravd!. Hodnota meditace je nesmírná pro vnit#ní mír, povznesenou extázi a od sv!ta osvobozené pono#ení do sebe. Ale její hodnota pro pátrání po pravd" a skute#nosti bez pomoci filozofie je n!co zcela jiného. Zde se vyžaduje pronikavé pátrání chápající, ale p#itom nestrann! kritickou myslí, která má smysl pro úm!rnost a filozofický bystrý post#eh vlastnosti to, které oby"ejn! chybí mystikovu vybavení. Extáze je sice druhem osobního uspokojení, ale není ani dokonalým m!#ítkem skute"nosti, ani p#im!#eným d&kazem pravdy. Nebo' uspokojení jakéhokoli druhu, nech' je jakkoli vznešené, není žádným d&kazem pravdy. Vskutku, "ím jsou city "lov!ka v#elejší a "ím v!tší je jeho nadšení, tím spíše by je m!l ochladit a uklidnit, aby mohl zkoumat zážitek nestrann! a neosobn!. Jestliže je zážitek pravý, neztratí nic takovým zkoumáním, ale jestliže je klamný, pak klid zkoumajícího velmi pom&že odhalit klamnost zážitku. Krom! toho, stojíme p#ed nep#ekonatelnou obtíží, že není možné ov!#it vnit#ní zážitek druhého "lov!ka, nebo' oby"ejn! není možné vstoupit p#ímo do jeho mysli. Také p#enášení myšlenek a "tení myšlenek, i když je skute"n! možné, je dosud neobvyklé a stále ješt! nedokonalé. M&žeme d!lat záv!ry, tvo#iv! si p#edstavovat nebo se dohadovat$ Ale to není totéž jako sou"asné a dokonalé ú"astenství na v!d!ní nebo na vnit#ním zážitku jiného "lov!ka. Tento zážitek je nezbytn! mimo normální lidský dosah. I když nám mystik #ekne, že vid!l Boha, nemáme žádný nepo-

192


píratelný prost#edek, abychom bu* schválili, nebo odmítli jeho vizi. Nelze ji p#enést. I když se nám poda#í mentáln! ji reprodukovat, bude pak naším vlastním výtvorem a nikdy nebudeme moci položit ob! vize vedle sebe a srovnat jejich podobnost. P#ipustíme-li náhodnou podobnost ur"itého poznatku získaného v meditaci, bohužel není možné, aby v!tšina ostatních lidí v jiných "ástech sv!ta si mohla být jista, že se jim poda#í opakovat tentýž objev tímtéž zp&sobem: musí se bu*to uchýlit k pouhé ví#e, nebo se této metody zcela vzdát. Proto je mystický zážitek naprosto individuální a má pouze osobní jistotu. A tak nedostatek všeobecné jistoty, který byl zjišt!n u lidí v!#ících, objevuje se nyní u visioná#&. Kde je záruka, že to, co oni nyní cítí jako nejvyšší stav a co nyní pokládají za nejvyšší v!domí, za poslední skute"nost, nebude pozd!ji nahrazeno n!"ím jiným? Goethe správn! poukázal na to, že mysticismus je „scholastikou srdce a dialektikou cit&<. Celá úrove/, kterou se mysticismus zabývá, je úrovní nekontrolovaného citu. Jak mystik nebo jógi ví, že to, s "ím se dostal do styku b!hem meditace nebo extáze, je kone"ná skute"nost? „Cítil jsem to, proto to musí být skute"né,< je všeobecný postoj v!tšiny mystik&, kte#í se nikdy nezastaví, aby zkoumali. P#ijímají skute"nost svých cit&, pon!vadž jsou k nim tak p#ipoutáni, že jsou slepí k d&ležitému rozdílu mezi zdánlivou existencí n!jaké v!ci a její dokázanou skute"ností, nebo mezi tím, co se zdá být, a tím, co jest. Jak v!dí, že dosáhli nejvyššího stavu poznání? Pro" by m!l být neoby"ejný mír dostate"ným oprávn!ním pro stav pravdy? Pro" by se m!l stát synonymem pro všev!doucnost? Jsme zcela oprávn!ni klást takové k#ížové otázky, nebo' tím prokazujeme dvojí službu - sob! a pravd!. Stoupenci meditace, kte#í v jejím klidu nalézají poslední pravdu, by m!li ud!lat p#estávku, aby pátrali, zda to pravda je, i kdyby tato p#estávka trvala n!kolik m!síc& nebo celý život. Vzhledem k tomu, že mystici nepronikli za své city, i když povznesené, musíme usuzovat, že nech' nám p#inášejí jakýkoli poznatek z meditace, nemusí být nakonec pravdivý. Pro"? Protože cit je náchylný ke zm!n!, a to, co je nyní poci'ováno jako pravdivé, m&že být zítra

HLEDÁNÍ PRAVDY

193

odloženo jako nepravdivé. Dokonce i Plotinus, pokládaný starov!kými mystiky i moderními teosofy za jednoho z nejslavn!jších z jejich družiny, se p#iznal, že nejvyšší mystická realizace neposkytuje žádný cit, žádnou vizi a žádný vztah ke krásnu. Kdyby nebyl býval žákem Ammoniovým, nebyl by nikdy mohl dosáhnout tohoto pochopení. Nebo' Ammoniova škola v Alexandrii u"ila obojí, jak mysticismu, tak filozofii, ta však byla vyhrazena pro nejvyšší t#ídu a zakládala se, jak bylo d#íve vysv!tleno, na tradici zasv!cení získané p&vodn! z Indie. „Co chceš?< tázal se Ramakrišna, proslavený mudrc, který osv!tloval temnotu Indie v devatenáctém století. Jeho slavný žák Swámí Vivekananda odpov!d!l: „P#eji si z&stat pohroužen v mystický trans po t#i nebo "ty#i dny nep#etržit! a p#erušit jej pouze, abych p#ijal potravu.< Ramakrišna mu odpov!d!l: „Jsi pošetilý$ Existuje stav, který je ješt" vyšší než tento& Naše pátrání po p#esv!d"ivém zdroji poznání m&že skon"it teprve tehdy, až nám poskytne takový zdroj, který je všeobecn! a pro vždy nezm!nitelný, který z&stane stejným a bude se #ídit stejnými zákony potvrzení ve všech dobách a za všech podmínek, ne pouze b!hem meditace. Existuje však další prost#edek k prozkoumání "innosti mystického vedení. Všimn!me si, kolik mystických tvrzení projde bez námitky, kolik jich je bez opa"ného tvrzení, kolik jich je naprosto mimo všechny pochyby. A' záznamy skeptické v!dy a ortodoxního náboženství samy odpov!dí$ Je proto z#ejmé, že není možné se spoléhat na mystický nebo jogický zážitek jako na jediný pramen ur#itého poznání. Jeho hlavní hodnota existuje pro onoho zvláštního jedince, který jej zažil, ne však pro celou lidskou spole"nost. Proto jen tehdy, když žák prošel všemi p#ípravnými stupni sebekázn! a dokon"il dlouhé období medita"ních cvi"ení, je považován za zralého pro zasv!cení do vyšších mystérií poznání za oby"ejnou jógou. Na nejvyšší cest! pak žák, který je tak š'asten, že mohl získat osobního u"itele, zpozoruje, že u"itel po"ne vnukat jeho mysli jisté pochyby. U"itel to d!lá tak obratn! a opatrn!, že je žák

194


postupn! a nepozorovan! veden od svého sou"asného stanoviska k vyššímu. Ned!je se to náhle a násiln!, nebo' by žák mohl ztratit víru ve svou sou"asnou oporu, aniž by byl schopen nalézt novou a siln!jší. Této zm!ny dociluje u"itel tím, že d!lá jisté nep#ímé poznámky a klade žákovi jisté otázky se skrytým smyslem, a to takovým zp&sobem, že žákova mysl po"ne sílit a jasnit se, až v ní vzniknou ur"ité pochyby samy od sebe. +ím více se poddává této disciplín! pochybování, tím pravd!podobn!ji se žák vzdá dlouho udržovaných postoj& mysli. Dostává odvahu pochybovat o svých vlastních zkušenostech a hodnotit je znovu po kritickém zkoumání z nového stanoviska. Jedin! tak m&že správn! rozpoznat jejich význam. Pak po"ne chápat nedostate"nost svého dosažení, slabost svých v!r a omezenost svých cvi"ení. Nech' ho držely v zajetí jakékoli iluze, po"nou uvol/ovat své sev#ení. Jeho mistr ho upozor/uje, aby neustal, dokud nebudou všechny tyto pochyby zcela vyjasn!ny. Tato analýza neznamená, že máme opovrhovat medita"ním cvi"ením jako bezvýznamným, nebo zamítat mystikovy zážitky jako bezcenné. Mír, klid a extáze nejsou bezcenné. A žádný pohrdavý skeptik nem&že spravedliv! pop#ít, že úsp!šný mystik je získává, i když jen ob"as. Ani mudrc ani za"áte"ník nepot#ebují zavrhovat tato nebo jiná uspokojení; pouze mudrc jim nikdy nedovolí, aby odvrátily jeho mysl od pravdy. Meditace se stává p#ekážkou pouze tehdy, když spo"ívá v hý"kání p#edstavy, jako by byla skute"ností, nebo když lpí na vizi, jako by byla pravdou. Když však spo"ívá v jednobodovém vzdání se naprostému klidu, je opravdovou spole"nicí filozofické techniky. My, kte#í hledáme pravdu, m&žeme zavrhnout nekritické vize mystikovy a jeho omezený názor na sv!t, byli bychom však vskutku bláhoví, kdybychom zavrhli cenné dary koncentrace a míru, které nám mysticismus nabízí. Za"áte"ník, který po ur"ité období v!rn! cvi"il meditaci, m&že vyvinout p#im!#ený stupe/ soust#ed!nosti a pronikavosti, a ty budou velice užite"né, až p#ejde k vyššímu stupni, nebo' se od n!ho o"ekává, že b!hem svého vývoje v józe filozofického rozlišování udrží svou mysl dokonale jednobodovou.

HLEDÁNÍ PRAVDY

195

FILOZOFICKÝ INSIGHT Sta#í mudrci nedosáhli úsp!chu slepou vírou ve slova n!jaké osobnosti, ani tím, že se poddávali út!chám n!jaké náboženské knihy. Nedosáhli jej ani mystickou intuicí, která se náhle a necht!n! objevila, ani pouhým uspokojením, získaným jedin! elementární jógou. Dosáhli jej však tím, že po dlouhou dobu provád!li metafyzické úvahy, po nichž následovala nejvyšší jóga, která rozpustila ego v Univerzálním Celku a utišila myšlení i cít!ní. Je také t#eba poukázat na to, že zdroje poznání, které se ukázaly klamnými, nejsou tím vylou"eny z rozumového života. N!které víry jsou docela rozumné, i když mnohé jsou zcela sm!šné. Kde se autority a písma, intuice a osvícení, argumenty a záv!ry shodují s všeobecnou zkušeností a ryzím rozumem, tam by m!ly být co nejvíce p#ijímány. Mohou být užite"né jako pomoc, i když není možné spoléhat se pouze na n!. Filozof je ochoten naslouchat tomu, co mu mají #íci, nebo' ví, že poznání lze "asto získat i prost#ednictvím t!chto zdroj&, ale na rozdíl od jiných je bude pro sebe posuzovat podle vyšších zákon&, takže m&že zjistit, jak dalece lze na n! spoléhat. Nebo' filozof hledá postavení neochv!jné jako skála. P#edem nic nezavrhuje, ale vše zkoumá, aby vypátral, zdaje to pravdivé, kdežto neosvícení lidé úmysln! odlu"ují intuici od jakéhokoli spole"enství s rozumem, zatímco neosvícení mystici úmysln! odmítají podrobit svou „pravdu< jakémukoli zkoumání. Filozof nebude nap#íklad tak pošetilý, aby zavrhl intuici, ale bude ochoten ji p#ijmout teprve potom, když si ji p#ezkoušel a potvrdil. Takto mentáln! posílen bude používat svou vlastní intuici nebo osv!d"ené autority tak, aby se mu mohly stát velmi užite"nou pomocí. V!rnost rozumu nás proto nezbavuje víry, ale p#ipouští ji, vyžaduje pouze, abychom svou víru ov!#ili a zjistili, zdaje pravá. Práv! tak p#ijímá existenci spontánní intuice, ale žádá, abychom si své intuice ov!#ovali a zjiš'ovali zda jsou správné, abychom je odhodlan! zavrhli tam, kde shledáme, že jsou neuspokojivé. Bez váhání obdivuje neobvyklý klid, který je možno nalézt v mystických meditacích, ale radí, abychom

196


p#ísn! zkoumali, zda pocit skute"nosti, který nám dává je skute"ností. Vždy schvaluje používání logiky p#i postupu myšlení, poukazuje však na to, že "innost logiky je p#ísn! omezena po"tem dostupných dat a že logika m&že p#inejlepším pouze znovu uspo#ádat #ádným zp&sobem to, co již výslovn! nebo domn!le známe. Zkrátka, hledá neochv!jné ov!#ení. Jestliže nap#íklad ti, kte#í mají mystické zážitky, je podrobí zde popsanému zkoumání, pak, aniž by se jich musili vzdát, bude jejich zisk zna"ný a pokrok ješt! v!tší. V tom spo"ívá jedna z úloh filozofické disciplíny, aby p&sobila jako korektiv mystických zážitk&. Jak m&žeme ov!#ovat své víry, kontrolovat své intuice, zkoumat skute"nost medita"ního zážitku, poznat, zda naše logika pracuje se všemi možnými fakty nebo ne, a vylou"it omyly každé z t!chto metod? Existuje pouze jediná odpov!* na všechny tyto dotazy, jediný prost#edek jak uklidnit naše pochyby, jež se jich týkají, a tou je, že musíme za"ít a skon"it se zákony rozumu, jakožto jediným kritériem úsudku. Nebo' jedin! kritickým rozumovým uvažováním mohou být taková zkoumání úsp!šn! provád!na. Co se pokoušejí používat i teologové, když cht!jí rozlišit autentická písma od podvržených? Snaží se používat rozum. Co nás p#esv!d"uje o nedostate"nosti logiky a omylnosti intuice? Není to sama intuice, ani zjevení nebo vize - je to rozum. A jestliže se tvrdí, že intuice i mystický cit jsou nad rozumem, pro" se tedy ti, kte#í to tvrdí, odvažují debatovat, argumentovat a dokazovat rozumovým uvažováním, že je správné to, co poci'ovali nebo vid!li? Není to bezd!ké poukazování na rozum, jako na nejvyšší odvolací soud, na rozsudek síly myšlení jako na rozhodnutí nejvyššího soudu? Neznamená to p#ipustit ml"ky, že jediný rozum má právo provád!t tichý soud o kone"né hodnot! všech ostatních schopností? Myšlenky mohou ustat toliko ve spánku nebo transu a každý zp&sob myšlení, užívaný tvrdohlavým realistou nebo mystikem „z jiného sv!ta< - zahrnuje v sob! do ur"ité míry rozumové uvažování, nech' je jakkoli nedokonalé nebo jakkoli nevyzrálé. Pro" bychom tedy nem!li jít až na samý konec, když již jsme šli tak daleko po této cest!, a pro" bychom nem!li bez výhrady p#ijmout svrchovanost rozumu?

HLEDÁNÍ PRAVDY

197

M&žeme dosáhnout úplného p#esv!d"ení a neoby"ejného pochopení pravých princip& pouze vhodným použitím síly myšlení, napjat! soust#ed!né a povznesené na nejvyšší stupe/. Žádná jiná metoda p#ístupu nem&že p#inést takovou trvalou správnost v každém p#ípad! a bude to nakonec jediný prost#edek, jak dosáhnout vzájemného dorozum!ní na celém sv!t! mezi všemi národy a na všech místech této planety, nebo' rozum se nem&že r&znit ve svých uzáv!rech o pravd!. Tento postup je všeobecn! ov!#itelný a z&stane takovým i za stotisíc let. Rozdíly budou pouze v tom co p#edstírá, že je rozumem. A taková rozdílnost bude rovn!ž existovat, kdykoli je rozum neospravedlniteln! omezován pouze na zkušenost bd!lého stavu. Tak je možné dojít k poznání významu existence sv!ta, které bude platné ve všech dobách, které n!jaký vousatý indický mudrc ve své himálajské škole kdysi p#ed "ty#iceti stoletími s radostí uznával a pln! schvaloval a které p#esto nebude zastaralé, a které n!jaký bystrý americký v!dec neshledá chybným o "ty#icet století pozd!ji navzdory faktu, že bude d!dicem všeho poznání zmizelých generací, jež byly p#ed ním. Taková #ada nem!nitelných kone"ných záv!r& nem&že být nikdy odstran!na "inností nových myslitel&, ani sesazena novým kouzelnictvím moderní v!dy. Sta#í indi"tí mudrci byli kdysi v jistém ohledu ve stejné situaci jako dnes v!dci, ale oni neváhali posunout své pátrání do pustiny, kde se ztrácejí všechny známé mezníky. Snížili hodnotu osobního "initele a tak za"ali jako hrdinové, kte#í p#ísahali, že se nikdy nezastaví, dokud nebude úpln! roz#ešeno poslední písmenko posledního slova lidského myšlení o pravd!. Odhodlan! posunuli svou rozumovou úvahu k její kone"né možnosti, k bodu, kde skute"n! již nemohla dále postupovat, nebo' rozumová schopnost p#estala pracovat v tajemném okamžiku, kdy odhalila skrytou pravdu a tím sama sebe p#ivedla v témže okamžiku do klidu. Mimo to objevili, že skute"n! existují dva r&zné druhy myšlení, které mohou být nazývány nižším a vyšším stupn!m rozumového uvažování. V prvém je síla analytického úsudku použita na vn!jší sv!t v úsilí rozeznat, co je skute"né, od toho, co je pouze zdánlivé. Když je to dovedeno jak nejdále možno - ne však d#íve - myšlenka se musí kriticky obrátit na

198


sebe a bez váhání zkoumat svou vlastní p•irozenost. Tento kone"ný krok m&že být úsp!šné proveden pouze tehdy, jestliže bylo p#edtím dosaženo úsp!chu v józe. Je to úkol nesmírn! obtížný, nebo' vyžaduje nejvyšší soust#ed!ní toho nejjemn!jšího druhu. Tím mén! m&že vyvinout toto pot#ebné úsilí chabá a k#ehká inteligence. Jakmile tato koncentrace splní kone"n! sv&j ú"el, rozjasní se okamžit! poznání skute"nosti a v tom okamžiku rozum p#estane pracovat, nebo' jeho služeb posuzování a rozeznávání v n!m samotném již není zapot#ebí. Toto samovolné zastavení myšlení se nesmí zam!/ovat, jak se "asto d!je, za mystikovu „p#ímou intuici skute"nosti<. Zna"í to úsp!šné dosažení záv!r& myšlení, nikoli úsp!šné odstran!ní myšlení. Úvahy se nesmíme z#íci, dokud pln! nesplnila sv&j úkol. Mystik také nikdy nedosáhne toho, aby si sou"asn! se ztišením myšlenek podržel bd!lé v!domí, což je výkon možný pouze, když postoupí na kone"nou stezku. Proto to, co mystik považuje za kone"né spln!ní svého úkolu, mudrc považuje pouze za polovi"ní spln!ní svého vlastního úkolu. A tam, kde mystik pouze cítí, on pln! rozumí. Dávní mudrci nahlíželi do já, pátrajíce po trvalé skute"nosti spíše než po prchavém zážitku, po kone"né pravd! spíše než po citovém uspokojení a p#edevším spíše p#i dovršení než na po"átku svého zkoumání sv!ta. Proto pouze oni dosáhli pravého cíle. A protože neprchali p#ed mu"ivým problémem sv!ta jako mystici, roz#ešili jej také v tomtéž p#ekvapujícím okamžiku, kdy pochopili já. Tento vzácný okamžik všeobímajícího pochopení v hlubin! myšlením napln!ného mystického transu byl vrcholným bodem pyramidy jejich filozofického úsilí. Mudrci jej nazývali „záblesk<, nebo' se mihne p#es pole v!domí úžasnou rychlostí blesku. Když tohoto dosáhli, jejich další prací bylo obnovovat a upev/ovat tento radostný záblesk, který takto získali. Tím jejich pátrání dosp!lo k dokonalému konci. Nebo' nové slunce nevyšlo na východ! pokrytém "ervánky pouze pro n!. Od té chvíle u"inily v!ky starou záležitost všeho lidstva svou vlastní. Co poznali, tím byli$ Když zdokonalili rozum, bez váhání jej zanechali daleko za sebou a pak zdokonalili vyšší schopnost insightu, v níž poznání a bytí splývá v jednotu.

KAPITOLA VIII. ODHALENÍ RELATIVITY Žák, který odhodlan! a s pochopením sledoval toto myšlenkové vlákno až sem, povznese se nad primitivní náboženské út!chy a nad neopodstatn!né domn!nky p#edstavivosti. Probudí se z blažených sn& mysticismu, ze soustavných sebeklam& logiky a z hlubokého spánku verbalismu. Naost#í své chápání a p#izp&sobí své cít!ní, aby se vydal za nejvzn!šen!jším dobrodružstvím, k jakému m&že být "lov!k povolán - za hledáním poslední pravdy. Bude dob#e p#ipraven na první zkoušku své síly, kterou nyní musí podstoupit. Nejprve p#ed ním stojí problém sv!ta, protože se týká toho, co je nejznám!jší a nejviditeln!jší. A"koliv problém jáství se zdá být bližší, je ve skute"nosti vzdálen!jší a t#ebaže se zdá být jednoduchý, je ve skute"nosti t!žší k #ešení než hádanka tohoto vesmíru, který ho obklopuje a kterému nelze uniknout. Proto je správné, za"ít s pátráním o p#irozenosti tohoto podivného sv!ta, do kterého jsme my lidé náhle vrženi, a ze kterého jsme pozvolna posíláni pry", aniž by se nás n!kdo tázal$ Bylo již vysv!tleno, pro" po"áte"ní postoj filozofa je pochybování. Musí si udržet tento postoj nejen p#i hledání uspokojujícího zdroje poznání pravdy, ale také p#i mentálních perspektivách, které jsou s to ot#ást spokojeností oby"ejného "lov!ka. Musí být tak odvážný, aby za"al své pátrání snahou jít za své obvyklé znalosti o vesmíru samém$ Polekaný "tená# se však m&že ihned uklidnit. Není žádán, aby pochyboval o existenci tohoto sv!ta, který je prvním faktem, jenž se staví p#ed jeho o"i každé ráno, a posledním faktem, p#ed nímž své o"i každý ve"er zavírá. Je žádán, aby se dotazoval po pravdivosti zrakových, sluchových a hmotných vjem&, které si uv!domuje, a po skute"nosti p#edm!t& takto vid!ných, slyšených nebo poci'ovaných, na jejichž zamítnutí jako neexistujících, by mohl pomýšlet pouze šílenec. Toto jsou dv! odd!lené a rozdílné otázky, které vyžadují zvláštní pojednání; proto sta"í v této kapitole

200


posoudit, do jaké míry je naše v!d!ní v základ! pravdivé a vyhradit pro p#íští kapitolu, do jaké míry to, co je známé, je také v podstat! skute"né. Žák, jako každý jiný, zažívá „daný< sv!t, ale zastavil se v&bec kdy, aby zkoumal platnost této zkušenosti? Jestliže ne, je na n!m, aby to ud!lal nyní. Nebo', dovede-li toto zkoumání až k jeho nejhlubšímu bodu, u"iní nejpodivuhodn!jší a velmi p#ekvapující intelektuální objevy. Co bylo jednou z n!kolika vrcholných událostí ve v!deckém sv!t! za naší generace? Jaká revolu"ní zásada byla stanovena, která vrhla senza"ní nové sv!tlo na staré problémy? Bez veškeré pochyby byla to formulace teorie relativity od Alberta Einsteina, která nejen shrnula dv! tisíciletí matematických výzkum& a posoudila fyzikální výzkumy za t#i století, ale otev#ela také nové stezky a rozev#ela nesmírné perspektivy pro pr&kopnické myslitele. Rozumový d&kaz tohoto složitého záv!ru je pln formulí, na n!ž mozek pr&m!rného laika nesta"í. Tato nauka nem&že být také pln! vysv!tlena bez t!žko srozumitelných matematických rovnic. Einstein jednou sám p#iznal, když byl žádán, aby podal tuto nauku n!kolika srozumitelnými slovy, že by to trvalo t#i dny, než by podal krátkou definici. P#esto, aniž bychom se ztráceli v obtížné zm!ti složitých technických symbol& a v podobné nestravitelné intelektuální potrav!, jako je po"ítání s variacemi a teorie o invariantech, m&žeme a musíme filozof&m zjednodušit a osv!tlit ur"ité, pro n! zvlášt! zajímavé aspekty Einsteinových hypotéz. To, že on sám pohlíží na filozofii úkosem, je p#irozeným, i když politováníhodným následkem p#edsudku, zrozeného z jeho v!decké specializace. Vzniká to však také tím, že Einstein zam!/uje pouhé hloubání za filozofii podloženou d&kazy. To je mylný pojem, za který jsou odpov!dni n!kte#í tak zvaní filozofové a mnozí polofilozofové. Ve svém odporu k metafyzice se snažil omezit své úvahy o svém díle v p#esn! definovaných mezích, nikdy však nemohl rozvinout svou hypotézu jen samotným pokusem a pokud se oddával p#esnému uvažování, byl cht! necht! filozofem. Fyzik nem&že otázku relativity promýšlet se zevrubností, jakou takový d&ležitý princip vyžaduje, aniž by se povznesl k nejvyšším otázkám a aniž by se tak na "as stal "lenem filozofického bratrstva. Ale Einstein je matematik a fyzik a chce se p#ísn! držet svého #emesla. Proto odmítá uvažovat o dalších d&sledcích svého

ODHALENÍ RELATIVITY

201

díla, to jest, odmítá filozofovat. Ale všichni jeho žáci se takto neomezují. Eddington a Whitehead se odvážili vyvozovat d&sledky z toho, že vnesli jeho u"ení do #íše, kde myšlení proniká hloub!ji, první z nich do filozofické psychologie a druhý do filozofické logiky, tedy do oblastí, do nichž se jejich u"itel nechce odvážit. Ale cesta analýzy, kterou oba nastoupili, je pouze ve starém asijském myšlení sledována až ke své nejzazší hranici. Nemusíme se nechat deprimovat vysoce matematickým charakterem Einsteinových výpo"t& nebo zastrašit hypotézou samotnou. Nebo' matematika je pouze ur"itým druhem logického t!snopisu, jehož symboly poskytují záv!ry z daných dat s rychlostí logice neznámou. To zkracuje sylogický postup nahrazením vzorci a rovnicemi. Pojmová podstata Einsteinova objevu byla známá dávno zmizelým mudrc&m Hindustánu, kte#í však nebyli školenými matematiky jako Einstein, zatímco #e"tí filozofové jako Platon a Aristoteles si byli v!domi její hluboké d&ležitosti. Indi"tí džinisti"tí myslitelé formulovali podobnou filozofickou doktrínu Syadvada - která se podobá relativismu, a to dva tisíce let p#edtím, než formuloval Einstein svou v!deckou doktrínu. Indi"tí a #e"tí myslitelé tedy již dávno p#edvídali princip, který byl experimentáln! ov!#en a s kone"nou platností prokázán až po mnoha staletích. Co Einstein skute"n! ud!lal bylo to, že jej v!decky zpracoval a položil na základ p&vodního matematického zkoumání a experimentálního d&kazu tím, že ukázal na jeho praktické použití ve speciální sfé#e. Formuloval relativitu za tím ú"elem, aby p#izp&sobil fyzikální hypotézy pozorovaným údaj&m. U"inil v!du odpov!dnou za p#ezkoušení a ov!#ení principu, který až dosud živo#il mezi sporným hloubáním p#ehlížených metafyzik& nebo starými naukami neznámých cizinc&. Byl to vzr&st technických v!d, jako optiky a elektrodynamiky, které umožnily nap#íklad jeho experimentální dílo o vyšet#ování gravita"ního vlivu slunce na sv!telné paprsky. Proto tento objev nemohl p•ijít v d"jinách d•íve+& l) Pozn. autora: Sv"tlo zaujímá mezi elementy jedine#nou roli. Sv"telný paprsek je nejrychleji se ší•ící v"cí, kterou v"da zná, a je nejd$ležit"jším prost•edkem lidského spojení se zevním sv"tem. Uvedení teorie relativity do v"deckého myšlení d"kuje za sv$j p$vod slavnému pokusu o stanovení rychlosti sv"tla, který vykonali Ameri#ané Michelson a Morley na konci minulého století. Jejich práce ukázala, že rychlost, kterou se sv"tlo ší•í, z$stává táž, a* se sv"tlo ší•í jakýmkoli sm"rem nebo ke které-

202


Relativita zbavila "as neprom!nné stálosti a zm!nila ho v prom!nlivou dimenzi. Vyjád#eno jasn!ji: "as nemá zvláštní a stále stejný a týž význam pro všechny lidské bytosti. Ti, kte#í by ho cht!li omezit podle svých m!#ení hodinami nebo podle otá"ení hv!zdných t!les, drží se pouze p#edsudku. Nebo' pocit "asu není absolutní skute"ností, ale interpretací mukoli t"lesu v prostoru. Pokus ukázal, že sv"tlo se ší•í stejnou rychlostí vzhledem k zemi, a* se tato k n"mu blíží nebo se od n"j vzdaluje. Bylo obtížné uvést v soulad tento objev s faktem, že se zem" pochybuje prostorem. O#ekávali bychom, že rychlost pohybu sv"tla se zv"tší, když se sv"tlo p•iblíží k zemi. Odpovídalo by to témuž principu, podle kterého jsou se#tené rychlosti dvou vlak$ vzájemn" se blížících z opa#ných sm"r$ v"tší než jednoho z nich. Z tohoto d$vodu by m"l pozorovatel umíst"ný na planet", která rychle postupuje vst•íc blížícímu se sv"telnému paprsku objevit, že rychlost pohybu sv"tla je v"tší, než když se planeta od paprsku vzdaluje. Ale pokusem bylo zjišt"no, že rychlost sv"tla z$stává nezm"n"na, p•esn" táž, jaká byla p•ed vzájemným pohybem vzata v úvahu, a to 186 tisíc mil za vte•inu. Tento fantastický výsledek byl proto roven matematické rovnici 2 > 1 =2+ Pro# sv"teln" paprsky nezv"tšily rychlost pohybu tak, jak by v souhlase se známými zákony m"ly u#init? Žádný p•im"•ený výklad této zvláštnosti nebyl po ruce, dokud jej nepodal Einstein. Ukázal v jazyce matematiky, že veškeré p•edešlé úvahy o této záležitosti byly založeny na zásadách, které samy o sob" již experiment špatn" vykládaly a že by bylo moud•ejší pozm"nit tyto zásady tak, aby se hodily k fakt$m, které tento experiment odhaloval. To však podrobuje zkoušce celou otázku zp$sobu, jakým rychlost sv"tla byla m"•ena a zp$sobu, jakým každý p•ístroj a každý pozorovatel, který p•ístroj používal, došel k vyplývajícím #asovým a prostorovým rozm"r$m. Jestliže by k tomu došlo, bylo by nutné zm"nit samotné zd"d"né a p•evládající p•edstavy o #ase a prostoru. Tyto p•edstavy byly dosud považovány za n"co pevného navždy, na všech místech a za všech podmínek, ale tyto staré modely, se vší úctou k nim, se tímto pokusem o chování sv"tla v rychle se pohybující soustav" ukázaly jako klamné. Když provedeme zm"nu v povaze t"chto model$ tím, že je zbavíme stálosti, jaká jim je p•ikládána, a uvedeme je do základní závislosti na situaci pozorovatele, když uznáme, že veškerá prostorová m"•ení jsou srovnáním vzájemných poloh dvou v"cí v prostoru, když uznáme, že nic není kone#n" stálého v #ase, pohybu nebo m"•ení délek, vznikne tím nový sv"tový názor, který nejen dostate#n" vysv"tlí problém jednotné rychlosti sv"tla, ale také vysv"tlí ostatní fyzikální problémy, které nedávné pokroky v"dy vynesly na povrch. Takové byly po#átky principu relativity. Einstein pak aplikoval princip relativity na vliv slune#ní gravitace, na pohybující se paprsky sv"tla a s její pomocí vypo#ítal p•esnou úchylku, kterou mají. Když v roce 1919 astronomická pozorování b"hem zatm"ní Einsteinovu p•edpov"< potvrdila, princip relativity byl p•ed v"deckým sv"tem skv"le obhájen. V"dci jej nemohli nadále ignorovat. Základ všeho konven#ního v"deckého myšlení musil prod"lat zásadní zm"nu.


203

jak hodinek tak i hv!zd, vytvo#enou v!domou bytostí. Je to zp&sob, kterým se k sob! #adí vjemy v mysli. Neexistuje nic takového jako absolutní míra "asu. Zevrubná analýza odhalí, že veškerá naše m!#ení, založená na planetárním otá"ení, nejsou ve své podstat" nic jiného než naše relativní dojmy. Einstein na to za"al poukazovat, d!lal to však, aniž si uv!domil plné d&sledky. Nauka o relativit! u"í, že pohyb znamená pouze polohovou zm!nu vztahu mezi jedním a druhým p#edm!tem, a že proto fyzická zm!na, jako pohyb, není nikdy absolutní, ale vždy relativní. P#ipustíme-li jednou, že standardy m!#ení "asu a prostoru se mohou m!nit, pak musíme opustit své konven"ní p#edstavy fyzikální, geometrické a astronomické v!dy. Astronomie hladce hovo#í o vzájemných postaveních „stálic<. Ale je to pouze relativní výraz, nebo' stálice bezpochyby také letí prostorem, jak by vid!l ten, kdo by se nalézal na bodu v pom!rném klidu. Považujeme polárku za hv!zdu, která je vždy v klidu, ale jev precesse rovnodennosti dokazuje, že je také pohybujícím se t!lesem. Proto je naše užívání slova „stálice< zcela libovolné. Stálice byly takto pojmenovány nikoliv proto, že skute"n! víme, že nehybn! tkví v prostoru, ale proto, že astronomie nebyla dosud schopna vynalézt p#ístroje, které by nám je dostate"n! p#iblížily, abychom objevili n!jaký jejich pohyb. Když Einstein #ekl, že ve vesmíru neexistuje místo, které by bylo absolutn! v klidu, a že tedy neexistuje postavení, z kterého by mohly být tvar a rozm!r n!jakého p#edm!tu zjišt!ny tak, aby byly platné za všech podmínek pozorování, #ekl tím ve skute"nosti, že v!da není schopna dojít k definitivn! platným výpo"t&m o sv!t!. Svá "asto-prostorová m!#ení polohy a pohybu d!láme ve vztahu k n!jakému standardu, o kterém p#edpokládáme, že je stálý, nem!nitelný a neprom!nný; zkrátka, vždy v klidu. Ale Einstein p#esv!d"iv! dokázal, že ve vesmíru neexistuje nic, co m&žeme s kone"nou platností popsat jako „klid<. Pokud víme, m&že se pohyb dít kolem druhého p#edm!tu, o n!mž se také p#edpokládá, že je v klidu. Jak m&žeme v!d!t, že je n!co stále v klidu a bez pohybu, když náš rozsah vnímání je tak omezený? Obvykle usuzujeme na podklad! možných vn!jších jev&, na podklad!

204


toho, co #íká našich p!t omezených smysl& a b!žn!, ale nev!dom!, považujeme pevný kámen za hmotu v klidu. Ale pravda je jasn! odhalována moderním fyzikálním zkoumáním v podivuhodném sv!t! atom& a molekul. Nebo' veškerá nehybná hmota je vybudována z elektron&, proton& a neutron&, které jsou neustále v pohybu jako roj neúnavných v"el. Musíme zrevidovat svou jednoduchou p#edstavu o sv!t!. Jestliže budeme n!jakou dobu sed!t v jedoucím vlaku a pozorovat zelený kraj, míjející za zasklenými okny, naše o"i uvyknou pohybu a budou jej považovat za p#irozený stav. Když vlak zastaví, máme chvilku dojem, že krajina ubíhá kup#edu nebo že se vlak pohybuje dozadu. V jistých vztazích k vesmíru všechno lidstvo má obdobnou zkušenost jako cestující ve vlaku. +lov!k, který prochází po železni"ních kolejích zatá"kou, nepozoruje má-li o"i up#eny stále na své nohy - že dráha, kterou prochází je zak#ivená. Bude se mu zdát, že je p#ímá. Jen tehdy, když pozvedne o"i, podívá se trochu kup#edu a zm!ní tak svou perspektivu, uvidí, že koleje jsou ve skute"nosti zak#iveny. Tentýž p#edm!t vypadá r&zn! z r&zné perspektivy. Kolik našich sv!tových názor& by se zm!nilo, kdybychom mohli zm!nit sv&j zorný úhel$ Karavana p!ti set velbloud&, odpo"ívající v údolí, se jeví pozorovateli, který stojí nad ní na srázu, v úplném klidu. Ale to platí pouze za b!žných p#edstav o prostoru, které náleží do p#edrelativní fyziky, nebo' to p#ehlíží fakt, že zem! putuje kolem slunce a p#i svém pohybu unáší také karavanu. Pozorovatel tím, že není schopen dokázat tento pohyb, nev"domky klame sebe sama ve ví#e, že co je pravdivé z jeho stanoviska, je pravdivé také ze všech ostatních stanovisek ve vesmíru. To je samoz#ejm! nesprávné, protože druhý pozorovatel by jist! pozoroval pohyb karavany prostorem, kdyby bylo možné p#ekonat praktické nesnáze s jeho umíst!ním na slunci, a kdyby p#ežil tuto t!žkou zkoušku a kdyby bylo možné opat#it ho optickým p#ístrojem, vhodným k tomuto ú"elu. Vše, co první pozorovatel je oprávn!n #íci, je, že velbloudi jsou v relativním klidu v&"i zemi. Nem&že #íci nic pravdiv"jšího, leda že by byl schopen posunout své postavení. A tak žádný pozorovatel nemá


205

zcela pravdu ani zcela nepravdu. Faktem je, jak upozor/uje Einstein, že každé pohybující se t!leso má své vlastní m!#ítko +asu a svou vlastní soustavu prostoru, s nimiž pozorovatel bude vždy ve vztahu. Ten zpravidla neví, že jiná m!#ítka a soustavy se mohou od jeho m!#ítek a soustav lišit a že, bude-li na nich houževnat! lp!t, nebude schopen vysv!tlit existenci naprosto nepochopitelných a zcela iracionálních "initel& ve vesmíru. Tato tvrzení jsou logickým d&sledkem našich znalostí, že se zem! otá"í kolem slunce. Ale pohyb každé planety m&že být m!#en a popisován pouze vzájemným srovnáním s n!"ím jiným, co je zcela v klidu, #ekn!me se soustavou stálic. A tak relativita u"í, že m&žeme znát pouze vztahy mezi t!lesy v prostoru a že jejich popis je pouze srovnávací. M&žeme pouze srovnávat jednu v!c s druhou. Jsme nuceni jednat s dualitami. Nebo' náš pojem prostoru nemá smysl bez daného m!#ítka vztahu.l) Kdybychom byli tak uzav#eni, že bychom nemohli vid!t na nebi hv!zdy a planety, nev!d!li bychom, že se naše zem! pohybuje prostorem. Cítili bychom s jistotou, že je nehybn! upevn!na na klenb! nebes, nebo' bychom nem!li základnu pro zkoumání. A tak pohyb je zcela vztahový. Zem! si razí dynamicky svou dráhu prostorem kolem Slunce nesmírnou rychlostí, tém!# 70.000 mil za hodinu - p#esto nikdo necítí nejmenší záchv!v tohoto pohybu, naopak každý cítí, že zem! stojí dokonale klidn!$ Užíváme hladce slovo „zde<. Ale zatímco ukazujeme místo, takto ozna"ené, letí Zem! gigantickou rychlostí prostorem, unášejíc toto místo s sebou, takže je v n!kolika minutách vzdáleno mnoho mil od p&vodního místa. „Zde< se proto stává relativním výrazem vztahujícím se k n!jakému bodu nebo osob! na Zemi, ale je bezvýznamné, je-li ho použito pro prostor. A dále, Zem! se otá"í a krouží kolem Slunce. Slunce se však l) Pozn. autora: @lov"k naslouchající pravideln" zvonk$m radni#ních hodin vyzván"jícím poledne bude tvrdit, že slyší jak zvuk denn" vystupuje z téhož místa. Nicmén", jestliže by bylo možné pro jiného #lov"ka umíst"ného na Slunci, aby poslouchal totéž, musel by tvrdit, že zvuk vychází z míst, která se postupn" od sebe vzdálí o 300.000 mil, nebo* Zem" a zvon se pravideln" pohybovaly každý den k jinému postavení, vzhledem k Slunci. Zm"na ve stanovisku tudíž p•ivodí nesmírnou zm"nu v získaných výsledcích.

206


samo pohybuje vzhledem k Mlé"né dráze a t#ebaže je to nyní nad naše možnosti m!#ení, Mlé"ná dráha se pravd!podobn! také #ítí prostorem. Když všechny tyto pohyby vezmeme v úvahu, pochopíme, že nelze ani pravd!podobn! odhadnout, jak daleko se dané místo pr&b!hem t!chto n!kolika minut skute#n" posune. Žádný pokus ani nem&že nikdy zjistit rychlost, jakou se ono „zde< skute"n! pohybuje prostorem, protože neexistuje žádné t!leso, které by bylo absolutn" v klidu a s nímž by mohl být pohyb daného místa porovnán. M&žeme pouze ur"it jeho relativní polohu a relativní rychlost pohybu. Takový bude výsledek, a' se postavíme kamkoliv. Tak op!t p#icházíme k základu Einsteinovy nauky, že prostor sám o sob! nemá žádný kone"ný standard m!#ení a že není za všech okolností stejný. Prostor v poslední analýze nemá vlastnosti zahrnuté Euklidem v jeho p#edpokladech a axionech. Takový je záv!r relativity. Ale dlouho p#ed Einsteinem nalezli jak Zeno tak Pythagoras v %ecku a mnozí mudrci v Indii rozpory, které spo"ívají v p#edstav!, že prostor má svou charakteristickou existenci, svou vlastní nem!nnou stálost. V!d!li, že je z jednoho hlediska m!#itelný, zcela vztažný a kone"ný, ale z jiného hlediska je zcela nem!#itelný a v každém sm!ru nekone"ný. Z prvého hlediska ho m&žeme omezit na jeho "ásti, které mohou být snadno odlišeny od ostatních "ástí v rozsahu, který zaujímají fyzické p#edm!ty, ale z druhého hlediska nemají tyto "ásti nezávislou existenci, odd!lenou od celku, a my nem&žeme omezit hranicemi jeho nekone"né pokra"ování. Protože, když zkusíme dát všechny jeho "ásti dohromady, nem&žeme nikdy dosp!t k souhrnu, který by dával celý prostor; a' považujeme za celek cokoliv, ukáže se vždy, že se za tímto celkem rozkládá ješt! další prostor a tak dále do nekone"na. A tak, jestliže uvažujeme o prostoru, jako o menší "ásti, popíráme jeho existenci jako celku. Jestliže se tímto zp&sobem ob! hlediska navzájem vylu"ují, pak musíme z toho vyvodit, že prostor je více subjektivní p#edstavou než objektivním prvkem. A dále, jestliže aplikujeme n!které z cenných pou"ek, uvedených v šesté kapitole, na jistá slova, která používáme, kdykoli pokládáme absolutní existenci prostoru za samoz#ejmou, na slova zde a tam, pak


207

stojíme tvá#í v tvá# podivné situaci. Nebo' p#edpokládáme, že prostor je tím, v "em n!co existuje, nebo tím, v co se sv!tový #ád d!lí. Uvažujte nyní o bodu zde na tomto bílém list! papíru. Geometrie definuje bod jako místo bez velikosti. Nemá v&bec žádné rozm!ry. To znamená, že bod nic neobsahuje a nemá místo, aby bylo možné do n!ho n!co vložit. Ve*te tuto analýzu ješt! dále a uvidíte, že bod není v&bec prostorový a že tudíž prostor, p#edstavovaný jeho ozna"ením „zde< je i není - jsou to protiklady, které se op!t vzájemn! vylu"ují. Uvažujte op!t o n!"em, co je vn!, „tam< v prostoru, #ekn!me vzdálená pevnina Austrálie. To znamená, že „není zde<. Ale slovem „zde< m&žete myslit zde v tomto m!st!, zde v tomto kraji nebo zde na této pevnin!; nebo m&žete rozší#it jeho rozsah na prostor celého sv!ta. Nem&žete jít dále, protože již nem&žete mít žádné zvláštní stanovisko, podle kterého by bylo možné rozlišit jedno místo od druhého. Zužování pozornosti, které omezuje vaši definici onoho „zde<, bude potom odstran!no. Ale tím, že jste šli tak daleko, v"lenili jste Austrálii do svého „zde<. Tudíž „zde< i „tam< si navzájem odporují a tím se i sám pojem prostoru, jako odd!lené skute"nosti, která na nich spo"ívá, zcela zhroutí. Co se stane z našeho obvyklého pojmu prostoru, když radioaktivní výzkumy nám sd!lují, že ostrá špi"ka nejost#ejší jehly je nepatrným sv!tem, kde miliony pohyblivých t!lísek neustále krouží, aniž se vzájemné dotknou? Ti, kdo vytýkají analýze t!chto paradox&, že je pouhou slovní h#í"kou, nechápou významnou úlohu, kterou hrají slova ve skryté konstrukci našeho myšlení, ani nechápou, že významové problémy jsou ve skute"nosti problémy logickými a "asto dokonce problémy epistemologickými1). Oni nechápou, že význam v!ci je neodlu"itelný od toho, o "em se my sami domníváme, že v!cí je; ona není pouze tím, co o ní uvádí n!který slovník. Nechápou, že p#i posuzování sv!ta, je skrytá "innost mysli n!"ím zcela jiným, než obvykle p#edpokládají. Relativita p#inejmenším ukazuje, že musíme zm!nit sv&j zd!d!ný zp&sob myšlení o sv!t!. Prostor a "as vyžadují zkoumání, protože vstupují l) Pozn. p•ekladatele: Epistemologie - nauka o poznání.

208


do každého pojmu o vn!jším sv!t!. Jsou to tvary, v nichž dostáváme svou zkušenost. Plné pochopení tohoto sv!ta je také zcela zahrnuje. Náš objektivní život na zemi se o"ividn! pohybuje v podmínkách vnucených mu prostorem a "asem; veškerá naše zkušenost je od nich opravdu neodlu"itelná. Všechna m!#itelná t!lesa a všechna živoucí stvo#ení se jeví našim smysl&m jako existující prostorov! a "asov! a celý vesmír si m&žeme p#edstavovat pouze uvnit# jakéhosi zvláštního rámce "asu a prostoru. Nem&žeme uvažovat o myriádách fakt& a o rozmanitých událostech p#írody, aniž uvažujeme, že zaujímají místo n!kde v prostoru a n!kdy v "ase. Ale význam "asu a prostoru je vždy relativní a m!ní se se zm!nou okolností. Proto m&žeme uvažovat o t!chto jevech P#írody pouze relativn!. Zm!níme-li sv&j rámec, zm!níme také známé charakteristiky svého vesmíru. Ztratí svou základní stálost, svou nem!nnou absolutnost. Nem&že existovat nic takového jako ojedin!lý prostorový vztah nebo nem!nné "asové pozorování. Když zkoumáme prostor hloub!ji, sm!#uje pak k tomu, aby zm!nil sv&j charakter z toho, co se jeví jako vn!jší fakt, v to, co je skute"n! vnit#ním mentálním "initelem. Zkrátka, musíme za"ít prostor mentalizovat a mysl zprostornit. Vzdálen toho, aby byl vlastnictvím vn!jšího sv!ta, prostor se po"íná jevit jako tajemný subjektivní element, který podmi/uje naše vnímání celého vn!jšího sv!ta. Ale tento názor opouští staré formy fyziky. Je to v souhlase s Einsteinovými matematickými dedukcemi, které u"inily hmotu t!lesa prom!nnou. Stará p#edstava o hmot! p#edpokládá, že její nejvýzna"n!jší a nejhmatateln!jší charakteristika - technicky zvaná hmotnost - je také její nejtrvalejší charakteristikou. To je pravdivé p#i malých rychlostech pohybu b!žných p#edm!t&, ale není to již pravdivé o p#edm!tech, které jsou za b!žnou zkušeností, kde p#evládají extrémn! vysoké rychlosti pohybu. Einstein totiž nutí v!du, aby odložila staré názory, nebo' prokázal, že hmotnost hmoty se m&že m!nit. Tak se fyzické p#edm!ty p#em!nily v pole elektrické síly, v "istou energii, která na sebe bere tvary, ur"ované rychlostí. Víra ve zvláštní n!co, v pevnou hmotnou substanci, byla vážn! ohrožena. Až dosud jsme nemohli mluvit o hmot!


209

odd!lené od prostoru, který zaujímá, zatímco m&žeme mluvit o energii s mnohem menší pot#ebou umís'ovat ji do prostoru. Tento nový názor, že energie má hmotnost a že hmotnost fyzického t!lesa se za ur"ité pohybové rychlosti m&že p#im!#en! zm!nit, zp&sobuje, že hmotný charakter p#edm!tu není již rozhodující. P#edstavivost zde t!žko dohání rozum, ale to nesmí sloužit za výmluvu, která by jí dovolovala p#ekážet rozumu. Nové v!decké názory musí nezbytn! narážet na b!žné pocity, když takto ni"í statickou povahu objektu. Pro mysl není možné si n!jakým p#im!#eným zp&sobem ud!lat p#edstavu toho, jak relativita podivuhodn! ovliv/uje hmotu našeho vesmíru. Musíme se spokojit s tím, že víme, aniž víme jak. KLAMY +ASU Podivné sv!tlo, které relativita vrhla na naši víru o prostoru, je zcela podobné tomu, které vrhla na naši víru o "ase. Naše d&v!ra v "asový údaj jedné události je ot#esena, když se dozvíme, že tato událost se bude jevit v r&zných "asech dv!ma pozorovatel&m, umíst!ným na t!lesech o r&zné rychlosti pohybu. Jsme p#ekvapeni, když slyšíme, že dv! události, které se odehrávají jako sou"asné pro jednoho pozorovatele, budou zdánliv! mít mezi sebou jistou mezeru v trvání pro pozorovatele druhého. Zem! neví#í v prostoru tak rychle, jako ví#ila v d#ív!jších dnech svého horkého mládí a následkem toho se délka našeho dne v&"i d#ív!jšímu více než zdvojnásobila$ Taková je relativita "asu, že pomalá želva, která žije po celé století, nemusí poci'ovat, že jí to trvalo déle než rychlému hmyzu, který se objeví, roste, pá#í a zmírá v jednom týdnu, nebo' relativita ur"uje její zkušenost z jiného stanoviska. Záleží na tom, kolik vjem& prochází myslí; je-li po"et v obou p#ípadech stejný, pak na letech nezáleží. Kdokoli d!lal pokusy s jistým druhem drog, ví, že jedním z jejich následk& bude rozvinutí abnormálního pocitu "asu, takže jednoduchý výkon jako zdvihnutí ruky zabere intenzívn! p&l hodiny, aby se odehrál ve v!domí, kdežto

210


pro pozorující osobuje to dílem okamžiku. N!kte#í lidé, kte#í unikli jen o vlásek smrti utonutím, sd!lují, že b!hem oné krátké doby, která p#edcházela bezv!domí, kmitla se historie jejich života jako blesk p#ed jejich duševním zrakem. Usneme, abychom se záhy nato zdánliv! probudili ve snu, ale pozd!ji poznáme, že jsme se ve skute"nosti probudili teprve p#íští ráno. Ve snu se cítíme tak bd!lými jako ve dne. Ale v p!ti minutách "asu snu vykonáme cestu, která za bd!lého stavu vyžaduje doby t#í týdn&. Ve snu prožíváme dlouhý sled dramatických událostí, "asto velice podrobných. A zdá se, že p#ešly hodiny nebo i dny b!hem této zkušenosti, ale zkoumání odhalí, že celé #ady událostí trvaly pouze zlomek minuty$ A tak zkušenost odhaluje podivné kolísání našeho pocitu "asu, když p#istupujeme k témuž faktu z r&zných hledisek. +lov!k umíst!ný jinde, #ekn!me na planet! Venuši, by m!l nezbytn! jiný pocit "asu než my. Názor, že dvacet "ty#i hodin bude vždy dvaceti "ty#mi hodinami za všech podmínek a všude, je nesprávný. Toto pop#ení m&že hluboce ot#ást naším obvyklým zp&sobem myšlení. Uvažujte však o p#ípadu mladého muže, který strávil t#i nebo "ty#i hodiny s vroucn! milovanou ženou. Tato doba se mu bude zdát kratší než pouhá hodina. Jako protiklad uvažujte o p#ípadu invalidy, který náhodou upadl na horká kamna a není schopen se rychle zvednout$ Každá vte#ina se mu bude zdát tak dlouhou jako hodina$ Každý "lov!k má své individuální vnímání "asu, jak jasn! ukazují takovéto abnormální p#ípady, a je iluzí v!#it, že je to n!co jiného než jeho vlastní jedine"ná zkušenost. +lov!k vnímá události z perspektivy svého vlastního zvláštního stanoviska, protože "as sám je jenom relativním pojmem. Nikdy ve skute"nosti nem!#íme samotný "as. Dokonce i "as hodin je m!#ením pohybu v prostoru, to jest, ur"itou relací mezi dv!ma v!cmi. Jsme p#írodou nuceni vid!t vše jako existující v "ase a prostoru. +as je nezm!niteln! p#edpokládán v myšlenkovém d!ní. Prostor je nezbytnou podmínkou procesu vnímání. Ani jednu jedinou v!c nem&žeme nikdy od nich odd!lit. P#esto my nikdy nevidíme ani "as ani prostor samy o sob!$ Nezakoušíme žádný p#ímý smyslový vjem "istého "asu nebo "istého


211

prostoru. Nem&žeme odít pouhou ideu prostoru do žádné mentální podoby - m&žeme pouze uvažovat o n!jaké v!ci zaujímající vzdálenost, rozlohu; proto známe prostor pouze jako vlastnost v!ci a "as jako vlastnost pohybu. +as je obvykle považován za plynoucí proud nebo stálý sled odd!lených okamžik&. To je naprosto p#irozené, nebo' lidská mysl si nem&že v&bec p#edstavit "as, který je bez sledu událostí nebo ve kterém neexistuje žádné „d#íve, nyní a potom<. V "ase následuje jedna myšlenka za druhou a v "ase se d!jí události. M&žete si v&bec vytvo#it p#edstavu o "ase, aniž si jej p#edstavíte se za"átkem, ukon"ením nebo s p#erušením a zm!nami? Ale na nešt!stí nás to svádí k iluzi. P#edpokládáme totiž, že "as je rozd!len na okamžiky, ale pokuste se je pevn! uchopit a okamžiky vám uniknou. Analýza neodd!luje žádné odd!lené "ásti "asu, žádné nezávislé okamžiky; neexistuje žádná mezera mezi p#ítomností a minulostí. Jak m&že n!kdo rozlišit, kdy p#ítomný okamžik za"íná nebo kdy kon"í? Pokuste se nalézt rozpoznatelný d!lící bod mezi minulostí a budoucností, mezi „d#íve< a „potom<. A' považujete cokoli za takový bod, nez&stane jím ani v tom okamžiku, kdy jste jej odlišili. +ím jiným je p#ítomný okamžik než takovým hypotetickým bodem? Jednou z iluzí "asu je, že neustále v!#íme, že žijeme v událostech p#ítomného "asu, zatímco žádné takové rozd!lení ve skute"nosti neexistuje. A' je to o jedinou vte#inu nebo o tisícinu vte#iny nebo o milióntinu vte#iny pozd!ji, tak zvaný p#ítomný okamžik se již propadl do tak zvané minulosti. Náš plynulý hovor o p#ítomných, minulých a budoucích údobích "asu je hovorem o n!"em, co nikdo nem&že ur"it a o "em si nikdo nedovede utvo#it vhodnou p#edstavu, která by byla natolik správná, že by mohla "elit každé analýze. Copak se stane s naším celkovým pojmem "asu, když není možné utvo#it si pojem o jeho jednotlivých složkách? A tak to, co se zdálo být skute"ností, se zdá být alespo/ do ur"ité míry spíše p#edstavou, zakotvenou v naší mysli; to znamená, že pohyb "asuje z velké "ásti v nás samých. Pozorujte n!co, co roste, nap#íklad travní semeno. M&žete stanovit p#esný okamžik, ve kterém se semeno stává rostlinou? To je zcela

212


nemožné. Kde je tedy ten okamžik, kdy semeno již není semenem, ale rostlinou? Existuje-li tento okamžik n!kde, musí to být ve vaší mysli nebo ve vaší p#edstav!. Zm!ny "asu jsou tedy ve skute"nosti vaší vlastní zkušeností. Okamžiky opravdu neexistují. +as není sou"tem neexistencí. P#idejte nulu k nule a celková šumaje stále nulou, proto "as není nezávislou skute"ností, ale abstrakcí, vytvo#enou ze skute"nosti. +as, stejn! jako prostor, je abstrakcí. Jakmile je však abstrakce považována za n!co skute"ného, pak si odporuje. Když posuneme své úvahy ješt! dále, musíme p#ipustit, že náš pocit "asu se m&že zúžit práv! tak, jako se náš pocit prostoru m&že rozší#it, a že, když m!#íme tok "asu, naše mysl jej jaksi do ur"itého stupn! vytvá#í. Relativita u"í, že formy, které "as v zážitku p#ijímá, nejsou nikdy kone"né. Jsou to aspekty, které se mohou nejvýst#edn!jším zp&sobem m!nit. Existuje však jeden neodd!litelný prvek, který trvá b!hem všech jejich prom!n a který je všechny spojuje a udržuje. A tím je "initel mysli. Toto vše ukazuje, že "as není jednoduchou v!cí, jak se domníváme, ale že je napln!n tajemstvím. „Lidstvo umírá rychle tím, že považuje "as za skute"nost. Ta troška "asu, kterou jsem strávil dotazováním: Je v&bec "as? - mi odhalila dokonalý Mír, Božství samo,< poznamenal v tamilském jazyce Tirumoolai, st#edov!ký spisovatel. A ješt! moud#eji klade otázku: „Nevíte, že "as mizí, pátráme-li po jeho p&vodu? - Jaký tedy má smysl, že se jím omezujete?< Bylo by velkým omylem si p#edstavovat, že chceme popírat, že "lov!k má n!jaký pocit "asu. Nic takového není nutné popírat. +lov!k jist! poci'uje plynutí "asu a poci'uje siln! jeho skute"nost. Chceme zde vrhnout trochu sv!tla na povahu "asu. Skrytý zdroj tohoto pocitu skute"nosti "asu se stane jasným, jakmile se toto u"ební období rozvine. NAUKA O STANOVISKU Einsteinova práce, dokazující pravdivost relativity fyzickými fakty místo metafyzickými domn!nkami, má nesmírnou hodnotu. To, co bezd!ky úsp!šn! provedl, je kritika poznání, a"koli on sám své zkoumání


213

omezil na v!decké metody m!#ení. Celý princip relativity nastoluje ohromný otazník k veškeré naší zkušenosti ve vesmíru, a tudíž ke všem našim definicím v!d!ní. Co skute"n! víme? Sv!t už není pevným faktem, ale je náro"ným problémem. Relativita je základní zákon, který je podkladem všech fyzických jev&, všech objekt& v p#írod!. Neznáme nic, co by nebylo známo ve vztahu k jiným v!cem. Odtud výrok Lotzeho, že existovat znamená být ve vztahu k n!"emu. Myšlenka, že existují n!jaké uzav#ené soustavy ve vesmíru, se rozplývá pod pátravým sv!tlem relativity. Každá je pouze n!jakým stupn!m v p#ibližování se k pravd!, ale nikdy ne kone"ným krokem. Vesmír vyžaduje neustále nové výklady. M&že být tolik relativních pravd ve fyzickém sv!t!, kolik je možných postoj& nebo zp&sob& nazírání na v!ci.To je antropocentrická chyba, která narušuje b!žné v!d!ní. Ve sv!t! myšlení m&že být tolik názor& na pravdu, kolik je lidských bytostí. Takové pluralistické a prom!nlivé názory jsou závislé na lidských omezeních a jsou proto vždy podmín!né a "asto náchylné ke zm!nám. Každý je pouze aspektem, žádný není celou pravdou. Nap#íklad, materialismus st#ední viktoriánské doby je nyní mnohými vedoucími v!dci popírán tak usilovn!, jako jej hájili jejich p#edch&dci. Zde je naše "ervené výstražné znamení. Pozorování m&že být zcela pravdivé, když je výsledkem up#ení naší pozornosti na n!jaké zvláštní hledisko v #íši, kde vládne relativita a p#esto nemusí být pravdou samotnou. To jsou dv! rozdílné v!ci. Na všechny tyto "initele nutno pohlížet jako na individuální a neúplné názory "lov!ka, protože jsou závislé na p#izp&sobivosti lidského vkusu, na druhu lidského temperamentu, na stupni lidského v!d!ní nebo na jeho schopnosti. Proto vidíme takové veliké rozdíly v mín!ní, takové podivné neshody ve zkušenosti a tak mnoho druh& víry, názor&, zvyk& a záv!r&. Proto jsou tato odv!tví nazývána „relativní pravdy<. Možná #ada individuálních názor&, vznikajících z takovéto závislosti na relativní pravd!, je tak rozsáhlá, že jejich po"et nem&že být omezen. Každé odv!tví, jako nap#íklad biologie nebo farmakologie, má sv&j vlastní názor

214


na život nebo se zabývá n!kterou z jeho "ástí, ale žádné nemá názor, který by byl spole"ný všem; ale ani se žádný nezabývá existencí jako celku. Když se relativita objevila na prahu v!dy, polekala bázlivé. Právem se mohli obávat posunout její logický d&sledek až k nejzazšímu konci. Pon!vadž stále váhají to ud!lat, musí se filozofie chopit tohoto úkolu za n!. Z jejího vysokého stanoviska, které, což musí být zd&razn!no, je stanoviskem nejvyšší pravdy a ne praktické hodnoty, všechno nefilozofické v!d!ní, a' již v!decké nebo jiné, stojí na zrádné p&d!. Žádný z jeho záv!r& není a nem&že nikdy být kone"ný. Vše závisí na místním stanovisku pozorovatel& na naší bezvýznamné planet!, která je pouhým zrnkem prachu mezi miliony jiných hv!zd v prostoru. Všechny jeho výsledky je možno modifikovat, když s p#ibývajícími v!domostmi jsou dostupná nová stanoviska. V!da m&že doufat, že svými nyn!jšími metodami objeví deformace poslední skute"nosti, ale nikdy skute"nost samu. Pohybuje se vždy od jedné provizorní zásady ke druhé, jako v!"n! putující bludný Žid. M&žeme být proto snadno uvedeni do rozpak&, pokud jde o povahu matoucího sv!ta, ve kterém žijeme. Je tak paradoxní, že by nebylo možné vymyslit paradoxn!jší. Je to sv!t, kde rozum znásil/uje zkušenost a kde fakta popírají myšlenku. Veškeré lidské intelektuální v!d!ní trpí tím, že je naprosto relativní a že nakonec honí sv&j vlastní ohon. Putuje v kruhu, z n!hož se zdá být únik nemožný. Zdálo by se, že nikdy nedojdeme k základní pravd! vesmíru a že jsme zajatci, v!"n! odsouzeni p#ijímat pouze iluzi nového v!d!ní, ale nikdy v!d!ní samo. Pravda se stala mýtem. Kone"no je smyšlenkou. Znamená pouze jeden z nespo"etných možných názor&. Každý náhled m&že být takto ospravedln!n. Žádné v!decké pozorování nem&že být nyní prohlášeno za správné pro všechny "asy a pro všechna pozorování. Neexistuje žádná v!decká teorie, která by nebyla nevylé"iteln! nakažena touto vše pronikající relativitou. Tyto rozli"né a rozcházející se tvá#nosti jedné a téže v!ci, kdy pozorovatelé nebo stanoviska jsou r&zná, nás mohou právem uvést v beznad!j, zda se v&bec kdy dozvíme pravdu o sv!t!. Nebo' lidé


215

budou stále m!nit svá intelektuální stanoviska a p#esunovat se k novým pojm&m jen proto, aby je v budoucnu op!t ztratili. Nakonec se tedy všechno stává bu* prchavým jevem, nebo bezvýznamnou iluzí$ Nic si nem&že "init nárok na kone"nou platnost. To znamená, že docházíme pouze k neúplným pohled&m na sv!t a nikdy nevidíme sv!t jako celek. To znamená, že dostáváme neustále jednu doktrínu náhradou za druhou. Znamená to, že mysl vytla"uje neustále jednu #adu myšlenek #adou jinou. Znamená to, že fakt sám závisí na stanovisku, z kterého k n!mu p#istupujeme. To, co je vhodné pro jedno stanovisko, nehodí se pro druhé, nebo' se dostáváme k aspekt&m a ne k nezávislým jsoucnostem. Pohled jednoho aspektu vylu"uje všechny ostatní. Ani v metafyzice neexistuje kone"ná platnost, protože také ona, práv! tak jako v!da, je postižena neústupnou a trvalou chorobou relativity. Je marné pokoušet se dosáhnout nezvratného systému výkladu. Zkrátka, obraz sv!ta, jaký máme my nebo jaký má v!da, není kone"ným obrazem. V tomto sv!t! relativity, kde všechny náhledy jsou jak falešné, tak pravdivé, kde to, co m&že být potvrzeno z jednoho stanoviska, m&že být popíráno z druhého, se zdá, že neexistuje kone"ný význam. Ti indi"tí badatelé, kte#í pochopili nevyhnutelnost tohoto d&sledku, byli nespokojeni. P#áli si v!d!t, zdaje možné dojít k názoru, který by vysv!tlil všechna fakta a ne pouze n!která z nich. Vnucovala se jim op!t základní otázka. Hledali odpov!*, jako Pontský Pilát, na svou hlavní otázku: „Co je pravda? M&žeme získat kone"né slovo pravdy v její úplnosti?< Tím mínili n!co, co by nebylo tak nedokonalé, co by bylo stejn! všeobecn! platné pro všechny lidi tak, jako že jedna a dv! dává t#i. Nikdo v žádné "ásti sv!ta a v žádném století dosud nepochyboval o tomto aritmetickém výsledku. Hledali takový nem!nný princip pravdy. Nazývali to Nejvyšší Pravdou. Nakonec našli uspokojivou odpov!* a pak bylo skryté u"ení sestaveno. Prokázali, že vše je v!cí stanoviska, že je nutno vystoupit tak vysoko, až se dosáhne vrcholu všech možných vrchol&. Zd&raz/ovali, že nás nemusí uvád!t do zoufalství to, že nelze nalézt žádný absolutní znak ve v!cech našeho v!d!ní o vesmíru. M!lo by nás to

216


povzbudit, abychom naslouchali hlasu skryté filozofie, která výslovn! #íká, že se musí hledat nový p#ístup k problému, a že m&že být nalezen. Euklides dokazoval, že dv! rovnob!žky se nikdy nesetkají. Einstein dokázal, že se setkat mohou. Oboje je však možné považovat za správné s podmínkou, že si p#ipomeneme, že se liší podle r&zných stanovisek. Obyvatel jiné planety, který by používal hodinky, ozna"ené p#esn! tímtéž zp&sobem, jakým jsou ozna"eny naše hodinky, by zdánliv! m!#il "as stejným zp&sobem, ale ve skute"nosti by byla podobnost fiktivní. Jeho den by mohl být delší nebo kratší než náš, proto by se jeho „t#i hodiny< nerovnaly našim. M!#ítko prostorového vztahu by totiž bylo odlišné a "asová soustava by byla také jiná. R&znost stanovisek bude vždy osudná pro jednotnost pozorování. Tvá#nost toho, co pozemš'an vidí, nem&že být odd!lena od jeho postavení v prostoru. Tvar v!ci, poloha, kterou zaujímá, a místo v "ase a prostoru, které má, jsou koneckonc& jevy, které jsou r&zn! p#edvád!ny r&zným pozorovatel&m. To je záv!r Einsteinovy všeobecné teorie relativity. Pot#eba zaujímat nová stanoviska, abychom získali rozší#ený rozhled, je proto podstatným a d&ležitým pou"ením relativity. Princip relativity znamená, že Newton neud!lal chybu, ani není t#eba zavrhovat stará m!#ení. Rýsuje hranici omezení kolem každého druhu výsledku a uvnit# každé takové soustavy vztah& jsou platná stará m!#ení i Newtonské pojmy. Ukazuje, že nesmíme o"ekávat, že tato m!#ení budou vždy použitelná, protože se vztahují pouze ke zvláštnímu stanovisku. Stanovisko, které je vyšší než jiné, odhalí širší obzor. I nejpo vrchn!jší životní zkušenost ukazuje, že mnohé v!ci nejsou takové, jaké se zdají na první pohled, že bezprost#ední dojem, který vyvolávají je nedostate"ný, když p#ikro"íme k jejich hlubšímu zkoumání. Je to první pou"ka filozofie a poslední pou"ka zkušenosti. Je rozdíl mezi tím, co vskutku je, a tím, co se pouze zdá být, mezi tím, co je podstatné a co se zdá být podstatným. S tímto protikladem zkušenosti se setkáváme všude. Nalézá se v lidské spole"nosti práv! tak, jako v planetárních pochodech. Dráha, velikost a vzdálenost hv!zdného t!lesa se zraku neobjeví, a' se na n! díváme jak chceme dlouho. Musíme vyvinout intelektuální úsilí, dát se pou"it astro-


217

nomií a teprve pak m&žeme vyrvat tajemství tomu, co vidíme. Kdyby vše odhalilo svou podstatu p#i prvním neopraveném vjemu, v!da by nebyla nikdy pot#ebná a filozofie by se nikdy nemusela namáhat tím, že t!sn! následuje v!du. Široký rozpor mezi zkušeností a její pravostí nás nutí jít kup#edu za hodnov!rná fakta a vyzývá nás, abychom o nich uvažovali. Neustále lp!t na jednom stanovisku a brát v!ci z tohoto stanoviska pouze proto, že je obtížné nalézt nové nebo že jiní lidé na tomto stanovisku lp!jí, je krajn! nebezpe"né a filozoficky nemoudré. Z kterého hlediska hledáme pravdu? Jaké výhodné postavení zaujímáme, když se díváme na to, co pokládáme za pravdu? Protože to vše ur"uje jednak to, co vidíme, i do jaké míry je to, co vidíme, pravdivé. Význam toho, o "em v!#íme, že je pravdou, a hodnota posudku jsou zcela podmín!ny stanoviskem, které zaujímáme. Proto možnost zjistit více pravdy v oblasti v!dy vzr&stá, jestliže zaujmeme vyšší stanovisko. Filozofie vst#ebává toto u"ení a vede je ješt! dále, nebo' #íká: vystupme na nejvyšší možné, na nejzazší stanovisko, kde není relativita, a teprve pak d!lejme své kone"né záv!ry o sv!t!. Filozofie zd&raz/uje, že nem&žeme uniknout nutnosti dvojitého hlediska; první z nich zahrnuje všechny možné relativní postoje, obsažené v b!žném praktickém život! a experimentální v!d!, druhé je vzdálené, p#ísné a jedine"né hledisko "ist! univerzálního rozumu, zbavené veškeré relativity. Nebo' názor, který bude získán z tohoto druhého hlediska, bude zcela nezávislý na osobních lidských charakteristikách, které "iní všechny výsledky "áste"nými a relativními. Ty mohou být nanejvýš užite"né pro bezprost#ední a praktické ú"ely, ale nemohou sloužit náro"n!jšímu hledání poslední pravdy. Mysl, která se snadno unaví p#i pohledu na nezvyklé cesty, se spokojí s prvním nejbližším stanoviskem, stanoviskem praktické užite"nosti, p#ijímající v!ci tak, jak jsou vnímány smysly, zatímco mysl, která je zcela proniknuta láskou k pravd!, se bude namáhat, aby se povznesla nad první zdání nebo známý povrch v!cí a dosáhla jejich vysv!tlení tím, že zaujme kritický a zkoumající postoj. Tak to d!lá v!dec. Ale zde se zastavuje. A proto ty stížnosti skryté filozofie. Ona vítá postup v!dce. Nebojí se ho, jako se ho bojí náboženství. Pouze by ho cht!la vybíd-

218


nout, aby se nezastavoval na ni"em menším než na pevném stanovisku, z kterého m&že potvrdit kone"nou pravdu nebo nepopiratelný úsudek. Takové stanovisko m&že náležet pouze p#ísné "innosti "istého rozumu, použitého v jeho nejširším možném rozp!tí, a nebude odhaleno fyzickým pozorováním ani laboratorním pokusem. Primitivní stanovisko je nezbytností denního života. M&že být zcela úsp!šné pro praktické ú"ely - na rozdíl od ú"el& teoretických - a nepot#ebuje proto žádný další souhlas od pr&m!rného "lov!ka. Je povšechn! založeno na hrubých a naivních zprávách p!ti smysl&. Fakt t!chto zpráv existuje a každý jej musí p#ijmout. Prostý "lov!k je spokojen s povrchní hodnotou svého faktu a ve své mentální chudob! odmítá jít za aktuální zkušenost, ale v!dci i filozofové ji p#ijmou pouze pokusn! a pak p#istoupí ke zkoumání jejího významu. Oba chápou, že je d&ležité dostat se v myšlení za bezprost#ední zkušenost do širšího a hlubšího zkoumání zp&sobu, jakým tato zkušenost vznikla. Kdyby b!žné myšlení bylo vždy správným myšlením, nebylo by nutné pou"ení; kdyby bezprost#ední dojmy sta"ily k poznání celé pravdy o "emkoli, vzd!lání by nebylo povoláváno, aby je opravovalo; a kdyby lidé p#irozen! chápali význam vesmíru a svých vlastních život&, práce filozofie by byla zcela zbyte"ná. Lidé se skute"n! narodili v d!di"ném a vrozeném omylu a dostávají se k platnému v!d!ní pouze pracným opravováním svých b!žných a spontánních úsudk&. Ale všeobecný odpor k mentální námaze je obvykle uspokojen pohodln!jším názorem, i když ten je ovládán "etnými omyly, a "asto podezírá názor filozof&v, i když ten reprezentuje dlouhý zápas a kone"né vít!zství rozumu. Tak p#icházíme k záv!ru, že budou vždy dva možné zp&soby pohledu na sv!t. První hledisko je mnohonásobné a m&že zahrnovat nespo"etné stupn! toho, co je považováno za skute"né nebo pravdivé, ale je vždy zahrnuto do toho, co se v logice technicky nazývá klam jednoduchosti. Toto hledisko m&že být popisováno jako primitivní, pod#adné, relativní, oby"ejné, prosté, praktické, jako hledisko zdravého rozumu, pokusné, bezprost#ední, "áste"né, omezené, jevové, jevící se, místní, nev!domé a z#ejmé. Druhé hledisko m&že být ozna"eno jako absolutní, nejzazší,


219

filozofické, sjednocené, nejvyšší, noumenální, reflektivní, univerzální, pravdivé, úplné, jedine"né, nad#azené, poslední a skryté. Vid!li jsme již, jak se v!da nep#íjemn! dotýká stanoviska zdravého rozumu. O" více bude potom toto stanovisko dot"eno tím, co zaujímá ješt! vyšší postavení, než je v!decké? Tento vyšší pohled je nejen nesporn! nezbytný, ale našt!stí i možný. Poskytuje jej jedin! filozofie, nebo' jedin! ona vystupuje na nejvyšší vrchol a odmítá omezit se na „rozškatulkovávání<, ale zkoumá celou existenci v#etn" samotné zkoumající mysli. Filozofie se snaží vyplnit nedostatek vzniklý škatulkováním praktického života a v!deckého bádání tím, že si dává co nejv!tší práci, aby žádný aspekt mentální a hmotné existence - nech' by byl ostatními považován za jakkoli bezvýznamný - nebyl vypušt!n z širokého pole její p&sobnosti a jedine"né koordinace. V!da nikdy nem&že dokon"it sv&j úkol sama. Její podíl je veliký, ale ona sama nem&že dojít k žádnému konci. Až se nabaží tohoto putování v kruhu, bude hledat oddech; le" trvalý mír nenajde tím, že ochabne v konejšivé náru"í dogmatismu, ale tím, že se pozvedne do arktického ovzduší filozofie. Tento klamný kruh relativity nemá východisko, dokud se v!da neute"e pro pomoc k filozofickému pohledu. Vyvstávají tudíž dv! odlišná stanoviska a rozšt!pují ve dví náš názor na p#írodu. Existuje jenom jedna nejzazší pravda a jedno poslední stanovisko, jejichž charakter bude nezm!nitelný a nezranitelný. Filozof se snaží je objevit a nic jiného mu nep#ináší uspokojení. Pojem sv!ta, který vzniká z nejzazší "isté úvahy, je odlišný od toho, který vzniká z prvního smyslového vjemu. Musíme mezi nimi ost#e rozlišovat. Nebo' první je dokonalý, zatímco druhý je ukvapený. První stanovisko je stanoviskem samotného vesmíru, druhé je stanoviskem "lov!ka; první se dívá z hlediska celého vesmíru a ne pouze z hlediska v!d!ní jednotlivého "lov!ka, proto je absolutní a pravdivé, kdežto druhé vidí pouze antropocentricky, proto vždy jen relativn!. P#echod z nižšího stanoviska k vyššímu, které zaujalo skryté u"ení, m&že nastat pouze tehdy, až se vyšplháme na lešení dlouhé životní zkušenosti nebo až se probojujeme #ekou hlubokého uvažování o této zkušenosti. Nebo' je to zm!na od první lásky ke kone"nému splynutí. +asto

220


vyci'ujeme její p#edzv!st, když nám okolnosti p#inášejí t!žké problémy, které jsou v rozporu s d#íve utvo#enou vírou a matou nezotro"enou mysl. To vyvolává temný p#ízrak pochyb, které op!t volají po dalším a hlubším zkoumání. Ale zkoumání záhy vyvolá ostré otázky. Pouze v!d!ní vycházející z vyššího stanoviska m&že dát uspokojivou odpov!* na tyto otázky, nebo' jedin! ono se zabývá tím nejvyšším, kdežto všechna jiná stanoviska nabízejí odpov!di, které mohou sloužit jen pro daný okamžik, odpov!di, které jsou na "as užite"nými praktickými pracovními pohledy, ale které jsou rovn!ž odsouzeny, aby pozd!ji "lov!ka zklamaly pod tlakem tvrdých fakt&. D!jiny ukazují, jak vlády, náboženství, teorie a instituce se nakonec hroutí p#esto, že kdysi byly nep#emožitelné. Nebo' neexistuje žádné trvalé uspo#ádání, vyjma v nejvyšší pravd!. Je daleko mén! d&ležité cestovat z Kanady do Kapského M!sta než putovat od primitivního hlediska k filozofickému. Proto pouze filozofie se m&že stát tím jediným vrcholem, na kterém se všechny hrany pyramidy v!d!ní a "innosti musí setkat. Její prohlášení jsou tvrdé diamanty, ty mohou být "asem potvrzeny, ale nikdy nemohou být "asem opravovány. Jedine"ná a nesrovnatelná hodnota takového postoje se projevuje ve sm!lém tvrzení, které jedin! skrytá filozofie se odvažuje prohlašovat, totiž že dochází k úplnosti výsledk& k nepopíratelnosti pravdy a k ov!#enému principu, který je základem všech fází zkušenosti i v!d!ní; který, je-li ho dosaženo, vše ostatní vysv!tluje. Toto tvrzení však musí být podobn! jako vše ostatní p#ezkoumáno a skrytá filozofie se nebojácn! a ráda podrobí každé p#edstavitelné zkoušce, protože, jsouc sama sob! vždy nejp#ísn!jším kritikem, je si v!doma toho, že dosáhla základu tak pevného jako Gibraltarská skála. Jestliže to, co se pokládá za filozofii, se n!kde rozchází s filozofy samými, ryzí filozofie se nikdy nem&že lišit v základních principech ani jediným písmenem od toho, "ím vždy je a vždy musí být. Musíme se nau"it používat p#i svém zkoumání vhodné stanovisko. Chceme poslední slovo o pravd!? Pak musíme p#istupovat ke sv!tu z filozofického postoje. Chceme prakticky užite"ný názor? Pak m&žeme


221

použít omezené a nižší hledisko. Ale a' d!láme cokoli, nem!li bychom zam!/ovat své úrovn!. Nebo' pokutou za to bude pokroucení pravdy a neschopnost najít spolehlivé vodítko. Filozofické hledisko musí být uchováváno jasné a odd!lené od praktického, jinak dostaneme zamlžený a zmatený názor, praví skryté u"ení. Nesmíme se ani domnívat, že zaujímat vyšší hledisko znamená zni"it nižší. Protiklad mezi nimi náleží sv!tu elementárního myšlení a nevyvádí z rovnováhy denní "innost. Tato dv! hlediska mohou být koordinována podle individuálních okolností, mohou být rozlišována, ale nemohou být odd!lena, nemohou být rozlou"ena. M&žeme je studovat odd!len!, ale "iníme-li tak, d!láme pouhou abstrakci obou, kdežto to skute"né je celek. Nemají být považována za ustrnulé rozd!lení, ale za nezbytné rozlišení. Nikdo nem&že opomíjet hledisko prvé, aniž by p#estal být lidskou bytostí, zatímco nikdo nem&že opomíjet druhé hledisko, aniž by se odsoudil k tomu, že z&stane mimo oblast pravdy. Nikdo se nem&že obejít bez nižšího hlediska, protože praktický život musí být založen více na ví#e než na pravd!. Musíme mít nap#íklad d&v!ru ve svého kucha#e, protože není "as na zkoumání nebo dohlížení na každý malý detail denního va#ení. To znamená, že se musíme spokojit s tím, že nikdy nepoznáme pravdu o té v!ci, že nikdy nedokážeme, že vše je tak, jak se to jeví. +inný život by byl nemožný, kdybychom m!li "ekat a shromaž*ovat všechna fakta p#ed každým jednotlivým "inem nebo pohybem - jsme tedy nuceni p#ijímat mnoho nebo v!tšinu z n!j podle zdánlivé hodnoty. Používat vyšší stanovisko pro každou nepatrnou záležitost dne není ani žádoucí ani nutné. U"inilo by to každou b!žnou záležitost nep#íjemnou obtíží. Bylo by to tak pošetilé a tak nemožné jako pokus používat zásady b!žného rozumu pro otázky "isté filozofie. Sta"í tedy, že si neustále udržujeme v"domost o tom, že je naše Zem! kulatá, a nežádáme, aby nás také p#esv!d"oval zrak a hmat. Sta"í, že filozof z&stává rozumnou lidskou bytostí, pokud se pevn! p#idržuje princip$, které zevšeobec/ují pravdu za všemi m!nícími se scénami jeho denního diorámatu1). I) Pozn. p•ekl.: Dioráma - obraz malovaný a umíst"ný tak, že budí u diváka iluzi skute#nosti.

222


Nicmén! taková metoda, jakou je metoda praktická, je sama p#íliš nedokonalá pro filozofii, nebo' ta si musí ov!#ovat každý kr&"ek svého pokroku. Když "lov!k za"íná uvažovat o významu života a významu sv!ta, musí opustit malé kompromisy, které vytvá#ejí b!žnou existenci a vystoupit k mentálním himálajským výšinám. Když filozofuje, nech' skon"í se všemi kompromisy, se všemi pohodlnými ústupky slabosti naší dospívající rasy a nech' je v!rný své vládkyni filozofii. Pohyb myšlenky v obou stupních, praktickém a filozofickém, je nevyhnutelný. Tyto stupn! se navzájem dopl/ují. Musíme je sladit dohromady. Ale plést nebo vzájemnými ústupky vyrovnávat tato dv! stanoviska znamená mísit problémy života a myšlení. Filozofie se snaží ze svého jedine"ného stanoviska získat kone"né a pevné vysv!tlení všeho, co existuje, avšak nepopírá hodnotu práce, konané t!mi, kte#í se omezují pouze na oby"ejné stanovisko, ani nepopírá zkušenost t!ch, kte#í mohou najít pravdu jen v tom, co oni sami vidí. Ale ukazuje "ist! relativní charakter takové práce, zkušenosti, úsudku a v!d!ní jako naprosto nedostate"ných pro všezahrnující názor na život, který neopomíjí nic ze svého souhrnu. Takto m&žeme p#izp&sobit požadavky praktického života požadavk&m filozofické pravdy a zharmonizovat veškeré v!d!ní. Pro zkušenost je v!da východiskem ryzí filozofie. Když m&že v!da sebrat dostatek odvahy, aby ud!lala tento skok, když jí objev relativity p#inutí, aby p#iznala, že sama nem&že nikdy dosáhnout jistoty, povznese se k zahalené d&stojnosti filozofie. U"iní-li to, nemusí opustit sledování praktických "in&, nebo' ob! mohou a m!ly by být koordinované. A tak musí pracovat mezi bou#emi pozemských zápas&, zatímco se p#idržuje vnit#ního ticha nezemského bytí; musí uvád!t v soulad omezení, která "lov!ka na všech stranách obklopují, se svobodou, která sídlí hluboko v n!m; musí odstra/ovat falešnou opozici mezi praktickým a filozofickým a pozvednout je do vyšší jednoty. První stanovisko totiž p#ináší názory, kdežto druhé p#ináší pravdu samu$ Pravda spo"ívá na dvojité základn! rozumu a zkušenosti. Je nenapadnutelná, nebo' vede oba do netušeného rozsahu.


==3

Ti, kdož stoupají od relativity myšlenky prvního názoru k p#ísné jistot! druhého, podstupují nejvyšší obrat v lidské mysli. Nový postoj se stává rozhodujícím pro jejich myšlení o vesmíru a pro jejich postoj v&"i jejich bližním. Když jsou tyto úvahy dovedeny k nejzazšímu stupni, což vyžaduje trp!livost stejn! jako odvahu, objeví se relativnost celého jejich psychologického v!d!ní. Tento princip uvedený na svém míst! na za"átku druhého svazku, který dovrší toto dílo, bude p&sobit jako chirurgický zákrok proti šedému zákalu. Pak bude možné dojít k ohromujícím výsledk&m, které jsou jedine"né v d!jinách sv!tového v!d!ní a které odhalují netušený sv!t bytí, v n!mž nej vznešen!jší nad!je lidského rodu mohou dojít napln!ní práv! tak, jako jeho nej vznešen!jší intuice mu získají dokonalé uskute"n!ní. ROZŠI%UJÍCÍ SE #ASO-PROSTOROVÝ POCIT LIDÍ Na úvodních stránkách této knihy bylo poukázáno na to, že nedávné objevy donutily lidstvo, aby rozší#ilo sv&j pocit prostoru a "asu. Nyní mohou být uvedeny n!které další d&ležité d&sledky tohoto rozvoje. Uv!domujeme si, že "lov!k p#išel k novému poznatku, že sv!t je kulatý, rozší#ením svého prostorového pocitu? Když st#edov!cí plavci konali dlouhé cesty a nakonec obepluli zem!kouli, když hv!zdá#i si vymysleli dokonalejší dalekohledy a uv!domili si existenci více vzdálených hv!zd, stala se víra, že sv!t je plochý, sm!šnou a neudržitelnou. Koperník uvedl myšlenku relativity sm!ru pohybu do evropského myšlení. Když p#evládal st#edov!ký názor, že zem! je plochá, byl možný pouze jeden absolutní a pevný sv!tový názor. Jakmile zvít!zil pojem otá"ející se zem!, zm!nil Koperník&v objev sm!r evropského myšlení a uvedl v chod síly, které postupn! p#etvo#ily kulturu sv!ta. Hypotéza relativity se zrodila ze zkoumání prostorové oblasti takové rozsáhlosti, která p#ed"ila všechny p#edešlé pokusy. To umožnilo Einsteinovi zjistit, že sv!telné paprsky, které jsou zdánliv! p#ímé, jsou ve skute"nosti zak#iveny, a že p#ímá "ára, je-li vedena dosti daleko, se ukáže být k#ivkou$ P#ímé "áry se zdají být p#ímé jen proto, že nesledujeme sv!tlo na dráze dlouhé miliony mil

224


a v dostate"n! dlouhém "asovém období. Kdybychom to však mohli ud!lat, zjistili bychom, že jsou zak#iveny. Ale takový objev ohrožuje pou"ky Euklidovy, celou geometrii, která je na t!chto pou"kách založena, všechny staré pojmy pevných hmotných t!les, uspo#ádaných v prostoru v souhlase se starými Euklidovými zákony. Euklidova geometrie dob#e sloužila za p#edpokladu, že byla aplikována pouze na omezené "ásti vesmíru. Ale když bylo p#edm!tem úvah rozsáhlejší pole, již neuspokojovala a neeuklidovské soustavy, jako je nap#íklad Riemannova, byly shledány p#im!#en!jšími pro m!#ení sv!ta. Zde op!t rozši#ující se prostorový pocit p#etvo#il dokonce i povahu matematiky. Jestliže požadoval, aby se lidstvo vzdalo omezených pojm&, nabízel místo nich mnohem obsáhlejší a mnohem všeobecn!jší výklad fyzických jev&. Rozší#ení lidského pocitu "asuje stejn! tak d&ležité pro myšlení a kulturu a projevilo se r&zným zp&sobem. Dnes lidé p#i t!chto p#evratných zm!nách nedostávají závra' tak, jak by ji ur"it! dostali p#ed p!ti sty lety. Gramofon p#ináší jejich sluchu hlas, který mluvil p#ed desetiletím, rádio jim umož/uje okamžit! slyšet hovor nebo zp!v, který uslyšet by d#íve vyžadovalo n!kolik dn& nebo týdn& cesty. Sv!t "asu se smrštil, zatímco pocit "asu se rozší#il. Rozší#ení pocitu prostoru, které ve v!d! zp&sobily Koperníkovy a Einsteinovy objevy, p#ineslo v záp!tí také další novou pravdu. P&sobí na praktickou politiku státník& a na teoretické zásady národohospodá#&. Ovliv/uje d&ležitá odv!tví lidského života a lidské kultury. A jakou m!rou tato zm!na p#ivádí lidi k tomu, aby uskute"/ovali jednotu existence, takovou m!rou se p#izp&sobuje praktickému u"ení filozofie, které se týká spole"enského života a etického chování. Ob!, v!da i filozofie, zde sm!#ují k tomu, aby se setkaly, a jejich cesty se odchylují stále mén!. Krom! toho, všechny tyto nové pravdy o "ase a prostoru p#inášejí velký rozmach lidského myšlení a lidského chápání sv!ta. P#ipravují tak ve#ejné mín!ní pro p#ízniv!jší p#ijetí pravd skryté indické filozofie, ke které nápadn! a neuniknuteln! sm!#ují. Když si lidé zvyknou myslit tímto nov!jším zp&sobem, pak bude pro n! snazší ocenit vyšší filozofický názor.


225

Relativita p#inesla nový sv!tový názor jako podklad pro celé budoucí myšlení o v!cech. Dokonalé pochopení významu relativity musí p#inést p#emýšlivým lidem nový názor a osvobodit jejich mysli od mrtvých idejí, nebo' až dosud byla charakteristikou vn!jšího sv!ta nevyhnutelnost mechaniky jeho charakteru. Byli jsme nuceni a dohnáni svým cít!ním p#ijímat ho takovým, jakým se zdál být. Instinktivn! jsme cítili, že se nejednalo o to, jak jsme o sv!t! p#emýšlet cht!li, ale jak jsme p#emýšlet museli. Proto všichni lidé, dokonce i v!dci, chovali víru, že vše, co vidíme, má n!jaký tvar, má odd!lený vzhled a rozm!r, které jsou objektivn! jeho vlastní, p#esn! takové, jak je vidíme. Také v!#ili, že nastane-li n!jaká událost, je její trvání rovn!ž n!"ím, co tkví absolutn! v ní samotné, jak prohlásil Newton a jak prohlašovali všichni v!dci, kte#í po n!m následovali; že je všude n!"ím naprosto nem!nitelným a stejným, a proto n!"ím zcela nezávislým na lidské zkušenosti o ní. Hv!zdný vesmír, o kterém jsme my lidé v!#ili, že je „tam venku< v prostoru a že trvá v pr&b!hu "asu, byl zcela neovliv/ován naší polohou, p#ítomností nebo nep#ítomností a pokra"oval v jednotné existenci, jejíž základní charakteristika byla stejná pro všechny pozorovatele všech v!k&. Prostor a "as byly „dány< jednou provždy. Einsteinovým p#íchodem se tyto názory ukázaly jako klamné, nedokonalé a zavád!jící. Einstein dokázal, že b!žná pravidla m!#ení, provád!ná v "ase a prostoru, nejsou v&bec absolutní a nezvratná. Jsou zcela závislá na takových "initelích, jako je stanovišt! pozorovatele. Takoví "initelé jsou sami o sob! prom!nliví a relativní. To, co vskutku o sv!t! víme, není vždy stejné pro každého a všude, ale naprosto relativní ke zvláštnímu stanovisku, které jsme zaujali. Zm!nou stanoviska si budeme p#edstavovat tentýž sv!t jiným zp&sobem. Ale budiž poznamenáno: u"init prostor prom!nlivým znamená zbavit ho euklidovského charakteru a p#ipustit, aby do n!j vstoupil mentální faktor. B!hem celého minulého století v!da, která byla jakýmsi pozorovatelem zkoumajícím sv!t, nev!d!la, že údaje, které získala, byly užite"n!jší pro zhotovení v!cí než pro dosažení nejvyšší pravdy. Podobala se "loy!ku, který v uzav#ené hv!zdné soustav! není schopen #íci, že se zem! pohy-

226


buje, protože nemá nic, s "ím by ji porovnal. Ale mentální spánek lidské rasy skon"il. D!jiny ozna"ily dvacáté století za století náhlého probuzení. V!da za"ala zkoumat své vlastní postavení, samu sebe, a tak si za"ala uv!domovat chyb!jící prvek ve svém pozorování jiných pohyb& - sv&j vlastní pohyb$ V!da se pono#ila do studia vn!jšího sv!ta, ale opomenula vzít v úvahu samotného v!dce, podmínky, za kterých pracoval, a p#edpoklady, s nimiž pracoval; ale to vše byly faktory, které vstupovaly do samotného pozorování a následkem toho pozm!/ovaly dosažené výsledky. Uvažovat o objektech a neuvažovat o "lov!ku, který je zkoumá, znamená uvažovat o abstrakcích. Je to jako dva konce téže hole - nem&žeme mít jeden bez druhého, a' d!láme cokoli. N!kdo zde musí být, aby objekty poznával; kam až sahá lidské v!d!ní o nich, existují jako poznávané v!ci. Posuzovat je jinak znamená abstrahovat jeden konec hole a tvrdit, že ten druhý neexistuje. Relativita jasn! prohlašuje, že pozorovatel nem&že být odd!len od svého pozorování, že prostor není rozlehlou prázdnotou, ve které visí p#edm!ty, ani že "as není širokým tokem, ve kterém jsou p#edm!ty umíst!ny. Tvary, které vnímáme, a m!#ení, která konáme, závisí na pozici toho, kdo vnímá a m!#í. Posune-li svou pozici, objeví se jeho zraku nové tvary a nové rozm!ry. Proto je empirické v!d!ní stále vystaveno p#ezkoumávání. Bez filozofie nem&žeme nikdy dojít k ur"ení charakteru vesmíru, které bude a z&stane absolutním. Vnit#ní význam relativity spo"ívá v tom, že sv!t m&že být poznáván r&zn! ve zkušenosti r&zných lidských bytostí. Tento princip m&že být použit pro zvláštní zp&sob, kterým se nám objekt jeví ze zvláštního postavení, nebo m&že být aplikován na fakt, že objekt sám je znám také jako idea ve vztahu k poznávající mysli. Objekt vždy závisí na podmínkách, které ovliv/ují pozorovatele. Vesmír byl zbaven neprom!nné jsoucnosti. Relativita jej prom!nila ve vesmír individuálního nebo kolektivního výkladu. I když pozorování milionu osob více nebo mén! navzájem souhlasí, stále z&stávají tato pozorování pouhými výklady. Princip relativity nepozbývá své pravdivosti jen proto, že milion lidí seskupených dohromady v n!kterém m!st!


227

shledá, že jejich všeobecná pozorování ur"itého objektu se neliší; i na n! se stále vztahuje princip relativity, t#ebaže kolektivn!, protože oni používají totéž všeobecné postavení nebo používají tentýž všeobecný standard ov!#ování fakt&. Krom! své praktické ceny, o které zde neuvažujeme, je hodnota Einsteinova díla pro kulturní sv!t v tom, že ot#ásá vyum!lkovanou v!deckou tradicí, která se snažila vytvo#it pevnou p#edstavu o vesmíru. Zahajuje nové období chápání pro p#emýšlející mysli. Nebo' jeho aspekt, na kterém nejvíce záleží, dokazuje rozhodn!, zq pozorovaný vesmír, to jest, poznávaný vesmír, jakožto odd!lený od toho, o n!mž p#edpokládáme, že je vn!jší, závisí "áste"n! - p#i nejmenším svým vzhledem - na pozorovateli samém. A to m&že pochopit každý, aniž by se stal matematikem a aniž by zvládl technickou stránku relativity, jestliže se jen rozhodne podrobn!ji studovat sv&j vlastní sv!t, to znamená, spíše to, "ím jest, než "ím se pozorovateli zdá být. Bude potom nucen vid!t, že prostorové a "asové stránky jeho lidské zkušenosti nejsou tak objektivní, jak se b!žné myšlení domnívá. Jestliže nic neexistuje osamocen!, nezávisle na vztahu k tomu, kdo to vnímá, potom, aniž se ztotož/uje se stanoviskem, t!lem a myslí jiného "lov!ka, to jest, aniž se stane tímto jiným "lov!kem, není možné pozorovat n!jaký objekt p#esn! tak, jak jej pozoruje on sám. A tak nosíme s sebou sv&j názor na sv!t všude, kamkoli jdeme. Pozorování, která konáme, jsou konána v mezích tohoto názoru, jsou od n!j neodlu"itelná. Náš sv!t pozorovaných fakt& je také sv!tem úsudk&$ Pomocí abstrakce odd!líme n!jaký zvláštní aspekt a nazýváme ho n!jakou v!cí. Izolujeme zvláštní jevy objektu, ud!láme abstrakci všech jeho možných jev& a pak tvrdíme, že jsme vid!li onen objekt$ Logika, která dokazuje, že poznávaný objekt nem&že být nikdy odlou"en od poznávajícího subjektu jako nezávislá jsoucnost, že pozorovatel je sou"ástí každého pozorování, které "iní, a že sv!t lze popsat pouze výrazy vztah&, je nezvratná. Když Einstein dokazuje, že neexistuje prostor ani "as, spole"ný všem skupinám lidských bytostí, je to totéž jako dokazovat, že lidé používají mnoho rozli"ných brýlí, jejichž skla jsou v každé skupin! jinak zbarve-

228


na, a proto dávají r&zn! zbarvené obrázky. Kde se ve skute"nosti d!jí tyto zm!ny vztah&? Je-li výsledný obrázek vystopován až ke svému nejzazšímu p&vodu, pak není „n!kde venku< v objektu, nýbrž v pozorovatelích samotných. Jestliže p!t lidí zkoumá tutéž v!c z p!ti r&zných míst, zjistí, že se liší v rozm!ru, hmot!, rychlosti pohybu a tak dále, kdo jiný tedy než oni sami jsou odpov!dni za zm!ny v pozorovaném objektu? To je jediný možný zp&sob vysv!tlení této relativity. Odstra/te pozorovatele ze svého výpo"tu a celá soustava relativity se zhroutí. Pozorování jsou p#inejmenším do zna"né míry závislá na pozorovateli. Sv!t ohromných pevnin a majestátních oceán& se zdá, jako by byl umíst!n v prostoru, a p#esto, když uvažujeme o této záležitosti, jsou prostorové vztahy samy o sob! jaksi neodlu"iteln! zapleteny s pozorovatelem, který sv!t pozoruje. Když se zem! zdá být plochá, ale ve skute"nosti je kulatá, zdá se být v klidu, ale neustále se otá"í, kde máme hledat chybu? Z#ejm! v pozorovateli samém, nebo' jeho smysly pracují, tvo#í a p#edkládají mu obrazy zem!. Nem&že být nadále ospravedl/ován pravd!podobný p#edpoklad, který d!di"nost a zvyky vryly do našich myslí, že totiž vcházíme do p•ímého spojení se sv!tem nezávisle a mimo nás samé. Relativita vynucuje na nás žalostné p#iznání, že vždy existují r&zné jiné zp&soby jak pohlížet na sv!t, že neexistují žádné základní charakteristiky, které by všichni pozorovatelé vnímali, a že zm!na postavení nebo úrovn! zkoumání zm!ní smysly pozorovaný obraz sv!ta v pozorovatelích samých.1) Tento obraz, dodaný smysly, je jediný, který pozorovatelé bez zkoumání pokládají za skute"nost, nebo' neznají žádný jiný. Svá fakta o sv!t! získáváme obvykle užíváním p!ti smyslových orgán&, t!chto komplikovaných ústrojí, která za"ala svou existenci v dávné mi1) Pozn. autora: Na plátn" v biografu m$žeme vid"t zpomalený obrázek kon", skákajícího p•es p•ekážku. Jeho nohy se pohybují tak pomalu, že zví•e pot•ebuje 60 vte•in pro výkon, který se ve skute#nosti udál ve dvou vte•inách. Co se stalo? Fotograf zrychlil obrátky rukojeti svého p•ístoje do té míry, že u#inil sta obrázk$ ve vte•in", kdežto promítající je promítá na plátno tak zpomalen", že se pohyby zna#n" zvolnily. To není klam. Stroj skute#n" rozší•il naše m"•ení #asu zm"nou po#tu našich vjem$. Ukázal prakticky a jednoduše, co princip relativity ukazuje v matematických formulích.


229

nulostí jako pouhé citlivé kousky k&že. V!dec musí pracovat s m!#eními, která ode"ítá na nástroji nebo p#ístroji svou vlastní zrakovou schopností. Do té míry je zcela závislý na služb!, kterou mu poskytují jeho o"i. Chemik m!ní závaží na misce laboratorních vah a pak "te "íslice, ozna"ené jazý"kem, který se pohybuje na "íslované stupnici. Ve skute"nosti jeho v!domí vnímá ur"ité zrakové vjemy, ur"ité zkušenosti, které se udály v nervovém mechanismu jeho vlastního t!la. %íká se, že v!da je založena pouze na m!#ení, ale to je z#ejm! neúplné tvrzení; lidský pozorovatel musí být také zahrnut do výsledk& jako jeho sou"ást. V!da nem&že být odlou"ena od v!dc&. Proto vzorce, které v!da vytvo#ila, jsou také vzorci lidské zkušenosti. To potvrdil Einstein, protože zahrnul matematickou p#edstavu pozorovatele do svých záv!r&. Pozorovatel zase závisí na svých smyslech, které ho informují. N!kdo se táže: „Co mají všechny tyto analýzy spole"ného se mnou? Není to zvláštní chrán!ná oblast v!dc& a matematik&?< Odpov!dí je všechno$ Nebo' vy, milí "tená#i, jste sami pozorovatelé a sv!t, který vidíte, i okolí, které je kolem vás, jsou polem vašeho pozorování. Einsteinova díla zde bylo použito jenom jako p#íkladu, pouze k osv!tlení n!kolika nejd&ležit!jších zásad skrytého indického u"ení. Einstein ukázal, že o skute"nosti nevíme nic ur"itého, a jako samoz#ejmý d&sledek dokázal pot#ebu vyššího filozofického stanoviska. A dále, i když se jeho objev týká kvalitativních m!#ení v prostoru a "ase, m&že být rozší#en i na mnoho jiných polí zkoumání. Relativita je principem, který se velice dob#e uplat/uje tém!# všude a jeho filozofické studium je pro vás d&ležité. Bude sloužit jako odrazový m&stek pro jedine"nou úrove/ vztah&, kde m&že být odhalen pravý charakter sv!ta a pozd!ji pravý význam vaší existence. Relativita vládne v mentálním sv!t! práv! tak jako ve fyzickém. Víra zabarvuje nebo podmi/uje vnímání. Zvláštní záliby v n!"em a up#ednost/ování n!"eho jsou vybíravé a vylu"ují z pozorování velké množství fakt&. Egoismus je klamný a "asto vidí pouze to, co vid!t chce. P#edpoklady falšují dokonce i to, co skute"n! vidí. City p#íliš zd&raz/ují všednosti a p#ezírají podstatné. P#edstavivost lehce zpracovává nanejvýš nepravd!podobné údaje.

230


Krom! toho, Einsteinovo dílo nejen olupuje "as a prostor o jejich nezávislou skute"nost, ale vede logicky k dalšímu bodu, který by nem!l být p#ehlížen. Dokáže-li jasn!, že "lov!k na M!síci by m!l jiný druh "asu než "lov!k na Zemi, pak "asový vztah se jeví jako n!co smíšeného s prostorovým vztahem. Relativita dokazuje, že prostor nelze odd!lit od pozorovatele, že nelze odd!lit "as od pozorovatele a že "as i prostor tvo#í sou"ást jediné v!ci. +aso-prostorové kontinuum je jedna v!c, nikoliv dv!; neexistuje prostor bez "asu; jsou jako neodd!litelní sou"asn! existující spole"níci. „Kdy< a „kde< jsou vždy ve spojení. Veškeré vnímání "asu musí zahrnovat vztah k vn!jšímu sv!tu, a proto také musí zahrnovat vnímání prostoru. Jsou neodlu"itelná. +as, ve kterém n!jaký objekt zaujímá své t#i rozm!ry v prostoru, musí být p#ibrán, aby doplnil jeho m!#ení. Veškeré naše v!d!ní o p#írod! je v!d!ním o v!cech rozprostírajících se v prostoru a odehrávajících se v "ase; veškerá naše zkušenost je zkušeností o objektech, zaujímajících zvláštní místo v prostoru a zvláštní "asový #ád. Vidíme nejen sv!t, který nás obklopuje, ale vidíme ho v "aso-prostorovém vztahu. +as a prostor jsou jeden v druhém obsaženy, jsou vzájemn! na sob! závislé. Nebo' my vidíme p#edm!ty v prostoru odd!len!, a proto postupn!, tudíž v souhrnném "aso-prostorovém rozm!ru. Naopak, kdybychom nemohli v prostoru odlou"it zemi od slunce, nem!li bychom žádný prost#edek pro m!#ení "asu, ani žádný otá"ivý pohyb, kterým bychom jej mohli zaznamenávat. Tak všechny naše vjemy jsou ve vzájemném "aso-prostorovém vztahu. My je zprostor/ujeme tím, že je bereme libovoln! ze "ty#rozm!rného kontinua, kde "as a prostor jsou trvale spojeny. +aso-prostorové kontinuum je základem, na kterém spo"ívá veškerá naše zkušenost o sv!t!. Není t#eba, abychom se dali zastrašit hrozivým zvukem slova „kontinuum<. Slovo „kontinuum< se dá vysv!tlit, víme-li, že prostor a "as jsou ve vztahu k mysli pozorovatele a že toto kontinuum je jaksi neodlu"iteln! smíšeno se samotnou myslí. +aso-prostor je nakonec matematickou p#edstavou, pojmovým obrazem, a tudíž mentální v!cí. Jak je možné, že se nám zdá, že nacházíme "as a prostor jako odd!lené skute"nosti? Je to proto, že je mysl nev!domky vyjímá a do ur"ité míry


231

odd!luje od sebe samé, a pak je libovoln! na sebe vkládá jako objektivní objevy. Struktura sv!ta závisí tedy "áste"n! na struktu#e mysli. Nesmíme p#ehlédnout, že mysl nám stále tlumo"í sv!t, že neustále pracuje v pozadí každého m!#eného pohybu v "ase a každé vymezené v!ci v prostoru. Nejzazší bod, ke kterému v!da došla, je, že "aso-prostor je poslední matricí, která tvo#í p#edm!ty a události, jež se vyno#ují do existence; je jak jejich tajemným zdrojem, tak "tvrtým rozm!rem hmoty. Když však pochopíme, že sám "aso-prostor je neodd!litelný od mysli, uvidíme sm!r, jaký bude muset v!da sledovat prost#ednictvím dalších výzkum& a objev&. +ím déle váhá u"init tento krok, tím v!tší bude množství d&kaz&, které se jí postaví tvá#í v tvá#. Od okamžiku, kdy Einstein oznámil své objevy, fyzikální v!da nemohla nadále z&stat vzdálená problému vztahu mysli ke sv!tu, jako tomu bylo v minulosti. Nebo' relativita podkopala celou objektivní povahu takové v!dy a bezd!"n! do ní zavedla subjektivního "initele. Proto podle relativity nic není zcela existující samo o sob!. Tento sv!t, jenž je nám p#edvád!n, je alespo/ "áste"n! závislý na interpretující mysli pozorovatele. Starý pojem, že prostor a "as obsahují v!ci, které se v nich jeví, musí pominout. Musí nastoupit nový pojem a to, že prostor a "as jsou obsaženy v pozorovateli samém. Z toho nutno vyvodit záv!r, že mysl a vjem jsou, nehled! na vnímání, nevyhnutelnými "initeli ve vytvá#ení sv!ta, který známe, nebo' tento sv!t je práv! tak neodlu"itelný od prostoru, jako je neodlu"itelný od "asu. Pravda, tak jak existuje sama o sob!, nepodmín!ná, je v Einsteinov! nauce nedosažitelná; je možné dosáhnout pravdy pouze tak, jak existuje ve vztahu ke schopnostem jednotlivých lidí. Skrytá nauka d&razn! nesouhlasí s tímto pesimismem; upozor/uje, že entita zbavená všech vztah& m&že být jedin! všeobecné mentální povahy a že by mohla být pochopena neindividuálním p#ístupem. Principy, které ur"ují lidské v!d!ní, n!jak a do ur"ité míry existují v lidských smyslech a lidské mysli a rozhodn! ne mimo n! ve vesmíru. Bez pomoci mysli jsme zcela neschopni cokoli poznávat. Toto tvrzení je nevyvratitelné. Proto na stupni, ke kterému jsme došli, sv!t závisí velkou m!rou na nás, jako na jeho pozorovatelích. Ale "ím jsme bez svých nástroj& pozorování, bez p!ti

232


smysl&? Ni"ím$ Všechno je jejich prost#ednictvím p#ijímáno. Zem!, po které chodíme, židle, na které sedíme, vcházejí do našeho v!domí jen proto, že jsou zaznamenávány k&ží, o"ima a ušima. Sv!t, který známe, je sv!tem smysl&, nech' je za ním nebo mimo n!j cokoli. Bude se m!nit tak, jak se m!ní naše p!tinásobné vjemy. To, co nám #íkají, vytvá#í náš sv!t. A mohou #íkat r&zné v!ci lidem, kte#í jsou r&zn! umíst!ni. To je základní pou"ení relativity. Relativita uvádí individuální nebo skupinový charakter do všech pozorování. Nemyslící lidé nechápou, že p#inejmenším "ást toho, co považují za n!co mimo sebe, existuje jako smyslový vjem v nich samých. To, o "em se v!#í, že existuje za t!mito vjemy není p•esn" známo. Sledujeme sugestivní a objevitelskou stopu, která nás vede zp!t p#es v!ci "asu a prostoru k "lov!ku samotnému, "áste"n! k jeho mysli a zvlášt! k jeho vjem&m, které si tvo#í o vn!jším sv!t!. To vyvolává fyziologickou a psychologickou otázku o tom, jak získáváme vjemy a "ím ve skute"nosti jsou. Obvykle p#ijímáme sd!lení smysl& jako pravdivá, a proto se nezastavujeme, abychom zkoumali, do jaké míry pravdivá jsou. Nejbližším úkolem je zkoumat jejich p#esnou povahu, stejn! jako zjistit, kolik toho, co vidíme, závisí na tomto mentálním "initeli.

KAPITOLA IX. OD V2CI K MYŠLENCE Jsme nyní na prahu starého tajemství. Je zde podn!cující a povzbuzující aspekt v!deckého objevu relativity, které Západ nep#isoudil správný význam ani p#im!#enou hodnotu, ale kterou znali, chápali a oce/ovali dávní indi"tí myslitelé. Tím tajemstvím je vztah mezi p#edm!ty naší zkušeností, mezi smysly a myslí. Na tomto stupni totiž za"ínáme chápat, že každá odd!lená v!c, kterou si uv!domujeme nebo m&žeme uv!domit, je jasn! plodem dvou složek, mentální a hmotné, a nikoli pouze hmotné. Avšak v jakém pom!ru jsou ob! složky smíšeny, je otázkou, na niž musíme ješt! odpov!d!t. Kolik z v!cí dodává mysl a kolik p#ijímá z vn!jšího sv!ta je hádankou, která uvád!la do rozpak& muže od Kapily po Kanta spíše proto, že její správná odpov!* je p#íliš neo"ekáváná a t!žko p#ijatelná, než proto, že její obtížnost je nep#ekonatelná. Víme, že kolem nás existuje sv!t obecn! známých p#edm!t&, jako jsou cihlové domy a listnaté stromy. Ale co skute"n! víme o tomto sv!t!, záleží na tom, jak jej poznáváme. Povídavá nev!domost m&že tvrdit, že sv!t vidíme, že jisté souhlasné obrazy se zaznamenávají v našich o"ích a mysl je potom n!jak chápe. Vid!ní však není tak prostou záležitostí, jakou se zdá být, nebo' p#ináší p#ekvapující odhalení, když bude podrobeno analytickému zkoumání. Pr&m!rná necvi"ená mysl zvyklá nedotazovat se je spokojena, že její v!domí sv!ta, její osobní zkušenosti a zm!ny týkající se životního prost#edí jsou jednoduché záležitosti. V!decká mysl však ví, jak jsou ve skute"nosti složité a spletité. Tvary, které vidíme na všech stranách, se samy nevysv!tlují. Jestliže se o nich chceme dozv!d!t pravdu, musíme p#ísn! zkoumat. Sv!t, který je „p#edkládán< mysli, není p#edkládán s doprovodem snadného vysv!tlení. Toto vysv!tlení musí být sledováno a stopováno s veškerou energií,

234


kterou m&žeme vyvinout. Jinak naše zkoumání nepokro"í a my z&staneme na d!tském stupni myšlení. D#íve než uv!#íme nebo neuv!#íme sv!dectví svých smysl&, m!li bychom správn" pochopit, jakým zp&sobem nám smysly zprost#edkují takové sv!dectví. Není t#eba popírat, že nám cht!jí vypovídat o sv!t! venku, ale my musíme zjistit, co nám cht!jí p#esn! #íci. Ti, kte#í mají trp!livost a cht!jí podniknout tento pr&zkum s naprostou vážností a up#ímností, "iní tím d&ležité kroky, aby se probudili ze sna nev!domosti, která drží celé lidstvo ve svém tíživém objetí. Budou nuceni za"ít rozbíjet univerzální iluzi, a to jedin! tak, jak m&že být rozbita, to jest, budou nuceni se na ni dotazovat. Budou p#edch&dci správn! vychovaného a vysoce ušlechtilého obyvatelstva. Musíme vycházet, jako moderní v!da, jasn! a logicky ze stanoviska toho, co známe, a teprve potom si m&žeme razit cestu k neznámému. Musíme se proto na chvíli zm!nit sou"asn! ve fyzika, fyziologa a psychologa. Musíme zkoumat sv&j t!lesný nástroj, pozorovat zp&sob, jakým se chová, když vnímá v!ci, a podrobn! zkoumat pole své pozornosti. A jestliže bude nutno uvést do tohoto popisu n!kolik technických a v!deckých výraz&, v!tšina "tená#& shledá, že jsou jednoduché a dob#e známé. P#esto budou pln! vysv!tleny, takže žádný z výraz& nebude nikomu nejasný. Fyzické a fyziologické zkoumání musí p#ijít na #adu jako první, nebo' t!lu rozumíme lépe než mysli. Takové studium odhalí n!která zvláštní fakta o práci našich smysl&. Všechny zkušenosti p#icházejí do v!domí branou smyslových ústrojí: o"ima, ušima, nosem, jazykem a pokožkou. Není ani t#eba poukazovat na to, že by vnímání sv!ta a styk s ním nebyly možné, kdybychom nem!li t!chto p!t citlivých t!lesných ústrojí, t!chto p!t pr&chod& pro smysly - zrak, sluch, hmat, "ich a chu', které nám podávají zprávu o sv!t! v!cí, jež nás obklopuje. Život bez kteréhokoliv ze smysl& je tragicky omezený. Proto máme instinktivn! soucit se slepými, n!mými a hluchými, kte#í žijí v bezbarvém, n!mém nebo tichém sv!t!. Pokožka je prostoupena citlivými cibulko vitými kone"ky "etných jemných nerv&, které leží pod jejím povrchem. T!mito kone"ky nerv&

OD V2CI K MYŠLENCE

235

dostáváme pocity dotyku, teploty a tlaku, které jsou jednoduššími zprávami, než jsou zprávy jiných smyslových ústrojí. Jazyk a "ást úst jsou opat#eny vlásenkovitými, nervovými zakon"eními, které nás informují o chuti, sladkosti a kyselosti v!cí. Horní "ást nosu obsahuje citlivou sliznici, jejímž prost#ednictvím "icháme jemné plynové "áste"ky v&ní i pach&, které jsou ve vzduchu. Ušní boltec, který je viditelný, není skute"ným nástrojem slyšení, ale jakýmsi druhem štítu pro n!j. Ve skute"nosti slyšíme zvukové vlny bubínkovitou blanou, která je uvnit# hlavy na konci kanálu dlouhého asi palec. Šestým smyslem je v!domí vlastních svalových pohyb&, sedmým je smysl pro udržování t!lesné rovnováhy; a to již sta"í, abychom pochopili základní princip spole"ný všem smysl&m. Naše smysly nám #íkají n!co o objektu, ale nikdy nám ne#eknou nic více než zlomek fakt&, které se ho týkají, nebo' pracují v jasn! vymezeném a ohrani"eném pásmu vibrací. Kdyby byly schopny #íci nám všechno, kdyby sluch byl zbaven možnosti od#íznout zvuky vysoké frekvence nebo kdyby nozdry pln! vnímaly každou v&ni, život by se stal nesnesitelným, ne-li zcela nemožným. To by m!lo být vážnou výstrahou, abychom nebyli p#íliš d&v!#iví k v!d!ní nasbíranému smysly. M!lo by to být jasným pokynem, že to, co víme z tohoto pramene, by se m!lo nejen dopl/ovat rozumovým pátráním, ale také jím brzdit. N!co o tom jsme se dozv!d!li v minulé kapitole p#i studiu principu relativity, studiu, které ukázalo nevyhnutelnou pot#ebu nastolení dvojího stanoviska. V této kapitole se o tom dozvíme n!co více. Filozofie proto nep#ehání, když je nespokojena s naším prvním pohledem na sv!t, jak se bezprost#edn! jeví našim smysl&m. Vidí tajemství tam, kde oby"ejná mysl žádné nevidí. Snaží se pravdiv! roz#ešit tajemství za smyslovými jevy. Ze všech p!ti smysl&, které nás informují o vn!jším sv!t! je nejd&ležit!jší zrak. Obvykle chápeme existenci každé jednotlivé v!ci prost#ednictvím nástroje vid!ní. Všechny ostatní smysly jsou mu pod#ízeny. Zrak je proto nejd&ležit!jší ze všech smysl&, a teprve potom p#ichází sluch. Zrak je rovn!ž ze všech p!ti smysl& nejužite"n!jší, nebo' v!tšinou p#emýšlíme o sv!t! ve výrazech vizuálních p#edstav. Také v!tšina obraz&, které vstu-

236


pují do pam!ti a p#edstavivosti, je vizuální. Mimo to je "innost o"í svým rozsahem daleko nad#azena kterémukoli z ostatních smysl&. O"i mohou vnímat v n!kolika okamžicích velké množství rozli"ných v!cí, vzdálených i zcela blízkých, kdežto nap#íklad hmat je omezen na v!ci v bezprost#edním dosahu. Kone"n!, zrak je ze všech smysl& nejjemn!jší a mentálnímu nejpodobn!jší. Co se d!je, když se díváme na množství okolních p#edm!t&? Co míníme slovy, že jsme n!co „vid!li
OD V2CI K MYŠLENCE

237

nelze srovnat údaje žádného z ostatních smysl&. Nesmíme zapomenout, že takový obraz není nic víc než pouhý vliv sv!tla na sítnici. Aby byl každý vn!jší p#edm!t v&bec vid!n, musí mít barevné pozadí, nebo' kontrastem jedné barvy od druhé rozeznáváme tvar a rozm!r p#edm!tu. Aby však p#edm!t mohl být zabarven, musí být osv!tlen, nebo' barva je produktem sv!telných paprsk&. Jenom tehdy, když m&žeme porovnat dv! barvy, m&žeme v&bec zjistit, že p#edm!t je p#ed námi. Poznáváme ohnivou nádheru plame/áka, protože místo, kde se nachází, má jednotvárn!jší zbarvení. Vnímáme masivní pyramidu, protože její hn!davé kameny vyvstávají ze žlutého písku a její rudý vrchol je vsazen do jasné mod#i egyptské oblohy. Kdyby nás obklopovala nebo byla p#ed námi pouze jediná barva, nemohl by v&bec žádný p#edm!t mít tvar pro naše o"i, protože vnímaný tvar v!ci je výslednicí toho, že má jinou barvu nebo více jiných barev, které vytvá#ejí kontrasty. P#edm!ty lámou paprsky v hn!dou, šedou a zelenou barvu, které obecný pov!re"ný zvyk umís'uje do v!cí, které vidí. K&ra pomeran"e nap#íklad odráží a láme bílé sv!tlo takovým zp&sobem, že se nám jeví jako zlatožluté. Školní pokus dokazuje, že bílé sv!tlo se m&že lámat a rozložit v n!kolik jiných barev, technicky zvaných spektrální barvy. Sta"í postavit sklen!ný hranol poblíž okna v zastín!né místnosti a objeví se líbezné odstíny fialové, žluté, "ervené, modré a tak dále. Nevidíme tedy v!ci p#ímo, nýbrž spíše sv!tlo, které odrážejí nebo vysílají. Na o"i nenarazí skute"né pero, nýbrž sv!telné paprsky, které cestují od pera a dopadají na o"i. V!da vyvrací klam, že barvy jsou sou"ástí v!cí samých. Nejsou. Jsou výsledkem lomených vln bílého sv!tla. Sv!tlo není ve v!cech samých. V!ci je pouze odrážejí. V!decký pokus to p&sobiv! dokázal a jednoduchý p#íklad dob#e objasní jeho pravdivost. Západ slunce zmenšuje sv!tlo uvnit# v dom! a s ním v!ci m!ní odstín a tmavnou. Hn!dé stolky z"ernají a zelené záclony zešednou, nebo' jejich barva není jejich esenciální vlastností. Mohlo by se naprosto pravdiv! #íci, že jediný sv!t, který vidíme, je tajemný sv!t sv!tla, jak kdysi mysticky tvrdily dávné kulty, a jak nyní experimentáln! dokazuje moderní v!da. Ale filozofie se zde nem&že za-

238


stavit. Musí proniknout k samotné podstat! v!cí. Musí zjistit odkud i samo sv!tlo má svou vlastní existenci. OD OKA K MYSLI Vra'me se k našemu plnicímu peru. Dojem, že jsme je vid!li, za"íná se sv!tlem vstupujícím do oka, které tvo#í obraz na sítnici, odpovídajíc tak na toto podrážd!ní. P#íroda se stává tak#ka um!lcem a maluje obraz z barevného sv!tla na tkaninu nervové látky. Ale nejsme si v!domi toho, že tam obraz je, nebo' d&kazem toho je, že obraz, který se objeví na sítnici, je obrácen, podobn! jako obraz na filmovém negativu v kame#e. Kdybychom znali jedin! tento obraz, pero by se objevilo také obrácen!$ Je proto jasné, že obraz prochází n!jakým dalším pochodem zm!ny a dokonce p#em!ny, d#íve než si pero správn! uv!domíme. Chemická a strukturální zm!na v horní vrstv! sítnice je vše, co se zatím p#ihodilo. V!domí o zá#ivé barv!, dlouhém štíhlém tvaru a zlaté špi"ce pera nemohlo dosud vzniknout v našem v!domí. Pro nás ješt! neexistuje žádné pero. Zpráva o jeho existenci ješt! nepronikla do mysli a musí být p#enesena o stupe/ dále než do o"í, musí být p#enesena do n!jakého úst#edního bodu v t!le, který m&že jednat jako centrála pro všechny smyslové zprávy zasílané z rozmanitých bod& rozmíst!ných po celém t!le. Takovéto místo existuje v mozku. P#íroda proto u"inila obdivuhodné opat#ení, aby splnila tento úkol. Celé t!lo je skute"n! nervovým p#ijímacím aparátem, který r&zn! reaguje na každý p#ijatý fyzický podn!t. Nesmírný po"et bílých nerv& probíhá od povrchu t!la k mozku a tvo#í jednotný spojovací systém ve skute"nosti jakýsi druh nervového a mozkového telegrafického systému. Celý proces vzájemného p&sobení mezi vn!jšími p#edm!ty a mozkem uvnit# existuje pomocí "innosti media mezi nimi - pomocí "innosti p!ti t!lesných smyslových ústrojí. Jisté události se p#ihodí v ústrojích a prost#ednictvím vibrací, které postupují spojovacími nervy, vzniknou nervové podn!ty, které se rozší#í do zvláštních "ástí mozku.

OD V2CI K MYŠLENCE

239

Pero, které „p&sobí< na oko, jak se technicky #íká, vzbudí aktivitu "etných ty"inko vitých a kuželovitých "ástí sítnice a jejich prost#ednictvím nerv&, které se rozbíhají z jejich základen. Nervy p#edávají tento proud vlnivých pohyb& hlavnímu nervu, zvanému optický nerv, který vychází z o"ní bulvy a ten op!t nese odezvu dále po celé délce až do svého východišt! v mozku. Zde je "ást mozkového povrchu, zvaná k&ra mozková, zpravena o vibrující "innosti, jež p#edstavuje zprávu vyslanou okem. Uvažujme o jednom aspektu tohoto posledního bodu. To, co umož/uje vznik obrazu a vrhá jej na sítnici, je kombinovaná "o"ka, kterou tvo#í rohovka a krystalická "o"ka. Povrch této "o"ky je vypouklý, a kdyby p#íroda zv!tšila její vypouklost, vid!li bychom vždy pero s p#ehnanými rozm!ry a pok#iveným tvarem. Všechno ve vesmíru by p#ijalo tentýž groteskní zjev, a' už by to byl ledovcový horský #et!z Himálaje, nebo drobounký hmyz jako mravenec. Od narození do smrti bychom pevn! v!#ili, že p#edm!ty a lidé nás obklopující tak skute"n! vypadají. Tak zvaná zkreslující zrcadla na trzích a výstavách ukazují jaké podivn! komické tvá#e a postavy by potom m!li naši spolubližní. Jak je to možné? Je to tím, že mozek je zcela závislý na obraze, který mu dodávají o"i. Z#ejm! se nem&že nikdy dostat do p#ímého styku se žádnou zevní v!cí. N!kte#í lidé se narodí barvoslepí. Dokud je na tuto zvláštní vadu jejich o"í neupozorní jiní lidé, nemusejí ani v!d!t, že jejich vid!ní je zvláštní. Mohou tvrdit o dvou r&zn! zbarvených v!cech, které mají p#ed sebou, že na nich vidí tutéž barvu. Mohou vás laskav! ujistit, že r&žová r&že má tutéž barvu jako žlutý m!sí"ek pouze proto, že nemohou vid!t r&zné barvy. Nejsou schopni rozeznat nezralé zelené jahody od zralých "ervených nebo zelenou lampu železni"ního signálu, která ukazuje bezpe"ný pr&chod, a "ervenou lampu, která varuje p#ed nebezpe"ím. Železni"ní spole"nosti proto požadují od svých strojv&dc&, aby složili p#ísnou zkoušku v rozeznávání barev. Pou"ení, získané rozborem této vady, nám #íká, že když nesprávná barva není sou"ástí lampy nebo jahody, musí být sou"ástí obrazu, který vzniká na sítnici, a že mozek je omezen na látku v sítnicovém obraze, a nikoliv na to, co tkví ve vn!jší v!ci samé. Hlavní v!cí zde

240


je to, co skute#n" vidíme, a ne to, co bychom m!li vid!t podle obvyklého pozorování. Vše, co o"i mohou nabídnout o našem plnícím peru, je obsaženo v citlivé "ásti sítnice. Je to obraz menší než =,5 cm, obraz obrácený a má pouze dva rozm!ry, výšku a ší#ku. Ale skute"né pero je dlouhé 15 cm a ne =,5 cm, je p#ímé a ne obrácené a má t#i rozm!ry: výšku, ší#ku a hloubku, takže vyvstává v pevném reliefu. Zde je trojí pádný náznak, že vn!jší pero, p#edložené našemu pohledu není perem, které vnímáme a které si mysl uv!domuje, a že b!žná víra, že vidíme v!ci samy o sob!, je pouhou iluzí. Nebo' obraz, jímž se mozek obírá, j e v našich o"ích, to jest, v našem t"le, proto v nás$ Nem&žeme za n!j v&bec proniknout. To znamená, že vidíme obrazy, jevy, a ty jsou vždy pro pozorovatele relativní. To je pou"ení, ke kterému jsme došli v p#edešlé kapitole z jiných údaj& a z úvahy o Einsteinov! díle. Pro každodenní praktické ú"ely musíme p#edpokládat, že vnímáme v!c p#esn! tak, jak se jeví, ale pro filozofické zkoumání musíme proniknout pod povrch takového p#edpokladu. Zpráva o"í o existenci pera je to jediné, v co m&že mozek doufat, že obdrží, nebo' je od pera p#íliš vzdálený. Avšak fyzikáln! #e"eno, ona nabízí zcela jasn! pouze obrácenou miniaturu. Taková nedokonalá zpráva se neshoduje s vn!jším perem a nelze ji brát doslovn!. Musí být zpracována, až bude pero p#edstavovat p#esn! to, co je vid!no, to jest, musí být interpretována. Zpráva došla tedy do mozku ve tvaru fyziologického Morseova kódu. P#edstava, že vizuální obraz sám cestuje optickým nervem, je stejná jako p#edstava, že po telegrafním drát! b!ží skute"ná slova a ne odpovídající krátké nebo dlouhé elektrické impulsy. Tyto impulsy vibrují na míst! svého ur"ení bezvýznamnými zvuky tak dlouho, dokud je nep#ijme a nevyloží podle Morseova kódu telegrafista, lidská bytost, jejíž mysl je p#ekládá do písmen abecedy a do slov. Telegram sám je jen #adou "erných zna"ek na list! bílého papíru. Tyto zna"ky musí být dešifrovány a p#em!n!ny v myšlenky osobou, která je "te. Mysl se musí obdobn! dát do práce, aby rozluštila vlnovité nervové popudy, které obdržel mozek, a p#eložila je zp!t do uv!dom!ní si odpovídajících

OD V2CI K MYŠLENCE

241

vjem& jejich p&vodního fyzického popudu, kterým je v tomto p#ípad! pero. Definovat slovo mysl je krajn! nesnadné, jak v!tšina nyn!jších v!dc& a filozof& p#iznává. Skrytá nauka dokonale rozumí významu toho, co je za tímto krátkým slovem, ale tento význam je možné pln! odhalit teprve na konci této výuky a nikoli nyní, kde nejsme ani na polovi"ní cest!. Nicmén!, pro nyn!jší pot#ebu m&žeme stru"n!, jednoduše a pokusn! definovat mysl jako to, co nám umož/uje na n!co myslit a n!co si uv!domovat. Takové tlumo"ení musí být nutn! mentální "inností. Musí se udát v mysli, nebo' vyžaduje spíše pozitivní "innost inteligence než pasivní vnímavost oka, nervu a mozku. Inteligence v sob! zahrnuje ur"itý druh v!domí, a protože si obvykle nejsme v!domi takového postupu, musíme dosp!t k záv!ru, že se d!je pod prahem oby"ejného v!domí a že je zcela podv!domý. Známe pouze výsledky této neviditelné práce. Jeví se nám jako p#esný obraz tohoto krásného psacího nástroje. To je okamžik, kdy v!domí vstoupilo do procesu a ur"ilo pro nás za"átek pozorování. To je základní bod, kdy poprvé za"ínáme v"d"t, že je zde pero. Až do této chvíle si neuv!domujeme jeho existenci, p#es to, že je obraz na sítnici, p#es to, že postupuje vibrací optickým nervem a p#es odpov!* mozku. D&kaz toho najdeme v záznamech léka#ské v!dy. K&že každého prstu je spojena s míchou svazky vláknitých nerv&. Jestliže jsou nervy odd!leny p#ímo u míchy, m&žeme prsty #ezat neboje rozt#íštit a nepocítíme v nich žádnou bolest. Zprávy o bolesti již nemohou p#ijít k mozku a pokud ho nedosáhnou, nem&žeme si je uv!domit. Proto #íkáme-li, že cítíme bolest ve zran!né noze, vyjad#ujeme se nesprávn!, nebo' pocit bolesti musíme p#i"íst bodu, kde jej skute"n! vnímáme, to jest, jako následný pocit po vibra"ním pohybu v mozku. Umís'ujeme pocity sladké nebo ho#ké chuti na jazyk, a"koli ve skute"nosti nastanou teprve potom, když mozek reagoval. Ale v obou p#ípadech m&že noha a jazyk p#ijmout pouze vjem bolestného tlaku a sladkosti tekutiny, ale tyto vjemy se p#em!/ují v "ást v!domé zkušenosti teprve potom, když je nervy zanesly až do p#íslušných mozkových center. Lokalizovat tyto pocity do kone"k&

242


nerv&, znamená upadnout do velké iluze, i když to je iluze zcela pochopitelná. Nyní mohou jasn!ji vystoupit místa, která p#íroda ur"ila za nervové stezky a mozková st#ediska. Dokud je nervové spojení s mozkem neporušené, pokra"ují smyslové nástroje v "innosti. Ale malomocný, jehož nervová spojení mezi rukou a mozkem je zni"eno, nebude mít žádný vjem dotyku. Jeho malomocná ruka m&že být upálena nebo od#íznuta, on nebude cítit žádnou bolest. Zni"te nervy, ochromte je nebo zp&sobte úraz v p#íslušném mozkovém centru a smyslové nástroje selžou p#i vykonávání svého úkolu - zrak zanikne nebo cit v prstech zmizí. Proto nem&žeme poznávat žádný p#edm!t bez nerv& a mozku. O"i by mohly být zcela neporušeny a normáln! fyzicky reagovat na sv!tlo, a p#ece by "lov!k nemohl vid!t víc než slepec, kdyby "ást k&ry jeho mozku byla poškozena nebo od#íznuta nebo kdyby optický nerv byl odd!len. Vid!ní není možné bez živé spolupráce jak mozku, tak nervu s okem - tak se tvo#í trojdílné spole"enství. Jasný význam toho je, že v!domí existence p#edm!tu nevzniká v t!lesném oku, uchu, pokožce, na jazyku nebo v nose, které jsou na koncích nerv&, ale že vznikne teprve potom, když zpráva dosáhla mozkových center, které jsou v po"áte"ních bodech nerv&. Nebo' teprve potom se objeví tento tajemný prvek zvaný v!domí. Nejprve poznáváme v!c ve smyslové zkušenosti tím, že si uv!domujeme zvláštní vlastnosti, které ji odlišují od jiných v!cí, jako nap#íklad její zvláštní tvar, zvláštní rozm!r a stupe/ tvrdosti; m&žeme si ji uv!domit pouze poznáváním t!chto vlastností. Víme nyní, že v!c, zvaná hodiny, je p#ed námi, protože existuje drobounký obraz v o"ích, zvuk jejich rytmického tikotu v uších a pocit jejich pevného dotyku v prstech. Všechny tyto vjemy se kombinují a vzájemn! potvrzují. Známe pomeran", protože vypadá kulat! a žlut!, chutná sladce a je dužnatý. To jsou dob#e známé vlastnosti. Ale jak si je m&žeme uv!domit? To je možné pouze poci'ováním bezprost#edních ú"ink&, které vznikají p&sobením pomeran"e v naší mysli prost#ednictvím smysl&. Každý jednotlivý ú"inek, který vzniká v našem v!domí, jako samostatný dužnatý pocit pomeran"e a ne celý pomeran", se technicky jmenuje vjem.

OD V2CI K MYŠLENCE

243

Vše, co "lov!k vnímá smysly nebo o "em p#emýšlí p#i uvažování, stává se objektem v poli v!domí. M&žeme tomu proto ponechat technický výraz „objekt<. Každý objekt má ur"ité poznatelné vlastnosti, které se p#edstavují mysli jako vjemy. Jsou velmi rozmanité a #íkají nám, kde objekt je, je-li malý nebo velký, jaký má tvar, zda má sladkou nebo slanou chu', p#íjemnou nebo nep#íjemnou v&ni, jakou má váhu nebo teplotu, zda leží klidn! nebo se práv! pohybuje. Když p#enášené nervové impulsy p#icházející z uší, dokon"í svou cestu a dosáhnou mozku, vyvolají vjemy zvuku. Ty mohou být rozmanité v tónin!, síle a charakteru. Tónina m&že být vysoká nebo nízká, síla mohutná nebo slabá a v charakteru bu* jako pouhý hluk, nebo hudební tón, ale každý ze zvuk& bude odd"leným vjemem. Z tlaku na pokožku na jednom konci a z proces&, které se v ní d&sledkem toho odehrají, jsou vyvolány odpovídající procesy na druhém konci v mozku, odkud obdržíme vjemy dotyku. Ty se d!lí zhruba na t#i skupiny: dotyk, teplotu a povrchovou bolest. Tyto skupiny se jeví jako poznávání rozdílných vlastností, jako teplo nebo zima, hladkost "i drsnost, tíha nebo lehkost, bolest, pohyb nebo tlak. Nejv!tší po"et dotykových vjem& dostáváme prost#ednictvím k&že na ruce, protože to je lidský úd nejvíce "inný. Držte v ruce knihu a dostanete vjemy tlaku na k&ži, jakož i vjem námahy ve svalech. Tyto dva vjemy dohromady tvo#í kombinovaný vjem váhy knihy. Když zvednete kousek železa, vaše ruka p#ijde do styku s jeho povrchem a vy máte vjem tvrdosti. Vaše prsty vám #eknou, že plnící pero je kulaté a hladké, což znamená, že jste dostali vjem kulatosti a hladkosti. Když držíte pero pevn! v hrsti, za"nou na sebe prsty a pero vzájemn! tla"it a pocítíte další vjemy, a to vjemy odporu a tvrdosti. +ím pevn!ji je držíte, tím siln!jší budou tyto vjemy. Sv!tlo a stíny, které si pohrávají na v!cech a kolem nich, nám dávají vjemy barevných tvar&. Zdvihneme-li pero a podíváme se blíže na jeho krásný zjev, zakoušíme vjemy nachové, šedé, zlaté a "erné barvy. Fyzikální v!da ví, že r&zné rychlosti vln!ní téhož sv!telného paprsku o"i "tou jako rozmanité barvy. Je tedy barva v!cí optickou interpretací. Co vnímáme jako barvu, nevnímáme odd!len! od sebe samých.

244


Mluvíme-li k "lov!ku a slyšíme ho odpov!d!t, co se skute"n! d!je? Zvuk, jenž je vibrací ve vzduchu, p&sobí na ob! t!la a v kone"cích nerv& v ušních bubíncích vznikají pohyby; zatímco sv!tlo tvo#í ur"ité sítnicové obrazy v o"ích. Tyto podn!ty se ší#í jako podrážd!ní hlavními nervy do mozku, kde potom vznikají souhlasné vjemy. Dotkneme-li se lidského t!la, shromáždíme ve form! svalových vjem& tlaku a uvoln!ní výsledky vtisk&, u"in!ných na k&ži. Kde vznikají nap#íklad vjemy tvrdosti a drsnosti? Jsou ve v!ci nebo v pozorovateli v!ci? Malá analýza ukáže, že jsou v pozorovateli, zdánliv! v jeho t!le, ale ve skute"nosti v jeho mysli. Obdobn! nelze nalézt pocit tíže a kulatosti v hmotných v!cech, ale v našich vjemech o nich. Kde je okamžik, kdy si "lov!k uv!domí, že pocítil v&ni r&že? Je to tehdy, když se r&že p#iblíží k nozdrám? Je to tehdy, když nepatrné "áste"ky v&n! se dotknou vnit#ní sliznice nozder? Je to tehdy, když "ichový nerv zaznamená podn!t? Nebo když podrážd!ní dosáhne mozku? Ne$ Nevíme a nem&žeme v!d!t, jak r&že voní, dokud naše mysl nep#evezme záznam, dokud to myšlením nevyvoláme v existenci. Teprve v tom okamžiku si "lov!k uv!domí fyziologický styk mezi r&ží a sebou. Po výkladu dojm& fyzické zkušenosti sd!lené nervy následuje rekonstrukce výsledných vjem& v mentální zkušenosti. %e"eno fyziologickými termíny, každý vjem je "ist! mentální odezvou, ve kterou se jaksi prom!nil podn!t hmotného nervu. Každý vjem je mentální záležitostí; je ve v!domí, kdežto smyslové dojmy jsou v t!le. Tento bod pochopíme snadn!ji, když uvážíme, co se stane, #ízneme-li se do prstu nožem. Vznikne pocit bolesti. Tento pocit je nepochybn! v nás a v nikom jiném; mimo to, je to stav našeho v!domí a ne stav nože. Je to zkrátka vjem bolesti. Podobn!, jestliže položíme ruku na knihu, vznikne tím pocit odporu, když se povrch dlan! setká s odporem na povrchu knihy. Tehdy #íkáme, že cítíme knihu, ale není tomu tak. Poci'ujeme vlastn! tu "ást k&že, které se kniha dotýká, a pokožka zasílá míchou zprávu do mozku, až se zrodí vjem odporu v našem individuálním okruhu v!domí. Proto nepoci'ujeme knihu, ale spíše to, co se d!je v našem vlastním já. Všechny ostatní druhy vnímání denní zkušenosti,

OD V2CI K MYŠLENCE

245

a' již "ichové, chu'ové nebo zvukové, jsou stejn! tak stavy našeho v!domí. Kde je trpkost, kterou chutnáme, jíme-li nezralé ovoce? Jako všechny chuti je ve skute"nosti vjemem pocházejícím z jazyka, nebo' je p#edevším uv"dom"ním si, záznamem, který dodalo v!domí. Musí tedy být totožná s naší myslí. Proto trpkost jako zkušenost je v nás, ale my ji bezd!"n! promítáme ven na plod. Plod vyvolává kyselou chu' v nás, ale my nesprávn! #íkáme, že on sám je kyselý. Tak chybn! p#ipisujeme stav v!domí vn!jší v!ci$ Takový p#íklad ukazuje, jak chybná #e" zavádí naši myšlenku. V p#edcházejících kapitolách jsme se u"ili hlídat slova a dávat pozor na lé"ky a nástrahy, které slova kladou našemu chápání sv!ta. Známe n!co více o hodinách než jen ty vjemy, které nám #íkají, jak hodiny vypadají a jak zní? Jestliže pokra"ujeme s analýzou tohoto stavu a provádíme ji p#esn! a do hloubky, jsme nuceni p#iznat, že jsou to jedin" tyto zprávy našich smysl&, co pro nás vytvá#í skute"né hodiny, které známe. Odstra/te hn!dou, zlatou a "ernou barvu, pocit tvrdosti, kulatosti, chladu a hladkosti, rytmický tikavý zvuk - co zbude z hodin? Bez nich nemohou existovat v&bec žádné hodiny ni"í zkušenosti. Všechno to jsou bez výjimky vjemy, jsou to události v mysli, p#edstavy, chceme-li je tak nazývat. Co my vidíme, co my slyšíme a co my cítíme jsou první v!ci, které si uv!domujeme ve spojení s každým p#edm!tem. Pohyby uvnit# smysl&, nerv& a mysli se d!jí rychlostí blesku, takže si nem&žeme tento pochod v&bec uv!domit. Vjemy jsou proto nejen prvními, ale skute"n! také posledními v!cmi, které známe o hodinách. Tato neuv!#iteln! rychlá mentální "innost vytvá#í pouze iluzi, že jsme vešli v p#ímý styk s n!"ím vn!jším, ale ve skute"nosti jsme pouze vnikli do svých vlastních vjem&. Podobn! pohled na n!koho stojícího blízko je složeným výsledkem r&zných vjem&, souhrnem toho, co smysly p#edvád!jí naší mysli, ale ni"ím více. Každá odd!lená v!c, kterou vidíme nebo zakoušíme, se vyzna"uje souhrnem vlastností a charakteristik a každá vlastnost se vtiskuje individuáln! do smysl&, a tak dává odd!lený vjem barvy, zvuku, chuti a podobn!. Když pronikneme hluboko do základ& našeho poznávání sv!ta, pochopíme, že tento prvotní fakt vjemu je jeho základ

246


a p&vod. Takové poznání není v&bec možné pokud zde nebyly jako první vid!ní, slyšení, dotyk a jiné vjemy nebo jejich oživené vzpomínky. Každý z nich je totiž "lánkem zkušenosti "lov!ka. M&žeme znát mnoho v!cí, ale jediné v!ci, které známe jist!, j s o u stavy našeho v!domí, to znamená, naše vjemy a nic jiného. Pouze našich p!t smysl& nám #íká o existenci tohoto známého sv!ta a podává nám o n!m zprávy. Není možné dostat se p#ímo k p#edm!tu jako k nezávislé existenci. Pronikáme pouze k jeho vnímanému tlumo"ení, to jest, pronikáme k fyziologickým stav&m v nás samých. Každý vjem je osobní a individuální záležitost, protože je to "innost vznikající v našem vlastním já. Nesdílíme ji spole"n! s ostatními; nem&žeme oby"ejn! vid!t p#ímo do mysli druhého. Každý "lov!k m&že normáln! pozorovat pouze to, co se d!je uvnit# jeho vlastního v!domí. Zakouší vjemy, které jsou odd!lené a mohou být dokonce odlišné od vjem& jiných lidí, hledících na tentýž p#edm!t. Tyto osobní dojmy sv!tla, zvuku a hmatu, které nám #íkají o vn!jším p#edm!tu, jsou tím, co poznáváme p#ímo, co si bezprost#edn! uv!domujeme, a "ím jsme si zcela jisti, že zakoušíme. Musíme pochopit - a k tomu bude t#eba soust#ed!né jemnosti myšlení - že nikdy nepoznáváme panoramatický vn"jší sv"t sám o sob". Vidíme tento sv"t pouze nehybnými brýlemi smyslových zpráv, které o n"m dostáváme. Nem&žeme jej p#ímo pozorovat. P#ímo pozorujeme jen mentální reakci na n!j, to jest, pozorujeme sami sebe$ Aniž jsme si kdy uv"domili tuto jistotu a jednoduchou pravdu, žijeme ve dne v noci ve sv"t", který pro nás vytvá•ejí vjemy. Nev!de"tí a nefilozofi"tí lidé nikdy netuší tuto pravdu. Nesmíme zapomínat, že tyto údaje jsou vzaty z množství pozorování ve skladišti moderní v!dy a že jsou založeny jak na pokusech vykonaných na živých lidech, tak na pitvách vykonaných na mrtvých. Nech' se nikdo nestane netrp!livým nad t!mito stránkami, když opakuji v!decká fakta, známá již sv!tu. Jsou jist! známá, ale hlavn! úzkým kruh&m student& medicíny a psychologie. Nejsou b!žn! známá širšímu okruhu laik&. Pro náš ú"el jsou d&ležitá ze dvou d&vod&. P#edn!, rozsáhle

OD V2CI K MYŠLENCE

247

potvrzují základní zásadu skryté nauky, kterou musíme vst#ebat na tomto stupni svých studií. Za druhé proto, že se odvoláváme na fakta, že se dotazujeme p#írody v duchu Francise Bacona, zakladatele moderní v!dy. Moderní podání dávného indického u"ení musí být založeno na v!d!, která udává sm!r moderní kultury, protože nové v!decké objevy za"ínají podporovat a ospravedl/ovat staré indické objevy. Ale zatímco v!da je zmatena fakty, které nashromáždila, a dokonce ani dob#e neví, co s nimi, skrytá filozofie chápe dokonale tato fakta, nebo' pln! rozumí jejich postavení a významu. Zatímco v!da se musí d#íve nebo pozd!ji stát filozofickou nebo pokra"ovat v neustálém zmatku, skrytá nauka vypracovala každou zásadu formou, která je dokon"ena do poslední slabiky. Nezná nejistotu, pochyby, zmatek. Zjistila pravdu a m&že vést ochotné stoupence p#ímo k ní. Jestliže zde tedy p#ijímáme v!du do svého postupu, nezastavíme se u ní. Budeme postupovat bez bázn! a daleko ji p#edstihneme dokud nedosáhneme ov!#eného v!d!ní, ve srovnání s nímž je mluva v!dy pouze koktáním p#ed univerzálním tajemstvím. Nech' jsou proto "tená#i trp!liví, nebo' máme pro n! v záloze n!co zcela nového. Nech' si po"kají na druhý svazek, ve kterém budou poprvé podána moderním zp&sobem a západním jazykem pokro"ilá a tajná u"ení nejstarší filozofie známé Asii, domovu to nejstarší kultury sv!ta. ZROZENÍ V•DOMÉ ZKUŠENOSTI Každý fakt nebo událost, které práv! pozorujeme, se právem nazývají zkušenost. Oby"ejn! myslíme na p#edm!ty a události, aniž si kdy uv!domujeme, že myslíme na vjemy. Takové uv!dom!ní m&že nastat teprve potom, když se p#emýšlivou analýzou snažíme tyto zkušenosti pochopit. Obvykle se více zabýváme p#edm!tem než mentálním obsahem, bezprost#edn! se k n!mu vztahujícím, nebo zp&sobem, jakým jsme si uv!domili jeho existenci, nebo' to je speciální záležitost psychologa. V okamžiku, kdy se podíváme na pero si v&bec neuv!domujeme neoby"ejnou složitost této zdánliv! jednoduché "innosti. Mohli bychom se domnívat, že když si uv!domujeme všechny vjemy vyvolané perem,

248


vnímáme pero. Neškolená mysl obvykle v!#í, že poznání existence pera je zcela jednoduchá záležitost pasivního p#ijetí všech vjem&, které tato existence poskytuje, a ni"ím více. V!decké pátrání však odhalí, že tato "innost je mnohem složit!jší. Vjem není dále analýzou d!litelný, pon!vadž vyzna"uje jedinou základní vlastnost p#edm!tu. Ale normáln! si nejsme v!domi jednotlivého odd!leného vjemu. To znamená, že nikdy nevidíme zlatou barvu hrotu svého pera odd!len! od tvaru tohoto hrotu. Barva nap#íklad nevchází do v!domí odlou"ena od rozm!ru a tvaru. Nikdo nem&že zkoumat z hlediska v!domí jedno odd!len! od druhého. N!co takového existuje pro nás pouze p#i teoretickém studiu a je výsledkem teoretické analýzy. To proto, že si uv!domujeme v jediném okamžiku množství r&zných zkušeností, shluk n!kolika vjem& sou"asn!. Proto pocit, že je zde n!co tvrdého na dotyk, p#ichází sou#asn" s pocitem, že je zde n!co, co má hladký povrch, a se zrakovým poznáním, že je to nachov! zbarvené a kulaté. Kdybychom všechny tyto odlišné vlastnosti vzali odlou"en!, ne#ekly by nám, že p#edm!tem je pero. Práv! tak jako pomíchaná hromada cihel dává toliko pocit chaotického zmatku, dokud z nich není vystav!n d&m, tak také vjemy nemají žádnou rozumnou hodnotu, dokud nejsou p#ivedeny do vzájemného a jasného po#ádku. Musíme nejenom tvo#it vjemy, ale musíme také mít schopnost rozeznávat jednu v!c od druhé, pot#ebujeme nap#íklad rozlišovat tvar pera od tvaru láhve. Vidíme kv!tinu. Také se jí dotýkáme a "icháme její v&ni. Vid!ní, dotyk a cít!ní kv!tiny jsou jednotlivé vjemy. Celá skupina vjem& se musí slou"it, d#íve než mohou pro nás vytvo#it kv!t. Jednoduchý podn!t barevného povrchu r&že m&že kon"it jako vjem "ervené barvy, ale teprve reakce mysli nejen na tento vjem, ale na všechny ostatní získané vjemy - jako hebkost, v&ni a jasnost - nakonec rozhodne o našem pochopení, že se jedná o r&ži. Co je pravdivé o r&ži, je pravdivé o všech poznávaných v!cech. Vid!t n!co, znamená myslit na to, dotýkat se kusu jemné látky nebo špalku tvrdého d#eva, znamená myslit na n!, a slyšet n!jaký zvuk, a' již to je ten nejjemn!jší šepot, nebo burácení hromu, rovn!ž znamená myslit na

OD V2CI K MYŠLENCE

249

to. Žádné smyslové zkušenosti nejsou možné, jestliže nejsou provázeny rovnocenným aktem myšlení. Všechno, od nekone"n! malého mikrobu k nekone"nému prostoru, je p#edevším objektem myšlení, obrazem nebo p#edstavou. Pouhé vjemy nemají proto význam, dokud je mysl, která je zažívá, neshrne, a to nikoli postupn!, ale sou"asn!, a dokud je konstruktivn! nespojí tak, aby tvo#ily vnímanou v!c. Z jediného pera se m&že nahromadit v o"ích množství jednotlivých vjem&, ale dokud nejsou zcela dokon"eny mentální "innosti, které je spojí a stmelí, nedosáhnou stupn! p#esného poznání, že jsou perem. Teprve potom se objeví jejich význam a jejich smysl je pochopen. Ur"ení jakéhokoli p#edm!tu v sob! zahrnuje tvo#ivý proces, kterým se vštípí základním vjem&m pat#i"ný význam a dá se jim významové spojení. To m&že nastat teprve potom, když všechny vjemy, které vyvstanou, budou slou"eny v jedinou sjednocenou zkušenost. To se také p#esn! d!je a vjemy se takto m!ní v myšlenky o v!cech nebo událostech tak, jak je obvykle známe. Mysl urovnává, spojuje a vytvá#í tyto jednotlivé i sou"asné vjemy v kompletní myšlenky nebo obrazy.1} Každá myšlenka je sou"asn! složena ze dvou nebo více sdružených vjem&. Každý odd!lený vjem je prvek ve spo#ádané výstavb! vnímání, takže vnímaný obraz pera je ve skute"nosti skupinou takových prvk&, p#ivedených do plného sv!tla v!domí. Máme vjem jako první podv!domou reakci na fyzický podn!t z vn!jších v!cí a máme v!domou myšlenku jako první v!domou reakci na souhrn vjem&. Celé po#adí se potom jeví jako podn!t smyslovému ústrojí, zp&sobený n!jakým vn!jším p#edm!tem, potom p#ijde smyslový dojem, dále nervový p#enos, za "tvrté odpov!* mozku, za páté odpov!* podv!domé mysli (vjem) a kone"n! pln! v!domá odpov!* (mentální obraz, idea o události, p#edstava, myšlenka). Obvykle známe jen šesté stadium v tomto po#adí, protože je dokon"enou a b!žnou v!domou zkušeností, kdežto páté je pro takovou zkušenost pouze surovinou. 1) Pozn. autora: Taková myšlenka se technicky nazývá vjem nebo, obecn"ji, vnímání.

250


Ale nesmíme upadnout v omyl a považovat takovou vnímanou myšlenku za pouhý sou"et nových vjem&. Ty jist! tvo#í její jádro, ale to musí být dopln!no ješt! n!"ím dalším, má-li být každá zkušenost p#im!#en! napln!na. Mysl musí nap#ed tlumo"it a potom tvo#iv! zformovat sv&j vlastní obraz pera nejen z dojm& nahromad!ných smysly, ale také z dojm& spojených se vzpomínkami na d#ív!jší zážitky vid!ní a dotyk& per. Musí si p#edstavit zprávu získanou od smysl& a n!co k ní p#idat, jestliže má úsp!šn! tlumo"it p#evrácený zmenšený a dvojrozm!rný obraz ze sítnice. Proto nevyhnuteln! vstupují do každého aktu vnímání další t#i mentální p#ísp!vky, mísí se s materiálem dodaným vjemy a to vše zpracovávají v kone"nou myšlenku poznání: 1) asociace s minulou podobnou zkušeností, =) p#edvídání nové zkušenosti, 3) osobní výklad, vlastní poznávajícímu jednotlivci. Nejd&ležit!jším z t!chto prvk& je první. Když poznáme vjem tvrdosti p#i uchopení kusu d#eva, naše pam!' jej automaticky spojuje a za#azuje podle mnoha d#íve zakoušených vjem& tvrdosti. Vzpomínka na tvrdost se spojuje s novým vjemem tvrdosti. Roubujeme staré známe dojmy na nové vjemy nebo z nich podv!dom! reprodukujeme minulou zkušenost. Stará zkušenost je takto oživena a spojena s novou a objevuje se nám ve tvaru konkrétního vjemu. Ruka m&že poskytnout dojmy n!"eho tvrdého a hladkého, zatímco oko m&že dodat dojmy n!"eho kulatého a hn!d! zbarveného, ale všechny tyto vjemy jsou pouze materiálem, ke kterému musí mysl p#ipojit prvek p#evzatý z bohatsví minulé zkušenosti v podv!domí, a potom synteticky budovat celek v podobu stolu. To d!lá tak, že stmelí všechny tyto vjemy a sou"asn! je vykládá ve sv!tle staré zkušenosti, na kterou si vzpomíná. Je vnesená vzpomínka na p#edchozí a podobné vjemy, a tak se dochází k významu v!ci, jako je kulatý povrch stolu. Mysl "erpá ze zdánliv! zmizelé minulosti, vystupujíc tak nad omezení "asem, a chápe se t!ch zkušeností, které jí nejspíše pomohou pochopit nyn!jší zkušenost. Obnovené vjemy ovliv/ují tvo#ení nových p#edstav. Další d&kaz, kterým minulost p#ispívá k formování t!chto mentálních obraz&, m&žeme nalézt v pom!rné rychlosti, s jakou dosp!lý "lov!k poznává rozm!r, vzdálenost a tvar v!cí ve srovnání s dít!tem. Malé stvo#ení

OD V2CI K MYŠLENCE

251

se musí u"it rozeznávat mezi jednou neur"itou v!cí a druhou neur"itou v!cí, až ob! za"nou pomalu dostávat jasn!jší obrys, protože jsou prost#ednictvím zkušenosti známé a jejich význam je jasn!jší. Dít! vztahuje ru"ky, aby uchopilo m!síc, myslíc, že je blízko, kdežto dosp!lý vidí, že m!síc je velmi vzdálený od jeho vlastního t!la. Ale o"i dít!te zaznamenaly dojmy m!síce stejn! v!rn! a p#esn! jako o"i dosp!lého, nebo' jejich stavba není v žádném sm!ru jiná. O"i dít!te nelze vinit z neschopnosti vnímat vlastní prostorový vztah k m!síci. Lze to vysv!tlit pouze slabší "inností d!tské mysli p#i sestavování obrazu z vizuálních vjem&, zp&sobenou nedostatkem d#ív!jší zkušenosti, z níž by dít! "erpalo. Dít!, které se práv! nau"ilo "íst, p#e"te tišt!nou stránku pomalu a obtížn!, "asto zam!/ujíc jedno písmeno nebo dokonce slovo za jiné. Totéž dít!, když dosp!lo, bude "íst tutéž stránku rychle a p#esn!. Avšak dojmy a obrazy, zaznamenávané sítnicí jsou v obou p#ípadech naprosto stejné. O"i mohou být stejn! dokonalé u dít!te jako u dosp!lého. Pro" je tedy tento rozdíl ve výsledku? Odpov!* zní, že vyr&stající dít! "te tišt!né knihy stále "ast!ji a "ast!ji, jeho mysl si p#ipomíná d#ív!jší obrazy písmen a slov a p#ispívá stále více t!mito vzpomínkami k "innosti "tení, až kone"n! každé slovo pln! a správn! poznává, to znamená, že vnímá, "ím je. To je jasný d&kaz složité a tvo#ivé povahy každé myšlenky, která se vztahuje ke zkušenosti. Zde m&žeme snadno pochopit, jak mocn! mysl p#ispívá k p#ítomné zkušenosti tím, že "erpá z minulosti. Naslouchejte téže osob!, zpívající rychle dv! rozdílné písn!, z nichž jednu dob#e znáte a druhou neznáte v&bec. Slova první písn! budete sledovat snadno, kdežto slova druhé jen s ur"itou obtíží, takže se m&že stát, že n!kterým slov&m neporozumíte. Zvuky uslyšíte, ale nerozeznáte je jako poznatelná slova. V prvním p#ípad! p#idala pam!' n!co k zvukovým vjem&m. Dojem zp&sobený v uších je u obou stejné kvality. A p#ece slyšení je zmatené, když je píse/ neznámá, ale dokonalé, když je známá a vzpomínáme si na ni. V prvém p#ípad! je vadné, v druhém p#esné. Mentální "initel je proto p#ítomen ve všech p#ípadech slyšení a p#ispívá spíše k tomu, co v!dom! slyšíme, než k tomu, co práv! vtiskují do uší zvukové vibrace.

252


Zvláštní znázorn!ní, ukazující, jak minulost existuje jako sou"ást lidského vnímání, m&žeme nalézt v p#ípad! t!ch, kdo ztratili nohu nebo ruku t!žkým úrazem nebo chirurgickou amputací. Léka#ské anály odhalují, že takové osoby si v mnoha p#ípadech st!žovaly, že cítí bolest v dolní "ásti nebo v prstech chyb!jícího údu tak, jako by byl stále ješt! spojen s t!lem$ Mysl m&že tedy mocným vlivem pam!ti vnášet do svých zkušeností dokonce fikce. To dokazuje, že sv!dectví pam!ti p#ipravuje cestu pro o"ekávané. Proto dalším prvkem, který vstupuje do tvorby p#edstavy spole"n! s novými vjemy, je p#edvídání toho, co p#edm!t je nebo "ím má být. To je kone"ný "initel p#i tvo#ení myšlenky. Do #ady mentální "innosti vstupují nejen p#edstavy minulé zkušenosti, ale také osobní city. Každá mentální konstrukce je podmín!na naším individuálním založením. Vznik ur"itých optických klam& to velmi dob#e ilustruje. Veškeré své uv!domování ne"erpáme tedy pouze z nových smyslových dojm&. Vzpomínka na minulé p#idává n!co ve form! oživených mentálních obraz&, zatímco o"ekávající obrazotvornost dodává ostatní, ale ob! jsou nep#ímo odvozeny z d#ív!jších smyslových dojm&. Proto se hluboce zako#en!né mentální zvyky, pevn! utkv!lá o"ekávání a vzbuzené asociace rovn!ž podílejí na vytvá#ení mentálního obrazu nebo myšlenky o n!jaké události. P#echod od pouhého vjemu k plnému vnímání není pouze p#echodem ke skupin! vjem& sou"asn! se spojujících ve v!domí, aby vytvo#ily zkušenost, ale také p#echodem k mentální interpretaci a vzájemnému uspo#ádání jednoduchých vjem&. Myšlenka je hotovým výtvorem, když ji skute"n! poznáváme jako pat#ící do zvláštní t#ídy. Tak jako když poznáme, že p#edm!t "erven! a zlat! zbarvený, hladký, obdélníkového tvaru, =1 cm dlouhý, pat#í do t#ídy zvané kniha. Nesmíme si však myslit, že jeho vytvo#ení z vjem& je pouhým aritmetickým sou"tem. Je spíše procesem okamžitého splynutí. Vjemy se nejen proplétají, nýbrž i splývají. Všechny tyto "innosti, které vytvá#ejí zkušenost, nejsou vykonávány námi, pokud si to uv!domujeme, ani nejsou p#ímo p#ístupné našemu pozorování. Jsou provád!ny automaticky pod prahem v!domé mysli. Projevují se svými výsledky. Jestliže nejsme schopni rozplést tyto jednoduché a odd!lené prvky a p#ed-

OD V2CI K MYŠLENCE

253

ložit je jednotliv! svému pohledu, je to proto, že myšlenka není nic jiného, než jejich kone"né a stálé splývání v jednotu. Po dobu vytvá#ení se myšlenka formuje sama automaticky a mimo kontrolu v!domé v&le. Osobn! si nejsme v!domi této neustálé "innosti mysli p#i tvo#ení myšlenek, obraz& a p#edstav, jejichž celek tvo#í naši zkušenost sv!ta. Proto si neuv!domujeme fakt, že pero, tak jak se nám jeví, je výtvorem mysli. Analýza vnímání tedy odhaluje, že tvar a rozm!r jakéhokoli p#edm!tu, který je p#ed námi, stejn! jako jeho povrch a barva, jsou vlastnosti, které nakonec existují jedin! pro mysl. To platí stejn! o tvrdých a t!žkých v!cech, jako jsou žulové skály, nebo' i ty pro nás existují jako slou"ené skupiny vjem&. Teprve když si uv"domíme skály, m&žeme si uv!domit jejich p#ítomnost. Pouze skály poci'ované a vid!né mohou pro nás v&bec existovat. Všechno známe prost#ednictvím souhrnu vjem&, to jest, uv!domováním si, které je v nás vyvoláváno prost#ednictvím barev, v&ní, chutí, dotyk& a zvuk&, které tvo#í naši fyzickou zkušenost a které jsou ve svém základu zkušenostmi mysli. To, co vidíme, není v!c sama o sob!, ale v!c v naší mysli. Myšlenka je intimn!jší než v!c. Jak to, že myšlenka se tvo#í takovou neuv!#itelnou rychlostí? M&žeme pouze odpov!d!t, že p&vodn! to muselo být pomalým a v!domým aktem, který b!hem evoluce nespo"etnými staletími byl jednotlivci a lidstvem p#em!n!n v okamžitý a nevnímatelný akt. Známé a "asto se opakující zkušenosti u"inily pro mysl snadným tvo#it své p#edstavy prakticky okamžit!. Složitý a úplný akt vid!ní p#edm!tu obsahuje ur"itý po"et stup/& jdoucích za sebou, ale ty problesknou tak nep#edstaviteln! a neuv!#iteln! rychle, že prakticky splynou v jediný okamžitý proces. Tato rychlá práce je "áste"n! výsledkem existujícího pozadí minulé smyslové zkušenosti, s níž se nové vjemy ihned slou"í, a "áste"n! výsledkem vrozené síly mysli. Tyto odd!lené stupn! uv!domování si v!ci se samy neodhalují b!žnému v!domí, nýbrž pouze ve v!decké analýze. Proto se mohou jevit nezasv!cenému jako sm!s nesmysl&. Jsou pochodem, který je zcela pod povrchem v!domí; jsou "áste"n! nebo pln! podv!domé. Zde jsou popsány tak, jak by se rozvíjely, kdybychom je mohli vid!t jednotliv!. Vnímání

254


je oby"ejn! tak rychlý, dokonale hladký a automatický proces, že se ani nezastavujeme, abychom posoudili veliký význam jeho skute"né "innosti. Je tedy možné pohlížet na zrak ze t#í rozdílných stanovisek. Prvým je fyzický podn!t a týká se pohybu sv!telných paprsk& z p#edm!tu do oka. Druhým je fyziologický proces a týká se promítnutí obrazu na sítnici. T#etím je psychologická konstrukce a znamená první uv!dom!ní si toho, že p#edm!t existuje. Fyzika zkoumá sv!tlo, fyziologie oko a mozek, psychologie musí studovat vznik v!domého vjemu, zatímco filozofie musí nejen uspo#ádat výsledky všech t#í v!d, ale také je ocenit a zjistit jejich pravou hodnotu v celistv!jším systému výkladu sv!ta. A tak za"ínáme chápat, že dokud omezujeme své zkoumání na povrch obrazu, se zdá každé pochopení zp&sobu, kterým si uv!domujeme b!žné v!ci a osoby, které nás obklopují, jednoduchou záležitostí, ale v okamžiku, kdy se pokoušíme vid!t také hlubší "ást a pozorn! se dívat na obraz jako na celek, za"neme chápat, jak je to vlastn! nesnadná a složitá záležitost. Tak také m&žeme pochopit, pro" v!dci do ur"ité míry a filozofové v plné mí#e nejsou jako ostatní lidé spokojeni s povrchním vysv!tlením toho, co denn! vidí a "eho se dotýkají, ale snaží se pono#it do v!tší hloubky. V této kapitole jsme byli vedení krok za krokem k p#ekvapujícímu objevu, že a' jsou denní hmotné v!ci jakkoli hmatatelné, jejich existenci nám nakonec odhaluje naše mentální zkušenost, to znamená, že poznání t!chto v!cí nás uzavírá do "ty# st!n pouhých myšlenek. Jednoduše #e"eno, to, co nepochybn! známe, jsou naše p#edstavy toho, co obvykle nazýváme zevními objekty, my se však klamn! domníváme, že poznáváme objekty samotné. Rozdíl mezi ob!ma je rozdílem mezi kinematografickou fotografií nenapodobitelného a geniálního Charlie Chaplina na bílé plát!né st!n! a živoucím Charlie Chaplinem. Ale zde analogie musí kon"it. Rozvíjet ji dále znamená ji zkreslit. Nebo' zatímco fotografie není koneckonc& ni"ím jiným než kopií n!"eho, myšlenka není v&bec kopií - je mentálním výtvorem. Je n!"ím novým, protože p#edstavuje nové zrození ve v!domí, nový vznik myšlenky. Je to d&kaz podivuhodné síly mysli tvo#it - a ne pouze zkoumat - to, co vnímá. Je rovn!ž d&kazem toho, co bylo nazna"eno na po"átku této kapitoly, že

OD V2CI K MYŠLENCE

255

vn!jší sv!t je zcela relativní k mysli, která jej vnímá, že závažný princip relativity ovládá celé naše pozorování a všechnu naši zkušenost. Zde rozvádíme tento princip do ší#ky, kterou Einstein nepochopil a kterou proto nebude chtít sledovat.1} Ti, kte#í mohou porozum!t tomuto bodu, jsou spolehliv! o"kováni proti onomu hrubému druhu materialismu, který p#evládal v posledním století mezi lidovými stoupenci v!dy a proti pokryteckému materialismu, který p#evládal mezi neinteligentními p#ívrženci náboženství. Plnicí pero, které za"alo jako sbírka vnímaných vlastností, skon"ilo jako zlomek naší mysli. Posledním nau"ením této kapitoly je, že to, co vidíme, vidíme p#edevším jako myšlenku, že to, "eho se dotýkáme, dotýkáme se p#edevším jako obrazu, a že každá lidská zkušenost fyzického sv!ta je v podstat! mentáln! vytvo#ená zkušenost. Naše vjemy, které se zdají být tak hmotné, jsou jedin! mentální události. Všechny barevné, vonné a poci'ované v!ci, které známe, poci'ujeme nakonec v mysli a nikde jinde. Abychom se dostali do styku se sv!tem vn!jších v!cí, musíme je vmyslit do existence: jinak šije v&bec neuv!domíme. P#edstava, kterou mysl takto podv!dom! vytvá#í, p#edstavuje správn! nebo nesprávn! o v!ci tolik, kolik známe, a tolik, kolik m&žeme kdy znát. Nem&žeme totiž jít za své myšlenky. Nem&žeme vid!t nic, co nám mysl nevytvo#í. Pero samo m&že být 15 centimetr& dlouhé, ale kdyby naše mysl provedla ten trik, že by nám je ukázala dlouhé pouze =,5 centimetr&, pokra"ovali bychom v blažené nev!domosti, v!#íce, že pero je dlouhé =,5 centimetr&. Na št!stí jsou takové triky vzácné, t#ebaže skute"n! existují, jak jasn! ukáže p#íští kapitola. A kdyby naše mysl nev!d!la, že o"i vid!ly horu a ruce sejí dotkly, nev!d!li bychom, že hora v&bec existuje. Pot#ebujeme více pravdy. Neexistuje žádný jiný utišující lék pro náš sužovaný v!k. Je p#irozen! t!žké uv!#it, že jsme si v!domi pouze myšlenek vn"jších v!cí, když všechna svá léta jsme pošetile v!#ili, že jsme si byli v!domi v!cí samých. V!tšina lidí je nep#ístupná této nauce. Staví je pod oblohu, která je cizí, studená a neznámá. Bude proto t!žké zbavit se 1) Pozn. p•ekl.: V dob" vydání této knihy (1941) Einstein ješt" žil. Zem•el v roce 1955.

256


b!žného názoru, to jest, materialistického názoru. Ale lze to ud!lat, jsme-li ochotni v!novat trochu "asu a mnoho zkoumajícího nezávislého myšlení tomuto úkolu. Musíme být nelítostní a vymýtit všechny bludy, všechny klamy a všechny iluze ze své mentality. Naše zajetí ve všeobecné nev!domosti nemusí trvat provždy. M&že slábnout a stát se bezvýznamným, jak naše nesprávné myšlenky zeslábnou a stanou se bezvýznamnými. Vycvi"ené a soust#ed!né myšlení m&že d!lat zázraky, nebo' m&že prom!nit vodu omylu v drahocenné víno pravdy.

KAPITOLA X. TAJEMSTVÍ PROSTORU A +ASU Nyní musíme p#istoupit k nejobtížn!jšímu stupni našeho zkoumání onoho pochodu, kterým vnímáme zevní p#edm!ty, to jest, ke zkoumání povahy lidské zkušenosti zevního sv!ta. Musíme v tomto zkoumání p#es všechny jeho obtíže vytrvale pokra"ovat, nebo' sv!t se stále p#ed nás staví a tiše si žádá p#im!#ené pochopení své p#irozenosti. Na sv!t nebo na cokoliv ve sv!t! nem&žeme myslit jinak, než jako na existující v prostoru a "ase. Jak bylo ukázáno, je to tím, že mysl sama hraje nej d&ležit!jší úlohu v ur"ení, jak budeme sv!t vid!t, nutíc nás vid"t jej v mezích odd!lených a posloupných p#edstav. Proto indi"tí mudrci #íkali, že myšlení samo o sob" nem&že postihnout skute"nost nebo podstatu sv!ta a pozorovat ji. V!dci, kte#í stanovili teorii relativity a teorii kvantovou, se nyní ocitli v témže postavení. P#iznali, že je nemožné postihovat a pozorovat jemn!jší jevy P#írody, aniž by do nich rušiv! zasáhli již p#i samém pochodu pozorování. Jakmile v!decké bádání vniklo do tajemného subatomického sv!ta elektron&, neutron& a proton&, muselo uznat, že pozorovatel sám hraje úlohu v ur"ování pozorovaných jev&. Co p#ímo vidíme jako zevní v!c, je ve skute"nosti mentální obraz. V!da si to pomalu po"íná uv!domovat. Nap#íklad starší v!decké teorie o optickém klamu ho prohlašovaly za jev "ist! fyzický a p#i"ítaly ho jakémusi fyziologickému podrážd!ní sítnice nebo poruše o"ních sval&, ale nov!jší teorie uznávají p#i n!m i ur"itou mentální složku. Hmota již dále není vším, na "em záleží$ Starší teorie považovaly iluzi za bezvýznamnou abnormalitu, zatímco nov!jší zkoumání zjiš'uje, že je od po"átku do konce úzce spojena s pochodem vnímání. Zam!/ovat t!lesnou strukturu za nehmotné v!domí a upadat do staré lé"ky - považovat totiž hmotný mozek za tajemství mysli - jsou p#irozené a prominutelné omyly nep#emýšlivých, nepou"ených a filozoficky

258


prostoduchých lidí, kte#í se odvracejí znechuceni p#i první zmínce o této mentalistické nauce. To, že v!c, které je možné se dotknout, kterou je možné vid!t a ochutnat, je tak vnit#ní v&"i mysli, jako je zevní v&"i t!lu, a že samotné t!lo je práv! tak vnit#ní v&"i mysli, to dráždí jejich praktický rozum. Pouze nejhlubší uvažování m&že odhalit, že vjemy odvozené ze samotného lidského t!la jsou stejn! tak objektivní jako vjemy odvozené z plnicích per, protože je m&že pozorovat mysl, subjekt. A tak druhá myšlenka vyvrací to, co tvrdí první dojem. Bylo by však naprostým omylem domnívat se, že toto u"ení na nás žádá, abychom v!#ili, že viditelné objekty nevidíme vn! svého t!la; že tyto objekty, protože je popisuje jako mentální vjemy, musí být umíst!ny n!kde uvnit# našeho t!la, a že lesknoucí se okno, p#ed kterým sedíme, není blíže než t#pytící se hv!zda tam v dáli. Pokoušet se umístit d&m dovnit# lidské lebky je marnou snahou t!ch, kte#í nepochopili tuto nauku, která, což ani není t#eba #íkat, v žádném p#ípad! neprohlašuje takový nesmysl. Žádný hmotný p#edm!t takovéto velikosti by nemohl existovat uvnit# hmotné hlavy "lov!ka. Takovéto nemožné a pravd! nepodobné názory pat#í do zápis& z blázince, a ne do spis& skryté filozofie Indie. Ta d&razn! prohlašuje, že p#edm!ty, jako domy a stromy, vidíme vn! svých t!l a rozhodn! ne uvnit# nich a že bez nejmenších pochyb je všechny vidíme v ur"ité vzdálenosti od sebe, práv! tak jako jeden od druhého. Tvrdí, že nelze #íci, že tyto p#edm!ty vidíme v ur"ité vzdálenosti od samotné mysli, protože vjemy p#edm!t& jsou "ist! mentální a mysl není možné jakkoli prostorov! umístit. P#edstava, že existence t!la je odd!lena od mysli, od v!domí, je obvyklý klam, udržovaný materialisty. P#isuzovat t!lu vlastnosti, které pat#í mysli, znamená nesprávn! vykládat veškerou zkušenost. Nesmíme se dopoušt!t té chyby, abychom si uv!domovali vn!jší objekty jako mentální, ale vlastní t!lo jako hmotné. Takovéto rozlišování by bylo nelogické a neomluvitelné. Lze-li #íci, že všechno je poznáváno myslí, je to pravda nejen o všech zevních p#edm!tech, ale také o našem vlastním t!le, s jeho hlavou, rukama, trupem a nohama. Ty také poznáváme pouze mentáln!. Nic neod&vod/uje domn!nku, že pat#í do jiné t#ídy než zevní

TAJEMSTVÍ PROSTORU A +ASU

259

p#edm!ty. Proto musíme hled!t na t!lo stejn!, jako hledíme na všechny ostatní p#edm!ty, a považovat své uv!domování si t!la výhradn! za uv!domování si myšlenky. Rovn!ž nesmíme d!lat tu chybu, kterou d!lá mnoho za"áte"ník& p#i tomto studiu, jakož i mnoho kritik&, kte#í jím pohrdají, když si p#edstavují, že lidské t!lo poznáváme jenom prost#ednictvím t!la, a"koli všechny p#edm!ty vn! t!la poznáváme mentáln!. Naše t!lo se svými p!ti smyslovými nástroji, okem, uchem, nosem, jazykem a k&ží, existuje p#esn! stejným zp&sobem jako cihlová ze*, pokud existuje jako objekt ve v!domí. Jsme si v!domi smyslových ústrojí, protože si uv!domujeme vjemy odvozené od nich, a nejinak. Protože t!lo má ur"itý tvar, velikost, barvu a tak dále, které poznáváme myslí, je celé - i s fyzickým mozkem práv! tak uvnit# mysli. Jsme práv! tak závislí na mysli pro uv!domování si jeho existence, jako jsme na ní závislí pro uv!domování si cihlové zdi. Faktem je, že v!tšina lidí si plete svou pokožku se svou myslí. Nechápou, že vzdálenost mezi povrchem jejich t!la a nejbližší v!cí rozhodn! není vzdáleností mezi touto v!cí a jejich myslí. Hlavním omylem je zam!/ovat mimot!lesnou existenci za existenci mimomentální. Mysl bezd!"n! promítá své vjemy do prostoru a pak se dívá na v!ci, které sama vytvá#í. Shr/me tyto vývody a podívejme se analyticky a ost#e kriticky na ono slovo „zevní<. Nikdy nikdo nevid!l p#edm!t vn! mysli, nýbrž pouze vn! t!la. Jestliže ponecháme praktické stanovisko stranou a mluvíme filozoficky, je chybné mluvit o „zevních< p#edm!tech, protože i t!lo koneckonc& známe jako myšlenku a je proto mentální; nic tedy není skute"n! zevní. Mluvit o n!jakém p#edm!tu, jako by byl vn! t!la, znamená mluvit o n!m, jako by byl vn! myšlenky, to jest, mimo mentální v!c, tedy mimo mysl - což není možné. Ten, kdo používá slovo „zevní<, m!l by blíže udat, zda míní zevní v&"i t!lu nebo v&"i mysli. Jestliže totiž míní zevní v&"i t!lu, pak jsme již ukázali, že t!lo samo je vnit#ní v&"i mysli, takže p#edm!ty musí rovn!ž být vnit#ní v&"i mysli. A jestliže míní zevní v&"i mysli, pak pojmy „uvnit#< nebo „zevn!< jsou zcela nepoužitelné. Chceme-li být p#esní, nem&žeme #íkat, že n!co je zevní; m&žeme pouze

260


#íci, že to existuje. Slovo zevní má sv&j vlastní protiklad. Náleží do iracionálního a pov!re"ného žargonu. Od prvních po"átk& v!domí je každý p#edm!t neustále p#edvád!n mysli, jako by byl "ímsi odd!leným a nezávislým. My nejen poznáváme n!jakou v!c, ale poznáváme ji jako v!c, která má ur"itý tvar a velikost a nalézá se v ur"ité vzdálenosti od našeho t!la a od jiných v!cí. Poznáváme, že existuje v prostoru. Vidíme ji prostorov!. Máme zako#en!né p#esv!d"ení, že nap#íklad st!na, kterou vidíme, je umíst!na venku v prostoru, a cítíme, že se nesmíme vzdát tohoto p#esv!d"ení, abychom neztratili zdravý rozum. Musíme se však postavit tvá#í v tvá# zvláštnímu problému. Jestliže nem&že vystoupit žádný smyslový vjem mimo obvod t!la, protože se o každém vjemu p#edpokládá, že je vnit#ním výsledkem práce t!lesných smyslových ústrojí, pro" tedy vnímáme kone"nou myšlenku jako tvar rozprostírající se v prostoru? Všechny p#edm!ty, o nichž se #íká, že jsou zevní, stojí ve vzájemném prostorovém vztahu. Ale jak si m&žeme myslet, že naše p#edstavy o nich, které jsou z#ejm! vším, co známe, mají polohu v prostoru? Jestliže bylo ukázáno, že naše myšlenky nebo pozorování t!chto p#edm!t& jsou skute"n! naše zkušenosti o nich, "ím to je, že práv! táž zkušenost odporuje našemu rozumovému uvažování, nebo' odhaluje p#edm!ty, jako by stály zcela odd!lené od t!la a mimo n!? Jak se nám m&že jevit p#edstava, o níž se #íká, že je vnit#ní, jako p#edm!t, který je zevní a který má prostorové charakteristiky? Jak mohou barvy p#ijímat tvary samostatných zevních v!cí, když je o nich v!decky dokázáno, že jsou to optické interpretace uvnit# o"í? Krátce #e"eno, je záhadou, jak vysv!tlit p#em!nu "ist! mentální zkušenosti ve zkušenost zdánliv! odd!lenou a samostatnou, a promítání "ist! vnit#ní zkušenosti do vn!jší zkušenosti. Abychom trochu osv!tlili odpov!di na tyto otázky, musíme provést delší v!decké zkoumání ur"itých aspekt& pochod& odehrávajících se p#i vnímání v!cí prost#ednictvím smysl&. Existuje ur"itá anomální "innost smysl&, která se nezdá d&ležitou, je-li posuzována z praktického hlediska, která však poskytuje opravdu jedine"ný materiál, umož/ující p#í-

TAJEMSTVÍ

PROSTORU

A

+ASU

260

stup k hlubšímu chápání postavení, které zaujímají smysly a mysl p#i pozorování sv!ta. Ony zvláštní omyly smysl&, které nazýváme iluzí, a ony tajemné poruchy mysli, které nazýváme halucinací, poskytují zajímavou ukázku principu, jehož závažnou d&ležitost nev!decká nebo nefilozofická mysl obvykle p#ehlíží. Bylo by omylem podce/ovat jejich pou"nou hodnotu kv&li jejich praktické podružností. Zkušenost iluze má jisté spole"né prvky se stálou a obvyklou zkušeností, a"koliv se zdá, že se jí cynicky vysmívá. Psychologická "innost vnímání je v obou, i když p#í"iny jsou rozdílné. Pochod, kterým si uv"domujeme iluzi, se nem&že lišit od pochodu, kterým si uv!domujeme kteroukoli b!žnou v!c. Jako "innost v!domí jsou oba pochody opravdu totožné, t#ebaže se o jednom #íká, že je klamný, a o druhém, že je správný. V!da shledala, že studium abnormálních pochod& vrhá nové sv!tlo na pochody normální. Poruchy psychického procesu a vady fyziologického mechanismu odhalují n!kdy cenná vodítka k práci obou, anebo potvrzují výsledky, získané d#íve v!deckým zkoumáním a ryzí úvahou. A tak, když je mechanismus vnímání porušen, jako p#i iluzích, a fyzický podn!t je nesprávn! vykládán, obdržíme letmý pohled na to, jak tento mechanismus vlastn! pracuje. Pe"livý a systematický rozbor t!chto abnormálních zkušeností poskytuje cenné ukazatele, které usnadní pochopení spletitých pochod& vnímání a jasn!ji osv!tlí úlohu pozorující mysli, pozorujících smysl& a pozorovaného p#edm!tu. Proto má iluze svou v!deckou cenu, nebo' nám velmi pomáhá p#i vysv!tlování smyslové zkušenosti. %e"tí intelektuálové, jako Aristoteles, byli znepokojeni tím, jak snadno mohou být lidé klamáni svými smysly; indi"tí mudrci, jako Gaudapada, nejen že si všimli tohoto faktu, ale dovedli své zkoumání až k nejzazší možné mezi. Znepokojovali se totiž tím, jak snadno mohou být lidé klamáni svou myslí. Plné pochopení d&sledk& jev& iluze-jejichž zkoumání se p#edpokládá u každé filozofie, hodné toho jména - vyžaduje zjemn!lou bystrost chápání, jakou jen z#ídka nacházíme u západních lidí. Filozofické úsp!chy západních lidí, i když imponující, jsou p#ekonány

262


lidmi Orientu, jejich vyšším stupn!m metafyzické pronikavosti. N!které p&vodní filozofické pojmy se v západní literatu#e v&bec nevyskytují nebo p#inejlepším ne v tak rozvinuté form! jako na Východ!. Je to Indie, která zplodila pom!rn! nejvíce t!ch lidí, jejichž ostrost soust#ed!ní a jemnost myšlenky se spojila s podivuhodným ovládáním žádostí a sobectví, které by jinak zeslabovaly jejich snahu zabývat se filozofií. Indi"tí mudrci pe"liv! zkoumali každý aspekt iluze a halucinace, nebo' m!li v!decky zam!#enou mysl a nep#ijímali nic, dokud to dokonale neprozkoumali a neov!#ili. Nanešt!stí mudrci zmizeli, jejich v!d!ní se v!tšinou ztratilo a indická filozofie b!hem staletí zdegenerovala v neplodné blábolivé diskuze, kterými se stala i v jiných zemích. Iluze jsou spojovány se zvláštním "initelem p#i vnímání, který mohl již dávno uvést bádající západní mysli na správnou cestu, která by je dovedla k psychologické pravd!, nebo' toho si již p#ed tisíci lety povšimli indi"tí mudrci a hluboce o n!m uvažovali. Jeho d&ležitosti však nebyla na Západ! v!nována náležitá pozornost. Tímto "initelem je fakt, že si všimneme jenom toho, "emu v!nujeme svou pozornost, že z množství sítnicových vjem& nev!domky vybíráme jen ty, které nás zajímají. M&žeme doma "íst knihu; nebo m&žeme být v kancelá#i p#i práci, která nás hluboce zajímá neboje velice d&ležitá. Hodiny t#eba dvakráte bijí a my si ani nevzpomeneme, že jsme slyšeli jejich zvuk, prost! proto, že naše pozornost byla vysoce soust#ed!na na "tení nebo na práci. Dojmy opravdu p&sobí na smyslové ústrojí, zvukové vlny narážejí na bubínky zdravých uší, ale následkem odvrácené pozornosti tyto zvuky nevnímáme, i když je jiní slyší. Nebo jdeme po ulici a p#ítel, který nás potká, pozdraví. Jsme-li však pono#eni do hluboké úvahy, nevidíme ho a neodpovíme na jeho pozdrav. Vidíme spíše to, co hledáme, než to, na co se díváme. V!domí klesá do nejasnosti nebo až do nicoty tam, kde nev!nujeme pozornost tomu, co vidíme, zatímco naopak živ! osv!tluje p#edm!t, na n!jž bylo myšlení up#eno s plnou pozorností. Když d!láme n!jakou práci tak soust#ed!n!, že zaujme naše v!domí do té míry, že vylou"í vše ostatní, mohou se p#ihodit události nebo p#edm!ty mohou být p#edvád!ny našemu zraku, a p#ece uniknou naší po-


263

zornosti a p#ejdou nepovšimnuty. Z&stávají mimo pole v!domí, t#ebaže jsou v poli smyslových vjem&. To, co ovládá mysl, diktuje, co máme vnímat. To je jedna pou"ka, kterou si musíme pamatovat. Je-li pozornost smyslových schopností zaujata p#edstavami vnit#ního sn!ní, je cesta k jejich zevní "innosti zablokována. To prakticky dokazují jogíni, kte#í jsou pln! pono#eni do stavu transu nebo komatu a jsou pak nevnímaví nebo necitliví v&"i bolesti, jsou-li #íznuti nožem nebo poh#beni do zem!. Mentální "initel pozornosti hraje mocnou úlohu p#i ur"ování obsahu našeho vnímání. +ím více je mysl up#ena na t!lesné poran!ní, tím je bolest intenzivn!jší a nesnesiteln!jší a naopak, "ím více je mysl zaujata jinou událostí, tím mén! je poran!ní poci'ováno. Když se myšlení unaví nebo je zcela odtaženo, m&žeme být slepí k tomu, co máme práv! p#ed o"ima. Už tento neoby"ejný fakt sám by m!l být jasným upozorn!ním na to, že "innost mysli n!co p#idává a n!co ubírá p#i tvo#ení sv!ta, který pozorujeme. M!l by být výstrahou, že mentální "initel nem&že být vylou"en z žádného rozumného vysv!tlení zkušenosti smysl&. Jestliže nespolupracuje mysl se smysly, nenastane žádná v!domá zkušenost žádného zevního p#edm!tu, by' byly fyzické podmínky spln!ny sebelépe; jestliže spolupracuje nedokonale, bude zkušenost pom!rn! málo jasná a slabší. Je t!žké uv!domit si stupe/ mentálního zasahování, když není za našeho normálního stavu patrný. M&žeme si ho však uv!domit p#i pozorování abnormálních zkušeností a neobvyklých událostí, které zp&sobují jakousi trhlinu v roušce zahalující vnímání. Bylo již zd&razn!no, že psychologicky je omylem odd!lovat iluze od p#ijatých fakt& b!žného života. Analytickým studiem t!chto výjime"ných odchylek od obvyklého b!hu p#írody získáváme nové znalosti o tom, "ím onen b!h skute"n! je. I když je iluze klamným smyslovým vjemem, je p#ece jenom vjemem, nech' vzniká jakkoli. Uvažujme nejprve o druhu t!chto iluzí, které se týkají p#írody. Nejjednodušší úvaha o této otázce p#ináší p#ekvapující objev. Vezm!te nap#íklad prostou židli, na níž sedíte. Je to pevný tvrdý p#edm!t, který m&žete nahmatat, zhotovený z p#írodní hmotné substance nazvané d#evo. To je

264


z vašeho stanoviska pravda o této židli. Jd!te však do v!dcovy laborato#e$ Nech' vezme kousek onoho d#eva, z n!hož je vaše židle vyrobena, a podrobí jej d&kladnému analytickému zkoumání. Postupn! jej zredukuje na molekuly, atomy, elektrony, protony a neutrony. Nakonec vám #ekne, že d#evo se neskládá z ni"eho pevn!jšího než z #ady elektrických zá#ení, neboli prost! #e"eno z elekt#iny. Ale p#es takovéto odborné pou"ení a v rozporu s tím, co vám #íká nevyvratitelný rozum, bude vám vašich p!t smysl& dále p#edvád!t d#evo jako n!co velmi hmotného, n!co zcela odlišného od všeho, co si m&žete p#edstavit jako elektrickou energii. Neznamená to, že zažíváte úžasnou iluzi, která je podivn!jší než jakýkoli kouzelník&v kousek? Vlastn! celá planeta nám nabízí pozoruhodný p#íklad velkého množství pevných, kapalných a plynných látek, které ve skute"nosti nejsou tím, "ím se zdají, nebo' jestliže v!decké zkoumání neklame samo sebe, jsou ony látky ví#ící proudy elektrické energie, to znamená, že mohutné hory, tekoucí #eky, dmoucí se mo#e a zelená pole nejsou ve skute"nosti utvá#eny tak, jak je vidíme. Jejich existence je zcela nepopiratelná, ale jejich vzhled jako „kus& hmoty< je v základ! klamný. Studium moderní v!decké geografie odhaluje neoby"ejný fakt, že miliony lidí chodí po této zem!kouli skute"n! hlavou dol& a jejich nohy k zemi spíše lnou než na ní spo"ívají. Takovéto tvrzení, vzaté tak, jak je uvedené na tišt!ných stránkách, je tak p#ekvapující, že tak zvaný zdravý rozum, v p#ípad!, že je b!žným laickým názorem, tomu odmítá v!#it, a"koli p#ijetí dokázaného faktu - že naše planeta je kulatá - neponechává nám jinou možnost, než p#ijmout tento nález, který však tak velice odporuje tomu, co nám #íkají o"i. Kdo by kdy znal tento fakt, kdyby jej v!dci nebyli zjistili stálým zkoumáním a tak objevili, že b!žný názor o vztahu lidského t!la k zemskému povrchu je naprosto klamný? Tento jednoduchý názorný p#íklad nám pom&že pochopit, pro" jsou pro filozofii nezp&sobilí lidé, kte#í trvají na sv!dectví svých bezprost#edních smyslových dojm& jako jedin! pravdivých. Když nízko nad horizontem vychází rud! zá#ící m!síc v úpl/ku, zdá se být velký jako ohromné kolo od vozu. Pozorujte však tento m!síc, když


265

ho máte nad hlavou a uvidíte, že se smrštil na velikost mince. Který z t!chto jev& máte považovat za správný? Svým o"ím nem&žete dávat vinu, protože v obou p#ípadech zaznamenává sítnice naprosto p#esný obraz. P#í"ina tohoto rozdílu je v tom, že nev!domky m!#íte náhle vycházející m!síc stejným m!#ítkem, kterým obvykle m!#íváte vrchy, stromy, budovy nebo jiné objekty na obzoru, kdežto p#i m!#ení objekt& daleko nad hlavou používáte obvykle jiného m!#ítka. A tak, slunce zapadající za známým košatým stromem se bude jevit ohromn! zv!tšené, protože vypl/uje prostor, který zaujímají v!tve. Z ustáleného zvyku zavádíte falešné m!#ítko vnímání a pak podle n!ho posuzujete velikost slunce nebo m!síce. Ale kde opravdu dochází k tomuto omylu? Není ani v objektu ani ve vašich o"ích. M&že vzniknout jedin! ve vaší mysli, nebo' je to chyba interpretace, to jest, mentální #innosti. Zdánlivé zv!tšení slunce nebo m!síce je jedin! ve vaší p#edstav!. Pohle*te na krajinu rozprostírající se ráno p#ed vámi. Možná, že vaše o"i v pozadí neuvidí nic více, nežli hustou mlhu, která plní obzor. Vyfotografujte tuto mlhu na speciální desku, citlivou na ultra"ervené paprsky. Kamera pak zachytí to, co pouhé oko zachytit nem&že, nebo' zaznamená v!rn! obraz poho#í vzdáleného dvacet mil, které není dosud vid!t. Podobn! odhalí citlivý spektroskop a fotografická deska existenci hv!zd ve zdánliv! prázdném prostoru i tam, kde silný dalekohled je neodhaluje. Fakt, že takovéto p#irozené iluze existují a jsou možné, je sám kritikou naší znalosti sv!ta a její pravoplatnosti. Jestliže nás smysly mohou klamat v t!chto p#ípadech, není pravd!podobné, že nás mohou klamat i v jiných, kterých si nevšimneme? Tyto p#íklady by pro nás m!ly být d&vodem, abychom tolik ned&v!#ovali svým smysl&m - nebo' na n! nem&žeme p#ímo svalovat vinu za tyto omyly - ale spíše své interpretaci zpráv smysl&. Ano, smysly nás mohou klamat. Pozorovatel v rychle klesajícím letadle opravdu vidí, že se zem! rychle zvedá, a cestující v rychlíku skute"n! vidí, že telegrafní ty"e se pohybují kolem n!ho. To jsou optické klamy. Pomáhají nám však ujasnit si, jak pochod vid!ní opravdu probíhá. Ukazují totiž na usuzovací prvek, to jest, na mentální spolup&sobení v tom, co se jeví jako kone"ná zpráva smysl&.

266


Pro" se zdá posledních sto metr& "ty#kilometrové procházky mnohem delší než prvních sto metr&, když vjemy, zrakové i hmatové, jsou stále tytéž jako d#íve a stále stejn! správné? Odpov!dí je, že unavené svaly daly podn"t k odlišným #adám p#ehnaných vjem&, které vytvá#ejí p#edstavy zv!tšeného pohybu a prodlouženého trvání. Nesmíme zapomínat, že vjemy jsou mentální. Vstupte do místnosti, která byla pon!kud zatemn!na, a nechte dopadat sv!tlo malým okénkem na zelený kabát. Podívejte se na n!j kouskem "erveného skla. Budete možná p#ekvapeni, když objevíte, že se jeví jako "erný. Pohlédn!te pak na "ervený kus od!vu modrým sklem a bude se zdát také "erný. Použijte zelenou žárovku a podívejte se prostým okem na modrý kabát. Bude se rovn!ž jevit jako "erný$ Nebo použijte "ervenou žárovku a podívejte se na svazek žlutých petrklí"&. Kv!tiny budou vypadat podivn!, nebo' se budou jevit "ervené. Je všeobecn! známo, že n!které odstíny látky, které p#i denním sv!tle vypadají zelené, m!ní p#i um!lém sv!tle svou barvu v hn!dou. Jedovatá droga, santonin, použitá v ur"ité dávce p&sobí, že se mnohé v!ci jeví jako žluté. Takové optické klamy vám jasn! prozrazují, že musíte být p#ipraveni p#inejmenším ned&v!#ovat nikoli vašim smysl&m, nýbrž jejich "innosti, protože tyto smysly nejsou schopny pracovat bez mysli. Když se chvíli díváte na kousek zelené látky a pak se podíváte na šediv! zbarvenou látku, bude se vám jevit s r&žovo-"erveným nádechem. Smyslové vjemy šedé barvy se nemohly zm!nit. Omyl vzniká tím, že mysl je špatn! interpretuje, pon!vadž nové vjemy jsou ve vztahu k p#edchozím jev&m a jsou jimi ovlivn!ny, nebo' p#i tvo#ení p#edstav o vjemech p&sobí mysl na to, co p#ijímá. Vidíte nádhernou duhu, klenoucí se od zem! k nebes&m. Ale pilot letadla, které letí skrze ni, nevidí v&bec nic. To je jasný p#íklad relativity$ P&vabné barvy, které barví oblohu za svítání nebo p#i západu slunce, vznikají "áste"ným vlivem vznášejícího se prachu a par rozptýlených ve vzduchu. Vy však nevidíte ani prach, ani páru a p#enášíte zabarvení na prostor, který vypl/ují. Jsou-li deš'ové kapky dosti veliké, aby mohly


267

lámat sv!tlo do spektra, vidíme p#ekrásnou duhu. Jsou-li shromážd!ny jako masivní mraky, jsou zá#iv! bílé, když odrážejí slune"ní paprsky do vašich o"í, ale jsou smutn! šedé nebo "erné, když jsou umíst!ny tak, že je odrážet nemohou. P#i všech t!chto zm!nách barevných háv& a ponurých závoj&, sv!tlo samoz#ejm! nem!ní svou vlastní povahu; z&stává jedním a tímtéž, ale pouze se jeví r$zn" r&zným pozorovatel&m v r&zných dobách. Ohromná klenba nebes je tedy "asto gigantickým barevným p#eludem, který u"í nevšímavé lidské mysli, aby byly opatrné p#i posuzování toho, co vidí, aby uvažovaly o relativnosti všech v!cí a pochopily veliký rozdíl mezi zdáním a bytím. Podívejte se do sklenice "isté vody$ Vaše o"i vám #íkají, že voda je zcela "istá. Zkoumejte ji pod mikroskopem a uvidíte, že se hemží nes"etnými mikroskopickými živo"ichy. Salát m&že být #ádn! vyprán a vypadá vábn! "istý, avšak mikroskop op!t zjistí, že je plný baktérií. V obou p#ípadech vám pouhé smysly nejen nesd!lí pravdu, ale p#ímo vás svedou k iluzi. Když z"ásti pono#íte ty"inku do sklen!né nádoby s vodou, bude se ty"inka zdát ohnutá v míst!, kde se dotýká hladiny, takže pono#ená "ást se bude zdát nadzvednuta ze svého p#ímého sm!ru. Zde podává zraková zkušenost naprosto nep#esnou zprávu o tvaru ty"inky a bude ji takto podávat, nech' jsou vaše o"i jakoli dokonalé a nech' se na ty"inku podíváte kdykoli. Vezm!me d#ev!nou telegrafní ty". M!#ením zjistíme, že je dlouhá "ty#icet stop. Odstoupíme-li od ní na n!jakou vzdálenost, shledáme, že se nám jeví o n!co menší. Jdeme-li dále týmž sm!rem a op!t se na ni podíváme, zmenšila se její výška na pouhých n!kolik stop. Je tato h&lka, kterou nyní vidíme, onou telegrafní ty"í? Je to ten p#edm!t, který byl jasn! a p#esv!d"iv! "ty#icet stop dlouhý, když jsme jej m!#ili? Zdá se, že ty" má t#i r&zné výšky. Která z nich p#edstavuje tu pravou od on!ch zdánlivých? Jestliže odpovíme, že nam!#ené "íslo je jedin! správné, pak musíme vysv!tlit, pro" m!#ítko má mít p#ednost p#ed "lov!kem a pro" matematický pojem, a to je p#edstava „"ty#icet stop<, má být oprávn!n k tomu, aby m!l p#ednost p#ed p#edstavou „"ty#i stopy<, která vznikne,

268


když stojíme ve v!tší vzdálenosti. Ale to není vše, nebo' bychom m!li také vysv!tlit, pro" mí#e, která je pouze kusem d#eva, má být p#i#"ena ur"itost délky, když délka je tak nejistá u telegrafní ty"e, která je také kusem d#eva. Je totiž z#ejmé, že a' stojíme p#ímo u ty"e nebo u míry, nebo stojíme ve vzdálenosti 100 yard& od nich, vidíme p#edm!t v obou p#ípadech pouze tak, jak se nám jeví. Tento bod byl podrobn! zpracován v naší v!decké analýze relativity v jedné z p#edchozích kapitol. Vyvolává vážné a p#ekvapující otázky. Je telegrafní ty" jedna v!c a to, co z ní vidíme, v!c druhá? Vidíme v!ci takové, jaké skute"n! jsou, nebo jen tak, jak se nám jeví? Jestliže platí druhá možnost, jsme odsouzeni vnímat pouze jevy a nikdy jejich skute"nost? Odpov!di na tyto otázky se za"nou nyní objevovat b!hem našeho studia o pochodu vnímání. Za"ínáme již chápat, že to, co skute"n! vidíme, jsou p#edstavy vytvo#ené naší vlastní myslí. A' již jsou tvo#eny podv!dom! nebo v!dom!, nejsou stále ni"ím jiným než mentálními p#edstavami, myšlenkami. Všechny jevy telegrafní ty"e nebo míry jsou pouze odhaleními naší mysli. Vidíme své myšlenky o v!cech, nikoli v!ci samy. Otázka, co je skute"nost za t!mito jevy, co je skute"ný p#edm!t, který dává vzniknout myšlenkám o sob!, je p#íliš pokro"ilá, než aby o ní mohlo být pojednáváno zde a budeme o ní uvažovat pozd!ji. Co je pravdivé o zraku, m&že být pravdivé také o ostatních smyslech. Existují nap#íklad klamy hmatu. Vezm!te t#i nádoby s vodou, zna"n! studenou, vlažnou a tak horkou, jak jen možno snést. Pono#te levou ruku do horké vody a sou"asn! pravou do studené vody. Nechte ob! ruce pono#eny dv! až t#i minuty. Potom je rychle vytáhn!te, set#este kapky a pono#te ob! ruce do vody vlažné. Voda se bude zdát levé ruce studenou, ale pravé ruce teplou. Hmatový vjem jednoho údu bude odporovat vjemu druhého, nebo' odlišn! odhadne teplotu téže vody. Že tatáž voda je jak horká, tak studená, není pouze jasným rozporem mezi smyslovými zprávami, ale i p#ekvapující objasn!ní, že p#ítomné vjemyj sou závislé na vjemech p#edchozích a že to, co práv! poci'ujeme, je "áste"n! promítáním pam!ti z minulé zkušenosti.


269

Nechte lopatu venku p#es mrazivou noc a ráno ji zvedn!te$ D#ev!ná násada bude trochu chladit, ale kovová "ást bude poci'ována jako velmi studená. Hmat tedy konstatuje p#ekvapující rozdíl teploty obou "ástí téže lopaty. Zm!#te však jejich teplotu teplom!rem a shledáte, že ob! mají úpln! stejný stupe/ chladu$ Tolik na ukázku, jak je nebezpe"né d&v!#ovat správnosti toho, co skute#n" zakoušíme. GEOMETRICKÉ ILUZE Uvažujme dále o zcela jiném druhu klamu, totiž o klamech, které "lov!k vytvo#il um!le. Jsou to zajímavé p#íklady geometrických iluzí, které znají žáci fyziky, fyziologie i psychologie. Obraz 1. ukazuje "ty#i vodorovné p#ímky zdánliv! nestejn! dlouhé, z nichž každá je ohrani"ena krátkými, šikmými p#ímkami, sm!#ujícími dovnit# nebo ven. Kterou p#ímku odhadujete jako nejdelší? Zm!#íte-li je, zjistíte, že jsou naprosto stejn! dlouhé. Ho#ejší p#ímka se zdá nejkratší, protože oko umis'uje její konec n!kam do hrotu šípu a nesleduje ji až do špi"ky. Ostatní p#ímky se také zdají nestejné, protože je neodd!lujete od zbytk& obraz&. Sítnicové obrazy všech "ty# p#ímek musí mít p#esto stejný rozm!r. A tak, vidíme-li p#ímky jako nestejn! dlouhé, nemáme dávat vinu o"ím, ale úsudku. To znamená, že v tom, co vidíme, pracuje n!jaký mentální "initel, který je dosti silný, aby nám dal vid!t to, co sám chce, i když, jako zde, se mýlí a d!lá nesprávný obraz, to jest, vytvá#í vadnou p#edstavu. Obraz 2. ukazuje kružnici, která se zdá být nesoum!rná a zplošt!lá na "ty#ech místech, to jest, v rozích "tverce. P#ezkoušejte ji kružidlem a shledáte, že je bezvadná$ Obraz 3. ukazuje dv! dlouhé p#ímky, které p#etínají v!tší po"et kratších p#ímek. Zdá se, že ob! dlouhé p#ímky jsou ohnuté uprost#ed, kde jsou pr&se"nice hustší a po"etn!jší. Ve skute"nosti však jsou p#ímé a rovnob!žné$ Jsou to dv! p#ímky p#esn! rovnob!žné, ale p#i pouhém položení n!kolika p#í"ných "ar bude v!tšina pozorovatel& tvrdit, že mají dojem, že jsou sbíhavé. To je sm!rová iluze.


270

obr. 1

obr. 2.

obr. 3.

obr. 4.

obr. 5.

obr. 6.


271

Obrazec 4. zdánliv! ukazuje ná"rtek prodlouženého nepravidelného "ty#úhelníka pro'atého mnoha rovnob!žnými úse"kami. Je to však klam, nebo' "ty#úhelník je naprosto p#esným "tvercem. Obraz 5. je hlavolam. Která z obou "ar na pravé stran! obdélníku je pokra"ováním šikmé "áry na jeho levé stran!? V!tšina lidí usoudí, že je to vrchní "ára. P#iložte pravítko a jasn! se ukáže jejich omyl. Up#en! pozorujte obrazec 6+ N!kdy se vám bude jevit plochý vzorec jako dv! p#ímky, které se protínají v ostrém úhlu, n!kdy však tato p#edstava zmizí a obraz se vám bude jevit jako pevný p#edm!t, jako pravoúhlý k#íž, ležící na zemi, na který se díváte šikmo z výše. Zav#ete jedno oko a dívejte se chvíli na obrazec 7. N!kdy bude vypadat jako p#eložený list papíru vid!ný zvn!jšku, n!kdy jako vid!ný zevnit#, p#i"emž ohyb je od nás nejvzdálen!jší. Nevystínovaný obraz 8. je problemati"t!jší a komplikovan!jší než všechny ostatní. Máte p#ed sebou pr&hlednou krychli. Nejprve se vám bude jedna st!na jevit jako p#ední, avšak p#i delším pozorování se pojednou zážitek obrátí a zadní st!na se posune dop#edu. Bude se pak zdát, že p&vodní p#ední st!na ustoupila dozadu a že ji vidíte t!lesem krychle. To zm!ní plochou pr&hlednost krychle v hmotnou a nepr&hlednou. Díváte-li se pevn! na krychli, bude se st#ídav! p#esunovat vp#ed a vzad do r&zných poloh. Budou proto vp#edu st#ídav! r&zné rohy obrazce. Je d&ležité si všimnout, že obrácená interpretace má celou sílu kteréhokoli jiného denního vnímání. Najednou nevidíte to, co malí# nakreslil "ernou tuší na bílý papír, ale to, co si vaše mysl p#edstavuje, to jest, co konstruuje na základ! své d#ív!jší zkušenosti se stejnými nebo podobnými obrazci. Skute"né dojmy t!chto jednoduchých "ar na citlivé sítnice vašich o"í jsou naprosto správné, jak dokázaly d&myslným zp&sobem po#ízené fotografie obraz& na sítnici, což odhalilo, že zde nenastala žádná zm!na. Nicmén! obrazec, který si uv!domujete, není pouze souhrnem t!chto vjem&, nýbrž obrazem zcela nov! utvo#eným. Tento pokus velmi dob#e dokazuje, že mysl sama m&že zna"n! p#ispívat k tomu, co vnímá. Klamný obraz, který st#ídav! vidíme, je p#ímým d&sledkem podv!domé mentální práce na materiálu, který poskytuje kreslí#&v ná"rtek, nebo' ten z&stává nezm!n!n.


272

obr. 7.

obr. 8.

obr.9.

obr. 10.

obr. 11. obr. 12.


273

Na obrazec 9. bychom se m!li dívat šikmo ze strany. Vodorovné p"ímky se budou st!ží jevit jako rovnob!žné, a#koli rovnob!žné jsou. Prodloužíme-li v obrazci 10. krátkou šikmou úse#ku doprava, až protne pravou svislou p"ímku, protne ji v bod!, kde od této p"ímky odbo#uje doprava krátká úse#ka, ale o#i nám to budou popírat. Smyslové dojmy jsou správné, nikoli však úsudek, který si o nich mysl nev!domky tvo"í. Dojmy o#í jsou bez viny, ne však dojmy mysli. Krátký pohled na obrazec 11. posta#í, aby vám jasn! sd!lil, že horní oblouk pokra#uje k"ivkou, která za#íná a kon#í pod spodní vodorovnou p"ímkou. Použijte však kružidla a poznáte, jak m$že být prostá zraková schopnost klamná, nebo% pokra#ování k"ivky je spodní soust"edný oblouk. Obrazec 12. je skv!lou ukázkou iluze, která potrvá i pak, když jsme ji odhalili a v!dom! opravili. Bez ohledu na to, jak #asto a jak dlouho se díváte na tento obrazec, ani jak známým se vám stane, sotva budete moci zabránit tomu, abyste jej nevid!li s týmž klamným charakterem, který m!l, když jste jej vid!li poprvé. Je zde obrazec hedvábného cylindru, jehož výška se zdá zna#n! v!tší než ší"ka. Lze tomu sotva uv!"it, ale m!"ení ukáže, že oba jeho rozm!ry, svislý i vodorovný jsou stejné& Zrakové ústrojí se nemýlí, nebo% sítnice zaznamenává jen to, co obdrží. Chybné je posouzení p"ijatých dojm$, to jest, mysl. Bylo by hrubým omylem odložit tyto klamné dojmy jako bezvýznamné geometrické kuriozity. Jsou psychologickými u#iteli. Mají velký význam, nebo% podávají zvláštní vodítko ke správnému objasn!ní nejpokro#ilejších fází pochodu vnímání. Ukazují, že mentální interpretace se mísí s fyziologickým dojmem a v následující sm!si snadno vnímáme promítnutou mentální p"edstavu jako vloženou na tišt!ný obrazec. M$žeme vid!t jako fakt to, co mysl vnímá, nikoli nezbytn! to, co nám "íkají smysly. Jak t!žké je pak hájit platnost jedné kategorie vid!ných v!cí proti druhé& Tyto klamy vid!ní vrhají tedy sv!tlo na samotné normální vid!ní. Když vidíme geometrický obrazec jinak, než jak je skute#n! nakreslen, pak opravdu vidíme výtvor, který mysl p"enesla ze sebe samé na obrazec. To je psychologický zákon, který je p"í#inou iluze.

274


Je nutné povšimnout si dalšího zvláštního bodu mechanismu t!chto iluzí. Trvalé pozorování nevede k lepšímu pozorování, i když na n! úmysln! upíráte pozornost. Nevylou#íte je. Z$stávají a nemohou být odstran!ny. A#koli to jsou iluze, jsou to iluze tvrdošíjné a pitoreskní. Nem$žete se od nich uvažováním osvobodit. Nech% si na takovýto prostý obrazec zvyknete jakoliv, p"ece jen se r$zná podání jeho tvaru st"ídají p"ed vašima o#ima, i když vám rozum "íká, že obrazec je nehybný, protože je vytišt!n na papí"e. Co znamená tato tvrdošíjná vytrvalost? Jak vysv!tlíme tento podivný fakt? Jestliže v$bec n!co znamená, pak znamená p"edevším to, že omyly vnímání, to jest, výsledky pochod", které se odehrávají uvnit# t$la a mysli pozorovatele, mohou jím být promítány tak, že se jeví jako zevní fyzické v!ci& Nebo% klamné tvary, jakých ony kresby nabývají, nemají objektivní skute#nost vn! mysli, která je vnímá. Proto, bude-li t#eba, musíte být p#ipraveni p#ijmout zarážející p#edstavu, že vaše zrakové dojmy „vn$jšnosti% n$jaké v$ci mohou být naprosto mylnou interpretací t$chto dojm". Nebo% triky smysl$ se po#ínají jevit jako vít!zství mysli. MENTÁLNÍ PROMÍTÁNÍ P"icházíme nyní ke t"etí skupin! iluzí, které se mohou zdát prosté, které však mají vážné d$sledky. P"ed lety byl v zábavních podnicích velmi oblíbený p"ístroj, zvaný vitaskop. Když jste hodili do otvoru peníz a to#ili klikou, mohli jste pozorovat malým okénkem krátký, ale hodnov!rný pohyblivý obraz. Iluze pohybu byla získána pomocí "ady fotografií nalepených na kartonech. Mechanickým otá#ením kliky byla p"edvád!na jedna fotografie po druhé. Dnešní kinematograf skýtá zdokonaleným zp$sobem tutéž iluzi. Zde se na projek#ní st!nu promítá "ada jednotlivých nehybných fotografií, které se však jeví díky rychlosti, jíž jsou promítány, jako skute#n! pohyblivé obrazy. Kde je souvislá #innost, kterou divák v t!chto obrazech vidí? Je v obrazech samých? Není, nem$že být, nebo% je to jen dlouhá "ada nehybných obraz$. Musí proto být ve skute#nosti výsledkem n!jakého pochodu, který se odehrává v o#ích a v mysli samotného diváka.

TAJEMSTVÍ PROSTORU A 'ASU

275

Jestliže n!kdo ve tm! pohybuje pochodní ve tvaru #íslice 8, vidí opodál stojící pozorovatel tento svítivý obrazec jako trvalý, nep"erušovaný a úplný tvar. Ve zlomku vte"iny, kdy se pochode( nalézá na k"ižovatce #ar uprost"ed obrazce, ji pozorovatel vidí p"esto i jinde, jak tvo"í horní a dolní k"ivku obrazce. V!da to vykládá stejn! jako u kinematografických obraz$ tím, že skute#ný vzhled obrazce závisí na setrva#nosti sítnicového obrazce v oku, který trvá déle než zlomek okamžiku, kdy oko práv! obrazec zachytilo. V!da pokusn! zjistila, že smyslový vjem m$že trvat ješt! n!jaký #as i potom, kdy p$vodní podn!t zanikl. Obraz, který takto vzniká, je nazýván „dodate#ný obraz). Reakce sítnicových nervových st"edisek p"etrvává podn!t, a tak pokra#uje ve své vlastní nezávislé existenci. Je nutno pohlížet na tuto v!c trochu vážn!ji a proniknout do ní trochu hloub!ji. Oko je jako kamera a v!rn! fotografuje vše, co vidí. Je dokonce lepší než kamera, nebo% pot"ebné úpravy, jako nastavení ohniska a tak dále, se obvykle d!jí automaticky. P"i našem obrazci sv!telné #íslice 8 m$že oko skute#n! zaznamenat pouze "adu jednotlivých obraz$ sv!telných bod". Záznamy následují za sebou tak rychle, že je mozek nem$že dosti rychle odd!len! zachycovat. Proto spojí množství zrakových dojm$ do jediného vjemu a p"idržuje se celkového obrazu zá"ícího obrazce 8, jenž se takto utvo"í. Mysl pak tento obrazec p"evezme. Mysl tedy dále vidí to, co je ve skute&nosti jejím vlastním výtvorem. Zde si všimn!te dvou v!cí. P"edn!, že r$zné polohy pochod(ového plamene, jak se pohybuje dokola, se p"edvád!jí smysl$m a jsou jimi bezprost"edn! zaznamenávány jako to, #ím jsou. Za druhé, že optický nerv p"enáší smyslové vjemy do mozku tak rychle, že mozek není schopen zam!stnávat se jimi jednotliv!. A tak je mozek nekriticky p"ijme jako zdánliv! celistvý obrazec 8. Ten je pak mentáln! vid!n a p"ijímán jako skute#ný. Pouze zevrubné zkoumání m$že vylou#it omyl a opravit falešné vnímání. Je nanejvýš d$ležité pochopit, že obrazec fyzicky v$bec neexistuje, a# se zdá, že ho vidíme. Kde je tedy opravdu vid!n? M$že jej vid!t jedin! mysl, jakožto jednu ze svých p"edstav, nebo% souvisí s pozorovatelem,

276


nikoli s pochodní. A ješt! d$ležit!jší pochopit je to, že pozorovatel vidí obrazec vn$ svého t!la, a#koli je ve skute#nosti uvnit# jeho mysli. Jeví se jeho t!lesným smysl$m jako n!co „daného). Avšak tento sv!telný obrazec je p"itom pouze intelektuální konstrukcí. V té dob! si pozorovatel neuv!domuje, že mentáln! konstruuje obrazec, ale ani pozd!ji si není v!dom toho, co d!lal. Dokonce, i když se pou#il, že obrazec je pouhou optickou iluzí, p"esto dále vidí jeho iluzivní tvar. Klam tedy trvá navzdory faktu, že je nyní známo, že to je klam. Zdá se, že si takováto #innost tém!" odporuje. Je to ovšem protiklad k n!#emu, co si lze p"edstavit, nikoli k n!#emu nep"edstavitelnému, jako je kulatý #tverec, nebo k n!#emu fantastickému, jako koza se lví hlavou. Je to n!co, co se vysmívá ví"e #lov!ka a násiln! rozbíjí jeho obvyklou p"edstavu, že to, co vidí je skute#n! a nezbytn! takové, jaké to vidí. A to siln! poukazuje na to, že to, co jinde pokládá za reálné pozorování, nemusí být nic víc, než pouhá d$v!"ivost. Uvažte p"ípad jedné ješt! závažn!jší iluze téhož druhu. Jak #asto se stane v džunglích Orientu v dob! padajícího soumraku, kdy hv!zdy ješt! nezá"í, že osam!lý chodec zam!ní hn!dý pahýl stromu u cesty za divoké zví"e, které se na n!ho chystá sko#it& „... Za noci, p"i trošce strachu, jak lehko m$žeš mít za medv!da ke", brachu,)

praví básník. A jak #asto se zdá osam!lému chodci i z malé vzdálenosti, že bezlistý ke" u cesty s dv!ma holými v!trem se klátícími horizontálními v!tvemi je v záloze #íhající lupi#? Chodec zpozoruje náhle v šeru postavu a ve strachu usko#í zp!t. V neškodných šelestících zvucích slyší podez"elé pohyby p"esto, že vnímá pouze kontrastující hru mizejícího sv!tla a vzr$stající temnoty, tvo"ící pozadí pro imaginární postavu živého #lov!ka, vloženou na neživý ke". Na vysv!tlenou, pro# vidí lupi#e a ne ke", lze uvést, že se jedná o nedostate#nou nebo odvrácenou pozornost, mentální zaujetí nebo nesprávný úsudek, vadný zrak nebo šero. To však nevysv!tluje hlubší význam iluze, to jest, pro# #lov!k vidí zevn! obraz, který existuje bu* ve


277

smyslech nebo v mysli. S ur#itostí lze "íci, že není v samotném p"edm!tu. Nem$že být ani v o#ích, nebo% ty p"ece jsou p"irozeným fotografickým aparátem a mohou zaznamenávat pouze to, co je fyzicky p"ítomno. Tento obraz m$že být proto vložen na p"edm!t pouze p"edstavivostí. Když interpretující schopnost mysli za#ne zpracovávat p"esná data dodávaná smysly, nastává možnost vadného tlumo#ení a tím vznikají iluze. Psychologicky není možné rozeznávat chybnou p"edstavu od správné, protože ob! jsou vnit"ními osobními zkušenostmi. M$žeme tedy v!"it, že jsme n!co pozorovali, i když jsme nic takového ned!lali. Vzpomínky, které se vyno"ují z minulosti, nebo osobní o#ekávání n!#eho, co by se mohlo stát, nás mohou svést k tomu, že o&ekáváme, že op!t uvidíme tutéž v!c, i když ta tam není. Pod vlivem takovéto mentální p"edpojatosti jsme naklon!ni p"edpokládat její p"ítomnost. Takto jsou o#i oklamány, protože p"edstava je mylná. Jestliže je iluze utvá"ena vlastní myslí #lov!ka, pak její základ nelze hledat v kývajícím se ke"i, nýbrž v samotném #lov!ku. Lupi# v ke"i je rozhodn! jeho vlastním výtvorem: je jeho sou#ástí. Když bedliv! analyzujeme iluzívní v!c, p"estává být zevní a stává se vnit"ní k mysli #lov!ka. Mysl byla v rozpoložení napjatého o#ekávání a intenzívní p"edtuchy, což vytvo"ilo vlivem chorobného strachu nebo zbab!lé bázlivosti práv! onu p"edstavu, kterou vnímá. Dojmy ke"e, které mysl p"ijala, mohou p"ipomínat velmi slabou podobnost s lupi#em. To však sta#í mysli, aby se toho chopila a utvo"ila z toho klamný vjem, který nesprávn! ovlivní akt vid!ní ne proto, že strach a podez"ení napl(ují fyzické o#i #lov!ka, ale protože plní jeho mysl. Nesprávná interpretace scény a zvuku je mentální. Sugestivní síla iluze lupi#e je tak mocná, že vloží mentální výtvor na fyzickou v!c, zaznamenanou smyslovým ústrojím. P"edstava, která by m!la být normálním následkem takového záznamu, je nahrazena jinou, která zaujme její místo jakožto pozorovaný p"edm!t. A tak výmysl p"edstavivosti odstraní #ást fyzického faktu: tvar ke"e vplynul do tvaru lupi#e. Tato zjišt!ní vyvolávají otázku, jaký je praktický rozdíl mezi pravým lupi#em, kterého je n!kde vid!t, a tímto iluzívním lupi#em? V obou p"ípadech postrašený chodec skute#n! v!"í, že vid!l lupi#e. Avšak v jednom

278


p"ípad! vid!l pouze ke", který zastupuje loupežníka. Jeho o#i mohly zaznamenat pouze dojem ke"e, nebo% fotoaparát s ultracitlivým filmem, schopným zachytit obrázky i v p"ítmí, by na témže míst! vyfotografoval ke" a nic víc. Víme, že oko je konstruováno jako fotoaparát. Jestliže p"edstava lupi#e neexistovala v o#ích, musela být n!kde jinde. A jediné jiné prost"edí, kde by mohla existovat, je mysl. Mysl proto musí mít úžasnou sílu tvo"it p"edstavy, které se nápadn! podobají obvyklým vjem$m, stejn! jako má p"ekvapující schopnost promítat tyto p"edstavy zdánliv! ven do prostoru. Zvedneme v údivu obo#í nad t!mito provokativními odstavci neboje pouze s opovržením odmítneme? Zaváháme p"ipustit, že mysl má sílu promítat ven a stahovat nazp!t p"edstavy, které vidíme vn! t!la? To by totiž nazna#ovalo, že #lov!k má nev!domky jistý druh magické síly. Není však kací"stvím to prohlašovat? Bu*me však sm!lí a p"ipus%me, že nevíme, jaké omezení máme p"isoudit schopnostem mysli: je to záhada, které nelze uniknout. Ješt! podivn!jší v!ci jsou zaznamenány v zápisech abnormální psychologie, které zarážejí lidi neznalé a badatele neustále matou. Nebo se m$žeme dohodnout, že tuto možnost objektivizovat mentální obraz nebudeme nazývat mentální silou nýbrž mentální vadou& To ovšem neodstraní fakt, že jsou toho všichni ú#astni a že proto musíme být všichni p"ipraveni ned$v!"ovat tomu, co nám p"edkládají jak smysly, tak i mysl. To je p"ekvapující záv!r nenapadnutelné logiky t!chto fakt$. Odhaluje totiž ty nejpodivuhodn!jší možnosti. Jestliže je možné takto vnímat jeden iluzorní objekt, pro# by nebylo možné vnímat také celou "adu klamných objekt$ uvnit" nás samých? Musíme se snažit, abychom tato jasná odhalení p"izp$sobili svému sv!tovému rozhledu a svému názoru na #lov!ka. Musíme se stát odvážnými obrazoborci a odmítnout z$stat intelektuálními modloslužebníky. Nesmíme se obávat sledovat takovéto myšlenky k jejich logickým záv!r$m, máme-li získat trochu moudrosti z t!chto studií. Což není neprom!nlivá stabilita zem! pouhé klamné zdání, zjevný omyl vnímání, zraková a hmatová zkušenost, kterou rozum state#n! popírá? Je p"ece snadné prokázat, že zem!koule je v ustavi#ném pohybu.


279

Jsou dva druhy iluzí: ty, které nás klamou v tom, co vidíme fyzicky, a ty, které nás klamou, že vidíme n!co, co není založeno na žádném fyzickém popudu. Druhý druh se nazývá halucinací a je vadou jedin! myšlení, ktežto první druh je vadou zp$sobenou tím, že mentální p"edstava je vložena na fyzický p"edm!t. Vjemy vzbuzují dojem p"ítomnosti zevního p"edm!tu, ale když vznikne vjem bez p"ítomnosti takového p"edm!tu, pak máme p"ípad halucinace. Nej#ast!jší jsou halucinace vyšších smysl$, to jest, zraku a sluchu. Halucinací by mohla být nazvána iluze, která nemá žádný objektivní fyzický podklad. Iluze se blíží stupni halucinace, když se t!lesným smysl$m nejeví fyzicky nic, co by ji ospravedl(ovalo. Když #lov!k živ! vidí n!co tam, kde není nic, co by ospravedl(ovalo jeho vid!ní, je pod vlivem halucinace. Je-li však p"ítomna n!jaká fyzická v!c, která poskytuje podklad pro jeho vnímání, t"eba slabý, pak je pod vlivem iluze. B!žn! se myslí, že halucinace se objevují pouze mezi lidmi pomatenými a mozkov! chorými. Tento samolibý omyl vzniká tím, že práv! u nich se vyskytují nejnápadn!jší a nejsmutn!jší formy halucinací. Nicmén! je pravda, že krom! patologických p"ípad$ ukazuje každodenní zkušenost v politice, obchodu a spole#nosti, že #etní jednotlivci, kte"í jsou z"ejm! normální a v každém jiném ohledu zdraví, upadají v n!které dob! svého života do osobních halucinací. Ko"eny falešného vnímání a klamného vjemu jsou p"esn! tam, kde leží ko"eny správného vnímání a normálního vjemu - to jest, v mysli. Ze stanoviska psychologa neexistuje protiklad mezi halucinacemi šílenc$ a iluzemi #lov!ka zdravého. Obojí je ve svém základu v tak t!sném vztahu, že jeden druh p"echází nepozorovateln! do druhého. Halucinace je pevné p"esv!d#ení o p"ítomnosti n!#eho, co p"ítomno není. Lidé šílení, blouznící nebo postižení hore#kou jsou napadáni dravci, nebo slyší podivné hlasy, které jasn! existují jenom v pacientov! p"edstav!. Fakt, že halucinace mohou vznikat z takových abnormálních pramen$, jako je choroba, vy#erpanost nebo drogy, nezmenšuje cenu jejich pomoci k pochopení normálního procesu vnímání.

280


Kdysi žil malí", který si po prvém sed!ní dovedl vyvolat tvá", postavu a oblek modelu tak živ! a p"esn!, že se ob#as mezi prací díval na pomyslný model, aby jej srovnal s obrazem, na n!mž pracoval. Nakonec byl p"esv!d#en, že tyto osoby, které si p"edstavoval, byly stejn! skute#né jako lidé z masa a krve. Ale moudrá civilizace odm!nila pozoruhodný vývoj jeho obrazotvorné schopnosti dlouhým uzav"ením v ústavu pro choromyslné. Je jisté, že trp!l halucinacemi, ale jeho p"ípad byl plný pou#ení pro lidi schopné je p"ijmout. Nebo% mentální pochod, který vybo#uje z obvyklé dráhy jako tento, umož(uje studium mentální #innosti do takové míry, která by jinak nebyla možná. Význam takovýchto halucinací spo#ívá v jejich náznaku, že mysl bez jakékoli zevní pomoci má sílu promítat p"esv!d#ivé obrazy, které nemají žádný odpovídající fyzický popud a které jsou pak považovány za vjemy. Takovéto p"edstavy se mohou také vracet nebo i dále trvat. Omyly v identit! šílenc$, kte"í si p"edstavují, že jsou Napoleonem a podobn!, odhalují sílu dominující myšlenky tvo"it vadné smyslové vjemy. Když je mysl ovládána takovýmto fixním p"edsudkem, zvyšuje se pravd!podobnost, že se staneme ob!tí iluze nebo halucinace. Po#ínáme vid!t to, co o#ekáváme, že uvidíme. Skute#nost halucinace je stejn! p"esv!d#ivá jako zkušenost podložená fyzicky. Budeme-li však trp!liv! a bez p"edsudk$ analyzovat hloub!ji, než je obvyklé, analýza ukáže, že stejné charakteristické znaky m$žeme najít ve všech ostatních mentálních p"edstavách, a% jsou to reprodukce obrazotvornosti, nebo výtvory sn$. Nebo% p"edm!ty, vytvo"ené obrazotvorností, budou tvrdé p"i dotyku prst$ vytvo"eného rovn!ž obrazotvorností a krajiny ve snu budou mít pro snící o#i obrysy i tvary. Vezmeme-li však nesprávné m!"ítko a požadujeme, aby v!ci vytvo"ené obrazotvorností byly podrobeny fyzickým zkouškám, pak mícháme své srovnávací základny a pleteme si m!"ítka dimenze. Musíme si po#ínat správn!. Na takovouto nesprávnost by bylo možné odpov!d!t požadavkem, aby se naše fyzické v!ci zkoumaly m!"ítky snu. Pocit vn!jškovosti fyzického sv!ta se zdá být nep"emožitelný. Zav"ete však o#i, uzav"ete se p"ed všemi smyslovými vn!jšími orgány ve spánku a hle& - ve snu naleznete sv!t práv! tak živ! zevní, jako je váš sv!t fyzický.


281

To dokazuje mentální charakter pocitu vn!jškovosti. Existence abstraktního sn!ní a zkušenost sn$ jsou d$kazem této síly, která promítá mentální obrazy do prostoru a napl(uje je silou skute#nosti. Musíme si dokonale ujasnit, že pochody v!domí jsou tak úžasné, že mentální p"edstavy se mohou jevit objektivními v$#i t!lu. Hypnotismus to dokazuje, sen to znázor(uje a úkazy iluzí to pln! p"edvád!jí. Ze stanoviska psychologie neexistuje rozdíl v obsahu mezi halucinací a snem. Zkoumejte chvíli jak p"edstava, která nemá v$bec žádný objektivní podklad, rozvíjí b!hem sn$ abnormální stavy jako hypnózu a choromyslnost až do skute#ných vjem$, které nejsou žádným zp$sobem odlišné ani rozeznatelné od vjem$ vytvo"ených na fyzickém podklad!. Hypnotizovaná osoba m$že snadno pozorovat to, co jí hypnotizér vsugeruje, jako p"ítomné nebo naopak nemusí zpozorovat p"edm!t, který se nalézá p"ímo p"ed ní, jestliže jí hypnotizér dá opa#nou sugesci. Když jí vsugeruje, že #ichá pep", m$že za#ít prudce kýchat, a#koli ve skute#nosti tu žádný pep" není. A mystici, kte"í se b!hem meditace p"íliš soust"e*ují na ur#itou p"edstavu, #asem poznají, že p"ijímají živou bezprost"ednost a barvitou skute#nost fyzicky vyvolaného vjemu. Halucinace a iluze poskytují revolu#ní pou#ení, že v!ci a osoby, které vidíme stát mimo své t!lo a jejichž existence je p"esto pouze mentální, vidíme tak objektivn! jako v!ci a osoby, které mají fyzickou existenci. Toto pou#ení nutn! pot"ebujeme, protože všichni jsme P"írodou a d!di#ností zatíženi klamným názorem, že vše, co vidíme vn! t!la, musí být proto také vn! mysli a že výtvory #istého v!domí musíme zakoušet pouze uvnit" t!la, to jest, uvnit" hlavy. Bylo by správné rozlou#it se s takovou zastaralou naukou a odmítnout ji. Poznali jsme, že skupina p"edstav se m$že objevit v poli v!domí a p"esto se m$že jevit jako vn! nás. Prokázali jsme dostate#n!, že mysl m$že bez nejmenší pochyby promítat své obrazy ven z t!la: analýza iluzí sama potvrdila tento p"ekvapující fakt. Iluze ukazuje, že nem$žeme vnímat n!co, co není v našem fyzicky získaném vjemu p"edm!tu, zatímco nepozorné p"ebíhání mysli ukazuje, že m$žeme vnímat vše, co nám naše fyzické vjemy o n!jakém p"edm!tu sd!lují. P"em!na pouhých

282


smyslových vnímání v hotové vjemy je oby#ejn! okamžitá, a proto p"i sebepozorování nerozeznatelná. Celý fyziologický a psychologický pohyb se d!je s takovou kaleidoskopickou rychlostí, že nikdo není schopen odhalit tyto dva stupn!. To je jeden z d$ležitých d$vod$, pro# studium smyslových klam$ a halucinací mysli je tak velkou pomocí p"i objasn!ní zp$sobu, jakým smysly a mysl spolupracují ve vytvá"ení našich zkušeností. Otevírají totiž jakousi skulinu do tohoto pohybu a umož(ují nám pozorovat n!co z toho, co se skute#n! d!je. Je chybné považovat je za mimo"ádné vnímání. Tím nejsou. Jsou normálním vnímáním, které p$sobí tak jako vždy p"i aktu mentální tvorby. Pokusme se zhodnotit cenná ponau#ení, která m$žeme #erpat z iluzí. Nejbohatšími ze všech zlatých žil v tomto zanedbaném studijním dole jsou dv!. První je p"ekvapující d$kaz, že celý vnímaný život m$že být mentální konstrukcí. Nebo% zdánliv! abnormální zkušenost iluze ukazuje, že normální zkušenost v každodenním život! není n!#ím, co je pouze a trpn! p"ejímáno smysly ze zevního sv!ta, ale n!#ím, co je mnohem více formováno, upravováno a poznamenáno myslí z její vlastní vnit"ní zásoby. Mysl sama je hlavním pramenem svých vlastních zkušeností. Skute#n!, každou vnímanou v!c poznáváme jedin! jako v!c mentální. To je pravda stejn! o tvrdých a t!žkých p"edm!tech, jako je tisícitunová socha Ramsese II, která leží povalena a rozbitá na okraji poušt!, jako je to pravda o tak jemné a delikátní v!ci, jakou je sníh, ležící v silných vrstvách v himálajských sout!skách. Nebo% "íše mysli se rozkládá nad vším, co vidíme, slyšíme, hmatáme a chutnáme. Iluzivní vjemy mohou mít r$zné p"í#iny, mohou být malicherné nebo d$ležité, mohou být vadami v mechanismu vnímání nebo p"edstavami p"evzatými z minulosti: to však nezmenšuje d$ležitost této záležitosti. Vznik pohledu na takové zevn! vid!né p"edm!ty je tajemnou a významnou událostí. Je nutno jej pochopit. A lze jej pochopit, jen když je chápán jako mentální zkušenost, jako výtvarné a tv$r#í úsilí mysli. Vnit"ní #innost iluze, o které se soudí, že je abnormální, se stává pr$vodcem pro vnit"ní práci smyslového uv!dom!ní, které je nepochybn! normální.


283

Nyní m$žeme pochopit, že iluze a halucinace mají nakonec mentální charakter jedin! proto, že všechny vjemy a všechna vnímání jsou mentálního charakteru. Neexistuje rozdíl prap$vodu obou, nebo% i když se jedna z nich zdá být subjektivní a druhá se zdá být objektivní, ob! vyv!rají ze stejného pramene - z mysli. Druhé pozoruhodné pou#ení, které nám dává halucinace a iluze, je, že p"ivád!jí do v!domí v!ci, které vidíme jakoby se rozprostíraly do t"í prostorových rozm!r$, jako osv!tlené, stínované a barevné, které však nejsou ni#ím jiným než p"edstavami, mentálními obrazy. Kde vidíme iluzi? Vidíme ji vn! t!la. Kde nalézáme iluzi, když ji d$kladn! zkoumáme? Uvnit" mysli. Z toho vyplývá jediný záv!r, že p"edstavy mohou být promítány tak, že se jeví vn! t!la, a že obecný názor, ze p#edstavy lze vid$t uvnit# hlavy, je názorem nesprávným. Pokud je n!jaká iluze aktem vnímání n!#eho, stojí na stejném základ! jako b!žné a autentické vnímání v každodenním život!. Když se však nyní ukázalo, že iluze je mentální #innost, pak musíme usoudit, že obvyklé vnímání je rovn!ž mentální #innost. Kone#ný záv!r je, že analýza iluze potvrzuje základní charakter spolup$sobení mysli p"i poznávání zevních v!cí a od$vod(uje nauku, že p"edstavy mohou být objektizovány do prostorových vztah$ k t!lu. TVO+ENÍ PROSTORU A 'ASU Naše d"ív!jší zkoumání relativity odhalilo, že mnoho z nehybnosti #asu a prostoru bylo p"edstavou, nebo% bylo shledáno, že #as i prostor byly u r$zných pozorovatel$ r$zné. 'lov!k si myslí, že zažívá skute#ný prostor, když se dívá na své zevní okolí a vidí jednu v!c zde, druhou tam, a tak dále. Je-li tomu tak, pro# vidí slunce tak malé jako st"íbrný peníz? A pro# stále vidí, že slunce denn! vychází a zapadá, když to rozum popírá a dokazuje opak? Je jasné, že si není v!dom skute#ných rozm!r$ slunce v prostoru, a proto nem$že ani poznávat prostor takový, jaký je, ani poznávat prostor takový, jaký si nev!domky myslí, že je. Paradoxem je, že i když se 'lov!k ve své zkušenosti nikdy nesetkává s neprom!nli-

284


vým prostorem, p"ece stále v!"í, že tomu tak je. Je to pouhá iluze, ale taková, která váže mysl pevn!ji, než v$bec ví. Trojrozm!rný sv!t, který se nalézá za odraženým obrazem v zrcadle, je #ist! iluzorní. 'lov!k ví, že je to klam, a p"esto se ho jeho v!d!ní nem$že zbavit, a% se o to jakkoli snaží, a tak m$že být n!co bezprost"edn! „dáno) jeho zkušenosti, a p"esto existence toho m$že být pouze zdánlivá, nikoli skute#ná. Obdobn! filozofický postoj, jenž ozna#uje své vjemy zevních v!cí jako mentální, nem!ní je ve filozofické zkušenosti. Stále z$stávají takové, jaké jsou, to jest, zevní a rozprostírající se v prostoru; a z$stanou takovými po celý život. Nech% je jasné bez jakékoli možnosti nedorozum!ní, že skrytá nauka žádným zp$sobem nepopírá, že sv!t p"edm!t$ se rozprostírá v prostoru mimo naše t!la. Tento fakt sám je mimo diskusi, p"edstava o n!m je univerzální a jenom blázen by o n!m mohl pochybovat, ale zp"sob, jakým je udržován, mimo diskusi není. Všechny tyto v!ci - p"edm!ty, prostory a t!la - mohou stále existovat tak, jak se jeví, a p"ece být známy jako fáze v!domí. Jestliže nám zrak "íká, že n!jaký p"edm!t má v zorném poli vzdálenost, rozum vysv!tluje, že tato vzdálenost je mentální konstrukcí. Když uvážíme, že ve stereoskopu se nám jeví ploché fotografie v celé hloubce, masivnosti, plasti#nosti a perspektiv! jako p"írodní scény, musíme p"ipustit, že není o nic zázra#n!jší, když vnímáme skute#né scény jako promítnuté do jisté vzdálenosti od našich t!l a mimo n! do prostoru. Nebo% ve stereoskopu se objeví dv! pon!kud rozdílné kresby nebo obrázky jako slou#ené v jedno, ale jejich plochost zcela zmizí a zobrazené p"edm!ty se objeví v dokonalém reliéfu se skute#nou hloubkou a p"irozenou hmotností. A tak stereoskop vytvá"í iluzi jediného obrazu, zatímco ve skute#nosti jsou v p"ístroji umíst!ny dva odlišné a odd!lené obrazy a my se díváme na oba. Nevysv!tlujeme toto zvláštní slou#ení tím, že dv! #o#ky stereoskopu, které jsou uloženy na r$zných místech, jako naše o#i v hlav!, ukazují r$zné pohledy téhož p"edm!tu a tyto výsledné obrazy splývají v jeden? To je jist! po#átek pochodu, ale ne jeho konec. Takovýto p"ípad plošné iluze, která se zdá mít hloubku, a# je zde


285

pouze délka a ší"ka, sám poukazuje na to, že mysl p"i vid!ní spolupracuje a že je nakonec odpov!dna za to, co vidíme. Nebo% sjednocování dvou obraz$ je #innost konstruktivní a tv$r#í. Je proto vykonávána myslí. Kone#ný souhrnný vjem je zcela mentální. Jeho vytvo"ení m$že být podv!domé, ale zcela jist! je mentální. Mysl p"edvádí svou vlastní konstrukci. Všechny tyto analytické pochody, které umož(ují vnímání, a všechny tyto syntetické #innosti, které nám p"edvád!jí zevní p"edm!t, mají nakonec povahu samotné mysli. Když se objeví vjemy jakoby p"ed myslí, mají všechny prostorové vlastnosti a všechny prostorové vztahy, všechnu pevnost a odpor p"i dotyku, všechen barevný povrch a všechny linie, úhly nebo k"ivky, o nichž v!"íme, že je mají zevní p"edm!ty. Nicmén! neodstranitelným lidským zvykem je objektivizovat a dávat do prostoru své p"edstavy a p"isuzovat je jedin! nementálnímu základu, to jest, bázi materiální. Abychom porozum!li kone#ným fázím pochodu vnímání, všimn!me si p"edevším, že nikdy nevidíme p"ímou skute#nou velikost n!jakého p"edm!tu, nebo% mozku je sd!lován pouze obraz vyvolaný p"edm!tem na sítnici oka. Pozorujte nap"íklad brýlemi vysokou telegrafní ty#, stojíce od ní v ur#ité vzdálenosti& V!nujte #ást své pozornosti #o#kám brýlí a #ást telegrafní ty#i. Povšim!te si faktu, že ty# na nich zaujímá asi polovinu jejich pr$m!ru, tedy ne více než asi t"i #tvrtiny palce. To je obraz na vaší #o#ce. P"edpokládejme, že ty# je vysoká asi 12 metr$. Vidíte ty# 12 metr$ vysokou? Nikoli, vidíte na #o#kách brýlí její obraz, který je pouze asi jednou šestisetinou její velikosti. Uvažte nyní, že brýle jsou jakoby promítnuté #ásti o#í, avšak o n!co v!tší než o#i. To, co se jeví zraku, že je v #o#kách brýlí, je trochu v!tší nežli obraz, který se objeví na sítnici oka. Optický nerv nem$že podat mozku, a tedy mysli, zprávu o rozm!ru v!tším, než jsou rozm!ry sítnice. Mysl se nikdy p"ímo nedovídá o velikosti zevní ty#e, nýbrž pouze o velikosti jejího zna#n! zmenšeného obrazu. Pohyby o#í nahoru a dol$, vpravo a vlevo vyvolávají svalové vjemy vzdálenosti ty#e, její polohy a sm!ru. Obraz scény zobrazené na sítnici je plošný, t.j., má délku a ší"ku. Ale optickým nervem nem$že být dopraven do mozku žádný takový obraz, nýbrž pouze ob-

286


rázem vyvolané vibrace „telegrafního kódu). Proto si mysl musí takový obraz n!jak p"edstavit, zkonstruovat a promítnout stejn! jako prostor, pot"ebný pro jeho pozadí. To také #iní a tím vzniká obraz. Prostor, jeho vlastnosti a prostorové vztahy telegrafní ty#e jsou proto #ist! mentální výtvory. Proud vjem" je nep"etržitý. Neustále tvo"íme #etné myšlenky, nebo% to je základní význam lidské zkušenosti, a mysl musí rozlišovat jednu od druhé. Jeden vjem p"edm!tu musí být odlišný od druhého, má-li být tento p"edm!t v$bec vnímán .Mysl musí ur&it zvláštní tvar pro všechny své p#edstavy. To &iní tím, že je umís'uje do prostoru, ze je rozprostírá, že staví každou p#edstavu do prostorových rozm$r" délky, výšky a ší#ky. Kdyby tak ne&inila, nemohlo by v$domí pracovat jako vnímání. Kdyby se tak ned$lo, znamenalo by to, že by nemohla existovat žádná p#edstava odd$len$, a proto by nemohla existovat v"bec. Nikdy bychom nemohli vid!t žádný p"edm!t, kdyby se neobjevil vn$ nás, v prostoru. Nebo% žádným jiným zp$sobem by nemohl být utvá"en v odlišnou odd!lenou v!c mimo pozorovatele. Kdyby byl p"edm!t uvnit" oka, nebylo by v$bec možné jej vid!t. Proto se musí objevit jako existující mimo oko, má-li oko fungovat jako kamera. Aby byl jakýkoliv p"edm!t viditelný, musí být viditelný jako odd!lený, individualizovaný a nezávislý na oku, jež jej vidí. Poznali jsme již, že veškerá smyslová #innost je smyslovými ústroji vykonávaná pouze nep"ímo a myslí p"ímo. Jestliže tedy má mít mysl schopnost vnímat jakýkoliv jednotlivý p"edm!t, je nucena za"ídit si takovéto vnímání tak, že p"edm!t u&iní vn$jším, a tak ho umístí v prostoru. Mysl musí vynést všechny vjemy do prostoru, to jest, musí je umístit a promítnout ven z t!la, a tak nakonec vnímat celý výsledek jako prostorový a zevní p"edm!t. Prostor však není ve skute#nosti vlastností vnímaného p"edm!tu; je vlastností samotné mysli a je myslí vkládán na p"edm!t. P"esv!d#ivý d$kaz toho vidíme u lidí, kte"í se narodili slepí, ale byli v pozd!jší dob! operováni a vylé#eni. V prvých chvílích po nabytí zraku nejsou schopni posoudit velikost, tvar nebo vzdálenost a dopoušt!jí se p"itom nejsm!šn!jších omyl$. P"edm!ty se jim zdají tak blízko o#í, že se


287

jich tém!" dotýkají. Nedovedou správn! hodnotit pojem „zevní), ani „vzdálenost), p"estože o#i mají v po"ádku, nebo% jim scházejí p"edstavy dodávané vzpomínkou nebo asociací, které se ú#astní tvo"ení p"edstav o prostoru. Jistý slepec, který po operaci nabyl zrak, se nejprve domníval, že všechny p"edm!ty se „dotýkají jeho o#í). Neum!l posoudit ani nejmenší vzdálenost, nemohl "íci, zdali je st!na od n!ho vzdálená jeden palec nebo deset yard$, a nemohl pochopit, že v!ci jsou navzájem mimo sebe. P#esn$ tytéž nezbytnosti pot#ebuje mysl, když umís'uje p#edstavy do &asu. Aby mysl dala p"edstavám existenci, musí je uspo"ádat tak, aby následovaly jedna za druhou. Kdyby se vše shrnulo do jednoho bodu a v jednom okamžiku, neobjevilo by se nám nic. Odtud ona nutnost #asu, kterou si mysl dle toho pro sebe tvo"í. Existence myšlenky je umožn!na pouze tím, že mysl ji nechává procházet #asem. 'as je pouhým zp$sobem myšlení. 'ím to je, že navzdory faktu, že se všichni pohybujeme prostorem rychlostí ne menší než tisíc mil za hodinu - pohyb lehko prokazatelný vztahem Zem! k ostatním nebeským t!les$m - v$bec necítíme tuto nesmírnou rychlost? 'ím to je, že když cestující v letadle zav"e o#i, st!ží si uv!domuje pocit cestování a pohyb poci%uje p"i náhlém zpomalení, ne však p"i rychlosti letu? Je to tím, že sv!t #asu je zcela založen na relativit!, která je koneckonc$ mentální. 'as je tak pružný, že je zcela prom!nlivým vztahem a jeho moc nad námi pochází ze zvláštního zp$sobu, jakým mysl p"irozen! pracuje, ze zp$sobu, jímž myšlení vytvá"í libovolné rozdíly mezi pomalým a rychlým, p"ítomným a budoucím. Vzdálenost, velikost a tvar plnicího pera se jeví jako vn! nás. Pokud se tý#e vzdálenosti, shledáváme, že zrak sám není schopen ur#ovat bez pomoci úsudku, to jest, bez pomoci mysli, pom!rné vzdálenosti, v nichž jsou p"edm!ty umíst!ny od o#í a jeden od druhého. Dojem pera je mentální, a proto uvnit" nás, ale my na n!j myslíme, jako by byl mimo nás. P"isuzujeme jeho vjem prostoru a promítáme jeho vlastnosti do míst nebo oblastí vn!jších vzhledem k t!lu. Myslíme na n!j, jako kdyby existoval v ur#ité vzdálenosti od nás, a#koli vjem, který tvo"í první v!domé

288


poznání pera, se vyskytuje v nás. Zdání jeho prostorovosti vzniká proto v mysli. Když "ekneme, že pero je mimo nás, "íkáme n!co o jeho poloze ve vztahu k o#ím, ale nic o jeho poloze ve vztahu k mysli. Odhadujeme jeho vzdálenost a sm!r tak, že #iníme t!lo prostorovým st"edem a zam!(ujeme ho s myslí. Obvykle umís%ujeme mysl pon!kud neur#it! do hlavy, ale nikdy si ani nepomyslíme, že obraz pera, které máme p"ed o#ima, by mohl být ve skute#nosti nehmotný, to jest, mentální. Je to tím, že si uv!domujeme své t!lo a poci%ujeme, že jsme prostorov! umíst!ni uvnit" n!ho. Tento pocit hraje úst"ední roli v prostorovém vnímání a vzniká hlavn! vlivem pasivních hmatových vjem$, které vznikají na povrchu t!la spolu s pocity tlak$, které p"icházejí prost"ednictvím sval$ a také prost"ednictvím zrakových vjem$. Neuv!domujeme si, že je to mysl, co vytvá"í toto pole hmatu, tlaku a zraku. Tyto vlastnosti jsou p"edávány t!lu zven#í a tak dostávají objektivní existenci. +íká se, že n!jaká v!c musí být v zevním sv!t!, protože nám to "íká oko, protože nás o tom ucho informuje a hmat nám to odhaluje. Zde je však t"eba položit velmi d$ležitou otázku. Kde jsou tyto t"i smysly? Kde je oko, ucho a k$že? Nejsou tam, kde je v!c sama, protože na sebe vzájemn! p$sobí? Nejsou v témže sv!t! jako st$l, který vidíme a hmatáme? To nelze popírat. Ale jestliže tomu tak je, pak jsou samy sou#ástí zevního sv!ta. Dokazovat tedy, že poznáváme n!jakou v!c proto, že nám to "íkají smysly, by znamenalo dokazovat, že musí být vn!jší, protože naše smysly samotné jsou vn!jší. To však nás p"ivádí zp!t k výchozímu bodu. Nebo%, když je vše vn!jší, pak výraz „vn!jší) ztrácí jakýkoli význam. Neexistuje tedy v$bec nic „vn!jšího). M$žeme pouze "íci, že sv!t existuje, že smysly existují, ale nem$žeme "íci, že jsou zevní v$#i mysli. Z toho m$žeme odvodit, že starý názor na t!lo jako pomíjející schránku obsahující nesmrtelnou duši je vhodný pouze pro d!ti. S moderní v!dou lépe souhlasí nov!jší názor, že t!lo samo je p"edstavou ve v!domí. Umíst!ní v!ci a #asové období, b!hem n!hož je v!c v této poloze - to jsou dv! šablony, v nichž musí být cht! necht! formováno celé naše v!d!ní o všech v!cech. Prostor a #as jsou tedy vlastními zp$soby mysli,


289

jimiž sestavuje v!domou zkušenost. Jiný zp$sob není možný, jestliže si máme uv!domovat cokoli, a% již je to nesmírn! vzdálená hv!zda, nebo špi#ka našeho prstu. Mysl tím, že "ídí své p"edstavy podle zákon$ prostoru a #asu, p#edem vytvá#í vlastní formu všech svých možných zkušeností zevního sv!ta. P"edstavy nejsou vytvá"eny zkušeností, ale ony samy vytvá"ejí naši zkušenost. Je to kací"ská, ale z"ejmá pravda. Když bude pravá p"irozenost vnímání jasn! osv!tlena, pak uvidíme, jak m$žeme být dvojnásobn! klamáni samotnými smysly, které p"edstírají, že nám odhalují zevní sv!t. Nebo% ony nejen že mohou p"ekroutit v!c, o které mají podávat zprávu, jako v p"ípad! iluzí, ale také nás klamou vyvoláváním domn!nky, že naše p"ímá zkušenost o této v!ci v prostoru a #ase je fyzická a nikoli mentální. Nyní m$žeme chápat, pro# Einstein$v objev, o n!mž jsme se zmínili v p"edchozí kapitole, p"estože byl #áste#ný a omezený, byl na správné stop!. Einstein shledal, že prostor je prom!nlivým vztahem, a vyložil, pro# tomu tak musí být, nikdy však se nepokusil vysv!tlit, pro# nebo jak k tomu došlo, že pro nás existuje. Mysl vtla#uje automaticky a nevyhnuteln! do #aso-prostorové formy množství vjem$ tvo"ící v!ci, které vidíme. Krátce "e#eno, pokud p"ijímáme zkušenosti o sv!t!, musíme jej nutn! zažívat jako jev v prostoru a jako událost v #ase. To je p"edem ur#ená podmínka lidské existence platná pro každého a nikdo, ani filozof, nem$že této podmínce uniknout. Samotný princip, který vysv!tluje naše poznávání existence tohoto sv!ta, vysv!tluje také jeho #aso-prostorové znaky. Ty jsou však pouze nutnými faktory p"i utvá"ení našich vjem$. My sami jsme jeho zdrojem. Naše víra v objektivní charakter prostoru a #asu ve vztahu k mysli je však tak mocn! vrozená a zd!d!ná, že její p"esv!d#ivost platí bez jakýchkoliv pochyb. Pouze nesmírn! sm!lé úsilí p"i zkoumání nám v$bec m$že pomoci z"eknout se této víry. Zbab!lost není opatrností. Pravda si nep"eje bázlivých p"átel. Pro praktické ú#ely v!"íme a musíme v!"it, že knihu, která leží tak z"eteln! p"ed námi, vidíme vn! sebe, ale uvnit" prostoru. Celé složení lidského v!domí nám to "íká s neodolatelnou autoritou, kterou ani na okamžik nelze pop"ít. Každé jiné tvrzení se p"í#í zdravému rozumu. P"esto

290


jsme již d"íve dokázali, že prostor je podstatnou sou#ástí mysli a že bez n!ho by mysl nemohla pracovat. Krátce "e#eno: prostor se nalézá uvnit# mysli. To nás neúprosn! vede k dalšímu záv!ru. Jestliže kniha existuje v prostoru a jestliže prostor existuje uvnit" mysli, pak nem$že kniha existovat nikde jinde, než v mysli samotné. To, co jsme P"írodou nuceni vid!t jako tišt!nou stránku vn! nás, t.j., jako zdánlivé ne-já, není nic jiného než vnímání samotného jáství, lom jeho vlastního sv!tla, n!co, co mysl sama p"edvádí svému vlastnímu vid!ní. Lidé se domnívají, že mysl nutn! sídlí pouze v lebce. Je-li však mysl tajemným tv$rcem prostoru, jak m$že sama být omezována prostorovými hranicemi? Jak m$že být omezena na to nebo ono místo v prostoru? Jak m$že být umís%ována pouze do hlav lidí? Marn! bychom hledali olovnici, která by zm!"ila hlubiny mysli, nebo m!"ítko, které by mohlo stanovit její ší"ku a délku. Tam p"ed námi je sv!t tvrdých skute#ností, panoramatický pr$vod pevných p"edm!t$ a hmotných v!cí. Nemá snadný úkol ten, kdo, jako Sokrates, nás p"ichází p"esv!d#ovat, abychom za#ali pochybovat o jejich „vn!jškovosti), která se zdá tak jistá a nezvratná. Není práv! vítán, nebo% i kdyby byly jeho podivné p"edstavy pravdivé, jsou nanejvýše nep"íjemné. Jakoby nám braly p$du pod nohama. V t!chto myšlenkách existují inherentní vlastnosti, které p$sobí chemicky odpudiv! na mentalitu davu, který prchá p"ed pravdou a hledá úto#išt! v sebeklamu. Proto je filozofie v minulosti chovala v tajnosti ku prosp!chu jen t!ch n!kolika, kte"í milovali pravdu. Nepou#eným lidem se bude jevit jako zázrak nebo neuv!"itelný názor fakt, že každou okolní v!c známe jen jako integrální mentální konstrukci a nikoli jako vn!jší v!c, že ji vidíme jako obraz utvo"ený v mysli. Bude to pro n! naprosto neuv!"itelné, práv! tak, jako se nevzd!laná mysl p"irozen! a nevyhnuteln! domnívá, že zem! je plochá a že slunce obíhá kolem naší planety. Lpí pevn! na tom názoru a soudí, že je bláznovstvím opa#né tvrzení, jako že existuje zem! protinožc$ a že zem! krouží kolem slunce. Jak tedy bylo možné prosadit mezi lidmi tuto p"ekvapující astronomickou pravdu? Bylo to možné pouze tím, že jim byla podána jistá p"íbuzná fakta. Dále pak tím, že byli tak


291

dlouho p"emlouváni, aby odvážn! používali svých rozumových schopností p"i hloubání o t!chto faktech, až odhalili jejich hlubší význam. Se zcela stejným problémem se setkáváme v obecném p"esv!d#ení, že každá hmotná v!c existuje zevn!, mimo mysl a odd!lená od ní. Filozofie vyvrací tento naivní názor a odstra(uje toto nepochopení. M$že toho však docílit pouze tehdy, když lidé budou chtít vid!t fakta, která nabízí, a pak je studovat hluboce a nestrann! s neúprosnou logikou až do samého konce. Bez takového naprostého souhlasu rozumu by filozofie nikdy nemohla doufat, že zvít!zí nad tak mocným a zako"en!ným instinktem lidské rasy, jakým je materialismus, který není pravdou, nýbrž parodií pravdy. Naše v!domosti o zevním sv!t! a naše vnímání v!cí v prostoru a #ase jsou formy, které naše mentální pochody p"ijímají. Musíme do sebe absorbovat tuto tvrdou pravdu zde zjišt!nou, pravdu, že to, co je uvnit" mysli, m$žeme vid!t vn! t!la. D$vody toho nelze pop"ít. Pozice této pravdy je neochv!jná. Se všemi protid$vody a opa#nými názory se lze utkat a lze je vyvrátit. Nebo% ona není zt"ešt!ným nápadem roztomilých blázn", nýbrž je tak jistá a prokázána, jako každý jiný ov!"ený fakt v arzenálu v$dy. Proto bude onou pravdou, která se znovu vt!lí pro zít"ek. Ti, kdo se bojí sledovat rozum, když je vede do nejpodivn!jších paradox$, jsou pro pravdu ztraceni. Tyto nauky nás mohou p"ekvapit a zastrašit, ale jsou-li pravdivé, musí být p"ijaty. Hledíme vzh$ru k nebes$m nad námi jako v!z(ové, majíce o#i zast"eny prostorem a ruce spoutány #asem, ale nevíme, že naše osvobození je na dosah ruky. Myšlení nás spoutalo; myšlení nás m$že osvobodit. Jakmile jednou za#neme chápat toto mystérium tyranie prostoru a #asu, které probouzí uctivou báze(, za#neme chápat, pro# máme v!novat pozornost dávným výrok$m, jako byl Ježíš$v, a co bylo mín!no jeho výstižnou v!tou, kterou hlásal utrápenému a na"íkajícímu sv!tu: „Království nebeské je ve vás.) Tajemné království, v n!mž #lov!k m$že nalézt spln!ní své nejlepší nad!je, nelze nalézt v budoucnu, ani na onom sv!t! po smrti, ani ve vzdáleném prostoru jako v n!jaké oblasti nad hv!zdami, nýbrž zde, v naší vlastní mysli, a nyní, v našem vlastním myšlení.

292


Takové poznání vrozené síly mysli p"ispívat k vytvá"ení svého vlastního sv!ta pozvedne lidi - a% jsou to sv!tci nebo cynikové - na úrove( vyrovnaných mudrc$, uklidní jejich rozví"ené mysli a ukonejší jejich trpící srdce.

KAPITOLA XI. MAGIE MYSLI Nyní musíme v!novat pozornost nejd$ležit!jšímu bodu této elementární výuky skryté nauky. Moderní v!da se zbavila pojetí statických v!cí zav!šených v prostoru a nahradila je poli síly. Jestliže je t!žké uv!"it, že poznáváme myšlenky o v!cech, když v!"íme, že poznáváme nezávislé zevní v!ci, není stejn! t!žké uv!"it v!deckému poznání, že pero je utvo"eno z elektron$, které si ani ve své p"edstav! nem$žeme srovnat s pevnou látkou, z které je pero dle našich zkušeností zhotoveno? Nic z toho, co vidíme nebo bychom mohli vid!t, se ani zhruba nepodobá elektronové „látce), na níž nám v!da zredukovala naše dob"e známé plnicí pero. A jestliže v!da takto m$že ni#it naše realistické zkušenosti, pro# by to nemohla d!lat filozofie? A jestliže je elektronové pero skute#ným perem, pak když vidíme hmotné pero, vidíme pouze jakýsi obraz, pouhé zpodobn!ní pera. Ale v tomto p"ípad! musí být tento obraz v naší mysli, nebo% nem$že být nikde jinde. Jestliže je p"edstava toliko mentální kopií hmotného p"edm!tu, který je vn! mysli, a tedy odd!lenou a odlišnou jsoucností, #ím to je, že nelze ob! sou#asn! vnést do v!domí a srovnávat jednu s druhou? Kdyby bylo p"í#inou naší myšlenky zevní pero, které je nám dáno smyslovou zkušeností, nikdy bychom si nemohli ov!"it jeho existenci, nebo% by každý pokus o pozorování zevních per skon#il toliko pozorováním myšlenek. Nem$žeme se dostat k v!cem z první ruky, nem$žeme je p"ímo prozkoumat, a% d!láme, co chceme. Nikdy se nem$žeme dostat za p"edstavy o nich. Proto si nem$žeme ani ov!"it jejich odd!lenou existenci. Nem$žeme ukázat p"edm!ty svým o#ím, protože i o#i i mozek poznáváme mentáln!, to znamená, že i ony jsou jen idejemi /p"edstavami0 a jejich prost"ednictvím si m$žeme uv!domovat mentální v!ci, tedy jedin! p"edstavy.

294


Snažíme-li se zkoumat své mentální konstrukce tím, že se obracíme na v!ci samé srovnáváním jedné s druhou, zkoušíme tak jen jednu konstrukci pomocí druhé, tedy srovnáváme jednu myšlenku s druhou. Vnímání v!ci a v!c sama jsou dv! strany jedné a téže k"ivky, její vnit"ní a zevní strana. A% d!láme cokoli, nikdy nem$žeme odd!lit jednu stranu od druhé. V!c je na vn!jší stran! a vnímání je na stran! vnit"ní. K"ivka však není dv!ma v!cmi, nýbrž jednou. V!c nelze odd!lit od jejího vjemu. Nem$žeme odd!lit vnímání od v!ci, m$žeme je však rozlišit v "e#i a myšlení vytvo"ením mentální abstrakce jedné nebo druhé. Hlubším p"emýšlením však shledáme, že i tento výkon není možný. Nem$žeme tedy vid!t žádný p"edm!t bez toho, abychom na n!j myslili jako na vid!ný. Má-li pro nás v$bec existovat, musí existovat jako n!co, co vnímáme. Zkusme myslit na pero, aniž si p"edstavujeme, že je osobn! vidíme, aniž dovolíme, aby #innost vid!ní splývala s perem samým. Shledáme, že není možné odd!lit jedno od druhého. M$žeme myslit na pero pouze prost"ednictvím a pomocí myšlenky, že je vnímáme. A% d!láme co chceme, budeme naprosto neschopni myslet na n! jinak. Nikdo nem$že odd!lit v myšlence zevní pero od skute#ného vnímání tohoto pera #lov!kem. Jaký záv!r z toho plyne? Že pero není #ist! objektivní, ale sou#asn! objektivní i subjektivní, jak hmotné tak i mentální. N!kdo namítne, že existence pera není pop"ena, je-li pero v tmavé místnosti, kde je nikdo nem$že vid!t. Odpov!* na to je, že nem$žeme mluvit nebo se zmínit o takovém p"edm!tu, aniž bychom na n!j mysleli, a že na n!j m$žeme myslet jedin! tehdy, když si vytvo"íme jeho mentální obraz: chceme-li to ud!lat, pak jsme nuceni p"edstavit si pero jako bychom je vid!li, jsme tedy nuceni spojovat v myšlence z"ení pera s perem samotným. Jedin! když myslíme na oboje sou#asn!, m$žeme dojít k p"edstav!, že pero v$bec existuje. Je možno dále namítat, že v!c m$že existovat v n!jaké odlehlé #ásti sv!ta, kam ješt! nevkro#ila lidská noha, kde ji nikdy nikdo nevnímal a kde ji nikdo nikdy pravd!podobn! ani vnímat nebude. Zde je odpov!* p"esn! táž jako u p"edchozí námitky. A% je v!c kdekoli, nelze o ní diskutovat jako o existující jinak, než že na ni myslíme, že si ji mentáln!

MAGIE MYSLI

295

zobrazíme. M$žeme si ji však zobrazit jenom v p"ípad!, když ji považujeme za n!co, co vnímáme bu* my sami, nebo n!jaký bezd!#n! p"edpokládaný pomyslný pozorovatel. Podobn! lze namítnout, že je snadné si p"edstavit scenérii severního pólu, kde pravd!podobn! není žádný pozorovatel, kde však, jak víme, jsou ohromné masy ledu i p"es nep"ítomnost n!koho, kdo by led vid!l, chodil po n!m, cítil jeho chlad a obdivoval se jeho bílé #istot!. Odpov!* na to je, že p"i myšlení na polární krajinu a na led, jenž ji vypl(uje, jsme nevylou#ili pozorovatele, ale ve skute#nosti jsme ho, i když bezd!ky, vnesli do scenerie, aby pozoroval její detaily. P"edstavili jsme si pozorovatele, ale naprosto si nejsme v!domi, že jsme to ud!lali. Vnesením takového imaginárního pozorovatele jsme na pól vnesli i jeho mysl a nechali jsme ho myslit na tuto scenérii. Víme, že pevný led je pevný pouze proto, že náš neviditelný pozorovatel cítí jeho odpor pod svýma nohama. Myslit na p"edm!t m$žeme jedin! tak, že myslíme na vid!ní p"edm!tu: není v lidských možnostech uvažovat o jeho existenci jiným zp$sobem. Proto se zrak stane nerozlu#ným spole#níkem existence. Není naprosto možné, aby n!co existovalo pro nás nezávisle na našem uv!domování si toho. Jak v!c tak myšlenku je nutno chápat ve spojené p"edstav! v!ci, vid!né námi nebo n!kým jiným. Podobná analýza platí pro ostatní formy vnímání. Objekty nelze odd!lit od myšlenky, že je vnímáme my nebo n!kdo jiný; existují jedin! proto, že na n! m$žeme myslit jako na tvrdé, pevné, t!žké, zkrátka, že je m$žeme nahmatat. Totéž je stejn! pravdivé o sluchu. Sluchový vjem p"ichází první a zvuk sám ho teprve následuje. Zvuky existují jedin! proto, že sou#asn! myslíme na to, že je slyšíme. M$žeme na n! myslit jedin! j ako na slyšené zvuky. Odstra(me mysl ze svého obrazu sv!ta a odstraníme z n!j prostor a #as; vezmeme mu tím základ. Sv!t jako p"edstava existuje pro n!jakou mysl, jinak nem$že v$bec existovat. Pro každý vid!ný p"edm!t musí existovat pozorovatel. Jinými slovy: a% je cokoli poznáváno, je poznáváno n!jakou myslí. Nikdy nic nebylo poznáno a nikdy nic nelze poznat odd!len! od pozorovatele. To nelze pop"ít. Žádný p"edm!t nem$že exis-

296


tovat sám a nepoznán. Proto ti - a t!ch je ohromná v!tšina - kte"í v!"í a tvrdí, že v!c m$že mít svou odd!lenou existenci, opravdu "íkají nesmysl. Jestliže to rozhorlen! popírají, nech% nám ukáží jediný p"edm!t, nemluv! ani o celém sv!t! p"edm!t$, a dokáží sou#asn!, že není spojen s poznávajícím& Nemohou to ud!lat, protože nemohou nic odd!lit od mysli. Sv!t je nerozpletiteln! a nevyhnuteln! spojen s myslí. Kone#ný záv!r tedy je: a% se díváme kamkoli, všechno ve vesmíru existuje proto, že je to myšleno. Opak je stejn! pravdivý. Nem$žeme myslit na vnímání, aniž myslíme také na vnímání n!jakého p"edm!tu, ani na akt slyšení, aniž s ním spojíme n!jaký zvuk. Neexistuje slyšení bez zvuku, neexistuje smyslové vnímání bez p"edm!tu tohoto vnímání. Proto znovu zjiš%ujeme, že si tyto dva nelze p"edstavit jinak než jako jedno, že zrak a vid!ná v!c jsou dv! strany jedné mince, že hmat a dotýkaná v!c jsou subjektivní a objektivní poloviny jednoho celku. Když v!decký princip relativity "íká, že pozorovatel je sou#ástí svého pozorování, znamená to, že osoba, která cokoli zažívá, je sou#ástí tohoto svého zážitku. M$žeme z toho ješt! vyvodit, že myšlenka je sou#ástí v!ci, na kterou myslíme. Budeme-li o tomto tvrzení správn! uvažovat, pochopíme, že mentální #initel je neodd!litelný od poznávaného p"edm!tu. A budeme-li uvažovat hloub!ji, zjistíme, že tyto dva jsou ve skute#nosti jedním. Nem$žeme považovat existenci a vnímání existence za odd!lené jednu od druhé. Jsme nuceni u#init záv!r, že tyto dv! nejsou ve skute#nosti dv!, ale nerozlu#n! jedno. V!c a vjem v!ci žijí v základní a neodd!litelné jednot!. A tak neexistuje nic jiného než uv!domování. Ptejte se sami sebe, zda toto tvrzení vysv!tlí veškerou vaši zkušenost a shledáte, že to ud!lá zcela adekvátn!. Pokuste se na druhé stran! zjistit, zda vysv!tlí vaši zkušenost sv!ta teorie materialist$, teorie, že neexistuje nic krom! nezávisle existujících fyzických v!cí. Poznáte, že nevysv!tlí a nem$že vysv!tlit existenci myšlenek a cit$. Protože jestliže v!"íte, že m$žete vložit n!co hmotného do zkumavky, nem$žete totéž ud!lat s myšlenkou.

MAGIE MYSLI

297

Je proto t"eba d$razn! opakovat, že vjem není pouhou kopií n!#eho zevního. Je prvotní a nikoli druhotný. To se nesmí p"ehlédnout, protože to je klí# k správnému pochopení „mentalismu), který je naukou, že všechny v!ci jsou mentální. Zjiš%ujeme, že pojem pera, existujícího nezávisle na mysli, která si je p"edstavuje, je pouhým výmyslem. Vjem pera není nic jiného než pero samé. P"edpoklad, že n!jaké jiné pero existuje odd!len! a že je hmotné, je zcela mimo náš okruh možného poznání, proto jej musíme zamítnout, máme-li se v!decky zabývat zjišt!nými fakty místo nejistými p"edpoklady. Pero je konstrukcí ve v!domí. Jeho existence je v tom, že je poznáváno. Neexistují dv! pera, hmotné a jeho mentální kopie. Je jenom jedno. Obraz, který bezprost"edn! vyvstane ve v!domí, je pero samé. Je tak živý a dokonalý a znaky objektivity jsou mu tak p"esv!d#iv! vtisknuty, že se nespokojujeme jeho pouhým vid!ním: jdeme dále a usuzujeme, že je nezávislým perem samým, a odmítáme v!"it n!#emu jinému. Ale pero, které poznávají smysly, není nic jiného než vjem, který poznává mysl. Ale nyní musíme #elit námitce: „Zde jsem s p"ímou zkušeností pera, které leží mimo mne v prostoru, odd!lené ode mne, pera, které mohu vzít a sev"ít ve své ruce a p"esv!d#it se, že je pevné, t!žké a tvrdé. Jak tedy m$žete o#ekávat, že uv!"ím, že je to pouhá p"edstava v mé mysli?) Odpov!* na to je, že tuto nauku nesmíme špatn! chápat, že tvrdí, že pero se p"ímo nejeví našemu zraku. Jeví se velmi d$razn!. Sama jeho bezprost"ednost nás odzbrojuje. Musíme pochopit pravdu, že vnímané pero je stejn! kulaté, t!žké, zbarvené a užite#né jako domn!le existující hmotné pero i p"es fakt, že vnímané pero je mentální konstrukcí. V p"edchozích dvou kapitolách jsme vid!li, že všechny naše zkušenosti sv!ta zahrnují mysl. Shledali jsme, že vjem není ani zdaleka #ist! pasivní a že vnímaný proces je naopak tvo"ivý a dokonce projek#ní. Ale jsme tak zamilováni do vjem$ hutnosti, které p"ijímáme od v!cí kolem sebe, a tak okouzleni vjemy vzdálenosti a polohy, které p"ijímáme z jejich vzájemného vztahu a ze vztahu k našemu oku, že zpravidla podce(ujeme nesmírn! sugestivní a tvo"ivou sílu mysli. Nejsme si tém!" v$bec v!domi dokázaného a dokazatelného faktu, že mentální

298


obrazy mohou mít rozm!r, tvar, délku, výšku, ší"ku, pevnost, plasti#nost, perspektivu, váhu, barvu a další vlastnosti, které obvykle spojujeme se zevními p"edm!ty. Mohou vybavit všechny tyto vjemy dokonalou živostí a veškerou skute#ností b!žné zkušenosti. A p"esto nejsou ni#ím jiným než p"edstavami& A tak jsou viditelné v!ci, o kterých se domníváme, že jsou mimo nás, mentálními zkušenostmi. Lze p"ipustit, že v!c sama existuje, ale charakter v!ci, jak jsme nyní zjistili, je zcela jiný, než se o n!m obecn! soudí. Ti, kdo by cht!li prohlašovat, že existují dva odd!lené fakty, fakt vnímání a fakt zevního hmotného p"edm!tu, d!lají nesprávnou analýzu vjemu. Jednota p"edstavy a p"edm!tu je objev, ke kterému nevyhnuteln! vede jemné myšlení starov!kých pozorovatel$ i ostré pozorování pozorovatel$ moderních. Tato jednota se však vyno"í teprve po velmi intenzívní a nekompromisní úvaze. Jakmile jednou tento bod pochopíme, m$žeme si "íci: „Jsem si v!dom svého uv!domování si této v!ci.) Pak shledáme, že nem$žeme toto druhé uv!domování si odlou#it od v!ci samé; tvo"í nedílnou entitu. Ti, kdo cht!jí rozd!lovat poznávanou v!c jednak na vjem, a jednak na jeho materiální hmotnost, ti kdo chápou vnímání jako mentální #innost, ale hmotnost jako nementální v!c, to znamená, ti, kdo stav!jí mysl proti hmot!, upadají do politováníhodného omylu. To, co známe je p"edstava, to, co vnímáme, není zjišt!ní, nýbrž mentální konstrukce. Ti, kdo to popírají, dostávají se do situace, že budou nuceni vysv!tlovat nevysv!tlitelné. Vyskytne se další námitka: „Chcete mi snad "íci,) "ekne ušt!pa#n! skeptik, „že abstraktní objekty mé p"edstavivosti, fantasmagorie mých sn$, obrazy mých sn!ní a fantomy, vytvo"ené mou obrazotvorností, jsou tak skute#né, tak existující a tak hmotné jako dvacetitunová parní lokomotiva, táhnoucí vlakovou soupravu? Chcete "íci, že tato lokomotiva není ni#ím více než myšlenkou v mém mozku, stejn! jako tyto ostatní fantastické myšlenky? Je-li tomu tak, pro# nemohu vmyslit takovou lokomotivu do bezprost"ední existence, a% myslím sebeusilovn!ji? Pro# si nemohu vmyslit do existence takový vlak, vstoupit do n!ho a být od-

MAGIE MYSLI

299

vezen? Rozdíl mezi zdánlivým vlakem a vlakem skute#ným je tak veliký, že by bylo nesmyslným tvrzení, že jsou si jakkoli podobné. Zde stojí skute#ný vlak z"ejm! a jasn! p"ede mnou, mohu do n!ho s d$v!rou nastoupit, mohu slyšet mohutný hukot a sup!ní lokomotivy, sv$j imaginární vlak však nemohu vid!t tak pevn! p"ed sebou, ani v n!m nemohu nikam jet, leda ve svém vlastním sebeklamu. Proto nemohu p"ijmout vaši nauku o mentalismu. Je v tom n!kde n!jaký trik, nástraha nebo lé#ka. Vnímaný vlak je pro mne velmi užite#ný, kdežto onen imaginární je bez užitku. Je zcela sm!šné "íkat mi, že oba mají stejný základ.) Musíme nejd"ív poznamenat, že to, co neumí ud!lat kritik, d!lají jiní, to je, nacházejí v bd!lých fantaziích skute#nost a životnost, která je p"ed zrakem mysli úpln! zp"ítom(uje. Dokazují to velcí básníci, geniální um!lci, proslulí mystici a odlou#ení milenci to dokazují také. Nacházejí uprost"ed scén svého okolí vytvo"eného imaginací a ve vysn!ných tvá"ích dokonalý pocit skute#nosti. V té dob! nepochybují o skute#né p"ítomnosti myšlených p"edm!t$ a osob. Jsou opravdu dva stavy lidské mysli, které zažívá v!tšina lidí a které neoby#ejn! p"esv!d#iv! znázor(ují možnost ud!lat #ást toho, co náš kritik ud!lat neumí. Jsou to stavy pohroužení do hlubokého zasn!ní a pono"ení do hlubokého snu. V t!chto stavech spontánn! mizí rozdíl mezi vnímaným a imaginárním sv!tem rozdíl, který samoz"ejm! poci%ují oby#ejní lidé v normálních dobách. B!hem t!chto stav$ unesení m$žeme vstoupit do vlaku, jet s ním pry# a ani na okamžik nepocítíme, že to není skute#ný vlak a že naše cestování není skute#ným cestováním. Naopak v té dob! zcela v!"íme ve skute#nost, pevnost a existenci svého ve sn!ní nebo ve snu zrozeného vesmíru. Kdybychom žili v!tšinou v takových podmínkách, byly by pro nás jist! skute#n!jší, než by se nám zdál n!jaký chvilkový skok do pln! bd!lého života, kdyby se udál. Pak bychom jist! p"isuzovali skute#nost jim a upírali bychom ji bd!lému sv!tu. Je proto neospravedlnitelné tvrdit, že mnohé v!ci nemohou být tak mentální, že nemohou náležet do téže t"ídy jako mentální obrazy, pon!vadž je lze vid!t tak živ! a jasn!, kdežto mentální obrazy jsou pom!rn! mdlé a nejasné. Otázka nezní jakým zp$sobem vnímání vzniká, ale zda je #i není mentální.

300


Ale náš kritik namítne, že tato odpov!* je p"ekroucená a že neodpovídá jeho kritice. Jist!, není myšlena jako úplná odpov!*, nebo% je nabídnuta pouze jako objasn!ní a ne jako d$kaz. Jestliže nic nepotvrzuje, nazna#uje mnoho tajemných možností, kterými mysl m$že vytvá"et skute#nost. Je ur#ena k tomu, aby ho varovala, aby p"íliš rychle nedogmatizoval o tom, co mysl m$že a co nem$že d!lat. Úplnou odpov!* zde nelze našemu kritikovi dát, protože zahrnuje vysv!tlení kone#ného tajemství lidské osobnosti. Toto odhalení pat"í p"irozen! až do druhého svazku tohoto díla. To, co mystik chápe z tohoto tajemství jenom s nejasností podobnou snu, to filozof ur#uje s úžasnou p"esností. Posta#í "íci, že náš kritik má pravdu v poslední #ásti svých námitek. Skrytá nauka totiž netvrdí, že individuální mysl, ego kteréhokoli #lov!ka, m$že tvo"it sv$j vlastní sv!t podle své vlastní libov$le. V tomto sm!ru nalezne kritika n!které odpov!di v této i v následující kapitole. ZÁHADA VNÍMÁNÍ. Kritik pronese další otázku: „Co je tedy pravou p"irozeností nezávislých p"edm!t$, která zp$sobuje, že tyto myšlenky existují? +íkáte nám, že to, co vidíme, jsou pouhé myšlenky. I když p"ipustíme tento bod, stále zde z$stává otázka, která nás trápí a které se všechny tyto d$kazy úpln!, ne-li vychytrale, vyhýbají. I kdybychom p"ipustili, že známe pouze myšlenky v!cí, stále ješt! existují v!ci, které, jak se zdá, p$sobí na naše smyslová ústrojí a p"ivád!jí tak tyto myšlenky do existence. Je-li to, co vnímáme, pouhou myšlenkou, cít!nou jako zevní, co se stane s p"edm!tem, který jí dává vznik? Jist! byste na nás nežádali, abychom ztotož(ovali skute#nou v!c s pouhou myšlenkou o ní? Jist! to, co zp$sobuje vznik mentálního obrazu, není totéž co obraz sám? M$žeme pochybovat o sv!dectví smysl$, ale nem$žeme je zamítnout. A to není vše. P"ešel jste naprostým ml#ením proces, kterým se z vibrací rodí v mozku vjem. Jak se taková myšlenka tvo"í? +ekl jste nám, jak se tvo"í v!c, na níž myslíme, avšak ne"ekl jste, jak vzniká myšlenka sama.)

MAGIE MYSLI

301

Co je to nezávislý p"edm!t? Jak je mozek spojen s myslí? Jist! tyto dv! otázky je nyní možné vyslovit, protože nebyly ješt! tak dalece vysv!tleny. M$žeme však posuzovat správn! existenci #ehokoli, dokud jsme si neujasnili, co je to, o #em víme, že existuje? Ale to op!t závisí na tom, jak dojdeme k tomu, že to víme. Pochopíme proto snadn!ji odpov!* na první otázku, když se nap"ed dozvíme odpov!* na druhou otázku. Proto s ní za#neme. Za#n!me s poznatkem, že každá smyslová zkušenost je dvojím faktem, za prvé, fyziologickými dojmy, zakoušenými t!lem, a za druhé, uv!domováním si t!chto dojm$. Toto uv!domování lze nazvat vnímáním p"edm!tu. Kombinace t!chto dvou #initel$, fyzického dojmu na oko, ucho a tak dále, a v!domé myšlenky vytvá"í vnímání tohoto p"edm!tu. Proto, když voníme k r$ži, uvádíme stav mysli v soulad se stavem fyzického podrážd!ní. Jak se však m$že stav fyzického podrážd!ní zm!nit ve stav mysli? Jak m$že mysl p"ijmout n!co, co není mentální? Fyzické podrážd!ní je naprostým protikladem mentálního podrážd!ní. Kde je prost"edník, spojující #lánek, jenž m$že p"eklenout nápadnou mezeru mezi t!mito dv!ma protiklady? Zde je pochybnost, která m$že oprávn!n! vzniknout, otázka, která vyžaduje p"ímou odpov!*. Jak vykoná mysl zázra#ný skok z fyzické do nefyzické nehmotné jsoucnosti, jakou je vjem? Jak m$že mysl dosv!d#it existenci #ehokoli, co je mimo ni? Nikdo si nikdy neuv!domuje mysl, konající tento pozoruhodný krok v!nování pozornosti a vysv!tlování #innosti v šedé k$"e mozkové. +íci, že si nikdy neuv!domujeme proces, jakým vzniká vjem, a "íci, že nervová vibrace se m!ní v myšlenku, znamená sko#it do tmy a p"istát na zcela jiné p$d!. U#iníme-li proces podv!domým, nevy"ešíme tím tuto nesnáz, nebo% stále z$stává mentálním procesem. Jakmile p"ijdeme k molekulárním zm!nám v mozku, dosp!jeme k náhlému konci. Zde kon#í souvislost. V!domí se náhle objevuje na druhé stran! propasti a my nevíme, jak spojit dva tak zcela rozdílné "ády existence. Jak m$že spojit fyziologie tyto dva konce? Odpov!* je, že je nespojuje. Nechává je p"esn! tam, kde jsou. Staví most p"es propast použitím slova „n!jak), p"edpokládajíc, že konce jsou n!-

302


jak spojeny. P"ijímá propast a pak p"edpokládá, že to není propast. Proto, když fyziologie "íká, že mezera je n!jak uzav"ena, a#koli naprosto nem$že "íci jak, oddává se h"e spekulativní fantazie, nikoli odhalování zjišt!ného a ov!"eného faktu. Skok, který d!lá, není p"irozený, ale um!lý. Vracíme se tedy k znepokojující otázce: Jak je možné spojit mysl, která je nehmotná, s mozkem, který je hmotný? Fyziologie p"iznává, že nechápe, jak odstranit tuto mezeru mezi jakýmsi vlnivým pohybem v nervové tkáni a v!domým pohybem myšlenky, i když se pokouší p"edložit r$zné hypotézy a domn!nky. Žádná z nich není schopna získat širší souhlas. Nikdo ješt! nikdy p"im!"en! nevysv!tlil psychologická fakta fyziologickými jevy. Veškeré takové pokusy selhávají, protože se jim neda"í pochopit spojení mezi myslí a hmotou. Ti, kdo ochotn! tvrdí, že vrcholnou funkcí nervového systému je „vytvo"it) myšlenku pod kostní sko"ápkou lebe#ní, prohlašují zázrak mnohem úžasn!jší, než jsou všechny ostatní. Nech% si vezmou m!"ítko a zm!"í vzdálenost jedné p"edstavy od druhé, jedné v!domé myšlenky od druhé. Nemohou to ud!lat, protože nikdo neví, kde mysl za#íná nebo kon#í. Není bláhové považovat za samoz"ejmé, že p"i kývání svými viditelnými hlavami, kývají lidé sou#asn! i svými neviditelnými myslemi? Za žádných myslitelných okolností nelze spat"it, že mysl sídlí v hlav!. P"esto materialisté p"ijímají bezmyšlenkovit! pochybnou víru, podle níž se mysl posuzuje stejn! jako hmotné p"edm!ty. Nikdo nem$že spojit nehmotnou p"ítomnost, jakou je mysl, s hmotným místem, jakým je hlava, protože neexistuje žádný bod nebo plocha v mysli, které by se mohly setkat s n!jakým bodem nebo plochou v hlav!. Ale oni stále mluví tak, jako by mysl byla definitivn! umíst!na v mozkových zakon#eních #idlových nerv$. S ohledem na zvyklost obecné mluvy m$žeme - snad musíme - mluvit dále o mysli, jako by byla v hlav!, aleje trestuhodné to d!lat, když se jedná o filozofické ú#ely. Vnímání je mentální proces, tedy myšlení, a rozum vyžaduje, aby se myšlenka p"isoudila n!jakému subjektu, v n!mž se objeví, n!jakému v!domí, v n!mž se proces d!je. Nesmíme proto myln! považovat pohyby hmotných molekul v t!lesném mozku za v!domé myšlenky. Ti,

MAGIE MYSLI

303

kdo nemohou pochopit rozdíl mezi ob!ma, nemohou nikdy pochopit význam vjemu, který je nejzákladn!jším faktem psychologie. A první kroky v psychologii jsou nevyhnutelnými kroky i ve filozofii. Žádný mikroskop neodkryl nikdy v!domí a žádné otev"ení lebky to také nikdy nedokázalo. V!domí nelze pozorovat. Musíme je považovat za to, #ím je - za odlišný a odd!litelný fakt. Považovat fyzický mozek za totožný s plným v!domím znamená oddávat se #iré fantazii. Pokus uspokojiv! vysv!tlit vnímání, jako kdyby bylo pouze v!cí nervové #innosti, není nic jiného, než vyhnout se podstat! v!ci. Co skute#n! d!lá fyziolog, když sleduje vjem na celé jeho dráze od povrchu t!la až do mozkového st"ediska? Sleduje ho ve své vlastní mysli, provádí akt uv!domování. Vjem neztrácí sv$j mentální charakter, protože si fyziolog vybral pro odpovídající fyzickou vibraci název „nervová zm!na). Jeho problém spo#ívá v tom, že nem$že ú#inn! roz#lenit vjem a p"esto jej podržet v plném v!domí. M$že být roz#len!n pouze teoreticky. Je to entita a tedy mimo jakoukoli možnost praktických analýz. Pitevní n$ž m$že vystavit našemu pohledu nervovou substanci mozku, ale nem$že ukázat myšlenku, p"edstavu, fantazii nebo obraz vzpomínky. Propast mezi ob!ma se zdá být zcela nep"eklenutelná. Zde se musí fyzická v!da skute#n! zastavit, zmatena a ochromena, protože je zcela neschopna uspokojiv! vysv!tlit tento náhlý a p"ekvapující skok od nev!domí k v!domí. P"es nejv!tší úsilí nejlepších myslitel$ moderní doby fyziologie nevysv!tlila následující problém: Jaká je souvislost mezi lidskou myslí uvnit" a hmotným vesmírem vn!? Jaká je povaha spojení mezi myšlenkou a v!cí? Herbert Spencer, který se nap"íklad pokusil interpretovat v!du sv!tu devatenáctého století, který psal pohrdliv! o filozofickém úsilí redukovat poznávání v!ci na poznávání myšlenky, musil p"iznat, že „jak hmotné p$sobí na mentální, a jak mentální ovliv(uje hmotné, jsou tajemství, která není možné prozkoumat). Fakt v!domí je totiž prvotní. Je to nejtajemn!jší fakt v celé lidské existenci. Žádný pohyb hmotných molekul ho nem$že p"ímo vysv!tlit, nebo% nic, co není v!domé, o tom nem$že podat odpovídající zprávu. Nevíme, že molekuly mají sílu uvažovat o své vlastní p"irozenosti. Mentální zku-

304


šenost je a vždy byla nejvyšší záhadou, umíst!nou do st"edu zdánliv! ne-mentálního sv!ta. Omezovat v!domí na jeho události nebo na jeho obsah tak, jak se #asto d!lá, nepom$že vysv!tlit jeho vlastní existenci, pouze se tím vyhýbá "ešení. V!d! se obdivuhodn! da"í mluvit o tom, co mysl d!lá a jak se chová, ale dosud se jí nepoda"ilo "íci nám, #ím je. Mysl je nepoddajná jsoucnost, jež se vzpírá tomu, aby byla rozložena na n!co jiného. Musíme se proto dále tázat: Jak to, že se fyziologický proces m!ní v proces mentální? Nebo% mysl je jak tajemná, tak i jedine#ná - zdá se, že nikdo neví, i když tém!" každý se domnívá, že ví, #ím vlastn! je. Víme však jedno, že ve vesmíru není nic, co by se jí podobalo. Fyziologie správn! uvažuje, a již dlouho uvažuje, o tomto problému, ale opouští ho jako nevysv!tlitelný a nevyzpytatelný. Mezera je zcela nep"eklenutelná. A takovou z$stane i nadále pokud a dokud nepoznáme dva prosté, ale jemné charakteristické rysy, které nám pomohou vy"ešit tento problém a zárove( s ním celou "adu pošetilých otázek, jež s sebou p"ináší. Fyziolog si nepovšiml t!chto dvou bod$ z toho prostého d$vodu, že by ho takové poznání zavedlo za hranice jeho odborné v!dy. Má-li z$stat fyziologem a ni#ím více, musí zaplatit t!žkou da( úzké specializace odborností uvnit" t!chto hranic, ale nev!domostí mimo n!& Jestliže však chce ve svém zkoumání dále pokra#ovat, pak se musí stát psychologem: neexistuje žádný jiný sm!r, kterým by se mohl vydat pro objasn!ní. Psychologické stanovisko je totiž po#átkem ješt! vyššího filozofického stanoviska. Tyto dva body jsou: za prvé, základní po"adí, ve kterém za sebou následují podrobnosti našeho uv!domování si p"edm!t$ a ve kterém zapadají na svá pat"i#ná místa; za druhé, co je to, co m$že mysl skute#n! poznávat. Když budou k dispozici odpov!di na tyto dva body, objeví se sama ze svého vlastního popudu odpov!* na nejvyšší problém, který je na konci cesty fyziologa. První bod nás vybízí, abychom p"esn! vypátrali, ve kterém kritickém okamžiku si skute#n! uv!domujeme p"edm!ty kolem sebe. Pak si vzpomeneme, že podle fyziologie neexistuje b!hem celé cesty, kterou pro-

MAGIE MYSLI

305

chází smyslový vjem od zakon#ení nerv$ až do mozkového st"ediska ani jediný okamžik, ve kterém bychom si to uv!domili. Ani na zlomek vte"iny si neuv!domujeme nezávislou v!c, o níž p"edpokládáme, že je venku a že o ní dostáváme zprávu. Teprve tehdy, když dosáhne svého kone#ného cíle, teprve jako následující akt, vzniká nápadný kontrast vjemu. Myslíme na p"edm!t a potom se mysl, žádostivá zv!d!t, jak myšlenka vznikla, pokouší dostat za n!j. Následkem toho postupn! vzniká senzorická stránka fyziologie. Fyziolog pak pomalu zjiš%uje po #ástech celý senzorický proces, až se dostane zase zp!t k myšlence. Když odhaluje zp$sob, jakým p"edm!t #iní dojem na naše smyslové ústrojí, nebo zp$sob, kterým se tento dojem p"enáší do mozku, neodhaluje nic o vnímání jako o okamžiku, kdy myšlenka bleskne do mysli. Všechny tyto v!ci totiž v sob! zahrnují prvenství v!domí, jehož p"ítomnost není vysv!tlena pozorováním v!cí, kterých jsme si v!domi, ale je pouze popsána. Fyziolog je jako #lov!k, který dovede zhotovit housle a vysv!tlit zákony zvuku, ale nem$že tvo"it nebo vysv!tlovat samotnou hudbu. Neuv!domuje si, že veškeré jeho popisy, jejichž smyslem je vysv!tlit existenci jeho uv!dom!ní si p"edm!tu, jsou popisem toho, co se d!je potom, když uv!dom!ní již vzniklo. Nechápe, že jeho vysv!tlení nervových a mozkových pochod$, které jsou výsledkem vzájemného p$sobení mezi t!lem a p"edm!tem, jsou pouze seznamy událostí, které se objevují následn$ po uv!dom!ní si p"edm!tu. Proto jeho pokusy vysv!tlit uv!domování vysv!tlují vše, jen ne vjem sám, fakt, který nev!domky p"ijímá, když p"iznává, že je v celé "ad! událostí nevysv$tlitelná mezera. Položte si nyní otázku: „Jak po prvé poznávám, že n!co v$bec existuje?) Budete muset odpov!d!t, že poznáváte nebo si n!co uv!domujete nejd"íve myslí a teprve druhotn! smysly. To dokazuje jev bloud$ní mysli a roztržité pozornosti, popsaný na za&átku p#edešlé kapitoly. Pokud hluboko a pozorn! uvažujete o uplynulé zkušenosti nebo o bezprost"edním problému, m$že z$stat ze*, která stojí proti vám, pod prahem vašeho v!domí. To neznamená, že o#i nekonají svou povinnost. Naopak, obraz zdi bude p"esn! zaznamenán na sítnici. Ani to neznáme-

306


ná, že by optický nerv neprovedl sv$j úkol dodat vibracemi zprávu do mozku, ani že by korová st"ediska v mozku zprávu nep"ijala. To vše se odehrálo, vytvo"ily se smyslové dojmy a v mozku vzniklo podrážd!ní. Pro# potom z$stává ze* nevid!na? Protože tomu všemu mysl nev!novala pozornost. Protože to nep"evzalo v!domí. Protože, stru#n! "e#eno, m$žeme zažít pouze to, co zažívá mysl& Proto, "eknete-li, že jste si uv!domili ze* p"ed sebou, ve skute#nosti tím míníte, že jste si uv!domili vjem zdi, tedy p"edstavu zdi jako objekt v!domí. Krom! toho, tatáž pou#ka byla aplikována p"i zkoumání iluzí a halucinací, uvedené v p"edchozí kapitole. Když si nasadíme brýle, budeme si zpo#átku stále uv!domovat jejich p"ítomnost na obli#eji. Pozd!ji však zasklené kroužky p"ed našima o#ima a jejich tlak na náš nos vyprchají z našeho v!domí a nakonec úpln! zapomeneme na p"ítomnost a tlak brýlí. Nervová zakon#ení v k$ži, tedy hmat, nám sd!lují, že tam jsou. Nervová zakon#ení v oku, tedy zrak nás rovn!ž informuje o jejich existenci. My však obvykle nepozorujeme tyto dojmy. Vjem brýlí zmizí z naší mysli a s ním i jejich existence. Pro#? Protože myšlenka brýlí p"ichází první, a když na n! p"estaneme myslet, zcela upoutání jinými v!cmi, vnímání brýlí ustane také, protože zevní aspekt brýlí je pouze promítnutím vnit"ní p"edstavy. V!c nem$že pro nás existovat, neexistuje-li nejd#íve myšlenka na ni - to je náš experimentální d$kaz& Každá událost je událostí, která nap"ed musí být vnímána, a každý p"edm!t je p"edm!tem, který nap"ed musí být poznán. Ale vnímání a poznání jsou stavy v!domí, ideje. Závisí na mysli. M$že být #lov!k v$bec schopen poznat, co je „hutnost), aniž si ji d"íve uv!domí? M$že se v!c objevit p"ed myslí nevnímaná? M$že ji #lov!k v$bec poznat, dokud zárove( s ní nevnímá poznávající mysl? M$že existovat n!jaký druh poznání n!#eho pevného bez mentálního prvku, který na po#átku do n!ho vstupuje? Neznáme a nem$žeme znát žádný p"edm!t odd!len! od poznání jeho p"edstavy. První je zrození pozornosti. Musíme se pevn! držet tohoto faktu: Neuv!domujeme si nejd"íve pero nebo scenérii, ale pouze své vjemy o nich. Musíme si toto rozlišování

MAGIE MYSLI

307

ujasnit pro svou zkušenost tak j a k o je samoz"ejmé pro náš rozum, když analyticky zkoumáme proces svého poznávání zevních v!cí. Uv!domujeme si myšlenky, obrazy, p"edstavy v!cí, nikoliv v!ci samé. Poci%ujeme vjemy, dotýkáme se jich, #icháme je a chutnáme je. Ti, kdo to pokládají za nemožné, neznají ani psychologii jako v!du, ani filozofii jako interpretaci v!dy. Víme, že v!ci existují jedin! proto, že je v prvé "ad! známe mentáln!. Mysl je jejich prvotním základem. Myšlenka o v!ci p"ichází první a musí p"ijít první, máme-li v!c v$bec poznat. V!domí proto musí vyvstat d"íve než cokoliv jiného, dokonce d"íve než je celý sensorický pochod uveden v #innost. Stru#n! vyjád"eno: Analýza vnímání, kterou nám nabízí fyziologie, je výsledkem p"ímého pozorování. Nikdo však nikdy nevid!l zevní p"edm!t d#íve, než p"ešel do vnímání. To je nezvratné, nebo% vid!t p"edm!t p"edpokládá vnímat jej. Proto p"edm!t je po prvé vnesen do pole pozornosti se svým vjemem, ne d"íve. A tak analytická "ada, kterou nám p$vodn! poskytla fyziologie, jeví se jako nesprávná z vyššího stanoviska psychologie, které #iní zrození myšlenky prvním #lánkem této série, a#koli z jejího stanoviska je zcela správná. Kdyby se fyziologie m!la povznést k filozofii, byla by nucena zrevidovat svou vlastní analýzu a nabídnout jinou, mén! klamnou. Fyziologie upadla totiž do tohoto omylu, pon!vadž vytrvale považuje t!lo za n!co, co jediné je skute#né a trvalé ve srovnání s myšlenkou, kterou považuje za pomíjející a iluzorní. Fyziologova „mezera) se objevuje jenom tehdy, když za#íná "adu v nesprávném po"adí. Nech% jí obrátí a svou p"edstavu, kterou dal na konec, dá na za#átek, kde má být, a pak mezera zmizí. V!domí je po#áte#ním faktem veškerého našeho poznávání vn!jších p"edm!t$. Dokud neza#ne p$sobit, nemáme v$bec ani p"edstavu, že takový p"edm!t existuje. Ale jakmile zahájí #innost, ani nep"ipouštíme tento prostý základní p"edpoklad. Vnímáme p"edm!t protože ho myslíme; nemyslíme p"edm!t proto, že ho vnímáme. Tato pravda není jednou z t!ch, které si #lov!k m$že osvojit pouhým zb!žným pohledem kolem sebe, m$že ji pochopit jedin! po usilovném p"emýšlením a vytrvalém zkoumání.

308


Zmínili jsme se již d"íve, že existují dva body, které by nám pomohly p"eklenout mezeru mezi mozkem a myslí. První byl vysv!tlen a druhý /Co je to, co mysl skute#n! poznává?0 bude vysv!tlen nyní. Existují r$zné teorie poznávání, které jsou odborn! nazývány: dvojvztažné teorie, teorie o vzájemném p$sobení, psycho-fyzický paralelismus, teorie o vyno"ování a tak dále. Všechny však selhávají, když mají p"im!"en! zodpov!d!t r$zné námitky. P"edevším budou muset ješt! pochopit, že místo, zaujímané myslí, je prvo"adé, nebo% nelze nic poznat, dokud mysl není p"ítomna jako jsoucnost sama o sob!. Kdyby n!kdo tvrdil, že mysl m$že p"ímo uchopit hmotný p"edm!t nebo skupinu hmotných p"edm!t$ a kdyby hmota byla n$co zcela odlišného od mysli, pak by tvrdil n!co, co by odporovalo samo sob!. Jestliže mysl a hmota na sebe vzájemn! p$sobí, potom musí existovat n!jaký spojovací #lánek mezi nimi a tím #lánkem m$že být jedin! to, že jsou ve svém základu totožné. Kdyby hmota nebyla totéž co mysl, potom by nemohl nastat proces poznávání zevních p"edm!t$, nebo% poznávání je mentální #innost; p"edstavy jsou jejím výtvorem a vše, co známe jako vjemy nebo jako úvahy, jsou p"edstavy. Poznávání je vnit"ní psychický pochod, a když poznáváme v!c, jsme donuceni zákonem vztahu poznávat ji jako myšlenku. Kone#ný akt vid!ní je mentální. Množství obraz$ m$že dopadnout na sítnici mrtvého #lov!ka, on však nebude vid!t nic. Jeho mysl není #inná a nem$že tedy navázat žádný vztah. Kam skute#n! pat"í vjemy? Pat"í do mysli nebo mimo ni? Protože se d!jí v mysli a protože mysl nem$že p"ekro#it samu sebe, musíme p"ipustit, že se d!jí v ní. P"edm!t musí náležet jednotce z téže látky, jako je v!domí, má-li být v$bec poznán. To znamená, že se nejprve musí p"em!nit v mentální látku. Proto se p"edm!t nebo zážitek musí nejprve zm!nit v p"edstavu a teprve pak si ho mysl m$že uv!domit. Zdá se, že p!t smysl$ nás informuje o hmotných v!cech, ale bez mysli by byly n!mé a z$staly by navždy tiché. Analýza procesu poznávání již odhalila, že zrak, sluch, atd. skute#n! a kone#n! sídlí v mysli a nikde jinde a že do v!domí opravdu p"ichází mentální v!c. To znamená, že mysl bezprost"edn! a p"ímo poznává v!ci své vlastní p"irozenosti, téhož

MAGIE MYSLI

309

charakteru, které nejsou od ní odlišné, jak se oby#ejn! o hmotných v!cech p"edpokládá. Myšlenka a cit jsou výsadami mysli. To, co myslíme nebo cítíme, je proto mentální, tedy p"edstavou, a% je to d"ev!ný st$l, vzdálená hv!zda nebo prudký hn!v. Vnímáme jen to, na co myslíme, protože vše, co vidíme, nepoznáváme jinak než jako p"edstavu. Jaký je vztah, který existuje mezi vašemi vjemy a vaší mysli? Existují vn! vaší mysli? Úvaha ukáže, že je to nemožné. Vjemy samy jsou téže p"irozenosti jako mysl; to znamená, že jsou v!domé a nehmotné. Skládají se proto z téže látky, ze které se skládá sama mysl. 'innost zažívající mysli tvo"í vše, co mysl poznává. Proto v!domí, jak je oby#ejn! známe, je nep"etržitým sledem p"edstav a obraz$. Je to mysl, co nám umož(uje vid!t, slyšet a poci%ovat, a je to zrak, sluch a hmat, co nám umož(uje zažívat p"edm!t. Není-li tedy žádná vnit"ní p"edstava, není ani žádný zevní objekt& Všeobecn! se v!"í, že to, co zažíváme vnímáním, je totožné s fyzickým p"edm!tem. My opravdu víme o p"irozenosti p"edm!tu jenom to, #ím je v mezích vnímání, to jest, p"edstavy. Nepromyšlený názor na sv!t, vytvo"ený pr$m!rným rozumem, pokládá za zjevnou pravdu to, co vidí; ví málo o procesu vnímání, kterým poznáváme sv!t tak zvaných fyzických v!cí. Neví, že sv!t není nikdy vnímán p"ímo a že proto nikdy nevstupuje do naší zkušenosti. Mysl se skute#n! chápe n!#eho p"íbuzného, n!jakého vjemu, obrazu nebo p"edstavy, jež je v podstat! mentální. Uv!domuje si to, s #ím je sp"ízn!na, což znamená, že m$že poznávat p"edstavy, ale nic jiného. Vidí nakonec to, co se jeví v!domí, spíše než to, co se jeví smysl$m. Poznávané je stejn! mentální, jako sám prvek poznávání. Mysl tak zastává dvojí funkci. Je jak pozorností, tak p"edstavou, kterou si uv!domuje. Její povaha je taková, že si p"ímo neuv!domí nic, co se prostírá mimo ni, nýbrž pouze zm!ny v sob! samé, tedy myšlenky. U#init mysl pasivním p"íjemcem dojm$ z jiného sv!ta znamená ignorovat fakt, že mysl poznává pouze v!ci mentální, tedy p"edstavy. A% je zevní v!c p"í#inou vzniku vjemu nebo ne, stále musí být sama o sob! jen p"edstavou, má-li být vnímána.

310


Mnoho falešných interpretací a zbyte#ných otázek zmizí, když pochopíme tuto pravdu. Mysl nezávisí na žádné vn!jší v!ci, aby si tuto v!c uv!domila, protože neexistuje nic, co by bylo k mysli zevní nebo vnit"ní. V!c musí být mysli p"edložena jako p"edstava a nem$že být sou#asn! p"edložena žádným jiným zp$sobem. Myšlenky jsou opravdu vše, co mysl zná, vše, co zažívá, a% již jsou to myšlenky slyšení n!#eho, nebo vid!ní n!#eho. Radost z letní procházky zahradou nebo pal#ivost zimního mrazu nepoci%uje p!t fyzických smysl$, nýbrž nehmotná mysl. Slova, natišt!ná na této stránce, ne#te ve skute#nosti viditelné t!lesné oko, ale neviditelná mysl. Pravda o tomto základním faktu existence je práv! tak v!decká jako filozofická a bude školními u#ebnicemi p"ijata jako samoz"ejmá pravda d"íve, než se p"esype písek tohoto sužovaného století. PRVENSTVÍ MYŠLENKY Musíme nyní shrnout veškeré pochopení získané z našeho zažívání vn!jšího sv!ta. Když jsme poprvé uchopili své plnicí pero, za#ali jsme s fyzikálním názorem, že bez sv!telných paprsk$ bychom je nikdy nemohli vid!t. P"ešli jsme potom k anatomickému názoru, že bez o#í bychom nevid!li sv!telné paprsky. Pokra#ovali jsme k fyziologickému názoru, že nebýt nerv$ o#i by nevid!ly nic a nebýt mozku nervy by vibrovaly nadarmo. Pak jsme vystoupili k psychologickému názoru, že zde, v tomto bod!, po#íná mysl svou konstruktivní práci a že nebýt mysli, stále bychom nebyli schopni pero vid!t. Nakonec si je totiž uv!domujeme jako myšlenku. Okamžik v!domého vjemu je okamžikem skute#ného zážitku existence pera. Poznali jsme však, že zde nebyla zjistitelná spojitost v dob! p"echodu od fyzického mozku k nefyzickému vnímání takže souvislost celého procesu byla p"erušena. P"i pátrání po vysv!tlení tohoto p"erušení jsme ud!lali p"ekvapující objev: Protože mentální obraz pera byl prvním náznakem, který jsme m!li o jeho existenci, nebo% jediné v!ci, pro mysl post"ehnutelné, jsou takovéto obrazy, takovéto myš-

MAGIE MYSLI

311

lenky, proto musela mysl vytvo"it p"edstavu pera d"íve, než mohla poznat, že pero existuje. Za#ali jsme tím, že jsme u#inili mysl, sv!tlo, oko, nerv a mozek ú#astníky této hry: získání zážitku pera. Na konci jsme shledali, že nejenže mysl jako jediná podstupuje tuto zkušenost, nýbrž že ona také produkuje p"edstavu, která vytvá"í tuto její zkušenost& Co to znamená? Znamená to, že jsme za#ali s poznáním, že je zde pero, ale analýzou pochodu, jak jsme dosp!li k tomuto v!d!ní, k této myšlence, jsme se vrátili k výchozímu bodu, k téže myšlence. Pohybujeme se v dokonalém kruhu. Znamená to, že jsme se v žádném bod! kruhu nedotkli p"edm!tu jinak než jako myšlenky. Ješt! podivuhodn!jší je další poznatek z toho vyplývající a tím je to, že se pohybujeme výhradn! v "íši myšlenek. Poda"ilo se nám pouze p"ejít od jedné mentální konstrukce ke druhé& Tento poslední záv!r je podivný, protože nás nutí umístit do mentálního kruhu nejen mozek, ale i nervy, a nejen nervy, ale i o#i, a nejen o#i, ale i sv!tlo. Co nyní se samotným perem? Ponechme chvíli tuto otázku stranou a soust"e*me se na tento p"ekvapující stav v!ci, do n!hož jsme se jaksi zapletli. Shrneme-li všechna tato tvrzení, poznáme, že jsme se na každém jednotlivém úseku cesty od sv!telného paprsku k fyzickému mozku pohybovali pouze od jedné myšlenky, od jednoho vjemu k jinému& Co se d!je v o#ích, v nervech a v mozku m$žeme poznat pouze z toho, co tam m$žeme pozorovat, tedy ze smyslových vjem$ se"azených do pojm$ a z toho, co m$žeme odvodit z takových pozorování, tedy z dedukování. Ale jak vjemy, tak dedukce jsou myšlenky. Dokud nemáme intelektuální odvahu dojít k tomuto záv!ru, dopouštíme se vážného omylu tím, že považujeme jednu skupinu vjem$, tedy vnímání odraženého sv!telného obrazu pera, za mentální, ale druhou skupinu vnímání, tedy vjem našeho t!lesného smyslového systému, považujeme za nementální. Ob! tyto oblasti pozorování jsou tak dalece totožné, protože je ob! objektivn! zakoušíme a fyzicky pozorujeme. Oba, jak sv!telný paprsek, tak i hmotné t!lo stojí na p"esn! tomtéž základ!& Musíme být proto d$slední. To, co platí pro osv!tlený a barevný obraz pera, utvo"ený sv!telnými paprsky, platí stejn! pro osv!tlený a ba-

312


"evný obraz o#í samých, nerv$ a mozku& Všechny tyto v!ci známe, protože to jsou myslitelné v!ci, protože je poznáváme v podstat! jako p"edstavy. Nemáme proto žádnou jinou možnost než u#init celý systém o#í, nerv$ a mozku systémem p"edstav. V!da nám nikdy nebyla schopna ukázat, jak se mohou spojit objektivní smyslové dojmy a subjektivní p"edstavy. Um!le totiž rozd!lila to, co tvo"í ned!litelnou jednotu. Odlou#ila v teorii to, co ve skute#nosti nikdy nebylo odlou#eno. Otázka, zahrnuta v problému fyziologovy „mezery), je nezodpov!ditelná prost! proto, že ji nelze položit. P"erušenou souvislost ve výkladu m$že navázat jedin! tehdy, když má odvahu sjednotit celý nervový systém, celé t!lo i zevní p"edm!t s vnímáním samým, to znamená, zbavit je jejich hmotného charakteru a prom!nit je všechny v p"edstavy. Musí mít na z"eteli, že jejich místo ve smyslovém okruhu je práv! tak mentální, jako je p"edstava, v níž tento okruh kon#í. Jinak pochod poznávání rozli#ných v!cí tohoto sv!ta nebude nikdy vysv!tlen, provždy z$stane neroz"ešitelným tajemstvím. Vidíme tedy, že jak po#áte#ní, tak kone#ný d!j ve vnímání je #inností mysli& Vše to, co se d!je mezi nimi, d!je se uvnit" mysli. Stejn! tak po#áte#ní a kone#ná substance, s níž máme co #init, je rovn!ž mysl. Kde je tedy místo pro hmotnou strukturu o#í, nerv$ a mozku? I ty musí být mentálními konstrukcemi, nebo% kdybychom je pokládali za nementální v!ci, ani nerv, ani mozek, ani oko by nemohly dostate#n! vysv!tlit tvo"ení vjemu. Sama jejich p"irozenost tvo"í vnit"ní p"ekážku v budování mostu mezi v!domým aktem vnímání a domn!le nev!domou surovinou, která je zpracovávána v tomto d!ji. V!d! se nepoda"ilo p"ekonat tyto p"ekážky a nelze p"edpokládat, že by je kdy mohla p"ekonat. Fyziologie m$že p"esn! popsat tuto látku, jakož i zp$sob, jakým je uspo"ádána, nem$že však ud!lat nic víc. Nebo% kone#né vnímání je záležitostí mentální, a proto za jejími hranicemi. +ešení je v poznání, že je ve všem tom p"ítomná a #inná mysl. Skrytá nauka není v rozporu se žádným z v!deckých fakt$ o po#itcích a vnímání, o nichž byla již "e#; naopak p"ipouští je a dopl(uje je tím, že staví most p"es ohromnou propast, kterou zanechávají. Vysv!tluje, že

MAGIE MYSLI

313

celá struktura o#í, nerv$ a mozku je uvnit" mysli a že nikdy neexistovala mimo ni. To znamená, že zacházíme po celou tu dobu s p"edstavami, zatímco se domníváme, že jde o nementální hmotnou substanci, upravenou do tvaru o#í, nerv$ a mozku. D$vod, pro# si to neuv!domujeme, tkví v tom, že ohrani#ujeme mysl na malé místo uvnit" hlavy, a proto nemáme jinou možnost než umis%ovat smyslovou a nervovou soustavu vn! mysli. Zapomínáme, že celé t!lo samo je pouze souhrnem mentálních vjem$. Celý jemný fyziologický aparát, který zpracovává dojmy, obdivuhodn! reagující o#i, nos, uši, k$že a jazyk, celá sí% komplikovaných nerv$ a sto#ené závity mozku, jež náleží fyzickému t!lu a jež pokládáme za pevné hmotné v!ci, jsou uzav"eny v zakletém kruhu v!domí a jsou známy jedin! mentáln!; nemohou tedy být ni#ím více a ni#ím mén! než mentálními konstrukcemi. Jakže& - n!kdo namítne - máme považovat své uv!domování si osoby stojící p"ed námi za pouhé uv!domování si skupiny p"edstav? Odpov!* je, že jak hmat, tak i zrak a všechny ostatní smysly jsou mentální a že krom! t!chto vjem$, které nás informují o hlav!, trupu, nohou a rukou a které se nakonec m!ní ve v!domé stavy, nevíme s ur#itostí nic. Naše v!domí a jeho stavy existují s nezvratnou jistotou, ale hmotnost t!la jiné osoby existuje pouze jako p"edstava. Celý obsah její bytosti je pro nás totožný s našimi stavy v!domí. Osoba není a nem$že být mimo-mentální, nem$že být nezávislá na našem v!domí. Až se jednou vzdáme marného úsilí považovat smyslové dojmy lidského t!la, a% již našeho vlastního, nebo n!koho jiného, za hmotné #innosti a až je budeme považovat za to, #ím jsou - to jest, za #ist! mentální obraz našeho vesmíru se stane jasn!jší a záhady, které postihují materialistický názor, zcela zmizí. Nic jiného nám nezodpoví naši otázku tak dokonale a nic neuspokojí náš rozum tak hluboce. Naše kone#né uv!domování si existence všech t!chto smyslových nerv$ a smyslových orgán$ je samo aktem vnímání. Jestliže jsme museli kon#it s myslí, m$že nás napadnout, že jsme s myslí nev!domky také za#ali. Pohybovali jsme se v kruhu a ve skute#nosti jsme ani na okamžik mysli neunikli. Výrazy „mozek), „nervy) a „smyslové ústrojí) jsou opravdu

314


pouze názvy užívané myslí, aby popsala své vlastní zkušenosti. Ony samy jsou vnímanými objekty& Celé fyzické t!lo #lov!ka není nic jiného než vjem, nebo% si je uv!domujeme proto, že vidíme jeho #ásti, cítíme jeho povrch atd., což vše jsou pouze vnit"ní vjemy. T!m, kte"í mají nesnáze s chápáním t!chto vysloven! nesnadných bod$, m$žeme nazna#it, že jim pom$že uvažovat o vysn!ných zkušenostech snového t!la. Dokud budou lidé d!lat ukvapené a neuvážené záv!ry o tomto b!žném aktu zakoušení zevních v!cí, aktu, který se opakuje nep"etržit! v jejich bd!lých životech, dotud nebudou schopni pochopit, že je to akt nesmírné životní d$ležitosti, že je klí#em k správnému pochopení tajemství života. Budiž zd$razn!no, že to, co je v této kapitole napsáno, nebylo psáno z praktického stanoviska denního života, nýbrž z jemn!jšího stanoviska; stanoviska, které je pravdivé s kone#nou platností. Naším m!"ítkem pravdy nemá být to, co cítí n!#í dla(, což je dosti uspokojivé pro prostého #lov!ka, nýbrž to, co zjistí rozumová a usuzovací schopnost mysli, což jediné je uspokojivé pro filozofa. Nikomu se nikdy nepoda"í odd!lit rozum od skute#nosti mentalismu, a% d!lá, co chce. CO JSOU V3CI? Nyní je #as podívat se na jeden z našich posledních problém$. Kam se pod!la nezávislá, zevn! zažívaná v!c, která byla jaksi vypušt!na z našeho programu, zatímco jsme se zam!stnávali pátráním, jakým zp$sobem si o ní tvo"íme p"edstavu? Zdá se nám, že vstupujeme do úzkého styku s t!mito zevními p"edm!ty, nyní však víme, že jsme nikdy nedosáhli ni#eho více než styku s p"edstavami. Zdá se nám, že máme bezprost"ední zážitky o hmotných v!cech. Je však zcela nemožné dokázat jejich bezprost#ední p"ítomnost v naší zkušenosti. M$žeme jedin! dosv!d#it zážitek obraz$ v mysli a fakt, že nezávisle existující p"edm!t ve skute#nosti nikdy nebyl odhalen našim smysl$m; máme jedin! myšlenku o n!m, stejn! jako máme myšlenku o smyslech samých. O p"edm!tu nem$žeme u#init pravdivý výrok prost! proto, že náš zážitek je od

MAGIE MYSLI

315

n!ho zcela od"íznut. Nem$žeme umístit sebe vedle nezávisle existujícího p"edm!tu. Musíme proto sklonit pokorn! hlavu a p"ipustit, že tato tajemná v!c sama o sob! z$stává vn! druhého konce "ady /o#i, nervy, mozek0 z"ejm! jako nepoznaný a nikdy nepoznatelný objekt? P"ijímáme existenci v!cí, protože je vnímáme. Podívejme se na tento bod& Je nutno tento akt vnímání zkoumat podrobn!ji. Když si všímáme po#itk$ a vjem$, pokládáme obvykle za samoz"ejmé, že si všímáme hmotných v!cí a dostáváme informace o p"edm!tech, které existují zcela odd!len! od nás. Filozof si však nem$že dovolit pokládat n!co za samoz"ejmé. Usiluje nejhlubší možnou úvahou pochopit to, co se skute#n! d!je a odmítá p"i tomto postupu všechny p"edpoklady a záv!ry. P"edevším si musíme ujasnit nade všechny pochyby, že skute#ný moment pocitu existence plnicího pera, je aktem mysli, v!domí, ne však již aktem nervových vibrací nebo mozkových zm!n; není to v$bec fyzický pochod. Fyziologický výklad vnímání vysv!tluje vše krom! tohoto prvního okamžiku uv!domování, kdy pero poznáváme. Nevysv!tluje zrod uv!domování si pera, mentální akt poznávání pera odd!len! od domn!le fyzického aktu, jehož pomocí vcházíme s perem do styku. Krom! toho, sám akt, jímž posuzujeme vnímání p"edm!tu, je mentální #innost, kterou nelze vysv!tlit žádným fyzickým postupem. A tak místo abychom odd!lovali vjem od p"edm!tu, m!li bychom odd!lit v!domí o vnímání od vjemu samého, protože jsou oba mentální; a místo abychom odd!lovali subjektivní od objektivního, m!li bychom spíše odd!lit v!domí od objektu v!domí, tedy od p"edstavy. Když zkoumáme tento slovní symbol,p#edstavu, shledáme, že je výrazem v!domí, jež je bezprost"ední, vrozené, p"ímé a z"ejmé, zatímco v!domí v!ci je nep"ímé, dodate#né a tlumo#ící - zkrátka, odvozené. Tím, že vidíme mentální obraz odd!leného, nezávislého, zevního, hmotného #lov!ka, automaticky a bezd!ky si myslíme, že existuje též osoba, které obraz odpovídá. Nicmén! relativnost myšlenky je taková, že nás již sama p"ítomnost p"edstavy nutí ud!lat si p"edem záv!r a myslit si, že existuje vn!jší hmotná v!c, která dala vznik p"edstav!. Vjem #lo-

316


v!ka je tím jediným, co je známo p"ímo. Ostatní musí být mentáln! konstruováno. V!domí vnímání je jisté a bez pochyb. Poznání zevní p"í#iny on!ch vjem$, které jí odpovídají, je zcela odvozené a p"edpokládané. Jedin! proto vidíme, chutnáme a cítíme zevní v!ci jako absolutn! nezávislé, protože za&ínáme s vrozenou vírou, že jsou absolutn! nezávislé. Jestliže-li A a B jsou v p"í#inném vztahu, pak A je vždy první. P"í#ina p"edchází následek. Co tedy zakoušíme nejprve ze zevních p"edm!t$? Nuže, uv!domujeme si jejich mentální dojem a nikdy nic jiného& P"ichází-li tedy mentální dojem první, musí být p"í#inou& D!lat zevní p"edm!t p"í#inou vnit"ního vnímání je stejné jako d!lat vnímání p"í#inou vnímání, to znamená, vyhýbat se podstat! v!ci a usilovat o n!co, co je nemožné a nemyslitelné. Je t"eba zd$raznit to, co se objeví teprve po p"ísné analytické úvaze to jest, že mentální zkušenost p"edchází zkušenost fyzickou a zkušenost fyzická následuje po mentální jenom proto, že je následným záv!rem. P"edstava p"edchází záv!r, že p"edm!t existuje. Bezd!#n! a tém!" okamžit! rozhodneme, že p"edm!t je vn! teprve potom, když jsme vnímali jeho obraz; je to následný akt. Když ale p"ipustíme, že poznání nezávisle existujícího p"edm!tu vzniká druhotn! po poznání vjemu, jak pak dokážeme, že je pouhým záv!rem? Odpov!* zní, že vše, co nelze p"ímo poznat, vše, co nelze poznat takové, jaké to je samo o sob!, musí našemu poznání p"edložit #innost imaginace. Musíme si to p"edstavit prost"ednictvím obrazotvorné schopnosti mysli. Abychom v!d!li, jaký jednotlivý obraz máme vytvo"it, musíme projít chodbou podv!domého usuzování, až p"ijdeme ke kone#nému záv!ru, který m$že být pouze odvozením, i kdyby byl odvozením správným, což však není. Myšlenka je prvotní, zatímco v!c je druhotná. P"edstava je skute#ná, kdežto p"edm!t je odvozený. Dokud mysl neodhalí vjem, neexistuje poznání žádného zevního p"edm!tu. Takový p"edm!t se objeví na scén! teprve po vjemu; až do té doby nelze o n!m nic "íci. Toto d$ležité rozlišování tvo"í pravý základ mentalismu. Toto rozlišování není blouznivým hloubáním imaginativní metafyziky; za#íná být pozvolna skute#ným

MAGIE MYSLI

317

objevem p"edních v!dc$, jako je Eddíngton a Jeans, kte"í stojí v #ele moderní v!dy. Význam tohoto rozlišování je, že p"edm!t je skute#n! závislý svou existencí na p"edstav! o n!m, nikoli p"edstava na p"edm!tu. Nikdo nem$že dokázat, že p"edm!t má n!jakou nezávislou existenci. Mysl je jeho základnou a udržuje ho. P"edm!t je jen mentální odvozenina. Musíme najít dosti odvahy pohlédnout do tvá"e pravd! o t!chto zevních p"edm!tech. Vždy% jsme poznali p"i svém studiu o iluzích, že schopnost iluzí klamat nás zmizí, jakmile podstoupíme námahu je prozkoumat, i když existence iluzí z$stává. Podobn! se nyní ukázalo, že zevní p"edm!ty jsou odvozené, jakmile se namáháme je prozkoumat, a#koliv ve skute#nosti stále z$stávají. Odvozenina je imaginací, tedy p"edstavou. Tak se ukáže, že náš zevní p"edm!t je p"edstavou, práv! tak, jako je p"edstavou náš p"ítomný zážitek o n!m. Je-li analyzován, ukáže se, že je také myšlenkou. Co to znamená? Tak jako v iluzi mysl tvo"í sv$j vlastní p"edm!t a pak dále p"edpokládá jeho skute#nost, tak i v p"ípad! obvyklé každodenní zkušenosti mysl vytvá"í zevní v!c a pak p"edpokládá její existenci; a jako v iluzi byla p"edpokládaná v!c nepochybn! a op!tovn! vid!t, tak i zde odvozený p"edm!t je také jasn! a stále vid!t. Že vjem je #lánkem v!domí, je nepopiratelné, že však p"edm!t je vn!, je pouze p"edstava. Prvý poznatek je fakt, ale druhý je nedokázaný a nedokázatelný. Nezávislý p"edm!t není nikdy pozorován odd!len!, ale pouze odvozen psychologicky. M$žeme mu v!novat nejvyšší pozornost a své nejbd!lejší v!domí, neobjevíme ho však nikdy odd!len! od p"edstavy. Nebo% sama jeho existence záleží v odvozeninách a zahrnuje v sob! p"edpoklady. Pravda se však nezabývá odvozeninami. Musí stát na pevném základ!, na ov!"ených a zjišt!ných faktech. Kdo není dosti trp!livý pustit se do t!chto zdánlivých abstrakcí, chybuje. Nebo% dokud si nevytvo"í správnou p"edstavu o tom, jak poznáváme zevní sv!t v!cí, které jsou nebo se pohybují v prostoru, nem$že proniknout do jeho skute#nosti. Dokud neanalyzoval obsah v!domí sv!ta, nem$že porozum!t tomu, jak je sv!t vytvá"en. Obvykle považujeme ze*, která stojí p"ed námi, za vzdálenou od našeho vnímání její

318


existence. Bez úvahy soudíme, že ze* vidíme první a pak tvo"íme odpovídající obraz jejího vjemu v mysli. Ze* je na prvním míst! a mentální obraz teprve na druhém míst! v po"adí našeho p"edpokládaného uv!domování. Shledali jsme již, jak málo správný je tento úsudek. Nyní dosp!jeme ke správnému názoru a ten podkope základy naší, po v!ky trvající lidské jistoty o povaze sv!ta, o postavení t!la a o rozm!ru mysli. Jak m$žeme neustále pokládat za samoz"ejmé, že je naše p"edstava o p"edm!tu obrazem, který ho zpodob(uje více nebo mén! uspokojiv!, že je jeho jakousi fotografií v mysli, a#koliv tento p"edm!t nem$žeme p"ímo poznat? Jak m$že tato víra obstát p"ed tvá"í všeho toho, co jsme odhalili svou pátravou analýzou? Jak je možné, že p"edm!t je skute#n! vn! nás a jeho vjem že je pouhou jeho kopií, by% mentální? Jak je možné, že naše povrchní chápání hmotného vesmíru je správné, práv! takové, jaké se zdá být, a že nepot"ebuje analýzu? Vždy% všechna naše fakta poukazují na to, že jsme nev!domky za#ali s p"edstavou p"edm!tu a v!dom! s ní skon#ili, že vnímání je psychologickým úkonem a že vjem plnicího pera není pouze vid!ním jeho mentální kopie, nýbrž doslovn! vid!ním pera samého, protože pero je totožné s mentálním vjemem a nikoliv pouze s ním sp"ízn!né. Zcela neplatná je teorie, že naše mentální konstrukce jsou pouhými kopiemi, p"edstaviteli n!jakého neznámého zevního hmotného p"edm!tu, i když je pravda, že poznáváme jedin! své mentální konstrukce. Nebo% p"edm!t je sám #ástí konstrukce a neexistuje žádné jiné ospravedln!ní pro jeho odd!lení od celistvosti vnímání, než ospravedln!ní starých zvykových p"edsudk$. Ti, kdo v!"í v teorii „mentálních kopií), kdo pokládají p"edstavu a p"edm!t za opa#né konce téže hole, spojují v!ci naprosto neslu#itelné. Hmotné v!ci jsou nejen stejn! mentální jako jejich tak zvané „subjektivní) vjemy, ale jsou skute#n! totéž. Bylo by hrubou chybou v!"it, že vjem je pouze mentální kopií hmotného p"edm!tu. Hmotný p"edm!t je práv! tak subjektivní jako mentální kopie. Jak domn!le hmotná v!c, tak její v!domý záznam jsou mentální konstrukce a nic více. Názor, že konstrukce sama se p"izp$sobuje hmotné v!ci, je pouhá domn!nka.

MAGIE MYSLI

319

P"edstava zdi je vše, co známe jako jisté, protože je to vše, co skute#n! zakoušíme. Ostatní je jen bezd!ká dedukce a automatický mylný úsudek. Naše pozornost je totiž zam!"ena na ze* promítnutou ven, ne však na uv!domování si toho, co se práv! d!je p"i jejím vnímání. Prosté a povrchní osoby se proto snadno mýlí, když považují tuto p"edstavu za zevní v!c. P"edstava, mentální kopie, o které se p"edpokládá, že za#ala existovat teprve jako d$sledek p"ítomnosti hmotné zdi, je první v!cí, kterou skute#n! známe, zatímco hmota je v!cí druhotnou. Je pouze odvozená a cizí a jako odvozenina je toliko kopií p$vodní p"edstavy, to znamená, že jsme znásobili konstrukci samou. M$žeme se obejít zcela dob"e bez takovéhoto znásobení. Z toho vyplývá pou#ení, že musíme dát p"ednost vnímání samému a uznat jeho prvenství, než p"edm!tu vnímání, nebo% musíme vést p"esnou hranici mezi tím, co skute#n! vnímáme a tím, co je pouze odvozené. Ješt! však nejsme hotovi s naším kritikem. M$že se velmi vhodn! otázat: „Jestliže neexistuje nic zevního, v$bec žádná nezávislá v!c, pak nevyhnuteln! vyvstává otázka: Pro# získáváme p"edstavu o p"edm!tu, když z"ejm! neexistuje nic, co by bylo p"í#inou této p"edstavy?) Takové a jiné kritiky a námitky, které je možné proti mentalismu vyslovit a které asi vysloveny budou, musíme bohužel ponechat další úvaze, až nauku p"im!"en!ji vysv!tlíme a s kone#nou platností dokážeme v následujícím svazku tohoto díla. Jsou spojeny s hlubšími a pokro#ilejšími otázkami. Dokud pln! neporozumíme povaze Mysli, záhad! spánku, významu snu, tajemství Já a smyslu stvo"ení, není možné definitivn! potvrdit pravdu mentalismu, ani není možné vnést jeho nesmírné p"isp!ní do našeho vztahu k b!žnému životu. Filozofie až dosud obecn! p"edložila mnoho otázek, ale nabídla málo kone#ných vysv!tlení, zatímco skrytá nauka nabízí dokonalý klí# k pochopení VŠEHO. Budiž poznamenáno, že se dotýká t!chto mu#ivých záhad jedin! proto, aby je vy"ešila, ale jejich "ešení náleží pokro#ilejším naukám a lze je pochopit jedin! po nesnadných p"ípravných studiích. Nem$že zde být podáno odd!len!, protože nová a neobvyklá fakta, která teprve tam mohou být vysv!tlena, by zp$sobila zmatek. Taková je politováníhodná situace, a proto se s ním nyní nem$žeme zabývat.

320


Zatím na otázku, pro# nezávislý p"edm!t p"ispívá k našemu zrakovému, #ichovému a hmatovému vjemu a pro# zdánliv! zp$sobuje tyto vjemy pouhou svou p"ítomností? - nyní odpovídáme, že tuto otázku není možné položit, protože p"edstava vytvo"ená z takových vjem$ je p"edm!tem samým. V!c a myšlenka jsou totožné. Ti, kdo by cht!li #init rozdíl mezi v!cí jako odd!lenou od naší mysli a v!cí ve spojení s námi, pokoušejí se o nemožné, nebo% ob! jsou tak nerozlu#né jako paprsek slune#ní a slunce. Myšlenka je v!cí, vjem je p"edm!tem, ne obrácen!. Každý p"edm!t spole#n! s prostorovými a #asovými vztahy, které ho provázejí, je p"edm!tem vnímaným ve v!domí a nikde jinde, a proto je na n!m závislý. To, co nazýváme hmotným p"edm!tem, je ve skute#nosti vjem hmotného p"edm!tu, vytvo"ený v našich myslích, a promítnutí vjemu ven je ve skute#nosti zevní p"edm!t sám. To, co bezprost"edn! a nesporn! pro nás existuje, je hotový vjem. Nemusíme váhat tyto záhady klidn! aplikovat. Parní lokomotivy, ocelí vyztužené mrakodrapy, široká jezera a vysoká horstva jsou práv! tak mentální konstrukce jako jiné v!ci, které vidíme uprost"ed p"epln!ných m!st nebo tichých krajin. Z po#átku je to t!žké, nakonec však je snadné pochopit tento základní fakt: domn!lá sd!lení smyslové #innosti, tedy vjemy, jsou samy p"edm!ty, s nimiž máme co #init p"i svém styku se sv!tem. Když rozvážn! p"emýšlíme, zjistíme, že v!c a myšlenka se stýkají, že objektivní a subjektivní splývá, že rozlišování mezi nimi je libovolné, nebo% je utvo"eno #lov!kem a ne P"írodou. Subjektivní a objektivní prvky se takto no"í v jednotu, v základní totožnost. Není možné považovat v!c a #lov!kem vytvo"ený pojem za odd!lené, jestliže hluboce uvažujeme o tom, #ím skute#n! jsou. Úvaha neúprosn! vyžaduje, abychom je sjednotili. Je to železná nezbytnost zákon$ myšlení, nad níž nem$že zvít!zít žádná strnulá konvence. Jaký je rozdíl mezi v!cí, jakou ji vidíme a jaká je sama o sob!? Pro nás není žádný& Ú#ely praktických #inností lidstva nás oprav(ují k tomu, abychom nepátrali dále, než je b!žný názor, který nepokládá myšlenku za v!c. To však neobstojí p"ed kritickým filozofickým bádáním, které žádá celou pravdu a nic menšího a které proto zjiš%uje, že v!c je sku-

MAGIE MYSLI

321

te#n! myšlenkou o v!ci. Pro filozofické ú#ely jsme proto nuceni vymazat rozdíl mezi myšlenkou a v!cí. M$že existovat v P"írod!, neexistuje však ve v!d!ní. Je nemožné prokázat, že je to fakt, a je stejn! nemožné prokázat, že je to zdání. V!c sama o sob! jako vše jiné krom! myšlenky je mimo náš dosah. Stavíme-li do opozice #innost hmotnou s mentální, vytvá"íme klamnou a zvrácenou p"edstavu o rozšt!peném sv!t!, který obsahuje jak zevní v!ci, tak vnit"ní myšlenky. Povrchní davy takto bezprost"edn! rozlišují, kdyby však uvažovaly dosti hluboce, nikdy by netrvaly na tomto absurdním tvrzení. Nepou#ení a nep"emýšlející lidé v!"í, že si p"ímo uv!domují zevní p"edm!ty, protože nazývají mentální konstrukci hmotným p"edm!tem. Nejlepší filozofi#tí psychologové v!dí více, nebo% v!dí, že doty#ná mentální #innost je tím prvním, co vchází do zorného pole v!domí stejn! jako tím posledním. Dokud budeme svéhlav! trvat na vedení hranice mezi v!cmi a svým vnímáním t!chto v!cí, dotud nebudeme schopni pochopit jejich pravý charakter. Dokud budeme odd!lovat jedno od druhého, dotud budeme ve slepé uli#ce, která #iní tento problém zcela ne"ešitelným. Jakmile jednou vhodíme tento prvotní omyl, tento základní a osudov! mylný úsudek, do tavícího kelímku soust"ed!né úvahy, m$žeme doufat, že nalezneme pravdivý fakt o svém poznávání sv!ta - ne však d"íve. Davy p"irozen! myslí a cítí, že každá zevní v!c p"ichází nejd"íve a mentální obraz o ní že je pouhou kopií, která vyvstává následn!. Nezasluhují si proto pokárání, protože P"íroda skrývá své zlato v hlubinách zem! a svou pravdu v hlubinách p"emýšlení. Zvyk nás nutí rozlišovat myšlenku od v!ci, ale úvaha nás stejn! tak nutí k náprav! tohoto omylu. Ti, kdo nepodstoupí námahu, aby si proklestili cestu tímto spletitým zkoumáním, nemohou doufat, že pochopí pravdu o b!žných v!cech kolem sebe. To, že vše, a% je to pero nebo n!jaká podívaná, je mentální, je pravdou, jež stojí v p"ímé a bezprost"ední opozici s jejich prvními a nejp$sobiv!jšími dojmy. Nic jiného než nejp"ísn!jší analýza sebe sama a nejjemn!jší úvahy v sob! samém nem$že nikdy #lov!ku poskytnout poznání této úžasné pravdy.

322


Když pokra#ujeme s naprostou d$sledností ve sm!ru tohoto uvažování až k jeho nejzazšímu konci, musíme dojít k záv!ru, že i když zm!ní p"edm!ty v p"edstavy, nekon#í tím, ale m!ní p"edstavy zase zp!t v p"edm!ty&

KAPITOLA XII. PÁD MATERIALISMU Vra%me se k naší lokomotiv!. I když natáhnete ruku a cítíte, že lokomotiva stojí zde v prostoru, odd!lena a stranou od vás, p"esto se celá událost d!je ve vašem v!domí a nikde jinde. Nebo% prostor je práv! tak mentální jako #as. Lokomotiva je pouze mentální konstrukcí. Pokuste se uv!domit si ji bez on!ch charakteristik, které tvo"í vjem její existence ve vaší mysli. Shledáte, že tento #in je nemožný. Odmyslete si její barvu, tvar, tvrdost, váhu; odmyslete si všechny její vlastnosti, co skute#n! z$stane? Nezbude nic, protože stroj m$žete vnímat jedin! prost"ednictvím souhrnu t!chto vlastností. „P"ipouštím,) m$žete "íci, „že stroj musí pro mne zmizet, když zde nejsou žádné vjemy stroje; ale nezapomn!li jsme na ko"en všech t!chto vlastností, na substanci, z níž je ud!lán, na látku, které pat"í tyto charakteristiky?) Dejme tomu, že je tomu tak. M$žete vid!t tuto substanci? „Ano,) odpovíte, „je zelená.) Ale to, co vidíte jako zelené, je barva a dokázali jsme již, že barvy nev!zí ve v!cech samých. Jestliže vámi uvád!ná substance skute#n! existuje, pak by nem!la mít v$bec žádnou barvu. M$žete vid!t bezbarvou substanci ve stroji? Budete nuceni p"ipustit, že nem$žete, a tak, jestliže na ni myslíte, aniž sou#asn! myslíte na barvu, jste nuceni p"edstavovat si, že n!jakou barvu musí mít, a že proto barva je sou#ástí hmoty. To však je z vaší strany iluze, protože v!da dokázala, že barvy každého p"edm!tu, který vidíme, který jsme vid!li nebo který pravd!podobn! uvidíme, netvo"í sou#ást p"edm!tu samého, nýbrž vznikají hrou sv!telných paprsk$. Jinými slovy: barva je optickou interpretací samotného sv!tla a nikoli p"edm!tu, odhaleného sv!tlem. Fiziologická analýza zraku dokazuje, že vytvo"ení barvy je #inností o#í, kdežto vjem

324


barvy je #inností mysli. P"edstavit si bezbarvou hmotu je nemožné. Mysl bude nucena p"isoudit n!jaký druh barvy každé vid!né substanci, i kdyby sebe horliv!ji usilovala to ned!lat, protože barva a substance se musí vyskytovat sou#asn!. Proto není možné zcela odd!lit barvu od kteréhokoli vid!ného p"edm!tu. To však vede k podivné situaci, protože barva nem$že existovat v nás, když v!c sama existuje mimo nás. Ob! totiž musejí být pohromad!. A vzhledem k tomu, že zjiš%ujeme, že barva má nakonec mentální existenci, musí tedy mít substance neboli „hmota) p"edm!tu také mentální existenci. Ob! nejsou vytvo"eny z ni#eho jiného než z mysli. „Ale jak to, že se barvy m!ní, jsou-li interpretací? Co je p"í#inou t!chto zm!n?) Tyto otázky nastolují složitý problém p"í#iny a ú#inku. Immanuel Kant zd$raznil, že tento vztah je p"irozeným zp$sobem lidského myšlení; že je to mysl, která za#íná s vírou, že je n!co takového jako p"í#ina, a proto ji hledá; a že existuje tajemná nedosažitelná substance sama o sob!, jejíž p"ítomnost nám dává p"edstavu hmotné substance. Zde bude vyloženo to, co skryté u#ení m$že "íci o takové substanci, ale složit!jší problém p"í#iny a ú#inkuje nutno vyhradit dalšímu svazku. „Ale,) dodáte, „i když nemohu vid!t tuto substanci, mohu ji poci%ovat svými prsty.) Na to je odpov!*, že to, co poci%ujete, je pevnost a hladkost, odpor a neprostupnost. Ale to jsou vlastnosti, které k vám p"icházejí jako svalové pocity, a proto pat"í vaší mysli. Nejsou mimo ni. Nejsou tou ne-mentální substancí, jak o nich tvrdíte. Není možné odd!lit rozm!r a tvar p"edm!tu od barvy a pocitu, který p$sobí p"i dotyku. To znamená, že nem$žeme umístit první vn! a druhé dovnit" mysli. Obojí existuje a podle své p"irozenosti m$že existovat jedin! spole#n!. My m$žeme identifikovat tvar dotykem a jeho barvou, ale když dáme dotyk a barvu najedno místo a hmotu nebo objem na místo druhé, pak znásil(ujeme sám akt vnímání a znemož(ujeme ho. Proto kone#ný záv!r je, že celý p"edm!t, a ne pouze jeho #ást, celá hmota, z níž je složen, m$že existovat jenom mentáln!. Je-li tato nauka vnímání pravdivá, pak je nep"ípustná p"edcházející námitka, že velká lokomotiva by nem!la být ani t!žká ani tvrdá, jestliže

PÁD MATERIALISMU

325

je složena výhradn! z mentální substance. Nebo% nyní m$žeme pochopit, jak tato námitka zamlžila problém a neporozum!la pravému charakteru této nauky. Nikdo nepopírá tvrdost a tíži vozidla. P"ijímáme ob!, pon!vadž k nám p"icházejí formou vjem$. Skute#n! cítíme, že se m$žeme dotknout lokomotivy, že ji však nem$žeme odstr#it, protože je tvrdá a t!žká. Avšak tvrdost, tíhu a odpor, které si uv!domujeme, poznáváme jedin! myslí a uvnit" mysli. To dokazuje, že mysl je zcela schopna zažívat každý druh vjemu, a% je to tvrdost nebo m!kkost, a% je to tíže nebo lehkost. Proto je chybné prohlašovat, že to, co je mentální, nelze zakoušet jako takovéto hmotné a hmatatelné vjemy. Kdyby to bylo správné, pak bychom nikdy nemohli mít sny& Na tomto míst! možná couvnete znepokojeni nebo, jestliže setrváte, budete svéhlav! tvrdit, že existuje a musí existovat n!co více z látky stroje než pouhé vjemy a že žádný jemný nervový zázam, jako je vjem, by se p"ece nemohl podobat pevné v!ci, jako je hmota. Zde jsme nuceni dát p"ímou otázku a žádat p"ímou odpov!*: „Jak tato hmota vypadá?) A% d!láte, co chcete, a% mu#íte sv$j rozum a trápíte své v!d!ní, jak m$žete, nebudete schopni mluvit o ní jinak, než ve výrazech vjemu. Ani v jediném p"ípad! nebudeme moci tvrdit, že se hmota liší od vjemu. Každý názor, jenž si o ní utvo"íte, ji nezbytn! u#iní viditelnou a hmatatelnou, i n!#ím, co lze cítit nebo slyšet nebo chutnat; to znamená, že ji umístí do vašich vjem$ a tím do vaší mysli. Zbavte své uv!domování si stroje všech vjem$ a nebude pro vás existovat žádný stroj, kterého byste si byli v!domi, ani žádná hmotná látka, která by z$stala jako zbytek. Pro# by tedy n!kdo m!l v!"it v tuto tajemnou hmotu? M$žeme v!"it ve vjemy, protože víme, že existují, ale tuto domn!lou hmotu opravdu není možné uchopit ani rukou, ani myslí. Hmotnost existuje jako vjem mysli, zatímco substance sama o sob! existuje pouze v p"edstav!. Kritikova hmota je prost! zbyte#ným p"ídavkem k jeho vjem$m; je vymyšlena a neexistující. Když se na ni podíváme zblízka, zhroutí se jako pouhý výmysl lidské mysli. Je pravda, že #istá mysl sama o sob! je práv! tak vzdálená zraku, práv! tak cizí dotyku a stejn! prázdná pro lidské vnímání jako hmota. Ale zatímco její ú&inky známe

326


v myšlenkách, v p#edstavách a obrazech, tedy ve v$domí, nikdy nepoznáváme žádné ú&inky hmoty. Slovník nám "íká, že hmota je substance, z níž je ud!lána fyzická v!c. V tomto smyslu zde toto slovo používáme. Ale když otev"eme op!t jeho stránky, dozvíme se, že substance je podstatnou nebo nejd$ležit!jší #ástí všeho a že fyzické je to, co je z hmoty. Výsledkem všech t!chto definicí je pouze toto: všechny v!ci kolem nás jsou ve své podstat! hmotné a hmota je hmotou& Nahlédnutí do slovníku bylo marnou námahou. To, co jsme se skute#n! dozv!d!li, není ni#ím více než Hamletovou v!tou: „Slova, slova, slova&) Aplikace sémantické analýzy je zde velmi d$ležitá. 'asto nás zavádí obvyklé používání nevinn! vypadajících slov k tomu, abychom uv!"ili, že p"edstavují fakta, zatímco p"edstavují jenom pouhé zvuky. Analýza totiž ukazuje, že slovo „hmota) je bezvýznamné. Máme právo napsat všude nad ním otazník. Máme právo položit otázky: Pozoroval n!kdo hmotu samu o sob!, odd!len! od p"edm!tu, do nichž se sama domn!le halí? Byla kdy p"ístupna p!ti smysl$m #lov!ka? Pozoroval ji n!kdo, d"íve než si o ní utvo"il p"edstavu? Definovat proto hmotu p"im!"en! znamená pop"ít ji. Existence hmoty nebo substance zbavené každé vlastnosti, která umož(uje našim smysl$m vnímat existenci p"edm!t$, je nemyslitelná. Je to souhrn t!chto vlastností, co tvo"í p"edm!t; to víme, ale poznání hmoty samé je psychologicky nemožné. Bez vjem$ není ani stopy po takové v!ci, jakou je hmotná substance. Nem$žeme zdvihnout žádný p"edm!t, a% je to h$l nebo kámen, který není zdvižen ve v$domé zkušenosti, tedy mentáln!. Hmota, jako nezávislá jsoucnost, stojí v p"ímém protikladu k mysli, dokud nepoznáme, že není ni#ím jiným než myslí. Pojem nehmotnosti mysli bude vždy v rozporu s pojmem odd$lené hmotnosti hmoty. To, co se jeví ve v!domí, lze t!žko považovat za skute#n!jší, než je v!domí samo. Hmota není odlišná od mysli, a#koliv ji za takovou považují ti, kte"í ji hluboce nezkoumali. To je stejn! pravdivé o lokomotivách jako o ocelových kolejích, po nichž jezdí. Mentální vysv!tluje nejen existenci hmoty, ale i svou vlastní, kdežto hmotným vysv!tlit p"ijateln! mentální

PÁD MATERIALISMU

327

je naprosto nemožné. Možná je zarážející, když se "ekne, že hmota je jenom p"edstava, ale žádná mysl nebyla nikdy schopna vytvo"it si pojem o tomto fenoménu, jaký je sám o sob!, ale pouze jak si jej p#edstavujeme. Je #inem dít!te p"ijímat smyslové zprávy, jako by byly skute#nými zprávami o hmotném sv!t!. 'inem myslitele je však pochybovat o nich. Když odd!líme teoreticky hmotu od mysli, stává se falešnou substancí, p"eludem, který m$žeme hledat, ale nem$žeme nikdy nalézt. Takový myslitel proto nekompromisn! zavrhne její existenci. P"ed n!kolika tisíciletími pouze nejost"ejším soust"ed!ním mysli vnímal indický mudrc to, co západní v!dec v naší dob! teprve za&íná vnímat, totiž že hmota není tou nezávislou substancí, jak se jeví. Ti, kte"í p"ed necelou generací navšt!vovali na fakult! p"ednášky fyziky, se u#ili o hmot!, která od té doby zmizela z v!deckého posuzování. Ale který v!dec jasn! ví, kam zmizela? Nebo% jeho mysl bojuje s nepochopitelnem, dokud není ochoten stát se filozofem. Nep"íjemné dilema, v n!mž se v!da záhy ocitne a z n!hož nem$že uniknout, je: Jak ví, že existuje hmotný p"edm!t, odpovídající p"edstav! o n!m, jestliže ho ani jednou nevid!la a nem$že o n!m nikdy mít žádnou zkušenost? Jedním z nejv!tších teoretických úsp!ch$ v!dy v tomto století je dematerializace hmoty& Pojem hmoty prochází takovou radikální a rychlou zm!nou, že se dnes už žádný v!dec neodvažuje vyjad"ovat se dogmaticky o její existenci. Pojem, že hmota je substancí, byl nahrazen pojmem, že hmota je vln!ním energie. Nicmén! i tento pojem, t"ebaže daleko p"ijateln!jší, je rovn!ž odvozen z téhož záv!ru jako p"edešlý. Tu hmotu, kterou p"ijal pr$m!rný #lov!k, kterou prom!nil #lov!k v laborato"i ve vlny síly, vrací filozof do mysli. Co o ní známe, je pouze vjem; a vjemy sv!tla, kamene nebo železa jsou ve svém p$vodu zcela mentální. Dotkneme se n!#eho a uchopíme to pevn!, tiskneme a stahujeme své svaly, když držíme pevnou v!c ve svých rukou a takto se zdánliv! ujiš%ujeme o existenci hmoty. Ale vše, co jsme opravdu ud!lali, je, že prozrazujeme nev!domost a dáváme najevo p"edsudek. Ti, kdo považují hmotu za skute#nou, popudliv! dupou, aby to dokázali, jako netrp!livý Dr. Johnson, ale dokazují pouze, že považují své svaly za vhodná kri-

328


téria pravdy& Jejich triumf je groteskní a iluzorní. Nebo% svalové vjemy odporu a tlaku, které odhalují tvar, jsou stále jenom vjemy, a vjemy jsou nakonec událostmi v jejich v!domí; to znamená, v nich samých a nikoli v hmot!. Svalový druh vjemu je ve své podstat! práv! tak mentální jako zrakový. Ti, kdo považují sv!t vjem$ za sv!t p"ízrak$, nepochopili toto vysv!tlení. Nebo% sv!t, v n!mž denn! žijeme je pevný a uchopitelný. Klame je obvykle domn!nka, že n!jaký druh tajemné substance, zvané hmota, z níž se všechny v!ci skládají, existuje vn! tohoto sv!ta vjem$. Nechápou, že p"edpokládají její existenci, zatímco o ní mají pochybovat. Není zde ani nejnepatrn!jší d$kaz, že v tomto vesmíru, utvo"eném z mysli, existuje n!co, co není zcela mentální. Nyní by m!lo být jasné, že když mluvíme o „hmot!), mluvíme o iluzorním slov! a ne o v!ci, kterou lze uchopit smysly, o mlhavé abstrakci a ne o konkrétním p"edm!tu, o iluzi spíše než o skute#nosti. Nebo% hmotu nelze ani zobrazit p"edstavou, ani ospravedlnit rozumem. Nicmén!, naše víra ve hmotu - v tuto nejmlhav!jší ze všech mlhavých abstrakcí - je tém!" nevéle#iteln! zako"en!na. Je tomu tak proto, že obvykle zužujeme mysl do hranic hlavy. Klamn! v!"íme, že mysl je podn!cována uvnit" fosforizované mozkové hmoty, místo abychom si zvykali rozši"ovat ji tak, aby obsáhla všechny v!ci, které vnímáme. V!"íme, že vidíme hmotu a že se jí dotýkáme a dokonce že s ní pohybujeme, pouze proto, že nechápeme onen základní bod, že mysl je bez rozm!ru a bez omezení. Mentalismus je založen na dokázaném faktu a ne na pouhém dedukování jako materialismus. Mentalista má záruku, že nepotvrzuje domn!nku nebo dedukci, jak to d!lá materialista, ale zjišt!nou a nezvratnou skute#nost. Absurdní je materialist$v požadavek, abychom p"ijali jako skute#né n!co, o #em on sám p"iznává, že nem$žeme znát samo o sob!, a abychom považovali za nezávislé a vn!jší to, co je skute#n! dáno jedin! vnit"n! jako objekt v!domí a co lze pln! pochopit jedin! #inností v!domí. Materialismus nevysv!tluje p"im!"en! vyšší mentální život. Nevrhá plné sv!tlo na to, pro# m$žeme tvo"it abstraktní ideje, pro# máme schop-

PÁD MATERIALISMU

329

nost vést myšlení sm!rem #isté rozumové úvahy, sílu rozsoudit mezi pravdou a klamem, tvo"ivou p"edstavivost um!lce, vynalézavé nadání v!dce, schopnost konstruovat zevšeobecn!né ideje, metafyzické myšlení filozofa, a zejména pro# m$žeme uvažovat o svém vlastním v!domí jako o nehmotné v!ci. Materialismus se nikdy nedotýká ani lemu roucha v!domí. Nicmén!, takový je intelektuální úpadek lidstva, že podrážd!n! odsuzuje pravdu mentalismu jako iluzorní a impulsivn! vyzdvihuje omyl materialismu jako pravdu& Materialismus má úsp!ch v "ešení svých #etných menších problém$, jen když zavírá o#i p"ed svým jediným skute#ným problémem - p"ed sebou samým. Protože nikdo nikdy nevid!l hmotu, nikdo s ní nikdy nezacházel a nikdo nikdy nepoznal, kde odhalit její p"ítomnost. Její existence je blud. V našem výkladu sv!ta se hmota stává pouze nepravou jsoucností, smyšlenkou, která se hodí docela dob"e pro praktický život, která však ztrácí význam pro filozofickou pravdu. Až #lov!k pochopí, #ím takový klamný pojem je, pak pro n!ho tento pojem prost! zmizí, nebude o n!m dále uvažovat. 'lov!k bude i nadále #inný ve sv!t! v!cí, ale tyto v!ci už pro n!ho nebudou „kusy hmoty). Budou idejemi. Nebudou již v rozporu s myslí, ale budou s ní tvo"it jednotu. Dostali jsme se daleko od argumentace b!žného #lov!ka, že hmota je p"íliš samoz"ejmá, než aby v$bec pot"ebovala diskusi. Nebo% jsme ji prom!nili v d$ležitý jev tím, že jsme poukázali na mysl jakožto na její skrytou skute#nost. Avšak nejpodivn!jší anomalií lidského rozumuje, že se v!domí, mysl, všeobecn! považuje za mnohem mén! skute#nou než hmota, a#koli p"im!"ená úvaha odhalí, že jenom mysl má právo na status skute#nosti, která je jedine#ná a základní. Obecná víra, která nikdy nepátrala po pravd! svých intuitivních p"esv!d#ení se znepokojí, když poprvé slyší o této d!sivé nauce mentalismu, nauce, která vrhá pochyby na to, co tato víra až dosud považovala za nesporné. Žádným zp$sobem totiž nelze uvést v soulad b!žný názor na sv!t s filozofickým faktem mentalismu. Ve své d"ív!jší studii iluzí a halucinací jsme vystopovali jejich p$vod p"edevším v p"irozeném sklonu mysli promítat ven své vlastní obrazy

330


a vid!t je jako odd!lené jsoucnosti. Nyní je opravdu d$ležité si p"ipamatovat následující fakt. I když známe všechny iluze, i když si je jako iluze uv!domujeme, i když jsme objevili a mentáln! opravili omyly smysl$, nem$žeme se stále osvobodit od dojmu, že je vnímáme p"esn! týmž zp$sobem, jako jsme je vnímali d"íve. Jejich výskyt trvá dále v protikladu k našemu v!d!ní. Svou silou rozumu m$žeme klam prohlédnout, ale to nezp$sobí, že klam zmizí. Úvahou a rozumem m$žeme poznat, že jejich zdání, které se objevuje ve v!domí, je iluzorní, a p"esto jsme zcela neschopni odolat jeho síle nep"etržité existence a jeho kouzlu hmotné skute#nosti. To je pozitivní d$kaz složitého charakteru našich vjem$ a tajmené síly mysli, která vkládá své vlastní výtvory do našich smysl$ bez našeho osobního v!domí a bez možnosti naší kontroly práv! tak, jako to d!lá ve snech. Možnost a p$sobivost t!chto iluzí by m!ly být výstrahou všemu lidstvu a dát mu popud k úvahám, zda nepodléhá iluzím i v jiných záležitostech, které obvykle považuje za správn! vnímané. Lidé by se také m!li mít na pozoru p"ed p"ílišnou sebed$v!rou, když s nevolí popírají p"ímou zmínku, že hmotnost celého sv!ta m$že koneckonc$ být ješt! rozsáhlejší iluzí. Krom! toho, ve"ejné výkony kejklí"$ i divadelní divy kouzelník$, nutící nás vid!t to, co zcela odporuje faktu, dokazují, že iluzi m$že sou#asn! podlehnout i velký po#et lidí. Poukazují zárove( na závažnou možnost, že dokonce i celé lidstvo je snadno ovliv(ováno všeobecnou iluzí. Není možné, že hromadné iluze o vn!jšnosti a hmotnosti sv!ta vznikají v myslích všech lidí proto, že si všichni jsou psychologicky a fyziologicky podobni? Když odhalíme, jak mohou hluboko zako"en!né halucinace ovládat jedince, jsme p"ipraveni pro další odhalení, že mohou také ovládat a násiln! omezovat celou lidskou rasu. Fakt je, že mocným iluzím hmotnosti a vn!jšnosti podléhají opravdu vytrvale všichni lidé na celém sv!t!. Z tohoto d$vodu p"irovnávali sta"í indi#tí mudrci nev!domé lidstvo k spící a snící rase, kdežto moudré k t!m, kdož jsou bd!lí a pln! v!domí. Víra ve hmotu je zkrátka vírou v primitivní, ale hypnotickou iluzi. Toto je d$razné poselství skryté nauky k materialistickému v!ku, posel-

PÁD MATERIALISMU

331

ství, které také varuje p"ed neužite#ným sledováním pouhých p"ízrak$. Zni#íme moc d!sivé no#ní m$ry nebo nep"íjemného snu, když se probudíme a objevíme jeho neskute#nost. Podobn! když se probudíme k Pravd!, zni#íme moc klamné hmoty nad myslí - tohoto idolu s hlin!nýma nohama, kterého myriády slepých zbož(ovatel$ myln! uctívají. Užasnou obtíž tohoto odhalujícího úkolu filozofie m$žeme pochopit, srovnáme-li ho s úkolem p"esv!d#it snícího #lov!ka, když sní, že domy, lidé a hovory v jeho okolí jsou myšlené. My, kte"í jsme v bd!lém stavu, žijeme také v myšleném sv!t!, ale toto tvrzení nám, káyž jsme bd$lí, zní stejn! neuv!"iteln!, jako by zn!lo hypotetickému spá#i. Sta"í moud"í +ekové "íkali, že filozofie je smrt. M$žeme vykládat tato slova jak chceme. Mnoho umírajících a v!tšina topících se lidí vnímá svou minulost jako rychle se ženoucí živý sen. Pokud je lidský život mentálním životem, je "adami p"edstav, tedy je ze stejné látky jako sny. Filozofie se snaží p"im!t lidi k tomu, aby si uv!domili, že celé tkanivo života je #istou myšlenkou, ale chce, aby to vid!li zde a nyní, nikoli až budou umírat. Mohou-li se totiž probudit k pravd!, když je jí nejvíce pot"eba, tedy když jsou uprost"ed práce a žití, utrpení a radosti, zdraví a nemoci, budou v!d!t, jak nejlépe jednat s t!mito st"ídavými zm!nami, jimž nikdo nem$že uniknout. Neobávejme se však, že se potom staneme pouhými snílky; naopak, až pronikneme ke skute#nosti, skryté jak za snem, tak za bd!ním i v nich, skoncujeme se sny a nau#íme se být správn! a nep"etržit! #inní nejen ve sv$j vlastní prosp!ch, ale také ve prosp!ch ostatních. Zatímco nev!domí lidé žijí slep!, my budeme žít ve sv!tle, a zatímco oni chovají v lásce iluze, my budeme chovat v lásce pravdu. Nebudeme prchat p"ed tímto snem pozemského života, ani nem$žeme: tento sen nep"ivedla do existence naše individuální kone#ná mysl, nem$že ho tedy ani sama zakon#it. P"ijmeme tento sen v celé jeho obsáhlosti a nebudeme se marn! snažit jej popírat. Budeme pevn! povzbuzovat #innost a ne ji brzdit, ale uprost"ed svého snu budeme pon!kud podobni spícímu #lov!ku, který sou#asn! ví, že spí a že sní. Nestrpíme proto, aby se nás zmoc(ovaly zlé no#ní m$ry ani p"íjemná zasn!ní; budeme vždy hledat mír místo vzrušení.

332


OD NESKUTE'NÉHO KE SKUTE'NÉMU Pracovali jsme, abychom p"ekro#ili obtížnou hranici, ale na r$zných místech naší cesty nás znovu a znovu potkával ur#itý problém. Nyní se mu musíme postavit tvá"í v tvá". Jist! se objeví otázky: Jsou-li zevn! zažívané v!ci pouze myšlenkami, existují v$bec? Je každý p"edm!t neskute#ný? Jestliže je tomu tak, jak je možné, že naše denní zkušenost zjevn! odporuje takovým p"ekvapujícím možnostem? Nikdo se nemusí znepokojovat. Nepopíráme existenci ani jediné v!ci, která tvo"í #ást naší zkušenosti sv!ta. Ale musíme si ve svých myslích tento problém ujasnit. Pokusy Michelsonovy a Morleyovy, které p"edcházely pokus$m Einsteinovým, dokázaly, že rychlost sv!tla z$stává konstantní, i když veškerá obvyklá zkušenost, zdravý rozum a v!decká úvaha "íkaly, že by m!la být mnohem v!tší. Byli proto ohromeni p"ekvapením, nebo% to nebyl pouhý kousek metafyzické spekulace, ale v!decký kus práce, provedený vhodnými p"ístroji. Experimentální výsledky odporovaly tomu, co se o#ekávalo a co se m!lo stát. V!da se mohla zbavit tohoto obtížného p"ípadu tím, že by jej vhodn! vysv!tlila jako iluzi smysl$. Ale ke své cti m!la odvahu p"ijmout „iluzi) jako skute#nost. Je loupežník, kterého pozorovatel vidí v k"oví, skute#ný nebo není? Jestliže není, co to je? To, že byl loupežník vid!n znamená, že existuje, i když existuje pouze jako iluze. To p"ináší d$ležitý rozdíl - a to mezi významem skute&ný a významem existuje. M$žeme zde znovu využít pou#ení ze šesté kapitoly. Tam byla velmi zd$raz(ována pot"eba analyzovat slova spíše pro jejich faktický význam, než zdánlivý. Je t"eba tento problém posoudit a ujasnit, co míníme t!mito výrazy, nebo% ve h"e je také relativita. Abychom to správn! provedli, musíme se nejd"íve vrátit ke své p"edcházející úvaze o iluzích. Jak loupežník, tak k"oví mají spole#nou charakteristiku, totiž, že si je uv!domujeme. Jedin! tímto zp$sobem potvrzují svou existenci. Avšak bližší pátrání existenci loupežníka vyvrátí, kdežto k"oví potvrdí. Jedin! když se p"esv!d#íme o nemožnosti uvést v soulad nepravé v!d!ní o takovéto

PÁD MATERIALISMU

333

iluzi s obsahem normální zkušenosti, za#ne se v nás probouzet pochybnost. Tím objevíme, že tato zkušenost je iluzorní. Dokud jsme spokojeni s v!d!ním, které máme, p"ijímáme první dojmy v!cí nebo lidí tak, jakými se tito lidé nebo v!ci zdají být. Když se však tyto dojmy p"ímo st"etnou s jinými fakty, které se vyno"í b!hem další zkušenosti, vznikne otázka kritéria jejich platnosti. Tehdy pocítíme pot"ebu podrobit je zkoušce a opravit je, kde je to nutné. Máme-li rozeznat iluzi jakožto iluzi, pak musíme pop"ít sv!dectví smysl$. Naopak, máme-li p"ijmout sv!dectví smysl$, máme dv! spole#n! existující „skute#nosti), které ob! tvrdí, že jsou jednou a touž v!cí. Tato absurdní situace znamená, že nemáme zcela d$v!"ovat tomu, co nám naše smysly "íkají o skute#nosti v!ci, a#koli jim m$žeme v!"it, když nám "íkají, že v!c existuje. To také znamená, že je nebezpe#ným a pochybným zp$sobem jednání nazývat n!co skute#ným. Co se stane z denní zkušenosti s „hmotou), když jí nap"íklad odporuje #istý rozum? Proto jevit se je jedna v!c, kdežto být je v!c jiná. Musíme dávat pozor na rozlišování mezi t!mito dv!ma pojmy. Matoucí protiklady iluze zmizí, když pochopíme, že r$zná stanoviska tvo"í r$zné vjemy. Vždy% ze stanoviska p"emýšlivého rozumu m$žeme t"eba vnímat v!c jinak než ze stanoviska smyslové zkušenosti. A je to primitivní postoj, chápeme-li takovouto zkušenost, jako by byla vždy sm!rodatná. Nelze popírat existenci takové iluze, jako je loupežník vid!ný v k"oví. Bylo by absurdní zavrhnout zkušenost kohokoli o ní; nebo% popírat iluzi znamená popírat obsah zkušenosti a popírat to, co je ve v!domí. Vše, co m$žeme správn! u#init, je odmítnout její ur#itý výklad; to znamená, odmítnout její realitu. Ona existuje, ale není skute&ná. Musíme p"esn! rozlišovat mezi r$znými druhy existence, nebo% nyní vidíme, že n!co m$že existovat a být skute#né, zatímco jiná v!c m$že existovat a p"esto být neskute#ná. Zde op!t jasn! poci%ujeme pot"ebu vniknout pod povrch slova. V jedné p"edcházející kapitole bylo ukázáno, že výraz fakt je možné r$zn! vykládat. I zde je užite#ná analýza výraz$ existovat a skute&né, i když každý, kdo nikdy o této v!ci neuvažoval, myln! p"edpokládá, že jejich význam zná&

334


Tato slova zavád!jí v!tšinu lidí, protože ti si myslí, že to, co se jim jeví nebo co vypadá jako skute#nost, musí nezbytn! být skute#né. Jejich omyl se uspokojiv! vysv!tlí tím, že v!ci jsou skute#né pouze proto, že oni je vnímají. Vnímání není d$kazem skute#nosti, protože m$žeme mít nesprávný vjem nebo domn!lý vjem i mezi tak zvanými skute&nými vjemy& Lidé v delíriu mohou vid!t modré hady a nikdo se neodváží popírat, že je vnímají. O takových hadech je proto nutno "íci, že existují, protože opravdu existují v mysli trpících, pro které jsou nesporn! skute#ní. Podobn! nikdo nem$že popírat, že objektivní v!ci existují, nebo% je vnímá mysl lidí, kte"í je také považují za nesporn! skute#né. V obou t!chto p"ípadech má však filozof právo pochybovat o jejich skute#nosti, ale ne o jejich existenci. Každý m$že nap"íklad vid!t, že p"ed námi je cihlová ze* a nikdo to nem$že popírat. Když však se "ekne, že taková ze* m$že mít pouze mentální existenci, je naprosto nesprávné, naprosto chybné a naprosto hloupé p"ekroutit toto tvrzení tak, jako by znamenalo, že ze* nemá v$bec žádnou existenci. A když "íkáme, že se dotýkáme této zdi, nemíníme tím, že se dotýkáme stínu skute#né zdi, nazvaného p"edstavou, ale že dotyk sám je p"edstavou a že r$zné mentální vjemy zdi jsou vším, co kdy o zdi poznáme, nemíníme tím, že je to kopie skute#né hmotné zdi, která se zdá být n!kde za naším t!lem. Je pošetilé a neinteligentní nesprávn! vykládat výsledky této analýzy tvrzením, že ze*, kterou jasn! vidíme, je pouze stínem skute#né zdi a že židle, na níž nyní sedíme, je pouhou kopií skute#né židle, která existuje n!kde jinde v prostoru. Jak židle, tak ze* existují ve skute#nosti stejn! pro mentalistického filozofa jako pro materialistu s tím rozdílem, že filozof pronikl hlubokou úvahou, na kterou si zvykl, do pravé p"irozenosti jejich existence. On je zajisté nikdy nepopírá. Kdyby takový filozof myslil, že židle, na níž sedí, a pero, kterým píše, skute#n! neexistují, nenamáhal by se psát žádnou knihu. T!m, kte"í by namítli, že mentální skute#nost není v$bec žádná skute#nost, by odpov!d!l, že neexistuje žádná jiná, kterou my, lidské bytosti, známe. Slovo „skute#né) má význam jedin! tehdy, když je odlišíme od slova „neskute#né) stejným zp$sobem, jako lze odlišit jednu barvu od druhé

PÁD MATERIALISMU

335

pouze jejím kontrastem. Proto nelze nalézt vhodnou definici skute#nosti, dokud se nenajde také správný význam jejího opaku. Mnoho lidí se #asto myln! domnívá, že n!jaká v!c proto, že je neskute#ná, musí být neviditelná. Iluze dokazují opak. Sv!t bude viditelný jak pro filozofa, tak pro nev!domého #lov!ka, ale zatímco jej bude nev!domý #lov!k považovat za práv! takový, jak jej vidí, filozof jej bude mít za fyzicky neskute#ný, ale mentáln! zkonstruovaný. P"edm!ty jsou vid!ny fyzicky a zevn!, ale nemohou existovat odd!len! od svého zkonstruování myslí. Nežádá se na nás, abychom pochybovali o skute#ném jevu v!cí, které vidíme, ani abychom se vzdali své víry v jejich existenci; žádá se na nás, abychom zjistili druh jejich existence, je-li iluzorní nebo skute#ná; a žádá se na nás, abychom rozlišovali domn!lou skute#nost toho, co je pouze p"edstavou, od ryzí skute#nosti toho, co je nem!nitelné - tento bod budeme krátce zkoumat. Je podstatný rozdíl mezi výrazy „neskute#né) a „neexistující). Nep"esko#me kvapn! tato slova; musíme být nanejvýš opatrní, kdykoli je použijeme. M$žeme správn! mluvit o „synu neplodné ženy), jako o neexistujícím. Nem$žeme však stejn! ozna#it loupežníka, vid!ného v k"oví, za neexistujícího, ale pouze za neskute#ného. Nebo% tím, že je vnímán, získává existenci, t"ebaže ne skute#nost. Tyto dv! kategorie se od sebe naprosto liší ve významu a nesm!jí se zam!(ovat. Neexistující v!ci musíme pe#liv! odlišit od existujících, když je ob! t"ídíme jako iluze. Kulatý #tverec pat"í do první t"ídy, pon!vadž o n!m nem$žete p"emýšlet, ani si ho p"edstavit. Je to prázdná bezvýznamná fráze, kdežto fata morgana, vid!ná v poušti, náleží do druhé t"ídy, protože je pochybným jevem. První není možné nikdy pozorovat za žádných podmínek, ale fata morganu je možné za jistých podmínek vid!t. Je d$ležité, abychom proto dávali pozor a nezam!(ovali absolutní mentální existenci za absolutní ne-existenci. Všechno, co vidíme a #eho se dotýkáme, skute#n! existuje. Není a nem$že být o tom nejmenší pochyby, ale nemusí to existovat tím zp$sobem, jak v!"íme. M$že to existovat mentáln!, t"ebaže to neexistuje fyzicky.

336


Musíme nyní vypátrat ješt! podrobn!ji, co míníme tím, když použijeme slovo „skute#né). M$žeme si utvo"it n!jaký obraz ve své mysli, který by mu odpovídal? Jestliže ano, pak je zde matoucí situace, že si jiní lidé mohou vytvo"it a také vytvo"í odlišný obraz a mohou mu dát odlišnou definici. Teorie, která pokládá za skute#né to, co je možné zvážit a zm!"it, a která p"edpokládá, že všechny mentální v!ci jsou jen jakýmsi druhem zá"ící mlhy, vznášející se nad „skute#ným) fyzickým sv!tem a zcela neschopné na n!j p$sobit, je, jak jsme již d"íve ukázali ve studii o hmot!, špatnou v!dou a ješt! horší filozofií; proti tomu musíme protestovat. Jaké jsou tedy d$kazy a charakteristiky skute#nosti? Odpovídat s v!tšinou, že jedin! skute#ná je zkušenost zevního sv!ta v!cí, nebo tvrdit s n!kolika, že jedin! skute#ná je zkušenost vnit"ního sv!ta myšlenek, znamená ignorovat to, že takový názor se zakládá pouze na pocitu skute#nosti, a zapomínat, že podobný pocit máme b!hem snu, který m$že odhalit oba tyto názory jako neskute#né. Je proto bezú#elné soudit podle pocitu. Musíme nejd"íve najít definici, která bude vždy platná. Málo lidí se stará o to, aby definovali tak p"esn!; cht!jí posuzovat pouze citem nebo podle povahy. A tak si skute#nost jen p#edstavují, studují pouze svou vlastní p#edstavu o ní. Nevyhnou se proto žalostnému zklamání, když p"ijímají to, co se jim pouze líbí, a ne to, co je pravdivé. V!da kdysi "íkala, že je skute#nost v pozadí sv!ta utvo"ena z molekul, pozd!ji "ekla, že skute#ná látka je utvo"ena z atom$, ješt! pozd!ji "ekla, že v!ci jsou ve skute#nosti elektrony. Nyní za#íná koktat n!co jiného. V!da nyní p"iznává, že neexistuje žádná záruka, že pronikla k poslednímu tajemství p"edpokládané látky sv!ta. Nem!la by proto vypustit slovo skute&né ze svého slovníku - a nem!li bychom je také my docela vypustit? Jak v!da, tak my jednáme pouze s tím, co se nám jeví, co pro nás existuje, ale nikoli s tím, co je v základu skryto pod všemi t!mito molekulami, atomy, elektrony a kdo ví #ím ješt!. Protože si už spálila prsty, v!da se nau#ila vykládat pružn! sv$j pojem o skute#nosti, nau#ila se také nyní nestav!t nikdy do pop"edí kone#né tvrzení o tomto nepostižitelném slov!. Cesta lidského v!d!ní je proto postupným osvobo-

PÁD MATERIALISMU

337

zo váním od iluzivních v!cí, které existují, ale které jsou ve své podstat! neskute&n$. Když se kone#n! pozná, #ím fakt je, pozná se, že je skute#ností, zatímco posledním poznáním v!cí je pravda. Toto je správné jedin! ze stanoviska praktických záležitostí a p"edtím než dosáhneme Nejvyššího. Pak nejsou žádné dv! v!ci, ale jednota, a proto není žádný rozdíl mezi pravdou a skute#ností. Evropští metafyzici rozvíjejí p"ijatelnou nauku, která rozmnožuje stupn! zkušenosti. P"iblížili by se více pravd!, kdyby "ekli, že existují stupn! chápání skute#nosti. V oné jednot!, která je tím nem!niteln! skute#ným, nem$že v$bec nikdy být žádné stup(ování. Nebo% jak sta"í indi#tí filozofové - nikoli mystici - správn! "íkali: To je skute&né, co nám m"že nejen dát jistotu o své existenci svým vlastním právem, nad veškerou možností pochyby a nezávisle na individuální p#edstavivosti &lov$ka, ale co m"že z"stat nem$nné uprost#ed proudu stále se m$nícího sv$ta. Takováto Skute&nost je hledáním poslední Pravdy, nejp#edn$jším cílem filozofie - a' se už nazývá „B"h „Duch %, „Absolutno%, nebo jakkoliv jinak. Kam se pod!ly miliony lidských bytostí, které zem"ely? Kam se pod!ly p"edhistorické paláce zapomenutých král$? Kam se pod!ly sami tito králové? Všichni se rozpadli v prach a zmizeli. Ale kam se pod!lo TO, co se projevovalo ve tvarech on!ch lidí a budov? Ten, kdo to považoval za hmotu, nev!d!l ani, že zachází s myslí. Naše vlastní pátrání po TOM nás musí vést nejen skrze zdání hmoty, ale také za #innost mysli. To je pátrání po poslední trvalé skute#nosti; to je filozofie. Až nás náš dobrý osud p"ivede k pln!jšímu chápání takové skute#nosti, p"esv!d#íme se, stejn! jako se p"esv!d#ili sta"í mudrci, že k ní tento matoucí sv!t nestojí v p"ekvapujícím protikladu, jak se obáváme. Nebo% v jemn!jším smyslu, který nyní nechápeme, je obojí stejn! skute#né. Sv!t není svou podstatou iluzí. Ve svém základ! je práv! tak skute#ný jako sv!t této nepojmenovatelné jedine#nosti, která je pravým Bohem. Proto v!ci samy nejsou iluzorní, ale iluzorní je, jak my je chápeme, jak jsou ztvár(ovány našimi smysly. Nikdo se nemusí trápit nad ztrátou hmoty. Je to n!co, co jsme nikdy nem!li, a proto ztráta není skute#ná.

338


Sv!t, který odhalují naše myšlenky, je jediný sv!t, který známe, t"ebaže to není poslední sv!t, který poznáme. Proto nás pravda neolupuje o nic. Ten, kdo prchá p"ed sv!tem v asketickém opovržení, prchá p"ed skute#ností; m!l by nejd"íve zkorigovat své myšlení a nau#it se správn! chápat, co je ono n!co, co se jeví jako sv!t. Po hledání pravdy následuje další hledání filozofie, které odhalí, co tato nejvyšší skute#nost znamená pro život #lov!ka. Pak záhy shledáme, že jedno hledání v sob! zahrnuje druhé. Filozofie #lov!ka nau#í, jak žít v!dom! ve skute#nosti, spíše nežli slep! v iluzi. To je druhá odm!na, kterou filozofie #lov!ku nabízí. SV•T JAKO MYŠLENKA Jednali jsme s p"ípady jednotlivých p"edm!t$ a odd!lených v!cí a shledali jsme, že jsou ve své podstat! p"edstavami. Ale nemusíme zapomenout, že tato zlomkovitá fakta, jimiž jsou p"edstavy, objevují se nep"etržit! v našem denním život!. Je proto nyní nutné shrnout j e v jednotu, spojit je dohromady ve sv!tové d!ní a takto je uvést ve vztah ke sv!tu, v n!mž žijeme. Objevili jsme, že každá neživá v!c i každá živá bytost je mentální konstrukcí. Nuže, celý sv!t je jenom souhrnem všech v!cí a všech bytostí v jejich celku. Budeme mít tedy odvahu k intelektuálnímu skoku, budeme dosti odvážní krá#et p"ímo k logickému záv!ru, že celý sv!t je sám také jenom p"edstavou? Sv!t je sv!tem relativních pojm$, sítí spojených barev, zvuk$, prostor$, #as$ a na nich závislých v!cí; všechny v!ci existují ve vztahu k jiným v!cem, ale vztahy samy jsou ve své podstat! p"edstavami. Nekone#né panoráma pomíjivého sv!ta je mentální. Toto je úžasná myšlenka, p"ed níž stojíme: V!ky staré slune#ní soustavy, kroužící v prostoru, jsou práv! tak mentálními konstrukcemi, jako pero, které jsme analyzovali až k bodu, že na n!j pohlížíme jako na pouhý vjem. Vesmír v celé své nesmírnosti sestává nakonec z konstrukce mysli. To je psychologický obraz našeho zevního sv!ta; je to obrovská mentální konstrukce a nic víc. Nebo% vjemová zkušenost rozpíná svou náru# p"es všechno a nic, co #lov!k zná, nem$že stát mimo ni.

PÁD MATERIALISMU

339

Jedin! mentalismus dává p"im!"ené vysv!tlení. Vykládá zp$sob, kterým mysl tvo"í sv$j vlastní prostor, aby obsáhl všechny p"edm!ty, které mysl rovn!ž konstruuje sama ze sebe. Prostor je práv! tak p"edstavou jako v!ci, které se zdají v n!m spo#ívat. Je-li prostor a #as kontinuem sv!ta hmotných p"edm!t$, jak relativita za#ala ukazovat, pak a% je tato tajemná #tvrtá dimenze #ímkoli, m$že být jedin! n!#ím, co je v mysli, a proto v podstat! sama n!#ím mentálním. A#koliv tedy za#ínáme s tím, že pozorujeme vesmír, jakoby byl p#edkládán mysli, kon#íme tím, že jej pozorujeme, jak je myslí konstruován. To, že sv!t existuje kolem a vn! našeho t!la, je jistota, nikoli klam. To, že sv!t existuje kolem a vn! naší mysli, je klam, nikoli jistota. Nebo% není nic takového jako existence vn! nebo uvnit" mysli. P"edstavy mohou být vn! nebo uvnit" jedna druhé, ale všechny stojí v bezprostorovém vztahu k mysli. Není nic takového jako n!jaký mimo-mentální sv!t p"edm!t$. Nicmén! všichni lidé jsou p"esv!d#eni o jeho existenci& Lidské t!lo je sou#ástí sv!ta, sv!t je p"edstavou a t!lo musí být p"edstavou s ním. Stojí-li sv!t vn! t!la, nestojí vn! mysli, ale musí být v ní. Kdyby sv!t existoval vn! mysli, která jej vnímá, nemohl by v$bec nikdy být vnímán, nebo% mysl nem$že p"ekro#it své vlastní stavy, tedy p"edstavy. Úlohou p!ti smyslových ústrojí je proto opat"it podmínky, kterými se #lov!k zú#ast(uje vnímání p"edm!t$ jakožto zevních k t!lu. Smysly jsou prost"edky, jimiž se #lov!k zú#ast(uje p"edstav hmotného sv!ta. Ten spo#ívá v mysli, která nemá dimenze. Funkcí t!la tedy je opat"it podmínky pro onu událost, jež je vznikem kone#ného, individuálního, egoistického v!domí; bez t!chto podmínek z$stává nejvyšší mysl tak, jak je, tajemným jedine#ným faktem veškeré existence. V onom prvním okamžiku, kdy se v!domí vno"í do bytí idejí, promluví ticho mysli. Nepot#ebuje ani hlas, ani poslucha&e - je to však mystérium, jež je nutno zatím odložit stranou. Tikání #asu a jímavá krajina vesmíru existují pouze mentáln!. Tento sv!t, který na nás tak t!žce spo#ívá, je jenom Jev, stín, vyvržený z Bez#asovosti. P"icházíme tedy ke kone#nému záv!ru, že nem$žeme popírat mentální p"irozenost v!cí proto, že jsou vn! našich t!l, ani proto, že jsou velmi vzdálené od našich

340


t!l, ani pro jejich ohromný rozm!r, ani pro jejich velký po#et, ani pro r$zné elementy, které je tvo"í. Pojem sv!ta je v podstat! sestrojen myslí. Je to pomíjející mentální konstrukce. Když pohlížíme na rozlohu krajinné scenérie a pozorujeme daleké horské pásmo s malým lesíkem v pop"edí, nezdá se nám ani na okamžik, že se díváme na rekonstruovanou scenérii. Hory jsou tak vysoké a tak hmotné, stromy jsou tak zelené a tak listnaté, že je považujeme za pevné v!ci, které nelze žádným zp$sobem porovnat s obrazy, které mysl konstruuje za denního sn!ní. Ale psychologie u#í, že celá ta krajina je práv! tak utvo"ena myslí jako obrazy, které procházejí v!domím b!hem sn!ní. Pokaždé, když se vjem objeví v mysli, musí být nezbytn! znovu rekonstruován, a proto ani jedna v!c nem$že mít souvislou existenci, ani se nem$že objevit dvakrát v téže zkušenosti. To, co se jeví, je neustálou rekonstrukcí toho, co považujeme za tutéž v!c, a to je tím skute#ným tajemstvím mystéria máji, oné proslulé, ale nepochopené indické nauky. Takto získáváme rozsáhlejší pou#ení o iluzi, pou#ení, které je vhodné nejen pro naše vnímání jednotlivých v!cí, ale i pro naše vnímání celého sv!ta. Tato klenba nebeská, pod níž se pohybujeme, je jako magická lampa, jež toto dokázat má, to Slunce tam - je plamenem; Sv!t - lampou, a my postavami, jež ve víru krouží. Omar Chayyám Ale pevný objektivní sv!t není zni#en mentalismem. Je ponechán p"esn! tam, kde je. Jeho p!t kontinent$ se tím nepopírá, jeho impozantní velkolepost se neodstraní. Pouze poprvé za#íná být správn! chápán. Celá vaše minulost je nyní myšlenkou. Celá vaše budoucnost je rovn!ž myšlenkou. P"ítomnost je nezachytitelná a neur#itá, jak jsme ukázali v d"ív!jší kapitole. I kdybyste ji mohli zachytit, minulost by ji ihned pohltila a p"em!nila v p"edstavu. Proto celý váš život, který zahrnuje

PÁD MATERIALISMU

341

celé pozadí panoramatického sv!ta, je jen myšlenkou& Kdyby žádný jiný d$kaz nebyl platný, tento jediný by sta#il& Pokud nechápete, že sv!t je pouze p"edstavou, jste materialisté, nevadí jak zbožní, jak pobožní, jak „duchovní) si myslíte, že jste. Považujete hmotu za to, #ím není. Až shledáte, že hmotný vesmír je mentální zkušeností, teprve pak se osvobodíte od materialismu. Ale p"ítomnost p"edstav p"edpokládá základní p"ítomnost mysli, toho, co zp$sobuje, že si p"edstavy uv!domujeme. Materialistický obraz sv!ta proto vysv!tluje všechno vyjma sv!t sám& Vynechává totiž naše uv!domování si sv!ta a toto uv!domování je tím jediným sv!tem, který známe. Každý jiný sv!t je pouze odvozeným sv!tem. Práv! tak, jako nem$žete vyjmout st"ed z kruhu a udržet si sv$j kruh, tak nem$žete vyjmout mysl z vesmíru a podržet si svou hmotu. Ob! jsou spolu nerozlu#n! spojeny. Všechny materialistické teorie ztroskotávají na tomto osudném faktu. A% zkoumáme na tomto sv!t! cokoliv, mysl je p"ítomna na samém za#átku, nebo% sv!t existuje jedin! pro v!domí. Krom! toho, mysl je také poslední jsoucností. Nikdy a nikde není možné ji vylou#it. Blížíme se ke konci prvního úseku svého hledání. P"ivedli jsme sv!t do postavení ohromného a velkolepého jevu, ale stále ješt! vn!jší podívané. Každý pohled zahrnuje v sob! existenci diváka. Jaké je to tajemství, které se skrývá pod sv!tovou podívanou? Bylo by možné se domnívat, že slabinou mentalismu je pravd!podobnost názoru, že sv!t je vlastním, osobním, mentálním výtvorem #lov!ka, názoru, který je jasn! absurdní. Nebo% by znamenal, že bychom mohli rozmarn! tvo"it nové hv!zdy podle v$le pouze tím, že bychom si je p"edstavili, nebo konstruovat celá m!sta úmyslným použitím fantazie. Krom! toho, tato m!sta a hv!zdy existovaly již d"íve, než jsme se objevili na sv!t! a budou patrn! existovat i potom, až my odejdeme, kdežto hv!zdy a m!sta, jež si p"edstavujeme, zmizí v n!kolika okamžicích. Himaláj stále existuje pro n!koho jiného, a% na n!j my myslíme nebo ne; jeho existence je alespo( relativn! trvalejší, kdežto naše osobní myšlenka o n!m je pomíjející. Není v moci naší vlastní mysli, vytvo"it ho nebo zni#it. Jak tedy m$že mentalismus sm!le fantasticky tvrdit, že majestátní Himálaj je pouhou p"edstavou,

342


pouhým mentálním stavem slabých lidí, kte"í nemohou vytvo"it myšlenkou ani jediný cedr, natož nejmohutn!jší poho"í sv!ta? Tato kritika je zcela správná, ale vyjad"uje naprosté nepochopení. Zatímco je t"eba neúprosn! trvat na tom, že každá vytvo"ená fyzická v!c, která existuje, musí existovat jako myšlenka, nesmíme upadnout do hlubokého omylu, jenž pohlíží na tyto myšlenky, jakoby vznikaly v kone#né mysli odd!leného jedince. Nevznikají. Nemohou. Protože by to vedlo k dalšímu názoru, že není v!ci, #lov!ka a ani jiného sv!ta krom! individuálního lidského já. Takový je mylný záv!r, který by bylo možné odvodit z t!chto tvrzení. Ale to není výsledek zkoumání skryté filozofie. Tato filozofie neuvádí malé omezené já #lov!ka jako jedin! skute#né a všechno ostatní jako klamné. Tento omyl je technicky nazýván „solipsismus)10. Solipsismus je #iré šílenství. Kdyby to byla pravda, pak by se tento náš ubohý kone#ný mozek stal stvo"itelem a udržovatelem vesmíru& Každý objekt je p"edstavou; je p"edstavou v mysli #lov!ka; ale není stvo"en individuální a nezávislou myslí #lov!ka. On se toho pouze ú#astní. Až budeme pátrat hloub!ji, shledáme, že individuální mysl je ve své podstat! #ástí univerzální mysli a že zde musíme hledat p$vod této p"edstavy. Nem$žeme "íkat, že #lov!k sám tvo#í p"edstavy hmotných p"edm!t$, ale m$žeme "íci, že je má. Nebo% p"edstava bez mysli, k níž náleží, je nemyslitelná. Myriády projev$ mysli stojí v p"ekvapujícím kontrastu k dokonalé a p$vodní jednot! mysli samé. Množství jednotlivých v!cí, které jsou skute#n! p"edstavami, musí být ve své podstat! p"edstavami jedné všeobsahující mysli. Musíme proniknout pod individuální mysl a hle& zde je univerzální mysl jako její skrytá skute#nost a jako p$vod jejích p"edstav hmotných p"edm!t$. Mentalismus netvrdí, že sv!t je výtvor n!jakého jedince. Tvrdí, že sv!t je výtvor této mysli, nikoli výtvor „mé) mysli. Neu#í, že sv!t je dílem individuální mysli #lov!ka, jeho osobního já. B!žná zkušenost sama sta#í, aby takový názor vyvrátila. Nem$že ho hájit žádný filozof, který zkoumal p"irozenost mysli a jáství. I) Pozn. p#ekl.: Solipsismus pokládá existenci vlastního já a jeho zážitky za jedinou skute&nost.

PÁD MATERIALISMU

343

Zkoumání, které bude provedeno na vhodném míst! ve druhém svazku tohoto díla, odhalí vyšší mystéria mysli. Na tomto míst! m$žeme op!t vzít uvoln!né konce jógy a filozofie a svázat je dohromady. Nebo% až mysl lépe pochopíme, pak také lépe pochopíme správné místo mysticismu a zvláštní cvi#ení jógy. Pro #lov!ka, který se zabývá takovými cvi#eními, je mnohem snadn!jší pochopit pravdu mentalismu. On již pocítil neskute#nost sv!ta, ale t!m, kte"í ji nikdy necvi#ili, je z po#átku t!žké mentalismu uv!"it. „Jak,) "íkají, „m$že tento pevný, hmatatelný sv!t být pouze p"edstavou? Nesmysl&) Tvrdost hmoty je klame. Ale pro jogína je snadn!jší p"em!nit tuto tvrdou hmotu v p"edstavu a takto celý sv!t v myšlenku. Jóga byla #áste#n! vymyšlena jako prost"edek, který by p"ipravil mysl, aby p"ijala nauku mentalismu. Když se mysl zjemní, odpoutá a soust"edí cvi#ením jógického systému, m$že snadn!ji a p"esv!d#iv!ji pochopit tuto obtížnou nauku. Síla, která se vyvíjí cvi#ením odtahování pozornosti od fyzického okolí a jejím soust"ed!ní na vnit"ní stavy nebo p"edstavy, dokazuje, jak hodnotným dopl(kem filozofie je toto cvi#ení. Usnadní nám totiž p"ijmout pravdu mentalismu. Mysl, která nikdy necvi#ila meditaci nebo která se nikdy nezam!stnávala um!leckým tvo"ením, klopýtne nevyhnuteln! o sám prah této velkolepé nauky; zatímco poddajnost a odtaživost mysli, která se d"íve vycvi#ila až k bodu, kde snadno v!nuje pozornost svým vlastním myšlenkám s dokonalým soust"ed!ním a s dokonalým zapomenutím svého vlastního okolí, pomáhá p"ekro#it tento prah a vnímat dosud skrytou ideovost v!cí. Univerzálnost mysli a záv!r mentalismu umož(ují také nám ze Západu za&ít chápat, jak zvláštní schopnosti, které starobylá Asie dávno zná, mohou pracovat v dokonalé shod! s v!deckými zákony; p"esv!d#ují nás, že telepatie, nadp"irozené jevy, #tení a p"enášení myšlenek, hypnotické výkony, všechny divy magie i zázraky starov!ké a st"edov!ké náboženské, mystické a jógické historie mohou mít reálný základ; ukáže nám, jak málo chápaná energie „karmy) m$že být univerzáln! a neustále p"ítomna stejn! jako tajemná energie elekt"iny a že m$že být práv! tak jako ona p"esná ve své #innosti i v ú#incích.

344


Dosp!li jsme ke zjišt!ní, že sv!t je p"edstava, ale dosáhli jsme ho ostrou analýzou zkušenosti a myslí zaost"enou soust"ed!nou úvahou o zjistitelných a ov!"itelných faktech. Jogín, který má úsp!ch ve svých medita#ních cvi#eních, dosahuje téhož postoje, ale dospívá k n!mu zasn!ním nebo transem, které jsou založeny nájemném citu. Cit však není platným m!"ítkem pro druhé lidi. Jeho záv!r je #ist! osobní, a proto nemá pro ostatní velký význam. Když je jogín pono"en ve své meditaci, má živý pocit, že charakter sv!ta je podobný snu, že sv!t je skute#n! jako velká myšlenka. Ale když se pokouší jít dále a proniknout ke skute#nosti, která se takto projevuje, nechápe pravý vztah mezi ob!ma a dostává se do zmatku. Podce(uje sv!t jako prost"edek k vývoji tvor$, kte"í v n!m žijí. Od té chvíle se ned$tkliv! odpoutává od sv!ta, jehož praktické #innosti považuje za zbyte#né a neužite#né zam!stnání.1} Nehled! k ob#asnému klidu, je jedním z výsledk$ nefilozofické jógy, že p"im!je #lov!ka, aby vid!l sv!t jen jako objekt snu a aby ost"e poci%oval, že denní zkušenosti b!žné existence trpí nereálností. Odtud mystikova náchylnost k „uniká"ství) /escapismu0, jeho odpor k užite#né #innosti a strach p"ed praktickým sv!tem. Ale to znamená zastavit se na polovi#ní cest! v hledání. To jist! není cílem filozofie. Nej vyšším cílem filozofie je p"im!t #lov!ka, aby poci'oval, že tvary tohoto sv!ta jsou podobné snu, ale aby sv!t poznal jako skute#ný ve vyšším smyslu, nebo% jeho podstata není ni#ím mén! než skute#ností samou. Jako nedosp!lý mystik p"ijímá iluzi vniknutí do skute#nosti, tak také p"ijímá další iluzi vzdání se svého ega. To se d!je b!hem meditace, a proto ob#asn!, nebo trvaleji ve vn!jším sv!t! vyvinutím mu#ednického komplexu nebo cvi#ením zevního neodpírání zlu. Filozof naproti tomu nejd"íve ztrácí pocit skute#nosti ega vhledem /insightem0 do jeho vztahu 1) Pozn. autora: P#ed &tvrt stoletím Jako následek neustálého praktikování meditace v naprosté samot$, zažil spisovatel ve stavu hlubokého transu &etná mystická povznesení. Je o nich zmínka v první kapitole. Potom se vrátil do b$žné existence ve spole&nosti, ale shledal, že všechny &innosti se zdály prázdné a bezú&elné, všichni lidé pouhými p#ízraky. Takový byl jeho nevyvážený stav, vyplývající z mysticismu, neukázn$ný filozofií. Naproti tomu filozof žádným zp"sobem svou rovnováhu neztrácí.

PÁD MATERIALISMU

345

k celku a pak se ho vzdá ve vn!jším sv!t! ve služb! lidstvu. Pravý mudrc je proto dychtivý po stálé #innosti, protože dychtí po skute#né služb!. Jóga je krokem kup"edu, ne zastavením. Až budeme moud"ejší, pak jí p"ipíšeme význam toho nejd$ležit!jšího milníku na své cest!, ale stále ješt! milníku. Nesmíme dovolit, aby nás klamalo její pot!šení. Je ješt! mnohem v!tší kus cesty, který je nutno projít. Ti, kte"í mají mystické sklony nebo tíhnou k náboženství, budou nezbytn! unaveni p"edešlými stránkami a budou netrp!liv! reptat nad jejich polov!deckými podrobnostmi. To proto, že nechápou, že se ú#astníme významné cesty a že u v!dy nez$staneme, i když ji používáme. Oni touží po vnit"ních extázích duše nebo po nových zjeveních Božství. Nech% si uv!domí, že jsme na postupu. Jestliže jsme se vno"ili hluboko do mentalismu, je to proto, že není jiné cesty, kterou bychom se mohli ubírat, jestliže máme splnit ur#ený úkol, vést je intelektuáln$ k pravému Bohu, k pravému „Duchu) a k oné uspokojující realizaci „duše), která jediná m$že vytrvat. Cesta do zaslíbené zem! vede pustinou zdánliv! suchých fakt$, ale to nemusí odstranit pot!šení z meditací napln!ných mírem. Nebo% správná úvaha o t!chto faktech p"inese pochopení a to, spojeno s mystickým sebepono"ením, morální p"evýchovou a zbožným uctíváním, je jóga filozofického rozlišování. Nevzdalujeme se pry# od Boha, jak se nev!domý #lov!k m$že nesprávn! domnívat, ale skute#n! se mu p"ibližujeme. Nemusíme se vzdát velkoleposti mystických extází pro jednotvárný a suchý intelektualismus, ale m$žeme si je ponechat, dokud neodhalíme trvalé uspokojení, které nebude st"ídav! p"icházet a odcházet jako tyto extáze. Nech% nejsou tyto kritiky špatn! chápány. Nech% nás nezaslepí v$#i pravé hodnot! jógy na jejím správném míst! a v jejích legitimních mezích. Tam m$že velmi pomoci. M$žeme nyní vid!t hlubokou a praktickou moudrost dávných indických u#itel$, kte"í p"edepisovali jógu t!m, kte"í nem!li takovou intelektuální sílu, aby pochopili pravdu mentalismu rozumovým uvažováním, nebo% takto bylo t!mto lidem umožn!no dojít k témuž cíli cít!ním, nikoli poznáním. Z téhož d$vodu také tito u#itelé p"edepisovali studium iluzí b!žným lidem, protože fyzika, fyziologie a psychologie byly tehdy p"íliš primitivní, než aby mohly poskytnout

346


obsáhlou analýzu, která byla p"edložena moderním žák$m na p"edcházejících stránkách. Avšak jogín, neškolený filozofií, je vždy v nebezpe#í, že ztratí své p"esv!d#ení, že sv!t je p"edstavou, pon!vadž toto p"esv!d#ení je založeno na citu a i jogín je pod"ízen zákonu, že city vždy podléhají zm!n!. Naproti tomu filozof p"ipravený jógou nem$že nikdy ztratit hluboký insight, který získal používáním syntézy. Je to n!co, co v n!m vyr$stalo a dosáhlo zralosti. On to nem$že nechat „vr$st zp!t), práv! tak jako ro#ní dít! nem$že „vr$st zp!t) a vrátit se do mat#ina l$na. Trvalé jistoty musíme dosáhnout tím, že získáme pro sebe pravdu mentalismu s pevnou jistotou, která nepot"ebuje podporu omylné autority nebo pomíjivého citu. Taková jistota m$že vzniknout, když se tato pravda pochopí ne pouze jako v!decká teorie, ale jako v!decký fakt. Nesmíme však nikdy zapomínat, že mentalismus je jenom krokem, vedoucím k nejvyšší pravd!. Je to p"ekážka, která zahrazuje cestu hledajícím pravdu. Je nutno ji slézt a p"ekro#it. Na svém vlastním míst! je toto p"ekro#ení absolutn! nutné. Je také jakousi do#asnou p$dou, kterou hledající mysl musí obsadit, když upev(uje své první vít!zství, vít!zství nad hmotou. Když jednou toto upevn!ní pln! provede, musí se op!t za#ít pohybovat kup"edu; musí opustit mentalismus& Nejvyšší skute#nost nem$že sestávat z myšlenek, protože ty jsou p"edur#eny k tomu, aby se objevovaly a mizely; musí mít trvalejší základ než takovou pomíjivost. Nicmén! m$žeme vid!t v myšlenkách, na n!ž jsme všechno zjednodušili, náznaky p"ítomnosti této skute#nosti, mimo níž jsou myšlenky práv! tak iluzorní jako hmota. Další a kone#ná bitva musí vést k vít!zství nad samotnou p"edstavou. Jak materialismus, tak mentalismus jsou p"edb!žnými hledisky, která je nutno zaujmout a pak opustit, když je dosaženo posledního hlediska. Jedin! pak m$žeme "íci: „Toto je skute&né.% Jestliže musíme s politováním ukon#it tuto studii nezodpov!zenými otázkami, „Co je myšlenka?) a „Co je mysl?), je to proto, že odpov!di náleží dalšímu a poslednímu stupni naší cesty. Nejen nezbytnost prostoru a nátlak #asu nás vybízejí vyhradit si tyto odpov!di pro pozd!jší svazek, ale existují i jiné d$vody, které jsou ješt! d$ležit!jší. Zatím je

PÁD MATERIALISMU

347

t"eba dob"e prostudovat tento základ mentalismu, protože pozd!ji bude na n!m umíst!na vrchní stavba úžasného a rozumem od$vodn!ného odhalení. Pošetilci, kte"í lnou k tomu, co je osobní, i když všechna muka této trpící doby u#í marnosti takového jednání, budou zaraženi zdánlivou prázdnotou t!chto nauk a možná se od ní se zachv!ním odvrátí. Ale ti inteligentní, kte"í se nau#ili mnoho, p"emýšleli hluboce a trp!li dlouho, budou p"ipraveni p"ijmout tyto nauky, prázdnotu, všechno. Nebo% oni pochopí, že když to ud!lají, budou p"ijímat pravdu po lžích, mír po bolesti, zrak po slepot! a skute#nost po iluzi. Budou-li sledovat tyto nauky až k jejich nejzazšímu konci, získají plné uskute#n!ní, a potom budou prožívat své dny ve vnit"ní harmonii, která bude posvátn!jší a požehnan!jší, než by kdy mohl být kterýkoliv náboženský ob"ad, jasn!jší než m$že být kterákoliv jógická zkušenost. Až dosud jsme nep"edstihli, s výjimkou jistých lehkých náznak$, nejp"edn!jší západní kulturní myšlení. Jestliže ti, kte"í sledovali technické kurzy ve filozofii, poznávají n!které z t!chto nauk, snažn! je žádáme o shovívavost. Nech% jsou pam!tlivi toho, že tyto stránky jsou psány p"edevším pro každého, kdo dbá o pravdu, a% už má n!jaké akademické znalosti o filozofii, nebo nemá žádné. Západ již zná odv!tví této nauky pod technickým názvem „idealismus). P"esto je nutno zd$raznit, že toto je druhový název, obsahující protikladné zásady. Kdo nap"íklad studuje v celku absolutní idealismus Hegel$v, subjektivní idealismus Berkeley$v, objektivní idealismus Kant$v a nihilistický idealismus Hume$v, odejde zmaten a popleten. Je to jako když studujeme náboženství, tedy pojem, který m$že znamenat breptání st"edoafrických #ernoch$ kolem groteskní d"ev!né figury stejn! jako klidné, tiché meditace k"es%anských kvaker$. Zdá se, že nikdo nezná pravdu o idealismu nebo jeho klamnost. Jsou idealisté, kte"í p"ijímají Boha, a idealisté, kte"í Boha zavrhují, práv! tak jako jsou idealisté, kte"í hájí existenci hmoty, a idealisté, kte"í ji popírají. V každém p"ípad! se za idealismem ztrácí každá úvaha do šera a pak do temnoty, nebo% i zastánci idealismu nevnímají za ním nic než mystérium. Každý krok dále kup"edu, kterým se odváží vstoupit do tohoto

348


mystéria, zp$sobí, že ztrácejí svou cestu v dohadech a spekulacích. Jedin! skrytá indická nauka odvážn!, sm!le a úsp!šn! prozkoumala oblasti, které se prostírají od idealismu po celé cest! až k poslední pravd!. Biskup Berkeley m!l podivnou p"edstavu, že by bylo možné p"emluvit ty, které nev!domky nazýval modloslužebníky, aby zanechali svého uctívání slunce, kdyby se dozv!d!li, že není ni#ím jiným než jejich p"edstavou. Nikdy nenapadlo jeho zbožnou mysl, že moud"í lidé mezi t!mito uctívateli slunce byli sami práv! tak dob"e obeznámeni s idealismem jako on. Ale #áste#n! proto, že nemohli povznést davy k takovému metafyzickému pojmu, ukázali ke slunci jako k jediné v!ci v tomto pozemském sv!t!, která m$že vhodn! snést porovnání s Bohem. Zde však není ani #as, ani místo poušt!t se do akademického sporu. Tato kniha není pojednáním o metafyzice; p"edstavuje formální a poslední záv!% pravdy. Bude snad prosp!šné vvysv!tlit t!m, kte"í se obávají, že skrytá nauka vede nutn! k ateismu proto, že výraz „B$h) není výrazem podle našeho vkusu, nebo% m$že pro každého #lov!ka znamenat n!co jiného. +e#eno nefilozofickým zp$sobem, m$žeme být jisti, že nalezneme Boha na konci tohoto hledání, ale bude to B$h takový, jaký On skute#n! je. Nebude to ani velebený #lov!k náboženství, ani z"ed!ný plyn metafyziky. P"esto však to bude B$h, kterého lidé správn!, ale vzdálen! uctívají v orientálních chrámech i v západních kostelích, v sluncem zalitých mešitách i v šerých cihlových kaplích, ale po kterém šlapou a snaží se ho trýznit svou nev!domou nenávistí a nesnášenlivým pronásledováním jiných lidí. Nalezneme Boha, jehož zkarikovaný obraz pohrdaví racionalisté nebo rozho"#ení ateisté právem zavrhují a proti jehož krutosti se oprávn!n! bou"í, ale jehož nesprávn! popírají, nebo% On není ni#ím jiným, než jejich vlastním nejvyšším Já. Nalezneme Boha, kterého vychrtlí asketi hledají, ale nenacházejí v temných jeskyních a ve vyhladov!lých t!lech, a p"ed nímž p"esycení sv!táci zavírají dve"e v no#ních klubech a diskotékových halách, ale který paradoxn! p"ebývá jak v jeskyních, tak v klubech nevid!n, nepovšimnut a neznám. Nalezneme onoho Boha, po n!mž meditující mystici a transem uchvácení jogíni p"ed#asn! tápou ve

PÁD MATERIALISMU

349

svých srdcích; boží aura míruplného sv!tla je vše, #eho se dotknou, nebo% plamen by v jediném okamžiku sežehl jejich ego, hledající extázi; ale až jednou uposlechnou and!la, jehož me# je d"íve #i pozd!ji p"ivede zp!t do sv!ta, který cht!li opustit, a až poznají, co je to, co je obklopuje, vydá jim brzy pátrání v jáství své poslední tajemství, jak zd$raz(ují sta"í indi#tí mudrci. Všechny tyto lidi, kte"í se marn!, avšak nev!dom!, pokoušejí odstranit skute#nost a kte"í pro uctívání vzty#ují Boha své vlastní p"edstavy, pouhou modlu své vlastní výroby, p"ivede filozofie k pravému Bohu, kterého budou od onoho okamžiku uctívat v plném v!domí toho, co d!lají. Nakonec nalezneme onu nedefinovatelnou podstatu sv!ta, v!dc$m dosud neznámou, o níž se domnívají, že je jakýmsi druhem energie. M$žeme nyní za#ít chápat, pro# se nejvyšší stezka vždy vyu#ovala tajn!. Knihy a texty choval u#itel ve svém majetku, aby je odhalil a vyložil jedin!, když kandidáti prošli ostatními cestami. Bylo by bývalo nemoudré vyu#ovat širokou ve"ejnost. Lidé nemohou unést poznání pravdy o skute#né p"irozenosti tohoto sv!ta, a proto prchají od jejích prvních záblesk$ k bezprost"ední út!še iluzívní existence. Nebo% pojem, že je zde hmotný sv!t, který stojí p"ed nimi a existuje mimo n!, je okamžitý, bezprost"ední a neodolatelný. Není to n!co, k #emu dojdou namáhavým procesem logického uvažování; je to samoz"ejmé, mocné intuitivní vnímání, které se zdá být nepopiratelné a které z"ejm! nezávisí na žádné vypracované teorii, kterou lze vyvrátit. Jenom nep"etržité "ady d$myslných otázek, kladených v dlouhém období osobní výuky, by mohly v$bec kdy ukázat prostému nep"emýšlejícímu #lov!ku, že jeho materialistický realismus je neopodstatn!ný a že filozof$v promýšlený mentalismus se zakládá na skálopevném faktu. Veliký strach, jenž sestupuje na každého, když se dozví, že hmota, prostor a #as neexistují mimo #lov!ka samého, je neoprávn!ný. Tato neexistence ho nezbavuje vjem" hmoty, prostoru a #asu. Nesta#í vid!t z"ejm! objektivní sv!t, rozprostírající se v prostoru, a pozorovat jeho události, jak následují v #ase, a poci%ovat jeho pevnost? Mentalismus ho neolupuje o tyto vjemy, které zakouší; pouze je vysv!tluje. Co na tom,

350


vzdá-li se svých iluzí o nich? Pro# by m!l žádat n!co víc než pravdu samotnou? Filozofie musí z$stat v!rna fakt$m; vjem je fakt, ale hmota, #as a prostor jsou prokázanými domn!nkami. Zde je filozofie daleko p"esn!jší než v!da. V praktickém život! #lov!ka není žádný patrný rozdíl, jedin! oprava nesprávných pojm$ v jeho mentálním život!. 'okoláda bude chutnat práv! tak sladce a práv! tak lahodn!, když bude v!d!t, že je souhrnem vjem$, jako když ji myln! považoval za hmotnou substanci, a stroj jeho vozu odhr#í práv! tak hlu#n! jako d"íve. Neztratí žádnou v!c, kterou má rád, ba ani žádnou z radostí života, pouze je bude správn! chápat. Ulice, domy a lidé kolem poskytují mudrci p"esn! tentýž pohled, jako poskytují nev!domému #lov!ku. Mudrc však je osvícen úvahou, a proto ví, že všechny tyto r$zné tvary jsou mentální; ví také, že mysl je látkou všech t!chto výtvor$, kdežto nev!domý #lov!k je zcela slepý k této pravd!, on neuvažuje. Mentalismus ohromí prostoduchého #lov!ka svou z"ejmou hloubkou a složitostí, ale když je jednou dob"e prozkoumán a tedy dob"e pochopen, nic se nem$že jevit jednodušší nebo jasn!jší. Sta"í indi#tí mudrci sepsali nauku, která p"edem nastínila n!které objevy nejlepších moderních západních v!dc$. Tatáž v!da, která nám dala v minulém století pustou beznad!jnost smrtelnosti a materialismu, nám dá jasnou nad!jnost mentalismu v tomto století. Pravda bude upevn!na na základ! prokázaného d$kazu; ke své podpo"e nebude pot"ebovat nic mystického. 'as je zralejší pro to, aby sv!t dosp!l k této v!ky staré pravd!, ale musí k ní dojít ve výrazech v!deckých pojm$ dvacátého století. Tato nauka z$stávala odlou#ena od sv!ta dosti dlouho. Neposta#í však p"eložit pouze její u#ení do západních jazyk$; je t"eba ji také konstruktivn! interpretovat. Žijeme ve v!ku zm!ny. Králové, vlády a konstituce byly smeteny ze svých podstavc$ a b!žné v!decké pojmy byly vyhozeny z oken laborato"í. Ve sv!t! v!d!ní dvacátého století je však ze všech zm!n nej v!tší ta, kterou nejp"edn!jší z v!deckých badatel$ realizují p"ed našima o#ima. Tento základní obrat v rozhledu vzd!laných lidí nebude znamenat nic menšího, než že p"ivede celý sv!t do okruhu myšlenky a tak p"e-

PÁD MATERIALISMU

351

m!ní hmotu v p"edstavu. Práv! tak jako studium radioaktivní substance otev"elo v!d! nový obzor, když se zdály být u konce její staré sm!ry pátrání, tak toto studium vztahu mezi sv!tem a #lov!kem, mezi hmotou a myslí, bude zanedlouho kon#it objevem, že celé panoráma sv!ta od hv!zdy pozorované teleskopem až k bu(ce pozorované mikroskopem, panoráma, které stojí p"ed našima o#ima, je ve skute#nosti mentální konstrukcí. Zni#í ko"eny i v!tve materialismu a otev"e doko"án brány, které vedou k nekone#né skute#nosti, jejímž poznáním je Pravda.

EPILOG FILOZOFICKÝ ŽIVOT To, že toto u#ení bylo zapomínáno, zanedbáváno a špatn! chápáno po tolik století v nete#ných klášterech nebo v odlehlých horských jeskyních není jeho vina. Je to vina lidí. T!ch, kte"í dovedli pochopit jeho nesmírn! praktický význam, jeho živoucí blízkost, bylo samoz"ejm! velmi málo. Takové pochopení lze získat jedin! obtížným intelektuálním úsilím, jež je mimo schopnost v!tšiny lidí. Ale zpravidla dostaneme to, co zaplatíme. Dle toho je nutno hodnotit toto u#ení, které jediné by mohlo vést lidstvo ke správnému "ešení obtížných problém$. Je to drahocenný ryzí diamant, nikoli laciný kousek skla. Žijeme v praktickém sv!t!. Lidé mohou teoretizovat tak, jak si p"ejí, ale musejí jednat, pracovat a stýkat se s jinými lidmi. Proto se objeví otázka, zda tato nauka zp$sobí n!jakou zm!nu ve zp$sobu, jakým lidé žijí na zemi. Je totiž široce rozší"eným názorem, že filozofie je aristokraticky odd!lena od naléhavých záležitostí každodenní existence, že filozof - není-li pošetilec nebo dokonce blázen - je beznad!jn! nepraktický #lov!k, zam!stnávající se pouze vymyšlenými problémy, a že sledování pravdy je kratochvílí pro ty, kte"í nenesou b"ím! praktických zodpov!dností, nebo pro knihomoly prolézající knihovny, nebo pro lenošivé snílky, kte"í cht!jí utéci od #innosti. Všeobecn! se v!"í, že filozof má nep"irozený postoj rozdvojení mezi vnit"ním životem myšlení a zevním životem #innosti. To m$že být pravda o onom #ist! metafyzickém hloubání nebo o teologickém sp"ádání pavu#iny, které se vydávají za filozofii, ale není to pravda o ryzí filozofii, o takové, jakou sledovali n!kte"í z nejlepších starov!kých "eckých ob#an$, a je to zcela nepravdivé o skryté indické filozofii. Ztratila-li tak zvaná filozofie spojení se životem, je to proto, že se sama ztratila v bludišti dlouhých technických slov nebo ud!lala ta-

EPILOG

353

kového fetiše z d$vtipných logických kli#ek, které nepot!ší nikoho, jen snad dialektiku; že zapomn!la na sv$j základ - fakta lidské zkušenosti. Snad v žádném jiném studiu nejsou lidé tak uchváceni zvu#nými slovy a mnohoslabi#nými názvy, které zakrývají omyl a p"ikrašlují klamný záv!r, ani v žádném jiném studiu nevznikla tak zbyte#ná a odstrašující terminologie. Filozof, který nem$že "íci to, co chce "íci, s minimem dlouhých, nesnadných a neobvyklých slov a je nucen zaplétat se do užívání jejich maxima, nezaplétá se možná jenom sám do skrytých nepravd, ale ur#it! zadržuje nemálo up"ímných kandidát$ p"ed branami samotné filozofie. Jestliže se taková filozofie ztratila z dosahu b!žného chápání do slovní prázdnoty nebo klesla z velké vážnosti do opovržení, pak zasluhují výtku sami tak zvaní filozofové. Píší totiž své myšlenky v technické, nesrozumitelné "e#i, která zakrývá význam a škodí jasnosti a buduje p"ekážky nesrozumitelnosti kolem základních a vznešených pravd. Konstruují systém úvah o sv!t! a o život!, které nepo#ítají se základními fakty sv!ta a života. P"ehlížejí úžasný p"ínos v!dy a jsou odkázáni na to, aby si hráli se svými vlastními fantaziemi. Za#ínají své úvahy s libovolnými nápady jiných filozof$, místo aby za#ali s ov!"enými fakty sv!ta, kterému stojí tvá"í v tvá". V tom se pozoruhodn! podobají mystik$m. Napodobují jeden druhého a uváznou v literární historii filozofie, místo aby #inn! tvo"ili filozofii novou. Co je náplní filozofie? Jaký ur#itý cíl má na z"eteli? Jaká je správná úloha filozofa? Jaké jsou praktické úkoly filozofie? Nejkratší odpov!* na všechny tyto otázky je toto: Ryzí filozofie ukazuje lidem jak žít& Kdyby to nemohla d!lat, kdyby nemohla sloužit praktickým ú#el$m, nem!la by žádnou cenu. Nelopotí se nejhlubšími vrstvami myšlenek pouze proto, aby se odcizila trpícímu sv!tu. Nekon#í v abstrakci, ale v #innosti. Plody filozofie mohou být sklízeny jedin! na této tvrdé zemi, ne v n!jakém vzdáleném metafyzickém nebi. Filozofie v sob! zahrnuje individální práci a práci ve spole#nosti, která musí viditeln! p"ispívat k blahu naší rasy a musí být poci%ována v živoucí historii; jinak to není pravá filozofie. Musí ospravedlnit svou existenci tím, co m$že vykonat, a ne tím, co si

354


m$že p"edstavit. Musí ukázat lidem nejenom to, #ím skute#n! jsou, ale také jak by se m!li v život! chovat. Faktem je, že filozofie zp$sobí revolu#ní rozdíl, když je aplikována na lidskou existenci, vyjád"ena v lidských skutcích a vkládána do mezilidských styk$. Hluboce chovaným p"áním t!ch, kte"í jsou žijícími strážci skryté nauky v našem trýzn!ném v!ku, je, aby skon#il um!lý rozchod, který existuje mezi filozofií a praktickým životem. Jejich up"ímným p"áním je p"ivést lidi k tomu, aby si uv!domili, že filozofie je úzce spojena s životem a že je užite#ná jako v$dce, inspirátor i soudce. Bude jedním z poslání následujícího svazku #elit b!žné kritice, že filozofové se mohou zabývat jen záležitostmi, které jsou natolik vzdálené dennímu životu, že nejsou nikomu užite#né. Bude tam ukázáno, že pravý opak je správný, pokud jde o skrytou nauku, nebo' její záv$re&né u&ení ovliv(uje každý okamžik pozemské existence &lov$ka. Filozofie není chabou fikcí, vhodnou pouze pro snílky, je ur#ena p"edevším pro lidi, žijící ve sv!t! #innosti. Zajímá se o celý okruh existence, nejen o úsek. Stáváme se do#asnými filozofy v tom okamžiku, kdy za#neme uvažovat o život!, v okamžiku, kdy za#neme zvažovat pou#ení ze zkušenosti, v okamžiku, kdy pátráme po významu nebo vysv!tlení sv!ta, v n!mž se nalézáme. V #em jde odborník filozof dále než my, je to, že žádá, aby veškerá zkušenost byla látkou pro úvahy, aby se meditovalo o zkušenosti celé existence. Ale kritik se zeptá, jak je to možné, když d!jiny ješt! nenapsaly své poslední slovo, když zkušeností stále p"ibývá a život nikdy nekon#í? Odpov!* je, že práv! tak, jako se kruh m$že nekone#n! rozši"ovat, aniž by p"estal být kruhem, tak zkušenost se m$že neustále rozši"ovat, aniž by pravda zkušenosti p"estala být pravdou. A tato pravda je posledním cílem filozofa. Proto musí filozof pracovat metodicky, proto musí nejd"íve stanovit pravý význam univerzální zkušenosti a pak se snažit p"eložit tento význam do výraz$ konkrétní #innosti. Své viditelné #iny musí nejprve ospravedlnit svými neviditelnými úvahami. Sv!t nepot"ebuje nauku, která považuje všední život lidí za n!co cizího a odd!leného. Sv!t má pravdu. Filozof nezná žádné místo v tomto širém

EPILOG

355

vesmíru, odkud by pravda m!la být vypuzena. Proto konstatuje, že její principy lze všude použít, že jsou p"ítomné všude a že ten, kdo je p"ezírá, #iní tak na své vlastní nebezpe#í. Filozofií je to, co lze použít; musí být uvedena do praxe, jinak je jenom polovi#ní filozofií. V!"í v inspirovanou #innost a osvícenou službu. Její hodnotu nezná diletant, který si chvíli pohrává s akademickými teoriemi a pak na n! zapomene. Filozofie m$že být vnesena do #innosti; m$že být vhodn! využita lidmi t!žce pracujícími, lidmi trpícími a p"edstaviteli výkonné moci spole#nosti: ukazuje každému, jak by m!l žít ve zvláštních okolnostech, v nichž se nalézá. Každý #in ryzího filozofa je totiž p"ímým výsledkem on!ch idejí, o n!ž tak namáhav! bojuje. U#í se správným pravidl$m životní hry a sm!"uje k tomu, aby je poslouchal. Filozofie je proto stejn! pro #lov!ka odsouzeného k p"íšerné šibenici, jako pro #lov!ka, který ho odsuzuje z vysoké soudní stolice. Odhaluje pravdu, jejíž používání v denním život! zastavuje strach, odstra(uje pochybnost, poskytuje inspiraci a podn!cuje mentální sílu. A% jsme d!lníky s motykou a pluhem, nebo chirurgy se skalpelem a lancetou, nebo "editeli u psacích stol$ s lesknoucím se povrchem, všichni se setkáváme s kritickými okamžiky, kdy pot"ebujeme bezpe#né vedení, pevný ukazující prst, který m$že poskytnout jedin! filozofie. Ona jediná se zabývá p"ísnou pravdou situace, ne jejími citovými pokrouceninami nebo jejím egoistickým zastíráním. Hodnota filozofie spo#ívá proto v jejím praktickém p"ísp!vku pro denní život. Souvislost mezi ú"adem, továrnou, statkem, divadlem, domovem a filozofií je p"ímá a z"ejmá. Filozofie je v$dcem celého života. Její kone#nou hodnotou je, že nám "íká, jak máme žít a jak se utkávat se svými nesnázemi a pokušeními a jak je ovládat. Studium skryté nauky vyžaduje, aby #lov!k prošel p"ísnou intelektuální disciplínou, která se m$že prodloužit na n!kolik let podle žákovy rozumové schopnosti. Rozhodn!ji nelze získat rychle. Jakmile se však toto v!d!ní jednou získá, dokáže svou praktickou hodnotu tím, že obstojí v každé zkoušce. Moudrost, kterou ud!luje, etika, kterou podporuje, síla, kterou dává, klid, který ší"í, a intelektuální schopnost, kterou rozvíjí - to vše se spojuje, aby u#inilo žáka, který dokon#uje sv$j vý-

356


cvik, který p"echází od nev!domosti k v!d!ní, lepším #lov!kem. Obrátí-li se k politice, bude prokazovat lepší, nikoli horší službu. Chopí-li se tovární výroby, jeho výrobky budou poctivé a hodnotné. 'lov!k cvi#ený v práci a v úsilí filozofického uvažování se chopí každého praktického problému, jakmile tento vyvstane, s jasným insightem a jedin! on bude nejschopn!jší podat o v!ci správný úsudek. Všechny naše ideje jsou n!mé, dokud se nesnažíme je uplatnit v praktickém život!. Pak získají hlas a lidé naše poselství. Filozofický život není pouhým zlomkem života, který se má prožít v zaprášené knihovn!; je to neustálá zkušenost, a% již se prožívá doma, v obchod!, ve sn!movn!, nebo na statku. 'lov!k bude lepším ob#anem, je-li filozofem, práv! tak jako bude lepším filozofem, je-li ob#anem. Jestliže ho jeho studia odd!lují zevn$ od všestranného života jeho spole#nosti, pak a% jsou #ímkoliv jiným, jist! nejsou filozofickými studiemi. Nebo% filozof musí vkládat do jemných nebo d$myslných v!t, které píše nebo pronáší, obsah neustálé nezištné #innosti, jinak bude pouze polovi#ním filozofem. Jedin! tehdy, když mu zásady filozofie pronikly do krve, stává se skute#ným filozofem. Pravda je dynamická, nikoli narkotická& Filozof bude vždy shledáván rozumným, citlivým, praktickým a vyrovnaným #lov!kem ve svém každodenním jednání. Chápe dob"e, že se musí pohybovat ob! k"ídla ptáka, aby jej udržela ve vyrovnaném letu, a že ob! stránky #lov!ka - myšlení a #innost - musí spolupracovat, aby ho udržely ve vyrovnané existenci. Ale jeho rovnováha je širší než to. Uprost"ed neklidného ruchu moderní spole#nosti z$stává vnit"n! klidný a nevzrušený. Jeho mír je ukován tak tvrd!, že vytrvá, i když vyjde z klidného filozofického útulku na neklidnou ulici. Filozofická disciplína cvi#í mysl a prost"ednictvím mysli všechny #iny #lov!ka. Myšlenky, které jsou vytrvale a intenzívn! udržovány, sm!"ují d"íve #i pozd!ji k tomu, aby promluvily v #inech. Lidé zplodili ošklivý v!k, v n!mž jsme se zrodili, protože si neuv!domují sílu soust"ed!ného myšlení, které m$že pomoci nebo ublížit jiným. Aniž se p"ipojíme k t!m, kte"í škodí dobré v!ci ubohou logikou a ješt! horší filozofií, když popírají moc

EPILOG

357

zevního okolí, m$žeme p"esto "íci, že všeobecný a obvyklý sm!r myšlení sm!"uje nakonec a velkou m!rou k tomu, aby se znovu projevil v povaze našeho okolí. Mysl má jak p"itažlivé, tak odpudivé vlastnosti. P"itahuje jiné mysli a hmotné podmínky podobné povahy; odpuzuje ty, jež jsou neshodného druhu. Tato #innost se d!je nep"etržit! v podv!domém jáství #lov!ka; nemusí si jí být vždy v!dom, aby p$sobila. Tento tichý vliv nep"estává nikdy p$sobit. Jen tehdy, když jej vidíme nápadn! v životech dobrých nebo zlých géni$, nejasn! si uv!domujeme, jaká moc spo#ívá skryta v ovládaném a soust"ed!ném myšlení. Je to neviditelný vnit"ní #lov!k myšlení a cít!ní, kdo diktuje denní #innost a reakce #lov!ka, kdo se mu dívá do tvá"e, když je sám, a kdo žije tajnou existencí, která bu* uvádí do nebezpe#í, nebo chrání celou jeho zevní existenci. Myšlenky, které nej#ast!ji zam!stnávají jeho mysl, a nálady, které nej#ast!ji napl(ují jeho srdce, jsou jeho neviditelnými vládci a u porovnání s hmotným t!lem, tvo"í jeho d$ležit!jší jáství. Mladší rasy Západu se nejd"íve dívají na zevní postavu #lov!ka, když ho cht!jí ohodnotit. Starší národové Asie v!d!li již p"ed tisíciletími, že jeho nejv!tší síla pro blaho nebo žal leží skryta v jeho mysli. Sta"í mudrci, kte"í sed!li se sk"íženýma nohama a dobrotivými tvá"emi v himálajských lesích, u#ili své uctivé žáky této životní pravd!. A tak se tato nauka pln! ospravedl(uje na té nejvíce prosp!šné bázi. O CHOVÁNÍ A UM•NÍ Všechno a každý je ve vztahu k n!#emu nebo k n!komu. Nic a nikdo nestojí sám. Život každého tvora je t!sn! spojen s životy druhých; jeho domn!lá odd!lenost a chlubná neodvislost je klam. Lidstvo obzvláš% je mezi sebou propojeno. Proto filozof není pouze filozofem; je také #lenem spole#nosti. Nem$že uniknout, aby jím nebyl. Nem$že se úpln! vyprostit. I když odejde do jeskyn!, bude pot"ebovat druhého #lov!ka, aby o n!j pe#oval, nebo psa, aby ho provázel, nebo krávu, aby mu dávala mléko, a hle& již je zde spole#nost dvou. Jak se bude chovat v této spole#nosti, bude záviset na etických principech, které z$stanou p"esn! tytéž, i kdyby

358


to byla spole#nost dvou milion$ a ne pouze dvou. P"ispívá tedy filozofie n!#ím k etice, n!#ím k hodnotám a n!#ím k vyzna#ení správné cesty povinnosti? Odpov!dí je, že na celém sv!t! jedin! filozofie p"ispívá k "ešení lidské existence v plném rozsahu. Když si jednou uv!domíme tuto velikou pravdu, pak všechny nejd$ležit!jší otázky, které trápí lidstvo, vezmou na sebe zcela novou tvá"nost. Tehdy a teprve tehdy je možné dosáhnout uspokojujícího roz"ešení starých a spletitých problém$. Samo ovzduší, v n!mž se mají vypracovat tyto odpov!di, bude zcela zm!n!no. Budeme nuceni, a% se nám to líbí nebo ne, vyjád"it staré otázky novým zp$sobem, protože m!"ítko vztahu bude nyní docela jiné, než bylo až dosud. Zde nalézá žák filozofie skute#nou hodnotu svých studií a dostává svou odm!nu v probuzeném insightu, který mu ukazuje, jak jednat správn!, moud"e a dob"e. Filozof nem$že mít nikdy nezdar v život! i kdyby m!l jakýkoliv nezdar z hlediska „lidského št!stí). Filozofie je ur#ena nejen k tomu, aby vykládala sv!t, ale také aby jej zlepšila, nebo% ona sleduje ideje k jejich praktickému záv!ru. Spole#enský nebo osobní idealismus musí být spojen s dosažitelným cílem, jinak bude škodlivý. Filozofie opat"uje kompasem lidi hnané proudem. Je tedy práv! tak pro ty, kte"í postrádají jakýkoliv princip etického vedení ve svých životech, jako pro ty, kte"í hledají #isté poznání. Shledají, že filozofie je nej v!tší pomocí k dosažení správných rozhodnutí v požadavcích praktického života. Co by mohlo být užite#n!jší v celém dosahu lidské kultury než toto? Neexistuje ani jediná minuta dne, kdy nejsme zaujati d!láním n!#eho nebo p"emýšlením o n!#em, a tento proces trvá po celý náš bd!lý život; je to nekone#ná a neustálá #innost. Problém, zda to, co d!láme nebo o #em p"emýšlíme, je správné nebo nesprávné, nejlepší nebo nejhorší, je tedy problém etický; je to jeden z nej základn!jších a nej d$ležit!jších problém$, které m$žeme vytý#it. Existují dv! otázky, které se staví denn! p"ed každého #lov!ka. Jsou to: Jaký zp$sob jednání je pro mne správný? Která v!c je pro mne natolik správná, abych ji hledal? R$zné jiné problémy jsou zahrnuty v tomto

EPILOG

359

jediném problému: co tvo"í povinnost #lov!ka. N!které z nich jsou: a0 Co je mou nejvyšší povinností na rozdíl od mé bezprost"ední povinnosti, skute#n! podstatnou povinností na rozdíl od povinnosti b!žné? b0 Co ospravedl(uje p"ijetí názoru, že existuje n!co takového jako povinnost a že to není výtvor lidské fantazie? c0 Co je ustálenou mírou, která mi dovoluje odstup(ovat povinnosti na n!jaké stupnici? Toto všechno jsou však filozofické problémy. To nazna#uje, že #istá filozofie má ten nejprakti#t!jší vliv na život. A cokoli #lov!k vytý#í jako správné nebo nesprávné, je v!domým nebo nev!domým odrazem jeho v!domé nebo nev!domé životní filozofie. Jeho všeobecný názorná vesmír, tedy jeho v!domý nebo nev!domý filozofický názor, ho vybavuje m!"ítkem jak ozna#it nebo prozkoumat povinnosti nebo touhy. Když se filozofie uplat(uje v chování, zajímá se mén! o stanovení zvláštních pravidel, ale více o stanovení základních princip$. Stará se mén! o malé zákonité klauzule a více o široké zp$soby žití. Lidské chování zpravidla ovládá touha. Všechna p"ání, všechny city, vášn!, energie, touhy, sympatie a antipatie se za#nou samy regulovat, když je lépe chápeme, když chápeme lépe sami sebe a když chápeme lépe sv!t. Hodnota tohoto studia se projevuje v obnovené citové rovnováze, a ta se zase blahodárn! projevuje v t!lesných stavech. Normalizuje krevní tlak a reguluje sekrece žláz. Dále, harmonicky uceluje neurofyziologické funkce. Ukáz(uje vášn!, p"emáhá zlozvyky a odstra(uje nervový strach. Uklid(uje srdce, umož(uje rozumn! myslit a vnáší ú#el do života. Má neoby#ejnou cenu pro krále, vládce, prezidenty, vládní #initele, ale i pro odborníky, jako jsou léka"i, právníci, vychovatelé a p"edstavitelé obchodní výkonné moci. Studium filozofie p"ináší užitek, který blahodárn! ovliv(uje jak osobní stránky života, tak i ty, které se týkají povolání. Je velkým nepochopením myslet si, že filozof musí být p"ívržencem askeze, stoupencem životní negace, zcela vzdálený lidským zájm$m a lidským radostem. V pravé filozofii není místo pro nevylé#itelné rozpory asketicko-hedonistického konfliktu. Úzkoprsý asketa popírá život a pohlíží na sv!t jako na zrádnou past. Ale filozof ho shledává užite#nou

360


školou, v níž se nau#í mnoho a kde žije s plným pochopením. Zkušenost mu nenabízí pouze teoretickou potravu nebo myšlenkový obsah, ale také praktický výcvik k získání moudrosti. Nicmén!, Eros a chtivost musejí být náležit! drženy na uzd!. Každý rozumný #lov!k, který chce upevnit sv$j život, je opravdu tak trochu asketou. Síla, kterou dává sebeovládání jeho mentálnímu, etickému a fyzickému charakteru, mu pomáhá v každém sm!ru. Když se takový #lov!k obrátí k hledání pravdy, bude pot"ebovat ješt! více této vnit"ní síly. Ochablý slaboch, který podléhá každému impulsu, nezná pot!šení být neodvislý, nezná uspokojení ze svobody - nebýt v otroctví ni#eho. Ale takové zdravé omezení se nikdy nesmí zam!(ovat s nezdravým, nep"irozeným a úplným odmítáním všeho lidského. Jsme zde proto, abychom žili a ne proto, abychom utíkali od života. Musíme nalézt zp$sob existence, který je rozumný a vyrovnaný, nikoli fanatický a vzdálený. Všechno p"emršt!né je omylem; p"emršt!né dobro plodí #erstvé zlo, p"emršt!ná ctnost tvo"í novou ne"est. Filozof se neobává žádné stránky života. U#iní protich$dné dopl(ujícím& Proto nepot"ebuje utíkat ze sv!ta jako asketa. Jestliže považuje n!jaký út!k za nutný, provede ho tajn! uvnit" svého srdce a neoznamuje ho ve"ejn! oble#ením barevného mnišského roucha. Podle jeho názoru nepovede k moudrosti žádné opušt!ní sv!ta, protože on ví, že byl postaven do sv!ta, aby se nau#il jeho lekcím. Nicmén! je zajedno s mnichem v tom, že si p"eje být osvobozen od otroctví tužeb a že hledá vládu nad svými vlastními city. Dále však nem$že putovat s fanatickým asketou. Tím, že hlavní úsilí filozofa je namí"eno sm!rem k ovládání myšlení a k ukázn!ní intelektu, bude odm!n!n schopností procházet pohodlím i nepohodlím s takovým odpoutáním, že udrží jeho mysl nez#e"enou a opat"í mu sílu pracovat uprost"ed intenzivního ruchu jakéhokoliv okolí bez nejmenší ztráty vnit"ního klidu. Asketický život je dobrým a nutným za#átkem, ale když je zmrazen do frigidity a strnulosti a stane se profesí, je to špatný konec. Moudrý #lov!k se neobává schválit ušlechtilé a výborné "ádky Terence: „Jsem #lov!kem; nic z toho, co je lidské, mi není cizí.) Bude se pohybovat bez pokušení

EPILOG

361

v usp!chaném proudu m!stských dav$, kde je ho t"eba, zatímco bázliví se skrývají v jeskyních; udrží si sv$j jasný klid uprost"ed práce nebo volného #asu, nebo% jeho asketické z"eknutí se je skryto hluboko v mysli. Nebude mít zapot"ebí, aby zni#il lidskou náklonost jen proto, aby zni#il lidský egoismus. K udržení citové rovnováhy nebude muset p"ezírat poklady um!ní ani p$vaby p"írody. Ale problémy #innosti a chování nevy#erpávají zájem #lov!ka o spole#nost a o sv!t. On se také snaží obojí zkrášlit, a tak se rodí um!ní. Filozofie musí pro um!ní najít místo a zhodnotit jeho p"ísp!vek pro celek. Um!ní je opravdu palivem pro filozofické snažení. Pro# se #lov!k cítí p"itahován k hudb!, malí"ství, architektu"e, poezii, dramatu a k jiným um!ním? Co je to krása, která vábí #lov!ka prost"ednictvím jeho menších lásek? Je p!stování um!lecké citlivosti stupn!m k jeho hledání? Ti, kte"í se domnívají, že filozofie odd!luje #lov!ka ode všeho, co je h"ejivé a krásné v život!, se mýlí. V$n! bílého jasnímu mu p$sobí práv! tolik pot!šení jako jiným lidem, a ur#it! na n!ho zap$sobí uchvacující krása slunce, zapadajícího jako velká ohnivá koule, rovn!ž n!žný hlas houslí nebude pro n!ho bezvýznamný. Liší se od jiných lidí v tom, že z$stává stále zakotven ve vyšším hledisku, které za"a*uje tyto zkušenosti tam, kam pat"í, a nedovoluje, aby ho uchvátily úpln!. Práce pravého um!lce je p"edevším prací obrazotvornou. Je oprávn!n nazývat se tvo"ivým um!lcem do té míry, do jaké m$že vytvo"it p$vodní dílo tím, co má jako první k dispozici -obrazotvorností. M$že-li pracovat jen druhým zp$sobem, tedy pouze fotograficky kopírovat v malb!, ve d"ev!, v kamení, ve slov! nebo ve zvuku to, co jiní již vytvo"ili, nazýváme ho talentovaným um!lcem, ale ne tvo"ivým um!lcem. Kompetentní kritici jdou skute#n! tak daleko, že odd!lují ob! t"ídy a odmítají obda"it titulem um!lec toho, kdo nemá obrazotvornost a nazývají ho pouze "emeslníkem. Obvykle existují v dílech génia autentická znamení, která ukazují hloubku jeho obrazotvorné síly. Nicmén! p"edstavivost sama není nakonec ni#ím jiným než spletí mentálních obraz$, tedy myšlenek. Mozart, který byl géniem dokonce již jako dít!, popsal postup své zkušenosti hudební kompozice krátkou, ale

362


osv!tlující v!tou: „Všechno to hledání a tvo"ení ve mn! probíhá jako ve velmi živém snu&) V tomto sv!t!, který si um!lec vytvo"il ze sebe sama, musí zdomácn!t tak dokonale a musí jím být tak zaujat, že bude poci%ovat p"íchod #asu k jídlu jako vyrušení a p"íchod p"átel jako obt!žování. Proto se Balzac zamykal v pokoji ve dne v noci. Když psal ony obdivuhodné romány, byl práv! tak ve stavu polotransu, jako kterýkoli indický jogín. To, že Balzac dob"e chápal mystický charakter svého um!ní, dokazuje jeho vlastní výrok: „Spisovatel dnes nahrazuje kn!ze... ut!šuje, odsuzuje, prorokuje. Jeho hlas nezaznívá v lodi katedrály, ší"í se jako burácení hromu od jednoho konce sv!ta k druhému.) Tvo"ení pravého um!ní není ni#ím menším než cvi#ením jógy. Um!lec je na stejné úrovni s mystikem, jenomže on hledá pam!tihodnou krásu tam, kde mystik hledá pam!tihodný mír. Inspirace prost! znamená, že um!lec je tak uchvácen "adami p#edstav, že ho po daný #as zcela ovládá jejich skute#nost. Pro n!ho se myšlenka stala do#asn! tím, co je poci%ováno jako Skute#né. V tomto ohledu je um!lec opravdovým mystikem. Oba získávají vroucí víru ve skute#nost svých mentálních konstrukcí. Oba p"icházejí nev!domky k pravd! mentalismu toutéž cestou - tím, že se intenzívn!, soust"ed!n! pono"í do jediné p"evládající p"edstavy nebo do jediné "ady myšlenek. Oba jsou nakonec v!domými, polov!domými nebo nev!domými v!"ícími v mentalismus. Malí" Whistler vid!l velkou krásu v "ece Temži, zast"ené mlhou, jež zahalovala její špinavé bárky a lod!nice, hráze s pobíhajícími krysami a vle#né parníky; to skute#n! znamená, že krása kterou vid!l, byla obsažena v jeho vlastní mysli. Um!lec, který by cht!l dosáhnout úrovn! tvo"ivého génia, musí být mentalistou. Musí v!"it v tuto jemnou a ušlechtilou nauku, která se hodí jen pro jemné a ušlechtilé povahy. Kdyby byl jiný, byl by nepoctivý ke své vlastní zkušenosti a slepý k jejímu skrytému významu. Slyšíme #asto o zotro#ující extázi, v níž um!lec tvo"í své dílo, a o zádum#ivé melancholii, která pak následuje. Vznáší se chvíli v oblacích, ale potom chodí po zemi olov!nýma nohama, lituje, že nedovedl zachytit svou povznesenou náladu, že ji nedovedl udržet. Nezávi*me mu& Platí

EPILOG

363

t!žce za své extáze; platí za n! mincí chmurných nálad a temných depresí. Je dvojí vysv!tlení, dv! p"í#iny, vysv!tlující tento fakt, který možno nalézt ve všech životopisech géni$: první je, že b!hem tvo"ivé práce zapomíná na sebe, že ztrácí úpln! své já, nebo% jedin! dokonalým soust"ed!ním m$že uskute#nit dokonalé dílo. Jestliže nem$že zapomenout na své ego, pak se nem$že dokonale soust"edit, nem$že se tudíž stát dokonalým um!lcem. Nebo se sjednotí citov! se svým #ekajícím obecenstvem, vno"í svou individualitu do jiných a takto ztrácí své ego z jiné p"í#iny. Druhé vysv!tlení je, že krátká radost, kterou získává z t!chto vzácných okamžik$, kdy je pono"en ve své p"edstav!, je tatáž, kterou jeho obecenstvo pozd!ji získá až spat"í nebo až bude vnímat dokon#ený výtvor jeho práce. Jestliže tento druhý fakt v$bec n!co znamená, pak znamená to, že jak um!lec v ur#itém okamžiku inspirovaného tvo"ení, tak obecenstvo zcela zaujaté vnímáním jsou, nebo by m!li být, naprosto pono"eni do sv!ta p"edstav. V této posvátné chvíli shledávají myšlenku nadevše d$ležitou a práv! tak skute#nou, jako d"íve považovali ve své ví"e hmotný sv!t. Krom! toho, um!lec v touze nalézt dokonalý výraz svých p"edstav v malb! nebo na papí"e se nev!domky snaží zdolat domn!lé p"ekážky mezi myšlenkou a v!cí, mezi myslí a hmotou. On zkrátka usiluje o zkonstruování druhé p"edstavy, která má být dokonalou kopií jeho první p"edstavy. Nyní m$žeme chápat, pro# um!lec trpí, když jeho tvo"ivá nálada zmizí. Tehdy, psychologicky "e#eno, upadá zp!t do všedního egoistického stavu a do oby#ejného nesoust"ed!ného stavu. Kontrast je tak nápadný jako mezi #erveným a bílým a podle toho ovliv(uje jeho city. To jsou n!která základní pou#ení filozofie vzhledem k um!ní. N A U K A O KARM3 V!decká elita minulého století p"ezírala fakt, že mysl je základem, jenž udržuje vše ostatní v lidském život!. Nacházela se proto v postoji eticky nebezpe#ného materialismu, který ud!lal z #lov!ka mechanicky

364


"ízeného dvounohého tvora. I když se dnes p"ední v!dci vyno"ují z tohoto materialistického období, prudké útoky jejich p"edch$dc$ vážn! poškodily stavbu náboženské autority a velmi oslabily sílu náboženského vlivu. Zpopularizování v!dy na Západ! #iní davy mén! p"ístupné napomenutím a disciplínám, které p"edkládá náboženství. Krom! toho, následkem válek bývá #asto úpadek náboženské víry a lhostejnost k zákoník$m morálky. Blížíme se proto k dob!, kdy bude hlavní spole#enské ospravedln!ní náboženství - jeho moc udržovat chování davu v jistých mezích - ur#it! oslabeno. P"íklad ruského násilného zavržení organizovaného náboženství, které následovalo po první sv!tové válce a revoluci, je jevem, který je t"eba klidn! a st"ízliv! vzít v úvahu. Nem!lo by být nadšen! obdivováno nezopov!dnými a nevyrovnanými, ani by nem!lo být odsuzováno zpáte#níky a nepou#itelnými. Nebo% stojíme tvá"í v tvá" období, kdy rozklad morálních princip$, uvol(ování spole#enských pout, snižováni individuálních m!"ítek a všeobecný sklon ot"ásat spole#ností a pobu"ovat ji se spojují, aby vytvo"ily eticky nebezpe#nou situaci. Ti, kte"í se starají o lidské blaho, by m!li pochopit, že zastaralé principy, které ztratily mnoho ze své síly, si s touto situací nebudou um!t p"im!"en! poradit. Náboženství se nebude moci vyhnout této p"ísné otázce a ud!lá lépe pro lidstvo i pro sebe, když jí bude #elit s odvahou a se zdravým rozumem. Jeho p"isp!ní je vždy pot"ebné, ale musí být vhodné. Každé institu#ní ortodoxní náboženství se m$že zachránit z krize, jejíž úvodní dun!ní již ohlašuje její p"íchod a dokonce m$že ú#inn! rozší"it sv$j vliv, jestliže bude mít odvahu za prvé, odložit špatné zvyky, když to bude t"eba, a nalézt lepší život pro #lov!ka; za druhé, "ídit se tím, co je v n!m eticky nejvyššího a ne nejnižšího; a za t"etí, jestliže opustí mentální otro#ení d!tinskému dogmatu a stane se intelektuáln! pokrokové. M!lo by p"ipustit nové názory nebo zm!nit a p"izp$sobit sv$j systém, kdekoli je to nutné. Musí postupovat soub!žn! s intelektem #lov!ka, musí se pohybovat s naší m!nící se dobou a nez$stávat nepružnou zatvrzelou vírou. N!kte"í rozumn!jší duchovní se již vzdali svých starých primitivních p"edstav ve prosp!ch postupujícího v!d!ní, ale mnohem více jich

EPILOG

365

je pouhými uzlíky bázlivých konven#ních pov!r, p!kn! svázaných dohromady a ozdobených kloboukem, od!vem a st"evíci. Veled$stojný Inge neváhal hájit odvážné rozumné zm!ny v k"es%anské nauce, zatímco v Africe a v Asii islámští, hinduisti#tí a buddhisti#tí kn!ží ud!lali v menší mí"e totéž. Ale dokud nebudou nejvyšší hodnostá"i odvážn! hlásat jemn!jší a rozumn!jší p"edstavy, obhajiteln!jší víru, dokud nebudou hodnotit živoucí etiku více než umírající historii, uškodí nyn!jší sm!ry jejich zastaralým dogmat$m a, což je horší, uškodí morální opo"e jejich ctitel$. Iluze stáde#ka v!"ících lze omluvit, ale nev!domost nebo svéhlavost samotných kn!ží je neodpustitelná. Sv!t je t!hotný novými myšlenkami. Za#ínající porodní bolesti na n!j p$sobí a je možné o#ekávat jeho výk"iky. Celý vesmír podléhá zákonu zm!ny; celé d!jiny pouze vypráv!jí o neustálém p"izp$sobování se okolí. Když se v$dci náboženství dobrovoln! pod"ídí tomuto zákonu, jejich odm!na bude velká v každém sm!ru. Ti, kte"í se podrobí ve správném #ase budou jednat moud"e; ti, kte"í se staví na odpor v nesprávném #ase, budou jednat pošetile. V našem v!ku pokra#ujícího vzd!lání musí náboženství dobrovoln! vy#istit svá bludišt! tradi#ního smetí a zreorganizovat se na intelektuáln!jším základ!. Tajemství a tradice u#inily z organizovaného náboženství mocné instituce; v!da a pátrající duch je ni#í. Proto poslední slovo rady každého p"íznivce náboženství, jenž není hluchý k hlasu ducha a #asu, ani slepý ke sv!tové krizi, je, že náboženství musí r$st s rostoucí myslí #lov!ka. Postoj nepokrokové náboženské instituce, která strnule ovládá své stoupence, zavazuje je navždy, aby v!"ili d!tinské ví"e a zrazuje p"ed zájmem o sou#asné v!d!ní, se neliší od postoje u#itele, který, zatímco vítá nové žáky do své t"ídy, brání starým žák$m v postupu do následující vyšší t"ídy a cht!l by je navždy držet u sebe v téže t"íd!. Náboženství nesmí nikdy zapomínat na sv$j vyšší ú#el, kterým je p"ipravovat ty pokro#ilejší ze svého stáda pro následující vyšší stupe(. P"estane se pak pohoršovat nad individualismem mystik$, ale spíše se bude t!šit z jejich pokroku. Tímto zp$sobem dob"e pom$že jiným, ale sob! pom$že nejvíce. Kone#n!, existuje dostatek nad!je pro náboženství, protože je ho

366


zapot"ebí. Jen kdyby v sob! probudilo novou energii a odvážn! se p"etvo"ilo& Ale i když se tato nepravd!podobná událost stane, nebude tím zcela roz"ešena eticky nebezpe#ná povále#ná situace. Mnoho lidí bude stále neodvolateln! ztraceno pro náboženství, nech% se ono lidem sebevíce p"izp$sobí. Když nev!domí lidé myslí, že náboženství je podvod, p"esko#í #asto ke klamnému záv!ru, že morálka je mýtus. D!jiny ukazují, že ztotož(ování etiky s kterýmkoli zvláštním náboženským vyznáním v dobách velkých sociálních zm!n m!lo katastrofální následky. Když vyznání víry pomine, etika spojená s ním pomine též. Ten, kdo se stará o blaho rasy, nem$že pohlížet nete#n! na tuto temnou budoucnost. Co lze d!lat? Lék spo#ívá v p"ipomínce, že ti, kte"í zaujali moderní postoj, se nepodrobí etickým napomenutím, dokud tato napomenutí nemají v!decký základ. Je však takový základ dosažitelný? Je n!jaká rozumná etika pro n! použitelná, etika, která je pozvedne a ne poníží, a která poskytne rozumný podn!t ke správnému jednání? Odpov!* je, že již dávno existuje v Asii ta nejrozumn!jší nauka. Na nešt!stí si neudržela svou p$vodní #istotu, ale degenerující #as smíchal s ní mnoho pov!ry nepat"ící k v!ci, zatímco lidé ve své obrazotvornosti zapletli mnoho náboženského dogmatu do toho, co je v podstat! zdravou a v!deckou základnou rozumného etického zákoníku. Indické jméno této úctyhodné nauky je karma. Podstatou této nauky je, za prvé, psychologická reakce, to znamená, že navyklé myšlenky se formují do tendencí a tak p$sobí na náš vlastní charakter; ten zase se projevuje d"íve #i pozd!ji ve skutcích; ty op!t nejen že p$sobí na jiné lidi, ale také tajemným principem reakce, na nás. Roz"ešení tohoto principu zahrnuje v sob!, za druhé, fyzické znovuzrození, což je setrvání myšlenky ve sfé"e Podv!domé Mysli, práv! tak, jako d"íve #i pozd!ji znovuobjevení více nebo mén! stejného „charakteru) nebo osobnosti na této zemi. Karma tvo"í pot"ebu op!tného vyrovnání a vede nevyhnuteln! k znovuzrození, k projevu dynamických #initel$, kte"í byli uvedeni do pohybu. Následek tohoto principu je osobní vyrovnání, to znamená, že #iny, kterými ubližujeme jiným, jsou nevyhnuteln!

EPILOG

367

odraženy zp!t na nás a takto ubližují nám, kdežto #iny, kterými #iníme dobro jiným, p"inášejí nakonec dobro také nám. Tuto nauku, stejn! jako nauku o mentalismu, objevili prozíraví indi#tí mudrci odhalující silou intenzivního soust"ed!ní mysli. Tohoto soust"ed!ní užívali k zost"ení inteligence, v!nované spletitým problém$m nestejnosti jak charakteru, tak prost"edí lidských bytostí. Tak došli k rozeznávání jistého rytmu, pracujícího pod nep"etržitým plynutím osudu #lov!ka. Neexistuje nic takového, jako p"írodní zákon ve smyslu libovolného nebo autoritativního na"ízení, vydaného n!jakou nejvyšší bytostí. 'lov!k vytvá"í zákon p"írody ve svém myšlení, aby popsal, jak se n!jaká zvláštní #ást p"írody chová. Karma je dokonale v!decký zákon. P"esn! se hodí ke t"em velkým v!deckým objev$m, jejichž prohlášení a ov!"ení vzrušily v devatenáctém století p"emýšlivé lidi ohromnými možnostmi, které byly takto odhaleny. Hodí se i ke dv!ma dalším objev$m, které nebyly tak senza#ní. První dva byly: a0 evoluce zví"ecích a lidských tvar$, b0 zachování a nezni#itelnost energie. První objev shrnul všechny myriády druh$ v p"írod! do ur#itého schématu postupného zdokonalování, dávaje tak alespo( ospravedln!ní bolestivému ob!tování jednotlivce na oltá"i jeho t"ídy. Druhý objev slou#il r$zné projevy tepla, práce a chemické síly v jednoduchý a sjednocený systém. I když modern!jší názory velmi pozm!nily p$vodní vysv!tlení metody t!chto proces$, a p"estože, jak) obou stále z$stává velmi tajemné, p"ece jejich základní principy z$stávají nedot#ené. Vývojový charakter velkých p"írodních zm!n a zachování energie se hodí lépe ke známým fakt$m všeobecného univerzálního pohybu než kterékoli jiné hypotézy. T"etí v!decká nauka, která si zaslouží zmínku, je nauka o d!di#nosti. Vzory živo#išného t!la jsou zd!d!né. Vrátíme-li se v #ase ješt! více nazp!t, najdeme #tvrtou významnou v!deckou nauku. Newton$v t"etí zákon pohybu odhaluje, že každá akce budí reakci, která je stejn! velká, ale opa#ného sm!ru. Ale ješt! nejsme hotovi, nebo% je zde pátý objev v!dy, který nelze p"ehlížet: veškerý život je ve svém základ! jednotný. Vesmír tvo"í jedinou jsoucnost. Všechny v!dy se dotýkají v n!kterém bod! jedna druhé

368


a žádná nem$že stát sama. Jednota vesmíru je základním zákonem jeho bytí. Když uvedeme všechny tyto v!decké principy do harmonie s karmou, shledáme, že ji analogicky podporují. Zákon evoluce odhaluje, že život je pokra#ování všeho toho, co se odehrávalo p"edtím. Jsme pouhými #lánky v dlouhých "adách. Za#ínáme jako molekula a kon#íme jako složitý #lov!k. Tla#íme se sm!rem k neviditelnému cíli, protože cítíme pot"ebu celistvosti. Prošli jsme již dlouhou cestou od planetárního bahna až ke svému dnešnímu já. Ale budeme muset putovat ješt! dále. Nebo% koncem této cesty bude vznešené odhalení, že #lov!k není pouze #íslicí v statistickém s#ítání, ani oslavenou opicí z džungle, ale nev!domým, spoluú#astníkem požehnané a dobrotivé Skute#nosti. Princip o zachování energie vyjad"uje fakt, že žádná energie nem$že být zni#ena v procesu svých p"em!n. Stejn! tak nejsou lidské myšlenky a skutky ni#ím jiným, než energiemi, které nejsou zni#eny, ale které se objevují znovu ve form! svých ú#ink$ na nás nebo na jiné. Jsou semeny, která nakonec vzklí#í v #aso-prostorový projev. V!da p"ipouští v nauce o d!di#nosti, že každé t!lo m!lo p"ed narozením n!jaký zp$sob existence. Podobn! musela mít i mysl p"ed narozením n!jaký zp$sob existence. Mentální charakteristiky jsou p"enesené a mohou pocházet jedin! z d"ív!jší pozemské existence. Newton$v zákon o akci a reakci se objevuje znovu ve sv!tle etiky, kde platí tentýž postup. Cokoli #iníme jiným, je nám vráceno n!jakým zp$sobem a v n!jaké dob!. Život nám splácí v naší vlastní minci. Naše zlo#iny nás jednoho dne vyhledají. Dobré skutky, které d!láme, v!ští dobrý osud, který nakonec sklidíme. Dostaneme zp!t to, co dáváme. Jednotný charakter celého vesmíru musí zahrnovat i život #lov!ka. Každé p"estoupení tohoto zákona musí d"íve nebo pozd!ji p"inést potrestání v podob! utrpení nebo konfliktu. Každé jeho spln!ní musí stejn! tak p"inést harmonii a št!stí. Krom! toho ukazuje tatáž individuální jednota, že znovuzrození je nevyhnutelné kv$li souvislosti sv!tového procesu, protože každé objevení se života se musí vyno"it z toho, co se n!kde p"ed tím odehrálo, protože p"ítomnost nem$že být odd!lena od minulosti.

EPILOG

369

Život lidský se takto stává výchovou mysli, charakteru a schopností. Tato výchova se rozvinuje po dlouhá #asová období v "adách zp"ízn!ných fyzických znovuvt!lení, z nichž každé opat"uje vhodná pou#ení pomocí zkušeností a úvah, jež se v nich tvo"í. Všechno žijící se u#í. Celé vt!lení je výchovou. P"ijmout nové t!lo znamená zaujmout nové místo ve škole života. Vzr$st mysli je pravým životopisem #lov!ka. Celé d!jiny se stávají alegorií. Práv! tak, jako tvo"í elementární výchovu dít!te chápání t"í základních úkon$ - #tení, psaní a po#t$ - tak tvo"í ve v!tší škole života elementární výchovu dosp!lého #lov!ka chápání t!chto t"í pojm$: Reakce, Znovuzrození a Odplaty. Mentáln!, zápasy o existenci sm!"ují nejd"íve k rozvinutí a potom k zost"ení rozumu; eticky, pomalu se nám vtiskuje do mysli pojem, jaká semena sejeme, takovou že( podle nich sklidíme; technicky, schopnost se pozvedá z necvi#ené prost"ednosti a postupn! se soust"e*uje zvláštními sm!ry, až dosahuje svého vyvrcholení v snadné, nenucené genialit!. Zákon karmy je jediný zákon, který logicky vysv!tluje ona zklamání a nešt!stí v existenci, která jinak musí být p"ijímána jako hr$zu nahán!jící výtvory pouhé náhody nebo jako nespravedlivé rozkazy n!jakého náladového Božství. Bez karmy se musíme vzdát "ešení t!chto problém$, jakoby to byly naprosto nerozluštitelné hádanky. Bezmocné nemluvn!, které se narodí slepé, dít! vychované ve špinavém ne"estném brlohu, po sláv! dychtící mladík, který marn! zápasí, aby nalezl vhodné vyjád"ení pro neuznanou schopnost, žena st"edního v!ku, jejíž celý život byl zni#en neš%astným s(atkem, starší živitel rodiny, který padne neblaze pod auto - to jsou tragedie, které zp$sobí, že život vypadá bu* jako ošklivá hra pouhé náhody, nebo jako politováníhodná h"í#ka krutého Boha. Karma však dává rozumn!jší tvá"nost t!mto záhadám tím, že je m!ní v d$sledek nesprávných #in$ d"íve vykonaných bu* v téže existenci, nebo v n!kterém d"ív!jším pozemském vt!lení. Takto to odpovídá hluboké pot"eb! lidského srdce, která žádá p"im!"en!jší spravedlnost v život!. Ten, kdo umis%uje ú#inek p"ítomných myšlenek a skutk$ jedin! do budoucího zrození a vzdáleného vt!lení, má na tuto nauku špatný názor. Musíme si pevn! vtisknout do svých myslí, že následky svých #in$ m$-

370


žeme sklízet v kterémkoli okamžiku zde v tomto zrození; že nesprávné nebo správné chování jednoho vt!lení m$že ur#ovat bídu nebo št!stí téhož vt!lení; že není opravdu nutné #ekat na budoucí životy, abychom mohli poci%ovat dobrodiní ctnosti nebo platit za bolesti, zp$sobené jiným. Karma ovládá obojí, jak p"ítomné, tak budoucí zrození. Její reakce mohou vstoupit v #innost v týž den, kdy n!jaký #in je vykonán, nebo tentýž rok, nebo v témže zrození, aniž #ekají na budoucí vt!lení. Vztah mezi zlým skutkem a jeho nevyhnutelnými odvetnými následky je jistý, ale doba, kdy se projeví, není známa a u každého jedince je tomu jinak. Tato nauka však neznamená, že všechna naše utrpení bez výjimky jsou zasloužená, nebo% lidstvo je tak t!sn! spojeno, že nem$žeme vždy uniknout ú#inku zlých #in$, provedených jinými, s nimiž jsme uvedeni do styku, i když nešt!stí tím vytvo"ené, jsme nezavinili. V tomto p"ípad! však m$žeme být ujišt!ni, že vyrovnávající práce karmy nakonec vnese do hry n!jaký dobrý osud, který bychom jinak nem!li. Karma nás proto neodsuzuje k naprostému fatalismu. Ona je pouze &ástí života. Element svobody je rovn!ž p"ítomen. Neexistuje absolutní svoboda v život!, ale neexistuje ani absolutní fatalismus. Karma nás #iní osobn! zodpov!dnými za naše myšlenky a skutky. Nem$žeme svalovat vinu za nesprávné jednání na bedra n!koho jiného, a% je to #lov!k nebo B$h. Chápeme se svých starých tendencí s každým novým zrozením v tomto k"ehkém t!lesném obydlí, obnovujeme velké lásky a velká p"átelství, #elíme znovu problém$m starých nep"átelství, trpíme nebo se radujeme ze svých zasloužených odm!n a pijeme z poháru životní zkušenosti, dokud nejsme nasyceni. Ale sytost nutí k úvaze a ta p"ináší moudrost. Když stoupáme a klesáme na žeb"íku od otrhaného žebráka k vyšperkovanému králi, nau#íme se nakonec jak správn! zacházet s protich$dnými situacemi lidské existence. Když jsme byli pokoušeni, mu#eni a klamáni, když jsme si popálili prsty pro nesprávné jednání nebo když jsme m!li užitek ze správného jednání, chápeme kone#n! nejlepší zp$sob, jak se chovat p"i svém jednání s druhými lidmi. Všichni jsme výtvory své neviditelné zkušenosti a svého zapomenutého minulého myšlení, tedy

EPILOG

371

#asu, a nem$žeme být káráni pro to, #ím jsme; za to nem$žeme, ale zasluhujeme výtku za to, že se nepokoušíme být lepšími. A tak je #as nejv!tším u#itelem. Žádný smrtelník nám nem$že dát lekce, které #as staví p"ed naše o#i. P"ináší veškeré bohatství r$zných zkušeností, m!ní chyby v moudrost, bolest v mír, zklamání v káze( a nenávist v dobrou v$li. 'as bude obracet pro nás hodnotn!jší stránky než ty, které jsou v knihách a bude mluvit moud"eji než rty lidí. +íká nám, abychom se od svých slabostí u#ili, ne abychom nad nimi plakali. Je chybou stav!t karmu jedin! na úrove( morální. Pracuje také na intelektuální úrovni. Slabší inteligence dobrého #lov!ka postavená do boje proti vyšší inteligenci zlého #lov!ka m$že proto p"inést na #as prvnímu ztrátu a dokonce utrpení, i když je moráln! lepší. Je to proto, že se má u#it vytvá"et vyrovnanou osobnost a ne pouze jednostrannou. Krom! toho, zbožní lidé, kte"í trpí p"ílišnou sentimentalitou, nechápou, že dobro#innost se stává ctností jedin! tehdy, když se provádí ve správnou dobu a v$#i správné osob! a že je nectností, když je nemístná a nev#asná. Karma nám dává jistotu, že žádné úsilí není promarn!no. A% v tomto zrození nebo v pozd!jším, budeme se t!šit z jeho spravedlivých následk$. Tam, kde d!di#nost selže p"i vysv!tlení, pro# se chytrý syn musí narodit bláznivým rodi#$m, karma zakro#í a vyjasní onen problém. D!díme fyzické charakteristiky po svých rodi#ích, ale mentální charakteristiky po své d"ív!jší osobnosti na zemi. To vysv!tluje, pro# existují d!ti, které jsou staré na sv$j v!k, a dosp!lí, kte"í jsou d!tmi na sv$j v!k. Zavádí po"ádek a spravedlnost tam, kde d"íve vládl jedin! chaos a krutost. Lidé, kte"í odmítají karmu, odmítají to, co je zjevné všude kolem nich. A% d!lají, co cht!jí, jejich vlastní životy jsou do jisté míry nem!niteln! p"edur#eny. Dobrá nebo špatná rodina, ve které se narodili, bohatství nebo chudoba, které zd!dili, bílá nebo #erná ple%, kterou mají, to vše jsou v!ci, p"i jejichž volb! byli bezmocní a v nichž pouze p"ijímali rozhodnutí karmy, netázáni o radu. Do omezené míry, ale ne více, kuje proto karma ocelový kruh kolem každého #lov!ka. Jiní lidé, kte"í oživují staré strašidlo, že tam, kde není vzpomínka na minulé životy, nem$že být žádný užitek z p"ítomné radosti nebo bolesti

372


vznikající z nich, p"ehlížejí dva body. Prvním je samotné složení mysli, které p"edvádí našemu pohledu dvojitou tvá": podv!domí a v!domí. Již p"i po#áte#ním studiu psychologie se seznámíme s tímto nepochybným faktem. Kolik z p"ítomné zkušenosti již zmizelo ve skladišti podv!domí& Druhým bodem je, že lidé nemohou mít vzpomínku najedno p"edešlé vt!lení, aniž by m!li vzpomínky na všechna ta tisíce vt!lení, která mu p"edcházela. Ale kdo by mohl snést otev"ení objemných svazk$ lidské zkušenosti by% jen na jediný den? Kdo by mohl obsáhnout ten kinematografický film myriády bestiálních hr$z a myriády primitivních radostí, které nyní již dávno nejsou radostmi? Výsledkem této zkušenosti by byl pád do naprostého šílenství. Spíše bychom m!li být vd!#ni P"írod! za tento dar zapomenutí, stejn! jako bychom jí m!li být vd!#ni za dar spánku. Kdybychom jej nem!li, byli bychom zcela neschopni soust"edit se na p"ítomný život. Karma správn! chápaná nikdy nezabíjí iniciativu, ale pozitivn! ji podn!cuje. To, co d!láme nyní, p"isp!je ú#inn! k vytvá"ení naší budoucnosti bez ohledu na to, co jsme d!lali v minulosti, a% si na ni pamatujeme nebo ne. Proto existuje vždy jistá míra nad!je pro každého. Jsme sou#asn! neš%astnými stvo"eními své minulosti a nad!jnými stvo"iteli své budoucnosti. Co lidé o osudu nechápou, je, že i když jsou jisté životní události více nebo mén! p"edur#eny karmou p"i zrození, p"ece mohou být do jisté míry pozm!n!ny zm!nou charakteru. Nebo% charakter je semenem, ko"enem, veškerého osudu. Jestliže musíme snášet n!která omezení uložená osudem, dostali jsme také svobodu, abychom pracovali uvnit" t!chto omezení. Uvést v soulad oba #initele a rozumn! je p"izp$sobit je um!ním správného žití. Zde m$že být správné podotknout, že indické u#ení dodává, že poslední myšlenky umírajícího #lov!ka se spojí s jeho všeobecnými a podv!domými tendencemi, aby ur#ily charakteristiky, které budou základnou v jeho následujícím vt!lení. Bylo by tudíž dob"e, kdyby tato fakta byla lépe známá a více využívána. Nebo% tak se m$žeme snadn!ji znovu setkat s t!mi, které milujeme, tak si m$žeme mentáln! zobrazit a obdržet zvláštní pole služby, po které toužíme, a tak se žák spojuje t!sn!ji se svým u#itelem.

EPILOG

373

Jsou doby, kdy se má bojovat s osudem, a doby, kdy se má osud snášet. Když se toto posledn!jší období dostaví, je moudré použít #ínskou techniku ovládání cyklu nešt!stí, jak ji vykládají staré #ínské klasické texty. Ta se zakládá na principu p"izp$sobení se cyklu tím, že se #lov!k podrobí trp!liv! a dobrovoln! omezením a p"edejde je sebevládou. Jen pozorujte kejklí"e, jak chytá padající vejce na porcelánový talí", aniž by rozbil vejce nebo talí"& Jak to d!lá? Když p"ichází okamžik setkání mezi vejcem a talí"em, lehce talí"em pohybuje sm!rem dol$. Rychlost tohoto pohybu se shoduje s rychlostí pádu vejce a takto zmírní náraz dotyku. Nebo pozorujte techniky zkušených boxer$. Když jeden dává tvrdou ránu druhému, ten ud!lá n!kdy zp!tný pohyb, jako by se zdánliv! poddával rán!. Kdyby se pohnul kup"edu, aby se setkal s útokem, síla nárazu by byla p"irozen! v!tší, práv! tak jako kombinovaná rychlost dvou vlak$ blížících se k sob! je v!tší než každého jednotlivého vlaku. Boxer, který se poddá lehkým ustoupením, zmírní sílu rány, kterou dostává. Stejným zp$sobem se musíme setkávat s ranami karmy tím, že se pružn! p"izp$sobíme nevyhnutelnému, že se nap"íklad nepokusíme o nové podnikání b!hem temného cyklu. Zde nám to op!t m$že potvrdit v!da. Kvantová teorie a princip neur#itosti vrhly p"ekvapiv! nové sv!tlo na fyziku. Staré názory v!dy byly p"íznivé ví"e v karmu; nové názory jsou p"íznivé ví"e ve svobodnou v$li. Staré názory byly založeny na konstrukci sv!ta, který je sev"en v železných spárech fyzického zákona. Determinismus a nevyhnutelnost byly nezbytnými vyhlídkami v takovém vesmíru. Nová v!da šla za tuto chladnokrevnou strnulost a pronikla do zvláštní samovolnosti subatomového života. Její objev dokon#uje kruh. Je pravda, že vesmír má svobodu ve svém srdci a osud na svém obvodu. 'lov!k je proto stvo"ením obou vliv$. Praktické pou#ení je: Zm!(te p"evládající ráz svých myšlenek a #asem pom$žete zm!nit p"evládající stav svých záležitostí. Opravte své mentální a etické chyby a oprava bude nakonec sm!"ovat k tomu, že se projeví lepším charakterem a zlepšeným prost"edím. 'lov!k buduje a m!ní své prost"edí do pozoruhodné míry, konstruuje historii svého života

374


a upravuje své vlastní okolnosti pouhou silou mysli, nebo% osud je koneckonc" tím, co si #lov!k sám vyslouží a svou vlastní myslí vytvo"í. Karma odhaluje, jak to m$že být, a nauka o mentalismu, pro# tomu tak musí být. Nakonec se musíme u#it pomocí jógických cvi#ení a filozofické úvahy um!ní být klidní. Nebo% potíže musí p"ijít, ale jak p"ijdou, tak také odejdou. Tatáž síla, která je p"inesla, je zase odnese. Št!stí je otá#ejícím se kolem. Zatím by mysl m!la z$stat pevn! zakotvena v tom, kam pat"í v pravd!, ne v iluzi. A#koli je karma opravdu v!deckým zákonem, p"ivlastnila si ji asijská náboženství práv! tak, jako pohanské víry prav!ké Evropy. A nebýt z"ejmé historické události mohla být také #lánkem v zásadách moderního k"es%anství, nebo% žila v k"es%anské ví"e po p!t století po Ježíšovi. Skupina lidí, koncil ca"ihradský, ji tehdy odstranili z k"es%anské nauky, ne proto, že urážela Ježíšovu etiku /co by mohlo být ušlechtilejší, než její dokonalá harmonie s Mistrovým vlastním tvrzením: Cokoli zasijete, to také sklidíte?0; ne proto, že urážela neporušenost k"es%anství /kde je jasn!jší její obhajoba nežli ve spisech velkého k"es%anského patriarchy Origena?0, ale proto, že urážela jejich vlastní malicherné osobní p"edsudky. Tak bylo malé skupin! pošetilých lidí, sedících u b"ehu Marmorského mo"e, p!t set padesát let po objevení se Ježíše, dovoleno odstranit k"es%anskou zásadu, která se nehodila jejich vlastnímu druhu povahy. Tak oloupili Západ o náboženskou víru, která otá#ením d!jinného kola musí být nyní vrácena modernímu sv!tu pro v!deckou pravdu, kterou skute#n! je. Je povinností t!ch, kte"í vládnou národ$m, vedou myšlenky, ovliv(ující výchovu a "ídí náboženství, aby provedli toto znovunastolení.10 Pravda to vyžaduje v každém p"ípad!, ale bezpe#nost a p"ežití západní civilizace to velitelsky vyžaduje ješt! více. Když si lidé uv!domí, že nemohou uniknout následk$m toho, #ím jsou a co d!lají, budou pozorn!jší v chování a opatrn!jší v myšlení. Když pochopí, že nenávist je l) Pozn. autora: D"stojný Sigurgeir Sigurdsson, islandský biskup a autor"v osobní p#ítel, ud$lal odvážn$ tento pokus. Výsledek byl pozoruhodn$ úsp$šný mezi mladší generaci, která energicky zareagovala.

EPILOG

375

ostrý bumerang, který nejen zra(uje nenávid!ného, ale také nenávid!jícího, budou váhat dvakrát i t"ikrát, než se oddají tomuto nejhoršímu ze všech lidských h"ích$. Když pochopí, že jejich život v tomto vesmíru je ur#en, aby byl vývojovým procesem postupného vzr$stu chápání, za#nou odhadovat správn! své fyzické, morální a mentální hodnoty. Zdravý etický život bude následovat p"irozen! jako výsledek takového chápání. Západ velice a rychle pot"ebuje p"ijmout karmu a znovuzrození, protože ony #iní lidí a národy eticky zodpov!dnými tak, jak je žádné nerozumné a nesouvislé dogma nem$že u#init. Moderní v!decké poznání m$že snadno za#lenit tyto nauky do rámce svých pou#ek za p"edpokladu, že jsou správn! podány, protože jedin! ony jasn! vysv!tlují, jak prostornyslný Hotentot se vyvíjí v d$myslného Hegela. Žijeme v hlu#né babylonské v!ži. Tém!" každý má co "íci, "íká to co nejhlasit!ji a p"ece, p"es všechen tento pok"ik, málo lidí "ekne n!co, co stojí v$bec za to, nebo% málo jich nám "íká, pro# v$bec jsme zde na zemi. Odtud naléhavost zpopularizovat nauku o karm!& BLAHO SV•TA Pojednali jsme do ur#ité míry o karm! z v!deckého a praktického stanoviska. To, co k tomu má skrytá filozofie "íci, dává v!ci zcela jinou polohu, a to je také téma, které máme v záloze. Opravdu jsme na chvíli zapomn!li na filozofa, abychom si p"ipomn!li naléhav!jší pot"eby nefilozofických dav$, kterých se dotýká v"ení naší doby plné pochybností. Lze však "íci, že musíme p"iznat mysli skute#n! a s všeobecnou platností stálost, kterou jí normáln! nechceme p"iznat, nebo% jak naše studia v mentalismu odhalila, je myšlenka p$vodní substancí tohoto sv!ta a hmota není nic jiného než mysl. Dále musíme p"ipustit, že proto, že celý život a #innost #lov!ka jsou ryze mentální, mohou jeho myšlenky zmizet v hlubinách podv!domí a p"ece se neztratit. Mysl neustále znovu vytvá"í své konstrukce, nerušena omezením #asu a prostoru, protože tato omezení jsou rovn!ž jejími vlastními konstrukcemi. Proto se mohou objevit znovu individuální proudy p"edstav nebo mohou na sebe vzájemn!

376


p$sobit p"es dlouhý b!h #asu a p"es vzdálenosti v prostoru. Tak m$že nalézt nauka o karm! mentalistické ospravedln!ní. Když filozof nalézá pravdu a skute#nost, nalézá pro vznešenou a nesobeckou osobní i spole#enskou etiku ješt! vyšší základ, než je karma. Abychom to chápali, musíme p"edejít pokro#ilá studia a uvážit na chvíli, že extatický mír, který p"ichází um!lci b!hem jeho tvo"ivých okamžik$, je podobný tomu, který p"ichází mystikovi. Bylo ukázáno, že to zp$sobuje p"edevším jejich do#asné osvobození od ega. Já nese velké b"ím!, a% je to b"ím! bolavých trápení, nebo radostných pot!šení. Málo lidí ví, že zapomenout na sebe je klí#em k v!tšímu št!stí. Ve filozofii je tento ideál vytý#en jako jeden z jejích rozumných záv!r$, když byla veškerá fakta zjišt!na a ov!"ena; pak se také ukáže, že existuje tajemná nit, táhnoucí se od #lov!ka k #lov!ku, od tvora k tvoru, a že skrytá soustava sv!ta je tak spojena, že ten, kdo v!"í, že m$že zajistit své vlastní št!stí a blaho bez ohledu na to, co se stane jiným, je vždy odsouzen k trpkému zklamání. Dokud z$stane propast, která odd!luje já a ty, tak široká a tak hluboká, jak je nyní, tak dlouho bude já a ty p"edem odsouzeno k utrpení. Jeden z filozofických d$sledk$ principu relativity je ten, že ani jediná v!c v celém vesmíru nestojí odd!lená od n!#eho jiného, ani jediná v!c neexistuje sama o sob!. Tkanivo vzájemné p"íbuznosti se rozprostírá p"es celý sv!t. Dokonce i vzájemná závislost moderní spole#nosti - s jejími ekonomickými, politickými a sociálními reakcemi od jednoho konce sv!ta ke druhému - sama sta#í k tomu, aby to dosv!d#ila. Je sotva n!jaký polo vzd!laný #lov!k v kterékoli zemi sv!ta, který by nebyl více obeznámen s mezinárodními záležitostmi, než byl pr$m!rn! vzd!laný #lov!k p"ed r.1914. Takové je vzr$stající uv!dom!ní si této vzájemné závislosti. Filozofie hlásá sebeovládání a hájí službu lidstvu ne proto, že by to mohlo být dobré jedin! pro druhého #lov!ka, nebo dobré jedin! pro filozofa, ale pon!vadž je to dobré pro oba* Její názor na #lov!ka je názorem na spole#nost jakožto na celek. Proto u#í a dokazuje, že žádný jednotlivý #lov!k nem$že dosáhnout jiného št!stí než iluzorního, dokud jeho bližní jsou neš%astni. Starý názor, že filozof je nep"ístupný b!žným udá-

EPILOG

377

lostem, musí zmizet. On o n! zájem má, protože má zájem o blaho svých spolubližních. Ale nedovolí t!mto událostem, aby ovládly jeho úsudek nebo ohrozily jeho mír, nebo% uprost"ed všeho ostatního se drží filozofického klidu a nestranného rozumu. Ten, kdo má vznešenou výsadu, že mu je ud!lena tato moudrost, automaticky shledá, že jako dvojse#ný me# p"ichází nová výsada na jedné stran!, ale nová zodpov!dnost na druhé; nebo% vznešené v!d!ní, jehož dosáhl, mu ukládá, že musí od té doby žít podle etik nejvyšších ze všech. Protože odhalil kone#nou jednotu všech v!cí a všech tvor$, protože byl znovuzrozen, jak to Ježíš vyjád"il, protože uskute#nil, že Nadjá1}, jehož si je nyní v!dom, je práv! tak Nadjá všech ostatních žijících bytostí, nemá jinou možnost, než chápat, že blaho sv!ta je rovnocenné jeho vlastnímu blahu. Služba VŠEMU od té doby nahradí v jeho srdci službu individuálnímu egu. Jeho #iny musí nejen uspokojovat jeho vlastní já, ale musí být také prosp!šné jiným: musí se vždy snažit uskute#(ovat tento dvojitý úkol. Z tohoto d$vodu není pravý mudrc poustevníkem, pono"eným do zimního spánku. Takový mudrc objeví, že Zlaté Pravidlo /#init jiným lidem to, co bychom cht!li, aby oni #inili nám,0 je n!#ím nezvyklým, co je u#in!no b!žným. Žádné náboženství nikdy neu#ilo vyšší etice, než je tato, a žádná zkušenost nem$že nikdy vnuknout etiku, která by byla rozumn!jší. Žádné jiné pravidlo pro životní chování, než toto jednoduché pravidlo Ježíšovo a Krišnovo, Konfuciovo a Buddhovo, nepom$že #lov!ku více, aby putoval hladce a bez p"ekážek po kamenitých cestách existence. Je to pravidlo, které d!lá zázraky a které mohou všeobecn! používat všichni lidé ve všech postaveních života a ve všech dobách. Je práv! tak dobré pro Orientálce s hn!dou pletí, jako pro západního obyvatele s bílou pletí, práv! tak uspokojivé pro otrhané vyvržence, jako pro dob"e živené milioná"e. Jeho hodnota je nepom!rná k jeho jednoduchosti. Všichni jsme totiž d!tmi jednoho Nekone#ného Života, #leny téže rozsáhlé lidské rol) Pozn. autora: Tento nový výraz je zde uveden a bude &asto používán pozd$ji, protože je již znám &tená#"m jiných autorových d$l. Má ozna&ovat poslední skute&nost, jak &lov$ka, tak vesmíru.

378


diny. U#i(me proto rozvážný, šlechetný a soucitný skutek, kdykoliv je to možné, dávejme mu p"ednost p"ed špatným, sobeckým a krutým #inem, jestliže chceme, aby s námi karma zacházela laskav!. Zeptá-li se n!kdo, pro# by se m!l #lov!k namáhat, aby poznal nebo definoval pravdu, jestliže již chová dobrou v$li ke všem bytostem, odpov!dí je: p"edevším proto, že nebude v$d$t, že je to pravda a m$že si to druhý den rozmyslet, a tak se vzdát své dobré v$le. Ta bude založena na citech, které jsou p"irozen! prchavé. Za druhé, protože lidské záležitosti jsou, jak je obecn! známo, spletité, správné a nesprávné je #asto pozoruhodn! promícháno. A za t"etí, protože filozofie podává jedinou záruku etického a nesobeckého života, který je založen cele na rozumu a p"ece nevede k sobeckosti nebo ke špatnému chování. Proto když Buddha p"ikazoval soucít!ní, nebylo to na základ! pouhého citu, ale na základ! hlubokého v!d!ní. Muž, který opustil milující ženu a mramorový palác, aby hledal takové nehmatatelné v!ci jako mír a pravdu, nebyl sentimentálním #lov!kem. Bylo by však hlubokým omylem p"edpokládat, jak se oby#ejn! p"edpokládá, že Buddha, který proto, že u#il nauce bez násilí /kterou Gándhí v moderní dob! proslavil0 tím mínil, aby ji praktikovali všichni lidé. Ur#il ji jedin! pro mnichy a pro ty askety, kte"í se z"ekli sv!tského života a jeho zodpov!dností. Jako všichni praví mudrci, rozpoznal Buddha, že neexistuje žádný univerzální zákoník morálky, ale že existuje stup(ování povinností, že jsou stupn! v etice. Proto, když se p"išel vojev$dce Simha tázat práv! na tento bod, rozerván pochybností o tom, zda se vzdát svého povolání vojenské služby, nebo v n!m pokra#ovat, Buddha odpov!d!l: „Ten, kdo zaslouží potrestání, musí být potrestán. Ten, kdo musí být potrestán pro zlo#iny, kterých se dopustil, trpí svou potupu pro sv$j zlo#in, ne ze zlovolnosti soudce.) Buddha neu#í, že jsou hodni pokárání ti, kte"í jdou do války ze spravedlivé p"í#iny, když vy#erpali všechny prost"edky k zachování míru. Ten musí být pokárán, kdo je p"í#inou války. Buddha u#í úplnému vzdání se jáství, ale neu#í vzdávání se #ehokoliv ve prosp!ch t!ch sil, které jsou zlé&

EPILOG

379

Tato slova jsou citována jedin! proto, že p"esn! vyjad"ují hledisko skryté nauky k této otázce. Skrytá nauka nepopírá, že správný postoj pro mnicha nebo mystika je nebrat žádný život za žádných okolností, ale spíše trp!t, aby byl místo toho vzat mu#ednicky jeho vlastní, a že nemá ublížit žádnému jinému #lov!ku ani trestem. Gándhí proto se svou naukou bez násilí p"edstavuje indický mysticismus v jeho nejlepším; bylo by však hrubým omylem považovat jej za p"edstavitele daleko vyšší indické filozofie. Ta neu#í etice citového nerealismu, ale etice rozumné služby. Je silná tam, kde prvá je sentimentální. Proslulý Ježíš$v p"íkaz neodpírat zlu je rovn!ž nutno vykládat v témže sv!tle. Mystici a ti, kte"í se od"íkají, ho následují doslovn! a zevn!, ale moud"í inteligentn! a vnit"n!. I když ti moud"í poznali svou základní jednotu s darebáky i zlo#inci, nemusí jim to bránit, aby chránili sebe nebo jiné p"ed špatností a zlo#inností, nebo aby potrestali provinilce za jejich protizákonné jednání s podmínkou, jak Buddha dále poukázal, že je to provedeno bez nenávisti. Nebo% tehdy, jak poznamenal velký asijský u#itel, „zlo#inec se musí nau#it chápat, že tento trest je plodem jeho vlastního #inu, a jakmile m$že poctiv! dojít k takovému pochopení, trest o#istí jeho duši a nemusí dále na"íkat nad svým osudem, ale opravdu se m$že z n!ho radovat). Mysticismus, který ud!lá z #lov!ka pasivního diváka agresivní nespravedlnosti nebo násilné vraždy, anebo asketismus, který p"inutí odpustit zlo, spáchané v jeho p"ítomnosti pod záminkou, že se z"ekl sv!ta a jeho oby#ej$, nep"edstavuje pravou moudrost Indie. Je povinností filozofa neodmítnout pomoc, když trpící ob!ti volají o pomoc proti napadení, ale poskytnout jim ji, použít sílu, když je to nutné. Nauka, která hlásá apatickou nehybnost nebo sentimentální nenásilí tvá"í v tvá" #in$m, které zjevn! p"estupují spravedlnost a dobrou v$li, je zcela nep"ijatelná pro filozofii. Takové nepochopení starých mudrc$ a taková slabost srdce a mysli nikdy Indii nepomohly, ale pouze ji degradovaly. Mystik, který se obává vykonat trest, protože se obává, že zp$sobí utrpení, je veden citem. Filozof, který se neobává to ud!lat, když je to nutné, ví, že utrpení je nejv!tším u#itelem #lov!ka. Nebo% to, co se #lov!k

380


nechce nau#it rozumem, musí se nau#it bolestí. Ten, kdo nechce myslet, musí trp!t. To, co by se mohl nau#it v n!kolika minutách úvahou, bude do n!ho vbi#ováno b!hem n!kolika let bolestí. Mnohá rána padne na hlavu #lov!ka jen proto, aby do ní dostal jedinou ideu. Musí se u#it osobními mukami tomu, co se odmítá nau#it osobní úvahou. Musí pochopit ho"kou bolestí to, co necht!l pochopit p"esv!d#ováním filozofie. Mystik si p"eje být nerušen a nerušit nikoho, kdežto filozof si p"eje být altruistický a sloužit všem. Avšak filozof pomáhá lidem svým vlastním zp$sobem, nikoli jejich. Oni totiž znají jenom to, po #em touží, on ví, co pot"ebují. Pomáhá moud"e, což znamená, že není sentimentální. Srdce a hlava se musí navzájem ospravedl(ovat. Dává p"ednost tomu, jít klidn! ke z"ídlu a pomoci n!kolika, jejichž prost"ednictvím m$že pomoci mnohým. Tak uspo"í #as, zdroje a energii a nakonec vykoná nezm!rn! více služby, než kdyby v!noval všechen sv$j #as jednotlivc$m. Ve svých nejúp"ímn!jších okamžicích objevíme, že jsme nebyli nikdy altruisti#tí, ale hledali jsme jemné nebo z"ejmé sebeuspokojení ve všech svých skutcích. Nesobeckost je nep"irozená. Všichni se na život díváme brýlemi já* „Pro# bych proto m!l #init dobro jiným?) je p"irozená a správná otázka, kterou si klademe. Filozofie odpovídá: „Protože tajn! a ve svém základu celé lidstvo tvo"í jednu velkou rodinu. Protože plné uv!dom!ní si tohoto faktu je vznešeným cílem lidské evoluce. Protože život je mnohem svat!jší, než si zbožní lidé uv!domují. Protože ona neznámá skute#nost, kterou lidé ve své odlou#enosti nazývají Bohem, a kterou m$žeme lépe nazvat Nadjá, je jak naším vlastním tajným jástvím, tak tajným jástvím sv!ta. Ten, kdo uskute#ní toto jednotné v!domí, sou#asn! pozná, že je povinností silných podporovat slabé, pokro#ilých pomáhat opozdilým, svatých vést h"íšníky, bohatých uleh#ovat b"ím! nuzným, a moudrých osvítit nev!domé. A protože nev!domost je ko"enem všech ostatních trampot, Buddha zd$raznil, že „vykládat a ší"it pravdu je nad všechnu dobro#innost). V!tšina nás musí pracovat, a% se nám to líbí nebo ne a a% jsme filozofy nebo ne. Filozofie to nezm!ní, ale m$že zm!nit kone#né cíle, pro

EPILOG

381

které pracujeme. M$žeme pracovat, abychom získali pouhé živobytí nebo m$žeme pracovat, abychom vytvo"ili pam!tihodný život. Pro v!tšinu lidí sestává život z trochy radosti, ale z více b"emen. Nicmén! oni myslí a jednají, jako kdyby sestával z trochy b"emen a z více radosti. Musíme p"im!t lidi, aby uvažovali o hodnotách, které cht!jí získat od života. Cht!jí získat živobytí? Cht!jí se radovat? Cht!jí pravdu o významu sv!ta a o konci života? Mohou to mít všechno, nebo% nic není protikladné, ovšem s podmínkou, že se nau#í zachovávat smysl pro úm!rnost a správnou rovnováhu. Úžasné jsou možnosti existence, ovládané filozofickým pravidlem vyrovnaného života, pobízené nesobeckou touhou zlepšit sv$j koutek sv!ta, dynamizované zost"enou silou soust"ed!né myšlenky a vedené plným sv!tlem staro-nové východo-západní moudrosti. Lidé s daleko menší výzbrojí ohromili moderní sv!t svými #iny pro dobro nebo pro zlo; existuje n!kolik natolik odvážných, aby hráli s osudem o své osobní životy proto, aby mohli obohatit sv$j v!k a požehnat druhé, natolik moudrých, aby se vzdali této dlouhé bezvýznamnosti egoistického života, jehož posledním cílem je jen chladný hrob? Nalezne pravda n!kolik p"átel, kte"í by jí sloužili, podporovali ji a zasv!tili jí celý sv$j život? Kdo dovede rázn! zatla#it já do pozadí a natáhnout své ruce dostate#n! daleko, aby mohl uchopit tento velký paradox? FILOZOFICKÝ NÁZOR NA SV•TOVOU KRIZI Jestliže volání po lidech, které ovládá pevná v$le pomáhat nejen sob!, ale také lidstvu, stále tiše zaznívá v uších t!ch, kte"í chápou význam života, dnes je toto volání stokrát siln!jší. Nebo% v žádném d"ív!jším období sv!tových d!jin nebyla tak rozší"ená ubohost a nev!domost. Pot"eba sv!tového osvícení je dnes nekone#n! v!tší než ve století Ježíše a Buddhy, on!ch velkých postav, které krá#ejí d!jinami v jit"ní nádhe"e. Uvažujte o naší vlastní dob!. Moderní doba byla nejut!šen!jší a zárove( nejžalostn!jší ze všech. Byla zplozena mamonem, mate"sky odchována nepochopením konce života a kolébána v pohodlném automobilu. Za#ala s obla#n! vysokými vyhlídkami a s r$žovými sliby užité a vyna-

382


lézavé v!dy, ale zapadá hluboko zklamána a zbavena iluzí. Klesá do ponuré vyžilosti ideálu. Postupovali jsme tak bez dechu, že jsme se klamali dojmem rychlého a všestranného pokroku. Nyní je onen klam vyvrácen. Sv!tu nadešel den neúprosné odplaty. Náš pokrok byl totiž jednostrannou v!cí. Byl hlavn! technický, ne teleologický.10 Když lidé t"íbí své myšlenkové zvyky, zp$soby žití a všeobecný rozhled podle materialistických princip$, p"estávají si uv!domovat jejich etické nebezpe#í a fakt, že promar(ují vzácnou p"íležitost své inkarnace. Jen strašný zevní náraz by je mohl vyprovokovat, aby si uv!domili marnost a úpadek takového života. Takový náraz národ$m p"ipravila sv!tová krize s dv!ma válkami a no#ními m$rami, které byly jejími viditelnými znaky. Karma je stále p"i práci v d!jinách všech národ$ a všech jedinc$. Nep$sobí pouze na jednotlivce; m$že být také kolektivní a p$sobit na celé skupiny, jako jsou rodiny, kmeny a celé národy. Ale tento osud si vytvá"ejí oni sami. Není na n! libovoln! vkládán žádnou vn!jší mocí. Št!stí nebo nešt!stí n!jaké zem! nejsou zcela zavin!na schopností nebo pošetilostí t!ch, kte"í jí vládnou. Jsou #áste#n! odrazem schopností nebo pošetilostí lidu samého. Nesmíme nikdy zapomenout, že bu* v minulosti nebo v p"ítomnosti, jak lid tak vládci zem! pomáhali vytvá"et, #asto nev!domky, p"í#iny a podmínky, které vrcholí ve zjevném utrpení. Dokud nedojde ke zm!n! zp$sobu jejich myšlení, budou nuceni #elit ob#asnému návratu spor$ s následným utrpením. Nicmén! je nevyhnutelnou povinností t!ch, kte"í stojí v #ele, kte"í se sami umístili nebo byli okolnostmi umíst!ni do postavení vést a ovliv(ovat národy a vládnout jim, aby se k tomuto úkolu p"ipravili. Dokud je jejich mysl nejasná a zmatená a oni nejsou schopni zaujmout hledisko potomstva a dívat se na náš v!k teleskopem #asu, do té doby nemohou vést jiné ani jim správn! vládnout. Ovládnutí filozofie, studium jejich osvobozujících myšlenek jim pom$že správn! "ídit, místo aby byli nesprávn! unášeni proudem. 1) Pozn. p#ekl.: Teleologický - ú&elový, ur&ený a omezený ú&elem.

EPILOG

383

To jsou tvrdá slova, ale vybuchující bomby a drtivé pohromy za#aly trhat iluze lidí a drtit na prach lži, v nichž žili. Sv!tová krize vyvolává sklí#enost a zklamání a p"ivádí k vyvrcholení v"ení nespokojenosti. Stojí zato p"ipomenout si, že filozofie se v +ecku objevila v dob!, kdy, jak Sokrates "ekl, se zdálo, že se nedá d!lat nic jiného, než se skr#it za ze*, dokud bou"e nep"ejde. Je to chybné myšlení, co zni#ilo a zruinovalo Evropu. Spasit ji m$že jedin! správné myšlení. Nyn!jší stav Evropy je pouze vyjád"ením toho, co mohou soust"ed!né emoce - a% pro dobro nebo zlo - vytvo"it. Rasové antipatie, ekonomické antagonismy, národnostní nenávisti a vále#né hr$zy naší b!dné planety vydávají hrozné sv!dectví o faktu, že jsme zapomn!li na vznešený úkol, pro který jsme zde na zemi - úkol p"im!t své osobní životy k tomu, aby odhalily n!co z toho, co je jejich základní skute#ností, úkol rozbít staré iluze, že ego je naším jediným já a t!lo naší jedinou existencí. Mohli bychom se právem rmoutit p"i myšlence na bezmyšlenkovité lidstvo, které v!nuje pozornost každému jinému zájmu jen ne tomu prvnímu a základnímu, kdybychom nev!d!li, že utrpení je samo u#itelem. Sv!t krá#í po své Via Dolorosa a u#í se se zklamanou myslí ho"kým pravdám nad z"íceninami toho, co vystav!l. Velká válka shrnuje n!kolik desetiletí do jednoho tím, že s sebou p"ináší vynucené zm!ny v lidech a jejich myslích, ve spole#nosti a v jejich systémech. Pohroma vytvá"í moudrost a vnucuje lidem moud"ejší cestu, po které m!li putovat dobrovoln!. A tak jejich bolestná utrpení a zklamaná úsilí plodí moudrost. Válka je olupuje o jejich domýšlivé uspokojení, tvrd! se vbodává do jejich slabostí a p"ichází jako d!sivý protilék. Velké války, které nám p"inášejí osobní sklí#enost, p"inášejí nám také mentální probuzení. Náhradou za chaos a válku jsou nové ideje, které plodí. P"evraty v historických událostech oby#ejn! hrají úlohu p"edehry ke zjevení v myslích lidí. Je chybné považovat protivenství vždy za odp$rce. M$že to být n!kdy p"ítel v p"estrojení. Je pravda, že studium filozofické teorie nevzkvétá b!hem krizí, nicmén! provád!ní filozofie v praxi se v této dob! da"í. Tehdy totiž mohou její žáci ukázat dobrodiní svého dosažení a chápání, mohou ukázat, jak

384


jsou klidní a nezmatení uprost"ed všech zkoušek a jak jsou jistí a rozhodní, jsou-li povoláni na místa zodpov!dnosti a soudu; tehdy m$že jejich myšlení spo#ívat v klidné vnit"ní tvrzi, zatímco jejich t!lo jedná rázn! a neohrožen! uprost"ed t!žkých a strašlivých nesnází venku. Jsme zdrceni p"i vypuknutí války a za#ínáme chápat, že život je velkou m!rou pomíjející, že je postižen zklamáním a obtížen bolestí. Prostí lidé nepozorují tuto nestálost existence, nevidí, že všechno se neustále m!ní a mizí. Ale sou#asná doba - svým charakterem velké rychlosti a náhlého p"ekvapení, tak dob"e znázorn!ným historickými událostmi, p"icházejícími p"es noc - nám to za#íná dokazovat. Takové utrpení je výchovné a v naší hlav! se rodí myšlenky, které by jinak nevznikly. Nestálost smyslové existence a postupné zm!ny osobního života jsou nám ost"e a nezvratn! dokázány a takto je náš úzký egoistický rozhled oslaben, to znamená, o#išt!n vznikem touhy nalézt n!co pevn!jšího, nem!nného a trvalého. Tuto touhu m$že uspokojit jedin! hledání n!jaké skute#nosti, jiné než pouze hmotné existence. Když si uv!domíme svou slabost, za#neme pátrat po novém zdroji vnit"ní síly. Když si uv!domíme, že nejsme schopni správn! uspo"ádat život, za#neme hledat jeho význam. Když odhalíme, že jsme byli klamáni zdáním, jsme p"ipraveni se nau#it n!#emu o skute#nosti. Tato válka /2. sv!tová válka - pozn. p"ekl.0 nás u#í nejp"ísn!jším zp$sobem pomíjivosti všech v!cí; ptejme se proto sami sebe, co to znamená. Kde je ten hezký d$m, který byl rozt"íšt!n na kusy, milované dít! zabito, skromné jm!ní ztraceno? 'ím jsou dnes? Jenom vzpomínkami, které vypadají jako živé sny. Ale co jsou vzpomínky? Mentální konstrukce, tudíž myšlenky& 'ím budou tyto v!ci v budoucnosti? Myšlenkami& Jestliže máme odvahu dokon#it logický kruh, pak jsme nuceni u#init záv!r, že n!co, co je #ist! mentální v minulosti i v budoucnosti, musí být #ist! mentální v tom, co spo#ívá v obou - v p"ítomnosti. Takto tiše u#í st"ídavý b!h života prostý nefilozofický lid mentalismu. M$žeme z$stat klidn!jší a zdrav!jší uprost"ed hr$z naší doby, jestliže se držíme pravdy mentalismu, jestliže považujeme tyto hr$zy za zkušenosti, jejichž látka je ve svém základ! práv! tak mentální jako látka sn$.

EPILOG

385

Tak jako lidé, kte"í mají zlé sny a strašné no#ní m$ry, trpí nejvíce, když jsou klamáni skute#ností svých zážitk$, a trp!li by mén!, kdyby v!d!li, že sní, a kdyby sv$j p"elud opustili. Stejn! tak m$žeme zmírnit svá fyzická utrpení, budeme-li si uv!domovat, že toto vše jsou p"edstavy, které p"icházejí a které opravdu zažíváme, ale které zmizí tak, jak p"išly. Filozof m$že více než kdokoli jiný ukazovat cestu ostatním lidem v dob!, kdy jsou zmateni a kdy celý sv!t stojí na k"ižovatce. Existuje vždy cesta osvobození& Je to cesta pokání a návratu& Nic se nezdá být jednodušší, p"esto nic se nezdá být tak t!žké& Ale jiná cesta není. A jít cestou vzr$stajícího utrpení je ješt! t!žší. Avšak je pravda, že noc je nejt!mn!jší p"ed svítáním. Prožíváme nezapomenutelné období. Nyní se vytvá"ejí d!jiny s celým svým d!sivým dramatem a s celým svým tragickým významem. Nebo% náš v!k je p"echodný. Práv! jeho jedine#nost p"ipravuje cestu jedine#nému obrození. Vále#ná zpustošení bude nutno napravit. Musíme se nau#it utkávat se se zlými #asy lepšími myšlenkami. Musíme usilovat o nový v!k, charakterizovaný hlubokým univerzálním cít!ním. Je na nás, abychom slabikovali hádanku budoucnosti písmeny, vyjmutými z abecedy p"ítomnosti. Je na nás, abychom hodnotili hnutí, která nám odhalují d!jiny, a následovali jejich železnou logiku. Je na nás, abychom #erpali moudrá pou#ení ze zmizelých století pro své vlastní etické vedení a hmotný prosp!ch. První a nejp"edn!jší z t!chto pou#ení je, že žijeme na konci cyklu, kde karma uzavírá všechny národní ú#ty, vyrovnává nahromad!né nedoplatky. Stojíme a pozorujeme zanikání jednoho v!ku. Kruh se dokon#uje. Pomníky starého sv!ta padají. Tento p"echod musí nutn! být p"echodem zmatených názor$, k"e#ovitého kvašení a odporujících si ideál$ nebo bu"i#ských emocí a fanatických cit$& Druhé a nejleh#í z t!chto pou#ení je, že úžasný proces rychlé zm!ny se odehrává p"ed našima o#ima, takový proces, jakého žádný národ nebyl nikdy p"edtím sv!dkem. Praktický smysl toho je, že spole#nost by m!la být jak pevná, tak i pružná. Zkamen!lina je také pevná, ale není pružná. Pou#ení ze zemí, jako je 'ína, je, že když je p"ezírán zákon zm!ny,

386


dostavuje se utrpení. Dualismus t!chto dvou sil, stálosti a zm!ny, bude trvat vždy, ale je nutno cvi#it se v um!ní, jak je vždy uvést v soulad. V dobách, jako je p"ítomnost, je t"eba si dobrovoln! všímat aspekt$ zm!ny. To neznamená, že se tím hájí náhlé a násilné revolu#ní zm!ny. Podstatou revoluce, vzhledem k její brutalit!, jsou nevyrovnané emoce a deformované mysli. Mystická víra v p"íchod milénia se skrývá za každou žhavou a zu"ivou revolucí, a p"esto se nikdy v d!jinách neuskute#nila. Kdo užívá nesprávné metody, ni#í tím správné cíle. Kdo zneužívá svobodu, "íká si o omezení, protože zkracuje období lidského jinošství p"ílišným sp!chem, a tak infikuje spole#nost strašlivou psychologickou chorobou - nenávistí& Na druhé stran!, každý, kdo nedovede rozeznat ducha #asu - kterým je obrazoborecká obnova, postupující se stále se zvyšující rychlostí a pošetile mu vzdoruje, bude vzdorovat na své vlastní nebezpe#í. Jsou r$zné zp$soby jak provád!t sociální zlepšení. Existuje zp$sob, že náhle ude"íte svého souseda do hlavy, což je zp$sob revoluce.... Alternativou je p"esv!d#it ho, aby získal rozumn!jší a mén! egoistický z$sob myšlení, týkající se sociálních problém$, což je cesta rozumu. Stejné pojetí lepšího sv!ta m$že podnítit jak neuvažujícího revolucioná"e, tak opatrného rozumá"e. Ale oba sm!ry jsou protich$dné a musí se nevyhnuteln! st"etnout. Je zcela dob"e možné, aby lidé kdekoli m!li lepší a krásn!jší existenci. Postoje konstruktivní služby a nesobecké spolupráce uspokojí veškeré pot"eby. Ale když tento postoj schází, když touhy #lov!ka jsou v rozporu se zám!ry osudu, pak vznikne utrpení ze zbyte#ného zápasu. Proto se vyplatí, když se všichni lidé p"izp$sobí t!mto nevyhnutelným zm!nám, jinak budou trp!t pro svou hloupost. Tvrdohlavé prokazování v!rnosti tomu, co náleží mizející minulosti, nemá význam. Je na autoritách, aby si uv!domily, že pracují síly potírající tradici a odstra(ující stará z"ízení, že nové ideje kvasí a od nich že se žádá nový ušlechtilý a velkorysý názor. Neoplákavejme odchod toho, co dosloužilo své dob!& Burácející velitelský p"íboj dvacátého století nem$že být zadržen. Je nutno mu ponechat jeho cestu, ale nesmí mu být dovoleno,

EPILOG

387

aby zni#il to, co je v našem d!dictví cenné. Smísení bystré myšlenky s odvážnou #inností p"inese nesmírné možnosti. Pohle*me na integraci nejvyšších ideál$ Východu a Západu, na spojení jejich dvou proud$ objev$ - jeden pocházející z nejvzdálen!jšího starov!ku a druhý od nejnov!jší v!dy. Zatím si musíme zachovat zdravý rozum. Když opustíme veškeré kulturní d!dictví náboženství, mysticismu, filozofie, etiky, ideál$ a intuicí, které se nám zachovalo po našich p"edcích, dopustíme se hrozného omylu. Opustili bychom tak nej drahocenn!jší prvky lidské existence. Zjednodušme a o#ist!me toto d!dictví, jestliže si p"ejeme& Odd!lme rozumnou nauku od pov!r#ivé víry& Ale nezapomínejme, že se tato existence nakonec obrátí v popel a prach, když neobsahuje nic z vnit"ního jasného klidu, správného života a z vnit"ní opory pravdivého života, tohoto všeho, #eho je dnes pro naši zmatenou dobu zapot"ebí více než kdykoli p"edtím. Nem$žeme vid!t v hrozném stavu t!ch, jež jsou ob!tmi sv!tového žalu, nucenou askezi, nedobrovolné a necht!né od"íkání, nucené vzdání se každé žádoucí v!ci, osoby a p"ipoutanosti? Nem$žeme vid!t v náhlém zchudnutí kdysi bohatých sídel impéria, jako Londýn a Pa"íž, vynucené sebeumrtvení a oble#ení žín!ného roucha a sypání hlavy popelem? Jestliže miliony lidí byly ožebra#eny, jestliže toto všechno znamená v$bec n!co v širším smyslu, neznamená to, že lidstvo prochází proti své vlastní v$li o#iš%ujícím pochodem v m!"ítku v d!jinách d"íve neznámém? Nem$žeme také vid!t, že finan#ní lavina, která smetla životní úspory milion$ Ameri#an$ v roce 1929, byla téhož druhu? Nejsme všichni u#eni, že zem! je pouze tábo"išt!m a ne v!#ným domovem? Není jasné, že to, #emu se mudrc u#í hlubokou úvahou a dobrovolným sebezapíraním, ostatní lidé se u#í nejtrp#ím nešt!stím a p"ímými ztrátami? Není z toho všeho dále jasné, že nic jiného nemá být ohniskem celého našeho bytí, než touha po pravd!, po významu života, po skute#nosti - po království nebeském Ježíšovými slovy - což vsše je v nás? Mudrc hledá a nalézá své základní št!stí v Mysli, která je jeho nescizitelným majetkem a o kterou ho nem$že žádná katastrofa oloupit. Všude kolem sebe vidíme, jak je lidstvo slep!

388


vedeno, aby hledalo v témže sm!ru, protože vše ostatní je za#alo opoušt!t. To neznamená, že se má bohatstvím asketicky pohrdat, majetek odložit a o pen!zích se zmi(ovat pouze s pokryteckou hr$zou. Takový postoj je správný pro mnicha, ale ne pro moudrého #lov!ka. Co to znamená, je, že m$žeme shromaž*ovat bohatství, když chceme, že m$žeme mít majetek a oce(ovat užite#nost pen!z, lásky, rodiny i p"átel, ale v tom okamžiku, kdy dovolíme t!mto v!cem, aby zcela zaujaly celou naši mysl a zabraly všechen náš #as, takže nemáme ani mysl ani #as, které bychom v!novali pátrání po pochopení, pro# jsme zde, pak se stávají p"estrojenou kletbou a zdrojem skrytého utrpení. Ne že bychom pot"ebovali válku, aby dala rozh"ešení našim myslím a pro#istila naše srdce; život se svým prom!nlivým panoramatem myšlenky a #inu, se svými nekone#nými zápasy nám rovn!ž stále pomáhá. Ale #asto je válka viditelným vyvrcholením stup(ovaných období kosmického zápasu mezi nesobeckými a sobeckými tendencemi v rozhledu #lov!ka, zápasu mezi tím, co pracuje k jednot!, a tím, co pracuje k rozkladu. Zatím bude lidstvo stoupat k vyšším a vyšším pojm$m o tom, co je zlo a bude se stále se prohlubujícím zahanbením opoušt!t své omezené rozhledy a staré brutality. Hr$zy krvavé války zmizí a vojáci odhodí svoje ocelové helmy, až bude zví"e v #lov!ku zkroceno; ale na její místo nastoupí konflikt mysli. Zápas musí pokra#ovat dokud sv!t trvá, ale bude postupn! zjemn!n, zmírn!n, povznesen a o#išt!n od své fyzické brutality. Musíme proto p"ipustit se Sokratem: „Zlo, ó Glaukone, nezmizí ze zem!. Jak by mohlo, když je to název nedokonalosti, jejímž zni#ením získávají dokonalí lidé svou hodnotu?) a s Buddhou: „Zápas musí být, nebo% celý život je zápasem n!jakého druhu.) Ale Buddha také zd$raznil, že spor v život! není ve skute#nosti mezi dobrem a zlem, ale mezi v!d!ním a nev!domostí. Musíme si p"ipomenout, že mudrci odmítají uznávat zlo jako ur#itou neodvislou existenci, ale jedin! jako omezený a p"echodný aspekt existence. Naším úkolem je u#it se moudrosti od veškeré zkušenosti, od bolesti stejn! jako od radosti, od krutosti jako od laskavosti, a vyjad"ovat v zápase denního života práv! to, #emu jsme se nau#ili. Tak vše, co se d!je, nám dává lepší základnu pro budoucí žití.

EPILOG

389

'tvrté a poslední pou#ení, které m$žeme získat, je to, že inteligence p"im!"en! zaost"ená, odvážn! p"ijatá a nesobecky použitá, je nakonec vždy p"evládajícím #initelem. Ti, kdo uctívají sílu spíše než mozek jakožto nejvyšší spole#enskou moc, m!li by si vzít pou#ení z klidné perspektivy d!jin. Kdyby síla byla nejv!tší známou v!ci, byl by obrovský dinosaurus králem tohoto sv!ta a p"edhistorické obludy by dávno zd!dily zemi. Nicmén!, kolik stád t!chto zví"at zašlo lety a nezanechalo d!dice? Vyhynula a zmizela. Pro#? Protože existuje n!co v!tšího než pouhá síla. Ono n!co je Myšlenka. 'lov!k - malinký tvor, jakým byl u porovnání s t!mito obry - je všechny p"emohl. Neud!lal to silou, ale mozkem. Není hranice toho, co bude schopen ud!lat, až pln! vyzbrojí tuto podivuhodnou sílu myšlenky, by% i tak málo chápané. V!da je pouhým stupn!m v tomto r$stu. Jsou lidé, kte"í se jí bojí, protože se bojí toho, co v!decká válka ud!lala #lov!ku. Ale v!da je jenom me#. Jím se m$žete probít skrze své problémy nebo si probodnout hrdlo. A% ud!láte cokoli, zodpov!dnost bude spo#ívat na vás, ne na me#i. Inteligence rozkvétá jako kv!t myšlení správn! "ízeného rozumem a dozrává postupn! v plod p"irozeného insightu. To, co za#íná v primitivním divochu jako slabý záblesk pouhé místní zv!davosti, kon#í ve vyvinutém #lov!ku zanícenou touhou po dokonalém pochopení celé existence. Ty nespo#etné životy na zemi, které stojí mezi ob!ma jsou jen lekcemi ve škole inteligence. Když je inteligence pouze #áste#ná, nevysp!lá a nedokonalá, u#í #lov!ka lstivosti, sobeckosti a materialismu. Když je plná, vyzrálá a dokonalá, u#í ho moudrosti, nesobeckosti a pravd!. Takto se vracíme k úst"ední myšlence, že nejv!tší pot"ebou sv!ta není objev nového v!deckého zázraku nebo nového chvilkového požitku, ale odhalení nového chápání života. Nesta#í usilovat o v!ci, které komplikují existenci; je t"eba existenci také pochopit. Musíme se rozhodnout, zda se chceme u#it této pravd! bolestí, která následuje pošetilost, nebo mírem, který následuje filozofii. My, kte"í putujeme po této podivné planet! a máme na srdci pou#ení filozofie, víme vnit"n!, že náš pravý domov netvo"í ani míruplné prosté scenérie p"írody v pestrém Orient!, ani hlu#né velkom!stské složitosti #lov!ka na bezbarvém Západ!. Víme,

390


že tento domov leží ve vzdáleném míst!, k n!muž nás žádný kymácející se parník, žádný supící stroj, žádná sk"ípající kára, tažená voly, nem$že nikdy zavést. Nebo% tento domov leží v nekone#nosti Nadjá, k n!muž cesty nevedou. Proto musí být filozofie znovu nastolena na své #estné místo ve sv!t! živých a ne dávno mrtvých lidí. Koneckonc$, sv!tové pátrání není kv$li lidem, kte"í musí zem"ít, ale kv$li pravdám, které budou žít. Filozofie shromáždí n!kolik stoupenc$, nebo% v!"íme, že je možné ji u#init srozumitelnou každému inteligentnímu #lov!ku, i když ji nikdy p"ed tím nestudoval. Není však možné ji u#init srozumitelnou žádnému vysoce egoistickému #lov!ku, nebo% ten není ni#ím jiným než rancem lidských p"edsudk$, který se nem$že starat o pravdu. Ego je jehlou, jejímž uchem velbloud pravdy nem$že projít. A pravda je vlastním cílem veškeré ryzí filozofie. Egoismus a iluze je vše, #eho nás filozofie zbavuje, ale oplatou nabízí velmi mnoho. Básník uvidí zá"ivost západu slunce, ale bude p"ezírat atmosférické podmínky, které to p$sobí. V!dec bude vid!t atmosférické podmínky a p"ezírat zá"ivost. Filozof uvidí, jak atmosférickou zm!nu, tak živé zá"ení a ješt! n!co více, co ani básník ani v!dec nezná, nebo% bude v!d!t, jak žít uprost"ed klamného proudu toho, co je pomíjivé v pevnem jasnem klidu SKUTE'NÉHO. Filozof je ten, kdo došel k pochopení sebe sama, zatímco jeho filozofie je jeho obvyklou zkušeností sv!ta, která pochopila sama sebe. Fakt, že uzavíráme toto moderní opakování starobylé nauky a ponecháváme rozvázané konce myšlení a odhalení, že jsme rozvázali uzel sv!tového problému, ale uvoln!né konce nespojili, nesmí zavést #tená"e k netrp!livému odsouzení obsahu této nauky. Nebo% v tajné filozofii neexistují žádné nesvázané konce. Vše je dokonale spojeno, a ten, kdo ji ovládne, bude mít dokonalý postoj mysli. Nyní byly p"ipraveny základy pro nauku posledního svazku tohoto díla, s nímž se budeme pokorn! snažit intelektuáln! vystoupit na nejvyšší vrcholky lidské myšlenky. Nyní byla položena základna, na které m$že být vzty#ena vrchní stavba nejvyšší pravdy. Správné pochopení on!ch vyšších zásad, jež jsou zatím s politováním ponechány pro pozd!jší dobu, vrhne mocný proud sv!tla na nejspletit!jší

EPILOG

391

hádanky lidstva: Jaké je tajemství Mysli, jaký je význam smrti, co je to B$h, co je to 'lov!k, pro# nám P"íroda dává sen a spánek, a tak dále. Neztrácejme se v beznad!ji, protože se sv!t zdá tak špatný. Nabývá pomalu zletilosti uprost"ed zjevného úpadku a ob#asných poklesk$. Jeho zkažené d!tství pomalu postupuje p"ed našima o#ima k nevyhnutelnému konci; jeho agónie nejsou než muka jinošské zm!ny. Ti z nás, kte"í nahlédli pod povrch jak #lov!ka, tak života, mohou z$stat klidní a potvrdit s Ameri#anem Emersonem, že „v!k #tvernožce musí ustoupit. V!k mozku a srdce nastoupit). Jestliže jsme sv!dky bolestí epochy, zápolící ve svém smrtelném zápase, budeme také sv!dky vzniku nové epochy, kde bude život pro lidské bytosti p"ijateln!jší. M$žeme chovat up"ímné p"esv!d#ení, že uprost"ed všeho toho neustálého st"ídání etické stagnace a probuzení b!hem dlouhé a bolestné cesty lidstva od nev!domosti k pravd!, musí nakonec zvít!zit dobrá v$le nejen pro naši út!chu, ale protože základním principem života je jednota. Nejmén! sedm tisíc let podle moderního historického po#ítání, ale dvojnásobn! dlouhé období podle našeho po#ítání, je usazena Sfinga p"ed egyptskou pouští, p"edkládajíc svou hádanku nevšímavým uším lidstva v ml#ení tak hlubokém, jako bylo ml#ení Kristovo, když stál na soudu p"ed Pilátem se stínem d!sného k"íže nad sebou. „Co je pravda?) ptal se "ímský vládce, takto vraceje ozv!nou nej#ast!jší otázku #lov!ka. V!d!l Kristus? Nicmén! neodpov!d!l& Jeho rty se nepohnuly, ale jeho o#í se upíraly do o#í Pilátových za tohoto ticha napln!ného posvátnou hr$zou. Co nemohl odhalit rty a jazykem on - nebo% to p"esahuje oboje nikdo jiný nem$že odhalit. Ale cesta, která vede k takovému vznešenému uskute#n!ní, m$že být horlivému hledajícímu p"esn! nazna#ena. Tomuto obtížnému úsilí bylo pokorn! v!nováno dychtivé pero a bílé, #ekající stránky. Tato kvalita bez#asé pravdy se do meditací autora tohoto díla mocn! vtiskla jednoho ve#era v kraji parami napln!ných džunglí a hustých prales$, kam zapomenutí indi#tí mudrci p"ed dávnou dobou zanesli svou

392


kulturu. Sed!l uprost"ed rozsáhlých opušt!ných z"ícenin starobylého Angkoru v Kambodži a pozoroval noc, jak obléhá den, a pak #ekal, až se hv!zdy objeví nad nejv!tším chrámem, chrámem tak velkým, že obvodová ze* byla tém!" dv! a p$l míle dlouhá. Tu a tam m!la velká budova zlov!stné trhliny; zmrza#ené sochy boh$ z Ramajány byly rozházeny po zemi. Lišejník a popínavé rostliny se vinuly kolem výplní s vytesanými bohyn!mi; trní se hust! rozr$stalo kolem n!ho, ješt!rky lezly bezbožn! po klidných tvá"ích padlých Buddh$; netopý"i pokrývali posvátné svatyn! svým odporným trusem; jasná nebeská souhv!zdí shlížela dol$ na scénu velebného zpustošení; pry# byla hrdá sláva národa Khmér$, ale posvátné pravdy, kterým u#ili jeho mudrci, dosud trvají, i když jejich rty byly n!mé a jejich t!la zni#il #as. Není to nádherné, že je dnes možné poznat a studovat prastarou moudrost t!chto lidí, kte"í byli na vrcholu slávy a vyu#ovali ji v dob!, kdy Evropa byla ješt! zahalena tmou šerého dávnov!ku, a že tato moudrost bude známá a bude se studovat op!t až další dv! tisíciletí p"ejdou p"es tuto planetu? Z poh"ební urny Minulosti byla vyprošt!na tatáž moudrost. Ale protože j e j í zde dána ultramoderní forma, aby se hodila jak pro naši dobu, tak pro naši pot"ebu, její autenti#nost nebo pravda nemusí být jasn! poznatelná jejím dnešním indickým d!dic$m. Nicmén! není zde ani jediná d$ležitá zásada, kterou bychom nenalezli vyjád"enou ve starých sanskrtských spisech. My jsme pouze d!dici a nikoli objeviteli této vždy staré a vždy nové nauky. Proto se spisovatel sklání v úct! p"ed himálajskou inteligencí on!ch mudrc$, kte"í od nevysledovatelného dávnov!ku udržují Pravdu naživu.

DODATEK VYSV3TLENÍ N3KTERÝCH NEPOCHOPENÍ, VYDANÉ JAKO DODATEK KE KNIZE Uve"ejn!ní této mé knihy Skryté nauky za jógou, vyvolalo svým zdánliv! náhlým odchýlením se od sm!ru, kterým jsem se d"íve ubíral, tolik poznámek, spor$ a kritiky mezi #tená"i, kte"í znají má d"ív!jší díla, že pokládám za svou povinnost t!mto #etným osobám - práv! tak, jako sob! - nabídnout tuto vysv!tlující poznámku. A protože se takovéto vysv!tlení dotýká princip$ životní d$ležitosti pro každého, kdo hledá Pravdu, a% zná, nebo nezná má díla, jeho pot"ebnost ukon#ila i poslední zdlouhavá váhání, která mne zdržovala od sestoupení do pobou"eného a roz#ilujícího ovzduší. P"edevším budiž up"ímn! prohlášeno, že kniha obsahuje jisté nedostatky a n!které nejasnosti, které bezpochyby p"isp!ly k vytvo"ení této situace. Zavinily je nesnadné okolnosti, za kterých byla kniha psána. Ale hlavní p"í#ina t!chto nejasností leží možná n!kde jinde. Velká mezinárodní skupina žák$ netrp!liv! #ekala po t"i roky na tento slíbený svazek a ozv!ny jejich netrp!livosti stále doléhaly k mému sluchu. Také pot"eba pomoci jim k správnému postoji vzhledem k válce byla neodbytná a naléhavá. Kone#n! jsem usoudil, že od nich nelze žádat, aby #ekali ješt! déle. Uvolnil jsem proto pro uve"ejn!ní to, co bylo tak dalece p"ipraveno, jakkoli to bylo nedokonalé a neúplné, a odložil zbývající dopl(ující #ást pro druhý svazek. Tak bylo vydáno skryté u#ení v rozsahu pouze základního zlomku svého plného obsahu. Musel jsem se vyrovnat s faktem, že tato nová kniha je tak odlišná svým charakterem a tónem od knih, které ji p"edcházely, že b!žný #tená" bude mít ur#ité obtíže, jestliže se bude do ní chtít pono"it s lehkomyslností, s níž se možná no"il do p"edchozích. Bylo pro mne t!žké psát tyto stránky a musí být ješt! t!žší pro jiné je #íst. Jejich #etba totiž vyžaduje

394


udržovanou a soust"ed!nou pozornost, vyžaduje ostré myšlení a p"edkládá k úvaze nesnadné problémy. Opravdu, nabízí potravu, kterou lze t!žko strávit, protože se zabývá spíše metafyzickými záležitostmi než mystickými zkušenostmi. Je ur#ena spíše pro t!ch n!kolik málo, kte"í mají schopnost rozeznávání, kte"í u#inili Polárku Pravdy svým v$dcem uprost"ed zápas$ konfliktních doktrín a mezi pokušeními, která p"irozen! vznikají z p"edsudku. Velmi málo lidí v$bec kdy ovládlo tuto vyšší nauku bez cizí pomoci svým vlastním úsilím. A% byl nebo nebyl historii znám kompetentní u#itel, byl obvykle p"ítomen v pozadí tém!" každého, kdo se jí u#il. Obtíže nalézt svou vlastní cestu od za#átku až do konce t!mito metafyzickými jemnostmi jsou stejné jako obtíže nalézt cestu za #erné bezm!sí#né noci hustým pralesem. Toto u#ení je tak t!žko srozumitelné a tak nevšední, že mysl v!tšiny student$ se musí ježit bodavými pochybnostmi a dotazy. Je nevyhnuteln! t"eba neustále osv!tlovat jejich chápání a nep"etržit! vysv!tlovat jejich zmatky. Je politováníhodné, že snadno vznikají závažná nepochopení, která se týkají samotného u#ení proto, že tato obtížná látka byla v tomto svazku p"edložena v tak nedokon#ené form!. Snad v!ci trochu pom$že, když upozorním na to, že první pohled vede k rychlému soudu, zatímco druhý jej odsouvá na pozd!jší dobu. Nepochopení, která vznikají, musí být odstran!na. M!l jsem #as projít sv$j spis teprve tehdy, když byl rukopis tišt!n daleko ode mne. V té dob! jsem byl v Indii, vzdálen tisíce mil, a bylo p"íliš pozd! n!co dodate#n! zm!nit. Tehdy jsem pochopil, jak snadno by mohly n!které pasáže vzbudit tyto nesprávné dojmy. První a nejp"edn!jší dojem je názor, že úpln! padá d$razná obhajoba meditace v mých d"ív!jších knihách proto, že jsem odhalil omezení jógy a mysticismu /oba tyto výrazy se mohou pro naše ú#ely pokládat zhruba za rovnocenné0 tak, jak jsou b$žn$ známé tím, že jsem tvrdil, že nedávají nejvyšší zkušenost možnou #lov!ku, a jsou proto zbyte#ným snažením a iluzorní #inností. Takové nepochopení je komické a pošetilé. P"ípad je práv! opa#ný. Považuji cvi#ení meditace za stejn! d$ležité pro každého, jako vždy bylo, a rovn!ž je považuji za jednu z nej d$ležit!jších a nejprosp!šn!jších snah, jimiž se m$že #lov!k zabývat. A bude zcela z"ej-

DODATEK

395

mé, až bude prostudován druhý svazek této knihy, že n!které medita#ní techniky zaujímají #ást jejího nejhodnotn!jšího obsahu. Ale protože tyto techniky jsou neosobní v duchu a univerzální v hledisku, protože se snaží o nejvyšší uskute#n!ní spíše než o osobní uspokojení a protože jsou #asov! odd!leny od b!žného mysticismu metafyzickou disciplínou /bohat! p"ipravenou studiemi tohoto prvého svazku0 jsem nucen je nazvat „ultramystické) a „filozofické), a tak se vyhnout zám!n! s lépe známými, ale po#áte#ními technikami. Jestliže jsem se tedy odvážil kritizovat tyto medita#ní techniky, bylo to pouze proto, abych p"ipravil cestu pro následující odhalení t!chto tém!" neznámých, ale vyšších technik& Nesmíme se mýlit a domnívat se, že to znamená, že p"edcházející práce v józe je marná. Naopak, je vysoce cenná, nebo% vyšší úrovn! nem$žeme dosáhnout, jestliže jsme neprošli tímto p"ípravným stupn!m. Domnívat se, že jsem zcela pop"el mystickou zkušenost, znamená naprosté nepochopení mého zám!ru. P"es zdánliv! si odporující sm!ry mých d"ív!jších spis$, z$stávají základní nauky, které tam byly hlásány, stále platné, i když je nyní z"ejmé, že jejich rozsah nesahá dosti daleko. P"esn! z téhož d$vodu jsem zd$raz(oval nedostatky b!žného mysticismu, chyby b!žných jogín$ a omyly, které obvykle meditující #iní. M!lo by to chránit žáky p"ed možnými výst"ednostmi, což je mé varování, že jejich práce nebyla skon#ena p"ijetím jakéhokoli povznesení nebo poselství, vize #i hlasu. Kdo mezi námi neupadl do samolibého omylu a nep"edstavoval si, že první extatické povznesení je p"ímým spojením s Bohem, nebo kdo nepovažoval poslední v!štecké poselství z nitra za poslední slovo od Boha? Kdo neslyšel o lidech, kte"í se zvrhli v oklamané vizioná"e, nebo upadli do p"ehnaného egoismu, nebo se stali pošetilými sentimentalisty, nebo založili kult, aby finan#n! využívali jiné lidi? To jsou skute#ná nebezpe#í, která obklopují jogína, okultistu a mystika a mají své ob!ti po celém sv!t!. Tato nebezpe#í ohrožují žáka, když p"im!"en! nechápe, co se s ním d!je po dobu jeho mystického zasn!ní, jógického transu, jasnovidné vize nebo extatického pono"ení.

596


Ano, hledající za#íná s vírou, ale musí kon#it poznáním. B$h nevyžaduje pouze jeho kolísavou víru z povzdálí, ale jeho skute#né bezprost"ední vnímání z blízkosti. Teprve když budou jeho myšlenky p"esné, jasné a #inorodé, když jeho city budou tém!" jasnovidn! chápat samy sebe a když jeho zkušenosti zapadnou s naprostým pochopením na své vhodné místo, teprve pak m$že doufat, že unikne shora zmín!ným nebezpe#ím. Tento bod lépe pochopíme, když použijeme jednoduchý p"íklad dít!te a starého muže, kte"í jedou na dalekou cestu. Jeden jako druhý bude procházet týmiž jednoduchými zm!nami okolí, dopravního prost"edku a s tím spojenými zkušenostmi. Nicmén!, kde starý muž si bude dokonale uv!domovat význam a hodnotu každé zm!ny, dít! o nich bude mít pouze více mén! neur#itou p"edstavu. Když dít! vstoupí do banky a dostane peníze na cestu, celý "et!z p"evod$, které souvisí s tímto jednoduchým aktem, mu bude zcela neznám, kdežto starý muž si je pln! uv!domí. Následkem této nev!domosti m$že dít! zahodit #ty"místný šek pouze proto, že v!"í, že šek je oby#ejný kus papíru, ale sá#ek m!d!ných mincí m$že pevn! svírat pouze proto, že jeho tíže se mu zdá nazna#ovat v!tší hodnotu. Podobn! mystik m$že mít pozoruhodné zkušenosti nebo povznesené meditace, ale musí p"esn! chápat, co se mu p"ihodilo. M$že omylem zam!nit ned$ležité, bezpodstatné a pomíjivé v!ci za d$ležité, podstatné a trvalé, jak se s tím #asto shledáváme v historii mysticismu. Nap"íklad, jasnovidné vize, okultní zkušenosti nebo v!štecké intuitivní poselství, která se mu mohou dostavit, m$že považovat za d$ležit!jší než pocit nehmotnosti sv!ta a vnit"ního míru, které m$že zažívat sou#asn! s nimi. A tak m$že zmenšovat to, co by m!l zveli#it a zveli#ovat to, co by m!l zmenšit. Krom! toho, pokud neumí s jistotou rozpoznat p"esný p$vod každé vize, hlasu, poselství nebo zkušenosti, snadno podlehne velkým omyl$m. M$že také zveli#it d$ležitost svého vlastního ega, protože bylo tak š%astné, že získalo tyto podivuhodné zkušenosti, a tím posílí p"ekážku, která mu stojí v cest! k nejvyššímu cíli. Nebo% jednoho dne shledá, že vy#erpal své povznesení, že hrozná zkušenost „temné noci duše), naprosté „duchovní suchosti), na n!ho krut! sestoupila. D"íve

DODATEK

397

nemohl pochopit, že když dovolil, aby ho nadmíru uspokojovaly jeho extatické zkušenosti a nezdrav! lichotily jeho egu, oslabovaly ho. Nyní m$že odhalit, že nesta#í být nevinný jako dít!; je pro n!ho rovn!ž nutné být tak chytrý jako had. Nebo% univerzální existenc z Jejíž on je pouhou #ástí, musí být pochopena a schopnosti myšlení, které jsou pot"ebné k jejímu pochopení, musí být p"im!"en! vyvinuty. Proto když král Malinda se tázal buddhistického mudrce Nagaseny, pro# d!ti nemohou dosáhnout nirvány, odpov!d!l mudrc, že dít! „nem$že s myslí tak omezenou pochopit to, co je nesmírné a nekone#né). Mystik, který si p"edstavuje, že dosp!l kNadjá, dosáhl ve skute#nosti okraje a nikoli st"edu jeho plamene. Jestliže nepodstoupil jistý druh disciplíny, náležející ke kone#né stezce, bude jeho úsilí p"ed#asným skokem. V žádném p"ípad! nebude schopen setrvat v extatickém stavu, o kterém bláhov! v!"í, že jej dosáhl navždy. Vskutku, práv! ty síly, které vyvolal, d"íve nebo pozd!ji ho vrhnou zp!t a tato reakce mu p"inese onu strašnou a melancholickou zkušenost, kterou poznali tém!" všichni pokro&ilí mystici. Svatý Jan z K"íže ji nazýval „temná noc duše); svatá Terezie ji nazvala „velká opušt!nost); st"edov!cí indi#tí mystici, jako Dadu, ji nazývali „fází odlou#ení); Suso, st"edov!ký evropský k"es%anský sv!tec, vypráví, jak trp!l deset let pocitem naprostého opušt!ní Bohem; autor knihy Mrak nepoznávání mluví o tom strašném období, kdy mystik „nem$že Boha ani jasn! vid!t sv!tlem porozum!ní, ani Ho cítit v sladkosti lásky); perští súfí#tí mystici popisují výmluvn! „agónii odlou#ení); moderní západní žáci mysticismu jako Underhillová, Inge, de Sanctis a Barbanson ji popisují jako období duchovní únavy, stagnace, pustoty a suchosti, následující po období intenzívní mystické #innosti a extatické zkušenosti. Ale je nanejvýš d$ležité p"ipomenout, že „temná noc) je zkušenost, s kterou se setkávají pouze pokro#ilí mystici. Nebo% je to samo#inné úsilí P"írody zajistit rovnováhu, je to ukazující prst, vedoucí mystika, který dokon#il svou mystickou stezku, aby nastoupil na kone#nou stezku a takto p"ivedl sv!t, kterým pohrdal nebo který zanedbával, znovu do svého zorného pole. N!co je z"ejm! zapot"ebí, aby to zarazilo hrubé výst"ednosti mysticismu, aby o#istilo naivní sklony jeho

398


stoupence a aby ho nau#ilo odd!lovat ve svých zkušenostech podstatné od toho, co je vedlejší. A to m$že najít v metafyzické disciplín!. Musí mít odvahu chladn! rozpitvat každou vnit"ní zkušenost, bez milosti p"itom používat jako sv$j nástroj inteligenci ostrou jako rapír. Nesmí považovat své intuice za neomylné, ale musí se namáhat, aby si je ov!"il. Musí mít trp!livost ke studiu pravého metafyzického významu a ú#elu vesmíru i Nadjá, musí zkoumat tajemství #asu, prostoru, hmoty a mysli, prozkoumat p"irozenost lidského ega a odhalit nejtajn!jší p$sobení svých myšlenek, slov a skutk$. S takto získaným v!d!ním m$že jít dále a ov!"ovat pravdu, m!"it hodnotu a "ídit b!h svého vnit"ního vývoje. A až tento vývoj projde o#is%ujícím tavidlem rozumového metafyzického zkoumání, objeví, jak je snadné vid!t pouhé p"edstavy v pevné ví"e, že jsou podstatnými fakty, a jak je t!žké se držet p"ímé a úzké stezky, která vede ke vznešenému Nadjá. Sama pr$kopnická badatelka Blavacká, jejíž jméno se tak #asto vzývá pro podporu mysticismu, okultismu a jógy, p"ipustila v opatrných náznacích, daných na str. 169 Tajné nauky /sv. I. losangeleského vydání rukopisu0, že jedin! filozofie by mohla „vrhnout absolutní a kone#né sv!tlo) a že „mimo rámec metafyziky není možná žádná okultní filozofie, ani žádný esoterismus), i když její monumentální kniha se sama neobírá vesmírem z tohoto nej vyššího stanoviska. Metafyzické uvažování má zde dvojí užite#nost. Je pot"ebné nejen k tomu, aby p$sobilo jako opravný prost"edek pro mystickou zkušenost, ale také k tomu, aby ukazovalo další cestu, kterou se má ubírat meditace. A tato cesta leží ve sm!ru harmonie s univerzálním neosobním VEŠKERENSTVEM. Toto vše je úvodem k vysv!tlení, že harmonie s veškerým bytím, jednota se sv!tem, kterou mystik jist! zakouší, je cít!na ale nikoli pochopena, je do#asná a ne trvalá, je nep"ímá a ne bezprost"ední, je hypotetická a ne kone#ná. Tak dlouho, dokud v n!m pln! žije ego, každé takové p"erušení egoistické zkušenosti musí být nezbytn! p"echodné. Ego m"že být ovládnuto a mystická zkušenost oslabením egoistických cit$ poskytne mocný, pot"ebný a slibný náznak této pravdy; ten však z$stane pouze náznakem tak dlouhou, dokud rozum nebude moci uchopit a nevyvratiteln! dokázat, neot"esiteln! poznat ostrým insightem to, co cit ob#as

DODATEK

399

poci%uje b!hem meditace. Proto do toho musí vstoupit metafyzika a spojit se s meditací. „Já) lze nakonec p"emoci pouze jediným zp$sobem, a to, že projde kone#nou stezkou. Ta slu#uje dvojí proces, za prvé, studium a pochopení jeho pravé p"irozenosti /opakovaným a trvalým zkoumáním a analýzou pochopí jeho základní charakter0; za druhé, provád!ní ultra-mystických kontempla#ních cvi#ení, která zcela pozvedají v!domí nad intelekt a ego. V!d!ní, dosažené tímto zp$sobem, se stává zbraní, kterou m$že být ego s jistotou p"emoženo. Dobrodružství jógy filozofického rozlišování musí spojit jógu oddanosti s jógou mentálního soust"ed!ní; ob! jsou nutné, jestliže má být získána pravá a trvalá zkušenost skryté jednoty veškeré existence. Budiž p"ipomenuto, že kritické poznámky, které #iním, nep"icházejí od odp$rce jógy, ale od n!koho, kdo ji denn! a oddan! cvi#í; p"edstavují pozorování p"ítele a jsou to p"átelé, kte"í mají odvahu "íci nám pravdu o nás samých spíše než nám lichotit, kdo nám nejvíce pomáhají. Je proto hrubým neporozum!ním mé nové knihy tvrdit, že aspirantovi radím, aby skon#il se svými jógickými cvi#eními, zatímco mu skute#n! radím, aby je zlepšil. Meditace nesmí být opomíjena. Pouze pošetilec to d!lá. Nebo% meditace je pohybem ve správném sm!ru. Ale musí být prohloubena a rozší"ena. Toto prohlubování a rozši"ování tvo"í kone#nou stezku. Proto, že p"icházíme do vyšší dimenze myšlenky nebo zkušenosti, bychom se nem!li ve svém nadšení dopustit chyby a z"íci se jako bezcenného toho, #eho jsme již dosáhli. Proto, že získáváme pln!jší pochopení v!cí, nejsme žádáni, abychom zavrhovali to, co je pravdivé a užite#né na svém, i když omezen!jším, míst!. A tak se vytvá"í p"edpoklad pro pot"ebu ješt! vyššího dosažení a tuto pot"ebu m$že uspokojit pouze kone#ná stezka. Tímto zp$sobem p"ipravuje první svazek p$du pro semena, jež má zasít druhý svazek, kde bude podán metafyzický klí#ový kámen klenby spolu s ultra-mystickými medita#ními cvi#eními. Druhé nepochopení, které vyžaduje, aby bylo opraveno, je ze všech nejnebezpe#n!jší. P"evládá hlavn! mezi evropskými a americkými #tená"i, nebo% Asiaté chápou tento bod lépe. P"es jasné pokyny a otev"ená pro-

400


hlášení, roztroušená po celém prvním svazku, mi neporozum!li a domnívají se, že tvrdím, že rozumová schopnost je sama o sob$ dostate#ná k dosažení nejvyšší pravdy. To je hrubý omyl a mé pero ho ur#it! nepodpo"í. Vyložil jsem v knize rozdíl mezi intelektem a rozumem, ale upozornil jsem, že rozum nem$že dosáhnout svého plného rozvoje, dokud nebude pozdvižen z konkrétní úrovn! v!dy, aby mohl aktivn! pracovat na abstraktní úrovni metafyziky. Zd$raznil jsem pot"ebu ov!"ovat rozumem záv!ry autorit, tak zvané intuice, intelektu i mystické zkušenosti, ale neprohlásil jsem ho za nej vyšší. Takové povznesené postavení je t"eba vyhradit pro vznešen!jší schopnost. Jestliže jsem vzbudil dojem, že tato kone#ná stezka je #ist! intelektuální proces, potom jsem nesd!lil úsp!šn! své myšlenky. Ano, j e z po#átku rozumová, ale nakonec je ultra-mystická. Nebo% metafyzika m$že padnout pod kola mnohých omyl$ a nebezpe#í stejn! jako mysticismus, jestliže ji nedrží v p"íslušných mezích ultramystický insight. Její nejv!tší chybou by bylo, kdyby odd!lila a postavila jednu #ást lidského bytí - rozum - jako jedin! oprávn!nou k uspokojení, kdyby zúžila veškerou zkušenost na #ist! logickou a rozumovou zkušenost a kdyby zintelektualizovala celou plnost existence do suchého vzorce. Život je mnohem složit!jší. Nebo%, je-li b!žný jógin jako slepec, který se m$že pohybovat, ale nem$že jasn! vid!t, kam jde, je b!žný metafýzik jako mrzák, který m$že vid!t dosti jasn!, ale nem$že se v$bec pohybovat. Metafyzika pro sv$j intelektuální základ a racionalistické p"edsudky a pro své p"ezírání požadavk$ cit$ a zkušeností jako nemístných, m$že dojít pouze k jednostranným abstrakcím. Nebo% cit a zkušenost jsou intergrálními sou#ástmi lidské existence a zdravý, p"im!"ený a pravdivý názor musí být tak obsáhlý, aby zd$raznil jejich nároky. Pot"ebujeme rozsáhlejší integraci než tu, kterou poskytuje metafyzika, protože ta nechává vše procházet sítem rozumu, a proto není spravedlivá k tomu, co je mimo rozum. Její nejjemn!jší pojem nedokáže vysv!tlit Skute#né, to jest, Nadjá. Jist!, metafyzika poukazuje na skute#nost, ale opouští ji jako nedosaženou možnost. Nabízí pojmové vzorce pravdy, ale opouští

DODATEK

401

ji jako neprozkoumanou možnost. Nebo% metafyzika musí nakonec ukázat nad sebe. Je pouze stupn!m k ultra-mysticismu. Rozum nem$že nikdy dát více, než nep"ímé poznání. To je jeho neuniknutelné omezení. M$že vstoupit pouze do p"íbuzenského "ádu v!ci, jak jsem zd$raznil v osmé kapitole, a je proto navždy omezen na okruh relativity. Takový je neut!šený výsledek vlastního nep"edpojatého vyšet"ování rozumu a p"esto výsledek nejvyšší d$ležitosti pro milovníky pravdy - jakkoli je to poko"ující pro ty, kdo by cht!li pošetile umístit rozum na nejvyšší podstavec - jak jasn! ukázal Kant na Západ! a Šankara na Východ!. Pravda k nám mluví o Skute#nu, dává nám zprávu o tom, že existuje a uv!domuje nás o své reálnosti. Avšak pravda nep"ivádí Skute#no do našeho v!domí, nem!ní svou existenci ve skute#nost a neumož(uje nám ji poci%ovat jako obsah zkušenosti. Nebo% Skute#no není možné ani poznat omezeným myšlením, ani sd!lit omezenými myšlenkami. Není možné definovat Nadjá pozitivními výrazy v pojmech. Nepochopit to, trvat na jeho vt!snání do racionalistických forem, znamená dopustit se intelektuálního klamu, který #íhá za každým metafyzickým nárokem na poznání nejvyšší Pravdy. Metafyzika nalézá svou vhodnou Nemesis p"i vyvrcholení své vlastní #innosti, jež musí vždy vést k ur#itému pochopení, že je neschopna obsáhnout Skute#no. Nedovolte jí, aby povznesla svá omezení na vyvýšené místo, jako by byly ctnostmi, a uctívala je. První službou rozumového myšlení je obrátit naši pozornost k faktu, že Nadjá existuje, ale jeho poslední službou je pochopit svou vlastní neschopnost je odhalit. Další službou je "íci nám, #ím je ona nehmotná skute#nost a #ím není; ale m$žeme myslit o Nadjá a na Nadjá, aniž je skute#n! známe. Takové poznání m$že p"ijít pouze mimo myšlení, což znamená, že m$že p"ijít pouze v n!jakém druhu mystického chápání. Rozum stoupá ke své nejvyšší metafyzické úrovni, když, chápaje svá vlastní omezení, sám se vylou#í, "ka: „I já jsem pouze nástrojem Bytí, ale ne Bytí samo.) Pojem Nadjá je tedy pouze intelektualizací skute#nosti a nikdy nem$že být náhradou za uskute#n!né bytí Nadjá. Nazna#uje a p"edchází tento insight a takto nás p"ipravuje k získání nepopsatelného osvícení, ale

402


neud!luje je. Co rozum prohlašuje za pravdu, je možné uskute#nit pouze ultra-mystickým insightem. Prvotním úkolem metafyziky je odhalit, #ím pravda být nem$že a opravit chápání pravdy. Takto poskytuje hledající mysli preventivní kontrolu a chrání ji p"ed bloud!ním. Pokouší-li se metafyzika pochopit skute#nost, musí shledat, jak je sama nedostate#ná. V bodu, kde kon#í, musí p"esv!d#it mysl, že se má uchýlit k ultra-mystice. To není potla#ování rozumu, ale poznání jeho mezí. Ví pln!, co m$že a co nem$že d!lat. Nebo% metafyzika rozvinuje tohoto kritického ducha chladného analytického oce(ování, které je d$ležité pro odd!lení klamného od pravdivého, iluzorního od skute#ného. Taková kritika nem$že zni#it to, co je pravdivé v mysticismu, ale pouze to m$že potvrdit, p"itom chrání cvi#ícího, aby nebyl klamán mylnými názory. Nyní se uvidí, jak vzdáleni od pravdy jsou ti, kdo si myslí, že jsem zam!nil mystický insight za pouhé rozumové uvažování. Toto vysv!tlení by m!lo odstranit každý další omyl. Jestliže tedy tato kniha chválila schopnost rozumu posuzovat pravdu idejí a ov!"ovat zkušenosti autorit, pseudo-intuice a mystických vizí, bylo to pouze proto, aby p"ipravila cestu pro práci druhého svazku, kde se #tená" setká s vznešen!jší naukou o Nadjá a kde bude rozum p"inucen p"iznat svou vlastní nedostate#nost p"ed jemn!jšími problémy, které tam budou uvedeny. Takto vyvstane pot"eba vyšších schopností, p"edevším intuice a potom insightu, ale teprve pak je bude možné pln! popsat. Krom! toho jsem první svazek nedovedl dále než k nauce o mentalismu a k tomu sta#il rozum. Ale když pro#ítám napsaný rukopis v dob! volna, které jsem nem!l ani v nejmenším k dispozici p"i jeho psaní, up"ímn! se p"iznávám, že odstavce o intuici a rozumu v sedmé kapitole pravd!podobn! ponechají mé #tená"e v rozpacích o mém postoji k t!mto témat$m. Pro mé kritické hodnocení toho, co se b!žn! nazývá intuicí, ale co je nej#ast!ji jen pseudo-intuicí, bude pro mne nesnadné porovnat silný d$raz, který kladu na rozum s dalšími poznámkami v témže odstavci: „Metoda rozumového uvažování o všech dostupných faktech, vyp!stovaná krajní koncentrací na nejvyšší úrove( p"ímého insightu je p"ípravná a p"edb!žná takovému zdroji, jakým je insight a p"evyšuje rozumové uvažování.) Úmysln! jsem vy-

DODATEK

403

bral tuto v!tu, protože obsahuje z"ejmé p"epsání, které jsem se snažil opravit po jeho objevení, ale bylo p"íliš pozd!, nebo% jsem pobýval v Indii a kniha byla tišt!na na Západ! a vzhledem k vále#né dob! byla doprava materiálu velmi ztížená. V!ta má správn! znít takto: „Rozumové uvažování o všech dostupných faktech, vyp!stované krajní koncentrací, je p"ípravné a p"edb!žné pro to, co je bezprost"edním insightem a co p"evyšuje rozumové uvažování.) Již sám fakt, že v!ta kon#í slovy „a p"evyšuje rozumové uvažování) by m!l posta#it, aby nazna#il bystrému #tená"i, že se zde rozum nepovažuje za nejvyšší schopnost k nalezení pravdy. Ale mohou vzniknout zmatky a pochyby, protože jsem se nepokusil popsat tuto nejvyšší schopnost bezprost"edního insightu, pouze jsem se zmínil o její existenci, zatímco jsem dlouze a podrobn! popisoval ctnosti rozumu. Vysv!tlením této v!ci je, že pro ú#ely prvého svazku jsem se musil zastavit u rozumu, protože povaha insightu a ultra-mystické metody jeho dosažení práv! tak, jako tajemný zdroj a zákony ovládající pravou intuici, náležejí do záv!re#ného výkladu skryté nauky, a proto jsem je vyhradil pro druhý svazek. Nebo% ony tvo"í #ást hlavního odhalení, týkajícího se jak mysli, tak Nadjá. 'tená"$m by více pomohlo, kdybych byl p"ipojil n!kolik dalších stránek, které by stru#n! vysv!tlily rozdíl mezi rozumem a insightem a mezi intuicí a insightem a velmi lituji, že jsem to neud!lal. Kon#ím tuto opravu a zmíním se nyní o tomto posledním bod!. Pro# odmítám prop$j#it název „intuice) tomuto vrcholnému procesu, t"ebaže p"ipouštím, že je ultra-mystický? Pro# místo tohoto následuji Buddhu a nazývám jej insightem? První odpov!* je, že intuice #asto není pravá a musí se nutn! brzdit rozumem. Druhá odpov!* je, že intuice není vždy k našim službám; m$že zde být dnes, ale pry# zítra. Ale nejd$ležit!jší odpov!dí je, že intuice se zabývá v!cmi a událostmi našeho #aso-prostoro-hmotného sv!ta, kdežto insight se zabývá pouze bez#asým posvátným sv!tem Skute#na. První se dotýká myšlenek a v!cí, kdežto druhé se omezuje na poznání jenom jednoho jediného objektu-nejvyšší skute#nosti, Nadjá. Nikomu se nikdy nem$že poda"it snížit insight k úrovni, která by poskytovala správné vedení v hmotných záležitostech, a%

404


jsou jakékoli, každý však m$že dostat intuici o koni, který vyhraje na závodech, o pravém charakteru n!které lidské bytosti nebo o hodnotách n!jaké nauky. Insight má s intuicí tutéž vlastnost spontánního vzniku, rodí se neo#ekávan! v nitru, ale krom! toho nesnese žádné porovnávání, nebo% pracuje na odlišné a hlubší úrovni. Nazývám insight ultra-mystickou schopností pouze proto, abych ukázal, že jeho p"irozenost je bližší intuici než intelektu, že myšlenky ho nemohou vymezovat a že vzniká více z meditace než z rozumování. Mystici, kte"í nemohou pohopit tento bod, by m!li uvážit, že jejich vlastní zkušenost p"ipouští r$zné stupn! hloubky, jakož i odlišné oblasti chápání. Insight je poslední stupe( v nejširší možné oblasti. M$j vztah k intuici by mohl být snadno nepochopen. Ani na okamžik nepopírám fakt její existence, a ani bych to nemohl ud!lat, aniž bych nepop"el svou vlastní denní zkušenost i zkušenost mnoha jiných. Co tím skute#n! míním je, že pr$m!rný #lov!k si nikdy nem$že být jistý, zda zvláštní intuice, která mu v n!kterém okamžiku zasvitne, je opravdu správná nebo ne. Proto jsem se pustil do úkolu o#istit užívání tohoto zneužívaného výrazu, odhalit pseudo-intuici a vyzna#it p"esnou oblast, ve které pracuje pravá intuice. Takovou jistotu m$že mít pouze mudrc, to jest, #lov!k, který pochopil a realizoval nejvyšší pravdu o vesmíru. Takový #lov!k je tím nejvzácn!jším z tvor$. Dávám proto p"ednost pojmenovat jeho schopnost insightem, abych ji odlišil od nespolehlivosti, která je #astým jevem u intuice prostého #lov!ka. Mudrc$v insight mu umož(uje jednat vždy s jistotou, že má pravdu, a myslit s d$v!rou, že jeho záv!ry jsou p"esné. Krom! toho to není vrtkavá schopnost, ale je mu vždy k službám, zatímco žádný prostý #lov!k nem$že poctiv! tvrdit, že m$že rozkazovat intuici dle své v$le nebo že je vždy spolehlivá. Insight je neomylný a lze jej proto používat ke kontrole rozumové úvahy, zatímco prostý #lov!k musí brzdit svou intuici rozumem. Intuice je slepá; m$že být správná, ale neví, pro# je správné to, co cítí. Insight je naopak dosažením dokonalého pochopení a plnosti vnímání.

DODATEK

405

Jsou tedy dva druhy mysticismu; b!žný a ultra-mystický. První je p"ípravný a p!stuje káze(, kdežto druhý je kone#ný a vrcholící. První p"izp$sobuje mysl a utvá"í charakter, kdežto druhý uzp$sobuje metafyzického mystika pro jeho p"etvo"ení ve filozofa, což je velkolepým vyvrcholením všech t!chto p"íprav. Nesmíme zam!(ovat tyto dva stupn!, které jsou od sebe odd!leny metafyzickou disciplínou. Meditace se cvi#í v obou, ale cvi#ení se velmi liší. Tato vyšší a d"íve tajná cvi#ení, která dopl(ují metafyzické nauky, odhalím ve druhém svazku svého díla, který odpoví co možná nejpln!jším zp$sobem poprvé v západním písemnictví na otázku: Jak máme poznat Nadjá takové, jakým je? Protože myšlení dává pouze nep"ímý názor na existenci a cit dává pouze osobní názor, roz"ešení naší nesnáze leží v rozvoji insightu. A to se objeví pouze, když cit se vzdá ega a myšlenka se sama utiší v klidu, když citové zprávy vyt"íbené klidnou meditací jsou zachyceny, zkoumány a potvrzeny myšlením, zaost"eným do b"itkého ost"í rozumové úvahy, a když metafyzika a mysticismus vykonaly svou práci a ustoupily. Tento insight není ani intelektem ani intuicí, za co se obvykle myln! pokládá, je to ultramystická schopnost. Co se pokouším "íci je, že není správné o#ekávat kone#né poznání a zkušenost Nadjá u nedosp!lého a zpola vyvinutého mystika, ale spíše úpln! zralého filozoficky cvi#eného mystika, a že to, o #em se obecn! v!"í, že je poslední mystickou zkušeností, je ve skute#nosti následováno dalším a pokro#ilejším stupn!m. Nebo% je t"eba dlouhého r$stu, aby byla mladá rostlinka p"ivedena do plného kv!tu. Teprve v tomto posledním stupni se metafyzika, která je vyšší oktávou v!dy, m$že a musí p"em!nit ve svou vlastní další oktávu, ve filozofii. Musíme rozlišovat mezi metafyzikou a filozofiií, mezi racionálním logickým p"emýšlením a skute#ným ultra-mystickým ov!"ením. 'lov!k m$že být u#eným metafyzikem, když sedí ve své studovn!, ale naprostým pošetilcem, když se pohybuje na ulici. Ale filozof se snaží žít tak, jak to odpovídá jeho ozna#ení, to znamená, moud"e, a% již je to život myšlení, nebo život #innosti. I když jsme v prvních stupních tohoto hledání nuceni ost"e odd!lovat mysticismus od metafyziky, pozd!ji, když bylo dosaženo ú#elu tohoto

406


odd!lení a naše mystické zkušenosti byly o#išt!ny, vedeny, ukázn!ny a ov!"eny metafyzickou úvahou, musíme toto rozlišování mezi nimi odstranit. V tomto posledním stupni již nejsou protich$dné, nevylu#ují se již vzájemn!, ale no"í se do ultra-mystického odhalení, kterým je insight. Tak také sm!ry cit$ a rozumové úvahy, které se d"íve rozcházely, se nyní setkávají a harmonizují. Ani by se tento insight nemohl zrodit n!jakým jiným zp$sobem než spojením mystického snažení a metafyzické aktivity. Proces, jímž se každý metafyzik musí stát mystikem, jestliže chce dosáhnout cíle, je tak nevyhnutelný, jako proces, jímž se každý mystik musí stát metafyzikem z téhož d$vodu. Tradi#ní rozdvojení mezi nimi se stane nakonec um!lým, t"ebaže bylo d"íve pln! ospravedln!no. Rozdíl mezi pravdou nabytou rozumovou úvahou a pravdou nabytou cít!ním je odstran!n následující tajemnou zkušeností insightu, který obsahuje a slu#uje nejhlubší prvky obou a p"itom je zárove( p"evyšuje. Náboženství m$že #lov!ka obrátit v okamžiku; mysticismus mu m$že dát své výsledky v extatických hodinách b!hem n!kolika let, ale filozofie je práce na celý život. Úvaha m! nau#ila a zkušenost p"esv!d#ila, že chopit se n!jakého zvláštního #initele v život!, vytý#it jenom jeho samotného a povýšit nad všechny ostatní, je díl#í a zavád!jící zp$sob jednání, a proto hodný odsouzení. Nev!"ím, že je možné dojít k "ádnému a zdravému názoru na život, jestliže to není celkový názor, jestliže není natolik informován, aby umístil všechny hlavní #initele na jejich správná místa, a kone#n! jestliže je nespojí do dokonalého celku. Neztrácejme se ve fantastických extrémech nauky, ale pamatujme si, že moudrost spo#ívá ve sbírání drobných zrnek pravdy tu a tam roztroušených v široce se rozprostírající spoust! teorií. Je chybou pohlížet nap"íklad na jógu ovládání t!la s pohrdáním. Zabývá se o#iš%ováním, posilováním a lé#ením oné nejd$ležit!jší #ástí já - t!la. Žádné množství toužebného myšlení nebo metafyzické magie ze strany žáka, nem$že nechat zmizet toto t!lo. Je zde a musí se s ním po#ítat. Jak pošetilé potom je, když se n!kdo dívá s pohrdáním na metodu, která uvádí t!lo do dobrého stavu tak, aby nebránilo mentálním snahám jogína& Proto

DODATEK

407

žádná ze t"í obvyklých jógických skupin nevylu#uje jinou, žádná není schopna stát na vlastních nohou, ale všechny jsou spolu nerozlu#n! spojeny a musí sou#asn! nebo postupn! jedna druhou dopl(ovat v konkrétním studiu a cvi#ení. R$zné jógy - fyzická, citová, intelektuální a ultra-mystická - jsou tradi#n! vypracovány tak, aby následovaly za sebou a žáci obvykle postupují od jedné ke druhé. Ale za zm!n!ných podmínek moderní doby by bylo lepší a moud"ejší, kdyby prvé t"i mohly být praktikovány tak sou#asn!, jak jen možno. Pouze #tvrtá - pro svou jedine#nost a nad"azenost - má být nastoupena nezávisle. Je politováníhodné, že tento širší názor na jógu se v pr$b!hu doby v Indii ztratil, takže panditi nad"azují hodnotu intelektu, asketi d!lají mnoho povyku pro t!lesnou životosprávu a mystici si libují v lázni nezadržovaných cit$, zatímco všichni t"i sebou vzájemn! opovrhují. Filozof neupadá do této chyby. Uv!domuje si, že lidský život spo#ívá na t"ínožce myšlení, cít!ní a #innosti a že pravý vzr$st se nem$že dít kousek po kousku, ale že musí být vyrovnaný a r$st se má dít pouze integráln!. Je práv! tak absurdní a chimérické provád!t intelektuální jógu samotnou, jako provád!t samotnou jógu citu. Všechny t"i stezky se musí sledovat, aby p"ipravily žáka pro pravé zasv!cení do filozofie - na rozdíl od pouhé metafyziky - a to sledovat tak sou#asn!, jak jen možno. Nebo% se musí pracovat na celé lidské bytosti a ne pouze na její #ásti. Musíme používat všechny #ásti lidské p"irozenosti, jestliže se má náležit! rozvinout. Filozofie proto nepo#ítá pouze se samotnou myslí, ale také s citem a t!lem. Moudrost je dokonalá, když chápe a ovládá všechny t"i. A#koli se to nezdá, je cesta od za#átku souvislá. B$h, jehož jsme našli meditací v srdci, je prvním krokem k Bohu, kterého nalezneme v celém vesmíru. Po síle, která nás táhla pry# od sv!ta v našem asketickém úsilí odpoutat se od sebe samých, následuje nevyhnuteln! síla, která nás táhne zp!t ke sv!tu v nesobecké služb!. Neopouštím principy, hájené v mých d"ív!jších knihách, ale dosáhl jsem hlubšího v!d!ní o nich. M$j vnit"ní r$st byl organický; v!tve a listy se nyní široce rozpínají a ko"eny nebyly od"íznuty, jen pronikly do hlubší

478


p$dy. Proto se ani nikdo jiný nemusí z"íkat on!ch princip$, ani nemusí na"íkat, že jsem ukázal na další stupn!, jak si n!kte"í st!žovali, a tím že jsem p"e"ízl p"í#ku, na které již stáli. Jiní cítí, že na co dosud hled!li jako na nejsv!t!jší, se odložilo do nepot"ebného a iluzorního, a že tak byla odvržena jejich nejv!tší podpora. Mohu pouze odpov!d!t, že naprosto neporozum!li mým slov$m. Nežádá se na nich, aby odvrhli osobní intuici nebo mystické city, ale pouze, aby je o#istili. Nežádá se na nich, aby se z"ekli jógy, ale pouze, aby znovu upravili hodnoty, které p"id!lují svým jógickým zkušenostem. Meditace je pro n! dnes tak nezbytná, jako byla vždy. B$h není iluzorní, ale nejv!tší skute#ností lidské existence; musíme pouze o#istit své p"edstavy o N!m. Budiž p"ipušt!no, že Nadjá mystikovo není Nadjá filozofa. B$h afrického divocha nebyl Bohem ministerského p"edsedy Gladstona, který pro n!ho stanovil zákon; p"esto m!li oba pravdu ve svém postoji uctívání. Co jsem d"íve napsal o Nadjá a o cest! k N!mu je stále pravdivé pro všechny žáky, kte"í úsp!šn! neprošli druhým stupn!m. Ti tvo"í velkou v!tšinu. A jestliže se jim nedostává síla touhy nebo p"íležitost pro tuto kone#nou stezku, nemusí se pokoušet ji nastoupit, ale mohou se spokojit s p"ipomínkou, že existuje, a trochou p"íležitostného #tení o ní. I to #asem p"inese dobré plody. Nicmén! t!ch n!kolik, kte"í cht!jí se mnou vystoupit výše, mají nyní p"íležitost tak u#init. Popud se jim dostaví, protože budou mít o#i, aby vid!li, že jsem p"ipravil cestu zjevení, které ješt! p"ijde, které bude podstatn! „duchovn!jší) než kterékoli pou#ení, jež jsem dosud poskytl ve svých spisech. Mohu vhodn! kon#it n!kolika slovy, napsanými p"ed tém!" jedním a p$l stoletím oním osvíceným Francouzem Louis St. Martinem: „Jediné zasv!cení, o n!mž káži, a které hledám se vší vroucností své duše, je to, kterým vstupujeme do srdce Boha a necháváme Božskému Srdci vstoupit do nás.)

PhDr. PAUL BRUNTON SKRYTÁ NAUKA ZA JÓGOU I. THE HIDDEN TEACHING BEYOND YOGA

Recommend Documents