PG 4143 .P77
Copy
1
PG 4143 .P77
Copy
PRAVIDLA
1
fi
PRAVOPISU
Ve vazba za 9 krejcarv.
Ve Vídni
V
c.
k.
školním knihoskladu, 1870.
M
P
V V
Školní
knihy,
v
c.
k.
školním
knhoskladu
vydané, nesmjí se prodávati dráž, než za tu cenu, která na titulním jich listu
naznaena
jest.
;
Díl
prvý.
Mluvnická píprava.
Úvod. v
1,
§.
lovk
mluvicím ústrojím vydává rozliné
lánkované zvuky ili hlásky. Psaná neb tištná znaménka hlásek jmenujemene písmeny nebo litery. Jsou v jazyku našem tyto: a, i, c c\ d, 9 e, é, 7
f, ty
ff, f,
\
ch,
i,
j,
k,
l,
m,
n,
,
o,
p, q, r, r,
s, š,
u, v, y, z, z. §. 2.
Hlásky jsou buto samohlásky
samy p sob dokonale nebo dvojhlásky,
vysloviti dají,
dv
totiž rozdílné
,
které se
totiž a, e,
i,
samohlásky,
které dohromady tak splývají že se jedním otevením ust vyslovují, a tudy
bývají:
,
on,
ob
hlásky najednou slyšány
ay;
nebo polosamohlásky, totiž r a !, když se jich pomocí tvoí slabika, k. p. prst, brk, slza, mlha nebo souhlásky, které samy sebou jasného zvuku nedávají, ale teprv pomocí samohlásek ho nabývají, k. p. b, h, m, p.
Souhlásky jsou dle vyslovení a) tvrdé: d, h, cfc, k, 1 (kl), n, r,
mékké :
b)
c,
,
c,
c) obojetné: b,
f,
j,
m,
1
p,
(chmel), t,
s,
bu nebo
t;
, ,
š,
f y
i
nebo
;
z.
Jedna hláska nebo více hlásek, najednou-li se vysloví, iní slabiku: a, o-lv-ko, an-d-lo-vé, vrch, vlh-ký. V každé slabice musí býti samohláska 3.
§.
nebo polosamokiáska.
Jedna slabika neb více slabik, tak dohromady spojenj^ch, že nco vyznamenávají, iní slovo §. 4.
^
k. p.
ped,
brk, truhla, koš, stojím, dvé,
hej.
Slova jsou: a)
jednoslabiná jestli jen jednu slabiku mají, jako a, dar, lev, mlat mají-li více slabik, šlomlá-de-nec, jako no-ha vou viceslabiná ,
:
;
:
,
,
roz-pu-sti-lee.
koenová \ koeny
b)
t.
j.
slova,
z
nichž
jiná
slova pocházejí, jako: král, mru, noc. Ta, která z
koen
odvozená usmrtiti
;
tchto svj ,
jako
pvod
#r#7ovství
:
noní
,
berou, jmenujeme smrt nesmrtelný, ,
pomocí nkterých slabik, které,
enovým sledují,
slovem,
pípony,
pedpony Tak
šlovou.
dje
se
stojí-li
ped
ko-
po
nm
ná-
Odvozování
^onocrrý.
pakli
,
jsou ve slovech
smrtelný, ponocný, slabiky ne,
s
nea po pedpony, :
slabiky telný a ný pípony. c) prostá (jednoduchá) vají ze
dvou nebo
nebo složená.
z více slov,
Tato sestá-
která sice o
sob
:
nco
zvláštního,
menávají, k.
p.
vc
spolu však jen jednu
vyzna-
živo-bytí, vino-hrad, sto-letí.
Když jedním slovem nebo více slovy o njaké osob nebo vci nco pravíme povstane vta c. prpov. K. p. Hímá. Slunce svítí. Nepo§.
5.
,
slušný bojí se trestu. Za asu knížete Oldicha v Cechách sv. poustevník Prokop. Vty jsou
a) hlavní a
slov
vedlejší.
vedlejší,
a
Vta,
která jinou vysvtluje,
která se vedlejší
ta,
vtou vy-
svtluje, hlavní. K. p. Vlaštovky, když se vracejí,
k nám
zvstují jaro.
nápov
i)
žil
a
dopov.
Jsou-li
dv vty
tak úzce
sebou spojeny, že, uslyším-li první vtu, hned také druhou oekávám, tu slov první vta nápov, druhá dopov. K. p. Jest-li píliš mnoho zhasne svtlo. Ac bylo oleje do lampy naleješ s
,
ve dne, neostýchal se krásti. vace, nebylo by zlodje. §. 6.
Všeliká slova,
z
Kdyby
nebylo skrý-
ec
sestává, roz-
kterých
dlujeme dle jich povahy na jisté tídy, které jmenujeme ásti ei. Tch jest devatero í.
Podstatné jméno.
2.
Pídavné
3.
íslovka.
4.
5.
Zájmeno. asoslovo
6.
Píslovce.
7.
Pedložka.
8.
Spojka.
(jméno).
c.
9. Mezislovce.
sloveso.
;
6 Slova nkterých tíd v mluvení
báme,
pemujíce
zvlášt jejich koncovky
tráva, trávy, travoo atd.
;
tvrdý, tvrdá,
stojím, stojíš, státi, stoje atd.;
ei.
ásti
k. p. za,
Jiná
rozlin ohý-
se v
ped, hned,
ei
i
tvrdé atd.
jmenujeme
nikterak
k. p*
,
je ohebné
nemní
ach, ejhle, zejtra,
i
jako jmenu,
jeme je neohebné ásti ecL K onm patí Podstatné jméno, pídavné, íslovka, zájmeno, asoslovo; :
k tmto
:
píslovce, spojka,
pedložka a
mezislovce*
Ohebná slova buto se skloují anebo se asují. Podstatná i pídavná jména, íslovky a zájmena asoslova se asují. se skloují ;
Naped stech
ei
o ohebných,
jednati budeme.
potom
o
neohebných
á-
;
Oddíl prvý.
O
ohebných ástech
reci.
Hlava pryá. i.
§. 7.
Podstatné jméno.
Slova, kterými se
njaké osob nebo vci
dává jméno, nazýváme podstatná jména. K. p. Cech, chlapec, voda, krev, slícnost, duše, rozum, mysl. Podstatná jména jsou
bu
a) jména vlastní, t.j. jména, která se toliko jediné osob neb vci dávají, k. p. Václav, Ludmila. Taková jsou jména kestná, píjmení, jména ná-
rod,
zemí,
vrch, ek, potok, mst,
vesnic,
Ambrož. Turci* Krkonoše. m>íc Labe. Praha. Hostýn. Tatry. íjen. b) jména obecná; ta dáváme tém osobám i vcem, kteréž pro jich podobnost považujeme za stejné, atd.
k.
c)
p.
K.
p. Sv.
žák, krejí, tesa, mléko, máslo
jména nost ci
znamenají njakou vlaststav osoby neb vci. K. p. pilnost, slicodtazitá
nost, hluchota.
,
která
:
8
Pi každém
podstatném jménu zorovati 1) rod, 2) íslo a 3) pády. §.
1.
8.
sluší po-
mužský, ženský, stední. rodu které jméno jest, seznáš nejlépe ného mluvení. Pro snadnjší poznání pidati k mužskému jménu slovíko ten
Rod
Jakého
jest trojí:
z
mžeme k
žen-
dm,
(ta)
,
skéma
vž,
%
ke stednímu
ta,
to,
(ten)
k. p.
obec-
dílo.
(to)
íslo jest dvojí
:
jednotné a množné.
íslo znamená jednu toliko osobu nebo
k, dm
Jednotné
vc:
stl,
množné jmenuje více osob nebo vcí téhož spsobu: stoly, kon, domy.
Nkterá
ec
;
slova mají také dvojné íslo, o dvou-li
bývá, jako
Nkterá
:
ruce, uši, oci.
nemají ísla množného jako nenávist, svdomí: jiná zase nemají ísla jednotného, jako plíce, kamna, klešt. slova
,
:
3.
Promny
jmen na konci jmenujeme pády. Jest jich v každém ísle sedm. V kterém pádu njaké jméno stojí poznáváme z následujících otázek Stojí pád Pády.
,
:
lý na otázku
:
Edo
?
Co
?
—
Ovce
bží.
Strom
roste.
2hý
„
i
í?
Koho
?
eho ?
—
Kniha mého bratra. Dostal dar od své
tety.
Pl
jablka.
:
:
9
na otázku: Komu?
3tí
emu? — Dones Ucí
to kmotrovi.
kováskému
se
emeslu. 4tý
Koho? Co?
„
„
—
Zavolej bratra.
slíbené peníze.
ti
5tý
pi vykiknutí neb
—
volání.
Bože! Slitov-
nice
6tý na otázku
:
em ?
kom ?
!
—
ném ve
7mý
„
(S) kým?
„
Nesu
ím?
Povídá o udat-
Vz vzí
vojáku.
bláté.
—
Mluvil se
svým
nepítelem. Osidlem se obsil. Je
První a pátý pád šlovou pády
kováem.
pímé,
ostatní
pády nepímé.
Ne všecka podstatná jména skloují se šestero jedním a týmž spsobem; máme pro obrazc skloovacích. §• 9.
n
§. 10.
Ku prvnímu sklonní poítáme jména
rodu a) mužského, ($.
2.)
která se na
tvrdou nebo zakonují. Jsou
souhlásku
jako: koželuh, had, pán, holub, votná, jako
:
kostel,
kl, klam,
obojetnou
bu životná, bratr; bu neži-
nos, lov.
ped
kterým o vždy buto tvrdá neb obojetná souhláska pedchází
b) stedního, vycházející
bahno,
žito,
celo,
na
železo.
o,
!
10 Jednotné íslo.
Sted. rod.
Muž. rod. Neživotné
Životné
Had
Dub
Slovo
hada hadu (ovi) hada hade hadu hadem.
dubu dubu dub dube
slova
!
slovu slovo
slovo
!
slovu,
dubem.
slovem.
I
íslo.
Sted. rod.
Muž. rod. Neživotné.
Duby
Hadi (ové)
Slova
(ové)
dub (v) dubm
slov
hady
duby duby
slova
!
hadech
dubech
(ích)
hady. Pozn.
.
had (v) hadm hadi
i.
V.
slovm slova
slovech (ích)
(ich)
duby1.,
5.,
z,
ších,
ch v
š,
žebrák,
se h
v
ž,
v , jako
e,
r
;
lenoch,
žebráci,
kmotí, kmotích.
mní
slovy.
pádu množ. ísla pecházívá
6.
k v podruzi, podruzích
h v
slov
dubu, dube
Množné
Životné.
!
V
ch v
r
leno-
kmotr,
žebrácích; 5*
š,
podruh,
:
lenoši,
pádu jednotném v
:
Bože, duše,
svatý, brate* 2.
Spatn a nesprávn mu, ísla:
hadama,
hady, holuby.
psalo by se v
holubama
.
.
7. .
pádu
místo
!
!
11 3.
Slovan, pohan, íman, andl, apoštol, manžel atd. mají v 1. a 5. p. mn. c. Slované,
ímané, andlé,
pohané,
apoštolé,
manželé. 4.
Lid, host mají v mn.
5.
ují se dle obrazce host Syn má v 5. synu taktéž
c.
!
duch,
pluk,
a sklo-
lidé, hosté,
kluk, vrah,
jinoch, padouch,
a jiná na
k,
h a
ch se konící. 11.
§.
Ke druhému sklonní poítáme jména:
a) muzsk. rodu, vycházející na souhlásku
pak nkterá na jsou
bu
en,
životná,
k,
t,
bu
z,
na
a ce
(§.
mkkou, 2),
I ta
neživotná, k. p. myslivec,
knz, vítz, Francouz, vdce, strážce, rukojm, markrab klíc, koš, pláš, jetel, chmel, loket, den, jemen. tesa,
tes,
pítel,
obyvatel,
—
b) sted, rodu, vycházející na e (), ped kterým e () nikdy tvrdé souhlásky míti nemohou. K. p. pole,
moe, hoe, dvce, plém. Jednotné íslo.
Sted. rod.
Muž, rod. Životné.
Neživotné.
Muž muže
Mec
mee
Moe moe
muži
mei
moi
muže
mec
muži muži
mei!
moe moe
mužem,
mei meem.
moi
moem
!
!
!
!
12
Množné
íslo.
Sted. rod.
Muž. rod. Neživotné.
Životné.
Mee
Muži (ové) V
O
Moe
(ové) /o
_v o
\
\
mužm
mem
moí moím
muže muži
mee mee
moe moe
mu žich
mecích
moích
muži.
mei.
moi.
múzu
Pozn.
/o
1
.
mecu
(uv)
moe
skloují se v jedn* jména, která se v nepímých pádech jedn. Podle obrazce
a ve et
všech pádech
zvíe, zvíete, jako poup, poupte, poupata kníže, knížata ; rám, ramene, ramena. :
;
;
knížete,
V množném
ísle
obrazce slovo. K.
však
skloují
knížata
knížete
knížat
knížeti
knížatm
kníže
knížata
kníže
knížata
knížeti
knížatech
knížetem
knížaty.
dti,
má
v množn.
dtem,
3.
se
dle
4. ? 5.
dti,
p.
kníže
Slovo dít 2.
mn. ísla o slabiku
en rozšiují,
(at),
zvíata
2.
(uv)
6.
1
c.
dtech,
,
7.
má v mn. . nebesa, pítel má v množn. c. 1.
dtmi.
3.
Slovo nebe
nebes atd.
4.
Slovo
5.
2.
pátel,
telích, 7. 5.
Knz má
3.
pátelm,
4.
pátele,
pátelé, 6.
pá-
páteli.
v mn.
c.
knzi a
jde podle psaní.
!
!
!!
13 §.
12.
rodu, která
na
e?)
Ke tetímu sklonni patí jména ženského se neukonuji samohláskou (krom jmen kosf,
jako:
,
ze, tvá,
srs,
pec, žlué,
mosai.
Množ. íslo.
Jedn. íslo.
kostí
kost'
§.
13.
kosti
kostí
kosti
kostem (ím)
kost
kosti
kosti
kosti
kosti
kostech
kostí
kostmi.
Ke tvrtému sklonní patí jména
rodu, vycházející na
Na
a,
jako
;
žensk*
ryba, koleda, stodola.
mužsk. rodu jdou podle jen že mají v 3. a 6. pádu ryba v ísle jednot. ovi; v množ. ísle pak jdou podle obrazce had. zahrádka, zahrádce; K. p. Zahrádka, Zahrádkoví a vycházející
slova ,
—
vládyka, vládykovi, vládykové,
Pozn.
a.
j.
ryba ryby
ryby
ryb rybu rybo
rybám ryby ryby
ryb
rybách
rybou
rybami.
Jména
:
mají
v
forem, svadb.
ryb
barva, služba, forma, svadba atd. 2.
p.
svadeb
množ. místo
c.
barev
barv,
,
služb,
služeb,
form,
!
!
14
K
pátému sklonní patí slova žensk. rodu, vycházející na e (), k. p. žín, tn, skín, rže, a na er, k. p. láhev, konev, krev. §.
14.
Množ. íslo
Jedn. íslo.
zem zem
zem zemí
zemím
zemi zemi
zem
zem
zem!
zemi
zemích
zemí.
zemmi.
K
sklonní patí všecka na í vycházející podstatná jména stedního rodu, jako: znamení, klení, psaní, a j., pak ženského rodu: pani, Maí (krom 7. pádu jed. c). §.
Pozn.
15.
šestému
psaní
psaní
psaní
psaní
psaní
psaním
psaní
psaní
psaní!
psaní
psaní
psaních
psaním (paní)
psaními
1.
Nesprávn by se psalo: zemina, psaníma.
2.
Ruce,
nohy
ísle:
1.
2.
a
,
4.
:
rybama,
oi, mší jsou ve dvojném pád: ruce, nohy,
a 6.: rukou, nohou,
uších, 7.
kostina,
oci, uši,
2. ocí, uší, 6. ocích,
rukama, nohama, oima, ušima.
!
!
!
15
Hlava druhá. 2.
Pídavné
(jméno).
Pídavnými jmény nazýváme ta slova^ která vlastnost njaké osoby nebo vci ukazují, a pi tom rod, pád a íslo podstatného jména, k nmuž patí, na se pijímají: 1L p. zelený kabát, žehná louka, zelené kvítí. Pi jménech pídavných na dv vci pozor míti §.
16.
na a) skloováni, a na
sluší,
6)
stupování.
a) §.
mají 1.
s
17.
Pídavná
slova jsou
sklonní: tvrdým východem: ý, drý, prudký, mírný.
trojího
spsobu,
i
trojí
Jedn.
dobrý syn, dub
á,
é,
k. p. dobrý,
íslo.
dobré pole
dobrého
dobrá dcera dobré
dobrého
dobrému
dobré
dobrému
dobrého (ý) dobrý
dobrou dobrá dobré dobrou
dobré
dobrém dobrým
dobré
dobrém dobrým
Množ. íslo.
dobí synové
dobré dcery
dobrá pc
(dobré duby)
dobrých
dobrých
dobrých
dobrým
dobrým
dobrým
dobré
dobré
dobrá dobrá dobrých
dobí!
(é!)
dobrých dobrými
mou-
dobré
dobrých dobrými
dobrými,
!
!
!
16
Fozn.
1.
Pídavné jménu v
stojící 1.
a
5.
pi
životném podstatném
pádu množ. ísla, prome-
nuje v koncovce h v
v
k v
v r; tedy: ubozí žebráci, hluší posluchai, prudcí koové, dobí páni. Taktéž ped z,
ch
š,
c,
r
neživotným jménem, koncí-li se v 1. a 5. p. mn. c. na ové, k. p. vysocí sloupové, ostí nožové. 2.
Dle tohoto obrazce jdou také pídavná, kterých jako podstatných jmen užíváme, poddaný, svatj^ zlatý, komorná, poklasná, ponocná, parožné, zpropitné atd.
2. s.
mkkým cizí,
východem
í,
í,
í,
jako:
dnešní, boží,
knížecí, zajeí,
Jedn.
íslo.
dnešní vdce, den
dnešní noc
dnešní jitro
dnešního
dnešní
dnešního
dnešnímu
dnešní
dnešnímu
dnešní
dnešní
dnešní
dnešní
dnešní
dnešním dnešním
dnešní
dnešním
dnešní
dnešním.
dnešního
(í)
Množ. íslo jest pro všecky ti rody stejné, dnešní dnové, noci, jitra.
dnešních
dnešním dnešní dnešní!
dnešních dnešními.
!!
!
17 Pozn.
Dle tohoto obrazce jdou všecky stupn, a nkterá podstatná jména, jako Jií, sudí, koí, krejí, podstarší, a j. :
3,
Pivlastovací na v, ©va, ovo, patí-li vc osob mužské, a na ía ina, iiio, patí-li osob ženské: u p. králv, -ova, -ovo; kralovin, -ina, -ino; strýcv, tetin, bratrv, sestin. y
Jedn. íslo.
trn
králova moc
královo slovo
králova
královy
králova
královu
králov
královu
králova (v)
královu
královo
králv
králova
královo
králov
králov
králov
královým
královou
královým.
králv
syn,
!
Množné královi synové
!
íslo.
královy moci
králova slova
(královy trny}
králových
královým královy
královy
králova
královi (y!)
královy
králova
králových královými Pozn.
Dle
tohoto
obrazce jdou
také
mnohá pí-
davná, která sice pivlastovací nejsou,
souhláskou
se
mocen, zdráv, úcasten,
a.
Pravidla pravopisu.
zakonují rád
,
živ
,
,
jako
dlužen
,
j.
Z
:
ale
hoden* povinen,
18
1.
Pídavná mají tí stupn:
18.
§.
když
První,
se osoba nebo
neporovnává pozorné dít. 2.
:
vc
dlník
dobrý
,
se žádnou jinou
krásná kvtina;
Druhý, když se o jedné osob nebo vci praví, že na sob více njaké vlastnosti má nežli druhá lepší dlník, krásnjší kvtina, pozornjší :
dít. Tetí, když se o jedné
3.
mezi
mnohými jedné
nejvíce:
osob neb vci praví, že vlastnosti má na sob nejkrásnjší kvtina,
nejlepší dlník,
nejpozornjší dít.
Stupe druhý tvoí koncové samohlásky
promnním
se z prvního
tvrdý, tedy neb ejší tvrdsY; veselý, veselejší; mocný, moenéjéí; moudrý, moudejší Pi tvoení druhého stupn se h, ch, k, r
v
si
;
stupn prvního promuje v
ž,
š,
c,
:
,
ted}^;
tuhý,
tužší; ostrý, ostejší; hluchý, hlušší; horký, horejší.
Pídavná, na ký na
cejší
lehcí,
neb
cí,
se konící, mají druhý
mkejší
k. p.
krátcí, horcí,
kehcí,
nižší; blízký, bližší; tžký,
Stupe
ped stupe
tetí
tvoíme
druhý;
atd.
n.
mkcí,
Vyata
úzký a
stupe
lehcejší n.
jsou nízký,
p.
pedložením slabiky
tedy: ft/sladší,
nej
nejlepší, nej-
mladší, we/ohyzdnjší.
Pozn.
Nkterá pídavná nemohou se pro smysl svj stupovati i nacházejí se tedy jen v
1.
,
prvním stupni, jako: slepý,
zlatý,
mosazný
—
19
Mnohá netvoí stup podle obyejných pravidel. Taková jsou: dobrý, lepši; zlý, malý, menší; veliký,
horší; dlouhý, delší;
vtši; vysoký, vyšší; hluboký, hlubší; daleký, další.
Pozn.
2.
Nkdy tvoí pony pe ,
a
d.
t.
vacích
—
,
slov,
stíbený
se
stupn pivšováním ped-
k.
p.
nkdy
peboh&tý, pidáváním porovná-
jakováž jsou
vysoce
,
peveliký
mnohoyázený, a i
uený
,
,
k.
p. více
velmi
po-
dobrý,
p,
HlaTa tetí.
íslovka.
3.
§.
mnohost vcí uritji množným íslem stává, jme-
kterými
Slova,
19.
znamenáme, než se to nujeme íslovky (íselná íslovky dlíme na |«
urité,
t.
j.
které
ty
k. p. šest koní, 2.
neurité,
t.
j,
ty,
naznauje
k.
p.
slova).
poet zevrubn
druhý
díl,
udávají;
osmeré víno;
kterými se
a na
poet jen vbec
málo, mnoho, nkolik, žádný;
každý.
§
Urité íslovky rozvrhujeme na patero Jsou íslovky a) základné, které stavíme na otázku: Kolik?'Ta2lh
tíd.
kové jsou: jeden, ctyí, osm, deset,
Nkteré
z nich se skloují, a sice:
2*
sto,
tisíc*
20 Jedn. íslo.
jeden muž, dub
jedna strana
jedno zvíe
jednoho
jedné
jednoho
jednomu
jedné
jednomu
jednoho (en) jeden
jednu
jedno
jednom
jedna jedné
jednom
jedním
jednou
jedním.
Množn.
jedno
íslo,
jedny duby jedny strany jedna zvíata
jedni muži,
jednch
jednm jedny
jedny jedny
jedni (y)
jedna jedna
jednch jednmi. Dva, ti, tyi, jak následuje:
pád
— —
i. 4. 5,
dva, (z a st.)
2. 6.
dvou
3.7.
dvma .
dv
dvouma
1.
ti
tyi, ctyry
2.
tí
ctyr
3.
tem tyem
4. 5.
tí tí
ctyry
tyi, ctyry
!
tech tyech 6. temi tymi. k, p. Ostatní pibírají v 2. 3. 6. 7. pádu i Ped šesti lety umel. íkají tam u pti svícn. Patil již devíti pánm. Pavla na desíti sloupech. 6.
:
Osmi pikami
jej ubodali.
Sto jde podle
st
(ne
dv
sta),
slovo,
ti
sta,
tisíc
pt
set,
podle atd.
me.
— Dv
:
21 b)
adovné ukazují nejen poet, ale i poádek, v jakém vci neb osoby za sebou jdou. Kladou na otázku: Kolikátý? Skloují se podle doa dnešní. K. p. tvrtek jest tvrtý den v týdni. Boivoj byl v Cechách první kníže kesanský. Stý den. Tisící rok. se
bytý
c) rodové,
na otázku: Kolikerý? K.
Na duze
Mám
p.
osmerý
—
sedmerou barvu. Skloují se dle dobrý. Z nich se tvoí podstatná
oblek.
Dvé
vidíme
(dvoje), tré (troje),
tvero, patero, sestero?
dvacatero, stero, tisícero.
na otázku Kolikráte ? Ta se neto vlastn íselná píslovce. Tvoí se z íslovek základných pivešením pípony krát. K, p. Tikrát za den se ku klekání zvoní. Každý žid musel putovati do Jerusalemského chrámu tikráte do roka. Stokrát jsem
d) opakovai,
skloují
:
jsou
;
ekl.
to
Skloují se K. p. Jednoduchý šat. Oo jsem nahrazuji mrou tvernásobnou.
e) násobné na otázku: Kolikonásobný ?
podle dobrý.
komu
ublížil,
Z
neuritých íslovek nkteré se neskloují, k. p. nkolik (o), mnoho atd. Sklonitelné jdou podle dobrý, jako k. p. každý, nkterý, žádný, mnohý* 21.
§.
Yšecken jde v Pozn.
í.
hé
Pl pi
jed.
Místo 21
podle on, v mn.
.
podle jeden.
užíváme jako podstatné jméno a drupodstatné jméno v 2. pádu státi
nm
musí, jako: 2.
.
— 29
pl
dne,
pl
jablka,
pl
lokte.
íkávali staí jedenmecitma,
ti-, devét-mecitma.
dvr
!
:
22
Hlava tvrtá. 4.
Zájmeno,
Zájmena jsou slova, která místo pod statných jmen stavíme, abychom tchto opakovati §.
22.
nemuseli. §.
23.
Máme
patero zájmen, a sice:
Osobná, která osobu znamenají.
1.
V
ei rozezná-
váme trojí osobu: prvni, která mluví; druhou, ku které se mluví; tetí, o které se mluví. Tetí osoba jest rodu trojího mužského (on, :
oni),
ženského (ona. ony), stedního (ono, ona).
Zájm ena osobná takto se skloují Jedn. ísli >. <-"
já
ty
on
ona
ono
mne
tebe
jeho
ji
jeho
jemu, mu,
jí
jemu
mn,
mi
m
mne, já! (ve)
i
mnou
mn
tob,
ti
tebe,
t
• r
jej/
ho
J
je
1
tyl
on!
ona!
ono!
tob
nm
ní
nm
tebou
jím (s ním
)
jí
(sní)
jím (sním).
Množn. íslo.
my
vy
nás
vás
jich
nám
vám
jim
nás
vás
je
my
!
vy
oni (y)
oni! (y)
ony
ony!
ona
ona
nás
vás
nich
námi
vámi
jimi (s nimi).
!
:
!
23 Pozn.
Sem patí
1.
také
zvratné zájmeno sebe,
které to co se dje, obracuje na zející,
již
osobám Lekl
se
se.
osobným zájmenm
se.
sobe.
mnohdy piítá sám, sama, samo, kteréhož teba rozeznati
2.
od pídavného samý,
se
samá,
K. p.
Dít samo ješt
sám.
Byla sama doma*
samé
víno,
Zájmeno
3
své
samá
;
k
dí
íkáme (ne
samé
—
Ve
(íauter)
Byl tam
nechodí.
sklenici je
voda.
on, ona, ono
v n;
j
jeho) 2.
ty; k. p.
Zaradovala
vždy jen o
Mrštilo sebou. Mluví
K
pedcháke všem
jmenovanou osobu, a hodí. Sklouje se podle
Ublížil si (sobe).
se,
mní
tedy:
k jí) od ;
ní
po pedložkách za
nho
(ne za
(ne od jí), a
t.
d.
Pisvojovati zájmena ukazují, které osob njaká vc patí. Jsou: Mj, tvj, svj, jeho, její, náš, se
váš, jejich.
Srovnávají se jako pídavná
svým podstatným jménem v
pádu a
rodu, v
v ísle.
Skloují se takto Mnozn. íslo.
Jedn. íslo.
mj
má mé mého mému mé mého (mj) mou má mj mém mé ným mou !
mé mého
moji (mé)
má
má
mých
mým
mému
má
mé
mé
mé
mé!
moji!
mé! má!
mém mým
mých mými.
24 Dle
Náš
a váš sklouje
se jako
osobných; její jako neskloují. 3.
svj. tetí osoba zájmen
obrazce jde také:
tohoto
dnešní,
tvj,
a jejich
jeho
se
Ukazovací zájmena udávají osobu nebo vc patrnji, než se to osobnými stává. Ten, Jsou ta, to ; onen ona , ono ; týž , táž , též ; tentýž, :
,
Ten
onen
skloují se jako jeden, týž jako dobrý; v zájmenu tentýž se obe ástky skloují: tohotéhož, tétéž, tomutémuž, a t. tatáž,
totéž.
i
Pozn. Tento vztahuje se
vždy
vci, onen ke vzdálenjší. a
Boleslav
bratí
byli
:
k
bližší
osob nebo
K. p. Sv.
onen
byl
Vácslav
mírný
a
ctnostný, tento divoký a náruživý.
4.
Vztažná zájmena.
jmenované. Jsou: Který, kdo, co. Jsou vždy v tom rodu a v tom ve kterém jest jméno, na nž se vztane ale vždy také v témž pádu. K. p. málo lidí, jímžby pochvala milá nebyla. který jsme nedávno zddili, jest na spadtrpti bude Ten, kdo pohrdá prosícím
nebo vci jenž,
ísle,
hují; Jest
Dm, nutí.
Tmi vztahujeme vtu k osob
díve
již
,
nedostatek.
Již jsi dosáhl, co
jsi
chtl.
Který sklouje se podle dobrý, jenž podle on. 5.
Tázací zájmena jsou ta, kterými se po njaké Kdo ? co ? osob nebo vci tážeme. Jsou :
Jaký?
í?
25
Jaký sklouje dnešní; kdo,
co,
se
dobrý
podle
í podle
;
jak následuje:
Co?
Kdo? koho,
í
eho,
komu
emu
koho
co
kdo!
co!
kom kým
em
í
ím.
kdo ptáváme se po osobách, slovem co po vcech. K. p. Koho to voláte? Komu to patí? K emu tu kvtinu vážeš?
Pozn. Slovem
Hlava pátá. 5.
§.
asoslovo.
24. asoslovo ukazuje,
nco
se
sníh.
Hímá.
dje. K.
p.
Rolník ord.
že
nco
Pastý
jest
neb že
troubí.
Padá
asoslovech na šesterou vc pozorovati sluší: na a) osobu, b) as, c) spsob, d) rod, e) asování, a f) na uritost §. 25.
Pi
a) Osoby jsou v každém ísle tí: první
druhá
(ty,
vy), tetí
(on, ona, ono;
(já,
my),
oni,
ony,
Osobná zájmena pidáváme jen tenkráte když s drazem asoslovo vyslovujeme. K. p* Nesu, bžíš, sedí; jdeme, trpíte, lezou. A ty by se chtl protivit? Sestra pjde s námi: ty ostaneš doma. ona).
—
;
:
26 *)
as se,
jest
u asoslov
že se nyní néco dje,
klekáme: minulý stalo,
nco
praví-li
k. p* volám, pobízí,
mluví-li se o tom, co se již
,
k. p. nesl, bžel,
muje, že se
pítomný,
trojí:
teprv
umel; budoucí státi
má,
ozna-
k. p. ponesu,
zavolám, budu psáti c)
Spsob /.
jest
u asoslov paterý
oznamovací bolesti
Nemocný
p.
dal, nebyl
Kdyby
k. r
byl
na
ohe
pozor
by zapáil; Jdi do školy.
Dones
3.
rezhazovací
4.
mi peníze okno ke sklenái neuritý, k. p. zdvíhá^ spá#, jís# ; a piestí k. p. Jeda do lesa, zkáceL
5.
Rod
k.
,
p.
Pj
to
inný, když osoba nebo vc, o které se mluví, sama nco iní, k. p. Modlíme se. Pták zpívá; a trpný když se s osobou nebo vcí, o níž mluvíme, nco dje, k. p Sv. Ludmila byla k rozkazu Drahomíinu zašhrce n a. jest dvojí
:
—
e)
snáší všecky'
trpliv;
2. spojovací,
d)
k.
,
Když asoslovo ve všech osobách, asech, spsobech a v obojím rodu promujeme, íkáme, že je asujeme.
f)
Uritost jest tverá.
bu jednodobná,
Jsou asoslova
která
dj
pedstavují jako jedním rá/em dokonaný, a
pítomného asu nemají, k. p. sednu, vybhnu, svezu, kleknu, zatesu
vylítnu,
;
bu
trvaci,
konaný,
která
trvající,
k-
vezu, klecím, tesu;
dj p.
vyslovují
sedím,
jako nedo-
letím,
bžím,
27
bu
optovati, která
pedstavují, k.
p*
dj
trvale se optující
sedám, létám,
bhám,
vozím,
klekám, zatásám; opakovai, která pedstavují opakování jistého dje jako z obyeje. Nmecky je pe-
bu
neuritým
kládáme
spsobem
a
asoslovem
íegen;* k. p. sedávám, letávám, bhávám, vozívám, Mekávám, tásávám, iá) ^fíege jtt fi|en, „£)f
ju
jítegett,
§.
26.
ju íaufcn atd.
Co
se
týe
bu
smyslu, jsou asoslova
bu
nepechodnd. Pechodná znaí dj na jinou osobu neb vc pecházející, k. p. lámu chléb, vítám pítele, zahazuji odizky ; nepechodná pak takový dj, který na jinou osobu neb vc pejíti
pechodné
aemže,
k* p.
whatnu*
Nebo nemohu
spím,
ležím, stojím,
nikoho
rozprchnu
spáti,
rozprchnouti, bohatnouti, nébrž spím,
•ozprchnu §.
se,
27.
ležeti,
se,
státi,
ležím, stojím
bohatnu sám.
asoslova sama
o
sob
ve všech casích
k tomu druhého asoslova, které proto také pomocným sluje. Pomocné asoslovo jsem asujeme takto:
asovati se nemohou, ale potebují
T Oznamovací spsoi.
li
Pítomný
Spojovací spsob. cas*
Jsem
bych
jsi
bys
jest, je
by
jsme
bychom
jste
byste
jsou
by
28 Minulý as.
jsem
Byl,
a,
o
byl,
a,
o (jest)
Byl,
jsi
byli* ¥,
a,
o bych
bys
n
n
a jsme
byli, 7\
by a bychom
jste byli, y>
a (jsou)
r>
byste
n
by
Budoucí as.
Budu budeš bude
budeme
{Není ho)
budete
budou Neuritý spsob
Rozkazovací spsob.
Jem
Býti.
bu
-
Množn.
í
bume
|
bute
(
a jsou,
n ech jsou.
P íes ti. Pít. as.
m. z.
st.
Jsa jsouc jsouc
byvši
Buda budouc
byvši
budouc
Byv
Množné íslo jsouce
Bud. as.
Minulý as.
(m.
byvše
z.
I
st.)
budouce
j
29 Pozn.
1.
Taktéž jde nejsem, jenže ve tetí os. jedn. není, v. min. c. ísla pít c. má nebyl nebudu, jsem, v bud. c.: atd. :
2.
Jsi
se
žes (že
:
asto zkracuje v s k. p. Vím, Nesprávn se íká jsi) tu byl.
—
jseš místo
V
jsi.
minul,
;
ase v
jedn.
a množ. ísla
ejn
vynechává.
stele.
Byly (jsou) radovánky.
3.
se jest a jsou
K. p.
Byl
(jest)
osob oby-
v ko-
Skoro všecko asování tvoí se od spsobu neuritého. Koncová totiž slabika promuje v u, nebo v ji, nebo se pi tvoení asu pít, v ám, nebo v ím; pi minuL ase promuje se koncovka ti v 1, a pidává se jsem. Budoucí as tvoí se dvojím spsobem a) nebo se pidá neur§. 28.
bu :
itému spsobu budu
slov cas složený, k. p. ^budu zvoniti; nebo se b) k pitom, asu njaká pedpona (vyjmou ne) pedstaví (a ten slov jednoduchý), p. ^prosím, obháni, naplatím. (a tu
v
asujeme pak
takto
1.
:
inný
rod.
Oznam, spsob.
Spoj. spsob.
Pítomný as. pas-u, es,
eme,
e,
3ij-u, es, e,
eme,
ete,
ete, jou.
ifo-lám, áš, á,
áme,
31ed-ím,
íme,
íš,
í,
ou.
áte, ají. íte,
í.
(Není ho)
30
Minulý as. Pásl,
jsem Pásl,
l
a,
Bil,
o i jsi
Volal,
Bil,
Volal,
;
Hledl,
j
jsme Hledl,
j
.
I jste
Budoucí as.
jednoduchý.
a)
vypasu, spásu, dopasu,
atd.
vybiju, zbiju, dobiju, atd.
vyyolám, dovolám, zavolám, atd. vyhledím, zahledím b)
(se),
atd.
složený
Budu budeš bude
(Neni ho)
pásti,
J
bíti,
budeme
volati,
budete
hledti.
r
budou
Neuritý spsob,
Božkaz. spsob.
Pítomný as. Pas, pas, pasme, paste. Bij, bij,
bijme, bijte,
Pásti. Bíti.
Volej, volej, volejme, volejte.
Volati.
Hle, hle, hleme, hlete.
Hledti,
31
Piestí. Minulý as.
Pít. as. Pasa, souc, souc, pasouce*
Pas,
-sši,
-sši,
Bije, jíc, jíc, bijíce-
Biv, -vši, -vši,
Volaje, jíc, jíc, volajíce.
Volav,
Hled,
Hledv,
díc,
díc,
hledíce,
2.
Trpný
-vši,
-vši, -vši,
-vši.
rod.
Oznam, spúsob.
Spoj. spsofo
Pítomný as. Jsem {Není ho)
c8
jsi
pasen,
jest
bit,
jsme
volán,
jste
hledn,
I
^
jsou
Minulý as, iyl,a,o,jsem
—
— — —
jsi
I
(jest)
^.Byl,
í
j
pasen,
j
pasen, bit,
bit,
yli,a,o,jsme| volán, jste
bych bys
a, o,
•
hledn,
»-<
byli,y,a,
o
bychom
volán,
byste
hledn,
by
(jsou) l
Budoucí as.
Budu budeš bude
pase >asen, 1
bit,
budeme \
volán,
budete
I
hledn,
budou
l
i
f
(Není ho)
32 Rozkaz, spsob.
Bu bu bume bute
Neur.
/
pasen,
-jk
]
bit,
-i I
I
volán
^
hledli-)
é
Pasen
£
bit
'-
-ií
/
cé
]
£|
»
)~
volán
hledn
J
spusob.
'
^
(
^J
Pzcestú Pasen,
1
Bit,
Volán
Hledn, Pozn.
^
j
o;
y, a.
i,
[
l.V neuritém spsobu, s
jiným,
vem,
v
hnutí vyznamenávajícím asoslo-
pípon
ti
vynechává
se
slední slabika se zkracuje, k. p*
bžím 2.
se napit. (Dostižný
:
a po-
i,
jdu spát,
spsob.)
as podle as a všech
Nkterá asoslova netvoí svých pravidla, anebo nemají všech
Taková dlíme na
osob.
a) nepravidelné,
která
šel b)
;
chci,
chtl
nedostatená,
as
neb
a. j.
užíváme, jako
:
Nkterá písmena
meš
;
nemají
kterých
bezosobná ,
jmen, r v
—
ml
;
která
j.
osob
vary, dím, c)
t.
své dle
netvoí, jako: jdu,
mám,
;
asy
totiž
pravidel obyejných
3.
tento
spojuje-li se
,
vím,
vdl —
bu jako
všech vece,
:
toliko v tetí
osob
snží, hímá, a
prší,
t.
p,
jako
u podstatných h v ž, t v c, k v i zde zmují: k. p. lhu, lžeš mru, tluku, tluc eknu eeno chytím chycen ; se
J
:
trhu, tržen.
;
;
,
;
,
:
33
Pozn.
4.
Abychom zvdli, jak má asoslovo ve 3. os. mn. c. pít. asu a jak vpíestí ž. ast. rodu a mn. ísla, ptejme se jeho
2.
os. rozk.
sp.
;
hledí, hledíc; pustím,
k. p.
jaká je hledím, hle,
pus,
pustí, pustíc;
jen,
pouštím, pouštj, pouštjí, pouštjíc; roz-
umím, rozumj, rozumjí, rozumjíc; klaním, klanj; stavím (ftelíen) stav; stavím (bauen), stavj; sluším, slušej ; chci, chtj; musím, musej; atd. ,
5,
Pícestí trpného rodu sklouje se podle srovnává se obrazce králv-ova-ovo, a
k nmuž patí; podstatným jménem k. p. Mužové byli spateni, zeny byly spateny, zvíata byla již napasena. Nechtl bych videa býti, nechtla bych vidna býti, nechtlo bych vidno býti. Zle je vojínovi s
,
býti
zajatu.
vn §. 29.
Od
Nikomu nám není souzeno
živu býti.
pícestí
tvoí se pídavná jména:
k. P-
Z pícestí pít. asu inného rodu: Pasa-ouc-ouce bude pídavné pasoucí Bije-ic-ice
„
bijící
Volaje-ic-íce
„
volající
Hled-íc-íce
,.
hledící.
Z pícestí min. asu in. rodu Pas-si-se
„
pasši
Biv-ši-se
„
bivši
Yolav-ši-še
„
volavsí
Hledv-si-ée
„
Pravidla pravopisu.
hledvši. O
34
Z
pícestí min.
c.
trpného rodu
Pasen-ena-eno
pasený-a-e
Bit-ta-to
bitý-á-é
Volán- dna- dno
volaný-á-é
Hledén-éna-no
hledený-á-é.
asoslova nepechodná nemají trpného pícestí na en, én neb án, zato se pi nich od minulého asu tvoí pídavná na lý-lá-lé k. p. bývati vytrvalý, minouti bývalý, vytrvati minulý rozprchnouti se spáti
—
— — rozprchlý,
,
uležeti se
—
— —
uleželý,
ospalý, atd.
Krom pídavných
odvozují se od asoslov
i také podstatná jména, která se konci na -ání, -ení, -ení, nebo -ti, k. p* voláni, pasení, vidní, bití, bžení,
spaní, vytrvání, zkracování, rozšíení, sednutí, sezeni, sedáni, sedáváni. Taková podstatná i pídavná jména
nazývají se casoslovnými.
Oddíl druhý.
O
neohebných ástech
6.
§.
30. Píslovce
ei
Píslovce. jmenujeme slovíka, která
stá-
obyejn pi asoslovech, vyjadují, kdy, kde a jak se nco dje. K. p. Ten lovk si pyšné Umel náhle. Ušel šastné nebezpecenstvu chodí. které mu vera hrozilo. vajíce
Rozeznáváme píslovce Tak, snad, málo, tuze, jisté, píliš, dobe, chyte, nahlas, honem, vytrvale, neohrožen a j. Vtším dílem odvozena jsou od pídavných a od trpných pícestí. 2 asu, jako Nyní, potom, dnes, nikdy, nkdy, 1. vlastnosti,
jako:
:
jindy,
letos,
bez
pozd;
vady, nenajde
k. p.
ho
Kdo hledá pítele
nikdy.
Pozd
bycha
honíš.
Tu, tam, venku, nahoe, dole, vzhru, dol, naped, všude: k. p. Nemá ješt všech doma. Co tam, to tam, o to hlavy nelam. Píslovce mívají také stupn. Druhý §. 31. stupe se tvoí z prvního, pivšením pípony ji 3. místa,
jako
:
:
3*
:
36
ped
druhý pedpony nej. Tedy r moude, moudeji, nejmoueiste, cistji, nejistji deji; pozd, pozde/Y, w/pozdji. Mluví tedy chybn, kdo íká: cistjc, moudeje a p.
tetí pedložením
;
Nkterá píslovce tvoí delné,
mnoho,
jako:
houš;
lépe; hust,
32.
snadno, snáze, a
ped
každá pedložka žádá
Nkteré
žádají
tyto
:
vedle),
nepravi-
mén;
málo,
Pedložky udávají, do
podstatné jméno,
2hopddu
stupn
dobe,
j.
Pedložka.
7.
§.
více;
své
U,
kterýmž
jistého
kterého
stojí,
pijíti musí:
pádu.
vždy jen jednoho pádu a do,
krom,
ze
pádu
sice
bez,
dle (podle
okolo. K. p. Hledej
rady u lo-
(z), od,
vka spravedlivého. Kdo jinému jámu kopá, upadne doni Ped ohnm z komína jde pára a dým.
Poátek pýchy
lidské jest odstoupiti
od Boha. Bez úrazu jede, koho rozum vedeChovej se podle zákona. Byli tam všickni krom tvého bratra. Okolo humen jsme jeli. 3ho pádu tyto Ke (k, ku), vstíc, proti. K. p. Doba k dob, rovní k sob. Když se sv. Vojtch vracel do Prahy, šel jemu vstíc všechen nikdy, coby bylo proti Božímu lid. pikázaní. :
Nei
Mimo, ob, pes, pro, skrze. K. p. Mimo všechno nadání jsme se asnji vrátili. Bývám u Vojtcha ob den na
4ho pádu tyto
:
!!
37 v
návštv. Praotec Cech pišel eské pes ti eky. Pro Bh prosbu stechu domu.
mou.
vyslyš
6ho pádu jediné pi,
sob Nkteré
k. p.
do vlasti (Boha)
Blesk vrazil skrze
Stromy v
pi
lese husté
stoji.
žádají dvou
pád
dle rozdílného smyslu,
a sice
4ho a
tího
pádu
tyto
ve (v% na, po. K. p. Bože
o,
:
není slova na jazyku o
nm.
Po
vší
zemi
mém, abys nevdl se radost z
rozletí
vítzství našich vojsk.
Stál
jsem až po
kolena ve vod. Pijde na lenocha nouze v
jako bhoun. Šalomoun prosil Boha ne o bohatství, ale o moudrost.
Kdo zloeí
otci
poteb opuštn bude. dvuji. Vzové držáni
a matce, v nejvtší
V
tebe jediného
jsou o chleb a o
4ho a ?ho pádu tyto
:
vod.
mezi, nad, pod,
ped. K.
p.
Jsem mezi svými páteli. Pjdu mezi své pátele. Konec hromosvodu dosahuje nad stechu. Nad stechou cní konec hromosvodu. Stojím pod stromem. Podstavil jsem se pod strom. Jdu ped
—
—
tebou.
Pjdu ped
tebe.
—
—
Stojí
tedy 4tý
pád na otázku kam? 7mý na otázku 2ho. 4ho,
M?
7ho pádu tyto: za, se (s). K. p. Budu orodovati za tebe. Za starých bývalo jinak než je za našich. Naši táhnou
as
za nepítelem.
—
Máme
všeho
Za pyšným s
jde ponížení.
potebu. Nejsem
s to,
38 abych
hvzdy
Zdá
pomohl.
ti
oblohy padaly,
s
ištní hvzd. Vera
nám
se
což
,
jakoby
jmenujeme
potkal jsem
se s
tvým bratrem. 8.
Spojka*
ei
Spojkami spojujeme pro krátkost v jednotlivá slova nebo celé vty. K. p. Petr a Pavel šli do kostela. Kdybychom nechtli spojek Petr šel do kostela, užívati museli bychom íci Pavel šel do kostela. Nkteré spojky jsou sice podle pvodného smyslu jiné ásti ei, ale dlouhým zvykem je za tím, dílem spojky máme, jako: ím dílem 9 bxití (nebo), jak tak. praeež (pro-co-ž), K> p. ím vtší hlava, tím vtší klobouk. Jak si usteleš, tak budeš ležeti. 33.
§.
bu
,
:
—
bu —
9.
§.
v
sob
34.
— —
Mezi slovce. vyjadujeme vzbuzené podivení, ap.). Taková
Mezislovci krátce
city (radost, bolest,
jsou: Acb, hejsa, nuže, holá, oho ?
Ach, jak mnozí litovali, že se z
E
mezislovcím patí
dobují pirozené zvuky jako
:
Ha f
,
pác,
pif,
K. p. mládí zanedbali! aj,
také slova
hlehle.
která vypozvíat nebo jiných vcí, ,
bý, prask, bác, a
j.
Díl
druhý.
Pratopis.
vyjadování myšlének viditelnými znaménky, kteráž jmenujeme písmena. §.
35. Psaní jest
písma dovdti, musíme psáti srozumiteln a tak, jak toho povaha našeho jazyka požaduje. Mají-li
se jiní
lidé
myšlének našich
z
Sestavení pravidel o správném psaní slov pravopis. §.
36.
Má-li
písmu našemu býti rozumno,
musíme a) psáti slova náležitými písmeny, a to b) co píšeme, náležit rozdlovati.
Dle toho se rozpadá
oddleni
uení
o pravopisu na
dv
Oddlení O
§ b)
kladení náležitých písmen.
37. Náležitá
a) vždy
práv
práv
prvé.
tolik,
písmena klademe, píšeme-li:
kam patí, a jich kam patí*
která
ta,
kolik
Hlava prvá. Chceme-li psáti vždy práv ta písmena, která kam patí, musíme dobe rozeznávati hlásky, z nichž slova jsou složena, a vdti, jakým písmenem se jedna každá hláska v písmu poznacuje. 38.
§.
Hlásky se dlí, jak v §. 2 vytknuto bylo, na samohlásky, souhlásky a dvojhlásky. §. 39.
a) §. 40.
Samohlásky.
Samohlásky jsou
Krátké jsou
a,
dlouhé
á,
Dlouhého
máme
:
©
e,
é,
i, í,
y, ý,
v našem
bu dlouhé bu krátké. o,
,
o. ú.
spisovném jazyku
místo jeho zastupuje kroužkované
;
ne-
k. p.
41
rže
místo voze,
hl
mezislovce ó píše se
místo
ložky
hol,
kl
árkou na
s
místo kol.
Jen
ped-
rozdíl od
o.
když se pi dlouhá, když se
41. Krátká samohláska se píše,
§.
správném vyslovení
slyší krátce,
slyší dlouze. K. p.
Svití slunce ve dne
zlomek
,
msíc
krátí ili zkracuje
rozšiuje.
„Bh
náš
:
v noci.
se
nasolením se šíi ili a spomocník v
jest síla naše,
zármutcích, jenž postihly nás píliš,
Pán. Sláva
Dlením
66
praví žalmista
bezbožných pomine.
Vyhledejte, ve kterých slovích jsou jen krátké,
ve kterých jen dlouhé, ve kterých krátké samohlásky. v
vyslovuje
dlouhé
<
eknte,
42.
§.
i
y,
k. p.
jak se v obyejném mluvení bezbožný lovk, bezbožným lo-
vkem, bezbožným lidem; jak
é,
k. p.
bezbožn dít,
bezbožného dítte, bezbožnému dítti ? v
Dlouhé si se v Cechách vyslovuje skoro vždy jakou ou k p. úterý outerý, úhona ^m ouhona atd. Naopak se na Slovensku a dílem na Morav ou vyslovuje jako ú (neb i o. K. p. vedou vedu (vedó), moudrý == múdrý (modrý) soud §.
43.
=
,
= =
,
súd. §.
nkdy
pi, pro, u, vy, za, a po, když se jimi zaíná podstatné nebo pí44.
Pedložky
do, na,
davné jméno, prodlužují
Dvod, dvoáwj
;
k. p.
dmjú, smyslný
;
Mrazný. Naproti tomu
se
:
;
rfžraz,
dostatek, rfovažek.
Ná\&\, tóvalný, wrfhoda, nehodný, navstí, ná-
mstí, návsí, náviší. Naproti tomu: nadje, nadjný.
42
Píhoda píhodný píroda, pnrodný pnpravá, pípravný pnina. Pn^vod, prvodný, prhony, prjezd, prvan, prmr, prelí, prpov. Naproti tomu: promna. ;
,
,
j
;
Úmysly smyslný, smyslník wplatnictví
;
tóvrek,
rános,
zíplatek,
;
wplatný,
újma.
tícta,
Fýprava, výbava, výhrada, výhradný, výmysl, výkroj ek, výslovný, výnos, výnosný, výbor, výborný.
Zábava, zábavný, zastává,
zam,
zámysl. Na-
tomu zahrada, zahradník, zahradní. Pávod, pvodce, pvodný phon phoncí. Naproti tomu povaha, poteba, potebný, poheh, proti
:
,
,
:
pobuda, pokoj, pokojný, potomek, pokik Pozn.
Vyata kde
z tohoto pravidla jsou ta
pedložkou
za
dlouhá
atd*
(k. p.
následuje
jména, slabika
dovázka, navážka, narážka,
zaátek
procházka , urážka, unásec, potáp, vyrážka, vytáka, dohlídka atd.) anebo která z mnoha slabik porážka
,
,
?
složena
jsou
(k.
p*
piinlivý,
pnfcinli-
rfomnnlivý walezavý, prozetelný, naléhavý, uctivý, uctivost, vyhýbavý, vyberacný, vydavací, próhle-
vost
,
zadunicivý,
,
dací atd.)
Krátkými zstávají jmenované v pepícestích a dešlém §fu pedložky v asoslovech ve podstatných jménech která od asoslov a od §. 45*
,
,
pícestí jsou odvozena, nesu, žil
pivádti,
k. p.
provinil,
tfovedu, wapasu,
zatrhne,
vymíním,
atd.
Zakládající,
pmodící, vymující
atd.
pozalo-
:
;
43 Ztokonaný
rfokonanost
,
navedený,
dokonání ,
,
navedení, piblížení, /?nblíženost atd. Zarputilý, sarputilost, nakyslý, nakýslost,
vy-
trvalý, vytrvalost, wsedlý, usedlost atd.
nakladatel, vydavatel, zaviratel, dobyvatel, do-
býva, nalezne, uter&, wtrák Pozn.
Vyaty
toho
z
atd.
pravidla jsou
:
závidti, wa'sledovatí, napodobiti,
navidti, naležeti,
uležeti, jtfnslušeti, ^nsedti, zápasiti, záviseti,
ovovati,
§. 46.
a co od nich
nevidný, na vidni, zádvováni, rfávující atd.
odvozeno vislý,
osobití,
k. p.
,
Dlouhá samohláska
se krátí
a) v nkterých podst. jménech, a sice v
tch
pá-
dech, kde sklono vaci koncovka je dlouhá, a pak
ve
2.
a
6.
trávami,
mérách,
pádu nm. trávách;
s/la, silou,
jádro, jader
;
c.,
k. p. tráva, travou, trav,
mra, máou,
már,
silami,
Jáhly, jáhel
silách.
mér&mi,
játra, jater.
b) ve pídavných o dvou slabikách v druhém stupni
na
a í, k. p* n/zký, mzší bbzký, bkzši vratký, vratcí úzký, užší. krátký, krátcí si
;
;
c) ve slovích,
;
když
se ve více slabik rozšiují, k. p.
hlásám, ohlašuji, hlasatel.
krahm,
zkracuji, zkracovací,
látám, letadlo, zalituji. š?rím, rozš^uji, rozš/ovatel.
pzsu, zapisuji, zapisova,
dvám,
divák, d/vadlo.
svitím, osvácuji,
rozsvcova-
44 mytím, vy mytu ji.
prae, pracovati, pracovitý. lace, laciným zlacinti. síla,
posiluji, vysilující.
stýskám, zastrkuji
si.
sowžím, sužuji, szráovatel.
krowžím, vykražuji, výkr^žek, d) v rozkazovacím spsobu krátkého tvaru,
k. p.
p/šu, pis; píste'.
vazu, važ, važte.
kazu, kaž, kažte. toužím, tuz,
t?/žte.
vim, vz, vezte. jim, jez, jezte.
(kvl), kvilte.
kvilíni, kvil
sw, s&te.
soudím,
$tói má §.
si/j
(stojte).
Kde
47.
se
v koncovkách
sklono vacích a
asovaích klade dlouhá a kde krátká samohláska, poznali jste v dílu prvém.
V samém slov
po tvrdých souhláskách neb í. Píklad vyhlepíše y ý, po mkkých dejte v lánku, který jste v ítance práv etli. §. 48.
nebo
Pozn.
1.
se i
Vyaty
jsou
z
toho
pravidla
která se píšou tak jako v
zyku rie,
2.
k.
cizí,
pvodném
Cyrus, Cypr, cymbal,
ja-
cicho-
Indie, Georgie.
Mkké , éj
p.
slova
f;
,
následuje-li za nimi
neznamenají se proužkem,
kvit/,
klad
nikdo,
nkdo,
i
nebo
k. p. diW,
téžký, tíze. Více pí-
vyhledejte v ítance.
45 Poxn. 3.
1
a píše
je tvrdé
dujících
vech
(lysina)
lysý
;
lyska
,
(vplývám,
plyn,
plýtvá,
oplývati),
dynu
(jsem
jinde je i,
k. p.
IMm,
blýskám
,
1
mkké,
Ubj
//nu,
v násle-
(vodní
slo-
pták),
mlýn (mlyná, mlýnice), plymc
lýko (lýí),
(slýchám)
néni y
odvozených
od nich
všech
i
po
se
}
se,
mlíti,
lid,
slyším
,
Všude
(blyskavice).
a píše se
//biti
plytký,
plýtvati,
proslaven)
tedy po
nm
lichva,
Ifce,
yís-Ií,
liška atd.
Po obojetných souhláskách píše nebo i, k. p. hítí, bi, slova pravideln umím, W&ý-, nizlost, nuYa, fík, minim §. 49.
i
f
se v
koenu
b/da, f?ala, ptfti,
p/vo,
plíce, s/la, silný, sira, sirnf, síto, vítr (vtru), víra,
zítkám,
vina, vinu, w'tárn, zima, zívám,
zisk.
a ý píše se po obojetných souhláskách v následujících slovech a ve všech od nich odvozených y
:
po
b
:
píbytek, odbyt,
by, býti, (bydlo, byt, obydlí,
obyej, atd.) býlí (bylina) byka (strom.) m: mysliti, mysl (myšlénka po ,
,.
bystrý, kobyla, ba-
smysl, myslivec),
myš, mykati, (zamykati, smýkati, smýciti,
smyec,
smyka,
mýlka, mylný, neomylný), mýti (pemyje, mýdlo, mydlá, mydliti, mydlina fctd.) atd.),
mýliti se (omyl,
pyšný pýchati, pýchavka) 7 pý (pýiti), pykám, pysk (prskati c. rýti pyskem, mazati se), pytel (pytlák), pytám (zpy-
po
i*:
po
s
pych
tuji), :
(pýcha,
,
kopyto, tpytiti se.
syn, sypu (sýpka, sypký), syt (sytiti), syeti
(sykot), sýr (syrovátka), syrový (surový), osyka.
Posýlali
omylem
se píše místo správného posílati.
:
:
46 po
vy
y:
(V^kám),
(jako
vysoký
(výše,
výhe, výr
vlk),
povýšiti),
(sova),
výti
vyza
výskati,
(ryba), vyžle, zvyk (zvyknouti), zvykati.
po
z
:
brzy
,
50.
Následující
dvojslabiných,
Naproti
(ospalostí) psáti
kati, zívati
§
nazývám.
jazyk,
krátké
tomu
sluší s
í,
ne
pípony mají dlouhé i
ve
zís-
:
s y.
ve víceslabiných
troj- a
í
podstatných jménech ina
:
a) slina, plína (pléna), ale vina, hlína
i
hlína.
b) bylina, kožešina, dívina, trstina (ttina). ice
:
a) svíce, lžíce.
bj epice,
slepice,
opice,
samice,
sanice,
Budjovice, Boskovice, Oponice. izna
:
a) blízna (na pestíku ve
icha
:
a) mícha,
kvtu
rostlin).
b) podobizna, divizna, slabizna.
icka
:
inka
:
Výjm.
jicha, bicho, ticho.
b)
eicha,
a)
svíka, lžika, klika.
b)
dušika, samika, sedmika, skínka, plínka, žínka (malá žena).
a)
pleticha,
b) dusinka, kalinka, matinka.
iva
:
Vyjm. Živa.
a) slíva, jíva.
b) kopiva, ttiva, idlo
:
a) jídlo, bidlo, sídlo.
b) kadidlo, pravidlo,
§.51. Následující
motovidlo.
pípony mají vždy krátké
soukennictví, služebnictví,
ictvi
:
ivo
:
iko
:
psisko, strnisko, ohnisko,
isté
:
pastivste, strništ,
inec
:
psinec, ovinec,
ic,
i
:
i
pivo, kladivo,
biic, panic,
peivo, palivo,
žabinec.
rodi (od nekud), rodi, tupi.
;
;
:
47 isf
:
im
:
koist, kopist, nenávist, závist
Chrudim, Radim, Kouim, otim. Vym. Vilím. 52. Následující pípony mají dlouhé í
§.
ik
:
íek
:
in
:
inek
:
kominík, dymník, slavík,
kominíek, slavíek, mužiek, komín, ovín. Vyjm. Hospod//?. komínek, kmotinek, tatínek,
msíc, stevíc. §. 53. iko má dlouhé í ve dvojslabiných a v takových jménech, která jsou odvozena ode jmen, dlouhou samohláskou zakonených, k. p. sklíko, ic
krajíc, zajíc,
:
viko, psaníko krátké
i
(psán/)
v ostatních, k.
,
p.
veselíko,
oiko,
(vesel/),
atd.
slovíko, zrniko,
brdiko. 54.
§. i,
k. p.
jedmý, §.
Pípony pídavných
prašný,
letitý,
vbec
krátké
kx&tiký, sukový,
teniký,
m\&(\isivý, atd.
55.
Dlouhé
mluvení co í, k. znaménko, chléb,
56,
é
vyslovuje
se
v
obyejném
p. lék, mléko, délka, zdélí,
atd.
b)
§«
mají
okénko,
(Sr. §. 42.)
Souhlásky.
Promnou jediné souhlásky mže se význam
slova zjinaciti; k. p. led a
let;
bez a pes; šel a žel;
sup a zub; drn a trn. Na zaátku nebo v prosted slova poznáme snadno, má-li tam státi b nebo p, d nebo t, h nebo ch, s nebo z, š nebo ž ale na konci slova nkdy toho tak snadno rozeznati nelze. Nevíšli, jakou souhlásku máš na konci psáti, tedy 1. v myšlénkách slovo prodluž, a kterou souhlásku v prodlouženém slov nalezneš, tu smle na;
:
48 Píšeme duh, dluh, beh, vaz, ze, jed, protože díme dubu, dluhy, behu, vazu, zdí, jedu. K. p. Do lesa díví nevoz, do moe vody nenos. Kdo rád ze svého udlí,
mžeš.
psáti
Bh
toho Pán
—
nadlí.
-
Anebo, a
zvláš
to
v prosted slova, pomysli
2.
pvod
na
Píšeme
slova.
voska, protože pochází od
Pozn.
1.
Pedložka
voziti.
vždy se z; roztluku, rozdám,
a roz píše
bez
Sopen,
k. p. Bezruký,
voxka a ne
se
rozštípený. 2*
Pes
moe
Letlbych pes k Olivetské hoe. /Yspolný. Pes hory píše se vždy
s s;
k. p.
a doly.
Pidá-li se k podstatným jménm na n, na, no se konícím, pípona, která s n zaíná, schá-
3.
dv
zejí se
n
pan-na
povin-nosí,
nost,
máme:
tak
;
,
souken-ný, tyrhraii-iiý, a
U
4.
prosted slov píše
se
Deu-ní, náklon-
von-ný, sen-ný, j.
ped st vždy š.
Zlé tovaryšstvo kazí dobré mravy.
tídu tvor zoveme §.
od gj,
z.
se
57.
Pedložky
Píšeme a)
Jednu
živocišstvo.
teba
dobe
rozeznávati
totiž
kdykoliv
K. p. Jdi nebi
Vyjaduje
njakou
Bohem,
s
vcn
b)
s
K. p.
Bh
spolenost znamená. se všemi svatými v
se raduje. li
Boží pro nás
hnutí s a
nebe
výšky dol. na zemi
K. p.
sestoupil.
Syn Se-
49 do pekel. Spatný jezdec snadno
stoupil
s
kon
spadne. z,
kdykoliv chceme íci, se vc dlá. K. p. Uinil tlo
ze píšeme,
u)
eho
z
Tyto ozdoby jsou ze zlata. b) že nco jako z vnitra vychází. K.
Andl
ze sudu.
hlíny,
z
Víno tee vyvedl Petra ze žaláe. Byliny p.
zem. kdykoliv se njaké rostou ze
c)
„í
hnutí mysli rozumí. K. p. hlubokosti volal jsem k Tob, dí David.
Milujte se vespolek
upímného
z
srdce.
Hlava druhá. 58.
§.
Nikdy
mén
se nesmí psáti ani více ani
písmen, nežli jich
kam
V obyejném
náleží.
život
panuje v rozliných krajinách rozdílné vyslovování-
Tchto rozdíl
se
Každé slovo musí
však
písmu
v
se psáti
šetiti
tak, jak
toho pravidla
a jak
mluvnice a pravopisu požadují,
nesmí.
se ve škol-
ních a jiných dobrých knihách tištno nachází.
V echách skou
o zaínají,
k. p.
slovm, která samohlápedkládá v, na Hané dílem i h se k. p.
vóbéd a hobed místo obéd,
lomouc místo Olomouc, a
vobru
a
Holomouc a
hobru
místo
Vo-
obru
d.
t.
Slabika
mé
vyslovuje
se
obyejn
jako
mne
msíc, mnsto místo mésto atd. Avšak dobe se píše zapomnl, ponvadž pochází slovo to od mníti, pomníti. k. p.
mnésíc
Místo
pijdu,
:
místo
pjím
vyjdu
Pravidla pravopisu.
se
íká puím
;
místo
pjdu,
zase pundu, pindu, vyndu; vejev-
^
50
ný místo veejný; herbcibí místo hedvábí; svarba místo svadba; soukedný, Adna místo soukenný, Anna ; mno místo jméno ich místo hích; rozen místo hrozen ; du místo ;tf// ; sem místo y*«w, £r# místo dcera; japko místo jablko stekly místo vzteklý, skisim místo vzkísím; sedm místo serfw, iwsz/w místo osw?, a tak jinak perozmanit. Kdo pozorn knihy itá, tomu nejpijde za tžko, aby se takových, poklések a chyb vyvaroval. ;
;
Hlaia tetí.
V
našem jazyku obecn všechna slova píšeme malými zaátenými písmeny. §.
59.
Velká písmena kladou se v následujících pípadech: 1.
(viz.
Na zaátku 64. b),
§.
v básních
po
Jména
po
tece,
po znaménku otázky
na zaátku každého
Píklad 2.
reci,
i
dvoutece
podivení,
pak
verše.
vyhledejte v ítance. vlastní (viz §. 7 a)
se bez
výminky
psáti mají velkými písmeny.
týe pídavných, která od vlastních jmen odvozena, o tch pijato jest za pravidlo, aby
Co jsou
se též
se
psala
mají jen K.
p.
ta,
chodí
Malými psáti
velikými písmeny.
se
jmen národ jsou odvozena* po Pražsku. Na Krkonošských
která od si
horách ne vy trvá sníh pes léto. Vidl-li jsi Václavv klobouk ? Pítoky Labské jsou Vltava, Oharka, Blina, Orlice, Jizera a Ploucnice. Na Hostýnském :
,i
51
vrchu
stojí
kaple.
parnu bývají u nás
zízena byla
Pi ervnovém a Srpnovém žn. Msta eská a moravská
pvodn
podle práva
Velkým písmenem Bh, Hospodin a pídavná
nmeckého.
píše se podstatné
3.
Bozi, Božský
jméno
mluví-li se
;
však o pohanských modlách, tedy malým. K. p. ímané Herkulovi božskou úctu vzdávali* Báloví
knží marn
volali
ke svjhn
bohm;
modlitbu Eliá-
Bh
hned vyslyšel. Desatero Božích pikázaní. 4. V titulech: Vaše O. K. Velienstvo! Vaše Biskupská Milosti Vaše Excellenci! Osvícený Pane Drahý Píteli Mnoho vážená Paní atd. Císa Rakouský, král Uherský, eský, markšovu
!
!
!
!
rab Moravský
;
arcikníže
Rakouský
;
císaství
Rakouské, království Uherské atd. 5. Velkými písmeny píšeme konen všecka zájmena ve psaních, ac vztahují-li se k osob, kteréž píšeme*
Oddlení druhé. O rozdlování písma.
60.
§.
Když mluvíme, iníme brzo
delší brzo
pestávky, nkdy hlasu povyšujeme, jindy zase hlasem padáme, jak toho kdy smysl a draz
krátcí
ei
požaduje.
Takové pestávky a pemny hlasu musejí se naznaovati i v písme, sic jinak by toucí myšlének
bu
našich
velmi nesnadno,
bu
dokonce se nedo-
hodnul*
Znaménka, kterými to iníme, nazývají se deanebo znaménka rozdlovai. lidla §. 6L Nejobyejnjší dlidla ei jsou árka (,) stedník (;) ; dvouteka (:) ; teka znaménko otázky (?) znaménko podivení (!) (.) u závorka () []; znaménko uvozovací („ ); znaménko pomlení ( — ) znaménko poznamenací *)
ei
:
;
;
;
;
f)
')
2
b
)
)
)
atd.
53 §. 62.
árka
se klade
a) mezi krátké nápovdi a dopovdi, k. p. Lina ruka, holé neštstí. Dozrá-li že, vpouštjí se srpy.
Kdo doufá v
zloeí
Kdo
bohatství své, padne.
svému a matce zhasne u prosted temnosti.
své,
otci
toho
svíce
Kdo dává
chu-
dobnému, nebude míti nouzi.
vty oddluji se árkami od vt hlavních, k. p. Mnohý jest bohatý, ješto nic nemá, a mnohý zase chudobný, ješto má mnoho zboží. Jako boue, kteráž pomíjí, takž nebude bez-
i) Vedlejší
božníka.
Na úrok pjuje Hospodinu, kdo
se
smilovává nad nuzným. Duše, která dobroeí, požehnání pijme. Mládenec, kráeje dle cesty své, také
když
neuchýlí
se sestará,
Utíká bezbožný, an ho
se
žádný nehoní.
kdo padá, zase nepovstane
Každý
?
od
ní.
Zda- li,
lovk
kte-
rýžby jedl hrozen trpký, laskominy míti bude. Piš
mn,
c) Slova
i
poadem ty
stacíš-li,
co nejdíve.
jednoduché vty,
jsoa-li
položeny, oddlují se
vypouštjí se jen mezi
spojkou jsou slouena, k.
vedle
árkami.
sebe
árky
dvma v.
slovy, která Zdvihání a padáni
pvodem pramen, potok a ek. Vtšímu dešti íkáme liják, lijavec, píval. Pítoky Dunaje na pravém behu jsou Inn, vodních par jest
:
Raba, Drává a Sáva. Krásn rostlý, vysoký, lehkonohý arabský jest ozdoba poušt. Mladý lovk má se vždy chovati skromn, slušn, uctiv. Ráno vsta, umyj, pistroj, pomodli se a mj se chut Travná,
k
Enže,
Litava,
;
54
ke práci. Pozdvihnte k nebi ocí svých, pohlete pod zem dol. Nebesa jako dým se rozplynou, a zem, jako roucho zetena bude. d) Jméno v 5- pádu, a to, co s nim souvisí, se od ostatní vty oddluje árkami, k. p. Jdi k mravenci, ó lenochu, a uc se pracovitosti od
A
nyní, Israeli,
eho Hospodin
Vrátíte-li se kdy, krásní §.
nho.
žádá na tob?
dnové mladosti mé, zase
?
Stedník se klade
63.
a) mezi delší nápovdi a dopovdi, k.
p.
Patím-li
na krásné slunce, na jasný msíc, na nesíslné hvzdy, aneb na jiné krásy tohoto svta ; hned mi pipadá na mysl mocný ten pán, jenž jest
tvrcem b) mezi
toho všeho.
dv
vty,
které
mohou,
vysloviti se
ale
od sebe
neodvisle
sice
do
co
pede e
smyslu
jedna udává píinu, násleX. p. Ne-j dek, výminku anebo opak druhé. jesti posmívej se lovku v hokosti duše tak souvisejí,
že
;
zajisté,
—
Bh. storu
;
ponižuje
kterýž
jest
i
povyšuje,
spatitel
Každé tleso vypluje njakou protedy prostranné.
mj
— Poru Hospodinu nm;
on všecko dobe uiní. Víry jest každému ke spasení teba nebo bez víry nelze se líbiti Bohu. Spravedlivý milostiv jest i také svému dobytku Cesta ale bezbožných srdce jest ukrutné. svou, a
cestu
nadji
—
v
-
;
—
lenivých jest jako plot z trní; cesta pak spra
vedlivých jest bez úrazu. c) mezi
síoziiéjši
vety
,
položeno
g
když jich anebo
vedle
sebe
bud! v
dopovdi seadéno.
,
K.
nkolik
bu p.
v
poád
nápovdi
Když
rozpro-
55 budete ruce vaše, modlíce se, odvrátím oci své od vás ; a když rozmnožíte modlitbu, s tírati
nevyslyším
—
vosti.
nosti své
Spravíte-li
;
tehda jen budu bydliti
vámi.
s
64. Dvoutecka se klade
když lika
K.
cesty své a snaž-
spravedlive-li jednati budete vespo-
;
utiskovati
i)
dobe
nebudete-li píchozího a sirotka a vdovy
lek;
§.
nebo* ruce vaše plny jsou nepra-
;
dopov
dlíme od nápovdi, která z nkoseadených vet je složena, nebo naopak. (Viz píkl. §. 63. c.) Proto že jste loupili
p.
chudého, a koist vyvolenou brali jste od
domy
tyhranného kamení stavti
z
nebudete bydliti v nich piti budete, a nebudete b)
K. j
p.
píti
budete, a
nejmilejší
ští-
vína jejich.
neb jiné osoby
uvádíme-li svá byla
vinice
;
nho:
slova, tak
jak
eena, oznámivše prvé takové uvádni. I odpovdl jsem krátce Uiním to.
Kikla na mne
stráž
:
Stj
!
—
—
:
Pikázaní Boží
není tak vysoké, abyste mohli íci
mže
do nebe
Jen v
tomto
velké písmeno
vstoupiti,
pípadu ve
;
s
se
všech
:
Kdo
z
nás
aby snesl je k nám. po dvoutece klade ostatních
jen
malé.
(srovnej §. 59, \.) d) když i
t
se
nkolik
vcí zejména
zvlášt
po slovích: jako, totiž, jsou. K. p. Nejvyšší hory v Rakousku jsou Alpy, Tatry, Krkonoše, Šumava, Krušné hory. V ekách našich je mnoho chutných ryb, jako Jsou: losos, štika, :
Ctyry jsou poslední smrt, soud, peklo a nebe.
pstruh, karas, kapr, atd. i
uvádí,
vci lovka:
56 a) když
nkterá myšlénka ve vét uritéji
se
vtou, která hned za onou následuje , k. p. Vál vítr Tvj, a pikrylo je moe: potopeni jsou jako olovo ve vodách Hle pedkládám ped obliejem prudkých. požehnání, vaším dnes požehnání a zloeení druhou
vypisuje
:
budete-li poslouchati
zloeení
;
:
jestliže byste
neposlouchali pikázaní Hospodina Boha svého.
§.65.
Teka
se klade
a) na konci úplné vety nová,
veta
pedcházející
s
následuje.
lakomec
nic.
b)po zkrácených (to jest),
j.
saský 66.
§.
pímých oekává více
k
t.
k. p.
aneb
totiž
nesou-
c.
K.
(cí-
atd.
odpov
kde
múze.
k.
na konci
klade
,
Pán), (zlatý),
zl.
(svatý),
se
takových
Kdo
p.
se jest
nemiluje
— Mže-liž bližního? — Jak
njakém
tázáni jen mluvi, ne-
politování, slepý-li
Boha, kdo
(léta
(ku píkladu),
k. p.
následovati
P.
/.
(cent), sv.
ct.
Znaménko otázky ,
jiz
(svazek),
(totiž), sv.
královský),
otázek
milovati
íkají
slovich
(krejcar),
kr.
vétou
K. p. Chudobný málo má, Nesloužit' peníze jemu, ale on jim.
visející,
t.
skonené ei, když
neb
i
hluchý
?
ti
?
Jest-li se
však o
klade se znaménko otázky. se
mám
(Naproti tomu
máš
?)
Když
—
lucernou hledal,
se ptali
:
K. p. Ptal se mne, jak Ptal
se
Diogena,
odpovdl,
že
mne
:
ehoby
lovka.
Jak
se
ve dne s
57
Znaménko podiveni
67.
§.
a) po
— A
k. p.
pehrozné žebrák b) ve
K.
vela
celá
se
náší-li
sole
o
mezislovcich
s citem,
O
!
za
psanich
anebo, pro-
na konci vety;
—
O
jak nešasten je nemocný
— Bda nám
!
stojících,
císa! Sláva císai!
žije
smrti
se klade
!
titulem,
který
se
svrchu píše*
Rozmilí rodie! Osvícený Pane! Milostivý
p.
píznivce Mezi závorky klademe slova nebo vety, které hlavni vetu nebo slovo nkteré v ni vysvtlují, §.
68.
uvedeny nejsou, anebo peklad na jiný jazyk, anebo stránku v knize, ku které se ale s ni v souvislost
K.
vztahujeme.
Tkaniny
p.
se
podle
zvláštních
vzork, ano i rozmanitými barvami (k. p. barevnými kvtinami, listím) lící. Barvivo (Farbestoff) musí se s
látkou dokonale slouiti. Písmeny
se knihy tisknou,
jsou
apoštolských (kap. sv.
57
ulity z kovu.
— 59)
ctme
o
kterými!
Ve
skutcích
ukamenování
prvomucenníka Štpána. §.
bhu
Znaménko uvozovaci klademe, když
69.
ei
slova mluvicí osoby uvádíme.
dvou mluvicích noho dvma,
Píklady i
7,
(litery),
druhého jednou
viz v III.
akademista §.
lidi rozeznati,
70.
(str.
znamenáme nebo
se
e
slova jed-
tymi
árkami.
ítance v lánku: Maria Teresia
68)*
Znaménko pomleni
a) chceme-li
Mli
v
dáti
tenái
se klade,
znamení
a
as
k
rozmyšleni, anebo chceme-li jej pekvapit?'.
K. p.
Mnohý
Pravidia pravopisu.
slibuje
hory doly, ale O
—
nic ne-
58 Vytrhl
splní.
—
zdlouha
6) místo
me
jej
z
opt
vynechaných
pošvy, pohledl na mne, a zastril.
slov
a mnohdy místo závorek.
B — oloupil pokladnici a uprchnul. „Žádný lovk" — dí Solon „nemže ped
K.
p,
N —
v
—
smrtí pokládán býti za šastného." c)
§. li
vty
smyslem dokonce k sob nepatící, k. p, mezi píklady, jež ke ztvrzení nkterého pravidla uvozujeme.
mezi
71.
vedle
sebe
sestavené,
ale
Znaménko poznám enací klade
njaké pipomenutí
dodati, které
se,
bychom
chcemeale
do
samého neradi vkládali. K. p. Caihrad bývá asto postižen ohnm. „Co na vás je," (píše sv. Pavel *) „se všemi lidmi pokoj mjte*"
*)
textu
*)
*)
Hlavní
K ím.
msto v 22, 18.
Turecku.
Obsah. Díl prvý.
Mluvnická píprava. Strana
...'...
Úvod
3
Oddíl prvý.
O ohebných ástech ei.
\
Hlava prvá »
1.
Podstatné jméno
2.
Pídavné (jméno)
„
.
.
.
.
7
.
15
Hlava tetí 3.
íslovka
c
.
19
.
Hlava tvrtá 4.
Zájmeno
*
22
„
Hlava pátá 5.
asoslovo
i
sloveso
,
.
.
.
.
25
*
*
35
Oddíl droby.
O neohebných ástech 6.
Píslovce
7.
Pedložka
8.
Spojka
9.
Mezislovce
eL >
.
*
,
•
.
.
.
.
.
.
36 38
—
LIBRARY OF CONGRESS
60 Díl dr
002 391 416 5 Pravopis.
Oddlení
prré.
O kladení náležitých písmen. Hlava prvá Strana a)
Samohlásky
b) Souhlásky
47 49
.
Hlava druhá Hlava tetí Oddlení druhé,
O rozdlování písma.
Tiskem Karla Gorisks ve
S2
Vídni.
i
LIBRRY OF CONGRESS
II
002 391 416 5
