pes s raráškem v těle

Plemena

Foxteriér – pes s raráškem v těle

Foxteriér pes s raráškem v těle Kdo by neznal knihu Dášeňka Josefa Čapka, kterou věnoval právě svým drsnosrstým foxteriérům? A věta z ní „od té doby mají všichni foxteriéři raráška v těle a v tlamičce na patře černý flíček od čerta“ vystihuje foxíka jako žádná jiná. Historie dnešního foxteriéra začíná v prvních desetiletích 19. století. Na první anglické výstavě psů, která se pořádala v roce 1859 ve městě Newcastel on Tyne, se objevilo několik teriérů „kteří běhali se smečkou“, tedy psů, kteří spolu s ostatními psy pracovali při parforsních honech. Nutno dodat, že v této době byl název foxteriér spíše pojmem určujícím pracovní zařazení, v tomto případě „norníka”, než specifickým plemenem. Tito menší psi doprovázeli smečku honičů – foxhoundů (fox = liška – hound = honit). V případě, že se liška ukryla do nory, pracovali na jejím ulovení pod zemí (fox = liška, terra = země). Jejich zbarvení muselo s honiči ladit, proto bílá se znaky. Nesmíme ani zapomenout na faráře Johna Russella z Devonshiru, který ve své době choval psy velmi podobné foxteriérům. Jeho chovný materiál byl určen výhradně k práci. Fotografie reverenda s jeho psy potvrzují, že se jednalo opravdu o správné teriéry, kteří měli hustou, poněkud drátěnou a spíše kratší srst. Krevní linie moderních foxteriérů však až k těmto psům nevedou.

„Tři se sedlem” Průlom pro plemeno nastal v roce 1862 na výstavě v Birminghamu, kdy byli foxteriéři ještě za tzv. „new variety“ krátkosrstého teriéra. Přihlášeno bylo 24 psů, z nichž první cenu získal „Old Jock“ majitele Thomase Wottona. „Old Jock” pocházel po jiném Jockovi a po matce Grove Pepper. Druhý byl „Old Trap“, ve vlastnictví pana Bayleye. Tento „Trap“ měl na zádech černou skvrnu v podobě sedla, kterou posléze předával svým potomkům. Psi s hřbetní sedlovou skvrnou byli nazýváni jako „trapmarked“ (= poznačeni Trapem). Třetím se stal pes pana Stephensona „Old Jack“. Tito tři psi se objevují i v písemných pramenech z dalších let. Chov foxteriérů sedmdesátých let 19. století je vystaven v podstatě na prvních dvou psech z Birminghamu. U potomků „Old Jockse“, vítěze, jsou pochvalné zmínky o vynikajících teriéřích vlastnostech, nedostatkem byla často špatně uložená lopatka, špatné držení uší a poněkud hrubé hlavy. U potomků „Trapse“, který byl v Birminghamu druhý, se vyzdvihuje kompaktní, poněkud drsná tělesná stavba, dobrá hlava a zvlášť dobré končetiny a tlapky, dobře nesený ocas a malé uši. Jako nedostatek se vytýká sklon k širokému hrudníku a ne vždy dobrá srst. „Old Trap“ sám měl značně měkkou srst. „Old Jock“ a „Old Trap“ přispěli do chovu bílých psů svými barevnými hlavami. Nejdůležitějším reprezentantem „Trap

2

www.pespritelcloveka.cz

Foxteriér – pes s raráškem v těle na tehdejší chovatelskou základnu v Německu (vždyť naše země byla součástí Rakousko-Uherska). Obliba foxteriérů dosáhla již takového rozmachu, že po celé další desetiletí byli v počtu zápisů stále na prvním místě. V období mezi válkami bylo zapisováno do plemenné knihy okolo 1000 štěňat za rok. Tento neobyčejný rozmach chovu foxteriérů a zároveň jejich loveckého využívání vyžadoval odborné vedení. V roce 1924 byl založen Klub chovatelů teriérů a v roce 1925 pak spolek Norník. Samostatný Klub chovatelů foxteriérů vznikl vyčleněním z Klubu chovatelů teriérů v roce 1928. Byl to klub celostátní. Jeho zakladateli a dlouholetými funkcionáři byli pánové Libý, Záveský, Vaněk, Vaníček, Rydlo a jiní. Z důvodů chovatelských rozporů byl v roce 1931 založen „Odbor pro chov a výcvik foxteriérů při ústředním spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách” se sídlem v Praze, jehož předsedou byl zvolen dr. Boublík, jednatelem

Plemena

Rydlo. V roce 1941 převzal tento klub i členy ze zrušeného spolku Norník. Je vidět, že ani tehdy to s domluvou mezi více kluby nebylo lehké.

I dnes je najdete v rodokmenech… Po druhé světové válce, až do osmdesátých let 20. století zapisovali drsnosrstí foxteriéři v Československu stále zhruba 700 – 800 štěňat ročně, a patřili tak mezi velmi populární plemeno, zatímco hladkosrstí svými zápisy do 100 štěňat se řadili spíše mezi málo rozšířená plemena.

chovu“ je bezpochyby „Belvoir Joe“, který stojí téměř za všemi rodokmeny dnešního foxteriéra.

Původní varianta foxteriéra byla hladkosrstá

Tito menší psi doprovázeli smečku honičů – foxhoundů (fox = liška, hound = honit). V případě, že se liška ukryla do nory, pracovali na jejím ulovení pod zemí (fox = liška, terra = země).

Teprve později přikřížením teriérů s drsnou srstí vznikl foxteriér drsnosrstý. V roce 1881 zvítězil na přehlídce Kennel Clubu drsnosrtý „Tassel“ a vyhrál čestnou cenu pro nejlepšího foxteriéra. Od této doby drsnosrstý foxteriér začal pomalu nad hladkosrstým nabývat převahu a posléze se vydal na vítězné tažení, které foxteriéra v určité době učinilo nejoblíbenějším psím plemenem nejen v Anglii, ale po celém světě. Zvláště pak mezi světovými válkami dosáhli foxteriéři takové míry popularity, která se nepovedla snad žádnému jinému plemeni. Foxteriér nechyběl v žádné lepší společnosti, objevoval se ve filmech a můžeme ho vidět i na etikatách: jedna z nejznámějších je na gramofonových deskách. Ceny nejlepších foxteriérů dosahovaly astronomických částek.

Více klubů není jen probleamtikou dnešních dní V 2. polovině 19. století byli foxteriéři dováženi na evropskou pevninu a nevyhnuli se tak ani českým zemím. Náš chov foxteriérů úzce navazoval


ing. Peták a ostatní byli dr. Tichota, H. Dewettr, V. Uher a ing. Cebe. Z tohoto odboru se utvořil v roce 1935 „Čs. klub pro foxteriéry v Praze“. Ještě téhož roku bylo zahájeno jednání o sloučení Čs. klubu se spolkem Norník. V následujících letech 1937, 1938 jednal ČSMJ a Kynologická rada o sloučení klubů KCHF, Čs. klubu a Norníka, případně jejich včlenění do Norníka. Tyto návrhy byly však KCHF zamítány. Rozpory mezi oběma kluby chovatelů foxteriérů byly po devíti letech vyřešeny tím, že z rozhodnutí ÚV ČSMJ byly oba kluby v roce 1940 sloučeny a současně bylo rozhodnuto, že jediným a celostátním klubem je KCHF, jehož předsedou byl zvolen J.

Významné poválečné chov. stanice byly: Iris (ing. Miroslav Peták), Blanzek (M. Mužík), Triangel (MVDr. B. Jičínský), Whirlwind (M. Vojtíšková), Silva (dr. ing. Nečas) a samozřejmě další. Postupem času bylo stále složitější dovážet novou krev a v osmdesátých letech se tak velká část importů zúžila pouze na východoněmecký, maďarský a polský chov. Mezi významné chovatele i klubové funkcionáře té doby patřili Karel Urban, chov. stanice z Rudolfova, paní Letáčková,

3

Plemena


Bismarkquelle konče, zanechali v českém chovu výraznou chovatelskou stopu. Doktor Brázda byl velkým chovatelem drsnosrstých foxteriérů, možnosti a dobré vztahy v zahraničí mu umožnily i importování hladkosrstých psů, a to nejdříve Rockyho v. d. Bismarkquelle a později Oskara de la Rosa. Všichni tito psi se stále ještě objevují v rodokmenech současných foxteriérů. Přibližně v devadesátých letech minulého století nastoupil nečekaně na svou úspěšnou cestu hladkosrstý foxteriér, který postupem

chov. stanice z Rifu, pan Molitor, ch. s. z Cábu, Jarmila Strnadová, ch. s. z Emauze, z hladkosrstých pak chov. stanice Akademic Ing. Kubice, který importoval dva hladké psy Vina a Pieta v. d. Bismarkquelle, kteří byli zastoupení téměř ve všech rodokmenech. Nelze nezmínit tehdejšího poradce chovu a chovatele MVDr. Brázdu, chov. stanice Taxon, který dovezl snad nejvýznamnější plemeníky z tehdejšího západního Německa. Všichni jeho importi, počínaje Zerusem, Corpusem, Walexem a Ukasem v. d.

hladkosrstých, tak drsnosrstých foxteriérů. Je zde poměrně hodně mladých, začínajících chovatelů, což je pro chov dobře, nicméně ne vždy je vidět jasný chovatelský záměr.

Má mít siluetu loveckého koně Foxteriér je extrémem mezi teriéry, jeho hlava je nejužší a nejdelší, uši nejvýše posazené a přitom nejmenší, krk nejdelší a hřbet nejkratší. Ideální foxteriér má mít siluetu loveckého koně s dobrou délkou krku, který je správně klenutý, přecházející do výrazného kohoutku, od něhož následuje krátký hřbet. Již při prvním pohledu je důležitá hlava, typická, dlouhá, úzká se silnou čenichovou partií, malé ucho, jehož špička směřuje ke koutku oka, tak aby propůjčovala hlavě stále bystrý, pronikavý výraz. Foxteriér je pracovní pes, a proto potřebuje substanci, svalstvo a dobré kosti. Proto je více podobný loveckému koni, nikoli koni arabskému. Foxteriér je džentlmenem, jeho povaha je velmi důležitá, je stále v pozoru, vždy připravený jít do akce, stále šťastný a vstřícný. To vše je vidět na jeho uších a ocasu, který je takřka neustále v pohybu. U foxteriéra je rovněž důležitý postoj, jen ten z něho dělá skutečného vítěze. Odchovat dobře vyváženého foxteriéra, aby vykazoval

času co do počtu zapsaných štěňat převálcoval svého dlouhodobě známějšího drsnosrstého bratra. Současný chov foxteriéra v Čechách je postaven na poměrně široké, nestejnorodé chovné základně, kde dlouhodobé chovatelské pilíře tvoří jen pár chovatelů, což se týká jak

ušlechtilost, a přitom nebyl lehký, aby byl dostatečně substantní, a přitom nebyl hrubý, je jedno z úskalí chovu tohoto plemene. Pro některé chovatele i rozhodčí je těžko pochopitelné úhlení hrudních končetin, lopatka je vždy dlouhá a šikmo uložená, zvýrazňující kohoutek, díky kratší ramenní kosti vytváří typickou přední frontu, která při pohybu z boku připomíná kyvadla u hodin, zatímco pohyb vychází z pánevních končetin, které při postoji zústavají za psem, aby umožnily vydatný krok, když se foxteriér pohybuje, musí pod sebou zabírat hodně místa. Správný foxteriér znamená i hodně detailů – modelace hlavy, tvar tlapek, které musí být silné a uzavřené. Ocas rovný, ne příliš dlouhý, nasazený vysoko na zádech, výrazné hýždě za ocasem a samozřejmě srst, která je tak typická a zároveň rozdílná pro obě plemena.

4



Plemena

Foxteriér je tříbarevný (tricolor) nebo dvoubarevný (bicolor) Přičemž bílá barva převládá, a to tak, že se mohou objevit i čistě bílí jedinci. Bílý foxteriér s černými a hnědě nazrzlými znaky se nazývá tricolor. U drsnosrstých se černá barva objevuje jako sedlo na hřbetě, hlava zústává hnědá. U hladkosrstých je černá barva přítomná i na hlavě s tím, že hnědá je ustoupená jen jako odznaky na tlamě

Je důležité být v jeho výchově důsledný, trvat na zákazech, které byly vydány, nenechat se ošálit roztomilostí štěňat, někdy přihlouplým kukučem, jinak se totiž z roztomilého nezbedy může stát malý tyran. nad očima. Pokud by drsnosrstý tříbarevný foxteriér neměl bílou barvu, zbylé dvě barvy by byly rozmístěné jako u erdelteriéra nebo velšteriéra, pokud by bílá barva chyběla hladkosrstému foxteriérovi, byly by dvě zbylé barvy rozmístěné jako u dobrmana nebo jagdteriéra. Dvoubarevní – bicolorní foxteriéři mají pouze bílou a hnědou barvu, u hladkosrstých je při této barvě někdy přítomna velmi tmavá maska, takže se pes může


jevit jako tříbarevný, ale je to pouze tmavý odstín hnědé, takto zbarvený pes se geneticky chová a také je bicolor. Dědičnost bicolorní barvy je recesivní. V praxi to znamená, že pokud spáříme dva tříbarevné foxteriéry, jejich štěňata budou vždy tříbarevná, ačkoli rodiče mohou pocházet z dvoubarevných psů. Abychom dosáhli bicolorních psů, jeden z rodičů musí být vždy dvoubarevný. Z bicolorních rodičů ovšem mohou vzejít i tříbarevní jedinci.

Trimování – nezbytná úprava drsnosrstého foxteriéra Základ slova pochází z anglického slovesa „to trim“, což znamená přistřihnout, přiříznout,

vyčistit, dát do pořádku, avšak plně nevystihuje základ činnosti trimování. Ta je obsažena v témže, avšak německém výrazu (Trimm), který znamená vytrhávání odrostlé, staré srsti, aby nebránila v růstu srsti nové. Trimování je typickým způsobem úpravy srsti velké části drsnosrstých teriérů. U všech psů dochází k výměně srsti: u dlouhosrstých a krátkosrstých psů se odumřelá a svědící srst vyčesává kartáčem. U drsnosrstých se vytrhává trimovacím nožem, čímž se umožní růst srsti nové, ve stejné kvalitě. Teriéři nemají zimní a letní srst, takže když jejich pevná krycí srst dosáhne určité délky, odumírá a místo ní dorůstá nová. Trimování tento proces podporuje, povzbuzuje růst srsti a tím zlepšuje, zvláště při horších dispozicích, její kvalitu. Trimování proto není závislé na roční době, ale na intervalech trimování majitele teriéra. Pokud neumíte nebo se vám nechce učit trimovat, lze samozřejmě psa svěřit některému z psích salonů. Volbu je ovšem potřeba důkladně zvážit, ujistěte se, že

5

Plemena


se jedná o seriózní firmu, protože podstupujete riziko, že pes nebude otrimován, ale ostříhán. Je třeba si uvědomit, že dobře upravit drsnosrstého foxteriéra pro výstavní účely představuje mnoho hodin práce, a není možné, aby to někdo zvládl během hodinové návštěvy. Po takto krátké době je pes většinou jen lehce proškubán s tím, že hlava včetně uší jsou ostříhány, čímž se srst ničí. Stříhaná srst změkne, ztrácí barvu, vlní se. I z finančních důvodů je proto lepší naučit se trimovat sám, máte tak absolutní kontrolu nad úpravou svého psa. Dobrou známkou při návštěvě psího salonu je, abyste měli možnost být přítomni při úpravě, a mohli tak kontrolovat, co a jak se dělá (a ledasco se také přiučit).

Takto vypadá srst ostříhaného nikoli trimovaného foxteriéra Způsoby trimování: Postupné – kompletní vytrimování nazývané také „staging“ – znamená vytrhání srsti zcela do hola v různých oblastech těla a v různých intervalech před dobou, kdy chceme psa předvádět na výstavě. To je přibližně osm týdnů. Nejdelší chlupy jsou tak na těle, kde byla srst vytržena jako první. Znamená to, že pokud chceme psa předvést na výstavě např. v září, otrimujeme ho asi devět týdnů před stanovenou

Drsnosrstý foxteriér

Hladkosrstý foxteriér

výstavou, zcela dohola, od zátylku přes ramena až za kohoutek. O tři týdny později strhneme hřbet, tělo a zadek včetně ocasu, o další tři týdny později otrimujeme hlavu včetně uší. Tím docílíme, že v době výstavy bude mít pes na sobě různě dlouhou (starou) srst, přičemž nejkratší chlupy jsou samozřejmě na hlavě. Takto upravený pes ovšem nevydrží dlouho. Již čtrnáct dnů po výstavě se bude jeho srst otevírat a vlnit, takže musíme s úpravou začít od začátku a na další výstavu můžeme až opět cca za 9 týdnů. Protrhávání srsti (nazývané „scrolling“ – nestejně dorostlý). Vycházíme z toho, že pes je kompletně zarostlý, asi 10 až 12 týdnů před výstavou celého psa včetně hlavy a uší přeškubeme, vytrháme však tak přibližně čtvrtinu chlupů. O 14 dní později odstraníme další čtvrtinu po celém psovi a za dalších 14 dnů další čtvrtinu… a za dalších 14 dní poslední čtvrtinu. V tomto čtvrtém trimování již vytrháváme i chlupy narostlé po prvním škubání. Tak pokračujeme v odstraňování nejdelších chlupů několikrát za týden a psa si stále tvarujeme. Pes upravovaný tímto způsobem bude nachystaný nejen na danou

výstavu, ale pokud budeme v intervalech částečného trimování pokračovat, vydrží nám stále upravený celý rok.

Úprava hladkosrstého foxteriéra Srst hladkosrstého foxteriéra se velmi snadno udržuje a je samočisticí. Této srsti svědčí pravidelné kartáčování, čímž se dostává do dobré kondice a hlavně se zmenšují problémy s línáním, což ocení hlavně majitelé, kteří chovají hladkosrstého foxteriéra v bytě. Pro výstavní účely je i hladkosrstého foxteriéra potřeba upravit, a to stříháním. Používá se běžný strojek na psy, přechody mezi stříhanou a nestříhanou srstí se doupraví prostříhavacími (efilačními) nůžkami. Hladkosrstý foxteriér není krátkosrsté plemeno jako třeba doga nebo boxer, srst na krku je delší a často tvoří límec. Podobně tvoří delší chlupy na pánevních končetinách a na ocase praporce. Úpravou se zvýrazní elegantní vzhled tohoto plemene, ladnost a délka krku, zkrátí se formát a zdůrazní zaúhlení. Střih není náročný a lze ho provést i těsně před výstavou.

Všestranný lovec a sportovec zároveň Foxteriér je aktivní pes připravený k jakékoli zábavě, objevuje se ve všech sportovních ky-

6



Upravit drsnosrstého foxteriéra pro výstavní účely představuje mnoho hodin práce, a není možné, aby to někdo zvládl během hodinové návštěvy salonu. Po takto krátké době je pes většinou jen lehce proškubán s tím, že hlava včetně uší jsou ostříhány, čímž se srst ničí. Stříhaná srst změkne, ztrácí barvu, vlní se. nologických odvětvích, jako jsou agility, flyball, dogfrisbee, tanec se psem… Při výcviku nesnáší dril, ale pokud je dobře motivován, tedy nabyde přesvědčení, že vše dělá jen pro svoji zábavu, bude to dělat s o to větším zápalem a do roztrhání těla. V Čechách a v některých dalších evropských státech zústává foxteriér věrný své-

Plemena

ce vyspívá až po druhém roce, proto je důležité na něho nespěchat, dát mu co nejvíce možností kontaktu se zvěří a loveckých příležitostí, aby se v něm lovecké pudy dostatečně probudily. Foxteriér navzdory pověsti, která ho doprovází z dob, kdy zažíval svůj boom, je v revíru velmi dobře ovladatelný, nedisponuje příliš velkou hlasitostí na stopě, hlásí většinou pouze, když je se zvěří v kontaktu. Jeho velikost mu umožňuje aportovat zvěř do velikosti kachny či bažanta. Zároveň je schopen pracovat při dosledech spárkaté zvěře, v poslední době při nárůstu počtů černé

Pro koho ano?

zvěře se dobře uplatňuje i při práci s touto zvěří. Je prakticky vhodný k jakémukoli lovu a do jakéhokoli revíru, je skladný, díky tomu, že není nízkonohý, se pohybuje dobře i v těžším terénu nebo vyšší vrstvě sněhu. Nicméně je potřeba si na něho „počkat“, roční foxteriér většinou co do vloh a loveckého drilu nestačí stejně starému jezevčíkovi nebo jagdteriérovi, hlavně co se týká samostatnosti a loveckého drilu.

Vzhledem k jeho vzrůstu lze foxe s úspěchem chovat i v bytě, u hladkosrsté varianty srsti musíte počítat s línáním. U drsnosrsté pak s pravidelným trimováním. Jeho povaha se dobře snoubí i s dětmi, ale i zde, stejně jako u ostatních psů, platí, že malé děti by neměly zůstávat s foxteriéry zcela bez dozoru, protože se společně mohou pustit do aktivit, které výbušný „foxl“ nerozdýchá. Foxteriér je velmi společenský, proto neuspokojí ty, kteří vyžadují od psa absolutní poslušnost a věrnost jednomu pánovi, ale spíše jedince, kteří se foxům vlastně podobají: jsou živí, kontaktní, ocení kompromis a vlastní názor. A svět je pro ně místem, kde se neustále děje něco zajímavého. Iveta Nováková ■ Foto: J. a S. Rozvoralovi, T. Macků, J. Valenta, archiv KCHF

Foxteriér je velmi aktivní pes

mu původnímu poslání loveckého psa. V dnešní době se již samozřejmě neprohání se smečkou při štvanici na lišku, přesto je i dnes využíván hlavně jako spolehlivý norník. Po lovecké strán-

S chutí se zapojí do jakékoli zábavy, je tedy ideálním plemenem pro stejně aktivní lidi, kteří mu nabídnou zábavný program a ocení jeho smysl pro humor a samostatnost. Nicméně kvůli svému temperamentu a jisté dávce svéhlavosti ho nelze brát za plemeno vysloveně společenské, které v klidu a s nadhledem polehává na podušce a pozoruje svět kolem sebe. Foxteriér totiž nejen pozoruje, ale pokud možno se dění, které ho obklopuje, rád účastní. To je dobré, aby si uvědomili zvláště ti majitelé, kteří jsou z řad nemyslivců a budou pro něho hledat jiné vyžití. Je důležité být v jeho výchově důsledný, trvat na zákazech, které byly vydány, nenechat se ošálit roztomilostí štěňat, někdy přihlouplým kukučem, jinak se totiž z roztomilého nezbedy může stát malý tyran.

Foxteriér – vyhlášení nové fotosoutěže


7

pes s raráškem v těle

Recommend Documents