Nejpozději s nástupem do školy nám začne být podsouváno, že si zasloužíme ocenění, jen když budeme mít vynikající výsledky, když nebudeme dělat chyby... I když to většinou rodiče či učitelé myslí jako povzbuzení, abychom se nepřestali snažit posouvat se dopředu, funguje to jinak. Spousta lidí uvízne v zajetí představy, že budou mít nějakou hodnotu, až budou dokonalí. Ruku v ruce s tím jde trvalá vnitřní nespokojenost se sebou. Někdo to dotáhne k dokonalosti, získá jakousi alergii na chyby a nedostatky a stane se nesnesitelně kritickým k sobě i k druhým.
16
Nevhání nás do podobné pasti i Ježíš svou výzvou, abychom byli dokonalí? Je tu jeden podstatný rozdíl. Ježíš neříká, že budeme přijatelní a budeme za něco stát, až budeme dokonalí, ale ujišťuje nás, že ne-
. áte
ív
č
-K
1
sník ča
e Ob
Mt 5,48
ic
„Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
že
Zlon
PVC
e,
9
ti
Past dokonalosti
k
Obě setkání zahájíme bohoslužbou slova.
m
o
v ěb n í c e n a 1 0 , 1 ten 20 r
Věnovali jsme se také osobnosti Jana Pavla II., jehož beatifikace proběhne 1. května letošního roku. Opomenout jsme nemohli ani Pannu Marii, které patří měsíc květen.
rnos
čn í k Ročíslo 6
vý
Dubnový Caj o páté se nesl v duchu velikonočního slavení.
uje
Perucký rozcestník
Čaj o páté...
fa Děk
Příště se sejdeme v Peruci 26. května 2011 v 17.00 a ve Vrbně v pátek 20. května 2011 v 17.30.
Aktuality
ři p r avi del n ě p
sp
beský Otec nás přijal za vlastní, že pro něj máme obrovskou hodnotu už teď. Toto Otcovo přijetí nás naopak vysvobozuje z pasti potřeby dokonalosti, abychom mohli dorůstat do Boží dokonalosti ve svobodě a s radostí.
Den matek
Datum letošního svátku matek připadá na neděli 8. 5. 2011 Svátek matek (Den matek) se slaví druhou květnovou neděli. Matkám věnovaný den má být oceněním odvahy a oběti mateřství. Za zakladatelku Svátku matek je považována metodistka Anna Marie Jarvis. Ta při druhém výročí smrti své matky zorganizovala v jednom americkém baptistickém kostele v neděli 12. 5. 1907 setkání místních matek. Rok poté byla požádána, aby toto setkání na druhou květnovou neděli opět zopakovala. Pro velký úspěch se Anna Marie Jarvis začala šíření této myš-
www.vira.cz
lenky věnovat naplno, až nakonec Kongres USA v roce 1914 prohlásil Den matek národním svátkem. Z USA se svátek začal šířit dále. V Evropě se uchytil po první světové válce. V Československu se Den matek začal slavit v roce 1923. V době komunistické totality byl svátek zatlačen do pozadí oslavami MDŽ. Nyní se již opět slaví veřejně
Redakce časopisu Perucký rozcestník Pavla Čandrlová (PVC), Naďa Liebscherová (PID), Petr Mecl (PM) Externí spolupracovníci: Šuplík, šotek a jiní dobrodinci Adresa: Náměstí Emila Filly 11, Peruc 439 07,
[email protected] Kontakty: Kněz P. Ing. Mgr. Michal Kimák 721 341 043 Pastorační asistentka Pavla Čandrlová 605 877 044 2
ke svatým na úkor modliteb k Bohu. Takovíto křesťané uskutečňují paradox, že odnímají Bohu to, co on sám bez ustání dává svým světcům. Knihy a kázání o svatých a Marii mají někdy tendenci přehánět. ... „Marie je téměř božská“, „její moc je téměř neomezená“, „dosahuje k hranicím božství“. Tento sloh dráždí čtenáře nebo posluchače, kteří vidí jasně. Není ale pravda o Marii dost krásná, že se musíme domnívat, že je třeba v její chvále přehánět? Je dobře prohlásit, že Bůh je sám Bůh. Je dobře vyvyšovat jeho moc a jeho dobrotu nad tytéž vlastnosti všech tvorů. Nikdo nás nemiluje víc než Otec. Vše, co je v Marii a ve svatých dobrého, zcela se jim dostává od Boha a všechno to je v Bohu nekonečně krásnější a vznešenější. Svatí jsou mistrovské dílo Boží lásky. Mistrovským dílem svatosti je Maria. Nekonečný počet svatých nám dovoluje odhalit nekonečnou rozmanitost vynalézavé Boží dobroty. V tom, co milujeme u svatých, není nic, co by nebylo z Boha, co by jim nebylo Bohem dáno. ... Dějiny svatých jsou dějinami toho všeho, co Bůh dokázal udělat z nízkosti a slabosti svých služebníků. Boha vidíme z jeho svatých. Není tedy možné si představit platné uctívání svatých, které by nebylo opřeno o nadšenou
a zbožnou úctu k Bohu. Nemělo by žádnou cenu, kdybychom upadali do extáze před svatými proto, že jsme ztratili chuť upadat do extase před Otcem. (Podle Louise Evelyho, z knížky Krédo, s.110-113) Přátelství s „obyvateli nebes“ To, že lidé volají Marii nebo svaté kvůli přímluvě u Boha, není tím, že jim více důvěřují nebo od nich snad očekávají Boží pomoc. To by se neslučovalo s katolickou vírou. Naopak, Marie a svatí nám stojí nablízku jako pouzí lidé, jako stvoření, kteří jsou, jak věříme, již u Boha. Ale protože trvá přátelství mezi lidmi, kteří již došli k cíli, a námi, kteří jsme ještě na cestě, obracíme se k nim s prosbou o modlitbu. Vždyť tak jako každý křesťan shledává jako samozřejmé, že poprosí ostatní lidi o pomoc v modlitbě, tak prosíme o přímluvu Marii a svaté, kteří jsou u Boha. Láska a pomoc bližním v nebi nepřestávají (srov. 1K 13,8). V mnohých situacích našeho života používá Bůh ostatní lidi, aby nám zprostředkoval svou lásku: rodiče, učitele... Proč ne tedy také svaté!? www.maria.cz
15
Víme...?
Bůh, nebo svatí? ní, které jí daroval Bůh, je pro nás hodna uctívání. A tak jsou všechny projevy oddanosti, které Marii přinášíme, platné v samotném Bohu nejvyšším, který tak projevuje svou velikost člověku a především Marii. Opravdové uctívání matky Boží není nic jiného než velebení Boží milosti, aniž by Boží matka byla svatější než někdo jiný z nás. Alternativa „Marie, nebo Kristus“ by byla pokřivením mariánské zbožnosti. Co bychom neobdrželi od Boha, lze dostat od svatých? Správné rozlišování Každý člověk se cítí zavázán určitým osobám ze svého okolí, i již zemřelým, které pro něj mnoho znamenaly, a ctí je. To, že se Marie, matka Ježíšova, těší u křesťanů zvláštní vážnosti, je proto samozřejmé. Musíme ovšem dobře rozlišovat mezi uctíváním Boha - Krista a ctí, kterou prokazujeme Marii. Jen Bohu ale náleží božské uctívání. Božské uctívání nějakého stvoření by bylo nerespektováním prvního Božího přikázání. Křesťan ví, že nikdy nesmí uctívat Marii jako Boha, že Marie nikdy nemůže a nesmí za14 stínit Krista. Jen kvůli vyznamená-
Mnozí lidé také věří, že to, co by nedostali od Boha, mohou dostat od Panny Marie nebo od svatých. Domnívají se, že těmto světcům jsou blíž než Kristu a že je tito zprostředkovatelé lépe chápou a víc milují než Bůh. Jako by nám ale někdo mohl být nakloněn víc než Otec! Jako by nám nějaký tvor mohl rozumět lépe než Stvořitel! Jako by byl Kristus neudělal dost, aby se nám přiblížil! Za takovou úctu ke svatým a k Panně Marii platíme ochuzením představy, kterou jsme si vytvořili o Bohu. Když se tito křesťané modlí ke svatým, jejich modlitby se odečítají od těch, které směřují k Bohu. Modlí se
Co je to blahořečení? 1. května 2011 o neděli Božího milosrdenství bude ve Vatikánu blahořečen papež Jan Pavel II. (* 18. května 1920 + 2. dubna 2005). Zesnulí křesťané, kteří žili svatě, mohou být církevně uctíváni, jakmile je uzavřen určitý proces uznání jejich života jako příkladného(proces blahořečení). Kromě svatosti života jsou předpokladem blahořečení i zvláštní důkazy milosti Boží, např. to, že Bůh na přímluvu těchto spravedlivých učinil některé zázraky. Blahořečený světec je pak nazýván „blahoslaveným“. Na rozdíl od kanonizovaných světců, uctívaných v celém katolickém světě, je církevní kult blahoslavených většinou omezen, např. na
diecézi, zemi, řádové společenství atd. Blahořečení bývá předstupněm kanonizace (prohlášení za svatého). Tak byla např. Anežka Česká prohlášena za blahoslavenou papežem Piem IX. roku 1874 a kanonizována v listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.
Životopis Jana Pavla II. Karol Józef Wojtyła se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích, městečku vzdáleném asi padesát kilometrů od polského Krakova. Brzy mu zemřela matka a po studiích na gymnáziu se s otcem přestěhoval do Krakova, aby zde navštěvoval přednášky na filozofické fakultě. Poté, co se nacisté zmocnili Polska, uza-
vřeli roku 1939 také Jagellonskou univerzitu. Mladý Karol jde proto pracovat jako pomocný dělník do kamenolomu v Zakrzówku a později do chemické továrny Solvay, aby si vydělal na živobytí a vyhnul se totálnímu nasazení v Říši. 18. února 1941 mu umírá také otec. Rok nato začíná Karol navštěvovat tajné kurzy teologie a po válce, 1. listopadu 3
1946, je vysvěcen na kněze. Teologická studia a formaci dokončuje v Římě doktorátem z teologie a v létě roku 1948 se vrací do Polska, aby započal svou kněžskou službu. Po několika letech výuky v krakovském kněžském semináři a na teologické fakultě v Lublinu je roku 1958 vysvěcen na pomocného biskupa své diecéze. Aktivně se účastní prací II. vatikánského koncilu a v lednu 1964 jej papež Pavel VI. v pouhých čtyřiačtyřiceti letech jmenuje arcibiskupem. Roku 1967 je pak jmenován kardinálem.
4
Dne 16. října 1978 jej kardinálové v konkláve zvolili papežem. Vybírá si jméno Jan Pavel II. a 22. října začíná slavnostně jeho služba 263. nástupce apoštola Petra. Jeho pontifikát byl v dějinách církve jedním z nejdelších, trval téměř sedmadvacet let. Jan Pavel II. byl charismatický papež, schopný shromáždit nesmírné zástupy lidí a konverzovat se stejnou citlivostí a pozorností jak s nuznými, tak s mocnými. Byl to papež, který dobře věděl, jaké je jeho poslání – vykládal je jako úlohu apoštolského poutníka, který je rozhodnut vyprávět každému o radosti z toho, že poznal Ježíše Krista a setkal se s ním. Jan Pavel II. zemřel ve Vatikánu 2. dubna 2005, přesně ve 21 hodin 37 minut, v pozdní sobotní večer, kdy již začala prvními nešpo-
Rozpis bohoslužeb na měsíc květen
rami neděle Božího milosrdenství. Již následujícího 28. dubna Svatý otec Benedikt XVI. udělil dispens od lhůty pěti let, které musí uplynout po úmrtí člověka, než může začít proces blahořečení. Jan Pavel II. bude prohlášen za blahoslaveného 1. května 2011, v neděli Božího milosrdenství.
den neděle
Převzato podle knihy Jan Pavel II. blahoslavený, nakladatelství Paulínky
datum 1. 5. 2011 3. 4. 2011
čas
místo
8.00 9.30 11.00 15.30 17.00
Vraný - mše svatá Zlonice - mše svatá Peruc - mše svatá Peruc - mše svatá Klobuky - mše svatá
sobota
7. 5. 2011
neděle
8. 5. 2011
8.00 10.00
Vraný - mše svatá Budenice - Sv. Izidor - poutní mše svatá
sobota
14. 5. 2011
Černochov - mše svatá
neděle
15. 5. 2011
17. 00 8.00 9.30 11.00 17.00
Vraný - mše svatá Zlonice - mše svatá
Vraný - mše svatá Klobuky - mše svatá
sobota
21. 5. 2011
neděle
22. 5. 2011
8.00 9.30 11.00
Vraný - bohoslužba slova Zlonice - mše svatá Peruc- mše svatá
sobota
28. 5. 2011
17.00
Černochov
neděle
29. 5. 2011
8.00 9.30 11.00
Vraný - mše svatá Zlonice - mše svatá Peruc - mše svatá
Program Noci kostelů 27. května 2011 Peruc, kostel sv. Petra a Pavla 17.50 18:00
zahájení Noci kostelů zvoněním zvonů komentovaná prohlídka
18:30
LP x-tet Nejen duchovní písně zazpívá místní sbor
20:30
Smíšený pěvecký sbor Melodie Zazpívá sbor z Libochovic
23:55
Půlnoční zvony, přivítaní nového dne
13
Liturgický kalendář - květen 1. květen - 2. neděle velikonoční, neděle Božího milosrdenství Sv. Josef Dělník 3. květen - Sv. Filip a aJakub, svátek 4. květen - Sv. Florián 6. květen - Sv. Jan Sarkandr 8. květen - 3. neděle velikonoční Panna Maria, Prostřednice všech milostí 13. květen - Panna Maria Fatimská 14. květen - Sv. Matěj, památka 15. květen - 4. neděle velikonoční 16. květen - Sv. Jan Nepomucký 20. květen - Sv. Klement Maria Hofbauer, památka 22. květen - 5. neděle velikonoční 26. květen - Sv. Filip Neri, památka 29. květen - 6. neděle velikonoční 30. květen - Sv. Zdislava 31. květen - Navštívení Panny Marie, svátek
Zasmějte se s námi ... Evička se vrací z první hodiny náboženství. „O čem to dnes bylo?“ ptá se maminka. „O mně a nějakém Adamovi.“ Kůň chce vyzkoušet chytrost osla, položí mu tedy otázku: „Když vložím do košíku pět vajec a deset jsem jich tam už měl, kolik jich tam bude dohromady?“ Osel se zamyslí a řekne: „Jó, tak to je těžka otázka. Já ani nevěděl, že koně snáší vejce.“ V ZOO Na lví kleci je velká cedule s nápisem: Ředitel ZOO vás žádá: NEKRMTE LVA a pod ní menší cedule: Lev vás žádá, abyste si nevšímali velké 12 cedule.
Jak umíral Jan Pavel II., aneb Poslední velikonoční pascha Karola Wojtyly Parkinsonova nemoc Ta strašlivá nemoc se u něho začala ohlašovat už dávno. První příznaky se objevily v roce 1991 postupujícím třesem prstů levé ruky. Pak roku 1993, když papež uklouzl a vykloubil si pravé rameno. Doktor Buzzonetti byl přesvědčen, že pád měla na svědomí určitá porucha rovnováhy, způsobená neurologickým syndromem extrapyramidálního původu. Parkinsonovou nemocí. Když doktor Buzzonetti informoval Jana Pavla II. o jeho chorobě, ten nevypadal, že by ho to nějak zaskočilo. Poprosil o vyjasnění některých otázek a ujistil lékaře o své ochotě podrobit se léčbě; zároveň však požádal o dovolení pokračovat ve své službě. Ale jak plynuly měsíce a roky, nemoc se začala stále viditelněji projevovat na papežově těle, na jeho fyzických schopnostech, a tedy i na způsobu naplňování pastýřské služby, především apoštolských cest. Souhlasil se zmírněním tempa. Neměl strach ze smrti Nikdy neměl strach ze smrti. Dokonce ani tehdy, kdy už měl před očima bránu, za níž ho čekalo setkání s Bohem. Často prosil, abychom ho odvedli do kaple, kde po dlouhý čas rozmlouval s Pánem. Když jsme ho pozorovali během modlitby, byla nám
jasná slova svatého Pavla, který učil, jak je třeba snášet utrpení. Koncem ledna 2005 se Jan Pavel II. začal cítit zle. Lékaři konstatovali, že jde o prudký zánět hrtanu a průdušnice provázený stavy dušnosti. Večer 1. února během večeře nemohl dýchat a bylo třeba převézt ho do nemocnice Gemelli. Tam se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil. Bohužel zakrátko došlo k dalšímu zhoršení. Papeži se stále hůře dýchalo, a to jak ve dne, tak v noci. Situace se zhoršila natolik, že jsme se rozhodli pro novou hospitalizaci v Gemelli. Léčba pouhými léky už bohužel nestačila. Doktor Buzzonetti po poradě s dalšími lékaři rozhodl o nutnosti okamžité tracheotomie, aby se papeži zajistil dostatečný přísun vzduchu do plic a předešlo se opětnému ri-
5
ziku udušení. Řekli mu to; on se ke mně obrátil a do ucha mi zašeptal, jestli by se nemohlo počkat se zákrokem až na letní prázdniny. Ale když viděl reakci přítomných, souhlasil s operací. A ještě jednou nás obdaroval špetkou svého humoru. Doktor Buzzonetti se snažil nějak ho potěšit, a tak řekl: „Vaše Svatosti, to je takový jednoduchý zákrok.“ Nato papež podotkl: „Jednoduchý pro koho?“ Samozřejmě mu předem řekli, že nějakou dobu nebude moci mluvit. A potom, po probuzení z narkózy, se konkrétně přesvědčil, co to omezení znamená. Pohnul rukou a já pochopil, že chce něco napsat. Podal jsem mu lístek papíru, na který třesoucí se rukou napsal několik slov: „Co jste mi to provedli! Ale… Totus tuus.“ Snažil se tak vyjádřit svou bolest kvůli ztracenému hlasu, a zároveň naprostou odevzdanost do rukou Božích. ...
6
Poslední Velikonoce Poprvé od začátku svého papežského působní nemohl koncem března 2005 Jan Pavel II. po návratu z nemocnice předsedat velikonočním slavnostem. Ale i tak si přál sledovat na Velký pátek ve své soukromé kapli pobožnost křížové cesty v Koloseu, přenášenou televizí. Při čtrnáctém zastavení vzal do rukou kříž, jako by si přál přiblížit tvář ke tváři Krista a připojit své utrpení k utrpení Božího Syna umučeného na kříži. Cítil jsem, že nadchází jeho čas. Pán ho k sobě volá…
V neděli na Boží hod velikonoční si přál alespoň udělit požehnání Urbi et orbi. Pečlivě se na to připravoval, chvilku předtím si zkoušel opakovat jeho slova a zdálo se, že všechno bude dobré. Ale potom, po promluvě kardinála Sodana přednesené na náměstí, papež stojící v okně – snad kvůli pohnutí, snad kvůli utrpení – nedokázal požehnání udělit. Šeptl jenom: „Nemám hlas,“ a potom v tichu vykonal trojí znamení kříže, pozdravil davy věřících a pohledem dal najevo, že chce odejít od okna. Byl hluboce pohnut, rozhořčen a zároveň vyčerpán marnou námahou. Lidé na náměstí v dojetí aplaudovali, volali ho a on na sobě cítil veškerou tíži své bezmoci a utrpení. Podíval se mi do očí. „Asi by bylo lepší, abych umřel, když už nedokážu plnit svěřené poslání.“ Chtěl jsem odpovědět, ale on dodal: „Buď vůle tvá … Totus tuus.“ To nebyl projev rezignace, ale poslechnutí Boží vůle.
První zázrak na přímluvu Jana Pavla II. Když jsem v polovině ledna dostala zprávu o datu blahořečení Jana Pavla II. ,rozplakala jsem se radostí. Byl to a je „můj papež“. Konvertovala jsem totiž v létě v roce 1978, krátce před jeho zvolením na Petrův stolec. Provázel mě dobou mého duchovního dětství i dospívání. Ráda bych se teď s vámi podělila o první zázrak, který se stal na jeho přímluvu. Ano, skutečně. Na jaře v roce 2005 sledoval celý svět křížovou cestu Svatého otce. Moje duchovní sestra se v té době chystala k zabití svého očekávaného dítěte. Jeho „otec“ ji k tomu nutil velmi nevybíravým způsobem. V sobotu 2. dubna večer jsem klečela v kapli našeho
pražského kláštera a v slzách prosila Boha, aby zachránil to dítě i jeho matku. Datum i hodina provedení potratu byly v té době už přesně stanoveny a času bylo jen zoufale malinko. Když se nad Prahou rozezněly zvony oznamující, že Svatý otec Jan Pavel II. zemřel, téměř okamžitě jsem své prosby začala vysílat k němu. Vždyť stál právě před Bohem tváří v tvář. Kdo jiný by mohl v tu chvíli udělat víc? Pomohl. Na podzim se narodila krásná holčička, které je dnes již pět let. A já jsem přesvědčena, že její život je prvním zázrakem, který se stal na přímluvu Jana Pavla II. DMT
11
Aktuality
Velikonoce v naší farnosti
Vigilie zmrtvýchvstání Páně
Rodí se nový člověk ... Malá ministrantka
Uctívání kříže
10
Hle, vstal již z mtvých Kristus Pán ...
Chtěl umřít doma, v blízkosti hrobu svatého Petra Ve středu 30. března se Jan Pavel II. znovu ukázal v okně. Na náměstí bylo pět tisíc mladých lidí, kteří přijeli z Milána vyznat svou víru. Mysleli jsme, a já si to myslel také, že by jim měl jen požehnat. Ale když to udělal, rozhodným gestem ruky dal najevo, že chce, aby mu přisunuli mikrofon. Přál si říct alespoň pár slov. Alespoň jedno, alespoň poděkovat. Ale z úst mu nevyšel žádný zvuk. Když odstupoval od okna, neměl už ve tváři ten výraz bezmoci, jaký jsme pozorovali na velikonoční neděli. Už věděl, byl připraven… Následujícího dne odsloužil v kapli mši svatou. V jednom okamžiku jsme měli dojem, jako by něco zevnitř drásalo jeho tělo. Horečka stoupla ke čtyřicítce. Lékaři okamžitě stanovili diagnózu: šlo o velice závažný septický šok spojený se srdečními potížemi, což způsobil zánět močových cest. Tentokrát se nemluvilo o hospitalizaci. Připomněl jsem profesoru Buzzonettimu papežovo naléhavé přání, aby ho už nepřeváželi do nemocnice. Chtěl dotrpět a umřít doma, v blízkosti hrobu svatého Petra. I tam mu mohli lékaři zajistit potřebnou péči. Jan Pavel II. ležel ve svém pokoji. Na zdi proti lůžku visel obraz zmučeného a spoutaného Krista, hned vedle obraz Matky Boží Čenstochovské. Na stolku fotografie rodičů. Na závěr mše svaté, kterou jsem sloužil, jsme všich-
ni přistoupili a políbili mu ruku. „Stašu“ – řekl a pohladil mě po hlavě. Potom přišly na řadu sestry vedoucí domácnost, všechny je oslovil jménem, a nakonec lékaři a ošetřovatelé. Pátek byl dnem modlitby: slavili jsme mši svatou, pomodlili se křížovou cestu, drželi svatou třetí hodinu a pomodlili se nešpory. Blízký přítel Karola Wojtyły Tadeusz Styczeń přečetl několik úryvků z Písma svatého. Papežův stav byl kritický. S velkým úsilím ze sebe vypravil stěží několik slabik. Prosil, abychom mu četli z evangelia svatého Jana Nastala sobota 2. dubna 2005. V místnosti vládlo ovzduší velkého pokoje ducha. Papež požehnal koruny určené pro obraz Matky Boží Čenstochovské do Vatikánských hrobek a dvě další pro Jasnou Horu. Potom se rozloučil s nejbližšími spolupracovníky, kardinály, preláty ze státního sekretariátu, řediteli jednotlivých úřadů a přál si rozloučit se také s Francescem, který uklízel jeho byt. Byl zcela při vědomí, a přestože mluvil jen s velikou námahou, poprosil, abychom mu četli z evangelia svatého Jana. Nebyl to náš nápad, on si to výslovně přál. Poslední den, stejně jako to dělal po celý život, toužil sytit se Božím slovem. P. Styczeń začal číst text svatého Jana, kapitolu za kapitolou. V posledních okamžicích své po- 7
zemské pouti se Jan Pavel II. stal znovu tím, kým vždycky byl: Božím člověkem hluboce sjednoceným s Pánem, pro něhož modlitba znamenala neustálý základ existence. Kdykoli se měl s někým setkat nebo učinit důležité rozhodnutí, napsat dokument nebo se vydat na cestu, nejprve vždycky hovořil s Bohem. Nejprve se modlil. Stejně i toho dne, než se vydal na svou poslední velkou cestu, za podpory blízkých ve svém okolí se pomodlil všechny denní modlitby včetně adorace, rozjímání, a dokonce v předstihu i nedělní hodinky čtení.
8
Dovolte mi odejít k Pánu V jednom okamžiku sestra Tobiana zachytila jeho pohled. Nachýlila se k jeho ústům a on sotva slyšitelným hlasem zašeptal: „Dovolte mi odejít k Pánu.“ Sestra vyběhla z pokoje a chtěla se s námi rozdělit o jeho slova, ale pro slzy to nedokázala. Teprve později jsem si pomyslel: jak úžasné, že se posledními slovy obrátil na ženu. Okolo sedmé večer upadl do kómatu. Pokoj osvětloval pouze svit hromnice, kterou sám požehnal při slavnosti Uvedení Páně do chrámu. Svatopetrské náměstí a přilehlé ulice se naplňovaly davy lidí. Stále jich přibývalo, především mladých. Jejich volání: „Giovanni Paolo!“ a „Viva il Papa!“ se nesly až do třetího patra. Jsem přesvědčen, že on je slyšel také. Nemohl neslyšet!
Předvečer nedělní slavnosti Božího milosrdenství se Jan Pavel II. vrátil do Otcova domu Blížila se osmá a já náhle pocítil potřebu sloužit mši svatou. A tak jsme také učinili spolu s kardinálem Marianem Jaworskim, arcibiskupem Stanisławem Ryłkem a dvěma polskými kněžími – Tadeuszem Styczeńem a Mieczysławem Mokrzyckim. Byla to mše svatá předjímající nedělní slavnost Božího milosrdenství, jež byla papeži tak drahá. Pokračovali jsme v četbě evangelia svatého Jana: „Ježíš přišel tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: ‘Pokoj vám!’“... V okamžiku svatého přijímání jsem mu jako viatikum podal do úst pár kapek Ježíšovy nejsvětější krve. Ve 21.37 jsme zjistili, že papež přestal dýchat. A na monitoru jsme viděli, jak jeho velké srdce po několika úderech přestalo bít. Profesor Buzzo-
netti se nad ním sklonil a s pohledem upřeným na nás zašeptal: „Vrátil se do Otcova domu.” Někdo zastavil ručičky hodin. A my všichni najednou, jako by na čísi rozkaz, jsme začali zpívat Te Deum. Ne Requiem, protože jsme neměli smutek, ale Te Deum. Na poděkování Bohu za dar, který nám dal, za dar v osobě papeže Karola Wojtyły. Plakali jsme. Jak bychom mohli jinak! Plakali jsme slzy bolesti i radosti. V celém domě se rozzářila světla… Pak už si nic nepamatuji. Měl jsem dojem, že náhle padla tma. Tma nade mnou a ve mně. Uvědomoval jsem si, co se stalo, ale nedokázal si tu myšlenku připustit. A možná jsem nedokázal pochopit. Svěřil jsem se Pánu, a když se mi zdálo, že se mi vrátil do duše pokoj, temnota se dostavila znovu. Až přišel okamžik rozloučení. Pohřeb Jana Pavla II. Kolem nespočetné davy. Přijely osobnosti z dalekých zemí. Ale především jeho lid, jeho mládež. A tak výmluvné transparenty. Svatopetrské náměstí za-
lilo světlo. A světlo se vrátilo i do mé duše. Když nosiči s rakví došli ke vchodu do baziliky, pomalu ji otočili směrem k věřícím. Průvod vešel do baziliky. Měli snést rakev do katakomb, do hrobu. A tehdy jsem si pomyslel… Byl jsem s ním skoro čtyřicet let. Prvních dvanáct v Krakově a dalších sedmadvacet v Římě. Vždycky s ním. Vždycky po jeho boku. A teď, v okamžiku smrti šel sám. Vždycky jsem ho doprovázel, ale odtud už musel jít sám. Bolelo mě, že ho na této cestě nebudu moci doprovázet. Ale on nás vůbec neopustil. Cítíme jeho přítomnost, zakoušíme četné milosti díky jeho přímluvě u Boha. Zpracováno podle knihy: Život s Karolem Vzpomínky osobního sekretáře Jana Pavla II. Stanisław Dziwisz
9
