PERSPEKTIVY VÝVOJE OBYVATELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 5

PERSPEKTIVY VÝVOJE OBYVATELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 5 NA OBDOBÍ 2007–2035

VÝCHODISKA, PŘEDPOKLADY A ZÁKLADNÍ VÝSLEDKY PROGNÓZY

RNDr. Boris Burcin RNDr. Tomáš Kučera, CSc. Doc. RNDr. Zdeněk Čermák, CSc.

PRAHA 2007

OBSAH Seznam tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Seznam obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Věcný rámec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Úvodní metodické a terminologické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Vymezení sledované populace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Vstupní demografická informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Obecné podmínky a předpoklady analýzy a prognózy vývoje obyvatelstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Aktuální vývoj a prognóza plodnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Aktuální vývoj a prognóza úmrtnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Aktuální vývoj a perspektivy migrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Základní výsledky prognózy vývoje obyvatelstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Vývoj celkového počtu obyvatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Změny věkové struktury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Závěrečné poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

SEZNAM TABULEK Tab. 1: Očekávaný vývoj složek demografické reprodukce v letech 2007–2035, m.č. Praha 5

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1: Obr. 2:

Správní území m.č. Praha 5 a katastrální příslušnost jeho jednotlivých částí Výchozí věková struktura obyvatelstva m.č. Praha 5 ve srovnání s věkovou strukturou obyvatelstva hl.m. Prahy (k 31. 12. 2006) Obr. 3a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, ČR, 1991–2006 Obr. 3b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, ČR, 1991–2006 Obr. 4a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, hl.m. Praha, 1991–2006 Obr. 4b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, hl.m. Praha, 1991–2006 Obr. 5a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, m.č. Praha 5, 2001–2006 Obr. 5b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, m.č. Praha 5, 2001–2006 Obr. 6a: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035 (střední varianta prognózy plodnosti) Obr. 6b: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035 (střední varianta prognózy plodnosti) Obr. 7a: Vývoj naděje dožití při narození, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991–2006 Obr. 7b: Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991–2006 Obr. 8a: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035, muži (střední varianta prognózy úmrtnosti) Obr. 8b: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035, ženy (střední varianta prognózy úmrtnosti) Obr. 9: Prognóza vývoje celkového počtu obyvatel správního území m.č. Praha 5, 2007–2035 Obr. 10: Očekávaná bilance přirozené měny obyvatelstva správního území m.č. Praha 5, 2007–2035 Obr. 11a: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2010 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 11b: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2015 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 11c: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2025 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 11d: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2035 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou Obr. 12a: Očekávaný vývoj obyvatelstva podle základních věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035 Obr. 12b: Očekávaný vývoj indexu stáří a indexu závislosti, m.č. Praha 5, 2007–2035 Obr. 13a: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, absolutně Obr. 13b: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, relativně Obr. 14a: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, absolutně Obr. 14b: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, relativně

TM

B. BURCIN, T. KUČERA A Z. ČERMÁK: PERSPEKTIVY VÝVOJE OBYVATELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 5...

5

Úvodem Lidé jsou základním prvkem všech sociálních systémů a proto se velmi často stávají objektem řízení rozvoje společnosti. Objektem řízení se přitom stávají jak jednotlivci, tak také různě vymezené skupiny lidí spolu se svými, z daného hlediska podstatnými vlastnostmi. Mnohé z kvalitativních znaků konkrétních osob či sociálních skupin přitom významně korelují s jejich základními demografickými znaky: pohlavím a věkem, resp. s početní velikostí a pohlavní a věkovou strukturou. Vývoj početní velikosti a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva reprezentuje hlavní předmět demografických (populačních) analýz a prognóz. Výsledky demografických analýz a zejména pak prognóz slouží jako podklad pro rozhodování. Jsou však současně bezprostředním východiskem prognostických úvah o vývoji řady jiných, nedemografických charakteristik obyvatelstva, stejně jako nejrůznějších reálných systémů s obyvatelstvem bezprostředně spojených. Tyto úvahy jsou z pohledu demografie považovány za prognózy odvozené. Předmětem odvozených prognóz mohou být nejrůznější sociální nebo sociálně demografické struktury (např. domácnosti či rodiny), potřebné kapacity veřejných zařízení a služeb, zaměstnanost a trh práce, příjmy a výdaje veřejných rozpočtů, technická a bytová infrastruktura, chování spotřebitelů a marketingové strategie, objem a struktura nabízených komerčních služeb, produkce spotřebního zboží apod. Předkládaná studie má za cíl zjistit aktuální parametry demografického vývoje městské části Praha 5 v jejích administrativních hranicích a prezentovat prognostické odhady změn početního stavu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva tohoto celku. Tvoří ji textová a tabulková část. Textová část je rozdělena do dvou základních částí – analytické a prognostické, a jsou v ní shrnuty, diskutovány a přehledně prezentovány hlavní výsledky našeho aplikovaného výzkumu dané problematiky. Tabulková část prezentuje jak v detailu, tak ve standardních agregacích výsledky všech variant sestavené demografické prognózy. Všechny výstupy jsou k dispozici v elektronické podobě (CD-ROM). Výzkumná zpráva je vydávána tiskem ve třech autorizovaných exemplářích. Autoři studie děkují Českému statistickému úřadu – Krajské správě hl.m. Praha a jejímu pracovníku panu ing. Zdeňku Bartoňovi za účinnou spolupráci při přípravě vstupních datových souborů a Úřadu městské části Praha 5, jmenovitě paní ing. arch. Evě Čechové, vedoucí odboru územního rozhodování za poskytnutí informací týkajících se perspektiv bytové výstavby na území městské části.

Věcný rámec Populační vývoj České republiky, jejích regionů a měst doznává v posledních letech zásadních změn. Přestože některé základní vývojové trendy přetrvávají již bezmála dvě desítky let (například pokles celkové úrovně úmrtnosti), jiné se naopak mění a jsou nahrazovány zcela novými směry vývoje, z nichž některé nabírají

TM


6

diametrálně odlišnou orientaci (jako příklad může posloužit obrat ve vývoji úhrnné plodnosti). V podstatné míře se za posledních pět let změnil také charakter migrace, a to jen nejen její objemy, ale též její struktura a nezanedbatelně byly modifikovány i směry migračních pohybů. Do těchto a řady dalších změn se promítají především změny prostředí, v němž se reprodukce odehrává. Mezi faktory přímo či nepřímo ovlivňující populační vývoj u nás patří v prvé řadě vstup do Evropské unie, který přivedl k všeobecné akceleraci sociálního a ekonomického vývoje. Naše členství v Unii ve své úvodní fázi působilo jednoznačně ve směru růstu životní úrovně obyvatelstva a zvyšovalo jeho důvěru v budoucnost. Důvěra v budoucnost asociující se v našem kulturním prostředí především s vývojovou stabilitou je přitom jedním z podstatných faktorů populační reprodukce. Pozorované změny se logicky nemohly vyhnout ani hlavnímu městu Praze a jeho součástem, obzvláště uvědomíme-li si zcela výsadní postavení Prahy mezi regiony nových členských zemí z titulu ekonomické vyspělosti a produktivity. Významné populační změny probíhají prakticky ve všech částech metropole, městskou část Praha 5 nevyjímaje. Ta má navíc k dispozici relativně rozsáhlé a z hlediska polohy atraktivní rozvojové plochy pro novou bytovou výstavbu. Nezanedbatelný je také počet proluk v současné zástavbě. Jejich využití pro bytovou výstavbu je přitom poměrně intenzivní. Je proto téměř jisté, že rozsáhlá bytová výstavba na území m.č. Praha 5 bude pokračovat i v dalších letech, což pravděpodobně povede k významným změnám jak počtu, tak také demografické a demosociální struktury obyvatelstva této městské části. Lze přitom oprávněně očekávat, že poměrně značná územní koncentrace, dynamika a rozsah budoucí výstavby bytů dále zúží prostor pro odpovídající odezvu samosprávných orgánů na tyto změny ve většině oblastí, za něž místní samospráva nese ve větší či menší míře přímou odpovědnost. Zde máme na mysli především oblast předškolní výchovy a základního školství, ale také například zdravotnictví a dalších služeb patřících do kategorie služeb sociálních. Za těchto okolností bude platit dvojnásob, že má-li být usměrňování společenského vývoje i vývoje jeho jednotlivých složek efektivní, musí probíhat v dostatečném předstihu a mělo by být náležitě promyšleno a plánováno. Jedním z důležitých podkladů pro tuto činnost jsou populační prognózy, které představující realistické, vědecky podložené představy o budoucím vývoji početního stavu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva daného území. Na dalších stránkách prezentovaná demografická studie navazuje na naši obdobnou studii z počátku roku 2006, přičemž stejně jako v předchozím případě se ani nyní nejedná o pouhou rekapitulaci aktuálního a nástin pravděpodobného budoucího vývoje. Studie totiž jak svým obsahem, tak i formou prezentace aspiruje na vytvoření dostatečného prostoru pro racionální úvahy a diskuse o možnostech řešení otázek, které souvisí s demografickým vývojem a tím na roli jednoho z významných podkladů pro rozhodování samosprávných orgánů městské části Praha 5. Současnou studii je možné považovat v mnoha ohledech za aktualizaci předcházející studie s tím, že do aktuálního odhadu populačních perspektiv jsou zahrnuty vedle změn v demografickém chování obyvatelstva, k nimž došlo v letech 2005 a 2006, též hlavní plány a záměry bytové výstavby v dotčeném správním území.

TM


7

Úvodní metodické a terminologické poznámky Demografický vývoj reprezentovaný změnami početní velikosti a věkové struktury obyvatelstva je určován porodností, úmrtností a v případě menších a migračně otevřených územních celků, k nimž území obvod městské části Praha 5 jednoznačně patří, také a zejména stěhováním. Stěžejní postavení migrace, která je zároveň nejobtížněji prognózovatelným populačním procesem, vytváří spolu s malou početní velikostí sledované populace poměrně složitou prognostickou situaci. Situaci je o to komplikovanější, že v roce 2001 došlo ke změně definice obyvatele České republiky, když do této statistické kategorie byli zahrnuti cizinci s pobytovým vízem nad 90 dnů nebo s povolením k dlouhodobému pobytu. Tuto změnu přitom nejméně do poloviny roku 2004 provázely více či méně zásadní úpravy praxe statistického zjišťování migrací s ní související. Turbulentní vývoj statistické praxe společně s nemožností tuto novou, reprodukčně značně odlišnou součást obyvatelstva oddělit na úrovni demografických událostí a tím i bilančních struktur od obyvatel s trvalým pobytem ovlivnily vnitřní homogenitu naší populace a tudíž také porovnatelnost dat v rámci časových řad jednotlivých charakteristik migrace a částečně i ostatních reprodukčních procesů. Na druhé straně prognostickou činnost podpořila dostupnost detailních demografických údajů za hl.m. Prahu a m.č. Praha 5 poskytnutých Českým statistickým úřadem, a to včetně nejnovějších, doposud ne plně publikovaných údajů za rok 2006. Nastíněné informační podmínky se logicky odrazily v přístupu k řešení zadaného úkolu a ve výběru použitých metod. Při prognostické činnosti byly důsledně respektovány hlavní mezinárodně přijaté zásady a metodická doporučení vázané na tvorbu populačních prognóz. Jelikož obyvatelstvo m.č. Praha 5 patří k populacím početně relativně malým, staly se podstatným vodítkem při analyzování a prognózování jeho vývoje také aktuální poznatky a prognostické představy o demografickém vývoji na úrovni vyšších územních celků, jmenovitě České republiky a zejména hl.m. Prahy. Jedním ze základních východisek zpracování studie bylo též vyhodnocení předpokladů a výsledků prognóz vývoje obyvatelstva některých jiných městských částí Prahy vytvořených stejnou skupinou autorů v posledních bezmála patnácti letech. Při sestavení prognózy prezentované v této studii byla použita klasická kohortně-komponentní metoda, jejíž princip spočívá v pojímání procesu demografické reprodukce jako souhrnného procesu tvořeného třemi relativně autonomními dílčími procesy neboli složkami reprodukce: plodností, úmrtností a migrací, a v samostatném přístupu k prognózování vývoje každé z nich. Výsledky jednotlivých dílčích prognóz byly v dalším kroku transformovány do hodnot parametrů projekčního modelu, který svou konstrukcí odpovídal zvolené kohortně-komponentní metodě. Souhrnná prognóza pak vznikla opakovanou aplikací projekčního modelu; v jednoletém kroku projekce byly na odpovídající pohlavní a věkovou strukturu obyvatelstva aplikovány získané specifické intenzity plodnosti, úmrtnosti a vystěhování a očekávané počty přistěhovalých v analogickém členění podle pohlaví a věku. Tak byly postupně získány počty žijících mužů a žen podle jednoletých věkových skupin za každý kalendářní rok celého prognostického období. Těžiště práce na prognóze vývoje obyvatelstva správního území městské části Praha 5 přitom spočívalo v řešení tří základních problémových okruhů: (a) ve určení výchozích věkových struktur, (b) v nalezení vhodných analogií vývoje a (c) v prognostickém odhadu uvedených složek reprodukce obyvatelstva. Výsledná prognóza byla sestavena s použitím programového vybavení vytvořeného autory studie.

TM


8

V textu studie se objevují některé odborné termíny; mezi nimi se nejčastěji opakují názvy základních agregátních charakteristik intenzity dílčích reprodukčních procesů jako je míra úhrnné plodnosti (zkráceně „úhrnná plodnost“), naděje dožití při narození a migrační saldo. Úhrnná plodnost vyjadřuje počet živě narozených dětí připadající na jednu ženu za celé její reprodukční období (15–49 let) za předpokladu, že by plodnost zůstala po celou tuto dobu na stejné úrovni jako v daném kalendářním roce nebo jinak vymezeném období. Naděje dožití při narození je průměrná doba prožitá jedincem z dané populace za předpokladu, že by byl v průběhu svého života vystaven intenzitám úmrtnosti odpovídajícím intenzitám úmrtnosti podle věku daného roku či období. Migrační saldo představuje rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob, ať již celkem nebo v čelení podle pohlaví a věku migrantů.

Vymezení sledované populace Zadání objednatele vymezilo sledovanou populaci územně a to jako obyvatelstvo ve smyslu aktuální statistické definice žijící ve správním území m.č. Praha 5 (obr. 1).

Obr. 1: Správní území m.č. Praha 5 a katastrální příslušnost jeho jednotlivých částí

Správní obvod m.č. Praha 5 má rozlohu 27,8 km2 a je územně nerozsáhlejší mezi správními obvody všech 57 městských částí hl.m. Prahy. Rozkládá na katastrálních územích Smíchov, Košíře, Motol, Radlice, Hlubočepy

TM


9

a na části katastrálního území Jinonice a části Malé Strany. Podle výsledků bilance obyvatelstva žilo na tomto území k 31. prosinci 2006 celkem 80 504 obyvatel, z toho 38 772 (48,2 %) mužů a 41 732 (51,8 %) žen. Za pět let a deset měsíců, které dělí uvedené referenční datum od posledního sčítání tak přibylo téměř 3,3 tis. (4,3 %) obyvatel. Počet mužů se přitom zvýšil o 2,3 tis. a žen o 1,0 tis. osob. Ve srovnání s celou Prahou tak m.č. Praha 5 rostla dynamičtěji a z hlediska některých strukturálních charakteristik také rovnoměrněji. Intercenzální počty cizinců s povolením k dlouhodobému nebo trvalému pobytu nejsou za jednotlivé pražské městské části dostupné. K datu sčítání v roce 2001 však bylo v m.č. Praha 5 sečteno 1 940 cizinců, což představovalo 2,5 % obyvatel. Přitom ke stejnému datu a podle stejného zdroje byl podíl cizinců v celé pražské populaci přesně tříprocentní. Obě tyto hodnoty však za uplynulých šest a půl roku bezpochyby významně vzrostly, nehledě na skutečnost, že nedopočet cizinců při posledním sčítání se pohyboval někde v řádu desítek procent.

Vstupní demografická informace Výchozí pohlavní a věková struktura obyvatelstva byla plně převzata z oficiálních bilancí. Český statistický úřad poskytl pro účely této studie detailní struktury obyvatelstva podle pohlaví a jednotek věku s tím, že nejnovější z nich (obr. 2), vztahující se k 31. 12. 2006, byla použita jako výchozí pro souhrnné prognostické výpočty, čímž se rok 2006 stal zároveň prahovým rokem prognózy.

1,2

95

90

85

80

75

70

65

60

55

50

45

40

35

30

25

20

15

10

5

0

Věk

MUŽI

1,0 0,8 0,6

Podíl (v %)

0,4 0,2 0,0 0,2 0,4 0,6 0,8 Praha

1,0 1,2

ŽENY

m.č. Praha 5

Obr. 2: Výchozí věková struktura obyvatelstva m.č. Praha 5 ve srovnání s věkovou strukturou obyvatelstva hl.m. Prahy (k 31. 12. 2006)

Další potřebné demografické údaje, konkrétně počet a struktura zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých podle pohlaví a věku stejně jako počet a struktura živě narozených podle věku matky byly převzaty z běžné evidence demografických událostí zpracovávané taktéž Českým statistickým úřadem. Analytické ukazatele za m.č. Praha 5 přitom byly počítány jen za jednotlivé kalendářní roky období 2001–2006, neboť před rokem 2001 nebylo možné pohlavní a věkovou strukturu obyvatel většiny městských částí bilancovat. Na druhé straně, vzhledem ke změně

TM


10

definice obyvatele v roce 2001, je omezená délka časové řady vyvážena její vysokou mírou vnitřní homogenity. Proto jsou použité hodnoty ukazatelů v čase prakticky plně srovnatelné.

Obecné podmínky a předpoklady analýzy a prognózy vývoje obyvatelstva Plnohodnotná analýza aktuálního populačního vývoje je v případě zadaného územního celku proveditelná pouze s určitými obtížemi. Důvodem v tomto případě nejsou chybějící nebo nedostatečně spolehlivé strukturální údaje umožňující výpočet demografických ukazatelů v potřebném detailu a dostatečně dlouhých časových řadách, ale především nízké počty událostí, které jsou primárně dány relativně malou početní velikosti zkoumané populace m.č. Praha 5. Z důvodu malých četností vykazují časové řady hodnot většiny ukazatelů významně menší stabilitu za městskou část než za vyšší územní celky. Proto mnohé vývojové trendy objektivně existující na úrovni m.č. Praha 5 mohou našemu pozorování zůstat skryty za náhodnými prvky vývoje. Naštěstí je možné učinit si z dostupných informací a jejich porovnání s údaji za populačně větší celky alespoň rámcovou představu o aktuální úrovni intenzity a interní struktuře jednotlivých procesů v celcích typu m.č. Praha 5. Proto se řešení zadané úlohy neobešlo bez poměrně širokého uplatnění principu analogie již ve fázi analýz, nehledě na skutečnost, že tento princip je obvykle uplatňován zejména ve fázi prognostické. Právě při odhadu perspektivního vývoje sledovaných populací často přihlížíme k reálnému či očekávanému vývoji v početně větších populačních celcích a v nemalé míře také k obecným poznatkům o pravidelnostech vývojových změn komplexní (územní neboli geografické) a dílčí (např. sociální, etnické, kulturní aj.) diferenciace úrovně jednotlivých složek populační reprodukce. Konkrétně v našem případě se při prognózování plodnosti a úmrtnosti se vycházelo z poznatků a představ o vývoji těchto procesů v hl.m. Praze i v České republice jako celku. Zároveň jsme přihlédli také k výsledkům našich dřívějších výzkumů demografického vývoje Barrandovského sídliště nebo některých obdobně formovaných součástí, např. v m.č. Praha 14 (sídliště Černý Most a Hloubětín). Významnou roli nutně sehrály i poznatky o specifických rysech souboru obyvatel m.č. Praha 5, stejně jako představy o dalším vývoji těchto specifik a charakteristické parametry nové bytové výstavby. Charakter reprodukce obyvatelstva m.č. Praha 5 je do jisté míry formován polohou tohoto administrativního celku a z něho vyplývající různorodosti typů osídlení. Městská část Praha 5 se totiž skládá z výrazně odlišných územních jednotek. Z hlediska funkčních charakteristik, sociální i demografické struktury obyvatelstva lze vyčlenit zhruba tři části: protiklad tvoří na jedné straně staré čtvrti Smíchova, Košíř a Radlic (pás podél Vltavy a Plzeňské ulice) se starou zástavbou činžovních domů se starším obyvatelstvem, se starými průmyslovými areály procházejícími transformací a revitalizací a s ekologicky problematickou intenzivní dopravou, na straně druhé pak sídliště Barrandov, se všemi známými atributy nové hromadné výstavby panelového typu. Mezi těmito krajními polohami se nalézají některé výše položené části Smíchova a Košíř s relativně kvalitním bydlením v nízkopodlažní zástavbě převážně rodinných domků. Tyto části se odlišují vývojem obyvatel i jeho současným složením a m.č. Praha 5 se proto v průměru příliš neliší od Prahy jako celku. Můžeme tak předpokládat, že v konečném plánu se demografické chování obyvatel m.č. Praha 5 příliš neliší od demografického chování obyvatel hl.m. Prahy. Tento poznatek do jisté míry usnadňuje prognózu plodnosti. Kompaktnost osídlení koncentrovaného na relativně malém území s výrazně vyvinutou infrastrukturou zdravotní péče napomáhá

TM


11

vytváření představ o vývoji intenzity úmrtnosti, a to především obyvatel ve vyšším věku. Vedle toho centrální poloha městské části a komerční atraktivita nemovitostí bude patrně stále silnější hybnou silou transformace obytné funkce některých, především centrálních částí území na funkci obslužnou a tedy jedním z významných faktorů vývoje. V porovnání s předcházející prognózou z roku 2006, která vycházela z dat popisujících vývoj do roku 2004, jsme v předložené prognóze kromě dat za roky 2005 a 2006 uplatnili také představy o demografickém vývoji na vyšších úrovních územního členění státu získané při sestavení naší nejnovější, avšak pouze pracovní, nepublikované prognózou vývoje obyvatelstva České republiky z roku 2006, a aktuální představy o perspektivách bytové výstavby na území městské části zprostředkované zadavatelem. Tyto představy přitom vedly k revizi určité části našich původních předpokladů. V případě plodnosti se do poněkud odlišného vidění budoucnosti promítl především recentní vývoj na trhu s bydlením, dynamicky rostoucí intenzita realizace odložené plodnosti z 90. let a v proklamovaných reprodukčních záměrech či ideálech mladých lidí i nadále přetrvávající model rodiny s dvěma dětmi. U úmrtnosti jsem vzali v úvahu přetrvávající tempa snižování její celkové úrovně a stále ještě ve srovnání s okolním světem dostatečný potenciál k dalšímu růstu naděje dožití. Migrace obdobně jako plodnost reflektuje pozitivní vývoj na trhu s bydlením, který prakticky patnáct let blokoval výraznější migrační pohyby v rámci Česka a to i směrem do Prahy, stejně jako ve směru gradientu kvality bydlení, z částí měst s horší kvalitou do částí s lepší kvalitou bydlení. Orientační přehled výsledných prognostických představ o vývoji jednotlivých složek demografické reprodukce obyvatelstva městské části Praha 5 poskytují očekávané hodnoty agregátních ukazatelů uvedené v tab. l. Tab. 1: Očekávaný vývoj složek demografické reprodukce v letech 2007–2035, m.č. Praha 5 Plodnost (úhrnná plodnost)

Úmrtnost (naděje dožití při narození)

Rok 2007 2010 2015 2020 2025 2030 2035

muži

Migrace (migrační saldo)

ženy

nízká

střední

vysoká

nízká

střední

vysoká

nízká

střední

vysoká

nízká

střední

vysoká

1,30 1,27 1,28 1,28 1,29 1,30 1,30

1,35 1,35 1,42 1,46 1,49 1,51 1,52

1,40 1,44 1,50 1,54 1,59 1,64 1,66

75,14 75,74 76,77 77,80 78,72 79,57 80,24

75,68 76,46 77,75 78,99 80,15 81,22 82,09

76,29 77,23 78,74 80,10 81,40 82,56 83,53

79,83 80,40 81,35 82,24 83,03 83,74 84,34

80,32 81,04 82,20 83,29 84,28 85,15 85,92

80,88 81,73 83,06 84,29 85,38 86,32 87,16

1 974 3 455 –222 –147 –266 –329 –344

2 391 4 015 205 189 –148 –329 –435

2 989 5 021 73 285 50 –234 –421

Aktuální vývoj a prognóza plodnosti Základní rámec pro prognózu plodnosti pro m.č. Praha 5 tvořily představy o budoucím vývoji tohoto procesu v České republice a v hlavním městě Praze. Podstatnou roli však sehrála i specifika menších celků a to nejen ta, která se týkají vlastního vývoje úrovně a rozložení celkové plodnosti. Uvažovány byly například také některé současné i očekávané zvláštnosti bydlení a struktury lokální společnosti.

TM

12


Nejvýraznější změny v úrovni a struktuře plodnosti v moderních dějinách obyvatelstva Česka se odehrály kolem poloviny 90. let v krátkém období pěti či šesti let a charakterizoval je v prvé řadě radikální pokles celkové intenzity tohoto procesu. Ještě na přelomu 80. a 90. let se hodnota úhrnné plodnosti českých žen pohybovala na úrovni přibližně 1,90 živě narozeného dítěte na jednu ženu. Stačilo však pouhých pět let, aby se hodnota tohoto ukazatele propadla na úroveň pod hodnotu 1,20 dítěte, kde setrvala až do roku 2003. Teprve v posledních třech letech, a to prakticky poprvé od poloviny 70. let, jsme zaznamenali prokazatelný vzestup plodnosti, když její celková úroveň postupně vystoupala na 1,33 dítěte na jednu ženu v roce 2006. Hladina plodnosti se přitom snížila téměř ve všech dříve rozhodujících věkových skupinách (ve věku nižším než 27 let), přičemž ve věku do 24 let je v současnosti přes vzestup celkové plodnosti dosahováno polovičních až pětinových intenzit plodnosti podle věku v porovnání s hodnotami na počátku 90. let. Naopak ve vyšším věku, jmenovitě nad 30 let je aktuální úroveň plodnosti dvoj- až troj- násobná v porovnání se situací před patnácti lety, přičemž vývoj směřuje k dalšímu růstu pozorovaných hodnot. V důsledku těchto strukturálních změn došlo k posunu průměrného věku ženy při narození dítěte z hladin nižších než 25 let až na současných 28,9 roku. Ještě výraznější posun byl zaznamenán u věku nejvyšší intenzity plodnosti žen (modální věk), když v České republice jako celku se hodnota tohoto ukazatele zvýšila z 21,5 roku v roce 1991 na 29,5 roku v roce 2006 (obr. 3a a 3b). 0,20

1,0 1991

15-19

1993

0,18

0,9

20-24

1996 0,16

Plodnost (na 1 ženu)

2004 2006

0,12 0,10 0,08 0,06 0,04

Úhrn specifických plodností (na 1 ženu)

2002

0,14

25-29

0,8

1999

30-34 0,7

35+

0,6 0,5 0,4 0,3 0,2

0,02 0,1 0,00 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 Věk

Obr. 3a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, ČR, 1991–2006

0,0 1991

1993

1996

1999

2002

2004

2006

Obr. 3b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, ČR, 1991–2006

Plodnost pražských žen prošla obdobnými, i když poněkud méně radikálním vývojem, neboť pražské ženy v minulosti prakticky vždy vykazovaly nižší plodnost než ženy na zbytku území státu. Charakteristiky plodnosti včetně průměrného věku matky v hl.m. Praze totiž tradičně odpovídají vyššímu stádiu vývoje a proto časově v jistém smyslu předcházejí vývoj charakteristik reprodukce v celé populaci České republiky. To koresponduje s poznatkem, že Praha je tradičně hlavním centrem prostorového šíření inovací včetně změn demografického chování u nás. Ve všech časových horizontech do roku 1998 její populaci charakterizovala významně nižší úroveň celkové plodnosti při výrazněji nižší úrovni ve věku do 27 let a naopak vyšší úrovni ve vyšších věcích, a tím celkově vyšší průměrný věk matky při narození dítěte. Současně však změny struktury plodnosti podle věku na celostátní i pražské úrovni měly analogický průběh, přičemž časový posun v období poklesu činil přibližně dva až tři roky. V současném stádiu vzestupu celkové plodnosti se role poněkud obrátily a Praha ve vývoji „zaostává“ asi o rok za Českou republikou jako celkem. Celková úroveň plodnosti pražských žen v roce

TM

13


2006 dosáhla 1,26 dítěte na jednu ženu a jejich průměrný věk při narození dítěte činil 30,5 roku. Podstatně vyšší byl z tohoto důvodu v hl.m. Praze také modus rozložení plodnosti podle věku (v průměru 90. let asi o 2 až 2,5 roku, aktuálně pak asi o jeden rok) a další střední hodnoty tohoto rozložení. V roce 2004 modální věk rozložení intenzit plodnosti poprvé vystoupal nad 30 let, když dosáhl hodnoty 30,3 roku; poslední zjištěná hodnota z roku 2006 činí více než 30,5 roku. Ani tuto hodnotu nepovažujeme za konečnou, i když její růst podle všech příznaků ztrácí svou dosavadní dynamiku. Ta totiž souvisela především s dlouho zadržovanou a logicky tedy v čase koncentrovanou realizací odkladů rodičovství z 90. let, jež je pouze jevem dočasným a navíc ji protiváhu tvoří současný růst plodnosti žen mezi 27. a 30. rokem života (obr. 4a a 4b). 0,20

1,0 1991

15-19

1993

0,18

0,9

20-24

1996 0,16


0,14

2004 2006

0,12 0,10 0,08 0,06 0,04

Úhrn specifických plodností (na 1 ženu)

2002

25-29

0,8

1999

30-34 0,7

35+

0,6 0,5 0,4 0,3 0,2

0,02 0,1 0,00 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 Věk

Obr. 4a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, hl.m. Praha, 1991–2006

0,0 1991

1993

1996

1999

2002

2004

2006

Obr. 4b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, hl.m. Praha, 1991–2006

Na pozadí vývoje plodnosti pražských žen můžeme konstatovat, že i časově si odpovídající profily rozložení empirických intenzit plodnosti žen m.č. Praha 5 podle jednotek věku (obr. 5a) si jsou velmi podobné, jakkoli jsou tyto reálné hodnoty rozkolísány v důsledku malých počtů potenciálních matek a relativně malých počtů narozených podle věku matky. Toto tvrzení názorně dokládá vývoj hodnot souhrnného ukazatele plodnosti za pětileté věkové skupiny (obr. 5b). Provedenou agregací se totiž úspěšně podařilo eliminovat větší část náhodných výkyvů v důsledku nedostatečné velikosti statistických souborů. Za povšimnutí přitom stojí především vysoká intenzita plodnosti ve věkové skupině 30–34 let, která u žen žijících v m.č. Praha 5 v roce 2006 již významně převýšila intenzitu v předcházející skupině 25–29 let a byla více než pětinásobná ve srovnání s aktuální plodností ve dříve nejexponovanější skupině 20–24 let. Z toho by bylo možné vyvozovat, že modální i průměrný věk matky při narození dítěte je v tomto případě ještě o něco vyšší než v Praze jako celku. Také zde je však při formulaci úsudku na místě větší opatrnost, neboť soubory narozených podle věku matky jsou v případě m.č. Praha 5 stále ještě relativně málo početné navzdory provedené agregaci. Nastíněný vývoj plodnosti především v sestupové fázi z 90. let nemá co do intenzity a závažnosti v moderní historii naší populace obdoby a byl odrazem probíhající ekonomické a sociální transformace české společnosti a především pak odrazem radikálně se měnících hodnotových orientací mladých lidí. Faktorem, který bezprostředně podmínil snižování ročních ukazatelů úrovně plodnosti, byla snaha mladých svobodných lidí o oddálení vstupu do manželství (eventuálně nesezdaného soužití či jiné formy partnerského svazku) a odložení rodičovství na

TM

14


pozdější dobu, přičemž se současně měnilo také demografické chování osob žijících v partnerském svazku. Navíc u žen s jedním dítětem se projevovala a do značné míry doposud projevuje zřetelná tendence dále nezvětšovat již dosaženou velikost rodiny. Všechny tyto tendence se přitom projevily výrazněji v městském (velkoměstském) než ve venkovském prostředí. 0,20

1,0 15-19

2001 0,18

2003 2004

0,14

2005 2006

0,12 0,10 0,08 0,06 0,04

20-24 25-29

0,8 Úhrn specifických plodností (na 1 ženu)

0,16


0,9

2002

30-34 35+

0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2

0,02 0,1 0,00 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 Věk

Obr. 5a: Rozložení intenzity plodnosti podle věku, m.č. Praha 5, 2001–2006

0,0 2001

2002

2003

2004

2005

2006

Obr. 5b: Podíl věkových skupin na úhrnné plodnosti, m.č. Praha 5, 2001–2006

Mezi demografy v souvislosti s poklesem celkové úrovně plodnosti převládá názor, že bezprecedentně nízké intenzity tohoto procesu jsou především důsledkem tendence lidí odkládat narození dětí na pozdější dobu, kdy mnozí očekávají zvýšení své životní úrovně, a že jen v menšině případů jde o projev principiální neochoty založit rodinu a mít děti. Vývoj posledních let jim přitom dává částečně, resp. předběžně za pravdu. Každé odkládání v sobě ovšem nese riziko nenaplnění, tedy i trvalé bezdětnosti. S přibývajícím časem je proto stále větší otázkou, do jaké míry bude v minulosti odložená plodnost skutečně kompenzována větší reprodukční aktivitou v budoucnosti. To je konec konců obtížné odhadnout i nyní, několik let po prokazatelném počátku realizace rodičovství odloženého v předcházejících deseti až patnácti letech. Jedním ze základních a zároveň logických předpokladů většiny současných prognóz plodnosti u nás, zejména těch, které se opírají o detailní analýzu plodnosti v generačním pohledu, je realizace určité části odložené plodnosti. Budoucí realizace v minulosti odložené plodnosti znamená další významné změny struktury plodnosti podle věku, přesněji další růst úrovně plodnosti ve vyšších věkových skupinách žen rodivého věku a nověji, na rozdíl od první fáze realizace odkladů, i poměrně dynamický vzestup hodnot úhrnné plodnosti. Na kolik výrazný vzestup plodnosti bude, jaké věkové skupiny přesně zasáhne a jaké tak bude mít časové parametry sice není doposud zcela zřejmé, nicméně relativně krátký čas zbývající na reprodukci ženám dnes již celé řady generací a dlouhodobější vývoj vnějších podmínek reprodukce všeobecně k lepšímu napovídají, že téměř určitě nepřehlédnutelný. Další neznámou, která se dnes již standardně promítá do rozdílů mezi jednotlivými scénáři budoucího vývoje plodnosti u nás, je rozsah a rychlost konsolidace režimu plodnosti, neboli odpověď na otázku, jaká bude budoucí „normální“ úroveň a struktura sledovaného procesu a v jakém horizontu jich bude dosaženo. Při hledání odpovědí na tyto otázky nám byl nápomocen princip analogie, zejména pak představy o vývoji

TM

15


generačních plodnosti na úrovni celé České republiky a v neposledním případě také poznatky o obdobném vývoji, který se v minulosti odehrál ve vybraných západoevropských zemích. Pokud se jedná o správní území m.č. Praha 5, můžeme konstatovat, že obecné vývojové tendence plodnosti budou i v dalším vývoji podstatně modifikovány vývojem místního systému osídlení, jmenovitě pak bytovou výstavbou a současně také snižováním obložnosti starších bytů v důsledku zvyšující se dostupnosti bydlení a následné intenzifikace migračních pohybů. Spolu s tím předpokládáme, že postupné rozšiřování centra Prahy s převládající obslužnou funkcí přivede ke změně sociálně kulturní a ekonomické struktury obyvatelstva v důsledku jeho mechanické výměny. Tu ostatně v nemalé míře podpořilo již vzpomenuté rozšíření definice obyvatelstva o cizince s vízem nebo povolením opravňujícím k dlouhodobému pobytu. Jinými slovy, mezi obyvateli m.č. Praha 5 se bude pravděpodobně zvyšovat podíl osob s vyšším vzděláním i příjmy a téměř nepochybně se sníží podíl sociálně slabších a obvykle reprodukčně výkonnějších složek obyvatelstva, které v Praze 5 představují především příslušníci romského etnika. V detailnějších prognostických úvahách jsem přijali také ověřený předpoklad, že větší část přistěhovalých v rámci m.č. Praha 5 budou tvořit mladší lidé v reprodukčním věku. Ti, kteří však nebudou směřovat do oblastí nové bytové výstavby, ale spíše starší zástavby blíže centra města, patrně i nadále budou představovat častěji jednotlivce s primárně pracovními či kariérními cíly než členy početnějších rodin nebo partnerských dvojic se zřetelně definovanými reprodukčními záměry. Na druhé straně intenzivní rozvoj „rodinného“ bydlení v územích centru vzdálenějších je jistou garancí toho, že uvažovaná bytová výstavba kromě přímého populačního efektu v podobě přistěhovalých obyvatel bude mít i efekt nepřímý spočívající v následně zvýšené reprodukci obyvatelstva. Přitom předpokládáme, že nevzroste porodnost pouze v důsledku přísunu mladšího obyvatelstva, ale také v důsledku nárůstu intenzity jeho reprodukce odrážející zlepšení bytových podmínek. 0,8

0,18 2007

15-19

2010

0,16

20-24

25-29

30-34

35+

0,7

2020 0,14

2025



0,6

2035

0,12 0,10 0,08 0,06 0,04

0,5

0,4

0,3

0,2

0,02

0,1

0,00 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 Věk

Obr. 6a: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035 (střední varianta prognózy plodnosti)

0,0 2007

2010

2020

2025

2035

Obr. 6b: Očekávaný vývoj plodnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035 (střední varianta prognózy plodnosti)

Z uvedených důvodů proto v m.č. Praha 5 očekáváme poněkud vyšší nárůst celkové plodnosti než v hl.m. Praze. Tento nárůst by měly zajistit zejména ženy ve věku nad 25 let, přičemž u žen mladších počítáme spíše se stabilizací současné úrovně plodnosti a v nejnižších věkových skupinách, u žen mladších než 20 let, které však

TM


16

z hlediska celkové reprodukce hrají prakticky zanedbatelnou roli, očekáváme dále pokračující snižování plodnosti. Celkově nejvyšší přírůstek je přitom na základě analogie se strukturou plodnosti ve vysoce urbanizovaných regionech vyspělých zemí očekáván ve věkové skupině 30–34 let. Prognózovaný vývoj plodnosti podle věku pro m. č. Praha 5 zachycují v ucelené podobě grafy na obr. 6a–b.

Aktuální vývoj a prognóza úmrtnosti Stejně jako v případě předcházející plodnosti, tak také u úmrtnosti se naše analytické i prognostické úvahy odehrávaly v širším kontextu úvah o vývoji tohoto procesu na celostátní a regionální úrovni, jmenovitě v populaci hl.m. Prahy jako celku. Protože vývoj úmrtnosti vykazuje významně větší setrvačnost, než jakou pozorujeme u ostatních složek reprodukce, mají základní pozorované trendy podstatně vyšší stabilitu, což samo o sobě vytváří širší pole pro využití principu analogie, než tomu bylo u procesu plodnosti. Přihlédneme-li navíc k faktu, že mezi koncem 50. a polovinou 80. let se u nás úroveň úmrtnosti prakticky neměnila, pak s ohledem na změny v úmrtnosti, které se odehrály v oné době v západní Evropě, došlo logicky k nahromadění značného vývojového potenciálu, který se nyní, při přibližování se k této části světa, postupně uvolňuje a vede k pozorovanému vývoji sledovaného procesu. Při analýze změn úmrtnosti přitom všeobecně pozorujeme nejenom těsné analogie teritoriální–vnější (mezi různými populacemi) i vnitřní (mezi subpopulacemi dané populace), ale také podstatné podobnosti časového průběhu mnoha dílčích změn. V poslední třetině 80. let začala dlouhodobě stagnující úroveň úmrtnosti mužů a velmi pomalu se snižující intenzita tohoto procesu u žen vykazovat první známky dlouho očekávaného progresivního vývoje. Na rozdíl od většiny ostatních postkomunistických zemí tento pozitivní trend nebyl počátkem 90. let vystřídán vzestupem úmrtnosti v důsledku sociálních otřesů, ale naopak ještě zesílil a dodnes neztratil prakticky nic ze své intenzity, kterou v průběhu 90. let nabral. Naděje dožití dosahující v roce 1989 u mužů 68,1 roku a u žen 75,4 let vzrostla poměrně rovnoměrným vývojem na 73,4 resp.79,7 let v roce 2005. Z mezinárodních srovnání vyplývá, že Česká republika se průměrným ročním přírůstkem naděje dožití při narození ve výši přibližně čtvrtiny roku zajeden kalendářní rok u obou pohlaví řadí v zemím s nejdynamičtějším poklesem úrovně úmrtnosti v Evropě. Zlepšování úmrtnostních poměřuje patrné zejména u těch sociodemografických skupin, které v minulosti vykazovaly nižší hodnoty naděje dožití. Z pohledu věkové struktury bylo největšího pokroku dosaženo u kojenecké úmrtnosti a úmrtnosti starších osob – seniorů všech věkových kategorií. U mužů se na celkovém zlepšení úmrtnostních poměrů významně podílela také úmrtnost ve středním věku, tj. ve věkové skupině 40–59 let. V případě obyvatel hl.m. Prahy, můžeme konstatovat, že Pražané trvale vykazují významně lepší úmrtnostní poměry než ostatní obyvatelé České republiky. To je logickým důsledkem tradičně lepší dostupnosti a vyšší kvality zdravotní péče v hlavním městě, příznivější vzdělanostní a socioprofesní struktury obyvatel Prahy a také jejich všeobecně vyšších příjmů. Vývojové trendy pozorované u pražské populace v průběhu 90. let byly prakticky shodné s republikovými, v důsledku čehož si Praha udržela svůj původní odstup, který vyjádřen nadějí dožití činí rámcově 1,5 roku u mužů a 0,5 roku u žen. Tento rozdíl pak významněji narostl v posledních třech letech, kdy pokles úmrtnosti v Praze opět nabral na intenzitě. V současnosti již činí více než dva roky u mužů a přibližně jeden rok u žen. Strukturální odlišnost úmrtnosti obou těchto populací ve smyslu vyšší úmrtnosti

TM


17

obyvatel Prahy zjišťujeme pouze mezi 20. a 30. rokem života v důsledek vyšší motorizace, a dále u žen ve středním věku (40–59 let), při níž rozhodující roli hraje významně vyšší úmrtnost na nádorová onemocnění a sebevraždy. Obyvatelstvo m.č. Praha 5, které v minulosti vykazovalo poněkud lepší úmrtnostní poměry než celek, vychází v současnosti ze srovnání s obyvatelstvem hl.m. Prahy opticky poněkud hůře. Je-li tomu skutečně tak, je však obtížné rozhodnout, protože četnost statistického souboru, s nímž v případě m.č. Praha 5 pracujeme, je relativně malá a zjištěné hodnoty proto i v tomto případě mohou být významně ovlivněny náhodnými faktory. Projevy náhodné složky vývoje ostatně velmi dobře ilustrují oscilace hodnot naděje dožití pro muže a ženy, obyvatele městské části Praha 5 okolo vývojové křivky pro Prahu jako celek a období let 2001–2006, které jsou zachyceny v grafech na obrázku 7a a zejména na obrázku 7b. U naděje dožití ve věku 65 let se totiž vychází z údajů zjišťovaných ještě na podstatně méně četných statistických souborech než u naděje dožití při narození, neboť v prvním z obou případů statistické jednotky tvoří pouze senioři na rozdíl od všech příslušníků dané populace v případě druhém. Praha, m uži

Praha, ženy

ČR, muži

Praha, m uži

Praha, ženy

ČR, muži

ČR, ženy

m.č. Praha 5, muži

m.č. Praha 5, ženy

ČR, ženy

m.č. Praha 5, muži

m.č. Praha 5, ženy

20

81 80

19

Naděje dožití při narození (v letech)

78 77 76 75 74 73 72 71 70 69

Naděje dožití ve věku 65 let (v letech)

79

18 17 16 15 14 13 12

68 67 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 7a: Vývoj naděje dožití při narození, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991–2006

11 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Obr. 7b: Vývoj naděje dožití ve věku 65 let, m.č. Praha 5, hl.m. Praha a Česko, 1991–2006

Se stejným metodologickým problémem, avšak v ještě výraznější podobě se pak setkáváme při analýze rozsahu změn uvnitř jednotlivých, byť netradičně široce koncipovaných věkových skupin. Jestliže z čísel za hl.m. Prahu je možné zřetelně vyčíst určité obecnější pravidelnosti jako například u rozložení příspěvků jednotlivých skupin k celkové změně naděje dožití mezi lety 1991 a 2006, pak u m.č. Praha 5 by tyto a podobné pravidelnosti zcela zanikly v odchylkách od trendu v důsledku malých čísel. K rozkolísanosti hodnot by bezesporu přispěla také omezená délka časové řady. Na druhé straně je však možné, že detailnější analýza očištěná od vlivu sociokulturních a socioekonomických faktorů, pro níž bohužel všeobecně chybí data, by nám ukázala, že jistá část toho, co považujeme za náhodný projev vývoje, jím ve skutečnosti není nebo jím není alespoň v takové míře, na jakou bychom usuzovali ze zjištěných vnějších projevů. Pro prognostický odhad parametrů úmrtnosti jsou rozhodující obecné i specifické pravidelnosti vývoje tohoto procesu v každé z populací. Význam zjištěných nepravidelností současně obvykle zcela ustupuje do pozadí, neboť tyto nejsou z principu prognózovatelné. Proto také v našem případě vycházíme především z poznatků

TM


18

o aktuálním vývoji sledovaného procesu na prvních dvou teritoriálních úrovních, České republiky a zejména pak hl.m. Prahy. Předpokládáme přitom, že většina rozhodujících faktorů, které stojí za pozitivním vývojem úmrtnosti, bude působit i v perspektivě příštích let. Mezi nejstabilnější činitele počítáme zejména další upevňování vědomí prospěšnosti individuální péče o zdraví z titulu jeho vazby na výši pracovního příjmu či zaměstnání; pokračující transformaci struktury ekonomické aktivity obyvatelstva s rostoucím podílem zaměstnaných v tercierním a kvarterním sektoru, a s tím související postupné zlepšování kvality pracovního prostředí většiny ekonomicky aktivních; dostupnost stále kvalitnějších farmaceutických preparátů, moderní zdravotnické techniky (diagnostické i terapeutické), nových léčebných postupů a hlavně rozšiřování včasné diagnostiky závažných, vysoce letálních onemocnění jako jsou nejrůznější zhoubná bujení a kardiovaskulární choroby. Využitelné rezervy jsou často spatřovány také ve výživové kvalitě konzumovaných potravin, způsobech stravování a životním stylu vůbec, včetně stále velmi rozšířeného kouření. Pozitivní úlohu by měl sehrát také předpokládaný další růst životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva a též s ním spojené odeznívání stresujících obav většiny obyvatel vyvolaných relativně dynamickou transformací společnosti v průběhu 90. let, která byla zároveň podstatným zásahem do zaběhnutého systému sociálních jistot. V budoucím vývoji úmrtnosti obyvatel m.č. Praha 5 počítáme s jednoznačným a zároveň univerzálním poklesem dílčích intenzit procesu a tedy prodlužováním naděje dožití. Nejvýraznější změny přitom očekáváme opět u obyvatel ve vyšším a u mužů i ve středním věku, neboť právě zde stále nejvíce zaostáváme za úrovní úmrtnosti v západních zemích. Vzhledem ke stále poměrně vysokému výskytu nádorových onemocnění u pražských žen mezi 40. a 60. rokem života by zlepšování celého systému diagnostiky mohlo znamenat také významnější snížení celkové úmrtnosti žen ve středním věku. Na základě uvedených předpokladů vycházejících z detailní analýzy stejně jako z mezinárodních srovnání předpokládáme trvalý růst naděje dožití při narození, přičemž snižování současných meziročních přírůstků hodnot tohoto agregátního ukazatele bude s největší pravděpodobností jen relativně pozvolné. Přestože v horizontu příštích třiceti let lze reálně očekávat zásadní pokrok v medicíně, který může u nás v relativně velmi krátkém časovém úseku zásadně změnit strukturu úmrtnosti podle příčin i její celkovou intenzitu, nelze toto očekávání do naší prognózy promítnout. Jeho časové stejně jako i další parametry jsou totiž stále krajně nejisté. Současně zůstává obdobně nezodpovězenou resp. nezodpověditelnou otázka dalšího vývoje pandemie AIDS, případně jiných, u málo doposud málo rozšířených nemocí, nebo vznik, šíření a projevy zatím neexistujících chorob. Formulování jakýchkoliv představ tohoto druhu a jejich transformace do prognózy parametrů projekčního modelu by bylo nekorektní. Proto se tyto vize stávají součástí prognózy spíše v intuitivní rovině a představa o určitém zlomovém efektu s obtížně určitelným rozsahem a časovou specifikací je rozložena do vývoje úmrtnosti v průběhu celého období prognózy jen zčásti. Vzhledem k tradiční časové a v jistém smyslu i prostorové stabilitě úmrtnosti nepředpokládáme, že obecné vývojové tendence tohoto procesu u obyvatelstva m.č. Praha 5 budou rozhodujícím způsobem modifikovány místními specifickými podmínkami. Přesto jsme tento vývoj prognózovali odděleně od vývoje v Praze jako celku. Při svém rozhodnutí jsme vycházeli především z odlišných sociálních charakteristik území a jejich vývoje

TM


19

v posledním intercenzálním období doplněných o osobní znalost lokálních poměrů ze strany tvůrců prognózy a informace poskytnuté zadavatelem. V případě m.č. Praha 5 tedy předpokládáme, že úmrtnost jejích obyvatel se nebude výrazněji lišit od úmrtnosti obyvatel hl.m. Prahy, nicméně očekáváme, že odpovídající časové řady se budou postupně poněkud rozcházet. Vzhledem ke specifickým rysům vývoje lokálního systému osídlení, totiž předpokládáme, že sociální a sociálně profesní struktura obyvatelstva Prahy 5 nebude odpovídat struktuře obyvatelstva celé Prahy a potřebnou shodu nebudou patrně vykazovat ani jiné relevantní charakteristiky. Proto ve všech třech variantách prognózy úmrtnosti byly použity vlastní parametry prognózy vývoje obyvatelstva m.č. Praha 5 (obr. 8a a 8b). 7,0

7,0 0-19

6,0

0-19

20-39

6,0

5,0

60-79

5,0

2,0

Příspěvky (v letech)

3,0

4,0

2,0

0,0

0,0

-1,0

-1,0 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

1,0

Obr. 8a: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035, muži (střední varianta prognózy úmrtnosti)

Celkem

3,0

1,0

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

Příspěvky (v letech)

Celkem

60-79 80+

80+ 4,0

20-39 40-59

40-59

Obr. 8b: Očekávaný vývoj celkové intenzity a struktury úmrtnosti, m.č. Praha 5, 2007–2035, ženy (střední varianta prognózy úmrtnosti)

Aktuální vývoj a perspektivy migrace Na nižších řádech územního členění jako jsou okresy, města či jejich části formuje populační vývoj vedle porodnosti a úmrtnosti také a často v rozhodující míře migrace. Nejde přitom jen o celkové počty, ale i strukturu přistěhovalých a vystěhovalých. I když migrační přírůstky (úbytky) nedosahují vysokých hodnot a stěhování tak bezprostředně neovlivňuje ve větší míře počet obyvatel, může se tento proces významně uplatnit při formování demografických, ekonomických, sociálních i sociálně kulturních struktur obyvatel dotčeného území. Prognostický odhad vývoje migrace představuje vždy problematickou záležitost, neboť migrační proudy a jejich struktura jsou výsledkem interakce celého komplexu různorodých podmínek na straně jedné a aktivně se chovajících subjektů na straně druhé. Obtížnost prognózy vývoje vnějších podmínek i reakce potenciálních migrantů je v České republice ještě umocněna „nestandardním“ obdobím celkové transformace společnosti, které trvá již déle než patnáct let. Naše současné úvahy o budoucím migračním vývoji hl.m. Prahy, m.č. Praha 5 a zájmového území vychází z obecných principů vývoje osídlení a prostorové mobility obyvatelstva, z analýzy dosavadních vývojových trendů a z odhadu vývoje faktorů ovlivňujících migrační chování obyvatel i mimo námi sledované území. Hodnocení aktuálního migračního vývoje, které tvoří jedno z východisek předkládané

TM


20

prognózy, je primárně založeno na analýze dat o vnitrostátním i přeshraničním migračním pohybu obyvatelstva. Jedná se o data získaná orgány státní statistiky v rámci průběžné evidence migrace, která je v rámci tohoto zjišťování definována jako změna trvalého bydliště a od roku 2001 také dlouhodobého pobytu cizinců mezi jednotlivými obcemi ČR nebo urbanistickými obvody hl.m. Prahy a mezi těmito celky a zahraničím. Migraci je třeba posuzovat v souvislosti s ostatními formami prostorové mobility, jako je přechodná resp. dočasná migrace, nebo také dojížďka za prací, za službami či za rekreací. Mezi jednotlivými formami územní mobility existují komplikované souvislosti – dochází k jejich vzájemné návaznosti, zastupování nebo doplňování. Z hlediska dynamiky vývoje je nutné vidět především posun v zastoupení jednotlivých forem územní mobility – postupně roste význam zejména návratných územních pohybů. To vše včetně nelegální zahraniční migrace vytváří konečný rozdíl mezi evidovaným („formálním“) a skutečným („faktickým“) obyvatelstvem. Například pro celou Prahu se odhaduje rozdíl mezi faktickým denním a evidovaným bydlícím obyvatelstvem na 300 až 400 tis. osob. Tyto poznámky jsou významné nejen pro vlastní prognózu migrace, ale i pro následnou interpretaci výsledné prognózy obyvatelstva. Nivelizační tendence čtyřiceti let tzv. socializmu vedly jak k umělému potlačení ekonomické a sociální diferenciace obyvatelstva, tak i k potlačení diferenciace územní a to na řádu celorepublikovém, regionálním i vnitroměstském. Přirozená atraktivita Prahy byla po dlouhou dobu omezována, aby se posléze transformovala do rozvoje sídlištní výstavby s demograficky i sociálně deformovanou strukturou obyvatelstva. Neexistence skutečného trhu s byty a pozemky postupně narušovala tradiční funkční členění města. Změny v naší společnosti datované od počátku 90. let přivedly alespoň k částečnému obnovení přirozené diferenciace v ekonomické výkonnosti podniků, obcí i celých regionů. Vzniklé a v jistých ohledech stále se prohlubující rozdíly vyvolávají tlak na zvyšování migrační mobility vedoucí k redistribuci obyvatelstva. Přes zvyšující se regionální diferenci podmínek však nedošlo v průběhu devadesátých let k očekávanému rozvoji migrační mobility a nahromaděný potenciál se začíná uvolňovat teprve několik málo posledních let, kdy se díky dostupným úvěrům značně rozrostla bytová výstavba. Jestliže na počátku transformačního období jsme v reakci na předchozí vývoj předpokládali alespoň částečnou rehabilitaci metropolizačních procesů, pak realita uplynulých prvních deseti až dvanácti let transformace svědčila spíše o opaku – většina českých měst včetně Prahy se stala migračně ztrátovými. Rozhodující roli v tomto směru sehrála především nedostupnost bydlení v těchto městech. Migrační ztráty velkých metropolí a růst malých obcí v jejich zázemí souvisí také do určité míry s rozvojem suburbanizačních procesů. Tento směr vývoje osídlení se objevil a projevuje především ve vývoji širšího aglomeračního zázemí Prahy. Od roku 1994, tj. po přibližně třiceti letech opačných tendencí, má zázemí Prahy (okresy Praha-východ, Praha-západ, Beroun, Kladno a Mělník) opět kladné saldo s jádrem aglomerace. Přes celkové ztráty ve vnitrostátní migraci Praha získává obyvatele v mladším produktivním věku (18–30 let), tedy ve věku nejvyšší migrační mobility. Ve všech ostatních věkových skupinách převládá počet vystěhovalých nad počtem přistěhovalých. Tento v podstatě tradiční migrační model velkoměst vyspělých zemí, kdy staří obyvatelé město opouštějí, je v případě Prahy umocněn zvyšující se koncentrací migračního zisku do stále užšího věkového intervalu. Migrace tak do určité míry působí proti procesu demografického stárnutí pražské populace a tím jej zpomaluje.

TM


21

Migrační bilanci Prahy stále více ovlivňuje mezinárodní migrace i vnitrostátní stěhování cizinců. V obou případech je bilance Prahy většinou výrazně pozitivní a migrační přírůstek cizinců tak v posledních letech často převažoval nad ztrátami z vnitrostátní migrace. Je třeba si však uvědomit, že od roku 2001 jsou do těchto typů stěhování zahrnuti i cizí státní příslušníci s tzv. dlouhodobým vízem (vízum nad 90 dnů) a s dlouhodobým pobytem, jejichž pobyt je na našem území většinou jen dočasný. Migrační vývoj městské části Prahy 5 se odehrává v kontextu migračního vývoje celé Prahy a má s ní řadu společných znaků, ale zároveň je i v některých bodech poměrně specifický. Důvodem je fakt, že se m.č. Praha 5 skládá ze značně odlišných územních jednotek. Výraznější migrační zisky m.č. Prahy 5 po větší část devadesátých let, přibližně od roku 1997, souvisely především s dokončováním sídliště Barrandov. Obnovení těchto zisků po roce 2002 lze připsat na vrub mezinárodní migrace, hlavní roli zde však sehrály již uvedené metodologické změny v registraci migrujících cizinců. Podobně jako u celé Prahy, tak i m.č. Praha 5 mají záporné saldo vnitrostátní migrace a významné zisky z mezinárodního stěhování. Výše uvedené úvahy tvoří vstupní rámec pro stanovení migračních parametrů prognózy vývoje obyvatelstva Prahy resp. m.č. Prahy 5. I když vývojové trendy systému osídlení vyspělých zemí směřují ke stagnaci či úbytku obyvatelstva v největších městech, můžeme u Prahy, jako reakci na předchozí vývoj, očekávat alespoň částečnou rehabilitaci metropolizačních procesů. Významný migrační růst lze nadále očekávat především v suburbáním zázemí. Vlastní město Praha bude migračně růst jen díky mezinárodní migraci. Její do budoucna obtížně odhadnutelné výkyvy budou určujícími pro celkovou migrační bilanci Prahy. Návrh migračních parametrů byl stanoven v návaznosti na celkový vývoj obyvatelstva s přihlédnutím k populačnímu vývoji České republiky a územně technickým předpokladům rozvoje města. Všechny tři navrhované varianty vycházejí z předpokladu postupného nárůstu migračních zisků s vrcholem v horizontu 3 až 5 let. Městská část Praha 5 představuje diferencované území, jehož některé jednotky mají významný růstový potenciál. Jejich migrační atraktivita přispěje k celkově kladné migrační bilanci celé městské části. I zde však předpokládaný migrační růst bude zabezpečován v plné míře mezinárodním stěhováním. Návrh jednotlivých variant migrační prognózy vycházel především z rozdílné míry realizace plánů a záměrů bytové výstavby v horizontu příštích 10 až 15 let aktuálně zprostředkovaných zadavatelem.

TM


22

ZÁKLADNÍ VÝSLEDKY PROGNÓZY VÝVOJE OBYVATELSTVA Prognóza vývoje obyvatelstva správního území městské části Praha 5 byla v souladu se zadáním zpracována za toto území jako celek. Výslednou prognózu počtu a pohlavní a věkové struktury obyvatelstva tvoří celkem tři varianty: střední, vysoká a nízká, přičemž střední varianta představuje nejpravděpodobnější trajektorii budoucího vývoje. Vysoká a nízká varianta pak vymezují realistické rámce neurčitosti výsledků daných střední variantou, které by neměly být dalším vývojem v daném období překročeny, respektive jejichž překročení je jen velmi málo pravděpodobné. Střední varianta vznikla aplikací parametrů, které odpovídají středním variantám očekávaného vývoje všech tří složek demografické reprodukce (plodnosti, úmrtnosti a migrace) na výchozí věkové struktury obyvatelstva. Vysoká a nízká varianta jsou analogicky založeny na kombinaci příslušných variant dílčích prognóz. Pokud není dále stanoveno jinak, jsou v následujícím textu diskutovány pouze výsledky odpovídající střední variantě očekávaného vývoje. Kompletní výsledky prognózy tvoří samostatnou tabulkovou část předkládané studie.

Vývoj celkového počtu obyvatel Základním závěrem předložené prognózy je zjištění, že počet obyvatel správního území m.č. Praha 5 velmi pravděpodobně dále poroste, přičemž v příštích přibližně pěti letech půjde o růst velmi dynamický. V souladu s nízkou variantou prognózy by období populačního růstu mělo trvat nejméně 8 až 10 letech. S největší pravděpodobností se však počet obyvatel bude zvyšovat až do počátku dvacátých let a celé období růstu by se tak mohlo protáhnout na dvacet i více let, počítáno od roku 2002, kdy počet obyvatel m.č. Praha 5 poprvé po několika letech poklesu vzrostl. Očekávaná doba populačního růstu bezprostředně souvisí s ukončováním jednotlivých etap započaté a plánované bytové výstavby ve sledovaném území. Podle výsledků odpovídajících střední variantě lze předpokládat, že se počet obyvatel m.č. Praha 5 během příštích patnácti let zvýší ze současných přibližně 80 tisíc na téměř 110 tisíc. Tento nárůst odpovídá objemu a časování výstavby bytů podle scénáře zprostředkovaného zadavatelem v rámci zpracování této prognózy. Po ukončení hlavních etap bytové výstavby, pokud se samozřejmě neobjeví nové projekty většího rozsahu, bude populační vývoj poplatný zejména následné reprodukci obyvatelstva. Jako nejpravděpodobnější se v současnosti jeví scénář poklesu celkového počtu obyvatel ve poslední třetině období prezentované prognózy. Koncem období, na které je prognóza sestavena, tj. v roce 2035, by městská část mohla mít podle střední varianty asi 105 tis. obyvatel. Podle vysoké varianty však není však vyloučen ani další růst obyvatelstva až k hranici 120 tis. osob v roce 2035. Také podle tohoto scénáře je však potřeba v závěru období prognózy počítat s poklesem počtu obyvatel, i když jen v řádu stovek osob. Jedná se totiž o období, kdy domácnosti rodičů budou ve větší míře opouštět především děti, přistěhovalé spolu se svými dnes poměrně mladými rodiči do nových bytů nebo jim narozené v prvních letech prognózy, v období kulminace porodnosti. Naplnění nízké varianty by ve výsledném vývoji po roce 2015 znamenalo prakticky návrat k základní tendenci 90. let 20. století, tedy stagnaci a následně i poklesu počtu obyvatel m.č. Praha 5. Přestože ve všech našich scénářích předpovídáme v závěru sledovaného

TM

23


období pokles počtu obyvatel, ani u jedné varianty v horizontu prognózy nepočítáme s poklesem počtu obyvatel pod výchozí hodnotu z konce roku 2006 (obr. 9). S ohledem na rozsah již zahájené nebo další plánované výstavby bytů na území m.č. Praha 5 je tento závěr zcela logický. Očekávaný růst celkového počtu obyvatel v desetiletích následujícím po roce 2015, pravděpodobně však podstatně umírněnější než růst počáteční, by podle střední varianty prognózy měla v plné míře zajišťovat pozitivní bilance přirozené měny. Tento přirozený přírůstek podle našich prognostických odhadů zajistí zejména reprodukce mladších a doposud bezdětných lidí a rodin s neukončenou reprodukcí, které se převážně stěhují a budou stěhovat do nových bytů. Pozitivní by tato bilance měla být prakticky po celé období, a to bez ohledu na očekávaný postupný nárůst počtů zemřelých, k němuž dojde v důsledku posunu početnějších generací narozených po 2. světové válce do vyšších věkových hladin bez ohledu na permanentně klesající intenzitu úmrtnosti (obr. 10). 1,4

125 Střední varianta 120 115

Narození

Nízká varianta

1,2 Počet osob (v tis.)

110 Počet obyvatel (v tis.)

Zemřelí

1,3

Vysoká varianta

105 100 95 90

1,1

1,0

0,9

85

0,8 80 75

Obr. 9: Prognóza vývoje celkového počtu obyvatel správního území m.č. Praha 5, 2007–2035

2035

2033 2034

2031 2032

2030

2028 2029

2026 2027

2025

2023 2024

2021 2022

2020

2018 2019

2017

2015 2016

2013 2014

2012

2010 2011

2008 2009

2007

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

0,7

Obr. 10: Očekávaná bilance přirozené měny obyvatelstva správního území m.č. Praha 5, 2007–2035

Z porovnání obou uvedených grafů je nepřímo zřejmá rozhodující role migrace pro základní orientaci celkového populačního vývoje m.č. Praha 5 v příštích bezmála třiceti letech. Vzhledem k její omezené prognózovatelnosti však za daných podmínek poměrně rychle klesá spolehlivost prognostických výsledků a proto prognostické odhady jdoucí za hranice aktuálních plánů bytové výstavby (přibližně rok 2015), je potřeba z tohoto důvodu interpretovat s krajní opatrností.

Změny věkové struktury Prognózovaný vývoj věkové struktury obyvatelstva, která je všeobecně důležitější populační charakteristikou než vývoj početního stavu, bude mít v případě m.č. Praha 5 zcela specifický průběh a to opět vzhledem k očekávanému rozsahu migračního pohybu. Vzhledem k předpokládanému rozsahu migrace a také s ohledem na to, že výchozí věková struktura obyvatelstva je při porovnatelných nepravidelnostech poněkud mladší než struktura obyvatelstva metropole jako celku, můžeme téměř s jistotou prohlásit, že populace této m.č. Praha 5 bude stárnout poněkud

TM

24


pomaleji než populace hl.m. Prahy nebo ČR jako celku. Očekávaný výsledek transformace výchozí věkové struktury sledované populace na struktury očekávané je ve vybraných časových řezech zachycen na obrázcích 11a–11d.

800

600

600

400

400

200

200 Počet

800

200

400

400

600

600

800

ŽENY

1200

95

90

85

80

75

70

65

60

2006

ŽENY

Obr. 11b: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2015 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou

1200

MUŽI

1000

800

600

600

400

400

200

200 Počet

800

95

90

85

80

75

70

65

60

55

50

40

35

30

25

20

15

10

2035/2006

0

200

200

400

400

600

600

800

MUŽI

1000

2025/2006

0

5

0

95

90

85

80

75

70

65

60

Věk 55

50

45

40

35

30

25

20

15

10

5

0

Věk

Počet

55

2015

1000

2006

Obr. 11a: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2010 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou

800 2025

1000 1200

50

800 2010

1000

1200

45

40

35

30

25

20

15

10

2015/2006

0

200

1200

MUŽI

1000

2010/2006

0

5

0

95

90

85

1200

MUŽI

1000

Počet

80

75

70

65

60

55

50

45

40

35

30

25

20

15

10

Věk

45

1200

5

0

Věk

ŽENY

2006

Obr. 11c: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2025 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou

2035

1000 1200

ŽENY

2006

Obr. 11d: Očekávaná věková struktura m.č. Praha 5 v roce 2035 ve srovnání s výchozí věkovou strukturou

Z hlediska absolutních počtů obyvatel v jednotlivých věkových skupinách budeme v případě m.č. Praha 5 svědky zajímavé situace, kdy téměř v žádné z nich nedojde k poklesu počtu osob a to v celém období prognózy. Hrozící výrazné výkyvy počtu obyvatel v mladších věkových skupinách v důsledku průchodu populačně málo početných generací narozených v 90. letech těmito skupinami by podle všech předpokladů měly být z větší části eliminovány při průchod početně oslabených generací věkovým pásmem intenzivního přistěhovalectví v době, kdy je očekávána intenzivní migrační výměna. Přesto však minulým vývojem založené nepravidelnosti zřetelnými i v horizontu roku 2035 a budou patrně i nadále hrát roli jednoho z určujících faktorů budoucího demografického a demosociálního vývoje m.č. Praha 5.

TM


25

K vůbec nejvýznamnějším změnám věkové struktury obyvatel m.č. Praha 5 dojde ve věkových skupinách nad hranicí 65 let. V intervalu 65 až 75 let věku budou relativně velmi málo početné generace mužů a žen narozených ve 30. letech 20. století nahrazeny silnými poválečnými ročníky, které v průběhu svého života navíc byly a pravděpodobně i budou vystaveny podstatně příznivějším úmrtnostním poměrům než generace před nimi. Celkově počet seniorů v m. č. Praha 5 by podle našeho očekávání měl do roku 2035 vzrůst o plných 120 %. Výrazné změny čekají také dětskou složku populace tvořenou obyvateli ve věku 0–14 dokončených let. Poroste patrně jak její absolutní velikost, tak i její podíl na populaci, neboť vývoj počtu dětí vztažený k jejich výchozímu počtu bude po poznání dynamičtější než stejně vyjádřený růst celkového počtu obyvatel. Podíl dětí na celkovém počtu obyvatel m. č. Praha 5 by mohl v příštích patnácti letech reálně vzrůst ze současných 13,2 % na 15,4 %, tedy o 2,2 procentního bodu. I když ještě do konce období prognózy očekáváme pokles zastoupení dětské složky v populaci pod výchozí úroveň, absolutní počet dětí v roce 2035 by měl být asi o 30 až 35 % vyšší než v současnosti. Popsané nejpravděpodobnější změny věkové struktury stejně jako výsledné relace mezi široce koncipovanými věkovými kategoriemi v případě sledovaného územního celku jsou názorně zachycen v grafech na obr. 12a–b. 80

200 Předproduktivní

70

Index stáří (65+/0-14)

Produktivní

180

Poproduktivní

160

Index závislosti (65+/15-64)

60

140 120 Index (v %)

Počet (v tis.)

50

40

100 80

30

60 20

40 20

10

2006

2010

2015

2025

2035

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

0 0

Obr. 12a: Očekávaný vývoj obyvatelstva podle základních Obr. 12b: Očekávaný vývoj indexu stáří a indexu věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035 závislosti, m.č. Praha 5, 2007–2035

Komparace očekávaných věkových struktur se strukturou výchozí naznačila, že změny podílu široce definované dětské i postproduktivní složky obyvatelstva v sobě skrývají některé poměrně složité strukturální změny, které odpovídají dílčím nepravidelnostem věkové struktury. Pro rozhodovací proces jsou pak tyto vnitřní změny obvykle důležitější než změny početní velikosti či zastoupení široce pojaté věkové kategorie (např. počet osob v produktivním věku). Například pro rozhodování o kapacitě předškolních a školních zařízení spravovaných m.č.Praha 5 je důležité, že v nejbližších přibližně pěti až deseti letech lze reálně očekávat významné zvyšování počtu dětí ve věku 3–5 let a to na úroveň asi o 60 % vyšší než koncem roku 2006, přičemž rámcově do roku 2035 by počet dětí ve věku, kdy mohou navštěvovat mateřskou školu, neměl klesnout pod výchozí úroveň. Počet dětí ve skupině 6–10 let, která v rozhodující míře vymezuje velikost kontingentu dětí na prvním stupni základních škol, pravděpodobně vzroste v horizontu roku 2020 o celých 100 %. Stejně jako u dětí předškolního věku, tak ani počet dětí ve věku 6–10 let pod současnou úroveň v horizontu prognózy velmi pravděpodobně

TM

26


nesestoupí. Očekávaný výrazný vzestup počtu dětí na prvním stupni škol bude v prvních dvou až třech letech sledovaného období z části eliminován vývojem počtu dětí věkem odpovídajících žákům druhého stupně základních škol (věková skupina 11–14 let). Do roku 2010 by se totiž jejich počet měl v obou populacích snížit bezmála o 15–20 % oproti výchozímu stavu z konce roku 2006. V dalším vývoji počtu dětí dotčené věkové skupiny však dojde ke kompenzaci úvodního poklesu, přičemž výchozího počtu dětí ve věkové skupině 11–14 let by mělo být opět dosaženo někdy kolem roku 2013. V desetiletém období následujícím po roce 2013 by pak jejich počet měl dynamicky růst a někdy v rozmezí let 2020–2022 kulminovat. Největší nároky na kapacity základních škol tak podle našich očekávání budou kladeny na počátku třetí dekády tohoto století, kdy počet dětí ve věku povinné školní docházky bydlících na území m.č. Praha 5. Po roce 2022 by měl začít poklesu počtu dětí ve věku 6 až 14 dokončených let, který bude postupně nabírat na intenzitě, přičemž lze reálně očekávat, že toto snižování počtů dětí ve věku povinné školní docházky bude trvalejšího rázu (obr. 13a a 13b). 0-2

3-5

6-10

11-14

15-18

19-23

0-2

6,5

6-10

11-14

15-18

19-23

100

6,0

90

5,5

80 70

5,0

60

4,5

Změna (v %)

4,0 3,5

50 40 30 20 10

3,0

0

2,5

-10 -20

2,0

-30 -40 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

1,5

Obr. 13a: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, absolutně

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

Počet (v tis.)

3-5

110

Obr. 13b: Očekávaný vývoj počtu dětí a mládeže podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, relativně

Neméně výrazné strukturální změny se odehrají také na druhém konci věkové stupnice. Absolutní počet seniorů (osob ve věku 65 a více let) se pravděpodobně více než zdvojnásobí, a to přesto, že již dnes je sledovaná populace demograficky relativně značně stará. Podíl na této změně budou mít prakticky všech věkové skupiny v rámci kategorie seniorů, avšak v relativním pohledu čeká nejvýraznější změna skupinu tzv. „oldest-old“, tedy osob ve věku 85 a více let. Jejich počet v m.č. Praha 5 by v horizontu roku 2035 měl vzrůst asi 2,5 krát (obr. 14a a 14b), což se bezpochyby výrazně odrazí především v nárocích na zdravotní péči a sociální služby Přes předpokládaný populační růst musíme tedy očekávat další demografické stárnutí obyvatelstva m.č. Praha 5 a to prakticky v jakémkoli pojetí tohoto procesu, tzn. ať již ve smyslu růstu průměrného věku obyvatel či jejich věkového mediánu, resp. podílu seniorů v populaci nebo hodnot většiny standardně používaných demoekononických charakteristik rozdělení obyvatelstva podle věku.

TM


26 24 22 20

27

280 65+

260

65+

75+

240

75+

85+

220

85+

200 18

180 Změna (v %)

Počet (v tis.)

16 14 12 10

160 140 120 100 80

8

60 6

40

4

-20 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

0

0

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 2026 2027 2028 2029 2030 2031 2032 2033 2034 2035

20

2

Obr. 14a: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných Obr. 14b: Očekávaný vývoj počtu seniorů podle vybraných věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, absolutně věkových skupin, m.č. Praha 5, 2007–2035, relativně

Závěrečné poznámky Prognostické závěry jsou specifickým druhem kvalifikovaných odhadů. Jako takové mají pravděpodobnostní charakter a jsou tedy zatíženy větší či menší mírou neurčitosti. S vědomím této skutečnosti musí být také interpretovány. Pro usnadnění interpretace hlavní, tj. střední varianty jsou v tabulkové části předložené studie publikovány výsledky obou krajních variant budoucího vývoje v identické struktuře jako varianta střední. Při interpretaci výsledků prognóz je současně nezbytné mít kromě všeobecné neurčitosti na paměti také skutečnost, že přesnost a tím i spolehlivost výsledků výrazně klesá se vzdalujícím se časovým horizontem. Z tohoto důvodu a zároveň s ohledem na početní velikosti prognózovaných populací a konkrétní informační podmínky, v nichž prognózování probíhalo, doporučujeme považovat většinu zde prezentovaných prognostických odhadů na období delší než deset až patnáct let za orientační. Prognózy jsou totiž odhadem nanejvýš pravděpodobného vývoje pouze ve vztahu k době svého vzniku a podle základních pravidel prognostiky a obecně přijatých mezinárodních doporučení musí být víceméně pravidelně aktualizovány, aby si uchovaly svoji původní užitnou hodnotu.

PERSPEKTIVY VÝVOJE OBYVATELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 5

Recommend Documents