PERSPEKTIVY VÝVOJE A NÁVRHY OPATŘENÍ POLITIKY

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav managementu

a

Svaz vinařů České republiky

PERSPEKTIVY VÝVOJE A NÁVRHY OPATŘENÍ POLITIKY VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ A ROZVOJE VENKOVA V JIHOMORAVSKÉM REGIONU

Projekt Národní agentury pro zemědělský výzkum QF 3276

Brno a Velké Bílovice, 2006

Řešitelský kolektiv: Svaz vinařů České republiky Ing. Pavel Krška Ing. Martin Půček Ing. Jiří Sedlo, CSc. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ing. Helena Chládková, Ph.D. Ing. Jiří Duda, Ph.D. Ing. Renata Kučerová, Ph.D. Ing. Dagmar Kudová Ing. Stanislava Lišková Prof. Ing. Zdeněk Pošvář, CSc. Prof. Ing. Emil Svoboda, CSc. Prof. Ing. Pavel Tomšík, CSc. Doc. Ing. Pavel Žufan, Ph.D.

OBSAH 1. Úvod ……………………………………………………………………………………

2

2. Stav vinohradnictví a vinařství v České republice v roce 2005/2006 ……… 2.1 Vinohradnictví ....…………………………..………………………………………… 2.2 Vinařství ....…………………………………..………………………………………. 2.3 Zahraniční obchod …………………………………………………………………. 2.3.1 Dovoz vína ..………………………………………………….…………… 2.3.2 Vývoz ………………………………………………………………………. 2.3.3 Očekávaný vývoj …………………………………………………………. 2.4 Domácí poptávka …………………………………………………………………… 2.5 Evropská a národní legislativa a opatření v sektoru vína ……….……………… 2.5.1 Evropská legislativa, probíhající reforma ……………………………… 2.5.2 Národní legislativa ……………………………………………………….. 2.5.3 Opatření SOT s vínem ………………………………………………….. 2.5.4 Opatření v rámci HRDP/EAFRD ………………………………………. 2.5.5 Národní opatření v sektoru vína ……………………………………….. 2.6 Vinařský fond ……………………………………………………………………….. 2.7 Nevládní organizace v oboru vinařství …………………………………………… 2.8 Vzdělávání, výzkum, poradenství …………………………………………………

5 6 15 18 18 22 23 23 27 27 29 30 31 31 32 33 34

3. Základní charakteristika vinohradnictví a vinařství v EU (27) ……………… 3.1 Stručná charakteristika vinařství v EU …………………………………………… 3.2 Základní rozdíly trhu vína v ČR a ve vinařských zemích EU …………………..

35 37 39

4. Silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby vinohradnictví a vinařství v ČR 4.1 Silné stránky vinohradnictví a vinařství v ČR ……………………………………. 4.2 Slabé stránky vinohradnictví a vinařství v ČR ……………………………………. 4.3 Hrozby vinohradnictví a vinařství v ČR ………………..…………………………. 4.4 Příležitosti vinohradnictví a vinařství v ČR …….………………………………….

42 42 44 45 46

5. Podmínky rozvoje a konkurenceschopnosti vinohradnictví a vinařství ČR do roku 2020 …………………………………………………………………………. 5.1 Politické a právní podmínky rozvoje ……………………………………………… 5.1.1 Reforma SOT s vínem v EU ……………………………………………. 5.1.2 Změny v přístupu ČR ……………………………………………………. 5.2 Ekonomické podmínky rozvoje odvětví ………………………………………….. 5.3 Konkurence …………………………………………………………………………. 5.4 Výzkum, zavádění nových poznatků do praxe a poradenství .………………… 5.5 Propagace …………………………………………………………………………… 5.6 Rozvoj tradice, folklóru a vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu ….

47 47 47 48 50 52 55 56 58

6. Závěr …………………………………………………………………………………..

59

Použitá literatura ………………………………………………………………………

60

1. Úvod

Vinařství patří k základním charakteristikám některých částí České republiky, i když není celoplošně rozšířeno. Málo který jiný obor činnosti je tak výrazně teritoriálně svázán s určitým územím, a to platí pro celou Evropu. Taky si to v některých hlavních městech záhy uvědomili a od středověku byla vydávána řada nařízení regulující vinařství v daných státech. V některých městech, jako například ve Vídni, je dokonce zakázáno klučit vinice bez jejich nové výsadby. Bohužel v našem hlavním městě tomu tak dosud není a z městských vinic zbyly většinou jen názvy městských částí a ulic. Aby obdobné neplatilo za sto let pro celou republiku, byla zpracována tato koncepce. Po roce 1989 byl značný odpor k plánování hospodářství. Ale bez krátkodobějších či dlouhodobějších plánů nelze ekonomiku (státu, kraje, menšího území) cíleně rozvíjet. Platí to i pro USA a pro EU ještě výrazněji, jak jsme se již měli možnost přesvědčit. Bezkoncepčnost znamená pro danou oblast ochuzování. Trh je regulován ve větší či menší míře v každém státě světa. Nadcházející období je charakteristické tím, že v českém vinařství proběhly značné změny v souvislosti se vstupem ČR do EU a v nejbližších letech se uskuteční reforma celého trhu s vínem v EU. Aby bylo možné dostatečně hájit zájmy ČR při této reformě, musí být jasno v tom, čeho chceme dosáhnout, a to i v dlouhodobějším výhledu. Z důvodu nepromeškání poskytované příležitosti je nanejvýš vhodné mít zpracovánu koncepci rozvoje vinařství. Její nejdůležitější část by se měla týkat nejbližších let ještě před reformou, ale i předpokládaného desetiletí po reformě trhu s vínem EU. Vzhledem k životnosti vinic kolem 25 let to není nijak přehnané období, na druhou stranu se z minulosti ukazuje potřeba reformy vždy asi po deseti letech.

2

2. Stav vinohradnictví a vinařství v České republice v roce 2005/2006 Vinohradnictví a vinařství v ČR se podílí na konečné rostlinné produkci přibližně 5 %, ale v některých oblastech má mimořádný význam. V Jihomoravském kraji se podílí vinohradnictví a vinařství na celkové zemědělské produkci kraje přibližně 1/5 (téměř 2 miliardy Kč), což je nejvíce ze všech oborů zemědělství. Nachází se zde přibližně 94 % plochy vinic ČR, např. jen v okrese Břeclav je to 49 % plochy vinic ČR, o které pečuje 59 % zaevidovaných pěstitelů ČR. V některých vinařských obcích přesahuje podíl evidovaných pěstitelů 1/3 produktivního obyvatelstva obce. Vezmeme-li v úvahu, že povinnost registrace pěstitele platí až od plochy 0,10 ha vinice, je pak význam vinařství včetně samozásobení ještě větší. Například ve Velkých Bílovicích činí podíl evidovaných pěstitelů révy 1/3 produktivního obyvatelstva města, avšak počet vinných sklepů určených ke zpracování hroznů na víno přesahuje dokonce 50 % počtu domácností. Jenom pěstitelů révy je v ČR zaregistrováno přes 20 tisíc, výrobců vína kolem 850. Stávající rozsah vinařství v ČR představuje přímé zaměstnání na plný úvazek asi pro 10 tisíc přepočtených osob, bez započtení samozásobitelů, agroturizmu a dodavatelů vinařských potřeb (částečně i z jiných zemí). Skutečný počet osob, který se přímo vinařstvím zabývá (převážně částečně) je několikanásobně vyšší, odhadem kolem 50 tisíc osob. Obor se tak významnou měrou podílí na zaměstnanosti na venkově, převážně v Jihomoravském kraji. Jedním z cílů ČR je i zachování osídlení venkova. Současně se vinohradnictví nachází převážně v oblastech s jednou z nejvyšších nezaměstnaností v rámci republiky (listopad 2006: 8,7 až 12,4 %). Vinice významným způsobem tvoří charakteristický ráz krajiny a podílí se na tvorbě kyslíku (jeden hektar vinice vytvoří více kyslíku než např. hektar lesa). Nezanedbatelné je i propojení vinařství s místní kulturou a tradicí. Po roce 1989 došlo na trhu s vínem ke značným změnám, dalšími mezníky byl rozpad česko-slovenské federace v roce 1993, zavedení zákona č. 115/1995 Sb. (vinařský zákon) a vstup ČR do EU. V ČR se nachází dvě vinařské oblasti – Morava a Čechy. Vinařská oblast Čechy je zařazena ve vinařské zóně A, zatímco Morava v zóně B. To má přímý dopad na možnost zvyšování cukernatosti moštů. Členění do vinařských podoblastí a jejich rozsah jsou patrné z následujícího grafu: Graf č. 1

Členění ČR do vinařských podoblastí dle plochy vinic Velkopavlovická 27%

Znojemská 19%

Mělnická 2% Litoměřická 2%

Slovácká 25%

Mikulovská 25%

3

2.1 Vinohradnictví Běžná produkce sazenic révy vinné dosud není podrobena testování na virózy, v roce 2001 stát zahájil program, který umožnil následné zakládání prostorových izolátů a v nejbližších letech by mohly být produkovány certifikované sazenice z našeho množitelského materiálu. V roce 2002 Jihomoravský kraj významně podpořil technický izolát révy a teplomilného ovoce v Lednici na Moravě, jinak běží částečná dotace MZe na testování v tomto izolátu. Produkce sazenic se v rámci ČR od roku 1997 zvyšovala ze 400 tisíc kusů na 1,6 mil. kusů v letech 2001 až 2003. Na potřebnou každoroční obnovu vinic je zapotřebí asi 2,5 mil. kusů sazenic, v roce 2002 bylo zapotřebí přes 4 miliony kusů, v roce 2003 až 6,5 milionů kusů a v roce 2004 7,5 milionů kusů sazenic. To znamená, že na tuzemském trhu byl nedostatek našich sazenic a jejich potřeba byla kryta dovozem. Počínaje rokem 2005 bylo naopak našich sazenic ze sklizně 2004 na trhu (1,3 mil. ks) více než byla poptávka (400 tisíc ks), obdobně tomu bylo při výsadbě v roce 2006 (nabídka 1,1 mil. ks, poptávka 400 tis. ks). Vinohradnické podniky byly finančně vyčerpány předcházejícími výsadbami a omezily výsadby na minimum, i přes možnost využití programu restrukturalizace. V letech 2007 až 2009 (před reformou trhu EU) očekáváme postupný nárůst výsadeb vinic až na potřebných cca 700 ha ročně. Velkou roli zde hraje změna vlastníka či pěstitele v minulých letech a skutečnost, že pěstitelé měli možnost vysadit nové vinice během krátkého období. Mají tak část výsadeb ještě v odrůdové skladbě pro ně ne právě nejvhodnější a využijí možností programu restrukturalizace vinic. Graf č. 2

Obnova vinic v letech 1989 - 2006 2000

Plocha (ha)

1800 1600

skutečná výsadba

1400

výsadba nutná k prosté reprodukci

1200 1000 800 600 400 200 2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1989

0

Rok Z hlediska školkařských podniků asi dojde v nejbližších dvou letech k dalšímu útlumu a poté ke stabilizaci přeživších podniků. Ty už ale budou muset produkovat konkurenceschopné certifikované sazenice, tudíž musí toto období využít k výsadbám množitelských porostů v kategorii „základní množitelský materiál“, což vyžaduje značné výdaje. V ČR se bude ročně obnovovat asi 700 ha, bude zapotřebí přibližně 2,5 mil. kusů certifikovaných sazenic ročně. Část bude pokryta dovozem, o zbytek se postará jeden specializovaný větší a několik středních školkařských podniků v celkovém počtu pod deset a s úzkým kontaktem na šlechtění révy. Přes 30 % plochy vinic ČR má vyšší věk než je z ekonomického hlediska vhodné k dalšímu udržování. I z tohoto důvodu lze očekávat rozběh běžné obnovy vinic. Nové výsadby z posledních sedmi let nebyly doprovázeny odpovídajícím klučením, takže se sice zvýšila

4

plocha vinohradů, ale současně staré vinice zůstaly jako zátěž pro budoucnost. Náhrada těchto přestárlých vinic plodnými vinohrady bude vyžadovat investici ve výši přibližně 6 miliard Kč, což je asi hodnota hroznů z šesti sklizní. Samozřejmě nejde o částku, kterou by měli pěstitelé obdržet na dotacích, ale o částku, kterou by museli během nejbližších deseti let investovat, kdyby chtěli udržet stávající rozsah vinohradnictví pro příštích dvacet let. Zde je nutné zvážit celkový rozměr, protože trvalé podfinancování bude znamenat trvalou ztrátu a následkem bude stejně úbytek plochy. Takže pokud nebude dostatek prostředků v oboru, je vhodnější snížit plochu o přestárlé vinohrady. Postupně dochází k obměně odrůd, v nových výsadbách v letech 2002 až 2005 tvoří modré odrůdy 45 %, i když v rámci ČR modré odrůdy tvoří jen 34 % ploch. Jde o módní záležitost, ale pěstitelé se jí musí podřídit. Například v roce 1915 se na Moravě pěstovaly ze 2/3 bílé a z 1/3 modré odrůdy. Před tím bylo více bílých, především Veltlínské zelené a Ryzlink rýnský. V polovině třicátých let bylo z vypěstovaných hroznů na Moravě produkováno asi 25 % červeného a 75 % bílého vína. V roce 1945 se bílé odrůdy podílely 45 % na celkové ploše vinic Moravy, modré 27 % a smíšená sadba 28 %. Do konce šedesátých let minulého století se zvyšovalo zastoupení modrých odrůd, další „vlna modrých odrůd“ přišla koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let a zatím poslední, stále pokračující, po roce 1995. V roce 1996 činil podíl modrých odrůd ve výsadbách jen 20 % plochy. K nově nastupujícím odrůdám, které budou pro ČR rozhodující, patří Ryzlink rýnský, Pinot gris, Frankovka, Pinot noir, Sauvignon, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké. Naopak se postupně rozloučíme s odrůdami Veltlínské červené rané, Neuburské, Muškát Ottonel a Irsai Oliver. Do roku 2020 si svůj význam, i když ustupující, zachovají odrůdy Müller Thurgau, Veltlínské zelené a Ryzlink vlašský, z modrých pak ještě nějaký čas Modrý Portugal. Otázkou jsou naše novošlechtění – pokud jim nebude věnována dostatečná publicita, budou odsouzeny k zániku. Z těch, které byly na trhu již delší dobu lze považovat za perspektivní odrůdy André, Muškát moravský, Cabernet Moravia, Pálava a Aurelius. Jinak máme řadu dalších nových odrůd, kterými se můžeme odlišit od okolních států a některé z nich nám mohou dobře posloužit i při ekologizaci vinohradnictví. Jejich uplatnění bude záviset na preferencích v rámci trhu s vínem. Graf č. 3

Výsadba 2002 - 2005 ostatní modré 7%

Ryzlink rýnský 10%

Modrý Portugal 5%

Pinot gris 9%

Svatovavřinecké 7%

Sauvignon 8%

Zweigeltrebe 8%

Chardonnay 6%

Pinot noir 9%

Tramín 5% Frankovka 9%

ostatní bílé 12%

5

Pinot blanc 5%

Graf č. 4

Odrůdová skladba ČR 2006 ostatní modré 5% Modrý Portugal 4%

Müller Thurgau 11%

Pinot noir 4%

Veltlínské zelené 11%

Zweigeltrebe 5%

Frankovka 7%

Ryzlink vlašský 8%

Svatovavřinecké 9%

Ryzlink rýnský 7% Pinot blanc 5%

ostatní bílé 19%

Sauvignon 5%

Graf č. 5

Průměrné stáří odrůd ve výsadbách vinic 2006 Veltlínské červené rané Ryzlink vlašský Neuburské Veltlínské zelené Müller Thurgau Svatovavřinecké Muškát Ottonel Irsai Oliver Rulanské bílé Modrý Portugal Pálava průměr všech odrůd André Tramín červený Ryzlink rýnský Muškát moravský Frankovka Zweigeltrebe Sylvánské zelené Neronet Aurelius Sauvignon Rulanské šedé Rulandské modré Chardonnay Cabernet Sauvignon

0

5

10

15

6

20

25

30

Dosahovaný průměrný výnos hroznů je téměř o 20 % nižší než tomu bylo před pětadvaceti lety. Z hlediska vyjádření trendu za celé stejné období činí pokles výnosu 10 %. Pravděpodobnou příčinou je extenzifikace produkce hroznů, tj. snižování vstupů – vynechávání pracovních operací, hnojení a rovněž odklon od zavlažování vinic. Své jistě zapříčiňuje i velký podíl přestárlých vinic a v každém případě záměrná regulace výnosu v některých podnicích s cílem dosažení vyšší kvality hroznů. Průměrný výnos za posledních deset let činí 5,5 t/ha, ale značně kolísá. Příčinou kolísání jsou přírodní podmínky severního okraje pěstování révy v Evropě, které lze ale částečně eliminovat, i když se tak zatím neděje. Graf č. 6

Výnos hroznů 10 y = -0,0333x + 6,2764 R2 = 0,2076

9 8

Výnos v t/ha

7 6 5 4 3 Výnos

2

Desetiletý průměr

1

Lineární (Desetiletý průměr)

2005

2003

2001

1999

1997

1995

1993

1991

1989

1987

1985

1983

1981

0

Rok

Graf č. 7 Průměrný výnos hroznů v podnicích ČR 16 max. min.

14

průměr

Výnos v t/ha

12

10

8

6

4

2

0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Rok

V grafu je uveden průměrný výnos za celou ČR v daném roce a nejnižší a nejvyšší průměrný podnikový výnos v rámci souboru podniků z výběrového šetření prováděného po zavedení vinařského zákona. Soubor zahrnoval asi 1/3 plochy vinohradů ČR.

7

Průměrná cukernatost hroznů se v letech 1995 až 2006 pohybovala v rozmezí od 15,8 do 21,2 oNM. Vztah mezi průměrným výnosem hroznů a cukernatostí: Graf č. 8

Výnos a cukernatost hroznů 22

9 Výnos Cukernatost Lineární (Výnos) 7

21

y = 0,3423x + 16 R2 = 0,5519

20

Lineární (Cukernatost)

19

6 5

18

y = 0,0145x + 5,3015 R2 = 0,0013

4

17

3

16

Cukernatost (° NM)

Výnos hroznů (t/ha)

8

15

2 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Rok Během posledních dvanácti let (od nabytí účinnosti vinařského zákona) je průměrný výnos přibližně konstantní, zatímco cukernatost se zvýšila o přibližně 20 %. Ale významnou roli zde zřejmě hrají i poměrně teplé ročníky posledních let, které révě svědčí. Graf č. 9

Průměrná cukernatost hroznů v podnicích ČR 28

Cukernatost ve stupních NM

26

max. min.

24

průměr

22 20 18 16 14 12

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Rok

V uplynulých devatenácti letech byly ve vinohradnictví plně pokryty náklady prodejem hroznů pouze v roce 1999 a 2003, v letech 1996, 2000, 2001, 2002 a 2004 k tomu nebylo daleko. Za to ztráta z let 2005 a 2006 dosahuje hodnot z let 1989 až 1993.

8

Graf č. 10

Rentabilita vinohradnictví

30

Prům. prodejní cena hroznů

Kč/kg hroznů

25

Průměrné náklady na 1 kg

20

15

10

5

4

3

6 20 0

20 0

20 0

1

0

9

2

20 0

20 0

20 0

20 0

8

19 9

6

5

4

7

19 9

19 9

19 9

19 9

2

3

19 9

19 9

1

19 9

9

0

19 9

19 9

19 8

19 8

8

5

Rok Od roku 1997, kdy dosáhla průměrná cena hroznů 15,- Kč/kg, až do roku 1999 cena klesala na 11,30 Kč/kg. Pak se opět zvyšovala, až dosáhla v roce 2003 úrovně z roku 1997. Následovaly dva roky poklesu prodejní ceny hroznů završené ročníkem 2006 na úrovni cen roku 1996. Přitom výnosy hroznů z hektaru se během posledních dvou let výrazně snížily, takže rentabilita produkce hroznů se v nich po letech 1999 až 2004 dostává zpět na úroveň ztráty v letech 1989 až 1998. Ceny hroznů v roce 2006 oproti roku 2005 stouply a dosáhly téměř průměru z roku 2004, ale nedosáhly cen z roku 2003. Toto zvýšení odpovídalo meziročnímu zvýšení cukernatosti a bylo vykoupeno nižším výnosem. Snížil se i cenový rozdíl mezi bílými a modrými hrozny na nejnižší stav od roku 2002, tento trend trvá a asi nabude na dynamičnosti s narůstajícím podílem plodných ploch vinic osázených modrými odrůdami. V letech 2002 až 2006 se tento cenový rozdíl ve vyjádření pětiletého trendu snížil z 3,50 Kč/kg na 2,20 Kč/kg. Ale k cenovému zlomu ve prospěch bílých odrůd zřejmě v ČR dojde až kolem roku 2015. Graf č. 11

Průměrná cena moštových hroznů v ČR

18 y = -0,41x + 16,27 R2 = 0,2873

16

Cena v Kč/kg

14 12 y = -0,22x + 12,94 R2 = 0,0595

10 8 6 4 2

bílé modré průměr Lineární (bílé) Lineární (modré)

0 2002

2003

2004 Rok

9

2005

2006

Podíl ověřených hroznů vhodných k produkci vín s přívlastkem se v ČR pohybuje od 1,3 % (1996) do 30 % (2005) celkového objemu sklizně. Většina z ověřených hroznů náleží do pozdního sběru (0,5 až 19 %), výběru dosahuje pouze 0,1 až 7,8 % sklizených hroznů (data za roky 1996 – 2005). Graf č. 12

20

18

18

16

16

14

14

Kabinet Pozdní sběr Výběr a výše Cukernatost Lineární (Kabinet) Lineární (Pozdní sběr) Lineární (Výběr a výše)

12 10 8

12 10 8

6

6

4

4

2

2

0

0

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Průměrná cukernatost hroznů °NM

% sklizených hroznů

Vliv ročníku na množství ověřených hroznů a cukernatost 20

2005

Ročník

Celé období je třeba rozdělit při analýze na dvě části – na období poznávání (od zavedení vinařského zákona do roku 2000) a na období reakce na tržní situaci (od roku 2001). Při hodnocení první poloviny musíme tedy brát v úvahu i zavádění nových produktů na trh. Obecně platí, že po celé sledované období se zvyšuje zájem o produkci ověřených hroznů, tedy o surovinu k získávání vína s přívlastkem. Momentálně tvoří tyto hrozny asi 1/3 celkové produkce ČR a zatím nelze rozborem stanovit, na jaké hranici se tento nárůst zastaví. Určitě se to ale nebude výrazně lišit od uvedené 1/3. Z analýzy uplynulých deseti ročníků také vyplývá, že hrozny pro kabinetní víno jsou produkovány v relativně stabilním množství bez větší závislosti na cukernatosti a také se jejich produkce oproti hroznům vhodným k získávání přívlastkového vína obecně příliš nezvyšuje. Hrozny k produkci pozdního sběru zaznamenaly největší nárůst podílu na v Česku sklizených hroznech, ale už se zde projevuje vliv ročníku, tedy dosažená průměrná cukernatost hroznů v daném roce. Podíl hroznů k produkci vín od výběru hroznů výše se rovněž stále zvyšuje, je nejvýše závislý na ročníku a zatím patří ke specialitám. Je nutné zdůraznit, že hodnocena zde byla jen surovina k produkci vína příslušné kategorie. Ta byla často následně sestupněna pěstitelem či zpracovatelem na kategorii nižší. Výsledný podíl vína příslušné kategorie je uveden v části 2.2. Z hlediska odrůdové skladby ověřených hroznů tvořily v roce 2005 více než ¼ hrozny odrůd burgundské rodiny, s 10 % následoval Ryzlink rýnský, se 7 % Ryzlink vlašský a Sauvignon, 6 % zaujala Frankovka. Modré odrůdy tvořily 27 % ověřených hroznů. Jde tedy o podstatně jiné zastoupení, než jaká je současná odrůdová skladba vinic.

10

Graf č. 13

Ověřený původ hroznů v roce 2005 Pinot noir 7%

Pinot blanc 6%

Pinot gris 6% Müller Thurgau 5%

Chardonnay 9%

Tramín 4%

Ryzlink vlašský 7%

Sauvignon 7%

Frankovka 6% Ryzlink rýnský 10%

Zweigeltrebe 4%

ostatní 29%

Největší podíl ověřených hroznů v roce 2005 náležel v případě kabinetního vína odrůdě Müller Thurgau (18 %), Veltlínské zelené (11 %), Ryzlink vlašský a Frankovka (10 %). Největší podíl hroznů vhodných k získávání pozdního sběru vykazovaly odrůdy Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené (12 %), Chardonnay a Ryzlink vlašský (8 %) a Frankovka (7 %). V případě výběru z hroznů se na ověření nejvíce podílely hrozny odrůdy Chardonnay (17 %), následované Sauvignonem (13 %) a Rulandským modrým (12 %). V kategorii výběr z bobulí pocházelo nejvíce hroznů z odrůd Tramín (20 %), Rulandské šedé (17 %) a Chardonnay (15 %). Odrůdy burgundské skupiny se sice na ploše podílí pouze 16 %, ale na ověřených hroznech 28 %. Obdobně Tramín je vysázen na 3 % vinic, ale u ověřovaných hroznů tvořil 4 % a především v kategorii výběrů a výše. Ryzlink rýnský je vysázen na 7 %, avšak na ověřovaných hroznech se podílel 10 %. Naopak Müller Thurgau se na výsadbách vinic podílí 11 %, ale mezi ověřenými hrozny činil jeho podíl pouze 5 %, obdobně Veltlínské zelené (11/9 %). Téměř ¾ veškeré plochy vinic jsou obhospodařovány podniky s výměrou nad 5 ha, což dává dobrý základ pro budoucí rentabilitu. Necelých 10 % obhospodařují podniky s plochou 1 až 5 ha, které v budoucnu buď svůj podnik zvětší nebo prodají. Podniky s plochou vinic do 1 ha obhospodařují asi 3.000 ha a pokud nezaniknou tak zůstanou jako vedlejší zaměstnání či pro samozásobení, i když z hlediska počtu je jich nejvíce.

11

Rozložení pěstitelů z hlediska jimi obdělávané plochy vinohradů uvádí následující graf: Graf č. 14

Podniky pěstitelů révy

Osázená plocha; 74%

Počet pěstitelů 23% Počet pěstitelů 4% Počet pěstitelů; 2%

Osázená plocha; 7%

Počet pěstitelů; 71%

Osázená plocha; 9%

0,00 - 0,19 ha 0,20 - 0,99 ha 1,00 - 4,99 ha

Osázená plocha; 10%

5,00 a více ha

Z celkové plochy vinic je v ČR zapojeno do systému kontrolovaného ekologického vinohradnictví jen 25 ha (4 podniky), ačkoliv tento systém byl zpracován a zaveden v ČR již v letech 1990 - 1991. Výrazně lepší stav je u kontrolované integrované produkce, do které je v ČR zapojeno již přes 7.000 ha vinic. Oba systémy jsou dotovány převážně z prostředků EU. Od roku 2007 bylo možné přejít na nový systém dotací, MZe ČR to ale administrativně nezvládlo a proto bude možné v ČR zařazení do nového systému až pro rok 2008. Nově je řešena i ochrana vinic proti zvěři a špačkům. V rámci restrukturalizace je možné finančně podpořit opatření pasivní (plot, ochrana kmínku, automatické plašiče) či aktivní (hlídání). V roce 2006 nabyla ve vinařské oblasti Morava účinnosti vyhláška, která za určitých podmínek umožňuje odstrašovací střelbu na okraj hejna špačků. Dle výběrového šetření z přibližně ¼ plochy vinic ČR byly v roce 2006 využívány jednotlivé metody následovně:

12

Graf č. 15

Využití metod ochrany před špačky v roce 2006

kombinace obou 53%

bez ochrany 7% vyhláška 4%

jiné metody 36%

Z 89 sledovaných podniků s vinicemi využilo 26 podniků vyhlášky o odchylném postupu (ochranná střelba), 66 podniků využilo jiných metod a 18 podniků ochranu vůbec neprovádělo. Naopak kombinaci obou způsobů využil 21 sledovaný podnik.

2.2 Vinařství V ČR existují kapacity pro zásobení tuzemského trhu vínem přibližně ze 70 %, těmto neodpovídá produkce hroznů, která po roce 2006 může pokrýt asi 55 % spotřeby vína ČR. Zbývajících 45 % vína je třeba dovážet. Co se struktury produkovaného vína týká, je těžké přesně na litr stanovit produkci a tím i podíl jednotlivé kategorie vína na tuzemské produkci vína z daného roku, protože víno může být předloženo k zatřídění buď ihned ještě v roce sklizně hroznů nebo i za několik let. V každém případě lze z delší časové řady usuzovat na určitý podíl. Od roku 1996 je tuzemské víno tvořeno z 30 % až 60 % vínem stolním, z 35 % až 60 % vínem jakostním a z 1 % až 15 % vínem s přívlastkem. Přitom víno s přívlastkem se prodává především přímo, tj. „ze dvora“, do vinoték, specializovaných obchodů a v gastronomii. Naopak stolní a jakostní víno dominuje v supermarketech, někdy jde i o balení v krabicích nebo PET-lahvích. Část stolního vína se dostává do oběhu jako přímý prodej sudového vína do nádob přinesených spotřebitelem. I když cukernatost hroznů přesahuje hodnotu umožňující produkovat jakostní víno a případně víno s přívlastkem, je každoročně podstatná část vína prodávána jako víno stolní. Důvodů je více, ale patří k nim prodej sudového vína konečnému spotřebiteli, kdy potřebné formality v případě jakostního vína by zbytečně zvyšovaly cenu vína. Zde jde především o tzv. „zemské víno“. Jde o druh stolního vína, u kterého může být uváděn název odrůdy a přitom nepodléhá povinnému zatřídění. Vyskytuje se již ve všech vinařských členských státech EU.

13

Graf č. 16

Množství stolního a zatříděného vína z celkové sklizně v jednotlivých letech Stolní Jakostní Kabinet Pozdní sběr Výběr a vyšší

60

% vína celkem

50 40 30 20 10 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Ročník sklizně

Dalším důvodem tak vysokého podílu stolního vína je přibližně 18.000 pěstitelů s plochou vinic do 1 hektaru. Jde prakticky výhradně o fyzické osoby, tedy domácnosti, které část produkce používají pro své samozásobení vínem. Vzhledem k tomu, že v průměru tvoří taková domácnost 2 dospělé osoby a občas přijímá návštěvy i z nevinařských oblastí, může se spotřeba vína v těchto domácnostech pohybovat až kolem 100 tisíc hl ročně, aniž by docházelo k jakémukoliv prodeji vína nebo jeho „vyskladnění ze sklepa“. Jde tedy o činnost naprosto legální, obdobnou u nás oblíbenému samozásobení ovocem či zeleninou. Celkem se toto samozásobení podílí v závislosti na výnosu hroznů v daném roce asi 12 až 18 % na celkové tuzemské produkci vína. Je logické, že při spotřebě vína z vlastní produkce nikdo nemá potřebu podstupovat složitý a časově i finančně náročný proces zatřiďování vína jen pro ten pocit, že sám konzumuje víno oficiálně zatříděné do určité kategorie, protože sám nejlíp ví co popíjí. Jen velmi zřídka přitom jde o víno, které by jinak nemohlo být zatříděno jako víno jakostní. Výrazně se oproti letům 1996 až 2001 v letech 2002 až 2004 zvýšilo využití ověřených hroznů k výrobě vína s přívlastkem. V případě kabinetu nebylo využito už jen necelých 30 % hroznů, hrozny pro pozdní sběr a hrozny vhodné k získávání výběru jsou téměř plně využívány. Až do srpna roku 2000 bylo podle vinařského zákona povoleno do některých vín přidávat téměř 50 % dovezeného vína a tuto směs označovat jako víno z České republiky. Tím mohou být mírně zkresleny i výše uvedené údaje. Dále bylo možné vyrábět víno z dovezených moštů a v praxi se používala i dovezená hroznová šťáva. To znesnadňovalo kontrolu kvality vína. V posledních letech již jakékoliv dovezené víno musí být jako takové označeno a v rámci EU není podstatné, zda byly dovezeny hrozny, sudové nebo již lahvové víno. Z hroznů pocházejících ze třetích zemí, stejně jako z takových moštů, není na území členských států EU povoleno získávat víno. Do budoucna se předpokládá snížení průměrného věku vinic a tím, spolu s dalšími opatřeními, zvýšení průměrného výnosu. Ten však v žádném případě nemůže dosáhnout hranice běžné v Německu a bude se tak pohybovat mezi 7 a 9 t/ha. V každém případě však proti zvýšené produkci bude stát zvýšená spotřeba vína. Ta nyní činí přibližně 16 až 17 litrů na osobu a rok a trend je dále narůstající. Z hlediska struktury vinohradnicko-vinařských podniků účastnících se trhu s vínem se zabývá přibližně 5 % podniků současně pěstováním révy vinné, prodejem i nákupem hroznů, z nich pouze asi pro polovinu jsou všechny tyto činnosti významné pro jejich podnikání.

14

Pěstováním révy vinné za účelem prodeje hroznů a vlastním zpracováním max. 10 % sklizně se zabývá 20 % počtu podniků hospodařících na 1/3 plochy vinohradů ČR. Jde o skupinu pěstitelů orientovaných na prodej hroznů. Naprostá většina z nich pracuje na základě dlouhodobějších smluv s odběrateli hroznů, průměr smluvně předem dohodnutého množství se pohybuje kolem 75 %. Tato skupina má větší problém pokrýt každoročně vynaložené náklady. Pěstování révy vinné a současnému zpracování všech hroznů sklizených ve vlastním podniku (bez nákupu a prodeje hroznů) se věnuje asi 15 % podniků s 5 % celkové plochy vinic ČR. Jde o skupinu pěstitelů orientovaných výhradně na zpracování vlastních hroznů, která neupřednostňuje vysoký výnos hroznů, ale prodej konečného produktu – vína. Často je výnos hroznů během vegetace ještě záměrně snižován s cílem zvýšení kvality. Pěstování révy vinné, zpracování všech hroznů sklizených ve vlastním podniku a případnému nákupu hroznů do 30 % objemu vlastní sklizně se věnuje přibližně 40 % podniků, které obdělávají asi 20 % celkové plochy vinic ČR. Platí zde obdobné závěry jako u předcházející skupiny. Nakupujících podniků (vlastní sklizeň do 10 % a bez prodeje hroznů) je asi 15 %. Tyto podniky obhospodařují necelé 1 % plochy vinic ČR. Nakupují přibližně 80 až 90 % veškerého nákupu tuzemských hroznů. Podíl smluvně předem zajištěných hroznů tvořil přibližně 90 % nakoupeného objemu. Pro tuto skupinu podniků je vlastní vinohradnictví spíše prestižní záležitostí než činností orientovanou k přímému dosažení zisku. Z hlediska určení plochy vinic ČR je 1/2 plochy využívána k pěstování hroznů za účelem prodeje zpracovatelským podnikům. Vinice určené záměrně k produkci vína přímo pěstitelem tvoří v ČR 1/4 plochy. Zbývající plocha je „volná“, tvoří asi ¼ výměry vinic ČR a využívá se podle řady faktorů k oběma předcházejícím účelům. Pěstitel se rozhoduje podle principu nabídky a poptávky v každém roce jak s hrozny naloží. Graf č. 17

Zpracování hroznů v pěstitelském podniku a jejich prodej (2000 - 2006) příležitostní rozhodnutí 25%

zpracováno pěstitelem 26%

prodej hroznů 49%

15

Podíl v jednotlivých letech: Graf č. 18

Zpracování hroznů v podniku a jejich prodej 100 90 80

Prodáno zpracovatelům Zpracováno pěstitelem

Podíl v %

70 60 50 40 30 20 10 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Rok

Při zjišťování příčin, co vede k rozhodnutí z uvedené ¼ plochy vinic prodat hrozny či je zpracovat ve vlastním podniku vyšlo najevo, že během uvedených 7 let existuje trend zvyšování prodeje hroznů (přibližně z 50 na 60 %), dále že podíl prodeje hroznů se snižuje s rostoucím výnosem a stejně tak i s rostoucí cukernatostí. Naopak změny prodejní ceny hroznů neznamenají změnu podílu prodaných hroznů, tzn. že cena je stanovována či během sklizně upravována tak, aby v každém roce byla přibližně stejná motivace hrozny prodat.

2.3 Zahraniční obchod V posledních třech letech se pohybuje pasivní zahraniční obchodní bilance vínem na úrovni –1,5 až -2,5 miliardy Kč ročně. Dovoz vína nad jeho vývozem každoročně převažuje v objemu 1,0 až 1,3 milionu hl. V terminologii předpisů ES je za dovoz a vývoz považováno přemístění zboží mezi EU a třetími zeměmi, stejné přemístění mezi členskými státy je nazýváno převozem. Pro zjednodušení zde budeme pokládat za dovoz a vývoz každé překročení hranic ČR. Aby byly dobře podchyceny změny po vstupu ČR do EU, podívejme se na vývoj zahraničního obchodu rok před vstupem a první a druhý rok po vstupu. Všechny údaje se vztahují vždy k datu vstupu, tedy jde o období od 1. 5. do 30. 4.

2.3.1 Dovoz Do roku 2000 mohlo být dovezené víno přidáváno do vína z ČR, konkrétně v případě jakostního známkového vína až do množství nižšího než 50 % objemu, čehož bylo také

16

hojně využíváno. Stejně tak se dováželo značné množství moštů, což od vstupu do EU je možné jen z členských zemí EU. Graf č. 19

Dovoz vína do ČR (mil. litrů) 60 50

2003/2004

2004/2005

2005/2006

40 30 20 10 0 Itálie

Rakousko

Španělsko

Maďarsko

Slovensko

OSTATNÍ

Je patrné, že u největších exportérů, v případě Itálie trvale narůstá objem vína, stejně jako v případě Maďarska, i když zde je objem výrazně nižší. Rok před vstupem ČR do EU se relativně vyrovnaně podílely na dovozu vína Itálie, Rakousko a Španělsko. Rok po vstupu se tento podíl zachoval, jenom objem dovozu se zvýšil. Itálie v posledních třech letech zvyšovala objem k nám dováženého vína o více než 50 % ročně. Celkový objem k nám dováženého vína se oproti stavu před vstupem do EU zvýšil v obou prvních letech asi o 40 %. Z hlediska finančního vypadal dovoz vína následovně: Graf č. 20

Dovoz vína do ČR (tis. Kč)

1000000

2003/2004

2004/2005

2005/2006

800000

600000

400000

200000

0 Itálie

Rakousko

Španělsko

17

Maďarsko

Slovensko

OSTATNÍ

Z grafů vyplývá, že i když největší objem vína se dováží z pěti členských zemí EU, ostatní státy se významně podílí na fakturovaných částkách, tedy dováží se z nich dražší víno. Hodnota dováženého vína se po vstupu do EU zvýšila v obou letech o 1 miliardu Kč oproti stavu před vstupem ČR do EU (z 1,6 na 2,6 mld. Kč). V objemu vína se stále dováží výrazně více vína v obalech nad 2 litry než do 2 l, ve finančním vyjádření je tomu opačně. Dovoz vína v obalech do 2 l narůstá rychleji než dovoz v obalech nad 2 l: Graf č. 21

Dovoz vína do ČR v obalech do 2 l (mil. l) 20

2003/2004

18

2004/2005

2005/2006

16 14 12 10 8 6 4 2 0 Itálie

Rakousko

Španělsko

Maďarsko

Slovensko

Francie

OSTATNÍ

Stále ještě „vede“ Španělsko, ale Itálie rychlým tempem „dotahuje“. Výrazně se zvýšil i dovoz z Maďarska, nejdražší (z hlediska ceny) Francie rovněž narůstá. Při porovnávání toho, kolik finančních prostředků odplynulo do které země to vypadá úplně jinak, „vedou“ společně Itálie, Francie a Španělsko, ale výrazně narůstají i ostatní země: Graf č. 22

Dovoz vína do ČR v obalech do 2 l (tis. Kč)

700000 600000

2003/2004

500000

2004/2005

2005/2006

400000 300000 200000 100000 0 Itálie

Rakousko

Španělsko

Maďarsko

18

Slovensko

Francie

OSTATNÍ

Dovoz vína v obalech nad 2 l, tedy tzv. „sudového“ se v objemovém vyjádření po vstupu ČR do EU zvýšil asi o 30 %, ale následující rok zase poklesl na úroveň 117 % dovozu před vstupem. Obdobně tomu bylo i ve finančním vyjádření: Graf č. 23

Dovoz vína do ČR v obalech nad 2 l (mil. l) 40 35 30

2003/2004

2004/2005

2005/2006

25 20 15 10 5 0 Itálie

Rakousko

Španělsko

Maďarsko

Slovensko

Argentina

OSTATNÍ

Z hlediska států nyní jasně „vede“ Itálie, Rakousko zcela ztratilo svou pozici. Na druhé místo se dostalo Maďarsko, a platí to pro objem dovozu i pro finance: Graf č. 24

Dovoz vína do ČR v obalech nad 2 l (tis. Kč) 400000

2003/2004

2004/2005

2005/2006

300000

200000

100000

0 Itálie

Rakousko

Španělsko

Maďarsko

19

Slovensko

Argentina

OSTATNÍ

2.3.2 Vývoz Vývoz vína každoročně narůstá, zvláště v objemovém vyjádření. Narůstá i podíl vývozu na Slovensko. Stále ale dovážíme ze Slovenska víno za vyšší částku než za jakou vyvážíme. Celkový vývoz ve finančním vyjádření činí 5 až 7 % dovozu a 10 až 14 % tuzemské produkce. Graf č. 25

Vývoz vína z ČR (mil. l) 4

Slovensko Celkem Lineární (Slovensko) Lineární (Celkem)

3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0

2003/2004

2004/2005

2005/2006

Graf č. 26

Vývoz vína z ČR (tis. Kč)

150000

100000

Slovensko Celkem Lineární (Celkem) Lineární (Slovensko)

50000

0 2003/2004

2004/2005

2005/2006

Celkový vývoz vyjádřený v jednotkách objemu činí 2 až 3 % objemu dováženého vína. Ve vývozu vína naprosto převažuje vývoz vína v obalech do 2 l a tento podíl stále narůstá. Za sledované 3 roky se ve finančním vyjádření zvýšil ze 76 % na 86 %. Podíl Slovenska na exportu tohoto druhu balení se zvýšil z 66 % na 88 %. V objemovém vyjádření se podíl vína do 2 l na celkovém exportu zvýšil ze 78 % na 91 %. Podíl Slovenska pak z 92 % na 96 %.

20

2.3.3 Očekávaný vývoj S postupující globalizací a uvolňováním ochranných bariér bude narůstat i obchodní výměna jak v rámci členských zemí EU, tak především v rámci členských zemí WTO. V EU již existuje volný pohyb zboží včetně toho důsledku, že co nezakoupí v třetí zemi například ČR, zakoupí to jiný členský stát EU a k nám to přiveze. Zkrátka dovozu se nevyhneme. Opačně ale bude narůstat i vývoz vína z ČR, i když asi ne takovým tempem jako v posledních letech. V nejbližším desetiletí asi přesáhne vývoz vína z ČR 20 % tuzemské produkce. Až na výjimky půjde o víno v lahvích. Stejně tak poroste i dovoz vína do ČR a i zde to bude pomalejší růst než tomu bylo těsně po vstupu do EU, kdy padly celní zábrany. V posledních letech s nízkou sklizní hroznů se do ČR dovážely 2/3 spotřeby vína. Po roce 2007, kdy budou v plné plodnosti nové výsadby vinic z období před vstupem do EU, lze očekávat v průměru dovoz asi ½ spotřebovaného vína. Po roce 2010 se tento podíl bude snižovat, protože bude narůstat spotřeba vína v ČR až se přiblíží evropskému průměru. Výsadby vinic jsou limitovány předpisy ES, takže pokud nedojde ke zrušení zákazu nových výsadeb, je maximální strop tuzemské produkce vína stanoven. Další nárůst spotřeby se proto musí pokrývat dovozem. Od roku 1990 spotřeba vína trvale roste. V roce 1990 to bylo přibližně 12 l na osobu a rok, nyní se pohybuje kolem 17 l. Evropský průměr je přibližně 34 l a pomalu klesá, takže předpokládáme, že se s evropským průměrem potkáme někdy za dvacet let na čísle blížící se 25. V současnosti při dovozu převažuje víno sudové nad lahvovým. Tento poměr se v budoucnu asi změní. Nyní také naprosto převažuje nejlevnější stolní víno nad dražším jakostním. Patříme k členským zemím EU s nejnižší průměrnou cenou dováženého vína. I zde lze očekávat vývoj směrem ke kvalitě a vyšší ceně.

2.4 Domácí poptávka Poptávku po konkrétním druhu zboží či služby vyjadřuje jeho spotřeba. Co se týče spotřeby vína, dá se říci, že v jednotlivých zemích velmi kolísá, všeobecně však převažuje stagnující, případně mírně klesající tendence roční spotřeby vína na obyvatele. V roce 2005 dosáhla v České republice spotřeba vína na obyvatele hodnoty 16,8 l a na celkové spotřebě alkoholických nápojů se podílí 8,9 %. Očekává se, že se konzumace vína bude i nadále zvyšovat, a to zejména vzhledem ke zvětšující se nabídce na trhu, rostoucímu povědomí lidí o konzumaci vína, rostoucí koupěschopnosti obyvatelstva a přiměřenějším spotřebitelským cenám v důsledku silnější konkurence ze zahraničí. Vývoj spotřeby alkoholických nápojů v letech 1990 až 2003 dokumentuje Tabulka 1. Tab. 1 Vývoj spotřeby alkoholických nápojů v ČR 1990 1995 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Ukazatel Víno 14,8 15,4 16,0 16,1 16,2 16,2 16,2 16,3 16,5 16,8 Pivo 155,2 156,9 161,1 159,8 159,9 156,9 159,9 161,7 160,5 163,5 Ostatní lihoviny 7,2 7,9 8,2 8,3 8,3 8,2 8,3 8,4 7,6 7,8 (40%) Celkem 177,2 180,2 185,3 184,2 184,4 181,3 184,4 186,4 184,6 188,1 Pramen: ČSÚ

21

index 04/05 101,8 101,9 102,6 101,9

Spotřebitelské ceny jakostního vína bílého kolísaly v letech 2001 – 2005 v rozmezí 59,40 Kč.l-1 a 62,76 Kč.l-1. U jakostního vína červeného mezi 70,26 Kč.l-1 a 71,85 Kč.l-1 (viz.Tab. 2). Tab. 2 Orientační průměrné spotřebitelské ceny v letech 2001 až 2005 v Kč.l-1 Druh vína 2001 2002 2003 2004 2005 Jakostní víno bílé 62,76 59,40 61,97 62,05 61,65* Jakostní víno 70,26 71,80 71,85 71,47 71,15* červené Pramen: TIS ČR SZIF [19] a vlastní výpočty, * ceny jsou uvedeny jen za 1. pololetí Spotřeba vína v ČR i zahraniční obchod s touto komoditou se v roce 2005 zvýšily. Je to důsledek nejen zjednodušení obchodní výměny po vstupu ČR do Evropské unie (EU), ale také změny životního stylu. Spotřebitelé postupně upouštějí od nákupu levnějších vín z kategorie stolních a začínají se stále častěji orientovat na kvalitnější nabídku jakostních a zemských vín, a to jak z tuzemské tak i zahraniční produkce. Spotřeba vína v ČR stoupá každoročně o tři až pět procent a nyní se pohybuje okolo 17 litrů na osobu a rok, ale zatím nedosahuje průměrné spotřeby v EU, která je přes 30 litrů na osobu. V roce 2004 se celosvětově vypilo 30 miliard lahví vína, v roce 2008 je předpokládaná spotřeba už 31,7 miliard lahví vína. Preference spotřebitelů se zaměřují především na vína lehká, svěží s ovocnými tóny. Očekává se, že spotřeba vína v ČR i nadále poroste, a to zejména vzhledem ke zvětšující se nabídce vína na trhu, rostoucímu povědomí lidí o konzumaci vína, rostoucí koupěschopnosti obyvatelstva a přiměřenějším spotřebitelským cenám v důsledku silnější konkurence ze zahraničí. Za účelem zjištění preferencí spotřebitelů byl proveden průzkum trhu, kdy chování spotřebitelů na trhu vína bylo posuzováno podle toho jak často, jak mnoho, kde a při jakých příležitostech pijí lidé víno, jaká vína preferují, jak často a kde víno nakupují a co je při nákupu ovlivňuje. Z vyhodnocení dotazníků, na které odpovědělo 1000 spotřebitelů byly získány následující hlavní souhrnné poznatky: • 41,1 % respondentů pije víno téměř denně nebo alespoň jednou týdně • 14,9 % jednou za půl roku nebo méně často a • 2,7 % respondentů nepije víno vůbec • 13,2 % respondentů, vypije při běžné konzumaci méně než 0,2 l vína • 49,8 % vypije při běžné konzumaci 0,2 – 0,5 l • 28,2 % vypije při běžné konzumaci 0,5 – 0,7 l a • 8,8% respondentů vypije při běžné konzumaci více než 0,7 l vína. Frekvence pití vína se mění v čase. Ve srovnání s dřívějším období 30,3 % respondentů pije v současné době víno častěji a zřejmě u nich hraje hlavní roli kvalita vína. Neboť jako důvody častějšího pití vína respondenti uváděli: 1. víno mi více chutná 40,6 % 2. víno je kvalitnější 23,1 % 3. je větší nabídka 17,8 % Pouze 15,8 % uvedlo, že v současné době pijí víno méně než dříve, a to z těchto důvodů: 1. zdravotní 43,1 % 2. vysoké ceny vína 19,6 % 3. řízení automobilu 13,9 % Nejčastěji pijí respondenti víno doma (76,5 %) a nejčastější příležitostí k pití vína jsou rodinné oslavy (41,9 %). Na druhém místě pijí respondenti nejčastěji víno u přátel (15,4 %) a na třetím místě v restauracích a vinárnách (6,2 %). 28,4 % z respondentů pije víno

22

kdykoliv, když dostanou chuť. Pouze 14,0 % respondentů pije víno k jídlu, tak jak je to často běžné v zahraničí. Průzkum potvrdil známé skutečnosti pokud se týká poměru oblíbenosti bílého a červeného vína. 40,8 % respondentů preferuje bílé víno a 38,8 % červené víno, i když u zákazníků supermarketů či hypermarketů je tento poměr opačný (32,8 % jich preferuje víno bílé a 40,4 % víno červené). Barva je samozřejmě velmi hrubým dělícím prvkem a vyjádřením preferencí, nicméně pro řadu konzumentů představuje tento faktor první faktor volby. Z hlediska jakostních tříd jsou nejoblíbenější vína odrůdová jakostní (u 52,6 % respondentů), na druhém místě vína s přívlastkem (u 16,2 % respondentů) a na třetím místě vína známková (u 12,6 % respondentů). Nejvíce respondentů, (62,3 %), nakupuje víno v intervalech jednou až několikrát měsíčně, 25,6% respondentů (v souboru zákazníků vinoték 35,6 %) nakupuje víno jednou až několikrát týdně a 12,1 % jednou až 5x ročně. Zákazníci (respondenti) ze supermarketů nakupují víno především v supermarketech a je jich 73,2 % a 52,8 % respondentů z vinoték nakupuje víno především ve vinotékách. Nejpreferovanějším místem nákupu vína podle souboru celkem jsou: supermarkety či hypermarkety, v nichž nakupuje víno 51,0 % respondentů vinotéky, v nichž nakupuje víno 28,0 % respondentů přímo u vinaře, kde nakupuje víno 7,2 % respondentů. Pořadí faktorů, podle nichž se respondenti rozhodují při nákupu vína jsou: • typ vína – bílé nebo červené (30,4 %) • cena (21,0 %) • druh vína – stolní, jakostní odrůdové, … (17,0 %) • odrůda (11,1 %) • zkušenost (10,6 %) • oblast, země původu (3,4 %) • výrobce (2,2 %) • ročník (1,4 %) • doporučení (1,2 %) • vzhled lahve (0,7 %) • etiketa (0,3 %) Pokud se týká ceny vína, je pro 51,4 % nejpřijatelnější v rozmezí od 51 do 100 Kč, i když 14,1 % respondentů označilo za přijatelnou cenu 101-150 Kč a 9,4 % 151-200 Kč. 15,6 % zákazníků vinoték připouští cenu 201-250 Kč a v této zákaznické skupině se vyskytují i respondenti, kteří jako přijatelnou cenu připouštějí cenu i nad 300 Kč. Při ceně vína do 30 Kč pochybuje 50,8 % a při ceně do 50 Kč 35,9 % respondentů o jeho kvalitě. Tuzemská vína preferuje 86,4 % respondentů. Ze zahraničních vín jsou nejoblíbenější vína francouzská, kterým dává přednost 2,8 % a ve skupině zákazníků vinoték 4,0 % z respondentů. Pořadí oblíbenosti a preference prvních deseti odrůd/vín obsazují vína tuzemského původu a to: 1. Frankovka, 2. Cabernet Sauvignon, 3. Müller Thurgau, 4. Veltlínské zelené, 5. Rulandské bílé, 6. Modrý Portugal, 7. Svatovařinecké, 8. Chardonnay, 9. Ryzlink vlašský, 10. Bohemia sekt.

23

Většinu tuzemského vína uvádí na trh velké zpracovatelské podniky, které obchodují především prostřednictvím potravinářských velkoobchodů. Specializované maloobchody vínem a vinotéky zásobují především menší výrobci. Přímý prodej „ze dvora“ stejně jako zásilková služba je pouze doplňkem a v příjmech výrobců hraje podružnou roli. Pro zvyšování konkurenceschopnosti producentů vína je nezbytné v procesu výroba – obchod – spotřeba poznávat nejen názory a chování spotřebitelů, ale také obchodníků. Následující poznatky zahrnují odpovědi majitelů vinoték a vedoucích úseků prodeje vína v supermarketech a hypermarketech. Podle výpovědi respondentů, průměrný měsíční prodej vína v jedné vinotéce daného souboru činí 1330 l, z toho je 82,2 % vín tuzemského a 17,8 % vín zahraničního původu, přičemž nejvíce zahraničních vín prodávají vinotéky v Praze a Středočeském kraji (27,4%) a nejméně v kraji Jihomoravském (9,7 %). Poměr prodeje bílého a červeného vína je přibližně 1:1. Větší podíl bílého vína požadují zákazníci Severomoravského, Olomouckého a Zlínského kraje (54,1 %) a naopak 54,5 % červeného vína z celkového objemu prodeje prodají vinotéky v Praze a ve Středočeském kraji. Největší zájem o kvalitnější vína je v Jihomoravském kraji, kde z celkového množství vína prodaného ve vinotékách sledovaného souboru bylo 80,6 % vín jakostních odrůdových a přívlastkových. Pozitivní je, že v celostátním průměru podíl prodeje těchto vín činil 67,0 %. Z vín přívlastkových připadalo 42,9 % na pozdní sběr. Typický zákazník vinoték je častěji muž středního věku, s vyšším vzděláním a vyššími příjmy, náročnější, preferující kvalitní tuzemská vína. Na základě dosavadního vývoje prodeje vína, nákupního chování zákazníků 90 % respondentů odhaduje, že do roku 2010 se poptávka po víně ve vinotékách zvýší o 12 % z toho o 9 % po víně tuzemského a o 11 % po víně zahraničního původu. Tři čtvrtiny respondentů z vinoték jsou přesvědčeni, že tuzemští výrobci vín jsou schopni rychle reagovat na změny poptávky a obstát v zahraniční konkurenci. Ve srovnání s vinotékami bylo průměrné množství vína prodaného za měsíc v jednom supermarketu či hypermarketu sledovaného souboru 3x vyšší a činilo 4030 l. Rovněž podíl prodaného zahraničního vína byl vyšší a činil 25,3 % oproti 17,8 % ve vinotékách. V celkovém objemu prodeje vína mírně převažuje (52,4 %) víno červené a naopak podíl jakostních odrůd a přívlastkových vín činí pouze 34,5 %. Stolní a známková vína se v supermarketech na objemu prodeje vín podílí 65,5 % v Jihomoravském kraji dokonce 76,2 %. Typický zákazník, který nakupuje víno v supermarketech se od zákazníka vinoték liší především tím, že má nižší vzdělání, nižší příjmy a jako konzument je méně náročný na kvalitu vína, preferuje především cenu a teprve na druhém místě tuzemská vína a podléhá vlivu reklamy. Respondenti očekávají, že prodej vína v supermarketech vzroste do roku 2010 o 11 %. 95,3 % respondentů se domnívá, že tuzemští výrobci jsou schopni rychle reagovat na změny poptávky a 90,9 %, že tuzemští výrobci v zahraniční konkurenci obstojí. U respondentů tedy převažuje názor, že poptávka na trhu vína poroste, přičemž z odpovědí vyplývá, že ve srovnání s koncem roku 2003 lze v roce 2010 očekávat následující zvýšení poptávky a spotřeby vína (Tab.3). Tab. 3 Očekávané zvýšení poptávky v roce 2010 Víno

Zvýšení poptávky v roce 2010 vinotéky

supermarkety

Víno celkem

12%

11%

Víno tuzemského původu

9%

10%

24

Víno zahraničního původu

11%

9%

Víno bílé

10%

10%

Víno červené

12%

13%

Charakteristickým rysem vývoje na trhu vína v ČR jsou změny u objemu a struktury nabídky. Podle odpovědí respondentů se v období od založení do konce roku 2003 zvýšila celková nabídka vín ve vinotékách v průměru o 50% a supermarketech v průměru o 20%. Podle odpovědí respondentů dochází rovněž ke změně ve struktuře nabídky. Ve vinotékách se zvyšuje podíl tuzemských a v supermarketech podíl zahraničních vín. Obr.1 Struktura nabídky tuzemských a zahraničních vín v době založení obchodní jednotky a ke konci roku 2003 Grafy č. 27 a 28

Vinotéky 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

48%

Supermarkety 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

31%

69% 52%

založení vinotéky

2003

tuzemské

zahraniční

20%

80%

založení supermarketu tuzemská

32%

68%

2003

zahraniční

2.5. Evropská a národní legislativa a opatření v sektoru vína 2.5.1 Evropská legislativa, probíhající reforma Víno je v EU regulováno prostřednictvím Společné organizace trhu (SOT) s vínem. SOT v tehdejším EHS byla zavedena nařízením Rady v roce 1970. Přibližně každých deset let probíhá reforma, aby se řízení trhu uzpůsobilo skutečnému stavu sektoru. Stalo se tak v letech 1979, 1987 a 1999. V současnosti platí nařízení Rady (ES) č. 1493/1999. Je to základní nařízení pro sektor vína, na které pak navazují prováděcí nařízení Komise (ES). Během prvních dvaceti let existence SOT postupně narostl počet různých souvisejících nařízení tak, že přesáhl stovku. Tím se celý systém stával nepřehledným. Ještě v roce 1987 byla vydána dvě základní nařízení Rady pro víno – jedno pro víno stolní a druhé pro jakostní. Minulá reforma legislativu zjednodušila – zůstalo jediné základní nařízení pro víno a asi polovina prováděcích nařízení. Dále byla zavedena restrukturalizace vinic, čímž se převedla část prostředků z následného ničení vína na prevenci. Dosud platná legislativa ES v sektoru vína je postavena na: • Zákazu nových výsadeb vinic a tím je dáno omezení maximální produkce vína v EU • Opatřeních podporujících likvidaci vína, jeho export • Opatřeních podporujících jiné využití hroznů než k výrobě vína • Opatřeních podporujících přizpůsobení se produkce hroznů poptávce (restrukturalizace vinic) • Opatřeních řešících krizové stavy

25

Nynější reforma je tedy již čtvrtá a nové nařízení Rady by mělo nabýt účinnosti v roce 2008 nebo spíš v roce 2009. Současně je to první reforma, které se můžeme aktivně účastnit, tu minulou jsme jenom sledovali v rámci přípravy na vstup ČR do EU. Současná reforma je skutečně zapotřebí. Vinařství EU se již několik let nachází v krizi a ta byla přenesena naším vstupem do EU i do ČR. Důvodů krize v Evropě je řada, k těm nejzávažnějším patří výrazně narůstající dovoz vína do EU a podstatně pomalejší nárůst vývozu, pokles spotřeby vína v tradičních vinařských zemích, stále se snižující ochrana trhu v rámci dohod WTO, ale i nevhodné nástroje řízení trhu EU. Evropa přitom byla po staletí největším světovým vývozcem vína. Graf č. 29

Vývoj dovozu a vývozu vína v EU 16 14

Množství (mil. hl)

12 10 8 6

Dovoz Vývoz Lineární (Dovoz) Lineární (Vývoz)

4 2

2010?

2009?

2008?

2007?

2006?

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

0

Rok

Podporujeme reformu jako způsob řešení krize. Cílem je posílení konkurenceschopnosti vůči třetím zemím, zjednodušení pravidel trhu, podpora evropského vinařství, zohlednění zdravotních aspektů a ochrany spotřebitelů. A pro ČR je důležité i spravedlivé rozdělení finančních prostředků mezi jednotlivé členské státy. Komise postavila návrh reformy na převedení finančních prostředků určených na řízení trhu s vínem do vyklučení 400 tisíc ha vinic, na liberalizaci SOT s vínem a na převodu odpovědnosti z Rady na Komisi. S tímto pojetím nelze souhlasit, i když s většinou navržených opatření ano. Klučení vinic v navrženém rozsahu a následná deregulace jdou proti sobě a bude to znamenat otevření se třetím trhům, za cenu „vyhozených“ 2,4 miliardy Eur během pěti let. Rovněž ve vzájemném rozporu je zákaz tradičního zvyšování cukernatosti řepným cukrem a současně liberalizace enologických postupů (např. povolení dovozu vína z USA takto upraveného a k tomu s přídavkem až 30 % vody!). Převedení odpovědnosti z Rady na Komisi by sice urychlilo přijímání potřebných opatření, ale mohlo by to být v rozporu s názory některých členských států.

26

2.5.2 Národní legislativa Legislativa ČR navazuje na evropskou legislativu. Upravuje pouze takové záležitosti, které nejsou upraveny v předpisech ES nebo kde tyto předpisy dávají povinnost či možnost členským státům danou problematiku upravit. Základním národním předpisem sektoru je zákon č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství a vyhlášky č. 323/2004 a 324/2004 Sb. jako prováděcí předpisy. Samozřejmě, že je vinařství spojeno s veškerým životem společnosti ve státě, takže se musí řídit i dalším množstvím národních předpisů. V roce 2007 se připravuje novelizace vinařského zákona i vyhlášek. Praxe ukázala, že je nutné upravit ustanovení o VOC, uznávání soutěží vín pro uvádění ocenění na etiketě, odpustit návratné půjčky na výsadbu vinic před vstupem do EU, zjednodušit formuláře různých hlášení v sektoru vína a umožnit jednoduchý elektronický způsob jejich zasílání. Dále je vhodné zpracovat předpisy pro výčep vína pod víchem, které by umožnily podnikat drobným vinařům aniž by museli splňovat složité předpisy pro hostinskou živnost. VOC bylo zavedeno zákonem již v roce 2004, ale dosud z důvodu procedurální složitosti nevzniklo v ČR jediné VOC. Proto je nutné upravit zákon tak, aby na vznik VOC nemuseli vinaři najímat další úředníky. V Rakousku první DAC vzniklo do roka od uzákonění této možnosti, v německém Porýní-Falci ještě dříve. Zbytečně se tím připravujeme o další marketingový tah. Od roku 2004, kdy to poprvé bylo upraveno zákonem, byly uznány desítky soutěží vín jako soutěže, jejichž vítězové mohou uvádět medaile na etiketě vína. To vede k devalvaci takových ocenění a je nutné stanovit omezený počet 5 až 10 soutěží. Stávající stav přesahuje například počet soutěží v Rakousku, které má 3x větší produkci vína. Zde jde o přestřelení ze strany příslušných orgánů na opačnou stranu než v případě VOC. Před vstupem ČR do EU, když EU vyjádřila neochotu udělit výjimku na výsadbu vinic tak, aby byla dosažena plocha z roku 1990, přistoupila ČR na vládní program rozšíření plochy vinic. Výsledkem bylo, že jsme vysadili více vinic, než kolik jsme původně žádali v rámci výjimky. Dosáhli jsme tak většího úspěchu a bez ústupků vůči EU. Snížit plochu lze kdykoliv, opačně to neplatí a pro stát s produkcí vína nepřesahující polovinu spotřeby je to dobrý startovní základ. K tomu bylo využito státních dotací a v posledním roce před vstupem do EU i podpor Vinařského fondu (VF). Ačkoliv mělo jít původně o stejné podmínky jako u státní podpory, bylo na poslední chvíli schváleno, že ta část podpory VF, která půjde ze státní poloviny, bude vratná jako bezúročná půjčka. Přitom od počátku bylo cílem zvýšit produkční základnu před vstupem do EU. Na to byly vyčleněny státní prostředky a část z nich se má nyní vracet. Je to nerovný přístup vůči jednotlivým pěstitelům révy, protože ti, kdo požádali o státní dotaci, nemusí nic vracet, ale ti, kdo požádali o podporu u Vinařského fondu, musí polovinu přidělených prostředků vrátit. Přitom ve spolupráci se státní správou bylo dbáno na to, aby v době přídělu prostředků nebyla zvýhodněna ani první ani druhá skupina žadatelů. Proto také přidělená sazba na hektar byla přibližně stejná. S tímto postupem nelze souhlasit, zvláště když bylo již tehdy přislíbeno, že pochybení související s návratností bude brzy napraveno. Aby to bylo reálné vzhledem k běžícím termínům, musí tuto změnu schválit Parlament již v roce 2007. Povinnost podávat různá hlášení v rámci vinařství vyplývá z nařízení ES a tuto povinnost uzpůsobit realitě vzhledem k nejmenším producentům (tzv. „účastníkům trhu“ s ročním prodejem např. 500 l vína) nelze jinak než úpravou těchto nařízení ES. Ale členský stát předepisuje formu hlášení. Ta dosavadní byla příliš byrokratická a neumožňovala elektronické podání bez elektronického podpisu (každoroční poplatek, každoroční žádost). V jiných členských státech postačuje v některých případech zaškrtnutí jedné alternativy na formuláři pro jiné hlášení. Místo toho je v ČR samostatný jednostránkový formulář. Elektronické podání z domu bylo dosud nemožné a i nadále není jasné, zda budou moci naši vinaři podávat hlášení jen na základě přihlášení a obdržení hesla, či budou muset mít elektronický podpis. Elektronický podpis považujeme opět za další formu diskriminace

27

v porovnání s jinými členskými státy, kde se nevyžaduje. Je to jako byly v minulosti netarifní celní bariéry – zhoršují přístup vinařům k úřadům v jednom státě oproti druhému státu. Těchto změn by mělo být dosaženo během roku 2007.

2.5.3 Opatření společné organizace trhu s vínem Finanční rámec SOT vznikl v roce 1970 při vzniku první SOT. Tím bylo podmíněno i tehdejší rozdělení prostředků na jednotlivá opatření zvýhodňující především jižní členské státy, které se jen těžce po roce 1990 mění podle spravedlivých kritérií. Ale minulá reforma již zlepšila toto rozdělování prostředků mezi jihem a severem a od právě probíhající reformy očekáváme úplné narovnání vztahů. Stávající stav rozdělení finančních prostředků podle jednotlivých opatření vyplývá z následujícího grafu: Graf č. 30

Rozpočet Společné organizace trhu s vínem EU 1400

Exportní náhrady Skladování Destilace Hroznová šťáva Vzdání se vinohradnictví Restrukturalizace Celkem

Částka v milionech EUR

1200 1000 800 600 400 200 0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Rok

Česká republika se podílí na čerpání prostředků SOT od hospodářského roku 2004/2005, ale nástup nebyl výrazný, i když trend se zlepšuje. Bylo to dáno nedostatečnou přípravou vinařů i státních úředníků. Další roli sehrálo finanční vyčerpání vinařů z období před vstupem do EU – žádná dotace nekryla náklady ze 100 %, ale maximálně z 50 % a všechny evropské prostředky vyžadují rovněž buď spolufinancování a nebo jsou vyplaceny až po provedení, tj. jsou nutné volné finance k realizaci. K hlavním finančně krytým operacím v ČR patří restrukturalizace vinic. Jde o opatření ze 100 % hrazené EU. V prvním vinařském roce po vstupu ČR do EU (2004/2005) bylo vyčerpáno na tento titul jen 25 milionů Kč, v roce 2005/2006 bylo požádáno již o 95 milionů Kč. Celkový trend ukazuje, že čerpání prostředků bude narůstat, i proto, že počátkem roku 2007 proběhla úprava příslušného nařízení vlády, čímž se zlepšuje dosažitelnost pro vinaře. Cílem ČR při úpravách stávající SOT s vínem je spravedlivé rozdělení prostředků mezi členské státy. Proto klademe důraz na restrukturalizaci a nejenom vinohradnictví, ale požadujeme rozšíření i o sklepní hospodářství. Dále by většina prostředků EU pro SOT vínem měla být přidělena členským státům, které by samy určily jejich užití podle konkrétních potřeb v rámci seznamu schválených opatření. Toto přidělení prostředků do „národních obálek“ by mělo proběhnout na základě plochy vinic daného státu. To by při rozdělení 1/3

28

centrálně EU pro regulaci trhu a 2/3 do národních obálek znamenalo pro ČR balíček o velikosti asi 130 milionů Kč ročně.

2.5.4 Opatření v rámci HRDP/EAFRD Rok 2007 je zlomovým pro opatření EU, kdy dochází k náhradě dosavadního programu HRDP novým Programem rozvoje venkova pro období 2007 až 2013. Ministerstvo zemědělství ale rozhodlo o tom, že žádosti na agroenvironmentální opatření v rámci nového Programu se budou přijímat až na podzim 2007, tedy pro roky 2008 až 2013. Jinými slovy rozhodlo o dobrovolném zkrácení toku podpor o jeden rok. Přitom jde asi z 80 % o finance z EU a o přibližně 20 % podíl ČR. To znamená, že zemědělci se budou v roce 2007 řídit závazky uzavřenými v období 2004 až 2006, včetně nižších sazeb stanovených podle dřívějšího programu. Ti zemědělci, kteří by chtěli v roce 2007 rozšířit své závazky k šetrnějšímu zacházení na nové plochy nebo by se rozhodli nově vstoupit do celého systému, budou mít smůlu. Nově půjde do Programu vstoupit až od roku 2008. Tím se zemědělci péčí svého národního ministerstva dostanou do pozice, kdy na rozdíl od svých kolegů v jiných členských zemích budou mít o jeden rok déle nižší sazby náhrad za produkci šetrnější vůči přírodě, noví zájemci se během roku 2007 nemohou přihlásit do Programu a vlivem nižších sazeb náhrad bude pokračovat diskriminační vztah mezi námi a původní evropskou patnáctkou. To vše v situaci, kdy vláda hlásá podporu ekologii. S takovým postupem samozřejmě nemohou souhlasit ti zemědělci, kteří se o šetrnější chování snaží a nebo ti, kteří se pro to rozhodli nedávno. Má-li být česká krajina udržována a naše potraviny produkovány přírodě bližšími postupy, musí k tomu být vytvořeno příslušné konkurenceschopné prostředí. A to bude v důsledku rozhodnutí ministerstva v roce 2007 významně narušeno. Ve vinařství jde především o integrovanou produkci hroznů a o ekologické vinohradnictví. Za rok 2006 by tak mělo být vyčerpáno přes 80 milionů Kč, za rok 2007 to mohlo být až 115 milionů Kč. Zmínit je nutné ještě přímé platby na plochu zemědělské půdy (SAPS), v roce 2006 to bylo přes 2.500 Kč/ha. Požádat mohl každý pěstitel s plochou nad 1 ha, celkem by teoreticky bylo možné čerpat na vinice přibližně až 40 milionů Kč.

2.5.5 Národní opatření v sektoru vína Jde o několik národních podpor, které svým rozsahem s výjimkou pojištění nejsou rozhodující, ale mohou významně pomoci v určitých částech sektoru. V roce 2005 to byly v rámci sektoru vína především následující dotační tituly: •

budování kapkové závlahy (čerpání cca 7 milionů Kč)

•

podpora šlechtění révy vinné (čerpání ve výši přibližně 10 milionů Kč)

•

podpora testování množitelského materiálu (byl poskytnut necelý milion Kč)

•

od roku 2006 je nově zvýšena podpora pěstiteli na pojištění proti živlům se sazbou 50 % prokázaných nákladů. Program byl spuštěn až během roku 2006, takže nebyl příliš využit. Teoreticky by v nejbližších letech mohlo jít o podporu ve výši až 80 milionů Kč.

U finančních prostředků se většinou hodnotí „od koho jdou“, ale je důležitější se na to dívat tak, že je platí každý občan členské země EU. Kdo je pak přiděluje je jen otázkou dalšího přerozdělování. Podíl získání těchto peněz pro danou zemi je vlastně jenom vyjádřením

29

vhodnosti momentálního systému přerozdělování pro ni. To je důležité si uvědomit i pro reformu trhu s vínem.

2.6 Vinařský fond Vinařský fond vznikl v roce 2002 na základě změny zákona č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství zákonem č. 50/2002 Sb. Jeho úkolem před vstupem ČR do EU bylo - za pomocí prostředků získaných jako platba odvodů od pěstitelů vinic, výrobců vína a dovozců vína, a dále prostředků získaných jako dlouhodobě návratná finanční podpora od státu podporovat výsadbu a obnovu vinic, a také podporovat propagaci prodeje vína. Tato posledně uvedená činnost však byla možná jen do výše 5 % příjmů Fondu. Fond vybíral 1 Kč z každého litru vína uvedeného na trh včetně vína dovezeného a 350 Kč z jednoho ha vinice. Tab. č. 4

Příjmy Vinařského fondu od jeho vzniku až do ukončení platnosti zákona č. 115/1995 Sb. (10.3.2002 – 27.5.2004) Příjmy z odvodů a jiných zákonných zdrojů Návratná finanční podpora státu Celkem

274 036 898 Kč 230 000 000 Kč 504 036 898 Kč

Finanční prostředky vydané na podporu výsadeb a obnov vinic Návratná část podpor Nenávratná část podpor Celkem

224 793 493 Kč 221 619 918 Kč 446 413 411 Kč

Finanční prostředky vydané na podporu propagace odbytu vín (do 27.5.2004) Projekty 20 412 390 Kč Výstavy 2 450 500 Kč Celkem 22 862 890 Kč Vinařským zákonem č. 321/2004 Sb. došlo ke změně ve fungování Fondu. Tento již výhradně podporuje marketing vína, rozvoj vinařské turistiky a informuje veřejnost o vinohradnictví a vinařství. Vinařský fond pracuje na obdobné bázi jako organizace v ostatních vinařských zemích Evropy. Fond vybírá 0,50 Kč za každý litr vína s původem v ČR uvedený na trh a 350 Kč za každý ha vinice. Stát poskytuje podporu fondu ve výši rovnající se ročním příjmů Fondu z odvodů a dalších zákonem stanovených příjmů. Roční rozpočet Fondu se tak pohybuje kolem 60 mil Kč. Činnost Fondu a jeho aktivity vycházejí z Projektu propagace a podpory prodeje moravských a českých vín. Součástí tohoto projektu byl také rozsáhlý marketingový průzkum trhu s vínem v ČR. Proběhnul také výběr fulservisové propagační agentury, která navrhla vizuální komunikaci. Jádrem celého projektu je logotyp „Vína z Moravy, Vína z Čech“.

30

Tab. č. 5

Přehled příjmů od 1.1.2006 do 31.12.2006 přijaté platby odvody za víno odvody za vinice odvody za víno z dovozu – pohledávky z let 2002-4

16 976 998,16 4 313 413,00 919 484,00

Penále

1 442 461,26

Úrok z banky Úrok z odložených částek

2 013 692,25 151 170,00

Dotace z Jihomoravského kraje

2 700 000,00

Celkem

28 517 218,67

Finanční podpora státu za rok 2005

37 200 682,00

Celkem

65 717 900,67

V tabulce jsou zahrnuty odvody i za minulá období, jde o všechny platby fyzicky došlé v r. 2006. Nejsou tam zahrnuty tzv. neurčené platby (bez výkazu), u kterých nelze rozlišit, jednáli se o odvod za víno nebo vinice. Ve druhé tabulce je základní přehled výdajů na propagaci – kampaň Comtechu, projekty (žádosti o podporu) a „vlastní činnost Fondu“ (řešená smluvně – povětšinou NVC).

Přehled výdajů na propagaci od 1.1.2006 do 31.12.2006 Uskutečněné platby v tis. Kč 10 065 5 970 31 211 47 246

Smlouvy Rozhodnutí Komunikační kampaň CELKEM

Menší část prostředků Vinařského fondu je každoročně vynakládána na podporu projektů jednotlivých žadatelů, které splňují podmínky vyhlašované Fondem 2x ročně.

2.7 Nevládní organizace v oboru vinařství Zastřešující nevládní organizací v zemědělství je Agrární komora České republiky. Ta je dále členěna na sněmovnu všeobecnou a sněmovnu společenstev. Členy sněmovny všeobecné

31

jsou okresní agrární komory, které jsou sdruženy do Regionálních agrárních komor. Jedním z členů sněmovny společenstev je i Svaz vinařů České republiky (SV ČR), tedy bývalá Českomoravská vinohradnická a vinařská unie, která se v roce 2004 transformovala na SV ČR. V organizační struktuře SV ČR byly provedeny změny. SV ČR sdružuje právnické a fyzické osoby podnikající ve vinařství v rámci ČR a zájmové organizace drobných vinařů. Takže mimo více než 215 právnických a fyzických osob podnikajících v oboru jsou členy SV ČR i regionální a profesní sdružení vinařů, jako např. Cech českých vinařů, Moravín, Svaz integrované produkce hroznů a vína, Sdružení šlechtitelů révy, Českomoravský svaz vinařských podniků a řada místních vinařských spolků v jednotlivých obcích. Na úrovni Evropské unie existuje organizace COPA/COGECA. Tato organizace hájí zájmy zemědělců, kteří jsou jejími členy na úrovní Evropské unie. V rámci celé organizace existují pracovní skupiny, které se zabývají problematikou jednotlivých komodit. V pracovní skupině pro víno se jednání účastní předseda SV ČR. AREV – Sdružení evropských vinařských regionů je další z nevládních organizací. Je rozdělena do 2 komor. Politické, jejíž členové jsou političtí zástupci regionů Evropy a komory profesní, jejíž členy jsou zástupci odborné veřejnosti vinohradnictví a vinařství, většinou zástupci svazů vinařů v jednotlivých státech či regionech. OIV – Mezinárodní organizace pro révu a víno je celosvětovou vládní organizací sdružující vinařské, ale i některé nevinařské státy.

2.8 Vzdělávání, výzkum, poradenství Odborné vinařské vzdělávání se po vstupu do Evropské unie mírně stabilizovalo a přiblížilo se obdobnému systému v Evropské unii. Vysokoškolská výuka pro celou ČR probíhá na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě, která náleží k Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Jisté aktivity - v zahradnictví, ale vykazuje i Česká zemědělská univerzita v Praze. Vinohradnictví a vinařství je vyučováno v jednom samostatném oboru pod vedením ústavu Vinohradnictví a vinařství MZLU. Jedná se o posun kdy tento odbornou veřejností požadovaný obor byl založen a nyní je již vyučován. V rámci tohoto stupně je možno získat kvalifikačních úrovní 4 a 5. Výuka začíná bakalářským čtyřletým studiem pro kvalifikační úroveň 4 a následně nově dvouletým magisterským studiem pro kvalifikační úroveň 5. Vědecké vzdělání v oboru lze pak získat na stejné univerzitě. Středních škol vyučujících vinařství je několik, ale rozhodující je Střední odborná škola vinařská a Střední odborné učiliště zahradnické se sídlem ve Valticích. Na této škole je možno získat vzdělání kvalifikačních úrovní 2 a 3. V rámci středního vzdělání s maturitou zde existuje obor vinohradnictví, kde jsou studenti připravováni jak ve vinohradnické tak vinařské technologii. Jedná se o čtyřleté studium s maturitou. V rámci středního odborného vzdělání je možné vyučení v oboru zahradník, zahradnice. Jedná se o tříletý učební obor ukončený učňovskou zkouškou. Obdobně učilišť zabývajících se mimo jiné i vinohradnictvím a vinařstvím je v ČR více. Výzkumný ústav pro vinohradnictví a vinařství v celé ČR chybí, rozdělením Československa jsme zůstali zcela bez VÚ. Výzkum v oboru probíhá velmi sporadicky a nahodile, přes různé grantové agentury v působnosti ministerstva školství a ministerstva zemědělství. Přitom není nutné provádět základní výzkum, potřebujeme jen aplikovaný výzkum. Pro nedostatek finančních prostředků státu jsou témata z oboru vinařství řešena jen výjimečně. Pokusy odborné vinařské veřejnosti o založení vinařského výzkumného ústavu se ukázaly jako neprosaditelné, zejména z důvodu absence finančních prostředků. V rámci klastrové iniciativy byl proveden pokus o založení takového výzkumného centra z prostředků EU, avšak financování takového centra se ukázalo jako sporné, neboť po prvních letech podpory z EU vyžadovalo plné financování podnikatelskými subjekty.

32

Ve velmi špatném stavu je i oblast poradenství. Komplexní vinařské poradenství neexistuje nikde v ČR. Několik organizací se snaží řešit dílčí problémy, zpravidla jen pro své členy. Státní systém podpory zemědělského poradenství stále nevyhovuje problematice vinařství.

3. Základní charakteristika vinohradnictví a vinařství v EU (27) Základní přehled o zemích EU (27) ukazuje následující tabulka. Data jsou uváděna dle dostupných zdrojů z jednotlivých let a jsou v tabulce vždy uvedena.

33

Tab. č. 6

Bilance plochy, produkce, spotřeby a obchodu v zemích EU Plocha Produkce Spotřeba Spotřeba Import vinic vína (tis. vína (tis. vína na hlavu (mil. hl) (tis.ha) hl) hl) (l/hlava/rok) 2004 2003/2004 2003/2004 2001/2002 2001/2002

Export (tis.hl) 2004

Německo 103 8191 20044 24,44 13102 2709 Belgie 2 2470 24,06 2827 178 Dánsko 1546 28,88 1884 369 Finsko 1540 7,38 511 7 Francie 864 46360 33916 57,05 5608 14280 Irsko 470 12,24 655 2 Itálie 827 44087 30500 53,04 1786 14385 Lucembursko 1 123 259 58,60 227 76 Nizozemí 3300 20,90 3195 226 Portugalsko 216 7283 4697 46,82 1582 3187 Rakousko 49 2520 2477 30,67 712 744 Řecko 54 3477 2942 27,69 224 301 Španělsko 1175 40758 13827 34,64 265 13784 Švédsko 1407 15,93 1540 76 Velká Británie 1 15 10100 16,90 12098 208 Celkem EU 15 3290 152816 129495 33,20 46216 50532 Česko 19 520 1710 17,10 1176 37 Estonsko 21 88 6,45 108 1 Kypr 18 503 115 17,24 19 59 Litva 60 204 8,66 147 5 Lotyšsko 119 3,22 153 95 Maďarsko 93 5406 3200 31,37 43 549 Malta 1 50 12 3,11 33 0 Polsko 504 1,30 656 3 Slovensko 15 480 640 11,80 166 55 Slovinsko 17 645 600 30,10 51 49 Celkem EU 10 163 7685 7192 9,50 2552 853 Celkem EU 25 3453 160501 136687 30,10 48768 51385 Bulharsko 131 2310 1540 5,12 13 800 Rumunsko 223 5555 4700 21,76 3 230 Celkem nové země 354 7865 6240 21,15 16 1030 EU Celkem EU 27 3807 168366 142927 28,02 48784 52415 Celkem CEFTA 498 14916 12894 13,36 1452 1720 CEFTA=Česká republika, Slovenská republika, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Maďarsko, Polsko Zdroj: "Aspekte der EU-Erweiterung" - situační zprava vydaná Svazem německých vinařů, Evropská komise Srovnání rozměru vinohradnictví a vinařství České republiky ve vztahu k Evropské unii ukazuje, že ČR je malým vinařským státem.

34

Tab. č. 7

Obyvatelstvo (mil.) Plocha vinic (tis. ha) Produkce vína (mil. hl) Spotřeba vína (mil. hl) Spotřeba vína na hlavu (I/osoba)

EU 480 3800 170 142 30

CZ 10,3 19 0,6 1,7 17

% 2,1 0,5 0,3 1,2 56

I když v první polovině 20. století v ČR platilo obdobné vinařské právo jako v ostatní Evropě, během druhé poloviny století došlo k odklonu od evropského vinařského práva. Přesto většina principů vychází ze stejných zásad, vždyť ve Francii byl přijat první vinařský zákon v roce 1905 a v Rakousko-Uhersku pro země rakouské (tedy i nynější ČR) v roce 1907 a pro země uherské (včetně Slovenska) v roce 1908. V ČR byl vydán další vinařský zákon teprve v roce 1995, kdy se u nás ještě příliš nehledělo na předpisy ES. Tento byl dvakrát novelizován, s cílem přiblížení se předpisům ES. Po vstupu České republiky do Evropské unie byl zaveden nový vinařský zákon, nový systém zemědělských dotací. I když je právo rozhodující, řada záležitostí není na úrovni ES řešena povinným nařízením, ale ve všech členských státech jsou tyto záležitosti řešeny téměř shodným způsobem. Z hlediska konkurenceschopnosti ČR jsme se museli podřídit i těmto principům.

3.1 Stručná charakteristika vinařství v EU Země EU se v současné době podílí na celkové evropské výměře vinic přes 83 %. Nejvýznamnějšími vinařskými zeměmi jsou Španělsko, Itálie a Francie, které dohromady vyprodukují kolem 54 % světové produkce vína. Francie však své postavení na světovém trhu vínem pomalu ztrácí. Sektor vína, zvláště stolního bílého vína, se v evropských zemích potýká již řadu let se značnými ekonomickými problémy a situace se stále zhoršuje. Na jedné straně se produkce a dovoz vína postupně zvyšuje, na druhé straně se snižuje jeho spotřeba a vývoz. Následkem toho je v zemích EU stálý meziroční nárůst zásob vína, což má negativní dopady na trh vínem a ceny stolního bílého vína. Pro regulaci trhu v rámci stávající SOT s vínem se za nejúčinnější opatření vedle destilace vína, použití části sklizených hroznů na hroznovou šťávu dále považuje podpora vývozu vína a spotřeba produktů z moštových hroznů. Situace však nazrála do neúnosné míry, kdy prostředky na destilaci čerpají pouze některé členské státy a fakticky na krizových podporách jsou založeny zisky tamních firem. Komise proto navrhla zmíněnou reformu SOT s vínem. Rozpočet EU v sektoru vína činí asi 1,5 miliardy Eur (přes 40 miliard Kč), z toho 2/3 jsou určeny na mechanismy trhu, tedy na likvidaci přebytku vína v jižní Evropě. Důležité také je, jakou roli příslušný členský stát v obchodu s vínem hraje. Zda je na národní úrovni, nikoliv v rámci EU, čistý dovozce nebo vývozce. Takže následující graf uvádí obchod s vínem členských států EU jako čistý dovoz či vývoz (výpočet = součet vývozu a od toho odečtený dovoz). Jsou uvedeny všechny členské státy s výjimkou těch, které s vínem obchodují minimálně a pohybovaly by se na grafu mezi Portugalskem a Českem. V kladných číslech je převažující vývoz, v záporných dovoz.

35

Graf. č. 31

Čistý dovoz a vývoz vína dle členských států EU 10

8,6

mil. hl

7,4

8

6,3

6 4 1,1

2

ie gl An

ec Ně

m

ds la n Ho

-1,1

-8

ko

ko

e lg i

Po

-6

-1,7

Be

o sk

ls ga rtu

Fr

an

Šp

-4

Če

ko

e ci

Itá

an

o sk ěl

-2

lie

0

-1,6

-6,5 -7,7

-10

ČR je pátým největším dovozcem vína v rámci členských zemí EU (27) při objemovém vyjádření. Přitom jen Německo a Česko jsou současně mezi touto pěticí producenty vína. Ve finančním vyjádření je ČR na seznamu níže. Produkce vína v členských státech EU: • Francie, Itálie a Španělsko produkují přibližně stejné množství vína, 80 % produkce EU (27) • 5 států – Francie, Itálie, Španělsko, Německo a Portugalsko produkují celkem 90 % vína EU (27) • Nové členské státy (Česko, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko a Kypr, Rumunsko a Bulharsko) produkují přibližně 8 % vína EU (27) Vinařské státy EU mají na zásobách přibližně stejné množství vína jako činí roční sklizeň, tj. jednoletá zásoba: Graf. č. 32

Zásoba vína a sklizeň 2005 200 180

Množství (mil. hl)

160

zásoba

140

sklizeň

120 100 80 60 40 20 0 EU

Francie

Itálie

Stát

36

Řecko

Ve spotřebě vína v EU obecně platí, že v tradičních vinařských zemích s vysokou spotřebou vína se tato snižuje a naopak spotřeba narůstá v méně známých vinařských zemích a v nevinařských zemích. Například ve Francii, Itálii a Španělsku se spotřeba vína během 25 let snížila na polovinu. Stav z vinařského roku 2001/2002 je uveden v následující tabulce: Tab. č. 8

Stát Francie Itálie Německo Španělsko Anglie Portugalsko Řecko Belgie Holandsko Rakousko Dánsko Irsko Finsko Lucembursko

Spotřeba vína v tis. hl 29 804 27 190 20 104 13 812 10 287 4 591 2 750 2 531 2 515 2 220 1 668 510 389 273

Spotřeba v l/osoba/rok 57 53 24 35 17 47 28 24 21 31 29 12 7 59

Spotřeba vína se naopak během posledních 25 let čtyřikrát zvýšila v Irsku, třikrát v Norsku, dvakrát v Dánsku, Finsku, Holandsku a Anglii. V Rakousku se doporučuje dodržovat následující ceny vína při různých způsobech prodeje: • přímý prodej konečnému spotřebiteli 100 % ceny, • přímý prodej gastronomii 88 – 90 %, • prodej obchodníkovi 70 – 85 %, • prodej přes velkoobchod 65 – 75 %, • export 50 – 70 % ceny. V opačném případě vznikají problémy při snaze o pokrytí všech těchto segmentů trhu.

3.2 Základní rozdíly trhu vína v ČR a ve vinařských zemích EU (27) Vinařství v ČR se liší od situace v EU následujícím: Výsadba vinic v ČR byla v maximálně možné ploše vysázena před vstupem do EU. V EU může sázet vinici jen ten, kdo disponuje právem na opětovnou výsadbu, toto právo však lze zakoupit od toho, kdo bez dotací vyklučil vinici. Rozdíl činí však stáří vinic, kdy v ČR je asi polovina vinic přestárlých. Česká republika byla rozdělena do dvou vinařských zón. Vinařská oblast Čechy do zóny A a Vinařská oblast Morava do zóny B. Pro vinařskou zónu A povoleno zvýšit cukernatost moštu nejvýše o 5,9 stupňů NM. A ve Vinařské zóně B o 4,3 stupňů NM. - Sazenice révy vinné mají povinnost testování na virové choroby. Technický izolát zřízený v Lednici zahájil svou činnost, avšak jedná se o běh na dlouhou trať, kdy výsledky práce nepřicházejí s jeho zřízením. Novelizací zákona o odrůdách osivu a sadbě nebyla pro révu zavedena kategorie standardního materiálu. - V ČR již existuje evidence sklizených hroznů a vyrobeného vína. Ovšem vlivem složitosti formulářů, jsou hlášení zasílána v podobě velmi špatně použitelných čísel.

37

-

-

-

-

-

V ČR byl zaveden systém podoblastních soutěží vín a systém nominace do Salonu vín ČR. Zcela odlišně zde existuje systém povolování soutěží uznaných ministerstvem, tak aby získaná ocenění mohla být uváděna na etiketách. Soutěží od vstupu do EU již bylo povoleno více než 20 a působí to chaoticky nepřehlednou situaci na trhu. Vinařský fond se po vstupu ČR do EU uzpůsobil poměrům běžným v EU (propagace vína) a je plně kompatibilní s obdobnými institucemi v EU. Bohužel vlivem nedostatečné činnosti úředníků MZe byla jeho činnost opožděna o téměř 2 roky. V ČR neexistují vinařská družstva, do kterých by členové dodávali své hrozny a po jejich zpracování na víno a především prodeji vína by obdrželi platbu vyšší než při přímém prodeji hroznů zpracovatelům. V některých členských zemích EU je takto zpracováváno 50 % produkce hroznů. V ČR existuje pouze 1 takový subjekt, který se nejvíce blíží modelu v EU. Velká závislost pěstitelů v ČR na podnicích zpracovávající hrozny. S tím souvisí malý podíl podniků, které veškeré své hrozny zpracovávají až do fáze lahvového vína a výše zmíněná neexistence vinařských družstev. Vlivem nízkých výkupních cen je samotné vinohradnictví bez finalizace výrobků ztrátové. V oblasti velikosti vinohradnických podniků máme poměrně výhodu v porovnání s našimi sousedy v Rakousku a Německu, kde dochází v posledních dvaceti letech k jejich koncentraci. Například průměrná plocha vinic na podnik nyní činí v Německu 11 ha, v Rakousku ještě méně. Právě malé podniky v těchto zemích končí, prodávají se větším. V Porýní-Falci byl během let 1989 - 1999 redukován počet vinařských podniků s plochou vinic od 0,3 do 1,0 ha z 8.294 na 4.835. Počet všech vinařských podniků se během let 1979 až 1999 snížil z 18.803 na 10.997. Podíl různých kategorií podniků s vinohradnictvím na celkovém počtu těchto podniků u nás, v Rakousku a Německu uvádí následující graf:

Graf. č. 33

Podíl kategorií podniků s vinohradnictvím 70

JMK

Rakousko

Německo

% podíl počtu podniků

60

50

40

30

20

10

0 do 0,1 ha

do 1,0 ha

do 5,0 ha

plocha vinic podniku

38

nad 5,0 ha

Podíl pěstitelů do 0,1 ha máme výrazně vyšší než oba sousední státy, ale protože jde převážně o samozásobení, není nutné se tím znepokojovat. Mírně vyšší máme i podíl podniků, kde vinohradnictví je vedlejším zdrojem příjmů (do 1 ha) a většina těchto podniků asi brzy zanikne nebo se stanou samozásobiteli (s plochou do 0,1 ha). V kategorii od 1 ha do 5 ha máme výhodu v tom, že jednak máme podstatně menší podíl podniků v této kategorii, ale tyto podniky také obhospodařují podstatně menší podíl celkové plochy vinic. Výhodou je to proto, že jak naznačuje vývoj u sousedů, ani tato kategorie do budoucna bez podstatného zvětšení podniku nemůže považovat vinohradnictví za hlavní zaměstnání. V poslední kategorii – nad 5 ha – máme podstatně nižší podíl celkového počtu podniků než je tomu u našich sousedů, a současně tyto podniky obhospodařují podstatně vyšší podíl celkové plochy vinic (75 %). To znamená, že průměrná plocha vinic těchto podniků je podstatně vyšší (přes 35 ha) než je tomu nyní v Německu (11 ha a trvale stoupá), kde je však vyšší než v Rakousku. To dává našim podnikům do budoucna dobrý základ k prosperitě v globalizovaném světě bez hranic. Za dostatečnou plochu vinic v ČR v roce 2007 na podnik lze považovat přibližně 10 plodných ha v případě prodeje lahvového vína a asi 15 plodných ha v případě prodeje sudového vína. Obecné rozdíly v produkci vína ČR a EU vyplývají i z následujícího grafu: Graf. č. 34

Systémy produkce EU 3.svět ČR Rakousko

environmentální 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

legislativní omezení

průmyslová výroba

39

dotace

4. Silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby vinohradnictví a vinařství v České republice Česká republika, kterou hlavní producenti globálního trhu berou jako outsidera v oblasti odvětví vinohradnictví a vinařství, si musí sledováním světového odvětvového prostředí ujasnit příležitosti a ohrožení, kterým bude čelit a využít své silné a slabé stránky, pokud si chce zachovat či dokonce trvale rozvíjet vinohradnicko vinařskou produkci. Musí zvážit dvě strategické alternativy při konzumaci konečného produktu – vína. 1. Tři skleničky denně = zdraví. Jedná se o poselství tisíciletí pod pojmem French paradox, který pomohl zadržet snižování spotřeby vína ve světe o 6,5 mil. hl ročně. 2. Víno = alkohol = droga. Tento přístup by měl katastrofální dopad na konzumaci a na vinohradnictví a vinařství jako celek. Manažeři by se u nás neměli ve sledovaných odvětvích chovat jako outsideři, ale podporovat rozvoj kvalitní produkce, její prodej s možností dosažení vyšší ceny. Podporovat multifunkčnost vinohradnických regionů a produktivitu při pěstování i zpracování produkce prostřednictvím znalostí.

4.1. Silné stránky vinohradnictví a vinařství v České republice Vinařství v českých zemích má historickou tradici, která je historicky doložitelná až do 3. stolení n.l. což ovlivňuje současné chápání tradice a zkušenosti. V posledních 10 letech udělalo naše vinohradnictví a vinařství obrovský pokrok v oblasti technologie a kvality vína a podporuje tak dlouhodobou míru růstu odvětví. Při zachování přísných kvalitativních pěstitelských a enologických postupů je naše nejlepší víno plně srovnatelné se špičkovými víny např. Rakouska či Německa. Tuzemská vína jsou u konzumentů v ČR tradičně preferována a právě domácí producenti tak mohou využívat tento poznatek na domácím trhu. Existence Svazu vinařů České republiky a Vinařského fondu jako subjektů, které podporují vinařství jako celek. Názory respondentů na přizpůsobivost tuzemských producentů vína požadavkům trhu a na jejich konkurenceschopnost na trhu vína jsou zdůvodňovány mj. přednostmi resp. silnými stránkami tuzemských vín. Za nejvýznamnější silné stránky považují obě skupiny respondentů vysokou kvalitu a nízkou cenu vín. Tab. č. 9

Silné stránky tuzemských vín Silná stránka vinotéky Nízká cena Vysoká kvalita Specifická chuť Tradice a zkušenosti Široký sortiment Věrnost zákazníků Jiné

Četnost odpovědí v % Supermarkety 21,6 40,2 13,4 9,3 4,1 3,2 8,2

40

27,3 36,4 9,1 6,8 2,3 6,8 11,3

Graf. č. 35

45 40

40,2

30 25

21,6

20 13,4 9,3

10

8,2

jiné

tradice

chuť

cena

0

kvalita

5

4,1

3,2 věrnost

15

sortiment

četnost [%]

35

Obr. Pořadí silných stránek tuzemských vín podle respondentů z vinoték

Graf. č. 36

40

36,4

35

četnost [%]

30

27,3

25 20 15

11,3

9,1

10

6,8

6,8

5

2,3 sortiment

věrnost

tradice

chuť

jiné

cena

kvalita

0

Obr. Pořadí silných stránek tuzemských vín podle respondentů ze supermarketů

41

4.2. Slabé stránky vinohradnictví a vinařství v České republice V zahraničí je povědomí o vínech z Česka malé nebo žádné. Pokud už povědomost je, tak je naše víno spojováno spíše s průměrnou kvalitou a v podvědomí splývá s víny Slovenska, Bulharska, Rumunska atd. Do roku 2006 neexistoval jednotný „corporate design“ prezentace vín z České republiky (ČR) a koordinovaná marketingová podpora tuzemských vín. Kvalita vín z ČR je přece jen stále kolísavá a vedle výborných kvalitních vín jsou stále vyráběna vína s nedostatečnou kvalitou. Komunikační strategie se musí zaměřit na kvalitní jakostní a přívlastková vína a odlišit je od vín s nedostatečnou kvalitou. Je nutné dále nepreferovat jednotlivé ročníky, ale obecně naše víno. Každý ročník je vynikající a když ne, tak má jiné výhody. Na základě provedené analýzy, lze strukturu odvětví vinohradnictví v ČR považovat za roztříštěnou, příp. částečně koncentrovanou což má vliv na nízkou rentabilitu. Struktura odvětví v ČR je charakteristická tím, že zde chybí střední kategorie pěstitelů hospodařících nejčastěji na plochách od jednoho do pěti hektarů. Na druhou stranu je to dobře, protože jde o plochu, která nemůže celoročně poskytnout trvalé zaměstnání ani jednomu člověku, který navíc musí vykonávat řadu různých činností – od pěstitele révy přes zpracovatele hroznů až po prodejce vína, přitom musí v sezoně najímat další pracovníky. Kromě historických důvodů je za hlavní překážku koncentrace odvětví považována absence významnějších úspor z rozsahu vzhledem k vysokému podílu lidské práce. Vzhledem k tomu lze předpokládat překonání roztříštěnosti pomocí technologického vývoje, který umožní nejen snížení výrobních nákladů, ale zvýší i bariéry vstupu do odvětví. V současné době je překážkou zejména nedostatek finančních prostředků k uskutečnění těchto strategických investic. Podle průzkumu patří mezi nejvýznamnější slabé stránky tuzemských vín i některé další faktory, které mohou do určité míry tuzemské výrobce ohrožovat. Tab. č. 10

Slabé stránky tuzemských vín a hrozby na trhu vína Četnost odpovědí v % Slabé stránky vinotéky supermarkety Cena 17,6 Nízká kvalita červených vín 29,4 Přísné kontroly 8,8 Konkurence 2,9 Dovoz 0,0 Nedostatečná propagace 16,3 Obaly 4,4 Jiné 20,6

42

31,0 14,3 2,4 4,8 19,0 7,1 7,1 14,3

Graf. č. 37

Pořadí slabých stránek podle respondentů ve vinotékách 35 29,4

30

četnost [%]

25

20,6

20

17,6

16,3

15 8,8

10

4,4

5

2,9

konkurence

obaly

kontroly

malá propagace

cena

jiné

kvalita červených

0

Graf. č. 38

Pořadí slabých stránek podle respondentů v supermarketech 35

31

četnost [%]

30 25

19

20

14,3

15

14,3 7,1

10

7,1

5

4,8

2,4 kontroly

konkurence

obaly

malá propagace

jiné

kvalita

dovoz

cena

0

4.3. Hrozby vinohradnictví a vinařství v České republice Vývoj dovozů i situace na trhu ukazují, že v posledních letech významně stoupl dovoz a to jak v segmentu stolních vín, tak i v segmentu láhvových jakostních vín. Tento trend se již výrazně začal projevovat na problémech s odbytem tuzemských vín a enormním tlakem na ceny zejména ze strany řetězců. Vysoký podíl dovozu vína do ČR byl identifikován jako hrozba. Charakteristickým rysem zahraničního obchodu České republiky s komoditou víno je výrazně větší podíl dovozu nad vývozem. V roce 2001 představoval dovoz vína do ČR 70 % domácí spotřeby, vývoz z ČR ve stejném roce činil pouze 1,5 % domácí spotřeby. V roce 2007 vstoupí do plodnosti poslední cca 2 tis. ha nových vinic, což činí zvýšení produkce hroznů o více než 10 %.

43

Ostatní vinařské země, zejména Itálie, Rakousko, ale i Španělsko, případně Chile, aj. stupňují cílený marketingový tlak na našem trhu a vzhledem k pozdnímu nástupu marketingové podpory vín z ČR mají na našem trhu úspěch. Na našem trhu jsou stále více nabízena vína, která může neznalý zákazník považovat za vína domácí (zejména pokud nedostatečně prostuduje vinětu), ale přitom jde o vína z dovozu. Komunikační strategie se musí zaměřit na jasné odlišení domácích kvalitních vín od dovozových vín. Spotřebitel je pod rostoucím tlakem substitutů kam se řadí nealkoholické nápoje (soft – drinks), pivo a lihoviny. Odběratelé volí dnes mezi třemi trendy jak dostat víno ke spotřebiteli (viz. distribuční cesty). Jedná se o vinné bary, které podporují obchodní řetězce, e-prodej přes internet a prodej u producenta prostřednictvím vinařské turistiky. Přestárlé vinice v České republice jsou uvedeny jako hrozba. Ideální stáří vinohradu, kdy je dosahováno nejvyššího výnosu na 1 ha je cca od 5. do 15. roku života vinice. Průměrný věk vinohradů v České republice dosahuje v současnosti 18,4 let. Vinice ve stáří do 10 let tvoří necelých 23% vinic, ačkoliv optimum by bylo 42%. Vinice ve věku od 10 do 25 let představují více než 60% vinic (optimum 53%) a vinice nad 25 let tvoří 17% všech vinic v ČR (optimum 5%). V závislosti na klimatických a povětrnostních podmínkách kolísá sklizeň (hektarový výnos) a průměrná cukernatost moštových vinných hroznů (ta má vliv na kvalitu vyrobeného vína). Klimatické podmínky v České republice pro pěstování révy vinné jsou někdy vnímány jako hrozba, jindy jako příležitost. Na dalším místě, co do uváděných faktorů, stojí nadprodukce vína v Evropě i ve světě. Tento faktor byl identifikován jako hrozba i ve spojení s komplikovanými regulačními opatřeními Společného trhu s vínem Evropské unie. V současné době převyšuje produkce vína ve světě jeho spotřebu asi o 26 %, v zemích EU dokonce o 35 %, zásoby vína se postupně zvyšují i přes úbytek ploch vinic a víno je cíleně likvidováno, aby se udržela jeho pro producenty ještě přijatelná cena.

4.4. Příležitosti vinohradnictví a vinařství v České republice Produkce vín v ČR pokrývá jen cca 30 až 50 % tuzemské spotřeby, což by mělo umožňovat výrobcům vína v ČR zaměřovat se na vína střední a vyšší cenové a kvalitativní kategorie a využití orientace poptávky tuzemských spotřebitelů po těchto vínech. Znalost a konzumace vína se stala módním trendem – je třeba využít a podpořit příznivé klima a zájem ze strany konzumentů i médií o víno, resp. je nutno tento zájem usměrňovat především k vínům z ČR. Mezi nejčastěji identifikovanými faktory nachází místo právě příležitost – rostoucí spotřeba vína v ČR. Spotřeba vína v ČR má rostoucí tendenci, v roce 2001 se podle údajů ČSÚ pohybovala na úrovni 16,2 litrů na osobu a rok (včetně ovocných vín a medoviny), nebo-li kolem 1,3 mil. hl ročně, (tj. cca 13,5 litrů vína na osobu a rok). Od roku 1992 se zvýšila o 8 %. Trend vyšší spotřeby červeného vína na úkor bílého má také stále rostoucí tendenci. Směrem k zahraničnímu trhu můžeme využít výhody naší severní vinařské oblasti a uspět zejména se specialitami – např. přírodně sladkými víny (ledová, slámová), aromatickými víny a využít tak odlišné charakteristiky domácích vín od zahraničních. Vinohradnictví má velký vliv i na tvorbu krajiny a tím na její atraktivnost. Produkce vína a jeho prodej není přímo spjat s krajinou, stejně jako u ostatních potravin zvláště v těch největších objemech prodeje, tedy v super- a hypermarketech, spotřebitele vztah k rázu krajiny místa původu příliš nezajímá. Ale turistická atraktivnost daného území se podvědomě projevuje v uvažování člověka, jeho asociacích. Krajinu s vinicemi nalezneme v ČR jen na malém úseku území a tím je toto území výjimečné, což zase obecně podporuje prodej tuzemského vína.

44

5. Podmínky rozvoje a konkurenceschopnosti vinohradnictví a vinařství ČR do roku 2020 5.1 Politické a právní podmínky rozvoje Základní podmínky vzejdou z reformy SOT, budoucí úspěšnost bude předdefinována tím, co bude během roku 2007 případně počátkem roku 2008 rozhodnuto na úrovni EU. Proto je důležité maximálně ovlivňovat tento proces.

5.1.1 Reforma společné organizace trhu s vínem v EU Je důležité, aby ČR zvolila správné cíle a správné spojence. Reforma je nezbytná a musí být pro nás prospěšná. Návrh Komise ale neodpovídá ani představám vinařů ČR, ani představám jejich kolegů z ostatních členských zemí EU. Určitě dojde ke značným změnám. Česká republika musí prosazovat v rámci reformy zachování možnosti užití sacharózy, spravedlivé přerozdělení finančních prostředků pro sektor vína získaných v EU a dále následující cíle: • nesouhlas s vložením tak velkých prostředků do likvidace vinic a následnou liberalizaci nových výsadeb • pokud možno, jednoduchá pravidla, která ale nesmí vést k matení spotřebitele • posílení role vinařských regionů nebo alespoň států • zasadit se proti tomu, aby se převáděly prostředky na restrukturalizaci do osy II (rozvoj venkova), měly by zůstat vyhrazeny sektoru vína • přeřazení Moravy z vinařské zóny B do zóny A ČR by měla podpořit i rozdělení finančních prostředků na obálku EU a národní obálky. První částí ve výši 0,5 miliardy Eur, by disponovala přímo EU, druhá část ve výši 1 miliardy Eur, by byla rozdělena členským státům, které by dostaly přiděleny odpovídající částku podle plochy vinohradů. Komise by měla využívat následující mechanismy regulace trhu: a) koordinace sledování vývoje trhu v členských státech b) ponechání krizové destilace jako sociální sítě, ale se změnou stávajícího způsobu tak, aby státy které o krizovou destilaci požádají ve dvou letech po sobě, musely řešit nadbytek vína snížením svého produkčního potenciálu c) ponechání podpor pro výrobu hroznové šťávy d) ponechání podpor pro užití rektifikovaného moštového koncentrátu (politický kompromis za ponechání zvyšování cukernatosti sacharózou) e) ponechání možnosti Česku a dalším státům likvidovat vedlejší produkty „pod kontrolou“ jako dosud Členské státy pak z přidělené částky z EU by měly zabezpečit: a) částku za konečné vzdání se vinohradnictví (klučení vinic) b) restrukturalizaci vinohradů, která by se měla rozšířit o: • akce podporující více pěstitelů současně (např. hlavní závlahový řád) • programy podporující vinohradnictví na svazích • restrukturalizaci ve sklepním hospodářství c) sledování vývoje trhu d) marketing uvnitř EU a ve třetích zemích e) podpory pro soukromé skladování vína Dále a) EU by měla povolovat v budoucnosti jen takové enologické postupy, které jsou doporučeny v rámci OIV

45

b) enologické postupy EU musí platit pro všechna vína z EU, členské státy si mohou zpřísnit pravidla pro jakostní vína s.o. a pro zemská vína c) musí zůstat zachován zákaz výroby vína z dovezených moštů a zákaz směšování vín z EU s víny ze třetích zemí. Vzhledem ke značení vína musí zůstat zachována specifika v označování vín z EU, nelze dopustit sjednocení s označováním potravin. Je nepřípustné, aby stolní vína mohla být označena odrůdou a ročníkem. Ilegální výsadby vinic nemohou být legalizovány, musí být vyklučeny. Splnění této podmínky musí být předpokladem pro přidělení finančních prostředků z EU každému členskému státu.

5.1.2 Změny v přístupu České republiky Novela vinařského zákona a prováděcích předpisů Velkou vlnu odporu po vstupu ČR do EU vzbudil zásah Celního úřadu při kontrolách malovinařů v jejich sklepech. Byla kontrolována spotřební daň z vína ve výši 0,- Kč/l za cenu řady pracovních dnů ze strany celníků a rozzlobení drobných vinařů, kterým se drali z pozice kontrolora do jejich sklepů. Výsledkem byla nejdříve nespokojenost komunálních politiků, dvě skupiny starostů na jižní Moravě sepsaly petice PS PČR. Situaci začínaly využívat i politické strany a nakonec zasáhla vládní strana. S podporou Úřadu vlády byly hledány cesty ke zjednodušení povinností drobných vinařů. Výsledek ale neodpovídal vynaloženému úsilí. Byly provedeny úpravy několika zákonů, ale vždy šlo jen o drobný ústupek, ne o vyřešení problému. Teprve před volbami do PS PČR v roce 2006 se podařilo jedné straně se souhlasem všech ostatních parlamentních stran prosadit do vinařského zákona zásadní osvobození drobných vinařů, a to i v rozporu s komunitárním právem. Právě to je nyní problémem, protože náš zákon povoluje to, co předpisy ES neumožňují a vede to k chaosu. Proto je nutné upravit náš zákon znovu a současně při reformě trhu s vínem EU jednat o možnostech úlev pro drobné vinaře. Jednou z možných úprav a zjednodušení je výrazně zjednodušit formuláře a umožnit hlášení elektronicky, ale bez elektronického podpisu, například jen na základě přidělení hesla. Zde se lze plně inspirovat Rakouskem. Neutěšeným je stav u vín VOC. Dva a půl roku po schválení zákona umožňujícího vznik VOC nebylo v ČR ještě žádné ustaveno. Důvody jsou asi dva – jednak se o VOC zajímalo jen jedno sdružení a pak také stávající výklad zákona vznik VOC prakticky neumožňuje. Proto je třeba upravit vinařský zákon v této části a mimo VOC Znojmo se začne připravovat i VOC Morava. Uznávání soutěží vín ministerstvem zemědělství (pro možnost uvedení ocenění na etiketě) se dostalo do druhého extrému. Zatímco VOC nevzniklo ani jedno, soutěží za stejnou dobu bylo uznáno přes 20. Přitom smyslem je, aby šlo jen o nejprestižnější soutěže uznávané vinaři. Proto i zde bude muset dojít ke změně systému, tedy k úpravám ustanovení ve vinařském zákoně. Před vstupem ČR do EU obdržel Vinařský fond návratnou podporu státu, kterou pak poskytoval při výsadbách vinic. Vinaři tak dostali podporu z Vinařského fondu složenou z poloviny z nenávratné částky a z poloviny z návratné částky. Současně však jiní vinaři obdrželi přibližně ve stejné výši na hektar nenávratnou dotaci na obnovu vinic z MZe. Šlo o souběh podpor, kdy bylo možné se rozhodnout pro jednu nebo druhou variantu, předem nebyla známa sazba na hektar. Pak se dohodlo, že bude přibližně stejná, aby nebyl nikdo ve výhodě. Splácení půjčky má začít pro vinaře rokem 2009. Jde celkem asi o 223 milionů Kč ze státního rozpočtu rozložených do 15 let. V průměru se jedná přibližně o 15 milionů Kč ročně. Vinařský fond má začít vracet půjčku až v roce 2014 do roku 2028, přičemž v letech 2014 až 2018 jen v průměru 5 milionů Kč ročně. Opticky se může zdát, že jde o období velmi vzdálené, ale podstata je v tom, že již v roce 2009 musí vinaři začít splácet návratnou podporu. Aby odpuštění mělo smysl, musí být přijat příslušný zákon již během roku 2007. Jinak si vinaři musí začít tvořit od roku 2008 rezervy na splátky od roku 2009.

46

Změny lze dosáhnout změnou vinařského zákona, kde by byla odpuštěna návratná část podpory na obnovu vinic vinařům vůči Vinařskému fondu a Vinařskému fondu vůči státu.

Integrovaná produkce hroznů (EAFRD 2007 - 2013) Dva sousedi mohou přežít na jednom trhu jen při stejných podmínkách. ČR je znevýhodněna již tím, že jsme na sever od Rakouska a přitom je Morava zařazena do stejné vinařské zóny jako Rakousko. Přitom nemáme stejné podmínky podpor jako naši sousedi. Oddálení spuštění podpor podle nového programu o jeden rok je nepochopitelné znevýhodňování našich zemědělců v porovnání s jejich konkurenty z jiných členských států působících na společném trhu a za to by měl nést někdo osobní, nejenom politickou odpovědnost. Jde o více než půl miliardy Kč, které v roce 2007 ČR blahosklonně nepožaduje! Ani připravený program IP do roku 2013 nestaví vinaře do pozice rovnoprávných členů EU, jak vyplývá z následujícího srovnání podpor na IP s Rakouskem. Porovnání (v Eur/ha): Základ IP svažitost do 25 % svažitost 25 až 40 % nad 40 % ČR 507 0 0 0 Rakousko 400 +125 +300 +500 Rozdíl +107 -18 -193 -393 Takže v příštích sedmi letech máme být poškozováni rozdílem 500,- nebo 5.400,- nebo 11.000,- Kč/ha v závislosti na svažitosti při porovnání s Rakouskem. Rozdíl v základu +3.000 Kč/ha pro ČR je pouze optický, protože v Rakousku je prakticky vždy IP spojena s nějakou sazbou svažitosti. Svažitost se vztahuje i na terasy, kde se počítá původní svah. Pro připomenutí svažitost 25 % = naklonění svahu 11,25o, svažitost 40 % = naklonění svahu 18o. Vinice na rovině jsou v ČR výjimkou, většina ploch se nachází na svazích mezi 11,25o až 18o, ale poměrně časté jsou i svahy a terasy nad 18o.

Program vzdání se vinohradnictví Od sklizně 2005 SV ČR požaduje připojení se ČR k volitelnému programu vzdání se vinohradnictví dle kapitoly II nařízení Rady (ES) č. 1493/1999. Tlak vinařů se zesílil poté, co Komise zveřejnila svůj záměr reformy trhu s vínem, ze kterého vyplývá, že v blízké době dojde k liberalizaci a tedy ke zrušení regulace prostřednictvím výsadbových práv. Obchod s výsadbovými právy je v ČR na minimu a už se asi ani nezvýší, jestliže v dohledné době mají přestat tato práva existovat. Vyklučení za náhradu z prostředků EU je jediným možným zdrojem příjmu drobných pěstitelů, kteří (převážně z důvodu vysokého věku) chtějí vinohradnictví ukončit. Druhými zájemci budou větší podniky se starými vinicemi, které si takto v letech 2007 a 2008 vyklučí přestárlé plochy, během následujících let provedou rekultivaci těchto ploch a po uvolnění výsadbových práv je opět osadí révou, případně odkoupí práva od drobných vinařů, kteří budou postupně redukovat svoji činnost, jak tomu bylo po vstupu do EU i v Rakousku. Tento program se samozřejmě nebude vztahovat na vinice vysázené se státní dotací nebo podporou z Vinařského fondu a ani na vinice, u kterých byl využit program restrukturalizace. To znamená, že tento program se nebude vůbec týkat asi 10 tisíc hektarů vinohradů v ČR, zbývá tedy 8,5 tisíce ha, u kterých budou jejich pěstitelé a majitelé zvažovat výhodnost. Odhadujeme, že během let 2007 a 2008 by takto z ČR mohlo „zmizet“ za úplatu méně než 2 tisíce ha vinohradů (které by stejně byly vyklučeny a zůstaly jen virtuálně jako výsadbová práva) a „přitéct“ maximálně 200 milionů Kč. Od roku 2009 asi bude platit nové nařízení o společné organizaci trhu s vínem EU (po reformě), kde mohou být podmínky složitější nebo poskytované částky menší. Změna zákona o půdě Podle stavebního zákona je vinice stavbou. Stavbu vlastní její majitel. Podle zákona o půdě je však vinice porostem a majitelem porostu je majitel půdy. U staveb tomu tak ale není. Následkem jsou právní problémy, kdy právnická či fyzická osoba provede na své náklady a

47

ve smluvním vztahu s majitelem pozemku výstavbu vinice a poté o ni přijde (např. při dědění pozemků apod.).

Zákon o myslivosti Dosud špatně kontrolované rozšíření divoké zvěře má za následek, že se pěstují příliš vysoké tvary keřů (přes 1,0 m). Přitom pro dosažení potřebné listové plochy a pro využití tepla z půdy by výška kmínku neměla přesahovat 0,7 m. Je vhodné pro vinice stanovit jiný režim než je běžný v ostatní rostlinné produkci, vinice je nakonec stavba, má jinou hodnotu než porost obilí či brambor. Tím jsou i jiné škody způsobované zvěří. Často zvěř poškodí část vinice na příštích dvacet let. Například poškození 10 % keřů ve stáří 5 až 15 let znamená tříletou ztrátu hroznů asi 0,7 t/ha, tedy cca 10 tisíc Kč ročně. Náklady se přitom nesníží, takže škoda pak představuje asi 30 tisíc Kč a je obtížně vymahatelná. Jelikož v ČR neexistuje katastrální území, na kterém by se vyskytovaly pouze vinice, ale naopak vždy převažuje orná půda či jiná zemědělská půda, měla by být dána možnost odstřelu srnce, špačka, zajíce a králíka ve vinicích celoročně s výjimkou období březosti a odchovu mladé zvěře. V rámci restrukturalizace je sice umožněno oplocení vinice, ale celý proces by měl probíhat opačně, na náklady chovatele. Ten by si měl na své náklady (s případnou dotací) oplotit pozemky, na kterých hodlá chovat výše uvedené škůdce. Stávající zákon vychází z doby před sto lety, kdy menší počet jedinců vlastnil většinu půdy. Ale mezitím zanikla vrstva nevolníků a chalupníků, prakticky každý vlastní menší plochu půdy. A je nepřijatelné, aby mu na ní někdo jiný choval zvířata, která považují jím pěstované plodiny za svoji potravu. Měl by mít právo jejich regulace na svém území stejně jako se brání zlodějům ze strany lidí. I některým lidem by přišlo vhod, kdyby mohli svévolně užívat plodů z cizích pozemků. Živnostenský zákon Je třeba podpořit enoturistiku - nebyrokratickým způsobem umožnit ubytování až 10 osob v prostorách sklepa, umožnit podávání studených jídel (a ohřívaných párků), nealkoholických nápojů přímo ve sklepě. Vzorem mohou být předpisy pro výčep pod víchem v Rakousku, které byly platné ve své době i u nás.

5.2 Ekonomické podmínky rozvoje odvětví V podstatě jde o vytvoření konkurenceschopného ekonomického prostředí. Vinař v ČR musí být podpořen stejně jako jeho kolegové v ostatních členských státech. Jde o různé formy dotace ve výši přibližně 25 % ceny produkovaných hroznů. Takovéto vyjádření podpory je možné proto, že cena hroznů je v průměru stejná v celé EU. Pro vinaře z ČR by nyní bylo výhodnější, kdyby byly okamžitě zrušeny v celé EU veškeré dotace, protože nedosahujeme oné průměrné výše. Ale pokud podpory v EU existují, musí se i ČR snažit o to, aby náš vinař nebyl diskriminován. V některých případech nelze jednotlivé podpory slučovat, u jiných se zase vyžaduje finanční spoluúčast více partnerů. Tak je tomu jak v ČR, tak i v EU. Proto v dalším textu bude návrh podpůrných programů rozdělen podle zdroje financí a nikoliv podle předmětu určení prostředků. Cílem v EU i ČR je podpořit zemědělství, údržbu a ráz krajiny, ekologizaci, osídlení vesnic a zaměstnanost. Nástroji k dosažení by měly být národní dotace na podporu šlechtění révy v ČR, národní podpora provozu technického izobátu révy, sdružená převážně evropská podpora pěstitelům zapojeným do systému kontrolovaného ekologického vinohradnictví a kontrolované integrované produkce hroznů, evropská dotace na restrukturalizaci vinohradnictví a bude-li to možné i vinařství, podpora „otevření sklepů na vinařských stezkách“. Nutná je i likvidace přestárlých vinic.

48

Dále by měla probíhat propagace jakostního vína z ČR na tuzemském trhu, podpora účasti našich vín na soutěžích v zahraničí a podpora prezentace našich vín v zahraničí. Tomu se musí věnovat Vinařský fond a Státní zemědělský intervenční fond. Nepostradatelnou roli při poskytování půjček vinařům musí nadále hrát Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, zvláště svou záruční funkcí vůči bankám.

Návrh státních podpůrných programů Jde o takové potřebné programy, které nelze podpořit z evropských zdrojů a kterým EU na druhou stranu nebrání. • Podpora šlechtění révy – podpůrný program MZe jako dosud, celkový objem prostředků ročně asi 10 milionů Kč • Podpora provozu technického izolátu v Lednici na Moravě – na oddělení révy cca 2 miliony Kč ročně • Podpora zavádění kapkové závlahy do vinic a révových školek se sazbou podpory ve výši 50 tisíc Kč/ha prokázaných nákladů, celkem ročně do 10 milionů Kč. • Úhrada 50 % nákladů na pojištění vinic proti krupobití a mrazu. Potřebná částka v roce 2007: do 20 milionů Kč, později max. 30 milionů Kč. • Podpora evropské integrace nevládních organizací Návrh podpor z Vinařského fondu • Prosazování značky pro víno z Moravy a z Čech • Informování spotřebitelů o prospěšnosti umírněné konzumace vína • Podpora producentům při účasti na vybraných zahraničních soutěžích vín • Podpora producentům při účasti na vybraných veletrzích v tuzemsku i v zahraničí Celková roční použitelná částka se podle stávajícího nastavení bude pohybovat v rozsahu 50 až 60 milionů Korun Návrh programů s finanční účastí EU Jde o podpory, kde můžeme získat část příspěvků ČR, které platíme EU, zpět. Vyžadují ale menší spoluúčast státu. Přibližně lze konstatovat, že na vynaloženou 1 Kč ze státního rozpočtu se ČR vrátí další 3 až 4 Kč odvedené EU. Ekologizace vinohradnictví. Jde o součást programu EU EAFRD, kde je poměr financování nastaven na 80 % EU a 20 % členský stát. • ekologické vinohradnictví: 35.000 Kč/ha, v prvních letech celkem asi 1 milion Kč, z toho ČR 200 tisíc Kč • integrovaná produkce hroznů: 20.000 Kč/ha, v prvních letech celkem asi 150 milionů Kč, z toho ČR 30 milionů Kč Z hlediska objemu prostředků je tento program spolu s restrukturalizací nejvýznamnější pro vinohradnictví v ČR, dále jde o image vína z ČR, snížení zatížení krajiny a konkurenceschopnost našeho vinohradnictví. Po desetileté existenci (2014) tohoto programu lze předpokládat zapojení 5 % plochy vinic do ekologického vinohradnictví a 90 % plochy do integrované produkce. Podpora turizmu ve vinařských stezkách. Tato podpora by měla být přinejmenším z části hrazena z prostředků fondů EU. Jde vyloženě o regionální podporu, nositelem programu budou kraje. Podpora by měla být orientována na „otevření sklepů“. To znamená, že na základě projektu vinařské obce, kterou by se tato zavázala na deset let, že bude každý den otevřen alespoň jeden sklep, by obdržela finanční prostředky z EU a příslušného kraje, který by se do programu zapojil. Byl by vypracován systém oznamování informace, který sklep je právě otevřen. Prostředky by byly určeny na vybudování zázemí pro přijímání turistů ve sklepě, tj. kuchyňka, záchody, degustační místnost. Součástí projektu by mohlo být zřízení nebo upravení 1 vinotéky v obci, pokud by se provozovatel zavázal v ní nabízet výhradně vína z obce. Na každých započatých deset podpořených sklepů v obci by musel být otevřen trvale například v době od 9,00 do 21,00 hod. jeden sklep s kapacitou pro alespoň 15 turistů.

49

Investice do každého sklepu lze předpokládat v rozsahu 0,5 až 1,0 milion Kč, většina by byla hrazena z prostředků EU, asi 10 % z krajů a zbytek by si sám hradil investor. Například JMK by prostřednictví RRAJM žádal o projekt, který by byl společný pro celý kraj, jednotlivé vinařské obce by měly možnost reagovat v určitém čase na zveřejněnou výzvu. Roční čerpání podpor by se mohlo pohybovat v řádech stovek milionů Kč.

Programy financované EU Zde jde o programy, které jsou plně hrazeny z prostředků, které členské státy odvedly EU a tato je pak zpět poskytuje všem, kdo splní příslušná pravidla. Neúplné čerpání těchto prostředků by proto bylo přímo trestuhodné. Nejvýznamnějším programem pro vinaře je restrukturalizace vinohradnictví. Tento program je podle nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 určen na přizpůsobení vinohradnictví požadavkům trhu s vínem, především k nahrazení velkého množství stolního vína menším množstvím jakostního vína. Po reformě trhu s vínem EU asi zaznamená změny pravidel, které by se ale měly odvíjet pro nás pozitivním směrem. Existuje program EU nazvaný vzdání se vinohradnictví. Vznikl v osmdesátých letech minulého století a nyní je definován v nařízení Rady (ES) č. 1493/1999. Jde o to, že se vyklučí vinice a už se znovu nevysadí, za což pěstitel získá podporu v částce cca 100 tisíc Kč/ha. Každý členský stát může tento program využívat, Česká republika se k němu dosud nepřihlásila. Je smysluplné tento program využít i pro naše vinaře, zvláště v letech 2007 až 2009. Vyřeší se tím problémy s přestárlými vinohrady ať už u drobných pěstitelů či u družstev s plochou, na kterou nemají dostatečný odbyt hroznů. Zde lze očekávat ročně na restrukturalizaci 100 milionů Kč, po reformě i více a maximálně 200 milionů Kč celkem za vzdání se vinohradnictví.

Celkové nároky na rozpočty v nejbližších letech Podle výše uvedeného návrhu podpor by při plném čerpání bylo ročně pro vinařství ČR získáno celkem 250 milionů Kč ze zdrojů EU a 80 milionů Kč ze státního rozpočtu, tedy celkem 330 milionů Kč. To odpovídá oněm 25 % dotace hodnoty hroznů, jak je v průměru běžné v EU. Jde o prostředky, které obdrží přímo vinaři. Mimoto budou na vinařství ročně vynakládány prostředky ve výši 50 až 60 milionů Kč z Vinařského fondu na obecnou propagaci vína a další stovky milionů přes kraje v rámci podpory turizmu.

5.3 Konkurence Vinohradnictví a vinařství je dynamickým odvětvím. Jedná se o odvětví globální neboť s produkcí se setkáváme v Evropě západní, střední i východní, v Severní Americe, Jižní Americe, Jižní Africe, Oceánii a Asii. Svým charakterem se jedná o strategické odvětví neboť je založeno na trvalých porostech vinic (25 let) a návazné technologie jsou dlouhodobými drahými investicemi. Podnikatelé i manažeři v tomto odvětví svými dnešními rozhodnutími určují dlouhodobý strategický směr podnikatelské aktivity firmy. Odvětví je také pod vlivem vnějšího světového prostředí, ale současně i pod vlivem národního (vnitřního) prostředí. Vzhledem k tomu, že vinohradnicko vinařské odvětví v České republice má strategický charakter, je nutné mu věnovat patřičnou pozornost a strategický význam, zvláště v některých regionech, podporovat. Jedná se totiž o produkci trvalého porostu révy, jejíž produkčnost přesahuje významně tradiční zemědělské plodiny a návazné zpracovatelské kapacity jsou tak investičně náročné, že jejich zavedení nemůže být pouze na základě

50

intuitivního rozhodnutí managementu podnikatelského subjektu či jednotlivce. Má-li podnik dobrou strategii, odlišuje se od ostatních a vytváří si jedinečnou pozici v odvětví resp. na trhu. Strategie není náhoda ani kus štěstí, ani intuice, ale je to výsledek cíleně orientovaného procesu. uvádějí, Úspěšný rozvoj podnikatelského subjektu je podmíněn vytvářením rovnovážného stavu s vnějším prostředím. Současně je nutné okolí i podnik analyzovat ze dvou pohledů: pozičního i zdrojového. Podniková strategie by měla být založena na výběru vhodného odvětví a tato strategie by současně měla vytvářet bariéry vstupu do odvětví. Nejenom výrobek a podnik, ale i odvětví prochází vlastním vývojem neboli životním cyklem. Od roku 1975 do roku 2001 se světová spotřeba vína snížila o 65 milionů hektolitrů. Ke konci století se pokles spotřeby zpomalil. Snížení spotřeby můžeme na základě poznatků vysvětlit tím, že hlavní pokles je nutno přičíst zemím tradičních producentů – Francii, Itálii, Španělsku. Jednou z příčin snížení konzumace v těchto zemích je změna orientace každodenních konzumentů na konzumaci vína příležitostnou, na změně modelů spotřebitelského chování. Základní tendencí je snaha o získání spotřebitele, který bude věrný určitému produktu. Tuto věrnost si musí producent získat i určitými výdaji, které jsou spojeny s uváděním produktů na trh. Na trzích nápojů je víno vystaveno vlivu nápojů substitučních. To platí i pro jiné nápoje s obsahem alkoholu (pivo, lihoviny). Evropa přešla od spotřeby vína, která byla vázána na kulturní a sociální vlivy, ke konzumaci diverzifikovanější, moderní, kterou určují země anglosaské. Na zvyky resp. jejich změnu dnes působí tzv. preskriptoři a příležitostní lídři, kam řadíme novináře, someliéry, majitele restaurací, znalci vína, kteří významně ovlivňují profesionální obchodníky, spotřebitele hlavně v zemích s přebytkem vína, ale hlavně v zemích anglosaských, kde spotřebitel je silně pod vlivem doporučení a ujišťování o jeho potřebách. Výrazně se vytvářejí segmenty trhu vína: základní trh, lidová kvalita, super kvalitní trh, ultrakvalitní. Trh je také citlivý k tématům zdraví a potravinové bezpečnosti. Pozitivně působí úspěch Francouzského paradoxu. Tento jev vede ke změně orientace zákazníků na červená vína, které na trhu dominuje (55 %). To se opět významně projevilo v hlavních zemích anglosaských, které byly tradičně zaměřeny na vína bílá (56 % celkové spotřeby). Tento trend zaměření na kvalitní červená vína je využíván jako páka, kterou využívají četní prodejci vína a jež působí zpětně na restrukturalizaci vinic producentů hroznů. Odvětví vinařsko vinohradnické významně přispívá k rozvoji světového obchodu. V tom můžeme pozorovat multifunkčnost tohoto odvětví. Za posledních deset let, které bylo možno statisticky vyhodnotit (1988 – 1998), došlo k 50 % nárůstu světového obchodu s vínem. Absolutní hodnota obchodních transakcí je vyjádřena číslem 66 milionů hektolitrů v roce 1998 oproti 44,2 milionům hektolitrů v roce 1988. Na údaji z roku 1998 se podílí ze 71 % 5 evropských hlavních producentů, ze 14 procent producenti z USA a jižní polokoule a zbytek (15 %) jsou ostatní producentské země. Významný nárůst objemu je zřetelný u zemí tzv. Nového světa, kdy se podíl zvýšil ze 4 na 14 procent a jejich vliv bude vzrůstat vzhledem k růstu potenciálu produkčních ploch. Producenti, resp. zpracovatelé vína, jsou stále více pod tlakem odběratelů, kteří mají zájem o jejich produkci, aby ji uplatnily na trhu. Dochází k destrukci tradičních prodejních cest, které zahrnují distribuční firmy. Mezi 10 prvními distribučními firmami je 6 amerických, 2 japonské, 1 německá a 1 francouzská. Některé evropské firmy mají zájem integrovat tak, že by si začlenily do svých aktivit průmyslové lahvování vína, či dokonce celé vinařství. Vlastní produkt – víno, pro svoji atraktivitu dnes podporuje tři cesty produktu od výrobce ke spotřebiteli. Jedná se o tvorbu vinných barů – jež podporují obchodní řetězce, dále nejširší využití elektronického prodeje pomocí internetu, e-mailem a souběžně, což podporuje multifukčnost odvětví je vůle prosadit prodej u producenta (vlastníka vinohradů, respektive zpracovatelských technologií), který je navázán na vinařskou turistiku a podpořen vysokou profesionalitou prodeje vína při této doplňkové funkci pro výrobce. Evropa, díky své politice, která se opožděně přizpůsobuje novým podmínkám na globálním trhu, prostřednictvím největších producentů ztratila za deset let 17 % ploch vinic (700 000 ha). Tím vytvořila prostor pro země Nového světa. Současně v letech 1994 až 1997 země Nového světa vysadily 80 000 ha vinic s mezinárodními odrůdami s dvoutřetinovým podílem modrých odrůd (Cabernet Sauvignon, Merlot, Syrah, Pinot Noir, Chardonnay, Sauvignon).

51

Nové vinice jsou moderní, přizpůsobené maximálně mechanizaci, zavlažované, využívající pedologickoklimatické podmínky, což vše umožňuje významně omezovat náklady na produkci. Obchodníci, aby měli ještě větší vliv na náklady a kvalitu vína, vstupují do integrace (nákup vinic nebo uzavírání kontraktů). Díky tomu mají vliv na školení vína, údržbu vinic, zajišťování zásobování v ceně, množství a kvalitě, což na druhé straně dává výrobcům určité jistoty. Mezi světové lídry jsou řazeni Francie, Španělsko, Itálie, USA, Chile, Austrálie. Mezi vyzyvatele Jižní Afrika, Argentina a konečně mezi outsidery jsou momentálně řazeni Maďarsko, Německo, Nový Zéland, Bulharsko, Portugalsko a Česká republika. Konkurenční prostředí je trvale vystavováno klimatickým, technologickým změnám a změnám na trhu vína. Česká republika, kterou hlavní producenti globálního trhu berou jako outsidera v oblasti odvětví vinohradnictví a vinařství, si musí sledováním světového makroprostředí ujasnit své příležitosti a ohrožení, kterým bude čelit, pokud chce zachovat či dokonce agresivně rozvíjet vinohradnicko vinařskou produkci. Na druhé straně globální problémy nemusí působit lokálně. Naopak rozvoj produkce, kvalita a cena může podpořit multifunkčnost sledovaného odvětví i zemědělství jako celku. Manažeři by se u nás neměli ve sledovaném odvětví chovat jako outsideři, ale podporovat rozvoj a prodej produkce, kvalitu a cenu. Tím podpoří multifunkčnost zemědělství regionů a podpoří produktivitu prostřednictvím znalostí. Tuzemským producentům lze doporučit jako základní a nejdůležitější strategii udržování stávajících zákazníků a pouze těm největším strategii získávání zákazníků nových. Z pohledu potravinářského průmyslu a jeho specifik lze zdůraznit intenzivní soupeření stávajících konkurentů, vysokou vyjednávací sílu obchodních řetězců, substituční provázanost některých odvětví, nevýznamnou pozici výrobců komplementů (případně neexistenci komplementů) a také poměrně nízký vyjednávací vliv dodavatelů. Specifickým vlivem je rovněž právní regulace odvětví projevující se hlavně enologickými, hygienickými a bezpečnostními předpisy. Odvětví vinařství v České republice je hodnoceno jako nadprůměrně atraktivní vzhledem ke klíčovým kritériím atraktivity. Česká republika je zemí, v níž se velikost trhu v posledním desetiletí postupně zvyšuje. Přes tento postupný nárůst nedosahuje spotřeba vína na obyvatele v ČR průměru za celou Evropu a všeobecně se očekává, že se na tuto úroveň během příštích pěti let dostane. Navíc domácí produkce vína, která je spotřebiteli preferována, neuspokojuje v posledních letech ani třetinu poptávky. Zkoumané odvětví je v tomto ohledu velmi atraktivní. Při sledování vývoje spotřeby vína na obyvatele je v posledním desetiletí patrný vzestupný trend jehož pokračování je velmi pravděpodobné i v nejbližší budoucnosti – zvláště vezmeme-li v úvahu průměrnou spotřebu v zemích EU a postupné sbližování spotřebitelských zvyklostí v rámci integrované Evropy. Proto lze atraktivitu ocenit opět jako velmi atraktivní. U vín nižších kvalitativních tříd panuje poměrně intenzivní soupeření, jehož základním nástrojem je cena. Zde je tedy způsob oceňování dán orientací podle konkurence. Naopak u vín vyšších kvalitativních tříd mají výrobci podstatně větší prostor pro zohlednění výrobních nákladů i požadované marže, neboť nízká cena může v tomto segmentu zákazníky od nákupu i odradit. Konkurenční struktura odvětví vinařství prochází v současnosti další etapou vývoje a dochází k vyšší koncentraci. Jednoznačným vůdcem trhu je firma Bohemia Sekt, a. s., následovaná firmami Vinium Velké Pavlovice, Znovín Znojmo a Vinné sklepy Valtice. Na trhu dále působí několik dalších menších firem a velký počet „malých vinařů“ – většinou působících výhradně na lokální bázi. Velké firmy sice víceméně určují hlavní vývojové trendy odvětví, ovšem menší výrobci využívají blízkého kontaktu se zákazníkem, což jim umožňuje pružně reagovat na aktuální situaci. Nejvíce ohroženou je skupina středně velkých firem, které musí být velmi opatrné při využívání výhody širšího působení (hlavně s ohledem na náklady s takovýmto působením spojené) i výhody bližšího kontaktu se zákazníkem (který je omezen právě rozsahem působení).

52

Pokud jde o kupní sílu zákazníků, lze vycházet z toho, co již bylo řečeno o velikosti trhu. Domácí spotřeba výrazně převyšuje kapacity domácích výrobců, což se promítá do preference domácích přívlastkových vín před kvalitativně srovnatelnými zahraničními víny. Opačná je situace u vín stolních. Zkušenost velkoplošných prodejen s podíly jednotlivých kvalitativních tříd na celkovém objemu prodaného vína ukazuje, že v tomto typu prodejen nakupují víno spíše zákazníci z nižších příjmových skupin, takže přes tři čtvrtiny objemu prodaného vína tvoří právě vína stolní, většinou z dovozu. Stále je však posilováno povědomí veřejnosti o třídění vín podle zákona o vinohradnictví a vinařství a roste poptávka po vínech vyšších kvalitativních tříd. Rozmanitost trhu s vínem je velmi posilována charakterem produkce (velký vliv klimatických a půdních podmínek na chuťové charakteristiky hroznů a omezená možnost tyto charakteristiky standardizovat), tradicí „odrůdových“ vín a také velkým počtem relativně menších výrobců vína, kteří jsou zároveň pěstiteli vinné révy. Velmi výjimečná je preference konkrétní značky (konkrétního výrobce) ze strany spotřebitelů. Preference se zaměřují spíše na barvu případně na odrůdu vína. V tomto směru je usnadněná pozice nově vstupujících firem, které se díky nízké preferenci značky mohou na trhu snadněji prosadit. Z hlediska technologické náročnosti patří vinařství mezi středně náročné – ve srovnání s těžkým strojírenstvím je mnohem méně náročné, naopak ve srovnání s odvětvími z oblasti poskytování služeb je náročnost vyšší. Víno nepatří mezi produkty naprosto nezbytné k naplnění základních potřeb člověka. Na druhou stranu si postupně upevňuje své místo na jídelníčku člověka a přes možné přesuny v preferenci kvalitativních tříd pravděpodobně víno jako takové na tomto jídelníčku zůstane. Legislativa se projevila jako jeden z důležitých vlivů souvisejících s preferencí kvalitnějších vín ze strany spotřebitelů. Třídění vín umožňuje spotřebitelům snadno rozeznat kvalitu vína a přispívá k jejich lepší informovanosti. Jako potravinářské odvětví je navíc vinařství regulováno celou řadou hygienických předpisů v souvislosti nejen s výrobou, ale také se způsobem uskladnění a prodeje. Vliv sezonnosti na odvětví vinařství se projevuje zvláště v období sklizně hroznů a jejich zpracování, a také koncem kalendářního roku, kdy se začínají objevovat první vína vyprodukovaná ze sklizně hroznů v daném roce. Největší odbyt vína však každoročně nastává v období před vánočními svátky. Mimo tuto dobu je spotřeba vína relativně stálá. Vinařství je nadprůměrně atraktivním odvětvím. Při hodnocení atraktivity odvětví velmi záleží i na úhlu pohledu. Jinak je atraktivita odvětví viděna firmami, které v odvětví již působí, jinak těmi, které uvažují o vstupu do něj. Jinak je viděna velkými, dominantními firmami, jinak firmami, které jsou zaměřeny spíše na místní nebo regionální trh. Důležitou roli zde hraje také faktor času. Dá se očekávat, že bude pokračovat koncentrace odvětví a stávající velké firmy budou dále přebírat své menší konkurenty. Pravděpodobný je rovněž vstup zahraničních subjektů zvláště do těchto velkých firem.

5.4 Výzkum, zavádění nových poznatků do praxe a poradenství Ideální by bylo zřídit státní výzkumný ústavu vinařský. Jeho více než desetiletá neexistence se již značně projevila na stavu oboru a škody budou v případě neřešení dále narůstat. Podstatou jeho činnosti by měla být oblast ekonomická (vztah mezi náklady a příjmy podnikání v oboru), pěstitelská (ověřování a hledání nových, vhodnějších pracovních postupů a způsobů vedení) a zpracovatelská (rovněž zkoušení nových metod). Zpočátku by měl postačovat na každou z uvedených oblastí jeden pracovník s vysokoškolským vzděláním a kratší praxí v zahraničí, dále jedna sekretářka a účetní. Potřebné manuální práce včetně nezbytné techniky by mohly být prováděny formou služeb jinými podniky. Jako nejvhodnější místo se jeví Lednice, a to z několika důvodů: • Přesunutím zahradnického učiliště do Valtic by bylo možné získat potřebné prostory i vybavení (4 až 5 kanceláří, sklad, 5 počítačů)

53

•

Blízkost zahradnické fakulty, Mendelea, technického izolátu révy, střední vinařské školy a učiliště, Svazu vinařů ČR ve Velkých Bílovicích, obce s největší plochou vinic v ČR a tím i možnosti k vinohradnickým pokusům • Relativně dobré spojení s Brnem a Prahou (blízkost dálnice a železnice) • Dislokace uvnitř vinařských oblastí ČR • Tradice. Druhou variantou z hlediska organizačního by bylo vytvoření odděleného pracoviště Výzkumného ústavu rostlinné výroby Praha – Ruzyně v Lednici na Moravě. Tím by „VÚ vinařský“ patřil pod MZe, z jehož rozpočtu by byl financován. Aby tento krok měl pro praxi význam, musela by být ustanovena rada ze zástupců vinohradnictví a vinařství, která by rozhodovala o zaměření ústavu a jednotlivých výzkumných úkolech financovaných státem. V rámci stávajících možností výzkumu přes NAZV se na vinařství dostane jen výjimečně. Od rozdělení Československa se vinařským výzkumem zabývají jen univerzity a to vždy konkrétním projektem na určité téma. Systém vinařského školství je popsán v kapitole 2.8. Mimo klasické stupně vzdělání by měly existovat různé kurzy pro úzce zaměřené zájemce. Například jednodenní kurz řezu révy, 1 – 2 týdenní kurz pěstování révy vinné, 1 – 2 týdenní kurz výroby vína, 3 denní kurz pro milovníky vína, jednodenní zkoušky pro degustátory vína, 2 týdenní kurz pro sommeliery a podobně. Zajištěním je vhodné pověřit SViŠ Valtice, Vinařskou akademii Valtice a Národní vinařské centrum Valtice. Poradenství pro vinaře by mělo být zajišťováno ve dvou úrovních: Nižší stupeň, který by celoplošně měli možnost využívat všichni vinaři, by vycházel ze znalostí elementárních skutečností. Jednalo by se například o vývoj počasí, zásobení půdy a rostlinných tkání živinami, složení vína. Na základě těchto poznatků by byla zpracovávána prognóza výskytu chorob révy vinné pro jednotlivé pěstitele (využití telefonu, faxu, e-mailu), doporučení hnojení jednotlivým pěstitelům na základě rozboru půdy a/nebo rozboru listů, další postup při ošetřování vína. Tuto činnost by mohla částečně za státní prostředky a prostředky kraje provádět SViŠ ve Valticích, kde by každý den byl v době od 8 do 13 hodin k dispozici na telefonu, faxu, e-mailu pracovník vyhodnocující dotazy, který by na ně odpovídal a předával je případně k vyřešení odborníkům (laboratoře, specializovaní učitelé). Prognóza výskytu chorob by měla být zdarma, poradenství vyžadující předcházející rozbor půdy, listů nebo vína částečně hrazeno žadatelem. Bylo by vhodné, aby se postupně střídali všichni učitelé vinohradnictví a vinařství (asi 4) – z hlediska jejich dalšího vzdělávání. Vyšší stupeň poradenství – projekty pro konkrétní podnik apod. – by za částečnou úhradu nákladů ze strany žadatele prováděla ZF nebo VÚ vinařský v Lednici.

5.5 Propagace Zákazníci na domácím trhu Program by měl oslovit především aktivní, vzdělané lidi, s průměrným a vyšším příjmem, kteří vyhledávají a dokáží rozeznat kvalitní víno. Zákazníci na zahraničních trzích Definice je podobná, jako u zákazníků na domácím trhu; navíc jde o lidi, kteří hledají zvláštnosti a speciality, co se týče vína. Vize a dlouhodobé cíle Výrobci, ale i prodejci vína a sommelieři se budou zaměřovat především na vína vyšší a nejvyšší kvality a budou hrdí na to, že nabízí víno z České republiky. Domácí spotřebitelé budou preferovat kvalitní moravské a české víno kvůli jeho kvalitě a zajímavosti, přiměřené cenové relaci, ale také kvůli národnímu původu.

54

Zahraniční konzumenti a obchodníci budou informování o víně z ČR, o jeho odlišnostech, zvláštnostech a přednostech, a vnímat víno z České republiky jako naprosto srovnatelné s nejlepšími víny středoevropského regionu, zejména Rakouska a Německa. Dlouhodobými cíli našeho vinařství by mělo být: • zlepšení image našich vín doma i v zahraniční •

zvýšení spotřeby vína na tuzemském trhu a to zejména kvalitního domácího vína.

Cílem národního komunikačního a propagačního programu vín z České republiky by mělo být informovat spotřebitele o významu a o prospěšnosti vína jako nápoje přesvědčit je o tom, že naše víno je: • zdravý přírodní produkt •

ideální společenský nápoj a nápoj velmi vhodný k jídlu

•

kvalitativně naprosto srovnatelné se špičkovými víny Evropy i zámoří

•

jedinečné kvůli své originální ovocitosti a kořenitosti, ale i odrůdové variabilitě

•

produkt s velmi bohatou tradicí, ale dnes převážně vyráběný na nejmodernější technologické úrovni.

Strategie pro zákazníky na tuzemském trhu spočívá v zaměření komunikačních (a obecně všech marketingových) nástrojů na cílového spotřebitele. Kombinací komunikačních nástrojů je nutno spotřebitele informovat a přesvědčit o tom že: a) víno je „módní“ nápoj, nejušlechtilejší z alkoholických nápojů s příznivými zdravotními účinky, ideální společenský nápoj, nápoj jak ke každodenní střídmé konzumaci zejména k jídlu, tak ke slavnostním příležitostem b) moravské a české vinařství udělalo za posledních deset let obrovský skok dopředu zejména v kvalitě a naše víno (zejména bílé, ale červené nezatracovat!) je kvalitativně srovnatelné se špičkovými evropskými víny (důraz na originálnost a výhodu severní vinařské oblasti) c) je vhodné se orientovat na kvalitní jakostní vína (na úkor levných stolních vín, případně dalších alkoholických nápojů). Výsledkem by měl být přesvědčený a nadšený zákazník, který je o víně informován a vyžaduje u prodejců kvalitní tuzemské víno. Opomenout ale nelze ani subjekty působící v oblasti prodeje a styku se zákazníky (vinotéky, restaurace, ale i např. supermarkety a v neposlední řadě na samotné výrobce vína). Je nutno je jednak přesvědčit o myšlenkách uvedených pod body a) až c) v předchozím odstavci a zároveň jim poskytnou podporu zejména ve formě: a) vzdělávací podpory (školení, semináře, kurzy) b) informační podpory (seznam vinařů a vinoték na internetových stránkách a dalších informačních zdrojích pro veřejnost) c) materiální a technické podpory (informační postery, letáčky, propagační předměty atd.) d) organizační podpory – organizační podpora účasti na veletrzích a soutěžích vín e) propagační podpory – pomoc vinařům při prezentaci v médiích Výsledkem by měl být vzdělaný a úspěšný vinař či prodejce vína, hrdý na to, že prodává víno z České republiky, přesvědčený o výhodnosti participace na národním marketingovém programu propagace vín z České republiky. Poznámka: specifickou skupinou zákazníků na domácím trhu jsou cizinci – turisté. V této oblasti je třeba se speciálně zaměřit na informační a materiální podporu našim vinařům,

55

sommelierům, obchodníkům atd., kteří tyto zákazníky obsluhují, tj. zajistit jim mimo jiné kvalitní propagační a informační materiály o našem víně v cizích jazycích.

Strategie pro zákazníky na zahraničních trzích (export) Pro zahraniční trhy je třeba zvolit odlišnou strategii a to i z hlediska času. Nyní je třeba se prioritně zaměřit na domácí trh, využít příznivého naladění konzumentů a médií a zastavit hrozící nápor zahraničních vín, která jsou u nás nabízena ve stále větším množství a přitom v relativně příznivé kvalitě i ceně. Export nikdy nebude tvořit příliš vysoký objem v celkovém prodeji tuzemských vín (což ale nemusí platit u některých specifických kategorií, např. suchá aromatická vína či přírodně sladká vína). Důležitost exportu je ale mimo vlastního vyvezeného objemu také v pozitivním přínosu pro image na tuzemském trhu. U zahraničních trhů je třeba se zaměřit na země, u kterých je největší pravděpodobnost úspěchu s našimi víny a úzce spolupracovat s našimi výrobci, kteří jsou nejlépe připraveni na zahraniční trhy vstoupit. U zahraničních trhů je třeba primárně poskytovat kvalitní technickou a informační podporu výrobcům či obchodníkům-exportérům. Financování těchto aktivit: Prostřednictvím Vinařského fondu.

5.6 Rozvoj tradice, folklóru a vytváření podmínek pro rozvoj cestovního ruchu Typickým představitelem řešení těchto otázek jsou Moravské vinařské stezky. MVS jsou dlouhodobý projekt rozvoje vinohradnictví a vinařství, rozvoje turistických produktů a služeb na jižní Moravě. Je to společný projekt vinařských obcí jižní Moravy a Nadace Partnerství, směřující k vizi jihomoravského venkova jako „Kraje památek a vína“. Tento projekt by měl přivést občany, zastupitele, úřady a podnikatele ke zlepšení života v jejich obci a k podpoře rozvoje cestovního ruchu v celém regionu. Rozvoj cestovního ruchu v této oblasti by pomohl snížit nezaměstnanost v tomto regionu. Podpora rozvoje cestovního ruchu je jednou z priorit rozvoje Jihomoravského kraje, okresů a mikroregionů jižní Moravy. Ovšem v současné době je rozsah služeb a kvalita jejich poskytování na nízké úrovni, turistické produkty pro venkov prakticky neexistují a neexistuje struktura organizace cestovního ruchu – odstranění těchto problémů je jedním z cílů programu Nadace Partnerství. Hlavní trasa Moravských vinařských stezek tzv. páteřní stezka vede ze Znojma do Uherského Hradiště a měří 245 km. Na ni se připojuje deset stezek, které vedou jednotlivými vinařskými oblastmi. Díky mapě a rostoucímu zájmu obcí se Moravské vinařské stezky staly známým pojmem. Tyto trasy vedou oblastmi Moravy, jsou vedeny převážně po místních komunikacích, vinicemi, sady, kolem vinných sklepů a významných památek kraje. Každá z bývalých desíti vinařských oblastí má svou vlastní vinařskou stezku, všechny jsou pak společně propojeny páteřní Moravskou vinnou stezkou od Znojma až do Uherského Hradiště. Moravské vinařské stezky tvoří ucelenou síť značených cyklistických tras na území všech vinařských oblastí jižní Moravy. Celá síť cyklotras bude postupně doplňována a propojena s dálkovými cyklistickými trasami spojující vinařský region s Vídní a dokončena bude Brněnskou vinařskou stezku. Jednotlivé stezky spolu s páteřní trasou nabízí cyklistům mnoho kratších a delších okruhů pro cykloturistické výlety. Návštěvníci si mohou z nabídky vybrat podle vlastní chuti například kratší jednodenní výlet sady a vinicemi po Velkopavlovické vinařské stezce nebo 245 km dlouhou trasu po červeně značené Moravské vinné stezce od svahů Bílých Karpat na východě až po národní park Podyjí na západě. Všechny vinařské stezky jsou značeny společným logem, každá stezka má svou barvu. Trasy jsou značeny žlutými kovovými tabulkami. Informační směrovky s piktogramy upozorňují na zajímavosti a služby v blízkosti trasy. V každé obci na vinařských stezkách

56

najedete i tabuli s celkovou mapou místní vinařské stezky. Informace v terénu jsou někde doplněny tabulemi s popisem místních zajímavostí nebo plánkem obce s vyznačenými službami. Detailní popis tras vinařských stezek poskytuje sada deseti map Moravských vinařských stezek. Mapy obsahují všechny další cyklistické trasy, trasy pro pěší i výškové profily tras. Velmi užitečnou pomůckou je grafické rozlišování cest s nízkým provozem motorových vozidel, silnic s vyšším provozem, nezpevněných cest s dobrým povrchem, cest s obtížně sjízdným povrchem a konečně stezek s vyloučením motorové dopravy. Vytvoření sítě komunikací výlučně pro cyklisty je cílem do budoucna. Bude to i podmínkou pro možnost ochutnání vína cyklisty. Jeden z doprovodných projektů jsou tzv. Vinařské uličky - jedná se o vinohradnické stavby postavené na nejlepších svazích v obcích. Tyto stavby jsou hlavně na jižní Moravě a v Rakousku. Z celkového počtu asi 310 vinařských obcí v nich nalezneme tyto uličky z 85 %. Ne všude mají podoby uliček, někde se jedná o enklávy sklepů, někde jsou sklepy různě po vinohradech. Kriticky je třeba přiznat, že vinařská turistika na Moravě v praxi příliš nefunguje, že nestačí vydat mapy s cyklotrasami a vyznačit je v terénu, ale je nutné na těchto trasách nabídnout kvalitní služby a ne zavřené sklepy nebo nemilou obsluhu. Pomoci by zde mohla i legislativní úprava a podpora kraje, jak je uvedeno v části 2.5.2.

6. Závěr Vinohradnictví a vinařství se stalo vlivem manažerského úsilí podnikatelských subjektů, zájmových svazů i státu dynamicky se rozvíjejícím se odvětvím v Česku. Předvstupní období do 30. 4. 2004 bylo pod významně pozitivním vlivem legislativních změn, který značně přispěly ke kvalitě výsledného produktu – vína. Došlo k výraznému rozšíření ploch vinic za posledních 10 let před vstupem s dotacemi na novou výsadbu v rozmezí 50 až 250 tisíc Kč/ha. Produkční potenciál je v roce 2006 19,3 tisíce ha vinic. Odvětví ve vztahu k této výměře, hodnotě produkce hroznů a vína využívá téměř 20 tisíc pracovních míst. Registrovaných pěstitelů je více než 18 tisíc a producentů vína je necelých 600. Česká republika však přes pozitivní rozsah základního zdroje (plocha vinic) zůstává největším dovozcem vína z nově přijatých zemí do EU. Výkupní ceny hroznů jsou relativně stabilní a rovněž i cenový rozdíl mezi bílými a modrými odrůdami. Pozitivně nastavené trendy musí odvětví prostřednictvím podnikatelských subjektů, jejich managementem, úsilím podnikatelů stabilizovat a využívat možností a zdrojů daných vstupem do výrazně většího prostředí Evropské unie s vazbami na zbytek světa. Rozvoj odvětví vinohradnictví a vinařství se tak stal významným strategických rozhodnutím, neboť vzhledem k trvalému porostu se jedná o strategii na nejméně 30 let v kontextu společenského prostředí Evropské unie, ale i zemí Nového světa a je pod vlivem příležitostí a ohrožení, které jsou nutné analyzovat metodami strategické analýzy. Zásadní význam na dvacátá léta tohoto století bude mít společná organizace trhu s vínem po její reformě. Od ní se budou odvíjet legislativní opatření ČR a často i finanční rámce. Proto se musí státní orgány i nevládní organizace na tuto reformu dobře připravit, aby vyzněla v náš prospěch. Velký vliv bude mít i způsob rozdělení finančních prostředků z Vinařského fondu, i když i zde bude rozhodující, jaké rámcové možnosti budou po reformě SOT. Lze tušit i narůstající úlohu krajů v určování finančních prostředků.

57

POUŽITÁ LITERATURA [1]

CYVÍNOVÁ, P. Analýza vnějšího agrárního obchodu v sektoru vinařství a vinohradnictví po vstupu ČR do EU. In: Sborník prací z mezinárodní vědecké konference Agrární perspektivy - Trvale udržitelný rozvoj agrárního sektoru - výzvy a rizika. Praha: ČZU v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2004, s. 315 - 319. ISBN 80-213-1190-8.

[2]

CYVÍNOVÁ, P. Charakteristika problematiky odvětví vinařství a vinohradnictví v procesu integrace ČR do EU. In: Firma a konkurenční prostředí 2004 - Sekce 2. Management v konkurenčním prostředí. PEF MZLU v Brně, 2003, ISBN 80-7157-719-7.

[3]

CYVÍNOVÁ, P. Charakteristika problematiky společné organizace trhu s vínem. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2004. sv. LII, č. 6, s. 211 - 221. ISSN 1211-8516.

[4]

CYVÍNOVÁ, P. Marketing jako zdroj konkurenční výhody v sektoru vinohradnictví a vinařství. In: Medzinárodné vedecké dni 2004: Európska integrácia - výzva pre Slovensko. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2004, s. 172 - 178. ISBN 80-8096-356-0.

[5]

CYVÍNOVÁ, P. Případová studie SOARE SEKT a její využití ve výuce. In: Aktualne problémy manažmentu a marketingu vo výučbe na vysokých školách. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2003, s. 183 - 186. ISBN 80-8069-284-X.

[6]

ČERNÍKOVÁ, R., ŠKORPÍKOVÁ, A., POŠVÁŘ, Z. Analysis in case studies - results, skills of students. In: WACRA 2003 - Interactive Innovative Teaching and Training. Needham, USA: WACRA, 2003, s. 109 - 116. ISBN 1-877868-22-1.

[7]

ČERNÍKOVÁ, R., ŠKORPÍKOVÁ, A. Vnější prostředí firmy podnikající na trhu vína v ČR v případových studiích studentů. In Aktualne problémy manažmentu a marketingu vo výučbe na vysokých školách. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2003, s. 177 - 182. ISBN 80-8069284-X.

[8]

ČERNÍKOVÁ, R. -- ŽUFAN, P. Analýza odvětví vinařství v České republice a Německu. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2004. sv. LII, č. 6, s. 19 25. ISSN 1211-8516.

[9]

ČERNÍKOVÁ, R. Analýza dovozních cen vína ve vztahu k odvětvové konkurenci. In: Firma a konkurenční prostředí 2004 - Sekce 3. Management v konkurenčním prostředí. Brno: KONVOJ, s. r. o., 2004, s. 72 - 81. ISBN 80-7302-075-0.

[10] ČERNÍKOVÁ, R. Analýza trhu vína v ČR a Rakousku. In: Medzinárodné vedecké dni 2004: Európska integrácia - výzva pre Slovensko. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2004, s. 190 - 195. ISBN 80-8096-356-0.

[11] ČERNÍKOVÁ, R. Influence of price level of imported wine on competition in the wineproduction sector in the Czech Republic. Agricultural Economics. 2004. sv. 50, č. 7, s. 315 - 320. ISSN 0139-570X.

[12] DUDA, J. Analýza vybraných ukazatelů vinařství a vinohradnictví České republiky a Bulharské republiky. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. LIII, č. 6, s. 45 - 52. ISSN 1211-8516.

58

[13] DUDA, J. Podnik - příležitosti a hrozby v současnosti. In: Medzinárodné vedecké dni 2004: Európska integrácia - výzva pre Slovensko. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2004, s. 232 - 238. ISBN 80-8096-356-0.

[14] DUDA, J. Vinohradnictví a vinařství Bulharské republiky. In: Firma a konkurenční prostředí 2005 - Sekce 3. Management v nových podmínkách. 1. vyd. Brno: KONVOJ, s. r. o., 2005, s. 28 - 36. ISBN 80-7302-098-X.

[15] DUDA, J. Vinohradnictví a vinařství Slovenské republiky. In: Odvětvové strategie a politiky. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2004, s. 5 - 11. ISBN 80-7157-835-5.

[16] DUDA, J. Výhodnost poskytování zaměstnaneckých výhod oproti zvýšení hrubé mzdy. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2004. sv. LII, č. 6, s. 67 - 76. ISSN 1211-8516.

[17] DUDA, J. Vyjednávací vliv odběratele na výrobce vína. In: Firma a konkurenční prostředí 2004 - Sekce 3. Management v konkurenčním prostředí. Brno: KONVOJ, s. r. o., 2004, s. 117 - 121. ISBN 80-7302-075-0.

[18] DUDA, J. Zaměstnanecká výhoda - příspěvek na stravování. In: Sborník vědeckých prací z mezinárodní vědecké konference Mladá Veda 2004. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2004, s. 234 - 238. ISBN 80-8069-456-7.

[19] DUDA, J. Značky kvality a víno. In: Faktory podnikovej úspešnosti v podmienkach európského agrárného trhu.1.vyd. Nitra: SPU v Nitre, 2005, s. 49 - 52. ISBN 80-8069-615-2.

[20] GODAIRE, J. Situace vinohradnictví Znojemské vinařské oblasti, In: Firma a konkurenční prostředí 2004 - Sekce 2. Management v konkurenčním prostředí. PEF MZLU v Brně, 2003, ISBN 80-7157-719-7.

[21] HRABALOVÁ, A. Analýza dopadů zařazení České republiky do vinařské zóny B na výrobu jakostního vína. In: MendelNET 2002/3. Brno: PEF MZLU v Brně, 2003, s. 177 - 181. ISBN 80-7302-047-5.

[22] HRABALOVÁ, A. Analýza společné organizace trhu s vínem a její vliv na vinohradnictví a vinařství v ČR. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2003. sv. 51, č. 2, s. 187 - 199. ISSN 1211-8516.

[23] HRABALOVÁ, A. Analýza struktury odvětví vinohradnictví v ČR. In: Firma a konkurenční prostředí 2003 - sekce 4. Kvantitativní metody v hospodářství. 1. vyd. Brno: KONVOJ, s. r. o, 2003, s. 473 - 481. ISBN 80-7157-695-6.

[24] CHLÁDKOVÁ, H., ČERNÍKOVÁ, R. Odvětví vinařství v digitální ekonomice. In: Agrární perspektivy XII - Nová ekonomika a rozšíření EU. ČZU v Praze, 2003, s. 239 - 246. ISBN 80-213-1056-1.

[25] CHLÁDKOVÁ, H., KUDOVÁ, D. Analýza spotřebitelského trhu s vínem. In: Firma a konkurenční prostředí 2004 - Sekce 3. Management v konkurenčním prostředí. KONVOJ, s. r. o., 2004, s. 179 - 186. ISBN 80-7302-075-0.

Brno:

[26] CHLÁDKOVÁ, H., KUDOVÁ, D. Charakteristika vnitřního prostředí firmy Patria Kobylí, a.s. In: Faktory podnikovej úspešnosti v podmienkach európského agrárného trhu. 1. vyd. Nitra: SPU v Nitre, 2005, s. 86 - 90. ISBN 80-8069-615-2.

59

[27] CHLÁDKOVÁ, H., POŠVÁŘ, Z., ŽUFAN, P. Consumer habits in the Czech wine market. Agricultural Economics. 2004. sv. 50, č. 9, s. 323 - 330. ISSN 0139-570X.

[28] CHLÁDKOVÁ, H., POŠVÁŘ, Z. Průzkum trhu vedoucí k získání využitelných poznatků o trhu s vínem, PEF MZLU v Brně. 2004. 51 s.

[29] CHLÁDKOVÁ, H., TOMŠÍK, P. Viniculture, Wine production and wine consumption in the Czech Republic. In: WACRA 05 - CASE METHOD Research and Application. Needham, USA: WACRA, 2005, ISSN 1554-7752.

[30] CHLÁDKOVÁ, H. Chování spotřebitelů na trhu vína v ČR. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. LII, 2004, č. 6, s. 175 - 187. 1211-8516.

ISSN

[31] CHLÁDKOVÁ, H. Názory obchodníků s vínem na trh a jeho změny. In: Sborník z vědecké konference "Procesní řízení". České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Katedra řízení, 2006, s. 14 - 20. ISBN 80-7040-914-2.

[32] CHLÁDKOVÁ, H. Rozhodování spotřebitelů při nákupu vína. In: Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie Medzinárodné vedecké dni 2006. Nitra: Slovenská poĺnohospodárska univerzita v Nitre, 2006, s. 819 - 824. ISBN 80-8069-704-3.

[33] CHLÁDKOVÁ, H. Situace na trhu vína v ČR. Brno: Folia, MZLU v Brně, 2006. 59 s. ISBN 80-7157-968-8.

[34] CHLÁDKOVÁ, H. Trh vína v Jihoafrické republice. In: Firma a konkurenční prostředí 2005 – Sekce 3. Management v nových podmínkách. 1. vyd. Brno: KONVOJ, s. r. o., 2005, s. 43 - 52. ISBN 80-7302-098-X.

[35] CHLÁDKOVÁ, H. Trh vína v USA a Kalifornii. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. LIII, 2005, č. 6, s. 215 - 223.

ISSN 1211-8516.

[36] KONEČNÝ, O., PŮČEK, M., SEDLO, J. Sklizeň moštových hroznů v roce 2003. Vinařský obzor. 2004. č. 2, s. 58 – 60. ISSN: 1212-7884.

[37] KRŠKA, P. Cena, ceník rabaty. Vinařský obzor. 2004. č. 1, s. 36 – 37. ISSN: 1212-7884. [38] KRŠKA, P. Vinařský marketing III. – Marketingový mix. Vinařský obzor. 2004. č. 2, s. 78 – 79. ISSN: 1212-7884.

[39] KRŠKA, P. Vinařský marketing IV. – Výrobek, sortiment. Vinařský obzor. 2004. č. 3, s. 144 – 145. ISSN: 1212-7884.

[40] KRŠKA, P. Vinařský marketing V. – Motivace kupujících, segmentace trhu. Vinařský obzor. 2004. č. 4, s. 192 – 193. ISSN: 1212-7884.

[41] KRŠKA, P. Vinařský marketing VI. – Strategický marketing. Vinařský obzor. 2004. č. 5, s. 247 – 249. ISSN: 1212-7884.

[42] KRŠKA, P. Vinařský marketing – dokončení. Vinařský obzor. 2004. č. 6, s. 283 – 284. ISSN: 1212-7884.

[43] KRŠKA, P. Soutěž horských vín v italském Courmayeuru. Vinařský obzor. 2004. č. 9, s. 434 – 435. ISSN: 1212-7884.

60

[44] KRŠKA, P. Několik poznámek k exportu vína. Vinařský obzor. 2004. č. 11, s. 526 – 527. ISSN: 1212-7884.

[45] KRŠKA, P. Semináře „Vína originální certifikace“ a „Národní vinařský marketing“. Vinařský obzor. 2005. č. 7-8, s. 376 – 377. ISSN: 1212-7884.

[46] KRŠKA, P. Značka moravských a českých vín. (Definice filozofie a identity značky jako podklad pro vytvoření logotypu a sloganu.) In: Strategické řízení. 1. vyd. Praha: 2005, s. 133 – 143, ISBN 80-213-1411-7.

[47] KRŠKA, P. Strategie národního propagačního a komunikačního programu vín z České republiky. In: Strategické řízení. 1. vyd. Praha: 2005, s. 144 – 156, ISBN 80-213-1411-7.

[48] KUČEROVÁ, R. Factors of wine demand in the Czech Republic and in the neighbouring wine countries. Agricultural Economics. 2005. sv. 51, č. 8, s. 403 - 410. ISSN 0139-570X.

[49] KUČEROVÁ, R. Poptávka po víně v České republice a na Slovensku. In: Firma a konkurenční prostředí 2005 - Sekce 3. Management v nových podmínkách. 1. vyd. Brno: KONVOJ, s. r. o., 2005, s. 80 - 88. ISBN 80-7302-098-X.

[50] KUDOVÁ, D., CHLÁDKOVÁ, H. Charakteristika Moravských vinařských stezek. In: Firma a konkurenční prostředí 2004 - Sekce 3. Management v konkurenčním prostředí. KONVOJ, s. r. o., 2004, s. 258 - 274. ISBN 80-7302-075-0.

Brno:

[51] KUDOVÁ, D. Analýza prostředí vinařské firmy. In: Agrární perspektivy XII - Nová ekonomika a rozšíření EU. ČZU v Praze, 2003, s. 645 - 651. ISBN 80-213-1056-1.

[52] KUDOVÁ, D. Charakteristika odvětví vinohradnictví a vinařství Nového Zélandu. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. 2005, č. 6, s. 225 - 236. ISSN 1211-8516.

[53] KUDOVÁ, D. Charakteristika odvětví vinohradnictví a vinařství Austrálie. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. 2005, č. 3, s. 257 - 270. ISSN 1211-8516.

[54] KUDOVÁ, D. Charakteristika vnitřního prostředí vinařského podniku Templářské sklepy Čejkovice. In: Mezinárodné vedecké dni 2006 "Konkurencieschopnosť v EU - výzva pre krajiny V4". Nitra: Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre, 2006, s. 857 - 864. ISBN 80-8069-704-3.

[55] LIŠKOVÁ, S. Analýza produkce a spotřeby vína v Rumunsku [jiný]. Brno. 2004. [56] LUDVÍKOVÁ, I., SEDLO, J., ŠEVČÍK, J. Přehled odrůd révy. 1. vydání Velké Bílovice: Svaz vinařů ČR, 2004. 96 s. ISBN 80-903534-3-6.

[57] MAYER, P., PŮČEK, M., PAVLOUŠEK, P. Světový kongres OIV, Vídeň 5. – 9. 7. 2004. Vinařský obzor. 2004. č. 9, s. 432 – 434. ISSN: 1212-7884.

[58] MAYER, P. Veletrh PROWEIN v Düsseldorfu. Vinařský obzor. 2006. č. 6, s. 286. ISSN: 1212-7884.

61

[59] POŠVÁŘ, Z., CHLÁDKOVÁ, H. Strategie výrobců vína při vstupu ČR do EU. In: Aktualne problémy manažmentu a marketingu vo výučbe na vysokých školách. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2003, s. 92 - 95. ISBN 80-8069-284-X.

[60] POŠVÁŘ, Z. Zvyklosti spotřebitelů vína v ČR. In: Firma a konkurenční prostředí 2004 Sekce 3. Management v konkurenčním prostředí. Brno: KONVOJ, s. r. o., 2004, s. 346 350. ISBN 80-7302-075-0.

[61] PŮČEK, M., KONEČNÝ, O., ŠPALEK, M., RAJNOCHOVÁ, O. EUROREGION – vinařské stezky – poznatky ze semináře. Vinařský obzor. 2003. č. 10, s. 463 – 464. ISSN: 1212-7884.

[62] PŮČEK, M. Konference EUROPA FORUM na Intervitis-Interfructa ve Stuttgartu 2004. Vinařský obzor. 2004. č. 6, s. 270 – 271. ISSN: 1212-7884.

[63] PŮČEK, M., SEDLO, J. Sklizeň moštových hroznů v roce 2004. Vinařský obzor. 2005. č. 1, s. 13 – 14. ISSN: 1212-7884.

[64] PŮČEK, M. Výtah ze závěrů pracovní podskupiny pro enologické postupy ze dne 29. 10. 2004. Vinařský obzor. 2005. č. 2, s. 78. ISSN: 1212-7884.

[65] PŮČEK, M. Ohlédnutí za veletrhem Vinitaly 2006. Vinařský obzor. 2006. č. 5, s. 234. ISSN: 1212-7884.

[66] PŮČEK, M. Pracovní skupina „Víno – enologické postupy“ a poradní skupina „Víno – enologické postupy při Komisi EU“. Vinařský obzor. 2006. č. 9, s. 422 - 423. ISSN: 12127884.

[67] ROZMAHELOVÁ, K. Analýza faktorů ovlivňujících trend životního cyklu vinařství v ČR. In: Firma a konkurenční prostředí 2003 - sekce 4. Kvantitativní metody v hospodářství. 1. vyd. Brno: KONVOJ, s. r. o, 2003, s. 409 - 416. ISBN 80-7157-695-6.

[68] SEDLO, J., PŮČEK, M. Seminář „Problematika sektoru víno v Evropě v nejbližším desetiletí“. Vinařský obzor. 2003. č. 1, s. 8 – 9. ISSN: 1212-7884.

[69] SEDLO, J., PŮČEK, M. Sklizeň moštových hroznů v roce 2002. Vinařský obzor. 2003. č. 1, s. 33 – 34. ISSN: 1212-7884.

[70] SEDLO, J. XV. mezinárodní rada AREV na Sicílii. Vinařský obzor. 2003. č. 3, s. 104 – 105. ISSN: 1212-7884.

[71] SEDLO, J. Odborné vinařské školství v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Vinařský obzor. 2003. č. 5, s. 220 – 221. ISSN: 1212-7884.

[72] SEDLO, J. XVI. mezinárodní rada AREV (Sdružení evropských vinařských regionů) ve Wiesbadenu (D). Vinařský obzor. 2003. č. 12, s. 530 – 532. ISSN: 1212-7884.

[73] SEDLO, J. Jednání Pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGEA a Stálé skupiny pro víno při Komisi ES. Vinařský obzor. 2004. č. 1, s. 11. ISSN: 1212-7884.

[74] SEDLO, J. Česká republika a Evropská unie v nejbližších letech. Vinařský obzor. 2004. č. 5, s. 12. ISSN: 1212-7884.

[75] SEDLO, J. 12. valné shromáždění a 17. mezinárodní rada AREV v portugalském Portu. Vinařský obzor. 2004. č. 6, s. 269. ISSN: 1212-7884.

62

[76] SEDLO, J. Stálá skupina pro víno při Komisi ES a Pracovní skupina „Víno“ při COPA/COGEA zasedala v Bruselu 30. a 31. 3. 2004. Vinařský obzor. 2004. č. 6, s. 274. ISSN: 1212-7884.

[77] SEDLO, J. Jednání Pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGEA a poradní skupiny „Víno“ při Komisi ES 22. 6. a 23. 6. v Bruselu. Vinařský obzor. 2004. č. 7-8, s. 321 - 322. ISSN: 12127884.

[78] SEDLO, J. Pracovní skupina „Víno“ při COPA/COGEA a poradní skupina „Víno“ při Komisi ES ve dnech 10. a 11. ledna 2005. Vinařský obzor. 2005. č. 2, s. 60 - 62. ISSN: 1212-7884.

[79] SEDLO, J. Dovoz vína do České republiky v roce 2004. Vinařský obzor. 2005. č. 3, s. 157. ISSN: 1212-7884.

[80] SEDLO, J., PŮČEK, M. V italské Aostě proběhlo Mimořádné valné shromáždění, XIII. řádné valné shromáždění, XVIII. mezinárodní rada AREV a jednání předsednictva CEPV. Vinařský obzor. 2005. č. 7-8, s. 357. ISSN: 1212-7884.

[81] SEDLO, J. Poznatky z jednání Pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGEA a Poradní skupiny „Víno“ při Komisi ES. Vinařský obzor. 2005. č. 7-8, s. 358. ISSN: 1212-7884.

[82] SEDLO, J. Trh s vínem v rozšířené EU. Vinařský obzor. 2005. č. 7-8, s. 400 - 401. ISSN: 1212-7884.

[83] SEDLO, J., MATOUŠEK, K. Poznatky z jednání pracovní skupiny „Víno“ při COPA/COGEA v Bruselu ze dne 6. 9. 2005. Vinařský obzor. 2005. č. 10, s. 506 - 507. ISSN: 1212-7884.

[84] SEDLO, J. Mezinárodní představenstvo AREV v Jižních Tyrolech (Bozen) 15. 9. 2005. Vinařský obzor. 2005. č. 10, s. 508. ISSN: 1212-7884.

[85] SEDLO, J., PŮČEK, M. Sklizeň moštových hroznů v roce 2005. Vinařský obzor. 2006. č. 1-2, s. 13 – 15. ISSN: 1212-7884.

[86] SEDLO, J. Jednání o víně v Bruselu ve dnech 13. a 14. 12. 2005. Vinařský obzor. 2006. č. 12, s. 29 - 30. ISSN: 1212-7884.

[87] SEDLO, J. Připravovaná reforma „Společné“ organizace trhu (SOT) s vínem v EU. Vinařský obzor. 2006. č. 3, s. 116. ISSN: 1212-7884.

[88] SEDLO, J. Hodnocení semináře k reformě SOT s vínem. Vinařský obzor. 2006. č. 4, s. 162 163. ISSN: 1212-7884.

[89] SEDLO, J., PŮČEK, M. Jednání AREV 7. až 9. 4. 2006 v Meran (I). Vinařský obzor. 2006. č. 5, s. 210 – 211. ISSN: 1212-7884.

[90] SEDLO, J. Jednání o reformě SOT. Vinařský obzor. 2006. č. 7-8, s. 327 - 329. ISSN: 12127884.

[91] SEDLO, J., PŮČEK, M. Minimálně řezané vinice – možná budoucnost vinohradnictví. Vinařský obzor. 2006. č. 7-8, s. 320 – 323. ISSN: 1212-7884.

[92] SEDLO, J. XX. Mezinárodní rada AREV 27. 7. 2006 v Brně. Vinařský obzor. 2006. č. 9, s. 406. ISSN: 1212-7884.

63

[93] ŠKORPÍKOVÁ, A., ČERNÍKOVÁ, R. Vyjednávací síla dodavatelů odvětví vinohradnictví a vinařství v ČR. In: Sborník prací z mezinárodní vědecké konference Agrární perspektivy Trvale udržitelný rozvoj agrárního sektoru - výzvy a rizika. Praha: ČZU v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2004, s. 270 - 276. ISBN 80-213-1190-8.

[94] ŠKORPÍKOVÁ, A. Analýza odvětví vinohradnictví a vinařství ve Španělsku. In: Odvětvové strategie a politiky. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2004, s. 19 - 26. ISBN 80-7157-835-5.

[95] ŠKORPÍKOVÁ, A. Analýza struktury výroby vína v ČR podle jakostních tříd. In: Firma a konkurenční prostředí 2004 - Sekce 3. Management v konkurenčním prostředí. KONVOJ, s. r. o., 2004, s. 420 - 428. ISBN 80-7302-075-0.

Brno:

[96] ŠKORPÍKOVÁ,

A. Kontrolované ekologické vinohradnictví v podmínkách ČR. In: Medzinárodné vedecké dni 2004: Európska integrácia - výzva pre Slovensko. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2004, s. 1065 - 1071. ISBN 80-8096-356-0.

[97] TOMŠÍK, P., CHLÁDKOVÁ, H. Comparison of analyses of Winegrowing and Wineproduction in the Czech Republic, EU, and South Africa. Agricultural Economics. 2005. sv. 51, č. 7, s. 322 - 328. ISSN 0139-570X.

[98] TOMŠÍK, P., LIŠKOVÁ, S. Methodology and analysis of employee structure and remuneration. Agricultural Economics. 2004. sv. 50, č. 7, s. 293 - 299. ISSN 0139-570X.

[99] TOMŠÍK, P. -- LIŠKOVÁ, S. Metodika analýzy odměňování zaměstnanců zpracovatelského podniku. In: Sborník prací z mezinárodní vědecké konference Agrární perspektivy - Trvale udržitelný rozvoj agrárního sektoru - výzvy a rizika. Praha: ČZU v Praze, Provozně ekonomická fakulta, 2004, s. 352 - 359. ISBN 80-213-1190-8.

[100] TOMŠÍK, P., SEDLO, J., LIŠKOVÁ, S. Strategická adaptace odvětví vinařství a vinohradnictví v Česku na prostředí Evropské unie. In: Strategické řízení. 1. vyd. Praha: 2005, s. 107 – 124, ISBN 80-213-1411-7.

[101] TOMŠÍK, P., SEDLO, J. Adaptation of the Czech viniculture to the conditions of European Union. Agricultural Economics. 2005. sv. 51, č. 11, s. 7 - 18. ISSN 0139-570X.

[102] TOMŠÍK, P., SEDLO, J. Odvětví vinohradnictví a vinařství v České republice a jeho atraktivita ve fázi adaptace na jednotný trh Evropské unie. In: Firma a konkurenční prostředí 2006. Brno: MZLU Brno, 2006, s. 259 - 270. ISBN 80-7302-117-X.

[103] TOMŠÍK, P., SEDLO, J. Přizpůsobování odvětví vinohradnickovinařského České republiky na podmínky Evropské unie. In: Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie Medzinárodné vedecké dni 2006. Nitra: Slovenská poĺnohospodárska univerzita v Nitre, 2006, s. 10 - 23. ISBN 80-8069-704-3.

[104] TOMŠÍK, P., ŽUFAN, P., SEDLO, J. Atraktivita odvětví vinohradnictví a vinařství v České republice ve fázi adaptace na jednotný trh Evropské unie. In: Acta universitatis agriculturae et silviculturae mendelianae brunensis. 2006, s. 101 - 113. ISSN 1211-8516.

[105] TOMŠÍK, P. a kol. Perspektivy vývoje a návrhy opatření politiky vinohradnictví a vinařství a rozvoje venkova v Jihomoravském regionu. 1. vydání Brno: MZLU v Brně, 2006. 156 s. ISBN 80-7157-971-8.

64

[106] TOMŠÍK, P. Adaptation of the Czech Viniculture to the Conditions of European Union. In: Colloque international de la Vineyard Data Quantification Society 2006. Bordeaux: VDQS Paris, 2006, www.vdqs.net.

[107] TOMŠÍK, P. Approaches to diagnostics of agricultural and foo- processing subjects. Agricultural Economics. 2004. sv. 50, č. 12, s. 552 - 555. ISSN 0139-570X.

[108] TOMŠÍK, P. Komparace perciálních analýz vinohradnictví a vinařství ČR a EU. In: Firma a konkurenční prostředí 2005, sekce 3 - Management v nových podmínkách. KONVOJ, spol. s r. o., 2005, s. 197 - 209. ISBN 80-7302-098-X.

Brno:

[109] TOMŠÍK, P. Komparační analýza odvětví vinohradnicko vinařského ČR. In: Aktualne problémy manažmentu a marketingu vo výučbe na vysokých školách. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2003, s. 96 - 101. ISBN 80-8069-284-X.

[110] TOMŠÍK, P. Management odvětví vinohradnictví a vinařství v Jihomoravském regionu. In: Lidé, stavby a příroda. Brno: s. 196 - 203. ISBN 80-7204-475-3.

Akademické

nakladatelství

CERM,

s.r.o.,

2006,

[111] TOMŠÍK, P. Odborný vinařský seminář. 23. 11. 2004, Velké Bílovice (CZ). [112] TOMŠÍK, P. Odměňování při řízení lidských zdrojů. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2005. 83 s. ISBN 80-7157-846-0.

[113] TOMŠÍK, P. Odvětvové strategie a politiky. Mezinárodní vědecká konference kateder managementu. 9. 9. 2004 - 10. 9. 2004, Křtiny (CZ), ISBN 90-7157-935-5.

[114] TOMŠÍK, P. Perspektivy vývoje managementu odvětví vinohradnictví a vinařství v Jihomoravském regionu. In: Interakce ekonomie, managementu a práva při rozvoji regionů. 1. vyd. Brno - Kraví hora: Masarykova univerzita, 2006, s. 183 - 192. ISBN 80-210-4095-5.

[115] TOMŠÍK, P. Přístupy k diagnostice vinařských subjektů. In: Odvětvové strategie a politiky. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2004, s. 126 - 130. ISBN 80-7157-835-5.

[116] TOMŠÍK, P. Specifické prostředí odvětví vinohradnictví a vinařství v České republice. In: Riešenie krízových situácií v špecifickom prostredí. 1. vyd. Nitra: Agentúra Slovenskej akadémie pódohospodárských vied Nitra, 2006, s. 159 - 166. ISBN 80-89162-24-X.

[117] ŽUFAN, P. Komparace chmelařství a vinohradnictví z pohledu odvětvové analýzy. In: Firma a konkurenční prostředí 2005, sekce 3 - Management v nových podmínkách. KONVOJ, spol. s r. o., 2005, s. 219 - 230. ISBN 80-7302-098-X.

65

Brno: