EXKURSNÍ PRŮVODCE - EXKURSIONSFÜHRER ANTONÍN HÁJEK – KAREL HLISNIKOVSKÝ - DANIEL HOLÉCZY: LOŽISKO ROŽNÁ Uranové ložisko Rožná se nachází v SV části strážeckého moldanubika, náleží do Moravského rudního
rajónu, administrativně přísluší do okresu Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina. Rudní pole má zhruba obdélníkový tvar protažený ve směru SSZ – JJV. Ložisko se nachází 50 – 60 km SZ od Brna, 3 km od nejbližší železniční stanice Rožná. Do rudního pole náleží ještě dnes již vytěžená ložiska Olší, Pucov – Jasenice, Brzkov, Slavkovice – Petrovice a velké množství rudních výskytů. Celkově měl dobývací prostor Rožná rozlohu 1195 ha 42 a 37 m2 (Bukov, Milasín, Rožná, Dolní Rožínka, Rodkov, Zvole, Blažkov, Horní Rozsíčka, Vojetín, Blažejovice a Horní Rožínka). Vydobytí okrajových částí výhradního ložiska Rožná bylo povoleno rozhodnutím ČBÚ č. j. 4622/1989 ze dne 8. 12. 1989, ale vzhledem k útlumu těžby uranu nebylo využito. Rozhodnutím Obvodního báňského úřad Liberec ze dne 10. 12. 1996 byl zmenšen dobývací prostor Rožná na rozlohu 876 ha 40 a 37 m2. Nalézá se v katastrálním území těchto obcí: Horní Rozsíčka, Bukov, Milasín, Rodkov, Horní Rožínka, Blažkov, Dolní Rožínka, Rožná. Všechny bilanční i nebilanční zásoby na ložisku se nachází uvnitř dobývacího prostoru. Vně dobývacího prostoru je jen uranové zrudnění na 1. zóně ložiska objevená na 24. patře. Ložisko Rožná se nachází v komplexu metamorfovaných sedimentárně-efuzivních hornin prekambrického stáří Českého masívu. Toto území patří k tak zvanému strážeckému moldanubiku. V okrajových částech území jsou vyvinuty mohutné tektonické zóny, které se v oblasti ložiska větví a vytváří složité rudonosné struktury. Původní vrásová stavba byla v mladších etapách zkomplikována zlomovou tektonikou. Komplex ložiska Rožná je tvořen horninami pestré skupiny moldanubika. Jedná se o plagioklas-biotitické a amfibol-biotitické pararuly, postižené různým stupněm migmatitizace a amfibolity. V menší míře jsou zastoupeny mramory, erlány, svorové ruly, malá tělíska serpentinitů a pyroxenitů. Uranová mineralizace je hydrotermálního původu a je vázána na tektonické struktury. Základní tektonické struktury ložiska mají směr 340 – 3550, úklon 45 – 700 k západu. Z genetického hlediska je můžeme rozčlenit na tektonické zóny a k nim zpeřené žíly. Mocnost tektonických zón je do několika metrů, místně dosahuje 25 – 30 m. Směrná délka tektonických zón je 10 – 15 km. Výplň zón tvoří drcená hornina s malým podílem žilných minerálů (kalcit, grafit, pyrit). Žíly, které jsou k základním tektonickým zónám zpeřené, dosahují délky 4 – 5 km. Mocnost je cca 2,5 m. Výplň tvoří drcená hornina s podílem žilných minerálů až 50%. Uranová mineralizace vytváří středně velká a malá rudní tělesa s kontrastním zrudněním. Metasomatická rudní tělesa jsou vyvinuta v hloubce přes 600 m. Jsou vázána na tektonické poruchy a poruchová pásma. Horniny jsou postiženy albitizací. Rudní tělesa mají prostorový charakter s mocností do 10 m. Zrudnění je vázáno na drobné trhliny a je rozptýleno v metasomaticky přeměněné hornině. Ložisko je hydrotermální, nízkoteplotní. Hlavními uranovými minerály je uraninit UO2.UO3 a coffinit USiO4 (variské stáří – cca 250 mil. let). Obsah uranu je 0,15 – 0,35 %. Lokální bodové obsahy mohou dosahovat i 20 % . Práce na ložisku Rožná byly zahájeny v roce 1957 hloubením investičních jam R-1 (v roce 1959 – R-2). K 1. 1. 1958 byly předány zásoby uranu od geologicko-průzkumného závodu (GP UP – IV Nové Město na Moravě) závodu Rožná I (centrální část ložiska). Celkem bylo předáno 80,8 t zásob uranu v kategorii C1 (prozkoumané zásoby) a 288,0 t zásob uranu v kategorii C2 (vyhledané zásoby). Zásoby byly lokalizovány na třech rudonosných strukturách 1, 2, 3 a do hloubky 4. patra. K 1. 1. 1959 byly předány na závodě Rožná II zásoby uranu v kategorii C1 – 62,0 t, v kategorii C2 – 259,0 t U. V roce 1966, 1967 byly objeveny zásoby 4. zóny na 12. patře. Dalšími pracemi byly potvrzeny zásoby i v úrovni 24. patra (1200 m pod povrchem). Byla objevena velká rudní těla od 14. do 22. patra. K 1. 1. 2007 bylo vytěženo cca 15,7 mil. t rudniny s průměrným obsahem 0,116 %, což představuje 18 245,4 t U. K témuž datu zbývá na ložisku k těžbě 558,6 t v kategorii C1 a 118,6 t v kategorii C2.. Tyto zásoby jsou lokalizovány na 20. až 24. patře v hloubce 1000 až 1200 m pod povrchem. Nejvíce využívanou dobývací metodou je sestupné lávkování na zával pod umělým stropem. Celkem bylo na ložisku vyraženo k 1. 1. 2007: Investiční (m)
Perspektivní (m)
Provozní (m)
Celkem (m)
Jámy
3215,0
3475,4
-
6690,4
Komíny
3059,4
173,3
90233,3
93466,0
Vertikální práce
6274,4
3648,7
90233,3
93466,0
Překopy + RZ (patro)
28214,9
185399,2
83041,5
296655,6
Chodby (RZV, MČ+mimo patro)
-
-
200420,6
200420,6
Celkem horizonty
28214,9
185399,2
283462,1
497076,2
Celkem metry (hornické práce)
34489,3
189047,9
373695,4
597232,6
Dobývky celkem
7537635,0
celkem vylomeno
11523993 ,0
ANTONÍN HÁJEK – KAREL HLISNIKOVSKÝ - DANIEL HOLÉCZY: URANLAGERSTÄTTE ROŽNÁ Die Uranlagerstätte Rožná befindet sich im NÖ Teil des Strážer Moldanubikums. Sie gehört zum
Mährischen Erzrevier, administrativ ist sie dem Kreis Žďár nad Sázavou, Provinz Vysočina, unterstellt. Das Erzfeld hat eine etwa rechteckige Form mit der Längsseite in NNW-SSO-Richtung. Die Lagerstätte befindet sich 50-60 km NW von Brünn, 3 km von der nächsten Eisenbahnstation Rožná. Zum Erzfeld gehören auch die heute ausgeerzten Lagerstätten Olší, Pucov – Jasenice, Brzkov, Slavkovice – Petrovice und eine große Zahl kleinerer Vorkommen. Insgesamt hatte das Abbaufeld Rožná eine Fläche von 1195 ,4237 ha (Bukov, Milasín, Rožná, Dolní Rožínka, Rodkov, Zvole, Blažkov, Horní Rozsíčka, Vojetín, Blažejovice und Horní Rožínka). Der Abbau der Randbereiche der Lagerstätte Rožná wurde von der ČBÚ unter Nr. 4622/1989 am 8. 12. 1989 genehmigt, jedoch wurde wegen der Einstellung des Uranbergbaus nicht mehr damit begonnen. Auf Grund der Entscheidung des Oberbergamtes Liberec von 10.12.1996 wurde das Abbaufeld Rožná auf eine Fläche von 876,4037 ha verkleinert. Es befindet sich im Kataster der Orte Horní Rozsíčka, Bukov, Milasín, Rodkov, Horní Rožínka, Blažkov, Dolní Rožínka, Rožná. Alle wirtschaftlichen und unwirtschaftlichen Vorräte der Lagerstättebefinden sich innerhalb des Abbaufeldes. Außerhalb des Abbaufeldes befindet sich lediglich eine Uranvererzung der 1. Zone der Lagerstätte auf der 24. Sohle. Die Lagerstätte Rožná befindet sich in einem Komplex metamorphosierter sedimentär-effusiver präkambrischer Gesteine der Böhmischen Masse. Dieses Gebiet gehört zum so genannten Strážer Moldanubikum. In den Randgebieten sind große tektonische Zonen entwickelt, die sich im Gebiet der Lagerstätte auffiedern und komplexe erzführende Strukturen bilden. Der ursprüngliche Gebirgsbau wurde in jüngerer Zeit in mehreren Stufen durch Bruchtektonik zum heutigen komplexen Bild überformt. Der Komplex der Lagerstätte Rožná wird durch Gesteine der bunten Gruppe des Moldanubikums gebildet. Es handelt sich dabei um Plagioklas-Biotit und Amphibol-Biotit-Paragneise, die unterschiedlichen Migmatisierungsstufen unterworfen wurden, sowie Amphibolite. In geringerem Maße treten Marmore, Glimmerschiefer, kleine Körper Serpentinit und Pyroxenit auf. Die Uranmineralisationist hydrothermalen Ursprungs und an tektonische Strukturen gebunden. Die tektonischen Hauptstrukturen streichen 340 – 3550 und fallen 45 – 700 nach Westen. Aus genetischer Sicht kann man sie in tektonische Zonen und mit ihnen gepaarte Gänge aufteilen. Die Mächtigkeit der tektonischen Zonen beträgt bis zu einigen Metern, an einigen Stellen 25-30 m. Ihre Länge beträgt 10-15 km. Die Füllung der Zonen bilden mylonitisierte Gesteine mit einem geringen Anteil von Gangmineralen (Calcit, Graphit, Pyrit). Die Gänge, die mit den tektonischen Hauptzonen verbunden sind, erreichen eine Länge von 4-5 km. Ihre Mächtigkeit ist ca. 2,5 m. Ihre Füllung sind mylonitisierte Gesteine mit eine Anteil von Gangmineralen von bis zu 50%. Die Uranmineralisationen bilden mittelgroße und kleinere Erzkörper mit schwankendem Erzgehalt. In Tiefen über 600 m sind metasomatische Erzkörper entwickelt. Sie sind an tektonische Störungen und Störungszonen gebunden. Die Gesteine sind albitisiert. Die Erzkörper haben dreidimensionale Ausdehnung mit Mächtigkeiten um die 10 m. Die Vererzung ist an kleine Risse gebunden und in den metasomatisch überfomten Gesteinen verteilt. Die Lagerstätte ist niedrig temperiert hydrothermal. Die hauptsächlichen Uranminerale sind Uraninit UO2.UO3 und Coffinit USiO4 (variszisches Alter – ca. 250 Mio. a). Der Gehalt an Uran beträgt 0,15-0,35%. Lokale Reicherzzonen können bis zu 20% enthalten. Die Arbeiten auf der Lagerstätte Rožná wurden im Jahr 1957 mit der Abteufung des Schachtes R-1 (1959 – R-2) aufgenommen. Zum 1. 1. 1958 wurden die Uranvorräte der geologischen Erkundung (GP UP – IV Nové Město na Moravě) des Betriebes Rožná I (zentraler Teil der Lagerstätte) verkauft. Insgesamt wurden 80,8 t Uranvorräte der Kategorie C1 (untersuchte Vorräte) und 288,0 t der Kategorie C2 (perspektivische Vorräte) verkauft. Die Vorräte waren in drei erzführenden Strukturen (1, 2, 3) bis zur Tiefe der 4. Sohle lokalisiert. Zum 1. 1. 1959 wurden auch vom Betrieb Rožná II Uranvorräte der Kategorie 1 (62,0 t) und 2 (259,0 t) verkauft. In den Jahren 1966 und 1967 wurden Vorräte der 4. Zone auf der 12. Sohle angefahren. Durch weitere Untersuchungen wurden Vorräte bis zur 24. Sohle (1200 m Teufe) nachgewiesen. Ein sehr großer Erzkörper mit einer Ausdehnung von der 14. bis zur 22. Sohle wurde entdeckt. Bis zum 1. 1. 2007 wurden ca. 15,7 Mio. t Erz mit durchschnittlichen Gehalten von 0,116% abgebaut, was 18245,4 t Uran entspricht.Zu diesem Datum verblieben in der Lagerstätte 558,6 t Uran der Kategorie C1 und 118,6 t der Kategorie C2 zum Abbau. Diese Vorräte befinden sich auf den Sohlen 20 bis 24 in einer Teufe von 10001200 m. Die Hauptabbaumethode ist der Bruchbau unter einem künstlichen Hangenden. Insgesamt wurden bis zum 1. 1. 2007 auf der Lagerstätte folgende Mengen abgebaut:
Schächte Bewetterung Vertikale Arbeiten Querschläge + RZ (Sohle) Stollen (RZV, MČ+außerhalb der Sohlen) Gesamt horizontal Gesamt (Bergbauarbeiten) Abbau gesamt Gesamt
Investition (m) 3215,0 3059,4 6274,4 28214,9 28214,9 34489,3
Perspektivisch (m) 3475,4 173,3 3648,7 185399,2 185399,2 189047,9
Betrieb (m) 90233,3 90233,3 83041,5 200420,6 283462,1 373695,4
Gesamt (m) 6690,4 93466,0 93466,0 296655,6 200420,6 497076,2 597232,6 7537635,0 11523993 ,0
STANISLAV HOUZAR – KAREL MALÝ: DŮLNÍ AREÁL HAVÍRNA (GEOLOGIE HAVÍRNA (GEOLOGIE UND MINERALOGIE)
A MINERALOGIE)
– BERGBAUAREAL
Lokalita Havírna náleží z historického hlediska k nejvýznamnějším komplexům v rámci štěpánovského revíru (Burkart 1953, Houzar et al. 2000). Na lokalitě se na ploše téměř 18 ha rozkládají pozůstatky po středověkém dolování Ag-Pb rud. Na zalesněném svahu je obvalové pole s mohutnými dobývkami a obvalovými tahy ve směrech SZ-JV, SSZ-JJV, S-J, V-Z a VSV-ZJZ. Stříbrné rudy zde byly těženy už od 13. století (Doležel a Sadílek 2004). V posledním půlstoletí zde probíhal geologický průzkum (Štancl 1980, Abraham et al. 1990). Štěpánovský rudní revír se rozkládá po obou stranách řeky Svratky. Jeho součástí jsou drobná ložiska, vázaná na olešnickou skupinu (svratecká klenba moravika). V podloží se nachází Bítešská jednotka, na jejímž okraji vystupuje právě ložisko v Havírně a Cumberku. Bítešskou jednotku na Havírně zastupuje bítešská okatá rula s minerální asociací křemen + draselný živec + biotit + muskovit, ± granát. Tato rula se střídá s jemnozrnnými amfibolity. Bítešská rula v blízkosti rudních akumulací je alterovaná hydrotermálními fluidy, chloritizovaná a limonitizovaná (Štancl 1980, Abraham et al. 1990, Malý 2002, Houzar et al. 2000, Houzar a Malý 2002). Zrudnění na Havírně má charakter žil nebo žilníků malé mocnosti, jejichž směr a sklon je závislý na tříštivé tektonice (Štancl 1980, Abraham et al. 2000). Podle Malého (2000) jde o typ Pb-Zn(-Sb) zrudnění, kdy křemenné a křemen-karbonátové žíly o mocnosti do 0,5 m mají směr S-J, SSZ-JJV, SSV-JJZ a SZ-JV a obsahují vtroušeniny sulfidů průměrné velikosti 2-3 mm. Součástí hlušiny jsou též karbonáty (siderit FeCO3 a ankerit CaFe(CO3)2). Častý je rovněž kalcit (CaCO3), který tvoří krystalické agregáty (Štancl 1980a). Není jasné jak vypadala kvalitnější ruda Ag. Lokalita je obecně velmi chudá. Rudy byly ve středověku velmi pečlivě vybírány. Nové analýzy ukazují okolo 60 gr. Ag/t, v průměru však jen 6 gr Ag/t (Abraham et al. 1990). Dobývaným minerálem bylo i ryzí stříbro (lokalita Borovec), a akantit (Ag2S). Další rudou byl galenit (PbS), dnes nalézaný výjimečně. Vyskytuje se v drobných zrnech přeměněných v cerusit a jeho zrna uzavírají chalkopyrit (CuFeS2)a pyrit (FeS2). Obsahuje okolo 0,5 hm. % Ag, Nositeli Ag jsou v něm inkluze samostatných minerálů jako tetraedrit (Cu,Fe,Ag,Zn)12Sb4S13 a freibergit (Ag,Cu,Fe)12(Sb)4S13 (Štancl 1980). Agregáty freibergitu max. mm velikosti, s obsahem stříbra až 35 hm. %, byly na lokalitě zjištěny v asociaci s chalkopyritem. Vzácnější pyrargyrit Ag3SbS3 (s obsahem Ag 61 hm. %) byl mikroskopicky zjištěn v asociaci s freibergitem (Malý 2000). Lokalita Havírna a štěpánovský revír se vyznačuje jednoduchou asociací primárních minerálů. Sulfidy ve zrudnění Pb-Zn(-Sb) typu vznikly podle Malého (2000) za teplot kolem 200-250°C, hlavní část hlušinových minerálů za teplot 150-180oC, maximální tlaky odpovídají P = 60 MPa. Das Štěpánovskaer Erzrevier erstreckt sich beiderseits des Flusses Svratky. Es besteht aus kleinen Lagerstätten, die an die Olešnickaer Gruppe gebunden sind (Svrateckaer Gewölbe des Moravikums). Im Liegenden befident sich die Bítešskaer Einheit, an deren Rand die Lagerstätte in Havírna und Cumberk liegt. Die Bítešskaer Einheit ist in Havírna mit Augengneis der Zusammensetzung Quarz+Kalifeldspat+Biotit+Muskovit±Granat vertreten. Dieser Gneis wechselt mit feinkörnigem Amphibolit. Der Bítešskaer Gneis ist in der Nähe der Erzakkumulationen durch hydrothermale Fluide alteriert (chloritisiert und limonitisiert, (Štancl 1980, Abraham et al. 1990, Malý 2002, Houzar et al. 2000, Houzar a Malý 2002). Die Lagerstätte Havírna zählt historisch zu den bedeutendsten im Štěpánovsker Revier (Burkart 1953, Houzar et al. 2000). Die Überreste mittelalterlichen Ag-Pb-Bergbaus erstrecken sich auf über 18 ha. An einem überwachsenen Hang befindet sich ein großes Haldenfeld mit enormen Abbauen und Halden/Pingenzügen in Richtung NW-SO, NNW-SSO, O-W und ONO-WSW. Silbererze wurden hier bereits im 13. Jahrhundert abgebaut (Doležel a Sadílek 2004). In den letzten 50 Jahren wurden geologische Erkundungen durchgeführt. Die Vererzung hat in Havírna einen gangförmigen oder trumartigen Charakter, Streichen und Fallen ist von der Spaltentektonik abhängig (Štancl 1980, Abraham et al. 2000). Nach Malý (2000) handelt es sich um eine Pb-Zn(-Sb)-vererzung, in der Quarz- und Quarz-Calcit-Gänge mit einer Mächtigkeit von 0,5 m in N-S-, NNW-SSO-, NNO-SSW- und NW-SO-Richtung verlaufen und Sulfideinsprenglinge von 2-3 mm enthalten. Die Gangart enthält Karbonate (Siderit FeCO3 und ankerit CaFe(CO3)2). Häufig ist Calcit CaCO3, der oft kristalline Aggregate bildet (Štancl 1980a). Es ist nicht mehr klar, wie das hochwertige Silbererz einst aussah. Heute ist das Vorkommen sehr arm. Die Erze wurden im Mittelalter sehr sorgfältig ausgesucht. Neue Analysen zeigen bis zu 60 g/t Ag, durchschnittlich allerdings nur 6 g/t (Abraham et al. 1990). Zu den abgebauten Mineralen gehörten gediegen Silber (Vorkommen Borovec) und Akanthit Ag2S. Ein weiteres Erzmineral war Galenit PbS, welches heute nur selten auftritt. Es kommt in kleinen Körnern vor, die zu Cerrussit umgewandelt wurden und weiterhin Chalkopyrit CaFeS2 und Pyrit FeS2 enthalten. Es enthält etwa 0,5% Ag. Die Träger des Silbers sind Mineraleinschlüsse von Tetraedrit (Cu,Fe,Ag,Zn)12Sb4S13 und Freibergit (Ag,Cu,Fe)12(Sb)4S13 (Štancl 1980). Die Freibergitaggregate sind nur mm groß, enthalten aber 35% Silber und wurden auf der Lagerstätte mit Chalkopyrit assoziiert gefunden. Der sltenere Pyrargyrit Ag3SbS3 (mit Silbergehalten von bis zu 61%) wurde in mikroskopischen Körnern in Assoziation mit Freibergit nachgewiesen (Malý 2000). Die Lagerstätte Havírna und das Štěpánovskaer Revier zeichnet sich durch eine einfache Assoziation der primären Minerale aus. Sulfide des Pb-Zn(-Sb)-Typs entstanden nach Malý (2000) bei Temperaturen von 200-250°C, der größte Teil der Gangart bei 150-180°C und Maximaldrücken von 60 MPa.
JIŘÍ DOLEŽEL: DŮLNÍ AREÁL HAVÍRNA (HISTORIE A ARCHEOLOGIE) – BERGBAUAREAL HAVÍRNA (GESCHICHTE UND ARCHÄOLOGIE) Archeologická prospekce Havírny byla zahájena roku 1990, komplexní povrchový průzkum realizoval v období let 2000 – 2005 brněnský Archeologický ústav Akademie věd ČR. Průzkum přinesl doklady exploatace a osídlení od poloviny do konce 13. století. Ve 14. věku naproti tomu došlo k redukci těžebních i sídelních aktivit. Zánik před rokem 1400 byl konečný a neúspěšné pokusy o obnovu těžby v 16. a 18. století nezanechaly žádné stopy. Typickým antropogenním terénním prvkem lokality jsou dále četné terasy, bezprostředně sledující vlastní těžební objekty nebo položené v jejich těsné blízkosti. Jde jednak o plošně větší, široké útvary o délce až několika desítek metrů, někdy s výskytem hutních strusek, soustředěné zejména ve středním úseku. Ve více případech jsou tyto „dílenské“ terasy příčně přepaženy zídkami z nasucho loženého lomového kamene. Ve větším množství je pak zvláště ve sráznějších severních okrscích Havírny možné zaznamenat i terasy menší, často se zhruba čtvercovými prohlubněmi, navozujícími představu zemnic či suterénů nadzemních staveb. Na terasách mnohdy nechybí ani menší konvexní kamenné destrukce, snad pozůstatky otopných zařízení. Verifikaci předpokládané obytné zástavby těchto menších teras ovšem může přinést pouze budoucí archeologický odkryv. Při okrajové hraně zvýšené jižní poloviny důlního okrsku je možné zastihnout dokonce zbytky snad několika větších nadzemních staveb kvadratických půdorysů, ve svých spodních partiích zřejmě konstruovaných z nasucho či na hlinité pojivo kladeného kamene. Zcela hypoteticky by zde mohlo jít o relikty „ústřední“ části celého hornického profesně – sídelního komplexu, v komunikačně nejvýhodnější poloze, s objekty náležejícími správním orgánům a centrálním provozům dílenským, obslužným a snad i sakrálním. Pro dějiny hornictví bude významná analýza hornických želízek nejrůznějších typů a velikostí (350 kusů). Pozemkovou vrchností byli na Havírně i na Cumberku páni z Medlova (Pernštejna), od počátku 13. století na horní Svratce budující rozsáhlé dominium. Těžbu drahých kovů ve štěpánovském rudním revíru podle dochovaných písemných pramenů za Přemyslovců i Lucemburků ovládal městský, zejména brněnský patriciát. Již mandát krále Václava I. z konce 40. let 13. věku hovoří o stříbrných dolech, které tu na zbožích doubravnického kláštera zabral Jimram z Medlova a prodal brněnským měšťanům. Nároky brněnské městské obce při horním podnikání v regionu legalizovalo privilegium Václava II. roku 1297. Dvojice zápisů z let 1348 a 1352 v brněnské městské knize mluví o propůjčení dědičných štol, ležících v blízkosti vsí Hohenrod a Švařec. Jméno navozuje možné vztahy horníků z Havírny k báňským oblastem Durynska či Saska. Die archäologische Erkundung von Havírna wurde im Jahre 1990 begonnen. In den Jahren 2000-2005 wurde durch das Brünner Archäologische Amt der Akademie der Wissenschaften der ČR eine komplexe Oberflächenerkundung durchgeführt. Sie brachte Nachweise für Abbautätigkeit und Besiedlung von der Mitte bis zum Ende des 13. Jahrhunderts. Demgegenüber kam es im 14. Jahrhundert zu einem Rückgang der Nutzung und Besiedlung. Vor dem Jahr 1400 wurde der Bergbau aufgegeben und erfolglose Versuche einer Wiederaufnahme im 16. und 18. Jahrhundert hinterließen keine archäologischen Spuren. Ein typisches anthropogenes Element der Lokalität sind zahlreiche Terrassen, die direkt den Abbauen folgen oder in ihrer Nähe zu finden sind. Es geht um größere breite Formen, die einige Zehner Meter lang sein können und auf denen teilweise Verhüttungsschlacken besonders im zentralen Teil konzentriert vorkommen. In vielen Fällen sind diese „Arbeitsterrassen“ von genau gesetzten Trockenmauern aus Bruchstein umgeben. In ihrer Mehrheit, besonders an den steilen nördlichen Rändern von Havírna, finden sich jedoch kleinere Terrassen, die oft eine etwa viereckige Grube enthalten, welche an einen Keller erinnert. Auf vielen Terrassen gibt es Reste kleinerer konvexer steinerner Konstruktionen, die vielleicht Überreste von Öfen darstellen. Eine Bestätigung der vermuteten Wohnbebauung der kleineren Terrassen kann natürlich nur eine zukünftige archäologische Grabung bringen. Am Rand der erhöhten südlichen Hälfte des Abbaugebietes finden sich die Überreste mehrerer größerer Gebäude quadratischen Grundrisses, die in den unteren Teilen aus trocken gesetzen oder unter Verwendung von Lehmmörtel errichteten Mauern bestehen. Rein theoretisch könnte es sich hier um den „administrativen“ Teil des gesamten Arbeits- und Siedlungskomplexes gehandelt haben. Das Viertel befindet sich verkehrstechnisch in der besten Lage, hier gibt es Objekte für Verwaltung, Handwerk, Dienstleistung sowie sakrale Räume. Von besonderer Bedeutung wird für die Geschichte des Bergbaues die Analyse der gefundenen Werkzeuge verschiedener Typen und Größen sein (350 Stücke). Die Besitzer von Havírna und Cumberk waren die Herren aus Medlov (Pernštejn), die seit dem Beginn des 13. Jahrhunderts in der oberen Svratka eine ausgedehnte Dominion errichteten. Den Bergbau auf Edelmetalle im Štěpanovsker Erzrevier beherrschte nach erhaltenen schriftlichen Quellen der Přemyšliden und Luxemburger das städtische, vor allem das Brünner Patriziat. Bereits eine Urkunde König Václavs I. vom Ende der 40er Jahre des 13. Jahrhunderts spricht von Silberbergwerken, die auf den Gütern des Klosters Doubravnik Jimram aus Medlov den Brünner Bürgern verkaufte. Die Ansprüche der Brünner Stadtverwaltung auf die Bergbauunternehmungen in der Region legalisierte ein Privileg Václavs II. im Jahre 1297. Zwei weitere Urkunden von 1348 und 1352 im Brünner Stadtarchiv berichten von der Verleihung von Erbstollen in der Nähe der Dörfer Hohenrod und Švařec. Der Name bezieht sich möglicherweise auf Beziehungen der Bergleute aus Havírna zu den Bergbaugebieten in Thüringen oder Sachsen. deutsch von Marcus Schreiner
VYOBRAZENÍ-ABBILDUNGEN:
Obr. 1. Mapa regionu s vyznačením lokality Abb. 1. Landkarte mit Markierung des Bergbauareals Havírna
Obr. 2. Geologická situace lokality Havírna ve štěpánovském rudním revíru (geol. podklad: Frejvald 1965). Abb. 2. Geologische Karte des Bergbauareals Havírna (nach Frejvald 1965)
obr. 3. Lesní trať Havírna, k. ú. Štěpánov nad Svratkou. Orientační náčrt celkové situace důlního komplexu na základě mapy R. Štancla (1980). Kruhovými či oválnými symboly značeny nejvýraznější obvaly, seskupené do tahů či polí, plochy s nálezy středověké keramiky a dalších artefaktů šrafovány. Místa s výskytem strusek v západní polovině lokality znázorněna symboly pecí, koncentrace terénních teras pak neuzavřenými obdélníky s vnější šrafurou. Číslicí 1 určena poloha průzkumné štoly Václav z roku 1957, číslicí 2 pak poloha výrazného výtoku důlních vod na severozápadním okraji areálu, snad pozůstatku ústí středověké dědičné štoly. Interval vrstevnic 10 m. Kresba J. Sadílek. Abb. 3. Waldstück Havírna, Gemarkung Štěpánov nad Svratkou. Orientierungsskizze der Gesamtsituation des Grubenkomplexes anhand der Karte R. Štancls (1980). Mit Kreis- oder Ovalsymbolen sind die ausgeprägtesten Pingen- und Bruchzüge bezeichnet, Flächen mit Funden mittelalterlicher Keramik und weiterer Artefakte sind schraffiert. Stellen mit Schlackenvorkommen in der westlichen Hälfte der Fundstelle sind mit Ofensymbolen bezeichnet, Konzentrationen von Geländeterrassen durch offene Rechtecke mit Außenschraffur. Ziffer 1 bezeichnet die Lage des Suchstollens Václav aus dem Jahre 1957, Ziffer 2 die Lage des Ausflusses der Grubenwässer, wohl ein Überrest des Mundlochs des mittelalterlichen Erbstollens. Abstand der Höhenlinien 10 m. Zeichnung J. Sadílek.
LITERATURA - LITERATUR ABRAHAM, M., KOMÍNEK, E., HÁJEK, J., LACINOVÁ, A., TURNOVEC, I., HOLUB, M., TESAŘ, M., PROCHÁZKA, J., BENEŠ, V., CHOCHOLÍK, S., KOČÍ, T., DOLEŽALOVÁ J., ZEJDA, R., 1990: Moravikum – Rudy, surovina polymetaly, baryt. – MS, Geofond Praha, P 50484. BURKART, E., 1953: Moravské nerosty a jejich literatura. Mährens Minerale und ihre Literatur. - Nakl. ČSAV Praha, 1009 p. DOLEŽEL, J., SADÍLEK, J., 2004: Středověký důlní komplex v trati Havírna, k. ú. Štěpánov nad Svratkou. Příspěvek k dějinám těžby stříbra v oblasti severozápadní Moravy ve 13. a 14. století I. Výsledky průzkumu v letech 1990-2001. – Mediaevalia Archaeologica, 6, 43-119. FREJVALD. M., 1965: Styk svorové zóny a svratecké klenby jihovýchodně od Víru na Moravě. - Sborník geol. Věd. geol., 7, 37-57. HOUZAR, S., MALÝ, K., 2002: Přehled mineralogie, ložiskových poměrů a historie štěpánovského rudního revíru na západní Moravě. - Acta Mus. Morav., Sci. geol.., 87, 5-59. HOUZAR, S., HRAZDIL, V., MALÝ, K., PFEIFEROVÁ, A., SADÍLEK, J., 2000: Charakteristika pozůstatků po starém dolování Ag-Pb-Cu rud ve štěpánovském rudním revíru, západní Morava Vlastiv. Sbor. „Západní Morava“, 116-137, SOkA Žďár nad Sázavou a Třebíč. MALÝ, K., 2000: Mineralogie polymetalických rudních výskytů ve svratecké klenbě moravika. MS, disertační práce, Katedra mineralogie, petrografie a geochemie přírod. fak MU v Brně. SEJKORA, J., HOUZAR, S., ŠREIN, V., 2001: Segnitit ze Štěpánova nad Svratkou, západní Morava. - Acta Musei Moraviae, Sci. geol., 86:8592. Štancl, R., 1980: Geologicko-ložisková charakteristika některých rudních výskytů ve svratecké klenbě.- MS, Diplomová práce, Katedra geol. a paleont. přírod. fak. UJEP v Brně, 1-87.