Perníková chaloupka Odkud ten náš holub letí? Letím z lesa, milé děti, vrků, vrků, vrků. Cos tam viděl, holoubku! Perníkovou chaloupku u černého smrku. Viděls také Mařenku? Jakpak by ne, holenku! Viděl jsem ji, s Jeníkem krmili se perníkem. A když z okna na zahradu vystrčila baba bradu, nebáli se, holoubku? Kdepak! Zamkli chaloupku na cukrový klíč - a už byli pryč!
Kuřátko a obilí (F. Hrubín) Jak to bylo,pohádko? Zabloudilo kuřátko za zahradou,mezi poli, pípá,pípá,nožky bolí. Ve vysokém obilí bude večer za chvíli. "Povězte mi,bílé ovsy, kudy vede cesta do vsi?" "Jen se zeptej ječmene, snad si na to vzpomene." Kuře bloudí mezi poli, pípá,pípá,nožky bolí. "Pověz, milý ječmínku, jak mám najít maminku?" Ječmen syčí mezi vousy: "Ptej se pšenic, vzpomenou si." Kuře pípá u pšenic, nevědí však také nic. "Milé kuře,je nám líto, ptej se žita,poví ti to." Kuře hledá žitné pole, ale to je dávno holé a na suchá strniska vítr tiše zapíská: "Vždyť jsi doma,za chalupou, slyšíš,v stáji koně dupou, kocour ve stodole vrní a tvá máma za vraty-zob zob,zobe bílé zrní s ostatními kuřaty.
"Děkuju ti,žitné pole!" "Pozdravuj tam ve stodole." "Koho,milé políčko?" "Zrno i to zrníčko. Ať se ke mně zjara hlásí, vychovám z něj nové klasy." A tak mámu zakrátko našlo malé kuřátko.
Medvěd Míša Jak to včera táta řek, narodil se medvídek. Že měl kožich, neznal zimu, medvěd Míša říkali mu. Jídla, pití měl vždy dost a jak jed, tak také rost. Rostl, rostl každý den, když byl větší chodil ven. Po lese si s mámou hrával, pampelišky rozfoukával. Přes bláto a mokrý mech, nosila ho na zádech. Jednou když si Míša hrál, táta s mámou zašli dál. Seď tu, Míšo, máma říká my jdem s tátou do lesíka sehnat něco k jídlu, víš? Seď tu nebo zabloudíš! Ale Míša za chvíli začal honit motýly. Otakárku, otakárku, zapřáhnu tě do kočárku. A ty šídlo leť si s ním, leť si,že tě nechytím. Mezi stromy, mezi stvoly běhá až ho nožky bolí. Pořád běhá, žádný cíl, a tak Míša zabloudil. Kde jsi nebe? Kde bych bylo, bác a v lese uhodilo. Chudák Míša ten se lek hop a skočil na stromek. Na kožich mu prší z nebe, očka pálí, nožka zebe, už aby byl doma zas. Přešla bouřka, přešel čas, a tak máma druhý den našla Míšu pod stromem. Z kožíšku mu voda teče, slíbil, že už neuteče. Neutek a měl ji rád. Umíš taky poslouchat?
Paleček Narodil se chlapeček malý jak tvůj paleček. V náprstku ho vykoupali, ve skořápce kolébali. Spi, Palečku, spi. Nerostl a zůstal tak, z makovice snídá mák. Jeden máček,druhý,třetí, a má po snídani,děti. Tolik málo jí. Jak si hraje? Nemá s kým. Pejsek vrčí:Já tě sním. Kočka si ho s myškou plete. Pozor,že ho zašlápnete! Je to chudinka. Máma volá babičku: Co dám tomu človíčku, aby rostl jako z vody, dožil světa bez nehody? Chudák maminka. Bábě slova popřáli: Ten tvůj synek zahálí. Dej mu práci,poroste ti, jako rostou jiné děti. Práce je tu dost. Na stole dnes Paleček sbírá každý drobeček po chlebě či po koláči. Co se přes den naotáčí mámě pro radost! Hrášku,kuli,kulilíč! Kutálej se jako míč. Na dvě misky přeberu tě, už si na tě dělám chutě. Kuli,kulilíč! Když mu zbyde chvilička, honí mouchy od mlíčka. Leťte, mouchy nenechavé! Máma chce mít jídlo zdravé. Kššc ať jste pryč! Roste,roste čím dál víc z rukávů i z nohavic.
Když si chce hrát,kočku chytí, náprstek je zase v šití, už má vaničku. Už to není chlapeček malý jak tvůj paleček. Přerostl už všechny chlapce, dávno nespí ve skořápce. Koukej,Honzíčku!
Polámal se mraveneček Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora. Doktor klepe na srdíčko, potom píše recepis, třikrát denně prášek cukru, bude chlapík jako rys. Dali prášku podle rady, mraveneček stůně dál, celý den byl jako v ohni, celou noc jim proplakal. Čtyři stáli u postýlky, pátý těšil neplakej, pofoukám ti na bolístku, do rána ti bude hej. Pofoukal mu na bolístku, pohladil ho po čele, hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele.
První pohádka (F. Hrubín) Princeznička na bále poztrácela korále. Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal: "Honzíku, máš namále, přines nám ty korále!" Honzík běžel za horu, nakopal tam bramborů. Vysypal je před krále: "Nesu vám ty korále, větší už tam neměli, ty snědli už v neděli."
Koblížky Mámo, usmaž koblížky, až mi dojdeš na šišky, nemám už čím topit synku, dělej něco pro maminku. V lese bum, bum, bum, šiška jako dům, za ní druhá, po ní třetí z vysokého smrku letí. Paleček je dávno v lese, sám však šišku neunese. Jde okolo školáček jménem ukazováček. Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne. Zavoláme prostředníčka: "Prostředníčku pomoz nám!" CHlapečkovi zrudla líčka: "Nadarmo se namáhám!" Zavoláme Prsteníčka: "Prsteníčku, tak co ty?" Chlapečkovi zrudla líčka: "Šiška dělá drahoty." Zavoláme na Malíčka: "Pojď malíčku, pomoz nám!" Malíček je chytrá hlava, kamarádům rady dává: "Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte až zavolám! Tak teď! Hej rup! Už ji nesem..." Vracejí se domů lesem, máma jim dá za šišku cukrovanou kobližku.
Otesánek Šel tatínek do lesa, že si kloučka vytesá. Pařízek si našel v lese, tesal,řezal:najednou kořínky se nadzvednou a pařízek rozběhne se. Domů s tatínkem si kráčí, tatínek mu sotva stačí. Maminka se raduje, chtěla kloučka,už tu je! Pekáč buchet upekla mu, na zem ustlala mu slámu. Radují se,zpívají, Otesánek jí a jí a najednou rozhlédne se, zívne na mámu se třese. Sněd jsem talíř s buchtami
a teď se dám do mámy, hamy,hamy,hampak sním pekáč s kuřaty a pustím se do táty, lidi,to se mám! Máma stojí celá bledá, ale táta,ten se nedá: Přines mámě,Otesánku, vody v malovaném džbánku, umyje tě,učesá, půjdem zpátky do lesa. Otesánek řízy,řízy, řeže dříví z mladé břízy, řízy,řízy,řízty víš dobře milá pilo, proč mu tolik vytrávilo u zelených bříz. A když už se v lese šeří, běží s tátou na večeři. Mámo já bych jed! Všechnos prve sněd! Udělej mi vdolečky! Až sebereš drobečky. Otesánek drobty sbírá, chutnají mu nevybírá, než bys deset napočet, převalí se usne hned. Druhý den ho táta budí, Otesánka rosa studí, do lesa však musí jít, musí řezat řízy,řízy dříví z kropenaté břízy a nesmí se zastavit. A když už se v lese šeří, běží s tátou na večeři, neodmlouvá,všechno sní, dostal chleba,kousek sýra, potom ještě drobty sbírá, lehne si a dobře spí, spí a spí a spí a spí.
Honza a Zlatovláska Za lesem je zámek, na něm zlatá báň, v zámku Zlatovláska, hlídá ji zlá saň. Honza zlou saň zabil, princeznu si vzal, a tak se stal z Honzy v zlatém zámku král.
O ŘEPĚ Dědek řepu zasadil, u pole se posadil, čekal, čekal, mráz ho lekal, sluníčka se bál, dešti jenom lál. Bez večeře, bez oběda čeká dědeček, najednou se hlína zvedá, roste kopeček. Bábo roste řepa. Dědku ty mě šidíš. Bábo což jsi slepá? Prosím tě co vidíš? Zavolali vnučku, vnučka pejska, pejsek kočku, kočka myš, chytli se a čekají, šepty, šepty, šeptají, neslyšíš? Kopeček se ještě chvěje, jak se pod ním krtek směje.
Smolíček a jeskyňky Prší,prší celý les ve vodě se topí dnes. Ťuk,ťuk,ťuky,Smolíčku, otevři nám světničku. Jeskyňky,jen pojďte dál, jelen před chvilinkou vstal. A co snídal,Smolíčku? Snídal čerstvou travičku. A co ještě? Vodu z deště. A co víc? Pak už nic. To se dobře nasnídal. My zas půjdem o dům dál. Kampak byste chodily? Sluníčko si popílí a jelen vás,těšte se, bude vozit po lese. Prší,prší,celý les ve vodě se topí dnes. Jeskyňky jdou v dešti dál, Smolíček se jenom smál.
ale odkud,nepovědí. Náš pes také trávu nejí, kosti on má nejraději. Já jsem vlk,ne pes, budu-li chtít,sežeru tě. Trávu si jez,máš-li chutě, je jí plný les. Copak máš v tom košíčku? Bábovku a kytičku. A kam neseš košíček? K svátku babičce jej nesu. Už jsem přešla sedm lesů, bydlí tamhle-kousíček. Chceš-li,já tě doprovodím. I ne,ráda sama chodím. Čímpak je tvůj tatínek? Hádej!Dělá ohýnek, ten ohýnek rudě šlehne, kam dopadne,nic se nehne. Tatínek je myslivec. Aha,to je jiná věc. A kdepak je v tuhle chvíli? Kousek odtud vlky střílí, tamhle u těch velkých stromů. Počkej na něj chviličku. Už nemám čas,musím domů. A pozdravuj babičku!
Éro Na obloze ani mráček, slunce svítí,hřeje, na větvičce sedí ptáček, sedí,píseň pěje. Alík jak korálky všechny zuby cení, brukot slyší z dálky, bezpečno tu není. S Alíkem je práce těžká, vzpomeňte,jak honil ježka. Zkusme radši děti, najít,kde éro letí.
Červená Karkulka Kam,Karkulko malá,kam? Chodím lesem sem a tam. Co ty,vlku,tady chceš? Sháním na zub kousek trávy, po trávě se dobře tráví. Vlku,vlku,to je lež, vlci trávu nejedí. To holčičky nevědí. Vědí,pane vlku,vědí,
Vpravo pluje mráček, co dlouhý je jak vláček, v něm motor píseň zpívá, věřte,tam se éro skrývá. Teto ,ne éro hučí, to velká moucha bzučí. Na nos si mi sedá, černá je i hnědá.
zvířátka Byl jeden pes,do pece vlez. Ukradl tam topinku,běžel s ní po rynku. Potkala ho vrána,byla jeho máma. Potkal ho zajíček,byl jeho tatíček. Potkal ho vrabeček,byl jeho dědeček. Potkala ho kozička,byla jeho babička. Potkal ho oslíček,byl jeho bratříček. Potkala ho husička,byla jeho sestřička. Potkal ho bejček,byl jeho strejček. Potkala ho kočička,byla jeho tetička. Potkal ho kos,ukousl mu nos. Potkal ho Filip,zas mu nos přilíp.
ZATÍM CO TY SPÍŠ Zatím co ty spíš a usmíváš se ve spánku, na nebi vycházejí hvězdy jak tiché stádo beránků.
hodnou babičku vlk sněd. U zahrádky za chviličku Karkulka volá na babičku. Když pak vešla do dveří žasne, diví se a nevěří. Na posteli pod peřinou vidí babičku zcela jinou. Velké uši, zuby krokodýlí a ty oči za obroučkou brýlí. Jen začala odříkávat přání, vlk ji spolkl bez meškání. Okolo chaloupky myslivec šel, spícího vlka uviděl. Vše pochopil, na nic nečekal, tesákem mu břicho rozpáral. To vám pak bylo děkování, radosti, štěstí i hodování. Myslivec babičce k svátku dal kůži z vlka na památku.
Paleček Zatím co ty spíš, rozmilé robátko, v zahradě rozkvétá růžové poupátko. Zatím co ty spíš pod teplou peřinkou, lidé jsou ještě vzhůru, bdí i stvou maminkou. Bdí i stvou maminkou a myslí na tebe, když měsíc z hvězdami vychází na nebe.
Červená karkulka Na paloučku u doubku má babička chaloupku. Karkulka v červené čepičce k svátku jde popřát babičce. Jak košíček v ruce nese, vlk již na ni číhá v lese: "Pověz, co to máš v košíčku?" "Samé dobroty pro babičku." Vlk se olízne, nic neříká, k chaloupce rychle utíká. Ve světničce potom hned
Byl jednou jeden chlapeček, všichni mu říkali Paleček. Kde spal? V kapse u maminky. Proč? Protože byl malinký. Byl malinký, ale přičinlivý: Přebíral hrách, rovnal dříví a na poli u lesíka, holečku, sám orával s párem volečků. Jak je poháněl? Div se, světe, bez biče, jen z ucha dobytčete. Tatínek Palečka stál opodál, ruce za zády a jenom se smál. Jednou kolem pole z městečka šel kupec: "Chci toho chlapečka!" Zaplatím za něj čtyři dukáty. Husy bude pást, zalévat muškáty. Řekni, půjdeš se mnou, chlapečku, dám si tě k zlaťákům do ranečku. Jakmile Paleček brázdu dooral, k tatínkovi prosebně zašeptal: "Neboj se, prodej mě, tatínečku, prokousám si otvor do ranečku. Potom uteču a cestou zpátky posbírám vytroušené zlaťáky." Co myslíte, jak to bylo dál? Lakomý kupec domů pospíchal. Když u chaloupky otevíral dvírka, v ranečku mu zůstala jen dírka. A Paleček? Ten u cesty pod akáty s tanínkem počítal zlaté dukáty.
O selátku (pohádková básnička) Píšu, píšu pohádku o jednom hodném selátku. Bylo malé, bylo milé, růžovoučké, skoro bílé. Jednou šlo si na vycházku s kamarády na procházku. Zpívalo se, tančilo, k tomu hrálo na cello. Potkalo je však hrozné zvíře, jak bylo obrovské, bylo k nevíře. prasátka dostala strach, až svým úprkem zvířila prach. Zvíře bylo rychlejší, prasátka zas chytřejší. Už, už by je chytilo, ale selátko se nedalo. Vzpomnělo si na cello a cellem zvíře bacilo. To se k zemi skácelo a do mdlob rychle padnulo. Zvířátka si blahořečila, že nad zvířetem zvítězila. Selátku poblahopřála, každá z prasnic mu pusu dala.
Jak šli bratři pro kládu Jeden sedlák měl tři syny, nebáli se žádné dřiny. „Kubo, dojdi pro kládu!“ Kuba kývl: „Tak já jdu.“ Šlapal, šlapal, přišel k lesu: „Já tu kládu neunesu!“ Posadil se, vzdychl: „Ech, co mám dělat? Je to pech!“ Kuba nejde… Co se děje? Zavolali pro Matěje. „Matěji, běž pro kládu!“ Matěj kývl: „Tak já jdu.“ Šlapal, šlapal, přišel k lesu: „Já ji taky neunesu!“ Posadil se, vzdychl: „Ech…“ Kuba dodal: „Je to pech!“ Matěj nejde… To je doba – ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“ Honza kývl: „Tak já jdu.“ Šlapal, šlapal, přišel k lesu: „Sám tu kládu neunesu. Na jednoho je to moc – pospěšte mi na pomoc! Chopte se té klády, bratři, ve třech máme sílu za tři!“ Už se kláda nakládá: „Hej rup! Šup s ní na záda!“ Už ji nesou svižným krokem polní cestou za potokem, nesou kládu z javora rovnou domů do dvora.
Kam běžíš, zajíčku? Kam běžíš, zajíčku? Tam do mlýna, panáčku. Co v tom mlýně, zajíčku? Pytel mouky, panáčku. Na co mouku, zajíčku? Na koláče, panáčku. Nač koláče, zajíčku? Pro kočičku, panáčku. Proč pro kočičku, zajíčku? Máme svatbu, panáčku. Povídám, povídám pohádku Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil ohrádku. Povídám, povídám druhou, že voda teče struhou. Povídám, povídám třetí, že na peci spaly děti a až se vyspaly, kus chleba dostaly.
Král Stařičký král volá: Hola! Stráže, pomoc, chyťte mola, hoduje v mém šatníku: snídá samet, svačí vlnu, míří přímo k mému trůnu, líbí se mu v zimníku. Není divu, pane králi, rok jste v zámku nevětrali!
každá z prasnic mu pusu dala.
ZATÍM CO TY SPÍŠ Zatím co ty spíš a usmíváš se ve spánku, na nebi vycházejí hvězdy jak tiché stádo beránků. Zatím co ty spíš, rozmilé robátko, v zahradě rozkvétá růžové poupátko. Zatím co ty spíš pod teplou peřinkou, lidé jsou ještě vzhůru, bdí i stvou maminkou. Bdí i stvou maminkou a myslí na tebe, když měsíc z hvězdami vychází na nebe.
O selátku (pohádková básnička) Píšu, píšu pohádku o jednom hodném selátku. Bylo malé, bylo milé, růžovoučké, skoro bílé. Jednou šlo si na vycházku s kamarády na procházku. Zpívalo se, tančilo, k tomu hrálo na cello. Potkalo je však hrozné zvíře, jak bylo obrovské, bylo k nevíře. prasátka dostala strach, až svým úprkem zvířila prach.
Hrnečku, vař! Vdova s dcerou žily byly, mnoho toho nevařily. Hrnce prázdné, došla mouka, bída s nouzí oknem kouká. Každý den je oběd jiný: jahody či ostružiny. Dcera sbírá houby zjitra, v městě chce je prodat zítra. Náhle jako lesní víla, stařenka se vynořila. Pojďte, maliny mám v džbánku, máte hlady na kahánku! Babička si trochu vzala, dárek za to dívce dala. Hrnečku, vař! stačí říci, hned si můžeš chystat jžíci. Nepřijde-li žádný host, zavolej: hrnečku, dost! Děvče s matkou hlad když mšly, hrneček hned vyzkoušely. Stalo se co vědma řekla, sladká kaše z hrnku tekla. Sotva dcera z domu byla, matka hrnku poručila. Hrnek cvaří, kaše teče, nikdo před ní neuteče. Dcera už se vrací z města, všude kaše, bílá cesta. Hrnečku, dost! přikázala když se domů prokousala.
Princeznička Zvíře bylo rychlejší, prasátka zas chytřejší. Už, už by je chytilo, ale selátko se nedalo. Vzpomnělo si na cello a cellem zvíře bacilo. To se k zemi skácelo a do mdlob rychle padnulo. Zvířátka si blahořečila, že nad zvířetem zvítězila. Selátku poblahopřála,
Princeznička na bále poztrácela korále. Její táta moudrý král, Honzíka si zavolal. "Honzíku, máš na mále, přines nám ty korále." Honzík běžel na horu, vykopal tam bramboru. Přinesl je před krále, "Nesu vám ty korále, větší už tam nebyly, ty jsme snědli v neděli."
Popelka 1. Byl jednou jeden zámek, princ, Popelka a král a potulný zpěvák Janek, a jak to bylo dál, ten princ nechce žádnou nevěstu,to mrzutá je věc,pan král ale nedbá protestů, zdá se, že spadla klec, jen, kolovrátku, zpívej, jen, kolovrátku, hraj, zítra se začnou námluvy a ví to už celý kraj. 2. Kdybych teď řek': to stačí, kdekdo by mi lál, a to já odsud radši povandruju dál, s po nůžkách a nožích neštěkne ani pes,všechno je v rukou božích,vždyť dneska je ten ples, jen, kolovrátku, zpívej a nepřestávej znít o tom, jak ženské chtěly pana prince oženit. 3. Vím, že byl zámek v lese a na tom zámku ples a o tom plese že se prý mluví ještě dnes, neb každá tam jít chtěla a za prince se vdát, no to vám byla mela, až hanba povídat, jen, kolovrátku, zpívej a řekni to, co víš, jak všechny chtěly na ten ples a jaký s tím byl kříž. 4. Ta zlámala tři jehly, ta ustřihla si cop, ta v potu tváře žehlí, ta hlavu má jak snop, ha-ha, a tu je salón krásy a štoudve voňavky, ach, na co myslí asi, no na co - na vdavky, jen, kolovrátku, zpívej a připomeň ten bál, ať víme, co se dělo pak a jak to bylo dál. 5. A události letí jak namydlený blesk, jen barvy ať jdou k pleti a bota ať má lesk, a události pádí a události jdou a Katku drhnou v kádi a Dorku šněrujou, jen, kolovrátku, zpívej, co vidíš v těchto zdech, jak jedna tone v mydlinách a druhá ztrácí dech. 6. Je dobrá každá rada a žádná záruka, té jedné sukně padá, té druhé paruka, s tou jednou spadla židle, snad byla z papíru, a druhá bere vidle, no - na manikýru, jen, kolovrátku, zpívej, já vím, že je to tak, být skromný, to je nad zlato i nad šlechtický znak. 7. Teď buďme pěkně zticha, dnes bude třetí bála princ jen smutně vzdychá a stejně tak pan král, má prince krásná cizinka ráda či nerada, o tom se právě koná teď velká porada, jen, kolovrátku, zpívej a tichem dej se vést,jak vymyslel pan hofmistr, no - geniální lest.
8. A už to jede a už to chytá dech, a koho to sem vede pan rádce po schodech, pročpak je v tváři rudý a zrychlený má tep a nač ty velké sudy a nač v těch sudech lep, jen, kolovrátku, zpívej a nic se nedej zmást, to na Popelku nalíčili tu důmyslnou past. 9. Ach, běda, běda, běda, jak se to mohlo stát,už po tři dny princ hledá tu, kterou má tak rád, už prošel širé kraje a prošel každý kout, tu, jež tak půvabná je, však nelze naleznout, jen, kolovrátku, zpívej, jsou dívky samý smích,střevíček jako Popelka však nemá žádná z nich. 10. Znám dívky jako růže a něžné jako pel, co svlékly by se z kůže, jen kdyby princ je chtěl, a leckterou znám krásku, co, zhlouplá bůhví čím,dá vlastní zdraví v sázku, jen aby hrála prim, jen, kolovrátku, zpívej a hezky nahlas křič o tom, jak chudák náš pan princ je láskou celý pryč. 11. Byl jednou jeden zámek, princ, Popelka a král, ti tři podle všech známek tam šťastně žijou dál, jsou tam i s hodným tátou, co Popelku měl rád, a zámek voní mátou a liliemi sad, jen, kolovrátku, zpívej a volej do kraje, že zlo se samo vytrestá a dobro vyhraje. 12. Byl jednou jeden zámek a na tom zámku věž a na té věži trámek, věř tomu, kdo chceš, byl na tom zámku zvonec a lano z konopí, a pohádky je konec, jak každý pochopí, jen, kolovrátku, zpívej a dovol, abych vstal, jen, kolovrátku, zpívej, musíme o dům dál... 2.
PTÁČÍ SVATBA Kos jásal."Zítra se žením, přivítám vás s potěšením.přivedu si do příbytku krásnou ženu třasořitku." Nejdřív přišel s dary drozd.Věděl, co je zdvořilost. Zdálky vítal pěnici s obrovitou kyticí. Vkostele slavice pěla,přenádherný soprán měla. Havran dělal pátera.Mluvil-jedna nádhera! Nenasytný strýček sýček držel se jen mis a lžiček. V noci od vypitých číšek odved hosty strážník čížek.
Sněží Venku mrzne,sněží, Máňa z vršku běží, zakopla o pírko,peří, na nose si leží. Jaké pírko? Celá peřina z nebe sypat začíná. Co to bylo? Kouká Máňa, seknout sebou takhle z rána! Vyvaluje obě oči, dopředu dozadu čučí, meluzina v větvích hučí. Natahuje Máňa uši, do pusy jí vítr fučí. Kdopak tomu věří zakopnout o peří. Takhle o psa,tyčku nebo snad kočičku, nesvalí mě peří trošku. Kdeže peří,to je sněhu vločka vletěla jí do cesty, a hned je tu neštěstí. Chumelí se,vítr věje, sanitka se žene,houká, na Máňu se doktor směje, na bolístku fouká.
Cukr Hledala,hledala paní pilku, malou nekoukala chvilku, z kuchyně teď kráčí paní, ťapká,běží Alík za ní. V tlamě pytlík bílý nese, na cukr se chtí třese. Kde je pejsek,kde je,kdoví, šustí Alík sáčkem v křoví. Trhá obal,papír škuberaf a škub - u kostek bude. Zlob se,paní,větře duj, pytlík je prázdný, běda,běda,třikrát fuj! Cukr nikde žádný, je tam samá sůl.
::Zvířátka a Petrovštví:: Jednou domov opustili,kozel,kohout a kočička, šli celý den,nespatřili ani človíčka. Pořád stejnou notují a na lidi si stěžují: mňouky mňou,mňouky mňou,už nás trápit nebudou. Méé méé,méé méé,lidem smát se budeme. Kykyrý,kykyrý budem v lese ve čtyry. V lese najdem živobytí, kočička si ptáčka chytí,a ten kozel najde trávy ještě lepší než-li dřív, nic nás v cestě nezastaví. A tak jdou,lesem,tmou, levá,pravá,přední,zadní,pozor!!kozle!!neupadni!! Došli k staré chatrči,kolem se jen světlo lije, kozel všechny odstrčí,on chce vidět kdo tam žije? Kohout také,kocour též. Počkej vždyť mě zamáčkneš, a tak se tam strkaj,šidí,ale kozel první vidí, jak tam ve světnici,karty hrajou loupežníci. Sedma k sedmě,eso k esu, kozle já tě neunesu!!A v tom ,v okně zahlídlihrozné zvíře!! Má tři hlavy!! Jedna mňouká,druhá mečí a ta třetí kokrhá. Utíkejeme loupežníci než nás všechny roztrhá!! Utíkají les je žene,kolem karty rozházené, karty,Káča bláznivá,divé houby v patách mají,utíkají,klopýtají, kolem všechno ožívá. Kořeny je spolknout chtějí,houby už je dohánějí, üž je mají,ještě krok,a tu loupežníci hop a skok přes potok, už jsou z lesa za potokem,oddechují jdou jen krokem. Už mají lesa pranic,zpátky nevrátí se za nic!!
HAJADÁN PŘICHÁZÍ Když na nebi jak na louce rozkvete na sta hvězd, přichází ke mě mužíček, v ruce má pytlíček, po špičkách dojde k postýlce a sedne na pelest. V tom pytlíčku jsou zrnka snů a mužíček ta zrníčka sype mi štědře na víčka, dokavad neusnu. Pak usměje se laskavě a zase zmizí v dálavě. Kdo to je,nemusím se ptát. Každý ho zná a má ho rád.
Vrabčík Nad ouvozem na roštině, švitořivý vrabčík seděl, po křovinách poskakoval, na pocestně pokřikoval, pronikavým hlasem svým, čimčarara čim čim čim. Ouvozem tu kůň jde starý, přijde k vrabci, mluví k němu, uleť vrabče, chutě vari, kocouři se ženou k sněmu, prchni, sice tebe sklidí, víš co kocour nevyslídí? Vrabčík se naň podívá, usmívá se usmívá, pak mu pyšně odsekne: Dobře, dobře vyřídíme, my se u nás nebojíme, našinec se nelekne, ať se každý o svou kůži stará. Čimčarara čim čim čim co mám dělat, to já vím. Kůň jde volným krokem dále, vrabčík však svou vede stále, hleďme pána rozumného, z kraje trošku loudavého, jak mně s tváří učenou moudré dává poučení. Vždyť má uši, které jenom oslu sluší. Ať mně luňák když to osel není. Nebojím se sedláků, jiných přec to junáků nehrozím se. Však hle, šust, kocour divě z roští vyletí, vrabce lapí chňap a chrust, naučí ho věčně mlčeti.
Kocour v botách V chalupě dva bratři, čtou si co jim patří, teď už oba vědí, copak asi zdědí, co jim otec zanechal, jenom Matěj stojí dál.
Na Matěje kocour zbyl, chlapec sedí v dlaních hlavu: "K čemu tě mám? pro zábavu?" Kocour prskne"Dám ti slávu!" Kcour muži úkol dal, Až pojede kolem král, ptát se bude čí jsou pole, řekneš prince z Rukyholé. Ptát se bude kdo tu vládne, řekneš kníže z Rukychladné. Ptát se bude čí jsou lesy, řekneš prince z Tudykdesi. Jen co slyší hrčet kola, kocour volá: Lidi zlatí,to je rána, okradli tu mého pána! Mého prince z Tudykdesi, co mu patří všechny lesy. O šaty jej obrali nahého tu nechali!! Král Matěje k sobě vzal, ale kocour spěchá dál, pod horami v místě dobrém ví o jednom zámku s obrem. "Vidím dobře,milý obře, že jsi velký jako skála, uměl bys být,ale taky jenom jako myška malá?" Kocour lovec nezklamal.. ptáte se co bylo dál? V obřím zámku obří štěstí chytil Matěj do svých pěstí. Boháčem se rázem stal, princeznu mu dal pan král.
Broučci na pouti U dvou kytek na paloučku od rána je plno broučků. cvrček tluče do bubínku, střevlík volá mandelinku, ať s ním na pouť utíká, že už hraje muzika. Komáři jdou s klarinetem, kobylka má housličky, vyhrávají broučím dětem do pochodu písničky. Čmelák bouchá na činely, moc ho ale rozzlobí, když mu trubec a dvě včely za ušima zatroubí. V kolotoči vítr hvízdá. Hyjé, hyjé, to je jízda! Někdo radí, někdo střílí, nikdo nemá dlouhou chvíli. A kdo sám nic dělat nechce, dívá se, jak na žíněnce zápasí dva chrobáci a má z toho legraci. Co se děje? Co se děje? Podívejte na žokeje, jaké dělá kotrmelce! Kůň se splašil, shodil jezdce, zařehtal a plný síly sám teď tryskem pádí k cíli. Nebuď smutný. To se stává. Pokaždé se nevyhrává. Tlustá dcera tesaříka
jedla ve dne, jedla v noci. Tak ať si teď nenaříká, že ji auto neveze, že poláme každou hračku, že nemůže na houpačku, že se smějí všichni brouci vypasené Tereze. U hangáru na letišti zlatohlávci strachem piští: Co kdyby chroust akrobat z modré výšky na zem spad! Chroust se cvičil celé týdny. Proto se teď vážný, klidný vychloubá svou nádherou před filmovou kamerou. Mlsalové zblízka, zdálky chodí pro cucavé špalky, pro lízátka, pro cukrátka, mléčná, kyselá i sladká, pro suky i karamelky do cukrárny paní včelky. Pozor, ať tu dobrotu nevysypeš z kornoutu! Skvělá jízda na housence pro slečny i pro mládence, tam a zpátky za kačku, vyberte si sedačku! Pro larvy a pro mravence komáry a muší holky za polovic kolem louky!
Jedem! Pozor na klobouky! Potápníci u rákosí postavili tobogan. Celý den se k němu trousí malí broučci ze všech stran. Klouzají se a jsou rádi, jak v tom horku voda chladí. Jenom jeden kovařík pro pár kapek tropí křik. Ctěné dámy, ctění páni, račte vstoupit bez váhání do našeho varieté! Jsou v něm popletení klauni, fakír, hadí muž jak z gumy, žonglér, který hrát si umí s třemi míčky v jedné dlani. To se u nás nasmějete! Majka sedí v pokladně, a když někde najde brouka, který škvírou v plachtě kouká plácačku hned popadne, zamračí se, zlostně dupne, že se tady platí vstupné. Pomůžeš mu? Hodně křič: Pozor, broučku! Uteč pryč! A je konec pouti broučků u dvou kytek na paloučku.
OBSAH: Broučci na pouti........................................ 11 Cukr ............................................................... 9 Červená karkulka ........................................ 5 Červená Karkulka........................................ 4 Éro ................................................................. 4 HAJADÁN PŘICHÁZÍ .............................. 9 Honza a Zlatovláska................................... 3 Hrnečku, vař!............................................... 7 Jak šli bratři pro kládu ............................. 6 Kam běžíš, zajíčku? ................................... 6 Koblížky ........................................................ 3 Kocour v botách ........................................ 10 Král ................................................................ 6 Kuřátko a obilí (F. Hrubín) ....................... 1 Medvěd Míša................................................ 1 O ŘEPĚ .......................................................... 4
O selátku (pohádková básnička) ......... 6, 7 Otesánek ...................................................... 3 Paleček ..................................................... 2, 5 Perníková chaloupka .................................. 1 Polámal se mraveneček ............................. 2 Popelka.......................................................... 8 Princeznička ................................................ 7 První pohádka (F. Hrubín) ........................ 2 PTÁČÍ SVADBA ......................................... 8 Smolíček a jeskyňky.................................. 4 Sněží ............................................................. 9 Vrabčík ....................................................... 10 ZATÍM CO TY SPÍŠ ............................. 5, 7 zvířátka ........................................................ 5 Zvířátka a Petrovštví:: .............................. 9
