PERCEPCE ROZDÍLŮ MASKULINNÍ A FEMININNÍ VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

SBORNÍK PRACÍ FAKULTY SOCIÁLNÍCH STUDIÍ BRNĚNSKÉ UNIVERZITY SOCIÁLNÍ STUDIA 4, 1999

IVO PLAŇAVA, MARTINA RAŠTICOVÁ–CILEČKOVÁ

PERCEPCE ROZDÍLŮ MASKULINNÍ A FEMININNÍ VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

ABSTRACT: This article reports the main results of an empirical research aimed at the evaluation of gender properties of the 77 words and saying selected from everyday communication.

Rozdíly mezi muži a ženami jsou atraktivním a častým tématem jak neformálních hovorů, tak odborných diskusí.1 Studiu různých aspektů rodových rozdílů se věnuje samostatná vědní disciplína „gender studies“. Příspěvkem k problematice sociálně psychologických rozdílů mezi muži a ženami je náš výzkum, který se zaměřil na percepci rozdílů femininní a maskulinní komunikace. Při formulaci výzkumného problému jsme si kladli otázku, zda respondenti vnímají rozdíly ve verbální komunikaci mezi muži a ženami; a v případě, že ano, jaké rozdíly. Dále jsme ověřovali, zda se liší percepce mužské a ženské komunikace u adolescentů a starších dospělých. Zvolili jsme nepřímou metodu – výpovědi respondentů. K tomuto účelu jsme sestavili posuzovací stupnici (podrobněji viz níže). Při sestavování posuzovací stupnice jsme vycházeli z poznatků jiných autorů. Zde je jejich stručný přehled, dle Doyla (1984). Studiem rozdílů rodové komunikace se zabývala Pamela Fishmanová. Výsledky jejího výzkumu ukazují, že ženy vydávají větší úsilí, aby udržely konverzaci než muži. Studovala každodenní situaci tří manželských párů, které nahrávaly své denní rozhovory. Fishmanová zjistila, že ženy iniciovaly významně více rozhovorů než muži. V nepříliš častých případech, kdy muži iniciovali rozhovor, jejich ženy odpovídaly 1 Mužské a ženské světy reflektují také autoři různých literárních žánrů a tematického zaměření. Lingvista P. Eisner (1946) se zamýšlí nad češtinou jako nad erotickým jazykem. Konstatuje, že čeština je erotizována soustavou rodových koncovek a také pravopisem. Prostá věta koupaly se nás informuje o tom, že několik osob konalo určitou činnost, ale i o tom, že byly ženského rodu. Eisner (381–382) píše: „Kdo chceš, podiv se také, že čeština vyznamenává koncovkou –y jednak ženy, jednak duby, pařezy, klacky (nedvounohé), škopky, krámy – prostě všeliké neživoucí nádobíčko a harampádí z dílny přírody i dílny lidské. V češtině opravdu kralují mužští, s hodně pronikavým ííí na konci, i musily ženské vzít zavděk druhou garniturou koncovek. Tyranství mužské nadvlády řádí i ve větách se společným podmětem mužským a ženským muž a žena se hádali. Což se opravdu nedovedla hádat líp než tak, že v hádce musela podlehnout rodu mužovu? Což není opravdu možná situace, o níž se sluší napsat, že muž a žena se hádaly?“

8


velmi podrobně. Dále se ukázalo, že ženy byly daleko lepšími posluchačkami než muži. Jiná oblast, v níž se muži a ženy ve studii P. Fishmanové lišili, byl počet kladených otázek a vyjadřovaných postojů: ženy kladly významně více otázek, zatímco muži téměř dvakrát tak často vyjadřovali své postoje a názory. Výsledkem empirických studií Crosbyho, et al. a Kempera je rozlišení mužské a ženské řeči. Řeč žen (femininní model řeči) se vyznačuje významně větším počtem tázacích dovětků a dlouhých frázovitých odpovědí, čímž působí ženy při rozhovoru dojmem slabosti. Eakinsová a Eakins zkoumali před více než dvaceti lety rozdíly mezi muži a ženami ve formulaci žádostí a ve frekvenci užití konverzačních výplní. Výsledky jejich výzkumu ukazují, že ženy inklinují k formulaci delších žádostí a častěji užívají konverzačních výplní. Rodové rozdíly ve verbální komunikaci shrnuje následující tabulka. Tab. č. 1: Maskulinní a femininní řeč.

Formulace výzkumného problému V úvodu našeho výzkumu jsme si kladli následující otázky: 1. Jsou vnímány rozdíly ve verbální komunikaci mezi muži a ženami a v případě, že jsou, v čem se liší percepce maskulinní a femininní verbální komunikace? 2. Liší se percepce mužské a ženské verbální komunikace u adolescentů a starších dospělých?

Zkoumaný soubor Zkoumaný soubor tvořilo 77 respondentů dvou věkových skupin – adolescentů, studentů VŠ (19–22 let), a starších dospělých (45–55 let). Respondenti měli středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání.

Metodika výzkumu Jak jsme již výše uvedli, ke zodpovězení výzkumné otázky jsme zvolili nepřímou metodu zkoumání – výpovědi respondentů na základě posuzovací stupnice.


Posuzovací stupnici jsme sestavili ze 76 výroků běžné denní komunikace a vyzvali jsme respondenty, aby každý výrok posoudili na šestistupňové škále dle toho, zda daný výrok používají pouze muži, častěji muži, stejně často muži i ženy, častěji ženy, pouze ženy, anebo zda nejsou daný výrok schopni posoudit. Při sestavování posuzovací stupnice jsme postupovali následovně. Výroky běžné denní komunikace jsme rozdělili do skupin podle dvou kritérií: 1. Obsahové kritérium vymezuje výroky podle toho, v jakém kontextu běžné denní situace jsou užívány, zahrnuje pět kategorií výroků: • informace • hodnocení • podněty • repliky • oslovení 2. Formální kritérium vymezuje výroky podle toho, jaké užívají gramatické formulace, zahrnuje: 3 slovesné způsoby vyjádření výroků: • oznamovací způsob • rozkazovací způsob • podmiňovací způsob

• • • • •

5 druhů vět, jimiž je možno výroky vyjádřit: oznamovací věta tázací věta rozkazovací věta přací věta zvolací věta

Z uvedených možností jsme vybrali následující kombinace obsahového a formálního kritéria. K jednotlivým kombinacím jsme přiřadili výroky běžné denní komunikace: 1. skupina výroků Výroky zjišťující informaci – otázka doplňovací: Nevíš, kolik je hodin? Napadá tě, kde můžeme být? Budeme už jíst? 2. skupina výroků Výroky zjišťující informaci – otázka zjišťovací:

9

10


Kolik je hodin? Kde to jsme? Kdy už budeme jíst? 3. skupina výroků Výroky sdělující informaci – kladoucí důraz na přesnost: Je 11:58. V centru města. Za pět minut. 4. skupina výroků Výroky sdělující informaci – nekladoucí důraz na přesnost: Bude poledne. Někde ve městě. Za chvilinku. 5. skupina výroků Výroky sdělující, že na danou otázku neznám odpověď: Naprosto nevím. Nemám tušení. Tak to fakt nevím. Nemám zdání. 6. skupina výroků Výroky zjišťující hodnocení – otázka zjišťovací: Jak se ti to líbí? Co si o tom myslíš? Jak vypadám? 7. skupina výroků Výroky zjišťující hodnocení – otázka doplňovací: Že je to skvělé? Myslíš, že je to v pořádku? Vypadám dobře? 8. skupina výroků Výroky hodnotící – obsahující emocionálně zabarvená slova: Pěkné. Hloupost. Jů, to je super! Úžasné! Hnusné!


To je přece šílené! Fuj, to je ošklivé! 9. skupina výroků Výroky hodnotící – obsahující technické a vulgární výrazy: To je bomba! To je vymakané! To je blbost! 10. skupina výroků Výroky hodnotící – vyjadřující fakta: Ujde to. To je logické. Nic moc. 11. skupina výroků Výroky hodnotící – vyjadřující osobní postoje: Moc se mi to líbí. Mně se to nelíbí. 12. skupina výroků Výroky vyjadřující podněty – formulované tázací větou v podmiňovacím způsobu: Mohl(a) by sis pospíšit? Mohl(a) by ses uklidnit? Řekl(a) bys mi už konečně pravdu? 13. skupina výroků Výroky vyjadřující podněty – formulované rozkazovací větou, kladná formulace: Dělej! Uklidni se! Řekni mi už konečně pravdu! 14. skupina výroků Výroky vyjadřující podněty – formulované rozkazovací větou, záporná formulace: Nezdržuj! Nechej toho! Už mně nelži! 15. skupina výroků Výroky užívané jako repliky, které vyjadřují vztah ke konverzačnímu partnerovi: Souhlasím s tebou. Blázníš?

11

12


Když myslíš. Máš naprostou pravdu. To ti nevěřím. Nesouhlasím s tebou. To myslíš vážně? Kecáš? 16. skupina výroků Výroky užívané jako repliky, které vyjadřují osobní postoj: Hmm, hm. To by mě nikdy nenapadlo. To je fakt. Tak to si rozhodně nemyslím. Nejsem si tak jist(a). To se mi nechce věřit. S tím nemohu souhlasit. Je to fakt pravda? Skutečně? Je to možné? 17. skupina výroků Nadávky: Debile! Vole! Blbečku! Zmije! 18. skupina výroků Intimní oslovení: Miláčku! Sluníčko! Lásko! Drahoušku!

19. skupina výroků Repliky – užití vulgarismů: Stojí to za hovno! Do prdele! 20. skupina výroků Repliky – jemnější vyjádření:


Do prčic! Je to na nic!

Výsledky Sebraná data jsme zpracovali a vyhodnocovali pomocí počítačového programu SPSS (For Windows, verze 7.5, na pracovišti Psychologického ústavu Akademie věd ČR). Použili jsme metod ANOVA a T–test. Nejprve jsme vyhodnocovali průměrné hodnoty zkoumaných výroků u všech respondentů. V tabulkách jsou postupně uvedeny výroky, které respondenti považují za stejně často užívané oběma rody, častěji užívané muži a častěji užívané ženami. Mezi průměrnými hodnotami skupin výroků u nižší a vyšší věkové skupiny byly minimální rozdíly. Tab. č.2: Výroky, které respondenti považují za stejně často užívané oběma rody.

13

14


Tab. č. 3: Výroky, které respondenti považují za častěji užívané muži.

Tab. č. 4: Výroky, které respondenti považují za častěji užívané ženami.

Komentář Výzkum ukázal, že komunikace mezi zkoumanými muži a ženami se liší především po obsahové stránce. Muži častěji než ženy kladou v komunikaci důraz na přesnost výroků (např.: „Je 11:58.“), při hodnocení formulují muži výroky obsahující technické, vulgární výrazy


a fakta (např.: „To je bomba!“, „To je logické.“), častěji než ženy užívají nadávky (např.: „Vole!“, „Debile!“) a vulgarismy (např.: „Do prdele!“). Ženy naopak častěji než muži vyjadřují v komunikaci vztah ke konverzačnímu partnerovi, a to jednak při zjišťování informací – formulací otázky doplňovací (např.: Napadá tě, kde můžeme být?“), jednak častější formulací výroků, které se zajímají o názor, hodnocení komunikačního partnera (např.: „Co si o tom myslíš?“, „Že je to skvělé?“) a jednak replikami, které vyjadřují vztah ke konverzačnímu partnerovi (např.: „Souhlasím s tebou.“, „To myslíš vážně?“). Dále ženy častěji než muži užívají emocionálně zabarvená slova. Výsledky tohoto výzkumu se však rozcházejí s výsledky předchozích publikovaných výzkumů ve formulaci osobních postojů v hodnotících výrocích. Dle výsledků našeho výzkumu formulují ženy osobní výroky v hodnotících postojích častěji než muži („Moc se mi to líbí.“, „Mně se to nelíbí.“) Stejně často užívají muži a ženy intimní oslovení (např.: „Miláčku.“, „Sluníčko“), na rodu nezávislé jsou také, dle výsledků výzkumu, výroky vyjadřující podněty („Mohl(a) by sis pospíšit?“, „Dělej!“) a repliky vyjadřující osobní postoj (např.: „Nejsem si tak jist(a).“, „Tak to si rozhodně nemyslím.“). Průměrné hodnoty skupin výroků u adolescentů a starších dospělých se téměř nelišily. Náš výzkum tudíž nepotvrdil, že percepce rozdílů mezi muži a ženami v komunikaci je jiná u mladší generace a u starší generace. Je však třeba brát v úvahu také nepříliš velký vzorek zkoumaných osob, které jsme podrobili výzkumu, výsledky tudíž není možno zobecňovat na celou populaci. Tento výzkum je možno považovat spíše za sondu do problematiky rodových rozdílů ve verbální komunikaci. Výsledky chceme využít při dalším podrobnějším zkoumání této problematiky.

Souhrn V čem se liší percepce maskulinní a femininní verbální komunikace a liší se percepce mužské a ženské verbální komunikace u adolescentů a starších dospělých? Tyto otázky jsme si kladli při formulaci našeho výzkumného problému. K výzkumným účelům jsme využili metodu posuzovací stupnice, kterou jsme sestavili ze 76 výroků běžné denní komunikace. Výzkumu jsme podrobili 77 respondentů (v tomto zkoumaném vzorku byli rovnoměrně zastoupeni muži, ženy, adolescenti a starší dospělí). Výsledky ukázaly, že komunikace mezi muži a ženami se liší především po obsahové stránce. Muži častěji než ženy kladou v komunikaci důraz na přesnost výroků, při hodnocení formulují výroky obsahující technické, vulgární výrazy a fakta, častěji než ženy též užívají nadávky a vulgarismy. Ženy naopak častěji než muži užívají emocionálně zabarvená slova a vyjadřují v komunikaci vztah ke konverzačnímu partnerovi. Stejně často užívají muži a ženy intimní oslovení, výroky vyjadřující podněty a repliky vyjadřující osobní postoj.

15

16


Výzkum nepotvrdil, že percepce rozdílů ve verbální komunikaci mezi muži a ženami je jiná u mladší a u starší generace. Nepříliš velký vzorek zkoumaných osob, které jsme podrobili výzkumu, nám však nedovoluje zjištěné výsledky zobecňovat na celou populaci. Výsledky přesto považujeme za východisko pro náš další výzkum.

Summary PERCEPTION OF THE DIFFERENCES BETWEEN MASCULINE AND FEMININE VERBAL COMMUNICATION

Series of 76 selected words and sayings were presented to the sample of 77 adults. The instruction given was to assess if the presented words (sayings) seem to be either ‘female’ or ‘male’ (or ‘gender neutral’). As masculine there have been more frequently designated: words and sayings containing accurate (often nuticulous) data and facts, swear-words, evaluating and generalising statements. As feminine there were labelled words and sayings expressing relations to other people (interest, respect), emotions and agreements. As gender neutral: intimate and tender words, statements inviting to an action and expressing personal standpoints and opinions.

Literatura CILEČKOVÁ, M.: „Rodové“ rozdíly v mezilidské komunikaci, příspěvek k psychologickému aspektu tzv. „gender studies“. Diplomová práce, FF MU Brno 1998. DOYLE, J. ,A.: Sex and Gender. The Human Experience. Wm. C. Brown Publishers, Dubuque, Iowa, USA 1985. EISNER, P.: Chrám i tvrz. Lidové noviny, Praha 1946. PLAŇAVA, I.: Spolu každý sám. Lidové noviny, Praha 1998. PLAŇAVA, I.: Jak (to) spolu mluvíme. Masarykova univerzita, Brno 1992. TANNEN, D.: Gender and discourse. Oxford University Press, New York 1994. TANNEN, D.: Ty mi prostě nerozumíš. Mladá fronta, Praha 1995.

PERCEPCE ROZDÍLŮ MASKULINNÍ A FEMININNÍ VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Recommend Documents