Percepce vztahů mezi sociálními pracovníky a klienty Domova pro seniory

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Percepce vztahů mezi sociálními pracovníky a klienty Domova pro seniory Bakalářská práce

Eva Merclová

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Vander, DiS.

Brno 2011

Čestné prohlášení :

Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně pouze s pouţitím uvedených zdrojů.

..…..……………………..…………. Eva Merclová

2

Poděkování :

Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Jiřímu Vanderovi, DiS. za jeho vstřícný přístup, připomínky, trpělivost a čas, který mi věnoval. Děkuji také svému příteli Ivošovi za podporu a cenné rady a svým dětem za trpělivost a toleranci, kterou mi projevovaly během celého mého studia. Děkuji.

2

Obsah Úvod

6

1 Senioři

8

1.1 Definice stáří 1.1.1 Vymezení stáří 1.1.2 Tělesné projevy u seniorů 1.1.3 Psychické projevy u seniorů 1.1.4 Senioři a sociální stáří 1.1.5 Duchovní stáří seniorů

8 8 9 9 11 12

2 Sociální práce

13

2.1 Definice sociální práce, sociální fungování 2.2 Sociální pracovník v domově pro seniory

3 Percepce

13 13

15

3.1 Vnímání a posuzování druhých osob 3.2 Poznávání druhých osob

15 16

4 Charakteristika interpersonálního vztahu 4.1 Pomáhající vztah 4.2 Charakteristiky utváření vztahu 4.2.1 Charakteristiky vztahující se k sociálnímu pracovníkovi 4.2.2 Charakteristiky vztahující se k seniorovi 4.3 Komunikace 4.4 Zásady komunikace se seniory 4.4.1 Aktivní a empatické naslouchání 4.5 O moci pomáhajících 4.6 Motivace k sociální práci

5 Domov pro seniory

18 18 18 19 19 20 20 21 21 22

23

5.1 Sociální sluţby pro seniory 5.2 Sociální sluţba Domov pro seniory

23 23

6 Metodologická část

25

6.1 Výzkum v sociálních vědách 6.2 Kvalitativní výzkum 6.3 Validita a reliabilita v kvalitativním výzkumu 6.4 Operacionalizace 6.5 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování 6.6 Realizace a postup sběru dat 6.6.1 Záměrný výběr kriteriální 6.6.2 Polostrukturovaný rozhovor 6.7 Realizace a postup interpretace 6.8 Etické hledisko výzkumu

2

25 25 26 26 27 28 29 29 30 30

7 Empirická část - interpretace rozhovorů

32

7.1 DVO 1 : Co pomáhá podle seniorů při utváření vztahů se sociálními pracovníky ? 32 7.1.1 Komunikace jako mezigenerační most 32 7.1.2 Podpora autonomie 34 7.1.3 Úcta ke stáří jako projev lidské podpory 35 7.1.4 Dílčí závěr 35 7.2 DVO 2 : Co pomáhá podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory ? 36 7.2.1 Uspokojení ze své práce 36 7.2.2 Komunikace jako mezigenerační most 37 7.2.3 Moudrost stáří 38 7.2.4 Dílčí závěr 39 7.3 DVO 3 : Co brání podle seniorů při utváření vztahů se sociálními pracovníky ? 39 7.3.1 Vztahy mezi seniory v domově 39 7.3.2 Četnost kontaktů 40 7.3.3 Dílčí závěr 42 7.4 DVO 4 : Co brání podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory ? 42 7.4.1 Administrativní práce 42 7.4.2 Vztahy s rodinou 44 7.4.3 Vztahy mezi seniory v domově 44 7.4.4 Dílčí závěr 45 7.5 Limity a přínosy výzkumu 46

8 Závěr

47

8.1 Zodpovězení hlavní výzkumné otázky 8.2 Doporučení pro praxi 8.3 Doporučení pro další výzkum

47 49 50

Seznam použitých zdrojů

51

Anotace

53

Anotation

54

Rejstřík věcný

55

Rejstřík jmenný

56

Přílohy

58

5

Úvod Ve své bakalářské práci se věnuji tomu, jak senioři a sociální pracovníci percipují vzájemné vztahy v domově pro seniory. Pět let pracuji na pozici sociální pracovnice v domově pro seniory, hledala jsem proto pro svoji práci téma, které by bylo blízké mé praxi. V symbolickém cílu bych chtěla upozornit na interpersonální vztahy v domově pro seniory, které mě svojí závaţností zaujaly. Nejde jenom o vztahy seniorů k sociálním pracovníkům, ale i k ostatnímu personálu v domově a v neposlední řadě i vzájemné vztahy samotných uţivatelů sluţby. Vztahy působí na kvalitu poskytované péče o seniory a

ovlivňují spokojenost se ţivotem seniorů v sociálních sluţbách.

Spokojenost bychom mohli chrakterizovat tělesným a duševním zdravím a dobrým sociálním zázemím, tyto činitelé jsou ukazatelem celkové ţivotní pohody. Zaměřuji se ve své práci na interpersonální vztahy seniorů a sociálních pracovníků, které právě sociální zázemí mohou pozitivně, ale i negativně ovlivňovat. Aplikačním cílem mé práce je zjistit, jaké vztahy existují mezi seniory a sociálními pracovníky, jak tyto vztahy obě skupiny vnímají a zjištěné informace pak vyuţít ke změně k lepšímu, k efektivnějšímu utváření vztahů. V dnešní době transformace sociálních sluţeb dochází k celé řadě změn v přístupu k seniorům. Tyto koncepty reflektují odklon od čistě ošetřovatelského modelu v domovech pro seniory k modelu holistickému, humanistickému, jenţ přistupuje k člověku jako k bio-psycho-sociálnímu celku. Realizace některých změn zkvalitňujících péči o seniory není pro vysoké finanční náklady dosaţitelná, a proto je zapotřebí věnovat pozornost alespoň těm změnám, které jsou pro nás dostupné a ovlivnitelné v kaţdodenní praxi. Práce je rozčleněna do tří celků. V první části, která je dále rozdělena na kapitoly a podkapitoly, jsou popsány pojmy, které vyplývají z hlavní výzkumné otázky Jakým způsobem percipují sociální pracovníci a senioři vzájemné vztahy v domově pro seniory ? První kapitola popisuje tělesné, psychické, sociální a duchovní charakteristiky náleţející stáří a seniorům, druhá kapitola se zaměřuje na sociální práci. Třetí kapitola vysvětluje, jakým způsobem vnímáme, posuzujeme a poznáváme druhé lidi. Další kapitola se věnuje vztahům, popisuje charakteristiky vztahující se k seniorům a sociálním pracovníkům i další aspekty mající vliv na utváření vztahů. V závěru

6

teoretické části je stručně popsána sociální sluţba – domov pro seniory. Metodologická část se zaměřuje na výzkum v sociálních vědách, vysvětluje kvalitativní strategii výzkumu, popisuje validitu, reliabilitu, věnuje se operacionalizaci otázek, zvolené jednotce zkoumání a jednotce zjišťování. V závěru této části popisuji postup sběru dat, realizaci interpretace a charakterizuji etický aspekt výzkumu. Interpretační kapitola se zaměřuje na interpretaci získaných dat. V závěru je zodpovězena hlavní výzkumná otázka doplněná doporučením pro další výzkum a praxi.

7

1 Senioři Senioři jsou cílovou skupinou, na kterou se ve své práci zaměřuji, proto pro vytvoření uceleného pohledu na seniora se zaměřím na definici a pojem stáří a popíšu tělesnou, psychickou, sociální a duchovní dimenzi stáří. Senior je člověk, který ukončil produktivní část svého ţivota, dosáhl určitého věku pro přiznání a pobírání starobního důchodu.1 Ve společnosti jsou senioři vnímáni jako homogenní skupina, ale ve skutečnosti se tato skupina vyznačuje značnou heterogenitou. Mezi „mladými“ a „starými“ seniory je rozdíl 20-30 let. Odlišují se svými ţivotními zkušenostmi, proţívali zcela jiné historické události, ţili jiným ţivotním stylem, měli odlišná zaměstnání, vzdělání atd. ( Matoušek a kol., 2007.)

1.1 Definice stáří Na charakteru stáří se podílí řada faktorů např. zdravotní stav, ţivotní styl, vlivy sociálně ekonomické a psychické. „ Stáří (sénium) je označení posledních etap ontogenetického vývoje člověka. Jedná se o projev a důsledek involučních změn probíhajících různou rychlostí a s výraznou inter-individuální variabilitou.“ (Kalvach a kol., 2004, s. 7.)

1.1.1 Vymezení stáří Stáří je nevyhnutelnou součástí kaţdého ţivota. Je nezvratitelné, představuje úpadek a konec ţivota. „ Lidstvo provází po celou dobu jeho existence zájem o procesy stárnutí, pátrání po příčinách a důvodech stárnutí, zájem o oddálení této části lidského ţivota spolu s různou úrovní přístupu ke starším jedincům a stáří obecně.“ (Pokorná, 2010, s. 7.) Medicína sice umoţňuje ţivot prodlouţit, ale je třeba pak také mluvit o jeho kvalitě, nejen o jeho délce. Věk lze vymezit na základě několika kritérií. Rozlišujeme kalendářní věk, který je dán datem narození. Sociální věk, který se zaměřuje na změny sociálních rolí,

1

Zákon č. 155/1995 Sb. O důchodovém pojištění

8

ţivotního stylu, ekonomické situace apod., biologický věk, který se zabývá biologickým stárnutím organismu a psychologický věk, jde o subjektivní vnímání vlastního věku. O stáří se v odborné literatuře píše většinou od 65 let, ale samotný věk není spolehlivým ukazatelem stáří. „ Způsob stárnutí má úzkou souvislost se sociálními předpoklady – jako jsou školní vzdělání, povolání, rodina, okruh známých a přátel, s příjmy a majetkem a v neposlední řadě s celým ţivotním stylem.“ (Fürst, 1997, s. 154.) Období mezi 65. a 74. rokem se nazývá ranné stáří. Období mezi 75 a 89 lety vlastní stáří a období nad 90 let je označováno jako dlouhověkost. Podle Eriksonova psychosociálního vývoje je „ hlavním vývojovým úkolem stáří dosáhnout integrity v pojetí vlastního ţivota.“ (Vágnerová, 2007, s. 299.) Podle Junga je stáří výsledkem procesu individuace. „ Individuace je procesem diferenciace a rozvoje jednotlivých aspektů osobnosti, v jehoţ průběhu by mělo dojít k harmonizaci a integraci všech sloţek osobnosti, vědomých i nevědomých.“ (Vágnerová, 2007, s. 301.) Podle Junga je stáří vrcholem osobnostního rozvoje.

1.1.2 Tělesné projevy u seniorů V procesu stárnutí existují mezi lidmi individuální rozdíly.„Proces tělesného a duševního úpadku bývá individuálně variabilní z hlediska času, rozsahu i závaţnosti projevů.“ (Vágnerová, 2007, s. 311.) Kaţdý jedinec má geneticky zakódován počátek i průběh stárnutí a přibliţnou délku svého ţivota. Počátek stárnutí je vývojový proces, který je ovlivněn geny, ale i vlivy vnějšího prostředí. Stárnutí organismu neprobíhá stejnoměrně, jednotlivé orgány jsou u kaţdého v čase nerovnoměrně opotřebovány. V důsledku toho starý člověk trpí větším počtem různých nemocí, je to takzvaná polymorbidita. Zásadní je však subjektivní postoj k vlastním zdravotním potíţím a problémům.

1.1.3 Psychické projevy u seniorů Psychické změny probíhají individuálně, jsou podmíněny biologicky nebo důsledkem psychosociálních vlivů, obvykle interakcí obou těchto faktorů. Obecně je psychické stáří charakterizováno celkovým zpomalením jak ve sféře psychomotorického tempa, tak i senzomotorické funkční koordinace. Psychologické aspekty stáří, nebo-li kdy vlastně stáří přichází, kdy dochází ke zvratu, kdy zestárla vlastně „duše“, se staly

9

předmětem odborných zájmů mnoha autorů prakticky aţ ve 20.století. Zde bych ráda citovala z knihy Fenomén stáři od H. Haškovcové větu, která mě zaujala „ S trochou ironie se říkává, ţe stáří začíná tam a tehdy, kdyţ čas, který má člověk před sebou, je kratší neţ ten, který má za sebou.“ ( Haškovcová, 2010, s. 145.) Změny v proţívání, uvaţování a chování starších lidí jsou normálními projevy ve stáří. Stárnutí se projevuje změnami na mozku, které ovlivňují psychické proţívání. Vytváří se tzv. atrofie, která má za následek ubývání mozkové tkáně a tím i narušení funkcí, které tyto oblasti řídí. Vlivem těchto změn se zhoršuje paměť, člověk si hůře vybavuje informace, déle trvá rozhodování, sniţuje se pozornost i frustrační tolerance. Z hlediska psychosociálních změn můţe mít ţivot starých lidí podobu jednoduchého stereotypu. S úbytkem povinností a nároků seniorů dochází ke stagnaci kompetencí, ke zvládnutí běţného ţivota stačí mnohem méně schopností a dovedností. Uvaţování starých lidí má rovněţ charakteristické znaky stárnutí. Zvětšuje se tendence k dogmatismu, odmítání nových způsobů uvaţování, v myšlení se projevuje ulpívavost a rozvláčnost. Staří lidé dávají přednost rutinním postupům a stereotypům. Jakákoli změna je velkou zátěţí pro starého člověka. Vlivem toho je problematická adaptace v nových situacích a špatně jsou přijímány nové podněty. „ Moudrost lze chápat jako vrchol postformálního přístupu k řešení různých ţivotních problémů, integrující různé aspekty hodnocení, jako je emoční, rozumový či morální přístup, a zároveň zahrnujícího schopnost nadhledu a odstupu.“ ( Vágnerová, 2007, s.331.) Moudrost je dána souhrnem osobnostních vlastností, inteligence a zkušeností, vyznačuje se nadhledem a schopností brát v úvahu přesah aktuální situace. Moudří lidé jsou obvykle akceptováni svým okolím a jsou vyrovnaní se svým stářím, protoţe ho vnímají jako součást vlastního ţivota v širším kontextu.(Vágnerová, 2007. ) E. H. Erikson, americký psycholog, psychiatr a filozof popsal osm vývojových stádií, z nichţ kaţdé je charakterizováno určitým typem konfliktu a krize. Jestliţe se člověk dokáţe s konflikty a krizemi, které náleţí k dané ţivotní etapě, vyrovnat a překonat je, posiluje to jeho ego a přináší mu osobnostní růst. Pokud ovšem konflikt vyřešen není, jedinec opouští stádium s pocitem méněcennosti a jeho další vývoj můţe stagnovat nebo být narušen. Stáří je v osmé etapě označeno jako fáze integrity. V této etapě jde o přijetí vlastního ţivota jako celku s jeho pozitivním hodnocením. Podle E. H. Eriksona jde o pochopení řádu věcí, o jakousi moudrost, i o shrnutí všech

10

předchozích stádií. Dezintegrace ,,já"

a strach ze smrti vede v tomto období ţivota

k zoufalství.

1.1.4 Senioři a sociální stáří Pohled na stáří a staré lidi je v současné době dán celkovým klimatem v naší společnosti. Stáří je spojováno s nemocemi, bezmocností, závislostí a sociální izolací. Senioři mají nízký sociální status, který je dán jejich nízkými kompetencemi. Stáří tak bývá spojováno s výrazem jako je ageizmus2. H. Haškovcová popisuje stáří jako „ výsledek sociálního konstruování nereality – zatíţení mýty a stereotypy či diskreditujícími, stigmatizujícími atributy.“(Haškovcová in Sýkorová, 2007.) Ukončením produktivní části ţivota ztrácí člověk svoji dosavadní sociální roli a tím i svůj sociální status. Přechodem do této role se stává sociálně starý. „….neţ se člověk skutečně stane evidentně starým, proţívá relativně dlouhé období, ve kterém je nomenklaturně i sociálně za starého povaţován, ač se tak necítí.“ (Haškovcová in Sýkorová, 2007, s. 47.) Stáří je obdobím vyrovnávání se se ztrátami. Ztráta partnera je ve stáří očekávanou záleţitostí, ale nikdy na to není člověk připraven. Čím je člověk starší, tím hůře tuto situaci emočně zvládá. Ztrátu partnera vnímá jako ztrátu smyslu svého dalšího ţivota, jako vlastní ohroţení a osamělost. Vztahy v rodině jsou zaloţeny na celoţivotní emoční vazbě. Pro seniory mají velký význam. „ Mezigenerační solidarita zahrnuje vzájemnou emoční vazbu a z ní vyplývající citovou oporu ( projevy empatie, porozumění, náklonnosti a lásky ), kognitivní podporu ( poskytování rad a informací ), ale i reálnou pomoc, která je také vzájemná, ale nebývá symetrická.“ (Vágnerová, 2007, s. 386.) Vztahy mezi rodiči a dětmi ve vztahu k úbytku soběstačnosti prochází několika etapami. Fáze vzájemné nezávislosti a relativní symetrie – v rámci rodiny si senioři udrţují dobrý sociální status. V této době nejsou závislí na pomoci druhých, naopak druhým pomáhají. Fáze postupného zvyšování závislosti starších lidí – dochází k narušení vztahové symetrie. V této době „ narůstá potřeba uchovat si přijatelnou sebeúctu i v situaci, kdy uţ si nelze udrţet úplnou autonomii.“ (Vágnerová, 2007, s. 391.) Fáze trvalé závislosti seniorů – 2

Ageizmus – diskriminace starých lidí označována podle R.Butlera systematické znevýhodňování starých lidí ve společnostech západního typu. Staří lidé mohou být znevýhodněni v přístupu ke zdravotním, sociálním a jiným sluţbám, v míře respektu, který mají v rodině či na veřejnosti ( Matoušek, 2008, s. 20).

11

vznik vztahové asymetrie. Zdravotní stav seniorů se můţe natolik zhoršit, ţe potřebují trvalou pomoc a péči. V této době obvykle ztrácí senior nadhled nad svoji situaci, emočně toto období je charakteristické úzkostí a strachem z budoucnosti. Starý člověk se můţe stát zaměřeným sám na sebe a nemá zábrany ţádat jakoukoli pomoc. Pro rodinu je toto období velice zatěţující. ( Vágnerová, 2007.)

1.1.5 Duchovní stáří seniorů A. Grün ve své knize Umění stárnout srovnává ţivot člověka s ročními obdobími. Jaro připisuje dětství a mládí, je to období, kdy se jedinec rozvíjí. Léto se svými teplými a slunečnými dny přiřazuje k dospělosti a stáří popisuje jako krásně zabarvený podzim. Sklon ţivota přirovnává Grün k tiché a klidné zimě, která můţe přinést i bouře, které vyvracejí stromy, i drsné mrazy. „ Kdo přijme sám sebe i se svým stárnutím, můţe rozvíjet ctnosti, ke kterým stáří vybízí především : pokoru, milosrdenství, trpělivost, vděčnost, mírnost, pokoj.“ (Grün, 2009, s. 145.) Stáří nabízí člověku mnoho nových moţností a zkušeností, které není moţné získat v jiné ţivotní etapě. Starý člověk, který vidí svůj uplynulý ţivot v souvislostech, je schopný přijmout pozitivní i negativní zkušenosti a vidět v nich smysl, se můţe stát moudrým člověkem. Takový člověk je i v pokročilém věku přínosem pro svoji rodinu a okolí. Někteří lidé však vidí ve svém ţivotě pouze negativa a v podstatě jsou pak svým okolím jen trpěni. Mnoho starých lidí se v této době upíná k náboţenské víře, která jim pomáhá přijmout ţivot ve stáří i s jeho ztrátami a vírou v budoucnost. Člověk si v uplynulých ţivotních etapách

splnil svoje povinnosti a začíná etapu, která mu můţe přinést

uspokojení, ač je to poslední ţivotní etapa.

12

2 Sociální práce V této kapitole popisuji definici sociální práce a koncept sociálního fungování a zaměřuji se na práci sociálního pracovníka v domově pro seniory.

2.1 Definice sociální práce, sociální fungování Sociální práce je významnou profesí, která od 19. století prošla velkými vývojovými změnami a tak se měnila a vyvíjela i její definice. „Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Uţívaje teorií lidského chování a sociálních systémů, sociální práce zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti.“3 Při vymezení sociální práce je třeba vysvětlit termín sociální fungování. Jednou z nejvýznamnějších nositelek tohoto pojmu byla H. Bartlett.(1970) Sociální fungování vysvětluje jako interakci, která vzniká mezi poţadavky prostředí a lidmi.

2.2 Sociální pracovník v domově pro seniory Sociální pracovník4 v domově pro seniory v prvé řadě usiluje a podporuje sociální fungování klienta. V domově pro seniory se sociální práce zaměřuje na seniory, kteří obvykle z důvodu poklesu soběstačnosti a zhoršení zdravotního stavu v důsledku dosaţeného věku poţádají o institucionální péči. „ Smyslem sociální práce se seniory je pomoci starému člověku vyjít ven z bludného kruhu nezvládání.“ (Janečková in Matoušek a kol., 2005, s. 164.)

3

Definice SP podle The International Federation of Social Workers, IFSW, www.socialnirevue.cz, dostupné http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace 4 je ten, kdo vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení hmotné nouze, sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících sluţby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících sluţby sociální prevence, depistáţní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace. ( Zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách.)

13

Sociální práce v domově zahrnuje období jednání se zájemcem o sluţbu, sociální šetření v místě bydliště seniora, soustředí se na období nástupu do domova, adaptaci v novém prostředí,

na spolupráci s rodinou a posiluje vztahy seniora k ostatním

klientům i personálu domova. Z pohledu organizace je sociální pracovník součástí uţšího vedení domova, plní koncepční a metodické úkoly. Má moţnost ovlivnit vizi organizace. ( Matoušek a kol., 2005.) Kritické body, na které je třeba se zaměřit : nelze vést ostrou hranici mezi zdravotní péčí a sociální prací, sociální pracovník pracuje v týmu se zdravotníky. Platí i opačný vztah. Zpřetrhání vazeb na sociální okolí seniora odchodem do domova je velkou zátěţí pro seniora, sociální pracovník pomáhá klientovi adaptovat se v novém prostředí, podporuje tak jeho zdraví a duševní pohodu. Sociální pracovník usiluje o navázání vztahu s lidmi postiţenými např. demencí, Alzheimerovou chorobou, duševním onemocněním, je vybaven odbornými znalostmi. Základem práce sociálního pracovníka se seniory je vytvoření vztahu, zaloţeném na důvěře, vytváření pocitu bezpečí a jistoty a podpory autonomie.5 Sociální pracovník bývá často jediným kontaktem seniora s vnějším světem, pracuje i s rodinou seniora. ( Matoušek a kol., 2005.) K.Kopřiva ve vztahu ke klientům píše o angaţovaném a neangaţovaném pracovníkovi. Neangaţovaný sociální pracovník je takový, který má vztah ke klientovi neutrální, projevuje se pasivitou aţ lhostejností. Naopak angaţovaný pracovník pociťuje uspokojení ze své smysluplné práce, je vstřícný ke klientům, zabývá se jejich ţivotními problémy. Kontakt se skutečným ţivotem je pro něj přínosný ve smyslu „ rozšíření hranic vlastního já i na druhé lidi.“ (Kopřiva, 2006, s.18.) Podle Musila (2004) rozlišujeme sociální pracovníky – úředník, který vyřizuje ţádosti a jedná podle zákona, profesionál, který komplexně posuzuje ţivotní situaci, navrhuje, provádí a vyhodnocuje individuální intervenci a filantrop, který je empatický, vnímavý, spontánní a jedná podle svého citu a vědomí.

5

Z pohledu psychologie je autonomie vnímána jako „ schopnost odolávat sociálním tlakům v myšlení a jednání, hodnotit na základě osobních standardů nezávisle na souhlasu druhých. Autonomie je v úzkém vztahu se stavem fyzické a psychické pohody a je povaţována za jedno z kritérií mentálního zdraví.“ (Sýkorová, 2007, s. 74.)

14

3 Percepce Základem navazování vztahů s ostatními lidmi je to, jak vůbec druhé lidi vnímáme.Ve své práci se zaměřuji na vzájemnou percepci ( vnímání ) vztahů sociálních pracovníků a jejich klientů, seniorů, v domově pro seniory. Proto v této kapitole popisuji vysvětlení tohoto pojmu. Sociální percepci, nazývanou téţ meziosobní, interpersonální percepci, chápeme jako proces poznávání a vnímání člověka člověkem. Jde o „porozumění tomu, jakým způsobem si člověk vytváří dojmy o charakteristikách a rysech jiných lidí, jakým způsobem vnímá jejich emoce a jakým způsobem interpretuje jejich chování.“ (Baumgartner in Výrost, Slaměník, 2008, s. 182.) Vnímání druhého člověka úzce souvisí s vnímáním sebe sama, s vlastním sebepoznáváním a sebeuvědomováním. (Křivohlavý, 1988.)

3.1 Vnímání a posuzování druhých osob Podstatou procesu sociální percepce je utváření dojmu o druhé osobě. Tím, jak si utváříme dojmy o určité osobě, ovlivňujeme rozvoj svého vztahu k této osobě, coţ ovlivňuje náš způsob interakce s tímto člověkem. Podle Baumgartnera si první dojem vytváříme z informací, které nám poskytuje poznávaná osoba, z charakteristik této osoby a kontextu situace, ve které se poznávání uskutečňuje. Tvorba dojmů je ovlivněna mnoţstvím informací o vnímané osobě a rozsahem interakce mezi vnímaným a vnímajícím. Čím déle spolu lidé pobývají nebo spolu něco konají, tím více se poznávají. (Baumgartner in Výrost, Slaměník, 2008.) Formování dojmu ovlivňuje celá řada charakteristik. Na straně posuzovatele – percipienta to můţou být „krátkodobé psychické stavy ( např. očekávání ), jakoţ i stabilnější psychické struktury ( např. stereotypy ).“(Výrost, Slaměník, 2008, s. 184.) Na straně posuzované – percipované osoby existují vlivy např. vliv prvního dojmu (primacy effect) - první dojmy ovládající do jisté míry pozdější dojmy z téţe osoby. Tento dojem si někdy vytvoříme uţ na základě informací, které o posuzované osobě dostaneme zprostředkovaně. Další je efekt novosti (recency effect) - pozdější dojmy korigují nebo překryjí původní dojem. Efekt rozptýlení - vliv určitého chování je oslaben dalšími

15

informacemi. Halo efekt – zobecnění, ke kterému dochází na základě

jednoho

pozitivního nebo negativního znaku, který je pro nás tak důleţitý, ţe jej rozšíříme na celý profil osobnosti. Další charakteristikou, která ovlivňuje formování dojmu, je nápadnost chování a fyzická nápadnost. Negativní nebo extrémní chování upoutává větší pozornost a více nás ovlivňuje v utváření dojmu o druhé osobě. Další ovlivňující znaky : rysy obličeje, hlas, postoj těla, gesta atd. Jmenované efekty jsou označovány jako laická chyba v sociální percepci osob a můţou zkreslovat vnímání druhé osoby.

(Výrost, Slaměník, 2008.) Přesnost posuzování osoby jinou osobou závisí na celé řadě faktorů např. psychické afinitě ( příbuznosti v postojích a názorech ) mezi posuzovaným a posuzovatelem. Existují i další vlivy, které si lidé v podstatě neuvědomují, proto je ani neřeší a jejich příčinami se nezabývají. Do vzájemného vztahu mezi sociálními pracovníky a seniory se však budou promítat a budou ovlivňovat vzájemnou percepci V sociální interakci si člověk vytváří nejen obraz toho druhého, ale i svůj vlastní obraz, přičemţ tento obraz intervenuje ve vytváření obrazu toho druhého (Nakonečný, 2009.)

3.2 Poznávání druhých osob Součástí sociální percepce je kromě posuzování druhých osob rovněţ poznávání druhých, které se odehrává v kaţdodenním přímém kontaktu s druhými lidmi. Způsob, kterým rovněţ druhé lidi poznáváme je tzv. nepozorované pozorování, kdy si všímáme, jak člověk, který nás zajímá, řeší např. ţivotní situace, jedná s druhými lidmi atd. Tímto způsobem si vytváříme obrazy o druhých lidech. Velkou roli můţe hrát např. sympatie. Vlivem ní vidíme na druhém člověku více pozitivních vlastností. Vlivem antipatie je naopak blokována moţnost vidět na druhém člověku jeho klady. Další podmínkou úspěšného poznávání druhých lidi je empatie. Je to schopnost vcítit se do osobnosti druhého tak, abychom svět viděli jeho očima. Vlivem recipatie si uvědomujeme pocity, které v nás poznávaná osoba vyvolává. Technikou reflexe můţeme poznávat sami sebe. Tato technika slouţí k vyhodnocení účinků našeho chování na druhé. S tímto úzce souvisí sebereflexe. Umoţňuje nám poznat, co se v nás děje v reakci na jednání druhých. Při poznávání druhých lidí je

16

důleţité rovněţ znát naše hodnotící tendence. Jestli máme tendenci hodnotit průměrně nebo se přiklánět k mezním hodnotám, jestli druhé lidi hodnotíme podle sebe nebo naopak zcela kontrastně k vlastní osobě. Při poznávání je rovněţ důleţité vyhnout se stereotypizaci. Opomíjet není moţné ani

kontext situace, za které dotyčného

poznáváme a v neposlední řadě musí pozorovatel znát svůj momentální psychický stav. Únava, špatná nálada, problémy, to vše ovlivňuje uvaţování o druhých lidech. (Smékal, 2002.)

17

4 Charakteristika interpersonálního vztahu Člověk po celý svůj ţivot vstupuje do interakce s druhými lidmi a vytváří s nimi vztahy, které napomáhají uspokojovat různé jeho potřeby např. potřebu sociálního kontaktu, seberealizace, potřebu sdílet společný zájem a cíl, citové potřeby. Psychologický slovník rozlišuje primární a sekundární vztah mezi lidmi. Primární je definován jako dlouhodobější vztah spojený s emocionální vazbou a určitou odpovědností. Sekundární vztah se vyznačuje povrchností a krátkodobostí, je méně častý. ( Hartl, Hartlová, 2000.) „ Civilizovaní lidé dosáhli pozoruhodného mistrovství v ovládání energie, hmoty a neţivé přírody vůbec, a rychle se učí zvládat fyzické utrpení a předčasnou smrt. Ale pokud jde o mezilidské vztahy, vypadá to, jako bychom ţili v době kamenné.“ ( Allport, 2004, s. 23.) Uvedenou citací bych ráda upozornila na to, jak je utváření vztahů sloţitým procesem, který ovlivňuje ţivoty lidí. V domově pro seniory je vytváření vztahů mezi sociálním pracovníkem a seniorem proces zcela zásadní.

4.1 Pomáhající vztah Jak uvádí Kopřiva (2007), pro pomáhající profesi je zásadní lidský vztah mezi pomáhajícím profesionálem a klientem. Ve výzkumu, který popisuje ve své knize, byla popsána ideální sociální pracovnice. Kategorie vlastností, které byly v následujícím pořadí vyhodnoceny : náklonnost, trpělivost, vcítění, odbornost. První tři charakteristiky vyjadřují vztah sociální pracovnice ke klientům. Teprve čtvrtá kategorie popisuje znalosti a dovednosti. (Havrdová in Kopřiva, 2007.) Klienti potřebují cítit, ţe jsou pracovníkem přijímáni, potřebují cítit porozumění, vědět, ţe pracovník je neodsuzuje, nekritizuje. Bez takového vztahu se práce sociální pracovnice stává jen výkonem svěřených pravomocí.

4.2 Charakteristiky utváření vztahu Charakteristiky utváření vztahu mezi sociálními pracovníky a seniory jsem rozdělila do dvou skupin –

18

-

charakteristiky vztahující se k sociálním pracovníkům

-

charakteristiky vztahující se k seniorům

Mohla bych vymezit i další charakteristiky např. vztahující se k prostředí klienta, těmi se však v mé práci zabývat nebudu.

4.2.1 Charakteristiky vztahující se k sociálnímu pracovníkovi Způsoby práce sociálního pracovníka se seniory, navazování vztahů a pouţívané komunikační techniky jsou ovlivněny celou řadou faktorů jako např. dosaţeným vzděláním, předsudky, které jsou dané celkovým klimatem v naší společnosti ve vztahu k seniorům, předchozí profesní zkušeností nebo i osobní zkušeností s péčí o seniora ve vlastním domácím prostředí. S tímto úzce souvisí

schopnost podporovat klientovu

důstojnost, sebehodnocení, schopnost rozhodování a nezávislosti, respekt k jeho autonomii. Vytváření vztahů ovlivňuje ze strany sociálních pracovníků také uspokojení z vlastní práce, pracovní motivace, vztahy na pracovišti a duševní a fyzické zdraví včetně schopnosti odolávat stresu. Důleţitou roli ze strany sociálního pracovníka rovněţ hraje zajišťování podmínek empatie, vřelosti a opravdovosti, faktory přenosu a protipřenosu, rolová očekávání atd. ( Kratochvíl, 2002.)

4.2.2 Charakteristiky vztahující se k seniorovi Podle Kratochvíla (2002) je hlavní charakteristikou utváření vztahu, která se vztahuje k seniorovi, samotná osobnost kaţdého seniora se svými individuálními i věkovými zvláštnostmi, které zahrnují zdravotní, psychický a emocionální stav, celoţivotně naučené způsoby chování, zkušenosti a postoje. K dalším základním významným charakteristikám ovlivňující utváření vztahů patří pohlaví, věk, odolnost nervové soustavy vůči zátěţi, inteligence, motivační faktor. Je důleţité, jak člověk celoţivotně dokázal zvládat stres a řešit vzniklé problémy. To se většinou projeví jiţ v období samotné adaptace. Kratochvíl (2002) uvádí další charakteristiky jako jsou přitaţlivost sociálního pracovníka pro seniora, vzájemná sympatie nebo antypatie, očekávání ve vztahu k rolím atd. Z temperamentových rysů je třeba zdůraznit charakteristiky např. extraverze – introverze, dominance – submisivita, aktivita – pasivita.

19

4.3 Komunikace Komunikace je sloţitým fenoménem a je bezesporu základem všech lidských vztahů. Existují desítky nejrůznějších definic, např. Watzlawick povaţuje komunikaci

za

„médium pozorovatelných manifestací lidských vztahů.“ (Watzlawick in Vybíral, 2005, s. 26.) Hartl, Hartlová (2000) popisují komunikaci jako dorozumívání a sdělování. Vybíral definuje komunikaci jako „proudění informací z jednoho bodu (ze zdroje) k druhému bodu (k příjemci).“ (Vybíral, 2005, s. 25.) Komunikace posiluje nebo tlumí emoce a utváří postoje. Můţe popudit, provokovat, ale i uchlácholit a zbrzdit druhého v jeho odhodlání. (Vybíral, 2005.) Komunikace je neoddělitelnou součástí společné činnosti lidí, jejich vzájemného vnímání i ovlivňování. Komunikační proces dělíme na verbální

a neverbální komunikaci. Vybíral

definuje verbální komunikaci jako “dorozumívání se pomocí slov, popř. jinými znakovými symboly.“ ( Vybíral, 2005, s. 87.) Neverbální komunikaci definují Hartl, Hartlová (2000) jako mimoslovní komunikaci, mezi jejíţ základní komponenty řadíme : viziku – kontakt očí, mimiku-pohyby tváře, úst, kinetiku-celkový pohyb těla, gestikupohyby rukou, gesta, haptiku-doteky, podávání rukou, chronemiku-vyjadřování a strukturování a uţívání času, proxemiku-vzdálenost od partnera, paralingvistikuzabarvení a intonace hlasu, teritorialitu a jiné znaky. Ve vztazích s druhými lidmi je velice důleţitá také úroveň probíhající komunikace. Vybíral rozlišuje symetrickou komunikaci, kterou označuje jako rovnocennou komunikaci dvou rovnoprávných partnerů. Komunikační partneři se v chování při komunikaci doplňují, nekonkurují si. A komplementární komunikaci, při které se oba partneři chovají obdobně, ale chtějí mít oba např. poslední slovo. ( Vybíral, 2005.)

4.4 Zásady komunikace se seniory Pro komunikaci se seniory existují obecné zásady, které by měli sociální pracovníci při komunikaci vyuţívat. Je moţné tak eliminovat moţná nedorozumění. Efektivní komunikace je zásadním faktorem účinně poskytované péče vzhledem k jasnému vymezení potřeb seniorů. Zásadní je komunikace se seniorem, nikoli s jeho doprovodem. Vţdy musí být

20

jasné, komu je určeno sdělení. Pro komunikaci je třeba zajistit vhodné prostředí, pocit bezpečí a jistoty pro seniora. Je třeba mít jasný cíl komunikace. Buď předáváme informace nebo umoţňujeme seniorovi podělit se o svoje pocity, přání a ţádosti. Je důleţité přizpůsobit způsob komunikace naslouchající osobě, zohlednit věk, úroveň pojmového aparátu, psychický a emocionální stav. Je třeba sjednotit verbální i neverbální projevy (kongruence). Důleţitá je zpětná vazba, jedině tak je moţné identifikovat pochopení sdělovaného obsahu. Senior můţe mít problém s udrţením pozornosti a správně porozumět. Je třeba eliminovat „ skákání si do řeči “. Jestliţe nerozumíme tomu, co nám chce senior říct, je dobré se znovu zeptat neţ si domýšlet, co chtěl senior říct. Jestliţe se sociální pracovník obává dopadu svých slov, je třeba zváţit, jestli je nutné zamýšlené sdělit nebo raději pomlčet. Pro neverbální komunikaci je důleţité zvolit odpovídající neverbální projevy jako jsou vizika, gestika, mimika, haptika, chronemika. ( Pokorná, 2010.)

4.4.1 Aktivní a empatické naslouchání Aktivní naslouchání je jednou z nejvyuţívanějších komunikačních dovedností. Podle Rogerse „ opravdové naslouchání obohacuje naslouchajícího.“ ( Vybíral, 2005, s. 123.) Aktivním nasloucháním dáváme najevo, ţe skutečně posloucháme a vyvoláváme tak v jedinci, kterému je nasloucháno, pozitivní pocity.

Při naslouchání se dozvíme

mnohdy mnohem více, neţ kdybychom se ptali. Cílem je porozumět pokud moţno přesně tomu, co druhý říká a vcítit se do toho, co proţívá. Vedle dovednosti koncentrovat se jde u sociálního pracovníka o trénink empatického, vstřícného a účastného naslouchání. V oblasti poznávání jde o zbavování předsudků, stereotypů, naučených schémat vnímání. (Vybíral, 2005.) Význam naslouchání : budujeme důvěru a vztah se seniorem, získáváme informace, vytváříme atmosféru. Kvalita naslouchání ovlivňuje následně i kvalitu rozhodování.

4.5 O moci pomáhajících Zacházet s lidmi proti jejich vůli, i kdyţ člověk má pocit, ţe to je v jejich zájmu a pro jejich dobro, je vţdy záleţitost problematická. Sociální pracovník by měl vţdy jednat obezřetně, protoţe v podstatě prosazuje hodnoty, které můţou být v rozporu s hodnotami klienta. Zde je třeba připomenout i vlastní motivy svého chování. Jestli je v

21

motivu opravdu touha pomoci nebo dokázat si svoji převahu, jakou mám nad druhým člověkem. Podle Guggenbühl-Craiga (2007) jsou všichni lidé, kteří pracují v sociálních profesích, v jejichţ náplni je pomáhat lidem, v psychologickém pozadí svého konání velmi rozpolcení. Před okolím a před vlastním svědomím sociální pracovník vystupuje jako ten, co chce pomáhat. „ V temné hloubi duše se zároveň konsteluje opak – nikoli přání pomáhat, ale potěšení spojené s touhou vládnout a zbavit klienta moci.“ ( Guggenbühl-Craig, 2007, s. 14.) A. Guggenbühl-Craig (2007) píše o tzv. mocenském stínu. Jestliţe moc převaţuje v práci sociálního pracovníka, stává se mocenský stín prioritou v chování a rozhodování sociálního pracovníka a vlivem toho můţe dojít i k velice sporným rozhodnutím. Podle systemického přístupu znamená pomáhat plnit klientovu zakázku. Kontrolou je pak veškerá pomoc, o kterou si klient výslovně nepoţádá. Jestliţe pracovník vyvíjí vlastní iniciativu, musí vţdy citlivě vnímat a respektovat vnitřní svět klienta a nevnucovat mu něco, co pro něj nemá ţádný význam. (Kopřiva, 2007.)

4.6 Motivace k sociální práci W.Schmidbauer (2000) ve své knize Psychická úskalí pomáhajících profesí popisuje motivaci lidí pro toto povolání. Zabývá se syndromem vyhoření, ale hlavně důvody, které vedou lidi k tomu, aby se věnovali pomáhající profesi. Popisuje syndrom pomáhajících a věnuje se bezmoci pomáhajících. Popisuje tyto kategorie ve vztahu k osobnostním charakteristikám pomáhajících. Člověk, který se rozhodne pomáhat druhým lidem, tak nečiní pouze pro ty, kteří pomoc potřebují. Z pomoci, kterou pomáhající poskytuje, plynou pro něho zisky, které jsou v přímém vztahu k jeho psychickým nebo sociálním potřebám. V podstatě jde o to, ţe člověk potřebuje pomoc a ten, kdo mu pomáhá, si potřebuje dokázat, ţe ho někdo potřebuje. Schmidbauer (2000) se věnuje nevědomým (neuvědomovaným) motivům, které mohou hlavně v negativním směru působit v praxi pomáhajícího. V pomáhajících profesích je hlavním nástrojem pracovníka jeho vlastní osobnost, proto by pracovníci pomáhajících profesí měli především poznat a odhalit svojí vlastní motivaci k této práci a tyto motivy reflektovat, poznat svoje emoce a pracovat s nimi.

22

5 Domov pro seniory V poslední kapitole teoretické části mé práce se zabývám vymezením sociální sluţby Domov pro seniory a dalšími sociálními sluţbami pro staré lidi.

5.1 Sociální služby pro seniory Sociální sluţby jsou v ČR definovány zákonem č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách jako soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení6. Druhy sociálních sluţeb zahrnují sociální poradenství, sluţby sociální péče a sluţby sociální prevence, dále je členíme na sluţby pobytové, ambulantní nebo terénní.7 Matoušek (2007) dále uvádí, ţe cílem sociálních sluţeb je zlepšit kvalitu ţivota lidí společensky znevýhodněných nebo tyto lidi v maximální míře začlenit do společnosti. Sociální sluţby by měly zohledňovat jak osobu uţivatele, tak jeho rodinu, případně zájmy širší společnosti.

5.2 Sociální služba Domov pro seniory Podle Ráţové a Králové je domov pro seniory určen osobám, „které mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu vyššího věku, které potřebují pravidelnou pomoc v oblasti soběstačnosti a osobní péče. Jejich nepříznivá sociální situace jim nedovoluje ţít ve vlastním domácím prostředí.“ (Ráţová, Králová, 2008, s. 77.) Tuto myšlenku dále rozvíjí Kozlová (2005), která říká, ţe senioři se stávají cílovou skupinou domova pro seniory ve chvíli, kdy jejich ţivotní situaci není jiţ moţné dále řešit s pomocí rodiny ani s vyuţitím terénních sociálních sluţeb. Domov pro seniory je vymezen § 49 zákona č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách a je charakterizován jako pobytová celoroční sociální sluţba. Kromě základních činností8 domovy pro seniory nabízejí široký rozsah sluţeb, které zahrnují ošetřovatelskou, rehabilitační péči a lékařskou péči a nejrůznější aktivizační programy pro seniory, coţ je velké pozitivum. Tyto činnosti by měly směřovat k tomu, aby byla 6

§ 3 zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách § 33 zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách 8 § 49 zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách 7

23

podporována soběstačnost klienta a aby byly zajištěny podmínky pro jeho důstojný a aktivní ţivot. (Kozlová, 2005.) Negativem je vytrţení ze známého prostředí, odloučení od přátel, blízkých a známých lidí, zavedení nového denního reţimu, velký kolektiv, společné stravování, atd. Podle Matouška (2007) v pobytových zařízeních můţe docházet k omezování klientovy svobodné volby, klientova soukromí a k ovlivnění klientova myšlení i chování. „ Kaţdý člověk je citlivě zasaţen, kdyţ je omezována jeho autonomie“. (Venglářová, 2010, s. 15.) Pobyt v zařízení, nabízející péči seniorovi, můţe provázet právě toto poznání. Rovněţ dlouhodobý pobyt v takovéto instituci můţe sniţovat způsobilost člověka k ţivotu mimo toto zařízení. (Matoušek, 2007.)

24

6 Metodologická část V následující kvalitativního

části

popisuji

výzkumu,

výzkum

vysvětluji

v sociálních pojmy

vědách,

validita

a

zvolenou

reliabilita.

strategii Následuje

operacionalizace hlavní výzkumné otázky, popis jednotky zkoumání a jednotky zjišťování, realizaci a postup při sběru dat a interpretaci těchto dat. V závěru popisuji etické hledisko vţzkumu.

6.1 Výzkum v sociálních vědách Výzkum v sociálních vědách slouţí zejména jako nástroj k řešení praktických úkolů a obtíţí. Zabývá se společenskými jevy a procesy, slouţí k jejich zachycení a zviditelnění. Výzkum prostřednictvím sociální teorie vysvětluje sociální skutečnost příčinnými vztahy mezi sociálními fakty. (Ţiţlavský, 2003.)

6.2 Kvalitativní výzkum Cílem mé bakalářské práce je odpovědět na otázku : Jakým způsobem percipují sociální pracovníci a senioři vzájemné vztahy v domově pro seniory ?Abych mohla na tuto otázku odpovědět, zvolila jsem strategii kvalitativního výzkumu. Kromě kvalitativního výzkumu existuje v sociologickém výzkumu ještě strategie kvantitativní. Kvantitativní strategie spočívá v testování hypotéz na rozdíl od kvalitativního výzkumu, který se „ snaţí o porozumění jevům, které zkoumá.“ (Hendl, 1999, s. 16.) Situace, které zkoumáme pomocí kvalitativní strategie, jsou často zcela banální a týkají se kaţdodenního ţivota jednotlivce, skupiny nebo celé společnosti, můţeme tak získat informace o oblastech, které nejsou zcela probádané. (Hendl, 1999.) Prostřednictvím zvolené strategie se pokusím získat co nejvíce informací od respondentů výzkumu a pochopit problematiku percepce vzájemných vztahů mezi sociálními pracovníky (SP) a seniory v domově pro seniory. Při interpretaci vyuţiji datovou triangulaci ( Denzin in Hendl, 1999) - vyuţiji odpovědí sociálních pracovníků a seniorů a ty doplním dostupnými teoretickými koncepty. Jedině tak můţe být zajištěna validita mého výzkumu.

25

6.3 Validita a reliabilita v kvalitativním výzkumu Reliabilita znamená spolehlivost. „Reliabilní (spolehlivé) měření je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se stav pozorovaného objektu nezměnil.“ (Disman, 2002, s.62.) Kvalitativní výzkum se na základě této definice vyznačuje nízkou mírou reliability. Naopak validita v kvalitativním výzkumu můţe být poměrně vysoká. „Validní (platné) měření je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.“ (Disman, 2002, s.62.) Volná forma otázek a odpovědí umoţňuje v kvalitativním výzkumu vysokou validitu.

6.4 Operacionalizace Operacionalizace je proces, ve kterém dochází k převodu teoretických pojmů do jejich empirické podoby. Při operacionalizaci jsem vycházela z hlavní výzkumné otázky : Jakým způsobem percipují sociální pracovníci a senioři vzájemné vztahy v domově pro seniory ? Z té jsem odvodila čtyři dílčí výzkumné otázky a ty jsem se snaţila zacílit na daný výzkumný problém tak, abych zjistila, co můţe být seniory a sociálními pracovnicemi vnímáno jako pomáhající nebo naopak bránící ve vztahu, abych mohla lépe pochopit, jak oni vnímají samotný vzájemný vztah. Vytvořit vztah se seniorem i jeho rodinou není snadné. Existuje celá řada faktorů, které ovlivňují vzájemné vztahy. Vliv prostředí, rodiny a jejich poţadavky, zdravotní stav seniora, vztahy k ostatním seniorům, sympatie-antypatie mezi sociálním pracovníkem a seniorem, extraverze-introverze atd. Často vznikají i etická dilemata. DVO 1: Co pomáhá podle seniorů při utváření vztahů se sociálními pracovníky ? Touto otázkou zjišťuji, co podle seniorů pomáhá při utváření vztahů SP, jaký způsobem ovlivňuje seniora jeho rodina, jak je ovlivněn prostředím i ostatními seniory při utváření vztahů. Zajímá mě to, co pomáhá při utváření vztahů. Indikátory : vliv prostředí, rodina, vztahy s ostatními seniory DVO 2 : Co pomáhá podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory ? Cílem této otázky je zjistit, jak SP vnímají svoji cílovou skupinu, jaká byla jejich

26

motivace pro sociální práci, jak reflektují zneuţívání moci, jak vyuţívají svých znalostí a dovedností při práci se seniory. Zajímá mě to, co pomáhá při utváření vztahů. Indikátory : vliv prostředí, zkušenosti, znalosti, dovednosti DVO 3 : Co brání podle seniorů při utváření vztahů se sociálními pracovníky ? Tato otázka by měla přinést zamyšlení především pro SP. Překáţky, které existují při utváření vztahů se SP a senioři si je uvědomují a dokáţí je pojmenovat, jsou důleţité. Sociální pracovníci by se měli o ně zajímat a pracovat s nimi. Můţou tak posílit vzájemné vztahy se seniory. Indikátory : vliv prostředí, vztahy s ostatními seniory, rodina DVO 4 : Co brání podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory ? Touto otázkou se snaţím zjistit, jaké překáţky při utváření vztahů si uvědomují SP a jak s nimi SP pracují. V případě, ţe to jsou překáţky, které můţou SP minimalizovat nebo odstranit a tím posílit svoje vztahy k seniorům, je třeba s nimi pracovat a reflektovat je ve svém přístupu k seniorům. Indikátory : vliv prostředí, zkušenosti, znalosti, dovednosti

6.5 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování Jednotkou zkoumání jsou dva domovy pro seniory v Pardubickém kraji, domovy, které se nacházejí v okolí mého bydliště. Jednotkou zjišťování jsou čtyři sociální pracovnice, z kaţdého domova dvě SP, a čtyři senioři, rovněţ z kaţdého domova dva

senioři. Celkem osm respondentů

výzkumu. Tabulka 6.1: Charakteristika dotazovaných seniorů: Domov

Respondent – Pohlaví

Věk

Délka pobytu v

pro seniory

senior

DS 1

S1

Ţena

65

9 let

DS 1

S2

Ţena

67

2 roky

DS 2

S3

Muţ

76

11 let

DS 2

S4

Ţena

88

2 roky

DS

27

Tabulka 6.2: Charakteristika dotazovaných sociálních pracovníků: Domov

Respondent

pro seniory

– SP

DS 1

SP1

Věk

Délka

Dosaţené

Další výcvik

praxe v DS vzdělání 30

5 let

Mgr. VŠ, obor

Průvodce standardů

sociální práce, sociální

kvality sociálních

pedagogika, sociální

sluţeb – 1 rok

patologie a prevence

DS 1

SP2

27

17 měsíců

Bc. VŠ, obor sociální politika a sociální práce

DS 2

SP3

28

9 měsíců

Mgr.VŠ, obor sociální politika

a

sociální

práce

DS 2

SP4

59

SZTŠ

14 let

6.6 Realizace a postup sběru dat Výzkum jsem prováděla ve dvou domovech pro seniory, jak jsem jiţ uvedla v kapitole 6.5. Jednotlivé schůzky se sociálními pracovnicemi jsem si domlouvala sama po dohodě s vedoucím

pracovníkem.

Schůzky

s respondenty–seniory

domlouvaly

sociální

pracovnice. Rozhovory se sociálními pracovnicemi probíhaly vţdy v oddělené místnosti, nikdo další nebyl přítomen. Rozhovory se seniory probíhaly vţdy na pokoji seniora, ve všech případech se jednalo o jednolůţkové pokoje. Se mnou vţdy vstupovala do pokoje sociální pracovnice, představila mě, senior uţ dopředu věděl, ţe přijdu. Vysvětlila jsem kaţdému, k jakému účelu bude rozhovor pouţit, ujistila jsem seniora o anonymitě jeho osoby i domova a zdůraznila jsem výše uvedené etické aspekty mého výzkumu. Předem jsme si domluvili oslovování v rozhovoru, aby byla zachována anonymita. Senioři byli upozorněni, ţe kdyby některá otázka zasahovala příliš do jejich soukromí, můţou odmítnout odpovědět. Rozhovory byly vedeny tak, aby nebyly narušeny práva a důstojnost respondentů. Mimo záznam byli senioři sdílní a otevření, coţ se aţ tolik nedařilo do záznamu. První

seniorka zkraje odmítala poskytnout rozhovor, ale nakonec i ona rozhovor

poskytla za přítomnosti sociální pracovnice, která přibliţně v polovině rozhovoru

28

odešla. Délka rozhovorů u seniorů se pohybovala mezi 20-30 min. a u sociálních pracovnic okolo 30 min. Všechny rozhovory se uskutečnily v druhé polovině března 2011. Proběhlo celkem osm rozhovorů. Kaţdého respondenta jsem označila kódem. Seniory jako S1, S2, S3, S4 a sociální pracovníky kódem SP1, SP2, SP3, SP4. Jelikoţ v obou domovech jsou zaměstnány ţeny na pozicích sociálních pracovníků, jsou respondentkami mého výzkumu ţeny. Všechny rozhovory byly prováděny v pracovní době, ze strany sociálních pracovnic jsem nervozitu necítila, ale sama jsem měla obavy z moţného vyrušování. Snaţila jsem se všechny respondenty nechat rozhovořit, i kdyţ se odkláněli od tématu, ale předpokládala jsem, ţe tímto způsobem mohu získat co nejvíce informací. 6.6.1 Záměrný výběr kriteriální Dle Ţiţlavského(2003) dává kvalitativní strategie přednost záměrnému výběru, který nám umoţňuje vybrat respondenty podle určitých potřebných rysů tak, abychom mohli zkoumat více vlastností případů ( holistický přístup) do hloubky. Existují různé varianty záměrného výměru. Pro můj výzkum je nejvhodnější kriteriální výběr. Kritériem pro respondenty-seniory byla schopnost komunikace a schopnost vyjádřit svůj názor, který můţu nahrát na záznamník. Kritériem pro respondenty–sociální pracovníky

je

skutečnost, ţe jsou zaměstnanci vybraných domovů pro seniory. Podstatné je u obou typů respondentů, ţe souhlasí s poskytnutím rozhovoru a pořízením jeho audio záznamu. 6.6.2 Polostrukturovaný rozhovor Klíčovou metodou sběru dat v kvalitativním výzkumu je rozhovor, který nám umoţňuje přímý kontakt s respondenty výzkumu. Snaţíme se zjistit, co si lidé myslí. (Ţiţlavský, 2003.) Existuje několik

typů rozhovorů. Pro svůj výzkum jsem zvolila

polostrukturovaný rozhovor. V tomto typu rozhovoru mají otázky pevné pořadí a jsou stejně formulovány. Jedině tak můţeme eliminovat co nejvíce moţná zkreslení. Otázky jsou otevřené a dávají respondentům prostor pro vyjádření. Konkrétní znění otázek polostrukturovaného rozhovoru je uvedeno v příloze č. 1. Seřazení otázek do rozhovoru je uvedeno v příloze č. 2.

29

6.7 Realizace a postup interpretace Zvukový sběr dat jsem nejprve doslovně přepsala, včetně nespisovných slov, pomlk, atd. Získala jsem pro interpretaci textovou podobu získaných dat. Analýza kvalitativních dat je zcela oprávněné povaţována za nejobtíţnější fázi realizace výzkumu. Velkou roli hraje poměrně velká míra volnosti výzkumníka, který data zpracovává. Výzkumník má k dispozici velké mnoţství moţností variant vzniklých vzájemnou kombinací získaných dat.( Miovský, 2006.) Podle Miovského (2006) je nejvíce vyuţívanou teorií v rámci kvalitativní analýzy metoda zakotvené teorie (Grounded Theory). Jde o systematické hromaţďování údajů o zkoumaném jevu a analýzu získaných údajů. Podle Strausse a Corbinové (1999) jde o teorii, která je zakotvená v realitě. Lidé aktivně utvářejí svět, v němţ ţijí a také utváří svoje představy o tomto světě. Ţivot je sloţitý, proměnlivý, neustále se vyvíjí. Je třeba hledat mezi smyslem, podmínkami a jednáním existující vzájemné vztahy. Při interpretaci získaných dat jsem hledala souvislosti, které jsem kategorizovala a dále jsem vytvářela subkategorie z různých souvislostí, kterými jsem vysvětlovala sociální realitu. Snaţila jsem danou problematiku pochopit do hloubky a tyto data interpretovat.

6.8 Etické hledisko výzkumu Etické otázky výzkumu se dělí do dvou základních okruhů. (Reichel, 2009.) První okruh se zabývá etikou výzkumné práce a druhý etickými zásadami práce se zkoumanými osobami. Etika výzkumné práce má několik pravidel. Pro svoji práci jsem si vybrala některá pravidla, kterými jsem se řídila : výzkumník nesmí ztrácet objektivní a citlivý nadhled k informacím, svou práci musí odvádět podle svých nejlepších schopností, svoji role nesmí výzkumník zneuţít k jiným účelům, musí být nezávislý, nesmí zneuţít výsledky výzkumu a musí se snaţit o nezkreslení výsledků. Citlivé nebo důvěrné informace musí zajistit proti zneuţití, do terénu musí výzkumník vstupovat vţdy legálním způsobem. Etické zásady se zkoumanými osobami : osoba nesmí být zkoumána pokud o tom neví nebo s tím nesouhlasí, k účasti na výzkumu nesmí být nucena, je třeba

30

respektovat anonymitu zkoumané osoby, důstojnost, předem upozornit respondenty, ţe bude pořízen záznam. Účastníkům je třeba nabídnout, aby se v případě zájmu seznámili s výsledky výzkumu. (Reichel, 2009.)

31

7 Empirická část - interpretace rozhovorů Z hlavní výzkumné otázky : Jakým způsobem percipují sociální pracovníci a senioři vzájemné vztahy v domově pro seniory ? jsem odvodila čtyři dílčí výzkumné otázky. Kaţdé DVO věnuji podkapitolu, kde se zabývám interpretací nejčastěji popisovaných indikátorů. Výsledky shrnuji v tzv. dílčím závěru.

7.1 DVO 1 : Co pomáhá podle seniorů při utváření vztahů se sociálními pracovníky ? První dílčí otázkou jsem se snaţila zjistit, co podle seniorů na ně pozitivně působí při utváření vztahu se sociálními pracovníky. Nejčastěji senioři mluvili pozitivně o vzájemné komunikaci, byli rádi, ţe sociální pracovníci respektují jejich autonomii a také kladně ocenili projevy úcty ke stáří.

7.1.1 Komunikace jako mezigenerační most Senioři S1, S2, S3, S4 shodně pozitivně oceňují vzájemnou komunikaci se sociálními pracovníky. Z rozhovorů vyplývá, ţe pro seniorky S2 a S4 jsou důleţité projevy přátelství, které vyplývají ze vzájemné komunikace. Seniorka S4 (88) nazvala toto jako mezigenerační kamarádství,

rovněţ si váţí

otevřenosti a neuráţlivosti sociálních

pracovnic. S4 :„ Jednak otevřenost, neurážlivost a …..možná i trošku …trošku takovýho kamarádství mezigeneračního.“ Seniorka S2 (67), která dříve pracovala jako sociální pracovnice, povaţuje sociální pracovnice za svoje přítelkyně. Vzhledem ke svojí celoţivotní profesi dokáţe ocenit náročnost práce sociálních pracovníků, zároveň si však můţe vztah k sociálním pracovnicím idealizovat. S2 : „ ……………… pro mě to jsou kolegyně, přítelkyně, pro mě je to to nejdůležitější, když s nima můžu promluvit pár slov.“ S2 : „ ……. když jdu kolem, tam do těch jejich končin, tak strčím tam jenom hlavu, řeknu dobrý den. Oni se usmějou a něco řeknou, netváří se jako ouřad a několik metrů nade mnou, ale jako tváří se přátelsky, lidsky.“

32

Senior S3 a seniorka S1 v rozhovorech mluví o spokojenosti ze spolupráce. S1: „ No s těma (sociálními pracovnicemi) já jsem spokojená. Když jsem něco potřebovala, tak mi vždycky vyšli vstříc.“ Z rozhovorů seniorů S1, S2, S3, S4 vyplývá, ţe komunikace má odpovídající úroveň, kdy se účastníci navzájem dobře doplňují. Jde o tzv. symetrickou komunikaci. (Vybíral, 2005.) Důkazem jsou toho zmiňované projevy otevřenosti, neuráţlivosti, přátelství, které se promítají do spokojenosti seniorů se vztahem se sociálními pracovnicemi. Seniorky S1, S2 se kriticky vyjadřují k chování ošetřujícího personálu. Přístup sociálních pracovnic k seniorům popisují jako přátelský a lidský, ale některé sestry jim dávají najevo, ţe je senioři obtěţují a jednají s nimi jako s malými dětmi. S2 : „ Dovedou bejt taky jedovatý, nedůtklivý, člověk se na ně bojí promluvit. Hlavně mám pocit, že je obtěžuju, když řeknu cokoli. …….. A nejsou to všecky, to opravdu ne, některé jsou báječné, přátelské, jako například Zuzka, to je prima člověk ale některé..radši se jim vyhnu, když je mám potkat. Ono to je jednodušší.“ S1: „ No co mě štve, že s náma jednaj některý ty sestry jako s malejma dětma.“ K.Kopřiva (2006) píše o angaţovaném a neangaţovaném pracovníkovi. Jestliţe seniorky vidí, ţe práce sestry vysiluje a dávají jim najevo, ţe je obtěţují, vytváří si k nim seniorky odstup. A jak říká seniorka S2 – „…radši se jim vyhnu.“ Kaţdý je naopak rád a vyhledává kontakt s člověkem, který je usměvavý a v pohodě, nekritizuje, nehodnotí. Tvrzení seniorek S1 (65) , S2 (67) o nevhodném přístupu sester se nepotvrdilo ve výpovědích seniorů S4 (88) a S3 (76). Seniorka S4 je celoţivotním povoláním lékařka, proto dokáţe ocenit nelehkou práci ošetřujícího personálu. Vlivem své profese můţe být k ošetřujícímu personálu více tolerantní neţ ostatní senioři. Senior S3 rovněţ oceňuje kladně práci ošetřujícího personálu, současně však zdůrazňuje svůj uspokojivý zdravotní stav, takţe je moţné, ţe se nedostává do kontaktu s ošetřujícím personálem tak často jako seniorky S1 a S2. Domovy pro seniory by měly soustavně pracovat na preventivních opatřeních proti syndromu vyhoření zejména u pracovníků v přímé péči. Podle Kebzy a Šolcové (2003) se syndrom vyhoření vyznačuje především psychickým vyčerpáním, ovlivňuje motivaci, emoce, postoje, ale i celkovou výkonnost a profesionální jednání osob.

33

Mohli bychom se zamyslet i nad motivací pečujícího personálu k pomáhající profesi, jak píše ve své práci Guggenbühl-Craig (2007). Jestli je v motivu opravdu touha pomoci nebo dokázat si svoji převahu, jakou máme nad druhými lidmi. Při zamyšlení nad tvrzením seniorky S1, ţe sestry jednají se seniory jak s malými dětmi, se nabízí vysvětlení, které popisuje ve své teorii Schmidbauer (2008). Můţe se jednat o syndrom pečujícího. Jak také vyplývá z výzkumu, není kontakt mezi sociálními pracovníky a seniory pravidelný a častý, coţ můţe být i pozitivem ve vztahu mezi seniory a sociálními pracovníky. Častý kontakt mezi lidmi přináší mnoho podnětů, mnohdy můţou být i negativní.

7.1.2 Podpora autonomie Z uvedeného výzkumu vyplývá, ţe většina seniorů (S1, S3, S4) se na sociální pracovnice obrací jen tehdy, kdyţ mají nějaký problém, který nejsou schopni zvládnout sami. Tyto problémy dle výzkumu se týkají administrativních záleţitostí nebo vzájemných vztahů seniorů v domově. Obvykle senioři S1, S2, S3 vyhledávají sociální pracovnice sami. Nejstarší seniorka S4 (88) tvrdí, ţe v podstatě jsou to sociální pracovnice, které ji v zájmu řešení administrativních záleţitostí navštěvují. Senioři S1, S2, S3, S4 svými výpověďmi potvrzují názor sociálních pracovníků, o kterém píše K. Kopřiva. Sociální pracovníci nenabízejí seniorům pomoc, o kterou si nepoţádají. Nebyla by to pomoc, ale kontrola. „ Není-li zakázka, není ani sluţba.“ ( Kopřiva, 2006, s.46.) Z výpovědí seniorů nejlépe vystihuje svojí potřebu rozhodovat si sám o svém ţivotě senior S3, který je v domově od roku 2000. Důleţité je pro něj zachování si svojí nezávislosti. S3 : „ …. jsem zvyklej dost věcí nebo teda všechno, co můžu, tak si zařizovat sám, …..“ V rozhovorů vyplývá, ţe zejména starší senioři S3 (76) a S4 (88) oceňují, ţe jim sociální pracovníci neupírají jejich kompetence a soběstačnost. Jak tvrdí seniorka S4, teprve v případě, kdy není schopná problém vyřešit, obrátí se na sociální pracovnice. S4 : „ ……. Nebrání mi v ničem, co jsem schopná a když mám nějaký problémy, tak mě nenechaj.“

34

Jak píše Vágnerová (2007), zhoršování nebo ztráta kompetencí a autonomie, se negativně odráţí v psychickém ladění a ovlivňuje ţivotní pohodu seniorů. Zejména u starších seniorů S3, S4 je podpora soběstačnosti a schopnosti řídit si svůj ţivot sám a rozhodovat o něm, velmi důleţitá. Potvrzují to i ve svých výpovědích. Mladší seniorky S1(65) a S2(67) o těchto věcech nemluvily, je moţné, ţe povaţují za samozřejmé, ţe pokud o pomoc nepoţádají, sociální pracovnice nezasahují do jejich záleţitostí. Toto zjištění také ovlivňuje pozitivně vztahy se sociálními pracovnicemi. Ztrátu autonomie uvádí Matoušek (2007) jako jedno z rizik ústavní péče, na které se v domovech pro seniory podílí všestranná zaopatřovací péče. Tvrzení O. Matouška ve svých výpovědích senioři S1, S2, S3, S4 nepotvrzují.

7.1.3 Úcta ke stáří jako projev lidské podpory Senioři S1, S2, S3, S4 ve vztahu k sociálním pracovníkům si váţí vzájemné důvěry, otevřenosti a lidskosti. Tyto faktory bychom mohli shrnout pod společný jmenovatel úcta ke stáří. Projevy úcty jsou pro seniory důleţité. Toto zjištění výstiţně popisují autorky Klevetová, Dlabalová „Úcta k druhému člověku je největším projevem lidské podpory a formou sociální opory.“ (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 71.) Senior S3 a seniorka S1 oceňují vzájemnou důvěru. S3 : „ Za důležitý…já si myslím, že nejdůležitější je taková ta vzájemná důvěra.“ Seniorka S4 si uvědomuje projevy úcty ke stáři. S4 : „ Mezi námi jsou tři generace a asi kdybyste sem přišla a říkala – babko, jak se Vám tu líbí a babičko sem, babičko tam, tak bych Vás brzo někam poslala.“ Podle tvrzení seniorky S4 je sociální práce náročné zaměstnání a sociální pracovnice do práce s lidmi vnášejí nejen svoje znalosti a dovednosti, ale i svoje lidské nastavení. S4: „….. většinou všichni ti, co jdou na sociální práci, který chtějí jí dělat, tak většinou k ní něco cítí, jinak by to nevydrželi.“ Jak píše I.Úlehla (2005) profese sociálního pracovníka je velmi osobní a promítají se do ní i lidské kvality kaţdého jednotlivce. Projevy úcty jsou projevem uznání a pokory sociálních pracovnic vůči seniorům.

7.1.4 Dílčí závěr Odpověď na DVO1 zní : senioři nejčastěji uvádějí jako to, co pomáhá ve vztazích se

35

sociálními pracovníky zejména vzájemnou komunikaci, podporu jejich autonomie a projevy úcty ke stáří. Současně si uvědomují S1 a S2, že u některých pracovníků, kteří vykonávají přímou péči, se setkávají s odlišným jednáním. Sestry jim dávají najevo, že je obtěžují a jednají s nimi jako s malými dětmi. Autonomie je důležitá zejména u obou starších seniorů S3 (76) a S4 (88), s přibývajím věkem význam autonomie vzrůstá, což dokazuje i výzkum. Úctu ke stáří vnímají senioři jako projev respektu k celoživotním zkušenostem, společenskému postavení, je pro ně zdrojem sebeúcty a sociální podpory.

7.2 DVO 2 : Co pomáhá podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory ? Cílem této otázky bylo zjistit, co podle sociálních pracovníků na ně pozitivně působí ve vztazích se seniory. Nejčastěji mluvili o uspokojení ze své práce, o pozitivní zpětné vazbě, které se jim dostává od seniorů. Pozitivně oceňují dobrou vzájemnou komunikaci a váţí si moudrosti a ţivotního nadhledu některých seniorů, z kterého si dokáţou vzít poučení do svého ţivota.

7.2.1 Uspokojení ze své práce Sociální pracovnice SP1, SP2, SP3, SP4, které se účastnily mého výzkumu, se ve shodě vyjadřují, ţe je sociální práce těší a uspokojuje. Pouze sociální pracovnice SP3 mluvila o tom, ţe cítí zadostiučinění, pokud můţe někomu pomáhat, kvůli čemuţ se rozhodla studovat právě sociální obor. Sociální pracovnice mluví o nadšení (SP1, SP2), o nacházení smyslu práce se seniory (SP1, SP3), práce je baví (SP2, SP4), je pestrá a stále se vyvíjí (SP1). SP1 zajímavě srovnávala práci s dětmi a práci se seniory, v práci se seniory vidí větší perspektivu. SP1 : „ A i když se to třeba nezdá, tak se říká, že děti mají perspektivu. I v rámci toho studia, s tou rizikovou mládeží. Ale tady já vidím tu perspektivu daleko větší. Tady já vidím výsledky tý práce……….. tady vidím tu práci, že má smysl větší pro mě.“ Podle výpovědí SP1, SP2, SP3, SP4 bychom toto zjištění mohli shrnout jako pocit uspokojení ze své práce. Jak píše Kratochvíl (2002), utváření vztahů s klienty můţe ovlivňovat ze strany sociálních pracovníků uspokojení z vlastní práce, pracovní motivace, vztahy na pracovišti a duševní a fyzické zdraví včetně schopnosti odolávat stresu. Při důkladnějším rozboru lze konstatovat, ţe sociální pracovnice SP1, SP2, SP3,

36

SP4 naplňuje práce s cílovou skupinou – senioři, ačkoli jen SP3 si vědomě zvolila práci se seniory. Naproti tomu ostatní sociální pracovnice uváděly, ţe neměly motivaci pro práci se seniory. SP2 a SP4 se dokonce zmínily, ţe zpočátku pociťovaly obavy z práce s touto cílovou skupinou. Jak píše K.Kopřiva „ při práci se starými lidmi vţdy záleţí na ţivotní filozofii pomáhajícího.“ (Kopřiva, 2006, s. 22.) Někteří sociální pracovníci se mohou domnívat, ţe u starých lidí uţ o nic nejde a raději se věnují dětem nebo mladým rodinám, v čemţ spatřují větší smysl. Tento názor můţe souviset i s předsudky naší společnosti vůči starým lidem. Staří lidé jsou vnímáni jako ti, co nemají ţádnou perspektivu. Jak píše Allport (2004), existuje několik podmínek, za nichţ můţeme svoje předsudky zmírnit nebo odstranit. Je to častý osobní kontakt, rovnoprávné postavení zúčastněných, příleţitost spolupracovat, můţeme tak získat potřebné informace, které nám pomůţou se svými předsudky pracovat. Činnost sociálních pracovnic, při níţ dochází k osobnímu kontaktu se seniory ukazuje, ţe přispívá k odbourávání předsudků vůči seniorům. Sociálním pracovnicím se také dostává od seniorů pozitivní zpětné vazby, mající vliv na motivaci k práci. SP2, SP3 a SP4 oceňují, ţe se seniorům v domově líbí a svojí spokojenost dávají sociálním pracovnicím najevo. SP2 : „ Tak mně působí radost už samotnej ten kontakt, tím, že jim do toho života můžete vnýst něco nového, hlavně je vytáhnout z toho stereotypu. Prostě když vidím, jak jsou nadšení, že Vás rádi viděj a říkaj přijďte zas a popovídáme si a takovýhle věci.“ Kdybychom se zamysleli nad slovy SP2, můţe se nám vybavit

potřeba

pomáhajícího uspokojovat pomáháním svoje psychické a sociální potřeby, jak o tom píše Schmidbauer (2008). V podstatě jde o to, ţe senior potřebuje pomoc a ten, kdo mu pomáhá, si potřebuje dokázat, ţe ho někdo potřebuje. Ten, kdo víc potřebuje toto pomáhání, můţe být sociální pracovník. Spokojenost z práce je tedy tím pozitivním faktorem, který, podle slov sociálních pracovnic, pomáhá při rozvíjení vztahů se seniory.

7.2.2 Komunikace jako mezigenerační most Sociální pracovnice SP1, SP2, SP3, SP4 shodně oceňují komunikaci se seniory.

37

Povaţují ji za jednu z nejvíce pouţívaných dovedností, kterou ve své práci uplatňují. Jak uvádí Vybíral (2005) komunikace je neoddělitelnou součástí společné činnosti lidí, jejich vzájemného vnímání i ovlivňování. SP3 oceňuje vzájemnou schopnost i přes velký generační rozdíl, si porozumět. SP3 : „ Takovou schopnost si porozumět. I když jsme odlišný generace, tak najít ten most mezi námi, porozumět si. Najít k sobě tu cestu. Tady mám právě tu možnost si to odzkoušet.“ SP2 zdůrazňuje vzájemnou důvěru a otevřenost v jednání se seniory. SP1 a SP3 pomáhá v kontaktu se seniory naslouchání a empatie. Sociální pracovnice se o seniory zajímají a tak, jak píše Z.Vybíral (2005), z pozitivní zpětné vazby seniorů se ukazuje, ţe nejde sociálním pracovníkům jen o sdělení-informace, které vyplývají z komunikace, ale jde jim i o samotného člověka, s kterým komunikují a to má vliv na dobré vztahy se seniory.

7.2.3 Moudrost stáří Sociální pracovnice SP1, SP2, SP3, SP4 si váţí moudrosti stáří. Je to fenomén, který ovlivňuje jejich vztah k seniorům a je inspirací pro jejich ţivot. Sociální pracovnice SP4 mluví o smíření, SP3 oceňuje vyrovnanost seniorů, skromnost, nadhled, stejně tak i SP2. Většina sociálních pracovnic SP2, SP3, SP4 mluví o tom, ţe rádi senioři mluví o svém ţivotním příběhu, o svých zkušenostech a ony jim rády naslouchají. Nejlépe toto vyjádřila SP3 SP3 : …(má ráda).. klid, který se snažím přenést na sebe a poučit se z něj a ta možnost si s nimi povídat o jejich životě, vědět, co oni prožili a jaký měli starosti a uvědomit si, že spousta věcí v životě se dá přežít. Tak to se mi na tom nejvíc líbí.“ Současně si však sociální pracovnice SP2, SP3, SP4 uvědomují, ţe všichni senioři nejsou moudří. SP3 : „ Tak pokud jsou to ty senioři laskaví a nejsou to ty, kteří trpěj zoufalstvím, že nedosáhli v životě..nebo se neuspokojili, tak

na těch si vážím toho klidu, takový

vyrovnanosti, kterou z nich čerpám, snažím se jí vzít nebo snažím se jí využít i do svýho života, nerozčilovat se..“ E. H. Erikson popsal osm vývojových stádií, z nichţ kaţdé je charakterizováno určitým typem konfliktu a krize. V osmé etapě je stáří označeno jako fáze integrity. Jde

38

o přijetí vlastního ţivota s jeho pozitivy i negativy jako celku. Někteří lidé vidí však ve svém ţivotě pouze negativa. To, co se jim povedlo, nejsou schopni vyzdvihnout a berou to jako samozřejmost. Jak vyplynulo z výzkumu, uvědomují si SP2, SP3 a SP4, ţe spousta starých lidí je nespokojených, zahořklých a v podstatě svým okolím trpěno. Tyto skutečnosti dokazují nepřipravenost seniorů na vlastní stáří.

7.2.4 Dílčí závěr Sociální pracovnice ve vztahu k seniorům mluví pozitivně o uspokojení ze své práce, o pozitivní zpětné vazbě, které se jim dostává od seniorů. Kladně oceňují vzájemnou komunikaci a moudrost a životní nadhled většiny seniorů. Kontakt se seniory jim pomáhá vyrovnávat se s předsudky, které jsou v naší společnosti vůči seniorům častým fenoménem. Datová triangulace : Z výzkumu vyplynulo, ţe jako to, co pomáhá ve vzájemných vztazích mezi seniory a sociálními pracovníky, vnímají obě skupiny pozitivní komunikaci, prostřednictvím které se seniorům dostává projevů úcty ke stáří a podpory autonomie. Sociální pracovnice nejvíce mluvily o uspokojení ze své práce, o vzájemné komunikaci a obdivu k moudrosti

stáří.

Komunikace

probíhá

v symetrické

rovině

a

projevuje

se

mezigeneračním kamarádstvím s dodrţením pravidel a etiky společenského chování. Jak píše Vybíral (2005), komunikace je neoddělitelnou součástí společné činnosti lidí, jejich vzájemného vnímání i ovlivňování. Proto můţeme pozitivní komunikaci označit jako základní pomáhající činitel.

7.3 DVO 3 : Co brání podle seniorů při utváření vztahů se sociálními pracovníky ? Třetí dílčí otázkou zjišťuji, co si uvědomují senioři, ţe jim brání ve vztahu k sociálním pracovníkům. Problémem se ve vztazích se sociálními pracovníky jeví malá četnost kontaktů. Nejčastěji se však zmiňují o konfliktních vztazích mezi seniory navzájem.

7.3.1 Vztahy mezi seniory v domově Senioři-respondenti mého výzkumu S1, S2, S3, S4 vyjadřují názor, ţe za jeden z největších problémů v domově povaţují vzájemné konfliktní vztahy seniorů. Ty,

39

pokud přesáhnou určitý rámec, jsou řešeny jako stíţnost, která je vyhodnocena sociálním pracovníkem a týmem a vţdy uzavřená jako oprávněná nebo neoprávněná. Jeden senior je spokojený s rozhodnutím sociálního pracovníka a druhý je nespokojený. Tímto způsobem vztahy mezi seniory ovlivňují i vztahy mezi seniory a sociálními pracovníky. Seniorka S2 se sice zkraje rozhovoru vyjádřila, ţe povaţuje vztahy v domově za „normální mezilidské složité vztahy“, později se však k tomuto tématu vrátila. S2 : „ No tyhlety lidské vztahy, takové nedobré, plné jedovatosti, plné prosazování sebe a urážení těch ostatních. To mě štve, to je tady intenzivnější než v těch domovech, kde jsem pracovala.“ V podstatě vyjádřila i názor seniorů S1, S3, S4. Z rozhovorů dále vyplynulo ţe oba starší senioři S3(76) a S4(88) si udrţují odstup a snaţí se nepřicházet s konfliktními lidmi do kontaktu. Při zamyšlením nad vyjádřením obou seniorů (S3, S4) se ukazuje, ţe starší senioři jsou více tolerantní a udrţují si větší nadhled nad těmito situacemi neţ mladší senioři S1(65) a S2(67). Seniorka S2 mluvila i o důsledcích nedobrých vztahů v domově. Můţou vést aţ k sociální izolaci seniorů. S2 : „ Ano, třeba se jezdí do solný jeskyně. Já jsem tam jela poprvé, objevila jsem zříceninu, no a kvůli tomu jsem ¨chytila tolik různých nadávek, že už jsem se rozhodla, že budu mlčet a naučila jsem se pokud teda …hlavně se neúčastnit těhle akcí..ale pokud teda to nevydržím a účastním se, tak nás v latině učili, natloukli nám do hlavy - exe …. hle, budeš ten, který mlčí.“ Časté konflikty seniorů by měly slouţit k sebereflexi práce zaměstnanců v domově pro seniory a zvláště pro sociální pracovníky. Kdybychom se zamysleli nad vymezením sociální práce, která vysvětluje termín sociálního fungování (Bartlett, 1970) jako interakci, která vzniká mezi poţadavky prostředí a lidmi, je zřejmé, ţe je třeba při řešení konfliktů se zaměřit nejen na samotného seniora, ale i na jeho prostředí. Cílem práce sociálního pracovníka je podporovat sociální fungování klienta tak, aby byla opět nastolena rovnováha mezi klientem a poţadavky prostředí. (Navrátil, 2001.)

7.3.2 Četnost kontaktů Kontakt se sociálními pracovníky není častý, coţ bylo popsáno jiţ v kapitole 7.1.

40

Senioři S1, S2, S3, S4 popisovali, kdy a za jakých okolností se setkávají se sociálními pracovnicemi. Senioři S1 a S3 se k tématu nedostatečného kontaktu nevyjadřovali. Není v jejich moţnostech posuzovat povinnosti sociálních pracovnic, jejich povědomí o jejich práci je jen obecné, proto nedokáţí posoudit a hodnotit, jestli by kontakt měl být častější nebo ne. Seniorky S2 a S4, které v rozhovorech projevily zkušenost s touto prací, se k činnosti sociálních pracovnic vyjadřovaly. Seniorka S2 srovnala sociální práci, jakou vykonávala ona, se sociální prací, kterou prezentují sociální pracovnice v domově dnes. S2 : „ Ta sociální pracovnice byla jiná, ta byla intenzivnější ve vztazích s obyvateli.“ Seniorka S4 zhodnotila kriticky působení sociálních pracovnic. S4 : „Já vás k pobytu v ústavu nepotřebuju, vím, co musíte. Takový ty materiální věci musíte zařídit.“ S tímto tvrzením S4 se ztotoţnila i seniorka S2. Zatímco ona povaţuje sociální pracovnice z pohledu svojí celoţivotní profese za přítelkyně, je si vědoma, ţe jiní senioři sociální pracovnice vnímají jinak, coţ můţe být zapříčiněno právě vlivem méně častého kontaktu. S2 : „ …… ty ostatní mají k nim vztah jako k nadřízenému mají pocit, že je nepotřebují.“ Seniorka S4 si je vědoma, ţe kontakt se sociálními pracovnicemi je často omezený mnoţstvím jejich administrativní prace. S4 : „ Všeobecně se papíruje daleko víc, zbytečně. Ale to nezáleží na sociálních pracovnicích, to si nevymejšlí ty sociální pracovnice. A jestli si to někdo z nich vymyslí, tak to nejsou sociální pracovnice, to jsou administrativní pracovníci..“ Z výše uvedených výpovědí vyplývá, ţe senioři můţou vnímat sociální pracovníky jako někoho, kdo má nad nimi moc, protoţe, jak seniorka S2 říká, zaujímají na rozdíl od ní, k sociálním pracovníkům vztah jako k nadřízeným. K.Kopřiva (2006) popisuje moc institucionálně přidělenou a moc, která můţe vzniknout v rámci vztahu pomáhání. Klient můţe vnímat sociálního pracovníka jako autoritu, která ho řídí. Podle slov sociálních pracovnic SP1, SP3, SP4 řeší s klienty jejich finanční záleţitosti, často také jejich vzájemné konflikty a v zájmu zklidnění konfliktů moţné přestěhování seniorů na jiný pokoj. Jejich náplň práce a kompetence tak můţou přispívat k jejich mocenskému postavení. Můţe potom pro seniory vznikat problém v navazování vztahů

41

se sociálními pracovnicemi, které vnímají jako někoho, kdo má nad nimi moc a tudíţ k nim pociťují odstup a nedůvěru.

7.3.3 Dílčí závěr Senioři nejčastěji uvádějí jako to, co brání při utváření vztahů se sociálními pracovníky, vzájemné konfliktní vztahy mezi seniory v domově a malou četnost kontaktů se sociálními pracovníky. Vlivem málo intenzivního kontaktu mezi sociálními pracovnicemi a seniory, který je dán zejména administrativní prací sociálních pracovnic, můžou někteří senioři vnímat sociální pracovnice jako nadřízené, které mají nad nimi moc. Vzniká tak mezi nimi nedůvěra. Vlivem konfliktů mezi seniory se někteří senioři izolují od ostatních klientů a personálu a může tak narůstat i jejich nespokojenost se životem v domově.

7.4 DVO 4 : Co brání podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory ? V poslední dílčí otázce popisují sociální pracovnice to, co jim brání v utváření vztahů se seniory. Nejčastěji mluví o administrativní práci, která jim zabírá velkou část času. Rovněţ negativně ovlivňují jejich vztahy rodiny seniorů a vzájemné vztahy mezi seniory, protoţe často musí řešit jejich konflikty.

7.4.1 Administrativní práce Jako největší překáţku ve vztahu k seniorům vnímají shodně sociální pracovnice SP1, SP2, SP3, SP4 velké mnoţství administrativní práce. Nejlépe se k tomuto problému vyjádřila SP2. SP2 : „Člověk díky tomu papírování, který pořád přibejvá a přibejvá, nemá tolik času na ty klienty, popovídat si s nimi. …. tak já si myslím, že takovejch 60, 70 % trávíme nad těma papírama..“ Současně SP2 výstiţně vyjádřila, jak negativně ovlivňuje málo častý kontakt vzájemné vztahy. SP2 : „ Protože si myslím, že od toho papíru o tom klientovi nic nezjistíte a nemůžete mu nějak pomoct. Podle mě prostě musíte za tím klientem, musíte se s ním bavit a když za ním půjdete jednou za měsíc, tak nebudete mít žádný takový vztah, aby se Vám svěřil,

42

aby si řekl něco důvěrnějšího.“ Podle Musila (2004) se sociální pracovníci ve své kaţdodenní praxi potýkají s různými typy dilemat.9 Tyto dilemata se objevují, kdyţ kvůli nepřízni pracovních podmínek nemohou pracovníci se svými klienty jednat podle svých představ. Komplikují pracovníkům ţivot, protoţe jim brání vykonávat svou práci podle svého svědomí. Pracovníci se snaţí proto v kaţdodenní praxi najít a ospravedlnit řešení dilemat, která z praxe vyplývají. Hledají nové způsoby, podle nichţ by mohli postupovat, aniţ by neustále ţili v napětí mezí tím, jak by si přáli svou práci vykonávat a tím, co jim „diktuje“ organizace. Můţou přebírat od svých zkušenějších kolegů stereotypy, které jejich kolegové nebo vedení organizace uznávají. Daří se jim tak zvládat napětí mezi pracovními podmínkami a vlastními preferencemi. Z daného výzkumu vyplynulo, ţe se objevuje nové dilema sociálních pracovníků : práce s klienty nebo administrativní práce ? O práci s penězi seniorů se zmínila S4, která potvrdila i názor, ţe senioři můţou mít k sociálním pracovnicím nedůvěru, protoţe pochybují o účelu, kvůli kterému sociální pracovnice peníze vybírají. SP4 : „ No já nevím… ať už se vybírá za léky, tady po tý stránce, že si myslej, že si ty peníze bereme pro sebe. No co se týká peněz, to jim hodně vadí, protože to dávaj za léky a kdyby se třeba mělo zdražovat, tak to jim hodně vadí…….“ Administrativní práci vnímají sociální pracovnice SP1, SP2, SP3 i jako obtěţování klientů, nejlépe toto vyjádřila SP1. SP1: „ Neustále něco podepisují, furt jsou s něčím seznamováni. A vůbec si myslím, že ne vždycky všemu úplně porozumí, i když se jim to snažíme všechno vysvětlit. Za vším je vždycky podpis a tak dále. Takže takovej ten jejich běžnej život je vždycky narušen.“ Sociální pracovnice SP1 vyjádřila názor, ţe sebe a své kolegyně vnímá jako administrativní pracovnice v domově. Také vyjádřila uspokojení, ţe na rozdíl od svých kolegyň, pracuje jako koordinátor volnočasových aktivit a dostává se tak do kontaktu se seniory častěji. SP1: „ my, jako sociální pracovnice, jsme jako administrativní pracovnice a já mám

9

Jsou to dilemata : mezi komplexními a zjednodušenými cíly, mezi mnoţstvím klientů a kvalitou poskytovaných sluţeb, mezi rovnocenným přístupem ke všem klientům a upřednostňováním některých z nich, mezi procedurálním a situačním přístupem k problémům klienta, mezi poskytováním materiály a nemateriální pomoci a mezi snahou zasáhnout včas a obavou z unáhleného zásahu. (Musil, 2004, s. 45.)

43

ještě tu možnost, že řídím ty volnočasový aktivity, že koordinuju tu práci a tam je ta práce s lidma.“ Z výzkumu vyplývá, ţe sociální pracovnice SP1, SP2, SP3, SP4 vnímají velké mnoţství administrativní práce jako to, co jim brání v utváření vztahů se seniory. Z jejich přístupu však ani u jedné nevyplynula snaha tuto situaci řešit, jejich postoj je pasivní a smířený.

7.4.2 Vztahy s rodinou Vztahy seniorů s rodinou vnímají sociální pracovnice SP1, SP2, SP3 a SP4 jako komplikované. Současně připouštějí, ţe existují rodiny, kde jsou vztahy mezi rodiči a dětmi dobré a spolupráce těchto rodin se sociálními pracovníky je zaloţena na důvěře a respektu. Odtud se odvíjí i důvěra seniorů k sociálním pracovníkům. K této otázce se nejobsaţněji vyjádřila SP3. Poukázala i na to, jak dobré vztahy s rodinou seniory příznivě ovlivňují. SP3 : „ Někdy mi je líto, že si těch svých příbuzných tolik nehledí, nejezdí za nimi a přitom by to těm seniorům tolik prospělo. Na tom hrozně záleží. Když tady mají lidi dobrý vztahy s rodinama, jsou více společenský, více se zapojujou do činností a mají víc radost ze života.“ SP3 dále uvedla, ţe navazování vztahů se seniory, kteří nemají dobré vztahy s rodinou, je sloţitější. V důsledku těchto vztahů se senioři izolují od svého okolí. SP3 : „A ty, kteří tu fungující rodinu nemají, tak jsou víc izolovaný. Více se izolují a možná, že si to i vyčítají, že ta rodina možná nefunguje díky jim.“ Senioři potřebují cítit, ţe jsou pro své blízké důleţití. Návštěvy blízkých, jejichţ cílem je především psychická opora, nepovaţují někteří rodinní příslušníci však za nezbytné a důleţité, protoţe předpokládají, ţe o rodiče je jiţ postaráno. Tudíţ uţ jim pomáhat nemusí. Od návštěv je můţe odrazovat i specifické prostředí domova a jeho klima.(Vágnerová, 2007.)

7.4.3 Vztahy mezi seniory v domově Sociální pracovnice SP1, SP2, SP3, SP4 se shodly, ţe vztahy mezi seniory bývají leckdy konfliktní a ony se musí často věnovat jejich řešení, coţ potvrdila ve své výpovědi SP1.

44

SP1 : „ Řešíme ( konflikty) hodně a řešíme tyhlety problémy nejen na pokojích, ale i na patře nebo v těch společných prostorách.“ Sociální pracovnice SP4 upozornila na problém, který nastává, kdyţ se zhorší zdravotní stav některého seniora. SP4 : „Buď se navzájem napomínají nebo, když ten zdravotní stav se zhorší, tak kdo je na tom trošku líp, tak prostě ti, co jsou na tom líp nebo chodící klienti, se je snaží (ty nemocné) pořád napomínat nebo jim raděj a ty vztahy tam nejsou někdy dobrý.“ Jak píše M. Vágnerová (2007), jednou z velkých zátěţí můţe být právě uvědomění si špatného zdravotního stavu druhého seniora, coţ můţe senior, který si tento stav uvědomuje, chápat jako své ohroţení nebo obraz vlastní budoucnosti. Řešení konfliktů mezi seniory bývají různá. Podle stanoviska SP3, s nímţ se ztotoţnila

SP2,

představuje

často

jedinou

moţnost

uklidnění

rozhádaných

spolubydlících přestěhování seniorů na jiný pokoj. Sociální pracovnice SP2 a SP3 pracují kaţdá v jiném domově, z čehoţ můţe vyplývat, ţe tento způsob řešení konfliktů v souţití seniorů je v domovech beţně vyuţíván. Jak tvrdí SP3, konfliktnější senioři mohou svým přístupem získat i určité výhody. SP3 : „ Když je možnost, tak rozestěhujeme nebo dáváme jednolůžkový pokoj. Nejvíce dáváme pokoj těm, který jsou v tom soužití nejvíce problematický. Ty obvykle dostávaj novej pokoj, aby neobtěžovali ty druhý, ty lepší.“ Je zjevné, ţe souţití seniorů na vícelůţkových pokojích je zdrojem problémů. Pro seniory je obtíţné sţívat se s druhými neznámými lidmi, vzájemně tolerovat svoje návyky, choroby, zlozvyky, které mohou být pro ně zdrojem stresu. Ale jak tvrdila SP3, senioři mohou získat takto i podněty, které je nutí k aktivitě.

7.4.4 Dílčí závěr Sociální pracovníci nejčastěji uvádějí jako to, co brání při utváření vztahů se sociálními pracovníky, svoji náročnou a stále se rozrůstající administrativní práci, vztahy s rodinami seniorů a vzájemné vztahy seniorů v domově. Administrativní práce sociálních pracovnic nedovoluje navazovat vztahy se seniory tak, jak by si představovaly. Vzniká pro ně dilema – práce s klienty nebo administrativní práce ? Datová triangulace : Jako to, co brání v utváření vztahů mezi sociálními pracovníky a seniory, obě skupiny

45

vnímají malou četnost kontaktů a vzájemné konfliktní vztahy mezi seniory. Sociální pracovnice uvádějí dále svoji administrativní práci a vztahy seniorů s rodinami. Malou

četnost

kontaktu

sociální

pracovnice

přičítají

zejména

svojí

administrativní práci, ale pouze tuto skutečnost konstatují, aniţ by k tomuto problému zaujímaly aktivní postoj a měly snahu problém řešit. Současně můţe existovat i spojitost mezi malou četností kontaktů a konflikty mezi seniory. Jestliţe komunikace je pozitivním faktorem v utváření vztahů, mohla by sociálním pracovnicím pomoci v předcházení konfliktů mezi seniory. Vztahy s rodinami seniorů vnímají sociální pracovnice rovněţ jako překáţku, protoţe senioři, kteří nemají dobré vztahy s rodinou, se izolují od ostatních seniorů a personálu a navázat vztah s takovým seniorem je obtíţnější.

7.5 Limity a přínosy výzkumu Pro výběr respondentů jsem zvolila kriteriální výběr. Kritériem pro seniory byla schopnost komunikace a schopnost vyjádřit svůj názor. Sociální pracovnice mi na základě mého poţadavku vybraly seniory, kteří byli komunikativní, všichni v relativně dobrém zdravotním stavu, coţ povaţuji za přínos mého výzkumu. Jak vyplynulo z výzkumu, v domovech jsou časté konflikty mezi seniory. Moji respondenti však bydleli všichni na jednolůţkovém pokoji Neměla jsem tudíţ moţnost mluvit s těmi seniory, kteří nebydlí sami, a jejich názor na toto téma mohl být rozdílný, rovněţ i na vztah k sociálním pracovníkům. Coţ povaţuji za omezení mého výzkumu. Malý počet respondentů výzkumu mi dovoloval techniku hloubkového rozhovoru, pomocí níţ jsem daný problém mohla zkoumat do hloubky. Za přínos výzkumu povaţuji zájem a vstřícnost sociálních pracovníků k výzkumu, kteří vyjádřili zájem seznámit se s výsledky výzkumu. Sociální pracovnice jsou sice moje kolegyně, ale ke kontaktu mezi námi nedochází, proto se domnívám, ţe jejich výpovědi by neměly být zkreslené vztahem ke mně. Současně oceňuji i přístup seniorů, který byl vstřícný a otevřený a dle mého názoru i upřímný. Za určitý limit výzkumu povaţuji svoji zainteresovanost, jelikoţ pracuji jako sociální pracovnice a znám problematiku vztahů mezi sociálními pracovníky a seniory. Snaţila jsem se zachovat si při výzkumu a interpretaci nadhled a odstup.

46

8 Závěr Závěrečná část této bakalářské práce přináší odpověď na hlavní výzkumnou otázku. V dalších částech této kapitoly navrhnu moţná opatření pro praxi a další moţné výzkumy, kterými by bylo vhodné se v této oblasti zabývat.

8.1 Zodpovězení hlavní výzkumné otázky V úvodu svojí práce jsem si poloţila otázku – Jakým způsobem percipují sociální pracovníci a senioři vzájemné vztahy v domově pro seniory ? Výsledkem mé práce je odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní : Vzájemné

vztahy

sociální

pracovníci

a

senioři

percipují

jako

úřednicko-

administrativní, založené pouze na principech rozšiřování zásad etiky společenského chování, neboť sociální pracovník nemá přímý vliv na uspokojování základních potřeb seniorů v domově. Domov pro seniory je určen osobám, které mají sníţenou soběstačnost zejména z důvodu vyššího věku a potřebují pravidelnou pomoc v oblasti soběstačnosti a osobní péče. (Ráţová, Králová, 2008.) Jak vyplynulo z mého výzkumu, to, s čím jsou senioři v domově spokojeni a co povaţují pro ně za hodnotné a prvořadé v jejich ţivotě a co pro většinu bylo i důvodem, proč odešli do domova, je, ţe v domově mají nepřetrţitou ošetřovatelskou a zdravotní péči, jsou zde uspokojovány jejich základní potřeby – strava, bydlení, mají vypráno, uklizeno, a mají v domově zajištěn klid a bezpečí ve stáří. Ani jednu z těchto priorit jim však nezajišťují a zajistit nemohou sociální pracovnice. Jak také uvedla a potvrdila toto tvrzení S1, povaţuje v domově za nejdůleţitější osobu pro seniory staniční sestru. Pracovní náplň sociálních pracovnic je zcela odlišná od práce pracovníků vykonávajícíh přímou péči. Sociální pracovnice jsou pro seniory důleţité a mají význam zejména v období před a při nástupu do domova. Provádí sociální šetření v místě bydliště seniora a vyřizují pro něho administrativní záleţitosti nutné k nástupu. Tuto skutečnost také potvrdila sociální pracovnice SP1, která se vyjádřila, ţe v podstatě po nástupu seniora „ztrácejí“. Další kontakty mezi sociálními pracovníky a seniory závisí na dobré vůli sociální pracovnice. Většinou to je ale pouze za účelem vyřízení dílčí administrativy. Odtud se odvíjejí jejich vzájemný vztahy.

47

Senioři neuvedli ve svých výpovědích, ţe by chtěli být se sociálními pracovnicemi v častějším kontaktu na rozdíl od sociálních pracovnic.Všechny sociální pracovnice shodně ve svých vyjádřeních upřednostňují skutečnou práci s klienty před vlastní administrativou. Poţadovanou změnu je však moţné uskutečnit jedině změnou v pracovní náplni sociálních pracovnic, která je ale v podstatě dána zákonem č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách. Záleţí především na kaţdém sociálním pracovníkovi, jak si svou práci v domově vymezí a tím také jakou pozici a respekt v domově bude mít. Problém vzájemných vztahů, na které jsem se ptala ve svých dílčích otázkách, byly ze strany sociálních pracovnic přijímány jako velmi zajímavý anonymní rozhovor, který sice pro jejich další práci má význam pouze v jiném zamyšlení se nad vztahy, přesto však byly rády, ţe mohou otevřeně mluvit. Oslovení senioři v pokládání otázek viděli spíše zpestření a vyplnění svého volného času, moţnost pohovořit si a být chvilku středem zájmu a pozornosti. Obě skupiny však jednoznačně povaţují vzájemné vztahy za velmi důleţité a přikládají jim velký význam zejména v rovině etiky společenského chování. Senioři, respondenti mého výzkumu, vnímají vzájemný vztah většinou pozitivně. Zároveň si uvědomují, ţe sociální pracovník je

jen zaměstnanec, který

jim sice

poskytuje podporu, poradenství a pomůţe, kdyţ je potřeba, ale jen ve věcech sociálně administrativních. Přistupuje k nim s ochotou a trpělivostí, jedná s nimi jako s rovnocennými

partnery,

neupírá

jim

jejich

autonomii,

dodrţuje

pravidla

společenského chování. Současně si uvědomují, ţe ostatní senioři vztah k sociálním pracovníkům nemusí vnímat tak, jako oni. Respondenti mluvili o tom, ţe jiní senioři vztah k sociálním pracovníkům vnímají jako k nadřízenému, kterého nepotřebují a který by jim mohl omezovat výkonem svých činností jejich kompetence a autonomii. Proto je ani nevyhledávají. Sociální pracovnice také vnímají svůj vztah k seniorům pozitivně. Práce se seniory je naplňuje i přes to, ţe je pro ně více administrativní záleţitostí. Rády pracují zejména s těmi seniory, kteří jsou komunikativní, moudří, laskaví a v podstatě i bezkonfliktní. Získávají od nich pozitivní zpětnou vazbu ke své práci, která přispívá k jejich dobrému sebehodnocení. Z jejich ţivotních příběhů si dokáţí odnést do svého ţivota nadhled a klid. Z výzkumu nevyplynulo, ţe by se sociální pracovnice při své práci vyhýbaly seniorům, kteří jsou psychicky nevyrovnaní, nejsou smíření se stářím,

48

jsou konfliktní, dávají najevo nespokojenost se svým ţivotem a svým vztahem k ostatním lidem. Naopak vnímají tyto vztahy jako sloţité, reflektují i vliv prostředí domova na tyto vztahy. Spolupracují s ostatními kolegy a snaţí se cestou porozumění a pochopení navazovat kontakt a utvářet přijatelný vztah i s těmito seniory.

8.2 Doporučení pro praxi Zjištěné poznatky z výzkumu mohou slouţit sociálním pracovníkům obou domovů pro seniory k reflexi jejich dosavadní práce. Proto udělám následující kroky -

Svoji bakalářskou práci formou vlastní prezentace nabídnu ředitelům domovů v mém okolí k dalšímu vyuţití pro praxi.

-

K řešení problému s přibývající administrativní prací doporučuji, aby si kaţdá sociální pracovnice udělala snímek vlastního pracovního dne, který mi následně předá k vyhodnocení. Na základě vyhodnocení sestavím metodiku pro operativní porady přímo v domovech, které pomohou ve zvýšení efektivnějšího vyuţívání pracovní doby. Podle potřeb navrhnu a provedu zaškolení v jednotlivých domovech, jakým způsobem provádět a zejména dodrţovat kaţdé ráno organizačně operativní porady a to tak, aby netrvaly déle jak 10, maximálně 15 minut. Vyhledám kontakt na poskytovatele vzdělávacích seminářů a zajistím sociálním pracovnicím vzdělávací seminář na téma, jak si lépe zorganizovat pracovní čas.

-

Ve výzkumu se sociální pracovnice zmiňovaly o práci s penězi seniorů. Doporučím proto spolupracujícím ředitelům domovů změnu v pracovní náplni sociálních pracovníků tak, aby tuto práci nevykonával sociální pracovník, ale vykonával jí přímo ekonomický pracovník.

-

Oslovím schopné seniory v domově a poţádám je o spolupráci v rámci jejich volného času, jako moţnost aktivizace, která by pomohla sociálním pracovnicím v jejich

administrativní práci. Bude se jednat o činnosti, které by mohli

vykonávat např. – odnášení zásilek na poštu, distribuce novin a časopisů v domově apod. -

Dalším mým doporučením pro praxi jsou společné, nikoliv samostatné, supervizní a vzdělávací semináře sociálních pracovníků a pracovníků

49

vykonávajících přímou péči. Vyhledám a oslovím proto vzdělávací agenturu, která mi doporučí vhodného supervizora. Vzdělávací semináře se musí soustředit na témata, která se váţí ke kaţdodenní praxi zaměstnanců. Ze supervizí doporučuji zejména Balintovskou skupinu, prostřednictvím které je moţné řešit problematické vztahy mezi pracovníky a klienty. Pracovníci tak mohou lépe pochopit dynamiku vzájemného vztahu a v důsledku toho se jim otevírá cesta k porozumění klientovi. Tento způsob supervize splní funkci i prevence proti syndromu vyhoření. -

V záleţitosti prevence a řešení stíţností konfliktů mezi seniory navrhuji vytvořit skupiny, které by se zabývaly příčinami konfliktních vztahů mezi seniory. Nutná a nezbytná je rovněţ participace seniorů na řešení těchto problémů. Sloţení pracovních skupin bude následující: sociální pracovnice, psycholog, klíčoví pracovníci a senioři, případně další účastníci. Naprosto nevhodné je řešit neshody se seniorem individuálně.

-

V domově je velice vhodné prostředí pro skupinovou práci se seniory, proto vytvořím skupiny, které se budou formou společných posezení např. u čaje nebo za využití společenských her, zabývat otázkami např. o životních hodnotách, smyslu života v každem věku, atd. Cílem těchto skupin budou výhradně pozitivní témata. Touto cestou je možné zvýšit prestiž sociálních pracovníků. Nejde ani tak o častější kontakt, ale o kvalitnější kontakt, který právě využitím teorií sociální práce např. existenciální analýzy a logoterapie V.E.Frankla, pomůže seniorům snadněji pochopit smysl jejich současného života v domově.

8.3 Doporučení pro další výzkum Ve výzkumu se hovoří o problematice vztahů mezi seniory a pracovníky přímé péče a o problematice vztahů mezi seniory. Proto bych v dalších výzkumech doporučila zabývat se těmito tématy – vztahy pracovníků přímé péče a seniorů nebo samotnými vztahy mezi seniory v domově pro seniory. Výzkum na téma vztahy pomáhajících pracovníků v domově pro seniory a seniorů by mohl být také přínosný.

50

Seznam použitých zdrojů o Allport, G. 2004. O povaze předsudků. Prostor Praha. o Bartlett, H. 1970. The common base of social work practice. Silver Spring, MD: National Association of Social Workers o Dismann, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum Praha o Fürst, M. 1997. Psychologie, včetně vývojové psychologie a teorie učení. Votobia Praha o Grün A., 2009. Umění stárnout. Karmelitánské nakladatelství o Guggenbühl-Craig A., 2007. Nebezpečí moci v pomáhajících profesích. Portál Praha o Hartl, P., Hartlová, H. 2000. Psychologický slovník. Portál Praha o Haškovcová, H. 2010. Fenomén stáří. Havlíček Brain Team o Hendl, J. 1999. Úvod do kvalitativního výzkumu. Karolinum Praha o Kalvach, P. a kol., 2004. Geriatrie a gerontologie. Grada Publishing, Praha o Kebza,V., Šolcová, I. 2003. Syndrom vyhoření. Státní zdravotní ústav Praha o Klevetová, D., Dlabalová, I. 2008. Motivační prvky při práci se seniory.Grada Publishing, Praha o Kopřiva, K. 2007. Lidský vztah jako součást profese. Portál Praha o Kozlová, L. 2005. Sociální služby. Triton Praha o Králová, J., Ráţová, E, 2008. Sociální služby a příspěvek na péči. ANAG o Kratochvíl, S. 2006. Základy psychoterapie. Portál Praha o Křivohlavý, J. 2007. Psychologie zdraví. Portál Praha o Křivohlavý, J. 1998. Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda Praha o Matoušek, O. a kol. 2005. Sociální práce v praxi. Portál Praha o Matoušek, O. a kol. 2007. Sociální služby. Portál Praha o Miovský, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Grada Publishing, Praha o Musil, L. 2004. Ráda bych vám pomohla, ale …. Brno: Marek Zeman o Nakonečný, M. 2009. Sociální psychologie. Academia Praha o Navrátil, P. 2001.Teorie a metody sociální práce. MU Brno o Pokorná, A. 2010. Komunikace se seniory. Grada Publishing, Praha

51

o Reichel, J. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů.Grada Publishing, Praha o Schmidbauer, W. 2008. Psychická úskalí pomáhajících profesí. Portál Praha o Smékal, V. 2002. Pozvání do psychologie osobnosti. Barrister a Principál, Brno o Strauss, A ., Corbinová, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Albert Boskovice o Sýkorová, D. 2007. Autonomie ve stáří, kapitoly z gerontosociologie. SLON Praha o Úlehla, I. 2009. Umění pomáhat. SLON Praha o Vágnerová, M. 2007. Vývojová psychologie II . Karolinum Praha o Vágnerová, M. 2004. Základy psychologie. Karolinum Praha o Venglářová, M. 2007. Problematické situace v péči o seniory. Grada Publishing, Praha o Vybíral, Z. 2005. Psychologie komunikace. Portál Praha o Výrost J,. Slaměník, I. 2008. Sociální psychologie. Grada Publishing, Praha o Zákon č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách o Zákon č. 155/1995 Sb. O důchodovém pojištění o Ţiţlavský, M. 2003. Metodologie pro SPSP. MU Brno Internetové zdroje www.socialnirevue.cz

52

Anotace Bakalářská práce se věnuje percepci vztahů mezi sociálními pracovníky a seniory v domově pro seniory. V dnešní době transformace sociálních sluţeb dochází k celé řadě změn v přístupu k seniorům. Vztahy v domově pro seniory jsou klíčovým tématem, neboť mají vliv na kvalitu poskytované péče o seniory a ovlivňují kaţdodenní ţivot seniorů v domově pro seniory. Výzkumná část se zaměřuje na zjištění překáţek a vyhledání pozitiv při utváření vzájemných vztahů mezi seniory a sociálními pracovníky, přičemţ je tato problematika zkoumána z pohledu obou uvedených skupin. Výzkum vyuţívá kvalitativní výzkumné strategie s technikou polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovory jsou analyzovány v interpretační kapitole. V závěrečné části je na základě provedené analýzy zodpovězena hlavní výzkumná otázka a dále jsou zde rozvedeny doporučení pro další moţný výzkum a praxi. Klíčová slova : domov pro seniory, percepce, vztah, autonomie, komunikace Počet slov : 12 999

53

Anotation This bachelor thesis is concerned with perception of relations between social workers and clients of retirements homes. In recent time of transformation of social services there are many changes of access to old people. The key subject in retirements homes are relations because they have the influence on quality of care provided to old people and influence everyday life of clients in retirements homes. The research part is focused on finding of obstructions and positives while forming mutual relations between old people and social workers, whereas this problem is examined from the view of both mentioned sides. Research uses qualitative research strategies with technics of halfstructured interview. Interviews are analysed in the interpretative chapter. There is answered the main research question on the basis of made analysis in the final part and also are there expanded recommandations for further possible research and practise. Key words: retirements homes, perception, relation, autonomy, communication Number of words: 12 999

54

Rejstřík věcný adaptace, 10, 19 atrofie, 10 autonomie, 5, 14, 23, 24, 34, 35, 36, 39, 53 kategorie, 18, 22 motivační faktor, 19 nadhled, 12, 30, 38, 39, 40, 46, 49 percepce, 15, 16, 25, 53 pomáhající profese, 18 poznávání, 15, 16, 21 rodina, 9, 26, 27, 44, 58 senior, 51 soběstačnost, 34 sociální pracovník, 14, 21, 22, 37, 47, 48, 49 stáří, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 32, 35, 38, 51, 52, 58, 60 stres, 19 validita, 25, 26 vliv prostředí, 26, 27 vztah, 14, 18, 21, 26, 32, 38, 41, 42, 46, 51, 53, 58 vztahové symetrie, 11 ţivotní etapa, 12

55

Rejstřík jmenný Allport, 18, 37, 51 Bartlett, 13, 40, 51 Butlers, 11 Baumgartner, 15 Corbinová, 30, 52 Denzin, 25 Disman, 26 Dlabalová, 35, 51 Erikson, 10, 38 Fürst, 9, 51 Frankl, 50 Grün, 12, 51 Guggenbühl-Craig, 22, 34, 51 Hartl, 18, 20, 51 Hartlová, 18, 20, 51 Haškovcová, 10, 11, 51 Havrdová, 18 Hendl, 25, 51 Janečková, 13 Jung, 9 Kalvach, 8, 51 Kebza, 33, 51 Klevetová, 35, 51 Kopřiva, 14, 18, 22, 33, 34, 37, 41, 51 Kozlová, 23, 24, 51 Králová, 23, 47, 51 Kratochvíl, 19, 36, 51 Křivohlavý, 15, 51 Matoušek, 8, 11, 13, 14, 23, 24, 35, 51

56

Miovský, 30, 51 Musil, 14, 43, 51 Nakonečný, 16, 51 Navrátil, 40, 51 Pokorná, 8, 21, 51 Ráţová, 23, 47, 51 Reichel, 30, 31, 52 Schmidbauer, 22, 34, 37, 52 Slaměník, 15, 16, 52 Smékal, 17 Strauss, 30, 52 Sýkorová, 11, 14, 52 Šolcová, 33, 51 Úlehla, 35, 52 Vágnerová, 9, 10, 11, 35, 44, 45, 52 Venglářová, 24, 52 Vybíral, 20, 21, 33, 38, 39, 52 Výrost, 15, 16, 52 Watzlawick, 20 Ţiţlavský, 25, 29, 52

57

Přílohy Příloha č. 1 : Tabulka k operacionalizaci HVO : Jakým způsobem percipují sociální pracovníci a senioři vzájemné vztahy v domově pro seniory ? Dílčí otázky

výzkumné

Indikátory

DVO1 :Co pomáhá podle seniorů při utváření vztahů se sociálními pracovníky?

Vliv prostředí, rodina, vztahy s ostatními seniory

DVO 2 : Co pomáhá podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory?

Vliv prostředí, schopnosti, znalosti, dovednosti

DVO3 : Co brání podle seniorů při utváření vztahů se

Vliv prostředí, rodina,

Otázky do rozhovorů 1. 2.

Co máte v domově nejraději ? V čem naplňuje pobyt v domově Vaše potřeby a očekávání ? 3. Co byste řekl(a) o Vašich vztazích v rodině ? 4. Co byste řekl(a) o vzájemných vztazích seniorů v domově ? 5. Jak se podle Vás ostatní senioři chovají k SP ? 6. Jaký máte vztah se SP ? 7. Co povaţujete ve vztazích se SP za důleţité ? 8. Čeho si váţíte na SP ? 9. Jak vnímáte samotnou spolupráci se SP ? 10. Jaké hodnoty jsou Vás v ţivotě nejdůleţitější ? 11. Jakou činnost děláte tady nejraději ? Na co se v domově těšíte ? 12. Co Vám v ţivotě působí největší radost ? 1.

Co si myslíte, ţe v domově mají senioři nejraději ? 2. Co máte v domově nejraději Vy ? 3. V čem podle Vás naplňuje pobyt v domově potřeby a očekávání seniorů ? 4. Co přinášejí do Vaší práce vztahy seniorů s jejich rodinami ? 5. Popište, zda a o čem někdy přemýšlíte, kdyţ se zamyslíte nad vztahy ve Vaší rodině v souvislosti se vztahy seniorů s jejich rodinami. 6. Máte pocit, ţe jednání s osamělým seniorem a seniorem , za nimţ dochází rodina, je odlišné ? 7. Co si myslíte o vzájemných vztazích seniorů tady v domově ? 8. Jak si myslíte, ţe senioři vnímají Vaše vzájemné vztahy ? 9. Co si myslíte, čeho si senioři na Vás váţí ? 10. Čeho si váţíte na seniorech ? Jakých jejich pozitivních vlastností si ceníte ? 11. Co povaţujete ve vztazích se seniory za důleţité ? 12. Jaké Vaše znalosti a dovednosti nejvíce uplatňujete ve vztazích se seniory ? 13. Jak Vám Vaše práce pomáhá v reflexi vlastního stáří nebo stáří Vašich rodičů ? 14. Co Vám působí radost při práci se seniory ? 15. Jakou jste měla motivaci k tomuto povolání ? 1. 2.

58

Co Vás v domově štve ? Co si myslíte, ţe nejvíce vadí ostatním seniorům v domově ?

sociálními pracovníky?

vztahy s ostatními seniory

DVO 4 : Co brání podle sociálních pracovníků při utváření vztahů se seniory?

Vliv prostředí, znalosti, dovednosti, zkušenosti

3. 4.

Co byste řekl(a) o Vašich vztazích v rodině ? Jak vnímáte vzájemné vztahy seniorů v domově ? 5. Co Vám vadí na SP ? 6. Stalo se Vám, ţe by SP měl snahu za vás rozhodovat ? 7. Kolik času Vám věnuje SP a kolik času by pro Vás bylo ideální ? 8. Co byste v domově nejraději změnil (a) ? 9. Jak by podle Vás vypadal domov, kde byste byl(a) opravdu spokojená(ý) ? 1. Co si myslíte, ţe seniory v domově štve ? 2. Co Vás v domově nejvíce rozčiluje ? 3. Co přinášejí do Vaší práce vztahy seniorů s jejich rodinami ? 4. Rozčilují Vás vztahy seniorů s jejich rodinami ? 5. Co si myslíte o vzájemných vztazích seniorů tady v domově ? 6. Co si myslíte, ţe seniorům nejvíce vadí na SP ? 7. Co Vám nejvíce vadí na seniorech ? 8. Co Vás napadne, kdyţ se řekne zneuţití moci ? 9. Jakou s tím máte zkušenost ? 10. Co si myslíte, ţe by v domově nejraději změnili senioři ? 11. Co byste nejraději změnila Vy ? 12. Co povaţujete za největší překáţky při své práci ?

59

Příloha č. 2 : Otázky k rozhovorům Senioři – otázky k rozhovorům – seřazení 1.Co máte v domově nejraději ? 2.V čem naplňuje pobyt v domově Vaše potřeby a očekávání ? 3.Co Vás v domově naopak štve ? 4.Co si myslíte, ţe nejvíce vadí ostatním seniorům v domově ? 5.Jak vnímáte vzájemné vztahy seniorů v domově ? 6.Jak podle Vás vnímají ostatní senioři vztahy se SP ? 7.Jak Vy vnímáte samotnou spolupráci se SP ? 8.Stalo se Vám, ţe by SP měl snahu za vás rozhodovat ? 9.Věnuje Vám SP vţdy tolik času, kolik potřebujete ? 10.Co povaţujete ve vztazích se SP za důleţité ? 11.Co byste řekl(a) o Vašich vztazích v rodině ? 12.Co byste v domově nejraději změnil(a) ? 13.Co pro Vás znamená, kdyţ se řekne - věřit ? 14.Co Vám v ţivotě působí největší radost ? 15.Jak by podle Vás vypadal domov, kde byste byl(a) opravdu spokojená(ý) ?

Sociální pracovníci - otázky k rozhovorům - seřazení 1.Přemýšlela jste někdy o tom, proč právě toto povolání jste si zvolila ? 2.Co je podle Vás největším přínosem v domově pro seniory ? 3.Co si myslíte, ţe v domově mají senioři nejraději ? 4.Co si myslíte, ţe seniory v domově štve ? 5.Co Vás v domově nejvíce rozčiluje ? 6.Co přinášejí do Vaší práce vztahy seniorů s jejich rodinami ? 7.Rozčilují Vás vztahy seniorů s jejich rodinami ? 8.Popište, zda a o čem někdy přemýšlíte, kdyţ se zamyslíte nad vztahy ve Vaší rodině v souvislosti se vztahy seniorů s jejich rodinami. 9.Co si myslíte o vzájemných vztazích seniorů tady v domově ? 10.Jak si myslíte, ţe senioři vnímají Vaše vzájemné vztahy ? 11.Co Vám nejvíce vadí na seniorech ? 12.Co povaţujete ve vztazích se seniory za důleţité ? 13.Měla jste někdy pocit, ţe jste při své práci překročila určitou hranici, kdy jste mohla zneuţít svou moc ? 14. Zaţila jste toto někdy u svého kolegy ? 15. Stalo se Vám někdy, ţe by měl senior snahu zneuţívat Vaší práci ? 16. Co si myslíte, ţe by v domově nejraději změnili senioři ? 17. Co byste nejraději změnila Vy ? 18. Co povaţujete za největší překáţky při své práci ? 19. Jaké Vaše znalosti a dovednosti nejvíce uplatňujete ve vztazích se seniory ? 20. Jak Vám Vaše práce pomáhá v reflexi vlastního stáří nebo stáří Vašich rodičů ? 21. Co Vám působí radost při práci se seniory ?

60