PEČOVATELSTVÍ 4. ročník Sociální činnost

PEČOVATELSTVÍ 4. ročník Sociální činnost Mgr. Hana Straková

1.

vydání

Učební a studijní texty vzniklé v rámci projektu Implementace ICT do výuky č. CZ.1.07/1.1.02/02.0012 GG OP VK, vydalo SOU a SOŠ SČMSD, Lomnice u Tišnova, s. r. o. v roce 2012

Obsah 1 Péče o dítě do 3 let .................................................................................................................. 4 1.1 Těhotenství, samotný porod, matka v šestinedělí ............................................................ 4 1.2 Období novorozenecké, kojenecké, období batolete ...................................................... 22 Pracovní list č. 1 ....................................................................................................................... 61 Pracovní list č. 2 ....................................................................................................................... 63 Pracovní list č. 3 ....................................................................................................................... 65 Pracovní list č. 4 ....................................................................................................................... 67 Pracovní list č. 5 ....................................................................................................................... 68 Pracovní list č. 6 ....................................................................................................................... 70 2 Dětské nemoci ....................................................................................................................... 72 2.1 Nachlazení, rýma, kašel, chřipka, horečka, angína, bolesti v krku, bolesti hlavy.......... 72 2.2 Zvracení, bolesti břicha, průjmová onemocnění, alergie, zánět středního ucha, zánět mozkových blan, moučnivka, onemocnění vyvolaná cizopasníky ...................................... 75 2.3 Zánět průdušek, zápal plic, černý kašel, plané neštovice, příušnice, spála, spalničky, zarděnky, tetanus, záškrt ...................................................................................................... 78 2.4 Charakteristika vad u dětí – sluchové, zrakové, tělesné, mentální, význam povinného a nepovinného očkování.......................................................................................................... 81 Pracovní list č. 7 ....................................................................................................................... 89 Pracovní list č. 8 ....................................................................................................................... 90 Pracovní list č. 9 ....................................................................................................................... 91 3 Úrazy dětí .............................................................................................................................. 92 3.1 Zajištění dýchání, zajištění krevního oběhu, známky vdechnutí cizího tělesa, tonutí, otravy, dušení, bodnutí hmyzem .......................................................................................... 92 3.2 Otřes mozku, zlomeniny, krevní výron, poranění kloubu, krvácení z nosu, druhy ran, popáleniny, oděrky, úraz elektrickým proudem ................................................................... 99 Pracovní list č. 10 ................................................................................................................... 104 Pracovní list č. 11 ................................................................................................................... 105 Pracovní list č. 12 ................................................................................................................... 106 4 Zdravotní péče v ČR ........................................................................................................... 107 4.1 Základní prvky zdravotnického systému, základní typy zdravotnických systémů, modely financování zdravotní péče, organizace zdravotnických služeb ........................... 107 4.2 Veřejné zdravotní pojištění, formy zdravotní péče ze systémového hlediska, podpora zdraví a výchova ke zdraví ................................................................................................. 113 4.3 Problematika potřeby a spotřeby zdravotně sociální péče ve stáří, péče o děti, komunita, komunitní péče, funkce, struktura, činnost WHO, Zdraví pro všechny ve 21. století, systém sociálního zabezpečení ............................................................................... 118 Pracovní list č. 13 ................................................................................................................... 132 Pracovní list č. 14 ................................................................................................................... 134 Pracovní list č. 15 ................................................................................................................... 136 5 Současné trendy v sociální péči .......................................................................................... 138 5.1 Současné trendy v sociální péči ve vybraných evropských zemích, současné trendy v sociální péči v ČR ........................................................................................................... 138 Pracovní list č. 16 ................................................................................................................... 142 6 Paliativní péče ..................................................................................................................... 143 6.1 Hlavní principy moderní paliativní péče, faktory ovlivňující paliativní medicínu, fáze rozvoje paliativní medicíny, poskytování paliativní péče .................................................. 143 6.2 Fáze umírání, komunikace s umírajícím člověkem, jednání s pozůstalými ................. 148 6.3 Modely eutanázie, nizozemský vzor eutanázie, hospicová péče ................................. 151 Pracovní list č. 17 ................................................................................................................... 159 2

Příloha č. 1.......................................................................................................................... 161 Příloha č. 2.......................................................................................................................... 184 Seznam použitých zkratek ...................................................................................................... 188 Seznam použité literatury ....................................................................................................... 189 Internetové zdroje:.................................................................................................................. 190

3

1 Péče o dítě do 3 let 1.1 Těhotenství, samotný porod, matka v šestinedělí Těhotenství Těhotenství je životní etapa, kdy dochází k naplnění smyslu biologické podstaty ženy. Dochází k zázraku početí a daru nového života. Přivedením nového jedince na svět se stává zlomovou situací v životě každé rodiny. Na tomto procesu by se měli podílet samozřejmě oba dva rodiče. Hlavním úkolem ženy je donosit jedince a porodit, funkcí muže je především těhotnou ženu a rodinu zabezpečit, a to nikoli pouze materiálně. Těhotenství a nitroděložní vývoj zárodku vzniká splynutím ženské a mužské pohlavní buňky – vajíčka a spermie. První známkou těhotenství je vynechání menstruace, která byla předtím pravidelná. Vynechání menstruace nemusí být známkou těhotenství, proto se v dnešní době prokazuje těhotenství vyšetřením takzvaného „těhotenského hormonu“ ( ß – H CG) v moči, spolehlivěji pak v krvi. Tento hormon je průkazný přibližně od 9. dne po oplození. Zhruba od 5. týdne je těhotenství možné definitivně zjistit pomocí ultrazvukového vyšetření. Časté příznaky těhotenství:  vynechání menstruace – toto vodítko nemusí být spolehlivé, jestliže je i normálně nepravidelná, popřípadě jsou-li velké starosti, mnoho práce, žena je nemocná, někdy se může objevit slabé krvácení – zhruba v čase, kdy žena mívá periodu, přestože je už těhotná  prsa jsou zvětšená, citlivá, někdy v nich žena může cítit i palčivost  žena má v ústech podivnou, kovovou chuť  je jí na omdlení, točí se jí hlava  normální vaginální sekrece je zvýšená  nevolnost, nucení na zvracení  žena pociťuje silný odpor proti některým věcem – např. alkohol, káva, cigaretový kouř, po jiných naopak silně touží – těhotenské chutě  častěji močí  je neobvykle přecitlivělá – důsledek hormonálních změn  větší pocit únavy

4

Těhotenství je členěno na tři třetiny, které nazýváme trimestry. Význam takového dělení spočívá v rozčlenění 40 týdnů těhotenství do větších časových celků. Každý trimestr je odlišný a uskutečňují se v něm určitá speciální vyšetření. 0. – 8. týden Změny ženského těla:  tělo produkuje velké množství hormonů  dochází k únavě a nevolnosti  v prvních týdnech těhotenství dochází často k protichůdným pocitům – na jedné straně je žena nadšená, že bude mít děťátko (např. po děťátku dlouho toužila nebo to může být pro ženu naprosté překvapení, ale v obou případech se žena na dítě těší), ale na druhé straně si zároveň uvědomuje, že to bude velké změna, může mít obavy, strach  zrychluje se srdeční činnost – přibližně o 10 tepů za minutu  prsa se zvětšují a mohou být citlivější než obvykle  metabolismus se zrychluje o 10 až 15 procent  váhový přírůstek činní 900 g – 1, 4 kg za trimestr Obvyklé obavy ženy:  je opravdu těhotná?, nepociťuje- li mnoho fyzických syndromů, je tato obava normální  nepřibírá příliš rychle?, mnoho nastávajících maminek jí kvůli nevolnostem v prvních týdnech těhotenství mnohem více než obvykle, není však třeba nosit s sebou zbytečné kilogramy, důležité je jíst zdravě  nepotratí?, k potratu dochází nejčastěji v prvním trimestru, pokud žena začne krvácet, je nutné poradit se s lékařem, ten může ultrazvukem zkontrolovat, zda je vše v pořádku Jak zmírnit příznaky:  důležité je naslouchat svému tělu, pokud možno přeorganizovat svůj denní program tak, aby žena mohla více odpočívat  pociťuje-li žena často změny a výkyvy nálad, je důležité, aby si o nich pohovořila se svým partnerem a hlavně, aby se neuzavírala do sebe a komunikovala s ním  při ranní nevolnosti dávají některé ženy přednost sucharům a tvrdému bílému pečivu, nastávající maminka má jíst méně, ale často, dochází tak k vyrovnávání hladiny cukru v krvi, žena by měla jíst potraviny s vysokým obsahem vitaminu B6 a zinku, protože nevolnost je spojena s nedostatkem těchto živin, dále by žena měla jíst celozrnné 5

pečivo nebo zázvor v jakékoli podobě, během dne by žena měla mít u sebe drobné zákusky Dítě v 8. týdnu těhotenství  od osmého týdne gravidity nemluvíme už o zárodku – embryu, ale o plodu – fétu  zárodek je ještě maličký – necelých 2, 5 cm  má už počátky rozeznatelného lidského obličeje a ústa s jazykem  hlava a obličej jsou jeho největší částí, záda jsou zakřivená směrem k ocásku, pozdějšímu zadečku, lidské embryo připomíná pulce  objevily se už pupeny horních a dolních končetin se štěrbinami na konci – z nich se potom vyvinou prsty  v prvních týdnech po početí se tvoří části těla a vnitřní orgány vyvíjejícího se dítěte  z původních tří vrstev buněk vznikají různé systémy lidského těla  z vnitřní vrstvy se vyvíjí srdce, plíce, játra, štítná žláza, slinivka, močový měchýř  ze střední vrstvy vznikne kostra, svaly, pohlavní orgány, krvinky a ledviny  z vnější vrstvy vznikne kůže, potní žlázy, vlasy, nehty a zubní sklovina  srdce už bije, srdce plodu má čtyři komory a pracuje frekvencí asi 180 tepů za minutu  placenta se rychle vyvíjí a začíná se soustřeďovat v jedné části děložní stěny  děloha, ve které se dítě vyvíjí, má velikost asi tenisového míčku  začínají se vyvíjet prsty na rukou a nohou, ale v 8. týdnu jsou ještě spojeny kožní blánou  paže se ze začátku vyvíjejí rychleji než nohy  v čelistech vznikají již dentální pupeny, z nichž se později stanou zuby

plod v 8. týdnu těhotenství

6

Stravování nastávající maminky  nastávající maminka vyžaduje zhruba o 300 kilokalorií více než obvykle  v prvním trimestru se ženám doporučují přípravky obsahující kyselinu listovou  jíst mnoho čerstvého ovoce a potravin bohatých na vlákninu, naopak snížit spotřebu konzervovaných potravin, které obsahují mnoho tuku i cukru a málo důležitých živin  žena by se měla vyhýbat výrobkům z nepasterizovaného mléka, hlavně měkkým zrajícím sýrům, nedostatečně tepelně zpracovaným vejcím a drůbeži, vnitřnostem, nedostatečně zpracovanému červenému masu a paštikám, nedostatečně prohřátým polotovarům z masa 12. týden Ženské tělo:  placenta neboli plodové lůžko převzalo produkci hormonů, které stimulují růst dítěte, tím dochází ke snížení rizika potratu  některým ženám se vytvoří na břiše svislý tmavý pigmentový pruh, který se nazývá linea nigra, po porodu zase zmizí  vlivem hormonálních změn mohou vznikat tmavá znaménka na obličeji, tyto pigmentové změny po porodu zmizí  děloha má velikost grapefruitu Jak zmírnit příznaky:  někdy se objevuje krvácení z dásní následkem hormonální změny, proto by si měla nastávající matka čistit zuby jemně a měla by chodit na kontroly podle pokynů zubního lékaře  časté močení – při močení je dobré, aby se nastávající matka předklonila, aby se močový měchýř úplně vyprázdnil, nesnažit se omezovat příjem tekutin, naopak v těhotenství žena musí dbát nato, aby pila více než obvykle  zvětšení prsů – nastávající matka by si měla koupit kvalitní podprsenku  kožní problémy – zvýšením produkce hormonů může nastávající matka trpět akné, proto je důležité čistit si pleť častěji a jíst více čerstvého ovoce a zeleniny

7

Vyšetření ultrazvukem:  mezi 11. a 13. týdnem těhotenství bude nastávající matce lékařem doporučeno vyšetření ultrazvukem  cílem je stanovit stáří plodu, zkontrolovat polohu placenty (zda není umístěna příliš nízko) a zjistit případné vývojové vady  ultrazvukem se zjistí, zda žena čeká více než jedno dítě Dítě ve 12. týdnu těhotenství  ve 12. týdnu těhotenství má již dítě vyvinutou bradu, vysoké čelo, nosík  oči se posunuly dopředu, na očích se vytvořila oční víčka, oči jsou však zavřené a daleko od sebe  uši dítěte se posunuly na hlavě výš, boltce jsou už dobře vyvinuty  pupečník dodává plodu okysličenou krev a živiny  hlava plodu je velmi malá  prsty na rukou a nohou jsou oddělené a zcela zřetelné, dítě ohýbá prsty na rukou a nohou a dokáže sevřít ruku v pěst  vyvíjejí se vnější pohlavní orgány, ale doposud není možné spolehlivě diferencovat pohlaví dítěte ultrazvukem, uvnitř těla vznikají varlata nebo vaječníky  dítě má zápěstí, kotníky a nehty  prostředím dítěte se stává plodová voda, dítě už polyká malé množství této tekutiny, tímto způsobem se připravuje na polykání mléka, jakmile se narodí  dítě také může močit, moč se mísí s plodovou vodou  paže plodu jsou už dobře vyvinuté a dají se ohýbat v loktech 16. týden Ženské tělo:  do dělohy se dostává pětkrát více krve než před těhotenstvím, krev přivádí kyslík a potřebné živiny plodu  ledviny zpracovávají o 25% krve více než obvykle  zvýší se tepová frekvence a výkon srdce je o 30 – 50 % vyšší než před graviditou  žena přibere přibližně 2, 25 – 4, 5 kg  žena může cítit první pohyby plodu

8

Jak zmírnit příznaky  těsné oblečení – nastávající maminka by měla nosit pohodlné oblečení  žena by měla vyhledávat mírnou fyzickou činnost –měla by pravidelně cvičit  zácpa – žena by měla přes den pít hodně vody a jíst velké množství ovoce  žena by si měla zaznamenávat své tělesné pocity – až půjde na kontrolu k lékaři, může se o těchto pocitech poradit Dítě v 16. týdnu těhotenství  v tomto období plod rychle roste, v posledních čtyřech týdnech skoro zdvojnásobil svou délku a jeho hmotnost se zvýšila přibližně 130 g  dítě má už vytvořené všechny končetiny a rysy obličeje, nohy jsou delší než paže  plod má vytvořené nehty na rukou i nohou  holčičky mají ve svých vaječnících asi dva miliony vajíček – jejich počet se v těhotenství nejprve zvyšuje a pak snižuje, při narození jich je asi milion  uši se přesunuly z krku, kde se předtím začaly vyvíjet, na strany hlavy  dítě polyká plodovou vodu, ledviny mění tuto tekutinu v moč  dítě čas od času zívá a protahuje se  plod má velmi malé obočí i řasy  dítěti na tváři a těle narostly jemné, hebké chloupky, tzv. lanugo  dítě je schopno si cucat palec  začíná se vyvíjet kostra, ze začátku ve formě ohebných chrupavek, pak tvrdých kostí  je možné spatřit malé dýchací pohyby 20. týden Ženské tělo:  horní část dělohy dosahuje skoro do úrovně pupku, posouvá se asi o 1 cm za týden  tlakem rostoucího dítěte může někdy vystoupit pupek nad úroveň okolní pokožky a zůstává tak až do porodu  váha dítěte může vyvolat u ženy pocit „nevyváženosti“  mohou vznikat strie

9

Jak zmírnit příznaky  ucpaný nos a krvácení z nosu – nos lze uvolnit používáním vhodných nosních kapek nebo krému  pálení žáhy – žena by neměla jíst velké množství jídla najednou, měla by se vyhýbat alkoholu a kořeněným pokrmům, lze použít přípravek neutralizující kyselý žaludeční obsah, vždy je ale nutné se poradit s lékařem  svědění – žena by měla jíst potraviny s vysokým obsahem vitaminu B, jestliže příznaky přetrvávají, poradí se s lékařem  zvýšený vaginální výtok – zvýšený výtok z pochvy je běžný, ale pokud je výtok silný nebo nějak neobvykle zapáchá či svědí, je nutné poradit se s lékařem Péče o zuby:  v těhotenství je důležité, aby žena věnovala zubům a dásním zvýšenou péči  žena by měla sdělit zubnímu lékaři, že je těhotná, z důvodu omezení rentgenování jen na absolutně nezbytné situace  žena by si měla zuby pravidelně vyšetřit  zubní lékař by ženě měl doporučit nejlepší způsob péče o zuby a měl by ženu sledovat, pokud dojde k jakékoli známce onemocnění nebo k nějaké infekci  žena by měla dodržovat zásady ústní hygieny, jíst zdravou a vyváženou stravu, dbát na dostatečný příjem vápníku, bílkovin, vitaminů skupiny B, C a D  žena by se měla vyhýbat sladkým potravinám Dítě ve 20. týdnu těhotenství  od temene k zadečku má dítě velikost přibližně 15 cm, váží zhruba 270 g  na hlavě začaly růst vlasy  vdechuje plodovou vodu, dělá mělké dýchací pohyby  má vytvořen primitivní imunitní systém, může tak bojovat proti některým nákazám  za pupeny mléčných zubů se vytváří pupeny trvalých zubů  začíná se ukládat ochranná vrstva „hnědého tuku“, který napomáhá při regulaci tělesné teploty  u holčiček se v této době začíná vyvíjet pochva, u chlapečků se ještě utváří šourek  u holčiček i chlapců vznikají prsní bradavky a mléčné žlázy  plod je schopen uchopit jednou rukou druhou ruku a dokáže sevřít ruku v pěst  plod má zavřené oči, je ale schopen pohybovat očima ze strany na stranu 10

 s postupujícím vývojem svalů a nervového systému může lépe ovládat svoje pohyby  nervový systém začíná vytvářet myelinové pochvy obalující nervy, které spojují svaly s mozkem  kůstky v uších sílí, plod začíná slyšet zvuky z vnějšího prostředí 24. týden Ženské tělo:  vrcholek dělohy dosahuje nad úroveň pupku  žena může při pohybech dítěte přes stěnu břišní zaznamenat chodidlo plodu  prsa se mohou stát kvůli hormonálním změnám v rámci přípravy na kojení velmi citlivými  tělo zadržuje vodu, žena pocítí zvětšení váhy především ve stehnech a horní části těla  ženě může být častěji horko Jak zmírnit příznaky:  infekce močových cest – u ženy v těhotenství se objevují tyto infekce častěji než dříve, doporučuje se pít hodně vody – nejméně 2 – 3 litry denně, voda ředí krev, proplachuje močové cesty, a tím je vznik infekce méně pravděpodobný  trávicí obtíže – hormon progesteron zpomaluje funkci trávicího systému – potrava se nachází v žaludku déle a může vyvolávat nepříjemné pocity, žena by se měla v tomto období vyhýbat těžkým pokrmům, dbát na dostatečný přívod železa, jíst libové maso, čočku a ostatní luštěniny, špenát a jinou tmavě zelenou listovou zeleninu a obilniny s vysokým obsahem železa, vitamin C napomáhá zvýšit absorpci železa, žena by měla jíst po menších dávkách a častěji  suché oči – žena může mít oči méně vlhké a více citlivé na světlo, pokud má takovéto problémy, ať se poradí s lékárníkem, jaké oční kapky by ženě doporučil Dítě ve 24. týdnu těhotenství  na konci 24. týdne těhotenství je dítě schopno poprvé otevřít oči  tepová frekvence klesá přibližně na 140 – 150 tepů za minutu  rychle se vyvíjí mozek a nervový systém  plod má prsty na rukou a nohou, ale doposud jsou mírně spojeny blankou  polyká plodovou vodu a vylučuje ji ve formě moči  v plicích se tvoří plicní sklípky 11

 v kůži vznikají potní žlázy  dítě už může kašlat a škytat  lanugo – jemné ochlupení na těle tmavne  je už vytvořen určitý cyklus spánku a bdění  jak roste, krevní cévy mu dodávají prostřednictvím placenty více živin, které vyžaduje 28. týden Ženské tělo:  nastávající maminka bude v tomto období docházet do prenatální poradny každé dva týdny, od 36. týdne potom každý týden  prsní žlázy mohou vylučovat mlezivo, u některých maminek se objevuje až po porodu  zvetšená děloha tlačí zespodu na bránici a plíce, v důsledku toho se žena může zadýchávat  u ženy se mohou objevit křečové žíly, protože váží více Jak zmírnit příznaky  hemeroidy – žena by měla pít hodně vody, konzumovat hodně ovoce, pokud ženě způsobují přípravky obsahující železo zácpu, měla by se poradit s lékařem  křeče v dolních končetinách – u žen se objevují často, především odpoledne a v noci, žena by měla napnout nohu, ohnout ji v kotníku a měla by si masírovat lýtko  oteklé ruce a nohy – žena by měla nosit pohodlné boty, především odpoledne a večer, kdy jsou otoky největší, pokud má žena těsné prsteny, je potřeba je odložit  křečové žíly – kdykoliv je to možné, ať si žena položí nohy na zvýšenou podložku nebo si lehne s nohama ve zvýšené poloze, pomoci také mohou speciální pružné punčochy Dítě ve 28. týdnu těhotenství  v posledních týdnech se hodně vyvinuly plíce  ledviny plodu zcela pracují a tvoří zhruba půl litru moči denně  kostní dřeň umožňuje tvorbu červených krvinek  dítě občas škytá  u chlapců sestupují varlata  plod si může občas cucat palec nebo další prst  placenta má z krevního řečiště matky v každé minutě 4000 ml krve 12

 plod má účinné svaly odpovídající rozměrům jeho těla  na kůži na břiše matky lze spatřit pohybující se končetiny plodu  plod má stále svraštělou kůži, nicméně se pod ní nadále ukládá tuk a dítě už nevypadá tak hubené  mozek plodu velmi rychle roste, nervová soustava se vyvíjí tak, že mozek může předávat signály různým částem těla  má dobře vyvinutý hmat  rozvíjí se schopnost orientace v daném prostoru  dítě reaguje na podněty, např. zvuky 32. týden Ženské tělo  ženám se možná v noci špatně spí a potom se přes den cítí unavenější  pánev se rozšiřuje, někdy může ženu bolet, zejména pokud delší dobu stojí nebo sedí se zkříženýma nohama, bolest je způsobena váhou dítěte  děloha vyvíjí tlak na močový měchýř, žena častěji močí, někdy může dojít i k malým únikům moči, např. při kašli, kýchání nebo smíchu Jak zmírnit příznaky:  píchání v boku – žena by neměla provádět prudké pohyby, pohyby zvyšují možnost vzniku bolestí, žena se snadno zadýchá  strie – po porodu zbělají, žena by si měla zvlhčovat kůži a může zmírňovat svědění neparfémovaným pleťovým mlékem, zásadně si strie neškrábe  bolesti v zádech – žena by měla stát vždy rovně, měla by mít zataženou pánev a hmotnost těla by měla rozložit mezi paty a bříška chodidla  pálení žáhy a špatné trávení – žena by měla jíst v menších dávkách několikrát denně, konzumovat mnoho ovoce a měla by se vyhýbat potravinám s vysokým obsahem cukrů a tuků Dítě ve 32. týdnu těhotenství  v tomto období jsou pohyby nejsilnější  velmi rychle roste mozek  kosti tvrdnou, lebeční kosti zůstávají nespojené, aby se hlavička mohla přizpůsobovat porodním cestám 13

 dítě může mít plně vyrostlé nehty  mizí jemné ochlupení na těle  zornice v očích se roztahují a stahují podle intenzity světla  dítě váží přibližně 1, 8 kg  plod je obklopen přibližně 750 ml plodové vody 36. týden Ženské tělo:  od 36. týdne sestupuje hlavička dítěte níže do pánve  žena cítí zvýšenou potřebu uklízet, chystá domácnost na příchod dítěte (tzv. hnízdění)  na močový měchýř působí stálý tlak, žena močí častěji než obvykle  mohou se objevovat častější kontrakce dělohy (tzv. poslíčky) Jak zmírnit příznaky:  kopání – pohyby dítěte sice ženu uklidňují a zároveň vzrušují, ale kope-li miminko stále do jednoho místa a působí mamince bolesti, je vhodné měnit častěji polohu  únava – žena by měla odpočívat s nohama nahoře, nejlepší způsob je na levém boku, zlepší se tak ženina kondice a zároveň i přívod krve do placenty  syndrom karpálního tunelu – žena pociťuje brnící, necitlivé prsty, oteklé tkáně v zápěstí tlačí na některý nerv, otoky jsou častým jevem a tyto potíže by měly po porodu zmizet, žena může nosit dlahu na zápěstí a užívat denně vitamin B6 Dítě v 36. týdnu těhotenství  v děloze je méně plodové vody, plod je mnohem větší  děloha je tisíckrát větší než normálně  hypofýza produkuje hormon stimulující prsa k tvorbě mléka po porodu  placenta je zralá, prostřednictvím ní plod dostává nejvíce živin v celém období těhotenství  centrální nervový systém dozrává a reflexy se den ze dne zlepšují  99 % novorozenců narozených v tomto období zůstává naživu  vytváří si zásoby tuku a přibírá rychleji na váze  plod má otevřené oči, pokud je vzhůru  chlapečkům sestoupila varlata do šourku  jestliže žena hodně chodí nebo jemně zatlačí na břicho, může dítě vzbudit 14

40. týden Ženské tělo:  žena navštěvuje prenatální poradnu každý týden, někdy i častěji  dítě tlačí na močový měchýř takovým způsobem, že může docházet k úniku moči, žena by měla posilovat pánevní dno  váhový přírůstek se přibližně ve 37. týdnu těhotenství zpomalil nebo i zcela zastavil, v posledních několika týdnech může žena dokonce o 1 – 1, 5 kg zhubnout Jak zmírnit příznaky:  netrpělivost – žena by neměla myslet na termín porodu, měla by si dobu do porodu užívat co nejvíce a hodně odpočívat  úzkost – je zcela normální, když žena krátce před porodem cítí určitou úzkost, měla by se uvolnit a soustředit na miminko  dušnost – žena se díky velikosti plodu snadno zadýchává, je vhodné omezit fyzickou námahu, žena ale v této fázi může plavat a procvičovat pánevní dno, kotníky a chodidla, pokud je to možné Dítě ve 40. týdnu těhotenství  průměrná hmotnost donošeného novorozence činní 3, 4 kg, ale za normální hmotnost se považuje jakákoli hmotnost od 2, 5 do 4 kg  novorozenci mají šedé, hnědé nebo modré oči, ale jejich skutečná barva se ukáže později  ve 40. týdnu těhotenství je plod zcela vyvinutý  plod nemá zcela vyzrálý imunitní systém  ve 40. týdnu těhotenství je 97 % dětí v děloze obráceno hlavičkou dolů a připraveno k porodu  při porodu váží placenta přibližně šestinu tělesné hmotnosti dítěte  pupeční šňůra je přibližně stejně dlouhá jako dítě  přibližně od 37. nebo 38. týdne žena už nepřibírá na váze  chlapcům varlata sestoupila do šourku, u holčiček zůstávají vaječníky nad okrajem pánve až do doby porodu  jen přibližně 6% dětí se rodí ve stanovený den porodu, převážně se rodí po 40 týdnech  plod má v děloze málo místa a je pevně stulený

15

 plodová voda je do konce pobytu dítěte v děloze mléčně zakalená v důsledku toho, že obsahuje jemné chloupky, které se do ní z plodu odloučily  v děloze je přibližně litr plodové vody Obrázky plodu v těhotenství, 3D ultrazvuk 6. – 10. týden těhotenství

21. – 25. týden těhotenství

11. – 15. týden těhotenství

26. – 30. týden těhotenství

16. – 20. týden těhotenství

31. – 40. týden těhotenství

Rizikové faktory v těhotenství  kouření – jestliže žena kouří, měla by přestat, jakmile zjistí, že je těhotná; pasivní kouření je pro plod stejně nebezpečné jako kouření aktivní, v důsledku toho by se tomu měli přizpůsobit i ostatní členové rodiny; kouření výrazně zvyšuje riziko samovolného potratu v prvních týdnech těhotenství, později může zapříčinit zpomalení nitroděložního růstu a vývoje ještě nenarozeného dítěte, další rizika mohou nastat během porodu, může dokonce dojít i k nitroděložnímu úmrtí plodu; děti žen, které v těhotenství kouřily, jsou ve svém dalším životě ohroženy syndromem náhlého úmrtí novorozence, lehkou mozkovou dysfunkcí, poruchami soustředění, chování apod. 16

 alkohol – žena by se měla v době těhotenství vyhýbat alkoholu, nejškodlivější je alkohol v prvních týdnech těhotenství; alkohol zvyšuje riziko samovolného potratu, vede k narušení nitroděložního vývoje plodu, který se projevuje fetálním alkoholovým syndromem – např. vývojové vady, mentální retardace  léky – některé léky mohou způsobit závažné problémy v těhotenství; žena, která dlouhodobě užívá léky už před těhotenstvím, by měla v léčbě pokračovat, ale po konzultaci s odborným lékařem by měly být vyřazeny a nebo nahrazeny jinými; těhotná žena by neměla sama užívat žádný lék bez předchozí konzultace se svým lékařem, myslí se tím i volně prodejné léky; pokud žena má po užívání nějakých léků nežádoucí účinky, měla by ihned informovat svého ošetřujícího lékaře  drogy – drogy mohou směřovat k potratu, opožděnému růstu plodu v děloze, vzniku vrozených vývojových vad, porodním problémům novorozence atd.; při nitrožilním používání drog je navíc časté, že matky mívají infekční žloutenku typu C a jsou ohroženy infekcí HIV způsobující AIDS  infekce – mezi infekční onemocnění, která mohou způsobit poškození plodu v děloze, řadíme toxoplazmózu, zarděnky, syfilis, chřipku atd.  ionizující záření – těhotná žena by se měla vyhýbat rentgenovému záření, které může vyvolat nitroděložní poškození plodu  ostatní rizikové faktory – k dalším rizikovým faktorům patří nejrůznější chemikálie, mechanické a fyzikální vlivy, nepříznivý vliv na vyvíjející se plod může mít také sauna, proto se těhotným ženám zásadně nedoporučuje Délka trvání těhotenství a výpočet porodu Normální průměrná délka těhotenství trvá přibližně 280 dní, to znamená 10 lunárních měsíců nebo 40 ukončených týdnů. Aktuální stáří těhotenství se počítá a vyjadřuje podle dohodnutých pravidel, a to od prvního dne poslední menstruace. Termín porodu lze určit několika způsoby:  podle poslední menstruace – k prvnímu dni poslední menstruace se přičte 280 dní, ve skutečnosti to znamená, že k datu posledních měsíčků přičteme rok, odečteme tři měsíce a přičteme sedm dní  jestliže je známý přesný datum početí, přičteme k němu 267 dní  určení dle prvních pohybů je možné, ale dnes už příliš neužívané, žena, která bude rodit poprvé, cítí pohyby přibližně ve 20. týdnu těhotenství, vícerodička o 2 týdny dříve 17

 nejpřesnější metodou je v současné době stanovení termínu porodu podle ultrazvukového vyšetření v 13. týdnu těhotenství Za normální „porod v termínu“ se považuje porod mezi probíhajícím 38. a ukončeným 42. týdnem těhotenství. Samotný porod Příprava na porod  nastávající maminka by si měla sepsat seznam věcí, které bude potřebovat  žena by si měla napsat telefonní číslo porodnice, kterou si zvolila, pro případ, že vzniknou nějaké potíže, nebo dostaví-li se porodní bolesti  žena si nachystá těhotenskou průkazku, kterou si uloží do tašky  žena si zajistí hlídání staršího dítěte nebo dětí v případě, že ji do porodnice doprovází manžel  taška do porodnice by měla obsahovat:  noční prádlo  dvě nebo tři mateřské podprsenky  vložky do podprsenky  dobře sající silné menstruační vložky  kalhotky  toaletní potřeby  plastové sáčky na špinavé prádlo  oblečení na cestu domů  vlastní polštářek  teplé ponožky  jídlo a nápoje  pro miminko:  plenky  dupačky a vhodné noční košilky  svetřík  bundičku nebo kabátek a čepičku na cestu domů  přikrývku  na cestu domů je nutná autosedačka

18

Co bude potřebovat partner:  něco na převlečení  jídlo a pití  mobilní telefon  kameru, fotoaparát  tašku ze základními toaletními potřebami

Kdy jet do porodnice:  má-li žena kontrakce po pěti minutách nebo ještě v kratších intervalech  jestliže má žena pocit, že potřebuje pomoc při zvládání bolestí vyvolaných kontrakcemi  dojde-li k odtoku plodové vody nebo pokud žena krvácí  v případě jakýchkoli pochybností zavolejte porodní asistentku nebo gynekologa a sdělte mu, jaké máte příznaky Příjezd do porodnice  v porodnici se matky zeptají na příznaky, změří jí teplotu, krevní tlak a puls, vyšetří moč na přítomnost krve, bílkovin a cukru  matce natočí kardiotokografický záznam – KTG, který má za úkol zaznamenávat, jak rychle tluče srdíčko miminka, a zároveň umožňuje hodnotit děložní stahy, v průběhu natáčení je sepsána příjmová dokumentace, následně je žena vyšetřena lékařem nebo porodní asistentkou a posléze umístěna na porodní box nebo čekací pokoj; pokud ještě porod neběží, bývá žena umístěna na standardní pokoj Fáze porodu 1. první doba porodní – otevírací – projevuje se pravidelnými stahy, při kterých dochází k otevírání porodních cest, a končí zánikem porodní branky, to znamená, že měkké porodní cesty jsou už zcela otevřené; na začátku porodu obvykle odchází hlen s trochou krve, není to nic neobvyklého a není se čeho strachovat; rychlost průběhu porodu a otevírání měkkých porodních cest se různí mezi jednotlivými rodičkami, u prvorodiček trvá první doba porodní asi 6 – 7 hodin, u vícerodiček potom 3 – 4 hodiny; polohy v první době porodní – žena zůstává vzpřímená, protože v této poloze tlačí hlavička dítěte na hrdlo děložní a stahy jsou daleko účinnější, žena může chodit mezi kontrakcemi po místnosti a snažit se být uvolněná, používá techniky dýchání, 19

může i křičet, pokud jí to pomáhá; žena by se měla zabývat vždy pouze jednou kontrakcí, která momentálně probíhá, a neměla by myslet na to, že přijdou další 2. druhá doba porodní – vypuzovací – navazuje na předchozí dobu a trvá většinou do 30 minut, jakmile je hrdlo děložní zcela otevřené a miminko sestupuje, bývá rodička vyzvána k tlačení; podmínkou je, že se tlačí pouze při kontrakci, přibližně třikrát během jednoho stahu, někdy musí být proveden nástřih hráze, aby byl umožněn bezpečný průchod miminka porodními cestami a předešlo se větším poraněním rodičky; miminko je hned po porodu ošetřeno na porodním sále, zabaleno, a jestliže je vše v pořádku, je přiloženo k matčině prsu, nastává důležitý moment pro navázání citového vztahu mezi matkou a novorozeným dítětem 3. po porodu miminka probíhá třetí doba porodní – tato fáze končí porodem placenty a plodových blan, trvá přibližně do 10 minut, neměla by ale překročit jednu hodinu, potom následuje vyšetření pomocí gynekologických zrcadel a ošetření porodních poranění v místním znecitlivění, k šití jsou využívány vstřebatelné stehy, které se samy vstřebají nebo vypadnou 4. někdy mluvíme i o čtvrté době porodní – jedná se zhruba o dvouhodinový interval, kdy rodička po porodu zůstává na porodním sále a je pozorována porodními asistentkami z důvodu, že v této době je nejvíce ohrožena některými komplikacemi, zvláště krvácením fáze porodu

20

Tlumení porodních bolestí  metody farmakologické – v průběhu porodu je ženě podán lék tlumící vnímání bolesti, k nejmodernějším a nejnebezpečnějším metodám jak pro matku, tak i pro dítě řadíme epidurální analgezii  metody nefarmakologické – masáže, akupresury, sprchy, pobyt ve vaně atd. Odběr pupečníkové krve V dnešní moderní době existuje možnost odebrat po porodu miminka pupečníkovou krev a tu buď darovat, nebo za poplatek uschovat pro potřeby svého dítěte. Cílem odběrů je možnost jejího použití při transplantacích, převážně u dětí nemocných se zhoubným onemocněním krve a u některých ostatních onemocnění. Pupečníková krev se získává po porodu dítěte z cév pupečníku a z placenty, po zpracování a zamrazení ji lze skladovat po léta až desetiletí. K dárcovství se rozhoduje maminka sama. Odběr je nebolestivý a je bezpečný jak pro matku, tak i pro novorozence. Trvá přibližně 3 – 5 minut a provádí se až po prostřižení pupečníku. Šestinedělí Šestinedělí je doba šesti týdnů po porodu. Během ní se pohlavní orgány ženy vracejí do stavu před těhotenstvím, dochází k hojení porodních poranění, mléčné žlázy jsou zcela aktivní. Žena je označována „nedělkou“. Po porodu dochází k zavinování dělohy, které je pravidelně sledováno při lékařských kontrolách, zároveň odcházejí očistky, ze začátku jsou červené, potom zesvětlají a do konce šestinedělí vymizí. K výrazným změnám dochází v mléčné žláze. Mlezivo se objevuje už před porodem, přibližně od třetího poporodního dne se mění v mateřské mléko. Nalití prsů po porodu bývá často spojeno s mírným zvýšením teploty, až se tvorba mateřského mléka dostane do souladu s potřebami miminka, tyto problémy přestanou. Správná technika kojení a pečlivá hygiena pomáhají předejít zánětu prsu. Důležitá je také péče o pravidelné vyměšování, nezbytná je hygiena, protože očistky jsou ideální živnou půdou pro nejrůznější bakterie, které mohou průběh šestinedělí zkomplikovat, zvláště po kojení, které vyvolá stah dělohy, a tím i odchod očistků, a také po použití toalety. Žena po by se porodu měla začít věnovat poporodní gymnastice, která zpevní její břišní svalstvo a svaly hráze a pánevního dna, to slouží i k správnému zavinování dělohy. Častou pohybovou aktivitou se předchází také tvorbě krevních sraženinách v žilách dolních končetin. U většiny žen krátce po porodu dochází k plačtivosti, k špatné náladě, smutku, únavě a neklidu, které můžeme pojmenovat jako „poporodní blues“. Tato situace je normální reakcí na prožitý stres a novou životní situaci s přicházejícími novými starostmi. V tomto období by měla žena dbát 21

na dostatek spánku a možnosti odpočinku, důležitým faktorem je také přítomnost někoho blízkého. Za normálních okolností tento stav odchází do desátého dne po porodu, pokud ne, je třeba poradit s lékařem. Žena by v tomto období neměla mít pohlavní styk, neměla by prochladnout, měla by dodržovat správnou životosprávu s dostatečným množstvím tekutin. První menstruace po porodu se může objevit už po 4 – 6 týdnech. Jistota ochrany proti neplánovanému početí není ani v pravidelném kojení. Pohlavní styk by měl být uskutečněný až po skončení šestinedělí. Většina žen je však péčí o miminko tak zaneprázdněna, že nemá na nic takového ani pomyšlení. Ze začátku mohou nastat problémy s tím, že pohlavní styk je pro ženu bolestivý. Je to způsobeno malým zvlhčením pochvy, hormonálními změnami a tím, že jizvy po porodních poraněních nejsou dostatečně elastické. Trpělivým přístupem ze strany partnera a popřípadě použitím lubrikantů se tento problém postupně vyřeší. Kontrola u gynekologa je doporučována za 6 – 8 týdnů po porodu. Žena je gynekologicky vyšetřena a dochází k zhodnocení, jak jsou zhojena porodní poranění. Gynekolog provede stěr z čípku děložního, stejně jako při preventivní prohlídce. Jestliže žena rozvažuje ochranu proti početí, je to nejvhodnější doba k rozhovoru na toto téma.

1.2 Období novorozenecké, kojenecké, období batolete Období novorozenecké Příchod dítěte na svět je krásný zážitek, který změní život celé rodiny. Poté, co děťátko spatří světlo světa, když se poprvé nadechne, porodník přeruší pupeční šňůru. Může potom položit mamince novorozenečka na nahé tělo, aby pocítila dotyky svého dítěte a aby dítě slyšelo tlukot jejího srdce. Sestra vezme novorozence v teplé pleně, položí ho na suchou podložku vyhřátého stolu a opatrně dítě osuší. Jestliže je třeba, odsaje ústa a nos, ošetří pupeční pahýl svorkou nebo krátkým podvazem a do každého oka vkápne dezinfekční kapičky. Sestra nebo dětský lékař zhodnotí na porodním sále zdravotní stav novorozence. Hodnotí se:  počet srdečních stahů  dýchání  napětí svalů  odpověď na podráždění  barva kůže

22

Kojení Poprvé by se děťátko mělo dát k prsu do dvou hodin po porodu, ale čím dříve, tím lépe.  kojení může být hlubokým a příjemným zážitkem, při kterém se utváří silná citová vazba mezi maminkou a dítětem  mateřské mléko je tekutina, která svým složením zcela odpovídá proměnlivým potřebám dítěte, za žádnou cenu ho nelze ničím plně nahradit; mimo živiny obsahuje obranné látky, které mají funkci chránit dítě před nemocemi, jeho složení napomáhá k osídlení střevní sliznice dítěte bakteriemi, které jsou pro jeho organismus prospěšné, zlepšují trávení a vstřebávání živin; mastné kyseliny, které se nacházejí v mateřském mléce blahodárně působí na rozvoj centrálního nervového systému a smyslových orgánů příznivěji, než je obvyklé u nekojených dětí  kojení je nejpohodlnější formou výživy dítěte, ale zásadním způsobem ovlivňuje i zdraví ženy – je tak méně ohrožena vznikem nádorového onemocnění prsu  v prvních několika týdnech se bude dítě krmit po několika málo hodinách a u každého prsu stráví 10 až 20 minut, dítě ženě dá najevo, že má hlad Jak správně začít s kojením:  první přiložení k prsu by mělo nastat už do 30 minut po porodu, nejpozději do 2 hodin  první den přikládáme dítě k prsu pravidelně, zhruba po 3 hodinách, jestliže samo nechce častěji  ze začátku přikládáme k oběma prsům, protože ještě není rozdíl mezi předním a zadním mlékem, toto platí po celé 2 až 3 týdny po narození dítěte, po tomto čase se při kojení uvolňuje nejprve přední, sladší mléko, po kterém následuje mléko zadní, tučnější, teprve tehdy se často doporučuje kojit už z jednoho prsu, aby dítě vypilo i dostatek zmíněného zadního mléka  délka kojení se neomezuje z žádných příčin, dítě může být u prsu i přes půl hodiny  nevadí, že se intervaly mezi pitím stanou nepravidelné – půl hodiny, ale i 3 až 4 hodiny, ale ne déle než 6 hodin  s kojením se ze začátku začíná v poloze vleže, později vsedě  respektujte zvláštnosti tvaru prsů a obličeje dítěte úpravou polohy při kojení  poloha při kojení má být pro matku pohodlná  matka netlačí dítěti hlavu k prsu násilím, z důvodu, že by u dítěte mohla vyvolat obrannou reakci, dotýká se jenom jemně hlavičky pod spojnicí uší

23

 dítě správně přiložené k prsu se dotýká matky svým bříškem v celém rozsahu, jeho tvář, brada a nos jsou v kontaktu s prsem, sání nepůsobí matce žádnou bolest Správná technika kojení  správné přisátí dítěte je klíčem k úspěchu, žena přiloží dítě k prsu tak, aby bradavka směřovala k hornímu patru, dítě zavře ústa a pevně se přisaje, dítě by mělo mít v ústech celou bradavku a co největší část dvorce, jinak by mohlo sáním dojít k odření bradavky  matka zaujímá uvolněnou polohu – vleže na boku má maminka podepřenou hlavu polštářem, aby se hlava vyrovnala s ramenem, nemá se opírat o loket ani moc zvedat rameno, prohnutím v zádech se vyrovná vyklenutí břicha obvykle v prvních dnech po porodu, dítě tak neleží v úhlu k ose matčina těla, ale je k ní těsně přivinuto; vsedě stabilizuje matka uvolněnou polohu podložením chodidel např. stoličkou, je opřená v zádech a dítě spočívá na jejím hrudníku, matka nedrží jeho váhu na rukou, ale nese ji na svém těle a dítě nesklouzává ke špičce bradavky, dítě může maminka podložit polštáři, přidržuje je za ramínka, ne za hlavu, nedotýká se hlavy nad spojnicí uší  tělo dítěte je v těsném kontaktu s tělem matky – matčino břicho se dotýká bříška dítěte, mezi matkou a dítětem není žádná překážka  matka nabízí prs na dlani s prsty pod a palcem nad dvorcem  brada, tvář a nos dítěte se dotýkají prsu  ústa dítěte jsou široce otevřená  tváře dítěte nevpadávají dovnitř  není slyšet žádný zvuk  dítě saje pomalými tahy  tkáň prsu se před ústy dítěte nenapíná  kojení nesmí matku bolet

24

Odstříkávání mléka  přibližně po prvním měsíci se ženě utvoří tolik mléka, že může určité množství odstříkat do lahvičky, uložit do chladničky nebo do mrazničky a použít, až si bude potřebovat od kojení odpočinout  mléko lze odstříkat ručně nebo elektrickou pumpičkou  žena se před odstříkáním umyje ruce a vyčistí nehty  žena stimuluje vylučování mléka teplým obkladem, aby lépe odtékalo, přidrží prs ze spodní strany prsty, palcem shora opatrně a rytmicky tiskne prs okolo dvorce, dokud mléko nezačne vytékat, postupuje dokola dvorce do té doby, až se jí podaří prs vyprázdnit  žena bude skladovat mléko v chladničce maximálně 24 hodin

technika ručního odstříkání mléka

za pomocí elektrické pumpičky

Problémy při začátku tvorby mléka  několik týdnů před porodem a od prvních hodin po porodu je v prsu mlezivo  mezi druhým a třetím dnem po porodu matka pociťuje teplo a napětí v prsou  prsa se zvětšují, nalijí se a zhruba v dalších 12 hodinách se překrvení a otok mění ve skutečné mléko, dítě začne pít větší dávky a větší množství mléka lze odstříkat  míra nalití prsů je různá  pokud bylo dítě od porodu často a správnou technikou přikládáno k prsu, byla tato změna pozvolná a neprobíhala tak nepříjemně jako u maminek, kterým to režim oddělení nedovolil nebo to nedělaly 25

Pozdní nástup tvorby mléka  některé matky pociťují nalití prsů později, i když poporodní období probíhá bezproblémově  mléko se tvoří někdy i déle než po týdnu po porodu, zde je potřeba zajistit energetické požadavky dítěte jiným způsobem  část matek stráví několik nepříjemných hodin na přelomu druhého a třetího dne po porodu ve strachu o dostatek mléka, s neklidným plačtivým dítěte vyžadujícím nepřetržitý pobyt u prsu, dítě může mít i zvýšenou teplotu Řešení  důležité je uklidnit matku  časté přikládání dítěte k prsu  kontrola správné techniky kojení zkušenou sestrou  zajištění

energetických

potřeb

dítěte

v nezbytné

míře

–

dočasný

dokrm

pasterizovaným mlékem mateřským nebo umělým, a to lžičkou, sondou připevněnou k bradavce Bolestivé nalití prsů  prsa se mohou bolestivě nalít vinou nedostatečného a neplynulého vyprazdňování v čase zvýšené tvorby mléka – tj. v prvních dnech po porodu, roli zde hraje špatná technika kojení Řešení  přiložení studených obkladů přináší mamince úlevu  oteklý dvorec a bradavku je potřeba zformovat masáží a odstříkáním do tvaru, který může dítě vzít do úst, aby se přisálo  než začne matka s odstříkáváním, je příjemné prs prohřát vlhkým teplem, žínkou nebo ve sprše  odstraněním otoku dvorce masáží se mlékovody zbaví tlaku zvenčí, a mléko se tak začne dostávat k bradavce ve větším množství, dítě se přisává bez komplikací  nejlepší způsob odstříkávání mateřského mléka je rukou, je to složitější, ale zároveň účinné pro tok mléka a pro uvolnění oteklého dvorce  po 6 – 8 hodinách je už možné odstříkat větší množství mléka

26

 v situaci, kdy má matka vpáčené, poraněné nebo oteklé bradavky, které neumožňují dítěti správné přisátí, je možné kojit s pomůckou zvanou kontaktní kojicí klobouček, který je používán pro ty případy, kdy dítě jinak bradavku neuchopí a bez použití kloboučku by nemohlo být kojeno; bohužel ale je méně stimulováno uvolňování hormonů důležitých pro tvorbu a udržování laktace  vrozeně zkrácené vazivo, které je podstatou problému u vpáčené bradavky, je možné dlouhým a neustálým tahem prodloužit, k tomuto účelu poslouží pomůcka, která se nazývá formovač

kontaktní kojicí klobouček

formovač bradavek

Lahvičky a umělá výživa Současné směsi na přípravu dětské výživy jsou vyrobeny takovým způsobem, aby se co nejvíce podobaly mateřskému mléku. Příprava umělé výživy  při přípravě mléka ze sušené směsi by matka měla dodržovat všechny pokyny, poměr prášku a vody je propočtený tak, aby děťátko mělo optimální množství živin  matka si připraví: lahvičky, dudlíky a víčka, plastový nůž, odměrku z balíčku sušené mléčné výživy, nálevku, odměrku na vodu  matka by měla používat vychlazenou, čerstvě převařenou vodu – před každou přípravou dávky mléka do lahviček nalije do konvice čerstvou vodu, do sterilizované lahvičky nalije odměřené množství  odměrkou z balíčku sušené mléčné výživy naměří potřebné množství prášku  nasype prášek do vody 27

 poté lahvičku uzavře a důkladně protřepe, dokud se všechen prášek nerozpustí Zásady  matka by měla držet dítě v náruči  matka nikdy nenechává dítě pít samotné s lahví opřenou o postranici postýlky  pokud má děťátko už dost, nemá ho už matka dále nutit Technika krmení  před krmením matka mléko v lahvičce ohřeje na správnou teplotu v nádobě s teplou vodou, lze vyzkoušet kápnutím na hřbet ruky –mělo by být teplé, ne však horké  matka lahvičku přidržuje v šikmé poloze, aby hladina mléka pokrývala otvor, na kterým je nasazený dudlík, dítě tak nenasává vzduch  matko miminko drží tak, aby hlavička byla výše než nohy  až děťátko dopije, nechá ho maminka odříhnout Kolikrát denně krmit  maminka dává dítěti lahvičku kdykoli se jí jeví, že děťátko má hlad  děťátko krmené umělou výživou potřebuje pít méně často než kojené – novorozence může matka krmit každé tři až čtyři hodiny Příprava lahviček  lahvičky je po každém krmení nutné důkladně umýt a sterilizovat  matka lahvičku a dudlík pečlivě vypláchne, pak lahvičku umyje kartáčkem, dudlík obrátí naruby, zkontroluje, jestli je otvor, kterým mléko teče, čistý, znovu vše opláchne a pak lahvičku a dudlík sterilizuje  sterilizuje např. vařením, ster. tabletami nebo roztokem, nebo použije parní sterilizátor Kombinace kojení a krmení z lahvičky  matka může zvolit i tuto variantu  kojené miminko lze převést na krmení z lahvičky po šestém týdnu života  v tomto čase je už tvorba mléka upravena podle potřeb dítěte, a dítě se tak snadněji naučí pít z dudlíku

28

Zdvihání, chování a pokládání novorozence  k novorozenci přicházíme vždy pomalu a potichu  než se dítěte dotknete, dejte mu vědět hlasem nebo očním kontaktem  v této etapě dítě není schopno udržet hlavičku  podržíte-li dítěti hlavičku pokaždé, když ho zdviháte, bude se cítit bezpečně a jistě  při zdvihání novorozence podsuňte jednu ruku pod krk a hlavičku, druhou pod zadeček, potom dítě opatrně zdvihejte směrem k sobě nebo můžete dítě zdvihat pod pažemi a prsty podpírat hlavičku zezadu  při přenášení z místa na místo držte novorozence v ohybu jedné paže a volnou paží podpírejte záda a hýždě nebo si ho můžete opřít o hrudník tak, že bude mít hlavičku na vašem rameni, volnou rukou dítěti přidržujete záda a hlavičku, poté, až nabudete jistotu, můžete novorozence a kojence nosit jednou rukou  k chování dítěte je vhodné tzv. klokánkování, tzn. matka si opře dítě jeho zády o svou hruď, která je oporou pro jeho hlavičku, jednou rukou mu přidržuje hrudníček a druhou podepírá zadeček  při ukládání ke spánku matka drží děťátko v náručí a podepírá mu hlavičku, dokud neleží na podložce, pak vysune ruku zpod zadečku, zvedne maličko hlavu a uvolní druhou ruku, kterou hlavičku přidržovala zvedání

zvedání dítěte z podložky na rameno

zvedání miminka z polohy na zádech na ruku

29

pokládání

chování v náruči

chování v náruči na bříšku

Polohy vhodné k odříhnutí  dítě si potřebuje odříhnout a zbavit se vzduchu, který spolykalo při krmení  matka novorozence podrží opřeného o své rameno a masíruje mu zádíčka nebo ho může naklonit dopředu na klíně přes rameno a hlavičku podepře pod bradou  pokud chce matka vidět děťátku do obličeje, může si ho položit před sebe, opřené zády o její pokrčené předloktí, palci obou rukou ho přidržuje pod ramínky a ostatními prsty mu podpírá hlavičku  k odříhnutí je také vhodná relaxační neboli úlevová poloha, z této polohy se dítě může opřít o rameno nebo naklonit na klíně, několikaměsíčního kojence si žena může k odříhnutí posadit na klín a přidržet mu záda nebo dítě přidržet na klíně obličejem dolů; při odříhnutí se občas stane, že si dítě ublinkne; pokud si dítě do 10 minut neodříhne, nejspíš spolykalo málo vzduchu, takže ho v bříšku netlačí, jestliže bude dítě za chvíli neklidné, lze zkusit odříhnutí znovu nebo dát dítěti znovu napít úlevová poloha  úlevová poloha slouží ke zbavení bolestí bříška při nadýmání, kolice a je jednou z vhodných poloh pro odříhnutí po krmení

30

 děťátko leží břichem na předloktí ruky, kterou matka drží za stehýnko, záda jsou opřená o matčino tělo a hlava je volně v jejím loketním ohbí odříhnutí

relaxační, úlevová poloha

Co všechno by mělo být nachystané pro kojence doma:

 6 – 8 košilek  6 – 8 dupaček  2 svetříky  2 čepičky  4 – 6 povlaků na peřinku  dětská dečka  2 – 3 zavinovačky s vložkou  plenky, plenkové kalhotky – průměrná spotřeba je kolem 50 kusů týdně  žínky, ručníky, osušky  vanička – lépe s protiskluzovou podložkou  teploměr  kartáček na vlásky, nůžky na nehty  mast na zadeček  líh na čištění pupíku  rostlinný olej a genciánová violeť  sterilní čtverec  odsávačka hlenů z nosu  přebalovací podložka  dětská postýlka  kočárek, dětská sedačka do automobilu

31

Oblékání novorozence  matka by se měla snažit nepospíchat a být klidná  matka položí novorozence na měkkou osušku na rovnou plochu, nikdy nenechává miminko bez dohledu, vybírá oblečení, které se snadno obléká a svléká  než začne miminku něco přetahovat přes hlavičku, roztáhne otvor co nejvíce a snaží se co nejméně dotýkat hlavičky  matka sáhne zespodu do rukávu, uchopí dítě za ruku a pak přetáhne rukáv přes ruku – neprotahuje ruku rukávem oblékání trička 1. matka drží tričko přední stranou k sobě a zdvihne je, zadní okraj trička navlékne dítěti na týl 2. rychlým, jemným pohybem přesune přední okraj výstřihu dítěti pod bradu, přitom drží všechnu látku poskládanou v ruce a výstřih co nejvíce roztáhne, aby se látka vůbec nedotkla obličeje dítěte 3. pak zdvihne jemně hlavičku a horní část trička tak, aby je mělo navlečené na krku, dá dítě na přebalovací podložku, aby se neuhodilo do hlavičky 4. prostrčí prsty jedné ruky dovnitř do prvního rukávu a roztáhne jej, pak pomocí druhé ruky vezme pěstičku dítěte 5. jednou rukou drží pěstičku dítěte a druhou navlékne rukáv na paži dítěte, stáhne tričko na zádech, totéž vykoná i s druhým rukávem, tahá přitom tričko, ne dítě 6. matka stáhne tričko na bříšku, dolní část těla zdvihne za kotníky a stáhne tričko na zádech a zapne v rozkroku

32

oblékání kombinézy 1. matka zdvihne dítě a připraví kombinézu na přebalovací podložku, přední část je obrácena nahoru, všechny patentky jsou rozepnuté, pak položí dítě na kombinézu, krk k úrovni výstřihu 2. vezme do ruky nohavici kombinézy, shrne ji k chodidlové části, navlékne ťapku na chodidlo, upraví prsty ve špičce a natáhne nohavici na celou nohu 3. shrne látku rukávu, prostrčí otvorem prsty jedné ruky a co nejvíce roztáhne okraj rukávu u zápěstí, za pomoci druhé uchopí pěstičku dítěte 4. drží ruku dítěte mezi palcem a dalšími prsty jedné ruky a přetáhne rukáv přes paži dítěte až k jeho rameni, prsty dítěte nemohou nikde uvíznout 5. jestliže jsou rukávy příliš dlouhé, ohrne manžety 6. zapne všechny patentky, postupuje zdola nahoru

33

svlékání Dítěti může vadit pocit chladu při svlékání, proto matka dává svou tvář na bříško a usiluje o co největší kontakt své pokožky s dítětem, připraví si ručník, do kterého může svlečené miminko rychle zabalit, pak položí dítě na přebalovací podložku. svlékání trička 1. matka podrží jednou rukou loket dítěte v tričku a přetáhněte látku přes pěstičku 2. drží látku trička v ruce, aby se nedotýkala tváře dítěte, až ji bude přes ni přetahovat 3. roztáhne co nejvíce výstřih a přetáhne tričko jediným rychlým pohybem přes tvář až

na temeno dítěte 4. zasune ruku pod hlavu a krk dítěte a nadzdvihne mu horní část trupu a vytáhne tričko

34

svlékání kombinézy 1. matka rozepne všechny patentky, podrží dítě za kotník ještě v nohavici a stáhne ji 2. maminka rozepne patentky na tričku, nadzdvihne dolní část trupu dítěte za kotníky a tričko a snaží se kombinézu shrnout co nejdále pod dítě 3. poté zasune svou ruku do rukávu a podrží dítě za loket, chytne manžetu rukávu a rukáv stáhne 4. podstrčí ruku pod hlavu a krk dítěte, nadzdvihne mu horní část trupu, obleček vytáhne

Přebalování Přebalování holčičky Při každém přebalování je nutné pečlivě očistit zadeček dítěte z důvodu, že by brzy zčervenala a bolel. Matka si umyje ruce, dá dítě na přebalovací podložku, rozepne mu oblečení a sundá plenu, většinu stolice vytře ubrousky, které pak zabalí do plenky. Dítě nadzdvihne za nožičky a plenu položí pod dítě. Postup při přebalování děvčátka 1. matka otře dítě nejprve ubrousky, poté vatou navlhčenou vodou nebo emulzí otře celé bříško k pupku 2. dalším kouskem vaty vyčistí všechny kožní záhyby nahoře na nohách, utírá směrem dolů a od těla 3. matka poté holčičku zvedne za kotníky a očistí krajinu kolem genitálu, vždy odpředu dozadu, aby se choroboplodné zárodky z konečníku nedostaly do pochvy, nečistit mezi stydkými pysky 4. maminka poté kouskem vaty očistí konečník, pak hýždě a stehna, čistí směrem ke konečníku, když je holčička čistá, odstraní plenku – plenu na jedno použití zalepí lepicími páskami a odhodí do nádoby na odpadky, pak si otře ruce

35

5. poté osuší pokožku ubrousky, pak nechá dítě chvíli bez plenek, aby na zadeček mohl proudit vzduch 6. potom natře krajinu kolem genitálu ochranným krémem

Přebalování chlapečka U chlapečků se moč bohužel dostává všude, proto matka při každém přebalování důsledně čistí zadeček, aby nevznikly opruzeniny, umyje si ruce, položí chlapce na přebalovací podložku, rozepne mu oblečení, uvolní plenku a chvíli čeká. Postup při přebalování chlapečka 1. chlapeček často začne močit, jakmile ho rozbalí, proto matka chvilku vyčká a přidržujte mu plenku na bříšku 36

2. plenu položí, otře stolici ubrousky a dá do pleny, poté plenu přeloží pod dítě, namočí vatu do vody nebo emulze a omyje je – otíráním bříška až k pupku 3. kouskem vaty vyčistí pečlivě záhyby na horní části nohou a kolem genitálu, utírá směrem od těla, nadzdvihne šourek a otře kůži pod ním 4. kouskem vaty otře genitál, nezapomene na kůži pod penisem, mohou zde zůstat stopy moči a stolice 5. očistí penis směrem od těla, jemně a bez násilí přetáhne předkožku dozadu a opatrně očistí 6. zdvihne dítě za kotníky, jeden prst má přitom mezi nimi, očistí konečník, hýždě a zadní část stehen, když je dítě čisté, odstraní plenu 7. otře si ruce, potom chlapce osuší, jestliže vzniknou opruzeniny, nechá ho chvíli bez plenek a má připravenou plenu pro případ, že by začal močit 8. pokožku nad penisem, kolem šourku a konečníku a na hýždích namaže ochranným krémem

opruzeniny a jejich předcházení  dítě vícekrát přebalujte  dbejte na hygienu dítěte – pečlivě čistěte a utírejte zadeček  nechávejte dítě často bez plenek  používejte ochranné krémy

37

Oblékání pleny na jedno použití

Matka očistí zadeček dítěte a namaže jej ochranným krémem, otře si ruce ubrouskem, protože zalepovací pásky by nedržely, kdyby se na ně nebo na přední část pleny dostala mast. 1. matka rozloží plenu, zalepovací pásky jsou při tom nahoře, zdvihne dítě za kotníky,

jeden prst má mezi nimi, vloží plenku pod zadeček, až se horní okraj dostane k pasu 2. položí přední část plenky na bříško, penis chlapečka směřuje k chodidlům, jinak si

bude močit do pasu 3. přidrží jeden konec pleny, druhou rukou stáhne ochranný papírek z lepicí pásky, přetáhne tento konec pleny dopředu a přilepí jej, páska musí být nalepena rovnoběžně s okrajem pleny 4. stejným způsobem vykoná na druhé straně, překontroluje, zda je plena pohodlně napjatá kolem nožiček a není stočená k jedné straně 5. zkusí, jestli je plena v pase pohodlně napjatá – musí být pod ní asi tak na prst prostoru, zkusí, jak drží: je-li příliš volná, rozlepí pásky a přilepí je znovu

Základní hygiena  v prvních dnech po narození stačí omývat pouze ty části, které to skutečně vyžadují  matka si nachystá všechny potřeby – misku s vlažnou převařenou vodou, vatu, dva měkké ručníky, přebalovací podložku, čisté oblečení  novorozence je třeba omývat co nejrychleji a hlavně v klidu Postup 1. matka namočí kousek vaty do vychladlé převařené vody, omyje nejprve obličej, zdvihne mu bradu a pečlivě omyje oblast pod ní, nosní dírky ne, protože se čistí samy 2. čistý kousek vaty namočí do vychladlé převařené vody, vytře jedno oko, a to směrem od vnitřního koutku k vnějšímu, pak dalším kouskem vaty druhé oko, otře kůži nad ušima a také za ušima, nikdy nečistí zvukovody! 38

3. následně dítěti natáhne prstíky a dalším kouskem namočené vaty otře ruce, poté otře chodidla a oblast v podpaží, pak dítě jemným poťukáváním osuší

Ošetřování pupečníku  pahýl pupečníku odpadne do 2 týdnů od narození, popř. je chirurgicky odstraněn  matka ošetřuje oblast pupku denně desinfekčním prostředkem  omytou část pokožky jemně, ale pečlivě osuší  matka se snaží přehýbat horní okraj pleny takovým způsobem, aby ranka byla vystavena působení vzduchu a neznečistila se močí  matka se nesnaží odpadnutí pahýlu napomáhat, odpadne sám

39

Dětská pokožka  novorozenec má velmi jemnou pokožku  je mnohem náchylnější k podráždění a poranění  pokožka může být suchá nebo také šupinatá  v prvních dnech a týdnech se u většiny dětí objeví drobná vyrážka a různé skvrny  na trhu je k dispozici velký výběr přípravků pro péči o dětskou pokožku  vždy používejte přípravky, které nedráždí pokožku a ani oči Koupání  novorozenec se nemusí koupat denně, zpočátku postačí koupel dvakrát až třikrát týdně  potřeby – dětská vanička nebo neklouzavá podložka do velké vany, vychladlá

převařená voda, dvě měkké osušky, dětské mýdlo, dětský šampón, dětské pleťové mléko, čistá plenka Postup 1. voda ve vaně by měla být mělká – maximálně 13 cm, nejprve matka zkontroluje teplotu loktem, potom vloží dítě do vody, jestliže používá teploměr, hodnota by měla dosahovat přibližně 29 ° C 2. matka svlékne dítě, zabalí ho do jedné z osušek, nejprve umyje obličej vatou namočenou do vychlazené převařené vody – viz základní hygiena 3. poté dítě přidržuje pevně nad vaničkou, namočí mu opatrně hlavičku vodou, kterou nabírá do dlaně, může použít malé množství šampónu, pak hlavičku pečlivě opláchne 4. dítě vybalí z ručníku, opatrně namočí, hlavičku a ramínka podpírá jednou rukou, nohy a zadeček druhou 5. rukou, která byla pod zadečkem, dítě jemně oplachuje 6. dítě zdvihne z vody, zabalí do nahřáté osušky, pečlivě osuší, dá čistou plenu a oblékne příprava koupele

40

mytí vlásků

čistění zadečku

správné držení dítěte ve vaničce

přenášení a utírání

Spánek novorozence  novorozenec spí v průměru 16 hodin denně  většinou se uklidní, jestliže má něco, co může sát, např. dudlík bezpečný spánek  syndrom náhlého úmrtí kojence ve spánku – SIDS je nejčastější příčinou smrti kojenců do 1 roku  matka dává spát dítě na záda s dolními končetinami v nohou postýlky, aby se nemohl zasunout hlavou pod přikrývku  nejvhodnější je bavlněné ložní prádlo 41

 přikrývky a prostěradla dává daleko pod matraci  matrace je pevná, suchá, vyvětraná  v prvních šesti měsících by dítě mělo spát v jednom pokoji s rodiči  udržovat stálou teplotu místnosti – kolem 20 stupňů Celsia  maminka a ostatní členové rodiny by měli ovládat zásady resuscitace malého dítěte Co ne  nepoužívat polštáře, peřiny, prošívané přikrývky plněné peřím ani ovčí kožešiny  nedávat miminku do postýlky zahřívací láhev, např. termofor, ani elektrickou dečku Když dítě pláče  kojenci propláčou v průměru jednu až čtyři hodiny denně  hlad – pláč začíná pomalu, pak zesiluje, zkuste nakrmit, jestliže není právě najezený  bolest – pláč začíná pronikavým výkřikem, pak následuje ticho a krátké vzdechy, to se neustále opakuje, pokud má matka podezření, že je dítě nemocné, ať navštíví lékaře  rozčílení – kojenci často nespokojeně pláčou, pokud jsou rozčílení, pokud matka nereaguje na pláč, dítě přidá na síle i hlasu, takovéto dítě vyžaduje pomazlení – důležitý je pro něho fyzický kontakt, spánek, zábava, klid a pohoda, přebalení, ochladit nebo ohřát Kojenec krmení a odstavování  jestliže dítě drží dobře hlavičku, pokud je hladovější než obvykle, jestliže má zájem o jídlo, které jíte vy, může si zvykat na tuhou stravu  ve druhém půlroce života již mateřské mléko nebo mléčná výživa neposkytuje kojenci dostatek živin ani energii 5 až 7 měsíců  začněte jednou denně podávat 1 až 2 lžičky řídkého zeleninového protlaku, od 6 měsíců ovocný protlak nebo rýžovou kaši zředěnou mateřským mlékem nebo vychladlou převařenou vodou  až se dítě naučí jíst ze lžičky, může matka vyzkoušet dětskou obilninovou výživu – od 8 měsíců, koupený nebo domácí jablečný nebo hruškový protlak, rozmačkaný banán, protlak z vařené zeleniny ( z mrkve, brambor, květáku, brokolice…)

42

 do 7 měsíců matka dává dítěti pouze dětské rýžové apod. kaše, zeleninové a ovocné protlaky, pak podíl tuhé stravy zvyšuje na 3 tuhá jídla denně 8 až 12 měsíců  kojenec vyžaduje 750 až 900 kilokalorií denně, přibližně 400 až 500 jich získá z mateřského mléka nebo umělé mléčné výživy, vypije zhruba 500 – 600 ml denně  dítě může vyzkoušet různé nové chutě a jíst s ostatními členy rodiny, pokud mu jídlo oddělíte dříve, než je pro ostatní osolíte a osladíte  přestaňte mu jídlo mixovat, ale rozmačkávejte mu je nebo sekejte nožem  v příštích několika měsících zavádějte tyto potraviny: bílé a tmavé pečivo, těstoviny, obilninové snídaně, rýži, brambory, maso, drůbež, ryby – bez kostí, vejce – pouze žloutky, čočku, fazole, hrášek, jablka, hrušky a jiné, sýry, jogurt, tvaroh nevhodné potraviny: do 6 měsíců  mléčné výrobky – sýry, jogurt, tvaroh, ryby, citrusové plody, vaječné bílky, potraviny obsahující pšenici, žito, ječmen a další obilniny obsahující lepek do 12 měsíců  kravské mléko jako nápoj, ale od 6 měsíců můžete přidávat malé množství mléka do snídaňových obilnin, med do 4 let  nedávejte dítěti tvrdé hladké potraviny, které je potřeba žvýkat, dítě se naučí rozžvýkávat zhruba ve 4 letech Místo lahvičky hrnek  pokud dítě dostává ke třem denním jídlům tuhou stravu, mělo by se naučit pít z hrnku se dvěma oušky, aby mohlo sousta zapíjet vodou nebo zředěnou ovocnou šťávou

Oblékání kojence  matka je trpělivá  všechny součásti dětského oblečení se musejí oblékat snadno  matka se při oblékání na dítě pořád směje  některé děti nemají rády oblékání ani svlékání, proto se snažte je obléct co nejrychleji

43

 matka otvor pro provléknutí hlavy vždy roztáhne rukama, rukáv sroluje, otvorem protáhne nejprve svoji ruku, uchopí dítě za ruku a rukáv navleče  oblečení by mělo dítě chránit před chladem – používat čepičku, oblečení by mělo být z měkkých pružných materiálů  do 6 měsíců matka nevystavuje dítě účinkům slunečního záření  starší dítě – na kočárek maminka upevní stříšku nebo slunečník Péče o nehty kojence  měkký smirkový pilník, dětské kleštičky nebo nůžky na nehty s tupými špičkami  nehty bývají nejměkčí po koupeli, pokud dítě matka neudrží bezpečně v klidu, je-li vzhůru, může nehty ostříhat, když spí  postup – matka přidrží dítěti vždy pouze jeden prst mezi svým ukazovákem a palcem, zbytek ruky dítěte udržuje v klidu pomocí ostatních prstů, snaží se stlačovat při stříhání polštářek prstu směrem dolů a dozadu  nehty na nohou rostou pomaleji než na rukou, matka by je měla kontrolovat po několika týdnech, jinak je ošetřuje stejným způsobem jako na rukou Spánek kojence  matka pomáhá dítěti porozumět, že v noci spí a hraje si přes den  dává dítě na noc spát jinam než přes den  nezatahuje přes den závěsy, naopak v noci ano  ukládá dítě k nočnímu spánku vždy stejným způsobem, aby si dítě na rituál zvyklo, např. teplá koupel, mazlení nebo pohádka, poslední krmení a uložení do postýlky  matka nechá dítě, aby se uspalo samo Prořezávání zoubků  kojenci se v noci často budí  první zoubky se objeví ve věku 6 až 9 měsíců  mezi časté syndromy zahrnujeme: otok a zarudnutí dásní, nadměrné slinění, chuť vše kousat, mohou se objevit jen některé nebo i všechny Jak dítěti pomoci  vychlazený speciální kousací kroužek – ne vyrobený z pevné gumy  potřít dásně gelem na prořezávání zoubků  masírovat dítěti dásně konečky prstů 44

Pláč staršího kojence  kojenec většinou pláče, protože ho něco vyrušuje, pokud spí s rodiči, může ho budit váš kašel nebo jak se převracíte v posteli  může plakat úzkostí ze zjištění, že u něj nejste  jestliže se kojenec v noci budí a nemůže usnout – může mu být horko, zima, potřebuje přebalit, možná ho něco bolí, něco ho zneklidňuje Koupání staršího kojence  staršího kojence lze koupat ve velké vaně  matka nedává do vany více než 13 cm vody  teplou vodu pečlivě zkontroluje  matka zakryje kohoutek, aby se dítě nespálilo  lze používat dětské lehátko  matka dítěti nedovolí, aby ve vaně stálo  matka nikdy nenechává dítě ve vaně samotné! Masírování kojence  kojence můžete masírovat přibližně od dvou týdnů hlava  matka jemnými krouživými pohyby lehce masíruje temeno, pak pokračuje dolů přes spánky na tváře, čelo masíruje od středu k okrajům, přes obočí až k uším krk, ramena, paže  krk masíruje matka jemnými tahy dolů, přes ramena k pažím, opatrně promačkává svaly nadloktí i předloktí, zápěstí, dlaně i prsty, každý prst jemně promasíruje palcem, ukazovákem a prostředníkem hrudník a bříško  hrudník masíruje jemnými tahy směrem dolů, bříško krouživým pohybem prstů ve směru hodinových ručiček dolů od pupku dolní končetiny  začne jemným mnutím svalů stehen, dále pokračuje v masáži přes kolena a lýtka směrem k chodidlům chodidla a prsty na nohou  jemně dítěti tře kotníky a chodidla, postupuje od paty k prstům a jemně namasíruje každý prst u nohy 45

Batole Strava batolete od 12 do 24 měsíců  batole je v této vývojové etapě schopno najíst se samo a většina jídel mu chutná  batole může jíst většinu jídel s ostatními členy rodiny  dávejte mu potraviny, které je schopno snadno rozžvýkat, vše ostatní mu nakrájejte  buďte opatrní na potraviny, kterými by se mohlo dítě dusit  na dítě u jídla vždy dohlížejte  používejte co nejvíce čerstvých surovin  vybírejte potraviny ze čtyř základních skupin:  maso, ryby, vejce a jiné bílkoviny  mléko, sýry, jogurt a jiné mléčné výrobky  rýže, obilniny, brambory, pečivo, těstoviny, ostatní sacharidy  ovoce a zelenina  nedávejte dítěti více ovocné šťávy než 120 ml denně  dítě by mělo pít zásadně z hrnku – kvůli zdravému vývoji zubů Strava batolete od 24 měsíců do 36 měsíců  batole vyžaduje bílkoviny k růstu, sacharidy a tuky k energii, ale také ovoce a zeleninu, ze kterých získává vitamíny a vlákninu  dítěti opět předkládat potraviny ze čtyř hlavních skupin, viz 12 – 24 měsíců  snažit se, aby dítě snědlo čtyřikrát denně malou porci ovoce nebo zeleniny  příjem mléka spíše omezovat, mělo by vypít přibližně čtvrt litru mléka denně  nedávejte mu výrobky s nízkým obsahem tuku  zařazujte do jídelníčku tučné ryby např. losos  nedávejte dítěti potraviny s vysokým obsahem nasycených tuků, soli a cukru  používejte čerstvé suroviny  nedávejte dítěti slazené nebo šumivé nápoje  nedávejte dítěti za odměnu sladkosti Péče o zuby, nehty, vlasy Čím častěji budete dítěti základní hygienická pravidla připomínat, tím rychleji si na ně zvykne. Vysvětlete batoleti, že i když choroboplodné zárodky nejsou vidět, neznamená to, že neexistují a že je velice důležitá hygiena, a to především mytí ručiček po použití toalety a před jídlem. Přibližně od 18 měsíců si batole chce vše vykonávat samo. 46

Péče o zuby  batole si musí čistit zuby alespoň 2x denně, nejvhodnější je to po snídani a po večeři  dítě používá malý měkký zubní kartáček a zubní pastu obsahující fluoridy  důležité je vyčistit všechny zuby z vnější i z vnitřní strany  navštivte s dítětem zubního lékaře – pravidelné prohlídky zubů každých šest měsíců Péče o nehty  batole musí mít nehty krátké na rukou i na nohou, aby nepoškrábalo sebe a ostatní  pokud jsou nehty dlouhé, mohou se za nimi ukládat špína a choroboplodné zárodky  používejte speciální nůžky nebo kleštičky na nehty s kulatými špičkami a nehty na nohou zastřihujte vždy rovně  pokud se batole nebojí, zkuste stříhat nehty ve vodě při koupání nebo zkuste ostříhat nehty nejprve sama sobě, vhodné je rozptýlit dítě nějakou říkankou nebo písničkou Péče o vlasy  v této vývojové etapě bude mít dítě mnoho vlasů a bude je potřeba častěji mýt i stříhat  používejte speciální dětský šampón, zeptejte se, jestli dítě chce mít hlavu předkloněnou nebo zakloněnou  nechte dítě, aby si šampon pomohlo napěnit na hlavě, poté rychle a pečlivě spláchněte Spánek Spánek ročního dítěte  roční batole prospí přibližně 14 hodin denně  během druhého roku se sníží počet hodin spánku zhruba na 12  dítě ve druhém roce života spí i po obědě  batole je schopno usnout samo a prospat celou noc bez toho, aniž byste je nějak museli uklidňovat, kojit nebo krmit z lahvičky  nemoc nebo cestování mu mohou navyklý režim narušit  jakmile dítě začne přelézat postranice postýlky, spusťte je natrvalo dolů, pokud je pro dítě postýlka malá, kupte dítěti normální postel pro dospělé Tipy pro zdravý spánek  batole ukládáme ke spaní každý den ve stejný čas  zavedený postup večerního ukládání ke spánku by měl být krátký  dodržujte stále stejné pořadí činností  nechte pro jistotu dítěti rozsvícenou noční lampičku 47

 nepoužívejte ukládání do postýlky jako výhružku nebo dokonce jako trest  pokud má dítě i nadále problémy se spánkem, poraďte se s dětským lékařem  noční buzení – zkontrolujte, zda je vše v pořádku, dítě uklidněte, dejte mu dobrou noc a odejděte, pokud začne plakat, chvíli počkejte, pokud neusne, postup zopakujte  časté vstávání – pokud dítě vstává příliš brzy, pokuste se postupně dobu ukládání ke spánku o deset minut posunovat Spánek batole od 24 měsíců do 36 měsíců  batole vyžaduje 10 až 12 hodin spánku na každých 24 hodin  batolata v tomto období umějí hodně plakat  častý pláč může způsobit nadměrná únava  dítě také prožívá mnoho pocitů, které mohou vyvolat pláč  v této vývojové etapě se batole může také něčeho leknout  někdy se stane, že se vám batole v noci pomočí, noční pomočování může přetrvávat až do 5 let, především u chlapců  kontrolujte, zda dítě chodí před spaním na nočník  jestliže se dítě pomočuje často, dejte mu na noc pleny  pokračuje-li pomočování dále, poraďte se s dětským lékařem  děti mívají občas i zlé sny, jestliže se dítě v noci strachem v noci probudí, běžte k němu a uklidněte ho, že to byl jenom sen a že mu neublíží, že sny se zdají každému, a že když usne znovu, už se ten sen nevrátí, ukažte mu, že v pokoji je v bezpečí a zůstaňte s ním, dokud neusne Samostatnost a záchvaty zlosti 12 až 24 měsíců  získávání samostatnosti – udělá první krůčky, naučí se vyslovovat první slova, sleze pozpátku ze schodů, naučí se obléknout čepičku, začne se učit na nočník  zkoumání světa – batole zajímá všechno, je stále pohyblivější, proto by matka měla být opatrná, musíte mu vytvořit bezpečné prostředí – např. vrátka na schodiště, bezpečnostní záslepky do elektrických zásuvek, zámky na skříňky s čisticími prostředky, zarážky na dveře, kulaté lišty na ostré rohy stolů a skříněk, mít uschované léky, aby na ně dítě nedosáhlo  citové výlevy – v období kolem druhého roku života se mohou objevit záchvaty zlosti

48

 prosazování samostatnosti – dítě si chce většinou dělat všechno samo, ale je zde určitá potřeba podpory rodičů, snažte se být jako rodič důsledný např. pokud řeknete, že se sušenky nejí před večeří, tak na tom trvejte  jak zvládat záchvaty zlosti – ve věku přibližně 18 měsíců se vyskytuje obtížně zvladatelné chování vašeho dítěte častěji než jindy – mějte pro dítě porozumění, podporujte dobré chování – batole chvalte, povzbuzujte, nevhodné chování přejděte pokud možno mlčením, pokud to jde, nechejte dítěti možnost výběru, na dítě nekřičte neprojevujte agresivitu – děti se učí příkladem, nebuďte neústupní v nepodstatných situacích, zařiďte denní program takovým způsobem, aby se dítě nenudilo, můžete vyzkoušet systém odměn – ale ne sladkostmi, ale vaší pozorností Batole a nočník  zbavení se plenek je velký krok v dosavadním vývoji  ale mozek musí dosáhnout takového stupně vývoje, aby byl schopen řídit činnost svalů, které ovládají vyměšování – zhruba mezi 18 a 36 měsíci  přibližně v 18 měsících si dítě postupně začíná uvědomovat, že močí nebo vylučuje stolici, ale není schopno určit předem, že se potřebuje vyprázdnit – bude mu ještě nějaký čas trvat, než získá schopnost tyto funkce fyzicky ovládat, k tomu dochází kolem dvou a půl let, ale u některých dětí dříve a u některých zase mnohem později  mezi znaky, že je dítě připravené, zahrnujeme: dítě ví, že čurá nebo kaká, je-li nahé, kouká na loužičku, rozumí, pokud mu ukážete na nočník a vysvětlíte mu jeho funkci, napodobuje vás a používá toaletu nebo nosí obyčejné kalhotky  zvolte nočník, který se nepřeklopí, pokud na něm dítě sedí, uvnitř by měl mít zakulacený tvar, aby se snadno myl, měl by mít nízkou opěrku dolní části zad a výstupek proti vystříknutí vpředu a otvor na držení při přenášení  uložte nočník vedle toalety pro dospělé  dítě nikdy nenuťte, aby sedělo na nočníku a aby tam setrvalo  nechte dítěti čas, až bude samo připravené Nácvik používání toalety od 24 do 36 měsíců Krok vpřed  batole v této vývojové etapě může odložit plenky a začínat nosit normální kalhotky  podstatné je, abyste vybrala klidný den k zahájení nácviku používání toalety  pokud dítě vydrží v suchu a čistotě, nezapomeňte ho pochválit

49

 pokud je to možné, začněte s nácvikem používání toalety v letním období, kdy může dítě běhat venku bez použití pleny  dávejte dítěti kalhotky, které je schopno snadno stáhnout  můžete zkusit, aby dítě šlo na nočník po jídle  jestliže dítě bylo na nočníku několikrát, nedávejte mu už plenky  pokud se dítěti stane nehoda, nezlobte se na něj  povzbuzujte dítě chválou  naučte dítě, aby se před odchodem z domu vyčuralo do nočníku Používání záchodu  až se dítě naučí používat nočník, může vyzkoušet záchod  aby mělo jistotu, bude potřebovat pevnou stoličku, na kterou si stoupne a dětské sedátko, které se přiloží na sedátko pro dospělé  ze začátku možná bude třeba dítě na toaletě držet a také mu pomoct s utíráním zadečku, holčičku učte, aby se vytírala odpředu dozadu, hlavně v situaci po vyloučení stolice, z důvodu nezanesení infekce do pochvy a močových cest Mateřská škola – většinou ji navštěvují děti od 3 let  čím větší pocit bezpečí dítě bude cítit, tím lépe se vyrovná s novou situací, povzbuzujte jeho sebevědomí, než začne navštěvovat MŠ  pokud je schopno si hrát s ostatními dětmi a odbíhá od vás, je to známka toho, že je schopno chodit do zařízení, v němž jsou děti bez rodičů  zvolte vhodné zařízení a navštivte ho s dítětem  zjistěte, jakou má zařízení náplň a hovořte s dítětem na toto téma  naučte dítě základní dovednosti – obléknout se, svléknout se, pít z hrnku, chodit samo na toaletu  dítě seznamujte se zařízením a jeho programem postupně  předškolní zařízení jsou pro dítě užitečná, naučí se v něm hrát s ostatními dětmi, zároveň si zvykne na pobyt v jiném než domácím prostředí Vývoj od narození do 6 měsíců: vývojové mezníky první měsíc  poznává matku po hlase a čichem  snaha na bříšku zdvihat hlavičku  opakuje po vás vypláznutí jazyka 50

 začíná se napřimovat ze zakulacené polohy plodu druhý měsíc  zdvihá na několik vteřin hlavičku  poprvé se usměje  je schopno vidět vzdálenější předměty  na vaši přítomnost „vrní“  ztrácí některé reflexy novorozenců  dělá plynulejší pohyby  jestliže jste na blízku, dává najevo nadšení  jestliže na něho hovoříte, snaží se napodobit otevírání a zavírání úst třetí měsíc  začíná projevovat zájem o osoby ve svém okolí  začíná si všímat svých rukou  je schopno otevřít a zavřít dlaň, hraje si s prstíky  je schopno udržet hlavičku několik vteřin bez opory  v lehu na bříšku se někdy na krátkou dobu zdvihne na pažích  sevře do ruky hračku  ohání se po hračkách  sahá po hračkách a snaží se je uchopit  zkouší vyslovovat samohlásky  může si broukat čtvrtý měsíc  je schopno pevně držet hlavičku  využívá ruce ke zkoumání svého obličeje a věcí, které ho zaujaly  může vydávat rozeznatelné zvuky  může si pamatovat některé věci  může rozeznávat osoby ve své nejbližší blízkosti jako jednotlivce a reagovat odlišně na různé hlasy  je přirozeně společenské, nestydí se pátý měsíc  hraje si s prsty u nohou a pokládá si je do úst  pokud je podržíme vzpřímeně, může se snažit udržet na nohou  začíná se převalovat z bříška na záda  odvrací hlavu, když již nechce jíst 51

 sahá po hráčkách, které chce  je schopno se na krátkou dobu soustředit  vše strká do úst  natahuje-li ručičky, žádá, aby je někdo zdvihl  chce být u všeho  je nadšené, když vidí jídlo šestý měsíc  drží pevně hlavičku  vytáhneme-li je do sedu, udrží hlavu v jedné linii s tělem  sahá po předmětech a dává je do ruky  rádo sedí s oporou  začíná se nahlas smát  dělá ústy bubliny a odfrkuje s jazykem mezi rty  je schopno měnit tón hlasu  vyvolává interakci – je si vědomo, že pokud vydá nějaký zvuk nebo např. bouchá do stolu, získá tím vaši pozornost Vývoj od 6 do 12 měsíců Během několika měsíců si dítě osvojí řadu nových dovedností, ale každé dítě je jiné a rozvíjí se v různých směrech jiným tempem, ale pokud se vám jeví, že v jeho vývoji něco není v pořádku, poraďte se s dětským lékařem. Pohybové dovednosti ve 12 měsících dítě pravděpodobně:  sedí bez opory  začíná lézt  vytáhne se do stoje  přechází kolem nábytku  je schopno krátkou dobu stát bez opory  je schopno udělat samo dva nebo tři krůčky Manuální zručnost ve 12 měsících dítě pravděpodobně:  staví na sebe dvě kostky  zkoumá nové věci spíše rukama než ústy  je schopno jíst samostatně rukama 52

 snaží se držet v ruce více předmětů naráz  pokládá předměty do krabičky a zase je z ní bere  ukazuje prstem  je schopno držet drobný předmět mezi palcem a ukazováčkem Sociální a citový vývoj ve 12 měsících dítě pravděpodobně:  začne plakat, když od něj odcházíte  bojí se, když se k němu blíží cizí lidé  napodobuje ostatní Řečové dovednosti ve 12 měsících dítě pravděpodobně:  brebentí, může vyslovovat dvě nebo tři rozeznatelná slova  rozumí mnoha slovům a napodobuje zvuky  pozorně poslouchá, když na něho mluvíte  rozliší své jméno a ostatní známá slova, např. „pa pa“  používá gesta  snaží se napodobovat slova Intelektuální schopnosti ve 12 měsících dítě pravděpodobně:  rozumí významu slůvka „ne“  rozumí jednoduchým otázkám, např. „kde je babička?“, a odpovídá ukazováním  je velmi zvědavé  snadno nalézá schované předměty  prozkoumává předměty různými způsoby, např. házením  pochopí příčinu i následek  začíná chápat, k čemu se používají předměty  ví, že věci existují, i když je nevidí Poznámka: Některé děti jsou schopny stavět z kostek věže, říkají „máma“ nebo „bába“ a vědí, co to znamená. Tyto vývojové mezníky značí zdravý citový a sociální vývoj. Vývoj od 1 do 2 let Pohybové dovednosti  učí se chodit bez opory  chodí, zastavuje se a zatáčí 53

 může být schopné běhat, i když má problémy se zpomalením při zatáčení  umí si sednout do dřepu, chce-li něco zvednout, a zase si stoupnout  při chůzi nosí předměty, je schopno je nosit v jedné ruce  bezpečně vyleze na křeslo Zvládnutí ruky a prstů  používá lžičku  pije z obyčejného hrnku  učí se pouštět předměty, hází předměty, i když ne v přímém směru  ukazuje prstem na věci, které chce  má sklon používat obě ruce stejně, může se snažit nosit dvě věci  otáčí zápěstím, aby odšroubovalo víčko Sociální dovednosti a citový vývoj  učí se být delší dobu bez matky  hraje si s ostatními dětmi  rádo pozoruje, co dělají ostatní děti, a napodobuje je  chová se mile k hračce, k domácímu mazlíčkovi nebo k ostatním dětem  pocítí vaši spokojenost nebo naopak smutek  vytváří si úzké vztahy s rodiči a blízkými členy rodiny  začíná dumat o tom, co cítí samo a co cítí ostatní  může vám pomáhat s jednoduchými úkoly Řečové dovednosti  mluví o tom, co vidí a co se právě učí  postupuje od samotných slov k promluvám o dvou slovech  obohacuje si slovník – obsahuje až 200 slov  rádo nazývá předměty každodenní potřeby  když se na něco ptáte, reaguje slovně Intelektuální vývoj  pamatuje si jednoduché situace, které se konají pravidelně  spojuje si živé tvory s jejich obrázky  učí se rozdílům mezi tím, co je doopravdy skutečné a co není  má rozvinutější představivost  rádo si prohlíží knížky  začíná rozumět pojmu vlastnictví  na konci druhého roku může batole mít zájem o nácvik používání nočníku 54

Vývoj od 2 let do 3 let Z hlediska fyziologického dochází ke změnám v proporcích těla dítěte, končetiny se prodlužují a svaly používáním sílí, tím dochází k napřimování postavy a bříško se zplošťuje. Pohybové mezníky  zvyšující se fyzické schopnosti dítěte směrují k lepší koordinaci pohybů a k lepší rovnováze koncem třetího roku života dítě pravděpodobně umí:  chodit po schodech a střídat při tom nohy  shýbnut se pro hračku  skákat a poskakovat  šlapat na tříkolce Ovládáni ruky a prstů koncem třetího roku života dítě pravděpodobně umí:  obkreslit tužkou na papíře kruh  obracet stránky v knížce po jedné  kroužit zápěstím a odšroubovat víko ze sklenice Sociální a emocionální mezníky  s rozvojem pojetí vlastní osobnosti a majetku začíná mít dítě problémy s tím, že se s nikým nechce dělit o matku ani o svoje věci  vyjadřuje radost z určitých činností  jeho emocionální oblast je široká koncem třetího roku života dítě pravděpodobně umí:  spokojeně trávit čas bez matky  vyjadřovat své city k matce a k ostatním členům rodiny Myšlenkové a řečové dovednosti  v této životní etapě je pro ně problematické rozlišovat mezi představami a skutečností  dítě se učí při hraní rozlišovat skutečnost od fantazie koncem třetího roku života dítě pravděpodobně umí:  splnit rozkaz o dvou částech  hovořit ve větách o čtyřech až pěti slovech  mluvit tak, že mu rozumějí ostatní členové rodiny  hrát si imaginativní hry  přiřadit předmět k obrázku v knížce  třídit předměty do supin dle barev 55

 porozumět pojmu „dva“ Poznámka: Vaším úkolem v tomto vývojovém období bude připravit dítěti spoustu příležitostí k poznávání světa, buďte mu průvodcem a pomocníkem v jeho činnostech. Hračky Dítě do 2 měsíců  zavěšené pohyblivé předměty – hračka musí být dostatečně vysoko, aby ji dítě na sebe nestrhlo  zrcadlo – upevnit dítěti nerozbitné zrcátko dovnitř do postýlky  knížky, např. s obrázky nalepenými na kartonu  chrastítka  hrazdička – cvičební nářadí pro kojence, které se zavěsí nad kočárek nebo postýlku dítě od 2 do 4 měsíců  hračky z různých materiálů – hladké plastové hračky, měkké textilní hračky, hračky měnící tvar při uchopení, hračky s hrbolatým povrchem, hračky musí být bezpečné  hlučné hračky – např. pískací kačenky  hra s míčkem – kojenci jsou nadšeni z předmětů, které se pohybují  chrastítka a zavěšené hračky dítě od 4 do 6 měsíců  hračky s překvapením – např. panáček vyskakující z kornoutu  hudba a pohyb, např. dětská tamburína  hračky, které pískají  zkoumání podložky  hračky k mazlení dítě od 6 do 8 měsíců  autíčka  maňásci  hračky do vody  skládací krabičky  pískací, hlučící a hudební hračky dítě od 8 do 10 měsíců  knížky k dotýkání  pianko  domácí potřeby – pozor na nebezpečné kuchyňské nástroje 56

dítě od 10 do 12 měsíců  říkanky  hračky na provázku – ten by neměl být z bezpečnostních důvodů delší než 20 cm  měkké hračky „plyšáčci“  dětský telefon  vkládačky – pevná nádoba s víkem s různě tvarovanými otvory, do kterých volně zapadají objekty různých tvarů a barev dítě od 12 do 16 měsíců  stavebnice  vyskakující hračky  hračky k tlačení  hračky s různými povrchy dítě od 16 do 20 měsíců  stavebnice  modelovací hmota  hra na pískovišti dítě od 20 do 24 měsíců  skládanky  pastelky a papír  malování pomocí prstů  otisky rukou, otisky chodidel dítě od 24 do 28 měsíců  obrázkové loto – pexeso  knihy  vystřihovánky  potřeby na malování – barvy určené speciálně pro malé děti  tříkolka dítě od 28 do 32 měsíců  skládanky  hra s míčem  dětská čajová souprava  panenky a jejich oblečení  obrázkové domino  plastové stavebnice typu lego 57

dítě od 32 do 36 měsíců  deskové hry  převleky  obrázkové loto  tužky a papír  písmenka a číslice Péče o nemocné dítě  kojenci nedokážou ovládat teplotu těla tak přesně jako větší děti a dospělí, jejich normální teplota se pohybuje mezi 36, 5 a 37°C, při měření v podpaží se jakákoli hodnota nad 37°C považuje za zvýšenou teplotu, u malého dítěte se teplota projevuje mrzutostí, zarudnutím obličeje, zpocením; změřte dítěti teplotu, poraďte se s lékařem a potom mu dle doporučení dejte paracetamol, pokud má dítě teplotu vyšší než 38°C, v místnosti by mělo být spíše chladněji, dítě nemá být příliš teple oblečené, měřte mu teplotu vždy po 2 až 3 hodinách, dokud nemáte jistotu, že klesá bez podávání léků  dítě musí mít stále dostatek nápojů  čtěte dítěti něco pěkného  nechte dítě spát, pokud chce  pokud dítě z postýlky neustále vstává, tak mu ji vždy upravte, aby vypadala lákavě  připravte si ručníky a utěrky, kdyby dítě něco rozlilo  aby dítěti nestoupla teplota, nesmí být příliš oblečené  nenuťte dítě do jídla, pokud samo nemá hlad  buďte s dítětem co nejvíce  pokud dítě zvrací, nachystejte k postýlce kbelík  pokud užívá léky, dbejte na přesné dávkování a osvojte si správnou techniku podávání léků Zavolejte svému lékaři, pokud dítě:  dýchá velmi hlučně nebo zrychleně  má problémy s polykáním  má bolesti v břiše  je neobvykle ospalé nebo podrážděné, má silné nepřetrvávající bolesti kdekoli  má otok v tříslech nebo na varlatech  má vyrážku, vysokou horečku 58

Naléhavý stav – odvezte dítě na pohotovost nebo volejte záchranku, pokud dítě:  dýchá s obtížemi nebo je dušné  má křečovitý záchvat  ztratí vědomí  má silné popáleniny  stal se mu úraz a nemůže pohnout některou končetinou  silně krvácí  má bolesti hlavy, nesnáší jasné světlo, má vyrážku, která se po stlačení skleničkou neztratí§ Cestování s dítětem v kočárku  dítě v kočárku připoutávejte popruhy přes hrudníka a přes bříško  nezavěšujte např. nákup na rukojeť kočárku na chodníku  když je dítě dostatečně velké, aby mohlo chodit vedle vás, učte ho bezpečně přecházet na ulici  vysvětlujte dítěti zásady bezpečného pohybu na silnici, přecházejte silnici jen na vyznačených přechodech pro chodce v autě  převážejte dítě vždy v dětské sedačce odpovídající bezpečnostních požadavkům  dětská sedačka musí odpovídat věku a hmotnosti dítěte i typu vozidla  dětskou sedačku nedávejte nikdy na sedadlo vedle řidiče, pokud je vybaveno airbagem  upevnění sedačky kontrolujte před každou jízdou  sedačky, v nichž se děti dívají dozadu, jsou vhodné pro novorozence a kojence do hmotnosti 10 – 13 kg (přibližně do 9 měsíců), poté sedačka pro vyšší hmotnostní kategorii 10 – 25 kg, kde se děti dívají dopředu, ta vydrží dítěti několik let  k řízení auta je nutný klid cesta do ciziny  dítě musí být očkováno podle doporučeného očkovacího kalendáře  rezervujte si letenky dostatečně předem, pokud je dítě mladší než 2 roky, požádejte o sedadlo, u kterého mohou letušky instalovat dětské lehátko nebo alespoň bezpečnou dětskou sedačku do auta

59

 přibližně od 18 měsíců může dítě trpět cestovní nevolností – kinetózou, většina dětí z toho vyroste  před delší cestou můžete podat dítěti nějaký lék proti cestovní nevolnosti, mějte při sobě plastové sáčky  nezapomeňte si vzít s sebou do příručního zavazadla dostatečný počet plen a mléko nebo jídlo pro dítě  cestujete-li s kojencem v letadle, kojte ho nebo krmte z lahvičky během stoupání a při sestupu, aby ho nebolely uši v důsledku změn tlaku vzduchu, starší dítě může cumlat bonbón  zabavte dítě hračkami nebo knížkami  chraňte dítě před sluncem a před hmyzem, dbejte na pitný režim

60

Pracovní list č. 1 1. Vyjmenujte časté příznaky těhotenství: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

2. Charakterizujte dítě ve 12. a 16. týdnu těhotenství: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………….

3. Charakterizujte dítě ve 20. a 24. týdnu těhotenství: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

61

4. Charakterizuj dítě ve 28. a 32. týdnu těhotenství: ............................................................................................................................................... ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 5. Charakterizuj dítě ve 36. a 40. týdnu těhotenství: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………..

62

Pracovní list č. 2 1. Vyjmenujte rizikové faktory v těhotenství: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

2. Vyjmenujte a charakterizujte fáze porodu: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

3. Vysvětlete, k čemu slouží odběr pupečníkové krve: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. …………………………………………………………………………………………….

4. Charakterizujte pojem šestinedělí: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….

63

5. Charakterizujte techniku krmení z láhve: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 6. Popište techniky při zdvihání, pokládání a chování dítěte: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………..

7. Jakou funkci plní u dítěte úlevová poloha: ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………..

64

Pracovní list č. 3 1. Vyjmenujte postup při přebalování dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

2. Jak předcházet u dítěte opruzeninám: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

3. Jaký je postup při oblékání pleny u dítěte na jedno použití: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

4. Popište, jaký je postup při koupání dítěte: ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 65

……………………………………………………………………………………………... ……………………………………………………………………………………………..

5. Vyjmenujte, jaký je bezpečný spánek u kojenců: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………..

6. Z jakých příčin může dítě plakat: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………….

66

Pracovní list č. 4 1. Vyjmenujte nevhodné potraviny pro dítě do 6 měsíců, 12 měsíců a do 4 let: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

2. Jak můžete pomoci dítěti při prořezávání zoubků: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

3. V jaké vývojové etapě je vhodné začít dítěti čistit zoubky: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. …………………………………………………………………………………………….

4. V jakém vývojovém období je vhodné začít dítě učit na nočník: …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….

5. V jaké vývojové etapě je vhodné dítě učit na záchod: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

67

Pracovní list č. 5 1. Charakterizujte vývoj dítěte ve 2 měsících: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Charakterizujte vývoj dítěte ve 4. měsíci: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

3. Charakterizujte vývoj dítěte v 6 měsících: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. …………………………………………………………………………………………….

4. Charakterizujte intelektové schopnosti dítěte v 1 roce: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Charakterizujte pohybové dovednosti dítěte ve 12. měsících: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 68

6. Charakterizujte sociální a citový vývoj dítěte v 1 roce: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………..

69

Pracovní list č. 6 1. Charakterizujte pohybové dovednosti dítěte od 1 do 2 let: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Charakterizujte řečové dovednosti a intelektuální vývoj dítěte do 2 let: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

3. Charakterizujte pohybové dovednosti, sociální a emocionální vývoj, myšlenkové a řečové dovednosti dítěte od 2 do 3 let: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….

4. Charakterizujte hračky pro následující období: 6 – 8 měsíců, 10 – 12 měsíců, 10 – 20 měsíců, 28 – 32 měsíců: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 70

…………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

5. Popište, jak bezpečně cestovat s dítětem: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………..

6. Charakterizujte sociální a citový vývoj dítěte v 1 roce: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………..

71

2 Dětské nemoci 2.1 Nachlazení, rýma, kašel, chřipka, horečka, angína, bolesti v krku, bolesti hlavy Nachlazení  virové onemocnění horních cest dýchacích, které postihuje děti i dospělé zvláště na podzim a v zimě, v prvních několika týdnech života není dítě schopno regulovat svoji tělesnou teplotu, pokud je mu zima, klesne mu tělesná teplota a může velmi rychle prochladnout, děti jsou k nachlazení náchylnější, protože ještě nemají dostatečně vyvinutou imunitu  příznaky nachlazení – rýma, zvýšená teplota, bolest v krku, kašel, snížená chuť k jídlu, únava, mohou se objevit nateklé uzliny na krku  nachlazení má většinou mírný průběh, symptomy postupně zmizí za 7 až 10 dní  u dětí vyžaduje nachlazení klid, dostatek tekutin, lehce stravitelná jídla  na snížení teploty je možné podat: paralenové čípky – od narození, ibuprofen (v různé formě) – pro malé kojence do 3 až 6 měsíců není vhodný, nesmí se podávat dětem, které jsou dehydrované nebo zvrací, lze provádět zábaly, nikdy nedávejte dítěti aspirin  kdy volat lékaři: jestliže se příznaky nachlazení objeví u dítěte mladšího 3 měsíců, jestliže má dítě ve věku 3 až 6 měsíců teplotu vyšší než 38 °C, jestliže má dítě starší 6 měsíců teplotu vyšší než 39 °C, dítě má potíže s dýcháním, dítěti modrají rty, rýma trvá déle než deset dní, kašel trvá déle než týden, dítěti bolí uši, odmítá jídlo a pití Rýma  virová infekce, která způsobuje podráždění v nose a v krku, ale u malých dětí je na místě opatrnost z důvodu většího nebezpečí postupu zánětu jinam do dýchacích cest a do ucha, jestliže má dítě příznaky normálního nachlazení a objeví se mu zároveň vyrážka, může jít o spalničky nebo zarděnky  příznaky: výtok z nosu, ucpaný nos, kýchání, pálení v krku, mírný kašel, mírně zvýšená teplota  děti nejsou schopné se samy vysmrkat, proto jim jemně otírejte nos, dávejte dítěti hodně pít, k uvolnění nosu můžete využít některé přípravky prodávané v lékárnách bez předpisu, ale poraďte se s lékárníkem, které přípravky jsou vhodné pro daný věk  zavolejte lékaři: jestliže má dítě teplotu vyšší než 38 °C déle než 24 hodin, nevypadá-li dítě dobře, dítě sípe, má problémy s dýcháním nebo bolesti v uchu 72

Kašel  je většinou příznakem virové infekce – kašel je suchý a dráždivý, kašel může být také syndromem onemocnění dolních cest dýchacích, pokud má dítě silný, nepřetržitý kašel, může se jednat o černý kašel  příčiny kašle – infekce dýchacích cest, různé alergie, vdechnutí cizího tělesa atd.  pokud má dítě náhlý záchvat kašle, zjistěte, zda nemohlo něco vdechnout, pokud ano, odstraňte předmět; pokud má dítě hrudní kašel, můžete mu pomoci při vykašlávání hlenů – dejte si ho přes klín na bříško a rytmicky mu klepejte na záda, dejte poblíž vhodnou nádobu a sdělte dítěti, aby vyplivovalo všechny hleny, které vykašle; dávejte pozor, aby dítě, které má silný kašel, neprochladlo; jestliže má dítě suchý kašel, dejte mu před spaním teplý nápoj; dejte dítěti na noc o jeden polštář více, nedovolte nikomu, aby v blízkosti dítěte kouřil, léky proti kašli podávejte dle doporučení lékaře  kdy volat pohotovost: pokud má dítě modravý odstín kůže kolem úst a fialové sliznice, velmi rychle dýchá – více než padesátkrát za minutu, těžko popadá dech, není schopno polykat, má kašel trvale, pokud má kašel dítě mladší než šest měsíců, kašel budí dítě ze spánku, kašel se během tří dnů nezlepší Chřipka  je velmi nakažlivé onemocnění vyvolané různými viry, příznaky chřipky se u nemocného dítěte objeví přibližně za dva až tři dny po nákaze  příznaky: zvýšená teplota, bolest hlavy, bolesti v celém krku, pocit rozechvění, výtok z nosu, kašel, bolest v krku  změřte dítěti teplotu, pokud je to nutné, dejte mu paracetamol – paralen na snížení teploty, dostatek pití, malému dítěti dávejte převařenou, vychlazenou vodu  kdy volat lékaři: jestliže se příznaky chřipky objeví u dítěte mladšího 3 měsíců, jestliže má dítě ve věku 3 až 6 měsíců teplotu, jestliže má dítě starší 6 měsíců teplotu vyšší než 39 °C, má silný kašel, bolesti v uchu, pokud se stav nezlepšil po 3 dnech, dítě obtížně dýchá Horečka  vzniká poruchou regulace v centrálním nervovém systému, provází nejen infekce bakteriální a virové, ale také úrazy – otřes mozku, otravy, úpal, úžeh  u kojence měříme teplotu nejpřesněji v konečníku, rychloběžkou, normální rozpětí je 36, 5 – 37, 2 °C, od naměřené teploty se od 6 týdnů věku dítěte odečte 0, 5 °C, u předškolních a větších dětí měříme teplotu v podpaží, teplotní rozmezí je přibližně

73

mezi 36 – 37 °C, nejvyšší teplota je odpoledne kolem 15. hodiny a nejnižší po půlnoci, o horečku se jedná u teploty nad 38 °C a více, teplota nad 41 °C je nebezpečná  horečku léčíme: paracetamolem ve formě čípku, sirupu, tablety, dítěti lék podávejte v dávce odpovídající jeho věku a hmotnosti, dle věku dítěte zvolte nejvhodnější způsob podání – pro kojence je nejvhodnější čípek do zadečku, předškolnímu dítěti můžete bez problémů dát tabletku, ibuprofen ve formě sirupu nebo tablet, vhodným doplněním zvláště pro kojence jsou studené zábaly, vlažná sprcha nebo koupel  kdy volat lékaře: jestliže se horečka objeví u dítěte mladšího 6 měsíců, jestliže dítěti staršímu 1 roku při vysoké horečce silně bolí v krku, má kašel, vyrážku, jestliže má dítě starší 6 měsíců teplotu vyšší než 39 °C, jestliže dítěti teplota přesahuje 41 °C, jestliže se nedaří horečku snížit ani po 24 nebo 48 hodinách, jestliže má dítě problémy s dýcháním, má bolesti v uších, odmítá jídlo a pití Angína  projevuje se zánětem mandlí, často se vyskytuje se zánětem nosohltanu  tyto záněty jsou převážně virového původu  doba od nákazy do začátku prvních příznaků je přibližně 2 – 4 dny  příznaky nemoci: vzestup teploty a bolesti v krku, zvětšené mandle s bělavými povlaky nebo čepy, povleklý jazyk, který může být později i malinově červený  lze podat paracetamol na snížení teploty, podávat polotekutou stravu, chladné nápoje  vyšetření lékařem je samozřejmé, pokud se angína neléčí, může dojít k postižení srdce a ledvin, podávají se penicilinová antibiotika, která lékař předepíše; někdy může být zánět mandlí vyvolán virem infekční mononukleózy – tou ale nejčastěji onemocní dospívající a mladí lidé, ale mohou jí onemocnět i děti předškolního věku (zvětšené mandle mají kožovité povlaky, vznikají zvětšené, bolestivé krční mízní uzliny, onemocnění napadá játra a slezinu) Bolesti v krku  může se tak projevit zánět mandlí nebo počátek nachlazení či chřipkové onemocnění  pokud je krk zarudlý nebo jsou v něm bílé skvrny a symptomy přetrvávají, je třeba navštívit lékaře Bolesti hlavy  varovný signál pro rodiče, nejčastěji se jedná o horečku, ale může jít také o zánět mozkových plen  jestliže bolest hlavy přetrvává, teplota se nesnížila, navštivte lékaře, nevypadá-li dítě dobře, poraďte se s lékařem ihned 74

2.2 Zvracení, bolesti břicha, průjmová onemocnění, alergie, zánět středního ucha, zánět mozkových blan, moučnivka, onemocnění vyvolaná cizopasníky Zvracení  jestliže dítě zvrací, zvrátí většinu obsahu žaludku  kojenci běžně ublinkávají trochu mléka, převážně po krmení, to je v pořádku  při zvracení držte dítě nad mísou, zároveň ho uklidňujte, pak mu otřete obličej, podejte mu několik doušků vody, snažte se, aby dítě hodně pilo: 1 až 2 litry tekutin denně, připravte rehydratační roztok a podávejte ho dítěti každou hodinu, pokud dítě nechce pít z láhve, zkuste mu dávat tekutinu lžičkou  zavolejte lékaře, pokud: zvrací a vypadá abnormálně, zvrací zelenožlutou tekutinu, opakovaně zvrací déle než 6 hodin, máte podezření na dehydrataci  dítě může být dehydratované, jestliže má jeden nebo více těchto symptomů: studené nohy, suchá ústa a rty, tmavou hustou moč, nemočí 6 hodin, má zapadlé oči, má zapadlou fontanelu, abnormální netečnost, je vhodné podat rehydratační roztok Bolesti břicha  bolest břicha se projevuje téměř u každého stonajícího dítěte, přesto tento symptom nelze nikdy podcenit  dítě, které má takovéto bolesti, by měl vyšetřit lékař  nejčastější příčiny: dietní chyba, psychické strádání, průjmové onemocnění, běžné katary horních cest dýchacích, parazitární nemoci, úrazy břicha, nemoci močových cest, gynekologická onemocnění u dívek, zánět slepého střeva, vrozené vady trávicího ústrojí, otravy, potravinová alergie, onemocnění žaludku, jater, pankreas, žlučníku, neurologická onemocnění  změřte dítěti teplotu, může se jednat o zánět slepého střeva, nepodávejte žádné léky proti bolesti, nedávejte dítěti nic jíst ani pít, pokud je podezření na zánět slepého střeva, Priessnitzův obklad – vlažný vlhký obklad na tělo, přes něj suchou látku  kdy volat pohotovost: když dítě křičí bolestí přibližně v patnáctiminutových rozmezích a při křiku bledne, má tmavě červenou stolici, má déle než tři hodiny silné bolesti břicha a zvýšenou teplotu Průjmová onemocnění  při průjmu má dítě stolici častěji než obvykle, stolice je vodnatá a obsahuje hlen 75

 průjem může doprovázet různá onemocnění, ale může být vyvolán po nějakém jídle  dítě by mělo užívat hodně tekutin, vhodný je rehydratační roztok, dávejte dítěti opět pleny, i když je přestalo nosit, dbejte na hygienu  kdy volat lékaře: dítě má průjem déle než 6 hodin, objevila se mu ve stolici krev, má některé příznaky dehydratace Alergie  je nepřiměřená reakce organismu na nějaké látky z vnějšího prostředí – tzv. alergeny – prach, roztoči, plísně, mýdla, chemikálie, obilí, bílkoviny mléka nebo vajec atd.  projevy alergie – náhlý, život ohrožující stav – např. se může jednat: o reakci po bodnutí včelou, vosou, po podání různých léků, po některých potravinách, nebo o opakující se vleklé problémy spojené s alergickými projevy v dýchacích cestách – alergická rýma, astma, kožní projevy – ekzémy, oční záněty, kopřivky nebo projevy v trávicím traktu – nesnášenlivost potravin na alergickém základě  astma – projevuje se zhoršeným dýcháním způsobeným zúžením průdušek, příznaky astmatické dušnosti – hvízdavé dýchání, přerušované, kašel, pocit tísně, krátký dech, promodrání obličeje a rtů; jak pomoci dítěti: dítě posaďte, pokud již užívá inhalační léčbu podávanou inhalačním nástavcem, dejte mu hned předepsanou dávku, jestliže se jedná u dítěte o první záchvat, volejte záchrannou službu  senná rýma – příznaky: svědění nosu, pálení očí, kýchání, vodnatý výtok z nosu, zarudlé oči, bělavý výtok z očí; jak dítěti pomoci – vypláchnout oči proudem pitné vody nebo použít oční vodu, pokud má dítě předepsané kapky do očí nebo do nosu, hned mu je dejte  ekzém – je obranná zánětlivá reakce těla, projevuje se: zčervenáním, zduřením kůže, dítě se škrábe, postižená kůže mokvá a pokrývá se stroupky, léčba – dieta, ochranný režim, masti a krémy, změkčující oleje do koupele, pravidelná péče o kůži Zánět středního ucha  nejčastěji se objevuje u dětí v kojeneckém a batolecím věku  způsobuje často komplikace onemocnění horních cest dýchacích, většinou se k tomuto onemocnění přidává rýma  příznaky nemoci: neklid, pláč, dítě si maká na bolestivé ouško, bolest dítě probouzí ze spánku, ucho je citlivé na dotyk, rýma, dítě na postižené ucho hůře slyší, vysoká teplota, ostatní příznaky spojené s katarem horních cest dýchacích, které se projevují se zánětem středního ucha jsou bolest v krku, bolest při polykání, zvětšení krčních mízních uzlin, problémy se projevují hlavně ve večerních a nočních hodinách 76

 jak pomoci dítěti – dítěti se uleví po aplikování paracetamolu, např. paralen nebo ibuprofen, Brufen sirup, pokud má dítě rýmu, snažte se, aby zůstal průchodný nos, můžete dítěti dávat studené obklady na ouško Zánět mozkových blan  onemocnění postihující obaly mozku, které se ale mohou rozšířit i na mozkovou tkáň  původcem jsou viry i bakterie, u nás je nejčastěji přenášen klíšťaty  od nákazy trvá týden až 14 dnů, než se nemoc projeví  příznaky nemoci: teplota, malátnost, únava, bolest v krku, bolesti hlavy, pocit na zvracení, přechodné zlepšení zdravotního stavu, po kterém následuje zhoršení se silnými bolestmi hlavy, zvracení, spavost, světloplachost  dvoufázový průběh je pro tuto nemoc obvyklý, volejte vždy lékaře  dítě lze očkovat Moučnivka  u zdravých kojenců a malých dětí někdy vzniknou bělavé povláčky na sliznici dutiny ústní a na jazyku, příčinou je kvasinka  jak pomoci dítěti: na sliznici naneste genciánovou violeť  lze také ovázat prst obvazem, namočit v genciánové violeti a vytřít jím dítěti ústa  jestliže se moučnivka neztratí, poraďte se s lékařem Onemocnění vyvolaná cizopasníky Roup dětský  je červ velikosti přibližně 10 mm, nachází se ve střevě, převážně u dětí  samička klade v noci vajíčka kolem řitního otvoru (svědění)  jedná se o onemocnění nakažlivé, šíří se mezi dětmi při špatné hygieně rukou  příznaky nemoci: svědění kůže kolem řitního otvoru, bolesti břicha, přítomnost drobných bělavých červů ve stolici  léčba: lékař předepíše lék ve formě sirupu nebo se použijí tablety, dbát na hygienu Svrab  původcem zákožka svrabová (0,2 – 0,4 mm), která v povrchových vrstvách kůže tvoří chodbičky, do kterých klade vajíčka, onemocnění se objeví za 2 – 6 týdnů po nákaze  dítě se nakazí přímým kontaktem  příznaky nemoci: svědění kůže, převážně v teple, v noci v posteli, parazit se zahnízdí převážně tam, kde je kůže tenká, měkká, teplá, chodbičky jsou 5 – 15 mm dlouhé, jsou patrné jen puchýřky a škrábance, škrábáním mohou vzniknout plošky ekzému 77

 léčba: léčebné přípravky se dávají na suchou kůži celého těla večer po umytí, ráno dítěti smyjete přípravek vodou, vyperete osobní i ložní prádlo při teplotě 60 °C, vyžehlíte, nepoužíváte 3 dny Zavšivení – veš dětská  nejčastěji ve vlasech, parazit 2 – 3, 5 mm dlouhý, barvy světle šedé až tmavě hnědé  přenos: přímý, ale i nepřímý – přes hřeben, čepice atd.  veš saje krev denně a v místech bodnutí vznikají temně červené papulky, které dítě svědí, veš denně klade 3 – 4 vajíčka (hnidy), která se přilepí blízko kořenů vlasů, asi za 10 – 20 dnů se z nich líhnou larvičky, vývoj vši trvá asi tři měsíce  jak pomoci: speciálním šamponem umyjete dítěti hlavu, kúru je vhodné opakovat po týdnu, vajíčka, která zůstala ve vlasech, se musí vyčesat jemným hřebenem

2.3 Zánět průdušek, zápal plic, černý kašel, plané neštovice, příušnice, spála, spalničky, zarděnky, tetanus, záškrt Zánět průdušek  zánět v průduškách, může nastat po rýmě, zánětu nosohltanu, zánětu hrtanu apod.  v kojeneckém a batolecím věku, ale někdy i později, je provázen obtížným výdechem a dušností, může být také prvním projevem astmatu  příznaky nemoci: kašel, ze začátku suchý dráždivý, potom vlhký, zvýšená teplota nebo horečka, rýma, zahlenění, obtížný prodloužený výdech a sípot, především u kojenců a malých batolat  jak pomoci: v postýlce dítě dávat do zvýšené polohy, vhodný je zvlhčený vzduch, snažte se udržovat průchodný nos, léky, které snižují teplotu – paracetamol, ibuprofen  především u kojenců, kdy je zánět průdušek většinou spojený s dušností, je třeba vyhledat lékaře Zápal plic  šířením infekce z horních cest dýchacích se může projevit zánět plicní tkáně  příznaky onemocnění: kašel, ze začátku mírný, menší než při zánětu průdušek, planoucí tváře, výdechová dušnost, zrychlené dýchání, teplota, únava, noční pocení  jak pomoci: dítě by mělo mít v pokoji vlhčí vzduch a zvýšenou polohu hlavy, léky na snížení teploty – paracetamol, ibuprofen, volat lékaře 78

Černý kašel  je jedno z nejzávažnějších onemocnění, velmi nakažlivé  příznaky: 1. týden: obyčejný kašel, rýma, zvýšená teplota, 2. týden: kašel se stále zhoršuje, záchvaty kašle trvají necelou minutu, dítě při nich modrá a lapá po dechu, po záchvatu kašle nastává zvracení, 3. až 10. týden: kašel se zlepšuje, pokud se dítě nenachladí, po 3. týdnu už dítě pravděpodobně není infekční  jak pomoci: jestliže má dítě záchvat kašle, zůstaňte u něho, posaďte si ho na klín a nakloňte je mírně dopředu, mějte nachystanou mísu, do které může dítě vyplivnout vykašlané hleny, popřípadě i zvracet, pokud dítě hodně kašle a zvrací po jídle, dejte mu po prodělaném záchvatu kašle trochu jídla v krátkých intervalech, nepodávejte dítěti žádný lék proti kašli, zavolejte lékaři, ten předepíše antibiotika, i když antibiotika kašel nevyléčí, zlikvidují původce infekce  kdy zavolat pohotovost: pokud dítě během záchvatu kašle modrá Plané neštovice  velmi nakažlivé onemocnění doprovázené nepříjemnou svědící vyrážkou, příznaky vzniknou 2 až 3 týdny po nákaze  příznaky: 1. až 6. den: skupiny malých červených svědících puchýřků naplněných tekutinou, které nejprve vzniknou na hrudníku, břiše, zádech, pak kdekoli na těle, tekutina ve středu puchýřků bělá, zakaluje se, 5. až 9. den: puchýřky praskají, zůstávají po nich malé dolíčky, na puchýřcích vznikají stroupky, které pak odpadnou, 10. den: dítě už vypadá normálně, 11. až 12. den: dítě není už infekční  jak pomoci: změřte dítěti teplotu, pokud je zvýšená, dejte mu paracetamol, pokud má horečku, doporučuje se hodně pít, dítě by si nemělo škrabat puchýřky, ostříhejte mu nehty, snažte se zmírňovat svědění tekutým pudrem, dítěti dejte lehké pohodlné oblečení, můžete mu udělat vlažnou koupel v hypermanganu  kdy zavolat lékaře: jestliže má dítě výrazné bolesti hlavy a zvrací, pokud má dítě vysokou horečku, pokud dítě nechce pít, pokud má dítě velké množství puchýřků Příušnice  onemocnění se šíří vzdušnou cestou  příznaky: dítě se necítí dobře, má mírnou horečku, která trvá nejvýše 4 dny, bolesti hlavy, nechutenství, bolestivost a otok jedné nebo obou příušních žláz  jak pomoci: snižovat horečku, podávat dítěti měkkou, kašovitou stravu, při pití lze použít brčko

79

 zavolejte lékaře: jestliže má dítě příušnice, pokud má dítě dlouhodobě vysokou horečku, nepije, má bolesti břicha nebo opakovaně zvrací, má výrazné bolesti hlavy Spála  vyvolána bakterií nazývanou streptokok, onemocnění vznikne za 2 – 4 dny po nákaze  příznaky nemoci: stoupnutí teploty, bolesti v krku, zarudlý jazyk, zduřelé bolestivé krční uzliny, drobná vyrážka v podbřišku, v tříslech, na vnitřní straně stehen  jak pomoci: paracetamol nebo ibuprofen na snížení teploty, dítě musí jít k lékaři Spalničky  objevují se velmi vzácně, jsou nepříjemné, velmi vážné, někdy dokonce smrtelné, jsou velmi nakažlivé, vzniku onemocnění zabraňuje povinné očkování ve 14. a 20. měsíci  příznaky: dítě se necítí dobře, má až 4 dny vysokou teplotu, kašel, rýmu, vyrážka se projeví přibližně 5. den na obličeji, krku, poté na trupu, dítě má opuchlé, zarudlé oči, inkubační doba činní 10 až 14 dnů  jak pomoci: srazit horečku, dítě má pít hodně tekutin a jíst měkká jídla  zavolejte lékaře, pokud máte podezření na onemocnění spalničkami Zarděnky  velmi nakažlivé onemocnění  příznaky: vyrážka, často propukne jako malé růžové skvrny na krku, obličeji, trupu a končetinách, zduřelé lymfatické uzliny za ušními boltci, po stranách krku a v záhlaví  jak pomoci: při horečce odpovídající množství paracetamolu, jiná léčba není třeba Tetanus  akutní nebezpečné infekční onemocnění, vzniká toxinem produkovaným bakteriemi Clostridium tetani, které se běžně nachází v trávicím traktu skotu, koní  infekce proniká do těla ránou  k prvním příznakům dochází 3 – 30 dní po nákaze  ze začátku se projevuje nespavostí a svalovým neklidem, poté napadá žvýkací svaly a způsobuje jejich křeče, nemocný bolestivě křiví ústa, nemůže je otevřít a špatně se mu polyká, postupně jsou napadány i mimické svaly, objevuje se ztuhlost šíje, častým příznakem je ztuhlost břišních svalů, dále se šíří a napadá svalstvo v okolí páteře, přechází na trup a končetiny  prevencí očkování, od r. 1958 se u nás celoplošně očkují děti, od r. 1974 i dospělí Záškrt  vážné infekční onemocnění

80

 příznaky záškrtu: projeví se jako záškrt hrtanu, záškrt mandlí, záškrt nosní sliznice a ve výjimečných případech jako záškrt spojivek, kůže nebo genitálií  projevuje se mírnou horečkou, polykacími obtížemi, nechutenstvím a malátností, hrtan a nosní dutina jsou oteklé, objevují se zduřené podčelistní mízní uzliny  inkubační doba je v rozpětí mezi 2 –5 dny  účinnou obranu proti záškrtu je u nás povinné očkování obrázek planých neštovic

obrázek kandidózy

obrázek příušnic

2.4 Charakteristika vad u dětí – sluchové, zrakové, tělesné, mentální, význam povinného a nepovinného očkování Sluchové vady V České republice se vyskytuje přibližně půl milionu nedoslýchavých a neslyšících osob. Typy sluchových vad  postižení vnějšího a středního ucha má příčinu v tzv. převodní vadě, porucha sluchu v této situaci nebývá závažná, pohybuje se v pásmu lehké až střední nedoslýchavosti, takto handicapovaná osoba používá sluchadlo, pomocí kterého slyší a rozumí mluvené řeči, jestliže jej nenaruší šum dalších zvuků  postižení buněk v Cortiho orgánu vnitřního ucha vede k percepční vadě, důsledkem je nejenom celkové snížení schopností vnímat zvuky, ale dochází k podstatnému zkreslení sluchových vjemů, percepční poruchy jsou trvalé, jedná se o postižení

81

v pásmu od střední nedoslýchavosti až po hluchotu, tento handicap se vyskytuje přibližně u 0, 05 % dětské populace  kortikální postižení sluchových funkcí vzniká následkem poškození těch oblastí CNS, které se podílejí na zpracování zvukových podnětů, převážně řečových, projevuje se obtížemi v poznávání jednotlivých zvuků a v určení jejich významu Stupně sluchového postižení:  hluchota – ztráta sluchu větší než 110 decibelů – dB, tito jedinci nejsou schopni slyšet mluvenou řeč  zbytky sluchu – sluchová ztráta víc než 91 dB, tyto osoby nejsou schopny vnímat mluvenou řeč přijatelným způsobem ani za pomoci sluchadla  těžká nedoslýchavost – sluchová ztráta v rozmezí 71 – 90 dB, tito jedinci mohou využít kvalitní sluchadlo, s jehož pomocí jsou schopni vnímat řeč Faktor doby vzniku postižení  důležitým faktorem je stupeň osvojení řeči, tj. jestli sluchové postižení vzniklo prelingválně, tj. před osvojením řeči, nebo již v době, kdy dítě už mluvilo, tj. postlingválně  prelingvální postižení, vzniklé do 3 – 4 let, narušuje celkový rozvoj dítěte Vývoj sluchově postiženého dítěte  čím dříve se sluchová vada objeví, tím závažnější jsou její důsledky  celkový vývoj dítěte omezují vrozené nebo prelingválně vzniklé percepční vady  90 % sluchově postižených dětí se rodí zdravým, slyšícím rodičům  v důsledku prelingválního sluchového handicapu dochází ke komunikační a informační bariéře Vývoj sluchově postiženého dítěte v kojeneckém věku  handicap se v 1. roce příliš nápadně neprojevuje, vada není viditelná  neslyšící dítě začíná broukat, tato činnost je reflexního charakteru, je vrozená a nezávisí na zkušenostech, pak tyto projevy ustávají, dítěti začne chybět zpětná vazba a dochází k tomu, že nezačne žvatlat  rodiče dítěte si začnou v rozmezí od 6. do 7. měsíce všímat, že nereaguje na zvukové podněty očekávaným způsobem, většinou je nenapadne, že se jedná o poruchu sluchu  těžká sluchová vada je obvykle diagnostikována až v batolecím věku  v kojeneckém období je v rámci psychického vývoje velmi důležitý kontakt s matkou 82

Vývoj sluchově postiženého dítěte v batolecím a v předškolním věku  sluchová vada má za důsledek závažnější opoždění řeči a má vliv i na rozvoj dalších oblastí života dítěte, jestliže je dítě nedoslýchavé, ale má vhodná sluchadla, vývoj řeči se opožďuje jen velmi málo, u dětí, které mají zbytky sluchu, bývá toto opoždění větší  rodina vyžaduje odborné vedení a podporu, velmi důležité je zvolit vhodný způsob komunikace s dítětem  jestliže je dítě neslyšící, tj. má jen malý zbytek sluchu, je vhodné používat znakovou řeč, dorozumívání orální řečí může být vzhledem k závažnosti postižení nevhodné  omezenou sluchovou percepci lze rozvíjet  asi 30 % sluchově handicapovaných dětí má určitým způsobem narušenou jemnou motoriku, tento handicap se může dotýkat i motoriky mluvidel  sluchově handicapované děti často mají školní docházku odloženou o 1 rok, integrace do běžné školy v situaci těžce sluchově handicapovaného dítěte je problematická, protože chybí předpoklad ke zvládání standardní výuky a socializace – orální řeč  léčba a péče o sluchově postižené – léčba a zvolení kompenzačních pomůcek – sluchadla různého typu nebo kochleární implantát, který umožňuje přijímat zvukové podněty za pomoci mikroelektronického zařízení, především se volí

pro později

ohluchlé, kteří mají zachovanou řeč, prelingválně handicapovaným dětem mohou kochleární implantáty efektivněji pomoci jen tehdy, když handicap získají před 2. rokem, dále je důležitá práce s rodinou, socioterapie a speciálně pedagogická péče Zrakové vady  v ČR se nachází kolem 3 % nevidomých a 0, 8 % – 1 % závažně zrakově postižených  u dětí se toto postižení vyskytuje přibližně u 0, 04 %  těžká zraková vada má vliv na rozvoj kognitivních procesů, zvl. u vrozeně postižených  těžce zrakově handicapovaný nemůže vnímat a porozumět mnohým neverbálním komunikačním signálům  zrakově handicapovaní jedinci se spoléhají na vnímání sluchové a hmatové 3 stupně závažnosti zrakového postižení  slabozrakost – omezení zrakových funkcí na úroveň 15 – 5 % běžné kapacity, jedinci jsou schopni běžné orientace v prostředí, psychický vývoj není zásadně odlišný  praktická nevidomost – zbytky zraku, deficit v rozmezí méně než 4 % běžné kapacity až po zachování jakékoli schopnosti vizuální diferenciace, takto postižení

83

jedinci mají většinou problémy v každodenním životě, jestliže je jejich handicap vrozený, vyžadují už od raného věku speciální péči  nevidomost – tzn. chybění tvarového vidění, může být zachována schopnost diferencovat světlo a tmu Vývoj zrakově postiženého dítěte v kojeneckém věku  vývoj dítěte v kojeneckém věku velmi závisí na typu zrakového handicapu, bohužel v situacích, kdy je dítě nevidomé, dochází k určitému opoždění v některých oblastech jeho života, které způsobuje nedostatečná kvalita vizuálních podnětů  aktivační úroveň nevidomého dítěte je snížená – je apatické a bez zájmu  u těžce zrakově handicapovaných dětí je vývoj senzomotorické inteligence opožděn  u nevidomých dětí je opožděn také rozvoj pohybových dovedností, k postupnému vyrovnání tohoto handicapu dochází v batolecím věku  rodiče by měli na nevidomé dítě pořád mluvit, přestože nedostávají žádnou odezvu  socializační vývoj nevidomého dítěte bývá opožděn, v kontaktu s nevidomým kojencem musíme využívat taktilně-kinestetické a zvukové podněty Vývoj zrakově postiženého dítěte v batolícím a předškolním věku  v této etapě je zřejmý kompenzační význam nejrůznějších sluchových podnětů  nevidomé děti začínají později chodit  jestliže je dítě závažněji zrakově handicapované, postupné odpoutávání ze závislosti na matce a rozvoj sebeuvědomění trvá o něco déle, záleží i na stylu výchovy rodičů  pro socializaci je velice důležité, zda rodiče dítě stimulují, zda je učí respektovat potřebné normy chování, učí je komunikovat a využívat různé způsoby navazování a udržování kontaktu atd. Vývoj zrakově postiženého dítěte ve školním a dospívajícím věku  dítě se může potýkat s různými problémy, např. ve školní práci, přizpůsobení se ve škole, socializační problémy, různá omezení vyplývající z jeho handicapu atd. Léčba a péče o zrakově postižené  léčba základního onemocnění – výběr kompenzačních pomůcek – brýle, různé speciální optické pomůcky, např. turmon, elektronické přístroje – např. televizní lupa, různě upravené počítače, např. se zvukovým výstupem nebo s braillským řádkem, digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem, nevidomí vyžadují speciální Pichtův psací stroj, kterým lze psát v Braillově písmu  práce s rodinou, speciálně pedagogická péče, socioterapie 84

Tělesné vady  pohybový handicap přináší omezení samostatnosti, zesiluje závislost na druhých  hybnost dolních končetin je důležitá pro samotnou lokomoci, která má za důsledek odpoutání se ze závislosti na jiných lidech, hybnost horních končetin je důležitá pro sebeobsluhu a pro aktivní kontakt s prostředím, hybnost mluvidel a mimické pohyblivosti slouží pro rozvoj komunikace – verbální i neverbální  viditelná tělesné poškození má často negativní sociální význam  handicap ovlivňuje celkové sebehodnocení Pohybový handicap může mít různé příčiny:  pohybové postižení je důsledkem poruch v oblasti mozku a míchy – v důsledku geneticky podmíněné odchylky vývoje, prenatálního nebo perinatálního poškození, např. DMO – dětská mozková obrna, rozštěp páteře nebo jako následek různých nemocí a úrazů – roztroušená skleróza mozkomíšní, Parkinsonova choroba, degenerativní onemocnění míchy, nádorová onemocnění apod.  pohybový handicap je důsledkem poruchy kostí a kloubů  pohybový handicap je důsledkem poruchy svalstva Vývoj pohybově postiženého dítěte v kojeneckém věku  v kojeneckém období je rozvoj kognitivních procesů spojen s pohybovým vývojem  celkové opoždění psychického vývoje pohybově handicapovaných dětí plyne z omezení stimulace a kontaktu s prostředím, avšak zpravidla nejde o trvalý stav Vývoj pohybově postiženého dítěte v batolecím a předškolním věku  pohybově handicapované dítě není schopno se samostatně pohybovat a je závislé na podnětech nejbližšího prostředí, v důsledku pohybového omezení se tyto děti mohou jevit jako méně zvídavé, apatické a bez zájmu  separace handicapovaného dítěte je problematická, dítě je závislé na ostatních lidech vývoj rozumových schopností může být v normě, ale v oblasti sociálních dovedností bývá dítě opožděno  dítě v důsledku svého handicapu může být úzkostnější, bázlivější, může odmítat osamostatnění a kontakt s vrstevníky Vývoj pohybově postiženého dítěte ve školním věku a v dospívání  zůstává omezení možnosti osamostatňování a odpoutávání se ze závislosti na rodině  problém nastává s vrstevníky, tělesně handicapované dítě si uvědomuje svoji odlišnost  dívky se s tělesným handicapem hůře vyrovnávají, bývají citlivější 85

Léčba a péče o tělesně postižené  medicínská léčba  rehabilitační péče  kompenzační pomůcky  psychoterapeutická péče, terapeutická práce s rodinou  socioterapie Mentální vady  mentální retardace je postižení rozumových schopností  mentální retardace je vrozená, tj. dítě se už od začátku svého života nevyvíjí standardním způsobem, na rozdíl od demence, která vzniká později a je pro ni typický úbytek už rozvinutých schopností  stupně mentální retardace – lehká, středně těžká, těžká, hluboká  v populaci se nachází asi 3 % mentálně handicapovaných jedinců  chlapci i dívky jsou postiženi přibližně ve stejné míře  příčinou vzniku mentální retardace je postižení CNS – vzniká jak poruchou genetických dispozic (např. trisomií 21. chromozomu: Downův syndrom), tak nejrůznějšími exogenními faktory, které poškozují mozek v rané fázi jeho vývoje – faktory fyzikální (ionizující záření, porodní poškození mechanickým stlačením hlavičky s následným krvácením do mozku, vlivem nedostatku kyslíku) – faktory chemické (léky, alkohol nebo jiné drogy) – faktory biologické (virové a mikrobiální, např. virus zarděnek)  myšlení mentálně handicapovaných je typické značnou stereotypností, rigiditou, handicapovaní, převážně v dětském věku, preferují stereotyp i v sociálních vztazích  mentálně postižení dávají přednost stereotypní, jednodušší a jednoznačnější stimulaci  schopnost učení je také v různé míře omezena, charakteristické je převážně mechanické učení, asociační  schopnost sebeovládání není v dostatečné míře rozvinuta  existují speciální školky, školy, integrace do běžné školy je náročnější  léčba a péče o mentálně postižené: farmakoterapie, psychoterapie – kognitivněbehaviorální terapie, u lehce postižených lze využít skupinovou terapii, socioterapii, speciálně pedagogickou pomoc – v raném věku lze doporučit rodičům centra rané péče, speciálně pedagogická centra, denní stacionáře, speciální školy, ústav soc. péče

86

Význam povinného a nepovinného očkování Očkování zabraňuje před těžkým nakažlivým onemocněním dítěte. Při očkování do těla dítěte vstupuje očkovací látka, vakcína, která nezpůsobí nemoc, ale přinutí organismus, aby si vytvořil protilátky proti nemoci. Účinnost očkovacích látek pro děti je 85 % – 95 %. Pokud má dítě nežádoucí účinky, projevují se mírně a přechodně: 1. lokálně: bolest, otok a zarudnutí v místě vpichu vznikající hned po očkování, nejčastěji během 12 – 48 h, problémy pomohou zmírnit studené obklady, protizánětlivá mast 2. celkově: zvýšená teplota nebo horečka, bolest hlavy, zvracení, průjem, vyrážka po těle, nejčastěji se objevují do 72 h po očkování, po očkování lze podat paracetamol Očkovací kalendář pro děti do 2 let platný od 1. listopadu 2010: Úplný očkovací kalendář je možné najít v platném znění Vyhlášky 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem. Věk

Povinné očkování

Nepovinné očkování rotaviry (1. dávka) – např. Rotarix

od 6. týdne Hexavakcína (1. dávka) od 9. týdne (proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, žloutence typu B, dětské obrně a haemophilu influenzae)

3. měsíce

Hexavakcína (2. dávka)

4. měsíce

Hexavakcína (3. dávka)

– např. Rotarix pneumokoky (1. dávka) hrazeno ze zdravotního pojištění – např. Synflorix pneumokoky (2. dávka) hrazeno ze zdravotního pojištění – např. Synflorix pneumokoky (3. dávka) hrazeno ze zdravotního pojištění – např. Synflorix pneumokoky (4. dávka) hrazeno ze zdravotního pojištění – např. Synflorix spalničky, zarděnky, příušnice + neštovice – Priorix Tetra

5 měsíců

11. – 15. měsíc

15 měsíců

rotaviry (2. dávka)

spalničky, zarděnky, příušnice (1. dávka)

87

(1. dávka) do 18. měsíce 21. až 25. měsíc

Hexavakcína (4. dávka) spalničky, zarděnky, příušnice + neštovice – Priorix Tetra (2. dávka)

spalničky, zarděnky, příušnice (2. dávka)

Možné je i nepovinné očkování, např. proti:  pneumokoku  žloutence typu A  klíšťové encefalitidě  neštovicím  chřipce

88

Pracovní list č. 7 1. Charakterizujte horečku u dítěte, jak poskytnete první pomoc: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 2. Vyjmenujte příčiny bolesti břicha u dětí: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 3. Co znamená, když má dítě moučnivku: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. 4. Jak byste ošetřili dítě, jestliže zjistíte, že má vši: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. 5. Popište příčiny zánětu průdušek u dítěte a první pomoc: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 6. Popište příčiny zápalu plic, jak poskytnete první pomoc u dítěte: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………….. 89

Pracovní list č. 8 1. Charakterizujte příznaky černého kašle, jak poskytnete první pomoc u dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Vyjmenujte příznaky planých neštovic u dítěte, jak poskytnete první pomoc u dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………….

3. Charakterizujte spálu: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. 4. Jaké jsou symptomy příušnic: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………

90

Pracovní list č. 9 1. Vyjmenujte stupně sluchového postižení u dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 2. Vysvětlete, co znamená pojem „prelingválně“: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 3. Vyjmenujte stupně zrakového postižení: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. 4. Jaká je léčba a péče o tělesně postižené: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Vysvětlete pojem mentální retardace a charakterizujte péči o mentálně retardované: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 6. Uveďte příklady nepovinného očkování: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. 91

3 Úrazy dětí 3.1 Zajištění dýchání, zajištění krevního oběhu, známky vdechnutí cizího tělesa, tonutí, otravy, dušení, bodnutí hmyzem Jak zachránit život dítěti!  zajištění průchodnosti dýchacích cest  zajištění dýchání  zajištění krevního oběhu Zajištění průchodnosti dýchacích cest  dítě přemístíme do bezpečí s minimálními změnami polohy, aby nedošlo ke zhoršení ranění, zkontrolujeme přítomnost vědomí hlasitou výzvou a jemným poklepem, např. na chodidlo, s dětmi s podezřením na zranění krční páteře za účelem zjištění vědomí nijak netřepeme  jestliže dítě reaguje na podnět, pohybuje se, zanechte ho v poloze, ve které jste ho nalezli, v žádném případě ho nepřemísťujte; pokud mu nehrozí nebezpečí, lze ošetřit zranění, např. krvácení, zavolejte lékařskou pomoc  jestliže dítě nereaguje, volejte ihned pomoc  uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti: pokud je to v původní poloze možné, dejte dítěti ruku na čelo a lehce a plynule mu zakloňte šíji, zároveň přiložte špičky prstů druhé ruky pod jeho bradu a pozvedněte ji, aby se uvolnily dýchací cesty, na krk pod bradou netlačte, protože by tak mohlo dojít k uzávěru dýchacích cest, pokud v poloze, ve které jste dítě nalezli, není možno provést uvolnění dýchacích cest, musíte dítě opatrně položit na záda, pak vykonáte manévr se záklonem hlavy a podzvednutím brady Zajištění dýchání  udržujte dýchací cesty volné a pozorujte, jestliže je dýchání dítěte vidět nebo slyšet, dejte svůj obličej k obličeji dítěte tak, že zároveň pozorujete jeho hrudník  pozorujte pohyby hrudníku  poslouchejte u nosu dítěte, jestli je dýchání slyšitelné  zjistěte, jestli na své tváři cítíte pohyb vzduchu z úst dítěte 92

 sledujte dýchání alespoň 10 sekund  jestliže dítě dýchá, dejte ho do stabilizované polohy na boku a kontrolujte v pravidelných intervalech jeho dýchání  jestliže dítě nedýchá, odstraňte všechny překážky v dýchacích cestách, prodýchněte dítě umělými vdechy až 5 krát tak, aby se hrudník při vdechu 2krát viditelně zvedl a poté zase klesl – tzn., aby 2 vdechy byly účinné Umělé dýchání u kojence:  zkontrolujte, jestli jsou uvolněny dýchací cesty, jestli je hlavička mírně zakloněna a čelist předsunuta  nadechněte se a sevřete svými rty ústa a nos kojence  jestliže u staršího kojence nemůžete svými rty sevřít a utěsnit ústa a nos zároveň, pokuste se uzavřít svými rty pouze ústa nebo nos a sevřít své rty natolik, aby zabránily unikání vzduchu  vdechujete vzduch pomalu, během 1 – 1, 5 sekundy, zároveň do nosu a úst dítěte, pozorujete zvedání hrudníku  udržujte hlavičku mírně zakloněnou s předsunutou čelistí a svá ústa oddálena, pozorujete, jestli hrudník opět klesá  celý cyklus opakujte až 5 krát, abyste docílili nejméně 2 účinných umělých vdechů, kdy se hrudník zvedá a klesá jako při dostatečném spontánním dýchání Umělé dýchání u dítěte staršího 1 roku  hlavičku má dítě v záklonu a dolní čelist mírně předsunutou  palcem a ukazovákem ruky, kterou máme danou na čele dítěte, stiskněte dítěti nos  lehce mu otevřete ústa, čelist necháte předsunutou  pozvolna vdechujete vzduch ze svých úst do plic dítěte, během 1 – 1, 5 sekundy, pozorujete, jestli se dítěti zvedá hrudník  hlavičku dítěte držíte zakloněnou a čelist předsunutou, oddálíte svá ústa od úst dítěte a pozorujete, jestli hrudník klesá do postavení před vdechem  celý cyklus opakujte až 5 krát, abyste docílili nejméně dvou účinných umělých vdechů, kdy dojde k takovým vzedmutí hrudníku, která by odpovídala dostatečnému samostatnému dýchání

93

Zajištění krevního oběhu U novorozenců – do 28 dnů od narození  stlačujete hrudník uprostřed hrudní kosti spojenými palci nebo dvěma prsty, ostatní prsty s dlaní mohou objímat hrudníček  hlavička je v neutrální poloze, není zakloněná, brada je však předsunutá, poměr stlačení a dýchání je 3: 1 – 3 stlačení, 1 vdech  dbáme na to, aby nedošlo k podchlazení Kojenci – stáří 28 až 365 dnů  na začátku 5 umělých vdechů, vdechujeme do nosu i úst, sledujeme, jestli se zvedá hrudník  následuje stlačení hrudníčku – poměr vdechů ke kompresím je 15 kompresí : 2 vdechy s frekvencí kompresí 100/min, v situaci jednoho zachránce, je poměr kompresí k vdechům 30 : 2 U dětí staršího 1 roku  resuscitace se zahajuje 2 umělými vdechy, u menších dětí dýcháme do úst a nosu zároveň, jestliže dýcháme jen do úst, při vdechu stiskneme měkkou část nosu, sledujeme, jestli se při vdechu zvedá hrudník  každý umělý vdech by měl trvat něco málo přes 1 sekundu, následuje 30 stlačení hrudníku, tj. zachránce položí dlaně – jednu nad druhou na střed hrudníku a stlačuje rukama napnutýma v loktech hrudní kosti, stlačení musí být směrem dolů, proti podložce a mělo by být několikacentimetrové – přibližně o jednu třetinu výše ležícího hrudníku, u dospělých 4 – 5 cm, u dětí záleží na velikosti  poměr stlačení hrudníku k umělým vdechů je 30 stlačení : 2 vdechy s frekvencí 100 stačení za minutu, jestliže jsou 2 zachránci, jeden stačuje hrudník, druhý dýchá

nepřímá srdeční masáž u kojenců

nepřímá srdeční masáž u větších dětí

94

Stabilizovaná poloha u dítěte  dítě položíte na bok, aby mu tekutina z úst mohla volně vytékat  položení by mělo být stabilní, paži blíže k zachránci uložíme do pravého úhlu k tělu, ohneme v lokti tak, aby dlaň směřovala vzhůru, druhá horní končetina se položí přes hrudník a hřbetem ruky se přidržuje u tváře, nohu od zachránce ohneme v koleni a tlakem na ni směrem k sobě, za stálého přidržování ruky a obličeje, dítě otočíme na bok, ohnutou nohu dáme do pravého uhlu v kyčli a v koleni a hlavu dáme do záklonu, u kojence stačí, aby ležel na boku, podepřen polštářem nebo přikrývkou  máme různě modifikované stabilizované polohy, ale důležité je, aby při ní nedocházelo ke stlačení hrudníku, které by mělo za následek ohrožení dýchání  dýchací cesty musí být při této poloze dobře dostupné

stabilizovaná poloha Vdechnutí cizího tělesa Dítě může vdechnout část potravy, hračky, ale také jiný další drobný předmět, dochází k tomu, že se dítě silně rozkašle a může se začít dusit. Známky vdechnutí cizího tělesa  záchvat kašle, dušení První pomoc  pokusit se dostat předmět z dýchacích cest a obnovit dýchání  jestliže je dítě schopno samo dýchat a je při vědomí, vyzveme ho ke kašli, pokud snaha o vykašlávání nestačí a dítě má poruchy dýchání, zahájíme aktivní postup Kojenec  vezměte dítě za kotníky, můžete si ho dát hrudí a břichem na své předloktí, snažte se, aby dítě bylo v poloze na bříšku s hlavou níže, než je jeho hrudník  udeřte dítě pětkrát prudce do středu zad mezi lopatkami

95

 zkontrolujte dutinu ústní, předmět, který v ústech nespatříte, nehledejte prsty, protože cizí těleso by se mohlo posunout hlouběji do dýchacích cest nebo by mohlo dojít k poranění dutiny ústní, jestliže údery do zad cizí těleso neuvolnily, pokračujte ve stlačování hrudníku  dítě otočte a položte na záda, opět tak, aby hlavička byla níže než hrudník  stlačte dvěma prsty pětkrát hrudní kost v její dolní části  zkontrolujte dutinu ústní, důkladně odstraňte všechna viditelná cizí tělesa  uvolněte dýchací cesty záklonem hlavičky a zvednutím bradičky nebo předsunutím dolní čelisti, překontrolujte, jestli dítě dýchá  jestliže dítě dýchá, uložte ho na bok, podepřete pokrývkou nebo polštářem za zády tak, aby byla poloha stabilní, zavolejte záchranou službu  pokud dítě nedýchá, zkuste 5 umělých vdechů, z nichž alespoň 2 budou mít efekt a povedou ke zvednutí a poklesu hrudníku, zavolejte záchranou službu  jestliže zůstávají dýchací cesty pro překážku nadále neprůchodné, zopakujte celý cyklus – 5krát úder mezi lopatky, 5krát stlačení hrudní kosti, kontrola dechu, popřípadě pokračujte v resuscitaci až do příjezdu záchranné služby Větší dítě  postup je podobný jako u kojence, přidává se stlačení nadbřišku  dítě dáte do polohy na břiše, s hlavou níž, než je hrudník, batole si můžete položit přes koleno, jednou rukou mu podpíráte hrudník  udeřte ho pětkrát do středu zad mezi lopatkami  jestliže se cizí těleso neuvolní, položte dítě na záda a stlačujte pětkrát hrudník  pak zkontrolujte dutinu ústní a odstraňte viditelná cizí tělesa  ke stlačení hrudníku přidejte stlačení nadbřišku, tzn. 5 prudkých stlačení směrem vzhůru proti bránici  pokud je dítě při vědomí, vykonejte manévr vsedě, poklekněte za dítě, také ho můžete posadit na židli, dítě se při manévru nachází v předklonu  jestliže je dítě v bezvědomí, položte ho na záda  dlaň jedné ruky je dána ve středu nadbřišku, s pomocí druhé ruky stlačíte dlaň nahoru a dozadu tak, abyste směřovali tlak do středu hrudníku  uvolněte dýchací cesty záklonem hlavy a zároveň zvednutím hlavičky nebo předsunutím dolní čelisti  pokud dítě dýchá a cizí těleso se podařilo odstranit z dýchacích cest, dejte ho na bok do stabilizované polohy a zavolejte lékařskou pomoc 96

 jestliže dítě nedýchá, pokuste se mu dát 5 umělých vdechů, pokud jsou dýchací cesty stále pro překážku neprůchodné, opakujte cykly – 5krát úder do zad, 5krát stlačení hrudníku, 5krát stlačení nadbřišku, kontrola dýchání a umělé vdechy, dokud se dýchací cesty neuvolní nebo dítě samo nedýchá, popř. až do příjezdu záchranné služby Tonutí Malé dítě, které neumí plavat, se může utopit i v mělké vodě. Dušení vniknutím vody do dýchacích cest vede k příčině tonutí, dojde k nedokysličení tkání, rozpadu červených krvinek, průniku vody do krevního oběhu a poruše plicních sklípků. První pomoc  dostat tonoucího co nejrychleji z vody  držet dítěti hlavičku níže než hrudník z důvodu snížení rizika vdechnutí vody nebo zvratků  položte dítě na záda, zjistěte, zda dýchá, jestliže ne, přikročte k resuscitaci  jestliže dítě samo dýchá, sundejte mu mokré oblečení a přikryjte suchou dekou nebo osuškou, dejte dítě do stabilizované polohy a pozorujte do příjezdu záchranné služby

Otravy První pomoc  pokud se dítě nachází v bezvědomí, zkontrolujte, jestli dýchá, jestliže nedýchá, zahájíte umělé dýchání dle pokynů k resuscitaci dítěte  dítě dáte do stabilizované polohy, pokud dítě zvrací, odeberte vzorek na rozbor  zajistěte zbylou toxickou látku, která otravu způsobila  jestliže dítě pozřelo saponáty, kyseliny, louhy nebo těkavé látky, např. benzin, zásadně nevyvolávejte zvracení, prevence – z dohledu a dosahu dětí by měly být odstraněny saponáty, prací prášky, přípravky na čištění odpadů, sporáků, grilů, odstraňovače vodního kamene, WC čističe, leštěnky na nábytek, oleje do aromatických lamp atd.  nikdy nezkoušejte požitou látku zneutralizovat, protože tepelná reakce by prohloubila už vzniklé poškození  dutinu ústní vypláchněte tekoucí vodou  vypití mléka nebo vody po požití kyseliny, louhu může částečně snížit riziko poleptání jícnu, ale protože k němu dojde většinou už v prvních okamžicích po požití, opatření

97

se často míjí účinkem, proto nemusíte dávat dítěti nic pít, mléko nemusí být vhodným prostředkem, protože některým jedovatým látkám usnadňuje vstřebání do těla  aplikování 3 – 10 tablet rozdrceného živočišného uhlí ve vodě má nezastupitelný účinek u otrav léky, houbami a rostlinami, v zásadě může napomáhat u každé otravy, výjimka platí u poleptání sliznice jícnu a dutiny ústní kyselinou nebo louhem  nedávejte dítěti nápoje s bublinkami  zkontrolujte, jestli není kromě dutiny ústní poleptána také kůže nebo oko, jestliže ano, omývejte postižené místo 15 – 20 minut tekoucí vlažnou pitnou vodou  ihned zavolejte lékaře Dušení Malé dítě se může udusit čímkoli, co mu ucpává obličej, ústa a nos. První pomoc  odstranit vše, co brání dítěti v dýchání  uvolnit dýchací cesty záklonem hlavy, zvednutím brady nebo předsunutím dolní čelisti  po dobu asi 10 sekund pozorujte, jestli dítě dýchá  jestliže nedýchá, položte dítě do stabilizované polohy a pozorujte do příjezdu záchranné služby Bodnutí hmyzem Bodnutí běžným hmyzem má za následek většinou pouze drobná poranění, která nejsou pro dítě nebezpečná. Známky bodnutí hmyzem  bolest v místě vpichu  zarudnutí  svědění  otoky První pomoc  při bodnutí včelou, sršněm se snažíme nejprve odstranit žihadlo z rány  přidržujte na místě bodnutí obklad namočený do ledové vody  pokud dítě bodne hmyz do úst, dejte mu napít něčeho studenéh nebo kostku ledu Poznámka: Jestliže má dítě alergii, může bodnutí včelou, vosou nebo sršněm, zvláště opakované, provázet těžká alergická reakce vedoucí až k anafylaktickému šoku. 98

3.2 Otřes mozku, zlomeniny, krevní výron, poranění kloubu, krvácení z nosu, druhy ran, popáleniny, oděrky, úraz elektrickým proudem Otřes mozku Zranění hlavičky je u dětí časté, převážně způsobí drobnou modřinu, bouli, ani malé tržné či řezné ranky nejsou výjimečné. K otřesu mozku dojde, když je náraz do hlavičky větší. Známky otřesu mozku  bolest hlavy, zvracení  silná únava, spavost, dítě si na úraz nebo na situaci nepamatuje První pomoc  zavezte dítě k lékařskému vyšetření  jestliže za se vám nedaří dítě probudit, teče mu z ucha krev, volejte záchrannou službu  pozor, při takovém poranění většinou bývá postižena i krční páteř!  pokud došlo k dopravní nehodě, lze se domnívat, že došlo k zranění krční páteře, pokuste se improvizovaně zafixovat hlavu Jak lze předejít zranění hlavy  nošením ochranných pomůcek – helmy  poutáním dítěte v autosedačce odpovídající věku, používat dětskou sedačku na kole  pokud je to možné, odstranit alespoň některé překážky a nástrahy

Zlomeniny První pomoc  odstraňte všechno, co by mohlo škrtit otékající končetinu  s poraněnou rukou nebo nohou moc nehýbejte, podložte ji a zafixujte v poloze, která je pro dítě co nejpohodlnější a co nejméně bolestivá  dítě odvezte na chirurgickou ambulanci, popřípadě zavolejte záchrannou službu Krevní výron Nahromadění krve ve tkáni v prostoru mimo krevní cévy, výron v hlubších tkáních spojený s otokem se nazývá hematom, v širším významu se jako hematomy označují i podlitiny, mohou silně natéct a být velmi bolestivé. Obvykle se uzdraví samy během 2 až 3 týdnů. V průběhu uzdravování podlitina mění barvy v důsledku odstraňování zbytků krve. Vzniká následkem silného tlaku nebo úderu v souvislosti s úrazy nebo v důsledku podkožního krvácení. 99

Poranění kloubu  podvrtnutí  vykloubení Možné příčiny:  pád  silný úder Příznaky poranění kloubu:  bolest postiženého kloubu  deformace kloubu  ztížení nebo nemožnost pohybu v kloubu  otok kloubu Zásady první pomoci:  postiženou končetinu udržujte nehybnou (fixujte obvazem v pohodlné poloze)  kloub chlaďte ledovým obkladem  končetinu udržujte ve zvýšené poloze, aby se snížil přívod krve  pokud příznaky neustoupí, vyhledejte ihned lékařskou pomoc Nepokoušejte se sami vrátit kloub do původní polohy!  může dojít k poškození kloubu  k poranění okolních struktur – vazů, svalů, nervů a cév Někdy je těžké rozlišit méně vážné poranění od zlomeniny  obě poranění mohou nastat současně  v případě pochyb ošetřujte jako zlomeninu – končetinu fixujte a vyhledejte lékaře Krvácení z nosu U dětí dochází ke krvácení z nosu při onemocnění horních dýchacích cest spojených s rýmou, když rýma ustupuje, dochází ke krvácení z nosu, příčinou může být i úraz hlavy a obličeje. První pomoc  nakloňte dítě nad mísu nebo lavor, stiskněte mu pevně nosní dírky k sobě, asi v trvání 10 minut, pokuste se, aby dítě krev nepolykalo, ale snažilo se ji vyplivovat  přiložte dítěti studený hadr, žínku na zátylek, popř. na určitou chvíli i na kořen nosu  po zastavení krvácení by dítě nemělo asi 3 hodiny smrkat, aby nedošlo znovu ke krvácení  nepodaří-li se krvácení zastavit, trvá déle než 30 minut, nebo nastalo po silném úderu do hlavy a z nosu vytéká vodnatá zakrvavělá tekutina, volejte ihned záchrannou službu 100

Druhy ran, oděrky, krvácení Za poranění nebo ránu považujeme porušení celistvosti povrchu těla, sliznice nebo orgánu. Dle toho dělíme rány na poranění vnější a vnitřní. Poranění vznikají:  mechanicky – bodné, řezné, sečné, tržné, tržně zhmožděné, střelné, pokousáním  vlivem teploty nebo zářením – popáleniny, opařeniny, omrzliny, oznobeniny  účinkem chemické látky – poleptání Odřeniny Jsou v dětství častou záležitostí a pokud se v nich nenacházejí nečistoty, případně infekce, obvykle postačí ošetření domácími prostředky, na rozdíl od silného krvácení, které vyžaduje rychlou reakci a často také odborné ošetření. První pomoc  umyjte si důkladně ruce  opláchněte zranění tekoucí vodou, nebo jemně otřete jeho okolí kouskem vaty namočeným do teplé vody, na každé další otření vezměte čistý kousek vaty  odstraňte všechny kamínky, nečistoty, předměty vražené do rány ale nevytahujte  poranění překryjte náplastí nebo obvazem, nedávejte na ně žádnou antiseptickou mast Krvácení První pomoc  silné krvácení se snažíme zastavit všemi dostupnými prostředky – tlakový obvaz, podvázání končetiny, přitlačení rukou  dítě dáme na záda, aby mělo nohy ve vyvýšené poloze, předejdeme tak rozvoji šoku  pokud je poraněná ruka, popřípadě noha, držte ji ve vyvýšené poloze, tím dojde ke zmenšení množství krve, která do ní proudí  zavolejte lékařskou pomoc

101

Popáleniny U dětí tepelná poranění nikdy nepodceňujeme, doma jsme schopni léčit pouze drobné popáleniny či opařeniny menší než dlaň dítěte, které způsobí začervenání kůže bez puchýřků a které se nevyskytují na krku a obličeji. První pomoc  jestliže má dítě oblečení prosáklé vroucí vodou, tukem, žíravinou, rychle, ale opatrně ho vysvlečete tak, aby se oblečení nedotklo zdravé kůže jinde na těle  popáleninu hned rychle a krátce ochladíte proudem studené vody  pokud je to možné, sterilně ji zakryjte a dítě odvezte k lékaři  někdy může dojít k rozvoji šoku, proto dítě neustále pozorujte, udržujte ho v teple, aby nedošlo k prochladnutí, při ztrátě vědomí postupujte dle pokynů k resuscitaci Hořící šaty na dítěti První pomoc  zastavte dítě, které v panice utíká, porazte ho na zem  uhaste oheň válením po zemi, vlněnou látkou, závěsem…  k hašení nikdy nepoužívejte prádlo obsahující nylon!  nesnažte se z dítěte svléct oblečení, abyste nezkomplikovali poranění kůže Popálení chemickými látkami První pomoc  oplachujte potřísněnou kůži několik minut tekoucí studenou vodou  chraňte sami sebe při oplachování zasaženého místa gumovými rukavicemi  pokud je to možné, zasažené místo sterilně zakryjte, dítě dopravte k lékaři Chemikálie v oku První pomoc  pokud dítě zasáhne nějaká chemikálie nebo žíravina (např. vápno, malta), oči hned důkladně vypláchněte proudem studené vody, při vyplachování dítěti jemně rozevírejte víčka, aby byl výplach co nejdokonalejší  pokud je zasaženo pouze jedno oko, nakloňte dítěti hlavu tak, aby poraněné oko bylo níže než zdravé a aby se chemikálie při výplachu nedostala do zdravého oka  zavažte, popřípadě zakryjte zasažené oko, dítě zavezte do nemocnice Popálení medúzou Známky popálení medúzou  silná, palčivá bolest  začervenání kůže v místě popálení 102

 problémy s dýcháním  mdloba První pomoc  očistěte kůži, pozor nedotýkat se jí!  pokud se vám zdá, že je dítě malátné, dejte ho do stabilizované polohy  zavolejte lékařskou pomoc  od bolestivého otoku pomůže antihistaminová mast, např. Fenistil gel Úraz elektrickým proudem První pomoc  zajistěte přerušení kontaktu mezi postiženým a elektrickým vodičem za využití dřevěné nebo jiné nevodící tyče, abyste nebyli sami zasaženi proudem, stoupněte si na izolační podložku – např. na gumovou rohožku  zjistěte, jestli postižený dýchá, pokud ne, postupujte dle pokynů k resuscitaci dětí  v místě vniknutí elektrického proudu do těla se mohou tvořit hluboké spáleniny, proto vždy vyhledejte lékařské ošetření

103

Pracovní list č. 10 1. Charakterizujte umělé dýchání u kojence: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 2. Charakterizujte umělé dýchání u dítěte staršího jednoho roku: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 3. Popište postup, jak byste položili dítě do tzv. „stabilizované polohy“: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. 4. Charakterizujte první pomoc při „tonutí“ dítěte: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Charakterizujte první pomoc při „dušení“: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 6. V jakých situacích u dítěte zásadně nevyvoláte zvracení: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………….

104

Pracovní list č. 11 1. Charakterizujte první pomoc při popáleninách dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Charakterizujte první pomoc při úrazu elektrickým proudem u dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

3. Charakterizujte první pomoc při napadení dítěte medúzou: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….

4. Charakterizujte první pomoc u dítěte při vniknutí chemikálie do oka: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………

105

Pracovní list č. 12 1. Charakterizujte první pomoc při otřesu mozku u dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Charakterizujte první pomoc při zlomeninách u dítěte: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

3. Charakterizujte první pomoc při krvácení z nosu: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….

4. Charakterizujte první pomoc při odřeninách dítěte: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Charakterizujte první pomoc při krvácení dítěte: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 106

4 Zdravotní péče v ČR 4.1 Základní

prvky

zdravotnického

systému,

základní

typy

zdravotnických systémů, modely financování zdravotní péče, organizace zdravotnických služeb Rozvoj komunitní zdravotní péče i komunitního ošetřovatelství se prolíná se zdravotní politikou státu, která zahrnuje souhrn politických aktivit ovlivňujících zdraví i kvalitu života osob, skupin a komunit. Zdravotní systém se ve své historii utvářel a vycházel z potřeb denního života a na základě vzniklých institucí zahrnujících zdravotní nebo charitativní péči a pomoc. Zdravotnický systém je odvětvím tvořícím zdravotnické služby, tvoří soustavu zdravotnických institucí a zároveň je subsystémem systému péče o zdraví. Základní prvky zdravotnického systému V novodobém zdravotnickém systému se nacházejí 3 propojené strany, tzv. elementární prvky: 1. pacient – příjemce péče 2. poskytovatel – lékaři a zdravotnická zařízení 3. plátce – ten, kdo finančně hradí provedenou zdravotní péči Základní typy zdravotnických systémů, modely financování zdravotní péče Zdravotnické systémy vyspělých zemí můžeme rozčlenit do 4 základních skupin: 1. liberálně-tržní zdravotnictví, které existuje převážně na dobrovolném pojištění – např. USA, do roku 1996 také Švýcarsko 2. povinné zákonné veřejné pojištění – např. Německo, Francie, Holandsko, Belgie, Rakousko, Japonsko, Korea, Švýcarsko, od roku 1992 Česká republika 3. státní zdravotnictví financované převážně z daní – např. Velká Británie, Kanada, Švédsko, Norsko, Finsko, Nový Zéland 4. smíšené zdravotnické systémy – např. Irsko, Chile Pro vlastní zajištění a fungování zdravotnického systému existuje několik hlavních modelů financování:

107

1. tržní model zdravotnictví Přednosti

Nedostatky

bohatá nabídka kvalitních zdravotnických služeb

nízká dostupnost kvalitní péče pro nemajetné nebo nezámožné občany

podporuje rozvoj nových medicínských technologií podporuje soutěživost mezi poskytovateli zdravotní péče -------------------------------------------------------------------------------------------------------

nedostatečná preventivní péče nedostatečná návaznost péče vysoké náklady na péči vysoký podíl nákladů na administrativu systému

2. povinné zákonné veřejné pojištění – veřejné zdravotnictví Přednosti vysoká dostupnost základní zdravotní péče pro všechny obyvatele dostatečně pestrá nabídka zdravotnických služeb vyhovující síť zdravotnických zařízení

celkem vyhovující návaznost služeb podpora primární zdravotní péče přiměřené náklady

Nedostatky část prostředků na svou činnost spotřebují zdravotní pojišťovny důraz je kladen na kurativní péči pojišťovny se mohou dostat z různých důvodů do finančních problémů, které se řeší na úkor poskytovatelů péče a klientů systém má značné administrativní náklady -----------------------------------------------------------------------------------------------

3. státní zdravotnictví – státní model zdravotnictví Přednosti dostatečná nabídka služeb podpora komplexní primární péče přiměřená pozornost návaznosti služeb podpora rozvoje nových medicínských technologií podpora efekvity při poskytování zdravotní péči přiměřené náklady péče

Nedostatky dlouhé čekací doby na některé výkony – neurgentní velké operace nedostatečná motivace obyvatel k péči o vlastní zdraví podpora nesoutěživého klimatu nedostatek zdrojů pro rozvoj v situaci ekonomické recese ---------------------------------------------------------------------------------------

108

4. systém státního zdravotnictví socialistického typu Přednosti všeobecná dostupnost základní zdravotnické péče prioritou je prevence návaznost péče

Nedostatky nízká výkonnost systému

racionální rozmístění sítě zdravotnických zařízení ------------------------------------------------------------------------------------------------

109

chronický nedostatek prostředků ekonomické brzdy v rozvoji medicínských technologií nedostatečná motivace obyvatel k péči o vlastní zdraví zcela nesoutěživé prostředí mezi poskytovateli péče nízké ekonomické ohodnocení práce lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků

Druhy úhrad a regulace v ČR Český pojištěnec má nárok na plnou zdravotní péči. Komplexní zdravotní péče je převážně péčí hrazenou ze zdravotního pojištění, v některých situacích se jedná o částečně hrazenou zdravotní péči. Zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění Převážná většina zdravotní péče, která je nabídnuta pojištěncům, je financována z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Do zákonem stanoveného rozsahu péče patří:  léčebná péče ambulantní a ústavní (včetně diagnostické péče, rehabilitace, péče o chronicky nemocné a péče o dárce tkání nebo orgánů související s jejich odběrem)  pohotovostní a záchranná služba  preventivní péče  dispenzární péče  odběr tkání nebo orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi (uchovávání, skladování, zpracování a vyšetření)  poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků  lázeňská péče a péče v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách  závodní preventivní péče  doprava nemocných a náhrada cestovních nákladů  doprava žijícího dárce do místa odběru a z tohoto místa do místa poskytnutí zdravotní péče související s odběrem a z tohoto místa a náhrada cestovních nákladů  doprava zemřelého dárce do místa odběru a z tohoto místa  doprava odebraných tkání a orgánů  posudková činnost  prohlídka zemřelého pojištěnce a pitva, včetně dopravy Regulační poplatky  pojištěnci se podílejí přímou platbou za každý den, ve kterém byla poskytována ústavní péče, komplexní lázeňská péče, ústavní péče v dětských odborných léčebnách a ozdravovnách – 100 Kč  za pohotovostní službu o víkendech a svátcích po celých 24 hodin a ve všední dny od 17:00 do 7:00 hod., dále za lékařskou službu první pomoci – 90 Kč 110

 30 Kč za návštěvu:  při které bylo provedeno klinické vyšetření u praktického lékaře (po dovršení 18 let věku)  u praktického lékaře pro děti a dorost (po dovršení 18 let do 19 let věku)  u ženského lékaře (po dovršení 18 let věku)  u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči včetně ambulancí lůžkových zdravotnických zařízení (po dovršení 18 let věku) (v pracovních dnech od 7:00 do 17:00 hodin s tím, že ordinační doba může být i delší než do 17:00 hodin, o čemž rozhoduje provozovatel zdravotnického zařízení, zda se jedná o ordinační dobu ambulance, nebo od 17:00 hodin již o ústavní pohotovostní službu, musí být zřejmé z označení ambulance)  u klinického psychologa, u klinického logopeda  za návštěvu u zubního lékaře (po dovršení 18 let věku)  za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti a dorost (po dovršení 18 let věku)  za recept, na jehož základě došlo k výdeji prvního z balení předepsaných hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely, bez ohledu na počet hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely a počet předepsaných balení Příslušné poplatky ve výši 30 Kč se nehradí, jedná-li se o:  preventivní prohlídku u dětí, dospělých ve stomatologii, v gynekologii, vyšetření a prohlídky prováděné v rámci opatření proti infekčním onemocněním, závodní preventivní péči  dispenzární péči poskytovanou těhotným ženám  hemodialýzu  laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, pokud není zároveň provedeno klinické vyšetření  vyšetření lékařem transfuzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně (resp. krvetvorných buněk)  děti do dovršení 18 let věku včetně tohoto dne, v případě, že je při návštěvě u lékaře provedeno klinické vyšetření nebo se jedná o návštěvní službu  případy, kdy lékař, psycholog nebo logoped neprovádí klinické vyšetření, ale jiné výkony podle Seznamu výkonů

111

 výdej zdravotnických prostředků předepsaných na poukaz  výdej léčivých přípravků předepsaných na recept, avšak nehrazených z veřejného zdravotního pojištění  výdej léčivých přípravků předepsaných na recept s uvedením „hradí pacient“  výdej léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis a pojištěnec je hradí plně  poskytování péče, která není hrazena z veřejného zdravotního pojištění Příslušné poplatky ve výši 100 Kč se nehradí, jedná-li se o:  ústavní péči o narozené dítě, a to ode dne porodu do dne propuštění ze zdravotnického zařízení ústavní péče Poznámka: Studenti mají k dispozici v příloze č. 1 Metodický pokyn pro zdravotnická zařízení, zařízení lékárenské péče a zdravotní pojišťovny k aplikaci novely zákona č. 48/1997 Sb., v oblasti regulačních poplatků a doplatků na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Organizace zdravotních služeb 1. role státu  oblast zdravotní situace a zdravotní péče – monitoring zdravotního stavu populace, vyhodnocování dat, minimální zdravotní péče garantovaná státem, dostupnost zdravotní péče, řešení krizových situací, hygienický dozor, pracovní prostředí, zdravotnická osvěta  oblast legislativy – zdravotní politika, legislativní rámec, role státní správy  oblast zdravotního pojištění – postavení pojišťoven, úhrady léčebných postupů, poměr mezi solidární a individuální částí pojistného, centrální registry, přerozdělování vybraného pojistného jako výraz solidarity  oblast lékové politiky – cenová politika, kontrola a schvalování léčiv, klinické zkoušení léků  částečně oblast vzdělávání a výzkumu – garance vzdělávání pracovníků, postgraduální vzdělání, podíl na financování a usměrňování výzkumu  mezinárodní vztahy – podpora mezinárodní spolupráce, kontakty s mezinárodními organizacemi

112

2. role krajů  koncipování a uplatňování krajské zdravotní politiky – nákup speciálních zdravotních služeb, zřízení a provozování speciálních zdravotnických zařízení, tvorba programů dotovaných regionem, registrace zdravotnických zařízení  monitoring a analýzy zdravotní situace v kraji 3. role obcí a měst  podpora a rozvoj komunitní péče  zřizovatelská funkce u svých nestátních zdravotnických zařízení  garance dostupnosti zdravotní péče v obci pro její obyvatele  organizace pohotovostních služeb na území obce

4.2 Veřejné zdravotní pojištění, formy zdravotní péče ze systémového hlediska, podpora zdraví a výchova ke zdraví Veřejné zdravotní pojištění Veřejné zdravotní pojištění v České republice je stanoveno zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění , a je povinné pro všechny občany, kteří mají trvalý pobyt na území ČR a nebo jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo na území ČR. Principem veřejného zdravotního pojištění je poskytnutí stejných podmínek k čerpání zdravotní péče pro všechny jedince bez ohledu na konkrétní výši odváděného pojistného. Plátci zdravotního pojištění jsou:  pojištěnci  zaměstnavatelé  stát Ze všeobecného zdravotního pojištění je plně anebo částečně financována diagnostická péče, léčebná péče ambulantní, ústavní péče včetně rehabilitace a péče o chronicky nemocné, prevence, léčiva a prostředky zdravotnické techniky, doprava nemocných a náhrada cestovních nákladů, lázeňská a zvláštní léčebná péče podle doporučení lékaře. V ČR je pojištění nemocenských dávek zajišťováno Ministerstvem práce a sociálních věcí a je odděleno od zdravotního pojištění, které je zajišťováno resortem zdravotnictví. Ve většině zemí EU je nemocenské a zdravotní pojištění sjednoceno v jedno tzv. nemocenské pojištění.

113

Převážná část poskytované zdravotní péče je v České republice hrazena ze zdrojů povinného zdravotního pojištění v rámci zdravotních pojišťoven. Příklady zdravotních pojišťoven v ČR  Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců, bank, pojišťoven a stavebnictví  Všeobecná zdravotní pojišťovna  Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky  Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky  Zaměstnanecká pojišťovna Škoda  zdravotní pojišťovna METAL - ALIANCE  Česká průmyslová zdravotní pojišťovna  Revírní bratrská pokladna Formy zdravotní péče ze systémového hlediska Zdravotnické instituce se dělí na primární, sekundární a terciární péči. Primární zdravotní péče Primární péče je zdravotně-sociální péče zajišťována zdravotníky. Je souborem činností zahrnující:  podporu zdraví  prevenci  léčení  rehabilitaci  ošetřování Primární péče by měla být všeobecně dostupná, kvalitní a odborná. Zaměřuje se na tyto oblasti:  podpora zdraví a program kontroly nemocí  preventivní zdravotní činnost  účelná a efektivní vyšetřovací a léčebná činnost  spolupráce s ostatními složkami zdravotní péče Poskytovatelé primární zdravotní péče v České republice jsou:  praktičtí lékaři pro dospělé  praktičtí lékaři pro děti a dorost  stomatologové  ambulantní gynekologové 114

 lékařské služby první pomoci  ostatní zdravotničtí pracovníci v komunitě  agentury komplexní domácí péče Sekundární zdravotní péče Je zaměřena na poskytování specializované zdravotní péče prostřednictvím zdravotnických institucí – jedná se převážně o nemocnice a specializované ambulance v nemocnicích nebo přímo v terénu prostřednictvím ambulantních specialistů – např. kardiologická ambulance. Terciární zdravotní péče Je zaměřena na vysoce specializovanou a komplexní zdravotní péči, lze sem zahrnout např. transplantační programy, onkologickou péči, kardiochirurgii. Tato péče je nejnákladnější. Rozdělení zdravotní péče 1. zdravotní péče dle rozsahu  plná zdravotní péče  nutná a neodkladná zdravotní péče 2. zdravotní péče dle úhrady ze zdravotního pojištění  zdravotní péče hrazená  zdravotní péče nehrazená  zdravotní péče částečně hrazená – spoluúčast pojištěnce 3. ambulantní péče  primární zdravotní péče  specializovaná ambulantní zdravotní péče  zvláštní ambulantní péče 4. některé zvláštní druhy zdravotní péče  pohotovostní a záchranná služba  preventivní péče  dispenzární péče  závodní preventivní péče 5. ústavní péče 6. zdravotní péče v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách 7. lázeňská péče  komplexní lázeňská péče  příspěvková lázeňská péče  lázeňská péče hrazená samoplátcem 115

Podpora zdraví a výchova ke zdraví Proč vychovávat ke zdraví? Aby jedinec mohl uspokojovat své životní potřeby a cíle, je důležité, aby byl zdravý a vzdělaný. Zdraví je nejcennější hodnotou, kterou může osoba disponovat. Pokud je jedinec zdravý, má vyšší předpoklady ke štěstí a k úspěchu. Jestliže je jedinec zdravý, bude mít větší šanci uskutečňovat to, po čem v životě touží. Zdraví však není hodnota samozřejmá a jeho kvalita je proměnlivá, závislá na čase a podmínkách, ve kterých žijeme. Proto je tak důležité vést děti k zodpovědnosti za zdraví své i ostatních. Ne pouze výchovou samotnou, ale osobním příkladem a vzděláváním dětí ve zdravých podmínkách můžeme zvýšit šance dětí na zdravý život, který žijí nyní a budou žít v dospělosti. Výchova ke zdraví je zahrnuta do školního kurikula a lze očekávat, že svou kvalitativní úrovní přesáhne možnosti výchovy v rodině. Zodpovědný postoj ke zdraví Řadě zdravotních rizik se nedá spolehlivě vyhnout, může se jednat o genetické dispozice, nepříznivé sociální podmínky aj., přesto způsobem života, jaký žijeme, můžeme některá rizika vedoucí k onemocnění omezit, snížit, popřípadě potlačit, nebo naopak některá rizika zvýšit. Nejúčinnějším a zároveň nejlevnějším opatřením je předcházet rizikům výchovou k zodpovědnosti za zdraví, výchovou ke zdravému životnímu stylu a výchovou k předcházení rizikovému chování. S dobrým vztahem ke svému zdraví se člověk bohužel nerodí, ale vytváří si ho během života tím, jak si je schopen uvědomit rozdíly mezi zdravím a nemocí a zhodnotit výhody zdraví oproti nevýhodám nemoci. Čím dříve člověk tuto souvislost pochopí, tím je šance na život prožitý ve zdraví vyšší! Podpora a ochrana veřejného zdraví je zakotvena v Zákoně o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. Podpora zdraví se týká celé společnosti. Na zdraví lidí má pozitivní, ale i negativní vliv celá řada faktorů, podle WHO se jedná o faktory sociální, biologické a ekonomické. Cesta ke zdraví vyžaduje účast celé společnosti, všech odvětví, všech úrovní veřejné správy na zlepšení zdraví celé populace a zahrnuje i boj proti chudobě. Např. potravinářský průmysl může kvalitou vyrobených potravin ovlivnit zdraví lidí, snížit obezitu apod. Spolupráce jednotlivých resortů na podpoře zdraví se v posledních letech zlepšuje. Příkladem je resort školství a strategie podpory zdraví do škol, resort dopravy a cyklistická strategie, resort zemědělství a spolupráce s potravinářskou komorou a jistě další.

116

Na co se podpora zdraví zaměřuje? Obecný přístup:  přístup ke zdraví (snížení nerovností, všichni stejná práva na ochranu a péči o zdraví)  zdravé životní prostředí  zdravé chování a podpora zvládání zdravotních problémů  edukace veřejnosti a výchova ke zdraví Konkrétní přístup:  pomoc lidem usnadňující jim správnou volbu zdravého životního stylu  pomoc politikům a organizátorům usnadňující jim přijmout taková rozhodnutí, která vedou ke zdraví  usilovat o růst zájmu lidí o zdraví  posílení odpovědnosti za zvládání zdravotních problémů a o rozšíření podílu veřejnosti na zdravotní péči Partneři v podpoře zdraví  národní síť zdravých měst  krajské úřady  nestátní neziskové organizace  školy – mateřské, základní, střední, vysoké  podniky  pojišťovny  obce Meziresortní spolupráce Politické dokumenty v podpoře zdraví:  Ottawská charta 1986  Zdraví pro všechny v 21. století – Evropská zdravotní politika ( 1999)  zdravotní politika EU  Národní program zdraví (1995)  Akční plán zdraví a životního prostředí České republiky (1998)  zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví (2002)

117

4.3 Problematika potřeby a spotřeby zdravotně sociální péče ve stáří, péče o děti, komunita, komunitní péče, funkce, struktura, činnost WHO, Zdraví pro všechny ve 21. století, systém sociálního zabezpečení Problematika potřeby a spotřeby zdravotně sociální péče ve stáří Potřeba zdravotní péče bude nadále aktuální, protože vzrůstá nemocnost osob vyššího věku. Konstatuje se, že využívání zdravotní péče ve vyšším a pokročilém věku bude daleko vyšší než je v současné době. S potřebou souvisí spotřeba zdravotní péče, kterou bude ovlivňovat řada faktorů, jedná se např. o aktuální zdravotní stav, závažnost a pokročilost onemocnění, faktory osobní, psychologické, sociální atd. Hlavním cílem bude snaha poskytovat kvalitní zdravotnické a sociální služby. Tato kvalita se bude odrážet a záviset na stupni a stabilitě politického a především ekonomického vývoje v zemi, na úrovni vědecko-technického pokroku atd. V 90. letech 20. století byly přijaty mnohé dokumenty a existuje řada projektů, které svou náplní ovlivňují i problematiku seniorů v ČR. Takovým dokumentem je především Národní program obnovy a podpory zdraví a Národní program přípravy na stárnutí. Důraz musí být kladen hlavně na prevenci a odstranění diskriminace seniorů. Národní program přípravy na stárnutí vytyčuje základní principy a práva zmapované do 10 oblastí:  etické principy  přirozené sociální prostředí  pracovní aktivity  hmotné zabezpečení  zdravý životní styl  zdravotní péče  kvalita života  komplexní služby  společenské aktivity, vzdělávání  bydlení seniorů Nejdůležitějším mezinárodním dokumentem v současné době je Zdraví pro všechny, Zdraví 21 – zdraví do 21. století, ve vztahu k seniorům cíl 5, Zdravé stárnutí. Je zde definováno, že do roku 2020 by měli mít lidé nad 65 let možnost zcela využít svůj zdravotní potenciál a aktivně se spolupodílet na životě společnosti. 118

Pod pojmem zdravé stáří se myslí zajištění sociálních, pracovních a vzdělávacích příležitostí, přiměřená fyzická aktivita, uspokojování potřeb a tužeb seniorů ve vztahu k bydlení, příjmu a zajištění dalších vlivů, které směřují k jejich soběstačnosti, především nezávislosti na druhých, ke snižování výskytu nemocí a úrazů, integrovaný přístup podpory zdraví, prevence nemocí, klinická léčba a rehabilitace. Snahou je, aby většina seniorů byla schopna žít ve vlastní domácnosti, v případě potřeby s využitím profesionální sociální pomoci a zdravotní péče. Předpokladem je, že už v roce 2020 bude v ČR třetina dospělého obyvatelstva ve věku nad 60 let. V rámci stárnutí populace tak budou kladeny vyšší požadavky na zdravotnickou péči a sociální služby. Hlavní trendy rozvoje ústavní sociální péče o seniory v ČR  stárnutí populace bude ovlivňovat rozvoj lékařské vědy, ekologie, životního stylu, charakteru práce atd.  zvyšuje se trend atomizace rodin, usilování o soběstačnost a nezávislost  rozvoj příjmové diferenciace jedinců – kromě tradičních zdrojů příjmů budou nabývat i příjmy z majetku, výnosy z kapitálů, podnikání, pojistných smluv  otevření české společnosti světu – pozor, nelze přejmout model jiného státu a aplikovat ho do našich podmínek, aniž by se předtím nemyslelo na mentalitu obyvatel  vznik nových forem služeb bude vycházet z konkrétních potřeb občanů  garanci za poskytování sociálních služeb, především se jedná o ústavní péči, musí prozatím vlastnit stát – kraj, obec (velice finančně náročné), i když existuje celá řada nestátních subjektů, které jsou státem podporovány  formou finanční spoluúčasti státu posilovat funkci rodiny  preferovat formy sociálních služeb, jejichž snahou je zachovat potřebného člověka co nejdéle v jeho domácím prostředí  propojení zdravotních a sociálních služeb  zvyšování podílu klienta a zřizovatelů ústavů na úhradě na sociální služby  na poskytování sociálních služeb ekonomicky více zapojit obce a postupně na ně přenést garanci za terénní a vybrané ústavní sociální služby  snižovat podíl státu na provozních nákladech sociálních služeb  postupně změnit systém dotování provozních nákladů ze strany státu – tzn. přejít od současného pojetí dotace na lůžko na dotaci na sociální službu  nová zařízení sociální péče budou fungovat jako otevřená střediska sociálních služeb

119

 finančně podpořit a vytvořit moderní síť ústavů sociální péče a orientovat se na vyrovnávání nerovností ve vybavenosti jednotlivých regionů základními informacemi sociálních služeb Péče o děti Pediatrie je základní lékařský obor zabývající se péčí o zdraví kojenců, dětí a mladistvých. Pediatrie se zaměřuje na:  prevenci  diagnostiku  léčení  rehabilitaci  psychologickou a výchovnou péči  prostředí, ve kterém dítě a dospívající žije  sociálně právní ochrannou normu  vlivy, které vývoj pozitivně ovlivňují a naopak tento vývoj narušují Historie pediatrie  Pediatrie se začala jako obor vyvíjet především od konce 18. století, je to obor, který vznikal v lůně interny, porodnictví, veřejného zdravotnictví a dalších oborů. Lze připomenout některé významné momenty – např. zavedení vakcinace – očkování proti neštovicím Edwardem Jennerem, v roce 1847 vysvětlil Ignaz Semmelweis původ horečky omladnic, při které umíraly matky s dětmi, v roce 1852 vznikla první dětská nemocnice West v Londýně, v roce 1865 Johann Gregor Mendel vyložil zákony dědičnosti, Louis Pasteur zavedl pasterizaci, připravil vakcíny proti vzteklině a bourci morušovému, v roce 1882 objevil Robert Koch původce TBC, 1901 Karl Landsteiner a nezávisle Jan Jánský objevili krevní skupiny, v roce 1913 Casimir Funk definuje vitaminy, v roce 1921 Alexander Fleming objevuje penicilin, 1835 byl definován primitivní inkubátor. Českou pediatrii ovlivnila především německá škola, v roce 1918 vzniká Masarykova liga proti TBC v Čechách a v roce 1924 se zavádí kalmetizace, ve 30. letech vznikají první dětské kliniky v Praze na Karlově, v roce 1945 vzniká v Českých Budějovicích dětské oddělení.  Největší rozmach pediatrie u nás nastává po 2. světové válce, hlavním tématem poválečné pediatrie byla vysoká úmrtnost kojenců, zvláště na základě poruch výživy. V prvním období (50. léta) byla pediatrie ovlivněna zahájením systému umělé výživy,

120

v 70. letech vzniká „prolaktační program“ spojený se znovuzavedením systému „roaming in“, v 50. letech také se rozšiřují dětské poradny s preventivním zaměřením.  Druhé období (60. léta) dochází ke zdokonalování prevence, zejména sekundární, včetně zavedení odborných ordinací, jejichž doménou byly především chronicky nemocné děti, např. s onemocněním srdce, ledvin, zdokonalovala se preventivní péče včetně očkování a diagnostika luxace kyčlí a její léčení.  Třetí období (70. léta) česká pediatrie zaostává v rozvoji intenzivní péče zejména pro patologické novorozence a později i pro větší děti. V této etapě se opět rozvíjel prolaktační program a systém ošetřování „roaming in“, vzniká samostatný obor dorostového lékařství, velkým úspěchem bylo vymýcení dětské obrny vakcinací.  Čtvrté období (80. a 90. léta) dochází k vzestupu sociální pediatrie, prohloubila se péče o patologické novorozence a snížila se novorozenecká úmrtnost, dochází k rozvoji péče o větší děti. Ve 2. polovině 90. let dochází k nástupu užívání drog u dětí a mladistvých a s tím související přenos pohlavně přenosných chorob, roste potřeba linek důvěry a dalších sociálních dětských zařízeních, krizových center. Dále se rozšiřují aktivity zaměřené na prevenci úrazů a otrav dětí, v 90. letech vznikají první nemocnice, tzv. „baby friendly hospital“ – tj. že nemocnice přijímají podmínky prolaktačního systému a učí matky jak kojit.  Páté období (začátek protidrogová

21. století) se pediatrie zabývá problematikou sociální –

prevence,

prevence

úrazů,

problematika

rizikového

chování

dospívajících dětí. Pozornost je také zaměřena na intenzivní péči o děti a dorost a speciálně pedagogickou problematiku, důraz je kladen na preventivní vyšetření související s problematikou životního stylu – výživa, alergie, defekty imunity atd. Organizace pediatrické péče v ČR Pediatrická péče je zajišťována formou péče ambulantní a ústavní. 1. Ambulantní péče a) Primární péče je zdravotně-sociální péče, která je zajišťována profesionály – praktickým lékařem pro děti a dorost a dětskou sestrou. Zde dochází k prvnímu kontaktu dítěte se zdravotnickým systémem, péče je zaměřena na oblast podpory zdraví, prevence, diagnostiky, léčení, rehabilitace a ošetřování, praktický lékař se stará o děti do 19 let života, zajišťuje komplexní pediatrickou péči jak ve zdraví, tak nemoci, tj. preventivní a kurativní péči.

121

b) Specializovaná péče je vykonávána v samostatných specializačních zařízeních pediatrem s příslušnou kvalifikací, např. dětský kardiolog. c) Zvláštní pediatrická péče je prováděna ve stacionářích, kojeneckých ústavech nebo dětských domovech pro děti do 3 let, v dětských odborných léčebnách, ozdravovnách, sanatoriích, lázeňských a dětských centrech. 2. Nemocniční péče a) Lůžková pediatrická péče se skládá ze sítí dětských oddělení, která jsou součástí různých typů nemocnic. Dětská oddělení zajišťují ambulantní, základní, ale i specializovanou diagnostickou a léčebnou péči dětem do 19 let, součástí je i preventivní opatření. Dětská oddělení nemocnic se převážně skládají z oddělení kojenců a batolat, oddělení větších dětí a novorozenců, součástí těchto oddělení jsou

odborné

poradny,

např.

neurologie,

revmatologie,

kardiologie,

gastroenterologie, endokrinologie a další. b) Oddělení krajských nemocnic – zajišťují kromě péče i další konsiliární a specializované služby, např. kardiologické, alergologické, psychiatrické, v krajských nemocnicích se nachází také intenzivní a resuscitační péče. c) Lůžková oddělení fakultních nemocnic mají kromě péče v rozsahu krajských nemocnic i péči v rámci nadregionálních nebo celorepublikových center, např. transplantace, onkologie. d) Síť lůžkových zdravotnických zařízení pro děti a dorost doplňují také odborné léčebné ústavy, lázeňská léčba, sanatoria, ozdravovny, kojenecké ústavy a dětská centra. Ošetřovatelský proces v pediatrii Posuzování dětského pacienta Sestra sbírá anamnestická data, ověřuje a třídí údaje o zdravotním stavu dítěte, mapuje rodinu a prostředí, ve kterém dítě žije. Zdroje údajů  pacient – s ohledem na věk dítěte i rodiče či jiné pečující osoby  zdravotničtí pracovníci – sestry, sociální pracovnice, lékaři, fyzioterapeuti, nutriční terapeuti, psycholog, logoped  zdravotní záznamy – např. ošetřovatelsko-překladová zpráva, ambulantní karta  výsledky vyšetření – např. hmotnost, BMI  literatura – ošetřovatelská lit., metodické pokyny, hodnoticí škály, percentilové grafy 122

Shromažďování údajů  pozorováním – sestra pozoruje dítě při činnostech, pozoruje klinické symptomy u dítěte – bolest, namáhavé dýchání  rozhovorem – sestra cíleně identifikuje problémy, vyhodnocuje změny, poskytuje informace v rámci své kompetence  fyzikálním vyšetřením – komplexní prohlídka dítěte poskytne řadu informací, např. že dítě není týráno atd. Při posuzování dětského pacienta je důležité:  systematický sběr údajů o dítěti – ošetřovatelská anamnéza  ošetřovatelská diagnostika – u dítěte rozlišujeme aktuální a potencionální problémy  plánování ošetřovatelské péče – zde se stanovují priority v péči o dětského pacienta, cíle a měřitelná kritéria  realizace ošetřovatelské péče – začíná realizace činnosti, která se naplánovala  hodnocení ošetřovatelské péče – zde zjišťujeme, zda jsme dosáhli vytyčeného cíle Komunita a komunitní péče Komunita představuje systém jedinců, kteří žijí v určitém vymezeném prostoru, dělají každodenní aktivity a většinou tvoří autonomní jednotku. V této komunitě neplatí vztahy nadřazenosti ani podřazenosti. Světová zdravotnická organizace definuje komunitu jako sociální skupinu, která je určována geografickými hranicemi nebo která má společné hodnoty a zájmy. Osoby se navzájem znají a zároveň ovlivňují, vše se děje uvnitř sociálních struktur a projevuje se normami, hodnotami a sociálními institucemi. Komunita má své určité znaky – tzv. pocit komunitní sounáležitosti. Cílem komunity je plánovat a dosahovat stanovených cílů, které jsou založeny na prospěchu celé komunity. Nejrozšířenější je komunita ekologická, kde se jednotliví členové nacházejí na společně sociálně vymezeném fyzickém prostoru. Také je kladen důraz na rozvíjení individuálních schopností jedince. Základní typologie komunity podle Bluma  komunita tváří v tvář  komunita dle zájmů  komunita dle okolí  komunita se schopností identifikovat potřeby  komunita se speciálními zájmy 123

 komunita se schopností změn  komunita s akceschopností  komunita podle soudního rozhodnutí  komunita s ekologickými problémy  komunita podle soudního rozhodnutí Většina autorů staví na třech společných prvcích komunity:  lidé – členové komunity nebo obyvatelé  místo – geografické nebo časové určení  funkce – cíle a aktivity komunity Cílem komunitní práce je občanská výpomoc a svépomoc v souladu s různými formami státních nebo místních programů. Komunitní práce má ve světovém měřítku více než šedesátiletou historii. U nás je prosazování práce v komunitě velice obtížné z několika hledisek, např. z důvodu degradace organizovaných svépomocných činností v minulém režimu, dále pro neustálenost státní a místní správy a s tím spojenou proměnlivostí zákonodárných a správních opatření včetně nejistého financování zvláště sociálních služeb a také nedostatečná koordinace institucí a nedostatečná informovanost ze strany veřejnosti. V ČR se začala rozvíjet zdravotní a sociální práce v komunitě až v 90. letech 20. století. Komunitní péče Komunitní péče zahrnuje komplex zdravotních, sociálních a ostatních služeb, které jsou poskytovány nemocným i zdravým jedincům, rodinám a skupinám v rámci komunity. Výčet těchto služeb doplňuje primární péči a dá se říci, že jsou určitou alternativou specializované a institucionální péče poskytovanou v regionálních oblastech. Hlavním cílem je poskytovat péči v domácím prostředí, zajistit co nejdelší setrvání v komunitě, a to i při zdravotním handicapu, závislosti atd. Komunitní péče je založena na propojování veřejných zdrojů, ale i zdrojů jednotlivce, na participaci všech zainteresovaných – klient, rodina, komunita, profesionálové, poskytovatelé, zřizovatelé, obec. Komunitní péče vnáší holistický a integrovaný přístup do péče o nemocné i zdravé. Komunitní péče se opírá o 2 základní faktory – existenci rodin a existenci komunit, sem zahrneme poskytování fyzických, psychologických, paliativních a duchovních služeb. Rodiny jsou hlavní a základní složkou spolupráce celého týmu komunitní péče, který je tvořen nemocnými nebo postiženými, rodinnými pečovateli, komunitními zdravotnickými a sociálními pracovníky a dobrovolníky z komunity. Převážnou částí

124

primárních zdravotnických služeb poskytovaných v rámci komunitní péče jsou služby a aktivity ošetřovatelské péče. Mezi hlavní trendy, které mají v posledních letech na rozvoj komunitní a domácí péče vliv, můžeme zahrnout:  globální stárnutí populace  měnící se rodinné struktury – např. rození méně dětí, neúplné rodiny, stěhování  „postmoderní společnost“ – emancipace žen, individualismus, vyšší zaměstnanost žen, narůst rozvodů, nukleární rodiny, jednočlenné domácnosti  technika v terénní péči – telemedicína, telenursing a telematika pro řízení zdravotnických služeb a výzkumu v terénu, např. management bolesti, infuzní terapie, parenterální výživa, signalizační systémy v domácí péči  informovaný příjemce zdravotní péče – klienti jsou lépe informováni, jsou si vědomi svých práv, vyžadují větší účast na péči, přiklánějí se také k přírodní terapii a alternativní péči Zdravotní péče se bude stále více zabývat komunitami a klienty s dlouhodobými chronickými chorobami – narůst spotřeby domácí a komunitní péče. Obecné principy komunitní péče Komunitní péče je zaměřována na poskytování služeb a podpory občanům na správné úrovni, ve správné podobě a ve správném čase tak, aby jedinec dosáhl co největší úrovně nezávislosti. Komunitní péče přesahuje rozdělení na péči zdravotní a péči sociální. Komunity by měly zajistit:  dostatečné podmínky pro bydlení zdravých a nemocných občanů i občanů s tělesným a mentálním postižením  dostupnost zdravotních a sociálních služeb klientům  pro nemocné a nesoběstačné systém domácích služeb – pomoc a ošetřovatelskou péči v domácnosti, rehabilitaci, sociální práci, respitní péči, zajištění kompenzačních pomůcek, nouzové volání a signalizaci, podporu pečujících rodin, osobní asistenci, popřípadě možnost umístění krátkodobé nebo dlouhodobé péče mimo domácnost Tyto služby by měly být zajištěny za pomoci rodin, občanů a poskytovatelů péče ve spolupráci s ostatními komunitami.

125

Obecné principy komunitní péče – dle Vostřákové  čtyřiadvacetihodinová dostupnost základní pomoci včetně krizové intervence  snadná dostupnost zdravotních a sociálních služeb  rychlé předávání klienta odpovídajícím službám  návaznost péče – propojení zdravotní a sociální, ústavní a komunitní péče  multidisciplinární spolupráce a koordinace činností poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb  možnost výběru služeb  diskrétnost  individuální přístup  účelnost nákladů pro vytvoření a udržení komunitního systému Komunitní plánování Komunitní plánování je proces zjišťování potřeb členů v komunitě. Cílem je najít vhodná řešení, která nejlépe odpovídají místním podmínkám a potřebám, a na podkladě toho vytvářet fungující systém zdravotních a sociálních služeb. Tento cíl spočívá ve spolupráci a zapojení uživatelů služeb, jejich poskytovatelů a zadavatelů. Komunitní plánování je založeno na těchto jednotlivých fázích: 1. vyhledávání skupin, může se jednat o tyto klienty:  v sociální krizi po cévní mozkové příhodě  umírající  s toxikomanií  s chronickým degenerativním onemocněním  s tělesným a duševním postižením  se smyslovými poruchami  s následky těžkých úrazů  dementní  k doléčení po operacích 2. určení věkové struktury a stanovení potřeb – kolik klientů a v jakých věkových horizontech vyžaduje pomoc k zabezpečení relativní nezávislosti 3. zhodnocení stávajících služeb a možností – zmapování stávajících služeb v komunitě:  zdravotní: formy služeb, jejich struktura a návaznost na veřejné zdravotní pojištění, počet lékařů v ambulantní primární péči, jejich odbornost, počet 126

specialistů, pohotovostní služby, lékárenské služby, přednemocniční neodkladná péče, ordinace pro léčbu toxikomanií, agentury domácí péče, dopravní zdravotní služba, stacionáře zdravotní péče  sociální: denní stacionáře, centra denních služeb, osobní asistence, pečovatelská služba, azylové domy, chráněné bydlení, poradny aj.  další

nestátní

subjekty:

svépomocná občanská sdružení,

církevní

organizace, poradenské služby pro občany se zdravotním postižením, edukační aktivity ke zlepšení zdravotního stavu, dobrovolnické aktivity, kluby důchodců aj. 4. posouzení situace a stanovení společné koncepce – multidisciplinární tým, který je složen ze zástupců komunity, obce, poskytovatele služeb a zástupců příjemců, kteří plánují, jaké služby jsou potřebné; na základě plánu sociálně zdravotních služeb zajišťuje dohody se všemi participujícími na financování služeb pro vybudování nového komplexního systému Funkce, struktura a činnost WHO Světová zdravotnická organizace je řídícím orgánem pro mezinárodní spolupráci v oblasti péče o zdraví. Tato organizace vznikla 7. dubna 1948 v New Yorku. Hlavním cílem WHO je snaha o dosažení co nejvyšší úrovně zdraví pro všechny jedince na celém světě. Zodpovědnost za plnění dílčích úkolů mají vlády jednotlivých států. Snahou WHO je pomáhat všem vládám zajistit odpovědnost za zdraví občanů, posilovat účast všech resortů na plnění zdravotních programů, snahou je také zvyšovat spoluúčast veřejnosti na péči o zdraví. 4 hlavní funkce WHO  nabízet celosvětové poradenství v oblasti zdravotnictví  ustanovovat globální standardy pro zdraví  spolupracovat s vládami při rozvoji národních zdravotních programů  rozvíjet a šířit vhodné zdravotnické technologie, informace a standardy Struktura WHO a hlavní orgány  Světové zdravotnické shromáždění – je nejvyšší orgán – setkává se každoročně, sídlo je v Ženevě, jeho hlavní funkcí je schvalovat programový rozpočet, řeší klíčové otázky politiky WHO  výkonný výbor – schází se dvakrát ročně, má 32 zvolených členů, hlavní činností je uvádět do praxe rozhodnutí a politiku shromáždění a koordinovat činnost WHO

127

 sekretariát – tvoří ho asi 3800 zdravotnických a dalších odborníků v jednotlivých zemích a generální ředitel, členové sekretariátu pracují v 6 úřadovnách v 6 státech WHO uskutečňuje nepravidelná shromáždění a konference, na kterých jsou vymezeny hlavní priority zaměřené na celosvětovou zdravotní politiku a vyhlašovány strategické zdravotní programy. Aktuální úkoly WHO:  boj proti infekčním chorobám  odborná pomoc vládám  materiální technická pomoc  podpora výzkumu zdravotnické problematiky  výchova a vysílání odborníků do potřebných oblastí  pomoc při výchově zdravotnických pracovníků  pořádání odborných konferencí a zasedání  monitorování epidemiologické situace  definování mezinárodního názvosloví  péče o matku a dítě  péče o životní prostředí  zdravotní výchova obyvatelstva  zajišťování stipendií a školení zdravotnických pracovníků  publikační činnost Zdraví pro všechny v 21. století V rámci aktuálního strategického programu, přijatého světovým společenstvím v květnu 1998, WHO realizuje vizi Zdraví pro všechny, kterou zahájila konference v Alma-Atě. Byly určeny globální priority a 10 cílů pro první dvě desetiletí jednadvacátého století, jejich úkolem je dosažení a udržení nejvyšší možné úrovně zdraví během jejich života. Program WHO pro evropský region Zdraví 21 tvoří čtyři základní součásti, které jsou dány obecně pro Evropu. Jednotlivé státy se jej snaží implementovat na své podmínky dle místní situace a svých možností, definují konkrétní úkoly včetně zodpovědnosti za jejich plnění, volí aplikační metody, stanovují administrativní a organizační záležitosti realizace programu. Struktura programu Zdraví 21 1. jeden stálý záměr – snaha o to, aby všichni dosáhli plného zdravotního potenciálu 2. dva hlavní cíle pro zlepšení zdraví  ochrana a rozvoj zdraví lidí po celý jejich život 128

 snížení incidence hlavních nemocí a úrazů 3. tři etické hodnoty programu  zdraví jako základní lidské právo  ekvita – spravedlnost ve zdraví a solidarita mezi jednotlivými zeměmi a skupinami lidí uvnitř jednotlivých zemích  spoluúčast a odpovědnost jednotlivců, skupin, společenství a institucí, organizací a resortů za rozvoj zdraví 4. čtyři základní postupy pro realizaci programu s využitím vědeckých, ekonomických, sociálních a politických podmínek  meziresortní strategie – postihuje determinanty zdraví a bere v potaz zdravotní, ekonomické, sociální, kulturní a ostatní okolnosti a hodnotí zdravotní dopad přijatých opatření  příprava a realizace programů zaměřených na zdravotní výsledky a důsledky hodnocení investic do zdraví z hlediska jejich přínosu  integrovaná základní zdravotní péče zaměřená na rodinu a celé společenství a podporovaná nemocničním systémem  participační zdravotní rozvoj – rozvíjet účast všech, kteří mohou nějakým způsoben přispět ke zdraví lidí, smyslem je posílit společné rozhodování, realizaci a odpovědnost Zaměření 21 cílů pro 21. století 1. solidarita ve zdraví v evropském regionu 2. spravedlnost ve zdraví 3. zdravý start do života 4. zdraví mladých 5. zdravé stárnutí 6. zlepšení duševního zdraví 7. snížení výskytu infekčních onemocnění 8. snížení výskytu neinfekčních onemocnění 9. snížení výskytu poranění způsobených násilím a úrazy 10. zdravé a bezpečné přírodní prostředí 11. zdravější životní styl 12. snížení škod způsobovaných alkoholem, drogami a tabákem 13. zdravé místní životní podmínky 14. společná odpovědnost různých odvětví za zdraví 129

15. integrovaný rezort zdravotnictví 16. řízení v zájmu kvality péče 17. financování zdravotních služeb a rozdělování zdrojů 18. příprava zdravotnických pracovníků 19. výzkum a znalosti pro zdraví 20. mobilizace partnerů pro život 21. opatření a postupy směřující ke zdraví pro všechny NEHAP – Národní akční plán zdraví a životní prostředí V ČR program Zdraví 21 funguje jako Národní akční plán zdraví a životního prostředí – NEHAP, který byl schválen usnesením vlády 9. 12. 1998 s hlavním záměrem Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství ČR. Cílem bylo:  zlepšovat zdraví národa a vyrovnat nežádoucí rozdíly ve zdravotním stavu jednotlivých skupin  reagovat na ekonomické a politické změny po roce 1989  minimalizovat rizika vlivu životního prostředí na zdraví obyvatelstva  harmonizovat politiku ochrany zdraví a životního prostředí s politikou Evropské unie  reagovat na podněty vzešlé z významných mezinárodních aktivit posledních let Na základě analýzy příčin nemocnosti a úmrtnosti a potencionálního ohrožení byly stanoveny zdravotní problémy:  srdeční a cévní choroby  úrazy  nádorová onemocnění  narušování přirozené obměny populace  patologické změny imunity  duševní nemoci  drogové závislosti  HIV/AIDS a jiné významné infekce  vrozené a systémové vady u dětí

130

Systém sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení je systém institucí, zařízení a opatření, kterým se předchází, zmírňují nebo odstraňují následky sociálních událostí. Zajišťuje poskytování ochrany a pomoci jedincům v těchto situacích:  ohrožení zdraví a nemoci  stáří  nezaměstnanost  úmrtí živitele  mateřství  rodičovství  zdravotní poškození a invalidita  pracovní úrazy a nemoci z povolání Sociální zabezpečení tvoří 3 základní pilíře:  sociální pojištění  státní sociální podpora  sociální pomoc

Úkol: Na podkladě probíraného učiva ve 4. kapitole student zhodnotí zdravotní péči v ČR a nastuduje, co vše lze zahrnout pod pojem „zdravé město“ a „zdravá škola“, inspirací mu může být vytvořený projekt „Zdravý životní styl studentů na naší škole“.

131

Pracovní list č. 13 1. V novodobém zdravotnickém systému se nacházejí 3 elementární prvky, vyjmenujte, jaké : ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Zdravotnické systémy se dělí do 4 základních typů, vypište: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

3. Vyjmenujte zdravotní péči, která je hrazena ze zdravotního pojištění v ČR: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….

4. Jakou roli v organizaci služeb hrají role státu, kraje: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Uveďte příklady zdravotních pojišťoven: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… 132

……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………..

6. Na co se zaměřuje primární, sekundární a terciární zdravotní péče: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. 7. Vyjmenujte zdravotní péči dle rozsahu: …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………..

133

Pracovní list č. 14 1. Na co se zaměřuje „podpora zdraví a výchova ke zdraví“: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Vyjmenujte partnery v „podpoře zdraví“: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

3. Národní program přípravy na stárnutí vytyčuje základní principy a práva do 10 oblastí, vypište, o které se jedná: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………….

4. Charakterizujte pojem „pediatrie“, na co se zaměřuje: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Pediatrická péče je zajišťována jakou formou péče: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… 134

……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………..

6. Co je důležité při posuzování dětského pacienta: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. 7. Vypište 3 pilíře sociálního zabezpečení: …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………..

135

Pracovní list č. 15 1. Vysvětlete pojem „komunita“: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

2. Dle většiny autorů se staví na 3 společných prvcích komunity, jaké to jsou: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

3. Co je cílem komunitní péče: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. 4. Co zahrnete mezi hlavní trendy, které mají v posledních letech vliv na rozvoj komunitní a domácí péče: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Komunitní plánování je založeno na: ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 136

6. Vyjmenujte 4 hlavní funkce WHO a její aktuální úkoly: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. 7. Co zahrnete pod strukturou programu „ZDRAVÍ pro 21. století“: …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….

137

5 Současné trendy v sociální péči 5.1 Současné trendy v sociální péči ve vybraných evropských zemích, současné trendy v sociální péči v ČR Současné trendy v sociální péči ve vybraných evropských zemích V rámci různých modelů sociálních států, a tím i odlišností mezi jednotlivými typy sociálních států, existuje vytvořená koncepce a uspořádání sociální péče a sociálních služeb. Anglosaský model – příklad Velké Británie  za sociální péči o staré lidi a děti včetně sociálních služeb zodpovídá místní veřejná samospráva, financování je ze státního rozpočtu  místní orgány zajišťují domácí péči, dovoz jídla, zvláštní pomůcky a denní stacionáře  v rámci systému quasi-markets zajišťují sociální služby také nestátní neziskové organizace  z dlouhodobého hlediska se vyžaduje, aby stát v poskytování sociálních služeb hrál roli garanta, to znamená, aby nejenom dohlížel na kvalitu poskytování sociálních služeb a hospodaření s veřejnými prostředky, ale hlavně aby zajistil dostupnost sociálních služeb, které občané vyžadují a potřebují Skandinávský model – příklad Dánska  skandinávský model sociálního státu patří k nejštědřejším, ale zároveň k nejnákladnějším  významným činitelem v rozvoji sociálních služeb ve Skandinávii lze požadovat vliv místních samospráv, které začaly poskytovat velmi brzy sociální služby, především se zaměřením na ústavní péči  v současné době jsou místní samosprávy považovány za nejdůležitější poskytovatele a zároveň provozovatele sociálních služeb, které jsou financovány z místních daní a ze státního rozpočtu  skandinávské

země

se

v oblasti

rozvoje

sociálních

služeb

zařazují

k těm

nejpokrokovějším, už od 50. letech 20. století je populaci nabízena nejpestřejší škála sociálních služeb, která jsou zabezpečována veřejným sektorem, kde většina služeb je zajišťována v domácím prostředí, mimo ústavní zařízení

138

 v rámci domácí péče, která je v současné době nejvíce využívána, jsou nabízeny především služby související s osobní hygienou, pomoc s domácími pracemi, rehabilitace atd.  jestliže se starají o nemocného doma rodinní příslušníci, lze ze zákona poskytovat i respitní služby  v Dánsku je všem klientům, kteří vyžadují 24hodinovou péči, nabízena forma osobní asistence, aniž by museli využít služeb ústavní péče  velmi široká nabídka služeb je poskytována také rodinám s dětmi, kdy záleží na rodičích, zda se budou o dítě starat sami, nebo využijí služeb jeslí, školky, nebo se dohodnou s dalšími rodinami s dětmi ve svém okolí na střídavé péči o skupinu dětí  všechny služby jsou hrazeny ze státního rozpočtu, jejich příjemce si přispívá na jejich úhradu  většina sociálních služeb je zajišťována a financována místními správními orgány, ale je provozována také nestátními organizacemi, i když v omezeném počtu  Skandinávie je považována za oblast, kde byla zahájena reforma sociálních služeb vedoucí k deinstitucionalizaci  země, které využívají tento model, se řadí ke špičce světového vývoje v poskytování sociálních služeb Korporativní model – příklad Německa  jestliže někdo vyžaduje péči, může si zvolit, zda přijme péči neprofesionální nebo profesionální, neprofesionální péče je zabezpečována prostřednictvím rodinných příslušníků – pokud nastane tato situace, dávku pojištění pro péči dostává ten, kdo se o nemocného stará, ale ve snížené podobě  pokud je zvolena profesionální péče, hradí se náklady na poskytnutí služby z pojištění na péči přímo poskytovateli  na poskytování sociálních služeb se podílí jak veřejný, tak i soukromý sektor  v soukromém sektoru má významné zastoupení šest hlavních spolků, které sdružují nestátní poskytovatele sociálních služeb  v současné době jsou sociální služby poskytovanými nestátními subjekty založeny na smluvním principu, smlouvu o poskytování sociálních služeb uzavírá s uživatelem zejména obec, která pak dohlíží na plnění smluvních ustanovení  systém financování sociálních služeb, vyjma úhrady samotného klienta, který na ni získává prostředky z pojištění na péči, je v Německu složitý; pokud je služba poskytována státem nebo spolkovou zemí, tj. veřejným sektorem, služba se financuje 139

ze státního nebo zemského rozpočtu, obce financují služby, které jsou zabezpečeny z vlastních prostředků, kraje financují své služby z příspěvků měst, obcí  nestátní poskytovatelé sociálních služeb hradí své sociální služby z příspěvků státu, zemí, obcí, nadregionálních poskytovatelů, z plateb za služby, z členských příspěvků  církve financují sociální služby z církevních daní, dalšími zdroji jsou sponzoring, sbírky, loterie, výnosy z majetku a úroky nebo příjmy z pronájmu Vzájemnostní model – příklad Francie  v dřívějších dobách byla sociální politika zaměřena na podporu rodin s dětmi, ve srovnání s péčí o děti byla péče o seniory zanedbána  v současné době spadají sociální služby do systému sociální a zdravotní péče, která je postavena na čtyřech hlavních úrovních: národní, regionální, departementální a obecní  sociální služby jsou zakotveny a upraveny v zákoníku sociálního zabezpečení a v zákoně o sociální činnosti a rodině  je uzákoněno povinné sociální pojištění na péči, je součástí důchodového pojištění, na tuto dávku mají nárok jedinci, kteří pobírají invalidní nebo starobní důchod, z dávky na nepřetržitou pomoc ze strany třetí osoby se hradí služba, která je takovým způsobem zajišťována  vlastní poskytovatelé služeb jsou obce, jedná se o centra sociálních činností, která rozvíjí informační a poradenskou činnost  starosta, který má ve své kompetenci dohlížet na řešení tíživých a naléhavých případů, může nařídit, aby osobě, která je v tísni, byla poskytnuta ústavní péče, ošetření, finanční prostředky nebo pomoc přímo v domácnosti V oblasti sociálních služeb byly cíle stanoveny následovně: 1. zajištění univerzálního přístupu k vysoké kvalitě péče 2. zajištění záchranné sociální sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení Členské státy se v této souvislosti dohodly, že:  zajistí všem jedincům vysokou úroveň péče, která bude vycházet z jejich potřeb  zajistí finanční a fyzickou dostupnost pečovatelských systémů handicapovaným  nabídnou speciální péči seniorům  sníží regionální rozdíly v zabezpečování sociálních služeb  budou rozvíjet infrastrukturu a podporovat růst odborně připravených osob, které budou veškeré služby poskytovat

140

Současné trendy v sociální péči v ČR  v roce 2006 došlo k výrazné reformě systému sociální pomoci – zákon o sociálních službách 108/2006 Sb.  zavedení příspěvku na péči  vícezdrojové financování – z obecních rozpočtů, dotací, sponzoringu, z úhrad od příjemců, popřípadě od rodiny  propojení zdravotních a sociálních služeb  služba jde za uživatelem – pečovatelská služba, osobní asistent  zkvalitnění sociálních služeb – standardy kvality sociálních služeb  rozvoj a zkvalitnění hospicové péče  snaha o integraci zdravotně handicapovaných  nárůst sociálních služeb reagujících na potřeby klientů, např. krizová centra, nízkoprahová zařízení  zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví

Úkol: Student porovná současné přístupy v sociální péči ve vybraných evropských zemí a v ČR a doloží konkrétní příklady jejich naplňování.

141

Pracovní list č. 16 1. Charakterizujte anglosaský model sociálního státu – Velká Británie: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 2. Charakterizujte vzájemnostní model – Francie: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 3. Charakterizujte korporativistický model – Německo: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. 4. Který model státu patří k nejštědřejšímu, ale zároveň k nejnákladnějšímu: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. 5. Členské státy se dohodly v oblasti rozvoje sociálních služeb na: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 6. Vyjmenujte, jaké jsou současné trendy v sociální péči v ČR: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. 142

6 Paliativní péče 6.1 Hlavní principy moderní paliativní péče, faktory ovlivňující paliativní medicínu, fáze rozvoje paliativní medicíny, poskytování paliativní péče Paliativní péče Paliativní péče je aktivní a na kvalitu života zaměřená péče, která je určena nemocným, převážně těm, kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v pokročilém nebo terminálním stádiu. Primárním cílem paliativní péče není vyléčení klienta, ale zaměření se na prevenci a zmírnění bolesti a dalších tělesných a duševních strádání, zachování klientovy důstojnosti a podpory jeho blízkých. Hlavní principy moderní paliativní péče jsou:  neodklání se od nevyléčitelně nemocných, ale zajišťuje jejich důstojnost, hlavní důraz je kladen na kvalitu života  úspěšně zvládat bolest a ostatní průvodní symptomy v závěru života nemocného  je založena na interdisciplinární spolupráci – lékařské, psychologické, sociální, existenciální a spirituální aspekty  klade důraz na rodinu a nejbližší přátele nemocných, nepřetrhává přirozené sociální vazby, naopak usiluje o to, aby vážně nemocný jedinec prožil poslední fázi svého života v důstojném a vlídném prostředí a ve společnosti svých nejbližších  odvíjí se od individuálních přání a hlavně potřeb pacientů, respektuje jejich hodnotové priority  zajišťuje všestrannou účinnou pomoc a oporu příbuzným a přátelům umírajících a pomáhá jim překonat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka  vychází ze zkušenosti a konstatuje, že umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením Faktory ovlivňující paliativní medicínu Paliativní péče v širším kontextu je jedna ze stěžejních součástí lékařské a sociální péče. V rámci medicíny neexistuje pouze snaha uzdravovat a prodlužovat život, ale klíčovou součástí lékařské péče je také tišit bolest a ostatní formy utrpení a poskytnout nemocnému jedinci útěchu v poslední životní fázi. Dějiny moderní paliativní péče nemají dlouhé trvání. 143

Na vznik a rozvoj paliativní péče ve 2. polovině 20. století měla vliv řada faktorů:  v průběhu posledního století došlo ke změně hlavních příčin úmrtí a k radikálnímu prodloužení života, ale zároveň dochází k určitému paradoxu, kdy na začátku 21. století žijeme v průměru výrazně déle a v jistém ohledu pohodlněji než před sto lety, ale platíme za to nemalou daň, kdy déle (a často vůbec ne lehčeji) umíráme  moderní medicína na tuto situaci reagovala se značným zpožděním, protože byla zastíněna terapeutickými úspěchy – zaměření na léčbu, nikoliv na paliativní péči  paliativní péče se v poslední době opírá o významné pokroky, kterých moderní medicína především v léčbě bolesti a zvládání ostatních příznaků dosáhla Historie institucionálního poskytování paliativní medicíny  první moderní paliativní zařízení, které lze považovat za jeden z milníků vzniku moderní paliativní péče, je St. Christopher´s Hospice v Anglii, založeno v roce 1967  po 35 letech, v roce 2002, existovalo ve více než 100 zemích po celém světě více než 8000 (3000 v Evropě, 4000 v Severní Americe) zařízení paliativní péče  ve vyspělých státech došlo v posledních 20 letech k rychlému nárůstu paliativní péče, např. v USA bylo v roce 1982 zařízeními paliativní péče ošetřeno 25 000 pacientů, o dvacet let později, v roce 2003, jich bylo už 950 000  v posledních desetiletích bylo v celosvětovém měřítku zdůrazněno, že paliativní péče se musí stát jednou z prioritních oblastí rozvoje zdravotní péče a všichni občané mají právo na její všeobecnou dostupnost  WHO deklaruje rozvoj kvalitní paliativní péče za jednu ze svých priorit už od začátku 90. let 20. století, rozvoj paliativní péče je zařazen mezi 6 nejdůležitějších okruhů zdravotní péče v prvním desetiletí 21. století  rozvoj a nárůst paliativní péče bude zřejmý, neboť v celkové populaci vyspělých zemí rapidně narůstá podíl starších věkových kategorií Fáze rozvoje paliativní péče Rozvoj paliativní péče měl v různých zemích odlišnou podobu a nestejnou dynamiku, proto lze z určitého pohledu s určitým zjednodušením rozlišit několik hlavních fází, jejich reflexe může být důležitá pro vývoj paliativní péče v ČR. Moderní paliativní péče vznikala do značné míry „zdola“, a to díky obětavému úsilí jedinců a místních iniciativ. Tito lidé postupně začali ovlivňovat své okolí a přesvědčovat stále větší část odborné i laické veřejnosti o tom, že nevyléčitelně nemocným a umírajícím lze v jejich těžkých chvílích nabídnout účinnou pomoc. Na podkladě konkrétních příkladů poskytování 144

kvalitní péče o umírající se postupně stalo, že paliativní péče se rychleji či pomaleji slévala v pestrý proud celonárodních a nadnárodních „hnutí“. Významným mezníkem bylo, že do těchto hnutí se postupně začaly zapojovat nejenom místní iniciativy poskytující paliativní péči, ale také další vrstvy společnosti. Na podkladě těchto iniciativ přestala být péče o umírající a jejich rodiny, domácí péče, práva umírajících a jejich rodin, zármutek, truchlení a další témata spjatá s touto tematikou tabuizovaná, nebo alespoň nebyla zcela okrajovou záležitostí a jejich význam a poslání ve veřejné diskuzi stoupal. V současné době probíhá v zemích s rozvinutou paliativní péčí snaha o začlenění paliativní péče do standardního systému zdravotní a sociální péče a zároveň o co nejširší dostupnost kvalitní paliativní péče všem občanům. S tím nastávají dva klíčové problémy: jak přenést vysokou kvalitu a nové standardy vypracované v měřítku specializované paliativní péče do zdravotnického a sociálního systému, tj. do běžných oddělení nemocnic, na jednotky intenzivní péče, do léčeben dlouhodobě nemocných, ústavů sociální péče atd., a jak propojit specializovanou léčbu, jejíž snahou je uzdravení a prodloužení života s paliativní péči, jejímž posláním je poskytovat kvalitu života, včetně duševních, existenciálních a spirituálních rozměrů, zapojit pacientovu rodinu s ohledem na jeho sociální a kulturní zázemí. Dosavadní vývoj paliativní péče v České republice  počátky paliativní péče lze zaznamenat v první polovině 90. let 20. století  první pokuse o založení lůžkového oddělení péče – v roce 1992 v rámci Nemocnice TRN v Babicích nad Svitavou  první samostatný lůžkový hospic začal fungovat v Červeném Kostelci v roce 1995  ke konci roku 2004 u nás existovalo 8 hospiců, především přičiněním a finanční podporou Ministerstva zdravotnictví České republiky  v ČR působí specializovaná ambulance paliativní medicíny a probíhá jednání o zřízení lůžkového oddělení v rámci Interní hematoonkologické kliniky FN v Brně  v ČR se také nachází 66 ambulancí nebo center léčby bolesti, které bohužel nenabízejí komplexní specializovanou paliativní péči Poskytování paliativní péče Onemocnění a stavy, které v pokročilých stádiích vyžadují paliativní péči:  onkologická onemocnění  neurodegenerativní onemocnění typu roztroušené sklerózy, Parkinsonovy nemoci, demence 145

 AIDS  CHOBP – chronické onemocnění bronchopulmonální  konečná stádia chronických orgánových onemocnění: chronické srdeční, renální nebo jaterní selhání  polymorbidní geriatričtí pacienti  pacienti v persistujícím vegetativním stavu  některé vrozené pediatrické syndromy a onemocnění, např. cystická fibróza  kriticky nemocní pacienti s nevratným multiorgánovým selháváním v prostředí intenzivní péče Potřeby pacientů v pokročilých stádiích nevyléčitelných nemocí a z nich vyplývající potřeba paliativní péče závisí na:  základním onemocněním  stupni jeho pokročilosti  přítomnosti více závažných onemocnění naráz  pacientově věku a sociální situaci  psychickém stavu Dělení paliativní péče 1. Obecná paliativní péče  znamená dobrou klinickou praxi v případě, kdy se nemocný nachází v pokročilém stadiu onemocnění, zajišťována zdravotníky v rámci jejich jednotlivých odborností  cílem je pozorování, rozpoznávání a ovlivňování toho, co je důležité pro kvalitu pacientova života, např. léčba nejčastějších symptomů, respekt k pacientově autonomii, citlivost a empatická komunikace s pacientem a jeho rodinou, manažerská zdatnost při organizačním zajištění péče a za podpory služeb dalších specialistů, zajištění domácí ošetřovatelské péče atd.  obecnou paliativní péči by měli zajistit všichni zdravotníci bez ohledu na specializaci 2. Specializovaná paliativní péče  je aktivní odborná interdisciplinární péče zajišťovaná týmem odborníků, kteří jsou v paliativní péči speciálně vzděláni, tento tým se skládá z lékaře, sestry, sociálního pracovníka, případně psychologa, fyzioterapeuta, pastoračního pracovníka, koordinátora dobrovolníků a dalších odborníků 146

 specializovaná paliativní péče může mít různé organizační formy:  zařízení domácí péče – tzv. domácí hospic či „mobilní hospic“  hospic – samostatně stojící lůžkové zařízení zabezpečující paliativní péči zvláště pacientům v preterminální a terminální fázi nevyléčitelného onemocnění – obvykle délka pobytu trvá asi 3 – 4 týdny  oddělení paliativní péče (OPP) v rámci jiných zdravotnických zařízení – jedná se především o nemocnice, léčebny, starají se o nemocné, kteří vyžadují komplexní paliativní péči a zároveň i ostatní služby a komplementy nemocnic, OPP se snaží o realizaci hospicového ideálu v rámci možností daného zařízení, OPP funguje jako lůžková základna pro konziliární tým paliativní péče, OPP ve fakultních nemocnicích hrají významnou funkci edukační a výzkumnou  konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení – nemocnice nebo léčebny, péče poskytuje interdisciplinární expertní znalost z oblasti paliativní péče v lůžkových zařízeních různého typu, zesiluje kontinuitu péče – pacient je na oddělení, kde byl dosud léčen a které zná 3. Specializovaná ambulantní paliativní péče  poskytuje ambulantní péči pacientům, kteří se nacházejí v domácím prostředí nebo v zařízeních sociální péče, existuje úzká spolupráce s praktickým lékařem, zařízeními obecné domácí péče a specializované paliativní péče  někdy se vyskytuje při lůžkových hospicích, při odděleních paliativní péče lůžkových zařízeních, popřípadě jako součást zařízení domácí paliativní péči  denní stacionář paliativní péče – „denní hospicový stacionář“ – formou denních návštěv pacienta ve stacionáři, snaha řešit zdravotní problémy pacienta a zároveň poskytovat komplexní edukační, relaxační a rekreační činnosti vycházející z potřeb klienta, v zahraničí často propojení těchto denních stacionářů na lůžkový hospic  zvláštní zařízení specializované paliativní péče –jedná se např. o specializované poradny a tísňové linky, zařízení určená pro určité diagnostické skupiny atd.

Vzdělávání v paliativní péči – mělo by být trojstupňové: 1. základní stupeň, který je určen všem budoucím zdravotníkům 2. středně pokročilý, odborný stupeň pro zdravotníky, kteří chtějí získat specializované znalosti v oblasti paliativní péči, tento stupeň je zaměřen na zdravotníky, kteří pracují 147

v zařízeních specializované paliativní péče a pro zdravotníky dalších oborů, kteří se ve své praxi pravidelně setkávají se situacemi, které vyžadují komplexní paliativní péči 3. nejpokročilejší, speciální – určen pro ty, kteří touží stát se specialisty na paliativní péči, kteří pracují na vedoucích místech specializovaných zařízení paliativní péče a podílí se na výzkumu a výuce paliativní péče

6.2 Fáze umírání, komunikace s umírajícím člověkem, jednání s pozůstalými Umírání je stav postupného a nezvratného selhávání funkcí životně důležitých orgánů, jehož následkem je smrt. Biologická smrt je irreparabilní zástava všech pospojovaných životních pochodů, dochází k úplné zástavě látkové přeměny, biologická smrt se projevuje: zástavou srdeční činnosti, zástavou dýchání a zástavou mozkové činnosti. Pod pojmem klinická smrt si představíme stav, kdy dojde k zástavě srdeční činnosti a zástavě dýchání. Období umírání Proces umírání můžeme rozdělit do 3 fází: 1. pre finem – v této fázi dochází k tomu, že nemoc je vážná a neslučitelná se životem, smrt je v kratším nebo delším časovém období (týdny, měsíce) vysoce pravděpodobná 2. období in finem – terminální péče – není možné žádné zlepšení smrtelné prognózy nemoci nebo stavu dostupnými léčebnými metodami 3. období post finem – znamená péče o mrtvé tělo, zahrnujeme sem i péči o pozůstalé Fáze umírání podle Elizabeth Kübler-Ross 1. fáze negace  jedinec odmítá vzít na vědomí skutečnost smrtelnosti, odmítá myslet na svou smrt, nechce si ji připustit, ale také na ni není připraven 2. fáze agrese  nemocný jedinec propadá vzteku, pociťuje závist 3. fáze vyjednávání  nemocný se snaží hledat ještě nějakou možnost, slibuje, obrací se k bohu

148

4. fáze deprese  u jedince nastupuje např. strach o rodinu, v tomto období se očekává od zdravotníků a od rodiny trpělivost, naslouchání a respektování lidské důstojnosti 5. fáze smíření  je to čas klidu, nemocný komunikuje pomocí gest, v tomto období je velice důležité, aby s nemocným byli jeho blízcí

Potřeby umírajících  potřeba nebýt sám, komunikace s druhými, při zhoršení stavu nebýt sám  potřeba soukromí a intimity – vyjádření něžností od nejbližších  potřeba mluvit o smyslu svého dosavadního života  potřeba se vyjádřit ke svému současnému stavu – vyslovit své obavy z umírání a smrti  potřeba vyjádřit svou úzkost, bolest, někdy i beznaděj  potřeba hledání odpovědi na otázku, jestli má utrpení nějaký smysl  potřeba si zaplakat  potřeba ujištění, že příbuzní unesou bolest ze ztráty 149

 potřeba připravit se na svou vlastní smrt a vnitřně jejímu příchodu nebránit  potřeba rituálů – např. rozloučení  potřeba jistoty, že smrt nebude bolet, resp. že všichni udělají vše, aby tomu tak bylo Komunikace s umírajícím člověkem  umírající potřebuje, aby mu někdo naslouchal, aby byla zachována jeho důstojnost a byla tolerována jeho poslední přání  umírající potřebuje vnímat blízkost lidí a komunikovat se všemi, třeba jen neverbálně  umírající má právo na informaci o zdravotním stavu, důležité je postupovat citlivě a s rozvahou  pacient vyžaduje vyjádření psychické podpory založené na empatii  zajištění pocitu pohody, podpory a sounáležitosti při vykonávání všech denních aktivit včetně biologických potřeb  uklidňující slova, dotek, podání ruky – lze potlačit strach z osamocení Charta umírajících  mám právo na to, aby se mnou bylo až do smrti zacházeno jako s lidskou bytostí  mám právo na naději  mám právo vyjádřit své pocity a emoce  mám právo podílet se na rozhodování týkající se blízké smrti  mám právo na stálou zdravotnickou péči  mám právo zemřít neopuštěn  mám právo být ušetřen bolesti  mám právo nebýt klamán  mám právo na pomoc rodiny  mám právo na poctivé odpovědi na své otázky  mám právo zemřít v klidu a důstojně  mám právo být ošetřován pozornými, citlivými a zkušenými lidmi  mám právo si uchovat svou identitu a mám právo na laskavé pochopení svých rozhodnutí a názorů Jednání s pozůstalými  dostatek času a klidné prostředí na rozhovor  uvést pozůstalé na klidné místo, zachovat společenské rituály: představení se, posazení 150

 vyjádřit pozůstalým soustrast – popsat podrobněji všechny okolnosti úmrtí, při rozhovoru se vyjadřovat věcně, po sdělení, že pacient zemřel nechat pozůstalým čas, aby mohli zprávu přijmout  po zklidnění seznámit příbuzné se všemi formalitami Péče o mrtvé tělo:  úmrtí konstatuje lékař  zajistit intimitu – použití zástěny nebo převoz na místo k tomu určené  péči o mrtvé tělo provádí zdravotní sestra – zavře zemřelému oči, podváže bradu, svlečené tělo uloží do vodorovné polohy na čisté prostěradlo a omyje ho, vyjme snímatelnou protézu a všechny ozdobné předměty, zkrátí všechny drény, cévky a kanyly tak, aby je bylo možné dostatečně vyjmout, čistě převáže případné rány, zajistí identifikaci zemřelého dvěma jmenovkami, na kterých musí být napsáno jméno a příjmení, datum narození a datum úmrtí, jedna jmenovka se připevní na pravé zápěstí, jedna okolo pravého kotníku dolní končetiny, v případě amputace identifikační údaje označí přímo na kůži zbylé části končetin; potom je tělo zabaleno do prostěradla a zanecháno 2 hodiny v klidu na oddělení, buď na pokoji, nebo ve zvláštní pietní místnosti, kam bylo po smrti dopraveno  další povinností jsou administrativní úkony – dokumentace na oddělení, oznámení úmrtí příbuzným

6.3 Modely eutanázie, nizozemský vzor eutanázie, hospicová péče Eutanázie – slovo je převzato ze staré řečtiny a je odvozeno ze dvou výrazů: „eu“ – dobrá a „thanatos“ – smrt. Spojením těchto slov staří Řekové definovali ukončení vlastního nebo cizího života z důvodu zachování cti a důstojnosti. Problémy spojené s eutanázií jsou v rozporu s tím, že lékař musí učinit něco, co nespadá do jeho lékařské kompetence. Hippokratovská medicína jedná dle zásady, že nelze nikomu podat smrtící prostředek. V situaci, kdy sám pacient chce ukončit svůj život, vzniká méně etických a právnických problémů. V České republice není eutanázie a asistovaná sebevražda povolena a pokud by byla vykonána, bude kvalifikována jako trestný čin.

151

Modely eutanázie 1. pasivní eutanázie  tzv. „strategie odkloněné stříkačky“  nekonají se žádná opatření prodlužující život pacienta  tím, že nedochází k prodlužování utrpení, je v podstatě umožněno důstojně a klidně odejít, když k odchodu nastal čas a dosloužily životně důležité orgány  cílem lékaře a ošetřujícího personálu je nebránit přirozené smrti, tj. umožnit pacientovi důstojně zemřít 2. aktivní eutanázie  tzv. „strategie přeplněné stříkačky“  pacient k ní dá platný souhlas, takový souhlas je schopen poskytnout pouze dospělý člověk, který není pod žádným tlakem a není duševně chorý  lékař učiní určité kroky, které ukončí život pacienta  o aktivní eutanázii se jedná tehdy, oznámí-li lékař, že:  smrt byla zapříčiněna podáním látky, kterou on nebo kolega pacientovi předepsal, dal mu ji nebo ho nechal ji užít, aby urychlil konec života  pacient si sám tuto látku vzal  lékař se k tomuto zákroku rozhodl výslovně na přání pacienta Nizozemský vzor eutanázie V současné době je eutanázie povolena např. v Nizozemsku a Belgii. Historie eutanázie v Nizozemsku  Nizozemská justice v 19. století řešila problematiku pomoci při ukončení života na vlastní přání a pomoci při sebevraždě. V prvním případě požádala v roce 1858 silně depresivní žena z obce Amstelveen jistého muže, aby ji zabil, za vykonanou službu mu předem zaplatila. Ve stejném roce se jeden nizozemský důstojník rozhodl, že spáchá se svou milou sebevraždu z důvodu, že se nemohli vzít, dívka si vzala morfium, ale muž se nakonec neodvážil. Tento muž nebyl odsouzen, neboť dívka si morfium vzala sama, na podkladě těchto dvou případů byl v roce 1869 přijat zákon, který zakazuje „vzít život druhému nebo mu při tom pomáhat“.  V roce 1952 byl v Utrechtu vynesen první rozsudek v případě, kdy podstatou byla eutanazie za účasti lékaře, obžalovaný lékař se hájil tím, že jednal podle svého svědomí, soudce jeho argumentaci uznal a lékaři byl udělen pouze podmínečný trest

152

 V roce 1973 uznal soud v Leeuwardenu argumenty svědka – odborníka, že průměrný nizozemský lékař nevidí smysl v prodlužování života pacienta, když: se jedná o pacienta, který je nevyléčitelný, tělesné nebo duševní utrpení je pro něj subjektivně nesnesitelné, pacient se vyjádřil, že chce, aby jeho život byl ukončen, pacient se nemusí nacházet v terminálním období, ale jeho utrpení může být navzdory tomu už jen těžko snesitelné.  V 60. a 70. letech obyvatelé Nizozemí usilovali o větší občanská práva, ochranu soukromí a možnost bezvýhradně rozhodovat o sobě samém. Od této doby se respektuje právo každého člověka určit si konec vlastního života, kdy je toto právo soudci akceptováno jako společenská norma.  Od roku 1973 existují právně jasně formulované podmínky, kdy lze mluvit o nouzové situaci, kdy je pochopitelné, že se lékař rozhodne pacientovo přání splnit a eutanázii vykonat.  Parlament v Nizozemí se od roku 1978 neustále zajímá o problém eutanázie a pomoci při ukončení života, a to z následujících důvodů: jedná se o záležitost společenskou a etickou, ne lékařskou, účast lékaře na řešení problému je nutná, ale nesmí to být lékař, kdo určuje normy a vytváří směrnice pro jednání. Z hlediska státu není správné, aby se rozhodnutí o tak důležitém společenském problému (trest v situaci eutanazie) nechalo jen na soudci, ponechá-li se rozhodnutí o důsledcích vykonání eutanázie na soudci bez jasného zákona o eutanázii, podporuje se tak jen právní nerovnost. Veřejná správa má zodpovědnost za ochranu lidského života i v jeho poslední fázi, tj. stát musí počítat s přáním pacientů důstojně zemřít, a tak zkrátit nesnesitelné utrpení Podmínky pro vykonání eutanázie  pacient musí dobrovolně a důrazně žádat o ukončení svého života a toto přání musí dobře zvážit  musí se jednat o trvalé přání  utrpení umírajícího musí být neúměrné a beznadějné a jeho nemoc nevyléčitelná  lékař se musí o situaci pacienta a o provedení eutanázie poradit s jiným kolegou  koncem roku 2004 byla světová veřejnost obeznámena s tzv. Groningenským protokolem – ten zpracovali nizozemští lékaři a týká se eutanázie u novorozenců, zahrnuje tyto podmínky: novorozené dítě musí velmi trpět, není naděje, že mu pomohou léky, operace, rodiče musí s tímto činem souhlasit a postup musí schválit ještě nezávislí lékaři 153

Důvody žádosti o eutanázii  pacienti nejsou schopni adaptace na vzniklou životní situaci, cítí se opuštěni  nesnesitelná bolest  strach ze ztráty lidské důstojnosti  umírající nechce zůstat na obtíž  deprese Argumenty proti eutanázii  jde o usmrcení nevinného člověka  křesťanská tradice, život je dar od boha  narušení důvěry veřejnosti ke zdravotníkům, mají léčit, nikoliv usmrcovat  možnost zneužití  existuje dostatek prostředků k tišení bolesti Argumenty pro eutanázii  zbavit utrpení a neprodlužovat umírání  právo jedince na sebeurčení  dobrovolný odchod ze života je osobní rozhodnutí  pasivní eutanázie je přijatelnějším rozhodnutím  etický problém sebevraždy Asistovaná sebevražda Ve státě Oregon v USA se nepodařilo prosadit zákon o eutanázii, ale od roku 1997 existuje zákon o důstojném umírání, který za určitých okolností legalizuje tzv. asistovanou sebevraždu lékařem. Jedině pacient sám (ani lékař, ani nikdo jiný) si smí aplikovat smrtelnou dávku lékařem předepsaného přípravku. Podmínky asistované sebevraždy  pacient musí v rozmezí 15 dnů třikrát po sobě zažádat svého lékaře o tuto proskripci  jeho písemné prohlášení musí potvrdit dva svědci  musí jít o plnoletého, právně způsobilého pacienta, který je schopen rozhodovat o vlastní zdravotní péči  při výdeji přípravku musí být srozuměn také lékárník  sebevraždu musí vykonat pouze pacient svou vlastní rukou  lékař musí nahlásit každý případ asistované sebevraždy ministerstvu zdravotnictví, tento úřad má povinnost hlášená data ověřovat, analyzovat a zveřejňovat 154

 lékař smí předepsat smrtelnou dávku přípravků pouze tehdy, když je přesvědčen, že pacient by zemřel do šesti měsíců – než tak ale učiní, musí pacientovi poskytnout informace o alternativách asistované sebevraždy, např. nechat se uvést do umělého spánku, a o dalších možnostech úlevy od bolesti Hospicová péče Slovo hospic pochází z angličtiny a znamená útulek, útočiště pro pocestné, obvykle zřízené nebo obývané řeholníky. Tento termín byl používán ve středověku pro tzv. domy odpočinku, které vyhledávali unavení poutníci při cestách do Palestiny. Poutníci v hospicích pobyli několik dní, aby nabrali nové síly k další cestě. Nejznámější hospic založil svatý Bernard z Menthonu v roce 1049. K dalším významným patří také hospice v Engelhardzell, u Dunaje pod Pasovem či ve francouzském Aubrac v hlubokých lesích střední Francie. Ve 20. století podoba hospiců dostala novou symboliku, a to ve vztahu k pomoci a péči určené umírajícím na cestě ke smrti. Na počátku 20. století byl ve východní částí Londýna otevřen Charitou irských sester – St. Joseph´s Hospice v Hackney, po 2. světové válce v tomto hospici pracovala sestra Cecilly Saundersová, která v roce 1960 založila v Londýně první moderní hospic, jehož cílem bylo kultivovat systém péče o umírající. Hospice se rozvíjely nejdříve v Anglii, Irsku či USA a v současné době působí i v dalších zemích. Historie hospicové péče v České republice Už ve středověku na našem území vznikaly tzv. hospitály. Jejich funkce spočívala především v péči o chudé, nemocné a zestárlé, osamocené umírající, sirotky, pocestné a další potřebné. Původně hospitály zakládaly biskupové, kláštery a faráři. Později je začala budovat i města. Pro představu to byly skromné budovy, obvykle obyčejné měšťanské domky. Se zavedením domovského práva v Čechách za vlády Františka Josefa I. se začala rozvíjet zařízení na úrovni obce, která sloužila všem potřebným. Systém obecních pastoušek, chudobinců a chorobinců byl otevřen všem osamělým starým a umírajícím, kteří v těchto zařízeních měli nejen kde složit hlavu, ale byla zde k dispozici i odborná péče, která byla zajišťována různými dobročinnými obecními spolky a charitativními organizacemi. V této době je možné nalézt první známky lůžkové hospicové péče – tak jak ji vidíme v dnešní době. Tento systém fungoval až do roku 1952, kdy vládou došlo ke zrušení uplatňování domovského práva v obcích.

155

Až v roce 1995 založila hospic v Červeném Kostelci MUDr. Marie Svatošová, jeho celková kapacita byla 26 lůžek. Tento modelový hospic se stal odrazovým můstkem pro další projekty a inspirací k založení dalších hospiců u nás. Od roku 1994 došlo k zásadní změně postupů ve vtahu k semiambulantní hospicové péči v ČR. Z původního zaměření pouze na léčbu symptomů doprovázejících umírání došlo k rozšíření programu o psychosociální podporu určenou jak umírajícím klientům, tak i jejich blízkým. Semiambulantní hospicová péče je např. zajišťována v onkologickém centru v Praze a v Masarykově onkologickém ústavu na Žlutém kopci v Brně. Ambulantní formy hospicové péče jsou poskytovány při centrech pro tišení bolesti, která jsou zřízena téměř při všech fakultních nemocnicích. K přijetí do hospicové péče by měla být současně splněna 3 kritéria: 1. jedinec trpí jednou ze čtyř následujících nemocí:  onkologickým onemocněním s metastázemi, pokročilými i po léčbě  infekčním onemocněním AIDS  onemocněním nervového systému s následným ochrnutím  konečným stavem chronického onemocnění ledvin, jater, srdce nebo plic 2. lze určit konkrétní, individuální příčinu smrti, např. selhávání ledvin, srdce, dýchání 3. jedinec, jeho rodina a ošetřující lékař znají a schvalují princip hospicové péče a terapie Formy hospicové péče 1. domácí hospicová péče laická  Je poskytována umírajícím všech věkových skupin tehdy, pokud jejich stav nevyžaduje odbornou péči a pomoc. Tato péče může být poskytnuta jedincům, kteří mají takové podmínky, které dovolují poskytování pouze laické hospicové péče, aniž by u nich docházelo ke snížení kvality života. Obvykle ji poskytuje „pečovatel“, tj. člen rodiny, dobrovolník nebo soused apod. 2. domácí hospicová péče odborná  je propojením péče zdravotní, sociální a laické  je zajištěnana týmem zdravotnických a nezdravotnických pracovníků – lékař, zdravotní sestra, rehabilitační pracovník, pečovatelka, psycholog, duchovní a dobrovolníci 156

 zdravotnická část týmu pečuje o zdravotní stav pacienta, kontroluje aktuální stav nemocného, příp. upravuje medikaci tak, aby netrpěl bolestí a nemusel kvůli zdravotnickým úkonům dojíždět do zdravotnického zařízení, a vyčerpávat tak svůj organizmus zbytečnou fyzickou i psychickou námahou  dobrovolníci nejsou zaměstnanci hospice, ale jsou nedílnou součástí týmu, pomáhají rodině v péči o jejich blízkého, mohou zajišťovat nákupy, pomáhat s úklidem, hygienou, oblékáním, zajistit stálý dozor u pacienta po dobu nepřítomnosti příbuzného nebo během jeho odpočinku, poskytovat základní pečovatelské úkony nebo jinak pomáhat s péčí o pacienta podle svých schopností a možností, apod.  tato péče je indikována ošetřujícím nebo odborným lékařem, rozsah domácí hospicové péče odborné hrazené ze zdravotního pojištění je v ČR stanoven na 3x denně 1 hodinu odborné péče po období, které určuje ošetřující lékař klienta; v určitých případech (na žádost agentury domácí péče a ošetřujícího lékaře, po rozhodnutí revizního pracovníka zdravotní pojišťovny) je možné tento časový limit rozšířit tak, aby byla zajištěna maximální kvalita odborné péče 3. ambulantní hospicová péče  je poskytována úplně nebo částečně mobilním nemocným, jejich aktuální stav nevyžaduje ani umístění na lůžko, ani domácí hospicovou péči odbornou, tato péče je doplňkem domácí hospicové péče laické 4. semiambulantní hospicová péče neboli stacionární  je zajišťována ve stacionáři, který tak supluje část dne, kterou by nemocní trávili ve vlastním prostředí  tato péče je využívána, když jsou rodinní příslušníci časově omezeni nebo jsou fyzicky a psychicky vyčerpáni, nebo když se domácí prostředí stane pro poskytování hospicové péče nevhodným (např. o oprava nebo úpravu bytu)  tato forma péče je nejčastěji zřizována při lůžkových hospicových zařízeních 5. lůžková hospicová péče  tato forma péče je poskytována nevyléčitelně nemocným jedincům, u nichž jsou sociální podmínky takové, že umírání v nich by bylo nedůstojné  přijetí nevyléčitelně nemocného je podmíněno jeho právoplatným informovaným souhlasem, tzn. že pacient je srozuměn s tím, že zde nebude jeho onemocnění léčeno (protože už to není možné), že mu bude poskytnuta maximální možná ošetřovatelská péče, aby netrpěl bolestí a necítil se ve své nemoci osamocen 157

 do hospicu jsou přijímáni nevyléčitelně nemocní, u kterých je pravděpodobné, že smrt nastane v časovém horizontu maximálně 6 měsíců  fungování hospicu: pacient má téměř vždy samostatný jednolůžkový pokoj vybavený televizí, běžným nábytkem, koupelnou se sprchou, WC, postel pro pacienta má většinou elektrické polohování, v případě potřeby se instaluje aktivní antidekubitní matrace, pokoj má přistýlku (běžná postel) pro návštěvy (příbuzné), vybavení pokoje lze částečně srovnat s vybavením nadstandardního pokoje v nemocnici, hospicová péče je hrazena dle výše příjmu pacienta, žádná aktivita nebo zájmová činnost se pacientům nezakazuje, návštěvy příbuzných nejsou nikým a ničím omezovány (24 hodin denně), díky přistýlce na pokoji pacienta se může příbuzný ubytovat přímo tam (za malý příplatek), v létě je možné vzít pacienta i s postelí nebo na vozíku ven na vzduch

158

Pracovní list č. 17 1. Vysvětlete pojem „paliativní péče“ a vyjmenujte principy paliativní péče : ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 2. Komu je určena paliativní péče: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… 3. Vyjmenujte druhy paliativní péče: ............................................................................................................................................ ............................................................................................................................................. ……………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………. 4. Definujte pojem „hospic“ a uveďte typologii hospicové péče: …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………… 5. Popištete komunikaci s umírajícími a s pozůstalými: ............................................................................................................................................... ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………….. 6. Vysvětlete pojem „eutanázie“ a uveďte příklady států, ve kterých je povolena: ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… 159

…………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. 7. Vyjmenujte, jaké jsou podmínky při asistované sebevraždě: …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………. …………………………………………………………………………………………..

160

Příloha č. 1 Metodický pokyn pro zdravotnická zařízení, zařízení lékárenské péče a zdravotní pojišťovny k aplikaci novely zákona č. 48/1997 Sb., v oblasti regulačních poplatků a doplatků na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Účinnost od 1. ledna 2012 Strá nka I. Regulační poplatek (dále jen „poplatek“) se vybírá 2 A. ve výši 30 Kč 2 1. za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření, 2 2. za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního 3 lékaře, 3. za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým 4 lékařem pro děti a dorost, 4. za recept, na jehož základě došlo k výdeji prvního z balení 4 hrazených předepsaných léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely, bez ohledu na počet hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely a počet předepsaných balení. B. ve výši 100 Kč za každý den, ve kterém byla poskytována 5 a) ústavní péče, 5 b) komplexní lázeňská péče, 5 c) ústavní péče v dětských odborných léčebnách a 5 v ozdravovnách. C. ve výši 90 Kč za pohotovostní službu poskytnutou 6 zdravotnickým zařízením poskytujícím a) lékařskou službu první pomoci (dále jen „LSPP“) včetně 6 LSPP poskytované zubními lékaři, b) ústavní pohotovostní službu (dále jen „ÚPS“) v sobotu, v 6 neděli nebo ve svátek a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin. II. Kdy se příslušné poplatky ve výši 30 Kč nehradí 7 III. Kdy se nehradí poplatek ve výši 100 Kč 10 IV. Kdy se nehradí žádné poplatky 11 V. Kdo hradí poplatky 15 VI. Kdo nehradí poplatky 15 VII. Povinnosti zdravotnických zařízení a zařízení lékárenské péče 16 v souvislosti s poplatky VIII. Lhůty pro hrazení poplatků 18 IX. Povinnosti zdravotních pojišťoven v souvislosti s poplatky 18 X. Práva pojištěnce v souvislosti s poplatky 19 XI. Položky do limitu: A. nezapočitatelné, 21 B. započitatelné. 21

Obsah:

161

Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 270/2008 Sb., zákonem č. 59/2009 Sb. a zákonem č. 298/2011 Sb. byla některá ustanovení zákona č. 48/1997 Sb. (dále jen „zákon“) změněna a doplněna. Zásadní změnou mající dopad na činnost zdravotnických zařízení včetně zařízení lékárenské péče a zdravotních pojišťoven je zavedení regulačních poplatků a limitu regulačních poplatků a doplatků na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely.

I. Poplatek se vybírá: A. ve výši 30,- Kč 1. za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření (což je vyšetření, které naplňuje obsah komplexního, cíleného, kontrolního nebo konziliárního vyšetření a je vykázáno až na výjimky příslušnými výkony v dané odbornosti podle Seznamu výkonů) a) u praktického lékaře* (po dovršení 18 let věku), b) u praktického lékaře pro děti a dorost* (po dovršení 18 let do 19 let věku), c) u ženského lékaře (po dovršení 18 let věku), d) u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči včetně ambulancí lůžkových zdravotnických zařízení (po dovršení 18 let věku) (v pracovních dnech od 7:00 do 17:00 hodin s tím, že ordinační doba může být i delší než do 17:00 hodin, o čemž rozhoduje provozovatel zdravotnického zařízení. Zda se jedná o ordinační dobu ambulance, nebo od 17:00 hodin již o ústavní pohotovostní službu, musí být zřejmé z označení ambulance), e) u klinického psychologa, f) u klinického logopeda, Poznámka:  Klinické vyšetření začíná pohovorem s pacientem ke zjištění vývoje jeho zdravotních potíží. Lékař posoudí průběh onemocnění, stanoví a vysvětlí diagnostický a léčebný postup, zajistí další potřebná vyšetření, případně předepíše léčivé přípravky a provede administrativní činnosti související s výkonem. Základní úkony fyzikálního vyšetření jsou pohled, pohmat, poslech a poklep.  V jeden den může pojištěnec absolvovat i více návštěv u různých lékařů, kdy při každé této návštěvě je provedeno klinické vyšetření. Pak pojištěnec hradí za každou návštěvu poplatek ve výši 30,- Kč.  Také v případě, kdy je poskytována tzv. jednodenní péče na lůžku a je před plánovaným výkonem provedeno klinické vyšetření, je hrazen poplatek ve výši 30,- Kč. Příkladem plánované péče může být kyretáž, které předchází návštěva u lékaře, při které klinické vyšetření provede jak gynekolog, tak i anesteziolog. Při jednodenní péči na lůžku se nehradí poplatek ve výši 100,- Kč jako v případě ústavní péče, * Je-li lékař odměňován kapitační platbou, žádné výkony klinických vyšetření kromě komplexního vyšetření zdravotní pojišťovně nevykazuje. Ze zdravotnické dokumentace ale musí být patrno, že cílené nebo kontrolní vyšetření bylo provedeno, a proto byl poplatek vybrán a vykázán výkon číslo 09543, nebo že je pojištěnec od placení poplatku osvobozen (výkon č. 09547).

162





  

protože jednodenní péče na lůžku není zahrnuta do žádného typu péče uvedené v § 16a odst. 1 písm. f) zákona. Pokud jde o návštěvu u lékaře ve smyslu ust. § 16a odst. 1 písm. a), b) a c) zákona, může být vybrán poplatek ve výši 30,- Kč pouze, když je provedeno klinické vyšetření. Jedná se o návštěvu u praktického lékaře, u praktického lékaře pro děti a dorost, u ženského lékaře, u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči, u klinického psychologa, u klinického logopeda a dále v ambulancích lůžkových zdravotnických zařízení v době jejich řádné ordinační doby (u všech kromě klinického psychologa a klinického logopeda se jedná o pojištěnce nad 18 let věku). Z uvedeného vyplývá, že např. praktický lékař nebo ambulantní specialista ve své ordinaci nikdy nemůže vybírat poplatek ve výši 90,- Kč, protože se nejedná o zdravotnické zařízení, které provozuje LSPP nebo ÚPS, a to ani tehdy, pokud poskytne zdravotní péči mimo své ordinační hodiny. Klinickým vyšetřením je též vyšetření pojištěnce spojené s vystavením návrhu na komplexní nebo příspěvkovou lázeňskou péči nebo předoperační vyšetření pojištěnce. Pokud nebyl poplatek vybrán, např. z důvodu nespolupráce pacienta nebo jiných objektivních okolností na jeho straně, měl by být důvod nevybrání poplatku zapsán do zdravotnické dokumentace pojištěnce. Poplatek se nehradí při vyšetření hospitalizovaného pacienta, o které žádá lůžkové zdravotnické zařízení. Není rozhodující, zda je vyžadovaná péče poskytována ve stejném zdravotnickém zařízení, kde je pacient hospitalizován, nebo v jiném zdravotnickém zařízení. Vždy je nutné, aby vyžadovaná péče byla předepsána na dokladu 06 Poukaz na vyšetření/ošetření, kde žádajícím pracovištěm je pracoviště s „písmenkovou odborností“ (týká se všech zdravotnických zařízení uvedených v ust. § 16a odst. 1 písm. f) zákona). 2. za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního lékaře (po dovršení 18 let věku) Při návštěvě musí být současně proveden a vykázán jeden z těchto výkonů: a) vyšetření a ošetření registrovaného pacienta (výkon číslo 00946 nebo 00901), b) vyžádané vyšetření odborníkem nebo specialistou (výkon číslo 00903), c) konzervativní léčba chronických onemocnění parodontu (výkon číslo 00931), d) udržovací léčba chronických onemocnění parodontu (výkon číslo 00932), e) komplexní vyšetření a návrh léčby onemocnění ústní dutiny (výkon číslo 00940), f) kontrolní vyšetření a léčba onemocnění ústní sliznice (výkon číslo 00941), g) kontrola léčby ortodontických anomálií s použitím fixního ortodontického aparátu (výkon číslo 00983), h) kontrola léčby ortodontických anomálií jinými postupy než s použitím fixního ortodontického aparátu (výkon číslo 00984), i) cílené vyšetření (výkon číslo 00945), j) klinické stomatologické vyšetření provedené oprávněným pracovištěm (viz poznámka) (výkon číslo 00909), k) diagnostika ortodontických anomálií (výkon číslo 00981),

Poznámka  Oprávněnými pracovišti podle bodu 2 písm. j) jsou ambulantní části Dětské stomatologické kliniky FN Motol, Stomatologické kliniky FN Královské Vinohrady, 163

Stomatologické kliniky VFN Praha, Stomatologické kliniky FN Plzeň, Stomatologické kliniky FN Hradec Králové, Stomatologické kliniky FN Brno, Kliniky Ústní, čelistní a obličejové chirurgie Brno, Kliniky zubního lékařství Olomouc, Kliniky Ústní, čelistní a obličejové chirurgie Olomouc, VÚS VFN Praha a ostatních lůžkových stomatologických zařízení.  Pokud nebyl poplatek vybrán, např. z důvodu nespolupráce pacienta nebo jiných objektivních okolností na jeho straně, měl by být důvod nevybrání poplatku zapsán do zdravotnické dokumentace pojištěnce.  Poplatek se nehradí při vyšetření hospitalizovaného pacienta, o které žádá lůžkové zdravotnické zařízení. Není rozhodující, zda je vyžadovaná péče poskytována ve stejném zdravotnickém zařízení, kde je pacient hospitalizován, nebo v jiném zdravotnickém zařízení. Vždy je nutné, aby vyžadovaná péče byla předepsána na dokladu 06 Poukaz na vyšetření/ošetření, kde žádajícím pracovištěm je pracoviště s „písmenkovou odborností“ (týká se všech zdravotnických zařízení uvedených v ust. § 16a odst. 1 písm. f) zákona). 3. za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti a dorost (po dovršení 18 let věku), Poznámka:  Za návštěvní službu, i když je v jejím rámci provedeno klinické vyšetření, uhradí pojištěnec, nebo jeho zákonný zástupce pouze jeden poplatek 30,- Kč, nebude-li se jednat o případy uvedené v IV. 1. až 7.  Pokud k pacientovi na žádost praktického lékaře přijede specialista, vykáže výkon číslo 09519 (konzilium specialistou – návštěva u pacienta), ale poplatek ve výši 30,- Kč nemůže vybrat (nejedná se o návštěvu u lékaře, protože lékař je u pacienta, a za návštěvní službu mohou vybírat poplatek jen lékaři odbornosti 001 a 002). 4.

za recept, na jehož základě došlo k výdeji prvního z balení předepsaných hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely, bez ohledu na počet hrazených léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely a počet předepsaných balení. (Počet balení je omezen vyhláškou č. 54/2008 Sb., o způsobu předepisování léčivých přípravků, údajích uváděných na lékařském předpisu a o pravidlech používání lékařských předpisů).

Poznámka:  Na jednom receptu mohou být předepsány maximálně dva druhy léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely.  Je-li léčivý přípravek předepisován na účet veřejného zdravotního pojištění (dále jen v.z.p.), lze na jeden recept předepsat více než jedno balení jednoho druhu léčivého přípravku pro zajištění léčby pacienta do jeho další kontrolní návštěvy u ošetřujícího lékaře, nejdéle však na dobu tří měsíců, zpravidla do počtu tří balení.  Je-li nutné udělat výpis z receptu, uvedou se na něm všechny rozhodné údaje vztahující se k předepisovanému léčivému přípravku nebo potravině pro zvláštní lékařské účely. V případě, že lékárník na výpis z receptu vypisuje všechna balení hrazeného léčivého přípravku (v případě, že na receptu byl předepsán jeden léčivý přípravek hrazený a jako druhý nehrazený léčivý přípravek) a nevybral poplatek,

164

uvede poznámku „Poplatek nevybrán“. Je-li na výpisu z receptu tato poznámka uvedena, vybere tento poplatek vydávající lékárník.  Jestliže se má výdej léčivého přípravku opakovat, na receptu se kromě běžných údajů uvede pokyn k opakovanému výdeji (zpravidla „Repetatur“) a číslicí a slovy údaj o celkovém počtu výdejů, přičemž recept s předepsanými léčivými přípravky, jejichž výdej se má opakovat tzv. opakovací recept, platí 6 měsíců, nestanoví-li předepisující lékař jinak, nejdéle však 1 rok. Jestliže lékárník vydává léčivé přípravky na tzv. opakovací recept, je nutné každý nově zahájený výdej na opakovací recept (resp. na výpis z opakovacího receptu) považovat za výdej prvního z balení předepsaných léčivých přípravků, který jako takový podléhá povinnosti platit regulační poplatek.

  

V případech A. 1. až 3. se vykazuje při zaplacení poplatku číslo výkonu 09543. (Regulační poplatek za návštěvu – poplatek uhrazen). Viz Seznam výkonů. V případě A. 4. se vykazuje při zaplacení poplatku v datovém rozhraní receptu „null“ a na osobním účtu pojištěnce pak číslo výkonu 09540. (Regulační poplatek za recept – poplatek uhrazen). V případech A. 1., kdy je při návštěvě u lékaře (odbornost 001 nebo 002) provedeno klinické vyšetření u pojištěnců do 18 let věku, se vykazuje číslo výkonu 09547 (Regulační poplatek – pojištěnec od úhrady osvobozen).

B. ve výši 100,- Kč za každý den, ve kterém byla poskytována a) ústavní péče (tj. péče v nemocnicích, v odborných léčebných ústavech, zařízeních vykazujících ošetřovací den (dále také „OD“) 00005 a v LDN) nebo b) komplexní lázeňská péče nebo c) ústavní péče v dětských odborných léčebnách a v ozdravovnách, přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den. Stejné pravidlo platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li mu tento pobyt hrazen z v.z.p. Poznámka:  Je-li pacient na propustce, poplatek se nehradí. OD propustky nelze vykázat v prvních a posledních třech dnech hospitalizace s výjimkou případů uvedených v platné Metodice pro pořizování a předávání dokladů.  Poplatek se nehradí též při poskytování jednodenní péče na lůžku nebo jedná-li se o pobyt pacienta ve stacionáři (OD 00040 a 00041).  Je rozdíl mezi jednodenní péčí na lůžku a jedním dnem hospitalizace. Jednodenní péče na lůžku je podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., v platném znění, taková plánovaná péče, kdy po provedení invazivního nebo operačního výkonu se vykáže tento pobyt na lůžku bez ohledu na odbornost pracoviště OD 00040 bez připočtení úhrady za výkony agregované do OD. Jako výkony tzv. jednodenní péče na lůžku mohou být vykázány také invazivní nebo operační výkony s omezením místem „H“, „SH“, pokud byl naplněn jejich obsah 165





   







uvedený v seznamu výkonů a pokud v den jejich provedení následuje jednodenní péče na lůžku. Pokud se před plánovaným zákrokem provádí klinické vyšetření v rámci návštěvy u lékaře, pojištěnec hradí poplatek ve výši 30,- Kč. Budou-li provedena dvě klinická vyšetření, např. gynekologem a anesteziologem, pak je hrazen poplatek ve výši 2 x 30,- Kč. Jeden den hospitalizace, kdy se hradí poplatek ve výši 100,- Kč, je pobyt pojištěnce ve zdravotnickém zařízení trvající z různých důvodů (např. po provedených vyšetřeních se zjistí, že není nutná další hospitalizace, nebo je pojištěnec překládán na vyšší pracoviště, nebo odchází na revers nebo dojde k úmrtí apod.) od několika hodin do 24 hodin, a to v každém zdravotnickém zařízení, ve kterém byl pacient hospitalizován, což znamená, že byl vykázán příslušný ošetřovací den. Při hospitalizaci trvající více dní se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den. Počet ošetřovacích dnů, které zdravotnické zařízení vykazuje zdravotní pojišťovně, je po zaplacení poplatku shodný s počtem vykázaných výkonů číslo 09544. Poplatek se nehradí v případě příspěvkové lázeňské péče a hospicové péče. V případě příspěvkové lázeňské péče, kdy se poplatek ve výši 100,- Kč nehradí, se hradí poplatek ve výši 30,- Kč, pokud je při návštěvě u lékaře v lázeňském zařízení provedeno klinické vyšetření. Zpravidla se jedná o vstupní, jedno kontrolní v průběhu pobytu a výstupní vyšetření. Poplatek ve výši 100,- Kč nehradí pojištěnec, který je ve zdravotnickém zařízení z jiných, než zdravotních důvodů. Tento pojištěnec ale hradí poplatek ve výši 30,- Kč, pokud je mu při návštěvě u lékaře poskytnuta ambulantní zdravotní péče, při které bylo lékařem provedeno klinické vyšetření, nebo při výdeji léčivých přípravků předepsaných na recept na účet v.z.p. Pokud je hospitalizovaný pojištěnec osvobozen od hrazení poplatků z důvodu hmotné nouze, musí být počet dní hospitalizace, kdy je od poplatku osvobozen, vykázán příslušným počtem výkonů číslo 09547, protože pojištěnec může být v hmotné nouzi jen část doby, kdy je hospitalizován, Pokud hospitalizace pacienta započne před účinností citovaného zákona a bude pokračovat i po 1. 12. 2011, měl by být účtován regulační poplatek podle příkladů uvedených níže,

první poslední regulační den hospitalizace den hospitalizace poplatek 60 Kč 25. 11. 2011 1. 12. 2011 6 x 60 Kč 25. 11. 2011 5. 12. 2011 6 x 60 Kč 30. 11. 2011 1. 12. 2011 1 x 60 Kč 30. 11. 2011 5. 12. 2011 1 x 60 Kč

regulační regulační poplatek 100 Kč poplatek celkem 0 Kč 360,00 Kč 4 x 100 Kč 760,00 Kč 0 Kč 60,00 Kč 4 x 100 Kč 460,00 Kč

●

V případech B a) až c) se vykazuje při zaplacení poplatku číslo výkonu 09544. (Regulační poplatek za každý den ústavní péče – poplatek uhrazen). Viz Seznam výkonů. C. ve výši 90,- Kč za pohotovostní službu poskytnutou zdravotnickým zařízením poskytujícím 166

a) LSPP včetně LSPP poskytované zubními lékaři, b) ústavní pohotovostní službu v sobotu, v neděli nebo ve svátek (po celých 24 hodin) a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin (poplatek se hradí jen v případě, že nedojde k následnému přijetí pojištěnce do ústavní péče). Poznámka:  Poplatek se hradí i v případě, že pohotovostní služba je poskytována u pacienta na jeho výzvu. Zabezpečuje-li LSPP zdravotnická záchranná služba, poplatek se hradí.  Poplatek ve výši 90,- Kč se hradí za pohotovostní službu, což znamená, že pacient uhradí jedenkrát 90,- Kč v rámci jednoho zdravotnického zařízení a není rozhodující, zda mu bude poskytnuto jedno nebo více klinických vyšetření, či zda je např. pouze aplikována injekce.  LSPP nemá zákonem omezenu ordinační dobu (jako ÚPS), což znamená, že na LSPP (odbornost 003) se vždy hradí poplatek ve výši 90,- Kč.  U ÚPS je stanoveno, že pouze v sobotu, v neděli nebo ve svátek (po celých 24 hodin) a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin mohou tato zdravotnická zařízení vybírat poplatek ve výši 90,- Kč. Zákon ale nezakazuje v sobotu, v neděli nebo ve svátek zachovat řádnou ordinační dobu pro některé ambulance, a tak i v těchto dnech v nich neposkytovat ÚPS. Pokud by se jednalo o běžnou ordinační dobu, pak je rozhodující, zda je při návštěvě u lékaře provedeno klinické vyšetření. Pokud ano, vybírá se i v tomto případě poplatek ve výši 30,- Kč. Takto je možné vyřešit například převazy prováděné po pátečních operacích o víkendu apod.  V případě, že na místo úmrtí pojištěnce (jedná se o ohledání mrtvého mimo lůžkové zařízení - výkon číslo 09527)) vyjede lékař LSPP a provede ohledání, nejde o poskytnutí pohotovostní služby pojištěnci, která podléhá poplatku ve výši 90,- Kč, ale pouze o provedení prohlídky zemřelého, jejímž účelem je zjistit úmrtí a jeho příčiny. Proto se poplatek ve výši 90,- Kč nehradí. 

V případech C. a) a b) se vykazuje při zaplacení poplatku číslo výkonu 09545. (Regulační poplatek za pohotovostní službu – poplatek uhrazen). Viz Seznam výkonů.

II. Příslušné poplatky ve výši 30 Kč se nehradí, jedná-li se o: 1. preventivní prohlídku a) u dětí, dospělých, ve stomatologii, v gynekologii (podle § 29 zákona), b) vyšetření a prohlídky prováděné v rámci opatření proti infekčním onemocněním (podle § 30 zákona, tj. včetně např. vybraných očkování – výkon číslo 02110 a 02120), c) závodní preventivní péči (podle § 35 zákona). Jedná se např. o periodické preventivní prohlídky (výkon číslo 01193 a 01195), Poznámka: 

U pojištěnců se provádí preventivní prohlídka:

167

a) v prvém roce života devětkrát do roka, b) v 18 měsících věku, c) ve třech letech a dále vždy jedenkrát za dva roky. (výkony číslo 01022, 02022, 02032) 

V oboru stomatologie se provádí preventivní prohlídka: a) u dětí a dorostu ve věku do 18 let dvakrát ročně, b) u těhotných žen dvakrát v průběhu těhotenství, c) u dospělých jedenkrát ročně.

   

 

V oboru gynekologie se provádí preventivní prohlídka při ukončení povinné školní docházky a dále počínaje patnáctým rokem věku jedenkrát ročně (výkon číslo 63051). Obsahem preventivních prohlídek je zjištění údajů nutných pro posouzení zdravotního stavu a zdravotních rizik pojištěnce, jakož i podrobné klinické vyšetření a zajištění potřebných laboratorních vyšetření. Obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek je obsaženo ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 56/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Mezi vyšetření podle § 30 zákona patří různé preventivní a profylaktické ambulantně prováděné akce při podezření na kontakt např. s TBC, žloutenkou apod. Závodní preventivní péče je vždy bez poplatku ve výši 30,- Kč, je-li nařízena platnými právními předpisy (viz směrnice č. 49/1967 nebo Nařízení vlády č. 352/2003 Sb. např. v případě dobrovolných hasičů apod.) a hrazena z v.z.p. V tomto případě se poplatek nehradí i při provedení souvisejících pomocných a odborných klinických vyšetření nařízených právními předpisy a orgány ochrany veřejného zdraví. Pokud lékař závodní preventivní péče nebo specialista při závodní preventivní péči zjistí, že je nutné pojištěnce odeslat na další odborné, příp. odborná vyšetření, která však již nejsou nařízená (tedy nejsou součástí závodní preventivní péče), ale vyplývají ze zdravotního stavu pojištěnce, budou tato podléhat poplatku ve výši 30,- Kč, pokud při nich bude provedeno klinické vyšetření. Jde-li o závodní preventivní péči nehrazenou z v.z.p. ale hrazenou pojištěncem nebo zaměstnavatelem (např. vstupní a výstupní prohlídky), nemůže být poplatek ve výši 30,- Kč vůbec vybírán.

2. dispenzární péči poskytovanou těhotným ženám (starším 18 let věku) ode dne zjištění těhotenství (viz § 31 odst. 1 písm. d) zákona), Poznámka:  Podle zákona pojištěnce zařazuje do dispenzarizace dle odborných kriterií jeho registrující lékař, který odpovídá za účelnost a koordinaci dispenzární péče. Pojištěnec může být dispenzarizován pro jednu diagnózu pouze u jednoho ošetřujícího lékaře. Například těhotná žena je pro těhotenství dispenzarizována pouze u gynekologa.  Nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče, a označení specializace dispenzarizujícího lékaře stanovuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 386/2007 Sb. Dispenzární prohlídky provádějí lékaři v takovém časovém rozmezí, které vyžaduje zdravotní stav pojištěnce, nejméně však jedenkrát ročně. Podle této vyhlášky jsou těhotné ženy zařazeny do dispenzarizace, a proto nehradí poplatek ve výši 30,- Kč u registrujícího nebo ošetřujícího lékaře jen pro diagnózu, pro kterou jsou dispenzarizovány. Resp. u těhotných žen jde o návštěvu u dispenzarizujícího gynekologa jen v souvislosti s těhotenstvím. (Zdravotnické zařízení současně vykazuje výkon číslo 09532.) Pokud např. těhotná žena bude ošetřena na chirurgii se zlomenou nohou nebo navštíví zubního lékaře a nebude se jednat o preventivní prohlídku a nepůjde o osobu pobírající dávky v hmotné nouzi, bude poplatky v těchto případech pojištěnka hradit. Těhotná žena poslaná na pracoviště lékařské genetiky poplatek na lékařské genetice hradí, pokud jí bylo provedeno klinické vyšetření. Těhotná žena u gynekologa, dostaví-li se se zdravotním problémem, který nelze považovat za související s těhotenstvím, poplatek hradí. Těhotná žena rovněž hradí poplatek za pohotovostní službu (LSPP i ÚPS), stejně jako při hospitalizaci, a to i v případě, že má zdravotní problémy související s těhotenstvím.

168

3. hemodialýzu (myslí se tím i peritoneální dialýza), 4. laboratorní nebo diagnostické vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem, pokud není zároveň provedeno klinické vyšetření (může se jednat i o stejného poskytovatele, který laboratorní nebo diagnostické vyšetření žádá a současně též provádí), 5. vyšetření lékařem transfuzní služby při odběru krve, plazmy nebo kostní dřeně (resp. krvetvorných buněk), 6. děti do dovršení 18 let věku včetně tohoto dne, v případě, že je při návštěvě u lékaře provedeno klinické vyšetření nebo se jedná o návštěvní službu, Poznámka:  Dítě neplatí poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře, při které bylo provedeno klinické vyšetření ještě v den, kdy dosáhlo 18 let věku. Následující den po 18. narozeninách již tyto poplatky platí. Příklad:  pojištěnec narozen dne 6. 4. 1991 bude do dne 31. 3. 2009 hradit všechny poplatky. Ode dne 1. 4. 2009 do dne 6. 4. 2009 včetně bude od placení poplatků ve výši 30,- Kč při návštěvě u lékaře, pokud je provedeno klinické vyšetření (dále jen „návštěva u lékaře“), osvobozen. Poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře bude opět platit ode dne 7. 4. 2009.  pojištěnec narozen dne 1. 1. 1991 bude po celý rok 2009 již platit všechny poplatky. 7. případy, kdy lékař, psycholog nebo logoped neprovádí klinické vyšetření, ale jiné výkony podle Seznamu výkonů, například: a) výkony, u kterých je v Seznamu výkonů v položce kategorie výkonu označení „Q – nelze vykázat s klinickým vyšetřením“, b) minimální kontakt lékaře s pacientem (výkon číslo 09511)** např. při předepisování léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely na recept nebo při opakovaných aplikacích injekcí, infuzí, při převazech ran a v případech, kdy není naplněn obsah kontrolního vyšetření. O tom, zda je nutné provést klinické vyšetření, rozhoduje lékař, c) telefonickou konzultaci ošetřujícího lékaře pacientem (výkon číslo 09513)**, d) rozhovor lékaře s rodinou (výkon číslo 09525)**, e) výkony psychoterapie (např. výkon číslo 35520, 35610, 35620, 35630, 35650, 37117 nebo 37119) nebo intervence (např. výkon číslo 37111, 37115 nebo 37121), f) výkony v logopedii (např. výkon číslo 72211, 72213 nebo 72215), g) ohledání mrtvého mimo lůžkové zařízení (výkon číslo 09527), Poznámka:  V psychiatrii se hradí poplatek jen při klinických vyšetřeních, ne však tehdy, je-li prováděna psychoterapie bez klinického vyšetření.  V logopedii se hradí poplatek jen při klinických vyšetřeních, ne je-li prováděno např. pouhé procvičování výslovnosti bez klinického vyšetření.

** U praktických lékařů výkony zahrnuty do kapitační platby a nevykazují se zvlášť.

169

 Ohledání mrtvého mimo lůžkové zařízení (výkon číslo 09527) není klinickým vyšetřením ve smyslu § 16a odst. 1 zákona. Z uvedeného vyplývá, že pokud lékař (např. registrující) jede na místo úmrtí pojištěnce, poplatek ve výši 30,- Kč hrazen není. 8. výdej zdravotnických prostředků předepsaných na poukaz, Poznámka:  Nehradí se poplatek ve výši 30,- Kč, ale ani se doplatek nezapočítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč. 9. výdej léčivých přípravků předepsaných na recept, avšak nehrazených z v.z.p. (např. antikoncepce předepsaná na recept), 10. výdej léčivých přípravků předepsaných na recept s uvedením „hradí pacient“, 11. výdej léčivých přípravků, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis a pojištěnec je hradí plně, 12. poskytování péče, která není hrazena z v.z.p. (např. při vystavení receptu na antikoncepci, pokud současně nebylo provedeno klinické vyšetření, nebo jedná-li se o akupunkturu, kosmetické výkony, výkony provedené na dožádání soudu, státního zastupitelství, orgánů státní správy, České správy sociálního zabezpečení, Úřadů práce, orgánů Policie České republiky apod.). Poznámka:  Poplatek 30,- Kč při výdeji na recept na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, je-li čerpána úhrada z v.z.p., se hradí i v případě, že recept byl předepsán při poskytování péče, která poplatku nepodléhá (viz II. .1 až 7.).  Poplatky se nehradí, pokud je pojištěnec zařazen do „studie", která není hrazena z v.z.p., ale tím, kdo si ji objednal. Pokud jde v této souvislosti o návštěvu u lékaře, kdy lékař provádí klinické vyšetření, které neúčtuje zdravotní pojišťovně, ale zadavateli studie, poplatek ve výši 30,- Kč se nehradí.

III. Poplatek ve výši 100 Kč se nehradí, jedná-li se o: ústavní péči o narozené dítě, a to ode dne porodu do dne propuštění ze zdravotnického zařízení ústavní péče, ve kterém k porodu došlo, nebo do dne propuštění z jiného zdravotnického zařízení ústavní péče, do kterého bylo dítě ze zdravotních důvodů bezprostředně po porodu převezeno. Poznámka:  Narodilo-li se dítě dne 28. 7. 2008 a hospitalizace byla ukončena dne 31. 7. 2008, zákonný zástupce za dítě uhradí poplatky ve výši 180,- Kč (3x výkon číslo 09544), protože první a poslední den se počítají jako jeden den.  Za dítě narozené dne 28. 7. 2008 kde hospitalizace bude ukončena až v srpnu 2008, zaplatí zákonný zástupce poplatek ve výši 240,- Kč (4x výkon číslo 09544), protože se jedná o 4 dny – první den nelze nepočítat.  Za dítě narozené dne 1. 8. 2008 a později se poplatek při hospitalizaci od porodu do prvního propuštění po porodu již nehradí. Poplatek se neplatí ode dne narození až 170

do dne prvního propuštění. Z uvedeného vyplývá, že se poplatek nehradí ani v případě, kdy v jednom zdravotnickém zařízení dojde k porodu, ale je nutný bezprostředně po porodu ze zdravotních důvodů překlad do druhého, případně dalšího zdravotnického zařízení.  Bude-li nutné po propuštění ze zdravotnického zařízení dítě znovu hospitalizovat, poplatky již zákonný zástupce při dalších hospitalizacích bude hradit.

IV. Žádné poplatky se nehradí: 1. jde-li o pojištěnce 1) umístěné a) v dětských domovech, b) ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, Poznámka:  Musí se jednat o pojištěnce umístěné do vyjmenovaných zařízení na základě rozhodnutí soudu ve smyslu zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav. c) k výkonu ústavní výchovy v domovech pro osoby se zdravotním postižením, Poznámka:  Jedná se o pojištěnce umístěné v domovech pro osoby se zdravotním postižením podle ust. § 48 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. d) na základě rozhodnutí soudu v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc, Poznámka:  Jedná se ale pouze o pojištěnce umístěné na základě rozhodnutí soudu v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc podle ust. § 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. 2) nebo svěřené rozhodnutím soudu do pěstounské péče podle zákona o rodině. 2. při ochranném léčení nařízeném soudem, Poznámka:  Tímto ochranným léčením se rozumí ochranné léčení dle ust. § 351 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.  Osvobození od úhrady poplatků se týká pouze zdravotní péče, včetně léčivých přípravků, poskytované v rámci výkonu ochranného léčení.  Ochranným léčením ve smyslu osvobození od poplatků není případ, kdy je pojištěnci při ochranném léčení nařízeném soudem poskytována zdravotní péče, která 171

nesouvisí s diagnózou, pro kterou je v ochranném léčení, např. při chřipce, zlomené noze či ošetření zubu apod. V těchto případech pojištěnec, nebo za něj jeho zákonný zástupce, poplatky hradí. 3. nebo při umístění pojištěnce z důvodů stanovených zvláštním zákonem bez jeho souhlasu do ústavní péče, vysloví-li s přípustností převzetí a dalšího držení pojištěnce v ústavní péči souhlas soud nebo při výkonu zabezpečovací detence, Poznámka:  Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 20/1966 Sb.“) tj.: a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení, b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví, d) jde-li o nosiče (viz § 53 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů), je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo. Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin projevil souhlas s ústavní péčí.  Postup zdravotnického zařízení by v těchto případech měl být následující: a) Zdravotnické zařízení žádá soud o souhlas s umístěním pojištěnce. b) Soud vydá (měl by dle ust. § 191b odst. 4 o.s.ř.) ve lhůtě 7 dnů Usnesení o tom, zda k převzetí pojištěnce do ústavní péče v daném zdravotnickém zařízení (dále jen „Usnesení“) došlo ze zákonných důvodů (viz § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.); toto Usnesení je soudem zasíláno také dotčenému zdravotnickému zařízení, v němž je pojištěnec/pacient umístěn. c) Zdravotnické zařízení posuzuje zdravotní stav pojištěnce, zda trvá některý z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. Pokud ano, pacient je dále hospitalizován, pokud ne, může být propuštěn a není rozhodující, zda již zdravotnické zařízení obdrželo Usnesení soudu. Lhůta 7 dnů se týká pouze soudu, nikoli zdravotnického zařízení, pro které je důležité, zda trvá či nikoli některý z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. d) Je-li zdravotní stav pojištěnce takový, že může být propuštěn ze zdravotnického zařízení a jde o případ, kdy zdravotnické zařízení dosud neobdrželo Usnesení soudu, je pojištěnec povinen do 8 kalendářních dnů od propuštění uhradit poplatek za každý den hospitalizace s tím, že první a poslední den se počítá jako jeden den. Obdrží-li zdravotnické zařízení následně Usnesení soudu, kterým soud vyslovil s umístěním pojištěnce souhlas, resp. rozhodne o tom, že umístění pojištěnce/pacienta bez jeho souhlasu v daném zdravotnickém zařízení bylo v souladu se zákonem, vrátí zdravotnické zařízení pojištěnci již zaplacené poplatky za dobu této hospitalizace. Vzhledem ke lhůtě, kterou má soud, a ke lhůtě, do kdy má povinnost po propuštění zaplatit pojištěnec, by k této variantě mělo docházet zcela výjimečně. e) Obdrží-li zdravotnické zařízení Usnesení soudu, kterým soud vyslovil s umístěním pojištěnce souhlas v době, kdy je pacient stále ještě hospitalizován pro některý z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., bude hospitalizovaný 172

pacient osvobozen od placení poplatků po dobu této hospitalizace, a to ode dne přijetí k hospitalizaci. Pomine-li důvod uvedený v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., avšak bude se souhlasem pacienta dále pokračováno v hospitalizaci, bude pojištěnec povinen ode dne následujícího po dni, kdy důvody uvedené v § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. pominuly, již hradit poplatek ve výši 100,- Kč za každý den hospitalizace s tím, že první a poslední den se počítá jako jeden den. Jako příklad lze uvést pacienta, který se probral z bezvědomí a je možné ho dále léčit jen v případě, kdy s léčením dá souhlas (viz § 23 odst. 1 až 3 zákona č. 20/1966 Sb.). 4. při: a) léčení infekčního onemocnění, kterému je pojištěnec povinen se podrobit, b) nařízené izolaci ve zdravotnickém zařízení nebo c) nařízených karanténních opatření k zajištění ochrany veřejného zdraví podle zvláštního právního předpisu, (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů), Poznámka k a) a b) bodu 4:  Seznam infekčních onemocnění, při nichž se nařizuje izolace na lůžkových odděleních nemocnic nebo léčebných ústavů, a nemocí, jejichž léčení je povinné: 1. Akutní virové záněty jater, 2. Antrax, 3. Dengue, 4. Hemoragické horečky, 5. Cholera, 6. Infekce CNS mezilidsky přenosné, 7. Mor, 8. Paratyfus, 9. Syfilis v I. a II. stadiu, 10. Přenosná dětská obrna, 11. Pertuse v akutním stadiu, 12. Ricketsiózy, 13. SARS a febrilní stavy nezjištěné etiologie s pozitivní cestovní anamnézou, 14. Spalničky, 15. Trachom, 16. Tuberkulóza, 17. Tyfus břišní, 18. Úplavice amébová, 19. Úplavice bacilární v akutním stadiu onemocnění, 20. Záškrt, 21. Další infekce podléhající hlášení Světové zdravotnické organizaci. Poznámka  V položce „1. Akutní virové hepatitidy“ nehradí poplatek za hospitalizaci pojištěnci s akutní hepatitidou, přičemž akutní hepatitidy A, B a E jsou definovány na základě klinického průběhu + pozitivity IgM protilátek, a u hepatitid C a D by k odlišení od chronické hepatitidy měl být požadován  první záchyt této nemoci u daného pojištěnce pomocí sérologických nebo virologických metod, 173

 elevace obou aminotransferáz (AST, ALT) nad 5 μkat/l.  Pojištěnci s čerstvě zjištěnou virovou hepatitidou C, jejichž hladina obou aminotransferáz nedosahuje 5 μkat/l, tedy nesplňují kritéria pro akutní hepatitidu, a proto při hospitalizaci poplatek hradí.  V položce „6. Infekce CNS mezilidsky přenosné“ nehradí poplatek za hospitalizaci pouze pojištěnci s invazivním meningokokovým onemocněním, a to včetně těch, u nichž onemocnění probíhá jen jako sepse bez meningitidy.  Do položky „12. Rickestiózy“ se zahrnuje i Q-horečka, přestože coxielly již nejsou taxonomicky řazeny mezi ricketsie. 5. jde-li o pojištěnce, který se prokáže rozhodnutím, oznámením nebo potvrzením vydaným orgánem pomoci v hmotné nouzi o dávce, která je mu poskytována podle zvláštního právního předpisu (viz zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů). Poznámka:  Pojištěnec musí prokázat, že pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi. Dokladem je buď rozhodnutí nebo oznámení nebo potvrzení.  Doklad, který nesmí být starší 30 dnů, vydávají pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Dávky v systému pomoci v hmotné nouzi jsou: a) příspěvek na živobytí, b) doplatek na bydlení a c) mimořádná okamžitá pomoc. Poznámka:  Pojištěnec musí zdravotnickému zařízení nebo zařízení lékárenské péče doložit, že je od placení poplatku osvobozen. Případy, kterých se osvobození týká, jsou uvedeny výše. Povinností zdravotnického zařízení nebo zařízení lékárenské péče je doklad pouze zkontrolovat, nemá povinnost ho archivovat. Bude-li se jednat o případy uvedené v IV./1.,2. a 4. , sdělí předepisující lékař zařízení lékárenské péče v případě, kdy vystavuje recept, že je pojištěnec od placení poplatku osvobozen. 6. při posuzování zdravotní způsobilosti pojištěnce k odběru tkání a orgánů, při odběru tkání a orgánů a při dispenzární péči o pojištěnce po odběru tkání a orgánů podle transplantačního zákona. Poznámka:  Postupuje se podle zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších právních předpisů. 7. jde-li o pojištěnce, kterému jsou podle ust. § 48 až 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, poskytovány pobytové sociální služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem nebo ve zdravotnických zařízeních ústavní péče, pokud u tohoto pojištěnce po úhradě za ubytování a stravu činí stanovený zůstatek ve výši alespoň 15 % jeho příjmu (ust. § 71 odst. 4 a ust. § 73 odst. 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.) méně než 800,- Kč nebo 174

pokud nemá žádný příjem; tuto skutečnost prokazuje pojištěnec potvrzením ne starším než 30 dnů, které je na jeho žádost povinen vydat poskytovatel sociálních služeb. Poznámka:  Nárok mají pojištěnci, kteří splňují obě podmínky současně: musí se jednat o osoby, kterým jsou ve vyjmenovaných zařízeních poskytovány sociální služby a jejichž příjem je menší než 800,- Kč po úhradě za ubytování a stravu nebo žádný. Pak neplatí žádné poplatky ve výši 30,- Kč, 100,- Kč ani 90,- Kč. 

Ve všech případech uvedených pod bodem IV. 1. až 7. se vykazuje, jedná-li se o zdravotnické zařízení, číslo výkonu 09547. (Regulační poplatek - pojištěnec od úhrady poplatku osvobozen). Viz Seznam výkonů. Důvod osvobození se uvádí do zdravotnické dokumentace.

V. Kdo HRADÍ poplatky: 1. pojištěnec, který je účasten v.z.p., nebo za něj jeho zákonný zástupce při poskytování zákonem stanovené zdravotní péče v případě, kdy se jedná o zdravotní péči hrazenou z v.z.p., 2. též pacienti, kteří čerpají zdravotní péči na území České republiky, ačkoli jsou pojištěnci jiného členského státu EU nebo státu, se kterým je uzavřena dvoustranná smlouva. Při poskytování zdravotní péče je nutné jim zajistit rovnost nakládání, což znamená, že se k těmto osobám musí poskytovatelé zdravotní péče chovat stejně jako k jakémukoli českému pojištěnci. Nejedná se jen o turisty, ale i o občany s bydlištěm v ČR, často děti, jejichž rodič – živitel pracuje v zahraničí, 3. cizinci, kterým je poskytována zdravotní péče hrazená na základě resortní mezinárodní smlouvy ze státního rozpočtu (nikoli z v.z.p.). Poznámka:  Poplatky pojištěnec nebo jeho zákonný zástupce hradí celý kalendářní rok, tedy i po dovršení limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč. Částka přesahující limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, je tvořena opět jen poplatky ve výši 30,- Kč a započitatelnými doplatky na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely (doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely obsahující léčivé látky určené k podpůrné nebo doplňkové léčbě se do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, nezapočítávají. To neplatí, jde-li o léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsané na recept pojištěncům starším 65 let, včetně dne, ve kterém dovršili 65. rok věku).  Zdravotní pojišťovna je povinna vždy po skončení čtvrtletí do 60 kalendářních dnů vrátit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci částku přesahující limit. Částku, která v kalendářním čtvrtletí nepřesáhne 50,- Kč, uhradí zdravotní pojišťovna do 60 kalendářních dnů po uplynutí posledního kalendářního čtvrtletí v kalendářním roce.  Vězni, žadatelé o azyl, obyvatelé zařízení sociálních služeb s výjimkou pojištěnců uvedených v ust. § 16a odst. 2 písm. f) zákona hradí poplatky.

175

VI. Kdo NEHRADÍ poplatky: 1. pojištěnec, který je od povinnosti hradit poplatek osvobozen nebo v případech, které jsou uvedeny v zákoně a ve kterých se poplatek nehradí, 2. osoba, která není pojištěncem podle zákona, tzn. nemá na území České republiky trvalý pobyt, ani není zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky a ani není uveden ve V./2. a 3. To znamená, že poplatky nehradí osoba, která poskytnutou zdravotní péči hradí z vlastních prostředků, nebo z komerčního pojištění či jiných zdrojů.

VII. Povinnosti zdravotnických zařízení a zařízení lékárenské péče v souvislosti s poplatky: 1. sdělovat informace o poplatcích zdravotní pojišťovně v rámci vyúčtování poskytnuté zdravotní péče za příslušný kalendářní měsíc, nebo za příslušné kalendářní čtvrtletí. Informace o vybraných poplatcích musí obsahovat: a) číslo pojištěnce, b) výši poplatku, c) datum, ke kterému se poplatek váže, d) pouze v případě, že se jedná o zařízení lékárenské péče, též název léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výši doplatku, který se započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč. Poznámka:  Sdělení informací pod písm. a) až c) je zajištěno pomocí vykázání jednoho z příslušných „signálních“ výkonů uvedených v platném Seznamu výkonů (09543, 09544, 09545).  Zdravotnické zařízení ani zařízení lékárenské péče nemá povinnost sledovat u jednotlivých pacientů, kolik Kč zaplatili na poplatcích a doplatcích započitatelných do limitu. Tuto povinnost mají zdravotní pojišťovny. Informace uvedená pod písm. d) rozšířena pouze o výši doplatku započitatelného do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč. Ostatní údaje již zařízení lékárenské péče zdravotním pojišťovnám sdělují. 2. vybírat poplatky a doplatky uvedené v bodě I. A, B a C je povinné. Poplatky jsou příjmem zdravotnického zařízení nebo zařízení lékárenské péče. Zdravotnické zařízení je povinno použít vybrané poplatky na úhradu nákladů spojených s provozem zdravotnického zařízení a jeho modernizací. Při zjištění opakovaného a soustavného porušování této povinnosti je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému zařízení uložit pokutu až do výše 1 000 000,- Kč. Pokutu je možno uložit i opakovaně. Opakované udělení pokuty zdravotnickému zařízení je důvodem pro ukončení smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče bez výpovědní lhůty podle § 17 odst. 3 zákona. Poznámka:  Uložení pokuty je možné pouze při opakovaném a soustavném nevybírání poplatků, to znamená v případech, kdy zdravotnické zařízení úmyslně a plánovitě nevybírá poplatky z důvodu konkurenčního boje, nebo jiných důvodů. Proto musí zdravotní 176

pojišťovna při ukládání pokuty přihlížet k úmyslům zdravotnického zařízení, závažnosti porušení právního předpisu, míře zavinění a okolnostem, za nichž k porušení došlo.  Sankci nelze uplatnit v případech ojedinělého opomenutí či individuálního rozhodnutí v daném případě poplatek nevybrat, např. z důvodu nespolupráce pacienta nebo jiných objektivních okolností na jeho straně (v tom případě by měl být důvod nevybrání poplatku ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře, při které bylo provedeno klinické vyšetření, zapsán do zdravotnické dokumentace pojištěnce a může být předmětem kontroly).

3. nevybírat poplatky v souvislosti s poskytováním hrazené péče, která podle tohoto zákona regulačním poplatkům nepodléhá. Při zjištění opakovaného porušování tohoto zákona je zdravotní pojišťovna oprávněna tomuto zdravotnickému zařízení uložit pokutu až do výše 50 000,- Kč. Opakované udělení pokuty zdravotnickému zařízení je důvodem pro ukončení smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče bez výpovědní lhůty podle § 17 odst. 3 zákona. 4. vystavit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci na jeho žádost doklad o zaplacení poplatku. Poznámka:  Je důležité, aby lékař věnoval pozornost předepisování léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely tak, aby se jednalo o „nejlevnější“ na trhu dostupné varianty. V případě, kdy lékař zvolí dražší variantu, pacient doplácí vyšší doplatek. Na žádost pacienta sice zařízení lékárenské péče může dražší variantu nahradit levnější, ale pouze v omezeném rozsahu, vázaném na stejnou léčivou látku a stejnou cestu podání.  Pokud lékař předepisuje léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely s vyšším doplatkem pro pacienta a vyznačí na receptu, že je nelze zaměnit, může vést tato skutečnost k cílené revizi provedené zdravotními pojišťovnami s následným promítnutím do regulačních mechanismů uplatňovaných zdravotními pojišťovnami dle smluvních ujednání, neboť se v tomto případě celý doplatek pacienta započítává do zákonem stanoveného limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč. Neodůvodněný předpis dražší varianty by mohla zdravotní pojišťovna posoudit jako jednání neúčelné a nehospodárné, které může být v rozporu se smlouvou lékaře se zdravotní pojišťovnou.  Informace o výších doplatků i o plně hrazených variantách lze nalézt např. na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví (www.mzcr.cz). Doklad o zaplacení poplatku musí obsahovat: 1. číslo pojištěnce, 2. výši poplatku, 3. datum jeho zaplacení, 4. otisk razítka zdravotnického zařízení, 5. podpis osoby, která poplatek přijala, 6. název léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely a výši doplatku, který se započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, pokud se jedná o zařízení lékárenské péče.

177

Poznámka:  Poplatek hradí pojištěnec nebo za něj jeho zákonný zástupce v souvislosti s poskytováním péče hrazené z v.z.p. zdravotnickému zařízení, které zdravotní péči poskytlo. Z uvedeného vyplývá, že by péče měla být poskytnuta a pak teprve při splnění podmínek požadováno uhrazení poplatku.  Doklad se vydává jen na žádost pojištěnce. Je-li poplatek uhrazen jiný den, než ke kterému se vztahuje, je nutné na dokladu uvést datum vystavení dokladu i datum, ke kterému se poplatek váže.  Limit ve výši 2 500,- Kč pro děti do 18 let věku a seniory starší 65 let věku je limitem ročním. Z tohoto důvodu po celý rok 2009, byť změna nastala až od 1. 4. 2009, se u těchto pojištěnců bude sledovat snížený limit. Tento snížený roční limit bude platit i pro děti, které v průběhu roku 2009 dosáhly věku 18 let, stejně jako pro ty seniory, kteří v roce 2009 dovršili 65. rok věku. Příklad:  pojištěnec narozen dne 1. 1. 1991 bude po celý rok 2009 již platit všechny poplatky, ale roční limit bude mít v roce 2009 jen 2 500,- Kč.  pojištěnec narozen dne 6. 4. 1991 bude do dne 31. 3. 2009 hradit všechny poplatky. Ode dne 1. 4. 2009 do dne 6. 4. 2009 včetně bude od placení poplatků ve výši 30,- Kč při návštěvě u lékaře, pokud je provedeno klinické vyšetření (dále jen „návštěva u lékaře“), osvobozen. Poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře bude opět platit ode dne 7. 4. 2009. I pro tohoto pojištěnce bude roční limit v roce 2009 jen 2 500,- Kč.  pojištěnec, který dne 31. 12. 2009 dosáhne 65 let věku, bude po celý rok 2009 mít limit 2 500,- Kč.  Do limitu se započítávají jen poplatky ve výši 30,- Kč a započitatelné doplatky na léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely. Jen u těchto bude pojištěnec v případě sporu se zdravotní pojišťovnou předkládat doklady o zaplacení poplatků a doplatků. Poplatky ve výši 100,- Kč a 90,- Kč (tj. poplatek za ústavní péči a za pohotovostní službu) se do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, nezapočítávají. Zařízení lékárenské péče musí na dokladu, který do 31. 12. 2007 obsahoval pouze zaplacený doplatek, také uvést uhrazený poplatek a jeho výši a dále výši doplatku, který se započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč.

VIII. Lhůty pro hrazení poplatků: 1. ihned v případě, že jde o uhrazení poplatku a o uhrazení doplatku za vydání částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely zařízením lékárenské péče, 2. ihned, nebo podle dohody se zdravotnickým zařízením v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, 3. nejdéle do 8 kalendářních dnů po propuštění z ústavní péče v případě, že hospitalizace byla kratší než 30 dní, 4. vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce v případě, kdy je pojištěnec umístěn ve zdravotnickém zařízení po dobu delší než 30 dní. Poznámka:  Výkony (o úhradě poplatku) číslo 09543, 09544, 09545 nebo 09547 (pacient od úhrady poplatku osvobozen) se vykazují podle Seznamu výkonů v rámci vyúčtování zdravotní péče za příslušný měsíc nebo čtvrtletí podle smlouvy se zdravotní 178

pojišťovnou. Jedná-li se o výkony číslo 09543, 09544, 09545, vykazují se zdravotní pojišťovně ve chvíli, kdy k úhradě došlo s datem, ke kterému se poplatek váže. Výkon číslo 09547 (pacient od úhrady poplatku osvobozen) vykazuje zdravotnické zařízení v den návštěvy. Zařízení lékárenské péče vykazuje uhrazení poplatku současně s vyúčtováním za příslušné období.

IX. Povinnosti zdravotních pojišťoven v souvislosti s poplatky: 1. evidovat poplatky a doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely započitatelné do limitu na osobním účtu každého pojištěnce, 2. sledovat limit 2 500,- Kč (od 1. dubna 2009) u pojištěnců mladších 18 let, včetně kalendářního roku, ve kterém dovršili 18. rok věku, a u pojištěnců starších 65 let, včetně kalendářního roku, ve kterém dovršili 65. rok věku, a limit 5 000,- Kč u ostatních pojištěnců, 3. na vyžádání pojištěnce poskytnout jedenkrát ročně bezplatně výpis z osobního účtu pojištěnce včetně uhrazených poplatků a doplatků na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely započitatelných do limitu, 4. ve lhůtě 60 dnů po skončení čtvrtletí uhradit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci částku přesahující limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, za kalendářní rok pro poplatky ve výši 30,- Kč a doplatky za předepsané léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené z v.z.p. a započitatelné do limitu, 5. v kalendářních čtvrtletích následujících po kalendářním čtvrtletí, ve kterém byl limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, již překročen, je zdravotní pojišťovna povinna uhradit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci částku ve výši součtu poplatků a doplatků na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely započitatelných do limitu za příslušné kalendářní čtvrtletí, oznámených zdravotnickými zařízeními zdravotní pojišťovně, a to do 60 kalendářních dnů po uplynutí každého takového kalendářního čtvrtletí. Částku, která v kalendářním čtvrtletí nepřesáhne 50,- Kč, uhradí zdravotní pojišťovna do 60 kalendářních dnů po uplynutí posledního kalendářního čtvrtletí v kalendářním roce, 6. do 60 dnů po skončení 1. čtvrtletí 2009 bude zdravotní pojišťovna vracet nad limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, poplatky ve výši 30 Kč a započitatelné doplatky na léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely uhrazené v období od 1. 1. 2009 do 31. 3. 2009. 7. při změně zdravotní pojišťovny v průběhu kalendářního roku je zdravotní pojišťovna, u které byl pojištěnec pojištěn, povinna oznámit nové zdravotní pojišťovně pojištěnce skutečnosti rozhodné pro výpočet částky podle § 16b odst. 2 zákona. Částku uhradí pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci, zdravotní pojišťovna, u které je pojištěnec pojištěn k poslednímu dni kalendářního roku, ve kterém byl limit překročen. Nová zdravotní pojišťovna oznámí zdravotním pojišťovnám, u kterých byl pojištěnec v kalendářním roce pojištěn, celkovou částku, o kterou byl limit tohoto pojištěnce překročen, jakož i poměrnou částku vypočtenou podle doby pojištění 179

připadající na pojišťovnu, které je částka oznamována. Zdravotní pojišťovny jsou povinny částku na ně připadající uhradit zdravotní pojišťovně, která částku rozúčtovala, do 30 dnů ode dne doručení oznámení o výši této částky. Poznámka:  Zdravotní pojišťovna sdělí zdravotnickému zařízení po dohodě v požadovaných intervalech (například do jednoho měsíce po skončení pololetí), kolik výkonů číslo 09543 za dané období zdravotní pojišťovně vykázalo. Charakterem by se mělo jednat o souhrnný daňový doklad.

X. Práva pojištěnce v souvislosti s poplatky: 1. na vystavení dokladu o zaplacení poplatku - zdravotnické zařízení je povinno tento doklad pojištěnci na jeho žádost vydat, 2. na vystavení dokladu o zaplacení poplatku a o zaplacení doplatku za vydání částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely zařízením lékárenské péče - toto zařízení je povinno tento doklad pojištěnci na jeho žádost vydat, 3. na započtení poplatků uvedených v bodě I. A 1. až 4. do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, 4. na započtení doplatků na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely do limitu s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání. To neplatí v případě, že předepisující lékař na receptu vyznačil, že předepsaný léčivý přípravek nelze nahradit, v tom případě se započítává do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, doplatek v plné výši. 5. na uhrazení částky přesahující limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, za kalendářní rok pro poplatky a doplatky za předepsané léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené z v.z.p. ve lhůtě 60 kalendářních dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí, ve kterém byl limit překročen, 6. v kalendářních čtvrtletích následujících po kalendářním čtvrtletí, ve kterém byl limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, již překročen, je zdravotní pojišťovna povinna uhradit pojištěnci, nebo jeho zákonnému zástupci částku ve výši součtu poplatků a doplatků na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely započitatelných do limitu za příslušné kalendářní čtvrtletí, oznámených zdravotnickými zařízeními zdravotní pojišťovně, a to do 60 kalendářních dnů po uplynutí každého takového kalendářního čtvrtletí. Částku, která v kalendářním čtvrtletí nepřesáhne 50,- Kč, uhradí zdravotní pojišťovna do 60 kalendářních dnů po uplynutí posledního kalendářního čtvrtletí v kalendářním roce. Poznámka: 180

 V případě, že reálně zaplacený doplatek na částečně hrazený léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely je nižší než započitatelný doplatek (tedy doplatek vypočtený podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání), započítává se do limitu reálně zaplacený doplatek. V případě, že existuje u léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely plně hrazená alternativa, je započitatelný doplatek nula. Ovšem ne každá léčivá látka má plně hrazenou alternativu. 7. do 60 dnů po skončení 1. čtvrtletí 2009 bude zdravotní pojišťovna vracet nad limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, poplatky ve výši 30 Kč a započitatelné doplatky na léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely uhrazené v období od 1. 1. 2009 do 31.3.2009.

XI. Položky nezapočitatelné a započitatelné do limitu 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, s tím, že částky nad limit 5 000,- Kč, resp. 2 500,- Kč, jsou zdravotní pojišťovnou vždy po skončení čtvrtletí do 60 dnů vráceny A: položky nezapočitatelné: 1. poplatek ve výši 90,- Kč za pohotovostní službu poskytovanou zdravotnickým zařízením poskytujícím a) LSPP včetně LSPP poskytované zubními lékaři, b) ústavní pohotovostní službu v sobotu, v neděli nebo ve svátek (po celých 24 hodin) a v pracovních dnech v době od 17:00 do 7:00 hodin (poplatek se hradí jen v případě, že nedojde k následnému přijetí pojištěnce do ústavní péče), 2. poplatek ve výši 100,- Kč za každý den, ve kterém byla poskytována a) ústavní péče nebo b) komplexní lázeňská péče nebo c) ústavní péče v dětských odborných léčebnách nebo v ozdravovnách, přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k poskytování takové péče, a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den. Stejné pravidlo platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li mu tento pobyt hrazen z v.z.p., 3. doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely obsahující léčivé látky určené k podpůrné nebo doplňkové léčbě; to neplatí, jde-li o léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely předepsané na recept pojištěncům starším 65 let, včetně dne, ve kterém dovršili 65. rok věku, Poznámka:  Seznam léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě stanovilo Ministerstvo zdravotnictví ve vyhlášce č. 385/2007 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek určených k podpůrné a doplňkové léčbě (viz www.mzcr.cz, sekce Pro odbornou veřejnost, oddíl Léčiva).

181

4. doplatky na zdravotnické prostředky vydané na poukazy, 5. doplatky za částečně hrazené léčivé přípravky účtované jako ZULP a hrazené z v.z.p. při poskytování ambulantní péče. B: položky započitatelné: I.

u dětí do 18 let věku Do limitu 2 500,- Kč se od 1. 4. 2009 započítávají: a) poplatky za návštěvu u klinického psychologa ve výši 30,- Kč, b) poplatky za návštěvu u klinického logopeda ve výši 30,- Kč, c) poplatky za recept ve výši 30,- Kč, pokud jsou léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely plně nebo částečně hrazeny z v.z.p., d) doplatky na léčivé přípravky nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání.

II.

u seniorů nad 65 let věku Do limitu 2 500,- Kč se od 1. 4. 2009 započítávají: a) poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvu u lékaře, při které bylo provedeno klinické vyšetření u praktického lékaře, ženského lékaře, zubního lékaře, lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči, b) poplatky ve výši 30,- Kč za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem, c) poplatky za návštěvu u klinického psychologa ve výši 30,- Kč, d) poplatky za návštěvu u klinického logopeda ve výši 30,- Kč, e) poplatky za recept ve výši 30,- Kč, pokud jsou léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely plně nebo částečně hrazeny z v.z.p., f) doplatky na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání, g) doplatky na léčivé přípravky částečně hrazené z v.z.p. obsahující léčivé látky určené k podpůrné a doplňkové léčbě předepsané na recept.

III. u ostatních kategorií pojištěnců starších než 18 let a mladších než 65 let věku Do limitu 5 000,- Kč se od 1. 4. 2009 započítávají: 1. poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření a) u praktického lékaře, b) u praktického lékaře pro děti a dorost (po dovršení 18 let do 19 let věku), c) u ženského lékaře, 182

d) u lékaře poskytujícího specializovanou ambulantní zdravotní péči včetně ambulancí lůžkových zdravotnických zařízení (v pracovních dnech od 7:00 do 17:00 hodin s tím, že ordinační doba může být i delší než do 17:00 hodin, o čemž rozhoduje provozovatel zdravotnického zařízení. Zda se jedná o ordinační dobu ambulance, nebo od 17:00 hodin již o ÚPS, musí být zřejmé z označení ambulance), e) u klinického psychologa, f) u klinického logopeda, 2. poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního lékaře, 3. poplatek ve výši 30,- Kč za návštěvní službu poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti a dorost, 4. poplatek ve výši 30,- Kč za vydání každého, z v.z.p. plně nebo částečně hrazeného léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely, předepsaného na receptu, bez ohledu na počet předepsaných balení, 5. doplatky na léčivé přípravky částečně hrazené z v.z.p. Do limitu se započítávají doplatky na částečně hrazené léčivé přípravky nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání. To neplatí v případě, že předepisující lékař na receptu vyznačil, že předepsaný léčivý přípravek nelze nahradit, pak se do limitu 5 000,- Kč započítává doplatek v plné výši. Poznámka:  V případě, že má léčivý přípravek nebo potravina pro zvláštní lékařské účely nižší doplatek než je doplatek pouze ve výši vypočtené podle doplatku na léčivý přípravek nebo potravinu pro zvláštní lékařské účely s obsahem stejné léčivé látky a stejné cesty podání, jehož doplatek na množstevní jednotku této léčivé látky je nejnižší a u kterého nebylo zjištěno přerušení nebo ukončení dodávání, započítává se do limitu uhrazený doplatek. V případě, že existuje u léčivého přípravku nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely plně hrazená alternativa, je započitatelný doplatek nula. Ovšem ne každá léčivá látka má plně hrazenou alternativu.

183

Příloha č. 2

184

185

186

187

Seznam použitých zkratek APOD – a podobně AIDS – z

anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo také Acquired

Immunodeficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity ATD – a tak dále BMI – Body mass index – index tělesné hmotnosti CNS – centrální nervová soustava ČR – Česká republika FAS – fetální alkoholový syndrom FN Brno – fakultní nemocnice v Brně HIV – z anglického Human Immunodeficiency Virus, virus lidské imunitní nedostatečnosti MŠ – mateřská školka NAPŘ. – například PNC – penicilin SITS – syndrom náhlého úmrtí kojence ve spánku TBC – tuberkulóza TZN – to znamená TZV – takzvaně USA – Spojené státy americké v. z. p. – veřejné zdravotní pojišťění WC čistič – anglicky water closet, tj. „vodní záchod“ WHO – Světová zdravotnická organizace – World Health Organisation

188

Seznam použité literatury BYDŽOVSKÝ, JAN. 1. pomoc. Praha: Grada Publishing, 2001. 74 s. ISBN 80- 247-0099-9 COOPEROVÁ, CAROL. Perfektní kniha o matce a dítěti. Bratislava: Perfekt, 2004. 284 s. ISBN 808046-276-3 DOLANSKÝ, HYNEK. Ekonomika zdravotnických a sociálních služeb. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2008. 132 s. ISBN 978-80-7248-482-9 FENWICKOVÁ, ELIZABETH. Velká kniha o matce a dítěti. Bratislava: Perfekt, 1994. 253 s. ISBN 80-85261-57-X GOLDMAN, RADOSLAV. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. 99 s. ISBN 80-244-0028-6 GREGORA, MARTIN. Kniha o matce a dítěti. Praha: Grada Publishing, 2005. 244 s. ISBN 80-247-0854- X HAŠKOVCOVÁ, HELENA. Thanatologie. Nauka o umírání a smrti. Praha: Galén, 2007. 243 s. 244 ISBN 978-80-7262-471-3 JANDA, FRANTIŠEK a kol. Zdravověda pro učební obor Kadeřník. Praha: Informatorium, spol. s.r.o., 2004. 191 s. ISBN 80-7333-026-1 JAROŠOVÁ, DARJA. Úvod do komunitního ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2007. 100 s. ISBN 978-8-247-215-7 KUTNOHORSKÁ, JANA. Etika v ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2007. 164 s. ISBN 978-80-247-2069-9 MATOUŠEK, OLDŘICH a kol. Sociální služby. Praha: Portál, s.r.o., 2007. 184 s. ISBN 97880- 7367 – 310-9 SEDLÁŘOVÁ, PETRA a kol. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada Publishing, 2007. 248 s. ISBN 978-80-247-1613-8 ŠIMŮNKOVÁ, MARTA. Náš malý pacient. Brno: nakladatelství TeMi CZ, 2010. 240 s. ISBN 978-8-87156-52-0 ŠAMÁNKOVÁ, MARIE a kol. Základy ošetřovatelství. Praha: nakladatel Karolinum, 2006. 353 s ISBN 80-246-1091-4 VÁGNEROVÁ, MARIE. Psychopatologie pro pomáhající profese, rozšířené přepracované vydání. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80 -7178-802-3 VELEMÍNSKÝ, MILOŠ a kol. Vybrané kapitoly z pediatrie. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2009. 178 s. ISBN 978-80-7394-182-6

189

Internetové zdroje: 1. Obrázek

dítěte

v 8.

týdnu

těhotenství.

[online].

Dostupné



z [cit.

2012-01-28]. 2. Obrázek 3 D ultrazvuk dítěte v 6. – 10 . týdnu těhotenství. [online]. Dostupné z [cit. 2012-02-2]. 3. Obrázek 3 D ultrazvuk dítěte v 11. – 15. týdnu těhotenství. [online]. Dostupné z [ cit. 2012-02-2]. 4. Obrázek 3 D ultrazvuk dítěte v 16. – 20. týdnu těhotenství, v 21. – 25. týdnu těhotenství, v 26. – 30. týdnu těhotenství, v 31. – 40. týdnu těhotenství [online]. Dostupné z [ cit. 2012-02-2]. 5. Obrázek

fáze

porodu.

[online].

Dostupné

z


www.isifa.com/data/dispatches/ed/777/39242.jpg>[ cit. 2012-02-3]. 6. Obrázek

kojení.

[online].

Dostupné

z


www.google.cz/imgres?q=obrázek+správného+kojení&hl=cs&sa=X&biw=1452&bih =703&tbm=isch&prmd=imvns&tbnid=16otEUTjGxKkSM:&imgrefurl. >[ cit. 201202-3]. 7. Obrázek

kojeni.

[online].

Dostupné

z


www.krasny-

zivot.cz/img/full/4/14238.jpg>[ cit. 2012-02-3]. 8. Obrázek

ručního

odstříkání

mléka.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Upload/perfect_velka_kniha_o_matce_a_diteti/w633360801189582 787.jpg>[ cit. 2012-02-3]. 9. Obrázek odstříkání mléka – elektrická pumpička. [online]. Dostupné z [ cit. 2012-02-3]. 10. Obrázek kontaktní kojící klobouček. [online]. Dostupné z [ cit. 2012-02-3]. 11. Obrázek

zdvihání

dítěte.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Upload/babyweb_do_ruky_-_kniha/w634078985846490901.jpg >[cit. 2012-02-3].

190

12. Obrázek

zdvihání

dítěte.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Upload/babyweb_do_ruky_-_kniha/w634078976389641226.jpg/>[ cit. 2012-02-3]. 13. Obrázky zdvihání dítěte, pokládání dítěte a chování dítěte. [online]. Dostupné z [ cit. 2012-02-3]. 14. Obrázek

odříhnutí

dítěte.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Upload/babyweb_do_ruky__kniha/w634078956580177825.jpg>[cit . 2012-02-3]. 15. Obrázek

odříhnutí

dítěte.

[online].

Dostupné

z


/www.stylove-

miminko.cz/pic/e-shop/decka-k-odrihnuti-bright-sada-2ks-d.jpg>[cit. 2012-02-3]. 16. Obrázky

oblékání

dítěte.

[online].

Dostupné

z


ww.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=512&i=974, 975, 976, 977, 978, 979, 980>[cit. 2012-02-3]. 17. Obrázky

oblékání

kombinézy.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=512&i=1495, 1496, 1497, 985, 986, 987>[cit. 2012-02-3]. 18. Obrázky

svlékání

miminka.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=512&i=991, 992, 993, 994, 989>[cit. 2012-023]. 19. Obrázky

přebalování

děvčátka.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=458&i=140, 1051, 1053, 1054, 1055, 1056>[cit. 2012-02-3]. 20. Obrázky

přebalování

chlapečka.

[online].

Dostupné

z


/www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=456&i=1057, 1058, 1059, 1060, 1061>[cit. 2012-02-6]. 21. Obrázek

krmení

z láhve.

[online].

Dostupné

z


www.hami.nutricia.cz/obr/str/obr-rubr/krmeni-z-lahve.jpg>[cit. 2012-02-6]. 22. Obrázek

mytí

dítěte.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=513&i=997, 999, 1003, 1004, 1005, 1006, >[cit. 2012-02-6]. 23. Obrázek

koupání

dítěte.

[online].

Dostupné

z


www.babyweb.cz/Fotogalerie.aspx?a=462&i=1007, 1008, 1009, 1010, 1011, 1500, 1501, 1502, 1015, 1016>[cit. 2012-02-6]. 191

24. Maminkám.

cz.

Nachlazení

u

dětí.

[online].

Dostupné

z


www.maminkam.cz/nachlazeni-u-deti>[cit. 2012-02-7]. 25. Bioptron. Obrázek planých neštovic. [online]. Dostupné z [cit. 2012-02-7]. 26. Obrázek

kandidózy.

Dostupné

[online].

z


nd04.jxs.cz/041/647/3cacc2fb52_70329634_o2.jpg>[cit. 2012-02-7]. 27. Obrázek příušnic. [online]. Dostupné z [cit. 2012-02-7]. 28. Tetanus.cz. Tetanus - dětské onemocnění. [online]. Dostupné z [cit. 2012-02-7]. 29. Vitalion. Záškrt. [online]. Dostupné z [cit. 201202-7]. >[cit. 2012-02-8]. 30. Malý pacient. Rádce pacienta. Dětské očkování. Dětský očkovací kalendář.[online]. Dostupné z [cit. 2012-02-8]. 31. U lékaře. cz. Poranění kloubu. [online]. Dostupné z< http://www.ulekare.cz/prvnipomoc/poraneni-kloubu-13/> [cit. 2012-02-10]. 32. Krevní výron, podlitina. [online]. Dostupné z< http:// http://cs.wikipedia.org/wiki/ /Podlitina http://cs.wikipedia.org/wiki/Hematom/> [cit. 2012-02-10]. 33. Obrázek

stabilizované

polohy.

[online].

Dostupné

z


i.iinfo.cz/images/319/prvni-pomoc-3.jpg/> [cit. 2012-02-10]. 34. Obrázek

nepřímé

srdeční

masáže

u

dětí.

[online].

Dostupné

z


www.zzsvysocina.cz/images/1pomoc/neprima_masaz_srdce_u_deti.gif/> [cit. 201202-10]. 35. Máma a já. Obrázek nepřímé srdeční masáže u dětí. [online]. Dostupné z [cit. 201202-10]. 36. Obrázek krvácení. [online]. Dostupné z [cit. 2012-02-10]. 37. Seznam

zdravotních

pojišťoven.

[online].

Dostupné

z


/www.finance.cz/pojisteni/seznamy/zdravotni-pojistovny//> [cit. 2012-02-12]. 38. Výchova ke zdraví. Proč vychovávat ke zdraví. [online]. Dostupné z [cit. 2012-0214].

192

39. Výchova ke zdraví. Podpora zdraví v ČR. [online]. Dostupné z [cit. 2012-02-14]. 40. Národní centrum domácí péče České republiky. Hospicová péče. [online]. Dostupné z [cit. 2012-02-17].

193