Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni reg. č

Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni reg. č. projektu CZ.1.04/5.1.01/77.00448 Výstupy a doporučení z mezinárodních workshopů Pardubice, 30. 9.–1. 10. 2013

Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni Výstupy a doporučení z mezinárodních workshopů Pardubice, 30. 9.–1. 10. 2013

Obsah O projektu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Práce s osamělým rodičem: podpora rodičovské role v situaci ztráty partnera a v procesu truchlení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Podpora budování a posílení citové vazby mezi náhradními rodiči a dětmi žijícími v náhradní rodinné péči. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Aplikace principů a technik skupinové terapie do práce se skupinou ohrožené mládeže v oblasti prevence násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Systém sociálních služeb a propojení sociální a bytové politiky města . . . . . . . 21 Spolupráce nestátních neziskových organizací a orgánů sociálněprávní ochrany dětí – sítě pomoci pro rodinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Slovo na závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

O projektu Název projektu Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni. 12/2012–12/2013 Obsah projektu Projekt je zaměřen na sdílení zkušeností a dobré praxe českých a zahraničních partnerů v  oblasti péče o  ohrožené děti a  jejich rodiny. Smyslem projektu je vytvořit tematickou síť jako platformu pro identifikaci úspěšných nástrojů péče o  rodinu, pro vzájemné učení a  podporu při aplikaci osvědčených nástrojů do praxe v rámci města Pardubice. Součástí projektu je šíření a propagace jeho výstupů, které budou na  příkladu Pardubic sloužit ke  zlepšení situace ohrožených dětí a rodin v Pardubickém kraji a mohou inspirovat další města a organizace v celé České republice. Téma projektu navazuje na  aktuální problematiku transformace systému péče o ohrožené děti v ČR a zároveň je v souladu s cíli ESF ve smyslu předcházení sociálnímu vyloučení znevýhodněných sociálních skupin. Myšlenkovým východiskem pro realizaci projektu je přesvědčení, že efektivní pomoc ohroženému dítěti může být realizována především prostřednictvím komplexní pomoci rodině jako celku. Rodina je základním zdrojem stability a zdravého vývoje dítěte a zmíněné transformační návrhy (vč. novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí) apelují na důležitost snahy v první řadě podpořit dobré fungování biologické rodiny dítěte dřív, než bude přikročeno k dalším krokům (umístnění dítěte do náhradní rodinné péče apod.). Z výzkumů vyplývá, že u téměř poloviny situací odebrání dítěte z rodiny k němu dochází z důvodů tíživé sociální a ekonomické situace rodičů. Použití podpůrných nástrojů vzešlých ze spolupráce různých aktérů na místní úrovni může pomoci tuto situaci řešit. V rámci projektu je kladen důraz na spolupráci veřejné správy (měst) a neziskových organizací při identifikaci, popisu a následně realizaci podpůrných opatření. Právě provázanost služeb na místní úrovni považujeme za efektivní způsob pomoci rodině a z toho důvodu je vedoucím partnerem projektu NNO SKP-CENTRUM, o. p. s., jejímž místním partnerem je město Pardubice. Z obou partnerských zemí je také do projektu zapojena vždy dvojice NNO – obec.

3

Cíle projektu 1. Navázání spolupráce a  výměna zkušeností – navázání dlouhodobého mezinárodního partnerství a vytvoření širší platformy pro výměnu a sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe v oblasti péče o ohrožené děti a rodiny. 2. Identifikace nástrojů pomoci rodině, podpora síťování služeb a spolupráce veřejné správy a neziskového sektoru – na základě identifikace jednotlivých osvědčených nástrojů podpory rodiny používaných partnery projektu iniciovat nastavení efektivního systému spolupráce veřejné správy, neziskového sektoru a dalších subjektů ve městě Pardubice. 3. Šíření výstupů projektu – informovat relevantní klíčové aktéry v oblasti péče o ohrožené dítě a rodinu v Pardubickém kraji o výstupech projektu a přispět tak k podpoře spolupráce a zvýšení kvality služeb. Partneři projektu Česká republika SKP-CENTRUM, o. p. s. www.skp-centrum.cz Město Pardubice, www.pardubice.eu Slovensko NÁVRAT, o.  z. – centrum v Banské Bystrici www.navrat.sk Město Banská Bystrica, www.banskabystrica.sk Bulharsko PULSE Foundation www.pulsefoundation.org Město Pernik, http://pernik.bg Klíčové aktivity projektu 1. Analýza a  hodnocení aktuálního stavu v  oblasti péče o  ohrožené děti ve městě Pardubice 2. Koordinační setkání partnerů 3. Studijní cesty k zahraničním partnerům 4. Mezinárodní workshopy – sdílení dobré praxe 5. Mezinárodní konference 6. Prezentace výstupů projektu 7. Vyhodnocování výstupů projektu a doporučení pro aplikaci v praxi

4

Práce s osamělým rodičem: podpora rodičovské role v situaci ztráty partnera a v procesu truchlení ■

Borislava Mecheva PULSE Foundation, Pernik, Bulharsko

Profil lektorky Borislava Mecheva je psycholožka a rodinná terapeutka, která dlouhodobě spolupracuje s nadací PULSE Foundation v Perniku a zároveň provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi v  Sofii. Borislava Mecheva se zaměřuje především na  práci s  rodinami a  dětmi, v  jejichž životní historii se vyskytlo násilí, pomáhá obětem domácího násilí a obětem obchodu s lidmi. Kromě terapeutické činnosti je také iniciátorkou a projektovou manažerkou řady projektů PULSE Foundation, např. mezinárodního projektu zaměřeného na resilienci dětí vyrůstajících v ústavní péči či aktuálně mezinárodního projektu zabývajícího se využitím speciálních výslechových místností a vyškolení pracovníků v oblasti výslechu dětských obětí a svědků násilné trestné činnosti. Obsah workshopu Workshop určený pro pracovníky v oblasti podpory rodiny představil prostřednictvím případové studie integrativní přístup k terapeutické práci s klientem v situaci ztráty a nabídl účastníkům několik užitečných praktických nástrojů k podpoře osamělého rodiče s malým dítětem. Cílem intervence u tohoto typu klientů je prevence vytvoření patologických vzorců chování, jako například zpracování ztráty prostřednictvím dítěte, rozvoj závislosti na podpůrných službách či příbuzných apod.

5

Ztráta a psychologická reakce na ztrátu Ztráta – situace spojená s krizovou situací způsobenou ztrátou může u našich klientů nastat z různých důvodů, může se jednat o smrt blízké osoby, rozvod, sdělení závažné zdravotní diagnózy klienta nebo jeho blízké osoby, ztrátu zaměstnání, ztrátu bydlení atd. V řadě situací spojených se ztrátou výše uvedeného charakteru dochází k nutnosti restrukturalizovat rodinný systém.

PSYCHOLOGICKÁ REAKCE NA ZTRÁTU Při práci s klientem v situaci ztráty lze vycházet z modelu pěti fází smutku americké psycholožky Elisabeth Kübler-Rossové, která koncem šedesátých let vypracovala model psychologické reakce na sdělení letální diagnózy u pacientů nazvaný „proces vyrovnání se s umíráním“. Tento model je nadále využíván nejen pro situace spojené s umíráním, i při reakcích na jakoukoliv mimořádnou ztrátu v životě člověka. Jednotlivé fáze procesu vyrovnání se se ztrátou jsou označovány anglickou zkratkou D.A.B.D.A.: »» Denial – popření, šok – odmítání vzniklé situace, popření („To je omyl.“) – má relativně krátké trvání, v řádu hodin, popřípadě dnů. »» Anger – hněv, agrese – klient prožívá pocity vzteku, nenávisti, hledá viníka situace („Proč já?!“, „To není fér.“…). Tato fáze může být různě dlouhá a  je zde velice podstatná podpora pomáhajícího pracovníka, aby klient nezůstal v této fázi příliš dlouho. V této fázi může nastat snaha o rychlé a „jednoduché“ řešení, snaha „zalepit díru“, například v rozvodové situaci může jít o rychlé navázání vztahu s novým partnerem, který je povahově zcela odlišný od původního partnera, apod. »» Bargaining – smlouvání s osudem – obracení se k „vyšší moci“, snaha „vykoupit se“ („Udělám cokoliv, když se dožiju svých vnuků.“ apod.). »» Depression – deprese – pocit ztráty smyslu („Má smysl se ještě o něco snažit?“), pocity úzkosti, smutku, beznaděje. »» Acceptance – smíření, přijetí – předefinování situace, klient si uvědomuje neměnnost situace, dochází k psychickému uvolnění a vyrovnání se, otevírá se možnost další spolupráce s klientem. 6

Kazuistika: K terapeutce přichází matka dvou malých dětí ve věku 1 a 3 roky, která zůstala sama po smrti svého manžela. Klientka přichází na nátlak svého okolí, sama není motivována k terapii, zátěžovou situaci řeší pomocí psychofarmak. V rámci prvních dvou konzultací nepřichází s žádnou zakázkou a spolupráci pak ukončuje. Další spolupráce se poté rozbíhá po  dvou letech, kdy matka přichází s žádostí o podporu sama.

Otázky k zamyšlení: 1. Jak prožívá situaci ztráty partnera matka? 2. Jaké faktory je třeba zohlednit? 3. Co je třeba zajistit v rámci rodiny z pohledu dětí? ad 1) Pro matku se v situaci náhlé ztráty partnera mění zásadně její životní situace a musí se vypořádat s řadou témat, mezi která patří například: »» na  zvýšenou zátěž spojenou zároveň s  úbytkem sil může matka reagovat popřením vlastních potřeb a zaměřením všech sil na naplnění potřeb dětí, nebo naopak popřením potřeb dětí v zájmu naplnění alespoň elementárních vlastních potřeb »» matka řeší materiální zabezpečení rodiny »» vyvstává otázka hledání nového partnera (cílené hledání vs. uzavření se do sebe) »» možnost a schopnost využít širší podpůrnou síť ve svém okolí, »» a  v  neposlední řadě změna role v  rodině (nutnost zastat roli matky i otce zároveň) Z výše uvedeného vyplývá, že klientku je nutné podpořit ve třech základních oblastech: 1. vyrovnání se s vlastním smutkem 2. zajištění potřeb dětí 3. schopnost vyhledat pomoc a podporu ve svém okolí Při práci s  matkou je nutné mít neustále na  zřeteli fázi vyrovnání se se ztrátou, ve které se klientka aktuálně nachází, a v návaznosti na to průběžně předefinovávat zakázku a způsob práce s klientkou. ad 2) Z pohledu zajištění potřeb dětí v rodině je nezbytné stabilizovat situaci rodiny předefinováním typu rodiny, která takto existuje, nejedná se tedy o něco 7

přechodného. Důraz je kladen na podporu přijetí faktu, že typy rodinného soužití mohou být různé a rodina s jedním rodičem je jeden z přijatelných a potenciálně funkčních modelů.

PĚT ROVIN PRÁCE S RODINOU Při práci s rodinou v situaci ztráty je potřebné reflektovat 5 základních rovin a v jejich rámci pracovat: 1. Etapa reakce na  ztrátu – v  jaké fázi vyrovnání se ztrátou se jednotliví členové rodiny nacházejí. 2. Vývojová situace dítěte – v jakém vývojovém stadiu se dítě momentálně nachází, jaké jsou jeho momentální kognitivní schopnosti atd. 3. Rodičovská role 4. Představy o ztrátě – kulturně podmíněné představy o ztrátě, souvislost s výchovou v konkrétní rodině, s konkrétními rodinnými tabu apod. 5. Struktura rodinných vztahů – struktura rodinných vztahů, hranice rodiny (v některých etapách pracujeme s nejužší rodinou, jindy zahrnujeme širší rodinu a okolí) – tato rovina je teoreticky zakotvena v práci Salvadora Minuchina, zakladatele strukturální rodinné terapie.

DÍLČÍ KROKY V PRÁCI S KLIENTEM V práci s klientem v situaci ztráty můžeme postupovat v následujících krocích: »» Definujeme s klientem situaci, poskytujeme informace a ujišťujeme klienta, že to, co prožívá, je přirozené. »» Zmapujeme a popíšeme chování klienta, podpoříme klienta v případě, že se v chování vyskytuje nějaká patologie (v případě z naší kazuistiky například reflektujeme, že si matka sama ordinuje psychofarmaka, což považujeme za nevhodné, reflektujeme případné nevhodné chování vůči dětem, patologické vzorce ve struktuře rodiny atd.). »» Podporujeme změnu způsobu, jakým člověk přijímá ztrátu (na základě rodinných tradic, popř. rodinných tabu – prostřednictvím uvědomění a přerámování situace. Tento postup je využíván například v narativní terapii dle Michaela Whitea.

8

Podpora budování a posílení citové vazby mezi náhradními rodiči a dětmi žijícími v náhradní rodinné péči ■

Mgr. Katarína Paľovová, Mgr. Evelyna Teťáková NÁVRAT o. z., Banská Bystrica, Slovensko

Profil lektorek Katka Paľovová je sociální pracovnicí občanského sdružení NÁVRAT v Banské Bystrici. Dlouhodobě se zaměřuje především na terénní práci s rodinou v tíživé životní situaci („sanace rodiny“), je mimo jiné vyškolena v metodách podpory attachmentu („Pripútanie – Attachment ako základný predpoklad zdravého vývinu dieťaťa – Programy pre podporu puta pripútaním“ – lektorka Sandy Anderson (USA)). Eva Teťáková je pedagožka a supervizorka, která se v NÁVRATU specializuje na práci s náhradní rodinou, s dětmi a mládeží v náhradní rodinné péči, podílí se na přípravě a následném doprovázení budoucích a stávajících pěstounů, působí jako projektová manažerka. Eva absolvovala mimo jiné několik mezinárodních vzdělávacích seminářů zaměřených na problematiku vztahové vazby. NÁVRAT o.  z.: www.navrat.sk Obsah workshopu Workshop určený pro pracovníky v oblasti náhradní rodinné péče a sanace rodiny vedle činnosti občanského sdružení NÁVRAT představil klíčové téma práce s dítětem přicházejícím do náhradní rodinné péče, resp. žijícím v NRP a práce s náhradními rodiči, a to sice vytvoření, popřípadě posílení bezpečného vztahu. Workshop interaktivní formou seznámil účastníky s konkrétními nástroji a metodami práce směřujícími k posílení citové vazby mezi pečujícími osobami a dětmi. Metody původně koncipované pro rozvoj citové vazby u  dětí v  náhradní rodinné péči využívají pracovníci o. z. NÁVRAT v současné době i v práci s biologickou rodinou v rámci sanace rodiny.

9

ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNÉHO VZTAHU JAKO JEDNÉ ZE ZÁKLADNÍCH POTŘEB DÍTĚTE Existence bezpečného vztahu ke  „své“ pečující osobě je v  současnosti širokou odbornou veřejností souhlasně přijímána jako jeden ze základních předpokladů zdravého vývoje dítěte, bezpečná citová vazba k blízké osobě je jednou ze základních potřeb dítěte a každého člověka. Pomáhající profesionálové, kteří pracují s  náhradními rodiči a  dětmi vyrůstajícími v  náhradní rodinné péči, by měli navázání bezpečné citové vazby mezi pečující osobou a dítětem vnímat jako jedno z klíčových témat svojí intervence a podpory.

PŘECHOD DÍTĚTE Z BIOLOGICKÉ RODINY DO RODINY NÁHRADNÍ Situace příchodu dítěte do  nové rodiny klade zvýšené nároky jak na  náhradní rodiče, tak na  dítě samotné. Pokud dítě odchází ze své biologické rodiny, je velice důležité, aby bylo se situací (pokud je to alespoň trochu možné) předem dobře seznámeno a mělo možnost komunikovat o svých obavách, představách atd. V ideálním případě by měl situaci dítěti vysvětlit rodič, což ovšem není vždy možné, a  zde tedy vyvstává důležitá úloha pro pomáhajícího profesionála, aby podpořil rodiče a  především dítě v  této obtížné situaci. Celý proces přechodu od biologické k náhradní rodině je jedním z prvků, který se do budoucna podílí na sebepojetí dítěte, na jeho identitě. Pomáhající pracovník může facilitovat situaci loučení prostřednictvím různých zážitkových technik s dětmi, které – ač to na první pohled nemusí být zřejmé – jsou pro dítě velice významné.

Praktické cvičení Účastníci workshopu nakreslí na  papír svoji primární rodinu. Následně z  obrázku vytrhnou sami sebe a pošlou tuto vytrženou část sousedovi. Zároveň obdrží tedy obrázek jiného dítěte, který mají za úkol „začlenit“ do svojí původní rodiny (do prostoru, který vznikl vytržením jich samotných). Jaké pocity provázejí vlastní vytržení z původní rodiny? Jaké pocity provázejí „příchod“ jiného dítěte do rodiny? 10

Lze „nové dítě“ jednoduše umístit do vzniklého uvolněného prostoru? Jak se asi cítí toto přijaté dítě? Výše uvedená zážitková technika umožňuje pracovníkům si uvědomit, že přechod z jedné rodiny do druhé neznamená pro dítě jen pozitivní pocity spojené s tím, že se „bude mít líp“, provází jej také velká řada těžkostí.

VZNIK CITOVÉ VAZBY V okamžiku příchodu dítěte do rodiny je třeba reagovat na všechny potřeby dítěte, podobně jako tomu je běžně u novorozence, a to i v případě, že do rodiny přichází dítě starší (například půlroční) – velice důležitý je zde fyzický kontakt s pečující osobou (tělo na tělo, kůže na kůži), chování atd. Je nutné si uvědomit, kolik času věnujeme u novorozence budování citové vazby zejména prostřednictvím tělesného kontaktu a neuspěchat a „neošidit“ tuto fázi ani u přijatého dítěte. Co náhradní rodiče v počátcích soužití s přijatým dítětem může mást, je fakt, že dítě svoje potřeby navenek neprojevuje (dítě je „klidné, hodné“). Jedná se ve většině případů o obrannou reakci dítěte, které se naučilo (např. pokud doposud žilo v institucionální péči nebo v neuspokojivých podmínkách v rodině), že na projev jeho potřeb nikdo nereaguje.

potřeba

stabilita

vznik bezpečné citové vazby

nepohoda

naplnění potřeby Model vzniku citové vazby. 11

DŮLEŽITÉ je podporovat náhradní matku v tom, aby pokud možno zůstala v počátku s dítětem doma (na rodičovské dovolené) a v maximální možné míře saturovala potřeby dítěte tak, aby se mohlo „narodit do nové rodiny“. I u větších dětí podporujeme co největší fyzický kontakt s náhradní matkou prostřednictvím chování, nošení v šátku atd. Je potřebné neomezit se až na řešení problémů a důsledků v podobě problémů ve vztahu, je třeba bezpečný vztah od začátku budovat.

ZNAKY BEZPEČNÉ CITOVÉ VAZBY »» dítě vyhledává pečující osobu »» dítě je rozrušené při odloučení od pečující osoby »» dítě hledá útěchu u pečující osoby Bod tři je obzvlášť zásadní podporovat u náhradních rodičů a rozvíjet jej například v situacích nemoci dítěte apod. (v opačném případě má řada dětí v NRP tendenci hledat útěchu a v daném okamžiku „přilnout“ ke komukoliv, kdo se chová laskavě). Náhradní rodiče povzbuzujeme v malých postupných krocích směřujících k vybudování bezpečné citové vazby.

CHARAKTERISTIKY RODIČE POTŘEBNÉ K VYTVOŘENÍ BEZPEČNÉ CITOVÉ VAZBY »» rodič (pečující osoba) je psychicky i  fyzicky k  dispozici, když je dítě rozrušené »» rodič citlivě reaguje na potřeby dítěte »» rodič přijímá a empaticky reaguje na chování a pocity dítěte

12

NÁSTROJE PODPORY CITOVÉ VAZBY K podpoře citové vazby je možné využít několik programů: 1. Filiální terapie – terapie hrou »» Odehrává se v určeném prostředí s hračkami, kde probíhá několik setkání spolu s rodičem »» Terapie vytváří prostor pro dítě, které interakci vede; rodič citlivě vnímá, co dítě dělá, což napomáhá k porozumění emocím dítěte. »» V rámci filiální terapie se pracuje s hranicemi ve vztahu rodič-dítě, stanovují se hranice přijatelné pro rodiče, ovšem dítě má možnost volby, přebírá odpovědnost. »» Z průběhu terapie se pořizuje videozáznam, který následně terapeut s rodičem rozebírá a hodnotí. 2. Videotrénink interakcí »» Realizuje se v rodině v rámci běžného „provozu“ (vždy až po několika setkáních s rodinou, aby bylo chování autentické). »» Na základě videozáznamu terapeut s rodiči rozebírá, co se jim daří, co je funkční a  dobré, což má za  cíl podporu a  uklidnění rodičů a posílení jejich kompetencí. 3. Terapie dotykem »» Byla využívána původně na podporu vztahu dítěte a náhradního rodiče, ovšem velice hezky ji lze použít i pro posílení citové vazby v rodinách, kde probíhá sanace. »» „Jakýkoliv pozitivní dotyk je lepší, než žádný“. »» Důležité je respektovat dítě a nabídnout dotyk tak, jak jej dítě přijímá. »» Je možné využít „hru dotykem“, tedy takovou formu hry, kde je součástí dotyk. »» Je vhodné zapojit dotyk do denních rituálů a do oceňování dítěte. »» Pozitivní využívání dotyku přispívá k  uklidnění dítěte a  dokonce k posílení jeho imunity.

13

4. Program „připoutání“ »» Využívá metodu Knihy života dítěte, resp. Knihy rodiny, popřípadě čáru života dítěte/rodiny. »» Pracuje s tématem identity dítěte. »» Motivuje rodiče, aby otevřeli témata, kterých se mohou obávat. »» Kniha života není prosté fotoalbum, je to příběh dítěte, záznam všech důležitých momentů v životě dítěte. »» Knihu života je důležité s dítětem nejen zpracovávat, ale i číst. »» Dítě je nutné vychovávat v  pravdě (neboť i my si přejeme, aby bylo dítě vůči nám pravdivé). »» Pokud jde o změnu jména dítěte, ta nic neřeší, téma identity dítěte tím nezmizí. »» Formát „knihy“ je srozumitelný i  pro malé děti („hlavním hrdinou jsi ty“), je vždy potřeba používat slovník přiměřený věku dítěte, nehodnotit a neodsuzovat biologické rodiče (vhodná jsou vyjádření typu „máma s tátou byli např. nemocní, neměli k dispozici pomoc, nemohli se o mě starat“). »» Není nutné některá témata zamlčovat s  ohledem na  věk dítěte – jakmile se téma otevře, zůstane otevřené a dítě se často samo doptá na více informací, jakmile na to bude připravené a zralé.

ZDROJE INFORMACÍ A LITERATURA K TÉMATU Asociácia náhradných rodín o.z. (http://www.anr.sk/ ) vydavatel časopisu Nebyť sám Association for Treatment and Training in the Attachment of Children (ATTACh) (www.attach.org ) kniha „Průvodce traumatem“ – praktické postupy pro zpracování traumatické zkušenosti dítěte („Hop efor Healing: A Parent’s Guide to Trauma and Attachment“). Nancy Verrier: The Primal Wound (http://nancyverrier.com/the-primal-wound/)

14

Aplikace principů a technik skupinové terapie do práce se skupinou ohrožené mládeže v oblasti prevence násilí ■

Miroslav Naumov PULSE Foundation, Pernik, Bulharsko

Profil lektora Miro Naumov je sociálním pracovníkem organizace PULSE Foundation. Dlouhodobě se zaměřuje na práci s dětmi a mládeží, vede programy zaměřené na prevenci násilí mezi dětmi a  mládeží a  také preventivní programy HIV/AIDS. Úzce spolupracuje se skupinou dobrovolníků z řad mládeže, jejichž práce je nedílnou součástí preventivních programů. Obsah workshopu Workshop určený především pro pracovníky nízkoprahových zařízení pro děti a mládež a pracovníky doprovázející ohrožené děti a dospívající byl zaměřen interaktivně, jeho cílem bylo poskytnout účastníkům sebezkušenost, která může přispět k využití efektivních nástrojů při práci se skupinou mládeže ve věku 14–18 let, se skupinou klientů, kteří jsou ohroženi jakoukoliv formou násilí

15

SPECIFIKA PRÁCE SE SKUPINOU MLÁDEŽE OHROŽENÉ NÁSILÍM V rámci práce s mládeží v oblasti prevence násilí se soustředíme na dva základní prvky: 1. Mladí lidé potřebují vnímat a zažít a získat zkušenost skupiny jako bezpečného prostoru, čehož lze dosáhnout prostřednictvím aplikace principů skupinové terapie. 2. Řešení citlivého tématu násilí otevírá vlastní osobní zkušenosti účastníků (včetně těch traumatických) a  spouští proces intenzivní sebereflexe, otevření se před skupinou a vzájemného sdílení. V takové situaci jsou členové skupiny velice zranitelní a je tedy klíčovým úkolem terapeuta (vedoucího skupiny), aby snížil riziko znovuprožívání traumatizujícího zážitku, aniž by nabídl možnost tento zážitek zpracovat (tedy nějaký copingový mechanismus). Pro mladé účastníky skupinového setkání je tedy velice důležité, aby jim byla nabídnuta alternativa, aby měli možnost zaměřit svoji pozornost spíše než na zkušenost s násilím na zkušenost spojenou s odolností (ve smyslu resilience), aby se jim dostalo empatické zpětné vazby a podpory ze strany skupiny.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY SKUPINOVÉ TERAPIE »» »» »» »» »»

skupinová soudržnost hranice skupiny – ve smyslu kdo, kdy, kde, proč, co? vzájemné interpersonální učení sebepoznání rozvoj sociálních dovedností

Obecně lze říci, že cílem interaktivní práce ve skupině je zvýšení sebereflexe a sebepoznání a zvýšení sociálních kompetencí a schopnosti empatie.

STANOVENÍ PRAVIDEL SKUPINY Při práci se skupinou podporujeme vytvoření pravidel interakce ve skupině. Tato pravidla mohou vycházet z debaty účastníků skupiny a měla by být konsenzuálně přijímána všemi účastníky.

16

Mezi tato pravidla může patřit například: »» všechna sdělení na skupině jsou důvěrná (nevynášíme žádné informace týkající se ostatních účastníků mimo skupinu) »» vzájemně se při hovoru nepřerušujeme, necháme se domluvit »» vzájemně se nekritizujeme a nenapadáme (fyzicky ani slovně) »» vypneme si mobilní telefony »» nastavíme časový rámec setkání »» vytvoříme skupinové rituály »» podporujeme témata, která přicházejí od skupiny, ne od vedoucího »» poskytujeme si vzájemně zpětnou vazbu »» atd.

SKUPINOVÉ PROCESY A VÝVOJ SKUPINY POČÁTEČNÍ FÁZE: »» „Dětství“ skupiny – vysoká úzkost, nejistota, neochota hovořit před ostatními (cizími) účastníky, odpor, důvěra ještě není navázána, neformální lídři skupiny ještě nejsou ustanoveni. »» „Adolescence“ skupiny – úzkost se postupně snižuje, účastníci se cítí jistější, cítí, jaká je jejich role ve skupině, začínají se více zaměřovat na procesy „tady a teď“. STŘEDNÍ – PRACOVNÍ – FÁZE: »» Role vedoucího (terapeuta) se stává více podpůrnou, skupina si vyvinula schopnost rozhodovat se sama za sebe, v rámci skupiny dochází ke  vzájemné podpoře a  empatickému naslouchání, u  členů skupiny vzrůstá pocit přináležení ke skupině, pocit vzájemnosti. ZÁVĚREČNÁ – UKONČOVACÍ – FÁZE: »» Může být pro účastníky náročná, opět se může objevit odpor. Úlohou terapeuta je nabídnou alternativu, podpořit skupinové rituály loučení, může nabídnou různé relaxační a uvolňující techniky. Vedoucí (terapeut) facilituje ukončovací fázi skupiny a proces rozloučení.

17

METODY, KTERÉ LZE POUŽÍT PŘI PRÁCI SE SKUPINOU V rámci workshopu byly použity metody práce, které lze následně použít i při práci se skupinou. Jednalo se především o: »» »» »» »» »» »»

psychodrama sebereflexe zpětná vazba od přednášejícího a od účastníků didaktická prezentace diskuse experiment, praktické nácviky

PŘÍKLADY PRAKTICKÝCH CVIČENÍ Cvičení pro úvodní fázi práce se skupinou Skupina sedí v kruhu, každý se představí jménem a řekne o svém jméně, odkud pochází, co znamená, případně zda tato charakteristika odpovídá dle našeho mínění naší osobnosti. Cvičení pro začátek skupinového setkání (cílem je vzájemné „naladění“ členů skupiny): Každý člen skupiny dostane tři memo papírky, na které nakreslí (bez použití písmen a číslic), jakou měl před příchodem na skupinu náladu, co jej potěšilo, popřípadě rozčililo apod. Papírky následně účastníci skupiny nalepí na tabuli a následuje diskuze. Cvičení zaměřené na uvědomění si sociální struktury společnosti, na zvýšení citlivosti vůči stereotypům a předsudkům Každý z účastníků si vylosuje na papírku napsanou „roli“, kterou ovšem ostatním účastníkům nesděluje (jednotlivé role představují členy jednotlivých sociálních skupin ve společnosti, je možné je definovat dle aktuální potřeby – například příslušník etnické menšiny, „bezdomovec“, lékař, manažer banky, svobodná matka, osoba s těžkým tělesným postižením, osoba s mentálním postižením, senior, politik, duševně nemocný apod.). 18

Účastníci se postaví do řady, vedoucí klade otázky v tom smyslu, zda osoba v dané roli (pozici) může to či ono udělat (např. vystudovat vysokou školu, získat dobrou práci, bydlet „v dobré čtvrti“, mít vlastní rodinu, žít ve vlastní domácnosti…). Kdo se domnívá, že „může“ to či ono, udělá krok vpřed. V závěru hry se odkryje identita jednotlivých rolí a zmapuje se, „jak si kdo stojí“. Následuje reflexe a diskuze nad tématem.

19

Systém sociálních služeb a propojení sociální a bytové politiky města ■ Mgr. Karol Langstein, vedoucí oddělení sociální a krizové

intervence, MÚ Banská Bystrica, Slovensko

Profil lektora Karol Langstein je dlouholetým vedoucím oddělení sociální a krizové intervence městského úřadu v Banské Bystrici. V minulosti byl jedním z iniciátorů a následně realizátorů propracovaného systému vícestupňového prostupného sociálního bydlení ve městě Banská Bystrica. Karol úzce spolupracuje s řadou neziskových organizací ve  městě, podílí se na  realizaci prorodinných projektů města Banská Bystrica (např. Banská Bystrica – mesto rodiny: http://bb.mestorodiny.sk/) a podporuje multidisciplinární spolupráci a síťování služeb na území města. Obsah workshopu Workshop určený především pro zástupce státní správy a  místní samosprávy seznámil účastníky se sítí sociálních služeb ve  městě Banská Bystrica, představil systém prostupného sociálního bydlení pro různé cílové skupiny a představil systém spolupráce města a neziskových organizací při zajišťování pobytových forem sociálních služeb.

21

1. síť zařízení pro samostatně žijící osoby bez malých dětí

1. stupeň Noclehárna „Večierka“ kapacita 20 lůžek

2. stupeň Útulek „Prístav“ kapacita 42 lůžek

3. stupeň Útulek „Nádej – Šanca“ kapacita 20 lůžek

zařízení pro rodiny s děmi

2. stupeň Zařízení dočasného bydlení pro děti a rodinu „KOTVA IV“ kapacita 20 buněk 3. stupeň vícepokojový byt v Režimovém bydlení pro dvě rodiny „rodinný inkubátor“

3. síť zařízení pro seniory a důchodce

4. síť

1. stupeň Útulek „Dom pre nůdzných“ kapacita 6 muži a 4 ženy 2. stupeň Zařízení pro seniory. Zařízení podporovaného bydlení apod.

1. stupeň Dům na půli cesty „Tymián“ kapacita 6 lůžek

pro mladé dospělé po ukončení NRS

Bytová politika města

22

Režimové bydlení

2. síť

1. stupeň Zařízení nouzového bydlení pro děti a rodinu „KOTVA IV“ kapacita 28 lůžek

Internátna 12

Zařízení dočasného bydlení „MANU“ kapacita 14 lůžek pro samostatně žijící osoby

SYSTÉM SOCIÁLNÍCH SLUŽEB VE MĚSTĚ BANSKÁ BYSTRICA Město Banská Bystrica má v rámci aktivit v sociální oblasti vybudovaný komplexní systém sociálních služeb („sociálnej intervencie“) pro různé cílové skupiny, od malých dětí až po seniory. Důraz byl při tvorbě a zavádění tohoto systému kladen jednak na konkrétní potřeby jednotlivých cílových skupin, na propojení a návaznost jednotlivých služeb, tak také na dostupnost těchto služeb. Při poskytování různých typů služeb je kladen důraz nejen na aktivitu města a dalších poskytovatelů služeb, ale také na samostatnou aktivitu každého jednotlivce, každého klienta sociálních služeb. Jednou z priorit sociální práce na území města je v současné době multidisciplinární spolupráce místních aktérů (místní samosprávy, státní správy – Úřadu práce, sociálních věcí a rodiny, neziskových organizací, školských zařízení atd.) při práci s dětmi vyrůstajícími v málo podnětném sociálním prostředí, práci s rodinou, práci s mladými dospělými. Všemi těmito tématy prostupuje jako další téma práce s chudobou. Práce s chudobou směřuje do oblasti komunitního plánování, komunitní práce a terénní sociální práce. Město Banská Bystrica provozuje samostatně dvě nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. Informace o  systému sociálních služeb ve  městě Banská Bystrica a  o  sociální politice města jsou k  dispozici na  webových stránkách města a  na  stránkách oddělení sociální a  krizové intervence: http://www.banskabystrica.sk/index. php?id_menu=15249

SÍŤ ZAŘÍZENÍ KRIZOVÉ INTERVENCE VE MĚSTĚ BANSKÁ BYSTRICA Jednotlivá zařízení jsou provozována jak samotným městem Banská Bystrica, tak ve  spolupráci s  nestátními neziskovými organizacemi jako poskytovateli sociálních služeb (Červený kříž, Charita). Systém prostupného bydlení je určen pro několik cílových skupin. Jednak jsou to samostatně žijící osoby bez přístřeší, jednak také celé rodiny s dětmi, senioři bez domova a mladí dospělí odcházející z ústavní péče, popřípadě z náhradní rodinné péče.

23

Zajištění sítě pobytových služeb pro celou rodinu je významným krokem k podpoře rodiny, k zachování rodiny jako celku a tedy i k následné podpoře rodiny jako bezpečného prostředí a zázemí pro výchovu dětí. Možnost využívat síť pobytových služeb je vždy vázána na splnění jasně daných pravidel a  podmínek, jejichž dodržení také umožňuje postupné využití dalších stupňů sociálního bydlení. Mezi tyto podmínky patří například bezdlužnost rodiny vůči městu Banská Bystrica, dále stálý příjem z pracovní činnosti alespoň jednoho z rodičů a také zajištění pravidelné školní docházky dětí. V rámci pobytových zařízení pro rodinu KOTVA je zřízen také nízkoprahový klub pro děti a mládež. Jedním z hlavních poslání klubu je mimo jiné příprava předškolních dětí na školní docházku a pomoc se školní přípravou dětí. Klienti pobytových služeb pro rodinu jsou motivováni k samostatnosti a vlastní aktivitě. Poskytovatelé služby se v maximální možné míře snaží předcházet závislosti klientů na  službě a  motivovat klienty k  usilování o  získání samostatného bydlení, ať již v rámci tzv. režimového bydlení, městských bytů apod. Se snahou motivovat klienty souvisí i rozsah poskytovaných služeb, kdy například na nejnižším stupni pobytové služby sdílí i více rodin jednu obytnou místnost a všichni klienti společné sociální zařízení, na vyšším stupni má již každá rodina samostatný pokoj a tak dále, až k samostatné bytové jednotce s vlastní kuchyní a sociálním zařízením.

PARTNERSTVÍ PŘI ZŘIZOVÁNÍ SLUŽEB KRIZOVÉ INTERVENCE Město Banská Bystrica, které je provozovatelem služeb prostupného sociálního bydlení, úzce spolupracuje s ostatními poskytovateli služeb, kteří zajišťují další návazné terénní a ambulantní sociální služby, s dalšími organizacemi a institucemi.

24

státní správa

samosprávné orgány

Úřad práce, sociálních věcí a rodiny, MPSVaR SR, specialisté na komunitní práci

vyšší územně samosprávní celky, místní samospráva

nestátní subjekty

partnerství při zřizování služeb krizové intervence dobrovolníci a donátoři

Červený kříž, Charita, občanská sdružení, nadace apod.

25

Spolupráce nestátních neziskových organizací a orgánů sociálně-právní ochrany dětí – sítě pomoci pro rodinu ■

Mgr. Evelyna Teťáková, Mgr. Katarína Paľovová NÁVRAT o. z., Banská Bystrica, Slovensko

Obsah workshopu Workshop určený pro pracovníky v oblasti podpory rodiny jak z řad neziskových organizací, tak orgánu sociálně-právní ochrany dětí seznámil účastníky s  procesem síťování služeb pro rodinu, s příklady dobré praxe a s metodou síťových setkání, která je vedle metody případových konferencí a rodinných konferencí jedním z velice účinných nástrojů zapojení klientů jako rovnocenných partnerů do řešení jejich vlastní tíživé situace, nástrojů umožňujících citlivě a pružně reagovat na aktuální potřeby klienta (rodiny) a v neposlední řadě umožňujících zlepšení přístupu klientů k  podpůrným službám. Multidisciplinární spolupráce v  oblasti podpory a sanace rodiny a pomoci ohroženým dětem a mládeži je považována za jeden z předpokladů efektivní práce s rodinou.

27

NA ÚVOD Občanské sdružení NÁVRAT se tradičně a dlouhodobě zabývá podporou náhradních rodičů a dětí vyrůstajících v NRP. V současné době však také rozvíjí programy podpory rodiny, popřípadě sanace rodiny v obtížné životní situaci. To, co rodině napomáhá řešit tíživou situaci, je mimo jiné spolupráce všech subjektů, které jsou nějakým způsobem zapojeny do pomoci rodině nebo jsou s rodinou v kontaktu (včetně například zástupců školy apod.). Není však smyslem, aby se odborníci setkávali a „řešili“ situaci klienta „o něm bez něho“, nýbrž aby i díky zapojení do sítě služeb klient, který je největším „expertem“ na  svůj vlastní život, měl možnost nalézat taková řešení, která odpovídají jeho potřebám a představám. Na úvod však přece jenom jednu stručnou poznámku k situacím, kdy není vhodné začínat se sanací rodiny, a tedy ani se síťováním služeb. Jedná se o situace, kdy rodič řeší jakýkoliv problém se závislostí (na alkoholu, drogách, hracích automatech…), nebo kdy se v  rodině vyskytuje zneužívání či zanedbávání dětí. Tyto faktory znemožňují účinnou sanaci rodiny, je třeba je vyřešit v první řadě, a až následně pokračovat v dalších krocích. Pokud se tak nestane, situaci rodiny lze těžko měnit, vše se „točí kolem závislosti“. Ve chvíli, kdy je s klientem uzavřen kontrakt za účelem řešení uvedeného problému a  klient pracuje na  jeho řešení, je možné vypracovat plán podpory rodiny a započít s procesem síťování služeb pro rodinu. Zdrojem informací k problematice síťování služeb pro rodinu je publikace Dany Žilinčíkové Tvoríme siete pomoci pre rodiny (príklady dobrej praxe z terénu), kterou vydalo občanské sdružení NÁVRAT v roce 2010 (více na http://www.navrat. sk/?lang=SK&cat=e9731f413cc8a4dd8ac9f418092c4562)

SÍŤOVÁNÍ SLUŽEB PRO RODINU „Sieťovanie dáva možnosť vytvoriť z podpory a pomoci partnerstvo – partnerstvo rodiča a odborníka“. Co můžeme chápat pod pojmem síťování služeb? »» vytváření sítí pomáhajících (především sociálních a  psychologických služeb) ve prospěch klienta a za jeho účasti (klientem rozumíme i celou rodinu)

28

»» efektivní, plánovanou a  průběžně vyhodnocovanou spolupráci více pomáhajících subjektů na realizaci společného cíle ve prospěch řešení tíživé situace rodiny »» napojení klienta (rodiny) na další navazující podpůrné služby tak, aby došlo ke zvýšení kvality života rodiny »» atd. Síťování služeb jako nástroj může v praxi napomoci k odpovědi na některé z těchto otázek: »» Jak zvýšit účast klienta/rodiny na řešení jeho situace? »» Jak koordinovat pomoc a  podporu rodině, kterou zajišťuje více odborníků? »» Jak využít síťové setkání k vytvoření plánu pomoci rodině? »» Koho dalšího je možné přizvat ke spolupráci s rodinou, jaké další služby existují a je možné jich využít? »» atd.

PŘEDPOKLADY EFEKTIVNÍ SÍTĚ PODPORY RODINY Aby byla síť služeb podporujících rodinu efektivní, je nutné zajistit několik základních pravidel síťování. Síť pomoci musí v první řadě mít jasně určeného koordinátora. V praxi jím může být pracovník oddělení sociálně-právní ochrany dítěte, ale v některých případech i pracovník pomáhající organizace apod. Činnost sítě směřuje k  podpoře rodiny, rodič je cíleně připravován na  síťové setkání. Cílem činnosti sítě služeb je sladění podpory, efektivní plánování a  časování, efektivní logistika služeb a  jasné stanovení rolí jednotlivých aktérů v  celém procesu podpory. Činnost podpůrné sítě je průběžně vyhodnocována, při ukončení spolupráce či potřeby intervence u klienta dochází k závěrečnému vyhodnocení.

29

Je jasně stanovena zodpovědnost klienta a  jednotlivých členů podpůrné sítě za plnění jednotlivých úkolů. S  klientem je k  podpoře řešení jeho situace uzavřen kontrakt a  je vypracován podrobný plán podpory rodiny.

EFEKTIVNÍ SÍŤOVÉ SETKÁNÍ Síťové setkání může mít různé varianty. V situacích, kdy pomáhající profesionálové například nejsou názorově zajedno, potřebují nejdříve sladit témata, stanovit úkoly apod., je možné uspořádat síťové setkání i bez rodiny. Dalším krokem je pak však vždy již síťové setkání za účasti klienta, tzn. rodiny (rodičů). K realizaci úspěšného síťového setkání se kolegům z NÁVRATu v praxi osvědčilo dodržet několik následujících pravidel: »» síťové setkání je třeba důkladně naplánovat (včetně stanovení cílů setkání, časového rámce setkání, přípravy pozvaných účastníků atd.) »» zajistit vhodný prostor pro realizaci setkání »» stanovit pravidla setkání »» využít nezávislého facilitátora setkání »» důkladně připravit rodiče na setkání »» po setkání si zajistit zpětnou vazbu od rodiče a následně napomáhat naplňování plánu pomoci Formuláře pro práci sítě služeb jsou k dispozici na webových stránkách občanského sdružení NÁVRAT (http://www.navrat.sk/?lang=SK&cat=e9731f413cc8a4dd8ac9f418092c4562) :

30

Slovo na závěr Mezinárodní workshopy v rámci projektu „Přenos zkušeností v oblasti fungování systému péče o ohrožené děti z pohledu spolupráce jednotlivých aktérů na místní úrovni“ proběhly na přelomu září a října 2013. Velice pozitivně jsme jako vedoucí partner projektu vnímali fakt, že se jich zúčastnili zástupci různých typů institucí a organizací zabývajících se podporou ohrožených dětí a rodiny, včetně zástupců státní správy a  samosprávy a  zástupců nevládních neziskových organizací jako poskytovatelů sociálních služeb (a často zároveň organizací, které jsou pověřeny k výkonu sociálně-právní ochrany dětí). Věříme, že se nám i  prostřednictvím realizovaných workshopů podařilo přispět k naplňování cílů projektu a k rozvoji a prohloubení další spolupráce místních aktérů. Zároveň budeme rádi, pokud předkládaná útlá publikace obsahující stručný záznam klíčových informací z workshopů přispěje k Vaší činnosti v oblasti práce s rodinou a ohroženými dětmi. Veškeré další informace k výstupům projektu jsou k dispozici na webových stránkách SKP-CENTRUM, o. p. s.: http://www.skp-centrum.cz/mezinarodni-projekt/ Poděkování závěrem patří těm z  Vás, kteří s  námi na  realizaci projektu aktivně spolupracovali nebo se účastnili jednotlivých klíčových aktivit projektu. Těšíme se na další spolupráci s Vámi! Tým SKP-CENTRUM, o. p. s.

31

Publikace je financována z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Vydalo SKP-CENTRUM, o. p. s. v roce 2013. Sazba a grafika 2oom s. r. o. Neprodejné.