Geologie Evropy
Přehledná tektonická mapa Evropy s vyznačením hlavních orogenních pásem
Profily evropskou litosférou: a) Baltský štít – Korsika b) Baltský štit – Kréta c) Iberský poloostrov- Ural
Přehledná mapa základních stavebních jednotek Evropy
Hlavní geologické Jednotky Evropy
Hlavní fáze akrece Evropy Jádro Evropy – Fenosarmatie – vznikl spojením Baltského štítu (Fenoscandie a Sarmatie + Volžsko-uralského štítu – patrně kolem 2 mld let (koncem paleoproterozoika – někdy při vzniku superkontinentu Columbie) Evropa byla situována v blízkosti Grónska a kanandského štítu v období existence Rodinie (Mezoproterozoikum) Baltika se odděluje spolu s Laurentií a Siberií z Panotie na konci Neoproterozoika
Hlavní geologické jednotky Evropy Praevropa – Fenosarmatia Paleoevropa – kaledonsky formované části Evropy (skandinávské a britské kaledonidy, kaledonidy kolem Brabantského masivu, dánsko-polské kaledonidy), akrece vých. Avalonie Mezoevropa – variská, střední a západní Evropa, podloží Alp, Karpat (obě jednotky prodělaly transfer krustálních segmentů z avalonsko-kadomského pásu Perigondwany Neoevropa- jižní část Evropy formovaná během alpinských orogenezí
Hlavní geol. jednotky Evropy Kromě výše jmenovaných jednotek je v sz. Skotsku zachován okraj Laurentie – archaické až paleoproterozoické komplexy (Scour, Laxford, Invernský cyklus) Icartský basement se vyskytuje v sz. Normandii a ostrovech kanálu La Manche (cca 2, 1 mld let) – přítomen i v našem moldanubiku Kadomsky formovaný fundament – podkladem jak kaledonid v Británii tak i v Ardénách, je podkladem i variských teránů, derivovaných z Peri-Gondwany.
Schema hlavních geologických jednotek Západní Evroy a hlavních suturních linií
Schematická Mapa Ukazující rozsah Vých. Avalonie
Hlavní suturní zóny Evropy a stavba variscid (P. Matte)
Oddělení Baltiky od Godwany (rozpad Panotie) během nejvyššího Neoprote Rozoika (Ediakaran)
Geologická mapa fenosarmatské platformy
Geologická mapa Baltského štítu a Přilehlé části Fenosarmatské Platformy (s vendským A paleozoickým pokryvem
Schematická geologická mapa baltského štítu s vyznačením havních jednotek
3,2-2,6 mld
bělomoridy – 3,01,8 – 1,9 mld sfekofenidy
0,9-1,2 mld Gothidy (1,5 – 1,7 mld)
3,2 - 2,6 mld
Přehled hlavních tektomagmatických a tektometamorfních událostí v oblasti Baltského štítu a jeho hranice se Sarmatií (ukrajinský štít)
Krustální komplexy derivované z Laurentie SZ Skotsko (předpolí skotských kaledonid) Erijská platforma, archaikum a paleoproterozoikum kryté torridonským červeným pískovcem (stáří cca 0,8 mld)
Geologická mapa sz. části Skotska (erijská platforma, Lewis, Scour, Laxford, Invern), transgresivně Torrridon
Kadomský fundament v podkladu kaledonid a variscid Derivován z avalonsko-kadomského pásu perigondwany – oblasti ostrovních oblouků a aktivního kontinentálního okraje Gondwany (většinou flyšové sekvence s vulkanity, v anglii i mělkovodnější facie (konglomeráty, pískovce, fluviálního původu) Wales, londýnsko-brabantský masiv,
Rozšíření areálů kadomské kůry ve střední a západní Evropě (variscidy)
Kadomský fundament v sz. Walesu pokračuje do Irska)
Kadomský fundament v sz. Walesu a litologie svrchníhoproterozoika
Kadomský fundament v teránech při jz. okraji Baltiky (brunovistulikum, malopolský masiv, Lysogory)
Kadomský fundament v armorickém masivu (pentévrian, brioverian)
Geologická mapa středoevropských variscid, hlavní jednotky, zóny Variského horstva
Kaledonidy Evropy vznikly kolizemi Laurentie a Baltiky a Avalonie a Baltiky (rozmezí ordovik, silur) – v siluru již spojeny – sp. devon – old red sandstone) – vznikla spojením Laurussie Větve skotské met. kaledonidy (západovergentní), keltské – jv. vergentní na avalonii) – hlavně ve Walesu a Anglii Skandinávské – východovergentní – na Baltský štít, dánsko-polské (většinou překryty mladšími sedimenty a jsou na ně nasunuty variscidy), Ardény
Kaledonidy sz. Evropy – hlavní větve kaledonského orogénu
Uzavírání Iapetu a Tornquistova moře a vznik kaledonid
U. Gneiss Laurentijský původ)- nejvyšší příkovy
Geologická mapa Skandinávských Kaledonid a jejich prekambrického podkladu
Příkrovy kaledonid
W. Gneiss C. (parautocht.)
Jihoskandinávský masív
svekokarelidy
Geologická mapa norských kaledonid
Hlavní strukturní prvky skandinávských kaledonid
U. Allochton – ruly derivované z Laurentie U. Allochton- ofiolity, rel. Oc. Kůry, eklogity, derivované ze Sutury Iapetus, melanž jednotek L. and Middle Allochton – svrchnokorové krustální horniny, které sedimentovaly na Baltice (sp. paleozoikum) W. Gneiss – paraautochton Předpolí – krystalinikum baltského štítu – jihoskandinávský masiv (1,11,7), svekofenidy
Tektonický vývoj Skandinávských kaledonid
Schematická geol. mapa Velké Británie s vyznačením Hlavních jednotek Skotských kaledonid a keltských kaledonid
Geologická mapa skotských metamorfovaných kaledonid
Erijská platforma (laurentie) Moinský příkrov (Mezoprot. Klastické sedimenty) Dalradien (sv. prot. až kambrium – přítomen kadomský cyklus)
Schema plate tektonického vývoje skotských a keltských (britských kaledonid)
Severoněmecké a dánsko-polské kaledonidy (Rujana, Pomořansko)
Kaledonidy v brabantském masivu (předpolí variscid a tektonická okna ve Variských příkrovech rhenohercynika)
Litostratigrafie paleozoických jednotek brabantského masivu, ardén a některých tektonických oken
Oblasti postižené kaledonskou metamorfózou a deformací
Geologický řez tektonickými okny v podloží rhenohercynských příkrovů Codroz, Rocroi, Stavelot, Givonnee)
Variská amalgamace Evropy Suturace rheického oceánu (sp. devon), Otevření následného (rhenohercynského oceánu (sv. devon), uzavření sp. karbon Amalgamace armorických teránů ( devon sp. karbon) finální kolize Gondwany a Laurussie – vznik variského horstva
Zonalita variscid Zonalitu určovala geometrie subdukčních zón, Externí zóny (rhenohercynská) – vergence pohybů na sz. a s. (směrem na avalonské předpolí Sasko-durynská zóna – dvojí vergence- jz. zpětné násunu (retrowedge)- od rhenohercynské sutury, sz. – od tepelské sutury TBO – násuny k SZ, Moldanubická zóna vergence převážně k j. a jv. (výjimkou kontakt s moravosilezikem)
Klasická zónografie variského orogénu střední a západní Evropy
Základní geologické jednotky střední Evropy
Hlavní geologické jednotky střední, severní a západní Evropy
Přehled významných geologických procesů v období prekambria až staršího paleozoika v hlavních reg. geol. jednotkách Evropy
Paleogeografie staršího Paleozoika mezi Gondwanou, Laurentií a Baltikou (podle Winchester et al. 2002)
Plate tektonický model vývoje variscid a jim ekvivalentních orogénů
Paleogeografický vývoj v závěru variské orogeneze (karbon perm)
Paleogeografie Laurentie, Baltiky a Perigondwany – sv. silur
Paleogeografie Laurussie – sp. devon
Paleogeografie Evropy – stř. devon
Paleogeografie Laurussie – sv. devon
Spodní karbon
Svrchní karbon
Paleogeografie Evropy – sv. karbon
Spodní perm
Svrchní perm - Zechstein
Paleogoegorafie Laurussie – stephan - autun
Paleogeografická Konfigurace Variského orogénu Záp. Evropy a s. Afriky v Permu (270 Ma), s vyzna Čením pozic Hlavních suturních zón
Hlavní jednotky a sutury variského orogénu střední a západní Evropy
Variská předhlubeň Sv. karbon – nejprve paralické, posléze většinou limnické pánve, do různé míry deformované, přechody od zvrásněných pánví v předpolí násunů příkrovů rhenohercynika v málo postižené platformní sedimenty Sedimentace může přecházet i do sp. permu Sv. perm – Zechstein – mořský většinou již nezávislý na podložních variských strukturách Rozsah – tyto pánve se vyskytují v Evropě od Irska, přes Wales, Benelux, sz. Německo až do Polska a ČR Ve sv. karbonu se vytvářely v prostoru variského horstva intermontaní, kontinentální pánve, vznikaly reaktivací často původně násunových zlomů, pánve na horizontálních posunech (masif Central, BM, pánve na pomezí sasko-durynské a rhenohercynské zóny)
Odkrytá geologická mapa (předpermského podkladu stř. Evropy Variská předhlubeň a externí jednotky rhenohercynika
Geologická mapa hornoslezské pánve
Rhenohercynikum Akreční klín variského horstva po uzavření rhenohercynkského oceánu (resp. Rheického oceánu, příp. jeho následníka), Představován většinou devonsko sp. karbonskými komplexy, devon – předflyšové, sp. karbon flyšové komplexy, Silur na povrch vystupuje vyjímečně Deformovány v průběhu sp. karbonu až počátku sv. karbonu (např. v hornoslezské pánvi končí násunové def. v průběhu westfalu Rozsah – Irsko, Wales, Ardény, Rýnské břidličné pohoří, Harz, Nízký Jeseník, Drahanská vrchovina, Slabě met. až nemetamorfované komplexy, silně deformované, časté opakování sledu, thin skinned tectonic – násuny upadající k JV, případně vějířovitá stavba (např. Nízký Jeseník).
Středoevropské variscidy, jednotky a zóny
Zonalita jednotek v sz. části středoevropských variscid (Rýnské břidličné Pohoří, saxothuringikum)
Geologická mapa rýnského břidličného pohoří (rhenohercynikum)
Litostratigrafická schemata dílčích jednotek Rýnského břidličného pohoří
Příkrovová stavba akrečního klínu rhenohercynika v sz. Německu
Geologické řezy rýnským břidličným pohořím
Geologická mapa pohoří Harz (rhenohercynikum – saxothuringikum hranice)
Litostratigrafické schema dílčích jednotek pohoří Harz
Středoněmecký krystalinický práh Soustava ostrovních oblouků, akretovaných k saxothuringiku (stáří C-sp. Karbon), podél rheické, resp. Rhenohercynské sutury) Vystupuje v Německu – Odenwald, Spessart, Ruhla, lemován z. HP-LT fylitů (tzv. severní fylitová zóna) Dříve se za jeho ekvivalenty považovaly dle analogické pozice i horniny silezika, Staropaleozoický magmatismus (kambrium, silur), častá devonská MP-LT metamorfóza
Krystalinikum středoněmeckého krystalinického prahu (odenwald, Spessart, Ruhla, Kyffhäuser)
Geologická mapa pohoří Spessart (středoněmecký krystalinický práh)
Sasko-durynská zóna Vystupuje zejména v s. části ČM v Německu, Polsku, ČR, její pokračování do s. okraje Vogéz a Schwarzwaldu nejisté, Kadomský, fundament, met. starší paleozoikum, kont. sledy kambrium až sp. karbon, sp. až sv. karbonská molasa, pokryv sv. karbonské a permké pánve, řada mezoických a terciérních pánví, Hlavní deformace ve sp. karbonu, Příkrovová bivergentní stavba, Přítomny allochtonní suturní melanže (Munchberg, aj.), granulity vystupují z podloží (saské granulitové podloží, i jsou součástá příkrovů – ohárecké granulity, granulity v Krušných horách (Zöblitz), HP a UHP horniny v allochtonních komplexech, Častější variské granitoidy, variská metamorfóza vyšší než v rhenohercyniku, Dvojí vergence příkrovů (jv. od rhenohercynské sutury, sz. od tepelské sutury).
Geologická mapa saxothuringika
Avalonia
Arc
Rheic ocean
ATA Fr anc oni a - Saxothuringia
Saxo-Thur. oc.
Bohemia
Wesser rift
Late Silurian (420 Ma) Bohemia
Early Emsian (405 Ma) Rhenohercanian ocean Eifelian (Givetian 388 Ma)
Frasnian (380 Ma)
Bohemia
Bohemia
Moldanubia
Litostragrafické schema Jednotek durynského lesa a smrčinské Antiklinální zóny
Litostratigrafická schemata jednotek saxothuringika
Geologická mapa Lugika (sasko-durynská zóna)
Litostratigrafické schema Jednotek lugika
Geologická mapa styku východoevropské platformy, variscid a kaledonid
Geologické řezy přes Dánsko-Polský příkop
Litostratigrafické schema Výplně polského příkopu
Geologická mapa Vogéz (hranice saxothuringikum, moldanubikum,
Moldanubická zóna středoevropských variscid Orogenní kořen, varisky nejvíce metamorfovaná a nejhlouběji erodovaná zóna, Metamorfní procesy od devonu až do sp. karbonu), v suturních zónách bretonské (cca 420 – 420), patrně devonská transgrese na zvrásněný podklad, v našem molddanubiku hlavní met. procesy sp. karbonské (cca 350-340 Ma) – následováno mohutným variským granitoidním magmatismem, Polymetamorfní jednotka, složená z prekambrických i staropaleozoických sedimentů a vyvřelin, Přítomnost HP a UHP hornin, granulitů, eklogitů, granátických peridotitů Mezi jednotkami moldanubické zóny v rámci variského orogénu velké rozdíly v metamorfóze Někdy jsou k moldanubické zóně počítány i kadomské bloky začleněné do stavby Evropy jako její sv. patro, jsou to však bloky omezené suturními zónami – tudíž spíše samostatné Vějírovitá stavba, dominují spíše pohyby jihu směrem na gondwanu Rozšíření, molanubikum ČM, Schwarzwald, Vogézy, Massif Central a možné ekvivalenty na iberském poloostrově).
Geologická mapa Schwarzwaldu
Litostratigrafické schema Schwarzwaldu
Zjednodušená mapa Stavby armorického masivu
Profily variským orogénem od Armorického masivu po Montagne Noire j. Část masivu Central
Geologická mapa Centrálního francouzského Masivu (Massif Central)
Geologická mapa a řez Montagne Noire j. Část centrálního Francouzského masivu
Geologický řez armorickým a centrálním francouzkým masivem
Variscidy Iberského poloostrova Bivergentní orogén, (externí části nasouvány k SZ a Z (na jihoportugalskou zónu) – ekvivalent avalonie nebo její součást, Interní zóny k V a JV (od galicijsko-kastilské zóny) po zónu kantabrijskou Sutura rheická, ofiolity Beja, Acebuches, modifikováno pozdně variskou střižnou zónou (Bajadoz – Cordoba shear Zone) Centrální Iberská (galicijsko-kastilská zóna) – považována za parautochtonní okraj Gondwany Na ní leží HP allochtonní komplexy (Ordenes, Cabo Ortegal, Marais, Malpica Tui, Braganca)
Hlavní geologické jednotky iberského poloostrova
Geologická mapa jednotek pyrenejského poloostrova (iberidy – variscidy Iberského poloostrova)
Interpretace pozic dílčích Jednotek variscid v cirkum Atlantickém variském orogénu
Interpretace stavby středo a západoevropských variscid
Geologická mapa sz. části Iberského poloostrova
Geologická mapa sz. Španělska s vyznačením Hlavních allochtonních komplexů
Profily allochtonním komplexem mysu Cabo Ortegal, Ordenes
Braganca and Morais allochtonní komplexy
Litotostratigrafické schema hlavních jednotek iberského poloostrova (internidy až externidy)
Geologická mapa allochtonního Komplexu Cabo Ortegal
Geologický řez komplexem Cabo Ortegal
Interpretace vývoje Rheického oceánu a jeho Uzavření během variské Kolize
Geologický řez variscidami iberského poloostrova a masivu Central (Matte)
Geologický řez jednotkami iberského poloostrova
Geologická mapa jednotek iberského poloostrova
Vývoj epivariské platformy Počátek obtížné stanovit – z řady důvodů nejlépe sv. perm – zechstein – transgreduje nezávisle přes variské struktury Hlavní záplavy, sv. perm, v sz. Evropě trias, jura, křída, terciér Největší záplava v křídě
Paleogeografciká mapa Evropy ve sv. Permu (Zechtein) – počátek Platformního vývoje Evropy
Schematické geologické profily stř. aj. částí Severního moře
Litostratigrafické schema jednotek Severního moře
Sedimentární Pánve Evropy ve sv.permu
Paleogeografie triasu Evropy
Paleogeografie terciéru Evropy
Významné geologické procesy v různých částech Evropy v průběhu sv. karbonu až kvartéru
