Přehled zpráv. Zápisník Týdeník školství ~ str. 02 ~

Přehled zpráv Léčba šokem ..........................................................................................................................................................8 15.6.2011 Fresh marketing ~ str. 24 ~ Komentáře Petr Majerik

Zápisník ..................................................................................................................................................................8 22.6.2011 Týdeník školství ~ str. 02 ~

USA: střídání na ministerstvu obrany .................................................................................................................9 30.6.2011 ČT 24 ~ str. 01 ~ 05:59 Studio 6

USA: v čele Pentagonu exšéf CIA Panetta ..........................................................................................................9 30.6.2011 ČT 24 ~ str. 04 ~ 08:00 Zprávy

Trest za genocidu. Doživotí za rwandskou genocidu ......................................................................................10 24.6.2011 ČT 24 ~ str. 09 ~ 22:00 Události, komentáře

Koaliční poslanci prosadili takzvanou malou důchodovou reformu .............................................................12 22.6.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 10:08 Rozhovor na aktuální téma

Budoucnost České televize ................................................................................................................................14 17.6.2011 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 12 ~ 18:10 Ozvěny dne

Manuál ke světu financí ......................................................................................................................................18 16.6.2011 Ekonom ~ str. 56 ~ Kariéra a řízení Michal Mejstřík

Vořechovský se stal ředitelem PR .....................................................................................................................19 16.6.2011 Strategie ~ str. 54 ~ Přestupy

Dali byste v případě politické krize ....................................................................................................................19 13.6.2011 Respekt ~ str. 06 ~ Anketa

Žurnalistika...........................................................................................................................................................20 10.6.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě

Kdo podporuje stávku?.......................................................................................................................................33 10.6.2011 ČT 24 ~ str. 04 ~ 05:59 Studio 6

Česko čeká stávka ...............................................................................................................................................36 10.6.2011 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře

Plné znění zpráv

1 © 2011 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Vláda a VV.............................................................................................................................................................47 6.6.2011 ČT 24 ~ str. 01 ~ 05:59 Studio 6

Zavést ve zdravotnictví standard a nadstandard? ...........................................................................................49 6.6.2011 Týden ~ str. 61 ~ Názory a komentáře

Mecenášství? Náhradní kanály přerozdělování................................................................................................51 30.6.2011 Ekonom ~ str. 15 ~ Komentáře Martin Potůček

Akcie na majitele..................................................................................................................................................51 30.6.2011 FP-finanční poradce ~ str. 07 ~ Monitor

Najděte si, co vás baví, a věnujte se tomu!.......................................................................................................51 29.6.2011 Jičínský deník ~ str. 03 ~ Jičínsko TEREZA ČERNÁ

Život samá náhoda ..............................................................................................................................................53 23.6.2011 Květy ~ str. 72 ~ Včera & dnes BLANKA KUBÍKOVÁ

Za daně vyšší .......................................................................................................................................................54 6.6.2011 Euro ~ str. 12 ~ Monitor PETRA PELANTOVÁ

KRÁTCE ................................................................................................................................................................54 6.6.2011 Euro ~ str. 18 ~ Monitor - Lidé a podniky

Situace v armádě .................................................................................................................................................55 16.6.2011 ČT 1 ~ str. 01 ~ 21:45 Máte slovo

Nový kapitalistický manifest...............................................................................................................................73 19.6.2011 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ jansky.blog.ihned.cz Petr Janský

AUDIO: Funkce generálního ředitele ČT je pro mě profesní výzvou, řekl Radiožurnálu Petr Dvořák ........74 18.6.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se Jan Bohdal + ČRo1-Radiožurnál

KRÁTCE ................................................................................................................................................................75 13.6.2011 Euro ~ str. 20 ~ monitor - lidé a podniky

Za lepší zítřky .......................................................................................................................................................75 13.6.2011 Euro ~ str. 52 ~ Report PETR JANSKÝ



Anketa: Dali byste v případě politické krize přednost menšinové vládě ODS s TOP 09, nebo předčasným volbám? ................................................................................................................................................................77 12.6.2011 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Redakce Respekt

AUDIO: Média v postmoderním světě: Novinářství jako vysokoškolský studijní obor................................77 11.6.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

STÁVKA: Univerzita Karlova zrušila přijímačky na třech fakultách!..............................................................78 11.6.2011 tn.cz ~ str. 00 ~ TN.CZ/Zprávy/Regionální

Příznivec opery musí být statečný.....................................................................................................................79 7.6.2011 MEN/WOMEN only ~ str. 18 ~ Women only - rozhovor

Vláda improvizuje. Řecko nám však nehrozí. Exšéf financí Mertlík Kalouska nehodnotil ..........................82 26.6.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika Luboš Xaver Veselý

Systémová past....................................................................................................................................................84 19.6.2011 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Pavol Frič

Pavel Dobeš by se měl stát novým ministrem. John tomu nechtěl věřit.......................................................87 30.6.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy ann

KONDOMY NECHTE BÝT!...................................................................................................................................88 30.6.2011 Reflex, reflex.cz ~ str. 64 ~ Vandr

Česká politika – cesta za bohatstvím, slávou a vzděláním (Petr Krejčí)........................................................90 28.6.2011 bigbloger.lidovky.cz ~ str. 00 ~

MÉDIA: Zemřela novinářka a vydavatelka Renata Elhenická..........................................................................91 23.6.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se ČTK, autor: vrk, mha, (ls)

Díra v rozpočtu končí? Cinklé tendry má zastavit zákon ................................................................................91 20.6.2011 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Peníze - Ekonomika Karel Toman

Opravdu může Česko na dluhové krizi vydělat? Odpovídá ekonom Michal Mejstřík ..................................93 20.6.2011 byznys.ihned.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz Michal Mejstřík, Jan Strouhal

VIDEO: Věřte, nevěřte: Médi a politika...............................................................................................................94 20.6.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Natřete svou značku nazeleno ...........................................................................................................................95 20.6.2011 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Plné znění zpráv


Těžké shánění peněz na boj s korupcí ..............................................................................................................97 20.6.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Byznys speciál Martina Patočková

Systémová past....................................................................................................................................................98 20.6.2011 Respekt ~ str. 78 ~ Eseje Pavol Frič

Ředitelem oddělení PR agentury Comunica je Vořechovský .......................................................................100 17.6.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se E15.cz

Přestupy (Strategie č. 06/11).............................................................................................................................101 17.6.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Přestupy

Vondra u Jílkové. Armáda za 500 miliard a vojáci mají jedny ponožky .......................................................105 17.6.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Armáda a policie Matěj Pálka

Bývalý šéf Novy se chce stát generálním ředitelem České televize ............................................................107 17.6.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ spolecnost Jan Bumba,Eva Presová,Jan Richter

Zleva a zprava o dnešní stávce ........................................................................................................................107 16.6.2011 Hospodářské noviny ~ str. 11 ~ Názory

Koalice chystá nový institut listinných akcií na majitele. Měly by se úplně zrušit, míní odborník ...........109 15.6.2011 ČRo - rádio Česko.cz, zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ exkluzivne Naďa Bělovská,Marián Vojtek

TISKOVÁ ZPRÁVA: ČT1: Máte slovo na téma Jaký je skutečný stav naší armády? ..................................110 14.6.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy Tisková zpráva ČT - Ladislav Šticha (pd)

ČT1: Máte slovo na téma Jaký je skutečný stav naší armády? ....................................................................111 14.6.2011 digizone.cz ~ str. 00 ~

Dvě přednášky kontroverzního milovníka umění a vína na MoneyExpo 2011 ............................................111 14.6.2011 kurzy.cz ~ str. 00 ~ Dokumenty

Krátce ..................................................................................................................................................................112 14.6.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 09 ~ VŠ A VOŠ

Jak bude vypadat podle studentů Praha a Olomouc?...................................................................................114 13.6.2011 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Věda Lidovky.cz



NERV: Boj proti korupci ....................................................................................................................................115 10.6.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ červen Úřad vlády ČR

Vladimír Železný dvakrát na MoneyExpo 2011!..............................................................................................116 10.6.2011 finance.cz ~ str. 00 ~ MoneyExpo 2011

Političky nejsou světice, přesto se vyplatí je mít ...........................................................................................116 10.6.2011 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Diskuse Eva M. Hejzlarová

ČT má kompletní Radu, doplní ji Jankovec a Závozda ..................................................................................117 9.6.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ Média ČT24

24 hodin ..............................................................................................................................................................118 9.6.2011 Hospodářské noviny ~ str. 02 ~ Téma

Rada ČT je kompletní, poslanci do ní zvolili Jankovce a Závozdu...............................................................118 9.6.2011 tyden.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia ČTK

SONDA DO VZDĚLANOSTI NAŠÍ VLÁDY (Denisa Gumbírová).....................................................................119 8.6.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~

NERV: Prezentace výstupů k boji proti korupci .............................................................................................119 8.6.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice Vlada.cz

VIDEO: Věřte, nevěřte: Daniel Raus: Existují období, kdy zájem o mluvené slovo stoupá .......................120 7.6.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

POZVÁNKY .........................................................................................................................................................120 7.6.2011 Lidové noviny ~ str. 27 ~ Akademie hev

Vít Smékal opouští mediální skupinu OMG ....................................................................................................121 7.6.2011 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz Zuzana Kartáková

Mediální plky České televize.............................................................................................................................121 6.6.2011 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~

Profesor Mejstřík a spol. mají monopol na konkurenceschopnost..............................................................122 6.6.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Byznys speciál Martina Patočková

Akční plán pro Rusko ........................................................................................................................................124 3.6.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)



Utajený svět ruské mafie...................................................................................................................................127 3.6.2011 respekt.cz ~ str. 00 ~ Respekt.iHNed.cz Redakce Respekt

Poslední válka Západu? ....................................................................................................................................127 2.6.2011 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Diskuse Miloš Balabán

Zkoušky na VŠ: buďte věcní a nebojte se projevit svůj názor......................................................................128 2.6.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Vzdělávání - příloha Michaela Kučerová

Rozhlasová skupina Media Bohemia vstoupila do dvou firem na zážitky...................................................129 1.6.2011 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články Ondřej Aust

„Češi a Němci se znají málo a nevěří si. To chci změnit“..............................................................................130 1.6.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 05 ~ Severní Čechy Jan Horák

Zelený marketing - všichni jsou "skoro" na zeleno .......................................................................................132 20.6.2011 marketingovenoviny.cz ~ str. 00 ~ Marketing --

Přemluv sebe......................................................................................................................................................136 19.6.2011 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Adam Šůra

Mainstreamová a nová média legitimizují rasismus a xenofobii ..................................................................139 1.6.2011 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov František Kostlán

Práce může být i pro sedmdesátileté...............................................................................................................142 1.6.2011 Lidové noviny ~ str. 14 ~ rozhovor DAVID TRAMBA

Perly českého public relations za rok 2010 ....................................................................................................146 27.6.2011 TREND marketing ~ str. 22 ~ Komunikace - PR Redakce

Levá a pravá hemisféra vs. marketing.............................................................................................................150 27.6.2011 TREND marketing ~ str. 46 ~ Management - Řízení Ladislav Kopecký

Vzpomínáček - 19. června - Luděk Kopřiva a Václav Klaus (Vlastimil Shaana Šantroch) .........................153 19.6.2011 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~

Přemluv sebe......................................................................................................................................................157 20.6.2011 Respekt ~ str. 33 ~ Společnost ADAM ŠŮRA

Profesionální kontakt se zlem nevede k zesurovění......................................................................................160 1.6.2011 Psychologie dnes ~ str. 08 ~ Rozhovor Daniela Kramulová



Dimun promluvil o poměrech v ČSSD. Benešovou vůbec nešetřil ..............................................................163 23.6.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politika Luboš Xaver Veselý

Nečas, Kužel, či Bernard promluvili o korupci v Česku ................................................................................167 16.6.2011 finance.cz ~ str. 00 ~ Finance.cz

X. Fórum Zlaté koruny - Odhodlání bojovat s korupcí je veliké....................................................................171 15.6.2011 kurzy.cz ~ str. 00 ~ Finance

Martin Stropnický: Netoužím být všemi milován a jsem náročný na okolí i sebe ......................................175 11.6.2011 novinky.cz ~ str. 00 ~ Žena - Styl Dana Braunová

Češky milují Afričany. Svou iluzi o nich... .......................................................................................................180 2.6.2011 Instinkt ~ str. 20 ~ Téma Lucie Tomanová

Kam a kudy?.......................................................................................................................................................183 10.6.2011 Víkend HN ~ str. 08 ~ Téma Leoš Kyša



Plné znění zpráv Léčba šokem 15.6.2011

Fresh marketing str. 24 Petr Majerik

Komentáře

Petr Majerik a jeho kolegové Před mnoha lety jsem nastoupil do firmy, která dlouhodobě nedosahovala požadovaných obchodních výsledků. Jedním z mých hlavních úkolů bylo prověřit, co je pravým důvodem tohoto nežádoucího stavu, který neodpovídal silné pozici firmy v okolních zemích. Po krátké analýze situace se ukázalo, že důvodem nejsou nízké kompetence týmu ani nedostatečná profesionalita, ale jeho nedostatečná motivace a absence stanovování úkolů i pravomocí jednotlivým pracovníkům. Jelikož tento stav ve firmě panoval řadu let, projevil se negativně i na mezilidských vztazích. Mezi kolegy panovalo napětí, netáhli za jeden provaz a chyběla jakákoliv zastupitelnost. Bývalý šéf navíc neměl dostatečné zkušenosti s řízením většího počtu lidí a nebyl bohužel ani odborníkem v oblasti, ve které firma působila, takže si nedokázal získat autoritu a důvěru ostatních. Všechny tyto skutečnosti působily na výkonnost společnosti značně demotivačně a vyústily dokonce v osobní nevraživost mezi jednotlivými zaměstnanci. Bylo zřejmé, že náprava situace bude během na delší trať. V té době jsem byl v kontaktu s jedním bývalým kolegou, který se jako psycholog začal věnovat tělesně a duševně postiženým. Když jsem mu popsal situaci v naší firmě, napadlo nás pokusit se začít se změnami v týmové atmosféře šokovou terapií. Jednoho dne jsem kolegy bez jakéhokoliv předchozího upozornění vyzval, aby mě místo pravidelné porady následovali na předem neznámé místo. Již tato informace zahalená rouškou tajemství u některých způsobila vyšší míru vzájemné komunikace. Po krátké cestě metrem jsme dorazili na místo. Jednalo se o park, který využívali postižení k relaxaci a trávení volného času. Věnovali se hlavně sportovním soutěžím, a to i přes své handicapy s největším možným zápalem. Skutečnost, že se moji kolegové bez přípravy ocitli mezi skupinou lidí, která to má v životě mnohem těžší než my ostatní, opravdu působila jako léčba šokem. Nebylo třeba nic vysvětlovat ani zdůvodňovat. Nesmyslné denní spory působily v kontextu dané situace jako naprosto podružné. Po návratu do práce jsme vše bez emocí probrali. Čekala nás ještě dlouhá cesta, někteří odpadli, ale po nějaké době jsme vytvořili funkční tým, který táhl za jeden provaz a kde bylo možné spolehnout se jeden na druhého, což je základním předpokladem úspěchu každé firmy. Foto popis| O autorovi| Petr Majerik, Autor je generálním ředitelem společnosti At Media. Působí také jako vysokoškolský lektor na VŠFS a FSV UK.

Zápisník 22.6.2011

Týdeník školství

str. 02

Velká prestiž Studenti z Gymnázia OstravaHrabůvka vyhráli soutěž „Nejlepší Studentská společnost JA“ a budou reprezentovat Českou republiku na evropském finále v norském Oslu. Tým z Gymnázia Ostrava-Hrabůvka se do soutěže přihlásil se svou společností KPI Group, která během školního roku fungovala jako skutečná firma. jm Pomoc učitelům



Ústav pro informace ve vzdělávání vydal úlohy pro učitele matematiky a přírodních věd v základních školách a nižších stupních víceletých gymnázií. Úlohy vycházejí z mezinárodního výzkumu TIMSS 2007. Více na www.uiv.cz. bb Pamětní schránka Po více než 80 letech se znovu dostaly na světlo dokumenty, které byly uschovány ve skříňce uložené v základním kameni budovy Střední průmyslové školy elektrotechnické a Vyšší odborné školy, tehdejší Státní reálky v Pardubicích. Pracovníci školy a restaurátoři z ní vyndali například protokol o slavnosti při zahájení novostavby reálky z 13. listopadu 1927. čtk První student Nadační fond Krskových, který umožní ročně deseti studentům studovat na nejlepších světových univerzitách, udělil první stipendium. Studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Marie Petrovická pojede letos v září do Oxfordu studovat Finanční ekonomii. zb Foto popis|

USA: střídání na ministerstvu obrany 30.6.2011

ČT 24

str. 01

05:59 Studio 6

Novým šéfem Pentagonu se stal dosavadní ředitel CIA Leon Panetta. V úřadu vystřídá Roberta Gatese, který 30. června odchází do důchodu. Vystupující - Jolka KRÁSNÁ, moderátorka - Jiří VÁCLAVEK, moderátor - Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií FSV UK (pouze anotováno)

USA: v čele Pentagonu exšéf CIA Panetta 30.6.2011

ČT 24

str. 04

08:00 Zprávy

Radka KUČEROVÁ, redaktorka -------------------Novým šéfem Pentagonu se stal dosavadní ředitel CIA Leon Panetta. V úřadu vystřídá Roberta Gatese, který odchází do důchodu. V čele Pentagonu stál už za Obamova předchůdce George Bushe a stal se vůbec nejdéle sloužícím americkým ministrem obrany. Kryštof KOZÁK, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Plné znění zpráv


On je velmi loajální prezidentu Obamovi. Spolupracoval s demokratickými administrativami, má velké zkušenosti právě v té interpersonální politické rovině, ale co mě přijde, že je velmi důležité a co není zas tolik zmiňováno, on je vlastně architektem vyrovnaného rozpočtu z 90. let. Takové ty úspěchy Clintonovy administrativy z vyrovnaného rozpočtu, to byl vlastně Panetta, kdo to vyjednával za Clintona. Velkou část toho a vzhledem k tomu, že i armádu Spojených států čekají poměrně výrazné rozpočtové škrty, mluví se asi o 400 miliardách dolarů v nějakém dlouhodobějším horizontu, tak on by měl být ten člověk, který dohlédne na to, že ta armáda Spojených států bude stejně efektivní, zároveň levnější.

Trest za genocidu. Doživotí za rwandskou genocidu 24.6.2011

ČT 24

str. 09

22:00 Události, komentáře

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu poprvé potrestal za genocidu ženu. Bývalou ministryni pro rodinu Pauline Nyiramasuhukovou poslal na doživotí za mřížemi za podíl na masakru a znásilňování menšinových Tutsiů v roce 1994. Do vězení půjde kvůli stejným zločinům i její syn a čtyři další odsouzení. Jakub NETTL, redaktor -------------------Jen 100 dní řádili vojáci a jednotky většinových Hutuů po východoafrické zemi. Za tu krátkou dobu přesto stačili povraždit na 800 tisíc lidí. Zodpovědnost za smrt tisíců obyvatel Rwandy má i tato žena. Potvrdil to Mezinárodní trestní tribunál. William Hussein SEKULE, soudce Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu -------------------Pauline Nyiramasuhuková, soud vás shledal vinou z genocidy a zločinů proti lidskosti, včetně vyhlazování, znásilňování a persekuce. Za to vás odsuzuje k doživotnímu vězení. Jakub NETTL, redaktor -------------------Bývalá ministryně pro rodinu se podílela na vládním rozhodnutí o vytvoření milicí, které měly co nejdřív vyhladit etnikum menšinových Tutsiů. Spolu se synem organizovala únosy a znásilnění tutsijských žen a dívek v oblasti Butare. Obětí údajně často nutili svléknout se donaha, nákladní vozy je pak odvezly na místo, kde je ozbrojenci zabili. redaktor /citace - Freddy MATANGUHA, předseda Organizace pro prevenci proti drogám, Zdroj: Reuters/ -------------------"Je šokující, že tato matka a někdejší sociální pracovnice, která se využila, jak ochraňovat život, by měla být zodpovědná za tak otřesné zločiny." Jakub NETTL, redaktor -------------------Nyiramasuhuková je úplně první žena, kterou mezinárodní tribunál za genocidu odsoudil. Proces s exmistryní byl nejdelším v jeho historii, trval deset let. Právě za pomalý postup čelí soud se sídlem v Tanzanii časté kritice. Od svého vzniku v listopadu 1994 ukončil přes 65 procesů a odsoudil 32 lidí. 9 z nejhledanějších obviněných ale spravedlnosti stále uniká. Tribunál by přitom měl ukončit činnost do roce 2014. Jakub Nettl, Česká televize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Do Ústí nad Labem teď zdravím afrikanistku Kateřinu Werkman, dobrý večer. Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Plné znění zpráv


Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------V čem byla role Pauline Nyiramasuhukové tak zásadní při masakrech Tutsiů, proč podněcovala právě ke znásilňování tamních žen, mělo být cílem pokoření Tutsiů? Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak, jak už bylo řečeno v příspěvku, tak ona vlastně jednak jako členka vlády se podílela na přípravě vlastně té genocidy a potom konkrétně byla vyslána do toho Butare, aby tam organizovala to, to tedy genocidní násilí a znásilňování. To znásilňování ve válečném kontextu vlastně často je jaksi takovým dvojím nástrojem, jednak je to způsob jakéhosi individuálního znectění těch, těch žen, ale právě je to také strategie pokoření celé té tutsijské komunity. Tím cílem byla vlastně degradace a vlastně likvidace celé té tedy jaksi tutsijské populace, protože ta žena svým způsobem je vlastně symbolem nějakým způsobem toho, té budoucnosti té komunity, toho jejího zachování. A tenhle ten tedy vlastně tok tady na ty matky, dalo by se říct, v té komunitě má tedy i zásadní symbolický význam. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Bývalá ministryně pro rodinu a ženské záležitosti Pauline Nyiramasuhuková je jedinou ženou, která byla obviněna a teď tedy odsouzena na doživotí u Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Rwandské soudy ale soudily řadu žen za účast na masakrech. Ono to není úplně obvyklé, čím si to vysvětlujete účast žen na takových záležitostech, na takových masakrech. Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak to je zase dvojí věc. Já myslím, že jedna, jedna z těch, jeden z těch důvodů, proč je to pro nás takové jakoby šokující, je, že ženy jsou většinou zobrazovány v kontextu těch ozbrojených konfliktů právě jako bezbranné jaksi objekty především toho tedy sexuálního násilí. Ale Rwanda není úplně jaksi naprosto jedinečná tou účastí žen. Ty ženy se podílely na ozbrojeném násilí i v jiných konfliktech. V tom rwandské kontextu ta relativně vysoká účast žen souvisí jednak obecně s povahou té genocidy, tam ti političtí plánovači vlastně toho násilí se snažili, aby ta účast byla co nejširší, také role vlastně vzdělaných žen, jako byla, jako byla ta Pauline, tak měla velký vliv, protože oni potom se vraceli vlastně do těch svých komunit, nebo v těch svých vlastních komunitách podněcovali ženy, aby se tedy k tomu, k tomu násilí přidaly. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pauline Nyiramasuhuková byla zadržena v roce 97, tedy před 14 lety. Mezinárodní tribunál pro Rwandu v současnosti, když to shrnu, ukončil dohromady 59 procesů od roku 94. V samotné Rwandě přitom od roku 2002 bylo u místních soudů souzeno zhruba milion a půl lidí, zhruba 40 tisíc z nich bylo uvězněno. Ptám se, proč trvají procesy u mezinárodního tribunálu tak dlouho, ptám se právě na těch 14 let u Nyiramasuhukové. Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak tenhle ten případ byl například poznamenán velkými neshodami hlavně z počátku mezi obhájci, protože ona vlastně byla souzena spolu s tím svým synem a čtyřmi dalšími, z nichž tedy každý měl vlastního obhájce a v tom týmu docházelo k neshodám. Ale potom se do toho přidávají další problémy, které často postihují i ostatní procesy před těmi mezinárodními tribunály. Jednak ten tribunál zasedá vlastně v Aruši, v Tanzanii, takže jenom doprava vlastně těch stovek svědků, které v tom případě vypovídali a zabírala tedy spoustu času. Dále potom je nutné se vlastně na ten mezinárodní tribunál dívat jako ne na instituci, která je zcela homogenní, je to zase instituce, kde se právě střetávají různé zájmy, různé tedy strany a osobnosti. Takže spousta těch procesů se strašně zabředává hlavně z počátku do jednání vlastně hlavně o procedurálních záležitostech, o tom, co bude přípustné, nebude přípustné a tak dále. Takže než vlastně začnou ty samotné výslechy těch svědků, tak i to zabere vlastně často několik let. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Afrikanistka Kateřina Werkman, děkuji vám za rozhovor. Kateřina WERKMAN, afrikanistka, Fakulta sociálních věd UK Plné znění zpráv


-------------------Taky díky, na shledanou.

Koaliční poslanci prosadili takzvanou malou důchodovou reformu 22.6.2011

ČRo Rádio Česko

str. 01

10:08 Rozhovor na aktuální téma

Jan BUMBA, moderátor -------------------Senátní veto nestačilo a koaliční poslanci prosadili takzvanou malou důchodovou reformu. Ta jednak mění výpočet důchodů na základě verdiktu Ústavního soudu, který došel k závěru, že ten stávající systém je diskriminační pro lidi s vyššími příjmy a také v ní koalice prosadila postupné zvyšování věku pro odchod do důchodu. Pokračuje Václava Vařeková. Václava VAŘEKOVÁ, redaktorka -------------------Cílem důchodové reformy je sjednotit věk pro odchod do důchodu pro muže a ženy a dobu, po kterou člověk pracuje, prodloužit. Podle novely by ale například nyní desetileté děti měly odcházet do penze v 71 letech. Jaromír DRÁBEK, ministr práce a sociálních věcí /TOP 09/ -------------------Považuju za odpovědné a férové vůči mladé generaci, aby věděli alespoň přibližně, kdy budou odcházet do důchodu. Václava VAŘEKOVÁ, redaktorka -------------------Vysvětluje ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Novela také reaguje na nález Ústavního soudu, podle kterého mají lidé s vyššími příjmy neúměrně nízké penze. To se má změnit. Výše penze víc zohlední, kolik peněz do státní pokladny pracující člověk odvedl. Podle místopředsedy ČSSD a Senátu Zdeňka Škromacha si nejvíc polepší 10 procent nejbohatších penzistů. Zdeněk ŠKROMACH, místopředseda strany, místopředseda Senátu /ČSSD/ -------------------A 70 procent lidí se středními a nižšími příjmy by vlastně jejich výpočet důchodu se zhoršil ve prospěch právě té desetiprocentní skupiny. Václava VAŘEKOVÁ, redaktorka -------------------Novela míří k podpisu prezidentovi. Jan BUMBA, moderátor -------------------Referovala Václava Vařeková. Co znamená zvyšování věku pro odchod do důchodu z dlouhodobého hlediska pro ekonomickou stabilitu České republiky? Je to významný krok? Na to jsem se zeptal Martina Potůčka z Institutu sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, který je také předsedou odborné sociální komise ČSSD. Martin POTŮČEK, profesor, Institut sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předseda odborné sociální komise ČSSD -------------------Nedomnívám se, že by nějakým podstatným způsobem pozměnil potenciál ekonomického vývoje v této zemi. Jan BUMBA, moderátor -------------------Proč ne, myslíte, že to je zcela zanedbatelné, tedy to, kdy budeme odcházet do důchodu? Plné znění zpráv


Martin POTŮČEK, profesor, Institut sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předseda odborné sociální komise ČSSD -------------------Víte co, to je vlastně jakási formální hranice, ve skutečnosti ten reálný věk odchodu do důchodu bývá často výrazně nižší než ten stanovený, a to nejenom u nás, ale ten průměrný, ve kterém lidé skutečně odejdou do důchodu, je nižší než ten, který stanovuje zákon a obecně se domnívám, že tak, jak to tento zákon vlastně stanovil, tak že je to tak mechanické a neustálé zvyšování toho, této hranice, že to vlastně ve světě nemá vůbec obdoby. A že ať už v budoucnu bude politická reprezentace jakákoliv, tak se k tomu zákonu prostě bude muset vrátit a bude jej muset pozměnit. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jestli tomu správně rozumím, tak podle vašeho názoru se spíš ještě více rozevřou jaksi ty nůžky mezi oficiálním věkem pro odchod do důchodu a tím reálným. Martin POTŮČEK, profesor, Institut sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předseda odborné sociální komise ČSSD -------------------No, otevřou se, ale pokud ta budoucí politická reprezentace bude prozíravější než ta současná, tak k tomu vlastně nedojde, poněvadž v mezidobí dojde k jiným změnám a úpravám a myslím si, že už ten čas skutečně nazrál a škoda, že se k tomu nepropracovala ta současná politická reprezentace, že ten důchodový věk vlastně by měl být zpružněn, poněvadž každý jsme trošku jiný, někdo má geneticky do vínku dáno, že vydrží bez problémů pracovat do 75, jiný má, ať už vlastní vinou, anebo nezaviněně, třeba zdravotní problémy už od středního věku, takže mnohem lepší způsob je vlastně zpružnit ten věk odchodu do důchodu a ve světě už existují takové důchodové soustavy. Jan BUMBA, moderátor -------------------Obešel by se český důchodový systém, pokud tedy máme na mysli jeho stabilitu, obešel by se bez zvýšení věku pro odchod do důchodu, protože například slyšíme ty argumenty, že lidé se dožívají vyššího věku a je pro ten systém stále náročnější to nějak, v uvozovkách, ufinancovat. Martin POTŮČEK, profesor, Institut sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předseda odborné sociální komise ČSSD -------------------Ano, to je jenom jeden z mnoha parametrů velmi složitého systému, takže odpověď na tu vaši otázku není jednoduchá, je třeba ty změny promýšlet v souvislostech i třeba s politikou trhu práce, nebo se zdravotní politikou a tak dále. Čili já mohu jenom odpovědět, za určitých okolností, pokud by byly změněny i jiné parametry tohoto systému, tak by se ten věk odchodu do důchodu nemusel zvyšovat. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pokud mám správné informace, tak podle vás, pane profesore, je důležitější než samotný důchodový věk podpora politiky zaměstnanosti, můžete to, prosím, trochu rozvést? Martin POTŮČEK, profesor, Institut sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předseda odborné sociální komise ČSSD -------------------Politika podpory zaměstnanosti dnes bohužel u nás hyne na úbytě a znamená to, že pro každý důchodový systém, ale zejména ten náš, to jest postavený na tom průběžném systému, velmi závisí na tom, kolik lidí je zaměstnáno, to znamená tam, kde je téměř plná zaměstnanost, tak tam samozřejmě ten systém funguje výrazně lépe než tam, kde je třeba, jako dneska už v některých zemích, vyšší než desetiprocentní nezaměstnanost, poněvadž ti nezaměstnaní samozřejmě nejenom neplatí do toho systému, ale navíc za ně tak jako u nás třeba něco musí platit stát z těch obecných daní. Takže to je jeden způsob, jak pomoci důchodovému systému, takříkajíc, zevně. Další velkou pomocí a o tom jsme právě včera diskutovali na té panelové diskusi, kterou ..., vlastně ČSSD uvedla svůj návrh reformy důchodového systému, je propojení s rodinnou politikou, poněvadž budeme-li mít více dětí, a pokud budeme mít dobré důvody mít více dětí, tak opět bude za těch 25 let, až dorostou, více plátců do toho systému, takže to jsou všechno ty souvislosti, které bychom měli brát do úvahy.



Jan BUMBA, moderátor -------------------Zároveň ale neodložil by se tím jen ten problém, když bude více dětí, tak ty děti zase budou za nějakých x let řešit ten stejný problém. Martin POTŮČEK, profesor, Institut sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předseda odborné sociální komise ČSSD -------------------No, v tom průběžném systému právě ne, pokud bude taková robustní rodinná politika, aby ty děti měly důvod a rozhodly se mít zase děti. Jan BUMBA, moderátor -------------------Dají se vůbec nějak smířit, nebo skloubit plány sociální demokracie a současné vládní koalice ohledně důchodů? Martin POTŮČEK, profesor, Institut sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, předseda odborné sociální komise ČSSD -------------------Já se obávám, že v tuto chvíli bohužel nikoliv, to byla podle mého soudu největší chyba současné politické reprezentace, že tak významné reformy, které budou ovlivňovat život nás - občanů této země na desetiletí dopředu a netýká se to jenom důchodové reformy, týká se to reformy daní, ale možná ještě více té zdravotnické reformy, že nebyla diskutována na široké platformě, tak jak je tomu v některých zemích, zejména evropských, zvykem, kde by se k té diskusi ještě před přijetím nějakého rozhodnutí přizvala nejenom opozice, ale samozřejmě zaměstnavatelé, zaměstnanci, popřípadě odborníci, popřípadě i nějaká občanská sdružení, takové vyjednávání je samozřejmě velmi obtížné a i v takových zemích, jako je Švédsko, trvalo třeba několik let. Ale pak se nakonec dospělo k takové podobě, která byla přijatelná pro rozhodující většinu společnosti. Bohužel tahle ta kultura širokého vyjednávání o těch zásadních otázkách u nás je velmi nerozvinutá. Jan BUMBA, moderátor -------------------Uvádí profesor Martin Potůček z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, jinak též předseda odborné sociální komise ČSSD.

Budoucnost České televize 17.6.2011

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 12

18:10 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Když genrální ředitel České televize, že v srpnu opustí svou funkci ze zdravotního důvodů, rozpoutala se okamžitě debata nejen o tom, kdo by se mohl stát jeho nástupcem, ale také jaké vliv na celkové zaměření veřejnoprávního média to bude mít. Osobnost generálního ředitel do jisté míry udává tón, byť samozřejmě neovlivňuje podobu každého jednotlivého pořadu. Dnes potvrdil bývalý šéf komerční televize Nova Petr Dvořák, že se chystá kandidovat do čela České televize. Petra Dvořáka vítám ve studiu. Dobrý den. Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------A ve studiu je také mediální analytik Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik z FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Trampoto, nejprve, jak zásadně může změnit podobu televize generální ředitel, nota bene ve veřejnoprávní instituci, která má do jisté míry dané poslání a nesmí, když to přeženu a zjednoduším, třeba začít vysílat jenom hudební klipy. Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik z FSV UK -------------------Já si myslím, že i s těmi limity, které jste zmínil, tak postava generálního ředitele je pro Českou televizi celkem zásadní. Samozřejmě podle zákona o České televizi se generální ředitel ve velkém zodpovídá kontrolnímu orgánu, regulačnímu orgánu, tzn. Radě České televize, nicméně má řadu pravomocí, v podstatě zejména co se týče rozpočtu, co se týče volby nebo výběru klíčových osobností, které ovlivňují programové schéma, které ovlivňují zpravodajství, ale také které ovlivňují investice. To znamená generální ředitel je pro Českou televizi velice zásadní postava. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Dvořáku, pokud chcete kandidovat do čela České televize, jste jaksi smířen s tím, že byste se musel pohybovat v určitých mantinelech daných veřejnoprávním statusem tohoto média? Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Já jsem s tím nejenom smířen. Pro mě to znamená určitou profesní výzvu, protože tak, jak jsme řídil vlastně osm let komerční televizi, tak to hlavní kritérium, podle kterého jsem byl hodnocen bylo poměrně jednoduché a byla to ziskovost té televizní stanice. Když se podívám, jakým způsobem by měla být řízena veřejnoprávní instituce, tak tam těch kritérií je samozřejmě několik a oni navíc mají různé váhy pro různé pořady a dokonce i pro různá časová období. Takže o to je to zajímavější, o to je pestřejší. Neříkám, že okamžitě budu znát všechny metody a všechny způsoby, jak přesně vyřešit všechny problémy, které dneska Českou televizi hýbají, ale věřím tomu, že jsem schopen to, co neznám se rychle doučit. Jan BUMBA, moderátor -------------------Teoretická otázka, ale je naprosto zásadní a týká se celkového ethosu té služby. Co pro vás pane Dvořáku znamená veřejnoprávní služba? Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Tak veřejnoprávní služba znamená vlastně poskytování různých typů pořadů pro co nejširší skupiny obyvatelstva, ať už to jsou věkové, vzdělanostní, sociální. Představuje to přinášení důležitých informací, a to jak politických, kulturních, tak řekněme sociálních a to jak z domova tak ze zahraničí a samozřejmě ta veřejnoprávní služba znamená, jak zohledňování tak i reflexi důležitých společenských trendů. Jan BUMBA, moderátor -------------------Tomáši, je potřeba nějak složitě debatovat o tom, co vlastně znamená veřejnoprávní, nebo mediální věda definuje tento typ média jasně? Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik z FSV UK -------------------Já myslím, že ta diskuse je neustálá, bude trvat nadále, je nutná, protože ta diskuse v podstatě ta veřejnoprávnost, to znamená nějaká důležitá distinkce veřejnoprávních médií, na straně druhé soukromých nebo komerčních médií se nějakým způsobem vyvíjí. Média veřejné služby dnes fungují odlišně než třeba před deseti lety, než před patnácti lety, ta diskuze je neustála nutná, protože právě tou diskusí se v podstatě ustavuje ta norma veřejnoprávnosti, a to co od médií veřejnoprávní služby očekáváme a ta distinkce je důležitá, ačkoliv v posledních letech můžeme vidět, že do velké míry co se týče televizního vysílání se ten ethos média veřejné služby přibližuje těm komerčním médiím. A souvisí to také s tím čím dál intenzivnějším přeléváním lidí z jednoho typu média do druhého, čili tady je ta otázka, jestli se nám ty dva typy vysílání stále více a více podobat. Plné znění zpráv


Jan BUMBA, moderátor -------------------Já jsem se setkal s jednou takovou definicí veřejnoprávnosti, ta byla blízká tehdejšímu generálnímu řediteli britské BBC Gregu Dikovi a ten říkal něco v tom smyslu, že veřejnoprávní znamená kvalitní, že za své peníze v podobě poplatků si veřejnost zaslouží nejlepší službu, a to nejen ve zpravodajství, ale také v zábavě, sportu, dramatické tvorbě, pane Dvořáku, tahle teze by vám byla blízká? Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Já s tím souhlasím a myslím si, že se tímhle principem řídí řada veřejnoprávních televizí v zahraničí. Samozřejmě každá z nich je více specializovaná, některé dělají opravdu kvalitní a sofistikované zpravodajství, jiné jsou více zaměřeny na kvalitní dramatickou tvorbu, na takovou dramatickou tvorbu, na takovou tvorbu, kterou nejsou komerční televize z hlediska ziskovosti vůbec schopny poskytovat. Vytváření například dramatických děl z historie na zpracovávání různých literárních témat ať už ze současnosti nebo z minulosti, to je všechno vlastně ta kvalita, kterou má veřejnoprávní schopnost přinášet právě proto, že získává prostředky od občanů. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jak dobře podle vás plní Česká televize svou veřejnoprávní roli dnes, pane Dvořáku? Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Já si myslím, že nejde říct obecně, jestli je to dobře nebo špatně, já si myslím, že tam je řada pozitivních věcí, které by stálo za to pochválit, ale je tam i řada věcí, kde si myslím, že jsou určité rezervy. Jan BUMBA, moderátor -------------------Tak jeden pozitivní příklad a jeden kde si myslíte, že jsou rezervy? Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Tak já vezmu třeba jednu oblast, kterou všichni posluchači dobře znají a to je zpravodajství. Já si myslím, že pochvalu si zaslouží obecně celý zpravodajský kanál ČT24 a jeho programování a vůbec ten styl, jakým přináší informace, oproti tomu si myslím, že vůbec si pochvalu nezaslouží divácká výkonnost hlavní zpravodajské relace ČT1, Události, kde vlastně ta výkonnost divácká je hluboko pod výkonností komerčních stanci a je to i proto, že místo toho aby to hlavní zpravodajství vytvářelo určitou alternativu těm komerčním stanicím, tak se je snaží do značné míry napodobovat a to si myslím, že je chyba. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Trampoto, je to hrozná otázka, jak dobře plní Česká televize veřejnoprávní službu? Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik z FSV UK -------------------To je opravdu velice složitá otázka, otázka na celé hodiny. Já si taky myslím, že co se týče zpravodajství, zejména zpravodajského kanálu, tak to je bezkonkurenční služba se kterou Česká televize přišla a tady patří dík určitě i končícímu řediteli, na druhou stranu ne už tak pozitivně vidím to, co zmiňuje pan Dvořák, to znamená čím dál větší zdůrazňování sledovanosti, ratingu, jako indexu kvality, já se domnívám, že to musí opravdu až sekundární ukazatel, ačkoli tady je jasné, že veřejnoprávní média, Česká televize jsou tak trošinku, tak trošinku v dvojím, v dvojím ohni, protože na jednu stranu nesmí ta sledovanost klesnout pod nějakou politickou únosnost, aby v podstatě se neobjevila kritika široké veřejnosti, proč platim televizní poplatky, když se na to nedivám, a zase aby ten hon za sledovaností nebyl prvoplánový a nebyl tim hlavním ukazatelem. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pane Dvořáku, to je taky otázka, se kterou se budete určitě muset taky vypořádávat - do jaké míry se má veřejnoprávní řídit sledovaností-ratingem? Plné znění zpráv


Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Já si myslím, že sledovanost, nebo rating, je jeden z parametrů a má různou váhu pro různé typy pořadů. Jsou pořady, kde se snažím oslovovat jenom úzkou diváckou cílovou skupinu, a tam potom ta sledovanost by se měla hodnotit pouze v té úzké divácké skupině a tam jsem potom úspěšný, pokud se mi podaří tu skupinu oslovitJan BUMBA, moderátor -------------------Například tedy tipuji umělecké pořady, něcoPetr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Divadelní představení, koncerty vážné hudby a tak dále. A pak jsou určité pořady, kde si myslím, že ta sledovanost má určitý význam a mezi ně patří podle mého názoru zpravodajství, protože si myslím, že ta hlavní zpravodajská relace by měla minimálně být schopna konkurovat například zpravodajství Primy, tak jak to bývalo v minulosti. Jan BUMBA, moderátor -------------------Tomáši a když mluvíme o sledovanosti v tomto ohledu, je jediným možným kritériem skutečně ta suma, to, kolik lidí se dívá, nebo taky jací lidí se dívají? Tomáš TRAMPOTA, mediální analytik z FSV UK -------------------Určitě ta suma není jediným kritériem, pro ty zasvěcené, kteří víc nahlédli do toho mediálního byznysu tak všichni víme, že tam se pracuje taky s tou kvalitu, ale hlavně s ekonomickou výtěžností těch diváků, čtenářů, posluchačů. Takže i to, kdo se dívá je důležité, ale to je samozřejmě důležité i pro komerční média. Tady je určitá shoda, že prostě někteří diváci, posluchači, čtenáři jsou ekonomicky zajímavější, což se projevuje na produktech jako jsou Hospodářské noviny, ale pro mě je ještě důležitější otázka, co si z toho ten divák odnáší a jak kvalitně vnímá ty obsahy. Protože ty kvantitativní kritéria nám nic nevypovídají o skutečném důsledku a skutečném účinku těch obsahů na diváka. Ta čísla jsou konstruována z hlediska toho, kdo má v tu chvíli zapnutý televizní přijímač nebo nemá. Jan BUMBA, moderátor -------------------Když se podíváme ještě na takové více řekněme provozní záležitosti, tak dnes přišla zpráva, že sněmovní volební výbor doporučil, aby z ČT1 a ČT24 zmizela reklama, je to pane Dvořáku logický krok, vzhledem k tomu, že televize má příjmy z koncesionářských poplatků? Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Tak o ukončení vysílání reklamy na veřejnoprávní televizi se diskutuje už dlouho, a vlastně jednou z podmínek při schvalování podmínek procesu digitalizace bylo i to, byl i příslib, že k ukončení termínu digitalizace zmizí reklama z veřejnoprávního média. To znamená v tomhle má ten dnešní proces svou logiku. K tomu včerejšímu návrhu nebo k té včerejší změně, on byl vytvořen poměrně rychle a já si myslím, že by bylo dobře, aby ošetřil ale i takové věci, aby se nestalo že například se stane, že na ČT1 pak díky tomu, že tam bude zakázána reklama, tak že nebude možné vysílat velké kulturní události typu Českého lva, typu zahájení Pražského jaraJan BUMBA, moderátor -------------------To by bylo trochu absurdníPetr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova --------------------předávání cen Thalie, ale ono je to tak, že všechny tyhle pořady jsou financovány i prostřednictvím nějakých sponzorských peněz a ty sponzoři do toho dávají ty peníze nejenom proto, že sledují jakési bohulibé účely ale i



proto, že se chtějí prostřednictvím těch pořadů prezentovat. Bylo by dobře, aby ten zákon na tohle myslel a aby tomu zabránil. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jednu dvě věty pane Dvořáku, bez reklamy jako takové, obešla by se Česká televize? Petr DVOŘÁK, bývalý ředitel TV Nova -------------------Já si myslím, že obešla, protože ani dnes ty zdroje, které získává z reklamy tak nevyužívá pro svojí potřebu ale pouští je dál, například na fond kinematografie. Jan BUMBA, moderátor -------------------Pánové děkujeme oběma. To byl Petr Dvořák, bývalý ředitel TV Nova a možný kandidát na šéfa České televize a mediální analytik Tomáš Trampota z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. / Písnička / / Znělka /

Manuál ke světu financí 16.6.2011

Ekonom str. 56 Kariéra a řízení Michal Mejstřík

RECENZE Kniha je díky vědeckým zkušenostem autorů na českém trhu unikátní. Finanční sektor tvoří neodmyslitelnou součást každé ekonomiky, a proto pochopení jeho principů hraje důležitou roli pro celkové porozumění fungování národního hospodářství. V případě financí se jedná o problematiku komplexní a náročnou na zpracování. Tohoto úkolu se velmi dobře zhostili Jan Černohorský z Univerzity Pardubice a Petr Teplý z Univerzity Karlovy a VŠE v Praze. V publikaci Základy financí čtenáře do této problematiky uvádějí přehlednou formou. Autoři využili svých mnohaletých vědeckých a pedagogických zkušeností z domácích i zahraničních univerzit, což umožnilo vytvořit dílo, které je svým způsobem na současném českém knižním trhu unikátní. Jako ve škole Ačkoli název publikace naznačuje, že jsou zde diskutovány pouze základy financí, některá témata jsou zpracována velmi detailně, téměř na úrovni vysokoškolských přednášek. A v čem že je předkládané dílo tak unikátní? Rád bych upozornil na čtyři klíčové rysy: komplexnost, srozumitelnost, názornost a aktuálnost. Publikace má dvanáct kapitol a obsahuje všechny důležité součásti soudobých financí. Výklad začíná vysvětlením základních pojmů v oblasti peněz (úrok, inflace či měnová politika). Autoři dále popisují strukturu jak tuzemského, tak i světového finančního trhu. Následně jsou vysvětleny principy bankovnictví, pojišťovnictví, mezinárodních, podnikových a také veřejných financí. V rámci výkladu autoři neopomněli upozornit na vzrůstající úlohu nových hráčů na globálním finančním trhu, kam můžeme zařadit suverénní fondy, hedgeové fondy a fondy soukromého kapitálu. Pro laiky i odborníky Dalším rysem je srozumitelnost výkladu, neboť dílo má logickou strukturu, autoři nejdříve seznamují čtenáře se základními pojmy a poté analyzují vybrané problémy ve větším detailu. Publikace je proto vhodná nejen pro odborníky, ale i pro čtenáře, kteří se s financemi teprve seznamují. Nedílnou součást díla tvoří i rejstřík a seznam použitých zdrojů. S tím souvisí i třetí rys publikace názornost. Text obsahuje velké množství relevantních obrázků, tabulek a schémat, které umožňují pochopení složitých ekonomických a finančních vztahů. Pohled do budoucna V neposlední řadě oceňuji aktuálnost díla, nejen po kvantitativní stránce (aktuální data v tabulkách a obrázcích), ale i po kvalitativní stránce. Plné znění zpráv


Autoři totiž nezůstali pouze u analýzy daného stavu financí, ale poukazují i na budoucí trendy. Například v sedmé kapitole správně upozorňují na důležité faktory očekávané v budoucnosti na finančních trzích: rostoucí míra regulace, konec éry bezrizikových státních dlužníků, konec období poklesu úrokových sazeb, stárnutí populace a divergenční proces mezi ekonomickým růstem rozvinutých a rozvíjejících se zemí. Celkově lze konstatovat, že vytyčený cíl autorů - problematiku financí zpracovat v rozumný, přehledný a čtivý text - se podařilo naplnit. Autoři prokázali svou širokou teoretickou i praktickou znalost dané tematiky a publikace si tak nepochybně najde pozitivní odezvu nejen u čtenářů »začátečníků«, ale rovněž u studentů a odborníků z akademické, veřejné i podnikatelské sféry. * Michal Mejstřík Je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově. Působí na Institutu ekonomických studií FSV UK. Je členem NERV. Foto autor| Foto: Archiv O autorovi| Michal Mejstřík, Institut ekonomických studií FSV UK

Vořechovský se stal ředitelem PR 16.6.2011

Strategie

str. 54

Přestupy

Reklamní a komunikační agentura Comunica jmenovala ředitelem PR Vladimíra Vořechovského. V předchozích letech působil v médiích. Už během Mediálních studií na FSV UK působil jako redaktor na iDnes.cz a pak se na celou jednu dekádu usadil ve zpravodajství televize Nova. Tady jako editor zodpovídal za Sportovní a dva roky i za Televizní noviny. Foto popis|

Dali byste v případě politické krize 13.6.2011

Respekt

str. 06

Anketa

přednost menšinové vládě ODS s TOP 09, nebo předčasným volbám? Čtěte článek na str. 28–29 Lada Šušlíková Institut politologických studií FSV UK Ani jedné z variant. Předčasné volby jsou selháním, jsou finančně nákladné, v jejich případě by se na příští vládě nejspíš podílela KSČ. Menšinová vláda není ideální způsob řízení státu. Řada evropských zemí tento model využívá, aniž by to narušovalo jejich fungování, jde však o systémy s vyspělejší politickou kulturou. Obávám se, že v tomto politickém rozložení bude opozice zcela nekonstruktivní a koalice ODS a TOP 09 nebude schopna prosadit žádné reformy. Proto dávám hlas jiné variantě: členové koalice si uvědomí, co je v sázce, a najdou možnost spolupráce. LUBOMÍR KOPE ČEK



Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity Vláda „zmenšená“ o VV může fungovat a myslím, že má i šanci vydržet do řádného termínu voleb. VV nemusí mít velký zájem přidat se k ČSSD a KSČM při případném hlasování o nedůvěře. Navíc je nejistá jednota poslaneckého klubu VV při hlasování ve sněmovně. Není vyloučeno, že se obnoví jeho eroze, což by šance na přežití menšinové vlády zvětšilo. Jiná věc ale je, co dokáže kabinet prosadit ze svých představ. Pozice menšinové vlády bude slabá a vládou navržené zákony více či méně změní v parlamentu původní podobu, což zpochybňuje smysl takové vlády. Lukáš Jelínek politolog Ekonomická krize se prolnula s krizí důvěry v politiku, strany i ústavní systém. Politické špičky (vláda a opozice, ale i koaliční strany navzájem) ztrácí schopnost komunikace, trhají se vazby mezi partajemi a veřejností. Nevěřím, že by řešením mohla být menšinová vláda. Stěží by dokázala proplouvat sněmovními peřejemi a zároveň být jádrem nového společenského konsenzu. Čerstvé rozdání karet voliči je nejsnazší pokus o rehabilitaci politiky. Čím později volby proběhnou, tím je reálnější hrozba voličské rezignace, případně nástupu extrémních subjektů s antisystémovým programem. JINDŘICH ŠÍDLO komentátor Hospodářských novin Pokud je otázka položena takto, pak jsou řešením volby, které ale patrně nic nevyřeší, pokud tedy nestvoří velkou koalici ČSSD a ODS a definitivně tak nestvrdí v zemi rakouský „proporz“, k němuž tak jako tak léta směrujeme. Podívejte se na městské rady v pěti největších městech v zemi. Pád Nečasovy vlády by znamenal hlavně konec iluzí, v nichž jsme poslední rok žili. Menšinová vláda, která by byla závislá na rozpoložení mysli Víta Bárty, je řešení, do nějž nemůže vážně jít žádný zodpovědný politik. Foto autor| foto apk.cz Foto autor| foto milan jaroš Foto autor| foto tomki němec Foto autor| foto milan jaroš

Žurnalistika 10.6.2011

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Hezký večer dámy a pánové. Těší mě, že posloucháte Český rozhlas 6. Pře námi je další pořad z cyklu Média v postmoderním světě. Od mikrofonu srdečně zdraví Tomáš Procházka. Patnáct let. Tak to je doba, po kterou působím v rozhlase, v televizi i v novinách, zkrátka ve sdělovacích prostředcích, nebo-li médiích. Snad mi to dává jistou gesci a kompetenci, abych na toto téma krátce promluvil a pohovořil, byť samozřejmě všichni známe samozřejmě služebně daleko starších kolegů, kteří mají pochopitelné mou úctu a můj respekt. Byl sem několikrát přizván, abych promluvil také ke studentům, ke studentům žurnalistiky a zprostředkoval jim své dosavadní postřehy, dojmy a zkušenosti. Nebudu vás teď unavovat svými přednáškami, dovolím si použít jenom jednu větu, kterou sem své povídání zpravidla zahajoval, a která bezpečně vzbudila nezvyklý šum a rozruch v sále. Ta věta zněla jednoduše: "nečekejte, že se kvalita sama prosadí". Stručně rozvedu. Tak, jako celý svět jsou i média vlivem náhody a bohužel také známostí, sympatií a antipatií. Jinými slovy, o vaší pozici rozhoduje to, zda chodíte na správné večírky, zda tam chodíte se správnými lidmi, zda jste za všech okolností asertivní a zda o vás nekoluje až příliš mnoho smyšlených historek, v nichž figurujete coby posel všeho zla a bezcharakterní padouch. A málem bych zapomněl, může se vám přece jenom hodit i něco z toho novinářského řemesla, ale není to podmínka. Bylo jenom hloupé udělat strýčkovi nebo tetičce vysloveně ostudu, když se tolik snažili. No a potom můžete spokojeně vegetovat ve své práci až do doby, kdy se objeví další tetička, nebo další strýček a na vaše místo usedne jiný, mladý a nadějný protekční absolvent. Opravdu bych si moc přál, aby někdo našel dost odvahy, zbavil se pokrytectví a k dohodě o rozvázání takové pracovní smlouvy, pracovního poměru by připsal důvody: nedostatek vlivných tetiček, nedostačující tlačenka. Ale pokud den před tím nezdědil sto milionů, nedá se od něj nic podobného očekávat. Zkrátka hypotéka se neptá a tyranie peněz ta je všudy přítomná. Plné znění zpráv


Ve studiu Českého rozhlasu 6 teď vítám Daniela Köppla, šéfredaktora časopisu Marketing a média a zároveň také přednášejícího na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Hezký večer. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Hezký večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dále je mým hostem i Petr Štrompf z tiskové agentury Mediafax. Petře, i tobě hezký večer. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No a během vysílání se spojíme také s rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze, profesorem Richardem Hindlsem a Davidem Svatošem z pracovního portálu Spráce.cz. Tak pánové, já sem tu nastínil, no opravdu nepříliš optimistický scénář. Jak to vnímáte vy? Aneb prosadí se opravdu kvalita? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak buďme optimisty. Já předpokládám, že není důvod, proč by se neprosadila. Otázka vždycky je, co si pod tím slovem kvalita představujeme a nutno říct, že často novináři si představují něco zdaleka jiného, než si představuje jejich vydavatel, nebo majitel, takže ta kvalita je takové vágní slovo v tomto směru. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Teď ste z toho vyzul, musím říct, opravdu obratně. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ne, já myslím, že se prosadí, ale adekvátně k tomu médiu, nebo tomu záměru mediálního domu, to znamená pokud je kvalitou špehovat lidi na větvích, tak i to se prosadí. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Rozumím. Petře? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Tam je otázka spíš určitého kompromisu, kdy jak to řekl správně kolega Köppl, je pohled vydavatelského domu na toho dělníka, čili novináře, tak tady se můžou samozřejmě jejich pohledy nebo jejich filozofie poněkud rozcházet. Je to samozřejmě i otázka toho kterého novináře, jak vlastně pojme zadaný úkol. Nicméně, společnost to co chce, tudíž zábavný prvek i vážný pohled na svět a spektrum čtenářů si samozřejmě z toho vezme své. Takže já bych to zas tak škarohlicky neviděl. Pořád ještě sme v takzvané demokracii, kde si můžeme stanovit jisté mantinely, kam chceme jít a kam ne. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pojďme pěkně popřádku. Jaké jsou vlastně ty první informace, které jaké jsou vlastně ty první informace pro studenty, které obdrží vlastně chvíli poté, co zasednou do lavic? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Plné znění zpráv


-------------------Ta otázka je dvojí. Nebo já ji trochu pootočím. Tam nezní vlastně co uslyší první, nebo není podstatné co uslyší první, ale důležitý systém vzdělávání. A jestli ten, který je u nás je správný nebo není. To je, myslím si, docela důležitý bod. Já zastávám názor, že vyučovat na vysoké školy cosi jako žurnalistiku, je svým způsobem absurdní, protože učit se tři roky psát fejeton, je věc, která prostě není adekvátní tomu, co asi by studenti se měli naučit. A ten můj pohled na tu věc je takový, že ty studenti by se měli učit úplně jiné věci, než se učí dneska a měli by být připraveni spíš pro ten praktický život a tím praktickým životem nemyslím opravdu to, jestli napsat fejeton podle Havlíčka nebo podle Nerudy. Ostatně ono samo o sobě to zní absurdně už tohle. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dobře. Takže napsat fejeton není ta správná cesta a věnovat se tomu a učit se to. Trochu mi to připomíná některé, některé nářky nad uměleckými školami. Je to podobné? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já si myslím, že, takhle. Novinařina je rozhodně obor, který by se měl vyučovat, ale podobně jako v Německu, je to otázka Vyšších škol, ne Vysokých škol, těch Vyšších škol, je to otázka soukromých univerzit, který stojí při vydavatelství, při velkých vydavatelstvích a při velkých mediálních domech. To, co tady se nazývá jakoby studenta žurnalistiky je opravdu jenom jakoby hrou na tu věc a ostatně ten známý bonmot, že nejtěžší na té škole je otevřít dveře a pak už to uděláte, není od věci. Ono opravdu, pokud se minimálně empatičtí, tak to uděláte. A ten posun, který ve světě vlastně vidíme, který můžeme zaznamenat, je od toho , od té novinařiny, naučit se psát článek, k čemusi, co se jmenuje mediální management. A to je obor, který je daleko širší a svým způsobem jako důležitější, než to, jestli umíte napsat zprávu nebo neumíte, to se naučíte. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Abych vám nahrál na smeč, kolik procent toho, co se studenti naučí, mohou skutečně v praxi potom využít? Podle svých zkušeností. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, tak sem před chvílí konzultoval jednu bakalářskou práci, říkal sem té studentce, že ta paradoxní, že většinou v komunikačních terorí a mediálních věcí se člověk naučí, až když tu školu dokončí ze své zvědavosti a ne z toho, že ho k tomu někdo donutil. To je asi obecní osud té školy, ale já si nemyslím, že je to škola špatná. Ona dá určitě kontakty, takže si, co mi ta škola přinesla, zní ta otázka de facto, tak určitě mi přinesla kontakty. Přinesla mi základní orientaci a v neposlední řadě docela příjemných pět let života. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No, Petře, máš podobné vzpomínky? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Já si tady připadám jak černá ovce. Protože zaprvé mám technické vzdělání, žurnalistiku sem nestudoval a tak trošku začínám mít obavu, jestli to, co teďko řeknu, nebude s prominutím samožerství. S tím, jak tady kolega Köppl poznamenal, ano na fakultách se budoucí žurnalista naučí psát zprávu, její formu, její uchopení, ale v žádném případě žádná škola nikomu nevnukne nápad. Já sem se dostal k žurnalistice tak, že sem nejdříve napsal knihu a pak sem se teprvě věnoval novinařině. Čili jestliže novinář má nejdřív tu metu knihu napsat až po nějakém období životních zkušeností, životních etap a dopracovat se k nějakému stylu, což vyústí právě v psaní knihy, tak jestli i náhodou nejsem nějak narušen. Proto se ptám teda tím páde, jestli čirou náhodou vůbec měl vstupovat do této debaty, protože, samozřejmě se připojím velmi rád, ale zase na druhou stranu nemohu argumentovat tím, co z fakulty žurnalistiky mají nebo nemají se studenty dělat natolik, aby poté životaschopně uchopili, uchopili i svou profesi natolik, aby tu sovu práci dělali dobře. Takže v tomto případě, jak říkám, připadám si jak černá ovce, trochu.



Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já myslím, že si nemusíte připadat jako černá ovce. Ten váš postup z té technické školu na tu, k té žurnalistice je daleko logičtější než studium žurnalistiky. Mojí dlouhodobou zkušeností z toho oboru je, že stokrát raději beru do redakcí, které mám na starosti, do všech těch 19 nebo 18, lidi, který, kteří něco umějí pořádně a naučím je psát. Protože to je otázka roku, než se to naučí, ale obráceně mi u těch novinářů trvá dva tři roky než se něco naučí ten obor a ani tam nemám jistotu, že ho pochopí. Takže ten model, kdy oborové studium, kdy se člověk něco naučí pořádně a vedle toho se učí tu žurnalistiku mě osobně přijde logický. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Co říkáte na ten model, kdy student přispívá zároveň do rozhlasů, do televize. Já myslím, že to je přínosné. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------To v každém případě. Jedinec, který má opravdový zájem, který v podstatě už měnil svoji budoucí profesi a přispívá, jak říkám, do všech možných sdělovacích prostředků, má-li ovšem ten prostředek o něho, o jeho příspěvky zájem, tak je mu to pochopitelně jenom ku prospěchu, protože zaprvé si tím rozšiřuje svůj obzor i svůj záběr a v daném ohledu je ten člověk napůl hotový dřív, než dostuduje. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já zase mám takovej určitej problém, jo. Já nejsem moc fanouškem toho, aby vysoká škola souběžně, nebo já obecně nejsem fanouškem toho, té teorie, že vysoká škola má připravovat lidi výhradně na praxe, má být maximálně prakticky orientovaná. Já myslím, že naučit se určité teorii komunikace, naučit se určité věci, jak fungují, v tom širším, v těch širších souvislostech je dobré a pak by teprve měla přijít ta praxe. Ten důvod je jednoduchý. Já si myslím, že většina z nás nabiflovala vyjmenovaná slova a umíme je, ale bylo to nudný biflování a taky nemůže nejdřív udělat praxi, že je začnete psát, jako ty íčka a pak to tam teprve bude pozdějc dodělávat, nebo jde to, ale není to úplně jako logický. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Já bych jako v tomto případě nechtěl být nějakým oponentem. Já sem třeba participoval, jak v televizi, tak v rádiu, tak v časopisech, tak v tištěných médií, nebo jinými slovy, ve sdělovacích prostředcích není, není forma, kterou bych nedělal. A mě to v každém případě vždycky obohatilo natolik, abych mohl ten který žánr zpracovávat buď pro rozhlas, pro televizi nebo pro média jako takové. Čili, proč bych měl být v tom tak radikálně problém, že by ten daný student, posluchač fakult nemohl do jisté míry, ptám se nyní, proč by to neměl víceméně zkoušet natolik, aby se sám poté i vyprofiloval? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já s tím nemám problém. Já jenom si myslím, že na začátku toho studia by mělo být určité penzum, které se člověk naučí, které nějakým způsobem zpracuje, ke ketrému se řada z nás, který sme začínali brzo pracovat při studiu, sme se dostávali postupně. A spoustu věcí člověku dojde až s věkem, na spoustu věcí se dívá, řekněme, rozumně, nebo z našeho pohledu dneska rozumněji, zkrátka protože ví, jak který věci fungují. A máme příkladů mladých novinářů, dynamických novinářů, kteří investigativní něco zjistí a pak teprve přemýšlí, co vlastně zjistili a třeba z odstupem pěti deseti let jim dojde, že byli jenom loutkou, a to je věc, kterou, o které já hovořím, že pustit mladé novináře do toho pole vede k tomu, jaká jsou dneska média. Ta média sou populistická, sou účelová a velmi často sou jakoby nástroje lobbingu a to jsou jenom dvě bariéry jak tomu zabránit. Buď je to zkušenost novinářů, ovšem tady se stáří obecně ve společnosti nepovažuje jako relevance, to je na škodu, anebo vzdělání a to se tu taky nepovažuje za důležité. Takže sme ve schizofrenii, že na jednu stranu si ztěžujeme na úroveň médií, že často ty kauzy jsou uměle vytvořené, nejsou vyargumentované a na druhou stranu tomu jakoby pomáháme. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Dane, abychom začali ještě znovu spíš od začátku, co vlastně učíte přímo vy? Co přednášíte? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, tak já mám, já sem na katedře marketingu, takže zaprvé reklamu a pak přednáším mediální management, to znamená, jak vznikají časopisy, jak se dělají rozpočty, jak se plánujou ty věci. Pak součaná média, kde přednáším o trendech v médiích, o tom jak se chovají spotřebitelé, jak na to média reagují, ale z pohledu toho managementu, ne z pohledu těch novinářů. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dá se to naučit? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já myslím, že se to, tak naučit... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Zprostředkovat spíš. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------To určitě, to určitě se dá. Celá řada z nich je potom překvapená, třeba v tom semináři, kde si vysvětlujeme, jak fungují mediální domy, tak většina z nich je překvapená potom, že ty kulturní časopisy a ty idealistické věci, které mají, že nejsou reálné, když se spočítají a na téhle fázi, si myslím, že ti studenti, který projdou třeba mými semináři, potom už nejsou tak úplní idealisté, protože zjistí, že ty věci se musí zaplatit a že to není jenom o tom, že se mi něco líbí. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Jak náročno je potom pro studenty ta aklimatizace v médiích, do kterých přicházejí? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já si myslím, že to je individuální. Sou samozřejmě dobrý studenti, kteří to zvládnou plynule, sou studenti, kteří ani v médiích dělat nechtějí a od začátku říkají, že je to zajímá ten obor, což je hrozně příjemný, protože to je úplně jiný přístup ke studiu potom. A já myslím, že obecně ti mladí, nebo mladí lidé jsou dnes jako připravenější než sme byli my. Na druhou stranu, tím, že a teď to vezmu jako ze strany pozice starce, ale tím, že generace, řekněme, třicátníků, čtyřicátníků, obsadila média, tak oni to maj daleko těžší než sme to měli my, protože my sme v té naší nevědomosti a teďkon mluvím generačně, vyšoupali celou řadu starších lidí, protože sme si mysleli, že mládí vpřed a stáří ji brzdí a teď najednou zjišťujeme, že stáří nemusíme tak brzdit ... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------To si myslí snad každá nová generace. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ale my sme měli jednodušší argumentaci, proč ty lidi mají jít pryč, to byla naše velká výhoda poté revoluci. Na druhou stranu si myslím, že dneska se zkušenostmi, který mám, bych nebyl nikdy tak radikální a samozřejmě je to dáno věkem, ale musím říct, že obecně ve společnosti tu, a teďka fakt nemluvím jako ve svém věku, jako necítím se být stár, jo, ale ale třeba v redakcích, které mám na starosti velmi důrazně hlídám, aby tam byla



pozice zkušenějších lidí, to znamená nad čtyřicet nad padesát let a mladí lidé k tomu. Protože mám pocit, že jenom tato kombinace může fungovat nějak ku prospěchu toho média. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pánové, obecně. Dá se říct, že médií u nás přibývá, nebo je tomu naopak? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Teď sem trochu zaskočen, protože já sem samozřejmě nesledoval statistické pohyby ... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Nechci to vědět v číslech. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Nově vzniklých či zaniklých, ale vezmu-li to obecně a vlastně zkušenost, tak sem dejme tomu koncem těch devadesátých let a počátek dalších zjistil, že trh opustilo spoustu periodik. Jmenovat je samozřejmě nebudu, to se z taktických důvodů neříká. I když zase vznikly nové, i když některé z nich měli jepičí život a některým se prorokovaly, sou tu doteď. Ten pohyb, ta poptávka, to je samozřejmě vkus té společnosti, ale na druhou stranu zase dlužno podotknout, že obchodní záměr vydavatelských domů, které rozšiřují svá periodika, své zastoupení na mediálním trhu, tak je to v podstatě útok na to naše malém českém mediálním dvorečku si uzurpovali další desetinu toho pomyslného koláče, který by samozřejmě patřil jenom jim. Tady je otázka trošku bych ji doplnil, s tím, že vznikat a zanikat periodika samozřejmě mohou dle libosti, ale na druhou stranu je potřeba je udržet při životě. A není to pouze jen o novinářské práci. O její atraktivitě v daném obsahu a tak dále. Tady je samozřejmě záležitost především obchodní. A noviny, nebo periodika jako taková, či sdělovací prostředky, chcete-li, jsou závislé na tom, kdo jim bude samozřejmě přispívat na tu její životaschopnost, a to je inzerent a v tomto případě to omezení těch inzerentů díky tomu, že, nebo kvůli tomu, že je zde periodik natolik, tak si myslím, že určuje faktory, zda-li bude existovat či nikoliv. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dane, myslíte, že už na fakultě se studenti selektují tak, že jeden říká, já budu psát formou bulváru, já budu psát formou seriózních médií? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak zčásti ano, ale myslím, že obecně ti studenti se spíše hledají a to je taková, ono to je úsměvné, všichni chtějí psát kulturu, část politiku, pak přijde někdo je ochotnej i sport dokonce, ale většina z nich má představu, že bude psát ty hluboké komentáře a velké kulturní kritiky, které změní svět a dění. Ten vývoj je takový přirozený, ale myslím, že tam není jasný rozdělení. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Mě by zajímalo, do jaké míry jsou už studenti ve škole připravováni na to, že ten obor, který si vybrali, nemusí v životě vykonávat? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak, samozřejmě je málokdo, málokdo si připustí, že bude neúspěšný zrovna on, ale řada lidí, které, kteří dneska studují, tak už vědí o tom, že nemusí být v klasickém médiu, řada z nich uvažuje o internetových projektech. Myslím si, že diversifikace je relativně jako široká. Je z těch studentů cítit, samozřejmě ročník od ročníku, to je jako nesporné, ale třeba druhý ročník masové, které, pardon. Například druhý ročník, který studuje komunikaci marketingovou je nebývale dynamický a živý a ty lidi sou úplným osvěžením a většina z nich připouští, že nebude pracovat v reklamě.



Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak, já po telefonu zdravím rektora Vysoké školy ekonomické, profesora Richarda Hindlse, hezký večer, pane profesore. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Přeji, přeji hezký večer, dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Váš život se ubíral podle předem stanoveného scénáře, to jest, chtěl ste dělat ekonomiku, vystudoval ste ji a teď v ní pracujete? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------No, tak já sem začínal vlastně spíš jako statistik, měl sem rád matematiku a k ekonomii sem se dostal postupně. Já s oblibou říkám, že ve statistice je vždycky dobré, když člověk ovládá nějakou aplikaci, když ta statistika má nějaký přesah a mě ekonomie byla blízká, tak řekněme přes disciplínu, která se jmenuje ekonomická statistika, nebo taky někdy hospodářská sociální statistika, sem se vlastně dostal až tam, kam sem se dostal. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dokážete se vcítit do role člověka, který chtěl být novinářem, vystudoval žurnalistiku, ale teď marně hledá to uplatnění? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Dovedu se do té situace vžít z pohledu toho, obecnějšího, možná jak nepříjemné, když si člověk vytvoří nějakou představu, nějakou konstrukci a potom ji třeba nedokáže úplně realizovat tak, jak si to původně přál. To je samozřejmě velmi nepříjemná věc. Je to velmi nepříjemná věc v jakémkoliv věku. Samozřejmě mladí lidé často nemají úplně vyhraněnou představu co je žurnalistika, co je statistika, co je ekonomika, co je já nevím jaká disciplína, jaké jiné zaměstnání. Jsou daleko tvárnější. Ve vyšším věku už to samozřejmě asi problém je větší. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Je tahle situace pravděpodobnější u absolventů žurnalistiky a podobných oborů, nebo třeba Vysoké školy ekonomické právě? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Tak pokud jde o Vysokou školu ekonomickou, my, můžu říct, že patříme k univerzitám, které mají prakticky jednu z nejnižších, bylo období, kdy sme měli absolutně nejnižší míru nezaměstnanosti našich absolventů a stále se pohybujeme v absolutní špičce, co se týká schopnosti našich absolventů uplatnit se na trhu práce. Je také pravdou, že řada, já se mezi nimi pohybuji, řada žurnalistů je velmi kvalitních a vystudovali právě ekonomii, neříkám, že zrovna vysokou školu ekonomickou, ale třeba žurnalistiku na Karlové univerzitě, nebo na některé z jiných univerzit, vystudovali ekonomii a jsou to kvalitní žurnalisté, kteří ovládají dobře ekonomii a to si myslím, že taky je dobře. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Jinými slovy, budou na tom vždycky lépe absolventi technických a ekonomických oborů, než těch humanitních. Nebo změní se to? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Tam je Tomáši, asi trochu problém to slůvko vždycky. Ano, mění se to, tak teď ste si odpověděl trošku sám, protože ta věc se vyvíjí, teď trošku postrádáme možná profese spíše technického charakteru - projektanty, konstruktéry. Asi stále ještě není dost ekonomů na trhu, ale nikde není řečeno, že za deset let tahle situace Plné znění zpráv


nebude úplně jiná, objeví se nové technologie, objevují se nové procedury, nové metodiky a je dost možné, že právě určitý nedostatek technických profesí se možná za pět, sedm let jevit jako problémový. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Přesto při výběru školy, by asi měla zasednout rodinná rada a vyzpovídat toho potenciálního studenta v tom smyslu, jestli dá přednost dobře placenému oboru s velkým potenciálem, nebo oboru, který tyto výhody nemá, ale zase má k němu blíž a baví ho. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Tohle je velmi těžká otázka, protože v těch, řekněme, devatenácti letech, kdy končíte střední školu a jste vlastně přímým čekatelem, pokud takovou ambici máte na vstup na univerzitu, je to rozhodování někdy opravdu velmi těžké, protože dnes těch oborů je strašně Jenom třeba naše univerzita jich nabízí několik desítek. Takže vyznat se jaký je rozdíl mezi třeba financemi a daněmi, jaký je rozdíl mezi statistikou a ekometrií, anebo jaký je rozdíl mezi ekonomickou žurnalistikou a třeba žurnalistikou politologickou, to si myslím, že v těch devatenácti letech velmi obtížná věc a víte, jak mladí lidé někdy reagují na názory svých rodičů, takže možná i ten rodinný vzduch, jak ste hezky řekl, může být i s jistou komplikací, protože ne vždy se dají ty zkušenosti přenášet na mladé lidí. Já sem to také ve svém životě zažil se svými dětmi, takže není to tak úplně jednoznačná jednoduchá věc. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak, to byl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Děkuji za váš čas, pane profesore, a brzy na shledanou. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Já děkuji za pozvání k mikrofonu a také na shledanou. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pánové, tak poprosím vaši krátkou reakci na slova pana profesora. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak, já mám pochopení pro tu volbu z těch dětí, toho se děsím, ale sme povídali o tom uplatnění, tak pan profesor má pravdu v tom, že v tuto chvíli, i když já si myslím, že už i zde u těch ekonomů už je maximální naplněnost. Nikdo neví, co bude za chvíli a tam těžko produkovat, který obor je perspektivní, které méně perspektivní. To, co novinařině a na té žurnalistice je vlastně zajímavé, nebo masové komunikaci, je to, že dlouhou dobu tam lidé chodili zaprvé za určitými ideály a za druhý za penězi, protože novináři byli relativně dobře placení a nebyla žádná představa o tom, že by mohl být nezaměstnanost v tomto oboru. To je relativně nový jev. Na druhou stranu nutno říct, že řada redakcí a vydavatelů klidně přijme mladé lidi, protože jsou zkrátka levnější a máte perspektivu, že za dva roky se něco naučí a furt budou levnější než ti zkušení. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Mimochodem, sešla se u vás někdy ta pomyslná rodinná rada? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------U nás se ani nesešla, u nás to šlo nějak plynulou cestou a to je taky komplikovaná otázka, protože mě se ptají, jestli má matka, která už je na Fakultě sociálních věd, historie žurnalistiky se mi nějakým způsobem jako vnutila do toho, tak já mám výmluvu, protože já sem začínal s peďákem, abych zdrhnul před vojnou, pak sem došel k masové komunikaci víceméně sám přes řadu svých spolužáků, ani myslím, že ne, ale je fakt, že rodina mě určitě nasměrovala. Otec v reklamě ve výzkumu. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Petře? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Dnešní, dnešní mládež má spoustu možností, spoustu výběru co by chtěli dělat nebo nikoliv, to ano. Na druhou stranu praxe je taková, zda-li ho v tom daným oboru, ať už je to žurnalistika nebo cokoliv jiného a tím navazuji na slova pana rektora, to jejich uplatnění je vysoce individuelní záležitost. A ať už by dělali novinařinu, nebo cokoli jiného, je to vždycky jenom záležitost jejich vlastní vůle a píle. Já se nechci omezovat jenom některý frazeologii, ale v každém případě, výběr jako takový mají v dnešní době mladí lidé mnohem větší než sme měli my. My sme to museli samozřejmě vydřít, dneska už je to jinak trošku. S tím, a teď navážu na kolegu Köppla, přijmout a utvořit spektrum, věkové spektrum v těch redakcích, je sice dobrá věc, ano, ono to samozřejmě působí i trošku soutěživě, zase na druhou stranu v okamžiku krizových momentů a v médiích sou velmi často, dejme tomu v termínu uzávěrek a tak dále, tak je to vždycky opřeno o ty zkušenější. A tady je otázka, do jaké míry se ta mladší generace chce poddávat některým stresovým situacím a jich taky není zrovna málo, s tím, že si řekne potom, zda-li sem si dobře zvolil. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------O jaké médium, Dane, obracím se na vás vlastně, studenti projevují největší zájem? Typnul bych si třeba televizi? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Televize je vysoce zastoupená, nicméně největší zájem stále zůstává tištěná média a on-line. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tištěný média? Tak to ste mě zaskočil. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ale je to dáno tou konzervativností tím, že lidi vlastně vidí sílu tištěných médií v tom utváření názorů. U on-line mají spíš pocit, nebo k těm internetovým médiím spíše jako se uchylují ze svého zájmu a z pocitu jako zábavy. Ale pokud jde o tu novinařinu, tak stále vítězí tištěná média. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Určitě se shodneme, Petře, že naše řemeslo se za posledních, řekněme, deset let, neuvěřitelným způsobem změnilo. Nedělá ti problém držet krok s dobou, abych to tak nazval? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Zaplať bánbůh. Tentokráte černá ovce nejsem. Nedělá mi to v žádném případě problém a to se tady nepasuju na poloboha, v žádném případě. A nebo na některého z faraonů jakých je mezi námi dost. Dnešní doba hlavně má jednu obrovskou výhodu. To, co vím já teď, ví za minutu ten, kdo si to chce přečíst. Multimediální věk je neskutečně rychlý v přenosu informací a ta obrovská změna, která nastala, v řádově deset let zpátky, je to, že novinář už nemá čas přemýšlet nad tím, co bude zítra v novinách a utvářet to do toho druhého dne s tím, že právě v těch internetových, internetových formách je to otázka nejen v soutěživosti konkurence, ale i o tom, do jaké, do jaké doby já sem schopen tu zprávu podat. Ono to má totiž i jedno, jedno takové, podle mého názoru, nemalé úskalí. Je to i tak trošku na úkor kvality, protože ten rychlý přenos informací pochopitelně tu kvalitu malinko stíral. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze --------------------



Neberem to osobně, jo, ale to si právě myslím, je problém té mediální gramotnosti novinářů. Je prostě absurdní, vy ste z tiskové agentury, to je trochu jiná kategorie. Ale tato schizofrenie, že novináři podají zprávu jako poslední, nebo budou až druzí a třetí, a ten hon za pomyslným vítězstvím, je právě ten příklad, klasickým příkladem nezkušenosti s mediálním prostředím. Prostě každý mediální typ má jiný druh konzumace u spotřebitelů. A je naivní prostě soutěžit v tom, jestli budu první v deníku nebo nebudu, protože to není podstatné. Tu zprávu ti lidé už znají. A benefit u tištěných médií třeba je právě schopnost analýzy a třídění. Žádná, žádné médium jiné vám neroztřídí tak dobře na důležité a méně důležité jako tištěné médium. A to je, když sem hovořil na začátku o té nezkušenosti a nadšenosti mladých do nových technologií a neúctě svým způsobem k tomu starému systému, nebo teďka nemyslím politicky, ale jako k tomu mediálnímu systému, tak to je typická ukázka, protože to, co v médiích dneska chybí a proč lidé od nich odcházejí od tištěných médií. Je to to hlavní, to hlavní důvod, že si ho kupujete, utřídit ty informace. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Všechny ty změny, které já sem jmenoval, tak v podstatě pramení z nových technologií a především z využití Internetu. Sou tyto věci dostatečně zakomponovány i do výuky studentů? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Pokud se bavíme o té jakoby mediální gramotnosti, tak ano. Samozřejmě, studenti se učí jakým způsobem psát pro on-line média, jakým způsobem zpracovávat informace pro tento druh média. Na druhou stranu to, co že ne úplně pochopí ti studenti, ale je to dáno i tou jejich touhou být rychlý a to je takovéto mladický jakou já, chci být první, já chci být rychle, tak je právě ta schopnost zastavit se a přemýšlet, proč něco dělám a proč to píši, a to se bohužel naučit nedá, to musíte mít v sobě. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Všechny změny, jak se jako nedávno Ondřej Nef, budoucnost už není to, co bývala. Což tedy samozřejmě je velká nadsázka, chtěl tím v podstatě říci, že zatímco kdysi byla budoucnost dvacet třicet let, tak dnes si nějaký dejme tomu modýlek rakety prohlížíte za sklem a druhý den jdete a můžete si ho koupit v obchodním domě. To tempo vývoje je opravdu neuvěřitelně rychlé. Kam podle vás dorazíme za nějakých deset let? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Tak když na tom světě za těch deset let budu, tak vám to povím, ale v této chvíli se neodvážím tvrdit, jaký směr, nebo jaký jaký jaký záměr či záběr, zůstáváme-li u žurnalistiky, kam to povede. Ten obří skok za těch deset let ten je, ten je markantní, to mi tady kolega vyvrátit nemůže. Ale zase na druhou stranu je pravda, že i čas má některá své úskalí a ten se i dá, dá tak trošku nikoliv zastavit, ale pozastavit. Jde o to, do jaké míry ta společnost bude vnímat trendy současné trendy, které by měly snad i v tom budoucnu deseti let setrvávat, anebo naberou zcela jiný směr. Já se obávám, že na tuhletu otázku asi těžko někdo fundovaně v tuto chvíli odpoví. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------A já vám oponovat budu, protože si myslím, že se ty věci nezmění. A je to iluze, v které, nebo ten /nesrozumitelné/, ale všichni technologicky orientovaní lidé, že technologie mění svět a mění život. A teď klišé, prostě furt se chováme stejně, jíme jako rohlíky, mažeme si to máslem, to máslo je pár tisíciletí starý, ten princip je identický. Žádná technologie vám máslo nezmění, jídlo vám také nezmění a emoce ohledně narození dítěte vám také nezmění. To sou věci, které se prostě nedají změnit technologií. A naše okouzlení technologií a představa, že se lidé změní a budou vnímat věci jinak, je prostě naivní, protože ať chcete nebo nechcete, ta produkce informací je furt stejná, furt poskytujete informace, v tom není rozdíl dnes jako před deseti lety. Jestli dnes se bavíme o tom, že to máte o deset minut rychleji, nebo o hodinu, to je úplně irelevantní záležitost. Furt poskytujete informace a je to jako s pekařem prostě. Pokud pekař jako řada pekařů okouzlena prostě technologie zvolila rohlík, který se dělá z jakési hmoty a taky tak chutná a to si myslím, že je, že je náš problém, že my sme podlehli tomu instantní společnosti a neuvědomili sme si, že ti lidé chtějí i ty pořádné informace. A budou je chtít vždycky.



Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Takže z principu nezmění se nic. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Pokud neřešíme distribuční formy, které sou opravdu marginální věcí, které nejsou vůbec podstatné de facto, tak se nezmění nic. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------A média? Pokud se například bude diskutovat o existenci novin a vedle nich internetových serverů? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já myslím, že to je stejný případ. Internet funguje úplně diametrálně odlišným způsobem, na Internetu se nečte. Internet se prohlíží. Čtení na Internetu je skokové, tam musíte pracovat s tím, že odstavec má mít tři nebo čtyři řádky a ne sedm jako v tištěném textu, to ano, je to prohlížení a je to rychlá informace. Ale pro roztřídění informací je tištěné médium stále důležité a ten moment, kdy si to ten člověk uvědomí, kdy si to ti lidé uvědomí, když se dneska zeptáte mladých lidí, kdo je prezidentem Rakouska, nebo kdo je prezidentem Německa. A najednou je takový jako trapný ticho. To je věc, kterou my sme vždycky uměli, protože v novinách ste si to přečetli a četli ste. Dneska to nemusíte vědět. Dneska to najdete na googlu. Ale v určitém momentu zjistíte, že vlastně ste už na úrovni primitiva, který možná ani neví s kým sousedí Německo, protože to máte někde jinde a začne vám to vadit. A to je věková hranice a tištěná média vždycky, prostě co je svět světem, byla doménou třicet let. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------No, teď už se razí taková ta filozofie, není důležité vědět, ale vědět jak, vědět jak se k té informaci dostanu. Jak právě ste navrhl. Zadám do vyhledávače. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------A to je to, co si myslím, že je primárně špatně, protože vyjmenovaná slova takhle také se neučíte. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------To souhlasím s kolegou v tom, v tom smyslu, že jistá pohodlnost, která už je i generační, tak já si nemusím v hlavě tvořit svůj vlastní archiv, tö znamená mít takzvaného pamatováka anebo mít v šuplíku spoustu výstřižků, abych věděl, kde aspoň hledat to, či ono, když to v tom okamžiku potřebuje. Budu mít chuť hledat hlavu státu či kterého světadílu, tak prostě napíšu prezident USA a vyjede mi jméno samozřejmě v tom vyhledávači. Tady v této otázce je určitá, nechci říct už úplně ta pohodlnost, ale smysl toho, jak se k té informaci dostat. Proč bych si to měl pamatovat, když si to pamatuje přístroj? Když si to pamatuje prostě současný novodobý fenomén, což je Internet. Ptám se tedy, jestli vtloukání do hlavy spousty statistických údajů má vůbec smysl, když si to lehce najdu? Opisují se diplomové práce, jsou na Internetu diplomové práce, na Internetu je téměř všechno. Ptám se tedy do jaké míry to vlastně lze znevažovat, nebo považovat. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já dnes podruhé využívám telefonní aparát, abychom se propojili s Davidem Svatošem, z pracovního portálu sprace.cz. Hezký večer, Davide. David SVATOŠ, portál sprace.cz -------------------Dobrý večer.



Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Jaký je momentálně zájem o studium žurnalistiky? Dá-li se to takto shrnout? David SVATOŠ, portál sprace.cz -------------------Tak, ten zájem samozřejmě není tak veliký asi jako bysme si všichni přáli. Je to z hlavního hlediska toho uplatnění těch absolventů těchto škol, těchto kateder na Vysokých školách, protože to uplatnění není jednoduché v současné situaci na trhu v žádném oboru a o to víc samozřejmě v té žurnalistice. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Známe samozřejmě průměrná čísla reprezentující počet nezaměstnaných u nás. Existují také statistiky, které by vypovídali a o množství nezaměstnaných absolventů? David SVATOŠ, portál sprace.cz -------------------Tak, ty statistiky existují napříč, napříč širokým spektrem těch oborů, který je. Já vám bohužel z hlavy neřeknu týkající se přímo v těch žurnalistech jako takových. Spíš když to vezmu obecně, protože jak už říkali kolegové, tyto čísla se dají najít na Internetu úplně bez problému, je to spíš tak, že v současné době ty absolventi nemají vůbec jednoduché postavení na tom trhu práce. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Kdybych se ptal, zda jsou na tom lépe absolventi jiných oborů v poměru k těm potencionálním novinářům, čili žurnalistům, co byste mi odpověděl? David SVATOŠ, portál sprace.cz -------------------Že sou na tom lépe studenti absolventi třeba vysokých škol ekonomického směru, v současné chvíli už i technického směru, humanitní vědy a ta žurnalistika je opravdu někde, nechci posluchače nějakým způsobem vyděsit, ale ten hlad po těchto uchazečích není na tomto trhu tak veliký a v podstatě uchazeči tady těch oborů musí hodně vynaložit vlastního úsilí na to, aby to zaměstnání, tu práci našli. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Davide, častá situace. Absolvent opustí fakultu a očekává, že se zapojí do práce ve svém oboru. Tak, jak si původně plánoval. Nedaří se a přichází desiluze. Jaké pracovní ekvivalenty novinářské práce byste těmto v uvozovkách odmítnutým absolventům doporučil? David SVATOŠ, portál sprace.cz -------------------Tak, když už využijí veškeré možnosti, jak najít práci v tom oboru, konkrétně v té žurnalistice, buď že je přes pracovní portály, personální agentury, oslovit napřímo velká vydavatelství, velké noviny, internetové deníky a tak dále, tak v podstatě potom tito lidé nacházejí uplatnění buď jakože novinář na volné noze, kdy budou psát v podstatě o čemkoliv, nebo co je jim blízké a budou se to snažit prodat určitým odborným časopisům, určitým deníkům. No a nebo samozřejmě tito lidé potom končí v PR oblastí jako tiskový mluvčí, jako specialisti interní komunikace, kde v podstatě mohou využít to, co umí, to co jim je blízký. Výbornou znalost slohu, výbornou znalost daného tématu. Takže hodně tito lidé využívají právě velkých společností, kde začínají v oboru tiskového mluvčího nebo na jeho oddělení. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak to byl David Svatoš z pracovního portálu sprace.cz, kterému děkuji a přeji hezký večer. David SVATOŠ, portál sprace.cz -------------------Hezký večer, děkuji, na shledanou.



Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Podívejme se na další téma. Já si vzpomínám, například na kauzu Orlické vraždy, tam je to docela dobře vidět, tam si můžeme najít jeden z příkladů, ale chtěl sem se zeptat jaký důraz se klade při studiu na takzvanou investigativní žurnalistiku? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak, snaha je samozřejmě studenty naučit tento, tento obor, který je svým způsobem specifický, protože on je na hranici v podstatě i s policejní akademií, kdy se snažíte zjišťovat a analyzovat zdroje, ale primárně je to vlastně věc, kterou v momentě, kdy umíte pracovat se zdroji, umíte rešeršovat a umíte nacházet, umíte pracovat s tím tématem, tak na to zase tak specifických podmínek potřeba není. Co se zatím u nás třeba neučí, je nesmírně zajímavý v zahraničí, je paparazzi. Jo takové to až sledování hvězd a celebrit, které v českých médiích často suplují lidé, kteří třeba souběžně pracují pro policii nebo pro jiné bezpečnostní agentury. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------A teď, vy byste chtěl, abychom se učili lézt na stromy a cvakat mobilem nebo fotoaparátem v tu pravou chvíli? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já myslím, že ke studiu to zřejmě patří. Je to jeden z oboru, který je relevantní, jednání z oboru novinářské profese to je, není důvod se to neučit. Jsou určité postupy a pravidla, které je dobré i tam dodržovat. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Co myslíš ty Petře? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Já si myslím, že investigativní žurnalistika, se kterou mám osobní zkušenosti, protože sem jí provozoval právě v České televizi v tehdejším pořadu Smagazín. Tak je to záležitost povahy. Buď jsem nebo nejsem na to takzvaně relevantně připraven, jinými slovy, já to zjednoduším, buď na to mám žaludek nebo nemám žaludek. A co je to vlastně investigativní žurnalistika, nebudu nikoho teď školit, jenom poznamenám, že to je věc, když se skutečně chcete k některým pohledům dostat na kloub a dráždí vás to, že za tím tušíte člověka nebo subjekt, který je jádrem toho daného problému a sám se tváří, že to není pravda. Podvědomě cítíte, že to pravda je, ovšem i kriminalista musí mít korpus delikty, nebo-li důkaz k tomu, aby řekl, tak a teď mi tady lžeš. Tudíž dostat ho takzvaně na švestkách toho daného respondenta s tím, že investigativec poté takzvaně nikoliv, že by odhaloval, ale velmi pravdivě poukáže na daný problém, by se vědělo, že ten daný problém někdo způsobil. On není soudce. On je ten, který skutečně řekne, svoji vlastní novinářskou prací, tak takhle to je do pravdy, a teď zákone musíš konat. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Budete souhlasit, když řeknu, že u nás není právě mnoho médií, která by se právě investigativní žurnalistice nějak podrobněji věnovala? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Já se obávám, jestli vůbec tento obor nebo žánr, nebo zaměření vyučoval člověk, dejme tomu, by měl tak velké a bohaté zkušenosti, aby mohl říci, bod A i bod A a dovést ho do bodu C s tím, že je ve finále a takhle to je správně. Ono je to někdy takové dvousečné já si osobně nedovedu představit, že bych seděl ve školní lavici a teď pozoroval nebo poslouchal někoho, kdo by dejme tomu měl na svém resjtříku spoustu úspěchů. Přesto si nemyslím, že by měl být delegován na to, aby mohl říci, takhle to bude nebude. To možná na policejních akademiích ano. Ovšem v novinařině těžko.



Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------A to je právě o té multioborové studium, kdy nepochybně existují přednášky jako třeba monitoring výslechu a podobné věci, které vám mohou nesmírně usnadnit život, protože sou věci, které se jinak v praxi strašně dlouho k tomu dostáváte. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No, každá mince má dvě strany, vzpomeňte si třeba na kauzu Kuřim, nebo na případ Anička, kolik zaručených zpráv a informací, kterých sme se právě z médií, dozvěděli. To byl ten pokus o investigativní žurnalistiku a navíc většinou z nich musela policie také prověřovat, čímž samozřejmě marnila drahocenný čas. Jak se na to díváte vy? Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Já už sem naznačoval, že nebo respektive česká média, jak sou netrpělivá nedočkavá, tak řadu věcí zveřejnily dříve, než by musela. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Což je mimochodem i případ, pardon, že vás přerušuji, těch orlických vražd, které sem jmenoval na začátku, kdy reportéři, konkrétně, to můžu říct, televize Nova, svým investigativním přístupem hodně zkomplikovali konečné zatčení pachatelů. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Ono spíš jde o momenty, kdy se vypustí kauza a vlastně se vypouští jenom jedna část, aniž by se ověřilo, proč ta kauza zrovna se má zveřejnit. Já myslím, že nedávná politická krize je toho názorným důkazem. Kdy se zveřejnily určité dokumenty, které nebyly vyargumentovány, nebyly podloženy, ale zveřejnily se, protože je někdo držel. A to je ten problém toho úspěchu. Když si vezmem, /nesrozumitelné/, trvala řady let. Dnes se tváříme na to a díky tomu filmu máme pocit, že to byla otázka dvou tří dnů, ale to byla prostě několika letá práce systematická, sbírání argumentů, sbírání důkazů a vemte, která kauza v Čechách, kdo z novinářů vydržel na nějaké kauze dělat dýl než dva měsíce systematicky, než ji pustil? Těch je opravdu jako velmi málo. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak, dnešní Média v postmoderním světě končí. Mými hosty byli Petr Štompf a Daniel Köppl. Pánové díky a nashledanou. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing a média, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Hezký večer. Petr ŠTROMPF, tisková agentura Mediafax -------------------Děkujeme za pozvání. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Vám všem děkuji za přízeň, kterou věnujete Českému rozhlasu 6, jeho program samozřejmě pokračuje dál. Klidný večer přeje Tomáš Procházka.

Kdo podporuje stávku? Plné znění zpráv


10.6.2011

ČT 24

str. 04

05:59 Studio 6

David BOREK, moderátor -------------------V pondělí patrně čeká Českou republiku stávka v dopravě na protest proti vládním reformám, chystá jí koalice dopravních odborových svazů. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Jak vůbec vypadá kultura stávkování v České republice. Jak na stávky reaguje obyvatelstvo a jak se s nimi vyrovnává politická reprezentace, i to budou otázky na našeho dalšího hosta, tím je Martin Potůček, sociolog a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. David BOREK, moderátor -------------------Pane Potůčku, jak vy vidíte obecně českou lásku a náklonnost k stávkování? Protože asi to není tak vášnivý vztah ke stávkování jako u Francouzů, ale asi to nebude tak chladný vztah ke stávkování jako třeba u Švédů. Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Máte naprosto pravdu. Řekl bych, že český národ díky své historii je spíš nakloněn vyjednávání a kompromisům k akcím jako je stávka, se uchyluje spíše méně než více. David BOREK, moderátor -------------------Mimochodem, když se vrátíme k některým teoriím 19. století, které měly tendenci spojovat protestantismus a katolictví s jistými i rysy v ekonomickém a společenském chování, platí pořád ještě ta teorie, že protestantské země, které mají protestantskou tradici, tak jsou méně stávkující než ty katolické, méně nebo více nakloněné kapitalismu než ty katolické nebo toto už je spíše teorie, která byla překonána? Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Ať už platí nebo neplatí, tak dost dobře si neumím představit, abychom ji aplikovali na českou společnost. Poněvadž my vlastně, pokud jde o to náboženství, jsme úplně nejchladnější v Evropě. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Co odbory? Chovají se pragmaticky nebo dogmaticky? Umějí vyjednávat, aniž by pohrozily stávkou? Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Domnívám se, že ano. Tady od toho roku 1990 funguje tripartita a ta tripartita funguje velmi dobře. Funguje lépe než třeba v sousedním Polsku anebo v jiných zemích. To, že v tuto chvíli k dohodě nedochází, přes jednání, která byla vedena vlastně od září minulého roku až do minulého týdne, to si myslím že je dáno především velkým neporozuměním mezi odbory a vládou o tom, jaký je správný dobře definovaný prostor pro vyjednávání o takovýchhle reformách. Vláda tvrdí, že jedná podle svého vládního prohlášení, jedná podle něj a odbory tvrdí, že tak zásadní reformy, ke kterým se vláda připravuje, je třeba širší půdorys, půdorys,kde by se například o zdravotní nebo o důchodové reformě diskutovalo i s opozicí, diskutovalo by se i s představiteli zaměstnanců, zaměstnavatelů, přizvali by se další odborníci. Musím říci, že ty reformy jsou takové povahy a tak dalekosáhlé, tak vlastně značně přesahující jedno volební období, že se mi zdá, že to stanovisko odborů má své oprávnění. David BOREK, moderátor -------------------Na druhou stranu, proč by odbory měly mít cosi jako právo veta v české politice a vlastně i v českých ulicích, protože těmi ulicemi to často končí a z těch ulic se to zase vrací do parlamentu. Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Tak to už záleží také na tom, jak vnímáme zprostředkování zájmů v moderních společnostech. Pokud bychom se spokojili jen s tou reprezentativní demokracií, pak skutečně to, co připravují odbory, je nad rámec demokracie, ale máme širší pojetí demokracie, kde se kromě těch zastupitelských orgánů a exekutivy mohou projevovat další zájmy a myslím si, že to širší pojetí demokracie odpovídá složitosti společenských vztahů, takže odbory využívají svého práva, ostatně mají ho dáno i v ústavě a je to jeden z dalších prostředků, jak artikulovat zájmy a prosazovat je ve společnosti. David BOREK, moderátor -------------------Ale není to a vrátím se do historie, není to něco, jako fatální blokační minorita, která znemožňuje v obecně v západní civilizaci jakoukoliv změnu a ta minulost teď nechci přehánět, ale zánik římské říše byl také o tom, že v jisté fázi římská říše ztratila dynamismus, ztratila dynamiku se vyvíjet, ustrnula. Je v západní civilizaci vlivem odborů možné něco radikálně změnit ve chvíli, kdy odbory jsou kdykoliv schopny politiky umravnit tím, že ochromí zemi? Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Já si myslím, že odbory nemají právo veta. Odbory mají právo vyjádřit svůj názor. Nakonec jak to rozhodování dopadne, o tom se rozhodne v parlamentu a rozhodne se o tom v těch dalších fázích vývoje vnitropolitické situace. Vláda, kdyby skutečně odpovědně reflektovala situaci, v níž většina občanů nesouhlasí s reformami, které připravovala, kdy vlastně má velmi malou minimální důvěru lidí, tak by rozhodně směla zvážit jakési strategické rozhodnutí nejít vlastně stále jako beran za tím, co si napsala do svého vládního prohlášení, ale hledat širší politickou podporu včetně odborů. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Jinými slovy, chápu to správně, že vláda teď momentálně jedná špatně? Že by se měla nechat alespoň trošku oblomit od odborů a přistoupit na nějaký kompromis? Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Já bych to viděl tak, že vláda by měla následovat příkladu některých jiných zemí, které jste tady zmiňoval a v okamžiku, kdy se připravuje dalekosáhlá daňová reforma, která nám všem vlastně na neurčito zvyšuje věk odchodu do důchodu, pokud se připravuje zdravotní reforma, která má zavést standard a nadstandard, to znamená, vlastně dvojí proud zdravotní péče, tak by měla ustavit poradní orgán, který nebude vycházet jen z toho, co si napsala do svého vládního prohlášení na 4 roky, ale který shrne poznatky stanoviska a zájmy širší plejády aktérů a připraví ty reformy lépe, než je připravila. Vždyť dnes tu důchodovou reformu nechtějí nejen odbory, ale nechtějí jí ani zaměstnavatelé. Pan prezident se k ní vyjádřil velmi skepticky. To přece by vláda v demokratickém státu měla vzít v patrnost. David BOREK, moderátor -------------------Co námitka, že toto rozřeďuje ono dogma a předpokládám, že docela dobré dogma západní civilizace, že jeden volič, jeden hlas, to je mantra naší civilizace posledních sto letech od zavedení všeobecného volebního práva. Teď to vypadá, jakoby v této zemi ale volby zas tolik nerozhodovaly, jakoby korporace typu tripartita, respektive odbory, měly možnost nad rámec všeobecného volebního práva připomínkovat něco, co ale voliči ve všeobecných volbách rozhodli? Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Jenomže společnosti jsou složité a společnosti se vyvíjí. Volby byly někdy na jaře minulého roku, voliči se rozhodli jak se rozhodli, půdorys vládní koalice je dán, ale od té doby se ta situace vyvíjí, vyvíjí se i situace kolem nás a odpovědná vláda by měla brát do úvahy tento vývoj. David BOREK, moderátor -------------------Mimochodem jak hodně podle vás vládu poškozuje to, že podle vás má absolutně minimální preference, důvěra lidí ve vládu je minimální, důvěra lidí v reformy je minimální. Berou čeští politici toto na vážnou, berou to vážně nebo čeští politici tak dlouho před volbami zas tolik na ty průzkumy nedají? Plné znění zpráv


Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Osobně se domnívám, že vládní koalice je svým způsobem uvězněná někde na té malé straně, kde se schází parlament anebo kluby politických stran a to co se děje ve společnosti, nebere natolik vážně, jak by měla. Já si umím představit, kdybych byl politik, který zvítězil ve volbách, a který má tu většinu, kterou teď koalice má v parlamentu a je přesvědčen o tom, že jeho politika je správná, tak bych neměl příliš sklon pozorovat, že rostou hlasy nespokojenosti mimo. Ale řekl bych, že odpovědný politik a politik, který myslí za rámec jednoho volebního období, by to do úvahy vzít měl a mohl. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Odborářů organizovaných v České republice dlouhodobě ubývalo, máte pocit, že se tento trend mění, že je to jinak? Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------To je trend, který skutečně je charakteristický pro evropské země v posledních dvaceti, třiceti letech. Já ta čísla neznám aktuální. Vím, že v poslední době právě s nástupem hospodářské krize a s problémy nezaměstnanosti a s problémy na trhu práce se jako by trochu zvyšuje zájem o členství v odborech. Mě ale mrzí, že jsme v této diskusi vlastně vůbec zatím nediskutovali, proč ty odbory chtějí jít do stávky. Když se podíváte na webovou stránku ČMKOS, konfederace odborových svazů, tak tam vlastně podstatné je, že nesouhlasí právě s těmi reformami zdravotnickou, sociální, a daňovou, které vlastně právě teď se mají schvalovat v parlamentu. David BOREK, moderátor -------------------My jsme tuto debatu chtěli pojmout obecněji o dlouhodobějších vzorcích chování nikoliv jen o této pondělní stávce. Ještě jenom velice stručně na závěr. Co okraj extremistický okraj, radikální násilnický okraj společnosti. Může zneužít sociální pnutí podobně jako to zneužili různí agitátoři v 30-tých letech minulého století anebo opravdu bojůvky extrémní levice, extrémní pravice jsou v tuto chvíli mimo hru marginální? Martin POTŮČEK, sociolog, Centrum pro sociální a ekonomické strategie, FSV UK -------------------Tak tady bych řekl znovu a vrátil bych se k začátku té naší debaty. Česká společnost je taková opatrná. Ona než se vydá do těch ulic, tak to chvíli trvá. Zrovna tak si myslím, že na rozdíl od Maďarska má menší sklon jaksi podléhat nějakým takovým extrémním názorům a jejich projevům v ulicích, ale samozřejmě v okamžiku, kdy dochází k takovým nebo dojde k takovým masovým akcím, tak nelze vyloučit provokace. Já bych se toho v tuto chvíli snad ani nebál, ale vyloučit to nelze.

Česko čeká stávka 10.6.2011

ČT 24

str. 01

22:00 Události, komentáře

Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Kolaps, ochromená republika, vydírání, chaos v ulicích. To jsou mediální titulky oznamující pondělní stávku dopravních odborářů. Ve skutečnosti jde ale o předem ohlášenou jednodenní akci, která možná nebude trvat ani 24 hodin. Nepojedou vlaky, v několika velkých měst hromadná doprava a Prahu se budou snažit blokovat horníci. A Události, komentáře vám poskytnou ke stávce manuál. Dobrý večer. Dnes dopoledne v 11 hodin odboráři oznámili definitivní termín stávky a tady je souhrn souvisejících událostí. Luboš POMAJBÍK, předseda Odborového svazu dopravy -------------------Stávka 13. června bude skutečně mít celonárodní charakter. Železniční spoje budou stát v celé České republice. V řadě měst, především v Praze bude stát městská hromadná doprava. Plné znění zpráv


Petr NEČAS, premiér /ODS/ -------------------Vláda nepodlehne nátlakovým akcím, které si berou občany České republiky jako živý štít či jako jisté rukojmí. Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka -------------------Stávka bude, vláda neustoupí - tyhle výroky vyvolaly u tisíců lidí v celé republice jednu velkou otázku: Jak se v pondělí dostanu do školy nebo do práce? cestující -------------------Já dojíždím z Berouna a nevím, jak se dostanu do práce. cestující -------------------Přemejšlím právě, jestli nemám zrušit ty věci, který už mám domluvený. Bohuslav SVOBODA, pražský primátor /ODS/ -------------------Velmi zásadní otázka pro rodiče, zda do takovéto situace pouštět do ulic děti, aby šly do školy. Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka -------------------V celé republice nepojedou vlaky, autobusy a tramvaje městské hromadné dopravy nevyjedou kromě metropole ani v Olomouci, Zlíně a Brně. Roman ONDERKA, brněnský primátor /ČSSD/ -------------------Bychom zvedli všechny závory ve městě Brně, to znamená, že by po dobu stávky ve městě Brno bylo veškeré parkování zdarma. Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka -------------------Cestujícím ale komplikace pravděpodobně nikdo nenahradí, i když mají předplacené jízdné. Martin DVOŘÁK, generální ředitel Dopravního podniku hl. m. Prahy -------------------Přiznám se, že nejsem schopen odpovědět v této chvíli. Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka -------------------Podle odhadů krizového štábu můžou v dopravní zácpě uvíznout desetitisíce lidí, kteří se v pondělí pokusí dostat do práce. Další zase uvažují, že radši do zaměstnání vůbec nepůjdou. Táňa ŠVRČKOVÁ, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí -------------------Stávka není důležitou osobní překážkou v práci. Doporučujeme předem se zaměstnavatelem dohodnout. Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka -------------------Jestli bude jezdit metro, zatím není jasné, všechno záleží na tom, kolik řidičů nastoupí do práce. Dopravní podnik ale počítá i s variantou, že nevyjede žádná souprava. Petr BLAŽEK, dopravní ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------V případě, že nebude jediný strojvedoucí, který by s tím chtěl jet, tak se metro úplně zavře. Karel BŘEZINA, náměstek pražského primátora pro dopravu /ČSSD/ -------------------Plné znění zpráv


Kdo se v pondělí může vyhnout cestování po Praze, ať se tomu, ať se tomu vyhne. Barbora JELÍNKOVÁ, redaktorka -------------------Co ale zatím stále není jasné, je to, kdy pondělní stávka skončí. Původně se spekulovalo o 4. hodině odpoledne. Podle některých odborářů to ale teď vypadá, že na některých místech by se mohla protáhnout až do půlnoci. Redakce a Barbora Jelínková Česká televize. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------První hosté Událostí, komentářů, generální ředitel Dopravního podniku hlavního města Prahy Martin Dvořák a vedle něho Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna. Pánové, oběma dobrý večer. Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Dobrý večer. Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak to vezměme popořadě. Začneme s dovolením Prahou, tedy Martinem Dvořákem. Kolik z vašich lidí bude stávkovat v pondělí, pane řediteli? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------My to bohužel nevíme, my tuto informaci dostaneme až v pondělí ráno, kdy jednotlivé směny budou nastupovat do práce. A dohodli jsme se dnes s odboráři, že v okamžiku nástupu každý zaměstnanec oznámí svému nadřízenému, zda se účastní, či neúčastní stávky. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A jestli tomu tedy správně rozumím, tak to, jestli vůbec budete moci vyjet s nějakými vlaky metra nebo jestli vůbec budete moct některé spoje alespoň v nějaké míře uvést do provozu, budete vědět až v pondělí ráno? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Ne. My samozřejmě připravujeme zálohy a záložní varianty, to znamená, my se snažíme postavit služby tak a zálohy a připravit dispečerský režim fungování v pondělí, abychom aspoň elementární vypravení u všech třech trakcí zvládli, to znamená jak u tramvají, autobusů, tak i u metra, zejména u metra. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane řediteli, co to znamená elementární vypravení? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------To znamená, že pokud v případě povrchové dopravy se nám podaří vypravit aspoň část vlaků, samozřejmě záleží na počtu zaměstnanců, kteří se nebudou účastnit stávky, já jenom chci zdůraznit, že dohoda s odboráři z dopravního podniku zní, že nikdo, kdo se bude účastnit stávky, nebude bránit jakýmkoliv způsobem ostatním zaměstnancům, kteří se nebudou účastnit stávky, v tom, aby normálně pracoval a normálně vyjel. Jediná obava, kterou máme na povrchu, je ta, že dojde k zablokování dopravních tepen a tras tramvajových jinými odboráři, ne z dopravního podniku a v tom okamžiku, i když vyjedeme a nebudeme moci používat naše tramvajové pásy, tak v tom okamžiku nebudeme schopni jezdit. Co se týče metra, tam pořád jsem přesvědčen o tom, že máme dostatečné zálohy k tomu, abychom aspoň víkendový provoz zvládli. Martin VESELOVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Tedy jaksi frekvencí víkendový provoz. Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Frekvencí víkendový provoz, ale dispečersky řízený, to znamená, budeme se snažit nasadit takovou kapacitu, jak jen to bude možné. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Obracím se do Brna. Pane řediteli Havránku, vy máte představu o tom, kolik z vašich lidí bude ve stávce? Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------My jsme na tom podobně jako kolegové v Praze. Představu, kolik zaměstnanců dopravního podniku bude v pondělí stávkovat, nemáme. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------V jaký moment budete vědět, jestli, minimálně co se autobusů a tramvají týče, stihnete nebo zvládnete zařídit alespoň frekvencí ten víkendový provoz? Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Tak ta nejjistější bezesporu bude ráno někde mezi třetí až šestou hodinou, podle toho, jak spoje podle druhu dopravy budou vyjíždět. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Minimálně z toho, co jsem dnes poslouchal z úst odborářů, tak se nechystají blokovat příjezdové komunikace v Brně. Liší se vaše informace? A pokud ne, tak to jinými slovy znamená, že by neměl být problém s provozem těch možných tramvají a autobusů v Brně? Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Ano, mohu velice opatrně tuto informaci potvrdit. My jsme velice intenzivně s našimi odboráři jednali prakticky celý týden. A učinili jsme dohody a jednou z části těchto dohod je i to, že nebudou blokace na území města Brna. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane řediteli Dvořáku, opět zpátky do Prahy, jakou teď v pátek večer máte informaci pro obyvatele metropole, kteří uvažují o tom, jestli vyslat dítě skrz Prahu do školy, jestli se vydat na kole nebo pěšky do práce a tak dále? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Já už dnes mohu říci, že určitě provoz v Praze v pondělí bude velmi komplikovaný, proto se snažíme opravdu zajistit alespoň elementární provoz metra, protože, jak říkám, i když se nám podaří zajistit základní vypravení tramvají a autobusů, obávám se, že v okamžiku, kdy již odboráři ne z dopravního podniku jasně vyhlásili, že budou blokovat hlavní dopravní spoje, tak v tom okamžiku povrchová doprava bude kompletně zablokovaná. To znamená, tam nejsme schopni garantovat vůbec nic, a proto bych vřele doporučoval, aby si obyvatelé Prahy protáhli víkend, protože si myslím, že bude velmi obtížné dopravit se do školy, do zaměstnání, i když uděláme všechno pro to, aby ty dopady té blokační stávky byly co nejmenší. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Už jenom, pane řediteli Havránku, z důvodu toho, že se asi pravděpodobně nechystají odboráři blokovat ulice Brna, tak bude situace u vás lepší? Co vy byste Brňanům doporučil?



Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Tak ta situace je samozřejmě stejně složitá úměrně velikosti našeho města. Brňanům bych doporučil nebo bych si přál jejich shovívavost k té věci. A vzhledem k velikosti našeho města si myslím, že by mohli využít náhradní dopravu jiného druhu, než je městská hromadná doprava, což může být pěší chůze, kolo nebo další způsob. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem, pane řediteli, vy jste jednal s vašimi odboráři o tom, jestli by náhodou neakceptovali nějaký jiný přístup, třeba jen, řekněme, vyjádření podpory té stávce a tak dále? Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Já jsem s odboráři jednal velice intenzivně o různých polohách stávky. Moje původní představy byly přesně tak, jak říkáte. V rámci těch jednání a seznámení s celkovou situací v celé republice jsem pochopil vážnost situace a to, že stávka bude, bych řekl, v tom pravém slova smyslu taková, že odboráři nepřijdou do práce, tudíž že doprava nebude fungovat. V rámci toho znovu říkám, že jsme udělali s odboráři korektní dohodu, na které se dá stavět a snažit se tu situaci v pondělí zvládnout. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane řediteli Dvořáku, asi těžko lze Pražanům doporučovat, aby vyrazili pěšky do práce, zvlášť když to mají třeba přes půlku města. Ale dostali jste od vašich odborářů tady v Praze nějaký příslib toho, kdy by stávka měla skončit ve chvíli, kdy začíná někdy kolem třetí hodiny ranní? Mluví se o nějakém termínu jejího konce? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Ano, dostali jsme příslib. My jsme dokonce včera i dnes podepsali dvě dohody. Součástí těch dohod je, že stávka bude ukončena v pondělí v 16:00. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------No, vy jste podepsal sice dohody, ale bezesporu jste dnes viděl ten tiskový brífink, který byl v 11 hodin dopoledne před Domem odborových svazů, kde těch několik zástupců 13 odborových svazů nechtělo říct, kdy stávka bude v pondělí ukončena. Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Víte, pro mě jsou partneři odboráři dopravního podniku, protože s těmi my máme právo jednat. Takže, já pevně věřím, že naše odborové organizace jsou členy velkých odborových svazů a budou apelovat na velké odborové svazy, aby dodržely tuto dohodu, protože já ji beru za relevantní a myslím si, že naši odboráři jsou natolik svéprávní, že si byli vědomi, že ta dohoda musí být naplněna a já jim v tomto případě věřím. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem vy jste také, pane řediteli Dvořáku, dnes médiím říkal, že jste uzavřel dohodu, kde je jakýsi antiblokační paragraf, abych tak řekl. To se týká toho, že se nebudou blokovat ti lidé, kteří půjdou do práce, anebo se to týká toho, že vaši odboráři se nebudou podílet na blokování hlavního města Prahy a jeho komunikací? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------To se týká pouze dopravního podniku a naši odboráři se zavázali, že nebudou bránit výjezdu autobusů z garáží, že nebudou bránit výjezdu tramvají z vozoven, že nebudou bránit výjezdů vozů metra z dep. To znamená, to je velmi důležitá dohoda, protože samozřejmě se může stát a i v historii se to stalo, že malá skupinka zablokovala tyto výjezdy, zablokovala koleje a v tom okamžiku většina zaměstnanců, která chtěla normálně fungovat, chtěla normálně pracovat, nechtěla přijít o svoji jednodenní mzdu, tak nemohla. Martin VESELOVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pane řediteli Havránku, vy máte představu, kdy v Brně skončí stávka vašich odborářů? Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------My jsme na tom podobně. My jsme v rámci dohody, kterou jsme udělali s našimi odboráři, dohodli termín ukončení stávky 16:00. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A ještě jedna věc, která, myslím, možná zejména v Praze, zejména díky či kvůli existenci karty Opencard je velice jaksi nabíledni a velice zajímavá. Pane řediteli Dvořáku, uvažujete už teď na rozdíl od dopoledne o tom, že by se nějakým způsobem refundovalo jízdné nebo nahrazovalo a tak dále? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------O tom, přiznám se, neuvažujeme, ještě jsme o tom nejednali, není to věc dopravního podniku, je to otázka společnosti Ropid, ale samozřejmě i my na této diskusi budeme participovat. A vzniklé škody po pondělní stávce určitou budou předmětem širší diskuse mezi námi, Ropidem a městem. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A ta širší diskuse by měla minimálně z vašeho pohledu, pane řediteli, jaksi vyplynout v co? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Já myslím, že to je otázka právní analýzy. Já bych teďka nechtěl předbíhat, protože já jsem nezmínil jednu pro nás zásadní věc. My jsme se na některých věcech s odboráři shodli, na některých jsme se neshodli a jedna ze zásadních, možná úplně klíčových věcí, na které jsme se neshodli, je to, že podle našeho názoru nedošlo ke správnému ohlášení stávky. My ji respektujeme, tu stávku, ale podle našeho právního posouzení nedošlo k naplnění předpokladu zákonnosti stávky. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Co to znamená? Abych tak řekl lidově, že celou tu věc poženete dále k soudu? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------To znamená, já bych teďka nechtěl hrozit soudy, to v žádném případě. Myslím si, že diskuse mezi námi a odboráři dopravního podniku byla velmi věcná a velmi korektní. Ale jsou věci, o kterých jsme se shodli, jsou věci, o kterých jsme se neshodli. Já toto musím říct, určitě nechceme nic hnát k soudu. Každopádně i stávka se řídí určitými zákonnými předpisy a pravidly. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ne, pane řediteli, tomu já naprosto rozumím. Ale ve chvíli, kdy vy jako generální ředitel Dopravních podniků Praha a zaměstnavatel lidí, kteří také budou stávkovat v pondělí, říkáte, že z vašeho právního pohledu ta stávka neměla ten správný právní a legální podklad nebo nebude mít, tak to je přece poměrně silné prohlášení. Co s tím dál? Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Co s tím dál, to se uvidí po pondělku, protože záleží na mnoha aspektech, pokud vzniknou nějaké škody, kdo je bude hradit, jestli se na to bude vztahovat pojištění a tak dále a tak dále. To znamená, já nemůžu teďka předbíhat, já jenom konstatuji, že z našeho pohledu, z pohledu dopravního podniku nedošlo k naplnění právních předpokladů pro ohlášení stávky a z toho vyplývají určité konsekvence. A ty konsekvence budeme znát na základě toho, co se reálně stane v pondělí třináctého. Martin VESELOVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Ano, tomu naprosto rozumím, ale chápu, že si tam děláte určité místo proto, že kdyby nastaly po té jednodenní stávce nějaké, řekněme, z vašeho pohledu výrazné škody, je možno tu odpovědnost jaksi přesunout například na odboráře. Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Máte pravdu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ještě jednou zpátky do Brna. Pane řediteli Havránku, vy uvažujete nějakým způsobem o nahrazování časových jízdenek a tak dále? Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Ano, uvažujeme. U nás je specifikum to, že dopravní podnik je součástí takzvaného integrovaného dopravního systému v rámci Jihomoravského kraje, to znamená, zavedení elektronického jízdného například formou čipové karty, o kterém se u nás mluví, je v závislosti na zavedení v rámci celého tohoto systému. To znamená, podílí se na něm nejen město Brno, ale i Jihomoravský kraj. Ta věc je v současné době v jednání. Pakliže budou přislíbeny finanční prostředky z Evropské unie, tak by se nám mohlo podařit čipovou kartu ve formě předplatné jízdenky pořídit tento systém někdy koncem roku 2012, 2013. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Což se zjevně netýká tohoto pondělka 13. června. Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Určitě ne. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pánové, oběma díky za informace a za komentáře. Přeji hezký večer. Na shledanou. Martin DVOŘÁK, generální ředitel, Dopravní podnik hl. m. Prahy -------------------Hezký večer. Miloš HAVRÁNEK, generální ředitel, Dopravní podnik města Brna -------------------Děkuju. Pěkný večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak to byla informace od ředitelů dopravních podniků Brna a hlavního města Prahy. Pojďme se teď podívat, abych tak řekl, zejména na hlavní město, na jeho půdorys, na jeho dopravní síť, na to, co stávka za, řekněme, těchto okolností, které zatím známe, v pondělí 13. června udělá. Vedoucí Ústavu dopravních systémů Dopravní fakulty ČVUT Pavel Přibyl. Dobrý večer. Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Z toho, co známe a co víme, že nás čeká 13. června, tak co čeká samotnou Prahu? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT Plné znění zpráv


-------------------No, pane redaktore, těch katastrofických zpráv bylo hodně. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Já nesunu ke katastrofickým zprávám. Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Zhruba všichni dokážeme odhadnout, co se může stát. Už dneska je město Praha na pokraji kolapsu, všichni to víme, že jo. Strakonickou ulicí jezdí 115 tisíc vozidel, okolo hlavního nádraží 90 tisíc vozidel. To znamená zvýšení třeba jenom o 10 procent povede k domino efektu. Ten domino efekt známe, kdo jezdíme v Praze. Když se ucpe magistrála, tak za čtvrt hodiny je ucpaná pravobřežní komunikace v Podolí, pak za 20 minut Smíchov. Prostě ta situace tady taková bude. Ale abychom mysleli pozitivně, tak Praha. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------To jsem zvědavý, na ten pozitivní moment. Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Praha dala docela dost investic do dopravních senzorů, do kamer a podobně. To znamená, v současné době existuje docela slušný přehled o dopravě v Praze. Já doufám, že krizový štáb toho využije, protože je tady docela pěkné dopravní informační centrum a minimálně že řidiči, než ráno vyjedou, tak se podívají na web TSK Praha, kde můžou kromě kamer vidět i zátěžové mapy. Nepomůže to, ale pomůže to aspoň, aby viděli, že skutečně někde se nedostanou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tomu rozumím. A teď je vůbec otázka, jestli vzhledem k tomu, že se chystají například horničtí odboráři do Prahy, bezesporu jaksi i jiné odborové svazy sem přivezou do Prahy lidi, kteří budou blokovat fyzicky některé příjezdy, alespoň tak o tom odboráři mluvili, tak není vůbec to, že by někdo bral auto v Praze a někam vyjížděl, prostě marnost? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Je to marnost nad marnost, protože i kdyby to neblokovali a jenom ti lidé, kteří, těch milion a půl, co jezdí veřejnou dopravou, si každý desátý si vzal, tak prostě ta komunikační síť se zhroutí. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Jsou nějaká místa, nějaké gordické uzly na příjezdech do Prahy, které prostě by stačilo jeden nebo dva obsadit a Praha je takříkajíc mrtvá v tu chvíli? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Ano, jsou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Které to jsou? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Ale to nebudu říkat. Tak víme. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Myslíte si, že to odboráři nevědí? Plné znění zpráv


Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Vědí, vědí to velmi dobře. Ale já skutečně si myslím, abysme mluvili vážně, že to je nesmyslné blokovat ty komunikace. Je to už kvůli záchranným složkám a kvůli všemu. Prostě ta situace bude taková, že lidi se budou snažit dostat do práce. Pěšky se nedostanou, na kole je to taky špatné. Takže, prostě si každý desátý vezme auto. A když si každý desátý vezme auto, tak je prostě problém v Praze. Ta doprava se prostě postupně zhroutí. Ale ještě bych chtěl říct, jestli můžu, že prostě my na tyhle situace musíme být připraveni, to není nic mimořádného. Může být teroristický útok, může být nějaká ekologická katastrofa a ta města v Evropě, a dokonce na to existuje evropská direktiva, se snaží to prostě řešit. A kdo jezdíme do ciziny, tak víme, že třeba když máme navigační přístroj a jedeme do Mnichova, tak se nám na navigaci ukazujou místa, kde jsou kongesce. To znamená, my prostě musíme brát tuhle situaci sice za hodně nepříjemnou, mimořádnou, ale musíme prostě postupně se na ně chystat. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Řekněme, vnitřní Praha je jedna věc. Tam minimálně podle vašich slov je relativně snadné jaksi dopravu zablokovat. Na druhou stranu Praha a její okolí, ty části pražského okruhu jsou zároveň tranzitními místy pro průjezd kamionů severojižním směrem a tak dále. Tak ve chvíli, kdy bude Praha či okruhy zablokovány, co to udělá s tou navazující dopravou, s příjezdy a odjezdy do Prahy? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Ta historická část Prahy, která má zhruba 5 krát 7 kilometrů, ta se dá zablokovat velmi snadno. Křižovatka Mezibranská, Legerova, tam jezdí 70 tisíc vozidel, což už je nad mezí kapacity. Tam stačí opravdu jedno stojící vozidlo a jako voda se ta doprava, respektive ty kongesce šíří okolo. Jestliže se zablokuje okruh okolo Prahy, kde jezdí všechny kamiony s velkou intenzitou, tak prostě je kolaps během čtvrt hodiny. Tomu se zabránit nedá. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Jak dlouho, protože ve chvíli, kdy se bavíme o tom, že se zablokuje okruh, že se budou hromadit kamiony, možná ve dvou pruzích a tak dále, tak jak dlouho se taková situace může rozpouštět? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Hodně dlouho. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A co to je hodně dlouho? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Skutečně máme zkušenosti, když v Praze vznikne nějaký kolaps, jak už jsem říkal, na magistrále, stane se tam nehoda, tak se postupně ucpe celá vnitřní Praha a trvá tak zhruba 2 hodiny, než se Praha dostane do jakžtakž stabilního stavu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ta poslední otázka nesměřuje k tomu, abyste posuzoval, pane Přibyle, to, do jaké míry budou odboráři ochotni propustit sanitku nebo hasiče a tak dále. Ale z těch minulých zkušeností, kdy byla opravdu v Praze nehezká situace dopravní, tak jsou ty vozy, jako jsou sanitky nebo hasiči, schopni nakonec se probojovat tím marasmem, anebo to jaksi brzdí i tyto zásahy? Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Já bych osobně měl problém blokovat dopravu právě kvůli těmhle věcem, které mohou nastat. Ale rozhodně si myslím, že naši řidiči jsou velmi uvědomělí a že se budou snažit prostě vozům záchranných služeb uvolnit cestu. To znamená, myslím si, že jako v tomhle problém nebude. Plné znění zpráv


Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak uvidíme v pondělí třináctého. V každém případě děkuji za návštěvu a za komentář. Hezký večer. Na shledanou. Pavel PŘIBYL, vedoucí Ústavu dopravních systémů, Dopravní fakulta ČVUT -------------------Na shledanou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak pojďme se podívat na celou věc ještě z jiného, a to právnického pohledu. Advokát Miroslav Krutina, mimo jiné také bývalý expert Českého helsinského výboru. Dobrý večer. Miroslav KRUTINA, právník -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A spolu s námi je tady také sociolog Petr Soukup. Dobrý večer i vám, pokud se tedy slyšíme, pane Soukupe. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Výborně, slyšíme se. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Já vás slyším výborně. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------My vás také, to je skvělé. O legálnosti samotné stávky, tedy vyhlášení stávky a tak dále i přes to všechno, co říkal Martin Dvořák, ředitel pražského dopravního podniku, možná příliš mnoho lidí pochyb nemá. Jak je to s legálností toho, že se vypraví odboráři přes celou republiku zablokovat nějaké příjezdy do Prahy? Miroslav KRUTINA, právník -------------------Máte pravdu, že pokud jde o samotnou stávku, tam se domnívám, že byly vyčerpány ty předcházející podmínky, kroky, které měly vést k nějakému smíru, ale nevedly k úspěchu. Nakonec pan premiér jednoznačně vyjádřil, že neustoupí. Tudíž, pokud hovoříme o tom, že měly být vyčerpány prostředky dostupné, ty vyčerpány byly a pravděpodobně na řadě ta stávka je. Otázkou určitou bude, zda ta stávka přichází v úvahu v této otázce. Ale já se domnívám, že i tak můžeme říct, že ano. Pokud se jedná o blokádu, tam si myslím, že je otázka úplně obráceně postavená. Nepřichází v úvahu, že by ze strany stávkujících docházelo k nějakým atakům na, řekněme, veřejný pořádek. Na druhou stranu si myslím, že je potřeba zohledňovat různé zájmy a různé hodnoty ve společnosti. A pokud k takovýmto zásahům, řekněme, do dopravy dojde, nejsem si úplně jist, že stát, veřejná moc může dělat něco jinýho než zajistit jakýs takýs bezpečný průběh těchto zákroků, ale blíže nezasahovat. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem vy jste určitě poslouchal, co říkal Martin Dvořák o tom, řekněme, svém právním názoru na to, že minimálně stávka nebyla vyhlášena zcela legálně. Je vůbec možnost, aby potom nějaké eventuální škody, které pravděpodobně asi nějaké vzniknou, byly přesunuty na stávkující odboráře?



Miroslav KRUTINA, právník -------------------Tak zejména je to otázka, pokud by se skutečně prokázalo u soudu, soud by vyslovil názor, že ta stávka byla nezákonná, pak ti zaměstnanci, kteří stávkovali, vlastně mají neomluvenou absenci v zaměstnání. Zároveň porušili pracovní smlouvu a způsobili svému zaměstnavateli nějaké škody a bude se pouze dokazovat, zda z nedbalosti nebo úmyslně a podle toho se bude odvíjet i výše případné náhrady. To znamená, skutečně to nějaké dopady do odpovědnostní sféry má, a to nemluvím ještě o vztazích navenek, to znamená mezi podniky navzájem a mezi podniky, které jsou zasaženy stávkou svých zaměstnanců a veřejnosti, kterým třeba poskytují určité služby a tak dále. Slyšeli jsme tady o jízdném, ale je tu možné hovořit o celé řadě dalších plnění, které byly třeba poskytnuty klienty různých podniků předem a teď nedostanou služby. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------To je to, na co se chci zeptat, protože minimálně sociální sítě ČT 24 i pořadu Události, komentáře jsou plné toho, jaksi těch stesků, že bylo něco naplánováno a kvůli stávce to nebude moct být splněno a tak dále. Má vůbec někdo možnost se obrátit na soud a potažmo na někoho a požadovat nějaký ušlý zisk, škodu a tak dále? Miroslav KRUTINA, právník -------------------Tak, pokud jsem měl možnost se seznámit s běžnou právní praxí, tak celá řada smluv je svým způsobem již zajištěná pro případ dovozování odpovědnosti za třeba prodlení s plněním v důsledku stávky. Celá řada smluv vylučuje odpovědnost v případě stávky, ať už jde o pojistné smlouvy, cestovní smlouvy a tak dále. V situaci, kdy se to neřeší, pak lze na stávku pohlížet jako na určitou, řekněme, vyšší moc, kterou ten subjekt, který měl plnit nějakou smlouvu, nemohl prostě předvídat, respektive nemohl jí nějakým způsobem zabránit. Ale to nelze říct jednoznačně a vždycky se bude ten případ posuzovat individuálně. Skutečně nějaké odpovědnosti mohou vzniknout. A nakonec povinností každého, kdo se dozvěděl o tom, že splnění jeho povinnosti je ohroženo, by měl předejít důsledkům a škodám a, pokud možno, se pokusit splnit tu povinnost jinak, alternativním způsobem. Pokud tak neučiní a ukáže, že přestože stávka mu zkomplikovala plnění smlouvy, ale on mohl alternativním způsobem, náhradním způsobem plnit, pak by se té odpovědnosti asi nevyhl. To je všechno. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dobře. Děkuji zatím pěkně. Pane Soukupe, odboráři zejména dnes říkají - stávkujeme i za vás. A obracejí se tak na ostatní společnost. Myslíte si, že mají možnost, že uspějí a vzbudí v ostatních lidech ten pocit, že opravdu je stávkováno i za ně? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak obecně asi situace by tomu nahrávala, protože Nečasova vláda, potažmo jí navrhované reformy nejsou vnímány úplně pozitivně. Ale bojím se, že převáží spíš nechuť běžných občanů vůči té stávce, protože se o ní dozvěděli pozdě, vlastně ani nevědí, jak bude dlouho trvat. Ostatně jsme to slyšeli ve vyjádřeních ředitelů obou dopravních podniků. Takže, se bojím, že spíš bude na tu stávku ve finále nahlíženo negativně a že to heslo stávkujeme i za vás se neujme. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Teď je oproti například stávkám učitelů ta stávka v dopravě poměrně specifická, protože velice bezprostředně a okamžitě zasahuje komfort života a vůbec veškeré záležitosti kolem běžného života téměř všech dotčených lidí. Je vůbec možné, aby taková stávka, která takto zasahuje životy lidí, jaksi obrátila společnost na tu stranu odborářů? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak obecně by to asi možné bylo, zejména pokud by ta komunikace a propagace té akce byla dostatečná, předčasná. A myslím si, že opravdu naladění veřejnosti je zřejmé. I z výzkumu veřejného mínění víme, že důvěra ve v podstatě všechny instituce veřejného života je téměř na historickém minimu. Takže, možné by to bylo, ale v té současné konstelace si myslím, že to možné není. Martin VESELOVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------A ještě jinak se zeptám. Je možné, aby taková stávka měla nějaký aktivizační charakter? Protože odboráři se také nebo neříkají to ani tak odboráři, jako spíš představitelé České strany sociálně demokratické, že říkali, je hezké, že se probudila občanská společnost, že nechodíme jednou za 4 roky k volbám. Je možné, že to bude mít na aktivitu občanské společnosti? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------No, to by se asi muselo stát to, že by mnoho občanů vstoupilo do politických stran, různých občanských sdružení, do odborů. Občanská angažovanost v České republice je jedna z nejmenších celoevropsky. A to očekávat kvůli jedné stávce, byť třeba mohutně zasáhne velká města v republice, se nedá. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Ještě k samotným odborářům, pane Soukupe. Jakou z vašeho pohledu a z vaší zkušenosti mají nebo jak jsou v Česku vnímáni, jaké mají renomé sami odboráři? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak obecně odbory opravdu nepatří k organizacím, do nichž by patřit náleželo ke cti běžného občana. Domnívám se ale, že ten současný vůdce odborových svazů je vnímán relativně pozitivně, ostatně to tak vyšlo i z některých výzkumů. Myslím si, že odbory jsou teď relativně na vzestupu i co se týče náboru nových členů, takže mají relativně potenciál a směřují teď v uvozovkách k lepším zítřkům. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A ještě jinak se zeptám, pane Soukupe. Nepůjde v pondělí de facto o měkký pokus? Když si vzpomeneme na akci lékařů, kteří pohrozili, že se prostě seberou a odejdou, byť si, řekněme, o vážnosti úmyslu může kdokoliv myslet cokoliv, ale evidentně svého dosáhli. Teď, před několika dny se v Ostravě tamním odborářům dopravního podniku podařilo během 6 dní, kdy drtivá většina z nich stávkovala, vystávkovat vyšší platy, tak není ten pondělní pokus z hlediska odborářů zbytečně měkký? Neměl by být tvrdší, pokud opravdu něco chtějí? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak já nevím, jak už by mohl být tvrdší, ten zásah v dopravě je relativně nejsilnější. Na druhou stranu nevypadá to tak, že by podobně jako lékaři spoléhali na to, že vláda ustoupí. Tady už nemá vláda moct kam ustupovat, ledaže by se sešla o víkendu na nějakém mimořádném zasedání, slíbila zázračnou dohodu odstranění všech reforem, ale to se nestane. Takže si myslím, že tímto směrem se skutečně nesměřuje. Analogie v uvozovkách ke stávce lékařů nebo respektive k tomu vyhrožování odchodem si myslím, že není na místě. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Soukupe, pane Krutino, děkuji pěkně za vaše komentáře. Přeji vám hezký večer. A já jen podotknu, že na webových stránkách Událostí, komentářů se nachází anketa, komu vadí a komu nevadí ohlášená stávka na pondělí 13. dubna. Z 1.200 hlasů 55 procentům ta ohlášená stávka nevadí, 45 procentům vadí.

Vláda a VV 6.6.2011

ČT 24

str. 01

05:59 Studio 6

David BOREK, moderátor -------------------Sousloví K9 se stává patrně souslovím roku 2011, alespoň v České republice. K9, tedy zástupci tří koaličních stran se sešli už několikrát. Naposledy včera, ale ani včerejší schůzka nepřinesla rozřešení sporů, zejména personálních sporů ve vládě. Ovšem pánové a dámy se dohodli, že se dohodnou. Prý se má jednat znovu v úterý. Uvidíme, jak to bude vypadat dál s koalicí. Plné znění zpráv


Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------S námi ve studiu už je teď Josef Mlejnek, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Přejeme vám pěkné ráno. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobré ráno. David BOREK, moderátor -------------------Pane Mlejnku, vyjevila něco ta včerejší schůzka jiného,než ty dvě schůzky v uplynulém týdnu a nebo toto opravdu je pokračování zákopové války, kdy se jednotlivé tábory, zejména Věci veřejné na straně jedné a zbytek koalice na straně druhé, příliš nehýbou ze svých pozic? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já bych řekl, že je to pokračování té zákopové války a ono samozřejmě vždycky ty strany sázejí na to, že dokud úplně není ta nějaká zlomová čára, dokud není úplně dadline, takže se můžou zakopat a můžou šponovat ty požadavky. Otázkou je, kdy bude dedline nyní. Uvádí se úterý před schůzí sněmovny, ale je docela i možné, že ještě se to nějakým způsobem posune a nebo vymyslí, takže těžko říct. David BOREK, moderátor -------------------Jak hodnotíte včerejší vyjádření, nebo víkendové vyjádření Karolíny Peake, předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných, která se tak trochu distancovala, vlastně distancovala se, ne tak trochu, distancovala se od Víta Bárty a jeho poměrně tvrdého výroku v rozhovoru pro deník Právo, kde říkal, že buď koalice ustoupí Věcem veřejným a nebo v úterý vláda končí? Je to příznak něčeho významného ve Věcech veřejných? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, buď je to příznak něčeho významného, že tam je nějaký názorový konflikt a nebo se domluvili prostě, Vít Bárta hraje toho zlého policajta a Karolína Peake tu hodnou policistku. Těžko říct, je to tak 50:50. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------A co je to za taktiku? Může jim tato taktika vůbec něco přinést? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak oni si myslí, že asi ano, že prostě si rozdělí ty role, ona bude ta hodná a Vít Bárta bude ten zlý, ale jestli jim to může něco přinést, to je těžko odhadnout, protože ta situace je opravdu zablokovaná. Tady jde hlavně o to, že Věci veřejné po té dubnové krizi ztratily ministerstvo vnitra a vlastně i ministerstvo dopravy. Pak i Radek John podal demisi na ten vznikající vlastně úřad místopředsedy vlády pro boj s korupcí. A teď Věci veřejné jsou ve vládě trochu podreprezentovány oproti koaliční smlouvě, nebo proti tomu, jak to bylo před tou krizí. Ale aby dostaly nějaké nové ministerstvo, tak to by musel někdo ustoupit. ODS nebo TOP 09, by se musely zříci nějakého resortu, a to se jim evidentně nechce. David BOREK, moderátor -------------------Jsou varianty, že by se zrušily nějaké resorty a tím pádem by to zastoupení Věcí veřejných bylo úměrné její koaliční síle. To nikoho nenapadlo, zrušit třetinu ministerstev a tím pádem Věci veřejné opět budou ve vládě? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já myslím, že to určitě nenapadlo nikoho v ODS ani v TOP 09, protože veřejnost určitě by to napadlo a ... David BOREK, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Tak, to byl tedy hlas veřejnosti. A teď zpátky k politikům. Programové věci na straně jedné a věci personální na straně druhé. Která z těch linií je silnější pro Věci veřejné a vůbec pro řešené oné zákopové války ve vládě? O co jde víc? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si myslím, že jde o ty personální věci, respektive o vliv na ta ministerstva. Ty programové spory jsou víceméně záminkou. Popřípadě může to mít vliv u Věcí veřejných, že ony se snažily hrát tu roli takového sociálně cítícího člena té koalice, takže pro ně to může být důležité, rozehrávat některé programové otázky kvůli tomu, aby se zalíbily určité části voličstva, ale prim hrají, si myslím, ty otázky personální. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Věci veřejné měly na konci května konferenci, během které potvrdily v čele strany stávajícího předsedu Radka Johna. Jak se proměnily vůbec od té konference, nebo vidíte tam nějakou změnu tím, že se sešli dohromady? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, ta konference patrně znamená trošku posun od sekty k normálnější straně. Aspoň se to tak zdálo v těsně po té konferenci, nebo během té konference, ale samozřejmě pořád neformálním vůdcem zůstává Vít Bárta a problém je i v tom, že většina toho nového vedení, nebo to je ono to je z části nové vedení, z části staronové, tak to jsou lidé, kteří nechodili k Vítu Bártovi na ty dýchánky, nebo strategické porady, nebo co to bylo. Tam chodila vlastně jenom Kateřina Klasnová. Nechodil tam, myslím, ani Radek John, což víceméně potvrzuje to, že on skutečně byl spíše maskot než předseda. Takže je zase otázka, že tam může být ten samý problém, co tam byl, že je tam nějaké zvolené vedení, ale rozhoduje se úplně na nějakých jiných grémiích a v úplně jiném složení. David BOREK, moderátor -------------------Tak úplně konkrétně na závěr. Padají tady jména několika ministrů, kteří by podle Věcí veřejných měli odejít, ale tak trochu mi přijde, že už málo padá jméno ministra financí, Miroslava Kalouska, které padalo dřív. Jak to tedy je? Chtějí Věci veřejné odchod pana ministra zemědělství Fuksy a ministra obrany Vondry, ale zároveň trvají na odchodu Miroslava Kalouska a nebo Miroslav Kalousek byl omilostněn v očích Věcí veřejných? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Miroslav Kalousek se sešel s Vítem Bártou v průběhu té krize. Údajně si i docela porozuměli, takže já si myslím, že to, že je Miroslav Kalousek najednou omilostněn Věcmi veřejnými, tak to je výsledek té schůzky. Takže se na něčem asi domluvili a tudíž Věci veřejné už netlačí na odchod Miroslava Kalouska. Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka -------------------Budeme to sledovat i nadále. Josef Mlejnek, politolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme vám. Na shledanou. David BOREK, moderátor -------------------Na shledanou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Na shledanou.

Zavést ve zdravotnictví standard a nadstandard? 6.6.2011

Týden

str. 61

Názory a komentáře



Proti Martin Potůček, profesor na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Listina práv se ignoruje Pokud současná vláda dopustí zavedení nadstandardů v oblasti přímého poskytování zdravotní péče, otevře Pandořinu skříňku jednoho metru pro ty, kdo na to budou mít, a druhého pro ty, kterým nezbude než se smířit s tím, že se stali občany druhé kategorie. Bude to jako v pohádce o Smolíčkovi: pootevřením dveří nadstandardu se do systému proderou jezinky zdravotní péče sice kvalitnější, nicméně poskytované pouze těm, kteří budou moci platit na dřevo. Dravé zájmy komerčních poskytovatelů si poté najdou cesty, jak ty dveře otevírat více a více. Univerzální přístup ke kvalitní zdravotní péči je civilizačním statkem, který byl v této zemi zaručen po dlouhá desetiletí. Připomenu také, že ústavní Listina základních práv a svobod zahrnuje článek 31, který praví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Považuji za ostudu této země, že toto právo postupně, ale stále více eroduje, a už dnes je masivně porušováno. Poplatky, doplatky a další náklady spojené s péčí o zdraví hrazené přímo občany dnes činí už 17 procent všech výdajů (v roce 2000 to bylo 9 procent). Navrhovatelé nadstandardů se přitom ani netají tím, že jejich zavedením chtějí tento podíl dále výrazně zvýšit. Veřejné výdaje na zdravotní služby v naší zemi činily v roce 2007 6,1 procenta HDP, zatímco průměr všech 27 zemí Evropské unie dosáhl 7,4 procenta. Pokud bychom ve financování zdravotní péče z veřejných zdrojů měli ambici ocitnout se alespoň v pásmu evropského průměru, nemuseli bychom ministra zdravotnictví stavět před úkol „Vem kde vem, ale v příštím roce musíš uspořit 10 miliard“. Tato vláda šetří na nepravém místě - na občanech. Měl bych pro ni lepší zadání: zavést monopol státu na nákup léků jako ve Švédsku. Stát tam má při jednání s výrobci a distributory léčiv mnohem silnější pozici než stovky nemocnic a tisíce lékáren. Výrazně nižšími nákupními cenami léčiv ušetří každý rok miliardy. * Pro Marek Šnajdr, místopředseda Výboru pro zdravotnictví PSP Standard = škodovka Při diskusi o nároku či standardu ve zdravotnictví si musíme nejprve přiznat jednu možná nepříjemnou, ale o to více pravdivou skutečnost. Zdravotnictví žádného státu na světě včetně těch nejbohatších zemí nedokáže ze solidárních a omezených prostředků zaplatit každému vše, co neustále se vyvíjející, moderní medicína dokáže. Zdravotnická reforma proto není nic jiného než jasné stanovení priorit při vynakládání omezených prostředků a jasná pravidla hry pochopitelná a vymahatelná pro občany. Co je tím cílem a prioritou? Dostatek prostředků pro statisíce našich občanů, kteří mají tu smůlu, že jsou vážně a chronicky nemocní, a léčba každého z nich stojí stovky tisíc nebo i miliony korun ročně. Nárok, který je páteří zdravotnických změn, stojí na dvou základních pilířích: na dobrovolnosti a na jistotě. Chceme, aby měl každý občan zákonem garantovánu plně hrazenou variantu potřebné léčby, a dále chceme, aby se k této léčbě dostal včas a v přiměřené vzdálenosti od svého bydliště. A kdo se dobrovolně rozhodne pro variantu stejně účinnou, ale dražší, kdo se dobrovolně rozhodne vybrat si například konkrétního operatéra nebo se rozhodne pro jinou dodatečnou výhodu, nechť má možnost a právo si ji řádně a transparentně zaplatit (to je nadstandard; pozn. red.). Všichni chápeme, že můžeme jezdit škodovkou - nebo také mercedesem. Oba vozy jsou vysoce kvalitní, bezpečné a pohodlné, oba tedy zcela splní svůj účel. Přesto je mezi nimi obrovský cenový rozdíl. Nejinak je tomu v mnoha případech i v medicíně. Standard je plně hrazená jistota škodovky pro každého, kdo ji potřebuje. A k tomu přibude právo dobrovolně si připlatit na mercedes. Budeme-li z omezeného balíku peněz kupovat pomyslné mercedesy, bude to sice vypadat unikátně, ale autem bude jezdit podstatně méně potřebných občanů, než kdybychom kupovali škodovky. Je to nespravedlivé? Určitě ne, vždyť takto získané prostředky nepochybně pomohou nemocným, zdravotníkům a tím i celému českému zdravotnictví. * Foto popis|



Mecenášství? Náhradní kanály přerozdělování 30.6.2011

Ekonom str. 15 Komentáře Martin Potůček

Miliardáři Warren Buffett a Bill Gates začínají rozdávat většinu svého majetku na dobročinné účely a vyzývají k tomu i ostatní bohatce. Kdybych měl hodnotit jejich iniciativu, zdůrazním, že přinejmenším u zmíněných dvou pánů jsem si jist, že jejich motivy jsou hlubší. Vyplývají podle mne z jejich vnitřního nesouhlasu s tím, co zažívají na vlastní kůži: jak nespravedlivý může být trh tam, kde někomu poskytne příležitost k rychlému, až zázračnému zbohatnutí, zatímco jiného na místě ožebračí. Tuto vlastnost regulace zprostředkované trhem znají všichni, kdo někdy hráli hru byznys: jakmile se hromádka peněz a majetku začne hromadit u jednoho z hráčů, tak nepřestane růst, dokud nejsou všichni ostatní na mizině. V teorii se tomu říká centrifugální a centripetální efekt tržní regulace - zatímco bohaté táhne ještě více ke středu, chudší nezadržitelně odstřeďuje na samotný okraj. Civilizované země dokázaly v historii tento efekt tržní regulace relativně účinně omezovat prostřednictvím daní a veřejných rozpočtů - státním přerozdělováním. Rovnovážného stavu mezi regulační silou trhu a národního státu dosáhly například západoevropské země ve »zlatých« 60. a 70. letech minulého století. Pak ale nastoupila globalizace a s ní svázaná neoliberální doktrína. Důsledky zažíváme v národním i globálním kontextu: nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají, hospodářská nejistota širokých vrstev vede k politickým turbulencím a nejistotám. Buffett a Gates si uvědomili, že tato vývojová trajektorie není udržitelná. Globální vládnutí neexistuje, národní státy jsou v době ekonomické globalizace stále bezmocnější a jejich svědomí jim nedalo, rozhodli se alespoň za sebe samotné vytvořit náhradní kanály přerozdělování. Budiž jim za to vzdán hold. Nicméně problém tím jen zadržují, ale neodstraní. Jak napsal již před deseti lety ve své knize, jedné z posledních zpráv Římského klubu »Kapacity vládnutí«, izraelský profesor veřejné politiky Yehezkel Dror: Buď se lidstvo naučí ovládnout trh a vládnout si globálně, nebo utone v sérii krizí, proti nimž byly ty, které jsme zažívali v minulém století, spíše nedělní promenádou. Bohužel, Drorův odhad kapacit lidstva svědčí více ve prospěch té druhé - »krizové« alternativy… Foto popis| O autorovi| Martin Potůček, profesor veřejné a sociální politiky na ISS a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK

Akcie na majitele 30.6.2011

FP-finanční poradce

str. 07

Monitor

* Podle výzkumu Fakulty sociálních věd velká část veřejných zakázek prochází přes firmy s akciemi na majitele. Tyto firmy mají dvakrát větší zisky než firmy ostatní. Těmto firmám se kvůli korupci u nás neobyčejně daří. To by měl být důvod k jejich vyloučení z veřejných zakázek.

Najděte si, co vás baví, a věnujte se tomu! 29.6.2011

Jičínský deník str. 03 TEREZA ČERNÁ

Jičínsko

Rozhovor s Michalem Zikmundem, nejlepším studentem jičínského okresu Plné znění zpráv


Jičín – Student Lepařova gymnázia Michal Zikmund vyhrál soutěž Nejlepší student okresu, kterou vyhlásila místní firma Microrisc, aby motivovala úspěšné žáky a podporovala jejich vzdělávání. Ocenění mu bylo slavnostně předáno v úterý na Lepařově gymnáziu. Devatenáctiletému Michalovi jsme položili několik otázek. * Stal jste se nejlepším studentem okresu a také jste čerstvý absolvent školy. Jak dopadla maturita? Jsem velmi spokojený, ze všech předmětů mám za jedna. * Co pro vás znamená získaný titul? Ocenění si vážím, je to pro mě čest být studentem okresu. Jsem také rád, že díky mně získala škola deset tisíc korun. Finančních prostředků dneska ve školství není mnoho. * Byl jste premiantem už od malička? Já jsem nikdy nebyl přímo premiant, možná až v poslední době. Třeba v primě jsem měl i trojky. Zkušenosti a nové vědomosti jsem nabíral především účastí na různých soutěžích a olympiádách, kde jsem se neustále zlepšoval. * Takže nejste ten typ, který by se musel stále biflovat? Tak znalosti někde získat musíte, ale nejsem vyloženě studijní typ. Co pochytím, to si pamatuji, když mě něco více zajímá, věnuji se tomu blíže. * V jakých předmětech vynikáte? Účastnil jsem se olympiád v němčině, češtině a zeměpisu. Baví mě i sport, v Jičíně dělám rekreačně atletiku. * Je něco, co vám nejde? Chemie mi nikdy příliš nešla, taky nejsem žádný velký fotbalista. * Předpokládám, že budete pokračovat ve studiu na vysoké škole, která to bude? Půjdu na práva do Prahy a přidám si k tomu asi ještě politologii na fakultě sociálních věd. * Čeho byste v životě chtěl dokázat? Až vystuduji, uvidím. Těžko odhadovat dopředu. Uvažuji, že bych zůstal v Jičíně a pracoval v justici například jako státní zástupce. * V soutěži Nejlepší student jste obdržel finanční hotovost ve výši 5 tisíc korun. Co si za to koupíte? Peníze si uložím a nechám si je na vysokou školu, kde budu platit koleje, jídlo a tak dále. * Co byste vzkázal svým spolužákům z nižších ročníků Lepařova gymnázia? Bez vzdělání se těžko shání dobrá práce, hlavně vám otevře nové obzory. Najděte si ve škole, co vás baví, a věnujte se tomu. * Jak jste byl na jičínském gymnáziu spokojený? Líbilo se mi tu velmi. Je to kvalitní škola, velká část učitelů jsou praví odborníci, nejlepší školu podle mě nenajdete. Foto popis| Region| Východní Čechy



Život samá náhoda 23.6.2011

Květy str. 72 Včera & dnes BLANKA KUBÍKOVÁ

VERONIKA SEDLÁČKOVÁ: „POTŘEBUJU KOUKAT DO ZELENÉHO.“ Jedenáct let pracovala v České televizi. V roce 2005 odešla z prestižního postu moderátorky Událostí, komentářů. Do veřejnoprávního média se Veronika Sedláčková (38) oklikou vrátila: tentokrát do Českého rozhlasu. S úsměvem říká, že nevěří na náhody. Přesto celý její profesní život vypadá jako jedna náhoda za druhou. „Zkusila jsem se přihlásit na žurnalistiku a ono to vyšlo.“ Vybrala si rozhlasovou specializaci, ale když si ve čtvrtém ročníku sháněla brigádu, doslechla se, že Česká televize hledá lidi do zpravodajské směny. „Nosila jsem kazety, zajišťovala podklady pro moderátory, učila se všechno od píky,“ vypočítává. Na druhý břeh a zpátky První tři roky točení byly úžasné, vzpomíná na ně jako na nejlepší dobu svého života. Pak se našla v moderování. Odešla paradoxně v době, kdy se rozjížděla ČT24 a všichni nadšeně mluvili o nových možnostech a adrenalinu. „Neměla jsem nejlepší vztahy s tehdejším šéfredaktorem. Nechtěla jsem konflikty hrotit, tak jsem podala výpověď. Tenkrát mě to hrozně mrzelo, ale zpětně vidím, že mi to neuškodilo, každá zkušenost je dobrá.“ Přijala nabídku od Letiště Praha založit a vést oddělení komunikace. „Přišlo mi to jako výborná výzva a zkušenost k nezaplacení. Naučila jsem se dost nových věcí a vyzkoušela si práci z druhého břehu: z novinářky jsem najednou byla tou, která pro novináře připravuje servis a zároveň hájí firmu. Naštěstí ne vyloženě komerční, na to nejsem typ. Na letišti jsou lidé, kteří berou letadla jako srdeční záležitost, taková loajalita se zažije v málokteré tuzemské firmě.“ Jenomže po roce se Veronice začalo po klasické novinařině stýskat. „To bych si neuvědomila, kdybych v televizi zůstala,“ přiznává. Znovu zapracovala náhoda: zavolala kamarádka, že pořad Na vlastní oči hledá reportéra. „Zase to byla úplně jiná práce, neuvěřitelně svobodná, ale náročná: do té doby jsem vždycky měla před sebou nějaký konkrétní úkol, tady jsem si musela témata vyhledávat sama. Zpočátku mi víc než polovina na poradě neprošla.“ Ta schválená jezdila do terénu ověřovat, pak teprve vyjela se štábem. „Procestovala jsem republiku a poznala spoustu lidí, ale zjistila jsem, že to pro mě není úplně ideální práce, můj pohled byl pro Novu moc,veřejnoprávní‘.“ Adrenalin přímých přenosů S řadou bývalých kolegů se potkala při rozjezdu zpravodajské televize Z1. „Jenomže postupně jsem zjišťovala, že televize neví, kudy se má vydat. Bylo to vyčerpávající. Zase jsem si vyzkoušela, co moderátor bez přípravy může dokázat v živém vysílání. Na poslední chvíli se změnil host nebo něco vypadlo, takže rozhovor připravený na tři minuty jsem musela protáhnout na dvacet… Byla jsem často zpocená až na zádech.“ Pak na doporučení zašla za novou šéfkou zpravodajských stanic Českého rozhlasu Hankou Hikelovou a dostala další šanci. „Vrátila se mi chuť do práce, připadala jsem si v podobném rozpoložení, jako když jsem kdysi začínala v České televizi. Kolektiv je v publicistice skvělý a Ozvěny dne a Stalo se jsou typy pořadů, které jsem vždycky chtěla dělat: živé rozhovory v delším formátu. Jsem spokojená.“ Pokud se Veroniky zeptáte, co dělá, když nepracuje, s provinilým výrazem odpoví, že pracuje skoro pořád. „Poslední dobou se zamýšlím nad tím, jestli to nepřeháním, ale zatím nemám rodinu a práce mě baví,“ vysvětluje. Má-li den dva volno, odjede k rodičům nebo ke kamarádům na chalupu. „V Praze jsem si vlastně nezvykla, potřebuju koukat do zeleného.“ *** PROFIL Veronika Sedláčková (38) Plné znění zpráv


* Pochází z Jičína, absolvovala Fakultu sociálních věd UK. * Její tatínek byl vedoucí výroby ve sklárnách ve Valdicích, maminka coby absolventka SPŠ mlékařské pracovala řadu let v mlékárně, pak v nemocnici v oddělení stravování. * Má mladšího bratra Tomáše. *** SERIÁL KVĚTŮ Co dělají kdysi slavní lidé dnes? Nahlédněte s námi do jejich osudů... Foto popis| Moderátorka mírně změnila vizáž, jejím poznávacím znamením zůstaly výrazné oči (červen 2011) Foto popis| Stávka v České televizi v prosinci 2000 - Veronika ve velíně zpravodajství Foto autor| Snímky JIŘÍ JANOUŠEK a ČTK

Za daně vyšší 6.6.2011 Euro str. 12 Monitor PETRA PELANTOVÁ GLOSA Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) nedávno přišel s poměrně zásadní studií, která srovnává důchodové systémy pěti postkomunistických zemí. Český státní důchodový systém ze srovnání vyšel jako nejhorší. Například muži narození v roce 2008 prý mohou očekávat, že na důchodech odvedou trojnásobek toho, co by měli získat zpět. Studie s názvem Penzijní dluh: břímě mladých vyšla na konci května a zpracoval ji expert z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Ondřej Schneider. Oponenti ale tvrdí, že své výpočty až příliš zjednodušil, což mohlo konečná čísla zkreslit. Metodologie například nezahrnuje příspěvky, které byly do systému odváděny v minulosti, a zároveň nepočítá ani s nově příchozími účastníky do systému. „Výpočet tak připomíná velmi statick,mikropohled‘ na celou problematiku a postrádá dynamiku, kterou je nutné alespoň částečně zohledňovat. Prezentovaná kalkulace zároveň zahrnuje pouze,malou‘ důchodovou reformu a nezohledňuje možné varianty zavedení druhého nebo úpravy třetího pilíře, o nichž se v současné době často diskutuje,“ domnívá se Jindřich Vašina, partner KPMG Česká republika. Schneider se námitkám nebrání, svou práci však hájí. „Naše ambice byla velmi omezená, nechceme spekulovat, jak se systém bude reformovat, ani nezkoumáme schodky v daných letech. Jen se díváme, jak,deal‘ systém nabízí mladým lidem dnes. Vychází to, že hodně špatný,“ tvrdí. O tom, že současný systém penzí v Česku není udržitelný a je třeba ho změnit, nepochybuje téměř nikdo. Hádky se vedou především o to, jak ho změnit a z čeho se to zaplatí. Zastánci nejrůznějších variant přitom často dodávají váhu své argumentaci citacemi z podobných studií. Jak by ale Česko dopadlo při zohlednění vyloučených parametrů, není jasné. Příznivci vyšších daní v každém případě dostali od Schneidera dárek, na němž mohou stavět argumentaci. Schneider totiž napsal: „Navrhujeme reformu financování českého penzijního systému pomocí financování dnešního základního výměru důchodů z vyššího zdanění spotřeby. Sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty na úrovni 21,3 procenta by umožnilo snížit odvody do důchodového systému o 5,5 procenta objemu mezd, a podpořit tak vyšší zaměstnanost.“ ? Foto autor| FOTO • archiv, ČTK / ILUSTRACE • Josef Blaho O autorovi| PETRA PELANTOVÁ • [email protected]

KRÁTCE 6.6.2011

Euro

str. 18

Monitor - Lidé a podniky



SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR Ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda Auto Radek Špicar byl zvolen viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Chce se zaměřit především na otázky konkurenceschopnosti. Špicar je absolventem Univerzity Karlovy a University of Cambridge. Kromě práce ve Škodě Auto přednáší v Institutu ekonomických studií FSV UK a na Diplomatické akademii MZV. HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČR Prezidentem Hospodářské komory České republiky byl znovu zvolen Petr Kužel (49), který v této pozici působil už v uplynulém volebním období od roku 2008. Funkci prezidenta nejsilnějšího zástupce podnikatelské sféry v Česku bude zastávat následující tři roky. CONSEQ INVESTMENT MANAGEMENT Novým výkonným ředitelem firmy Conseq Investment Management se stal Tomáš Vystrčil (41). Ve finančním sektoru působí více než šestnáct let, nyní přichází ze společnosti Aegon Pojišťovna & Aegon Penzijní fond. Vystrčil rád vaří, jeho další velkou zálibou jsou nejmodernější technologické hračičky. CEMEX Peter Dajko byl jmenován generálním ředitelem společnosti Cemex v České republice. Do firmy nastoupil na post ředitele strategického plánování a posléze pracoval ve funkci viceprezidenta pro materiály. Předtím působil v oblasti private equity jako projektový manažer a v consultingu. Získal titul MBA na francouzské univerzitě ESCEM a na Rochester Institute of Technology. O autorovi| PŘIPRAVILA • Naďa Kubalíková ([email protected])

Situace v armádě 16.6.2011

ČT 1

str. 01

21:45 Máte slovo

Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Máte slovo, hezký večer, milí diváci. Česká armáda stála nás daňové poplatníky jen za posledních 10 let půl bilionu korun. Položme si takovou prostou otázku. Co za těch několik stovek miliard máme? Je armáda za toho půl bilionu korun akceschopná? Ubrání něco a někoho? Je alespoň schopná logisticky zajistit a zabezpečit naše spojence, kdyby nám přijeli na pomoc? Anebo ty stovky miliard byly nesystémově a nekoncepčně vyhozeny oknem? Diskutovat budou ministr obrany, který má na svých bedrech zapeklitý problém naplánovat realisticky jak s armádou dál. Poslanec České strany sociálně demokratické a místopředseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost. Náčelník Generálního štábu Armády České republiky, bezpečnostní expert Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Miloš Balabán, a za vás veřejnost předseda Sdružení válečných veteránů, který několik let sloužil v zahraničních misích a za zásluhy byl několikrát vyznamenán. A kapitán Vojenské policie v záloze, který byl dvakrát v Iráku a též by vyznamenán. Máte slovo, ale nejdřív ti z vás, kteří už od rána telefonovali do Rádia Impuls. posluchač Rádia Impuls -------------------Já jsem přesvědčený, že naše armáda nás za prvé zachránit nemůže ani ubránit, protože dnešní technologie, které jsou po celém světě, jsou tak nadstandardní, že naše armáda na ně nikdy nedosáhne, natož s jejich slavnejma pandurama, který byly předražený a jsou naší armádě k ničemu. posluchač Rádia Impuls, posluchač Rádia Impuls -------------------Lidi, co to blábolíte za nesmysly, že nepotřebujeme armádu? Já nevím, co byste chtěli dělat při povodních a při takovýchhle věcech, vždyť armáda mockrát ukázala, že stojí zato ji mít, neřku-li, co budete dělat, až nás napadne Čína nebo muslim se samopalem? posluchač Rádia Impuls -------------------Plné znění zpráv


Vojsko jako takový nemůže naši republiku absolutně ubránit před ničím. To je úplná hloupost. Vojsko si akorát z našeho státu udělalo dojnou krávu. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pane ministře, vy jste před nedávnem řekl, že armáda nerezignuje na své hlavní poslání, tedy obranu České republiky. Mohl byste nám tady hezky na rovinu říci, co tedy je teď tak schopná česká armáda u nás ubránit za ty stovky miliard, co by tak ubránila? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já jsem samozřejmě závislý na tom, jaký druh nebezpečí nebo ohrožení by to byl, ale určitě naše armáda je dneska v jiné kondici, než byla řekněme před 20 lety. Musím říct, že jsem na ni hrdý. Já, když jsem si objel všechny posádky poté, co jsem nastoupil a mluvil jsem s vojáky, tak dneska ti vojáci, to jádro té armády a přes 20 tisíc lidí si vlastně prošlo nějakou zkušeností i bojovou v těch misích, tak to jsou úplně jiní vojáci, než si pamatujeme někdy před 15 lety. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pane ministře, je od vás hezké a správné, že jste hrdí na vojáky. I my občané jsme hrdí na vojáky, ale pojďme se vrátit k tomu, co ubrání. To jste řekl velmi inteligentně. To jsem ocenila, že záleží, jaký by to útok byl. Třeba kdyby sem přijel jeden tank, tak to bychom třeba zvládli. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Pokud by to bylo nějaká velká hrozba, velký konflikt, tak samozřejmě sami to asi nezvládneme,ale máme dneska spojenectví v rámci atlantické aliance a to nám dává, já bych řekl, nejlepší bezpečnostní záruky, co jsme kdy měli. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Jenomže my, prosím neplníme ani ten základní požadavek na to, a to je, abychom logisticky zabezpečili příjezd těch spojenců. My toho nejsme schopni. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Nemáte pravdu. V tomhle nemáte pravdu. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Jéžiš, to mi spadl kámen ze srdce. Opravdu? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Modernizovali jsme letiště, čili jsme schopni přijmout armády ostatních zemí. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------To se prosím psalo. Takže může sem přijet, je vše zabezpečeno? Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Máme dvě excelentní letiště v Čáslavi a v Náměšti plně zabezpečené podle stávajících standardů NATO. Je to pravda, že finanční prostředky na to dala Aliance, ale také Česká republika se podílela na placení a obnovu těchto letišť. Jinak se vrátím k té otázce, zbraní a zbraňových systémů, o kterých jste tady mluvila s těma ohromnýma astronomickými číslama. Já si myslím, že armáda si hodně za posledních 15 či 20 let pomohla a to nejen v letectvu, ale i pozemním vojsku. Podívejte se, jaké máme zbraně a zbraňové systémy a nemusíme se vůbec za nic stydět.



Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Výborně. Pane poslanče, tak jak tedy, v jakém stavu je ta výbava, řekněme třeba teď to mě velmi jako občana, já byla šťastná, ty předražené dopravní letouny Casa, že konečně převezly ty Převalského koně do Mongolska. Ony stály hodně milionů, tak to jsem měla radost. Pojďme k tomu vybavení. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Letadla Casa, konkrétně ty čtyři letadla stála téměř 4 miliardy korun, ne milionů. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------No ale ty koně jsou hezký, pane poslanče. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Samozřejmě, že pan generál tady by asi mohl potvrdit, že on sám byl proti těmto letadlům. Dokonce pani ministryni Parkanové psal dopis, že ty letadla nepřeletí hory Afghánistánu, že se tam nevejde kontejner, že to potřebují naši vojáci, měl k nim řadu výhrad. Dokonce uváděl, že některá letadla jsou i rychlejší než tyto letadla a přesto se koupily letadla Casa, která nelítají, který mají problémy, dneska skončil opět datum, kdy měly být v pořádku, zase nejsou. To znamená, že pan generál v rámci bezpečí vojáků dokonce zakázal i letos do Afghánistánu používat a jediný prostředek, který je možný použít, je pro ony koně do Mongolska anebo, a toho bych se nerad dočkal, skončily v muzeu ve Kbelích, protože to by byl velmi drahý exponát na peníze daňových poplatníků. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Tak já na to budu určitě reagovat. Ano, je pravda, že v určité fázi, když se dělaly různé studie, tak jsme doporučovali jiný typ letounů. Nebudu ho tady schválně uvádět, abych nedělal reklamu, ale voják pracuje do té doby, dokud rozhodne politik. Politik rozhodl, vláda rozhodla, že se nakoupí letouny Casa, asi k tomu měla vážný důvod včetně ekonomického. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Doufejme, že to není těch 900 milionů provize. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------To já nevím a do toho se nechci ani nějakým způsobem zapojovat. Letouny Casa v současné době má spousta armáda Aliance, tyto letouny se používají. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------S malým problémem, že je mají zhruba o polovinu levnější anebo řádově levnější. Ještě dva roky před nákupem byly za poloviční cenu. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Pane poslanče, cenové kalkulace, co se týká cenových kalkulací, o tom já nebudu diskutovat, protože to není v mojí kompetenci. Je to v kompetenci ministerstva a ministerstvo by na to mělo řádně odpovědět. Co se týká letounu Casa, tyto letouny ano, máte pravdu, že mají určité dílčí technické problémy, na kterých se v současné době intenzivně pracuje. Potom se můžeme vrátit k tomu termínu ještě 15. Červen, co se týká toho pasivního systému, ale tyto letouny nahrazují plnohodnotně. Staré letouny AN-26, které jsme úspěšně v dubnu zrušili, protože kdybychom je chtěli dále provozovat, tak musíme do nich dát poměrně velké finanční prostředky, abychom prodloužili jejich /nesrozumitelné/. Miloš BALABÁN, bezpečnostní analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy --------------------



Já samozřejmě, paní Jílková, vy jste tady říkala 500 milionů korun, půl bilionu, za deset let 500 miliard. Já si myslím, že když se podíváme od vzniku České republiky, to znamená, před těmi 18 lety, tak ono to je to víc. Ono je to skoro bilion korun. A samozřejmě já takový optimista nejsem, protože jestliže si vezmeme bílou knihu o obraně a tam se hovoří o třech scénářích rozvoje armády, tak tam třeba najdeme i scénář úpadkový. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ale pojďme se držet, víte, té situace současné, protože tady pan generál. Mně jde o to, abychom to probrali postupně. Aby diváci věděli, v jakém jsme stavu. Protože pan generál řekl. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Dneska největší bohatství které máme v armádě, jsou lidé. Jsou to lidé a jejich. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ano ale teď pojďme ty přístroje, ty zbraně, které stály ty stovky. Ano, pan generál řekl, že jsme dobře vyzbrojeni, že je na to hrdý, tak prosím vás, řekl jste to, nepřeslechla jsem se. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Samozřejmě a na tom trvám. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Pane generále, vy byste letěl Casou nebál byste se? Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já už jsem s ní letěl několikrát, takže je to úplně v pohodě. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Ještě se současným příslušníky, kteří slouží v Kbelích, tak mi říkali takovou vtipnou příhodu, že když letěly Casy na technickou prohlídku do Španělska, že technici odmítli nastoupit do Casa a že kvůli nim musel být vypraven Antonov. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------O tom já nevím o této záležitosti. To může být také určitá šuškanda ze strany některých našich příslušníků, ale já, to co mám ověřené i od svých lidí na generálním štábu, jsou tam opravdu dílčí problémy, které se v současné době řeší a měly by se dořešit. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------A ještě jestli se mohu zeptat pana ministra jak správného hospodáře, protože se objevují stále dílčí problémy, proč se u Casa stále prodlužuje Omnipolu termín, do kdy mají být odstraněny. Já být správný hospodář, objevit se jeden problém, druhý problém, nepřistoupil bych na prodloužení termínu odstranění chyb a smlouvu bych vypověděl. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------My žádný termín neprodloužíme. Ten dnešní termín, to si dal Omnipol sám, ze smlouvy je evidentní jedna věc, že do konce července musí být provedeny všechny pojistkové zkoušky. Pokud ty vojskové zkoušky nevyjdou nebo budou prostě negativní, pokud z toho vyplyne, že my nemůžeme Casa nasadit v zahraničí, což byl ten důvod, jeden ze dvou důvodů, pro který jsme je kupovali, tak samozřejmě z toho vyvodíme důsledky. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Plné znění zpráv


Kupovali jste je ze dvou důvodů, kupovala je paní ministryně Parkanová. Na druhou stranu už tehdy od pana generála věděla, že to není vhodný typ letadla. Že kontejnery pro přepravu se tam nevejdou, že nedoletí do Afghánistánu bez mezipřistání a při poruše motoru nepřeletí hory a že jsou nevhodný pro přepravu zraněných vojáků jak psal v dopise pan generál paní ministryni, protože jsou příliš pomalý. Tak nemůžeme tady obhajovat, já vím, že to je paní ministryně Parkanová byla vaše /nesrozumitelné/ partnerka. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------A způsob jeho provedení jsem nikdy neobhajoval. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Pane ministře, vy my občas připomínáte, já mám hrozně rád seriály anglický Jistě, pane ministře. A vy velmi často se tam dostanete do toho sira Humpryho, který v podstatě říká, že nejlépe je o věci hovořit, pokud možno dát si ji do názvu a až potom teprve se může zjistit, že nás to tak moc nezajímá. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------To není pravda. Vy jako poslanec dobře víte, že já mám postoj za prvé kritický k tomu, jakým způsobem se některé věci nakupovaly. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Kolik byla provize za letadla Casa, pane ministře, můžete to říct divákům? Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ale pane poslanče, ono jde o jednu věc. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------A za druhé vy dobře víte, že v parlamentu jsou teď v tuto chvíli dva návrhy zákonů, které ten systém nakupování pro armádu změní. Za prvé umožní, aby armáda a ministerstvo obrany mohlo nakupovat bez prostředníků. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Čtyři roky o tom hovoříme. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Čtyři roky se o tom hovoří, ale já jsem tyto zákony do parlamentu donesl a ty zákony letos budou, já pevně věřím, schváleny. Druhý, který umožní organizovat více těch soutěží a méně to kupovat napřímo. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pane poslanče, já bych ráda opravdu, teď se před vás postavím jako štít, abych mluvila ve vojenské terminologii, skutečně na té situaci v armádě se podepsalo, já nevím, 16 ministrů obrany bylo, porosím vás i vaši ministři. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------15. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------15, já už jsem vás odepsala, promiňte. To se omlouvám. Ti vaši ministři, ano, takže teď mluvíme. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Plné znění zpráv


Paní redaktorko, problém je posledních pět let. To je největší problém, který vůbec existuje v armádě. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pan předseda Budínský, prosím, chce reagovat. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Já myslím, paní Jílková, teď jste názorně viděla ukázku toho, co jste se zeptala na začátku, kam zmizel bilion korun. Tohle je standardní přestřelka, kterou já vnímám od té doby, co jsem odešel z armády, kdy jsme se nejdřív bavili o smyslnosti, nesmyslnosti zaměřovacích systémů Galileo do tankových systémů a podobně. Pak jsme se vrhl do nesmyslného množství bitevních letadel, které nakonec se ukázalo jako zbytečné. Teď někde stojí a zbytečně tam zase armáda utrácí peníze na jejich jakousi údržbu. Pak se vrhneme do toho jestli jsou dobré pandury, pak se vrhneme na to, jestli jsou dobré Casa a vždycky se to přehazuje, názorná ukázka, to vidíte jedna strana, druhá, nechte mě omluvit. A zásadní otázka je toho, a teď jsem poslechl pana generála, já vás budu takhle titulovat, že vlastně zase se vrháme do vylepšování letectva a vylepšování pozemního vojska. Já rozumím tomu, že armáda potřebuje nějakou strukturu, kterou pro tuhle republiku má jaksi přestavovat, dokonce souhlasím s panem ministrem, že má představovat jakýsi prvek v jednotě, jakési alianční, tomu také rozumím, ale já si myslím, že priorita téhle té armády, byla v lidech, co zase říkal tady pán místopředseda. To znamená, abych to dokončil tu myšlenku, proč neprodává tahle ta armáda chytré hlavy, byť byly obrovské a dobré zkušenosti s polními nemocnicemi, s chemickým vojskem. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------To se dostáváme k té budoucnosti. Vy my utíkáte, když nechcete, prosím vás, pane kapitáne, když jste v záloze, promiňte, já to mám ráda ty hodnosti. Pane magistře, podívejte, vy jste odešel z armády před rokem, řekněte, jak to tam teď chodí pro toho běžného vojáka pro ty cenné lidi, kterých si všichni vážíme. Jaké podmínky? Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Pan odešel z vojenské policie. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, z vojenské policie a to není armáda? Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------To je armáda, ale jinak. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------No, vidíte, ale má kamarády. Víte vojáci si také mezi sebou povídají. To třeba nevíte, tak prosím, co je trápí. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------V současné době, co já jsem v kontaktu, na základních funkcích trápí je ač je to snížení funkčních platů, co proběhlo po novém roce, ať bylo deklarovaných 10 %, když se bavíte s těmi lidmi na základní funkcích, tak vám řeknou, že v globále je to postihlo víc než 10 %. A druhá věc, která na to navazuje. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Třeba až o 3,5 tisíce korun. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Ano, to jsem hovořil s příslušníky nebudu jmenovat. Všichni se tak obecně bojí hovořit nahlas v armádě v současné době nebo to už je dlouhodobější. Nicméně druhá věc, která na to navazuje, která v současné době Plné znění zpráv


trápí vojáky, je náprava hodností, nebo uvedení hodnostních sborů do nějaké nápravy. To vnímají jako druhý políček, protože vlastně snížením hodnostního snížení hodnosti vlastně došlo ke snížení zase opět tarifní složky platu, oni to vnímají, že jednom roce je postihlo jak snížení základní složky platu, byli postiženi na hodnostním, což je postihlo a veřejně se hovoří o zdaňování příspěvku na bydlení, a to jsou věci, které samozřejmě nepůsobí dobře. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ještě můžete říct, jak je to s výstrojí. Že oni mají fasovat výstroj, to víte, pánové? Řekněte, jak vojáci fasují. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------S emisemi výstrojních bodů, které jsou samozřejmě časově omezeny, každý voják je zařazen na určité funkci a podle toho se odvíjí jeho zařazení do výstrojní normy dostává za každý rok služby poměrné množství výstrojních bodů. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A teď když přijde do toho skladu, co tam najde? Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Bohužel když přijde do výstrojního skladu, tak zjistí,že je nemá za co utratit, protože slady jsou prázdné. V době mého, když já jsem končil svou aktivní službu, největší problém byl vnímán u základních věcí jako byly klasické maskáče, stejnokroj za 95 a druhý problém tady je ze strany vojáků vnímán, je ten, že ty výstrojní body mají časově omezenou platnost. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Takže oni o ně přijdou. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Oni je nemají za co utratit a v případě, že je neutratí, tak propadnou. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Jedny ponožky na rok, vyfasují, jsem se dočetla. Jedny ponožky, jednu košili, pane generále. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já vám to úplně jednoduše vysvětlím, paní Jílková a vysvětlím to tady kolegům ve studiu, vysvětlím to i veřejnosti a velice rád. Víte, když dostanete na výstroj jako takovou celkově 70 milionů na rok, tak za to nic nekoupíte. Výstroj jako taková pro Armádu České republiky, pro Vojenskou policii a další složky, které jsou součástí ministerstva obrany, si zaslouží každý rok minimálně kolem 500 milionů korun. V letošním roce já musím konstatovat, že jsme dostali zhruba 470 milionů na nákup výstroje. V současné době se realizují zakázky. V závěru roku tyto výstrojní součástky budou, a dokonce i já jsem podepisoval ty regulační opatření. Já se k tomu klidně přiznám. Ty regulační opatření jsem podepisoval já. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ty jedny ponožky ročně? Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Musíte se podívat v celkovém kontextu, co všechno mají. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Já vedu syna k čistotě, tak rozumíte, mě to překvapilo jako matku. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Tomu já rozumím, že s tím vojáci jsou nespokojeni. I já jsem s tím byl nespokojen. Já jsem také přišel do výstrojního skladu a dostal jsem jedny ponožky. I jako generál, ale znovu říkám a tady to mohu říct na kameru, tato situace se v letošním roce zlepší a výstrojní součástky budou k dispozici. Mimochodem ještě jednu věc. My máme výstrojních součástek dost ale nemáme celý sortiment, bohužel. S tím jsou vždycky problémy. Já bych potom ještě rád mluvil o další věci, paní Jílková, kdybyste mi dala slovo. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Dialog, ano, nebojte se. Miloš BALABÁN, bezpečnostní analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Pan místopředseda i pan Budínský tady hovořili o tom lidském potenciálu. Já si myslím, že to není jen o železe ta armáda, tak říkajíc. Když si vezmu, že se tady ještě jaksi pro vojáky nabízí velice špatná perspektiva z hlediska jejich náležitostí kromě těch platů. Míním 15 % zdanění výsluh, příplatek na bydlení, který tady bude nějakým způsobem redukován. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, oni potom přijdou až o 3 tisíce korun. Miloš BALABÁN, bezpečnostní analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Zrušení v podstatě příplatku na stěhování, protože vojáci samozřejmě musí být mobilní a musí se stěhovat, tak výsledkem je armáda, která nám samozřejmě stárne, průměrný věk je 38 let. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Na jednoho podplukovníka 29 vojáků, což v bílé knize neřešíme. Miloš BALABÁN, bezpečnostní analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------A potom, když mluvíme o tom lidském potenciálu, tak samozřejmě chronická nedoplněnost té armády, vždyť tam chybí ne stovky, ale tisíce lidí. To znamená, že já bych to označil za určitou třaskavou směs, kterou nám nezachrání ani nejmodernější technika, protože by se mohlo stát, že tu nejmodernější techniku nebude mít kdo obsluhovat. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------To je pravda, pane ministře, 4 tisíce vojáků vám chybí a teď se očekává odchod minimálně dvou tisíc vojáků. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Kde jste sebrala to číslo? Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------To jsem sebrala v tisku. Ano. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Tisk nemluví pravdu. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Takže vy nečekáte masový odchod vojáků ani poté, co jste tady slyšel o co všechno přijdou? Ne, ale také tady máte pana ministra. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Určitě neočekáváme masivní odchod vojáků. Jsou dvě věci, že ta armáda, že je na jedné straně v naději a na jedné straně v určité nervozitě, protože se chystají jisté změny, a ty změny jsou prostě nutné. My jsme je teď prezentovali v bílé knize a já souhlasím s pány v jedné věci, že důležité je teď dát do centra pozornosti toho vojáka. Protože tu jsou znepokojující faktory, armáda stárne, ten demografický vývoj, který nás očekává, je vlastně nepříznivý, protože my za pět deset let budeme vybírat do té armády ne z milionu tak jako třeba před pěti lety, ale z necelého půlmilionu, protože už ty Husákovy děti v té kategorii vlastně končí abonentů pro službu v armádě. Je evidentní, ano, klesly platy tak jako každému ve státní správě o těch 10 %. To prostě bylo nevyhnutelné, klesl nám rozpočet za dva roky o 20 %. Čili skutečně to se muselo nějakým způsobem projevit. To byl jakýsi přínos armády a ministerstva obrany stabilitě veřejných financí v této zemi, abychom se vyhnuli Řecku. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, ale nezlobte se, jste si jist, že ti vojáci chápou všechna ta opatření, že dál budou nasazovat svoje životy či budou v té armádě, kdy že opakuji, vy jim zdaníte výsluhy, vezmete přídavek na bydlení, na stěhování, vždyť jim se o několik tisíc sníží příjem. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Jsem si jist jednou věcí, že připravíme taková opatření, že od toho 1. ledna 2012 se jich to prostě nedotkne drakonickým způsobem jak někteří předvídají, je samozřejmě nemožné, aby oni na platech přišli o dva nebo tři tisíce korun. To určitě my nedopustíme. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Pan ministr hovoří o bílé knize. Každá kniha je tak dobrá, jako je autor. Od podprůměrného autora nemůžete chtít dobrý román, tak vypadá i bíl kniha. Já bych panu ministrovi poradil, kde například vezme oněch 12,5 milionu, které chce strhnout nastěhováním vojáků. Je to úplně jednoduchý, pane ministře, stačí, když si přečtete bílou knihu, vaši bílou knihu, zjistíte, že zrušíte protiraketovou obranu Kuba, do které mimochodem údajně v roce 2008 se dalo 770 milionů do modernizace, 770 milionů do modernizace před třemi lety. Teď ji rušíte. Tak zjistíte že v květnu ředitel sekce rozvoje sil podepsal výzkumný projekt za 12.3 milionu právě na protiraketovou obranu, kterou rušíte v bílé knize. To znamená, když ten výzkumný projekt zrušíte, máte celý rok na stěhování vojáků. Je to o tom být dobrým hospodářem. A zároveň jenom bych dokončil, pane ministře, by mě opravdu zajímalo a vás by to jako ministra určitě zajímat mělo také, když jsme tady hovořili o letadlech Casa, jaká byla provize, když média spekulují o 900 milionech. Jestli to je pravda nebo ne. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já se musím ohradit, za prvé. Tak jaká byla provize, to se musíte zeptat firmy Omnipol. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------To máte určitě ve smlouvách za zprostředkování. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Nemáme, tam já jsem se to snažil dohledat, je to tam začerněné. Mě samotného by to zajímalo stejně jako vás, ale není možné to dohledat, protože je to tam začerněné jak obchodní tajemství. Ale zpátky k tomu. Bílou knihu jsem nepsal já, bílou knihu psaly stovky odborníků, kteří byli přizváni tím panelem, kde bylo asi 15 velmi respektovaných lidí, koneckonců předseda o tom, Jiří Šedivý, který 3 roky se podílel jako asistent generálního tajemníka. Vzdal to na těch reformách. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Pane ministře, tady jsme slyšeli to nesystémové, výzkum, na věci, které se budou rušit. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------12,3 milionu, finanční prostředky 12,5 milionu. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Vy jste, pane poslanče, řekl, a já s vámi souhlasím, že je třeba dát do centra pozornosti toho vojáka a že už to nemůže být o tom železe primárně. Ale prosím, my tady budeme následující 3 či 4, 5 let mít k dispozici určité limitované prostředky. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Proč to, pane ministře, neděláte, že centrem pozornosti je voják, když souhlasíte s tím, že to je naše největší bohatství? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Čili si musíme vybrat a o tom je ta bílá kniha. Musíme si vybrat to, co je pro tu armádu a obranyschopnost naší země nezbytné a do toho pak investovat ty prostředky a pak jsou prostě schopnosti, které my na to nemáme. To si je dočasně nějakým způsobem musíme /nesrozumitelné/ Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Já jsem se vás chtěl zeptat, pane ministře, že nedopustíte, aby došlo ke snižování platů a odchodu vojáků z povolání. Chci se vás zeptat, myslíte si, že vám vojáci z povolání věří poté, když ministerstvo obrany vzneslo zásadní připomínky proti zdanění výsluh. Vy jako ministr obrany jste jako člen vlády a poté jako senátor hlasoval pro. Já vám to přenáším, co mi říkají lidi ze základních útvarů, protože jak může náš ministr na odborný zaměstnanec ministerstva obrany hovořit: Nedopustíme, a potom hlasovat pro? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Zdanění výsluh je jako všech dalších výjimek bylo součástí koaliční smlouvy a vládního programu a prosadily to zejména Věci veřejné a TOP 09. Čili já jsem toto opatření respektoval a vy víte, že jsou prostě země, kde výsluhy jsou zdaněné. A že jsou zároveň země, kde výsluhy jsou nezdaněné. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Jak můžete hlasovat anebo hlasovat proti. Můžete říci divákům, jestli jste hlasoval pro, když jste s tím tak úplně nesouhlasil na vládě? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já znovu říkám, že prostě je to součástí vládního programu. Miloš BALABÁN, bezpečnostní analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tady se mluvilo o bílé knize. Tam ta kapitola o tom lidském potenciálu se má o kompetentních lidech. Ale já si myslím, že tam by možná mohl být otazník, když tady máme tu nenaplněnost armády. Pane ministře, vy víte dobře, že nemáte žádné záruky, že vláda v tom současném stavu, v jakém je, zaručí, že armáda bude mít ten, řekněme, růstový scénář. Já si spíš myslím osobně, že to bude ten scénář úpadkový a jestliže se tedy v diskusi okolo bílé knihy hovořilo o roku 2020, že pokud to takto půjde dál, tak armáda v podstatě zkolabuje, tak si myslím, že to může být reálný scénář a já vám ještě řeknu. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Abychom uzavřeli tu kapitolu, protože já tedy nevím, tady pane generál mi řekl, že to tak není, že se neočekává masový odchod vojáků, očekává se, vy pak můžete jen kývnout, vy pak dlouho mluvíte, očekává nebo ne? Plné znění zpráv


Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Já mohu říct, co nám přinesli lidi ze základních útvarů. Určitě byla přeposlána otázka, abych se zeptal, jak to vypadá s novelizací zákona 221 o vojácích z povolání a s jejich platností nebo respektive účinností od 1. 1. 2012, kdy má dojít k úpravě respektive má být zrušena možnost požádat o zkrácení závazku, na což zase navazuje, že lidi, kteří v současné době mají prodlužovat závazek, mají strach prodlužovat, jestliže toto vyjde v platnost a není nikdo, kdo by jim dokázal, jestli to tak bude nebo nebude? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Tak je to součástí té malé novely zákona 221, která ještě nebyla ani projednána vládou a ještě není v parlamentu. Jsou tam některé drobné úpravy a my pak zároveň budeme připravovat velkou novelu, kde počítáme, že ten systém toho odměňování v ozbrojených silách nastavíme trochu nově, spravedlivěji a já pevně věřím, že jeho výsledkem bude stabilita a rozhodně ne žádný propad. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Prosím vás, mě ale zajímá to řešení. Vás nezajímá to, jak tedy hodlají zabránit tomu, aby ti vojáci neodešli, když jim o tolik peněz klesnou různé přídavky, výsluhy? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Neklesnou. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Ale to přece není možné, pane ministře. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Počkejte, věříte tomu, že neklesnou? Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------nevěřím. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Tak přesvědčte tady. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já jsem říkal, někde je naděje, někde je nervozita. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Tak, prosím vás, dejte argumenty, abyste, vždyť já to myslím v dobrém, aby vám neodcházeli, já vám chci pomoci. Teď řekněte tady vojákům u televizní obrazovky. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Proč nemají odcházet, rozumíte, že nepřijdou o tolik peněz? On čas běží, víte. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Vydržte, paní Jílková, vydržte chviličku, chvíli vydržte. Já bych chtěl se vrátit k hodnostem. Co se týká snížení hodností a hodnostního příplatku, hodností jsme se museli narovnat, protože jsme svým způsobem byli taková trochu nenormální armáda ve světě, ve vztahu k naším aliančním partnerům. Protože jsme neměli Plné znění zpráv


poddůstojnický sbor. Já bych se také mohl zeptat jako voják, co dělali zákonodárci v 90-tých letech, proč to takhle udělali, ale nebudeme tohle to řešit. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Neměli mužstvo fakticky. A nikdo neměl odvahu to udělat až my. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Ale potom já se vás musím jako politika zeptat, proč se to řeší až 6 let po skončení prezenční služby vojáků základní služby. Proč se to neřešilo v době jejich odchodu, aby ten přechod byl plynulý? Vy jste politik. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já vám neumím odpovědět, proč mí předchůdci toto neřešili? To se mělo samozřejmě řešit s přechodem na profesionalizaci armády, že je k tomu neměl nikdo z těch předchůdců odvahu, to do toho parlamentu poslat a nechat schválit, to není otázka ke mně. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Já to chci uzavřít tu personální otázku, prosím vás. Abychom mohli jít dál. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Pan ministr od roku 2012 připravuje pokles přídavků na bydlení ke zdanění, voják si platově pohorší kvůli převelení, nebude vyplácen příspěvek na přestěhování. V roce 2013 zdanění odchodného 19 %. Zdanění kázeňských odměn. Zdanění peněžních náhrad na výstroj. To si myslíte, že to jsou ty faktory, které udrží akceschopnost našich vojáků: kvůli tomu naši vojáci zůstanou v armádě? Vždyť to je přece nesmysl? Jak budete konkurenční na trhu práce? Vždyť to nejlepší, co máme a shodli jsme se a já jsem za to rád, že s tím souhlasíte i vy, pane ministře, jsou ti lidé. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pane ministře, argumenty, co máte nachystáno? Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Jiného než jim sebrat peníze. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Připravujeme opatření tak, aby vojáků od 1. ledna 2012. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A jaké? Já nevím, třeba hypnózu jako neodcházejte, protože pan ministr Kalousek, on vám prý tu miliardu nedá, co byste potřeboval na tu kompenzaci. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Jsou dvě možnosti, jak to řešit, tam kde je to skutečně bolavá věc, a to je otázka toho přídavku na bydlení. Jsou dvě cesty, já vám je tady teď ještě prozrazovat nebudu. Ale každopádně garantuji, jednáme o tom, jednáme o tom a každopádně garantuji, že nenastane situace, aby vojáci od příštího roku přišli na platech o nějaké dva či tři tisíce. To není možné. A už vůbec to není možné v těch nižších hodnostech. Miloš BALABÁN, bezpečnostní analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Pane ministře, možná že by nejlepší bylo obnovit vojenskou základní službu a bylo by po problémech, pokud se vláda dostane do velkých problémů. Plné znění zpráv


Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já bych nesouhlasil jako náčelník generálního štábu. Miloš BALABÁN, bezpečnostní analytik, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já tedy také ne. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Tyhle diskuse jsou tam, kde mají problémy s rekrutacemi. My jsme koneckonců dva roky byly rekrutace v zásadě pozastaveny, my s nimi letos začínáme a předpokládáme, že od příštího roku pojedou zase normálně tak, aby obnova byla inovována. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Co těm rekrutům nabídnout, čím je chcete do armády přilákat, jestliže reálný příjem v armádě v roce 2010 klesl pod reálný příjem v soukromém sektoru. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já bych chtěl říct, co se týká toho masového odchodu. Masový odchod žádný nebyl. V průměru v tom roce odchází. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Že bude se píše. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Víte co, já si myslím, že nebude. V průměru odchází zhruba 600 vojáků v průběhu roku, tak to je. Je pravda, že jsme museli zastavit před rokem a půl rekrutaci. Chceme to v maximální míře natáhnout. První vojáci přijdou 1. 10. tohoto roku. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A co jim nabídnete, zněla ta otázka? Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Mám odpověď. Ať armáda zkusí nabídnou, že aspoň tu pracovní smlouvu, kterou s nimi podepíše, že ji dodrží. To je první úspěšný první krok. To znamená, já podepíšu nějakou pracovní smlouvu, ve které zvolením toho, že nedodržuju jakýsi zákoník práce, ve kterém je bezpečnost práce na první místě. Dám k tomu nějaké plusy, jestli je to výsluhový příspěvek jestli je to příspěvek na bydlení nebo zvláštní příspěvky, a když podepíšu takovouhle smlouvu, tak ať ji garantuji. Je strašně nedobré, když začneme hrát mariáš a uprostřed hry si řekneme, že budeme hrát taroki. Takže ti vojáci. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A teď to říkáte panu generálovi nebo panu ministrovi? Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Panu ministrovi jako vládě, protože pan ministr to může prosadit, takže já osobně si myslím, když zaručíme těm lidem aspoň to, na čem se domluvíme, ten stát jako hlavní zaměstnavatel v téhle republice dodrží a tím dál i jakousi odpověď firmám, ať dodržují pracovní smlouvy, protože on sám to bude dodržovat, tak si myslím, že je to dobrý krok.



Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já si nemyslím, že bychom porušovali nějaké smlouvy. Samozřejmě občas nastane. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pane ministře, promiňte, když jim teď chcete zdanit výsluhy a změníte jim ty příspěvky na bydlení. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Změní se podmínky, protože ten stát se ukázalo, že na některé věci v současnosti prostě nemá prostředky. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Takže rušíte výzkum, který nechcete, protože ho k ničemu nepotřebujete ohledně protiraketové obrany. V bílé knize jí nechcete a máte ty peníze? To je položka za položkou. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Já se vracím k tomu zásadnímu meritu, tak udělejte nové smlouvy, ve kterých zohledníte, že nato nemáte, přesvědčte lidi, že za těchhle podmínek do té armády půjdou, ale pak je zase dodržte. Já neříkám, že je nemůžete zase měnit, ale změňte to u těch nových smluv. Já dokonce ani neříkám, že by všichni vojáci měli mít stejné podmínky. Já celkem rozumím tomu, že když armáda potřebuje jaderného fyzika, tak ten má jiné pracovní podmínky a jinou smlouvu, než řidič tanku, tomu všemu rozumím. Ale pak ty smlouvy, které podepíšete, tak s těmi lidmi dodržte. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Máte v podstatě pravdu, do dneška není v armádě kariérní řád. Připravujeme kariérní řád, aby každý voják věděl, co ho čeká, jaká je prostě ta linka toho vzestupu. Připravujeme ten nový platový řád, který vzejde z té velké novely zákona 221. A chci ještě zdůraznit jednu věc, podařilo se nám zabránit tomu, aby byl zdaněn ten příplatek za službu v zahraničí, protože koneckonců ta realita dneska, a vy to dobře víte, že ten zájem o službu v armádě je samozřejmě generováním tím zájmem účastnit se těch misí a tam to poznamenáno nebylo. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pojďme si, právě zahraniční mise, pojďme si poslechnout posluchače Rádia Impuls. posluchač Rádia Impuls -------------------Armádu ano, ale jen pořádkové složky pro tuto republiku. Nevím co my vlastně děláme v Afghánistánu? Vždyť nás tam nikdo nemá rád a já nelituju ani jednoho žoldáka, vždyť my jsme vlastně žoldácká armáda. posluchač Rádia Impuls -------------------Já si myslím, že armádu potřebujeme. Hlavně je dobré, že tady je. A zahraniční mise, proč ne? A tam si ti kluci aspoň zacvičí, pomůžou někde, co tady doma. Živelné pohromy, tak se to vrátí zpátky, tady je také dosti kluků. Já myslím, že tu armádu ne, nerušit, nechat jí tak, protože nikdy nevíme, co může přijít. posluchač Rádia Impuls -------------------Zahraniční mise mají určitě svůj význam, daleko zbytečnější věci, věci jsou generální štáby dva v takovýhle malý armádě. Neskutečný počet plukovníků, generálů. Umělecký armádní soubor a jiný nákupy pandurů a takovýhle. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pane předsedo, vás bych poprosila, vy jste tady panu ministrovi řekl, co vlastně vojáky, kteří jdou do těch zahraničních misí nejvíc trápí? Plné znění zpráv


Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Já musím říct, že je to takové v poslední době, co pozoruji, je to takové rozčarování a otázky, proč tam vlastně jsme. Zdůvodněte nám nebo řekněte nám. Když opomenu ten úvodní enthusiasmus, že tedy jdeme do zahraničí, setkáme se tam s jakousi akcí, tak ono zpětně těm vojákům dochází ta otázka, proč jsme tady. Protože já vám to řeknu, ta realita tady z České republiky a tam kde stojíte na tom CzechPointu, kde jsem tedy s některými vojáky strávil x-let, řekněme skoro 4 či 5 let, kdy tam sedíte s nima, kdy oni stojí na těch pointech a najednou vidí, že tady v republice říkají, jak je to dobrá mise a tam ti lidé je nenávidí, tak ta otázka Proč jsme tady, jaký je ten důvod, pak zase se vrací domů, kde čekají, že je tu někdo pochválí zato, že někde v Afghánistánu nějaký úkol plnili a tady vlastně jste to slyšela, se ptají lidi? Proč jsou v Afghánistánu, takže jim to ani nikdo nezdůvodní, tak pro mě jako pro bývalého příslušníka musím říct, že zažíval jsem mise OSN, kde tedy pro mě byly všechny tyhle ty otázky zodpovězeny. To znamená, jakási Bezpečnostní rada OSN řekla: Ano, potřebujeme misi. Specifikovala jakési právní normy, podle kterých ta mise tam fungovala a ekonomicky tu misi zabezpečila. Já, když v současné době se koukám na ty mise, do kterých jdeme, tak tyhle všechny aspekty tam chybí. V podstatě nemáme ani zásadní informace, jestli Rada bezpečnosti říká ano nebo je to přes rozhodnutí NATO. Nevíma ani jaké rozsahy pravomocí tam ti naši vojáci mají a za třetí ekonomika , to lepí republika, OSN říkám refundovalo kdysi veškeré náklady, které republika na své mise do těchto misí musela investovat. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Operace v Afghánistánu ISAF, která má mandát rady bezpečnosti, ale zároveň je to operace NATO. Já s vámi souhlasím v jedné věci, že samozřejmě je to operace daleko složitější. Ta situace tam není jednoduchá. Je to těžší třeba než na Balkáně. Ale chci říci dvě věci. Spojenci v rámci NATO se na tom dohodli, prostě my něco dostáváme, dostáváme k těm bezpečnostní garance a ochranu, a není možné se tvářit, že my se toho účastnit prostě nebudeme, když se na tom všichni dohodnou. To pak bychom byli v situaci, prostě nemůžeme očekávat, že budeme někde bydlet a nebudeme platit činži a že pak jako nedopadneme špatně. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pane předsedo, vy řekněte, vám jde o to, jestli jaksi víte slepě jen neposloucháme, jestli. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já myslím, že ne, já jsem v Afghánistánu za našimi vojáky byl, odvádějí tam mimochodem vynikající práci. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------To já nezpochybňuji. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------A kdo si touhle tou zkušeností projde, která je skutečně bojová, tak ti kluci prostě jsou úplně jiní kluci, když se vrátí. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------No, to máte pravdu. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------A myslím si, že je pro kvalitu našeho vojska skutečně lepší, aby si prošla touto zkušeností než aby se váleli někde u Kolína na Labi. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------To já bych nespecifikoval doopravdy, pane ministře. Já ještě jednou se vrátím k tomu vojákovi, který je tam vyslán tímhle tím státem, já myslím, že tahle republika dluží aspoň jedno. Že jakýsi právním systémem tahle republika mu zdůvodní, proč má uchopit zbraň a jít někde střílet a zabíjet do nějakého státu. Je celkem jakoby Plné znění zpráv


slabá argumentace, že to chce nějaké NATO. Já stále si myslím, že tady rozhodující prvek a právní prvek je tato republika. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já jsem se tam byl za nimi podívat na všech těch místech, kde jsou a oni tam naši vojáci tam nestřílí do lidí. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Takže ty informace z toho, že tam jsou v bojových akcích a střílejí. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Jsou v Logaru, kde mají ochranu českému civilnímu týmu, tomu rekonstrukčnímu, který tam staví nemocnice, školy, vodárny. To je jedna náplŇ, druhá ve Vardaku cvičí Afghánskou národní armádu tak, aby ta u země byla co nejdřív schopná se postarat sama o sobě. A na základně v Šaraně je ta vrtulníková jednotka, která poskytuje dopravu, čili jen chci toto uvést na pravou míru. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Já se stále vracím k tomu, že jsme se tady bavili kvalitě lidí, kvalitě zkušeností. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A vy máte jiné informace? Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Samozřejmě, protože když jsem byl při návratu speciálních jednotek v Prostějově, tak tam ti kluci povídali, že ne zabezpečovali nějaké mise, ale samozřejmě byli v boji,také dostali za to vyznamenání, někteří z nich byli ranění a podobně. Takže není to o tom, že zabezpečují nějaké mise. Oni tam doopravdy válčí. Na druhé straně, já se chci vrátit ještě k jedné myšlence, která mě celkem mrzí v poslední době. To znamená naše armáda, kdysi vysoce aktivně a vysoce perfektně vystupovala v podobě chemiků. V podobě nemocnic a já stále říkám, proč tyhle ty aktivity neprodáváme, proč tyhle nemocnice. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Necháme pana generála odpovědět. Já se omluvám, ale musíme končit, já bych chtěla jedno téma. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------A já bych rád na to také reagoval. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já, co se týká chemiků a polní nemocnice. Tak polní nemocnici víte, že jsme měli v Afghánistánu, byla velmi úspěšná, splnili jsme tam veškeré úkoly. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ale jak se to bude dál rozvíjet, o to jde. Pavel BUDINSKÝ, předseda Sdružení válečných veteránů -------------------Proč to tak stálo, proč se to nahradilo bojovými jednotkami. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR --------------------



Řeknu vám, protože se tam změnila taktika, postavila se tam kamenná nemocnice, ve které v současné době v Kábulu pracujeme. Máme tam svůj chirurgický tým. Co se týká chemiků, jsme jedna jediná jednotka pro celý Afghánistán, která je pod přímým velením ISAF. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------Armáda není jen o expediční armádě. Ale je to i o pomoci našemu civilnímu obyvatelstvu. Paní Parkanová zrušila záchranné prapory, pan ministr v tom pokračuje. To je to, co také potřebuje naše republika, když jsou povodně, živelné pohromy a já vás, pane ministře, prosím naše vojáky. Je potřeba. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já musím reagovat na to, paní Jílková. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Já jsem žádný záchranný prapor nezrušil a vojáci v létě hned po mém nástupu okamžitě v masivním počtu byli nasazeni na severu Čech. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já si myslím, že to není správná interpretace, pane poslanče, to co jste řekl. Petr HULINSKÝ, poslanec /ČSSD/ -------------------A je potřeba, abyste našich vojáků zastal. To je správná interpretace, chcete jen expediční armádu. Já ne, já chci armádu pro český lidi. Vlastimil PICEK, náčelník Generálního štábu Armády ČR -------------------Já si myslím, že to není správná interpretace, pane poslanče, to co jste řekl, my jsme ty prapory reorganizovali jen proto, aby mohly být tyto prapory samozřejmě nasaditelný, to za prvé a za druhý tyto prapory pomáhají v České republice. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, je mi líto, my už v tuto chvíli máme pomalu končit. Ještě mi jde o jednu věc, o tu korupci, to už je. Pane magistře, vy jste tedy byl kapitán vojenské policie. Můžete nám říct z té praxe obecně, jak to v té armádě chodí? Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Za doby mého trvání nebyla politická vůle k tomu, aby Vojenská policie dotáhla velké korupční kauzy do konce. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A jak se to projevovalo ta politická vůle? Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Projevilo se to třeba zrušením zvláštního odboru vyšetřování vojenské policie, které vedl plukovník Rada, který byli rozpuštěni. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------To bylo ze dne na den rozpuštěno. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze --------------------



Ze dne na den a na odborném shromáždění nám bylo sděleno, že nedošlo k jejich rozpuštění, ale že všichni si uvědomili, že v armádě nechtějí být a přes noc podali žádost o uvolnění. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Náhodou. A potom ještě jako ví se ty vyběrová řízení, že jsou předražovaná? Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Tak stačí se podívat na korupční kauzy, které provázejí. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Jestli to vědí ti, co to vypisují, víte ti v armádě jako. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Měli by to minimálně vědět a pan ministr má určitě kontrolní mechanismy. Je zvláštní, že to ví novináři, že to ví odborná veřejnost a že to neví vojenské zpravodajství. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, ale oni v tý armádě vlastně, tam se to tak jako na bratrance, na kamaráda. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Obecně, to jsou praktiky, to co teď vyplouvá na povrch, ano, taková byla a myslím si že i je. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A ještě mi řekněte, proč na to nikdo neupozorní v té armádě. Michal ŠVARC, kapitán Vojenské policie v záloze -------------------Protože v současné době je třeba, já jsem toho krásným příkladem, já jsem byl ukončen po 19 letech aktivní služby a do dnešního dne nesmím vědět důvod, proč jsem skončil. Byla mi odebrána, stal jsem se potencionálním možným bezpečnostním rizikem z důvodu možné bezpečnostní nedůvěryhodnosti. Toto konstatovalo Vojenské zpravodajství a na základě toho mi Národní bezpečnostní úřad odebral prověrky. Nesmím vědět, co je předmětem té tajné zprávy. Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Pane ministře, prosím vás, opravdu stručně s tou korupcí, protože ta situace opravdu je, že i v té armádě o tom ti lidé se bojí mluvit, že potom ponesou nějaké důsledky, budou vyhození. Tady vidíte případ. Ani nemusíte tem důvod znát. Takže velice stručně opatření a končíme. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Já si netroufám hodnotit ten konkrétní případ, kdy pan Švarc prošel prověrkou, ale každopádně ano, prostě ty problémy tam byly. Já jsem do toho šlápnul, samozřejmě jsem šlápnul asi řadě lidí na kuří oko. To se obecně myslím ví. A my skutečně chceme celý ten systém nákupů změnit, centralizovat tak, aby, protože v té vojenské policii, to bylo samozřejmě špatně, že se zrušil ten vyšetřovací útvar. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------A obnovíte to třeba? Alexandr VONDRA, ministr obrany /ODS/ -------------------Plné znění zpráv


Budeme teď reorganizovat Vojenskou policii a očekávám, že stejně tak jako jsem posílil inspekci a ta už má výsledky, viz lékárničky a podobně, takže ve stejném duchu bude pracovat i ta část Vojenské policie, která zůstane pod ministerstvem. Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka -------------------Milí diváci, já už jsem přetáhla, už je zle se mnou, tak milí diváci, příští týden budeme probírat plomby. Víte, že amalgámové plomb se mají platit? Přihlašte se, telefon vidíte, e-mail máte, slovo@ceskatelevize já vám děkuji, těším se na vás a vy víte, že ve čtvrtek máte slovo, na shledanou.

Nový kapitalistický manifest 19.6.2011

blog.ihned.cz str. 00 jansky.blog.ihned.cz Petr Janský

Co je méně zralé – kapitalismus, nebo jeho nový manifest? Kniha mladého ekonoma Umaira Haqueho si klade vysoké ambice, náročnějšího čtenáře ale zklame. ZA LEPŠÍ ZÍTŘKY Potřebujeme novou generaci odvážlivců, kteří položí hlubší a pevnější institucionální základy kapitalismu. Pokud této větě přikyvujete, mohla by vás zajímat kniha The New Capitalist Manifesto: Building a Disruptively Better Business (Nový kapitalistický manifest: budování výrazně lepšího byznysu), která nabízí vysvětlení, proč je potřeba kapitalismus zachovat, ale ve změněné podobě. REVOLUCIONÁŘ BEZ PRAXE Ekonomický stratég Umair Haque si ve své prvotině nedává malé cíle, jak už ostatně samotný název knihy napovídá. Na dvou stovkách stran se snaží představit základní kameny prosperity a nové podnikatelské trendy v dvacátém prvním století. Splnit obrovská očekávání se však autorovi v knize mířené především na samotné podnikatele příliš nepodařilo. Kdyby ano, nejspíše by většina čtenářů o tomto mladíkovi slyšela už dříve než nyní při čtení tohoto článku - protože by zodpověděl jednu z nejčastěji teoreticky i prakticky pokládaných otázek: Co je příčinou úspěšného podnikání? Ačkoli si kniha získala určitý světový ohlas, není jisté, nakolik je to dobře zvoleným názvem a nakolik vlastním, originálním obsahem. Londýnský konzultant Haque se zatím nemůže považovat za nástupce podnikatelských guru. Spíše dále úspěšně přednáší a bloguje na stránkách Harvard Business Review, jehož vydavatelství také knihu vydalo. Pokud nebudeme hodnotit jeho dílo jako manifest, ale spíše jako zamyšlení nad současnými proměnami kapitalismu, vyjde z toho autor lépe. I když i tak kniha často zní jako rady pro podnikatele od člověka, který nikdy sám příliš nepodnikal, ale revoluci by vést chtěl. KLOUZÁNÍ PO POVRCHU Na pozadí nedávné hospodářské krize Haque argumentuje, že obvyklé způsoby podnikání a byznysu obecně musejí projít změnou. Lepších výsledků pro byznys i společnost navrhuje dosáhnout v šesti krocích. Od hodnotového řetězce k hodnotovému cyklu, od monologu k diskusi se spotřebiteli, od strategie k filozofi i, od ochrany pozice na trhu k jejímu rozvoji, od dobrého k lepšímu a od hloupého k chytrému růstu. Svoje názory autor v každém kroku prokládá příklady úspěšných firem, které představují nejzajímavější část knihy - od každotýdenního hlasování zákazníků o potisku triček až třeba po klíč k trvajícímu úspěchu maloobchodního řetězce Walmart. Jestli budete někdy knihu držet v ruce, pročtení si těchto příkladů zajímavých firem stojí za to. Přesto by i těmto vinětám slušel detailnější popis a někdy, jako v případě levného automobilu Tata Nano, nejsou tyto příklady úplně konzistentní s posláním knihy. Jakkoli zajímavé případové studie ale nemohou zastoupit do hloubky propracovaný a ucelený výklad. O ten se autor sice snaží, většinou ale zůstává jen na povrchu. Vyhlášení jedné zajímavé myšlenky ilustrované příkladem v několika kapitolách po sobě nepůsobí jako pokus představit komplexní základy kapitalismu, ale spíše jako čtivý, ale zároveň utopistický slepenec. Tento pokus Umaira Haqueho tak zřejmě více ocení čtenář, který ekonomii ani ekonomice vůbec nerozumí. Možná ho potom více ohromí autorův výklad důležitosti institucí nebo negativních externalit. Autor někdy zaměňuje pojmy ekonomie, tedy sociální věda, a ekonomika, tedy hospodářství. Bohužel to není jediný nedostatek. Plné znění zpráv


LEHKÉ ČTIVO Pokud si čtenář chce přečíst o tom, jak je dnešní korporátní systém nedokonalý, jak systém zpětné vazby od zákazníků může výrazně zlepšit způsob podnikání nebo že převratné inovace mohou způsobit revoluci v jednotlivých průmyslových odvětvích, pak tato kniha může být zajímavou volbou. Pokud ale o těchto základních tezích příliš nepochybuje a spíše by chtěl v těchto oblastech proniknout více do hloubky, s dílem Umaira Haqueho se mu to bohužel příliš nepovede. Stejně jako kapitalismus i tato kniha má velké slabiny. Ke kapitalismu příliš dobrých alternativ neexistuje, k novému manifestu ale naštěstí ano. *** THE NEW CAPITALIST MANIFESTO: BUILDING A DISRUPTIVELY BETTER BUSINESS Nový kapitalistický manifest: budování výrazně lepšího byznysu autor: Umair Haque vydal Harvard Business Press, 2011 rozsah 256 stran PETR JANSKÝ, doktorand Institutu ekonomických studií FSV UK, asistent NERV Pokud jste si 13.6.2011 koupili nebo přečetli týdeník Euro, pak jste na straně 52 mohli najít tuto moji recenzi výše.

URL| http://jansky.blog.ihned.cz/c1-52121770-novy-kapitalisticky-manifest

AUDIO: Funkce generálního ředitele ČT je pro mě profesní výzvou, řekl Radiožurnálu Petr Dvořák 18.6.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se Jan Bohdal + ČRo1-Radiožurnál

Bývalý generální ředitel TV Nova Petr Dvořák v uplynulém týdnu potvrdil, že chce kandidovat na funkci generálního ředitele České televize potom, co rezignoval šéf ČT Jiří Janeček. Dvořák byl hostem pátečních Ozvěn dne Radiožurnálu společně s mediálním analytikem a pedagogem FSV UK Tomášem Trampotou, podle nějž je postava generálního ředitele ČT zásadní přesto, že se zodpovídá Radě ČT. Podílí se však na programové skladbě i financích veřejnoprávní televize. Diskuse o tom, co je to veřejnoprávnost, podle Trampoty probíhá neustále a je prý nutná, protože se veřejnoprávní média dynamicky rozvíjejí a mění. “Diskusí se ustavuje norma veřejnoprávnosti,“ myslí si Trampota, podle nějž je negativní stále vyšší akcent na podíl sledovanosti a rating namísto kvality. Petr Dvořák v rozhovoru uvedl, že je nejen smířen s určitými omezeními, která přináší funkce generálního ředitele veřejnoprávní televize, ale tato funkce je pro něj profesní výzvou. Zatímco v Nově byl Dvořák odměňován za ziskovost tohoto televizního projektu, v ČT musí generální ředitel zajistit dodržování nejrůznějších “pestřejších“ kritérií, která nejsou tak úzce spjata se sledovaností a příjmy nebo ziskem. Dvořák také ze svého pohledu definoval pojem veřejné služby médií: “Veřejná služba znamená poskytování různých typů pořadů pro co nejširší skupiny obyvatelstva, ať jsou věkové, vzdělanostní, sociální. Představuje to přinášení důležitých informací a to jak politických, kulturních, tak řekněme sociálních a to jak z domova, tak ze zahraničí. Samozřejmě veřejnoprávní služba znamená jak zohledňování, tak reflexi důležitých společenských trendů.“ Dvořák také souhlasí s definicí veřejné služby jako nejkvalitnějších produktů, které si v případě sdělovacích prostředků diváci či posluchači předplácejí formou koncesionářských poplatků. V tuto chvíli, podle Dvořáka, nelze říct obecně, zda ČT plní veřejnou službu dobře či špatně: “Myslím, že tam je řada pozitivních věcí, které by stálo za to pochválit, ale je tam i řada věcí, kde jsou určité rezervy.“ Pochvalu si prý zaslouží zpravodajský program ČT24, naopak nepříliš úspěšně se projevuje hlavní zpravodajský pořad Události. “Divácká výkonnost je hluboko pod výkonností komerčních stanic a je to i proto, že místo toho, aby hlavní zpravodajství tvořilo alternativu komerčním stanicím, tak se je snaží do značné míry napodobovat,“ vysvětlil Plné znění zpráv


Dvořák s tím, že právě ve zpravodajství má význam hodnotit sledovanost veřejnoprávní televize. Co se týká reklamy na ČT, Petr Dvořák upozornil, že v současnosti přijatý návrh sněmovním Volebním výborem na zachování reklamy na ČT2 a ČT4 je řešením, které kompenzuje původní dohody na úplné zrušení reklamy, ale je třeba, aby legislativa myslela na speciální projekty České televize, jako je například na ČT1 vysílaný Český lev, který se neobejde bez sponzorů a tedy reklamy. “ČT by se bez reklamy obešla, protože ani teď příjmy z reklamy nevyužívá pro vlastní potřebu,“ dodal Dvořák na dotaz moderátora, zda by se ČT obešla zcela bez reklamy. Zvukový záznam rozhovoru zde.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=389404

KRÁTCE 13.6.2011

Euro

str. 20

monitor - lidé a podniky

LIDL ČESKÁ REPUBLIKA Manažerkou PR komunikace firmy Lidl Česká republika se stala Lucie Borovičková (31). Přišla z firmy České Radiokomunikace, kde se starala o kompletní externí a interní komunikaci společnosti. Borovičková absolvovala mediální studia na Fakultě sociálních věd UK, má titul i z informačního managementu. Dohovoří se anglicky, německy a francouzsky a mezi její koníčky patří cestování, golf, lyžování a hra na klavír. CPI Martin Němeček bude řídit nemovitostní investice realitní skupiny Czech Property Investment (CPI). Přichází z nemovitostního týmu mezinárodní advokátní kanceláře Kinstellar. V nové pozici bude moci zhodnotit kombinaci právních zkušeností a svého ekonomického vzdělání. Do budoucna se chce věnovat nejen právním aspektům, ale komplexně obchodním vztahům. GLOBAL PAYMENTS ASIA PACIFIC Renata Smutná, dosavadní finanční ředitelka a jednatelka společnosti Global Payments Europe, převzala funkci viceprezidentky pro finance v Global Payments Asia Pacific. V rámci nadnárodní společnosti Global Payments se přesunula z Prahy do Hongkongu a získala odpovědnost za aktivity v Číně a dalších deseti zemí jihovýchodní Asie a Tichomoří. FORTUNA Ředitelem pro business development skupiny Fortuna se stal Radim Haluza (36). Přišel z pozice generálního ředitele firmy Žabka, která byla letos v březnu prodána investiční skupinou Penta společnosti Tesco. Pro Pentu pracoval již od roku 2003, o rok později se podílel i na akvizici Fortuny. Působil zde nejprve na pozici finančního kontrolora, následně finančního manažera. Haluza vystudoval VŠE v Praze, fakultu financí a účetnictví, část studií strávil v Londýně na King’s College. O autorovi| PŘIPRAVILA • Naďa Kubalíková ([email protected])

Za lepší zítřky 13.6.2011

Euro str. 52 Report PETR JANSKÝ

Co je méně zralé – kapitalismus, nebo jeho nový manifest? Kniha mladého ekonoma Umaira Haqueho si klade vysoké ambice, náročnějšího čtenáře ale zklame



Potřebujeme novou generaci odvážlivců, kteří položí hlubší a pevnější institucionální základy kapitalismu. Pokud této větě přikyvujete, mohla by vás zajímat kniha The New Capitalist Manifesto: Building a Disruptively Better Business (Nový kapitalistický manifest: budování výrazně lepšího byznysu), která nabízí vysvětlení, proč je potřeba kapitalismus zachovat, ale ve změněné podobě. REVOLUCIONÁŘ BEZ PRAXE Ekonomický stratég Umair Haque si ve své prvotině nedává malé cíle, jak už ostatně samotný název knihy napovídá. Na dvou stovkách stran se snaží představit základní kameny prosperity a nové podnikatelské trendy v dvacátém prvním století. Splnit obrovská očekávání se však autorovi v knize mířené především na samotné podnikatele příliš nepodařilo. Kdyby ano, nejspíše by většina čtenářů o tomto mladíkovi slyšela už dříve než nyní při čtení tohoto článku – protože by zodpověděl jednu z nejčastěji teoreticky i prakticky pokládaných otázek: Co je příčinou úspěšného podnikání? Ačkoli si kniha získala určitý světový ohlas, není jisté, nakolik je to dobře zvoleným názvem a nakolik vlastním, originálním obsahem. Londýnský konzultant Haque se zatím nemůže považovat za nástupce podnikatelských guru. Spíše dále úspěšně přednáší a bloguje na stránkách Harvard Business Review, jehož vydavatelství také knihu vydalo. Pokud nebudeme hodnotit jeho dílo jako manifest, ale spíše jako zamyšlení nad současnými proměnami kapitalismu, vyjde z toho autor lépe. I když i tak kniha často zní jako rady pro podnikatele od člověka, který nikdy sám příliš nepodnikal, ale revoluci by vést chtěl. KLOUZÁNÍ PO POVRCHU Na pozadí nedávné hospodářské krize Haque argumentuje, že obvyklé způsoby podnikání a byznysu obecně musejí projít změnou. Lepších výsledků pro byznys i společnost navrhuje dosáhnout v šesti krocích. Od hodnotového řetězce k hodnotovému cyklu, od monologu k diskusi se spotřebiteli, od strategie k filozofi i, od ochrany pozice na trhu k jejímu rozvoji, od dobrého k lepšímu a od hloupého k chytrému růstu. Svoje názory autor v každém kroku prokládá příklady úspěšných firem, které představují nejzajímavější část knihy – od každotýdenního hlasování zákazníků o potisku triček až třeba po klíč k trvajícímu úspěchu maloobchodního řetězce Walmart. Jestli budete někdy knihu držet v ruce, pročtení si těchto příkladů zajímavých firem stojí za to. Přesto by i těmto vinětám slušel detailnější popis a někdy, jako v případě levného automobilu Tata Nano, nejsou tyto příklady úplně konzistentní s posláním knihy. Jakkoli zajímavé případové studie ale nemohou zastoupit do hloubky propracovaný a ucelený výklad. O ten se autor sice snaží, většinou ale zůstává jen na povrchu. Vyhlášení jedné zajímavé myšlenky ilustrované příkladem v několika kapitolách po sobě nepůsobí jako pokus představit komplexní základy kapitalismu, ale spíše jako čtivý, ale zároveň utopistický slepenec. Tento pokus Umaira Haqueho tak zřejmě více ocení čtenář, který ekonomii ani ekonomice vůbec nerozumí. Možná ho potom více ohromí autorův výklad důležitosti institucí nebo negativních externalit. Autor někdy zaměňuje pojmy ekonomie, tedy sociální věda, a ekonomika, tedy hospodářství. Bohužel to není jediný nedostatek. LEHKÉ ČTIVO Pokud si čtenář chce přečíst o tom, jak je dnešní korporátní systém nedokonalý, jak systém zpětné vazby od zákazníků může výrazně zlepšit způsob podnikání nebo že převratné inovace mohou způsobit revoluci v jednotlivých průmyslových odvětvích, pak tato kniha může být zajímavou volbou. Pokud ale o těchto základních tezích příliš nepochybuje a spíše by chtěl v těchto oblastech proniknout více do hloubky, s dílem Umaira Haqueho se mu to bohužel příliš nepovede. Stejně jako kapitalismus i tato kniha má velké slabiny. Ke kapitalismu příliš dobrých alternativ neexistuje, k novému manifestu ale naštěstí ano. *** THE NEW CAPITALIST MANIFESTO: BUILDING A DISRUPTIVELY BETTER BUSINESS Nový kapitalistický manifest: budování výrazně lepšího byznysu autor Umair Haque vydal Harvard Business Press, 2011 rozsah 256 stran Foto autor| FOTO * Tomáš Turek O autorovi| PETR JANSKÝ, doktorand Institutu ekonomických studií FSV UK, asistent NERV



Anketa: Dali byste v případě politické krize přednost menšinové vládě ODS s TOP 09, nebo předčasným volbám? 12.6.2011

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Redakce Respekt

Lada Šušlíková Institut politologických studií FSV UK Ani jedné z variant. Předčasné volby jsou selháním, jsou finančně nákladné, v jejich případě by se na příští vládě nejspíš podílela KSČ. Menšinová vláda není ideální způsob řízení státu. Řada evropských zemí tento model využívá, aniž by to narušovalo jejich fungování, jde však o systémy s vyspělejší politickou kulturou. Obávám se, že v tomto politickém rozložení bude opozice zcela nekonstruktivní a koalice ODS a TOP 09 nebude schopna prosadit žádné reformy. Proto dávám hlas jiné variantě: členové koalice si uvědomí, co je v sázce, a najdou možnost spolupráce. LUBOMÍR KOPEČEK Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity Vláda “zmenšená“ o VV může fungovat a myslím, že má i šanci vydržet do řádného termínu voleb. VV nemusí mít velký zájem přidat se k ČSSD a KSČM při případném hlasování o nedůvěře. Navíc je nejistá jednota poslaneckého klubu VV při hlasování ve sněmovně. Není vyloučeno, že se obnoví jeho eroze, což by šance na přežití menšinové vlády zvětšilo. Jiná věc ale je, co dokáže kabinet prosadit ze svých představ. Pozice menšinové vlády bude slabá a vládou navržené zákony více či méně změní v parlamentu původní podobu, což zpochybňuje smysl takové vlády. Lukáš Jelínek politolog Ekonomická krize se prolnula s krizí důvěry v politiku, strany i ústavní systém. Politické špičky (vláda a opozice, ale i koaliční strany navzájem) ztrácí schopnost komunikace, trhají se vazby mezi partajemi a veřejností. Nevěřím, že by řešením mohla být menšinová vláda. Stěží by dokázala proplouvat sněmovními peřejemi a zároveň být jádrem nového společenského konsenzu. Čerstvé rozdání karet voliči je nejsnazší pokus o rehabilitaci politiky. Čím později volby proběhnou, tím je reálnější hrozba voličské rezignace, případně nástupu extrémních subjektů s antisystémovým programem. JINDŘICH ŠÍDLO komentátor Hospodářských novin Pokud je otázka položena takto, pak jsou řešením volby, které ale patrně nic nevyřeší, pokud tedy nestvoří velkou koalici ČSSD a ODS a definitivně tak nestvrdí v zemi rakouský “proporz“, k němuž tak jako tak léta směrujeme. Podívejte se na městské rady v pěti největších městech v zemi. Pád Nečasovy vlády by znamenal hlavně konec iluzí, v nichž jsme poslední rok žili. Menšinová vláda, která by byla závislá na rozpoložení mysli Víta Bárty, je řešení, do nějž nemůže vážně jít žádný zodpovědný politik. URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-52067940-anketa-dali-byste-v-pripade-politicke-krize-prednost-mensinovevlade-ods-s-top-09-nebo-predcasnym-volbam

AUDIO: Média v postmoderním světě: Novinářství jako vysokoškolský studijní obor Plné znění zpráv


11.6.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark Kateřina Šťovíčková

Pořad Média v postmoderním světě se tentokrát zaměřil na žurnalistiku jako studijní obor. Co si absolventi mediálních studií odnášejí do praxe? Je žurnalistika plnohodnotný a samostatný vysokoškolský studijní obor? Nejen o tom v pořadu, který připravil Tomáš Procházka, hovořili šéfredaktor týdeníku Marketing&Media a přednášející na FSV UK Daniel Köppl a Petr Štrompf z tiskové agentury Mediafax. Hosty na telefonu pak byli rektorem VŠE Richard Hindls a David Svatoš z portálu Spráce.cz. Podle úvodního slova Tomáše Procházky je povolání novináře dílem náhody, ne kvality. “Tak jako celý svět jsou i média vlivem náhody, známostí, sympatií a antipatií,“ řekl. S tím však hosté nesouhlasili. “Kvalita se prosadí adekvátně k tomu médiu nebo zájmu mediálního domu,“ řekl Daniel Köppl. Stejně jako Petr Štrompf si myslí, že problém je, že novinář si často myslí něco jiného než vydavatel. Záleží tedy na tom, jak novinář zadaný úkol pojme a jestli najde kompromis mezi přáním vydavatele a čtenáře. Jsou vůbec vysoké školy schopny naučit novináře přežít v praxi? Danie Köppl, který přednáší na FSV UK, to vidí spíše pesimisticky. Podle něj je výuka žurnalistiky na vysokých školách absurdní. Ne, že by se novinařina jako obor vůbec neměla vyučovat, ale měla by to být spíš záležitost vyšších odborných škol či soukromých univerzit, které stojí při velkých mediálních domech, míní Köppl. “Studenti by se měli učit úplně jiné věci, než se učí dneska, a být připraveni na praktický život,“ řekl. Aby si absolvent žurnalistiky našel uplatnění, často záleží na míře jeho vlastního úsilí. “Dnešní mládež má výběr, ale uplatnění je vysoce individuální záležitost,“ řekl Petr Šrompf. Podle Daniela Köppla jsou dnes mladí lidé připravenější, než byla jejich generace, ale najít si práci je pro ně těžší. Média byla po revoluci obsazena mladými lidmi v domnění, že nová krev bude lepší, a dnes je názor spíše opačný. Ideální je redakce, která je složená ze zkušených novinářů doplněných mladými lidmi. Existuje však řada vydavatelů, kteří preferují redakci složenou pouze z mladých lidí, protože jsou levnější. Největší zájem mají studenti stále o tištěná média, což je především proto, že noviny mají sílu vytvářet společenský názor. Většina absolventů žurnalistiky však stejně nedělá to, co je bavilo v prvním ročníku studia, což je podle Köppla především kultura a politika, často ani nedělají obor, který vystudovali. Dle Davida Svatoše z pracovního portál Spráce.cz je ekvivalentem uplatnění pro novináře především oblast PR médií. “Využívají velkých společností, kde začínají na postu tiskových mluvčích,“ řekl Svatoš. Nejvíce v poslední době stoupá zájem o online. “Virtuální věk je rychlý. Novinář už nemá čas přemýšlet nad tím, co bude zítra v novinách,“ říká Petr Šrompf. Tak se měřítkem mezi novináři stává především rychlost, aneb ten, kdo je nejrychlejší, vyhraje. To podle Šrompfa ubírá na kvalitě. A právě hon za nesmyslným vítězstvím je dle Köppla výsledkem nezkušenosti novinářů v mediálním prostředí. Všichni touží být rychlí, ale umění je zastavit se a přemýšlet, proč něco dělám, proč to píši, míní Köppl: “To, co v médiích chybí, je utřídit ty informace.“ A právě tištěná média mají schopnost analýzy a třídění, na rozdíl od internetu, který se nečte, ale prohlíží. Na závěr přišla ještě řeč na investigativní žurnalistiku. “Je to záležitost povahy, buď jsem, nebo nejsem na to relevantně připraven,“ řekl Šrompfa. Na škole, jak řekl Köppl, není třeba investigativní žurnalistiku vyučovat. Když člověk umí udělat rešerši a pracovat se tématem nic víc k tomu nepotřebuje. Problém české investigativní žurnalistiky je v tom, že česká média, celou řadu věcí zveřejní dříve, než by musela. Daniela Köppla pak mrzí, že se u nás nevyučuje třeba paparazzi, které v českých médií suplují lidé z policie či bezpečnostních agentur. Zvukový záznam pořadu přehrajete zde.


STÁVKA: Univerzita Karlova zrušila přijímačky na třech fakultách! Plné znění zpráv


11.6.2011

tn.cz

str. 00

TN.CZ/Zprávy/Regionální

Katolická teologická fakulta, filosofická fakulta a pedagogická fakulta pražské Univerzity Karlovy (UK) z důvodu dopravní stávky ruší pondělní termín příjímacího řízení. Mediafax o tom informoval tiskový mluvčí univerzity Václav Hájek. "Termín konání přijímacího řízení na katolickou teologickou fakultu se přesouvá na 15. června a přijímačky na filosofickou fakultu se konají ve dnech 14. a 15 června," informoval Hájek. Zároveň dodal, že v případě konání stávky se zruší i pondělní termín přijímaček na pedagogickou fakultu. "Finální informace a rozhodnutí bude zveřejněno na fakultním webu do neděle 12. června do 12.00," upřesnil Hájek. Pondělní stávka v dopravě na přijímací řízení na ostatní fakulty UK nebude mít žádný vliv. Pokud se uchazeč z důvodu dopravních komplikací na řádný termín nedostaví, bude podle Hájka automaticky omluven. "Univerzita Karlova nabízí uchazečům náhradní termín přijímacího řízení," dodal Hájek. Evangelická teologická fakulta vyhlásila náhradní termín na 23. června, 2. lékařská fakulta na 27. a 28. června, 3. lékařská fakulta na 23. června, přírodovědecká fakulta na 24. června, fakulta tělesné výchovy a sporu 28. a 29. června a fakulta humanitních studií na 29. června. Na fakultu sociálních věd univerzita stanoví náhradní termín v pondělí 13. června. V případě přijímaček na doktorské studium lékařské fakulty na hradecké a plzeňské pobočce UK mluvčí Hájek uvedl, že bude záležet na individuální domluvě s uchazeči. Stávka v dopravě ochromí Prahu a další velká města v pondělí 13. června. Podle oborů stávka zasáhne železnici, městskou hromadnou dopravu ve velkých centrech, například v Olomouci, Plzni, Brně nebo Ústí nad Labem. V Praze je pak připravena i blokáda hlavních silničních tahů a nevyjede ani metro. Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images/440x248/Jun2009/515744.jpg?d41d

URL| http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/stavka-univerzita-karlova-zrusila-prijimacky-na-trech-fakultach.html

Příznivec opery musí být statečný 7.6.2011

MEN/WOMEN only

str. 18

Women only - rozhovor

Začala točit nový film a do toho připravovala operu, uváděnou v bohnické psychiatrické léčebně. Přesto nepůsobila nijak zvlášť roztěkaně ani uspěchaně. Režisérka Alice Nellis vypadá jako člověk, který přesně ví, co chce i jak toho dosáhne. * Vy jste, pokud vím, studovala hru na flétnu. Ano, studovala jsem na konzervatoři flétnu. Někdy po čtvrťáku jsem odešla. Nestudovala jsem to proto, že bych se tím nutně chtěla živit. Prostě mě to bavilo. * Neměla jste touhu být profesionální hudebnicí? Nejenomže jsem měla touhu, jednu dobu jsem to i dělala. A bavilo mě to. Hrávala jsem třeba s Jiřím Stivínem. Nebo jsme měli kvartet a hráli jsme barokní hudbu. Ale tu touhu sedět každý den v orchestru jsem neměla. * Zahrajete si občas? Plné znění zpráv


Minimálně. Ona je to docela hlasitá věc. A v době, kdy by na to byl prostor, už spí děti. A to bych jim neudělala. (smích) * Později jste nedokončila ani FAMU. Ne, nedokončila. Skončila jsem tuším zase ve čtvrťáku. * A dnes tam vyučujete práci s herci. Je zajímavé, že vás nechali učit na škole, kterou jste nedostudovala. Já je ale upozorňovala, že mě před několika lety vyhodili! Jestli se to nevylučuje. (smích) Zřejmě ne. Ale když chcete učit na vysoké škole, musíte mít prostě vysokoškolský titul. A ten mám. * Proč jste z FAMU odešla? Já ani neodešla. Já spíš nebyla moc dobrý student. Už jsem byla dospělý člověk, který se při tom musel živit. A navíc jsem do toho začala točit filmy. Takže jsem tam zase tolik nechodila. A adekvátně tomu mě vyhodili v době, kdy jsem to s ochotou přijala. * Proč jsou podle vás režiséři hlavně muži? To nevím. Je to asi tradice. Ve většině uměleckých oborů je žen míň. Nevím proč, ale je to tak. Další věc je, že v určité fázi života, třeba když máte malý děti, je ta profese hůře slučitelná s rodinným životem. Ale to taky pomine. Ovšem teď v té mladší generaci je holek hodně a jsou šikovný. A i když by režisér měl mít jednu jasnou vizi, je to v dnešní době povolání, kdy musíte řešit hodně věcí najednou. A to je spíš ženská vlastnost. * Mají ženské filmy společného něco, co je od filmů, natočených muži, jasně odlišuje? Asi je větší pravděpodobnost, že ve filmu, který žena napsala, ani ne tak natočila, bude hlavní hrdinkou spíš žena. Stejně jako když točí film Maďar, hlavní hrdina bude asi Maďar. To je ale normální a nepřipadá mi to jako rozdíl. Ale nám ženám přijde normální chodit na filmy, které natočili muži. Protože s nimi žijeme a za tisíciletou tradici, kdy ženy čtou knihy, co napsali muži, koukají se na jejich obrazy, sledují jejich filmy, tak nám to přijde normální a dokonce i výhodný. Je to vnitřní proniknutí do teritoria, o které máme velký zájem, ale přitom mu nemusíme rozumět. Pro muže je to ale nová disciplína, chodit na filmy, které natočila žena. Usuzuju, že mají strach, že to bude nějaký hloupý. A možná jim to tak připadá. Ale žen je polovina lidstva. * Teď režírujete operu Philipa Glasse Les Enfants Terribles. Vím, že divadlo jste režírovala, ale jak jste se dostala k opeře? Už nějakou dobu jsme s uměleckým šéfem opery ND, minulým i současným, přemýšleli o možné spolupráci. A tohle je první projekt, který jsme našli. Pro ně ten titul byl vhodný, mně se líbil. Opera mě baví a je to spojení věcí, který mám ráda. * Představení probíhá v areálu vývařovny psychiatrické léčebny v Bohnicích. Kdo tu lokaci vybral? Vzniklo to z toho, že Les Enfants Terribles mají zastupovat Národní divadlo na Pražském Quadriennale. A jeho tématem je to, co se světě většinou prezentuje pod názvem „site-specific“. Tedy když se opery nebo divadla dělají ne v divadelním prostoru nebo v kamenném divadle, ale v nějakém jiném prostoru. A ta hudba to v sobě nese, je to minimalismus. * Nebáli jste se, že to příznivci opery budou mít ve smokingu a večerních róbách do Bohnic daleko? Víte co, příznivec opery musí být statečný. (smích) Ale vzhledem k tomu, že už dnes je to celé vyprodané, tak zase takový strach nemám. * Zrovna jsem se vás chtěl zeptat, že když nejsem fanda Glasse, nikdy jsem nebyl v opeře a do Bohnic to mám daleko, jak byste mě na tohle představení nalákala.



Já bych vás vůbec nelákala. Já bych vám řekla, prosím vás, to jsme rádi, že nepůjdete, protože si stejně nemáte kam sednout. (smích) * Pokud vím, zrovna před sebou máte nový film. Ano, příští týden začínám točit nový film podle hry Perfect Days od skotské dramatičky Lizy Lochheadové, kterou jsem režírovala Na zábradlí. Bude to tragikomedie o tom, že když se žena k něčemu rozhodně, nic ji nezastaví. Je to o ženě, která má skoro všechno a rozhodne se, že to, co jí chybí, je dítě. A ukáže se, že v dnešní době to může být docela zapeklitá věc. * Dnes vznikají hlavně hořké komedie ze současnosti. Proč už se netočí takové filmy jako v 70. letech, kdy vznikaly komedie typu Pane, vy jste vdova? Určitě je to ovlivněné penězi. Současnost je nejlevnější. Na film máte daný rozpočet a některé věci za to natočit nejdou. Ale další věc je doba. V sedmdesátých letech nešlo točit o současnosti pravdivě. Ta současnost se musela upravovat, nedalo se točit přímo. Takže vznikaly únikové žánry a lidi se v nich zlepšovali. Já myslím, že každá doba má nějaké žánrové zařazení. A dnešní doba má třeba tohle. * A natočit si třeba sci-fi, detektivku nebo horor a vybočit vás neláká? Zatím ani ne. Ale natočit sci-fi v našich podmínkách je v podstatě detektivka a horor dohromady. Tady na to nejsou podmínky. Lidi, kteří jdou dnes do kina, ti už se s těma papírovejma kulisama nesrovnají. Sci-fi, to je strašně drahá záležitost. Radši bych natočila dobrou pohádku pro děti. * Pohádky jsou další české specifi kum. Z čeho podle vás plyne? Je to tradice a opět v době, kdy se X žánrů točit nesmělo, pohádka byl docela prima prostor pro lidi, kteří byli třeba výtvarně nadaní. I ty paraboly se v tom daly stavět… Pohádky jsou strašně užitečná věc. Já už mám dlouho rozepsanou pohádku podle Sedmero krkavců. * Když jsem viděl film Little Miss Sunshine, měl jsem pocit, že je to okopírovaný váš Výlet. Nakonec vy jste s ním objela Ameriku a dostala jste například cenu v San Sebastianu. Myslíte, že vám ten námět scenárista Michael Arndt mohl ukrást? Já sama jsem vlastně tuhle myšlenku ukradla Williamu Faulknerovi z knihy As I Lay Dying. Ono cestovat s mrtvým jako rodina, to je jedno ze základních témat. A těch moc není. A stejně jako v muzice je zcela uznávaný útvar variace i ve filmu, když se nějaká témata opakují a jeden film inspiruje druhej, je to v pořádku. Vždyť ten druhej může nakonec být i lepší! A když se kouknete na rodinu, tak začnete řešit vždycky stejný věci. Jestli jsou to dobří nebo špatní lidé, jak se ty generace navzájem vnímají. Problémy mezi rodiči, dětmi a prarodiči… Jakmile se člověk zabývá nějakým principem a ne vymyšlenou zápletkou, dojde k podobným věcem. A mně se Little Miss Sunshine moc líbila. Takže jestli k tomu můj film byl jakoukoliv inspirací, tak jsem hrdá. *** ALICE NELLIS Narodila se v Českých Budějovicích (3. ledna 1971) jako Alice Rychetníková. Po gymnáziu v Poděbradech vystudovala anglistiku a amerikanistiku na FSV UK. Studovala i hru na flétnu na státní konzervatoři a scenáristiku a dramaturgii na FAMU, ale nedokončila. Krátce se živila jako překladatelka a hudebnice, pak točila dokumenty pro Českou televizi. V roce 2000 zaujala debutem s filmem Ene bene, ještě výraznější ohlas vzbudil o dva roky později snímek Výlet. Její třetí film Tajnosti v roce 2007 získal Českého lva pro nejlepší film i nejlepší kameru. Zatím posledním filmem je loňské rodinné drama Mamas & Papas. Je spoluautorkou scénáře k filmu Lidice. Jeho režii však nakonec musela pro nemoc přenechat Petru Nikolaevovi. Je vdaná. S manželem, ekonomickým analytikem Simonem Nellisem, vychovává šestiletou adoptivní dceru Ellu. 4 VĚCI O ALICI NELLIS 1. Pro film Výlet napsala anglické texty několika písní, z nichž některé i sama nazpívala. 2. V polovině devadesátých let pracovala pro Ministerstvo zahraničí ČR na první verzi ofi ciálních webových stránek České republiky. 3. Na přípravách filmu Lidice pracovala více než dva roky. Přeložení filmu na Petra Nikolaeva z důvodu její boreliózy bylo komplikované i kvůli tomu, že polské granty na film byly vázány na její jméno. 4. Svoji první hereckou úlohu ztvárnila ve filmu Martina Šulíka Sluneční stát. Sci-fi? To je moc drahé Plné znění zpráv


Foto autor| FOTO: DAVID TURECKÝ O autorovi| TEXT: PAVEL KUČERA

Vláda improvizuje. Řecko nám však nehrozí. Exšéf financí Mertlík Kalouska nehodnotil 26.6.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Luboš Xaver Veselý

Politika

NA HRANĚ S XAVEREM Pavel Mertlík tvrdí, že Česku podobná situace, jaká nastala v Řecku, nehrozí, že si stávky českých odborářů ve světě nikdo nevšiml, že penzijní reforma je kočkopes. Rozhovor s Pavlem Mertlíkem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý. Jaký rozdíl pozorujete mezi politikou dnešní vlády a politikou vlády, která byla za Vás, za Miloše Zemana? Detaily dnešní politiky nesleduji, spíše jen návrhy ekonomiku ovlivňujících zákonů a podobně. Je to spíše pohled běžného čtenáře novin. Připadá mi, že před deseti lety byla politika více soustředěna na odborná témata, bylo tam více profesionality, co se týče obsahu. V té době jsme jako ČR začínali proces na vstup do EU, na vládu padala spousta úkolů, bylo třeba reformovat všechny oblasti právního systému, pracovně to bylo velmi náročné období, v tom je ta situace možná trochu jiná. Máte pocit, že teď české politice chybí nějaká výrazná osobnost jako byl kdysi Miloš Zeman? Nevím, možná ano, ale jsou i země, které nemají v čele charismatického politika, a přesto jsou spravovány vládami velmi dobře. České politice spíše chybí určitá úroveň odborného zázemí politických stran a jejich schopnost plnit tu funkci, kterou vláda má. Jasný koncept rozvoje společnosti, ekonomiky a podobně, srozumitelně jej umět vysvětlit veřejnosti a v praxi jej realizovat. Vláda jedná hodně improvizačně. Sledujete coby bývalý ministr financí kroky současného ministra financí? Jakou byste mu dal známku, kdybyste jej měl hodnotit jako ve škole? Není na místě, abych pana Kalouska hodnotil. Na spoustu věcí má jiné názory než já, nakolik se mu podaří realizovat koncept daňové reformy, to uvidíme v čase. Domnívám se, a to není věc jenom pana Kalouska, že celá řada těch věcí v oblasti ekonomických reforem, jež vláda navrhuje, bude z hlediska dopadů na ČR velmi sporná. Největší problém vidím v oblasti penzijní reformy, ale to není nijak unikátní názor, podíváte-li se na to, co si myslí nejrůznější odborníci. Nečas nenávidí kočkopsy. Důchodová reforma je ale jedním z nich Kde dělá podle Vás pan Kalousek největší chybu? Pokud bych se držel té penzijní reformy, myslím si, že to, co vzniklo, je jakýsi kočkopes. Není to projekt jen ministerstva financí, vznikalo to ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí. Když se podíváme na to, co by penzijní reforma měla přinést, tak zejména stabilizaci prvního pilíře. Pokud se podíváme na druhý pilíř, tak to vlastně žádný druhý pilíř není, je to jenom varianta toho tzv. třetího pilíře, tedy dobrovolného penzijního připojištění, které máme už dnes. Nevznikne povinný pilíř spoření založeného na nějakém fondovém hospodaření tak, jak je to v řadě zemí. A měl by vzniknout?



Nejsem si tím jist, spíš ne. Důležitější je, že pokud by měl vzniknout, tak by měl vzniknout pořádně, a to není případ našeho tzv. druhého pilíře. Takhle, jak se zdá, bude systém atraktivní jen pro lidi s vysoce nadprůměrnou mzdou. Velká část populace se toho systému účastnit nebude, nebude to pro ně ekonomicky atraktivní, problém jejich penzí to nevyřeší. Mezi oběma dobrovolnými pilíři vznikne konkurence, jak se někdy v byznysu říká „kanibalizace", lidé, kteří si spoří do toho stávajícího třetího pilíře, a to je téměř každý dospělý člověk v ČR, budou uvažovat, jestli to stávající spoření zruší a převedou jej, nebo ne. Stát zatím neřekl, jaký bude vztah těchto dvou pilířů, co se stane s tou současnou podporou a podobně. Takže to je nedotažené? Přinejmenším. Otázka je, jestli je to vůbec rozumné, já osobně velmi pochybuji, zda má smysl ten opt-out, tedy vyvedení třech procentních bodů z toho povinného pilíře, protože ty peníze tam budou chybět, zatíží to státní rozpočet. Jak máme podle Vás daleko do Řecka? Kolik ještě chyb musíme udělat, než na tom ČR bude tak, jako Řecko? Tady žádné srovnání nelze dělat, naše situace je diametrálně odlišná, nejsme na žádné cestě směrem k Řecku. I s těmi obrovskými dluhy, které naše země má? Naše země nemá žádné mimořádně velké dluhy. Japonsko má dluh někde kolem 200 procent HDP, USA jsou někde těsně nad stovkou, Řecko se pohybuje kolem pěkných 150 procent, ČR je těsně pod hranicí 40 procent, průměr v zemích EU je mezi 80 a 90 procenty. Aby to bylo ještě zajímavější, máte některé země, které nemají vůbec žádný dluh, třeba pobaltské státy. Když se dostaly do finančních problémů, nikdo jim nechtěl půjčit, i když dluhy neměly. Jedním z argumentů bylo: my vás neznáme, nemáte kreditní historii, nevíme, jak byste se chovali. Ta situace je složitá, jedna věc je míra zadlužení, když je příliš vysoká, což není případ ČR, tak to není v pořádku. Těch 40 procent není nijak alarmující číslo, není tady ani viditelný trend směrem ke zhoršení tohoto čísla. Když se podíváme na vládní plány, které z tohoto pohledu považuji za rozumné, tak plán dostat deficit státního rozpočtu na úroveň 3,5 procenta příští rok a tuším 2, 9 procenta HDP v roce 2013 je realistický, dosažitelný. Není to příliš mnoho, aby to ohrozilo chod ekonomiky. Nejen stávající úroveň je docela v pořádku, ale i ty deficity směrem do budoucna jsou plánovány rozumně, na rozdíl od Řecka. Řecko je členem evropské měnové unie nějakých deset let, za tu dobu nemělo nikdy deficit veřejných financí nižší než pět procent, ale lhalo, že má deficit kolem dvou, tří procent. Nic takového se u nás nikdy nestalo, pět, šest let za sebou jsme měli deficit dvě až tři procenta, plnili jsme maastrichtská kritéria. Až do začátku globální finanční krize a světové recese po dobu nějakých šesti, sedmi let, se míra zadlužení držela na 30 procentech HDP. Určitě bych byl spokojenější, kdyby během tohoto období míra zadluženosti klesala, ale ona nerostla, stagnovala, a to v situaci, kdy v řadě zemí rostla. Máme mnohem nižší úroveň zadlužení, ve srovnání s Řeckem zhruba čtvrtinovou. Nikdy v historii jsme neměli trend nějakých rychle se rozevírajících deficitů veřejných financí, vždy u nás byl deficit pod kontrolou, v Řecku za posledních patnáct let nikdy. Můžeme čtenáře uklidnit - Řecko tedy u nás nehrozí? Pokud se vlády budou chovat způsobem, jako v posledních dvanácti, patnácti letech, kdy máme kvalitní rozpočtovou statistiku, tak ne. Pokud bychom se začali chovat jako Řekové, tak během několika let se k něčemu podobnému propracujeme. Ale to platí pro každý stát, i kdyby měl v tuto chvíli nulové dluhy. TÉMA: Stávka Odrazila se nedávná stávka v ČR v naší ekonomice? Samozřejmě ano, protože lidé si brali dovolené, část podniků pracovala na půl úvazek a podobně. Ale ty dopady jsou zanedbatelné, téměř nevyčíslitelně malé z hlediska ročního objemu výkonu české ekonomiky. Význam z hlediska nějaké škody, jak se o tom mluvilo, je zanedbatelný, mnohem menší, než třeba byl význam povodní před časem. Dívá se na nás jinak svět? Když je v Čechách takováto stávka? Třeba co se týče akcií českých firem? Svět si toho ani nevšiml.



Svět nezajímá, že se u nás stávkuje? Určitě ne, stávkuje se všude po světě, je to normální. Stávky jsou ekonomicky zajímavé ve chvíli, kdy přinesou podstatný výsledek, například změnu trendů v ekonomice a podobně. Stávka v Řecku je věc, která svět zajímá, stávka v prosperující ČR je bezvýznamný lokální folklór z pohledu světových finančních trhů, které rozhodují o tom, jaké budou ceny českých akcií, dluhopisů atd. Když pracujete v Raiffeisenbank, jak často Vám slouží zkušenosti bývalého ministra financí? Velmi často, téměř denně, zejména ta část, která se týká vývoje veřejných financí a jejich vztahu k ekonomice. Je to věc, která se učí ve škole, není to nic, co by si člověk na ministerstvu osvojil, ale detailní znalost toho procesu pomáhá. Je ale nutné říci, že za deset let, co na ministerstvu nejsem, se celá řada věcí změnila, nicméně ta zkušenost je pro makroekonoma významná. Když děláme odhady deficitu veřejných financí na další rok, tak s těmi čísly, která chodí z ministerstva financí, se domnívám, že umím pracovat lépe, než kdybych tu zkušenost neměl. Kdyby v nejbližší době přišla podobná nabídka, šel byste do toho? Určitě ne. Sice se říká „nikdy neříkej nikdy", ale ta pozice je velmi náročná po všech stránkách. Nemáte prakticky víkendy, máte mnohem více pracovních hodin, než je běžný standard. Za tu zkušenost jsem velmi rád, ale myslím, že ty tři roky mi pro můj jeden lidský život docela stačily. Doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc. (* 7. května 1961) je český ekonom, bývalý ministr financí v letech 1999 - 2001 za vlády Miloše Zemana. V této vládě zastával také funkci místopředsedy (1998 - 2001). Po svém odchodu z vlády v roce 2001 působí jako hlavní ekonom v bance Raiffeisenbank a vyučuje na Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 2004-2006 byl prezidentem České společnosti ekonomické.

Více čtěte: NA HRANĚ s Xaverem: Bojím se těch mrtvých, proto se nevzdám, svěřil se emotivně Kubek NA HRANĚ s Xaverem: Mou chybou je, že držím slovo, mé ano je ano NA HRANĚ s Xaverem: Kvůli Kroupovi jsem padouch. A Michálek hrdina, povzdychl si Tlustý NA HRANĚ s Xaverem: Kraus o Paroubkovi: ČSSD vytáhl z bryndy. Pak ho semlela média Foto: Hans Štembera

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1332&clanek=201141

Systémová past 19.6.2011

respekt.cz

str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Pavol Frič

Protikorupční boj: zombie, či naděje demokracie Českou společností se šíří přesvědčení, že korupce představuje nejnebezpečnější patologii, která akutně ohrožuje její soudržnost i demokratický charakter. Veřejná reakce na tento poznatek je rozmanitá - od alibismu politických stran přes netečnost většiny obyvatel až k rozhořčeným protestům občanských iniciativ (např. ProAlt, Ne korupci!, Veřejnost proti korupci), které usilují rozpoutat co nejširší protikorupční kampaň. Proti povyšování Plné znění zpráv


protikorupčního boje na politický program se ozval hlas filozofa Václava Bělohradského, který varuje, abychom s protikorupčním bojem nevypouštěli z lahve nebezpečného džina, o němž se neví, jestli se nakonec neobrátí proti nám, tj. proti demokracii a sociálnímu smíru. S korupcí demokratických politiků se podle Bělohradského dá žít, ale s diktátorem, který se sveze na populistické vlně boje proti zkorumpované mocenské elitě, to bude daleko horší. Proto aktivisty nabádá ke zdrženlivosti při rozdmýchávání protikorupčních nálad obyvatelstva a k opatrnému zacházení se slovem “korupce“. Bělohradského varování v čase, kdy se před námi denně veřejně rozkrývá brutalita korupčního pozadí fungování politických stran, se možná mnohým jeví jako nemístné. Jedno mu ale nelze upřít, narušuje samozřejmost podpory protikorupčního boje. Nastoluje otázku, jaký protikorupční boj je vlastně optimální. Říká, že heslo: “Ať děláme proti korupci cokoli, je to dobré!“ automaticky neplatí. Hrozbu, že se tématu korupce zmocní charismatický vůdce, který se demokratickou cestou dostane k moci a pak demokracii zničí, sice vnímám, ale v současnosti mám spíše obavy, že opakováním protikorupčních akcí již předem odsouzených k nezdaru se hesla protikorupčního boje obsahově vyprázdní a korupce se v české společnosti zcela normalizuje. Zamýšlené dobro protikorupčního boje se může změnit ve společenské zlo podle toho, jak se proti korupci bojuje. Průběh protikorupčního boje v České republice za posledních zhruba patnáct let nasvědčuje spíše té negativní variantě. Za toto období jsme byli svědky jakéhosi “zombie efektu“, kdy protikorupční akce s nadějemi neustále povstávaly a zase neúspěšně padaly, protože jak se později zjistilo, jejich tělo sice nějaký čas žilo, ale duše už byla mrtvá. Výsledkem je, že mnoho lidí ztratilo víru v demokracii. Považují ji za režim nerozlučně spojený s korupcí mocných. Nesnesitelná lehkost Z internetové diskuse nad výzvou Veřejnost proti korupci plyne, že obavy ze zombie efektu se nevyhýbají ani nové vlně protikorupčních aktivit. Diskutéři poukazují na to, že stát se protikorupčním aktivistou je až nesnesitelně lehké. Stačí podepsat a člověk může mít pocit, že přiložil ruku ke společnému dílu. Mnozí se ale tážou, kde je ta silná, tj. alespoň částečně profesionalizovaná organizace, která buldočím způsobem půjde za svými cíli? Nakonec, takové organizace tu již máme. Je potřeba další Transparency International, Oživení či Růžový panter, tj. občanské organizace, které proti korupci bojují už léta? A co se stane, až politici na nové iniciativy zadupou a vzkážou jim, že když se chtějí plést do politiky, musí se nejdříve změnit v politické strany? Jistě, na tyto otázky by bylo dobré znát odpovědi, chtěl bych však upozornit na to, že riziko pokračování zombie efektu se skrývá i v nesnesitelné lehkosti, s jakou jsou navrhovaná protikorupční opatření považována za systémová. Jde o to, že dnes už nelze ignorovat fakt, že hlavním problémem není individuální, ale systémová korupce (přiznává to dokonce i vládní protikorupční iniciativa, tj. pracovní skupina NERV pro boj proti korupci). Logika velí, když je nutné bojovat proti systému, musí být i protikorupční opatření systémová! Ale je tomu skutečně tak? Provedl někdo seriózní analýzu systémové korupce v českých podmínkách, abychom věděli, jaká je, co ji generuje a jakou má sílu? Zatím to spíše vypadá tak, že nové občanské iniciativy, bez ohledu na parametry a povahu systémové korupce v ČR, dávají do svých seznamů protikorupčních opatření vše, co se jim zdá aktuálně rozumné nebo co zavedli už někde jinde. Například v případě 15 protikorupčních zásad Veřejnosti proti korupci jde o soubor koncepčně nepropojených opatření zaměřených hlavně proti individuální korupci, která se částečně překrývají s vládními návrhy. Některá z nich už byla zavedena například v Polsku nebo na Slovensku, ale jejich pozitivní efekt při snižování míry korupce se zatím viditelně nedostavil. A není divu, protože systémová korupce, která dnes ovládá protikorupční boj, je dokáže postupně rozmělnit, otupit a vstřebat. Výsledkem je kontraproduktivní posílení imunity korupčního systému. Politické jádro systémové korupce Předcházející vlna občanských iniciativ chtěla vyměnit politiky a systém ponechat, současná vlna chce politiky ponechat a změnit systém. Bez znalosti systému se jí to však nemůže podařit, i když jádro systémové korupce správně hledá v politice. Korupční symbióza politiků s podnikateli ničí demokratickou soutěž a znehodnocuje výsledky voleb. Zdroje získané z korupčních transakcí představují zásadní komparativní výhodu v politickém zápasu. Proto se jich žádná strana nechce vzdát a dál udržuje korupční systém v chodu. Systémová korupce otřásá naší jistotou, že žijeme v demokracii. Stále častěji se lze setkat s názorem, že korupce naši demokracii změnila v oligarchii mocenských elit. Plné znění zpráv


Stále více je zřejmé, že protikorupční boj je zároveň bojem o záchranu demokracie. Bohužel v seznamech protikorupčních opatření jen málokteré míří přímo do politického jádra systémové korupce. Většinou tato opatření a zásady protikorupčního boje spoléhají na opakování technokratických přístupů vládních či zahraničních expertů a vylepšování právního prostředí postupů při zacházení s veřejnými penězi. Propojování boje proti korupci s řešením problémů demokracie zůstává na okraji pozornosti. Všichni proti korupci? Nebezpečí proměny nové vlny protikorupčního vzdoru v živoucí mrtvolu hrozí i z jejího příliš optimistického předpokladu, že široká veřejnost jen čeká na to, aby se mohla zapojit do protikorupčního boje. Analýzy veřejného mínění však varují - proti korupci by individuálně byla ochotna zasáhnout jen mizivá menšina (6 %) obyvatel. Naopak polovina (48 %) dospělé populace uznává funkčnost korupce ve státní správě (bez korupce by podle nich nefungovala), většina (59 %) obyvatel považuje úplatky za normální součást společenské praxe. A většina (69 %) se také zcela otevřeně hlásí ke klientelismu, tj. souhlasí s názorem, že nejlepší životní strategií je mít dobrého přítele na správném místě. Zkrátka, přejí si patrona, který jim pomůže řešit jejich problémy efektivně. Nelze se pak divit, že občané chtějí, aby proti korupci bojoval stát, jejž paradoxně považují za zkorumpovaný. Ale paradoxně to samé chtějí i nové občanské iniciativy, chtějí politiky donutit, aby s korupcí už konečně zatočili. Iniciativa “Donuťme kapry, aby si sami vypustili rybník!“ nevypadá moc nadějně v situaci, kdy se důvěra a podpora veřejnosti hledají jen velmi těžce. S korupcí se nedá bojovat, dokud to lidé skutečně nechtějí. K případné hladovce pražských protikorupčně naladěných intelektuálů by se v Česku asi sotva někdo přidal. Nejsme v Indii ani ve Skandinávii. S protikorupčními opatřeními, která fungují jinde, by bylo nezbytné importovat i tamní populaci. Vraťte nám politické strany! Epizodickým tlakům občanských iniciativ bez masové podpory obyvatelstva dokáže sjednocená mocenská elita hravě čelit. Jsem přesvědčen, že zombie efektu se v protikorupčním boji lze vyhnout, když pochopíme, že systémová korupce je past, v níž se mnozí necítí dobře a hledají cesty, jak se z ní vymanit. Stejně jako za socialismu se systém často stává nepohodlným i pro jeho prominentní představitele. Spíše než frontální tlak jsou proto vhodnější “měkké interakce“ umožňující nacházet spojence jak na straně mocenských elit, tak na straně veřejnosti. Namísto zatracování politiků nabídka pomoci při vysvobozování politiky z korupční pasti. Není nejmenších pochyb, že tato nabídka musí jít přes radikální změny v systému financování politických stran. Souhlasím, že cílem těchto změn je vrátit politické strany na úroveň občanské aktivity (Pehe, Štern). Dnes, když jsou parlamentní strany vlastně placeny státem, je vliv občanů na jejich příjmy malý. Stát neodejme straně prostředky v reakci na korupční skandál. Ale občan by mohl, pokud by tu pravomoc měl, a měl by ji, kdyby například formou daňových asignací na chod politických stran povinně přispíval. Jednoduše by příspěvek ze svých daní přesměroval na jinou stranu. Financování politických stran formou daňových asignací by rozbilo korupční symbiózu politiků a podnikatelů a vytvořilo by skutečnou závislost politických stran na reputaci, kterou mají v očích občanů. Když mohou na tomto principu fungovat občanské organizace, proč by nemohly politické strany? Proč by strany měly mít právo brát dary od soukromých firem a tím se dostávat do jejich závislosti? Proč by majitelé velkých firem tím pádem měli být jakýmisi superobčany, jejichž hlas je silnější než hlas ostatních občanů? Demokracie v ČR kvůli korupci dospěla do výjimečné situace, kdy nevíme, jestli ještě vůbec existuje. Výjimečná doba si žádá výjimečná řešení. Demokracii si nelze koupit dary ani státními příspěvky. Povinnost daňových asignací asi nikoho zvlášť nepotěší, občanské pohodlí v závětří politického dění se však nevyplácí. Dnes platíme politické strany, jako jsme kdysi za socialismu platili známky solidarity - jejich cenu nám rovnou strhávali z platu, aniž bychom si to uvědomovali. Je načase s touto praxí skončit. Pavol Frič je sociolog, přednáší na Institutu sociologických studií FSV UK v Praze. Zaměřuje se hlavně na výzkum role českých elit, věnuje se též studiu neziskového sektoru, korupce a korupčního klimatu. Vydal mimo jiné knihu Korupce na český způsob. Plné znění zpráv


URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-52093540-systemova-past

Pavel Dobeš by se měl stát novým ministrem. John tomu nechtěl věřit 30.6.2011

parlamentnilisty.cz ann

str. 00

Zprávy

Novým ministrem dopravy by se měl stát pražský manažer VV Pavel Dobeš. Prezident by jej měl jmenovat v pátek společně s Karolínou Peake. Místopředsedkyně VV Karolína Peake ČTK řekla, že Pavel Dobeš spolu s ní půjde v pátek ráno na Pražský hrad, kde by je měl prezident Václav Klaus jmenovat novými členy vlády. Téma: vládní krize Peake se stane vicepremiérkou a předsedkyní legislativní rady vlády, Dobeš se ujme úřadu, který opustil nestranický ministr Radek Šmerda. Personální změny ve vládě dohodli lídři koaličních stran. K dohodě K9: John si pochvaluje dodatek. Budeme mít větší vliv Přečtěte si celé znění koaličního dodatku ZDE "S Karolínou Peake sehraje velmi kladnou roli. Ve vládě se budou bít jako lvi," reagoval v přímém přenosu v ČT šéf VV Radek John. "Pokud tato informace není finta," neopomenul podotknout s úsměvem bývalý nejpopulárnější politik a někdejší tvář TV Nova. Psali jsme: Hra o koryta. Smutná groteska. Za peníze všech. Hašek a Sobotka o vládě Potvrzeno. Véčka zůstávají v Nečasově vládě. Jak všichni říkali Kdo je Pavel Dobeš: Datum narození: 19. ledna 1982. Vzdělání: vystudoval fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obor Evropská studia. Povolání a funkce: konzultant a specialista na problematiku politik EU, člen dozorčí rady akciové společnosti Český Aeroholding, společník a jednatel IED Consulting s.r.o. Praxe: v minulosti pracoval ve společnosti Deloitte, později byl projektovým manažerem při zpracování žádostí o granty ze strukturálních fondů EU a státních fondů; v letech 2007 až 2010 pracoval pro diplomatické zastoupení hlavního města Prahy v Bruselu (tzv. Pražský dům) v pozici zástupce ředitele (mimo jiné vyjednával získání zastoupení agentury Galileo do Prahy). Členství a funkce v politických stranách: člen strany Věci veřejné, pražský tajemník VV, byl koordinátorem květnové volby předsedy strany. Rodina: ženatý, má tříletou dceru. Ostatní: Plné znění zpráv


- v loňských komunálních volbách neúspěšně kandidoval do zastupitelstva hlavního města Prahy; - je znám jako většinový majitel Vydavatelství Pražan, které pro VV vydává stranický časopis a podle některých spekulací skrytě financovalo provoz strany; letos v květnu Dobeš oznámil, že strana jeho osmdesátiprocentní podíl ve vydavatelství koupí za 210.000 korun; - je považován za vlivného člena VV, který se údajně stará o stranické finance a má blízko k neformálnímu šéfovi strany Vítu Bártovi; - hovoří anglicky a francouzsky. (Zdroj: čtk) URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1387&clanek=201636

KONDOMY NECHTE BÝT! 30.6.2011

Reflex, reflex.cz

str. 64

Vandr

MALAJSIE: PENANG – PŘEDMANŽELSKÝ SEX JE TABU „Naše osvěta zaměřená na HIV a AIDS nebyla jednoduchá,“ vzpomíná ALICE BĚLOHLÁVKOVÁ (25). „Někde jsme dětem nesměli kondom ani ukázat a jen ve dvou školách nám dovolili předvést, jak se používá.“ Na rozvojovou stáž přes studentskou organizaci AIESEC jsem se přihlásila ještě před státnicemi na FSV UK s cílem odjet v podstatě kamkoli hned po ukončení školy. Nakonec mě vybrali do programu prevence před HIV, který sponzorovala Standard Chartered Bank. Cesta na místo mého působení, malajský ostrov Penang, trvala třicet hodin. První dojem po přistání na letišti, kde mě už čekali dva zástupci tamější organizace, aby mě odvezli do bytu pro stážisty, vystihuje jediné slovo: skleník. Zatímco v Praze byla nula (odlétala jsem začátkem dubna), na Penangu bylo třicet šest stupňů a k tomu osmdesátiprocentní vlhkost vzduchu – skoro mě to porazilo. Ještě během dubna pak teploty vystoupaly až na pětačtyřicet stupňů. Byt pro stážisty byl na malém sídlišti nedaleko University Sains Malaisia. Zvenku působil bytový komplex luxusně (měl ochranku i vlastní bazén), uvnitř však byly jen skromně zařízené místnosti. V ložnicích bytů byly jen železné patrové postele bez skříní a jednoduchá kuchyňka neměla ani lednici. Moje obava, že v bytě bude jen turecký záchod, se naštěstí nevyplnila. KUŘE STOKRÁT JINAK Podle turistických průvodců je Penang gastronomický ráj. Může za to pestrá a pro Malajsii netypická skladba obyvatel. Na rozdíl od pevniny je na ostrově nejvíc Malajců čínského původu a až druzí v počtu jsou Indové. Na Penangu také nedominuje islám, nýbrž buddhismus. Ale zpět k jídlu, kolem kterého se, jako všude v Asii, točí většina společenských událostí. Kdo má rád kořeněnou asijskou kuchyni, bude nadšený, protože výběr je obrovský a ceny směšně nízké. Za nějakých sedm ringitů (v přepočtu zhruba čtyřicet korun) si člověk může dopřát luxusní večeři o třech chodech, zatímco nákup potravin v tamějším Tesku, když jsem si chtěla uvařit sama, vyšel skoro vždycky dráž. Díky nízkým cenám všichni snídají, svačí, obědvají i večeří venku. Spoře vybavená kuchyňka bytu tím pádem měla svou logiku. Já bohužel ostré jídlo moc nemusím, takže jsem jedla hlavně u Číňanů, u nichž hraje prim kuře s rýží, které dělají na stovky způsobů. Po několika týdnech jsem začala mít pocit, že mi ta jejich kuřata lezou i ušima. Nerada jsem si také zvykala na absenci zeleninových salátů (lidi je tam nepovažují za regulérní jídlo) a mléčných výrobků, po kterých zase není poptávka kvůli vysoké ceně. Občas jsem nevydržela, oželela výdaj navíc a uprchla do některého fastfoodu západního střihu, o které ani na Penangu není nouze. ÚKLID? NEZÁJEM Plné znění zpráv


V podstatě na Penangu není nouze o nic. Dostupností zboží i služeb se Malajsie řadí mezi vyspělé země. Kromě pasu, pojistky a peněz s sebou člověk z Evropy nemusí nic vozit, dokonce ani léky. Celkový dojem ovšem kazí špína a nepořádek. V okolí jinak hezkého areálu jsem viděla odpadky skoro všude a v bytě, který jsem sdílela se čtyřmi malajskými studentkami a filipínským kolegou Trevorem, to nebylo lepší. Po zemi se válely chomáče prachu, koupelna i kuchyňka byly plné špíny, všude jsem nacházela vlasy… Zpočátku jsem se pokoušela trochu uklízet, ale nikdo se nepřidal, tak mě to brzy přestalo bavit. Ze stejných důvodů to v Penangu není slavné ani s koupáním. O vhodné místo je nouze a na hojně navštěvované pláži na severu ostrova, kterou mi všichni doporučovali, jsem ani nevkročila do moře. Kromě špinavé vody mě odradily i mrtvé ryby, které se povalovaly kolem společně s dalšími odpadky. SPERMA JAKO TABU Stáž začala poněkud chaoticky. Částečně proto, že na místní univerzitě začalo zkouškové období a AIESEC na nás už neměl tolik času. Z toho důvodu také padla dohoda, že nás jeho členové budou vozit do škol, kde jsme měli působit. Pokoušela jsem se na to trochu tlačit, ale odpovědí mi bylo jen typicky čínské pochichtávání a vyhýbavé, nicneříkající odpovědi. Zpočátku byl problém vyjet vůbec někam. Program určený pro studenty mezi dvanácti a sedmnácti lety jsme nabízeli sami a bylo to dost frustrující. Několik dní jsme seděli nad seznamem škol a snažili se sehnat k telefonu někoho, kdo umí anglicky. Nejlépe ředitele nebo výchovného poradce. Jenže většinou se s námi nikdo bavit nechtěl. Školy jsou v Malajsii různé. Když se nakonec osvěta přece jen rozjela, poštěstilo se mi (na ostrově nebo i na pevnině) navštívit skoro všechny druhy: školy chlapecké, dívčí i smíšené, muslimské i čínské, veřejné i soukromé. Do všech jsme museli přijet dřív a před přednáškou ještě muselo naši prezentaci schválit vedení. Zejména v muslimských školách nás dost cenzurovali. Někde jsme museli konkrétní termíny (vaginální sekret nebo sperma) opisovat jako tělesné šťávy, jinde nám z prezentace vyřazovali „závadné“ obrázky. Čínské školy byly benevolentnější. Na dvou nám dokonce povolili ukázat, jak se nasazuje kondom – paradoxně byla jedna z nich výhradně pro dívky. KOUKEJTE, BĚLOŠKA! Malajci mají méně peněz, méně cestují a mají také méně důvodů ke spokojenosti s režimem. Přesto jim úsměv mizí ze rtů jen málokdy a stejně zřídka od nich uslyšíte nějaké stížnosti. Pokud už se nad něčím rozčilují, hmotných statků se to zpravidla netýká. Spíš politiky a společenských předsudků jako v případě jednoho mého kamaráda, který měl sestru lesbičku (homosexuálové jsou považováni za původce všeho zlého) a skládal protestsongy. Jsem ráda, že jsem obyvatele Penangu i jejich kulturu mohla poznat blíž než jako turistka. Musím říci, že jsou to lidé velmi srdeční, vnímaví a vždy ochotní pomoci. Jen té pozornosti bylo trochu moc. Všude po ulicích se za mnou otáčeli, pokřikovali, občas si mě i fotili, a jeden řidič autobusu mě dokonce požádal o ruku. Brzy mi ten zájem přestal být příjemný a raději jsem sama nikam moc nechodila. Pokřikování bylo naštěstí to nejhorší, čeho jsem se dočkala. Nikdy jsem se tam necítila nějak ohrožená, ani v noci. Pokud jde o děti, v muslimských školách připomínaly malé vojáky, v ostatních šlo o normální puberťáky, nijak odlišné od našich. I pro ně jsem byla raritou a často mi dávali své adresy. V dotaznících, které během našich prezentací vyplňovaly, jsem navíc někdy našla i pozdravy a poděkování. To pro mě byly ty nejhezčí chvíle vůbec, kdy jsem věděla, že naše práce opravdu měla nějaký smysl. NA VANDRU S REFLEXEM VI. Lze objednat na adrese www.brana-knihy.cz Foto popis| Alice Bělohlávková se studentkami University Sains Malaisia Foto popis| Pohled na Georgetown, hlavní město ostrova Penang Foto popis| Skoro dvě třetiny obyvatel Penangu tvoří Číňané, mezi ostatními převažují Malajci a Indové Foto autor| FOTO ALICE BĚLOHLÁVKOVÁ Foto popis| Díky etnickému složení nedominuje na Penangu islám, nýbrž buddhismus O autorovi| PŘIPRAVUJE JAN ZVELEBIL



Česká politika – cesta za bohatstvím, slávou a vzděláním (Petr Krejčí) 28.6.2011

bigbloger.lidovky.cz

str. 00

Česká politika – cesta za bohatstvím, slávou a vzděláním dnes 09:53 To, že bez práce nejsou koláče, platívalo možná v dobách, kdy co si člověk neulovil, nevyrobil, nevypěstoval, to neměl. Fotografie převzatá z www.michalhasek.cz . JUDr na rozkvetlé louce... je v tom nějaké poselství? Anebo se pan doktor jen vyfotil v lůně své alma mater? Jeden z mých prvních textů na Bigblogerovi http://petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz/clanok.asp?cl=93593

se

jmenoval

Vysoká

škola

pro

blondýny

Je starý 2 roky. Psal jsem v něm o jedné z pražských vysokých škol (soukromých), která rozdává tituly bezmála tak, jako se rozdávají reklamní letáky u schodů do metra…. u soukromé školy by člověk dokázal pochopit, že nedusí své studenty – chlebodárce, neboť neviditelná ruka trhu by ji za to mohla pěkně vyfackovat… Ale pak tady máme státní vysoké školy, a tam, zdá se, je nejvyšší možnou kvalifikací pro získání titulu nikoli vzdělání, ale politický vliv. Ukazuje se to, co čekal v této zemi každý: Plzeň není osamocena… vysoké školství je jednotné… sláva…

Mensa je o ničem, ti nejchytřejší a nejvzdělanější sedí v našem parlamentu, v senátu, ve vládě, na krajích… Třeba takový pan doktor Hašek… z praktických důvodů – jak zdůrazňuje – završil studium práv v jakési slovenské vísce…přece nebude dojíždět z Brna do Prahy, když stačí přelézt kopec, seběhnout stráň s ovcemi a jste na své Alma Mater… píšou o tom dnešní noviny, rozebírat to je zbytečné, zvlášť když si všichni tak nějak dovedeme představit, jakým studentem pan hejtman asi byl… Ryba smrdí od hlavy, se říká… je to jedno z rčení, kterým nerozumím, neboť smrdí-li už ryba, je mi celkem jedno, je-li zdrojem zápachu hlava nebo ocas a nikterak se to nesnažím rozluštit. Ale napadá mě v této souvislosti jiná věc: opravdu je takový problém zpětně vyhledat rigorózní a jiné vysokoškolské práce našich politiků, prezidentem počínaje a sprostým poslancem konče, zhotovit jejich nezávislý rozbor a posudek a těm, kteří by neprošli, titul odebrat? Nedělám si iluze… obávám se, že podvodně získaných titulů je v naší politice většina… pan ministr životního prostředí se jistě neurazí, že mi v tomto kontextu vrtá hlavou i jeho vzdělání, které je na rozdíl od jiných jistě skutečné… ve svých sedmatřiceti letech má za sebou: Fakultu sociálních věd UK Praha, katedru žurnalistiky a masové komunikace, Filosofickou fakultu UK Praha, obor politologie – historie, a konečně Právnickou fakultu UK Praha, obor právo (mimochodem, vidíte v tom tu odbornost stran životního prostředí?). Já bych si kupříkladu rád prostudoval myšlenky naší politické elity, vnesené do rigorózních prací, ale když ony jsou buď přísně tajné anebo se kamsi ztratily…. Stáváme se zemí doktorů práv; na rozdíl od smrdící ryby tady chápu, proč se říká „ Kovářova kobyla chodí bosa…“

URL| http://petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz/c/198506/Ceska-politika-cesta-za-bohatstvim-slavou-a-vzdelanim.html Plné znění zpráv


MÉDIA: Zemřela novinářka a vydavatelka Renata Elhenická 23.6.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se ČTK, autor: vrk, mha, (ls)

Praha 23. června (ČTK) - V noci na dnešek zemřela v Praze po dlouhé těžké nemoci ve věku 39 let novinářka, PR konzultantka a vydavatelka Renata Elhenická. ČTK o tom informovala vedoucí katedry žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK Barbora Osvaldová. Elhenická pracovala jako tisková mluvčí České televize, Frekvence 1, filmového studia Barrandov. Působila také jako osobní tajemnice manželky bývalého prezidenta Václava Havla. Měla několik let na starosti tiskové oddělení na mezinárodní konferenci Forum 2000. Psala také pro časopisy Instinkt, Elle, Xantypa a Hospodářské noviny. Elhenická vystudovala PR Institut v Hamburku a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK, kde obhájila bakalářskou práci na téma Ivan Medek (historická biografická studie osobnosti Hlasu Ameriky). "Až do poslední chvíle si udržela optimismus a víru v uzdravení. Doktoři jí předpovídali dva roky, ona s rakovinou bojovala osm let. Na základě svých zkušeností poslední dva roky vydávala Kalendář dobrého zdraví s radami tradiční čínské medicíny," dodala Osvaldová. URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=390279

Díra v rozpočtu končí? Cinklé tendry má zastavit zákon 20.6.2011

aktualne.cz str. 00 Peníze - Ekonomika Karel Toman

Kdyby Češi soutěžili fér, nemají schodkový rozpočet. Pokus o změnu začíná Praha - Vláda se chystá zalepit velkou díru v lodi českých veřejných financí v podobě nefér tendrů ušitých na míru konkrétním firmám. Chce totiž zrušit nejčastější triky, kterými dnes zadavatelé v tendrech vyřazují nepohodlné, nebo naopak vybírají ty "vhodné" uchazeče. Zakázky se tak prodražují o desítky procent. Jak to chodí v praxi, nedávno popsala firma Skanska. Úplně skončit mají dvoukolová užší výběrová řízení, kdy po zúžení počtu firem podle expertů často dochází k tajným cenovým dohodám a korupci. Tím by se český zákon stal přísnější, než to žádá EU. Počítá s tím novela zákona o veřejných zakázkách, která prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně. "Zmizí taky populární losovačka," řekl poslancům předkladatel zákona, ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský (VV). O polovinu a víc se sníží limity malých a podlimitních zakázek. Státní kasu přijde administrace přísnějších tendrů ročně až o 200 milionů dráž, ušetřit by se ale měly řádově miliardy. Podle nevládních organizací uniká eráru z neprůhledných veřejných zakázek skoro pětina financí. Člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) ekonom Pavel Kohout už dříve upozornil, že kdyby Češi o veřejné zakázky soutěžili poctivě, nemuseli by mít schodkový rozpočet. #box1 V otevřených řízeních jde cena dolů i o polovinu Podrobnější informace o tom, co novela navrhuje, najdete v infoboxu. Plné znění zpráv


#infobox Pochybným užším výběrovým řízením, při nichž jsou "nevhodní" uchazeči vyřazováni losováním nebo diskriminačními kritérii, se nedávno veřejně vzepřela Skanska. Na číslech z vybraných zakázek pak dokumentovala, že kdyby stát, obce a úřady vybíraly vítěze zakázek v otevřených řízeních místo netransparentních užších, mohly veřejné rozpočty za pouhých pět měsíců od začátku letošního roku ušetřit skoro půl miliardy korun (viz grafy). Ve třech případech v tomto období srazil zadavatel v otevřeném řízení cenu zakázky na polovinu, v jednom dokonce město Ostrava vysoutěžilo od Strabagu zakázku na průmyslovou zónu Mošnov za pouhých 39 procent inzerátové hodnoty. Losovačkám je konec Naopak "rizikový příklad, jak zařídit, aby do užšího kola postoupily ty 'správné' firmy," je podle Martina Kameníka z protikorupčního sdružení Oživení stavba pavilonu nemocnice v Mladé Boleslavi za 450 milionů. Do soutěže o ni se původně přihlásilo 14 firem, do užšího řízení jich bylo vylosováno pět. Dvě z nich ale druhé kolo rovnou vzdaly, aby zakázku letos počátkem roku získala neznámá firma Neocity Ron s vlastníky na Kypru. Když se Hospodářské noviny zajímaly o smlouvu, nebo o to, kdo vítěze vlastně vybral, zatajila to nemocnice i Středočeský kraj odkazem na ochranu osobních údajů. Tajné je také to, kolik nabízela konkurence. #obj_14506 Ze zkušeností s užšími výběrovými řízeními přitom není vyloučeno, že Středočeský kraj oproti otevřenému řízení zakázku přeplatil o desítky procent, a tudíž i desítky milionů korun. "Žádné důkazy o nějaké tajné dohodě však nejsou," upozorňuje k příkladu mladoboleslavské nemocnice Kameník ze sdružení Oživení, podle kterého jsou možnosti tajných dohod mnohem menší u otevřených řízení, kde mohou nabídky podávat všichni. Podezřelé zakázky, jako ta v Mladé Boleslavi, mají však napříště skončit. Podle vládní novely zákona o veřejných zakázkách se totiž budou napříště všechny tendry soutěžit v otevřených řízeních. Vláda uznala polovinu z 948 připomínek Na přípravě rozsáhlé novely se kromě Ministerstva pro místní rozvoj podílel vládní ekonomický poradní tým NERV, protikorupční nevládní organizace Transparency International, podobně zaměřená Platforma pro transparentní veřejné zakázky, Americká obchodní komora, sdružení Otevřete.cz a Oživení, i opozice. Zmíněné organizace podaly k novele desítky doporučení, v mezirezortním řízení se vláda vypořádala s celkem 948 připomínkami, z toho polovinu uznala za zásadní. Podle zpravodaje zákona poslance Jiřího Petrů (ČSSD) je tak novela v mnoha ohledech přísnější, než to vyžadují evropské směrnice. Například právě v povinnosti pořádat napříště všechny veřejné soutěže jako otevřené. Změny budou stát až 200 milionů ročně #obj_14507 Tím však novela zároveň přinese zadavatelům veřejných zakázek ohromnou administrativní zátěž. Například jen snížením hranice podlimitního řízení, se kterým novela počítá, spadne do přísnějšího režimu kolem tisíce zakázek ročně. Každé řízení tak podle poslance Petrů podraží až o 50 tisíc korun. Pokud jde o celkové roční náklady, u povinného uveřejňování zakázek je Petrů odhaduje na 90 milionů ročně.



Novela ale také přinese vlnu nových podnětů k antimonopolnímu úřadu, což zatíží rozpočet úřadu (a tedy státu) asi o 70 milionů. Další "desítky milionů" ročně navíc vydají podle Petrů zadavatelé expertům na povinná ekonomická zdůvodnění zakázek, oponentní posudky a činnost nezávislých hodnotitelů. I to totiž novela vyžaduje. Dlouhodobě by se ale nová norma měla vyplatit. Úspory, které má přinést, jsou totiž o řád vyšší než náklady, které zavede. Přijdou miliardové úspory? #obj_14508 Roku 2009 šlo na veřejné zakázky z veřejných rozpočtů 508 miliard korun, což je 14 % českého HDP. Podle Davida Ondračky z Transparency International se z nich takzvaně ztratí až 90 miliard korun. Na úplatcích nebo předražením se tak v zakázkách z veřejných rozpočtů rozplyne až 18 procent peněz. Z průzkumu doktorandů Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy zase nedávno vyplynulo, že za poslední čtyři roky byla drtivá většina veřejných zakázek zadávaných českými ministerstvy přidělena neveřejně nebo bez soutěže. Neprůhledných tak bylo na 80 procent všech nákupů z let 2006 až 2010, a to v celkové hodnotě 276 miliard korun. Nákupy ministerstev činily ve sledovaném období 340 miliard korun. I na tyto nákupy by se měly napříště vztahovat přísnější mantinely novely. "Opatření vítáme, mimo jiné pravděpodobně omezí možnosti manipulovat výběrová řízení pro předem vybranou firmu," uzavírá Martin Kameník z Oživení. "Funkčnost opatření samozřejmě v praxi ukáže čas," dodává. Sdružení dnes spolu s institutem CERGE - EI v pražském baru Krásný ztráty představí výsledky nejrozsáhlejšího nezávislého výzkumu zadávání veřejných zakázek v ČR. #obj_14038

URL| http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=704429

Opravdu může Česko na dluhové krizi vydělat? Odpovídá ekonom Michal Mejstřík 20.6.2011

byznys.ihned.cz str. 00 byznys.ihned.cz Michal Mejstřík, Jan Strouhal

Jaký má názor na dopad evropské krize na Česko ekonom a člen NERVu Michal Mejstřík? Zeptejte se ho sami. Michal Mejstřík právě odpovídá v on-line rozhovoru serveru IHNED.cz. Někteří ekonomové tvrdí, že česká ekonomika může na evropské dluhové krizi vydělat. Podle ekonoma Pavla Kohouta jsem už na krizi vydělali, a to na jaře minulého roku, kdy byl první vlna řecké krize. Tehy došlo odlivu kapitálu z periferních ekonomik Evropy směrem do centra. Michal Mejstřík je účastníkem debatního online klubu českých ekonomů na IHNED.cz - čtěte ZDE ,,Tento příliv peněz pomohl Německu a také české ekonomice, neboť z tohoto hlediska jsme byli rovněž v evropském centru. Na řecké krizi jsme tedy již vydělali! Svědčí o tom statistiky české průmyslové výroby," napsal našemu serveru Kohout. Michal Mejstřík Plné znění zpráv


Prof. Michal Mejstřík je český ekonom. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a poté pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV. Po roce 1990 studoval na London School of Economics a podílel se na založení Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání (CERGE), v němž působil postupně jako vědecký tajemník a výkonný ředitel. Je profesorem ekonomie na Univerzitě Karlově, kde od roku 1993 do roku 2010 působil jako ředitel Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd. Je předsedou představenstva firmy EEIP, a.s. Od roku 2009 je členem Národní ekonomické rady vlády. Od roku 2009 je předsedou dozorčí rady ČSA. Podle jiných je ale reálnější varianta to, že další eskalace krize bude mít negativní dopad na vývoj makroekonomických ukazatelů Česka. Jak velký, o tom budou rozhodovat zejména současné problémy kolem Řecka. Švejnar: Osud Řecka by Česko mohl bez reforem potkat do 10 let - čtěte ZDE V pozadí současného zájmu je ale mnoho evropských států, které nejenže mohou na dluhy Řecka tvrdě doplatit, ale zároveň mohou svými dluhy nepříjemně překvapit eurozónu a i celou Evropu. Čtyři scénáře vývoje evropské dluhové krize a její možné dopady na českou ekonomiku - čtěte ZDE Jakým směrem se budou dluhové problémy Evropy dál vyvíjet? Ovlivní současná krize evropskou ekonomiku? Pokud ano, jaký by mohl být přímý dopad na hospodářský vývoj Česka? Opravdu na ní můžeme vydělat? Ptejte se ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Michala Mejstříka, který je dnes hostem on-line rozhovoru na serveru IHNED.cz. - Dotazy se budou zobrazovat s časovým zpožděním, děkujeme za pochopení URL| http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-52107120-opravdu-muze-cesko-na-dluhove-krizi-vydelatodpovida-ekonom-michal-mejstrik

VIDEO: Věřte, nevěřte: Médi a politika 20.6.2011


První hostem pořadu Věřte , nevěřte byl výkonný ředitel ČT4 Jiří Ponikelský. Nedávné MS v ledním hokeji přineslo sportovnímu kanálu ČT4 historická čísla ve sledovanosti. “Byl to takový historický milník pro program ČT4, protože dokázal, že je dneska plnohodnotným sportovním programem v České republice,“ řekl v pořadu Ponikelský, který si cení i toho, že hokej přitáhl k obrazovkám nejen muže, ale i ženy. Navíc to podle něj pomohlo i kanálu ČT2, který se mohl oprostit od sportovních přenosů a profilovat se zase jinam. Pravidelný host pořadu profesor Jan Jirák z FSV UK tentokrát hovořil o vztahu politiky a médií. Poslední kauzy totiž ukazují, že politické strany se snaží čím dál tím víc média využívat. Podle Jiráka je pravda, že čeští novináři jsou svým způsobem náchylnější k tomu, co jim politici předpřipraví, jinak řečeno, co se jim objeví na stole, ale blízký vztah politiky a médií je naprosto přirozený. “Já se na to dívám jako na něco logického, když se podíváme na vztah médií a politiky, tak ten vztah je vlastě historicky velmi těsný, média jsou politika,“ řekl Jirák. V dnešní době je politika spjatá hlavně s televizí. Podle Jiráka dává televize politice nový rozměr, protože politiky je vidět, “přichází“ k nám do obýváku a politika se stává osobnější: “Už to není jenom stranická politika, ale politika konkrétního člověka.“ Na závěr profesor Jan Jirák uvedl, že se vztah politiky a médií se profesionalizuje, protože Plné znění zpráv


přibývá profesionálů, které si politici najímají a kteří hledají způsoby jak s médii pracovat a ovlivňovat tak veřejnost. Na vývoj fotografie v médiích navázal na základě předchozího dílu pořadu ředitel knihovny Národního Muzea Martin Sekera. Po první světové válce nastal rozvoj fotografického zpracování. Martin Sekera zde zmínil především dvě důležitá jména, Josefa Čapka, jako redaktora časopisu Světozor, a Stanislava Kostku Neumanna, redaktora časopisu Reflektor. Oba dva časopisy stavěly na fotografickém sdělení. Později se k nim přidal ještě časopis Pestrý týden, který byl základním zdrojem poznání československé společnosti. Nejprve byly zdrojem fotografií ateliéry či jednotlivci, v roce 1928 pak vznikla první zpravodajská agentura Centropress a v roce 1933 ji následovala menší agentura Press Photo Service. Řada časopisů začala pracovat s fotografiemi pomocí nových technik, jako byla fotomontáž nebo fotokoláž, což přineslo avantgardní myšlení a vytvořilo tzv. magazínovou fotografii. Šlo především o časopisy pro ženy, jako byl Jas, Ahoj na neděli nebo Eva. Martin Sekera uvedl, že tyto časopisy znamenaly pro vydavatele obrovský finanční přínos. Na závěr ještě mediální koutek gramotnosti, který má v pořadu pravidelné místo. Ten stejně jako fotografie navázal na předchozí díl, kde se koutek mediální gramotnosti věnoval výběru zpráv. Dalším tématem se stala vizualizace obrazových zpráv. Obrazový materiál, který doplňuje zprávy v tištěných médiích je přisuzován vlivu televize. Samotná televize pak často používá tzv. ilustrační záběry a pozadu nezůstává ani rádio, kde je zprávy místo obrazu možno doprovodit aspoň autentickým zvukem. Videozáznam přehrajete zde. Kateřina Šťovíčková


Natřete svou značku nazeleno 20.6.2011

ceskapozice.cz

str. 00

Studie Zelený marketing skupiny Mather vychází z odpovědí českých profesionálů. Ti se snažili se přesvědčit, že nejde jen o módní vlnu. Ekologie Čestmír Klos / 20.06.2011 - 19:59 To, co vyzvedává do popředí zelených žebříčků firmy, které ze své podstaty ekologické být nikdy nemohou, se jmenuje zelený marketing. Jeho úspěšnost mnohem víc závisí na penězích investovaných do pověsti značky než na zelené podstatě nabízeného zboží či služeb. Zelený marketing je móda a jako takový má v sobě jak praktické dopady, tak spoustu prázdného pozlátka. Navzdory zmíněnému poznání dospěla aktuální studie komunikační skupiny Mather k závěru, že green marketing má v Česku budoucnost a značky vybudované na ekologických principech potenciál k úspěchu. Hlavním závěrem studie je, že ekologicky profilovaná značka na českém trhu dosud chybí. reklama Zelené nakupování naráží na peněženku Studie Zelený marketing nevychází z tradičního výzkumu mínění veřejnosti. Komunikační skupina Mather v dubnu a květnu 2011 oslovila více než tři sta českých profesionálů odpovědných za marketing. Ti se snažili svými odpověďmi přesvědčit, že green marketing není jen módní vlnou. Více než polovina českých zástupců Plné znění zpráv


marketingu věří, že se postupem času bude klást větší důraz na zodpovědné chování společnosti vůči životnímu prostředí. Víc než polovina manažerů se domnívá, že značka vybudovaná na ekologických principech má v Česku potenciál k úspěchu Dílčí výsledky studie tedy nevycházejí z postojů veřejnosti, ale z mínění profesionálních pracovníků marketingu, jak se veřejnost v tom či onom případě zachová. Na polovinu se rozštěpili hned v úvodní otázce, zda Češi přijali myšlenku ochrany životního prostředí. Optimisté soudí, že už začíná být součástí jejich životního stylu. Stejný počet dotázaných je přesvědčen, že Čechy ekologie neoslovila. Tři z pěti manažerů jsou přesvědčeni, že si český spotřebitel není ochotný za ekologický výrobek či službu připlatit. Těch, kteří své pozitivní postoje k životnímu prostředí promítají i do nákupního chování, není víc než čtvrtina. Rozhodne pečlivý výběr Podle čeho si Češi vybírají zboží, chtějí-li myslet na životní prostředí? Sedmdesát procent takto orientovaných lidí čte příbalové informace a vybírá si dle uvedeného složení. Polovinu spotřebitelů zajímá také obal, nakolik se dá recyklovat. Významná část lidí (44 procent) se podle dotazovaných manažerů zajímá, zda výrobek či některé jeho složky nebyly testované na zvířatech. Dá se však předpokládat, že řada spotřebitelů už dnes považuje odklon od testování výrobků na zvířatech za natolik samozřejmý, že tuto informaci při výběru zboží ani nevyhledává. Téměř pětinu spotřebitelů by zaujal i výrobek, který by ekologický být nemusel, ale jeho koupí by přispěli na podporu nějakého ekologického projektu. Relativně nízký zájem vzbuzuje mezi českými spotřebiteli ekologická stopa výrobku, nebo označení Fair trade. Dle dotazovaných manažerů je to devět až jedenáct procent. Pravděpodobně si pod těmito pojmy řada spotřebitelů nic nepředstaví. A to je výzva jak pro marketingové manažery, tak pro novináře. Má ekologická značka šanci? Víc než polovina manažerů se domnívá, že značka vybudovaná na ekologických principech má v Česku potenciál k úspěchu. Tři čtvrtiny oslovených manažerů dokonce považují zelený marketing u běžných značek za nezbytnost. Čtvrtina oslovených firem používá na svých výrobcích označení „eko“, pětina se na to v brzké době chystá.Dle 38 manažerů se bude potenciál „ekobyznysu“ v budoucnu rozvíjet. Téměř polovina firem vnímá ekologický marketing jako investici do své tváře. „Zelený marketing pomáhá hlavně vybudovat důvěru ve značku, a tím zvýšit její cenu,“ tvrdí Kasl Kollmannová „To, že téměř polovina firem vnímá ekologický marketing jako investici do své image, musíme tedy číst obráceně. Zelený marketing nemá primárně zlepšit produkt, výrobu nebo podstatu byznysu, ale zvýšit cenu akcií. V extrémní rovině se tomu říká green washing, praní zelených peněz. Značku vyperte pěkně do čista, pokud možno na valše a mýdlem s jelenem, a dejte pozor, aby se nedostala voda testovacím králíčkům do očí,“ poznamenává na závěr studie vedoucí Katedry marketingové komunikace a public relations na Fakultě sociálních věd Univerzity KarlovyDenisa Kasl Kollmannová. Ze zeleného marketingu se dle ní stala móda, nebo spíš jen póza. Pozastavuje se nad tím, že tři čtvrtiny českých manažerů si myslí, že sebez zelené značky dnes už neobejdou. Všichni ji chtějí, alespotřebitel za ni není ochoten zaplatit. Změna životního stylu Kasl Kollmannová poznamenává, že je chvályhodné, když společnosti těžce poškozující životní prostředí začnou alespoň trochu své jednání omezovat a negativní externality vyvažovat. Uzavírá: „Zelený marketing pomáhá hlavně vybudovat důvěru ve značku, a tím zvýšit její cenu. Uvidíme, jak dlouho zůstane v módě, ale nová černá se z něj určitě nestane,“ tvrdí Kasl Kollmannová.



Ekologicky smýšlejícím lidem by možná nevadilo, kdyby zelený marketing zůstal zelený, ale musel by sklouznout z popisované tváře k obsahu. A důsledně se oprostit od praní zelených peněz. To přece nemá s ekologií nic společného a navěšuje se na bohulibý trend, protože je životaschopný. Společnost by neměla připustit, aby pozitivní zelené trendy ohrozily finanční spekulace, jak se to stalo například fotovoltaice. Problém je však mnohem hlubší než v marketingu. Dotýká se podstaty výroby, zejména energie, v níž pozvolna končí tradiční zdroje. Nevynechá dopravu, kde přestane být lukrativní dovážet zboží přes půl zeměkoule, pokud lze stejné věci vyrobit za rohem. Domácí potraviny by nám měly svědčit stejně dobře jako generacím předků. Právě na to se bude muset zaměřit zelený marketing, na změnu životního stylu, jíž se nevyhneme, a na sledování ekologické stopy, které český spotřebitel stále nerozumí. Snad přežije období póz žonglování se slovem „eko“, které čím dál víc ztrácí význam. Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte .

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/ekologie/natrete-svou-znacku-nazeleno

Těžké shánění peněz na boj s korupcí 20.6.2011

Mladá fronta DNES str. 03 Martina Patočková

Byznys speciál

Boj s korupcí není zrovna levná záležitost. Ani dobrá myšlenka, ani podpora členů NERV zatím nezajistila třem studentům přístup k penězům na jejich protikorupční projekt. PRAHA Tři studenti už téměř rok kvůli financím obcházejí a obesílají nadace, vládu i ministerstva, ale zatím marně. Důvod? Podle lidí seznámených s projektem zIndex jsou v něm jednak chyby a jednak požadují příliš moc peněz. Když doktorandi Jana Chvalkovská, Jiří Skuhrovec a Petr Janský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy připravovali projekt, jak jsou na tom ministerstva se zadáváním veřejných zakázek, vysloužili si pochvalu rovnou od premiéra Petra Nečase. „Ve chvíli, kdy ten projekt bude dotažen do konce na FSV UK, tak chceme nějak nad něj roztáhnout ochranná křídla Úřadu vlády a tady začít. Nejdříve pro vládní úřady, pro ústřední orgány státní správy, postupně to rozšiřovat na ostatní,“ uvedl premiér loni v říjnu na tiskovce o boji s korupcí. Studenti mají za sebou i podporu člena NERV, ekonomické rady vlády, Michala Mejstříka. Ten je profesorem na Fakultě sociálních věd UK a Jana Chvalkovská, jeden z tvůrců zIndexu, s ním spolupracuje na řadě dalších projektů. Jejich zIndex doluje data z databází o veřejných zakázkách. Jejich zadavatele, prozatím jen ministerstva, hodnotí na základě sady deseti kritérií. Výsledkem je žebříček úřadů podle toho, jak jsou v zadávání zakázek transparentní. Na provoz, vylepšení a rozšíření na další úřady se snaží už téměř rok získat peníze. Od státu i nevládních nadací. Podle informacíMFDNES například požadovali neúspěšně odÚřadu vlády 2,5milionu korun za myšlenku, jak se budou úřady hodnotit, a půl milionu ročně za správu. To však je podle lidí pracujících na obdobných projektech „hodně přestřelená“ představa. „Projekt jsme nepodpořili jednak proto, že index není z pohledu expertů nadace nastavený ideálně, a jednak proto, že náklady projektu považujeme s ohledem na výstupy za neadekvátní,“ shrnuje šéf nadace Open Society Fund Robert Basch. Podle něj nebylo jasné, kdo a jak bude index využívat, kdo s ním bude pracovat. Nadaci odradily i měnící se žádosti o peníze. „Autoři projektu předložili v rozmezí tři čtvrtě roku (léto 2010, jaro 2011) různé varianty s konkrétními požadavky, které skutečně byly v řádu statisíců,“ dodává Basch. Podle Chvalkovské odešli s nepořízenou i z nadace CEE Trust. Programová šéfka Nathalie Bolgertová si na jejich žádost nepamatuje a nenašla k ní žádné informace. Po této zkušenosti se soustředili na ministerstva. Nejdále jsou jednání s ministerstvem pro místní rozvoj. „Jako studentský projekt má zIndex své objektivní limity, které autorům chceme pomoci překonat ať již Plné znění zpráv


metodickou či finanční podporou. Případná částka by ale pokryla maximálně nejnutnější provozní výdaje,“ uvedl ministr Kamil Jankovský minulý měsíc s tím, že by šlo o jiné řády než miliony. Jednání zatím nepokročila. Start s chybami Kromě vyšší ceny autoři narazili i tím, že jejich projekt obsahoval chyby. Některé přiznali brzy po jeho oficiálním představení letos v lednu. Ve srovnání úřadů vyšlo například nejhůře ministerstvo spravedlnosti. U něj však mylně počítali do drobných zakázek i přidělování advokátů ex offo, tedy ze zákona soudem. Podle expertů nadace Open Society Fund je zpochybnitelný například i výběr části kritérií, které zIndex používá. „Například úspěšnost stížnosti na výběrové řízení u antimonopolního úřadu ukazuje spíše na dobrou či špatnou praxi tohoto dohledového orgánu než na schopnost vybraného zadavatele zadat průhledně výběrové řízení,“ uvádí Basch. Podle Jany Chvalkovské pracují na vylepšení. „K zásadním změnám hodnocení samotných veřejných zakázek ale nedojde, půjde spíš o pružnější přístup k analýze rozpočtů institucí, tedy změně technického rázu v jedné z deseti komponent,“ říká. Podle poradce premiéra pro otázky boje proti korupci Jana Pavla jsou lépe čitelné a interpretovatelné dva základní ukazatele, a to průměrný počet nabídek a podíl zakázek zadávaných v otevřených řízeních. „I ekonomicky nevzdělaný člověk chápe, že čím více otevřených řízení a nabídek, tím lepe,“ říká Pavel. Sama myšlenka vytvoření žebříčku zadavatelů veřejných zakázek je podle něj i dalších expertů dobrá a může přispět k efektivnějšímu utrácení veřejných peněz. „Ale takové srovnávání by mělo být vystavěné na srozumitelných a jasně definovaných kritériích. Autoři předložili složený index, jehož metodika je zpochybnitelná. Jak věcně, pokud jde o výběr kritérií a jejich váhu, tak z hlediska statistického,“ říká Basch z Open Society. Co tedy bude dál? „Zatím projekt financujeme z naší dobrovolné práce a z dobrovolné práce několika našich kolegů. Jiné zdroje příjmů zatím nemáme,“ uvedla Jana Chvalkovská minulý měsíc s tím, že i bez vnějších zdrojů chtějí pokračovat, i když to třeba půjde pomaleji. Od té doby se třem doktorandům podařilo získat grant 131 tisíc korun od Nadačního fondu proti korupci. Ten poskytl celkem 251 tisíc na projekt s názvem „Konexe - analýza vazeb mezi politiky a dodavateli veřejných zakázek“, který budou studenti dělat společně se sdružením Naši politici. Foto popis|

Systémová past 20.6.2011

Respekt str. 78 Pavol Frič

Eseje

Protikorupční boj: zombie, či naděje demokracie Českou společností se šíří přesvědčení, že korupce představuje nejnebezpečnější patologii, která akutně ohrožuje její soudržnost i demokratický charakter. Veřejná reakce na tento poznatek je rozmanitá - od alibismu politických stran přes netečnost většiny obyvatel až k rozhořčeným protestům občanských iniciativ (např. ProAlt, Ne korupci!, Veřejnost proti korupci), které usilují rozpoutat co nejširší protikorupční kampaň. Proti povyšování protikorupčního boje na politický program se ozval hlas filozofa Václava Bělohradského, který varuje, abychom s protikorupčním bojem nevypouštěli z lahve nebezpečného džina, o němž se neví, jestli se nakonec neobrátí proti nám, tj. proti demokracii a sociálnímu smíru. S korupcí demokratických politiků se podle Bělohradského dá žít, ale s diktátorem, který se sveze na populistické vlně boje proti zkorumpované mocenské elitě, to bude daleko horší. Proto aktivisty nabádá ke zdrženlivosti při rozdmýchávání protikorupčních nálad obyvatelstva a k opatrnému zacházení se slovem „korupce“. Bělohradského varování v čase, kdy se před námi denně veřejně rozkrývá brutalita korupčního pozadí fungování politických stran, se možná mnohým jeví jako nemístné. Jedno mu ale nelze upřít, narušuje samozřejmost podpory protikorupčního boje. Nastoluje otázku, jaký protikorupční boj je vlastně optimální. Říká, že heslo: „Ať děláme proti korupci cokoli, je to dobré!“ automaticky neplatí. Hrozbu, že se tématu korupce Plné znění zpráv


zmocní charismatický vůdce, který se demokratickou cestou dostane k moci a pak demokracii zničí, sice vnímám, ale v současnosti mám spíše obavy, že opakováním protikorupčních akcí již předem odsouzených k nezdaru se hesla protikorupčního boje obsahově vyprázdní a korupce se v české společnosti zcela normalizuje. Zamýšlené dobro protikorupčního boje se může změnit ve společenské zlo podle toho, jak se proti korupci bojuje. Průběh protikorupčního boje v České republice za posledních zhruba patnáct let nasvědčuje spíše té negativní variantě. Za toto období jsme byli svědky jakéhosi „zombie efektu“, kdy protikorupční akce s nadějemi neustále povstávaly a zase neúspěšně padaly, protože jak se později zjistilo, jejich tělo sice nějaký čas žilo, ale duše už byla mrtvá. Výsledkem je, že mnoho lidí ztratilo víru v demokracii. Považují ji za režim nerozlučně spojený s korupcí mocných. Nesnesitelná lehkost Z internetové diskuse nad výzvou Veřejnost proti korupci plyne, že obavy ze zombie efektu se nevyhýbají ani nové vlně protikorupčních aktivit. Diskutéři poukazují na to, že stát se protikorupčním aktivistou je až nesnesitelně lehké. Stačí podepsat a člověk může mít pocit, že přiložil ruku ke společnému dílu. Mnozí se ale tážou, kde je ta silná, tj. alespoň částečně profesionalizovaná organizace, která buldočím způsobem půjde za svými cíli? Nakonec, takové organizace tu již máme. Je potřeba další Transparency International, Oživení či Růžový panter, tj. občanské organizace, které proti korupci bojují už léta? A co se stane, až politici na nové iniciativy zadupou a vzkážou jim, že když se chtějí plést do politiky, musí se nejdříve změnit v politické strany? Jistě, na tyto otázky by bylo dobré znát odpovědi, chtěl bych však upozornit na to, že riziko pokračování zombie efektu se skrývá i v nesnesitelné lehkosti, s jakou jsou navrhovaná protikorupční opatření považována za systémová. Jde o to, že dnes už nelze ignorovat fakt, že hlavním problémem není individuální, ale systémová korupce (přiznává to dokonce i vládní protikorupční iniciativa, tj. pracovní skupina NERV pro boj proti korupci). Logika velí, když je nutné bojovat proti systému, musí být i protikorupční opatření systémová! Ale je tomu skutečně tak? Provedl někdo seriózní analýzu systémové korupce v českých podmínkách, abychom věděli, jaká je, co ji generuje a jakou má sílu? Zatím to spíše vypadá tak, že nové občanské iniciativy, bez ohledu na parametry a povahu systémové korupce v ČR, dávají do svých seznamů protikorupčních opatření vše, co se jim zdá aktuálně rozumné nebo co zavedli už někde jinde. Například v případě 15 protikorupčních zásad Veřejnosti proti korupci jde o soubor koncepčně nepropojených opatření zaměřených hlavně proti individuální korupci, která se částečně překrývají s vládními návrhy. Některá z nich už byla zavedena například v Polsku nebo na Slovensku, ale jejich pozitivní efekt při snižování míry korupce se zatím viditelně nedostavil. A není divu, protože systémová korupce, která dnes ovládá protikorupční boj, je dokáže postupně rozmělnit, otupit a vstřebat. Výsledkem je kontraproduktivní posílení imunity korupčního systému. Politické jádro systémové korupce Předcházející vlna občanských iniciativ chtěla vyměnit politiky a systém ponechat, současná vlna chce politiky ponechat a změnit systém. Bez znalosti systému se jí to však nemůže podařit, i když jádro systémové korupce správně hledá v politice. Korupční symbióza politiků s podnikateli ničí demokratickou soutěž a znehodnocuje výsledky voleb. Zdroje získané z korupčních transakcí představují zásadní komparativní výhodu v politickém zápasu. Proto se jich žádná strana nechce vzdát a dál udržuje korupční systém v chodu. Systémová korupce otřásá naší jistotou, že žijeme v demokracii. Stále častěji se lze setkat s názorem, že korupce naši demokracii změnila v oligarchii mocenských elit. Stále více je zřejmé, že protikorupční boj je zároveň bojem o záchranu demokracie. Bohužel v seznamech protikorupčních opatření jen málokteré míří přímo do politického jádra systémové korupce. Většinou tato opatření a zásady protikorupčního boje spoléhají na opakování technokratických přístupů vládních či zahraničních expertů a vylepšování právního prostředí postupů při zacházení s veřejnými penězi. Propojování boje proti korupci s řešením problémů demokracie zůstává na okraji pozornosti. Všichni proti korupci? Nebezpečí proměny nové vlny protikorupčního vzdoru v živoucí mrtvolu hrozí i z jejího příliš optimistického předpokladu, že široká veřejnost jen čeká na to, aby se mohla zapojit do protikorupčního boje. Analýzy veřejného mínění však varují -proti korupci by individuálně byla ochotna zasáhnout jen mizivá menšina (6 %) obyvatel. Naopak polovina (48 %) dospělé populace uznává funkčnost korupce ve státní správě (bez korupce by podle nich nefungovala), většina (59 %) obyvatel považuje úplatky za normální součást společenské praxe. A většina (69 %) se také zcela otevřeně hlásí ke klientelismu, tj. souhlasí s názorem, že nejlepší životní strategií je mít dobrého přítele na správném místě. Zkrátka, přejí si patrona, který jim pomůže řešit jejich problémy efektivně. Plné znění zpráv


Nelze se pak divit, že občané chtějí, aby proti korupci bojoval stát, jejž paradoxně považují za zkorumpovaný. Ale paradoxně to samé chtějí i nové občanské iniciativy, chtějí politiky donutit, aby s korupcí už konečně zatočili. Iniciativa „Donuťme kapry, aby si sami vypustili rybník!“ nevypadá moc nadějně v situaci, kdy se důvěra a podpora veřejnosti hledají jen velmi těžce. S korupcí se nedá bojovat, dokud to lidé skutečně nechtějí. K případné hladovce pražských protikorupčně naladěných intelektuálů by se v Česku asi sotva někdo přidal. Nejsme v Indii ani ve Skandinávii. S protikorupčními opatřeními, která fungují jinde, by bylo nezbytné importovat i tamní populaci. Vraťte nám politické strany! Epizodickým tlakům občanských iniciativ bez masové podpory obyvatelstva dokáže sjednocená mocenská elita hravě čelit. Jsem přesvědčen, že zombie efektu se v protikorupčním boji lze vyhnout, když pochopíme, že systémová korupce je past, v níž se mnozí necítí dobře a hledají cesty, jak se z ní vymanit. Stejně jako za socialismu se systém často stává nepohodlným i pro jeho prominentní představitele. Spíše než frontální tlak jsou proto vhodnější „měkké interakce“ umožňující nacházet spojence jak na straně mocenských elit, tak na straně veřejnosti. Namísto zatracování politiků nabídka pomoci při vysvobozování politiky z korupční pasti. Není nejmenších pochyb, že tato nabídka musí jít přes radikální změny v systému financování politických stran. Souhlasím, že cílem těchto změn je vrátit politické strany na úroveň občanské aktivity (Pehe, Štern). Dnes, když jsou parlamentní strany vlastně placeny státem, je vliv občanů na jejich příjmy malý. Stát neodejme straně prostředky v reakci na korupční skandál. Ale občan by mohl, pokud by tu pravomoc měl, a měl by ji, kdyby například formou daňových asignací na chod politických stran povinně přispíval. Jednoduše by příspěvek ze svých daní přesměroval na jinou stranu. Financování politických stran formou daňových asignací by rozbilo korupční symbiózu politiků a podnikatelů a vytvořilo by skutečnou závislost politických stran na reputaci, kterou mají v očích občanů. Když mohou na tomto principu fungovat občanské organizace, proč by nemohly politické strany? Proč by strany měly mít právo brát dary od soukromých firem a tím se dostávat do jejich závislosti? Proč by majitelé velkých firem tím pádem měli být jakýmisi superobčany, jejichž hlas je silnější než hlas ostatních občanů? Demokracie v ČR kvůli korupci dospěla do výjimečné situace, kdy nevíme, jestli ještě vůbec existuje. Výjimečná doba si žádá výjimečná řešení. Demokracii si nelze koupit dary ani státními příspěvky. Povinnost daňových asignací asi nikoho zvlášť nepotěší, občanské pohodlí v závětří politického dění se však nevyplácí. Dnes platíme politické strany, jako jsme kdysi za socialismu platili známky solidarity - jejich cenu nám rovnou strhávali z platu, aniž bychom si to uvědomovali. Je načase s touto praxí skončit. Foto autor| foto Matěj Stránský O autorovi| Pavol Frič, je sociolog, přednáší na Institutu sociologických studií FSV UK v Praze. Zaměřuje se hlavně na výzkum role českých elit, věnuje se též studiu neziskového sektoru, korupce a korupčního klimatu. Vydal mimo jiné knihu Korupce na český způsob.

Ředitelem oddělení PR agentury Comunica je Vořechovský 17.6.2011

ceska-media.cz str. 00 E15.cz

Média-Stalo se

Reklamní a komunikační agentura Comunica jmenovala ředitelem PR Vladimíra Vořechovského. V předchozích letech působil v médiích. Už během Mediálních studií na FSV UK působil jako redaktor na iDnes.cz a pak se na celou jednu dekádu usadil ve zpravodajství televize Nova. Tady jako editor zodpovídal za Sportovní a dva roky i za Televizní noviny.




Přestupy (Strategie č. 06/11) 17.6.2011

e15.cz

str. 00

Přestupy

Přestupy Klouda povýšil na šéfa právníků Jan Klouda se stal novým hlavním právníkem společnosti Vodafone Czech Republic. Na pozici General Counsel bude spolu se svým týmem odpovědný za právní podporu aktivit společnosti, zejména dalšího růstu v oblasti poskytování ICT řešení. Jan Klouda nastoupil do Vodafonu v roce 2007 jako ředitel pro právní záležitosti. Dříve působil v Eurotelu a UPC. zvětšit Jan Klouda Zdroj: Strategie zavřít Burnham je šéfem auditu Ernst & Young Douglas Burnham byl jmenován vedoucím partnerem v oddělení auditu Ernst & Young pro ČR a další země střední a jihovýchodní Evropy, konkrétně Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Maďarsko, Černou Horu, Srbsko, Slovensko a Slovinsko. Ve své nové roli se zaměří na vyhledávání dalších příležitostí pro růst a upevnění pozice společnosti Ernst & Young na trhu. zvětšit Douglas Burnham Zdroj: Strategie zavřít Němečková vede tým accountů Na pozici Account Director komunikační agentury Remmark nastupuje Jitka Němečková. Zodpovědná bude za vedení zakázek pro klienty PRE, Nowaco, České dráhy nebo Beiersdorf a další, ale také za komunikaci agentury s médii. Zkušenosti v oboru komunikace a marketingu nabrala v týdeníku Marketing&Media. zvětšit Jitka Němečková Zdroj: Strategie zavřít Labudíková řídí marketing Teska Ředitelkou marketingu Tesco se stala Monika Labudíková – nahrazuje Michala Štádlera, který odchází do Teska ve Velké Británii. Absolventka City University ve státě Washington kromě krátké přestávky spojila celou svou dosavadní profesní kariéru se společností Tesco. Začínala v roce 1998 v marketingu bratislavského hypermarketu Tesco. zvětšit Monika Labudíková Zdroj: Strategie zavřít Westinghouse jmenoval Wernera Plné znění zpráv


Společnost Westinghouse Electric Company jmenovala Charlese Wernera na pozici Construction Development Director pro Českou republiku. Jeho kancelář slouží jako místo pro komunikaci s ČEZ, vládou a českým průmyslem v rámci tendru na dostavbu JE Temelín. Werner přichází do Prahy po více než 37 letech zkušeností s jadernými projekty Westinghouse. zvětšit Charles Werner Zdroj: Strategie zavřít Generálním ředitelem Ety je Stupka Generálním ředitelem společnosti Eta se stal Roman Stupka. Nahradí odstupujícího Jiřího Pathy. Do společnosti přichází z investiční společnosti Benson Oak Capital, která společnosti Eta poskytuje rozvojový kapitál a financování výkupů podílů ve společnostech. Ve své nové roli se chystá využít především své znalosti a zkušenosti z oblasti obchodu a managementu. zvětšit Roman Stupka Zdroj: Strategie zavřít Procházka řídí divizi Volkswagenu Jan Procházka byl pověřen vedením divize Volkswagen Užitkové vozy. V nové funkci hodlá zužitkovat své bohaté zkušenosti z automobilové branže a jeho cílem je další posílení značky na českém trhu. Procházka přichází z pozice vedoucího Mezinárodní prodejní strategie společnosti Škoda Auto. zvětšit Jan Procházka Zdroj: Strategie zavřít Morrissey povede GE Money Bank Sean Morrissey nahradí v pozici generálního ředitele a předsedy představenstva GE Money Bank v ČR Petera Herberta. Do GE Money Bank přichází z maďarské Budapest Bank, kterou vedl od roku 2008 a úspěšně ji provedl obdobím hospodářské krize. Do GE nastoupil v dubnu 2000 a pracoval na různých manažerských pozicích v rámci GE Money a GE Capital. zvětšit Sean Morrissey Zdroj: Strategie zavřít Hanousek posiluje Outbreak Agentura Outbreak, která se doposud specializovala výhradně na techniky Word of Mouth marketingu, rozšířila svůj tým o kreativního ředitele Petra Hanouska. Angažmá zkušeného tvůrce výrazných a oceňovaných ATL kampaní přináší Outbreaku a jeho klientům pokrytí veškerých standardních komunikačních kanálů. zvětšit Petr Hanousek Zdroj: Strategie



zavřít Kmeť byl jmenován ředitelem v CSC Společnost CSC, poskytovatel technologických řešení a služeb, jmenovala Jaroslava Kmetě novým ředitelem divize Public Sector a Healthcare pro region východní Evropy. Kmeť bude též členem top manažerského týmu CSC Eastern Europe. Během své profesní kariéry zastával Jaroslav Kmeť řadu manažerských pozic v mnoha odvětvích, naposledy v Hewlett-Packard. zvětšit Jaroslav Kmeť Zdroj: Strategie zavřít Prchal řídí kreativitu v Boosters Agentura v oboru sociálních médií Booster Prague přijala na pozici kreativního ředitele Marka Prchala, který je také členem Art Directors Clubu ČR, držitelem pěti Louskáčků a řady dalších kreativních ocenění v oblasti webu i klasické reklamy. Prchal si dále ponechal pozici Associated Creative Directora ČVUT v Praze. zvětšit Marek Prchal Zdroj: Strategie zavřít ABS Jets má novou finanční ředitelku Společnost ABS Jets má novou finanční ředitelku. Do pozice Chief Financial Officer (CFO) byla jmenována Jitka Bretová. Ve společnosti působí již třetím rokem. Před příchodem do ABS Jets pracovala jako regionální finanční ředitelka v Media Marketing Services, předtím zastávala post finanční ředitelky v bezpečnostní agentuře ABL. zvětšit Jitka Bretová Zdroj: Strategie zavřít Petráňová poradí v Ernst & Young Společnost Ernst & Young posiluje tým poradenství v energetice. Ludmila Petráňová s sebou přináší rozsáhlé zkušenosti z řízení tuzemských i mezinárodních projektů, které získala během svého působení na manažerských pozicích v předních energetických společnostech ČEZ, ČEPS nebo Pražská energetika. V oblasti energetiky se pohybuje od roku 1983. zvětšit Ludmila Petráňová Zdroj: Strategie zavřít Vořechovský se stal ředitelem PR Reklamní a komunikační agentura Comunica jmenovala ředitelem PR Vladimíra Vořechovského. V předchozích letech působil v médiích. Už během Mediálních studií na FSV UK působil jako redaktor na iDnes.cz a pak se na celou jednu dekádu usadil ve zpravodajství televize Nova. Tady jako editor zodpovídal za Sportovní a dva roky i za Televizní noviny.



zvětšit Vladimír Vořechovský Zdroj: Strategie zavřít Eliášová postupuje v Heinekenu Kateřina Eliášová přechází do centrály společnosti Heineken v Amsterdamu, kde bude pracovat v oddělení Global Commerce. Novou mezinárodní rolí Kateřiny Eliášové je Manažer pozitivního pivního příběhu/Positive Story of Beer Manager. Pro Heinekenu pracuje od roku 2006, kdy nastoupila do Starobrna jako Manager Public Relations. zvětšit Kateřina Eliášová Zdroj: Strategie zavřít ING Pojišťovnu vede Mrázová Renata Mrázová vede ve funkci generální ředitelky a předsedkyně výkonné rady ING Pojišťovnu ČR/SR. Dosud působila ve společnosti na pozici finanční ředitelky. Společnost tedy zůstává pod vedením ženy (Mrázová nahradí Alexis Georgeovou), vůbec poprvé to však bude místní manažerka. Na chodu ING Pojišťovny se jako finanční ředitelka podílela již v letech 2000 až 2006, podruhé pak od roku 2009. zvětšit Renata Mrázová Zdroj: Strategie zavřít Conseq jmenoval výkonného ředitele Conseq Investment Management jmenoval výkonným ředitelem Tomáše Vystrčila. Ve finančním sektoru působí více než šestnáct let. Svoji kariéru začínal v Českomoravském penzijním fondu, kde se postupně vypracoval až na pozici generálního ředitele. Do společnosti Conseq přichází ze společnosti Aegon Pojišťovna. zvětšit Tomáš Vystrčil Zdroj: Strategie zavřít Ouška posílí obchod Direct Pojišťovny Petr Ouška posílil komerční tým Direct Pojišťovny na pozici obchodního ředitele pro akvizici obchodních partnerů. V této nově vytvořené pozici bude mít na starosti prodej produktů a služeb Direct Pojišťovny prostřednictvím obchodních partnerů. Ouška přichází z pozice regionálního manažera pro ČR a SR společnosti Nissan. zvětšit Petr Ouška Zdroj: Strategie zavřít

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/prestupy-strategie-c-06-11-659888 Plné znění zpráv


Vondra u Jílkové. Armáda za 500 miliard a vojáci mají jedny ponožky 17.6.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Matěj Pálka

Armáda a policie

Jen za posledních 10 let nás stála půl biliónu korun. O kom je řeč? O české armádě. Je nás vlastně za ty peníze vůbec schopná ubránit? Těžko říct. Je totiž dost pravděpodobné, že předraženou armádní výstroj už zanedlouho nebude mít kdo obsluhovat. Kauza obrněných transportérů Pandur, transportérů Iveco nebo letounů Casa C-295 - to jsou jen některé z podezřelých nákupů české armády v posledních letech. Také o nich se Michaela Jílková ve čtvrtečním vydání svého diskusního pořadu Máte slovo bavila se svými hosty. Těmi byli ministr obrany Alexandr Vondra, armádní generál Vlastimil Picek, místopředseda Výboru pro obranu a bezpečnost PSP ČR Petr Hulinský a vedoucí Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK Miloš Balabán. Jediné, na čem se všichni diskutující dokázali shodnout, bylo to, že jsou hrdí na muže a ženy, kteří jako profesionální vojáci bráni naši zemi doma i za hranicemi. Dál už však byl jakékoliv shodě konec. Právě zmíněné letouny Casa se staly roznětkou prvního sporu. Psali jsme: Zoufalý John u Jílkové: To máme ty korupčníky vraždit? Paroubek a další mučili Vondru: Ukradl byste i šišku tlačenky Komunisté chtěli demisi Nečase. Kvůli Vondrovi. Pohořeli Drahá letadla jako přepravky pro koně Stály nás téměř čtyři miliardy korun - a dnes převážejí koně Převalského do Mongolska. „Dnes existují pouze dva způsoby, jak je využít," domnívá se Petr Hulinský. „Jedním z nich je onen převoz koňů Převalského a druhý - a toho bych se nerad dočkal - by bylo vystavení jako exponátu v muzeu ve Kbelích. To by byl hodně drahý exponát za peníze daňových poplatníků." S tím, že jsou „čtyřmiliardové" letouny v současnosti pouze omezeně použitelné, potvrzuje i kapitán vojenské policie v záloze Michal Švarc: „Slyšel jsem dokonce i to, že když měly casy letět na technickou prohlídku do Španělska, tak do nich technici odmítli nastoupit." Nabízí se tak samozřejmě otázka: proč byl nákup podobně nevyhovujících, ale zároveň předražených letounů bývalou ministryní Vlastou Parkanovou vůbec schválen? „Už od pana generála věděla, že nejde o vhodný typ letadla," upozorňuje opět Petr Hulinský. „Věděla, že kontejnery se do nich nevejdou, že nedoletí do Afghánistánu bez mezipřistání a že jsou nevhodné pro přepravu zraněných vojáků, protože jsou příliš pomalé." Alexandr Vondra se brání - nákup letounů Casa prý nikdy neobhajoval. Hulinský však kontruje: „Pane ministře, často mi připomínáte jednu z postav ze sitkomu Jistě, pane ministře. Ta říká, že nejlépe je o věci hovořit, poté si ji dát do názvu a pak zjistit, že nás vlastně nezajímá." Debata na toto téma se nakonec smrskla na jedinou otázku - jaká byla za nákup letounů Casa provize? Ukázalo se, že to neví ani Alexandr Vondra, Parkanové nástupce ve funkci - nebo to alespoň tvrdí. „Informace o provizi byly ve smlouvě začerněné," dozvěděli se od něj televizní diváci nakonec. SLEDUJEME Kauzu Vondra Jak rekrutovat nováčky do armády? Jílková nabízí davovou hypnózu Plné znění zpráv


Celá hádka o kauze Casa je názorným příkladem toho, odkud ve skutečnosti pramení většina problémů české armády - alespoň se tak domnívá předseda sdružení válečných veteránů Pavel Budinský. „Jde o standardní politickou přestřelku. Nemáme koncepci, jak má vlastně armáda vypadat. Proč raději neprodáváme hlavy, které jsou hlavním kapitálem naší armády?" ptá se. Budoucnost těchto „hlav", tedy konkrétních vojáků, je však stále nejistější. Konkurenceschopnost armády na trhu práce ztrácí v souvislosti s tím, že dochází ke zdanění výsluh a příspěvků na bydlení. Vojáci stárnou, odcházejí a noví adepti se do armády nikterak nehrnou. Život českého vojáka opravdu není nijak jednoduchý. V rámci výstroje fasuje například pouze jediný pár ponožek ročně. „To mě - jako matku, která svého syna vede k čistotě - opravdu trápí!" obrací se Michaela Jílková na generála Vlastimila Picka. Ten se ohrazuje: „Když dostanete 70 miliónů na výstroj ročně, nic nekoupíte. Potřebovali bychom alespoň 500 miliónů. Letos už jsme dostali na nákup výstroje 470 miliónů, a na konci roku tedy budou nové výstrojní součástky k dispozici." To, co české vojáky trápí především, však není nedostatečná výstroj, ale nejistota. Alexandr Vondra se - přesto, že obyčejní vojáci podle slov Michala Švarce nevěří, že se za ně dokáže a chce postavit - masivního odchodu z armády neobává. „Armáda žije na jedné straně v naději, na druhé straně v nejistotě, protože se chystají určité změny - ty jsou však nutné." Jak hodlá stávající vojáky přesvědčit, že se jim služba v armádě vyplatí, a navíc do armády přilákat nové rekruty, však neprozradil ani nenaznačil. Dá se však předpokládat, že k davové hypnóze, kterou navrhuje Michaela Jílková, se ministerstvo obrany neuchýlí. Vondra o účastnících zahraničních misí: Lepší, než aby se váleli u Kolína Hypnóza by zřejmě nebyla dobrou metodou ani k tomu, jak českým vojákům vysvětlit, jaký je vlastně účel zahraničních misí, kterých se musí účastnit. „V poslední době zažívají vojáci určité rozčarování. Vojákům dochází otázka: Proč jsme vlastně tady?" přibližuje předseda sdružení válečných veteránů Pavel Budinský. „V dřívějších misích pod záštitou OSN bylo vše jasné byly specifikovány právní normy a mise byla ekonomicky zabezpečena. V současných misích tyto aspekty zcela chybí." Ministr obrany má jednoduchou odpověď - jako člen NATO se Česká republika zahraničních misí účastnit musí. „A je lepší, aby byli naši vojáci v zahraničí, než aby se váleli někde u Kolína," uzavírá lakonicky. Sledujeme pořad Máte slovo: Obráběč, řidička ještěrky a tichý ministr Řež Paroubka a Bárty u Jílkové: Divačka hrozila upálením Jílkovou ovládly vozíčky a berle. Zdravotně postižení proti vládě Chemiku! Děláte pokusy na lidech, slyšel Kalousek u Jílkové Hušák exceloval u Jílkové. Odnesli to Dobeš a spol. Vláda dělá reformu z blbosti. Senior Zeman ohrožoval Jílkovou holí Svinstvo! Styďte se, zbabělci, křičela u Jílkové samoživitelka na ministra Heger u Jílkové: Půjdu po korupci, i kdyby mi to zlomilo vaz U Jílkové jako na tržišti: Doktoři nepoděkovali a křičeli Poplatky? Nemám na jídlo, vmetla vládě u Jílkové postižená




Bývalý šéf Novy se chce stát generálním ředitelem České televize 17.6.2011

zpravy.rozhlas.cz str. 00 spolecnost Jan Bumba,Eva Presová,Jan Richter

Bývalý šéf komerční televize TV Nova Petr Dvořák dnes oznámil, že se chystá kandidovat na post generálního ředitele České televize. Dosavadní generální ředitel České televize Jiří Janeček již dříve uvedl, že v srpnu opustí svou funkci ze zdravotních důvodů. Vzápětí po Janečkově prohlášení se rozpoutala debata nejen o tom, kdo by se mohl stát jeho nástupcem, ale také, jaký vliv na celkové zaměření veřejnoprávního média to bude mít. Osobnost generálního ředitele do velké míry udává tón, byť samozřejmě neovlivňuje podobu každého jednotlivého pořadu.Petr Dvořák považuje post generálního ředitele České televize za profesní výzvu.„Veřejnoprávní služba pro mě znamená poskytování různých typů pořadů pro co nejširší skupiny obyvatelstva, ať už to jsou věkové, vzdělanostní, sociální. Představuje to přinášení důležitých informací, a to jak politických, kulturních, tak řekněme sociálních, a to jak z domova, tak ze zahraničí. A samozřejmě veřejnoprávní služba znamená jak zohledňování, tak i reflexi důležitých společenských trendů,“ uvedl Petr Dvořák.Mediální analytik Tomáš Trampota z Fakulty sociálních věd UK se domnívá, že diskuse o veřejnoprávnosti je neustálá a bude trvat nadále a také je nutná. Existuje rozdíl mezi médii veřejné služby a komerčními. Kromě toho média veřejné služby podle něj dnes fungují odlišně než před deseti či patnácti lety.„Právě tou diskusí se v podstatě ustavuje norma veřejnoprávnosti a to, co od médií veřejné služby očekáváme. Ta distinkce je důležitá, ačkoliv v posledních letech můžeme vidět, že co se týče televizního vysílání, v řadě ohledů se nám ten étos média veřejné služby přibližuje komerčním médiím. Souvisí to také s čím dál intenzivnějším přeléváním lidí z jednoho typu média do druhého, takže je otázka, jestli se ty dva typy vysílání nebudou stále více podobat,“ řekl Tomáš Trampota.Jedna z definic veřejnoprávnosti, která byla blízká někdejšímu generálnímu řediteli britské BBC Gregu Dykovi, byla ta, že veřejnoprávní znamená kvalitní. Za své peníze v podobě poplatků si veřejnost zaslouží nejlepší službu, nejen ve zpravodajství, ale také v zábavě, sportu a dramatické tvorbě. Petr Dvořák s touto tezí souhlasí.ČT24 zaslouží pochvaluPokud jde o hodnocení současného vysílání České televize, pochválil zpravodajství kanálu ČT24. Naopak pochvalu si podle něj nezaslouží divácká výkonnost hlavní zpravodajské relace, která se vysílá na ČT1, kde je podle něj divácká výkonnost hluboko pod diváckou výkonností komerčních stanic.¨„Je to i proto, že místo aby hlavní zpravodajství vytvářelo určitou alternativu komerčním stanicím, tak se je snaží do značné míry napodobovat a to si myslím, že je chyba,“ uvedl Petr Dvořák.Zpravodajský kanál ČT24 pochválil také Tomáš Trampota.Dnes přišla zpráva, že sněmovní volební výbor doporučil, aby z ČT1 a ČT24 zmizela reklama. Petr Dvořák si ale myslí, že by mělo být zajištěno, aby na ČT1 bylo možné vysílat velké kulturní události, které mají své sponzory. Tomáš Trampota soudí, že Česká televize by se bez reklamy obešla, protože ani dnes zdroje z reklamy nevyužívá pro svoji vlastní potřebu, ale pouští je dál, například na Fond kinematografie.„Nový ředitel se musí zaměřit právě na program. Jsou to právě ony dva programy ČT1 a ČT2, které stále ještě nejsou dořešeny,“ řekl šéfredaktor serveru Digizone.cz Jan Potůček.Janeček končí v čele České televize. Kvůli zdravotním potížímDo ČT vtrhli ozbrojenci. Vojenská policie si přišla pro dokumentyZměny ve vedení ČT. Fričová končíFridrich možná skončí v pozici ředitele zpravodajství ČTČeská televize propustí desítky zaměstnancůGenerálním ředitelem ČT zůstane Jiří Janeček

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/909550

Zleva a zprava o dnešní stávce 16.6.2011

Hospodářské noviny

str. 11

Názory

Konečně stávka, která má smysl Lukáš Jelínek [email protected] Autor, politolog a publicista působí na Masarykově demokratické akademii



Naše společnost se emancipuje. Učíme se demonstrovat, stávkovat, sepisovat petice, vstupovat do občanských sdružení, otevřeně nesouhlasit s vládou. Přispívá k tomu ekonomická krize i tristní stav stranického systému. Partaje často připomínají prodloužené ruce lobbistů a kmotrů nebo sekty od reality odtržených pantátů. Alternativní cesty k prosazení svých zájmů se naučili hledat nejen dopraváci, ale i lékaři, učitelé, policisté, hasiči, úředníci či pracovníci z veřejnoprávních médií. Pozoruhodné je, že nespokojenost se sociální situací projevují jak nízkopříjmové kategorie, tak střední vrstvy. Příště se možná otřepou, přečtou si ústavní pořádek a veřejně vystoupí i ti, co dnes ještě přihlížejí. Občanská aktivita je prospěšná sama o sobě. Jedná se navíc o nejlepší lék proti ošklivé nemoci, která nutí politiky vzdalovat se svým voličům, programům, závazkům – například slibům o nezvyšování daní. Ve Francii se protesty staly denním chlebem, skoro až součástí životního stylu. Místní pokaždé vědí, proti čemu se bouří, nic jim to však nebrání na pozadí demonstrace podniknout třeba i piknik s přáteli. Češi jsou uzavřenější, nedůvěřiví, a než učitelé solidárně podpoří policisty nebo horníci železničáře, chvíli to trvá. Tentokrát nacházejí různé skupiny společnou řeč rychleji, spojuje je postoj k chystaným reformám penzí, daní a zdravotnictví. Na pražském Václaváku po boku běžných zaměstnanců v květnu vyjádřili nechuť i umělci a zdravotně postižení. Tvrzení odpůrců největší stávky v ČR, že nemá sociální, ale výhradně politický motiv, je licoměrné. Samozřejmě že akce má i rozměr politický, daný přinejmenším ideovou profilací jejích účastníků. Pamatujme ovšem, že českým odborům nedělalo problémy stavět se na zadní i za levicových vlád. Hrají zkrátka důsledně svoji roli a výhrůžky soudními verdikty či účelovými omezujícími zákony s tím nic nezmůžou. Smyslem protestů je obvykle posílení vyjednávací pozice jedné ze stran sociálního konfliktu. V nynější konkrétní situaci vláda hrne do parlamentu reformy spíchnuté horkou jehlou, nedostatečně prodiskutované s odbornou i laickou obcí, na tripartitě, s opozicí i napříč koalicí samotnou. Prezident lékařské komory Kubek nedávno vylíčil, jak probíhalo jednání nad změnami ve zdravotnictví: první verzi návrhu zákona poslalo ministerstvo do vnitřního připomínkového řízení, druhou do vnějšího, něco jiného pak schválil kabinet, a i to bylo nakonec rozcupováno na následném sezení koaličních špiček. Odbory konečně nejdou s dělem na komára, jak tomu bylo u někdejšího, právem kritizovaného zastavení práce kvůli pouhopouhým stravenkám. Věřme v protest podobně kultivovaný, jako byla generální stávka 27.11.1989. Dnešní stávka je sice citelná, stále ale „jenom“ výstražná. Jistě, tam, kde vláda vyjednávání odmítá soustavně, mohou protesty vést až k jejímu pádu. To však musí být stávkování masivnější a trvat déle než čtyřiadvacet hodin. Potom se snadno obrátí hněv těch, co dosud remcali na adresu stávkujících, proti vládě neschopné zabránit značným škodám. Tak daleko snad zatím nejsme. Pořád je ještě čas položit zvažované reformy s chladnou hlavou na jednací stůl a vzájemně si naslouchat. Když vládní oponenti uslyší, že existuje skutečná vůle utáhnout korupční kohoutky odkapávající cenné peníze z veřejných rozpočtů, že je exekutiva připravena zatrhnout plýtvání v nejvyšších patrech a probírat sociální změny s těmi, jichž se týkají nejvíc, nemusíme se transformovat v zemi nepřetržitých demonstrací a stávek. Kromě toho se nabízí plán B: politici, kteří nedokážou přesvědčit občany o užitečnosti svých kroků, si mohou vždy obnovit svoji legitimitu v předčasných volbách. Občanská aktivita je nejlepší lék proti ošklivé nemoci, která nutí politiky vzdalovat se svým voličům, programům, závazkům – například slibům o nezvyšování daní. Jedni chaoti proti druhým chaotům Josef Mlejnek [email protected] Autor je politolog, vyučuje na Fakultě sociálních věd UK Pokud bych se dozvěděl, že ve Francii, Itálii, Belgii, Nizozemsku nebo třeba v Řecku propukla jednodenní stávka dopravců proti vládní důchodové, zdravotní a daňové reformě, řeknu si: Aha, odboráři brání zuby nehty své výhody, které si kdysi vybojovali nebo které jim v honbě za jejich hlasy přidělili politici obhospodařující zdánlivě bezedný roh hojnosti sociálního státu. Neuvědomují si, že zlaté časy sociálních jistot jsou v éře globalizace ty tam: pokud nechtějí v důsledku státního bankrotu dopadnout hůře než nezaměstnaný Číňan, musí pochopit, že by se jejich produktivita práce měla alespoň o něco přiblížit k úrovni Číňana zaměstnaného. Tedy, stručně řečeno, že se od nich chce více muziky za méně peněz. Vládě, která vede s takto pojatým protestem boj, je pak třeba držet palce, neboť ustoupit není kam. Cesta ústupu je cestou do pekel, byť pěkně vydlážděnou příplatky za včasný příchod do práce, bezplatnými poukázkami na dobře propečenou husu či thajskými masážemi hrazenými z veřejného zdravotního pojištění. Plné znění zpráv


Současný český případ je však „parametricky“ trochu jiný. Předně není dost dobře jasné, co a proč chce vláda prosadit. A nejen kvůli vyhlášené neschopnosti Nečasova kabinetu vysvětlit občanům svou politiku. Ona to totiž dost dobře neví ani vláda sama. Nejprve vládní činitelé hovořili o potřebě zavést takzvaný druhý pilíř důchodového systému, tedy povinné spoření do soukromých fondů. Poté vítězoslavně oznámili, že spoření bude dobrovolné. Což je ale v terminologii penzijních systémů třetí pilíř. U nás už léta jeho jistá podoba funguje, byť s velmi nízkou výnosností. Budeme tedy mít penzijní systém složený z jednoho prvního a ze dvou třetích pilířů? Už tato skutečnost si sama o sobě říká o nějakou hlubší diskusi. Druhý třetí pilíř má být založen vyvedením mnoha miliard z pilíře prvního. Vláda nejprve hodlala tuto operaci financovat sjednocením DPH na 20 %. Pak se objevil poslanec Babák, a prohlásil, že pokud rohlíky nezůstanou v desetiprocentní sazbě, reforma je mrtvá. Došlo tedy k přeorání sazeb. Mezitím na Babáka vyplavalo, že nosí své partaji miliony v pytli, patrně vyprané špinavé peníze. Přesto měl jeho hlas milionkrát větší váhu než hlas ekonomů, které si vláda sama vybrala do NERVu. Ti totiž postupně začali v médiích ronit slzy, že vláda jejich odborná doporučení vůbec nevzala v potaz. Penzijní reformu nakonec kritizují úplně všichni, včetně ekonomů, kteří by jinde pevně stáli na straně vládních úsporných reforem. Zdravotní reforma zvyšuje spoluúčast pacientů. Což je sice dlouhodobě nutné, avšak vytahování dalších desetikorun a stokorun z kapes pacientů bez toho, aby se notně omezil vliv farmaceutické lobby a lobby producentů zdravotnické techniky, nemá valný smysl a výraz reforma je v tomto kontextu buď nadnesený, nebo dokonce cynický. Ale není divu, že vláda pořádně neví, co chce. Většinu času totiž řeší, kam si má, či nemá sednout Radek John, zda Alexandr Vondra splnil slib daný knížeti a omluvil se za ProMoPro dostatečně a tak dále, a tak podobně, a tak pořád dokola. Vládní reformy proto nápadně připomínají diplomku studenta, který propařil semestr na mejdanech a snaží se přes noc nadatlovat do počítače něco, co by alespoň s odřenýma ušima prošlo. Na slušné škole mu takový „output“ omlátí o hlavu. Vládě chtějí reformy „omlátit o hlavu“ odbory. Vycítily, že je vláda slabá, extrémně nepopulární, byť hlavně kvůli stylu vládnutí, a povzbudil je i úspěch akce Děkujeme, odcházíme. Nyní chtějí hlavně předvést své svaly a ve spojení s ČSSD výrazně ovlivňovat politickou scénu. Jejich kritika má sice racionální jádro, v mnoha ohledech je však podobně chaotická jako vládní reformní návrhy. V konečném důsledku z tohoto střetu chaotických beranů sotva vzejde něco dobrého. Cesta ústupu (od reforem) je cestou do pekel, byť pěkně vydlážděnou příplatky za včasný příchod do práce či thajskými masážemi hrazenými ze zdravotního pojištění. Foto popis|

Koalice chystá nový institut listinných akcií na majitele. Měly by se úplně zrušit, míní odborník 15.6.2011

ČRo - rádio Česko.cz, zpravy.rozhlas.cz Naďa Bělovská,Marián Vojtek

str. 00

exkluzivne

Používání listinných akcií na majitele, díky kterým v Česku bují korupce, by se mělo změnit. Koalice už připravuje nový institut listinných akcií na majitele tak, aby česká legislativa odpovídala právnímu stavu v sousedních zemích. Na ekonomickém fóru Zlatá koruna věnovaném tentokrát korupci to v úterý prohlásil premiér Petr Nečas. „Bude se to řešit teď v rámci druhého čtení zákona o právnických osobách, který je součástí toho balíku zákonů souvisejících s novým občanským zákoníkem. Chceme minimálně zavést takové právní prostředí, abychom byli naprosto srovnatelní v této oblasti se sousedním Rakouskem a Německem,“ uvedl předseda vlády.Listinné akcie na majitele jsou jen částí problémů korupce. Je to jeden ze způsobů, jakým lze velmi levně a velmi efektivně korupci ve veřejných zakázkách dělat, to znaná jejich ať už zrušení nebo omezení jejich účasti ve veřejných zakázkách by věci rozhodně prospělo. Neříkám, že to korupci vymýtí, ale zvýší to jejich transakční náklady, jak říkáme my ekonomové, a to znamená, že té korupce by hypoteticky mohlo být méně,“ uvedl pro Rádio Česko Jiří Skuhrovec z výzkumného týmu doktorandů Fakulty sociálních věd UK zIndex, který hodnotí kvalitu tuzemských veřejných zakázek.Akcie lepší než peníze Tyto akcie jsou jako úplatek lepší než peníze: „Fungují totiž tak, že jakýkoliv držitel těchto akcií je právoplatným podílníkem dané firmě. V momentě, kdy vy Plné znění zpráv


jako firma, která se účastní veřejného tendru, podstrčíte několik těchto akcií úřední osobě, která rozhoduje o vítězi toho tendru, nejde to žádným způsobem doložit. A ty akcie v tuto chvíli fungují jako incentiva, jako motivační úplatek, který bude mít svou cenu pouze v případě, že ta firma tu veřejnou zakázku vyhraje.“Úředník má pak zájem na tom, aby firma, od které akcie získal, soutěž vyhrála. Akcie na majitele mají kromě České republiky také dva tichomořské ostrovy, ale i některé západoevropské země. Ty ale přijaly patření k jejich regulaci. Akcie jsou dohledatelné přinejmenším pro protikorupční policii.„To, že u nás tato instituce přežívá, si lze vysvětlit snad jenom právě silnou lobby těch, kteří firmy touto cestou vlastní, a nemají zájem na tom, aby jejich vlastnické poměry k těmto firmám byly nějakým způsobem odhaleny,“ dodal Skuhrovec s tím, že akcie na majitele jsou spěšnější ve výběrových řízeních: Regulovat listinné akcie na majitele? Radši je zrušit „Náš výzkum ukazuje, že firmy s listinnými akciemi na majitele, které vítězí ve veřejných zakázkách, mají návratnost kapitálu, čili základní ukazatel ziskovosti v průměru o polovinu vyšší než ostatní firmy, které vítězí ve veřejných zakázkách. To znamená, že zisky, jakých tyto firmy dosahují na veřejných zakázkách, jsou vysoce nadstandardní a je zcela důvodné se domnívat, že právě u těchto veřejných zakázek docházelo skutečně ke korupci, protože jinak není možné, že by právě tyto firmy byly schopné vítězit například konkurenceschopnou cenou nebo kvalitou lépe než firmy ostatní.“ A co si myslí o výroku ministerského předsedy Petra Nečase? „Pan premiér mluvil o tom regulovat listinné akcie na majitele nějaký rozumným způsobem, tak jako je tomu například v Rakousku nebo Německu. Já bych se přikláněl k názoru pana docenta Tomáše Ježka, který říká, že listinné akcie obecně jsou přežitkem z 19. století a v transparentní ekonomice v zásadě nemají co dělat,“ odpověděl Jiří Skuhrovec z výzkumného týmu doktorandů Fakulty sociálních věd UK zIndex.Vyjádřil se také pro zrušení listinných akcií vůbec.

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/908052

TISKOVÁ ZPRÁVA: ČT1: Máte slovo na téma Jaký je skutečný stav naší armády? 14.6.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy Tisková zpráva ČT - Ladislav Šticha (pd)

Ve čtvrtek 16. 6. na Jedničce od 21:25 Máte slovo s moderátorkou Michaelou Jílkovou, Alexandrem Vondrou, Vlastimilem Pickem, Petrem Hulinským, Milošem Balabánem a diváky tváří tvář problémům Armády České republiky. Ochrání nás armáda v případě potřeby? Jaký je její skutečný stav? Máme finance na to, abychom platili zahraniční mise? Nejen o těchto otázkách bude v přímém přenosu moderátorka Michaela Jílková diskutovat s ministrem obrany Alexandrem Vondrou, armádním generálem Vlastimilem Pickem, místopředsedou Výboru pro obranu a bezpečnost PSP ČR Petrem Hulinským, vedoucím Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK PhDr. Milošem Balabánem a občany. Armáda má zajistit bezpečnost a ochranu našeho státu. Všichni vědí, že akceschopnost a technická vybavenost armády spolyká hodně peněz. V současné situaci, kdy se šetří, kde se dá, zbude z armády bez navýšení rozpočtu v roce 2020 pouze torzo. Bílá kniha obrany z dílny příslušného ministerstva pod vedením Alexandra Vondry je zrcadlem ukazujícím skutečný stav armády. Co trápí laickou i odbornou veřejnost? Diskutuje se nad zásadní otázkou, zda je naše armáda skutečně akceschopná a potřebná. Také se vynořuje řada otazníků nad zahraničními misemi, zvláště v době, kdy dojde ke ztrátám na životech. Také konkurenceschopnost armády na trhu práce klesá v souvislosti s tím, že dochází ke zdanění výsluh a příspěvků na bydlení. Vojáci stárnou, odcházejí a noví adepti se do armády nikterak nehrnou. Máte slovo s Michaelou Jílkovou - diskusní pořad, kde můžete vyjádřit svůj názor a kde řešíme problémy a témata, která působí starosti občanům! Každý divák může poslat svůj názor formou SMS nebo prostřednictvím webu České televize. Ve studiu, v němž povede moderátorka debatu, budou připraveni zastánci různých názorů na vybrané aktuální téma: zástupci odborné i laické veřejnosti. Nejde o to, aby se jeden host dostal do pozice “otloukánka", na kterého by útočili ostatní, každý bude mít šanci říct svůj názor na daný problém a obhájit ho.



Před koncem pořadu moderátorka vyhlásí téma příštího diskusního pořadu Máte slovo, vysílaného ve čtvrtek 23. 6. na ČT1 od 21:25 hodin. Debatovat může přijít každý, kdo má odvahu říct veřejně svůj názor - stačí se přihlásit na tel. čísle: 261 13 77 66 nebo e-mailové adrese: [email protected]. Své názory můžete posílat také formou SMS ve tvaru: MS mezera TEXT ZPRÁVY na telefonní číslo: 906 06 09. URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=388576

ČT1: Máte slovo na téma Jaký je skutečný stav naší armády? 14.6.2011

digizone.cz

str. 00

Ochrání nás armáda v případě potřeby? Jaký je její skutečný stav? Máme finance na to, abychom platili zahraniční mise? Nejen o těchto otázkách bude v přímém přenosu moderátorka Michaela Jílková diskutovat s ministrem obrany Alexandrem Vondrou, armádním generálem Vlastimilem Pickem, místopředsedou Výboru pro obranu a bezpečnost PSP ČR Petrem Hulinským, vedoucím Střediska bezpečnostní politiky CESES FSV UK PhDr. Milošem Balabánem a občany. Armáda má zajistit bezpečnost a ochranu našeho státu. Všichni vědí, že akceschopnost a technická vybavenost armády spolyká hodně peněz. V současné situaci, kdy se šetří, kde se dá, zbude z armády bez navýšení rozpočtu v roce 2020 pouze torzo. Bílá kniha obrany z dílny příslušného ministerstva pod vedením Alexandra Vondry je zrcadlem ukazujícím skutečný stav armády. Co trápí laickou i odbornou veřejnost? Diskutuje se nad zásadní otázkou, zda je naše armáda skutečně akceschopná a potřebná. Také se vynořuje řada otazníků nad zahraničními misemi, zvláště v době, kdy dojde ke ztrátám na životech. Také konkurenceschopnost armády na trhu práce klesá v souvislosti s tím, že dochází ke zdanění výsluh a příspěvků na bydlení. Vojáci stárnou, odcházejí a noví adepti se do armády nikterak nehrnou. Máte slovo s Michaelou Jílkovou – diskusní pořad, kde můžete vyjádřit svůj názor a kde řešíme problémy a témata, která působí starosti občanům! Každý divák může poslat svůj názor formou SMS nebo prostřednictvím webu České televize. Ve studiu, v němž povede moderátorka debatu, budou připraveni zastánci různých názorů na vybrané aktuální téma: zástupci odborné i laické veřejnosti. Nejde o to, aby se jeden host dostal do pozice „otloukánka", na kterého by útočili ostatní, každý bude mít šanci říct svůj názor na daný problém a obhájit ho. Před koncem pořadu moderátorka vyhlásí téma příštího diskusního pořadu Máte slovo, vysílaného ve čtvrtek 23. 6. na ČT1 od 21:25 hodin. Debatovat může přijít každý, kdo má odvahu říct veřejně svůj názor – stačí se přihlásit na tel. čísle: 261 13 77 66 nebo e-mailové adrese: [email protected]. Své názory můžete posílat také formou SMS ve tvaru: MS mezera TEXT ZPRÁVY na telefonní číslo: 906 06 09. URL| http://www.digizone.cz/tiskove-zpravy/ct1-mate-slovo-na-tema-stav-nasi-armady/

Dvě přednášky kontroverzního milovníka umění a vína na MoneyExpo 2011 14.6.2011

kurzy.cz

str. 00

Dokumenty

Známý podnikatel a politik Vladimír Železný vystoupí hned dvakrát na investičním summitu MoneyExpo 2011, největším svého druhu ve střední Evropě, který se koná 18. a 19. června v Top hotelu Praha. Mám rád víno.



Známý podnikatel a politik Vladimír Železný vystoupí hned dvakrát na investičním summitu MoneyExpo 2011, největším svého druhu ve střední Evropě, který se koná 18. a 19. června v Top hotelu Praha. "Mám rád víno. Jistě, pivo je dobrý nápoj, ale nemá ono vnitřní tajemství. Víno je tajemné, magické, hluboké a složité. Není jiný produkt, snad kromě chleba, který by s námi pobýval v historické paměti tak dlouho," říká Vladimír Železný. Víno má nejen rád, ale také mu výtečně rozumí, v sobotu 18. 6. v 15 hod. se o tom přesvědčí návštěvníci přednášky „Proč a jak investovat do vína“. Dozvědí se odpovědi na řadu otázek souvisejících s investicemi do této specifické komodity. Od základního dilematu, kterou lahev vína uložit a kterou raději vypít, přes obecněji formulované rady, například zda kupovat en-primeur nebo později, zda u vína platí přímá úměra, že čím starší, tím lepší a také dražší až po specifické otázky týkající se tuzemských vín - proč nezbohatnete na moravském víně a je moravské víno moravské? Pozorní posluchači se dozvědí i to, proč Vladimír Železný nemá rád přívlastky. V neděli 19. 6. v 11.15 hod. v přednášce nazvané „Umění jako investice. Praktické rady velkého znalce umění.“ se podělí o své mnohaleté zkušenosti, jejichž konkrétním odrazem je sbírka českého moderního umění. Vladimír Železný ji začal budovat v roce 1997 a dnes patří nejen pro svůj značný rozsah, ale i díky bohaté a otevřené struktuře, k nejvýznamnějším soukromým kolekcím u nás. Jeho názory na to, zda sběratel může být současně investorem do umění, zda je výhodnější investovat do Rembrandta nebo do Filly, jestli má smysl sbírat české umění nebo jak snadno získat dvacetinásobek investice během deseti let budou bezesporu zajímavé a inspirativní. PhDr. Vladimír Železný se narodil 3. 3. 1945 v ruské v Samaře. Po maturitě nastoupil do Československé televize, kde působil jako redaktor, komentátor a režisér až do nuceného odchodu začátkem 70. let. Vystudoval obor sociologie - publicistika na FSV UK. V 90. letech se angažoval v Občanském fóru, Občanském hnutí, byl poradcem premiéra Petra Pitharta. V letech 1993-2003 řídil společnost CET 21, která získala licenci k televiznímu vysílání TV Nova. V roce 2002 byl zvolen do senátu a o dva roky později do funkce poslance Evropského parlamentu za hnutí Nezávislí. K jeho zájmům patří kultura, výtvarné umění, víno a vinohradnictví, sportovní střelba. Kontakty www.money-expo.cz Financial Progress Group a.s. email: [email protected]

URL| 2011/

http://zpravy.kurzy.cz/268933-dve-prednasky-kontroverzniho-milovnika-umeni-a-vina-na-moneyexpo-

Krátce 14.6.2011

Mladá fronta DNES

str. 09

VŠ A VOŠ

VYSOKÉ ŠKOLY Nová psychologie na vysoké škole V akademickém roce 2011/2012 zahajuje výuku nová soukromá Vysoká škola aplikované psychologie v Terezíně. Šanci tak mají zájemci o studium psychologie, kteří se nedostanou na veřejné školy kvůli obrovskému převisu poptávky. Plné znění zpráv


V nabídce školy jsou předměty z oblasti psychologie, sociologie, kulturologie, managementu a personalistiky. Naučí se také prakticky uplatňovat umění účinné komunikace a spolupráce s různými typy lidí v tuzemsku i v zahraničí. Budou připraveni na spolupráci s příslušníky menšin a etnik v ČR i ve světě. Absolventi budou odborníky na práci s lidmi, v oblasti personální práce a lidských zdrojů či managementu. Škola přijímá studenty až do září podle výsledku u přijímacích zkoušek. Ty se skládají z písemného testu ze společenskovědních disciplín na úrovni středoškolské látky, přijímacího pohovoru o přečtené literatuře související s oborem a prověření porozumění stručnému textu v angličtině nebo němčině. Za semestr výuky zaplatí studenti 24 900 korun. STUDIUM V ZAHRANIČÍ Stipendia Martiny a Tomáše Krskových Deset mladých lidí získá možnost studovat postgraduální studium na deseti nejlepších světových univerzitách. Díky ročnímu stipendiu, které uděluje Nadační fond Martiny a Tomáše Krskových, se jim zaplatí nejen školné, ale i životní náklady vzniklé pobytem v zahraničí. Nadační fond Martiny a Tomáše Krskových byl založen za účelem podpory studentů technických oborů, politologie, ekonomie, přírodních věd a historie. O stipendium se může ucházet každý, kdo je přijat na některou z podporovaných škol. K potvrzení o přijetí musí také doložit čestné prohlášení, že majetkové poměry jeho rodiny neumožňují financování studia na této škole. Zájemci o stipendium musí do nadace poslat svůj životopis a esej o důvodech, proč chtějí studovat právě na této škole, co od ní očekávají a co by rádi dělali po jejím dokončení. Na základě těchto údajů a pohovorů jsou vybráni uchazeči, kterým nadační fond uhradí jeden rok studia. Ti, kteří jsou nadačním fondem vybráni, se zavazují během 2 let uspořádat 3 přednášky pro studenty středních a vysokých škol o svých zkušenostech se studiem v zahraničí. Během 5 let vypracuje stipendista každý rok esej na téma, které jim zadá nadační fond. Mezi univerzity, které lze díky Nadačnímu fondu Martiny a Tomáše Krskových studovat, patří Harvard, Oxford, Cambridge, Caltech, Chicago, Columbia, MIT, Princeton, Stanford a UC Berkeley. V současnosti Nadační fond Martiny a Tomáše Krskových přijímá přihlášky. Více informací najdete na: www.krsekfoundation.cz NĚMČINA Zmizí výuka německého jazyka? Goethe-Institut pořádá 15. června od 18.00 veřejnou debatu na téma Může se české školství obejít bez výuky německého jazyka?, diskuse se zúčastní Daniel Münich, člen Národní ekonomické rady vlády NERV a Jiří Pešek z Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity. Podnětem je aktuální diskuse o výuce cizích jazyků v Česku. Národní ekonomická rada vlády doporučuje angličtinu jako jediný povinný cizí jazyk, ostatní jazyky by byly volitelné. Tím se nabízí otázka, jakou roli hraje němčina v českém školství, protože Česko spojuje s německy mluvícími zeměmi nejen společná hranice s Německem a Rakouskem, ale i úzké hospodářské vztahy a také dlouhá historie. VYSOKÉ ŠKOLY Ostravská lékařská fakulta ve Švýcarsku Několik desítek studentů švýcarské Univerzity L. U.de. S. LuganoPazzalo se od září stane studenty Lékařské fakulty Ostravské univerzity (OU). Ta ve Švýcarsku pomohla ke vzniku pracoviště Centra fyzioterapie a získala akreditaci studijního oboru fyzioterapie v italštině. Informovala o tom mluvčíOUEva Kijonková. „Spolupráce bude velmi úzká. Naši pedagogové budou na pracoviště jezdit a výuku nejen dozorovat, ale i zasedat v přijímací i státnicové komisi,“ uvedla proděkanka pro studium a celoživotní vzdělávání ostravské Lékařské fakulty Ivona Závacká. Dodala, že diplom, platný v celé Evropské unii, dostanou absolventi z Česka. Mluvčí OU řekla, že po úspěšném složení přijímacích zkoušek škola pro akademický rok 2011/2012 přijme 50 až 60 italsky mluvících studentů. „Italština je pro tamní univerzitu důležitá. Lugano leží na hranicích Švýcarska s Itálií a je oblíbeným místem pro studia Švýcarů i Italů,“ řekla Kijonková. Přípravy detašovaného pracoviště trvaly oběma vysokým školám rok. Závacká uvedla, že po fyzioterapeutech je všude v Evropě stále velký hlad. Ostravská univerzita si podle Kijonkové slibuje, že se rozšíří její mezinárodní spolupráce v oblasti výuky i vědeckovýzkumné činnosti. Švýcarská škola si zase zpestří nabídku oboru a uspokojí poptávku po žádaném studiu. MATURITY Podmíněné přijetí na VŠ se školám nelíbí Univerzita Palackého (UP) v Olomouci není příliš nakloněna snaze ministra školství Josefa Dobeše (VV) vyjednat pro neúspěšné účastníky státních maturit podmíněné přijetí na vysokou školu. Podle kancléře UP Plné znění zpráv


Rostislava Hladkého nemá podmíněné přijetí oporu v zákoně a univerzita navíc nemá zájem čekat na výsledky opravných termínů maturit. Podle Hladkého univerzita letos eviduje vůbec nejvyšší počet přihlášek v historii, přijala jich téměř 35 000. Do prvního ročníku bude přijato zhruba 7 000 studentů. „Z těchto čísel vyplývá, že si budeme pečlivě vybírat mezi uchazeči. Studenti, kteří neuspěli u maturity, se tak ocitají pod čarou,“ uvedl Hladký. Maturanti, kteří již podali přihlášku na UP, úspěšně složili přijímací zkoušky a budou přijati, musí do 30 dnů prokázat úspěšné splnění všech podmínek. K těm patří i dokončené středoškolské vzdělání. Jelikož přijímací řízení se standardně koná v červnu, nelze čekat na maturitní vysvědčení vydané na podzim. Výjimku by mohli tvořit zájemci o některé obory na přírodovědecké fakultě, která vypsala druhé kolo přijímacího řízení a zájemci se tam mohou hlásit do poloviny srpna. MEZINÁRODNÍ ŽEBŘÍČKY VŠ Ocenění pro Fakultu stavební ČVUT v Praze V prestižním žebříčku QS Top Universities zařadili experti České vysoké učení technické v Praze na sdílené 101.–150. místo pro oblast stavebního a konstrukčního inženýrství. Pražská technika se tak ocitla v elitní světové dvoustovce univerzit jako jediná z celého regionu východní Evropy. Také v celkovém hodnocení se ČVUT umisťuje na vysokých příčkách. Více informací a žebříček najdete na adrese http://www.topuniversities. com/ (mich) Foto popis| Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání

Jak bude vypadat podle studentů Praha a Olomouc? 13.6.2011

lidovky.cz str. 00 Lidovky.cz

Lidovky / Věda

Už dnes odpoledne začíná cyklus univerzitních debat s podtitulem „Jaká je studentská Praha a jací jsou pražští studenti?“ Po čtyři odpoledne ve dnech 13. až 16. června vždy od 16 hodin budou přednáškové auly Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci hostit studentské diskuze otevírající otázku budoucí podoby hlavního města Prahy a Olomouce. Projekt univerzitních diskuzí navazuje a rozšiřuje soubor veřejných debat "Jaká je vize Prahy?" probíhajících v Centru současného umění DOX Prague. Studenti a vyučující Filosofické fakulty, Fakulty humanitních studií, Fakulty sociálních věd, Právnické fakulty UK a Univerzity Palackého v Olomouci představí vize budoucího rozvoje města a poskytnou zajímavé reflexe k jeho současnému i nedávno minulému stavu. S heslem "Jaká je studentská Praha a jací jsou pražští studenti?" je hlavní snahou projektu aktivní účast vysokoškolských studentů na budoucí vizi Prahy jako kulturního města. Cyklem veřejných diskuzí tak vzniká nová a originální platforma pro propojení studentského a veřejného života, která propůjčuje hlas mladým lidem, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor.

URL| http://www.lidovky.cz/jak-bude-vypadat-podle-studentu-praha-a-olomouc-fr3/ln_veda.asp?c=A110613_152536_ln_veda_hev



NERV: Boj proti korupci 10.6.2011

businessinfo.cz str. 00 Úřad vlády ČR

červen

Ve čtvrtek 9.6.2011 proběhla na Fakultě sociálních věd UK prezentace výstupů pracovní pro skupiny boj s korupcí Národní ekonomické rady vlády (NERV). Publikace obsahuje případové studie, ilustrační příklady a návrhy. Tematicky se dotýká problematiky zadávání veřejných zakázek, jejich kontroly, zásadních problémů kvality velkých infrastrukturních zakázek a dále např. tzv. rozklikávacího rozpočtu. Pavel Kohout, garant pracovní skupiny, představil sborník textů týkajících se problematiky korupce. Na prezentaci se podíleli také ostatní spoluautoři sborníku. Publikace obsahuje případové studie, ilustrační příklady a návrhy, které mohou pomoci zúžení prostoru pro korupci. Tematicky se dotýká problematiky zadávání veřejných zakázek, jejich kontroly, zásadních problémů kvality velkých infrastrukturních zakázek a dále například tzv. rozklikávacího rozpočtu. Boj proti korupci (sborník textů)Obsah Kapitola 1 –Jak ušetřit desítky miliard ročně a získat přízeň voličů Autor: Pavel Kohout Kapitola 2 – Veřejné zakázky Autor: Jan Pavel, Pavel Kohout Kapitola 3 – Korupce a její důsledky na kvalitu staveb pozemních komunikací Závěrečná zpráva Autorka: Miloslava Pošvářová a kolektiv autorů Kapitola 4 – Korupce: Nejen fiskální problém a jeho řešení Autoři: Jan Novotný, Tomáš Lichard a Ján Palguta Kapitola 5 – Náměty ke zvyšování hospodárnosti u dopravních infrastrukturních staveb Autor: Ján Palguta Kapitola 6 – Zjednodušovat si život (ve zjednodušeném řízení)? Autor: Ján Palguta Kapitola 7 – Zprůhlednění procesů zadávání a vyhodnocování veřejných zakázek jako součásti egovernmentu. Autorka: Adriana Krnáčová Kapitola 8 – Odkud začít reformy? Rozklikávací rozpočet! Autor: Aleš Michl Kapitola 9 – NKÚ musí mít pravomoc kontrolovat státem vlastněné akciové společnosti Autor: Petr Cibulka Kapitola 10 – CIA, zIndex a další nástroje prevence korupce (nejen) v legislativě Autoři: Jana Chvalkovská, Petr Janský a Jiří Skuhrovec Kapitola 11 – Public Private Partnership Autor: Michal Paulus Kapitola 12 –Zásady a postupy při zadávání veřejných zakázek: Stručný manuál a příloha Vnitřní směrnice Garant kapitoly: Tomáš Sedláček

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/cerven-2011/nerv-boj-proti-korupci/1001949/60848/



Vladimír Železný dvakrát na MoneyExpo 2011! 10.6.2011 finance.cz str. 00 MoneyExpo 2011 Známý podnikatel a politik Vladimír Železný vystoupí na investičním summitu MoneyExpo 2011, největším svého druhu ve střední Evropě, který se koná 18. a 19. června v Top hotelu Praha. "Mám rád víno. Jistě, pivo je dobrý nápoj, ale nemá ono vnitřní tajemství. Víno je tajemné, magické, hluboké a složité. Není jiný produkt, snad kromě chleba, který by s námi pobýval v historické paměti tak dlouho," říká Vladimír Železný. Víno má nejen rád, ale také mu výtečně rozumí, v sobotu 18. 6. v 15 hod. se o tom přesvědčí návštěvníci přednášky „Proč a jak investovat do vína“. Dozvědí se odpovědi na řadu otázek souvisejících s investicemi do této specifické komodity. Od základního dilematu, kterou lahev vína uložit a kterou raději vypít, přes obecněji formulované rady, například zda kupovat en-primeur nebo později, zda u vína platí přímá úměra, že čím starší, tím lepší a také dražší až po specifické otázky týkající se tuzemských vín - proč nezbohatnete na moravském víně a je moravské víno moravské? Pozorní posluchači se dozvědí i to, proč Vladimír Železný nemá rád přívlastky. V neděli 19. 6. v 11.15 hod. v přednášce nazvané „Umění jako investice. Praktické rady velkého znalce umění.“ se podělí o své mnohaleté zkušenosti, jejichž konkrétním odrazem je sbírka českého moderního umění. Vladimír Železný ji začal budovat v roce 1997 a dnes patří nejen pro svůj značný rozsah, ale i díky bohaté a otevřené struktuře, k nejvýznamnějším soukromým kolekcím u nás. Jeho názory na to, zda sběratel může být současně investorem do umění, zda je výhodnější investovat do Rembrandta nebo do Filly, jestli má smysl sbírat české umění nebo jak snadno získat dvacetinásobek investice během deseti let budou bezesporu zajímavé a inspirativní. PhDr. Vladimír Železný se narodil 3. 3. 1945 v ruské v Samaře. Po maturitě nastoupil do Československé televize, kde působil jako redaktor, komentátor a režisér až do nuceného odchodu začátkem 70. let. Vystudoval obor sociologie - publicistika na FSV UK. V 90. letech se angažoval v Občanském fóru, Občanském hnutí, byl poradcem premiéra Petra Pitharta. V letech 1993-2003 řídil společnost CET 21, která získala licenci k televiznímu vysílání TV Nova. V roce 2002 byl zvolen do senátu a o dva roky později do funkce poslance Evropského parlamentu za hnutí Nezávislí. K jeho zájmům patří kultura, výtvarné umění, víno a vinohradnictví, sportovní střelba.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/313931/

Političky nejsou světice, přesto se vyplatí je mít 10.6.2011

Lidové noviny str. 11 Eva M. Hejzlarová

Diskuse

POLEMIKA Prý si lžou do kapsy všichni, kdo požadují více žen v politice. Vyzvedávají abstraktní kvality žen a přehlížejí výsledky konkrétních političek. To tvrdí Martin Weiss ve svém komentáři Genderově politické počty (LN 1. 6.). Důkazem je mu především exministryně obrany Vlasta Parkanová. Pakliže tato žena nezabránila korupci při nákupu pandurů, jasně to ukazuje, že více žen v politice by stejně nic nezměnilo. Předně, zaměření se na konkrétní úspěchy či neúspěchy toho či oné nedává v kontextu otázky po ženách v politice úplně smysl. Nikdo soudný nemůže čekat, že ženy v politice budou dělat výrazně méně chyb než muži. Jde o něco úplně jiného. Sociologické studie hovoří o tom, že aby se politický styl díky účasti žen Plné znění zpráv


proměnil, je potřeba, aby jich v politice bylo alespoň 30 procent. Tato hranice je považována za nutnou k tomu, aby se mezi političkami mohlo rozvíjet spojenectví, získávat podpora pro různé návrhy napříč politickým spektrem a aby se naplnilo to, čemu Weiss říká abstraktní kvalita žen jako skupiny. Je třeba zvyknout si na to, že političky nejsou a nebudou žádné dokonalé světice, a je třeba naučit se je podle toho taky hodnotit. Pro Danielu „sex po jídle“ Kovářovou nemá Weiss dobrého slova a jistě pro to má své důvody. Exministryni spravedlnosti lze ale hodnotit i tak, že vnesla do politiky vstřícný komunikační styl, když otevřela téma výživného pro veřejnost způsobem, jaký u nás neměl obdoby. Zavedla schránku, kam se se svými názory a podněty mohli obracet všichni, kdo se k alimentům chtěli vyjádřit, diskutovalo se i na webovkách Blesku. Díky výsledným „tabulkám“ navrhujícím soudcům orientační výši výživného pak došlo nejen k částečnému sjednocení výše alimentů, ale i k tomu, že o třetinu vzrostl počet rozvádějících se rodičů, kteří jsou schopní se na výživném rychle domluvit. Každopádně onou přidanou hodnotou žen jako skupiny, která podle Weisse nekoresponduje s empirií (ale podle řady sociologů je neoddiskutovatelná), je odlišná životní zkušenost, která způsobuje, že zapojí-li se do rozhodování více žen, na pořad dne se tak spíš dostanou třeba školky nebo podpora flexibilních forem práce. Tato zkušenost je pak něčím, co opravdu odlišuje většinu žen od většiny mužů, co sdílí většina žen a kvůli čemu stojí za to ženy v politice mít. Právě proto stojí těch 30 % za pokus. O autorovi| Eva M. Hejzlarová, doktorandka na katedře, Veřejné a sociální politiky FSV UK

ČT má kompletní Radu, doplní ji Jankovec a Závozda 9.6.2011

ct24.cz str. 00 ČT24

Média

Praha - Poslanci dnes zvolili poslední dva zbývající členy Rady České televize. Stali se jimi Michal Jankovec a Jiří Závozda. Šest let budou dohlížet na činnost veřejnoprávní televize. Patnáctičlenná Rada ČT je tak po dnešku kompletní. Do její náplně činnosti patří například jmenování a odvolávání generálního ředitele. Ten současný, Jiří Janeček, ve středu oznámil, že ke konci srpna ve své funkci skončí. Původně byla v Radě ČT volná čtyři místa. Z 12 kandidátů, které poslancům nabídl sněmovní výbor, sněmovna již ve středu zvolila dva, a to spisovatele Antonína Bajaju a Reného Kühna. Další čtyři kandidáti postoupili do druhého kola a v něm se vybíralo dnes. Závozda pracoval jako zástupce šéfredaktora Lidových novin (LN), později vedl reportérské oddělení Mladé fronty Dnes a od roku 2001 působil jako šéf zpravodajství televize Prima, odkud odešel v srpnu 2007. Loni byl šéfeditorem LN, nyní se věnuje mediálnímu vzdělávání, přednáší i na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Jankovec v 90. letech řídil tiskovou agenturu ČTA, v poslední době se věnuje výzkumu veřejného mínění, zabývá se také analýzou zpravodajství. Letos kandidoval na ředitele ČTK. Týdeník Reflex dnes o Kühnovi napsal, že je majitelem a jednatelem PR agentury Ian Derson advertising z Ostravy. V minulosti se podle týdeníku podílel na kampaních ČSSD v Moravskoslezském kraji. V Radě ČT končí bývalý mluvčí pražské ODS a dosavadní šéf Rady ČT Jiří Baumruk, exposlankyně KSČM Alena Svobodová a bývalá slavná koulařka Helena Fibingerová, která má nejblíže k ČSSD. Poslanci tento týden také doplnili Radu Českého rozhlasu. V ní nově zasednou Ervín Kukuczka, Michal Stehlík, Ivan Tesař a Petr Šafařík.

URL| http://www.ct24.cz/media/126804-ct-ma-kompletni-radu-doplni-ji-jankovec-a-zavozda/



24 hodin 9.6.2011

Hospodářské noviny

str. 02

Téma

Kohoutova Skupina pro boj s korupcí zveřejní výsledky V 16:00 začne prezentace výstupů pracovní skupiny pro boj s korupcí za účasti garanta skupiny Pavla Kohouta a dalších členů a spolupracovníků NERV. Na práci a výstupech této skupiny se podíleli vyučující, doktorandi a studenti IES FSV UK. 19:30 Bartoliová hraje vivaldiho Koncert Vivaldi ritrovato italské mezzosopranistky Cecilie Bartoliové, jedné z nejslavnějších operních pěvkyň současnosti. Unie bude jednat s ruskem o budoucím zrušení víz V Nižném Novgorodu začíná pravidelný summit RuskoEvropská unie. Jednat se bude mimo jiné o budoucím zrušení víz. 19:00 vyhlášení soutěže do práce na kole U Státní opery Praha proběhne vyhlášení výsledků soutěže kampaně Do práce na kole, kterou pořádá iniciativa Auto*Mat. Foto popis|

Rada ČT je kompletní, poslanci do ní zvolili Jankovce a Závozdu 9.6.2011

tyden.cz

str. 00 ČTK

Televize a rádia

Poslanci zvolili poslední dva zbývající členy Rady České televize. Stali se jimi Michal Jankovec a Jiří Závozda. Patnáctičlenná Rada ČT je tak po dnešku kompletní. Poslanci zvolili poslední dva zbývající členy Rady České televize. Stali se jimi Michal Jankovec a Jiří Závozda. Patnáctičlenná Rada ČT je tak po dnešku kompletní. JIří Závozda (52) pracoval jako zástupce šéfredaktora Lidových novin (LN), později vedl reportérské oddělení Mladé fronty Dnes a od roku 2001 působil jako šéf zpravodajství televize Prima, odkud odešel v srpnu 2007. Loni byl šéfeditorem LN, nyní se věnuje mediálnímu vzdělávání, přednáší i na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Padesátiletý Michal Jankovec v 90. letech řídil tiskovou agenturu ČTA, v poslední době se věnuje výzkumu veřejného mínění, zabývá se také analýzou zpravodajství. Letos kandidoval na ředitele ČTK. Rada ČT má 15 členů, jejichž funkční období je šestileté, každé dva roky se obmění třetina členů. Do náplně její činnosti patří například jmenování a odvolávání generálního ředitele. Ten současný, Jiří Janeček, ve středu oznámil, že ke konci srpna ve své funkci skončí. Původně byla v Radě ČT volná čtyři místa. Z dvanácti kandidátů, které poslancům nabídl sněmovní výbor, sněmovna ve středu zvolila dva, a to spisovatele Antonína Bajaju a Reného Kühna. Další čtyři kandidáti postoupili do druhého kola a v něm se vybíralo dnes. Poslanci tento týden také doplnili Radu Českého rozhlasu, v níž nově zasednou Ervín Kukuczka, Michal Stehlík, Ivan Tesař a Petr Šafařík.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/media/televize-a-radia/rada-ct-je-kompletni-poslanci-do-ni-zvolili-jankovce-azavozdu_204150.html Plné znění zpráv


SONDA DO VZDĚLANOSTI NAŠÍ VLÁDY (Denisa Gumbírová) 8.6.2011

idnes.cz - blog

str. 00

SONDA DO VZDĚLANOSTI NAŠÍ VLÁDY Chtěla bych se s vámi podělit o svou malou sondu do vzdělání naší vlády. Vycházela jsem z oficiální strany vlády ČR – vlada.cz a upřímně jsem se pobavila nad tím, jak daleko jablka, a lá naši ministři padla od stromu, aneb jejich alma mater. Petr Nečas opravdu dosadil lidi na pravá místa! Karel Schwarzenberg mimo jiné vystudoval lesnictví, takže na mezinárodních jednáních ministerstva zahraničí jistě nesmí chybět témata myslivost a dřevomorka. Ministr financí Kalousek může, z pozice absolventa chemicko-technologické fakulty, odborně řešit zabezpečení proti falšování českých bankovek. Alexandr Vondra by jistě, z pozice vystudovaného zeměpisce na postu ministra dopravy, nejlépe vycítil, z jaké světové strany nám hrozí útok a jak nejlépe využít místní reliéf. Ministr školství Josef Dobeš nakonec asi přesvědčil studenty, že státní maturita není tak špatný nápad, psychologickými kličkami, které ho naučili na katedře psychologie Masarykovy Univerzity. Tomáš Chalupa vystudoval historii – politologii a také žurnalistiku na fakultě sociálních věd UK. Teď svoje nabyté vědomosti z médií a historie uplatňuje jako zastánce životního prostředí. Vtipný mi přijde i fakt, že Ivan Fuksa pěstuje fuchsie na ministerstvu zemědělství, zatímco vystudoval VŠ dopravy a spojů a Radek Šmerda trčí na ministerstvu dopravy i když se celý svůj profesní život zabýval trestním právem a v současné době ho i vyučuje na Univerzitě Karlově. Dvě opravdové perličky jsem si nechala až na závěr. Kdyby vás někdy bolel zub, můžete zajít pro radu do ordinace ministra kultury stomatologa Jiřího Bessera. Co se týče resortu ministerstva práce a sociálních věcí, nemusíte mít vůbec obavy, vede ho odborník na slovo vzatý, absolvent elektrotechnické fakulty ČVUT oboru řídící technika a technická kybertechnika, Jaromír Drábek. Čapkovo R. U. R. už se zřejmě blíží! URL| http://gumbirova.blog.idnes.cz/c/195358/SONDA-DO-VZDELANOSTI-NASI-VLADY.html

NERV: Prezentace výstupů k boji proti korupci 8.6.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Vlada.cz

Názory a petice

POZVÁNKA Ve čtvrtek od 16:00 proběhne prezentace výstupů pracovní skupiny pro boj s korupcí za účasti garanta skupiny Pavla Kohouta a dalších členů a spolupracovníků NERV. Prezentace se uskuteční na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, v budově Opletalova 26, místnost 314. K dispozici bude také publikace pracovní skupiny pro boj s korupcí, která shrne veškeré výstupy pracovní skupiny. Publikace bude obsahovat případové studie, ilustrační příklady a návrhy, které mohou pomoci zúžení prostoru pro korupci. Tematicky se dotkne problematiky zadávání veřejných zakázek, jejich kontroly, zásadních problémů kvality velkých infrastrukturních zakázek a dále například tzv. rozklikávacího rozpočtu. Členové a spolupracovníci pracovní skupiny budou prezentovat části publikace, na kterých se autorsky podíleli. Publikace bude dostupná též na webu Národní ekonomické rady vlády (ZDE). Plné znění zpráv



VIDEO: Věřte, nevěřte: Daniel Raus: Existují období, kdy zájem o mluvené slovo stoupá 7.6.2011


Úvodním hostem pořadu ČT24 Věřte, nevěřte byl šéfredaktor Českého rozhlasu 6 (ČRo 6) Daniel Raus, který hovořil o tom, jak a v čem je stanice ČRo 6 důležitá a jiná. Český rozhlas 6 je považován za pozůstatek české redakce Rádia Svobodná Evropa. “My se k těm kořenům nejenom hlásíme, my jsme na ně hrdí a chceme, aby to naše vysílání pokračovalo v linii Svobodné Evropy,“ řekl Daniel Raus. Unikátní je stanice podle svého šéfredaktora především v tom, že spojuje dvě novinářské tradice - exilovou žurnalistiku a domácí žurnalistiku. I když je ČRo 6 zaměřený spíše na menšinové publikum, protože jeho program je postaven na mluveném slovu, najde se podle Rause doba, kdy posluchači od zábavy, tedy poslouchání hudby, přejdou k vážnějším tématům, které komentuje mluvené slovo. “Existují období, kdy zájem o mluvené slovo stoupá,“ řekl Raus, ať už jde podle něj o nějaké závažné události světového charakteru nebo vládní krizi. Pravidelným hostem pořadu Věřte, nevěřte je Jan Jirák z FSV UK, který komentoval především poslední mediální události. Tou první z nich je spor zpěvačky Heleny Vondráčkové s ČRo. Vondráčková si totiž nedávno Radě ČRo stěžovala, že Český rozhlas 1 Radiožurnál nehraje její písničky a označila to za cenzuru. Ostatní stanice ČRo však její písničky hrají, za měsíc duben bylo odehráno 817 jejích písniček, což dává 40 hodin čistého času. Rada však její stížnost zamítla. Podle Jana Jiráka se zde jedná o míjení se s podstatou věci. “Radiožurnál se cíleně orientuje na populární hudbu, ale jinak generačně usazenou,“ vysvětlil Jirák. Publikum písniček Heleny Vondráčkové je v rovině nostalgické nebo příliš mladé a Radiožurnál zkrátka cílí někde mezi. Profesor Jan Jirák okomentoval i volbu členů do Rad ČRo a ČT. Podle něj je největší chybou, že není nikde napsáno, kdo by měl být členem rady. Na jednu stranu by to měl být někdo odborník a na druhou stranu existuje podvědomí, že by to měl být zástupce veřejnosti. “Podle mě ta pravidla jsou špatně nastavena,“ míní Jirák. Třetí věcí je pak to, že je pro politiky velmi jednoduché, dosadit do mediálních rad nějakého svého spojence. O zrodu fotografie a její funkce v médiích hovořil v pořadu ředitel knihovny Národního muzea Martin Sekera. “Vynález fotografie je naprosto fenomenální změna v komunikaci moderní společnosti,“ řekl Sekera v úvodu. Fotografie se začala vyvíjet v 19. stol. a do tisku ji přenesl Karel Klíč, který vymyslel tisk z hloubky. První periodika, která na svých stránkách otiskla fotografie, byly časopisy Světozor a Český svět. Později se dostala fotografie i do novin. Videozáznam pořadu přehrajete zde. Kateřina Šťovíčková


POZVÁNKY 7.6.2011

Lidové noviny str. 27 hev

Akademie

Studentské filmy ve Světozoru Plné znění zpráv


Ve čtvrtek se uskuteční druhý ročník přehlídky prací studentů školy reklamní tvorby Michael - FESTMICHAEL. Ojedinělá akce vznikla na základě iniciativy středoškoláků. Přehlídka studentských filmů proběhne od 15 hodin v legendárním pražském kině Světozor, od 18 hodin bude v prostorách Novoměstské radnice následovat vernisáž výstavy prací letošních maturantů. Představí se zde absolventi oborů Výtvarná fotografie a Grafický design a vizuální komunikace. Expozice potrvá do 30. června, ve věži Novoměstské radnice však až do 31. srpna. Jejím hlavním tématem je český filmový plakát jakožto svébytný a neopakovatelný kulturně-umělecký fenomén. Začínají diskuse o vizích Prahy Kam se má ubírat vývoj metropole? Jaké problémy Prahy považují studenti za nejzávažnější? Jak se jim žije v ulicích hlavního města? Diskutovat budou příští týden studenti několika fakult Univerzity Karlovy, a to vždy od 16 do 19 hodin. První debatní odpoledne se uskuteční v pondělí 13. června na Filozofické fakultě, další 14. června na Fakultě humanitních studií. Ve středu bude následovat diskuse na Fakultě sociálních věd a ve čtvrtek na Právnické fakultě. V pátek se diskuse přesune na Vysokou školu ekonomickou. Kromě toho si zájemci mohou až do 10. června v pracovních dnech od 10 do 18 hodin v prostorách Křížové chodby Karolina (Ovocný trh 3, Praha 1) prohlédnout výstavu projektů studentů architektury k vizi rozvoje Univerzity Karlovy a Prahy. Vstup na výstavu je volný.

Vít Smékal opouští mediální skupinu OMG 7.6.2011

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz Zuzana Kartáková

Po více jak deseti letech se chystá Vít Smékal odejít z oddělení výzkumu Omnicom Media Group. Vít Smékal, ředitel výzkumu Omnicom Media Group (zahrnující agentury OMD, PHD a Attention! Media) podle informací M&M v blízké době skupinu OMG opustí. Zatím však není známo, kam by měl po odchodu z OMG nastoupit. Sám Smékal odmítl tuto informaci komentovat. Pro OMG Smékal pracuje od listopadu roku 2000. Vít Smékal (narozen 1973) začal pracovat už během svých studií na Fakultě sociálních věd UK v mediální agentuře Media Direction. Spolu s Tomášem Řehákem měl na starosti databázi Media Data system, od konce roku 1997 vedl výzkumné oddělení Media Direction, které se věnovalo analýze peoplemetrových dat, Media Projektu a dalším specializovaným mediálním výzkumům.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-52036770-vit-smekal-opousti-medialni-skupinu-omg

Mediální plky České televize 6.6.2011

ceskapozice.cz

str. 00

Pořad České televize Věřte, nevěřte má podtitul Novináři na mušce odborníků. Do čeho se experti v aktuálním vydání trefili? Politika Martin Rychlík / 06.06.2011 - 14:04 © Česká televize Jedna z rubrik pořadu ČT Věřte, nevěřte se nazývá Mediální plky. Shodou okolností si autoři naběhli. A pořad byl touto rubrikou nechtěně přeplněn – od začátku do konce. Plné znění zpráv


Který novinář by nezajásal, když se dozví, jak má lépe dělat svou práci. Nejlépe přímo od expertů! K tomu má sloužit pořad České televize Věřte, nevěřte, jenž se pyšní podtitulem Co se zrodilo v českých médiích. Novináři na mušce odborníků. Takže pozor: Kteří žurnalisté neslavně padli v závěrečné 20minutové přestřelce, již veřejnoprávní televize vysílala v neděli 5. června a která je díky iVysílání zde ke shlédnutí ? Kam dopadly cílené mušky z expertní pušky? Ještě než budou taseny kolty či přesně zacíleny mušky expertních pušek, sepišme si terče, okolo nichž se pořad točil. V první čtyřminutě představil šéf rádia ČRo 6 Daniel Raus svou stanici, která navazuje na tradici Svobodné Evropy. Příjemně nekonfliktní rozjezd. reklama Pak přišla kauza. Kauza s velkým Vé, poněvadž si odborníci z ČéTé vzali na paškál „mediální rozbor“ stížnosti Heleny Vondráčkové, kterou prý Radiožurnál málo hraje . Abychom věděli, že to byla mediální UDÁLOST, padla na profesora Jana Jiráka z FSV UK dokonce sofistikovaná otázka: „Co říkáte na obvinění Radiožurnálu z cenzury?“ Dalším blokem byl skeč, co se do zpráv dostane, a nedostane. „O tom rozhoduje spousta faktorů včetně blízkosti události,“ řekla nám moderátorka, ukázala televizní šoty z TV Prima obohacené o „bohemika“ a nádavkem přidala pohádku Krteček & raketoplán. Poté následovala šestiminutovka věnovaná dějinám fotožurnalistiky a hlubotisku, ano, cílená na 19. století. Úspěšný zásah do deníkářů? To už se však expertní sonda do zdejší novinařiny blížila ku konci. A tehdy přišel dlouho očekávaný výstřel! Do sporťáků z Mladé fronty Dnes, kteří se stali exemplárním příkladem, jak deníkáři bojují s formulací dnes/zítra. Ctěný editor totiž neošéfoval ve fotbalovém otvíráku české ligy plán s hracími časy 29. kola a nechal tam slovo „zítra“, takže novináři z ČT mohli na závěr zavtipkovat, že by divák mohl prošvihnou titul plzeňské Viktorky. Proč vůbec otevírat v dnešní divoké době témata, jako je údajná cenzura Vondráčkové nebo příspěvek hlubotisku české žurnalistice? Haha. Vraťme se však na střelnici. Jak to dopadlo? Pro připomenutí – Česká republika není zrovna teď v jiskřivé kondici, co se týče politické situace, korupce, odposlechů, mediálních manipulací nebo propojení vydavatelů (a reportérů) s politikou. Otvírat v této době na veřejnoprávním kanálu témata, jako je cenzura Vondráčkové, vesmírný krteček, dějiny hlubotisku nebo se potažmo ze svého klidu „kavčí budky“ posmívat editorům, kteří dennodenně řeší stovky rozhodnutí za pár sekund, je naprosto nemístné. Pokud nezačnou experti ČT řešit zásadnější mediální otázky, míří muškou výhradně do vlastních řad. A páchají kontinuální novinářskou sebevraždu. Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte .

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/medialni-plky-ceske-televize

Profesor Mejstřík a spol. mají monopol na konkurenceschopnost 6.6.2011

Mladá fronta DNES str. 01 Martina Patočková

Byznys speciál

PRAHA V Česku žije jediný člověk, který ví, jak v příštích deseti letech posunout národní ekonomiku dál. A není to Václav Klaus. Jmenuje se Michal Mejstřík. Profesor ekonomie, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a mimo jiné i předseda sdružení, které se jmenuje Mezinárodní obchodní komora (ICC). Plné znění zpráv


Výbor této komory s Mejstříkem v čele získal koncem května od CzechInvestu, agentury na podporu investic spadající pod ministerstvo průmyslu a obchodu, bez výběrového řízení zakázku za devět milionů korun. Za ně má načrtnout cestu na ekonomický vrchol, jak zní podtitul dokumentu Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky na období 2012 až 2020. Zakázku CzechInvest přidělil rovnou tomuto sdružení s následujícím odůvodněním: „Z důvodu ochrany výhradních práv, konkrétně práv autorských, může být zakázka plněna pouze určitým dodavatelem, osloveným zájemcem, tedy Národním výborem Mezinárodní obchodní komory,“ píše se v informaci pro českou vládu. Mluvčí CzechInvestu Štěpánka Filipová to vysvětluje tím, že podklady, z nichž strategie vychází, zpracovala také ICC. „Jednalo se o jedinečné vědecké dílo, které bylo výsledkem tvůrčí činnosti autora,“ odpověděla na dotaz, jaká autorská práva je třeba chránit. Jinými slovy zakázku bylo možné přidělit jen Michalu Mejstříkovi a kolektivu okolo ICC, protože stejný okruh lidí už předtím vypracoval podklady, z nichž se má při cestě na ekonomický vrchol vycházet. Jak se rodí konkurenceschopnost Mezinárodní obchodní komora má jako oficiální cíl podporu podnikatelů. Národní výbor této komory, který zakázku získal, má v popisu práce poradenství a konzultace. Hlavní spojkou je Michal Mejstřík, který byl i u dvou předchozích studií o konkurenceschopnosti Česka. Jako člen NERV nejprve vedl tým, který vypracoval 300stránkový dokument pod názvem Rámec strategie konkurenceschopnosti. Členové NERV pracují od vzniku této rady před dvěma lety oficiálně zadarmo. Materiál představil na tiskové konferenci vlády letos 28. března ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek aMichal Mejstřík. » Pokračování na str. D5 Mejstřík má monopol na konkurenceschopnost » Pokračování ze str. D1 Hned následovalo rozpracování tohoto „nerváckého“ spisu. To už zdarma nebylo. Jako zakázku malého rozsahu ji na konci března za 1,8 milionu získala od CzechInvestu právě Mezinárodní obchodní komora. S drastickým termínem vyhotovení do půlky dubna. Tato verze na rozdíl od té první z dílny NERV na webu nevisí. V ní jsou podle CzechInvestu již výše zmíněné myšlenky chráněné autorským zákonem. Zasloužily si takového ocenění, že zatím poslední zakázku na konkurenceschopnost ČR za devět milionů dostala ICC už rovnou bez otevřené soutěže. Zaplatí ji z evropských, tedy i původně z českých peněz. Jednací řízení bez uveřejnění k ní vyhlásil CzechInvest 22. dubna. Záhy „vybírá“ ICC a čeká na přikývnutí vlády. Ta dostane informaci o této zakázce 25. května. Už 16. května však proběhla na ministerstvu průmyslu a obchodu tisková konference, kde je Strategie konkurenceschopnosti prezentována. „Tato strategie je zpracovaná s využitím průběžných výsledků aktuální zakázky za 9 milionů korun,“ vysvětluje mluvčí ministerstva průmyslu Pavel Vlček s tím, že do června bude ještě rozpracovaná do detailů. K časovému nesouladu dodává, že „uvítali, když tým profesora Mejstříka nepřerušil práce na strategii, přestože schválení dokumentace k zakázce trvalo několik týdnů“. „Na návrhu jsme začali pracovat bezprostředně po odevzdání Rámce konkurenceschopnosti, i když nebyly dořešeny smluvní záležitosti. To představovalo určitou míru rizika, že smlouva nakonec nebude uzavřena,“ potvrdil „nervy“ Mejstřík. Mezi zakázkami, na které jdou ročně ze státního stovky miliard korun, jde pouze o kapku v oceánu. Ale dobře ilustruje, proč významná část z nich končí u předem vybraných zájemců bez otevřené soutěže. Ochrana autorského práva je přitom jen jednou ze zákonem povolených cest, jak zakázku bez otevřené soutěže přidělit. Konečně na málo transparentní systém veřejných zakázek upozorňují sami tvůrci strategie. Bez ohledu na to se může Strategie konkurenceschopnosti mnohonásobně zaplatit. Tedy pokud opatření v ní rozpracovaná budou přínosná, stovky stran dokumentů opravdu někdo na úřadech prostuduje, zhodnotí a některá z nich uvede do života. NERV zadarmo Zakázky pro ICC také naznačují, že i když členové NERV pracují oficiálně zadarmo, tak minimálně někteří si dokážou k členství přivydělat. „Zasedací místnost Úřadu vlády sice připomíná luxusní restauraci, ale nabídka vázne. Host dostane kávu nebo čaj a jednu minerálku. Pak jsou k dispozici nějaké oříšky – asi pět na osobu, fidorky – jedna pro tři, a miňonky – jedna sušenka na osobu,“ popsal jednání NERV nyní už jeho bývalý člen Pavel Kohout loni v listopadu. O dva měsíce později radu opustil s vyjádřením, že si dává do nového roku závazek, že už nikdy nebude pracovat bezplatně v žádné vládní komisi. Plné znění zpráv


„Ani v době svého působení v prvním NERV, zhruba osm krizových měsíců v roce 2009, ani v době druhého NERV, přes devět měsíců od srpna roku 2010 do letošního června jsem nikdy neobdržel ani korunu odměn,“ říká i Michal Mejstřík. Na otázku, kdo si rozdělí devět milionů z poslední zakázky, Mejstřík odpověděl, že práce byla půl napůl rozdělena mezi tým ICC a externí odborníky, přičemž celkem šlo asi o 30 lidí. „Národní výbor ICC pak vyplatí svůj interní tým a část prostředků využije na režii, především na konzultace ke strategii formou diskusí, kulatých stolů,“ uvedl. Mejstřík je nyní předsedou dozorčí rady Českých aerolinií a nově vytvořeného Českého aeroholdingu, který vznikl spojením s letištěm v Ruzyni. V NERV i v dozorčích radách je považován za vyslance ODS. Strategií konkurenceschopnosti zakázky nekončí. Je součástí projektu Zefektivnění výkonu státní správy v oblasti průmyslu a podpory exportu, který je financovaný z EU. A na ten bylo vyčleněno 23 milionů korun. *** „V době svého působení v NERV jsem nikdy neobdržel ani korunu odměn.“ Michal Mejstřík šéf ICC PROFIL Michal Mejstřík (53) Je profesorem na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Od roku 1991 dělá konzultace a finanční poradenství mezinárodním organizacím (Světová banka, Evropská komise) a úřadům. Od roku 2009 je členem Národní ekonomické rady vlády a předsedou dozorčí rady ČSA a od letošního března i Českého aeroholdingu. V září roku 2010 se stal po Jaromíru Drábkovi předsedou Mezinárodní obchodní komory. Foto popis|

Akční plán pro Rusko 3.6.2011 businessinfo.cz str. 00 Rusko Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) Dokument přináší plán nejvýznamnějších proexportních akcí, zaměřených na Rusko. Plán proexportních akcí projednává tým expertů pro Rusko, který je složen ze zástupců státní správy a podnikatelské samosprávy. Tento plán obsahuje kromě akcí organizovaných institucemi státní správy také aktivity připravované podnikatelskou sférou (Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy, oborové svazy a asociace, vývozní aliance atd.). Plán projednal tým expertů pro Rusko, jehož vedoucím je Ing. Jiří Mašata, e-mail: [email protected] , tel.: 224 852 006, vedoucí oddělení zemí SNS MPO ČR.Termín (od – do)AkceMístoGestorOborPodrobnosti První čtvrtletí 2011 1. týden v únoru 2011 Podnikatelská minimise pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Krasnodar CzechTrade, OEÚ ZÚ Průřezová akce Detail akce 10.02.–12.2.2011 Pracovní návštěva velvyslance Koláře v Kazani Kazaň ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce březen 2011 Seminář „Jak založit firmu nebo zastoupení firmy v Rusku – postupy, problémy, praktické zkušenosti“ Praha K SNS ve spolupráci s BBH Praha a ČD Moskva Průřezová akce Detail akce 01.03.–03.03.2011 Chillventa (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Svaz chladicí a klimatizační techniky Chlazení, klimatizace, tepelná čerpadla Detail akce 01.03.–04.03.2011 Interlakokraska (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Technologie pro povrchové úpravy kovů a dalších materiálů Detail akce 12.03.–15.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu Intourmarket (ITM) Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 16.03.–19.03.2011 Mezinárodní veletrh cestovního ruchu MITT Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 21.03.–24.03.2011 Výstava Ekologie velkého města Petrohrad CzechTrade Ekologie a ekologické strojírenství Detail akce Plné znění zpráv


28.03.–30.03.2011 Russia Power (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Energetika a energetické strojírenství Detail akce březen–duben 2011 1. SPS MPO ČR a MPO Republiky Tatarstán Praha – Kazaň MPO Průřezová akce Detail akce Druhé čtvrtletí 2011 05.04.–08.04.2011 Stavební veletrh Mosbuild (společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Stavební materiály, stroje, technologie Detail akce 07.04.2011 Společný teritoriální seminář „Ruské regiony – Ural a Sibiř“ MPO, CzechTrade, GK Jekatěrinburg Průřezová akce Detail akce 13.04.2011 Workshop zemí Visegrádské skupiny (V4) Kaliningrad CzechTourism, ZÚ Moskva Cestovní ruch Detail akce 14.04.–16.04.2011 Toursib – Mezinárodní výstava pro cestovní ruch, volný čas, sport a letectví Moskva CzechTourism Cestovní ruch Detail akce 17.04.–20.04.2011 Pracovní cesta ministra MPO M. Kocourka do Tatarstánu a Sverdlovské oblasti spojená s podnikatelskou misí Kazaň, Jekatěrinburg MPO (K SNS), ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 20.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Praha SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 21.04.2011 Specifika realizace zahraničních styků se zeměmi Celní unie Brno SNS ve spolupráci s OZ RF v Praze Průřezová akce Detail akce 26.04.–29.04.2011 TransRussia (veletrh, oficiální česká účast) Moskva HK ČR, CzechTrade, NADATUR Dopravní logistika Detail akce duben–květen 2011 6. SPS mezi ČR a Republikou Baškortostán Praha MF Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Petrohrad, Archangelsk K SNS Průřezová akce Detail akce květen 2011 Podnikatelská mise Sankt-Peterburg, Leningradská oblast (PS MVK) Sankt-Peterburg GK Sankt-Peterburg, Nadatur Průřezová akce Detail akce květen 2011 10. SPS mezi ČR a Leningradskou oblastí Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce 2. pol. května 2011 Podnikatelská minimise do Samary pod vedením VOEÚ (cílená podpora aktivit vybraných firem v regionu) Samara OEÚ ZÚ Moskva Průřezová akce Detail akce 17.05.–20.05.2011 Výstava Energetika & Elektronika Petrohrad CzechTrade Energetika, elektronika Detail akce 23.05.–27.05.2011 Metalloobrabotka Moskva MPO ČR, SST Strojírenský průmysl – obráběcí stroje Detail akce 31.05.–03.06.2011 Wastetech (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, CWA Vodní, odpadové hospodářství, management životního prostředí Detail akce červen 2011 7. zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF Praha MD Průřezová akce Detail akce 1. týden v červnu 2011 2. Zasedání Pracovní skupiny pro spolupráci v oblasti normalizace, metrologie a posuzování shody Rusko UNMZ Průřezová akce Detail akce 06.06.–09.06.2011 ELEKTRO (výstava, oficiální česká účast) Moskva MPO ČR, Českomoravská elektrotechnická asociace Elektrozařízení Detail akce 06.06.–10.06.2011 Ugol & Mining Rossii (výstava, oficiální česká účast) Novokuzněck MPO ČR, CDT Těžební a důlní technika Detail akce 16.06.2011 Ruský Business Day 2011 Ostrava Honorární konzulát RF v Ostravě, Rusko-české vědecké a kulturní fórum, Agentura pro regionální rozvoj Ostrava Průřezová akce Detail akce 16.06.–18.06.2011 XV. Mezinárodní ekonomické fórum Petrohrad GK ČR v Petrohradu Průřezová akce Detail akce Třetí čtvrtletí 2011 2. pololetí 2011 6. SPS mezi MPO ČR a vládou Moskvy Moskva MPO, K SNS Průřezová akce Detail akce 2. pololetí 2011 8. SPS mezi MPO ČR a vládou Sverdlovské oblasti Praha MPO Průřezová akce Detail akce 2. pololetí 2011 11. SPS mezi ČR a Petrohradem Petrohrad MD, NADATUR Průřezová akce Detail akce 3. až 4. čtvrtletí 2011 Seminář „Modernizace ruské ekonomiky“ Praha K SNS ve spolupráci se ZÚ a OZ RF v ČR Průřezová akce Detail akce 18.08.–23.08.2011 MAKS (veletrh, oficiální česká účast) Moskva MPO, ALV (Asociace leteckých výrobců) Letecký průmysl Detail akce 28.08.–02.09.2011 Podnikatelská mise do RF Krasnojarsk, Omsk K SNS Průřezová akce Detail akce Plné znění zpráv


září 2011 Podnikatelská mise Kaliningrad, Nižní Novgorod K SNS Průřezová akce Detail akce září 2011 Mimořádné zasedání SPS v dopravě mezi ČR a RF v rámci výstavy „MAGISTRAL 2011“ Jekatěrinburg MD Průřezová akce Detail akce září 2011 Agrosalon (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zemědělská technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Odborná dopravní výstava „Business in Motion“ Čeljabinsk NADATUR Nákladní doprava, dopravní technika, diagnostika a projektování tras, silniční a stavební technika Detail akce 14.09.–16.09.2011 Prezentace českých firem při zasedání SPS Sankt Peterburgu a Lenigradské oblasti Sankt Peterburg OEÚ Sankt Peterburg Průřezová akce Detail akce 26.09.–29.09.2011 MosShoes (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Obuvnictví Detail akce 28.09–01.10.2011 Výstava Ruský průmyslník Petrohrad CzechTrade Průřezová akce Detail akce Čtvrté čtvrtletí 2011 říjen 2011 7. zasedání MVK mezi ČR–RF Praha MPO Průřezová akce Detail akce říjen 2011 Prezentace akce Czech the Retro Moskva ZÚ Moskva, ČC Moskva Průřezová akce Detail akce 03.10.–10.10.2011 Business den RF na 53. Mezinárodním strojírenském veletrhu Brno K SNS, MPO, NADATUR Průřezová akce Detail akce 14.10.–17.10.2011 ARMS & HUNTING (výstava, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zbraně, střelivo Detail akce 11.11.2011 Konference „Evropa a Rusko dvacet let poté“ Praha K SNS, SBP CESES FSV UK Průřezová akce Detail akce 16.11.–18.11.2011 Mezinárodní fórum –výstava „Změny klimatu a ekologie průmyslového města“, prezentace českých firem Čeljabinsk NADATUR Vodní a odpadové hospodářství, ekologie ve stavebnictví, úspory energie a přírodních zdrojů Detail akce 05.12.–19.12.2011 Zdravoochraněnije (veletrh, společná účast) Moskva HK ČR, CzechTrade Zdravotnictví a zdravotnická technika Detail akce Potřebujete-li jakékoliv informace týkající se podnikatelských aktivit, jež souvisejí s Ruskem, vstupem na jeho trh, překonáváním překážek na hranici nebo obchodními příležitostmi, je vhodným zdrojem Souhrnná teritoriální informace. K dispozici máte též bezplatnou Zelenou linku pro export na telefonním čísle 800 133 331. Jakýkoliv námět můžete signalizovat:vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Moskvě na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.: +7 499 9787642,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel.:+7 812 7188115,vedoucímu zahraniční kanceláře CzechTrade v Jekatěrinburgu na e-mail [email protected] ([email protected]), tel +7 343 217 3571, vedoucím obchodněekonomických úseků ZÚ ČR v Moskvě na e-mail [email protected], tel.:+7 795 250 2254, GK ČR v Sankt-Peterburgu na e-mail [email protected], tel.:+7 812 275349,GK ČR v Jekatěrinburgu na email [email protected], tel.:+7 343 3559236,nebo vedoucímu expertního týmu. Zkratky: MPO ČR – ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, MF ČR – ministerstvo financí ČR, MMR ČR – ministerstvo místního rozvoje ČR, MD ČR – ministerstvo dopravy ČR, OEÚ – obchodně ekonomické úseky zastupitelských úřadů ČR v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTrade – agentura CzechTrade a její zahraniční kanceláře (ZK) v Moskvě, Sankt-Petěrburgu a Jekatěrinburgu, CzechTourism – Česká centrála cestovního ruchu a její zastoupení (Z) v Moskvě, ČEB – Česká exportní banka a její zastoupení (Z) v Moskvě, K SNS – Komora pro hospodářské styky se SNS, KB – Komerční banka ČR, NADATUR – obchodní agentura, SPS – Společná pracovní skupina, MVK – Mezivládní komise, SBP CESES FSV UK – Středisko bezpečnostní politiky centra strategických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. zpět na začátek

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rusko/akcni-plan-pro-rusko/1000580/53638/



Utajený svět ruské mafie 3.6.2011

respekt.cz str. 00 Respekt.iHNed.cz Redakce Respekt

Přinášíme vám sestřih debaty, která se uskutečnila ve čtvrtek v rámci cyklu Máte právo vědět (projekt orgnizace Člověk v tísni) v Národní technické knihovně v Praze. Před debatou byl promítnut dokumentární film s názvem Zločinci podle zákona (režie Alexander Gentelev). Celý večer byl věnován tématu "vorů v zakoně". Jak vznikla tato "kasta"? Jak dlouhé prsty má ruská mafie a sahají až k nám? Hosté debaty: Petruška Šustrová, publicistka, v letech 1990-1992 náměstkyně federálního ministra vnitra, Stanislav Beránek, Transparency International a Petr Pojman, Institut mezinárodních studií FSV UK.

URL| http://Respekt.iHNed.cz/video/c1-52011140-utajeny-svet-ruske-mafie

Poslední válka Západu? 2.6.2011

Lidové noviny str. 11 Miloš Balabán

Diskuse

DISKUSE Už více než dva měsíce probíhá libyjská operace NATO. Původní představa francouzského prezidenta Sarkozyho a britského ministerského předsedy Camerona o „bleskové“ válce s pomocí letectva v rámci rezoluce RB OSN 1973 o zajištění bezletové zóny bere za své. Už potřetí za deset let po Afghánistánu a Iráku Západ zabředává do konfliktu s nejasným koncem. Potvrdil to i ředitel Národní zpravodajské služby Spojených států James Clapper. Ve výboru pro ozbrojené síly amerického Senátu prohlásil, že jsme konfrontováni s patovou situací, miska vah se vychyluje tu na stranu povstalců, tu na stranu vládních sil, podle jeho názoru ale získá nynější režim v dlouhodobější perspektivě převahu. Jistě pro mnohé šokující slova, nicméně dobře ilustrující, proč se USA drží v konfliktu do značné míry stranou. Ale nejen proto. Pro prezidenta Obamu je tváří v tvář rekordnímu americkému dluhu 14,3 bilionu dolarů velmi obtížné přesvědčovat veřejnost, proč jít po Iráku a Afghánistánu do další války, která by mohla odčerpávat další obrovské sumy z amerického rozpočtu. Zadlužená a krizi eurozóny čelící EU na tom ale není o mnoho lépe. Vzdorujícímu plukovníkovi Kaddáfímu se paradoxně povedlo obnažit krizové symptomy uvnitř NATO. Americká rezervovaná (ne) podpora v libyjské operaci evropským spojencům znamená, že NATO se poprvé ocitá bez vedoucí úlohy supervelmoci, která byla původcem i smyslem existence této organizace. Německo se v konfliktu od Francie a Británie distancuje, protože Středomoří není jeho prioritní zájmovou zónou. Itálie se v konfliktu angažovala spíše z donucení a má důvod být rozezlena na Paříž a Londýn. Místo nadstandardních politických a ekonomických kontaktů s Libyí, které si vytvořila v posledních letech, je teď konfrontována s nárůstem bezpečnostních hrozeb, na prvém místě s možnou masivní uprchlickou vlnou ze severní i subsaharské Afriky. Zásah v Libyi se tak ovšem zřejmě nestane ani impulzem pro posílení společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Nakonec se stává symbolem „posledního vzepětí liberálního intervencionismu“, jak napsal ve Financial Times Gideon Rachman a možná i počátkem „postnatoidního“ světa. Dlužno dodat, že noví či staronoví „nezápadní“ aktéři jako Čína, Rusko, Brazílie, Indie či Jižní Afrika se dívají na libyjskou operaci jako na něco, čím se Západ opět oslabuje a tak na jeho úkor mohou více posilovat svůj politický a hlavně ekonomický vliv. V roli černého pasažéra Libyjský konflikt se bezprostředně dotýká i nás. Je na místě více diskutovat o nových reáliích budoucího světa a Západu, kde nic nemusí být jako dříve a kde nemusí zcela platit zažité stereotypy typu „Česká republika a její občané požívají patrně nejvyšší míry bezpečí v celé moderní historii, což vyplývá i ze členství v NATO a EU“. Nyní to ještě platí. i když, jak dokazuje obsah vládou schválené Bílé knihy o obraně, už jsme tak trochu v roli „bezpečnostního černého pasažéra“. Především vláda si musí být vědoma toho, že za bezpečnost země odpovídáme v prvé řadě my sami. Bohužel ve vztahu k armádě, ale ani k policii či hasičům, se to zatím dnes příliš neprojevuje. O autorovi| Miloš Balabán, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha



Zkoušky na VŠ: buďte věcní a nebojte se projevit svůj názor 2.6.2011

Mladá fronta DNES str. 04 Vzdělávání - příloha Michaela Kučerová

U ústní zkoušky nikdy neříkejte, že se „teprve hledáte a zvolený obor by mohl být zajímavý“. Na vysokých školách stojí o ty, kteří mají vyhraněný zájem a vědí, proč chtějí danou věc studovat. Většinou už máte po maturitě. Můžete vzít deku a knížku a vyrazit na koupaliště nebo odjet na prázdniny. Radostnou představu kazí jen pomyšlení na přijímací zkoušky na vysokou školu. Tam, kde neuznávají Národní srovnávací zkoušky SCIO je totiž právě teď chystají. Pokud vás kromě písemného testu čekají i ústní zkoušky, měli byste kromě odborných vědomostí zvládnout i taktiku, jak se prezentovat. Ústní se dělají zejména v oborech, na které je nával, nejčastěji se s nimi setkáte na humanitních oborech. 1. V životopise buďte struční Komise při pohovoru vychází hlavně ze dvou věcí: z vašeho životopisu a seznamu četby. Oboje musíte na zkoušku přinést. Na životopise si dejte záležet. Nepište stručný strukturovaný životopis, jaký vyžadují třeba personální firmy, když vám hledají brigádu. Ale na druhou stranu se vyvarujte i dalekosáhlého popisu svého dětství a široké rodiny, rozepište se hlavně o svých zájmech. Hodí se všechno, čím můžete dokázat svůj zájem o obor, o čem s vámi může komise diskutovat a čím ji můžete zaujmout. A o to právě jde, protože mezi stovkami dalších uchazečů je potřeba vyniknout. Na studium psychologie na pražské fakultě dokonce vyžadují životopis psaný rukou. 2. V seznamu četby si nepřilepšujte Seznam literatury si utřiďte podle kategorií a to, o čem se chcete bavit, dejte nahoru. Doma si vyzkoušejte, co byste komisi o každé knize řekli. Nejde o to, aby váš seznam měl padesát stránek, spíše o výběr literatury a vaši schopnost projevit svůj názor a důvod, proč jste si knihu vybrali. V čem vám rozšířila obzor, s čím v ní souhlasíte a co je podle vás jinak. Do četby raději neuvádějte skripta a díla pedagogů z konkurenčních univerzit. Na seznam přečtené literatury určitě nepište knihy, o kterých jste jenom slyšeli, to vám může hodně ublížit. 3. Zdůrazněte každou praxi „Ústní část zkoušky už nemívá charakter zkoušení, komise se zajímá hlavně o motivaci ke studiu, o dosavadní aktivity uchazeče a o uvažování v souvislostech,“ uvádí psycholog Václav Mertin z Univerzity Karlovy. Vyzdvihněte všechny mimoškolní úspěchy, olympiády a soutěže. K dobru jsou i přípravné kurzy, nulté ročníky. Důležité jsou praxe spojené s oborem, byť by byly sebekratší. V humanitně zaměřených oborech uplatníte například jako praxi i takové zdánlivě nepodstatné věci jako doučování, vedení dětského oddílu, dobrovolnickou pomoc u zdravotně postižených... 4. Neřešte před komisí své vlastní problémy Připravte si nanečisto odpovědi na otázky „Proč chcete studovat“ a „Co vás v oboru zajímá“. Váš zájem by měl korespondovat s přečtenou literaturou, protože když například řeknete, že vás zajímá osobnostní psychologie, zkoušející zkontroluje seznam, jestli tam z tohoto oboru něco máte a mluvíte o tom. Připraveni byste měli být i na otázku, proč jste nebyli přijati vminulých letech, pokud se zkoušíte dostat na školu poněkolikáté. V poslední době je u zkoušek na psychologii nebo sociologii oblíbená i otázka, zda jste užívali či užíváte drogy. Neměli byste lhát, ale nemusíte komisi vyprávět, že každý víkend trávíte v oblacích marihuanového kouře. Komisi neříkejte, že jste si humanitní obor vybrali proto, abyste se zbavili matematiky a fyziky. Musíte přesvědčit o svém vyhraněném zájmu a zralém přístupu k volbě povolání. Věty typu „Ještě přesně nevím, co bych chtěl dělat“, „Hledám se“, „Povolání psychologa (sociologa) se mi líbí, připadá mi zajímavé“, „Mám ráda lidi“ vůbec nevypouštějte z pusy. „Hlavně se komisi nesvěřujte, neventilujte své potíže, nemluvte o tom, že si chcete řešit problémy v rodině. I když máte schizofrenní matku, řekněte třeba, že vás zajímají osobnostní poruchy. Snažte se na jakoukoliv otázku podívat obecně a buďte věcní,“ říká Jiří Kadlec z agentury Amos, která se věnuje přípravě na přijímačky. 5. Připravte se na konkrétní profesory Přímo na katedře si zjistěte, kdo co učí, na co se specializuje, a když pak budete sedět třeba před profesorem, který je specialista na metodologii nebo historii oboru, víte, jaké otázky vás asi čekají. Informace o vyučujících najdete třeba i na YouTube. Využijte každý zdroj. Pokud to jde, zjistěte, kdo vás bude zkoušet. V knihovně nebo na internetu najdete, co napsal, a podle toho můžete usoudit, co ho na vás asi bude zajímat. „Není od věci si zajít i na přednášku pedagoga, který vás bude hodnotit. Přinejmenším to můžete při rozhovoru uvést,“ radí Jiří Kadlec. Plné znění zpráv


Připravte se i na otázku, na jaké další fakulty se hlásíte. „To podtrhlo nohy kamarádovi. Uzkoušek na katedře sociologie FF UK přiznal, že má přihlášku i na fakultě sociálních věd, a zkoušející mu ji doporučil s tím, že je praktičtější a pro něj vhodnější,“ upozorňuje Jiří Kadlec. 6. Buďte v obraze Jestlimáte představu, že když jdete z všeobecného gymnázia, žádnou odbornost nepotřebujete, všechno důležité se naučíte na vysoké škole, jste na omylu. Na vysoké škole mají místo ti, kdo se už v oboru alespoň trochu orientují. Měli byste mít základní ponětí, co se ve vámi vybraném oboru právě děje, o čem v poslední době píše specializovaný tisk (český i zahraniční). Nemusíte zpaměti citovat celý časopis, stačí se zmínit o něčem, co vás zaujalo. Čím přitom budete přirozenější, tím lépe. Na komisi nepůsobí dobře, když má pocit, že uchazeč se vše jen ke zkouškám „navrčel“. 7. Chovejte se přátelsky Mluvte zřetelně, přiměřeně nahlas. „Zatímco na jedné straně bývá vhodné, když uchazeč jen neodkýve všechny názory komise a projeví i vlastní názor, určitě je nevhodné, když se dohaduje nebo dokonce hádá vždy a ve všech případech, když členy komise poučuje a dává jim najevo, že vlastně nic moc nevědí,“ upozorňuje Václav Mertin. Rozhodně neprospěje nevychovanost, arogantní chování. I kdybyste měli pocit, že přijímací pohovor neproběhl přesně podle vašich představ, zachovejte dekórum, poděkujte členům komise za čas a zájem, který vám věnovali, popřejte jim hezký den, usmějte se. „Plakat nebo vztekat se je možné, ale na jiném místě,“ dodává Mertin. Co na sebe? Přijímačky nejsou sice taková sláva jako maturita, džíny a triko se však také nehodí. Volte poněkud formálnější oděv. Foto autor| Foto: Profimedia.cz

Rozhlasová skupina Media Bohemia vstoupila do dvou firem na zážitky 1.6.2011

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

Polovinu v obou firmách dál drží Linda Vavříková, která v Česku stála u zrodu zážitkového byznysu. Rozhlasová skupina Media Bohemia, provozující rodiny stanic Blaník, Fajn Radií, Rock Radií a Hitrádií, před časem rozšířila své obchodní aktivity do zprostředkování služeb. „Poslední akvizicí skupiny Media Bohemia se staly zážitkové firmy Allegria a Den jak sen," oznámila teprve včera. Media Bohemia koupila prostřednictvím svého prodejce rádiové reklamy Media Marketing Services (MMS) 50% podíl ve společnosti Firma na zážitky (užívá značku Allegria). Ta 100% vlastní také firmu Médea Adventure, která provozuje portál Den jako sen. Akvizici ohlásil provozovatel rádií teprve nyní, přitom podíl ve Firmě na zážitky koupila MMS už v červnu 2009. Předtím vlastnila 51 % Linda Vavříková, 49 % Josef Dvořák. MMS získala 50 % (de facto Dvořákův podíl), Vavříková si ponechala druhých 50 %. Loni v prosinci MMS přeprodala svůj podíl mateřskému holdingu Media Bohemia, se sídlem na Kypru. Společnost Médea Adventure koupila Firma na zážitky rovněž loni v prosinci, od mediální agentury Médea Jaromíra Soukupa. Médea ji rok předtím převzala od zakladatelky Evy Ginzelové [viz rozhovor v newsletteru Médey]. Oba podniky specializující se na zprostředkování zážitků začaly fungovat před sedmi lety, v roce 2004. Linda Vavříková, absolventka mediálních studií na FSV UK, se díky aktivitě v tomto oboru stala oceňovanou podnikatelkou. Media Bohemia mění řízení komunikace



Loňské, respektive předloňské akvizice Media Bohemia oznámila teprve nyní, a to v rámci tiskové zprávy o novinkách ve své organizační struktuře. Skupina provozující třicítku regionálních rádií k dnešnímu dni mění svou komunikaci navenek i dovnitř. K 1. červnu zakládá pozici ředitele komunikace a vnějších vztahů, stal se jím Filip Hubáček. Zároveň k témuž datu ukončuje dlouholetou spolupráci s Lukášem Novákem, který dosud zajišťoval externí komunikaci skupiny. „Media Bohemia prošla v posledních několika letech dynamickým růstem. Realizovali jsme řadu akvizic a v rámci konsolidace skupiny jsme se rozhodli pro posílení naší komunikace,“ uvedl Daniel Sedláček, předseda představenstva skupiny. “Nová pozice reaguje na tento dynamický růst skupiny a je odpovědí na rostoucí potřebu posílení komunikace jak mezi společnostmi skupiny, tak navenek,“ dodal. Kromě čtyř rodin regionálních rádií patří do skupiny zmíněné rozhlasové mediazastupitelství MMS, dále internetové mediazastupitelství ImpressionMedia a společnost Limemedia, zaměřená na internetové projekty.

URL| http://www.mediar.cz/rozhlasova-skupina-media-bohemia-vstoupila-do-dvou-firem-na-zazitky/

„Češi a Němci se znají málo a nevěří si. To chci změnit“ 1.6.2011

Mladá fronta DNES str. 05 Jan Horák

Severní Čechy

Blanka Mouralová řídí Collegium Bohemicum v Ústí, společnost, která se zabývá česko-německými vztahy – mapuje vzájemné soužití, odkrývá staré křivdy a pomocí různých projektů se snaží oba národy sblížit. Marně byste v Česku hledali významnější instituci, která se zabývá česko-německými vztahy, a těžko byste našli ženu jejího věku, která o nich ví víc než ona. „Mámemálo politiků, kteří se dobře vyznají v českoněmeckých vztazích a dobře znají Německo,“ míní Blanka Mouralová, ředitelka obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem. Vzbudit zájem současné generace českých politiků o našeho nejbližšího západního souseda je proto jedním z úkolů, jež si zadala. „Dá se to změnit tím, že se najdou konkrétní nabídky, aby tohle téma bylo pro politiky zajímavé, a to chceme zkoušet. Je to širší role Collegia Bohemica, kterou vidím,“ říká. Šest let pronikání do hlubin německé duše Zájem o německé reálie a česko-německé vztahy se v ní vyvinul postupně. Po výzkumných a vědeckých stážích v Londýně a na kalifornské univerzitě v Berkeley si uvědomila, že nastal čas poznat i našeho největšího souseda. „Z pocitu nedostatečné znalosti té země a nedostatečných zkušeností s Německem jsem tam odjela na pobyt,“ vzpomíná Mouralová na devítiměsíční stáž v Berlíně, Heidelbergu a Kostnici na přelomu let 2002– 2003. „A ten pobyt tam byl tak bohatý a intenzivní, že člověk se za tu dobu stal v českých poměrech expertem na Německo,“ doplňuje. Okouzlení Německem bylo pro ni tak silné, že po dvou měsících v Praze zamířila zpět. Tentokrát se pobyt v Německu protáhl téměř na čtyři roky, během nichž řídila České centrum v Berlíně. „Hlavní náplní centra bylo prezentovat českou kulturu, turistické možnosti v Česku a podávat informace o investičních možnostech u nás. Byli jsme i kontaktním místem pro české podniky, jež chtěly působit v Německu,“ popisuje svou práci. „Nebylo to bez práce, získat si v Berlíně pozornost, jsou tam zastoupeny kultury celého světa a vedle nich jsmemálo exotičtí,“ vzpomíná. Ale na nezájem si prý stěžovat nemohla, obzvlášť v době vstupování Česka do EU. Během těch let s německým prostředím srostla a hluboko pronikla do jeho reálií. „Jednotlivé spolkové země jsou kulturně dost odlišné. Hranice mezi bývalou NDR a NSR je v hlavách lidí ještě velmi patrná. Velký rozdíl je i mezi protestantským severem a katolickým jihem. Sever je chudší, jih bohatší,“ popisuje rozdíly Mouralová. Kromě letitých českých předsudků o Německu jako o silné, sebevědomé a stále nás potenciálně ohrožující zemi charakterizuje podle Mouralové česko-německé vztahy především vzájemná neznalost. „Většina Plné znění zpráv


Čechů žádnou pořádnou představu o Němcích nemá. A u Němců je neznalost o nás ještě větší, protože v Evropě se tradičně kouká na západ. Jak my se díváme do Německa, oni se dívají do Francie,“ analyzuje. Odkrytí starých křivd jako cesta k lepšímu soužití I přes tyto výtky je však Mouralová přesvědčena, že oba národy ušly společně po roce 1989 velký kus cesty. Intenzivní politické kontakty z 90. let se podle ní přenesly do oblasti kulturní či univerzitní a dál se rozvíjejí. Mouralová s nadšením kvituje také otevření debaty o vzájemných historických křivdách, která se prý za dvacet let nesmírně posunula. „Je vidět, že ten posun v česko-německých vztazích je velikánský,“ těší ji. A dalšímu posunu má pomoci právě Collegium Bohemicum. Zástupci tehdy vznikající instituce si Mouralovou vyhlédli během její práce pro České centrum, jež pomáhalo rodící se společnosti s propagací v Německu. „Díky této spolupráci mě kontaktovali, ať se přihlásím do konkurzu na post ředitele Collegia,“ vzpomíná. Collegium Bohemicum mapuje a posiluje česko-německé vztahy na poli historickém, kulturním i společenském. V rámci jeho činnosti například vzniká soupis malých německých kulturních památek v českém pohraničí, na školách probíhají besedy s pamětníky nacismu a stalinismu z obou stran hranic a nedávno vyvrcholil projekt Tragická místa paměti jednoho regionu. V něm studenti gymnázií analyzovali česko-německé soužití v průběhu 30. a 40. let. „Ty projekty ukazují, že se nechceme vyhýbat konfliktním tématům,“ říká Mouralová. Zdůrazňuje však, že celkový nádech práce Collegia je pozitivní. „Staré války dnes už nehrajeme. I ty konflikty jsou společné amá smysl je společně zpracovávat, protože díky tomu dostanou prostor obě perspektivy a je to o to zajímavější,“ vysvětluje. Na webu společnosti stojí, že vznikla „s cílem stát se nezávislou, otevřenou a interaktivní institucí celostátního významu“. „Ohlas, který máme, potvrzuje, že takovou institucí už jsme,“ míní Mouralová. Důkazem budiž více než dvě desítky českých a německých partnerských institucí, jakými jsou třeba Goethe institut v Praze, Česko-německý fond budoucnosti či Institut pro zahraniční vztahy Stuttgart. Nový velkolepý projekt zmapuje 800 let historie V současné době je hlavní náplní práce společnosti příprava Expozice dějin německy mluvícího obyvatelstva v českých zemích, na níž se přímo či nepřímo podílí na 30 lidí a která je první a jedinou svého druhu v Česku. „Je to první krok a pokus o souhrnnou interpretaci života německy mluvících obyvatel v Česku,“ říká Mouralová. Expozice v 16 tematických blocích tvořených 1 500 metry čtverečních plochy a 6 tisíci exponátů pokryje rozpětí 800 let. „Z té expozice by mělo promlouvat, že je to veliké lidské téma, větší než jen série politických příběhů a rozhodnutí,“ popisuje ducha expozice, která se otevře v opraveném ústeckém muzeu v druhé polovině roku 2012 amá být odrazovým můstkem k hlubší diskusi o společných dějinách. Na expozici pak navážou semináře, konference a putovní výstavy. „V Německu to vyvolává značný zájem. A pokud tuhle nabídku ke kulturněhistorickému poučení spojíte s nabídkou výletů do okolní přírody, která je krásná, tak sem můžete nalákat spoustu návštěvníků aměsto z toho může profitovat,“ uzavírá Mouralová. *** Většina Čechů žádnou pořádnou představu o Němcích nemá a jejich neznalost o nás je ještě větší, protože v Evropě se tradičně kouká na západ. Jak se díváme my do Německa, tak se oni dívají do Francie. » PROFIL Blanka Mouralová Narodila se v roce 1974 v Praze, kde vystudovala gymnázium a v letech 1992–1998 politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Před angažmá v Collegiu Bohemicu a Českém centru v Berlíně absolvovala odborné stáže v Londýně, Vídni a na univerzitě Berkeley v Kalifornii v USA. V letech 1999–2001 pracovala také jako asistentka senátora Daniela Kroupy pro vědu, vzdělání a kulturu. V té době přednášela i na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Ředitelkou Collegia Bohemica, které vzniklo za součinnosti města Ústí nad Labem, UJEP, muzea a Společnosti pro dějiny Němců v Čechách, se stala v létě 2007. Volný čas věnuje kultuře, sportu a hlavně józe. Je vdaná. Na kávě s... V našem kraji žije a pracuje řada zajímavých lidí, které ne každý zná, ale mohou lecčím inspirovat. Redakce MF DNES je představuje v seriálu Na kávě s..., který vychází pravidelně ve středečním vydání. Foto popis| Blanku Mouralovou zpovídal Jan Horák. Foto popis| Šéfka společnosti před novým sídlem Blanka Mouralová a její Collegium Bohemicum před třemi týdny opustily přechodný azyl v Brněnské ulici a po čtyřech letech se přesunuly do nově opravených prostor ústeckého muzea. Foto autor| Foto: 2x K. Pešek, MF DNES Plné znění zpráv


Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy

Zelený marketing - všichni jsou "skoro" na zeleno 20.6.2011

marketingovenoviny.cz --

str. 00

Marketing

Green marketing je trendy. Na životní prostředí začínají brát ohledy i firmy, které dlouhá léta byly jeho znečišťovateli. Je to navíc jeden ze směrů, který má pozitivní přínos pro celou společnost. Zajímalo nás, nakolik tento trend zapustil kořeny i v České kotlině, jak jej vnímají lidé pracující v marketingu největších firem působících u nás a hlavně, jaká ho u nás čeká budoucnost. Oslovili jsme proto přes tři stovky českých profesionálů odpovědných za marketing, reklamu nebo obchod ve společnostech s největšími reklamními rozpočty. Výsledky studie „Zelený marketing“ odrážejí jejich pohled na toto téma. Ukázalo se, že postoje českých spotřebitelů k otázkám ekologie nejsou dosud dobře zmapované a chybí dostatek zkušeností. Manažeři se například neshodli v tom, zda si je spotřebitel ochotný připlatit za výrobek, který bude šetrnější k životnímu prostředí. Převažovaly spíše ty negativní názory. Samotní manažeři oslovených společností mají ke green marketingu pozitivní přístup. Domnívají se, že „zelená“ komunikace je dnes nezbytná i pro běžnou značku, chce-li uspět. Čtvrtina firem, které se účastnily průzkumu, už dnes používá prvky zeleného marketingu ve své komunikaci a další pětina se k tomu chystá. Českému trhu však dosud chybí silné „zelené“ značky. Mezi těmi, které si respondenti spontánně vybavili, byly zejména automobilky nebo energetici (což svědčí o úspěchu jejich green marketingu), a pak řada malých, lokálních značek. Zeptali jsme se také na to, jak to v praxi vypadá s odpovědností k životnímu prostředí v provozu oslovených společností. A abych nezůstal nikomu nic dlužen, můžu s klidným svědomím říci, že v Matheru třídíme odpad, pijeme vodu z kohoutku a tiskneme oboustranně. Podrobné výsledky průzkumu „Zelený marketing“ naleznete níže. Ondřej Obluk, Managing Director, Mather Communications Výsledky studie Studie komunikační skupiny Mather prokázala, že ekologie v marketingu je téma živé a má budoucnost. Přestože spotřebitelé jsou v mnoha ohledech spíše zdrženliví a pravděpodobně při svém nákupním rozhodování upřednostňují jiná hlediska, marketéři jsou pro green marketing nadšeni, chtějí ho rozvíjet a věří mu. První část studie sleduje názor a zkušenost manažerů s postoji spotřebitelů v otázkách ekologie a nákupního rozhodování. Prostřední část se zabývá samotným green marketingem a jeho „popularitou“ mezi manažery. Studie zjišťuje, jak silné mohou být značky, které vzniknou na čistě „zelené“ bázi. Zároveň vychází Plné znění zpráv


najevo, že český trh dosud silnou, jasně profilovanou „zelenou“ značku nezná. Závěrečná část se dotazuje na chování společností k životnímu prostředí. Víte, kolik firem třídí odpad? Postoj českých spotřebitelů k ekologie není čitelný Na tom, jestli jsou na tom Češi s ekologií stejně nebo hůř než v ostatních zemích EU se manažeři nemůžou shodnout. Jisté však je, že vzorem pro Evropu nejsme. Na výsledek se dá pohlížet i tak, že polovina Čechů přijala myšlenku ochrany Ńivotního prostředí za svou a je součástí jejich životního stylu. Druhou polovinu Čechů ekologie neoslovila. Češi si za ekologičtější výrobek spíše nepřiplatí Názory na to, zda „zelený“ marketing na Čechy funguje, nejsou nijak zvlášť vyhraněné, až se zdá, že na odpověď bude potřeba ještě nějakou dobu počkat. Více převažují názory těch manažerů, kteří se domnívají, že si český spotřebitel za výrobek či službu, jež berou ohled na životní prostředí, nepřiplatí. Hlasy těch, kteří věří v budoucnost environmentálního přístupu a myslí si, že si český spotřebitel za takové zboží či služby spíše připlatí, jsou ovšem také silné. Asi tak jeden ze čtyř Čechů to myslí upřímě Pozitivní přístup k životnímu prostředí ještě neznamená, že spotřebitelé budou „zelené“ výrobky opravdu kupovat. Přesně 3/4 manažerů se domnívají, že spotřebitelů, kteří by své ekologické smýšlení deklarovali nákupním chováním, je maximálně čtvrtina. Optimističtěji to vidí 18 % manažerů, kteří „zelenou“ myšlenku v nákupním chování českých spotřebitelů odhadují u čtvrtiny až poloviny spotřebitelů. Podle 7 % manažerů může být ekologicky smýšlejících i jednajících spotřebitelů i více než polovina. Spotřebitele zajímá původ surovin Pokud čeští spotřebitelé vybírají zboží s ohledem na životní prostředí, 70 % z nich se zajímá zejména o to, jaké je složení či z jakých materiálů se výrobek skládá. Polovinu spotřebitelů zajímá také obal, nakolik se dá recyklovat. Významné procento lidí (44 %) se podle dotazovaných manažerů zajímá o to, jestli výrobek či některé jeho složky nebyly testovány na zvířatech. Dá se ovšem předpokládat, že řada spotřebitelů už dnes považuje odklon od testování výrobků na zvířatech za tak samozřejmý, že tuto informaci při výběru zboží ani nevyhledává. Téměř pětinu spotřebitelů by zaujal i takový výrobek, který by sám o sobě ekologický být ani nemusel, jeho koupí by ale přispěli na podporu nějakého ekologického projektu. Relativně nízký zájem vzbuzuje mezi českými spotřebiteli Plné znění zpráv


ekologická stopa výrobku, nebo označení Fair trade, podle dotazovaných manažerů je to 9 % a 11 %. Pravděpodobně si pod těmito pojmy řada spotřebitelů nic nepředstaví, v tomto ohledu je tedy prostor pro edukaci. Značky musí komunikovat „zeleně“, pokud chtějí uspět Nakolik brát green marketing vážně? Je to móda nebo funkční nástroj? Může si běžná značka vůbec dovolit tímto směrem nejít? Téměř 3/4 manažerů souhlasí s tím, že pro mainstreamovou značku je ekologicky orientovaná komunikace nezbytností, 13 % je o tom přesvědčeno pevně, 59 % se k tomuto názoru spíše kloní. Zbylá třetina jejich názor nesdílí. Zelené značky mají potenciál k úspěchu Pokud se v České republice někdo rozhodne vybudovat značku čistě na ekologickém základě, jeho šance uspět jsou podle manažerů 57:43. Mírně tedy převažují názory „ekooptimistů“. Opatrnost odpovědí (spíše ano, spíše ne) může souviset s předchozím dotazem, který se dočkal podobě zdrženlivé reakce, a sice s ochotou spotřebitelů si za takovou značku připlatit. Čeští marketéři chtějí dělat zelený marketing, daří se to jen čtvrtině Oslovení specialisté marketingu cítí silně potřebu profilovat značky a společnosti, pro které pracují, více ekologicky. Zatím se to daří jen některým. Chování společností k životnímu prostředí bude do budoucna lidi stále zajímat Trend marketingové komunikace orientované na odpovědnost vůči životnímu prostředí je mezi manažery vnímán již jako zaběhnutý. Nastává tedy otázka, jakými směry se může green marketing do budoucna ubírat. Více než polovina respondentů (59 %) vnímá budoucnost „zeleného“ marketingu spíše tak, že se bude klást čím dál tím větší důraz na zodpovědné chování společností vůči životnímu prostředí. Více než třetina oslovených manažerů (38 %) se domnívá, že se potenciál „ekovýrobků“ a „ekoslužeb“ bude ještě vyvíjet, což je dobrý signál pro všechny, kteří chtějí green marketing vyzkoušet. Zazněl také názor, že: „eko splyne s pojmy společensky zodpovědný a společensky udržitelný, protože cílem není příroda, ale člověk.“ Černou budoucnost trendu „eko“ věští jen malé procento (2 %) manažerů. Značka silně orientovaná na ekologii v Čechách zřejmě dosud chybí Výsledky dotazování na značku či společnost, jež se vyznačují ekologickým přístupem, byly pestré a zároveň nejednoznačné, což dokazuje, že opravdu silná značka podobného charakter v České republice dosud chybí. I tak ale bylo možné vysledovat alespoň některé, jež se Plné znění zpráv


v odpovědích objevovaly častěji. Paradoxně to jsou automobilky nebo energetické společnosti. Svědčí to o tom, že green marketing u těchto značek je úspěšný. Trojici nejčastěji uváděných značek/společností s ekologickým přístupem k okolí tvoří ČEZ, IKEA a Škoda Auto. O něco méně, přesto častěji než ostatní, byly zmiňovány Toyota či Vodafone. Ekologie a české firmy Firmy, které působí na českém trhu, se chovají k životnímu prostředí ohleduplně, tvrdí to 87 % manažerů. Nedostatky shledává jen 13 % respondentů. Odpovědnost k životnímu prostředí zlepšuje image Jaké důvody motivují společnosti v českém prostředí chovat se ekologicky? Téměř polovina manažerů se shoduje na tom, že ekologická odpovědnost jejich společnosti přispívá k lepší image u klientů a obchodních partnerů. Více než třetina firem vychází z toho, že pokud chce „zelenou“ filosofii uplatňovat u svých služeb a výrobků, musí ji nutně vyzbávat i u své společnosti samotné. Někteří manažeři (14 %) vnímají ekologické aktivity firem jako sledování trendu, kdy chovat se ekologicky znamená jít s dobou, být moderní. České firmy nejčastěji třídí odpad V čem se konkrétně projevuje ekologické chování českých firem? Naprostá většina z nich (89 %) třídí odpad. Rozšířený je také oboustranný tisk (65 %) a využívání conference callů místo dalekého dojíždění na schůzky (60 %). Souvisí to ale nejspíš i s dalšími faktory jako např. časová a finanční úspora. Téměř polovina firem působících v českém prostředí nekupuje vodu v PET lahvích a nabízí svým klientům i zaměstnacům vodu kohoutkovou. Ke třetině se blíží používání recyklovaného papíru a sponzoring aktivit, které mají za cíl pomoci životnímu prostředí. Necelá třetina firem používá firemní automobily s nižší emisní zátěží. Nejméně rozšířené (11 %) je zatím používání ekologických čistících prostředků. Částečně zřejmě proto, že úklid zajišťují externí firmy. Pohled odborníka „Zelená je sexy,“ snažil se namluvit spotřebitelům už „pan otec“ public relations a synovec Sigmunda Freuda Edward Bernays ve 30. letech minulého století. Nechtěl přitom vůbec prodávat zelenou, ale cigarety. Chtěl udělat z kouření módu mezi ženami – do té doby kouřily jen prostitutky. Jenže zelená moc sexy není. Když se Bernaysovi nepodařilo přesvědčit ředitele American Tobacco George W. Hilla, aby zelenou krabičku Lucky Strike přebarvil, tak zkusil udělat módu z jejich korporátní barvy – dostal zelené šaty na obálku Vogueu, sezval všechny umělce, herečky a módní redaktorky na charitativní Zelený ples, kde servíroval zelené fazole a mluvil o tom, jak je barva naděje povzbuzující na uměleckých plátnech. Vytěžené zelené bankovky poslal na charitu. Plné znění zpráv


Hill Bernayse hned po plese vyhodil, ale spotřeba Lucky Striků začala růst. Bernays udělal z kouření módu, i když zelená se v módě nechytla. Se zeleným marketingem je to podobné – stala se z něj móda, nebo spíš jen póza. Tři čtvrtiny českých manažerů si myslí, že se bez zelené dneska značky už neobejdou. Všichni jej chtějí, ale spotřebitel za něj není ochoten zaplatit. Za nejekologičtější firmy jsou jak u nás, tak celosvětově označovány automobilky, elektrárny nebo dokonce těžaři nafty – například vysmívaný Chevron, tedy společnosti, které z vlastní podstaty svého byznysu skutečně ekologické být nikdy nemohou. Zelený marketing se tedy evidentně nejlépe daří těm společnostem, které na něj mají nejvíce peněz – a investují je do své image. To, že téměř polovina firem vnímá ekologický marketing jako investici do své image, musíme tedy číst obráceně: zelený marketing nemá primárně zlepšit produkt, výrobu nebo samotnou podstatu byznysu, ale zvýšit cenu akcií. V extrémní rovině se tomu říká green washing, „praní zelených peněz“. Značku vyperte pěkně do čista, pokud možno na valše a mýdlem s jelenem, a dejte pozor, aby se nedostala voda testovacím králíčkům do očí. Všichni známe tisíckrát vytištěná hotelová doporučení, abychom dávali vyprat pouze špinavé ručníky, a někteří i pijeme vodu z kohoutku, protože ji nechceme vozit až z Fidži. Je samozřejmě chvályhodné, když společnosti, těžce poškozující životní prostředí, začnou alespoň trochu své jednání omezovat a negativní externality vyvažovat. Utopií je, že se tak budou chovat firmy na celém světě – zejména v Indii, Číně a zemích třetího světa, které ke světovému znečištění přispívají nejvíce. Zelený marketing pomáhá hlavně vybudovat důvěru ve značku – a zvýšit tak její cenu. Uvidíme, jak dlouho zůstane v módě – ale nová černá se z něj určitě nestane. PhDr. Denisa Kasl Kollmannová, PhD. Vedoucí Katedry marketingové komunikace a public relations na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze

URL| http://www.mano.cz?Action=View&ARTICLE_ID=9991

Přemluv sebe 19.6.2011

respekt.cz

str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Adam Šůra

Před rokem mladí lidé vyměnili politiky, zjistili ale, že to nestačí. To, o co jde, je vliv Na okraji davu uviděl mohutné muže z ochranky a roztřásly se mu ruce. Ale přesto bylo Janu Malinovi jasné, že když už zašel tak daleko, nemůže se vzdát. Prudce se rozpřáhl a hodil. A pak ještě jednou. Dvě syrová vejce, kterými se na litoměřickém náměstí pokusil zasáhnout tehdejšího předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, sice zhruba o metr minula cíl, ale o přesnou trefu ani tak nešlo. Ve vajíčkové kampani 2009, kdy Facebookem organizovaná mládež metala na předvolebních mítincích vejce po kandidátech sociálních demokratů, šlo o výbuch nevole, která tehdy cloumala i mladým maturantem. Jan Malina (22) byl prostě naštvaný. Vadilo mu, že sociální demokraté udělali naší zemi “strašnou ostudu“, když svrhli vládu během unijního předsednictví. Sociální demokraty obviňoval z toho, že během svých vlád “rozházeli všechny přebytky“ a ze všeho nejvíc ho rozčiloval “arogantní papaláš“ Jiří Paroubek. Tahle výbušná směs Plné znění zpráv


emocí způsobila, že Jan Malina udělal něco, co by si sám těžko dovedl představit. Oblečený do tmavého obleku se zrovna účastnil na své škole slavnostního zahájení maturity, kterou měl druhý den složit. Když mu ale přišla od kamaráda zpráva na mobil, že na náměstí zrovna řeční neoblíbený Paroubek, na maturitu úplně zapomněl. “Nechtěl jsem, aby mu tam jenom lidé zatleskali a on jel spokojeně dál,“ vysvětluje dnes mladý student ekonomie své tehdejší rozhodnutí vyrazit s vaječným střelivem okamžitě na náměstí. Za svůj čin si vysloužil předvedení na policejní stanici a tisícikorunovou pokutu. Ale nelituje. “Dnes si říkám, že šlo vymyslet nějaký originálnější a míň agresivní protest,“ uvažuje. “Ale já jsem se rozhodl spontánně. Hlavní bylo dát jasně najevo, že takový styl politiky, jaký dělá Paroubek, prostě odmítám.“ Podobně jako litoměřický student dávaly během dvou uplynulých volebních let najevo svoji nevoli nad politikou tisíce dalších mladých lidí. A nejenom metáním vajec. Na sociálních sítích kolovalo dnes už slavné provokativní video Přemluv bábu, kterým mladí herci Jiří Mádl a Martha Issová chtěli mobilizovat svoje vrstevníky, aby diskusemi s prarodiči a aktivní volební účastí zabránili vítězství “rozhazovačné“ levice. Další mladí umělci - jako třeba herec a zpěvák Vojtěch Dyk - zase vyzývali svoje vrstevníky k tomu, aby kroužkováním na volebních lístcích “vyměnili politiky“. Pomoz si sám V novodobých dějinách Česka šlo o nebývalou aktivitu mladých lidí, která nakonec přinesla výsledky. Podle studie, kterou právě dokončuje sociolog Lukáš Linek ze Sociologického ústavu AV ČR, v parlamentních volbách minulý rok se o sedm procentních bodů zvýšila účast lidí mezi 18 a 24 lety (ze 40 na 47 %). Vzhledem k tomu, že u starších ročníků, jež na rozdíl od mladých hlasují pro levicové strany, chuť volit poklesla, měla větší aktivita mladých lidí vliv na větší zisk pravicových stran ve volbách. Výsledná pravicová vláda by přitom měla přesně odpovídat vkusu mladších ročníků, které podle opakovaných průzkumů od poloviny 90. let minulého století hlasují spíš pro pravici. Na rozdíl od jejich vrstevníků ze západních zemí nemají totiž zvlášť mladí vysokoškoláci problém se sháněním práce. A jak ukázala taktéž právě dokončovaná studie týmu vědců z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, rodiče dnešním adolescentům kladou stále více na srdce, aby spoléhali sami na sebe a nečekali, že se o ně někdo postará. Vědci se dospívajících dotazovali na jejich vztahy k rodině, škole a společnosti a srovnávali výsledky se stejným výzkumem z doby před 15 lety. Důraz na osobní zodpovědnost byl jednou z mála hodnot, jež statisticky významně narostla. “Dnešní mladí lidé také víc než jejich předchůdci přijímají jako fakt, že jim společnost automaticky nezajistí rovné příležitosti a že se musí o svůj úspěch snažit,“ říká jeden z výzkumníků, Jan Šerek. To potvrzuje i větší orientace na materiální hodnoty, jako je dostatek peněz, dobré bydlení a pěkné oblečení, které dnešní adolescenti ve srovnání se svými o 15 let staršími předchůdci víc zdůrazňují. Předvolební výbuch nevole mladých lidí tedy změnil ve vysoké politice poměry podle jejich preferencí; ukazuje se však, že to nestačilo. Z pohledu mladých lidí se sice podařilo zabránit nástupu levicových stran s neoblíbeným Jiřím Paroubkem v čele, došlo i k obměně politiků, nikdo ale nejásá. “Co na to říct, spokojený nejsem,“ krčí rameny Jan Malina. Fandí prý premiérovi Petru Nečasovi kvůli tomu, že je to “chytrý a slušný člověk“, ministr financí Miroslav Kalousek je zase “schopný profesionál“. Tím však výčet pozitiv končí. Martha Issová (30), která před rokem burcovala mladé, aby šli k volbám a volili proti levicovým stranám, je ještě skeptičtější. Za svým videem si dál stojí, ale přiznává, že do jeho účinku vkládala přehnaná očekávání. “Byl to projev naivity,“ připouští. “Mysleli jsme si, že když půjdou naši vrstevníci volit a přijdou noví politici, něco zásadního se změní, ale to je vlastně jenom projev nezodpovědnosti - že počítáte, že odněkud někdo přijde, kdo všechno správně zařídí,“ dodává s tím, že teď se hlavně snaží změnit sama sebe, aby nepodléhala běžnému pokušení obcházet pravidla, když se to člověku zrovna hodí. “Třeba nejezdit autem do jednosměrky, abych si zkrátila cestu. Jsou to drobnosti, ale každý musíme začít sám u sebe.“ Podobně to vidí i Jan Malina. “Politiku sleduju jen zpovzdálí, ale snažím se být aktivní ve svém okolí,“ říká. I když se kvůli tomu musí přemáhat, začal prý napomínat svoje vrstevníky v parku, aby házeli odpadky do košů, a ne na trávníky. Taky se šel zeptat jednoho z místních členů litoměřické ČSSD, zda je pravda, že při “velrybářském“ náboru členů do místní stranické buňky slibovali každému za členství “gram marihuany“, jak se psalo v místním tisku. “Věděl jsem, že mi neodpoví, ale chtěl jsem, aby v něm alespoň hrklo a bylo mu jasné, že ty jejich podvody někdo sleduje,“ vysvětluje. Herec Vojtěch Dyk zase říká, že se snaží s lidmi ze své branže často mluvit o politice a rád podpoří další akce, které budou mladé lidi motivovat k tomu, aby šli k volbám, jako v případě akce Vyměňte politiky. Sám teď však prý na organizování podobných akcí nemá čas. Plné znění zpráv


Dejte nám návod Jak ukázal rok starý sociologický průzkum, zhotovený agenturou Millward Brown pro humanitární organizaci Člověk v tísni, mladí Češi v drtivé většině nevěří, že by byli schopní měnit svět kolem sebe. Na otázku “Jsem schopen ovlivnit věci kolem sebe?“ odpovědělo záporně v kategorii lokálních problémů (například “nedostatek příležitostí ke kulturnímu vyžití“) 79 % respondentů, v kategorii celostátních problémů (například “nízká kvalita politické reprezentace“) plných 89 %. Člověk v tísni potom výsledky svého výzkumu ověřoval v řízených sociologických rozhovorech se skupinami středoškoláků a učňů z Prahy, Liberce, Ostravy a Kyjova, které sestavila doktorandka Kateřina Gillárová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Jak z rozhovorů vyplynulo, příčina nedůvěry ve schopnost měnit svět kolem sebe může být v tom, že středoškoláci a učni nemají kolem sebe lidi, kteří by jim dovedli takzvaná celospolečenská témata představit. Pokud se baví s rodiči nebo mezi sebou, v drtivé většině případů se to týká privátních témat, jako jsou zážitky ze školy, milostný život nebo vztahy v rodině. Aktivních studentů, kteří by se třeba účastnili samosprávy ve škole nebo pořádali různé sbírky pro potřebné, je minimum. Ostatní buď považují jakoukoli veřejnou angažovanost za zbytečnou, nebo jsou ochotní zapojit se - ovšem jen když je někdo vyzve a dá jim jasný návod. Jak ale ukazují následující příběhy studentů z posledních dvou let, mladí lidé se přece jenom učí, jak bariéru nedůvěry prolomit. Inspirovala je k tomu především akce Inventura demokracie, kdy vysokoškoláci chodili s kamerami za parlamentními politiky a požadovali po nich legislativní změny, jako je třeba omezení poslanecké imunity. Studentská iniciativa ostatním středoškolákům přece jenom jakýsi návod “jak na to“ dala. Dana Večerková (19) je dnes médii sledovanou oponentkou státních maturit organizovaných ministerstvem školství. Čerstvá maturantka z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha byla úrovní testů natolik pohoršená, že napsala ministrovi školství otevřený dopis, který na internetu nasbíral 12 tisíc podpisů studentů a pedagogů. Analýza maturit z pera mladé dámy mimo jiné ministerstvo přinutila k tomu, že oproti svému původnímu záměru hodlá vystavit testovací otázky veřejné oponentuře. Podobnou akci si však mladá maturantka ještě před třemi lety těžko dovedla představit. “Pocházím z rodiny, kde je pravidlem být aktivní, ale zároveň moc nevyčuhovat,“ říká. Je to podle ní kvůli zkušenosti rodičů s komunistickým režimem - rodiče s ním sice nesouhlasili, ale zároveň nechtěli jít do otevřeného konfliktu, tak se rodina realizovala především v soukromých aktivitách. Dana Večerková rodinný styl následovala, potom však přišla událost, která všechno převrátila naruby. Nedělej to, potopí tě Krajští radní se před třemi lety rozhodli odvolat oblíbeného ředitele jejího gymnázia, aniž by podle studentů jasně vysvětlili proč. Oficiálním důvodem byly drobné zmatky v účetnictví školy, které však studenti po zveřejnění kontrolní zprávy považovali za malicherné. “Nerozuměli jsme tomu, co se děje, ale rostl v nás pocit, že celé to odvolání je jedna velká nespravedlnost,“ tvrdí Dana Večerková, proč se zapojila do týmu asi 30 studentů, kteří se rozhodli svého ředitele na škole podržet. Uspořádali před školou a potom v ulicích Brna dva velké happeningy a částečný úspěch se dostavil překvapivě rychle. Krajští radní přes média prohlásili, že odvolaný ředitel se může přihlásit do výběrového řízení na šéfa školy a že má velkou šanci vyhrát. Což se nakonec taky stalo. Jenomže zdánlivý úspěch ve studentech ještě posílil pocit nespravedlnosti. “Z celého toho postupu bylo jasné, že politici jednali svévolně a svoje pravé záměry před námi tají. A to je přece celé špatně,“ říká Dana Večerková. Proto v sobě studenti vzbudili energii a rozhodli se, že se politiků budou přímo doptávat a natáčet si jejich odpovědi na kameru. Což se nakonec nepovedlo, protože z celého kraje byl ochotný se se studenty setkat jenom jeden politik, takže otázka proč zůstává stále otevřená. Studenti alespoň o celé své anabázi natočili dokument - pro inspiraci ostatním - a Dana Večerková si z celé akce vzala ponaučení, že nejde být jenom činorodý a slušný člověk, jak velela rodinná tradice. “Právě z toho, jak s námi nekomunikovali, jsem došla k tomu, že je nutné něco dělat, chovat se jako občan, nutit je reagovat. Jinak nebude fungovat demokracie,“ vysvětluje s tím, že je pro ni hodně složité se zorientovat v tom, jak politici myslí a jak se rozhodují. “Přednesete ministrovi svoje argumenty, v čem byly maturitní testy špatně připravené, a on dokola mluví o tom, že byly naprosto v pořádku,“ popisuje Dana Večerková svou současnou zkušenost. “Tohle prostě nechápu, ale o to víc mě to nutí se o politiku zajímat.“ Podobnou zkušenost má maturant Vojtěch Bahenský (19) z pražského Gymnázia Jana Nerudy. O politiku se zajímal, ale jenom tak, že si o ní četl v knížkách a testoval svoje schopnosti argumentovat na takzvaném Plné znění zpráv


Pražském studentském summitu, kde si studenti hrají na diplomatická jednání států. Proto se před rokem těšil, že si bude moci spolu se spolužáky na škole vyzkoušet takzvané studentské volby, kdy studenti zkusmo volí na svých školách před oficiálními volbami do parlamentu. Jenomže celorepubliková akce vyvolala nevoli krajských hejtmanů - údajně proto, aby se netahala předvolební agitace do škol - a hejtmani potom školám společně s tehdejší ministryní školství doporučili volby nepořádat. Menšina škol, kde se volby původně chystaly, se tlaku politiků zalekla a od akce ustoupila, což byl případ i Vojtovy školy. “Vůbec jsem to nechápal,“ kroutí hlavou mladý muž. “Celý ten projekt byl koncipován tak, aby se do něj netahala předvolební kampaň, a naopak měl nám studentům ukázat, jak rozhodování mezi stranami v praxi funguje.“ Když s tímto stanoviskem přišel za ředitelem školy, byl sice slušně vyposlechnut, ale zároveň odmítnut. Ředitel trval na tom, že studenti na škole prostě volit nebudou. Vojtěch se proto rozhodl uspořádat volby na vlastní pěst, protože mu zákaz akce připadal jako ústup politickému tlaku. “Ve výsledku to byla jednoznačně pozitivní zkušenost,“ hodnotí dnes. Našel čtyři spolužáky do organizačního týmu, postavili se za něj i mladí profesoři ze školy a jím organizované volby měly vysokou účast. Nejtěžší na celé akci bylo nakonec překonat odpor rodičů. “Hlavně maminka mě varovala, ať nejdu proti vedení školy, že mě potom potopí u maturity,“ připouští Vojtěch. Varování nevzal na lehkou váhu, ale řekl si, že kdyby ho profesoři nakonec přece jenom u maturity nespravedlivě dusili (což je obava, která se nakonec nepotvrdila), byl by schopen si stěžovat a nakonec se dovolat svých práv. “Žijeme přece v právním státě,“ myslí si. “Chce to jenom mít odvahu. A nebát se o svoje práva bojovat.“

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-52093740-premluv-sebe

Mainstreamová a nová média legitimizují rasismus a xenofobii 1.6.2011

denikreferendum.cz str. 00 František Kostlán

Domov

K legitimizaci krajně pravicových extremistů a ideologií napomáhají mimo jiné i česká média. Neplní tak svou roli hlídacích psů demokracie, ale naopak podporují rasismus a xenofobii a situaci tím zhoršují. K legitimizaci krajně pravicových extremistů a ideologií napomáhají rukou nerozdílnou česká média, politici a někteří intelektuálové. Dnes se budu věnovat především médiím. Hlídací psi demokracie odešli do důchodu Mainstreamová média až na výjimky pozvolna rezignovala na svou přirozenou roli ve společnosti. Osvícení vydavatelé novin, televizní a rozhlasoví majitelé a manažeři se vytratili. Hlídací psi demokracie odešli do důchodu. A ze sdělovacích prostředků středního proudu se stala fabrika na peníze, jelikož modlou se stala sledovanost a čtenost, od níž se odvíjejí zisky. Tento přístup k vlastnímu poslání se bohužel do velké míry týká i médií veřejné služby, jak se oficiálně označují České televize a Český rozhlas. To, co česká média často oprávněně vyčítají politikům, totiž svobodu bez patřičné odpovědnosti, sama předvádějí v plném lesku. A, stejně jako u politiků, i zde je hnací silou zisk za jakoukoli cenu a výsledkem populismus, mnohdy hraničící s rasismem a xenofobií. Média tak posouvají hranici obyčejné lidské slušnosti a legitimizují rasismus a xenofobii nebo dokonce přímo krajně pravicové ideologie a jejich hlasatele. Co dokáže volná ruka trhu nesvázaná etikou Profesní - novinářská etika je minulostí. Některá média sice mají vlastní etický kodex, s nímž se v případě nutnosti mohou ohánět, ale ten v praxi nefunguje, jak má. Jakékoli podobné normy mohou být účinné pouze v tom případě, kdy jsou přijímány alespoň většinou těch, kterým jsou určené. A to rozhodně není případ českých mediálních vydavatelů a novinářů.



Užívání velké dávky populismu tedy redakcím diktuje etikou nespoutaná volná ruka trhu. Obsah novin či vysílání televizí a rádií vycházejí vstříc takzvané poptávce konzumentů. Nikdo přitom pořádně neví, jaká ta poptávka vlastně je, takže se úroveň zpravodajství, reportáží i komentářů preventivně snižuje na momentálně nejnižší možnou úroveň. Ta se dá buď odhadnout podle „nálady ve společnosti“, nebo se dá vystopovat u internetových pseudo-diskutérů. Tato „poptávka“ se ovšem dá i utvářet či, přesněji řečeno, vymyslet tak, aby ji konzumenti přijali za svou. Tento způsob nazírání na svět u nás zavedl v 90. letech Vladimír Železný, se spuštěním TV Nova. A od něj to postupně do větší či menší míry přebrala mainstreamová média, včetně veřejnoprávních – až na světlé výjimky, jakými jsou například Český rozhlas 6, menšinové zpravodajsko-publicistické pořady České televize nebo časopis Respekt. K jednotlivým bodům podrobněji: Během předchozího desetiletí se dokonala proměna médií z „hlídacích psů demokracie“ na čistě výdělečné. Prioritou se stala sledovanost a čtenost, od níž se odvíjí i počet a cena zadávaných reklam. Média se tak postupně odkláněla od svého přirozeného poslání v demokratické společnosti, čímž se výrazně oslabila jejich společenská funkce a profesní etika. Tato změna priorit sebou přinesla i změnu chování a přístupu k tématům. Informace se přestaly zpracovávat se snahou o objektivitu. Namísto toho se sdělovací prostředky začaly podbízet divákům, posluchačům a čtenářům a pěstovat tak populismus ve velkém. To se netýká jen bulváru, kterému je takové počínání vlastní, ale celého širokého spektra médií (až na zmíněné výjimky). Komentované zpravodajství Profesní etika byla potlačena jednak zpracováním, jednak výběrem informací a témat. Dnes je zcela normální tzv. komentované zpravodajství, které redakce vydávají za zpravodajství čistokrevné. Jejich autoři běžně do zpráv přidávají své názory či pocity a tím konzumenta informací směřují tam, kde ho chtějí mít. Nedají mu tak šanci, aby si udělal vlastní názor na základě objektivní informace. „Informování“, v němž není zpravodajství odděleno od komentářů, převzala volná ruka trhu od předlistopadových komunistických médií, která byla poplatná totalitnímu režimu a prostřednictvím propagandy manipulovala své čtenáře, diváky a posluchače. Výběr témat je také více než populistický. Například Deník, který vydává německá firma Vltava-Labe Press, má v regionálních částech svých vydání často zprávy o Romech, které obsahují hanlivý názor (komentované zpravodajství + rasismus, xenofobie či anticiganismus). Například redaktorka Deníku – Hradec Králové napsala, že dívku v Novém Bydžově „znásilnila etnická menšina“. Paušalizováním se tento typ novinářů podílí na vyvolávání zášti vůči Romům jako celku. Ztráta odpovědnosti + populismus = legitimizace extremismu Potlačení novinářské etiky sebou přineslo i ztrátu pocitu odpovědnosti, což je ve spojení s populismem (v zájmu co nejvyšší sledovanosti za jakoukoli cenu) vražedná kombinace. Dejme si příklad z České televize. Zde probíhá více tzv. kontaktních pořadů, kam telefonují a píší přes e-mail, skype a internetové sociální sítě diváci své názory a otázky. Moderátoři těchto pořadů ovšem často přečtou e-mailový či další psaný dotaz, který naprosto evidentně obsahuje rasistická či xenofobní tvrzení, nebo nechají po telefonu domluvit zjevného rasistu (xenofoba), který má tak „díky“ veřejnoprávní televizi možnost hlásat svou ideologii v přímém přenosu. Česká televize tak umožňuje porušování zákonů, čímž se sama vystavuje trestnímu stíhání. Ani to ovšem není pro vedení ČT a redaktory odstrašující, protože jejich počínání zároveň napomáhá k vyšší sledovanosti. A ta je, jak vidno, i pro ČT důležitější než civilizační a demokratické hodnoty, které má jako prostředek veřejné služby ze zákona ochraňovat. Legitimizace extremistů K legitimizaci extremistů přispívají ti, kteří jim umožňují veřejné vystupování, jako by šlo o zcela běžné a normální politiky a o přijatelné názory. Vedle demokratických politických stran, které mívají na kandidátkách občas i nějakého toho extremistu, vedle různých vysokoškolských pedagogů, kteří zvou neonacisty a další rasisty, aby přednášeli jejich studentům, jsou to pochopitelně média. Například Česká televize už nám nejednou představila předsedu rozpuštěné nacistické Dělnické strany Tomáše Vandase jako zcela běžného politika normální politické strany. Totéž se, z běžných médií, týká třeba i serveru Parlamentnílisty.cz.



V komerčních mainstreamových médiích prolomila tuto hranici MF Dnes rozhovorem s Filipem Vávrou, předním českým ideologem rasismu, který se pohyboval i v neonacistické militantní iniciativě Národní odpor. Jak řekl na senátním slyšení k neonacismu politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd UK, tento rozhovor nemohl dopadnout úspěšně, protože „neonacisté se nemohou veřejně přihlásit ke své skutečné ideologii, k tomu, co si skutečně myslí. Pokud by to udělali, byli by samozřejmě vystaveni trestnímu stíhání." Filip Vávra tak podle něj pouze dostal od MF Dnes příležitost použít v rozhovoru všechny taktiky, kterými se neonacisti a další rasisti vyhýbají přihlášení se k ideologii, kterou vyznávají. Tato taktika přitom vede k legitimizaci extremistů, protože, oproštěna od ideologického nánosu, je přijatelná pro více lidí. Tolik Jan Charvát. Dodávám k tomu, že tento způsob legitimizování neonacistů se týká nejen všech médií, ale i onoho zvaní extremistů na vysoké školy. A samozřejmě také chování politiků demokratických stran, kteří vlastním rasismem, xenofobií a populismem k legitimizaci krajně pravicových názorů vehementně přispívají. Média, někteří vysokoškolští učitelé a konkrétní politici zadělávají na obrovský průšvih: posun k extremizaci společnosti vede vždy ke zvýšení násilí. A vždy to odnese takzvaný vnitřní nepřítel, což se dnes v první řadě týká Romů. Nová média šíří rasismus Ke zvýšení rasismu, xenofobie a tzv. anticiganismu přispívají i tzv. nová média, která přinášejí nový způsob komunikace: to, co nebylo možné napsat v 90. letech, protože by to bylo pokládáno za neslušné, se dnes připouští jako běžná společenská norma. Jde především o blogy, internetové sociální sítě (nejvíce facebook a twiter) i o webové stránky, které přinášejí informace, respektive o diskuse pod těmito články. Tentokrát dám příklad z nejčtenějšího internetového serveru u nás, iDNES.cz, což je internetová verze MF Dnes. Nejoblíbenějším sportem mnoha tamních blogerů je štvaní proti Romům. Redakce iDNES.cz velmi často dělá reklamu na hlavní straně zpravodajského serveru i článkům vysloveně protiromským nebo populisticky pojatým, psaných s patřičnou dávkou nenávisti vůči multikulturalismu a integraci Romů či cizinců. IDNES.cz otevře blog komukoli, kdo o to požádá. Má sice etický kodex, podle něhož se blogeři (i diskutující) mají řídit, ale ten si odpovědní lidé v redakci vykládají čím dál gumověji. V rámci této redakční politiky iDNES.cz svého času dokonce nestáhl ani útočný článek proti vlastnímu romskému zaměstnanci, který na sto honů páchl nenávistí a xenofobií. Příkladů z blogů iDNES.cz by šlo dát opravdu mnoho, stačí zadat ve vyhledávání na titulní stránce blogů výrazy „Rom“ „Cikán“ či „rasismus“. Totéž se ovšem týká i přímo zpravodajství tohoto serveru - iDNES.cz převzal například podstatnou část jedné zprávy z webu Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS). Ve zprávě šlo o vzájemné napadení manželů, kteří za DSSS kandidovali, s Romy, kteří jsou jejich sousedy. Incident se odehrál v Krupce. iDNES.cz doplnil zprávu neutrálním vyjádřením policejní mluvčí, dál se však nenamáhal. Ve zprávě je tedy jednostranný pohled neonacistů vydáván za pravdu a vyjádření Romů zcela chybí. Ještě ostudněji k tomuto střetu v Krupce přistoupil server Novinky.cz (deník Právo). Jeho poměrně dlouhá zpráva je přepisem rozhovoru tohoto deníku s Petrem Kotábem, místopředsedou (neo)nacistické Dělnické strany a jedním z volebních lídrů DSSS. A opět: byla doplněna pouze o krátké vyjádření policejní mluvčí a je bez informace, jak to vidí druhá strana konfliktu. Internetoví pseudo-diskutéři To, co je často tolerováno v diskusích pod články na blozích či ve zpravodajství, nelze kvalifikovat jinak, než umožňování rasistického a xenofobního štvaní proti různým menšinám. To se však netýká jen diskusí pod články a blogy internetových verzí mainstreamových médií, ale internetových diskusí vůbec. Například na facebookové skupině s názvem „Nesouhlasím s tresty pro Kluky z Vítkova“ se o žhářském útoku ve Vítkově a malé Natálce, která utrpěla popáleniny na 80 procentech těla, psalo krom mnoha jiných nechutností toto: • Michal Vandal Tenkl - Ta svině měla chcípnout a ten zbytek odpadu TAKY !! • Václav Mendel - I kdyby v tom, domě někdo uhořel, 5 let by bylo moc! • Martin Genetix Nádaský - Konecne sa niekto odvazil nieco robit s ciernymi hubami. Pozdrav zo SVK • Mara Marv Svab - jedine co by si kluci zaslouzily je STATNI VYZNAMENANI • Orochimaru Kun - Mrtvéj cikan dobrej cikan Reakce na předešlý příspěvek: Baron de Zoptau - podme na to spolu a neserme se s tím rozpálíme pece , a zůstane jen dým :DDD



• Jerry O' Thomas - Vsem Vam co tu haji ty smradlave cerne larvy bych nastehoval po jednom cikanskem skurvysynovi do baraku aby jste si naplno uzili multikulti...kokoti • Michal Zácha - A kdyby DS vyhrála volby, zhořijou všechny rodiny v ČR! I nová média tak masivně přispívají k posunu ve společenské atmosféře směrem ke krajně pravicovému extremismu, legitimizují a posouvají do centra dění názory společenské patologické sedliny, které se dříve oprávněně krčily kdesi na okraji. I z tohoto důvodu se šíří rasistické, xenofobní a anticiganistické výpady společností - jejich hlásání již není „díky“ mainstreamovým i novým médiím považováno za neslušné. Ideologizované myšlení Příčin zmíněného posunu k horšímu je samozřejmě mnohem víc. Přispívá k němu i ideologizované myšlení. To je dnes obvyklým jevem, který odráží skutečnost, že lidé jsou zahlceni neustálými průšvihy, kauzami a aférami politiků, různými důkazy a pseudo-důkazy, informacemi, poloinformacemi a dezinformacemi, propagandou, projevy či důsledky zákulisních bojů atd. Někteří konzumenti takto podávaných zpráv mají potřebu přistoupit ke světu jinak, jednodušeji, jelikož je takto podávaná „skutečnost“ deprimuje a nedokáží se s mediálním atakem vyrovnat jinak. K tomu jim skýtá úrodný prostor ideologie (v tom nejširším slova smyslu, nikoli jen neonacistická), která sebou pochopitelně nese zjednodušený pohled na svět. Ideologie obsahují především recept na „spásu světa“, který nutně musí být zjednodušený, aby byl srozumitelný. Člověk postižený ideologizací myšlení má tak díky tomu předem danou konstrukci, v níž se pohybuje, myslí. A do přihrádek této primitivně vystavěné konstrukce se pak snaží napasovat vše, co život ve své složitosti přináší. Výsledkem této deformace skutečnosti je přesvědčení, že i složité věci se dají řešit jednoduchým způsobem. Nacistická (a další totalitářská) ideologie pak vnáší do tohoto vzorce chování témata, která její vyznavači vydávají za nepodmíněně pravdivá: pravdou je vše, co spadá pod tento typ ideologie, lež je vše, co tam nezapadá. Občanská společnost je ještě příliš slabá Ideologickému dogmatismu a demagogii se daří dobře v nestabilním prostředí, jaké u nás panuje i díky tomu, že zde prakticky neexistuje politická a mediální kultura, i proto, že občanská společnost se stále klube z plenek a je tudíž velmi slabá. Hlas lidí z nevládních organizací, lidí, kteří pomáhají druhým, je stále mnohem slabší než je v zemích s vyspělou demokracií obvyklé. Tuto příčinu ovšem můžeme sami ovlivňovat a zlepšovat – alespoň to nám skýtá trochu optimismu do budoucna, až se kyvadlo od současného společenského směřování ke krajně pravicovému extremismu zhoupne opět na stranu svobody a lidských práv. Tedy… doufejme, že k tomu opravdu někdy dojde.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/10747-mainstreamova-a-nova-media-legitimizuji-rasismus-a-xenofobii

Práce může být i pro sedmdesátileté 1.6.2011

Lidové noviny str. 14 DAVID TRAMBA

rozhovor

„Diskuse o důchodové reformě v Česku je kontaminována nedůvěrou veřejnosti v jakékoli finanční instituce,“ tvrdí ekonom a expert na penzijní systémy Ondřej Schneider a dodává, že odpor k ní plyne i z fatální finanční negramotnosti opozice. Takzvaná malá důchodová reforma podle Schneidera pouze přenáší náklady penzijního systému na nejmladší generaci. Ten tak pro ni ztrácí smysl. * LN Minulý týden jste představil svou studii, jejíž výsledky jsou rozporuplné. Na jednu stranu má Česko nízký skrytý dluh penzijního systému, který po malé důchodové reformě dále klesne. Na druhou stranu jste penzijní systém v Česku vyhodnotil jako generačně nespravedlivý. Nelze říci, která země má lepší nebo horší penzijní systém. Česká republika, ať už vědomě, nebo nevědomě, se snaží skrytý dluh eliminovat v rámci penzijního systému. Ostatní země problém neřeší a tváří se, Plné znění zpráv


že jsou schopny problém eliminovat vně důchodového systému, tedy z jiných daní. Těžko říci, co je lepší. Země si vybírají mezi dvěma zly. * LN Jak skrytý penzijní dluh vzniká? Je to dáno demografickým vývojem, nebo spíš populismem politiků? Je to kombinace nerealistických slibů a demografického vývoje. Důchodové systémy slibují výši penzí, které při současném demografickém vývoji v Evropě nejsou udržitelné. Není možné, aby lidé odcházeli do důchodu v 60 nebo 62 letech a zároveň pobírali tak vysoké důchody, jak jim státní důchodové systémy slibují. Důchodový systém si představte jako mezigenerační smlouvu nastartovanou před 50 nebo 60 lety. První generace dostala důchody, i když na ně žádné pojistné neplatila. Zaplatí to jejich děti, na ně budou platit jejich děti a tak dále. * LN V čem je problém, že se mezigenerační smlouva zadrhává? Politikům v řadě zemí se to zalíbilo a začali důchody příliš rychle navyšovat, aby mohli vyhrát další volby. A pak je tu druhý problém – lidé začali mít méně dětí. Jedním z možných vysvětlení je to, že lidé už tolik dětí nepotřebují. Dříve jste musel mít dost dětí na to, aby se o vás postaraly, až budete starý. Pokud vám stát garantuje důchod, tak už je vlastně nepotřebujete. Méně dětí znamená méně budoucích plátců. Když se podíváte 50 let dopředu, zjistíte, že takhle to dál nejde. * LN Existují i jiná řešení než neustále zvyšovat věk odchodu do důchodu? Jsou dvě základní možnosti – zvýšit příjmy, nebo snížit výdaje penzijního systému. S příjmy je v Česku ten problém, že sociální odvody ze mzdy jsou už dnes příliš vysoké. Je možné zvýšit počet platících, tedy omezit šedou ekonomiku, přimět lidi mít víc dětí nebo se otevřít přílivu pracovníků ze zahraničí. Žádná z těchto možností ale není bez problémů a bez dodatečných nákladů. Snížit výdaje lze také více způsoby. Například lze důchody snížit... * LN Přiznejme si, že to není v Česku zrovna reálné... Politicky to není přijatelné, protože důchodci chodí k volbám a navíc jsou stoprocentně odkázáni na stát. Ale v krizových situacích se to děje, důchody snižovali například v Lotyšsku. Také Řecko zrušilo třinácté a čtrnácté důchody. Druhá možnost je nesnížit důchody hned, ale až v budoucnosti. Tedy změnou způsobu, jakým se důchody valorizují, nebo prodlužováním věku odchodu do důchodu. To poslední je podle mého názoru nejefektivnější opatření, protože tím snižujete počet důchodců a zároveň zvyšujete počet zaměstnaných. Ale je to možné jen v případě, že bude dobře fungovat trh práce a bude dostatečná nabídka míst, která budou odpovídat fyzickým možnostem šedesátníků. V České republice se silným zastoupením průmyslu to bude problém, ale i povaha průmyslové výroby se postupně mění. * LN Jenže malá důchodová reforma zavádí odchod do důchodu pro dnešní předškoláky až v 72 letech. Nepočítám-li vrátné a šatnářky, jaká místa lze lidem v tomto věku nabídnout? O pracovní místa bych se nebál. Sektor služeb je v Česku stále ještě méně rozvinutý než v jiných zemích. Problém je někde jinde. Malá důchodová reforma přenáší náklady důchodového systému na ty nejmladší. Pro ně již důchodový systém začíná postrádat jakýkoli smysl. Až 50 let budete platit okolo 20 procent ze mzdy na starobní důchody a důchod budete pobírat jen několik let. Pro řadu lidí takový systém postrádá smysl. * LN Předpokládám, že je to světový unikát, aby někdo stanovil věk odchodu do penze ve věku vyšším než 70 let... Žádná jiná země nemá stále se posouvající, ničím neomezený věk odchodu do důchodu. V několika zemích mají nastavené postupné prodlužování až do 69 let. Ale nikdo jiný zatím nemá 70 a více let. * LN Proč je zrovna Česká republika průkopníkem v oddalování věku pro odchod do důchodu? Vláda vidí problém a řeší to. Ale bohužel tím, že náklady přenáší na ty nejmladší. Podle mého názoru by se náklady měly rozložit na více generací.



* LN Není riziko, že lidé z tak nespravedlivého systému utečou tím, že se přestěhují do zahraničí nebo budou pracovat na živnostenský list? Už se to děje. Popularita práce na živnostenský list v Česku jistě nebude náhodná. Stěhování do zahraničí bude hrozit hlavně v případě vysoce kvalifikovaných zaměstnanců. Pak je tu ještě třetí možnost – práce načerno. * LN Česko je unikátní také tím, že důchodový systém financuje prakticky jen ze sociálního pojištění. Myšlenkové centrum IDEA, ve kterém působíte, navrhuje zapojit také část výnosů z DPH. Jaké výhody by to přineslo? Hlavní výhoda je možnost snížit sociální pojištění, tedy náklady na práci, což by mohlo následně zvýšit zaměstnanost. Druhá výhoda je, že DPH platí všichni a výnosy z této daně jsou stabilnější. Je to nejméně špatné ze všech řešení. Daně z příjmu včetně odvodů na důchody motivují lidi k tomu, aby vydělávali méně a aby různými triky snižovali výši svých příjmů. * LN Jenže v Česku skončil pokus snížit sociální pojištění výměnou za jednotnou dvacetiprocentní DPH fiaskem... Vláda se k tomu snažila přistupovat odpovědně, ale vytvořený příjmový polštář v podobě dvacetiprocentní DPH byl až příliš vysoký. Jenže pokud se vláda považuje za vládu rozpočtové odpovědnosti, měla se snažit aspoň část nákladů na reformu ušetřit někde jinde. Na druhou stranu má stát vybírat daně tak, aby to ekonomice co nejméně škodilo. Z tohoto hlediska je zvýšení DPH výměnou za snížení odvodů z mezd dobré řešení. * LN Přesuňme se od malé důchodové reformy k té velké. Jak se zdá, její schvalování se jaksi zadrhlo. Jakou udělala vláda chybu? Vláda přišla s návrhem v době, kdy jiné země v regionu jdou opačným směrem a výši soukromých penzijních úspor snižují. Diskuse v Česku, kolik se má do fondů odvádět a jestli druhý pilíř důchodového systému bude povinný, je kontaminována nedůvěrou lidí v jakékoli finanční instituce. Stačí se podívat na články o penzijní reformě na internetu. Pod každým článkem jsou komentáře lidí, že majitelé fondů jejich peníze ukradnou a podobně. Odpor k reformě vyplývá z nedůvěry velké části veřejnosti i z fatální finanční negramotnosti opozice. * LN Narážíte na to, že někteří představitelé ČSSD prohlásili, že po volebním vítězství levice soukromé úspory v novém typu penzijních fondů znárodní? To je špatně od začátku do konce. ČSSD popírá, že problém existuje, a když jej chce někdo řešit, tak prohlásí, že budou řešení anulovat. Každá penzijní reforma musí mít dlouhodobou perspektivu. Když opozice řekne, že vše za tři roky zruší, tak to přestává dávat smysl. Soukromé penzijní úspory dávají lidem aspoň částečnou možnost úniku z pasti nespravedlivého penzijního systému. * LN LN Jaký typ penzijního fondu byste lidem doporučil? Dluhopisový, vyvážený, nebo akciový? To záleží mimo jiné na věku. Když máte méně než pět let do důchodu, tak jsou výhodnější dluhopisové fondy. Když vám schází desítky let do důchodového věku, má smysl zvolit akciový fond. * LN Má být druhý pilíř, tedy soukromé spoření v penzijních fondech výměnou za nižší sazbu důchodového pojištění, pro zaměstnance povinné, nebo dobrovolné? Obě alternativy mají své výhody a nevýhody. Dobrovolné spoření má jednu velkou výhodu – vstoupí do něj pouze lidé, kterým se to vyplatí. Vláda by nikoho neměla nutit k rozhodnutí, které se nevyplatí. Na druhou stranu lze očekávat, že část důchodového pojištění do fondu převedou lidé, kteří odvádějí nejvíc peněz. A ti, co odvádějí málo, ve státním systému zůstanou. * LN Polsko, Slovensko a další země umožnily lidem převést si do fondu pět až osm procentních bodů z odvodů na důchody. Naše vláda originálně zvolila řešení, podle kterého mohou lidé převést tři procentní body z odvodů, ale zároveň musí dvě procenta doplatit ze svého. Je to rozumný návrh? Plné znění zpráv


Povede to k nižšímu zájmu lidí o spoření ve fondech. Ale zároveň si tím vláda vynucuje vyšší úspory na důchody, což povede k vyšším důchodům v budoucnosti. Z pohledu vlády zde vzniká riziko, že neznámý počet lidí bude na důchodovém pojištění platit o tři procentní body méně. Naopak tím získá možnost platit těmto lidem v budoucnu nižší důchody. * LN Není penzijní reforma od ODS a TOP 09 tak trochu trik? Pokud se reforma rozběhne, řada lidí se bude bát volit levicové strany, aby nepřišli o soukromé úspory ve fondech... Ne, to ne. Ale když o tom přemýšlím... Čím jsou lidé bohatší a uvědomí si, že jejich bohatství závisí na prosperitě ekonomiky, tím větší šanci má pravicová a protržní ekonomika. Pokud některá země zavádí dlouhodobé spoření na penzi, zvyšuje se tím pravděpodobnost, že i budoucí politika země bude protržně orientována. Ale neplatí to vždy. Například Maďarsku demontuje penzijní reformu pravicová strana a zavedla ji levicová strana. *** Expert na penze Ondřej Schneider (47) vystudoval ekonomii na Cambridge University v Anglii a získal doktorát na CERGE v Praze. Od roku 1996 přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracoval jako konzultant pro Mezinárodní měnový fond, OECD a Světovou banku, byl také hlavním ekonomem Patria Finance. Od roku 2008 žije ve Washingtonu, kde pracuje v Institute of International Finance a přednáší na Georgetown University. Účastní se též aktivit pražského Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při CERGE-EI. Až 50 let budete platit okolo 20 procent ze mzdy na starobní důchody a důchod budete pobírat jen několik let. Pro řadu lidí takový systém postrádá smysl. Nekonečná reforma 1 Porevoluční začátky * Rušení pracovních kategorií v roce 1992 a zavedení penzijního připojištění v roce 1994 nepomohly jako odrazový můstek ráznějším změnám. 2 Strany se bojí o voliče * Radikální důchodové reformě bránily v 90. letech obavy stran z odlivu voličů. Ve svém volebním programu z roku 1996 to přiznává i ODS. 3 Zlomový rok 1997 * Důchodový systém se poprvé dostává do deficitu. Tehdejší náměstek ministra práce Jiří Rusnok prohlásil: „Je potřeba přitvrdit pravidla předčasných odchodů do důchodu.“ 4 Nevyslyšená komise * Takzvaná Bezděkova komise v roce 2005 navrhuje vedle průběžného spoření i zavedení druhého pilíře. Návrh smetly ze stolu levicové strany. 5



Politici licitují, Češi stárnou * Podíl lidí starších 65 let byl v Česku v roce 2010 zhruba 20 procent. Do roku 2050 se má jejich počet zdvojnásobit. Na 100 pracujících má tak připadnout 55 důchodců. Foto autor| FOTO LN - FRANTIŠEK VLČEK

Perly českého public relations za rok 2010 27.6.2011

TREND marketing str. 22 Redakce

Komunikace - PR

Letošní, v pořadí již 6. klání České ceny za PR vyhodnotilo mezi zhruba stovkou prací jako nejúspěšnější kampaň Děkujeme, odcházíme Lékařského odborového klubu. Představujeme další vítězné práce z oblíbené kategorie B2C i B2B. Česká Cena za PR Hlavní cena * Projekt: Kampaň Děkujeme, odcházíme * Zadavatel: Lékařský odborový klub - Svaz českých lékařů * Agentura: Ewing PR Čeští nemocniční lékaři vydělávají v současnosti 100-200 Kč/hod a v průměru pracují 75-150 hodin měsíčně přesčas, aby měli slušný plat a pokryli všechny směny v nemocnicích. Dvacet let si stěžují Ministerstvu zdravotnictví (MZ), ale bez odezvy. Lékařský odborový klub (LOK) v březnu 2010 oznámil, že zorganizuje masovou informační kampaň s cílem motivovat všechny nemocniční lékaře k podání výpovědi k 31. 12. 2010, pokud nebudou splněny jejich požadavky na zvýšení mezd, lepší systém dalšího vzdělávání a vyřešení problému přesčasů. Strategie Strategickým prvkem kampaně bylo nezaměřit komunikaci přímo na veřejnost, ale soustředit se na 12 tis. lékařů v nemocnicích a veřejné osoby s odpovídajícími pravomocemi. Kampaň těžila z velkého počtu zapojených nemocničních lékařů a mohla stavět na nepřetržité solidaritě zapojujících se členů i nečlenů LOK. Tradiční komunikační hrozbou byla zvýšená politizace akce, tedy obvinění lékařů, že si berou lidi jako rukojmí. Kritizováno bylo i načasování kampaně, která probíhala v době přijímání úsporných vládních opatření. Realizace V polovině září byla kampaň zahájena v Praze tiskovou konferencí. Následovala roadshow se starou sanitkou se sloganem Náš exodus, váš exitus, s figurínou doktora s odpočítávajícími hodinami. V každém městě se uskutečnilo setkání s místními lékaři, tiskem a veřejností. Od poloviny září do 20. prosince LOK v médiích zcela dominoval, zatímco MZ jako by iniciativu nebralo vážně. MZ až později reagovalo ofenzivněji a urážlivěji - označovalo lékaře za amorální vyděrače a teroristy, zahájilo nefér veřejnou válku proti LOK i Ewing PR. Dosažené výsledky Kampaň oficiálně skončila 28. února 2011, když MZ podepsalo s LOK závazné memorandum o zvýšení platů lékařům o 5 až 8 tis. Kč, o reformách v následujících 2 letech. LOK slíbil stažení všech výpovědí. Kampaň upoutala celonárodní pozornost, ač ne vždy byla vnímána jen pozitivně. * Na začátku kampaně 500 výpovědí, na konci kampaně 3837. * Navštíveno 59 měst a 63 nemocnic. * 4509 výstupů v převážně klíčových českých médiích, 20 v zahraničních. * Facebook 9300 přátel, více než 140 komentářů/den, web přes 98 500 návštěvníků. * Výzkum GfK Czech v únoru 2011 ukázal, že 99 % dotázaných vědělo o kampani. Plné znění zpráv


B2C - 1. místo * Projekt: Nokia N8 - komplexní produktový launch * Zadavatel: Nokia ČR * Agentura: AC&C PR Nokia N8 byla dlouho očekávaným modelem, tzv. Hero Product, který měl udržet pozici značky v důležitém segmentu nejdražších chytrých telefonů. Abychom vzbudili co největší zájem o produkt, uspořádali jsme několik vzájemně provázaných nízkonákladových projektů, které komplexně komunikovaly všechny nové klíčové vlastnosti přístroje: HDMI výstup, 12Mpx fotoaparát, USB On-The-Go, web TV, aplikace, videa a hry dostupné v Ovi Obchodu. Strategie Nokia N8 je přístroj, který v sobě integruje řadu nových klíčových funkcí, nese tak s sebou při vstupu na trh různorodé messages a cílí na více skupin uživatelů. Základní messages spojené s přístrojem byly jasně definovány: foto, video, hudba, aplikace, navigace, USB On-The-Go. Proto jsme si před zahájením projektu k jednotlivým funkcím jasně definovali cílové skupiny a jim příslušná média/kanály, včetně sociálních sítí. Realizace Pro novináře jsme zrealizovali tiskové konference pojaté jako menší interaktivní workshopy, každý z nich byl ušit na míru pozvanému publiku - technologickým novinářům (detailní specifikace, srovnání s předchozími modely a konkurencí), médiím věnujícím se fotografování (prezentace multimediální výbavy, zejména foto- aparátu a HD videa s možností sestříhat si záznam přímo v přístroji) a lifestylovým médiím (přístroj jako designový model, přizpůsobitelný na míru). Všechny prezentace byly pouštěny přímo z představovaného modelu Nokia N8 prostřednictvím HDMI výstupu do LCD televizoru společně s Dolby ozvučením. Přístroje byly zapůjčeny na testování redakcím a také vytipované skupině lidí, zejména blogerů a key opinion leaders (KOL), se kterými jsme se individuálně sešli. Zůstali jsme s nimi i nadále v kontaktu, zjištovali jejich feedback a případně je zapojili do dalších menších projektů spojených s modelem N8. Např. na vánočním večírku Nokia pro partnery a novináře byla uspořádána výstava z fotografií pořízených na N8, kde se objevily velkoformátové fotografie našich testerů. Následně byly také využity v retailu při promo akcích pro koncové uživatele „Staň se filmařem s Nokia N8“. Před zahájením prodeje jsme také nechali produkt otestovat samotnými uživateli prostřednictvím záložky na Facebooku. Testování probíhalo celkem ve 12 městech po dobu tří měsíců. Kdo měl zájem, mohl napsat recenzi. Vítězné recenze vybrala zcela nezávisle na společnosti Nokia redakce MobilMania.cz. Redaktoři se pak s výherci sešli v redakci a natočili s nimi exkluzivní rozhovory do pořadu Týden mobilně. Dosažené výsledky ATL kampaň byla poměrně střídmá, přesto byly prodejní předpoklady modelu překonány a přístroj Nokia N8 se podařilo etablovat např. jako jasného lídra v kvalitě fotografií v mobilních telefonech nebo v možnostech přehrávání hudby v kvalitě Dolby či videa v kvalitě HD. Stejně tak se podařilo podpořit lokální mobilní aplikace dostupné v Ovi Obchodu a celkový růst počtu stažení z něj v ČR dlouhodobě překonává evropský průměr. B2C - 2. místo * Projekt: Ožil Lipánek! * Zadavatel: Madeta * Agentura: Ogilvy PR Cílem kampaně bylo představit nové složení Lipánka a podpořit hodnoty značky poctivý a dobrý. Oživili jsme Kapitána Lipánka a poslali ho na plavbu do rodin po celé republice. Spojili jsme pohyb dětí a Lipánkovy svačinky neboli vyvážený příjem a výdej. Strategie



Uvědomovali jsme si riziko, že sice Lipánek je poctivý, dobrý a bez éček, ale je kalorický. Kampaň jsme proto postavili na vyváženosti pohybu a příjmu potravy. Provedli jsme dotazníkové šetření o stravování a pohybových aktivitách dětí od 3 do 12 let a jeho výsledky jsme použili v nastavení obsahu komunikace a v materiálech pro média. Dalším rizikem bylo, že výsledkem tradiční PR komunikace by byly pouze rubriky „tipy/novinky“, ve kterých by se nám nepodařilo spojit značku s potřebnými emocemi. Proto jsme postavu Kapitána Lipánka oživili a personifikovali jsme v něm hodnoty značky poctivý a dobrý. Využili jsme pozitivní WOM, které se šířilo po internetu v podobě fotografií, videí a úsměvů dětí v proužkovaných tričkách a kapitánských čepicích. Realizace * Tisková konference: pro novináře a jejich děti jsme připravili ukázku a ochutnávku kapitánského odpoledne. * Návštěvy v rodinách: Kapitán Lipánek vyplul do rodin, připravil program pro dětské plavčíky a naučil je připravovat kapitánskou svačinku. Úkolem rodičů bylo akce zdokumentovat a pověsit na web s komentářem. Návštěvy v dětských domovech, ústavech, mateřských školách. * Pro TN.cz jsme natočili návodná videa inspirovaná Kapitánem Lipánkem, která rodičům ukazovala, jak mohou děti rozhýbat na celé odpoledne. * Speciální projekt s Deníkem: do přílohy Životní styl jsme zpracovali téma o přípravě svačin, spojení pohybu a konzumace kaloričtějších jídel. * Speciální soutěž s Frekvencí 1: posluchači měli možnost soutěžit o odpoledne s kapitánem Lipánkem. Dosažené výsledky * Do projektu se přihlásilo 252 rodinných skupin (každá se skládala z více než 3 rodin). * Počet návštěvníků internetové stránky Lipánka vzrostl o 1000 v průběhu vyhlášení projektu. * Rodiny umístily na web přes 300 fotografií z akcí, které se promítly zároveň na Facebooku, kde se postupně přihlásilo 508 fanoušků. * Vyšlo 150 článků o kampani, o značce, receptech, dětské výživě a aktivním pohybu dětí. Oslovili jsme 10,6 mil. čtenářů. * Prodeje vzrostly o 10 % jako výsledek živé Lipánkovy plavby. B2C - 3. místo * Projekt: Lenovo na střeše světa * Zadavatel: Lenovo Technology B. V. * Agentura: Fleishman-Hillard Společnost Lenovo se snaží dlouhodobě posilovat povědomí o značce u českých uživatelů a své aktivity rozšiřuje k širší cílové skupině všech potenciálních zákazníků. Pro propagaci notebooku řady ThinkPad byl vybrán nejúspěšnější český horolezec a držitel ceny Fair Play Radek Jaroš, který se v létě roku 2010 pokusil zdolat dvě osmitisícovky Gasherbrum I a Gasherbrum II v Pákistánu. Strategie Cílem expedice bylo mj. společně s Českou televizí uskutečnit přímé přenosy z co největší výšky pomocí notebooků Lenovo Thinkpad X301, které tvořily technické zázemí expedice. Notebooky dále využíval Radek Jaroš k psaní a zveřejňování článků na internetu a veškerému zpracování dat v průběhu expedice. Kampaň měla ukázat výkon a odolnost notebooku ThinkPad v extrémních podmínkách a oslovit uživatele, kteří doposud značku Lenovo příliš neznali. Cílem kampaně bylo pozicovat značku Lenovo jako výrobce spolehlivých notebooků pro každého a rozšířit komunikační kanály značky. Realizace * Tisková konference před zahájením expedice. * Informace o spolupráci Lenova s Jarošem byly umístěny na lokálních stránkách společnosti a na Twitteru. Aktuální zprávy z výpravy byly k dispozici také na domovských stránkách Radka Jaroše www.radekjaros.cz. Všechny komunikační kanály kampaně, tedy tiskové zprávy, on-line zpravodajství členů expedice i Twitter kanál byly po celou dobu informačně synchronizovány se vstupy České televize, což výrazně posílilo informační hodnotu a atraktivitu sdělení. * Důležitým momentem expedice bylo uskutečnění dvou přímých televizních



přenosů na noteboocích Lenovo ThinkPad X301, jeden z nich byl realizován z dosud nejvyšší nadmořské výšky 6368 m. * Akce pro novináře po úspěšném návratu horolezců do ČR. Dosažené výsledky * Počet novinářů na tiskových konferencích: 41. Lenovo se prezentovalo i sportovním a cestovatelským publikacím a pánským lifestylovým časopisům, díky novinářským akcím byla navázána dlouhodobá spolupráce s vybranými médii. * Počet článků: 56. Prakticky prokázaná odolnost notebooku Lenovo zaujala lifestylové i IT publikace. Rozsáhlé materiály o expedici a noteboocích ThinkPad byly publikovány například v časopisech Playboy, T3 nebo Květy. B2B - 1. míSto (2. a 3. místo nebylo uděleno) * Projekt: Zvýšení povědomí o Exekutorském úřadu Přerov a o práci exekutorů (dlouhodobá spolupráce) * Zadavatel: Exekutorský úřad Přerov * Agentura: Ami Communications Exekuce patří k častým a kontroverzním tématům. Cílem EÚP bylo pomoci zlepšit vnímání exekutorské profese ze strany veřejnosti a zviditelnit samotný úřad. Komunikace neměla být zaměřena jen na odbornou veřejnost, zejména věřitele jako „zadavatele exekucí“. Cílem bylo také zvyšovat finanční gramotnost občanů, vzdělávat stávající a potenciální dlužníky. Případné zavedení principu teritoriality (územní rozdělení exekucí, věřitel by nemohl ovlivnit výběr exekutora) by mělo výrazný negativní dopad na činnost EÚP a vymahatelnost pohledávek obecně. Strategie Hlavní ideou bylo představit exekutora jako člověka. Strategie byla rozdělena na dvě klíčové části - odbornou a všeobecnou-, které se částečně prolínaly. V rámci kampaně proti zavedení principu teritoriality byly uskutečněny dva průzkumy, průzkum kvality práce jednotlivých exekutorských úřadů formou mystery shoppingu (Fakulta sociálních věd UK) a telefonický průzkum spokojenosti s prací exekutorských úřadů mezi 200 velkými firmami (Stem/Mark). Komunikace byla zaměřena celostátně i regionálně. EÚP byl profilován jako znalec exekutorského prostředí a jako úřad, který jako jeden z mála úřadů provádí mobiliární exekuce. Důraz byl kladen na zvyšování finanční gramotnosti veřejnosti a povědomí o průběhu exekucí. Pro zvýšení výtěžnosti vymáhaných částek byl EÚP profilován jako největší dražitel zabavených věcí (zvýšení návštěvnosti na dražbách, vydražení věcí za vyšší částky, větší uspokojení věřitelů). Realizace Jádrem aktivit byly především media relations. Do komunikace týkající se teritoriality či možnosti zpoplatnění datových schránek byly zapojeny třetí strany. V souvislosti s „teritorialitou“ byl vytvořen informační web www.svex.cz (Svobodná volba exekutora) s komentáři věřitelů a představitelů justice. Dosažené výsledky Dopad na byznys klienta * Nedošlo k odhlasování návrhu na zavedení teritoriality na půdě Exekutorské komory ČR. * Bylo zabráněno schvalování návrhu na zpoplatnění datových schránek. * Exekutorský úřad Přerov zaznamenal během roku 2010 více než 50% nárůst počtu vykonaných exekucí. Mediální výsledky * 245 výstupů v pestré škále médií (zpravodajská, ekonomická, regionální, lifestyle, odborná). * Jméno exekutora Tomáše Vrány se objevilo ve 110 výstupech, což bylo výrazně více než u ostatních exekutorů v zemi (J. Tvrdková, prezidentka komory - 71 výstupů, J. Prošek, viceprezident komory - 64 výstupů a J. Podkonický, bývalý prezident komory - 46 výstupů). * Pojem Exekutorský úřad Přerov se v monitoringu médií objevil dvojnásobně častěji než pojem Exekutorský úřad Praha, přičemž na území hlavního města se nachází 35 úřadů, v Přerově pouze 2. *** Plné znění zpráv


„Tiskové konference k uvedení modelu N8 byly pojaté jako interaktivní workshopy, každý z nich byl ušit na míru pozvaným novinářům - zaměřeným na technologie, fotografie a lifestyle.“ „Na podporu hodnot značky Lipánek - poctivý a dobrý - jsme pro TN.cz natočili návodná videa inspirovaná Kapitánem Lipánkem, která rodičům ukazovala, jak mohou děti rozhýbat na celé odpoledne. Pro Deník jsme zpracovali do přílohy téma o přípravě svačin, spojení pohybu a konzumace kaloričtějších jídel.“ Foto popis| Vítěz soutěže, kampaň lékařů Děkujeme, odcházíme. Jednotícím prvkem byla výrazná vizuální identita a ikonická sanitka. Foto popis| Nokia vyhrála 1. místo v B2C za svůj promyšlený produktový launch. Produkt představila médiím segmentovaně a nechala jej otestovat i laické zájemce. Foto popis| Druhé místo v B2C získal projekt Kapitán Lipánek se zdravou zábavou pro děti, třetí místo náleží Lenovu za to, že vyslal notebooky na vysokohorskou expedici. Foto autor| foto AČRA

Levá a pravá hemisféra vs. marketing 27.6.2011

TREND marketing str. 46 Management - Řízení Ladislav Kopecký

souboj racionálního a kreativního myšlení Kouzlo marketingové komunikace spočívá v tom, že poté co naplníme naši mysl a mozkové závity fakty, analýzami a průzkumy, musíme v těchto závitech probudit fantazii, imprese a myšlenky. Mohou přijít hned anebo po týdnech úporného snažení. Ve svém manifestu z roku 1949, kterým zahájil skvělé a krátké období „tvůrčí revoluce“ v reklamě, Bill Bernbach poněkud pateticky napsal: „Dokažme světu, že dobrý vkus, dobrý kumšt a psaní můžou dobře prodávat.“ Varoval před falešným přesvědčením, že reklama je věda, a upozorňoval na to, že to, co je jedinečné a zapamatovatelné, se nikdy nezrodí z formulek, neměnných pravidel, čiré logiky a železných zásad, a proto je v reklamě třeba porušovat pravidla. Moje úvaha vychází z optimistického předpokladu, že všichni disponujeme mozkem a že většina z nás jej používá. Je známo, že většina našich intelektuálních aktivit se odehrává ve velkém mozku, který je rozdělen na dvě hemisféry. Ta levá kontroluje logické funkce. Je spojena se strukturou, formou, řazením a řádem věcí a operuje lineárně. Ta pravá kontroluje funkce tvůrčí, utváří koncept a funguje nelineárně. Kouzlo marketingové komunikace spočívá v tom, že poté co naplníme naši mysl a mozkové závity fakty, analýzami a průzkumy, musíme v těchto závitech probudit fantazii, imprese a myšlenky. Mohou přijít hned anebo po týdnech úporného snažení. Jsou vzácným kořením. Albert Einstein přiznal, že měl pouze dvě originální myšlenky za celý svůj život a veškerá další práce ho přivedla pouze na hranice poznaného, jen na místo, odkud lze přeskočit do neznáma. Nejsme Einsteinové a žijeme v době, kdy se to velkými myšlenkami jenom hemží, bohužel jsou málo vidět. Ti, kteří mají ve světě velké a dospělejší reklamy nárok na slyšení, se shodli, že z celkové porce reklamy, která je každoročně předvedena na svět, je možno za dobrou či výjimečnou, a tedy tvůrčí považovat tak 10%. Je to moc, nebo málo? A jaké jsou důvody tohoto přibližného, vágního, nepříliš optimistického a imaginárního podílu? Analýzy a průzkumy Marketing v našem současném světě se stal až příliš akademickou disciplínou. Marketingoví manažeři se obklopili hromadami výzkumů, aby bylo alibi pro případ, že to nevyjde. Jedním z lakmusových papírků úrovně marketingu a nástrojem k tomu, aby „to racionální“ vytvářelo pro „to tvůrčí“ dobrý základ, je stále úroveň zadání neboli briefů. Kvalitní zadání k vám musejí promlouvat i mezi řádky. Měla by zaujmout důvěrnou znalostí cílových skupin i konkurence. Motivovat k tvůrčímu vzepětí. Takových jsem zažil v minulosti málo. Bill Bernbach kdysi řekl: „Logika a přílišná analýza mohou znehybnit a paralyzovat myšlenku. Je to jako s láskou -čím víc ji analyzujete, tím rychleji zmizí.“ Mám-li přirovnat proporce obvyklého marketingového komunikačního procesu k milostnému aktu, pak jde o nesmírně dlouhou intelektuální Plné znění zpráv


předehru a velmi dlouhou, vysvětlující a akt analyzující dohru. Akt samotný, tedy prolnutí marketingové a komunikační strategie s tvůrčím rozvojem a realizací, je nepřiměřeně krátký. Zatímco u našich tržně vyspělejších kolegů může trvat tvůrčí rozvoj kampaně několik týdnů i měsíců, u nás se tvoří hekticky rychle, pokud možno ještě dnes. Analýzy a průzkumy vystupují až příliš často jako základní kameny marketingových strategií. Problém je v tom, že nikdo z marketingových expertů nechce udělat chybu, a tak vidíme stejné skvrny na ubrusech či prádle, stejně kouzelné účinky detergentů a prášků na nádobí a stejné záběry automobilů, stejné mobily. Stačí vyměnit značku a jede se dál. Saturace médií Nesporným faktorem, který se podepisuje na dnešní pozici kreativity, je saturace a rozmnožení médií. Šance na zapamatovatelnost dnešních sdělení v horizontu pár let je nulová. Šance, že reklama pronikne hluboce přes náš mentální filtr, je velmi nízká. Komunikační agentury mají dnes problém, který má tři důvody. Prvním je ztráta pozice dříve výsadních médií, jako je TV, ve prospěch mnoha dalších mediálních alternativ, především těch digitálních. Za druhé, reklamní koncept není dnes až tak důležitý. Celoplošná a jednosměrná reklama ztratila svůj dominantní vliv ve prospěch jiných nástrojů marketingové komunikace, jako jsou PR, internet, promotion či sponzorství. Oba uvedené důvody způsobují problém třetí a tím je fakt, že tvůrčí aspekt komunikace není tak důležitý jako před 20 lety. To neznamená, že kreativita stále není stěžejním elementem komunikace, ale ostatní faktory se staly přinejmenším stejně důležitými. Když říkám, že kreativita nemá dřívější důležitost, mám na mysli tvůrčí funkci v té nejběžnější podobě, jakou je otisk a vtělení marketingové strategie do textu, výtvarného zpracování a provedení. Širší definice kreativity zahrnuje strategii, vytvoření výlučné a ojedinělé pozice, výběr médií i produkci. Zúžená verze tvůrčího se zaměřuje na získané ceny a tvůrčí ocenění v rámci takových soutěží, jako jsou Festival v Cannes nebo Clio Awards. Tyto soutěže zohledňují pouze * tvůrčí a řemeslnou stránku, aniž by se zabývaly efektivností komunikace, tak jak to dělá soutěž Effie. Finanční koncentrace Jedním z elementů, které dnes ovlivňují pozici kreativity, je finanční koncentrace a konsolidace marketingových komunikací. Komunikační byznys se restrukturalizoval do velkých holdingových seskupení. Akcionáři jsou většinou finanční instituce, které podstata této činnosti nezajímá. Na prvním místě jsou finanční ukazatele. Osobitost tvůrčího nelze kvantifikovat, a tak se toto kritérium vytrácí. Zájem je projeven většinou v okamžiku, kdy je na některém z festivalů třeba převzít ocenění, nebo v okamžiku, kdy díky silné kreativní myšlence agentura, potažmo holding, získaly rozpočet významného zákazníka. Komunikační technologie Komunikace se stala více méně homogenní. Dosáhli jsme bodu, kdy drtivá většina konceptů není ani vynikající, ani podprůměrná, ale velmi průměrná a stále přijatelná. Jedním z důvodů je okamžité a rozsáhlé šíření tvůrčích výtvorů v globálním měřítku prostřednictvím všech digitálních nástrojů, které máme k dispozici. Tvůrčí nápady jsou rutinně kopírovány či adoptovány, v lepším případě nabízejí plagiátorskou inspiraci. Dalším důvodem homogenizace je rozmach tvůrčích komunikačních technologií, vysoká úroveň počítačové grafiky dostupná v nejširším měřítku a tak přispívající a vyzývající ke konfekčním provedením. Je to méně nákladné, rychlé a celkově snadnější. Nedostatek či absence nápadu a myšlenky vede často k nákladným a technologicky náročným produkcím. Jejich výsledkem většinou není to, že by byly zajímavější, ale pouze nákladnější. Jednoduchost Obrovskou zátěž dnes představuje informační smetí nejrůznější povahy, které nás denně zavaluje, a tak ve stále komplexnějším světě toužíme po jednoduchosti. Vracíme se k tradičním hodnotám, jako je domov a přátelé. Vracíme se k jednoduchým radostem, jako je radost z přírody a dobrého jídla či pití. Z toho nám i pro marketingovou komunikaci vyplývá jasný směr k jednoduchosti - aniž bychom se pokud možno stali jednoduchými. Směřujeme k jednoduché a prosté myšlence, která přitom nepostrádá velikost. Je jasná a přesně cílená. Naše sdělení by mělo mít raději jednu větší, a nikoliv tři průměrné myšlenky. Prospěch a užitek, který nabízíme, by neměl mít více než jednu vrstvu. Až příliš často podléháme pocitu, že k tomu, aby posluchač Plné znění zpráv


pochopil něco, mu musíme říci všechno, co o daném tématu víme. Zapomínáme, že k tomu, abychom někomu sdělili, kolik je hodin, není třeba vysvětlovat konstrukci hodinového stroje. Duší každé velké komunikace je jasný, poutavý, a pokud možno co nejstručnější příběh, který má našeho adresáta někam dovést. Proto je třeba tento příběh zbavit všeho, co naši cestu komplikuje. Naším imperativem je co největší zkratka a práce na malém, přesně vymezeném půdorysu. Tvůrčí osobnosti Dřívější osobnosti dokázaly vtisknout zcela zřetelnou tvář kreativitě, která z agentur vycházela. Tvůrčí koncepty, jež vycházely z agentury Doyle Dane Bernbach, se lišily od konceptů Leo Burnett či konceptů Ogilvy. Mezi ty nejvýraznější tvůrčí osobnosti patřili lidé renesančně vzdělaní s košatými znalostmi, lidé s touhou po poznání ve všech možných oblastech a oborech. Ve světě komunikací jsou dnes individuality vzácné a komunikační kampaně vytvářejí většinou nejrůznější týmy, komise, manažerské či dokonce ředitelské boardy. Úbytek tvůrčích osobností, které stály v čele agentur a ztělesňovaly to tvůrčí i podnikatelské, je dnes nahrazován hierarchií, v níž musí být tvůrčí práce schválena nejrůznějšími radami jak v rámci agentur, tak byrokratickými strukturami na straně zadavatelů, tedy klientů. Souhlas většinou nevydávají lidé se zkušeností v tvůrčí exekutivě ani odborníci v komunikaci, ale dominantní obchodněmarketingová administrace. To je také odpověď na otázku, proč se špičková komunikační tvořivost tak výrazně projevuje v oblasti sociálního marketingu. Je to oblast, kde tvůrčí koncepty neprocházejí mlýnicí schvalovacího byrokratického procesu jak na straně agentury, tak zadavatele, která komunikaci homogenizuje. Odolná cílová skupina Výrazným soupeřem, nechci-li říci překážkou kreativity, jsou nesrovnatelně odolnější cílové skupiny, než tomu bylo v minulosti. Nemyslím, že ti, kteří dnes vytvářejí tvůrčí komunikační koncepty, jsou méně tvořiví než jejich předchůdci v dávnější i méně dávné minulosti. Ti, kteří nás dnes chtějí svou komunikací rozesmát, dojmout, přimět k přikývnutí či souhlasu s nabízeným, to mají těžké. Všechno jsme už viděli, slyšeli nebo četli. Saturací komunikace jsme se stali komunikačně imunními. Tato skutečnost vede tvůrce k vytváření tak supertvůrčích konceptů, že vlastně ani nevíme, co nám kdo chce říci a o čem je řeč. Základním posláním komunikace je od pradávna nabídka a šíření informace a právě zde zůstáváme hodně dlužni. Je těžké přesvědčit o tom, jak může produkt či služba naplnit přání adresáta našeho sdělení, když neřekneme, co onen produkt či služba umí a dělá. Zúžení hřiště, na kterém se hraje o tvořivost, způsobují i nejrůznější regulace týkající se toho, co se smí či nesmí, co je a není korektní, zavádějící či škodlivé. Mnoho skvělých a ojedinělých reklam minulosti by dnes nebylo povoleno z nejrůznějších důvodů, mezi kterými si dovedu představit například submisivní pozice ženy či znevažující prezentace nejmenované etnické skupiny. Globální komunikace Pesimismus, který vychází z predikce, že globální komunikace uštědří kreativitě další ránu, nesdílím. Různé kultury, jazyky, demografická specifika, životní styly a úrovně dělají z myšlenky tzv. globální, univerzální komunikace pouhý koncept a naopak k tvůrčímu přístupu ve všech oblastech marketingových komunikací vyzývají. Mezi reklamními spoty a komunikačními formulemi nalezneme jenom málo těch, které mohou být beze změny použity globálně a být stejně efektivní, aniž bychom je museli upravovat či měnit. Společnost či instituce může mít globální komunikační strategii, ale její místní aplikace bude mít neméně důležitou roli, zejména s dalším rozšiřováním internetu. Imaginace Budoucnost marketingové komunikace je ve spojení toho, co děláme my a co dělá naše imaginace. Bez představivosti se neobejdeme, ať už pracujeme v médiích, na obchodním úseku, produkci či v tvůrčím oddělení, ať pracujeme v komerční nebo sociální oblasti. V budoucnu budeme stále více hovořit o integrovaných marketingových komunikacích, a ty budou vyžadovat všestranné lidi schopné uvažovat ve více rovinách a dimenzích. Půjde o lidi, jejichž pravá i levá mozková hemisféra budou žít v idylické shodě, harmonii a symbióze až na to, že se občas mezi sebou poperou. Samozřejmě ku prospěchu věci. ***



„Obrovskou zátěž dnes představuje informační smetí nejrůznější povahy, a tak ve stále komplexnějším světě toužíme po jednoduchosti.“ „Výrazným soupeřem, nechci-li říci překážkou kreativity, jsou nesrovnatelně odolnější cílové skupiny, než tomu bylo v minulosti. “ Foto autor| foto Profimedia O autorovi| Ladislav Kopecký je jednatelem studia Createam a přednáší na katedře marketingových komunikací a PR FSV UK.

Vzpomínáček - 19. června - Luděk Kopřiva a Václav Klaus (Vlastimil Shaana Šantroch) 19.6.2011

idnes.cz - blog

str. 00

Vzpomínáček - 19. června - Luděk Kopřiva a Václav Klaus Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 19. června. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: "Blaise Pascal, jednání v Ratibořicích, František Gellner, Windischgrätzova demise, Jiří Voskovec, první den otců, Kašparův dálkový let z Pardubic do Prahy, projekt o válečných půjčkách, Aage Niels Bohr, Luděk Kopřiva, Josef Nesvadba, Roald Amundsen, Jan Vodňanský, Václav Klaus, Alois Eliáš, Vít Olmer, Benešovy dekrety, manifestační volba E. Beneše prezidentem ČSR, Salman Rushdie, Ferenc Futurista, XI. všesokolský slet, popraveni manželé Rosenbergovi, Marek Prokop, Cimrmanův Akt, 19. červen 1968 a 1969, poprvé vyšel Garfield, změny ve federální vládě, předčasné volby do Poslanecké sněmovny..." Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál. Události: 1623 – Narodil se Blaise Pascal, francouzský matematik a fyzik († 19. srpna 1662) 1813 – K dalšímu kolu jednání došlo v Ratibořicích mezi Metternichem a pruskou delegací. 1881 – Narodil se František Gellner, básník († asi 13. září 1914) 1895 – A. Windischgrätz s celou vládou podal demisi. Prozatímním vedením státní správy byl pověřen úřednický kabinet dosavadního dolnorakouského místodržitele E. Kielmansegga. 1905 – Narodil se Jiří Voskovec, herec († 4. července 1981) 1910 – Ve Spokane, stát Washington, se poprvé slavil den otců. (Slaví se třetí červnovou neděli) Ing. J. Kašpar absolvoval v Pardubicích s letadlem vlastní konstrukce (společně s ing. E. Čihákem) první veřejný let v českých zemích; 13. května 1911 uskutečnil "dálkový let" z Pardubic do Prahy. 1920 – Národní shromáždění schválilo projekt o válečných půjčkách, který měl sanovat československé peněžnictví a posílit důvěru ve stát. ČSR převzala celkem 4 miliardy 300 milionů korun rakouských válečných půjček a vyplatila za ně přes miliardu úroků. 1922 – Narodil se Aage Niels Bohr, dánský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku († 8. září 2009) 1924 – Narodil se Luděk Kopřiva, český herec († 2. října 2004)



Luděk Kopřiva se narodil jako Ludvík Kopřiva 19. června 1924 v Praze. Roku 1946 dokončil studia na pražské Státní konzervatoři a v roce 1948 také na DAMU. Nejdříve prošel oblastním souborem v Ostravě (1948 – 1951) a Divadlem J. K. Tyla v Plzni (1951 – 1956). Po návratu do Prahy se na dlouhá léta stal členem Divadla E. F. Buriana (1960 – 1991), z něhož po rozpuštění souboru odešel na odpočinek. Kopřiva byl vynikajícím představitelem menších a výrazných komediálních postav, které kromě divadla s úspěchem vytvářel rovněž ve filmu. Pro kopřivu byla nanejvýš charakteristická, a u diváků notoricky známá, menší, vždy mrštná, postava, vysoké čelo, téměř lysá hlava a dobrácky optimistický obličej. Svůj debut před kamerami si odbyl již v roce 1949 menší postavičkou natěrače Pepíka v osvětovém Tomanově filmu I ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ TRPĚLIVOST. Z důvodu jeho mimopražských angažmá se k soustavné filmové práci dostal až o patnáct let později rolí kolegy v krátkém příběhu školy FAMU KOUZELNÁ NOC (1964), a po další čtyřleté přestávce postavou žoviálního pana Pepíka v krátkometrážní Švankmajerově grotesce ZAHRADA (1968). Od té doby se stal vyhledávaným představitelem různých menších a často komediálně laděných postav. Hrál kanovníka Jindřicha v KRÁLOVSKÉM OMYLU (1968), učitele v pohádkové komedii DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971), Seidla v dramatu PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (1969), jihoamerického velvyslance v Sci–Fi komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), vedoucího kadeřnictví v komedii PÁTEK NENÍ SVÁTEK (1979), televizního režiséra v HODINÁŘOVĚ CESTĚ KOLÁROVÝM MOŘEM (1979), profesora Janatku v komedii SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE (1982), místopředsedu v komedii RUMBURAK (1984), vedoucího kulturního domu v PRODAVAČI HUMORU (1984), Pyšvejce v pohádce O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ (1988), alkoholika v léčení v dramatu DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ (1988), prokuristu v retrospektivní komedii ANDĚL SVÁDÍ ĎÁBLA (1988) či panovníka ve fantastických snímcích KAČENKA A STRAŠIDLA (1992) a KAČENKA A ZASE TA STRAŠIDLA (1992). Velmi často filmoval také se slovenskými filmaři (ŽIVOT NA ÚTEKU, HORÚČKA, KONCERT PRE POZOSTALÝCH, SMRŤ ŠITÁ NA MIERU, CITOVÁ VÝCHOVA JEDNEJ DÁŠE a další). U českých diváků však nejvíce zůstaly v paměti postavy nervního divadelního režiséra Branda ve Vorlíčkově Sci–Fi komedii „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (1970), přehnaně afektovaného a pohybově nadaného choreografa Huga v komedii JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY (1982) režiséra Dušana Kleina, „upírobijce“ doktora Hermana ve strašidelné komedii Jaroslava Soukupa SVATBA UPÍRŮ (1993), a zejména národem notoricky známého staromódního a lehce poťouchlého faráře Otíka v letních bláznivých komediích Zdeňka Trošky SLUNCE, SENO, JAHODY (1983), SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989) a SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991). Naposledy si zahrál v koprodukční propadákové Sci–Fi NEXUS (1993), kde ztvárnil Fuccaneliho. Po této filmové roli dobrovolně zanechal herectví, odešel z veřejného života a stáhl se do soukromí. Často byl využíván televizí (inscenace ZLOČIN LORDA SAVILA, POHÁDKA O HONZOVI, KATEŘINA ZLÉ POVĚSTI, ZVONY PANA MLÁCENA, NEBOŽTÍCI NA BÁLE, ČERTOVY KAMENY, UKRADENÝ KAKTUS atp., seriály FANTOM OPERETY, PAN TAU, ZAPRÁŠENÉ HISTÓRIE EMA BOHÚŇA, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, LUCIE, POSTRACH ULICE, ARABELA, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, BAMBINOT, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI, NÁHRDELNÍK a HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE a různé zábavné pořady), dabingem (LADY A TRAMP, MY Z KAČEROVA, ČETNÍK ZE SAINT TROPEZ aj.) a také rozhlasem („Kariéra“, „Bidýlko“ nebo „Pes baskervilský“). Od devadesátých let se na veřejnosti objevoval již jen sporadicky (například ve vzpomínkovém pořadu SLUNCE, SENO, HELENA). Ke konci života tento oblíbený herec trpěl Parkinsonovou chorobou, které nakonec podlehl 2. října 2004 v Praze čtyři měsíce po svých osmdesátých narozeninách. 1926 – Narodil se Josef Nesvadba, český spisovatel († 26. dubna 2005) 1928 – Zemřel Roald Amundsen, norský polární badatel (* 16. července 1872) 1941 – Narodil se Jan Vodňanský, textař a scenárista Plné znění zpráv


Narodil se Václav Klaus, český prezident, ekonom a politik Václav Klaus narozený v Praze 19. června 1941 je český politik, spisovatel a ekonom. Nejdříve zastával funkci bankovního úředníka a prognostika, po listopadu 1989 se stal ministrem financí ČSFR, v období 1992 - 1997 byl premiérem ČR, později se stal předsedou Poslanecké sněmovny. V roce 2003 byl poprvé zvolen prezidentem České republiky. Na Vysoké škole ekonomické v Praze vystudoval v letech 1958 - 1963 zahraniční obchod. Během studia se seznámil se svou manželkou Livií. Po úspěšném absolvování studia hrál ligový basketbal za Duklu Praha. V té době se přihlásil do konkursu na místo v Ekonomickém ústavu ČSAV, místo získal. V roce 1968 získal titul kandidát ekonomických věd. V roce 1970 opustil vědeckou kariéru, odešel do československé státní banky. V roce 1987 se vrátil k akademické činnosti v Prognostickém ústavu ČSAV. Brzy po 17. listopadu 1989 se dostal do kontaktu s Václavem Havlem, díky němu tedy do politiky. V roce 1991 se habilitoval na FSV UK jako docent ekonomie. Ve stejném roce se stal místopředsedou vlády ČSFR a o rok později po vítězství ODS ve volbách byl jmenován předsedou. V roce 1995 byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické. Velkou měrou se podílel na rozdělení Československa, které se uskutečnilo 1. ledna 1993. V letech 1993 - 1997 zastával Klaus funkci premiéra. V roce 1999 kvůli neshodám o rozdělení moci podepsalo na 200 tisíc občanů kampaň "Děkujeme, odejděte" a desetitisícové demonstrace na náměstích požadovaly odchod jak Klause, tak i Zemana. Klausova prezidentská kandidatura vyvrcholila 28. února 2003, když ve třetím kole byl potřetí opakované volby zvolen prezidentem České republiky. Do funkce byl inaugurován 7. března 2003. Václav Klaus je literárně velice činný, celkem vydal nadobyčejné množství různých titulů. S manželkou Livií má dva syny Jana a Václava. Rád lyžuje a hraje tenis. 1942 – Byl popraven Alois Eliáš, generál, předseda protektorátní vlády (* 1890) Narodil se Vít Olmer, filmový režisér a herec 1945 – Vydán dekret prezidenta republiky o potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech č. 16/1945 Sb. (tzv. velký retribuční dekret); současně s ním byl vydán dekret o Národním soudu (č. 17/1945 Sb.) s platností pro české země. Velký dekret vycházel ze zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. Retribuční mimořádné lidové soudy zasedaly v pětičlenných senátech, trest se vykonával do dvou hodin po vynesení rozsudku a popravovalo se veřejně. Ve vybičované atmosféře došlo k celé řadě přehmatů. 1946 – Tři dny po ustavující schůzi Ústavodárného národního shromáždění se konala jednomyslná (manifestační) volba E. Beneše prezidentem ČSR. Současně podala demisi vláda Z. Fierlingera. 1947 – Narodil se Salman Rushdie, indický spisovatel Zemřel Ferenc Futurista, herec (* 7. září 1891) 1948 – V Praze začal XI. všesokolský slet, který vyzněl jako protivládní demonstrace (zejména mohutný průvod sokolů). Následovala represivní opatření, Bezpečnost během sletu zadržela 237 osob. 1953 – V New Yorku byli popraveni manželé Ethel Rosenbergová a Julius Rosenberg. Ti předali Sovětskému svazu plány americké atomové bomby. 1965 – Narodil se Marek Prokop, přední český konzultant SEO (Search Engine Optimization, optimalizace pro vyhledávače) 1967 – Divadlo Járy Cimrmana uvedlo 1. rekonstrukci cimrmanovy hry – Akt. Plné znění zpráv


1968 – v Praze-Ruzyni se konal celostátní aktiv Lidových milicí. K 10 000 účastníkům promluvil A. Dubček. Novinářům nebylo dovoleno aktivu se zúčastnit. Milicionáři ostře kritizovali „pravicové síly“, žádali zakročit proti sdělovacím prostředkům a přítomní zástupci StB požadovali na milicích pomoc v boji proti kontrarevoluci. Účastníci na závěr přijali rezoluci s vyjádřením důvěry ÚV KSČ a zdravici sovětskému lidu. Celá akce vyvolala v zemi vlnu rozhořčení, která přerostla v podpisovou akci za zrušení milicí. ČSSR zastavila s okamžitou platností vydávání všech druhů víz k cestám do Československa, a to všem vojenským osobám paktu NATO. Do Prahy přiletěl vrchní velitel vojsk Varšavské smlouvy I. I. Jakubovskij, který na území ČSSR řídil ve dnech 19. – 30. 6. spojenecké velitelsko-štábní cvičení pod názvem „Šumava“ za účasti až 27 000 vojáků. V tutéž dobu byly dvě sovětské divize uvedeny do stavu bojové pohotovosti a další dvě sovětské divize přesunuty z Pomořanska k čs. hranicím s NDR. 1969 – ČÚTI nařídil redakcím, aby „problémům vzniklým kolem IV. ročníku festivalu populárních písní Bratislavská lyra nebyla věnována publicistická pozornost“. Po tomto festivalu byli postiženi zejména zpěvák Petr Novák, který v přímém televizním přenosu požádal o minutu ticha za Jana Palacha, dále vítěz Bratislavské lyry Karel Černoch a zpěvačka Marta Kubišová, pro kterou její účast byla jejím posledním veřejným vystoupením v době tzv. normalizace. 1978 – Vyšel první z řady komiksů Garfield. 1989 – Další významné změny ve federální vládě; došlo k odvolání pěti ministrů, což bylo dokladem nejistých poměrů v zemi. 1998 – Začaly předčasné volby do Poslanecké sněmovny; nejvíce hlasů získala ČSSD (32,31 %), za ní skončila ODS (27,74 %), třetí se umístila KSČM (11,03 %), následovaly KDU-ČSL (9 %) a US (8,60 %); z dosavadních parlamentních stran se do nové Sněmovny nedostala SPR-RSČ (3,9 %). Rozložení křesel ve sněmovně bylo následující: ČSSD - 74, ODS - 63, KSČM - 24, KDU-ČSL - 20, US - 19. Předsedou Sněmovny byl 17. července zvolen V. Klaus (ODS). Svátky: Svátek mají Leoš, Jan (Nepomuk Neumann), Romuald. V občanském kalendáři má dnes svůj svátek Leoš. Jedni se domnívají, že se jedná o domáckou formu k Leonardovi, druzí, že k Leopoldovi. Význam jména je proto různý: Leonard se vykládá "silný jako lev", Leopold znamená "statečný v lidu". Asi nejznámějším Leošem u nás byl hudební skladatel Janáček (1854-1928), jenž sílu i odvahu bezesporu měl. Narodil se v učitelské rodině v Hukvaldech. Základy hudby získal v Brně a potom již následovala hudební studia v Praze, Lipsku a ve Vídni. Roku 1881 se Janáček vrátil do Brna, stal se ředitelem tamní varhaní školy. Od roku 1919 působil jako profesor konzervatoří v Brně i v Praze. Složil světově proslulé opery (Její pastorkyňa, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu aj.) a vokální skladby a kantáty. Největší slávy dosáhla jeho Glagolská mše, psaná na staroslověnský text. Ve své tvorbě vycházel programově z moravského folklóru. Jeho odvážná a moderní hudba byla doma opomíjena, ba odmítána. Talent Leoše Janáčka se však prosadil ve světě a dnes patří jeho dílo ke kmenovému repertoáru všech světových scén. V českém církevním kalendáři má dnes svátek další z mnoha Janů. Na dnešní den připadá světec z doby historicky nedávné. Pochází dokonce od nás a jmenuje se Jan Nepomuk Neumann. Ve světovém kalendáři je jeho památka slavena již 5. ledna. Jan Nepomuk Neuman se narodil roku 1811 v Prachaticích jako syn české matky a německého otce. Byl velmi nadaným žákem a po dokončení studia v Českých Budějovicích pokračoval na teologické fakultě v Praze. Ovládal osm jazyků, velice jej zajímala i botanika a astronomie. V Rakousku-Uhersku však pro přebytek kléru nemohl hned dosáhnout vysvěcení. Rozhodl se tedy, že vykoná misii v Americe, a v roce 1836 skutečně odplouvá. Za oceánem je konečně vysvěcen na kněze, stává se farářem ve Williamsvillu u Buffala, pak ještě v Plné znění zpráv


jiném zapadlém koutě tehdy dosti divokého kraje. Prožívá příhody, při nichž jde někdy o život. Většinou působí mezi svými německy mluvícími krajany, dostává se i k Niagarským vodopádům. V roce 1852 je jmenován biskupem ve Philadelphii. V té době již několik let zastává funkci představeného amerických redemptoristů. Dokončuje stavbu katedrály, prý nejkrásnější v Americe, a kromě ní se podílí ještě na stavbě více než 80 dalších. Současně s tím otevírá na 100 nových škol. Na sklonku života Jan Nepomuk Neumann navštívil Prahu a Prachatice, které nadšeně uvítaly svého slavného krajana. Jeho život byl naplněn prací. Proto není divu, že se 5. ledna roku 1860 zcela vyčerpaný zhroutil přímo na ulici ve svém sídelním městě Philadelphii. Papež Pavel VI. jej 19. června roku 1977 prohlásil za svatého. Proto český kalendář, na rozdíl od světového, světí jeho památku až 19. června. Dalším dnešním světcem je Romuald (952-1027). Pocházel z rodu vévodů z Ravenny a od mládí žil bohapustým životem. Jednou byl svědkem souboje, který však pokládal za vraždu. Nemohl se zbavit výčitek, zpytoval svědomí a začal vyhledávat samotu. Nakonec se z něho stal poustevník a založil přísný kamaldulský řád. Prameny: Václav Rameš: Po kom se jmenujeme František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia archivy syndikátu novinářů Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje URL| http://santroch.blog.idnes.cz/c/197227/Vzpominacek-19-cervna-Ludek-Kopriva-a-Vaclav-Klaus.html

Přemluv sebe 20.6.2011

Respekt str. 33 ADAM ŠŮRA

Společnost

Před rokem mladí lidé vyměnili politiky, zjistili ale, že to nestačí. To, o co jde, je vliv Na okraji davu uviděl mohutné muže z ochranky a roztřásly se mu ruce. Ale přesto bylo Janu Malinovi jasné, že když už zašel tak daleko, nemůže se vzdát. Prudce se rozpřáhl a hodil. A pak ještě jednou. Dvě syrová vejce, kterými se na litoměřickém náměstí pokusil zasáhnout tehdejšího předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, sice zhruba o metr minula cíl, ale o přesnou trefu ani tak nešlo. Ve vajíčkové kampani 2009, kdy Facebookem organizovaná mládež metala na předvolebních mítincích vejce po kandidátech sociálních demokratů, šlo o výbuch nevole, která tehdy cloumala i mladým maturantem. Jan Malina (22) byl prostě naštvaný. Vadilo mu, že sociální demokraté udělali naší zemi „strašnou ostudu“, když svrhli vládu během unijního předsednictví. Sociální demokraty obviňoval z toho, že během svých vlád „rozházeli všechny přebytky“ a ze všeho nejvíc ho rozčiloval „arogantní papaláš“ Jiří Paroubek. Tahle výbušná směs emocí způsobila, že Jan Malina udělal něco, co by si sám těžko dovedl představit. Oblečený do tmavého obleku se zrovna účastnil na své škole slavnostního zahájení maturity, kterou měl druhý den složit. Když mu ale přišla od kamaráda zpráva na mobil, že na náměstí zrovna řeční neoblíbený Paroubek, na maturitu úplně zapomněl. „Nechtěl jsem, aby mu tam jenom lidé zatleskali a on jel spokojeně dál,“ vysvětluje dnes mladý student ekonomie své tehdejší rozhodnutí vyrazit s vaječným střelivem okamžitě na náměstí. Za svůj čin si vysloužil předvedení na policejní stanici a tisícikorunovou pokutu. Ale nelituje. „Dnes si říkám, že šlo vymyslet nějaký originálnější a míň agresivní protest,“ uvažuje. „Ale já jsem se rozhodl spontánně. Hlavní bylo dát jasně najevo, že takový styl politiky, jaký dělá Paroubek, prostě odmítám.“ Podobně jako litoměřický student dávaly během dvou uplynulých volebních let najevo svoji nevoli nad politikou tisíce dalších mladých lidí. A nejenom metáním vajec. Na sociálních sítích kolovalo dnes už slavné provokativní video Přemluv bábu, kterým mladí herci Jiří Mádl a Martha Issová chtěli mobilizovat svoje vrstevníky, aby diskusemi s prarodiči a aktivní volební účastí zabránili vítězství „rozhazovačné“ levice. Další Plné znění zpráv


mladí umělci - jako třeba herec a zpěvák Vojtěch Dyk - zase vyzývali svoje vrstevníky k tomu, aby kroužkováním na volebních lístcích „vyměnili politiky“. Pomoz si sám V novodobých dějinách Česka šlo o nebývalou aktivitu mladých lidí, která nakonec přinesla výsledky. Podle studie, kterou právě dokončuje sociolog Lukáš Linek ze Sociologického ústavu AV ČR, v parlamentních volbách minulý rok se o sedm procentních bodů zvýšila účast lidí mezi 18 a 24 lety (ze 40 na 47 %). Vzhledem k tomu, že u starších ročníků, jež na rozdíl od mladých hlasují pro levicové strany, chuť volit poklesla, měla větší aktivita mladých lidí vliv na větší zisk pravicových stran ve volbách. Výsledná pravicová vláda by přitom měla přesně odpovídat vkusu mladších ročníků, které podle opakovaných průzkumů od poloviny 90. let minulého století hlasují spíš pro pravici. Na rozdíl od jejich vrstevníků ze západních zemí nemají totiž zvlášť mladí vysokoškoláci problém se sháněním práce. A jak ukázala taktéž právě dokončovaná studie týmu vědců z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, rodiče dnešním adolescentům kladou stále více na srdce, aby spoléhali sami na sebe a nečekali, že se o ně někdo postará. Vědci se dospívajících dotazovali na jejich vztahy k rodině, škole a společnosti a srovnávali výsledky se stejným výzkumem z doby před 15 lety. Důraz na osobní zodpovědnost byl jednou z mála hodnot, jež statisticky významně narostla. „Dnešní mladí lidé také víc než jejich předchůdci přijímají jako fakt, že jim společnost automaticky nezajistí rovné příležitosti a že se musí o svůj úspěch snažit,“ říká jeden z výzkumníků, Jan Šerek. To potvrzuje i větší orientace na materiální hodnoty, jako je dostatek peněz, dobré bydlení a pěkné oblečení, které dnešní adolescenti ve srovnání se svými o 15 let staršími předchůdci víc zdůrazňují. Předvolební výbuch nevole mladých lidí tedy změnil ve vysoké politice poměry podle jejich preferencí; ukazuje se však, že to nestačilo. Z pohledu mladých lidí se sice podařilo zabránit nástupu levicových stran s neoblíbeným Jiřím Paroubkem v čele, došlo i k obměně politiků, nikdo ale nejásá. „Co na to říct, spokojený nejsem,“ krčí rameny Jan Malina. Fandí prý premiérovi Petru Nečasovi kvůli tomu, že je to „chytrý a slušný člověk“, ministr financí Miroslav Kalousek je zase „schopný profesionál“. Tím však výčet pozitiv končí. Martha Issová (30), která před rokem burcovala mladé, aby šli k volbám a volili proti levicovým stranám, je ještě skeptičtější. Za svým videem si dál stojí, ale přiznává, že do jeho účinku vkládala přehnaná očekávání. „Byl to projev naivity,“ připouští. „Mysleli jsme si, že když půjdou naši vrstevníci volit a přijdou noví politici, něco zásadního se změní, ale to je vlastně jenom projev nezodpovědnosti - že počítáte, že odněkud někdo přijde, kdo všechno správně zařídí,“ dodává s tím, že teď se hlavně snaží změnit sama sebe, aby nepodléhala běžnému pokušení obcházet pravidla, když se to člověku zrovna hodí. „Třeba nejezdit autem do jednosměrky, abych si zkrátila cestu. Jsou to drobnosti, ale každý musíme začít sám u sebe.“ Podobně to vidí i Jan Malina. „Politiku sleduju jen zpovzdálí, ale snažím se být aktivní ve svém okolí,“ říká. I když se kvůli tomu musí přemáhat, začal prý napomínat svoje vrstevníky v parku, aby házeli odpadky do košů, a ne na trávníky. Taky se šel zeptat jednoho z místních členů litoměřické ČSSD, zda je pravda, že při „velrybářském“ náboru členů do místní stranické buňky slibovali každému za členství „gram marihuany“, jak se psalo v místním tisku. „Věděl jsem, že mi neodpoví, ale chtěl jsem, aby v něm alespoň hrklo a bylo mu jasné, že ty jejich podvody někdo sleduje,“ vysvětluje. Herec Vojtěch Dyk zase říká, že se snaží s lidmi ze své branže často mluvit o politice a rád podpoří další akce, které budou mladé lidi motivovat k tomu, aby šli k volbám, jako v případě akce Vyměňte politiky. Sám teď však prý na organizování podobných akcí nemá čas. Dejte nám návod Jak ukázal rok starý sociologický průzkum, zhotovený agenturou Millward Brown pro humanitární organizaci Člověk v tísni, mladí Češi v drtivé většině nevěří, že by byli schopní měnit svět kolem sebe. Na otázku „Jsem schopen ovlivnit věci kolem sebe?“ odpovědělo záporně v kategorii lokálních problémů (například „nedostatek příležitostí ke kulturnímu vyžití“) 79 % respondentů, v kategorii celostátních problémů (například „nízká kvalita politické reprezentace“) plných 89 %. Člověk v tísni potom výsledky svého výzkumu ověřoval v řízených sociologických rozhovorech se skupinami středoškoláků a učňů z Prahy, Liberce, Ostravy a Kyjova, které sestavila doktorandka Kateřina Gillárová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Jak z rozhovorů vyplynulo, příčina nedůvěry ve schopnost měnit svět kolem sebe může být v tom, že středoškoláci a učni nemají kolem sebe lidi, kteří by jim dovedli takzvaná celospolečenská témata představit. Pokud se baví s rodiči nebo mezi sebou, v drtivé většině případů se to týká privátních témat, jako jsou zážitky ze školy, milostný život nebo vztahy v rodině. Aktivních studentů, kteří by se třeba účastnili samosprávy ve škole nebo pořádali různé sbírky pro potřebné, je minimum. Ostatní buď považují jakoukoli veřejnou angažovanost za zbytečnou, nebo jsou ochotní zapojit se - ovšem jen když je někdo vyzve a dá jim jasný návod. Jak ale ukazují následující příběhy studentů z posledních dvou let, mladí lidé se přece jenom učí, jak bariéru nedůvěry prolomit. Inspirovala je k tomu především akce Inventura demokracie, kdy vysokoškoláci chodili s Plné znění zpráv


kamerami za parlamentními politiky a požadovali po nich legislativní změny, jako je třeba omezení poslanecké imunity. Studentská iniciativa ostatním středoškolákům přece jenom jakýsi návod „jak na to“ dala. Dana Večerková (19) je dnes médii sledovanou oponentkou státních maturit organizovaných ministerstvem školství. Čerstvá maturantka z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha byla úrovní testů natolik pohoršená, že napsala ministrovi školství otevřený dopis, který na internetu nasbíral 12 tisíc podpisů studentů a pedagogů. Analýza maturit z pera mladé dámy mimo jiné ministerstvo přinutila k tomu, že oproti svému původnímu záměru hodlá vystavit testovací otázky veřejné oponentuře. Podobnou akci si však mladá maturantka ještě před třemi lety těžko dovedla představit. „Pocházím z rodiny, kde je pravidlem být aktivní, ale zároveň moc nevyčuhovat,“ říká. Je to podle ní kvůli zkušenosti rodičů s komunistickým režimem - rodiče s ním sice nesouhlasili, ale zároveň nechtěli jít do otevřeného konfliktu, tak se rodina realizovala především v soukromých aktivitách. Dana Večerková rodinný styl následovala, potom však přišla událost, která všechno převrátila naruby. Nedělej to, potopí tě Krajští radní se před třemi lety rozhodli odvolat oblíbeného ředitele jejího gymnázia, aniž by podle studentů jasně vysvětlili proč. Oficiálním důvodem byly drobné zmatky v účetnictví školy, které však studenti po zveřejnění kontrolní zprávy považovali za malicherné. „Nerozuměli jsme tomu, co se děje, ale rostl v nás pocit, že celé to odvolání je jedna velká nespravedlnost,“ tvrdí Dana Večerková, proč se zapojila do týmu asi 30 studentů, kteří se rozhodli svého ředitele na škole podržet. Uspořádali před školou a potom v ulicích Brna dva velké happeningy a částečný úspěch se dostavil překvapivě rychle. Krajští radní přes média prohlásili, že odvolaný ředitel se může přihlásit do výběrového řízení na šéfa školy a že má velkou šanci vyhrát. Což se nakonec taky stalo. Jenomže zdánlivý úspěch ve studentech ještě posílil pocit nespravedlnosti. „Z celého toho postupu bylo jasné, že politici jednali svévolně a svoje pravé záměry před námi tají. A to je přece celé špatně,“ říká Dana Večerková. Proto v sobě studenti vzbudili energii a rozhodli se, že se politiků budou přímo doptávat a natáčet si jejich odpovědi na kameru. Což se nakonec nepovedlo, protože z celého kraje byl ochotný se se studenty setkat jenom jeden politik, takže otázka proč zůstává stále otevřená. Studenti alespoň o celé své anabázi natočili dokument - pro inspiraci ostatním - a Dana Večerková si z celé akce vzala ponaučení, že nejde být jenom činorodý a slušný člověk, jak velela rodinná tradice. „Právě z toho, jak s námi nekomunikovali, jsem došla k tomu, že je nutné něco dělat, chovat se jako občan, nutit je reagovat. Jinak nebude fungovat demokracie,“ vysvětluje s tím, že je pro ni hodně složité se zorientovat v tom, jak politici myslí a jak se rozhodují. „Přednesete ministrovi svoje argumenty, v čem byly maturitní testy špatně připravené, a on dokola mluví o tom, že byly naprosto v pořádku,“ popisuje Dana Večerková svou současnou zkušenost. „Tohle prostě nechápu, ale o to víc mě to nutí se o politiku zajímat.“ Podobnou zkušenost má maturant Vojtěch Bahenský (19) z pražského Gymnázia Jana Nerudy. O politiku se zajímal, ale jenom tak, že si o ní četl v knížkách a testoval svoje schopnosti argumentovat na takzvaném Pražském studentském summitu, kde si studenti hrají na diplomatická jednání států. Proto se před rokem těšil, že si bude moci spolu se spolužáky na škole vyzkoušet takzvané studentské volby, kdy studenti zkusmo volí na svých školách před oficiálními volbami do parlamentu. Jenomže celorepubliková akce vyvolala nevoli krajských hejtmanů - údajně proto, aby se netahala předvolební agitace do škol - a hejtmani potom školám společně s tehdejší ministryní školství doporučili volby nepořádat. Menšina škol, kde se volby původně chystaly, se tlaku politiků zalekla a od akce ustoupila, což byl případ i Vojtovy školy. „Vůbec jsem to nechápal,“ kroutí hlavou mladý muž. „Celý ten projekt byl koncipován tak, aby se do něj netahala předvolební kampaň, a naopak měl nám studentům ukázat, jak rozhodování mezi stranami v praxi funguje.“ Když s tímto stanoviskem přišel za ředitelem školy, byl sice slušně vyposlechnut, ale zároveň odmítnut. Ředitel trval na tom, že studenti na škole prostě volit nebudou. Vojtěch se proto rozhodl uspořádat volby na vlastní pěst, protože mu zákaz akce připadal jako ústup politickému tlaku. „Ve výsledku to byla jednoznačně pozitivní zkušenost,“ hodnotí dnes. Našel čtyři spolužáky do organizačního týmu, postavili se za něj i mladí profesoři ze školy a jím organizované volby měly vysokou účast. Nejtěžší na celé akci bylo nakonec překonat odpor rodičů. „Hlavně maminka mě varovala, ať nejdu proti vedení školy, že mě potom potopí u maturity,“ připouští Vojtěch. Varování nevzal na lehkou váhu, ale řekl si, že kdyby ho profesoři nakonec přece jenom u maturity nespravedlivě dusili (což je obava, která se nakonec nepotvrdila), byl by schopen si stěžovat a nakonec se dovolat svých práv. „Žijeme přece v právním státě,“ myslí si. „Chce to jenom mít odvahu. A nebát se o svoje práva bojovat.“ *** „Byl to projev naivity myslet si, že když přijdou noví politici, něco zásadního se změní.“ (Martha Issová) „Varovali mě, ať nejdu proti vedení školy, že budu mít problémy.“ (Vojtěch Bahenský) Plné znění zpráv


Foto popis| Dost těžko chápu, jak politici myslí a podle čeho se rozhodují. (Dana Večerková) Foto popis| Byl jsem prostě naštvaný. (Jan Malina) Foto popis| Stačí bojovat o svoje práva. (Vojtěch Bahenský) Foto autor| FOTO Matěj Stránský

Profesionální kontakt se zlem nevede k zesurovění 1.6.2011

Psychologie dnes str. 08 Daniela Kramulová

Rozhovor

Jako soudní znalec byl u nejbrutálnějších zločinů - kauzy námezdných vražd, heparinového vraha, měsíce pohřešované Aničky J. „Profesně znám nejlépe lidi z opačných konců Gaussovy křivky - ty nejschopnější a ty, co skončí úplně nejhůř. S průměrnými lidmi se moc nesetkávám, jen když výjimečně zajdu na pivo,“ říká s trochou ironické nadsázky Slavomil Hubálek. * Jaká vlastně byla vaše úloha v kauze pohřešované Aničky? Byl jsem součástí týmu různých odborníků, který byl vytvořený k vyšetřování tohoto případu, ve smyslu profilování osobnosti zprvu neznámého pachatele. Příklady takové týmové práce známe třeba ze seriálů typu Kriminálka Miami - tým sdružuje kriminalisty, psychology, sociology, soudní lékaře, právníky, biology, odborníky z laboratoří, kteří zkoumají například DNA. U nás se zatím takové týmu vytvářejí ad hoc k určitým závažným případům. Jako psycholog jsem sledoval vyšetřování, konzultoval některé postupy a od samého počátku jsem se zabýval profilováním osobnosti podezřelého. V takových případech je totiž potřeba i odhadnout další možnou hrozbu - jak je pachatel nebezpečný, jestli může čin zopakovat, komu „rukopis“ odpovídá: je to čin devianta, sadisty, pedofila, psychotika, psychopata nebo je motivovaný obecně sexuálně? Je důsledkem opilosti nebo snad nese rituální znaky? Při profilování se pro jednotlivé typy pachatelů užívá anglické označení hunter-lovec, ten obvykle hledá oběti ve své domovské oblasti, poacher-pytlák zpravidla za obětí vyjíždí nebo trapper-kladeč pastí, který láká oběť k sobě. Dnes je o tom mnoho odborné americké literatury, u nás skvělé knihy L. Čírtkové. * Po smrti obviněného O. T. se objevily nejrůznější spekulace o jeho vině. Jak na vás jako na odborníka působil? Podle mě šlo o výjimečně stenickou osobnost, o člověka výjimečně odolného, který od samého počátku s neuvěřitelným klidem, a po propuštění z cely předběžného zadržení s až téměř potměšilou radostí, lhal. Z jeho výpovědí mi bylo od počátku jasné, že má se ztracením dítěte hodně společného, protože v první výpovědi např. tvrdil, že neví, kde je Troja - přitom tam po mnoho dní prokazatelně byl, seděl na hranici pozemku té rodiny a pozoroval jejich dům dalekohledem. Velmi podrobně a barvitě líčil svou majetkovou trestnou činnost, ale vše, co se týkalo dítěte, popíral. Provedli jsme dokonce i něco, co se běžně nedělá - psycholingvistický rozbor jeho odpovědí. Vypovídal vcelku nenuceně, ale jakmile došlo na podstatné věci, upadl do formulací plných příčestí trpných, pasivních vyjádření a frází typu: „o osobnosti pohřešované A. J. nemám žádných poznatků, informován jsem jen ze sdělovacích prostředků…“. To mě vedlo k závěru, že výpovědi týkající se holčičky jsou nevěrohodné. Pečlivě jsem se ale snažil vyhnout tomu, abych nebyl subjektivní a vláčený emocemi. Proto pro mě bylo velmi důležité, že např. v testu MMPI (Minnesota Multiphasic Personality Inventory), který vyhodnocuje počítač, aniž bych mohl výsledek ovlivnit, vyšla jeho charakteristika jako výrazně psychopatické disociální osobnosti, která výrazně lže. Konečný závěr psychologické části posudku byl postavený na rozborech ohromného množství informací, výsledcích 11 diagnostických metod a nakonec i na analýze dopisu na rozloučenou. * Napověděla vám psychologická vyšetření, jaký byl motiv vraždy? Co se týče motivu, musím po pravdě říct, že nevím. Vzhledem k situaci bylo nutno motivaci formulovat hypoteticky, z dostupných informací lze uvažovat o dvou alternativních možnostech: Za prvé: Čin nebyl plánován, původním záměrem bylo zmocnit se klíčů od domu s cílem dům vykrást. Tomu odpovídá i množství klíčů nalezených v příbytku podezřelého. A sebrat klíče z batůžku dítěte vracejícího se ze školy je nejjednodušší. Při přetahování se o klíče se psychopatický pachatel v kontaktu s tělem dívky Plné znění zpráv


sexuálně vzrušil, dítě obnažil, sexuálně zneužil a pak usmrtil jako svědka. V tomto případě by se jednalo o sexuálně deviantní čin heterosexuálního, koitálně adaptovaného, ale těžce psychopatického jedince, který je k této nepředvídatelné, brutální aktivitě disponován v důsledku defektní struktury osobnosti. Za druhé: Při dlouhodobém sledování vytipovaného domu dívku vnímal jako atraktivně erotický objekt a vzbudila se v něm dosud latentní, ukrytá sexuální deviace z okruhu pedofilního sadismu. Roli sehrála i závist vůči úspěšné, bohaté rodině s krásným moderním domem a zahradou. Ve vězení se totiž spoluvězňům vytahoval svojí perfektní rodinou a tím, že staví krásný velký dům s nádhernou zahradou - mnozí, kdo s ním seděli, si i po několika měsících právě na tohle vzpomněli. Čin byl tak plánovaným sexuálním útokem a první manifestací sexuální deviace z okruhu sadismu a byl potencován závistí a odplatou za svůj zcela neúspěšný životní příběh. V příloze MFD totiž před časem vyšel seznam nejzajímavějších staveb roku, mezi nimiž byl i dům rodičů dívky - a já si myslím, že si ho už tenkrát podle obrázků vytipoval. * Může se pedofilní deviace projevit až tak pozdě, kolem čtyřicítky? Podle klasických učebnic i běžných zkušeností bývá deviantní preference jasná už tak kolem 17-18 let, ale na druhé straně - život se do přehledné učebnice nevejde. Když vezmete případy Natashy Kampush nebo Josefa Fritzla -koho by něco takového napadlo? Člověk prostě musí být naprosto otevřený tomu, že existuje i případ, který nemá zaznamenanou analogii. * V kriminálních seriálech často sledujeme výjimečné, originální postupy vyšetřovatelů vedoucí k odhalení pachatele. Máte ze spolupráce s našimi kriminalisty podobnou zkušenost? Práce na oddělení vražd se obecně považuje za vrchol kariéry kriminalisty. Týmy, které znám, jsou složené ze skvělých lidí. Většinou jsou to inženýři nejrůznějších oborů a některé vyšetřovací postupy jsou velmi originální, představují specifickou formu kreativity. Například jsme posuzovali případ advokáta, který zavraždil svoji družku a současně její sekretářku ranami železnou trubkou do hlavy. Měl to tak vymyšlené, že si do advokátní kanceláře pozval nevidomého klienta, se kterým projednával nějakou kauzu. Byl přesvědčen, že slepý klient mu dosvědčí, že když odcházeli z kanceláře, byly obě ženy ještě živé, protože na odchodu ještě otevřel dveře a zavolal: „Děvčata, ahoj, já jdu s panem Novákem na oběd, za chvíli se vrátím.“ Kriminalista plk. Ing. J. Mareš, který vedl i vyšetřování případu A. J., se přece jen slepého zeptal, jestli předtím neslyšel nějakou ránu. Nejdřív prodiskutoval s patologem, jakou konzistenci má lidská hlava, pak odběhl do samoobsluhy koupit dvě velká mražená kuřata a do těch pak železnou tyčí bouchal. A ten nevidomý svědek si vybavil, že právě takové rány provázené nepatrným křupnutím slyšel. Fascinovalo mě, jak se zpětně modelovala sluchová paměť slepého na dvou mražených slepicích. Pracoval jsem s ním na posudku i v případě mrtvé ženy, o níž manžel tvrdil, že spadla z parapetu při mytí okna. Kauza byla už skoro uzavřená jako nešťastná náhoda. Když přišel Mareš, okamžitě ho zaujalo místo, kde mrtvá ležela, a vypočítal impulz, který musel být do těla učiněn, aby dopadlo tak daleko. Manžel byl na invalidním vozíku, tvrdil, že není možné, aby do ní strčil, když stála na okně Mareš se rozhlédl po místnosti a hned našel koště, kterým bylo možné i z kolečkového křesla srazit ženu stojící na okně v pátém patře. A přesně tak to bylo. * Poznáte jako soudní znalec vždycky všechno? To je někdy hodně těžké. Jsem přesvědčen, že východiskem je minimálně 4hodinové podrobné vyšetření, důkladný pohovor, letitá zkušenost, pečlivé prostudování spisu a současně otevřenost vůči tomu, že se mohu mýlit. Vrcholem znalecké moudrosti je podle mě schopnost napsat do závěru: Já nevím. Také mám soubor svých diagnostických omylů, v němž si často čítávám, protože si myslím, že zpětná vazba je strašně důležitá. * Kdy jste se například mýlil? Posuzovali jsme v Praze sérii vražd babiček, byly to téměř devadesátileté, takové ty nejdrobnější babičky, co můžete vidět v tramvajích. Většinou se silnými brýlemi a o holi. Na starou paní se nalepil darebák, vystoupil s ní a šel za ní až domů. Druhý den tam zajel znovu s kytkou, kterou ukradl někde v květinářství v centru města. V domě zvonil, říkal, že jde za tou a tou babičkou a že jí nese kytičku. Skoro vždycky mu sousedé otevřeli. Došel k bytu, zazvonil, babičku natlačil dovnitř, uškrtil ji a byt vykradl. Nakonec chytli takového špinavého, hloupoučkého bezdomovce z Hlavního nádraží. Při vyšetření mi říkal: „Ale víc než deset jich nebylo, to si nemyslete.“ No, nějaké ale asi přece jen byly, myslel jsem si. Policie udělala rekonstrukci, místa přesně našel, ukázal byt, popsal, jak to bylo. Byli jsme přesvědčeni, že je to on nakonec se podle DNA zjistilo, že to byl někdo jiný. S největší pravděpodobností s pravým pachatelem bydlel na Plné znění zpráv


Hlavním nádraží a leccos se od něj dozvěděl. Nakonec jsem si uvědomil, že úplně na závěr rekonstrukce, už mimo záznam kamer, nám říká: „Tak co, byli jste spokojení?“ To byl klíč! Uvědomil jsem si, že tam stálo 10 policejních aut, celý filmový štáb, reflektory, náčelník vyšetřování plukovník inženýr ten a ten, desítky kriminalistů, soudní lékaři, primáři fakultních nemocnic, celá čtvrt byla na nohou, všichni důchodci z okolí vyložení v oknech - a to všechno kvůli jednomu bezvýznamnému bezdomovci, který vychodil sotva zvláštní školu. Úplně zářil. On spokojený rozhodně byl. Pět minut slávy. Taky si pamatuji, že přivedli kluka, který v panelácích zvonil na byty, o nichž věděl, že tam je mladá maminka sama s malými dětmi. Jakmile otevřela, rozhrnul kabát, pod nímž měl jen ztopořený penis. Když jsem ho vyšetřoval, skoro nemluvil, občas tak dvě tři věty. Říkal jsem si, že se asi stydí - kluk z dobré rodiny, a přistižený jako exhibicionista. Až po čase jsem pochopil, že šlo o počínající fázi schizofrenie, v automatismu jsem přehlédl jasný příznak. To jsem se sám před sebou hodně styděl. Myslím, že každý by si měl udělat takový seznam vlastních diagnostických chyb a omylů, protože přízrak neomylnosti je zrádný. * Patříte k psychologům, kteří jsou médii tázáni na názory k různým tématům. Má se podle vás psycholog vyjadřovat do sdělovacích prostředků? Před časem jsem o tom mluvil s Philipem Zimbardem, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších žijících psychologů. Také se přiklání k tomu, že ano, on to dělá. Vzpomínám si, že profesor Matějček říkával: „Publikujte, publikujte v novinách i v televizi, jen tak se mohou poznatky psychologie dostat do společnosti. Já jsem napsal spoustu knih, ale každý můj článek ve Vlastě měl větší význam.“ Vždy mě v tom podporoval. Na druhé straně mě někteří kolegové kritizují, že se nemohu vyjadřovat o člověku, kterého jsem nevyšetřil. Pokud jde například o osobu veřejně činnou nebo o záležitosti, o kterých máme z veřejného prostoru všichni množství informací, proč bych se nemohl vyjádřit? Na to mám přece právo i jako občan. Tvrdit, že psycholog se může vyjadřovat jen na základě vyšetření, je dle mého mínění nesprávné. * Některé kriminální případy, na nichž jste se podílel, měly politický podtext. Dá se odhadnout, co s člověkem udělá moc? Důležité je, aby si člověk uvědomil, že je tu velké riziko. Řadu lidí moc nepoškodila. Například z politiků, kteří pocházeli z disentu, z chartistů se prakticky nikdo nestal součástí velkých korupčních afér. Platí tradiční: nejodolnější jsou inteligentní, velmi diferencované a pevně integrované osobnosti, tedy lidi vzdělaní, kulturní, kreativní, s širokým spektrem zájmů, vychovaní v přísném hodnotovém systému, kteří od dětství vědí, že se nemá lhát, krást, podvádět a ubližovat. Na řadě dnešních politiků je ale vidět, že v tomto mají deficit. Nejsou ani moc chytří, ani moc tvořiví, pobyt v politickém prostoru je pro ně nejjednodušším zdrojem obživy a často i pohádkového zbohatnutí. * Když se vyšetřovatelé nebo vy jako soudní znalec setkáváte opakovaně se zločinci a vrahy, neovlivňuje to váš pohled na svět? Nezmocňuje se vás někdy pesimismus, rezignace, nestáváte se ze své práce příliš „otrlým“? Tahle otázka mě nepříjemně pronásleduje třicet pět let, už od dob, kdy jsem na svém prvním pracovišti vytvářel oddělení pro léčbu sexuálních deviantů. Jsem přesvědčen, že nikoli. Na příkladu lidí, kteří prošli peklem vězení, mučení, či dokonce holocaustu, je přece vidět, že setkání se zlem nemusí a nemívá negativní vliv. Hodně jsem na to myslel při pohřbu Arnošta Lustiga, byl to jeden z mnohých, jako i V. E. Frankl, kteří takové peklo přežili - a pak žili krásný, radostný, příkladný, produktivní život, na rozdíl od mnohých pachatelů. Jsem v dlouhodobém kontaktu s pražskými kriminalisty z oddělení, kterému se říká mord komando. A vidím i na nich, že styk se zlem může naopak člověka vést k tomu, že si mnohem víc váží pozitivních lidských vztahů, přátelství, pozitivních hodnot, vychovává své děti k nenásilí a úctě k životu. Ne, opravdu si nemyslím, že profesionální kontakt se zlem vede k zesurovění. Spíš naopak. * Kriminalisté bývají vystaveni emocionálně silným zážitkům jak na místě činu, tak při setkání s rodinami obětí. Dokážou být profesionálně „odosobnění“? I když jsme vedeni k tomu, abychom oddělovali profesi od soukromého života, tak úplně možné to není právě na posledním velkém případu smrti A. J. jsem si to uvědomoval. Bylo jasně vidět, jak neuvěřitelně emočně v tom kriminalisté byli zaangažovaní. Pracovali ve dne v noci, na vyšetřování se podílely stovky lidí bez ohledu na přesčasové hodiny, na plat, na soukromí… Když se ztratí dítě, rozjede se motivační aparát včetně veškerých emocí, které jsou s tím spojené. I já jsem tento případ prožíval velmi emotivně, věnoval jsem mu pět měsíců práce a studia - spis měl tisíce stran, procházeli jsme například výpovědi všech spoluvězňů, kteří s Plné znění zpráv


podezřelým byli ve výkonu trestu, protože jejich výpovědi o něm se nám zdály nejvěrohodnější k popisu jeho osobnosti. * Jak se bráníte vyhoření? Tím, že to slovo nemám rád. Říkám tomu spíše vyčpění a únava. A bráním se mu tím, že hodně čtu a jsem pracovně takříkajíc rozkročen do tří stran - zabývám se psychodiagnostikou i psychoterapií a učím na dvou vysokých školách. Kontakt se studenty a příprava na přednášky je dobrá mentální gymnastika, která člověku nedovolí ustrnout. Baví mě nyní i problematika psychologie médií, marketingu, reklamy a jejich souvislostí v našem každodenním životě. Třeba to, že ve výchově dětí by měla přibýt jedna důležitá dimenze - ochrana a odolnost před manipulací a konzumním způsobem života. *** / Nevidomý svědek si vybavil, že právě takové rány provázené nepatrným křupnutím slyšel. Fascinovalo mě, jak se zpětně modelovala sluchová paměť slepého na dvou mražených slepicích. / Slavomil Hubálek Klinický psycholog, pracoval na sexuologickém oddělení psychiatrické léčebny, v Sexuologickém ústavu, jako poradenský psycholog a psychoterapeut v Poradně pro vysokoškoláky, je majitelem společnosti pro psychologické a personální poradenství ALEA-psychologie, působí jako soudní znalec z oboru klinické psychologie a sexuologie, přednáší psychologii na FSV UK, na VŠE a publikuje. Foto autor| Foto: Profimedia, archiv S. Hubálka

Dimun promluvil o poměrech v ČSSD. Benešovou vůbec nešetřil 23.6.2011

parlamentnilisty.cz str. 00 Luboš Xaver Veselý

Politika

Petr Dimun patří k nejdiskutovanějším a nejzkušenějším lidem v zákulisí české politiky. Tvrdí, že odchod Jiřího Paroubka z ČSSD je spíš mediální bublina, že jeho základním pracovním nástrojem je důvěra a že Marie Benešová neví, kdo to byl Goebbels. Rozhovor se Petrem Dimunem vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor rádia Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý. Co vás vedlo k tomu, že jste po odchodu Jiřího Paroubka z čela Soc. dem zůstal po jeho boku? Náš vztah nebyl nikdy limitován tím, jestli to je předseda Soc. dem, nebo jestli je to řadový poslanec. My jsme se dohodli jako Jiří Paroubek a Petr Dimun na nějaké spolupráci a já si vždycky zakládal na tom, že „jednou šéf, vždycky šéf". A možná to je nepopulární, ale takhle jsem se choval i k Pavlovi Němcovi, který je dneska v médiích vnímaný velmi negativně, ale já jsem mu vždycky dokázal do očí říct, co se mi nelíbí. Říkal jsem mu to ve chvíli, kdy byl ministrem, říkal jsem mu to ve chvíli, kdy už ministrem nebyl. Také jsem mu říkal svůj poměrně kritický názor na kauzu s katarským princem nebo na kauzu justiční mafie. Ale nikdy to neznamenalo, že bych šel do medií a začal vykládat: „Pavel Němec pro mě skončil a je pro mě mrtvý muž". Podobně je to s Jiřím Paroubkem. Já nejsem ten, který okamžitě, když člověk spadne z nějaké vyšší funkce, tak obrátí o 180 stupňů, protože se to zrovna hodí. Ale přesto, vy lidé v politice, v zákulisí politiky, máte jisté strategie, jistá strategická rozhodnutí, tak s odstupem času, bylo to dobré rozhodnutí? Já jsem takhle nepřemýšlel. Já jsem s Jiřím Paroubkem prožil čtyři roky. Prožili jsme vzestupy typu krajské volby 2008, kde jsem odpracoval obrovský kus práce. Nikdo mi z ČSSD za to nikdy nepoděkoval, já to takhle neberu, nikdy jsem za to také nic nechtěl, byla to součást mojí práce. Tak stejně tak nesu s pokorou výsledek v Plné znění zpráv


květnových volbách a pro mě to neznamená skončit spolupráci s někým jako je Jiří Paroubek, protože si myslím, že to je člověk, který této zemi hodně dal a ještě jí možná hodně dá. To ale není názor strategický, to je názor člověka, který se pohybuje v politice už 10 let a který má na to svůj osobní názor. V mediích se často spekuluje, že Jiří Paroubek možná opustí Soc. dem. Šel byste s ním? Já to nedokážu, zvlášť dneska, takhle říct, protože není ani zřejmé, jestli Jiří Paroubek opravdu někam odejde. Já si myslím, že to je spíš mediální bublina... Ani vy to nevíte? Ani já to nevím. A musím tedy osobně říci, že mě to ani nezajímá. Není žádným tajemstvím, že jsem se jasně postavil v té kampani o předsedu ČSSD na stranu jednoho z těch dvou kandidátů, a to byl Slávek Sobotka. Důvodem pro mě bylo to, že se na rozdíl od Michala Haška zachoval po volbách slušněji a férověji. On od počátku, ať už otevřeně nebo neotevřeně nepatřil k lidem, kteří stáli na té stranické platformě Jiřího Paroubka. A proto já beru jeho kritiku někdy na jeho adresu smířlivěji než kritiku člověka jako je Michal Hašek, který na té platformě stál a velmi silně utvářel některá rozhodnutí, se kterými já jsem měl velmi velký problém a ke kterým jsem se stavěl kriticky, aby se z něj po volbách stal největší „paroubkobijec". A můžete vyloučit, že v nejbližší době poskytnete svoje služby třeba panu Sobotkovi? Ale tak já jsem v dobrých vztazích s mnoha poslanci ČSSD. Můžu říci, že jsem v dobrých vztazích i se Slávkem Sobotkou a konec konců jsem v dobrých vztazích, že se pozdravíme (že před sebou neodpliváváme) i s Michalem Haškem. To, že mě zklamal a to, že mám na něj kritický názor, to je druhá věc, ale že by byla válečná vřava, to v žádném případě. Ale je z vás cítit nenávist vůči Michalovi Haškovi na deset metrů... V žádném případě nenávist. Berte to tak, že já jsem člověk, který, jak už jsem řekl na začátku, ctí loajalitu a nemá rád takové to „rychlé překabátění". Já nevím, možná dělám chybu, a kdybych tady tu vlastnost neměl, tak dneska jsem na tom ekonomicky a strategicky, jak vy říkáte, mnohem lépe. Ale to mi prostě lidsky nepřijde jako slušné a hlavně jako chlapské. Tak teď už nechme toho Haška. Teď jsem se ptal na toho Sobotku. Jestli byste s ním šel do společné party, jestli byste šel pracovat pro pana Sobotku, tak jak pracujete pro pana Paroubka? U Slávka Sobotky musím říct, že mě zklamalo... Podle vašich slov je to charakter... To neříkám. Já jsem měl prostě hodnocení mezi dvěma lidmi, mezi Slávkem Sobotkou a Michalem Haškem, oba dva se nějak zachovali v době před volbami, v době po volbách. A já jsem si z tohohle důvodu jasně řekl, koho budu podporovat. Ale na druhou stranu musím říct otevřeně, že mě zklamalo, jak sestavil stínovou vládu. Nedokážu pochopit například, že stínovým ministrem životního prostředí je člověk, který chce kácet Šumavu anebo stínovým ministrem obrany člověk, který vždy podporoval radar a vysílání vojáků do Afghánistánu. To je pro mě obrovský veletoč, který nevím, jak Slávek Sobotka vysvětlí voličům a stoupencům své linie v Soc. dem, jako jsou liberálně levicoví intelektuálové, pro něž to taky muselo být podle mě zklamání, podle toho, co vím, co oni publikují a jak smýšlí. To je prostě podle mě věc, kterou by on dělat neměl jako předseda Soc. dem a kterou bude složitě vysvětlovat tak, aby zůstal přesvědčivý pro tu část voličů, kterou v době, kdy kandidoval na předsedu ČSSD, oslovoval. No a bývalý předseda soc. dem Paroubek Vám chybí ve stínové vládě nebo ne? Já se přiznám, že jsem byl stoupencem myšlenky, aby byl buď stínovým ministrem financí, nebo stínovým ministrem zahraničních věcí. Protože jako bývalý velmi silný a velmi úspěšný předseda soc. dem. by měl mít svoje místo ve stínové vládě. A pro bývalého premiéra a říkám bývalého silného předsedu soc. dem. s výsledky, které měl, tak je i pro to opora v zahraničních příkladech, kdy tito lidé, pokud neodcházejí z politiky a zůstávají třeba poslanci, tak většinou jsou potom nominováni do nějakého stínového orgánu, na funkce, které jsem jmenoval, tzn. stínový ministr financí, nebo stínový ministr zahraničních věcí. Plné znění zpráv


Takže to byla jakási slušnost ho tam dát... Já si myslím, že nejenom slušnost. Já si myslím, že Jiří Paroubek a konec konců ukazuje to i mediální zájem o něj a jeho pracovitost, tak svoje místo v soc. dem. má a je chybou lidí, kteří uvažují směrem, že už je to překonaná kapitola. Já si myslím, že to buď vypovídá o tom, že mají strach z toho, že by jim připomínal to, co dělali, když byl předseda soc. dem. anebo, což je bohužel možná ještě horší, mají strach z toho, že by je mediálně překryl. A to si myslím, že spíše vypovídá o nich samotných než o Jiřím Paroubkovi. Co to znamená v politické praxi? Třeba, že když Jiří Paroubek není ve stínové vládě, že se toho někdo bojí? Já si myslím, že jsou dva tábory (nebudu je jmenovat) v soc. dem. Jeden tábor, který se rozhodl, že bude vymítat Jiřího Paroubka, protože se bojí, že by jim připomínal, jak se oni spolupodíleli na některých rozhodnutích v době jeho předsedování a že mu byli nejbližšími spolupracovníky. A pak je druhý tábor, který se bojí toho, že by Jiří Paroubek je nějak zastínil, že by svou pracovitostí a svými názory je nějak překryl mediálně a vlivově. Nedokážu říct, který z těch dvou strachů je horší, ale obojí vypovídá o těch lidech samotných. Jak cítíte Vy svojí vlastní pověst v mediích, co o ní víte nebo jak s ní nakládáte? Máte dobrou pověst? Tak to musí hodnotit jiní. To je podobně jako s advokátem, nejhorší je advokát ve své vlastní věci, nedokáže se obhájit, protože je v tom samozřejmě podjatý. Takže nechť činí jiní a konají jiní. Já samozřejmě vnímám některé věci, které jsou mi přikládány velmi úkorně. Například to že jsem to snad byl já, který vydával katarského prince a přitom jsem to byl já (a to ví i Marie Benešová, která proti tomu rozhodnutí velmi silně protestovala), kdo protestoval tenkrát na úrovni vedení ministerstva a stavěl se proti tomuto rozhodnutí a říkal jsem to do očí lidem, kteří to měli slyšet, a nešel jsem ven a nevytruboval jsem „já jsem ten, který stál proti tomu", ale tak to je... Jsou i další věci. Například to, že jsem takový Marek Dalík soc. dem. Já jsem si v soc. dem. nevydělal žádné velké peníze. Finančně jsem na tom pořád stabilně, stále stejně... Přiznám se, že já vám nekontroluju účty... Ne, ale tak jednou jsem Vám to říkal, jak to se mnou je, v rozhovoru pro F1 a já nedělám politiku kvůli penězům, kvůli funkcím. A konec konců, možná mi to nikdo věřit nebude, mně to je jedno, tak to prostě je, jak to říkám, já jsem třeba byl ten poslední, který se v soc. dem. ptal na to, „co bude Jiří, až vyhraješ volby?". Otázku, s jakou nabídkou by mne jako možný ministerský předseda oslovil, jsem mu vlastně položil až ve chvíli, kdy rezignoval ze své funkce... Vy si tykáte s panem Paroubkem? Ne, ne, já si se všemi svými bývalými šéfy, ať už je to bývalý senátor Edvard Outrata nebo ať už je to Pavel Němec nebo Jiří Paroubek, tak si zásadně vykám. Já jsem stoupenec toho, co říká Václav Klaus, že nejhorší je protykaná společnost. Použil jsem jen obrazně sousloví v uvozovkách, které tak rádi používali jiní, opravdoví Dalíkové soc.dem. No a řekněte, když se objevují nějaké mediální útoky proti Vám, je to věc, která se Vám překonává těžko? Tak samozřejmě těžko v tom slova smyslu, protože já beru novináře jako velmi odpovědné lidi, kteří vykonávají svoji práci a slovo je strašně mocná záležitost. A pokud máte novináře, kteří z nějakého důvodu neustále o vás píší a zveřejňují informace, aniž by byli schopni vám zavolat, žádat o vaše stanovisko a přesto zveřejní ten článek s jednostranným vyjádřením, tak mě to jako profesionála strašně štve. Protože to považuji za výraz neprofesionality a v osobní rovině to beru jako to, že jsou ti lidé poserové, protože ví moc dobře, že kdyby mi poslali esemesku nebo zvedli telefon a zavolali, tak já jim na esemesku odpovím a na telefonát jim samozřejmě odpovím také. To mě štve, ne to, že o mě napíší ošklivý článek, to tak prostě je. A když o vás nejmenovaná právnička prohlásila, že jste Goebbelsem soc. dem., dotklo se vás to? Není to už silné kafe? To se mě dotklo velmi, ale já už to beru tak, že... Poprvé to bylo v květnu 2006, kdy jsem s ní měl velmi dobré vztahy (tak ta právnička je Marie Benešová) a byl jsem odpůrcem, aby Pavel Němec Marii Benešovou odvolával Plné znění zpráv


z funkce nejvyšší státní zástupkyně, tak po dohodě s ním jsem se sebral a na základě dobrých vztahů jsem jí zavolal, jestli se za ní můžu zastavit. Ona řekla, že ano, tak jsem za ní do Brna (když ještě byla nejvyšší státní zástupkyní) přijel. Ona mě přivítala něco ve stylu „hehehe, vy o mě říkáte, že jsem pani nejširší." a já říkám „tak já jsem zase slyšel, že o mě říkáte, že jsem Goebbels." Což ona mi potvrdila a já se jí zeptal, jestli jsem zakrpatělý, jestli jsem zamindrákovaný a jestli mám kamarádky nějaké herečky... . Na to nedokázala odpovědět. Přikládám to jednoduše tomu, že ani v podstatě nevěděla, kdo to Goebbels je a že neznala ani tu jeho osobní historii. Protože Dalík podle mě tak nebolí jako Goebbels nebo ne? A tak vzhledem k tomu, jak vám říkám, že jsem se jí zeptal, zda-li mě považuje za zakrpatělého, zda-li podle ní kulhám, zda-li.. Tak to jsou takové ty fyzické, ale ona možná myslela... Já jsem pokračoval dál. Mně šlo o to, jestli vůbec paní Benešová ví, kdo to Goebbels je a zda-li zná tu historii a její reakce mi viditelně napověděla, že zná jenom známku a že si myslí, že Goebbels byl někdo jiný než to tak je. Fakt? To myslíte vážně? No samozřejmě, já jsem zběhnutý historik. Já moc dobře vím, co byl Goebbels zač. Ty otázky byly tři a ona nedokázala na ně odpovědět, takže jsem věděl, že je to pro ni jen nějaká nálepka, takže to nemá ani smysl hodnotit. Ano, samozřejmě, že se mě to dotklo, protože já nic takového nejsem. Já jsem ryzí demokrat a vždy budu. Josef Goebbels byl zamindrákovaný a neúspěšný novinář, což si myslím, že ani jedno nejsem. Když jste četl o financování kampaně, tak jste si řekl to je špatně, přeci jen jsem byl součástí toho týmu, nebo jste si říkal, to je zákonitý vývoj. Ale to, že jste byl u té kampaně, i když jste nebyl členem štábu, tak to je jedna věc. Přeci jste jen patřil k sociální demokracii a ono se říká „jeden za všechny, všichni za jednoho". Já jsem byl vždycky v nějaké pozici, která měla omezené pravomoci v daném kolektivu. Typu mluvčí a ředitel tiskového odboru v době, kdy Pavel Němec rozhodoval o vydání katarského prince. Já jsem neměl pravomoc ovlivnit to rozhodnutí, protože jsem nebyl náměstkem... To si nerozumíme. Já jen chci říct, že když někdo někde „natře" kolegu z rádia, kde já pracuji, tak se to i mě dotkne. A tady se pustili do party, kde vy jste nějakým způsobem kooperoval. Tak se ptám, jestli Vám to vadí, nic jiného. Tak vadí nebo nevadí, byl bych samozřejmě rád, aby takovéto články nebyly. Ale jak říkám, nemám informace a jsem v pozici člověka, který nedokáže hájit něco, o čem nic v podstatě neví, protože když chtěl, aby v tom byl zapojen a chtěl o tom spolurozhodovat, tak bylo rozhodnuto, že prostě nebude, tečka. Ani vám blízký Jiří Paroubek nevěděl, jak to tam chodí? Tak já si myslím, že Paroubek byl v té době ikonou a hlavní tváří ČSSD a od toho si najímal Jaroslava Tvrdíka a byla mu svěřena tato pravomoc, aby on pokrýval rozhodnutí, která se týkají financování volební kampaně. Já opravdu nedokážu na tuto otázku odpovědět Co je nejzákladnějším pracovním nástrojem člověka, který stojí v pozadí politiky, jako jste vy? Informace, hroší kůže, pracovitost... To bych zas spekuloval. Zkusím jinak. Co nejvíc potřebujete? Já? Co nejvíc potřebuju? Potřebuju důvěru lidí, se kterými spolupracuji a myslím, že tu důvěru těch lidí jsem nikdy nezklamal. Konec konců i to, že jsem nikdy neměnil své šéfy „jako ponožky", abych je potom někam jako špinavé odstavil do rohu, když se to zrovna prostě nehodí a oblíkl si zas jiné. Nepřijde mi to slušné, chlapské a z duše je mi to odporné. Plné znění zpráv


Takže důvěra... Důvěra, samozřejmě ta pracovitost. Samozřejmě ta jistá míra pokory k tomu, co děláte. Politika není jen o tom, co se píše v novinách, o zakázkách, o moci, která je jistým afrodiziakem. To je i o obrovské odpovědnosti, kterou ten člověk se sebou, když může o něčem spolurozhodovat, tak také musí nést a nesmí se jí ve chvíli, kdy se spolupodílí například na špatných rozhodnutích, tak se jí nesmí zříkat. A já jsem se nikdy své odpovědnosti nezříkal a všichni to o mně ví. A to je uzavřený kruh vlastností, respektive předpokladů, které když člověk má, tak si myslím, že tu práci může dělat dobře. Neříkám, že všechny tyto vlastnosti mám a že je vždy na sto procent splňuji, ale aspoň se o to snažím. Tečka. Ještě mi řekněte, když říkáte, že „ta moc je afrodiziakum", funguje to? Tak pro někoho určitě. Stává se, že se na vás díky pocitu vaší moci lepí ženy? Já jsem si politickou pubertu prožil ve třiadvaceti letech, kdy jsem se stal nejmladším mluvčím a ředitelem odboru na ministerstvu, tak půl roku mě to „tak nějak házelo s hormonama", ale pak jsem spadl velmi těžce na ústa, což bylo dobře, že tak brzo. A od té doby já tady tím netrpím. Já spíš beru to, že důvěra a odpovědnost je to klíčové, co já pro práci potřebuji, ta práce mě baví a někdy se směju lidem, pro které je ta moc jen tím afrodiziakem. Petr Dimun nar. 1979 v Kadani. Po gymnasiu odešel do Prahy studovat historii a politologii na Filosofickou fakultu UK a následně Fakultu sociálních věd UK. Stal se manažerem senátorské volební kampaně Edvarda Outraty v roce 2000 a jeho asistentem. V roce 2002 nastoupil jako mluvčí na MMR a v roce 2004 do stejné pozice na MSp, posléze pracoval jako šéf PR ČSSD, od voleb v 2010 pracuje v týmu Jiřího Paroubka. Čtěte také: Poserové, kteří lžou, říká Dimun o vedení chomutovské ČSSD ČSSD se „odparoubkovává", Dimun musí odejít. Postižený o ničem neví Místní ČSSD vyhodila Dimuna. Na mou žádost, zdůraznil Paroubkův muž Krvavé vylučování Dimuna. Paroubkův muž ukazuje i na Haška


Nečas, Kužel, či Bernard promluvili o korupci v Česku 16.6.2011

finance.cz Finance.cz

str. 00

Korupce v oblasti veřejných zakázek je u nás největší v celém regionu střední a východní Evropy, korupci nelze spojovat jen se státní správou, korupce není řešitelná záplavou předpisů a zákonů. A co další zaznělo o korupci? Fórum Zlaté koruny pod názvem „Korupce jako ekonomický fenomén“ se zabývalo dopady korupce na fungování ekonomiky a zároveň nutností vytvořit v České republice fungující protikorupční prostředí. Diskuse byla velmi bohatá a přímo v sále ji sledovalo téměř 300 účastníků. Na tak široké platformě a na takové úrovni se o korupci u nás ještě nediskutovalo. Plné znění zpráv


Nečas: Korupce jako zkáza demokracie V úvodu vystoupil předseda vlády Petr Nečas, který nad fórem převzal záštitu. Řekl, že nic tak nerozleptává demokratické principy jako korupce. Vedle morálního aspektu je boj proti korupci významnou ekonomickou kategorií. Vláda při přípravě protikorupční strategie proto velmi těsně spolupracovala s Národní ekonomickou radou vlády (NERV). Hlavním dopadem korupce je snižování konkurenceschopnosti. Vážné jsou i dopady do deficitů veřejných financí. Strategie vlády má 58 kroků, z nichž 18 již vstoupilo v život. Klíčová podle jeho názoru je novela o veřejných zakázkách, neboť veřejná správa zadává ročně zakázky za 500 miliard korun. Podle konzervativního odhadu, pokud by cena zakázek poklesla o 5 %, získali bychom 25 mld. To představuje celkové náklady státu na rozvoj vzdělání a vědy. Zákon o veřejných zakázkách klade podle premiéra i velké nároky na dodavatele. Základem transparentnosti je elektronizace. Řada firem se do výběrových řízení nehlásí, protože vědí, že v nich neuspějí. Více účastníků znamená naopak větší tlak na cenu zakázek. Vláda věnuje větší pozornost závěrům kontrolních úřadů, zejména NKÚ. Klade také důraz na zveřejňování dokumentace k zakázkám, aby tak zvyšovala kontrolu veřejnosti. Souvisí s tím i kroky v oblasti represe a větší účinnost orgánů v trestním řízení, zvýšily se i tresty za korupci. Boj s korupčním prostředím není otázkou siláckých slov a několika opatření, je to otázka důslednosti a soustavnosti a cesta trpělivé každodenní práce. Veřejné mínění bude mít z pohledu toho, že se pozitivně něco v této oblasti změní, zpoždění. Čech: Korupce zahrnuje více trestných činů Náměstek ministra vnitra Viktor Čech představil strategii vlády v boji proti korupci na léta 2011 a 2012. V loňském roce bylo zažalováno 86 trestných činů v oblasti korupce a 56 jich skončilo odsouzením. Korupce zahrnuje více trestných činů, než je samotné uplácení, např. zneužití pravomoci veřejného činitele a podobně. Boj proti korupci je hlavní prioritou této vlády. Z 58 vládních opatření je ministerstvo vnitro gestorem 36 úkolů. Hanák: Korupce v oblasti veřejných zakázek je u nás největší v celém regionu střední a východní Evropy Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák řekl, proč byznysu korupce tolik vadí a proč požaduje po státu radikální změny. Korupce v oblasti veřejných zakázek je u nás největší v celém regionu střední a východní Evropy. Korupce vadí především investorům, kteří nemají o naši republiku zájem. Pokud se přestane krást, stát ušetří miliardy. Podle výpočtů 39 miliard. Podnikatelé uvádějí, že korupce poškozuje rozvoj většiny firem. Průměrná výše úplatku z hodnoty veřejné zakázky činí 16 %. Korupce je pro řadu firem nejen morálním, ale i finančním problémem. Koalice přes ujišťování rezignuje na svůj program a to vede k deziluzi a radikalizaci společnosti. Mělo by platit Masarykovo heslo: Nebát se a nekrást. Proti penězům lze bojovat jen penězi, oznamovateli by měla být zaručena beztrestnost a měl by část peněz získat zpět. Svaz průmyslu nabízí vládě, že sehraje v boji proti korupci roli podnikatelského ombudsmana. Komárek: Korupce není řešitelná záplavou předpisů a zákonů Ekonom profesor Valtr Komárek uvedl, že korupce je problémem morálně politickým, má však silné ekonomické jádro. Chtěl by varovat před iluzí předpisové mánie. Korupce není řešitelná záplavou předpisů a zákonů. Ty totiž spíše situaci zkomplikují. Hlavním problémem je, že politika se stává byznysem. Stranický management se stává managementem státním. Za politickou slupkou jsou hlavní aktéři, kteří generují peníze. Odpolitizování spočívá v tom, aby o financích rozhodovali odborníci. Z toho vyplývá požadavek na zásadní reformu státní správy, ovšem za předpokladu potlačení byrokracie. Podnikatelské organizace by mohly být zázemím pro „vyčištění vzduchu“. Spolumajitel rodinného pivovaru Stanislav Bernard tvrdí, že důvěra ve vládu je na nule, důvěra v orgány činné v trestním řízení rovněž na nule. Eliška Hašková Coolidge, sekretářka několika amerických prezidentů uvedla, že u nás si lidé po sametové revoluci mysleli, že budou mít svobodu, ale měli by mít spíše osobní odpovědnost. Největším nedostatkem u nás je výchova dětí k etice. Richard Motyčka, znalec v oboru stavebnictví a ekonomika uvedl, jak se ke korupci staví stavební znalci. Díky politické korupci se např. zvyšují ceny zakázek při jejich dokončování a miliony tak nenávratně mizí. Milan Šimáček, představitel EGAP, vidí příležitost v novele zákona o veřejných zakázkách a rovněž zákona, který by rušil akcie na majitele. Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd tuto problematiku doplnil. Velká část veřejných zakázek, podle výkumu, který na fakultě provedli, prochází právě přes firmy s akciemi na majitele. Tyto firmy mají dvakrát větší zisky než firmy ostatní. Těmto firmám se díky korupci u nás neobyčejně daří. To by měl být důvod k jejich vyloučení z veřejných zakázek. Podle ekonoma Jana Švejnara měla každá vláda protikorupční program. Nezaměřili jsme se na pravděpodobnost postihu, tzn. i na postih těch, kteří mají korupci postihovat. Upozornil na příklad Itálie, kde Plné znění zpráv


tento systém funguje. Prezident Hospodářské komory Petr Kužel upozornil, že kořeny jsou v přístupu a výchově, zmínil např. programy a zaměření televizního vysílání, které vychovávají zejména mladé lidi odstrašujícím způsobem. Ekonom Jan Mládek připomněl akci Čisté ruce premiéra Miloše Zemana, kdy se podařilo odsoudit ministra financí a totéž by přál současnému premiérovi. Eisen: Je třeba, aby se do boje proti korupci zapojila celá občanská společnost Zkušenosti s bojem proti korupci v USA představil na fóru Zlaté koruny americký velvyslanec v ČR Norman L. Eisen. Jako poradce amerického prezidenta se ujal i úkolu boje s korupcí a za celou dobu jeho působení nedošlo k žádnému skandálu. Byla to dvě léta bez jakýchkoli excesů. Dlouhodobá protikorupční strategie USA je zároveň strategií velvyslanectví v Praze. Jde o dlouhodobý proces, zejména odstraňování frustrace v řadách veřejnosti, a to funkčními opatřeními. Na nich se podílí v USA množství odborníků a expertů. Tito experti přijíždějí i do ČR. Techniky veřejných zakázek se zlepšují, je to možné ukázat například na přístupu ministerstva obrany. Je třeba, aby se do boje proti korupci zapojila celá občanská společnost, je třeba školit nejen instituce, orgány činné v trestním řízení, ale i veřejnost. Jedním z účinných opatření jsou majetková přiznání, která jsou v USA samozřejmostí.Totéž se týká financování politických stran, volebních kampaní, ale např. také pravidel lobbingu. Boj proti korupci je extrémně složitý a trvá léta. Velvyslanec Eisen vyjádřil v závěru svého vystoupení vůli ke spolupáci s Českou republikou v složitém boji s korupcí. MacLeod: Země by se navzájem měly poučit z legislativy v ostatních zemích Velvyslankyně Velké Británie Sian MacLeod uvedla, že jde o to vytvářet podmínky pro poctivou konkurenceschopnost. Země by se navzájem měly poučit z legislativy v ostatních zemích, jak tam proti korupci bojují. Legislativa tvrdě zasahující proti korupci vzniká v Británii, kdy každý má povinnost oznámit trestný čin. Korupce nezná hranic a měli bychom proto vytvořit standardy v zákonech, aby v nich nevznikaly mezery a všechny země postupovaly jednotně. Je třeba spolupracovat s experty, se zástupci občanských společností, zaměřit se na výchovu ve školách. Politici a veřejní činitelé by měli jít příkladem. Proti korupci by neměla existovat žádná tolerance. Švejnar: Korupce představuje nákazu Profesor Jan Švejnar hovořil o efektivním snižování korupce. Korupce představuje nákazu, kdy i ten, kdo se ocitne v korupčním prostředí, snadno korupci podlehne. Čím více je korupce rozšířena, tím více je pokládána za samozřejmost. Negativní důsledky se kumulují a mají závažné ekonomické dopady. Mezi 178 zeměmi jsme ve vztahu ke korupci na 53. pozici. Jiné země si s korupcí poradily lépe, u nás se spíše stav zhoršuje. Hlavní překážkou konkurenceschopnosti ČR je korupce a neefektivní státní byrokracie. Jde tedy o snižování byrokratické zátěže a vytvoření systému, který by korupci potíral a minimalizoval. Stacey: Nejde jen o to, co může udělat vláda, ale i podnikatelé Prezident Americké obchodní komory v ČR Weston Stacey uvedl, že před rokem zpracovali s partnery v ČR 39 témat, týkajících se zejména transparentnosti veřejných zakázek a práce orgánů činných v trestním řízení. Na těchto úkolech je třeba pracovat. Nejde jen o to, co může udělat vláda, ale i podnikatelé, kteří stojí teoreticky za 50 % těchto problémů. Pokud se nepodaří boj proti korupci zeefektivnit, bude to znamenat, že tato ganerace tento boj nezvládne, neboť má špatné vedení. Kužel: Korupci nelze spojovat jen se státní správou Prezident Hospodářské komory Petr Kužel uvedl, že korupci nelze spojovat jen se státní správou. I firmy vnitřně bojují s korupcí, např. tím, jak zacházejí s vlastním majetkem. Korupci je možné porazit jen systémovým řešením. Hospodářská komora chce zahájit kroky, které by vedly ke snížení korupce. Např. novela o zadávání veřejných zakázek odešla z vlády do parlamentu s tisícem nevyřízených připomínek, to by se již nemělo stávat. Nařízeno může být mnohé, ale pravidla je třeba dodržovat. Ale chybí morálka, osobní odpovědnost. Michael L. Smith, výzkumný pracovník Sociologického ústavu Akademie věd ČR, seznámil se studií, která doporučuje větší transparentnost financování politických stran. Tato opatření bohužel nejsou součástí strategie vlády, ačkoliv by měla být. Milan Žák z Centra ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu přinesl informace o Indexu globální internity, který měří míru korupce. Podle tohoto indexu u nás neexistují



restrikce na zakázky s jedním zadavatelem, chybí ochrana oznamovatelů korupčního jednání, nedostatečně je upraven střet zájmů atd. Dvořáková: Systémová korupce, korupční a klientelistické vazby ovládají a paralyzují politický systém V úvodu odpolední části jednání vystoupila politoložka Vladimíra Dvořáková. Zabývala se otázkou fungování politických stran z hlediska korupce. Systémová korupce, korupční a klientelistické vazby ovládají a paralyzují politický systém. Máme neujasněnou základní koncepci politiky. Na základně klientelistických vazeb se získávají politické pozice. Prosadily se mechanismy, které brání vyšetřování korupce. Základem všeho je naopak právní stát. Nejrůznější poradci ovlivňují politická rozhodnutí, aniž by měli jakoukoliv odpovědnost. Regionální a podnikatelská centra velmi silně ovlivňují politické dění na celorepublikové úrovni. Klíčové je přijetí zákona o státní službě, jehož přijetí se neřeší. Musí být uplatněn princip, kdo rozhoduje, nese odpovědnost, jasně musí být dáno skládání účtů. Kdo to udělá? Zeman: Veškerá protikorupční opatření jsou jen natíráním zábradlí na potápějícím se parníku Bývalý premiér Miloš Zeman mluvil na téma majetkových přiznání. První zákon o prokázání příjmu majetku byl přijat v roce 1919. Ač je sto let starý, měli bychom se jím stále inspirovat. V České republice tento ani podobný zákon nikdy neprošel. V tomto zákoně má být důkazní břemeno na straně toho, kdo majetek prokazuje a ne finančního úřadu. Za jeho vlády bylo podáno 2500 oznámení na korupci v rámci akce Čisté ruce. Většina z nich byla odložena policií a státním zastupitelstvím, k soudu se jich dostalo minimum, a i tam byla většina žalovaných osvobozena. Veškerá protikorupční opatření jsou jen natíráním zábradlí na potápějícím se parníku. Kdyby byl zákon o majetkových přiznáních schválen, zasáhl by mnoho politiků napříč politickým spektrem. Peníze se neztrácejí, jenom se přelévají z kapes do kapes. Ondráčka: V globalizaci kvete korupce více Ředitel Transparency International ČR David Ondráčka připomněl, že mnohá témata, která dnes zaznívají, Transparency International řeší již jedenáct let. Není spokojen s tím, kam se u nás tato situace posunula. Přestože to dnes řeší vlády, podnikatelé, média. V globalizaci kvete korupce více, mnohé korporace jsou silnější anebo příliš velké na to, aby mohly zkrachovat, což vede k nezodpovědnému jednání. Nastoupily nové fenomény, jako daňové ráje. Na druhé straně vznikají zákony, které celosvětově ovlivňují podnikatelské a obchodní prostředí. U nás se korupce sofistikuje, nejde o běžné úplatkářství, ale klientelismus „bílých límečků“. Když někde korupční prostředí omezíte, vznikají nové způsoby odsávání veřejných financí. Velké kauzy se neřeší. Posledním trendem je tzv. morální panika. Když se s korupcí okamžitě nezatočí, dojde podle této teorie ke katastrofě. Vláda, která tvrdí, že je protikorupční, připustila, aby se jedna strana tohoto tématu amatérsky zmocnila. Jsou cesty, které mohou pomoci, mělo by být stanoveno několik prioritních bodů. Jde o revoluci v orgánech činných v trestním řízení, aby někdo prolomil ticho a dostal určité kauzy k soudu. Instituce nezávislého dohledu by měly být zcela odpolitizovány. Je třeba přijmout zákon o státní službě, měl by pokračovat kompetentní tlak občanských iniciativ a měla by být zvýrazněna i role Transparency International. Janeček: Ekonomická budoucnost Evropy není růžová Předseda Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček říká, že ekonomická budoucnost Evropy není růžová. Kolapsu evropských ekonomik by měla zabránit osobní odpovědnost všech, tedy nejen politiků. Korupce je podle Janečka nejhorší forma krádeže. Objem korupce u nás devastuje ekonomiku. Ročně se takto ztrácí mnohem více, než se uvádí, a sice kolem sto miliard. Lidé by si měli uvědomit, že to, co se rozkrade, platí oni. Korupčníci, vzhledem k tomu, že jsme na ně krátcí, neriskují nic. Akcie na doručitele v listinné podobě mají pouze dva ostrovy s 64 000 obyvateli a také Česká republika. Cílem všech opatření by měla být transparentnost vlastnictví, zejména majetková přiznání. K vyřešení korupce je potřeba chytit několik „velkých ryb“. Měl by být zaveden zákon False Claimst Act, aby ten, kdo na korupci upozorní, získal 15 % z částky, kterou zachránil. Lohmeier: Většina zaměstnanců ve firmách si myslí, že se jejich vedení nechová eticky Partner společnosti Ernst &Young v ČR Markus Lohmeier seznámil s výsledky výzkumu o korupci v České republice a v Evropě. Protikorupční opatření v českých podnicích podle těchto výzkumů pokulhávají za evropskými zeměmi. Většina zaměstnanců ve firmách si myslí, že se jejich vedení nechová eticky. U nás existuje také velmi malá důvěra v to, že ti, kdo se korupce dopouštějí, budou odsouzeni a potrestáni.



Senátorka Alena Dernerová uvedla příklad korupce ve zdravotnictví z Ústeckého kraje. Šlo o nákup 2 rentgenů Krajskou zdravotní za více než 400 milionů korun, na jehož přemrštěnou cenu upozornila. Předražení dosáhlo 30 %. Došlo k absolutnímu selhání kontroly, a to i na úrovni ministerstva financí. Ukázalo se, že zakázka tímto způsobem neměla být vůbec vypsána. Současný zákon o finanční kontrole nefunguje, přesto ministerstvo financí jej dále navrhuje zahrnout do protikorupčních opatření vlády. Jana Chvalkovská z Institutu ekonomických studií FSV UK uvedla, že v ČR se ani neví, kolik se utratí za veřejné zakázky. Důležité je uveřejňovat tato data. Předseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech připomněl, že Svaz již před několika lety zavedl protikorupční linku a snaží se, aby nakládání s majetkem obcí bylo transparentní. Svaz zvažuje i zavedení etického kodexu. Nejlepším opatřením jsou tzv. otevřené radnice, jinými slovy zapojení občanů do dění na radnicích. Ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl říká, že reforma by měla začít tzv. rozklikávacím rozpočtem, aby každý viděl, kam tečou naše peníze. Podobně to udělal v Británii David Cameron. Michálek: Návrh na jeden transparentní účet politických stran u ČNB neřeší problém korupčního jednání Bývalý ředitel Fondu životního prostředí Libor Michálek upozornil na některé kauzy, z nichž je patrné, že byly zaplaceny provize, ale odpovědné osoby nebyly stíhány. K financování politických stran uvedl, že návrh na jeden transparentní účet politických stran u ČNB neřeší problém korupčního jednání. Korupční jednání zpravidla probíhá mimo instituci, takže audit v samotné instituci nic neodhalí. Tabery: Komerční média oblast korupce téměř ze svého obsahu vypustila V závěru fóra dostali slovo zástupci médií, která dnes mají všeobecně s korupcí mnoho zkušeností. Jejich boj s korupcí je však velmi osamocený. V úvodu vystoupil Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt. O drtivé většině korupčních kauz se veřejnost poprvé dověděla z médií, v tom je jejich role stěžejní a plní ji velmi dobře. Situace kolem korupce však není vůbec růžová. Komerční média tuto oblast téměř ze svého obsahu vypustila. Dramatická situace může nastat zvýšením sazby DPH, kdy se někteří vydavatelé mohou dostat do svízelné ekonomické situace. Prostor, v němž se pohybujeme, je divočina jak z hlediska získávání informací, tak díky častému zastrašování novinářů. Řada kroků, např. náhubkový zákon, vedou k tomu, aby média od odhalování korupce ustoupila. Bylo by žádoucí, kdyby premiéři a ministři se neobklopovali „užitečnými idioty“, kteří skutečnosti zamlžují a neinformují, jak by měli. Kateřina Menzelová z České pozice upozornila na kauzy z oblasti developerství, které existují, k provizím se tyto firmy přiznávají, ale dosud nebylo nic prokázáno. Vystupují pragmaticky, neboť kdyby provizi nedaly, zakázku by nedostaly. Média vystupují v očích lidí, jakoby měla vyšetřovat korupci, ale je to jen tím, že orgány k tomu určené selhávají. Dramaturg ČT Marek Wollner uvedl, že ho v zoo zaujala klec se zoborožci katarskými, kteří rozbíjejí farmářům okna, protože svůj obraz ve skle nesnášejí. Přirovnal to k práci našich novinářů, kteří rozbíjejí obraz politiků, jenž si o sobě udělali. Obviňují novináře, že je někdo podplatil a pracují na objednávku. Nejvíce těchto obvinění padalo za éry Mirka Topolánka v souvislosti s podivnými aktivitami Marka Dalíka. Odobně se chovali i další členové vlády Jiří Čunek a Aleš Řebíček. V poslední době se takto chová poslanec Marek Šnajdr, v záležitostech kolem kauzy Diag Human. Jako novináři jsme natolik vystřízlivěli, že politiky nerozlišujeme na pravicové a levicové, ale na slušné a neslušné. Úplatní nejsou investigativní novináři, ale ti, kteří píší oslavné články, např. na radnicích apod. Redaktor Jakub Železný hovořil o televizi veřejné služby a jejím zpravodajství. Televize má určité limity, používá jen ověřené zdroje, jak ovšem odhalovat korupci bez např. použití skryté kamery. Kdo rozhoduje o tom, kdo bude vystupovat? Je chybou, když o tom rozhodují samotné zdroje, tedy politici a ostatní, nikoliv novináři.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/314541/

X. Fórum Zlaté koruny - Odhodlání bojovat s korupcí je veliké 15.6.2011

kurzy.cz

str. 00

Finance

Za účasti premiéra Petra Nečase, britské velvyslankyně Sian MacLeod, amerického velvyslance Normana L. Eisena a dalších osobností se v úterý v pražském TOP HOTELu sešlo X. Fórum Zlaté koruny. Plné znění zpráv


Za účasti premiéra Petra Nečase, britské velvyslankyně Sian MacLeod, amerického velvyslance Normana L. Eisena a dalších osobností se v úterý v pražském TOP HOTELu sešlo X. Fórum Zlaté koruny. Fórum pod názvem „Korupce jako ekonomický fenomén“ se zabývalo dopady korupce na fungování ekonomiky a zároveň nutností vytvořit v České republice fungující protikorupční prostředí. Diskuse byla velmi bohatá a přímo v sále ji sledovalo téměř 300 účastníků. Na tak široké platformě a na takové úrovni se o korupci u nás ještě nediskutovalo. V úvodu vystoupil předseda vlády Petr Nečas, který nad fórem převzal záštitu. Řekl, že nic tak nerozleptává demokratické principy jako korupce. Vedle morálního aspektu je boj proti korupci významnou ekonomickou kategorií. Vláda při přípravě protikorupční strategie proto velmi těsně spolupracovala s Národní ekonomickou radou vlády (NERV). Hlavním dopadem korupce je snižování konkurenceschopnosti. Vážné jsou i dopady do deficitů veřejných financí. Strategie vlády má 58 kroků, z nichž 18 již vstoupilo v život. Klíčová podle jeho názoru je novela o veřejných zakázkách, neboť veřejná správa zadává ročně zakázky za 500 miliard korun. Podle konzervativního odhadu, pokud by cena zakázek poklesla o 5 %, získali bychom 25 mld. To představuje celkové náklady státu na rozvoj vzdělání a vědy. Zákon o veřejných zakázkách klade podle premiéra i velké nároky na dodavatele. Základem transparentnosti je elektronizace. Řada firem se do výběrových řízení nehlásí, protože vědí, že v nich neuspějí. Více účastníků znamená naopak větší tlak na cenu zakázek. Vláda věnuje větší pozornost závěrům kontrolních úřadů, zejména NKÚ. Klade také důraz na zveřejňování dokumentace k zakázkám, aby tak zvyšovala kontrolu veřejnosti. Souvisí s tím i kroky v oblasti represe a větší účinnost orgánů v trestním řízení, zvýšily se i tresty za korupci. Boj s korupčním prostředím není otázkou siláckých slov a několika opatření, je to otázka důslednosti a soustavnosti a cesta trpělivé každodenní práce. Veřejné mínění bude mít z pohledu toho, že se pozitivně něco v této oblasti změní, zpoždění. Náměstek m inistra vnitra Viktor Čech představil strategii vlády v boji proti korupci na léta 2011 a 2012. V loňském roce bylo zažalováno 86 trestných činů v oblasti korupce a 56 jich skončilo odsouzením. Korupce zahrnuje více trestných činů, než je samotné uplácení, např. zneužití pravomoci veřejného činitele a podobně. Boj proti korupci je hlavní prioritou této vlády. Z 58 vládních opatření je ministerstvo vnitro gestorem 36 úkolů. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák řekl, proč byznysu korupce tolik vadí a proč požaduje po státu radikální změny. Korupce v oblasti veřejných zakázek je u nás největší v celém regionu střední a východní Evropy. Korupce vadí především investorům, kteří nemají o naši republiku zájem. Pokud se přestane krást, stát ušetří miliardy. Podle výpočtů 39 miliard. Podnikatelé uvádějí, že korupce poškozuje rozvoj většiny firem. Průměrná výše úplatku z hodnoty veřejné zakázky činí 16 %. Korupce je pro řadu firem nejen morálním, ale i finančním problémem. Koalice přes ujišťování rezignuje na svůj program a to vede k deziluzi a radikalizaci společnosti. Mělo by platit Masarykovo heslo: Nebát se a nekrást. Proti penězům lze bojovat jen penězi, oznamovateli by měla být zaručena beztrestnost a měl by část peněz získat zpět. Svaz průmyslu nabízí vládě, že sehraje v boji proti korupci roli podnikatelského ombudsmana. Ekonom profesor Valtr Komárek uvedl, že korupce je problémem morálně politickým, má však silné ekonomické jádro. Chtěl by varovat před iluzí předpisové mánie. Korupce není řešitelná záplavou předpisů a zákonů. Ty totiž spíše situaci zkomplikují. Hlavním problémem je, že politika se stává byznysem. Stranický management se stává managementem státním. Za politickou slupkou jsou hlavní aktéři, kteří generují peníze. Odpolitizování spočívá v tom, aby o financích rozhodovali odborníci. Z toho vyplývá požadavek na zásadní reformu státní správy, ovšem za předpokladu potlačení byrokracie. Podnikatelské organizace by mohly být zázemím pro „vyčištění vzduchu“. Spolumajitel rodinného pivovaru Stanislav Bernard tvrdí, že důvěra ve vládu je na nule, důvěra v orgány činné v trestním řízení rovněž na nule. Eliška Hašková Coolidge, sekretářka několika amerických prezidentů uvedla, že u nás si lidé po sametové revoluci mysleli, že budou mít svobodu, ale měli by mít spíše osobní odpovědnost. Největším nedostatkem u nás je výchova dětí k etice. Richard Motyčka, znalec v oboru stavebnictví a ekonomika uvedl, jak se ke korupci staví stavební znalci. Díky politické korupci se např. zvyšují ceny zakázek při jejich dokončování a miliony tak nenávratně mizí. Milan Šimáček, představitel EGAP, vidí příležitost v novele zákona o veřejných zakázkách a rovněž zákona, který by rušil akcie na majitele. Jiří Skuhrovec z Fakulty sociálních věd tuto problematiku doplnil. Velká část veřejných zakázek, podle výkumu, který na fakultě provedli, prochází právě přes firmy s akciemi na majitele. Tyto firmy mají dvakrát větší zisky než firmy ostatní. Těmto firmám se díky korupci u nás neobyčejně daří. To by měl být důvod k jejich vyloučení z veřejných zakázek. Podle ekonoma Jana Švejnara měla každá vláda protikorupční program. Nezaměřili jsme se na pravděpodobnost postihu, tzn. i na postih těch, kteří mají korupci postihovat. Upozornil na příklad Itálie, kde Plné znění zpráv


tento systém funguje. Prezident Hospodářské komory Petr Kužel upozornil, že kořeny jsou v přístupu a výchově, zmínil např. programy a zaměření televizního vysílání, které vychovávají zejména mladé lidi odstrašujícím způsobem. Ekonom Jan Mládek připomněl akci Čisté ruce premiéra Miloše Zemana, kdy se podařilo odsoudit ministra financí a totéž by přál současnému premiérovi. Zkušenosti s bojem proti korupci v USA představil na fóru Zlaté koruny americký velvyslanec v ČR Norman L. Eisen. Jako poradce amerického prezidenta se ujal i úkolu boje s korupcí a za celou dobu jeho působení nedošlo k žádnému skandálu. Byla to dvě léta bez jakýchkoli excesů. Dlouhodobá protikorupční strategie USA je zároveň strategií velvyslanectví v Praze. Jde o dlouhodobý proces, zejména odstraňování frustrace v řadách veřejnosti, a to funkčními opatřeními. Na nich se podílí v USA množství odborníků a expertů. Tito experti přijíždějí i do ČR. Techniky veřejných zakázek se zlepšují, je to možné ukázat například na přístupu ministerstva obrany. Je třeba, aby se do boje proti korupci zapojila celá občanská společnost, je třeba školit nejen instituce, orgány činné v trestním řízení, ale i veřejnost. Jedním z účinných opatření jsou majetková přiznání, která jsou v USA samozřejmostí.Totéž se týká financování politických stran, volebních kampaní, ale např. také pravidel lobbingu. Boj proti korupci je extrémně složitý a trvá léta. Velvyslanec Eisen vyjádřil v závěru svého vystoupení vůli ke spolupáci s Českou republikou v složitém boji s korupcí. Velvyslankyně Velké Británie Sian MacLeod uvedla, že jde o to vytvářet podmínky pro poctivou konkurenceschopnost. Země by se navzájem měly poučit z legislativy v ostatních zemích, jak tam proti korupci bojují. Legislativa tvrdě zasahující proti korupci vzniká v Británii, kdy každý má povinnost oznámit trestný čin. Korupce nezná hranic a měli bychom proto vytvořit standardy v zákonech, aby v nich nevznikaly mezery a všechny země postupovaly jednotně. Je třeba spolupracovat s experty, se zástupci občanských společností, zaměřit se na výchovu ve školách. Politici a veřejní činitelé by měli jít příkladem. Proti korupci by neměla existovat žádná tolerance. Profesor Jan Švejnar hovořil o efektivním snižování korupce. Korupce představuje nákazu, kdy i ten, kdo se ocitne v korupčním prostředí, snadno korupci podlehne. Čím více je korupce rozšířena, tím více je pokládána za samozřejmost. Negativní důsledky se kumulují a mají závažné ekonomické dopady. Mezi 178 zeměmi jsme ve vztahu ke korupci na 53. pozici. Jiné země si s korupcí poradily lépe, u nás se spíše stav zhoršuje. Hlavní překážkou konkurenceschopnosti ČR je korupce a neefektivní státní byrokracie. Jde tedy o snižování byrokratické zátěže a vytvoření systému, který by korupci potíral a minimalizoval. Prezident Americké obchodní komory v ČR Weston Stacey uvedl, že před rokem zpracovali s partnery v ČR 39 témat, týkajících se zejména transparentnosti veřejných zakázek a práce orgánů činných v trestním řízení. Na těchto úkolech je třeba pracovat. Nejde jen o to, co může udělat vláda, ale i podnikatelé, kteří stojí teoreticky za 50 % těchto problémů. Pokud se nepodaří boj proti korupci zeefektivnit, bude to znamenat, že tato ganerace tento boj nezvládne, neboť má špatné vedení. Prezident Hospodářské komory Petr Kužel uvedl, že korupci nelze spojovat jen se státní správou. I firmy vnitřně bojují s korupcí, např. tím, jak zacházejí s vlastním majetkem. Korupci je možné porazit jen systémovým řešením. Hospodářská komora chce zahájit kroky, které by vedly ke snížení korupce. Např. novela o zadávání veřejných zakázek odešla z vlády do parlamentu s tisícem nevyřízených připomínek, to by se již nemělo stávat. Nařízeno může být mnohé, ale pravidla je třeba dodržovat. Ale chybí morálka, osobní odpovědnost. Michael L. Smith, výzkumný pracovník Sociologického ústavu Akademie věd ČR, seznámil se studií, která doporučuje větší transparentnost financování politických stran. Tato opatření bohužel nejsou součástí strategie vlády, ačkoliv by měla být. Milan Žák z Centra ekonomických studií Vysoké školy ekonomie a managementu přinesl informace o Indexu globální internity, který měří míru korupce. Podle tohoto indexu u nás neexistují restrikce na zakázky s jedním zadavatelem, chybí ochrana oznamovatelů korupčního jednání, nedostatečně je upraven střet zájmů atd. V úvodu odpolední části jednání vystoupila politoložka Vladimíra Dvořáková. Zabývala se otázkou fungování politických stran z hlediska korupce. Systémová korupce, korupční a klientelistické vazby ovládají a paralyzují politický systém. Máme neujasněnou základní koncepci politiky. Na základně klientelistických vazeb se získávají politické pozice. Prosadily se mechanismy, které brání vyšetřování korupce. Základem všeho je naopak právní stát. Nejrůznější poradci ovlivňují politická rozhodnutí, aniž by měli jakoukoliv odpovědnost. Regionální a podnikatelská centra velmi silně ovlivňují politické dění na celorepublikové úrovni. Klíčové je přijetí zákona o státní službě, jehož přijetí se neřeší. Musí být uplatněn princip, kdo rozhoduje, nese odpovědnost, jasně musí být dáno skládání účtů. Kdo to udělá? Plné znění zpráv


Bývalý premiér Miloš Zeman mluvil na téma majetkových přiznání. První zákon o prokázání příjmu majetku byl přijat v roce 1919. Ač je sto let starý, měli bychom se jím stále inspirovat. V České republice tento ani podobný zákon nikdy neprošel. V tomto zákoně má být důkazní břemeno na straně toho, kdo majetek prokazuje a ne finančního úřadu. Za jeho vlády bylo podáno 2500 oznámení na korupci v rámci akce Čisté ruce. Většina z nich byla odložena policií a státním zastupitelstvím, k soudu se jich dostalo minimum, a i tam byla většina žalovaných osvobozena. Veškerá protikorupční opatření jsou jen natíráním zábradlí na potápějícím se parníku. Kdyby byl zákon o majetkových přiznáních schválen, zasáhl by mnoho politiků napříč politickým spektrem. Peníze se neztrácejí, jenom se přelévají z kapes do kapes. Ředitel Transparency International ČR David Ondráčka připomněl, že mnohá témata, která dnes zaznívají, Transparency International řeší již jedenáct let. Není spokojen s tím, kam se u nás tato situace posunula. Přestože to dnes řeší vlády, podnikatelé, média. V globalizaci kvete korupce více, mnohé korporace jsou silnější anebo příliš velké na to, aby mohly zkrachovat, což vede k nezodpovědnému jednání. Nastoupily nové fenomény, jako daňové ráje. Na druhé straně vznikají zákony, které celosvětově ovlivňují podnikatelské a obchodní prostředí. U nás se korupce sofistikuje, nejde o běžné úplatkářství, ale klientelismus „bílých límečků“. Když někde korupční prostředí omezíte, vznikají nové způsoby odsávání veřejných financí. Velké kauzy se neřeší. Posledním trendem je tzv. morální panika. Když se s korupcí okamžitě nezatočí, dojde podle této teorie ke katastrofě. Vláda, která tvrdí, že je protikorupční, připustila, aby se jedna strana tohoto tématu amatérsky zmocnila. Jsou cesty, které mohou pomoci, mělo by být stanoveno několik prioritních bodů. Jde o revoluci v orgánech činných v trestním řízení, aby někdo prolomil ticho a dostal určité kauzy k soudu. Instituce nezávislého dohledu by měly být zcela odpolitizovány. Je třeba přijmout zákon o státní službě, měl by pokračovat kompetentní tlak občanských iniciativ a měla by být zvýrazněna i role Transparency International. Předseda Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček říká, že ekonomická budoucnost Evropy není růžová. Kolapsu evropských ekonomik by měla zabránit osobní odpovědnost všech, tedy nejen politiků. Korupce je podle Janečka nejhorší forma krádeže. Objem korupce u nás devastuje ekonomiku. Ročně se takto ztrácí mnohem více, než se uvádí, a sice kolem sto miliard. Lidé by si měli uvědomit, že to, co se rozkrade, platí oni. Korupčníci, vzhledem k tomu, že jsme na ně krátcí, neriskují nic. Akcie na doručitele v listinné podobě mají pouze dva ostrovy s 64 000 obyvateli a také Česká republika. Cílem všech opatření by měla být transparentnost vlastnictví, zejména majetková přiznání. K vyřešení korupce je potřeba chytit několik „velkých ryb“. Měl by být zaveden zákon False Claimst Act, aby ten, kdo na korupci upozorní, získal 15 % z částky, kterou zachránil. Partner společnosti Ernst &Young v ČR Markus Lohmeier seznámil s výsledky výzkumu o korupci v České republice a v Evropě. Protikorupční opatření v českých podnicích podle těchto výzkumů pokulhávají za evropskými zeměmi. Většina zaměstnanců ve firmách si myslí, že se jejich vedení nechová eticky. U nás existuje také velmi malá důvěra v to, že ti, kdo se korupce dopouštějí, budou odsouzeni a potrestáni. Senátorka Alena Dernerová uvedla příklad korupce ve zdravotnictví z Ústeckého kraje. Šlo o nákup 2 rentgenů Krajskou zdravotní za více než 400 milionů korun, na jehož přemrštěnou cenu upozornila. Předražení dosáhlo 30 %. Došlo k absolutnímu selhání kontroly, a to i na úrovni ministerstva financí. Ukázalo se, že zakázka tímto způsobem neměla být vůbec vypsána. Současný zákon o finanční kontrole nefunguje, přesto ministerstvo financí jej dále navrhuje zahrnout do protikorupčních opatření vlády. Jana Chvalkovská z Institutu ekonomických studií FSV UK uvedla, že v ČR se ani neví, kolik se utratí za veřejné zakázky. Důležité je uveřejňovat tato data. Předseda Svazu měst a obcí Jaromír Jech připomněl, že Svaz již před několika lety zavedl protikorupční linku a snaží se, aby nakládání s majetkem obcí bylo transparentní. Svaz zvažuje i zavedení etického kodexu. Nejlepším opatřením jsou tzv. otevřené radnice, jinými slovy zapojení občanů do dění na radnicích. Ekonom Raiffeisenbank Aleš Michl říká, že reforma by měla začít tzv. rozklikávacím rozpočtem, aby každý viděl, kam tečou naše peníze. Podobně to udělal v Británii David Cameron. Bývalý ředitel Fondu životního prostředí Libor Michálek upozornil na některé kauzy, z nichž je patrné, že byly zaplaceny provize, ale odpovědné osoby nebyly stíhány. K financování politických stran uvedl, že návrh na jeden transparentní účet politických stran u ČNB neřeší problém korupčního jednání. Korupční jednání zpravidla probíhá mimo instituci, takže audit v samotné instituci nic neodhalí. V závěru fóra dostali slovo zástupci médií, která dnes mají všeobecně s korupcí mnoho zkušeností. Jejich boj s korupcí je však velmi osamocený. V úvodu vystoupil Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt. O drtivé většině Plné znění zpráv


korupčních kauz se veřejnost poprvé dověděla z médií, v tom je jejich role stěžejní a plní ji velmi dobře. Situace kolem korupce však není vůbec růžová. Komerční média tuto oblast téměř ze svého obsahu vypustila. Dramatická situace může nastat zvýšením sazby DPH, kdy se někteří vydavatelé mohou dostat do svízelné ekonomické situace. Prostor, v němž se pohybujeme, je divočina jak z hlediska získávání informací, tak díky častému zastrašování novinářů. Řada kroků, např. náhubkový zákon, vedou k tomu, aby média od odhalování korupce ustoupila. Bylo by žádoucí, kdyby premiéři a ministři se neobklopovali „užitečnými idioty“, kteří skutečnosti zamlžují a neinformují, jak by měli. Kateřina Menzelová z České pozice upozornila na kauzy z oblasti developerství, které existují, k provizím se tyto firmy přiznávají, ale dosud nebylo nic prokázáno. Vystupují pragmaticky, neboť kdyby provizi nedaly, zakázku by nedostaly. Média vystupují v očích lidí, jakoby měla vyšetřovat korupci, ale je to jen tím, že orgány k tomu určené selhávají. Dramaturg ČT Marek Wollner uvedl, že ho v zoo zaujala klec se zoborožci katarskými, kteří rozbíjejí farmářům okna, protože svůj obraz ve skle nesnášejí. Přirovnal to k práci našich novinářů, kteří rozbíjejí obraz politiků, jenž si o sobě udělali. Obviňují novináře, že je někdo podplatil a pracují na objednávku. Nejvíce těchto obvinění padalo za éry Mirka Topolánka v souvislosti s podivnými aktivitami Marka Dalíka. Odobně se chovali i další členové vlády Jiří Čunek a Aleš Řebíček. V poslední době se takto chová poslanec Marek Šnajdr, v záležitostech kolem kauzy Diag Human. Jako novináři jsme natolik vystřízlivěli, že politiky nerozlišujeme na pravicové a levicové, ale na slušné a neslušné. Úplatní nejsou investigativní novináři, ale ti, kteří píší oslavné články, např. na radnicích apod. Redaktor Jakub Železný hovořil o televizi veřejné služby a jejím zpravodajství. Televize má určité limity, používá jen ověřené zdroje, jak ovšem odhalovat korupci bez např. použití skryté kamery. Kdo rozhoduje o tom, kdo bude vystupovat? Je chybou, když o tom rozhodují samotné zdroje, tedy politici a ostatní, nikoliv novináři. Podrobnější informace o programu X. Fóra Zlaté koruny a o obsahu jednotlivých vystoupení jsou uvedeny na www.zlatakoruna.info/forum. K fóru také probíhá diskuse na Facebooku na adrese www.facebook.com/pages/Praha-Czech-Republic/ForumZlate-koruny/340828453283 (název stránky „Fórum Zlaté koruny“). Jaroslav Brož Partneři X. Fóra Zlaté koruny Generální partner: pdMEDIA, s.r.o. Partneři: Raiffeisenbank, Ernst & Young, VISA, TOP HOTELS GROUP, Ipsos, Česká televize, ČT24 Hlavní mediální partneři: MF DNES, iDNES, Český Rozhlas 1 – Radiožurnál, Český Rozhlas - Rádio Česko Mediální partneři: Kurzy.cz, Ceskapozice.cz Odborní partneři: Svaz průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců ČR, Unie společností finančního zprostředkování a poradenství, CFO Club, Česká manažerská asociace, Vysoká škola finanční a správní, Asociace českých pojišťovacích makléřů, CERGE-EI, IDEA Praha Organizátor: pdMEDIA, s.r.o.

URL| http://zpravy.kurzy.cz/269244-x-forum-zlate-koruny-odhodlani-bojovat-s-korupci-je-velike/

Martin Stropnický: Netoužím být všemi milován a jsem náročný na okolí i sebe 11.6.2011

novinky.cz

str. 00

Žena - Styl



Dana Braunová Je na něm hned poznat, že je zvyklý šéfovat. Vedl tři ambasády, jedno ministerstvo, teď velké divadlo. A k tomu každý týden šéfuje kriminalistickému týmu v úspěšném televizním seriálu. Říká se o vás, že jste despota… Pokud je despota ten, kdo nemá rád, když se nedodržují pravidla a dohody, tak ano, jsem despota. Netoužím být všemi milován a jsem náročný. Na okolí i na sebe. Každý má právo na chybu. Může ji maximálně dvakrát zopakovat. Ale potřetí už to zavání lajdáctvím, leností nebo neschopností. Martin Stropnický FOTO: Milan Malíček, PrávoToto je vaše osmá sezóna v čele uměleckého souboru Divadla na Vinohradech. Zabilancujte. Něco se povedlo, něco méně. Tak už to bývá, když o něco usilujete. S klidným svědomím mohu říct, že jsem to tady neprozahálel a snažil se o ty nejlepší výsledky. Divadlo je hodně riskantní byznys. Určitě složitější než výhodně prodávat pod cenou získané pozemky. Naše divadlo je velmi specifické: krásná opulentní secesní budova uprostřed Prahy, která je svým způsobem břemenem. Snese jenom něco, musíte respektovat její genius loci. Chodí sem diváci ve třetí čtvrté generaci, nemůžeme být hluší k jejich názoru. Chtít denně vyprodat 640 míst a ignorovat to, co vyžadují, prostě nejde. Je zajímavé, že i od mladých diváků slyšíme, že nechtějí na Vinohradech jít na nějakou avantgardu, protože za ní půjdou jinam. Chtějí vidět třeba Shakespeara nebo Schillera v klasickém kabátě. Uvedli jsme avantgardní představení, které posbíralo spoustu cen, ale stáhli jsme je po 15 reprízách, protože naši diváci je nepřijali.Takže nejste příznivcem radikálních řezů? Radikální řezy jsou fajn, jen bývají občas projevem nedostatečné znalosti problému. To se to řeže, když ignorujete souvislosti! Pár razantních kroků jsem udělal. Bulvár mě za ně málem ukamenoval. Vinohrady budou vždy tak trochu konzervativní. Nakonec, proč ne? V pražském divadelním kontextu je to, řekl bych, i žádoucí. Já zdědil nějaký soubor, s nějakým věkovým složením, řada legend tu už nebyla, nebo byla na odchodu. K tomu pestrobarevná střední generace a poddimenzovaná mladá generace. Musíte respektovat smlouvy a předpisy, máte nějakou sumu na platy, k tomu připočtěte fakt, že stálé angažmá už pro mladší dnes není tak podstatné, takže menší motivace. A teď v tom manévrujte. V ženském převleku jako dohazovačka v Gogolově Ženitbě se snaží dostat Veroniku Žilkovou pod čepec. Její tetu hraje Hana Maciuchová. FOTO: DNV - Viktor Kronbauer Vy na Vinohradech nejen šéfujete, ale i hrajete a režírujete. V roce 2002 jsem se sem vrátil jako člen hereckého souboru, šéfování vzniklo shodou okolností asi půl roku poté. Nabídli mi to, když z postu uměleckého šéfa odešel Jiří Menzel. Jenže já nechci být jen dirigentem, chci být i muzikantem. Když o něčem rozhodujete, je dobré vědět, jak těžké je to vytvořit. Snažím se hraní dávkovat: dělám i malé nebo střední role, jako šéf si nevyzobávám rozinky. Třeba Cyrano, kterého teď zkoušíme, je po dlouhé době velká role. Oslovil mě režisér Vladimír Morávek, který v té roli viděl právě mě. Pavel Kohout posunul slavné Rostandovo drama do muzikálového žánru. Autorem hudby je Xindl X. FOTO: Milan Malíček, PrávoProč jste sáhli nikoli po Rostandově originálu, ale po Kohoutově adaptaci? Pavel Kohout působil na Vinohradech víc než třicet let, je teď v určitém věku a oba jsme s režisérem cítili, že bychom měli splatit jistý dluh, který divadlo vůči němu má. Prošel složitým osobním vývojem, je spjat s



padesátými léty a zároveň je chartista a člověk, který si na rozdíl od jiných neřekl po listopadu 1989 o žádnou funkci. Ale především: je to pan spisovatel.Připadáte si občas v reálném životě jako Cyrano? Řeknu to takhle: Cyrano by to určitě neměl dneska lehké. Pro jednadvacáté století je setsakra málo ohebný, přizpůsobivý, taktický, rozumný, zkrátka: pragmatický. Ve státní správě by kariéru neudělal.Vaší partnerkou bude Dagmar Havlová. Jaké je její postavení v souboru? Přiměřené. Například o tom, co bude hrát, vedeme dialog. Jako ostatně s některými dalšími předními členy souboru. Ale nebojte, samostatnou šatnu nemá. Krásnou Roxanu ztělesní Dagmar Havlová. "Určitě nebudeme předstírat, že jsme dvě zamilovaná kůzlata", slibuje představitel Cyrana. FOTO: Milan Malíček, PrávoV Cyranovi bude hrát i Veronika Žilková. Nejste jako umělecký šéf při obsazování manželky v prekérní situaci? Nejsem. Ona už třicet let dokazuje svou prací, že nepotřebuje uměleckého šéfa, aby dostala roli. Já jí žádnou diplomku opravovat nemusím. A zrovna v Cyranovi nám vlastně Veronika vytrhla trn z paty tím, že zahraje pár vět.Jaký jste režisér? Mám pokaždé velmi přesnou představu, jak má inscenace vypadat. Nevodím ale herce za ručičku. Snažím se jen dát jim kvalitní noty. Říkám jim především, „co“ mají hrát. To „jak“ je už společné hledání. Ale nakonec jsou na jevišti před diváky sami a mají to celé ve svých rukách. Moje režírování vzniklo vlastně z nouze. Byl jsem přesvědčený, že britský seriál Jistě, pane ministře na jevišti může dobře fungovat, ale nikomu se do toho tenkrát nechtělo. Tak jsem to udělal sám. A dnes? Už jsme odehráli asi 165 repríz, pokaždé bývá vyprodáno. Přitom kritici tenkrát rozhodně nejásali. Jako šéf je přísný na okolí i na sebe. Nesnáší lenost a lajdáctví. FOTO: TV NovaMiláčkem odborné kritiky a médií věru nejste. Ne? Vidíte a já myslel, že ano… Ale vážně: negeneralizoval bych to. Pravda, je na mně vidět, koho si vážím a koho ne. A to je konfliktní. Netvrdím, že tesáme do skal věčnost, ale děláme poctivě. Po Caesarovi, jehož jsem naposledy režíroval, za mnou přišlo plno lidí, kteří řekli, že jsou rádi, že konečně viděli Shakespeara s koncentrací na slovo a herecký výkon, a ne na vnější efekty a násilné pseudoaktualizace. Někteří kritici si toho všimli, jiní ne. C’est la vie.V čem to tedy je? Odpovím spíš obecně. Myslím, že naše společnost je dost plebejská. A taky kverulantská. Divadlo na Vinohradech už svou budovou s pozlacenými štuky určitý typ lidí provokuje. Ale co já vím, může tu být i osobní aspekt. Jsem podezřelý. Ve třiatřiceti jsem odešel z divadla, kde jsem hrál krásné velké role, a řekl si, že se svým životem udělám ještě něco jiného. Rozhodl jsem se vstoupit do diplomacie a tvrdě pracoval na tom, abych to dělal kvalitně a nepřišel tam jen jako zasloužilý stávkař. Za relativně krátkou dobu jsem byl třikrát velvyslancem, aniž bych kdy byl v nějaké straně nebo patřil k nějaké partě. Měl jsem asi štěstí, že v té době stačilo dobře pracovat. Martin Stropnický FOTO: Dorian Hanuš, PrávoPak jste usedl rovnou do ministerského křesla. V roce 1998 jsem se stal ministrem kultury v Tošovského úřednické vládě. Pokud má člověk kulturu rád, není mu cynicky ukradená, je takový post ctí. Snažil jsem se za sebou zanechat nějakou práci. Potěšilo mě, když mi Pavel Dostál, který tam přišel po mně, řekl, že nemusí půl roku nic dělat, protože měl připravené návrhy zákonů i vypracovanou dlouhodobou kulturní politiku státu. Nikdo to přitom po nás nechtěl. Sedm měsíců jsme tam opravdu dřeli. Pak jsem si ještě na sebe vymyslel takové diplomatické harakiri: smlouvu s Vatikánem. Jediní z bývalého východního bloku jsme ji neměli. Zdánlivě „mission impossible“. A vidíte, už přes deset let je podepsaná. Držím, mimochodem, palce ministru Besserovi, aby prosadil konečně její ratifikaci naším parlamentem.



S manželkou Veronikou Žilkovou si v únoru zatancovali na Plese v Opeře. FOTO: ČTK Když jsem se vrátil k hraní, měl jsem štěstí: dostal jsem hned za první roli Thálii, měsíc nato mi nabídli post uměleckého šéfa, brzy jsem začal režírovat a ještě na to chodí lidi. To vám kupu přátel nenadělá. Přitom vůbec nejsem ten, komu se daří, na co sáhne. Mám to všechno vykoupené dřinou. Navíc v tom nikdy nebyla protekce natož podraz, nikoho jsem nepředběhl. Nebudu se teď přece nikomu omlouvat, že znám tři světové jazyky, mám praxi v jednání s vysoce postavenými lidmi, že se orientuji v kultuře i v mezinárodních vztazích, stále se učím a nemám rád plkání nad alkoholem. Jestli se to někomu nelíbí, je to jeho smůla. Ačkoli… možná i moje.Proč jste vůbec opustil úspěšnou diplomatickou kariéru? Co se v roce 2002 stalo? Pravidla diplomatické služby začala být čím dál tím vágnější a tento stav, dovolím si říct, trvá dodnes. Vymizel idealismus a začaly fungovat mechanismy známostí a partajních vazeb. Ke svému úžasu jsem zjišťoval, kolik lidí z mého profesního okolí jsou členy nějaké partaje a jak to jejich kariérám, eufemisticky řečeno, neuškodilo. Najednou jsem začal být z Prahy úkolován úředníky, kteří měli v roce 1990 vyrážku i na patách, protože se právem obávali, že z ministerstva budou muset odejít. I na vnitropolitické scéně se začaly dít věci, které pro mě byly těžko obhajitelné. V devadesátých letech jsme byli hrdí, že můžeme republiku zastupovat. Měli jsme efektivní vlády, světově proslulého prezidenta, všude otevřené dveře, a pokud člověk nebyl lenoch, dalo se to ve prospěch republiky skvěle využít. To se začalo drolit a já si kladl otázku, zda ještě s plnou odpovědností chci a mohu některé názory našich politiků s čistým svědomím propagovat. To se pak musíte rozhodnout. Velvyslanec si nemůže s prominutím pouštět hubu na špacír. Buď se postaví do lati, nebo odejde.Co bylo tou poslední kapkou? Byly dvě. Jedna soukromá: pobyt v zahraničí je pro rodinu s dětmi složitý. Zatímco před rokem 1989 byl pro každého sen odtud vypadnout, teď to je samozřejmost. Spíš teď děti trpí tím, že přicházejí o kamarády, o různé aktivity, které se třeba v cizině nedaly dělat. Moje děti neměly problém v zahraničních školách, ale bylo to složité pro manželku (textařku a scenáristku Lucii Borovcovou - pozn. red.) a její profesní ambice. Byl jsem pak třeba v Itálii dost dlouho i sám. Přišlo mi to už celé nepřirozené a řekl jsem si, že se vrátím. Naši osobní situaci to stejně nevyřešilo, ale to už je jiná píseň. Při čtené zkoušce Cyrana, v němž se divákům Divadla na Vinohradech představí v nejbližších dnech. FOTO: Milan Malíček, PrávoA ta druhá? Možnosti uplatnění po návratu. Začaly do nich čím dál víc zasahovat snahy umístit po volbách své stranické druhy do různých pozic na ministerstvo zahraničí. Když jsem se vrátil z Vatikánu, rýsovalo se naše členství v EU a potřeba jeho propagace doma. Vznikl i takový odbor. S mým profesním zázemím jsem si myslel, že bych tam své zkušenosti dobře zužitkoval - o Evropské unii dost vím, nejsem neznámý, jsem schopný mluvit na veřejnosti, na kameru. Nakonec to dostala dívenka, kterou tam posadila nějaká partaj. Považuji za tragédii, že u nás stále nemáme zákon o státní službě. Jenže politikům to evidentně vyhovuje, protože to umožňuje přesuny v rámci politických handlů. Rakouská diplomatická služba třeba vůbec nezná kategorii politický velvyslanec. Systém, který u nás je, je hrozně demotivující. Dává najevo, že ať se někdo snaží, jak chce, zbude na něho nejvýš stříbrná. Zlatá je předem prodaná.Žasnu, jak lidé, kteří se podepsali na plýtvání v uplynulých letech, teď s jiskrou v oku a samolibým úsměvem navrhují, v čem všem se mají občané omezit.Jste otevřeným kritikem českého unijního kverulantství. Celé mě to hrozně mrzí. Neříkám, že Unie je dokonalá - už mi přijde banální to opakovat: nemůže být přece lepší než státy, které ji tvoří. Když jsem ale někam vstoupil, musím být důvěryhodnou součástí toho, čeho jsem chtěl tolik být členem, a nemohu zpochybňovat samotné principy. Je snadné poprskávat a popichovat. Je těžké trpělivě, cílevědomě a efektivně prosazovat své.Nelitujete, že jste nevstoupil do nějaké strany a do politiky? Ten pravý okamžik jsem zřejmě propásl. Zpočátku mi přišlo správné zůstat nadstranický. Nikoli z alibismu, ale pod vlivem zkušeností z normalizace. Později jsem některé strany zblízka poznal a bylo to spíš frustrující.



Martin Stropnický v seriálu Kriminálka Anděl FOTO: NovaCo vás nejvíc frustruje? Žasnu, jak lidé, kteří se podepsali na plýtvání v uplynulých letech, teď s jiskrou v oku a samolibým úsměvem navrhují, v čem všem se mají občané omezit. Po lidech se chce, aby na sebe vzali v rámci oddlužení země nemalou oběť, ale zároveň zde existují silná podezření, jak stát hospodaří a jak se financovaly a financují strany. Na jedné straně vidíme plýtvání a na druhé straně rodiny, kde spořádaně pracují a tak tak přežívají. Nejsem závistivý, ale když vidím, kolik prapodivných lidí ostentativně každému strká pod nos své bleskurychle nabyté nepřiměřené statky, je mi špatně. Mohu si vážit společnosti, která to umožňuje? Je snad tohle ta daň svobodě, jak nám občas politici říkají? Říkám to hrozně nerad, ale připadá mi, jako by tahle země v sobě měla nějaké genetické prokletí. Navíc pořád objevujeme objevené: Němci to vyřešili takhle, ale to je špatně. A Švédové? Taky to dělají blbě. My na to musíme přece jinak! Jak? No přece tak, aby se dařilo podfukům. Už mě to unavuje a nejsem sám.Patřil jste k těm, kteří se po loňských volbách radovali, jak se vykroužkovali dinosauři? Euforii jsem určitě nepropadal. Ani na chvíli jsem neuvěřil, že to tady zachrání recyklovaný pan X a jeho strana Y. Matěj Stropnický FOTO: Kamila PolívkováPodporujete politické angažmá svého syna Matěje, který je členem předsednictva Strany zelených a zastupitelem na Praze 3? Každý otec, který nemá syna líného hňupa, by ho měl podporovat. Přesto si myslím, že by své nezanedbatelné schopnosti a vzdělání získané v zahraničí i doma (chodil na americkou základní školu, maturoval na francouzském gymnáziu, vystudoval Fakultu sociálních věd UK - pozn. red.) mohl zúročit lépe v nějakém jiném povolání.Jak se díváte na hereckou kariéru své dcery Anny? Bylo pro mě zpočátku překvapení, že se pro herectví rozhodla a šla po maturitě na Vyšší odbornou hereckou školu. Udělala v poslední době velký pokrok. Mám z ní radost a moc jí přeji, ať jí to vyjde, protože ji nečeká lehká cesta. Martin Stropnický s dcerami Annou, Františkou a Kordulou FOTO: Foto archivJakou cestou se vydá její mladší sestra Františka? Je teprve v druhém ročníku gymnázia a hodně se věnuje sportu. Kéž by dělala něco normálního.Nemůžeme vynechat vaši nejmladší Kordulku. Právě prošla psychologickými testy a v září půjde v pěti letech do první třídy. Vyrostla vedle starších sourozenců, napodobuje všechno, co kolem sebe vidí, takže je vyspělejší než jiné děti jejího věku. Baví ji být ve společnosti, je soutěživá, plná energie. Ráda se předvádí, možná ji bude bavit hraní… Snad se teď čtenáři nevyděsí, že zaplevelím české scény svými potomky. Veronika Žilková s nejmladší dcerou Kordulkou FOTO: KorzoCo říkáte nadcházející dědečkovské roli, o níž jsme díky publicitě kolem Agáty Hanychové hojně informováni? Netušil jsem, že se dopracuji k titulu nevlastní dědeček. Ale fajn, člověk má zkusit všechno.Jak při všech povinnostech, které na vás leží, fungujete jako otec rodiny? Bylo by nefér, kdybych neřekl, že hlavní břemeno spočívá na Veronice. To neznamená, že bych doma nedělal nic, je to však rozhodně míň, než bych si přál. Jsem u zásadních rozhodnutí stran dětí, chodím ráno se psem, starám se o auta, jednám s různými řemeslníky, protože na mě si přece jenom tolik netroufnou jako na samotnou ženskou.Co organizace volného času?



Co to je? Snažíme se, abychom měli aspoň jednou ročně dovolenou - byla léta, kdy se nám to nepodařilo. Teď chci Veronice splnit přání, abychom jeli někam na sever. Mě to vždycky spíš táhlo za sluníčkem.Takže spíš než se toulat severskou přírodou byste si poležel na pláži? Nejde o pláž, mám rád jižní světlo. Navíc s našimi dětmi si moc nepoležíte. Jak jste na druhé straně knížky, na kterou se celý rok těšíte, hned vám na ní přistane hrouda písku. S novou kytarou se možná vrátí k vlastní písničkářské tvorbě. FOTO: Milan Malíček, PrávoVezmete ještě do ruky kytaru? Napsal jste v posledních letech nějakou písničku? Nikomu to neříkejte, ale dostal jsem k Ježíšku kytaru. Krásnou dvanáctku. Takže možná…

URL| http://www.novinky.cz/zena/styl/234147-martin-stropnicky-netouzim-byt-vsemi-milovan-a-jsem-narocnyna-okoli-i-sebe.html

Češky milují Afričany. Svou iluzi o nich... 2.6.2011

Instinkt str. 20 Lucie Tomanová

Téma

Politicky nekorektně o úskalích vztahů mezi českými ženami a africkými muži Přijde za vámi kamarádka, kolegyně nebo dokonce dcera či sestra a řekne: „Potkala jsem muže svého života! Jmenuje se Simon, je z Afriky, známe se dva týdny, chce si mě vzít a mít se mnou dítě!“ A je zle. Svatba i dítě sice přijdou, jenže ideální muž většinou brzy zmizí. Ženu nechá bez prostředků a potomka bez otce. Dítě pak často nezná ani jeho národnost, kmenovou příslušnost a někdy ani pravé jméno. Nemůže říct: Jsem po tátovi Wolof (Hausa, Yoruba, Igbo...). Je z něj jen české „mulátko“, skloňované v ženských webových diskusích po vzoru telátko. A to nestačí. Jsou výjimky. Okatou šestiletou Ruquayu a její tři sourozence naštěstí takový osud nepotkal. Jejich matka, paní Karíma Sadio, se za jejich otce Issu Sadia provdala nejen úředně, ale se souhlasem manželovy rodiny, což je klíčové. Sama se nyní angažuje v tom, aby podobných případů bylo více. „Ve většině afrických zemí platí pro vztahy mezi muži a ženami úplně jiná pravidla a Evropanky, které to nechápou, tvrdě narazí. Chlap, i když se tady ožení na úřadě, považuje oddací list jen za cár papíru, pokud jeho rozhodnutí neschválí rodina a pokud ještě neproběhne i obřad v kostele nebo v mešitě,“ vysvětluje Karíma, která se právě z mešity vrací. Je totiž pátek. „Dost často ani rodina o mužově svatbě tady v Česku neví, protože on nepovažuje za nutné něco takového jí sdělit. Není nic neobvyklého, že se kluci z Nigérie, Ghany, Senegalu nebo jiných zemí žení jen proto, aby získali povolení k pobytu. Děti, které se narodí z takového vztahu, jsou pro ně nemanželské, manželku považují za milenku, a podle toho se k ní i chovají. Navíc jsou už někteří z nich doma dávno ženatí.“ Se svým nastávajícím manželem se Karíma seznámila v Senegalu, kam přijela ve svých pětadvaceti letech studovat wolofský jazyk. Issa, o tři roky mladší student germanistiky, pocházel z jihu země. Brzy se spřátelili a Karíma, která v něm dlouho viděla spíš mladšího bratra než potenciálního partnera, si všimla, že je hodně výtvarně nadaný. Jeho snem bylo studovat architekturu, jenže jakožto nejstarší syn si nemohl dovolit odjet na studia do Alžíru nebo do Francie. Nakonec se domluvili, že se vezmou a Issa vystuduje v Česku. Issova rodina z toho měla smíšené pocity, o běloškách je přece známo, že jsou sexuálně nevázané, prolhané a vůbec všeobecně morálně zpustlé. Na druhé straně, Karíma je od svých šestnácti let, kdy konvertovala a změnila si jméno, muslimka, tak by to s její morálkou nemuselo být tak zlé... A navíc představuje pro jejich syna a bratra letenku a vízum do vysněné Evropy, kde na stromech místo listí rostou peníze a minimální plat je určitě aspoň 50 tisíc korun. Zajisti rodinu! Tu africkou



Představy Afričanů o „zemích rozvinutosti“ jsou často skutečně bizarní. Zatímco my vidíme Afriku jako jedČešky nu velkou zemi hubených, mouchami obalených chudáků s nafouklými bříšky, oni si představují Evropu a Spojené státy jako rajské země celé zastavěné luxusními domy. Evropané celé dny nic nedělají, jen leží, tak jako ti němečtí a britští turisté na afrických plážích. A ženské se opalují, až jsou rudé jak spařené prase, jsou tlusté a vrásčité a pořád chtějí sex po dvacetiletých afrických klucích, protože jejich manželé mají extrémně malé penisy. Proto, jste-li zkušený plážový gigolo, je pro vás nejlepší vyhlédnout si nějakou starou Evropanku a obšťastňovat ji na hotelu tak dlouho, až vám nakoupí spoustu značkového oblečení a elektroniky anebo si vás, je-li romantička, a nikoli protřelá sexuální turistka, rovnou vezme za muže. Ona, ten bílý hroch, je vaší letenkou do „země rozvinutosti“. Po dlouhých měsících, které se pomalu měnily v roky, obdržel konečně Issa oficiální povolení k trvalému pobytu v České republice. Jeho mladá (v sedmadvaceti letech už na africké poměry trochu stará panna) a hezky tvarovaná žena si pro něj přiletěla a odvezla si ho domů, do Prahy. Přivítala ho sychravá zima: holé stromy, rozčvachtaný sníh, nevytopený byt ve starém špinavém činžáku. Práce dorovzemě návače zboží v supermarketu na noční směny za osm tisíc korun měsíčně. Ze studií časem sešlo, zato přišly postupně na svět čtyři děti. Z Issy, který mluví francouzsky, anglicky a německy, se po různých peripetiích stal IT pracovník v zahraniční firmě. Konečně uživí rodinu, což v případě afrického muže neznamená pouze materiální zabezpečení manželky a dětí, ale také pravidelné příspěvky rozvětvenému příbuzenstvu v rodné zemi, na které obvykle padne minimálně třicet procent rodinného rozpočtu. „Člověk se musí smířit s tím, že v kteroukoli denní i noční hodinu volají příbuzní, že potřebují peníze na lékaře, na školné, na svátky… Občas taky chtějí nový počítač nebo mobil,“ říká Karíma, která celý příběh svého manželství popsala i v knize Baobab v lipové aleji a pravidelně úskalí multikulturního manželství komentuje na svém blogu. Nigerijcova žena „České ženské mají ve vztazích s Afričany problémy většinou proto, že jsou neuvěřitelně pitomé a vůbec netuší, která bije,“ gestikuluje rázně Hana Okafor, Karímina dlouholetá kamarádka. Atraktivní modrooká blondýnka má se svým nigerijským manželem Jamesem pocházejícím z kmene Igbo tři děti, dvě dcery a syna. „Já měla teda víc štěstí než rozumu, že jsem natrefila na slušného chlapa, který má solidní práci, nelhal mi ohledně svého původu, není ženatý a normálně mě seznámil se svou rodinou, což znamená, že to se mnou myslel vážně,“ pokračuje Hana, která měla ve dvaceti, kdy přijela do Prahy, za sebou dost náročné období a nešťastnou lásku. „Hlavně mi hned na nádraží ukradli tašku i s doklady, neměla jsem kam jít a nevěděla, co dělat. Tehdy jsem potkala Jamese, prvního černocha, kterého jsem v životě viděla. Připadal mi ze začátku hrozně ošklivý. Pozval mě na kafe, tak jsme si povídali a ještě toho dne jsme se domluvili, že se vezmeme.“ James práci a byt měl, potřeboval trvalý pobyt. A taky už na něj rodina tlačila, že je mu dvacet čtyři, a jestli se do roka neožení, někoho mu doma vyberou. „A tak mě ještě ten den nadšeně představil po skypu rodičům: Maminko, tatínku, budu se ženit! Nadšení zrovna nebyli, otec říkal: ,Jsi si jistý, že tu bělošku miluješ? Budeš ji mít na krku celý život. Ale jestli ano, tak my souhlasíme.‘“ Za pár měsíců byla svatba. Jak se pozná, že to s vámi africký chlap, konkrétně Nigerijec, myslí vážně? „Kromě toho, že vás okamžitě představí rodině, projevuje muž náklonnost hlavně materiálně,“ konstatuje Hana. „Já už se například bála podívat do výlohy na nějaký kus oblečení, protože James mi to ihned koupil. Jednou, když jsem odmítala říct, co se mi líbí, přinesl domů celý obsah výkladní skříně.“ Úcta a náklonnost se v manželství projevují mimo jiné tím, že se partneři oslovují „ženo“ a „muži“. „Jménem mi manžel řekl za těch šest let jen jednou, v docela drsné hádce.“ Dnes jsou spolu Hana a James šest let, začátky vztahu ale byly náročné a dramatické: „Manžel byl tady v Česku jak v jiříkově vidění, ženské ho balily samy! Afričanky nejsou tak povolné, jako Evropanky, tam se musí chlap hodně snažit, nosit dárky a dlouho nadbíhat, aby se na něj vůbec podívala. A na to, aby se mohl oženit, potřebuje mít peníze na poplatek za nevěstu, což dělá nějakých padesát měsíčních platů.“ Dále muž hradí celou svatbu, musí zařídit byt nebo dům a živit ženu i děti. Když se žena rozhodne pracovat, peníze, které vydělá, jsou jen její. „A teď si představte, jak tady ti chlapi koukají, když jim ženské samy skáčou do postele a ještě jsou ochotné je živit!“ Když byla Hana těhotná, vrhl se James do víru nočních radovánek a našel si „bokovku“. Slečně napovídal, jak bylo tehdy oblíbenou balicí strategií na černošských diskotékách, že je z Jamajky. „Všem bylo dvacet pět, všichni byli z Jamajky a všichni se jmenovali James, Johnny, Murphy nebo Eddie. Všichni byli sirotci a všichni tě milovali na první pohled,“ komentovala to před časem jiná má známá, Andrea, bývalá PR manažerka a dnes majitelka jednoho pražského baru. „Moje kamarádka chodila taky s jedním, který byl z Jamajky, měl českou manželku a tvrdil, že si ji vzal jen kvůli papírům.“ Byl to ten samý muž? Těžko říct. Jakmile se Hana o manželově nevěře dozvěděla, dostala šílený vztek: „Popadla jsem lahev od piva a rozbila mu hlavu. Měla jsem chuť ho zabít.“ Naštěstí ale vše dobře dopadlo, Hana neskončila v kriminále a James v márnici. Naopak, stal se z něj prý opět slušný křesťanský muž a volný čas tráví doma s rodinou.



Ostatně, na nějaké zálety mu nezbývá moc času ani energie, má teď stejně jako Issa co dělat, aby uživil ženu a tři děti a ještě rozvětvené africké příbuzenstvo. Holky, co milují etno V době svých studií na Zemědělské univerzitě v pražském Suchdole jsem potkávala africké kluky docela často. Chodili na vedlejší fakultu, na Institut tropického a subtropického zemědělství. Byli hrozně neodbytní. Zvyklí z domova na zásadu, že „dej mi pokoj“ je taky odpověď a už samo o sobě to znamená slibný začátek komunikace, nedali se jen tak odradit. Nic moc imponujícího na nich ale nebylo. Zato v klubech a na diskotékách, tam posedávali liboví borci. Dělali kuchaře, vyhazovače nebo dealovali hašiš, což bylo cool. A s holkami to uměli neskutečně. „Bylo mi sedmnáct, chápeš, a já, zvyklá na ty české balíky, kteří neumějí na ženskou ani promluvit, jsem byla z těchhle týpků úplně paf,“ vypráví Andrea, kyprá a živočišná zrzka. „Najednou k tobě nakráčí frajer, vysoký, štíhlý s mandlovýma očima a kůží v barvě mléčné čokolády, nádherně se usměje a říká: ,Ty jsi úžasná, od prvního pohledu, kdy jsem tě uviděl, jsem se do tebe zamiloval!‘ To je prostě jasný, že jdeš do kolen!“ V pražské africké komunitě měla Andrea, svého času radikální anarchistka obdivující vše pestré a multikulturní, několik milenců. „Byly to většinou záležitosti na jednu noc a musím říct, že ten sex byl většinou dost násilný. Jestli se to líbilo mně, to nikdo z nich absolutně neřešil. Po jedné takové noci jsem dva dny krvácela.“ Potom Andrea potkala Murphyho, pětadvacetiletého Jamajčana. Vlastně ne, nejmenoval se Murphy, bylo mu čtyřiatřicet a pocházel z Ghany, ale to Andrea zjistila, až když se chtěli brát a on musel ukázat doklady, které měl do té doby pečlivě schované. Snad byly i pravé. „Žili jsme spolu rok a půl. Dohodli jsme se, že v létě, poté, co mi bude osmnáct, se vezmeme.“ Ze svatby nakonec na poslední chvíli sešlo, když Andrea načapala svého milého, jak se vášnivě líbá s nějakou blonďatou slečnou. Ať si ho nechá. Když on je úplně jiný! „Často mi píšou hlavně partnerky Nigerijců,“ vypráví Hana Okafor. „Že ten jejich mizí na celé měsíce pryč, že je v kriminále za řízení v opilosti nebo za dealování drog, ale že jim píše milostné dopisy, a jestli si ho tedy mají vzít. Tak jim říkám přesně to, co nechtějí slyšet: Ruce pryč! Nechápu, že se vzdělaná čtyřicetiletá ženská chce rozvádět kvůli jakémusi Alimu, o kterém vůbec nic neví. Anebo proč si hezká mladá holka pořídí tři děti s Eddiem, kterého vidí jednou za dva měsíce a který jí tvrdí, že je sirotek a nemá vůbec žádnou rodinu. Každý Afričan má tak pět set příbuzných.“ České ženy mají často tak malé sebevědomí a tolik touží po lásce, že by za hezké slůvko šly na kraj světa. A chlapci z Afriky, kteří zoufale potřebují legalizovat svůj pobyt zde a pak pokud možno odejít dál na Západ, se naučili, že stačí málo, jen je někdy potřeba trocha sebezapření. Vybrat si naivní mladé děvče nebo, což je mnohem jistější, neatraktivní, životem zklamanou ženu ve středním věku a říct jí: „Jsi krásná, miluju tě, chci si tě vzít, chci s tebou mít miminko.“ Oženit se, „vyrobit“ jedno až dvě mimina a pak zmizet do Anglie anebo se nechat živit a uspořené peníze posílat skutečné manželce a legitimním dětem do Afriky. Ale ne, ten můj je úúúplně jiný! – odpovídají Haně rozhořčené dámy. O lásce a jiných běsech „Jistěže se i v Africe lidé žení a vdávají z lásky. Ale většina sňatků je pořád domluvená rodiči a ideální nevěstou bývá obvykle sestřenice. Manželství znamená nejen svazek dvou lidí, ale především sloučení dvou rodin,“ vysvětluje antropolog Josef Kandert, který přednáší na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. „To, že je sňatek domluvený nebo že se neděje z čiré zamilovanosti, přece neznamená, že láska nepřijde později. A navíc ani naše novodobé evropské romantické představy se neshodují s realitou, ve které vyrůstali ještě naši prarodiče. Manželství je především ekonomickou jednotkou k výchově dětí.“ Chceteli si vzít Afričana, je dobré si tohle všechno uvědomit a neočekávat jakousi pokleslou new age „multikulti“ romantiku zahrnující především splynutí duší napříč rasami a kontinenty. Je také rozhodně vhodné zjistit si co nejvíc nejen o zemi, ze které manžel pochází, ale také si naklonit jeho rodinu, především matku a sestry, a získat co nejvíc informací o konkrétním kmeni. Neexistuje nic takového jako „africká kultura“, stejně jako se těžko definuje „senegalská kultura“ nebo „nigerijská kultura“. Je veliký rozdíl, zda nastávající pochází například ze severu Nigérie, kde žijí Hausové, kteří vyznávají islám a bývají polygamní, zda je z jihu, kde žijí Yorubové hlásící se vesměs k evangelíkům, nebo jestli manžel přísluší k Igbům, etniku, které samo sebe řadí mezi černé židovské kmeny, ale co do vyznání je také spíš evangelické. A nutno dodat, že pod povrchem křesťanství nebo islámu je v duších většiny obyvatel silně zakořeněn původní animismus, který z nich nevyžene ani sebehorlivější kazatel, ani vzdělání na Harvardu nebo práce pro NASA. Duchové prostě existují, a to nejen pro ty, kdo na ně věří.



„Jasně že manžel věří na kouzla. Jsem zvyklá i na to, že mi v různou denní i noční dobu volají ženské, které vůbec neznám, obvykle tetičky z druhého a třetího kolene, a radí mi, jaká kouzla použít a v jaké pozici mám s manželem souložit, abych počala syna,“ směje se Hana. Manželé staví v Nigérii dům a časem by se tam chtěli přestěhovat. Hana si je vědoma toho, že jí jako „nejmladší sestře“ připadne péče o nemocnou tchyni. Chce ale, aby děti vyrůstaly v tradicích kmene Igbo, i když to může znamenat obřízku syna i obou dcer a riziko, že si manžel vezme ještě jednu ženu. „Mně by to nevadilo, kdybych ji pomohla vybrat já. To fakt neřeším. Teď je nejdůležitější, aby byl hotový dům, protože vracet se z exilu bez úspor na vlastní bydlení znamená pro nigerijského muže i jeho rodinu ostudu.“ Téměř každé desáté manželství je s cizincem Sňatky s cizinci tvoří podle Českého statistického úřadu 8,4 procent všech uzavřených sňatků v ČR. Většinu těchto cizinců však tvoří občané evropských států a Vietnamu. Údaje o počtu sňatků s Afričany nejsou k dispozici. Vyjádření Ministerstva vnitra ČR k otázce trvalých pobytů: „Manželství s občanem ČR ani skutečnost, že cizinec má dítě s občankou ČR, není automatickým důvodem k udělení povolení k trvalému pobytu. Podmínky pro získání trvalého pobytu pro rodinného příslušníka občana EU (včetně ČR) jsou uvedeny v § 87h zákona o pobytu cizinců: žadatel musí mít minimálně dvouletý přechodný pobyt na území a vztah občana EU a rodinného příslušníka, který žádá o trvalý pobyt, musí trvat alespoň jeden rok.“ Foto popis| Přehled evidovaných imigrantů z vybraných afrických zemí ze statistik Ministerstva vnitra ČR ke 30. 4. 2011. Mezi zeměmi subsaharské Afriky vede co do počtu imigrantů jednoznačně Nigérie. Protože se ale u nás netěší nigerijští občané nejlepší pověsti, často se vydávají například za Ghaňany. Někdy přímo koupí doklady Ghaňana nebo Kamerunce, který se vrací do Afriky. Čeští policisté rozdíl nepoznají, české partnerky už teprve ne. Foto popis| Děti Karímy a Issy Sadiových jsou legitimními potomky. Sňatek, který se konal v Senegalu v souladu s oficiálním úředním i muslimským právem, odsouhlasila Issova rodina. Foto popis| Nejstarší dcera Ruquaya dostala tradičně jméno po Issově matce. Pokud muž tuto tradici nectí, znamená to obvykle, že dítě nepovažuje za legitimní. Foto popis| Africké rodiny bývají velmi početné. Tihle příbuzní na svatbu do Česka prvděpodobně nedorazí, peníze ale potřebovat budou. Pravidelně.

Kam a kudy? 10.6.2011

Víkend HN str. 08 Leoš Kyša

Téma

Masaryk chtěl vlastní stát, Bismarck sjednocení Německa a Martin Luther King bratrství mezi bývalými otroky a otrokáři. Jejich vize změnily svět. Čí vize změní Česko? Zeptali jsme se špičkových mladých ekonomů, vědců a právníků. Obyčejná země malých vizí Jindřich Šídlo Upřímně, docela nesnáším slovo vize. Nebo spíš „volání po vizi“. Protože, jak kdysi docela přesně řekl Michal Horáček, „vize se nežádá, vize se nabízí“. To bylo v roce 1994 a Horáček tak při televizním Respektování reagoval na žádost prezidenta Václava Havla, aby politici předložili veřejnosti VIZI, kam by se tato země měla ubírat. Stejně jako dnes to byl tehdy signál plíživé frustrace. Po nezapomenutelně dobrodružných prvních letech svobody začalo být v Česku nějak divně dusno. Přitom na první pohled všechno šlapalo, jak mělo a jak jsme chtěli podle vize, kterou jsme si domnívám se - byli docela jisti. Možná byla banální - ale může být vlastně vize ze své podstaty jiná než jednoduchá a všeobecně srozumitelná? Naopak, taková vize je přece nejlepší, pokud nemá skončit jako křečovitý výstup přísně akademické debaty. Na začátku 90. let nikdo žádné velké vize ani nevyhlašoval. Na několik let postačila svoboda, vize nejjednodušší a nejlépe prověřená. Každý ji naplnil, jak uměl, podle vlastní osobní vize, kam nasměrovat svůj vlastní život. Byla to nejkomplikovanější doba, jakou většina z nás zažila - přesto byly podle mého Plné znění zpráv


nevyvratitelného přesvědčení první měsíce a roky po listopadu 1989 úžasným obdobím, které si zaslouží, aby se o něm v učebnicích psalo s obdivem. To náhle probuzené sebevědomí, aktivitu, víru ve vlastní síly, které vyjadřovaly v zásadě tak banální věci jako narychlo otvírané večerky v bývalých kočárkárnách paneláků, první soukromé hospody anebo třeba desítky nových deníků a časopisů, už nic v uplynulých jednadvaceti letech nepřekonalo. Bylo to málo? Možná nám to tak připadá, skepse přicházející zákonitě po každém velkém nadšení dala vzpomínkám na tu dobu nátěr času nastupujících rabiátů a buranství rychle zbohatnuvší elity. I to byl zřejmě nevyhnutelný rys těch časů - jen kdyby nemalá část veřejnosti neměla pocit, že se od té doby zas tak moc nezměnilo. Země přitom za ta léta nezpochybnitelně a neustále bohatla, čímž možná dnešní frustrace dostávala srozumitelně formulovaný obsah: jsme stále bohatší, tak proč to nevidíme kolem sebe? Proč se civilizační posun dotkl každého z nás, ale dohromady nepociťujeme nijakou extra spokojenost se stavem země, v níž žijeme? Toto je ona největší změna oproti počátkům 90. let. A právě proto může být zdrojem vize, kterou poznáme, když si položíme otázku, v jaké zemi chceme žít a co pro to lze udělat. Přiznávám, jsem skeptický k velkým slovům, která se příliš rychle vyprazdňují a ještě rychleji kradou. Slyším-li dnes smrtelně vážně se tvářící pojmy jako „boj proti korupci“ nebo „občanská společnost“, kterými mě pravidelně zásobují i moje nejoblíbenější týdeníky, pociťuji tendenci ke škodolibým vtipům. Z korupce je mi přitom už fyzicky zle a při prověrkách zapojení či podpory občanských aktivit bych nejspíš prošel. Nicméně držím palce všem, kdo jsou ve slovech méně květnatí a ve svém konání v tomto minovém poli účinní. Zdroj naděje a snad i vizi - nezakřikněme to - najdeme v dennodenních aktivitách lidí, kteří zemi přibližují všední normálnosti. Je to Karel Janeček, jenž své miliony věnuje lidem, kteří na korupci upozorňují. Jsou to ale třeba taky místní letenská sdružení, která ze své základny v restauraci Prašivka dokázala uchránit Letenské sady před zplundrováním. Je to i můj přítel z dětství, skoro čtyřicetiletý hypoteční specialista jedné velké banky, který úspěšně kandidoval do svého obvodního zastupitelstva, aby zabránil zbourání stadionu Bohemians v Ďolíčku, kde strávil celý život. Jsou to lidé, jejichž ideálem a vizí není často víc než poklidný a normální život v jejich „sociální“ kategorii a jejich čtvrti, městě a zemi. Normálnost je stav, od nějž jsme dnes nekonečně daleko, v němž se ovšem v zásadě nejlépe daří vizím individuálním, na nichž - přiznejme si to při těch všech velkých slovech - člověku přece jen na konec záleží víc než na ideálu trvale udržitelného rozvoje, vzdělanostní ekonomiky a energetické nezávislosti. Česky se to možná dá popsat jako fungující společnost, která je nakonec možná trochu nudná, ale předvídatelná a přirozeně korektní, jak se většina lidí chová ke svému okolí. Není to ideální stav, k němuž dospějeme vytyčením dvacetiletého plánu - vize. Každý, kdo ale takový individuální nápad má, ať se přihlásí. V tomto magazínu HN zajímaví lidé své vize nabízejí. Berte, nebo nechte být. A přineste vizi svou, protože vize se nežádá. Česko se do loga nevejde Tomáš Hrivňák Vroce 2031 mi bude čtyřiašedesát, dá-li pánbůh. Některé mé děti budou možná studovat na vysoké škole, některé budou možná pouličními klauny ve Vancouveru. Já budu doufat (nejspíš marně), že některému z nich předám svoje veslo), v poradenské firmě, kterou spoluvlastním. Firma se jmenuje Idealisti a součástí jejího kréda je důvěra v budoucnost, kterou si sami vymyslíme. Tato důvěra se u mě osobně poprvé myslíme. v akutní podobě projevila v roce 1989, kdy jsme zjistili, že revoluce je možná. Dnes mají historické události z listopadu 1989 mnoho masek (včetně té, která tvrdí, že jsme žádnou revolucí neprošli, ale že jsme sami byli nástroji dobře připraveného plánu), já však spoléhám na tu, kterou jsem zažil na vlastní kůži - a to je pro mě autentická tvář revoluce. V tehdejší tváři revoluce si pamatuji odhodlání, energii spolu s velkou dávkou kreativity a osvobozující ironie. Podobné kvality bych rád četl i ve tváři všedního dne v Česku v roce 2031. Myslím, že bychom v příštích letech měli investovat do programů a prostředků, které pomohou pou zejména dětem a mladým lidem žít svůj život při plném vědomí a s možností důvěřovat svým schopnostem a svému lidství. V praktické rovině to znamená investovat do školství (i pokud by to mělo současně znamenat nemít nové obrněné transportéry, letadla, policejní transportéry služebny, sčítání lidu, další dálnice, další úředníky apod.) a zejména do vzdělávání (což není nutně totéž). Nedovolit, aby se ze vzdělávacího systému stal prostředek pro výrobu intelektuariátu „produkujícího vědění“ a připoutaného ke svým počítačovým klávesnicím. Znamená to rovněž zásadní obrodu konceptů vůdcovství, elit, právního státu a politické angažovanosti v české společnosti. Tyto koncepty dnes nosti společ u nás živoří v karikaturní podobě. Podobně jako u slova feminismus reaguje česká společnost feminism i na pojmy elity, vůdcovství či politické nost elity angažovanosti anafylaktickým šokem. Jsou to kostlivci zasutí v naší národní kredenci. Přál naš bych si, abychom v roce 2031 již měli za sebou Plné znění zpráv


ro produktivní národní psychoanalýzu, která by nám umožnila kredenc provětrat. Obecně bych byl pro to, abychom měli v roce 2031 jasno v našich růstových strategiích. A nemám na mysli Bělohradského démonický„růst růstu“. Spíše než o číselně vyjádřený hospodářský růst a jeho tempo mi jde o normální a ucelenou představu „ dobrého správce“, který na svěřené vinici myslí na další léta. Nejenom na to, kolik litrů modré skalice ušetří a jak víno naředí vodou, aby byl ekonomický výsledek líbivější. Mám neodbytný pocit, že politický i mediální diskurz se u nás dlouhodobě nemilosrdně ký soustřeďuje na minimalizaci ztrát, milosrdně n maximalizaci úspor, jakousi obecně prospěšnou jak „rozumnost“, rozkrývání společenských tumorů a prevenci excesů a zcela opomíjí oblast exces vizí, perspektiv, vývoje. V co budeme společně last vizí doufat? V co věřit? V zachování důchodů? V udržitelnost vyrovnaných rozpočtů? To je smutná modlitba. V poslední dekádě jsem byl několikrát účastníkem projektů směřujících k vytvoření „značky“ České republiky. Vášnivě či nezaujatě jsme nakonec diskutovali o té či oné podobě loga (bublina? vlajka? nějaká podoba českého lva?), protože na hlubším významovém podloží, ze kterého by značka měla vyrůstat, jsme se nikdy nebyli schopni shodnout. Jsme zde v Česku zejména kreativní? Či zejména flexibilní? Pohostinní či moudří? Poetičtí či podvratní? A jak to vše dostat do skromného žánru loga? Mně by se líbilo, kdyby naším příspěvkem do diskuse o podstatě národní identity bylo, že se do loga nevejde. Spolu s Naomi Kleinovou by potom čeští vyslanci znejisťovali svět svým učením o tom, že o loga vlastně nikdy nešlo. A to je užitečný plán. Do slova a do písmene Jan Komárek Možná to bude znít otřepaně: České republice stále chybí úcta k pravidlům. Originálněji - jako vize - tato myšlenka zní: Právní pozitivismus a formalismus by v České republice měly přestat být otloukánky. Jak ve veřejné debatě, tak ve světě českého práva. V každodenním životě můžeme neúctu k pravidlům vidět na silnicích. Bez ohledu na povolenou rychlost mnoho českých řidičů ví nejlépe, kolik jim jejich vůz a řidičské schopnosti dovolují za momentální situace jet. Je přece nesmysl ploužit se na přehledném úseku nové silnice, když je tak krásné počasí, nebo ne? Podobné to je i ve veřejném životě. Chování řidičů jen zrcadlí chování představitelů státu, ať už prezidenta republiky a jeho vztahu k ústavě, anebo třeba vlády, která je schopna vymyslet roztodivné fígle, jen aby nemusela splnit své závazky -například ve stavebním spoření anebo v podpoře sluneční energie. S respektováním pravidel jsou však na štíru i sami právníci. Mám na mysli tendenci příliš lehce se povznášet nad texty právních pravidel a hledat jejich smysl a účel. Často bez ohledu na to, co říkají slova zákona, jen aby soud mohl v konkrétním případě rozhodnout tak, jak považuje sám za správné. Nezavání to „právním pozitivismem“ a „přepjatým formalismem“, proti kterému tolik brojí Ústavní soud a vlivná část české právnické obce? To je jistě pravda. Slepé následování textů právních pravidel může vést k perverzním výsledkům. Ve dvacetiletí od pádu normalizačního režimu věnoval Ústavní soud velkou pozornost prosazování hodnotového přístupu k právu. Nebylo divu - zatímco se radikálně změnilo společenské prostředí v České republice, většina zákonů přijatých za předchozího režimu zůstala v platnosti. Ideologii jediné vládnoucí státostrany, která měla prostupovat celý právní řád, bylo třeba nahradit hodnotami demokratického právního státu, který respektuje základní práva. Nejen na papíře, ale i v reálném životě. Po dvaceti letech však nastal čas, abychom pravidla začali brát vážněji. I z hledání smyslu a účelu právní normy se může stát nástroj svévole. Vzdělaní právníci vědí, že za hrůzy totalitních režimů nemohl právní pozitivismus nebo formalismus, jak se někdy mylně tvrdí. Naopak. Nacisté či komunisté brali právo „hodnotově“. „Smyslem a účelem“ při výkladu textů právních norem však bylo prosazení jejich zrůdných ideologií. Odpovědným za zvůli páchanou prostřednictvím právních nástrojů nebyl teoretický koncept práva, ale zcela konkrétní lidé. Tohle asi bojovníky proti právnímu pozitivismu a formalismu nepřekvapí. Kontroverzněji jim však bude znít myšlenka, že i respektování pravidla, které v konkrétním případě může vést k těžko akceptovatelnému výsledku, je hodnotou samo o sobě, již je třeba bedlivě vážit. Dobře to ilustruje rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, který zamítl nárok vznesený na základě právního předpisu, jenž stanovil lhůtu „před 31. prosincem“. Stanovená lhůta byla zjevně matoucí. Žalobce se celkem pochopitelně spoléhal na to, že se termínem myslí konec roku. Nejvyšší soud nesouhlasil. Zdůraznil, že důležitější než nespravedlnost způsobená žalobci v tomto jednotlivém případu je otázka, zda se soudy mají pouštět do přepisování textů zákonů. Odpověděl na ni záporně. Mohl by to být inspirativní přístup do příštích dvaceti let? Nepléduji zde pro opačný extrém a naprosté popření hodnotového přístupu k právu; jde mi spíše o jistou uměřenost při používání pojmů, na nichž je právo založeno. Aby pozitivismus anebo formalismus nebyly ošklivými nálepkami, kterými se označí názorový protivník, jenž ve skutečnosti jenom vyznává jiné hodnoty větší předvídatelnost a právní jistotu, popřípadě nevěří, že by soudy byly nutně lepší než politické instituce v hledání toho, co je dobré a správné. Plné znění zpráv


S politiky, soudci a s právem u nás to je totiž jako s řidiči. Možná že když budou všichni brát formální pravidla vážněji, bude se i na našich silnicích jezdit bezpečněji. Volný trh není cíl Filip Matějka Nevěřím moc na konkrétní dlouhodobé plány. Ani sebelepší vláda neumí pořád sledovat a rychle reagovat na nové příležitosti, naše proměnlivé potřeby či schopnosti. Naštěstí ale existují základní principy, které takové plány mohou nahradit. Jakkoliv jsou tyto principy známé, tak nám to s nimi pořád nějak nejde. Musíme se naučit využívat výhod tržních mechanismů i sociálních systémů. Volné trhy jsou obvykle dobrým prostředkem, nikoliv cílem. Slovo „sociální“ se zase dobře váže s pěknými cíli, které jsou ale často zajišťovány špatnými způsoby. Záměnou chápání cílů a prostředků pak u nás vznikají neužitečné ideologie. Vláda má hlavně zajistit právní stát, podporovat vzdělání a pokud možno snižovat osobní rizika. Volné trhy, osobní motivace a možnost se sami rozhodnout jsou však zpravidla nejlepším způsobem, jak dosáhnout toho, aby ten náš společný pomyslný koláč byl co největší. Svět ale samozřejmě není tak jednoduchý, aby ke spokojenosti stačilo odbourat regulace a přerozdělování. Nejenže trhy občas nefungují dokonale, ale hlavně nejde jen o velikost koláče, nýbrž i o to, kdo z něj kolik dostane. Už dlouho se našim vládám nedaří prosadit jakékoliv zásadnější změny ekonomického rázu. Čím to je? Návrhy jsou zpravidla dvojího typu: buď jednostranné posílení tržních a motivačních prvků, nebo vznik dalších podpor a sociálních přídavků. Problém je ten, že po schválení každého z návrhů by existovala skupina lidí, která by na něm tratila. Proto jsou těžko průchodné. Zvláště v naší zemi je potřeba dbát na rovnoměrné dopady změn. Přední světoví ekonomové studovali, jak obyvatelé různých zemí světa hodnotí kvalitu svého života. Lidé v bohatších zemích jsou obvykle šťastnější. Česká republika, společně se svými postkomunistickými sousedy, se však této závislosti částečně vymyká. Jsme méně šťastní než lidé ve státech se srovnatelnými průměrnými příjmy. Zejména starší část naší populace hodnotila kvalitu svého života výrazně negativněji. Jedním z pravděpodobných vysvětlení je, že vůči zbytku populace relativně ztratili. Od roku 1989 rostly zvláště ceny týkající se právě spotřebního koše důchodců (bydlení, energie, potraviny), kteří se tak nedávného růstu bohatství ve formě vyšší kupní síly účastnili podstatně méně než zbytek společnosti. Tento nerovnoměrný dopad byl pravděpodobně největším ekonomickým problémem posledních dvaceti let a má své další důsledky i dnes - způsobuje silnou averzi k jakýmkoliv změnám, které by někoho zasáhly byť i trochu negativně. Jak tedy dál? Posilováni tržních mechanismů je třeba doplnit vhodnými kompenzacemi. Pokud pro každou reformu bude platit „po této změně na tom budou všichni alespoň tak dobře jako před ní“, tak se můžeme těšit, že příště nezůstane pouze u návrhů. Uvedu pouze pár drobných příkladů. Rozšíření spoluúčasti ve zdravotnictví by zcela jistě znamenalo obrovské úspory díky eliminaci nepotřebných výkonů. Starší lidé jsou na této změně sice biti, ale to by nemělo způsobit, že poplatky nebudeme dále rozšiřovat, či je dokonce opustíme. Využijme oněch proklamovaných úspor a navyšme roční důchody o maximální roční výši spoluúčasti. Když se některý penzista rozhodne část navýšení nespotřebovat na další návštěvu u lékaře, tím lépe. Získáme tak hospodárnější systém, který by oproti současnému stavu nikoho nepoškodil. Co třeba nedávno probírané navýšení DPH u všech potravin na základní úroveň? Určité skupiny obyvatel by skutečně na takovou změnu doplatily. DPH u potravin ale poskytuje téměř nejefektivnější způsob výběru daní - navyšme ji tedy a kompenzujme toto navýšení jinak. Můžeme se poučit i z nedávné historie a penzijní reformu koncipovat tak, aby byla kupní síla budoucích důchodců co nejméně závislá na neočekávaných pohybech cen. Toho lze dosáhnout třeba existencí fondů, které investují do aktiv, jejichž hodnota se vždy vyvíjí podobně jako náklady na spotřební koš penzistů. Takovými aktivy mohou být nemovitosti, potravinové či energetické futures nebo i akcie energetických společností. Podobně lze postupovat v mnoha dalších případech. Většina z nás se shodne na tom, že musíme vymyslet, jak podporovat, nebo alespoň nebránit zakládání podnikání, jak zvýšit kvalitu vzdělávání bez demotivování ke studiu placením příliš vysokých poplatků, jak rozšířit dostupnost předškolní péče nebo jak změnit systém alokace evropských dotací, abychom nemuseli stále naříkat, že je někdo zneužívá. To je pouze pár z mnoha aktuálních problémů. Za několik let budeme však nejspíš řešit jiné; nevíme ovšem, kam přesně nás budoucnost zavede. Proto bychom měli dbát na dlouhodobé posilování flexibility naší ekonomiky a také na důsledné zavedení kultury změn bez lokálních negativních dopadů. Nejen, že nové plány budou díky tomu konečně realizovatelné, ale budeme se z nich těšit všichni. Občané nejsou potížisté



Anna Durnová Od politologů se čeká, že řeknou, jak dopadnou volby, ještě před otevřením volebních místností a předpovědí, kdo bude příštím prezidentem USA. Soucítím vždy s meteorology a dodávám, že lidský faktor často předčí kdejakou tsunami. Následující vizi je třeba brát především jako radu. V současné době vidím v České republice na jedné straně touhu po změně, na straně druhé její až téměř systematické opomíjení. Jde o občanskou společnost. Na kvalitě občanské společnosti totiž přímo závisí, jak bude Česká republika schopna reagovat na společenské a kulturní změny, které ji v souvislosti s demografickým vývojem Evropy a zvyšováním životní úrovně obecně neminou. „Když umíme dostat lidi na Měsíc, proč neumíme vyhrát válku s chudobou?“ ptal se v sedmdesátých letech americký politolog Richard Nelson. Kritizoval, že jde-li o problém technologický, možnosti státu nechybí. Jde-li o problém občanský, neví si stát rady. Nelson tehdy vyzýval, aby experti více vnímali potenciál, který skýtá občanská společnost. Jeho příměr stále platí. Praxe řízení společnosti se v USA a západní Evropě dlouho soustředila na řešení problémů skrze byrokratický aparát: panoval názor, že je nutno mít dostatek byrokratů, kteří reformy navrhnou, připraví plány financování a vše zajistí. Rozčarování postupně vzniklo z reforem, jež občané nepochopili či nechtěli, a z konfliktů, které reformy blokovaly. Světoví experti v oblasti řízení společnosti nyní proto intenzivněji vnímají dynamiku veřejnosti a soustředí svůj zájem na způsoby zavádění reforem a na jejich vysvětlování. Česká republika jako by historický vývoj přístupu k reformám přesně zkopírovala. Polistopadová společnost se soustředila na ekonomiku a instituce vnímala čistě ve vztahu k právnímu státu. Diskuse o nutnosti ekonomického růstu přehlušila reflexi o fungování institucí ve vztahu k občanům, kteří je platí ze svých daní. Byť šlo tehdy o proces důležitý, musí nyní přijít změna. Z českých medií, a ostatně i hospod, slýcháme, že veřejnost je rozčarovaná, „těm nahoře“ nevěří a podobně jako dříve v USA či v Evropě - jim vyčítá, že nejsou s to hájit veřejný zájem, soustředit se na infrastrukturu vzdělávání, na kvalitu života ve městech, na rozmanitou kulturní nabídku a jiné. Čeští politici, na státní i regionální úrovni, si musí uvědomit, že občané nejsou potížisty, jak tomu bylo ve slovníku normalizačních papalášů. Občané jsou aktivní složkou, bez které se ostatně ani ten nejpromyšlenější ekonomický růst nedá zvládnout. Diskuse o poplatcích u lékaře byla zářným příkladem toho, že vysvětlování není milou službou politiků či populistickou snahou politických stran naverbovat nové hlasy, ale politickou povinností a startovacím můstkem pro další vyjednávání. Naopak absence vůle vysvětlování tehdy populistickým náladám nahrála. Českým občanům nesmí být jedno, v jakém prostředí žijí, kolik za co platí, a především odpovídáli služba ceně. U výdajů veřejných to platí především. Petice v souvislosti s tunelem Blanka, přestavbou brněnského nádraží či libereckým světovým šampionátem nebo občanské protesty jako ten nedávný v Brně proti pochodu Národního odporu ukazují, že občané už svoji roli pochopili. Politická garnitura je ale zvyklá nahlížet na tyto iniciativy jako na „problémové aktivisty“. A právě to musí do budoucna změnit. Tito „aktivisté“ jsou nejen veřejností, která má právo vyjádřit svůj postoj i mimo volební urnu. Jsou mezi nimi i důležití hráči nevládního sektoru. Zasahují tam, kam státní instituce nedohlédly či dohlédnout nechtěly. V mnoha případech mají komplexnější informace o tom, co se v daném problému děje, a navíc vědí, jak s lidmi komunikovat. Jejich existence není vředem společnosti, ale klíčem k efektivnějšímu zvládnutí reforem. Státní instituce by je proto neměly proti sobě štvát, ale do budoucna s nimi - například po vzoru Holandska systematicky spolupracovat. To se týká jak přípravy reforem, tak jejich zavádění či vysvětlování. Silná občanská společnost je samozřejmým přívlastkem moderní demokratické společnosti. Její kvalita zajišťuje pružnější reformní kulturu a efektivnější komunikaci napříč jednotlivými sektory. Systematické zapojení občanské společnosti do reforem je proto dluhem, který by Česká republika měla své veřejnosti splatit dříve než ten ekonomický. Ekonomika lehká jako elfí krok Tomáš Sedláček Hovořím-li o vizi, nemluvím zde o volebních programech a vládních prohlášeních, které mají mít trvanlivost maximálně do čtyř let, většinou ovšem „po hlasování vyhoďte“. Vize je cosi delšího, obecnějšího - něco, na čem by měla být mnohem širší než jen koaliční shoda. Něco, v čem bychom měli mít jasno. Bez vize nikdy nebudeme pořádně vědět, jak dělat dennodenní, aktuální politiku. Bez vize nám zůstane jen tele-vize, a koukat ještě navíc budeme jako to příslovečné tele, které neví, která (a kdo a proč ho) bije. Místo koncepcí máme spíše anti-koncepce, vymezování se vůči druhým, neplodné boje, ze kterých leda bolí ruce, neb žádná práce není únavnější než ta zbytečná. Jen kolik procent energie trávíme právě oněmi antikoncepcemi, při kterých se nic nepočne, popřípadě se brzy po početí potratí? Plné znění zpráv


I kdybychom měli vlády sestavené ze samých nobelistů, čistých jak dvanáct apoštolů, nehnuli bychom se z místa, pokud by ti u vlády pokaždé rozdupali to, co ti před nimi v dobré víře postavili. Jsme posedlí reformami (jejichž nutnost je čím dát tím více do nebe bijící), ale jsme jimi posedlí přesně jen do okamžiku, kdy se mají prakticky provést. Nechápu, proč nelze arénu politické diskuse rozdělit na dvě oblasti: na oblasti, kde se musí a bude hledat shoda, a na oblasti, kde je naopak nutná neshoda. Zkráceně, všechny strany například chtějí jednoduchý a efektivní daňový systém - ten tedy pojďme postavit dohromady. A postavme jej tak, aby v něm byl prostor daně zvyšovat a snižovat dle libosti zrovna vládnoucí levice nebo pravice. Jeden systém, který lze kalibrovat. Tedy měnit bez neustálých reforem. Ale zpět k budoucnosti. Představuji si lehce našlapující elfí ekonomiku spíše než industriální Mordor (kde jistě rostl HDP rychleji než v Roklince), který těží z těžení (stromů a kovů), a vytěžené nikdy nevrátí. Představuji si nás plně integrované do těch nejvyspělejších struktur západní Evropy, protože otevřenost Evropě a světu je něco, co naší ekonomice i mentalitě očividně sluší a prospívá, ač se mnozí snažili strašit rozpuštěním se v přesném opaku. Strašení před zlými cizinci, kteří nám jen chtějí vybrakovat naše rodinné stříbro, vysát daňové podpory nebo nám ukrást naši pečlivě střeženou národní identitu, se ukázaly být naprosto mimo mísu. Představuji si tedy místo současného českého mononároda národ multikulturní, kde budeme zvyklí na to, že ne všichni vypadají fádně bíle a mluví stejně (jak jazykově, tak myšlenkově). Prahu si představuji jako skutečnou metropoli, kde se budou mísit jazyky a zkušenosti špičkových umělců, podnikatelů, intelektuálů a studentů. Představuji si vysoce kvalitní zdravotnictví, které nabídneme našim sousedům, protože se můžeme stát léčebnou Evropy. Představuji si intelektuály a kantory, kteří svou vzdělanou originalitou a kreativitou budou moci nabídnout něco světové veřejnosti. I v tomto jsme ušli kus cesty a ta představa nereálná není - mnoho našich kantorů i studentů zurčí světem stejně tak jako naopak. Představuji si naše města s minimem aut a maximem (elektro)kol. Řečeno s Masarykem, představuji si zemi, kde se lidé nebojí a nekradou. Nebojí se Evropy, ale naopak ji považují za svou vlastní a konstruktivně se nápady podílejí na jejím vedení (místo ukřivděně-paranoidního pocitu, že „oni“ nás furt nějak trápí a omezují). Chtěl bych v Evropě zanechat tak hlubokou stopu, aby byla EU bez České republiky jen těžko představitelná. Koneckonců nebýt čtyřiceti let reálného socialismu, jistě bychom právě my byli zakládajícím členem EU a spolutvořili její hlavní myšlenkový motor. (Dnes mám pocit, že hrajeme roli „brzdy“, a ještě se cítíme být hrdě užitečnými.) Chtěl bych hluboce integrovanou, obchodně, kulturně, politicky i lidsky propojenou Evropu. Přitom mám pocit, že mnoho našich vrcholných politiků si spíše přeje Evropu rozpadlou, bez eura, koordinace, bez étosu, ducha či směru -tak mi mnohdy zní jejich škarohlídské antikoncepce a ne-vize. Tedy vzkaz pro naše vrcholové: nebojte se, nebuďte paranoidní, nikdo po nás (naší identitě) nejde… což bohužel platí i v případě korupčníků, po kterých také nikdo nejde. A právě o toto dvé, co se naší budoucnosti týče, jde. Zjednodušit právo Jan Koval Nechci opakovat dávno známá témata o nutnosti penzijních reforem, snižování státního dluhu či omezení korupce ve společnosti. Chtěl bych se však na celou věc podívat z (možná úzké) perspektivy člověka, který posledních devět let svého profesního života strávil tím, že pomáhal domácím a zahraničním investorům ze všech koutů světa zakládat, prodávat nebo likvidovat společnosti či obecně rozvíjet podnikatelské aktivity na území České republiky. Od počátku tohoto tisíciletí sledujeme trend změny chápání a fungování České republiky jako převážně montážní linky pro zahraniční výrobce ve prospěch výrobců složitějších produktů, vývoje nových technologií a poskytovatelů služeb. Tento trend musí pokračovat i v následujících letech s tím, že posléze bude z České republiky do „levnějších“ zemí přesunuta většina čistě výrobních činností, samozřejmě s výjimkou činností fakticky nepřesunutelných (jako je těžební průmysl, energetika apod.). Proto se domnívám, že tomuto trendu by se mělo v následujících letech přizpůsobovat i právní prostředí v naší zemi a podpora státu pro daná odvětví. Samozřejmostí by pak mělo být zjednodušování a zprůhledňování právního systému tak, aby bylo co možná nejvíce atraktivní jak pro domácí, tak i zahraniční společnosti a další podnikatele. Česká republika se chápe jako demokratický a právní stát, proto by mělo být jejím základním mottem důsledné oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci, které zaručuje jistotu pro výkon jakékoli právní profese. Vzhledem k tomu, že jsme v minulých letech i v nedávné době byli svědky mnoha útoků na tento princip, domnívám se, že v následujících letech bude důležité zaměřit se pro oblast veřejného práva na posílení principu oddělení mocí. Tento trend by pak měl být spojen s pokračováním procesu zjednodušování systému státní správy, systému daní, poplatků a obecně snižování administrativní náročnosti jednání mezi státem a jeho občany či podnikateli v rámci jejich každodenního života. Pro oblast soukromoprávní by pak měl platit trend Plné znění zpráv


posílení možnosti svobodného rozhodování občanů a podnikatelů (z řad fyzických a právnických osob) o jejich interních záležitostech v rámci obecnějších mantinelů stanovených právními předpisy. U právnických osob (společností) mám na mysli zejména větší volnost při stanovení interních pravidel fungování společností či tzv. corporate governance, případně umožnění zakládat i nové formy obchodních společností, známé z jiných jurisdikcí. U fyzických osob je to pak posílení smluvní volnosti v běžném životě. Samostatnou kapitolou je rozumné uvolnění pravidel v rámci pracovního trhu, zejména v oblasti uzavírání či ukončování pracovních poměrů. Domnívám se, že výše uvedené trendy by mohly pomoci České republice stát se mnohem atraktivnější zemí pro domácí i zahraniční podnikatele, konkurenceschopnější nejen vůči zemím na východ, ale i na západ od České republiky a v neposlední řadě i pro její občany. Lepší češství pro Vietnamce Pavlína Rychterová Spánek rozumu plodí příšery,“ prohlásil Francisco Goya. A Václav Havel ve svém prvním prezidentském projevu pronesl výrok „naše země nevzkvétá“. V něm destruoval nejen pokrytecké sebenazírání pseudomarxistické diktatury, nýbrž i kolektivní přesvědčení, že země a její obyvatelstvo jsou od svých vládců odděleni, že jsou lepší než oni, protože jimi již dlouho pohrdají a vysmívají se jim. Tento druhý význam Havlova výroku zůstal skryt. Zdálo se, že země sice nevzkvétá, ale že stačí vyhnat špatné vládce a vzkvétání nastane. Prognózy, podle nichž „dohoníme Západ“ za dvacet let, byly vnímány optimisticky, neboť jsme zapomněli, že dvacet let je čtvrtina našich životů, že po jejich uplynutí budeme jiní lidé. Dvacet let uplynulo a výrok, že naše země nevzkvétá, se zdá platit znovu. Vyhnání špatných vládců vzkvétání nezařídilo. Ale ne proto, že po nich přišli jiní špatní vládci, nýbrž proto, že svět se proměnil a žádné recepty na problémy včerejška nezajistily řešení problémů dneška. V české společnosti, která dlouho žila mimo dějiny poté, co se její diktatura prohlásila za jejich „konečné řešení“, je to poznání, kterému je těžké čelit. Hodnotové relativizace, nedůvěra v budoucnost, znechucení z vývoje věcí atd. jsou primárně jeho důsledkem. Tato kolektivní dezorientace je nesmírně nebezpečná. Otevírá prostor pro všechny, kdo nabízejí jednoduchá řešení v podobě zdánlivého viníka: Evropské unie, národnostních menšin, ekonomických imigrantů, náboženských obcí. Je tragické, že tímto způsobem nejednají pouze extremisté s přiznaným cílem destrukce demokratického prostoru, ale i člověk zastávající veřejný úřad, společností tradičně spojovaný s hodnotovou autoritou. Čím dříve pochopíme, že ve složitém světě neexistují jednoduchá řešení, tím lépe. Pak přijde čas se ptát, jak s tímto poznatkem zacházet co je třeba učinit, aby česká společnost byla schopna najít své místo ve stále komplikovanějším světě. V žádném případě toho nelze dosáhnout kulturním či politickým uzavřením se. Zastavit dějiny nelze ani pasivitou. Lze ale aktivně otevřít dveře všemu, co nejsme my, a přestat se bát, že tím něco ztratíme, že přijdeme sami o sebe, že se rozplyneme v cizím elementu. Zbavit se strachu (základní předpoklad svobodného rozvoje individua i společnosti) je možné jen za pomoci co možná nejkvalitnějšího, hodnotově orientovaného vzdělání, které zajistí kvalitní znalost jazyků mateřských (vedle češtiny i romštiny a vietnamštiny) a cizích, vzdělání, které zajistí široký kulturní rozhled ve světě současném a minulém, sebevědomí a zvídavosti ve vztahu ke všemu, co nás obklopuje, zkrátka skutečnou duševní kultivovaností. Maximální investice peněz, energie a umu do vzdělání je jediné, co je s to připravit společnost na neznámou budoucnost a zajistit její stabilitu ve stále komplexnějším světě. Takováto ideálně pojatá obrovská investice do vzdělání (která by měla začít konkrétně tím, že ministerstvo školství dostanou do správy konečně kompetentní a vzdělaní lidé) nezajistí okamžitou nápravu dnešních potíží, jako jsou mizerné zákony, vláda politicko-hospodářských mafií, nekompetence, lhostejnost a prodejnost státní správy na všech úrovních, tragický stav veřejných financí atd., ale pomůže je řešit v budoucnu, právě tak jako další problémy, o nichž zatím nic nevíme a ani je nedokážeme předpokládat. Kvalitní vzdělání otevírá obzory. Pak je snadné nalézt své místo ve světě. Být občanem Evropy neznamená přestat být Čechem. Být dobrým Čechem nevylučuje možnost být zároveň dobrým Romem nebo Vietnamcem, pokud ovšem budeme schopni definovat naši „českou“ identitu tak, abychom byli s to nabídnout ji jako atraktivní koncept i všem těm, kterým nebyla vložena do kolébky. Vzdělání k tomu dává mimořádnou a zároveň jedinou šanci: zbavuje totiž hlouposti. Hlouposti, která plodí strach, strachu, který plodí bezmoc, bezmoci, která plodí nenávist, a nenávisti, která plodí příšery. Srozumitelně, prosím Marcela Minářová



Každý bez ohledu na to, zda jde o jednotlivce, firmu, instituci, či zemi, by měl mít svou vizi, která je hnacím motorem, motivací pro náš život. Vize státu musí mít širokou podporu veřejnosti a měla by být dlouhodobá. Nesmí však být jen výplodem aktuálně vládnoucí garnitury, ale shoda musí panovat i mezi opozičními stranami a odborníky. Není možné, aby se po každých volbách představy o směřování republiky zásadně měnily. Jsme ale takového stavu schopni dosáhnout, když politici většinou sledují krátkodobý zisk, management země se prakticky mění každé volby a po volbách vláda přichází s novými idejemi a představami? Obávám se, že demokratický stát - i při všech jiných výhodách - ze své podstaty dlouhodobé vize prostě schopen není. Netroufnu si sice hodnotit, do kterých oblastí by stát měl investovat více zdrojů či jak finance konkrétně přerozdělit, chtěla bych však vyzdvihnout nutnost investic do lidského kapitálu - vzdělání jako takového, ale i preventivních programů. Ty by se měly týkat finanční a počítačové gramotnosti občanů, péče o zdraví, ochrany životního prostředí či prevence xenofobie. Právě v oblasti edukace by stát měl úzce spolupracovat s komerční sférou a podporovat ji. Do realizace vlastních projektů či podpory stávajících je potřeba investovat značné úsilí a řádově několik desítek či stovek milionů korun. Česká republika by se měla zaměřit na takové projekty, které lidi naučí vážit si sebe samých, svého okolí, práce a názoru druhých, které povedou k samostatnosti občanů. Takové (dobře zvládnuté) kampaně by neměly být veřejností a médii vnímány jako zbytečné mrhání energií a financemi. V dlouhodobém horizontu se totiž tyto investice státu vrátí v podobě nejrůznějších úspor. Pro mě jako komunikátora, člověka pracujícího v oblasti public relations, který se každý den zabývá zprostředkováváním informací ve správné a srozumitelné podobě různým cílovým skupinám, je důležitá forma komunikace. Přála bych si, aby Česká republika uměla srozumitelně a účinně vysvětlit, nejen čeho chce dosáhnout v jednotlivých oblastech ekonomiky, proč aktuálně přistupuje k daným krokům, ale současně efektivně využívala komunikaci jako nástroj v edukaci a motivaci občanů. Tak jako si vládní úřady a vláda najímají finanční poradce a právníky, mělo by být přirozené, aby stát využíval a do kampaní zapojoval odborníky na komunikaci. Společně musí usilovat o to, aby komunikace byla pochopitelná, přínosná a přístupná pro každého. Věřím, že podstatné je využít synergie s komerční sférou a přesvědčit a adekvátně zapojit občany. Lze předpokládat, že stát, kde občané vládě důvěřují, kde funguje dobrá a srozumitelná komunikace a kde vizi sdílí velké množství obyvatel, bude dosahovat pozitivních výsledků. Všechno proti korupci Jan Kubáček Děním otupělá a unavená veřejnost distancující se od veřejného dění a programově lhostejná vůči všemu, co souvisí se státem. V parlamentních komorách zasedají až dvě populistická uskupení, která systematicky destruují politický systém vyznávající elementární shodu a kompromis. „Standardní“ politické strany namísto obranného reflexu vůči radikalismu pošilhávají po manýrech, slovníku a politickém menu populistů. Společnost sleduje dění s apatií, prožívá pocit „politické marnosti“ a bezmoci. Panuje politické bezčasí a frustrace. Střih. Funkční politický systém postavený na řadě nepsaných, ale ctěných pravidel - samoregulačních pojistkách. Stát, který je ceněn za svoji normalitu a za to, že motivuje k aktivitě, ale i k ochotě podílet se na daních a solidarizujících společenských projektech. Stát, který je respektován jako nejlepší z nejhorších možností soužití a organizace života jednotlivce. Stát, který je vnímán jako solidní hospodář a odůvodněný řešitel celospolečenských problémů a nadstátních výzev. Politická scéna normálně pulzující se svými klady i zápory, avšak ctící kompromis a potřebnou shodu pro postupný rozvoj. To jsou dva zcela reálné scénáře vývoje v České republice v dalších letech a desetiletích. Svým způsobem se o vyústění vývoje českého státu a společnosti rozhoduje v tomto volebním období při hlasování o zákonech a legislativních změnách ách v protikorupčním tažení. Premiér a část novinářů neustále skloňují principiální potřebnost reforem, ale ukazuje se, že ústřední étos této vlády je pro širokou veřejnost někde jinde u hospodaření a transparence nakládání se státním majetkem em a veřejnými financemi. Neboli primárně v eliminaci klientelismu, plýtvání a korupce. Společnost je doposud skeptická, nedůvěřivá ke vstupním ním nákladům reforem s jasným odůvodněním - do systému nechci přilévat další a další peníze, když dyž je děravý a vůle zacpat díry je doposud malá, resp. sp. ve vládní koalici nejednoznačná a roztříštěná. ná. I zahraniční zkušenosti potvrzují, že do chvíle, íle, než se udělají výrazné systémové kroky finanční hospodárnosti státu, je společnost skoupá při podpoře stěžejních reforem a modernizačních ích změn a rovněž nevrle „příspívá“ svými daněmi. mi. Naopak se uklidňuje myšlenkou volební odvety. Zároveň však propadá skepsi, že se stát nevyvíjí k lepšímu, že je v něm běžný občan bezmocný a bez příležitostí se smysluplně angažovat. Ostatně i dlouhodobá nálada české společnosti se tomu velmi blíží. Již po několik let je veřejnost přesvědčena, že se politický vývoj ocitl na hodnotové mělčině, neplyne odnikud nikam a je systematicky brzděn klientelistickými sítěmi. mi. Angažovanost současné veřejnosti klesá, celková otupělost narůstá. To nahrává politikům s hroší kůži, ale i radikálním populistům, kteří přicházejí rad s na první pohled jednoduchými řešeními, Plné znění zpráv


důrazem na pořádek, ale i nenávistí všeho druhu po jako programem. Pokud tedy chce politická reprezentace programe nastolit pozitivní a proreformní náboj prezentace nas české společnosti a otevřenost změnám, je třeba primárně investovat svůj společenský kapitál a politický zájem do zavedení několika konkrétních protikorupčních opatření - v podobě zákon o úřednících, veřejných zakázkách a jejich prezentování v na webu, posílení práv Nejvyššího kontrolního webu úřadu v kontrole rozpočtu samospráv a zejména ního k v podpoře policie, státních zastupitelství jména a soudů ve vyšetřování korupčních a klientelistických praktik. První skutečně odsouzení s jednoznačným kých P trestem odpovídajícím závažnosti provinění značným trest mohou více motivovat společnost k rozvoji vinění v a důvěře ve státní instituce více než mnohé jiné st reformy. Dokládá to zkušenost mnohých anglosaských, severských, ale i alpských států. Mimochodem, saských, sever zpřísnění trestů pro veřejně činné osoby by nebylo vůbec od věci. *** JINDŘICH ŠÍDLO Novinář, komentátor Hospodářských novin. Absolvent žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, začínal jako redaktor Českého deníku. Devět let působil v týdeníku Respekt a v letech 20092010 řídil domácí zprávy v České televizi. Nadějí jsou lidé, jejichž ideálem není často víc než poklidný a normální život. Československý národ by měl mít svůj vlastní stát. (Tomáš G. Masaryk) TOMÁŠ HRIVŇÁK Marketingový poradce, posledních patnáct let pracoval jako textař a kreativní prac l j k ředitel (Mark BBDO), ředitel firmy (Men on the Moon), strategic planner (TBWA a Euro RSCG). Studoval anglistiku na FF Univerzity Komenského v Bratislavě a na Edinburgh University ve Skotsku. Potřebujeme národní psychoanalýzu. Se Sovětským svazem na věčné časy. (Klement Gottwald) JAN KOMÁREK Právník, přednáší právo EU na London School of Economics and Political Science. Doktorát získal na Oxfordské univerzitě. V letech 2009-2010 pracoval jako asistent předsedy Ústavního soudu České republiky. Respektování Respektová pravidel je hodnotou samo o sob sobě. Vyvedu lid z egyptského otroctví a zavedu jej do země zaslíbené. (Mojžíš) FILIP MATĚJKA Ekonom, působí na CERGE-EI. Doktorát získal na Princeton University v USA, kde se původně zabýval matematikou; předtím vystudoval fyziku na Univerzitě Karlově. V současné době se zabývá makroekonomií, teorií rozhodování a dynamikou trhů; studuje, jaké jsou ekonomické dopady lidské nepozornosti k novým změnám a zprávám. V roce 2010 dostal cenu Mladý ekonom ČR. Vytvořme hospodárnější systém, který by oproti současnému stavu nikoho nepoškodil. Odstranit soukromé vlastnictví. (Marx a Engels) Mám sen, že jednoho dne budou synové bývalých otroků a synové bývalých otrokářů schopni spolu zasednout u stolu bratrství. (Martin Luther King) ANNA DURNOVÁ Politoložka a filoložka. Zabývá se analýzou občanských hnutí a nevládních organizací, zejména v oblasti zdravotnictví. Přednáší politologii na Vídeňské univerzitě. Spolupracuje také s Centrem pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK v Praze a je spoluautorkou publikace Současné metodologické otázky veřejné politiky. Státní instituce musejí spolupracovat s „aktivisty“. TOMÁŠ SEDLÁČEK Ekonom, v minulosti působil jako poradce prezidenta Václava Havla. Pracuje jako makroekonomický stratég ČSOB. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Proslavil se bestsellerem Ekonomie dobra a zla. Místo současného českého mononároda si představuji národ multikulturní, kde budeme zvyklí na to, že ne všichni vypadají fádně bíle a mluví stejně.



Ein Volk, ein Reich, ein Führer. (Adolf Hitler) Česko za dvacet let. (Jiří Franta, ilustrátor Víkendu) JAN KOVAL Právník, partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners. Specializuje se na oblast fúzí a akvizic (zejména v oborech strojírenství, potravinářství, IT/TMT, obchodu se spotřebním zbožím a služeb) a dále na oblast pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Z České republiky bude do „levnějších“ zemí přesunuta většina čistě výrobních činností. Německo je třeba sjednotit krví a železem. (Otto von Bismarck) Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno. (Cato starší) Maximální investice peněz a energie do vzdělání je jediné, co je s to připravit společnost na neznámou budoucnost. PAVLÍNA RYCHTEROVÁ Historička, zaměřuje se na literární prameny středověku, teologické a kontemplativní písemnictví, dějiny zbožnosti ve středověku a na teorie a metodologie historických a sociálních věd. Přednáší na Vídeňské univerzitě. MARCELA MINÁŘOVÁ Manažerka PR. Vystudovala VŠE v Praze, od roku 2002 pracuje v agentuře AMI Communications, nyní jako account director v oblasti korporátní a interní komunikace. Pracuje nebo v minulosti pracovala pro klienty jako Air France-KLM, Česká pojišťovna, Lockheed Martin, Raiffeisenbank. V oblasti vzdělání by měl stát podporovat komerční sféru. Sytý člověk nemůže být revolucionář. (Mao Ce-tung) JAN KUBÁČEK JANKU Politolog, pracuje jako analytik a odborný pracuj konzultant politických strategií konzultan a politického managementu. Přednáší ma na FSV UK a VŠ CEVRO Institut. Oblastmi C jeho zájmu jsou politická sociologie, politická psychologie a politický marketing a strategie. Pracoval jako stra šéf poradců ministra vnitra R. Johna se specializací na protikorupční opatření a volební zákoník. Zpřísnění trestů pro veřejně činné osoby by nebylo vůbec od věci. Tento plán bude stát naši zemi miliardy dolarů. Vyžádá si oběti dnes, abychom se mohli zítra těšit z bezpečnosti a míru. (George C. Marshall) Foto popis| Foto autor| Ilustrace: Jiří Franta Foto autor| Foto: David Turecký



Přehled zpráv. Zápisník Týdeník školství ~ str. 02 ~

Recommend Documents