Přehled zpráv. Ukrajina se domluvila s Ruskem na dodávkách zemního plynu ČRo Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika

Přehled zpráv Ukrajina se domluvila s Ruskem na dodávkách zemního plynu .................................................................... 11 31.10.2014 ČRo Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika

Stopující Miloš Zeman ......................................................................................................................................... 13 31.10.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark Marek Ženíšek

Živí mě ironie a sarkasmus ................................................................................................................................. 14 31.10.2014 Téma ~ str. 64 ~ Rozhovor Lubor Černohlávek

Ukrajina a Rusko uzavřely v Bruselu dohodu o dodávkách plynu ................................................................. 19 31.10.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / ekonomikavevrope Martin Dorazín,Ondřej Houska, mta,Martin Ježek

Malý velký třesk od O2 ........................................................................................................................................ 20 30.10.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Zprávy

Otevřené město zvyšuje svou důvěryhodnost ................................................................................................. 21 30.10.2014 Kladenský deník ~ str. 02 ~ Kladensko / region

Kozáci, car Petr I., Lenin, Janukovyč. Uznávaný ukrajinský historik Zilynskyj odvyprávěl plnému sálu příběh své země ................................................................................................................................................... 22 30.10.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy Daniela Černá

Vládě o EU poradí Škromach, Schwarzenberg i Středula ............................................................................... 24 30.10.2014 Právo ~ str. 03 ~ Zpravodajství (rsk)

Malý velký třesk od O2 ........................................................................................................................................ 25 30.10.2014 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Zprávy

Povolební vyjednávání na Ukrajině .................................................................................................................... 26 29.10.2014 ČT 1 ~ str. 01 ~ 12:00 Zprávy ve 12

MŮŽETE NÁS LAJKOVAT. ALE TAKÉ MÍT OPRAVDU RÁDI ........................................................................... 27 29.10.2014 Hospodářské noviny ~ str. 20 ~

Přichází soumrak Islámského státu?................................................................................................................. 29 29.10.2014 natoaktual.cz ~ str. 00 ~ natoaktual.cz / Analýzy a komentáře natoaktual.cz

Britské bojové síly s americkou námořní pěchotou ukončily operace v Afghánistánu ...............................31 Plné znění zpráv

1 © 2015 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

27.10.2014

ČRo Plus ~ str. 05 ~ 17:10 Den podle…

TOTÁLNÍ ZÁKAZ KOUŘENÍ JE BLÍZKO. PŘIPRAVTE SE! ............................................................................... 33 27.10.2014 Horeka ~ str. 47 ~ Jana Dorčáková

Diskutovat o Ukrajině, propagandě, situaci v Hongkongu či filozofii pravd? ...............................................34 27.10.2014 malostranskadrbna.cz ~ str. 00 ~ Kultura

Nenápadná hrozba odstavce „i“ ........................................................................................................................ 37 27.10.2014 Respekt ~ str. 38 ~ Fokus - vzdělávání BARBORA JANAUEROVÁ

Švédsko po parlamentních volbách v roce 2014: návrat levice k moci .........................................................39 27.10.2014 ustavmezinarodnichvztahu.cz ~ str. 00 ~ Miloš Brunclík

Zátěžovými testy ECB neprošlo 25 bank eurozóny ......................................................................................... 42 26.10.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika ČT24,afi

Ekonomické (ne)jistoty........................................................................................................................................ 43 26.10.2014 ČT 1 ~ str. 06 ~ 12:00 Otázky Václava Moravce

Výsledky zátěžových testů bank ........................................................................................................................ 45 26.10.2014 ČT 24 ~ str. 02 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.

Ekonomické (ne)jistoty........................................................................................................................................ 47 26.10.2014 ČT 24 ~ str. 03 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.

(Ne)závislost na Rusku........................................................................................................................................ 50 26.10.2014 ČT 24 ~ str. 05 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.

Potvrzeno. Zátěžovými testy ECB neprošlo 25 evropských bank .................................................................. 53 26.10.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Finance a bankovnictví

Na péči rodiny je odkázáno 80 tisíc seniorů ..................................................................................................... 56 26.10.2014 Frekvence 1 ~ str. 02 ~ 07:00 Zprávy

V zátěžových testech ECB neuspělo 24 bank ................................................................................................... 56 26.10.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika

Nenápadná hrozba odstavce "i" ......................................................................................................................... 57

Plné znění zpráv


26.10.2014

respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Barbora Janauerová

Hloubkovým zátěžovým testem neprošlo 25 bank eurozóny ......................................................................... 59 26.10.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Svět Reuters, AP, FT, ČTK

Normální člověk se naučí mluvit cizím jazykem za půl roku až rok, říká expert ...........................................60 25.10.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova

Rok po volbách: Sobotkově vládě věří 49 % Čechů. Dvakrát víc než Nečasově ..........................................63 25.10.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ domaci.ihned.cz Markéta Šrajbrová

Na péči rodiny je odkázáno 80 tisíc seniorů ..................................................................................................... 65 25.10.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí Jiří Vavroň

Ve většině měst už mají dva týdny po komunálních volbách jasno ............................................................... 66 25.10.2014 Prima ~ str. 12 ~ 18:55 Zprávy FTV Prima

„Normální člověk se naučí mluvit cizím jazykem za šest až dvanáct měsíců,“ říká trenér paměti Jakub Pok......................................................................................................................................................................... 67 24.10.2014 Benešovský deník ~ str. 05 ~ Publicistika MICHAELA ROZŠAFNÁ

Zrušme státní vyznamenání ................................................................................................................................ 70 24.10.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark Lukáš Rozmajzl

Z TWITTERU ......................................................................................................................................................... 71 24.10.2014 Hospodářské noviny ~ str. 12 ~ Události

Putin obvinil USA z eskalace napětí ve světě. Usilují o světovou nadvládu, řekl ........................................71 24.10.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / svet ČTK, ČRo

Kanada: den po útoku teroristy.......................................................................................................................... 72 23.10.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře

Poslanci Evropského parlamentu schválili složení nové Evropské komise .................................................79 22.10.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 17:10 Den podle…

Martin Hrdý je novým senior manažerem v oddělení auditorských služeb PwC ČR ....................................83 22.10.2014 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ kariera.ihned.cz -rkp-

Rusko-ukrajinské jednání o zemním plynu ....................................................................................................... 84



21.10.2014

ČRo Radiožurnál ~ str. 01 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika

Zlatá slova ............................................................................................................................................................ 87 21.10.2014 Strategie ~ str. 05 ~ briefing - zlatá slova Radek Polák

Senát podle ústavy - dnešní skutečnost ........................................................................................................... 87 20.10.2014 ČRo Plus ~ str. 03 ~ 18:10 Názory a argumenty

Poznamená vztahy Turecka a Spojených států pomoc kurdským bojovníkům ...........................................88 20.10.2014 ČRo Radiožurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne - publicistika

Vladimír Dlouhý: Chci prosa dit registraci podnikatelů ................................................................................... 90 20.10.2014 E15 ~ str. 16 ~ Rozhovor Tereza Zavadilová

Vladimír Dlouhý: Chci prosadit registraci podnikatelů.................................................................................... 92 20.10.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory

MÁMA MÁ BYZNYS.............................................................................................................................................. 95 20.10.2014 Respekt ~ str. 54 ~ Téma SILVIE LAUDER

Kurdové z Iráku míří na pomoc obráncům Kobani. S přesunem pomáhají Turci .......................................100 20.10.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / blizkyvychod Štěpán Macháček,Veronika Sedláčková, kov

Máma má byznys ............................................................................................................................................... 100 19.10.2014 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Silvie Lauder

Důsledky milánského summitu ........................................................................................................................ 105 17.10.2014 ČT 24 ~ str. 03 ~ 21:31 Horizont

Landovského syn Jakub: Táta se nikoho nebál, seřval i estébáky .............................................................. 106 17.10.2014 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Lidé Nora Grundová

Pavel landovský Nikoho se nebál .................................................................................................................... 107 17.10.2014 Pátek Lidových novin ~ str. 12 ~ Téma Text: Nora Grundová Foto: Jan Zátorský

Na péči rodiny je odkázáno 80 tisíc seniorů ................................................................................................... 109 17.10.2014 Právo ~ str. 09 ~ Zpravodajství Jiří Vavroň

Odkud přijde Armagedon .................................................................................................................................. 110 17.10.2014 Téma ~ str. 22 ~ Téma



Lukáš Kašpar

Google nabídne studentům a pedagogům úložiště s kapacitou až 5 TB na jeden soubor........................114 16.10.2014 systemonline.cz ~ str. 00 ~ Podnikové aplikace a služby

Expert: Čipů a kamer je na školách dost. Vniknutí vraha ale nezabrání ......................................................114 15.10.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova

Expert: Čipů a kamer je dost. Připravenost na krizovou situaci chybí ........................................................115 15.10.2014 Frýdecko-místecký a třinecký deník ~ str. 11 ~ Události (doh, zpd)

V dodržování firemních hodnot musí jít management zaměstnancům příkladem .....................................116 15.10.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ probyznysinfo.ihned.cz Marie Lucová

Expert: Čipů a kamer je dost. Připravenost na krizovou situaci chybí ........................................................120 15.10.2014 Pardubický deník ~ str. 11 ~ Události (doh, zpd)

V dodržování firemních hodnot musí jít management zaměstnancům příkladem .....................................121 15.10.2014 probyznysinfo.ihned.cz ~ str. 00 ~ probyznysinfo.ihned.cz Marie Lucová

Expert: Čipů a kamer je dost, nejsme však připraveni na krizovou situaci.................................................124 15.10.2014 Žďárský deník ~ str. 04 ~ Černá kronika MARTIN DOHNAL

Rozhovor s novinářkou Barborou Osvaldovou .............................................................................................. 125 14.10.2014 nazory.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 1402 Miluš Kotišová

PRAHA: ANO se shodlo na programu s ČSSD, jednání s Trojkoalicí do konce týdne ..............................128 13.10.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí mld,ban

Tradiční politické strany jsou u nás na ústupu .............................................................................................. 130 13.10.2014 ČRo Plus ~ str. 05 ~ 18:10 Názory a argumenty

Výsledky na severu a východě Čech ............................................................................................................... 131 13.10.2014 ČT 1 ~ str. 03 ~ 18:00 Události v regionech - Praha

Bohumil Doležal Jsme na šikmé ploše, směřujeme k abnormalitě .............................................................. 133 13.10.2014 E15 ~ str. 12 ~ Rozhovor Pavel Otto

Bohumil Doležal: Jsme na šikmé ploše, směřujeme k abnormalitě ............................................................. 135 13.10.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory



Je všudypřítomná podpora investic jen módní záležitostí?.......................................................................... 137 13.10.2014 Hospodářské noviny ~ str. 09 ~ Názory

Bělohradský: Jsme v situaci, kdy se lidstvo nebojí nukleární války ............................................................ 138 13.10.2014 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ zprávy

Vyššími investicemi k blahobytu ..................................................................................................................... 140 13.10.2014 Respekt ~ str. 39 ~ Oko ekonoma ONDŘEJ SCHNEIDER

Quo vadis, Libye? .............................................................................................................................................. 141 13.10.2014 ustavmezinarodnichvztahu.cz ~ str. 00 ~ Ondřej Kaleta

Strany ve virtuálním prostoru aktivitou příliš nehýřily .................................................................................. 144 12.10.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Média/IT ČT24

Volby 2014: politická mapa ČR ......................................................................................................................... 145 12.10.2014 ČT 1 ~ str. 06 ~ 12:00 Otázky Václava Moravce

Babiš mesiáš ...................................................................................................................................................... 148 12.10.2014 ČT 1 ~ str. 01 ~ 21:45 168 hodin

Volby 2014: politická mapa ČR ......................................................................................................................... 154 12.10.2014 ČT 24 ~ str. 02 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.

Budoucí úloha oligarchie .................................................................................................................................. 159 12.10.2014 ČT 24 ~ str. 03 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.

Plíživý dopad sankcí .......................................................................................................................................... 161 12.10.2014 ČT 24 ~ str. 04 ~ 13:05 Otázky Václava Moravce II.

Petr Just: Babiš se raduje ve městech, TOP 09 potvrdila závislost na STAN .............................................167 12.10.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory

Vyššími investicemi k blahobytu ..................................................................................................................... 170 12.10.2014 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Ondřej Schneider

Návod pro ekonomii po snaze „ředitelovat svět“ ........................................................................................... 171 11.10.2014 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Česká pozice / Fórum Česká pozice, Karel Hlaváček

Experti na ČT rozebírali volební účast. Příliš prý nepřekvapila .................................................................... 174 Plné znění zpráv


11.10.2014

parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor vfe

Možné přelidnění naší planety .......................................................................................................................... 175 10.10.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum

Začínají komunální a senátní volby ................................................................................................................. 182 10.10.2014 ČT 24 ~ str. 07 ~ 06:00 Zprávy

Komunální a senátní volby ............................................................................................................................... 183 10.10.2014 ČT 24 ~ str. 03 ~ 06:30 Zprávy





Komunální a senátní volby ............................................................................................................................... 186 10.10.2014 ČT 24 ~ str. 02 ~ 09:30 Studio ČT24 - Zprávy

Seznamte se s těmi, kdo pro vás noviny vytvářejí ......................................................................................... 186 10.10.2014 Lidové noviny ~ str. 01 ~ Příloha - LN +

Prokletý moderátor ............................................................................................................................................ 186 10.10.2014 Pátek Lidových novin ~ str. 06 ~ Rozhovor Alena Plavcová

Google Drive for EDUcation – Aktovka pro studenty 21. století ................................................................... 191 10.10.2014 zive.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy tisková zpráva

Šíření viru ebola ................................................................................................................................................. 192 9.10.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum

Podzimní volby 2014.......................................................................................................................................... 199



9.10.2014

ČT 24 ~ str. 01 ~ 20:05 Hyde Park

Sociální média v Zuno mají na starosti Pavel Šafin a Jana Škumátová ......................................................217 9.10.2014 personalista.com ~ str. 00 ~ lidé a podniky personalista.com

Způsoby volení v komunálních volbách.......................................................................................................... 218 9.10.2014 Prima ~ str. 09 ~ 18:55 Zprávy FTV Prima

Krize je celý ........................................................................................................................................................ 219 9.10.2014 Sedmička ~ str. 16 ~ Rozhovor

Macháčkova výměna: Je všudypřítomná podpora investic jen módní záležitostí? ...................................224 8.10.2014 dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ nazory.ihned.cz Jan Macháček

Rusové celou dobu lžou, aby rozpoutali na Ukrajině válku, protože to nemyslí vážně s ukončením krveprolití ............................................................................................................................................................ 226 8.10.2014 euportal.cz ~ str. 00 ~ Zamyšlení Břetislav Olšer

Macháčkova výměna: Je všudypřítomná podpora investic jen módní záležitostí? ...................................229 8.10.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ nazory.ihned.cz Jan Macháček

Záhadný Vladimir Putin ..................................................................................................................................... 232 7.10.2014 ČT 24 ~ str. 11 ~ 22:00 Události, komentáře

Tomáš Trampota: Občas si připadám jako na divadle ................................................................................. 236 7.10.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor

Stojí za to se s politiky trápit, míní tvůrce Kanceláře Blaník .......................................................................... 11 7.10.2014 echo24.cz ~ str. 00 ~ Panorama, Krátké zprávy Lukáš Novosad

Když politolog lituje, že Majdan už zmizel z titulních stran médií (Břetislav Olšer) .....................................13 7.10.2014 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~

„Na hip hopové a rapové scéně mě nemá rád v podstatě nikdo.“ Zpověď Johnyho Machette, současné hvězdy internetu. ................................................................................................................................................. 14 7.10.2014 reflex.cz ~ str. 00 ~ Kultura

Tomáš Trampota: Občas si připadám jako na divadle ................................................................................... 19 7.10.2014 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor



Sociální média v Zuno mají na starosti Pavel Šafin a Jana Škumátová ........................................................20 6.10.2014 bankovnipoplatky.com ~ str. 00 ~

Proruská strana uspěla v Lotyšsku ................................................................................................................... 21 6.10.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:31 Horizont

Třetinu si vyděláme sami .................................................................................................................................... 22 6.10.2014 Euro ~ str. 28 ~ Rozhovor BLAHOSLAV HRUŠKA

Jak hodnotíte předložený rozpočet se schodkem 100 miliard? ..................................................................... 24 6.10.2014 Hospodářské noviny ~ str. 09 ~ Názory

Sociální média v Zuno mají na starosti Pavel Šafin a Jana Škumátová ........................................................25 6.10.2014 investujeme.cz ~ str. 00 ~ Banky

Pavel Šafin a Jana Škumátová mají na starosti sociální média v bance Zuno ............................................26 6.10.2014 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ kariera.ihned.cz -rkp-

Kampaň je letos více zaměřená proti Onderkovi .............................................................................................. 27 6.10.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Brno a jižní Morava Jana Ustohalová

Nespoléhat jen na školu ...................................................................................................................................... 29 6.10.2014 Respekt ~ str. 38 ~ O kom se mluví BARBORA JANAUEROVÁ

Nespoléhat jen na školu ...................................................................................................................................... 31 5.10.2014 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ Barbora Janauerová

Ode dneška můžou Češi sázet v evropské loterii s miliardovým jackpotem ................................................33 4.10.2014 ČRo Region, Středočeský kraj ~ str. 03 ~ 16:00 Události regionu

Středně velká města jsou územím nikoho ........................................................................................................ 34 4.10.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 12 ~ Sobotní rozhovor Václav Dolejší

Čechy začal na miliardové částky lákat Eurojackpot. Možnost výhry je ale mizivá .....................................37 4.10.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / domaciekonomika Jitka Hanžlová

Zaostřeno na cizince ........................................................................................................................................... 39 3.10.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 18:40 Zaostřeno

Macháčkova výměna: Jak hodnotíte předložený rozpočet se schodkem 100 miliard korun? ....................42 Plné znění zpráv


2.10.2014

dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ nazory.ihned.cz Jan Macháček

Macháčkova výměna: Jak hodnotíte předložený rozpočet se schodkem 100 miliard korun? ....................43 2.10.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ nazory.ihned.cz Jan Macháček

Print je pro nás pořád vzácný, vzkazují studenti žurnalistiky ......................................................................... 45 1.10.2014 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom jik

Priority Severoatlantické aliance ....................................................................................................................... 47 1.10.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum

Žáček: Ministr bez lustrace, to podporuje politiku zapomínání! ..................................................................... 50 1.10.2014 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ zprávy



Plné znění zpráv Ukrajina se domluvila s Ruskem na dodávkách zemního plynu 31.10.2014

ČRo Radiožurnál

str. 02

12:08 Ozvěny dne - publicistika

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ukrajina se domluvila s Ruskem na dodávkách zemního plynu za asistence eurokomisaře pro energetiku Günthera Oettingera. Dohoda platí do konce března. Podle šéfa ruského Gazpromu Alexeje Millera začne plyn proudit na Ukrajinu do dvou dnů od chvíle, kdy Kyjev zaplatí první část dluhu a taky uhradí dodávky do konce roku. V ukrajinské metropoli dnes mezitím startují oficiální jednání o složení budoucí vládní koalice. Diskusi povedou tři nejsilnější politické strany - Lidová fronta premiéra Arsenije Jaceňuka, prezidentský Blok Petro Porošenka a hnutí Svépomoc. A své vlastní separátní volby chystá povstalecký Donbas. V Luhansku máme zpravodaje Martina Dorazína, dobré odpoledne. Martin DORAZÍN, redaktor -------------------Dobrý den z Luhansku. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Martine, jak to vypadá v Luhansku před těmi chystanými volbami, které se mají konat v neděli? Martin DORAZÍN, redaktor -------------------Ta atmosféra je tady velmi podivná. Je daleko tíživější než v sousední samozvané Doněcké lidové republice, tady v Luhansku velmi máloco funguje, lidé stále ještě nemají ve velké většině doma elektřinu ani vodu, telefonní síť je přetížená, funguje s potížemi, k internetu je obrovský problém se dostat, nicméně mluvili jsme před chvílí s kolegy tady novináři, kteří tady jsou, tak s vedením takzvané Luhanské lidové republiky, které je přesvědčeno, že ty volby mu dají novou legitimitu, že tedy Luhanská lidová republika bude dál fungovat, dál existovat ve spojení s Doněckou lidovou republikou v jakýsi útvar zvaný Novorusko. Počítají samozřejmě také s blízkou ruskou pomocí, velmi kritizují přístup Evropské unie k Ukrajině, která je prý krajně nespravedlivá. Tady kousek od města stále ještě probíhají boje o město, které se jmenuje Štěstí, je vzdáleno několik kilometrů od centra Luhansku, ale lidé už normálně tady vychází na ulici, obchodů sice moc nefunguje, ale přesto základní potraviny tady jsou, nicméně třeba banky velmi slabě pracují, takže lidé ani nemají si ty potraviny kolikrát za co koupit. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------V noci se Ukrajina s Ruskem dohodly na dodávkách zemního plynu, za jak důležité to považují separatisté na východě země? Martin DORAZÍN, redaktor -------------------Separatisté na východě země tato jednání příliš ani nesledují, protože oni se necítí být už součástí Ukrajiny, jak řekl Igor Plotnickij v rozhovoru pro Český rozhlas, tak oni už s Ukrajinou v principu nechtějí mít nic společného. Rusko je jim bližší, ale jakési konkrétní plány, když jsem se ho ptal, jak tedy vidí budoucnost svých regionů třeba z hlediska energetiky, tak neuměl úplně přesně odpovědět. Řekl nicméně, že dává přednost před válkou jednáním s ukrajinskou stranou o řešení těch problémů, statutu východních oblastí a o řešení také té energetické situace, protože ty oblasti jsou pořád silně provázány s Ukrajinou, nikoliv s Ruskem a Rusko se před touto zimou nijak zvlášť zřejmě nechystá pomoci v energetické situaci těm dvěma vzbouřeneckým republikám, i když samozřejmě humanitární pomoc sem z Ruska proudí. Dnes právě dorazil do Doněcku další konvoj těch bílých Kamazů, /nesrozumitelné/ bílých Kamazů s asi tisícem tun té humanitární pomoci, kterou by měli rozdělovat především tedy v Doněcké oblasti. Ukrajina proti tomu protestuje, označovala to za další vpád Plné znění zpráv


na své vlastní území a říká, že mnoho z té humanitární pomoci k těm lidem ani nedorazí, že se ta pomoc potom prodává na trzích nebo že jí rozkradou, pokud tedy ty kamiony tu humanitární pomoc opravdu vezou. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Z Luhansku se přihlásil zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín. Díky za aktuální informace, na shledanou. Martin DORAZÍN, redaktor -------------------Hezký den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Na druhé lince je Jan Šír z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den. Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane Šíre, zažehná, myslíte, dohoda mezi Ruskem a Kyjevem o dodávkách plynu definitivně obavy z další plynové krize? Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak odpověď na tuto vaši otázku záleží na tom, jestli bude dodržena, nebo nebude. Vzhledem k tomu, že ta celá krize vznikla v důsledku nerespektování elementárních norem mezinárodního práva, myslím si, že může existovat důvod k obavám, že vyhráno ještě Ukrajina minimálně tedy nemá. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Co byste si tipl vy? Bude ta dohoda dodržena? Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Těžko soudit. Problém je v tom, že včera měly být podepsány, respektive v noci měly být podepsány dva dokumenty. Jeden ten takzvaný závazný protokol a druhý určité doplnění, dodatek k tomu obchodnímu kontraktu mezi společností Naftogazem a Gazpromem. Já jsem měl to štěstí nalézt pouze text znění toho závazného protokolu, kde stále se pohybujeme v relativně maloobecné rovině, takže skutečně těžko soudit. V případě nicméně, a to potřebuji tady zdůraznit, že by ta dohoda byla dodržena, myslím si, že by to byl velice důležitý krok k deeskalaci celé té ukrajinské krize, protože Rusko by tím de facto rezignovalo na jeden z hlavních a nejvýznamnějších nástrojů té hybridní války, které, kterou proti Ukrajině už vlastně devátý měsíc vede. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Já jsem před chvílí mluvila s Martinem Dorazínem, který je na východě Ukrajiny, ale v Kyjevě začínají dnes oficiální jednání o podobě budoucí koalice, je jisté, že v ní budou strany pánů Jaceňuka, Porošenka, taky hnutí Svépomoc, nebo to může dopadnout jinak? Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Jinak to může dopadnout, nicméně myslím si, že tyto tři strany budou v jakékoliv koalici, která na Ukrajině vznikne. Tady se jedná do velké míry o to, jestli tato koalice bude zahrnovat pouze tyto tři strany, které dohromady dají něco málo přes tu, přes těch 50 % pro to, aby tato vláda vůbec mohla být ustavena, anebo jestli do ní budou zahrnuty ještě další strany, které bývají považovány za proevropské, to znamená zejména tedy strana Batkivščina bývalé premiérky Julije Tymošenkové a Radikální strana Oleha Ljaška. Plné znění zpráv


Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Jakou váhu přikládáte volbám, které se mají konat na východě země, které pořádají separatisté? Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak přikládám jim velký důraz, velký význam z toho důvodu, že ty volby probíhají v rozporu s minskými ujednáními, které měly být krokem k deeskalaci situace, takže v případě, že ty volby proběhnou a v případě, že Rusko je uzná, dovolím si vyslovit tady předpoklad, že Evropská unie, Spojené státy a další členové mezinárodního společenství budou nuceny na tento krok, který jde v rozporu, který jde proti těm dohodám, nějakým způsobem reagovat. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Podotýká odborník na Rusko Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Šír. Díky, na shledanou. Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Těšilo mě.

Stopující Miloš Zeman 31.10.2014

Dotyk str. 00 Hydepark Marek Ženíšek

Stopující Miloš Zeman názory Hydepark Text Marek Ženíšek Český poslanec, místopředseda TOP 09, vysokoškolský pedagog. Český poslanec, místopředseda TOP 09, vysokoškolský pedagog. Absolvent Fakulty humanitních studií ZČU v Plzni a Fakulty sociálních věd UK v Praze. Přednáší na katedře politologie a mezinárodních vztahů FF ZUČ a na Metropolitní univerzitě Praha. V minulosti působil jako náměstek ministra zdravotnictví či ministryně spravedlnosti. Je autorem či spoluautorem několika knih týkajících se politických a volebních systémů. Prezidenti si obvykle berou na zahraniční cesty svoje byznysmeny. Zato v České republice si byznysmeni berou na zahraniční cesty prezidenta. mohl odjet do Severní Koreje. V Číně byl Miloš Zeman přijat se všemi poctami. A mluvil tak, jak si všichni čínští komunističtí vládci přáli. V prvé řadě přece hájil prestiž prezidentů. Pokud to tedy zahrnuje výroky typu „Na demokracii nezáleží“ či „Lhostejné jsou i prodemokratické protesty v Hongkongu“. Hájil ekonomické zájmy ČR v Číně, hájil natáčení Krtečka s pandou. Na konec toho hájení si stopl soukromé letadlo místo toho, aby se vrátil státním letounem. Prý šetříme. Taky šetříme tím, že si prezident nechává od Ruska platit dovolené. Šetření je vlastně fajn. Tyto činy mi přijdou samozřejmě závažné, ale taky trapné až hystericky vtipné. Takže váhám, zda je Miloš Zeman nevyrovnaná osobnost, či chladný stratég. Plné znění zpráv


Teď trochu vážně. Na celé cestě do Číny je nejvíce alarmující, že Miloš Zeman se zcela odchýlil od směru zahraniční politiky, který Česká republika pětadvacet let budovala. Dále také to, že zcela odmítl diskusi o lidských právech na této půdě. Přijde mi, že Havlův odkaz se začíná zanášet až příliš rudou barvou, ať už to je z Číny či z Ruska. Vůbec bych se proto nebál tuto situaci shrnout do věty, že prezidenti si obvykle berou na zahraniční cesty svoje byznysmeny, zato v ČR si byznysmeni berou na zahraniční cesty prezidenta. 4 Pan prezident v minulých dnech navštívil Čínu. Všichni se mě stále ptají, co říkám na jeho cestu, na to, že tam jel a co řekl. Vezmu to z trochu jiné stránky. Je pravomocí hlavy státu navštěvovat jiné země a rozvíjet s nimi přátelské vztahy. Ano, je to sice Čína, ale pořád ještě ROLUJ doporuč diskuze

Živí mě ironie a sarkasmus

31.10.2014

Téma str. 64 Rozhovor Lubor Černohlávek

Jaromír Bosák Bez Jaromíra Bosáka by byl náš fotbal nudnější. Díky vtipným postřehům se symptomy britského humoru je nekorunovaným králem televizních komentátorů. Jeho hlášky mají na Facebooku už skupinu 179 000 příznivců, kteří diskutují po každém fotbalovém přenosu České televize. A mají o čem, JAROMÍR BOSÁK (49) málokdy zklame. * Sledujete facebook, kde spontánně vznikla skupina vašich fanoušků? Nejsem takový samožer, abych to sledoval. Po přenosu ani nevím, co jsem říkal... Já se totiž nikdy nedívám zpátky, ani nevím, kolik jsem už komentoval přenosů a podobně. Mě zajímá, co udělám zítra. Tak je to i s hláškami, něco se povede, něco ne... Ale abych nebyl pokrytec: Jsem rád, že se našli lidi, kteří to zaznamenávají, hlídají to a přidávají další a další. Za to jim na dálku musím poděkovat. Celé to jde ale nezávisle na mně. * Kde se inspirujete? V hospodě, tam se člověk dozví věcí... Nic si dopředu nepřipravuju, ale najednou bleskne v hlavě nějaký impuls a je to venku... * A je tedy nějaký vyhlášený lokál, kam chodíte pro inspiraci? Víceméně jakákoliv hospoda, kam přijdeme s partou kolem mého kamaráda, novináře Dana Hrubého. Tam je to nepřeberná studnice příměrů a nových zpráv. Ale vážně: Všem lidem, kteří se chtějí věnovat profesi sportovního komentátora, bych doporučil hlavně číst. Když jsem učil, tak jsem to říkal i studentům – kdo není schopen číst, není schopen psát. A kdo není schopen psát, není schopen mluvit. To je přímá úměra. * Hláška „Baroš je v reprezentaci jako žena, nedá a nedá“ je už legendou. Jaká průpovídka podle vás nejvíce zlidověla? Často mi připomínají tu o nejlepším příteli mé ženy – Takový zákrok bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy. A pak si podle ohlasů myslím, že se líbilo to Pojď synu na Petra Jiráčka v baráži Eura 2012 v Černé Hoře.... To si lidé pamatují. * Kolik času vlastně trávíte pracovně v průběhu roku na různých zápasech a akcích? Záleží na tom, jestli je sudý nebo lichý rok. Když je sudý rok, tak je vždy fotbalový šampionát – evropský nebo Plné znění zpráv


světový. Když jsem to letos spočítal s mistrovstvím světa v Brazílii, s olympiádou v Soči, s fotbalovou kvalifikací a evropskými poháry, tak jsem byl pryč minimálně tři měsíce. Ovšem vůbec nejhorší je pro mne cestování. Třeba do Brazílie to bylo hodně únavné. * V brazilském Riu se uskuteční v srpnu 2016 olympijské hry. Jsou už sportoviště hotová? Já jsem si ničeho takového nevšiml. Mám pocit, že začnou věci na olympiádu připravovat na jaře příštího roku. Třeba golfové hřiště vypadá, jako by ho začali budovat předevčírem. Pokud si myslí, že dnes vylajnují fairwaye, na jaře se osadí tráva a v létě se bude hrát, tak to nejde. Ani v Brazílii. Vůbec si nedovedu představit, kde se bude golfový olympijský turnaj hrát. * Vám ale jistě zůstanou vzpomínky na Rio jako na místo, kde jste se málem utopil... Byl jsem zbytečně odvážný! Když jsme natáčeli příspěvky u moře, tak jsem si řekl, že do toho Tichého oceánu vlezu. Byl odliv a prudké vlnobití, ale suchozemec si myslí, že ho nějaké vlny nemohou rozházet. Tak jsem tam šel a najednou mne spláchla vlna poměrně daleko od břehu. Makal jsem zpátky jako fretka a ono pořád nic. Pak najednou přišla vlna zezadu a hrozilo, že mě hodí na skály. Pral jsem se s tím pěkných pár minut a byl jsem hodně vyflusaný. Naštěstí mi pak jeden domorodec podal ruku a vytáhl mě. * Měl jste námět pro kapitolu do vaší knihy o Brazílii. Většinou vydáváte deník hned po skončení akce. Jak jste zvládal komentovat fotbalové zápasy a ještě při tom psát knihu? Musím přiznat, že při takovýchto akcích málo spím. Mám systém, že každý den si hned zaznamenám, takže se třeba dostanu do postele ve dvě ráno a ještě píšu šest nebo sedm stran. To úplně neosvěží. Na druhou stranu jsem rád, že se knížka dobře prodává. Byl to totiž první nakladatelský po * čin zmíněného kamaráda Dana Hrubého a nechtěl jsem, abych ho tím hned položil. Ono to ale není žádná velká literatura, jsou to spíše moje deníky, které si píšu, abych si jednou připomněl, co jsem všechno zažil. Ovšem pozor! Dva týdny jsme byli lépe se prodávající kniha než Pohlreich a Kundera. A kdo ze spisovatelů může říct, že se prodával lépe než Kundera (smích). * Kolik jste už vydal knižních deníků? * Těch ryze fotbalových devět, k tomu pět dalších. Plánuji, že ten z mistrovství Evropy ve Francii 2016 bude poslední. Ono by se to tak hezky uzavřelo, protože první knihu jsem psal v roce 1998 z fotbalového mistrovství světa také ve Francii. Doufám jen, že tam kluci postoupí... * Jak vnímáte situaci, kdy je česká fotbalová reprezentace na druhém místě kvalifikační skupiny o postup na mistrovství Evropy bez jediné porážky? * Jsem moc rád, protože šance, že člověk bude komentovat na mistrovství Evropy český tým, je velká. Mělo by to ovšem mít i navazující efekt v tom, že lidé začnou více chodit na ligu. Většina kluků, kterým se teď daří v nároďáku, jsou z české ligy, a proč by se tedy lidé na ně nešli podívat? Teď se o reprezentantech mluví v superlativech a jen si nesmí myslet, že už je vše hotové. To by byla fotbalová sebevražda. Ale myslím si, že je Pavel Vrba udrží na zemi. * Je český fotbalový nároďák podle vás dostatečně silný, aby postoupil? * Kluci na to mají! Jsou čím dál zkušenější a doufám, že budou hrát i evropské klubové zápasy. Když se podívám na Pavla Kadeřábka, tak takových pravých beků po Evropě moc neběhá... Tomáš Sivok se vrátil ve velkém stylu. Potenciál čeští fotbalisté mají, samozřejmě ještě pořád mohou hrát lépe. Za půl roku budou sehranější. * Čím to, že se tradičním favoritům kvalifikací nyní moc nedaří?



* V čele kvalifikačních skupin jsou skutečně mančafty, se kterými se nepočítalo. Severní Irsko, Poláci, Irsko... Najednou člověk vidí, jak těžké je porazit Lichtenštejnsko. Jediní vyložení outsi * jsou v tuto chvíli San Marino a Gibraltar. I Lucemburčani dělají velké problémy soupeřům. Jednak se fotbal hodně vyrovnává a jednak jsou velké týmy po mistrovství světa unavené. Ani ne tak fyzicky, ale psychicky. Ať už jsou to Němci, Nizozemci, Španělé, velké trápení předvádějí i Portugalci, kteří se štěstím vyhráli v Dánsku... Najednou jsme nahoře my, Slováci, což asi tak úplně neodpovídá síle těch týmů. Ale takto to nyní vypadá a zaplaťpánbu, že jsme nejsilnějšího soupeře, Nizozemsko, dostali hned po mistrovství světa. Hrát s nimi za půl roku, tak by to mohlo vypadat úplně jinak. Stejně jako Slováci nyní porazili Španělsko. * A naší skupinu dokonce vede Island... * Ono se o nich píše jako o překvapení, ale pro mne to tak není. Sledoval jsem je už loni, kdy vypadli s Chorvatskem až v baráži o účast na mistrovství světa. Jsou to kluci, kteří pravidelně hrají zahraniční soutěže, včetně anglické, italské a nizozemské ligy. Patří ke generaci, která před třemi lety hrála poprvé na závěrečném turnaji jedenadvacítek. Velmi dobře si rozumějí, neskutečně si věří a pak mají jednu obrovskou výhodu: Jsou úžasně odolní. Jezdí jako mašiny, nebojí se fyzického kontaktu a mám z nich pocit, že je vůbec nic nebolí. Kolem vše kulhá a Islanďan běží dál. A nejsou zhýčkaní, takže jim je úplně jedno, jestli je vítr nebo zima. * Nejbližší utkání hrajeme s nimi v listopadu v Plzni. Jaký to bude zápas? * Neskutečná řežba. A já teď budu asi trochu kacířský, ale myslím si, že když to dopadne remízou, tak dobré. Islanďané zatím nedostali ani gól, a to hráli s Tureckem i Nizozemskem. V tuto chvíli jsou podle mne největším favoritem skupiny. * Reprezentace se nyní veze na vítězné vlně. Je opravdu takový rozdíl mezi érou trenéra Pavla Vrby a jeho předchůdce Michala Bílka? * Rozdíl je v tom, že za Pavlem Vrbou stojí média a fanoušci. Michal Bílek to měl v tomto smyslu daleko těžší. Stačilo jeddeři nou prohrát a byl oheň na střeše. Pavel Vrba nevyhrál s reprezentací ani jeden přípravný zápas, ale vzhledem k tomu, jakou má pověst a jaký si vytvořil mediální obraz, tak se nic tak velkého nedělo a říkalo se: Uvidíme, jak tým zvládne mistráky... A ono to proti Nizozemsku s velkou porcí štěstí – ale štěstí přeje připraveným – klaplo. * Je rozdíl mezi Vrbou a Bílkem i lidsky? * Pavel Vrba je určitě trochu jiný – dokáže udělat fór, pobavit novináře i diváky. Hlavní ale je, že chce hrát jiný fotbal. Za Michala Bílka se tak trochu čekalo, co udělá soupeř. Nějak to ubráníme a pak se uvidí. Kdežto Pavel Vrba už v Plzni ukazoval, že on chce primárně ten zápas vyhrát. Což je nesmírně pozitivní. Není to umrněných 0:0, ale třeba prohraješ 3:4 s velmi dobrým soupeřem a lidé se pobaví, zatleskají a jdou domů... * Baví vás komentovat zápasy Vrbova týmu více? * Hraje se jiný fotbal a je co komentovat. To je důležité. Když se hraje fotbal dopředu a vznikají šance, tak je to zábavné pro všechny. A jako člověk, který má rád fotbal, se chci bavit. Navíc se mohu těšit, že mistrovství Evropy ve Francii budu dělat za účasti českého týmu, což je vždy příjemnější, a i televizní sledovanost bude vyšší. Z tohoto pohledu je pro mne i pro Českou televizi, která má práva na kvalifikaci i na závěrečný turnaj, velmi dobré, že kluci takto hrají. * Často používáte ironii. Je pro vás lepší komentovat kriticky než oslavně? Ono se to nevylučuje. Mohu být sarkastický, i když se hraje dobrý fotbal. Ironii a sarkasmus mám rád. Je to moje vyjadřovací metoda, což ne každý chápe. Nejlepší fotbal je pro mne ten, kdy z přípravy, kterou musím mít na každého hráče, použiji jen asi deset procent, protože na to nemám čas a ani nestíhám popisovat, co se děje. To je ta nejlepší varianta. Jednak si ušetříš přípravu na příště a víš, že to asi i toho diváka bavilo. Plné znění zpráv


Tam už toho komentátor nemůže moc zkazit. Ne jako v případech, kdy je to nudná plácaná a on musí stále mluvit, tahat informace o hráčích a různé příběhy, protože na hřišti se neděje ale vůbec nic. To je špatně. * Proč se straníte setkávání s fotbalisty a trenéry mimo „práci“? Může se stát, že se s některými hráči potkám například při golfových nebo fotbalových turnajích, ale že bych šel s nimi na pivo, to ne. Nedokážu si představit, že bych s někým popíjel a druhý den ho kritizoval v televizi, že se plouží po hřišti. Když s někým máte bližší vztah, tak zákonitě klesá objektivita. Takto si nemusím lámat hlavu, jestli něco říct, nebo ne. Proto raději vidím hráče z dálky, je to prospěšnější... * A jaký máte vztah s trenéry? Úplně stejný. Já si jich vážím, ale nemám nikoho oblíbeného nebo neoblíbeného. Může se mi líbit nebo nelíbit, co dělá, ale nikdy to nesmí přejít do osobní roviny. To tam nepatří. * Co vy a fotbal? Ve 40 letech jste si v roce 2005 zahrál divizi za Vyšehrad proti Neštěmicícm (0:1). Jak se to přihodilo? Ono to bylo spíše za odměnu. Takové hezké gesto trenéra Zdeňka Andrlíka. Když už bylo rozhodnuto a Vyšehradu v posledním kole o nic nešlo, tak jsem si zahrál 40 minut divize proti Neštěmicím. Zase tak velký rozdíl to nebyl, protože většinu času jsme s béčkem trénovali s vyšehradským áčkem. A třeba zimní tréninkové dávky byly na mrtvici. Jak mně bylo tenkrát zle... Ale na druhou stranu musím říct, že z té kondičky žiju dodnes. A i profesně jsem rád, že jsem si vyzkoušel hrát divizi. Už tato soutěž je tvrdá a rychlá. * V České televizi jste od roku 1992. Kde berete motivaci jít každý týden na stadion a komentovat často nepříliš pohledný fotbal? Je to tím, že se nekoukám dozadu. Mě zajímá, co bude. A ke každému zápasu přistupuji úplně stejně. Divák si mne platí jako službu a musím vždy odevzdat ten nejlepší výkon. A to mi také pomáhá jít dál. Neupínám se k tomu komentovat finále mistrovství světa, které sleduje u nás dva miliony diváků. Pokud možno stejně budu komentovat i zápas před dvěma tisícovkami diváků. Já tuhle práci mám rád a vždy jsem ji chtěl dělat. * Po posledním světovém šampionátu jste říkal, že komentovat finále mistrovství světa v Brazílii je vrchol a víc už nelze dosáhnout... Ale je tady nová výzva v podobě mistrovství Evropy ve Francii... Pravdou ale je, že Brazílie byla specifická. Ani ne tak kvůli tomu, co se dělo na stadionech, ale úžasným fotbalovým prostředním. Jdete po pláži a tam každá stará babka umí kopat do míče a pupkatí frajeři, kteří vypadají, že nemohou ani dýchat, předvádějí s míčem doslova kouzla. To je země fotbalu absolutně zaslíbená. * Jako účastník taneční StarDance jste jistě mohl obdivovat i brazilskou sambu, ne? Samba byla to nejhorší, co mne ve StarDance potkalo. Jsou to tak divné kroky a ještě se máte tvářit, jak je to zábavné. K tomu máte výstřih až na břicho, které vám z toho vypadává... Strašné. Samozřejmě smekám před tanečníky, kteří to umějí. Je to neuvěřitelná dřina, ale mně to už jednou stačilo. Navíc jsem odešel na vrcholu své taneční kariéry, kdy jsme obsadili bronzovou příčku. * Občas si odskočíte moderovat podobné televizní soutěže nebo společenské akce. Je to zábava, nebo jde spíše o peníze? Párkrát ročně moderuji akce pro nějaké firmy, ale času moc není. Nedělám to kvůli penězům, je to důležité pro zprostředkování přímého kontaktu s lidmi. V televizi tu zpětnou vazbu máte jen přes maily, ale tady je to hned. Moc si vážím, že jsem mohl dělat Fotbalistu roku ve Stavovském divadle a Největšího Čecha s Markem Ebenem. To byly také vrcholy mé kariéry. * Od roku 2010 jste se objevoval jako moderátor Hyde Parku a od roku 2011 měl svůj vlastní pořad Kamelot. Proč to skončilo? Plné znění zpráv


Jednoznačně na to nebyl čas. V Kamelotu jsme se měli střídat s Robertem Zárubou, ale zjistili jsme, že to ani jeden nestíháme... Prostě to nešlo dělat. * Jak při tomto životním tempu zvládáte rodinný život? Jsme v pohodě. Nemusíme se hádat o děti, protože žádné nemáme. Jen dvě vesnické kočky, které spí s námi v posteli. Já si na rodinný život nemohu stěžovat, Alena je výborná holka a málokterá by to se mnou vydržela. Máme výhodu, že oba hrajeme golf. Třeba jediný možný termín, kdy si mohu vzít dovolenou je konec ledna, takže je jasné, že poletíme někam do tepla hrát golf. „Hlášky si dopředu nijak nepřipravuju.“ Pohled do oBýváku Obývací pokoj domku v Šestajovicích u Prahy je pro Jaromíra Bosáka (49) tak trochu i jako pracovna. Rád čte Terryho Pratchetta a v knihovně má celou Úžasnou Zeměplochu, miluje díla skupiny Monty Python, ze všeho nejvíce sleduje televizi. „Pořídil jsem si kruhový satelit a dokážu chytit televizní fotbalový zápas skoro z jakékoliv ligy. Týdně zhlédnu tak 10 přenosů. Samozřejmě s původním komentářem, abych se dozvěděl zajímavosti, ke kterým bych se jinak nedostal,“ prozrazuje Míra Bosák a ukazuje, jak má u televizního křesla tři dálkové ovladače. Nejčastěji sleduje fotbal. Ten totiž miluje. Sám se podíval s Vyšehradem do divize a s Damnedem vyhrál první hanspaulskou ligu. Také byl dva roky hrajícím trenérem B-týmu Vyšehradu v 1. A třídě. Třebaže o sobě tvrdí, že je sobecký a ješitný, působí velmi srdečně a uvolněně. Jako lidé, kterým se daří. „Byl jsem chvilku prodávanější než Kundera.“ Nejznámější hlášky Jaromíra Bosáka Úúúúúúú, to byl pane zákrok! Tak ten bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy! Hadzi ten běhá, ten má snad dvoje plíce ... to by zajímalo Muldera a Scullyovou... Tak po tomto zákroku by si mohl golman zazpívat: „Mám jednu ruku dlouhou...“ A bude to rohový kop. Podle tlačenice ve vápně to vypadá, že na některé hráče přišlo jaro. Nevím, co teď odpískal Rooneymu rozhodčí za faul? Zákaz předjíždění? Kolik fotbalistů si může dovolit postupovat v plné rychlosti s míčem na branku, nedívat se na nohy a balon, mít hlavu zvednutou a poslepu servírovat míč kolegovi do jasné šance? Nevím, ale mám pocit, že jich nebude víc než prstů na ruce zasloužilého lesního dělníka po třiceti letech práce s pilami... Ševčenko neprorazil. To by u toho musel být jeho otec, tankista... Běloruský obránce visí na Barošovi jako vánoční ozdoba na stromku. Tohle bylo moc rychlé, to by nedojel ani Milan Baroš ve svém Ferrari. ... a netrefí se a netrefí. Co tomu asi říká manželka... Po zákroku Fadigy stadionem lehce zavoněla sádra... Ááá Babangida, to snad není možné!!! Podívejte se na ten sprint. Toho by nedohonila ani motorka! Ten tam byl sám jak mužik na Sibiři. Ten se souboje pouze zúčastnil, ale neabsolvoval ho, jak by se řeklo u nás na Vyšehradě. Guus Hiddink se tváří jako Václav Klaus, když mluví o globálním oteplování. Zdá se, že fanoušci na něj pokřikují: „Hraj nebo si kup lístek!” Tohle už se nedá nazvat kosa, to je pořádně rozjetý kombajn. Povídání mimo záznam... V roce 2010 si Jaromír Bosák povídal s bývalým fotbalistou Vladimírem Táborským o přestávce fotbalového zápasu a nevěděli, že mají stále zapnutý mikrofon. Jejich vtipný komentář už vstoupil do dějin televizní zábavy! Tady je ukázka: Bosák: „Voni by to tam chtěli dovézt na saních, ty vole. To mi řekni, trénujou voni vůbec střelbu, ty vole? Třeba ji maj zakázanou od doktora, nebo já nevim, ty vole.“ Táborský: „Teďka jsem se koukal, jak šli ze hřiště. Ten se směje, ten malej Černý, jo. On jde s tim Bole… Já bych byl nasranej, rozumíš. A on s tim Boleslavákem jde a směje se.“ Bosák: „Kam půjdem večer.“ Táborský: „No. Nebo, co děláš zejtra ráno.“ Bosák: „Tenis, vole.“ JAromír BosáK (49) Jaromír Bosák pochází z Chebu. Dobrá znalost němčiny mu po studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy otevřela cestu do sportovní žurnalistiky, kde se zaměřoval na německou bundesligu. Spolupracoval s německou ARD. Nejdříve pracoval v rádiu Bonton, poté od roku 1992 v České televizi. V živém televizním přenosu 25 minut rozmlouval i s německou fotbalovou legendou Franzem Beckenbauerem. Od roku 1994 komentuje fotbalové přenosy pro Českou televizi. V letech 1995 až 2000 byl v ČT jen externě, a tak mohl dva roky glosovat i hokej pro Filmnet ve Švédsku. V letech 2000 až 2002 byl šéfredaktorem redakce sportu. Je to v současnosti jeden z nejpopulárnějších komentátorů v Česku. Plné znění zpráv


Nejznámější hlášky Jaromíra Bosáka Ten rozhodčí, toho snad vytáhli z basketu, ten asi píská kroky. Rozhodčí asi nemá svůj den a chtělo by to střídat. Domácí dnes hrají takovou tužku, že by se i v Koh-i-nooru divili. Dnes jsme bohužel sledovali zápas, v němž si podala ruku bída s nouzí. A jedna poznámka ke slávistické obraně: Tak takhle nějak vypadá chaos. Fadiga, ten než by kopl do míče pravou, tak by radši oběhl náměstí. Ale Gattuso to vzal příliš vážně, jako kdyby mu dali krvavý biftek v kabině. Ale no jistě, Baroš si předkopl míč a Bracker do něho zajel jako na Leninových sáních. Ono zkrotit takové hráče, jako je Totti a Cassano, kteří jsou jistě výbornými fotbalisty, ale občas u nich dochází k velmi silnému zatemnění v mozkové části hlavy... to je problém. A Adriano jen pokračuje v tom, co dělal úspěšně od začátku. Já si běžím a vy si mě chytejte, jak chcete. Tak v kolik hodin asi usne dneska pan Arsene Wenger, to nevíme, ale jistě můžeme říct, že se mu ráno nebude chtít pro noviny. ... neustále zůstávali ve hře čtyři slávističtí obránci, kteří se drželi půlící čáry jak válečné linie... To byla kosa jak od prvorepublikového zemědělce... Tady by se dal vzpomenout kolega Shakespeare: Mnoho povyku pro nic. Ledviny Igora Gluščeviče vyslaly nebezpečnou střelu. Protáhl se mezi dvěma obránci, jako by tam byli namalovaní. A toto mělo s fotbalem asi tolik společného, jako čabajka s racionální výživou. Hraje se jen na jedné polovině, z toho bude mít radost správce hřiště… Wilfriedova ruka musela být vidět až na petřínské rozhledně. „Jsme v pohodě. Nemusíme se hádat o děti.“ JaKý Je JarOmír DOma? Jsou bezvadný pár. Oba jsou narozeni ve stejný den i měsíc, jen Alena Bosáková (48) je o rok mladší. „Jsme dva Býci na jednom smetišti. Ale funguje to bezvadně, protože jsme každý opravdu úplně jiný,“ tvrdí Alena, která se s Jaromírem seznámila na Václavském náměstí v roce 1990. Jaromír tehdy točil pro německou televizi ARD setkání Bushe s Havlem a v davu si všiml pohledné Slovenky, která byla v Praze na výletě z Žiliny. Alenu točil, jak mává a pak jí dal vizitku, aby mu zavolala. Což po čase udělala... A už jsou manželé téměř 25 let. Alena Bosáková pracuje jako manažerka farmaceutické firmy a je hodně časově vytížená. „Když pozdě večer přijdu domů. Tak mi ani nevadí, že je Míra někde na fotbale. Mohu si v klidu odpočinout. Jinak ale musím říct, že jsem asi neviděla pracovitějšího a svědomitějšího člověka,“ říká krásnou slovenštinou náruživá golfistka, která má už lepší handicap, než její manžel. Foto popis| Jaromír Bosák týdne zhlédne deset fotbalových nebo golfových přenosů. Foto autor| Foto: Tomáš Krist / MAFRA Foto popis| Jaromír Bosák ve svém televizním obýváku. Foto autor| Foto: Tomáš Krist / MAFRA Foto popis| V době kolem mistrovství světa ve fotbale jsem komentoval 22 až 23 přímých přenosů měsíčně.... Foto popis| ... Vycházelo to na přenos každý dva a půl dne... Foto popis| ... Ale já mám fotbal stejně rád. Foto autor| Foto: Tomáš Krist / MAFRA Foto popis| Jaromír Bosák se svou ženou alenou. Foto autor| Foto: Nguyen Phuong Thao / MAFRA

Ukrajina a Rusko uzavřely v Bruselu dohodu o dodávkách plynu 31.10.2014 zpravy.rozhlas.cz str. 00 / ekonomikavevrope Martin Dorazín,Ondřej Houska, mta,Martin Ježek

Ukrajina by v následující zimě neměla zůstat bez dodávek tepla. Rusko jí začne znovu posílat plyn, jakmile Kyjev zaplatí část dluhu ve výši půldruhé miliardy dolarů. Zbylou miliardu a půl má zaplatit do konce roku. Ukrajina přitom může využít půjčky od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou zprostředkoval na třístranných jednáních v Bruselu eurokomisař pro energetiku Günther Oettinger. Smlouvu spolu s ním podepsali ministři energetiky obou zemí Alexandr Novak a Jurij Prodan. Dohoda platí do konce března.Ukrajina má peníze na zaplacení čtyř miliard metrů krychlových ruského plynu, potvrdil po jednání ruský ministr Alexandr Novak. Jeho ukrajinský kolega Jurij Prodan oznámil, Plné znění zpráv


že Rusko pustí plyn, jakmile Ukrajina zaplatí první část dluhu.Občanům Evropy můžeme vzkázat, že dodávky plynu na zimu jsou zajištěné, v jednáních jsme dosáhli průlomu.Podle eurokomisaře Oettingera se tak Evropané nemusí bát, že by v zimě ve svých bytech mrzli. Reálně totiž hrozilo, že pokud by Ukrajina plyn nedostávala, začala by z potrubí odebírat dodávky původně určené pro Evropu.V takovém případě by Rusko téměř určitě dodávky do Evropy zastavilo, stejně jako v roce 2009.Ukrajinci i Rusové se v Bruselu domluvili jak na ceně za nové dodávky, tak na zaplacení starých ukrajinských dluhů. Kyjev doufá, že dodávky a cenu bude garantovat Evropská unie a Rusko nebude cenu svévolně zvyšovat.Za plyn bude ukrajinský Naftohaz platit ruskému Gazpromu v listopadu a prosinci sníženou sazbu, 378 dolarů za tisíc krychlových metrů.Merkelová a Hollande: Naplnit i dohody z MinskuRusko-ukrajinskou dohodu uvítala německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande. Evropská unie podle nich udělá vše pro to, aby se smlouvu podařilo dodržet.Státníci dohodu přivítali po nočních telefonátech s prezidenty Ukrajiny a Ruska Petrem Porošenkem a Vladimirem Putinem. Hollande a Merkelová navíc chtějí, aby se co nejdříve realizovaly minské dohody, které kromě zastavení palby na východě Ukrajiny předpokládají i vytvoření nárazníkové zóny v regionu Donbasu, výměnu zajatců a decentralizaci ukrajinské státní správy.Zopakovali také, že nesouhlasí s nedělními volbami, které na neděli na východě Ukrajiny vyhlásili separatisté.Podle Jana Šíra z Fakulty sociálních věd je zatím předčasné mluvit o zažehnání obav z další plynové krize. Záleží totiž na tom, jestli smlouva mezi Moskvou a Kyjevem bude dodržena. „Vzhledem k tomu, že celá ta krize vznikla v důsledku nerespektování elementárních norem mezinárodního práva, myslím si, že může existovat důvod k obavám, že minimálně Ukrajina ještě vyhráno nemá,“ poznamenal Šír a doplnil:„V případě, že by dohoda dodržena byla, myslím si, že by to byl velice důležitý krok k deeskalaci celé ukrajinské krize, protože Rusko by tím de facto rezignovalo na jeden z hlavních a nejvýznamnějších nástrojů té hybridní války, kterou proti Ukrajině už devátý měsíce vede.“Evropě nehrozí další plynová krize, Rusko a Ukrajina se dohodly na obnovení dodávekDohoda o obnovení dodávek plynu na Ukrajinu je údajně blízkoRusko a Ukrajina se na dodávkách plynu nedohodly. Evropa míří k plynové kriziRusko a Ukrajina nedosáhly konečné dohody o plynu, budou dál jednatRusko je ekonomický trpaslík. Ztráty jeho plynu se bát nemusíme, říká Václav BartuškaUkrajina zřejmě požádala EU o další půjčku. Dostat ji může výměnou za reformyUkrajina nesouhlasí se systémem předplatného za ruský plyn, chce zaplatit až po dodání URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1414708

Malý velký třesk od O2

30.10.2014

e15.cz

str. 00

Zprávy

Česká O2 připravila poměrně velké překvapení televiznímu i mobilnímu trhu: její nová služba O2TV Go bude k dispozici všem tuzemským zákazníkům bez ohledu na jejich mobilního operátora. Užívat budou moci aplikaci, která si klade za cíl přepsat pravidla televizního trhu. Ještě v říjnu si mobilní televizi O2TV Go mohl pořídit pouze ten, kdo měl svou domácnost připojenou k internetu od O2. Od 4. listopadu ale bude vše jinak – operátor O2 se rozhodl zpřístupnit službu O2TV Go celému českému trhu. Mobilní televizi tak budou moci sledovat úplně všichni, kteří si tuto aplikaci stáhnou a zaplatí měsíční poplatek 199 Kč. Služba bude dostupná jednoduše na pár kliknutí, bez smlouvy a bez závazků. „Nejkratší možné období, na které lze službu objednat, je jediný měsíc,“ říká David Duroň, marketingový ředitel O2 pro segment domácností. Mobilní televizi O2TV Go spustil operátor O2 v pilotním provozu v květnu letošního roku. Majitelé digitální televize O2TV tak získali přístup k živému televiznímu vysílání až na čtyřech přenosných zařízeních. „Nyní nabízíme jako první operátor službu i pro konkurenci – vítáme růžové a červené bratry, kteří si nemusí přenastavovat služby ani měnit SIM kartu. Přicházíme na úplně jiné pole, zákazník má během pár sekund po registraci televizi v kapse,“ říká Duroň. Klasické bedně odzvonilo „Nabídka O2 přichází ve správné chvíli. Dnešní televize musí zcela změnit strategii a plánování, zrušit svoje návyky, protože už i starší generace nachází zalíbení v interaktivitě,“ řekl ke spuštění O2TV Go Martin Štoll z Plné znění zpráv


Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. „Už nejde o televizi, ale o audiovizuální obsah přenášený na mnoha platformách. Člověk dnes ani kolikrát neví, kdo tento obsah vyrobil.“ Internet se podle Štolla stal masivní samozřejmostí, díky novým možnostem mobilních telefonů a aplikacím však internetu vzniká silná konkurence, jistá paralelní síť, která byla dříve nemyslitelná. Klasická televize nemá v tomto systému místo. „Bude žít dál tak jako knihy, ale s rozšiřující se proměnou diváků, kteří budou jinak reflektovat svět, je třeba zaměřit se na úplně jiný princip. Televize je dnes datový tok, nikoli zdroj, a v tomto ohledu jde O2 TV správným směrem,“ dodává Štoll. Aplikace O2TV Go je postavena na třech strategiích: kdekoliv a kdykoliv ji bude mít k dispozici kdokoliv. Nechybí zde funkce zpětné zhlédnutí 20 kanálů během 30 hodin, timeshift („cestování v čase“), nově budou mít zákazníci možnost zaznamenat 10 hodin nahrávek, které jim zůstanou uložené 7 dní, O2TV pro ně navíc vybírá exkluzivní obsah a ve videotéce nabízí přes 1000 titulů. Dvacet kanálů vybírá O2 podle jejich atraktivity a sledovanosti. „Ve výběru těchto stanic jsme se trefili a sledovanost je poměrně rozdílná oproti té klasické,“ říká David Duroň. Exkluzivní obsah nabízí program, který nakupuje O2 přímo pro uživatele O2TV – je jím například Premier League. David Duroň, marketingový ředitel O2 pro segment domácností Udržet se O2 nezakládá vlastní stanici, ale vytváří nový ekosystém, který by nefungoval bez spolupráce s televizemi, včetně těch největších jako Nova či Prima. „Nechce se nám ovšem platit za to, co mají všichni zdarma ve vzduchu. Televizím platíme za Full HD, za timeshift a mobilní práva,“ vypočítává Duroň. O2 neplatí televizím žádný paušál – platba nastává až ve chvíli, kdy si zákazník službu předplatí. Výše tohoto odvodu je podle Duroně velká, protože jde o zcela nový způsob spolupráce, částku však O2 nezveřejnila. Spolupráce s televizemi je ale výhodná oboustranně: O2 nemusí vyrábět program, sledovanost klasickým stanicím zase klesá a v O2TV Go tuší možnost, jak nevyklidit pole novým technologiím. Promo v rukávu O2 zjistila, že 70 procent zákazníků užívá aplikaci přes WiFi, a neubírají tak ze svých datových balíčků. Přes data sledují nejčastěji exkluzivní obsah jako přímé sportovní přenosy – hodina na smartphonu ubere zhruba 250 MB, u tabletu jde přibližně o dvojitou částku. V datovém přenosu jsou si všichni rovni, O2 své zákazníky nezvýhodňuje. Aplikaci si stáhlo už 140 tisíc zákazníků a více než 80 procent ji pravidelně používá. „Naším cílem je získat desítky tisíc zákazníků, je to ale natolik nové, že nemůžeme věštit z koule,“ říká se střízlivým odstupem marketingový ředitel O2 David Duroň. „Staronovou“ službu, kterou O2 od listopadu zpřístupní všem zákazníkům v Česku, také nemíní v tuto chvíli nijak zvlášť propagovat. „Jednak je vánoční reklamní trh obsazen, jednak chceme počkat, jak se zájem o službu sám rozběhne. Máme nicméně připraveny tři varianty případné propagace,“ sdělil Strategii David Duroň. Stejný den jako O2 oznámilo start podobné služby UPC. Přečtěte si o ní v samostatném článku: UPC míří za horizont URL| http://strategie.e15.cz/zpravy/maly-velky-tresk-od-o2-1132690

Otevřené město zvyšuje svou důvěryhodnost 30.10.2014

Kladenský deník

str. 02

Kladensko / region



SLOVO PRIMÁTORADANA JIRÁNKA Když jsme zhruba před dvěma lety začali na svých webových stránkách zveřejňovat všechny vzory uzavřených standardizovaných smluv spolu se seznamy subjektů, s kterými byly tyto smlouvy uzavřeny, byli jsme jedním z prvních srovnatelně velkých měst v České republice. Nyní jsme k tomu přidali i smlouvy nestandardizované. Znění standardizovaných smluv je vždy dle typu stejné. Používají se ustálené šablony, tedy text se při uzavírání s jednotlivými subjekty nemění. Jedná se např. o smlouvy o dotacích a grantech, o pronájmech, o poskytnutí mapových dat apod. Nestandardizované smlouvy jsou tvořeny a upravovány na základě konkrétního předmětu plnění. Díky našemu otevřenému přístupu se ve srovnávání transparentnosti opakovaně dostáváme na přední příčky v hodnocení mnoha neziskových a nestátních organizací. A to mne těší. Ať již to bylo desáté místo v anketě Zelená informacím, Týmové iniciativy pro místní udržitelný rozvoj nebo nyní rovněž desáté místo na webu zindex.cz, který hodnotí zadavatele veřejných zakázek a kam data dodává Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Mnohem podstatnější je ale to, že díky všem těmto krokům je možnost veřejné kontroly nakládání s finančními prostředky města, což má pozitivní odraz na jeho celkové důvěryhodnosti nejen u partnerů, ale také u jeho občanů. Kompletní městský rozpočet na internetu je také již dávno samozřejmostí. Dosud uskutečněné aktivity ale nesmíme brát za konečné. I nadále je potřeba jít s dobou a přijímat nová opatření směřující k otevřenosti vůči veřejnosti. Foto popis| Region| Střední Čechy

Kozáci, car Petr I., Lenin, Janukovyč. Uznávaný ukrajinský historik Zilynskyj odvyprávěl plnému sálu příběh své země 30.10.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Daniela Černá

Kauzy

REPORTÁŽ Ukrajinsko-ruský vztah je naplňováním vztahu mezi mladším a starším bratrem, který je vnímán jako nespravedlivý a jehož poručenství se chce Ukrajina neustále v průběhu svých dějin zbavit. To se jí ale nedaří z různých důvodů. I takto popsal historický vývoj soužití obou národů přední odborník na problematiku Ukrajiny Bohdan Zilynskyj z Fakulty sociálních věd UK Praha, který měl přednášku v Olomouci. Upozornil na kymácení politického kurzu v posledních desetiletích, ale vrátil se i ke kořenům. Vztahy Ruska a Ukrajiny hýbou celým světem. O jejich politických dějinách hovořil v sále olomouckého Arcidiecézního muzea přední odborník na problematiku Ukrajiny doktor Bohdan Zilynskyj. “Ukrajinsko-ruské vztahy procházely řadou etap, kde se jakoby v podobě vln střídaly postoje vstřícnější a více se distancující,“ zhodnotil historik. “V podstatě všichni ukrajinští prezidenti a v jistém směru i svržený Janukovyč se snažili distancovat od všech snah, které by usilovaly o plné obnovení někdejšího sovětského státně-politického prostoru. Nejdál proklamativně a ne vždy šťastně co do praktických kroků zašel prezident Juščenko po `pomerančové revoluci` v roce 2004. Nedořešenost rusko-ukrajinského vztahu vykypěla tam, kde se začala probírat otázka, do jaké míry má Ukrajina usilovat o podepsání asociační dohody s Evropskou unií, což by znamenalo automaticky daleko větší vzdálení od postsovětského politického a ekonomického světa, než jaké kdy ve 20. století existovalo,“ dodal. Nárok Ukrajinců na suverenitu je legitimní. Cesta ale bude složitá Odborník se také vyjádřil k vyhrocení situace v posledních měsících. “To, že došlo k tak nečekaně drastickému lámání chleba nejprve na Majdanu a pak prostřednictvím skutečného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, který byl řešen Ruskem způsobem, jenž já osobně vnímám jako nepřijatelný, převedlo vztah do podoby, kterou si ještě před rokem nikdo nedokázal představit,“ popsal Zilynskyj s tím, že řešení problému je otázka, kterou si málokdo dokáže zodpovědět. Sám ale vidí šanci na dosažení ukrajinské suverenity. “Nedokážeme u letošního pokusu dohlédnout jeho šance na úspěch. Myslím si ale, že pokud národ usiluje o co Plné znění zpráv


největší míru suverenity, jeho nárok je legitimní, a přesto, že cesta bude složitá, výsledek voleb naznačuje, že je snad většina ukrajinského obyvatelstva přesvědčená o tom, že je tento pokus nutné dovést k úspěšnému konci,“ dodal. I děti se dohadují o tom, zda byla Kyjevská Rus státem ruským či ukrajinským Zilynskyj se soustředil také na velmi dávnou historii všech souvislostí. “Často jsou dějiny spojovány jen s nejnovějším časovým úsekem, ale to není správné, protože celý problém má daleko starší kořeny,“ vysvětlil a popsal jednotlivé etapy vývoje, které mají hned několik aspektů. Historik se věnoval také úplnému začátku vztahů z doby, kdy můžeme začít oba národy jako odlišné subjekty vůbec zaregistrovat, což je období Kyjevské Rusi. “Vždy byl centrem tohoto státu Kyjev, dnešní hlavní město Ukrajiny. Tento východoevropský stát budí minimálně od 18. století polemiku u jeho následovatelů, ať už jsou to Ukrajinci nebo Rusové, o tom, který z těch národů má větší právo se k odkazu Kyjevské Rusi hlásit, a tento rozpor se promítá také do stanovisek historického povědomí většiny Rusů a Ukrajinců. Nesou v sobě určité znalosti ze škol a už mezi dětmi jsou vedeny spory, zda byla Kyjevská Rus státem ruským či ukrajinským,“ uvedl Zilynskyj s tím, že problém sice lze takto stavět, ale není možno na něj odpovědět, protože tato otázka je mimo realitu. “Pojmy ruský a ukrajinský, tak jak je známe dnes, tehdy neexistovaly,“ dodal. Historická vina carského Ruska. Vstřebávání Ukrajiny Historik hovořil také o potlačování práv Ukrajinců a integraci kozácké Ukrajiny do ruského státu, která končí asi v 70. nebo 80. letech 18. století. “Doba svědků kozáckého období na přelomu 18. a 19. století v sobě nese velké množství napětí, které můžeme vnímat dodnes jako pokořující: My jsme si vybudovali náš kozácký stát a Rusko postupně odbouralo jeho práva a zapojilo ho do svého území. To je jedna z historických vin, která je v rámci převažujícího výkladu ukrajinských dějin kladena ruským carům a carevnám 18. století za vinu. Zejména Petr I. a Kateřina II. (v ČR je o nich vyučováno jako o Petru I. Velikém a Kateřině II. Veliké - pozn. red.) jsou v ukrajinském historickém vědomí postavami naprosto odlišnými od pojetí ruského. Jsou postavami naprosto negativními a zavrhovanými z hlediska svých centralizátorských snah, které samozřejmě ruská veřejnost a historici oceňují jako pozitivum,“ vysvětlil Zilynskyj. Součástí vstřebávání Ukrajiny do Ruska během 17. a 18. století bylo i využití jejího intelektuálního potenciálu. V Kyjevě existovala první vysoká škola východní Evropy a Petr I. zjistil, že pro modernizační snahy potřebuje lidi znalé, s vyšší mírou vzdělání, a způsobem dobrovolným i nedobrovolným přetáhl řadu pedagogů a duchovních činitelů do Ruské říše. “Zase je to Petrovi I. zazlíváno. Je třeba říci, že ruské prostředí pak díky reformám začalo své zpoždění dohánět,“ podotkl historik. Carské Rusko se od 60. let 19. století obávalo separatismu. Zakázalo ukrajinské tisky Rusko bylo založeno na principech carské samovlády, pravoslavného náboženství a jednotného národa. “Ruský národ byl viděn v 19. a počátkem 20. století jako jeden celek, jenž má sice tři odlišné části, ale které patří k celku. Jakékoli jeho tříštění je nesmyslné a škodlivé pro jednotu říše,“ popisoval Zilynskyj. “Ukrajinské hnutí, dokud bylo jen sentimentálním hnutím, které se zabývalo sbíráním folklóru a starých kronik, mohlo existovat i v době, kdy psali ukrajinští autoři v duchu sentimentalismu,“ upozornil historik. Když ale začal národ sám sebe vnímat v intencích obrozujícího se národa, byla překročena tolerovatelná hranice z hlediska ruského režimu. Carské Rusko se od 60. letech 19. století začalo obávat separatismu. Hnutí na Ukrajině dospělo do stadia, kdy proti němu byly použity represivní nástroje, byl zakázán tisk naprosté většiny možných ukrajinských publikací v ukrajinštině. Zákaz platil do roku 1905. Ukrajinci se střetávali na obou stranách fronty, což je jedna z tragických stránek Větším svobodám se mohli těšit Ukrajinci, kteří žili v habsburské monarchii. “Je logické, že rakouští Ukrajinci se na počátku první světové války staví poměrně nadšeně do služeb habsburské monarchie, protože vidí v případném vítězství nad Ruskem možnost zavedení větších svobod,“ podotkl odborník. Ukrajinské legie vznikly v podstatě jako protiruské jednotky na straně rakouské armády, a byly to jednotky, které viděly jako cíl bojovat s Ruskem jako s nepřítelem svého národa, ačkoli v ruské armádě také bojovali Ukrajinci. “Ukrajinci se Plné znění zpráv


tak střetávali na obou stranách fronty, což je jedna z tragických stránek ukrajinských dějin,“ upozornil Zilynskyj. První pokus o narovnání vztahu a koexistenci Ruska a Ukrajiny se odehrává v podobě Ukrajinské lidové republiky, jež ale byla vystavena obrovskému tlaku vnějších sil, které si její existenci nepřály. Ovšem existovaly tu i vnitřní problémy. “Bolševici považovali svou revoluci za internacionální a celosvětovou a nechápali, proč by mělo území, které bylo tak dlouho součástí Ruské říše, odpadnout, a to pod režimem, který oni chápali jako protirevoluční, ačkoli byl také levicový, ovšem založený na ukrajinské národní základně, jež nechtěla uznávat Lenina,“ uvedl historik. Vše má i ekonomické důvody, protože rudé Rusko by bez ukrajinských území nepřežilo. Ukrajina tvořila v rámci Ruska příliš silnou část na to, aby byla puštěna k cestě směrem k samostatnému vývoji. “Nakonec vítězí bolševické Rusko a formálně přiznává Ukrajině právo na suverenitu, ale zase ve svazku s ruským proletariátem,“ doplnil Zilynskyj. Sovětský svaz byl spíše pseudofederací než federací Pak začíná sedmdesátiletá přítomnost Ukrajiny v Sovětském svazu. Sovětský režim ze začátku udělal to, čeho nebyl carský režim schopen, dal Ukrajincům právo na základní a střední školství a formální existenci vlastní vlády. “Protože Ukrajina byla začleněna do Sovětského svazu, který byl spíše pseudofederací než federací, tak zejména od 30. let se původní svobody staly něčím, co v rámci neustálého utahování šroubů a centralizace začalo ochabovat,“ uvedl historik. Vývoj přiváděl část Ukrajinců, kteří žili mimo území Sovětského svazu v emigraci, k výrazně protiruským postojům. “Tady se dostáváme k problémům, které přetrvávají dodnes, přežily i rozpad v roce 1991,“ připomenul Zilynskyj a upozornil také na stalinistickou likvidaci ukrajinské inteligence. Historik hovořil i o emigraci stovek tisíců lidí, kteří odešli s německou armádou po válce. “Neměli důvod milovat Němce, ale považovali obnovení stalinismu za věc, která je pro ně nepřijatelná, ve srovnání s kterou je jakékoli jiné řešení osudu lepší,“ dodal. Rusko-ukrajinské vztahy v závěru sovětského období byly charakterizovány tím, že sice skončil stalinismus, ale sovětská propaganda a moskevské centrum jakékoli snahy o separatismus sledovaly a likvidovaly. Zilynskyj: Ukrajinou se už zabývaly dvě předchozí generace v naší rodině Doktor Bohdan Zilynskyj zdůraznil složitost vzájemných vztahů i jejich pochopení v historickém kontextu. “V případě tak aktuální tematiky jako je od loňska rusko-ukrajinský vztah a jeho reflexe v obou společnostech, je důležité, kdo o něm hovoří a zda je schopen nadhledu. Ani u mě to není snadné, protože jsem ukrajinsko-českého původu, i když jsem život strávil v České republice. Zdědil jsem ale zájem o situaci, kterou se už dříve zabývaly dvě předchozí generace v naší rodině,“ doplnil Zilynskyj, který začínal studiemi středověku, ale od počátku 90. let se už primárně věnuje problematice Ukrajiny. URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1388&clanek=343738

Vládě o EU poradí Škromach, Schwarzenberg i Středula 30.10.2014

Právo

str. 03 (rsk)

Zpravodajství

Místopředseda horní komory Zdeněk Škromach, šéf Sněmovny Jan Hamáček (oba ČSSD), odborářský předák Josef Středula, ministr obrany Martin Stropnický (ANO) či předseda sněmovního zahraničního výboru a šéf opoziční TOP 09 Karel Schwarzenberg. To jsou podle informací Práva někteří z těch, kteří budou radit vládě, jaká stanoviska zastávat k evropské politice v rámci vznikajícího Národního konventu o EU. Diskusní platformu bude dále zaštiťovat ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD), ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (nestr. za ANO), státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza a Ivo Šlosarčík z Fakulty sociálních věd UK. Premiér a šéf soc. dem. Bohuslav Sobotka sdělil Právu, že doporučení, která z konventu vzejdou, budou pravidelně prezentována vládnímu výboru pro EU. Plné znění zpráv


„Naší snahou je zároveň přiblížit evropská témata občanům, neboť se nás všech velmi intenzivně dotýkají. Myšlenka Národního konventu o EU vychází ze záměru vlády zintenzivnit dialog a nastavit stálé místo pro debatu o důležitých evropských otázkách,“ uvedl premiér. Národní konvent odstartuje konferencí 13. listopadu. Platforma se letos sejde ještě třikrát nad tématy migrace, institucionálních otázek a politiky soudrž -nosti.

Malý velký třesk od O2

30.10.2014

strategie.e15.cz

str. 00

Zprávy

Česká O2 připravila poměrně velké překvapení televiznímu i mobilnímu trhu: její nová služba O2TV Go bude k dispozici všem tuzemským zákazníkům bez ohledu na jejich mobilního operátora. Užívat budou moci aplikaci, která si klade za cíl přepsat pravidla televizního trhu. Ještě v říjnu si mobilní televizi O2TV Go mohl pořídit pouze ten, kdo měl svou domácnost připojenou k internetu od O2. Od 4. listopadu ale bude vše jinak – operátor O2 se rozhodl zpřístupnit službu O2TV Go celému českému trhu. Mobilní televizi tak budou moci sledovat úplně všichni, kteří si tuto aplikaci stáhnou a zaplatí měsíční poplatek 199 Kč. Služba bude dostupná jednoduše na pár kliknutí, bez smlouvy a bez závazků. „Nejkratší možné období, na které lze službu objednat, je jediný měsíc,“ říká David Duroň, marketingový ředitel O2 pro segment domácností. Mobilní televizi O2TV Go spustil operátor O2 v pilotním provozu v květnu letošního roku. Majitelé digitální televize O2TV tak získali přístup k živému televiznímu vysílání až na čtyřech přenosných zařízeních. „Nyní nabízíme jako první operátor službu i pro konkurenci – vítáme růžové a červené bratry, kteří si nemusí přenastavovat služby ani měnit SIM kartu. Přicházíme na úplně jiné pole, zákazník má během pár sekund po registraci televizi v kapse,“ říká Duroň. Klasické bedně odzvonilo „Nabídka O2 přichází ve správné chvíli. Dnešní televize musí zcela změnit strategii a plánování, zrušit svoje návyky, protože už i starší generace nachází zalíbení v interaktivitě,“ řekl ke spuštění O2TV Go Martin Štoll z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK. „Už nejde o televizi, ale o audiovizuální obsah přenášený na mnoha platformách. Člověk dnes ani kolikrát neví, kdo tento obsah vyrobil.“ Internet se podle Štolla stal masivní samozřejmostí, díky novým možnostem mobilních telefonů a aplikacím však internetu vzniká silná konkurence, jistá paralelní síť, která byla dříve nemyslitelná. Klasická televize nemá v tomto systému místo. „Bude žít dál tak jako knihy, ale s rozšiřující se proměnou diváků, kteří budou jinak reflektovat svět, je třeba zaměřit se na úplně jiný princip. Televize je dnes datový tok, nikoli zdroj, a v tomto ohledu jde O2 TV správným směrem,“ dodává Štoll. Aplikace O2TV Go je postavena na třech strategiích: kdekoliv a kdykoliv ji bude mít k dispozici kdokoliv. Nechybí zde funkce zpětné zhlédnutí 20 kanálů během 30 hodin, timeshift („cestování v čase“), nově budou mít zákazníci možnost zaznamenat 10 hodin nahrávek, které jim zůstanou uložené 7 dní, O2TV pro ně navíc vybírá exkluzivní obsah a ve videotéce nabízí přes 1000 titulů. Dvacet kanálů vybírá O2 podle jejich atraktivity a sledovanosti. „Ve výběru těchto stanic jsme se trefili a sledovanost je poměrně rozdílná oproti té klasické,“ říká David Duroň. Exkluzivní obsah nabízí program, který nakupuje O2 přímo pro uživatele O2TV – je jím například Premier League. David Duroň, marketingový ředitel O2 pro segment domácností Udržet se O2 nezakládá vlastní stanici, ale vytváří nový ekosystém, který by nefungoval bez spolupráce s televizemi, včetně těch největších jako Nova či Prima. „Nechce se nám ovšem platit za to, co mají všichni zdarma ve vzduchu. Televizím platíme za Full HD, za timeshift a mobilní práva,“ vypočítává Duroň. Plné znění zpráv


O2 neplatí televizím žádný paušál – platba nastává až ve chvíli, kdy si zákazník službu předplatí. Výše tohoto odvodu je podle Duroně velká, protože jde o zcela nový způsob spolupráce, částku však O2 nezveřejnila. Spolupráce s televizemi je ale výhodná oboustranně: O2 nemusí vyrábět program, sledovanost klasickým stanicím zase klesá a v O2TV Go tuší možnost, jak nevyklidit pole novým technologiím. Promo v rukávu O2 zjistila, že 70 procent zákazníků užívá aplikaci přes WiFi, a neubírají tak ze svých datových balíčků. Přes data sledují nejčastěji exkluzivní obsah jako přímé sportovní přenosy – hodina na smartphonu ubere zhruba 250 MB, u tabletu jde přibližně o dvojitou částku. V datovém přenosu jsou si všichni rovni, O2 své zákazníky nezvýhodňuje. Aplikaci si stáhlo už 140 tisíc zákazníků a více než 80 procent ji pravidelně používá. „Naším cílem je získat desítky tisíc zákazníků, je to ale natolik nové, že nemůžeme věštit z koule,“ říká se střízlivým odstupem marketingový ředitel O2 David Duroň. „Staronovou“ službu, kterou O2 od listopadu zpřístupní všem zákazníkům v Česku, také nemíní v tuto chvíli nijak zvlášť propagovat. „Jednak je vánoční reklamní trh obsazen, jednak chceme počkat, jak se zájem o službu sám rozběhne. Máme nicméně připraveny tři varianty případné propagace,“ sdělil Strategii David Duroň. Stejný den jako O2 oznámilo start podobné služby UPC. Přečtěte si o ní v samostatném článku: UPC míří za horizont URL| http://strategie.e15.cz/zpravy/maly-velky-tresk-od-o2-1132690

Povolební vyjednávání na Ukrajině 29.10.2014

ČT 1

str. 01

12:00 Zprávy ve 12

Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Taková jsou hlavní témata poledních Zpráv České televize, vítám vás u nich, přeju hezký den. Návrh koaliční smlouvy na Ukrajině, Blok prezidenta Porošenka ho předal zástupcům Lidové fronty a hnutí Svépomoc, tedy pravděpodobnému vítězi a uskupení, které je na třetím místě. Premiér Jaceňuk vzápětí přišel s vlastní variantou a ohlásil, že si dál nárokuje křeslo předsedy vlády. Nebránil by se ani spolupráci s radikálnějšími stranami. Výsledky voleb stále nejsou definitivní. Už se ale s největší pravděpodobností nezmění. Zbývá sečíst zhruba poslední 2 % hlasů. Potvrzuje se tak, že klíčové hlasování ovládly proevropské strany. Radikální pravice nebo třeba komunisti propadli. Andrej PLENKOVIČ, chorvatský europoslanec -------------------Tyto volby se konaly v souladu s platnými právními předpisy a mezinárodními standardy, byly svobodné a legitimní, což si myslíme i my, kteří jsme tam byli. Věřím tedy, že Ukrajina brzy začne s proevropskými reformami. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------A podrobnosti ke koaličnímu vyjednávání na Ukrajině připojí Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií. Dobré poledne přeju. Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Dobrý den. Plné znění zpráv


Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Jaká je podle vás pravděpodobnost, že se vítězové voleb skutečně dohodnou, a to třeba i s radikálnějšími stranami? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Tak já si myslím, že ta dohoda nebo aspoň co jsem četl od Jaceňuka, tak on říká, že do 20 dnů by se měla, měla ta dohoda, dohoda podepsat. Čili zdá se, že se očekává poměrně rychlé, rychlé podepsání. Tam hlavním problémem bylo to nebo "problémem" bylo to, že velmi dlouho se zdálo, že vyhraje tedy Blok Petra Porošenka vedený, vedený Kličkem, ale jaksi ty výsledky dopadly malinko jinak. Čili, čili se i přetransformovává vlastně ta dohoda. Ale to je vlastně jediný problém. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Opravdu není nějaká Achillova pata, nějaká oblast, na které by to jednání mohlo ztroskotat? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Tak ono samozřejmě vždycky nějaká, nějaká může vzniknout. Ale to základní směřování, to jest směrem, směrem na Západ, to je, to je poměrně jasné. Oni všichni si uvědomují, že bude nutné učinit určité reformy, hlavně tedy, tedy takové věci, jako, jako stanovit ceny, ceny energií, které budou trošku reálněji odpovídat, odpovídat těm skutečným cenám a ne tomu, ne těm dotovaným jako doteď. Tak to si všichni uvědomují. Čili řekněme, že tam může být spor hlavně o místa a o to, kdo co obsadí. Ale říkám, nečekám nějaké obrovské spory zase. Jiří VÁCLAVEK, moderátor -------------------Říká Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií. Děkuju, hezké poledne přeju. Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Děkuji taky, na shledanou.

MŮŽETE NÁS LAJKOVAT. ALE TAKÉ MÍT OPRAVDU RÁDI 29.10.2014

Hospodářské noviny

str. 20

SOCIÁLNÍ SÍTĚ MILOŠE ČERMÁKA Byl velkým odpůrcem všeho digitálního. „Internet je médium plebsu,“ provokoval před pár lety při jedné debatě na pražské katedře žurnalistiky na FSV UK. Ještě loni na jaře mi u oběda tvrdil, že Facebook je hračka pro narcistní pitomce, kteří mají víc času, než je zdrávo, a že on uznává maximálně Twitter. Už to byl pokrok! Dnes vděčí Dalibor Balšínek Facebooku a Twitteru (ale vzhledem k počtu uživatelů v Česku hlavně Facebooku) za třetinu čtenářů „svého“ média. Jenže to už není šéfredaktorem Lidových novin, nýbrž zakladatelem a spolumajitelem projektu Echo, který vydává zpravodajský portál Echo24 a digitální týdeník Echo pro tablety. Jak řekl minulý týden na pražské konferenci Czech Internet Forum, dal svým zaměstnancům používání sociálních sítí a sdílení článků na Facebooku dokonce do smlouvy. Echo není se svými 30 procenty čtenářů získanými z Facebooku žádnou výjimkou. Velké zpravodajské portály, jako je třeba ten Hospodářských novin, získávají z Facebooku kolem 12 procent svých čtenářů. Toto číslo však stále stoupá. A jsou zpravodajské weby, které sociálním sítím vděčí za víc než polovinu čtenářů, někdy až 90 procent. Globálně dnes platí, že Facebook pro mediální obsah on-line generuje kolem dvaceti procent čtenosti (podle zprávy analytické firmy SimpleReach). Když se ptám ve škole studentů, odkud se dozvěděli nějakou konkrétní zprávu, dostávají se na první pozici právě sociální média. Kde se dvacetiletý student vysoké školy dozvěděl, že Rusko zabralo Krym? Že Plné znění zpráv


ANO vyhrálo v Praze volby? Že se v Evropě nebo v Americe objevil první pacient nakažený ebolou? Ve více než padesáti procentech případů to bylo ze sociálních sítí. Ano, bavíme se o generaci mladých lidí, jejichž životy se už z valné části odehrávají také na Facebooku. Ale začíná to platit i pro celou populaci. Podle průzkumu Pew Research Centra získává až 30 procent amerických dospělých zprávy právě z Facebooku. To je ohromná moc. Vstávají noví šéfredaktoři Facebook tím, co vám zobrazuje v tzv. newsfeedu, rozhoduje o tom, co budete vědět o světě a jeho událostech. A zprostředkovaně tak rovněž rozhoduje o úspěchu médií, která o těchto událostech referují. Pamatujete na experiment, o kterém se psalo před pár měsíci? Facebook údajně několik milionů svých uživatelů testoval tím, že jim zobrazoval zprávy určitého typu. Například pouze negativní, anebo pozitivní. A zkoumal, jak se podle toho změní jejich chování. Není důležité, co z toho experimentu vyplynulo. Podstatný je totiž už samotný fakt, že k němu došlo. Nebude Facebook příště měnit obsah podle přání svých inzerentů? Například až bude zadavatelem reklamy výrobce limonád, aby uživatelé Facebooku měli pokud možno stále co největší žízeň? Pondělní vydání New York Times představilo muže, který je podle tohoto deníku jedním z nejvlivnějších lidí v mediální branži. A to je mu teprve 26 let. Jmenuje se Greg Marra a vede tým, který píše facebookovské algoritmy. Ano, to je ta „kuchařka“, podle níž se nakonec „uvaří“ obsah vašeho newsfeedu a která rozhodne o tom, že uvidíte status napsaný kamarádem A, a nikoli kamarádem B. A my si jen můžeme domýšlet, zda je to náhoda, nebo proto, že jste s kamarádem A na více společných fotkách (případně naopak), či je důvod ten, že mezi oblíbenými značkami kamaráda B nejsou žádné, které inzerují na Facebooku. Anebo hraje roli i to, jaký je obsah sdílených informací? Není daleko doba, kdy nám Facebook bude míchat dobré a špatné zprávy tak, aby nás udržoval v potřebné náladě? (A za slovo „potřebné“ ať si každý dosadí, co ho napadne.) Nebo ta doba už je tady? „Nepovažujeme se za redaktory, kteří rozhodují o tom, co budete číst a vědět. Jste to vy, kdo si vybral své přátele a kdo se propojil s konkrétními stránkami. Vy rozhodujete nejlíp o tom, co vás zajímá,“ říká Marra. A dodává: „My jen bereme v úvahu všechno to, s čím jste virtuálně propojeni, a vybereme to nejzajímavější.“ Jenže tím vlastně popírá své předešlé tvrzení. Ano, Greg Marra ani nikdo z jeho spolupracovníků nevybírají osobně statusy, videa či články, které Miloš Čermák v Česku uvidí na své facebookové zdi. (I když někdy mám ten pocit, ovšem to je jiná story.) Ale tím, že inženýři v Menlo Parku píší a „štelují“ algoritmy, které to dělají automaticky, podobu zdi pochopitelně významně ovlivňují. V únoru například algoritmus upravili tak, aby upřednostňoval články z médií, která vytvářejí původní a pokud možno kvalitní obsah, na úkor těch, která zprávy pouze sdílejí. Jinými slovy, více zpráv z New York Times a méně pitomostí z webů jako třeba BuzzFeed. Nejen od novinářů se dostavilo pochvalné mručení. Kdo by nebyl spokojený s tím, že se lidem místo stoprvního legračního videa pejska, který při úprku k páníčkovi nabourá do kočičky, zobrazí reportáž z nepokojů v Iráku? Jenže možná by nás to mělo spíš znepokojovat. S tímhle se Facebook veřejně pochlubil, ale o bezpočtu jiných úprav, které ve svých algoritmech provedl, jsme se nikdy nedozvěděli. A nedozvíme. Vstávají tak noví šéfredaktoři. Když minulý týden zemřel někdejší šéfredaktor Washington Post Ben Bradlee, loučili se s ním autoři nekrologů jako s titánem generace velkých žurnalistů zlaté éry novin. To je pravda. Takoví byli někdejší šéfredaktoři a ovlivňovali politiku i společnost jako málokdo jiný. Ti dnešní šéfredaktoři jsou jako Greg Marra: je jim něco přes dvacet, umějí programovat a neobědvají s politiky ani lobbisty, nýbrž s kolegy v kanceláři pizzu. Sociální sítě prostě mění způsob, jakým konzumujeme média. Slaví úspěch s tím, že každému z nás připravují „personalizované“ noviny podle našeho přání. Tradiční média se o to pokoušela bez úspěchu mnoho let, možná proto, že toho o svých čtenářích věděla příliš málo. Facebook a spol. vědí všechno. A tak to každému namíchají podle chuti: tři články z Hospodářských novin, dva z New York Times, dva z Blesku a jeden ještě bůhví odkud. Zmíněným médiím to přinese čtenáře, důvod k radosti to však zas tak velký není. Protože mnohem víc potřebují čtenáře, kteří jejich značku budou milovat a jejich obsah vyhledávat. Tváří v tvář velkému psu Když počátkem léta unikla z New York Times interní analýza, vyplynulo z ní, že pouhá třetina všech stávajících čtenářů jejich webu navštíví domovskou stránku. Ostatní přijdou přímo na konkrétní článek, pak si buď přečtou další, anebo – častěji – odejdou pryč. Jestliže titulní strana byla a je pro papírové noviny tou nejdůležitější, tak na webu význam homepage klesá. Všem zpravodajským webům, včetně Hospodářských novin. Jen něco přes čtyřicet procent čtenářů začíná číst naše noviny tak, že si otevřou homepage. Přitom její podobě a výběru článků věnujeme spoustu energie. Ale tak to prostě je i v ostatních novinách. „Lidé už do prohlížeče nepíší washingtonpost. com. Rozhodují vyhledávání a sociální sítě,“ říká Cory Haiková, šéfredaktorka digitálního obsahu zmíněných novin. Jedna z rolí nás novinářů, která spočívá v tom, že čtenářům ze záplavy informací vybíráme to podstatné a zároveň zajímavé, je odsouvána do pozadí. A z jednoho úhlu se to může zdát dobře, protože „redaktory“ se Plné znění zpráv


stávají prostřednictvím sociálních médií vaši blízcí. Kdo jiný lépe ví, co je pro vás důležité? Háček je v použitém slově „prostřednictvím“. To je ta role algoritmu, který neznáme a asi nikdy znát nebudeme, a tak nám nezbývá než mu důvěřovat. Média by byla pošetilá, kdyby lidi přicházející ze sociálních sítí odmítala. Dalibor Balšínek, který v sobě po založení svého serveru jakoby zázrakem objevil lásku k Facebooku, o tom něco ví. Ale zároveň by bylo chybou, kdybychom začali obsah psát a vyrábět tak, jako kdyby tím hlavním či bezmála jediným čtenářem byl facebookovský algoritmus. To je ta největší a nejzrádnější past, která na nás číhá. Musíme psát pro své čtenáře a nikoho jiného. Tečka. Facebook pro mnoho lidí přerušil vazbu mezi nimi a „jejich“ médii. Vlastně je ani neznají. Své emoce investují do Facebooku, který jim zajímavý obsah přináší. Bohužel to má známý, pro média katastrofální efekt. Kde jsou emoce, tam jdou také peníze inzerentů. A ty dnes míří na Google a na Facebook, pro vydavatele zůstávají jen zbytky. Cílem médií a novinářů musí být vytvořit si aspoň s částí svých čtenářů onen těsný, skoro až intimní vztah. A zapomeňme na velká čísla z webových statistik či auditů. Z milionu lidí, kteří za měsíc navštíví zpravodajský server, je tak padesát až sto tisíc těch, kteří k němu mají reálný, opravdový vztah. To jsou čtenáři, které dotyční novináři znají a pro které píší. A kteří jejich texty vyhledávají, protože jim důvěřují a mají je rádi. Ne proto, že je tam poslal algoritmus. To je ten hlavní, zdravý pilíř, o který kvalitní média vytvářející obsah musí opřít svou budoucnost. Facebook není nepřítel ani škůdce. Mnohým z novinářů přinesl úžasný, fascinující kontakt se čtenáři. To je požehnání, ne zkáza. Ale Facebook každopádně změnil pravidla hry a přelajnoval hřiště, na kterém se noviny mnoho desítek let chovaly sebevědomě, někdy až arogantně a nesnesitelně. Teď by neměly kňourat, ale naučit se na tom hřišti hrát. Sloupkař David Carr v pondělních Timesech napsal, že Facebook je jako velký pes, který k vám běží v parku, a vy nevíte, jestli si s vámi chce hrát, anebo vás sežrat. To je hezká metafora. Teď ještě přijít na to, jak to udělat, aby vás v obou případech poslouchal na slovo. A pokud možno uměl i aportovat. Foto popis| MĚNÍ SE PRAVIDLA HRY Facebook není nepřítel ani škůdce. Mnohým z novinářů přinesl úžasný, fascinující kontakt se čtenáři. To je požehnání, ne zkáza. Ale Facebook každopádně změnil pravidla hry a přelajnoval hřiště, na kterém se noviny mnoho desítek let chovaly sebevědomě, někdy až arogantně a nesnesitelně. Teď by neměly kňourat, ale naučit se na tom hřišti hrát. Foto autor| Foto: ČTK/AP Foto autor| Kresba: Miloš Gašparec O autorovi| [email protected]

29.10.2014

Přichází soumrak Islámského státu? natoaktual.cz

str. 00 natoaktual.cz / Analýzy a komentáře natoaktual.cz

Martin Dunaj, Univerzita Karlova Organizace Islámský stát (IS) se za poslední rok stala často skloňovaným fenoménem. IS se zformoval a získal územní kontrolu a moc v Iráku a Sýrii bezprecedentní rychlostí. Nyní se zdá, že podobně rychle, jako svůj vliv nabyl, by ho mohl také pozbýt. Nebude to však snadné. Když byl americký novinář James Foley v prosinci roku 2012 unesen, organizace, jež upoutala světovou pozornost jeho brutální popravou, ještě ani ve své současné podobě neexistovala. Vícefázový proces obnovy, růstu, expanze a konsolidace byl dlouhodobě a strategicky plánovaný. Od roku 2012 probíhala operace Bourání zdí, při níž IS osvobodil z iráckých věznic několik stovek sunnitských radikálů. Následující rok vyhlásil operaci Vojenská sklizeň, jež byla metodickou likvidací členů iráckých ozbrojených složek. V tomto období se dostalo IS největšího územního rozmachu, jenž byl završen letos v červenci vyhlášením chalífátu pod hlavičkou přejmenované organizace Islámský stát. Jeho exponenciálnímu růstu a expanzi napomohly dva nezanedbatelné faktory. Čečenská klika Skutečnost, že IS do svých řad od počátku integroval bývalé důstojníky Husajnovy armády, je relativně dobře známá. Ze dvaceti vojenských velitelů jich hned devatenáct působilo za éry Saddáma Husajna na vysokých Plné znění zpráv


pozicích v republikánských gardách nebo u iráckých zpravodajských služeb. IS však při rekrutování bojovníků nespoléhá pouze na místní obyvatelstvo. Vojenské úspěchy znamenající exkluzivitu, bohatství představující atraktivitu i snadná realizace způsobily, že se do září letošního roku podle odhadů CIA k IS přidalo 30 tisíc zahraničních bojovníků z více jak 80 zemí světa. Ačkoliv ti jsou většinou využíváni k podřadným úkolům či sebevražedným atentátům, věhlas na bojišti si získali především váleční veteráni z Čečenska, kteří tvoří jednu z největších (až 800 dobrovolníků) a zároveň nejhouževnatějších zahraničních bojových skupin v celé Sýrii. Díky bojové prestiži si údajně čečenský původ přivlastňuje většina bojovníků z bývalých republik Sovětského svazu. Prominentní postavení si v IS vydobyl především Tarkan Tajmuzarovič Batirašvili, svým nom de guerre Umar Šísání, který se stal jak členem Šúry, nejvyššího orgánu IS, tak vrchním vojenským velitelem IS. Batirašviliho přívrženci z Čečenska také tvoří elitní brigádu IS al-Aksá, jež je například v současnosti nasazena do bojů o město Kobani. Sám Batirašvili tam byl pár dní před vydáním tohoto článku kvůli nesnázím IS město dobýt převelen. Islámský stát také v prosinci loňského roku oznámil, že od čečenského vůdce Doku Umarova obdržel finanční obnos i tamní bojovníky. Právě srdnaté, vysoce výkonné, v guerillových bojích zkušené čečenské jednotky jsou jednou z páteří vojenských úspěchů IS. Ne všichni Čečenci se však s ideologií Islámského státu ztotožňují. Koncentrováni v čečenských brigádách al-Muhádžirín nebo Džumud aš-Šám bojují i po boku Džabat al-Nusra proti syrskému režimu. Finanční soběstačnost Vedle vojenských kvalit představuje naprostá finanční soběstačnost a nezávislost na zahraničních donorech další přednost Islámského státu. Kriminální aktivity jako nelegální obchod s ropou, únosy, vydírání, výpalné, korupci či pašování artefaktů praktikuje Islámský stát, tehdy ještě al-Káida v Iráku, již osm let. Po nedávném rozšíření územní domény IS kontroluje bohaté zdroje ropy (60 procent produkce v Sýrii), vody i obilí. Na obsazeném území navíc vybírá daně a celní poplatky. IS momentálně okupuje teritorium s osmi miliony obyvatel, hlavní zdroj příjmů tak realizuje na vnitřním trhu jím dobytého území. Prodejem ropy si IS každý den přijde až na dva miliony dolarů. Odhaduje se, že nyní IS hospodaří s rozpočtem až dvě miliardy dolarů, což z něj dělá hráče nezávislého na okolním světě . S tím souvisí i téměř úplná operační autonomie, kdy IS nemá potřebu hledat v regionu žádné partnery. Pokud některá lokální skupina složí slib věrnosti IS, je to buď z popudu IS omezit tak konkurenci (alternativou by byla její likvidace), nebo z popudu dané skupiny získat vyšší statut na poli povstaleckých uskupení. Někdy je možné zaznamenat vyřčení loajality ze strany zahraničních skupin, reálný dopad na situaci v Iráku a Sýrii to má však takřka nulový. Začátek konce IS? Nicméně neuběhly ani čtyři měsíce od vyhlášení chalífátu a skupina Abú Bakra al-Bagdádího, samozvaného vůdce všech muslimů světa, čelí irácké armádě, kurdským silám, sunnitským kmenům, spojeneckým náletům, šíitským milicím i íránským jednotkám. Svou bezbřehou expanzí, brutalitou, náboženským radikalismem i medializovanými popravami podnítil IS zformování nebývale široké koalice více jak 60 zemí, které nyní participují na operaci Bytostné odhodlání, jež má za cíl IS porazit. Zatímco v průběhu celého jara se IS šířil regionem jako nezastavitelná vlna, nyní byl jeho postup zastaven a iniciativu převzaly spojenecké letouny a místní ozbrojené složky. Jednotky Pešmerga ve spolupráci s konfederací lokálních sunnitských kmenů přebírají otěže na severu Iráku, jiná sunnitská konfederace zase v součinnosti s iráckou armádou a šíitskou (!) milicí Kata‘ib Hizballáh vytlačuje IS z jeho pozic na sever od Bagdádu. U města Kirkúk se formuje spolupráce sunnitských kmenů, šíitských turkmenských kmenů a kurdských bezpečnostních sil. Vedle toho spojenci doposud podnikli přes 600 leteckých útoků na cíle IS, ať už jeho vojenské pozice, nebo objekty pro zpracování a přepravu ropy. Mobilizace sil proti Islámskému státu ze strany mezinárodního společenství je masivní. Americký Kongres v září jako součást strategie boje proti IS schválil poskytnutí 500 milionů dolarů na výcvik a vyzbrojení vybraných povstaleckých skupin v Sýrii. Území pro realizaci výcviku nabídla již Gruzie, Jordánsko a Saudské Arábii. Spojené státy také plánují vytvoření 15tisícové Irácké národní gardy, jejíž členové by se rekrutovali ze sunnitské provincie Anbar. Pozitivně v tomto směru bude jistě fungovat jmenování nového ministra obrany, sunnity Chálida Ubajdího, původem z IS dobytého Mosulu. Na obzoru je také opětovný výcvik irácké armády, do jejíhož vybudování USA v minulosti investovaly 25 miliard dolarů. Z celkem padesáti brigád jich bylo nyní hned 24 vyhodnoceno jako neschopných čelit bojovníkům IS. Plné znění zpráv


Nová výcviková mise bude pravděpodobně vyžadovat až tisíc vojenských školitelů, jež by měly většinově poskytnout členské státy NATO. Do vojenského výcviku jsou již nyní zapojeny kurdské jednotky Pešmerga, jejichž školení probíhá i v Německu. Do rukou kurdských bojovníků pravidelně směřují dodávky zbraní i jiného vojenského vybavení a materiálu, intenzivně také probíhá jednání o spolupráci a finanční podpoře Kurdské regionální vlády ze strany USA. Právě irácký Kurdistán a jeho bezpečnostní síly by měly být jedním z klíčových elementů pro vytlačení bojovníků Islámského státu ze severu Iráku. Úsvit stále v dáli I přes to, že proti IS nyní stojí koalice daleko přesahující jeho vojenské kapacity, důvody, které vedly k jeho růstu a expanzi, jen tak nezmizí. Naději na změnu vnitropolitického i společenského klimatu v Iráku přináší odstoupení sunnity nenáviděného Núrího Málikího z premiérské pozice, kde ho po osmi letech vystřídal kosmopolitní Hajdar Abádí. Pokud se podaří na vládní stranu dostat - podobně jako před šesti lety - sunnitské kmeny, IS bude vytlačen z území místními silami a irácká vláda začne podporovat dlouhá léta marginalizované sunnity, mohla by se i společnost odklonit od propagandistické rétoriky IS. To však nemusí oslabit takticky velice zdatné a bojovně bezskrupulózní oddíly IS od přetrvávajících útoků na náboženské či vládní cíle v Iráku. I nadále navíc zůstává IS silně etablovaná na východě Sýrie, kde je v současnosti i její správní centrum. Jak bude řešena občanská válka v Sýrii, při níž na víc jak polovině země vzniklo mocenské vakuum a naprostý politický chaos, stále není jasné. Západ sice i tam zahájil útoky proti IS a skupinám napojeným na al-Káidu, syrský režim, který má na rukou krev většiny z 200 tisíc (sunnitských) obětí tamního konfliktu, však zůstává netknutý. A to radikály motivovat ke složení zbraní rozhodně nebude. Západ bude muset nadále flexibilně řešit další problematické oblasti jako mohutné finanční zásoby IS, jeho výjimečnou útočnou agilitu, komplikovanou pozici Turecka, přes jehož značně propustnou hranici proniká do Sýrie obrovské množství radikálů, či bezpečnostní situaci v Jordánsku a Libanonu. Pokud nebude aktivní zapojení Západu do situace na Blízkém východě dostatečně komplexní a dlouhodobé, není nemožné, že se bude imploze bezpečnosti mezi Sýrií a Irákem v budoucnu opakovat. Protentokrát se ale zdá, že se nad Islámským státem, minimálně v Iráku, počaly stahovat mračna. Martin Dunaj autor studuje na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy URL| http://www.natoaktual.cz/prichazi-soumrak-islamskeho-statu-dtr/na_analyzy.aspx?c=A141029_103029_na_analyzy_m02

Britské bojové síly s americkou námořní pěchotou ukončily operace v Afghánistánu 27.10.2014

ČRo Plus

str. 05

17:10 Den podle…

Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Britské bojové síly spolu s americkou námořní pěchotou dnes oficiálně ukončily operace v Afghánistánu a dvě základny v provincii Hílmand předaly afghánské armádě. Jak známo, koncem roku bude uzavřena víc než desetiletá mise mezinárodních sil pro podporu bezpečnosti v zemi. Ta ovšem má ke klidu stále velmi daleko. A na lince je Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Ondřej KONRÁD, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Ukončení operací Britů a Američanů to je v souladu s harmonogramem stahování z Afghánistánu. Ale co zemi čeká po odchodu mezinárodních sil? Není to přece jenom celé předčasné? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, já se přiznám, že predikovat, jakýkoliv vývoj v Afghánistánu je dnes tak nesmírně obtížná práce, že bych se do ní, přiznám se, velice nerad pouštěl. Nicméně je pravda ... Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Haló? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Nicméně, ano, slyšíme se? Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Já vás slyším. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Promiňte. Přiznám se, že bych se do této spekulace nerad pouštěl. Na druhou stranu je pravda, že uvidíme, jakým způsobem si povede jednak nová afghánská armáda, která byla v posledních, dejme tomu, 10 let, víc jak 10 let cvičena. A především, jak si povede tedy nové duo v čele Afghánistánu. To znamená ta dvojice vlastně bývalých kandidátů na prezidenta. Pokud se tito dva dokáží shodnout, tak je určitá šance, že by mohla být v Afghánistánu zachována aspoň určitá stabilita, aspoň v určitých regionech. Na druhou stranu některé regiony se nepoddávají těmto dvěma, ani jeden, ani druhý současný vůdce nemá příliš mnoho podpory v určitých regionech Afghánistánu. Čili tam může docházet pravděpodobně k nějakým lokálním až regionálním problémům, konfliktům, střetům mezi jednotlivými vůdci. A samozřejmě velkou roli tady hraje i Taliban. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Vy říkáte, že byste si netroufl nic předvídat, co se v Afghánistánu bude dít. Myslíte si ale, že za těch víc než 10 let té, té mise se dalo naopak něco dělat lépe, že mohla být ta situace o něco dál? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, samozřejmě vždycky se dalo dělat něco lépe, to asi je jasné. Na druhou stranu ono v Afghánistánu je velice těžko cokoliv, cokoliv dělat. Afghánistán je opravdu velice rozdrobená země, zvláště po konfliktech v 90. letech. Ale to není jenom otázka těch posledních, dejme tomu, 30 let. Ale prostě i historicky. Takže tam velice těžko je, veliký problém, když někdo zvenčí se snaží tu situaci v zemi ovlivnit. Už se o to pokoušelo několik vnějších aktérů a pokaždé to dopadlo dost špatně. Takže jaksi hledat nějakou strategii v Afghánistánu, když to jsou cizinci, kteří obecně, řekněme, nejsou v Afghánistánu příliš v oblibě, je nesmírně obtížné. A myslím si, že udělalo spousty dobrého, ale řekněme, pro určitý okruh lidí, pro určité sociální skupiny. A pro spoustu dalších skupin v zemi příliš mnoho pozitivního nepřineslo. A nepodařilo se vymýtit jednu věc, a to jednak velká fragmentace, rozdrobenost Afghánistánu. A jednak se nepodařilo vymýtit síly, které stojí, řekněme, proti sjednocování této země. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------A je z toho nějaké východisko? Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Momentálně je, je asi nejlepší východisko ze všech špatných podporovat tu stávající moc tak, aby byla snaha, teda myslím prezidenta Ašrafa Ghaního a Abdula Abdula, aby dokázali spolupracovat. Má to jeden, jeden Plné znění zpráv


velkou, jedna velká páka je ve finanční pomoci, kterou Afghánistán potřebuje, bez které se neobejde. Takže tou bude moct nutit ty, ty hlavní aktéry k určité spolupráci a ovšem tady je samozřejmě otázka, že proti těmto dvěma stojí i celkem mocné síly právě především okolo sil Talibanu a jiných třeba radikálních skupin. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Tolik Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já vám děkuji mnohokrát. Slavomír HORÁK, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na slyšenou. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------A přichází opět Zelená vlna.

TOTÁLNÍ ZÁKAZ KOUŘENÍ JE BLÍZKO. PŘIPRAVTE SE! 27.10.2014 Horeka str. 47 Jana Dorčáková

WARZONE Kouření u nás sice podléhá jisté regulaci, podle Evropské komise jsme ale poslední evropská země, v níž neplatí zákaz kouření v restauracích. Prozatím. Regulace se ale blíží. Koncem léta se vláda neshodla na úplném zákazu kouření v restauracích, to ale ještě nic neznamená. Vlastně jenom nepřijala žádné stanovisko a novela nyní putuje do senátu. S novým rokem můžeme očekávat i nové moresy. Přestane se v restauracích kouřit úplně? Na pořadu je právě tato varianta – úplný zákaz kouření ve vnitřních prostorách restauračních zařízení. Lidem nejsou totální zákazy sympatické I přesto, že zákazníci omezení kouření v restauracích vítají, totální zákaz jim není po chuti. Téměř dvěma třetinám lidí vadí kouření ve stravovacích zařízeních, polovina z nich ale preferuje možnost výběru, jak ukazují výsledky průzkumu společnosti SANEP. Striktní zákaz kouření preferuje téměř 40 % populace. Mnozí si od toho slibují i celkové zvýšení počtu nekuřáků. Nejčastějším argumentem zastánců je právě staré známé: „Je to už všude, tak proč ne u nás?“ Tento argument je ale nesprávně vykonstruován logicky. Ostatně to, že je něco všude, ještě neznamená, že je to dobře. Anebo – jako když nám říkávala maminka na naši obhajobu, že Honza to udělal taky: Když skočí Honza z okna, tak ty taky? Druhou stránkou věci je naše zdraví. Ano, každý se o něj může starat i ničit si ho, jak chce. Svým kouřením ale ovlivňujeme ty druhé, protože tzv. pasivní kouření škodí. Dopad jedné cigarety tak nezůstává pouze na jejím konzumentovi, ale šíří se dál. A tento argument je již důležitější. Jedna věc je boj o zdraví a druhá je právě dopad na majitele restaurací. Tady už neplatí staré známé – můj dům, můj hrad. Zákonu se budete muset podřídit. Dosavadní nekuřácké restaurace tak s novým rokem ztratí svou marketingovou výhodu, svůj jedinečný koncept. Zatímco doposud lákaly na nekuřácké prostředí, od ledna si budou muset najít nový atribut, jímž hosta osloví. A co ty restaurace, kde se dá dým krájet? I ty mají své štamgasty, nepřijdou o ně? Snížení tržeb se bát nemusíte Největší obavou majitelů je právě dopad na tržby. Nepřestanou sem lidé chodit? A když nepřestanou, nebudou míň konzumovat? Ze zkušeností ostatních evropských státu vyplývá, že tyto obavy by měly být zbytečné. Z výsledků dva roky starého komplexního výzkumu agentury Ipsos Tambor a studentů 1. ročníku oboru marketingová komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a z údajů Českého Plné znění zpráv


statistického úřadu vyplývá, že při zavedení zákazu kouření v restauračních zařízeních nastane 3- až 6% nárůst počtu jejich návštěvníků. Pro celý trh restaurací by zákaz kouření mohl v tržbách přinést až šest miliard korun. Uvidíme. Hlavně nezoufejte! Pokud chcete o tématu vědět více, přijeďte na kongres HOREKA 112, kde se mu budeme zevrubně věnovat. O svých zkušenostech nám budou vyprávět naši slovenští sousedé – a třeba se i inspirujete. *** VAŠE NÁZORY NA ZÁKAZ KOUŘENÍ V RESTAURACÍCH Z FACEBOOKU Miloš Toman: Myslím si, že minimálně tam, kde se podává jídlo, by to mělo být jednoznačné. A to nejen v době oběda: kouř nasákne do všeho. Tomáš Kosnar: Jednoznačně nezakazovat! Ať si každý majitel svobodně určí, co je pro jeho restauraci či hospodu nejužitečnější. Foto popis|

Diskutovat o Ukrajině, propagandě, situaci v Hongkongu či filozofii pravd? 27.10.2014

malostranskadrbna.cz

str. 00

Kultura

V Praze můžete tento týden (nejen) to! Malostranská drbna pro vás vybírá akce s převážně ekonomickou a politickou tématikou plus jako bonus zajímavé kulturní tipy. Vstupné na akce je zdarma, není-li uvedeno jinak. Pro tento týden (27. 10. – 2. 11. 2014) vám přinášíme: Pondělí 27. 10. 2014 • Současná situace v Hongkongu: kolik autonomie ještě zbývá? Hlavním hostem přednášky a diskuze je prof. Joseph Yu-shek Cheng (City University of Hong Kong) jeden z předních zakladatelů hnutí Occupy Central, které dnes protestuje proti postupu čínských úřadů směrem k centralizaci a okleštění demokratických principů v Hongkongu. Kde: Filozofická fakulta UK, místnost č. 131 (Jana Palacha 2, Praha 1) Kdy: od 20:00 Více info na facebooku. • Arteterapie - Kavárny naživo 2014 Seminář v rámci festivalu “Kavárny naživo 2014“, během něhož bude možné odhalit, jak úspěšně využívat uměleckou tvorbu při léčbě lidského nitra. Kde: kavárna Duede (Karolíny Světlé 277, Praha 1) Kdy: od 18:00 Více info zde.

Úterý 28. 10. 2014 • Work+shop: Předapokaliptická edice



Poslední velký workshop v rámci projektu Zdrojovna, v rámci něhož si můžete vyrobit, opravit či nakoupit nejen nábytek. Kde: Dílna Zdrojovny (Altajská - Vršovice, Praha 10) Kdy: 11:00 - 18:00 Více info na facebooku.

Středa 29. 10. 2014 • The Ukrainian Famine Historik David Svoboda promluví o vývoji Ukrajiny ve 20. století, o ukrajinských milnících a sporech. Kde: Knihovna Václava Havla (Ostrovní 13, Praha 1) Kdy: 19:00 - 21:00 Více info zde. • Střední Evropa v současné kapitalistické globalizaci Francouzský filozof a dramatik Alain Badiou ve svém myšlení dokazuje, že pravdy existují, a nastiňuje čtyři pravdivostní procedury: lásku, politiku, umění a vědu. Přednáška zahrnuje politické stránky jeho myšlení. Kde: Velký sál Městské knihovny v Praze (Mariánské náměstí 1, Praha 1) Kdy: 19:30 - 22:00 Vstupné 60 Kč, více info zde.

Čtvrtek 30. 10. 2014 • Informační válka, média a propaganda Diskuze o tom, jak se v moderních válkách využívají média, jak dochází k šíření informací, jakou roli hraje propaganda apod. Kde: Budova Hollar FSV UK, uč. 215 (Smetanovo nábřeží 6, Praha 1) Kdy: od 17:30 Více Inko na plakátu nebo na facebooku. • Propojení ekonomie s astrologií Ing. Richard Stříbrný se pokusí zodpovědět otázku: “Za jakých astrologických okolností může nabýt majetku státní celek či jednotlivec?“ Úvahy o propojení ekonomie s astrologií ozřejmí na teoretických i praktických ukázkách. Kde: Malý sál Městské knihovny v Praze (Mariánské náměstí 1, Praha 1) Kdy: 19:00 - 20:30 Plné znění zpráv


Vstupné 40 Kč, více info zde. • Bílá hora a česká identita Debatní setkání na téma Bíla hora a česká identita je jednou ze série debatních a hudebních večerů k připomenutí bitvy na Bílé hoře. Kde: Barokní refektář - Dominikánská 8 (Jilská 8, Praha 1) Kdy: 19:30 - 21:30 Více info zde. • Filozofie pravd Mezinárodní konference “Filozofie pravd“ se zabývá myšlením Alaina Badioua a jeho možným přínosem pro střední Evropu. Diskutovat a přednášet se bude o vztazích jeho filozofie s jinými obory, jako jsou estetika, politika či architektura. Kde: Kino 35, Francouzský institut (Štěpánská 35, Praha 1) Kdy: od 9:00 Více info zde.

Pátek 31. 10. 2014 • Sitting Russia Diskuze s Olgou Romanovou, bloggerkou neformální skupiny “Sitting Russia“, která sdružuje příbuzné, známé a kamarády nespravedlivě uvězněných v Rusku. Kde: Knihovna Václava Havla (Ostrovní 13, Praha 1) Kdy: 19:00 - 21:00 Více info zde. • Právní stát a mechanismy jeho ochrany v Evropě - česká perspektiva Konferenci pořádá Právnická fakulta UK ve spolupráci se Sekcí pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR v rámci programů PRVOUK. Kde: Právnická fakulta UK (Curieových 7, Praha 1) Kdy: 10:00 - 16:00 Nutná registrace, více info zde. • Confronting Suburbanization Seminář zabývající se urbanizací v postsovětských zemích střední a východní Evropy pořádá Přírodovědecká fakulta UK. Kde: Přírodovědecká fakulta UK, Pravá rýsovna (Albertov 6, Praha 2) Plné znění zpráv


Kdy: 13:00 - 16:30 Nutná registrace do 28. 10., více info zde.

Víkend 1. 11. - 2. 11. 2014 • Zakončení kaváren Závěrečné odpoledne festivalu “Kavárny naživo 2014“ se přehoupne do večera plného umění. Básně, fotografie, koncerty, mexičtí indiáni, ochutnávky kávy, obrazy, latinsko-americké tance, portréty, stand-up. Kde: Podnik (Bubenská 1, Praha 7 Kdy: od 15:00 Více info zde.

URL| http://www.malostranskadrbna.cz/zivot-a-styl/kultura/diskutovat-o-ukrajine-propagande-situaci-vhongkongu-ci-filozofii-pravd-v-praze-muzete-tento-tyden-nejen-to.html

Nenápadná hrozba odstavce „i“ 27.10.2014

Respekt str. 38 Fokus - vzdělávání BARBORA JANAUEROVÁ

Česko čelí další mezinárodní žalobě kvůli zvláštním školám Těch několik paragrafů má zlepšit české školství. Kromě registru učitelů, zákazu automatů se sladkostmi nebo jednotných učňovských zkoušek má novela školského zákona pomoci ke vzdělání zdravotně znevýhodněným dětem. Místo toho se ale rodí norma, která podezřele nahrává jejich posílání do zvláštních škol, nově zvaných praktické školy, kde všechny naděje na vzdělání a lepší práci v dospělosti naopak končí. Novela nyní čeká na schválení parlamentem. Neboj, pomůžeme ti Zákon přitom nezačíná špatně. Řečeno úřednickou hantýrkou, zavádí „systém podpůrných opatření“, jež by měla usnadnit školu dětem s nejrůznějšími typy znevýhodnění od mentálního přes tělesné, děti z chudých rodin až po ty, které mají problém zvládnout školu kvůli poruše chování. Mají dostat úlevu při známkování, asistenty učitele, různé kompenzační pomůcky (třeba speciální učebnice), bezbariérovost nebo možnost vzdělávání podle individuálního studijního plánu. Dnes je sice v zákoně podpora pro všechny děti se speciálními vzdělávacími potřebami zakotvena, některé pomocné prostředky, jako například asistent pedagoga či osobní asistent dítěte, jsou však velmi drahé a nárok na ně mají jen děti se zdravotním postižením. Nyní se má skupina dětí s nárokem rozšířit. Proti novele ale protestuje několik tuzemských neziskových organizací včetně Člověka v tísni. Hlavní problém tkví v nepatrném bodě, posledním písmenu „i“ druhého odstavce paragrafu 16, který přidalo ministerstvo školství do už připravené novely krátce před schválením zákona vládou. Jde o možnost zařazení handicapovaných dětí do „speciální třídy, oddělení nebo studijní skupiny“. A to se má podle jiného odstavce novely, na nějž písmeno „i“ odkazuje, týkat celé rozšířené skupiny dětí, jichž se týkají podpůrná opatření. Tedy i tělesně postižených, dětí s poruchami učení typu dyslexie, dětí se závažnými vadami řeči, zrakovým či sluchovým postižením, autismem nebo dětí s poruchami chování a dětí ze sociálně slabého prostředí. Zákon také počítá s tím, že ona „podpůrná opatření“ by měla být využívána postupně. Když jedno nepomůže, mělo by se přistoupit k dalšímu. Jenže nikde v novele není uvedeno, jak dlouho se má které z nich zkoušet, ani není nijak vymezena cílová skupina jednotlivých možností pomoci. Tím se velkému množství dětí otevírá cesta Plné znění zpráv


do zvláštních škol, upozorňují kritici. „Toto opatření by mohlo zasáhnout zejména děti, které pocházejí ze sociálně-kulturního prostředí, jež je znevýhodňuje,“ vysvětluje Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Podle ní by se do zvláštních škol dostávaly děti, které v první třídě nebudou na stejné úrovni jako jejich vrstevníci. Tuhle obavu zvyšuje i fakt, že zmíněná novela školského zákona ani ministr školství nedávají odpověď, jak se budou pozitivní změny v podobě různých pomůcek a asistentů financovat. Neziskové organizace se proto obávají, že podpůrné přístroje, učebnice nebo asistenty, na které budou mít děti nárok, nebudou moci z finančních důvodů využít a z „pomoci“ zbude právě jen možnost přeřadit víc dětí do zvláštních škol. Jak spočítat Romy Podle statistik ministerstva školství v posledních letech zvláštním školám žáci ubývají. Zatímco v roce 2005 do nich nastoupilo téměř 44 tisíc dětí, letos je jich kolem 30 tisíc. Zřejmě největší impulz k tomu přišel v letech 2007–2009, kdy se o redukci zvláštních škol zasazoval tehdejší ministr školství Ondřej Liška a jeho náměstkyně Klára Laurenčíková. O ubývání žáků svědčí též fakt, že v krajích se poslední dobou některé praktické školy slučují nebo snižují minimální počet žáků. Změna zákona tedy může být nenápadnou cestou, jak zvláštním (praktickým) školám děti opět přihrát. Nevládní organizace v této souvislosti upozorňují, že speciální pedagogové v poradenských centrech a zaměstnanci praktických škol se znají a drží při sobě. „Část speciálních pedagogů si upřímně myslí, že do praktických škol děti, které nejsou při příchodu do první třídy na stejné úrovni jako jejich vrstevníci, patří, i když nejsou nemocné,“ tvrdí Tomáš Feřtek z organizace EDUin, jež se zabývá kvalitou vzdělávání. V současnosti má proces umístění dítěte do zvláštní školy několik formálních podmínek. Dítě musí projít přezkoumáním speciálního pedagoga, který pak dává doporučení. Druhou klíčovou podmínkou je souhlas rodičů. „Často se ale stává, že rodiče nerozumějí tomu, co podepisují, mnohdy ani neznají vzdělávací systém v České republice – nevědí, že existuje hlavní a speciální vzdělávací proud,“ říká Magdalena Karvayová, expertka sdružení Otevřená společnost, jež se zabývá zejména vzděláváním romských dětí. Právě romské děti jsou coby potenciální klienti zvláštních škol nejzranitelnější a každá nejasnost v zákoně postihne zřejmě hlavně je. Podle nevládních organizací romští rodiče žijící mnohdy na okraji společnosti ve vyloučených lokalitách obvykle neznají jinou školu než tu poblíž místa, kde žijí a kterou oni sami navštěvovali. A to je většinou buď zvláštní škola, segregovaná škola, kam se neromští rodiče bojí posílat své děti, nebo základní škola, která ale vyučuje podle rámcového vzdělávacího programu pro děti s mentálním postižením. Romové, již reprezentují necelá tři procenta české populace, tvořili podle šetření kanceláře ombudsmana před dvěma roky 32–35 procent všech dětí v praktických školách. Údaje, které minulý rok vzešly ze sčítání České školní inspekce, přinesly číslo 28 procent. Bývají však zpochybňovány na základě metodiky, jakou ředitelé praktických škol žáky sčítali. Proti vyčíslování procent romských žáků v praktických školách se totiž ohradila Asociace speciálních pedagogů ČR s tím, že sčítat Romy je samo o sobě diskriminační. Oponenti nicméně upozorňují, že Romové bezesporu tvoří disproporční část žáků zvláštních škol a bez statistických dat se nelze domoci zlepšení. Problém podle Magdaleny Karvayové navíc není jen v přeřazování do praktických škol, ale také v možnosti zřizovat pro děti speciální třídy nebo studijní skupiny, jež novela písmenem „i“ zavádí. Už v současnosti se totiž podle poznatků nevládních organizací v sociálně slabších lokalitách stává, že když se „bílí“ rodiče důrazně ohradí proti tomu, aby s jejich dětmi byli ve třídě Romové, zřídí škola jednu třídu pro romské děti a další pro ostatní. I proto považuje toto opatření za segregační. Kritika nabírá na síle Sobotkova vláda však narazila na větší odpor, než zřejmě čekala. Přibližně ve stejnou dobu, kdy šel zákon do prvního čtení (koncem letošního září), zahájila Evropská komise s Českou republikou formální řízení kvůli podezření ze školní diskriminace romských dětí. Krátce předtím rozeslaly organizace Amnesty International a European Roma Rights všem eurokomisařům dopis, ve kterém upozornily, že Česko podle nich porušuje Listinu základních práv EU a unijní antidiskriminační zákony. Českému státu tedy vážně hrozí, že kvůli diskriminaci romských dětí stane před Soudním dvorem EU – už podruhé po odsuzujícím rozsudku v roce 2007. (Tehdy byly výsledkem zmíněné Liškovy změny.) Kritika nyní nabrala takové síly, že se ministr školství Marcel Chládek před konečným schvalováním v Poslanecké sněmovně rozhodl podpořit pozměňovací návrh, který ustanovení pod písmenem „i“ ruší. Navíc v dalších návrzích vypadává hierarchické uspořádání podpůrných opatření, takže děti budou moci dostat pomoc Plné znění zpráv


tak, jak ji budou potřebovat. A pokud se zlepší kritizovaná definice mentálního postižení, mohla by novela podle expertů nakonec pomoci. Přeřazování dětí do zvláštních škol by se pak mělo dít podle stejných pravidel jako dnes s poměrně nadějným výhledem, že jejich počet bude dál klesat. sobotkova Vláda narazila na větší odpor, než zřejmě čekala. www.respekt.cz/audio Foto popis| Rychle se to nauč, nebo ti pomůžeme. Foto autor| FOTO MILAN JAROŠ O autorovi| BARBORA JANAUEROVÁ / FOTO MILAN JARO Š, Autorka je spolupracovnicí Respektu, studuje žurnalistiku na FSV UK.

Švédsko po parlamentních volbách v roce 2014: návrat levice k moci 27.10.2014

ustavmezinarodnichvztahu.cz Miloš Brunclík

str. 00

Zářijové parlamentní volby ve Švédsku přinesly návrat sociálních demokratů po osmi letech do vládního kabinetu, kam vstupují společně se Stranou zelených, což lze považovat za novinku, neboť sociální demokraté v minulosti zpravidla vládli samostatně, zatímco ve vládní koalici byli naposled v roce 1957. Tabulka: Výsledky parlamentních voleb ve Švédsku 2014 % hlasů mandáty Sociální demokraté 31 113 Umírněná koaliční strana 23,3 84 Švédští demokraté 12,9 49 Strana zelených 6,9 25 Centristé 6,1 Plné znění zpráv


22 Levicová strana 5,7 21 Liberálové 5,4 19 Křesťanští demokraté 4,6 16 Ostatní 4,1 0 Celkem 100 349 Úspěch Švédských demokratů Velkou pozornost média i politologové věnovali úspěchu radikální populistické pravice – Švédským demokratům, kteří nejen že obhájili parlamentní křesla, jež obsadili poprvé v roce 2010, ale svůj zisk dokonce výrazně zvýšili a stali se třetí nejsilnější parlamentní stranou. Švédští demokraté vznikli v roce 1988 jako strana s kořeny v neonacistickém hnutí a s vazbami na řadu velmi kontroverzních osob. Postupně se však svého extremismu vzdali a jejich program se postupně zmírňoval. V jádru jejich programu stojí otázky imigrace, integrace cizinců či boje proti kriminalitě. Za příčinu vzestupu této politické strany lze považovat několik faktorů. Za prvé, Švédští demokraté dokáží vnášet svá témata (zejména požadavek na omezení imigrace) do veřejné politické diskuse a učinit z nich důležitou součást volební kampaně. Za druhé, Švédští demokraté využívají tzv. konvergence etablovaných politických stran v otázce imigrace. Konvergence znamená sbližování názorů a postojů levicových i pravicových stran k otázce imigrace, kterou považují v zásadě stále jako pozitivní záležitost, jež obohacuje švédskou společnost. Tyto strany se navíc snaží Švédské demokraty izolovat tím, že s nimi nechtějí v žádné otázce spolupracovat. Tím se ovšem vytváří prostor pro Švédské demokraty, kteří se v otázce imigrace jako jediní mezi švédskými stranami svým postojem odlišují. Třetím faktorem je schopnost budovat stabilní stranickou organizaci, a to i na lokální úrovni a vytvářet tak poměrně silnou stranickou strukturu, která je základním předpokladem pro zakotvení strany ve švédské politice. Dalším faktorem je rovněž velká mediální pozornost věnována této straně, ačkoli se Švédští demokraté do centra mediální pozornosti dostali zejména v negativních souvislostech či prostřednictvím vlastních skandálů. Jedním z největších skandálů byl tzv. skandál železných tyčí, který vypukl v roce 2012. Tehdy deník Expressen zveřejnil informace o třech vrcholných představitelích strany, kteří verbálně zaútočili na komika Sorana Ismaila a další osoby nadávkami s rasistickým a sexistickým podtextem. Navíc se ozbrojili železnými tyčemi. Další Plné znění zpráv


problémy způsobil straně předseda Švédských demokratů ve Stokholmu, když se ukázalo, že byl autorem řady rasistických komentářů na internetu. Dosavadní vládní koalice Do parlamentních voleb v roce 2014 vstupovalo Švédsko v čele s menšinovou čtyřkoalicí vedenou Fredrikem Reinfeldtem. Tato koalice složená z Umírněné koaliční strany, jejíž předsedou byl právě Reinfeldt, Strany středu, Liberální lidové strany a Křesťanských demokratů byla u moci již od roku 2006. Premiér Reinfeldt je jedním z nejúspěšnějších nesocialistických premiérů, jestliže úspěch měříme délkou doby, kdy byl premiérem, nebo schopností vytvořit proti sociální demokracii stabilní nesocialistickou alianci, která se v očích voličů stala důvěryhodnou alternativou levice. Pokud jde o vládní politiku, vláda měla podíl na tom, že Švédsko vcelku dobře proplulo hospodářskou a finanční krizí, byť nezaměstnanost se drží v posledních letech stále nad úrovní 7 %, což je na švédské poměry stále příliš. Reinfeldtova vláda snížila daňové zatížení firem, zpřísnila kritéria pro získání dávek pro nezaměstnané, zkrátila nemocenskou apod. Mezi nenaplněné sliby patřil neúspěch při snaze snižovat zadlužení veřejných rozpočtů. Průběh volební kampaně Volební kampaň před parlamentními volbami v roce 2014 se vyznačovala tradičními tématy. Drtivá většina stran se soustředila na otázky zaměstnanosti, vzdělávací systém, péči o seniory, rovnoprávnost ve společnosti atp. Jednou z nejviditelnějších a nejvýbušnějších otázek předchozího volebního období, byla otázka ziskovosti v oblasti sociální péče. Například Levicová strana (bývalí komunisté) šla do voleb s hesly typu „Sociální stát není na prodej“. Do veřejné a politické diskuse se toto téma dostalo zejména souvislosti s tzv. skandálem Carema. Carema Care je název společnosti, která poskytovala péči pro seniory. Ukázalo se, že Carema Care tuto péči záměrně omezovala s cílem navyšovat svůj zisk a dokonce se objevily indicie o bonusovém systému pro manažery společnosti, kteří dokázali zajistit úspory v péči o seniory. Tento skandál byl těžkou ránou pro vládní strany. Faktorů, které přispěly k porážce vládních stran, je patrně více. Ve společnosti zavládla jistá únava voličů z vlády nesocialistické koalice a tedy přání změny. Porážku Reinfeldta lze rovněž interpretovat tak, že se stal obětí vlastního úspěchu – podařilo se mu změnit některé parametry sociálního státu, čímž se program čtyřkoalice vyčerpal. Jeho vláda ale již neměla sílu nabídnout novou vizi, která by byla pro voliče dostatečně atraktivní. Vládě patrně uškodily i výše zmíněné skandály spojené s tématem zisku v sociální péči. Povolební analýzy také ukázaly, že Umírněná koaliční strana premiéra Reinfeldta ztratila mnoho hlasů ve prospěch Švédských demokratů, kterým takřka každý třetí hlas, který nyní ve volbách získali, doputoval od bývalých voličů premiérovy strany. Řada voličů si zkrátka přeje poněkud tvrdší imigrační politiku, než doposud prosazovala vládní koalice, zvláště s ohledem na růst imigrantů ze Sýrie, Iráku, Somálska a dalších zemí. Nová vládní koalice Vládu po volbách sestavili sociální demokraté a Strana zelených. Hlavní výzvou pro novou vládu, kterou vede Stefan Löfven, je skutečnost, že se jedná o vládu menšinovou. Ani s podporou Levicové strany se však nemůže opřít o parlamentní většinu. Aliance přiznala porážku a dokonce umožnila, aby menšinová vláda Stefana Löfvena úspěšně prošla hlasováním v parlamentu. Na tomto místě je třeba uvést, že na rozdíl od ČR vláda ve Švédsku nepotřebuje k tomu, aby se ujala své funkce, aktivní podporu parlamentní většiny. Při klíčovém parlamentním hlasování, kdy je schvalován návrh předsedy parlamentu na premiéra, se uplatňují pravidla tzv. negativního parlamentarismu, což znamená, že jestliže více než polovina členů parlamentu hlasuje proti návrhu, navržený kandidát je odmítnut. V ostatních případech je návrh schválen. Počet hlasů aktivně hlasujících pro vládu není rozhodující. Klíčové je, jak velký podíl poslanců hlasuje proti vládě. Nepřítomnost poslanců při hlasování či zdržení se hlasování fakticky znamená tichou podporu vládě. Parlamentní hlasování, ve kterém byl schválen premiérem Stefan Löfven, jehož vláda se opírá o aktivní podporu méně než 40 % poslanců, je jistě úspěchem sociální demokracie. Na druhé straně tolerance parlamentní většiny ve vztahu k vládě automaticky neznamená, že budou podpořeny vládní návrhy a zejména rozpočet. Vláda bude muset lavírovat mezi hledáním podpory u Levicové strany na jedné straně a zajišťováním podpory u nesocialistického bloku na straně druhé. Plné znění zpráv


Již krátce po volbách bylo jasné, že Löfvenova vláda počítá s podporou nesocialistických stran ve větším okruhu otázek než s podporou ze strany Levicové strany, s níž ovšem uzavřela dohodu v otázce omezení ziskovosti v sociálních službách, za což sklidila od nesocialistické opozice tvrdou kritiku, podobně jako v případě rozhodnutí o formálním uznání Švédska státu Palestina. Ovšem zcela kritickou zkouškou pro Löfvenovu vládu bude způsob, jak zajistit podporu pro svůj rozpočet. Pokud se vládě nepodaří vyjednat pro tento klíčový zákon podporu napříč politickým spektrem, hrozí, že vláda padne. Hrozí posílení extrémů? Nicméně historie švédské politiky ukazuje, že v zemi převažovaly menšinové vlády, které byly zvyklé hledat podporu i u stran z opačného politického tábora a blokové uspořádání švédské politiky nebylo nikdy zcela dokonalé. Dnes ovšem situaci komplikují Švédští demokraté, s nimiž ostatní strany nechtějí spolupracovat. V tom případě je pak hledání kompromisů s vyloučením třetí největší parlamentní strany velmi obtížné. V tomto světle je pak logická ambice Stefana Löfvena narušit blok nesocialistických stran. Právě schopnost nesocialistických stran vytvořit koherentní blok vůči levici byl klíčový faktor, který je vynesl před osmi lety k moci a sociální demokraty nechal v opozici. Pokud zůstane tento blok pevný, pro sociální demokracii to bude znamenat zjevnou nevýhodu a existuje zde i riziko předčasných voleb. Pokud se ale sociální demokracii podaří přemluvit ke spolupráci jednotlivé nesocialistické strany, které Löfvena zatím odmítají, bude to strategická výhoda pro sociální demokraty, protože tím oslabí pravici a rozšíří si svůj manévrovací prostor pro vyjednávání podpory pro své návrhy. Existuje zde ovšem riziko, že spolupráce mezi vládou a nesocialistickými stranami, která posune těžiště švédského stranického systému do centra, paradoxně povede k větší polarizaci stranického systému a k posílení Levicové strany a Švédských demokratů. O autorovi: Miloš Brunclík, politolog, působí na Fakultě sociálních věd UK URL| http://www.ustavmezinarodnichvztahu.cz/article/svedsko-po-parlamentnich-volbach-v-roce-2014-navratlevice-k-moci

Zátěžovými testy ECB neprošlo 25 bank eurozóny 26.10.2014

ct24.cz str. 00 ČT24,afi

Ekonomika

Frankfurt – Evropská centrální banka provedla prověrku předních evropských bank. Začátkem listopadu má totiž nad 130 bankami eurozóny převzít dohled. Ministři financí EU finalizovali podobu procesu před rokem, nyní ECB zjistilo, že 24 bank je příliš slabých na to, aby překonaly tři roky případné hospodářské recese. Ke konci loňského roku pak dvacet pět bank mělo problémy s kvalitními kapitálovými rezervami. Potíže s kapitálem se měly týkat pětadvaceti bank, kterým chyběl kapitál v celkové výši 24,6 miliardy eur. Ještě do konce loňského roku stihlo negativní zjištění napravit dvanáct z nich. Na zbývající třináctku připadá kapitál ve výši deseti miliard a právě jim nyní zbývají dva týdny, aby přinesly plán, jak tento finanční objem získat. Na zátěžových testech, které tvořily druhý pilíř hodnocení, spolupracovala ECB s Evropským bankovním úřadem. Kondice byla zjišťována u 123 bank. Vycházelo se z jejich rozvah. Ze zkoumání vzešlo dvacet čtyři bank jako příliš slabé, měly by problém ustát tři roky trvající recesi. Největší počet těchto bank se nachází v jižním regionu, v devíti případech jde o Itálii, ve třech o Řecko a také Kypr. Podle ekonoma Michala Mejstříka z Institutu ekonomických studií FSV UK, který byl jedním z hostů Otázek Václava Moravce, mají problémy dlouhodobě právě Eurobank nebo Monte dei Paschi (Itálie), které se týká i největší kapitálový prohřešek 2,1 miliardy eur. V hloubkové prověrce zdraví ale neuspěly i banky z Rakouska, Belgie, Francie nebo Německa. Pozitivně se na výsledky dívá Pavel Kysilka, generální ředitel České spořitelny, další z hostů Otázek Václava Moravce. Bere to jako dobrou zprávu roku. "Celosvětová ekonomika na to čekala, protože negativní překvapení by mohlo šlápnout na brzdu," vysvětlil Kysilka. V případě růstu českého hospodářství byl už tak původní odhad Plné znění zpráv


pro letošní rok snížen z 2,7 % na 2,4 %. Na příští rok zůstává předpokládaný růst HDP na 2,5 %. Potvrdil to náměstek ministra financí Jan Gregor. Čeká se posílení na straně domácí spotřeby a investic, zatímco export oslabí nedostatkem příležitostí. Prověrkou ECB prošly i mateřské společnosti některých tuzemských bank. Z hodnocení vyšly dobře. Erste Group (Česká spořitelna), KCB (ČSOB) či Raiffeisen Zentralbank Österreich jsou tedy ve skupině úspěšných. Testy měly za cíl rovněž posílit důvěru v bankovní systém po nedávné finanční krizi. URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/290424-zatezovymi-testy-ecb-neproslo-25-bank-eurozony/

26.10.2014

Ekonomické (ne)jistoty

ČT 1

str. 06

12:00 Otázky Václava Moravce

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Americká ekonomika předčila očekávání. Americká ekonomika totiž klesla nejvíce za pět let. Americká inflace je oproti předpovědi vyšší. Amerických nezaměstnaných oproti předpovědi přibývá. Zprávy zpoza oceánu ze zatím stále ještě nejsilnější ekonomiky světa jsou letos poněkud rozporuplné. To zprávy z eurozóny vyznívají jasněji, a ne dobře. S podzimním sychravým počasím přichází na starém kontinentu jako obvykle čas depresivních analytických předpovědí. Čísla o výkonu evropské ekonomiky pesimistům jen nahrávají. Není to přitom tak dávno, co se eurozóna vymanila z hospodářské recese. Špatné ekonomické časy ji trápily rok a půl. V letošním druhém čtvrtletí se však hospodářský růst eurozóny zastavil. To vyvolalo obavy z nového pádu. José Manuel BARROSO, předseda Evropské komise /22. 10. 2014/ -------------------Nemyslím si, že se vracíme do recese. Prognózy EK, MMF a OECD skutečně ukazují slabší oživení, než se očekávalo. Rozhodně to ale není recese. Věřím ve zlepšení. Musíme ale usilovat o další reformy a podporovat investice, aby se evropská ekonomika stala pro nové investory přitažlivější. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Meziroční míra inflace v eurozóně v září klesla na pětileté minimum, na tři desetiny procenta. V pěti členských zemích se spotřebitelské ceny dokonce snížily. Deflace vede spotřebitele k odkládání výdajů a podniky k odkládání investic. Kvůli očekávání nižších cen v budoucnosti. To podkopává hospodářský růst a zaměstnanost. V tuzemsku pak například Česká bankovní asociace mírně zhoršila odhad vývoje české ekonomiky. V příštím roce by měl hrubý domácí produkt Česka vzrůst o 2,4 procenta. Pavel SOBÍŠEK, hlavní ekonom UniCredit Bank /22. 10. 2014/ -------------------Růst v druhém pololetí letoška i v příštím roce by měl být tažen především domácí poptávkou, to znamená spotřebou domácností a investicemi. Naopak export přispěje zřejmě k tomu růstu méně, než jsme si mysleli před třemi měsíci kvůli tomu, že slabý růst v eurozóně bude vytvářet pro exportéry jen omezený počet nových příležitostí. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Odhady růstu německé ekonomiky pro letošní a příští rok snižují i přední německé ekonomické instituty. Vyzývají navíc kabinet kancléřky Angely Merkelové k opatřením na podporu růstu investic. Pavel SOBÍŠEK, hlavní ekonom UniCredit Bank /22. 10. 2014/ -------------------Německo skutečně podle předstihových ukazatelů indikuje jisté zpomalení. A bude zřejmě záležitostí nejbližších dat, to znamená dat zveřejněných během října. Jestli se jedná o zpomalení přechodné, nebo jestli ukazuje na nějakej systematičtější problém. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu existuje 30 procentní pravděpodobnost, že se eurozóna v příštím roce dostane do deflace. Stejná instituce mluví o téměř 40 procentní pravděpodobnosti, že eurozóna jako celek opět spadne do recese. Navzdory ekonomickému zpomalení v eurozóně a Německu, souhrnná důvěra spotřebitelů v české hospodářství stoupla na nejvyšší úroveň od února roku 2011. Pozvání k diskuzi přijali ekonomové. Europoslanec, bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Vítejte, hezký dobrý den. Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Dobrý den. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vítám i bankéře, také bývalého viceguvernéra centrální banky Pavla Kysilku, dobrý den. Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------Dobrý den. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A pozvání přijal i zakladatel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, předseda Mezinárodní obchodní komory Michal Mejstřík. Vítejte, hezký dobrý den. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Také dobrý den. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ta první otázka pro vás pro všechny bude stejná, taková anketní. Nakolik se podle vás v posledních týdnech zvýšilo riziko, že se Evropa jako celek včetně České republiky dostane do recese? Luďku Niedermayere? Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Zvýšilo se, ale stále si nemyslím, že je to hlavní scénář. Co se týká naší země, tak nějakou dobu nám zřejmě zůstane ta gravitace, kdy jsme se konečně dožili toho ekonomického růstu, tak si ho asi chvíli užijeme, protože ta spotřeba je na to nastartovaná. Ale kdyby se Evropa dostala do opravdu závažné situace, tak nás to samozřejmě také stáhne k horšímu ekonomickému. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy ale nepředpokládáte tu závažnou situaci? Tudíž uklidnil vás José Manuel Barroso, když před týdnem v BBC uklidňoval Evropany, Velkou Británii, že slabší oživení nebude znamenat návrat recese? Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Jak říkám, ten výhled je horší, ale stále bych ještě lehce inklinoval k tomu, že zůstaneme v těch dobrých teritoriích. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pavle Kysilko? Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna Plné znění zpráv


-------------------Tak jsme trošku nervózní z Německa. Německo zpomaluje, uvidíme, jak se mu bude dařit v příštím roce. Ten "jejich" nevypadá stále dobře, za chvilku se asi o tom budeme bavit, o testování. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ano, výsledky zátěžových testů evropských bank. Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------V Česku jsme na tom fakt dobře jako z hlediska investic i spotřeby, exportní výkonnost dobrá. A z hlediska globálního růstu myslím, že Amerika, Čína, i když zpomaluje, a možná Indie, to trošku odpracují pro nás za tu Evropu. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A Michal Mejstřík? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak já jsem, patřím k těm lidem, kteří jsou optimističtí pro velikost naší české ekonomiky. My jsme tak malá země, jsme země střední velikosti v Evropě, že vlastně my umíme si to odpracovat například tím zahraničním obchodem, protože najít tu správnou "niku". Já myslím, že toho prostoru na tom mezinárodním trhu i při těchto mírných oslabeních je hodně. Samozřejmě pro podniky je daleko jednodušší vyvážet po Evropě. 11 tisíc českých podniků, které vyváží po Evropě, tak pro ně to je, to je už domácí trh. A z tohoto hlediska je to větší práce.

Výsledky zátěžových testů bank

26.10.2014

ČT 24

str. 02

13:05 Otázky Václava Moravce II.

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Připomínám, že hlavnímu hosty dnešních Otázek zůstává trojice ekonomů. Pozvání přijali europoslanec, bývalý viceguvernér centrální banky Luděk Niedermayer, bankéř, šéf České spořitelny a bývalý viceguvernér centrální banky Pavel Kysilka a zakladatel Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, předseda Mezinárodní obchodní komory Michal Mejstřík. Ještě jednou, pánové, vítejte na čtyřiadvacítce ve druhé hodině. Vraťme se ke zprávě, označil jsem ji za zprávu dne, ale pro ekonomy zpráva roku, 12 z 25 bank, které neprošly testy Evropské centrální banky stress-testy si podle Evropské centrální banky od konce loňského roku chybějící kapitál, dohromady 15 miliard eur, obstaraly, zbývajících 13 bankovních domů bude mít teď 2 týdny na to, aby Evropské centrální bance sdělilo, jak hodlá chybějící finanční prostředky v celkovém objemu 10 miliard eur získat. Zpravodajská čtyřiadvacítka podrobně teď sleduje, sami vidíte tiskovou konferenci Evropské centrální banky, na které jsou rozebírána data té hloubkové prověrky zdraví předních evropských bankovních domů. Neuspělo tedy 25 bank v eurozóně. Jak bylo řečeno, problematických je 13 bankovních domů. Nejvíce bank, těch problematických, ta třináctka, pochází z Itálie, kde se s nedostatkem kapitálu potýká 9 evropských bank. Dále jsou tam 3 z Řecka a z Kypru, 2 z Belgie a ze Slovinska, po jedné bance mají na seznamu Francie, Německo, Rakousko, Irsko a Portugalsko. Nejvíce kapitálu chybí řecké Eurobank. Na 2. místě je pak italská Monte dei Paschi di Siena. To jsou ty banky, které si budou muset ten kapitál obstarat. Michale Mejstříku, vaše hodnocení, bude to znamenat nějaký problém pro to jižní křídlo? Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak upřímně řečeno, obě ty banky, které zazněly na posledním místě, to jsou banky, které se potýkají s těmi problémy již delší dobu. Vyměnily své ředitele a ono pro ně získávat takzvaný /é/, to jsou ty nejdražší ekvity peníze určitě nebude, nebude úplně snadné, ale zas na druhé straně právě třeba ten ředitel Monte dei Paschi je člověk, který je v tom italském světě docela dobře znám, takže tam někdy i ta osobní přesvědčování může Plné znění zpráv


pomoci. Na straně druhé přiznejme si, že ty samotné testy právě proto, že řada mých studentů historii působí na obou stranách, to jest jak v bankách, tak dokonce i v těch mezinárodních institucích, tam někteří už přešli, tak prostě mnohokrát jsme to diskutovali a ono to není nic, co by definitivně odstranilo veškeré chmury. To znamená ve chvíli, kdy se ta situace začne zhoršovat zejména na tom jižním křídle, tak ty banky a ty jejich ta pozice, o kterejch právě hovoříme, to může stále ještě prohloubit. Zejména ta italská ekonomika, pokud by přišla o silný bankovní impuls, tak to není nic příjemného. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A jsou ty, jsou ty problémy italských bank natolik závažné, že by se to mohlo stát, že by ... Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------No minimálně to prodraží, prodraží jejich fungování. Na straně druhé i s kolegy jsme tady diskutovali, že ty připravované změny zjednodušení evropského dohledu by skutečně významně mohly pomoci snížit náklady z hlediska reportování a i napřímit některé ty vztahy, které jsou často velice komplikované, protože každá ta banka je obklopena systémem, takovým klastrem těch svých dceřiných firem, různých investic. Celá řada třeba rakouských bank má významné ještě investice ve státních podnicích a podobně. Takže já si myslím, že je to dobrý krok kupředu, ale v žádném případě bych to nepovažoval za krok poslední. Jenom bych chtěl říci k České republice, opravdu Českou republiku považuju v tomto pohledu, jakkoli že tady nemáme víceméně žádné významné domovské banky, tak je to ekonomika, která, sedí tady kolega Česká spořitelna je vlastně perlou v koruně vlastně Erste Bank a generuje naprosto fundamentální přínos do jejího hospodářského výsledku a současně má i převahu vlastně vkladů nad, nad úvěry. To znamená to jsou takové favry, které by v české ekonomice skutečně měly do budoucna ještě minimálně dlouho vydržet. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ono se počítalo s tím, že banky s těmi velkými problémy a je jich 13 a jsou převážně v tom jižním křídle, že můžou přistoupit ke své restrukturalizaci nebo ke svému prodeji. Je to možné očekávat nebo to množství kapitálu, který těm bankám, problematickým bankám chybí, je natolik malé, že to nebude znamenat zásadní restrukturalizaci pro evropský bankovní trh? Luďku Niedermayere. Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Tak ti bankéři mají už od pátku natvrdo čas to řešit, protože samozřejmě myslím si, že ty indicie, že budou mít problémy, měli už předtím. Oni dostali tu informaci dřív a toho času je málo, protože už v pondělí při otevření trhu toto budou ty instituce, které budou pod určitým tlakem, pokud nepřijdou s nějakým dobrým plánem. Ale nejsou to opravdu tak velké peníze, aby se ty problémy nedaly vyřešit. Druhou věc, kterou bych chtěl zmínit, ty banky jsou hlavně z toho jižního křídla proto, že tam jsou slabé ekonomiky. Je naivní se domnívat, že banky mohou být zdravější než ekonomiky, v kterých operují. Takže i do budoucna prosperita těch jednotlivých bank bude stát na prosperitě a stabilitě těch jejich ekonomik, či jak už říkal pan Mejstřík, my nikdy nebudeme vědět do budoucna, jak to bude vypadat, ale pokud ty ekonomiky nebudou prosperovat, tak ty banky budou mít problémy. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pavle Kysilko, vy jste nastavení těch zátěžových testů Evropskou centrální bankou kritizoval, v Hospodářských novinách 7. června letošního roku jste právě napsal, že Evropská centrální banka počítá s daleko horším dopadem globální krize na hrubý domácí produkt v případě České republiky a dalších zemí střední Evropy než u zemí Evropské měnové unie. Trvají ty připomínky i po výsledcích těch zátěžových testů evropských bank, které teď představuje a prezentuje Evropská centrální banka? Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------Tak český bankovní sektor dopadl hrozně, hrozně dobře, ale nás tam mrzelo něco jiného, že prostě to trošku zhoršilo pohled na českou ekonomiku, což je důležité pro investory a to je to, proti čemu jsem bojoval a moji, moji kolegové a kolegyně prostě jsme chtěli ukázat, že některé ty předpoklady, které při tom stress-testování prostě se týkaly české ekonomiky, chtěli jsme ukázat, že jsou nefér ... Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Scénáře. Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------... nefér, že prostě česká ekonomika je daleko zdravější než se tam ukazovalo. Například se tam z nějakého důvodu pro mě neznámého mluvilo o možnosti cenové bubliny na nemovitostním trhu a tak dál a tak dál. Bylo tam asi 5, 6 důvodů, které jsem vám nelíbily, ale přesto vidíme, že to nemělo nějaký negativní vliv na to, jak jsme dopadli jako bankovní sektor.

26.10.2014

Ekonomické (ne)jistoty

ČT 24

str. 03


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Když se podíváme teď na vyhlídky evropské i české ekonomiky. Nejistoty provázejí odhady vývoje evropské i tuzemské ekonomiky pro příští rok. Ministerstvo financí ústy náměstka Jana Gregora v rozhovoru pro dnešní Otázky říká, že zatím není důvod měnit prognózu vývoje na příští rok, ale podíváme se na predikci roku letošního, protože i růst tuzemské ekonomiky bude letos nižší, než se odhadoval, nebo než ministerstvo financí odhadovalo. Podle nové makroekonomické prognózy zveřejněné tento pátek vzroste letošní hrubý domácí produkt meziročně o 2,4 %. To je o 0,3 horší výsledek, než se kterým úřad počítal ještě v červenci. Důvodem je revize růstu v předchozích čtvrtletích směrem dolů v souvislosti s přechodem na nový evropský standard, čímž vám nebudu zatěžovat. Míra inflace by i přes devizové intervence České národní banky o oslabení koruny měla být letos hodně nízká, průměrně 0,5 %, příští rok by růst spotřebitelských cen měl zrychlit na 1,5 %, což je ale stále pod dvouprocentním inflačním cílem centrální banky České republiky a míra nezaměstnanosti by se letos v roce 2015 měla pohybovat lehce nad 6 %. Už zmíněný náměstek ministra financí Jan Gregor vysvětluje v rozhovoru pro Otázky důvody přehodnocení letošního růstu HDP těmito slovy. Jan GREGOR, náměstek ministra financí pro státní rozpočet -------------------Určitě ta rizika souvisí s okolním prostředím, s vývojem v celé Evropské unii a s jakýmsi zpomalením vývoje německé ekonomiky, i když tam jsme také opatrní, protože to souvisí s mírnou zimou a vlastně posunou, posunem mezi těmi jednotlivými čtvrtletími. Určitě je to rusko-ukrajinská krize, i když tam také se domníváme, že ten dopad je na nízkém řádu zhruba 0,1 % hrubého domácího produktu. A určitě je to i stress-testing evropských bank, které, který může mít vliv vlastně na minimálně na vývoj na finančních trzích. Václav MORAVEC, moderátor -------------------S tím počítal v rozhovoru pro dnešní Otázky náměstek ministra financí Jan Gregor ještě před zveřejněním těch výsledků zátěžových testů, tudíž výsledky zátěžových testů teď už nejsou rizikem pro evropskou i por českou ekonomiku. Která ta rizika jsou podle vás největší? Začněme u Michala Mejstříka tentokrát. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak já bych jenom připomněl, že zmíněné již jižní křídlo, to, že zrovna ty banky, jak tady zaznělo, se dostaly do problémů, souvisí s tím, že třeba Itálie už třetí rok vlastně buď stagnuje nebo klesá. Je to jedna z těch klíčových evropských ekonomik a jestliže se ta situace zlepšuje jenom velice pozvolně, na rozdíl od Španělska, kde, které po těch velkých negativních výkyvech mělo ty, ty problémy, zdá se, že se již postupně podaří zvládat. Daleko větší problém je s Francií, protože Francie je země, která de facto nepřistoupila k zásadním reformám a když se podíváme na ten vývoj v posledních 3 letech, tak ona se pohybuje jenom těsně nad nulou. Jestliže tak významná ekonomika ztratila vazbu na ten pozitivní vývoj evropské a světové ekonomiky, tak to je docela špatná zpráva pro celou eurozónu a koneckonců jestliže hledáme potom oporu v takové zemi jako je Německo, které pravda, teď nevykazuje velký, velké hospodářský výsledek, ale nicméně ve všech těchto zemích například Plné znění zpráv


výhled Mezinárodního měnového fondu, který updatovaly pololetní prognózu nedávno v říjnu, tak potvrdily očekávané zhoršení situace. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Velcí hráči Evropy kvůli vlastní neschopnosti ohrožují ekonomickou budoucnost Evropy. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Přesně tak. A jsou to tentokrát země, které skutečně ona ta spolupráce těch dvou největších hráčů, to jest Německa a vlastně Francie, ta je naprosto fundamentální. Kupodivu zemí, která se nejlépe jeví v tuto chvíli v Evropě, je Velká Británie, což je pro mnohé, zdá se, až zázrak, ale nicméně to jádro eurozóny, to je naprosto fundamentální a určitě bude zajímavé si vyslechnout, co o tom soudí pan kolega europoslanec, protože on s těmi lidmi žije, ale ta Francie, která byla dlouhá desetiletí, dalo by se říct, určitým tahounem toho pohybu v eurozóně, tak ztratila dech a zdá se, že ho jenom těžko hledá. Já sám při svých pravidelných návštěvách té země jsem se potkal s celou řadou předních představitelů a všichni mi potvrzují, že bohužel reformy se tam jenom těžko, velice těžko prosazují a spíš se šlo za posledního prezidenta dva kroky zpět. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Luďku Niedermayere. Byl jste nepřímo Michalem Mejstříkem vyzván, že se mezi těmi lidmi pohybujete teď v europarlamentu, tak. Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Já, já už několik let jsem přesvědčen o tom, že ekonomicky se hodně láme ten osud Evropy právě ve Francii, protože je to obrovská ekonomika, je to ekonomika, která se docela stabilní a zároveň je to ta ekonomika, která má největší odpor, respektive jejich vláda největší odpor v provádění reforem, čili já musím plně souhlasit s tím, co říkal tady pan Mejstřík z toho krátkodobě ekonomického pohledu. V dlouhodobém pohledu nebo v tom delším pohledu se hraje ještě o něco víc a to je o tom, jestli ta Evropa bude hrát podle dohodnutých pravidel, jestli se bude snažit vystupovat na tom světovém hřišti jakožto nějaký predikovatelný partner, anebo zdali to bude nějaký rozhádaný spolek. O to se, myslím si, vede taky poměrně podstatná bitva i v té ekonomické oblasti ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy myslíte, že Evropa se semkla už tou, už tou první, tou první krizí a že hrozí nebo ta rizika rozhádané Evropy, nestabilní entity jsou větší? Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Třeba když si uvědomíme, že opravdu za pár dní vstupuje v platnost ten dohledový režim na evropské banky a tohle by Evropani schopni vytvořit během 12 měsíců, je to nejkomplexnější dohled největší části finančního sektoru na světě z jednoho místa, to je fascinující úspěch, stejně tak dohoda na těch fiskálních pravidlech. A právě teď tím, že jsme uvázli někde ne v nějaké krizi, která většinou ty politiky semkne, ale v obavě před zhoršením vede k velmi vzrušeným diskusím právě o tom ekonomickém směřování evropské politiky a těch pravidel a to považuji za nebezpečné, protože ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takže obavy z druhé recese, zásadnější recese způsobují možnou rozhádanost nebo nejednotnost a uvědomění si toho. Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Vlastně největší spor, který já teďka v Bruselu vidím kromě samozřejmě těch extremistů, kteří by tu Evropskou unii velmi rádi rozložili, kterých tam pár desítek je, ale kteří to počasí nedělají, tak je to spor o ekonomickou politiku. Jestli se bude hrát podle těch pravidel, která byly dohodnuty v krizi Six pack a Two pack a to znamená Plné znění zpráv


snaha zkonsolidovat veřejné finance a provádět reforem, anebo zda-li budeme hledat nějaké cesty, jak to odložit, zmírnit, zjemnit. No a tu reakci jsme viděli třeba minulý týden, kdy velmi překvapivě najednou vyskočily výnosy na řecké dluhopisy, ale také na italské dluhopisy. Čili toto je nebezpečná situace pro mne. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Stejná otázka i pro Pavla Kisylku. Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------Tak já souhlasím s tím, co, co řekl Michal i Luděk. Co z toho je důležité pro Česko, jsou vždycky tři věci, Německo, Německo, Německo. Německo je trošku problém, protože zřejmě ta existující koalice není schopna podpořit teďka německý růst, zejména, zejména většími výdaji, výdaji na investice, to je škoda. Ano a pak je tam ten velký rozpor mezi Německem a Francií. To je možná to, co dneska hýbe nebo nehýbe spíš Evropskou, Evropskou unii a my bychom potřebovali, abychom, aby se na něčem sjednotily. Francie se, ano, jak říkal Michal, přesně brání, nemá vnitřní sílu na vnitřní reformy. Německo zase příliš tlačí ostatní země do fiskální restrikce, což v situaci, kdy zpomaluje evropská ekonomika taky není úplně moudré, takže to nevidíme rádi. Ale platí to, co jsme řekli. Ty vnitřní faktory v Česku jsou velmi zdravé, česká, česká ekonomika je v dobré kondici a pokud budeme chtít vědět, jak se může vyvíjet do budoucna, tak se dívejme teďka za hranice a to je ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Já teď právě navážu na ta vaše slova. Německo, Německo, Německo a ještě navíc situace České republiky, právě ty nejistoty provázejí odhady, jak jsem zmiňoval, tuzemské ekonomiky na příští rok. Ministerstvo financí jasně řeklo, že zatím nebude měnit prognózu vývoje pro příští rok, 2,5 % růst, na tom je postaven i státní rozpočet na příští rok a tady jsou znovu slova náměstka ministra financí Jana Gregora. Jan GREGOR, náměstek ministra financí pro státní rozpočet -------------------Pro rok 2015 ministerstvo financí předpokládá růst české ekonomiky 2,5 %. Je to prozatím plně v souladu s odhady mezinárodních ekonomických institucí, ať už je to OECD, Evropská komise, či IMF, takže tady si myslím, že je ten odhad v pořádku. Mění se nám struktura tvorby HDP, ten růst bude nově tažen v zásadě domácí poptávkou a pomalu se nám vytrácí ten efekt čistých exportů. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Slova náměstka ministra financí Jana Gregora v rozhovoru pro dnešní Otázky. Tady navážu otázkou na Pavla Kysilku, jak zdravý vlastně může být ten tuzemský ekonomický růst, který bude tažen výhradně domácí poptávkou, jak říká Jan Gregor a vytrácí se nám efekt čistých exportů? Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------Exporty budou stále silné, ale ta změna je důležitá z roku na rok, čili zůstanou silné, ano možná s tím zpomalením v Německu jsme taky trošku nervozní na té straně exportu, ale je dobře, že se přidaly dva domácí faktory, to jsou investice a spotřeba, na to jsme čekali mnoho let a je to správné. Je to zdravé, udržitelné. Myslím si, že 2,5 % tažený více těmi domácími faktory nijak neohrožuje rovnovážnost české ekonomiky. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takže to zdravé a je to možné označit za zdravý růst? Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------Za zdravý a udržitelný, to je jednoznačný. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Tam se shodujete zjevně všichni tři. Plné znění zpráv


Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Nemůžeme všichni žít jenom z toho, že budeme stále více vyvážet, protože někdo také musí to zboží vyvážet, dovážet. A Pavel tady řekl finančně je udržitelná ta dynamika té spotřeby domácností, o tom není pochyb, ale musí to být podložené tím, že ti lidé budou věřit v budoucnost, což je u nás spojené nejenom s tím Německem, ale například s vývojem evropského automobilového průmyslu, to hraje roli. A potom tedy, pokud zpomalí Evropa, tak se celkově sníží ten objem těch investic, o které my všichni bojujeme. Ten bude menší, což je špatná zpráva. A pokud my neuděláme něco pro to, abychom byli konkurenceschopní v oblasti investic, tak navíc ještě z toho menšího koláče můžeme ulomit malý kousek a to už by pak mohl být docela problém. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já tam vidím ten problém skutečně v té oblasti zahraničního obchodu, kdy na jedné straně máme teď vlastně nulový přírůstek HDP plynoucí z nějakého pozitivního růstu zahraničního obchodu, jak jsme viděli v minulém roce, plus minus, ale nicméně ty výsledky do budoucna jsou důležité, protože tam jde vlastně o ne to, takže nejenom vývoz, ale i dovoz a je důležité, abychom třeba dovezli i novou technologii do České republiky. Prostě nemůže žít bez investic, jo, to je naprosto fundamentální. Na straně druhé náš největší vývozní partner je Německo, jak už tady zaznělo, vlastně odebírá třetinu našeho exportu a když se na podíváme podrobně, my jsme se na to dívali z hlediska globálních hodnotových řetězců, to je věc, která se dříve tak nedělala. Já jsem byl jeden z těch, který, kteří pomáhali prosazovat trošku jinou statistiku exportu, aby to nebyla jenom taková ta hrubá, ale aby byla nějaká takzvaná nejenom přeshraniční, ale podle takzvaných rezidentů, nechci zabíhat do detailů, ale princip je asi ten, že skutečná přidaná hodnota exportu v některých zemích třeba v Rusku, v některých dalších zemích je větší než například po Evropě. To znamená, jestliže my vyvážíme jako součást těch hodnotových řetězců po Evropě, tak jenom si připomeňme, že třeba 40 % našeho exportu toho obrovského exportu, toho třetinového exportu do Německa skončí v Německu, ale 2/3 vlastně my nejsme schopni udat na těch trzích mimo a tam, kde vlastně je ta přidaná hodnota toho exportu největší a tudíž my si musíme pomáhat vlastně tím Německem, které nám to zboží umisťuje. Což je často případ právě nejenom automobilového průmyslu, ale celé řady jiných produktů. A jestliže by se nám podařilo dokonat tu dlouho vybojovávanou změnu, to jest najít vlastně v sobě sílu opravdu, exportní schopnosti, to znamená prodávat na těch zahraničních trzích, tak ta přidaná hodnota toho exportu je tou šancí pro nás, to znamená nejenom valit masu, ano, a vyrábět jako subdodavatele, ale občas jít i do určitých rizik, to umíme chodit do rizik, ale hlavně to umět v těch rizicích prodat.

26.10.2014

(Ne)závislost na Rusku

ČT 24

str. 05


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Benzin by mohl zlevnit řádově o desítky haléřů. Ropa je totiž nejlevnější za několik let. Americká lehká ropa je na 2,5letém minimu. Ropa Brent dokonce na čtyřletém. Poptávka slábne, ekonomika slábne jak v eurozóně, tak třeba v Číně. Spekulanti se bojí další vlny krize a cenu komodity snižuje i aktivita těžařů ve Spojených státech, kde rychle stoupá objem ropy těžené z břidlic. Evropě takový trend v prvním plánu nahrává. Pokud zůstanou ceny ropy na současné úrovni, mohly by státy evropské osmadvacítky v příštím roce ušetřit přes 80 miliard dolarů, což je vyšší suma, než dělá jeden státní rozpočet České republiky. Ceny ropy se od léta propadly o víc než čtvrtinu a poprvé za 4 roky se dostaly pod hranici 85 dolarů za barel. Alec YOUNG, investiční stratég, OppenheimerFunds, 14. 10. 2014 -------------------Je to trochu začarovaný kruh. Jsou tu obavy z pomalého vývoje ekonomiky. Těm nepomáhá pohled na každý den klesající trh s ropou. Ta ale zlevňuje právě kvůli tomu, kvůli nižší poptávce a menší spotřebě ekonomik. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Na konci jara ropa zdražila kvůli strachu z postup džihádistů v Iráku a Sýrii. Napětí sice trvá, ale ceny jsou dolů. To nahrává Američanům a jejich spojencům ze Saúdské Arábie, kteří si můžou krátkodobý tlak na zlevnění Plné znění zpráv


dovolit. Ruské hospodářství však kvůli klesajícím cenám ropy zadrhává. Kreml letos z exportu ropy získá míň, než očekával. Ruský rozpočet totiž počítal s cenou 100 dolarů za barel. Alexej KUDRIN, bývalý ruský ministr financí, 15. 10. 2014 -------------------Současný propad ruské ekonomiky nezpůsobily sankce, ale padající ceny ropy, které zpomalují náš růst. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ruská ekonomika stojí na vývozu surovin. Ropný pád je tak pro Putinův režim větším strašákem než evropské sankce. Vůči dolaru spadl rubl na historické minimum. A ropný gigant Rosněfť už požádal o státní pomoc. Evropská osmadvacítka se navíc snaží pod čerstvým dojmem z ukrajinské krize dál snižovat energetickou závislost na Rusku, mimo jiné posílením přepravy zkapalněného zemního plynu z Kataru či Spojených států přes Polsko do střední a jižní Evropy. Marlene HOLZNEROVÁ, mluvčí pro energetiku, Evropská komise, 16. 10. 2014 -------------------Plynové propojení Česka s Polskem se díky evropským penězům zlepšilo. Podobné projekty jsme připravili také pro další státy. Tak, aby mohly skladovat víc plynu a čerpat ho z jiných zemí, pokud bude potřeba. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Už letos by se podle analýzy agentury Reuters mohly náklady Evropské unie na energie v čele s ropou oproti roku 2013 snížit o téměř 25 miliard dolarů. Levnější energie by pak mohly pomoci zmírnit případný nový hospodářský útlum. K poklesu cen ropy na světových trzích přispívají i zprávy, že přední členové organizace zemí vyvážejících ropu OPEC nehodlají na listopadovém zasedání proti tomuto propadu cen nijak zasáhnout. Chápu správně jako ekonomický laik, že ty klesající ceny ropy, ty nízké ceny ropy pomáhají Evropě a nahrávají tomu, aby Evropa nespadla do recese? Michal Mejstřík. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak za prvé přiznejme si, že vývoj cen ropy v situaci, kdy opravdu Amerika je v tuto chvíli již víceméně stále soběstačnější, je to historicky nejlepší výkon Spojených států, tudíž celý řada těch volatilních zemí ztratila svého v /nesrozumitelné/ odběratele a logicky si chce udržet tak, jak to koneckonců Saúdská Arábie jako lídr OPECu, my si chceme udržet ty trhy, to znamená my, kteří těžíme poměrně levně, tak ta rovnovážná cena bude někde jinde, jdeme dolů. Ty země, které těží daleko dražší ropu ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Viz Rusko. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------... a k nim patří Rusko zcela nepochybně, Sibiř a další, tak pro ně i při těch očekávaných investicích, bez kterých se neobejdou, jinak by jim ta těžba ropy klesala, tak je to těžce postihne, sice zdevalvovaly, takže domácí efekt tak viditelný není, ale ten příjem dolarový je zřejmý, no a Evropa, Evropa z této situace podle mého názoru skutečně může v tuto chvíli jenom těžit. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Když se podívám ještě na ta data, která se týkají pádu cen ropy, zmiňoval jsem v úvodu, že ceny ropy jsou opět na sestupu, po čtvrtečním sestupu se hned v pátek severomořská ropa Brent vrátila pod 86 dolarů za barel. Trh tak zareagoval na zprávy o silné těžbě u některých členů OPECu a také na pokles globálních akcií kvůli prvnímu případu eboly v New Yorku, ropu oslabují i signály zpomalování ekonomického růstu v Číně a stagnace v eurozóně. Hlavní členové OPEC jasně říkají, že tedy nebudou zásadně omezovat produkci na tom listopadovém zasedání. Ale co možný pokles cen ropy, byť někteří diváci mi v průběhu tohoto týdne psali, ono se to neprojevuje u benzinových stanic a že se vás mám zeptat za prvé, jak je to možné, Pavle Kysilko, že ten zhruba 25 %, čtvrtinový pokles cen není možné vidět i ve čtvrtinovém poklesu cen benzinu a nafty? Plné znění zpráv


Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------To je jednoduché. Před pár lety jsme měli opačný efekt, kdy rostla cena ropy a nám zlevňoval benzin, protože sílila koruna. Teď je koruna slabá, takže ten efekt zatím neinkasujeme. A ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------A teď ta druhá otázka, která se v té souvislosti nabízí. Klesající ceny ropy a energií jako efekt na deflaci, čeho se zase bojí centrální, centrální banky včetně České národní banky? Jak silný může být? Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------Může, může být viditelný, ale pozor, to je zdravá deflace. Pokud dochází k deflaci z titulu poklesu cen základních vstupu do ekonomiky, tak se jí nemusíme vůbec bát. Každý to chápe, je to výborné povzbuzení ekonomické aktivity a tvorby pracovních míst v Evropě, ne v Rusku. V Rusku je to katastrofa, protože ruské náklady na těžbu plynu a ropy jsou obrovské. Tam se mluví zhruba 100 dolarech za barel, že se tam někde zhruba, zhruba láme to ... Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Včetně dopravy. Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------... včetně dopravy, tam se zhruba láme to, jak je to výhodné, nevýhodné pro Rusko. A pozor, když říkáme, že to je dobré pro Evropu, tak s tou výjimkou, že, že to, co poškodí ruskou ekonomiku, může sekundárně poškodit i evropskou ekonomiku. Přece jenom z Česka, něco přes 3 % našich vývozů směřují do Ruska. Toto je zhruba 3,7 % z Německa, takže oslabení Ruska také není v našem zájmu, takže může tam být ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ani tedy v zájmu Evropy, když Evropa vlastně teď v souvislosti s ukrajinskou krizí a tím, co se děje, my se můžeme podívat ostatně na pád ruského rublu, což je pád zásadní, tento pátek pokořil rubl další historické minimum, oslabil na 42 rublů za dolar. Od počátku roku je tak proti americké měně už o víc než 27 % slabší. V polovině kurz ruské měny vůbec poprvé překonal hranici 41 rublů za dolar. O 2 dny dřív klesl rubl na rekordní minimum i vůči euru, když se obchodoval za 51,26 rublu za euro. Ruská měna je pod zvýšeným tlakem několik měsíců. Můžou za to nejen ty klesající ceny ropy a silný dolar, ale také už zmiňovaná ukrajinská krize. Co je vlastně, Luďku Niedermayere, v zájmu Evropy? Aby Rusko, obrazně řečeno, ekonomiky kleklo, protože od toho si mnozí slibují pád Putina jako politika, který ukázal při ukrajinské krizi, že je nepředvídatelný, anebo udržovat Rusko relativně ekonomicky, ekonomicky silné? Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Já si opravdu nepřeju, aby ty miliony Rusů žily v bídě a aby se jim vedlo hrozně a aby v zimě jim byla zima. Já si přeji, aby Rusko změnilo svůj politický kurzu a to zcela zásadním způsobem. A koneckonců ty problémy v ruské ekonomice ty nesouvisejí jenom s tou rozpoutanou válkou na Ukrajině a se sankcemi, ale s tím, že ta ekonomika je beznadějně zastaralá a nebyla modernizovaná. Naopak to Putinové vedení zřejmě podporovalo svými činy směr té ekonomiky, který teďka je pro ně velmi problematický. Tam nejde jenom o to, že se nedaří těžařům, polovina státního rozpočtu v Rusku je závislá na příjmech z těžby ropy a plynu a ten rozpočet nastavený na 100 dolarů za barel, takže ty problémy jsou tam obrovské a já doufám, že to opravdu přinese změnu chování Ruska a nikoli že to přivede bídu a rozpad tamní ekonomiky. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A když to nepřivede, protože tam nějaké zásoby rezervy jsou ... Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Já jenom připomenu, abychom si uvědomili třeba diskusi okolo sankcí a dopadu těchto změn v ekonomické situaci. Za první pololetí letošního roku export Německa, což je asi 3 % německého exportu do Ruska, klesl o 16 %. O 16 %. Francie asi o 14 %, jo. Česká republika, protože my tam nevyvážíme tak senzitivní zboží jako jsou luxusní statky, tak my tam vyvážíme strojírenské zboží, tak u nás to kleslo asi jenom o 6, 7 %. Dokonce ... Václav MORAVEC, moderátor -------------------A když jsem, když jsem mluvil s náměstkem ministra financí Janem Gregorem, tak on říká, že dopad sankcí kvůli ukrajinské krizi na český hrubý domácí produkt je pouhá 0,1 %. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Dobře, ale to už je zatím. Já teď jsem speciálně měl na mysli to, o čem teď hovoříme. To znamená už ta předcházející devalvace, teď která dále pokračuje, vlastně ta nejistota u ruského obyvatelstva, které přestává vlastně kupovat, přestává cestovat, to pociťují i naše turistické domy, ale nám se to daří nahrazovat turisty z jiných zemí, to znamená ta vnitřní slabost, o které tady, o které tady byla řeč, tak ta je naprosto zřetelná už zhruba od dubna minulého roku, kdy sám Putin na petrohradském fóru v květnu potom oficiálně vyhlásil tu strategii začít využívat vlastně těch ropných rezerv k tomu, aby povzbudil růst ekonomiky, ale sami vidíme, že se to zatím evidentně nedaří. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Děkuji hlavním hostům Otázek, kterými byli tři ekonomové, europoslanec, bývalý viceguvernér centrální banky Luděk Niedermayer, šéf České spořitelny, bývalý viceguvernér centrální banky Pavel Kysilka a zakladatel Institutu ekonomických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a předseda Mezinárodní obchodní komory České republiky Michal Mejstřík. Děkuji a těším se brzy opět na shledanou tady v Otázkách. Díky. Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Na shledanou. Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu -------------------Na shledanou. Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna -------------------Na shledanou.

Potvrzeno. Zátěžovými testy ECB neprošlo 25 evropských bank 26.10.2014

e15.cz

str. 00

Finance a bankovnictví

V hloubkové prověrce zdraví předních evropských bankovních skupin neuspělo 25 bank v eurozóně. Na konci loňského roku jim chyběl kapitál v celkové výši 25 miliard eur. Oznámila to dnes Evropská centrální banka (ECB), která dosud nejrozsáhlejší kontrolu dohromady 130 předních bankovních skupin v eurozóně prováděla. Všechny velké evropské bankovní skupiny testy prošly, včetně velkých vlastníků některých bank působících v Česku. Nedostatky se nejvíce soustřeďovaly u bankovních domů v Itálii, Řecku a na Kypru. ECB zakládala svá hodnocení na stavu bankovních rozvah ke konci roku 2013. Při takzvané kontrole kvality aktiv zjišťovala, zda si prověřované banky nechaly stranou dost kvalitního kapitálu. Druhým pilířem hodnocení byly takzvané zátěžové testy. Při nich se zkoumalo, jak by rozvahy bank ustály případné finanční šoky. ECB v Plné znění zpráv


tomto případě spolupracovala s Evropským bankovním úřadem (EBA), který prověřoval kondici 123 bank, včetně několika finančních domů ze zemí mimo měnovou unii. Dvanáct bank dorovnalo 15 miliard eur Dvanáct z 25 bank, které testy neprošly, si podle ECB od konce loňského roku chybějící kapitál - dohromady 15 miliard eur - obstaraly. Zbývajících 13 bankovních domů musí zvýšit kapitálové rezervy proti případným ztrátám dohromady o deset miliard eur. Těchto 13 bank podle agentury AP zahrnuje řeckou Eurobank a National Bank of Greece (NBG), kyperskou Hellenic Bank of Cyprus, italské firmy Monte dei Paschi di Siena, Banca Carige, Banca Popolare di Milano a Banco Popolare di Vicenza, francouzsko-belgickou Dexia, rakouskou Österreichische Volksbank Verbund, irskou permanent TSB, portugalskou Banco Comercial Portugues a slovinské banky Nova Ljubljanska Banka a Nova Kreditna Bank Maribor. Seznam bank, které neuspěly v hloubkové prověrce zdraví ECB Eurobank Monte dei Paschi di Siena (Itálie) National Bank of Greece (Řecko) Banca Carige (Itálie) Cooperative Central Bank (Kypr) Banco Comercial Portuguęs (Portugalsko) Bank of Cyprus (Kypr) Oesterreichischer Volksbanken-Verbund (Rakousko) permanent tsb (Irsko) Veneto Banca (Itálie) Banco Popolare (Itálie) Banca Popolare di Milano (Itálie) Banca Popolare di Vicenza (Itálie) Piraeus Bank (Řecko) Credito Valtellinese (Itálie) Dexia (Belgie) Banca Popolare di Sondrio (Itálie) Hellenic Bank (Řecko) Münchener Hypothekenbank (Německo) AXA Bank Europe (Belgie) C.R.H. - Caisse de Refinancement de l’Habitat (Francie) Plné znění zpráv


Banca Popolare dell'Emilia Romagna (Itálie) Noba Ljubljanska banka (Slovinsko) Liberbank (Španělsko) Nova Kreditna Banka Maribor (Slovinsko) Největší kapitálovou díru - 2,1 miliardy eur - musí zalepit třetí největší italská banka a zároveň nejstarší banka na světě, Monte dei Paschi di Siena. Většině ostatních bank chyběl kapitál o částkách nepřesahujících miliardu eur. V některých případech to bylo méně než 200 milionů eur. Nyní budou mít tyto banky dva týdny na to, aby sdělily, jak si hodlají chybějící prostředky obstarat. Prověřovanými finančními domy byly mimo jiné mateřské firmy některých bank působících v Česku. Rakouská Erste Group, vlastník České spořitelny, testy ECB prošla, stejně tak jako belgická skupina KBC, majitel ČSOB, či rakouská Raiffeisen Zentralbank Österreich, sdělily firmy v prohlášení. V Německu neúspěch zaznamenala pouze Münchener Hypothekenbank. Ta již ale kapitál podle německé centrální banky a regulátora Bafin v průběhu roku posílila, a zaznamenané kapitálové mezery se jí tudíž podařilo odstranit. V Belgii neuspěla i AXA Bank Europe, což je belgická bankovní odnož francouzské pojišťovnické skupiny AXA. Podle belgické centrální banky ale nebude potřebovat další opatření na zvýšení kapitálu. Požadavky kontrolorů ECB splnily všechny francouzské banky s výjimkou vydavatele krytých dluhopisů Caisse de Refinancement de l'Habitat, který již podnikl kroky, aby svou rozvahu posílil. Další recesi by banky nezvládly Podle výsledků EBA v jeho zátěžových testech neuspělo 24 bank, které byly příliš slabé, aby vydržely případnou tři roky trvající recesi. Všechny neúspěšné bankovní domy se nachází v eurozóně. Je mezi nimi devět italských bank, tři řecké a tři kyperské banky. Cílem testů bylo posílit bankovní systém tak, aby banky mohly poskytovat více úvěrů firmám. To by mělo podpořit stagnující ekonomiku eurozóny, kterou trápí právě neochota bank půjčovat peníze s dostupným úrokem a nízký zájem firem o půjčky. Viceprezident ECB Vítor Constancio v prohlášení poznamenal, že kontrola kvality aktiv byla „dost přísná“. Výsledky podle něj zaručují, že ekonomickému oživování nebudou do budoucna překážet omezení na straně nabídky úvěrů. Ekonomové: Banky by po testech měly dát více peněz do ekonomiky Výsledky zátěžových testů evropských bank, které dnes zveřejnila Evropská centrální banka (ECB), jsou pozitivní zprávou pro trhy. Banky by nyní měly poslat do ekonomiky více peněz, soudí čeští ekonomové. „Myslím si, že je to dobrá zpráva pro trhy a ekonomiku vůbec. Celosvětová ekonomika na to netrpělivě čekala, protože negativní překvapení by mohla opět šlápnout na brzdu,“ prohlásil v České televizi generální ředitel a předseda představenstva České spořitelny Pavel Kysilka, podle nějž jde o zprávu roku. Také europoslanec a bývalý viceguvernér České národní banky (ČNB) Luděk Niedermayer soudí, že výsledky přinesou uklidnění. „Doufejme, že banky budou ochotny víc do ekonomiky půjčovat, protože to nám trochu chybí,“ podotkl Niedermayer. Ekonom Michal Mejstřík z Institutu ekonomických studií FSV UK v pořadu upozornil, že zátěžové testy definitivně neodstranily všechny chmury. „Ve chvíli, kdy se situace začne zhoršovat, hlavně na jižním křídle, tak banky a jejich pozice se může ještě dále prohloubit,“ zdůraznil Mejstřík s tím, že zejména italská ekonomika by v takovém případě měla velké problémy. Čtěte také: Plné znění zpráv


Jaroslav Bukovský: Umřít se zdravým srdcem Zátěžovými testy EU zřejmě neprošla skoro pětina bank URL| http://zpravy.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/potvrzeno-zatezovymi-testy-ecb-neproslo-25evropskych-bank-1131435

Na péči rodiny je odkázáno 80 tisíc seniorů 26.10.2014

Frekvence 1

str. 02

07:00 Zprávy

moderátor -------------------Na péči rodiny je odkázáno 80 tisíc seniorů. Většinou se o ně starají ženy. 150 až 200 tisíc rodin nějak pomáhá svým seniorům. V roce 2030 bude intenzivní péči potřebovat na 145 tisíc lidí a pomoc k půl milionu osobám. Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy provedl výzkumy na toto téma. Nárůst počtu seniorů bude podle expertů v dalších letech rychlejší, než zkvalitnění služeb.

V zátěžových testech ECB neuspělo 24 bank 26.10.2014

novinky.cz

str. 00

Ekonomika

V hloubkové prověrce zdraví předních evropských bankovních skupin neuspělo 25 bank v eurozóně. Na konci loňského roku jim chyběl kapitál v celkové výši 25 miliard eur. Oznámila to v neděli Evropská centrální banka (ECB), která dosud nejrozsáhlejší kontrolu dohromady 130 předních bankovních skupin v eurozóně prováděla. ECB zakládala svá hodnocení na stavu bankovních rozvah ke konci roku 2013. Při takzvané kontrole kvality aktiv zjišťovala, zda si prověřované banky nechaly stranou dost kvalitního kapitálu. Dvanáct z 25 bank, které testy neprošly, si od té doby chybějící kapitál obstaraly. Zbývajících 13 bankovních domů teď bude mít dva týdny na to, aby ECB sdělily, jak hodlají chybějící finanční prostředky získat. Druhým pilířem hodnocení byly takzvané zátěžové testy. Při nich se zkoumalo, jak by rozvahy bank ustály případné finanční šoky. ECB v tomto případě spolupracovala s Evropským bankovním úřadem (EBA), který prověřoval kondici 123 bank, včetně několika finančních domů ze zemí mimo měnovou unii.Slabší jsou italské, řecké a kyperské banky Podle výsledků EBA v těchto testech neuspělo 24 bank, které byly příliš slabé, aby ustály případnou tři roky trvající recesi. Všechny neúspěšné bankovní domy se nachází v eurozóně. Je mezi nimi devět italských bank v čele s Monte dei Paschi, tři řecké a tři kyperské banky. Cílem testů bylo obnovit důvěru v bankovní systém, o jehož zdraví se od finanční krize nepřestalo pochybovat. Prověřovanými finančními domy byly mimo jiné mateřské firmy některých bank působících v Česku. Rakouská Erste Group, vlastník České spořitelny, testy ECB prošla, stejně tak jako belgická skupina KBC, majitel ČSOB, či rakouská Raiffeisen Zentralbank Österreich, sdělily firmy v prohlášení.Banky podle ekonomů mohou víc půjčovat



Výsledky zátěžových testů evropských bank jsou pozitivní zprávou pro trhy. Banky by nyní měly poslat do ekonomiky více peněz, soudí čeští ekonomové. "Myslím si, že je to dobrá zpráva pro trhy a ekonomiku vůbec. Celosvětová ekonomika na to netrpělivě čekala, protože negativní překvapení by mohla opět šlápnout na brzdu," prohlásil v pořadu České televize Otázky Václava Moravce generální ředitel a předseda představenstva České spořitelny Pavel Kysilka, podle nějž jde o zprávu roku. Také europoslanec a bývalý viceguvernér České národní banky (ČNB) Luděk Niedermayer soudí, že výsledky přinesou uklidnění. "Doufejme, že banky budou ochotny víc do ekonomiky půjčovat, protože to nám trochu chybí," podotkl Niedermayer. Ekonom Michal Mejstřík z Institutu ekonomických studií FSV UK v pořadu upozornil, že zátěžové testy definitivně neodstranily všechny chmury. "Ve chvíli, kdy se situace začne zhoršovat, hlavně na jižním křídle, tak banky a jejich pozice se může ještě dále prohloubit," zdůraznil Mejstřík s tím, že zejména italská ekonomika by v takovém případě měla velké problémy. URL| http://www.novinky.cz/ekonomika/351731-v-zatezovych-testech-ecb-neuspelo-24-bank.html

Nenápadná hrozba odstavce "i" 26.10.2014

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Barbora Janauerová

Česko čelí další mezinárodní žalobě kvůli zvláštním školám Těch několik paragrafů má zlepšit české školství. Kromě registru učitelů, zákazu automatů se sladkostmi nebo jednotných učňovských zkoušek má novela školského zákona pomoci ke vzdělání zdravotně znevýhodněným dětem. Místo toho se ale rodí norma, která podezřele nahrává jejich posílání do zvláštních škol, nově zvaných praktické školy, kde všechny naděje na vzdělání a lepší práci v dospělosti naopak končí. Novela nyní čeká na schválení parlamentem. Neboj, pomůžeme ti Zákon přitom nezačíná špatně. Řečeno úřednickou hantýrkou, zavádí “systém podpůrných opatření“, jež by měla usnadnit školu dětem s nejrůznějšími typy znevýhodnění od mentálního přes tělesné, děti z chudých rodin až po ty, které mají problém zvládnout školu kvůli poruše chování. Mají dostat úlevu při známkování, asistenty učitele, různé kompenzační pomůcky (třeba speciální učebnice), bezbariérovost nebo možnost vzdělávání podle individuálního studijního plánu. Dnes je sice v zákoně podpora pro všechny děti se speciálními vzdělávacími potřebami zakotvena, některé pomocné prostředky, jako například asistent pedagoga či osobní asistent dítěte, jsou však velmi drahé a nárok na ně mají jen děti se zdravotním postižením. Nyní se má skupina dětí s nárokem rozšířit. Proti novele ale protestuje několik tuzemských neziskových organizací včetně Člověka v tísni. Hlavní problém tkví v nepatrném bodě, posledním písmenu “i“ druhého odstavce paragrafu 16, který přidalo ministerstvo školství do už připravené novely krátce před schválením zákona vládou. Jde o možnost zařazení handicapovaných dětí do “speciální třídy, oddělení nebo studijní skupiny“. A to se má podle jiného odstavce novely, na nějž písmeno “i“ odkazuje, týkat celé rozšířené skupiny dětí, jichž se týkají podpůrná opatření. Tedy i tělesně postižených, dětí s poruchami učení typu dyslexie, dětí se závažnými vadami řeči, zrakovým či sluchovým postižením, autismem nebo dětí s poruchami chování a dětí ze sociálně slabého prostředí. Zákon také počítá s tím, že ona “podpůrná opatření“ by měla být využívána postupně. Když jedno nepomůže, mělo by se přistoupit k dalšímu. Jenže nikde v novele není uvedeno, jak dlouho se má které z nich zkoušet, ani není nijak vymezena cílová skupina jednotlivých možností pomoci.



Tím se velkému množství dětí otevírá cesta do zvláštních škol, upozorňují kritici. “Toto opatření by mohlo zasáhnout zejména děti, které pocházejí ze sociálně-kulturního prostředí, jež je znevýhodňuje,“ vysvětluje Lenka Felcmanová z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Podle ní by se do zvláštních škol dostávaly děti, které v první třídě nebudou na stejné úrovni jako jejich vrstevníci. Tuhle obavu zvyšuje i fakt, že zmíněná novela školského zákona ani ministr školství nedávají odpověď, jak se budou pozitivní změny v podobě různých pomůcek a asistentů financovat. Neziskové organizace se proto obávají, že podpůrné přístroje, učebnice nebo asistenty, na které budou mít děti nárok, nebudou moci z finančních důvodů využít a z “pomoci“ zbude právě jen možnost přeřadit víc dětí do zvláštních škol. Jak spočítat Romy Podle statistik ministerstva školství v posledních letech zvláštním školám žáci ubývají. Zatímco v roce 2005 do nich nastoupilo téměř 44 tisíc dětí, letos je jich kolem 30 tisíc. Zřejmě největší impulz k tomu přišel v letech 2007-2009, kdy se o redukci zvláštních škol zasazoval tehdejší ministr školství Ondřej Liška a jeho náměstkyně Klára Laurenčíková. O ubývání žáků svědčí též fakt, že v krajích se poslední dobou některé praktické školy slučují nebo snižují minimální počet žáků. Sobotkova vláda narazila na větší odpor, než zřejmě čekala. Změna zákona tedy může být nenápadnou cestou, jak zvláštním (praktickým) školám děti opět přihrát. Nevládní organizace v této souvislosti upozorňují, že speciální pedagogové v poradenských centrech a zaměstnanci praktických škol se znají a drží při sobě. “Část speciálních pedagogů si upřímně myslí, že do praktických škol děti, které nejsou při příchodu do první třídy na stejné úrovni jako jejich vrstevníci, patří, i když nejsou nemocné,“ tvrdí Tomáš Feřtek z organizace EDUin, jež se zabývá kvalitou vzdělávání. V současnosti má proces umístění dítěte do zvláštní školy několik formálních podmínek. Dítě musí projít přezkoumáním speciálního pedagoga, který pak dává doporučení. Druhou klíčovou podmínkou je souhlas rodičů. “Často se ale stává, že rodiče nerozumějí tomu, co podepisují, mnohdy ani neznají vzdělávací systém v České republice - nevědí, že existuje hlavní a speciální vzdělávací proud,“ říká Magdalena Karvayová, expertka sdružení Otevřená společnost, jež se zabývá zejména vzděláváním romských dětí. Právě romské děti jsou coby potenciální klienti zvláštních škol nejzranitelnější a každá nejasnost v zákoně postihne zřejmě hlavně je. Podle nevládních organizací romští rodiče žijící mnohdy na okraji společnosti ve vyloučených lokalitách obvykle neznají jinou školu než tu poblíž místa, kde žijí a kterou oni sami navštěvovali. A to je většinou buď zvláštní škola, segregovaná škola, kam se neromští rodiče bojí posílat své děti, nebo základní škola, která ale vyučuje podle rámcového vzdělávacího programu pro děti s mentálním postižením. Romové, již reprezentují necelá tři procenta české populace, tvořili podle šetření kanceláře ombudsmana před dvěma roky 32-35 procent všech dětí v praktických školách. Údaje, které minulý rok vzešly ze sčítání České školní inspekce, přinesly číslo 28 procent. Bývají však zpochybňovány na základě metodiky, jakou ředitelé praktických škol žáky sčítali. Proti vyčíslování procent romských žáků v praktických školách se totiž ohradila Asociace speciálních pedagogů ČR s tím, že sčítat Romy je samo o sobě diskriminační. Oponenti nicméně upozorňují, že Romové bezesporu tvoří disproporční část žáků zvláštních škol a bez statistických dat se nelze domoci zlepšení. Problém podle Magdaleny Karvayové navíc není jen v přeřazování do praktických škol, ale také v možnosti zřizovat pro děti speciální třídy nebo studijní skupiny, jež novela písmenem “i“ zavádí. Už v současnosti se totiž podle poznatků nevládních organizací v sociálně slabších lokalitách stává, že když se “bílí“ rodiče důrazně ohradí proti tomu, aby s jejich dětmi byli ve třídě Romové, zřídí škola jednu třídu pro romské děti a další pro ostatní. I proto považuje toto opatření za segregační. Kritika nabírá na síle Sobotkova vláda však narazila na větší odpor, než zřejmě čekala. Přibližně ve stejnou dobu, kdy šel zákon do prvního čtení (koncem letošního září), zahájila Evropská komise s Českou republikou formální řízení kvůli podezření ze školní diskriminace romských dětí. Krátce předtím rozeslaly organizace Amnesty International a European Roma Rights všem eurokomisařům dopis, ve kterém upozornily, že Česko podle nich porušuje Listinu Plné znění zpráv


základních práv EU a unijní antidiskriminační zákony. Českému státu tedy vážně hrozí, že kvůli diskriminaci romských dětí stane před Soudním dvorem EU - už podruhé po odsuzujícím rozsudku v roce 2007. (Tehdy byly výsledkem zmíněné Liškovy změny.) Kritika nyní nabrala takové síly, že se ministr školství Marcel Chládek před konečným schvalováním v Poslanecké sněmovně rozhodl podpořit pozměňovací návrh, který ustanovení pod písmenem “i“ ruší. Navíc v dalších návrzích vypadává hierarchické uspořádání podpůrných opatření, takže děti budou moci dostat pomoc tak, jak ji budou potřebovat. A pokud se zlepší kritizovaná definice mentálního postižení, mohla by novela podle expertů nakonec pomoci. Přeřazování dětí do zvláštních škol by se pak mělo dít podle stejných pravidel jako dnes s poměrně nadějným výhledem, že jejich počet bude dál klesat. Autorka je spolupracovnicí Respektu, studuje žurnalistiku na FSV UK.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-63007540-nenapadna-hrozba-odstavce-i

Hloubkovým zátěžovým testem neprošlo 25 bank eurozóny 26.10.2014 tyden.cz str. 00 Svět Reuters, AP, FT, ČTK

V hloubkové prověrce zdraví předních bankovních skupin v eurozóně neuspělo 25 bank. Na konci loňského roku jim chyběl kapitál v celkové výši 25 miliard eur (691,8 miliardy Kč). V hloubkové prověrce zdraví předních bankovních skupin v eurozóně neuspělo 25 bank. Na konci loňského roku jim chyběl kapitál v celkové výši 25 miliard eur (691,8 miliardy korun). Oznámila to dnes Evropská centrální banka, která dosud nejrozsáhlejší kontrolu dohromady 130 předních bankovních skupin v eurozóně prováděla. Velké překvapení nepřinesla. Velké evropské bankovní skupiny testy prošly, včetně vlastníků některých bank působících v Česku. Nedostatky se podle očekávání nejvíce soustředily u bankovních domů v Itálii, Řecku a na Kypru. Investoři výsledky opatrně přivítali a hovoří o kroku správným směrem. Evropská centrální banka (ECB) zakládala svá hodnocení na stavu bankovních rozvah k poslednímu prosinci 2013. Při takzvané kontrole kvality aktiv zjišťovala, zda si prověřované banky nechaly stranou dost kvalitního kapitálu. Druhým pilířem hodnocení byly zátěžové testy, kdy se zkoumalo, jak by rozvahy bank ustály případné finanční šoky. ECB v tomto případě spolupracovala s Evropským bankovním úřadem (EBA), který prověřoval kondici 123 bank, včetně několika finančních domů ze zemí mimo měnovou unii. Dvanáct z 25 propadlých bank si chybějící kapitál - dohromady 15 miliard eur - od konce loňského roku obstaralo. Zbývajících 13 musí zvýšit kapitálové rezervy proti případným ztrátám celkem o 9,5 miliardy eur. Těmito bankami jsou řecké Eurobank a National Bank of Greece, kyperská Hellenic Bank of Cyprus, italské Monte dei Paschi di Siena, Banca Carige, Banca Popolare di Milano a Banco Popolare di Vicenza, francouzskobelgická Dexia, rakouská Österreichische Volksbank Verbund, irská banka s názvem Permanent TSB, portugalská Banco Comercial Portugues a slovinské banky Nova Ljubljanska Banka a Nova Kreditna Bank Maribor. Největší kapitálovou díru - 2,1 miliardy eur - musí zalepit třetí největší italská banka Monte dei Paschi di Siena, která je nejstarší bankou na světě. Většině ostatních bank chyběl kapitál o částkách do miliardy eur. V některých případech to bylo méně než 200 milionů eur. Propadlé banky teď budou mít dva týdny na to, aby řekly, jak si hodlají chybějící prostředky obstarat. Pak dostanou až devět měsíců na to, aby tak učinily. Peníze by mohly získat třeba vydáním akcií, prodejem části majetku nebo zadržením části zisku, místo aby jej vyplatily v dividendách.



Prověřovanými finančními domy byly i mateřské firmy některých bank působících v Česku. Rakouská Erste Group, vlastník České spořitelny, testy prošla, stejně jako belgická skupina KBC, majitel ČSOB, či rakouská Raiffeisen Zentralbank Österreich. Cílem testů je posílit bankovní systém tak, aby banky mohly poskytovat více úvěrů firmám. To by mělo podpořit stagnující ekonomiku eurozóny, kterou trápí právě neochota bank půjčovat peníze s dostupnými úroky a nízký zájem samotných firem o půjčky. Banky tolik nezasáhlo zjištění, jak velké mají kapitálové díry, jako to, jak mají nadhodnocena některá aktiva, podotkla agentura Reuters. Podle ECB banky ohodnotily půjčky a aktiva dohromady na částku o 48 miliard eur vyšší, než jaká je ve skutečnosti. Jednatřicet bank přitom mělo sledovaný podíl kvalitního kapitálu pod úrovní deseti procent, kterou investoři považují za bezpečnou. Dalších 28 bank bylo na hraně, když překonaly tuto úroveň o jeden procentní bod. Řecké bance Piraeus po revizi ECB klesl tento podíl o 3,7 procentního bodu, což je vůbec největší snížení. Erste uvedla, že její podíl základního kapitálu k rizikově váženým aktivům činil k loňskému poslednímu prosinci deset procent. Zůstal tedy nad požadovanou minimální úrovní osmi procent a Erste vytváření dodatečných rezerv pro krytí případných ztrát neočekává. Viceprezident ECB Vítor Constancio poznamenal, že kontrola kvality aktiv byla "dost přísná" a její výsledky zaručují, že ekonomickému oživování nebudou do budoucna překážet omezení na straně nabídky úvěrů. Podle některých expertů to ale jisté není. "Myslet si, že půjčování může nějak řídit hrubý domácí produkt, je iluze," uvedl ekonom společnosti Unicredit Erik Nielsen. Podle úřadu EBA, který výsledky svých zátěžových testů zveřejnil souběžně s ECB, v nich neuspělo 24 bank, které byly příliš slabé, aby vydržely případnou tři roky trvající recesi. Rozdíl ve výsledku oproti ECB tvoří švédská Liberbank, kterou EBA nezahrnuly. Navýšení kapitálu musí podle tohoto úřadu provést 14 z nich, včetně belgické divize francouzské pojišťovnické skupiny AXA, kterou vyloučila ECB. Ekonom Michal Mejstřík z Institutu ekonomických studií FSV UK v ČT upozornil, že zátěžové testy definitivně neodstranily všechny chmury. "Ve chvíli, kdy se situace začne zhoršovat, hlavně na jižním křídle, tak špatný stav bank a jejich pozice se můžou ještě dále prohloubit," zdůraznil Mejstřík s tím, že zejména italská ekonomika by v takovém případě měla velké problémy. Naopak český bankovní sektor může být podle ekonomů bez obav. "Český bankovní sektor dopadl velmi dobře," poznamenal Kysilka, který si opakovaně stěžoval na to, že na ČR jako součást střední a východní Evropy použila ECB přísnější scénář. "To trošku zhoršilo pohled na českou ekonomiku, což je důležité pro investory. Chtěli jsme s kolegy a kolegyněmi ukázat, že některé předpoklady v testování týkající se české ekonomiky jsou nefér. Že česká ekonomika je mnohem zdravější, než se tam ukazovalo," řekl Kysilka, kterému se nelíbilo například uvažování o možnosti cenové bubliny na českém realitním trhu. Podobných nedostatků prý v testovacím scénáři objevil pět až šest.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/hloubkovym-zatezovym-testem-neproslo-25-bankeurozony_322322.html

Normální člověk se naučí mluvit cizím jazykem za půl roku až rok, říká expert 25.10.2014

denik.cz

str. 00

Z domova



Praha /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Po rozhovoru s trenérem paměti Jakubem Pokem už nejspíš nikdy nezapomenu, jak se řekne německy holub. Jako správný profesionál také na mně „vyzkoušel" několik paměťových technik, jak pro zapamatování cizích slov či přiřazení obličejů ke konkrétním jménům. " Konkrétně s těmito požadavky přicházejí nejčastěji za Jakubem Pokem zájemci o kurz Školy paměti, které už pátým rokem vede. Poslední dobou je o ně čím dál větší zájem. Doba, ve které je „in“ a „trendy“ nosit v hlavě co nejvíc informací, být ostražitý a flexibilní, kurzům efektivního a správného učení napomáhá. Základem je ale jediné – paměťové techniky doopravdy fungují, jde o osvědčený způsob. O učení a obecně zapamatování panuje spousta předsudků, mnoho z nás například neví, jak dlouho se učit, aby byl výsledek efektivní. Je nějak doložené, jaká je ideální doba na učení? Za jaký čas si toho nejvíce zapamatujeme, když se učíme například na zkoušku ve škole? Ideální je dvacet až padesát minut. Ačkoli si to tak většina lidí nemyslí. Je sice pravda, že po delší době máme relativně lepší čtení textu a dokážeme mu snáze porozumět. Samotné ukládání do paměti je ale něco úplně jiného. Během dvaceti až padesáti minut má náš mozek nejlepší koncentraci pro učení, poté by mělo následovat krátké opakování nabytých informací. Co myslíte, za jak dlouho po učení by mělo toto opakování proběhnout? Podle mě co nejdřív, třeba po deseti minutách…? Přesně tak. První opakování, maximálně pětiminutové, by mělo nastat do deseti minut, druhé pak do dvaceti čtyř hodin. Devadesát procent lidí mi na tutéž otázku ale řekne, že stačí do týdne. Což je naprostý nesmysl. Vůbec to ale neznamená, že jsou ti lidé hloupí. Prostě jen tento základní princip neznají a informace se jim proto do paměti nemohou efektivně uložit. Spousta studentů se třeba na státnice učí tři týdny, udělají si strukturovaný studijní plán, rozdělí si otázky, podtrhají si důležité informace a jedou… První opakování dané studijní jednotky ale udělají třeba až po týdnu. V tu chvíli už ale otázky vůbec neopakují, naopak se je znovu učí! A pak jdou ke zkoušce a jsou nervózní, protože jim struktura logicky úplně padá. Díky včasnému opakování se nestane, že bychom informace zapomněli? Pamatování a zapomínání jsou dvě strany jedné mince. Paměť určité věci priorizuje, jiné věci naopak uvolňuje a je to tak naprosto v pořádku. Některé věci v životě ale nechceme zapomínat, a proto potřebujeme posílit jejich paměťovou stopu. Vezměte si, že lidé, když potřebují zhubnout, najmou si dietologa. Když se chtějí učit na lyžích, vyhlédnou si šikovného instruktora. Ale když si chtějí zlepšit paměť a efektivněji se učit, nenapadne je vyhledat odborníka. I když se každý člověk někdy v životě učil, málokdy si zpětně pamatuje, jak to dělal. A asi nikdy mu nikdo neřekl, jak se správně učit. Právě paměťové cesty a paměťové stopy jsou základem vašich technik paměti. Co je na nich tak jedinečného? Jsou to fenomenální cesty, do kterých se dá uložit úplně všechno. Díky paměťovým technikám si mohu zapamatovat pětadvacet telefonních čísel do pěti minut. Stejně tak snadno si zapamatuji i slovíčka, texty nebo přiřadím jména k obličejům. Díky nim můžeme předcházet trapným situacím, kdy někomu takříkajíc nemůžeme přijít na jméno, ?a přitom jsme s daným člověkem už několikrát hovořili. Takové ty chvilky, kdy potkám nového kolegu ve výtahu, nemůžu ho ale ani oslovit, protože si nepamatuji jeho jméno… Tak prosím schválně zkuste, jak si k mému obličeji přiřadíte příjmení Rozšafná? Můžu si vaše příjmení opakovat pořád dokola, což mi ale velkou úspěšnost nepřinese. Anebo si najdu určitý specifický rys ve vašem obličeji, třeba modré oči. Ty pro mě symbolizují, že se ráda podělíte, že jste taková rozšafná. Je to samozřejmě nesmysl, jakási mentální fantazie… Nicméně tento symbolický háček člověku většinou stačí. Zkusit to může každý – stačí si převést příjmení nebo jméno na určitý symbol a následně spojit se specifickým znakem dané osoby. Proč je zapamatovávání si jmen tak složité? Plné znění zpráv


Jména a obličeje jsou pro nás neuchopitelné, například Jakub Pok je pro nás nicneříkající složení dvou slov. Co je Jakub? Nic konkrétního. Když si to ale spojíme s biblickou postavou Jákob, už pro nás může toto slovo vyjadřovat například biblický plášť. A Pok pro nás může být třeba pokladna. Když si to spojím se specifickým rysem v obličeji, což je v mém případě třeba nos, můžu si představit, že ?z nosu vytahuji hábit, pod kterým mám schovanou pokladnu. Je to jakýsi fantazijní příběh, obrázek, který mi pomůže. A i když to mnoha lidem připadá bláznivé, opravdu to funguje. Jak se těmito paměťovými technikami pomocí symbolů naučíme například cizí jazyk? Kvůli jazykům na naše kurzy přichází vůbec nejvíc zájemců. Spousta lidí se učí cizí jazyk dvacet let, a ve výsledku neumí vlastně nic. Je to proto, že se jazyk učit neumějí. Každou chvíli od klientů slýchám věty typu: Já jsem úplný blbec, vůbec nic si nepamatuju, asi nemám na jazyky mozek. Není to tak – všechno je to jen o fantazii ?a vizualizaci, o tom, jak si dokážeme vytvořit paměťovou stopu. Normální člověk se může naučit slušně mluvit cizím jazykem za šest až dvanáct měsíců. Divím se, že velké množství lidí se u nás dneska ještě učí jazyky způsobem, který je naprosto neefektivní. Nejvíc se tomu pochopitelně smějí a mnou si ruce jazykové školy. Víte, jak se řekne německy holub? Nevím. Skvěle. Zavřete na chvilku oči a zkuste se přenést na Náměstí svatého Marka v Benátkách, které je plné holubů. Představte si, že tam stojí pan Tau a na hlavě má svou typickou buřinku. A teď si zkuste představit, že z pod té buřinky vytáhne balíček sušenek BeBe a drobí je holubům, kteří se na ně slétávají v celých hejnech. Holub se německy řekne taube. Věřte, že teď už to slovíčko nezapomenete. A podobným způsobem si můžeme snadno zapamatovat i cokoli jiného. Zní to efektivně, co když se ale musím učit třeba dvě stě slovíček? Musím mít proto v hlavě dvě stě příběhů? Ten příběh si vytvářím jenom pro počátek, slovíčko budete potom znát i bez něj, ?v paměti zůstane. Já jsem se rozhodl, že se začnu učit španělsky. Zadal jsem si prvních sedm set padesát slovíček ?s tím, že si chci dát denně padesát po ránu. Věnovat tomu budu každý den maximálně půl hodiny, přes víkend si jen dvakrát krátce zopakuji. Za tři týdny se relativně pohodovým učením naučím sedm set padesát slovíček díky tomu, že se slovíčka učím pomocí takzvané techniky klíčového slova… Jak jste se k paměťovým technikám dostal? V roce 1996 jsem jeden takový kurz o paměťových háčcích navštívil v Německu. Vždycky jsem tíhl k tomu učit se více věcí za kratší dobu, takže mě tematika zajímala. Lektor, který nás školil, si do pěti minut dokázal zapamatovat 52 po sobě jdoucích kanastových karet. V první chvíli jsem mu nevěřil, myslel jsem si, že je to podvod. Na kartičky jsem se podíval, jestli nejsou zfalšované, načež lektor si je ale po chvilce uložil znovu, ?v jiném pořadí. Pochopil jsem, že není kouzelník, ani člověk ?s fotografickou pamětí. Pouze umí používat techniky a utvářet svoje paměťové cesty. Máte ponětí, kdo je původem takovýchto přelomových technik, kdo s nimi přišel poprvé? Paměťová cesta je stará dva a půl tisíce let. Už ve starověkém Římě paměťové cesty používali. Není to žádná novinka, spíš se více hodí do aktuální doby. Lidé se o paměťových technikách více dozvídají, protože se čím dál více věcí chtějí naučit a uložit do paměti za kratší dobu. Kdo nejčastěji vaše kurzy paměti vyhledává? Studenti, právníci, lékaři, novináři, manažeři… Každý, kdo nějakým způsobem potřebuje udržovat svoji paměť. Lidé, kteří třeba mají vystudovanou vysokou školu, po pár letech ale zjišťují, že jim paměť malinkou zakrňuje a chtějí se dále rozvíjet. Nedávno se našeho kurzu ale například zúčastnila také dvaadevadesátiletá Miluška. Studentka univerzity třetího věku, na které je na první pohled patrné, že stále mentálně pracuje. Důchod ani věk pro ni nejsou překážkou. Ve zdravém těle zdravý duch v tomto případě platí stoprocentně. Je dokázané, že jako nejlepší boj proti stařecké demenci nebo Alzheimerově chorobě funguje mentální trénink. Zároveň na kurzy chodí ale řada lidí jen tak ze zvědavosti. Uvědomují si, že je na čase dělat něco pro sebe a pro svůj rozvoj. Plné znění zpráv


Máte telefonní čísla v mobilu uložena pod jmény? Mám, i když ne všechny. Asi dvacet telefonních čísel, která používám pravidelně, si trénuji. Podobně mám v hlavě uložená i všechna IČ, espézetky, bankovní konta naší firmy… Vystudoval jste právnickou fakultu, používáte tyto techniky ?i na memorování paragrafů? No jasně, vždyť to jsou taky jenom čísla. Čísla jsou taky neuchopitelná a velmi komplikovaná, podobně jako jména. Je nesmysl učit se čísla neustálým opakováním, do pěti minut si tak uložíte maximálně dvě a hned je zase zapomenete. Když si ale uvědomíte, že každé číslo je symbol jako třeba vata, čaj nebo kámen, a z těchto symbolů si následně utvoříte příběh, číslo vám už z hlavy nemůže vypadnout. Nyní si připravuji paměťovou cestu pro celý nový občanský zákoník, který má 3082 paragrafů. Živíte se stále právničinou, nebo už vás Škola paměti živí? Právničina je moje profese, proto ji nechci zcela opustit. Ale Škola paměti je má srdeční záležitost. Zároveň po kurzech a školeních je čím dál větší poptávka, proto uvidíme, jak to půjde dál.. A teď schválně – jak se řekne německy holub? Je to taube… Jakub Pok- Narodil se v roce 1978. - Absolvoval na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd a na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity; úspěšně zakončil také studium práv. - V roce 1996 se v Berlíně seznámil s technikami paměti, více než deset let se jimi zabývá profesionálně. - V roce 2009 založil Školu paměti, firmu, která provozuje kurzy a školení trénování paměti pro jednotlivce a firmy; Jakub Pok zde působí jako lektor. - Zúčastnil se několika paměťových soutěží mj. Prague Open Memory Cup a připravuje se na paměťovou olympiádu."

URL| http://www.denik.cz/z_domova/normalni-clovek-se-nauci-mluvit-cizim-jazykem-za-sest-az-dvanact-mesicu20141024.html

Rok po volbách: Sobotkově vládě věří 49 % Čechů. Dvakrát víc než Nečasově 25.10.2014

iHNed.cz str. 00 domaci.ihned.cz Markéta Šrajbrová

Od voleb do Poslanecké sněmovny o víkendu uplynul rok. Vládní koalice, která z voleb vzešla, zatím vyvázla bez skandálu a ustála i pokusy prezidenta svazek rozklížit. Podle politologů by ale idylu mohlo narušit pnutí mezi Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem nebo případné rozpory uvnitř stran. Přesně před rokem dorazilo k urnám necelých šedesát procent voličů a poslalo do sněmovny sedm stran. Lídr vítězné ČSSD Bohuslav Sobotka sestavil koalici s hnutím ANO Andreje Babiše, které skončilo jen o necelá dvě procenta hlasů druhé, a s lidovci, kteří se do sněmovny dostali jako poslední. Koalice vznikala 95 dní, nejdéle v historii. Patrně i proto, že Sobotka nejprve musel zažehnat pokus o převrat ve vlastní straně. Situaci protahoval i prezident Miloš Zeman, ke kterému všichni kandidáti na ministra museli na kobereček. Plné znění zpráv


Sobotka zhruba trojnásobně překročil dobu, kterou k sestavení vlády potřeboval Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Vladimír Špidla. Petr Nečas si ministry vybral za 45 dní. Z dlouhých porodních bolestí ale vznikl zatím jeden z nejstabilnějších kabinetů. Během prvního roku od voleb ho opustila pouze jedna ministryně. Věra Jourová (ANO) navíc neodešla kvůli skandálu, ale kvůli angažmá v Evropské komisi. Například Nečasův kabinet, než se rok s rokem sešel, opustili hned tři ministři. Mirek Topolánek dokonce musel vládu sestavovat na dvakrát, jeho první kabinet ve sněmovně nezískal důvěru. Politik Petr Just z Fakulty sociálních věd UK za personální stabilitou Sobotkova kabinetu vidí právě i neúspěšný pokus jihomoravského hejtmana za ČSSD Michala Haška svého předsedu těsně po volbách odstavit. "Tím, že za sociální demokracii skončili ve vládě v podstatě jenom sobotkovci - i když oni nemají rádi tohle škatulkování, ale je evidentní, že tam to dělení je, tak nedochází k tomu, že by se vnitrostranické soupeření nějak promítalo i do vlády," míní Just. Zeman živí napětí mezi stranami Milan Znoj z politologického ústavu Filozofické fakulty UK však upozorňuje na napětí mezi ČSSD a ANO, zejména mezi jejich předsedy. "Mnozí se to napětí snaží přiživovat. Například prezident, který by z toho rád vytěžil nějaké výhody pro sebe, ale v zásadě to napětí spočívá v přetahování o to, kdo je silnější, mocnější strana ve vládě," říká Znoj. Dodává ale, že Sobotka i Babiš zatím pnutí mezi sebou drží v rozumné míře a strany proti pokusům prezidenta koalici rozložit zatím čelily vždy společně. Žádný z ministrů zatím nemá na kontě skandál, který by mohl přepsat personální uspořádání kabinetu. O výměnách některých šéfů resortu už se ale spekuluje. Patří mezi ně ministr dopravy Antonín Prachař (ANO), který neuspěl v senátních volbách, nebo jeho stranická kolegyně a ministryně spravedlnosti Helena Válková, která má podle Znoje za sebou už několik lapsů. Hnutí ANO naproti tomu zase kritizovalo práci ministerstva zdravotnictví, které vede sociální demokrat Svatopluk Němeček. Personální změny jsou podle Znoje i v důsledku napětí mezi dvěma největšími koaličními stranami v budoucnu nevyhnutelné, i když se je koalice bude snažit oddálit. "Soupeření bude trvat a jakmile se začne odehrávat jako útoky na ministry, tak by to tu vládu mohlo zničit. Myslím, že si to uvědomuje Sobotka i Babiš, proto i přes nějaké kritické výhrady vůči ministrům nikdo s kritikou nejde tak daleko, aby někoho odvolával," vysvětluje Znoj. Sněmovna od voleb stihla nejvíce schůzí v České historii, celkem devatenáct. Za Nečasova premiérství se poslanci sešli v prvním roce osmnáctkrát, za vlády premiéra Klause jen jedenáctkrát. Kabinetu věří skoro polovina Čechů Sobotkův kabinet dosud schválil například přistoupení Česka k fiskálnímu paktu EU, navrácení původní vyšší valorizace penzí, prodloužení pronájmu stíhaček Gripen, státní pomoc OKD na prodloužení těžby v Dole Paskov, růst platů státních zaměstnanců, zrušení poplatků u lékaře a v lékárnách, zavedení druhé snížené sazby DPH ve výši deset procent nebo investiční pobídky korejské společnosti Nexen Po ústupcích opozici se shodla také na konečné podobě zákona o státní službě. Zeman zákon vetoval, protože mu vadili takzvaní političtí náměstci, kteří by podle hlavy státu nic nedělali a jen brali velké peníze. Sněmovna veto v pátek přehlasovala. Jak už prezident pohrozil, zákon, na který republika čeká přes dvacet let, by tak mohl skončit na stole ústavních soudců. Sobotkova koalice se podle CVVM momentálně těší důvěře 49 procent lidí. Petru Nečasovi a jeho ministrům, kteří prosadili řadu restriktivních opatření, rok po volbách věřilo jen 22 procent. "Lidi jsou rádi, že Nečasova vláda skončila. Víceméně jsou spokojeni s tím, jak (Sobotkova) koalice funguje. Samozřejmě ne všichni. Také uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, protože další vývoj bude důležitý pro osud české pravice," říká Znoj, podle kterého je "stará pravice" v Česku v troskách. "Všechno záleží na tom, jak se ANO bude ve vládě držet a jak si získá podporu bývalých voličů ODS a TOP 09," předestírá Znoj. Plné znění zpráv


Premiér Sobotka: Razanci proti Babišovi ČSSD nevyžaduje - čtěte ZDE Koalice se hádá o to, kdy ukončit druhý pilíř důchodové reformy - čtěte ZDE Podle Justa koalice získává body mimo jiné tím, že svá rozhodnutí často prezentuje jako nápravu kroků svých předchůdců. Petr Nečas navazoval na úřednický kabinet, před kterým vládl jeho stranický kolega Mirek Topolánek. Výhodu takové rétoriky tedy neměl. Znoj i Just se shodují, že ANO se bude muset co nejdříve vyprofilovat a vybudovat si pevnou organizační strukturu. "Zatím ANO těží pořád z toho protestu, se kterým vstoupilo do politiky, ale teď poté, co už mají účast na vládě a v mnoha městech získají i účast na radnicích na primátorských či starostovských místech, tak už budou muset protestní a kritickou rétoriku využívat méně. Budou muset ukazovat, že dokáží něco pozitivního udělat," míní Just. Stabilitu kabinetu by podle Justa mohly ohrozit případné vnitrostranické spory, které stály za pádem Klausovy vlády nebo za odchodem Vladimíra Špidly, či osobní skandály, které pohřbily Stanislava Grosse, Mirka Topolánka nebo Petra Nečase. Bedlivě sledované budou podle Justa krajské volby v roce 2016. "A to proto, že budou v době, která bude velmi citlivá na volební preference. Budou zhruba rok před řádnými (parlamentními) volbami," vysvětluje Just. To jak strany v krajích dopadnou, ukáže, v jaké jsou kondici a jestli bude ANO dlouhodobě zastiňovat ČSSD. "To může pak vnést daleko větší nervozitu právě do ČSSD. A nervozita uvnitř strany vždycky může vést k pokusům zbavit se předsedy nebo minimálně zformovat silnou opozici vůči němu," vysvětluje Just. URL| http://domaci.ihned.cz/politika/c1-63005560-rok-po-volbach-sobotkove-vlade-veri-49-cechu-dvakrat-vicnez-necasove


novinky.cz str. 00 Jiří Vavroň

Domácí

Na rodinu a nejbližší příbuzné je v Česku odkázáno kolem 80 tisíc seniorů a seniorek. Většinou se o ně starají ženy, tedy manželky, dcery či snachy. „Těchto 80 tisíc lidí potřebuje intenzivní péči. Dalších 150 až 200 tisíc rodin nějak pomáhá svým seniorům. V roce 2030 bude intenzivní péči potřebovat na 145 tisíc lidí a podpůrnou pomoc 400 až 550 tisíc osob,“ řekl ve čtvrtek Hynek Jeřábek z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která na toto téma provedla dvě výzkumná šetření. Nárůst počtu seniorů bude podle odhadu expertů v dalších letech rychlejší než zvýšení rozsahu služeb určených právě pro tuto skupinu spoluobčanů. Podle ředitele Ústavu sociálních služeb v Praze 4 Miloše Hájka je třeba při všech úvahách vzít v potaz i změny, kterými prochází rodina. Většinou pomáhají ženy „Česká rodina je tradičně dvoupříjmová. Pokud někdo, většinou žena, zůstane doma, aby pečoval o seniora, projeví se to okamžitě v ekonomické situaci rodiny a v tlaku na získání sociálních dávek. Proto roste tlak přesunout péči o seniora na sociální služby, na stát, obec. Roli hraje i fakt, že když se žena či muž chtějí vrátit do práce, v jejich věku, tedy v průměru mezi 40 až 55 lety, to není vůbec jednoduché,“ uvedl. Průměrně rodina věnuje opatrování svého blízkého 41 hodin týdně, vyplývá z šetření. O starší členy rodiny se většinou starají ženy. Pomáhají s hygienou, oblékáním, povídají si s nimi, doprovázejí je k lékařům, perou, vaří, uklízejí, nakupují a komunikují s úřady. Péči obstarávají dvakrát častěji dcery než synové. Některým seniorům stačí podpůrná pomoc. Ta si vyžádá průměrně 30,9 hodiny týdně. Na významnější péči vydává rodina v průměru 45,6 hodiny a na nezbytnou 61,8 hodiny. Plné znění zpráv


České rodiny podle zjištění expertů péči o své starší členy chápou jako „práci z lásky“. Intenzivnější opatrování pro ně ale představuje zátěž, a to fyzickou i psychickou, potvrdila studie. Podle Hájka by se rodina na období, které s sebou může přinášet zvýšenou péči o seniora, měla hlavně připravit včas. V první řadě je třeba včas upravit byt, potvrzují odborníci, koupelnu, toaletu, přístupové cesty. Podle expertů je na čase začít řešit i možnost, aby pečující mohli dostat určitou formu pečovatelské dovolené, po níž by se zas vrátili do práce. Jak řekla náměstkyně ministryně práce Zuzana Jentschke Stöcklová (ČSSD) ČTK, ministerstvo práce a sociálních věcí nyní možnosti zavedení takové dovolené zvažuje. Pracovní skupina diskutuje třeba o tom, že by člověk mohl zaměstnavatele požádat o volno na tři měsíce či o dočasné zkrácení nebo úpravu pracovní doby, firma by musela vyjít vstříc, upřesnila náměstkyně. Pokud by byla potřeba delší péče, mohl by si pak volno v práci vybrat další člen rodiny. „Jsou to zatím ale jen témata, ne hotové návrhy,“ zdůraznila. URL| http://www.novinky.cz/domaci/350791-na-peci-rodiny-je-odkazano-80-tisic-senioru.html

Ve většině měst už mají dva týdny po komunálních volbách jasno 25.10.2014

Prima

str. 12

18:55 Zprávy FTV Prima

Tomáš HAUPTVOGEL, moderátor -------------------Ve většině měst už mají dva týdny po komunálních volbách jasno, kdo bude na radnici vládnout. Někde se ale politické strany nedohodly ani po desítkách hodin vyjednávání. Vznik koalic občas provázely i dramatické zvraty. V několika velkých městech vznikla koalice bez místního vítěze voleb, hnutí ANO. Přehled připravil Zbyněk Zykmund. redaktorka -------------------Nečekaný zvrat přineslo noční povolební vyjednávání tady v Českých Budějovicích. Radnici povede koalice hnutí ANO, Občanů pro Budějovice, TOP 09 a lidovců. Sociální demokraté se přesouvají do opozice. Jiří SVOBODA, pravděpodobný primátor Českých Budějovic -------------------Žádné velké zádrhely nebyly. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Připravovaná koalice ANO, ČSSD a lidovců prý zkrachovala na požadavcích sociální demokracie. Ta se naopak diví, že dohoda ze začátku týdne najednou neplatí. Miroslav JOCH, lídr strany v Českých Budějovicích -------------------Než jsme si jí stačili projednat, tak uzavřeli dohodu s někým jiným. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------V Brně je jasno. Vítězné hnutí ANO tu uzavřelo koalici s hnutím Žít Brno, lidovci a Stranou zelených. To v Liberci panuje patová situace. Komunální volby pod Ještědem vyhrála Změna pro Liberec. Bez ní, nebo hnutí ANO tu ale žádná koalice nevznikne. Tady na olomoucké radnici už mají jasno. Tento týden tu podepsali koaliční smlouvu ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a ODS. Vítězné hnutí ANO zůstalo zcela mimo hru. Milan BRÁZDIL, vítěz komunálních voleb v Olomouci Plné znění zpráv


-------------------Myslím, že je to obrovský, obrovský podvod na lidech, kteří chtěli v tomto městě změnu. nejmenovaná osoba -------------------Určitě to nevnímám jako podraz na voliče. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------I v Ostravě je nejspíš vítězné hnutí ANO vyautované. Ve středu totiž podepsali lídři hnutí Ostravak, ČSSD a komunistů memorandum o společném postupu. Koalice už vzniká i na pražském magistrátu. ANO by tu mělo vládnout s ČSSD a Trojkoalicí. Definitivně podepsáno to ale ještě není. Tady vidíte, jak budou vypadat koalice na radnicích v ostatních krajských městech. Kromě Olomouce a nejspíš i Ostravy bude vítězné ANO v opozici také v Jihlavě a Plzni. A proč zůstalo hnutí ANO jako vítěz voleb v několika velkých městech mimo hru? Podle odborníků to může být i proto, že je pro svoje potenciální koaliční partnery příliš nečitelné. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Hnutí ANO je reprezentováno spíše těmi politickými nováčky, které neumí v těch politických jednáních takříkajíc chodit. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Podle politologů letos koalice na radnicích ve velkých městech vznikají docela rychle. To po minulých komunálních volbách to leckde trvalo i několik měsíců. Zbyněk Zykmund, Prima FTV.

„Normální člověk se naučí mluvit cizím jazykem za šest až dvanáct měsíců,“ říká trenér paměti Jakub Pok 24.10.2014

Benešovský deník str. 05 MICHAELA ROZŠAFNÁ

Publicistika

Praha – Po rozhovoru s trenérem paměti Jakubem Pokemuž nejspíš nikdy nezapomenu, jak se řekne německy holub. Jako správný profesionál také na mně „vyzkoušel“ několik paměťových technik, jak pro zapamatování cizích slov či přiřazení obličejů ke konkrétním jménům. Konkrétně s těmito požadavky přicházejí nejčastěji za Jakubem Pokem zájemci o kurz Školy paměti, které už pátým rokem vede. Poslední dobou je o ně čím dál větší zájem. Doba, ve které je „in“ a „trendy“ nosit v hlavě co nejvíc informací, být ostražitý a flexibilní, kurzům efektivního a správného učení napomáhá. Základem je ale jediné – paměťové techniky doopravdy fungují, jde o osvědčený způsob. * O učení a obecně zapamatování panuje spousta předsudků, mnoho z nás například neví, jak dlouho se učit, aby byl výsledek efektivní. Je nějak doložené, jaká je ideální doba na učení? Za jaký čas si toho nejvíce zapamatujeme, když se učíme například na zkoušku ve škole? Ideální je dvacet až padesát minut. Ačkoli si to tak většina lidí nemyslí. Je sice pravda, že po delší době máme relativně lepší čtení textu a dokážeme mu snáze porozumět. Samotné ukládání do paměti je ale něco úplně jiného. Během dvaceti až padesáti minut má náš mozek nejlepší koncentraci pro učení, poté by mělo následovat krátké opakování nabytých informací. Co myslíte, za jak dlouho po učení by mělo toto opakování proběhnout? * Podle mě co nejdřív, třeba po deseti minutách…? Přesně tak. První opakování, maximálně pětiminutové, by mělo nastat do deseti minut, druhé pak do dvaceti čtyř hodin. Devadesát procent lidí mi na tutéž otázku ale řekne, že stačí do týdne. Což je naprostý nesmysl. Vůbec to ale neznamená, že jsou ti lidé hloupí. Prostě jen tento základní princip neznají a informace se jim proto do paměti nemohou efektivně uložit. Spousta studentů se třeba na státnice učí tři týdny, udělají si Plné znění zpráv


strukturovaný studijní plán, rozdělí si otázky, podtrhají si důležité informace a jedou... První opakování dané studijní jednotky ale udělají třeba až po týdnu. V tu chvíli už ale otázky vůbec neopakují, naopak se je znovu učí! A pak jdou ke zkoušce a jsou nervózní, protože jim struktura logicky úplně padá. * Díky včasnému opakování se nestane, že bychom informace zapomněli? Pamatování a zapomínání jsou dvě strany jedné mince. Paměť určité věci priorizuje, jiné věci naopak uvolňuje a je to tak naprosto v pořádku. Některé věci v životě ale nechceme zapomínat, a proto potřebujeme posílit jejich paměťovou stopu. Vezměte si, že lidé, když potřebují zhubnout, najmou si dietologa. Když se chtějí učit na lyžích, vyhlédnou si šikovného instruktora. Ale když si chtějí zlepšit paměť a efektivněji se učit, nenapadne je vyhledat odborníka. I když se každý člověk někdy v životě učil, málokdy si zpětně pamatuje, jak to dělal. A asi nikdy mu nikdo neřekl, jak se správně učit. * Právě paměťové cesty a paměťové stopy jsou základem vašich technik paměti. Co je na nich tak jedinečného? Jsou to fenomenální cesty, do kterých se dá uložit úplně všechno. Díky paměťovým technikám si mohu zapamatovat pětadvacet telefonních čísel do pěti minut. Stejně tak snadno si zapamatuji i slovíčka, texty nebo přiřadím jména k obličejům. Díky nim můžeme předcházet trapným situacím, kdy někomu takříkajíc nemůžeme přijít na jméno, a přitom jsme s daným člověkem už několikrát hovořili. Takové ty chvilky, kdy potkám nového kolegu ve výtahu, nemůžu ho ale ani oslovit, protože si nepamatuji jeho jméno… * Tak prosím schválně zkuste, jak si k mému obličeji přiřadíte příjmení Rozšafná? Můžu si vaše příjmení opakovat pořád dokola, což mi ale velkou úspěšnost nepřinese. Anebo si najdu určitý specifický rys ve vašem obličeji, třeba modré oči. Ty pro mě symbolizují, že se ráda podělíte, že jste taková rozšafná. Je to samozřejmě nesmysl, jakási mentální fantazie… Nicméně tento symbolický háček člověku většinou stačí. Zkusit to může každý – stačí si převést příjmení nebo jméno na určitý symbol a následně spojit se specifickým znakem dané osoby. * Proč je zapamatovávání si jmen tak složité? Jména a obličeje jsou pro nás neuchopitelné, například Jakub Pok je pro nás nicneříkající složení dvou slov. Co je Jakub? Nic konkrétního. Když si to ale spojíme s biblickou postavou Jákob, už pro nás může toto slovo vyjadřovat například biblický plášť. A Pok pro nás může být třeba pokladna. Když si to spojím se specifickým rysem v obličeji, což je v mém případě třeba nos, můžu si představit, že z nosu vytahuji hábit, pod kterým mám schovanou pokladnu. Je to jakýsi fantazijní příběh, obrázek, který mi pomůže. A i když to mnoha lidem připadá bláznivé, opravdu to funguje. * Jak se těmito paměťovými technikami pomocí symbolů naučíme například cizí jazyk? Kvůli jazykům na naše kurzy přichází vůbec nejvíc zájemců. Spousta lidí se učí cizí jazyk dvacet let, a ve výsledku neumí vlastně nic. Je to proto, že se jazyk učit neumějí. Každou chvíli od klientů slýchám věty typu: Já jsem úplný blbec, vůbec nic si nepamatuju, asi nemám na jazyky mozek. Není to tak – všechno je to jen o fantazii a vizualizaci, o tom, jak si dokážeme vytvořit paměťovou stopu. Normální člověk se může naučit slušně mluvit cizím jazykem za šest až dvanáct měsíců. Divím se, že velké množství lidí se u nás dneska ještě učí jazyky způsobem, který je naprosto neefektivní. Nejvíc se tomu pochopitelně smějí a mnou si ruce jazykové školy. Víte, jak se řekne německy holub? * Nevím. Skvěle. Zavřete na chvilku oči a zkuste se přenést na Náměstí svatého Marka v Benátkách, které je plné holubů. Představte si, že tam stojí pan Tau a na hlavě má svou typickou buřinku. A teď si zkuste představit, že z pod té buřinky vytáhne balíček sušenek BeBe a drobí je holubům, kteří se na ně slétávají v celých hejnech. Holub se německy řekne taube. Věřte, že teď už to slovíčko nezapomenete. A podobným způsobem si můžeme snadno zapamatovat i cokoli jiného. * Zní to efektivně, co když se ale musím učit třeba dvě stě slovíček? Musím mít proto v hlavě dvě stě příběhů? Plné znění zpráv


Ten příběh si vytvářím jenom pro počátek, slovíčko budete potom znát i bez něj, v paměti zůstane. Já jsem se rozhodl, že se začnu učit španělsky. Zadal jsem si prvních sedm set padesát slovíček s tím, že si chci dát denně padesát po ránu. Věnovat tomu budu každý den maximálně půl hodiny, přes víkend si jen dvakrát krátce zopakuji. Za tři týdny se relativně pohodovým učením naučím sedm set padesát slovíček díky tomu, že se slovíčka učím pomocí tzv. techniky klíčového slova... Paměťové techniky používali už lidé ve starověkém Římě * Jak jste se k paměťovým technikám dostal? V roce 1996 jsem jeden takový kurz o paměťových háčcích navštívil v Německu. Vždycky jsem tíhl k tomu učit se více věcí za kratší dobu, takže mě tematika zajímala. Lektor, který nás školil, si do pěti minut dokázal zapamatovat 52 po sobě jdoucích kanastových karet. V první chvíli jsem mu nevěřil, myslel jsem si, že je to podvod. Na kartičky jsem se podíval, jestli nejsou zfalšované, načež lektor si je ale po chvilce uložil znovu, v jiném pořadí. Pochopil jsem, že není kouzelník, ani člověk s fotografickou pamětí. Pouze umí používat techniky a utvářet svoje paměťové cesty. * Máte ponětí, kdo je původem takovýchto přelomových technik, kdo s nimi přišel poprvé? Paměťová cesta je stará dva a půl tisíce let. Už ve starověkém Římě paměťové cesty používali. Není to žádná novinka, spíš se více hodí do aktuální doby. Lidé se o paměťových technikách více dozvídají, protože se čím dál více věcí chtějí naučit a uložit do paměti za kratší dobu. * Kdo nejčastěji vaše kurzy paměti vyhledává? Studenti, právníci, lékaři, novináři, manažeři… Každý, kdo nějakým způsobem potřebuje udržovat svoji paměť. Lidé, kteří třeba mají vystudovanou vysokou školu, po pár letech ale zjišťují, že jim paměť malinkou zakrňuje a chtějí se dále rozvíjet. Nedávno se našeho kurzu ale například zúčastnila také dvaadevadesátiletá Miluška. Studentka univerzity třetího věku, na které je na první pohled patrné, že stále mentálně pracuje. Důchod ani věk pro ni nejsou překážkou. Ve zdravém těle zdravý duch v tomto případě platí stoprocentně. Je dokázané, že jako nejlepší boj proti stařecké demenci nebo Alzheimerově chorobě funguje mentální trénink. Zároveň na kurzy chodí ale řada lidí jen tak ze zvědavosti. Uvědomují si, že je na čase dělat něco pro sebe a pro svůj rozvoj. * Máte telefonní čísla v mobilu uložena pod jmény? Mám, i když ne všechny. Asi dvacet telefonních čísel, která používám pravidelně, si trénuji. Podobně mám v hlavě uložená i všechna IČ, espézetky, bankovní konta naší firmy… * Vystudoval jste právnickou fakultu, používáte tyto techniky i na memorování paragrafů? No jasně, vždyť to jsou taky jenom čísla. Čísla jsou taky neuchopitelná a velmi komplikovaná, podobně jako jména. Je nesmysl učit se čísla neustálým opakováním, do pěti minut si tak uložíte maximálně dvě a hned je zase zapomenete. Když si ale uvědomíte, že každé číslo je symbol jako třeba vata, čaj nebo kámen, a z těchto symbolů si následně utvoříte příběh, číslo vám už z hlavy nemůže vypadnout. Nyní si připravuji paměťovou cestu pro celý nový občanský zákoník, který má 3082 paragrafů. * Živíte se stále právničinou, nebo už vás Škola paměti živí? Právničina je moje profese, proto ji nechci zcela opustit. Ale Škola paměti je má srdeční záležitost. Zároveň po kurzech a školeních je čím dál větší poptávka, proto uvidíme, jak to půjde dál.. A teď schválně – jak se řekne německy holub? * Je to taube… Jakub Pok – Narodil se v roce 1978 – Absolvoval na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd a na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity; úspěšně zakončil také studium práv – V roce 1996 se v Berlíně seznámil s technikami paměti, více než deset let se jimi zabývá profesionálně – V roce 2009 založil Školu Plné znění zpráv


paměti, firmu, která provozuje kurzy a školení trénování paměti pro jednotlivce a firmy; Jakub Pok zde působí jako lektor – Zúčastnil se několika paměťových soutěží mj. Prague Open Memory Cup a připravuje se na paměťovou olympiádu. Foto popis| TRENÉR paměti Jakub Pok. Foto autor| Foto: archiv Region| Střední Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 10 titulech.

Zrušme státní vyznamenání 24.10.2014

Dotyk str. 00 Hydepark Lukáš Rozmajzl

Youtube Zrušme státní vyznamenání názory Hydepark Text lukáš rozmajzl Redaktor týdeníku Dotyk. Redaktor týdeníku Dotyk. Svoji žurnalistickou kariéru zahájil jako reportér webového zpravodajství TV Nova, později pracoval jako editor serveru iHNed.cz a poté jako redaktor týdeníku Ekonom. Věnuje se převážně technologiím. Vystudoval marketingovou komunikaci a mediální studia na FSV UK. Rád fotografuje a zdolává dlouhé běžecké tratě. Každoroční dekorování lidí řády a medailemi je ze své podstaty nevhodným rituálem, protože kastuje vybrané osobnosti na lepší a horší, na prvoligové hrdiny, a pak ty ostatní. K do se víc zasloužil o blaho českého státu? Výtvarník Adolf Born, filmový režisér Otakar Vávra nebo hudební skladatel a zpěvák Jiří Šlitr? Podle bývalého prezidenta Václava Klause je správnou odpovědí první jméno. Jak jinak si vysvětlit, že Bornovi udělil Medaili Za zásluhy hned v roce 2003, když poprvé usedl na hradní „trůn“? Ve druhém roce své vlády pak musel Klaus logicky laureáty vybírat z těch, kteří mu zbyli a na které se při první říjnové slavnosti nedostalo. Nebo snad stvořil Otakar Vávra mezi říjnem 2003 a říjnem 2004 nějaké velkolepé dílo v kulturní oblasti, kterým by si (byť nepřímo) řekl o vyznamenání? Skladatele Jiřího Šlitra pak zřejmě hlava státu považuje za „třetiligového“ umělce, protože si na něj vzpomněla až v roce 2005. Z jakých důvodů mu nemohla či nechtěla připnout medaili in memoriam už dříve? Vždyť není svázána omezením v počtu vyznamenání, kterými může v onen říjnový večer propíchat saka a blůzy vybraných osobností. Zákon o státních vyznamenáních ČR v tomto ohledu nezná žádné limity. Pro hnidopichy se sluší dodat, že všichni tři výše vybraní umělci jsou laureáty Medaile Za zásluhy stejného prvního stupně a byli do textu vybráni čistě náhodně pro ilustrování – věřme nezáměrných – důsledků každoročního udílení vyznamenání od státu. Příklady stejné praxe je možné najít jak u Klausova předchůdce Václava Havla, tak u nástupce Miloše Zemana. Jednou a dost! U každého prezidenta by mělo platit pravidlo „jednou a dost“. Tedy pouze jednou za svůj pětiletý mandát dekorovat vybrané osobnosti státními vyznamenáními. Problém není ve velkém počtu laureátů každý rok, ale v jejich kastování na lepší a horší, na záslužnější a snad méně pracovité. Plné znění zpráv


Nechť každý politik v pozici pána Hradu veřejnosti oznámí, koho si váží a koho by si měl vážit lid, kdo se vyznamenal, a zaslouží si tak vyznamenání. Nejlépe pak, ať tyto pocty rozdá při slavnostním aktu na konci svého mandátu. Byla by to čestná ceremonie k uzavření jedné epochy. Výslužka před finálním odchodem. Zároveň by bylo žádoucí sjednotit hierarchii medailí a řádů, které prezident uděluje a propůjčuje. K čemu je Řád Bílého lva rozdělen do pěti tříd od rytíře po velkokřižovníka? Proč má Medaile Za zásluhy tři stupně? Protože Franta sice budoval republiku, ale udělal toho méně než Lojza, který obdržel medaili loni? Lidé před televizní obrazovkou mezi laureáty nevidí rozdílu. Pro ně jsou pro ten jeden večer v roce všichni na stejné úrovni (a ostatně i na stejném piedestalu) a všichni druhý den při kolegiálním tlachání v práci dostanou nálepku „ti, kdo dostali státní vyznamenání“. U každého nominanta stačí vyřešit jednoduchou otázku: Zaslouží si státem zřízené ocenění v podobě řádů a medailí? Odpovědí je buď ano, nebo ne. Žádné ano ale… neexistuje, v takovém případě by daný člověk neměl vyznamenání vůbec dostat. Bohužel. Jinak hrozí, že se dostaneme do situace jako Anton Špelec: „Šuškaly o mně sousedky v domě, nedaj-li medaili, že je po mně. Co jsem se načekal, ona nepřišla, prej na mě žádná nevyšla…“ 4 ROLUJ Ať prezident tyto pocty rozdá při slavnostním aktu na konci svého mandátu. doporuč Zdroj: YouTube.com, pro přehrání se připojte k internetu. diskuze

24.10.2014

Z TWITTERU


str. 12

Události

Co si Západ myslí o Krymu, mě nezajímá, je to vnitřní záležitost RF… silná slova Lavrova. @MichaelRomancov Politický geograf FSV UK Praha a Metropolitní univerzity Praha komentuje vystoupení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který zdůraznil, že kromě Krymu ho nezajímá ani to, jaký má Západ názor na další domácí otázky Ruské federace.

Putin obvinil USA z eskalace napětí ve světě. Usilují o světovou nadvládu, řekl 24.10.2014

zpravy.rozhlas.cz ČTK, ČRo

str. 00

/ svet

S tvrdou kritikou Západu dnes vystoupil ruský prezident Putin. Na setkání takzvaného Valdajského klubu, skupiny ruských politiků a politologů, obvinil USA a Evropskou unii, že vyhrotily napětí ve světě a dokonce že vyvolaly ukrajinskou krizi. Prohlásil, že kvůli Spojeným státům je svět nebezpečnějším místem, hrozbu pro Rusko prý ale Bílý dům nepředstavuje. Ruský prezident obvinil Washington, že chce oživit politická schémata z dob studené války, vnucuje veřejnosti tezi jednopolárního světa, manipuluje veřejným míněním a řídí se právem silnějšího. "Diktátorské" pokusy USA ovládnout svět ale budou mít podle něj přesně opačný efekt.Pokud nebude vytvořen "systém vzájemných závazků a dohod" mezi světovými mocnostmi, budou se stále častěji objevovat příznaky světové anarchie. Už dnes podle Putina vzniká pravděpodobnost celé řady vážných konfliktů s přímou či nepřímou účastí velmocí. Plné znění zpráv


„Ukrajina je jedním z příkladů, zdaleka ale ne posledním,“ prohlásil.Putin v projevu rovněž naznačil nový přístup Ruska k otázce omezování jaderných arzenálů, která je jednou z priorit prezidenta USA Baracka Obamy. Šéf Kremlu se přihlásil k myšlence snižování počtů jaderných zbraní, ale varoval před "kritickým snížením" jejich množství.Upozornil, že některé státy dnes disponují vysoce přesnými druhy zbraní, jejichž účinky jsou blízké zbraním hromadného ničení. „V případě úplného odmítnutí jaderného potenciálu či kritického snížení jeho objemu hrozí, že státy, jež jsou v čele vývoje vysoce přesných zbrojních systémů, získají vojenskou převahu," konstatoval. Mohou pak podlehnout lákadlu prvního globálního úderu.Ruský prezident odmítl tvrzení západních politiků, že se Moskva oživit imperiální politiku Sovětského svazu a podkopává svrchovanost sousedních zemí. Do chaosu Ukrajinu podle Putina neuvrhlo Rusko, ale Spojené státy a Evropská unie.Dnešními prioritami Ruska jsou podle Putina "další rozvíjení zásad demokracie a otevřené ekonomiky, urychlení vnitřního rozvoje s využitím pozitivních světových tendencí a konsolidace společnosti na základě tradičních hodnot a vlastenectví".Projev nové sdělení nepřineslPodle analytika Fakulty sociálních věd UK Jana Šíra byl Putinův projev jednoznačně konfrontační, ale nebyl nijak překvapivý.„Myslím, že nepřinesl nijaké nové sdělení. Už jsem si za posledních minimálně 8 měsíců ruské agrese na Ukrajině zvykl, že Rusko vytváří jakýsi paralelní virtuální svět, jehož podstatou je záměna pojmů,“ uvedl.„Může to být součást masivní informační války, která současnou krizi, kterou vnímám jako velice závažnou, doprovází,“ dodal s tím, že výsledek krize je stále otevřen:„Dovedu si představit, že může dojít ke zhroucení Ukrajiny, že může dojít k zhroucení Ruska, že může dojít na nějaký rozklad západního společenství nebo na nějaké vyhrocení situace.“„Momentálně nejde dělat nějakou bližší prognózu. Je ale zcela zjevné, že situace neprobíhá podle plánů, jaké ruské vedení mělo, proto je nuceno stále více improvizovat,“ poznamenává analytik.Putin před lety nabízel Polsku část Ukrajiny, tvrdí šéf Sejmu SikorskiUkrajina a Rusko se v Bruselu pokusí dohodnout na dodávkách plynuMožná jsme na prahu další studené války, řekl ČRo k vývoji na Ukrajině Leon PanettaV Miláně se sešli Putin s Porošenkem, klid zbraní na Ukrajině podle nich nesmí zůstat jen na papíře URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1412727

Kanada: den po útoku teroristy

23.10.2014

ČT 24

str. 01

22:00 Události, komentáře

David BOREK, moderátor -------------------Teror, strach, už zase, tentokrát Kanada. Islámský terorismus versus ideál tolerantní multikulturní společnosti. Jak to dopadne? Otázky nejen pro dnešní večer. Vítejte. Kanada - den poté. Střelba v centru hlavního města, útočník přímo v budově parlamentu. Policejní vyšetřování, emoce a také respekt vůči hrdinovi, který masakr zastavil. Premiér mezitím slibuje zpřísnění protiteroristických zákonů. Vrátili se do parlamentu, kde měli podle zvrhlého plánu zemřít. Kanadští poslanci 24 hodin po napadení sborově zpívají hymnu. Stephen HARPER, kanadský premiér -------------------Nedáme se zastrašit. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Premiér představil rychlé zpřísnění protiteroristických zákonů. Důvod je vážný. policista -------------------Pozor, běhá tu střelec! Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------První rány se ozvaly včera 8 minut před 10. od národního památníku v Ottawě. policista -------------------Plné znění zpráv


Z cesty! Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Z brokovnice pálil 32letý Michael Zehaf-Bibeau, konvertita k islámu s kriminální minulostí. očitý svědek útoku -------------------Ze strany přišel nějaký muž s puškou a vystřelil na toho vojáka. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Smrtelně zranil 42letého Nathana Cirilla - jednoho ze dvou Čestných stráží. Střelec pak unesl auto a přejel jen několik set metrů dál, služebním vchodem pronikl do parlamentu a začal střílet. Ostraha zafungovala dle výcviku, vyváděla lidi zadem z budovy, včetně premiéra. Někteří poslanci se museli zabarikádovat, zatímco další policisté čelili palbě a muže stíhali. Josh WINGROVE, reportér The Globe and Mail -------------------Plížili se chodbou a ten chlap buď vystrčil hlavu, nebo ho uviděli. Začali pálit obrovské množství střel. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------V chaosu zachoval chladnou hlavu šéf parlamentní bezpečnosti, který většinu své kariéru plnil hlavně ceremoniální úkoly své funkce Kevin Vickers. John VICKERS, bratr Kevina Vickerse -------------------Za 28 let u kanadské královské policie nepoužil, pokud vím, zbraň v přestřelce. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Přesto podle svědků právě on vypálil kulku, kterou drama ukončil a o den později je mu ve tváři patrné dojetí, když mu politici děkují nekončenými ovacemi. Kanadě od útoku vyjadřují podporu její spojenci jak z Evropy, tak z Ameriky. Barack OBAMA, americký prezident -------------------Když jde o potírání teroristické činnosti, Kanada a Spojené státy musí jednat koordinovaně. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Kanada zůstává ve střehu. Tento týden už zažila zbytečnou smrt podruhé. V pondělí v Québecu jiný islamista zabil kanadského vojáka svým autem. Milada McGrathová, Česká televize. David BOREK, moderátor -------------------A ještě voláme, nebo respektive zeptáme se našeho zpravodaje na severoamerickém kontinentu Martina Řezníčka. Martine, hezký večer. Martin ŘEZNÍČEK, zahraniční zpravodaj, Washington -------------------Dobrý večer. David BOREK, moderátor --------------------



Klíčová otázka předchozího dne byla, byl to osamělý vlk, osamělý střelec, chcete-li, osamělý blázen, pokud se potvrdí, že tam byl třeba i nějaký psychiatrický nález? Anebo jestli měl komplice? Ta otázka je definitivně odpovězena? Byl skutečně sám? Martin ŘEZNÍČEK, zahraniční zpravodaj, Washington -------------------Ta otázka je zodpovězena tak, jak může být v tuhletu chvíli zodpovězena kanadskou policií, jejíž tisková konference právě v tuhletu chvíli stále ještě probíhá, ale jedna z těch hlavních, jedna z těch hlavních věcí, která tam zazněla, je právě to, že měl být sám. Kanadská policie se snaží v tuhletu chvíli zjistit, zda mu někdo nepomáhal s tím plánováním jako takovým, ale uskutečnění toho útoku, když to řeknu velmi ošklivě, mělo být skutečně jenom na něm a žádní jiní lidé do toho být zapojeni neměli. Kanadský ministr zahraničí sice řekl, že tenhleten člověk nepatřil do nějaké skupiny přímo islamistů, radikálů a extremistů, na druhou stranu podle některých zdrojů z amerických bezpečnostních složek to vypadá tak, že minimálně elektronickou komunikací, to znamená e-mailem nebo přes sociální sítě, komunikoval s některými radikály v Kanadě, dokonce s jedním člověkem, který měl být v Sýrii, vrátil se zpátky potom. Kanadská policie po něm stále pátrá. Podle úplně aktuálních zpráv, které zaznívají právě teď na tiskové konferenci, tak měl tenhleten 32letý muž, který je teď mrtvý, v plánu jet do Sýrie, to znamená požádal si znovu o vydání toho pasu, který mu byl už předtím vzat a další věc, která je také klíčová, podle policie neexistuje nějaká přímá spojitost mezi tím pondělním a středečním útokem. Ale těch podobných věcí, které je spojují, je hned několik. David BOREK, moderátor -------------------Jedna věc je tam pozoruhodná, jak je možné, Martine, že v jedné z nejspořádanějších a nejlépe fungujících zemí světa, tedy v Kanadě, pronikne ozbrojený muž služebním vchodem do parlamentu v hlavním městě? Martin ŘEZNÍČEK, zahraniční zpravodaj, Washington -------------------Možná proto, jestli není právě odpověď rovnou v té otázce. Já jsem se díval na některé záběry a nová videa, která zveřejnila kanadská policie. Je vidět, jak ten muž běží, víceméně zasedne do auta, poté co, co zabil toho vojáka u památníku, nasedne do auta, před, před parlamentem vystoupí, běží z toho ... a běží víceméně k tomu vchodu. Někteří lidé, kteří ho vidí, že má zbraň, tak se mu snaží uniknout, snaží se schovat někde na straně a on takhle vběhnul přímo dovnitř. Je to přirozeně základní otázka, kterou si kladou teď všichni a bude si ji klást během vyšetřování, a to je separátní linie toho šetření, i kanadská policie, jak je to možné, že se někdo takhle dostane dovnitř. Pravda je ta, že Kanada právě proto, že to je země možná trošku uvolněnější, minimálně v těchhletěch věcech, než jsou Spojené státy, tak už několikrát jsme byli svědky toho, že má daleko míň přísná bezpečnostní opatření, že bezpečnostní rámy například nejsou na radnicích velkých měst některých, že se člověk dostane dovnitř úplně jednoduše, a protože menší soused má vždycky tendenci se srovnávat s tím větším, tak Kanaďani dost často na tohle upozorňovali, říkali: My nejsme jako Američani, my to nepotřebujeme. A teď je vidět, že to nejspíš potřebovat budou. Druhá věc, která je, ovšem je potřeba uvést taky na pravou míru, je to, že pokud se člověk rozběhne se zbraní, ať už viditelnou nebo méně viditelnou,tak přes nějakou tu primární ostrahu je schopen přeskočit, dostat se, vběhnout několik desítek metrů dovnitř. Myslím si, že kdyby se něco podobného stalo v některých z úřadoven amerického Kongresu, že by to bylo také podobné například a možné. A vzpomeň si na ten incident z Bílého domu před několika týdny, který skončil trochu jinak než ten v noci na dnešek, kdy ten člověk se dokázal dostat přes plot, běžet několik desítek metrů a dostat se dovnitř Bílého domu. Kdyby v tu chvíli tam byl americký prezident a on měl třeba pod sakem nebo pod tričkem schovanou zbraň, mohlo to dopadnout úplně jinak. David BOREK, moderátor -------------------Ještě, Martine, stručně. Útočník byl konvertitou k islámu. Vyjádřili se nějak k jeho řádění představitelé muslimských komunit žijících v Kanadě? Martin ŘEZNÍČEK, zahraniční zpravodaj, Washington -------------------Vyjádřily se muslimské komunity ... nebo jeden člověk konkrétní, na kterého našli vyšetřovatelé odkaz v Británii, který říká, je to jeden z těch muslimů tamních, který říká, že s tím nemá vůbec nic společného. My jsme tady natáčeli také a myslím, že tahleta situace bude trochu podobná v Kanadě, jako je ve Spojených státech. Muslimové tohleto nechtějí komentovat dost často už jenom proto, že pokud by to komentovali, tak by Plné znění zpráv


naznačovali, že tam nějaké spojení mezi tím, co dělají a mezi tou vírou, mezi jejich náboženstvím je. Oni se snaží od toho distancovat a říkat: Tam nic není. A už jenom tím, že to budeme komentovat, bychom tam nějakou souvislost naznačovali. Proto si myslím, že muslimské kruhy budou, pokud nebudou k tomu vyzvány přímo, spíš mlčet, než že by to nějak obšírně komentovaly. David BOREK, moderátor -------------------Martin Řezníček, zahraniční zpravodaj České televize. Martine, děkujeme. Martin ŘEZNÍČEK, zahraniční zpravodaj, Washington -------------------Hezký večer. David BOREK, moderátor -------------------Ve studiu mám tu čest přivítat Magdalenu Fiřtovou z katedry amerických studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Hezký večer. Magdalena FIŘTOVÁ, katedra amerických studií, FSV UK -------------------Dobrý večer, dobrý večer. David BOREK, moderátor -------------------Dva útoky kanadských muslimů na své spoluobčany v posledních několika dnech, změní se dosud velice resumé nebo ve srovnání s jinými státy velice poklidné soužití mnohých náboženských, etnických skupin v Kanadě? Magdalena FIŘTOVÁ, katedra amerických studií, FSV UK -------------------Tak na tuhle otázku je těžké odpovědět. Kanaďané obecně jsou velmi hrdí na to, že, že jednali s velkým klidem, bojí se velkých, přehnaných emocí, hysterických reakcí. Když se podíváme na, na to, jakým způsobem reportoval a informoval tisk o těchto událostech, tak všude vidíme, klid, uvážlivost, velká fakta, jakým způsobem reagují na tyto události a všichni se bojí té hysterie. A všichni, nebo spoustu článků, které jsem četla, tak zdůrazňují to, že Kanada by se neměla změnit, že právě základy Kanady, která je postavena na skutečně té jejich, jejich mottu ústavním "mír, pořádek a dobré vládnutí" by měly zůstat zachovány a nemělo by se příliš podlehnout té panice z teroristů. David BOREK, moderátor -------------------Jak se vlastně Kanada definuje, teď myslím étosem? Tavící kotel, multikulturní místo pro život, pro všechny, anebo je to země, která se definuje křesťansky, anglosasky, popřípadě frankofonně? Magdalena FIŘTOVÁ, katedra amerických studií, FSV UK -------------------Kanada, jak už to zaznělo tady v předchozí reportáži nebo v tom předchozím rozhovoru, se definuje stále ve vztahu ke Spojeným státům, k tomu svému velkému sousedu a po dlouhou dobu 20. století hledala způsob, jakým definovat nějak svoji identitu a v přistěhovalecké politice nalezla jeden z těch svých základních stavebních kamenů a tím je multikulturní politika. Kanada zůstává nadále, ač už Evropě to opustila, tento model, věrna multikulturnímu modelu a věří, že, že tento model funguje. Podíváme-li se třeba na politické strany, žádná z politických stran nemá ve svém programu nějakou protiimigrační politiku, protiimigrační témata se neobjevují, neobjevovala doposud v předvolebních programech a podpora veřejnosti té multikulturní politice je stále velmi silná. Takže tam necítíme takové to vzedmutí populistické. Kanaďané opravu věří, že jsou národ, který věří tomu ideálu, který je formoval od 60. let, že sdílení s jinými kulturami je pro jejich národ velkým přínosem. Takže, takže ten klid, ta umírněnost, řekla bych, je jedním z takových překvapivých, srovnáme-li třeba reakce po atentátech ve Spojených státech, tak je velkým rozdílem mezi Kanadou a Spojenými státy. David BOREK, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Integrace muslimů anebo jinonárodních, jinonáboženských skupin, ghetta muslimských výrostků, jako jsou ve Francii nebo v Beneluxu, se sociálními patologickými jevy. Je něco takového v Kanadě, nebo tam integrace skutečně probíhá úplně jinak a lépe? Magdalena FIŘTOVÁ, katedra amerických studií, FSV UK -------------------Kanada je velmi úspěšná, co se týče i integrační politiky. Má jedny z nejvyšších vlastně měr toho, kdy, kdy imigranti získávají občanství a jsou schopni dosáhnout na občanství. Nicméně nejsou tam taková velká ghetta, tak jako v Evropě jsme zvyklí, a to je dáno historií. Skutečně Kanada nemá hranice s žádným rozvojovým státem, nemá koloniální historii, její největší hranice je se Spojenými státy americkými, s oceány. To znamená, je schopna velmi dobře kontrolovat ten příliv imigrantů a ta její imigrační politika je veliká. Takže ta imigrační mozaika Kanaďanů, kteří do země přichází, je velice barvitá a velká. Takže to ukazuje na to, že tahleta ghetta jakoby nefu ..., doteďka nebyla velký problémem. Nicméně muslimská skupina je vlastně nejrychleji rostoucí skupinou v Kanadě v současné době, což je změna, kterou kanadská společnost zažívá oproti 60., 80. letům. V 60. letech evropská imigrace, postupně asijská imigrace a teď vlastně nastupuje nejvíce ta muslimská, kdy teďka hovoříme zhruba o 7 % populace třeba v Torontu, tam, kde je největší vlastně muslimská, muslimská populace. David BOREK, moderátor -------------------Kanadský premiér komentoval útok tak, že se jeho země nenechá zastrašit, ale dovoluji si ... nebo troufnu si tvrdit, že žádný politik by po takovém útoku neřekl "necháme se zastrašit". Nicméně jsou tu případy z dějin, například madridské útoky před 10 lety, kdy fakticky vedly ke změně politiky. Španělé po útocích v Madridu provedených islámskými teroristy se stáhli z Iráku a ve společnosti to vyvolalo výrazný posun. Může něco podobného se stát v Kanadě? Zdůrazněme, Kanada, ačkoli je to tedy země multikulturní, relativně poklidná a teď použiji hovorové slovo, "pohodová", tak se ale velice často angažuje v zahraničí, včetně útoků proti Islámskému státu. Může se to změnit? Magdalena FIŘTOVÁ, katedra amerických studií, FSV UK -------------------Já bych řekla, že je potřeba rozlišovat mezi tím, která vláda, které strany je konkrétně teďka u moci. Angažmá Kanady v Iráku v současné době proti Islámskému státu je velmi ostře kritizována opozicí, liberály a národní demokratickou stranou NDP. Stephen Harper a jeho konzervativci si nicméně prosadili účast Kanady v těchhletěch leteckých operacích a řekla bych, že téma tohoto teroristického útoku bude velmi dobře současnými konzervativci využíváno v příštím roce v té, protože příští rok je volebním rokem pro Kanadu a bude hrát jaksi do noty Harperovým konzervativcům, kteří posilují tu protiteroristickou agendu. Ne nadarmo zrovna v době, kdy byl ten útok proveden, s konzervativci projednávali svou antiteroristickou legislativu a ukazují, že, že přitvrzují jaksi v tomhletom, že jsou ochotni dál v tom omezování těch občanských svobod, na které je Kanada tradičně velmi tvrdá, ale ostatní strany tento postup jaksi hodně kritizují a bude to jistě v příštím roce důležité téma pro, pro kanadské volby. A společnost, nebo tak, jak jsem četla reakce, reakce lidí na tyhlety útoky, tak je taková smíšená. Někdo, někdo to nazývá takovým probuzením a probuzením, ztrátou nevinnosti Kanady a někdo naopak apeluje na to, že by Kanaďané měli zůstat jiní než Američané a že by měli si zachovat tu svou jedinečnost a unikátnost, protože to vytváří právě Kanadu. David BOREK, moderátor -------------------Když se na to podíváme z nadhledu, teď nemyslím těchto hektických emotivních hodin, bude to epizoda, epizodka, při vší úctě k obětem těchto dvou teroristických útoků, anebo to skutečně má potenciál změnit Kanadu? Třeba smazat onen vlastními Kanaďany deklarovaný rozdíl mezi Kanadou a USA v bezpečnostní politice? Magdalena FIŘTOVÁ, katedra amerických studií, FSV UK -------------------Já bych řekla, že, že, že současná politika Stephena Harpera svým způsobem přitvrzuje už dlouhodoběji a vidíme tam jakési postupné změny a důraz na větší bezpečnost jejich, jejich podpora vlastně boje proti kriminalitě, jejich podpora boje proti terorismu a skutečně boj proti terorismu je deklarovaným současným tématem konzervativní vlády. Vidíme i třeba jakoby silnější důraz na, na, na kontrolu bezpečnostní a tak dále. Plné znění zpráv


Otázka je, jak Kanaďané zareagují, jak toto téma přímo v těch, v těch příštích volbách. To se uvidí. Já si myslím, že v tuhletu chvíli to nelze jednoznačně říct, nicméně ten trend a ten trend je směrem, směrem k přitvrzování a k tomu ubírání těch liberálních práv. Tam je zajímavé, že třeba před tím parlamentem tady to nezaznělo, ale to je skutečně volné prostranství, veřejné, kde lidé hrají frisbee, kde se shromažďují, kde zpívají, tancují, cvičí jógu, je to takový veřejný prostor a Kanaďané vždycky si hájili a chránili tyhlety, tyto své svobody. Tento útok, zdá se, jistě jakoby změní tu legislativu i ten přístup. David BOREK, moderátor -------------------Magdalena Fiřtová, děkujeme za návštěvu Událostí, komentářů. Na shledanou. Magdalena FIŘTOVÁ, katedra amerických studií, FSV UK -------------------Taky děkuji, na shledanou. David BOREK, moderátor -------------------Kdo byl onen muž, který útočil v centru kanadské metropole? Tady je jeho krátký biografický profil. Adam KOLÁŘ, redaktor -------------------Michael Zehaf-Bibeau, 32letý Kanaďan původem z Libye. Měl bohatou kriminální minulost sahající až do roku sahající až do roku 2001. V hledáčku ho měly i tajné služby. Nedávno totiž přijal radikální islám. Podle všeho chtěl odcestovat na Blízký východ, aby bojoval po boku radikálních islamistů. Kanadské úřady mu ale nevydaly povolení. Jeho odhodlání to ale nezastavilo. Zehaf Bibeau se živil jako dělník a horník. Podle svého okolí byl psychicky labilní. Jeho duševní stav ale před lety zkoumal psychiatr, který neshledal nic neobvyklého. Dave BATHURST, kamarád útočníka /zdroj: Reuters/ -------------------"Bavili jsme se tehdy v kuchyni a už nevím přesně, jak to řekl, ale řekl, že se ho zmocňuje ďábel. Myslím, že musel být psychicky nemocný." Adam KOLÁŘ, redaktor -------------------Včera před 10. ranní ďábel nad Michalem vyhrál. Adam Kolář, Česká televize. David BOREK, moderátor -------------------Na telefonu máme bezpečnostního odborníka Andora Šándora. Hezký večer i vám. Andor ŠÁNDOR, bývalý náčelník Vojenské rozvědky -------------------Hezký večer. David BOREK, moderátor -------------------Je Česko podle vás připraveno na islamisty, a to dokonce islamisty, kteří budou mít český pas, kteří nebudou pocházet z exotických zemí, dokonce nebudou mít ani příliš bohatý rejstřík předchozích aktivit v radikálním islámu, ale najednou by mohli něco provést? Andor ŠÁNDOR, bývalý náčelník Vojenské rozvědky -------------------Tak je třeba říct, že z těch zemí v Evropě a ve Spojených státech nebo na severoatlantickém ... na severoamerickém kontinentu Česká republika se vyznačuje tím, že tu žije poměrně velmi málo muslimů. Ten ... /nesrozumitelné/ je asi okolo 10 tisíc, z toho je 500 asi českých konvertitů, takže ta komunita není velká a já věřím tomu, že Bezpečnostní informační služba je schopna ty, kteří projevují radikální sklony, jaksi účelně Plné znění zpráv


kontrolovat tak, aby Česká republika byla ochráněna proti případným akcím, které by mohly být z jejich strany provedeny především v souvislosti s tím, že jsme začali dodávat Kurdům na severu Iráku munici a náboje tak, aby se byli schopni bránit úspěšnému tažení Islámskému ... Islámského státu. David BOREK, moderátor -------------------Jisté případy ohrožení nebo rizika teroristickými útoky propojenými s Blízkým východem tady v Česku už byly. Připomeňme si to, v letech 1999 až 2003 irácká tajná služba měla plánovat útoky na rozhlasovou stanici Svobodná Evropa v Praze, v roce 2004 tři Marokánci měli v Česku koupit zbraně a výbušniny a použít je při teroristickém útoku někde uvnitř Evropské unie. 2006 arabští teroristé chtěli údajně v Praze unést několik desítek lidí, držet je jako rukojmí a nakonec je zavraždit. Terčem měly být i židovské objekty v Praze. No a v loňském roce česká železnice zpřísnila bezpečnostní opatření v souvislosti s možnou hrozbou teroristického útoku na železnice v Evropě. Pane Šándore, ty věci, ty případy jsou vám známy a některý z nich už skutečně byl prokázán jako skutečné ohrožení, nikoli jenom potenciál a možná, dodejme, potenciál, který budou rozebírat novináři, ale který vlastně nebyl tak horký? Andor ŠÁNDOR, bývalý náčelník Vojenské rozvědky -------------------Tak já bych chtěl říct, že dva z těch čtyřech případů, který jste jmenoval, byly skutečně reálné, a to byli ti iráčtí diplomaté, kteří se snažili tady zorganizovat útok proti Svobodné Evropě a potom ohrožení židovské obce v roce 2006. Ten loňský případ, který zveřejnili v novinách příslušníci Správy dopravní a železniční cesty, bylo naprosto plácnutí do vody, které velmi znepokojilo lidi a ukázalo se, že bylo naprosto nepodložené, neboť oni vycházeli z nějakého bulvárního plátku v Německu a zbytečně lidi vystrašili. Ty případy, které se tu staly, byly nějakým způsobem kontrolovány a musím říct, že stát i v době toho posledního reálného v roce 2006 reagoval přesně tak, jak reagovat měl, protože ty informace, které tehdy byly k dispozici, nebyly příliš přesné a tehdy došlo k výraznému zvýšení viditelných bezpečnostních opatření na místech, které měly být napadeny, včetně důležitých orgánů státní správy a k žádnému útoku nedošlo. Samozřejmě můžeme dneska dovozovat cokoli, ale myslím si, že problematiku jaksi známé přípravy nebo jaksi intencí k něčemu takovému, co by mohlo poškodit Českou republiku, se stát věnuje relativně dobře. David BOREK, moderátor -------------------Ještě, pane Šándore, si pojďme poslechnout, co, když se vrátíme k tomu útoku z centra kanadské Ottawy, co o onom útočníkovi řekla jeho sousedka. Janice PARNELLOVÁ, bývalá sousedka útočníka -------------------Vypadalo to, že ten chlapec měl dobrou výchovu. David BOREK, moderátor -------------------Teď tedy pro vás, pokud jste samozřejmě nesledoval titulky, tak tedy ... Andor ŠÁNDOR, bývalý náčelník Vojenské rozvědky -------------------Já rozumím anglicky. David BOREK, moderátor -------------------Ano, tak byl to chlapec ze slušné rodiny. Platí, nebo neplatí ta premisa, že terorismus je plodem chudoby, sociální deprivace? Andor ŠÁNDOR, bývalý náčelník Vojenské rozvědky -------------------Bin Ládin byl taky z velmi dobré rodiny, jeho otec byl velmi bohatý saúdskoarabský milionář, který z jisté části platil úředníky saúdskoarabského státu, takže já myslím, že jaksi dávat rovnítko mezi vzděláním a výchovou a případným potenciálním činem teroristického útoku se dneska nedá udělat. To není o vzdělání. Řada odborníků se snaží vytvořit psychologický profil možného teroristy a téměř vždycky prostě zkrachovali. Na to dneska není Plné znění zpráv


žádný, žádný úplně přesný návod, jak něco takového postavit. Je to prostě složitá věc, která má především podklad v tom, jak řada lidí vnímá problém, které, který se vyvíjí v řadě oblastech světa, a když se podíváme, jak dneska je Blízký východ bezprecedentně jaksi narušen, když se podíváme na problematiku velké krize v oblasti tomu, čemu se dneska říká /nesrozumitelné/ a podobně, tak samozřejmě řada lidí se i z vývoje v těchto oblastech může cítit radikalizovaná a znepokojená a podobně, ale dát rovnátko mezi vzděláním a jaksi /nesrozumitelné/ k terorismu, k prosazování fundamentalistického islámského džihádistu, podle mého soudu nelze. David BOREK, moderátor -------------------Andor Šándor, děkujeme i vám. Na shledanou. Andor ŠÁNDOR, bývalý náčelník Vojenské rozvědky -------------------Hezký večer.

Poslanci Evropského parlamentu schválili složení nové Evropské komise 22.10.2014

ČRo Plus

str. 01

17:10 Den podle…

Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Nová Evropská komise sestavená bývalým lucemburským premiérem Jeanem-Claudem Junckerem dostala důvěru poslanců Evropského parlamentu. Pro Evropskou komisi zvedlo ruku 423 europoslanců z 699 přítomných. Proti jich bylo 209 a 67 se hlasování zdrželo. Českou zástupkyní v Junckerově komisi je bývalá ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová. V evropské exekutivě bude mít na starosti spravedlnost, práva spotřebitele a rovnost pohlaví. Svůj tým označil Jean-Claude Juncker za komisi poslední šance. "Buď se podaří změnit přístup k občanům Evropy, nebo budeme poraženi. Buď drasticky snížíme nezaměstnanost a dáme znovu perspektivu mladým Evropanům, nebo to vzdáme," upozornil poslance nový šéf Evropské komise. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------"Tato komise je komisí poslední šance. Buď se nám podaří se přiblížit občanům Evropy, nebo prohrajeme. Dokážeme vytvořit politické uskupení, které se zabývá velkými věcmi a ne maličkostmi, nebo padneme. Podaří se nám radikálně snížit nezaměstnanost a dáme znovu perspektivu mladým Evropanům, nebo to vzdáme." K tomu žádá Jean-Claude Juncker pro svou komisi podporu europoslanců. Dostal ji od frakce, která ho do funkce navrhla, tedy od evropských lidovců. Poslankyně Michaela Šojdrová z KDU-ČSL si ale nemyslí, že by nová komise musela něco zachraňovat. Michaela ŠOJDROVÁ, europoslankyně /KDU-ČSL/ -------------------Já si prostě myslím, že Barrosova komise udělala dobrou práci právě v době té krize a myslím si, že Evropa z toho nejhoršího je venku a tato komise má šanci zase udělat něco nového. Myslím si, že v řadě evropských zemí se situace ekonomická, sociální stabilizovala, případně někde se zlepšila. Dobře, přijdou možná nové krize, nové problémy, ale rozhodně to není tak, že bych tady viděla teď momentálně komisi, která buď Evropu zachrání, nebo se Evropská unie rozpadne. Takhle to prostě nevidím. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Komisi nedali svůj hlas například členové frakce evropských konzervativců a reformistů. Poslanec Jan Zahradil z ODS se obává, že bude Jean-Claude Juncker prosazovat další federalizaci Unie. Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/ -------------------Pan Juncker je představitel staré školy, je to vlastně stará struktura evropských institucí. Pan Juncker tím pádem není příslibem žádné reformy, žádné změny, pojede se dál ve starých kolejích. Když se podíváte do jeho Plné znění zpráv


programu, tak tam uvidíte spoustu federalistických prvků. Má tam evropského prokurátora, má tam harmonizaci daní, má tam daň z finančních transakcí, má tam dokonce přerozdělování migrantů, a to jsou všechno věci, které podpořit nemůžeme. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Pro komisi zvedl ruku i Jaromír Štětina z lidovecké frakce jinak zvolený za TOP 09. Měl sice výhrady ke komisařce Věře Jourové nominované hnutím ANO, ale komisi jako celku svůj hlas dal. Doufá, že bude razantnější ve vztahu k Rusku. Jaromír ŠTĚTINA, europoslanec -------------------Junckerova komise musí být odvážnější. 56. nebo 95. vážné znepokojení nestačí. Ukrajinu je potřeba podpořit hospodářsky, je potřeba je podpořit i dodávkami vojenského materiálu. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Po lince teď zdravím autora předchozí reportáže Pavla Nováka, hezký podvečer do Štrasburku. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Pěkný večer. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Zdravím vás. Pavle, ta nová komise v čele s panem Junckerem nevznikala úplně snadno. Na poslední chvíli ten tým měnil. Proč, proč byla ta škatulata, škatulata, hýbejte se? Pavel NOVÁK, redaktor -------------------No, bylo to proto, že ta původní slovinská kandidátka na eurokomisařku, což byla bývalá premiérka Alenka Bratušeková, nezvládla slyšení před výbory Evropského parlamentu, takzvané to známé grilování. Ona tam mluvila velice obecně, i když dost sebevědomě, ale nebyla příliš orientovaná v té tématice energetických potřeb Unie, protože ona měla být komisařkou pro energetickou unii. Hodně vadilo, že se také do funkce navrhla prakticky sama, nominovala ji její vláda loni na podzim, ale už bylo po volbách, které prohrála, ale ještě ta vláda dosluhovala. Ta nová vláda vlastně neměla možnost navrhnout svojí vlastní kandidátku a paní expremiérka asi hledala nějaké pěkné místečko v Bruselu, a to se jí zkrátka nepovedlo. Bylo tedy potřeba, aby Slovinsko navrhlo novou kandidátku, tou byla vicepremiérka současné vlády Violeta Bulcová, ta také absolvovala to slyšení před poslanci, ale Jean-Claude Juncker se rozhodl ... Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Úspěšně? Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Úspěšně, to bylo teď v pondělí a opravdu zatleskali jí. A Jean-Claude Juncker se ale rozhodl dát jí méně významné portfolio, a to dopravu a tu přípravu energetické unie svěřil slovenskému komisaři Marošovi Šefčovičovi, který už 5 let sloužil v komisi, ten také dobře absolvoval to grilování. No a tak tedy takto došlo k tomu, že se prohodily tato portfolia a přišla vlastně nová slovinská kandidátka. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Rozumím. V tuto chvíli Evropská komise má 9 žen, jestli jsem dobře počítala, mimochodem právě agenda rovnosti pohlaví je portfoliem naší eurokomisařky paní Jourové, jaké konkrétní kroky teď od černé eurokomisařky jsou, od české eurokomisařky jsou na stole? Pavel NOVÁK, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Pokud se týká toho, té rovnosti pohlaví, tak ona bude muset dotáhnout do konce návrh, který předložila už vlastně před 2 lety její předchůdkyně Viviene Redingová, to je směrnice o povinném zastoupení žen v řídících orgánech velkých společností. Má jich tam být minimálně 40 %. Jak nám dnes bývalá komisařka a dnešní europoslankyně Redingová řekla, tak už jsou položené dobré základy, ale ten dům tedy teď, to už bude na tom, aby ho postavila, to bude na Věře Jourové. Ona také ... Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tak mimochodem, pardon, že do toho skáču, ale tak paní Jourová bude dostavovat dům, se kterým sama nesouhlasí, je to tak. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Ona s tímhle zkrátka musí souhlasit, protože teď už nezastupuje jenom Českou republiku, ale zastupuje všechny Evropany, takže tato agenda je na stole a ona to zkrátka musí dovést do nějakého konce. Čeká jí vyjednávání s členskými státy, které také některé nesouhlasí s tím, aby takové kvóty byly, ostatně o tom uslyšíme dnes po půl sedmé v pořadu Zaostřeno na této stanici, ale ona nemůže teď zastávat stanovisko České republiky ani svoje osobní, ale může se ten její osobní postoj v tom nějak projevit samozřejmě. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Rozumím, rozumím. Tolik ze Štrasburku náš reportér Pavel Novák, díky, hezký podvečer, Pavle. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Na slyšenou. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------A na lince by v tuto chvíli měl být Tomáš Weiss, Katedra západoevropských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, zdravím vás. Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den, na Fakultě sociálních věd, jenom vás lehce opravím. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Beru to. Řekněte mi, pane Weissi, jestliže pan Juncker prohlásil, že buď se podaří změnit přístup k občanům Evropy nebo budeme poraženi, co to, jak to čtete tenhle vzkaz? Co to znamená býti poraženým a co to znamená, že se vzdají a co to znamená, když nezvítězí? Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že Juncker naráží na současné složení Evropského parlamentu, na to, jak velkou část v něm získali nejen lidé, kteří jsou dejme tomu skeptičtí vůči některým jevům, které se v evropské integraci dějí, ale lidé, kteří jsou vlastně populističtí, xenofobní, nesnášenliví, lidé, kteří se nesnaží ten evropský integrační projekt žádným způsobem zlepšit, ale prostě pouze zničit. Takže to, na co Juncker podle mého názoru narážel, bylo, že pokud, pokud evropská politická elita nedokáže vysvětlit v tom nadcházejícím období před těmi dalšími parlamentními volbami evropským populacím, proč vlastně by je Evropská unie měla zajímat a v čem vlastně je pro ně Evropská unie důležitá, klíčová a podstatná, tak že bychom mohli skončit dalším parlamentem, ve kterém tyhle ty síly budou mít většinu a v ten okamžik je to v podstatě konec Evropské unie tak, jak jí známe. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tak, rozumím dobře slovům pana Zahradila, kterého jsme slyšeli v té předchozí reportáži z Bruselu, který se obává stále hlubší federalizace Evropské unie, je ta obava z toho namístě? Plné znění zpráv


Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že pan Zahradil hrubě zjednodušuje, abych pravdu řekl. Já se domnívám, že to nelze takhle říct. Evropské unie je někde zapotřebí víc, někde je jí možná pravděpodobně zapotřebí míň, ale nedá se to takhle hrubě paušalizovat, jako federalizovat nebo nefederalizovat. Prostě jsou oblasti ... Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Řekněte mi, kde je podle, já tomu rozumím, kde je podle vás potřeba více Evropy než dnes? Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------V tenhle ten okamžik například je jednoznačně potřeba více Evropy v eurozóně a v harmonizaci fiskálních politik států eurozóny. To je vcelku jednoznačné. Kde je s velkou pravděpodobností zapotřebí více Evropy, je nějaká společná migrační a azylová politika, která teoreticky může vést i k tomu, co kritizoval pan Zahradil, čili přerozdělování azylantů, protože v tenhle ten okamžik podle těch pravidel, které v Evropě jsou, jsou prostě některé státy totálně přetížené, vlastně do značné míry ve prospěch států, které jsou schované mimochodem stejně jako Česká republika uvnitř, takže podle těch pravidel, které v současnosti platí, se do nich vlastně skoro žádný azylant nemůže dostat. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Rozumím. Pane Weissi, řekněte ... Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------Takže to jsou věci..., tak, pardon. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Ano, vy si myslíte, že tedy v této etapě by bylo správné, aby všichni přicházející uprchlíci do zemí Evropské unie byli nějakým vyšším úřednictvem rozdělováni do všech zemí včetně České republiky, chápu to dobře? Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------Ne, ne, ne, ne, to nechápete dobře, tak tohle to jsem rozhodně nemyslel. Myslel jsem to, co v současnosti vůbec neexistuje, že tyhle ty státy vlastně nesou nejenom politický a personální nápor těhle těch migračních vln, ale také veškerý finanční nápor těhle těch finančních vln. Já si, já se nedomnívám, že by bylo jakkoliv průchozí a koneckonců možná ani správné ty azylanty nějakým úředním způsobem přesouvat z místa na místo po Evropě, ale minimálně co pravděpodobně budou muset dříve nebo později ostatní členské státy připustit, bude to, že se budou nějakým způsobem podílet na zvládání téhle té krize minimálně například finančně. Ale to jsou všechno věci, které jsou samozřejmě otevřeny jednání. To, co já jenom říkám, je, že současný systém je nefunkční a z dlouhodobého hlediska jednoznačně neudržitelný. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Jean-Claude Juncker slíbil, že ta nová komise bude víc politická a efektivnější. Co ono více politická obnáší v praxi? Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------To je dobrá otázka a já vám na to asi nedokážu odpovědět. To asi tuší jenom Jean-Claude Juncker a možná ani to ne. Role komise je poměrně jasně daná smlouvami. Politická vždycky do značné míry byla v některých svých funkcích, na druhou stranu zároveň v některých svých funkcí je komise, a v tom je trošku specifická, odlišná od typické vlády členského státu, v některých funkcích je administrátorem, je vlastně úřadem. V těhle těch funkcích dokonce nesmí být politická, takže já se domnívám, že Jean-Claude Juncker, ale to je skutečně moje domněnka a museli byste se zeptat jeho, co tím ve skutečnosti myslel, že bude se hodně snažit o řešení některých těch Plné znění zpráv


ožehavých politických témat, do kterých možná některé komise v minulosti nechtěly zasahovat, protože nechtěly jít do sporů třeba s některými členskými státy, takže raději nechávaly ta témata tak jaksi shnít nebo uhnít v koutku místo toho, aby se o nich debatovalo. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Rozumím. Poslední, poslední otázka, prosím, velmi stručně, pane Weissi, když srovnáte svá očekávání od té nové komise, která dnes prošla Evropským parlamentem, se skutečnými činy nebo výkonem Barrosovy komise, tak jste si jist, že to, co nás čeká, bude lepší? Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------Kdo by si mohl být jist? Samozřejmě že si nemohu být ničím jist. Vůbec netuším, co nás čeká, stejně jako to netuší vůbec nikdo. To teprve uvidíme, to nás teprve potká. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Já myslela, že na bázi toho personálního složení té komise, na bázi nějaké vyprofilované osobnosti JeanaClauda Junckera budete schopen říct ano, já si myslím, že ta komise pude efektivněji tímto směrem. Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------To vám asi, to vám nedokážu říct a pochybuju, že by to kdokoliv dokázal říct. Prezident komise nebo předseda komise je důležitý, ale je pouze jedním z faktorů, které hrají roli. Druhým, druhým faktorem je vnitropolitická situace v členských státech, různé volby v různých členských státech, kontext mezinárodní politiky, složení toho týmu a to, jakým způsobem si ti jednotliví komisaři spolu budou schopni spolupracovat. V tomhle tom ohledu je ta komise velmi zajímavá, protože zavedl, protože Juncker zavedl ten systém místopředsedů komise, kteří mají být víc než jen nominální místopředsedové, ale mají skutečně mít jakési místopředsednické a koordinační funkce. Také nevíme, jak tohle to bude fungovat, takže nedokážu vám říct. Nedokážu vám na tuhle tu otázku odpovědět a pochybuju, že někdo dokáže. Barbora TACHECÍ, moderátorka -------------------Tak, říká Tomáš Weiss, Katedra západoevropských studií z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Moc vám děkuji za vaše názory, hezký podvečer. Tomáš WEISS, Fakulta sociálních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy -------------------Děkuju za pozvání, na shledanou.

Martin Hrdý je novým senior manažerem v oddělení auditorských služeb PwC ČR 22.10.2014

Kariera.iHNed.cz str. 00 -rkp-

kariera.ihned.cz

Martin Hrdý byl s platností od října 2014 povýšen do funkce senior manažera v oddělení auditorských služeb poradenské společnosti PwC Česká republika. Dlouhodobě se věnuje zejména pojišťovnám a společnostem ze souvisejících odvětví. Specializuje se jak na auditorské, tak i na poradenské služby. Martin Hrdý (36) pracuje v PwC od roku 2004. Předtím působil mimo jiné na Ministerstvu financí ČR. “Poradenské a auditorské služby pro sektor pojišťoven patří mezi významnou součást portfolia služeb PwC. Pojišťovny nyní čelí řadě regulatorních změn na lokální i globální úrovni a boj finančního sektoru o důvěru klientů a investorů je těžší než kdy předtím. Těší mě, že v něm budu moci být pojišťovnám nápomocen,“ říká Martin Hrdý. Plné znění zpráv


Vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd University Karlovy v Praze, kde v průběhu doktorského studia rovněž několik let přednášel. Je členem Mezinárodní asociace certifikovaných účetních (ACCA) a auditorem registrovaným v Komoře auditorů České republiky. Martin Hrdý je ženatý a má dvouletou dceru. Volný čas tráví s rodinou, nejčastěji cestováním nebo při sportu (cyklistika, plavání nebo badminton). Je také milovníkem dobrého jídla a pití. Olga Řehořková jmenována ředitelkou oddělení auditorských služeb PwC ČR - čtěte ZDE David Borkovec vedoucím partnerem Daňových a právních služeb PwC ČR, ve funkci nahradil Petera Chrenka čtěte ZDE Marek Richter vedoucím auditorských služeb PwC, Petr Kříž se zaměří na regulace účetnictví a auditu - čtěte ZDE Jaroslav Mitáš a Michal Stránský povedou kanceláře PwC v Brně a Ostravě - čtěte ZDE První svého druhu. V sídle PwC otevřela kavárna, v níž obsluhují postižení - čtěte ZDE URL| http://kariera.ihned.cz/pro-hr-manazery/c1-62988980-martin-hrdy-je-novym-senior-manazerem-v-oddeleniauditorskych-sluzeb-pwc-cr

Rusko-ukrajinské jednání o zemním plynu

21.10.2014

ČRo Radiožurnál

str. 01


Vladimír KROC, moderátor -------------------Rusové a Ukrajinci v Bruselu právě teď jednají o obnovení dodávek zemního plynu. Rusko je Ukrajině zastavilo v červnu kvůli nesplaceným dluhům a sporům o ceně. Ruský a ukrajinský prezident minulý týden v Miláně uzavřeli předběžnou dohodu o podmínkách obnovení dodávek. Dnes by mohli zástupci obou zemí za prostřednictví Evropské komise dojednat její konečnou verzi. Obnovení dodávek je klíčové i podle českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Lubomír ZAORÁLEK, ministr zahraničí /ČSSD/ -------------------Poskytování prostředků Ukrajině musí být vždy vázáno na reformní kroky a na prokázáno toho, že Ukrajina plní ta očekávání, která máme, co se týče zacházení s prostředky reformy i v ekonomické oblasti. Vladimír KROC, moderátor -------------------Teď už jsme ve spojení s naším zpravodajem při Evropské unii Ondřejem Houskou. Ondřeji, dobrý den. Ondřej HOUSKA, zpravodaj při Evropské unii -------------------Dobrý den. Vladimír KROC, moderátor -------------------Na čem by se Rusové a Ukrajinci mohli dohodnout, jak by mohl vypadat ten konečný kompromis? Ondřej HOUSKA, zpravodaj při Evropské unii -------------------Plné znění zpráv


Pokud ta dohoda bude a to vůbec není jisté, tak by asi obsahovala následující. Ukrajina a Rusko by se dohodly, že Rusové budou Ukrajincům dodávat zemní plyn za cenu 386 dolarů za tisíc metrů krychlových až do konce března a mezitím by se počkalo na to, až arbitráž rozhodne o různých sporech ohledně dluhů a výše další ceny a Ukrajinci by také zaplatili část dluhů za zemní plyn, které mají vůči Rusku. To je takový, řekněme, obecný obrázek. Pravděpodobně by také bylo třeba, aby Evropská unie přispěla Ukrajinců, respektive jim půjčila na splátku části dluhu, který Ukrajina má vůči Rusku. Vladimír KROC, moderátor -------------------Podle vás přistoupí Evropská unie právě na to, že by Ukrajině na platby za ruský plyn půjčila? Ondřej HOUSKA, zpravodaj při Evropské unii -------------------Nebylo by to nic nového, kdyby si Ukrajinci půjčili na splátky za zemní plyn. Koneckonců víme, že Ukrajina už teď dostává pomoc od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu a část téhle pomoci předtím, než byly dodávky zastaveny, šla i na platby za zemní plyn. Německá kancléřka Angela Merkelová včera řekla, že není proti tomu, aby se Evropská unie podílela půjčkou samozřejmě na těch splátkách. Jak jsme slyšeli českého ministra zahraničí, Evropská unie chce některé jasně stanovené podmínky. To je něco, co se určitě dá dojednat. Vladimír KROC, moderátor -------------------Jak velké nebezpečí představuje možný krach jednání pro země Evropské unie? Můžou Evropané v zimě bez ruského plynu mrznout? Ondřej HOUSKA, zpravodaj při Evropské unii -------------------Víme, že Evropa zhruba 15 % své spotřeby zemního plynu dostává od Ruska přes Ukrajinu. Dalších nějakých 15 % od Ruska, ale cestami mimo Ukrajinu. V posledních měsících se země Unie včetně Česka významně předzásobily. Pokud se nemýlím, tak Evropská unie má ve svých podzemních zásobnících zhruba polovinu svého odběru ruského zemního plynu a jak říkají experti, státy Unie by vydržely bez, úplně bez ruského plynu zhruba půl roku. To je mimořádně dobré předzásobení. Na druhou stranu některé státy Evropské unie závisejí ze 100 % na dodávkách ruského zemního plynu a ty by na tom samozřejmě byly výrazně víc. Ale určitě to není tak, že Evropa je tady v roli prosebníka, který je závislý na Rusku. Víme, jak řekl americký senátor John McCain, že Rusko je benzinová pumpa, která se vydává za stát. To je samozřejmě velmi nezdvořilé vůči Rusku, ale ta metafora vyjadřuje to, že i Rusko je závislé na dolarech, které od Evropy za ropu a zemní plyn dostává. Vladimír KROC, moderátor -------------------Tolik zpravodaj Českého rozhlasu při Evropské unii Ondřej Houska. Děkuji, na shledanou. Ondřej HOUSKA, zpravodaj při Evropské unii -------------------Na slyšenou. Vladimír KROC, moderátor -------------------Na druhé lince je politický geograf Martin Riegl z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den. Martin RIEGL, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobré odpoledne. Vladimír KROC, moderátor -------------------Tak jak to vidíte vy? Může ta dohoda ještě na něčem ztroskotat? Martin RIEGL, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Samozřejmě ztroskotat může kdykoli, ale myslím si, že v současné době je na dobré cestě a řekl bych, že to řešení, váš pan zpravodaj to zmiňoval, asi 385 dolarů, myslím, že to je rozumný, rozumný kompromis. Je to někde mezi tím, co Ukrajina byla zvyklá platit v éře prezidenta Janukovyče a co Moskva se snažila tu cenu zvýšit na těch 485 dolarů, to byl takový /nesrozumitelné/, takže si myslím, že to opravdu na cestě k dobrému kompromisu. Vladimír KROC, moderátor -------------------A proč se tedy Ukrajina a Rusko domluví nebo jsou ochotni se, se domluvit v tuto chvíli? Martin RIEGL, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych řekl, že to je i součástí nějaké nutnosti. Samozřejmě Ukrajina nějaký ten zemní plyn dovézt musí a na té její roční spotřeba je nějakých, se odhaduje kolem 55 miliard kubických metrů, má nějakou vlastní těžbu, má předzásobeno, je schopno něco dovézt z Evropské unie, nicméně nějaký ten ruský plyn dovézt musí. Na druhé straně Rusko potřebuje, potřebuje vyvážet, to je jeden aspekt. A na druhé straně nebylo by asi dobré ta prestiž Ruska opravdu před zimou Ukrajinu zcela odříznout, myslím si, že by to nenapomohlo, řekněme, jeho vnímání v očích mezinárodního společenství. Vladimír KROC, moderátor -------------------A jak důležitou roli hraje při těch vyjednáváních Evropská unie podle vás? Martin RIEGL, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych řekl, že Evropská unie působí, řekněme, jako jakýsi zprostředkovatel. Samozřejmě Evropská unie je v té výhodě, že má určité páky na oba ty hráče, na Ukrajinu je to, řekněme, ta vábnička potenciálního vstupu do Evropské unie, to je z toho dlouhodobějšího horizontu, z toho krátkodobějšího horizontu je to možnost nabídnout nějaké překlenovací úvěry, nějakou pomoc výměnou za reformy. A samozřejmě na Rusko má také určité páky. Zatím máme pořád v platnosti sankce. Evropská unie je zákazníkem Ruska, takže opravdu ta role Evropské unie spočívá především v té jejich ekonomické síle. Vladimír KROC, moderátor -------------------A nemůže jednání o plynu ohrozit aktuální situace na východě Ukrajiny, kde je ostřelováno město Doněck? Martin RIEGL, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Neřekl bych, že tohleto je nějaký spouštěč, který by to měl ohrozit. Samozřejmě jako záminka to posloužit může, pakliže bude nedohoda dosáhnout toho konsensu, nicméně to porušit, to porušování příměří, které v současné době trvá nějakých, tuším, měsíc a půl, je de facto na denní bázi. Nicméně nedošlo to, ten konflikt nenabral takovou tu intenzitu, kterou jsme viděli v průběhu let, takže tohleto jsou pořád ojedinělé incidenty vyšší či menší intenzity. Jako záměr to posloužit může, ale nemyslím si, že by to měl být důvod. Vladimír KROC, moderátor -------------------Český premiér Bohuslav Sobotka se nechal slyšet, že pokud dojde k obnovení zásobování Ukrajiny plynem, že je to signál pro zvážení protiruských sankcí. Tak s tím souhlasíte, nebo je to reálné podle vás? Martin RIEGL, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Nevím, jestli je to reálné na půdě Evropské unie. Já si myslím, že opravdu důvod uvalení těch sankcí nebylo to, že by Rusko, Rusko omezilo dodávky zemního plynu na Ukrajinu. Důvodem těch sankcí primárně je ilegální anexe Krymu. Je to pozdější angažmá, řekněme, ať už ruských pravidelných, či nepravidelných jednotek na jihovýchodě Ukrajiny. A opravdu ty dodávky plynu, to nebyl ten důvod, proč Evropská unie ty sankce uvalila, takže nevidím ani jediný důvod, proč by je teďko měla, řekněme, ukončit. Vladimír KROC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Martin Riegl, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuju, na shledanou. Martin RIEGL, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na slyšenou, děkuju vám za pozvání.

Zlatá slova 21.10.2014

Strategie str. 05 briefing - zlatá slova Radek Polák

„POLITIKA SE U NÁS STALA JEN PRODUKCÍ NÁKLADNÉHO MARKETINGU A BYZNYSOVÉ OBJEDNÁVKY. PŘÍPADNÝ STŘET ZÁJMŮ JIŽ NIKOHO NEZAJÍMÁ.“ Petr Havlík z Občané.cz, který původně zakládal ODS „JSME SVĚDKY REKLAMY, KTERÁ JE NEMORÁLNÍ, KDYŽ SE ŘÍKÁ, ŽE LÉKAŘI LÉČÍ ŠPATNĚ DĚTSKÉ PACIENTY, PROTOŽE JE NELÉČÍ PROTONEM. TO JE SPROSŤÁRNA. OVLIVŇUJE TO PŘÍMO VEŘEJNOST, KTERÁ TOMU NEMŮŽE ROZUMĚT. TO JE SPECIFICKÁ VĚC PRO VYSPĚLÉ ODBORNÍKY.“ Bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt komentoval kampaň Protonového centra „KÁVOVÝ SNOB JE ČLOVĚK, KTERÝ SI MYSLÍ, ŽE CIBETKOVÁ KÁVA JE TA NEJLEPŠÍ NA SVĚTĚ, A JE MU JEDNO, ŽE JE TO MARKETINGOVÝ TRIK A JE TO CHUŤOVĚ HNUSNÉ.“ Kateřina Husičková z mamacoffee „NEPŘEKVAPUJE NÁS, ŽE MÁME PLATIT ZA ZPRAVODAJSTVÍ V PAPÍROVÝCH NOVINÁCH, NEMĚLO BY NÁS TEDY PŘEKVAPIT, ŽE MÁME PLATIT ZA ZPRAVODAJSTVÍ NA INTERNETU.“ Jan Jirák z FSV UK okomentoval start zpoplatnění obsahu serveru iHNed.cz PERLA MĚSÍCE „Natočit klasický film musí být hodně náročné. V konečném důsledku jde o pár desítek vteřin, ale točilo se přibližně hodinu. Každý záběr se řeší do nejmenšího detailu.“ Barboru Špotákovou u natáčení reklamy na halové mistrovství Evropy v atletice překvapilo, že to trvá déle než hodit oštěpem Foto autor| FOTO: ČTK

Senát podle ústavy - dnešní skutečnost

20.10.2014

ČRo Plus

str. 03

18:10 Názory a argumenty

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Při psaní Ústavy České republiky měli někteří její autoři poměrně jasný názor na to, jak by měla vypadat horní parlamentní komora. Senát měl tvořit takzvanou radu starších složenou z osobností téměř nezávislých na politických stranách. Jak se tato představa naplnila ve skutečnosti? Odpověď na tuto otázku nabízí politolog Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Josef MLEJNEK, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Druhé kolo senátních voleb se již tradičně neslo ve znamení nizoučké volební účasti, letos dokonce historicky nejnižší. Jednu z hlavních příčin tvoří pochopitelně skutečnost, že voliči nevnímají druhou komoru jako důležitou instituci. Jak by také mohli, od vzniku Senátu se přece vedou spory, zda a jaký má vlastně smysl. Trošku naivní představa sboru nezávislých moudrých, rady starších u ohniště před vigvamem, vzala záhy za své. Podobně kulhá i charakteristika senátora jakožto „regionálního ombudsmana“ - na něco podobného nemá skoro žádné pravomoci. I tvrzení o Senátu coby komoře regionální reprezentace je hodně diskutabilní, zvláště když má každý z krajů svůj parlament a svého hejtmana a když se do Poslanecké sněmovny volí ve 14volebních obvodech, totožných s kraji. Navíc, senátní volební obvody jsou často umělé útvary, narýsované kdysi na ministerstvu vnitra - málokterý tvoří nějaký opravdu přirozený region. Ale přece jen, představa rady starších odpovídá původně zamýšlenému poslání Senátu asi nejlépe, přičemž slovo starší je třeba vnímat ve smyslu moudřejší, zkušenější, vzdělanější. Tvůrci české ústavy se inspirovali i názory filozofa a ekonoma Friedricha Augusta von Hayeka, jenž navrhoval institucionálně oddělit běžné zákonodárství související s vládním provozem, ohledně daní, dávek, pobídek, poplatků a podobně, od rozhodování o obecných principiálních normách, ustavujících základní sociální řád. Tedy například o tom, zda má platit trest smrti, má-li člověk právo na euthanasii či na uzavření sňatku s osobou stejného pohlaví, zda lze muslimku nutit, aby ve škole odkládala šátek a podobně. Avšak všechno souvisí se vším, a v realitě tudíž vlastně neexistují čistě hodnotové a čistě ekonomicko-sociální zákony. Přesto je zřejmé, že například debata o euthanasii překračuje běžné pravo-levé štěpení, rozhodně to české, jež je vymezeno víceméně ekonomicky, nikoliv hodnotově. Role rady starších by však vyžadovala některé specificky definované a též silnější pravomoci a za druhé i jiný způsob výběru senátorů. Dvoukolový volební systém, kdy se ke zvolení vyžaduje nadpoloviční většina a do finále postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního, se ve světě používá zpravidla pro prezidentské volby. Ty jsou však prestižnější a voliči kandidátů, kteří skončí již v prvním kole, se účastní i kola druhého, někoho z finálové dvojice si zkrátka vyberou, často jako menší zlo. V případě českého Senátu zůstávají spíše doma. Konkrétních variant volebních systémů existuje obrovské množství, nicméně bez konkrétního zadání, k čemu a jak má daná parlamentní komora sloužit, zatím nemá smysl konkrétní reformu navrhovat. Natož zbrkle zavádět povinnou volební účast, jiný den voleb nebo delší prodlevu mezi oběma koly. Bohužel, debata o Senátu asi opět vyšumí do ztracena, jen co se po nějakém čase na letošní nízkou volební účast tak nějak raději zapomene.

Poznamená vztahy Turecka a Spojených států pomoc kurdským bojovníkům 20.10.2014

ČRo Radiožurnál

str. 02


Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Turecko vůbec poprvé pomohlo kurdským bojovníkům, kteří hájí syrské město Kobani před útoky ozbrojenců z Islámského státu. Umožnilo totiž přesun kurdských milic Pešmergů přes vlastní území. Jisté napětí ale vyvolala americká zásilka zbraní a munice dopravená do Kobani třemi speciálními letadly. Ankara totiž vojenskou pomoc kurdským bojovníkům odmítá, protože je považuje za spojence Strany kurdských pracujících, kterou řadí k teroristickým skupinám. Washington ale ujišťuje, že podpora lidem z Kobani je vynucena hrozbou radikálních islamistů. A neznamená zásadní obrat v oficiální politice Bílého domu. Naším hostem je Emil Souleimanov z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Emil SOULEIMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane Souleimanove, jak velký problém ve vztazích Spojených států a Turecka by mohla být podpora Kurdům v Kobani, podle vás. Emil SOULEIMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Myslím si, že Spojené státy a Turecko by mohly mít větší problémy, než otázka Kobani, kdybych měl odpovídat stručně na vaši otázku. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Která souvisí nějak s podporou Kurdům nebo s něčím jiným. Emil SOULEIMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ne, s něčím jiným, to není pro americko-turecké vztahy zas tak zásadní otázka. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pokud se podíváme na to, že Turecko umožnilo přechod kurdských posil přes své území. Myslíte si, že je to možné označit za průlom, tedy v přístupu Ankary k celému tomuto problému? Emil SOULEIMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Do jisté míry je to průlomové řešení, protože když se Turci před několika měsíci zavazovali verbálně k tomu, že podpoří svoje kurdské bratry v severní Sýrii, ale v následujících měsících se ukázalo, že nejsou moc ochotni riskovat konflikt s Islámským státem. Z tohoto hlediska samozřejmě je to, je to velký posun a já si myslím, že Turci tak trochu připouštějí, že se jim Islámský stát v Iráku a v Sýrii nehodí, že dřív či později se střetnou s touto organizací, takže asi chtějí začít dřív, než, aby to bylo úplně pozdě. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vy předpokládáte, že by Turecko mohlo vojensky přímo zakročit proti Islámskému státu, jak ostatně ho k tomu vybízelo mezinárodní společenství v čele se Spojenými státy? Emil SOULEIMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Otázka za prvé, jak by Turecko zakročilo, protože Turecko nezakročí v žádném případě pozemní armádou, to by se Turkům vůbec nehodilo, koneckonců to se v minulosti nehodilo ani západním zemím, Spojeným státům a tak dále, takže Turci už vůbec nechtějí jít do otevřeného střetu s Islámským státem, navíc oni mají, oni mají velmi dlouhou hranici severní vlastně s Islámským státem, /nesrozumitelné/ severosyrské a severoirácké hranice, takže v okamžiku, jak by se Turci střetli s Islámským státem, tak by to bylo obrovské bezpečnostní riziko pro Ankaru, takže tomu se pokusí, tomu oni zabrání za každou cenu, další věc ale je, že sílí tlak ze strany tureckých Kurdů, aby Ankara něco udělala, to Kobani je velmi silný psychologický moment, je to velmi důležitý psychologický moment jak pro syrské Kurdy, tak pro turecké Kurdy a nečinnost Ankary v téhle záležitosti už stála tureckou vládu sympatie statisíců tureckých Kurdů. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Jestli by to tedy nebyla pozemní operace, ale přesto by Ankara byla donucená něco dělat, co by to podle vás mohlo být, letecké údery, stejně jako je podnikají Spojené státy a další západní mocnosti? Emil SOULEIMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že v této době nebo teď v těchto dnech asi těžko můžeme očekávat, nějakou konkrétní vojenskou akci, ať už pozemní nebo dokonce leteckou ze strany Turecka, Turecko nevylučovalo v minulosti nějakou vojenskou akci, která by ale měla proběhnout v tandemu se západními zeměmi a hlavně se Spojenými státy, Velkou Británií a tak dále. Otázka je, že pokud by Turecko podniklo nějaký útok proti Islámskému státu, tak by se to /nesrozumitelné/ na území Sýrie, což by se nelíbilo vůbec Bašáru Assadovi, to je první problém. Druhý problém, to by se nelíbilo Islámskému státu samozřejmě. A třetí věc je, že koneckonců samotní Kurdové docela, docela skepticky se staví k tomu, že by Turecko kontrolovalo části severní Sýrie, který, které si nárokují v posledních letech Kurdové, takže za této konstelace Turci opravdu udělají vše pro to, aby se tomuto střetu vyhli. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Upozorňuje Emil Souleimanov z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky za rozhovor, na shledanou. Emil SOULEIMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Vladimír Dlouhý: Chci prosa dit registraci podnikatelů 20.10.2014

E15 str. 16 Rozhovor Tereza Zavadilová

P rezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý má velké plány. Chce, aby komora měla důležitější roli ve veřejném životě, podobně jako tomu je v Německu či Rakousku. Tam je pro podnikatele členství povinné. V Česku bude řešení trochu mírnější. „Zvažujeme povinnou registraci. Každý podnikatel by nám zaplatil určitý registrační příspěvek, neznamenalo by to ale, že by se musel stát naším členem a podílet se na práci komory,“ vysvětluje prezident. Komora by za to od státu převzala část agendy týkající se živnostníků. * E15: Jaké změny jste s sebou do funkce prezidenta komory přinesl a co ještě chystáte? První změna musela být mediální. Hospodářskou komoru jsem zdědil v době, kdy neměla nejlepší obraz jak v médiích, tak mezi členy. I to, že se členové obrátili na mne, abych kandidoval, bylo výrazem nespokojenosti. Z šestičlenného vedení je pět nových. Řekli jsme si, že musíme změnit image, což se docela povedlo, ale nemůžeme na to spoléhat dlouhodobě, protože zlepšení bylo zčásti spojeno s volbou. Druhá věc je, že jsem musel změnit způsob práce Hospodářské komory i jejího financování. To je úkol dlouhodobý. Museli jsme dát najevo, že představa, že z financování budou v uvozovkách něco mít – ať už transparentně či nikoli – i ti, kdo komoru vedou, musí přestat. Zatřetí během léta jsme postavili novou strukturu našich pracovních sekcí. Jsou strukturované dle oblastí práce, pro energetiku, pro vzdělávání, daně a podobně. * E15: To vede k čemu? Zde bude základ věcné změny, staneme se, a už se stáváme, silnější vahou pro vyjednávání o hospodářské politice s vládou i partnery jako svaz průmyslu, konfederace zaměstnavatelů a podobně. Poslední z úvodních změn je, že se často snažím jezdit mimo Prahu a navštěvovat regionální, tedy krajské i okresní, Hospodářské komory. * E15: Zmínil jste změnu ve financování, jak má vypadat? S financováním jsou spojené předchozí skandály. Od minulosti jsme se odřízli, nechci o ní mluvit, protože pokud zůstala nějaká podezření, je to věc pro orgány činné v trestním řízení, nikoli pro mne. Otázka financování má dvě polohy. Musíme zajistit komoře zaprvé krátkodobé financování. Máme dobrovolné, nikoli povinné členství, nemáme tedy masivní pravidelný a transparentní přísun peněz. Takže navazujeme spolupráci se soukromými i polostátními partnery, většinou jsou to smlouvy na rok či dva. Za to poskytujeme různé formy propagace, využíváme komorové sítě. Co se týče dlouhodobého financování, zvažujeme cestu, která by povýšila komoru i ve veřejném životě. Začínáme mluvit o povinné registraci. * E15: Jak by to mělo vypadat? Jako povinné členství? Povinné členství je politicky neprůchodné. Všem podnikatelům i firmám by se to asi nelíbilo, asi i média by nás roztrhala. Byť je povinné členství běžné v Rakousku, Německu, Švýcarsku i Spojených státech a tento model, když by každý člen povinně platil příspěvek pět tisíc korun, by nám zajistil pohodlné dlouhodobé financování, asi to není schůdné. Proto zvažujeme povinnou registraci. Každý podnikatel by nám zaplatil určitý registrační příspěvek, neznamenalo by to ale, že by se musel stát naším členem a podílet se na práci komory. Otevírá to však cestu tomu, že by Hospodářská komora mohla přebírat určité činnosti od státu. V zahraničí bývá běžné, že komory spravují živnostenskou administrativu a další činnosti. O povinné registraci jsem mluvil s řadou politiků, koaličních i opozičních, a v zásadě jsem nenarazil na odpor. Už máme hotovou právní analýzu. Plné znění zpráv


Musíme si ale také říci, zda my sami jsme na takovouto změnu připraveni. Není jisté, zda máme dostatek specialistů a takovou síť, abychom správu živností mohli přebírat. Já pro sebe to cítím jako svůj dlouhodobý úkol pro své celé funkční období. * E15: Takže byste chtěli přebírat agendu živnostenských úřadů? Ještě to nechci moc předjímat. Souvisí to nejen s právním aspektem, s tím, zda s tím budou souhlasit municipality a s tím, zda na to jsme připraveni. Je to složitý projekt a nechci, aby se o něm předčasně spekulovalo. * E15: Už je jasné, jakou by měla povinná registrace legislativní podobu? To také ještě nechci předjímat, i když už máme tu první právní analýzu. Byl bych rád, kdyby se to obešlo bez změny zákona o Hospodářské komoře. Jsme velmi specifickou institucí, nejsme akciovka ani společnost s ručením omezeným ani spolek podle nového občanského zákoníku. My, agrární a potravinářská komora jsme instituce zřízené speciálním zákonem. Zatím nejsou jednotné právní názory na to, zda by změna zákona byla nutná. Otevřít znění zákona v parlamentu znamená otevřít se také riziku, že mohou přijít různé pozměňovací návrhy. Tomu bych se chtěl vyhnout. * E15: Kolik byste chtěli, aby byl registrační poplatek? Odhadovali jsme si to, ale nechci o tom ještě mluvit. Jakmile to řeknu, vyvolá to příliš velkou pozornost. Prosazení povinné registrace je tak velký úkol, že až se povede, otevřu si tu lahev šampaňského sám. A to bublinky moc nemusím. * E15: Kolik teď má Hospodářská komora členů? Zhruba čtrnáct tisíc, ale poslední dobou přibývají, což je dobrá zpráva. Ale čtrnáct tisíc ze všech podnikatelů je stále žalostně málo, je to tak deset procent. Avšak mezi našimi členy jsou největší podniky, takže zastupujeme zhruba 65 procent zaměstnanosti v Česku. Mimochodem povinná registrace by přinesla ještě jeden pozitivní efekt, a sice, že by vyčistila živnostenský registr od mrtvých duší mezi podniky. * E15: Ještě k financování, kolik poměrně vytěžíte z členských příspěvků a kolik ze sponzoringů? Členské příspěvky činí menšinu. Jsme závislí na tom, že přijímáme určité projekty, v minulosti často financované z evropských peněz, což bychom chtěli dělat i v budoucnu. V rámci těchto projektů poskytujeme určité služby. Já bych velmi chtěl, aby do budoucna projekty souvisely s posláním Hospodářské komory. Což v minulosti vždycky nebylo. * E15: Co se týče makroekonomického prostředí, jaký je výhled váš a vašich členů do budoucna? Bohužel opatrný optimismus ohledně evropské i české ekonomiky, který i já jsem na jaře sdílel, nyní především kvůli vývoji německé ekonomiky vyprchává. I Christine Lagardeová nedávno upozornila, že evropská ekonomika bohužel zpomalí, neporoste ani jedníma půl procentem. * E15: Co nejvíce trápí podnikatele? V poslední době hodně cestuji po Česku, asi nejvíce od prezidentské volby. I když tehdy jsem navštěvoval jiná místa, spíš náměstí a hospody, a nyní jezdím za podnikateli. Spousta českých firem vyrábí vysoce inovativní výrobky, nedávno jsem navštívil třeba firmu, která vymýšlí a vyrábí průmyslové roboty. Bavil jsem se s jejím majitelem a ten mi říkal: já už nemůžu poslouchat řeči, že se tu pětadvacet let dělalo všechno špatně. A že jsme jenom montovna položená někde nízko v řetězci přidávané hodnoty. Já třeba musím říci, že se poslední dobou dostávám do polohy spíše optimistické. V tom smyslu, že vím, že už dlouho nebudeme mít ekonomický růst šest procent jako před krizí. Ale vůbec nevidím českou ekonomiku a firmy jako něco, nad čím bychom měli plakat. Že je tady spousta problémů, nedůvěra v politickou reprezentaci, ve státní administrativu, že je tady korupce, je jasné. S tím se určitě má něco dělat. Ale přestaňme prohlašovat, že se tu jen krade. Měli bychom začít říkat něco pozitivního do budoucna. Plné znění zpráv


* E15: Podnikatelé si nedávno – i za podpory komory – stěžovali na zpřísněné podmínky podpory financování ze strany ČEB a EGAP, vyzývali vládu, aby je podpořila. Jaká teď komunikace s vládou vůbec je? Nepoužil bych výraz stěžování si. S příchodem nové vlády přišla logická snaha zlepšit situaci především v ČEB, která má velký podíl špatných úvěrů z minulosti a kde poměrně nedávno probíhala řada projektů na řekněme ne zcela tržní bázi. Ovšem s tím se zastavilo rozhodování těchto institucí. Management se měnil, byla tam nejistota, vedení převádělo rozhodování na dozorčí radu, což je ve fungujícím podniku špatně. Ono to souvisí s tím, jak bojujeme v této zemi s korupcí: bojíme se rozhodovat. Trochu se to změnilo, EGAP i ČEB rozhodují, ale bojí se rozhodovat o Rusku a Ukrajině, o financování exportu do těchto zemí. Určitě je zvláště na Ukrajině politické riziko, ale na druhé straně ztráta vývozu může mít dopad na nezaměstnanost v regionu, kde vývozce či výrobce působí. Vláda si musí říci, zda jít do politického rizika zcela odmítne, nebo jej přijme a finance a garance poskytne. I s tím, že některý z projektů zbankrotuje a stát to zaplatí. To je ale složité rozhodování. * E15: Co říkáte na současnou politickou situaci? Vzniká řada stran a hnutí, politika je hodně živelná, skoro jako na začátku devadesátých let. Dostáváte pořád nabídky? Zkraje roku jsem dostával řadu nabídek. Tehdy už jsem byl ale osloven skupinou lidí, kteří byli nespokojeni s fungováním Hospodářské komory, abych sem kandidoval. * E15: Když se ohlédnete na svou účastí ve volbě prezidenta republiky, stálo vás to víc, než jste tím získal, či naopak? Když jsem se přede dvěma lety rozhodoval kandidovat na prezidenta, základní strategií bylo, abych se připomněl. I když tedy byly dvě období, červen a září, když jsem si myslel, že bych se mohl dostat do druhého kola. Kdybych se o to nepokusil, tak tu nesedíme. Lidi by nenapadlo se na mne obrátit, abych kandidoval na prezidenta Hospodářské komory. * E15: Jak vidíte budoucnost pravicové politiky, která je nyní hodně fragmentovaná? Slyšel jsem názory, že současná vládní koalice je vláda sociální demokracie s novou pravicovou stranou. Zda to tak bude, záleží na hnutí ANO, zda se dokáže takto profilovat a stabilizovat. Dnes jsem nepřímo o hnutí ANO několikrát mluvil, a to je ten problém: je třeba mít konstruktivní program do budoucna, pravicový. Nebo je možnost, že třeba ony dvě strany, které se deklarují jako pravicové a navíc si navzájem konkurují, vstanou z popela. Či se ještě více fragmentují. S trochou nadsázky: kdybych byl strategický guru v pozadí, radil bych sociální demokracii, aby co nejvíce podporovala konsolidaci pravice. Dlouhodobé samostatné vládnutí je neudržitelné. *** Vladimír Dlouhý (61) Ekonom a politik. V letech 1989 až 1992 byl ministrem hospodářství, ministrem průmyslu a obchodu v letech 1992 až 1997. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), v posledních volbách kandidoval na prezidenta republiky. Od května 2014 zastává funkci prezidenta Hospodářské komory, působí v soukromé sféře a věnuje se poradenské a pedagogické činnosti – učil na VŠE a FSV UK. Je členem dozorčí rady Illinoiského technologického institutu v Chicagu. Řadu let byl reprezentantem investiční banky Goldman Sachs v Česku. Dlouho nebudeme mít růst šest procent jako před krizí. Nevidím ale českou ekonomiku jako něco, nad čím bychom měli plakat. Spousta firem vyrábí vysoce inovativní výrobky. Už nejsme jen jakási montovna Foto popis| O autorovi| Tereza Zavadilová, Praha

Vladimír Dlouhý: Chci prosadit registraci podnikatelů 20.10.2014

e15.cz

str. 00

Rozhovory



Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý má velké plány. Chce, aby komora měla důležitější roli ve veřejném životě, podobně jako tomu je v Německu či Rakousku. Tam je pro podnikatele členství povinné. V Česku bude řešení trochu mírnější. „Zvažujeme povinnou registraci. Každý podnikatel by nám zaplatil určitý registrační příspěvek, neznamenalo by to ale, že by se musel stát naším členem a podílet se na práci komory,“ vysvětluje prezident. Komora by za to od státu převzala část agendy týkající se živnostníků. E15: Jaké změny jste s sebou do funkce prezidenta komory přinesl a co ještě chystáte? První změna musela být mediální. Hospodářskou komoru jsem zdědil v době, kdy neměla nejlepší obraz jak v médiích, tak mezi členy. I to, že se členové obrátili na mne, abych kandidoval, bylo výrazem nespokojenosti. Z šestičlenného vedení je pět nových. Řekli jsme si, že musíme změnit image, což se docela povedlo, ale nemůžeme na to spoléhat dlouhodobě, protože zlepšení bylo zčásti spojeno s volbou. Druhá věc je, že jsem musel změnit způsob práce Hospodářské komory i jejího financování. To je úkol dlouhodobý. Museli jsme dát najevo, že představa, že z financování budou v uvozovkách něco mít – ať už transparentně či nikoli – i ti, kdo komoru vedou, musí přestat. Zatřetí během léta jsme postavili novou strukturu našich pracovních sekcí. Jsou strukturované dle oblastí práce, pro energetiku, pro vzdělávání, daně a podobně. E15: To vede k čemu? Zde bude základ věcné změny, staneme se, a už se stáváme, silnější vahou pro vyjednávání o hospodářské politice s vládou i partnery jako svaz průmyslu, konfederace zaměstnavatelů a podobně. Poslední z úvodních změn je, že se často snažím jezdit mimo Prahu a navštěvovat regionální, tedy krajské i okresní, Hospodářské komory. E15: Zmínil jste změnu ve financování, jak má vypadat? S financováním jsou spojené předchozí skandály. Od minulosti jsme se odřízli, nechci o ní mluvit, protože pokud zůstala nějaká podezření, je to věc pro orgány činné v trestním řízení, nikoli pro mne. Otázka financování má dvě polohy. Musíme zajistit komoře zaprvé krátkodobé financování. Máme dobrovolné, nikoli povinné členství, nemáme tedy masivní pravidelný a transparentní přísun peněz. Takže navazujeme spolupráci se soukromými i polostátními partnery, většinou jsou to smlouvy na rok či dva. Za to poskytujeme různé formy propagace, využíváme komorové sítě. Co se týče dlouhodobého financování, zvažujeme cestu, která by povýšila komoru i ve veřejném životě. Začínáme mluvit o povinné registraci. Dlouho nebudeme mít růst šest procent jako před krizí. Nevidím ale českou ekonomiku jako něco, nad čím bychom měli plakat. Spousta firem vyrábí vysoce inovativní výrobky. Už nejsme jen jakási montovna E15: Jak by to mělo vypadat? Jako povinné členství? Povinné členství je politicky neprůchodné. Všem podnikatelům i firmám by se to asi nelíbilo, asi i média by nás roztrhala. Byť je povinné členství běžné v Rakousku, Německu, Švýcarsku i Spojených státech a tento model, když by každý člen povinně platil příspěvek pět tisíc korun, by nám zajistil pohodlné dlouhodobé financování, asi to není schůdné. Proto zvažujeme povinnou registraci. Každý podnikatel by nám zaplatil určitý registrační příspěvek, neznamenalo by to ale, že by se musel stát naším členem a podílet se na práci komory. Otevírá to však cestu tomu, že by Hospodářská komora mohla přebírat určité činnosti od státu. V zahraničí bývá běžné, že komory spravují živnostenskou administrativu a další činnosti. O povinné registraci jsem mluvil s řadou politiků, koaličních i opozičních, a v zásadě jsem nenarazil na odpor. Už máme hotovou právní analýzu. Musíme si ale také říci, zda my sami jsme na takovouto změnu připraveni. Není jisté, zda máme dostatek specialistů a takovou síť, abychom správu živností mohli přebírat. Já pro sebe to cítím jako svůj dlouhodobý úkol pro své celé funkční období. E15: Takže byste chtěli přebírat agendu živnostenských úřadů? Ještě to nechci moc předjímat. Souvisí to nejen s právním aspektem, s tím, zda s tím budou souhlasit municipality a s tím, zda na to jsme připraveni. Je to složitý projekt a nechci, aby se o něm předčasně spekulovalo. Plné znění zpráv


E15: Už je jasné, jakou by měla povinná registrace legislativní podobu? To také ještě nechci předjímat, i když už máme tu první právní analýzu. Byl bych rád, kdyby se to obešlo bez změny zákona o Hospodářské komoře. Jsme velmi specifickou institucí, nejsme akciovka ani společnost s ručením omezeným ani spolek podle nového občanského zákoníku. My, agrární a potravinářská komora jsme instituce zřízené speciálním zákonem. Zatím nejsou jednotné právní názory na to, zda by změna zákona byla nutná. Otevřít znění zákona v parlamentu znamená otevřít se také riziku, že mohou přijít různé pozměňovací návrhy. Tomu bych se chtěl vyhnout. E15: Kolik byste chtěli, aby byl registrační poplatek? Odhadovali jsme si to, ale nechci o tom ještě mluvit. Jakmile to řeknu, vyvolá to příliš velkou pozornost. Prosazení povinné registrace je tak velký úkol, že až se povede, otevřu si tu lahev šampaňského sám. A to bublinky moc nemusím. E15: Kolik teď má Hospodářská komora členů? Zhruba čtrnáct tisíc, ale poslední dobou přibývají, což je dobrá zpráva. Ale čtrnáct tisíc ze všech podnikatelů je stále žalostně málo, je to tak deset procent. Avšak mezi našimi členy jsou největší podniky, takže zastupujeme zhruba 65 procent zaměstnanosti v Česku. Mimochodem povinná registrace by přinesla ještě jeden pozitivní efekt, a sice, že by vyčistila živnostenský registr od mrtvých duší mezi podniky. E15: Ještě k financování, kolik poměrně vytěžíte z členských příspěvků a kolik ze sponzoringů? Členské příspěvky činí menšinu. Jsme závislí na tom, že přijímáme určité projekty, v minulosti často financované z evropských peněz, což bychom chtěli dělat i v budoucnu. V rámci těchto projektů poskytujeme určité služby. Já bych velmi chtěl, aby do budoucna projekty souvisely s posláním Hospodářské komory. Což v minulosti vždycky nebylo. E15: Co se týče makroekonomického prostředí, jaký je výhled váš a vašich členů do budoucna? Bohužel opatrný optimismus ohledně evropské i české ekonomiky, který i já jsem na jaře sdílel, nyní především kvůli vývoji německé ekonomiky vyprchává. I Christine Lagardeová nedávno upozornila, že evropská ekonomika bohužel zpomalí, neporoste ani jedníma půl procentem. E15: Co nejvíce trápí podnikatele? V poslední době hodně cestuji po Česku, asi nejvíce od prezidentské volby. I když tehdy jsem navštěvoval jiná místa, spíš náměstí a hospody, a nyní jezdím za podnikateli. Spousta českých firem vyrábí vysoce inovativní výrobky, nedávno jsem navštívil třeba firmu, která vymýšlí a vyrábí průmyslové roboty. Bavil jsem se s jejím majitelem a ten mi říkal: já už nemůžu poslouchat řeči, že se tu pětadvacet let dělalo všechno špatně. A že jsme jenom montovna položená někde nízko v řetězci přidávané hodnoty. Já třeba musím říci, že se poslední dobou dostávám do polohy spíše optimistické. V tom smyslu, že vím, že už dlouho nebudeme mít ekonomický růst šest procent jako před krizí. Ale vůbec nevidím českou ekonomiku a firmy jako něco, nad čím bychom měli plakat. Že je tady spousta problémů, nedůvěra v politickou reprezentaci, ve státní administrativu, že je tady korupce, je jasné. S tím se určitě má něco dělat. Ale přestaňme prohlašovat, že se tu jen krade. Měli bychom začít říkat něco pozitivního do budoucna. E15: Podnikatelé si nedávno – i za podpory komory – stěžovali na zpřísněné podmínky podpory financování ze strany ČEB a EGAP, vyzývali vládu, aby je podpořila. Jaká teď komunikace s vládou vůbec je? Nepoužil bych výraz stěžování si. S příchodem nové vlády přišla logická snaha zlepšit situaci především v ČEB, která má velký podíl špatných úvěrů z minulosti a kde poměrně nedávno probíhala řada projektů na řekněme ne zcela tržní bázi. Ovšem s tím se zastavilo rozhodování těchto institucí. Management se měnil, byla tam nejistota, vedení převádělo rozhodování na dozorčí radu, což je ve fungujícím podniku špatně. Ono to souvisí s tím, jak bojujeme v této zemi s korupcí: bojíme se rozhodovat. Trochu se to změnilo, EGAP i ČEB rozhodují, ale bojí se rozhodovat o Rusku a Ukrajině, o financování exportu do těchto zemí. Určitě je zvláště na Ukrajině Plné znění zpráv


politické riziko, ale na druhé straně ztráta vývozu může mít dopad na nezaměstnanost v regionu, kde vývozce či výrobce působí. Vláda si musí říci, zda jít do politického rizika zcela odmítne, nebo jej přijme a finance a garance poskytne. I s tím, že některý z projektů zbankrotuje a stát to zaplatí. To je ale složité rozhodování. E15: Co říkáte na současnou politickou situaci? Vzniká řada stran a hnutí, politika je hodně živelná, skoro jako na začátku devadesátých let. Dostáváte pořád nabídky? Zkraje roku jsem dostával řadu nabídek. Tehdy už jsem byl ale osloven skupinou lidí, kteří byli nespokojeni s fungováním Hospodářské komory, abych sem kandidoval. E15: Když se ohlédnete na svou účastí ve volbě prezidenta republiky, stálo vás to víc, než jste tím získal, či naopak? Když jsem se přede dvěma lety rozhodoval kandidovat na prezidenta, základní strategií bylo, abych se připomněl. I když tedy byly dvě období, červen a září, když jsem si myslel, že bych se mohl dostat do druhého kola. Kdybych se o to nepokusil, tak tu nesedíme. Lidi by nenapadlo se na mne obrátit, abych kandidoval na prezidenta Hospodářské komory. E15: Jak vidíte budoucnost pravicové politiky, která je nyní hodně fragmentovaná? Slyšel jsem názory, že současná vládní koalice je vláda sociální demokracie s novou pravicovou stranou. Zda to tak bude, záleží na hnutí ANO, zda se dokáže takto profilovat a stabilizovat. Dnes jsem nepřímo o hnutí ANO několikrát mluvil, a to je ten problém: je třeba mít konstruktivní program do budoucna, pravicový. Nebo je možnost, že třeba ony dvě strany, které se deklarují jako pravicové a navíc si navzájem konkurují, vstanou z popela. Či se ještě více fragmentují. S trochou nadsázky: kdybych byl strategický guru v pozadí, radil bych sociální demokracii, aby co nejvíce podporovala konsolidaci pravice. Dlouhodobé samostatné vládnutí je neudržitelné. Vladimír Dlouhý (61) Ekonom a politik. V letech 1989 až 1992 byl ministrem hospodářství, ministrem průmyslu a obchodu v letech 1992 až 1997. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV), v posledních volbách kandidoval na prezidenta republiky. Od května 2014 zastává funkci prezidenta Hospodářské komory, působí v soukromé sféře a věnuje se poradenské a pedagogické činnosti – učil na VŠE a FSV UK. Je členem dozorčí rady Illinoiského technologického institutu v Chicagu. Řadu let byl reprezentantem investiční banky Goldman Sachs v Česku. Čtěte také: CzechTrade podpoří vývozce na osmi nových trzích Bez podpory státu nemůžeme vyvážet, bojí se exportéři. Žádají vládu o pomoc URL| http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/vladimir-dlouhy-chci-prosadit-registraci-podnikatelu-1129486

MÁMA MÁ BYZNYS 20.10.2014

Respekt str. 54 SILVIE LAUDER

Téma

Za zdmi tuzemských domovů a kanceláří probíhá nenápadný převrat. Češky začaly podnikat. Ne že by tu dříve žádné ženy vlastní „byznys“ nerozjížděly, posledních pár let se ovšem řady podnikatelek rozrůstají nevídaným tempem. A to, co z nové vlny dělá unikátní fenomén, je skutečnost, že v jejím čele stojí ženy, které běžný pracovní trh obvykle odsune na okraj jako „nepoužitelné“ -matky s malými dětmi. Místo toho, aby se nepříznivým okolnostem přizpůsobily, začaly je samy měnit.



Na to, že to je někdy „pěkně hustý“, vypadá Lucie Vítová (34) vcelku spokojeně. „Baví mě to,“ usměje se a usrkne čerstvě připravenou zázvorovolimetkovou limonádu. „Ale zároveň si někdy říkám, na co jsem se to dala. Každý den myslím na to, jestli budu mít na nájem, na platy. A někdy taky nespím.“ Café Rico v pražských Kobylisích je ve všední den dopoledne ještě poloprázdné, ale vůně boršče z kuchyně už předznamenává nával, který se za chvíli vyhrne z nedalekého katastrálního úřadu či hotelů okolo. Mix mezinárodních kuchyní (boršč a k němu hovězí Stroganov a pelmeně na menu reprezentují „ruský“ čtvrtek, kterému předcházela česká středa a následoval francouzský pátek) na okraji Prahy právě teď jednoznačně frčí. Průlomu ovšem předcházely dva těžké roky. Rico původně Lucie Vítová otevřela jako kavárnu s cukrárnou a velkým koutkem pro děti, jenže s matkami sedícími celý den u jedné kávy díru do světa neudělala. Od krachu rodačku z Pelhřimova zachránilo věno od rodičů, z něhož statisícovými injekcemi ztrátový podnik zachraňovala. Finanční trable pak dál komplikovali zaměstnanci, mezi nimiž se střídali lidé nepříjemní na zákazníky s nespolehlivými, nebo dodavatelé surovin, kteří si občas naúčtovali zboží, ale nedodali ho. Kombinace vratkých financí a nevypočitatelného lidského faktoru přinesla Lucii Vítové loni v létě zatím nejkrizovější moment. „Byla jsem tu šestnáct hodin denně, trvalo to skoro dva měsíce,“ vzpomíná Lucie. „Děti jsem neviděla, pokud mi je sem manžel nepřivezl. Byla jsem nervózní, nepříjemná, únavou jsem padala.“ Ode dna se odrazila díky tomu, že konečně našla spolehlivé zaměstnance (pětičlenný tým už funguje rok ve stejné sestavě) a že také poslechla svoji dávnou touhu, kterou u ní doma dokumentuje obsáhlá sbírka kuchařek: vařit. S teplou kuchyní už si na sebe Café Rico vydělá a navíc majitelce přináší momenty, které ji pohánějí dál: třeba když jí čerstvé těstoviny vlastní výroby pochválí italští turisté nebo když hosté ocení, že na zákusky nedávají šlehačku ve spreji nebo že pečou vlastní chleba. A už zase tráví víc času se svými dětmi - osmiletým Martinem a šestiletou Lucií. S opětovně probuzeným optimismem teď Lucie Vítová plánuje další podnik: sen mít vlastní tapas bar se jí v hlavě urodil v době, kdy před lety pracovala jako au pair v Madridu. Petru Antošovou s kobyliskou „kavárnicí“ spojuje leccos: jsou vrstevnice, obě matky dvou dětí a obě už jako čerstvé podnikatelky zažily nástrahy, jež tato dráha obnáší. U Petry jsou ovšem zcela jiného druhu. Přestávka ve školení v projektovém managementu, které si u ní pro své zaměstnance objednala pražská neziskovka Poradna pro integraci, se jeden zářijový podvečer oproti rozvrhu mírně protáhne. Nikoli kvůli cigaretě či kávě, ale kvůli tomu, že přednášející kojí pětiměsíčního syna. Eliáš sice v dětském koutku poradny spokojeně pozoruje medvěda namalovaného na stěně, ale pokud se uprostřed přednášky rozhodne, že má hlad, nemá jeho matka jinou šanci. „Když se stane něco podobného, mám strach, že mě klienti nebudou považovat za dostatečně profesionální,“ říká později Petra v kavárně nedaleko Václavského náměstí s Eliášem v náručí. Obavy pro tentokrát rozptýlil fakt, že na konci zmiňované přednášky dostane neplánovaně další zakázku. Petřino podnikání ovšem provázely a provázejí jiné „výzvy“. Nemá starosti s nájmem ani s nespolehlivými zaměstnanci či dodavateli, protože zaměstnává sama sebe a jako „produkt“ nabízí znalosti a zkušenosti, které nasbírala za deset let v neziskovém sektoru. Ve hře je ale hodně: živí totiž rodinu. Eliáše a jeho staršího, dvouletého bratra Jonáše vychovává s etiopským otcem, který v Česku obtížně hledá práci. „K podnikání jsem byla vlastně zahnaná existenční nutností,“ vysvětluje Petra Antošová kořeny svého byznysu. Nejprve s jedním a dnes se dvěma malými dětmi to byl ovšem úkol hodný vojenského stratéga. Na počátku práci věnovala hlavně noci a víkendy, když však podnikání úspěšně rozjela, začalo se jí to „trochu vymykat“: kromě přednášení ještě učila jazyky, obvykle pracovala na několika zakázkách najednou a navrch studovala. Záchranu přinesl podnikatelský projekt jiné ženy - sdílená kancelář, kde si na pár hodin pronajmete stůl a wi-fia mezitím vám tady pohlídají děti. Neustálou koordinaci dvou dětí a zakázek, z níž plyne nevyhnutelná únava a občasná frustrace a stres, však vyvažují pozitiva: líbí se jí, že si práci vybírá a že na rozdíl od jiných matek s malými dětmi, které často úplně ztratí kontakt se svou profesí, ona z toho světa „nevypadla“. A hlavně Petře Antošové samostatné podnikání přineslo kýžený ekonomický efekt. Dnes si vydělá víc než v časech, kdy fungovala jako zaměstnankyně. „To je úžasný,“ usmívá se. „Když to zprůměruju, tak pracuju dvě tři hodiny denně, oproti osmi v klasickém zaměstnání. Takže už dnes vůbec nepřemýšlím nad tím, že bych se vracela do práce.“ Vládkyně statistik Jedna statistika za druhou potvrzuje, že podnikatelek v Česku přibývá v posledních letech ve všech oborech. Reprezentují naprosto odlišné světy: od drobných živnostnic, které svůj byznys provádějí samy, přes majitelky mikrofirem s pár zaměstnanci po ženy řídící společnosti s obratem ve výši stovek milionů korun. Právě u živností - tedy nejjednodušší formy podnikání, k níž je prakticky třeba si jen vyřídit živnostenské oprávnění - je patrné, že řady podnikatelů se v Česku rozrůstají skutečně zejména v dámské části populace. Jak zjistilo ministerstvo průmyslu a obchodu letos na jaře, zatímco z mužů si jich za předcházející rok nově Plné znění zpráv


pořídilo živnostenské oprávnění jen necelých 700, žen bylo patnáctkrát více - 10 662. O tom, jak velký podíl živností je dnes aktivní, sice mnoho nevíme, ale je fakt, že zatímco ještě v polovině devadesátých let tvořily ženy zhruba 15 procent z celkového počtu živnostníků, teď už se blíží k hranici 40 procent. Žen přibývá i mezi majitelkami firem. Konzultantská společnost Bisnode, která shromažďuje údaje o tuzemských podnicích, hlásí nárůst počtu majitelek u společností s ručením omezeným (což je nejoblíbenější právní forma pro podnikání v Česku). „Čísla stabilně rostou posledních pět let, co je sledujeme,“ říká analytička Bisnode Petra Štěpánová. „Ale letos byl ten skok zatím nejvýraznější.“ Zatímco předloni se mezi majiteli „eseróček“ vyskytovalo 15 procent žen, letos už je jich téměř čtvrtina. A zajímavá čísla přicházejí i ze světa firem s milionovými obraty. Výmluvnou statistikou disponuje Helena Kohoutová, šéfka pořadatelské Agentury Helas, která letos už posedmé připravuje soutěž Ocenění českých podnikatelek. Vybírá ze stoprocentních majitelek firem, které vykazují obrat nad deset milionů korun, existují alespoň čtyři roky a splňují další jasně daná, zejména ekonomická kritéria. Zatímco loni se do mantinelů vešlo 11 885 byznysmenek, letos už celých 18 463, tedy o 40 procent více. Jde o spolehlivá čísla: pro Helenu Kohoutovou vhodné kandidátky vyhledává v obchodních rejstřících a dalších veřejných zdrojích partnerská ratingová agentura CRIF - Czech Credit Bureau. A konečně poslední statistika: podíl žen roste mezi majitelkami startupů, tedy začínajících firem. Znalci českého podnikatelského prostředí sice o vzedmuté ženské vlně nějakou dobu vědí, záplavu tak výrazných statistických skoků však nikdo nečekal. „Ta čísla nás překvapila,“ říká Eva Svobodová, ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. „Překvapení jsme byli rovněž my - mimořádně a samozřejmě pozitivně,“ dodává Helena Kohoutová. Překvapení odborníci se navíc jednoznačně shodují v tom, jaké pohyby toto podnikatelské tsunami vyvolalo. Impulz nepřišel „shora“ - tedy skrze státní či vládní pobídky nebo podporu. „Ženy si tuto cestu volí samy,“ shrnuje Eva Svobodová ze zmíněné podnikatelské asociace. „Zdola“ tuto vlnu pohání kombinace faktorů, jež se v české společnosti v posledních letech sbíhají. Jednak prudce vzrostla vzdělanost Češek, na vysokých školách tvoří mezi studentkami i absolventkami už několik let většinu. A do produktivního věku vstupuje generace, která už nezažila komunismus ani v dětství. Zatímco českým třicátnicím ještě přešel do krve kolektivistický dril ze základních škol a pionýra a jejich ostych před vyčníváním z řady plně nevykořenilo ani studium či cesty po světě, dvacátnice už vyrostly v jiném světě. V českém kontextu měla navíc komunistická éra na podnikání drtivější dopad než v jiných zemích bývalého východního bloku, protože na rozdíl od Polska či Maďarska tuzemští komunisté netolerovali ani drobné živnosti. Ženy z této generace navíc nezažily ani divoká devadesátá léta, v nichž leckdo narazil s naivními podnikatelskými sny na tvrdou realitu. Přidejme k tomu fakt, že nová generace vyrostla v těsné blízkosti moderních technologií, jejichž rozšířenost a dostupnost mají jasný vliv jak na drobné podnikání (výrobky lze prodávat v e-shopu), tak na řízení větších firem (zákazníky je možné lovit přes sociální sítě). Z průzkumu konzultantské agentury Bisnode pak vyplývá, že mezi majiteli společností s ručením omezeným mají ženy největší podíl, téměř třetinu, právě ve věkové kategorii 18-29 let. „Vzestup podnikatelek je vedle matek s malými dětmi dán také aktivitou absolventek. Dnes jim nikdo nezaručí, že seženou odpovídající a stabilní práci. Proto jdou vlastní cestou,“ říká Eva Svobodová. Podle Heleny Kohoutové se za sedm let, co její společnost pořádá podnikatelskou soutěž, nejvýrazněji proměnil právě věkový „profil“ soutěžících. „Na začátku jsme se potkávali hlavně s ženami nad 40 let, v posledních letech to jsou už i ženy něco přes 20,“ říká Kohoutová. Žen v podnikatelských kruzích přibývá také proto, že postupně vstupují do oborů, kde dosud tradičně vládli muži. Nová generace tuzemských byznysmenek se sice podle všech průzkumů, které jsme zmínili výše, usídlila v oborech, jež jim bývají přičítány jako „jejich“ - ve službách všeho druhu, poradenství, výrobcích souvisejících s mateřstvím a dětmi - na druhé straně ale Češky podnikají i v oborech, kde by je čekal málokdo. Výstižně to reprezentují vítězky zmiňované soutěže. „České ženy se dnes prosazují ve všech průmyslových oborech, které jsou označovány za tradičně mužské,“ shrnuje Helena Kohoutová. „Jejich firmy kopou rybníky, stavějí hráze, silnice nebo kanalizaci, vykupují odpad, opravují turbíny nebo dodávají součástky automobilkám.“ Za vším hledej děti I když mají ženy k založení vlastního byznysu nejrůznější důvody, výraznou skupinu tvoří ženy na a po mateřské „dovolené“. Konzultantská firma Odyssey Network se letos v létě zeptala bezmála dvou stovek žen, které za posledních pět let prošly jejich sérií školení o podnikání (část z nich už podniká, druhá část o tom v době konání kurzu teprve uvažovala). Dvě třetiny z nich „nalezly motivaci“ k podnikání s příchodem dětí. „Mateřství pro ženy představuje zásadní předěl v kariéře, začnou uvažovat, jak dál pokračovat,“ říká Martin Ruman z Odyssey Network. To potvrzuje i zkušenost šéfky agentury Helas Heleny Kohoutové s příběhy 1747 podnikatelek, které byly nominovány do semifinále soutěže a z nichž pak vzešlo 64 vítězek. „Stále nám vychází, že nejčastěji začínají ženy podnikat proto, že je to pro ně nejlepší cesta, jak zkombinovat pracovní a rodinný Plné znění zpráv


život,“ vysvětluje Kohoutová. Byť je podnikání časově náročné a stresující, přináší do života matek hodnotu, která v zaměstnaneckém poměru chybí: mohou si samy organizovat čas místo toho, aby se podřizovaly pevné pracovní době. Mateřství ženy popostrčí k podnikání nejrůznějšími způsoby, ale v zásadě má dvojí podobu. Některé ženy inspiruje zjištění, že na trhu souvisejícím s rodičovstvím či dětmi nějaká služba či produkt chybí nebo se tam nevyskytuje v kvalitě, jakou zažily třeba v cizině nebo jakou by si představovaly. Druhý hlavní důvod pak souvisí s podmínkami, za nichž je možné v Česku fungovat jako pracující rodič. A to jak na straně péče o děti, tak na straně práce. Z neřešeného problému chybějících míst v jeslích a školkách se stal folklor posledních let. Naposled loni zůstalo před branami předškolních zařízení 60 tisíc dětí, což je desetkrát více než před deseti lety. A byť nedávno Nejvyšší soud rozhodl, že zaměstnavatelé jsou povinni nabízet svým zaměstnancům starajícím se o děti pod 15 let možnost práce na zkrácený úvazek a v teoretické rovině řada firem takové možnosti nabízí, v praxi to často vypadá jinak. „Rozhodující je, jak to ve firmě neformálně funguje, než jak je to formálně zavedeno,“ říká Martin Ruman z Odyssey Network. „Top management firmy se k tomu přihlásí, ale na nižších příčkách už to vidí jinak. Manažery dnes skoro nikde neučí, jak efektivně řídit své týmy, když v nich mají matky na zkráceném nebo sdíleném úvazku.“ Lepší praxe se občas do Česka přelévá ze Západu, kde flexibilní úvazky patří ke známce dobrého byznysu - hlavně ve firmách s „matkami“ v cizině. Z tohoto pohledu se nový trend matekpodnikatelek jeví ještě zajímavější. Ze zajetí nepříznivých vnějších okolností a bez impulzu od státu či úřadů zde vzniká „hnutí“ veskrze pozitivní pro celou společnost. Kromě přidané hodnoty konkrétních činností, kterými se ženy zabývají (neobvyklé služby či výrobky), je pozitivní i v čistě ekonomickém smyslu. Místo čekání na státní podporu podnikatelky zaměstnávají sebe i druhé. „Jsou to ženy, které se chtějí postarat samy o sebe a svou rodinu a nestát frontu na úřadu práce s nataženou rukou,“ připomíná Eva Svobodová z Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. „Maminkatelky“ nastupují Jeden z posledních prosluněných dní babího léta se přehoupl do odpoledne a téměř tříletá Anička - za doprovodu vychovatelky - vyráží na zahradu. V prvním patře prvorepublikové vily na pražských Vinohradech, na dohled od slavné dvojvily bratří Čapků, Aniččina energická matka sfoukává smítko z růžového saka a usedne k pracovní schůzce. Dominika Špačková (33) ve světě podnikajících matek prakticky žije - sama je na volné noze a živí se mimo jiné poradenstvím zaměřeným na tuto skupinu -, a zná tedy dobře všechny nástrahy. Jednu z nich nakonec zažila jen před pár hodinami. Když se s dcerou přesouvala ze školky, kde nejsou obědy, na pracovní schůzku, hladové dítě po cestě utišila kouskem pizzy. Když si u toho zároveň vyřídila pár pracovních telefonů, zachytila několik pohoršených pohledů kolemjdoucích. „Nestará se o dítě, špatná matka,“ směje se, ale pak zvážní: „Samozřejmě doma vařím a dcera jí zdravě. Přesto se cítím v takové situaci nepříjemně, ten tlak na mě působí.“ Petra Antošová z úvodu zase vzpomíná na situaci z autobusu, kdy jí spolucestující podrážděně poradil, ať s kočárem počká, až odezní špička, během níž jedou lidi do práce. „Musela jsem mu rázně vysvětlit, že živím rodinu a právě taky jedu do práce,“ líčí. A zkoušce pak ženské podnikání vystavuje i rodinné vztahy. Bez podpory manželů či partnerů se ženy do podnikání obvykle nepouštějí, v jeho průběhu pak ale řeší v partnerském vztahu nejrůznější problémy: od toho, že se jejich práce „přetlačuje“ s kariérami manželů, po riziko, že spolu ve shonu a stresu zapomenou trávit volný čas. Nesouhlasné poznámky nakonec vyvolává i domácí verze anglického výrazu „mompreneur“ (spojení slov pro mámu a podnikatele), který se v západních zemích poprvé objevil zhruba před pěti lety a jejž se Dominika Špačková snaží v Česku propagovat. „Některým ženám to vadí,“ říká Dominika. „Já to slovo ale používám záměrně, abych upozornila na problémy, které matky ve svém pracovním životě řeší.“ Rodačka z Uherského Hradiště si sice sen vystudovat na americkém Harvardu pozitivní psychologii (odnož psychologie, která se soustřeďuje na pozitivní emoce a prožitky) nesplnila, nicméně zásady tohoto směru začala šířit na kurzech, přednáškách i v individuálním poradenství. Když pak v podnikání pokračovala také během těhotenství a s malou dcerkou, rozšířila svůj záběr o „maminkatelky“. „Na internetu najdete spíše rady o firemním podnikání, nikoli o tom, co řeší drobní živnostníci, a matkám-podnikatelkám se v Česku nevěnuje téměř nikdo,“ vysvětluje Dominika. S klientkami tak probírá vše možné od toho, jak sestavit byznys plán, přes rozpočet po soukromé trable. Řadu matek k podnikání totiž dotlačí - stejně jako Petru Antošovou finanční problémy rodiny nebo krach manželství. Mezi Dominičinými klientkami je třeba matka jednoho dítěte, která začala podnikat poté, co její manžel odjel do ciziny „meditovat“ a místo plánovaného návratu domů neplánovaně vstoupil do kláštera. Jinou manžel opustil ještě v šestinedělí. Unaveným a vystresovaným ženám pak často pomůže jednoduchá rada: třeba aby pronajaly pokoj v bytě či domě (buď stálejšímu nájemníkovi, nebo turistům přes Airbnb) nebo začaly hlídat sousedům děti. Kromě financí se ženy „maminkatelkami“ stávají hlavně proto, že narazily v předchozím zaměstnání. Buď už předtím, než si pořídily děti, věděly, že s nimi půjde sladit jejich dosavadní zaměstnání velmi obtížně, Plné znění zpráv


nebo na to přišly až na rodičovské dovolené. Takto k podnikání dospěly obě dámy z úvodu: kavárnice Lucie Vítová viděla všude kolem sebe kamarádky prohrávající zápas o vyvážení rodiny a zaměstnání. „Viděla jsem, s čím všechny bojují,“ říká Lucie. „Prostě školka má do čtyř a ony musí být v práci do pěti a šéf jim nedovolí si to napracovat třeba ráno. Já jsem takto žít nechtěla.“ Petra Antošová zase -přestože strávila dosavadní kariéru v neziskových organizacích, u nichž bychom čekali větší vstřícnost - narazila na to, že původní zaměstnavatelé nebyli ochotní přistoupit na poloviční úvazky či jiné flexibilní formy práce. Přes nevstřícnost pracovního trhu ale tyto ženy nechtěly svoji existenci zúžit výhradně na mateřství. A to zvlášť, když před dětmi studovaly nebo budovaly úspěšné kariéry a od dětství byly vychovávány k dobrým známkám a finanční nezávislosti. Podnikání tedy pro ně byla ideální alternativa. „Chtějí být lidmi, ne výhradně matkami,“ shrnuje tuto touhu propagátorka „maminkatelek“ Dominika Špačková. „Nechtějí pořád jen řešit něco politého a posraného. Proč by inteligentní a schopná žena měla ze dne na den veškerou svoji energii vložit výhradně do péče o děti a o domácnost?“ Ještě více byznysu Kromě problémů však podnikání žen přináší řadu pozitiv - jak pro jejich život, tak v obecnějším smyslu, kdy podnikající matky inspirují vznik dalšího byznysu. Ve zmiňované vinohradské vile už dva roky funguje Atelier PEXESO, coworkingové centrum, které se od podobných zařízení, kde si lze na den či jen na pár hodin pronajmout stůl a k němu internet nebo telefon, liší tím, že vám tady u toho pohlídají i děti. Na jaře roku 2012 si tuto „sdílenou kancelář s hlídáním dětí“ otevřela Pavlína Mertová, původní profesí architektka. „Přišla jsem na tu myšlenku z vlastní nutnosti, kdy jsem potřebovala prostor pro vlastní práci a zároveň hlídání dítěte,“ říká maminka dvouletého chlapce, k němuž za pár měsíců přibudou dvojčata. „Pak jsem zjistila ve svém okolí, že by o takovou službu byl zájem.“ Dnes PEXESO zaměstnává čtyři lidi a má zhruba 30 stálých klientů, i když úspěch přichází pomaleji, než si paní Mertová představovala. Její centrum nicméně stálo na počátku vlny, během níž podobných sdílených kanceláří vyrostla celá řada, hlavně v Praze a velkých městech. Jestli se z vlny nových českých podnikatelek stane tsunami, se teprve uvidí. Už dnes se ale dá říci, že tyto ženy potvrzují, jak radikálně se česká společnost během čtvrtstoletí svobodného fungování změnila. Q www.respekt .cz /audio „Někdy si říkám, na co jsem se to dala. Myslím na to, jestli budu mít na nájem, na platy. Někdy taky nespím.“ Lucie Vítová Podnikatelek v Česku přibývá prudkým tempem. Hokyně, šenkýřky a královské bankéřky Jako v řadě jiných oblastí, ani u nástupu podnikajících žen nesledujeme převratnou společenskou novinku. Spíše obloukem - a úplně jinak - navazujeme na minulost. Ženy vydělávající si samostatně na živobytí se v českých zemích vyskytovaly vcelku běžně. A to ve všech společenských vrstvách. Historici objevili v archivech záznamy o podnikatelkách už od středověku: buď šlo o manželky řemeslníků či obchodníků, které se na „byznyse“ podílely, či rovnou samy podnik vedly, někdy jej převzaly po smrti manžela, známe však případy, kdy ženy podnikaly samostatně. „V nižších vrstvách městského obyvatelstva bylo samostatné podnikání nebo námezdní práce běžným způsobem obživy řady žen, včetně vdaných,“ píše se v knize Žena v českých zemích od středověku do 20. století, pod níž je podepsán kolektiv autorů v čele s historičkou Milenou Lenderovou. Seznam nájemníků ze Starého Města pražského z roku 1608 tak kupříkladu eviduje 26 hokyní, 14 švadlen, devět nádenic, osm prodavaček, sedm šenkýřek, šest vinopalek, šest pradlen a řadu žen vykonávajících další zaměstnání, mezi nimi i činnosti spíš „mužské“, třeba vedení truhlářských dílen. Dochovaly se příběhy výrazných dámských podnikatelských úspěchů. Alžběta z Volfenburku vedla nejvýnosnější zvonařskou dílnu rudolfínské doby. Regina Zimmermanová obchodovala s kořením a látkami. Ženy stály také v čele úspěšných tiskáren. Jako na podnikatelky lze navíc de facto pohlížet i na příslušnice vyšších vrstev: šlechtičny spravovaly a rozmnožovaly z dnešního pohledu ohromné majetky. Coby schopná podnikatelka tak kupříkladu zanechala už ve 14. století stopu vdova po králích Václavu II. a Rudolfu Habsburském Eliška Rejčka. Spravovala pět měst, mezi nimi Hradec Králové, a promyšlenou hospodářskou politikou pomohla jejich rozmachu. „Zvelebila vlastní majetek natolik, že mohla půjčovat králi Janu Lucemburskému,“ říká Petra Koudelková z Fakulty sociálních věd UK, která o historii podnikání žen přednáší. Po průmyslové revoluci, která z mnoha důvodů přinesla jednoznačnou mužskou dominanci, zazářily ženy především v módním a textilním průmyslu. Nejznámější jsou majitelky módních salonů Hana Podolská a její méně slavné konkurentky Arnoštka Roubíčková či Eliška Ecksteinová. „Mateřství pro ženy představuje zásadní předěl v kariéře, začnou uvažovat, jak dál pokračovat.“ Ma rtin Ruman „Proč by inteligentní a schopná žena měla ze dne na den veškerou svoji energii vložit výhradně do péče o děti a domácnost?“ Dominika Špačková Foto popis| „Budou mě považovat za dostatečně profesionální?“ (Petra Antošová) Plné znění zpráv


Foto popis| Hlavně vytrvat. (Lucie Vítová ve své kavárně) Foto popis| Nahoře pracovní stůl, dole školka. (Pavlína Mertová a Dominika Špačková v Ateliéru Pexeso) Foto popis| Pracovat a pečovat. (Pavlína Mertová v Ateliéru PEXESO) Foto autor| FOTO MILAN JAROŠ

Kurdové z Iráku míří na pomoc obráncům Kobani. S přesunem pomáhají Turci 20.10.2014 zpravy.rozhlas.cz str. 00 / blizkyvychod Štěpán Macháček,Veronika Sedláčková, kov Přes turecké území a za turecké asistence míří jednotky pešmerga z Iráku na pomoc obráncům syrského města Kobani, kteří se brání útokům radikálů z Islámského státu. Jedná se o první vstřícný krok Turecka vůči kurdským bojovníkům v Kobani. „Naším cílem je eliminovat v regionu veškeré hrozby. Proto podpoříme snahu našich kurdských bratří v Iráku, kteří chtějí pomoci s obranou Kobani,“ řekl turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşo?lu.Turci zatím – i přes výzvy z mezinárodního společenství nebo od domácích Kurdů – odmítali zapojit se do pomoci napadenému městu. I když to platí dál, vstřícné gesto přece jen znamená jistý posun.„Já si myslím, že Turci tak trochu připouštějí, že se jim Islámský stát v Iráku a Sýrii nehodí, že dřív či později se s touto organizací střetnou,“ zauvažoval Emil Souleimanov z Katedry ruských a východoevropských studií FSV UK.Přímé zapojení turecké armády – ať už letecké nebo pozemní – však alespoň prozatím Souleimanov nepředpokládá. Třeba proto, že by Turecko muselo zasáhnout na Syrském území, což by mohlo znamenat problém s režimem syrského prezidenta Bašára Asada.Americká letadla shazují Kurdům v Kobani výzbroj, Turecko je zásobovat odmítá„Druhý problém je, že by se to nelíbilo Islámskému státu a třetí věc je, že samotní Kurdové se docela skepticky staví k tomu, že by Turecko kontrolovalo části severní Sýrie, které si nárokují v posledních letech Kurdové,“ poznamenal Souleimanov.Vůči Kurdům má Anakara i další výhrady. Když Američané shodili z letadel obráncům města zbraně a munici, ohradili se proti tomu představitelé Turecka s tím, že obránci města jsou spojenci Strany kurdských pracujících, která se řadí k teroristickým skupinám.S iráckými Kurdy, kteří vyjeli na pomoc Kobani, prý Turci politický problém nemají.Turecko by mělo udělat proti Islámskému státu víc, míní bývalý šéf sil NATO v EvropěAmerická letadla shazují Kurdům v Kobani výzbroj, Turecko je zásobovat odmítáTurecko by mělo udělat proti Islámskému státu víc, míní bývalý šéf sil NATO v EvropěISIS stahuje posily k syrskému Kobani, Kurdové z Iráku nemohou pomociStovky Kurdů demonstrovaly v Berlíně na podporu boje proti Islámskému státuSyrské Kobani, nečinnost Turecka a riziko krachu jednání s tureckými KurdyMá Islámský stát chemické zbraně?Americké nálety na Kobani už usmrtily stovky bojovníků Islámského státu URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1410717

Máma má byznys 19.10.2014

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Silvie Lauder

Za zdmi tuzemských domovů a kanceláří probíhá nenápadný převrat. Češky začaly podnikat. Ne že by tu dříve žádné ženy vlastní “byznys“ nerozjížděly, posledních pár let se ovšem řady podnikatelek rozrůstají nevídaným tempem. A to, co z nové vlny dělá unikátní fenomén, je skutečnost, že v jejím čele stojí ženy, které běžný pracovní trh obvykle odsune na okraj jako “nepoužitelné“ - matky s malými dětmi. Místo toho, aby se nepříznivým okolnostem přizpůsobily, začaly je samy měnit. Na to, že to je někdy “pěkně hustý“, vypadá Lucie Vítová (34) vcelku spokojeně. “Baví mě to,“ usměje se a usrkne čerstvě připravenou zázvorovo-limetkovou limonádu. “Ale zároveň si někdy říkám, na co jsem se to dala. Každý den myslím na to, jestli budu mít na nájem, na platy. A někdy taky nespím.“ Café Rico v pražských Kobylisích je ve všední den dopoledne ještě poloprázdné, ale vůně boršče z kuchyně už předznamenává nával, který se za chvíli vyhrne z nedalekého katastrálního úřadu či hotelů okolo.



Mix mezinárodních kuchyní (boršč a k němu hovězí Stroganov a pelmeně na menu reprezentují “ruský“ čtvrtek, kterému předcházela česká středa a následoval francouzský pátek) na okraji Prahy právě teď jednoznačně frčí.Průlomu ovšem předcházely dva těžké roky. Rico původně Lucie Vítová otevřela jako kavárnu s cukrárnou a velkým koutkem pro děti, jenže s matkami sedícími celý den u jedné kávy díru do světa neudělala. Od krachu rodačku z Pelhřimova zachránilo věno od rodičů, z něhož statisícovými injekcemi ztrátový podnik zachraňovala. Finanční trable pak dál komplikovali zaměstnanci, mezi nimiž se střídali lidé nepříjemní na zákazníky s nespolehlivými, nebo dodavatelé surovin, kteří si občas naúčtovali zboží, ale nedodali ho. Kombinace vratkých financí a nevypočitatelného lidského faktoru přinesla Lucii Vítové loni v létě zatím nejkrizovější moment. “Byla jsem tu šestnáct hodin denně, trvalo to skoro dva měsíce,“ vzpomíná Lucie. “Děti jsem neviděla, pokud mi je sem manžel nepřivezl. Byla jsem nervózní, nepříjemná, únavou jsem padala.“ Ode dna se odrazila díky tomu, že konečně našla spolehlivé zaměstnance (pětičlenný tým už funguje rok ve stejné sestavě) a že také poslechla svoji dávnou touhu, kterou u ní doma dokumentuje obsáhlá sbírka kuchařek: vařit. S teplou kuchyní už si na sebe Café Rico vydělá a navíc majitelce přináší momenty, které ji pohánějí dál: třeba když jí čerstvé těstoviny vlastní výroby pochválí italští turisté nebo když hosté ocení, že na zákusky nedávají šlehačku ve spreji nebo že pečou vlastní chleba. A už zase tráví víc času se svými dětmi - osmiletým Martinem a šestiletou Lucií. S opětovně probuzeným optimismem teď Lucie Vítová plánuje další podnik: sen mít vlastní tapas bar se jí v hlavě urodil v době, kdy před lety pracovala jako au pair v Madridu. “Někdy si říkám, na co jsem se to dala. Myslím na to, jestli budu mít na nájem, na platy. Někdy taky nespím.“ LUCIE VÍTOVÁ Petru Antošovou s kobyliskou “kavárnicí“ spojuje leccos: jsou vrstevnice, obě matky dvou dětí a obě už jako čerstvé podnikatelky zažily nástrahy, jež tato dráha obnáší. U Petry jsou ovšem zcela jiného druhu. Přestávka ve školení v projektovém managementu, které si u ní pro své zaměstnance objednala pražská neziskovkaPoradna pro integraci, se jeden zářijový podvečer oproti rozvrhu mírně protáhne. Nikoli kvůli cigaretě či kávě, ale kvůli tomu, že přednášející kojí pětiměsíčního syna. Eliáš sice v dětském koutku poradny spokojeně pozoruje medvěda namalovaného na stěně, ale pokud se uprostřed přednášky rozhodne, že má hlad, nemá jeho matka jinou šanci. “Když se stane něco podobného, mám strach, že mě klienti nebudou považovat za dostatečně profesionální,“ říká později Petra v kavárně nedaleko Václavského náměstí s Eliášem v náručí. Obavy pro tentokrát rozptýlil fakt, že na konci zmiňované přednášky dostane neplánovaně další zakázku. Petřino podnikání ovšem provázely a provázejí jiné “výzvy“. Nemá starosti s nájmem ani s nespolehlivými zaměstnanci či dodavateli, protože zaměstnává sama sebe a jako “produkt“ nabízí znalosti a zkušenosti, které nasbírala za deset let v neziskovém sektoru. Ve hře je ale hodně: živí totiž rodinu. Eliáše a jeho staršího, dvouletého bratra Jonáše vychovává s etiopským otcem, který v Česku obtížně hledá práci. “K podnikání jsem byla vlastně zahnaná existenční nutností,“ vysvětluje Petra Antošová kořeny svého byznysu. Nejprve s jedním a dnes se dvěma malými dětmi to byl ovšem úkol hodný vojenského stratéga. Na počátku práci věnovala hlavně noci a víkendy, když však podnikání úspěšně rozjela, začalo se jí to “trochu vymykat“: kromě přednášení ještě učila jazyky, obvykle pracovala na několika zakázkách najednou a navrch studovala. Záchranu přinesl podnikatelský projekt jiné ženy - sdílená kancelář, kde si na pár hodin pronajmete stůl a wi-fi a mezitím vám tady pohlídají děti. Neustálou koordinaci dvou dětí a zakázek, z níž plyne nevyhnutelná únava a občasná frustrace a stres, však vyvažují pozitiva: líbí se jí, že si práci vybírá a že na rozdíl od jiných matek s malými dětmi, které často úplně ztratí kontakt se svou profesí, ona z toho světa “nevypadla“. A hlavně Petře Antošové samostatné podnikání přineslo kýžený ekonomický efekt. Dnes si vydělá víc než v časech, kdy fungovala jako zaměstnankyně. “To je úžasný,“ usmívá se. “Když to zprůměruju, tak pracuju dvě tři hodiny denně, oproti osmi v klasickém zaměstnání. Takže už dnes vůbec nepřemýšlím nad tím, že bych se vracela do práce.“ Vládkyně statistik Jedna statistika za druhou potvrzuje, že podnikatelek v Česku přibývá v posledních letech ve všech oborech. Reprezentují naprosto odlišné světy: od drobných živnostnic, které svůj byznys provádějí samy, přes majitelky mikrofirem s pár zaměstnanci po ženy řídící společnosti s obratem ve výši stovek milionů korun. Právě u živností - tedy nejjednodušší formy podnikání, k níž je prakticky třeba si jen vyřídit živnostenské oprávnění - je patrné, že řady podnikatelů se v Česku rozrůstají skutečně zejména v dámské části populace. Plné znění zpráv


Jak zjistilo ministerstvo průmyslu a obchodu letos na jaře, zatímco z mužů si jich za předcházející rok nově pořídilo živnostenské oprávnění jen necelých 700, žen bylo patnáctkrát více - 10 662. O tom, jak velký podíl živností je dnes aktivní, sice mnoho nevíme, ale je fakt, že zatímco ještě v polovině devadesátých let tvořily ženy zhruba 15 procent z celkového počtu živnostníků, teď už se blíží k hranici 40 procent. Žen přibývá i mezi majitelkami firem. Konzultantská společnost Bisnode, která shromažďuje údaje o tuzemských podnicích, hlásí nárůst počtu majitelek u společností s ručením omezeným (což je nejoblíbenější právní forma pro podnikání v Česku). “Čísla stabilně rostou posledních pět let, co je sledujeme,“ říká analytička Bisnode Petra Štěpánová. “Ale letos byl ten skok zatím nejvýraznější.“ Zatímco předloni se mezi majiteli “eseróček“ vyskytovalo 15 procent žen, letos už je jich téměř čtvrtina. A zajímavá čísla přicházejí i ze světa firem s milionovými obraty. Výmluvnou statistikou disponuje Helena Kohoutová, šéfka pořadatelské Agentury Helas, která letos už posedmé připravuje soutěž Ocenění českých podnikatelek. Vybírá ze stoprocentních majitelek firem, které vykazují obrat nad deset milionů korun, existují alespoň čtyři roky a splňují další jasně daná, zejména ekonomická kritéria. Zatímco loni se do mantinelů vešlo 11 885 byznysmenek, letos už celých 18 463, tedy o 40 procent více. Jde o spolehlivá čísla: pro Helenu Kohoutovou vhodné kandidátky vyhledává v obchodních rejstřících a dalších veřejných zdrojích partnerská ratingová agentura CRIF - Czech Credit Bureau. A konečně poslední statistika: podíl žen roste mezi majitelkami startupů, tedy začínajících firem. Znalci českého podnikatelského prostředí sice o vzedmuté ženské vlně nějakou dobu vědí, záplavu tak výrazných statistických skoků však nikdo nečekal. “Ta čísla nás překvapila,“ říká Eva Svobodová, ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. “Překvapení jsme byli rovněž my - mimořádně a samozřejmě pozitivně,“ dodává Helena Kohoutová. Překvapení odborníci se navíc jednoznačně shodují v tom, jaké pohyby toto podnikatelské tsunami vyvolalo. Impulz nepřišel “shora“ - tedy skrze státní či vládní pobídky nebo podporu. “Ženy si tuto cestu volí samy,“ shrnuje Eva Svobodová ze zmíněné podnikatelské asociace. Podnikatelek v Česku přibývá prudkým tempem. “Zdola“ tuto vlnu pohání kombinace faktorů, jež se v české společnosti v posledních letech sbíhají. Jednak prudce vzrostla vzdělanost Češek, na vysokých školách tvoří mezi studentkami i absolventkami už několik let většinu. A do produktivního věku vstupuje generace, která už nezažila komunismus ani v dětství. Zatímco českým třicátnicím ještě přešel do krve kolektivistický dril ze základních škol a pionýra a jejich ostych před vyčníváním z řady plně nevykořenilo ani studium či cesty po světě, dvacátnice už vyrostly v jiném světě. V českém kontextu měla navíc komunistická éra na podnikání drtivější dopad než v jiných zemích bývalého východního bloku, protože na rozdíl od Polska či Maďarska tuzemští komunisté netolerovali ani drobné živnosti. Ženy z této generace navíc nezažily ani divoká devadesátá léta, v nichž leckdo narazil s naivními podnikatelskými sny na tvrdou realitu. Přidejme k tomu fakt, že nová generace vyrostla v těsné blízkosti moderních technologií, jejichž rozšířenost a dostupnost mají jasný vliv jak na drobné podnikání (výrobky lze prodávat v e-shopu), tak na řízení větších firem (zákazníky je možné lovit přes sociální sítě). Z průzkumu konzultantské agentury Bisnode pak vyplývá, že mezi majiteli společností s ručením omezeným mají ženy největší podíl, téměř třetinu, právě ve věkové kategorii 18-29 let. “Vzestup podnikatelek je vedle matek s malými dětmi dán také aktivitou absolventek. Dnes jim nikdo nezaručí, že seženou odpovídající a stabilní práci. Proto jdou vlastní cestou,“ říká Eva Svobodová. Podle Heleny Kohoutové se za sedm let, co její společnost pořádá podnikatelskou soutěž, nejvýrazněji proměnil právě věkový “profil“ soutěžících. “Na začátku jsme se potkávali hlavně s ženami nad 40 let, v posledních letech to jsou už i ženy něco přes 20,“ říká Kohoutová. Žen v podnikatelských kruzích přibývá také proto, že postupně vstupují do oborů, kde dosud tradičně vládli muži. Nová generace tuzemských byznysmenek se sice podle všech průzkumů, které jsme zmínili výše, usídlila v oborech, jež jim bývají přičítány jako “jejich“ - ve službách všeho druhu, poradenství, výrobcích souvisejících s mateřstvím a dětmi - na druhé straně ale Češky podnikají i v oborech, kde by je čekal málokdo. Výstižně to reprezentují vítězky zmiňované soutěže. “České ženy se dnes prosazují ve všech průmyslových oborech, které jsou označovány za tradičně mužské,“ shrnuje Helena Kohoutová. “Jejich firmy kopou rybníky, stavějí hráze, silnice nebo kanalizaci, vykupují odpad, opravují turbíny nebo dodávají součástky automobilkám.“



“Mateřství pro ženy představuje zásadní předěl v kariéře, začnou uvažovat, jak dál pokračovat.“ MARTIN RUMAN Za vším hledej děti I když mají ženy k založení vlastního byznysu nejrůznější důvody, výraznou skupinu tvoří ženy na a po mateřské “dovolené“. Konzultantská firma Odyssey Network se letos v létě zeptala bezmála dvou stovek žen, které za posledních pět let prošly jejich sérií školení o podnikání (část z nich už podniká, druhá část o tom v době konání kurzu teprve uvažovala). Dvě třetiny z nich “nalezly motivaci“ k podnikání s příchodem dětí. “Mateřství pro ženy představuje zásadní předěl v kariéře, začnou uvažovat, jak dál pokračovat,“ říká Martin Ruman z Odyssey Network. To potvrzuje i zkušenost šéfky agentury Helas Heleny Kohoutové s příběhy 1747 podnikatelek, které byly nominovány do semifinále soutěže a z nichž pak vzešlo 64 vítězek. “Stále nám vychází, že nejčastěji začínají ženy podnikat proto, že je to pro ně nejlepší cesta, jak zkombinovat pracovní a rodinný život,“ vysvětluje Kohoutová. Byť je podnikání časově náročné a stresující, přináší do života matek hodnotu, která v zaměstnaneckém poměru chybí: mohou si samy organizovat čas místo toho, aby se podřizovaly pevné pracovní době. Mateřství ženy popostrčí k podnikání nejrůznějšími způsoby, ale v zásadě má dvojí podobu. Některé ženy inspiruje zjištění, že na trhu souvisejícím s rodičovstvím či dětmi nějaká služba či produkt chybí nebo se tam nevyskytuje v kvalitě, jakou zažily třeba v cizině nebo jakou by si představovaly. Druhý hlavní důvod pak souvisí s podmínkami, za nichž je možné v Česku fungovat jako pracující rodič. A to jak na straně péče o děti, tak na straně práce. Z neřešeného problému chybějících míst v jeslích a školkách se stal folklor posledních let. Naposled loni zůstalo před branami předškolních zařízení 60 tisíc dětí, což je desetkrát více než před deseti lety. A byť nedávno Nejvyšší soud rozhodl, že zaměstnavatelé jsou povinni nabízet svým zaměstnancům starajícím se o děti pod 15 let možnost práce na zkrácený úvazek a v teoretické rovině řada firem takové možnosti nabízí, v praxi to často vypadá jinak. “Rozhodující je, jak to ve firmě neformálně funguje, než jak je to formálně zavedeno,“ říká Martin Ruman z Odyssey Network. “Top management firmy se k tomu přihlásí, ale na nižších příčkách už to vidí jinak. Manažery dnes skoro nikde neučí, jak efektivně řídit své týmy, když v nich mají matky na zkráceném nebo sdíleném úvazku.“ Lepší praxe se občas do Česka přelévá ze Západu, kde flexibilní úvazky patří ke známce dobrého byznysu - hlavně ve firmách s “matkami“ v cizině. Z tohoto pohledu se nový trend matek-podnikatelek jeví ještě zajímavější. Ze zajetí nepříznivých vnějších okolností a bez impulzu od státu či úřadů zde vzniká “hnutí“ veskrze pozitivní pro celou společnost. Kromě přidané hodnoty konkrétních činností, kterými se ženy zabývají (neobvyklé služby či výrobky), je pozitivní i v čistě ekonomickém smyslu. Místo čekání na státní podporu podnikatelky zaměstnávají sebe i druhé. “Jsou to ženy, které se chtějí postarat samy o sebe a svou rodinu a nestát frontu na úřadu práce s nataženou rukou,“ připomíná Eva Svobodová z Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. “Maminkatelky“ nastupují Jeden z posledních prosluněných dní babího léta se přehoupl do odpoledne a téměř tříletá Anička - za doprovodu vychovatelky - vyráží na zahradu. V prvním patře prvorepublikové vily na pražských Vinohradech, na dohled od slavné dvojvily bratří Čapků, Aniččina energická matka sfoukává smítko z růžového saka a usedne k pracovní schůzce. Dominika Špačková (33) ve světě podnikajících matek prakticky žije - sama je na volné noze a živí se mimo jiné poradenstvím zaměřeným na tuto skupinu -, a zná tedy dobře všechny nástrahy. “Proč by inteligentní a schopná žena měla ze dne na den veškerou svoji energii vložit výhradně do péče o děti a domácnost?“ DOMINIKA ŠPAČKOVÁ Jednu z nich nakonec zažila jen před pár hodinami. Když se s dcerou přesouvala ze školky, kde nejsou obědy, na pracovní schůzku, hladové dítě po cestě utišila kouskem pizzy. Když si u toho zároveň vyřídila pár pracovních telefonů, zachytila několik pohoršených pohledů kolemjdoucích. “Nestará se o dítě, špatná matka,“ směje se, ale pak zvážní: “Samozřejmě doma vařím a dcera jí zdravě. Přesto se cítím v takové situaci nepříjemně, ten tlak na mě působí.“ Petra Antošová z úvodu zase vzpomíná na situaci z autobusu, kdy jí spolucestující podrážděně poradil, ať s kočárem počká, až odezní špička, během níž jedou lidi do práce. “Musela jsem mu rázně vysvětlit, že živím rodinu a právě taky jedu do práce,“ líčí. A zkoušce pak ženské podnikání vystavuje i rodinné vztahy. Bez podpory manželů či partnerů se ženy do podnikání obvykle Plné znění zpráv


nepouštějí, v jeho průběhu pak ale řeší v partnerském vztahu nejrůznější problémy: od toho, že se jejich práce “přetlačuje“ s kariérami manželů, po riziko, že spolu ve shonu a stresu zapomenou trávit volný čas. Nesouhlasné poznámky nakonec vyvolává i domácí verze anglického výrazu “mompreneur“ (spojení slov pro mámu a podnikatele), který se v západních zemích poprvé objevil zhruba před pěti lety a jejž se Dominika Špačková snaží v Česku propagovat. “Některým ženám to vadí,“ říká Dominika. “Já to slovo ale používám záměrně, abych upozornila na problémy, které matky ve svém pracovním životě řeší.“ Rodačka z Uherského Hradiště si sice sen vystudovat na americkém Harvardu pozitivní psychologii (odnož psychologie, která se soustřeďuje na pozitivní emoce a prožitky) nesplnila, nicméně zásady tohoto směru začala šířit na kurzech, přednáškách i v individuálním poradenství. Když pak v podnikání pokračovala také během těhotenství a s malou dcerkou, rozšířila svůj záběr o “maminkatelky“. “Na internetu najdete spíše rady o firemním podnikání, nikoli o tom, co řeší drobní živnostníci, a matkám-podnikatelkám se v Česku nevěnuje téměř nikdo,“ vysvětluje Dominika. S klientkami tak probírá vše možné od toho, jak sestavit byznys plán, přes rozpočet po soukromé trable. Řadu matek k podnikání totiž dotlačí - stejně jako Petru Antošovou - finanční problémy rodiny nebo krach manželství. Mezi Dominičinými klientkami je třeba matka jednoho dítěte, která začala podnikat poté, co její manžel odjel do ciziny “meditovat“ a místo plánovaného návratu domů neplánovaně vstoupil do kláštera. Jinou manžel opustil ještě v šestinedělí. Unaveným a vystresovaným ženám pak často pomůže jednoduchá rada: třeba aby pronajaly pokoj v bytě či domě (buď stálejšímu nájemníkovi, nebo turistům přes Airbnb) nebo začaly hlídat sousedům děti. Kromě financí se ženy “maminkatelkami“ stávají hlavně proto, že narazily v předchozím zaměstnání. Buď už předtím, než si pořídily děti, věděly, že s nimi půjde sladit jejich dosavadní zaměstnání velmi obtížně, nebo na to přišly až na rodičovské dovolené. Takto k podnikání dospěly obě dámy z úvodu: kavárnice Lucie Vítová viděla všude kolem sebe kamarádky prohrávající zápas o vyvážení rodiny a zaměstnání. “Viděla jsem, s čím všechny bojují,“ říká Lucie. “Prostě školka má do čtyř a ony musí být v práci do pěti a šéf jim nedovolí si to napracovat třeba ráno. Já jsem takto žít nechtěla.“ Petra Antošová zase - přestože strávila dosavadní kariéru v neziskových organizacích, u nichž bychom čekali větší vstřícnost - narazila na to, že původní zaměstnavatelé nebyli ochotní přistoupit na poloviční úvazky či jiné flexibilní formy práce. Přes nevstřícnost pracovního trhu ale tyto ženy nechtěly svoji existenci zúžit výhradně na mateřství. A to zvlášť, když před dětmi studovaly nebo budovaly úspěšné kariéry a od dětství byly vychovávány k dobrým známkám a finanční nezávislosti. Podnikání tedy pro ně byla ideální alternativa. “Chtějí být lidmi, ne výhradně matkami,“ shrnuje tuto touhu propagátorka “maminkatelek“ Dominika Špačková. “Nechtějí pořád jen řešit něco politého a posraného. Proč by inteligentní a schopná žena měla ze dne na den veškerou svoji energii vložit výhradně do péče o děti a o domácnost?“ Ještě více byznysu Kromě problémů však podnikání žen přináší řadu pozitiv - jak pro jejich život, tak v obecnějším smyslu, kdy podnikající matky inspirují vznik dalšího byznysu. Ve zmiňované vinohradské vile už dva roky funguje Atelier PEXESO, coworkingové centrum, které se od podobných zařízení, kde si lze na den či jen na pár hodin pronajmout stůl a k němu internet nebo telefon, liší tím, že vám tady u toho pohlídají i děti. Na jaře roku 2012 si tuto “sdílenou kancelář s hlídáním dětí“ otevřela Pavlína Mertová, původní profesí architektka. “Přišla jsem na tu myšlenku z vlastní nutnosti, kdy jsem potřebovala prostor pro vlastní práci a zároveň hlídání dítěte,“ říká maminka dvouletého chlapce, k němuž za pár měsíců přibudou dvojčata. “Pak jsem zjistila ve svém okolí, že by o takovou službu byl zájem.“ Dnes PEXESO zaměstnává čtyři lidi a má zhruba 30 stálých klientů, i když úspěch přichází pomaleji, než si paní Mertová představovala. Její centrum nicméně stálo na počátku vlny, během níž podobných sdílených kanceláří vyrostla celá řada, hlavně v Praze a velkých městech. Jestli se z vlny nových českých podnikatelek stane tsunami, se teprve uvidí. Už dnes se ale dá říci, že tyto ženy potvrzují, jak radikálně se česká společnost během čtvrtstoletí svobodného fungování změnila. Hokyně, šenkýřky a královské bankéřky



Jako v řadě jiných oblastí, ani u nástupu podnikajících žen nesledujeme převratnou společenskou novinku. Spíše obloukem - a úplně jinak - navazujeme na minulost. Ženy vydělávající si samostatně na živobytí se v českých zemích vyskytovaly vcelku běžně. A to ve všech společenských vrstvách. Historici objevili v archivech záznamy o podnikatelkách už od středověku: buď šlo o manželky řemeslníků či obchodníků, které se na “byznyse“ podílely, či rovnou samy podnik vedly, někdy jej převzaly po smrti manžela, známe však případy, kdy ženy podnikaly samostatně. “V nižších vrstvách městského obyvatelstva bylo samostatné podnikání nebo námezdní práce běžným způsobem obživy řady žen, včetně vdaných,“ píše se v knize Žena v českých zemích od středověku do 20. století, pod níž je podepsán kolektiv autorů v čele s historičkou Milenou Lenderovou. Seznam nájemníků ze Starého Města pražského z roku 1608 tak kupříkladu eviduje 26 hokyní, 14 švadlen, devět nádenic, osm prodavaček, sedm šenkýřek, šest vinopalek, šest pradlen a řadu žen vykonávajících další zaměstnání, mezi nimi i činnosti spíš “mužské“, třeba vedení truhlářských dílen. Dochovaly se příběhy výrazných dámských podnikatelských úspěchů. Alžběta z Volfenburku vedla nejvýnosnější zvonařskou dílnu rudolfínské doby. Regina Zimmermanová obchodovala s kořením a látkami. Ženy stály také v čele úspěšných tiskáren. Jako na podnikatelky lze navíc de facto pohlížet i na příslušnice vyšších vrstev: šlechtičny spravovaly a rozmnožovaly z dnešního pohledu ohromné majetky. Coby schopná podnikatelka tak kupříkladu zanechala už ve 14. století stopu vdova po králích Václavu II. a Rudolfu Habsburském Eliška Rejčka. Spravovala pět měst, mezi nimi Hradec Králové, a promyšlenou hospodářskou politikou pomohla jejich rozmachu. “Zvelebila vlastní majetek natolik, že mohla půjčovat králi Janu Lucemburskému,“ říká Petra Koudelková z Fakulty sociálních věd UK, která o historii podnikání žen přednáší. Po průmyslové revoluci, která z mnoha důvodů přinesla jednoznačnou mužskou dominanci, zazářily ženy především v módním a textilním průmyslu. Nejznámější jsou majitelky módních salonů Hana Podolská a její méně slavné konkurentky Arnoštka Roubíčková či Eliška Ecksteinová. URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-62956670-mama-ma-byznys

Důsledky milánského summitu

17.10.2014

ČT 24

str. 03

21:31 Horizont

Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------A hostem Horizontu je teď politolog Jan Šír, dobrý večer. Jan ŠÍR, politolog, FSV UK -------------------Dobrý večer. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Která ze stran Ukrajina - Rusko podle vás po tom dnešním jednání v Miláně je ve složité, ve složitější situaci? Jan ŠÍR, politolog, FSV UK -------------------Já se domnívám, že tohle to je situace, na které rozhodně nemůže vydělat vůbec nikdo. Těžko tady soudit, Ukrajina má před sebou velice krušné období, narážím teď na období zvýšené destabilizace spojené nejenom s aktivizací těch přestřelek, zejména kolem doněckého letiště a v Luhanské oblasti, ale zejména v souvislosti s volbami a samozřejmě čeká nejenom Ukrajinu, ale i Evropu velice pravděpodobně krušná zima, během níž bude potřeba nějakým způsobem dosáhnout s Ruskem nějakého kompromisu ohledně dodávek zemního plynu, což v žádném případě není ještě zaručeno, nicméně myslím si, že Rusko tratí v současnosti i, možná i více. Narážím zejména na pokračující pád cen ropy na světových trzích, na kterých je ruská ekonomika závislá, a samozřejmě na ty západní sankce, které Rusko citelně bolí. Plné znění zpráv


Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Co podle vás je teď důležitější pro Evropu? Klid na Ukrajině nebo plyn v zimě? Jan ŠÍR, politolog, FSV UK -------------------Tak krátkodobě rozumím těm obavám, že je potřeba nějakým způsobem se zajistit proti předpokládaným výpadkům dodávek zemního plynu z Ruska, nicméně dlouhodobě jednoznačně ta situace na Ukrajině je daleko důležitější, co se týká nejenom zachování nějakých mírových vztahů v Evropě, ale i toho, jestli bude platit mezinárodní právo nebo jestli bude přijato za akceptovatelné chování, že jeden stát napadne druhý stát, zabere silou část jeho území a na zbytku území vyvolá ozbrojený konflikt. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------A co podle vás bude dál, co vytáhne Kreml dál ze své, ze své kapsy? Je podle, vyhovuje mu ten status quo nebo se uchýlí k dalšímu, další destabilizaci Ukrajiny? Jan ŠÍR, politolog, FSV UK -------------------Já se obávám, že prezident Putin zatím nedosáhl svých strategických cílů ve vztahu k Ukrajině a naopak mnohé ztratil. Jedná se o ztráty v oblasti reputace, v oblasti prestiže, v oblasti ekonomiky, zejména v důsledku tedy těch změn, co se týče postoje západních aktérů a uvalených sankcí. Myslím si nicméně, že Kreml stále nevytáhl všechny trumfy v rukou. Já už jsem je tady zmínil, týká se to pozastavení dodávek nebo pokračování toho stavu, že dodávky zemního plynu na Ukrajinu nepotečou. Samozřejmě vzhledem k tomu, že teď už je jasné, že do ukrajinského parlamentu velice pravděpodobně nepostoupí žádná proruská nebo rusky, prorusky orientovaná strana, lze předpokládat, že Rusko může usilovat o to, aby situaci destabilizovalo tak, aby nějakým způsobem narušilo řádný průběh voleb. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Myslíte si, že k tomu budou používat ty stejné metody jako předtím, to znamená posílat vojenskou techniku, své vlastní vojáky, nebo to můžou být nějaké jiné formy intervence do ukrajinského dění? Jan ŠÍR, politolog, FSV UK -------------------Tak já už jsem o tom hovořil. To, co pozorujeme, to je hybridní válka, kde je použita nejenom konvenční vojenská síla, ale i další techniky. Týká se to brutální propagandistické kampaně, ekonomických nástrojů, energetiky, finančních toků a tak dále. Myslím si, že ta paleta nástrojů je poměrně široká a záleží spíše na vůli ruského vedení, zda bude chtít v této politice pokračovat, nebo ne. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------To byl Jan Šír. Díky za rozhovor. Jan ŠÍR, politolog, FSV UK -------------------Také děkuji.

Landovského syn Jakub: Táta se nikoho nebál, seřval i estébáky 17.10.2014

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Lidé Nora Grundová

Pavel Landovský miloval ženy a často se ženil. Ze čtyř manželství mu vzešla rozkošatělá rodina, která napříč udržovala těsné vazby a všechny manželky se nejčastěji scházely jako kruh přítelkyň kolem původce toho všeho. Plné znění zpráv


Jeho jediný syn Jakub z třetího manželství je osmatřicetiletý pražský advokát, vysokoškolský učitel a poradce na ministerstvu obrany. Byl asistentem Jiřímu Dienstbierovi staršímu v OSN a loni pracoval jako tiskový mluvčí Jiřího Dienstbiera mladšího během jeho prezidentské kampaně. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy přednáší mezinárodní právo a s manželkou vychovává tři děti. Pro magazín Pátek LN Jakub Landovský vzpomíná na dětství se slavným otce i bez něho a na jeho poslední roky. Pavel Landovský před třiceti lety ve filmu Psí Dostihy. LN: Vnímal jste jako tříletý život s vaším otcem, ještě předtím, než zůstal v Rakousku? Možná se budete divit, ale vnímal, byť útržkovitě. Mám teď tříletého syna Sašu a on se mne ptá, zda je děda Pavel mrtvej a jestli ještě půjde k doktorovi a jestli je teď se zrzavou kočkou, co mu před rokem umřela. Děti si vypjaté momenty určitě pamatují, ale asi jinak než dospěli. Já si z Vídně pamatuji na tři věci: parkoviště pro angličáky s výtahem, které mi táta dal, chuť limonády Grbi a to, jak jsme s tátou „pařili“ u psacího stolu. On víno s kolou a já samotnou kolu. Tátův temperament v počátcích vyhnanství nebyl takový jako třeba v Praze po roce 1989. Ono když vás nepustí domů a jste bez přátel a bez prostředků v cizí zemi, tak vám to trochu vezme vítr z plachet. Ale to znám spíš z mámina vyprávění, táta si nikdy moc nestěžoval. LN : Co vám tehdy k tomu, že tatínek zůstal v Rakousku, řekla vaše maminka? Zůstat v Rakousku nebylo tátovo rozhodnutí. On se snažil různě pronikat zpět za železnou oponu, jednou dokonce přeplaval Dunaj z Maďarska na Slovensko. Vyhnanství především zařídil komunistický ministr vnitra Jaromír Obzina a pak poslušný soud rozsudkem o zbavení občanství pro poškozování dobrého jména Československé republiky v zahraničí. V případě „dobrého jména“ normalizačního Československa to byl snad trestný čin spáchaný na nezpůsobilém subjektu. Máma o rozhodnutí vrátit se domů mluvila teprve nedávno. Ve středu byla u táty na návštěvě a řekla mu, že kdyby mohla vzít něco ve svém životě zpátky, zůstala by s ním v Rakousku. LN : Jak se váš život bez otce změnil? Žil jsem s maminkou v Jevanech za Prahou a tátu jsem vídal jednou ročně v Maďarsku v lázních, ale až když dostal rakouský pas. Občas tam s námi byli estébáci a když jsme nebyli v hotelu, tak nám prolézali pokoje. Aby dostali tátu pryč z hotelu, ukopli mu u auta zrcátko a pak ho zdržovala maďarská policie na služebně, když to nahlašoval. Když mu ten komplot došel, ze služebny utekl a načapal tajné, jak mu prolézají kufry. Spustil takový vyrvál, že hned utekli. To se mi samozřejmě jako malému klukovi líbilo a byl jsem na něj patřičně pyšný. Vnímal jsem ho jako tátu, který mi doma chyběl. Měl knír, vojenskou košili, mluvil nahlas a nikoho se nebál a platil za celý stůl. Nikoho se nebát je krásný stav mysli. Myslím, že to byla dobrá průprava do života. Celý rozhovor s Jakubem Landovským o dětství i polistopadovém životě se slavným hercem si přečtete v magazínu Pátek LN, který vychází 17. října.

URL| http://www.lidovky.cz/landovskeho-syn-jakub-nikoho-se-nebal-serval-i-estebaky-pi3/lide.aspx?c=A141016_155959_lide_ele

Pavel landovský Nikoho se nebál 17.10.2014 Pátek Lidových novin str. 12 Téma Text: Nora Grundová Foto: Jan Zátorský velká rodina, bouřlivá nátura a obdivuhodný život, který se 10. října 2014 uzavřel. Dal mi dobrou průpravu do života, říká o svém otci Pavlu Landovském Jakub, jeho jediný syn. Pavel Landovský miloval ženy a často se ženil. Ze čtyř manželství mu vzešla rozkošatělá rodina, která udržovala těsné vazby – všechny manželky se nejčastěji scházely jako kruh přítelkyň kolem původce toho Plné znění zpráv


všeho. Poprvé se oženil v roce 1956, ale sňatek s manželkou Mirkou dlouho nevydržel – jen tři měsíce. Druhé partnerství s Helenou trvalo až do začátku 70. let. Poté si vzal Evu a před dvanácti lety Markétu. Oficiálně má Pavel Landovský pět potomků, ale v rozhovoru pro magazín Pátek LN z roku 2000 jich sám napočítal sedm. Jeho jediný syn Jakub z třetího manželství je osmatřicetiletý pražský advokát, vysokoškolský učitel a poradce na ministerstvu obrany. Byl asistentem Jiřího Dienstbiera staršího v OSN a loni pracoval jako tiskový mluvčí Jiřího Dienstbiera mladšího během jeho prezidentské kampaně. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy přednáší mezinárodní právo a s manželkou vychovává tři děti. Pro magazín Pátek LN Jakub Landovský vzpomíná na dětství se slavným otce i bez něho a na jeho poslední roky. * Vnímal jste jako tříletý život se svým otcem, ještě předtím, než zůstal v Rakousku? Možná se budete divit, ale vnímal, byť útržkovitě. Mám teď tříletého syna Sašu a on se mne ptá, zda je děda Pavel mrtvej a jestli ještě půjde k doktorovi a jestli je teď se zrzavou kočkou, co mu před rokem umřela. Děti si vypjaté momenty určitě pamatují, ale asi jinak než dospělí. Já si z Vídně pamatuji na tři věci: parkoviště pro angličáky s výtahem, které mi táta dal, chuť limonády Grbi a to, jak jsme s tátou „pařili“ u psacího stolu. On víno s kolou a já samotnou kolu. Tátův temperament v počátcích vyhnanství nebyl takový jako třeba v Praze po roce 1989. Když vás nepustí domů a jste bez přátel a bez prostředků v cizí zemi, tak vám to trochu vezme vítr z plachet. Ale to znám spíš z mámina vyprávění, táta si nikdy moc nestěžoval. * Co vám tehdy k tomu, že tatínek zůstal v Rakousku, řekla vaše maminka? Zůstat v Rakousku nebylo tátovo rozhodnutí. On se snažil různě pronikat zpět za železnou oponu, jednou dokonce přeplaval Dunaj z Maďarska na Slovensko. Vyhnanství především zařídil komunistický ministr vnitra Jaromír Obzina a pak poslušný soud rozsudkem o zbavení občanství pro poškozování dobrého jména Československé republiky v zahraničí. V případě „dobrého jména“ normalizačního Československa to byl snad trestný čin spáchaný na nezpůsobilém subjektu. Máma o rozhodnutí vrátit se domů mluvila teprve nedávno. Ve středu byla u táty na návštěvě a řekla mu, že kdyby mohla vzít něco ve svém životě zpátky, zůstala by s ním v Rakousku. * Jak se váš život bez otce změnil? Žil jsem s maminkou v Jevanech za Prahou a tátu jsem vídal jednou ročně v Maďarsku v lázních, ale až když dostal rakouský pas. Občas tam s námi byli estébáci, a když jsme nebyli v hotelu, tak nám prolézali pokoje. Aby dostali tátu pryč z hotelu, ukopli mu u auta zrcátko a pak ho zdržovala maďarská policie na služebně, když to nahlašoval. Když mu ten komplot došel, ze služebny utekl a načapal tajné, jak mu prolézají kufry. Spustil takový vyrvál, že hned utekli. To se mi samozřejmě jako malému klukovi líbilo a byl jsem na něj patřičně pyšný. Vnímal jsem ho jako tátu, který mi doma chyběl. Měl knír, vojenskou košili, mluvil nahlas a nikoho se nebál a platil za celý stůl. Nikoho se nebát je krásný stav mysli. Myslím, že to byla dobrá průprava do života. * Sledoval jste jeho kariéru ve vídeňském Burgtheatru? Ztvárnil tam řadu titulních rolí. Až později jsem viděl nějaké záznamy: Bábelův Západ slunce a Revizora, kde hrál Němce Helmuta Helmutoviče, protože neuměl ještě dost dobře německy, takže hrál Němce v Rusku. Vystřihoval si pak takové kartičky a učil se z nich německy a nakonec hrál pěkné role, zejména u režiséra, který se jmenoval Peter Zadek. * Jaké bylo dětství syna slavného disidenta v dobách socialismu ? Nevzali mne kvůli tátovi do pionýra, to jsem bral jako velikou křivdu. Bylo to na pionýrském táboře a nastupovat bez rudého šátku byla ostuda. Postupně jsem si zvykl, že výrazní rodiče vám některé světy zavřou a jiné otevřou. Když ale dospějete a najdete vlastní cestu, není dobré se za rodiče schovávat, stydět se za ně nebo se jimi vytahovat. Za rodiče nikdo nemůže, a to ani v dobrém, ani ve zlém. Dnes jsem za to, jakého jsem měl tatínka, moc vděčný a chtěl bych, aby se jednou mohly mé tři děti cítit podobně. * Pak přišly listopadové dny roku 1989. Váš otec se vrátil do Československa.



To mi bylo třináct a vzpomínky mám daleko souvislejší a barevnější než ty z Vídně. Táta byl strašně rád zpátky a ta doba byla jeden velký mejdan. Pamatuju si, že neviděl budoucnost tak růžově jako ostatní, byl takový škarohlíd ze Západu. Tenkrát jsem si taky myslel, že nemá pravdu. Dnes už na to koukám jinak. * Vy jste s ním posléze bydlel. Jak se vám spolu žilo? V sedmnácti jsem odešel od mámy k tátovi, ale doma jsme se potkávali spíše v noci u prázdné lednice. Taková bohémská doba to byla, ale byla legrace. Léto jsme společně trávili u přehrady v Jevišovicích na Moravě. Dnes tam má Andrej Babiš krokodýlí farmu. Táta měl rád vypjaté emoce, takže to nebylo pro slabší nátury, ale přežili jsme to bez úhony. * Vás nelákalo divadlo? Já jsem jako malý hrál v divadle i ve filmu, jen ne pod svým jménem. Ale neuchvátilo mě to natolik, abych se tomu věnoval. Když revoltujete proti rodičům, tak se snažíte dělat věci opačně nebo jinak než oni. Takže když jste obklopeni umělci, neustálými pařbami, promiskuitním chováním a podobně, váš život vypadá jinak. Ale nakonec v sobě svůj původ, styčné místo se svými rodiči objevíte jinde. Jsem právník a zároveň přednáším na univerzitě. Jak právnické řemeslo, tak přednášky ale vyžadují, aby člověk byl přesvědčivý a poutavý. Také mám svého druhu diváky. Texty si tedy píši sám, nemám žádného režiséra ani dramaturga. * Bavili jste se s otcem o vaší práci? Moc ne, táta si radši povídal o politice. Bavili jsme se spíš o tom, co se děje okolo nás. Upřímně myslím, že by ho to mezinárodní právo fakt moc nebavilo. Ale ještě jeden společný zájem jsme měli: chtěli jsme oba dělat něco smysluplného. Já to dělám na univerzitě, otec v divadle. Čím byl starší, tím více toužil po tom, aby to, co dělá, mělo smysl. * Srovnáváte někdy své dětství s dětstvím svých dětí? Dětství s dětstvím se dost těžko srovnává. Někdy si řeknu, jaké to muselo být pro tátu, když jsme ho s maminkou nechali samotného v cizí zemi. A jaké by to bylo, kdybych přišel o možnost vidět své děti kvůli politice, ale to není to, na co se ptáte. Takže jednoduše: nesrovnávám, protože to nedovedu. * Jaké byly vaše poslední roky s Pavlem Landovským? Poslední léta táta špatně chodil, takže jsem ho vozil. To mělo své nesporné výhody. Například když jsem ho na společenské události přivezl ke stolu a on se začal se všemi hádat, mohl jsem ho přes protesty odvézt k jinému stolu, kde se dobře bavil. Sice mi cestou nadával, ale tlačil jsem ho já. Jako v té Kafkově povídce, co je předlohou té Rónovy sochy na Starém Městě. Foto popis| Rodinná sešlost v roce 1999. sedící zleva: třetí žena eva, první dcera Iva, mladší sestra Helena, Pavel landovský, třetí dcera andrea, druhá žena Helena, druhá dcera Beatrice, přítelkyně vladěna, u nohou jim sedí vnoučata mařenka a martin. stojící zleva: zeť Petr daněk, vnučka Terezka, vnučka viktorka, syn Jakub, synovec Pavel slabý, zeť J. H. krchovský. Foto popis| Jakub Landovský Foto autor| Foto z knihy albertová,H., landovský, P.: lanďák. nakladatelství XYZ, Praha 2010


Právo str. 09 Zpravodajství Jiří Vavroň

Na rodinu a nejbližší příbuzné je v Česku odkázáno kolem 80 000 seniorů a seniorek. Většinou se o ně starají ženy, tedy manželky, dcery či snachy. „Těchto 80 000 lidí potřebuje intenzivní péči. Dalších 150 000 až 200 000 rodin nějak pomáhá svým seniorům. V roce 2030 bude intenzivní péči potřebovat na 145 000 lidí a podpůrnou pomoc 400 000 až 550 000 Plné znění zpráv


osob,“ řekl ve čtvrtek Hynek Jeřábek z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která na toto téma provedla dvě výzkumná šetření. Nárůst počtu seniorů bude podle odhadu expertů v dalších letech rychlejší než zvýšení rozsahu služeb určených právě pro tuto skupinu spoluobčanů. Podle ředitele Ústavu sociálních služeb v Praze 4 Miloše Hájka je třeba při všech úvahách vzít v potaz i změny, kterými prochází rodina. Většinou pomáhají ženy „Česká rodina je tradičně dvoupříjmová. Pokud někdo, většinou žena, zůstane doma, aby pečoval o seniora, projeví se to okamžitě v ekonomické situaci rodiny a v tlaku na získání sociálních dávek. Proto roste tlak přesunout péči o seniora na sociální služby, na stát, obec. Roli hraje i fakt, že když se žena či muž chtějí vrátit do práce, v jejich věku, tedy v průměru mezi 40 až 55 lety, to není vůbec jednoduché,“ uvedl. Průměrně rodina věnuje opatrování svého blízkého 41 hodin týdně, vyplývá z šetření. O starší členy rodiny se většinou starají ženy. Pomáhají s hygienou, oblékáním, povídají si s nimi, doprovázejí je k lékařům, perou, vaří, uklízejí, nakupují a komunikují s úřady. Péči obstarávají dvakrát častěji dcery než synové. Některým seniorům stačí podpůrná pomoc. Ta si vyžádá průměrně 30,9 hodiny týdně. Na významnější péči vydává rodina v průměru 45,6 hodiny a na nezbytnou 61,8 hodiny. České rodiny podle zjištění expertů péči o své starší členy chápou jako „práci z lásky“. Intenzivnější opatrování pro ně ale představuje zátěž, a to fyzickou i psychickou, potvrdila studie. Podle Hájka by se rodina na období, které s sebou může přinášet zvýšenou péči o seniora, měla hlavně připravit včas. V první řadě je třeba včas upravit byt, potvrzují odborníci, koupelnu, toaletu, přístupové cesty. Podle expertů je na čase začít řešit i možnost, aby pečující mohli dostat určitou formu pečovatelské dovolené, po níž by se zas vrátili do práce. Jak řekla náměstkyně ministryně práce Zuzana Jentschke Stöcklová (ČSSD) ČTK, ministerstvo práce a sociálních věcí nyní možnosti zavedení takové dovolené zvažuje. Pracovní skupina diskutuje třeba o tom, že by člověk mohl zaměstnavatele požádat o volno na tři měsíce či o dočasné zkrácení nebo úpravu pracovní doby, firma by musela vyjít vstříc, upřesnila náměstkyně. Pokud by byla potřeba delší péče, mohl by si pak volno v práci vybrat další člen rodiny. „Jsou to zatím ale jen témata, ne hotové návrhy,“ zdůraznila. Průměrně rodina věnuje opatrování svého blízkého 41 hodin týdně

Odkud přijde Armagedon 17.10.2014

Téma str. 22 Lukáš Kašpar

Téma

Svět roku 2050. Pokud bude existovat, tak zhruba s deseti miliardami obyvatel. V Evropě to nebude tak dramatické, ale v části Afriky a Asie se počet obyvatel více než zdvojnásobí. „A to je naprosto neřešitelný problém,“ říká politický geograf MICHAEL ROMANCOV (44). Hrozeb ale je podle něj daleko víc. * Historik Robert Kvaček mi říkal, že první a druhá světová válka byly sice strašlivé, ale tohle století bude ještě horší. Není to příliš děsivé? Já s ním úplně souhlasím. Těžiště světa ovšem tehdy bylo v Evropě, zatímco teď se situace mění – jsem přesvědčen, že části Asie a celá Afrika se stanou velkým bojištěm 21. století. * Proč? Kdybyste z Hanoje opsal kružnici o poloměru asi jen čtyři tisíce kilometrů, bude v ní více než padesát procent obyvatel světa. V polovině tohoto století v subsaharské Africe a části Asie dramaticky vzroste počet lidí. A ohniska konfliktů budou v těchto místech. Růst populace, tenčící se zdroje, skoro nefungující státy – to je strašlivě nebezpečný mix. Evropa by ale mohla být trochu v závětří. * A co ukrajinská krize? Plné znění zpráv


Já jsem za ten „budíček“ rád. Nabyli jsme pocit,že například Rusko dnes není hrozba. * A je? Pokud zůstaneme u konvenčních zbraní, tak nikoliv. Tady je Evropa výrazně silnější. Hrozbou ale je v oblasti jaderných zbraní. To by znamenalo konec téhle planety, takže k nim snad nesáhnou. * To jsem si oddechl. To ale není ten největší problém. Rusko totiž má potenciál rozkolísat pravidla mezinárodních vztahů, podle kterých se hraje. * Jak? Svět je dnes daleko propojenější a zranitelnější, než si Evropané uvědomují. Soustředíme se například na to, kolik mají potraviny kalorií, ale vůbec nás nezajímá, jak se k nám dostaly. * Je to tak důležité? Strašlivě. Víc než 93 % světového zboží a 90 % surovin se dopravuje po moři. Vnímáme až kamiony, které zboží z lodí rozvážejí. Tomu se říká námořní slepota. * A jak to souvisí s Ruskem? Stalo se poprvé ve své historii součástí globálně propojeného světa. Vždycky to byl izolovaný „ostrov“, ale teď dává najevo nespokojenost s tím, jak ve světě věci fungují. A když napře síly, je schopné vyvolat chaos na mnoha důležitých místech, kudy k nám směřuje zboží a suroviny. * Je to nebezpečné? V žádném případě nechci zlehčovat třeba al-Káidu, která sem tam provedla omezený útok, nebo Taliban, který dovedl škodit v jednom místě. Byly to tragédie, ale na likvidaci mezinárodního systému neměly kapacitu. Rusko ji má. * Tedy vlastně Putin? Teď ano, ale Putin je zosobněním určitép ho způsobu I ney y y , j pravděpodobné, že se k moci dostane někdo, kdo o světě bude uvažovat výrazně odlišným způsobem. * Čím to je? Všichni velcí hráči současného systému mají pozitivní zkušenost s komunikací s ostatními „světy“. V Rusku tahle zkušenost chybí a takový aktér je velice nebezpečný. Zatímco Čína požívá obrovský respekt, který není odvozen od lidnatosti, ale od toho, že je výkonná, Rusko automaticky očekává, že to bude kvůli tomu, co má být přece každému zjevné – je největší. A mělo by tedy mít i nejsilnější hlas na mezinárodním poli. Jejich výkon je přitom ve srovnání s Čínou, USA a Evropou strašně malý. A oni se s tím nedokážou srovnat. * Souvisí s tím boje na Ukrajině? Je to výraz ruské frustrace z toho, jak se nedaří. Putin stojí v čele státu, který se z vnějšku jeví nejen obrovský, ale i stabilní a ekonomicky úspěšný. To ovšem není pravda. Životní úroveň v Rusku je výrazně nižší, než je naše. Velké množství Rusů zemi opustilo a bohaté rodiny žijí v západní Evropě. Jeden nebo dva jejich členové pendlují mezi Západem a Ruskem, kde dělají byznys. To, že své rodiny odlifrovali sem, je jasný důkaz, jak tamější systém nevyhovuje nejdynamičtější části ruské společnosti. Moc to nepřeženu, když řeknu, že v Rusku zůstali především lidé s nedostatečným vzděláním, kteří neumějí cizí jazyky, pak nemocní a ti, kteří jsou s Putinovým režimem vnitřně spokojeni či díky němu získali obrovská individuální privilegia. * Jak je na tom Rusko ekonomicky? Plné znění zpráv


Produkuje obrovské surovinové bohatství, jenže je tam monstrózní korupce a naprostá ekonomická negramotnost politických elit. Když se podíváte dnes na Putina a jeho okolí, zjistíte, že na rozhodujících pozicích jsou lidé, kteří netuší, jak bohatství společnosti vzniká a jak s ním zacházet. Chovají se jako ti nejméně ekonomicky gramotní Arabové – čerpají bohatství ze země a tím to pro ně končí. Rusko má gigantický vnitřní dluh a přitom obrovský vojenský rozpočet a strašně nákladný sociální systém. Ceny ropy a plynu se sice drží na solidní úrovni, jenže oni nestíhají vyplácet všechno, k čemu se zavázali. Putin to může ustát jedině tak, že bude mít vnějšího nepřítele. * Hrozí kvůli Ukrajině střet s USa? Američané nemají na Ukrajině žádný životní zájem. Je zajímá, aby fungoval světový systém, což jsou námořní trasy. Žijeme ale ve světě, kde každý stát s USA „sousedí“, a proto se musejí angažovat všude, kde je humanitární katastrofa či konflikt. * Takže vyostření vztahů s Ruskem pomalu vyšumí? To si nemyslím. Putin nebezpečným způsobem rozkymácel evropskou „loď“, i když ví, že odsud získává drtivou většinu finančních prostředků. To samé může udělat v Zakavkazsku, což je hraniční region s Blízkým východem, totéž může provést směrem do střední Asie, klidně to může udělat i vůči Číně, v Mongolsku, na Korejském poloostrově… Může díky rozloze Ruska destabilizovat značnou část světa. Navíc se v důsledku klimatické změny ztenčuje led v Arktidě, což by mohlo otevřít energeticky bohatý prostor, kde mohou vést i lodní trasy mezi Asií a Evropou. Už dnes tam mají spory s Kanadou a Norskem. * Jakou roli vlastně budou hrát klimatické změny? Náhlý a prudký výkyv počasí by mohl v Asii a Africe způsobit katastrofy, které si dnes neumíme představit. Bez vody nevydržíte. Nevyhnutelně se to projeví fyzickým násilím. A může to nastat velice rychle. * Docela mě děsíte. Dám vám příklad. Bangladéš je přibližně velký jako bývalé Československo, kde žilo patnáct milionů lidí. V Bangladéši je jich 150 milionů. A v roce 2050 by jejich počet mohl stoupnout na 250 milionů. Představte si bývalé Československo s dvěma sty padesáti miliony obyvatel! Značná část území je dvakrát ročně zatopená vodou, drtivá většina obyvatel je mladší patnácti let a skoro bez přístupu ke vzdělání a zdravotní péči. A není kam uniknout, protože okolo je situace stejná. Navíc se okolní státy budou bránit vlnám uprchlíků s daleko menšími ohledy než my. Nevidím tam jinou možnost, než že tam dojde k fyzickému násilí. To mohou být katastrofy, které budou mít víc obětí než první a druhá světová válka. * Těžiště sice bude jinde, ale nemohou se konflikty dnes rychle přenést? Ano. Je úžasné pozorovat, jak je značná část veřejnosti laxní k tomu, co se děje na Ukrajině. Přitom je to hned za rohem. * nevěřím, že se seberou miliony Bangladéšanů a doputují do střední Evropy. To ne, jen nejbohatší a nejvzdělanější se dostanou pryč. Týkat se nás to ale bude – začne být destabilizovaná část světa, odkud bereme zdroje a kudy procházejí námořní komunikace. Najednou se věci, dnes zdánlivě bezpečně skryté kdesi za horizontem, začnou projevovat přímo tady. Co když dopluje každá pátá loď? Kamiony nebudou mít co vozit. Krátkodobě zajásají ekologové, ale pak nastane obrovský problém. * nepoužije nakonec některá mocnost jadernou bombu, aby ukázala světu sílu? Jaderné zbraně byly zatím použity dvakrát – v Nagasaki a Hirošimě – jako demonstrace síly. U Ruska, USA, Británie a Francie se dá předpokládat pokračování historického kursu, že tohle jsou věci, na něž se nesahá, a je to spíš politická, než vojenská záležitost. Pokud se to změní, tak pánbůh s námi, protože kdyby jedna země vůči druhé použila jadernou zbraň, nezůstane to bez odvety. Pak by asi tahle planeta přestala existovat. * a co další hráči? Toho se bojím víc. Množství zemí, které jaderné zbraně mají, je poměrně velké, a pokud dojde k problémům v jižní a jihostaří, východní Asii, někdo ji může použít. Nejnuklearizovanější částí dnešního světa je území, které lze vymezit Pákistánem, Indií, Čínou a Severní Koreou. A my vůbec netušíme, co se tam může stát. KLDR má funkční rakety a dá dohromady hlavici. Stačí jim trefit Soul, který je nějakých sedmdesát kilometrů od hranic. Tam mohou přijít okamžitě o život miliony lidí. A kdyby se jim podařilo zasáhnout Japonsko? Ostrovy jsou hustě zalidněné a ať se trefíte, kam chcete, zlikvidujete obrovské množství obyvatel. Pro Severní Koreu by to ale byla sebevražda, protože na ni se zaútočit dá – má omezený raketový i jaderný potenciál. * Co kdyby se ale do sebe pustily Čína a Indie? Dva nejlidnatější státy světa, na jejichž území žije dohromady téměř 2,6 miliardy lidí, tedy přes 36 % světové populace.



To už je něco jiného. Sice asi nemají ničivou sílu na to, aby zlikvidovali planetu, ale spustit jaderný armagedon s desítkami a stovkami milionů obětí mohou. * A mezi nimi je nějaký konflikt? Od chvíle, kdy Indie získala nezávislost a Čína byla komunisty centralizována, se odehrálo několik konfliktů. Zatím šlo o války malé intenzity v pohraničních oblastech, ale ty spory trvají. Kterýkoliv z nich může kdykoliv přerůst do větší konfrontace. Pokud bude konvenční, nemusí to být pro svět katastrofa, jakmile se použijí jaderné zbraně, tak ano. * Navíc si můžou Čína a Indie začít konkurovat v oblastech daleko od jejich pobřeží. Ano, obě země mají své zájmy v Africe či v Perském zálivu a mají globální možnost, jak si škodit. Čína dováží po moři obrovské množství zboží a surovin právě kolem indického pobřeží. Evropané byli první, kdo se dokázal prát zároveň doma i ve světě. Dnes je tu mocností mnohem více. Čína si bude snažit chránit vše, co kde buduje, což by ji mohlo vtáhnout do konfliktu. Třeba Jižní Súdán vznikl před třemi lety proto, že to bylo v zájmu čínských firem, které tam investovaly do průzkumu ložisek ropy. Stalo se tak s nevídaným souhlasem všech stálých členů Rady bezpečnosti. * Nejsou proto nebezpečné snahy některých evropských etnik o odtržení? Pokud se Evropa nechce stát skanzenem, musí se sjednotit v zahraniční, obranné a hospodářské politice. Pokud Skotsko, Lombardie nebo Katalánsko zůstanou uvnitř Evropy, je to podobné, jako by v České republice vznikl nový kraj. Belgie funguje nesmírně komplikovaným způsobem. Ve státečku velkém jako my je šest vlád! Ale dovedou, byť pomalu a s problémy, komunikovat. Všechny krvavé konflikty po roce 1989 v Evropě propukly na teritoriu někdejších socialistických států, kde právě zkušenost s věcnou, klidnou diskusí chybí. Všichni proto umějí řvát a nikdo poslouchat. Jakmile dojde k nějaké prudké změně, vyplují dlouhodobě střádané problémy na povrch. Pokud by k takovému otřesu došlo v Rusku, bude to mnohem větší průšvih, než jaký vidíme na Ukrajině. Rusko se jeví jako jednolitý stát, ale je to konglomerát celé řady etnik a náboženství. Viděl jste Kolju? * Jasně. Ten kluk, který ho hrál, je tu považovaný za Rusa. Ale on je Tatar. Nikdo z nás to nevidí, ale oni ano. * A není těžkopádná Evropa přece jen v nevýhodě? Rusko je oproti nám trpaslík. Populačně, vojensky i ekonomicky. Jediné, v čem může Evropě konkurovat, jsou jaderné zbraně. V Evropě se trpělivě a komplikovaně hledají kompromisy, což je v dlouhodobém horizontu nesrovnatelně efektivnější, než co v Rusku napáchá Putin jako jeden vůdce. 140 milionů Rusů nemá šanci proti půl miliardě Evropanů. Pokud budou jednotní. Ale to už záleží jen na nás. Prognóza: Jak bude vypadat svět v roce 2050 MicHAel RoMANcov (44) Politický geograf přednášející na Fakultě sociálních věd UK a Metropolitní univerzitě Praha. Patří mezi přední odborníky na geopolitiku a Rusko. „Al-Káida? Větší nebezpečí je Rusko.“ „Katastrofy se projeví fyzickým násilím.“ VliV Číny RoSTE Potencionální mocenské konflity. Území, kde Čína dominuje jako regionální hegemon. Sféra vlivu Číny jakožto globální mocnosti. „Bez vody to nejde. A válka může přijít velice rychle.“ Foto autor| Foto: Profimedia.cz Foto popis| Přelidnění povede ke konfliktům. Uvnitř kružnice žije nyní stejně obyvatel jako v celém zbytku mapy. Ta je rozdělena na barevné segmenty, z nichž každý v daném regionu zahrnuje sto milionů obyvatel. Foto popis| Nebezpečí islámského terorismu Michael Romancov určitě nepodceňuje, ale je přesvědčen, že větší hrozby číhají jinde. Foto autor| Foto: Profimedia.cz Foto popis| Asijské státy jako Indie, Bangladéš či Pákistán bojují s tenčícími se zdroji a růstem populace. Řada z nich disponuje jadernými zbraněmi. Foto autor| Foto: Jan Zátorský / MAFRA, Isifa.com



Google nabídne studentům a pedagogům úložiště s kapacitou až 5 TB na jeden soubor 16.10.2014

systemonline.cz

str. 00

Podnikové aplikace a služby

Školy a vzdělávací instituce, které využívají balíček služeb Google Apps for Education, mohou nově zdarma využívat cloudového úložiště Drive for Education. To poskytuje úložný prostor a jednoduché sdílení s prakticky neomezenou kapacitou. Uživatelé mají k dispozici až 5 TB dat na jeden soubor. „Vývoj v akademickém a vědeckém prostředí směřuje k masivnímu využívání cloudových řešení, a to nejen při komunikaci a organizaci. Vědci začínají využívat jejich výhod především v těch oblastech výzkumu, kde dochází k rychlému nárůstu objemů zpracovávaných a sdílených dat z experimentálních měření, monitoringu, geoinformatických a bioinformatických úloh nebo modelů. Specializovaná vědecká cloudová úložiště jsou součástí evropských projektů, například Elixir, i národních projektů, například řešení nabízené CESNET,“ říká Jakub Langhammer, proděkan pro IT Přírodovědecké faktulty UK. Google Drive for Education je mezi službami od Googlu novinkou. Pro akademické prostředí je zdarma, není zde nutnost platit licenční poplatky, a umožňuje sdílení dokumentů bez omezení datového objemu. Kapacita úložiště je prakticky neomezená, uživatelé mají k dispozici až 5 TB na jeden soubor. Drive for Education navíc poskytuje přístup k dokumentům a jejich úpravu kýmkoliv ze zvolené skupiny, čímž se zvyšuje rychlost spolupráce na studijních či výzkumných projektech. Podpora vzdělávání, výzkumu a inovací je dlouhodobě součástí politiky Google. V České republice jeho produkty využívá několik institucí. Google Apps for Education zavedla ve spolupráci se společností Netmail například Západočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy. V současné chvíli se rovněž pod taktovkou Netmailu dokončuje přechod na tuto platformu také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedle Google Apps byla na Univerzitě Karlově implementována i služba Google Search. Kromě univerzit se službám od Google daří rovněž na středních, základních a uměleckých školách, ale také v institucích jako jsou Galerie hlavního města Prahy, Národní filmový archiv nebo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. URL| http://www.systemonline.cz/zpravy/google-nabidne-studentum-a-pedagogum-uloziste-s-kapacitou-az-5-tbna-jeden-soubor-z.htm

Expert: Čipů a kamer je na školách dost. Vniknutí vraha ale nezabrání 15.10.2014

denik.cz

str. 00

Z domova

Praha, Žďár nad Sázavou /INFOGRAFIKA/ – Po tragédii ve Žďáru nad Sázavou se naplno rozhořela debata o tom, jak moc jsou vlastně děti v českých školách v bezpečí. Ochrana bezpečnostními kamerami, zamykáním v době vyučování i vstupem na čip je?v tuzemsku celkem běžná, čipy však měla i žďárská obchodní akademie, kde se včera odehrál smrtelný útok. " „Bohužel vidíme, že i tak se stane, že dovnitř pronikne cizí žena bez povšimnutí kohokoliv ze školy. Chceme prověřit, jak je možné, že se to stalo," řekl ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), který na místo vyslal školní inspekci, aby úroveň bezpečnostních opatření prozkoumala. Cvičení na mimořádné situace Problém škol je přitom spíš v lidech než v technice, míní bezpečnostní expert a šéf firmy Next Ivan Pavlíček. „Technicky jsou české školy zabezpečené už celkem dobře. Problém je, že nikdo neví, co má dělat, dokud nepřijede pomoc, což vždy minimálně několik minut trvá," řekl Deníku Pavlíček, který má srovnání s USA, kde jeho děti rok studovaly. Plné znění zpráv


„Velký rozdíl je to, že tam jednou za měsíc či za dva probíhají různá cvičení pro tyto mimořádné situace. Všichni to navíc berou velmi vážně," popsal expert s tím, že lidé pak ?v krizové chvíli dokážou jednat automaticky. „Vědí například, že mají při vniknutí útočníka zamknout třídu a reagovat jen na předem smluvená hesla," popsal jednu ze zásad Pavlíček. Další problém je podle něj přílišná benevolentnost. „Když moje dcera neměla průkaz, tak ji v Americe do školy nepustili. Mohli si ji pamatovat, ale přístup byl nekompromisní. V Česku se tyhle věci často nějak ukecají," dodal Pavlíček s tím, že zvlášť dospělý člověk bez visačky z vrátnice by měl ve škole ihned vzbudit pozornost. Posílení kamerových systémů V souvislosti se žďárskou tragédií se začíná mluvit i o posílení kamerového systému. „Nemyslím, že je to narušení soukromí, je potřeba chránit školy," hájí kamery Chládek, který však zároveň odmítl nařizovat opatření plošně. V zemích, kde jsou útoky ve školách častější, zejména v USA, střeží často školy speciální ochranka či policisté. V Česku je však tato varianta zatím jen těžko představitelná. „U nás není to nebezpečí tak akutní, aby tu mohla vzniknout pracovní místa pro tisíce lidí z bezpečnostních agentur. A když vidím celkovou úroveň různých vrátných a nočních hlídačů, dost možná by takový člověk utekl jako první," míní Pavlíček. Dodává však, že technické zabezpečení škol, a dokonce i školek se v posledních letech velmi zlepšilo. „Kamery jsou na chodbách, vchod uzamčený, návštěvy pouští služba," popsala typickou ochranu regionálnímu Deníku ředitelka Obchodní akademie a vyšší odborné školy ?v Příbrami Marcela Blažková. Další školy přecházejí na zmíněný čipový systém. „Od začátku letošního školního roku jsme zavedli nový docházkový systém. Studenti i zaměstnanci školy tedy mají své čipové karty, kterými se do jinak zamčené budovy dostávají. Případné návštěvy musí zvonit na jeden ze tří zvonků ?a ohlásit se," řekl zástupce ředitele českobudějovického Gymnázia J. V. Jirsíka. Zabezpečení budov středních škol je v režii jejich ředitelů. Zásah do soukromí Ne všude přijímají studenti bezpečnostní opatření s nadšením. Platí to například pro plán zavést turnikety v pražské budově Hollar, kterou využívá Fakulta sociálních věd Karlovy univerzity. „K tomuto dlouho diskutovanému kroku nás přivedlo několik událostí. Tou hlavní je loňský výbuch ?v Hollaru, kdy se jako největší problém ukázala být nikoliv blesková evakuace budovy, ale následné zjišťování, zda ještě někdo v budově nezůstal," komentoval to vyučující Filip Láb. Někteří studenti ale mají proti bezpečnostnímu opatření výhrady. Zatímco jedni to vidí jako šikanu a přílišný zásah do soukromí, další poukazují na to, že systém se dá obejít. Simulovaný přepad střední školy si před rokem vyzkoušeli studenti v Liberci, když policisté nacvičovali zákrok proti aktivnímu střelci. Reagovali tak na vzrůstající počet ozbrojených útoků na středních školách. V kraji došlo podle policejních zdrojů k podobnému incidentu v 90. letech, kdy byli na kolejích vysoké školy drženi rukojmí. "

URL| http://www.denik.cz/z_domova/expert-cipu-a-kamer-je-dost-pripravenost-na-krizovou-situaci-chybi20141015.html

Expert: Čipů a kamer je dost. Připravenost na krizovou situaci chybí 15.10.2014

Frýdecko-místecký a třinecký deník (doh, zpd)

str. 11

Události

Praha, Žďár nad Sázavou – Po tragédii ve Žďáru nad Sázavou se naplno rozhořela debata o tom, jak moc jsou vlastně děti v českých školách v bezpečí. Ochrana bezpečnostními kamerami, zamykáním v době vyučování i vstupem na čip je v tuzemsku celkem běžná, čipy však měla i žďárská obchodní akademie, kde se včera odehrál smrtelný útok. Plné znění zpráv


„Bohužel vidíme, že i tak se stane, že dovnitř pronikne cizí žena bez povšimnutí kohokoliv ze školy. Chceme prověřit, jak je možné, že se to stalo,“ řekl ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), který na místo vyslal školní inspekci, aby úroveň bezpečnostních opatření prozkoumala. Problém škol je přitom spíš v lidech než v technice, míní bezpečnostní expert a šéf firmy Next Ivan Pavlíček. „Technicky jsou české školy zabezpečené už celkem dobře. Problém je, že nikdo neví, co má dělat, dokud nepřijede pomoc, což vždy minimálně několik minut trvá,“ řekl Deníku Pavlíček, který má srovnání s USA, kde jeho děti rok studovaly. „Velký rozdíl je to, že tam jednou za měsíc či za dva probíhají různá cvičení pro tyto mimořádné situace. Všichni to navíc berou velmi vážně,“ popsal expert s tím, že lidé pak v krizové chvíli dokážou jednat automaticky. „Vědí například, že mají při vniknutí útočníka zamknout třídu a reagovat jen na předem smluvená hesla,“ popsal jednu ze zásad Pavlíček. Další problém je podle něj přílišná benevolentnost. „Když moje dcera neměla průkaz, tak ji v Americe do školy nepustili. Mohli si ji pamatovat, ale přístup byl nekompromisní. V Česku se tyhle věci často nějak ukecají,“ dodal Pavlíček s tím, že zvlášť dospělý člověk bez visačky z vrátnice by měl ve škole ihned vzbudit pozornost. V souvislosti se žďárskou tragédií se začíná mluvit i o posílení kamerového systému. „Nemyslím, že je to narušení soukromí, je potřeba chránit školy,“ hájí kamery Chládek, který však zároveň odmítl nařizovat opatření plošně. V zemích, kde jsou útoky ve školách častější, zejména v USA, střeží často školy speciální ochranka či policisté. V Česku je však tato varianta zatím jen těžko představitelná. „U nás není to nebezpečí tak akutní, aby tu mohla vzniknout pracovní místa pro tisíce lidí z bezpečnostních agentur. A když vidím celkovou úroveň různých vrátných a nočních hlídačů, dost možná by takový člověk utekl jako první,“ míní Pavlíček. Dodává však, že technické zabezpečení škol, a dokonce i školek se v posledních letech velmi zlepšilo. „Kamery jsou na chodbách, vchod uzamčený, návštěvy pouští služba,“ popsala typickou ochranu regionálnímu Deníku ředitelka Obchodní akademie a vyšší odborné školy v Příbrami Marcela Blažková. Další školy přecházejí na zmíněný čipový systém. „Od začátku letošního školního roku jsme zavedli nový docházkový systém. Studenti i zaměstnanci školy tedy mají své čipové karty, kterými se do jinak zamčené budovy dostávají. Případné návštěvy musí zvonit na jeden ze tří zvonků a ohlásit se,“ řekl zástupce ředitele českobudějovického Gymnázia J. V. Jirsíka. Zabezpečení budov středních škol je v režii jejich ředitelů. Ne všude přijímají studenti bezpečnostní opatření s nadšením. Platí to například pro plán zavést turnikety v pražské budově Hollar, kterou využívá Fakulta sociálních věd Karlovy univerzity. „K tomuto dlouho diskutovanému kroku nás přivedlo několik událostí. Tou hlavní je loňský výbuch v Hollaru, kdy se jako největší problém ukázala být nikoliv blesková evakuace budovy, ale následné zjišťování, zda ještě někdo v budově nezůstal,“ komentoval to vyučující Filip Láb. Někteří studenti ale mají proti bezpečnostnímu opatření výhrady. Zatímco jedni to vidí jako šikanu a přílišný zásah do soukromí, další poukazují na to, že systém se dá obejít. Simulovaný přepad střední školy si před rokem vyzkoušeli studenti v Liberci, když policisté nacvičovali zákrok proti aktivnímu střelci. Reagovali tak na vzrůstající počet ozbrojených útoků na středních školách. V kraji došlo podle policejních zdrojů k podobnému incidentu v 90. letech, kdy byli na kolejích vysoké školy drženi rukojmí. *** „Technicky jsou české školy zabezpečené už celkem dobře. Problém je, že nikdo neví, co má dělat, dokud nepřijede pomoc, což vždy minimálně několik minut trvá.“ Ivan Pavlíček, bezp. expert Region| Severní Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 20 titulech.

V dodržování firemních hodnot musí jít management zaměstnancům příkladem 15.10.2014

iHNed.cz

str. 00 probyznysinfo.ihned.cz Marie Lucová



"Hodně si zakládáme na tom, aby se lidé u nás cítili dobře a nerozlišovali, že je v práci dřina a stres a domů si jdou odpočinout. Adekvátní odměna je důležitá, ale je to jenom jedna z věcí, které motivují," říká Pavel Nepala, spolumajitel největší české makléřské pojišťovací společnosti Renomia. Pavel Nepala (41) Vystudoval obor Ekonomie na Fakultě sociálních věd Karlovy Univerzity. Od založení společnosti Renomia se podílel na rozvoji služeb pro klienty. Absolvoval mnohá praktická školení a stáže v tuzemsku i zahraničí týkající se pojišťovnictví a řízení firem. Jako člen vedení společnosti odpovídá za rozvoj služeb v oblasti marketingu a za strategickou expanzi společnosti v regionu střední a východní Evropy. Aktivně se také podílí na rozvoji a upevňování mezinárodních vztahů. Je členem správní rady Nadace Terezy Maxové dětem a Nadace Jana a Medy Mládkových. Je ženatý, má tři děti. Renomia vyrostla z malé pojišťovací agentury, kterou založila Jiřina Nepalová společně se svými syny Jiřím a Pavlem v roce 1993 v Hranicích na Moravě. Poskytuje komplexní služby v oblasti risk managementu a pojištění pro firmy i jejich zaměstnance, zabývá se také likvidací škod. Úspěšně rozvíjí své aktivity nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Maďarsku a Bulharsku, připravuje se otevření pobočky v Polsku. Pod její značkou pracuje zhruba sedm set padesát lidí. Jak funguje nastavení pravomocí a odpovědností v rámci vašeho rodinného tandemu ve vedení firmy? Od samého počátku jsme firmu budovali společně s matkou, která stojí v jejím čele. Role jsme si dělili průběžně tak, jak bylo potřeba. Chceme, aby si naše firma zachovala prvky rodinného charakteru co do rychlosti, flexibility a přátelského prostředí, zároveň však, aby měla transparentní řídicí strukturu. Nejvyšším orgánem je vedle dozorčí rady výkonný výbor, který má šest členů. Tři jsou členy rodiny - já, bratr Jiří a matka, další tři členové jsou kolegové z managementu firmy. Výkonný výbor funguje jako strategický řídicí orgán a schází se jednou za čtrnáct dní. Přijímání rozhodnutí se řídí většinovým hlasováním. Každý člen výboru odpovídá za určitou oblast, konkrétně já odpovídám za obchodní vztahy či marketing, bratr za personalistiku a fungování poboček v České republice a na Slovensku. Buďte v obraze Staňte se naším fanouškem na Facebooku a neunikne Vám žádná novinka na portále ProByznys.info Výkonný výbor neboli executive board jako orgán řízení firmy není v Česku právě obvyklý... U nás funguje osm let, inspirovali jsme se v zahraničí. Je to velmi transparentní způsob řízení, z každého zasedání pořizujeme zápisy, které jsou k dispozici členům dozorčí rady. Například její člen, minoritní pětiprocentní akcionář Petr Sýkora, bývalý spolumajitel firmy Papirius, se tak na ně může podívat kdykoli. Zároveň usilujeme o to, aby se informace z každého jednání výkonného výboru dobře šířily po firmě. Velice se osvědčil pravidelný mítinkový rytmus. Například jednou za čtrnáct dní se spojí všichni ředitelé a manažeři poboček z Česka a Slovenska na společné poradě. Hodinu a půl si takto čtyřicet lidí se všemi dostupnými informačními kanály vyměňuje informace a novinky. Na jakých firemních hodnotách je postavena prosperita Renomie? Měnily se s tím, jak firma rostla a expandovala do zahraničí?



Naše firma vznikla, protože jsme chtěli poskytovat klientům lepší služby než tehdejší makléři. Od začátku dominovala silná orientace na službu a zákazníka. Před několika lety jsme začali o hodnotách dlouze diskutovat s našimi zaměstnanci. Chtěli jsme mít jistotu, že je stejně vnímají lidé ve všech pobočkách a zemích. Ředitelka společnosti se proto postupně setkala se všemi zaměstnanci. Ptala se na to, co je pro ně důležité, kde se cítí dobře, co je důležité pro firmu a co pro klienty. Z těchto setkání, která probíhala v malých kroužcích, vzniklo tisíc pět set vzkazů. Když jsme je pročetli, potvrdili jsme si, že zásadní hodnotou napříč celou firmou je služba - interně i pro klienty. Lidé oceňují také dobré vztahy mezi zaměstnanci, s obchodními partnery, s klienty, s dodavateli. Dalším důležitým poznatkem, který vyplynul z rozhovorů se zaměstnanci, bylo vědomí hodnoty spolehlivosti, a to jak vůči klientům, tak v rámci firmy. Zaměstnanci Renomie také považují za její hodnotu možnost rozvoje prostřednictvím vzdělávání. Dobré vztahy a spolehlivost se přetavují v nadšení, které zaměstnanci přenášejí na klienty a dodavatele. Všechna tato zjištění vykrystalizovala do pěti slov - dobré vztahy, služba, spolehlivost, nadšení a rozvoj - která charakterizují firemní hodnoty. Co vás během těchto setkání překvapilo? Trochu s obavami jsme čekali, kam nás diskuse dovedou. Překvapující bylo, ať už šlo o malou, velkou či zahraniční pobočku, že témata byla stejná - všichni chtějí žít v harmonii a mít pocit rozvoje. Největším překvapením bylo, že názory lidí na všech úrovních se postupně potkaly, že z tolika diskusí vykrystalizovaly stejné hodnoty. Firemní hodnoty se ukázaly být velmi silné. Dát jim písemnou podobu pak už nebylo vůbec těžké. Zároveň jsme diskutovali o poslání firmy. To bylo také zajímavé. Zaměstnanci se totiž shodli, že naší misí není jen nabídka nejvýhodnějšího pojištění, ale pomoc k lepšímu životu, lepšímu byznysu. Chtějí, aby se klienti cítili v bezpečí s vědomím, že se o ně postaráme. Všichni zaměstnanci Renomie nyní chápou, jaké jsou naše hodnoty, dost často se o tom bavíme, když přijdou noví kolegové. Tahle diskuse firmu doslova energizovala. Nejde jen o mrtvá hesla na zdi, ale všichni cítí, že mají praktický význam. Pomáhal vám poradce? Pomáhal nám zahraniční kouč, s nímž jsme navázali spolupráci náhodou. Relativně lehce nás přesvědčil, že je dobré věnovat diskusi se zaměstnanci čas a objet všechny pobočky. Některé setkání přitom třeba trvalo čtyři hodiny. Celý proces mapování firemních hodnot zabral rok. Ale ukázalo se, že i proces, když někdo z vedení společnosti přijede, zastaví se, nespěchá a s lidmi mluví o tom, co je dobré pro klienty a pro ně, má význam. Inspirovali nás, byla to úžasná setkávání a komunikace. Co konkrétně znamená dodržování a pochopení firemních hodnot v praxi? Při jednom zaměstnaneckém setkání kouč demonstroval, jak vypadá firemní hodnota "dobré vztahy", a navrhl, aby si udělali scénku, jak probíhala porada před nastavením firemních hodnot a jak probíhá nyní. Najednou bylo zřejmé, že porada probíhá v mnohem přátelštějším duchu, ve větším souznění a pochopení. Přehlížíte a omlouváte přešlapy svých podřízených? I odtud mohou plynout chyby při řízení - čtěte ZDE Co znamená "dobrý vztah" v souvislosti s poradou? Úctu, respekt, skutečnost, že člověk přijde včas, nesleduje mobil, soustředí se a pozorně naslouchá. Nebo spolehlivost, to je přece tak jasné slovo a nekompromisní věc z hlediska významu, a v pojišťovnictví je navíc důležité, aby klient viděl, že dodáme včas informaci, pomůžeme, že jsme spolehlivý partner. Dodržování firemních hodnot je hodně přísné i pro management, který musí jít příkladem. Když řeknu, že někde budu, tak tam musím být, jinak nedodržím jednu z našich základních hodnot. Nejsme dokonalí, občas děláme Plné znění zpráv


chyby, ale máme jasný maják: toto jsou naše hodnoty. Buď našim hodnotám věříme a řídíme se jimi, nebo podle nich nejednáme, ale pak už není pravda, že to jsou naše firemní hodnoty. Jak motivujete zaměstnance? Jeden z hlavních motivátorů je prostředí, ve kterém se lidé pohybují. Hodně si zakládáme na tom, aby se lidé u nás cítili dobře a nerozlišovali, že je v práci dřina a stres a domů si jdou odpočinout. Adekvátní odměna je důležitá, ale je to jenom jedna z věcí, které motivují. A mnoho věcí je důležitějších než výplata. Třeba možnost vzdělávání, a to nejen v oblasti pojišťovnictví. Naši lidé se mohou učit, jak vést týmy, jak řídit procesy, mají k dispozici jazykové i IT vzdělávání. Úžasné jsou možnosti výjezdů do zahraničí, mnoho našich kolegů bylo například na praxi v londýnských pojišťovnách. Moderní řízení Zářijové číslo měsíčníku Moderní řízení vyšlo ve středu 24. září 2014. Věnovalo se tématu nástupnictví ve firmách. Přineslo i další témata: Nezávislý management je pro úspěšný prodej firmy zásadní V dodržování firemních hodnot musí jít vedení příkladem Svoji firmu si zničím sám - deset příkladů z praxe Úskalí náboru softwarových vývojářů Mentoring prolamuje bariéry mezi generacemi Zkušený mediátor vypátrá skutečné kořeny sporu Koučovací cirkus aneb kam spěje Jak čelit manipulaci v řízení lidí Odborný měsíčník si můžete přeplatit prostřednictvím našeho e-shopu ZDE. Manažeři mohou využít rad externího kouče. Máme program supervize, mentoringu, který pomáhá nováčkům. Pořádáme setkání, na něž zveme přednášející z jiných oborů. Spolu s tím budujeme firemní kulturu, kde lidé mají chuť uvažovat, jak věci měnit a zlepšovat. Inovační manažer se stará, aby taková kultura vznikala, zná metodiku zavádění inovací, organizuje užitečná setkání s lidmi mimo Renomii. Funguje tým, který se baví o nových projektech a nápadech. Inovovali jsme například systém porad nebo některé služby péče o klienty. Využíváte systém provizí? Naše hodnocení je zaměřeno na kvalitu. Fixní plat plus nějaká odměna, která zohledňuje, jak naplňují osobní cíle a ctí firemní hodnoty, například spolehlivost zaměstnance. Každý má kvantitativní cíl, ale závody o počty uzavřených smluv tady nemáme, pevná složka tvoří největší část platu. Lidi, kteří by byli placeni jen provizemi, nemáme. První bod z nejdražších manažerských chyb: Řídící chyby z dobrých úmyslů - čtěte ZDE Zaujal mne váš etický kodex. Jak lze přivést zaměstnance k jeho dodržování? Etický kodex v zásadě vychází z hodnot firmy a ze světa pojišťovnictví. Dodržovat etický kodex je pro naše zaměstnance přirozená věc, neměli jsme s tím nikdy žádné potíže. Spolupracujeme s klienty dlouhodobě, proto víme, že se nám vyplatí najít jim nejlepší produkt, který je na trhu. Také proto nás lidé z průmyslu - pojistitelé - zvolili nejlepším pojišťovacím makléřem. Hlavně v prodeji některých druhů životního pojištění se bohužel objevují lidé, kteří hledají krátkodobý zisk, ale obecně se pojišťovnictví snaží působit solidně. Uvažujete o rozšiřování? Plné znění zpráv


Děláme osvětu, rádi uvítáme nové členy, existují úvahy o budoucím růstu. Je to častý dotaz, který dostávám. Ve světě existují firmy, které rostou mnohem rychleji a jsou mnohem větší. Vůbec se růstu nebojím. Můžeme být desetkrát větší, budeme-li se držet našich firemních hodnot. /článek vyšel ve spolupráci s magazínem Moderní řízení/ URL| http://probyznysinfo.ihned.cz/lide-a-personalni-rizeni-manazerske-dovednosti/c1-62907760-v-dodrzovanifiremnich-hodnot-musi-jit-management-zamestnancum-prikladem

Expert: Čipů a kamer je dost. Připravenost na krizovou situaci chybí 15.10.2014

Pardubický deník str. 11 (doh, zpd)

Události

Praha, Žďár nad Sázavou – Po tragédii ve Žďáru nad Sázavou se naplno rozhořela debata o tom, jak moc jsou vlastně děti v českých školách v bezpečí. Ochrana bezpečnostními kamerami, zamykáním v době vyučování i vstupem na čip je v tuzemsku celkem běžná, čipy však měla i žďárská obchodní akademie, kde se včera odehrál smrtelný útok. „Bohužel vidíme, že i tak se stane, že dovnitř pronikne cizí žena bez povšimnutí kohokoliv ze školy. Chceme prověřit, jak je možné, že se to stalo,“ řekl ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), který na místo vyslal školní inspekci, aby úroveň bezpečnostních opatření prozkoumala. Problém škol je přitom spíš v lidech než v technice, míní bezpečnostní expert a šéf firmy Next Ivan Pavlíček. „Technicky jsou české školy zabezpečené už celkem dobře. Problém je, že nikdo neví, co má dělat, dokud nepřijede pomoc, což vždy minimálně několik minut trvá,“ řekl Deníku Pavlíček, který má srovnání s USA, kde jeho děti rok studovaly. „Velký rozdíl je to, že tam jednou za měsíc či za dva probíhají různá cvičení pro tyto mimořádné situace. Všichni to navíc berou velmi vážně,“ popsal expert s tím, že lidé pak v krizové chvíli dokážou jednat automaticky. „Vědí například, že mají při vniknutí útočníka zamknout třídu a reagovat jen na předem smluvená hesla,“ popsal jednu ze zásad Pavlíček. Další problém je podle něj přílišná benevolentnost. „Když moje dcera neměla průkaz, tak ji v Americe do školy nepustili. Mohli si ji pamatovat, ale přístup byl nekompromisní. V Česku se tyhle věci často nějak ukecají,“ dodal Pavlíček s tím, že zvlášť dospělý člověk bez visačky z vrátnice by měl ve škole ihned vzbudit pozornost. V souvislosti se žďárskou tragédií se začíná mluvit i o posílení kamerového systému. „Nemyslím, že je to narušení soukromí, je potřeba chránit školy,“ hájí kamery Chládek, který však zároveň odmítl nařizovat opatření plošně. V zemích, kde jsou útoky ve školách častější, zejména v USA, střeží často školy speciální ochranka či policisté. V Česku je však tato varianta zatím jen těžko představitelná. „U nás není to nebezpečí tak akutní, aby tu mohla vzniknout pracovní místa pro tisíce lidí z bezpečnostních agentur. A když vidím celkovou úroveň různých vrátných a nočních hlídačů, dost možná by takový člověk utekl jako první,“ míní Pavlíček. Dodává však, že technické zabezpečení škol, a dokonce i školek se v posledních letech velmi zlepšilo. „Kamery jsou na chodbách, vchod uzamčený, návštěvy pouští služba,“ popsala typickou ochranu regionálnímu Deníku ředitelka Obchodní akademie a vyšší odborné školy v Příbrami Marcela Blažková. Další školy přecházejí na zmíněný čipový systém. „Od začátku letošního školního roku jsme zavedli nový docházkový systém. Studenti i zaměstnanci školy tedy mají své čipové karty, kterými se do jinak zamčené budovy dostávají. Případné návštěvy musí zvonit na jeden ze tří zvonků a ohlásit se,“ řekl zástupce ředitele českobudějovického Gymnázia J. V. Jirsíka. Zabezpečení budov středních škol je v režii jejich ředitelů. Ne všude přijímají studenti bezpečnostní opatření s nadšením. Platí to například pro plán zavést turnikety v pražské budově Hollar, kterou využívá Fakulta sociálních věd Karlovy univerzity. „K tomuto dlouho diskutovanému kroku nás přivedlo několik událostí. Tou hlavní je loňský výbuch v Hollaru, kdy se jako největší problém ukázala být nikoliv blesková evakuace budovy, ale následné zjišťování, zda ještě někdo v budově nezůstal,“ komentoval to vyučující Filip Láb. Někteří studenti ale mají proti bezpečnostnímu opatření výhrady. Zatímco jedni to vidí jako šikanu a přílišný zásah do soukromí, další poukazují na to, že systém se dá obejít. Simulovaný přepad střední školy si před rokem vyzkoušeli studenti v Liberci, když policisté nacvičovali zákrok proti aktivnímu střelci. Reagovali tak na vzrůstající počet ozbrojených útoků na středních školách. V kraji došlo podle policejních zdrojů k podobnému incidentu v 90. letech, kdy byli na kolejích vysoké školy drženi rukojmí. Plné znění zpráv


*** „Technicky jsou české školy zabezpečené už celkem dobře. Problém je, že nikdo neví, co má dělat, dokud nepřijede pomoc, což vždy minimálně několik minut trvá.“ Ivan Pavlíček, bezp. expert Region| Východní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 45 titulech.

V dodržování firemních hodnot musí jít management zaměstnancům příkladem 15.10.2014

probyznysinfo.ihned.cz str. 00 Marie Lucová

probyznysinfo.ihned.cz

"Hodně si zakládáme na tom, aby se lidé u nás cítili dobře a nerozlišovali, že je v práci dřina a stres a domů si jdou odpočinout. Adekvátní odměna je důležitá, ale je to jenom jedna z věcí, které motivují," říká Pavel Nepala, spolumajitel největší české makléřské pojišťovací společnosti Renomia. Pavel Nepala (41) Vystudoval obor Ekonomie na Fakultě sociálních věd Karlovy Univerzity. Od založení společnosti Renomia se podílel na rozvoji služeb pro klienty. Absolvoval mnohá praktická školení a stáže v tuzemsku i zahraničí týkající se pojišťovnictví a řízení firem. Jako člen vedení společnosti odpovídá za rozvoj služeb v oblasti marketingu a za strategickou expanzi společnosti v regionu střední a východní Evropy. Aktivně se také podílí na rozvoji a upevňování mezinárodních vztahů. Je členem správní rady Nadace Terezy Maxové dětem a Nadace Jana a Medy Mládkových. Je ženatý, má tři děti. Renomia vyrostla z malé pojišťovací agentury, kterou založila Jiřina Nepalová společně se svými syny Jiřím a Pavlem v roce 1993 v Hranicích na Moravě. Poskytuje komplexní služby v oblasti risk managementu a pojištění pro firmy i jejich zaměstnance, zabývá se také likvidací škod. Úspěšně rozvíjí své aktivity nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Maďarsku a Bulharsku, připravuje se otevření pobočky v Polsku. Pod její značkou pracuje zhruba sedm set padesát lidí. Jak funguje nastavení pravomocí a odpovědností v rámci vašeho rodinného tandemu ve vedení firmy? Od samého počátku jsme firmu budovali společně s matkou, která stojí v jejím čele. Role jsme si dělili průběžně tak, jak bylo potřeba. Chceme, aby si naše firma zachovala prvky rodinného charakteru co do rychlosti, flexibility a přátelského prostředí, zároveň však, aby měla transparentní řídicí strukturu. Nejvyšším orgánem je vedle dozorčí rady výkonný výbor, který má šest členů. Tři jsou členy rodiny - já, bratr Jiří a matka, další tři členové jsou kolegové z managementu firmy. Výkonný výbor funguje jako strategický řídicí orgán a schází se jednou za čtrnáct dní. Přijímání rozhodnutí se řídí většinovým hlasováním. Každý člen výboru odpovídá za určitou oblast, konkrétně já odpovídám za obchodní vztahy či marketing, bratr za personalistiku a fungování poboček v České republice a na Slovensku. Buďte v obraze Plné znění zpráv


Staňte se naším fanouškem na Facebooku a neunikne Vám žádná novinka na portále ProByznys.info Výkonný výbor neboli executive board jako orgán řízení firmy není v Česku právě obvyklý... U nás funguje osm let, inspirovali jsme se v zahraničí. Je to velmi transparentní způsob řízení, z každého zasedání pořizujeme zápisy, které jsou k dispozici členům dozorčí rady. Například její člen, minoritní pětiprocentní akcionář Petr Sýkora, bývalý spolumajitel firmy Papirius, se tak na ně může podívat kdykoli. Zároveň usilujeme o to, aby se informace z každého jednání výkonného výboru dobře šířily po firmě. Velice se osvědčil pravidelný mítinkový rytmus. Například jednou za čtrnáct dní se spojí všichni ředitelé a manažeři poboček z Česka a Slovenska na společné poradě. Hodinu a půl si takto čtyřicet lidí se všemi dostupnými informačními kanály vyměňuje informace a novinky. Na jakých firemních hodnotách je postavena prosperita Renomie? Měnily se s tím, jak firma rostla a expandovala do zahraničí? Naše firma vznikla, protože jsme chtěli poskytovat klientům lepší služby než tehdejší makléři. Od začátku dominovala silná orientace na službu a zákazníka. Před několika lety jsme začali o hodnotách dlouze diskutovat s našimi zaměstnanci. Chtěli jsme mít jistotu, že je stejně vnímají lidé ve všech pobočkách a zemích. Ředitelka společnosti se proto postupně setkala se všemi zaměstnanci. Ptala se na to, co je pro ně důležité, kde se cítí dobře, co je důležité pro firmu a co pro klienty. Z těchto setkání, která probíhala v malých kroužcích, vzniklo tisíc pět set vzkazů. Když jsme je pročetli, potvrdili jsme si, že zásadní hodnotou napříč celou firmou je služba - interně i pro klienty. Lidé oceňují také dobré vztahy mezi zaměstnanci, s obchodními partnery, s klienty, s dodavateli. Dalším důležitým poznatkem, který vyplynul z rozhovorů se zaměstnanci, bylo vědomí hodnoty spolehlivosti, a to jak vůči klientům, tak v rámci firmy. Zaměstnanci Renomie také považují za její hodnotu možnost rozvoje prostřednictvím vzdělávání. Dobré vztahy a spolehlivost se přetavují v nadšení, které zaměstnanci přenášejí na klienty a dodavatele. Všechna tato zjištění vykrystalizovala do pěti slov - dobré vztahy, služba, spolehlivost, nadšení a rozvoj - která charakterizují firemní hodnoty. Co vás během těchto setkání překvapilo? Trochu s obavami jsme čekali, kam nás diskuse dovedou. Překvapující bylo, ať už šlo o malou, velkou či zahraniční pobočku, že témata byla stejná - všichni chtějí žít v harmonii a mít pocit rozvoje. Největším překvapením bylo, že názory lidí na všech úrovních se postupně potkaly, že z tolika diskusí vykrystalizovaly stejné hodnoty. Firemní hodnoty se ukázaly být velmi silné. Dát jim písemnou podobu pak už nebylo vůbec těžké. Zároveň jsme diskutovali o poslání firmy. To bylo také zajímavé. Zaměstnanci se totiž shodli, že naší misí není jen nabídka nejvýhodnějšího pojištění, ale pomoc k lepšímu životu, lepšímu byznysu. Chtějí, aby se klienti cítili v bezpečí s vědomím, že se o ně postaráme. Všichni zaměstnanci Renomie nyní chápou, jaké jsou naše hodnoty, dost často se o tom bavíme, když přijdou noví kolegové. Tahle diskuse firmu doslova energizovala. Nejde jen o mrtvá hesla na zdi, ale všichni cítí, že mají praktický význam. Pomáhal vám poradce? Pomáhal nám zahraniční kouč, s nímž jsme navázali spolupráci náhodou. Relativně lehce nás přesvědčil, že je dobré věnovat diskusi se zaměstnanci čas a objet všechny pobočky. Některé setkání přitom třeba trvalo čtyři hodiny. Celý proces mapování firemních hodnot zabral rok. Ale ukázalo se, že i proces, když někdo z vedení společnosti přijede, zastaví se, nespěchá a s lidmi mluví o tom, co je dobré pro klienty a pro ně, má význam. Inspirovali nás, byla to úžasná setkávání a komunikace. Plné znění zpráv


Co konkrétně znamená dodržování a pochopení firemních hodnot v praxi? Při jednom zaměstnaneckém setkání kouč demonstroval, jak vypadá firemní hodnota "dobré vztahy", a navrhl, aby si udělali scénku, jak probíhala porada před nastavením firemních hodnot a jak probíhá nyní. Najednou bylo zřejmé, že porada probíhá v mnohem přátelštějším duchu, ve větším souznění a pochopení. Přehlížíte a omlouváte přešlapy svých podřízených? I odtud mohou plynout chyby při řízení - čtěte ZDE Co znamená "dobrý vztah" v souvislosti s poradou? Úctu, respekt, skutečnost, že člověk přijde včas, nesleduje mobil, soustředí se a pozorně naslouchá. Nebo spolehlivost, to je přece tak jasné slovo a nekompromisní věc z hlediska významu, a v pojišťovnictví je navíc důležité, aby klient viděl, že dodáme včas informaci, pomůžeme, že jsme spolehlivý partner. Dodržování firemních hodnot je hodně přísné i pro management, který musí jít příkladem. Když řeknu, že někde budu, tak tam musím být, jinak nedodržím jednu z našich základních hodnot. Nejsme dokonalí, občas děláme chyby, ale máme jasný maják: toto jsou naše hodnoty. Buď našim hodnotám věříme a řídíme se jimi, nebo podle nich nejednáme, ale pak už není pravda, že to jsou naše firemní hodnoty. Jak motivujete zaměstnance? Jeden z hlavních motivátorů je prostředí, ve kterém se lidé pohybují. Hodně si zakládáme na tom, aby se lidé u nás cítili dobře a nerozlišovali, že je v práci dřina a stres a domů si jdou odpočinout. Adekvátní odměna je důležitá, ale je to jenom jedna z věcí, které motivují. A mnoho věcí je důležitějších než výplata. Třeba možnost vzdělávání, a to nejen v oblasti pojišťovnictví. Naši lidé se mohou učit, jak vést týmy, jak řídit procesy, mají k dispozici jazykové i IT vzdělávání. Úžasné jsou možnosti výjezdů do zahraničí, mnoho našich kolegů bylo například na praxi v londýnských pojišťovnách. Moderní řízení Zářijové číslo měsíčníku Moderní řízení vyšlo ve středu 24. září 2014. Věnovalo se tématu nástupnictví ve firmách. Přineslo i další témata: Nezávislý management je pro úspěšný prodej firmy zásadní V dodržování firemních hodnot musí jít vedení příkladem Svoji firmu si zničím sám - deset příkladů z praxe Úskalí náboru softwarových vývojářů Mentoring prolamuje bariéry mezi generacemi Zkušený mediátor vypátrá skutečné kořeny sporu Koučovací cirkus aneb kam spěje Jak čelit manipulaci v řízení lidí Odborný měsíčník si můžete přeplatit prostřednictvím našeho e-shopu ZDE. Manažeři mohou využít rad externího kouče. Máme program supervize, mentoringu, který pomáhá nováčkům. Pořádáme setkání, na něž zveme přednášející z jiných oborů. Spolu s tím budujeme firemní kulturu, kde lidé mají chuť uvažovat, jak věci měnit a zlepšovat. Inovační manažer se stará, aby taková kultura vznikala, zná metodiku zavádění inovací, organizuje užitečná setkání s lidmi mimo Renomii. Funguje tým, který se baví o nových projektech a nápadech. Inovovali jsme například systém porad nebo některé služby péče o klienty. Využíváte systém provizí? Naše hodnocení je zaměřeno na kvalitu. Fixní plat plus nějaká odměna, která zohledňuje, jak naplňují osobní cíle a ctí firemní hodnoty, například spolehlivost zaměstnance. Každý má kvantitativní cíl, ale závody o počty Plné znění zpráv


uzavřených smluv tady nemáme, pevná složka tvoří největší část platu. Lidi, kteří by byli placeni jen provizemi, nemáme. První bod z nejdražších manažerských chyb: Řídící chyby z dobrých úmyslů - čtěte ZDE Zaujal mne váš etický kodex. Jak lze přivést zaměstnance k jeho dodržování? Etický kodex v zásadě vychází z hodnot firmy a ze světa pojišťovnictví. Dodržovat etický kodex je pro naše zaměstnance přirozená věc, neměli jsme s tím nikdy žádné potíže. Spolupracujeme s klienty dlouhodobě, proto víme, že se nám vyplatí najít jim nejlepší produkt, který je na trhu. Také proto nás lidé z průmyslu - pojistitelé - zvolili nejlepším pojišťovacím makléřem. Hlavně v prodeji některých druhů životního pojištění se bohužel objevují lidé, kteří hledají krátkodobý zisk, ale obecně se pojišťovnictví snaží působit solidně. Uvažujete o rozšiřování? Děláme osvětu, rádi uvítáme nové členy, existují úvahy o budoucím růstu. Je to častý dotaz, který dostávám. Ve světě existují firmy, které rostou mnohem rychleji a jsou mnohem větší. Vůbec se růstu nebojím. Můžeme být desetkrát větší, budeme-li se držet našich firemních hodnot. /článek vyšel ve spolupráci s magazínem Moderní řízení/ URL| http://probyznysinfo.ihned.cz/lide-a-personalni-rizeni-manazerske-dovednosti/c1-62907760-v-dodrzovanifiremnich-hodnot-musi-jit-management-zamestnancum-prikladem

Expert: Čipů a kamer je dost, nejsme však připraveni na krizovou situaci 15.10.2014

Žďárský deník str. 04 MARTIN DOHNAL

Černá kronika

Mnohé školy sice zavádějí elektronické systémy, ale pro potenciálního vetřelce není obvykle obtížné je přelstít Praha, Žďár nad Sázavou – Po tragédii ve Žďáře nad Sázavou se naplno rozhořela debata o tom, jak moc jsou vlastně děti v českých školách v bezpečí. Ochrana bezpečnostními kamerami, zamykáním v době vyučování také vstupem na čip je v tuzemsku celkem běžná, čipy však měla i žďárská obchodní akademie, kde se včera odehrál smrtelný útok. „Bohužel vidíme, že i tak se stane, že dovnitř pronikne cizí žena bez povšimnutí kohokoliv ze školy. Chceme prověřit, jak je možné, že se to stalo,“ řekl ministr školství Marcel Chládek (ČSSD), který na místo vyslal školní inspekci, aby úroveň bezpečnostních opatření prozkoumala. Problém škol je přitom spíš v lidech než v technice, míní bezpečnostní expert a šéf firmy Next Ivan Pavlíček. „Technicky jsou české školy zabezpečené už celkem dobře. Problém je, že nikdo neví, co má dělat, dokud nepřijede pomoc, což vždy minimálně několik minut trvá,“ řekl Pavlíček, který má srovnání s USA, kde jeho děti rok studovaly. „Velký rozdíl je to, že tam jednou za měsíc či za dva probíhají různá cvičení pro tyto mimořádné situace. Všichni to navíc berou velmi vážně,“ popsal expert s tím, že lidé pak v krizové chvíli dokážou jednat automaticky. „Vědí například, že mají při vniknutí útočníka zamknout třídu a reagovat jen na předem smluvená hesla,“ popsal jednu ze zásad Pavlíček. Další problém je podle něj přílišná benevolentnost. „Když moje dcera neměla průkaz, tak ji v Americe do školy nepustili. Mohli si ji pamatovat, ale přístup byl nekompromisní. V Česku se tyhle věci často nějak ukecají,“ dodal Pavlíček s tím, že zvlášť dospělý člověk bez visačky z vrátnice by měl ve škole ihned vzbudit pozornost. V souvislosti se žďárskou tragédií se začíná mluvit i o posílení kamerového systému. „Nemyslím, že je to narušení soukromí, je potřeba chránit školy,“ hájí kamery Chládek, který však zároveň odmítl nařizovat opatření plošně. V zemích, kde jsou útoky ve školách častější, zejména v USA, střeží často školy speciální ochranka či policisté. V Česku je však tato varianta zatím jen těžko představitelná. „U nás není to nebezpečí tak akutní, aby tu mohla vzniknout pracovní místa pro tisíce lidí z bezpečnostních agentur. A když vidím celkovou Plné znění zpráv


úroveň různých vrátných a nočních hlídačů, dost možná by takový člověk utekl jako první,“ míní Pavlíček. Dodává však, že technické zabezpečení škol, a dokonce i školek se v posledních letech velmi zlepšilo. „Kamery jsou na chodbách, vchod uzamčený, návštěvy pouští služba,“ popsala typickou ochranu regionálnímu Deníku ředitelka Obchodní akademie a vyšší odborné školy v Příbrami Marcela Blažková. Další školy přecházejí na zmíněný čipový systém. „Od začátku letošního školního roku jsme zavedli nový docházkový systém. Studenti i zaměstnanci školy tedy mají své čipové karty, kterými se do jinak zamčené budovy dostávají. Případné návštěvy musí zvonit na jeden ze tří zvonků a ohlásit se,“ řekl zástupce ředitele českobudějovického Gymnázia J. V. Jirsíka. Zabezpečení budov středních škol je v režii jejich ředitelů. Ne všude přijímají studenti bezpečnostní opatření s nadšením. Platí to například pro plán zavést turnikety v pražské budově Hollar, kterou využívá Fakulta sociálních věd Karlovy univerzity. „K tomuto dlouho diskutovanému kroku nás přivedlo několik událostí. Tou hlavní je loňský výbuch v Hollaru, kdy se jako největší problém ukázala být nikoliv blesková evakuace budovy, ale následné zjišťování, zda ještě někdo v budově nezůstal,“ komentoval to vyučující Filip Láb. Někteří studenti ale mají proti bezpečnostnímu opatření výhrady. Zatímco jedni to vidí jako šikanu a přílišný zásah do soukromí, další poukazují na to, že systém se dá obejít. Simulovaný přepad střední školy si před rokem vyzkoušeli studenti v Liberci, když policisté nacvičovali zákrok proti aktivnímu střelci. Reagovali tak na vzrůstající počet ozbrojených útoků na středních školách. V kraji došlo podle policejních zdrojů k podobnému incidentu v devadesátých letech, kdy byli na kolejích vysoké školy drženi rukojmí. Foto popis| POZOR, HROZÍ NEBEZPEČÍ! Podle bezpečnostních expertů je třeba, aby byli školáci a studenti dostatečně proškoleni a věděli, jak se v případě ozbrojeného útoku chovat. Foto autor| Ilustrační foto: Deník/archiv Region| Vysočina

Rozhovor s novinářkou Barborou Osvaldovou 14.10.2014

nazory.aktualne.cz Miluš Kotišová

str. 00

1402

„Nehrajme hru «jsem jen slabá žena»“ Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (13/50, 2014-15). Medailonek Doc. PhDr. B. Osvaldová je vedoucí katedry žurnalistiky na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, kterou spoluzakládala. Působí jako garantka studijního oboru Žurnalistika (bakalářské studium) studijního programu Mediální a komunikační studia. Na institutu dále vede volitelný seminář Žurnalistika a feminismus. Předsedá Komisi pro etiku při Syndikátu novinářů ČR. Je autorkou řady praktických i teoretických prací, např. knihy Česká média a feminismus (docentská práce), editorkou kolektivní monografie O komentáři, o komentátorech; autorkou knihy Žena – muž? Žena + muž!! nebo Vytrženo z kontextu (výběr z blogů, které autorka publikovala na www.lidovky.cz). Vystudovala Fakultu sociálních věd a publicistiky na UK. MK: Možná by stálo za to, osvěžit si na úvod, v čem spočívá poslání médií. (Ne)mění se dnes? Co dělá média dobrými sdělovacími prostředky? Osvaldová B.: Poslání médií je věc názoru. Média veřejné služby mají svoje poslání definované zákony, ostatní média ne. Je to stálý spor o to, jestli média mají vychovávat, kultivovat, nebo bavit a hlavně se prodávat. Nejen prodávat publiku, ale prodávat se jako nosič inzerce. MK: Plní tedy podle Vás média veřejné služby svoje poslání? Můžeme to vzít i na příkladu tří témat: Ukrajina, téma rovných šancí žen a mužů a Evropská unie... Osvaldová B.: Jak praví klasik: To se nedá takhle říct. Někdy ano a někdy ne.



MK: Které jevy Vás na práci dnešních „dělníků slova“ naopak mrzí a nenechávají chladnou, případně v celém oboru? Já se za sebe zastavím třeba u jednoho konkrétního příkladu matematičky Maryam Mirzakhani. Když tato íránská matematička získala v srpnu jako vůbec první žena Fieldsovu medaili, nejvyšší ocenění ve svém oboru pro vědce do 40 let, v žádném článku nebylo blíže rozvedeno a laickému čtenáři komentářem přiblíženo, na čem že v oblasti vyšší matematiky pracuje. Objevil se zato komentář na blogu Lidových novin z klávesnice Petra Peška, který se halasně zaradoval, hle!, i bez kvót chytrá žena dojde uznání (PP: Úspěch ženy – bez kvót a bez průvodů). Vzhledem k tomu, že se neobtěžoval číst její životopis, unikly mu 4 podstatné okolnosti: 1) nebýt snad jejího o něco staršího bratra, který ji vysvětlil krásný a rychlý postup pro vynásobení řady čísel od 1 do 100 v několika sekundách - ten vymyslel matematik Gauss jako malý školák –, Mirzakhani by neobjevila krásu matematiky, která ji ještě do začátku středního školy příliš nezaujala (postup: řada od 1 do 100 se skládá z 50 dvojic, jejichž součet se rovná vždy 101, a proto 101 krát 50 rovná se 5050.), 2) íránské středoškolačky studují ve třídách odděleně od chlapců (např. německý pedagogický výzkum naznačuje, že to je v oblasti technických předmětů významný faktor, který může podpořit zájem dívek např. o matematiku), 3) ředitelka této střední školy byla velmi neodbytná žena a snažila se dívkám všemožně zajistit stejné podmínky a možnosti rozvoje jako chlapcům, a konečně 4) sama Mirzakhani v jednom z rozhovorů podotýká, že ženy v matematice nemají dodnes nijak na růžích ustláno. A to ani nemluvím o tom, že prošlo v českém tisku bez povšimnutí, že tato Íránka má za manžela našeho krajana, počítačového vědce Jana Vondráka. Co Vy na to? Osvaldová B.: Vaše otázka je delší, než bude moje odpověď. Nevztahovala bych to jen na tenhle případ. Novináři jsou schopni popsat věci, kterým rozumí. Takže pro popularizaci takových témat bych volila rozhovor s někým, kdo je schopen srozumitelně věc vysvětlit. A pro publikování bych doporučila spíš časopis. MK: Jak hodnotíte vývoj médií po roce 2001, navážeme-li na Vaši knihu Česká média a feminismus? Co se v obsahu médií změnilo ve vnímání a psaní o feminismech, genderových otázkách, stereotypech vnímání a zobrazování ženy? Osvaldová B.: Personálně se situace zlepšila. Ale všimněte si, že když se píše o feminismech nebo o interrupcích, autoři textů bývají muži. To mě vždycky pobaví. Ale co považuju za horší, že stereotypy přebírají i ženy – stačí se podívat například na super.cz. Jako kdyby žena byla jen schránka, u které je důležité, zda si zrovna nechala předělat poprsí. MK: Petr Berkovec řekl o básnících, že „za všechny a pro všechny udržují přátelství s jazykem“. Očekáváte něco podobného od mediální obce? Ještě za první republiky zasedali spisovatelé/lky běžně v redakcích tištěných periodik... Dnes už se jedná o velmi řídký jev. Je to ke škodě, nebo je to logický vývoj? Osvaldová B.: Podle mě se zájem o jazyk vrací. Ale upozorňuju, že situace v meziválečném období byla jiná. Především technicky i časově. MK: Jako je ve vědě tlak na zrychlení badatelského cyklu, tak i „produkční cyklus“ v současných médiích se krátí a mění, mimo jiné dochází k průniku redakční a inzertní části – jaký to má dopad na obsah? Osvaldová B.: Neřekla bych, že dochází k průniku. Alespoň v tzv. kvalitních médiích ne. Ale máte pravdu, že některé výrazy z PR do češtiny pronikají. MK: Jaká je budoucnost hromadných sdělovacích prostředků? Jaké jsou nové trendy apod. Myslím, že v předmluvě Vašeho sborníku o komentářích jsem četla, že lidé mohou získávat zprávy odkudkoli, komentáře a výklad pozadí zůstane každopádně nosnou náplní novin... Není to iluze? Pokud si lidé budou umět vyhledat zprávy sami, nebudou si je nakonec chtít také sami vyhodnotit? Nebo jinak, jak budou komentátoři vědět, k jakým (individualizovaným) zprávám vlastně píšou komentáře? Nejsou to nakonec spojité nádoby? Osvaldová B.: Komentář je názor. Nemusíte s ním souhlasit, nebo naopak můžete. Mluvila jste o Gaussovi. On je znám především svou křivkou. Nedělám si iluze. Vždycky budou jedinci, kterým bude stačit informace (a někdy i zkreslená), ale pak budou lidi, kteří budou chtít znát vysvětlení a pohled na souvislosti. Právě proto, aby si mohli udělat vlastní závěry. MK: Čím to je, že stále více klesá čtenost zavedených tištěných deníků a periodik obecně?



Osvaldová B.: Mohla bych říct, že je to tím, že za moc nestojí. Ale teď na počátku školního roku jsem přišla do posluchárny a říkám studentům: vy jste ta generace, co už noviny a časopisy nečte. A oni velmi šuměli. A pak se začali bránit. Tak jsem udělala rychlý průzkum. Noviny a časopisy četli všichni. Ovšem, jsou to vysokoškoláci. V jiném prostředí by to možná vypadalo jinak. MK: Jaké novinářky, publicistky a redaktorky je pro Vás zajímavé sledovat? Osvaldová B.: Sleduju svoje bývalé studentky. Třeba Adélu Dražanovou, Martinu Riebauerovou, Kamilu Klausovou, Petru Procházkovou, Martinu Vojtěchovskou nebo Janu Bendovou. A pak například Martu Bystrovovou nebo Líbu Koubskou. Obě znám, protože jsou se mnou v Komisi pro etiku. Ale to současné mediální zemětřesení mi to trochu komplikuje. Než někoho v médiích najdu, už může být jinde. MK: Liší se nějak nové generace absolventů a absolventek gymnázií a středních škol, kteří k Vám nastupují na vysokou školu, od dřívějších generací? Mají větší zájem dívky, chlapci? Sledujete uplatnění svých studentek a studentů po ukončení školy? Jaké je aktuální zastoupení žen v této profesi, i co se týká působení ve vyšších redaktorských postech, „vlivových“ rubrikách...? Osvaldová B.: To se nedá paušalizovat. Záleží vždycky na tom, kdo studenty učil češtinu a literaturu. Někdy vidíte, že učitel byl dobrý a studenti a studentky mají zájem, jindy se ukazuje, že za odpovědí na maturitní otázku nic není. Ale je tam jistě generační propast. Taky není divu. Devatenácté století už je dneska prehistorie, včetně novin i literatury. Jedno jsem u nové generace postřehla. Už se mění chování studentů, neberou kolegyně jen jako „ty baby“. Snad jim to vydrží. MK: Jaké zajímavé studentské práce z Vaší katedry na téma žen a médií můžete doporučit? Osvaldová B.: Vezmu to jen namátkou: Elena Lacková – romská publicistka, spisovatelka a média; Fenomén otcovství v časopisech pro ženy; Zobrazení týraných žen v souvislosti s legislativními změnami o domácím násilí; Jsou české lifestylové časopisy jen nositelem reklamy?; Genderová proměna časopisu Vlasta v roce 1991 a 2010; Profesní sebepojetí redaktorek a redaktorů lifestylových časopisů spotřebitelských příloh deníků... Ale v tomhle ohledu pociťuju dluh. Je spousta zajímavých novinářek, které by si zasloužily nějakou studii. MK: Jak jsou na tom média s představováním ženských osobností a jejich názorů? Osvaldová B.: Ani tohle nelze paušalizovat. Ženské problematice, respektive úloze žen, se hodně věnuje Hana Benešová v Reflexu. Taky lifestylové časopisy se snaží. Ale tam představí nějakou zajímavou ženu a hned vedle dají reklamu na omlazující krém a „trendy“ kabelku. Jen tak mimochodem, trendy se přece říkalo trenýrkám. MK: Co podle Vás zůstává u jednotlivých proudů feminismů to živé, aktuální? V čem byste naopak nesouhlasila? Osvaldová B.: Už jsem to naznačila. Ty stále se opakující stereotypy. A co mi vadí? Já bohužel nemohu brát ženy jako skupinu. Muži proti ženám (mimochodem tak zvaná soutěžní show na Primě, opravdu výživný nápad). Každý je individualita s nějakým zázemím a názorem. Mám si rozumět s někým, s kým nesouhlasím, jen proto, že jsme obě ženy? MK: Mohou se ženy účinně brát za svá práva, pokud se nebudou v určitém smyslu vnímat jako jedna skupina, která řeší a naráží na velmi podobné problémy? Není nakonec existence politické strany podobný případ, vždyť tam spolu také lidé vždy nesouhlasí? Osvaldová B.: Pokud spolu v jedné straně politici nesouhlasí, tak zakládají různé platformy. To mohou ženy pochopitelně udělat také. Jsou témata obecná – necitelné zacházení se znásilněnými, stejné platy na stejných postech, ale jsou taky témata, kde se lidé – ženy neshodnou. Sama víte, že feminismus není jen jeden. MK: Jaké alternativní řešení se podařilo najít pravicovým stranám, které podle očekávání vystupují proti kvótám? Vidíte nějaké zajímavé návrhy, nebo dokonce úspěchy?



Osvaldová B.: Kvóty ráda nemám – to je konec konců jasné i z předchozí odpovědi. Taky vidíte, že s nimi zápolí i ti, co je mají v programu. Ale uznávám, že jsem žádnou pěknou alternativu neviděla. Krom toho, že se máme prosadit svým mozkem. MK: Ale obě asi víme, že bohužel nestačí jen „mozek“, aby se žena prosadila v dominantním mužském prostředí, uplatnění žen zdaleka neodpovídá jejich intelektuální kapacitě a schopnostem. Nakonec paní Němcová dostala výraznější příležitost také až v době krize ODS. Jistě, shoda ohledně nějakého systémového opatření nebo podpory se hledá a vyjednává nelehko... Co Vás ještě napadá v individuální rovině? Osvaldová B.: Asi trvat na svém. A když jsme u paní Němcové, nepochopím, proč do prezidentské kampaně nešla. Ale důvody zná ona sama. MK: Čím si vysvětlujete vzdouvající se vlnu využívání tělesnosti, ženské nahoty, sexismu v politické reklamě a jinde? Kde se vzala? Vy působíte také v etické komisi, dochází k vám stížnosti na tyto záležitosti? Osvaldová B.: Stížnosti jsme dostali – zatím dvě. Někdy bych si nejraději stěžovala sama. Ale to bych zároveň musela říct, že jsem podjatá a nehlasovat. MK: Čeho konkrétně se stížnosti týkaly? Osvaldová B.: Jsou to tak čtyři roky. Konkrétnější nejsem schválně. A byly to materiály v bulváru. Letos pořád řešíme volební kampaně, zejména z menších měst, kde jsou hodně osobní. Divím se, že si ženy víc nestěžují. Buď jsou už otupělé, unavené, nebo se bojí reakcí. A ty jsou někdy hodně hnusné, to můžu potvrdit i z jiných oblastí. MK: Jaké byly či jsou podle Vás výrazné političky, které uměly či umějí dobře komunikovat s médii? Osvaldová B.: Pokud myslíte naše, tak paní Němcová, a pokud myslíte cizí, tak určitě Madeleine K. Albrightová. Přidala bych Olgu Havlovou, i když politička oficiálně nebyla. Ale podle mne by byla dobrá. MK: Co byste poradila ženám, činným v politice, ale i jinde, při veřejném vystupování? Osvaldová B.: Aby se nebály a nehrály hru „jsem jen slabá žena. on mi to manžel vysvětlí.“ Když tohle někoho slyším říkat – a na jakékoli úrovni – čert by mne vzal. Ale je to určitě pohodlnější. MK: Jaké osobnosti byste ráda viděla kandidovat na prezidentku a proč? Osvaldová B.: Ty výše zmíněné. Proč? Protože nefňukají. MK: Kdy budeme mít dle Vás první českou premiérku nebo prezidentku? (Slovensko a Polsko již premiérku mělo/má...) Osvaldová B.: To máte pravdu, ale na Slovensku to moc dobře nedopadlo. A v Polsku uvidíme. Kdy budeme mít prezidentku, nevím. Potřebujeme někoho, kdo má v hlavě právě ten zmíněný mozek. MK: Děkuji Vám za rozhovor. URL| http://blog.aktualne.cz/blogy/milus-kotisova.php?itemid=23902

PRAHA: ANO se shodlo na programu s ČSSD, jednání s Trojkoalicí do konce týdne 13.10.2014

ct24.cz str. 00 mld,ban

Domácí



Praha – V Praze se rýsuje koalice hnutí ANO, Trojkoalice a sociálních demokratů, zástupci všech tří stran se chtějí poprvé sejít koncem týdne. Už dnes spolu jednali zástupci ANO a ČSSD a na programu našli shodu: "Vzájemně jsme si pročítali programy a zjistili jsme, že tam nejsou neshody," uvedl lídr ČSSD a ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík. Šéf hnutí ANO Andrej Babiš přitom České televizi řekl, že si chce sociální demokraty ohlídat, kvůli minulosti některých členů. Třeba tak, že svěří kontrolní výbor pirátské straně. "Budeme jednat v modelu tři, tři, tři, tedy zástupci všech tří stran," řekl k plánovanému setkání na konci týdne Ludvík, který je společně se zastupiteli Karlem Březinou a Petrem Dolínkem ve vyjednávacím týmu ČSSD. Už zítra se pak sejdou zástupci hnutí ANO a Trojkoalice. Ještě než vznikne konkrétní obrys dohody, musí se podle Ludvíka nejdříve všechny tři strany shodnout, že společnou koalici opravdu chtějí. Právě to by se mělo stihnout do konce tohoto týdne, možná příští týden, dodal Ludvík. Podle něj by ČSSD preferovala kontrolu nad zdravotnictvím a bude chtít mluvit i do dopravy. Adriana Krnáčová pak ČT řekla, že by si ANO rádo ponechalo kontrolu nad financemi a hospodařením. Pokud se ANO, ČSSD a Trojkoalice domluví, získají v 65členném zastupitelstvu těsnou většinu 33 hlasů. Rozpory v programech nevidí ani předsedkyně pražského ANO Radmila Kleslová. "Cítím, že je vůle na obou stranách. Ve většině bodů se shodujeme," řekla. Přestože se prý strany například v oblasti dopravy, parkování nebo územního plánu neshodly na 100 procent, jde podle Kleslové spíš o rozdílnou interpretaci programu, "nikoliv o faktický rozpor". Piráti jsou ochotni za určitých podmínek koalici tolerovat Větší jistotu by vznikající koalici mohli dát Piráti, kteří získali v zastupitelstvu čtyři mandáty. Lídr pražské kandidátky Jakub Michálek sice včera vyloučil podporu rady, kde by byla zastoupena TOP 09, ODS, KSČM nebo právě ČSSD. Dnes ale Piráti uvedli, že jsou za určitých podmínek ochotni tolerovat možnou koalici hnutí ANO, ČSSD a Trojkoalice. Pro její zvolení ale ruku nezvednou, uvedl nově zvolený zastupitel Mikuláš Ferjenčík. Podle něj by se mohlo jednat o podobnou spolupráci, jako měla dosud vyjednánu vládnoucí TOP 09 s ČSSD. Piráti by si stanovili, pro které materiály s koalicí budou hlasovat a které jsou pro ně nepřijatelné. Za nepřijatelnou přitom označil mimo jiné stavbu turniketů v metru, o které se v minulosti uvažovalo. Trojkoalice i ODS chtějí znát program ANO Vyjednávání o pražské koalici mohou být náročná. Lídr trojkoalice Petr Štěpánek tvrdí, že se uskupení, které reprezentuje, rozhodne výhradně podle programových průniků s dalšími stranami. Trojkoalici tvoří lidovci, zelení a starostové. Jak ale upozornil politolog Fakulty sociálních věd UK Kamil Švec, stále přitom není jasné, jaký politický program lze vlastně od ANO v Praze očekávat. "I když máme již druhý den po volbách, od hnutí ANO nevíme, jak bude politiku zařizovat: Jací odborníci, respektive jaký tým profíků to bude," podotkl. Kvůli nejasnému programu předběžně vyloučil koalici s ANO lídr pražské ODS Bohuslav Svoboda. Adriana Krnáčová přitom naznačila, že by mohla s občanskými demokraty o spojenectví jednat. "Problém, který máme, je, že hnutí ANO nemá žádný program. My tedy nevíme, do čeho bychom šli, a co by se vlastně mělo dělat," řekl Bohuslav Svoboda. Na formální zahájení jednání však podle něj ODS stále čeká. "Jsme připraveni na všechny varianty včetně toho, že jsme připraveni být důslednou a silnou opozicí," poznamenal bývalý primátor. Vávra: TOP 09 prohrála Výsledek komunálních voleb v Praze byl těsný, ANO má pouze o jednoho zastupitele více než druhá TOP 09. Vzhledem k současným i minulým rozporům celostátního i městského vedení s jinými stranami však není šance Tomáše Hudečka na obhájení primátorského postu příliš velká. TOP 09 by pomohlo, kdyby zkrachovala jednání mezi ANO, Trojkoalicí a ČSSD - do hry by se pak dostala varianta TOP 09, ČSSD, ODS a Trojkoalice, která by měla pohodlnou většinu 40 křesel. Výsledek strany, která v posledních čtyřech letech ve všech volbách v Praze dominovala, navíc přiživil její vnitřní rozpory. Předseda městské organizace TOP 09 a oponent primátora Hudečka Jiří Vávra označil druhé místo s dvacetiprocentním ziskem za prohru. Připustil, že strana může skončit v opozici. "Jsme připraveni být konstruktivní opozicí," uvedl Vávra. Plné znění zpráv


Koalici TOP 09 a ANO jako dvou nejsilnějších subjektů v pražském zastupitelstvu odmítli celostátní představitelé obou stran, ale i Tomáš Hudeček. Ten přitom řekl serveru Echo24.cz, že mu ANO před volbami nabízelo, aby přestoupil do Babišových řad. Babiš naopak řekl v DVTV, že o místo na kandidátce ANO usiloval sám Hudeček. Zastupitelská matematika: Právě koalice ANO a TOP 09 je jediná možná dvoukoalice, která v pražském zastupitelstvu má většinu, i když jen o jeden hlas (33 z 65 křesel). Roli TOP 09 (16 mandátů) by v koalici s ANO (17) mohl nahradit libovolný pár z Trojkoalice, ČSSD či ODS (po 8). Naopak TOP 09 by pro vyšachování ANO potřebovala podporu všech tří těchto stran nebo dvou z nich a navíc podporu Pirátů anebo komunistů (po 4). URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/289044-praha-ano-se-shodlo-na-programu-s-cssd-jednani-strojkoalici-do-konce-tydne/

Tradiční politické strany jsou u nás na ústupu 13.10.2014

ČRo Plus

str. 05

18:10 Názory a argumenty

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Potvrdily výsledky komunálních voleb tvrzení, že systém tradičních politických stran se pomalu rozpadá? Odpověď na tuto otázku hledá politolog Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Josef MLEJNEK, politolog -------------------Komunální volby se interpretují jako velká změna, jako velké zemětřesení v české politice, jako další etapa rozpadu stranického systému. Něco na tom je, ale stupeň otřesů není zas tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát. Porovnejme si výsledky voleb do zastupitelstva hlavního města Prahy, které měly svým charakterem nejblíže k celostátním volbám, letos a před čtyřmi lety. TOP 09 ztratila zhruba 10 procent, ODS rovněž, ČSSD 7, komunisté procento. Piráti 5 procent nabrali. Sečteme-li výsledek koalice Strany zelených a Sdružení nezávislých kandidátů a samostatně kandidující KDU-ČSL z roku 2010, dostaneme 8 procent, letošní Trojkoalice zelených, lidovců a Starostů a nezávislých má přes 11 procent. Věci veřejné před čtyřmi lety obdržely skoro 6 procent, v letošním startovním poli najdeme početnou tříšť různých pokusů o další a nové Věci veřejné. Důležité je však především zjištění, že jediným novým a úspěšným subjektem letošních komunálních voleb v metropoli je vlastně jen hnutí ANO Andreje Babiše, jež získalo 22 procent. Na ty se Babišovi logicky obrazně řečeno - složily hlavně ty strany, které letos nejvíce tratily, tedy TOP 09, ODS a ČSSD, zejména pak první dvě jmenované. V pražském kontextu je proto ANO spíše pravicovou stranou. Tím, kdo má na úspěchu ANO v Praze lví podíl, je paradoxně TOP 09. K jedněm z hlavních motivů změny aliancí na magistrátu a vystřídání primátora Bohuslava Svobody z ODS Tomášem Hudečkem patřil i kalkul, že každý relativně úspěšný politik ODS je pro topku potenciálně nebezpečný, neboť může ohrozit její snahu zaujmout dominantní postavení na pravici. V primátorském křesle se však Tomáš Hudeček ukázal jako politik přinejlepším nezralý. Součet hlasů pro TOP 09 a ODS činil v roce 2010 skoro 55 procent, letos něco přes 30. Andrej Babiš prostě využil chyb konkurence a zaujal významnou část jejího dosavadního podílu na trhu. 25 let nedělá v podnikání nic jiného. Je otázkou, zda se mu to i v politice bude nadále dařit, nemá však smysl jeho úspěch zhrzeně démonizovat, jak to nyní činí Miroslav Kalousek. Ostatně, 09 v názvu jeho strany znamená rok vzniku: 2009, ne 1909, ale 2009. Co je na topce ve srovnání s hnutím ANO 2011 tradičnějšího nebo zavedenějšího? Že je o dva roky starší? Samozřejmě, slovo tradice má zakódované v názvu, TOP znamená Tradice - Odpovědnost - Prosperita, ale na vývěsní štít si dnes každý dává, co chce. Politický marketing sice může přebít léta pracně budovanou stranickou strukturu, ale ne každý. A marketingové postupy používají všechny strany, zavedené i nezavedené. Nicméně právě rostoucí zapojení marketingu do volebního zápasu nutně způsobí větší nestabilitu politiky, s tím nutno pro příště počítat skoro jako s konstantou.



Výsledky na severu a východě Čech

13.10.2014

ČT 1

str. 03

18:00 Události v regionech - Praha

Alexandra NOSKOVÁ, moderátorka -------------------Radnici v Ústí nad Labem čekají zásadní personální změny. V Liberci i v Mostě návrat známých tváří. V Hradci Králové oslabil vliv tradičních stran. Takové jsou první výklady výsledků komunálních voleb ve statutárních městech na severu a východě Čech. Začaly se tam domlouvat radniční koalice. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------V Hradci Králové byly volby pro někoho klidnou plavbou po Labi. Jiným se loď div nepřevrátila. Jindřich VEDLICH, lídr kandidátky, Hradec Králové /TOP 09/ -------------------I když jsme propluli určitými peřejemi, věříme si, že budeme součástí další koalice. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Hradecký demokratický klub dosavadního primátora Finka posílil víc než dvojnásobně z 5 mandátů na 12. Druhé ANO zaostalo za ambicemi s 6 křesly. Minulý vítěz, ČSSD, oslabil z osmi na pět. Vladimír SPRINGER, radní, Hradec Králové /HDK/ -------------------Současná koalice s ODS, s lidovci, s TOP 09 samozřejmě vybízí to jako nějakým způsobem pokračovat, ale je to potřeba přehodnotit. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Vlastimila Vozku odvolali mostečtí zastupitelé z funkce primátora před více než pěti měsíci. Teď se chce jako člen vítězné volební strany na magistrát vrátit. V dubnu se mu stalo osudným jeho vysokoškolské studium, placené z veřejných peněz. Jeho strana volby v Mostě přesto s přehledem vyhrála. Vlastimil VOZKA, zastupitel Mostu, /Severočeši.cz/ -------------------Byl bych rád dál ve vedení města a pracoval pro občany. redaktorka -------------------Magistrát v Ústí nad Labem čeká nejradikálnější proměna vedení v jeho historii. 16 let tady vládla ODS. Poslední čtyři roky pak ČSSD a obě tradiční strany ve volbách propadly. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Nikdy není pozdě. Ve 64 letech zkusí být primátorem Ústí nad Labem Josef Zikmund. Josef ZIKMUND, kandidát na primátora Ústí nad Labem /ANO/ -------------------Dělal jsem 40 let v plynárenství, dělal jsem i ve vedení společnosti. Takže jsem získal nějaké informace, řeknu, manažerské. To chci vrátit městu Ústí. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Jednání o koalici v Ústí startují v pondělí schůzkou zástupců ANO a Pro! Ústí. To¨ chce přibrat i TOP 09. V Liberci slavil Jan Korytář. redaktorka Plné znění zpráv


-------------------Bojovník proti korupci vyhrál volby už před čtyřmi lety. Na liberecké radnici ale tehdy vydržel jako primátor jen pět měsíců. Odvolali ho přímo jeho koaliční partneři. Tibor BATTHYÁNY, lídr kandidátky /ANO/ -------------------Do koalice pro změnu nepůjdeme. Budeme v opozici, ale v opozici tak v tom hodném slova smyslu. My ho podpoříme návrhy, které budou mít hlavu a patu. Jan KORYTÁŘ, lídr kandidátky /Změna pro Liberec/ -------------------Mě to přijde jako trochu nešťastné stanovisko, protože voliči dali nám a ANU tedy největší mandát. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Aby koalice byla stabilní, musíme jednat i s těmi, které jsme vzít nechtěli, dodal vítěz. Ještě v lednu v tomto domě Martin Charvát vymýšlel předvolební taktiku pardubické ODS. O osm měsíců později už slaví vítězství s hnutím ANO, změna politické příslušnosti mu může vynést primátorské křeslo. Martin CHARVÁT, kandidát na primátora Pardubic /ANO/ -------------------Zaprvé jsem byl unaven z celostátní politiky Občanské demokratické strany. A zadruhý jsem byl velice unaven s určitými praktikami a taktikami tý starší gardy v Občanské demokratické strany v Pardubicích. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------V Pardubicích se jako nadějný jeví vznik koalice ANO, ČSSD a ODS. Redakce zpravodajství a Vlastimil Weiner, Česká televize. Alexandra NOSKOVÁ, moderátorka -------------------Další host Událostí v regionech je Kamil Švec, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý podvečer. Kamil ŠVEC, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý podvečer. Alexandra NOSKOVÁ, moderátorka -------------------My jsme skončili ve východních Čechách, zůstaneme tam, ale v Hradci Králové. Jak hodnotíte výsledky voleb právě v Hradci Králové? Kdy vlastně nevyhrála žádná tradiční strana, ani hnutí ANO. Kamil ŠVEC, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Hradec Králové je v tomto smyslu trošku specifický tím, že je tam dlouhodobě na rozdíl například od Liberce nebo Ostravy, dlouhodobě vítězí místní hnutí, které se, které se transformovalo pro tyhle volby ve větších hnutích, což znamená, že tedy ta situace pro Hradec Králové není tak komplikovaná jako před, jako před čtyřmi roky v roce 2010, kdy to skládání koalice ... Alexandra NOSKOVÁ, moderátorka -------------------Pojďme k tomu skládání současnému, teď v roce 2014. Víme už, kdo by mohl vytvořit koalici v Hradci Králové? Kamil ŠVEC, politolog, Fakulta sociálních věd UK -------------------Vypadá to, že ten proces bude mnohem rychlejší a nebude trvat ty čtyři měsíc, tak jako před těmi čtyřmi roky. Zdá se, že osloveny budou všechny, všechny demokratické strany s tím, že Hnutí pro Hradec získalo naprostou Plné znění zpráv


většinu mandátů 12, myslím, z 35. Takže, takže ta majorita je tam celkem značná. No a potom je tam tedy těch další sedm politických stran s tím, že předpokládám, že zřejmě budou vyjednávat nebo ta jednání budou probíhat mezi stranami, které tedy nejsou ani komunistická strana, ani sociální demokracie, tak jak se tomu stalo před těmi čtyřmi roky. Alexandra NOSKOVÁ, moderátorka -------------------I vám děkuji za účast v dnešních Událostech v regionech.

Bohumil Doležal Jsme na šikmé ploše, směřujeme k abnormalitě 13.10.2014

E15 str. 12 Pavel Otto

Rozhovor

P odle publicisty Bohumila Doležala udělaly výsledky komunálních a senátních voleb tečku jak za polistopadovým politickým uspořádáním, tak za protikorupční revolucí z minulého roku. „Staré pořádky jsou rozmetány, je možno přejít k dennímu pořádku. Svědčí o tom i průzkum CVVM z minulého měsíce. Naše důležité instituce se těší solidní, setrvalé důvěře. Lid se vyřádil, potřebuje si odpočinout,“ říká Doležal. * E15: Ve většině velkých měst včetně Prahy, Brna a Ostravy zvítězilo ANO Andreje Babiše. I celorepublikově toto hnutí skončilo na prvním místě před druhou ČSSD a čtvrtou ODS, která proti roku 2010 přišla o tři tisíce zastupitelů. Lze to považovat za totální propadák tradičních stran? Jak hodnotíte výsledek sociální demokracie? Víte, ono už se vlastně nedá dost dobře mluvit o tradičních a netradičních stranách. Na jedné straně je velmi zřetelně Babišovo ANO, přičemž Úsvit se vytrácí, a na druhé straně jsou hlavní polistopadové strany, to znamená ČSSD, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a snad ještě Strana zelených. Přitom TOP 09 je tradiční stranou vlastně jen napůl, vznikla před volbami 2010 jako plod politické improvizace, a ačkoli se v těch volbách jednorázově vyplatila, způsobila následně katastrofu. ODS nenapravitelně poškodila, ale nedokázala ji nahradit. Rozklad českého politického systému začal vlastně už tenkrát, u jeho kolébky stáli pánové Kalousek a Topolánek. A ČSSD pak dokázala vyhrát vlastně jen za cenu toho, že uvolnila obrovský prostor právě pro ANO. Škody, které způsobilo její vítězství českému politickému systému, jsou větší než prospěch, který z tohoto vítězství ona sama měla. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny loni v říjnu vyhrála daleko méně, než se čekalo, a když srovnáme její dnešní výsledek v Praze s tím, jak tu dopadla v loňských volbách do sněmovny, zjistíme, že jde o setrvalý trend. Co bude s ANO do budoucna, není lehké si představit. Nechápu jen, jak si někdo může za těchto okolností myslet, že se bude jaksi normalizovat, tedy že se pod tlakem okolností změní v normální politickou stranu. Čili jsme na šikmé ploše od relativní normality k abnormalitě. * E15: Očekáváte oslabení Bohuslava Sobotky jako předsedy socialistů a premiéra? Co změny ve vládě? Řekl bych, že to bude záviset na tom, co si vynutí okolnosti. A okolnosti za této situace znamenají především Babiš. * E15: V Praze už ANO jedná o spolupráci na magistrátu s ČSSD a Trojkoalicí. TOP 09, která má jen o jednoho zastupitele méně než babišovci, zřejmě zůstane mimo hru. Bylo od strany Karla Schwarzenberga prozíravé se proti nim ostře vymezovat? Pokud by byli chtěli za všech okolností zůstat u koryta, prozíravé to nebylo. V politice ovšem jde o podstatnější věci, než jsou koryta, a pokud se TOP 09 rozhodla, že s Babišem nikdy ne, udělala to, co udělat měla. Jinak nelze odhlédnout od toho, že TOP 09 zároveň zkazila, co se zkazit dalo, především spojenectvím s posthavlovskou občanskou společností, z níž dosud ještě nikdo nikdy žádný politický užitek neměl. Nakonec teď utrpěli potupnou porážkou v pražských senátních volbách, kde nezískali ani jedno z šesti postupových míst, ačkoli jsou druhou nejsilnější pražskou stranou, a v zastupitelstvu hlavního města na ně zbude opozice. Fakticky Prahu vydali do rukou Babišovi, který se opře o slabou ČSSD a nanejvýš ještě o slabou Trojkoalici. Praha se srovná s celostátní úrovní, jen v ní bude síla ANO ještě větší. Je těžké to chápat jinak než jako tečku za polistopadovým politickým uspořádáním. Co je nahradí, těžko říct. Jen nevidím nejmenší důvod, proč by to mělo být stejné nebo lepší. Bude to horší. O kolik, uvidíme. Plné znění zpráv


* E15: V senátních volbách postupuje nejvíce kandidátů ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Lze za tím spatřovat vládní angažmá těchto stran? Ne. Je to jednoduše tím, že ANO je teď v módě a ČSSD a KDU-ČSL jsou standardní politické strany. Standardním politickým stranám se daří i v takových útvarech, jako je náš Senát. Ten byl původně Václavem Havlem koncipován spíše jako cirkus, ale stejně se v něm také musí dělat politika. * E15: Souhlasíte, že jistou útěchou pro pravostředového voliče oněch tradičních politických subjektů může být zisk lidovců, kteří se dostali do zastupitelstev i ve velkých městech včetně Prahy? Navíc mají šanci na důstojnou pozici v Senátu. O útěše bych moc nemluvil. Důstojné zastoupení rovná se dnes opoziční zastoupení, a KDU-ČSL je na celostátní úrovni koaliční strana, i když občas simuluje opozičnost. Samozřejmě se zdůvodněním, aby místo ní nepřišli jiní, ještě horší. * E15: Překvapila vás o něco nižší volební účast, která se proti roku 2010 snížila z osmačtyřiceti procent o tři procentní body? V Praze vybíralo kandidáty dokonce necelých osmatřicet procent voličů… Moc ne. Období protikorupční revoluce skončilo, stará vláda je svržena, staré pořádky rozmetány, je možno přejít k dennímu pořádku. Koneckonců o tom svědčí i průzkum CVVM z minulého měsíce. Naše důležité instituce se těší solidní, setrvalé důvěře. Lid se vyřádil, potřebuje si odpočinout. * E15: V souboji o horní komoru parlamentu neuspěli sportovci a některé další známé tváře. Třeba na Znojemsku vypadl bývalý ředitel televize nova Vladimír Železný. Naopak na Zlínsku zabodoval Ivo Valenta, významný podnikatel v hazardní branži. Co to způsobilo? Vladimír Železný je člověk minulosti. Všichni už na něho zapomněli. Sportovci, kteří se mohou uplatnit v Senátu, jsou také vesměs bývalí. Mimochodem nedovedu si představit, že by například Petra Kvitová dala přednost Valdštejnskému paláci před Wimbledonem nebo Roland Garros. A kromě toho se veřejnost trochu zkultivovala, zvykla si, že v parlamentu sedí politici, přičemž to, že někteří jsou bývalí sportovci, nemusí být v každém případě na závadu. Ale už to moc nepomáhá. Pokud jde o významné podnikatele, ten jeden, co je ho teď všude plno, lidem podle mého názoru stačí. * E15: Čím si vysvětlujete, že se letos objevilo rekordních více než 240 tisíc uchazečů o místa v zastupitelstvech a s tím spojená spousta různých nových stran a straniček? Podle exprezidenta Václava Klause mohl být letošní nebývalý zájem o radnice ovlivněn rozkladem politického systému, kdy se vytratily jasně definované politické subjekty s ideovým názorem. Na tom, jak to Klaus vidí, něco je. A říkám to s chutí, mám totiž dojem, že se to dnes nesmí. Souvisí to i s tím, že založit uskupení, které je něco na škále mezi zájmovým klubem a gangem, je jednodušší než vytvořit politickou stranu s politickým programem, zvlášť když by měla mít víc organizací v několika vesnicích najednou. Jenže ruku na srdce byly naše polistopadové strany s velmi omezeným členstvem něco výrazně jiného než v lepším případě ty zájmové spolky za účelem společné kariéry? Tím nechci říct, že by to nechybělo, jen že se toho zase až tak moc nevytratilo. * E15: Politici se vzácně shodovali, že tyto volby byly soubojem tradičních stran s těmi novými. Váš názor? Tyto volby skutečně byly soubojem polistopadových stran s Andrejem Babišem. A tento souboj skončil jejich katastrofální porážkou. Budeme muset začít znovu. Tyto volby byly soubojem polistopadových stran s Andrejem Babišem. A tento souboj skončil jejich katastrofální porážkou. Budeme muset začít Bohumil Doležal (74) Vystudoval bohemistiku a germanistiku na FF UK. Byl členem redakčního kruhu měsíčníku Tvář. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. V samizdatu vydal knihu Poznámky k Masarykovi a národnímu obrození. V letech 1987 až 1989 byl tajemníkem a pak místopředsedou Demokratické iniciativy (po listopadu 89 Liberálně demokratické strany). Dva roky šéfoval sboru poradců tehdejšího premiéra Václava Klause. V letech 1993 až 2000 přednášel politologii na FSV UK. Od roku 1990 publikuje politické studie, Plné znění zpráv


komentáře a fejetony nejen doma, ale i v Německu, Rakousku a Maďarsku. V roce 2000 založil vlastní internetový zápisník Události, kde komentuje politické dění. Foto autor| Foto E15 Michael Tomeš O autorovi| Pavel Otto, Praha

Bohumil Doležal: Jsme na šikmé ploše, směřujeme k abnormalitě 13.10.2014

e15.cz

str. 00

Rozhovory

Podle publicisty Bohumila Doležala udělaly výsledky komunálních a senátních voleb tečku jak za polistopadovým politickým uspořádáním, tak za protikorupční revolucí z minulého roku. „Staré pořádky jsou rozmetány, je možno přejít k dennímu pořádku. Svědčí o tom i průzkum CVVM z minulého měsíce. Naše důležité instituce se těší solidní, setrvalé důvěře. Lid se vyřádil, potřebuje si odpočinout,“ říká Doležal. E15: Ve většině velkých měst včetně Prahy, Brna a Ostravy zvítězilo ANO Andreje Babiše. I celorepublikově toto hnutí skončilo na prvním místě před druhou ČSSD a čtvrtou ODS, která proti roku 2010 přišla o tři tisíce zastupitelů. Lze to považovat za totální propadák tradičních stran? Jak hodnotíte výsledek sociální demokracie? Víte, ono už se vlastně nedá dost dobře mluvit o tradičních a netradičních stranách. Na jedné straně je velmi zřetelně Babišovo ANO, přičemž Úsvit se vytrácí, a na druhé straně jsou hlavní polistopadové strany, to znamená ČSSD, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a snad ještě Strana zelených. Přitom TOP 09 je tradiční stranou vlastně jen napůl, vznikla před volbami 2010 jako plod politické improvizace, a ačkoli se v těch volbách jednorázově vyplatila, způsobila následně katastrofu. ODS nenapravitelně poškodila, ale nedokázala ji nahradit. Rozklad českého politického systému začal vlastně už tenkrát, u jeho kolébky stáli pánové Kalousek a Topolánek. A ČSSD pak dokázala vyhrát vlastně jen za cenu toho, že uvolnila obrovský prostor právě pro ANO. Škody, které způsobilo její vítězství českému politickému systému, jsou větší než prospěch, který z tohoto vítězství ona sama měla. Například ve volbách do Poslanecké sněmovny loni v říjnu vyhrála daleko méně, než se čekalo, a když srovnáme její dnešní výsledek v Praze s tím, jak tu dopadla v loňských volbách do sněmovny, zjistíme, že jde o setrvalý trend. Co bude s ANO do budoucna, není lehké si představit. Nechápu jen, jak si někdo může za těchto okolností myslet, že se bude jaksi normalizovat, tedy že se pod tlakem okolností změní v normální politickou stranu. Čili jsme na šikmé ploše od relativní normality k abnormalitě. E15: Očekáváte oslabení Bohuslava Sobotky jako předsedy socialistů a premiéra? Co změny ve vládě? Řekl bych, že to bude záviset na tom, co si vynutí okolnosti. A okolnosti za této situace znamenají především Babiš. E15: V Praze už ANO jedná o spolupráci na magistrátu s ČSSD a Trojkoalicí. TOP 09, která má jen o jednoho zastupitele méně než babišovci, zřejmě zůstane mimo hru. Bylo od strany Karla Schwarzenberga prozíravé se proti nim ostře vymezovat? Pokud by byli chtěli za všech okolností zůstat u koryta, prozíravé to nebylo. V politice ovšem jde o podstatnější věci, než jsou koryta, a pokud se TOP 09 rozhodla, že s Babišem nikdy ne, udělala to, co udělat měla. Jinak nelze odhlédnout od toho, že TOP 09 zároveň zkazila, co se zkazit dalo, především spojenectvím s posthavlovskou občanskou společností, z níž dosud ještě nikdo nikdy žádný politický užitek neměl. Nakonec teď utrpěli potupnou porážkou v pražských senátních volbách, kde nezískali ani jedno z šesti postupových míst, ačkoli jsou druhou nejsilnější pražskou stranou, a v zastupitelstvu hlavního města na ně zbude opozice. Fakticky Prahu vydali do rukou Babišovi, který se opře o slabou ČSSD a nanejvýš ještě o slabou Trojkoalici. Praha se srovná s celostátní úrovní, jen v ní bude síla ANO ještě větší. Je těžké to chápat jinak než Plné znění zpráv


jako tečku za polistopadovým politickým uspořádáním. Co je nahradí, těžko říct. Jen nevidím nejmenší důvod, proč by to mělo být stejné nebo lepší. Bude to horší. O kolik, uvidíme. E15: V senátních volbách postupuje nejvíce kandidátů ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Lze za tím spatřovat vládní angažmá těchto stran? Ne. Je to jednoduše tím, že ANO je teď v módě a ČSSD a KDU-ČSL jsou standardní politické strany. Standardním politickým stranám se daří i v takových útvarech, jako je náš Senát. Ten byl původně Václavem Havlem koncipován spíše jako cirkus, ale stejně se v něm také musí dělat politika. Tyto volby byly soubojem polistopadových stran s Andrejem Babišem. A tento souboj skončil jejich katastrofální porážkou. Budeme muset začít E15: Souhlasíte, že jistou útěchou pro pravostředového voliče oněch tradičních politických subjektů může být zisk lidovců, kteří se dostali do zastupitelstev i ve velkých městech včetně Prahy? Navíc mají šanci na důstojnou pozici v Senátu. O útěše bych moc nemluvil. Důstojné zastoupení rovná se dnes opoziční zastoupení, a KDU-ČSL je na celostátní úrovni koaliční strana, i když občas simuluje opozičnost. Samozřejmě se zdůvodněním, aby místo ní nepřišli jiní, ještě horší. E15: Překvapila vás o něco nižší volební účast, která se proti roku 2010 snížila z osmačtyřiceti procent o tři procentní body? V Praze vybíralo kandidáty dokonce necelých osmatřicet procent voličů… Moc ne. Období protikorupční revoluce skončilo, stará vláda je svržena, staré pořádky rozmetány, je možno přejít k dennímu pořádku. Koneckonců o tom svědčí i průzkum CVVM z minulého měsíce. Naše důležité instituce se těší solidní, setrvalé důvěře. Lid se vyřádil, potřebuje si odpočinout. E15: V souboji o horní komoru parlamentu neuspěli sportovci a některé další známé tváře. Třeba na Znojemsku vypadl bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný. Naopak na Zlínsku zabodoval Ivo Valenta, významný podnikatel v hazardní branži. Co to způsobilo? Vladimír Železný je člověk minulosti. Všichni už na něho zapomněli. Sportovci, kteří se mohou uplatnit v Senátu, jsou také vesměs bývalí. Mimochodem nedovedu si představit, že by například Petra Kvitová dala přednost Valdštejnskému paláci před Wimbledonem nebo Roland Garros. A kromě toho se veřejnost trochu zkultivovala, zvykla si, že v parlamentu sedí politici, přičemž to, že někteří jsou bývalí sportovci, nemusí být v každém případě na závadu. Ale už to moc nepomáhá. Pokud jde o významné podnikatele, ten jeden, co je ho teď všude plno, lidem podle mého názoru stačí. E15: Čím si vysvětlujete, že se letos objevilo rekordních více než 240 tisíc uchazečů o místa v zastupitelstvech a s tím spojená spousta různých nových stran a straniček? Podle exprezidenta Václava Klause mohl být letošní nebývalý zájem o radnice ovlivněn rozkladem politického systému, kdy se vytratily jasně definované politické subjekty s ideovým názorem. Na tom, jak to Klaus vidí, něco je. A říkám to s chutí, mám totiž dojem, že se to dnes nesmí. Souvisí to i s tím, že založit uskupení, které je něco na škále mezi zájmovým klubem a gangem, je jednodušší než vytvořit politickou stranu s politickým programem, zvlášť když by měla mít víc organizací v několika vesnicích najednou. Jenže ruku na srdce byly naše polistopadové strany s velmi omezeným členstvem něco výrazně jiného než v lepším případě ty zájmové spolky za účelem společné kariéry? Tím nechci říct, že by to nechybělo, jen že se toho zase až tak moc nevytratilo. E15: Politici se vzácně shodovali, že tyto volby byly soubojem tradičních stran s těmi novými. Váš názor? Tyto volby skutečně byly soubojem polistopadových stran s Andrejem Babišem. A tento souboj skončil jejich katastrofální porážkou. Budeme muset začít znovu. Bohumil Doležal (74) Plné znění zpráv


Vystudoval bohemistiku a germanistiku na FF UK. Byl členem redakčního kruhu měsíčníku Tvář. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77. V samizdatu vydal knihu Poznámky k Masarykovi a národnímu obrození. V letech 1987 až 1989 byl tajemníkem a pak místopředsedou Demokratické iniciativy (po listopadu 89 Liberálně demokratické strany). Dva roky šéfoval sboru poradců tehdejšího premiéra Václava Klause. V letech 1993 až 2000 přednášel politologii na FSV UK. Od roku 1990 publikuje politické studie, komentáře a fejetony nejen doma, ale i v Německu, Rakousku a Maďarsku. V roce 2000 založil vlastní internetový zápisník Události, kde komentuje politické dění. Čtěte také: Klaus k volbám: Není z čeho vybírat, jasně definované strany chybí Den po volbách přinesl oťukávání, ostrá jednání přijdou URL| 1127514

http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/bohumil-dolezal-jsme-na-sikme-plose-smerujeme-k-abnormalite-

Je všudypřítomná podpora investic jen módní záležitostí? 13.10.2014


str. 09

Názory

MACHÁČKOVA VÝMĚNA O investicích nemluví jenom Miloš Zeman a dnes už i Sobotkova vláda, investice jsou dnes módní ekonomickou mantrou, alfou a omegou všeho, především v Evropě i v USA. Investovat chce i nový předseda Evropské komise Juncker, jen neví, kde na to vezme. Před rokem 2008 byl v módě růst, pak přišla etapa fiskální přísnosti, jako by o nic jiného v životě nešlo, a dnes zase všichni skloňují slovo investice. Praktická politická ekonomie podléhá zjevně módě jako každá jiná oblast života. Lawrence Summers, bývalý americký ministr financí a bývalý rektor Harvardu, upozorňuje na novou studii MMF a interpretuje ji tak, že každý dolar směřující na investice pozvedne celkovou produkci o tři dolary. Co soudíte o nové mantře investic a zprávě MMF v tomto ohledu? Ondřej Schneider Think-tank IDEA a FSV UK OPRAVDU EXISTUJE PERPETUUM MOBILE? Na jednu stranu argumenty MMF a Summerse chápu – ekonomické oživení je slabé, nezaměstnanost v řadě zemí kontinentální Evropy pořád vysoká, inflace nízká a záplava peněz na trzích tlačí výnosy z vládních dluhopisů dolů. Obávám se však, že žádné jednoduché recepty – a ničím jiným výzva Larryho Summerse není – nám z dnešní situace nepomohou. Mám k svému názoru dva důvody: 1) Larry Summers ve svém článku porovnává splátky z dluhu (pro příklad: dluh je 100 korun, úrok jedno procento, roční splátka úroku je tedy jedna koruna) s výnosy z investice (investice je 100 korun, výnos šest procent, z něj vláda nějak získá 25 procent, tedy její příjem je 1,5 koruny) a dovozuje, že investice se zaplatí. Nikde ale nevidím, že by se splácel samotný dluh (oněch původních 100 korun). Na ten si investice vydělá za 200 let, což je zjevně za horizontem uvažování modelu profesora Summerse. U studenta bychom za takové opominutí asi vyhazovali od zkoušky, ale u profesora z Harvardu se nad tím hluboce zamýšlíme… 2) Studie MMF, na kterou se Summers odvolává, si dává pozor, aby to řekla kulantně, ale v zásadě tvrdí, že je třeba financovat „kvalitní projekty“ v oblastech, kde je zjevný nedostatek investic a kde je možné investice provést „efektivně“, tedy především bez korupce. Jako příklady uvádí MMF nedostatečné zásobování pitnou vodou, chybějící silniční spojení, výpadky v dodávkách energie. To jsou samozřejmě úctyhodné příklady a role veřejných investic v těchto oblastech je klíčová. Ale v Evropě, nebo v USA? Další silnice? Odkud kam? Nebo máme nedostatek čističek vod? Plné znění zpráv


Petr Strejček Brno International Business School DOBRÁ ZPRÁVA PRO ŘECKO, JINAK PROBLÉM Mezinárodní měnový fond v létě oznámil, že Řecko ušlo velký kus cesty, a také dodal, že i přes patrnou „únavu“ vládní koalice i obyvatelstva musí helénská země dohodnuté fiskální cíle splnit. V opačném případě budou zavedena nová úsporná opatření. Po změně názoru v MMF si nynějších 30 procent řeckých nezaměstnaných konečně vydechne a určitě se bude těšit na reálnou změnu politiky MMF a s radostí bude očekávat stimulační injekce. Vše se může vrátit do zaběhnutých kolejí a z Řecka se opět může stát čistý příjemce již nejen evropských dotací. A tamní ekonomika bude opět růst na steroidech až do dalšího kolapsu. Evropské záchranné mechanismy zůstávají v pohotovosti a země PIGS jsou stále pod lékařským dohledem. Připomínat, že země PIGS jsou zeměmi PIGS právě proto, že pojídaly ekonomická anabolika, je zbytečné. Zásadní změna přístupu MMF nevěstí dle mého názoru nic dobrého. Očekávají se po Latinské Americe a jihovýchodní Asii snad finanční problémy také v „civilizovaném“ světě? Problémy, které bude nutno řešit „citlivěji“ než dříve? Řecká laboratoř dala světu několik reálných odpovědí na zvědavé otázky. Například krize totálně překreslila řeckou politickou mapu a polarizovala společnost i politické spektrum. Tradiční řecké politické strany se tlačí v marginálním koutku, a naopak krajně vpravo i vlevo vstali noví bojovníci. Ti bojovníci, kteří nabízejí rychlá řešení a například euroskepsi. Přemýšlí snad MMF nad dlouhodobější sociální udržitelností v tradičních státech v jejich přechodném období k opravdové a globální konkurenceschopnosti? Jan Libich VŠB-TU Ostrava & La Trobe University (Melbourne) KDY INVESTOVAT DO STÁRNOUCÍ POP STAR? Představte si popového zpěváka po sedmdesátce, jehož hvězda již 30 let nezadržitelně upadá. Jeho příjmy z prodeje alb a koncertů stále klesají a zdaleka nestačí na pokrytí jeho stále rostoucích výdajů na drogy a alkohol, ve kterých utápí žal. Tím pádem postupně narůstá jeho dluh. Zpěvák přijde do banky a žádá o další půjčku s tvrzením, že má plán, jak ty peníze investovat do opětovného nastartování své kariéry. A nyní si představte ekonomiku, jejíž populace stárne, a tudíž se daňové příjmy státního rozpočtu dlouhodobě snižují a výdaje na penze a zdravotnictví zvyšují. Kvůli průběžnému systému jejich financování dochází k postupnému zvyšování státního dluhu. Navíc je ekonomika v recesi, což situaci nepomáhá. Politici přijdou s plánem, jak se „proinvestovat“ k opětovnému růstu. Za jakých okolností bude banka ochotna zpěvákovi půjčit? Za jakých okolností budou trhy ochotny půjčit politikům? Dříve než vůbec banka začne hodnotit reálnost zpěvákova plánu, bude v prvé řadě posuzovat, jestli je schopen se urychleně zbavit závislosti na drogách a alkoholu. To samé platí o ekonomice. Investice na dluh mohou fungovat pouze v případě, že nejprve dojde k nápravě dlouhodobého problému veřejných financí koncepčními reformami penzí a zdravotnictví. Jen v takovém případě, kdy budou veřejné finance dlouhodobě solventní, má Mezinárodní měnový fond pravdu. Jen v takovém případě, kdy se stát zbaví dlouhodobé závislosti na dluhu, mohou být dluhem financované státní investice účinné pro oživení skomírající ekonomiky. A tento efekt opravdu může být, jak tvrdí MMF, v současné pasti likvidity větší než obvykle. Doufejme, že se zpěvákovi i politikům co nejdříve podaří zbavit jejich závislostí… Foto popis|

Bělohradský: Jsme v situaci, kdy se lidstvo nebojí nukleární války 13.10.2014

prvnizpravy.cz

str. 00

zprávy

V pořadu OVM na ČT se kromě jiného vedla diskuse o tom, jak jsou účinné ekonomické sankce vůči Rusku ze strany EU a USA. "Proti Rusku nic nemám, ale přece můžeme obchodovat s jinými zeměmi Japonskem, jihoamerickými státy apod. 94% obchodů realizujeme v EU. Bohužel nevím proč politická reprezentace posílala delegace Plné znění zpráv


podnikatelů do Ruska. A ted se nemůžeme divit, když podnikatelé ťukají na "vládní okénko" se slovy tak teď nám státe pomoz! Ekonomika Ruska a její růst je založen na ropě a to má jepičí život," uvedl ekonom Tomáš Sedláček (Institut. ekonomických studií FSV UK), " za dolar se teď už platí 40 rublů proti lednovým 30. Je vidět , že sankce nějaký dopad mají. Politik by se měl snažit o to co ekonom a to aby se z krize nestala smrt.". "Tady nejde o peníze tady jde o to zda sankce zastaví armádu, jestli se vrátíme do situace před 2.sv.válkou, Rusko je teď jiný stát než za Stalina a nemůže si dovolit izolaci podobně i Bělorusko. Tady ta šance je , že se to povede a tanky se zastav," řekl Jan Sokol, filosof a proděkan FHS UK. "Že to nejde vnutit tanky dokazuje Irák, Libye,Sýrie, to je celá ta katastrofální americká zahraniční politika, ale já vidím ten problém jako konec unipolárního světa a pro nás je šance stvořit multipolární řízení světa, i když jsme tomu nijak nepomohli, co dělají Američané najednou na Ukrajině? Ten unipolární svět je hrozně nebezpečný, nestabilní . My nemůžeme Ukrajině nic moc nabídnout , protože jejich ekonomika je kompabilitní s EU, navíc si uvědomme, že oligarchizace ruské společnosti a téměř zhroucená společnost na Ukrajině, to se stalo za Jelcinovy vlády, kdy zde probíhala privatizace za dozoru Západu, pokračoval Václav Bělohradský, filosof a sociolog. Měla možnost se transformovat ta společnost?, vždyˇpo nástupu Putina se počítalo, že opět vznikne Sovětský svaz, tzn. Rusko, Ukrajina, Bělorusko,... Určitě ano a ten rozklad začal už za Jelcina, provatizace generovala nestabilní strukturu, vždyť ti oligarchové měli vlastní armády, snad mělo být více solidarity ze strany Západu s transformujícími se zeměmi. Měl západ lépe vnímat potřeby Ruska? Může dopadnou spokojené?

ukrajinský konflikt teď tak, že obě strany budou

Já soudím, že to tak dopadne, krize by neměla udělat smrt, ale ta ruská agrese... já situaci na Ukrajině moc nerozumím, řekl Sedláček. Paroubek: Nad eurozónou se opět stahují mračna Co by se asi stalo kdyby se něco podobného stalo namexických hranicích, USA by se to nelíbilo a asi bychom se divili co by se potom dělo, ptá se Bělobradský. Chci připomenout, že Rusko má na sjednocení Německa velkou zásluhu a to i proti názoru spojenců Anglie, Francie Já bych na to všechno udělal velký otazník. Jaký chceme svět? Chceme unipolární svět, a budeme to řídit ekonomicky i vojensky nebo tu bude nějaký multipolární svět. Obratový okamžik je někde tam, kdy Spojené státy začaly tvrdit, že vyhrály studenou válku. Přitom studená válka měla v sobě určitou etiku: My se navzájem nemůžeme zničit, nelze zvítězit, kdežto v dnešním postoji USA je zakódováno to, že nukleární válka je možná, úprotože tak daleko technoogicky, že si to můžeme dovolit. Toto považuji za strašně nebezpečné. Václav Bělohradský: Stříleli demonstranti! A beseda už potom vypadala jako na divadle: Kdo tady dráždí Rusko? Rusko dráždí Ukrajinu , to se nesmí otočit, ten konflikt si vymysleli Rusové, uvedl Jan Sokol k otázce konfliktu na východní Ukrajině. Bělohradský oponoval: "Byla zde zvolená nějaká vláda, kterou EU a ostatní uznali, v čele byl Janukovyč. A najednou se ta vláda shodí pomocí ozbrojeného povstání, střílelo se nebo ne?" "Ale jen z jedné strany, to se musíš dívat," vyzval Sokol Bělohradského. Plné znění zpráv


Bělohrádek : "stříleli demonstranti!" Sokol: "Ten konflikt má přece původce!" Bělohradský: " Přecfe konflikt na Ukrajině je zakódován v té společnosti, které se nepodařilo transformovat a ty oligarchie jsou obrovské a ta společnost nefunguje!" (rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/belohradsky-jsme-v-situaci-kdy-se-lidstvo-neboji-nuklearni-valky/

Vyššími investicemi k blahobytu 13.10.2014

Respekt str. 39 Oko ekonoma ONDŘEJ SCHNEIDER

Jednoduché recepty platit nebudou Obavy ekonomů a politiků z pomalého růstu se naplňují. Zpomalování nastalo již koncem loňského roku, letos se růst v Evropě prakticky zastavil, Brazílie i Argentina jsou v recesi, Japonsko se z ní stále nedostalo, Indie zpomalila a Čína poroste maximáně o sedm, a ne o 10–11 procent, jak jsme byli zvyklí. V takové situaci není divu, že sílí hlasy volající po prakticky jakémkoli stimulu, který by pomohl zlepšit situaci. Někde na to jdou přímočaře, česká vláda například zvyšuje mzdy a důchody, protože to „zvýší spotřebu“. Sofistikovanější argumentaci použil v říjnu Mezinárodní měnový fond, když ve své pravidelné zprávě o stavu světové ekonomiky navrhl zvýšení veřejných investic. Podle MMF by vyšší investice měly pozitivní krátkodobé efekty a zvýšily by produktivitu i v dlouhodobějším horizontu. Okamžitý efekt by vedl přes vyšší utrácení za investice a na mzdy lidí zaměstnaných na těchto investicích. Střednědobě by pak veřejné investice měly zvyšovat produktivitu. Studií se inspiroval americký ekonom a bývalý ministr financí Larry Summers a pokusil se ukázat, že i když budou vyšší vládní investice financované dluhem, není třeba se obávat neúměrného zadlužení, protože investice si na sebe vydělají. Argumenty MMF a Summerse lze chápat – ekonomický růst je slabý, nezaměstnanost v řadě zemí kontinentální Evropy vysoká, inflace nízká a záplava peněz na trzích tlačí výnosy z vládních dluhopisů dolů. „Něco“ by se s tím mělo dělat, jen aby byl svět takový jako před rokem 2007. Obávám se však, že žádné jednoduché recepty – a ničím jiným výzva Larryho Summerse není – nám z dnešní situace nepomohou. Ze tří důvodů: Dnešní pomalé oživení (nebo pokračující krize, podle úhlu pohledu) není „nedopatřením“ ani nevzniklo kvůli hlouposti politiků. Příčinou je příliš rychlý růst úvěrů v soukromém i veřejném sektoru, který skončil finanční krizí v roce 2008. Od té doby se dluhy přelévají od majitelů domů a firem k bankám a odtud do veřejných rozpočtů, většinou za aktivní spolupráce centrálních bank. Především v Evropě podstatná část těchto starých a často nesplatitelných dluhů pořád leží někde někomu na účtech a brání normální funkci finančního sektoru, tj. úvěrování nových podnikatelských nápadů. Opravdu si myslíme, že Řecko bude schopné splatit své dluhy, že francouzské banky získají zpět své investice v Rusku a že čínské firmy splatí 14 bilionů dolarů, jež si do konce loňského roku napůjčovaly? Nevyřešíme-li staré dluhy, většinou jejich odepsáním, ekonomika bude kulhat na jednu nohu a rychleji se nerozběhne. Investujeme málo ne proto, že by nebyly příležitosti, ale protože nejistota je příliš vysoká. Zadruhé, spoléhání na státní investice, které by měly nahradit ty chybějící od soukromníků, je pochybné. Larry Summers vlastně prezentuje triviální myšlenku: pokud se vláda může financovat za jednoprocentní úrok a může investovat s návratností šesti procent, její investice zvyšují blahobyt, a protože vláda si „umí vzít“ z každého vydělaného dolaru 25 procent, investice se může i sama financovat. Perpetuum mobile? Ech, ty detaily.... Summers ve svém článku porovnává splátky z dluhu (dluh je 100 korun, úrok jedno procento, roční splátka úroku je tedy jedna koruna) s výnosy z investice (investice je 100 korun, výnos šest procent, z něj vláda nějak získá 25 procent, tedy její příjem je 1,5 koruny) a dovozuje, že investice se zaplatí. Na samotný dluh (oněch původních 100 korun) si ale investice vydělá za 200 let, což je zjevně za horizontem uvažování modelu profesora Summerse. Klíčové jsou však dva předpoklady: že investice bude úspěšná a bude vydělávat oněch Plné znění zpráv


šest procent ročně a že stát si stále bude moci půjčovat za jedno procento a svůj dluh umořovat prakticky donekonečna. Oba předpoklady jsou, řekněme, „odvážné“. Studie MMF, na kterou se Summers odvolává, kulantně tvrdí, že je výhodné financovat „kvalitní projekty“ v oblastech, kde je zjevný nedostatek investic a kde je možné investice provést „efektivně“, tedy hlavně bez korupce. Uvádí například špatné zásobování pitnou vodu či chybějící silniční spojení. To jsou jistě úctyhodné příklady a veřejné investice v těchto oblastech jsou klíčové. Ale kolik se dá v těchto sektorech proinvestovat v Evropě či v USA? Další silnice? Odkud kam? Nebo máme nedostatek čističek vod? Pokud ale platí, že zainvestováno už je, pak nemá smysl stavět další silnice, další čističky a další elektrárny, protože výnos z takových investic bude nejspíš nulový. Většina zařízení do těchto investic se musí dovézt z jiných zemí, takže jejich efekt na růst ekonomiky je nižší. To si opakovaně vyzkoušelo Japonsko, když se celá devadesátá léta pokoušelo rozběhnout ekonomiku rozpočtovými stimuly. K rozběhnutí nedošlo a japonský vládní dluh je nyní 226 procent HDP. Vyšší výnos by veřejné investice měly v chudších ekonomikách, ale obávám se, že Summers nenavrhoval, aby američtí daňoví poplatníci financovali stavby silnic v Kongu či čističky vod v Bangladéši. V rozvinutých zemích by byly prospěšnější investice zaměřené na zvyšování produktivity zaměstnanců. Tedy neinvestovat do silnic či železnic (ale nechat to na soukromém sektoru) a zaměřit se na investice do lidí. Vzdělání, přístup k moderním technologiím, jazyková vybavenost, to je základ úspěšné společnosti. Skandinávie, Singapur nebo Kostarika nejsou úspěšné proto, že mají víc dálnic, ale protože jejich obyvatelé jsou vzdělaní, domluví se všude na světě a dokážou do své společnosti a do svých firem rychle přenášet nové myšlenky. Co se začít bavit o tom, jak nejlépe investovat jedno procento HDP do vzdělávání? Je to spousta peněz: 40 miliard korun v Česku, 175 miliard dolarů v USA. Q Foto popis| O autorovi| ONDŘEJ SCHNEIDER, Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je ekonomem v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

Quo vadis, Libye? 13.10.2014

ustavmezinarodnichvztahu.cz Ondřej Kaleta

str. 00

Tři roky od svržení diktatury plukovníka Muammara Kaddáfího se Libye nachází hluboce rozdělená a ve stadiu občanské války „nízké intenzity“. Tento ozbrojený konflikt, mnohdy pozapomínaný v kontextu dění na východní Ukrajině a oblasti Mašreku (Sýrie, Irák, Gaza), by však neměl uniknout naší pozornosti. Naplnění stále pravděpodobnějšího somálského scénáře by představovalo enormní bezpečnostní hrozbu mezinárodnímu společenství v čele s EU, srovnatelnou s konsolidací tzv. Islámského státu na Blízkém východě. Větší angažmá „Západu“ zahrnujícího v krajním případě i možnost vojenského zásahu se zdá být nutností. Otázkou zůstává, zda a v jaké formě k němu nakonec dojde. Rozklad v přímém přenosu Naděje na zlepšení poměrů v šestimilionové severoafrické zemi, které vzbudil konec dvaačtyřicetileté represivní vlády plukovníka Kaddáfího, se bohužel nenaplnily. Přes počáteční nesporná pozitiva (vznik nezávislých médií, svoboda shromažďování a projevu, uspořádání voleb atp.) je dnes Libye zmítána násilím stovek vzájemně znesvářených ozbrojených skupin, jež v roce 2011 pomáhaly svrhnout tamní autoritářský režim. Mnoho z nich sice formálně tvoří součást libyjské armády či policie, avšak jejich členové chovají zpravidla loajalitu ke svým lokálním vůdcům, městům či kmenům. Hlavní město Tripolis bylo v uplynulých dvou měsících předmětem intenzivních bojů mezi provládními „sekulárními“ milicemi z města Zintán a „islamisty“ z Misuráty, kteří v rámci vojenské kampaně „Libyjský úsvit“ obsadili na konci srpna tamní mezinárodní letiště. To zůstává těžce poškozené a mimo provoz. Obě frakce mají významné externí spojence. Egypt a SAE údajně v srpnu podpořily leteckými údery první ze jmenovaných skupin, ta druhá se opírá o podporu Kataru a Turecka. Vnitropolitický konflikt má tak potenciál přerůst v nebezpečnou periferní válku (proxy war) mezi zastánci a odpůrci odkazu arabského jara. Většina zemí, včetně České republiky, zareagovala na nepokoje uzavřením svých ambasád a stažením pracovníků. Loupeže a únosy jsou téměř na denním pořádku. Vandalismus se nevyhnul ani slavné a největší Plné znění zpráv


tripolské mešitě Ahmed Pasha Karamanli, kterou na začátku října vyrabovala skupina ozbrojenců. Stejně tak jsou hlášeny pravidelné výpadky dodávek vody i elektřiny a obyvatelstvo trpí nedostatkem potravin či pohonných hmot. Lékařská péče byla zčásti omezena poté, co většina zahraničních zdravotníků pocházejících z Asie dostala od svých vlád pokyn k urychlenému opuštění země. Postup islámských radikálů v oblasti Kyrenaiky na východě země přiměl bývalého libyjského generála a vůdce samozvané „Libyjské vlastenecké armády“ Chalífu Haftara ke spuštění zoufalé vojenské operace „Důstojnost“. Hlavního cíle, tedy vytlačení skupiny radikálních islamistů z regionální metropole Benghází, však Haftarovy jednotky nedosáhly a byly značně oslabeny. Islamisté, k nimž patří i džihádistická Ansar al-Šaríja (AŠ) podezřelá z útoku na velvyslanectví USA v roce 2012, při kterém byl zavražděn i velvyslanec Christopher Stevens, ovládají nadále kolem 70 % území této regionální metropole. Řídce osídlený a převážně pouštní region Fezzán na jihozápadě země mezitím žije svým vlastním životem. Teritorium, kde tradičně docházelo ke střetům mezi původními berberskými kmeny a arabským obyvatelstvem, je tak díky nepřítomnosti centrálních orgánů bezpečným útočištěm. Dle západních diplomatických zdrojů zde logistickou základnu pro své aktivity v oblasti našla i organizace Al-Kaida v islámském Maghrebu (AQIM). Dva parlamenty, dvě vlády, dva premiéři Svízelnou situaci dále komplikuje zcela paralyzovaný politický systém. Letošní červnové volby do Sněmovny reprezentantů (Majlis al-Nuwaab) probíhaly za složitých bezpečnostních podmínek, bojkotů a při rekordně nízké volební účasti na úrovni 20 %. V některých oblastech zůstaly volební místnosti uzavřené zcela (například ve východolibyjské baště islamistů městu Derna). Výsledkem bylo jednoznačné vítězství liberálních a nacionalisticky orientovaných sil. Porážku utrpěly naopak proislámské strany držící jasnou většinu ve „starém“ parlamentu, tzv. Všeobecném národním kongresu (GNC). Ten byl ustaven po prvních porevolučních volbách v roce 2012 a měl být nahrazen nově zvolenou Sněmovnou. Mezinárodně uznaná Sněmovna reprezentantů poté zformovala vládu v čele s bývalým ministrem obrany Abduláhem al-Tháním. Z bezpečnostních důvodů však byla paradoxně přinucena uprchnout z Tripolisu do téměř 1000 kilometrů vzdáleného Tobruku ležícího u hranic s Egyptem. Zde jedná v pětihvězdičkovém hotelu pod ochranou spřízněných milicí, avšak její moc sahá de facto jen pár kilometrů za hranice města. Z dvousetčlenného sboru se běžně schází jen 70 až 80 poslanců. Na konci srpna pošramocenou legitimitu Sněmovny navíc zpochybnila menšina bývalých poslanců (zejména příslušníků Muslimského bratrstva), když jednostranně deklarovala obnovení starého parlamentu (GNC). Jmenovala vlastní kabinet nazvaný „národní záchrany“ a vzdoro-premiéra Omara al-Hasího. Zároveň slíbila zajištění potravin a další pomoci pro potřebné, aby si získala podporu veřejnosti. Důsledkem turbulentního vývoje je nynější nepřehledný stav, kdy má Libye dva parlamenty a dvě vlády se dvěma rozdílnými premiéry. Proč na osudu Libye záleží S ohledem na geografickou blízkost a stále se zhoršující bezpečnostní klima v regionu je zřejmé, že EU má jednoznačný zájem na stabilní a pokud možno demokraticky uspořádané Libyi schopné zajišťovat základní funkce státu pro vlastní občany. Dlouhodobá absence fungující vlády vykonávající suverénní moc v rámci svého teritoria a přítomnost nevypočitatelných lokálních milic hrozí vytvořením trvalého mocenského vakua, jaké existuje v posledních dvaceti letech v Somálsku. Nečinnost mezinárodního společenství povede v lepším případě k další fragmentaci oslabené Libye a trvalému vzniku tzv. „černých míst“ (black spots), tedy kriminálních enkláv na jejím území nacházejícím se mimo kontrolu centrální autority. Horší scénář by pak představoval úspěch džihádistických uskupení typu AŠ, jejichž snahou je ustavení fundamentalistického islámského státu po vzoru IS v Sýrii a Iráku jakožto odpovědi na přetrvávající chaos v zemi. Ten by mohl podpořit i návrat v Mašreku bojujících Libyjců, jejichž počet se podle různých odhadů pohybuje mezi 4000 až 15 000. Místní odnož AŠ ve městě Derna již ostatně vyjádřila podporu IS a vyslovila odhodlání vytvořit v zemi islámský chalífát. Ten by jistě nabízel útočiště radikálům a výcvikové tábory pro útoky na cíle v EU a USA. Perspektiva takového útvaru vzdáleného necelých 350 kilometrů od evropského kontinentu by byla noční můrou nejen pro představitele evropských zpravodajských služeb. K dalším rizikům se řadí enormní množství zbraní a munice v rukou místního obyvatelstva, které zmizely z nekontrolovaných skladů Kaddáfího režimu během revoluce v roce 2011. Jejich další proliferace by kvůli vysoké propustnosti libyjských hranic znamenala značné riziko pro desintegraci států v širším regionu (Alžírsko, Čad, Niger, Súdán a potenciálně i Egypt), jaké jsme byli svědky v Mali v roce 2012 ze strany organizace Al-Káida v Plné znění zpráv


islámském Maghrebu (AQIM). Pro Evropu je velmi znepokojující i pašování zboží (narkotik, cigaret apod.) a především lidí, které se stává stále lukrativnější formou transnacionální trestné činnosti v globálním měřítku. Migrace a energetika Podle agentury Frontex překročilo v letošním roce hranice EU přes 160 000 neregulérních migrantů, což představuje více než dvojnásobek dosavadního rekordního množství z doby vypuknutí arabského jara v roce 2011. Zároveň je signifikantní, že asi 80 % z nich volí nebezpečnou trasu přes centrální Středomoří na Apeninský poloostrov. Libye představuje nejčastější bod vyplutí a „přestupní stanici“ nelegální vodní migrace. Podle odhadů zde v roce 2014 přišlo o život přinejmenším 3 000 osob, tedy asi pětkrát více než za celý loňský rok. Po tragédii z 3. října roku 2013, kde při ztroskotání lodi utonulo 368 převážně subsaharských migrantů naloděných v libyjském přístavu Misuráta, zahájila Itálie pátrací a záchrannou operaci Mare nostrum (Naše moře), která vedla k záchraně více než 90 000 životů. Původně dočasná operace s vysokými náklady (měsíčně v přepočtu asi 250 milionů korun) by měla být od 1. listopadu částečně nahrazena společnou unijní operací Triton řízenou agenturou Frontex. Ačkoliv nelze příčinu tohoto vývoje spojovat výhradně se situací v Libyi (velký podíl mají nepochybně konflikty v Sýrii/Iráku, Gaze či v Africkém rohu), je to právě její postupný rozvrat, který vytvořil téměř ideální operační podmínky pro pašerácké gangy a jejich nehumánní obchod s lidským utrpením. Efektivní spolupráce mezi EU a Libyí v oblasti migrační politiky (patrolování pobřežních vod, návratová politika apod.) společně s intenzivnější podporou legálních forem přistěhovalectví do EU by proto jistě přispěly ke zmírnění napětí na jižních hranicích Unie a snížení tragických ztrát na životech. Stejně tak by klesl počet „vnitřně přesídlených osob“ (IDP), tedy uprchlíků uvnitř samotné Libye, jejichž počet Mezinárodní organizace pro migraci odhaduje na více než 30 000 rodin. V neposlední řadě nelze zapomínat na aspekty hospodářské. Ve světle diskuzí o snížení energetické závislosti EU na Rusku by plnohodnotné obnovení obchodních vztahů EU s Libyí bylo oboustranně velmi výhodné. Libye, která je od roku 1962 členem organizace OPEC, vlastní 48 miliard barelů, největší prokázané zásoby ropy v Africe (a je čtvrtá, pokud jde o zásoby zemního plynu). Přes 70 % domácí produkce tradičně vyváží na evropské trhy, zejména do Itálie, Německa a Francie. Navzdory oživení těžby v roce 2012 zůstává kvůli opakovaným stávkám a ozbrojeným střetům aktuální objem produkce na polovině ve srovnání s dobou před revolucí. Islamisté se primárně soustředili na obsazení městských center Tripolisu a Benghází. Klíčové rafinérie tak doposud ležely stranou válečných střetů pod ochranou provládních „federalistů“ ze skupiny Barqa (arabský název pro Kyrenaiku), požadujících větší autonomii pro tento region a spravedlivější rozdělení příjmů z ropy. Jejich podpora však nemusí být trvalá. Na základě dat MMF tvořil ropný průmysl v roce 2012 96 % celkových příjmů libyjského rozpočtu. Udržení kontroly centrální vlády nad tímto odvětvím ekonomiky je tudíž třeba vnímat jako nutnou podmínku pro zajištění základních funkcí státu. Hledání nejméně špatných řešení USA, EU, OSN, Liga arabských států i další regionální aktéři vyzvaly k okamžitému příměří a zahájení otevřeného politického dialogu v Libyi. Bez konkrétních a zejména včasných kroků však není naděje na stabilizaci země reálná. Libye se nachází v patové situaci a před výzvami, jimž není schopna sama čelit. Je tedy na „Západu“ a dalších státech, které prostřednictvím operace NATO Unified Protector přispěly v roce 2011 k pádu tamního režimu, aby adekvátně reagovaly. Je to navíc v jejich bytostném zájmu nejen z humanitárního, ale i čistě pragmatického hlediska. Otázkou nicméně zůstává, jakou podobu by asistence mezinárodního společenství měla mít. V prvé řadě by mělo být zabráněno násilnému rozpadu Libye, jenž by znamenal závažnou humanitární katastrofu regionálních rozměrů. USA a EU by měly vyvinout intenzivní diplomatický tlak na legitimní vládu v Tobruku, aby zahájila politický dialog s umírněnou opozicí z řad islamistů, které doposud monolitně označuje za „teroristy“, a odmítá s nimi jednat. Dočasným řešením by mohl být inkluzivní kabinet se sídlem na „neutrální půdě“ zahrnující reprezentanty obou soupeřících táborů. V dlouhodobějším horizontu je třeba urychlit oddalované dokončení nové libyjské ústavy (v únoru zvolené Ústavodárné shromáždění ji mělo předložit již před dvěma měsíci), která by definovala rozložení moci a administrativní postavení tří konstitutivních regionů státu Tripolska, Kyrenaiky a Fezzánu. Co nejvíce musí být omezeny iniciativy marginalizace politických soupeřů (například zmírnění či zrušení aplikace kontroverzního „zákona o politické izolaci“ prosazeného GNC v květnu 2014) a nastolení fungující justice. Realizace jednotlivých kroků, které by měly vést k celonárodnímu usmíření, musí být od libyjských politických elit vyžadována jako kondicionalita pro pokračování ve finanční a logistické pomoci EU a USA. Plné znění zpráv


Současně musí veškeré úsilí směřovat k obnovení bezpečnosti. Sem patří konsolidace provládních sil a jejich postupné začlenění do regulérních bezpečnostních složek státu. Členské státy NATO či EU by měly ve větší míře přistoupit k vyzbrojení a výcviku libyjské armády a policie. Příkladem mohou být dosavadní snahy Francie, USA, Itálie či Turecka. Vláda by tak měla být schopná podřídit si rebelující milice a kontrolovat páteřní pašerácké trasy. Zásadní bude udržení kontroly nad energetickou infrastrukturou země. Pouze obnovení elementárního bezpečí je předpokladem pro návrat humanitárních organizací a pracovníků a zároveň i pro vytvoření prostoru pro hospodářskou prosperitu. V této souvislosti by bylo vhodné zvážit zásadní posílení nepočetné mise OSN v Libyi (UNSMIL) jakožto neutrálního aktéra a případné rozšíření jejího mandátu o aktivity vynucení míru (peace-enforecement). Ve světle současného vývoje nelze vyloučit budoucí ofenzivu džihádistických a saláfistických skupin koncentrovaných převážně na východě a jihu země. Na konferenci o budoucnosti Libye konané 17. září v Madridu představitelé 21 zemí kolektivně odmítli přímou vojenskou intervenci. Je ovšem pravděpodobné, že další eskalace napětí v zemi však může tento postoj rychle změnit. V takovém případě by bylo nutné přikročit k cíleným leteckým útokům (za předpokladu žádosti centrální vlády opírající se o většinu ve Sněmovně reprezentantů), jakkoli Irák a Sýrie ukazují, že jejich vojenský přínos může být velice sporný. Bez vzdušné podpory však úspěch vládních sil nelze očekávat. Eventuální nasazení zahraničních jednotek musí mít realisticky dosažitelný cíl a pokud možno omezený časový rámec. V důsledku všudypřítomné únavy z nepřetržitého třináctiletého působení západních armád na Blízkém východě, jiných viditelnějších regionálních hrozeb či aktuální agresivní politiky Ruska je ochota angažovat se v Libyi pochopitelně velmi malá. Přestože se nenabízejí dobrá řešení tamní situace, je zapotřebí hledat alespoň ta nejméně špatná. Patří k nim pouze kombinace diplomatických nástrojů zaměřených na zmírnění politické polarizace (tj. obnovení důvěry v politický proces), včetně zajištění humanitární a vojenské asistence. Výsledky tohoto úsilí jsou mlhavé. Alternativou je však pouze nečinnost, jež nás dříve či později postaví tváří v tvář realitě ještě horší a daleko méně akceptovatelné. O autorovi: Ondřej Kaleta je doktorandem působícím na Katedře mezinárodních vztahů FSV UK URL| http://www.ustavmezinarodnichvztahu.cz/article/quo-vadis-libye

Strany ve virtuálním prostoru aktivitou příliš nehýřily 12.10.2014

ct24.cz str. 00 ČT24

Média/IT

Letošní komunální a senátní volby se na sociálních sítích nijak výrazně neprojevily. Aktivita uživatelů se oproti volbám do Poslanecké sněmovny či Evropského parlamentu výrazně snížila, žádná z politických stran totiž neuměla oslovit nové fanoušky. Počty fanoušků kandidujících stran na sociálních sítích ve volebním speciálu ČT komentoval PhDr. Václav Štětka, Ph.D., z Institutu komunikačních studií na Fakultě sociálních věd UK. Političtí nováčci jsou na Faceboooku aktivní Nejvíce facebookových fanoušků má na sociální síti hnutí ANO, konkrétně přes 96 tisíc, TOP 09 zaznamenala prakticky totožný výsledek. Obě politická uskupení mají ale výrazný náskok nad ostatními subjekty. A jako jediní dokázali během kampaně před podzimními volbami oproti stavu z května (volby do EP) zvýšit počet fanoušků přibližně o 5 %Na dalších místech jsou Piráti a Svobodní, kteří sice nemají zastoupeni v Poslanecké sněmovně, ale na sociálních sítích jsou velmi aktivní. Počet fanoušků u Pirátů dosahuje 58 tisíc a necelých 50 tisíc v případě Svobodných. S odstupem se na pátém místě nachází ODS se 30 tisíci fanoušky a nováček na politické scéně Úsvit má na Facefooku necelých 29 tisíc podporovatelů. Analytik Václav Štětka poukázal na relativní neúspěch Strany zelených, která na sociální síti před podzimními volbami nezaznamenala žádný nárůst příznivců. Komunisté naopak patří mezi strany, které do kampaně v tomto prostoru neinvestují, což se přirozeně v počtu jejich fanoušků odráží.Nejzajímavějším poznatkem z těchto voleb Plné znění zpráv


je podle výzkumné skupiny FSV UK skutečnost, že v porovnání s volbami do Evropského parlamentu a volbami do Poslanecké sněmovny neuměla žádná z politických stran oslovit nové fanoušky. Všechny ostatní subjekty kromě ANO a TOP 09 výrazné posuny nezaznamenaly. Jejich nárůst fanoušků na Facebooku se pohybuje ve stovkách. Hnutí Úsvit získalo necelých 600 nových přátel, Svobodní 358, vládní ČSSD 241 fanoušků. Naopak ODS jako jediná strana o příznivce přišla, což reflektuje i pokles volebního potenciálu strany. Počet fanoušků ale není jediným ukazatelem popularity na sociálních sítích. Dalším kritériem bylo srovnání počtu komentářů, kdy například ČSSD překvapila aktivitou svých fanoušků na oficiální facebookové stránce.Profily jednotlivých stran se také liší z hlediska obsahu a editace. Některé strany svůj profil poskytují k diskuzi, jiné si zachovávají spíše informační charakter. K nejpopulárnějším příspěvkům z hlediska "lajků" a komentářů, patřily momentky hnutí ANO či aktivity primátora Tomáše Hudečka. Předvolební debaty vzbudily zájem na Twitteru Na druhé nejpopulárnější sociální síti Twitteru debatovali o letošních volbách voliči pod hashtagem*volby2014. V období kampaně, měsíc před volbami, bylo toto označení využito v celkem 2 641 příspěvcích. Nejvíce lidé komentovali výkony městských lídrů na předvolebních debatách, které vysílala ČT24 z Ostravy, Brna a Prahy. Na prvním místě zaujala právě pražská debata s necelými 1000 zmínkami.Ač se jedná na české prostředí o relativní úspěch, při pohledu do zahraničí nejsou čísla tak veliká. Ve srovnatelných předloňských komunálních volbách ve Vlámsku použilo obdobné označení*vk2012na 11 tisíc uživatelů ve více než 43 tisících případech. To je šestnáctinásobek oproti tuzemskému zásahu. Česká čísla jsou také odrazem celkové aktivity pražských voličů na Twitteru. Při pohledu na počet sledujících debaty kandidátů na primátora je zřejmé, že právě Pražané jsou o řád aktivnější než Brňané a Ostravané. Nejúspěšnější pražský lídr Tomáš Hudeček měl po kampani přes 3 600 následovníků. V Brně a Ostravě politici počty followerů počítali na desítky. Čeští politici na síti v evropském srovnání nezazářili Celkově jsou ale samotní čeští politici ve srovnání s evropskými ve vztahu k tweetování pasivnější. Jen 22 % místních poslanců je na této síti aktivních, přičemž v severských zemích či Velké Británii posílá ”smsky pro všechny“, jak se o tweetech vyjádřil ministr financí Andrej Babiš, více než polovina politiků. U aktivity poslanců Evropského parlamentu je situace obdobná, ti čeští příliš sdílní nejsou. Nejraději publikují nizozemští (více než dvakrát denně), nebo španělští a slovinští. Čeští europoslanci si průměrně vystačí s jedním příspěvkem za tři dny.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media-it/288937-strany-ve-virtualnim-prostoru-aktivitou-prilis-nehyrily/

Volby 2014: politická mapa ČR

12.10.2014

ČT 1

str. 06

12:00 Otázky Václava Moravce

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Za triumf ministra financí, miliardáře Andreje Babiše, označují zahraniční novináři úspěch, jaký si připsalo v obecních volbách hnutí ANO. Například tiskové agentury charakterizují hnutí ANO jako, citujme, protestní nebo miliardářské. Znovu míříme do virtuálního volebního studia za Marcelou Augustovou, která nás provede výsledky letošních komunálních voleb. Marcelo? Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Komunální volby se staly kořistí hnutí ANO, které získalo celkem 14,3% hlasů. Druhý nejvyšší počet si připsala nejrůznější sdružení nezávislých kandidátů. Bylo to přes 13%. Na třetím místě skončila ČSSD, 12,7%, ODS na Plné znění zpráv


čtvrtém místě si připsala 8,4%, KSČM na pátém necelých osm procent. Lehce za ní zaostala TOP 09, získala 7,7%. KDU-ČSL 5,2%. Trojkoalice zůstala lehce pod třemi procenty. Starostové a Nezávislí plus nezávislí kandidáti 1,9%, Svobodní 1,7%, Piráti 1,5% a Starostové a nezávislí procento a dvě desetiny k tomu. Podívejme se na mapu, které taktéž demonstruje úspěch ANO. To zvítězilo v Praze a dalších osmi krajských městech. Po jednom úspěchu si připsali Starostové a nezávislí. To bylo ve Zlíně. Změna pro Liberecký kraj, Hradecký demokratický klub a Karlovarská občanská alternativa. A teď už konkrétní výsledky z největších měst. V Praze hnutí ANO přes 22% hlasů, na druhém místě TOP 09 20,1%, na třetím místě Trojkoalice 11,2%, čtvrtá ODS s rovnými 11%, ČSSD 10,4%, KSČM necelých 6. A Piráti, kteří získali 5,3%. V Brně vyhrálo taktéž ANO. Získalo bezmála 20% hlasů. ČSSD skončila druhá s necelými 18%, na třetí místo se dostalo sdružení Žít Brno podporované Piráty. Získalo skoro 12% hlasů. Lehce zaostala KDU-ČSL, ODS získala v brně 7,6%, Strana zelených bezmála 7,5%. KSČM a TOP 09 zůstaly pod sedmi procenty. A ještě Ostrava. Na prvním místě hnutí ANO, druhá sociální demokracie, třetí hnutí Ostravak, téměř 14% hlasů, KSČM na čtvrtém místě, dále následuje KDU-ČSL a na posledním místě ODS. Pojďme se podívat ještě na údaj, který hovoří o účasti v komunálních volbách. Nakonec byla 44,5%. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Dodává z virtuálního volebního studia České televize Marcela Augustová. K jakým proměnám tuzemské politické scény dochází 25 let po listopadové revoluci z roku 1989? Nejen o tom budou diskutovat filozofové Jan Sokol a Václav Bělohradský. Pánové, vítejte v Otázkách, hezký dobrý den. A za pár okamžiků se k nám přidá i ekonom Tomáš Sedláček. Začneme u slov Václava Bělohradského, která prošel před rokem v tomto televizním studiu. Zhroutila se pravolevá osa, byla nahrazena kaleidoskopem politických stran. Potvrzují tato vaše slova i výsledky prvního kola senátních voleb a voleb komunálních? Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog -------------------Tady je ovšem velmi důležitá dimenze lokální. A ty volby jaksi ta lokální politika je vždycky něco jiného než ta politika řekněme v národních volbách. Takže nevím. Tady tam celá řada problémů lokálních se v té politice zobrazila a úspěch mnoha lidí je v tom, že se angažovali v lokální politice. Mám radost, že strana lidová, která je tradiční stranou v našem politickém systému, dokázala, že má vlastně, že tradičně, jak to má být, že má ty lokální kořeny. Což patří k tradici té strany, která vždycky měla silné lokální kořeny. Jestli je to kaleidoskop, nevím, v každém případě bych chtěl připomenout, že ten politický systém v Evropě se začal rozkládat nejenom tím, že se rozprskl, abych tak řekl, ale taky tím, že začal jakoby srůstat. Například máme v Německu vládu, kde sociální demokrati vládnou s křesťanskou demokracií a to je taky vlastně rozklad toho systému. Že se z toho stane jakejsi tedy kočkopes, který se ale stabilizuje. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale zajímavé je právě, co se i v souvislosti s lidovci děje, že na straně jedné posilují nová uskupení nebo se etablují v tom politickém systému, hnutí ANO a jeho úspěch, jak říkala před několika okamžiky Marcela Augustová, na té úrovni statutárních měst, včetně hlavního města Prahy, a na straně druhé návrat do politiky lidovců jako tradiční politické strany, Jane Sokole. Jan SOKOL, filozof, proděkan FHS UK -------------------Asi ano. Mě ještě vlastně nejvíc potěšilo, že taková ta vyloženě populistická zařízení jaksi moc neuspěla. Mě velmi těší, že zdá se, že z politické scény zmizela paní Bobošíková. Že hnutí Úsvit, ač mělo velmi lákavá, chytlavá témata, tak se zdá, že to nevyšlo. Takže já mám z těch voleb velmi dobrý dojem. Bez ohledu na to, jestli tomu říkáme kaleidoskop nebo ne. A to právě proto, že koneckonců jako jestli ta současná vláda má nějakou silnou stránku, tak je to ta, že se tolik nehádá. Že to není věčně pořád, my vystoupíme z koalice, když tohle a tohle. Tak to bych řekl, že jako kdo na tom má největší zásluhu, nevím, nechtěl bych to, ale to bych řekl, že je jakoby velká proměna, jakási depolarizace tý politiky. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Tomáši Sedláčku? Pohled na výsledky prvního kola senátních voleb a jaká je to zpráva o stavu tuzemského politického systému? Plné znění zpráv


Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já se moc omlouvám za pozdní příchod. My jsme /nesrozumitelné/ na Václavském náměstí srdce Václava Havla na jeho nedožitých 78 let. Takže se omlouvám. Za ten rok, co jsme tady měli vlastně takový ten hyper, nebo na volby štědrý rok, řekněme, tak se zdá, že skutečně voliči překreslili jaksi českou politickou realitu, prezidentskými volbami počínaje. Až těmi tedy dnešními, závěrečnými. Já ze zkušenosti z výrazných osobností, kteří se dostanou do špatně definovaných postů, počínaje Václavem Klausem, přes Věci veřejné, později na současného prezidenta Zemana, tak je tady spíš tendence ty pravomoce využívat, nechci-li přímo říct zneužívat. A já jsem z toho taky de facto, ty výsledky mně nevadí. Jedině, čeho se bojím, aby ta neskutečná velká moc koncentrovaná v současné době v hnutí ANO, spíš se mohlo jmenovat NE, protože ten jejich program je spíš jaksi negativní, jak známo, oni žádný pozitivní program nemají. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Počkejte, oni mají pozitivní program v tom slova smyslu, že napraví to, co bylo negativní v předchozím období. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Takže je to pozitivní, ale ne program. Jako není to klasický... Václav MORAVEC, moderátor -------------------To není program, když se rozhodnete napravovat něco, co mohlo přispět k destrukci toho politického systému? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak potom by se to spíš mělo jmenovat NE. Jenom tak jako filipika drobná. Tak jestli se s touto stranou, která není ještě zformovaná, je to novinka jakási, je taková hra na nepolitickou politiku. Tak jestli se s touto stranou stane něco podobnýho, co se stane s Věcmi veřejnými, tak to je jediná obava, kterou anebo jedna z nejsilnějších obav, kterou mám. Ale to se teoreticky stát může. Takže to, že se to nehádá, je dobře. Ale jestli to náhodou není to, jako se Věci veřejné také nehádaly na začátku, a pak vlastně tam nebyly struktury, vyvádění těch emocí řekněme na povrch. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Je zajímavé, že Tomáš Sedláček použil to sousloví nepolitická politika a hra na nepolitickou politiku u hnutí ANO. Když se podíváme na volební klip Andreje Babiše, tak souboj občanů na straně jedné a tradičních politických stran na straně druhé, tak pojímalo volební marketingové oddělení tu kampaň. Zakladatel hnutí ANO, miliardář Andrej Babiš, voličům poslal i tento vzkaz. Andrej BABIŠ, ministr financí /ANO/ -------------------Vážení spoluobčané, nadcházející komunální a senátní volby budou soubojem občanů, občanských hnutí a my jsme stále hnutí občanů proti tradičním politickým stranám. Prosím, přijďte volit naše kandidáty, protože my jsme jedni z vás. Děkuji vám. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To byl vzkaz lídra hnutí ANO Andreje Babiše voličům před letošními komunálními volbami. Co to je? Vrací se nepolitická politika po těch 25 letech po pádu komunismu? Václave Bělohradský. Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog -------------------Mě zaujal dneska dopoledne Andrej Babiš takovým prohlášením, že vlastně do té politiky by měli vystupovat lidé, kteří měli úspěch v soukromém nebo profesionálním životě. Jakoby ten úspěch, být úspěšný člověk v systému, v kterém žijeme, ze mě dělalo taky reprezentanta toho systému, zatímco ti politici, nějací tam na druhé straně, to jsou ti neúspěšní lidé v podstatě, kteří představují tu politiku jako svoji vlastní živnost, protože jinak se živit neumí. Tento diskurs je oblíbený. To je takový argument, který se používá všude možně. Třeba i proti Plné znění zpráv


feministkám. Ona je feministka, protože měla neúspěch jako žena nebo něco takového. Tak on je politik, protože měl neúspěch v profesi. Je to nebezpečný pohled a myslím, že by se neměl prosadit. Protože politika je taky profese vlastně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale z těch výsledků voleb už několikerých vyplývá, že se tady prosazuje. Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog -------------------Dobře. Já proti tomu nic nemám. Je to patrně důsledek toho, jak zásluhou taky médií byla po dlouhou dobu vnímána politika v této zemi. Samozřejmě zásluhou nebo opak slova zásluha, těch politiků, vinou, ano, vinou politiků a taky ovšem vinou médií se ta představa o politice asi tak profiluje v tom veřejném prostoru, jak ten Andrej Babiš o ní mluví. Většina lidí je přesvědčena, že politici jsou tedy, myslí na svůj vlastní prospěch, jsou to neschopní lidé, ničím se neumí uživit než na těch radnicích. A že vlastně my občané musíme tu situaci napravit, abychom ten náš úspěch soukromý, abychom ho nemuseli pak jaksi těm politikům nějakým způsobem, aby nám ho nevyrazili z ruky vlastně, aby nezničili prostředí, ve kterém člověk může být úspěšný. Je to argumentace nebezpečná, ale je velmi známá v politické teorii, že tento typ postoje veřejnosti k politice je rozšířen. Václav MORAVEC, moderátor -------------------V další hodině Otázek na zpravodajské čtyřiadvacítce se budeme bavit nejen o dílu viny politiky, předchozí politiky a médií a právě proměně české politicky scény 25 let od listopadu 89. Hosty Otázek zůstávají filozofové Václav Bělohradský, Jan Sokol a ekonom Tomáš Sedláček. Přepněte si na zpravodajskou čtyřiadvacítku, kde pokračujeme po stručných zprávách.

Babiš mesiáš 12.10.2014

ČT 1

str. 01

21:45 168 hodin

Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka -------------------Bizarní, překvapivé a s veletoči. Komunální volby jsou takové Česko v kostce. Pravice ztratila v celé republice, sociální demokraté ve velkých městech, komunisti udrželi jakous takous remízu, lidovecká klidná síla turbulence ustála díky tradičnímu venkovu. V počtu zastupitelů bodovali nezávislí všeho druhu a radnice poprvé dobyli i Piráti. Jen jeden politik ale, zdá se, triumfoval na celé čáře. Ačkoliv Andrej Babiš vjel do komunálních voleb jen na poloviční plyn, shrábl, co si umanul. Velká města mu řekla ano. Natáčela Lenka Pastorčáková. osoba -------------------Takže já vás vítám, ahoj, ahoj. osoba -------------------Chcu vám něco říct. osoba -------------------Ať si nikdo nemyslí, že říkáme nesmysly. osoba -------------------Možná říkáš: "On je dost divnej," na Hradci je skoro drogově závislej. osoba -------------------Plné znění zpráv


Mami, tati, já budu volit ODS. osoba -------------------Hele, na ty já ti kašlu. Nejdu volit. osoba -------------------KDU, značka ideál. osoba -------------------Jmenuji se František Bureš a jsem zde, abych udělal Kladno lepším. osoba -------------------Lauro, už jsem se vás nemohl dočkat. osoba -------------------Já vím, pane řediteli, protože s tou nádherou, co máte v kalhotech, to umím roztočit pořádně jenom já. osoba -------------------Něco určitě kikslo. osoba -------------------Krize sem, krize tam, já si z ní nic nedělám. osoba -------------------Jsem představitel moderní společnosti. osoba -------------------Hele, tady byly lavičky, ne? osoba -------------------No, byly, no, ale už nejsou. osoba -------------------Jestli chceme, aby naše město bylo v lepší kondici, musíme začít u sebe. osoba -------------------Naštěstí už zase stoupáme nahoru. osoba -------------------Na radnici je to tvrdá práce. osoba -------------------A právě na radnici se pravidla tvoří. Plné znění zpráv


osoba -------------------Ale my jsme připravili kandidátku se čtyřmi náhradníkami a i ti v případě potřeby jsou připraveni zaskočit. osoba -------------------Proč bychom se netěšili. osoba -------------------Ahoj, jak se máte? osoba -------------------Pane, pane, už máte tu /nesrozumitelné/. osoba -------------------Tohle jsou jediný koblihy, které vám mohu dát. Martin FENDRYCH, komentátor Aktuálně.cz -------------------Dneska jsme prostě tu kampaň prožili jaksi jedna kravina za druhou. Alžběta KRÁLOVÁ, politoložka, Institut politického marketingu -------------------Často se objevovalo něco, co nemělo ani hlavu, ani patu, například Ulice bez psí stolice. Daniel KUNŠTÁT, politolog, Centrum pro výzkum veřejného mínění -------------------V tomto smyslu se tato kampaň vymykala všem ostatním kampaním, troufám si říci, po roce 89. Daniela GAWRECKÁ, socioložka, Sociologický ústav AV ČR -------------------Jako by se kandidáti předháněli, kdo s čím bizarnějším, extrémnějším přijde, kam až se dá zajít. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------Největší bizár v takové konkurence těžko vybrat a ani interpretace, kdo vyhrál, není snadná. Bodovali nezávislí kandidáti i strany vládní koalice a kdo uměl z komunálních voleb vytěžit úplně nejvíc? Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Dobrý den, jéžišmarjá, dobrý den. Já jsem byl úplně jinde jako. osoba -------------------Dobrý den, my taky, my taky. osoba -------------------My jsme šli do školy na Chaplinovo náměstí. osoba -------------------My taky jsme byli úplně jinde. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ Plné znění zpráv


-------------------Já jsem byl na Chaplinově náměstí a byl tam jen Chaplin. Daniel PROKOP, analytik agentury MEDIAN -------------------No, před volbami vypadala jako strana, která bude poškozena, pokud klesne účast, neměla úplně motivované voliče, ale v těch velkých městech se jim to podařilo v posledních 14 dnech zlomit. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Dělám kampaň intenzivně. osoba -------------------V Ostravě a tak? Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Všude, rozdávám hlavně knížky. Jsem ještě ráno dával koblihy no, na čtyřech stanicích metra. Petr JÜPTNER, politolog, ředitel Institut politologických studií FSV UK -------------------Hnutí ANO je bezpochyby jedním z překvapení těch komunálních voleb, nenominovalo zdaleka kolik kandidátů jako ty komunálně etablované strany, jako jsou lidovci, komunisté nebo sociální demokraté, a přesto dle tedy dat statistického úřadu ANO je vítězem voleb v počtu hlasů. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Hlavně nám řekněte přesně, jak máme volit. My jsme to se ženou nacvičovali, abysme to znovu nepokazili. osoba -------------------Tady vracím občanku. Tady obálka. Máte volební lístky? Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Mám. Mám všechno tady. osoba -------------------Takže křížkujeme. A za plentu se musí. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Zaplatit? osoba -------------------Ne, za plentu. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------I ty tradiční strany dokonce v jejich tradičních baštách hnutí pod vedením Babiše mnohde přeskákalo. Dobylo například levicovou Ostravu nebo pravicovou Prahu. Daniel PROKOP, analytik agentury MEDIAN -------------------Plné znění zpráv


Letmý pohled do Prahy ukazuje, že oni hodně uspěli mezi voliči v sídlištích. To je volič, který v té Praze není úplně tak zakotvený, není to úplně typicky ten pravicový, pravicový pražský volič. V minulosti tito lidé třeba volili ČSSD. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------A že si ANO dobře rozmyslelo, na které překážky nevystačí, vyzkoušelo zbrusu novou strategii. Například oproti koaliční sociální demokracii postavilo jen polovinu kandidátů a ty postavilo jen tam, kde mělo jistotu úspěchu. Tomáš LEBEDA, politolog, Filozofická fakulta Univerzita Palackého v Olomouci -------------------Oni si vybrali taková města a takové obce, kde cítili šanci, že uspějí a samozřejmě mohli tam výrazně soustředit i finanční prostředky na vedení kampaně. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------ANO soustředilo síly a peníze jen na velká města, největší rozpočty, nejvíc zakázek, největší vliv, jako kdyby si firma provedla průzkum a podle něj investovala jen tam, kde se jí investice vrátí. Hnutí zvítězilo hned v devíti krajských metropolích z třinácti. Tomáš LEBEDA, politolog, Filozofická fakulta Univerzita Palackého v Olomouci -------------------Já si úplně nejsem vědom toho, že by v minulosti někdo toto udělal jako cílenou strategii, na druhou stranu je potřeba říci, že hnutí ANO to v podstatě udělalo de facto z nouze, protože ono opravdu nebylo schopné v tak krátké době sehnat tolik kandidátů v takovém obrovském počtu obcí, takže v podstatě oni postavili kandidátky tam, kde to šlo. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------Úspěch ANO stojí na několika málo faktorech. Faktor jedna, Babiš, kam jen dohlédneš. Je jedno, kdo kandiduješ, vyfoť se s Babišem. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Pro mě to byly nejnáročnější volby z těch třech voleb, protože ta poptávka po mé přítomnosti u jednotlivých našich organizací byla obrovská. Jo, vlastně, dneska jsem se fotil, že jsem se nevyfotil na Facebook. Martin FENDRYCH, komentátor Aktuálně.cz -------------------Jeho obličej a vedle nějaký jiný obličej, to je prostě ten doprovod, to není tak důležité, ale Andrej Babiš, Andrej Babiš, billboardy, plakáty, pořád něco, nafukovací hrady, bylo to nesmírně trapné. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Pokud nezačneme, tak nebude vůbec nic. Pokud neuděláme pro to maximum, aby skutečně jsme byli ti první, který začnou a který vás nepodvedou, protože náš národ byl tady podveden stokrát. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------Faktor dvě, prostě to vyřešíme. Daniela GAWRECKÁ, socioložka, Sociologický ústav AV ČR -------------------ANO nevyžaduje od voličů příliš aktivního občana, angažovaného občana, který se bude aktivně zajímat o věci veřejné, o věci ve své obci. Oni naopak říkají: "My to vyřešíme." Daniel KUNŠTÁT, politolog, Centrum pro výzkum veřejného mínění -------------------Plné znění zpráv


Právě hnutí ANO přišlo s tímto novým receptem, jak oslovovat voliče. To znamená, neoslovovat je na základě nějakých silných politických témat, ale oslovovat je spíše na základě určité intuice, osobních sympatií ke kandidátům. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Mají dobrou stravu aspoň tady pro vás? Není dobrý, jo? osoba -------------------Ty klobásky. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Fakt, asi šetříme, no, máme ty dluhy. My se financujeme transparentně, proto nemáme tolik peněz. A fakt blbě vařej? Vodňanské kuře. Tady je co, rýže, ta je asi z Číny. Brambory, to neděláme. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------Faktor tři, opakuj voliči, že nejsi politik, co na to, že sedíš ve vládě? Martin KOMÁREK, poslanec /ANO/ -------------------Nechcete si odpovědět test politiky? Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Slovo politik nesnášíme. Martin KOMÁREK, poslanec /ANO/ -------------------No, ne, ale, to je jasný, ale my tu máme takovej žertovnej test. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Jakej test? No, povídej. Martin KOMÁREK, poslanec /ANO/ -------------------Třeba otázka číslo jedna: "Česká republika je za A nástroj na mučení občanů, za B demokratický stát, za C velké neštěstí, za D velké nedorozumění." Co si dáte? Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------No, to nevím, ani jedno to není. Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------Faktor čtyři, ulov atraktivní tváře. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------A to je dobrý ne, že jsme získali jako lidi, který, toho Hlavatého jsem ukecal, ne, ten má taky dobrou pozici. Martin FENDRYCH, komentátor Aktuálně.cz -------------------Babiš ten přichází s lidmi, které prostě bere odevšud, kde ho napadne, kdo se mu zdá, že by mohl lákat veřejnost, že by mohl lidi jako přilákat, tak toho popadne a strčí ho do té politiky. Plné znění zpráv


Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------Do druhého kola senátních voleb postupuje za ANO 9 lidí, i když ne všechny atraktivní tváře pod hlavičkou Babiš, na voliče zabrali. Třeba senátní kandidátce z Prahy 1 Lauře Janáčkové nepomohlo ani to, že se svlékla do negližé, skončila až čtvrtá. Laura JANÁČKOVÁ, neúspěšná kandidátka do Senátu /nestr. za ANO/ -------------------Já jsem o vás hodně slyšela. Monika BABIŠOVÁ, manželka -------------------Vážně? Já jsem vás viděla na billboardech. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------Já mám skvělou náladu, protože to máme za sebou, teďka dva roky nebudou volby, to je úžasné, ne? Lenka PASTORČÁKOVÁ, redaktorka -------------------Tyto volby měly být dalším referendem o Babišovi, ani tentokrát ho neprohrál, se sliby, že bude lépe a že oni to prostě zařídí a s lidmi, kterým hnutí ANO posloužilo jako katapult k moci. osoba -------------------ANO, ANO, to je ta cesta, ať projeví se ten, kdo by chtěl změny. ANO. Chceme řešit a vyřešit ty problémy? ANO. Tam, kde zapustili jsme svoje kořeny? ANO. Tak zkus pochopit ten význam slova ANO. Martin FENDRYCH, komentátor Aktuálně.cz -------------------Prostě takhle on to dělá, něco chci, tak to prostě dostanu a mně se zdá, že u pana Babiše jde o to, že on chce všechno prostě. Všechno, co se hodí, tak chce pod sebe. Andrej BABIŠ, předseda hnutí /ANO/ -------------------My jsme znovu ten vetřelec, který tady přichází a bourá vlastně celý ten systém, který byl tady vybudován v rámci celého státu a v rámci komunálu.

Volby 2014: politická mapa ČR

12.10.2014

ČT 24

str. 02


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Začněme teď u Jana Sokola, a u toho, kde jsme skončili v první části Otázek, tedy politická politika 25 let poté, protože exprezident Václav Klaus, muž, který byl výraznou postavou vzniku politického systému po listopadu 1989, tvrdí, že: "Po proběhlých volbách vidím překvapivě mnoho spokojených, kteří hledají úspěch v jedné parciální věci, zatímco určující celek zamlčují. Tímto celkem je prohra nás všech, prohra politiky a vítězství apolitické oligarchie," konec citátu. Je to trefný popis? Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Je jaksi cílevědomý, jako u Václava Klause bývá zvykem. Ví, co chce říct. Ale myslím si, že víte, já tu nepolitičnost té politiky vidím v tom, že tak jako pro Václava Klause politika je charakterizovaná tím sporem, tím zápasem, tak jako pro normálního člověka v době míru to tak úplně není. A že to, čemu se říká nepolitická Plné znění zpráv


politika, tenkrát jsme tomu rozuměli tak, jak to říkal Honza Urban kdysi, že než se začne hrát, tak se musí uklidit hřiště. A to je společný zájem, který nemá žádnou takovouhle polarizaci. Já vidím, mně se zdá, že to je návrat k tomuhle náhledu, že vlastně všem vadí, že to nefunguje. Ne to, jestli to funguje doprava nebo doleva, prostě funguje to špatně. To není jakoby nutně polarizující téma. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Kde se stala chyba, že to nefunguje a jaký je právě díl viny těch politiků, navážu-li na slova Václava Bělohradského a médií, která upozorňovala a možná přispěla Andreji Babišovi a těm hnutím ukázat na tradiční strany jako na ty prolezlé korupcí, záměrným klientelismem a podobně. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Tak ony ty média a ti politici si hrají trošku do ruky. Vy potřebujete sledovanost, oni potřebují také sledovanost, takže do těch médií, třeba sem se přicházejí většinou takoví ti kohouti, kteří spíš jsou na to klování, kdežto ty včelky, které tam někde pracují a není jich tam málo, ty není vidět. Tak ten obraz mediální, přirozeně je obraz toho střetu. A když se tomu přidá ještě nějaká teorie, jako třeba v tom Václava Klause citátu, tak pak si lidé řeknou: Aha, tak to je politika. Tak to ne. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Tomáši, je tady možné vidět etapy v těch uplynulých 25 letech a nějak je strukturovat, proměny toho politického systému a hledání odpovědnosti, možná i selhání některých hráčů jako jsou politici, média? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Mně přijde, že v 90. letech ten směr byl jasný. My jsme se snažili vymanit a podařilo se nám to, ze země nikoho, kde třeba Ukrajina a další země jsou jaksi zaseklé, samy neví, kam pořádně patří. A díky politice v 90. letech a diplomacii, to je takové období, na které někdo může vzpomínat jako na vzpomínky na dobrou vládu, když jsme měli. Tak jsme se pevně etablovali ve strukturách OECD, NATO, Evropské unie a tak dále a tak dále, aby bylo všem jasné, že patříme do západní Evropy. V posledních deseti letech, řekněme, vidí otazníkování nebo zpochybňování tohoto směřování jakýsi bumerangovitý návrat kamsi do jaksi oblastí otazníků, což považuji za dost nešťastnou věc. Nikde není psáno, že Česká republika půjde pomaličku nebo rychle, ale stále stejným směrem. Klidně možná hodně tragičtější vize, že bude jakýsi bumerang, kdy na to uplynulé období budeme vzpomínat jako na období, které bylo vzácné. Je to hezky vidět jak u Klause, který začal jednoznačně západním směrem a pak se otočil, jeho sympatie byly spíše na Východ. A něco podobného jsme viděli i u Nečase, i u Zemana a teď koneckonců i u pana premiéra Sobotky, byť není tak výrazným, myšlenkovým tahouhem, tak zrovna ta otázka těch sankcí, na které se profiloval, zase opakuje to, že obávám se, že tato země se trošku svojí vlastní vinou dostává zpět někam do jakési. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Je to možné takto zjednodušovat, když navážu, aniž bych ale chtěl utéct od nepolitické politiky, proměny toho politického systému, v návaznosti na ty troje volby, které jsme v posledním roce absolvovali,tak je to možné zjednodušovat, že předtím byl Václav Klaus prozápadní a stal se teď proruský na konci svého politického mandátu. Není to tak, že se tady i v těch 90. letech odehrávaly daleko komplikovanější střety a že Václav Klaus byl, když to zjednoduším a vyjdu z vašich slov, proruský už tehdy, akorát se odehrával zápas s Václavem Havlem, který zase byl označován za proamerického? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Je to možné, já jsem pochopitelně udělal neskutečnou zkratku, kdy jsem se snažil těch 25 let shrnout do několika vět a najít tam jakýsi light motiv a já se na Českou republiku a zejména na ekonomický vývoj České republiky dívám tímto směrem, protože řekni mi, s kým obchoduješ a já velice rychle poznám, co jste za člověka. Pokud se budeme inspirovat západními trhy, tak budeme mít podobnou legislativu. Naše média se budou podobat, naše politická kultura se jim bude podobat. Pokud se naopak budeme inspirovat slaďováním naší jaksi legislativy s národy, se kterými teprve obchodovat chceme, tak prostě státy, které spolu obchodují, se podobají, protože musí mít společnou administrativu, musí mít společná pravidla, aby ten obchod fungoval. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy jako ekonom, vnímal byste to, že ty poslední volby naznačují vítězství, řečeno, slovy Václava Klause, apolitické oligarchie, tedy mužů, kteří překročili tu hranici, že nedělají jenom byznys, možná nejsou v zákulisí byznysu a politiky té sféry propojené, ale vstupují do politiky, protože i v těchto volbách například v Senátu ve volebním obvodu Uherské Hradiště vidíme vítězství výrazného podnikatele, který má zisky z hazardu, Ivo Valenty, muže, který vlastně vlastní Synot, proti lidoveckému kandidátu Pavlu Botekovi, který získal jen 13 %, zatímco, Ivo Valenta víc než 30 % odevzdaných hlasů? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak jako se v 90. letech používalo místo sprostých slov slovo podnikatel, dneska už to tak díkybohu není, podnikatelům a podnikatelkám se podařilo vyčistit jejich jméno, je to koneckonců vidět i tento úspěch, vyčištění podnikatelské sféry jakožto takového úspěchu hnutí ANO. Ale sprostým slovem se mi zdá, se stalo slovo politik. Jakože v 90. letech jsme měli úctu k politikům, tak dnes dokonce jsem slyšel, že někteří kroužkovali záměrně lidi, kteří nejsou v žádné politické straně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To, o čem mluvil Václav Bělohradský, apolitická oligarchie, je to trefný příměr? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Především bych chtěl opravit výraz Václava Klause. To není nepolitická politika, to znamená něco jiného, to je Masarykův pojem. A víme, v jakém kontextu ho Masaryk používal. Antipolitická politika vítězí, protože přeci ta argumentace hnutí ANO, která je zčásti oprávněná samozřejmě, je antipolitická a ne nepolitická. Nepolitická přeci je politika malé práce, jak to říkal Tomáš Garrigue Masaryk a myslí tím v podstatě, že za Rakouska nemáme jinou možnost, než budovat nepolitickými prostředky náš samostatný život, jak to známe z první třídy našich národních dějin. Takže to je antipolitická politika, samozřejmě je otázka, proč se to slovo politik stalo tím sprostým slovem. To patrně skutečně tak je. Já bych se chtěl zastat apolitiků v tom, že v té éře globalizované ekonomiky, oni musí řešit problémy, které nikdo vyřešit neumí a mám jakési zkušenosti i přes sociologii především, jaké jsou vztahy v rodinách, mezi rodinami a existuje i politika rodiny. Rodinná politika a je také velmi nešťastná. Rozpadají se rodiny, hádají se o dědictví a tak dále, katastrofálním způsobem. Takže vlastně ten společný život v té době individualismu je problém a ty politici opravdu řeší něco, co v té globalizované ekonomice se dá řešit, v tom globalizovaném světě složitě. Dal bych takový příklad. Je v politické teorii taková známá studie o tom, kdo je to partyzán, že vlastně partyzán, to je takový druh války, který se objeví ve Španělsku poprvé, a to jsou lidé svázáni s teritoriem, kde se vlastně se vynoří odněkud z pralesa, přepadnou tu uniformovanou armádu, která má vlajky a pochoduje tím krokem, takže je vidět zdaleka a slyšet, až se vynoří z toho lesa a zase do toho lesa zmizí a to byla právě ta konfrontace toho státu, a to pak a dneska se to obrátilo, protože v té globalizované ekonomice partyzáni jsou ty firmy, které jsou někde ukryté v tom globálním pralese, ale zazvoní mi telefon, já ho zvednu, nezakřičím dost hlasitě ne a ukáže se, že už mám smlouvu s nima, kterou můžu vypovědět jen dopisem, doporučeným s návratenkou a tak dále. Takže vlastně ta ekonomika je hodně daleko od státu a je taková partyzánská. Ona je někde v těch virtuálních prostorech a funguje způsobem. Chybí tam ty tváře lidí a to všechno a to jistým způsobem souvisí s tím, proč je ten politik vlastně nepopulární. To je ten uniformovaný voják v té době té partyzánské ekonomie, ale on vypadá tak divně. To tak jako. Takže ten politik má řešit úkoly, které řešit neumí. Nějakým způsobem tu ekonomiku, která se ty podnikatele, kteří se schovávají, chrání, unikají do Irska, nikdo neví, kde vlastně jsou, a odtud vlastně řídí tu ekonomii a proti tomu má jako ten stát, ta politika, uniformovaná, tedy ta opravdová politika, která má strany a tak dále, jako málo naděje. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy jste použil vyjádření, že v něčem je argumentace hnutí ANO oprávněná. V čem je oprávněná? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Plné znění zpráv


Praha podle mého soudu byla dlouho spravovaná způsobem, že Pražané měli reagovat dřív, alespoň podle toho. Nebo u nás se dálnice stavěly, Tomáši oprav mě, ale u nás se dálnice stavěly způsobem, že měli občané reagovat dřív, aby se stavěly rychleji, levněji. A to jsou jenom moje informace. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ale tu odpovědnost za to nesou ty tradiční politické strany, v případě Prahy Občanská demokratická strana? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Ale strana přece je součástí občanské společnosti, přirozeně. Tam přestaly fungovat ty vazby. Proč vlastně občané v té straně, občan zapsaný do strany, je pořád tak ještě občan, proč v té straně nereagoval dřív na to, co se děje? Tam došlo k nějakému deficitu toho kontrolního mechanismu. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Ona je to vůbec globální otázka jakéhosi vyprazdňování politiky, protože ta tradiční levo-pravá a tak dále, to bychom tady mohli vyrůst. Jeden kolega z Ugandy říkal: My v Ugandě máme takové rčení, který používáme na politiku: Když se dva sloni perou, tak je potom pochopitelně zničená tráva. A jeden jeho kolega mu říkal: Fajn, ale ještě víc zničená tráva je, když se takovíhle dva sloni začnou spontánně milovat. A teď vlastně člověk neví, co v rámci tý politiky je lepší. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Nebo horší, nebo horší varianta. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Tak. A my s tím máme trošku zkušenosti z velké koalice, opo-smlouvy a tak dále. Ta politika neplní tu roli, kterou, to už si všimnul Marx, že vůbec stát jakož ta entita, jakožto Česká republika, se jakýmsi způsobem vypařuje a stát se stává jakýmsi prostředníkem jakoby globální nebo Evropskou unií a lokální samoobsluhou a parkem. A tenhle ten prostředník, jak je známo ze všech dobrodružných filmů a mafiánských oper, to je ta první věc, která se obětuje, takže ten stát do jisté míry se snaží obhajovat si svoji roli jak vůči tomu, o čem hovořil Václav, tak i vůči tomu spodku a zjišťuje že ta národní entita, jakožto třeba Texas, když to porovnám s Amerikou, už nemá náplň, což se pak projevuje tak, že může vyhrát strana, která vlastně nemá klasický volební program, protože volební programy stejně de facto nikdo nečte a už ani to rozdělení, jestli jsme pravicová strana se sociálním cítěním nebo levicová strana s podnikatelským cítěním, to je na tom všechno hezky vidět, jak se z toho stává takový jakoby nezajímavý do jisté míry bezkonfliktní a tím strašidelnější behemot. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Já to vidím to levo-pravost, to bych viděl trošku jinak, to není jako ten koncept, ale jak se zdá, že tu levo-pravost dělá ta neřest, na kterou se ten politický subjekt orientuje. Zatímco pravice je vždy ohrožena sobectvím, levice je ohrožena závistí. Takže to, v co pravicové je to, co degeneruje do sobectví. Levicové je to, co degeneruje do závisti a to pořád je, bez ohledu na konkrétní náplň těch témat, na které se ta závist a sobectví jaksi projevuje. Já myslím, že to tam pořád, jakoby ten čuch pro to, ten tam pořád je. Ale tady bych řekl, že ten jaksi to, čemu Klaus říká nepolitičtí oligarchové, myslím, Václav má pravdu, že jsou spíš tedy protipolitičtí a tak, a ti oligarchové zase se jako musí. Já mám ten dojem, že ten velký obchod, ten velký byznys v politice vždycky hrál roli a hrát jí vždycky bude. Hrál ji za Hitlera a koneckonců i komunismu. Komunismus se rozpadl ve chvíli, kdy ztratil podporu těch oligarchů, i když byli jen generální ředitelé, nebo co. Ale mně se zdá, že jako podstatný rozdíl je právě v tom, když ti oligarchové si jakoby odkrejou karty. Ten zásadní rozdíl je v tom, jestli působí jako abych nikoho nejmenoval, jako pan Rittig anebo jako pan Babiš. To je podle mého názoru nebetyčný rozdíl. Tím neříkám, že by nevím co pan Babiš ještě udělá, ale ten rozdíl bych viděl jako zásadní. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Umíme odhadnout, co se s politickým systémem může dít dál v logice těch vašich slov, že Andrej Babiš byl první, který něco zahájil, protože překročil jistou míru podnikání, začal kupovat média. Vstoupil tí výrazně do Plné znění zpráv


veřejného prostoru, pak následovala další fáze, přímo vstoupil do politiky, respektive dříve bylo to, že vstoupil do politiky, založil hnutí ANO, koupil média a kandidoval a dosáhl úspěchu. Teď jsme svědky toho, že další finanční skupiny posilují své pozice v mediálním systému, nejen České republiky, ale i na Slovensku. Budeme-li se bavit o skupině PENTA, PPF, která vlastnila týdeník Euro, J&T, to znamená, že po Andreji Babišovi půjde Daniel Křetínský do politiky, Zdeněk Bakala do politiky anebo je to méně pravděpodobná varianta, Václave Bělohradský? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Jenom maličko bych se chtěl vrátit k tomu. My jdeme k takovému politickému prostoru, kde bude velkou roli hrát téma. Tak například, já jsem vystoupil z letadla a jako první plakát volební jsem viděl to Vidoule, to je nějaký park: Vidoule musí zůstat zelenou, nebo musí zůstat plící zelenou. Tak jsem si říkal: Tak konečně zelení jsou. A ono tam bylo napsáno ODS. Vlastně on ten politik, který tuto kauzu tam hájí, Vidoule jako zelené plíce, tak je vlastně z ODS. A to je velmi důležitý, že vlastně téma je důležitější, než ta politická identita. A tím bych chtěl ukončit. Tak nákup médií samozřejmě ze strany ekonomického systému je asi největší problém, ale k tomu vůbec o politiky evropské a americké, ale chtěl bych k tom uříci jednu podstatnou věc. Tak například Andrej Babiš si koupil nejvýznamnější naše, a když se podíváme třeba na etický kodex, který sepsal Karel Hvížďala, tak ten hlavní zájem tam je, aby do toho nemluvil, aby do toho nevstupoval, aby tu byla jasná hranice mezi majiteli a těmi, co ty noviny dělá. Ale to je jistým způsobem chybný pohled, protože existuje druh podnikání, který se jmenuje mediální podnikání, to je mediální podnikatel. A v čem spočívá? Já mám jakousi ideu, že v této zemi chybí noviny pro vzdělanou buržoazii, která už je bohatá, a tak dále, ale chybí. Takový Guardian by to chtělo, tak asi jako Respekt, to je taková ta liberální řekněme pokroková, snad mohu říci i levice v jistém slova smyslu, která určitý téma antirasismus a tak dále. Já mám takovouhle ideu, a založím tedy deník jako podnikatel, ale pak do něj mluvím přirozeně. Pak do něj mluvím. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Promiňte, ale toho jsme svědky v Spojených státech amerických. To znamená, vy se přimlouváte k tomu, aby v České republice vlastnili Andrej Babiš Mladou frontu DNES a Lidové noviny, tak aby to byl Ruppert Murdoch stejně vlastníci Fox News, která bude jasně aktivistická a svým způsobem propagandistická. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Ne, přeci ten mediální podnikatel chce na těch novinách vydělat. On má představu, že tady něco chybí a že on si na tom trhu najde místo s určitým typem novin. Může samozřejmě mít také etickou. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Také je nemusí podporovat, protože jsou ztrátové, což většina novin v Česku je ztrátových. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Chci říct, že ten skutečný problém je, že chybí mediální podnikatelé v naší zemi. To nejsou mediální podnikatelé, to jsou podnikatelé, kteří si také koupí noviny. A to je ta chyba, protože mediální podnikatel, to je muž jako figura, který má jakousi představu o tom, jak mají ty noviny vypadat, pak si koupí Tomáše Sedláčka třeba jako šéfredaktora, protože se mu líbí jeho kniha o Ekonomice dobra a zla. Anebo si koupí tebe nebo se obrátí a je to společné dílo, něco tady vytvoříme v té mediální, ale to je naprosto legitimní. Problém Čech v Čechách je dneska, že si ty noviny kupují ekonomické síly, které nejsou mediální podnikatelé. Oni nechtějí mediálně podnikat, oni mají ty noviny, ale dokonce s ním a pak nechtějí nic dělat, jak prohlašují, nechtějí je ovlivňovat. A to je jistým způsobem chyba, protože mediální podnikání je legitimní sféra podnikání. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A umíme odhadnout, vrátím-li se k podnikatelům, kteří investují do médií, pak vstupují do politiky jako trend, který asi Andrej Babiš zahájil. Jak říkám, uvidíme, co budou dělat tváře Penty, PPF, J&T, jestli půjdou cestou Andreje Babiše. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Já jsem byl hrozně překvapený vůbec už tím, že lidé už potřetí nebo počtvrtý dali vlastně šanci úplně neznámému, relativně novému subjektu a pokud nyní nastává anti nebo nepolitická, spíš tedy antipolitická oligarchie, tak je potřeba se zeptat, co bylo předtím a předtím nebyl nic jiného než politická, ale oligarchie, takže tady máme další jakousi konstantu, protože teď to sice vyplulo na povrch, je to jaksi zřejmější a já jsem nad tím, tuhle jsem měl debatu na toto téma ohledně médií se studenty, že jaksi demokracie, taková ta klasická klišé jsou, že média jsou hlídacím psem demokracie, ale když to vezmeme do důsledků, tak je to jediný hlídací pes a to není zas úplně tak jako se vší tou dynamikou, která je opravdu v těch médiích složitá, zase vytváříme jakousi, když se podíváme na ta volební slogany, tak to vypadá, teď to nechci říct nějak bez urážky, že tak blbeček komunikuje s blbečkem. Ta sféra těch spindokterů, kteří tato hesla vytváří, jakoby mluví k hloupým lidem, protože když by mluvili ke svým, tak by mluvili mnohem inteligentněji, ale ti lidi nejsou takhle hloupí, takže tady se vytváří jakási úplně fiktivní realita. Já vlastně vím o České republice nebo o světě jenom díky tomu, co si přečte onen hlídací pejsek demokracie. Takže otázka podstatná je, a to je otázka na demokracii ansicht, jestli ten konstrukt neskutečně složitý a těžký, jestli vůbec to není spíš zázrak, že to funguje, pokud jediná pojistka jsou média. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Tady ještě doplňující otázka: Kdo reprezentoval politickou oligarchii v těch 90. letech? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------V těch 90. letech to bylo, dneska se to svádí na média, ale to byla ta nešťastná privatizace, která se, tam se vytvářela tato skupina, ať už je to ta tvoje teorie, že jakási proruská třída zde tedy byla, ale nebyla slyšet, nebyla vidět, protože v 90. letech se přeci kácel les, tak musely lítat třísky a ty třísky ani nikoho nezajímaly. A která teď vystupuje napovrch, anebo druhá varianta, že se tato třída vytvářela nebo konstituovala, nebo jakýmsi způsobem nově se orientovala v to nové matici. A zdá se, že jaksi to vydělávání zisků tím transformačně standardním způsobem, že tato studna už byla vytěžená a tudíž se mi zdá, že to je ten důvod, proč se tyto síly začínají zviditelňovat, to jsou ti Rittigové a další, ti kmotrové, které má každá strana a to je podle mě ten důvod, co zlomilo. Takže je to tato oligarchie, která zlomila důvěru v politiku, stejná oligarchie, která se teď vlastně etabluje legitimně. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Já bych ještě ten nákup médií, vy jste to zmínil. Bych chápal jako z toho hlediska, že ty noviny jsou strašně ohrožený a že oni je kupují jako bankrotoví podniky a chtějí je zachránit. Takže když někdo chce dneska, kdyby to dneska někdo dobře myslel s politikou, tak musí zachránit noviny. Prostě nemůže se to nechat jen na tom skutečném kaleidoskopu toho internetu, kde se už jako žádná diskuse nikdy nedá dohromady, a že tedy jako zachránit mediální jako svět je v zájmu každého demokrata, takže bych jako se vší rezervou bych ale jako si nechal ještě tuhle možnost, chápat to jako vlastně občansky prospěšný krok, zejména pokud do těch médií nebudou moc se sami prosazovat a tak dále, tak bych jim jako zatleskal za to.

12.10.2014

Budoucí úloha oligarchie

ČT 24

str. 03


Václav MORAVEC, moderátor -------------------My jsme se v rámci sociologického šetření ptal lidí v souvislosti s komunálními volbami, jak vnímají velké tradiční politické strany a jak vnímají lokální uskupení, podívejme se na ty výsledky. Tedy ta otázka, kterou položila společnost Median v rozsáhlém sociologickém šetření pro Českou televizi, tak otázka zněla, jakému typu kandidujících subjektů voliči důvěřují v různých oblastech komunální politiky a veřejné správy. Velké a zavedené strany mají důvěru ve vyjednávání se státem. Zde jim nejvíc věří 62 % respondentů. Voliči také na velkých politických stranách, těch etablovaných, vidí přednost v tom, že jsou spíš schopné získat výraznou pozici ve vedení měst. Podle průzkumu se s nimi pojí i jasnost a ideové zaměření jejich programu. Naopak ta lokální hnutí, nezávislí, čerpají svoji podporu z toho, že lidé pozitivně vnímají jejich schopnost vzdorovat Plné znění zpráv


korupci, respektovat postoje občanů a cílit na konkrétní problémy obcí a měst. To aktuální sociologické šetření pro Českou televizi, kterou uskutečnila společnost Median, se uskutečnilo v tomto týdnu ve druhé polovině tohoto týdne na reprezentativním souboru víc než 1200 respondentů. Statistická odchylka se pohybuje kolem plus minus 2 %. Podrobnosti pak vysvětluje sociolog z Median Daniel Prokop, tady jsou jeho slova. Daniel PROKOP, sociolog, analytik, Median -------------------Ta otázka se zaměřoval na obecní volby, ale v jistém smyslu souvisí s obecným poklesem důvěry v ty velké strany. Jejich rizikem nebo riskem do budoucnosti je to, že s úspěchem těch hnutí a nějakých lokálních kandidátů oni přijdou i o prim v těch silových argumentech, v tom jak se prosadí ty lokální hnutí a nezávislí v různých magistrátech a to ještě víc povede ke korozi jejich síly. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Dodává v rozhovoru pro Českou televizi sociolog Daniel Prokop ze společnosti Median. Co podle vás může rehabilitovat ty tradiční politické strany a je vůbec ona rehabilitace možná, protože jsme součástí nějakého globálního světa té komplikovanosti, o níž mluví Václav Bělohradský, pane profesore? Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Já si myslím, že jako zase v tý strašně zjednodušující zkratce, bych to nedělil takhle, protože některé takzvaně velké strany ten trend zachytily a jsou schopny vládnout jinak, než tím klováním. Takže si myslím, že ta sociální demokracie určitě má jakousi zásluhu na tom, že ta vláda je vlastně úspěšná a to proto, že opustila ten model, že jako si musíme jít po krku. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Sociální demokracie, lidovci? Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Možná jo, možná ano. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Že to je ta cesta, která může rehabilitovat tradiční politický systém. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Ano, ano. Tak v případě sociální demokracie je to vidět. Koneckonců nebyla neúspěšná teď v těch volbách. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Záleží jak v kterých rovinách, protože sociální demokraté, jak tady přiznal Bohuslav Sobotka, ztratila statutární města, významná statutární města, protože ale vlastně Brno, Ostrava, je zase příběh toho klování, ale vnitrostranického, když se na to podíváme. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Snad mi odpustíte trošku profesorského. Já bych se chtěl vrátit k tomu slovu oligarchie, jak to slovo vzniká. Aristoteles má klasifikaci režimů a jeho degenerací - monarchie a tyranie je jeho degenerace. Aristokracie oligarchie je jeho degenerace a tedy má politeia neboli republika a demokracie je jeho degenerace, pro Aristotela je demokracie degenerací republikánského režimu. Proto ve Spojených státech ještě považují republikanismus za vlastně nejdůležitější. Když jsme ale nebyli v takové situaci, že by naše aristokracie zdegenerovala do nějaké oligarchie, tak v procesu privatizace, ke kterému bych prosil, abychom se chovali s větší pokorou, protože to byl obrovský proces, ten nemá precedent a my jsme neskončili tak hrozně. Česko je poměrně užitečná země. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Počkejte, ale není to tak, že jsme se zase nepoučili z chyb druhých? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Nechci o tom teď mluvit, nepoučili jsme se, ale nedopadli jsme nějak katastrofálně. Česko je poměrně civilizovaná a fungující země. Ale co je to tedy, jaká je naše situace? Naše situace je taková, že tady je nějaká oligarchie a oligarchie se liší od elity tím, že se stará jen o svůj prospěch. Zatímco elita, ta je uznána tím společenstvím jako nositelka hodnot, které jsou nás všech a toto se, teď jde o to, aby ty oligarchie se staly elitami. Samozřejmě, že ten nákup médií by mohla být jedna z těch cest, že vlastně budeme dávat příklad univerzálních hodnot jako je veřejný, svobodný veřejný prostor, který musíme rekonstituovat a tak dále. Do jisté míry i Berlusconi, jehož vstup do politiky je tak složitý, tak jeho soukromé televize byly do jisté míry osvobozeny od té státní, cenzurované televize, první kanál křesťanská demokracie, druhý kanál socialisté, třetí kanál komunisti. A ty lidi byli unavení tím, že to takhle fungovalo. On je osvobodil tím, že /nesrozumitelné/. A tím pádem, vlastně i ten Berlusconi se jaksi stal elitou po určitou dobu, kdy představoval tuhle tu osvobozující linii, který pak přezvali socialisté. Takže napínavý okamžik dneska je, jestli ty oligarchie a jestli je toho Andrej Babiš, jak já bych si přál, aby to tak bylo, jestli je toho prvním příkladem, že se ty oligarchie pokoušejí stát elitami. A já bych jim přál, aby se jim to podařilo, aby skutečně začaly zastupovat tedy nějako hodnoty, které můžeme uznat jako univerzální, tedy uznáváme jako univerzální, které jsou něco víc. Než legalita. Je to ta legitimnost. Já legálně něco musím, ale legitimně jsem něco slíbil a udělal a tím pádem buduji jakousi sdílení vzorec chování a to pak jsou elity a ty elity vykonávají určitou hegemonii, která trvá nějakou dobu a pak se také vyprázdní a začne boj o novou hegemonii, a já bych ten okamžik dneska viděl, když se to slovo oligarchie tak používá, já bych to viděl optimisticky, že je tu možná šance, že ty oligarchie, ať už vznikly jakkoliv, nejsou šlechtické rodiny, jejichž počátek by byl slušný. Že všechno vzniká z vražd a bojů proti Slavníkovcům a tak dle, takže je třeba to zapomenout do jisté míry a teď je otázka, jestli nějaké oligarchie už opravdu se stávají elitami. A jsou nositeli určitých hodnot. Já bych byl optimista třeba, pokud se týče hnutí ANO. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Když už jsme na té optimistické vlně, tak něco podobného se stalo v 90. letech na kapitálových trzích. To začalo dost špatně. Vznikla tam velice netransparentní struktura, nebyla tady komise pro cenné papíry, nebyl tam žádný dohled, byla to taková pokus džungle. A podnikatelé sami po několika letech ty slušnější se dali dohromady, založili takzvaný UNIS, který už dneska neexistuje a vlastně sami lobbovali, aby vznikla regulace na úrovni zákona se všemi vynucovacími prostředky, kterými oni nedisponovali, takže do jisté míry je to jakoby uchycení toho regulačního orgánu těmi regulovanými samotnými, kteří si ho vytvořili a v tomto případě to byla dobrá zpráva. Dneska už nikdo neplive po burze a po kapitálových trzích a byla to do jisté míry zásluha těch podnikatelů samotných, takže jistá naděje je a doufejme a modleme se potažmo apelujme na to, aby ten proces byl pozitivní.

12.10.2014

Plíživý dopad sankcí

ČT 24

str. 04


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Hlavně aby v zimě moc nemrzlo. Slovenští energetici říkají, že nedostatek ruského plynu život v zemi nezasáhne, pokud ovšem nebude moc tuhá zima. Na Slovensko už měsíc putuje pouhá polovina dodávek domluvených z Gazpromem. Firmy se mají připravit na možné problémy pro případ, že by teploty klesaly víc než pod nulu. Anebo na situaci,kdy na Rusko dopadnou další případné další sankce. Ty dosavadní už se na životy v Rusku podepisují. Kurz rublu vůči dolaru v tomto týdnu poprvé v historii prolomil hranici 40 rublů za dolar. Rubl je pod tlakem už několik měsíců a to kvůli sankcím uvaleným na Rusko v souvislosti s ukrajinskou krizí, poklesu cen ropy a vysoké poptávce po dolarech od ruských firem, které nemají přístup na zahraniční kapitálové trhy. Anton, obyvatel Moskvy /8. 10. 2014/ Plné znění zpráv


-------------------Všechno je dražší, velké společnosti začínají pomalu propouštět. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Nejvíc podražilo luxusní zboží ze Západu. Stoupají ale i ceny běžných potravin a kuřiva. Tabák stál před vypuknutím ukrajinské krize v Rusku víc než o pětinu míň. Maso je dražší skoro o 20 %. Podražily i mléčné výrobky nebo léky, inflace v Rusku dosáhla procent 8. obyvatel Moskvy -------------------To znehodnocení se dotýká našich příjmů, nemůžeme žít normální život. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Za tři měsíce ruská měna oslabila o 14 %. Peter DIXON, ekonomický analytik, Commerzbank /8. 10. 2014/ -------------------Problém je, že ekonomika jde jediným směrem a politika jiným. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ruská centrální banka měnu zachraňuje obřími intervencemi. Jen za poslední dny uvolnila přes 1,5 miliardy dolarů. Za celý rok jich do rublu napumpovala už přes 50 miliard. Sarah HEWINOVÁ, ekonomka /8. 10. 2014/ -------------------Rusko má značné devizové rezervy, ale poslední dobou z nich často čerpá. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ruský prezident Vladimir Putin si hospodářské potíže nepřipoušt. Trvá na otevřeném trhu a spoléhá na Čínu jako na obchodního partnera i investora. Půlka těch západních z Ruska odešla. Vladimir PUTIN, ruský prezident /8. 10. 2014/ -------------------Neplánujeme zavádět omezení měny nebo jiná omezení týkající se pohybu kapitálu. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Podle Obamovy administrativy by se protiruské sankce měly uvolnit ve chvíli, kdy se z Ukrajiny stáhnou všechny zahraniční síly. Kyjev obnoví suverenitu nad svými hranicemi a rukojmí se dostanou na svobodu. Podle nejnovějších zpráv vydal ruský prezident Vladimir Putin rozkaz, aby se od hranic s Ukrajinou stáhly tisíce ruských vojáků. Podle Putinova mluvčího se na své základny vrátí přibližně 12 tisíc vojáků z Rostovské oblasti. Nejnovější rozkaz přišel před plánovanou páteční schůzkou Vladimira Putina a ukrajinského prezidenta Petra Porošenka. Ke schůzce má dojít tento pátek, začnu u Tomáše Sedláčka, Tomáši, vy jste ve svém textu v Hospodářských novinách 27. července letošního roku napsal, cituji: "Ruský růst je založen na ropě s pravděpodobně jepičím životem. Že se jedná o oligarchickou /zase jsme u oligarchů/ mocnost, že ruský politický systém je nestabilní a ekonomika ani politika Ruska nejsou hodné následování," konec citátu. Umíme odhadnout, co se bude s Ruskem dít, pokud ty sankce budou pokračovat a zda se ukáže ten jepičí život ruské ekonomiky založený na ropě? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já bych chtěl říct, že já proti Rusku nic nemám, ať s nimi obchodujeme tak jako obchodujeme s Japonskem, Argentinou nebo s Malajsií, to je úplně jedno, ale já jsem tím textem chtěl poukázat, abychom nevylili tady 94 % Plné znění zpráv


našeho zahraničního obchodu, který je s Evropskou unií a nesoustředili se z nějakého důvodu, ani nevím, proč je to tedy zrovna Rusko. Proč ne. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To proto, abychom nebyli z těch 94 % závislí na Evropské unii, jak vy ekonomové tomu říkáte diverzifikace. Diverzifikace i do Ruska. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Ale to bychom si mohli vybrat Japonsko. Dobře, ale proč ne do Japonska, proč ne do Ameriky, proč ne do Latinské Ameriky, proč ne do Jihoafrické republiky, proč zrovna to Rusko, které je do jisté míry jako nezajímavé jak jako politicky, nemáme pocit, že jsou před námi, když to řeknu ošklivě. A to samý přeci nemáme pocit z důvodů nebo z pohledu ekonomického. Ale mně přišlo škoda, že tady česká vláda z jakéhosi důvodu, kterým nerozumím posledních několik let, tlačí a podporuje delegace tímto směrem, místo toho, aby spíš upozorňovala: Pozor, rizika, investice a obchodování s tímto režimem jsou vyšší než rizika obchodování já nevím s Itálií, Německem nebo s jakýmsi sterilitním trhem Evropské unie. A teď tedy jaksi se podnikatelé nebo politici se nemůžou divit, že jim podnikatelé budou klepat na okna a ptát se, proč jste nás tam cpali, když to tak řeknu, ošklivě, když teď my budeme kvůli těm sankcím přicházet o peníze. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy jste ruskou ekonomiku a její růst charakterizoval jako ekonomiku a růst založený na ropě s pravděpodobně jepičím životem. Ukáží na ten jepičí život právě ty sankce ve světle toho jak padá kurz rublu, co se děje s ruskou ekonomikou pod tlakem těch antiruských sankcí? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Mně to až překvapilo, jak hodně ty sankce vlastně měly dopad. Protože ty sankce jsou většinou v symbolické rovině. Přeci jen je to válka, byť obchodní, tak válka, je to jakási agresivní, jakýsi agresivní zákaz čehosi, co by lidé sami o sobě měli tendenci dělat, to znamená, obchodovat s Ruskem, do jaké míry to přimělo změnit Putinovu rétoriku na řekněme, mírnější, je otázka, ale i kdyby sankcí nebo vždycky si musí ten člověk dát v té ekonomice pozor na módní vlny. Finsko v 90. letech na tom bylo stejně jako dneska Řecko a nikdo si nedokázal představit, že tam vznikne Nokie, stejně tak jako si nikdo nedokázal představit tak rychle zase zanikne a dělat v tomhle tom nějaký moudrý predikce do budoucnosti, se dá pod vlivem nějakých silných drog, ale normálně ne. A to jsou tak to prostě po tom světě chodí. Chvíli roste Slovensko, chvíli Maďarsko, chvíli Polsko, chvíli Německo, chvíli je Německo nemocný muž Evropy, Británie také byla nemocným mužem Evropy, Francie je teďkom z velkým otazníkem, možná za pět let bude tahoun. Toto nevíme, je hloupý se orientovat především v zahraniční politice zrovna na tu zemi, která pět, deset let půjde nahoru, protože ty náklady spojování s tou přeorientací jsou neskutečné. A politik by se měl snažit o to samé co ekonom, totiž aby se z krize, které budou, budou různé krize a tomu se nevyhneme, aby se z krizí nestala smrt. Takže krize ve věci veřejný by ústila ve smrt. A tohle, o tom je pro mě politika a o tom je pro mě koneckonců i hospodářská politika a nikoliv o politice samotné, ale o kultuře demokracie a to samé to přesně samé platí s ekonomikou. Ekonomika sama o sobě může být jakákoliv, ale jde o kulturu dané ekonomiky, pokud ty zákony psané můžou být úplně stejné a v jedné zemi, která má jakousi kulturu demokracie, tam ta země může vzkvétat, stejně tak jako bude mít kultury podnikání a jiná země se stejnými pravidly, která nebude tyto kultury mít na místě, tak to může být tragédie. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Když tady zůstanu ještě u těch aktuálních čísel, která se týkají ruské ekonomiky, která je pod tlakem sankcí kvůli ukrajinské krizi, tak jeden dolar už stojí přes 40 rublů. Kurz poprvé překonal tuto hranici v pondělí. Ještě na začátku roku 2013, tedy roku loňského to přitom bylo 30 rublů z dolar. Podle analytiků je příčina jasná právě ty sankce a další vývoj jasný také. Pád bude pokračovat. Rusko neprodukuje zboží, které by se zhodnocovalo. Ropa ne nejlevnější za poslední dva roky, klesá cena plynu. Naopak Rusko importuje zboží, které je čím dál tím dražší. Pokud by tedy bylo možné říci, že ty sankce jsou v tomto případě úspěšné, protože mění Rusko politiku pod tlakem? Ruský prezident Vladimir Putin, politiku pod tlakem těch sankcí, protože si uvědomuje, že to může politicky svrhnout, byť v současnosti má nejvyšší důvěru v dosavadní historii svého prezidentství? Plné znění zpráv


Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Povedlo se to, že sankce bolí Rusko víc než Evropu. To je celkem pozoruhodný krok. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To se nepředpokládalo na začátku? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já jsem se bál, že z toho budou politické šarvátky, takže jsme koneckonců nedůstojně viděli v naší republice, když jsem mimochodem navrhoval, abychom českou zahraniční politiku přejmenovali na hokynářství, abychom nemátli studenti české a zahraniční, protože na zahraniční politiku je zejména potřeba mít politiku. Ale že se vlastně i Evropa dokázala shodnout spolu s Amerikou, to je první zázrak, že jsme se kvůli tomu nerozhádali, že nezačaly vznikat země, které toho začaly využívat, protože v situaci, kdy jsou sankce, tak se vždycky najde takový jaksi překupník, který se dostane doprostřed a neskutečným způsobem na tom vydělá a že vlastně Rusko, které je mnohem totalitnější nebo ideově vytříbenější se nakonec dostalo v té pokerové pozici na místo, kde oni mají problém udržet obličej. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Pane profesore Sokole. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Mně se zdá, že je to mnohem dramatičtější věc ten celý spor, než se zdá. Tam nejde o ty peníze. Jde o to, jestli to, jestli sankce stačí na to, aby se zastavila armáda. Jinými slovy, jestli se vrátíme do situace před druhou světovou válkou. Jaksi poslední slovo v politice mají tanky, anebo jestli tak není. A tím pádem a zdá se mi, že Rusko je dneska přeci jen strašně jiný než bylo za Stalina, neboť si zřejmě tu izolaci nemůže dovolit. Nemůže si ji dovolit ani Bělorusko, které má půldruhého milionu migrantů, kteří chodí a jezdí za prací. A tedy ta šance, že už to nejde těmi tanky, mi připadá velká a kdyby se tohle povedlo, tak je to prostě báječná věc. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Václav Bělohradský. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Že to nejde tanky, to dokazuje Irák, Libye, Sýrie, celá ta katastrofa přece té americké zahraniční politiky. Ale to já vidím celý ten problém konec unipolárního světa by pro nás pro všechny šance jaksi multilaterální správy světa, ale nějak jsme k tomu přece nepřispěli. Ono jaksi, abych to řekl, co dělají Američané na Ukrajině najednou:? Najednou expanze. Ten unipolární svět je hrozně nebezpečný, nestabilní najednou. My nemůžeme Ukrajině moc nabídnout, protože její ekonomika není kompatibilní s Evropskou unií zatím. Navíc uvědomme si, že ta oligarchizace ruské ekonomiky a téměř ta Ukrajina, to je jak říká, jak napsal Jiří Přibáň, to je zhroucená společnost především a ne zhroucený stát. Ale Rusko do jisté míry byla také zhroucená společnost, ale to se stalo za Jelcina, kdy vlastně probíhala ta privatizace pod západním dohledem a probíhala velmi nešťastně. Vytvořila tu obrovskou oligarchickou. Takže já bych na to na všechno udělal otazník, unipolární svět, jaký chceme svět. Chceme svět, kdy my budeme ten jediný pól a budeme ho řídit tedy vojensky i ekonomicky anebo tu bude nějaká multilaterální správa světa. Obratový okamžik podle mého soudu je někde tam, kde najednou se začalo tvrdit, že Američané vyhráli studenou válku. Protože ta studená válka měla v sobě určitou etiku a ta etika, tu shrnoval /nesrozumitelné/ to znamená, my se nemůžeme navzájem zničit. Protože nukleární válka je nemyslitelná. Nelze vítěz zvítězit v nukleární válce. Kdežto v tom dnešním postoji, jako my jsme vyhráli válku, tak tam je jakoby zakódováno také to, že je nukleární válka možná, protože my už jsme tak daleko technologicky, že my si ji můžeme dovolit. Toto považuji za strašně nebezpečné a neetické vlastně. Ta etika odpovědnosti je v tom, že já nechci tuto, velký smysl 20. století bylo vyhnout se nukleární válce jaksi a teďka to nové století, tak v jakém světě chceme žít? Chceme žít ve světě, kdy budeme to Rusko tak dlouho dráždit, až vybudujeme znovu studenou válku nějakou anebo najdeme způsob, jak komunikovat s ruskou společností a tak dále. Plné znění zpráv


Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------To jako kdo tady dráždí Rusko, pozor. Tady dráždí Rusko Ukrajinu. To se nesmí otočit. To nerad slyším tohle to. To jakoby představa, že je to symetrický, přeci to si vymysleli Rusové ten konflikt. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Tak nevím, tak byla nějaká zvolená vláda, kterou Evropská unie uznala a všichni pozorovatelé v čele té vlády stál Janukovyč a najednou se ta vláda shodí pomocí ozbrojeného povstání? Jako kdyby se to stalo jinde? Tak střílelo se nebo ne? Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Ano, ale z jedné strany nejdřív. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------To ne, to já jsem neviděl. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Tak se lépe dívej. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Já jsem viděl, že ty demonstranti stříleli tam nebo že oni sami byli uvnitř. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Moment, moment, dobře, ale to je dobré se lépe dívat. To je hrozně nebezpečný. Tam kde je konflikt říci: Je konflikt. Ale on ten konflikt většinou má svého původce. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Tak přeci konflikt na Ukrajině je zakódován v té společnosti, které se nepodařilo se transformovat přece. Ty oligarchie jsou v obrovském a ta společnost nefunguje vlastně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------A měla vůbec ta společnost se transformovat, protože právě po nástupu Putina počítal přece Vladimir Putin s tím, že Ukrajina, Bělorusko, další státy, budou zkrátka obnoveným Sovětským svazem a Vladimir Putin se tím netají? Měla Ukrajina možnost a ukrajinská společnost se po pádu železné opony transformovat? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Tak já myslím, že ano a navíc ten rozklad tý ruský společnost, například ten začal za Jelcina,to bylo právě Jelcinovo období tý privatizace, která generovala tu nestabilní strukturu, na kterou upozorňuje Tomáš a která vlastně je tam teď ti oligarchové tam měli soukromý armády pomalu. Ale to nezpůsobili. Přece Rusko je strašně složitá společnost a transformovat ji. My si neustále stěžujeme na oligarchy v Česku a tady přece o nic nejde. To je plácek, maličká zemička. Představme si, co to asi byla ta transformace v Rusku, jaké obrovské síly se tam daly do pohybu a k jakému rozkladu došlo. Tak snad bych víc solidarity v té době, s transformujícími se zeměmi, které měly tak obrovský potíže. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Navážu na Václavova slova, jak by měl tedy podle jeho představ Západ lépe vnímat potřeby Ruska a lépe vnímat Rusko, byť Jan Sokol jasně říká, Rusko je ta entita Vladimir Putin, kdo byl na začátku toho ukrajinského Plné znění zpráv


konfliktu. Podle úřadu OSN pro uprchlíky zatím uteklo před válkou s Ukrajinou do Ruska přes 800 tisíc lidí. Do Polska jich zamířilo 16 tisíc, do Běloruska víc než 12 tisíc. V Maďarsku skončilo víc než 5500 běženců. V Moldavsku jen o něco méně, Rumunsko asi 1500 zatím. Z východu Ukrajiny na západ země pak k měsíci září uprchlo asi 260 tisíc lidí, což jsou výrazná čísla. Může ten konflikt nebo ukrajinská krize dopadnout tak, aby Západ byl spokojen i Rusko bylo spokojeno? Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Já doufám, že to tak dopadne a to je ta složitá role diplomacie a politiky, neudělat z krize smrt. Já nejsem odborník na Ukrajinu, abych byl schopen vyluštit, jestli se Ukrajina rozpadne, ale celoukrajinské referendum a volby by to ve standardní zemi vyřešilo. V momentě, kdy už tam nastala ruská agrese, jako nikoho jinýho. Slováky by tam nenapadlo tam vpadávat jen kvůli tomu,že jsou tam ozbrojené nepokoje, to prostě napadlo Rusko. Rusko si dle mého soudu považuje Ukrajinu za svojí historicky odůvodněnou nebo historicky zpochybnitelnou državu. Stejně tak jako se během rozhodování o radarech vyjadřovala o nás. Přeci jeden ruský generál, jehož jméno si nepamatuji říkal: No, jak byste se vy cítil, kdyby vám najednou manželka odešla s někým jiným. Takže jsme se všichni dívali s otevřenými ústy. A řekli jsme, ale my jsme jako nikdy nebyli vaše manželka. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Pamatuješ kubánskou krizi? Kubánská krize vznikla, protože Američané nepřipustili, aby na Kubě bylo něco nepřátelského. Kdyby na mexických hranicích něco vzniklo, já myslím, že by se to Spojeným státům nelíbilo a že bychom viděli určitou akci vůči vládě, která něco takového organizuje. Václav MORAVEC, moderátor -------------------To je to unipolární uspořádání, před kterým varujete? Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Ano. Já myslím, že unipolární uspořádání světa, to je nemožný. Máme globalizovaný svět a musíme najít způsob, jak oživit tedy OSN a dospět k nějaké multilaterální správě světa, kdy lidi nemají strach především a kdy státy nemají strach. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jak ale můžou a to je vyloženě filosofická otázka, to unipolární uspořádání, multipolární, jak ho můžou oživovat ti, kteří jsou v Radě bezpečnosti OSN a to je ta věčná diskuse o nefunkčnosti OSN, Rady bezpečnosti OSN a neschopnosti možná Ruska, Spojených států. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Rád bych jenom připomněl, že na sjednocení Německa má zásadní zásluhu Rusko, které vlastně proti názoru mnoha spojenců, jako byla třeba Anglie nebo Francie, prosadilo vlastně sjednocení Německa nebo pomohlo k tomu sjednocení. Takže Rusko často spolupracovalo na vytvoření nového řádu po pádu komunismu. A tento výkyv, který nastal, je součástí nějakých dějin post bioplárního světa, musíme to takhle vidět. Nejen. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Ale v momentě, kdy máme unipolární svět, já souhlasím s analýzou, nicméně situace je taková, jaká je, tak do jisté míry říkám, tak když už si tedy musím vybrat jednu velmoc, tak jsem šťastný za to, že je to jakási americkoevropská. Protože pak tady máme ještě variantu, že by to bylo Rusko, že by to byla Čína, že by to bylo Japonsko nebo Afrika a tak dále, takže v situaci, ve které jsme, vlastně máme kliku, když to řeknu, že tou velmocí je ta naše velmoc. Ta Evropa, Amerika. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Plné znění zpráv


Ale to už třeba neplatí pro občany Iráku. Protože ten unipolární svět je nemožný. On nemůže fungovat. Musíme dospět k nějaké multilaterální správě světa. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Děkuji hlavním hostům dnešních Otázek, kterými byli profesor Jan Sokol, profesor Václav Bělohradský, filosofové a ekonom Tomáš Sedláček, děkuji, že jste přijali mé pozvání a těším se někdy příště tady v Otázkách někdy na shledanou. Jan SOKOL, filosof, proděkan FHS UK -------------------Děkujeme, na shledanou. Tomáš SEDLÁČEK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK -------------------Na shledanou. Václav BĚLOHRADSKÝ, filosof, sociolog -------------------Děkujeme. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Tak takové byly dnešní Otázky, připomínám, že nás najdete na internetových stránkách zpravodajského portálu České televize, známá adresa www.Ct24.Cz. Hezký zbytek neděle, pokud možno v společnosti zpravodajské ČT 24.

Petr Just: Babiš se raduje ve městech, TOP 09 potvrdila závislost na STAN 12.10.2014

e15.cz

str. 00

Rozhovory

Trend, který se v Česku projevuje téměř ve všech typech voleb, se podepsal i na letošní volební účasti v komunálních volbách - nechuť jakkoli volit. Podle politologa Petra Justa se projevila i závislost TOP 09 na STAN a "zakořenění" hnutí ANO na regionální úrovni, obzvláště ve větších městech. Volby do Senátu podle něj v příštím týdnu čeká přinejlepším dvacetiprocentní účast voličů, přičemž hodně bude záležet na tom, koho neúspěšní kandidáti podpoří a jak moc velkou podporu si strany vyjednají. Co říkáte na 45procentní volební účast? Na současnou politickou situaci a náladu je to málo či hodně? Čekal jsem o trochu vyšší účast, zhruba 50procentní. Není to zas tak velký propad oproti očekávání. Do neúčasti se samozřejmě promítly jak negativní, tak ale pozitivní faktory: voliči mohli být nejenom znechuceni regionální politikou, ale menší zájem mohli jevit i kvůli tomu, že necítili nějaké ohrožení ve svých městech, nebyli nuceni se mobilizovat. Bohužel je to trend, který se v Česku v poslední době projevuje téměř ve všech typech voleb, na druhou stranu bych z toho nedělal nějaké dramatické závěry. Z hlediska počtu zastupitelů vyhráli lidovci. To je pro tuto stranu úspěch a potvrzení slov jejich předsedy Bělobrádka, který před volbami očekával posílení strany…? Výsledek lidovců zas tak překvapivý není. Mají silné základny v malých městech, vesnicích a menších obcích, a právě Česko je specifické právě tím, že takovýchto malých měst a obcí má poměrně hodně. V Česku se obecně na jakémsi globálním měřítku dají výsledky komunálních voleb hodnotit obtížně: jsou tam totiž velmi výrazné rozdíly v procentuálním vyjádření a právě ve vyjádření na mandáty. Volby sledujeme ONLINE



Máme mnoho malých obcí, kde se volí několikačlenné zastupitelstvo – na jednoho zastupitele tam však připadá mnohem méně voličů/obyvatel, než je tomu ve velkých městech. Vzniká tak velký nepoměr mezi tím zastoupením v zastupitelstvech mezi velkými a malými městy, a to samozřejmě právě v tom celkovém počtu mandátů výrazně napomáhá stranám silným v malých obcích. Zahrneme-li do těchto počtů i nejrůznější nezávislá sdružení a nezávislé kandidáty, tak spíše ti mají suverénně nejvíc zastupitelů napříč českými obcemi, protože ti vedle lidovců, ale třeba i komunistů, se hodně angažují na lokální politice. Ta je tam navíc jaksi méně ideologizovaná, proto je často vykonávána právě těmi sdruženími či „občany pro město/vesnici XY“ a nezávislými kandidáty. Co se stalo s TOP 09? Straně se bez podpory starostů příliš nedařilo… Potvrdilo se, že TOP 09 jakožto strana vznikla „zeshora“, bez propracovanější struktury místních základních organizací, což jí dříve pomohli suplovat Starostové a nezávislí. Na výsledcích letošních komunálních voleb se jasně projevilo, že toto partnerství je pro stranu strategicky důležité. Pokud TOP 09 chce udržet roli silné, či možná i nejsilnější pravicové strany – odhlédneme-li od obtížně definovatelného ANO – tak pokud chce TOP 09 hrát roli pravicové síly, tak se ukazuje, že spojení se Starosty je nezbytné. A jakmile o něj přicházejí, jakmile Starostové kandidují sami nebo v rámci uskupení ve svých městech, tak je vidět jasné oslabení TOP 09. Až tak dramaticky překvapivé to však není a dá se to vystopovat právě ve způsobu vzniku strany „zeshora“. Zahrneme-li do těchto počtů i nejrůznější nezávislá sdružení a nezávislé kandidáty, tak spíše ti mají suverénně nejvíc zastupitelů napříč českými obcemi Bude na to vedení TOP 09 nějak razantněji reagovat? Z jejich pohledu je to strategicky významné a mělo by být v jejich vlastním zájmu tuto jakousi spojovací linku nejen udržovat, ale ještě posilovat. Domnívám se však, že na straně Starostů nebude přílišná ochota. Jim naopak do jisté míry vyhovuje, že se mohou v komunálních volbách od TOP 09 odpoutat, například v momentě, kdy to byla vládní strana, kdy se mohli zbavovat zodpovědnosti za kroky, které činila TOP 09 ve vládě. Nyní je situace samozřejmě jiná, ale je jasné, že Starostům, kteří za TOP 09 působí, tak pro ně je osobně, na jejich vlastních obcích a radnicích, výhodnější se od této strany spíše odpoutat. Bude se ministr Babiš z výsledků voleb radovat, či je spíše „přijme jen s úsměvem“…? Myslím, že se bude radovat. Otázkou je, zda to nebude ta radost „povinná“. Pro účely celkového hodnocení se podle mě například jaksi nenaplnily ambice ANO, pokud jde o volby do Senátu. Zatím to vypadá, že hnutí vyšle do druhého kola osm či devět kandidátů (pozn. red.: rozhovor se odehrává v okamžiku sečtení 96,97 procenta okrsků), což je poměrně málo na to, že v podstatě odepisovaná ČSSD vysílá do druhého kola 18 či 19 kandidátů. Andrej Babiš však podle mého mínění bude zářit v komunálních volbách nejen v Praze, ale i na mnoha větších městech, kde se ANO podařilo buď vyhrát, či získat nějaké početnější zastoupení. A právě to bude Babiš zdůrazňovat, protože to bude důležitější pro zakotvení ANO jakožto politické strany právě na komunální úrovni. Senát je přeci jen institucí celostátní a ANO byla aktivní pouze na celostátní úrovni. Pro každou politickou stranu je však klíčové, jak jsem již zmiňoval v případě Lidovců či TOP 09, aby měla zastoupení i na komunální úrovni, což Babiš určitě zdůrazní. Bude vysvětlovat, že tím dokázal, že ANO jen strana s potenciálem zakořenit na jednotlivých radnicích. Minimálně navenek bude spokojený – u senátních voleb to bude možná trochu předstírané, ale u těch komunálních oprávněné. Babiš bude minimálně navenek spokojený – u senátních voleb to bude možná trochu předstírané, ale u těch komunálních oprávněné Nesmíme zapomenout na ČSSD… Z hlediska matematického vítězství se může zdát, že ČSSD řadu míst ztratila a možná že i ztratí, což se projeví až po rozdělování, respektive vytváření koalic. Na komunální úrovni, stejně jako ve sněmovně, však platí, že vládne ten, kdo složí většinovou koalici. Plné znění zpráv


Při pohledu na Senátní volby, tam se asi nic překvapivého nestalo, žádný senátor při volební účasti přes 38 procent z prvního kola nevzešel – bude právě ta volební účast v příštím týdnu lepší? Obávám se, že bude naopak nižší, možná až poloviční. Senát tradičně voliče natáhne. Těch 38 procent je na poměry voleb do Senátu poměrně dobrá účast, je však dána tím, že se volby odehrávaly souběžně s komunálními volbami. Řada voličů navíc příští týden ztratí svůj zájem, protože zrovna jejich kandidát třeba nepostoupil, ne vždy si navíc dokáží vybrat vhodného náhradníka. Bude samozřejmě záležet, jaké strategie zvolí strany při podpoře dřívějších protikandidátů a podobně. Zjednodušeně řečeno lze očekávat, že pravicoví voliči uskupí kolem „pravicovějších“ kandidátů. Bude ale zajímavé sledovat, jak a koho se podaří nalákat pro své kandidáty hnutí ANO, kteří jsou z toho pravo-levého hlediska občas špatně čitelní/vyprofilovaní. A právě tam to může být rozhodující, protože, jak jsem již zmiňoval, z hlediska počtu postoupivších kandidátů do druhého kola se nedá hovořit o nějakém výrazném úspěchu. O to důležitější tak bude, aby jich co nejvíce proměnili, což nebude jednoduché. I ti na prvním místě v prvním kole mohou být poražení, je potřeba si uvědomit, že druhé kolo zisky prvního kola jednoduše vynuluje a začíná se nanovo. Řada zavedených stran si bude muset uvědomit, že se jim ANO stalo na regionální úrovni plnohodnotným konkurentem Z globálního měřítka – jaký vzkaz tyto výsledky vyslali politikům na „velkou scénu“? Myslím, že řada zavedených stran si bude muset uvědomit, že se jim ANO stalo na regionální úrovni plnohodnotným konkurentem. Budou se s tím muset naučit žít a analyzovat, jak se to vlastně stalo, že ANO získalo Prahu či další velká města. Některé věci jsou samozřejmě vidět na první pohled: ANO vedlo takovou populistickou politiku se slovem „Prostě“ – čímž ty široké lidové vrstvy oslovovali – bez sofistikovaných hesel či složitých grafů o zadlužení měst. Hesla „Prostě je vyženeme“ či „Prostě to zařídíme“, a touto prostou formou se jim toho běžného voliče, který nechce vidět nějaké tabulky či grafy a schodky rozpočtů, podařilo přesvědčit. I toto si budou marketingová a PR oddělení stran zanalyzovat. Co se stalo s ODS? ODS je spokojena. Argumentuje tím, že byli odepisováni, ale stále přeci jen „tu jsou“. Byť svého času vévodili komunálním volbám a měli obzvláště ve velkých městech citelná zastoupení, tak tento propad je znatelný, ale není to samozřejmě překvapení letošního roku. Na druhou stranu: strana pořád žije, odepisována určitě není. A pokud jde o senátorské volby, tak to vypadá, že se jí podaří postoupit ve všech třech pražských obvodech, i když z druhého místa s velkým odstupem za vítězi prvního kola. Jedno místo z Prahy možná uhájí, otázkou je, zda jich bude víc a jak se podaří i v jiných senátorských obvodech. Jaký bude potenciál strany oslovit v druhém kole senátních voleb své dřívější voliče, případně voliče jiných stran, to bude velmi záležet na strategii. Je jasné, že tento volební výsledek rozhodně není jakýmsi nastartováním či obnovením „zlaté éry ODS“, to bude ještě nějakou dobu trvat. Zatím se pohybujeme v potvrzování dřívějšího trendu, který už není o propadání se strany, ale o zastavení propadu na určité úrovni. Záleží, zda se straně i z tohoto mála podaří získat maximum v podobě účasti na radničních koalicích. Nicméně silná pozice ODS v Teplicích je stále zřetelná… Senátor Kubera uhájil „pozice“. Například pak i v Trutnově jako v jednom z mála měst strana obhájila vítězství, byť tamní koalice ztratila o jedno místo většinu na radnici. Petr Just (36) Plné znění zpráv


Český politolog a vysokoškolský pedagog vyučující na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a dalších vysokých školách. Je spoluzakladatelem Česko-slovenské unie studentů politických věd (CPSSU). Byl také prorektorem Metropolitní univerzity Praha, kde nyní působí jako vedoucí katedry politologie a humanitních studií. V pedagogické činnosti se zaměřuje na oblast komparativní politologie, tedy popis a porovnávání politických systémů zejména Československa, České republiky, Slovenska a dalších zemí střední a do budoucna i východní Evropy. Čtěte také: Petr Just: Volební výsledky nesvědčí o přílišném euroskepticismu v Česku URL| http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/petr-just-babis-se-raduje-ve-mestech-top-09-potvrdila-zavislost-nastan-1127243

Vyššími investicemi k blahobytu 12.10.2014

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Ondřej Schneider

Jednoduché recepty platit nebudou Obavy ekonomů a politiků z pomalého růstu se naplňují. Zpomalování nastalo již koncem loňského roku, letos se růst v Evropě prakticky zastavil, Brazílie i Argentina jsou v recesi, Japonsko se z ní stále nedostalo, Indie zpomalila a Čína poroste maximáně o sedm, a ne o 10-11 procent, jak jsme byli zvyklí. V takové situaci není divu, že sílí hlasy volající po prakticky jakémkoli stimulu, který by pomohl zlepšit situaci. Někde na to jdou přímočaře, česká vláda například zvyšuje mzdy a důchody, protože to “zvýší spotřebu“. Sofistikovanější argumentaci použil v říjnu Mezinárodní měnový fond, když ve své pravidelné zprávě o stavu světové ekonomiky navrhl zvýšení veřejných investic. Podle MMF by vyšší investice měly pozitivní krátkodobé efekty a zvýšily by produktivitu i v dlouhodobějším horizontu. Okamžitý efekt by vedl přes vyšší utrácení za investice a na mzdy lidí zaměstnaných na těchto investicích. Střednědobě by pak veřejné investice měly zvyšovat produktivitu. Studií se inspiroval americký ekonom a bývalý ministr financí Larry Summers a pokusil se ukázat, že i když budou vyšší vládní investice financované dluhem, není třeba se obávat neúměrného zadlužení, protože investice si na sebe vydělají. Argumenty MMF a Summerse lze chápat - ekonomický růst je slabý, nezaměstnanost v řadě zemí kontinentální Evropy vysoká, inflace nízká a záplava peněz na trzích tlačí výnosy z vládních dluhopisů dolů. “Něco“ by se s tím mělo dělat, jen aby byl svět takový jako před rokem 2007. Obávám se však, že žádné jednoduché recepty a ničím jiným výzva Larryho Summerse není - nám z dnešní situace nepomohou. Ze tří důvodů: Dnešní pomalé oživení (nebo pokračující krize, podle úhlu pohledu) není “nedopatřením“ ani nevzniklo kvůli hlouposti politiků. Příčinou je příliš rychlý růst úvěrů v soukromém i veřejném sektoru, který skončil finanční krizí v roce 2008. Od té doby se dluhy přelévají od majitelů domů a firem k bankám a odtud do veřejných rozpočtů, většinou za aktivní spolupráce centrálních bank. Především v Evropě podstatná část těchto starých a často nesplatitelných dluhů pořád leží někde někomu na účtech a brání normální funkci finančního sektoru, tj. úvěrování nových podnikatelských nápadů. Opravdu si myslíme, že Řecko bude schopné splatit své dluhy, že francouzské banky získají zpět své investice v Rusku a že čínské firmy splatí 14 bilionů dolarů, jež si do konce loňského roku napůjčovaly? Nevyřešíme-li staré dluhy, většinou jejich odepsáním, ekonomika bude kulhat na jednu nohu a rychleji se nerozběhne. Investujeme málo ne proto, že by nebyly příležitosti, ale protože nejistota je příliš vysoká. Zadruhé, spoléhání na státní investice, které by měly nahradit ty chybějící od soukromníků, je pochybné. Larry Summers vlastně prezentuje triviální myšlenku: pokud se vláda může financovat za jednoprocentní úrok a může investovat s návratností šesti procent, její investice zvyšují blahobyt, a protože vláda si “umí vzít“ z každého Plné znění zpráv


vydělaného dolaru 25 procent, investice se může i sama financovat. Perpetuum mobile? Ech, ty detaily.... Summers ve svém článku porovnává splátky z dluhu (dluh je 100 korun, úrok jedno procento, roční splátka úroku je tedy jedna koruna) s výnosy z investice (investice je 100 korun, výnos šest procent, z něj vláda nějak získá 25 procent, tedy její příjem je 1,5 koruny) a dovozuje, že investice se zaplatí. Na samotný dluh (oněch původních 100 korun) si ale investice vydělá za 200 let, což je zjevně za horizontem uvažování modelu profesora Summerse. Klíčové jsou však dva předpoklady: že investice bude úspěšná a bude vydělávat oněch šest procent ročně a že stát si stále bude moci půjčovat za jedno procento a svůj dluh umořovat prakticky donekonečna. Oba předpoklady jsou, řekněme, “odvážné“. Studie MMF, na kterou se Summers odvolává, kulantně tvrdí, že je výhodné financovat “kvalitní projekty“ v oblastech, kde je zjevný nedostatek investic a kde je možné investice provést “efektivně“, tedy hlavně bez korupce. Uvádí například špatné zásobování pitnou vodu či chybějící silniční spojení. To jsou jistě úctyhodné příklady a veřejné investice v těchto oblastech jsou klíčové. Ale kolik se dá v těchto sektorech proinvestovat v Evropě či v USA? Další silnice? Odkud kam? Nebo máme nedostatek čističek vod? Pokud ale platí, že zainvestováno už je, pak nemá smysl stavět další silnice, další čističky a další elektrárny, protože výnos z takových investic bude nejspíš nulový. Většina zařízení do těchto investic se musí dovézt z jiných zemí, takže jejich efekt na růst ekonomiky je nižší. To si opakovaně vyzkoušelo Japonsko, když se celá devadesátá léta pokoušelo rozběhnout ekonomiku rozpočtovými stimuly. K rozběhnutí nedošlo a japonský vládní dluh je nyní 226 procent HDP. Vyšší výnos by veřejné investice měly v chudších ekonomikách, ale obávám se, že Summers nenavrhoval, aby američtí daňoví poplatníci financovali stavby silnic v Kongu či čističky vod v Bangladéši. V rozvinutých zemích by byly prospěšnější investice zaměřené na zvyšování produktivity zaměstnanců. Tedy neinvestovat do silnic či železnic (ale nechat to na soukromém sektoru) a zaměřit se na investice do lidí. Vzdělání, přístup k moderním technologiím, jazyková vybavenost, to je základ úspěšné společnosti. Skandinávie, Singapur nebo Kostarika nejsou úspěšné proto, že mají víc dálnic, ale protože jejich obyvatelé jsou vzdělaní, domluví se všude na světě a dokážou do své společnosti a do svých firem rychle přenášet nové myšlenky. Co se začít bavit o tom, jak nejlépe investovat jedno procento HDP do vzdělávání? Je to spousta peněz: 40 miliard korun v Česku, 175 miliard dolarů v USA. Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je ekonomem v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-62928300-vyssimi-investicemi-k-blahobytu

Návod pro ekonomii po snaze „ředitelovat svět“ 11.10.2014

ceskapozice.cz str. 00 Česká pozice / Fórum Česká pozice, Karel Hlaváček

Současné pochyby ekonomů o smyslu ekonomie jsou také její velkou příležitostí. Cestou ale není pouze snaha o zpřesnění dnešních modelů. Krize by měla přivádět ekonomy k reflexi mezí vlastních možností a k myšlence plurality. Na články ekonomů Pavla Kohouta a Václava Rambouska reaguje ekonom a sociolog Karel Hlaváček. Ekonomie je společenská věda, kterou její příbuzné společensko-vědní obory dlouho považovaly za nejpokročilejší. Ještě v roce 2006 se takto vyjádřil například americký profesor sociologie na Kalifornské univerzitě Jonathan Turner. Podle něho je ekonomie „nejsoudržnější“ – panuje v ní relativní shoda na vhodnosti vědecké orientace, roli aktivismu a ideologie ve vědeckém zkoumání, nejlepších metodologiích, nadřazenosti mikro-, respektive makroúrovně analýzy či na nejdůležitějších tématech bádání. Soudržnost umožňuje ekonomii vystupovat jednotně navenek a uvnitř se soustředit na řešení problémů místo věčného uvažování o základních otázkách. Kromě toho je schopná vyjadřovat své výsledky v komplikovaných matematických modelech, což jí přidává na důvěryhodnosti, protože matematika je ztělesněním „tvrdé vědy“ par excellence. Plné znění zpráv


Takto o ekonomii neuvažovalo jen mnoho politologů či sociologů, ale i samotní ekonomové. V českých podmínkách je například známý pokus o přejmenování Fakulty sociálních věd UK na Fakultu sociálních věd a ekonomie, který byl jedním z projevů pocitu výjimečnosti, jemuž se ekonomové oddávali. Zklamání a marnost V roce 2014 je nálada odlišná. Ekonomové navzdory své soudržnosti a využití matematiky nedokázali předpovědět finanční a hospodářskou krizi. Pocit zklamání a marnosti přetrvává v ekonomické vědě dodnes. Ekonomové navzdory své soudržnosti a využití matematiky nedokázali předpovědět finanční a hospodářskou krizi. Pocit zklamání a marnosti přetrvává v ekonomické vědě dodnes. Dokladem budiž článek ekonoma Pavla Kohouta, který opakuje slavný výrok o ekonomii jako neradostné vědě. Podle něho se ukazuje, že ekonomie je zhruba na úrovni medicíny před objevem krevního oběhu a že dva základní typy ekonomických modelů, makroekonomické a finanční, nepřinášejí adekvátní vysvětlení tržních událostí. Podobně pesimisticky vyznívá i reakce ekonoma Václava Rambouska. Podle něho „ekonomie možná z plenek nikdy nevyroste“, protože jevy, které se snaží vysvětlit, jsou příliš komplexní, a je otázkou, zda ekonomii vůbec nazývat vědou – koneckonců, dodnes není zcela jasné, co způsobilo velkou hospodářskou krizi ve třicátých letech 20. století. Z čeho tento pocit krize vyrůstá? Neutrální doporučení Ekonomové chtěli být schopní svými matematickými modely doporučit správné kroky ekonomickým či politickým aktérům. V ideálním případě by ekonom měl být schopný říct ministru financí či guvernéru centrální banky: uděláš-li toto, výsledek bude následující, pokud tamto, dospěješ k tomuto výsledku. „Neutrální“ či „bezhodnotová“ doporučení ekonomů se měla stát spolehlivou mapou, na jejímž základě by bylo možné volit alternativní způsoby jednání „Neutrální“ či „bezhodnotová“ doporučení ekonomů se měla stát spolehlivou mapou, na jejímž základě by bylo možné volit alternativní způsoby jednání. Typickým příkladem je tradiční teorém volby mezi inflací a nezaměstnaností, podle kterého aktéři hospodářské politiky státu mohou – na základě svých hodnot – volit buď snižování nezaměstnanosti za rostoucí inflace, nebo preferovat cenovou stabilitu a smířit se s vyšší nezaměstnaností. Pocit krize u ekonomů pramení z toho, že selhali v naplňování tohoto úkolu. Krizi vůbec neviděli přicházet, a tudíž ani nedokázali předložit správnou mapu pro jednání vedoucí vládní a ekonomické představitele. Je ale skutečně čeho litovat? Domnívám se, že nikoli. Věnujme se odvrácené tváři ekonomie, z jejíhož selhání jsou Kohout a Rambousek ve svých článcích tolik zklamáni. Historická zkušenost Nárok poskytnout spolehlivou a „neutrální“ mapu pro jednání politiků a bankéřů poněkud připomínal (a leckdy stále připomíná) snahu stát se ředitelem vesmíru. Nebyla by ale už jen možnost existence takového ředitele velmi neradostná? Kam by se poděl celý prostor nejistoty, který se sice obtížně snáší, ale jenž dává našim rozhodnutím „šťávu“? Vždyť snahu přehlédnout prostor celé společnosti a někam ji řídit známe z historické zkušenosti. Uchytil se pro ni pojem „totalita“ . Snahu přehlédnout prostor celé společnosti a někam ji řídit známe z historické zkušenosti. Uchytil se pro ni pojem „totalita“. Netvrdím, že ekonomie, jak ji známe z vysokých škol a z jejích analýz a doporučení, je stejná jako komunistická „totalita“, nebo že by se neměla snažit snižovat nejistotu rozhodování. Ale měla by konečně reflektovat meze svých možností. Už francouzský myslitel Blaise Pascal (1623–1662) věděl, že uznání vlastních mezí je největším výkonem rozumu. Ve filozofii se během uplynulého století dospělo k reflexi této Pascalovy teze, a proto je dnes mnohem skromnější než například v době německého filozofa Immanuela Kanta (1724–1804). Tento vývoj by mohl něco Plné znění zpráv


sdělit i ekonomii. Není možnost vytvoření validní a neutrální predikce pouze předsudkem, který vytváří falešné aspirace na roli, která hraničí se známým „poručíme větru, dešti“? Dlouhá naivita V komplexních systémech, jako je společnost, jak se obává Rambousek, nejsme schopní přesné predikce vytvářet. Není v našich možnostech vytvářet vědění, které by dokázalo tuto komplexitu kopírovat a předvídat, co se stane. Důsledky však nemusí být natolik temné, jak se obává Kohout – že ekonomie je „neradostnou vědou“. Ekonomie není neradostnou vědou, protože nedokáže připravovat spolehlivé a neutrální predikce, ale proto, že se tak dlouho naivně domnívala, že to dokáže Spojení neradostná věda původně použil skotský spisovatel a historik Thomas Carlyle (1795–1881) v reakci na předpověď anglického ekonoma Thomase Malthuse (1766–1834), podle níž bude přírůstek anglického obyvatelstva natolik rychlý, že přírůstek produkce potravin jej nestačí vyrovnávat, a proto populace nikdy nevybředne z chudoby. Ekonomie byla neradostnou vědou, protože předpovídala chudobu. Jaký byl ale osud této předpovědi? Nevyplnila se. Máme kvůli tomu snad držet smutek? To, že se Malthusova predikce nesplnila, nepovažuji za tragédii, ale za dobrou zprávu. Svého času se ekonomie stala neradostnou vědou, protože její předpovědi selhaly. Také dnes má šanci se vymanit z pozice neradostné vědy tím, že její předpovědi selhávají. Ekonomie totiž není neradostnou vědou, protože nedokáže připravovat spolehlivé a neutrální predikce, ale proto, že se tak dlouho naivně domnívala, že to dokáže. Zřeknutí se odpovědnosti Tato naivita nespočívá jen v domněnce o možnosti vytvořit validní predikci v komplexní společnosti. Snad ještě naivnější je předpoklad „neutrality“ těchto predikcí. Ekonomie je specifickým úhlem pohledu, který pod rouškou své „neutrality“ skrývá hodnocení všech jevů pouze s ohledem na jejich ekonomické aspekty. Výroky dnešních politiků, že v tomto případě nejde o otázku ideologie pravice nebo levice, ale dobrého, nebo špatného řešení, jsou symptomem zřeknutí se odpovědnosti Tato redukce není špatná, dokud si od ní uchováváme odstup. Jakmile ale začneme věřit, že je nějak „objektivní“ nebo „bezhodnotová“ – což ekonomie stále tvrdí –, začíná se rodit problém. Začínáme příliš bezproblémově věřit ve snadné řešení problémů a svou odpovědnost přesunujeme na hypotetickou „objektivitu“ ekonomické analýzy. Všechny výroky dnešních politiků, že v tomto případě nejde o otázku ideologie pravice nebo levice, ale dobrého, nebo špatného řešení, jsou symptomem tohoto zřeknutí se odpovědnosti. Aspekty problému, které nejsou striktně ekonomické či technické (morální, náboženské, umělecké, filosofické), jsou pak automaticky vylučovány jako nedůležité. V tom spočívá specifické nebezpečí plíživé ekonomizující totalizace, kterou v politice v uplynulých letech nelze nevidět a k níž ekonomie svými údajně neutrálními analýzami bezesporu přispěla. Tím nezpochybňuji přínosy ekonomických analýz, pouze upozorňuji na jejich nezamýšlené důsledky. Zákaz myšlení Pokud ekonomie ve veřejném prostoru přispívala mimo jiné k vyprazdňování veřejné debaty pod rouškou neutrality, ve sféře vzdělání byly důsledky jejího přesvědčení o možnosti vytvářet validní neutrální predikce horší. Vychvalovaná soudržnost se na ekonomických školách projevuje mimo jiné v zákazu myšlení – zajišťuje, že cíl i metoda bádání jsou předem relativně jasně vymezeny a neexistuje možnost o nich pochybovat. Akt pochybností pak může být i tvrdě trestán. Vychvalovaná soudržnost se na ekonomických školách projevuje mimo jiné v zákazu myšlení Příklad je mezinárodně uznávaná kniha Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla , která nebyla ani započítána jako dizertační práce, ačkoli její kvality průměrné dizertační práce z ekonomie vysoce přesahují. Zřejmě v ní nebylo dost grafů (takže to není ekonomie) a vůbec i její cíl – zpochybnění současného ekonomického mainstreamu – byl nepřijatelný. Plné znění zpráv


Zatímco třeba sociologie poskytuje ohromný prostor pro svobodu bádání, pokud byste jako ekonom chtěli zkoumat třeba myšlení německého filozofa a kritika klasické ekonomie Karla Marxe (1818–1883), jednoho z největších ekonomických myslitelů všech dob, dočkali byste se pravděpodobně hanlivé nálepky „marxisty“. (Sedláček ve své knize příznačně Marxe nerozebírá, jakkoli je to vzhledem ke struktuře knihy naprosto nelogické – zřejmě dobře cítil „nálady“ ekonomů a snažil se „nepřestřelit“. Marně.) Soudržnost ekonomie se tím nakonec projevuje jako totalitární. Konec soudržnosti Současné pochyby ekonomů o smyslu ekonomie jsou proto také její velkou příležitostí. Dle mne ale není cestou pouze se snažit zpřesnit dnešní modely. Krize by měla přivádět ekonomy k reflexi mezí vlastních možností a k myšlence plurality. Předpokladem je, že to, čemu se ve společnosti říká „totalita“, se v ekonomii přestane vychvalovat pod názvem „soudržnost“ Ekonomie má dnes příležitost se opět nadechnout čerstvého vzduchu a poohlédnout se, co celou tu dobu, co se ekonomové snažili „ředitelovat svět“, dělali politologové, sociologové, filozofové a jejich další humanitní kolegové. Předpokladem je, že to, čemu se ve společnosti říká „totalita“, se v ekonomii přestane vychvalovat pod názvem „soudržnost“. Možná, že při takovém umožněném zkoumání lze narazit na leccos zajímavého, co by ekonomii mohlo vysvobodit z jejího neradostného modelu. A nemusí to být jen dílo německého filozofa Friedricha Nietzscheho (1844–1900) Radostná věda . URL| http://ceskapozice.lidovky.cz/navod-pro-ekonomii-po-snaze-reditelovat-svet-fnu/forum.aspx?c=A141008_184014_pozice-forum_lube

Experti na ČT rozebírali volební účast. Příliš prý nepřekvapila 11.10.2014

parlamentnilisty.cz vfe

str. 00

Monitor

Volební účast se zatím pohybuje na komunální úrovni kolem 52 procent. V případě voleb do Senátu je to 45 procent. V ČT24 komentovali volby politologové Tomáš Lebeda z Univerzity Palackého v Olomouci a Petr Jüptner z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Lebedy bude účast v senátních volbách o něco nižší než ve volbách komunálních. “To číslo bývá nižší, ale je vyšší, než když se konají samostatné volby do Senátu,“ tvrdí politolog. Jaká bude volební účast? Politologové sázejí na 43 až 44 procent Petr Jüptner uvedl, že výkyvy ve volební účasti v komunálních volbách nebývají velké. Před čtyřmi roky se účast zastavila těsně pod padesáti procenty a byla hodnocena jako velká. “My jsme se s kolegy skutečně sázeli a ty tipy padaly na 43 nebo 44,“ prozradil Jüptner. Více kandidujících stran a hnutí obvykle znamená, že se jich do zastupitelstev dostane méně Lebeda pak upozornil na zajímavý jev, který se projevuje v souvislosti s velkým počtem kandidujících subjektů. “Dochází k rozřeďování hlasů mezi subjekty. Při vyšším počtu kandidujících stran se jich do zastupitelstva dostane méně,“ upozornil, co by se mohlo stát. TÉMATA: Komunální volby a Senátní volby



URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1401&clanek=338947

Možné přelidnění naší planety

10.10.2014

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobrý večer vám všem, kdo nás právě posloucháte, a v této chvíli především vám, kdo nechcete být jen pasivními posluchači, ale chcete se sami do rozhlasového vysílání zapojit. Začíná posluchačská diskuse, začíná Radiofórum, u kterého vás Petr Schwarz. V roce 1950 žilo na zemi nějakých 2,5 miliardy lidí. Na přelomu tisíciletí už jich bylo přes 6 miliard a dnes více než miliard 7. A kolem roku 2050 by nás prý na zemi mělo být už k miliardám 10, což je počet, který se dnes často považuje za hranici přelidnění, ale říkám dnes, protože podobných hranic jsem už zaregistroval za svůj život více, ale žili i mnohem níže, třeba tam, kolik nás nyní opravdu je. Dnes budeme tedy hovořit o tom, jak na to nahlížíte vy, jestli se přelidnění obáváte, případně už ho nyní nějak pociťujete, jaké problémy stoupající počet lidí na zemi bude hlavně přinášet a tak dále. Přes den jste debatovali nad otázkou, kdy podle vás bude země přelidněná a já se na ní už tedy ptám posluchačů, kteří budou diskutovat v první části dnešního Radiofóra, napřed Daniela Vašíčka, dobrý večer, slyšíme se. Daniel VAŠÍČEK -------------------Dobrý večer vám i divákům. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobrý večer. Tak, kdy podle vás bude země přelidněná. Daniel VAŠÍČEK -------------------Země bude přelidněná, až nebudeme mít zdroje. Pokud budou zdroje dostatečné, tak přelidnění nehrozí. A myslím si, že si příroda poradí sama. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Takže se nebojíte, že bychom si lezli po hlavách? Daniel VAŠÍČEK -------------------Ne, ne, určitě ne. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Co si myslí František Staněk. Dobrý večer i vám. František STANĚK -------------------Dobrý večer. No, tak já si myslím, že to přelidnění je závislý, kde se nacházíme, tak třeba v tý Africe a v Asii, tam je to problém, protože ta populace je tam o hodně vyšší, že tam ty rodiny mají kolem 5, 10 dětí, takže tam je opravdu velký problém. A co se týče Evropy. Tak tady v těch, v Evropě těch 500 milionů, tady máme opravdu vynikající zemědělství a což jsme schopni zajistit bohatě ještě vrchovatě, to znamená, vlastně my můžeme ty potraviny vyvážet do těch zemí, kde to je problém, kde třeba není voda, nebo kde jsou prostě nějaký, jak se říká, suchý, suchý pásma, tak tam opravdu jsou ..., s tím počtem obyvatel a tou početností těch rodin, tam budou mít problémy, ale myslím si, že ta Evropa, vyspělá civilizace v historii demokracie jsou schopny to řešit a musí to řešit, protože v dnešní době, 21. století hlad je velký problém. Plné znění zpráv


Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Vydržte mi, prosím, oba dva na lince, já se k vám za chviličku vrátím, vy ostatní také dostanete příležitost za chvíli, vždyť to znáte, taky vydržte, teď si poznamenejte číslo 221552755, na to budete potom moci volat. Teď ještě ale představím svého dnešního hosta, politického geografa Michaela Romancova z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha. Dobrý večer. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Abychom si vyjasnili pojmy. Přelidnění je totiž pojem relativní, co jím vlastně chápeme. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Já myslím, že v zásadě to přelidnění znamená jakýsi existenciální strach z toho, že buď nás bude příliš nebo nám dojdou zdroje nebo tohle to všechno, čili v podstatě to, na co reagovali už oba posluchači. A naše schopnost jaksi predikovat, kdy k tomu dojde a jestli k tomu dojde, je pochopitelně velmi relativní a v zásadě se dá říci, že až dosud všechny ty predikce, o kterých jste tady koneckonců hovořil na začátku i vy, tak se zatím nevyplnily. To znamená, objektivně nás přibývá, ale zatím jsme schopni ten management jaksi produkce potravin a dalších nezbytností, které potřebujeme zvládat způsobem, že ty zpracované křivky, které jsou momentálně k dispozici, zatím nevěští nějaký zásadní problém. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Od roku 1950, jak jsem už říkal, do roku 2050 by se počet obyvatel země měl z čtyřnásobit, což je poměrně výrazné tempo, je to tempo v dějinách lidstva běžné nebo nyní rosteme rychleji. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Tak to tempo není běžné, protože pokud můžeme věřit tedy těm demografickým výpočtům, tak vlastně k první miliardě se lidstvo dopracovalo teprve v roce 1800, ale od toho okamžiku vlastně to tempo začíná jít prudce nahoru, k 2 miliardě v roce 1927, to znamená, trvalo to 127 let, ke 3 už v roce 1960, a teď vlastně to poslední, ten poslední miliardový přírůstek, tak tam už ta perioda byla 12 let. A vlastně s těmi 12 lety se počítá i směrem do toho vývoje, přičemž demografové počítali s tím, že kolem roku 2050 by to mělo být zhruba těch 10, ale teď se objevily i některé nové výpočty, které tenhle ten cíl vlastně populačního vývoje, považují za příliš konzervativní, to znamená, existují už i scénáře, že by nás mělo být ještě víc. A tam samozřejmě je otázka, protože je evidentní, že ten jaksi přírůstek toho obyvatelstva nebude všude rovnoměrný, tak kde k němu dojde a jaké budou kapacity těch zemí, respektive těch širších regionů, ten přírůstek jaksi zvládnout, protože ono tam může samozřejmě dojít k tomu, že těch lidí bude přibývat, ale také se prudce zvýší křivka úmrtnosti a tím pádem vlastně jaksi tam nastane jakýsi "samoregulační mechanismus." Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Co se vlastně na tom podílí dnes víc, právě to, že lékařská věda silně vlastně postoupila nebo je opravdu na mnohem vyšší úrovni, než v minulosti, ale dožíváme se alespoň v těch vyspělejších zemích mnohem vyšších věků, než dříve, nebo je to spíše teda ten přírůstek nových občánků planety Země. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Já si myslím, že ono vlastně platí obojí, protože my sice žijeme na jedné planetě, ale ta planeta, respektive její státy, se ani náhodou nevyvíjejí všechny stejně. Když se podíváme do Afriky a Asie, byť tam to samozřejmě Plné znění zpráv


neplatí všude, protože třeba Japonsko nebo Jižní Korea, to jsou země, které jsou na tom v tomto ohledu velice podobně jako my, kde dokonce sledujeme třeba v případě Japonska demografický pokles, ale jižní, jihovýchodní Asie, část dálněvýchodní Asie, subsaharská Afrika, tak tam vidíme, že dochází k obrovskému populačnímu přírůstku, kdy čím dál tím větší část populace těchto zemí je v segmentu 0 až 15 let. Dneska už není výjimečné, že najdete zemi, kde v zásadě polovina populace je v tomhle tom segmentu 0 až 15. Zatímco ten náš svět, řekněme, vyspělý svět, týká se to i Kanady, Spojených států a tak dále, tak tam ty křivky vypadají úplně jinak, ale v zásadě náš populační růst, statistický populační růst už není navázán na schopnost reprodukce, přirozené reprodukce naší populace, ale na přistěhovalectví, což je samozřejmě fenomén, který je také zapotřebí započítat, protože to přistěhovalectví samozřejmě přichází z jiných oblastí, to znamená, tam se nějakým způsobem ta populace obnovuje nebo dokonce roste, tedy přirozeně, ale část těch lidí, a většinou jsou to samozřejmě ti, co jsou mladí, zdraví, vzdělaní, bohatí a tak dále, potom opouštějí tyhle ty oblasti a stěhují se směrem k nám, tím nemyslím teda přímo do Česko republiky, ale do Evropy, Spojených států, Kanady, /nesrozumitelné/. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Právě, když o tom hovoříme, ano, v každé oblasti země je ten vývoj trošku, no, trochu, někdy velmi radikálně jiný, ale je vlastně vůbec kdekoliv možné ten populační růst zastavit, protože zase většinou se státy snaží, aby rozhodně jim neklesal počet obyvatel, protože pak by se dostali zase právě do problémů. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Zatím, aspoň pokud mně je známo, všechny pokusy států tu populační politiku ovlivňovat, ať směrem do plusů a nebo naopak zbrzdit ten vývoj, jsou v zásadě neúčinné. Čas od času se podaří nastartovat krátkodobý, takzvaný baby boom, u nás je to například ona známá generace těch takzvaných Husákových dětí, ale i z toho je jednoznačně vidět, že se nejednalo o jakýsi o trvalý, trvalý trend, měli jsme tady příklady takových těch šílených politik alá v Evropě, Ceausescův režim a naprostý zákaz antikoncepce, ECETERA, protože tenhle šílený diktátor pojal cíl, aby Rumunů bylo do roku 2000, pardon, 40 milionů a tak dál, ani to nevyšlo, a potom tady vidíme naopak snahy, řekněme, Číny nebo Indie, zbrzdit populační vývoj, kde zase v určitém krátkodobém segmentu se to může statisticky, a to bych chtěl zdůraznit, projevit, jakože se daří, že se klesá porodnost, nicméně potom jaksi se objeví problémy typu pohlavní nerovnováha, v Číně se odhaduje, že dneska v těch ročnících, které byly vlastně jakoby postiženy nebo zasaženy, tou státem řízenou politikou jednoho dítěte, tak samy čínské úřady dneska přiznávají, že tam je až o 20 milionů vlastně chlapců víc, než-li dívek, nevládní organizace říkají, že to je až o 100 milionů víc, což je pro i tak jaksi obrovský lidnatý stát jako je Čína, prostě směrem do bezprostřední budoucnosti obrovský sociální, sociální problém. Čili obecně se dá říci, tyhle ty politiky nejsou funkční. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Téma jsme podrobněji představili, pojďme rychle zpátky k našim posluchačům. Ano, posloucháte Radiofórum, posloucháte stanici Český rozhlas Plus, dnes hovoříme o tom, jestli případně kdy hrozí naší planetě přelidnění a co by to vše mohlo znamenat. Nyní o tom s politickým geografem Michaelem Romancovem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzity Praha diskutují posluchači František Staněk a Daniel Vašíček, kterého se zeptám, jestli chce reagovat na to, co nyní padlo. Daniel VAŠÍČEK -------------------V podstatě všechno, co říkal pan profesor, se dá podepsat, takže tam není moc co dodat. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano. Reakce Františka Staňka. František STANĚK -------------------No, já bych, jestli můžu, tak bych to rozdělil tak do dvou částí, jde o tu populaci, teda o to přelidnění. A pak jde o to uživení. Takže to, co se týče tý populace a toho uživení je potřeba, aby Organizace spojených národů si Plné znění zpráv


sedla a zamyslela se nebo ty jednotlivý státy, který jsou sdruženy v OSN, aby se zamyslely nad tím, zda je přípustný a vůbec možný, aby prostě v jednotlivých regionech docházelo k hladovění a k umírání z důvodu hladu, to je jedna část. No, a druhá část, pochopitelně z tý demografie, z toho přírůstku, a to si ty jednotlivý státy taky musejí sednout a musí si říct, co pro to udělají ty jednotlivý národní vlády, respektive centrální vlády, a z toho se pak musí vycházet, protože jako co se týče země, tak ta je schopna uživit hodně, to jako jsem přesvědčen, že ty možnosti, co se týče produkce, jsou v Evropě určitě daný. Co se týče Afriky, tak taky v některých oblastech. A co se týče Kanady a Austrálie, Ruský federace a Ukrajiny a tak dále, tam jsou obrovský možnosti, takže co se týče uživení, to není problém, ale co se týče jednotlivých vývojových stádií, populace ve státech, kde lidi umírají hlady, to je potřeba řešit. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jestli jsem vám dobře rozuměl, tak v podstatě vy byste si představoval, že v rámci OSN bude uzavřeno cosi jako Kjótský protokol ohledně skleníkových plynů, že se státy dohodnou, jakým způsobem prostě bude růst populace, rozuměl jsem tomu správně? František STANĚK -------------------A to musejí ty jednotlivý centrální vlády si sednout a domluvit se, že v 21. století není možný, aby některý vlády v Africe třeba dopouštěly, abych jejich obyvatelstvo nebo jejich děti umíraly hlady. To přece nejde. To s demokracií nebo z pohledu demokracie je špatný. Takže jestliže ty státy nejsou schopny uživit svý obyvatele, centrální nějaký někde, tak OSN musí to řešit, nemůžou jenom prostě na to koukat, to znamená, já jsem přesvědčen, proto to říkám, rozdělit to na dvě věci, některý státy chtějí populaci, některý nechtějí, tak ty, co to nedokážou zvládnout a uživit, no, tak ty si musí sednout a musí se o tom jednat. Přece není možné, aby děti umíraly v dnešní době hlady. To je jedna část. A druhá část je, co se týče třeba, řeknu malý příklad Český republiky, naší, no, tak my evidentně vidíme, že tady je hodně důchodců a malá populace, která to nestačí uživit, no, tak u nás pochopitelně ta centrální vláda musí udělat takový opatření, aby teda ta populace prostě rostla, to, na to jsou přece odborníci, co mají ty volby a tak dále, a tak dále, takže my děláme ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Teď jsem se trochu vyděsil, že chcete snížit počet důchodců, to ... František STANĚK -------------------Ne, to ne, já jenom chci říct, že máme hodně důchodců a málo pracujících, kteří by je potom časem, protože máme průběžný systém zabezpečení důchodu, že jo, to znamená, /nesrozumitelné/ v roce, ze státního rozpočtu platíme důchodce, takže je otázkou, kdo to potom bude řešit, že jo, to znamená, my musíme udělat takovou, naše centrální vláda, a jiná vláda musí zase řešit jiný problémy, ale v OSN si musejí sednout a řešit to. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, co si myslí Daniel Vašíček. Tady jsme dospěli k docela zajímavým a zásadním, řekl bych, návrhům. Daniel VAŠÍČEK -------------------No, já bych to také rozdělil na dvě části. Ta první je tak trošku chladná, k dnešnímu dni zemřelo téměř 25 lidí na důsledky hladomoru. To je v podstatě za rok téměř 9 milionů obyvatel. Nevím, jak úplně by si to kolega posluchač představoval řešit takovouhle záležitost, opravdu by, jestli by zvládlo OSN takový nápor a jestli by dokázalo najít řešení pro tenhle ..., to je určitě palčivý problém. Ale na druhou stranu, co se týká konkrétně naší republiky, tak se dá úplně skvěle souhlasit s tím, co pán řekl, je potřeba podpořit populaci v Československu, dejme tomu, ve střední Evropě, v Evropě vůbec, protože prostě pokud, netvrdím, že dojde k takové populační explozi, že nebudeme mít prostředky na to uživit to obyvatelstvo, ale tvrdím to, že může náš národ jako takový zaniknout v důsledku toho, že přílivem imigrantů zanikne v podstatě ten gen, který v sobě nosíme. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, Michael Romancov. Plné znění zpráv


Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Tak já myslím, že oba pánové řekli spoustu věcí, s nimiž se dá souhlasit, kdybych to měl nějakým způsobem sumarizovat, tak já bych samozřejmě byl strašně rád, abychom žili ve světě, kde vůle mezinárodního společenství vůbec k dohodě bude taková, aby se dalo předpokládat, že jednání povedou k nějakému konkrétnímu výsledku, ale bohužel v praxi nic takového zatím nevidím. To je první věc, čili jako ta představa OSN zasedne, bude jednat, přijde s něčím a ono to začne fungovat, bylo by to hezké, ale v tomto ohledu já jsem veliký, veliký skeptik. A pokud jde o ty věci, kde jsme skončili u České republiky, tak tady je zapotřebí si uvědomit, že naše země a spolu s námi všichni naši sousedi mají nesrovnatelně lepší kapacity o problémech, mimo jiné tohoto typu jaksi jednat, spojovat síly, snažit se nějakým způsobem jaksi stimulovat, ať už porodnost nebo některé jiné záležitosti, jsme schopni kombinovat určité, řekněme, aktivity v oblasti medicíny, v oblasti sociálního a ekonomického zabezpečení, vzdělávání a tak dále, ale to všechno jsou věci, které drtivá většina zemí, respektive lidí ve světě, prostě nemá šanci v tento okamžik jaksi stejným způsobem ošetřit a směrem do budoucna právě mimo jiné kvůli tomu stoupajícímu demografickému tlaku, to asi bude ještě, ještě nižší. Čili tady si myslím, že je zapotřebí prostě oddělit problémy a možnosti k řešení v Evropě, potažmo v tom vyspělém světě od toho zbytku světa, kde se mimochodem očekává ten vůbec největší populační nárůst. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Naši posluchači tady oba vlastně přišli s tím, že teda by bylo potřeba řešit nějak populační růst u nás, podle jejich názoru nedostatečný. Já bych se jenom jich zeptal, napřed Daniela Vašíčka, jakým způsobem si myslíte, že tedy by stát ten větší populační růst měl stimulovat, protože slyšeli jsme tady, že zatím podobné pokusy nikde nebyly příliš úspěšné. Daniel VAŠÍČEK -------------------No, tak já úplně nesouhlasím, ano, je pravda, že to, co se dělalo kdysi v Bulharsku nebo to, co se ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------V Rumunsku. Daniel VAŠÍČEK -------------------O co se snažil pan, v Rumunsku, pardon, o co se snažil pan Husák, to jsou, to jsou vyloženě experimenty, ale taková ta podpora rodiny, já jsem něco zaregistroval právě u lidovců, když už jsme u těch voleb, v podstatě podpořit ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------No, právě u voleb, u voleb nejsme, jsme teď u přelidnění země, prosím, volby bych nechal na pondělí, kdy o tom bude Radiofórum. Daniel VAŠÍČEK -------------------Chápu. Každopádně podpora pracujících rodin je možná ten nejlepší stimul pro to, aby, aby mladí lidé prostě zakládali rodiny a neměli jenom jedno dítě a snažili se o to podpořit tu českou populaci, no. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Co si myslí František Staněk. František STANĚK -------------------Tak já si myslím jednu věc, že to je takový tady, mluvme, bavme se v Evropě, o Evropě a v Čechách, že je to takový prostě dost nervozní, jo, prostě tady ty lidi mají ty děti až kolem 30, kolem 40 let, že nejdřív musejí Plné znění zpráv


vytvořit ten blahobyt a pak si teda pořídí to jedno dítě pro radost, jo, a to se musí změnit, prostě tady musí být aspoň, teď budu mluvit zase o Čechách, v Česku se musí stát to, aby prostě ta státní nebo ta centrální, ta centrální vláda, aby udělala takovýhle opatření v tomhle tom smyslu, člověk musí mít takovej příjem, aby mohl zabezpečit tu rodinu, to znamená, jestliže my dneska máme 12, 13 tisíc čistého a máte mít 2, 3 děti, to neuživíte. Takže ..., když je třeba i samoživitel, nebo když jsou dva, je potřeba prostě to odrazit od tý práce, od toho příjmu a pak ty lidi si ty 2, 3 děti pořídí, ale jestliže je to bída a chudoba u nás v Čechách, no, tak to stěží je na to jedno dítě, protože ty lidi se bojí mít 2 děti, protože to neuživíte. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Víte přece jen, buďme objektivní, pořád Česká republika patří mezi nejbohatší státy na světě, to prostě tak je, takže opravdu hovořit o tom, že tady máme nějakou velkou bídu, by bylo vůči většině světa asi ne příliš spravedlivé. Já vám v této chvíli oběma děkuji za vaše diskusní příspěvky a budu se těšit zas někdy na slyšenou. Teď už ale opravdu nám čas pokročil a my musíme uvolnit linky pro další posluchače, já věřím, že někteří z nich vám třeba i odpoví. Ano, posloucháte Český rozhlas Plus, posloucháte pořad Radiofórum, dnes diskutujeme o tom, kdy a jestli třeba v dohledné době hrozí naší planetě přelidnění a co to vlastně znamená. V této chvíli už se zcela otevírá linka 221552755. Můžete začít volat, říci své názory, případně se můžete ptát našeho hosta, politického geografa Michaela Romancova Univerzity Karlovy, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a také z Metropolitní univerzity Praha. Na lince máme prvního posluchače či posluchačku. Dobrý večer. posluchač -------------------Dobrý večer, tady Chlumecký u telefonu. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobrý večer, pane Chlumecký. posluchač -------------------Já bych měl na každého z vás jednu otázku, jestli dovolíte. Nejprve na, byla by to jedna otázka materiální výlučná, druhá trošku filozofická. Vašeho hosta bych se chtěl zeptat, jestli v té souvislosti s tímto fenoménem neuvažuje o návratu směrem k fotosyntéze nebo k asimilaci, chcete-li, to jest, mám namysli maso z pastevních chovů. A potom bych se chtěl zeptat pana Schwarze, jak tohle to téma, vy jste tam řekl ten fenomén omezení populačního růstu, pane Schwarz, já bych se chtěl zeptat, jak to koreluje s tou skutečností, kterou jste mi sám sdělil, to jest, že jste profesí husitským knězem. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Za prvé, za prvé nejsem profesí husitským knězem, jak víte, jsem profesí moderátor. Jsem vystudovaný teolog, ale ne husitský, nýbrž evangelický, ale to opravdu sem nyní nepatří. A zároveň nevím, jak to v tomto případě koreluje, no, byl to dotaz právě, který mě velice zaujal, vlastně ty požadavky, ale, Michael Romancov. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Já musím říct, že nejsem odborně vzdělán v tom, na co se posluchač ptal, já předpokládám, že to by možná byla jaksi otázka pro někoho, kdo se zabývá problematikou výživy nebo zemědělství, takže tady je mi líto, ale já si netroufám vůči tomuto dotazu zaujmout jakékoliv stanovisko. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Na lince 221552755 je pan Josef. Dobrý večer. posluchač -------------------Dobrý večer, pane redaktore. Tak my už jsme o tom mluvili, ale o možnosti přelidnění naší planety opravdu hrozí, ani ne tak, že by se to týkalo naší republiky nebo porodnosti v Evropě, sice narůstá přistěhovalectví, Plné znění zpráv


/nesrozumitelné/, jaký chcete jazyk, některých kontinentů, sice bohatých na přírodních zdrojích, zároveň s neuvěřitelnou chudobou velké části obyvatelstva, tamního samozřejmě, zřejmě proto, že neměli svobodnou zvolenou vládu, ovládají jednotlivý společnosti s několika vybranými místními guvernéry, co se podílej na drancování všeho, co jim přináší obrovské zisky, jež putují do jejich kapes a bank roztroušených bohatých zemích, dovedete si představit část západní Evropy bez koruny, tu jejich životní úroveň. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------No, v současné době západní Evropa nemá žádné kolonie, takže dokážu si představit, pane Josefe, na druhou stranu jako opravdu dnes země, které jsou bohaté na přírodní zdroje, bohaté bývají, když si vezmu třeba takovou Saúdskou Arábii, ano, před 60 lety to byla jedna z nejzaostalejších zemí světa, dneska se opravdu nemá špatně, myslím. Dobře. Na lince máme dalšího posluchače či posluchačku. Dobrý večer. Halo, halo, kdo se nám dovolal? posluchač -------------------Tak vás slyším. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, jste ve vysílání. Můžete hovořit. posluchač -------------------První věc, to je spíš dotaz, není mi jasný, jak je to možné, že už několik desetiletí v Číně je omezován, omezována porodnost, dalo by se říct, jestli jsem to dobře pochopil, se tam může rodit maximálně jedno dítě, a přesto tam počet obyvatel přibírá, přibývá. To je jedna věc. Druhá věc, /nesrozumitelné/, že přelidněnost už nastala před dávnou dobou, protože nechápu, jaký má smysl usilovat neustále o vyšší počet obyvatel, když přece jenom ta /nesrozumitelné/ se nenafukuje, jinými slovy, čím míň nás bude, tak tím víc tady budeme moct, prostě delší dobu budeme moc existovat. Tím nechci říct, že bychom měli, dejme tomu, vůbec se nerodit, nicméně řekl bych, že prostě před, když jsem se já třeba narodil před 70 lety, takže nevím, proč bych to /nesrozumitelné/, že byl tehdy nedostatek lidí, prostě byl dostatek. A třetí věc je, já jsem svého času se dost intenzivně stýkal s jednou dívkou z Číny, a ta mi tehdy řekla velmi překvapivou věc, že v Číně neexistují důchody, a já jsem prostě nechápal, jak můžou teda lidi staří existovat, a ona řekla, no, mají děti a ti je živí. A já jsem se ptal, no, a co když nemají děti, nemůžou mít, tak řekla, no, tak si je adoptují, ale prostě musí si, musí mít někoho, kdo se o ně postará. A mě na to konto napadlo, že ty šílený peníze, který /nesrozumitelné/ ohromnej aparát úředníků zajišťuje důchody, takže by, že to je vlastně úplně zbytečný, protože pokud by existoval zákona, který chtějí ..., určoval dětem, respektive, který by přímo z výplat dětí rozebíral určité procento, který by šlo rovnou na účet jejich rodičů od určitého věku, no, tak by byla celá starost o nějaký důchody zbytečná, pak by se stát stal jakousi ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Tak, ano, to máme návrh na důchodovou reformu, jistě, až budeme mít o ní hovořit, tak to může probrat. Na lince máme ještě pana Vonáška. Dobrý večer, máme také poslední desítky vteřin, tak, prosím, rychle, pane Vonášku. posluchač -------------------Dobrý večer, je to zajímavý téma teda, už mám na to málo času, no, já k tomu chci říct akorát to, já si myslím, že není důležitý jenom, kolik bude těch lidí, ale jakým způsobem života budou žít, pokud budou žít tím americkým způsobem, jako žijeme my, no, tak se asi na tu planetu nevejdou. A pokud budou žít, že jim stačí dvě placky na den, tak se jich tam vejde třeba 30 miliard. Děkuju, nemám víc času, na shledanou. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Michael Romancov. Plné znění zpráv


Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Tak já bych začal od toho, co říkal poslední posluchač, samozřejmě, že jaksi kvalita a s ní spojená kvantita těch nároků na životní styl je velice proměnlivá. V zásadě bych souhlasil. Nicméně problém je ten, že v tom vyspělém světě sice vidíme jaksi pokusy omezit spotřebu, třeba energií nebo i kalorického, kalorického příjmu, ale asi daleko momentálně dynamičtější a potenciálně tedy destruktivnější je spíš touha toho světa, který tenhle ten ekonomický nebo materiální blahobyt nemá, se dotáhnout směrem, směrem k nám. To v některých zemích, jako třeba v případě v Číně a tak dále, potom působí i velké, velké problémy. K těm dalším jaksi názorům, které tady zazněly, ano, já bych řekl přesně, jak tady zaznělo, v Číně dlouhou dobu neexistovaly, nejsem si jist, jestli už momentálně to bylo zavedeno celoplošně, ale rozhodně už se v tom podnikají nějaké kroky, to sociální zabezpečení pro celou populaci, to je tam, nicméně navzdory tomu, že to je komunistický stát, nebo že je deklarováno, že to je komunistický stát, tak to je tam absolutní novum. A právě kvůli tomu, že děti mají povinnost starat o své rodiče v okamžiku, kdy čínská ústřední vláda velice jaksi tvrdým způsobem zavedla tu restriktivní politiku jednoho dítěte, tak došlo k tomu demografickému výkyvu, protože ten, kdo má povinnost starat se o své vlastní rodiče v té čínské kultuře, je primárně syn. Dcera, když se vdá, tak se stává součástí manželovy rodiny, tím pádem tam nejsou ta děvčata, jak už jsem říkal před chvilkou, je tam ten 20 až možná 100-milionový rozdíl, protože všichni v rámci pojistky na důchod prostě potřebovali mít syna, to je jeden z těch důkazů toho, jak právě tyhle ty snahy státu regulovat, ty politiky nefungují. A pokud jde o jaksi Afriku, jak to tady zaznělo, z různých, z různých úst a ty nároky na život, ECETERA, tak třeba představa, že lidé žijící na venkově, ať už v Asii nebo v Africe, že vůbec jsou schopni uvažovat v nějakých globálních souvislostech, že si připouštějí možnost přelidnění zvýšeného tlaku na zdroje orné půdy, pitné vody a tak dále, ta je nereálná, protože ti lidé žijí v úplně jiném světě, z hlediska mentálního. Ti lidé nemají žádný nebo omezený přístup ke vzdělání, žijí tradičním způsobem života, mimo jiné mají omezený přístup k lékařské péči, včetně třeba možnosti regulovat počet dětí formou nějaké antikoncepce, navíc to naráží na celou řadu, řekněme, etických problémů v souvislosti s tím, že různá náboženství na tuhle tu otázku mají, mají různý názor, čili, řekněme, ta debata o možném přelidnění světa se ukazuje, jak nesmírně komplikovaná je a já se obávám, že v současnosti neexistuje žádný orgán, který by byl schopen tohle to komplexně uchopit, natož aby to byl schopen komplexně řešit. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jaké zdroje by nám chyběly asi nejdříve? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Upřímně řečeno, nejdříve pitná voda. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. To bylo dnešní Radiofórum, jehož hostem byl politický geograf Michael Romancov. Já děkuji, že jste si udělal čas. Pěkný zbytek večera. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzita Praha -------------------Děkuju, na shledanou. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Pro tuto chvíli už se od mikrofonu Českého rozhlasu Plus loučí Petr Schwarz.

Začínají komunální a senátní volby 10.10.2014

ČT 24

str. 07

06:00 Zprávy



Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Odpoledne odstartují komunální a senátní volby. Lidé po celém Česku budou vybírat 70 tisíc nových zastupitelů a obměňovat se bude také třetina horní komory. Na řadě míst je hlasování spojené s referendy. Volební místnosti dnes budou otevřené od dvou odpoledne do deseti večer a zítra od osmi ráno do dvou odpoledne. redaktor -------------------Přes osm milionů voličů a rekordních 234 tisíc kandidátů, kteří chtějí obsadit křesla ve vedení měst a obcí. Ideální kombinaci svého budoucího zastupitelstva si můžou lidé vybrat několika způsoby. Vladimír ŘEPKA, mluvčí MV -------------------Buď dáme křížek jedné straně, nebo volíme vybrané kandidáty napříč stranami. To je důležité. A pak můžu dát hlas jedné straně a několika kandidátům. redaktor -------------------Volič má v podstatě tolik hlasů, kolik zastupitelů vybírá. Jejich počet najde napsaný na hlasovacím lístku. Místo tradičního kroužkování ale naopak své favority křížkuje. Jenže hlas se počítá primárně pro celou stranu, až pak pro jednotlivce. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Volič si myslí, že opravdu uděluje preferenční hlasy, ale ta pravda je jiná. redaktor -------------------Hlasování v senátních volbách je výrazně jednodušší. Své zástupce do horní komory budou lidé vybírat v 27 obvodech. Vladimír ŘEPKA, mluvčí MV -------------------Ta úřední obálka do Senátu je žlutá a do té dáváme pouze jeden hlas. redaktor -------------------K urnám stačí přijít s platným průkazem totožnosti. Hlasovací lístky budou k dispozici i přímo u komise. Společně s volbami se taky na řadě míst budou konat i místní referenda.

Komunální a senátní volby

10.10.2014

ČT 24

str. 03

06:30 Zprávy

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Přes 240 tisíc kandidátů se uchází o přízeň voličů v komunálních volbách. Ty startují úderem dnešní čtrnácté hodiny a potrvají až do zítřejších dvou odpoledne. Může k nim přijít až osm a půl milionu voličů. Ti oproti volbám do Poslanecké sněmovny nemohou kroužkovat preferenční hlasy, ale křížkují vybraný počet zastupitelů. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Největší chyba toho volebního systému je v tom, že volič si myslí, že opravdu uděluje preferenční hlasy a že tedy dává primárně hlas kandidátu té konkrétní strany, nikoliv politické straně. Ta pravda je jiná. Ten preferenční hlas, tedy ten hlas se dává primárně straně. Plné znění zpráv



ČT 24

str. 07

07:00 Zprávy



10.10.2014

ČT 24

str. 03

07:30 Zprávy

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Přes 240 tisíc kandidátů se uchází o přízeň voličů v komunálních volbách. Ty startují úderem dnešní čtrnácté hodiny a potrvají až do zítřejších dvou odpoledne. Může k nim přijít až osm a půl milionu voličů. Ti oproti volbám do Poslanecké sněmovny nemohou kroužkovat preferenční hlasy, ale křížkují vybraný počet zastupitelů. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Největší chyba toho volebního systému je v tom, že volič si myslí, že opravdu uděluje preferenční hlasy a že tedy dává primárně hlas kandidátu té konkrétní strany, nikoliv politické straně. Ta pravda je jiná. Ten preferenční hlas, tedy ten hlas se dává primárně straně.


ČT 24

str. 07

08:00 Zprávy



10.10.2014

ČT 24

str. 02

08:30 Zprávy



Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Přes 240 tisíc kandidátů se uchází o přízeň voličů v komunálních volbách. Ty startují úderem dnešní čtrnácté hodiny a potrvají až do zítřejších dvou odpoledne. Může k nim přijít až osm a půl milionu voličů. Ti oproti volbám do Poslanecké sněmovny nemohou kroužkovat preferenční hlasy, ale křížkují vybraný počet zastupitelů. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Největší chyba toho volebního systému je v tom, že volič si myslí, že opravdu uděluje preferenční hlasy a že tedy dává primárně hlas kandidátu té konkrétní strany, nikoliv politické straně. Ta pravda je jiná. Ten preferenční hlas, tedy ten hlas se dává primárně straně.

Komunální a senátní volby 10.10.2014

ČT 24

str. 02

09:30 Studio ČT24 - Zprávy

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Přes 240 tisíc kandidátů se uchází o přízeň voličů v komunálních volbách. Ty startují úderem dnešní čtrnácté hodiny a potrvají až do zítřejších dvou odpoledne. Může k nim přijít až osm a půl milionu voličů. Ti oproti volbám do Poslanecké sněmovny nemohou kroužkovat preferenční hlasy, ale křížkují vybraný počet zastupitelů. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Největší chyba toho volebního systému je v tom, že volič si myslí, že opravdu uděluje preferenční hlasy a že tedy dává primárně hlas kandidátu té konkrétní strany, nikoliv politické straně. Ta pravda je jiná. Ten preferenční hlas, tedy ten hlas se dává primárně straně.

Seznamte se s těmi, kdo pro vás noviny vytvářejí 10.10.2014

Lidové noviny

str. 01

Příloha - LN +

Petr Závozda hlavní editor V Lidových novinách edituje titulní stranu. Také přednáší o médiích na Fakultě sociálních věd UK a pro neziskové organizace. 1Jakou knihu máte právě rozečtenou a čím si vás získala? Čtu korekturu encyklopedie českého basketbalu. Knížka se jmenuje Nebáli se své odvahy a prolínají se v ní dramatické příběhy hráčů a hráček. Nejvíce mě zaujaly ty, ve kterých se potýkají s gestapemnebo StB. Právě ji dopsal můj brácha novinář s Jakubem Bažantem - všichni máme basket rádi, ještě ho spolu hrajeme. A znovu listuji Renesancí rozumu od Jiřího Krupičky. Dlouho mám nachystaného Irvina D. Yaloma - Když Nietzsche plakal. 2Jaký mimořádný kulturní zážitek vám přinesly poslední dny? Pustil jsem si nové album Leonarda Cohena Popular Problems. Když přijdu po službě z redakce domů - to bývá asi o půlnoci -, slyšet třeba jeho úvodní skladbu Slow je balzám. 3Jaké místo v Česku nebo zahraničí máte ráda? Určitě Stružky na Vysočině. Když mám volno, jezdím tam na chalupu. To je také balzám. Několik stavení, les, pole... Ale rád mám i Prahu, kde žiji od narození. V cizině jsem byl v posledních letech hlavně v Alpách v Rakousku. Vždycky se tam těším. A nejen kvůli sjezdovkám. Foto popis|

Prokletý moderátor Plné znění zpráv


10.10.2014

Pátek Lidových novin str. 06 Alena Plavcová

Rozhovor

václav Moravec Se čtyřicetiletým veteránem televizní žurnalistiky o životním cyklu politika, prezidentských sympatiích a špatné pověsti. Václav Moravec vstoupil do vyhlášené pražské kavárny Slavia, v ruce puget velikosti XXL: „To abyste ze mě neměla trauma, když jste introvert.“ Čímž potvrdil pověst člověka, který se vždy pečlivě připravuje. Připravil se i na mě. Z kapsy vylovil ještě pytlíček s výživou pro řezané květiny. Václav Moravec je způsobný, cílevědomý a perfekcionistický muž. A je to zřejmě i muž pevných nervů – každý by nevydržel napětí přímých přenosů politických debat, výpady potrefených hus ani dohady o svém soukromí. * Moderátor BBC Jeremy Paxman řekl, že má k politikům vztah asi jako pes k patníku. Jak to máte s politiky vy? Paxman rád provokuje ironickými metaforami. Ale jinak je to docela přiléhavý příměr. On tím ale neříká, že by pohrdal politikou, spíš že je mu lhostejné, u kterého patníku se zastaví a vykoná potřebu. * Zajímalo by mě čistě prakticky: posíláte patníkům, pardon, politikům otázky předem? Posílám jim podrobné okruhy otázek. Protože přece mají právo připravit se na rozhovor stejně jako moderátor. A i když toho některý host zneužije, nemám morální právo zamlčovat nepříjemná témata jen proto, abych ho snáz ugriloval a vypadal před veřejností jako sekáč. * Kdo z českých politiků bývá nejlépe připravený? Miroslav Kalousek je velmi obratný diskutér, umí si sehnat informace a skvěle je použít. Navíc je to politický matador. A přesto mu to ve vztahu k veřejnosti moc nefunguje. Připravený a s velkým množstvím podkladů chodí teď do Otázek Andrej Babiš. Zřejmě už zjistil, jak tvrdé řemeslo politika je, a taky to, že se stát nedá řídit jako firma. Já bych mimochodem politikem nechtěl být ani za nic, i když mi to stále někdo podsouvá. * Kdo z politiků to má naopak nejvíc „na háku“? Například Miloš Zeman. On spoléhal a spoléhá na improvizaci. Žije tak trochu z podstaty. Myslí si, že nedostatek faktů přebije bonmoty a sloní pamětí – jenže v jeho projevech bývá množství chyb. Například v posledním vystoupení ve sněmovně si pletl paragrafy v návrhu služebního zákona. * Jaký je to pocit, když vás prezident republiky veřejně označí za „podvodníka nebo amatéra“, jako to udělal právě Miloš zeman? Převaluje se vám to v noci v hlavě? Ne. Já to považuju naopak za poctu, důkaz, že odhaluju slabá místa. Jste první novinář, s kterým o tom vůbec mluvím. Já neudělal nic jiného, než že jsem poukázal na prezidentovo klamání v debatě o služebním zákoně. Miloš Zeman měl v době svého premiérování politické náměstky, proti kterým dnes brojí, a měl je i ve svém návrhu služebního zákona. A moc dobře to ví. Podobně v některých věcech veřejnost klamal i Václav Klaus. A když jsem na to upozorňoval, vysloužil jsem si jeho „klatbu“. Jenže novinář má povinnost rozrušovat lži, popřípadě výpadky paměti politiků, včetně hlavy státu. Dělal jsem to za Václava Havla, za Václava Klause, dělám to za Miloše Zemana. A budu-li ještě v novinařině, budu to dělat i u budoucího prezidenta. * Přitom byly doby, kdy vás Miloš zeman dával ostatním novinářům, tedy „póvlu a hnoji“, za vzor. Ano, to byly polibky smrti. O to je to teď pikantnější. Já se snažím být celé ty roky co nejlépe připravený a nepředpojatý. Tak to bylo i na počátku Zemanovy vlády, vždycky jsem šel spíš po věcných tématech, ať šlo o nutnost privatizace Transgasu, loterijní zákon, nebo financování politických stran. „Hradní“ problém je ale v tom, že když se člověk stane prezidentem, má pocit, že je nedotknutelný. A že my všichni ostatní jsme královi poddaní. Plné znění zpráv


* Necítíte to jako křivdu, když – jak někteří tvrdí – jste zemanovi pomohl vyhrát prezidentské volby tím, že jste do předvolební debaty vnesl téma Benešových dekretů? Křivdu? To ani náhodou, je mi to jedno – to je ten Paxmanův patník... Karel Schwarzenberg se v té předvolební debatě dopustil chyby, když se neobratně vyjádřil k jedné z nejčastějších diváckých otázek, a protivník toho samozřejmě využil. Schwarzenbergův tábor mě pak onálepkoval jako zemanovce a Zemanovi fanoušci mi zase nemohli zapomenout, že jsem si rýpnul dotazem, zda nebude na Pražském hradě benzinka Lukoilu. Dostal jsem zkrátka velké množství sprostých reakcí z obou stran. Zeman vyhrál díky jiným věcem, včetně lživého inzerátu proti Schwarzenbergovi, zveřejněného právě v den voleb. * Kdo z politiků vám zpravidla dává nejvíc zabrat? Tak už zmíněný Andrej Babiš si rychle osvojil některé fígle starých politických matadorů – například umluvit protivníka k smrti. Což mi potvrdilo první a zatím poslední setkání Andreje Babiše a Miroslava Kalouska v Otázkách. Když jsou oni dva v ajfru, je pro moderátora opravdu těžké vracet je k původní otázce. A nejtěžší na tom vlastně je hledání té hranice, co si můžu dovolit. Protože když je přeruším, abych vůbec položil otázku, napíšou mi diváci, že slušný člověk neskáče lidem do řeči jako Moravec. Že tím upřednostňuju sebe. A když jim do řeči neskočím, píšou, že jsem ten rozhovor neměl pod kontrolou. * Vy čtete reakce diváků? A nebere vám to chuť do života? Čtu je, dokonce na většinu z nich odpovídám. Beru to jako svoji povinnost, protože mě si přece divák platí. A taky se stane, že diváka napadne věc, která by mě nikdy nenapadla, nějaký zajímavý úhel pohledu. Ta pondělní chvilka masochismu „Nad dopisy diváků“ prostě k mé profesi patří. * Česká televize někdy ukazuje záběry ze zákulisí vašeho pořadu, kde politici spolu u stolku pijí kafe. Jak se tam k sobě chovají? To by vám spíš řekla produkce. Já v tu chvíli už sedím ve studiu, hosty mi přivedou až pět minut před vysíláním. Nechci se s nimi vidět předem, aby mě neovlivnila nálada, ve které jsou. Někdy jsou ale vztahy mezi nimi tak vyhrocené, že si dokonce v tom atriu sednou každý do jiného rohu a tváří se, že se v životě neviděli. Ale že by se nám tam třeba fackovali, to se ještě nestalo. * Rozhovor je taky psychologická hra – vaši hosté ji hrají s vámi a vy s nimi. Pracujete s podprahovým vnímáním? vidíte za slova? To bezesporu. A jsou chvíle, kdy bych se na hostech mohl takzvaně vyřádit. Stává se, že někteří dostanou před kamerami takovou trému, že bych z nich mohl během vteřiny udělat idiota. Nedělám to, i když vím, že se pak zase dočtu, že „Moravec je měkký“. Když vidím, že se ten člověk potí, je na dně, už do něj nekopu. Nemám rád ty pseudotvrdé rozhovory. Když se někdo válí v tratolišti krve, tak dokopat ho je ukázka slabosti toho, kdo kope. Já věřím v inteligenci diváků. * Používáte i prostředky neverbální komunikace? Gesta? Grimasy? Občas mě mrzí, že si nemůžu dovolit to, co si dovolil zmíněný Jeremy Paxman v BBC. Jednou se k hostu, který nebyl k přerušení, úplně otočil zády a dělal grimasy, jako že ho už nezajímá. To bych já asi neudělal – taky proto, že v Česku by se moderátora nikdo nezastal. V podobných situacích se domluvím s režií a stáhneme takovému hostu, po opakovaných upozorněních, mikrofon. To je účinné a kultivovanější. ak užitečné je pro vás to sluchátko v uchu, které vás spojuje s režií? Sluchátka už jsou bezdrátová, ale v poslední době je problém, že v nich občas škvrká. Takže když zrovna nejsem v záběru, vyndávám to z ucha a všelijak s tím šteluju. Jinak je to užitečná věc. Například když host klame, tak mi Hanky, ať už vedoucí dramaturgyně Andělová, nebo editorka Albertová, na internetu během chvilky fakta ověří a do sluchátka řeknou: „Hele, je to tam, lže. Vůbec se neboj, že bys byl na tenkém ledě.“ My jsme taková horolezecká parta: já lezu nahoru a zezdola mě jistí, abych nespadl. Teda když to sluchátko zrovna funguje. vy máte prakticky všechny neděle „zkažené“, protože vysíláte. Plné znění zpráv


* V kolik vstáváte? Přibližně kolem šesté, protože ještě dopilovávám scénář. Ale neříkal bych tomu „zkažená neděle“. Je to má práce, která mě baví, takže jí zkrátka přizpůsobím svůj životní rytmus. Existují daleko horší vysílací časy. Například když jsem v 90. letech moderoval ranní zpravodajský blok na Frekvenci 1, vstával jsem denně ve čtyři ráno. To je potom člověk rád, že vysílá v neděli. Pravda je, že čím déle tu práci dělám, tím preciznější se snažím být v přípravě. Od čtvrtka čtu všechny rozhovory s lidmi, kteří do Otázek přijdou, takže už vím, že se například opakují v odpovědích, vlastně si modeluju, kam ta naše diskuse může směřovat, co asi tak budou odpovídat, a na to si připravuju repliky. V neděli kolem desáté ten scénář, v němž jsou i grafiky, archivní záznamy a jiné souvislosti, odesílám režiséru Strakovi. No, občas se z desáté hodiny stane spíš jedenáctá. * Je pro vás ta práce snazší s přibývajícími zkušenostmi? * Naopak. Dneska už bych si nedovolil to, co před patnácti lety, kdy jsem šel s mladickou drzostí do studia a neměl přečtené všechny podklady. Jenže tady v Česku panuje takové absurdní přesvědčení, že když člověk něco dělá dlouho, tak by od toho měl odejít, protože se okoukal. Takové otázky dostávají třeba i Karel Šíp nebo Jan Kraus. * Copak vy se nebojíte rutiny? Víte co? Díky bohu za rutinu a konzervativní přístup k žurnalistice. Protože tradiční žurnalistika, která shromažďovala fakta a nechala diváky, čtenáře, posluchače vytvořit si vlastní názor, se dnes stává menšinovým typem novinařiny. Nová generace novinářů, což souvisí s novými technologiemi, především sociálními sítěmi, je daleko názorovější, aktivističtější. Ale často jde jen o emoce, ne o fakta. * Mimochodem, jak se vám daří odlišit manipulativní informace, vypouštěné různými lobbistickými skupinami, od těch pravých? Ověřováním. A kritickým přístupem ke zdrojům. V seriálu Newsroom říká hlavní hrdina, že novinář nemá přátele, ale jen informační zdroje. Takže mám skupinu přátel z různých profesí, kterým důvěřuji. Zavolám jim: „Podívej, mám tady ten a ten materiál. Čtu správně, že tenhle paragraf může v budoucnu způsobit to a to?“ A učím se ze zkušeností. Když mi někdo předá nějaké materiály, nejdřív si kladu otázku, proč mi je dává – a pak řeším, co v nich je. A taky proč mi je dává právě teď. Například před deseti lety mi můj zdroj z tajné služby předal fotokopie týkající se podnikání manželky Stanislava Grosse – den před sjezdem ČSSD. Tehdy jsme tu informaci v české redakci BBC o dva dny pozdrželi. * Změnili se hodně politici za dobu vaší kariéry? To bezesporu. Někteří zcyničtěli. Berou politiku víc jako svůj osobní byznys. Úplně vidíte, jak to s některými mává, jak si neuvědomují svou odpovědnost vůči veřejnosti. Pro mě je docela zajímavé pozorovat ten životní cyklus politiků: nejdřív jejich ideály, no, možná jim spíš řeknou jejich píáristi, ať co nejvíc mluví o ideálech. Pak jak se chovají na vrcholu. A nakonec úpadek politika. * Problém je, že politik bývá většinu dne obklopen lidmi, kteří mu neodporují. To musí být těžké nepodlehnout sebezbožštění. To jste narazila na něco podstatného. Měl jsem blízký vztah, byl to téměř vztah otce a syna, k Otakaru Motejlovi. A to byl typ člověka, jaký by do politiky měl jít – prostě se rozhodl sloužit veřejnosti a byl to pro něj vrchol kariéry. S takovým pak nezamává, že dostane majáček, auto s řidičem a levnější obědy. Jenže zralých osobností není v politice moc. * Zaregistroval jste teď před komunálními volbami, že strany mají vypracované volební manuály, které kandidátům radí, jak odpovídat na nepříjemné otázky nebo jaká používat gesta při rozhovorech? Něco vám řeknu: standardní politiku neničí novináři, jak politici s oblibou tvrdí, ale všichni ti píár poradci, ty billboardové firmy, političtí podnikatelé – to prazvláštní okolí politiků. Ale politické tváře, za kterými nic není, proškolené nějakým přihlouplým manuálem, většinou zažívají rychlý pád. Jestliže sám politik nedodá politice vizi Plné znění zpráv


a obsah, tak ho všechny ty píár agentury, političtí podnikatelé a nevyzrálí poradci zničí. Použijí ho jen jako plastikový obal. * Chtěla bych si teď povídat o vás. Vím, že pocházíte z podhůří Orlických hor. Jaká je vaše rodina? Jsme taková známá rodina z Letohradu se silně katolickými kořeny. Početná, protože tatínek pochází ze třinácti dětí. Za minulého režimu jsme to neměli jednoduché – vlastně jediná teta mohla vystudovat medicínu. * Čím je tatínek? Dědeček byl vyhlášený letohradský zedník, takže vedl své syny spíš k řemeslu – tatínek je vyučený zámečník. Ale osvojil si i tu zedničinu, takže si například sám postavil dům. * Schází se vaše velká rodina? Držíme pospolu, sjíždíme se zpravidla při významných životních jubileích. Ale musím přiznat, že já jsem bohužel černá ovce. Protože když celý týden jezdím po republice, bývám z toho už tak unavený, že se málokdy přiměju ještě v pátek v ucpané Praze dohopsat na počátek dálnice D11, pak trčet na jejím konci před Hradcem Králové... Víkend v Letohradu zkrátka zvládám málokdy. * Černá ovce rodiny? Já myslela, že vy jste v té rodině za hvězdu. Ale ne, hvězda je spíš teta lékařka. Já jsem asi jen nejznámější člen rodiny. A z té řemeslné zručnosti tatínkových sourozenců mám někdy dokonce splíny. Protože si říkám: No co za mnou vlastně zůstane? Osmačtyřicet pořadů ročně. Za dvacet let se tomu někdo, nebo spíš všichni, budou smát. Budou to pouštět na Čtyřiadvacítce jako Retro. Kdežto za mými strýčky zůstanou domy, ve kterých budou žít ještě jejich pravnuci. * Vyprávíte příbuzným o své práci? Oni by byli rádi, kdybych jim vyprávěl, politika je zajímá, ale mě to otravuje. Nechci si pracovní problémy ještě přenášet do volných chvil. Zvlášť před volbami mají potřebu to se mnou rozebírat. Ale já jim nedávám žádná doporučení, jak by chtěli. Spíš mě zajímá, jestli jejich názory na veřejné dění potvrzují naše data ze sociologických výzkumů. Ale zpravidla nakonec řeknu: „Hele, nebavme se o mé práci. Pojďme se bavit o tom, jak nám na zahradě rostou okurky.“ * Pro svou rodinu jste chtě nechtě exponent dnešního režimu. Neslyšíte od nich takové to: „Řekni jim tam v té Praze, ať neblbnou...“? A to jste narazila, Aleno, na věc, která je pro mě možná nejtěžší. Je to absurdní, ale před svou rodinou já se politiků zastávám. „Co já mám co politikům říkat? Vy jim to řekněte!“ Hlavně volbou při volbách. A když mě doma někdy litují, jak to mám s některými politiky těžké, říkám: „Pracuju s materiálem, jaký mi vy vyberete. Je to na vás. Už by to nemělo být my a oni, jako za totality.“ * Za ta léta jste si jistě nadělal mnoho vlivných nepřátel. Televizní moderátorky říkají, že musí být připraveny na dehonestující kampaně, například že se s každým vyspí. Jaké nactiutrhání čeká moderátora? Značné množství oficiálních stížností, snah zpochybnit kompetentnost, vyhrožování žalobami. Nejvíc ostřelované pořady České televize jsou Reportéři ČT a Otázky. Osočení, že se někdo s někým vyspí, je vlastně jenom bulvarizace. Ale tyhle sofistikované kampaně proti publicistice České televize jsou daleko horší. Zažil jsem jich mnoho a přicházely vždycky, když jsem se šťoural v nějaké kauze – například Opencard, český solární tunel, Key Investments, vyvádění peněz z Lesů České republiky. A to podotýkám, že vycházím z oficiálních dokumentů, takže jsem lépe chráněn než Reportéři ČT, kteří si materiály sami získávají investigací. A advokátní kancelář, která fakturovala Lesům České republiky devět a půl tisíce bez DPH za hodinu právních služeb a takhle z nich vytáhla desítky milionů korun ročně, na vás pak sepisuje stížnosti Etickému panelu ČT, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jsou to vlivní lidé, obklopují i politiky, mají vliv na jiná média. V jejich zájmu je vlastně oslabit reportéry, moderátory i Českou televizi jako celek. * Jak snášíte osobní útoky na svou sexuální orientaci? Tvrzení, že patříte k vlivné „růžové mafii“? Plné znění zpráv


Bavím se tím. Oni čekají, že budu hystericky reagovat. Já se těm provokacím směju, protože si to umím dát do souvislostí, vidím, kdy se to objevuje. Naposled to bylo například tehdy, když jsme v Otázkách zveřejnili video ze zatýkání Jany Nagyové, což bylo mimochodem jedno z mých nejtěžších novinářských rozhodování. Ale jestliže bývalý premiér země půl roku tvrdí, že se policie chová jako gestapo, tak bylo ve veřejném zájmu zveřejnit, na čí straně jsou fakta. * Nikdy jste nepochyboval o smyslu své práce? Pochybuji o ní čím dál častěji. Ale novinařinu jsem si vybral před čtvrt stoletím jako svoji celoživotní profesi. Před nějakými deseti lety jsem si navíc uvědomil, že vlastně nemám co ztratit. Dokonce jsem si trochu masochisticky začal zakládat na své špatné pověsti. Beru to jako hru. To je jediná možnost, jak všechny ty tlaky s nadhledem přežít. Naštěstí nejsme v Rusku, aby se tu novináři vraždili. A když se smíříte s tím, že si o sobě holt musíte všelicos číst, zjistíte, že oni už vlastně nemají kam jít. Můžou mě možná ještě tak nahatého, zdrogovaného posadit na sochu svatého Václava a tvrdit, že jsem výtržník... Já jsem byl vychován ve víře. Takže vím, že moji soudci nejsou oni. Soudit mě bude historie a ten tam nahoře. * A ty pochybnosti? Mé nejtěžší pochybnosti se vlastně týkají žurnalistiky jako takové. Ekonomická krize způsobila, že je podfinancovaná, majitelé médií šetří, jsou závislejší na inzerentech, nejsou peníze na rešerše, na zaplacení zkušených novinářů a editorů – a politickým podnikatelům to pak prochází snáz. Bojím se taky, že může dojít ke zhroucení mediálního systému jako celku, včetně médií veřejné služby. * Je vám čtyřicet a jste už moderátorským veteránem. Není divné být statisticky v polovině života, a mít vrchol za sebou? My jsme bohužel žili v nenormálním prostředí. Takže moje generace se dostala rychle do pozic, na které by v normální zemi musela čekat patnáct dvacet let. Ale to neznamená, že když jsem začal brzo, měl bych teď jít dělat politiku, nebo aspoň usilovat o nějaké manažerské místo. Nic z toho mě neláká. Spíš by mě lákalo mít čas na soustředěné psaní o těch různých kauzách. A taky bych chtěl pomoct mladším kolegům, aby se nedopouštěli chyb, kterých jsem se nevyvaroval já. * Krizi středního věku už máte? Já nevím, co to je. Takže asi ne. Jsem vlastně spokojenej, šťastnej a veselej člověk.? *** MoraveC, (40) Absolvent Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity (kde dnes vyučuje). Novinářem je od roku 1992, prošel několika rádii a také televizí Galaxie. Věhlas získal jako redaktor české sekce BBC specializovaný na interview (2001–2006). Před deseti lety začal moderovat nejsledovanější diskusní pořad ČT Otázky VM. Do letošního února moderoval také Impulsy VM na Rádiu Impuls. Dostal cenu Novinářská křepelka pro novináře do 33 let (2003), je čtyřnásobným držitelem ceny TýTý. Je svobodný a bezdětný. Foto autor| Foto: Petr Kozlík

Google Drive for EDUcation – Aktovka pro studenty 21. století 10.10.2014

zive.cz str. 00 Tiskové zprávy tisková zpráva

Oblíbenost cloudového řešení a aplikací Google v akademickém prostředí České republiky roste. Do akademického a vzdělávacího světa přinášejí řadu výhod, jako jsou dostatečné kapacity pro ukládání dat, sdílení informací a nástroje pro spolupráci a komunikaci. Nová služba od Google Drive for Education, k dalšímu vývoji výrazně přispívá. Toto datové úložiště je pro vzdělávací instituce k dispozici zdarma, bez nutnosti platit licenční poplatky a umožňuje sdílení dokumentů bez omezení datového objemu. K datům lze přistupovat Plné znění zpráv


kdykoliv a z jakéhokoliv zařízení. Drive for Education je tedy novou aktovkou, do které se vejdou všechny potřebné studijní materiály. Nová služba pro ukládání dat od Google není první, kterou mohou školy a vzdělávací instituce zdarma využívat. Podpora vzdělávání, výzkumu a inovací je součástí politiky Google již dlouhodobě. Důkazem jsou i další produkty, které školy v České republice využívají. Google Apps for Education zavedla ve spolupráci se společností Netmail například Západočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, a v současné chvíli se rovněž pod taktovkou Netmail dokončuje přechod na tuto platformu také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vedle Google Apps jsme pak na Univerzitě Karlově implementovali Google Search. Kromě univerzit jsou služby od Google oblíbené rovněž na středních, základních a uměleckých školách, ale také v institucích jako jsou Galerie hlavního města Prahy, Národní filmový archiv nebo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. “Vývoj v akademickém a vědeckém prostředí jednoznačně směřuje k masivnímu využívání cloudových řešení, a to nejen při komunikaci a organizaci. Vědci začínají využívat výhod cloudových řešení především v těch oblastech výzkumu, kde dochází k rychlému nárůstu objemů zpracovávaných a sdílených dat z experimentálních měření, monitoringu, geoinformatických a bioinformatických úloh nebo modelů. Specializovaná vědecká cloudová úložiště jsou součástí evropských projektů (např. Elixir) i národních projektů, např. řešení nabízené CESNET,“ říká Jakub Langhammer, proděkan pro IT Přírodovědecké faktulty UK. Google Drive for Education je mezi službami od Googlu novinkou. Pro akademické prostředí je zdarma a nabízí řešení pro neomezené ukládání dat. Kapacita je prakticky neomezená, na jednoho uživatele je k dispozici až 5 TB. Google Drive umožňuje sdílení dokumentů bez omezení datového objemu a nahrazuje tak služby jako Úschovna, Dropbox apod., které potřeby akademické obce řešily nesystémově. Drive for Education navíc poskytuje přístup k dokumentům a jejich úpravu kýmkoliv ze zvolené skupiny, a to vše v reálném čase, čímž se zvyšuje rychlost spolupráce na studijních či výzkumných projektech. Přínos vidí školy především v lepší komunikaci a v obrovských úsporách Školy, které již mají s Google Apps for Education zkušenosti, si pochvalují především výrazné zvýšení efektivity komunikace a sdílení informací. „Plusem je rovněž lepší spolupráce studentů, pedagogů i zaměstnanců, mobilní přístup pro vědecké týmy v terénu, vyšší kapacita úložiště pro práci s výzkumnými daty a až 80% úspora nákladů na IT,“ vypočítává klady Google řešení Bohuslav Dohnal ze společnosti Netmail, která implementace Google technologií v českém akademickém prostředí provádí. URL| http://www.zive.cz/default.aspx?article=175705

9.10.2014

Šíření viru ebola

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer vám na vlnách Českého rozhlasu Plus přeje Markéta Ševčíková, milí posluchači. Vítejte v Radiofóru, v němž dnes budeme společně diskutovat o epidemii eboly. Ovšem zvolíme poněkud jiný fokus. Ebola, respektive epidemie tohoto viru, s sebou nese kromě mementa pro zdravotnické systémy v zemích takzvaného třetího světa také další důsledky. Země, které jsou virem zasaženy, ebola izolovala. Většina leteckých společností se jim vyhýbá, zahraniční obchod se zhroutil a zemědělská výroba stojí těsně před kolapsem. Světová banka a Mezinárodní měnový fond se obávají katastrofálního propadu hospodářství a obchodu v těchto ekonomicky už tak slabých zemích. Úplně se totiž zastavil vývoz hlavních komodit železné rudy, surového kaučuku a kakaa. Stagnuje ale také i dovoz. Docházejí základní potraviny a zásoby rýže prý vydrží jen do konce listopadu. Trhy se obávají, že rozšíření smrtícího viru do Evropy může poškodit leteckou dopravu a odvětví cestovního ruchu. Během týdne už výrazně klesly akcie některých leteckých dopravců a hotelových sítí. Na straně druhé ovšem stále se šířící epidemie eboly přiměla farmaceutické firmy k větší akčnosti. A možná, že teď budou ochotny investovat do nákladného výzkumu virotik, která by mohla nejen v boji Plné znění zpráv


s ebolou konečně pomoci. Všechno zlé tedy nakonec může být k něčemu dobré. Otázka je, zda pozitiva převáží. Co tedy ebola Africe i světu dala a vzala? Na toto téma dnes budeme diskutovat s mými hosty a také samozřejmě s vámi, našimi posluchači, jenom na úvod mám pro vás aktuální zprávu, kterou přinesl server iDNES.cz, na pražské Bulovce hospitalizovali pacienta s podezřením na ebolu. Potvrdil to i mluvčí Nemocnice Na Bulovce Martin Šalek. Další informace se samozřejmě dozvíte v našich zpravodajských relacích. Ale, jak už jsem říkala, náš fokus dnes bude poněkud jinačí. Tudíž představíme dnešní hlavní hosty. Tím úplně nejhlavnějším je ten, který se mnou sedí v studiu a je to afrikanista Vilém Řehák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dobrý večer. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Na telefonních linkách pak zdravím naše panelisty, jimž jsou Tomáš Menšík z finanční společnosti Cyrrus. Dobrý večer. Tomáš MENŠÍK, finanční společnost Cyrrus -------------------Dobrý večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A epidemiolog s rozsáhlými zkušenostmi a zároveň prezident Fóra infekční tropické a cestovní medicíny Rastislav Maďar. Dobrý večer i vám. Rastislav MAĎAR, epidemiolog, prezident Fóra infekční tropické a cestovní medicíny -------------------Dobrý večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A připomínám telefon k nám do studia, respektive linku, která je otevřená pro všechny, kdož pocítíte potřebu se do naší debaty zapojit, 221552755. Informace z médií jsou věc jedna. Skutečnost je věc druhá. Zkusme se teď spolu a nejprve s afrikanistou Vilémem Řehákem virtuálně přenést do postižených zemí a říci si, jak to v nich vypadá v reálu. Jak to tedy vypadá v reálu v těch zemích, které jsou ebolou postiženy a také v těch, které s těmi postiženými zeměmi bezprostředně sousedí. Vy jste, pane Viléme, specialista na subsaharskou Afriku, která čítá opravdu veliký kus tohoto kontinentu, jak se podle vás po epidemii eboly promění subsaharská Afrika, v čem bude jiná. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------To záleží v prvé řadě na tom, jak dlouho ta současná epidemie nebo současný stav bude trvat. V současné době trvá něco přes půl roku. A některé z těch následků jste sama zmínila v úvodu. Tyto tři země, kde tedy epidemie vypukla, tak jsou v podstatě izolované a především tedy ten zahraniční obchod, v němž jsou izolované, pro ně může představovat velký problém, protože Sierra Leone, Libérie jsou země, které prošly dlouhou válkou v 90. letech, v posledním desetiletí se velice pomalu vzpamatovávají z této, z této katastrofy. Nastartovaly poměrně dobře v uplynulém desetiletí. A toto, tato epidemie ji může vrátit zpátky, zpátky zpět do nějaké recese a do problémů. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------My, kdož jsme v těch zemích nebyli, tak si asi úplně neumíme představit rozdíl těch jednotlivých ekonomik a toho, jaká je v nich situace, která ta země podle vás je na tom nejhůř a která by se s těmi následky mohla vyrovnat nejlépe. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Plné znění zpráv


-------------------Těžko mezi nimi hledat nějakého premianta, protože Libérie a Sierra Leone skutečně si prošly velice podobným vývojem v 90. letech. Guinea sice neprošla občanskou válkou, nicméně Guinea zase byla zničená dlouhou vládou marxistického režimu, vlastně až do konce 80. let. Takže myslím, že ekonomický, ekonomická hladina těch tří zemí je velice podobná a jsou všechny stejně zranitelné. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Teď se podíváme na situaci očima epidemiologa Rastislava Maďara. Vy máte, pane doktore, rozsáhlé zkušenosti a víte, jaká je úroveň zdravotnictví v těchto zemích. Dalo se rychlému šíření viru eboly nějak účinněji zabránit, souhlasíte s tím názorem, který, myslím, že prezentoval i pan doktor Prymula, že výstrahy Světové zdravotnické organizace nejdřív nikdo nebral příliš vážně, že se z počátku dost osudově zaspalo a teď už je trochu pozdě bych a honit. Rastislav MAĎAR, epidemiolog, prezident Fóra infekční tropické a cestovní medicíny -------------------Já osobně si myslím, že zaspala především místní vláda, v každé té zemi, zejména, zejména v Libérii a v Sierra Leone, protože v Guinei ta epidemie vypukla, takže ta v podstatě, té se to podařilo relativně kontrolovat nejlépe. Oni momentálně doplácí na svůj liknavý přístup, bohužel, doplácí na to celá populace, ne, že by Světová zdravotnická organizace reagovala brzy, ale především velmi pozdě reagovaly místní, ministerstvo zdravotnictví, a ona v podstatě ta stávající epidemie eboly poukazuje na to, jak katastrofální je vlastně systém zdravotní péče v těchto zemích. A je takovým varováním, de facto se mohlo stát, že by do těchto zemí, kde se používá, /nesrozumitelné/ jeho opakovaně u více pacientů, kde se u pacientů s různými projevy infekčních nemocí nepoužívají ochranné pomůcky, kdy se vyvařují plastové stříkačky v hrnci s horkou vodou a podobně, tak mohla tam přijít i v podstatě nebezpečnější nákaza v tom smyslu, že by se přenášela vzdušnou cestou a na to by ty země doplatily ještě daleko víc, takže jestli se bavíme o tom, jestli ta epidemie Africe i něco přinese, tak paradoxně dokonce i zdravotnictví a dokonce i pacientům ano, momentálně oni si procházejí peklem, dá se říct, zejména v některých oblastech, ale musíme si uvědomit, že před tím byla taková situace, že v Libérii, která má něco přes 4 miliony obyvatel, bylo 40 lékařů, to znamená, jeden na 100 tisíc obyvatel, takže v podstatě to byla jenom otázka času, ukázalo se, že jiné chudé země jako Uganda, Súdán nebo demokratické republiky a Kongo byly chudé země, ano, byly schopné zvládnout, jak se mění ebola, mnohem lépe v minulosti a tyto tři nejvíc postižené západoafrické země, z nichž se teďka zvedá systém zdravotní péče, zvedá se systém veřejného zdravotnictví, v té podstatě velmi špatné úrovni na lepší i díky mezinárodní pomoci, a díky tomu v podstatě v budoucnu může umírat na různé jiné nákazy daleko méně lidí. Když se podaří zvládnout epidemii eboly, a já věřím, že to bude řádově v několika měsících, tak v podstatě bude díky tomu zlepšenému systému umírat méně pacientů na žloutenky, na, dejme tomu, nákazy dýchacích cest, u kterých hrají kontaminované ruce významný, významnou úlohu. Na průjmové nemoci, které zabíjí milion lidí ročně v Africe, možná i na zápaly plic a podobně, takže v podstatě nemocnice budou méně rizikovým místem, bude tam méně nemocničních nákaz, i méně profesionálních nákaz, takže to je něco, co jaksi tahle epidemie do budoucna může přinést té části světa, která momentálně je tak těžce zasažená. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------To je to, jak jsem říkala, že všechno zlé může být nakonec k něčemu dobré, pane doktore, tak zatím děkuji, ale ještě se samozřejmě neloučíme, protože poslední úvodní pohled na situaci bude očima ekonomického analytika, pokud se šíření eboly nepodaří zastavit, tak světová banka tvrdí, a uvedla to ve své včerejší analýze, že ty dopady budou na západní Afriku činit bezmála 33 miliard dolarů, což je víc než 708 miliard korun. Tomáši Menšíku, co to tedy bude znamenat pro ten kontinent z ekonomického hlediska, jak ..., nezhroutí se skutečně celá ta ekonomika tam. Tomáš MENŠÍK, finanční společnost Cyrrus -------------------V některých zemích si myslím, že ta se ta ekonomika zhroutit může, může to znamenat skutečně katastrofu, ekonomickou katastrofu, může to ty země uvrhnout několik let, možná i desítek let dozadu, jde o to, jak dlouho se ebola bude šířit, jakým tempem, samozřejmě o tady těch černých scénářích je předčasné hovořit, ale mám z toho nepříjemný pocit, protože z toho, co tak slyším v poslední době, tak epidemie eboly se spíše rozrůstá, než že by se nějakým způsobem uklidňovala, a tady ty země, které jsou samy o sobě velmi chudé, tak jejich tempo růstu to může prostě úplně výrazně zabrzdit. Sierra Leone by měla růst jenom pro takovou ukázku o 14 procent Plné znění zpráv


ročně. Západní země jsou zvyklé růst, co se týče HDP, někde kolem 1, 2, 3 procent a to už je docela dost, takže ekonomický růst tady v těchto, v tomto regionu, v těchto zemích je velmi silný a rychlý, ale startuje z malého základu, a pokud tam dojde k něčemu takovému, k čemu vypadá, že se schyluje a to je jako ohromná, ohromná ekonomická katastrofa, tak je to skutečně může poslat několik mnoho let dozadu a budou mít velký problém se z toho dostávat. Musí nastoupit plnou silou mezinárodní společenství, ať je to světová banka, OSN, nebo i konkrétní země a musí se snažit o pomoc při obnově ekonomiky, pokud teda připustíme, že se tam stane nějaký extrémní scénář a ty ekonomiky budou na kraji, řekněme, znova občanských válek nebo ekonomického krachu. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak já vám zatím děkuji. O těch konkrétních formách pomoci si řekneme za chvíli. Jenom připomínám našim posluchačům telefonní linku k nám do studia 221552755. Vracíme se k mému hlavnímu hostu, jímž je afrikanista Vilém Řehák. Vy už jste tady naznačil, že všechny ty země mají za sebou poměrně velice těžký a bolestný vývoj kupředu. Jak by tady ta epidemie eboly mohla dolehnout na politické režimy v těch zemích, mohlo by v nich dojít k nějakému pozitivnímu posunu kupředu? Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já bych si jenom dovolil ještě krátce se vrátit k tomu, co říkal pan doktor ohledně nepřipravenosti nebo špatné reakce těchto vlád. Je třeba si uvědomit to, že virus ebola, který byl objeven v polovině 70. let, tak se doposud vyskytoval téměř výhradně v Kongu, v Ugandě, v Středoafrické republice. V západní Africe se nikdy nevyskytoval. Je to vlastně první velký nebo první výskyt viru v této oblasti, takže to, že ty vlády, zdravotnická ministerstva na to nebyly připraveny a trošku to podcenily, si myslím, že zase není až tak překvapivé, protože je to skutečně něco, co tam nikdo nebylo. Pokud jde o tu, o tu vaší otázku k nějakým ekonomickým důsledkům z té současné eboly. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A také politické. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------A také politickým. Riziko tam je samozřejmě politické v tom, že zásobování země je do značné míry ohroženo a utlumeno. Například Sierra Leoně je část země, zejména ty, ty oblasti, kde ten, kde ebola má největší výskyt, jsou v izolaci, to znamená, že vázne zásobování potravinami, sama jste říkala, že se odhaduje, že zásoby rýže vydrží pouze nějakou, nějaký ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Do listopadu. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Několik měsíců, nebo spíš týdnů. To je samozřejmě velké riziko, protože ta politická kultura v těchto zemích není úplně ukotvena po tak krátké době od konce války, takže pokud by bylo ohroženo zásobování obyvatel potravinami, hrozí nějaké občanské nepokoje, které samozřejmě budou mít velký politický dopad. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Na to jsem se právě chtěla zeptat, protože to jsou země, tedy kde probíhají palácové převraty, respektive probíhaly de facto jako na běžícím páse, tak jestli tady ta situace s tím oslabením, nejenom té ekonomiky, ale vůbec té společnosti jako celku, nemůže vést k eskalaci nového občanského konfliktu. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Nemyslím si, že by hrozila nějaká občanská válka v podobě, v jaké jsme jí viděli v 90. letech, nicméně samozřejmě, že z té doby obyvatelstvo velká nedůvěra vůči státu, vůči institucím. A pokud ta situace se nebude lepšit nebo se naopak ještě bude zhoršovat, tak ta nedůvěra se samozřejmě ještě více prohloubí. To je, to je Plné znění zpráv


určitý velký problém, krize důvěry, a to samozřejmě může vést potom i k nějakým nepokojům, viděli jsme, že i teď v některých slamech, pokud tam vláda chce dělat nějaké preventivní kontroly a podobně, tak je tam poměrně velká rezistence místních obyvatel, takže to skutečně může, může vyvolat nějaké občanské napětí. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------To bych navázala na vás, tedy na vás, navážeme s panem doktorem Maďarem, protože zajímalo, jak tady mluvil pan Vilém Řehák o té rezistenci těch obyvatel, o její nedůvěře jakýmkoliv zdravotnickým opatřením, já, když si to spočítám všechno dohromady a dám to na ono to vypadá, že ta epidemie je de facto nezastavitelná. Za předpokladu, že takto reaguje předpokladu, že tam je zdravotnický systém v té situaci, v jaké je, tudíž de facto v rozkladu, epidemie nějak zastavit.

to by mě velmi vůči vládě, vůči jednu misku, tak obyvatelstvo, za dá se vlastně ta

Rastislav MAĎAR, epidemiolog, prezident Fóra infekční tropické a cestovní medicíny -------------------Ano, tady je důležité zastavit přenos nákazy po maximální inkubační dobu, ale de facto na to stačí dodržování jistých pravidel, na to stačí izolace suspektních případů a dá se to de facto zastavit i bez účinného léku nebo účinné vakcíny. Nakonec západní Afrika je sice postižena poprvé, ale všechny země jednou, jednou byly postižené poprvé, i ty východoafrické nebo středoafrické a přece k ničemu takovému tu v minulosti nedošlo. A účinný lék nebo vakcína nejsou teď a nikdy nebyly k dispozici. Takže dá se to určitě, musí se začít tím, že používaly ochranné pomůcky a že obyvatelé budou respektovat ta pravidla, bohužel problém byl ze začátku, když se mělo izolovat, ohraničit ohnisko nákazy, zavést karanténa a i pod teda jaksi v přítomnosti armády místní, pokud místní obyvatelé by to nebyli schopni respektovat, bohužel oni pod vlivem mnohých pověr a vlivem různých nedorozumění, protože bohužel ta místní vláda nezvládla ani informační kampaň směrem k pacientům a směrem k jejich kontaktům a směrem k rizikové populaci. Tak oni, slyšeli jsme i v médiích, ale je to dobře známo, že utíkali z ebolových oddělení, protože se báli, že prostě je, v podstatě každý, kdo tam bude, tak umře a jeho orgány budou použité dál, což je naprostý nesmysl samozřejmě, ale vychází to bohužel z nevzdělaností, jak tu tendenci věřit různým pověrám a teď, když se ti nakažení lidé dostali už do předměstí, na předměstí nebo i do velkých měst, tak je to velmi těžké, protože oni v současnosti /špatný signál/, jezdí taxíky po městě /špatný signál/,. Hospitalizací s horečkou a když ho nenajdou, tak potom se někam tím taxíkem zase musí odvézt zpátky, místní obyvatelé nechtějí lidi z venkova přijmout z logických důvodů, taxikář místo toho, aby ten svůj vůz nějak desinfikoval, tak potom nabírá další lidi. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Trošku nám, pane doktore, zlobí signál, tak já vás poprosím, kdybyste se zkusil posunout někam, kde možná bude lepší, protože tam jste byl zjevně před tím. Děkuji zatím. Na lince máme prvního posluchače, respektive třetího v pořadí, ale prvního teď, v této pasáži debaty. Dobrý večer. posluchač -------------------Dobrý večer, posluchač Mirek. Já bych řekl, že někteří sociální inženýři technokratičtí celosvětoví nám tvrdí, že v roce 2100 ponese tato země už 11 miliard kusů takzvaného homo sapiens, možná, že by se dalo bez nadsázky říci homo parazitus parazitus, protože takovou rychlostí, jakou likviduje celý zemský ekosystém, jsme se dříve nesetkali. A potom tedy jistě pan afrikanista je vybaven čísly a proto bych se ho zeptal, kolik obyvatel měla Afrika jako celek, dejme tomu, před 50 lety, před 20 lety, kolik jich má dnes a myslím, že příroda útočí na to nejslabší místo, čili zkouší tento způsob. Děkuji a na slyšenou. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak děkujeme panu Mirkovi za specifický názor, já už jsem ho ale také zaslechla, že je to vlastně taková jakási obrana zeměkoule, která se brání díky tomu, že jí lidstvo permanentně drancuje, ale tak pokud bychom se mohli dostat k nějakým těm statistikám, nemusíme samozřejmě vyjmenovávat všechno, ale je pravda, že demografická křivka v Africe dosti rychle roste. Tam jsou, v průměru mají ženy v těchto oblastech 5 až 6 dětí. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Plné znění zpráv


To je samozřejmě pravda. Já ty přesná čísla vám neřeknu, protože nejsem demograf, takže je neznám, nicméně pravda je, a je mi jasné, na co naráží posluchač, že v posledním století počet obyvatel Afriky se výrazně zvýšil. Na druhou stranu Afrika má určitý rozvoj opožděn, oproti třeba Evropě, to, co, to, co u nás k tomu dramatickému skoku došlo třeba za průmyslové revoluce, tak v Africe dochází v posledních 50 letech, ten, samozřejmě ten názor, že to je nějaká reakce, reakce planety na přelidněnost je asi, asi, určitě nebude ojedinělý, nicméně nemyslím si, že by to bylo úplně v tak přímé souvislosti. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak já zatím děkuji. Na telefonní lince máme dalšího posluchače, z režie mi říkají, že je to pan Chlumecký, takže vás zdravím, dobrý večer. posluchač -------------------Dobrý večer, Chlumecký u telefonu. Nevím, jestli se budeme slyšet, tady ve Štyrském Hradci je doslova /nesrozumitelné/, ale pokud mě slyšíte, tak je to skvělé. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Slyšíme vás úžasně. posluchač -------------------Já bych se chtěl zmínit o tý ebole trošku z jiného pohledu. Když vezmete zdroj, jímž bude Mikrobiologický ústav Akademie věd, tak zjistíte, že v minulosti byly dělané velmi mnohočetné pokusy s mutací virů a mám teď konkrétně, třeba řeknu s onemocněním dengue a spalniček. A pokud na takovýto virus pustíte velmi silné elektromagnetické pole, nebo nějaký druh radioaktivního záření, tak on začne velmi rychle mutovat, aniž by ztratil virulenci. To znamená, změní se v něco, co tu dosud nebylo a co je, má úplně jiný symptomy a jinak se množí a tak dále, znovu opakuji, dengue - spalničky, budete určitě vědět, o co jde, a tyhle pokusy tady proběhly. Já o tom se zmiňuji právě proto, že tenhle ten druh viru je vláknitý, to znamená, stokrát delší než je /nesrozumitelné/ a tahle ta vláknitost je velice nebezpečná právě v tom, že když se tam udělá uzel, tak v tom uzlu je prudce infekční, zatímco ostatní části můžou zahynout, takže se s ní velmi špatně bojuje. A tak mě napadá jedna věc, není to trošku produkt právě cílené nějaké jaksi, jaksi nové, nového druhu zbraně, mikrobiologické zbraně, a to právě proto, že vlastně původ tady sahá do těch 70. let, kdy tam byly vlastně zkoncentrované ty práce na vývoji, na celém světě. A právě proto, že tenhle ten virus je hodně dlouze vláknitý, tak ..., a potom druhá věc, výskyt v Sieře, v Sierra Leona a Pobřeží slonoviny jsou dva největší zbrojní trhy na planetě, myslím černé zbrojní trhy, tam koupíte odnože až po úplně nový nakonzervovaný tank. Není to trošku boj mezi Spojenými státy a Čínou o tu Afriku? A není to třeba boj, který byl uměle vyvolaný právě mutací třeba toho viru dengue? Jestli by na to pan afrikanista zkusil odpovědět. Děkuji, hezký večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, děkujeme panu Chlumeckému. Tak, pane Viléme, troufnete si na odpověď, a ještě se potom vrátíme k panu doktorovi Maďarovi, jestli už se přesunul do nějakého lepšího signálu, ohledně mutace těch virů? Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dneska to bude večer konspiračních teorií. Pravda je, že to, také se hovořilo už třeba o viru HIV, že to je umělý vir, který je biologická zbraň, v rámci studené války u té eboly se o tom hovoří také právě proto, že ona je velice smrtelná, to je samozřejmě velice těžké potvrdit, myslím, že ty případné, i kdyby to byla pravda, ty případné programy jsou tak utajené, že to asi, asi nikdy nezjistíme, minimálně ne my tady ve studiu. Nicméně mě to přivedlo k jedné, tento dotaz k jedné myšlence a to je, jak jste zmínila na začátku, otázka farmaceutických firem a léků na ebolu. To je totiž problém, problém eboly v tom, že ebola má několik, několik kmenů, které jsou od sebe odlišné, navíc ty, ty geny nebo ty kmeny mutují. Takže proto ta, ta ebola v současné době nemá žádnou, žádnou vakcínu nebo žádnou ani prevenci, protože to je prostě příliš drahé, protože těch kmenů je více a vzhledem k tomu, že doposud ty epidemie byly spíše omezené, tak vlastně sami víme, že farmaceutické firmy zajímá především profit, že ten vývoj těch léků stojí velké peníze, takže vlastně doposud v podstatě nebyla poptávka po tom, po tom léku na ebolu. Plné znění zpráv


Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Já doufám, že nás ještě slyší pan doktor Maďar, protože bych se ho chtěla zeptat ještě, nejenom tedy poprosit o stručnou reakci na to, co říkal, pan Chlumecký, ale včera se objevila, agentura DPA vydala zprávu, že v Ugandě se po letech dlouhých objevil takzvaný marburský virus, který je vlastně příbuzný ebole, je to velmi nakažlivá choroba, podobná právě v projevech tomu, co způsobuje virus ebola, ono tady právě takovéto informace potom zavdávají pochopitelně všemožným konspiračním teoriím a když si k tomu přidáme ještě zprávu z minulého týdne, při níž vědci oznámili, že s definitivní platností už objevili a lokalizovali úplné to nejzásadnější ohnisko viru HIV, který, které má ležet někde v Kongu, protože zkoumali právě, odkud se ta nákaza tehdy před několika desítkami let rozšířila, tak co k tomu říci, pane doktore, je to všechno náhoda, jsou to konspirační teorie? Rastislav MAĎAR, epidemiolog, prezident Fóra infekční tropické a cestovní medicíny -------------------Já jsem před tím seděl na jednom místě a přesto jsem změnil, tak doufám, že mě slyšíte dobře. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Teď vás slyšíme, ano. Rastislav MAĎAR, epidemiolog, prezident Fóra infekční tropické a cestovní medicíny -------------------Děkuji. Já bych řekl nejdřív velmi stručně, že pokud jde o přelidněnost na planetě, tak asi to rozhodně není ten kontinent, který jaksi za to může, protože mnohem lidnatější, s větší, s mnohem větší hustotou populace je Asie. A žije tam mnohem větší počet obyvatel. Afrika má poměrně rozsáhlé území. A ty postižené země taky nejsou moc lidnaté. Když pomineme Nigérii, teda která byla zasažena jenom parciálně, takže já nejsem zastáncem konspiračních teorií, jak zmínil posluchač, /nesrozumitelné/, to znamená, virus ebola Marburg versus dengue, což je flavivirus versus virus spalniček, který je ještě plně, jiná skupina, tak tam úplně není souvislost a ani mezi nima nehrozí, si myslím, nějaká vzájemná mutace, výměna vlastností, pokud jde o biologické zbraně, tak jako biologická zbraň není vhodná nemoc, která se nepřenáší vzdušnou cestou, protože pokud to tak nepřináší, tak stačí velmi málo zabránit osobnímu kontaktu a kontaktu s tělesnými tekutinami. Pokud by se vyskytovala podobná nemoc jako ebola, ale přenášela se vzdušnou cestou, tak si myslím, že v dnešní době už by populace v těch rizikových oblastech Afriky a možná v celé Africe byla decimována, paralelně ze stávající epidemie eboly v západní Africe vypukla a zase ustoupila epidemie eboly v Kongu, ale Kongo, stejně tak jako například Uganda, /nesrozumitelné/, které jsou schopné zvládat tyto stavy a reagovaly prostě rychleji, dnes je už v podstatě celý svět připraven na tuhle situaci, takže kdyby se za rok měla situace zopakovat, věřím tomu, že ani v Guinei, Sierra Leoně a v Libérii by už se /výpadek signálu/. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak. Sice se pan doktor přesunul do lepšího signálu, ale zase se mu patrně vybil mobilní telefon. Nicméně děkujeme tedy za velmi podnětné názory. Já bych se ještě vrátila k Tomáši Menšíkovi, pokud ten nás ještě stále slyší. Tomáš MENŠÍK, finanční společnost Cyrrus -------------------Ano, slyším. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Protože jsme si neřekli, pane Tomáši, je ..., právě už tady zmínil pan afrikanista Řehák situaci farmaceutických koncernů, my jsme si řekli, že na jedné straně se ekonomika těch postižených zemí hroutí, na straně druhé samozřejmě některé virus eboly velmi podnítil, akcie farmaceutických koncernů stouply. Otázka je, jestli je to tedy skutečně podnítí k vývoji nějakého nového virotika. A já, když jsem se dívala, co se změnilo na trzích v Africe, tak velmi začaly vzkvétat například internetové obchody a podobné služby, které jsou takzvaně nekontaktní, ale vy jste říkal, to spíš jenom tak pro ilustraci situace, vy jste říkal jenom, že by se mělo světové společenství zamyslet nad pomocí, až se tedy ta epidemie ustálí, tak jak by ta pomoc měla vypadat efektivní. Plné znění zpráv


Tomáš MENŠÍK, finanční společnost Cyrrus -------------------Jednoznačně pomoc musí jít všemi směry. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Jako myslíte formou úvěrů, půjček nebo investic. Tomáš MENŠÍK, finanční společnost Cyrrus -------------------Tam bohužel asi půjčky z mého pohledu budou nevratné, protože tyto země potřebují spíše dary, půjčovat samozřejmě se může, mimochodem, Sierra Leona musela v posledních týdnech zrušit aukci dluhopisů, chtěla si půjčit v zahraniční měně, nevím přesně, jaká měna to byla, předpokládám dolar, chtěla si půjčit na veřejném trhu a kvůli tomu, jaká je momentálně nálada kolem Sierry Leone a těch okolních zemí, tak museli tuto aukci zrušit, takže si nepůjčili peníze, tak to jenom tak pro okraj, ale je potřeba tady těmto zemím pomáhat bohužel nejenom půjčkami, protože tady ty země prostě nebudou schopny, a všichni to ví, v horizontu možná málo desítek let nějaké obrovské úvěry nebo obrovské půjčky, které potřebují, nebudou to schopni splatit, oni potřebují nejenom ale finance, oni potřebují i know-how, protože know-how je v západní Africe zatím na velmi nízké úrovni, takže oni potřebují know-how ze zahraničí, a to by mělo, to by mělo přijít investicemi. Jsou ..., v západní Africe jsou investoři, například ArcelorMitall, mimochodem největší ocelárna na světě. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, kterou vlastní indický vlastník. Jenom se velmi omlouvám, že už vám musím vstoupit do diskuse a do řeči, protože máme poslední necelou minutku, to byl finanční analytik Tomáš Menšík, velice děkuji a omlouvám se za to přerušení. Poslední půlminuta je vaše, pane Řeháku, z pohledu afrikanisty, myslíte si, že tady tento kus země, subsaharská Afrika a ty postižené země mají potenciál a vygenerují potenciál, aby se z epidemie eboly vzpamatovaly. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já věřím tomu, že s pomocí zdravotnických zahraničních zdravotníků tuto epidemie zvládnou a jak řekl kolega, základní jsou investice a věřím tomu, že pokud nebude ebola, tak investice budou, že se ti investoři do země vrátí a že africké země opět budou schopni najednat tu růstovou trajektorii a dosahovat těch 10-procentních ekonomických růstů ročně. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak pravil můj dnešní hlavní host, afrikanista Vilém Řehák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám a hezký večer. Vilém ŘEHÁK, afrikanista, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Hezký večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji také, jak už jsem říkala, Tomáši Menšíkovi i doktoru Rastislavu Maďarovi, děkuji i všem posluchačům, kteří nás slyšeli a také sem telefonovali. Od mikrofonu se loučí Markéta Ševčíková a poslouchejte Radiofórum i zítra v 19:10. Hezký večer přeji.

Podzimní volby 2014

9.10.2014

ČT 24

str. 01

20:05 Hyde Park

Bohumil KLEPETKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dobrý večer, vítám vás v Hyde Parku. Tak už je to tady zase. Zítra a pozítří, v pátek a v sobotu, nás čekají dny, kdy jsme my voliči pány situace, čekají nás komunální volby, volby do obecních, místních a městských zastupitelstev. Rozhodneme o tom, kdo bude vést radnice, kdo bude spravovat záležitosti, které jsou nám nejblíž, které se týkají věcí a míst, kde žijeme a kde bydlíme. Nad to se ještě ve třetině obvodů budou volit noví senátoři, a tak je teď v předvečer hlasování čas na to, abychom si řekli, jaké možnosti volby máme k dispozici. U komunálních voleb je to totiž trochu komplikovanější. V čem? Jaké nástrahy nám hlasování může připravit? Jak se naše hlasy budou vyhodnocovat a je vůbec způsob hlasování v komunálních volbách v Česku optimální? O tom bude Hyde Park s našimi dnešními hosty. Ve vysílání vítám mluvčího ministerstva vnitra Vladimíra Řepku, dobrý večer. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Dobrý večer. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A politologa Fakulty sociálních věc Karlovy univerzity, pana Kamila Švece, i vám dobrý večer. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Dobrý večer. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A vy se, vážení diváci, ptejte na vše, co vás ohledně nadcházejících komunálních, ale třeba i senátních voleb zajímá, co vám není jasné, na co chcete znát odpověď. Na adrese www.hydeparkct24.cz najdete informace i kontakty, jak se s námi spojit. Začneme dotazem tímto, je to dotaz od Stanislava: "Popište, prosím, všechny varianty volby do zastupitelstva. Zaprvé volím jednu stranu, za druhé volím jen mnou vybrané kandidáty a za třetí volím jednu stranu a další mnou vybrané kandidáty jiných stran. Děkuji, že nebudete brát ohled na záporné palce tohoto a podobných dotazů." Podotýká Stanislav. Takže jasná otázka na úvod, vlastně optimální otázka na úvod, způsoby volby, pane Řepko, ujměte se toho. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tak je to přesně, jak píše Stanislav. My při volbách do zastupitelstev obcí máme právě ty tři možnosti, že buď dáme křížek jedné straně, nebo volíme vybrané kandidáty, to znamená, okřížkujeme nejvýše ten počet, kolik je členů zastupitelstva. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Vybrané kandidáty napříč stranami, to je ta možnost. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Napříč stranami, to je důležité, a pak můžu dát hlas jedné straně a několika kandidátům a teď, dejme tomu, já vezmu fiktivně, že je nějaké zastupitelstvo v obci desetičlenné, to znamená, vybírám 10 kandidátů, je strana B, ve které kandiduje 10 kandidátů. Já zaškrtnu stranu a ještě například 5 kandidátů, to znamená, u té strany se bude přihlížet pouze k pěti prvním kandidátům. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Čili, když to shrneme, tak pro voliče je úplně nejdůležitější informace, je informace o počtu členů zastupitelstva té obce, městské části, města, kde žije, kde bydlí a kde zkrátka volí. Je to tak? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Plné znění zpráv


Přesně tak, a tu informaci naleznou na hlasovacím lístku. Ta informace je, tuším, vlevo nahoře, vlevo nahoře najdete napsáno, kolik členů zastupitelstva volíme. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Vy sám říkáte, ta informace je, tuším, vlevo nahoře. On by člověk čekal, že když je to taková zásadní informace pro voliče, kolik hlasů vlastně může dát, že bude na tom, na hlasovacím lístku, na tom hlasovacím archu vyvedená nějak výrazně, třeba tučně, ale tak to není, proč to tak není? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tučně tam, já si neuvědomuju, jestli tam je nebo není tučně ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Zkrátka nějak výrazně. Není. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ale vy sami máte logo vlevo nahoře a ono je to, tuším nebylo správné použití slova, vím, že to je vlevo nahoře, to znamená, je to podle mě, myslím, na dostatečně dobrém místě pro to, aby si toho voliči všimli. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Takže voliči pozor! Přečtěte si, přečtěte si, kolik členů zastupitelstva se právě u vás volí. Když to vezmeme ještě jinak, tak lidé z různých měst, z různých obcí, z různých vesnic vlastně disponují různý počtem hlasů a je to tak principiálně v pořádku? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Tak rozhoduje ten volič o zastupitelstvu té obce, ve které, ve které žije. V okamžiku, kdyby, kdyby volič z Prahy, kde se volí šedesátipětičlenné zastupitelstvo a volič z malé obce, která bude mít pět zastupitelů, kdyby všichni měli stejný počet hlasů, tak samozřejmě ten poměr vzhledem k velikosti toho zastupitelstva by nebyl úplně správný. Takže vzhledem k tomu, v jaké obci každý, každý občan žije, tak tam rozhoduje o tom konkrétním zastupitelstvu. Myslím, že to je logické v tomto. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Další dotaz je od Tadease nebo Tadeáše Smejkala, píše, tedy neví, na koho otázka, my si jí tu rozebereme, kdo bude odpovídat, ale zkrátka otázka zní: "Pokud zakřížkuji třeba jen dva kandidáty a žádnou stranu," píše, "můj hlas bude neplatný? Musím zaznačit všechny zastupitele, kteří jdou nebo jen stranu? V našem městě je 25 zastupitelů," podotýká pan Smejkal. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------To znamená, že Tadeáš má v tuhle tu chvíli možnost zaškrtnout až 25 zastupitelů, ale když jich zaškrtne 24 nebo méně, tak je to stále platný hlas. Kdyby jich zaškrtl 26, už by to byl neplatný hlasovací lístky, čili neplatná volba. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Zaškrtne tedy jenom dva kandidáty, jeho hlas, hlasovací lístek bude platný, ale jako by se 23 těch dílčích hlasů vzdá, je to tak? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Je to, myslím, tak. Plné znění zpráv


Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Ano, to je tak, současně ale je potřeba si uvědomit, že primárně ty hlasy, kterými ten volič disponuje, jdou za politickými stranami. Takže pan Tadeáš by se neměl nechat zmást tím, že nějakým výrazným způsobem bude preferovat ty dva kandidáty. On bude preferovat primárně ty dvě politické strany na základě, nebo ty politická uskupení, na jejichž kandidátkách budou ti dva kandidáti kandidovat a vlastně ty preferenční, jakoby preferenční hlasy, které, které udělí, přijdou na řadu prakticky až na konci celého to procesu sčítání, kdy prvně tedy se rozdělí mandáty jednotlivým politickým stranám až posléze, poté, co se začnou rozdělovat jednotlivé, jednotlivé mandáty mezi jednotlivé kandidáty, tak se zohledňuje to, kolik těch křížků ti jednotliví kandidáti, kolik ti kandidáti dostali a zde jim to pomůže v tom, aby se z těch zadních pozic například dostali na ty pozice, pozice přední. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Teď už se dostáváme do takových větších detailů, do určitých nuancí způsobů volby, týká se toho i dotaz od Lídy, píše: "Nelíbí se mi lídr kandidátky, ale program strany jako celku ano. Můžu ho nějak vyloučit," toho lídra, "ze svého hlasování," Pánové. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------No. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jak má postupovat Lída. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------To je právě to, čím ten volební systém tak trochu mate, mate voliče. Samozřejmě je možné, že, že tedy paní Lída vyškrtá tedy všechny, všechny kandidáty té, té konkrétní volební strany a vynechá, vynechá lídra. Nicméně proto, aby někdo z těch zadních pozic přeskočil tu první pozici, to první místo na té kandidátce, tak musí získat některý z těch kandidátů níže více než 10 procent průměru v zisku hlasů té kandidátky. Tedy pro to, aby někdo přeskočil na to první místo, tak ta desetiprocentní hranice je dosti vysoká, ta šance je menší i z toho důvodu, že se nejedná tedy o, respektive ta hranice nezohledňuje to, kolik hlasů preferenčních mají ti kandidáti nad tím mnou preferovaným kandidátem, ale že se do toho zahrnuje průměr kandidátky jako celku, dokonce mám pocit, že v historii, myslím, že to bylo na Praze 5, se dokonce něco podobného stalo, že masově byl, byl takhle kandidát, lídr vykřížkováván, no, a Pražanům to stejně nepomohlo. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pánové, vezměme si dvě modelové situace. Volič bude chtít eliminovat lídra, tak zakřížkuje všechny kandidáty té strany pod ním, to je varianta jedna. A co by se stalo, kdyby volič zakřížkoval politickou stranu a nad to kromě toho tedy ještě zakřížkoval některé konkrétní kandidáty téže strany a ne třeba lídra, tam by ty hlasy byly počítány jinak, pane Řepko, je to tak? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tam by bylo přihlíženo pouze k tomu hlasu pro stranu. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Čili by ty hlasy dostal i třeba nechtěný, voličem nechtěný lídr. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ano, to byla čtvrtá možnost, kterou jsem neuváděl, ale tak volit nedoporučujeme, protože tam pouze dáváte hlasy straně a i kdybyste v dobré vůli chtěl zakřížkovat jednotlivé kandidáty a některé tedy vynechat, tak to stejně potom v tom výsledném sčítání hlasů žádný efekt mít nebude. Bude se počítat ta strana a čili ten počet od jedničky až do počtu zastupitelů. Plné znění zpráv


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A to, že ten preferovaný kandidát by musel získat o víc jak 10 procent hlasů víc, než bude průměrný zisk kandidátů jeho strany, tak v té souvislosti se někdy říká, různé teorie uvádějí, že vlastně ta šance takových kandidátů posunout se nahoru je minimální, přesto byste ji, tuto, tuto variantu, voličům doporučovali, aby ji využili, pokud budou chtít svého kandidáta posunout? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Tak volič to může samozřejmě využít, ale jak říkám, ta pravděpodobnost, respektive musel, musel by to být opravdu oblíbený kandidát, který, který získá, získá ten dostatečný počet hlasů. Já jenom, abych vysvětlil, proč se jedná o desetiprocentní hranici, tak podobná, podobná hodnota byla dříve uplatňovaná ve volbách do Poslanecké sněmovny, kde se postupně snížila na 7, na konečných 5 procent. Současně se jedná o procenta zisku, zisku hlasů v rámci, v rámci tedy jedné kandidátky. U těch komunálních voleb to zůstalo na té desetiprocentní hranici, čímž samozřejmě ty posuny v rámci té kandidátky jsou, jsou dosti stížené. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Říkáte, zůstalo to na té desetiprocentní hranici, vidíte v tom nějaký záměr, nějaký úmysl politických stran, aby jim do toho voliči zas tak moc nezasahovali do těch kandidátek? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Tak to je všechno otázka zákonodárce s tím, že, s tím, že například i u krajských zastupitelstev, pokud se, pokud se nepletu, ve volbách se, se tato hodnota, se o ní uvažovalo, že se, že se bude měnit. Současně já si nejsem jist, do jaké míry třeba i zákonodárce rozumí tomu volebnímu systému, protože on opravdu není moc jednoduchý, takže ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Čili vy až takto uvažujete, že sami zákonodárci tomu volebnímu systému moc nerozumí a moc se v něm neorientují? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------V jisté nadsázce. Setkal jsem se s tím, že ani lidé, kteří se pohybují v tom, v tom prostředí, ať už sami kandidáti nebo lidé pohybující se kolem, kolem voleb, sami tomu, sami tomu volebnímu systému nerozumí příliš dobře. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Zdeněk: "Jak moc ovlivní křížkování kandidátů jejich šance dostat se do zastupitelstva a proč se nekroužkuje, tedy nedávají preferenční hlasy? Vždyť kandidáty v obcích a menších městech známe lépe, než kandidáty na poslance nebo senátory." Tak proč, začněme tou druhou částí, pane Řepko, proč, proč v komunálních volbách je to jinak? Proč se zkrátka křížkuje a proč se tím kroužkováním neudělují preferenční hlasy, jako je tomu ve volbách sněmovních? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------V těch volbách do obecních zastupitelstev můžeme vybírat kandidáty, respektive různá uskupení volební napříč tím politickým spektrem, které je dáno, na rozdíl třeba od voleb do Poslanecké sněmovny. A to byl ten důvod, proč se k tomu zákonu tehdy takto přistupovalo, aby v obcích měli občané možnost dát hlas, ono, jak správně říkal pan Švec, ne kandidátům, ale několika stranám, tak to byl ten důvod, proč to tehdy vzniklo. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A ta první část, jak moc ovlivní křížkování kandidátů jejich šance dostat se zastupitelstva? Už jsme o tom částečně mluvili, tak to ještě rozvinu ten dotaz od Zdeňka. Lze říci, že šance kandidátů ze spodních pater Plné znění zpráv


kandidátky přeskočit ty kandidáty nad nimi je tím větší, čím je obec a jeho zastupitelstvo menší? Že tam těch 10 procent nad průměr může dělat třeba několik hlasů, v menších městech, řekněme, desítky hlasů a ve velkoměstech, kde to už budou tisíce hlasů, tam to bude asi nedosažitelné? Lze to takto interpretovat? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Samozřejmě takto můžeme uvažovat. V okamžiku, kdy budeme mít kandidátku, třeba tu pražskou se 65 zastupiteli a několika sto tisíci voliči, tak samozřejmě ten průměr na té kandidátce bude, bude mnohem vyšší a samozřejmě i pro toho kandidáta může být těžší získat v tom šedesátipětičlenném seznamu jmen dostatečný počet preferenčních hlasů. Samozřejmě na té malé obci s pěti, s pěti zastupiteli, sedmi tak tam by mohly rozhodovat nějaké možná jednotky, desítky hlasů. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ondřej: "Pokud si jako Pražan vyberu jen 21 kandidátů napříč stranami, tudíž nezakřížkuji všech 65 kandidátů, jakou váhu má můj hlas pro jednotlivé strany, dejme tomu, že zakřížkuji 21 lidí ve 3 stranách, v každé 7," podotýká Ondřej. Tak jakou, jakou váhu bude mít ten jeho hlas pro jednotlivé strany? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tak je to pro ty tři strany, když v nich křížkuje v každé 7 kandidátů a je to především hlas pro ty tři strany, těm on udělil svůj hlas v těchto volbách. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Čili pokud by chtěl podpořit nějakou konkrétní stranu, tak ta podpora bude menší, protože bude odpovídat sedmi hlasů z 65 možných? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Dá se to nazvat tak, že vlastně svůj hlas rozmělnil. Kdyby chtěl podpořit jednu stranu, tak má tu možnost zakřížkovat přímo křížkem ten rámeček u té konkrétní strany a jeho hlas bude mít tím pádem pro tu stranu větší váhu. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A když tu je zmíněno 65 možných kandidátů, 65 členů zastupitelstva, tak někde, a zejména se o tom mluví právě v Praze, jsou ty hlasovací lístky, ony jsou to vlastně hlasovací archy, jsou opravdu hodně rozměrné, jak na to budou uzpůsobené volební místnosti? Pokud tedy volič tam s tímto hlasovacím listem přijde a bude se chtít rozhodovat skutečně až za plentou, teď to tam všechno rozloží, bude tam na to prostor? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------No, tak, ona není, není standardizováno žádným způsobem to místo, jak mají být veliké stoly za plachtou, čili v tom místě pro úpravu hlasovacích lístků, nicméně to je jeden z důvodů, proč se hlasovací lístky dávají dopředu k nám do schránek, abychom právě měli možnost a šanci nad tím popřemýšlet, ne až v té volební místnosti, ale už doma. Ale když to samozřejmě někdo chce udělat až v té volební místnosti, tak i tu šanci má. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ten čas a ten prostor tam dostane. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tam dostane. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A máme telefonát, dobrý večer, vítáme vás v Hyde Parku, kdo se nám dovolal? divačka -------------------Dobrý večer, Fadrhoncová. Pěkně prosím, chci se zeptat. Já bydlím na Praze-západ a velmi ráda bych volila jako vždy a bylo mi řečeno, že můžu volit pouze, když přijdu do volební místnosti k nám na obec nebo, já jsem těžko pohyblivá, že za mnou přijedou do místa bydliště s urnou, v pořádku. Ale já bohužel nebudu v místě bydliště, jsem u dcery o 12 kilometrů dál a kolikrát už jsem volila tady na Praze 4 a paní z úřadu mně řekla, že bohužel žádné volební lístky se teďka nedávají, že teda možnost volby nemám. Pěkně prosím, poraďte mně, co mám dělat? Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pane Řepko? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Zklameme vaši divačku, opravdu při volbách do obecních zastupitelstev ta možnost není, to znamená, voličské lístky se nevydávají. Můžeme volit pouze v místě trvalého bydliště v tom daném volebním okrsku a v případě, že se nacházíme v tom daném volebním okrsku a jsme třeba nepohybliví, nemocní, tak je možné požádat, ale není to nároková věc, je možné požádat o přenosnou hlasovací schránku. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A to mi teď vysvětlete, pane Řepko, říkáte, můžeme volit teď jenom v místě svého trvalého bydliště a v těchto komunálních volbách poprvé budou v Česku moci volit cizinci ze zemí Evropské unie, kteří tu mají třeba i jen přechodný pobyt. Je to tak? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Je to tak. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze září tohoto roku. A jak to jde dohromady s tím, že Češi mohou volit jenom v místě svého trvalého bydliště a cizinci ze zemí Evropské unie tu v těchto volbách mohou volit byť jen na základě přechodného pobytu? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ona státní volební komise se po rozhodnutí Krajského soudu v Brně sešla, aby toto, na toto téma prodiskutovala svůj čas a dospěli k názoru, že je potřeba změna volebního zákona. On se chystal volební kodex, kde se právě zvažovala i možnost, že by volili nejen cizinci s přechodným pobytem, ale také občané České republiky s přechodným pobytem, ale české právo přechodný pobyt nezná, to znamená, my máme pouze trvalé bydliště, a proto je v uvozovkách taková diskriminace lidí z České republiky, že mohou volit pouze občané České republiky s trvalým bydlištěm, protože institut práva to nezná. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A otázka pro pana Švece, je to taky v jiných zemích Evropské unie, pokud máte tu informaci, že i tam do těch místních městských rad mohou volit cizinci ze zemí Evropské unie, kteří tam mají ne trvalý, ale třeba i jen přechodný pobyt? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Tak to je dáno evropským, evropským právem, ostatně i ten rozsudek krajského soudu dosti vycházel z té evropské, evropské legislativy, takže toto je jedna, jedna z podmínek evropského, evropského práva. Plné znění zpráv


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ale do Senátu už zase tito cizinci volit nemohou. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ne, tam už můžou volit pouze občané České republiky. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A proč do místních zastupitelstev ano a do Senátu ne? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tehdy do zákona, já nevím, jestli vznikl v roce 2001 nebo dříve, možná dříve, byla dána možnost, že mohou volit ve volbách do obecních zastupitelstev cizinci s trvalým pobytem na území České republiky. To se ošetřuje smlouvou, my máme smlouvu uzavřenou vstupem České republiky do Evropské unie tím, že se to týká pouze cizinců z Evropské unie. Tak to bylo v tom zákoně, tak je to ještě podobně při referendech a tak je to při volbách do Evropského parlamentu. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Irma se ptá takto, ano, už nám dotaz naběhl celý: "Proč je volba obecních zastupitelů tak složitá? Aby bylo hodně chyb a tím pádem hodně neplatných hlasovacích lístků? Komu to prospěje," ptá se Irma. Takže proč je volba tak složitá? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Já tedy z pohledu úřadu bych řekl, že nám se složitá nezdá, naopak podporuje ji dokonce i prezident republiky a líbí se mu, dával příklad, že volby do obecních zastupitelstev se mu zamlouvají, jak můžeme volit. Můžeme vybírat právě kandidáty z různých politických stran a preferujeme různé politické strany, jsou tři možnosti, jak volit. Máme většinou kromě Prahy jeden veliký hlasovací lístek, takže vidíme přehledně ty kandidáty najednou, takže z pohledu úřadu se nám ta volba složitá nezdá, ale třeba pan Švec bude mít jiný názor. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Má jiný názor? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------No, problém je v tom, že ta volba by nemusela být tak zas tak úplně složitá, kdyby voliči tušili, co se děje s tím jejich hlasem, to je asi ten největší problém, že naučit v uvozovkách voliče volit, není, není zas žádný velký problém, pokud je volič informován. Tady ta největší chyba toho volebního systému je v tom, že volič si myslí, že opravdu uděluje preferenční hlasy a že tedy dává primárně hlas kandidátu té konkrétní strany nikoliv politické straně, ta pravda je jiný, ten preferenční hlas, tedy ten hlas se dává primárně straně a potom tedy až v tom závěru, závěru tomu kandidátovi, takže ten volební systém, ano, může být vnímán jako složitější, ale to spíš z toho pohledu pochopení toho procesu, co se děje s tím hlasem paní Irmy, když ho takhle hodí do té obálky a urny. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Říkáte, ten volební systém v tomto případě může být složitější nebo je složitější, zkrátka je pro někoho i složitý a přes všechnu kritiku, je to dobrý volební systém? Je optimální třeba pro tento účel volby? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK --------------------



Těch možností, jak zajistit možnost volby napříč kandidátkami je spoustu, voliči by mohli panašovat například v rámci, v rámci volebních, volebních pravidel, to je zase, k tomu by byla potřeba změna volebního zákona nebo zákona o volbách do ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Osvětlete jednoduše, co do jde v případě panašování. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------V případě panašování opravdu volič volí napříč těmi jednotlivými, jednotlivými listinami a volí tedy ty, volí jednotlivé tedy kandidáty. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Čili ty hlasy se započítávají přímo těm kandidátům a nikoliv jako v tomto případě primárně straně a pak teprve za určitých okolností těm kandidátům. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Primárně politickým stranám. Takže ty možnosti samozřejmě jsou. Možná by některé i byly lepší než, než je tento systém. Současně není třeba tento systém nějak radikálně měnit, pokud voliči budou vědět, co se s jejich hlasem děje a pokud dokáží využívat plně nástrojů toho, jak hlasování ovlivňovat, to ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Vy se zabýváte, no, prosím, dopovězte. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Současně, současně si myslím, že by možná pro začátek stačila, stačily úpravy toho systému, například ta procentuální hranice v rámci pohybu té kandidátky, nemusel by být teda desetiprocentní, mohla by se podobně jako u poslaneckých voleb snížit a podobně. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Vy se zabýváte různými volebními systémy v některé jiné zemi Evropské unie. Volí se do obecních a městských rad podobně nebo stejně, jako je to v Česku? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Primárně se zabývám lokální politikou a až poté volebními systémy. Nicméně tam, kam moje paměť sahá, myslím si, že takto nastavený volební systém v Evropě nemáme, ale doufám, že mě teď kolegové neukamenují, že se nepletu, ale myslím si, že nikoli. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pane Řepko, vy máte informaci, kde třeba je ten volební systém nejpodobnější tomu českému komunálnímu? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Já jsem si to shodou okolností také zjišťoval a mám podobné informace jako pan Švec. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Tedy? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra Plné znění zpráv


-------------------Čili, že by neměl nikde takový podobný systém být. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A, abychom Irmě odpověděli ve všem, pokud pokládá závěrečnou otázku, komu to prospěje? Tedy pokud bude velký počet neplatných hlasů, hlasovacích lístků, hlasovacích archů, kdo se bude radovat? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------No, jestli tedy mohu to ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------No, prosím, ano. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------... nějak shrnout? To je velmi komplikované v tom, že u těch komunálních voleb není možné ty výsledky a obecně ta pravidla zobecňovat. Je třeba si uvědomit, že každá ta obec je, je tím volebním místem nebo tím malým v uvozovkách politických systémem samo o sobě, a tedy, že srovnávat volby v Praze s volbami, s volbami někde v malé obci možné není, protože jinak ten systém funguje nebo poněkud odlišným způsobem funguje, funguje v tom velkém městě, úplně jinak funguje na malé obci. Týká se to i, týká se to i politických hráčů, řekněme, nebo těch politických reprezentantů, že tedy v těch velkých městech nebo statutárních městech se mnohem více prosazují ty klasické politické strany, které známe i z té celostátní úrovně, na těch menších obcích jsou to spíše nezávislí kandidáti, takže každému to může prospívat jinak v závislosti na tom, na kterou konkrétní obec se zaměříme. Ale zobecňovat to, toho bych se bál, stejně tak jako bych bál toho zobecňování těch výsledků voleb, jestli pro některou stranu je to vítězství, potvrzení její síly nebo potvrzení toho, že je v úpadku a podobně. Zkrátka v tomto, v tomto bych to neviděl. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ale lze asi čekat obecně, že ty celostátní preference politických stran budou nejvíc kopírované ve výsledcích komunálních voleb v těch velkých městech a čím budou města a obce menší, tak tam asi odchylka od těch celostátních preferencí politických stran bude, bude větší ta variabilita výsledku, je to tak? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Ano, souvisí to, souvisí to s tím, že v těch velkých městech ty politické strany hrají hlavní roli už i proto, že tedy vstup, vstup nezávislých kandidátů je těžší, respektive, je jednodušší založit jinou politickou stranu a současně, současně v těch, v těch malých obcích jsou to často, jsou to často kandidatury na základě petice a podobně, takže tam opravdu jsou to, jsou to velké rozdíly v tom. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Čili do jaké míry budou mít ty výsledky komunálních voleb relevanci pro celostátní politiku a pro to, jak s těmi výsledky budou, nebo nebudou pracovat ty velké politické strany. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------No, prakticky, prakticky pro hodnocení celostátní politiky by neměly mít žádnou relevanci. Je třeba si uvědomit, že opět Praha jakožto největší město má 65 zastupitelů, současně můžeme mít opravdu nějakou menší obec téměř s 15 zastupiteli, tedy ten poměr, poměr je velmi, velmi nevyvážený a současně tedy, vzhledem k tomu, že v České republice je velmi vysoký počet malých obcí, kde právě uspívají ti nezávislí kandidáti, tak, tak to nějakým způsobem zobecňovat pro to, jestli některá strana posiluje nebo některá strana oslabuje, nelze. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Pane Řepko, to, čeho se dotkl pan Švec, počet zastupitelů, a tedy vlastně počet hlasů, kterými mi disponujeme v komunálních volbách, tak ten počet zastupitelů, ten neodpovídá velikosti měst a velikosti vesnice úplně přesně. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Odpovídá. Tam v zákoně o ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Je to v přesném poměru? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------V zákoně o obcích, je, ale samozřejmě na zastupitelstvu oni mají možnost určit si od nějakého počtu, já si přesně ta čísla nepamatuju, ale je to až právě do těch 72, kdy oni můžou určit, mají rozmezí, ve kterém si můžou určit, jak bude velké zastupitelstvo. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Máme tu další dotaz od Daniela Kučery: "V komunálních volbách se hodně a i složitě křížkuje. Prostor k chybám a přehlédnutím při počítání je tedy obrovský. Provádí se nějaká namátková kontrola chybovosti volebních komisí na vyšší úrovni nebo ne?" Pane Řepko. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ta kontrola probíhá, Český statistický úřad na to má dokonce i systém, který vyhodnocuje, kdyby v nějaké obci ta chybovost byla veliká, tak ten systém potom ten počítač je schopný upozornit na to toho komisaře a musí dojít potom k přepočítání těch hlasů. Nejsem odborník na to, statistici by k tomu věděli víc, ale existuje to a i komisaři jsou proškolováni, aby věděli, který hlas je platný a který neplatný. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jak se tedy vůbec ve volebních komisích ty hlasy a ty odevzdané hlasovací archy budou vyhodnocovat? Tak když se vyndají, vysypou z obálek, tak členové volební komise nejdříve spočítají ty rozdané jakoby preferenční hlasy, jestli třeba se volič nepředal a neudělil těch hlasů víc, než kolik může? Nebo jak to bude? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Úplně v první řadě oni spočítají, a to je základ, počty vydaných obálek, těch úředních a jestli ten počet souhlasí, protože kdyby tam právě došlo k tomu, že úředních obálek bylo vydáno méně než těch, kterých potom našli ve volební schránce, tak to by byla ta první chyba a na to by byli upozorněni. Pak se děje něco, co jste zmiňoval vy, to znamená, že oni začínají sčítat ty hlasy tím způsobem, že když potom zjistí, že je někde uděleno víc preferenčních hlasů, tak je to neplatný hlas a dělají se ty takzvané kupičky s těmi platnými, neplatnými hlasy a pak se ty preferenční hlasy sčítají. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A řekněte ... Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------I když, pardon, omlouvám se, oni to nejsou preferenční hlasy, ale to už jsme zmiňovali. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jakoby, ano, nejsou, ale jakoby. Tak, jakou má volič garanci, když už si nějaký volič dá tu práci a rozdá, třeba může disponovat 21 hlasy, a rozdá napříč stranami 21 kandidátům všechny své hlasy. Jakou má garanci, že se Plné znění zpráv


žádný jeho hlas nezašantročí? Když to tak řeknu, že, prostě že ti členové volebních komisí mu nějaký hlas neupřou, v tom množství jeden hlas sem, jeden tam, jakou má volič jistotu, že na toto nedojde? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ta garance a ta jistota je dána tím, že v těch okrskových volebních komisích sedí právě zástupci jednotlivých politických stran a ti by si nikdy neodpustili, aby někdo nebo nějaká politická strana nebo hnutí ve volbách do obecních zastupitelstev, to jsou především hnutí, které tam nominují své zástupce, tak neodpustili by si to, že by si někdo připsal nebo ubral hlasy. Pak tam jsou také zástupci občanů, a to je další kontrola, aby k takovým podvodům nedocházelo. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A čili k nějakým kontrolám toho správného vyhodnocení hlasovacích lístků, nějaké kontroly se budou odehrávat? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ta volební dokumentace je po určitou dobu uschována, jsou uschovány všechny hlasovací lístky, to znamená, že kdyby měl někdo pocit, že právě v jeho obci se dělo něco nepřístojného, tak má potom možnost, co by mohlo ovlivnit volby, tak má potom možnost obrátit se na krajský soud a ten potom, má na to 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb, a ten potom ve dvacetidenní lhůtě rozhoduje. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A jaká je odpovědnost jednotlivých členů volebních komisí za správnost vyhodnocení těch výsledků? Tu odpovědnost primárně nese předseda volební komise nebo jednotliví členové a co jim hrozí, pokud by došlo k nějakým, k nějakým chybám. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tak tu odpovědnost nese, vy jste říkal správně, předseda okrskové volební komise, pak je tam zapisovatel, který vlastně zapisuje vše, co se tam děje a potom i ty výsledky. Tu odpovědnost mají samozřejmě občanskoprávní, tak jako každý z nás, kdyby podváděl při volbách, je to dokonce i v trestním zákoníku. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Postoupíme dál, je to dotaz od občanského sdružení Hroší kůže, dotaz z Facebooku: "Komunální volby jsou z pohledu voliče nejdemokratičtější, jelikož volič není odkázaný na primární volby uvnitř politické strany, ale může si v podstatě sám sestavit zastupitelstvo z různých stran. Proč není stejný systém pro ostatní volby?" Pane Řepko? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ten systém volební byl vybírán tak tehdy, aby voliči v těch obcích mohli ten chod obce co nejvíce ovlivnit. My jsme ale, myslím, tady dotaz celkem vyjasnili, že to není zas tak úplně, jak se domnívají ze sdružení Hroší kůže. My jsme řekli, že vlastně tam nejsou preferenční hlasy a že stále dáváme přednost především stranám, ale zase na druhou stranu, jak říkal pan Švec, v těch menších obcích je možné tu komunální politiku ovlivňovat více. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A na pana Švece, tak jak zněl ten dotaz, byl by to, tento systém, použitelný i pro jiný typ voleb? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Ten hlavní problém toho, proč nebo co by se mohlo dít v okamžiku, kdy by, kdy by volič mohl vybírat z více politických stran například, nevím úplně, které volby myslí, ale pokud bychom to vztáhli třeba na volby do Poslanecké sněmovny ... Plné znění zpráv


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------No, třeba. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------... tak tam by hrozilo to, že do té Poslanecké sněmovny se dostane velmi vysoký počet politických stran a ta efektivita toho, toho zákonodárného sboru by tím mohla být velmi, velmi oslabena. Takže tam, tam by to ztrácelo, ztrácelo základní logiku. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Čili na té komunální úrovni tento systém říkáte ano, na jiné úrovni by vhodný nebyl, tak to říkáte? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Jelikož, jelikož komunální politický systém funguje, funguje jinak, respektive není tam ta přísně oddělená exekutiva, legislativa. To zastupitelstvo zkrátka má i jiné pravomoci, jiné kompetence, prakticky i ty komunální systémy fungují zpravidla v těch malých obcích. Musíme si opět uvědomit, že v České republice je velmi vysoké množství velmi malých obcích, tak to často, často funguje na nějaké i osobní bázi a podobně, tudíž tam volení napříč nějakými kandidátkami, napříč stranami není problém. U té celostátní úrovně například už by to problém mohl být. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Další divák se ptá: "Jak mám postupovat, pokud volím ve městě, které se člení na městské části či městské obvody? Vhazují se oba lístky do jedné obálky a jedné urny nebo je to barevně odlišené? Jedna obálka a urna pro městskou část, druhá obálka a urna pro celé město?" Pane Řepko? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Je to tak, že když například volíme tady v Praze, tak volíme do městské části a i do Magistrátu hlavního města Prahy a volíme se dvěmi hlasovacími lístky, ale do jedné obálky. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A ten hlasovací lístek do městské části, do městského obvodu, ten je nějak odlišený jakýmsi pruhem po straně, je to tak? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tam je pruh, ale ten pruh je u voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy a je, myslím, červený. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Tak takto je to, teď ještě jsem říkal ve třetině obvodů se budou volit senátoři. Čili tam k tomu přistupují ještě senátní volby. Tam to probíhá jak? Prostě volič si vybere lístek se jménem vybraného kandidáta, dá ho do obálky jiné ale, je to tak? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Je to tak, vy vlastně ve chvíli, kdy přijdete do místnosti, do volební místnosti, tak od okrskové volební komise, v případě, že se volí ještě do jedné třetiny Senátu, dostanete dvě úřední obálky. Ta úřední obálka do Senátu je žlutá a do té dáváme pouze jeden hlas, jednoho kandidáta, pro kterého se rozhodneme. V případě, že bychom tam dali dva hlasy, byl by to neplatný hlas, také v případě, že bychom dali hlas místo do obálky žluté, komunální, čili hlas pro komunální volby do senátní obálky, tak by to také byl neplatný hlas, neplatné hlasy. Plné znění zpráv


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A ty obálky pro senátní volby a komunální se hází do téže urny? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Hází se to do stejné volební schránky. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Dotaz od Jirky: "Přemýšlel někdo nad tím, jak bude vypadat prostor pro úpravu lístků ve městech jako Praha, kde se jedná o plachtu zvící menšího stanu? Nedovedu si představit s ní manipulovat na běžně používaném pultíku s plentou, nemluvě o skládání do obálky." Tak o tom už jsme tady mluvili. Vy jste sám říkal, že se vlastně předpokládá, že si to lidé připraví doma. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Předpokládá a za pořádek ve volební místnosti je odpovědný předseda okrskové volební komise a ten se domlouvá na případných proprietách, které jsou v té volební místnosti přímo s obecním úřadem nebo s městskou částí. A teď já už nevím, jestli tam ještě byla nějaká otázka. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Myslím, že se to týkalo prostě manipulace s tou plachtou, jestli tam pro to bude prostor ... Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Opět snažili jsme se vybrat, měli jsme ze dvou, měli jsme možnost ze dvou variant, respektive státní volební komise, vybírat a vybrala ten, domníváme se, že uživatelsky přijatelnější, kdy tam by to byl formát A0, o kterém se původně uvažovalo a tam už byste se opravdu za žádnou plentu asi nevešli. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------To by se lišilo konkrétně čím kromě rozměru? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Byl by jednou takový ten hlasovací lístek. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Že by byl jednou takový a všechny strany by byly na jedné, na jedné straně ... Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Byly by na obou stranách, mohly by být i na obou stranách a mohlo by docházet k velikým zmatkům, proto jsme se právě rozhodli pro ten formát, a také do budoucna je třeba možné uvažovat o tom, že by došlo ke změně legislativy, ke změně zákona, aby nemusely být všechny strany na jednom hlasovacím lístku, protože v zákoně je to takhle uvedeno. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Paní Malinská nebo slečna: "Na Jižním Městě jsme všichni v rodině obdrželi lístky pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prhy nelepené, jsou to volně vložené dva listy složené do sebe bez známky lepení. Je to chyba ojedinělá nebo je hlášeno víc takových vad lístků?" Jak má postupovat? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Plné znění zpráv


Zjišťoval jsem to a mělo by se jednat o chybu ojedinělou. V případě, že se někomu stane, že ten hlasovací lístek pro Zastupitelstvo hlavního města Prahy není slepený, může požadovat náhradní hlasovací lístek, případně vím od Českého statistického úřadu, že komisaři jsou vyškoleni, aby, když někdo vhodí takový lístek, ho nepovažovali za neplatný, ale naopak, aby takový hlasovací lístek byl platný. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Tak to je uklidnění. A dotaz tento: "Jak je možné, že nikdo z rodiny dodnes neobdržel domů hlasovací lístky?" Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Jak je to možné? To nevím, za to odpovídá starosta, protože ten je odpovědný za distribuci hlasovacích lístků, v případě, že se ale někomu tohle stalo, tak se může obrátit na svůj obecní úřad a požadovat ty hlasovací lístky, měly by mu být dodány a přinejhorším je dostane přímo ve volební místnosti. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A pokud bude požadovat jejich dodání, tak to znamená, že mu je někdo přinese a má na to právo, aby mu je někdo přinesl nebo si pro ně takový člověk musí dojít sám? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Může se zkusit domluvit se s obecním úřadem. Není to nároková věc. Podle zákona to dostat měl, v případě, že to nedostal, došlo k chybě a může požadovat její náhradu. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Porušení zákona to je? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Porušení zákona to, zdráhám se říct, je, ale sankce za to nehrozí. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Viktor: "Jak se kontrolují voličské seznamy, nemůže být někdo zapsaný na různých místech a tím pádem i volit víckrát? Jak je možné, že jsou případy, kde je na seznamu i mrtvý?" Na voličském seznamu. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tak voličské seznamy se kontrolují, nemělo by docházet k tomu, že je někdo zapsaný na více místech. Neslyšel jsem o tom, že by na těch seznamech byli mrtví, v případě ale například mě napadá v souvislosti s tímto dotazem, že se někdo přestěhuje, čerstvě, třeba dneska, to znamená, že mu na úřadě dnes dají dokument, ve kterém je napsáno, že má nové trvalé bydliště a ustřihnou mu růžek občanského průkazu. To znamená, že ten člověk nebude zapsán v tom novém místě, ale on může přijít s tím občanským průkazem a s tím potvrzením přímo volit a už nemusí nosit žádný jiný doklad. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A když je tady dotaz na to, že by ve voličském seznamu mohl být i člověk, který už nežije, tak jsou případy, kdy jsou nedávno zemřelí lidé i na kandidátních listinách. Pokud to někde takto je, budou tito lidé nějak označeni nebo upozorní na to volební komise voliče, že na kandidátní listině jsou už lidé, kteří nežijí nebo jak se bude postupovat? Třeba takový člověk bude i zvolený, kdo pak jeho mandát získá? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tak tam se to stát může, může se to stát právě v tomto období 48 hodin před volbami, protože vzdát kandidatury je možné se právě do 48 osmi hodin před konáním voleb. Ta lhůta skončila, v případě, že někdo Plné znění zpráv


zemře nebo slyšel jsem o případu, kdy to byl dokonce zmocněnec strany a tím pádem to nemůže nahlásit tuto skutečnost. Ve volební místnosti, když se to stane do těch 48 hodin před konáním voleb, tam to bude vyznačeno, v případě, že se to stane později, tak tam to vyznačeno nebude ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Na nějaké nástěnce to bude uvedeno? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Ano, tam jsou vzory hlasovacích lístků, je tam vidět i, jak máte zakřížkovávat, jak to správně má vypadat, jsou tam právě i ti kandidáti, kteří se vzdali kandidatury do těch 48 hodin před začátkem voleb. V případě, že někdo zemře v tomto mezidobí, tak ten bude zvolen a mandát samozřejmě nezíská, získá ho potom náhradník. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------To znamená kandidát z jeho strany za ním na kandidátce napsaný. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Kandidát z jeho strany, ano, ano. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------"Jak vyplňují hlasovací lístky nevidomí a jak je zajištěna kontrola těchto lístků?" Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Hlasovací lístky nevidomí mohou vyplňovat samozřejmě pouze s nějakou asistencí. Kontrolu opět, já nevím, jestli na to existují nějaké čtečky, to je asi založeno spíše na důvěře než na kontrole. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Zkusíme navolit další dotaz, pokud se mi to tedy povede, máme ho tu, dotaz od Jakuba, co má dělat, když právě ztratil občanský průkaz? Stihnou mu úřady vystavit nějaké potvrzení, se kterým bude moci jít k volbám? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Tak pozor na to. To potvrzení, které získáme při tom, když ztratíme občanský průkaz od policie nebo od úřadu, to není nic, co by nás opravňovali volit. My ale máme možnost požádat o takzvanou rychloobčanku, která právě platí 1 měsíc, je bez strojově čitelných údajů a slouží k výkonu volebního práva. O tyhle občanky je možné požádat i v dvě voleb. Není to opět nároková věc, ale víme a doporučujeme, aby úřady měly prodloužené otevírací hodiny i v pátek večer, i v sobotu dopoledne, aby občané, kterým se stane tato situace, si mohli vyřídit tuhle rychloobčanku a zase je důležité upozornit, ve chvíli, kdy už jsme si vyřídili tu ztrátu občanského průkazu a zažádali o novou občanku, o tu klasickou, která platí 10 let, tak pozor, už o tu občanku na ten jeden měsíc nežádejme, protože nám vydána nebude. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ale jinak platí i v těchto volbách, že lidé mohou přijít s jiným průkazem totožnosti, s pasem třeba. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Je to jenom pas, je to buď občanský průkaz, nebo pas. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Jenom pas. Čili pokud přijdou o občanský průkaz nějakým způsobem, mohou se dostavit s pasem. Dotaz od Jiřiny, jak se budou přepočítávat hlasy na mandáty ve větších městech? Pánové? Tak pan Švec. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------No, stejně, stejně jako ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Nebo pan Řepka, jak se domluvíte, to je ... Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------... v menších městech, respektive tam rozdíl není. Jediné, co asi možná paní Jiřina má na mysli, tak v těch větších městech to bude déle trvat, ale ten postup je všude stejný, tam ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A propos, déle trvat, kdy se čekají výsledky, zejména právě v těch městech, kde to bude složitější? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Statistici to velmi neradi odhadují, ale protože tady nejsou, tak my očekáváme ze zkušenosti, že to bude někdy v neděli nad ránem. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Dotaz od Libora: "Jak zabráníte kupčení s hlasy? Dá se to nějak předem vysledovat nebo se vždycky čeká, že někdo podá podnět k přešetření?" Tak při minulých komunálních volbách se to dělo, města Krupka, Roudnice nad Labem, tam se s hlasy kupčilo. Tak dá se tomu nějak zabránit předem? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Je to podvod, je to trestný čin, je to v trestním zákoníku, je to tam dokonce nově, že když by někdo za úplatu požadoval po někom, aby volil někoho proti své vůli, tak se jedná o trestný čin a samozřejmě ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Počkejte proti své vůli, ale tak on může volit za peníze a nemusí to být apriori proti jeho vůli, když dojde na vyšetřování. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------V tom zákoně je to napsáno přesněji, než jak jsem to řekl, že ve chvíli, kdy by docházelo k tomu kupčení s hlasy, jak to tady zjednodušeně nazýváme, tak je to trestný čin a za ten jsou potom, je možné dostat i vězení. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A vy to budete nějak během voleb sami sledovat z úředního pohledu takříkajíc nebo to necháte na organizacích typu Transparency International a podobně? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------No, ministerstvo vnitra zajišťuje organizačně technické zabezpečení voleb. Ono nemá právo na to sledovat něco takového, ale samozřejmě jsou orgány činné v trestním řízení, jako je policie, a ta to, předpokládáme, činit bude a právě v místech, které jste zmiňoval. Bohumil KLEPETKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dotaz od Vítka: "Kolik dostanou strany nebo hnutí, popřípadě jednotlivci zaplaceno za hlasy do obecních zastupitelstev a kolik za hlasy pro senátory?" Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Strany ani hnutí zaplaceno za hlasy do obecních zastupitelstev nedostanou. Za to se příspěvek státní neuděluje, ten se uděluje pouze za volby do Poslanecké sněmovny a za krajské volby, jestli se nepletu. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------A evropské. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------A za evropské volby. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ale za mandát senátora, tam strany dostanou peníze, tuším ... Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Myslím si, že ano, ale tu částku ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------855 tisíc za rok by to mělo být. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------... si teďko nevybavuji, přiznám se. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------No, mělo by to být takto. "Proč se u nás volí vždycky dva dny a musí se tak nechávat volební urny s hlasovacími lístky někde přes noc? Nestihlo by se to vj eden den, jak v jiných státech a nebylo by to i levnější? Například od 10 do půlnoci," tady nabízí tento divák. Tak proč je to, opravdu je to takový relikt, vlastně jsme, pan Švec by možná věděl, jestli Česko je opravdu jedinou zemí, třeba jedinou zemí v Evropské unii, abychom měli nějaké srovnání, kde se takto volí rozprostřeně do dvou dnů? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Je pravda, že jsou země, kde se volí jenom v jednom dni a třeba, když jsme teďka narazili na ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------No, většina je takových zemí, kde se volí v jednom dni. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------... ano, i na ty evropské volby, tak tam Česká republika byla snad jednou ze tří, pokud se nepletu a proč, proč se u nás volí vždy dva dny? No, částečně je to tím, že když by se s každými volbami měnila pravidla, tak to bude nepřehledné, takže z tohoto, z tohoto pohledu je důležité zachovávat tedy jakousi možná tradici v tom smyslu tedy, aby se volič lépe orientoval. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Má to nějakou evidentní výhodu toto rozprostření voleb do dvou dnů? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Tak pokud se nepletu, tak ten záměr byl takový, by tedy ty dva dny poskytovaly dostatečný prostor pro co možná největší, největší nebo největší počet, nejširší spektrum voličů, aby stihli odvolit buď tedy v pátek, nebo v sobotu. Svým způsobem to může, může být výhoda v tom smyslu, že například byly by volby pouze v sobotu, tak samozřejmě v okamžiku, kdy chcete odjet na víkend pryč, tak zřejmě volit nepůjdete, být to zase v pracovní den, tak v okamžiku, kdy například jste v zaměstnání, tak ta volba by mohla být, mohla být komplikovaná, takže má v uvozovkách ten nebo volič má v uvozovkách ten luxus, že si může vybrat mezi dvěma dny, současně je tam tedy to, že ta komplikace, řekněme, pro ty volební komise, které tam tedy musí tu, tu volbu zajistit přes ty dva dny. Má to svá pozitiva, má to svá negativa. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pane Řepko, o změně se neuvažuje? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Zkoušelo se v roce 2000 při krajských volbách volit pouze jeden den a nesetkalo se to s velikým ohlasem. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A ty urny, které zůstávají přes noc z pátku na sobotu ve volebních místnostech, je o ně postaráno? Jsou hlídané dostatečně? Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Je zajištěn větší počet hlídek jak městské policie, tak i státní policie. Ty urny se zapečeťují, to znamená, že každý člen okrskové volební komise se podepíše, podepíšou se dokonce i na dveře, takže mělo by to být zabezpečeno dostatečně. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Tolik tedy dnešní Hyde Park o všem kolem nadcházejících voleb do obecních městských a místních zastupitelstev, a taky o volbách senátních. Ty budou ve třetině obvodů. Za odpovědi děkuji našim hostům, mluvčímu ministerstva vnitra Vladimíru Řepkovi a politologovi z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Kamilu Švecovi. Pánové, děkuji vám a přeji vám hezký večer. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Není zač. Na shledanou. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Na shledanou. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Hezký večer, vážení diváci, přeji i vám. Dobrou rozvahu a šťastnou ruku při hlasování. Mějte se dobře.

Sociální média v Zuno mají na starosti Pavel Šafin a Jana Škumátová 9.10.2014

personalista.com str. 00 personalista.com


lidé a podniky


Pavel Šafin dlouhodobě spravuje a zodpovídá za profily Zuno na Facebooku (více než 30 000 fanoušků), Twitteru, YouTube a SlideShare. Stará se také o firemní blog, který se stal důležitým komunikačním kanálem. Mimo jiné má na starosti vytváření a koordinaci obsahu (společně s agenturou Ponyhouse zaměřující se na content marketing) pro sociální sítě a zákaznickou péči. Úkolem Pavla Šafina je přinášet neotřelá témata a komunikovat s fanoušky a uživateli sociálních sítí. Stojí za projektem Zuno Superhrdina měsíce, letní kampaní s Dyzajn marketem, rozhovory s klíčovými opinion leadery z různých oborů (IT, mobilní technologie, finančnictví atd.) nebo online chaty s experty Zuno. „Jana i Pavel jsou naprostými experty a profesionály ve svém oboru, a to je pro Zuno skvělé, protože aktivita na sociálních sítích je dlouhodobě jednou z našich priorit. Oba zároveň dokáží kreativně přispívat k reklamním a mediálním kampaním banky,“ říká šéf marketingu Zuno Bohdan Fedor. Pavel Šafin vystudoval mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Ve volném čase piluje jógové pozice a taneční kroky. Jeho velkým koníčkem je cestování a focení. Jana působí v oblasti sociálních médií a PR čtvrtým rokem. Na Slovensku byla vůbec první facebookovou redaktorkou, starala se o několik korporátních profilů klientů. V soutěži FB Rullez 2013 vyhrála s agenturou cenu Nejlepší facebooková stránka. Dříve pracovala jako ekonomická redaktorka a dramaturgyně diskusních pořadů v televizi TA3, poté jako ekonomická redaktorka deníku Nový Čas. Vystudovala ekonomické teorie a žurnalistiku na Národohospodářské fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě. Ráda čte motivační literaturu, píše, tančí, běhá a už také jako trenérka se věnuje pole fitness. URL| http://www.personalista.com/lide-a-podniky/socialni-media-v-zuno-maji-na-starosti-pavel-safin-a-janaskumatova-.html

Způsoby volení v komunálních volbách 9.10.2014

Prima

str. 09

18:55 Zprávy FTV Prima

Terezie KAŠPAROVSKÁ, moderátorka -------------------Zítra ve 14 hodin se po celém Česku otevřou volební místnosti. Začnou komunální a senátní volby. Jak ale správně můžete využít své hlasy? Kolega Pavel Štrunc má pro vás návod. Ukážeme vám jednu modelovou situaci. Pavel ŠTRUNC, redaktor -------------------Volby, které jsou vám nejblíž. Vždyť když se podíváte na seznamy jmen, tak určitě budete někoho znát. Vítězové budou navíc řešit věci, které se vám bezprostředně týkají. V pátek a v sobotu bude velmi důležité, abyste správně vyjádřili podporu svým oblíbeným hnutím, politickým stranám nebo jednotlivým kandidátům. Pro instrukce jsme si přišli sem, na ministerstvo vnitra. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Když chci volit například stranu A, tak jí označím křížkem. Tohle je platný hlas pro stranu A, pro kterou jsem se rozhodl. Pavel ŠTRUNC, redaktor -------------------Hotovo a můžete jít domů. Strana A získá tolik hlasů, kolik je uvedeno na volebním lístku. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------Plné znění zpráv


V případě, že chceme hlasovat pro stranu a ještě pro kandidáty z jiných stran, tak tato možnost se právě u voleb do zastupitelstva nabízí, my označíme křížkem stranu a pak volí se členů zastupitelstva 10, takže můžeme označit třeba 4 nebo 5 členů z jiných stran. Pavel ŠTRUNC, redaktor -------------------Strana A obdrží počet hlasů, ale snížený o počet kandidátů označených v jiných stranách. Vladimír ŘEPKA, mluvčí ministerstva vnitra -------------------V případě, že nechci volit stranu A, B nebo C, ale líbí se mi kandidát 1 u strany A, kandidát 2 u strany B a kandidát 3 u strany C, i to můžu. Pavel ŠTRUNC, redaktor -------------------Nejvyšší počet křížků je uveden na vašem volebním lísku. A teď ještě jedna věc, zaškrtli jste svoji oblíbenou stranu a chcete dát hlas ještě některým jejím kandidátům? Takové hlasy se ale nebudou počítat. Připomínáme ještě vzít si občanku nebo pas a pokud ve schránkách nebyly volební lístky, dostanete je ve volební místnosti. Někde budou lidé v prvním kole volit třetinu Senátu. Milan ZNOJ, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dostanou u volební komise jejich lístky se jmény těch kandidátů do Senátu a jenom jeden z nich si vyberou. Ten vloží do té příslušné obálky, kterou dostanou a vhodí ji do urny. Pavel ŠTRUNC, redaktor -------------------Pokud v prvním kole nezíská nikdo víc než 50 % hlasů, 2 nejúspěšnější kandidáti se utkají ve druhém kole senátních voleb. To bude 17. a 18. října. Pavel Štrunc, Prima FTV.

9.10.2014

Krize je celý

Sedmička

str. 16

Rozhovor

Stanislav Hložek: Exkluzivní rozhovor s čerstvým šedesátníkem o o soukromí, životě i kariéře Čerstvý šedesátník Standa Hložek se sice nikdy nemračí, ale i on má za sebou nejedno trápení. Magazínu SEDMIČKA se svěřil, jak je to s jeho manželskou krizí a jak zvládá odchod syna z domu. A prozradil i to, jaké patálie ho v životě potkaly. * Stando, jaké období ve vašem životě pro vás bylo nejdůležitější? „Celý můj život byl zajímavý. Každé období v mém životě mělo své kouzlo. Ale rád vzpomínám na své začátky, kdy jsem se prokousával hudebním světem a jezdil na různá vystoupení. Najezdil jsem klidně šedesát tisíc kilometrů ročně. Muziku miluji a jsem rád, že mohu hrát a zpívat ještě dnes. Lidé stále chtějí slyšet moje písničky a mají mě rádi.“ * Zmínil jste časté cestování, měl jste někdy nějakou nehodu? „Jednou jsem se roztočil na dálnici. Jel jsem asi devadesát kilometrů v hodině. Byla průtrž mračen, tak jsem si dával pozor. U Velkého Meziříčí, když se jede na Prahu, jsem vlítl do vody, která stála na dálnici ve vyjetých kolejích, a znenadání přišel smyk. Ten první jsem ustál a už jsem si myslel, že jsem z toho venku, ale pak mě nerovnost na dálnici roztočila a bouchnul jsem předkem i zadkem do svodidel. Stál jsem v protisměru v rychlém pruhu a naštěstí u mě byli během minuty policisté, kteří mi pomohli. Celý jsem se klepal, zkusil jsem Plné znění zpráv


auto nastartovat a fungovalo. Dojeli jsme na blízkou pumpu, zalepili jsme drobné oděrky a jel jsem na chalupu. Pak jsem dostal obsílku od silnic a dálnic, abych zaplatil poškození svodidel, a to jsem se přitom vyboural kvůli nim a jejich nerovnosti na silnici. Auto jsem dal do servisu a škodu mi vyčíslili na sto devadesát tisíc. A to přitom byla škoda menší. Stačilo o deset tisíc víc a auto by šlo do likvidace.“ * Na který koncert nikdy nezapomenete? „S Hankou Zagorovou jsem prožil krásné období. To samé s Karlem Vágnerem a s Petrem Kotvaldem. Za jeden den se nám třeba podařilo vyprodat celou sportovní halu v Olomouci. To byl ohromný úspěch. Do smrti nezapomenu na koncert v Sopotech v Polsku. Lidé nás nechtěli pustit domů. Měli jsme vyčleněných čtyřicet minut a po nás měli jít další muzikanti, ale lidé chtěli víc. Technici nám rozdělali aparaturu a museli ji kvůli zájmu diváků zase složit. Přidali jsme ještě patnáct minut.“ * Co je pravdy na tom, že má Hana Zagorová hvězdné manýry? „Je to absolutní hloupost. Hanka je nesmírně skromná a žádné hvězdné manýry nemá. Je to vzácný člověk a beru ji jako sestru. Ona a Karel Vágner patří mezi nejbližší lidi v mém životě. S těmito dvěma jsme probírali soukromí a vždycky jsme si pomáhali. Před lety jsme spolu trávili hodně času. Několik let jsme spolu byli díky vystupování od rána do večera a nikdy jsme si nelezli na nervy. Znaly se i naše rodiny.“ * Prý vám šla Hana dokonce i za svědka na svatbě. Je to pravda? „Hanka mi šla za svědka a Štefan šel za svědka mojí ženě. Máme schované fotky a rádi na to často vzpomínáme. Byla to ta nejlepší volba.“ * Nelezly vám některé vaše ohrané písničky po čase na nervy? „Pár písniček ano. Neměl jsem rád píseň Senza holky, senza kluci. Ta mě moc nebrala, ale lidi ji chtěli. Zaplať pánbůh, mám dodnes většinu svých písní rád. A vděčím za to textařům jako Zdeňku Borovcovi, Pavlu Žákovi a dalším. Oni byli legendy, kterým musím ještě jednou poděkovat.“ * Jak jste zvládal v průběhu své kariéry zájem fanynek? „Fanynek bylo hodně a pořád řád je. Ale když jsem se vrhl na zpěv, musel jsem počítat i s touto stránkou zpívání. Horší by bylo, kdyby si mě jako zpěváka na ulici nikdo nevšiml, to by asi nebylo něco v pořádku. (smích) Ale samozřejmě jsme prožili období, kdy jich bylo až moc. Někdy se děly neskutečné věci.“ (smích) * Máte i nějaké věrné fanynky, které vás milují od začátku kariéry až dodnes? „Věrných fanynek mám několik. Chodí pravidelně a dokonce i na akce, kde bych je vůbec nečekal. Neváhají a jedou klidně přes půl republiky na koncert. To jim kolikrát říkám, kde se tam proboha berou. S většinou skalních fanynek si i tykám.“ * A co ctitelé? Byli také? „Fanynky byly, ale na ctitele si nevzpomínám. Mám spíš kamarády, kteří mě mají rádi, poslouchají mě. Ale že by mě nějaký fanda mužského rodu nějakým způsobem obtěžoval, to se mi nikdy nestalo.“ * Bylo pro vás těžké vyjít ve vašich začátcích na pódium? „Zpíval jsem odmala. První vystoupení jsem měl u nás na Moravě v Hulíně, když mi byly tři nebo čtyři roky. Vystupoval jsem se svou maminkou, která hrála na piano. Tehdy se zkoušela spartakiáda na hřišti, maminka hrála a já jsem zpíval. Ale nebylo mě vidět. Tak nám ti cvičenci zatleskali a chtěli, aby mě ukázali, tak mě vystrčili do okna, stál jsem na pianu v okně a zpíval jsem. Od malička jsem byl zvyklý na pódium. U nás se zpívalo a hrálo a bral jsem to tak, že to patří k běžnému životu, a proto to potom pro mě nebylo nic divného.“ * Proč jste se vlastně vydal na uměleckou dráhu? Plné znění zpráv


„Já jsem nikdy nepřemýšlel o tom, že bych měl být zpěvákem. Maminka mě vedla k muzice, ale tatínek chtěl, abych byl stavař, tak jsem šel na stavební průmyslovku. Muzika nakonec stejně zvítězila. Předtím jsem dělal hodně sportů. Třeba hokej, judo, dokonce i šachy. (smích) Protože mě ale zpívání nesmírně bavilo, zůstal jsem u něj.“ * Stalo se vám někdy, že byste musel na nějaký čas z donucení přestat zpívat? „Nastalo období, kdy nebyla práce. Bylo to po revoluci a najednou přišel šok. Předtím jsme měli s Petrem a s Hankou tři sta představení za rok a do toho jsem ve volných dnech ještě točil. Pak nastal zlom a práce najednou nebyla, jenže složenky nepočkají. Přemýšlel jsem, co budu dělat. Se ženou máme hudební agenturu a chtěl jsem dělat manažera někomu, kdo je v kurzu. To období se ale nakonec překlenulo a manažera jsem dělat nemusel. A dodnes je to dobré.“ * Proč vlastně skončila vaše spolupráce s Petrem Kotvaldem? Co se přesně stalo? „Já i Petr jsme úplně jiní. Petr chtěl vystupovat sám, něco mu začalo vadit a chtěl si dokázat, že má navíc než jen zpívat v duu. Nikdo to ale nechápal, protože jsme měli spoustu rozdělané práce jak v Čechách, tak v zahraničí. Ale stalo se, byl tvrdohlavý. Tak od všeho utekl a už jsme spolu nehráli.“ * Jak jste se s tím vyrovnal? Prý jste měli dokonce i nějaký spor kvůli míchačce? „Petr mě hodně překvapil. Jak odešel, pár let jsme se vůbec nestýkali. A pak se to zase dalo dohromady. Tenkrát jsem zjistil, jak je nesmírně manuálně zručný. Strašně mě překvapilo, jak je šikovný. On sám si kompletně opravil barák. No, a právě u něj na baráku jsem si všiml míchačky, kterou jsem v té době potřeboval na chalupu. Petr říkal, že už ji nepotřebuje a překáží mu. A protože mi ji víceméně nabídl, půjčil jsem si ji. Přivezl jsem ji na chalupu, všem jsem řekl, ať na ni dávají bacha, protože je Kotvaldova. A když se stavební práce dodělaly, zapomněl jsem na ni a až po pár letech jsem mu ji chtěl přivézt. Ale on ji nechtěl a říkal mi, ať si ji nechám. Ale já zase říkal, že ji taky nemám kam dát. Tak jsme se překřikovali, v dobrém. A mám ji na chatě dodnes. Jednou ji asi vydražím.“ (smích) * Teď se spolu bavíte už bez problémů? „Co vám mám na to říct. Samozřejmě jsme v pohodě. Měli jsme před časem několik nádherných společných koncertů a měli jsme opravdu úspěch. Lidé si zpívali s námi a vzpomínali na svoje mládí. Dokonce nám někteří i děkují a vykládají příběhy, jak na naše písně balili holky. To samé je s Vegou nebo Magionem. Lidé mi vyprávějí, jak na mých pořadech vyrostli.“ * Nebylo vám líto, že pořady Magion i Vega skončily? „Byla velká škoda, že dva nebo tři roky po revoluci pořad najednou skončil a nikdo mi nic neřekl. Prostě mi jednoho dne nedali scénář, a když jsem se vyptával, co se stalo, bylo mi řečeno, že to byl pořad slavný za minulého režimu. Přitom o žádnou politiku nešlo, byl to pořad pro děti a mládež. Přátelé mi pak říkali, že to bylo možná proto, že jsem byl dost slavný, tak je čas na někoho jiného.“ * Zdědilo po vás hudební nadání některé z vašich dětí? „Všechny mé děti v sobě mají muziku a umějí zpívat. Já jsem je ale do toho netlačil, protože k tomu zpěvu je potřeba ještě obrovská náhoda. Musíte totiž potkat ty správné lidi. A je dobré mít normální zaměstnání a k tomu si zpívat. Já jsem měl tenkrát ohromné štěstí.“ * Čemu se vlastně ně věnuje váš nejmladší syn? „Dává veškerou energii do hokeje a vyplatilo se mu to. Teď hraje první rakouskou hokejovou ligu, a to je mu teprve dvacet let.“ * Je podpora profesionálního hokejisty finančně hodně náročná? Plné znění zpráv


„Když máte dítě, které se věnuje nějakému sportu profesionálně, jste vlastně takovým otrokem. Protože jeden z rodičů na to musí vydělávat, třeba hokejová výstroj a hokejky není zrovna levná. No, a ten druhý zase dítě doprovází na všechny zápasy a stará se o ně. Je to opravdu složité. Můj syn má dvacet let a až doteď jsme mu všechno museli kupovat. Jedna hokejka stojí tři tisíce a klidně zlomí dvě za jeden zápas, nebo pořádné brusle jsou za dvacet tisíc. Oni jim nabízeli věci po někom, ale to nejde. Kdysi jsem si půjčoval po někom na hokeji rukavice a dodnes mi čas od času na ruce vyskočí ekzém. Je to opravdu velmi náročné na finance.“ * Nestýská se vám po synovi, když vám teď odjel za hranice? „Syn před třemi měsíci podepsal smlouvu v Rakousku a teď tam žije. Jezdíme za ním, ale samozřejmě, že se nám stýská. Hlavně manželce. Byla s ním na každém zápasu a celý život byla vedle něj. Vyžadoval, aby s ním maminka na zimním stadionu vždycky byla. Když tam náhodou nebyla, byl nervózní a pak ji sprdnul, že bez ní nemohl pořádně trénovat. Tak posledních patnáct let manželka mrzla na zimácích.“ (smích) * Nechtěli jste synovi pořídit sourozence? „My jsme měli dítě, ale to nám umřelo. Syn má ale bráchu a ségru z mého prvního manželství a manželka má ještě syna, tak o sourozence ochuzený nebyl.“ * Podporuje vás manželka ve zpívání, jezdí s vámi na koncerty? „Moje manželka dělala dlouho do muziky, protože byla produkční. V agentuře jsem ji vlastně i potkal. Ze začátku se mnou jezdila všude, ale pak ji to přestalo bavit.“ * Čeho si na své ženě nejvíc vážíte? „To je těžké. Je nesmírně schopná a šikovná a také nesmírně pořádkumilovná. Na jednu stranu je to úžasné a vážím si i toho, jak báječná je kuchařka. Všechno u nás voní, vše je vždy vyprané a srovnané. Ale zároveň mě to štve, protože pořád uklízí. (smích) A já si pak něco někam položím a už to nenajdu. Můj binec pod pergolou na chatě mi ale nechává.“ * A lezete jí něčím na nervy vy? „Mám rád takové svoje výstavky. Když si něco koupím, tak si to vystavím a žena je z toho pak na mrtvici.“ (smích) * Prý máte za sebou velkou krizi. Už je zažehnána? „Krize je celý život. Jak se člověk ožení, už je v krizi. To asi každý chlap ví. A teď máme se ženou normální stav. Ale jak řeknu, že je doma pohoda, tak potom přijedu a hned je doma průšvih. Máme prostě normální manželský vztah.“ * Čím se dokážete nejlépe odreagovat? „Miluji sport a rád hraji tenis, ačkoli mi to moc nejde. A miluji fotbálek. Kolikrát mi zavolá Tonda Panenka, ať si s nimi jdu zahrát. Tak jdu a říkám si, komu se poštěstí si s takovými hvězdami zahrát. Údržba chalupy pro mě dávno není relax, už už je to spíš otrava. Nemáme zahradníka ani údržbáře a všechno dělám sám.“ * Jak jste oslavil šedesátku? „První narozeninový koncert jsem měl na svatého Václava v mé rodné hroudě, v Hulíně v letním kině. A druhý se blíží - přišla za mnou kapela Charlieho Blažka, že bych měl udělat k šedesátinám koncert v Lucerně. Nechtěl jsem se stresovat tím, jestli Lucernu vyprodám, tak jsme vybrali komornější prostředí a s Petrem Salavou jsme vymysleli Divadlo Hybernia. A tam bude ve středu 29. října od 19 hodin Karel Vágner, Hanka Zagorová, měl být i Petr Kotvald, ale odmítl. Pak přijde Jiřina Bohdalová, Petra Janů, Charlie Band, na dvě písničky tam bude Orchestr Karla Vágnera v původní sestavě a přijdou i kamarádi z Amfory.“ Plné znění zpráv


* Jaký jste si přál k šedesátinám dárek? „Co potřebuji, to mám. Ale chci si koupit nějaký hezký nový mikrofon.“ * A jaký dárek vám v životě udělal největší radost? „Vždycky mě rozhodí, když mi dá někdo drahý dárek. Nemám to rád. Potěší mě drobnosti. Ale třeba i to, že si sedneme s přáteli, otevřeme si víno, zavtipkujeme a je nám dobře. Hezká setkání jsou pro mě tím největším dárkem. Mám partu pražských kamarádů, s nimi jsem zašel na narozeninové jídlo, dali jsme si pivo na zahrádce. A s mou druhou partou tenistů jsme si zase dali víno. A pak byly ještě oslavy na Moravě. Byl to velký fl ám, ale už to beru s mírou.“ (smích) * Jak se daří známému člověku, jako jste vy, odolávat pozvání na panáka?! „Já to nenávidím, ale musím zachovat určité dekorum. Vymlouvám se na to, že řídím. Je potřeba se z toho nějak elegantně vyvléknout. A z toho důvodu chodím minimálně do hospody. Jednou za rok jdu s kamarády v Praze. Protože se na mě hned někdo nabalí a zpovídá se mi a to je tak úmorné, že si sedmičku raději koupím na chatu, kde mám klid.“ * Kolik let byste si ještě přál zpívat? „Konec kariéry u mě nehrozí. Pokud mě lidé budou chtít, budu zpívat ještě mnoho let. Pro sebe si můžu zpívat tak maximálně na chalupě. Jsem potěšen, že mohu rozveselit lidi, a zaplať pánbůh, že jsem zdráv a zpěv mi dělá radost.“ * Kdybyste měl v životě něco změnit, co by to bylo? „Každý člověk má dny, kdy se něco vede a kdy ne. V mém životě se také něco najde a mnohé bych udělal jinak. Myslím si, že je velká chyba, když si člověk hledá vztah a neřeší rodinu. Když se rodiny bourají a nesnesou se, je to špatně. Někdy to prostě nejde.“ * Bibiana Martina LECKÁ Stanislav Hložek ve zkratce * Stanislav Hložek se narodil 16. září 1954 v Kroměříži. Jeho maminka byla nadanou zpěvačkou a talent zdědil po ní. Poprvé veřejně zpíval už jako tříleté dítě na vystoupení právě s ní. Od devíti let docházel do dětského pěveckého sboru v Hulíně. Pět let hrál na klavír, čtyři roky na akordeon a dokonce hostoval s taneční konce kapelou Combo Hulín. * Po základní škole nastoupil pil na Střední průmyslovou školu stavební Zlín a později studoval i vysokou školu. Nastoupil na Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Při studiích hostoval v několika tanečních orchestrech ve Zlíně. Vystupoval také například s orchestrem Gustava Broma v Brně. * V roce 1980 začal spolupracovat s Karlem Vágnerem, Hanou Zagorovou a Petrem Kotvaldem. O tři roky později nahrál s Petrem Kotvaldem svůj největší hit Holky z naší školky, s nímž se prodalo více než milion a čtvrt singlů a který zpívajícímu duu získal značnou popularitu u ženského publika. Velký úspěch měla i ústřední píseň seriálu Sanitka Můj čas, kterou nazpíval s Hanou Zagorovou a Petrem Kotvaldem. * Koncertoval společně s Petrem Kotvaldem, oba vystupovali i jako hosté koncertů Hany Zagorové. Vystupovali i na hudebních festivalech, jako byla Bratislavská lyra, Děčínská kotva, Intertalent, Sopoty nebo Drážďany, odkud si pravidelně přiváželi ceny. Po odchodu Petra Kotvalda se koncem osmdesátých let vydal Standa Hložek na sólovou kariéru, která trvá dodnes. * Kromě zpívání začátkem devadesátých let moderoval televizní pořady pro děti a mládež Vega a Magion. * Vystupoval i v muzikálu Tři mušketýři v roli Porthose v Divadle Hybernia. * Stanislav Hložek je podruhé ženatý. S první ženou má dospělého syna a dceru. S druhou manželkou má dvacetiletého syna, který se profesionálně věnuje hokeji, a dalšího syna vyženil. Dokonce už je i několikanásobným dědečkem. Hanka Zagorová je vzácný člověk a beru ji jako sestru. Fanynek bylo hodně a Plné znění zpráv


někdy se děly neskutečné věci. Měli jsme se ženou ještě jedno dítě, ale to nám umřelo. Pokud mě lidé budou chtít, budu zpívat ještě mnoho let. Foto popis| Je to jen těžko uvěřitelné, ale Standa Hložek, který začátkem osmdesátých let pobláznil něžnější pohlaví hitem Holky z naší školky, oslavil šedesátku. A zpívá mu to stejně jako před třiceti lety, kdy patřil mezi naše nejpopulárnější zpěváky. Foto popis| S Hanou Zagorovou a Petrem Kotvaldem se vyřádili v televizních Zagorové... recitálech Dluhy Hany Foto popis| …kde se nebáli tanečních kreací ani bláznivých kostýmů. Foto popis| Dodnes vzpomíná na několik let velké slávy, kterou prožil s Hanou Zagorovou a Petrem Kotvaldem, kdy měli nabité koncerty, spoustu televizních vystoupení, vycházely jim desky jako na běžícím pásu a jejich fotografie zdobily titulní strany časopisů (vlevo). Foto popis| Setkání po letech - s Hanou Zagorovou, bývalým kapelníkem Karlem Vágnerem (vlevo) a Petrem Rezkem, kterého Standa s Petrem ve skupině Karla Vágnera na začátku osmdesátých let vystřídali. Foto popis| S Petrem Kotvaldem vydali několik desek, jejich hity vycházejí na CD dodnes a občas si spolu dokonce i zazpívají. Foto popis| Populárním a úspěšným zpěvákem je Stanislav Hložek už málem pětatřicet let, což si připomene na koncertu ke svým šedesátinám, který se bude konat ve středu 29. října v pražském Divadle Hybernia. Foto popis| Po náhlém odchodu Kotvadla se Hložek vydal na sólovou dráhu. Foto popis| Na pár let starém snímku se svou druhou manželkou Alenou a společným synem Matyášem. Foto autor| Foto: Václav Nekvapil, Supraphon, ČTK / Libor Zavoral, Stanislav Peška, Veronika Šimková

Macháčkova výměna: Je všudypřítomná podpora investic jen módní záležitostí? 8.10.2014

dialog.ihned.cz str. 00 Jan Macháček

nazory.ihned.cz

Podléhá politická ekonomie módě? Co soudíte o nové mantře investic a zprávě MMF v tomto ohledu? O investicích nemluví jenom Miloš Zeman a dnes už i Sobotkova vláda, investice jsou dnes módní ekonomickou mantrou, alfou a omegou všeho, především v Evropě i v USA. Investovat chce i nový předseda Evropské komise Juncker, jen neví, kde na to vezme. Před rokem 2008 byl v módě růst, pak přišla etapa fiskální přísnosti, jako by o nic jiného v životě nešlo a dnes všichni zase skloňují slovo investice. Praktická politická ekonomie podléhá zjevně módě, jako každá jiná oblast života. Lawrence Summers, bývalý americký ministr financí a bývalý rektor Harvardu upozorňuje na novou studii MMF a interpretuje jí tak, že každý dolar směřující na investice pozvedne celkovou produkci o tři dolary. MMF, který byl vždy advokátem fiskální přísnosti, mění podle Summerse ve své vlajkové publikaci, tedy posledním výhledu světové ekonomiky, názor. Macháček: Moudrý a bodrý rozpočtář Zeman Zdůrazňuje, že když je nezaměstnanost vysoká, stimulativní efekt investic bude vyšší když si na ně stát půjčí než když na ně hledá zdroje zvýšením daní či škrtáním jinde. Správně designované investice prý nakonec celkovou zadluženost sníží, nikoli zvýší. Podléhá politická ekonomie módě? Co soudíte o nové mantře investic a zprávě MMF v tomto ohledu? Ondřej Schneider - Think tank IDEA a FSV UK Perpetuum mobile? “Summers ve svém článku porovnává splátky z dluhu s výnosy z investice. Nikde nevidím, že by se splácel samotný dluh.“ Plné znění zpráv


Na jednu stranu argumenty MMF a Summerse chápu - ekonomické oživení je slabé, nezaměstnanost v řadě zemí kontinentální Evropy pořád vysoká, inflace nízká a záplava peněz na trzích tlačí výnosy z vládních dluhopisů dolů. Obávám se však, že žádné jednoduché recepty - a ničím jiným výzva Larry Summerse není nám z dnešní situace nepomohou. Mám k svému názory dva důvody: 1) Larry Summers vlastně prezentuje triviální myšlenku: pokud se vláda může financovat za 1% úrok a může investovat s návratností 6%, její investice zvyšují blahobyt a protože vláda si “umí vzít“ z každého vydělaného dolaru 25%, investice se může i sama financovat. Perpetuum mobile? Ech, ty detaily.... Summers ve svém článku porovnává splátky z dluhu (dluh je 100 korun, úrok 1%, roční splátka úroku je tedy 1 koruna) s výnosy z investice (investice je 100 korun, výnos 6%, z něj vláda nějak získá 25%, tedy její příjem je 1,5 koruny) a dovozuje, že investice se zaplatí. Nikde ale nevidím, že by se splácel samotný dluh (oněch původních 100 korun). Na ten si investice vydělá za 200 let, což je zjevně za horizontem uvažování modelu profesora Summerse. U studenta bychom za takové opominutí asi vyhazovali od zkoušky, ale u profesora z Harvardu se nad tím hluboce zamýšlíme... 2) Studie MMF, na kterou se Summers odvolává si dává pozor, aby to řekla kulantně, ale v zásadě tvrdí, že je třeba financovat “kvalitní projekty“ v oblastech, kde je zjevný nedostatek investic a kde je možné investice provést “efektivně“, tedy především bez korupce (na tom také závisí Summersův odhad 6% výnosnosti). Jako příklady uvádí MMF nedostatečné zásobování pitnou vodu, chybějící silníční spojení, výpadky v dodávkách energie. To jsou samozřejmě úctyhodné příklady a role veřejných investic v těchto oblastech je klíčová. Ale, v Evropě, nebo v USA? Další silnce? Odkud kam? Nebo máme nedostatek čističek vod? Pavel Kohout - Partners Investice jsou jen nástrojem “Pokud vláda nebo centrální banka umělými zásahy zvýší objem investic nad rozumnou míru, má to sice krátkodobě vliv na růst HDP, ale nemusí to mít zdravý dopad na ekonomiku ve středním a delším období.“ Existuje mnoho druhů investic, ale všechny mají jedno společné. Ať už je řeč o investicích do strojů nebo intelektuálního vlastnictví, do nemovitostí rezidenčních nebo komerčních, do akcií nebo dluhopisů, investice samotná je jen prostředkem pro zhodnocení peněz. Peníze patřící investorům (bez ohledu na to, zda jde o kapitál vlastní či půjčený) pak v konečném důsledku vždy slouží spotřebě. Investice jsou vždy nástrojem pro zvýšení budoucí spotřeby. Každá hmotná investice (do výroby nebo do služeb) musí být doprovázena spotřebou své produkce. Jinak se investice stane ztrátovou. Pokud je investice pořízena na úvěr, je to problém pro investora. Pokud je takových investorů více, je to problém pro banku. A pokud je takových bank více, je to problém pro vládu. Každá ekonomika má jen určitý objem reálných investic, hmotných či intelektuálních, do nichž se vyplatí investovat. Umělé, úředně organizované pobídky k ještě vyšším objemům investic mohou mít tři možné dopady: 1. Cena kvalitních a hlavně bezpečných investic neúměrně vzroste. Přetlak poptávky způsobí pokřivení cen. To je jev, který nyní můžeme pozorovat u státních dluhopisů zemí považovaných za kvalitní dlužníky. Německo v první řadě, ale i Česká republika. 2. Nadbytečné peníze proudí do neproduktivních a předem ztrátových projektů, a to jen proto, že peníze je třeba “nějak proinvestovat“. Velmi často se to stává v sektoru nemovitostí, o němž si mnoho lidí naivně myslí, že je strojem na peníze. Ne ovšem vždy a ne všude. 3. Nadbytečné peníze se točí v neproduktivních spekulativních schématech. Stačí dvě jména: Enron a Lehman Brothers. Pokud vláda nebo centrální banka umělými zásahy zvýší objem investic nad rozumnou míru, má to sice krátkodobě vliv na růst HDP (což je dáno ze samotné definice HDP), ale nemusí to mít zdravý dopad na ekonomiku ve středním a delším období. Úvěrová bublina v Evropě před rokem 2008 je toho jasným dokladem. A to je jen jedna ilustrace jevu, který se stále opakuje. Minimálně od roku 1873, kdy svět zasáhla největší finanční krize v historii. Tato krize měla epicentrum ve Vídni a jedním z jejích nepřímých následků byl vznik Plné znění zpráv


rakouské ekonomické školy - proudu, který vysvětluje hospodářský cyklus především jako sérii přehnaně vysokých objemů investic do neproduktivních projektů. Když tedy státníci, slovutné instituce a věhlasní profesoři horují pro více a více investic, měli bychom si vzpomenout na jeden termín z rakouské školy: malinvestice, špatné investice, které stojí za bankovními a hospodářskými krizemi. Jako kdyby jich za poslední desetiletí bylo málo. Luboš Mokráš - Česká spořitelna Ne všechny investice jsou si rovny “K celé diskuzi máme historicky důležitý příklad. Je jím Japonsko, které se hluboko od devadesátých let opakovaně snažilo oživit ekonomiku pomoci stimulace investicemi.“ Pravdou je především to, že se z investic stalo aktuální módní slovo nebo jak je uvedeno v úvodním textu “mantra“. To je značně nepříjemné, protože na jednu stranu jsou investice skutečně potřebné a inteligentní investice i vysoce užitečné, na druhé straně reálně hrozí, že v takové kampaňovité náladě se na efektivitu investic moc zřetel brát nebude a bude se investovat, aby se investovalo, tvořila se pracovní místa atd. S tím je spojeno riziko, že už tak zadlužená Evropa se vrhne na investování i za cenu dalšího růstu už tak vysokého zadlužení s nadějí, že investice povedou k oživení ekonomiky a následně i k poklesu zadlužení, jen proto, aby se zjistilo, že se investovalo špatně a že to co z celé aktivity nakonec zbylo, jsou jen ty dluhy. No a do třetice: až by to vše proběhlo, došlo by ke klasickému vylití vody z vaničky i s dítětem, tj., z problémů by byly obviněny samotné investice o sobě, ne jejich chybné použití a byl by vyvozen závěr, že se investovat nemá raději vůbec. K celé diskuzi máme historicky důležitý příklad. Je jím Japonsko, které se hluboko od devadesátých let opakovaně snažilo oživit ekonomiku pomoci stimulace investicemi. Japonsko je podle mého názoru v tomto směru pro Evropu v mnoha směrech relevantní, takže z jeho historické zkušenosti můžeme načerpat velmi důležitá poučení. O to se snažila tato studie MMF, která japonskou zkušenost se stimulací investicemi zkoumala. Závěry studie jsou zajímavé: multiplikátor veřejných investic je nízký a s rostoucím objemem investic dále klesá, je však vyšší než efekt veřejné spotřeby. Tj, když už stimulovat, je lepší investovat, než prostředky utratit za čistou spotřebu. Jak se dalo čekat, studie ukázala, že ne všechny investice jsou si rovny. V Evropě by se určitě dala najít řada investiční projektů s vysokým multiplikátorem, historická zkušenost však ukazuje, že o určení investic rozhodují spíše různé podivné politické úvahy a kompromisy, než jejich čistá technokratická efektivita. Studie také určuje možné příčiny nízké efektivity investiční stimulace. Jednou z příčin je vytěsnění efektivnějších soukromých investic veřejnými, další poměrně dobrý stav infrastruktury v Japonsku a tedy relativně nízká potřeba do ní dále investovat. Vzpomínám si, jak se kdysi žertovalo, že Japonci budou mít časem v každé hoře dva tunely a na každý ostrov tři mosty... Bohužel ušetřily na bezpečnosti jaderné elektrárny ve Fukušimě. Investice by měly být součástí mixu opatření k oživení evropských ekonomik, ne však tou nejdůležitější. Tou by měly být také neustále omílané strukturální reformy. Jejich vytrvalým hlasatelem je především prezident ECB Draghi, který neopomene jedinou příležitost na to, aby je připomněl. Jde především o reformy trhu práce, které by měly podle mého názoru mnohem větší pozitivní dopad na momentálně nejhorší potíž Evropy, kterou je nezaměstnanost mladých lidí a obecné snížení byrokratické zátěže především té, která stěžuje život podnikatelů a omezuje možnosti zakládání nových podniků. Problém samozřejmě je, že do toho se politikům nechce, protože pro část jejich voličů by některé tyto reformy nemusely být úplně příjemné. URL| http://nazory.ihned.cz/machacek/c1-62915220-machackova-vymena-je-vsudypritomna-podpora-investicjen-modni-zalezitosti

Rusové celou dobu lžou, aby rozpoutali na Ukrajině válku, protože to nemyslí vážně s ukončením krveprolití 8.10.2014

euportal.cz

str. 00

Zamyšlení



Břetislav Olšer Potvrdil svoji "objektivitu", s níž se nedávno vyslovil, že Rusové celou dobu lžou, aby rozpoutali na Ukrajině válku, jelikož to nemyslí vážně s ukončením krveprolití. Lidé se zkrátka dělí na retardované a soudné, co chápou neférovou přesilu Západu nad Ruskem, třicet armád EU, NATO a USA proti jedné Putinově, jež na rozdíl od stovek vojenských základen USA po celém světě, nevytvořil Putin mimo Rusko de facto žádnou Politolog PhDr. Jan Šír z Institutu mezinárodních studií FSV UK trpí zřejmě zastuzenou submisivitou, když včera tvrdil na ČT 24, že situace na Ukrajině není chřipka a terorismus v Iráku není rakovina, spíš naopak, čímž negoval slova prezidenta Miloše Zemana. Potvrdil svoji "objektivitu", s níž se nedávno vyslovil, že Rusové celou dobu lžou, aby rozpoutali na Ukrajině válku, jelikož to nemyslí vážně s ukončením krveprolití. Zkrátka, nejvíc ho mrzí, že problém Ukrajiny jde do ztracena a pomalu se vytrácí z titulních stránek médií, televizí a rádií, na úkor islamistů z Iráku a Sýrie. Škoda, že bohabojný pan Šír není konečně rád, že lidé v Doněcku a Luhansku už neumírají hlady a pod kulkami střel, ale mají konečně období v relativním klidu zbraní bez bolestí, strachu a tragédií. O sedmi Putinových bodech, které dle Kremlu mohou vést k příměří, soudí PhDr. Šír, že jsou „jednoznačně výhodnější pro separatisty, respektive pro Moskvu“. Putin také podle něj nepředpokládá, že by Kyjev takový plán akceptoval. Je to údajně jen plytká snaha Putina ukázat se jako mírotvorce. A ejhle, Porošenko vše přijel, udělil separatistům zvláštní statut na dobu tří let, asociační smlouvu s EU odložil o rok... Není to i tím, že jiného názoru jsou "proradní a s Ruskem jistě kolaborující" pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, co „nezaregistrovali žádné vojáky, munici či zbraně, které by přecházely přes rusko-ukrajinskou hranici.“ Přesto se NATO už 28. srpna 2014 pochlapilo „falešnými“ satelitními snímky, které údajně „ukazují ruské bojové síly zapojené do bojových operací uvnitř suverénního území Ukrajiny.“ Tato prohlášení vyvrátilo podrobnou zprávu pozorovatelské mise OBSE umístěné na rusko-ukrajinské hranici. Snaha NATO včetně satelitních snímků se zakládá na falešných důkazech. (Ty snímky však nepocházely od NATO nýbrž od soukromé firmy, která už jednou předložila své satelitní snímky jako důkaz ostřelování Ukrajiny z Ruska... které byly jako nezdařilý podvrh vyvráceny.) Lidé se zkrátka dělí na retardované a soudné, co chápou neférovou přesilu Západu nad Ruskem, třicet armád EU, NATO a USA proti jedné Putinově, jež na rozdíl od stovek vojenských základen USA po celém světě, nevytvořil Putin mimo Rusko de facto žádnou. Fakt mě nebaví donekonečna opakovat všechny vylhané války, anexe, invaze a miliony mrtvých civilistů a vojáků, jedinečné to dílo Spojených států. Není snad stát na světě, který by nepoznal na vlastní kůži 200letou militantní politiku USA. Protiputinovští fanatici to vše sice chápou, ale raději by se do země propadli, než by to přiznali. A zbytek globálního Ovčákova, co je “mimo mísu”, věří goebbelsovským protiruským médiím. O tom, že Majdan jako obvykle rozpoutala EU, Spojené státy a NATO, se mlčí, byť si o tom švitoří už vrabci na střechách Pravým sektorem obsazeném hotelu Dněpr v Kyjevě. Že by tohle všechno nevěděl renomovaný politolog Jan Šír? Vzdělamý duchovní člověk... Nebo jsou to jen zmanipulované lži...? Pan Šír ovšem též prohlásil, a jelikož mám doma barevnou televizi, tak mohu dosvědčit, že se ani nezačervenal při zvěstování kolosální nepravdy; "od druhé světové války to prý bylo pouze Rusko, co svévolně měnilo cizí státní hranice". Ptal jsem se sám sebe mnohokrát; co srovnání Krymu a Kosova? Nepařičné. Condoleezza Riceová, co se objímala s Kaddáfím, když smiřovala USA s Libyí, zdůraznila platnou úmluvu OSN o ochraně menšin. “Jsme přesvědčeni, že Kosovo je “sui generis” (zvláštní případ), jenž nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům, které donutil k humanitární krizi.” Viz. dnes Jaceňuk a Porošenko… Proč by nemohl být východ Ukrajiny “sui generis - zvláštní případ” a proč už NATO dávno nebombardovalo Kyjev jako kdysi Bělehrad…? To ve východní Ukrajině je humanitární krize dvojnásobná - na milion uprchlíků a tisíce zabitých. Obvinění z invaze na Ukrajinu vyvrátil ministr zahraničí Ruska Lavrov. „Zdá se mi, že zatajování faktů je příznačným rysem USA a některých zemí EU ve vztahu k tomu, co se děje na Ukrajině,“ poznamenal. A tím zdaleka jeho výtky na adresu Západu neskončily. Mluvil též o tom, že existují satelitní snímky údajně dokládající pohyb ruských jednotek. Později se ale ukázalo, že šlo o počítačové hry a snímky pocházely z nich. Nejnovější obvinění jsou něco podobného. Hovořil Jan Šír v ČT někdy o mučení, jímž Američané vyslýchali podezřelé s Plné znění zpráv


pokrytectvím jim vlastním, když je mučili ve "vypůjčených" věznicích na území cizích států, aby na ně nepadlo obvinění z porušení vlastní ústavy, resp. lidských práv… Al-Kájda zase v Iráku Je zvláštní, že médiím i Janu Šírovi vadí ruští vojáci na Ukrajině, ale jsou jim šumafuk žoldáci, když mezi zabitými “skutečnými” Ukrajinci bylo před měsícem 380 zahraničních žoldnéřů: polská PMC (soukromá vojenská jednotka) „ASBS Othago“ ztratila 164 lidí, americká PMC „Greystone“ 60 lid, americká PMC „Academi“ (do r. 2009 zvaná Blackwater) 130 lidí, pobaltské ženy snajperky – 26 lidí… Dnes budou tyto počty mnohem vyšší. Může pan Šír snad popřít následující historická fakta?http://antiilluminati.net/200-let-terorismu-usaprehledny-seznam-vsech-americkych-valecnych-zlocinu-teroru-a-valek/ Gibraltarská posádka se roku 1830 stala formálně britskou kolonií. V letech 1967, 1976 a 2002 se konala referenda o připojení Gibraltaru ke Španělsku, ale většina obyvatelstva to odmítla. Ve dnech 10. – 11. března 2013 proběhlo na argentinských Falklandách, tisíce kilometrů od Anglie, referendum s 92 procenty účastí; 99,8procentní většina se vyslovila pro setrvání Falkland ve statutu Britského antarktického území. Britové zajali asi 11 400 argentinských vojáků, téměř 750 Argentinců bylo zabito a to včetně 368 námořníků z posádky General Belgrano. Britové ztratili 256 mužů. Nejistý počet argentinských letadel byl zničen, převážně na zemi, zatímco Britové ztratili 10 Harrierů a více než 24 vrtulníků. Tomu přece nelze říkat anexe. Zde… Proč USA neprotestovaly? Proč jim nevadila ani samostatnost Kosova, odtržení srdce Srbska? Ve státním převratu 17. ledna 1893 povstalci složení převážně z občanů Spojených států svrhli královnu Havajského království. Moci se chopil „Výbor občanské bezpečnosti” a požadoval připojení k USA.Status státu USA získaly Havajské ostrovy v roce 1959, což se stalo po krutém válčení USA s Havajskou královnou... New York Times jednoduše tvrdí, že to tak je, když jistí reportéři přinášejí zrnité obrázky takzvaných ruských vojáků na východě Ukrajiny. Jsou to přitom ti samí novináři, kteří před lety přinášeli obdobné záběry zbraní hromadného ničení v Iráku, jež se záhy ukázaly jako falešné. Má Jan Šír stejný názor, že revoluce ukrajinského Majdanu se podle prohlášení Albrightové v zásadě neliší od toho, co se v roce 1989 dělo na Václavském náměstí…?http://www.youtube.com/watch?v=ie0rj0l85Q4… Je velmi podezřelé, že nikdy nebyly předloženy žádné důkazy či fakta o ruské aktivitě na ukrajinském území, tedy v oblasti, která je bedlivě sledována satelity a dalšími technologiemi, domnívá se americký filmový producent, dokumentarista, publicista a blogger Danny Schecter. V rozhovoru pro server rt.com obvinil západní politiky a média z pochybných praktik. V jedné oblasti se dotázal místního faráře, který potvrdil, že asi před měsícem zde byla skutečně ruská armáda vidět, ale jen krátce. Nedaleko ukrajinských hranic v Rostovské, Belgorodské, Kurské a Tambovské oblasti, totiž probíhala minulý měsíc dopředu oznámená vojenská cvičení, armáda se však po skončení navrátila zpět do základen. Alarmující zvěst proběhla médii, že Rusko kdesi blízko hranic s Ukrajinou přesouvá obrovskou armádu; v odhadech kyjevské vlády dosáhla hodnoty až 100 tisíc mužů. „Odborníci“ se v mediálních analýzách přeli jen o to, zda Rusové dobydou Ukrajinu za 3 nebo za 5 dní. Vše s odvoláním na NATO. To se pohybujeme v čase na konci března. Snímky zachycují údajné rozmístění vojsk v období před dvěma až třemi týdny. Pokud to opravdu satelity NATO v tu dobu zachytily, proč vojáci nezveřejnili „důkazy“ okamžitě, když to bylo aktuální? Nakonec byly splněny Putinovy podmínky, bylo odpískáno příměří a na základě Vídeňské úmluvy a její revize z roku 2011 i smlouvy „Otevřené nebe“ navštívilo hranice mezi Ruskem a Ukrajinou již osm expedicí zahraničních pozorovatelů. Inspekce probíhala jak v terénu, tak ze vzduchu. Inspektoři pocházeli nejen z evropských zemí (Německo, Francie, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Polsko...), ale i ze Spojených států a Kanady. Pozemní kontroloři byli „nad plán“ seznámeni s veškerými přesuny vojenských jednotek, které do té doby probíhaly. Novinář zpovídá rabína u Zdi nářků: “Rebe, jak často se sem ke Zdi chodíte modlit?” Rabín: “Dvakrát denně.” Novinář: “A za co se modlíte?” Rabín: “Aby se lidé přestali nenávidět, aby nebyly války, aby si lidé pomáhali a měli se rádi.” Novinář: “To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle každodenně u Zdi modlíte?” Plné znění zpráv


Rabín: “Padesát let.” Novinář: “Padesát let!!! To je neuvěřitelné. A jaký máte pocit, když vidíte svět kolem sebe?” Rabín: “Mám pocit, jako bych mluvil do zdi.” Inu, takže dle slov pana Šíra Rusové celou dobu lžou, aby rozpoutali na Ukrajině válku, protože to nemyslí vážně s ukončením krveprolití. A jak by charakterizoval následující fakta...? Přiožralý mužik Není invaze jako invaze Kerry http://olser.blog.idnes.cz/c/427291/Putin-je-jako-Hitler-napsal-Mein-Kampf-a-postavil-plynovekomory.html

Čtěte také: Kdo je pan Putin, jak se dostal k moci, proč je na západě tak nenáviděn a proč Obama odjel jak spráskaný pes? Tady je odpověď To jsou paradoxy: Tradiční konzervativní pravicové hodnoty západní civilizace brání Vladimír Putin! Západ je baštou marxismu. Naši "pravicoví" rusofobové a "antikomunisté" by měli zbystřit Když Putin mluví jako Reagan a Obama jako Brežněv... Zásadní projev Vladimira Putina o Rusku a světě. Týká se i naší budoucnosti. Čtěte, ať pak nejste překvapeni Proč by měla česká pravice vzhlížet s nadějí k Putinově Rusku. Z Ameriky se stává Říše zla Rusko – symbol normálnosti v záplave degenerácie. Pomsta Rusa je dokonalá. Boľševizmu sa zbavil a poslal ho späť na Západ Západ baštou morálního úpadku: Od homosexuálů k pedofilům a zoofilům. Východ zvrhlosti stále odolává

URL| http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/12677-rusove-celou-dobu-lzou-aby-rozpoutali-na-ukrajine-valkuprotoze-to-nemysli-vazne-s-ukoncenim-krveproliti.aspx

Macháčkova výměna: Je všudypřítomná podpora investic jen módní záležitostí? 8.10.2014

iHNed.cz str. 00 nazory.ihned.cz Jan Macháček

Podléhá politická ekonomie módě? Co soudíte o nové mantře investic a zprávě MMF v tomto ohledu? O investicích nemluví jenom Miloš Zeman a dnes už i Sobotkova vláda, investice jsou dnes módní ekonomickou mantrou, alfou a omegou všeho, především v Evropě i v USA. Plné znění zpráv


Investovat chce i nový předseda Evropské komise Juncker, jen neví, kde na to vezme. Před rokem 2008 byl v módě růst, pak přišla etapa fiskální přísnosti, jako by o nic jiného v životě nešlo a dnes všichni zase skloňují slovo investice. Praktická politická ekonomie podléhá zjevně módě, jako každá jiná oblast života. Lawrence Summers, bývalý americký ministr financí a bývalý rektor Harvardu upozorňuje na novou studii MMF a interpretuje jí tak, že každý dolar směřující na investice pozvedne celkovou produkci o tři dolary. MMF, který byl vždy advokátem fiskální přísnosti, mění podle Summerse ve své vlajkové publikaci, tedy posledním výhledu světové ekonomiky, názor. Macháček: Moudrý a bodrý rozpočtář Zeman Zdůrazňuje, že když je nezaměstnanost vysoká, stimulativní efekt investic bude vyšší když si na ně stát půjčí než když na ně hledá zdroje zvýšením daní či škrtáním jinde. Správně designované investice prý nakonec celkovou zadluženost sníží, nikoli zvýší. Podléhá politická ekonomie módě? Co soudíte o nové mantře investic a zprávě MMF v tomto ohledu? Ondřej Schneider - Think tank IDEA a FSV UK Perpetuum mobile? “Summers ve svém článku porovnává splátky z dluhu s výnosy z investice. Nikde nevidím, že by se splácel samotný dluh.“ Na jednu stranu argumenty MMF a Summerse chápu - ekonomické oživení je slabé, nezaměstnanost v řadě zemí kontinentální Evropy pořád vysoká, inflace nízká a záplava peněz na trzích tlačí výnosy z vládních dluhopisů dolů. Obávám se však, že žádné jednoduché recepty - a ničím jiným výzva Larry Summerse není nám z dnešní situace nepomohou. Mám k svému názory dva důvody: 1) Larry Summers vlastně prezentuje triviální myšlenku: pokud se vláda může financovat za 1% úrok a může investovat s návratností 6%, její investice zvyšují blahobyt a protože vláda si “umí vzít“ z každého vydělaného dolaru 25%, investice se může i sama financovat. Perpetuum mobile? Ech, ty detaily.... Summers ve svém článku porovnává splátky z dluhu (dluh je 100 korun, úrok 1%, roční splátka úroku je tedy 1 koruna) s výnosy z investice (investice je 100 korun, výnos 6%, z něj vláda nějak získá 25%, tedy její příjem je 1,5 koruny) a dovozuje, že investice se zaplatí. Nikde ale nevidím, že by se splácel samotný dluh (oněch původních 100 korun). Na ten si investice vydělá za 200 let, což je zjevně za horizontem uvažování modelu profesora Summerse. U studenta bychom za takové opominutí asi vyhazovali od zkoušky, ale u profesora z Harvardu se nad tím hluboce zamýšlíme... 2) Studie MMF, na kterou se Summers odvolává si dává pozor, aby to řekla kulantně, ale v zásadě tvrdí, že je třeba financovat “kvalitní projekty“ v oblastech, kde je zjevný nedostatek investic a kde je možné investice provést “efektivně“, tedy především bez korupce (na tom také závisí Summersův odhad 6% výnosnosti). Jako příklady uvádí MMF nedostatečné zásobování pitnou vodu, chybějící silníční spojení, výpadky v dodávkách energie. To jsou samozřejmě úctyhodné příklady a role veřejných investic v těchto oblastech je klíčová. Ale, v Evropě, nebo v USA? Další silnce? Odkud kam? Nebo máme nedostatek čističek vod? Pavel Kohout - Partners Investice jsou jen nástrojem “Pokud vláda nebo centrální banka umělými zásahy zvýší objem investic nad rozumnou míru, má to sice krátkodobě vliv na růst HDP, ale nemusí to mít zdravý dopad na ekonomiku ve středním a delším období.“ Existuje mnoho druhů investic, ale všechny mají jedno společné. Ať už je řeč o investicích do strojů nebo intelektuálního vlastnictví, do nemovitostí rezidenčních nebo komerčních, do akcií nebo dluhopisů, investice samotná je jen prostředkem pro zhodnocení peněz. Peníze patřící investorům (bez ohledu na to, zda jde o kapitál vlastní či půjčený) pak v konečném důsledku vždy slouží spotřebě. Plné znění zpráv


Investice jsou vždy nástrojem pro zvýšení budoucí spotřeby. Každá hmotná investice (do výroby nebo do služeb) musí být doprovázena spotřebou své produkce. Jinak se investice stane ztrátovou. Pokud je investice pořízena na úvěr, je to problém pro investora. Pokud je takových investorů více, je to problém pro banku. A pokud je takových bank více, je to problém pro vládu. Každá ekonomika má jen určitý objem reálných investic, hmotných či intelektuálních, do nichž se vyplatí investovat. Umělé, úředně organizované pobídky k ještě vyšším objemům investic mohou mít tři možné dopady: 1. Cena kvalitních a hlavně bezpečných investic neúměrně vzroste. Přetlak poptávky způsobí pokřivení cen. To je jev, který nyní můžeme pozorovat u státních dluhopisů zemí považovaných za kvalitní dlužníky. Německo v první řadě, ale i Česká republika. 2. Nadbytečné peníze proudí do neproduktivních a předem ztrátových projektů, a to jen proto, že peníze je třeba “nějak proinvestovat“. Velmi často se to stává v sektoru nemovitostí, o němž si mnoho lidí naivně myslí, že je strojem na peníze. Ne ovšem vždy a ne všude. 3. Nadbytečné peníze se točí v neproduktivních spekulativních schématech. Stačí dvě jména: Enron a Lehman Brothers. Pokud vláda nebo centrální banka umělými zásahy zvýší objem investic nad rozumnou míru, má to sice krátkodobě vliv na růst HDP (což je dáno ze samotné definice HDP), ale nemusí to mít zdravý dopad na ekonomiku ve středním a delším období. Úvěrová bublina v Evropě před rokem 2008 je toho jasným dokladem. A to je jen jedna ilustrace jevu, který se stále opakuje. Minimálně od roku 1873, kdy svět zasáhla největší finanční krize v historii. Tato krize měla epicentrum ve Vídni a jedním z jejích nepřímých následků byl vznik rakouské ekonomické školy - proudu, který vysvětluje hospodářský cyklus především jako sérii přehnaně vysokých objemů investic do neproduktivních projektů. Když tedy státníci, slovutné instituce a věhlasní profesoři horují pro více a více investic, měli bychom si vzpomenout na jeden termín z rakouské školy: malinvestice, špatné investice, které stojí za bankovními a hospodářskými krizemi. Jako kdyby jich za poslední desetiletí bylo málo. Luboš Mokráš - Česká spořitelna Ne všechny investice jsou si rovny “K celé diskuzi máme historicky důležitý příklad. Je jím Japonsko, které se hluboko od devadesátých let opakovaně snažilo oživit ekonomiku pomoci stimulace investicemi.“ Pravdou je především to, že se z investic stalo aktuální módní slovo nebo jak je uvedeno v úvodním textu “mantra“. To je značně nepříjemné, protože na jednu stranu jsou investice skutečně potřebné a inteligentní investice i vysoce užitečné, na druhé straně reálně hrozí, že v takové kampaňovité náladě se na efektivitu investic moc zřetel brát nebude a bude se investovat, aby se investovalo, tvořila se pracovní místa atd. S tím je spojeno riziko, že už tak zadlužená Evropa se vrhne na investování i za cenu dalšího růstu už tak vysokého zadlužení s nadějí, že investice povedou k oživení ekonomiky a následně i k poklesu zadlužení, jen proto, aby se zjistilo, že se investovalo špatně a že to co z celé aktivity nakonec zbylo, jsou jen ty dluhy. No a do třetice: až by to vše proběhlo, došlo by ke klasickému vylití vody z vaničky i s dítětem, tj., z problémů by byly obviněny samotné investice o sobě, ne jejich chybné použití a byl by vyvozen závěr, že se investovat nemá raději vůbec. K celé diskuzi máme historicky důležitý příklad. Je jím Japonsko, které se hluboko od devadesátých let opakovaně snažilo oživit ekonomiku pomoci stimulace investicemi. Japonsko je podle mého názoru v tomto směru pro Evropu v mnoha směrech relevantní, takže z jeho historické zkušenosti můžeme načerpat velmi důležitá poučení. O to se snažila tato studie MMF, která japonskou zkušenost se stimulací investicemi zkoumala. Závěry studie jsou zajímavé: multiplikátor veřejných investic je nízký a s rostoucím objemem investic dále klesá, je však vyšší než efekt veřejné spotřeby. Tj, když už stimulovat, je lepší investovat, než prostředky utratit za čistou spotřebu. Jak se dalo čekat, studie ukázala, že ne všechny investice jsou si rovny. V Evropě by se určitě dala najít řada investiční projektů s vysokým multiplikátorem, historická zkušenost však ukazuje, že o určení investic rozhodují Plné znění zpráv


spíše různé podivné politické úvahy a kompromisy, než jejich čistá technokratická efektivita. Studie také určuje možné příčiny nízké efektivity investiční stimulace. Jednou z příčin je vytěsnění efektivnějších soukromých investic veřejnými, další poměrně dobrý stav infrastruktury v Japonsku a tedy relativně nízká potřeba do ní dále investovat. Vzpomínám si, jak se kdysi žertovalo, že Japonci budou mít časem v každé hoře dva tunely a na každý ostrov tři mosty... Bohužel ušetřily na bezpečnosti jaderné elektrárny ve Fukušimě. Investice by měly být součástí mixu opatření k oživení evropských ekonomik, ne však tou nejdůležitější. Tou by měly být také neustále omílané strukturální reformy. Jejich vytrvalým hlasatelem je především prezident ECB Draghi, který neopomene jedinou příležitost na to, aby je připomněl. Jde především o reformy trhu práce, které by měly podle mého názoru mnohem větší pozitivní dopad na momentálně nejhorší potíž Evropy, kterou je nezaměstnanost mladých lidí a obecné snížení byrokratické zátěže především té, která stěžuje život podnikatelů a omezuje možnosti zakládání nových podniků. Problém samozřejmě je, že do toho se politikům nechce, protože pro část jejich voličů by některé tyto reformy nemusely být úplně příjemné. URL| http://nazory.ihned.cz/machacek/c1-62915220-machackova-vymena-je-vsudypritomna-podpora-investicjen-modni-zalezitosti

7.10.2014

Záhadný Vladimir Putin ČT 24

str. 11

22:00 Události, komentáře

Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi je dnes 62. Narozeniny oslaví v sibiřské tajze stovky kilometrů od civilizace. Ovšem v ruských městech jeho narozeniny lidi slaví doma i na ulicích. Všechny gratulanty trumfl čečenský vládce Ramzan Kadyrov, který na počet prezidenta Putina uspořádal v Grozném stotisícový pochod. Dalším důkazem náklonnosti k hlavě státu je iniciativa poslance Státní dumy Igora Zotova. Ten připravil zákon, který by v ruském kalendáři zavedl na dnešní den nový svátek nazvaný Den uctivého člověka. Miroslav Karas, moskevský zpravodaj České televize. Mirku, dobrý večer. Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Dobrý večer. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Vy jste mluvil s poslancem, který chce den Putinových narozenin, já to připomenu ještě jednou, nazvat Dnem uctivého člověka? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Ano, mluvil jsem s ním před několika dny. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Proč to navrhuje? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Igor Zotov mi řekl, že jako poslanec jezdí po Rusku a že se na něj obrací řada jeho voličů, zvláště těch z Krymu, kteří neskrývají radost z toho, jakým způsobem proběhlo březnové referendum, které vedlo k anexi Krymu a že chtějí tímto způsobem poděkovat uctivým lidem, kteří to, jak řekl Zotov, bezpečně zajistili a s nonšalancí, a to byli oni zelení mužíci, kteří nejdříve byli nepřiznáni Moskvou, potom byla Moskva na jejich straně, řekla, že to jsou oni, kteří tam jako vojáci přijeli, nakonec jim prezident Putin jen tak mimochodem dal vysoké řády a vyznamenání. A tito mužíci, tito ozbrojenci neoznačení, kteří v březnu na Krymu působili, jsou podle Zotova Plné znění zpráv


příkladem uctivého člověka. Ale k tomu musím dodat ještě pochopitelně datum, mělo by to být 7. října, kdy se narodil shodou okolností ruský prezident Putin a zrovna ten den je to kvůli tomu, že Zotov hledal v kalendáři nějaké vhodné datum, kdy není v Rusku svátek. Tady v Ruské federace je těch svátků, památných, významných dnů opravdu velmi mnoho a shodou okolností, jak říká, našel právě 7. říjen. A jak mi řekl, protože příkladem toho uctivého člověka v Rusku je pochopitelně i prezident Putin, tak zvolil toto datum. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A to nějak odpovídá ruského naturelu, abych tak řekl, takto oslavovat, možná by někdo řekl i adorovat představitele státu? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Víte, těžko soudit, ale asi je nutné poznamenat, že tady v Rusku platí všeobecná úcta k tomu nejvyššímu mocipánovi, k tomu, který zemi vede. A je to dlouhodobé bez ohledu na to, kdo tímto člověkem byl. To je jeden z důvodů, kdy můžeme hovořit o tom, že právě jemu dávají dárek. Ale když se podíváme na to, že jsou otvírány galerie s obrazy Putina, když se lidé oblékají do triček s podobiznou svého prezidenta a kdy televize přenáší, jak ulétá s jeřáby někam k jihu anebo zachraňuje tygry anebo se potápí na dně moře a vynáší nahoru amfory, tak samozřejmě lze usuzovat, že sdělovací prostředky velmi rády připomínají právě 7. říjen, kdy se narodil prezident a chtějí ho z různých důvodů ukázat v tom nejlepším světle. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Ať už tak, nebo tak, Vladimir Putin má obrovskou podporu v Rusku. Ta vyplývá z čeho? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Ta podpora je rekordní a během patnáctiletého působení v nejvyšších patrech politiky Vladimir Putin se nikdy netěšil takové oblibě. Dnes by ho téměř 90 %, pokud by se prezidentské volby konaly, zvolilo znovu. Těch současných příčin jeho úspěchu je několik. Řekl bych pouze o třech. Tím prvním je v Rusku velmi pozitivně vnímána a označována jako návrat do mateřského přístavu anexe, v Rusku chápána přičlenění Krymu k Rusku. Dalším důvodem je tvrdá, tak jak to hodnotí Rusové, odpověď Ruska na sankce západních zemí a Spojených států, Kanady, Austrálie, Japonska a dalších, odpověď na zavedené sankce. Rusové jsou hrdi na to, jakým způsobem Vladimir Putin, respektive Rusko odpovědělo dalšími sankcemi. A třetí důvod té současné popularity vidím v aktuálním postoji Kremlu k ukrajinskému konfliktu, k tomu, kdy Kreml hovoří, že tam nejsou a nebyli ruští vojáci, kdy se staví k Ukrajině, k vyřešení problému tak, jak se staví. To jsou tři aktuální příčiny jeho současného růstu obliby. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Nějaká kritika těchto oslav, řekněme, nebo připomínek jeho narození existuje? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Nezaznamenal jsem žádnou kritiku, která by byla plošná nebo která by byla vnímána jako rozsáhlá kritika. Samozřejmě jsou tací, kteří se nad tímto způsobem oslav usmějí, ale opravdu tady v Rusku ve sdělovacích prostředcích i ve společnosti platí to, že dnešní den je Vladimir Putin oslavován, i když prakticky Rusové nevědí, kde je, odjel někam do tajgy, 400 kilometrů od nejbližšího domu, jeho mluvčí Peskov řekl, že si vzal dovolenou a že odjel odpočívat. Je možné, že zítra uvidíme fotografie z jeho pobytu někde v tajze, fotografie, které potvrdí to, jak je oblíben Vladimir Putin u ruské společnosti. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Miroslav Karas, děkuju do Moskvy, na shledanou. Miroslav KARAS, zpravodaj ČT, Moskva -------------------Hezký večer. Plné znění zpráv


Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Politický geograf Martin Riegl v Událostech, komentářích, dobrý večer. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Hezký večer. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A politolog Zdeněk Zbořil, dobrý večer. Zdeněk ZBOŘIL, politolog -------------------Dobrý večer. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Pánové, jak si vy vysvětlujete tu obrovskou podporu Vladimira Putina? Pane Zbořile. Zdeněk ZBOŘIL, politolog -------------------No, jak říkal pan Karas, je to samozřejmě multikauzální záležitost, že jo. Já bych třeba neopomněl připomenout, že je to od smrti posledního cara Mikoláše II. první Rus na trůně té nové, té nové země nebo toho nového samoděržaví, takže to hraje velkou roli. Pak on je mimochodem také Leningradďan, že jo, jeho život, jeho rodiny a oběti jeho rodiny jsou spojeny s blokádou. A on ... Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A ty nebyly malé tedy. Zdeněk ZBOŘIL, politolog -------------------A zároveň, a zároveň on také věnoval v době, kdy byl, kdy byl starostou v tehdy už Petěrburku, tak věnoval obrovské peníze na rekonstrukci všech možných památek nejenom v Leningradu, ale v celém okolí. Tam se poprvé za Putinova, Putinova, Putinovy éry začaly opravovat ty, ty šlechtické paláce nebo paláce aristokratců, které byly okolo, okolo vlastně bývalého Petěrburku, které byly zničeny za války. A on vlastně byl, ale pozor na to, on byl také tím, který byl světem uznán, asi před sedmi lety, tuším, za politika roku, takže on vlastně pomáhat zvyšovat hrdost Rusů v uvozovkách, mluvíme o zemském nacionalismu, na Rusa. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------To je věc Vladimira Putina, anebo Rusové to mají tak nějak v povaze, třeba už od carů, od sovětských představitelů, mít v oblibě své vůdce? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Částečně můžeme říci, že to je součástí národního charakteru. Samozřejmě ten ruský národ je do určité míry specifický, má velmi vysokou národní hrdost. Do určité míry se dívá přehlíživě na ostatní národy, je velmi, řekněme, má pocit výjimečnosti a samozřejmě tam po rozpadu Sovětského svazu došlo k nějaké národní depresi. Sovětský svaz ztratil poměrně značnou část svého teritoria, pět milionů čtverečních kilometrů, přišel zhruba o polovinu své populace, nedařilo se ekonomicky. O Rusku se v té době hovořilo částečně jako o zhrouceném státu, byly tam separatistické tendence. Ten nástup ... Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------To je všechno pryč díky Putinovi. Plné znění zpráv


Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------To není pryč díky Putinovi, pravda je, že Putin se svezl, řekněme, s nárůstem cen komodit, to mu pomohlo saturovat ty ekonomické potřeby obyvatelstva, pomohlo mu to modernizovat armádu. On investoval obrovsky do armády, bylo rozdrceno to separatistické hnutí v Čečensku už předtím a samozřejmě on odstranil, odstranil alternativní centra moci, odstranil oligarchy a vybudoval, buduje vlastní impérium, odstranil svobodu tisku, svobodný internet, takže tohle to jsou všechno ty aspekty, které napomáhají té oblibě a vnímání prezidenta Putina ve společnosti. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Moskovskij komsomolec mluví o tom, že Putinovi se podařilo, a teď cituji, "spojit svou politickou prosperitu s pocitem vlastní důstojnosti ruského lidu. Tím, že ho milují, milují sami sebe." Jsou Rusové ve stádiu, že on jsou oni? Zdeněk ZBOŘIL, politolog -------------------No, do jisté míry ano. Jak říkal pan kolega, Rusové žijí velmi emocionálně, až tak emocionálně, že někdy se vytrácí rozum z toho jejich jednání a rozhodování, takže i ten, i ten výrok z toho ruského, toho ruského /nesrozumitelné/ musíme brát trochu s nadsázkou, ale je pravda, že Rusové byli ponižováni celé 20. století. Jednou to byl bolševik dovezený z Německa, podruhé to byl Gruzínec dovezený ví bůh odkud, potřetí to byli Ukrajinci, Brežněv, Chruščov, a najednou se tady objevil, promiňte, ještě zapomněl samozřejmě na Jelcina, který byl sice Rus, z Tambovské, tuším, gubernie, ale se všemi těmi nectnostmi Rusů. Navíc bývalý městský tajemník komunistické strany v Moskvě, takže oni se cítili skutečně ponižováni. A Putin jim dodává jakési hrdosti, proto ty okázalé stavby, okázalé zimní olympijské hry v Soči a investice do kultury, kterou už jsem, které už jsem vzpomínal. A proto ten obdiv, mimochodem i u Rusů, kteří jsou v zahraničí, nemyslím tím, kteří utekli přímo před Putinovým režimem, ale jako se kdysi říkalo o tom, že Stalin udělal bílou věc, když vyhrál druhou válku, tak najednou se spojí zahraniční pravoslavná církev s moskevskou církví, takže tam skutečně existuje nějaký motor, ale pozor na ty emoce. Oni v politice obvykle rychle stoupají vzhůru, ale pak také rychle padají. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A na to se možná právě taky chci zeptat. Když je tady ta hrdost i emoce, není vlastně v tomto světle špatným nápadem Západu takto omezovat sankcemi Rusko, když vlastně celý ten národ to vezme jako problém? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, že ne. A on i premiér Medveděv oznámil na ekonomickém fóru v Soči, že Sovětský svaz byl pod určitým typem sankcí de facto celé 20. století v rámci politiky zadržování ze strany Spojených států. A ty sankce je třeba vnímat tak, že ty sankce nejsou cílem na změnu režimu, oni nemají, řekněme, za cíl přesvědčit obyvatelstvo, že by mělo usilovat o změnu režimu vládnoucí garnitury, ale ony mají za cíl změnu chování, řekněme, politických elit a toho státu, takže to si myslím, že je potřeba ty sankce opravdu vnímat takhle. Oni mají zabránit, řekněme, tomu, Moskvě, režimu v Moskvě, aby dál se choval agresivně vůči svému okolí v rámci toho svého blízkého zahraničí, takže si myslím, že v tom problém není. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------A vnímají to takto Rusové nebo spíš myslíte, že ne? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já myslím, že v tomto ohledu je to opravdu jedno. A tam je opravdu potřeba cílit primárně na ten režim, na ty představitele režimu, protož jsou tam i ty seznamy těch osob, které mají zákaz cestovat do zahraničí. Tam se opravdu nejedná o ty obyvatele. Samozřejmě pakliže by ty sankce měly, řekněme, výrazný ekonomický dopad, jako že mají, propadá rubl, tak to samozřejmě může ohrozit i pozici prezidenta Putina do budoucnosti. Daniel TAKÁČ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pánové, děkuju vám za vaše názory. Na shledanou. Zdeněk ZBOŘIL, politolog -------------------Na shledanou. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Na shledanou. Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Tolik z Událostí, komentářů. Dobrý večer a na shledanou.

Tomáš Trampota: Občas si připadám jako na divadle 7.10.2014

e15.cz

str. 00

Rozhovor

S Tomášem Trampotou, ředitelem Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, jsme si povídali o tom, proč televize dávají přednost kuchtění s celebritami před událostmi na Blízkém východě. Jak hodnotíte hlavní zpravodajské relace českých televizních stanic? Přechod od hardnews, tedy zpráv z vrcholové politiky a ekonomiky, ke konzumnějším zprávám, softnews, se zrychluje. Zároveň pokračuje nárůst tematických bloků, které jsou často rovněž konzumního charakteru, až takové manuálové. Divák nicméně získává pocit, že zpravodajská relace není rozkouskovaná do jednotlivých položek a vcelku přirozeně plyne. Daří se českým televizím zmíněná strategie tematických bloků? Myslím, že se jim daří jen zčásti. Je to totiž velice obtížné. Televizní zpravodajství je tradičně postaveno na variantnosti témat. Editoři lpí na tom, aby tam byla nějaká kombinace domácího, zahraničního, politiky, něčeho lehčího a tak dál. Takže někdy to působí jako oslí můstek. Důležitým trendem, který vidíme zejména v Událostech ČT, je také to, že se z moderátorů stávají dynamičtější postavy. Nejsou už jen bezduchými zprostředkovateli děje, ale důležitými aktéry, se kterými se diváci ztotožňují. Vstupy moderátorů téměř představují hrané scénky, občas si připadám jako na divadle. Nezastiňují vizuální změny samotné informace? Jednoznačně to odvádí pozornost od obsahu. Je to však typickou součástí marketingu televizních stanic. Vše je navenek navoněnější, vizuálnější, barevnější, hezčí. Zásadní byl také zlom v práci s kamerou. První s tím začala hodně pracovat právě ČT, kamera přejíždí téměř jako na nějakém velkém rockovém koncertu, máme možnost náhledu do studia z různých úhlů, z různých míst, stejně tak na moderátory. Informace nám to ale nepředává. Vychází to z představy, že dnešní populace má problémy se dlouhodobě soustředit, udržet pozornost, pokud se něco neděje. Proto ta někdy až neurotická práce s kamerou a častější předěly, jingly, vizuálnější mezititulky. Jsou hlavní večerní zprávy pořád ještě vlajkovou lodí TV stanic? Jsou, a to zejména z ekonomického hlediska, protože otevírají prime time. Už dlouhou dobu platí, že pokud přitáhnete své diváky na večerní zpravodajskou relaci, tak velká část z nich setrvá na následující program, tudíž i na následující reklamní blok, kdy jsou ty nejvýnosnější a nejdražší reklamní časy. Má vůbec v éře internetu televizní zpravodajství místo? A nepodřezávají si televize větev tím, že vytvářejí vlastní zpravodajské servery? Plné znění zpráv


Tato potenciální konkurence je velice složitá. Můžeme vidět, že televize začaly s internetem pracovat, a využívají ho také jako archiv. Každý z nás se může podívat na zprávy zpětně. Pokud jde o zpravodajské servery, tak máte pravdu, nabídkou vlastního vedlejšího produktu si vytvářejí vnitřní konkurenci. Televize ale nemají jinou volbu než jít tomuto trendu naproti, neuniknou mu. Svádějí též boj o mladší diváky, kteří jsou mnohem aktivnější v sestavování si vlastního mediálního programu. Tomáš Trampota, ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Vraťme se zpátky k obsahu zpráv. Jsou dnešní média ještě ochotna platit za kvalitní autorské příspěvky? Obávám se, že ne. Diktát trhu, snaha zabavit a i konkurence s internetem a s různými poloamatérskými či amatérskými autorskými výstupy jsou natolik silné, že kvalita trpí. Ovlivnila to také digitalizace a přístupnější technologie. Každý je schopen natočit technicky kvalitní video, dát ho na YouTube a získat si masové publikum. To vše vede tradiční televize do nerovného boje s řadou dalších jiných informačních kanálů. Kvalita se stírá, snahou je zaujmout prostřednictvím nějakého šoku, překvapení. Bojí se jít novináři do kontroverzních témat? V současné době k tomu novináři povětšinou nemají prostor. Je to dáno do jisté míry tím, že pokračuje krize investic do médií. Nejsilnějšími negativními trendy jsou nedostatek času na vlastní investigaci, na kvalitní ověřování informací, velice často se přebírají informace buď z jiných médií, anebo od PR agentur. Novináři dostávají připravené prefabrikáty, které jsou produkovány se zájmem třetích stran, ať už komerčních, nebo politických. Nestahují se tedy mračna nad tradiční novinářskou metou, postem zahraničního zpravodaje? To jste se dotkla velice silného problému, který bych spojil s otázkou, proč jsme překvapeni z některých zahraničněpolitických událostí. Odpovědí je vlastní neznalost. Součástí bulvarizace je právě silnější odklon od zahraničního zpravodajství a zabývání se spíš domácí komunitou. Zavírá nás to v tom našem buď českém, nebo v některých případech evropském kontextu. A to je velká škoda. Média nám dnes nabídnou spíše to, jak dobře uvařit s nějakou celebritou lososa, než co se děje na Blízkém východě. Čtěte také: Televizní zprávy jsou pod taktovkou trendů URL| http://strategie.e15.cz/rozhovor/tomas-trampota-obcas-si-pripadam-jako-na-divadle-1125026

Stojí za to se s politiky trápit, míní tvůrce Kanceláře Blaník 7.10.2014

echo24.cz

str. 00 Panorama, Krátké zprávy Lukáš Novosad

Režisér a scenárista Benjamin Tuček na sebe upozornil coby spoluautor politického satirického seriálu Kancelář Blaník na internetové televizi Stream.cz. Nyní zažívá premiéru jeho nový dokumentární film Plán. Ten pojednává, o územním plánu hlavního města. Film začal Tuček chystat před pěti lety, v době zdánlivě neomezeného panování Pavla Béma, kdy se situace v Praze zdála zablokovaná a na dlouhou dobu nezměnitelná. Režisér a scenárista Benjamin Tuček na sebe upozornil coby spoluautor politického satirického seriálu Kancelář Blaník na internetové televizi Stream.cz. Nyní zažívá premiéru jeho nový dokumentární film Plán. Ten pojednává, o územním plánu hlavního města. Film začal Tuček chystat před pěti lety, v době zdánlivě neomezeného panování Pavla Béma, kdy se situace v Praze zdála zablokovaná a na dlouhou dobu nezměnitelná.



Jenže v průběhu těchto let se stalo nečekané: vystřídali se primátoři, vzchopil se občanský sektor, podařilo se vybojovat věci, jež byly ještě před několika lety nemyslitelné (například k radosti veřejnosti „odblokovat“ část nábřeží, tzv. náplavku), původně mocná ODS stojí před zánikem, kdysi připravovaný územní plán byl zrušen a nahrazen jiným, dodnes rovněž neschváleným, někteří mocní z před pěti let stojí před soudy. Zkrátka stalo se toho za těch pět let nečekaně dost. Tuček, na začátku občan rozezlený chováním radnice své městské části, na konci poučený a v mnohém spokojený občan svého města, natočil ambiciózní a podmanivou esej o stavu české demokracie a vztahu Pražana ke svému městu. Premiéra vašeho filmu je načasována doprostřed předvolební kampaně. Tím se z něj stalo politikum, zvlášť když předpremiéra proběhla v pražských městských částech, o nichž film pojednává – třeba v Praze 11. Je to v pořádku? Byl to záměr. Impulsem, abych Plán v roce 2009 začal točit, byla má nespokojenost se stavem ulice, v níž žiji. Nesouhlasil jsem se stavbou, která se tam začala stavět, jenže jsem zjistil, že nemůžu už nic dělat. Protože pozemek, kde se stavělo, byl prodaný, městská část se ho zbavila a soukromý investor na něm mohl stavět, co chtěl. Nikdo mu na to nemohl nic říct. Zaujalo mě, že radnice se zbaví majetku, aniž by se na to někoho zeptala – především těch, jejichž nejbližšího okolí se zásah týká. Začal jsem proto chodit na jednání zastupitelstva pražského magistrátu a zrovna se potkal s předložením koncepce nového územního plánu podle představ tehdejší koalice ODS a ČSSD. Byl to koncept Pavla Béma, proti kterému se tehdy vymezilo na osmnáct tisíc lidí. Všude se o novém plánu hodně diskutovalo, a tak jsem začal objíždět městské části a pozoroval, jak se mu lidi impulzivně, ale svorně brání. Začal jsem proto toto lomcování Prahou točit. Celý rozhovor o pražském územním plánu i pokračování seriálu Kancelář Blaník si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku ECHO. APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE. POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE. Benjamin Tuček se narodil 1. ledna 1972 v Brně. V něm žil do šesti let, pak byl přestěhován do Prahy. Zde vystudoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy žurnalistickou fotografii a na FAMU scenáristiku a dramaturgii. Napsal a režíroval film Děvčátko, dokumenty Tantra a Komedie. Scénáře psal k filmům Mistři, Polski film, Protektor (za ten je držitelem Českého lva), k seriálům Terapie, Kancelář Blaník. Na většině z nich spolupracoval s kolegy Markem Najbrtem a Robertem Geislerem, s nimiž se někdy přezdívají jako trio The Dietls. Samostatně napsal knihu povídek VKV (Velmi krátké vlny). Je to taky muzikant, hraje na klávesy ve skupině The Ritchie Success. URL| http://echo24.cz/a/waApD

Když politolog lituje, že Majdan už zmizel z titulních stran médií (Břetislav Olšer) 7.10.2014

idnes.cz - blog

str. 00

Když politolog lituje, že Majdan už zmizel z titulních stran médií Elita BRICS... Politolog PhDr. Jan Šír z Institutu mezinárodních studií FSV UK trpí zřejmě zastuzenou submisivitou, když včera tvrdil na ČT 24, že situace na Ukrajině není chřipka a terorismus v Iráku není rakovina, spíš naopak, čímž Plné znění zpráv


negoval slova prezidenta Miloše Zemana. Potvrdil svoji "objektivitu", s níž se nedávno vyslovil, že Rusové celou dobu lžou, aby rozpoutali na Ukrajině válku, jelikož to nemyslí vážně s ukončením krveprolití. Zkrátka, nejvíc ho mrzí, že problém Ukrajiny jde do ztracena a pomalu se vytrácí z titulních stránek médií, televizí a rádií, na úkor islamistů z Iráku a Sýrie. Škoda, že bohabojný pan Šír není konečně rád, že lidé v Doněcku a Luhansku už neumírají hlady a pod kulkami střel, ale mají konečně období v relativním klidu zbraní bez bolestí, strachu a tragédií. O sedmi Putinových bodech, které dle Kremlu mohou vést k příměří, soudí PhDr. Šír, že jsou „jednoznačně výhodnější pro separatisty, respektive pro Moskvu“. Putin také podle něj nepředpokládá, že by Kyjev takový plán akceptoval. Je to údajně jen plytká snaha Putina ukázat se jako mírotvorce. A ejhle, Porošenko vše přijel, udělil separatistům zvláštní statut na dobu tří let, asociační smlouvu s EU odložil o rok... Není to i tím, že jiného názoru jsou "proradní a s Ruskem jistě kolaborující" pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, co „nezaregistrovali žádné vojáky, munici či zbraně, které by přecházely přes rusko-ukrajinskou hranici.“ Přesto se NATO už 28. srpna 2014 pochlapilo „falešnými“ satelitními snímky, které údajně „ukazují ruské bojové síly zapojené do bojových operací uvnitř suverénního území Ukrajiny.“ Tato prohlášení vyvrátilo podrobnou zprávu pozorovatelské mise OBSE umístěné na rusko-ukrajinské hranici. Snaha NATO včetně satelitních snímků se zakládá na falešných důkazech. (Ty snímky však nepocházely od NATO nýbrž od soukromé firmy, která už jednou předložila své satelitní snímky jako důkaz ostřelování Ukrajiny z Ruska... které byly jako nezdařilý podvrh vyvráceny .) Lidé se zkrátka dělí na retardované a soudné, co chápou neférovou přesilu Západu nad Ruskem, třicet armád EU, NATO a USA proti jedné Putinově, jež na rozdíl od stovek vojenských základen USA po celém světě, nevytvořil Putin mimo Rusko defacto žádnou. Fakt mě nebaví donekonečna opakovat všechny vylhané války, anexe, invaze a miliony mrtvých civilistů a vojáků, jedinečné to dílo Spojených států. Není snad stát na světě, který by nepoznal na vlastní kůži 200letou militantní politiku USA. Protiputinovští fanatici to vše sice chápou, ale raději by se do země propadli, než by to přiznali. A zbytek globálního Ovčákova, co je “mimo mísu”, věří goebbelsovským protiruským médiím. O tom, že Majdan jako obvykle rozpoutala EU, Spojené státy a NATO, se mlčí, byť si o tom švitoří už vrabci na střechách Pravým sektorem obsazeném hotelu Dněpr v Kyjevě. Že by tohle všechno nevěděl renomovaný politolog Jan Šír? Vzdělamý duchovní člověk... Nebo jsou to jen zmanipulované lži...? Pan Šír ovšem též prohlásil, a jelikož mám doma barevnou televizi, tak mohu dosvědčit, že se ani nezačervenal při zvěstování kolosální nepravdy; "od druhé světové války to prý bylo pouze Rusko, co svévolně měnilo cizí státní hranice". Ptal jsem se sám sebe mnohokrát; co srovnání Krymu a Kosova? Nepařičné. Condoleezza Riceová, co se objímala s Kaddáfím, když smiřovala USA s Libyí, zdůraznila platnou úmluvu OSN o ochraně menšin. “Jsme přesvědčeni, že Kosovo je “sui generis” (zvláštní případ), jenž nastal kvůli rozpadu Jugoslávie a agrese prezidenta Miloševiče proti kosovským Albáncům, které donutil k humanitární krizi.” Viz. dnes Jaceňuk a Porošenko… Proč by nemohl být východ Ukrajiny “sui generis - zvláštní případ” a proč už NATO dávno nebombardovalo Kyjev jako kdysi Bělehrad…? To ve východní Ukrajině je humanitární krize dvojnásobná - na milion uprchlíků a tisíce zabitých. Obvinění z invaze na Ukrajinu vyvrátil ministr zahraničí Ruska Lavrov. „Zdá se mi, že zatajování faktů je příznačným rysem USA a některých zemí EU ve vztahu k tomu, co se děje na Ukrajině,“ poznamenal. A tím zdaleka jeho výtky na adresu Západu neskončily. Mluvil též o tom, že existují satelitní snímky údajně dokládající pohyb ruských jednotek. Později se ale ukázalo, že šlo o počítačové hry a snímky pocházely z nich. Nejnovější obvinění jsou něco podobného. Hovořil Jan Šír v ČT někdy o mučení, jímž Američané vyslýchali podezřelé s pokrytectvím jim vlastním, když je mučili ve "vypůjčených" věznicích na území cizích států, aby na ně nepadlo obvinění z porušení vlastní ústavy, resp. lidských práv… Al-Kájda zase v Iráku Je zvláštní, že médiím i Janu Šírovi vadí ruští vojáci na Ukrajině, ale jsou jim šumafuk žoldáci, když mezi zabitými “skutečnými” Ukrajinci bylo před měsícem 380 zahraničních žoldnéřů: polská PMC (soukromá vojenská jednotka) „ASBS Othago“ ztratila 164 lidí, americká PMC „Greystone“ 60 lid, americká PMC „Academi“ (do r. 2009 zvaná Blackwater) 130 lidí, pobaltské ženy snajperky – 26 lidí… Dnes budou tyto počty mnohem vyšší. Může pan Šír snad popřít následující historická fakta? http://antiilluminati.net/200-let-terorismu-usa-prehlednyseznam-vsech-americkych-valecnych-zlocinu-teroru-a-valek/



Gibraltarská posádka se roku 1830 stala formálně britskou kolonií. V letech 1967, 1976 a 2002 se konala referenda o připojení Gibraltaru ke Španělsku, ale většina obyvatelstva to odmítla. Ve dnech 10. – 11. března 2013 proběhlo na argentinských Falklandách, tisíce kilometrů od Anglie, referendum s 92 procenty účastí; 99,8procentní většina se vyslovila pro setrvání Falkland ve statutu Britského antarktického území. Britové zajali asi 11 400 argentinských vojáků, téměř 750 Argentinců bylo zabito a to včetně 368 námořníků z posádky General Belgrano. Britové ztratili 256 mužů. Nejistý počet argentinských letadel byl zničen, převážně na zemi, zatímco Britové ztratili 10 Harrierů a více než 24 vrtulníků. Tomu přece nelze říkat anexe. Zde… Proč USA neprotestovaly? Proč jim nevadila ani samostatnost Kosova, odtržení srdce Srbska? Ve státním převratu 17. ledna 1893 povstalci složení převážně z občanů Spojených států svrhli královnu Havajského království. Moci se chopil „Výbor občanské bezpečnosti” a požadoval připojení k USA.Status státu USA získaly Havajské ostrovy v roce 1959, což se stalo po krutém válčení USA s Havajskou královnou... New York Times jednoduše tvrdí, že to tak je, když jistí reportéři přinášejí zrnité obrázky takzvaných ruských vojáků na východě Ukrajiny. Jsou to přitom ti samí novináři, kteří před lety přinášeli obdobné záběry zbraní hromadného ničení v Iráku, jež se záhy ukázaly jako falešné. Má Jan Šír stejný názor, že revoluce ukrajinského Majdanu se podle prohlášení Albrightové v zásadě neliší od toho, co se v roce 1989 dělo na Václavském náměstí…? http://www.youtube.com/watch?v=ie0rj0l85Q4 … Je velmi podezřelé, že nikdy nebyly předloženy žádné důkazy či fakta o ruské aktivitě na ukrajinském území, tedy v oblasti, která je bedlivě sledována satelity a dalšími technologiemi, domnívá se americký filmový producent, dokumentarista, publicista a blogger Danny Schecter. V rozhovoru pro server rt.com obvinil západní politiky a média z pochybných praktik. V jedné oblasti se dotázal místního faráře, který potvrdil, že asi před měsícem zde byla skutečně ruská armáda vidět, ale jen krátce. Nedaleko ukrajinských hranic v Rostovské, Belgorodské, Kurské a Tambovské oblasti, totiž probíhala minulý měsíc dopředu oznámená vojenská cvičení, armáda se však po skončení navrátila zpět do základen. Alarmující zvěst proběhla médii, že Rusko kdesi blízko hranic s Ukrajinou přesouvá obrovskou armádu; v odhadech kyjevské vlády dosáhla hodnoty až 100 tisíc mužů. „Odborníci“ se v mediálních analýzách přeli jen o to, zda Rusové dobydou Ukrajinu za 3 nebo za 5 dní. Vše s odvoláním na NATO. To se pohybujeme v čase na konci března. Snímky zachycují údajné rozmístění vojsk v období před dvěma až třemi týdny. Pokud to opravdu satelity NATO v tu dobu zachytily, proč vojáci nezveřejnili „důkazy“ okamžitě, když to bylo aktuální? Nakonec byly splněny Putinovy podmínky, bylo odpískáno příměří a na základě Vídeňské úmluvy a její revize z roku 2011 i smlouvy „Otevřené nebe“ navštívilo hranice mezi Ruskem a Ukrajinou již osm expedicí zahraničních pozorovatelů. Inspekce probíhala jak v terénu, tak ze vzduchu. Inspektoři pocházeli nejen z evropských zemí (Německo, Francie, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko, Polsko...), ale i ze Spojených států a Kanady. Pozemní kontroloři byli „nad plán“ seznámeni s veškerými přesuny vojenských jednotek, které do té doby probíhaly. Novinář zpovídá rabína u Zdi nářků: “Rebe, jak často se sem ke Zdi chodíte modlit?” Rabín: “Dvakrát denně.” Novinář: “A za co se modlíte?” Rabín: “Aby se lidé přestali nenávidět, aby nebyly války, aby si lidé pomáhali a měli se rádi.” Novinář: “To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle každodenně u Zdi modlíte?” Rabín: “Padesát let.” Novinář: “Padesát let!!! To je neuvěřitelné. A jaký máte pocit, když vidíte svět kolem sebe?” Rabín: “Mám pocit, jako bych mluvil do zdi.” Inu, takže dle slov pana Šíra Rusové celou dobu lžou, aby rozpoutali na Ukrajině válku, protože to nemyslí vážně s ukončením krveprolití. A jak by charakterizoval následující fakta...? Přiožralý mužik Není invaze jako invaze Kerry http://olser.blog.idnes.cz/c/427291/Putin-je-jako-Hitler-napsal-Mein-Kampf-a-postavil-plynove-komory.html Další komentáře, glosy a ukázky z mých knih na webech olser.cz , bretislav-olser.enface.cz facebooku Plné znění zpráv

a na mém 240

© 2015 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

URL| http://olser.blog.idnes.cz/c/429637/Kdyz-politolog-lituje-ze-Majdan-uz-zmizel-z-titulnich-stran-medii.html

„Na hip hopové a rapové scéně mě nemá rád v podstatě nikdo.“ Zpověď Johnyho Machette, současné hvězdy internetu. 7.10.2014

reflex.cz

str. 00

Kultura

Najít v rapu jemnost, není vůbec nic jednoduchého. V rámci projektu I v drsňákovi probudí jemnost, který Milka otevírá debaty o předsudcích, jsme ovšem po dlouhém hledání nakonec našli. Přinášíme rozhovor s Johnym, který svými texty ženu vnímá jak přítelkyni, a ne jen jako objekt sexuální touhy a který přeje štěstí všem, kteří si to zaslouží. A to i svým haters. // Příběh RAOPera Vlastním jménem Jonáš Čumrik aka Johny Machette na hudební dráhu nastoupil poměrně pozdě. V devatenácti letech s kamarádem založil uskupení HZM (Hovada za Majkem). A o to větší to byla pecka. V roce 2011 totiž na jednom z největších českých hip-hopových festivalů vyhráli soutěž pro mladé talenty. HZM se těšilo oblibě, mělo však jepičí život, když stihlo vydat jediné, zato úspěšné CD (Mixtape 1/2), než koncem roku 2012 zaniklo. Johny Machette však litovat nemusí, protože díky tomu na počátku roku 2013 nastartoval velmi úspěšnou sólovou dráhu. YouTube hvězda Machette je v současnosti jeden z nejpopulárnějších českých umělců na YouTube a na svůj věk celkem uvědomělý raper. Svůj styl nazývá RAOP (směs rapu a popu), v samém jádru se však řadí mezi rapery a musí být proto ostrý jako břitva. Často čelí útokům starších raperů a tak o své místo na slunci neustále bojuje. Podle jeho slov si ostatní prostě myslí, že jsou na scéně X let, tak můžou „kérovat“ a dělají, jako by jim patřil celý svět. Rap je vnímán jako drsný hudební a životní styl. Jak do tohoto vzorce zapadáš ty? Já do toho vůbec nezapadám a naopak mám pocit, že z toho hodně vyčnívám. Porušuji téměř všechny představy, které lidé o klasickém rapu mají. Nejsem drsňák z ulice ve vytahaném tričku s řetězy na krku. Jsem vlastně úplný opak. Považuji se za slušně vychovaného kluka a chápu, že to s klasickou představou o rapu nejde dohromady. To je možná ten důvod, proč jsem někdy objektem kritiky ze strany fanoušků hip hopu a rapu, kteří si myslí, že by interpret měl vypadat podle těch starých vzorců. Jsem totiž pravý opak jejich představy o tom, jak by raper měl vypadat. A jsi tedy ještě raper? Hudba, kterou dělám, je na pomezí rapu a popu. To hodně lidem vadí a nejsou schopní to skousnout. V zahraničí tento mix stylů normálně funguje a není vůbec neobvyklý. Mě je bližší, proto se mu věnuji. Jsou lidé, kteří jej berou a nepotřebují ho škatulkovat. Líbí se jim a nezajímá je jeho jasná definice. Zároveň je tady hodně kritiků, kteří tvrdí, že kazím rap. Nedělám rap, tak jak ho znají a chtějí, ale dělám hudbu, která baví mě. Moje tvorba se nikdy nebude líbit všem. Drsný a klasický raper určitě nejsem. Na druhou stranu v zahraničí je můj styl hudby brán jako rap, takže ta definice a vymezení je vážně těžké. Všechno kolem nás se vyvíjí, a to se samozřejmě týká i hudby. Jak se vyrovnáváš s kritikou hip hopové a rapové scény? Ze začátku mi kritiky hodně vadily a pořád jsem přemýšlel o tom, co dělám špatně. Chci přece jen dělat hudbu, která mě naplňuje. Hodně z těch negativních soudů bylo úplně nekonstruktivních a nebylo možné na nich Plné znění zpráv


stavět. Jednalo se většinou o nadávky a posměšky a proto jsem dospěl k názoru, že tenhle typ kritiky nebudu brát v potaz a vůbec na něj reagovat. Pokud mi někdo něco vytýká a jde o jasné výtky a argumenty, tak z toho samozřejmě čerpám a jsem za to rád. Na hip hopové a rapové scéně mě nemá rád v podstatě nikdo, ale to neznamená, že spolu nemluvíme. Něco jiného je vymezit se vůči hudbě interpreta a osobní nevraživost. S většinou interpretů se normálně zdravíme a mluvíme spolu v backstage. Kdo je pro tebe klasický drsný raper? Kdo zapadá do toho vzorce? Určitě Vladimír 518. Je to člověk, který nezměnil svojí tvář, ale přesto drží krok s tím, jak se hudba vyvíjí. Vladimír podle mě dělá klasický rap, jak si ho Češi představují. Vladimír ale mezi mé kritiky a hatery nepatří. Myslím si, že je natolik rozumný, aby s něčím takovým vůbec plýtval energií. Nezabývá se ničím, co ho nebaví a nezajímá. Hodně kontroverzní je například raper Řezník, který patří do tzv. hardcore rapu. Jak jeho hudbu vnímáš ty? Já tenhle styl hudby absolutně neposlouchám, ale celou střední se mnou v lavici seděl kamarád a ten ano. Díky tomu se ke mně Řezník vlastně dostal. Na jednu stranu, ať každý říká a dělá, co chce, když ho to baví, ale některý věci už jsou podle mě moc. Možná by měla existovat určitá hranice a soudnost interpreta. Když si tohle pustí například 12letý dítě, tak asi není úplně dobré, aby žilo v představě, že je tenhle projev normální. Řezník svůj rap vysvětluje tak, že si jen vymýšlí a vypráví příběhy, ale některý lidi to podle mě takhle nechápou a berou jeho texty zbytečně moc vážně. Přitom on je jen součástí role, která je na hranici lidského chápání. V tomhle případě se vlastně jedná o pózu. Rap a jemnost Rap je v současnosti z velké části doménou drsných mladých mužů, kteří si neberou servítky, anebo jsou naopak zcela nad věcí. Přestože má každý raper svou crew stejně drsných fellas, nejdůležitější je neprojevovat žádné city (no homo) a hlavně se nechovat jako baba. Raperek je jen málo, všechny ženské vlastnosti nabourávají autenticitu rapera a ta nejhorší urážka rapera je, že jeho fanoušci jsou jen náctiletý holky. Tento postoj však neomezuje jen možnost zapojení žen do hip hopu (jiným způsobem než jako pasivní fanynky či doplněk raperů ve videoklipech), ale také samotné rapery a jejich kreativitu. A to ne že by „jemný“ rap neexistoval – jde o to, kterou produkci nahrávací průmysl podpoří a pustí do éteru. Není totiž rap jako rap a ne každý rap má něco společného s hiphopovou kulturou. Již první hiphopová organizace, Universal Zulu Nation založena v roce 1973, se řídila mottem: Peace, Love, Unity and Having Fun. Rap je jedním z pěti základních uměleckých vyjádření hip hopu, ke kterým patří i specifický slang, postoj či móda. Akorát ten rap od srdíčka se moc nenosí, mír a láska moc peněz nevydělá, zato sexismu je všude dost. Je na čase vrátit se ke kořenům hiphopové kultury, pustit mezi sebe trochu jemnosti a umožnit tak větší rozmanitost rapu a jeho stylů Mgr. Anna Oravcová, doktorandka ISS FSV UK Co tě motivovalo k tomu se do projektu zapojit? Jsem jedním z těch, kteří asi nikdy nepůjdou tak úplně s davem, a i když je daleko příjemnější chodit po vyšlapané cestě, mě prostě vždycky bavilo víc vyšlapat si tu svou. Sice je to o dost namáhavější a složitější, ale všechny ty nepříjemnosti za to stojí, pokud se po čase člověk ohlédne a vidí, kam ho jeho cesta dovedla. Jsem rád, že jsem měl možnost zúčastnit se projektu I v drsňákovi probudí jemnost. V budoucnu se budu rád podílet i na dalších, pro mě zajímavých projektech. Co ti projekt takzvaně vzal a dal? Poznal jsem díky této kampani spoustu zajímavých lidí a věřím, že díky rozhovoru, který se dostal ke spoustě čtenářů, kteří mě neznají, jsem vlastně i já dostal novou možnost. jak se představit a říct lidem kdo jsem, co dělám a hlavně proč. No a mojí ségře to přineslo hlavně hodně té nejlepší čokolády, která ji pomáhá na nervy během testů ve škole. Vyhrál si s projektem Milka soutěž o nejlepší design termohrnečku. Co vlastně znamená jeho symbolika? Plné znění zpráv


Jelikož nejsem nijak umělecký nadaný, oslovil jsem Gabrielu Matuškovou a sepsal moji osobní vizi, která se skládala prioritně z obrazu lva. Já sám jsem totiž ve znamení lva narozený a navíc vždy když si lva představím, vybaví se mi král zvířat. Myslím, že každý by se měl někdy cítit tak trochu královsky. Být sám svým pánem a myslet sem tam i trochu na sebe, což pravda někteří dělají až zbytečně moc a často a zapomínají při tom na ostatní, ale jsou tu i tací, kteří nějak zapomínají na to, že člověk kterého by měli mít na světě nejvíc rádi, jsou právě oni sami. Jak Vás může mít někdo rád, když vy samy nemáte rádi sebe a nejste se sebou spokojeni? Takže lev je bojovník? Nejen to. Gabča šikovně ztvárnila Lva i jako souhvězdí ve vesmíru, které poukazuje na tzv. nekonečno. Každý má nekonečno možností. Pomyslná hranice, která nám říká: „Tohle nemůžeš, tohle nezvládneš, tohle je nereálné,“ nás celkově omezuje. Není nic víc než to, co si každý z nás určí sám. Já osobně věřím, že když někdo něco chce, tak to dokáže a není nic kromě jeho samotného, co mu brání v tom si to vzít. A proto vesmír. Každý můžeme být, čím chceme. Design měl být osobní a já skrze něj představuji svůj pohled na život a to, jak ho vnímám. Skrze sociální sítě Video k jeho mixtape tracku „Se zbláznim“ se stalo nejpopulárnějším českým klipem na YouTube. Dnes má tato skladba již téměř 6 milionů zhlédnutí, což je opravdu úctyhodné číslo. Respekt vzbuzuje ostatně i počet fanoušků Johnyho na internetu. Na YouTube má přes 30 000 odběratelů, na Facebooku přes 75 tisíc fanoušků a na Twitteru dalších více jak 10 000 followerů. Kromě popularity na internetu je však zpěvák žádaný také live. Vždyť jen během roku 2013 absolvoval přes 80 sólových koncertů! Na konci září Johny Machette vydává první studiové album, na podzim pak vyráží na tour. Během těchto týdnů zase natáčí nový videoklip s Ondřejem Brzobohatým Bližší info naleznete na http://www.troufnisinajemnost.cz/en/

URL| http://www.reflex.cz/clanek/59489/na-hip-hopove-a-rapove-scene-me-nema-rad-v-podstate-nikdo-zpovedjohnyho-machette-soucasne-hvezdy-internetu

Tomáš Trampota: Občas si připadám jako na divadle 7.10.2014

strategie.e15.cz

str. 00

Rozhovor

S Tomášem Trampotou, ředitelem Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, jsme si povídali o tom, proč televize dávají přednost kuchtění s celebritami před událostmi na Blízkém východě. Jak hodnotíte hlavní zpravodajské relace českých televizních stanic? Přechod od hardnews, tedy zpráv z vrcholové politiky a ekonomiky, ke konzumnějším zprávám, softnews, se zrychluje. Zároveň pokračuje nárůst tematických bloků, které jsou často rovněž konzumního charakteru, až takové manuálové. Divák nicméně získává pocit, že zpravodajská relace není rozkouskovaná do jednotlivých položek a vcelku přirozeně plyne. Daří se českým televizím zmíněná strategie tematických bloků? Myslím, že se jim daří jen zčásti. Je to totiž velice obtížné. Televizní zpravodajství je tradičně postaveno na variantnosti témat. Editoři lpí na tom, aby tam byla nějaká kombinace domácího, zahraničního, politiky, něčeho lehčího a tak dál. Takže někdy to působí jako oslí můstek. Důležitým trendem, který vidíme zejména v Událostech ČT, je také to, že se z moderátorů stávají dynamičtější postavy. Nejsou už jen bezduchými zprostředkovateli děje, ale důležitými aktéry, se kterými se diváci ztotožňují. Vstupy moderátorů téměř představují hrané scénky, občas si připadám jako na divadle. Plné znění zpráv


Nezastiňují vizuální změny samotné informace? Jednoznačně to odvádí pozornost od obsahu. Je to však typickou součástí marketingu televizních stanic. Vše je navenek navoněnější, vizuálnější, barevnější, hezčí. Zásadní byl také zlom v práci s kamerou. První s tím začala hodně pracovat právě ČT, kamera přejíždí téměř jako na nějakém velkém rockovém koncertu, máme možnost náhledu do studia z různých úhlů, z různých míst, stejně tak na moderátory. Informace nám to ale nepředává. Vychází to z představy, že dnešní populace má problémy se dlouhodobě soustředit, udržet pozornost, pokud se něco neděje. Proto ta někdy až neurotická práce s kamerou a častější předěly, jingly, vizuálnější mezititulky. Jsou hlavní večerní zprávy pořád ještě vlajkovou lodí TV stanic? Jsou, a to zejména z ekonomického hlediska, protože otevírají prime time. Už dlouhou dobu platí, že pokud přitáhnete své diváky na večerní zpravodajskou relaci, tak velká část z nich setrvá na následující program, tudíž i na následující reklamní blok, kdy jsou ty nejvýnosnější a nejdražší reklamní časy. Má vůbec v éře internetu televizní zpravodajství místo? A nepodřezávají si televize větev tím, že vytvářejí vlastní zpravodajské servery? Tato potenciální konkurence je velice složitá. Můžeme vidět, že televize začaly s internetem pracovat, a využívají ho také jako archiv. Každý z nás se může podívat na zprávy zpětně. Pokud jde o zpravodajské servery, tak máte pravdu, nabídkou vlastního vedlejšího produktu si vytvářejí vnitřní konkurenci. Televize ale nemají jinou volbu než jít tomuto trendu naproti, neuniknou mu. Svádějí též boj o mladší diváky, kteří jsou mnohem aktivnější v sestavování si vlastního mediálního programu. Tomáš Trampota, ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Vraťme se zpátky k obsahu zpráv. Jsou dnešní média ještě ochotna platit za kvalitní autorské příspěvky? Obávám se, že ne. Diktát trhu, snaha zabavit a i konkurence s internetem a s různými poloamatérskými či amatérskými autorskými výstupy jsou natolik silné, že kvalita trpí. Ovlivnila to také digitalizace a přístupnější technologie. Každý je schopen natočit technicky kvalitní video, dát ho na YouTube a získat si masové publikum. To vše vede tradiční televize do nerovného boje s řadou dalších jiných informačních kanálů. Kvalita se stírá, snahou je zaujmout prostřednictvím nějakého šoku, překvapení. Bojí se jít novináři do kontroverzních témat? V současné době k tomu novináři povětšinou nemají prostor. Je to dáno do jisté míry tím, že pokračuje krize investic do médií. Nejsilnějšími negativními trendy jsou nedostatek času na vlastní investigaci, na kvalitní ověřování informací, velice často se přebírají informace buď z jiných médií, anebo od PR agentur. Novináři dostávají připravené prefabrikáty, které jsou produkovány se zájmem třetích stran, ať už komerčních, nebo politických. Nestahují se tedy mračna nad tradiční novinářskou metou, postem zahraničního zpravodaje? To jste se dotkla velice silného problému, který bych spojil s otázkou, proč jsme překvapeni z některých zahraničněpolitických událostí. Odpovědí je vlastní neznalost. Součástí bulvarizace je právě silnější odklon od zahraničního zpravodajství a zabývání se spíš domácí komunitou. Zavírá nás to v tom našem buď českém, nebo v některých případech evropském kontextu. A to je velká škoda. Média nám dnes nabídnou spíše to, jak dobře uvařit s nějakou celebritou lososa, než co se děje na Blízkém východě. Čtěte také: Televizní zprávy jsou pod taktovkou trendů URL| http://strategie.e15.cz/rozhovor/tomas-trampota-obcas-si-pripadam-jako-na-divadle-1125026




bankovnipoplatky.com

str. 00

06. 10. 2014 19:52 / TZ / komentářů (0) Sociální média v online bance Zuno, jediné bez kamenných poboček v Česku a na Slovensku, mají nyní na starosti Pavel Šafin (27) společně s Janou Škumátovou (30), která se podílí i na tvorbě webového obsahu. Oba jsou nedílnou součástí širšího interního týmu vytvářející ATL a content marketingové kampaně. Pavel Šafin dlouhodobě spravuje a zodpovídá za profily Zuno na Facebooku (více než 30 000 fanoušků), Twitteru, YouTube a SlideShare. Stará se také o firemní blog, který se stal důležitým komunikačním kanálem. Mimo jiné má na starosti vytváření a koordinaci obsahu (společně s agenturou Ponyhouse zaměřující se na content marketing) pro sociální sítě a zákaznickou péči. Úkolem Pavla Šafina je přinášet neotřelá témata a komunikovat s fanoušky a uživateli sociálních sítí. Stojí za projektem Zuno Superhrdina měsíce, letní kampaní s Dyzajn marketem, rozhovory s klíčovými opinion leadery z různých oborů (IT, mobilní technologie, finančnictví atd.) nebo online chaty s experty Zuno. „Jana i Pavel jsou naprostými experty a profesionály ve svém oboru, a to je pro Zuno skvělé, protože aktivita na sociálních sítích je dlouhodobě jednou z našich priorit. Oba zároveň dokáží kreativně přispívat k reklamním a mediálním kampaním banky,“ říká šéf marketingu Zuno Bohdan Fedor. Pavel Šafin vystudoval mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Ve volném čase piluje jógové pozice a taneční kroky. Jeho velkým koníčkem je cestování a focení. Jana působí v oblasti sociálních médií a PR čtvrtým rokem. Na Slovensku byla vůbec první facebookovou redaktorkou, starala se o několik korporátních profilů klientů. V soutěži FB Rullez 2013 vyhrála s agenturou cenu Nejlepší facebooková stránka. Dříve pracovala jako ekonomická redaktorka a dramaturgyně diskusních pořadů v televizi TA3, poté jako ekonomická redaktorka deníku Nový Čas. Vystudovala ekonomické teorie a žurnalistiku na Národohospodářské fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě. Ráda čte motivační literaturu, píše, tančí, běhá a už také jako trenérka se věnuje pole fitness. Další zajímavé zprávy naleznete ZDE!

URL| 25255

http://www.bankovnipoplatky.com/socialni-media-v-zuno-maji-na-starosti-pavel-safin-a-jana-skumatova-

Proruská strana uspěla v Lotyšsku 6.10.2014

ČT 24

str. 01

21:31 Horizont

Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Začneme u lotyšských voleb ve stínu mocného souseda. Tyhle volby byly jiné, rozhodoval strach z ruského postupu na Ukrajině. Vítězství slaví vládní koalice, i když donedávna její popularitu táhly ke dnu tvrdé ekonomické škrty vynucené krizí. Nejúspěšnější samostatnou stranou je ale ta zastupující početnou ruskou menšinu. Její šéf už 4 roky vede radnici v Rize. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Na radnici v Rize šlápnutí do pedálu stačilo. Na úřad vlády mu už ale síly nezbyly. Nils Ušakovs mířil k postu lotyšského premiéra. O žlutý trikot ho ale připravily otevřeně proruské názory. Plné znění zpráv


Nils UŠAKOVS, předseda proruské strany Concorde -------------------Musíme využívat ruský trh, musíme počítat s ruskými turisty, musíme se nažít vytěžit ze sousedství s Ruskem co nejvíc. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Každý rok pokládá starosta Rigy věnec k památníku sovětských vojáků, kontroverzní akci nevynechal ani letos. V době, kdy se v Lotyšsku začalo mluvit o strachu z ruské agrese. Ve volbách mu tak uškodily hlavně protestní hlasy, ze kterých těžila dosavadní středopravicová vládní koalice. Laura BUKBARDOVÁ, studentka -------------------Můj hlas nevyjadřuje sympatie k vládní koalici. Je to ale největší blok, který by mohl stát proti proruské straně. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Sociální demokraté nepřesvědčili ani řadou nových lotyšských jmen na svých kandidátkách ani důrazem na sociální témata během kampaně. Neúspěch přesto mnozí berou jako vítězství. Strana, která zastupuje ruskou menšinu je nejsilnější v parlamentu, i když o několik křesel přišla, většina stoupenců jí věrná zůstala. Anis KUDORS, politolog -------------------Je to alarmující, protože jsem doufal, že většina rusky mluvících Lotyšů svůj vztah k Putinovi a Rusku kvůli konfliktu na Ukrajině změní. Katarína FAGOŠOVÁ, redaktorka -------------------Lotyšská elita má tak dál strach, že by se 30% ruská menšina mohla stát záminku pro Kreml, který má v Nilsu Ušakovském stále silného přítele. Katarina Fagošová, Česká televize. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------V Horizontu vítám našeho zpravodaje Josefa Pazderku, hezký večer. Hned se zeptám, hlavní opoziční strana ruské menšiny je sice nejsilnější v parlamentu, ale nemá šanci nic prosadit, přesto dá se to považovat za úspěch: Ona totiž ztratila, jak jsme slyšeli, méně než se ve světle Ukrajiny čekalo. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Těžko mluvit o úspěchu. Myslím si, že ta situace zůstává patová. To centrum shody, tedy ta hlavní proruská strana, ano, sice neztratila tolik, o kolik se možná obávala ve světle ukrajinského konfliktu, nicméně znovu se opakuje ta patová situace, nebude schopna vytvořit jakoukoliv koalici, tedy to křeslo premiéra po kterém Nels Ušakovs, dosavadní starosta Rigy, o které usiloval, tak to zůstává nadále vzdálené. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------A co ta ruská menšina v Lotyšsku. Je jednotná, nebo by mnoho z nich třeba nechtělo přidat se k Moskvě, kdyby taková možnost byla? Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Těžko mluvit o tom, zda by se přidaly k Moskvě. Každopádně, jak už bylo naznačeno v tom příspěvku, oni na ty hlasy z Ruska poměrně slyší. Konkrétně Nils Ušakovsk nedávno prohlásil, že Vladimir Putin je vlastně ten nejlepší ruský lídr, kterého by si i Lotyšsko mohlo přát. To vzbudilo veliké obavy a silnou kritiku v té neruské části lotyšské společnosti. Opět je to jakýsi kompromis a je to hlavně dědictví té sovětské minulosti, kdy zejména v těch velkých městech a konkrétně v Rize má ta ruská menšina velkou sílu a je znovu to ukazuje na složitost a nestabilitu té situace v Pobaltí, která i řadu let po rozpadu Sovětského svazu stále tak trochu kulhá na jednu nohu. Plné znění zpráv


Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Dnes i pro Pobaltí důležitá událost, nový generální tajemník Jens Stoltenberg byl na první návštěvě byl v Polsku a jasně dal najevo, že je pro alianci Rusko hrozbou číslo jedna. Znovu ujistil o závazku ochrany, a to právě i pro Pobaltí. To je pro něj důležité tohle stále slyšet dokola? Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Ano, Jens Stoltenberg tady Poláky alespoň podle těch prvních reakcí příjemně překvapil. Je to přeci jen člověk, který byl znám tím, že volí vůči Rusku opatrnější tón. Byl známý také, že v pozici norského politika si vybudoval poměrně úzké vazby s Dmitrijem Medvěděvem, tehdejším premiérem a posléze prezidentem, nicméně tady zopakoval to, co Poláci pravděpodobně chtěli slyšet, to znamená, že aliance má právo rozmístit vojáky tam, kde bude potřebovat při možnosti nějaké hrozby nebo ohrožení, to se samozřejmě tady v Polsku primárně vztahuje směrem k Rusku. Zároveň řekl, že aliance dostojí tomu svému obecnému závazku z nedávného summitu z Wellsu, tedy že chce intenzivně pracovat, aby se v únoru ministři obrany členských zemí Aliance shodli na konkrétních krocích, jak vytvoří ty jednotky rychlého nasazení, kde budou mít hlavní základny, jak bude vypadat ta nějak stálejší přítomnost aliančních vojáků jak v Polsku, tak v Pobaltí. Jens Stoltenberg tady splnil to, co od něj Poláci žádali. Zdá se, že ta jeho první návštěva slavila úspěch. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Ve studiu už vítám politického geografa Michaela Romancova, hezký večer i vám. Mluvil jsme o té ruské menšiny. V Lotyšsku je to asi čtvrtina obyvatel. Ve světle anexe Krymu, ruského postupu na východní Ukrajině, zvyšuje tohle napětí mezi ruskou menšinou a většinovými obyvateli Lotyška a i třeba v celém Pobaltí, stoupá nacionalismus na obou stranách? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já jsem přesvědčen, že do určité míry ano, koneckonců jsme to mohli slyšet i z úst Josefa Pazderky a je to celkem přirozené, protože zejména Estonsko a Lotyšsko, v Litvě to platí o něco méně, tak tam vlastně ten problém s ruskojazyčnou menšinou je dlouhodobý. Je obtížně řešitelný, nebo v jistém ohledu nebyl řešen vůbec a teď se to samozřejmě věcí a všechno je to tou ukrajinskou krizí i zásadním způsobem zesíleno. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------V Lotyšsku necelá polovina té ruské menšiny neprošla tím národnostním testem, o kterém už jsme také mluvili, v Kartu to zaznělo, tudíž nemají občanství, nemají volební právo, tohle je pro Moskvu žádané sousto? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------To samozřejmě ano. Tam je ovšem zapotřebí vzít v úvahu v zásadě tu situaci, která je namístě. To znamená, my můžeme Lotyšsko případně Estonsko považovat buďto státy, které získaly nově svoji nezávislost, anebo můžeme v zásadě ten kontext rozpadu Sovětského svazu chápat jako dekolonizaci. Já se domnívám, že nejen v případě Pobaltí, spíš ta dekolonizace je na místě. A pak je zapotřebí si uvědomit, jak tomu bylo v případě ostatních dekolonizovaných území, kde vlastně ti, kteří se tam dostali v souvislosti s kolonizací těch území, museli odcházet, přicházeli o svá práva. Majetková politická a tak dále. V tomto ohledu je ta situace v obou pobaltských republikách s výraznou ruskou menšinou nesrovnatelně lepší. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Právě vy říkáte v obou, Lotyšsko, Estonsko, ti mají výraznou tu menšinu. Litva má jen 6 %, také zvolila jiný přístup a vlastně občanství dala i Rusům, kteří přišli se Sovětským svazem. Ale ta si to může dovolit vzhledem k tomu malému číslu? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


Určitě, nejen vzhledem k tomu malému číslu, jde i to, že ten fyzický kontakt s Ruskou federací není tak velký, není tak masivní, je tam samozřejmě hranice s Kaliningradskou oblastí, ale Estonsko nebo i Lotyšsko jsou v zásadě jaksi vystaveny té ruské expozici nesrovnatelně silnějším způsobem. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Dá se vysledovat, jestli v poslední době ten tlak Ruska stoupá nebo se to trochu uklidnilo stejně tak jako se uklidnilo dění kolem Krymu a i ta východní Ukrajině se teď v podstatě uklidňuje. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------To, že přestali umírat lidé, což je samozřejmě velice dobře, neznamená, že se uklidnily ty politické záležitosti, tady si myslím, že Moskva neustále velice silně jak se říká, tlačí na pilu. Jsem přesvědčen, že v souvislosti s tím, jak se blíží datum parlamentních voleb na Ukrajině, tak tam se ta situace zásadně horší a pokud jde o to Pobaltí, tak tem se nezaznamenal, že by šlo ze strany Moskvy k jakékoliv změně, rétorice nebo postoje jaksi směrem k tomu uklidnění. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, moderátorka -------------------Michal Romancov, děkujeme.

Třetinu si vyděláme sami

6.10.2014 Euro str. 28 Rozhovor BLAHOSLAV HRUŠKA Neznám studii, která by prokázala přínos školného, říká rektor Univerzity Karlovy Vrátný, který sedí v budově rektorátu Univerzity Karlovy na Ovocném trhu, má po většinu léta celkem nudnou službu. Jeho práce vesměs spočívá v usměrňování toku japonských turistů, kteří marně touží dostat se do auly Karolina. Poklidné léto ale skončilo a tento týden se v aule netrhnou dveře. Začal nový akademický rok - s novým rektorem v čele. Tomáš Zima sice nastoupil už letos v únoru, ovšem do rozjetého semestru. Mezitím už se stačil zorientovat. Mimo jiné v tom, že velké plány mohou překazit developeři. A že univerzita nemá síly ani prostředky, aby na své půdě udržela všechny obory, které tu mají tradici. * Po Karlu Englišovi jste první rektor s ekonomickým vzděláním. Nakolik vám titul MBA pomáhá v řízení takové obří instituce, jakou Univerzita Karlova je? Nejvíce mi pomáhá to, že univerzitu znám po pedagogické i vědecké stránce. Absolvoval jsem ji a v různých pozicích jsem tu potom strávil téměř 25 let. I k titulu MBA na Prague International Business School jsem se dostal v rámci společného projektu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice, který měl zajistit přednostům ústavů ekonomické vzdělání. Určitě jsem díky MBA získal průpravu v termínech, jako je výnos, náklady nebo účetní rozvaha. * Univerzita Karlova od roku 2008 hospodaří s lehkým ziskem, nesplácí žádné dlouhodobé úvěry a ve svých interních fondech má více než dvě miliardy korun. Kdyby nešlo o vysokou školu, řídil byste velmi konzervativní firmu… Univerzita se samozřejmě musí řídit zákonem o vysokých školách. My určitě nikdy nebudeme dravci na finančních trzích. I s těmi fondy bych byl opatrný. Jsou tam peníze na sociální potřeby, na stipendia. Což jsou citlivé položky, které se odvíjejí od demografického vývoje, a tak je nutné vytvářet rezervy. Univerzita si také některé investiční akce musí platit ze svého. Třeba na investice do kolejí nám stát mnoho let nedal ani korunu. A peníze studentů nám stačí tak na údržbu a drobné opravy. * Z téměř devítimiliardového rozpočtu si škola dokáže třetinu opatřit formou vlastních výnosů. Je to optimální číslo, nebo vidíte ještě nějaké možnosti, jak být soběstačnější? Plné znění zpráv


Rezervy vidím v různých formách vzdělávací činnosti, další možností je i navyšování počtu zahraničních studentů, kteří si za výuku platí. Asijské nebo latinskoamerické země mají velký potenciál posílat k nám nadané studenty. Není to tak, že by si nutně museli výuku platit sami, jsou tu i vládní stipendia nebo nadace. To jsou pro mě mnohem schůdnější cesty než třeba školné. * Téma školného pro vás aktuální není? Nikdo dosud nespočítal, jaké bude mít školné vedlejší ekonomické náklady. Jestliže má být školné citlivé, pak někdo musí hlídat sociální postavení studentů, někdo vybírat školné, které bude nutné nějak spravovat. Za celých deset let jsem neviděl seriózní, kvalifikovanou analýzu, která by spočítala, že to opravdu bude přínosné. Dlouhou dobu nám ekonomové dávali za vzor Spojené státy. Podívejte se teď do USA, kde hrozí obrovská krize kvůli nesplaceným půjčkám na školné. I některé evropské země, které školné zavedly, ho v tichosti opustily. A třeba Finsko dokonce platí studentům za to, že vysoké školy studují, protože si uvědomuje sílu vzdělanostního potenciálu. * České vysoké školy často trápí otázka, jak si udržet postdoktorandy a mladé badatele. Jejich platy jsou nízké, sociální status se propadá, a tak mnohdy utíkají do jiných, lépe placených oborů. Jakou perspektivu nabízí Univerzita Karlova? My máme několik finančních nástrojů, které můžeme použít. Zmínil bych program UNCE na podporu mladých vědeckých týmů, jehož nové kolo bude mít objem kolem sto milionů korun. Samozřejmě nejde jen o mzdy, ale i o investice do badatelského zázemí. Pak existuje také projektové financování napojené na nejrůznější fondy. Tady ovšem univerzita trpí tím, že do Prahy nešly peníze z Evropské unie. A pokud šly, tak v mizivé míře ve srovnání například s Brnem, Ostravou, Olomoucí a dalšími městy. Česko se přitom mohlo poučit na příkladu Portugalska, které je z hlediska unijních fondů jediným regionem. Podobně o své peníze nepřišla ani Bratislava. Problém financování vysokých škol je i strukturální, protože školy jsou stále placené za počty studentů, nikoli za jejich kvalitu. Nehledě na fakt, že jednotková platba na studenta, kterou dostáváme od státu, je nižší než v roce 2000. A to nepočítám inflaci. * Jak to vypadá s evropskými fondy? Dosáhnete na ně v dalších letech? Jednáme o tom s ministerstvem pro místní rozvoj a resortem školství. Vláda má nevýhodu v tom, že se koncem ledna dostala již ke skoro hotovým programům. Nicméně snaha tu je a do Prahy by mělo přitéct 16 až 17 mi -liard korun. Vzhledem k počtu studentů a vědců je to sice málo, ale pořád je to mnohem lepší, než to vypadalo loni. * Hlavní město na vás nezapomíná? Nejstarší univerzita ve střední Evropě je zmíněna v každém průvodci a metropoli přináší peníze i z turistického ruchu. Postupně se to zlepšuje a máme přísliby, že by se Praha měla více zapojit do financování vysokých škol. Doufejme, že to vydrží i po volbách. Vždyť vysokoškolská komunita čítá okolo 200 tisíc lidí. A ti všichni v Praze bydlí, jezdí sem, stravují se tu, mají tu své rodiny. Univerzita navíc sídlí ve středu města a podílí se na tom, že historické centrum není vylidněné. Uvědomuji si ale, že v Praze je kolem čtyřiceti různých vysokých škol, a tak je jasné, že nejsme hýčkáni jako jiné univerzity, které jsou ve svém městě unikátní. * Univerzita disponuje několika lukrativními budovami v centru a minulý rok vydělala 62 milionů korun na pronájmech. Nepřipadáte si někdy spíše jako realitní kancelář? Určitě ne. My si některé prostory sami také pronajímáme. Kromě toho nenabízíme ani tak pronájmy budov, jako spíše jednotlivých sálů. Zaměřujeme se více na kongresy, konference nebo koncerty. * Sám jste se angažoval v kauze bývalé budovy Řízení letového provozu na Smetanově nábřeží, která byla poničena výbuchem plynu. Léta existoval projekt na propojení této budovy se sousedními objekty - Fakultou sociálních věd a FAMU. Letos v dubnu ale nadřízené ministerstvo dopravy prodalo budovu v aukci soukromé firmě. Vy jste nabídl ze svého 101 tisíc a chtěl jste tak nabídku kupce dorovnat. Litujete toho, že v centru Prahy nakonec nevznikl akademický minikampus? Plné znění zpráv


Jednoznačně je to velká škoda. Mám z toho velmi divný pocit. Stát zdůrazňuje, jaký je dobrý hospodář. A pak se do dražby nemovitosti na atraktivním místě v centru Prahy přihlásí jedna nebo dvě firmy a učiní pouze jeden příhoz, aby dražba byla platná. Mé obavy nerozptýlilo ani jednání s ministrem dopravy Antonínem Prachařem, ani s těmi, kdo budovu získali (firma Lázeňská investiční - pozn. red.). Na Smetanově nábřeží historicky sídlí dvě školy a jejich propojením by vznikl celek, kde by docházelo k výměně znalostí i lidských sil. My jsme měli připravený projekt pro doktorská i mezinárodní studia, protože jak FAMU, tak Fakulta sociálních věd mají mnoho programů akreditovaných v angličtině. Navíc jde o centrum města. Historické budovy jsou samozřejmě náročnější na rekonstrukce, ale když se jejich sanace zdaří, dýchají životem. Na rozdíl od některých železobetonových monster, která vznikají na zelené louce. * Je projekt Smetanova nábřeží pro vás mrtvý? Ministerstvo dopravy vám radilo, ať jednáte s novým vlastníkem o pronájmu… Nový vlastník nám pronájem skutečně nabídl. Přece si ale nebudeme komerčně pronajímat prostory a platit to z provozních prostředků. Ty potřebujeme na něco jiného - třeba zrovna na postdoktorandy. Univerzita se dlouhodobě snaží o to, aby v cizích objektech, kde platí nájmy, působila co nejméně. * Několik let se mluví o vybudování kampusu na Albertově. V jaké fázi je tento projekt? Má jít o moderní vědecký kampus, kde se počítá i s kapacitou pro spin-off firmy a přenos znalostí do komerční sféry. Dolaďujeme požadavky tří fakult, které by tam měly působit. Jde o kapacitní studie a první představy o rozmístění laboratoří. Z nich pak vzejdou podmínky pro zadání architektonické soutěže, která proběhne zřejmě příští rok. Předpokládáme, že někdy v roce 2018 by se mohlo začít stavět. * Rozpočet stavby kampusu na Albertově by měl být kolem dvou a půl miliardy korun. Bude univerzita investovat ze svého? Určitě by to nešlo z univerzitního rozpočtu. Vláda v roce 2011 označila projekt za prioritní, takže počítáme s penězi ze státního rozpočtu. Budeme se samozřejmě ucházet o evropské zdroje. Jednáme také se zahraničními týmy, které by k nám mohly přijet pracovat. Naším cílem je zabezpečit udržitelnost chodu kampusu z více zdrojů, včetně mezinárodních. * Dovedete si představit, že do projektu vstoupí i některý soukromý investor? Jak Biocentrum, tak Globcentrum, obě plánované budovy kampusu na Albertově, jsou koncipované tak, aby se některé laboratoře i technologie mohly sdílet. Prostor pro investory se zájmem o vědu a výzkum tu určitě je. * Politici často mluví o tom, že máme moc vzdělanců v marginálních oborech a málo technických expertů. A vymýšlejí, co s tím udělat. Lze nabídku oborů podle vás nějak řídit? Žijeme v demokratickém státě, a tak má každý svobodu vybrat si obor, který bude studovat a v němž chce působit. Vysoké školy jsou tu od toho, aby nabízely kvalitní vzdělání pro ty, kdo splní jejich požadavky. Velký zájem o humanitní obory není nic specificky českého, je to obecný trend. Tím neříkám, že by stát neměl zatraktivnit a zpopularizovat technické vzdělávání. Už jen proto, že třeba matematika tříbí logické myšlení. S takovou podporou je třeba začít už od základních škol, protože jedině tak lze dosáhnout odbourání někdy až pseudopanické hrůzy z matematiky, fyziky či chemie. * Jaký je obecně vztah univerzity a státu? Většinu vašeho rozpočtu platí ministerstvo. My s politiky komunikujeme, ale nesmíme se nechat zatáhnout do jejich hry. Univerzita se nesmí nechat politicky řídit. Musí být pevná, svobodná a otevřená. A odolávat nejrůznějším tlakům, neuklánět se ani doprava, ani doleva, dopředu či dozadu. * Karlova univerzita může navazovat na velkou tradici v malých, filologických oborech, které se jinde neučí. Stává se ale často, že absolventi odcházejí do zahraničí, protože tu nenajdou ani finanční ohodnocení, ani uplatnění. Plné znění zpráv


Problém vidím ve vytvoření rovnováhy. Zájem studentů je jistě velký, ale nejsou kapacity je odučit. Pochopitelně je třeba se zamyslet nad otázkou, jaký mají takové malé obory smysl. Myslím to i ekonomicky. Při státním příspěvku ve výši necelých 30 tisíc korun na studenta musíte uživit celý magisterský cyklus třeba jen za půl milionu korun. To nepokryje ani mzdy pedagogů. Jednáme o tom s Filozofickou fakultou UK i se státem, protože ten by měl mít zájem na jejich udržení. Potřebujeme odborníky, kteří mluví nejen světovými jazyky, ale třeba i dánsky, mongolsky, arménsky a podobně. Kromě speciální podpory státu vidím i cestu takzvaných joint degree, kdy je student zapsaný na více univerzitách, kde získá titul. O spolupráci jsem nedávno jednal s rektorem heidelberské univerzity. Věřím, že právě dohody univerzit umožní mimo jiné i snížení nákladů, zejména ale kvalitnější výuku a rozvoj vědecké činnosti. * Je to ale opravdu jen věc peněz? Třeba prvním řádným profesorem klínopisu byl váš předchůdce v rektorské židli, rozluštitel chetitštiny Bedřich Hrozný. Dnes v jím založeném semináři nezbyl nikdo, kdo by klínopis vystudoval. To je samozřejmě škoda a osobně mě to mrzí. Podobná situace je ale i jinde. Potom stojíte před dilematem - udržovat dál jistou formu one-man, respektive one-woman show, anebo se slzou v oku konstatovat, že nejsou síly na to, udržet na UK všechny obory, které mají tradici. Je na jednotlivých fakultách, aby si samy určily, kam peníze alokují. Buď budou udržovat celou škálu oborů, nebo vytvoří skupinu těch excelentních se silnou mezinárodní reputací. I za cenu toho, že jich pár skončí. Žádná univerzita na světě nebádá ve všech oborech ani je neučí, ale profiluje se. Č TOMÁŠ ZIMA (48) Foto popis|

Jak hodnotíte předložený rozpočet se schodkem 100 miliard? 6.10.2014


str. 09

Názory

MACHÁČKOVA VÝMĚNA Zkusíme-li pominout kritiku opozice, která je tu od toho, aby oponovala, a čemu jinému musí oponovat především než státnímu rozpočtu, nabízí se i logická kritika, která vychází ze selského rozumu. Když už ekonomika konečně roste – a má růst i příští rok –, tak by snad vláda mohla předkládat rozpočet s přebytkem, vyrovnaný nebo alespoň s menším schodkem. Proti tomu stojí názor, že stávající oživení je zatím křehké, centrální banka se mu pořád snaží pomáhat, je třeba investovat, protože minulé vlády podřízly především stavebnictví, investice jsou heslem dne i v celé Evropě. Možná se ale lze na celou věc dívat i jinak. Není spíše důležité zpřehlednit rozpočet? Osobně zastávám názor, že to je důležitější než magická makročísla. Ondřej Schneider Think-tank IDEA a FSV UK CO MŮŽEŠ UDĚLAT LETOS, ODLOŽ NA PŘÍŠTÍ ROK Důležité údaje jsou skryté pod tunami slovní hlušiny a stovkami zbytečných čísel, která není s čím porovnat. Veškeré výdajové tabulky pro jednotlivá ministerstva a úřady obsahují jen čísla na rok 2015, nelze je porovnat s údaji za předchozí roky. V jedné z příloh se ale naopak můžeme dočíst – na uživatelsky přívětivé straně 23, že vláda bude „snižovat strukturální schodky rozpočtu“ ve shodě s nařízením Rady Evropské unie, ale až, ehm, od roku 2016. Připojený graf již bezeslovně ukazuje, že naopak v letech 2014 a 2015 se tento schodek prudce zvyšuje. To je ale úplně nejdůležitější informace ze všech těch tabulek a desítek stránek bezobsažného textu! Státní rozpočet by měl být především strategický dokument, který stanovuje mantinely vládě, zasazuje její rozpočtovou politiku do makroekonomického rámce a přispívá ke stabilizaci ekonomiky. Práce na rozpočtu by se proto měla odvíjet od makroekonomické prognózy a od priorit vlády, ne od toho, jaké číslo se líbí ministrovi financí. Například česká vláda se zavázala svým partnerům v Evropské unii, že bude udržovat schodek rozpočtu očištěný o vliv hospodářského cyklu okolo 1 procenta HDP. To se díky zřejmě zbytečně dramatickým škrtům v investicích povedlo již v loňském roce. Rozpočtová dieta byla bolestivá a přispěla k Plné znění zpráv


propadu HDP. Nicméně schodek klesl na 1,5 procenta HDP, a nová vláda mohla tedy pouze udržovat tuto hladinu schodku. Splnila by tak své závazky k Evropě a mírně by podpořila ekonomický růst v Česku. Místo toho se rozhodla schodek rozpočtu zvýšit poměrně razantně. Za dva roky vlády se schodek prohloubí zhruba o 2 procentní body HDP. Dluh opět poroste a rozpočtová politika bude kritizována Evropskou unií. David Marek Hlavní ekonom Deloitte FISKÁLNÍ POLITIKA STÁLE VE ŠPATNÝCH ŠLÉPĚJÍCH Národní rozpočtová rada nám chybí jako sůl. Nemyslím nový úřad, kde by se místa rozdělovala podle stranického klíče. Trafiku pro vysloužilé politiky nebo rádoby odbornou komisi, která stejně na nic nepřijde, a pokud náhodou ano, tak ji stejně nebude nikdo poslouchat. Myslím skutečně nezávislou odbornou instituci, která by byla schopná se kvalifikovaně vyjádřit, a bude-li potřeba, i kritizovat ministerstvo financí či samotnou vládu. Její verdikt ke státnímu rozpočtu, respektive fiskální politice pro rok 2015, by sice nebyl dramaticky kritický, nicméně pozitivní by patrně nebyl. Na fiskální politiku se dá podívat ze dvou úhlů pohledu: stabilizační role fiskální politiky a dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí. Při pokračujícím růstu by měla naopak začít zvažovat další snížení deficitu, či dokonce přebytkové veřejné finance a vytvářet si polštář na horší časy. Fiskální politika by měla zmírňovat výkyvy v rámci hospodářského cyklu. Jenže česká fiskální politika je velmi často nastavena přesně naopak. Utráceli jsme na úkor deficitů a dluhů v době před finanční krizí (například v roce 2006 se HDP reálně zvýšil o 7,1 procenta, vláda přesto hospodařila s deficitem veřejných financí 2,3 procenta HDP!). Poslední čtyři roky naopak vláda naordinovala veřejným financím výraznou dietu. V roce 2009 činilo cyklicky očištěné primární rozpočtové saldo minus 3,4 procenta HDP, loni již bylo kladné ve výši 0,6 procenta HDP. A teď opět otáčíme kormidlem fiskální politiky po větru, ačkoli by se jím mělo točit proti větru. Fiskální impulz potřebovala loni nebo předloni, příští rok to bude spíše plýtvání. Jaroslav Borovička New York University DLOUHODOBÝ VÝHLED JE NEUDRŽITELNÝ Návrh rozpočtu na příští rok není nijak horší nebo lepší než to, na co jsme v případě českých vlád zvyklí z minulosti. To však neznamená, že bychom měli být byť jen umírněně spokojení – dlouhodobé rozpočtové chování českých vlád je totiž spíše tristní. Asi nemůžeme očekávat, že nám „apolitický“ ministr financí představí státní rozpočet s nějakou hospodářskou vizí. Proto se spíše zaměřím na dlouhodobý trend,ve kterém nový rozpočet jednoznačně pokračuje. Ačkoliv si premiér Sobotka libuje, že nový rozpočet splní maastrichtská kritéria, měli bychom si uvědomit, že tříprocentní limit pro schodek rozpočtu je nejhorší možný přípustný scénář (bez ohledu na to, že tato hranice je v podstatě jen symbolická a v současné době absolutně nevynutitelná). Pokud tedy vláda navrhuje schodek ve výši 2,5 procenta HDP, pak jsme této nejhorší přípustné hranici velmi blízko, což je těžko omluvitelné v situaci, kdy je ekonomický výhled pro příští rok vesměs optimistický. V letech 1997–2015 (včetně optimistické prognózy na příští rok) česká ekonomika rostla průměrným tempem 2,26 procenta ročně. Na druhou stranu průměrný schodek rozpočtu činil 3,63 procenta HDP. Pokud by tento trend pokračoval, nakonec by český veřejný dluh dokonvergoval k výši 160 procent HDP. To se samozřejmě nestane – česká vláda a ekonomika nejsou a ještě dlouho nebudou dostatečně věrohodné na to, aby investoři byli ochotni tolerovat tak vysokou míru zadlužení. Z toho vyplývá, že fiskální politika praktikovaná českými vládami poslední dvě desetiletí se prostě musí systematicky změnit. Celou výměnu najdete na: nazory.ihned.cz/machacek Foto popis|


investujeme.cz

str. 00


Banky


Sociální média v online bance Zuno, jediné bez kamenných poboček v Česku a na Slovensku, mají nyní na starosti Pavel Šafin (27) společně s Janou Škumátovou (30), která se podílí i na tvorbě webového obsahu. Oba jsou nedílnou součástí širšího interního týmu vytvářející ATL a content marketingové kampaně. Pavel Šafin dlouhodobě spravuje a zodpovídá za profily Zuno na Facebooku (více než 30 000 fanoušků), Twitteru, YouTube a SlideShare. Stará se také o firemní blog, který se stal důležitým komunikačním kanálem. Mimo jiné má na starosti vytváření a koordinaci obsahu (společně s agenturou Ponyhouse zaměřující se na content marketing) pro sociální sítě a zákaznickou péči. Úkolem Pavla Šafina je přinášet neotřelá témata a komunikovat s fanoušky a uživateli sociálních sítí. Stojí za projektem Zuno Superhrdina měsíce, letní kampaní s Dyzajn marketem, rozhovory s klíčovými opinion leadery z různých oborů (IT, mobilní technologie, finančnictví atd.) nebo online chaty s experty Zuno. „Jana i Pavel jsou naprostými experty a profesionály ve svém oboru, a to je pro Zuno skvělé, protože aktivita na sociálních sítích je dlouhodobě jednou z našich priorit. Oba zároveň dokáží kreativně přispívat k reklamním a mediálním kampaním banky,“ říká šéf marketingu Zuno Bohdan Fedor. Pavel Šafin vystudoval mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Ve volném čase piluje jógové pozice a taneční kroky. Jeho velkým koníčkem je cestování a focení. Jana působí v oblasti sociálních médií a PR čtvrtým rokem. Na Slovensku byla vůbec první facebookovou redaktorkou, starala se o několik korporátních profilů klientů. V soutěži FB Rullez 2013 vyhrála s agenturou cenu Nejlepší facebooková stránka. Dříve pracovala jako ekonomická redaktorka a dramaturgyně diskusních pořadů v televizi TA3, poté jako ekonomická redaktorka deníku Nový Čas. Vystudovala ekonomické teorie a žurnalistiku na Národohospodářské fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě. Ráda čte motivační literaturu, píše, tančí, běhá a už také jako trenérka se věnuje pole fitness. URL| http://www.investujeme.cz/socialni-media-v-zuno-maji-na-starosti-pavel-safin-a-jana-skumatova/

Pavel Šafin a Jana Škumátová mají na starosti sociální média v bance Zuno 6.10.2014

Kariera.iHNed.cz str. 00 -rkp-

kariera.ihned.cz

Sociální média v on-line bance Zuno mají nyní na starosti Pavel Šafin společně s Janou Škumátovou, která se podílí i na tvorbě webového obsahu. Oba jsou nedílnou součástí širšího interního týmu vytvářejícího ATL a content marketingové kampaně. “Jana i Pavel jsou naprostými experty a profesionály ve svém oboru, a to je pro Zuno skvělé, protože aktivita na sociálních sítích je dlouhodobě jednou z našich priorit. Oba zároveň dokážou kreativně přispívat k reklamním a mediálním kampaním banky,“ říká šéf marketingu Zuno Bohdan Fedor. Pavel Šafin (27) dlouhodobě spravuje a zodpovídá za profily banky Zuno na Facebooku (více než 30 000 fanoušků), Twitteru, YouTube a SlideShare. Stará se také o firemní blog, který se stal důležitým komunikačním kanálem. Mimo jiné má na starosti vytváření a koordinaci obsahu (společně s agenturou Ponyhouse zaměřující se na content marketing) pro sociální sítě a zákaznickou péči. Úkolem Pavla Šafina je přinášet neotřelá témata a komunikovat s fanoušky a uživateli sociálních sítí. Stojí za projektem Zuno Superhrdina měsíce, letní kampaní s Dyzajn marketem, rozhovory s klíčovými opinion leadery z různých oborů (IT, mobilní technologie, finančnictví atd.) nebo on-line chaty s experty Zuno. Pavel Šafin vystudoval mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Plné znění zpráv


Ve volném čase piluje jógové pozice a taneční kroky. Jeho velkým koníčkem je cestování a focení. Jana Škumátová (30) působí v oblasti sociálních médií a PR čtvrtým rokem. Na Slovensku byla vůbec první facebookovou redaktorkou, starala se o několik korporátních profilů klientů. V soutěži FB Rullez 2013 vyhrála s agenturou cenu Nejlepší facebooková stránka. Dříve pracovala jako ekonomická redaktorka a dramaturgyně diskusních pořadů v televizi TA3, poté jako ekonomická redaktorka deníku Nový Čas. Vystudovala ekonomické teorie a žurnalistiku na Národohospodářské fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě. Ráda čte motivační literaturu, píše, tančí, běhá a už také jako trenérka se věnuje pole fitness. Předcházející informace o Zuno bank: Šéf banky Zuno Peter Lakata nejí maso, ale miluje pokrmy z máku a červené řepy - čtěte ZDE Zuno refinancuje s wellness salonem - čtěte ZDE Zuno na Dyzajn marketu - čtěte ZDE URL| http://kariera.ihned.cz/pro-hr-manazery/c1-62907900-pavel-safin-a-jana-skumatova-maji-na-starostisocialni-media-v-bance-zuno

Kampaň je letos více zaměřená proti Onderkovi 6.10.2014

Mladá fronta DNES str. 02 Jana Ustohalová

Brno a jižní Morava

Podle brněnského politologa Lubomíra Kopečka má letos šanci dostat se do brněnského zastupitelstva víc stran než dřív. V kampani jsou proto aktivnější Letošní kampaň před komunálními volbami je soutěživější a hlavně rozmanitější než předchozí. Víc stran má šanci překonat pětiprocentní hranici do městského zastupitelstva, což zjevně motivuje ty malé k větší aktivitě. Tvrdí to politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních věd brněnské Masarykovy univerzity. „Je také vidět obrovský posun při využití nových možností, jak oslovit voliče. Točit spoty pro komunální volby před čtyřmi lety nedávalo moc smysl. Dnes je to díky tomu, kolik se na ně dívá lidí na webu, mnohem zajímavější. Totéž se týká sociálních sítí, minule je téměř nikdo nevyužil, dnes s nimi řada kandidátů intenzivně pracuje,“ dodává Kopeček. * Je letošní kampaň méně konfrontační než dříve? Je mnohem víc než před čtyřmi lety zaměřená vůči primátorovi Romanu Onderkovi z ČSSD. Hodně se na jeho větší kontroverznosti podepsalo škrtání v rozpočtech některých městských příspěvkových organizací nebo letošní aktualizace územního plánu, což v Brně vyvolalo nebývalou mobilizační vlnu. Je zajímavé, že vůči ODS je negativní kampaň zaměřená mnohem méně, než bývalo obvyklé, i když byla poslední čtyři roky v koalici s ČSSD. Asi to trochu paradoxně souvisí s tím, že její politici nebyli v posledních letech příliš vidět. * A kteří lídři jsou tedy v kampani vidět? Platí, že ti, kdo jsou nejvíce vidět, také mají nejvyšší šance na zvolení? Kampaně stran jsou letos velmi personalizované, což je vidět jak na venkovní reklamě, tak na spotech, kde lídři většinou dominují. Většina stran přitom prezentuje lídra jako kandidáta na primátora, a to dokonce i komunisté, u nichž je podobná ambice v místních poměrech zjevně mimo realitu. ČSSD má důležitou výhodu v primátorovi, který je pořád u části Brňanů hodně populární. Onderka si ve svých dvou funkčních obdobích budoval image lidového primátora. Vlastně tak vedl kampaň celých osm let. Na jeho podporu sportu a hlavně brněnského hokeje hodně lidí slyší. Stávající kampaň ČSSD je tak v podstatě kampaň primátora. Že lidovce nebo zelené vedou starostky městských částí, nebyl špatný tah. Obě působí docela zajímavě, ve svých čtvrtích mají zázemí. Velká neznámá je, jak dokážou oslovit ve volbách lídři ODS, TOP 09 a ANO. Až do jara byli politicky neznámí nebo málo známí, těžko říct, jestli to kampaň prolomila. Plné znění zpráv


* Jak hodnotíte kampaň ODS, jejíž baštou Brno bylo v podstatě ještě nedávno? Její lídr František Vižďa prakticky nevede kontaktní kampaň. Přesvědčí svoje voliče jen plakáty nebo debatami lídrů kandidátek? Hlavní problém ODS není v její brněnské kampani, ale v kompromitaci její značky, která proběhla v posledních letech. To je obrovský handicap a sebelepší kampaň nebo nasazení lídra by to zásadně nezměnilo. Další velký problém, a to už s Brnem souvisí, je strategická chybnost rozhodnutí, vytvořit koalici s ČSSD a hlavně jí přepustit post primátora. Kdyby tu tehdy vznikla pravicová koalice s občansko-demokratickým primátorem, což bylo možné, vypadala by dnes situace dost odlišně a také by nemusela mít ODS takový problém s hledáním brněnského lídra. Fakt, že na Brně-středu je minimálně ve venkovní reklamě víc vidět místní občansko-demokratický starosta, v tomhle kontextu těžko může překvapit. * Co menší strany, jako Strana zelených a hnutí Žít Brno, které kvůli tomu, že nemají moc peněz, vsadily hlavně na Facebook a na happeningy či pikniky. Může mít takto prakticky výhradně kontaktně vedená kampaň na voliče stejný dopad jako ta tradiční, kterou vedou velké strany? Obě formace oslovují dost specifické publikum a mobilizovat jej takovými aktivitami mi přijde jako dobrá strategie. Zelení jsou nicméně v Brně dlouhodobě etablovaní, mají kandidátky i ve značné části městských částí a rozhodně nedělají jen kampaň postavenou na sociálních sítích nebo happeningových aktivitách. Žít Brno je nový fenomén, který dost stojí na jednom člověku, agilním Matěji Hollanovi. Z hlediska dlouhodobé udržitelnosti této formace to může být problém, i když ve volbách přejdou přes pět procent. * A jak si stojí v kampani lidovci? Sice nemají v první desítce kromě jedničky Kláry Liptákové žádnou ženu, prezentují ji však velmi vehementně. Může i přesto, že je na volitelném místě jen jedna žena, přitáhnout KDUČSL jiné než tradiční voliče? Lidovecké výsledky v komunálních volbách v Brně jsou v posledních 20 letech poměrně stabilní a u celoměstského zastupitelstva se většinou pohybují mírně nad deseti procenty hlasů. V roce 2006 byla v čele jejich kandidátky také žena a další až hluboko vzadu. Výsledek strany tehdy nijak nevybočil. Nemyslím, že by většinu voličů zajímalo, kolik žen mají lidovci v první desítce kandidátky. Dát si pohlednou, vcelku kompetentně působící starostku na první místo určitě není špatný tah a lidovcům to nějaké hlasy navíc asi přinese. I celkově mi jejich letošní kampaň přijde dobrá. Moc ale nevěřím, že budou mít řádově mnohem lepší výsledek než v minulosti. *** „Roman Onderka si ve svých dvou funkčních obdobích budoval image lidového primátora.“ Foto popis| Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Morava

Nespoléhat jen na školu 6.10.2014

Respekt str. 38 O kom se mluví BARBORA JANAUEROVÁ

Trojice středoškoláků ví, jak se zajímavě vzdělávat, a nebojí se to říct ostatním Tomáš Zahradník si svá středoškolská studia nezařídil špatně. Nemusel vysedávat ve třídě, nemusel ani chodit do školy. Dokonce si mohl čas organizovat podle svého. Není přitom nějak znevýhodněný. Je spíš nadprůměrný. Jednak inteligencí, ale hlavně odvahou dělat věci jinak, než je obvyklé, vymýšlet a uskutečňovat své vlastní projekty. A zatím to přináší užitek jemu i okolí. Co takhle zkusit výzkum? Každý večer odpovídá na dotazy, které během dne do jeho e-mailové schránky přijdou od středoškoláků z různých koutů republiky. Nejčastěji si píší o tip na zajímavou domácí či zahraniční mimoškolní akci. Někdy ale Plné znění zpráv


chtějí jen sdílet zážitky nebo se ptají na jeho zkušenosti. Tomáš jim podle svých slov pošle obvykle alespoň deset odkazů na zajímavý kurz, soustředění, letní školu, stáž nebo soutěž a k tomu většinou přidá tipy na zajímavou publikaci v angličtině, výukové video nebo webovou stránku podle jejich zájmů. Sám byl přitom ještě před prázdninami studentem gymnázia v pražském Radotíně. Když tehdy napsal na svůj blog o svých zkušenostech, všimla si ho česká média a napsala, že vyvěsil návod, jak nechodit do školy. V jeho projektu přitom vůbec nejde o to odradit někoho od vzdělávání – právě naopak. Prosazuje názor, že vzdělávání nespočívá jen v chození do školy, a nabádá další studenty, aby zaujali aktivnější přístup. Tak jako to udělal on. V současné době student informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy spolu se svými dvěma kamarády založil výukový portál ProStředoškoláky. cz – databázi mimoškolních aktivit typu soutěží, seminářů, on-line kurzů, stáží, které nejsou příliš známé. Místo šprtání biologie z učebnice se lze zúčastnit vědeckých výzkumů, studovat prostřednictvím on-line kurzů a videí připravených světovými odborníky v daných oborech. Například zájem o mezinárodní vztahy se dá okořenit účastí na Pražském studentském summitu nebo je možné pilovat jazyky na mezinárodních prázdninových kempech. Na projektu pracují už více než rok a za tu dobu přidali na server přibližně sto položek. Navíc se rozhodli sami akce užitečné pro středoškoláky pořádat. Ještě během studia na gymnáziu organizovali na pražské právnické fakultě besedu o studiu v zahraničí. Jindy dělali seminář, kde se studenti mohli s odborníky na personalistiku poradit o svých plánech a možnostech, jak je uskutečnit, nebo si třeba natrénovat psaní životopisu. To vše ve spolupráci s firmou Nestlé, která jim k tomu poskytla prostory. Prací na projektu strávili už mnoho hodin, přitom z toho zatím sami nemají nic víc než dobrý pocit. Přístup na jejich akce je zdarma, stejně jako většina mimoškolních vzdělávacích aktivit, které se kluci snaží dostat do povědomí středoškoláků prostřednictvím svých stránek. Jejich web se těší například podpoře a uznání ředitele společnosti Scio Ondřeje Šteffla, který navíc dává veřejně najevo i souhlas s některými Zahradníkovými názory na vzdělávání. ... a pak do Princetonu Nedá se říct, že by cesta Tomáše Zahradníka ke zmíněným metám byla nějak zvlášť klikatá. Od prvního ročníku gymnázia měl výborné výsledky ve všech předmětech. Zářil zejména ve fyzice. A jak ujišťuje – mimo jiné proto, že se jí věnoval i ve volném čase. Již v nižších ročnících se účastnil fyzikálních soutěží, četl populárněnaučné knížky a rychle předehnal úroveň i rozsah výuky ve škole. Ve druhém ročníku měl pocit, že už mu škola v jeho oblíbeném oboru nic důležitého nepřinese, a rozhodl se požádat o přechod na univerzitu, což je u mimořádně nadaných lidí možné například v USA. Šel tedy za zástupcem ředitelky gymnázia a požádal, aby mohl za rok, ve třetím ročníku, odmaturovat. To mu rodiče s vedením školy rozmluvili, prozíravý zástupce ředitelky mu ale zařídil individuální studijní plán. V jeho rámci Tomáš studoval rok a půl až do konce předposledního ročníku. Na poslední rok se musel do školy vrátit. Během té doby zjistil, že mnoho věcí se může naučit sám rychleji, a zbývá mu tak spousta času na rozvoj v oblastech, které ho zajímaly. Začal například studovat fyziku na stáži při Akademii věd ČR, absolvoval kurz programování na ČVUT, jezdil na různé mezinárodní stáže a soutěže – například na Turnaj mladých fyziků v Německu nebo Mládež v akci v Lucembursku a Istanbulu. „Cítil jsem, že kdybych neměl individuál a musel trávit čas ve škole, musel bych něco omezit – vlastní vzdělávání, zájmy nebo třeba sport,” říká Tomáš. Od kvinty se také snažil dostat na prestižní kurz – letní školu Center for Talented Youth na americké Princetonské univerzitě. Jde o letní program, na který se dostávají nejtalentovanější teenageři v Americe, kteří se díky tomu mají možnost mezi sebou seznamovat a poznávat zázemí světové univerzity prostřednictvím různě zaměřených programů. Tam se Tomáš, ač předtím milovník fyziky, zaměřil na studium lidských práv a globální politiky. Stáž v Princetonu sponzoruje vybraným českým studentům organizace, kterou založili Češi žijící v Americe. Ve výběrovém řízení se na stipendijní pobyt hlásí každý rok kolem sto padesáti českých středoškoláků, uspěje pouze pět, někdy i méně. Tomáš zkoušel štěstí od prvního ročníku střední školy, dvakrát se nedostal, ale napotřetí těžkým přijímacím řízením prošel a stipendium získal. „Myslím, že to bylo právě proto, že jsem se mezitím účastnil takového množství akcí mimoškolního vzdělávání,“ říká. Kromě nových znalostí a přátel, kteří dnes studují prestižní americké univerzity jako Harvard či Yale, mu prý Amerika dala také poznání jiného způsobu myšlení. A právě tam se zrodil nápad udělat něco i pro ostatní české středoškoláky. Inspirychlejší rovali ho prý lidé, které v Americe potkal a kteří stipendijní program pro české studenty organizují – čeští emigranti z dob komunismu. „Dlouho jsme mluvili o českých studentech, o tom, že jsou pasivní,“ říká Tomáš. Nakonec odletěl s doporučením, aby zkusil své vrstevníky k aktivitě popostrčit Plné znění zpráv


a vymyslet nějaký projekt. Své prý ale také sehrál vliv americké mentality a chuť něco ze svého nadání a dosažených výsledků vracet společnosti. Objevit talent, nebo ho pohřbít Navíc měl štěstí na spolužáky, kteří uvažují stejně. Také bratři dvojčata Filip a Robin Iblovi trávili hodně času během studia na radotínském gymnáziu mimo školní lavice – přípravou a obhajobou práce, na které spolupracovali s pedagogy Vysoké školy ekonomické v rámci Středoškolské odborné činnosti (nebo také SOČ). Jde o možnost pro talentované středoškoláky zkusit pracovat na vědecké práci, kde nejúspěšnější řešitelé postupují do mezinárodních soutěží. Bratři Iblovi ve své vědecké studii zkoumali fungování bankovní unie EU. Motivací k této náročné aktivitě pro ně byla hlavně chuť dělat něco výjimečného, co by jim pomohlo později obstát v náročném přijímacím řízení na vysokou školu v zahraničí. Důležitou roli sehrál ale také jejich zájem o ekonomii. Kromě sledování globálního trhu, čtení novin, odborných časopisů a publikací zkoušeli chlapci už na gymnáziu například investovat na burze. Kromě SOČ absolvovali mnoho kurzů, workshopů a stáží mimo školu. Se Zahradníkem si brzy padli do oka a rozhodli se společně vytvořit zatím svůj nejdůležitější projekt – zmíněný web s poradenstvím pro středoškoláky. Trojice přitom vyšla z přesvědčení, že na jejich znalostech a schopnosti nenese zásluhu ani tak střední škola jako právě mimoškolní aktivity. Přitom věděli, jak pracně si je museli hledat a jak málo informací ostatní studenti mají. Proto dali společně dohromady databázi mimoškolních vzdělávacích aktivit. Začali akcemi, kterých se sami zúčastnili. Pak těmi, o nichž slyšeli od známých, a postupně přidávají další. „Přišli jsme na to, že vzdělávacích akcí pro středoškoláky se zúčastňuje jen velmi úzká skupina studentů, stále ti samí lidé, které jsme na nich potkávali,“ říká Filip Ibl. S vytvářením databáze a specializovaného webu začali o prázdninách a pokračovali během celého maturitního ročníku. Brzy ale zjistili, že pro vytvoření profesionálního webu potřebují peníze na profesionálního programátora a grafičku, reklamu na Facebooku, letáky a občerstvení na akcích, které začali pořádat. A začali shánět sponzory. Vytvořili si seznam stovky nejúspěšnějších českých firem a rozeslali e-maily s žádostí o podporu svého projektu. Odpovědělo pouhých dvacet firem, které si je pozvaly na schůzku, žádná jim ale nakonec nepřispěla. Zahradník a bratři Iblové to dnes přičítají i svému tehdy ještě neprofesionálnímu přístupu. „Měli jsme sice nápad, neměli jsme ale v ruce nic, co bychom mohli při prezentaci ukázat. Teprve časem nám došlo, že pokud chceme někoho přesvědčit, musíme mít už něco hotového,“ říká Zahradník. S žádostí o podporu nakonec uspěli ve fondu miliardáře Karla Janečka. Dnes tedy provozují webové stránky s radami pro středoškoláky, kde se v rámci mimoškolních aktivit dál vzdělávat. Web láká své návštěvníky pro mnohé možná provokativním mottem: „Na střední můžeš objevit svůj talent. Nebo ho taky pohřbít na zbytek života.“ A aby bylo jasné, co tím trojice zakladatelů myslí, mají na homepage ještě svá vlastní kréda. Zahradník v něm říká, že „vzdělávání je víc než jen škola“. „Kdybych pouze chodil do školy, neobjevil bych své zájmy,“ sděluje zase Filip Ibl a jeho bratr Robin souznění podtrhuje slovy: „Nechci se učit jen od učitelů, ale i od profíků z praxe.“ Kromě sestavování databáze různých aktivit se rozhodli akce užitečné pro středoškoláky sami pořádat. Aktuální je například jejich říjnová Akademie, což je série čtyř kurzů, které sami zorganizovali. Dohodli si pro ně lektory etiky, moderního umění, rétoriky a investování. Domluvili také prostory, kde se budou semináře konat. Kurz moderního umění například povede Jiří Pospíšil v Museu Kampa a kurz rétoriky Jan Čenský v Národním divadle. Jak už bylo řečeno, semináře jsou zdarma, navíc jsou zároveň soutěží a nejlepší absolventi Akademie vyhrají odměnu. Nároku na honorář se vzdali lektoři i kluci, kteří to celé s pomocí kamarádů organizují. Jejich tým momentálně tvoří šest lidí. Dvě hodiny po zveřejnění programu Akademie měli sto třicet přihlášených lidí. A právě od takového čísla se pro ně odvíjí hlavní kritérium úspěchu: co nejvíc mladých lidí v Česku, kteří přijmou za své jejich krédo, že vzdělávání daleko přesahuje jen pouhé chození do školy a že k němu vedou stovky cest. WWW.RESPEKT.CZ/AUDIO *** MATURITU MU VYMLUVILI, ŠKOLA ALE NAVRHLA INDIVIDUÁLNÍ STUDIJNÍ PLÁN. DVĚ HODINY PO ZVEŘEJNĚNÍ AKADEMIE MĚLI 130 PŘIHLÁŠENÝCH LIDÍ. Foto autor| FOTO KAREL CUDLÍN O autorovi| BARBORA JANAUEROVÁ, Autorka studuje na FSV UK, je spolupracovnicí Respektu. Plné znění zpráv


Nespoléhat jen na školu 5.10.2014

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Barbora Janauerová

Trojice středoškoláků ví, jak se zajímavě vzdělávat, a nebojí se to říct ostatním Tomáš Zahradník si svá středoškolská studia nezařídil špatně. Nemusel vysedávat ve třídě, nemusel ani chodit do školy. Dokonce si mohl čas organizovat podle svého. Není přitom nějak znevýhodněný. Je spíš nadprůměrný. Jednak inteligencí, ale hlavně odvahou dělat věci jinak, než je obvyklé, vymýšlet a uskutečňovat své vlastní projekty. A zatím to přináší užitek jemu i okolí. Co takhle zkusit výzkum? Každý večer odpovídá na dotazy, které během dne do jeho e-mailové schránky přijdou od středoškoláků z různých koutů republiky. Nejčastěji si píší o tip na zajímavou domácí či zahraniční mimoškolní akci. Někdy ale chtějí jen sdílet zážitky nebo se ptají na jeho zkušenosti. Tomáš jim podle svých slov pošle obvykle alespoň deset odkazů na zajímavý kurz, soustředění, letní školu, stáž nebo soutěž a k tomu většinou přidá tipy na zajímavou publikaci v angličtině, výukové video nebo webovou stránku podle jejich zájmů. Sám byl přitom ještě před prázdninami studentem gymnázia v pražském Radotíně. Když tehdy napsal na svůj blog o svých zkušenostech, všimla si ho česká média a napsala, že vyvěsil návod, jak nechodit do školy. V jeho projektu přitom vůbec nejde o to odradit někoho od vzdělávání - právě naopak. Prosazuje názor, že vzdělávání nespočívá jen v chození do školy, a nabádá další studenty, aby zaujali aktivnější přístup. Tak jako to udělal on. V současné době student informatiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy spolu se svými dvěma kamarády založil výukový portál ProStředoškoláky.cz - databázi mimoškolních aktivit typu soutěží, seminářů, on-line kurzů, stáží, které nejsou příliš známé. Místo šprtání biologie z učebnice se lze zúčastnit vědeckých výzkumů, studovat prostřednictvím on-line kurzů a videí připravených světovými odborníky v daných oborech. Například zájem o mezinárodní vztahy se dá okořenit účastí na Pražském studentském summitu nebo je možné pilovat jazyky na mezinárodních prázdninových kempech. Rychlejší maturitu mu vymluvili, škola ale navrhla individuální studijní plán. Na projektu pracují už více než rok a za tu dobu přidali na server přibližně sto položek. Navíc se rozhodli sami akce užitečné pro středoškoláky pořádat. Ještě během studia na gymnáziu organizovali na pražské právnické fakultě besedu o studiu v zahraničí. Jindy dělali seminář, kde se studenti mohli s odborníky na personalistiku poradit o svých plánech a možnostech, jak je uskutečnit, nebo si třeba natrénovat psaní životopisu. To vše ve spolupráci s firmou Nestlé, která jim k tomu poskytla prostory. Prací na projektu strávili už mnoho hodin, přitom z toho zatím sami nemají nic víc než dobrý pocit. Přístup na jejich akce je zdarma, stejně jako většina mimoškolních vzdělávacích aktivit, kterése kluci snaží dostat do povědomí středoškoláků prostřednictvím svých stránek. Jejich web se těší například podpoře a uznání ředitele společnosti Scio Ondřeje Šteffla, který navíc dává veřejně najevo i souhlas s některými Zahradníkovými názory na vzdělávání. ... a pak do Princetonu Nedá se říct, že by cesta Tomáše Zahradníka ke zmíněným metám byla nějak zvlášť klikatá. Od prvního ročníku gymnázia měl výborné výsledky ve všech předmětech. Zářil zejména ve fyzice. A jak ujišťuje - mimo jiné proto, že se jí věnoval i ve volném čase. Již v nižších ročnících se účastnil fyzikálních soutěží, četl populárně-naučné knížky a rychle předehnal úroveň i rozsah výuky ve škole. Ve druhém ročníku měl pocit, že už mu škola v jeho oblíbeném oboru nic důležitého nepřinese, a rozhodl se požádat o přechod na univerzitu, což je u mimořádně nadaných lidí možné například v USA. Šel tedy za zástupcem ředitelky gymnázia a požádal, aby mohl za rok, ve třetím ročníku, odmaturovat. To mu rodiče s vedením školy rozmluvili, prozíravý zástupce ředitelky mu ale zařídil individuální studijní plán. Plné znění zpráv


V jeho rámci Tomáš studoval rok a půl až do konce předposledního ročníku. Na poslední rok se musel do školy vrátit. Během té doby zjistil, že mnoho věcí se může naučit sám rychleji, a zbývá mu tak spousta času na rozvoj v oblastech, které ho zajímaly. Začal například studovat fyziku na stáži při Akademii věd ČR, absolvoval kurz programování na ČVUT, jezdil na různé mezinárodní stáže a soutěže - například na Turnaj mladých fyziků v Německu nebo Mládež v akci v Lucembursku a Istanbulu. “Cítil jsem, že kdybych neměl individuál a musel trávit čas ve škole, musel bych něco omezit - vlastní vzdělávání, zájmy nebo třeba sport,” říká Tomáš. Od kvinty se také snažil dostat na prestižní kurz - letní školu Center for Talented Youth na americké Princetonské univerzitě. Jde o letní program, na který se dostávají nejtalentovanější teenageři v Americe, kteří se díky tomu mají možnost mezi sebou seznamovat a poznávat zázemí světové univerzity prostřednictvím různě zaměřených programů. Tam se Tomáš, ač předtím milovník fyziky, zaměřil na studium lidských práv a globální politiky. Stáž v Princetonu sponzoruje vybraným českým studentům organizace, kterou založili Češi žijící v Americe. Ve výběrovém řízení se na stipendijní pobyt hlásí každý rok kolem sto padesáti českých středoškoláků, uspěje pouze pět, někdy i méně. Tomáš zkoušel štěstí od prvního ročníku střední školy, dvakrát se nedostal, ale napotřetí těžkým přijímacím řízením prošel a stipendium získal. “Myslím, že to bylo právě proto, že jsem se mezitím účastnil takového množství akcí mimoškolního vzdělávání,“ říká. Kromě nových znalostí a přátel, kteří dnes studují prestižní americké univerzity jako Harvard či Yale, mu prý Amerika dala také poznání jiného způsobu myšlení. A právě tam se zrodil nápad udělat něco i pro ostatní české středoškoláky. Inspirovali ho prý lidé, které v Americe potkal a kteří stipendijní program pro české studenty organizují - čeští emigranti z dob komunismu. “Dlouho jsme mluvili o českých studentech, o tom, že jsou pasivní,“ říká Tomáš. Nakonec odletěl s doporučením, aby zkusil své vrstevníky k aktivitě popostrčit a vymyslet nějaký projekt. Své prý ale také sehrál vliv americké mentality a chuť něco ze svého nadání a dosažených výsledků vracet společnosti. Objevit talent, nebo ho pohřbít Navíc měl štěstí na spolužáky, kteří uvažují stejně. Také bratři dvojčata Filip a Robin Iblovi trávili hodně času během studia na radotínském gymnáziu mimo školní lavice - přípravou a obhajobou práce, na které spolupracovali s pedagogy Vysoké školy ekonomické v rámci Středoškolské odborné činnosti (nebo také SOČ). Jde o možnost pro talentované středoškoláky zkusit pracovat na vědecké práci, kde nejúspěšnější řešitelé postupují do mezinárodních soutěží. Bratři Iblovi ve své vědecké studii zkoumali fungování bankovní unie EU. Motivací k této náročné aktivitě pro ně byla hlavně chuť dělat něco výjimečného, co by jim pomohlo později obstát v náročném přijímacím řízení na vysokou školu v zahraničí. Důležitou roli sehrál ale také jejich zájem o ekonomii. Kromě sledování globálního trhu, čtení novin, odborných časopisů a publikací zkoušeli chlapci už na gymnáziu například investovat na burze. Kromě SOČ absolvovali mnoho kurzů, workshopů a stáží mimo školu. Se Zahradníkem si brzy padli do oka a rozhodli se společně vytvořit zatím svůj nejdůležitější projekt - zmíněný web s poradenstvím pro středoškoláky. Trojice přitom vyšla z přesvědčení, že na jejich znalostech a schopnosti nenese zásluhu ani tak střední škola jako právě mimoškolní aktivity. Přitom věděli, jak pracně si je museli hledat a jak málo informací ostatní studenti mají. Proto dali společně dohromady databázi mimoškolních vzdělávacích aktivit. Začali akcemi, kterých se sami zúčastnili. Pak těmi, o nichž slyšeli od známých, a postupně přidávají další. “Přišli jsme na to, že vzdělávacích akcí pro středoškoláky se zúčastňuje jen velmi úzká skupina studentů, stále ti samí lidé, které jsme na nich potkávali,“ říká Filip Ibl. Dvě hodiny po zveřejnění akademie měli 130 přihlášených lidí. S vytvářením databáze a specializovaného webu začali o prázdninách a pokračovali během celého maturitního ročníku. Brzy ale zjistili, že pro vytvoření profesionálního webu potřebují peníze na profesionálního programátora a grafičku, reklamu na Facebooku, letáky a občerstvení na akcích, které začali pořádat. A začali shánět sponzory. Vytvořili si seznam stovky nejúspěšnějších českých firem a rozeslali e-maily s žádostí o podporu svého projektu. Odpovědělo pouhých dvacet firem, které si je pozvaly na schůzku, žádná jim ale nakonec nepřispěla. Zahradník a bratři Iblové to dnes přičítají i svému tehdy ještě neprofesionálnímu přístupu. Plné znění zpráv


“Měli jsme sice nápad, neměli jsme ale v ruce nic, co bychom mohli při prezentaci ukázat. Teprve časem nám došlo, že pokud chceme někoho přesvědčit, musíme mít už něco hotového,“ říká Zahradník. S žádostí o podporu nakonec uspěli ve fondu miliardáře Karla Janečka. Dnes tedy provozují webové stránky s radami pro středoškoláky, kde se v rámci mimoškolních aktivit dál vzdělávat. Web láká své návštěvníky pro mnohé možná provokativním mottem: “Na střední můžeš objevit svůj talent. Nebo ho taky pohřbít na zbytek života.“ A aby bylo jasné, co tím trojice zakladatelů myslí, mají na homepage ještě svá vlastní kréda. Zahradník v něm říká, že “vzdělávání je víc než jen škola“. “Kdybych pouze chodil do školy, neobjevil bych své zájmy,“ sděluje zase Filip Ibl a jeho bratr Robin souznění podtrhuje slovy: “Nechci se učit jen od učitelů, ale i od profíků z praxe.“ Kromě sestavování databáze různých aktivit se rozhodli akce užitečné pro středoškoláky sami pořádat. Aktuální je například jejich říjnová Akademie, což je série čtyř kurzů, které sami zorganizovali. Dohodli si pro ně lektory etiky, moderního umění, rétoriky a investování. Domluvili také prostory, kde se budou semináře konat. Kurz moderního umění například povede Jiří Pospíšil v Museu Kampa a kurz rétoriky Jan Čenský v Národním divadle. Jak už bylo řečeno, semináře jsou zdarma, navíc jsou zároveň soutěží a nejlepší absolventi Akademie vyhrají odměnu. Nároku na honorář se vzdali lektoři i kluci, kteří to celé s pomocí kamarádů organizují. Jejich tým momentálně tvoří šest lidí. Dvě hodiny po zveřejnění programu Akademie měli sto třicet přihlášených lidí. A právě od takového čísla se pro ně odvíjí hlavní kritérium úspěchu: co nejvíc mladých lidí v Česku, kteří přijmou za své jejich krédo, že vzdělávání daleko přesahuje jen pouhé chození do školy a že k němu vedou stovky cest. Autorka studuje na FSV UK, je spolupracovnicí Respektu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-62899470-nespolehat-jen-na-skolu

Ode dneška můžou Češi sázet v evropské loterii s miliardovým jackpotem 4.10.2014

ČRo Region, Středočeský kraj

str. 03

16:00 Události regionu

Alena BRANTOVÁ, moderátorka -------------------Ode dneška můžou Češi sázet v evropské loterii s miliardovým jackpotem. Do hry Euro Jackpot je zapojeno 30 loterijních společností ze sedmnácti zemí. Podle organizátorů se dá vyhrát až 90 milionů eur. Tedy v přepočtu 2,5 miliardy korun. To láká stále více sázejících. I když je pravděpodobnost výhry v tomto případě jen 1:95milionům. Spočítal to Petr Soukup z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Petr SOUKUP, z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ta pravděpodobnost výhry se počítá poměrně jednoduše. Spočítáte počet potenciálně možných kombinací, těch je právě v tom našem případě 95 milionů, protože se bere 5 čísel z padesáti a potom dvě čísla z deseti. Ty dvě pravděpodobně se potom vzájemně pronásobí a ta jedna jediná kombinace, která může vyhrát tu první cenu, tak ta se podělí tím počtem možných kombinací a vyjde pravděpodobnost.

Středně velká města jsou územím nikoho

4.10.2014

Mladá fronta DNES str. 12 Václav Dolejší

Sobotní rozhovor

Daniel Prokop, sociolog Plné znění zpráv


Politická mapa v obcích a městech bude mít už za týden víc barev, než jsme byli zvyklí. Proč je letos nabídka tak nepřehledná? Podle čeho lidé v komunálních volbách hlasují, jak se to liší na vesnicích a ve městech? A kde žijí nejpasivnější voliči? * Čím si si vysvětlujete rekordní zájem jednotlivců i stran a hnutí o komunální volby? Ten zájem je opravdu extrémní, ale ne všude. Je to vidět v Praze, kde kandiduje 31 stran a hnutí, ale v Brně a Ostravě je to tradičních 17 až 18. Nabobtnalý zájem v Praze je překvapivý, protože dosavadní volební výsledky ukazují, že hlavní město je spíše skeptické vůči antipolitickým a protiestablishmentovým hnutím. Součet hlasů hnutí ANO a Úsvit, jež spojovalo zaměření proti dosavadnímu stranickému systému, byl před rokem v hlavním městě slabší než ve zbytku republiky. Proto je zvláštní, že zrovna v Praze vzniklo tolik nových lokálních hnutí. Podle mě sázejí na lichý předpoklad, že s jedním lokálním tématem mohou uspět ve velkém městě. * Jak chápat velký zájem o vstup do místní politiky? Je to pozitivní věc, po níž tolik volal třeba Václav Havel, aby lidé odspodu byli aktivní, snažili se ovlivňovat veřejné dění? Nebo je to vyvrcholením rozpadu české politiky? Kdyby to byla dobrá zpráva o angažovanosti lidí, tak by se to neprojevovalo jenom v tom počtu kandidujících subjektů. Ale také v průzkumu veřejného mínění, jak se lidé zajímají o politiku, jak se o ní baví, jestli jsou to pro ně důležité věci. A to se neprojevuje, je to konstantní zájem poslední čtyři roky. Jen na jaře 2013, těsně po prezidentských volbách, částečně vzrostl pocit lidí, že se mohou vyjadřovat k veřejným věcem. Ale obecně nedůvěra v politiku je konstantně vysoká. Takže v nárůst angažovanosti zatím nevěřím. Je to spíše v tom, že lidé, kteří mají zájem dostat se do politiky, cítí po propadu tradičních stran prostor. * Takže za novými hnutími vidíte spíše promyšlené byznys plány, jak se dostat k veřejným penězům a moci? Může to tak být, ale také tam vidíte úplně upřímnou snahu lokálních politiků. Nechci nová hnutí odepisovat hromadně. Jsou tam subjekty, které jsou založeny na nějakém relativně velkém společenském hnutí, ty mají šanci. Naše průzkumy v Ostravě a v Brně ukázaly, že místní hnutí mají šance, když jsou spojena se silnou lokální osobností nebo se dlouhodobě zabývají silným tématem. Jako třeba Žít Brno hazardem či územním plánováním. Pak mají silný voličský potenciál. Ale je těžké to vytvořit z ničeho během dvou měsíců, jak to zkoušejí někteří v Praze. * Existuje vůbec ještě u voličů poptávka po nových hnutích? I když se zdá, že po vystřízlivění stejně zklamaní voliči nemají problém zkusit další volby zase něco nového – jako po krachu Věcí veřejných, když uspěly dvě nová hnutí ANO a Úsvit. To je výhoda apolitičnosti. Když zklame pravice či levice, voliči je potrestají. Když zklame apolitická strana, řekne se, že to bylo o lidech a jsou potřeba jiní lidé. Ačkoli i sama ta ideová nezakotvenost je jistá vlastnost a může ovlivňovat, co si daná strana dovolí v ústupcích lobbismu a podobně. Nálada vyřizování si účtů s tradičními stranami je ovšem pořád docela silná. Proto se rozšířila i nabídka, a o tyto hlasy se teď bude prát více subjektů. U ANO je po vládním angažmá otázka, zda udrží image jakési nestranické strany a kolik mu vezmou lokální hnutí. Existuje však i jiná část veřejnosti, která je zase vůči novým hnutím dost skeptická. To je podmíněno například dřívější identifikací s nějakou stranou nebo silným ekonomickým zájmem. Třeba zájmem důchodců jsou valorizace penzí nebo co nejnižší spoluúčast ve zdravotnictví. Étos novosti je nepřitahuje. Podobně ani některé živnostníky, kteří volí čistě pragmaticky. * Podle čeho se vůbec lidé v komunálních volbách rozhodují? Platí jednoduše, že v menších obcích znají kandidáty osobně, ve velkých městech hlasují podle stran? Podle výzkumů, které jsme dělali pro Českou televizi v obcích do pěti tisíc obyvatel, má polovina lidí jako hlavní kritérium osobní znalost kandidáta. Na druhém a třetím místě je znalost jeho činnosti v uplynulých volebních obdobích a zaměření na jedno konkrétní lokální téma. Věci jako jeho stranickost, ideologie nebo komplexní pohled na program jsou relativně podružné. V obci tudíž může klidně zvítězit i člen jakékoliv celostátně nenáviděné strany, pokud ho místní dobře znají a důvěřují mu. Často také vyhrávají nezávislí. * A ve městech? Plné znění zpráv


Pětaosmdesát procent lidí říká, že bude hlasovat skrz strany, i když mají možnost hlasovat napříč kandidátkami. Maximálně zaškrtnou stranu a k tomu přidají pár kandidátů odjinud. Tohle hlasování panašováním možná bude ve městech silnější než před čtyřmi roky, ale volby asi rozhodovat nebude. Je to pochopitelné, lidé ve velkých městech to mají těžší zorientovat se v přehršli kandidátů. Také si uvědomují, že téma mého parku je sice pro mě důležité, ale volby to nerozhodne. Proto je klíčová důvěryhodnost a orientace strany a pocit z programu jako z celku. * Ale co taková typická dvaceti- třicetitisícová okresní města, kde chodí dlouhodobě nejméně lidí k volbám? V komunálních volbách byla minule nejvyšší volební účast na vesnicích, přišlo přes šedesát procent voličů. Potom to klesá, ve zmiňovaných městech byla nejníž, pod čtyřicet procent. A potom volební účast zase stoupá ve velkých městech. Tam už zase mají relativně výrazné osobnosti i celostátně, výraznou kampaň, je tam více přítomný ideologický střet levice – pravice. Ve středních městech chybí obojí, osobní znalost i ideový střet. V tomto smyslu je to území nikoho. * Má to nějaké sociologické vysvětlení? Jako by tam chyběla identifikace s místem a jako by zvítězila úvaha, že můj hlas nic nezmění. Vysvětlení voličské pasivity může být zčásti i v životním stylu. Výzkumy ukazují, že ve velkých městech jsou lidé poměrně aktivní, protože mají vyšší příjmy a mohou využívat služby, které velké město nabízí, jako sport, kultura a podobně. V malých obcích zase lidé mají komunitní nabídku, jako je fotbal, hasiči, různé spolky. Ale ve středních městech je to často nejhorší. Chybí nabídka a příjmy velkých měst i komunitní život z malých obcí. V aktivitě životního stylu jsou tito lidé nejpasivnější, ačkoli to není jejich chyba. * Myslíte, že výsledky voleb budou mít nějaký dopad na vládu a jednotlivé strany, jak o tom leckdo divoce spekuluje? Lze vůbec místní volby vykládat jako vysvědčení pro vládu či opozici? Tyto volby jsou stejně jako v roce 2010 dost brzy po sněmovních. Takže ještě asi nezafunguje efekt vyvažování. Podobně jako Nečasova vláda v září 2010, i Sobotkova má dnes podporu 45 procent veřejnosti, což je na Čechy relativně vysoké číslo. Ani tehdy, ani dnes to nebude referendum o vládě. Na rozdíl třeba od roku 2008, kdy bylo dva roky po sněmovních volbách a krajské volby tehdy drtivě vyhrála ČSSD, což byl trest pro už velmi neoblíbenou Topolánkovu vládu a zavádění zdravotnických poplatků. * Ono se zdá, že jakékoliv interpretace ani nemají smysl, protože volby nebudou mít jasného vítěze. Hrozí chaos a povolební kocovina, pokud se na radnice dostane více uskupení a zastupitelstva budou roztříštěna? Kdo jak uspěje, je těžko odhadnutelné. Jednak subjektů je spousta a lidé jsou dost nerozhodnutí do poslední chvíle, což je sice česká klasika, ale před komunálními volbami je tato nejistota ještě vyšší. A jednak je tu důležitá proměnná volební účasti. Dnes se z průzkumů zdá, že by mohla být podobná jako v roce 2010, ale zase máme zkušenost, že v sekundárních typech voleb může účast klesnout ještě víc, než lidé deklarují ochotu jít volit. Chybí naléhavost, rozhodování je složité, kampaně jsou menší a ve městech spoléhají na venkovní reklamu, která zvyšuje znalost, ale nemotivuje k účasti. Účast přitom extrémně zahýbe výsledky. * Nedůvěra v politiku spíš naznačuje, že účast bude letos nižší než minulých 48 procent, ne? U nás je dlouhodobý pokles volební účasti u všech typů voleb. V čase posilují dvě nerovnosti, které při vysokých účastech v 90. letech byly marginální. Zaprvé od voleb odpadají nízkopříjmové a méně vzdělané vrstvy populace, což pomáhá pravici. Zároveň však účast roste s věkem, což pomáhá levici. Obecně se oba trendy trochu vyvažují, jejich konkrétní síla v různých volbách ovlivňuje výsledky. * Kolik procent hlasů bude letos stačit k „vítězství“, povinnosti domluvit vládu města se soupeři? V roce 2010 měly první tři strany v Praze, Brně i Ostravě dohromady dvě třetiny všech hlasů. To už se teď nestane. Budou zajímavé tvorby koalic, kde se budou muset střetnout tradiční strany s novými hnutími. Možná načas končí mód, kdy volby měly jasné vítěze a ti se v rámci vyvažování střídali, a přecházíme do módu nejasných vítězů. To už jsme viděli v posledních sněmovních i evropských volbách. Jasný bývá loser, prohrávající, ale úplně ne jednoznačný vítěz. Plné znění zpráv


* Jak dopadne hnutí ANO? Pořád voliče přitahuje Andrej Babiš, nebo přijde vystřízlivění posílené často narychlo ušitými místními kandidátkami? Většina celostátních průzkumů se shoduje, že podpora hnutí ANO začala někdy od konce jara trochu klesat. Nevím, jestli jde vyloženě o zklamání, ale ztráta nadšení tam může figurovat. Pro ně je důležité úplně nepropadnout a vytvořit si vlastní infrastrukturu v komunální politice. Pro Andreje Babiše může být osobně důležitý výsledek v Praze, kde se do kampaně hodně vložil. Jejich ústřední slogan zní „prostě to uděláme“, což možná fungovalo u nového hnutí. Ale teď po roce ve vládě sám Andrej Babiš veřejně říká, že je to těžší, než čekal, že věci tak rychle a „prostě“ měnit nejdou. * To sráží důvěru v ANO? Spíše to může snižovat schopnost hnutí opětovně mobilizovat voliče. Mohou se bát, co se stane při propadu účasti. Navíc, ve vládě asi vyloženě nic nezkazili, ale všechny viditelné úspěchy kabinetu jsou spíše z dílny ČSSD – minimální mzda, zrušení poplatků, vrácení mezd státním zaměstnancům. * Přesto ČSSD určitě propadne, vždyť v Senátu obhajuje rekordních 23 křesel z roku 2008. Myslíte, že vnitrostraničtí rivalové na Bohuslava Sobotku opět zaútočí? Obhájit tolik míst by byl heroický počin, to je asi nemožné. V roce 2008 to měli sociální demokraté snadné v tom, že ve druhém kole proti nim většinou stál soupeř v tu chvíli nenáviděné vládní ODS. Dnes proti nim do druhého kola mohou postoupit úplně jiní kandidáti a už nebude tak jasné, který je ten přijatelnější. Pokud to nebude vyloženě fiasko, tak v situaci, kdy Sobotkova vláda má podporu veřejnosti přes čtyřicet procent, nevěřím na nějaké vnitrostranické spory. Zodpovědnost za komunální volby je poměrně nejasná, těžko se interpretuje, kdo je viníkem. Pro vnitrostranické bitvy mohou být využívané spíše výsledky občas kritizovaných ministrů, Jiřího Dienstbiera a Marcela Chládka, kteří jako senátoři obhajují svůj mandát. *** Střední města jsou na tom nejhůř. Nemají pro lidi nabídku velkých měst ani komunitní život obcí. Možná načas končí mód, kdy volby měly jasné vítěze a ti se v rámci vyvažování střídali. Daniel Prokop Narodil se v roce 1984 v Praze. Vystudoval sociologii – aplikovaný výzkum – na Univerzitě Karlově. Působí ve výzkumné společnosti Median a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zabývá se výzkumem politického chování a sociálními nerovnostmi. Je ženatý, jeho manželkou je Američanka žijící v Praze. Bezdětný. Řídil mimo jiné významné mezinárodní výzkumy European Social Survey. Foto popis| Rozhodne volební účast „Nízké se může bát hnutí ANO, po vládním angažmá klesla jeho schopnost mobilizovat voliče.“ Foto autor| Foto: Michal Šula, MAFRA O autorovi| Rozhovor vedl: Václav Dolejší vedoucí domácí redakce MF DNES

Čechy začal na miliardové částky lákat Eurojackpot. Možnost výhry je ale mizivá 4.10.2014

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jitka Hanžlová

/ domaciekonomika

Lidé v Česku mohou ode dneška sázet v nejpopulárnější evropská loterii Eurojackpot. Láká na výhru až 90 milionů eur, tedy v přepočtu 2,5 miliardy korun. Pravděpodobnost, že sázející v některé ze 17 zahrnutých zemí trefí hlavní výhru, je ale téměř jedna ku stu milionům. Plné znění zpráv


„Když jenom jednoduše spočítáme, že za jeden sloupeček dáme šedesát korun, tak kdybychom chtěli vsadit všechny tikety, utratíme zhruba šest miliard. Maximální možná výhra, a to ještě ne garantovaná, je ale 2,7 miliardy. To znamená, že by se nám nevrátila ani půlka vsazených peněz,“ vysvětlil Petr Soukup z fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Dodal, že uspět v loterii je v současnosti ještě těžší než dříve.„V případě Eurojackpotu je pro Čechy špatná zpráva, že nedávno došlo ke změně pravidel. Zatímco původní pravděpodobnost vyhrát byla zhruba jedna ku padesáti milionům, tak po změně pravidel je ta pravděpodobnost zhruba jedna ku devadesáti pěti milionům,“ spočítal.Vychází z toho, že se tipuje pět čísel z padesáti plus dvě dodatková, takzvaná euro čísla, z osmi. Pro možnost výhry je důležitý počet možných kombinací a to je právě oněch 95 milionů. Podle Petra Soukupa hraje roli i velikost osloveného trhu. Počet obyvatel zemí, kde se hraje Eurojackpot, je více než 270 milionů.„Díky tomu, že se seberou velké peníze, tak je samozřejmě možné dávat velké první ceny. Proto také třeba v Americe, která je poměrně velká a zároveň se platí daleko větší částky za loterie, tak je možné dávat větší první ceny,“ vysvětlil Petr Soukup.Dodal, že pro sázkové kanceláře nebo agentury je spolupráce napříč Evropou nebo Amerikou velice zajímavá, protože právě vysoká částka přitáhne zájem lidí o sázení.V mnohých případech i napříč tomu, že si lidé uvědomují nízkou pravděpodobnost úspěchu. Psycholožka Marie Farková varuje, že i sázení číselné loterie může vyvolat závislost. „V momentě, kdy to člověk potřebuje denně, láká ho to a neudrží svoji vůli v tom, že nepůjde vsadit aspoň ten jeden sloupek nejméně, ale vsadím třeba za deset tisíc, tak potom v tom uvažování závislost je a rodí se stejně jako jakákoli jiná.“U velkých herních společností jde polovina vsazených peněz na režii a příjmy sázkové firmy. První losování loterie Eurojackpot, kterého se mohou zúčastnit lidé z České republiky, bude v Helsinkách 10. října.Zatím největší výhra v loterii padla ve Spojených státech v roce 2012. V přepočtu 14 miliard korun si rozdělili tři výherci. V Evropě to bylo nejvíc 5 a čtvrt miliardy korun. Jediný výherce je získal ve Francii před dvěma lety. PwC: sazeb loterijní daně platných v EU by přineslo tři miliardy Zavedení průměrných Provozovatelé takzvaných kvízomatů dostali pokutu ve výši 10 milionů korun Soud definitivně přiznal bezdomovci 30 milionů z loterie, o které ho připravili známí NKÚ: Stát přichází ročně o 600 milionů kvůli nelegálním internetovým loteriím URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1404241

3.10.2014

Zaostřeno na cizince ČRo Plus

str. 01

18:40 Zaostřeno

Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Od mikrofonu Českého rozhlasu Plus vás zdraví Daniela Vrbová. Dnešní vydání pořadu Zaostřeno na cizince věnujeme zahraničním diplomům, které se uznávají na českých vysokých školách. Ze zákona musí cizinci, kteří zde chtějí studovat nebo vykonávat takzvanou regulovanou profesi typu právník nebo zubař, požádat na některé z veřejných vysokých škol o uznání svého vzdělání ze zahraničí. To musí být rovnocenné. Jinými slovy co nejvíce shodné jako obor na škole, kde si dotyčný o takzvanou nostrifikaci diplomu požádal. Co to ale znamená pro české vysoké školy? Nostrifikační řízení je ve výsledku záležitostí měsíců a pro školy i žadatele znamená značnou zátěž. Jestli je to zátěž nutná, anebo v jistých ohledech zbytečná, co by na systému šlo změnit směrem k větší pružnosti a jaké změny navrhuje chystaná novela vysokoškolského zákona, která by měla být hotová v červnu, o tom bude následujících 20 minut. Příjemný poslech. Na úvod pár rychlých čísel. Univerzita Karlova dostane ročně přes tisíc žádostí o uznání zahraničního vzdělání. Masarykova univerzita zhruba 800. Vysoká škola ekonomická v Praze posuzuje 60 žádostí měsíčně. Západočeská univerzita v Plzni zhruba 300 žádostí ročně. To jsou odpovědi, které jsme dostali. Více škol v týdenním termínu nestihlo odpovědět. Kromě Plzně všechny oslovené vysoké školy konstatovaly roční nárůst. O skokovém růstu posledních let teď už jen ve výši zhruba 10 procent. První kámen úrazu spočívá v tom, že škola z obdržené žádosti o uznání rovnocennosti vzdělání nepozná, zda žadatel hodlá dál v Česku studovat nebo uznání potřebuje kvůli výkonu povolání. Pro školu to ale může sehrát důležitou roli v rozhodování, a to jak z časových důvodů, tak, řekněme, z důvodů organizačních a morálních, jak mi nad šanonem takových žádostí vysvětlil profesor Jan Čermák z Ústavu anglického jazyka a didaktiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jan ČERMÁK, profesor, Ústav anglického jazyka a didaktiky, Filozofická fakulta UK -------------------Plné znění zpráv


Člověk se žádostí je do značné míry sám, to znamená, musí vycházet z precedentů případů, které řešil předtím. A v zásadě musí počítat s tím, že žádné z typů zahraničních studií není, striktně vzato, srovnatelné s tím naším. To je jedna z hlavních bolestí, že vlastně ty směrnice pro vyhotovení žádosti nostrifikace jsou natolik volné, že vlastně těm žadatelům umožňují, aby de facto podali pouze jaksi výpis z těch osnov nebo výpis z jakéhosi indexu a všechno ostatní potom už bylo vlastně na těch, kteří o tom rozhodují. Ta žádost se nevyřídí sama. A dotyčný, který je pověřen rozhodnutím za příslušný obor, v podstatě musí operovat do značné míry sám. A musí si najít nějaké své stanovisko v tom smyslu, že tedy se buď rozhodne zohlednit to, že to, striktně vzato, není srovnatelné a že rozhoduje s omezenými informaci o poměrně dlouhém a důležitém úseku života člověka, o kterém jinak nic víc neví, oni už ani neví, z jakého důvodu tu žádost podává. Anebo zda bude tedy víc respektovat literu a méně ducha a bude trvat na tom, že to studium nevykazuje předměty, které třeba u nás považujeme za centrální. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Profesor Čermák odhalil i další velký problém. Údaje o zahraničním studiu jsou často kusé a garant oboru a další osoby provádějící na vysoké škole nostrifikaci tak musejí pracně dohledávat informace a domýšlet si rozsah a kvalitu absolvovaných předmětů na vysoké škole. Jan ČERMÁK, profesor, Ústav anglického jazyka a didaktiky, Filozofická fakulta UK -------------------U těch exotičtějších destinací typu Srí Lanka, Vietnam, je to hledání složitější. U dalších obvyklých typů žádostí se dá rozlišit mezi tím západním typem, který v zásadě je založen na nějakých modulech a ve kterých váš obor vlastně může být zastoupen pouze selektivně, a tím východním typem studia, kde v zásadě třeba ta průprava je hodně orientovaná důkladně, ale zároveň jednostranně. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Profesor Čermák uvádí, že nad jednou žádostí stráví půl hodinu až 3 hodiny v rámci svého pracovního úvazku, kam patří dále výuka, výzkum a řízení ústavu. Týdně mu přijdou zhruba 3 žádosti. Lhůta na vyřízení žádosti je velice krátká. Posuzování tedy nemůže moc odkládat. Ačkoli se snaží být spíše vstřícný, odhaduje, že pro nedostatek informací nebo nemožnost uznat vzdělání jako rovnocenné navrhne v první fázi zamítnout až čtvrtinu žádostí. Jan ČERMÁK, profesor, Ústav anglického jazyka a didaktiky, Filozofická fakulta UK -------------------Tam je potřeba si uvědomit to, že zákon nám říká, že vlastně my to nesmíme uznat ve chvíli, kdy jsou tam podstatné rozdíly, jo. A už tady máte jakoby, co je ten rozdíl? Mohou tady být programy, které se mohou tvářit podle mého názoru jako rovnocenné, ale nevidíme do toho obsahu a jejich úrovně a na druhé straně můžeme mít programy, které budou v něčem rovnocenné, budou třeba kratší, s čímž se setkáváme tady, a v té chvíli už někdy je ten přístup takový, že už to nepovažujeme za rovnocenné, byť možná samotný ten obsah a kvalita toho programu by si to uznání zasloužila. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Ani ekonomické, společenskovědní a technické obory se neporovnávají lehce, ukazuje docent Petr Dvořák, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost na Vysoké škole ekonomické v Praze. Podle jeho odhadů většina žádostí o nostrifikaci, kterou vyřizuje jeho škola, je podána za účelem profesního uznání. Zahraniční studenti totiž na Vysoké škole ekonomické chtějí studovat už v bakalářském programu, a v tom případě si žádost podávají na krajské úřady, respektive na pražský magistrát. Petr DVOŘÁK, docent, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost, VŠE v Praze -------------------Zhruba máme asi tak 20 procent studentů ze zahraničí, s tím, že tak 9 procent je Slováků a ta zbylá část je prakticky z celého světa. Naprostá většina z nich studuje v češtině, ten důvod je jednoznačný, protože tam oni potom stejně jako naši studenti neplatí školné. Nicméně přibývá i těch programů zahraničních, my dneska vedle programů v angličtině nabízíme na některých fakultách i programy v ruštině. A ten podíl těch programů a jejich význam na škole narůstá. Plné znění zpráv


Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------U bakalářských programů v cizím jazyce se teď na chvíli zastavme. Doktor Michal Červinka je pedagog a koordinátor bakalářského programu Economics and Finance na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Institut se pravidelně umisťuje na první příčce mezi českými vysokými školami. Program, který Michal Červinka koordinuje, láká průměrně 35 uchazečů ročně. Do ročníku jich nastoupí zhruba 15 a pocházejí z Japonska a zemí východní Asie, jihovýchodní Evropy, z postsovětských republik, ale i Evropské unie a Spojených států amerických. Za rok zaplatí 6 tisíc euro. Právě zdlouhavé vyřizování nostrifikace středoškolského vzdělání někdy včetně nařízených nostrifikačních zkoušek je ale pro studenty a v důsledku toho i pro školu velkým problémem. Michal ČERVINKA, doktor, pedagog a koordinátor bakalářského programu Economics and Finance na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Potýkají se především s obrovským množství papírů a úředních kopií diplomů, které musí být s překladem, zhotoveným tlumočníkem, zapsaných v České republice do seznamu znalců a tlumočníků, vlastně všech dokladů o obsahu a rozsahu vzdělávání. A k tomu taky musí dokládat úředně potvrzené kopie toho, že tady skutečně bydlí, v případě, že jsou to nájemní smlouvy, tak někdy dokonce jsme měli případ, že bylo vyžadováno i od toho majitele dodat kupní smlouvu, že je skutečně majitelem toho pronajímaného bytu. Je to časová zátěž a celý ten proces v ideálním případě, kdy není nařízeno další zkouška, tak to trvá zhruba 3 měsíce. Ve chvíli, kdy student musí složit nějakou nostrifikační zkoušku, tak se ten proces zdvojnásobuje někde na 6, 7 měsíců. Takže ve chvíli, kdy máme studenta uchazeče, který skládá maturitní zkoušku v květnu, dostane se ke svému diplomu v červnu, my jsme ho už přijali, tak nemá prakticky šanci do konce září dodat prostě ten nostrifikační dokument. A tím pádem není možno ho zapsat do studia. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Ty zkoušky, pokud jim jsou předepsány, to znamená, že oni je musí skládat na českých středních školách v češtině z předmětů, které jsou relevantní k tomu oboru, který tady chtějí studovat? Michal ČERVINKA, doktor, pedagog a koordinátor bakalářského programu Economics and Finance na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Magistrát hlavního města Prahy určí střední školu, obvykle to je gymnázium někde po Praze, na které ten student musí se dostavit, složit tu nostrifikační zkoušku. Bohužel teda taky musím konstatovat, že i když vlastně pro náš obor tady je relevantní angličtina, matematika, znalosti z ekonomie, tak ve většině případů ti uchazeči získávají nostrifikační rozhodnutí po složení zkoušky ze zeměpisu, chemie, fyziky, dějepisu, což jsou předměty, které absolutně nejsou profilové pro studium ekonomie na Univerzitě Karlově. Za sebe můžu říct, že to považuju skoro až do zásah do autonomie vysoké školy, protože vysoká škola si určuje podmínky přijímacího řízení. Tohle vlastně ta paralela je taková, že vlastně stát nařídí dodatečnou zkoušku, která je součástí přijímacího řízení. My bez nostrifikace nemůžeme studenta zapsat do studia. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Proč je pro vás problém, že ti studenti mají takové problémy s těmi nostrifikacemi? Michal ČERVINKA, doktor, pedagog a koordinátor bakalářského programu Economics and Finance na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK -------------------My ztrácíme tu možnost lákat ty studenty k nám, protože my jim samozřejmě taky na rovinu musíme říct, my po vás tu nostrifikaci vyžadujem. Nás to poškozuje i v tom českém programu. Protože například žebříček Hospodářských novin, jedním z kritérií kvality je vlastně brán poměr mezi přijatými studenty a studenty, kteří se zapíšou do studia. A ve chvíli, kdy my vlastně ne vlastní vinou o tyhle studenty přijdeme, protože je nemůžeme zapsat do studia, tak se nám ten koeficient snižuje, což Hospodářské noviny aspoň aby kvalifikovaly, jako že nejsme tak atraktivní škola, a nám to první místo skutečně láká ty studenty do českého programu velmi zásadním způsobem. Daniela VRBOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Takže je to víc pro vás otázka prestiže než finančního krytí toho programu? Michal ČERVINKA, doktor, pedagog a koordinátor bakalářského programu Economics and Finance na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Tak, samozřejmě zásadní to je, ale není to pro nás úplně tak priorita. Naší motivací otevřít ten program nebylo vydělat si. Naší motivací bylo umožnit studentům, kteří v češtině by nebyli schopni u nás studovat, vystudovat stejný obor ve stejné kvalitě a získat tím vlastně ten mezinárodní přesah. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Říká doktor Michal Červinka z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd na Univerzitě Karlově. Mgr. Martina VLKOVÁ, vedoucí studijního odboru rektorátu Masarykovy univerzity v Brně -------------------Zátěž administrativní to skutečně je, protože jsme velká univerzita, proto se nám logicky těch žádostí schází v rámci České republiky poměrně hodně. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Říká magistra Martina Vlková, vedoucí studijního odboru rektorátu Masarykovy univerzity v Brně. Mgr. Martina VLKOVÁ, vedoucí studijního odboru rektorátu Masarykovy univerzity v Brně -------------------Vzhledem k tomu, že v podstatě tady na tuto činnost je vyčleněna jenom určitá pracovní síla na rektorátě Masarykovy univerzity, tak tato síla je skutečně absolutně vytížená, respektive spíše přetížená. Co by nám pomohlo, tak když odhlédnu od těch jakoby personálních záležitostí, no tak potom samozřejmě by to byla úprava legislativy a změna zákona o vysokých školách, která by mohla vést potencionálně k tomu, že by se opravdu oddělil ten proces uznávání toho zahraničního vzdělání za účelem právě dalšího vzdělávání čili zápisu do studia. Tam si velice jako teďka laicky představuji, že by v takových případech, kde by ten uchazeč děkanu fakulty dokládal pouze například třeba diplom nebo dodatek k diplomu a sám děkan fakulty, čili nikoliv rektor, by v rámci toho přijímacího řízení posoudil, zda mu tyto doklady stačí a zda tedy on usuzuje, že ten uchazeč v tomto případě o studium může být do studia přijat. Tím by se i teda zase ta další práce zefektivnila. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Jak je mechanismus uznávání nastaven na Vysoké škole ekonomické? Petr DVOŘÁK, docent, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost, VŠE v Praze -------------------No, u nás v zásadě za tu obsahovou stránku zodpovídají také garanti jednotlivých oborů a potom samotnou agendu z hlediska vystavení té nostrifikace dělá náš právník a tam je odhad zhruba tak, že mu to zabere tak půl pracovního úvazku. Je potřeba si uvědomit, že vlastně ti žadatelé za to nic neplatí a myslím si, že pro tu školu je to činnost, která je pro nás poměrně, řekl bych, zatěžující. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Vy nedostáváte od státu na to nějaké peníze? Protože za zákona máte povinnost ty žádosti posuzovat. A tak by člověk řekl, že v tom systému je nějaká alokace zdrojů na tu administrativu. Petr DVOŘÁK, docent, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost, VŠE v Praze -------------------Přímo na tuto činnost žádné peníze nedostáváme. Já bych se za to velmi přimlouval, že by za to byl stanoven nějaký poplatek, aby za to ten uchazeč nebo ten žadatel nějaký poplatek škole platil. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Takže to vlastně nechat všechno na bedrech žadatele. Tak. Petr DVOŘÁK, docent, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost, VŠE v Praze -------------------Já si myslím, že je to věc, kterou primárně potřebuje ten žadatel, je to jeho prospěch, takže by za to měl platit adekvátní poplatek, který bude odpovídat těm nákladům a tomu, co to pro tu školu přináší. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Adekvátní poplatek je kolik? Mám si to představit jako 500 nebo tisíc nebo 50 korun? Petr DVOŘÁK, docent, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost, VŠE v Praze -------------------Já bych to viděl tak, že by to mělo být v řádech jednotek těch tisíců korun. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Navrhuje Petr Dvořák. Dostáváme se tak k otázce, kterou jsem položila všem osloveným zástupcům vysokých škol. Kde vidíte ze svého pohledu největší nedostatky současného systému a jaký je váš návrh řešení? Ještě jednou prorektor Vysoké školy ekonomické Petr Dvořák. Petr DVOŘÁK, docent, prorektor pro studijní a pedagogickou činnost, VŠE v Praze -------------------No, já osobně si myslím, že by se měl vymyslet systém, kdy bude nějaký seznam škol, oborů, a tak dále, které prostě budou uznávány, budeme je chápat a vnímat tak, že jsou srovnatelné s tím, vzděláním, který se poskytuje na našich školách, a naopak ty, které prostě nebudeme takto považovat za rovnocenné a tam také by to potom mohlo být poměrně, řekl bych, pružnější, automatické. Jinými slovy nemuselo by to jít přímo ani přes ty vysoké školy a spíš bych řekl, že ty by se měly podílet na nějakém tom rámci, co a jakým způsobem budem uznávat a nikoliv potom při posuzování těch jednotlivých samotných žádostí. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------S návrhem Martiny Vlkové ze studijního odboru rektorátu Masarykovy univerzity důsledně oddělovat účel žádostí souhlasí i Jan Čermák z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jan ČERMÁK, profesor, Ústav anglického jazyka a didaktiky, Filozofická fakulta UK -------------------Bylo by samozřejmě ideální vědět o tom uchazeči víc. To znamená, požadovat po něm strukturovanější žádost. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------A z hlediska vaší pracovní náplně, třeba kdyby na to byl vyčleněn někdo na fakultě nebo někdo na ministerstvu školství, že byste se té agendy zbavil, anebo byste aspoň za to dostával příplatek? Jan ČERMÁK, profesor, Ústav anglického jazyka a didaktiky, Filozofická fakulta UK -------------------Nemyslím si, že je možné a moudré nějak centralizovat tohle to rozhodování. A kdybych rovnou říkal, že když se za to zaplatí, tak bude všechno v pořádku, myslím si, že tady ta dimenze v tom smyslu, že se to nerozhoduje samo, a ne vždycky se to rozhoduje snadno, dostatečně zohledněna není. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Další zlepšovací návrhy přidává i Michal Červinka z Institutu ekonomických studií na Univerzitě Karlově. Michal ČERVINKA, doktor, pedagog a koordinátor bakalářského programu Economics and Finance na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Plné znění zpráv


My vlastníma silama lákáme do České republiky velmi chytré lidi a dáváme jim české vzdělání, ale v angličtině. To pro Českou republiku musí ve finále být potom stejně rovnocenné jako absolvent českého programu. A proto by ta nostrifikace měla být opravdu, pokud možno, v minimálním rozsahu nebo měla by být odpuštěna úplně. Protože vlastně to riziko za toho studenta potom nese z mého pohledu příslušná vysoká škola, díky tomu přijímacímu řízení. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------K zamítnuté žádosti o nostrifikaci má cizinec možnost podat odvolání na ministerstvo školství. Kolik takových odvolání měsíčně přijde? A jak na problémy, které jsme tu rozebírali, bude reagovat připravovaná novela vysokoškolského zákona, která by měla být hotová v paragrafovém znění v červnu? Po telefonu na to odpovídá Klára Bílá, tisková mluvčí ministerstva. Klára BÍLÁ, tisková mluvčí ministerstva školství -------------------Od začátku letošního roku do dnešního dne bylo na ministerstvo doručeno celkem 282 odvolání. Měsíčně ministerstvo školství přijímá zhruba 60 podání, přičemž loni to bylo do 40 podání měsíčně. Takže se jedná zhruba o padesátiprocentní nárůst. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Obsahuje poslední verze novely vysokoškolského zákona nějaké změny týkající se uznávání vysokoškolských diplomů? Klára BÍLÁ, tisková mluvčí ministerstva školství -------------------Ano, to řízení o uznání vysokoškolských diplomů bude zpoplatněné. Tu částku poplatku za úkony spojené s řízením si stanoví každá vysoká škola sama, a sice do maximální výše 5 tisíc korun. Vysoká škola bude také oprávněna výši poplatku v konkrétním případě snížit, anebo od jeho placení žadatele osvobodit. Poplatek bude příjmem vysoké školy. Pokud to bude žádost, kterou žadatel podá na ministerstvo školství, na ministerstvo vnitra nebo ministerstvo obrany, tak ta podléhá zpoplatnění podle zákona o správních poplatcích. A v tomto případě správní poplatek se navrhuje stanovit v pevné výši 5 tisíc korun. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Uvažuje ministerstvo školství o změně systému v tom smyslu, že by se neposuzovala každá žádost jednotlivě, ale vytvořily by se třeba seznamy automaticky uznávaných škol nebo oborů ze škol celého světa? Nebo neexistuje třeba taková iniciativa na úrovni Evropské unie? Klára BÍLÁ, tisková mluvčí ministerstva školství -------------------Já se zase vrátím k té pracovní verzi novely vysokoškolského zákona, protože ten by měl zavést nový registr řízení o žádostech o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. A ten registr bude obsahovat informace o probíhajících řízeních i řízeních pravomocně ukončených včetně jejich výsledku. Evidovat se budou také osobní údaje žadatelů. Správcem toho registru bude ministerstvo školství, kterému zákon uloží poskytovat údaje z toho registru vysokým školám, akreditačnímu úřadu, ministerstvu vnitra a ministerstvu obrany. A účelem poskytování údajů bude sjednocování rozhodovací praxe vysokých škol a ministerstev, pak dále koordinace řízení, tady uvedu příklad, dejme tomu, aby neprobíhala souběžně řízení ve věci toho samého žadatele, který podal žádost na více vysokých škol, a pak také ověření pravosti dokladu o uznání zahraničního vzdělání uchazečem o přijetí ke studiu. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Jaká je pozice ministerstva školství? Je v zájmu České republiky, aby tu studovalo více, méně nebo stejně zahraničních studentů? Klára BÍLÁ, tisková mluvčí ministerstva školství -------------------Plné znění zpráv


Tak, určitě to není jen v zájmu ministerstva školství, ale i v zájmu celé České republiky, to, aby na českých vysokých školách studovali nadaní a kvalitní studenti ze zahraničí, kteří se budou podílet například svým přístupem ke studiu, ale i zapojením do různých studentských projektů nebo výzkumné vědecké činnosti vysokých škol na zvyšování úrovně vzdělávací, výzkumné i vývojové. Ale také umělecké a další tvůrčí činnosti. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Takové bylo dnešní Zaostřeno na cizince. Připomínám, že nostrifikacím jsme se v něm věnovali i z pohledu žadatelů a zaměstnavatelů. Toto vysílání najdete v našem internetovém archivu na adrese plus.rozhlas.cz. Od mikrofonu se loučí Daniela Vrbová.

Macháčkova výměna: Jak hodnotíte předložený rozpočet se schodkem 100 miliard korun? 2.10.2014

dialog.ihned.cz str. 00 Jan Macháček

nazory.ihned.cz

Když už ekonomika konečně roste, tak by vláda mohla předkládat rozpočet s přebytkem, vyrovnaný nebo alespoň s menším schodkem. Ale není spíše důležité zpřehlednit rozpočet a lépe obhájit a vysvětlit jeho jednotlivé položky? Zkusíme-li pominout kritiku opozice, která je tu od toho, aby oponovala a čemu jinému musí oponovat především než státnímu rozpočtu, nabízí se i logická kritika, která vychází ze selského rozumu. Když už ekonomika konečně roste - a má růst i příští rok -, tak by snad vláda mohla předkládat rozpočet s přebytkem, vyrovnaný nebo alespoň s menším schodkem. Proti tomu stojí názor, že stávající oživení je zatím křehké, centrální banka se mu pořád snaží pomáhat, je třeba investovat, protože minulé vlády podřízly především stavebnictví, investice jsou heslem dne i v celé Evropě. Navíc - pokud plníme maastrichtská kriteria, tak snad tento schodek nevadí. Možná se ale lze na celou věc dívat i jinak. Není spíše důležité zpřehlednit rozpočet a lépe obhájit a vysvětlit jeho jednotlivé položky? Osobně zastávám názor, že to je důležitější než magická makročísla. Jaký je podle vás předložený český státní rozpočet se schodkem 100 miliard korun? David Marek - hlavní ekonom Deloitte Fiskální politika v roce 2015: Stále ve špatných šlépějích “Vláda by měla sundat nohu z plynu a přestat stimulovat růst ekonomiky.“ Národní rozpočtová rada nám chybí jako sůl. Nemyslím nový úřad, kde by se místa rozdělovala podle stranického klíče, trafiku pro vysloužilé politiky nebo rádoby odbornou komisi, která stejně na nic nepřijde, a pokud náhodou ano, tak jí stejně nebude nikdo poslouchat. Myslím skutečně nezávislou odbornou instituci, která by byla schopná es kvalifikovaně vyjádřit, a bude-li potřeba kritizovat, ministerstvo financí či samotnou vládu. Její verdikt ke státnímu rozpočtu, resp. fiskální politice pro rok 2015 by sice nebyl dramaticky kritický, nicméně pozitivní by patrně nebyl. Na fiskální politiku se dá podívat ze dvou úhlů pohledu: stabilizační role fiskální politiky a dlouhodobá udržitelnost veřejných financí. Celkový deficit vládního sektoru v širším slova smyslu by se měl v příštím roce prohloubit na 2,6 procenta HDP z letos očekávaného 1,5 procenta HDP. Vzhledem k očekávanému růstu ekonomiky to znamená zhoršení cyklicky očištěného primárního rozpočtového saldo (nezahrnuje náklady na dluhovou službu) o 1,5 procenta HDP, což představuje fiskální impuls, který by měl zrychlit růst ekonomiky zhruba o 0,5 procentního bodu. Otázkou je proč?



Ekonomika by měla příští rok růst. Sice to nebude nijak závratné tempo, mělo by však stačit na to, aby se v průběhu příštího roku uzavřela mezera výstupu (rozdíl mezi skutečným a potenciálním výkonem ekonomiky). Přesně v takovém okamžiku by se měl změnit charakter fiskální politiky. Vláda by měla sundat nohu z plynu a přestat stimulovat růst ekonomiky. Při pokračujícím růstu by měla naopak začít zvažovat další snížení deficitu či dokonce přebytkové veřejné finance a vytvářet si polštář na horší časy. Fiskální politika by měla zmírňovat výkyvy v rámci hospodářského cyklu. Jenže česká fiskální politika je velmi často nastavena přesně naopak. Utráceli jsme na úkor deficitů a dluhů v době před finanční krizí (například v roce 2006 se HDP reálně zvýšil o 7,1 procenta, vláda přesto hospodařila s deficitem veřejných financí 2,3 procenta HDP!). Poslední čtyři roky naopak vláda naordinovala veřejným financím výraznou dietu. V roce 2009 činilo cyklicky očištěné primární rozpočtové saldo minus 3,4 procenta HDP, loni již bylo kladné ve výši 0,6 procenta HDP. A teď opět otáčíme kormidlem fiskální politiky po větru, ačkoli by se jím mělo točit proti větru. Fiskální impuls potřebovala loni nebo předloni, příští rok to bude spíše plýtvání. Schodek vládního sektoru 2,6 procenta se ukazuje jako příliš vysoký také z pohledu analýzy dlouhodobé fiskální udržitelnosti. Pokud by se měl veřejný dluh v poměru k HDP stabilizovat na současné úrovni (45 procent HDP), neměl by schodek v příštím roce přesáhnout 1,5 procenta HDP. Bylo by tedy žádoucí, aby se deficit veřejných financí alespoň stabilizoval na loňské a letošní úrovni. Zvýšení deficitu v příštím roce na 2,6 procenta HDP vrací dluh v poměru k HDP na rostoucí dráhu a částečně neguje draze zaplacenou fiskální konsolidaci v předchozích letech, kdy se snižovaly deficity i přes ekonomickou recesi. Příznivý ekonomický vývoj může negativní tendenci ve vývoji veřejného dluhu na chvíli překrýt, nicméně budou-li rozpočty vládního sektoru nastavené stejně jako ten pro příští rok, dluh v poměru k HDP bude postupně vzlínat. V úvodu jsem se zmínil o rozpočtové radě. Na tomto místě se nabízí zmínit další důležitou instituci: dluhovou brzdu. Petr Strejček - Brno International Business School Stání dluh a rozpočet “Debata o každém českém rozpočtu bude i pro mě zajímavá ve chvíli, kdy dlouhodobě budeme snižovat své závazky.“ S dovolením se budu ve svém příspěvku věnovat více státnímu dluhu, než návrhu rozpočtu a jeho schodku. V případě, kdy Česká republika patří mezi nejzadluženější země na světě v období posledních deseti let a v dynamice růstu dluhu, nemá asi smysl hodnotit miliardy v různých kapitolách. Členové vlády se plácají po ramenou a uklidňují veřejnost informací, že celkové zadlužení naší země vůči našemu HDP, jež nyní činí 48 %, patří k nejlepším v Evropské unii. Což je sice pravda, ale před deseti lety byl státní dluh ČR vůči našemu HDP přibližně 20 %. Nechci ani počítat “o“ kolik, nebo složeným úročením “kolikrát“ se může navýšit stejnou politikou schodků náš státní dluh například za tři volební období (dluhová spirála je s každým navýšením rychlejší). Selský rozum mi říká, že pokud se budeme nadále zadlužovat, mohou naši zemi potkat časy krizové s mnoha podivnými scénáři. Zatímco většina českých rodin dokáže vyrovnaně hospodařit a kontrolovat si stránky příjmů a výdajů, nedokážou dle mého názoru stejné české rodiny ve volebních programech najít ty strany a politiky, kteří se budou podobně chovat a hospodařit s rozpočtem největší rodiny - České republiky. Navíc, dobré hospodáře dokážeme trestat. Tato dichotomie mi napovídá, že se pomalu učíme kapitalisticky chovat ve svém nejbližším okolí, nechápeme však, že například ve volbách roz hodujeme i o svém společném vlastnictví. Formální a macešský přístup ke společnému hospodářství před rokem 1989 pokračuje naneštěstí i nyní. Debata o každém českém rozpočtu bude i pro mě zajímavá ve chvíli, kdy dlouhodobě budeme snižovat své závazky. A subjektivní hodnocení rozpočtu (se schodkem) navrženého současnou vládou: prostě se dále zadlužujeme. Ondřej Schneider - Think tank IDEA a FSV UK Co můžeš udělat letos, odlož na příští rok



“Práce na rozpočtu by se měla odvíjet od makroekonomické prognózy a od priorit vlády, ne od toho, jaké číslo se líbí ministrovi financí.“ Psal jsem o tom pro Respekt: Státní rozpočet na rok 2015 je nešťastný z makroekonomického pohledu a způsob, jak je prezentovaný poskytuje minimum užitečných informací. Jen stručně hlavní argumenty. Důležité údaje jsou skryté pod tunami slovní hlušiny a stovkami zbytečných čísel, která není s čím porovnat. Veškeré výdajové tabulky pro jednotlivá ministerstva a úřady obsahují jen čísla na rok 2015, nelze je porovnat s údaji za předchozí roky. V jedné z příloh se ale naopak můžeme dočíst - na uživatelsky přívětivé straně 23, že vláda bude “snižovat strukturální schodky rozpočtu“ ve shodě s nařízením Rady Evropské unie, ale až, ehm, od roku 2016. Připojený graf již bezeslovně ukazuje, že naopak v letech 2014 a 2015 se tento schodek prudce zvyšuje. To je ale úplně nejdůležitější informace ze všech těch tabulek a desítek stránek bezobsažného textu! Státní rozpočet by měl být především strategický dokument, který stanovuje mantinely vládě, zasazuje její rozpočtovou politiku do makroekonomického rámce a přispívá k stabilizaci ekonomiky. Práce na rozpočtu by se proto měla odvíjet od makroekonomické prognózy a od priorit vlády, ne od toho, jaké číslo se líbí ministrovi financí. Například česká vláda se zavázala svým partnerům v Evropské unii, že bude udržovat schodek rozpočtu očištěný o vliv hospodářského cyklu okolo 1% HDP. To se díky zřejmě zbytečně dramatickým škrtům v investicích povedlo již v loňském roce. Rozpočtová dieta byla bolestivá a přispěla k propadu HDP. Nicméně, schodek klesl na 1,5% HDP a nová vláda mohla tedy pouze udržovat tuto hladinu schodku a splnil aby tak své závazky k Evropě a mírně by podpořila ekonomický růst v Česku. Místo toho se rozhodla schodek rozpočtu zvýšit poměrně razantně. Za dva roky vlády se schodek prohloubí zhruba o 2 procentní body HDP a Česko se opět dostane do situace, kdy dluh vlády poroste a rozpočtová politika bude kritizována Evropskou unií a český ministr financí bude muset na jaře roku 2016 zase jezdit do Bruselu předkládat plán, jak rozpočtové schodky sníží. Proč vládě, respektive ministerstvu financí “prochází“ taková změna rozpočtové politiky bez velké kritiky? Jedním důvodem je jistě i únava tisku a čtenářů z neustále zdůrazňovaných rozpočtových škrtů v předchozích letech. Ještě důležitější je ale, podle mého názoru, absence odborně fundované,politicky neutrální a respektované instituce, která by vládní návrh rozpočtu podrobila ekonomické analýze a srozumitelným způsobem by daňovým poplatníkům i poslancům sdělila, co vlastně návrh státního rozpočtu představuje. Moudrá vláda by pochopila, že pro sebe i pro budoucí vlády je potřeba vybudovat na ni nezávislou instituci, která by měla pravomoc vyjadřovat se ke státnímu rozpočtu (a dalším rozpočtovým zákonům). Takové instituce - rozpočtové rady - existují v řadě států a většinou vedou ke kultivaci rozpočtové politiky a k lepší informovanosti veřejnosti i politiků o skutečném stavu veřejných financí v daném státě. V Česku rozpočtovou radu navrhovala v rámci tzv. finanční ústavy předchozí pravicová koalice, možná trochu škodolibě až pro novou vládu. Současná vláda však návrh zákona nepodpořila a na návrh tak padá prach zapomění. Vládě zřejmě přijde vhodnější, když její nejdůležitější rozhodnutí - tedy výše rozpočtového schodku - neprochází žádnou odbornou oponenturou. Proč by také, 100 miliard je takové hezké, kulaté číslo... URL| http://nazory.ihned.cz/machacek/c1-62891040-machackova-vymena-jak-hodnotite-predlozeny-rozpocetse-schodkem-100-miliard-korun

Macháčkova výměna: Jak hodnotíte předložený rozpočet se schodkem 100 miliard korun? 2.10.2014

iHNed.cz str. 00 nazory.ihned.cz Jan Macháček

Když už ekonomika konečně roste, tak by vláda mohla předkládat rozpočet s přebytkem, vyrovnaný nebo alespoň s menším schodkem. Ale není spíše důležité zpřehlednit rozpočet a lépe obhájit a vysvětlit jeho jednotlivé položky?



Zkusíme-li pominout kritiku opozice, která je tu od toho, aby oponovala a čemu jinému musí oponovat především než státnímu rozpočtu, nabízí se i logická kritika, která vychází ze selského rozumu. Když už ekonomika konečně roste - a má růst i příští rok -, tak by snad vláda mohla předkládat rozpočet s přebytkem, vyrovnaný nebo alespoň s menším schodkem. Proti tomu stojí názor, že stávající oživení je zatím křehké, centrální banka se mu pořád snaží pomáhat, je třeba investovat, protože minulé vlády podřízly především stavebnictví, investice jsou heslem dne i v celé Evropě. Navíc - pokud plníme maastrichtská kriteria, tak snad tento schodek nevadí. Možná se ale lze na celou věc dívat i jinak. Není spíše důležité zpřehlednit rozpočet a lépe obhájit a vysvětlit jeho jednotlivé položky? Osobně zastávám názor, že to je důležitější než magická makročísla. Jaký je podle vás předložený český státní rozpočet se schodkem 100 miliard korun? David Marek - hlavní ekonom Deloitte Fiskální politika v roce 2015: Stále ve špatných šlépějích “Vláda by měla sundat nohu z plynu a přestat stimulovat růst ekonomiky.“ Národní rozpočtová rada nám chybí jako sůl. Nemyslím nový úřad, kde by se místa rozdělovala podle stranického klíče, trafiku pro vysloužilé politiky nebo rádoby odbornou komisi, která stejně na nic nepřijde, a pokud náhodou ano, tak jí stejně nebude nikdo poslouchat. Myslím skutečně nezávislou odbornou instituci, která by byla schopná es kvalifikovaně vyjádřit, a bude-li potřeba kritizovat, ministerstvo financí či samotnou vládu. Její verdikt ke státnímu rozpočtu, resp. fiskální politice pro rok 2015 by sice nebyl dramaticky kritický, nicméně pozitivní by patrně nebyl. Na fiskální politiku se dá podívat ze dvou úhlů pohledu: stabilizační role fiskální politiky a dlouhodobá udržitelnost veřejných financí. Celkový deficit vládního sektoru v širším slova smyslu by se měl v příštím roce prohloubit na 2,6 procenta HDP z letos očekávaného 1,5 procenta HDP. Vzhledem k očekávanému růstu ekonomiky to znamená zhoršení cyklicky očištěného primárního rozpočtového saldo (nezahrnuje náklady na dluhovou službu) o 1,5 procenta HDP, což představuje fiskální impuls, který by měl zrychlit růst ekonomiky zhruba o 0,5 procentního bodu. Otázkou je proč? Ekonomika by měla příští rok růst. Sice to nebude nijak závratné tempo, mělo by však stačit na to, aby se v průběhu příštího roku uzavřela mezera výstupu (rozdíl mezi skutečným a potenciálním výkonem ekonomiky). Přesně v takovém okamžiku by se měl změnit charakter fiskální politiky. Vláda by měla sundat nohu z plynu a přestat stimulovat růst ekonomiky. Při pokračujícím růstu by měla naopak začít zvažovat další snížení deficitu či dokonce přebytkové veřejné finance a vytvářet si polštář na horší časy. Fiskální politika by měla zmírňovat výkyvy v rámci hospodářského cyklu. Jenže česká fiskální politika je velmi často nastavena přesně naopak. Utráceli jsme na úkor deficitů a dluhů v době před finanční krizí (například v roce 2006 se HDP reálně zvýšil o 7,1 procenta, vláda přesto hospodařila s deficitem veřejných financí 2,3 procenta HDP!). Poslední čtyři roky naopak vláda naordinovala veřejným financím výraznou dietu. V roce 2009 činilo cyklicky očištěné primární rozpočtové saldo minus 3,4 procenta HDP, loni již bylo kladné ve výši 0,6 procenta HDP. A teď opět otáčíme kormidlem fiskální politiky po větru, ačkoli by se jím mělo točit proti větru. Fiskální impuls potřebovala loni nebo předloni, příští rok to bude spíše plýtvání. Schodek vládního sektoru 2,6 procenta se ukazuje jako příliš vysoký také z pohledu analýzy dlouhodobé fiskální udržitelnosti. Pokud by se měl veřejný dluh v poměru k HDP stabilizovat na současné úrovni (45 procent HDP), neměl by schodek v příštím roce přesáhnout 1,5 procenta HDP. Bylo by tedy žádoucí, aby se deficit veřejných financí alespoň stabilizoval na loňské a letošní úrovni. Zvýšení deficitu v příštím roce na 2,6 procenta HDP vrací dluh v poměru k HDP na rostoucí dráhu a částečně neguje draze zaplacenou fiskální konsolidaci v předchozích letech, kdy se snižovaly deficity i přes ekonomickou recesi. Příznivý ekonomický vývoj může negativní tendenci ve vývoji veřejného dluhu na chvíli překrýt, nicméně budou-li rozpočty vládního sektoru nastavené stejně jako ten pro příští rok, dluh v poměru k HDP bude postupně vzlínat. V úvodu jsem se zmínil o rozpočtové radě. Na tomto místě se nabízí zmínit další důležitou instituci: dluhovou brzdu. Plné znění zpráv


Petr Strejček - Brno International Business School Stání dluh a rozpočet “Debata o každém českém rozpočtu bude i pro mě zajímavá ve chvíli, kdy dlouhodobě budeme snižovat své závazky.“ S dovolením se budu ve svém příspěvku věnovat více státnímu dluhu, než návrhu rozpočtu a jeho schodku. V případě, kdy Česká republika patří mezi nejzadluženější země na světě v období posledních deseti let a v dynamice růstu dluhu, nemá asi smysl hodnotit miliardy v různých kapitolách. Členové vlády se plácají po ramenou a uklidňují veřejnost informací, že celkové zadlužení naší země vůči našemu HDP, jež nyní činí 48 %, patří k nejlepším v Evropské unii. Což je sice pravda, ale před deseti lety byl státní dluh ČR vůči našemu HDP přibližně 20 %. Nechci ani počítat “o“ kolik, nebo složeným úročením “kolikrát“ se může navýšit stejnou politikou schodků náš státní dluh například za tři volební období (dluhová spirála je s každým navýšením rychlejší). Selský rozum mi říká, že pokud se budeme nadále zadlužovat, mohou naši zemi potkat časy krizové s mnoha podivnými scénáři. Zatímco většina českých rodin dokáže vyrovnaně hospodařit a kontrolovat si stránky příjmů a výdajů, nedokážou dle mého názoru stejné české rodiny ve volebních programech najít ty strany a politiky, kteří se budou podobně chovat a hospodařit s rozpočtem největší rodiny - České republiky. Navíc, dobré hospodáře dokážeme trestat. Tato dichotomie mi napovídá, že se pomalu učíme kapitalisticky chovat ve svém nejbližším okolí, nechápeme však, že například ve volbách roz hodujeme i o svém společném vlastnictví. Formální a macešský přístup ke společnému hospodářství před rokem 1989 pokračuje naneštěstí i nyní. Debata o každém českém rozpočtu bude i pro mě zajímavá ve chvíli, kdy dlouhodobě budeme snižovat své závazky. A subjektivní hodnocení rozpočtu (se schodkem) navrženého současnou vládou: prostě se dále zadlužujeme. Ondřej Schneider - Think tank IDEA a FSV UK Co můžeš udělat letos, odlož na příští rok “Práce na rozpočtu by se měla odvíjet od makroekonomické prognózy a od priorit vlády, ne od toho, jaké číslo se líbí ministrovi financí.“ Psal jsem o tom pro Respekt: Státní rozpočet na rok 2015 je nešťastný z makroekonomického pohledu a způsob, jak je prezentovaný poskytuje minimum užitečných informací. Jen stručně hlavní argumenty. Důležité údaje jsou skryté pod tunami slovní hlušiny a stovkami zbytečných čísel, která není s čím porovnat. Veškeré výdajové tabulky pro jednotlivá ministerstva a úřady obsahují jen čísla na rok 2015, nelze je porovnat s údaji za předchozí roky. V jedné z příloh se ale naopak můžeme dočíst - na uživatelsky přívětivé straně 23, že vláda bude “snižovat strukturální schodky rozpočtu“ ve shodě s nařízením Rady Evropské unie, ale až, ehm, od roku 2016. Připojený graf již bezeslovně ukazuje, že naopak v letech 2014 a 2015 se tento schodek prudce zvyšuje. To je ale úplně nejdůležitější informace ze všech těch tabulek a desítek stránek bezobsažného textu! Státní rozpočet by měl být především strategický dokument, který stanovuje mantinely vládě, zasazuje její rozpočtovou politiku do makroekonomického rámce a přispívá k stabilizaci ekonomiky. Práce na rozpočtu by se proto měla odvíjet od makroekonomické prognózy a od priorit vlády, ne od toho, jaké číslo se líbí ministrovi financí. Například česká vláda se zavázala svým partnerům v Evropské unii, že bude udržovat schodek rozpočtu očištěný o vliv hospodářského cyklu okolo 1% HDP. To se díky zřejmě zbytečně dramatickým škrtům v investicích povedlo již v loňském roce. Rozpočtová dieta byla bolestivá a přispěla k propadu HDP. Nicméně, schodek klesl na 1,5% HDP a nová vláda mohla tedy pouze udržovat tuto hladinu schodku a splnil aby tak své závazky k Evropě a mírně by podpořila ekonomický růst v Česku. Místo toho se rozhodla schodek rozpočtu zvýšit poměrně razantně. Za dva roky vlády se schodek prohloubí zhruba o 2 procentní body HDP a Česko se opět dostane do situace, kdy dluh vlády poroste a rozpočtová politika bude kritizována Evropskou unií a český ministr financí bude muset na jaře roku 2016 zase jezdit do Bruselu předkládat plán, jak rozpočtové schodky sníží. Plné znění zpráv


Proč vládě, respektive ministerstvu financí “prochází“ taková změna rozpočtové politiky bez velké kritiky? Jedním důvodem je jistě i únava tisku a čtenářů z neustále zdůrazňovaných rozpočtových škrtů v předchozích letech. Ještě důležitější je ale, podle mého názoru, absence odborně fundované,politicky neutrální a respektované instituce, která by vládní návrh rozpočtu podrobila ekonomické analýze a srozumitelným způsobem by daňovým poplatníkům i poslancům sdělila, co vlastně návrh státního rozpočtu představuje. Moudrá vláda by pochopila, že pro sebe i pro budoucí vlády je potřeba vybudovat na ni nezávislou instituci, která by měla pravomoc vyjadřovat se ke státnímu rozpočtu (a dalším rozpočtovým zákonům). Takové instituce - rozpočtové rady - existují v řadě států a většinou vedou ke kultivaci rozpočtové politiky a k lepší informovanosti veřejnosti i politiků o skutečném stavu veřejných financí v daném státě. V Česku rozpočtovou radu navrhovala v rámci tzv. finanční ústavy předchozí pravicová koalice, možná trochu škodolibě až pro novou vládu. Současná vláda však návrh zákona nepodpořila a na návrh tak padá prach zapomění. Vládě zřejmě přijde vhodnější, když její nejdůležitější rozhodnutí - tedy výše rozpočtového schodku - neprochází žádnou odbornou oponenturou. Proč by také, 100 miliard je takové hezké, kulaté číslo... URL| http://nazory.ihned.cz/machacek/c1-62891040-machackova-vymena-jak-hodnotite-predlozeny-rozpocetse-schodkem-100-miliard-korun

Print je pro nás pořád vzácný, vzkazují studenti žurnalistiky 1.10.2014

protext.cz str. 00 jik

dce kom

Praha 1. října (PROTEXT) - Studenti mediálních oborů na Fakultě sociálních věd připravili publikaci, na níž se podíleli jak oni, tak vyučující. "Nechtěli jsme udělat další z řady školních časopisů, šlo nám o to vydat u příležitosti otevření nového studentského prostoru spíše něco jako tištěný suvenýr, který částečně reflektuje naše úsilí o změnu," říká jeden z editorů publikace, která bude 1. října pokřtěna právě v budově Fakulty sociálních věd UK. K textům studenti přizvali vyučující, spolužáky nebo absolventy z Katedry žurnalistiky a mediálních studií FSV. "Jedním z našich vzácných úlovků je rozhovor s přední americkou akademičkou Doris Rusch, jehož autorem je náš pedagog a odborník na nová média Jaroslav Švelch," přibližují studenti. Na 82 stranách čeká na čtenáře i rozhovor s Reyem Korantengem, sémiotická analýza obalu desky Supercroo nebo tajemná zpověď dělníka informací z nejmenovaného českého zpravodajského serveru. Tři různé obálky vytvořili proděkan FSV UK Filip Láb, novinář Pavel Turek a editor Michal Nanoru. Spojující linkou všech příspěvků je téma Změny, které studenti považují za velmi aktuální. "Nepředstíráme, že to téma není klišé. Ale v tuhle chvíli má svůj význam a stojíme si za tím, že změna na Hollar přichází. Publikace toho bude připomínkou," říkají a dodávají: "Možná se pohybujeme pořád na síti, ale neuniká nám, že print musí i nadále pěstovat svou vzácnost." Změnou mají studenti na mysli otevření nového studentského prostoru "Na Hollaru" v budově Fakulty sociálních věd na Smetanově nábřeží. Je to vyvrcholení dvouleté iniciativy skupiny Oživme Hollar, která docílila přestavby nepoužívaných garáží na nový studentský prostor s kavárnou. K slavnostnímu otevření i křtu publikace dojde 1. října právě v těchto prostorech. Publikace vyjde v omezeném nákladu 300 kusů ve třech různých obálkových provedeních. Cena za kus je 100 Kč. Výtisk je možné dopředu rezervovat na 300.nahollaru.cz. Kontakt: www.nahollaru.cz e-mail: [email protected] Kateřina Písačková, tel.: 731 539 575 Plné znění zpráv


ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, href="http://www.protext.cz">http://www.protext.cz.

která

je

k

dispozici

na

adrese

Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 09:00

Priority Severoatlantické aliance

1.10.2014

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

redaktor -------------------O prioritách Severoatlantické aliance povedeme teď řeč s jedním politologem a několika posluchači této rozhlasové stanice, čili Českého rozhlasu Plus. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobrý večer vám všem, kdo nás právě posloucháte. Jak jste slyšeli, v této chvíli především vám, kdo chcete nejen poslouchat, ale kdo si chcete i své říci. Začíná totiž posluchačská diskuse, začíná Radiofórum, u kterého vás vítá Petr Schwarz. Dnes se ujal funkce generálního tajemníka Severoatlantické aliance bývalý norský premiér Jens Stoltenberg. Do čela Aliance přichází v době, která není zrovna nejjednodušší. A to především kvůli situaci na Ukrajině, ale i dalším problémům. Třeba kvůli tomu, že těsně za tureckými hranicemi NATO se vynořil takzvaný Islámský stát. A my dnes tedy budeme hovořit o Severoatlantické alianci, jejích prioritách a hlavně o tom, jak by se podle vás tyto priority, případně NATO celé mělo změnit. Já už se na to ptám těch, kteří budou diskutovat v první části dnešního Radiofóra. Napřed Jakuba Losenického. Dobrý večer. Jakub LOSENICKÝ, diskutující -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Tak můžete hovořit. Jakub LOSENICKÝ, diskutující -------------------Ptáte se na priority NATO? Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ptám se na priority NATO a jak by se podle vás měly změnit především. Jakub LOSENICKÝ, diskutující -------------------Tak já myslím si, že oni už se po tom summitu ve Walesu měnit začaly, že si NATO uvědomilo, že Rusko nemůže být partnerem, že to je prostě náš protivník, proti kterému je potřeba být připraven se bránit. Možná, že mohlo NATO zajít ještě trochu dál v těch přípravách, ale ta politická dohoda je vždycky složitá, ale myslím si, že ty jednotky rychlého nasazení, které mají být připraveny, jsou dobrý začátek. A ta hlavní priorita a to hlavní, co by se mělo změnit, tak je určitě alespoň z evropského pohledu obrana proti případnému ruskému ataku. Plné znění zpráv


Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Děkuju, chvilku mi vydržte. Druhým na lince je Michal Zdobinský, šéfredaktor specializovaného periodika o armádě, časopisu ATM. Dobrý večer i vám. Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor časopisu ATM -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Tak jak podle vás by se priority NATO nyní měly změnit? Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor časopisu ATM -------------------Tak já se domnívám, že NATO by se mělo začít připravovat v podstatě na takový trochu jiný konflikt. A právě jak jste zmínil sám v úvodu, já osobně vidím v současné době největší nebezpečí pro euroatlantickou civilizaci v organizacích, jako je například Islámský stát a podobných. Čili já se domnívám, že v podstatě NATO se bude muset přizpůsobit tomu, že bude muset začít zasahovat nejenom na vlastním teritoriu nebo na teritoriu členských zemí, ale že v podstatě bude muset do budoucna podle mého názoru stále více zasahovat i za vlastními hranicemi. A teď nemám na mysli jenom Střední východ, ale například i třeba Afriku. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Vydržte mi, prosím, také na lince. Také se k vám hned vrátím. Vy ostatní dostanete příležitost také za chvíli, teď si poznamenejte číslo sem do studia 221552755. Teď ale úplně napřed zdravím do studia Českého rozhlasu v Hradci Králové svého dnešního hosta, kterým je specialista na mezinárodní bezpečnost Vít Střítecký z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Takže na úvod stejná otázka, jak by se nyní podle vás měly změnit priority NATO? Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------NATO vlastně prochází určitou strategickou transformací a tenhle proces už se děje několik let a není nezbytně navázán pouze na ty události posledních měsíců, které se dějí na Ukrajině. V zásadě je třeba si uvědomit, kdybychom se podívali trošku do historie, tak v době studené války Severoatlantická aliance neorganizovala vlastně jedinou misi, která by působila mimo její území. A NATO v devadesátých letech vlastně prošlo první takovou strategickou proměnou, kdy z té organizace, která byla organizací kolektivní obrany, se skutečně změnilo v určitou bezpečnostní organizaci, která se rozhodla, že bude hájit některé hodnoty a principy také za svými hranicemi. A takto se NATO v principu chovalo. Můžeme připomenout mise v bývalé Jugoslávii a samozřejmě teďka ty nejviditelnější mise, především tedy misi v Afghánistánu a částečné zapojení NATO při operacích v Libyi, v Iráku a podobně, byť často ty hlavní operace nebyly, vlastně ty hlavní vojenské operace nebyly činěny pod hlavičkou NATO. A mně se zdá a já nevím, jestli mohu odpovědět úplně normativně, jak by se NATO mělo proměnit, ale to, co se nyní děje, je podle mého názoru to, že se NATO trošku vrací nebo dostává do takové určité postintervenční fáze, jak bych to možná nazval. Protože teďka bude docházet k určité evaluaci všech těch posledních intervencí. Ať je to tedy především Afghánistán, který vlastně představuje velmi bolestivou zkušenost, protože ty prostředky investované v Afghánistánu nejen tedy v rámci Aliance nebo nejen tedy do těch vojenských operací a především těch rozvojových jsou prostě úplně enormní. A ty výsledky jsou hodně problematické. Ale týká se to prostě destabilizovaného Iráku, kde dneska vzniká vlastně Islámský stát, týká se to také Libye a podobně. To znamená, že ty výsledky vlastně nejsou úplně nějak jako zásadně pozitivní Plné znění zpráv


k Alianci, nebo obecně chcete-li Západu chybí nějaký ten pozitivní případ, na kterém by vlastně ukázaly jakoby smysl těch západních intervencí. Do toho máme komplikované, komplikovanou ekonomickou situaci, snižující se obranné rozpočty a podobné věci. To znamená, že se zdá, a to je ... Jeden vlastně z poselství toho waleského summitu je, že se NATO trošku jako vrací a to bylo znovu potvrzeno a ten proces je skutečně dlouhodobější, se vrací k tomu systému kolektivní obrany a spíše se snaží rozeznávat vlastně nové dimenze konfliktu. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano. Já když vezmu vlastně ty priority, jak je, a to beru teď jenom poslední týdny, vlastně oznámil bývalý generální tajemník Rasmussen, tak hovořil o energetické bezpečnosti a nezávislosti, obraně proti kyberútokům. To označil za jeden, za jednu z hlavních priorit NATO. Zvýšení investic do obrany a samozřejmě oné kolektivní obraně. Jak jsou podle vás vůbec tyto priority naplnitelné? Není třeba NATO bezzubé právě tváří tvář závislosti mnoha jeho členů na energii z Ruska? Aspoň současné závislosti? Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je trošku komplexní otázka, protože NATO může vlastně dodat jakoby určitou, určitý střípek do té celé mozaiky těch opatření, které mnohé evropské státy budou muset třeba v té energetické oblasti udělat, tak aby snížily závislost, a také je dělají, většina těch států. Existují alternativní zdroje energií a podobně, což ale neznamená, že by ta závislost byla nějaká jako nulová nebo že by se ta závislost na Rusku vyřešila v nějakém blízkém horizontu. Na druhou stranu toto téma taky není takové jako jednodimenzionální, protože Rusko má zájem dodávat na stabilní evropské trhy, protože Evropané prostě za ty energetické suroviny platí a platí vlastně velice dobře a pro Rusko jsou ty petrodolary, chcete-li, jaksi velmi, velmi významné. A Rusko čekají také veliké ekonomické problémy a určitá jakoby vnitřní nestabilita. Takže to je jenom jakoby část té debaty. Otázkou je, co může NATO třeba jaksi dělat v oblasti kybernetické bezpečnosti a podobně, nicméně to, co je velmi zajímavá charakteristika třeba toho současného ukrajinského konfliktu, je právě úroveň té informační války, která se kolem ukrajinského konfliktu vlastně vede, protože ta ruská strategie vypadá jaksi velmi propracovaně, je vlastně velmi efektivní jak na Ukrajině, v Rusku samotném, tak prostě i mimo vlastně to samotné území toho středu, tak vlastně i v evropských státech. Vidíte to na fórech, vidíte to v ovlivňování různých diskusí. Takže to všechno NATO musí určitým způsobem pochopit a samozřejmě nějakým způsobem zapracovat do svých strategických dokumentů tak, aby vytvářelo vlastně určitý soulad mezi těmi členskými státy, které pak mohou vlastně částečně samostatně a částečně společně hledat řešení. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Ještě než se vrátíme k našim posluchačům, poslední otázka. Oproti svému předchůdci Rasmussenovi je Stoltenberg umírněnější. Hlavně právě vůči Rusku. I jeho zvolení do čela NATO před několika měsíci přivítal ruský prezident Putin slovy, že vždy měli velice dobré vztahy. Myslíte si, že toto může pokračovat? Co se dá od Stoltenberga v čele NATO čekat? Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já si myslím, že NATO si zvolilo do čela diplomata, který vlastně je schopen pragmaticky se domluvit i v nějakých jakoby kritických dobách. A to si myslím, že je jako velmi dobrý signál. Je to daleko lepší, než kdyby si zvolilo prostě nějakého ideového válečníka, protože to by tu situaci prostě zásadním způsobem destabilizovalo. Je evidentní, že dříve či později k nějakému zásadnímu dialogu s Ruskem bude muset dojít. O vlastně určitém novém uspořádání v Evropě. A NATO bude jedním z těch významných partnerů, Rusové se budou daleko více jaksi obracet na NATO, Spojené státy než jaksi na Evropskou unii. A Norsko samo o sobě není v Evropské unii. To znamená, že i jakoby tento norský hlas jakoby prostřednictvím Severoatlantické aliance může zaznít. Takže na jednu stranu je to určitě dobrá zpráva, na druhou stranu o politice Severoatlantické aliance nerozhoduje naladění prostě těch jednotlivců. To je daleko vlastně jakoby komplexnější otázka. A ta kontinuita v té politice Aliance je vždycky jakoby velmi, velmi silná. Takže bych jako to rozhodně neviděl jako nějaký revoluční přelom, ale je to prostě člověk, který by se měl být schopen vlastně nějak jako konstruktivně domluvit v té budoucnosti, což je určitě důležité. Plné znění zpráv


Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře, téma jsme podrobněji představili, pojďme zpátky k našim diskutujícím. Ano, posloucháte Radiofórum na stanici Český rozhlas Plus při příležitosti dnešního nástupu nového generálního tajemníka Severoatlantické aliance Jense Stoltenberga do funkce. Hovoříme o prioritách NATO a o tom, jak by se podle vás měly měnit. Nyní o tom s odborníkem na mezinárodní bezpečnost Vítem Stříteckým z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy diskutují Jakub Losenický a Michal Zdobinský. Já se zeptám Jakuba Losenického, jestli chce nějak reagovat na to, co nyní padlo. Jakub LOSENICKÝ, diskutující -------------------Jenom takovou drobnou věc. Určitě souhlasím s panem Stříteckým, že se musí s Ruskem jednat a pokusit se najít nějakou dohodu. Ale jenom bych připomněl to, že dohoda s Ruskem je podle mě strašně obtížná a člověk musí být velmi opatrný při tom, když se s Ruskem dohaduje, protože Rusko dohody porušuje, je to velmi nespolehlivý partner, a proto si myslím, že možná příliš kompromisní přístup by mohl být na škodu, že prostě Rusko je země, která slyší i na sílu a na sílu. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano. Co si myslí Michal Zdobinský? Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor časopisu ATM -------------------Tak já s předřečníkem do značné míry také souhlasím. Naopak já se teda domnívám, že až se situace na Ukrajině nějakým způsobem stabilizuje a uklidní, takže skutečně NATO by mělo začít ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Pardon, já jenom do toho vstoupím. Věříte tomu, že situace ... Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor časopisu ATM -------------------... pokusit obnovovat vztahy, které byly doposud před událostmi na Majdanu, protože se domnívám, že jak NATO, tak Rusko a další země v podstatě budou mít do budoucna jednoho velkého společného nepřítele. A v jejich zájmu je nebo v zájmu nás všech je, aby se tyto země dohodly a aby této hrozbě čelily společně. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Domníváte se, přece jenom to mě nutí k otázce, domníváte se, že ta situace na Ukrajině se opravdu může uklidnit v nějaké dohledné době? Protože přes vyhlášené příměří boje spíše eskalují nyní. Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor časopisu ATM -------------------Já si myslím, že z hlediska trochu delšího horizontu se určitě uklidní a uklidnit musí, protože jak vidíme, tak v podstatě ta situace nemá vojenské řešení. Ani jedna z těch dvou bojujících stran nemá dostatečné síly a dostatečné kapacity, aby tu druhou stranu porazila. Čili tam se v podstatě odehrává jakási patová situace a já se osobně domnívám, že jediné řešení této situace je, jsou mírové rozhovory a rozhovory v podstatě, které by umožnily oběma stranám si na jednu stranu zachovat tvář a na druhou stranu, aby v podstatě obě strany byly, pokud možno, spokojené. To znamená, aby ... Zase pochopitelně to bude věc kompromisů, budou tam, bude tam, bude to věc velmi složitá, ale já osobně jinou možnost než politickou dohodu jako nevidím. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Vít Střítecký? Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Já se svými předřečníky jako v zásadě souhlasím, protože oni poměrně dobře jako naznačili kontury těch kompromisů nebo ty základní principy, kolem kterých by se ty kompromisy měly točit. A to bude prostě chtít poměrně schopné vyjednavače, které, mezi něž jako Stoltenberg jako celkem bezpochyby patří. To, že se konflikt na Ukrajině uklidní, je něco, v co já taky poměrně dobře věřím, protože on prostě není v zájmu, v zásadě vůbec nikoho. Ale jsem poměrně skeptický ohledně toho, co přesně jakoby vyústí. Takže pokud se můžu pustit do takovéto trošku jako, řekněme, spekulace, tak mně se zdá, že tím hlavním motivem Ruska při těch operacích na Ukrajině a při připojení Krymu bylo jaksi skutečně už definitivně ukázat, že bude postupovat daleko asertivní než v minulosti proti pokusům, řekněme, Západu, ať už tedy Aliance nebo Evropské unie nějak zásadněji tedy vstupovat do bývalého postsovětského prostoru. Z širšího pohledu, a to by bylo možná na takovou jako delší a složitější diskusi, se zdá, že Rusko se trošku jako navrací k takovému studenoválečnickému myšlení, ale nikoli ..., nechci tady vůbec použít tu metaforu té studené války, tak jak se teď velmi často používá, protože si myslím, že ta situace tomu vůbec neodpovídá, ale spíše v tom, že studenou válku lze samozřejmě vnímat jako ten ideologický střet, ale lze ji také vidět tak, že na té sovětské straně nebo na tom východním bloku minimálně jakoby v určitých dekádách té války nebo v určitých momentech té války vlastně se Sovětský svaz pokoušel vytvořit nějakou jako alternativu k tomu Západu, k té liberální demokracii a k tomu ekonomickému kapitalismu. To znamená, je to takovej trošku komplexnější jakoby politickej, sociální, ekonomickej systém. A já mám trošku pocit, že tohle to myšlení znovu teď jakoby v Rusku resonuje a že takový, takové to obnovení té euroasijské unie nebo toho nového Sovětského svazu může právě souviset s tímto. A to je samozřejmě dost jako problematické v tom smyslu, že jakékoli zásahy zvenčí, tak jako to jakoby nešlo do toho sovětského systému, tak to samozřejmě jaksi nebude nijak vítáno ani do tohohle toho, do této jakoby nové instituce nebo do tohoto nového uspořádání, řádu, který někde v tom postsovětském prostoru vzniká, jestli se to může podařit, jestli na to Rusko má kapacity. Jestli to ustojí, je samozřejmě zase jakoby trošku jiná otázka. Ale abych se teda vrátil trošku jakoby zpět k tomu ukrajinskému konfliktu, tak já se prostě obávám, že ta kompromisní dohoda bude, nebude možná pojmenována nějak jako flagrantně nebo nějak jako pregnantně, ale bude prostě o tom, že to západní angažmá v postsovětském prostoru bude nějakým způsobem potlačeno. Ale naprosto souhlasím s tím, co tam zmínil pan šéfredaktor, že prostě budou společné hrozby a společný nepřátelé, které bude mít NATO a Rusko, a v boji proti nim se budou moci poměrně efektivně spojovat. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Já ještě musím zmínit jednu věc, která se v souvislosti se Severoatlantickou aliancí týká velice nás. Právě dnešní nástup Jense Stoltenberga není vlastně jediná změna z poslední doby. Před 10 dny byl do čela vojenského výboru Aliance zvolen český generál, náčelník Generálního štábu Petr Pavel. Funkce se ujme příští rok. Co si myslíte, čeho vlastně bylo zvolení generála Pavla uznáním? Jsme tak dobří spojenci v rámci NATO? Jakub Losenický. Jakub LOSENICKÝ, diskutující -------------------No to rozhodně nejsme, protože myslím si, že jsme v rámci NATO spíše černí pasažéři, kteří spoléhají na ostatní a nejsou schopni přiložit ruku k dílu. Už kromě toho teda, že celkem dobře působíme v Afghánistánu, ale zase není to až tak zásluha, řekl bych, našich politiků nebo našeho úsilí jako společnosti, ale spíše zásluha našich statečných vojáků. Ale zkrátka náš rozpočet a příspěvek do bezpečnosti NATO je minimální, takže naše zásluha to není a je to, myslím, spíše zásluha toho, že Petr Pavel je velmi schopný generál a NATO si myslelo, že by mu mohl pomoct. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Šéfredaktor ATM Michal Zdobinský? Michal ZDOBINSKÝ, šéfredaktor časopisu ATM -------------------Já mám podobný názor, já si myslím, že to skutečně nebyla věc v podstatě, která by odrážela postavení nebo schopnosti stávající české armády v rámci NATO. Ale to jsou skutečně profesní a osobní vlastnosti generála Pavla, který má, myslím si, velmi dobré zkušenosti, protože on působil i na zahraničních velitelstvích a tak dále. A je to člověk, který umí, který velmi ovládá anglický jazyk a má zkušenosti. Čili já si myslím, že skutečně tam v tomto případě rozhodly jeho profesní a osobní kvality. Petr SCHWARZ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pane Zdobinský, pane Losenický, já vám velice děkuji v této chvíli za vaše diskusní příspěvky a těším se zas někdy na slyšenou. Ale teď už musíme uvolnit linky i pro další posluchače. Ano, posloucháte Český rozhlas Plus, pořad Radiofórum. Dnes diskutujeme o prioritách NATO v souvislosti s dnešním nástupem nového generálního tajemníka Severoatlantické aliance Stoltenberga do funkce. V této chvíli se už zcela otevírá linka 221552755. Takže můžete začít volat, říci své názory, případně se ptát našeho hosta, odborníka na mezinárodní bezpečnost Víta Stříteckého z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Tak na lince je pan Josef. Dobrý večer. posluchač -------------------No dobrý večer, pane redaktore. Jak lze změnit prioritu NATO, v současné době s vývojem zničujících zbraní nelze předvídat. Když byl zničen Hitlerův pakt a po válce dohoda velmocí o sféře vlivu zase o osvobození porobených národů zaslouživ netrvalo dlouho a byly uspořádané Severoatlantický a Varšavský pakt a zdůvodňovaný jako obranný. A že byli ochotný ho i zrušit. Zrušil se jeden a druhý se rozšiřuje a zase si hledají nepřítele. Nikdo se nechce vzdát doby zlaté koloniální nadvlády, oslabit protivníka cukrem, nebo bičem, a už zase to známé Hitlerovo rčení - Když nezničíme je, oni zničí nás. A tak se bude rychlejší točit kolo /nesrozumitelné/, utahovat opasky a snižovat nezaměstnanost. O svém osudu by si měl každý národ rozhodovat sám bez cizího vměšování. Zbankrotovaná Ukrajina ať si ten problém vyřeší sama. Děkuju vám, na shledanou. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, děkuji. Vít Střítecký? Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To byla taková hodně, hodně taková jakoby upřímná zpověď. Samozřejmě mezinárodní politika podle takovýhle hodně jako pragmatických nebo geopolitických realistických my bychom asi řekli principů, do značné míry funguje, ale kdyby platilo to, že každý stát se má sám o sebe postarat, tak by malý stát jako Česká republika jaksi velmi pravděpodobně byl v dost zásadních problémech. To znamená hledat spojenectví a spojovat se do aliancí je něco, co je pro státy jaksi poměrně důležité a je poměrně jako logické, že Ukrajinci se pokouší té zásadní výzvě, které čelí, a dlouhodobě nebo historicky čelí prostě nějakým způsobem vzdorovat. Je také logické, že Ukrajina po těch určitých politických reformách, byť jsou samozřejmě problematické a ta tradice té země je daleko problematičtější, než tomu bylo ve střední Evropě. A to sami víme, jak problematické tradice třeba ekonomicky, právně prostě ve střední Evropě probíhaly, tak samozřejmě vyprodukuje určitou skupinu lidí, nějakou, můžeme ji nazývat střední vrstvu vzdělanou, která prostě jakoby tenduje zcela zásadně k nějakému demokratickému zřízení. Prostě vnímá to, co se děje na západ od těch hranic, dokonce prostě studenti mohou jezdit na evropské univerzity v rámci různých programů a podobně. A je těžké prostě tenhle ten proces nějak jako zastavit nebo si myslet, že nevznikne. To prostě není jenom geopolitické pravidlo, to jsou prostě takové jakoby sociální procesy, které, ke kterým prostě dochází. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano a samozřejmě právě v tom by si také ti lidé měli rozhodnout sami o sobě nebo mít tu možnost. Na lince 221552755 máme pana Šimka. Dobrý večer. posluchač -------------------No dobrý večer. Já jsem jenom chtěl říct, že ta situace je velmi složitá a chvílema, když člověk ví, co se říkalo před druhou světovou válkou a co se říká teďka, a takový ty uklidňující hlasy a ono a ono se to tohle a to se a tohle a takový to ustupování neustále, že to je strašně nebezpečná věc. Zase ty hlasy některý říkají no ale to se nedá srovnávat. Bohužel se to srovnávat dá. Akorát někomu se tohle srovnání strašně nehodí. A k tomu, jestli se ta situace uklidní nebo ne, Rusko si v podstatě, neříkám Putin, ale Rusko si dalo určitý cíle. A buďto ta situace se uklidní, až těch cílů dosáhne, což může trvat léta, možná i dýl, anebo až pozná ruské vedení, že teda narazilo do zdi a že zkrátka tu zeď nepřeleze. A tam jde o to, a pak se to možná uklidní dřív, ale jakmile se bude Plné znění zpráv


ustupovat a dohadovat a domluvíme se a znova něco, tak zkrátka se to potáhne možná i desetiletí. To je všecko. Děkuju. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře, děkujeme. A na lince 221552755 máme ještě jednoho posluchače, jestli jsem dobře slyšel, pan Luděk. posluchač -------------------Dobrý večer přeju, ano. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobrý večer. posluchač -------------------Já bych v podstatě chtěl podpořit, i když jsem neslyšel celý hovor, protože jsem mezi tím hovořil s paní spojovatelkou, ale chtěl bych podpořit předřečníka. Já mám takovej pocit, že Rusko má jakýsi periody. Teď zakonzervujeme stav, když použiju ten plurál v první osobě, který je, a za dalších 5 let Rusko si zabere zas kus dalšího území a tak dále. Vždyť ty postupy v minulých letech přeci víme, Gruzie a ta oblast, teď už nemám takovou paměť, no ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Myslíte teď Podněstří, Abcházii, nevím kterou z nich? posluchač -------------------Ano, ano, přesně tak, takže to je přesně stav ... Rusko teď už uznalo, že dál to nepůjde, a teď se bude snažit dojednat Status quo a z něj vycházet jakoby podle mezinárodního práva. Za další kratší či delší období si zas uzme kus území a tak to půjde dále. My prostě nemůžeme tvrdit, že nám je nic po zbankrotovaný Ukrajině. To ... Co bysme dělali, kdyby si usmyslel kdokoli ukrojit kus našeho území? Vždyť jsme to zažili nebo naši předci to zažili v roce 38, 39 a protektorát. To prostě jako nesmíme brečet, že se nás nikdo nezastal, že jsme byli sami, a teď koukat a jen si tam dělejte co chcete, nás to nebolí, že jo. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. posluchač -------------------Zjednodušeně řečeno. Mějte se hezky, na shledanou. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, děkuji, také se mějte hezky. Vít Střítecký? Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych jakoby v zásadě souhlasil s těmi předřečníky, že skutečně jakoby Rusko má vytyčené ty cíle, poměrně otevřeně o nich mluví, což je docela důležité a je dobré to vědět a je dobré si to vždycky připomenout. Ale zcela jako výhradně a zcela logicky se prostě týkají postsovětského prostoru. Jediným prostě potenciálně asi sporným územím můžou být pobaltské státy, které jsou v Severoatlantické alianci a samozřejmě do Sovětského svazu v té druhé fázi určitým způsobem patřily. A Rusko, a v tom si myslím, že se ta situace prostě zásadně liší, tady bych si dovolil s pánem, který volal, vlastně jako nesouhlasit, úplně zásadně liší od té druhé světové války nebo od té situace v předvečer druhé světové války. Protože tady jsme měli velikou revizionistickou mocnost, nejprve Plné znění zpráv


padlou na kolena, poté jaksi enormně vyzbrojenou, enormně motivovanou, která prostě chtěla proměnit kompletně celý systém celé Evropy a měla pocit, že toho může dosáhnout a do značné míry toho v nějakých ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Já se omlouvám, já už vás musím přerušit, čas se nám naplnil. To bylo dnešní Radiofórum, jehož hostem byl odborník na mezinárodní bezpečnost Vít Střítecký. Já vám moc děkuji, že jste si udělal čas, pěkný zbytek večera. Vít STŘÍTECKÝ, specialista na mezinárodní bezpečnost, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já taky děkuju, hezký večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------S vámi, posluchači, bude zítra Markéta Ševčíková diskutovat o zavádění nových nižších sazeb DPH a spolu s ekonomem Lukášem Kovandou se vás zeptá, jestli vám snížená DPH pomůže a co si o ní myslíte. Pro tuto chvíli se ale už od mikrofonu Českého rozhlasu Plus loučí a příjemný poslech našeho dalšího programu přeje Petr Schwarz.

Žáček: Ministr bez lustrace, to podporuje politiku zapomínání! 1.10.2014

prvnizpravy.cz

str. 00

zprávy

Existují síly, které podporují politiku zapomínání. O tom je přesvědčen kandidát na senátora Pavel Žáček, historik, zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho bývalý ředitel, který se o post uchází v Praze jako nezávislý na kandidátce ODS. Proč jste se rozhodl kandidovat sice jako nezávislý, ale na kandidátce ODS? A co vás vlastně přimělo k tomu, abyste šel do voleb? Stav politiky, navíc nejsem člověk, který by jen kritizoval, ale chci aktivně věci měnit. Považuji Senát za místo, kde by se měla tvořit politika a respektovat hodnoty. Senát má svým způsobem výhodu, že neřeší například „porcování medvědů“. Můj volební obvod je má rodná hrouda a místo, ke kterému mám silný citový vztah a kde jsem strávil většinu života. Byl jsem osloven ODS, ale od začátku bylo mou podmínkou být nezávislým kandidátem. Chtěl jsem, aby jednali s TOP 09, případně s dalšími pravicovými subjekty, které na Praze 5 a Praze 13 jsou, protože jsem chtěl být kandidátem, který by mohl oslovit středového a pravicového voliče. Jste zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak na vás působí aktuální situace? Mám na mysli nedávné rozhodnutí vlády o tom, že i bez lustračního osvědčení je možné být ministrem… Je to nešťastný krok z účelových důvodů. Zapadá mi to do komplexního současného stavu, kdy tu jsou určité společenské síly, které podporují politiku zapomínání. To je přesný opak toho, co si myslím já, a toho, co jsem od začátku devadesátých let dělal. Pokud se chceme vyrovnat s minulostí a překonat ji společenskou katarzí, musíme se o ní co nejvíce dozvědět, veškeré materiály musí být podle zákona přístupné a musíme o nich diskutovat. 18. září byl odvolán ředitel odboru informatiky a digitalizace ÚSTR Peter Rendek. Tento krok jste kritizoval a v článku, který jste publikoval, řekl: „Jde o dokončení personální čistky.“ I to tedy podle vás souvisí s „politikou zapomínání"? Myslím si, že ano. Vedení ÚSTR má silný mandát otvírat minulost naprosto nestranně, a přitom podléhá vlivům a názorům o tom, že bychom se už neměli bavit o minulosti. Tato tendence pomáhá generování některých osob, jako jsou bývalí příslušníci Státní bezpečnosti, příslušníci Pohraniční stráže, případně některých bývalých Plné znění zpráv


spolupracovníků Státní bezpečnosti, kteří se dostávají do veřejných funkcí. To si myslím, že po 25 letech od pádu totalitního režimu pozitivní jev vůbec není. TOP 09: Vládní koalice podporuje komunistické exprominenty A co nedávný výrok prezidenta Miloše Zemana, který sdělil na řeckém ostrově Rhodos: „Sankce libovolného typu jsou překážkou dialogu civilizací. Ti, kteří jako zbraň politického boje podporují sankce, vystupují proti fungujícímu dialogu civilizací,“ a to, že nepřímo nazval situaci na Ukrajině „něco jako chřipka“. Co na to říkáte? Na Ukrajině probíhá vývoj politické situace a přijímání zákonů, které by měly chránit a obnovovat veřejnou správu proti osobám z minulosti včetně korupčníků. Řekl bych, že jde o hodnoty. Jde o to, zda podporujeme naši demokratickou budoucnost, nebo zda necháme volnou ruku představiteli autoritativního režimu, tj. prezidentu Vladimiru Putinovi, aby podle svého politického konceptu Novoruska nebo obnovy části Sovětského svazu porušoval mezinárodně platné závazky a uzurpoval si část cizího území, tedy území Ukrajiny. To je velmi závažná věc, protože pokud bychom připustili, že se Putin takto chovat může, kde se zastaví? Za chvíli by mohla stát ruská vojska u hranic států NATO. My jsme vtahováni do konfliktu v souvislosti s našimi závazky vůči NATO. Myslím si, že je nutné tohle zastavit, dokud je čas. Samozřejmě veškeré postupy musí jít diplomatickou a mírovou cestou. Zatím se nenašla jiná cesta, než jsou sankce. Kolik má Evropa a USA dalších alternativ, aby spor nekulminoval, což nechceme? Vy jste na webu ODS napsal, že Ronald Reagan je vaše oblíbená politická postava, což jste i vysvětlil: „Ronald Reagan byl silný politický vůdce, který věděl, co chce. Pravicový politik, který změnil Ameriku a celý svět.“ Myslíte si, že České republice chybí pravicový vůdce, nebo že už by se tu mohla rýsovat nějaká podobná osobnost? Evropa kromě Velké Británie má jiný způsob generování politických vůdců. My spíš hledáme muže kompromisu, ale Američané hledají lídra. Tyto politické kultury srovnávat nelze. Speciálně podmínky v České republice po 25 letech od totality, kdy jsme vyzkoušeli řadu politických lídrů, nasvědčují stále tomu, že hledáme osobnost a nějakou dobu to bude trvat. Není to jednoduché a situace souvisí se stavem politických stran a jejich budoucností. Vy jste také bývalý člen Rady České televize, sám jste publikoval. Jak vnímáte objektivitu současných českých médií? Studoval jsem novinařinu a mohu konfrontovat teorii, kterou jsme dříve respektovali, se současností. Dřív se tvrdilo, že média musí mít dva nebo tři zdroje, než se vydá nějaká zpráva, a objektivita musí být maximální. Dnes, když vidíte, jak se zrychlila práce médií, zestručnila, pracuje se s titulky a obrovským zjednodušením reality. Je tu obrovská konkurence mezi médii a trh získávají ta, která jsou rychlá. Takže už neplatí, že se nejdříve musí vyslechnout více zdrojů. Stává se, že se vypustí věc, která nemusí být pravdivá a dokonce to novinář i může vědět dopředu. To je posun, který byl pro nás ve Studentských listech nebo v médiích, která vznikala v 90. letech, nepředstavitelný. Takový je ale současný trh a realita. Přesto věřím, že ověření faktů je stále primární věc a dobrý novinář nepracuje s mýty a dezinformacemi, vyhledává zdroje a je schopen si fakta ověřit. Na co byste se chtěl zaměřit, pokud budete zvolen senátorem? Chtěl bych hájit zájmy občanů Prahy 5 a Prahy 13. Senát by se měl také více aktivně zajímat o situaci na Ukrajině a v Rusku a měl by participovat na některých programech, které hlídají situaci tam, monitorují volby atd. Senát je politicky odpovědný za to, jak dnes vypadá Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek. Díky tomu, že znalosti mám, navazoval jsem kontakty s celou střední a východní Evropou, mohu poskytnout cenné informace. Vím, jak to vypadá u našich partnerů od Německa přes Polsko až po Pobaltí nebo Ukrajinu. Senát je tady od toho, aby reflektoval minulost a protínal naše historické zkušenosti se současnou politickou realitou a formoval politická a společenská východiska do budoucnosti. PhDr. Pavel Žáček, Ph.D. se narodil v roce 1969. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1989 až 1991 byl šéfredaktorem Studentských listů, 1993 až 1998 vedoucím pracovníkem Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 1999 až 2006 odborným a vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, 2006 až 2007 ředitelem odboru archivu bezpečnostních složek Ministerstva Plné znění zpráv


vnitra, zmocněnec vlády ČR a prozatímním ředitelem Archivu bezpečnostních složek. Od 2008 do 2010 pak byl prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. V říjnových volbách kandiduje jako nezávislý za ODS v Praze do Senátu. (pe,prvnizpravy.cz,parlamentnilisty.cz,foto:arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/zacek-ministr-bez-lustrace-to-podporuje-politiku-zapominani/



Přehled zpráv. Ukrajina se domluvila s Ruskem na dodávkách zemního plynu ČRo Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika

Recommend Documents