Přehled zpráv. Propagování nacismu na facebooku ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:10 Ozvěny dne

Přehled zpráv Propagování nacismu na facebooku .................................................................................................................10 23.4.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:10 Ozvěny dne_ _

Podmínka za sdílení materiálu s nacistickou tématikou na sociálních sítích ...............................................12 23.4.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 08 ~ 18:10 Ozvěny dne_ _

Volba prezidenta ..................................................................................................................................................13 16.4.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 21:05 Stalo se dnes_ _

Erik Best: korupce je globální problém .............................................................................................................14 4.4.2012 Impuls ~ str. 01 ~ 18:00 Impulsy Václava Moravce_ _

Extremisté plánovali útoky na politické představitele .....................................................................................20 3.4.2012 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 21:05 Stalo se dnes_ _

Před třiceti lety začala argentinská invaze na Falklandy.................................................................................21 2.4.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 14:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Tymošenková drží hladovku...............................................................................................................................23 25.4.2012 ČT 24 ~ str. 02 ~ 05:59 Studio 6_ _

Krize koalice .........................................................................................................................................................24 19.4.2012 ČT 24 ~ str. 01 ~ 05:59 Studio 6_ _

Věci veřejné: na tahu je premiér.........................................................................................................................26 19.4.2012 ČT 24 ~ str. 01 ~ 08:00 Zprávy_ _

Třetí den soudu s Breivikem...............................................................................................................................27 18.4.2012 ČT 24 ~ str. 08 ~ 07:00 Zprávy_ _

Nezřízený život .....................................................................................................................................................28 16.4.2012 ČT 24 ~ str. 07 ~ 22:00 Události, komentáře_ _

Co říkáte nové podobě Událostí v České televizi?...........................................................................................30 16.4.2012 Respekt ~ str. 06 ~ Anketa_ _

Jednání vlády: Ministři schválili škrty dohodnuté koalicí ...............................................................................31 11.4.2012 ČT 1 ~ str. 01 ~ 12:00 Zprávy ve 12_ _

Plné znění zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Vyzkoušeli jsme ...................................................................................................................................................33 5.4.2012 ČT 1 ~ str. 01 ~ 17:30 Černé ovce_ _

Lubor Černohlávek jmenován ředitelem oddělení PR a komunikace CET 21 ...............................................34 5.4.2012 Parlamentní magazín ~ str. 44 ~ kariéra_ _

Lidé a podniky......................................................................................................................................................35 30.4.2012 Euro ~ str. 16 ~ Monitor lidé a podniky_ Naďa Kubalíková_

III. mezinárodní festival reklamy PIAF / Praha ..................................................................................................37 30.4.2012 Marketing & Media ~ str. 31 ~ Lidé - společnost_ _

Lego je pro kluky, holky i unisex .......................................................................................................................37 30.4.2012 Marketing & Media ~ str. 16 ~ Marketing_ Eva Zakálová_

Jaké bude zdravotnictví v 21. století? ...............................................................................................................38 30.4.2012 TRADE REVIEW ~ str. 48 ~ Signály_ Tomáš Hart_

Kalousek s topkou odmítl mafiánskou ODS. Přebírají otěže. Experti nepochybují......................................39 28.4.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy_ Pavel Kozdera_

Kalousek s topkou odmítl mafiánskou ODS. Přebírají otěže. Experti nepochybují......................................41 28.4.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové_ Pavel Kozdera_

Volič VV: Strana má pořád šanci. Politolog: Ani náhodou..............................................................................43 22.4.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Poslanecká sněmovna_ Petr Kupka_

Anketa: Co říkáte nové podobě Událostí v České televizi?.............................................................................44 15.4.2012 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_ Redakce Respekt_

Na rozpuštění sněmovny se mohou domluvit strany i bez hlasů Věcí veřejných ........................................45 9.4.2012 mediafax.cz ~ str. 00 ~ _ _

Strany rozpustí sněmovnu i bez Věcí veřejných ..............................................................................................46 9.4.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z vlády_ _

Události sleduje po změnách 800 tisíc diváků, ČT je i tak spokojená............................................................47 8.4.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_ iDNES.cz, Hana Válková_

NEJVLIVNĚJŠÍ EKONOMOVÉ V ČESKU............................................................................................................49 2.4.2012 Profit ~ str. 22 ~ Postřeh_ JAN STUCHLÍK_



Změna na efekt, hodnotí experti nové Události................................................................................................54 1.4.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Média_ Lidové noviny, Martin Prachař, Lidové noviny, Vladimír Křivka_

Odborník varuje: Pozor na ústa, odposlech může být všude, i u kamaráda .................................................55 1.4.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_ mp_

Přednáška Ekonomie dobra a zla.......................................................................................................................55 1.4.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z regionů_ _

Na vlastní kůži: Sháním práci v humanitním oboru .........................................................................................56 30.4.2012 fincentrum.cz ~ str. 00 ~ Finance / Podnikání_ Vítek Novák, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy_

Vláda ohýbačů pravidel.......................................................................................................................................58 27.4.2012 Hospodářské noviny ~ str. 10 ~ Názory_ Pavel Mertlík_

Citace: Jak správně citovat knihu, časopis nebo film .....................................................................................59 26.4.2012 topzine.cz ~ str. 00 ~ Vzdělání a kariéra_ Nikola Reindlová_

Ortenova cena se představuje............................................................................................................................60 24.4.2012 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Kultura_ kul_

Soud potrestal mladíky za šíření nacismu na sociální síti ..............................................................................61 23.4.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ spolecnost_ Pavel Sedláček_

Video: Má ČR přistoupit k fiskálnímu paktu? (Jakub Janda) ..........................................................................61 19.4.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Premiér by měl žádat o vyslovení důvěry, přestože je to riskantní, myslí si politologové ..........................62 18.4.2012 mediafax.cz ~ str. 00 ~ _ _

Vláda by měla žádat o důvěru, i když je to risk ................................................................................................63 18.4.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z vlády_ _

Požádat teď o důvěru je pro premiéra risk. Měl by to ale udělat, míní odborníci .........................................64 18.4.2012 tn.cz ~ str. 00 ~ TN.CZ/Zprávy/Domácí_ _

DOKUMENT: Vizitky Jana Kubáčka a Jiřího Nantla, možných ministrů školství..........................................65 17.4.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Tribuna_ ČTK_

Iniciativa Za svobodné vysoké školy odmítá zavedení zápisného a do Týdne protestů jde s bohatým programem ...........................................................................................................................................................66 16.4.2012 blisty.cz ~ str. 00 ~ _ _



MÉDIA: Respekt: Co říkáte nové podobě Událostí v České televizi?.............................................................67 16.4.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_ Respekt (BoJ)_

krátce ....................................................................................................................................................................68 16.4.2012 Euro ~ str. 20 ~ Monitor_ _

IZSVŠ odmítá zavedení zápisného a do Týdne protestů jde s bohatým programem...................................68 16.4.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice_ Iniciativa Za svobodné vysoké školy_

Praha: Diskuse o reformách i demonstrace .....................................................................................................71 16.4.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_ _

Miroslava Němcová na funkci prezidenta kandidovat nebude .......................................................................72 16.4.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_ Lucie Husárová, ak_

Proběhla první Debata o českých zájmech (Jakub Janda) .............................................................................73 13.4.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Bylo by správné, aby se Bárta vzdal mandátu, shodují se politologové .......................................................74 13.4.2012 mediafax.cz ~ str. 00 ~ _ _

Politologové: Bárta by se měl vzdát mandátu ..................................................................................................75 13.4.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_ _

Škárka půjde do vězení, Bárta dostal podmínku. Oba se odvolali .................................................................76 13.4.2012 tn.cz ~ str. 00 ~ TN.CZ/Zprávy/Domácí_ _

Duchovních přibývá, i když věřících je stále méně ..........................................................................................78 11.4.2012 Haló noviny ~ str. 02 ~ Z domova_ (ku)_

Proč by Česká republika přistoupit k evropskému fiskálnímu paktu? (Jakub Janda).................................79 10.4.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

Co je příčinou křehkosti koaličních vlád?.........................................................................................................80 10.4.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z vlády_ _

Kardinál Duka: věřících ubývá kvůli nechuti k institucím ...............................................................................81 10.4.2012 tyden.cz ~ str. 00 ~ Domácí_ ČTK_

Česko v cizině propagují i remixy Antonína Dvořáka ......................................................................................82 6.4.2012 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Česko_ Petr Weikert_



Nečas navrhuje zrušit tři ministerstva, kolik se tím ušetří, nikdo neví ..........................................................83 6.4.2012 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_ Marcela Jurková, Jan Pavec_

Jak hraje Novosvětskou DJ Batman? Česko láká Rumuny na remixy Antonína Dvořáka ..........................85 6.4.2012 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_ Petr Weikert_

RECENZE: Old Shatterhand, nemravná Němcová a rozpad ideálů ................................................................86 6.4.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_

Politologové: Vláda nejspíše zůstane, Věci veřejné se změní ........................................................................87 5.4.2012 iHNed.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz_ HN Dialog_

Teplárna Liberec rozdělila na dividendách více než 29 milionů .....................................................................90 5.4.2012 tydenvlk.cz ~ str. 00 ~ _ _

Broďanka bude na ČT moderovat hlavní zpravodajský pořad .......................................................................91 4.4.2012 denik.cz ~ str. 00 ~ Zlínský kraj_ _

Politolog Znoj: Pravděpodobný scénář? Věci veřejné se rozpadnou............................................................92 4.4.2012 dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz_ HN Dialog_

Krize v Jičíně: půjdou kvůli hádkám lidé znovu k volbám? ............................................................................94 4.4.2012 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Kraj Hradecký_ Pavel Bednář_

Merkelová studenty moc nezajímala. Přišli hlavně na "cirkus"......................................................................95 4.4.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy_ Jana Šulcová_

Největším rádcem a zároveň kritikem je mi otec..............................................................................................96 4.4.2012 Slovácký deník ~ str. 02 ~ Slovácko_ PAVEL BOHUN_

Rádcem i kritikem je mi můj otec .......................................................................................................................98 4.4.2012 Zlínský deník ~ str. 02 ~ Zlínsko_ Foto: Marek Illiaš PAVEL BOHUN_

Má Česká republika ještě nějaké zájmy? (Jakub Janda) .................................................................................99 3.4.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _ _

RECENZE: Byl jsem při tom na Vinohradech. Preiss a Žilková válí na jevišti ............................................100 3.4.2012 topzine.cz ~ str. 00 ~ Divadlo_ Kateřina Valalik Čermáková_

Extremisté prý v ČR zvažovali protistátní útoky, policie obvinila devět lidí................................................102 3.4.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ spolecnost_ Viktorie Hošková,Milan Kopp,Martin Drtina,Andrea Strohmaierová, mta_



MÉDIA: Marketing&Media: Studenti sociálních věd spustili nový web o PR ..............................................103 2.4.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_ Marketing&Media (BoJ)_

MÉDIA: Odborníci: Nové Události jsou graficky zdařilejší ............................................................................103 2.4.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_ ČTK, (BoJ)_

Spontánní start projektu Markething.cz ..........................................................................................................104 2.4.2012 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Věda a vzdělávání_ Petr Bušta_

Studenti sociálních věd spustili nový web o PR a marketingu.....................................................................104 2.4.2012 eregal.ihned.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_ Jaroslav Krupka_

Otázka: Co soudíte o vládních změnách daní a výdajových škrtech?.........................................................105 2.4.2012 Hospodářské noviny ~ str. 24 ~ Autorská strana_ _

Odborníci o nových zprávách ČT: Hezké barevné studio, kvalita zpráv se ale nezměnila........................107 2.4.2012 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_ Michal Kalina_

Události se ukázaly v novém kabátě................................................................................................................108 2.4.2012 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov_ vrk_

Události se ukázaly v novém kabátě................................................................................................................109 2.4.2012 Lidové noviny ~ str. 04 ~ Domov_ vrk_

Změna na efekt, hodnotí experti nové Události..............................................................................................110 2.4.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Média_ Lidové noviny, Martin Prachař, Lidové noviny, Vladimír Křivka_

Studenti sociálních věd spustili nový web o PR a marketingu.....................................................................111 2.4.2012 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_ Jaroslav Krupka_

Nové Události ČT ...............................................................................................................................................111 2.4.2012 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_ ČTK_

Ekonomie dobra a zla slovy Tomáše Sedláčka ..............................................................................................112 2.4.2012 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ západní čechy_ (leh)_

Nové Události se ČT vcelku povedly, míní experti.........................................................................................112 2.4.2012 tyden.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia_ ČTK , - zš -_

Objevy nerostných surovin u Falkland a v Jihočínském moři vyvolávají konflikty ...................................114 2.4.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ svet_ Robert Mikoláš_



NEMÍT ŠATY? NEVADÍ! .....................................................................................................................................115 19.4.2012 Kraus ~ str. 54 ~ _ PAVEL KUČERA_

TRAINEE PROGRAM V PRAXI:.........................................................................................................................116 19.4.2012 Studenta web&mag ~ str. 28 ~ Kariéra_ Richard Valoušek_

Neváhejte a pomáhejte ......................................................................................................................................119 12.4.2012 Literární noviny ~ str. 22 ~ Prezentace_ Svatava ŠIMKOVÁ, Jiří ZAJÍC_

Adorno se nekoná, ale revoluce! .....................................................................................................................121 11.4.2012 A2 ~ str. 34 ~ Společnost_ matěj metelec_

Evropské projekty zatím platíme z národních zdrojů.....................................................................................122 5.4.2012 Železničář ~ str. 03 ~ Zpravodajství_ MARTIN NAVRÁTIL_

S řízením nespěchám ........................................................................................................................................124 30.4.2012 Svět motorů ~ str. 42 ~ Zábava_ Michal Štěpanovský_

Sedláček: Vyprávím pohádky pro dospělé .....................................................................................................126 27.4.2012 Domažlický deník ~ str. 17 ~ KULTURA REGIONU_ _

Dva důvody, proč nesmí soukromé peníze rozhodovat na akademické půdě............................................127 24.4.2012 LIBERECKÉ LISTY ~ str. 10 ~ Liberecké listy_ Jaroslav Čížek_

Na Olympu mě drží výborná parta ...................................................................................................................128 21.4.2012 Pražský deník ~ str. 18 ~ Pražský sport_ DAVID NEJEDLÝ_

Vůně éterických olejů dokážou uzdravit .........................................................................................................130 16.4.2012 Benešovský deník ~ str. 10 ~ Publicistika_ SOŇA KACEROVSKÁ_

Jak demografický vývoj ovlivní české zdravotnictví? ...................................................................................133 10.4.2012 Zdravotnické noviny ~ str. 08 ~ Diskuse_ Irena Soukupová_

Vyhnání Němců jako turecký model ................................................................................................................134 30.4.2012 Babylon ~ str. 07 ~ Publicistika_ Jan Mlynárik_

Na novém bigbítovějším albu Křižovatka účinkují i obě mé babičky...........................................................142 23.4.2012 Naše Valašsko - regionální týdeník ~ str. 08 ~ Valašsko_ _

Začínáme si zahrávat s obrazem země............................................................................................................145 6.4.2012 Lidové noviny ~ str. 18 ~ Rozhovor_ FRANTIŠEK BOUC_



Puk.......................................................................................................................................................................148 5.4.2012 Právo ~ str. 07 ~ Příloha - salon_ ŠTĚPÁN KUČERA_

Peake mi nejdřív nevěřila ..................................................................................................................................150 23.4.2012 Týden ~ str. 12 ~ Rozhovor_ Iva Vokurková, Lukáš Bek_

Média ve vlastní šťávě.......................................................................................................................................154 19.4.2012 Literární noviny ~ str. 01 ~ Titulní strana_ Michal KOMÁREK_

Legendární festival s bohatou historií nejen pro studenty .............................................................................10 19.4.2012 Studenta web&mag ~ str. 06 ~ Téma_ Mariana Kopecká_

Lidé budou zajatci fondů.....................................................................................................................................12 16.4.2012 Týden ~ str. 64 ~ Kam s penězi_ Jiří Zatloukal_

Řády Vavřínu pro lidi, kteří mohou být vzorem ................................................................................................13 2.4.2012 Komora.cz ~ str. 26 ~ Podníkání ocenění_ _

Pokušení vrtěti premiérem..................................................................................................................................14 30.4.2012 Týden ~ str. 40 ~ Rozhovor_ Iva Vokurková_

Jsem holka z Moravy ...........................................................................................................................................20 10.4.2012 Týdeník Televize ~ str. 04 ~ Rozhovor_ Gabriela Kudelová_

Mezinárodně neuznané státy: typologie, mýty a realita ..................................................................................21 10.4.2012 Mezinárodní politika ~ str. 07 ~ Státy nestáty_ Martin Riegl_

Stamiliardy na účtech stavebních spořitelen, které lze rychle vybrat, jsou podle ČNB rizikem .................23 23.4.2012 Hospodářské noviny ~ str. 14 ~ Byznys_ Luděk Vainert, Marek Hudema_

Zpráva OECD o hodnocení vzdělávání v České republice ..............................................................................24 2.4.2012 Řízení školy ~ str. 03 ~ Téma měsíce_ doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph. D._

Martin Kameník BEZKORUPCE. CZ ...................................................................................................................26 25.4.2012 Xantypa ~ str. 24 ~ Interview_ text JAN SOUKUP,_

Jaké jsou šance francouzského prezidenta Sarkozyho, že obhájí svůj mandát...........................................27 12.4.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko_ _

Debata na téma budoucnost televize.................................................................................................................28 13.4.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_ _



Charita versus média...........................................................................................................................................30 20.4.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_



Plné znění zpráv Propagování nacismu na facebooku 23.4.2012

ČRo 1 - Radiožurnál str. 02 _

12:10 Ozvěny dne_

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Tříletou podmínkou potrestal dnes Okresní soud v Kroměříži 5 mladíků, kteří podle obžaloby posílali na internetovou sociální síť hudební videoklipy s nacistickou tématikou a jiné materiály s nacistickými symboly. Soudce uložil trest na dolní hranici možné sazby. Pětici obžalovaných teoreticky hrozilo za podněcování rasové nenávisti až 10 let za mřížemi. Do Kroměříže zdravím reportéra Pavla Sedláčka. Dobrý den. Pavel SEDLÁČEK, redaktor -------------------Hezké popoledne. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Můžete krátce shrnout, čeho přesně se měli tito lidé dopustit? Pavel SEDLÁČEK, redaktor -------------------Já bych na začátku uvedl, že se nejednalo o skupinu spolupracujících, ale až na výjimky se tito mladí muži ve věku 19 do 27 let ani neznali. Každý z nich má svůj profil na facebooku a tam zveřejňovali mimo jiných i právě přísně občas zcela jasnou proklamací nacismu nebo fašismu nebo jak to dnes taky nazvala žaloba, tak šlo o hudbu s rasistickým podtextem nabádající k nenávisti vůči lidem neárijských ras. Na facebooku měli muži od 40 až do 200 takzvaných přátel, kteří tak mohli videa sdílet, a to je podstata onoho šíření myšlenek, které nejsou v souladu s tuzemskými zákony. Ještě je třeba říci, že mladíci měli za sebou i návštěvy koncertů kontroverzních kapel. Jeden byl vyfocený jak hajluje v tričku s hákovým křížem a podobně. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Jak soud zdůvodnil dnešní verdikt, který podle některých odborníků je poměrně průlomový? Pavel SEDLÁČEK, redaktor -------------------No, průlomový je určitě. On si to uvědomoval. Svou vinu v rámci závěrečných řečí ji všech 5 popřelo, stejně tak žádali zprošťující rozsudek všichni obhájci. Nejčastější argumenty byly, že vlastně obžalovaní ani neumění anglicky, německy, či po rusky, aby dostatečně rozuměli textům písní. Tvrdili, že se jim jen líbí tvrdá muzika a že si stahují všechny možné kapely. Soudce Karel Rašín tuto obhajobu označil za účelovou s tím, že všichni museli dobře vědět, co poslouchají a tím ji šíří mezi takzvané přátelé na facebooku. Jeden z advokátů uvedl například, že si jeho klient stahoval hudbu všeho typu od Waldemara Matušky až po cituji: "podivnosti" s anglickými texty. Další obhájce zase upozornil, že skupiny nejsou zakázány a skladby byly veřejně dostupné. Soudce četl některé texty písní a jedna od neznámého autora začínala například slovy cituji: " A stoupá Rom za Romem komínovým otvorem, svým řevem budou nás rušit, než nastane čas, kdy se v peci zpopelní." Tady rozhodně není co dodávat. 2 z odsouzených dnes tresty přijali, 3 si nechali lhůtu na rozmyšlenou stejně jako žaloba, která možná bude žádat vyšší tresty, byť navrhovala jen podmíněné. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Shrnuje z Kroměříže reportér Pavel Sedláček. Děkuji za to. Na shledanou. Pavel SEDLÁČEK, redaktor -------------------Hezký den. Plné znění zpráv


Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Na druhé lince je odborník na extrémistická hnutí Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Jan CHARVÁT, odborník na extrémistická hnutí, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Jak významný je, pane Charváte, podle vás ten rozsudek, který padl u Okresního soudu v Kroměříži? Jan CHARVÁT, odborník na extrémistická hnutí, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já se domnívám, že to je poměrně významné, protože jestli se nepletu, tak je to asi poprvé, když někdo za podobnou aktivitu, když /nesrozumitelné/ na sociálních sítích někdo odsouzen, byť k podmínečnému trestu za takovou věc jako je šíření právě jaksi hudby volně stažitelné v podstatě z youtube. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Proč je to podle vás tak těžce postižitelné tedy zjevně vzhledem k tomu, že jde o první rozsudek? Jan CHARVÁT, odborník na extrémistická hnutí, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, to je samozřejmě otázka spíš na policii a na právníky ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, ale jestli si třeba můžou, ta otázka jde i tím směrem odvolávat na to, jako ti odsouzení, že nevěděli, co šíří. Že šířili pouze hudbu. Jan CHARVÁT, odborník na extrémistická hnutí, Fakulta sociálních věd UK -------------------Takhle, tady samozřejmě v současné době existuje obrovské množství díky právě sociálním sítím jako je facebook, jako je youtube nebo respektive toho kanálu jako je youtube, samozřejmě existuje obrovské množství jaksi příležitostí, když se dostanete k mnoha různým věcem, ke kterým jste se ještě před pár lety možnost dostat neměli. Pokud zároveň zazní, ale že ti lidé se navštěvovali, jaksi navštěvovali koncerty těch krajně pravicových kapel, případně byli jaksi zachyceny fotografie v hajlují s nějakými nacistickými symboly, tak je celkem jasné, že museli skutečně vědět, o co jde. Ta otázka, která tady v podstatě je asi důležitější. To znamená, tady není podle mého názoru zpochybnitelné to, že oni věděli, co šíří. Ta otázka, která je asi důležitější, je, zda-li to, že na tom jaksi svém facebookovém profilu, obzvlášť pokud by ten profil byl uzavřený, zveřejnili jaksi takovouto nahrávku, která je volně dostupná jaksi z toho kanálu youtube, zda-li jde o věc, kterou lze interpretovat jako propagaci a jestli je tedy potom možné za ním jaksi někoho soudit. Já se domnívám, že proč nebylo do teď děláno je v podstatě ta poměrně nová situace. Ty sociální sítě přece jenom jaksi existují poměrně krátkou dobu. Policii se na to nějakým způsobem musela jaksi připravit a řešit to, řada věcí, která byla spojená s počítačovou, jaksi tímto typem, jaksi přenosným těch informací byla v minulosti jaksi vysoce problematická, teď možná tedy jak si zkouší tu variantu jaksi přece jenom trošku možnější. To znamená, pokud někdo pod svým jménem jaksi zveřejní takovouhle píseň, tak pak je samozřejmě jasné, že za to může být, protože náš zákoník to umožňuje v podstatě jakým způsobem, nějakým způsobem stíhán. Otázka samozřejmě je, na kolik je to skutečně jaksi rozumné. Tím se dostáváme na úplně jinou úroveň ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Tedy stíhat tyto činy na sociálních sítích. Jan CHARVÁT, odborník na extrémistická hnutí, Fakulta sociálních věd UK --------------------



Ano. Přesně tak. Tady to stíhání, respektive my se dostáváme vůbec k té širší otázce, což je samozřejmě ta věc, která ... celý ten rozsudek nepochybně vyvolá poměrně jaksi silné reakce ve společnosti. Už teď je to celkem jasné. Pro řadu lidí samozřejmě představa, že člověk je odsouzen za to, že sdílel nějakou píseň, je v zásadě velmi nepříjemná bez ohledu na to, co v té písni bylo, pochopitelně /nesrozumitelné/ České republice, která má zkušenost jaksi s těmi totalitními režimy z minulosti, kdy samozřejmě i otázka vlastně příkonu k nějakému hudebnímu stylu mohla být před pár desítkami let jaksi vnímána jako něco velmi negativního z politických důvodů. Tak je to samozřejmě věc, která tady velmi negativně bude rezonovat. Já se domnívám, že to samozřejmě samo o sobě příliš rozumné není, že zveřejňování jaksi takovýhle videí není věc, která by měla být z mého pohledu jaksi trestná, ale jak říkám, ten zákoník to už skutečně umožňuje. Pokud dojde jaksi soud k názoru, že skutečně jde o tu propagaci, to znamená, že jde vlastně o situaci, kdy jsou takováto videa předkládána nějakému širšímu počtu lidí, kteří se s nimi setkávají poprvé, kteří sami nejsou osobně neonacisté a tak dál, a tak dál. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Soudí odborník na extrémismus Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji za rozhovor. Na shledanou. Jan CHARVÁT, odborník na extrémistická hnutí, Fakulta sociálních věd UK -------------------Na shledanou. _

Podmínka za sdílení materiálu s nacistickou tématikou na sociálních sítích 23.4.2012

ČRo 1 - Radiožurnál str. 08 _

18:10 Ozvěny dne_

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Okresní soud v Kroměříži dnes vynesl rozsudek, který může rozvířit diskusi o tom, do jaké míry jsou osobní profily na internetových sociálních sítích soukromá věc a nakolik se vystavují případnému trestu ti, kteří tam umisťují extremisticky laděné materiály. Soud uložil tříletou podmínku pětici mužů, kteří na Facebooku zveřejňovali videa s nacistickými symboly a klipy neonacistických skupin. Neobstál ani argument obhajoby, že dotyční nerozuměli zahraničním textům, které podněcují rasovou nenávist. Obžalovaní dostali tresty v nejnižší možné sazbě i s ohledem na to, že trestná činnost nebyla příliš rozsáhlá. Přesto, jak mi řekl po poledni odborník na projevy extremismu Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, nejde o podružný verdikt. Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, že to je poměrně významné, protože, jestli se nepletu, tak je to asi poprvé, kdy za podobnou aktivitu, tedy šíření na sociálních sítích někdo odsouzen, byť k podmínečnému trestu, za takovou věc, jako je šíření právě jaksi hudby volně stažitelné v podstatě z YouTube. Samozřejmě existuje obrovské množství jaksi příležitostí, kdy se dostanete k mnoha různým věcem, ke kterým jste se ještě před pár lety možnost dostat neměli. Pokud zároveň zazní, ale že ti lidé se navštěvovali, jaksi navštěvovali koncerty těch krajně pravicových kapel, případně byli jaksi zachyceny fotografie, jak hajlují s nějakými rasistickými symboly, tak je celkem jasné, že museli skutečně vědět, o co jde. To znamená, tady není podle mého názoru zpochybnitelné to, že oni věděli, co šíří, ta otázka, která je asi důležitější, je, zdali to, že na tom jaksi svém facebookovém profilu, obzvlášť pokud by ten profil byl uzavřený, zveřejnili jaksi takovouto nahrávku, která je volně dostupná jaksi z toho kanálu YouTube, zda-li jde o věc, kterou lze interpretovat jako propagaci a jestli je tedy potom možné někoho soudit. Otázka samozřejmě je, na kolik je to skutečně rozumné, tím se dostaneme na úplně jinou úroveň ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Tedy stíhat tyto činy na sociálních sítích. Jan CHARVÁT, odborník na projevy extremismu, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Přesně tak. My se dostaneme k vůbec té širší otázce, což je samozřejmě ta věc, která celý ten rozsudek nepochybně vyvolá poměrně jaksi silné reakce ve společnosti, už teď je to celkem jasné, pro řadu lidí samozřejmě představa, že člověk je odsouzen za to, že sdílel nějakou píseň, je v zásadě velmi nepříjemná bez ohledu na to, co v té písni bylo, pochopitelně v České republice, která má zkušenost s těmi totalitními režimy, z minulosti, kdy samozřejmě i otázka vlastně příklonu k nějakému hudebnímu stylu mohla být před pár desítkami let vnímána jako něco velmi negativního z politických důvodů, tak je to samozřejmě věc, která tady velmi negativně bude resonovat. Já se domnívám, že to samozřejmě samo o sobě příliš rozumné není, že zveřejňování takovýhle videí není věc, která by měla být nebo z mého pohledu trestná, ale jak říkám, ten zákoník už skutečně umožňuje, pokud dojde soud k názoru, že skutečně jde o tu propagaci, to znamená, že jde vlastně o situaci, kdy jsou takováto videa předkládána nějakému širšímu počtu lidí, kteří se nimi jakoby setkávají poprvé, kteří sami nejsou osobně neonacisté a tak dále, a tak dál. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Upozorňuje odborník na extremistická hnutí Jan Charvát. _

Volba prezidenta 16.4.2012

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 02

21:05 Stalo se dnes_

_ Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Místopředsedkyně občanských demokratů Miroslava Němcová se nebude ucházet o prezidentskou funkci. Oznámila to dnes na schůzi regionálního sdružení ODS na Vysočině. Více platná se cítí ve vedení dolní komory parlamentu. Stranických primárek se tak alespoň zatím chce zúčastnit europoslanec, bývalý hejtman Evžen Tošenovský a místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Samotné rozhodování uvnitř ODS odstartuje koncem dubna. Na lince je Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Josef MLEJNEK, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Překvapilo vás, že Miroslava němcová se nezapojí do prezidentské volby? Josef MLEJNEK, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Překvapilo mě to nebo překvapilo to mě to, že to udělala tak brzo, protože ona k tomu má samozřejmě vážný důvod, protože ty dosavadní preference svědčily o tom, že moc šancí na úspěch nemá. A mohla to samozřejmě ještě zkoušet, ale myslel jsem si spíše, že ona zkusí vybojovat tu stranickou nominaci. Tam asi mohla uspět. A že když začne dělat kampaň i se stranickou podporou a s nějakými zdroji stranickými, že by se mohla pokusit ještě teda nepříznivý stav preferencí zvrátit. Ale ona asi si to spočítala i tak, že i přes to, kdyby začla vést skutečně nějakou pořádnou kampaň, že by asi úspěchu nedosáhla a že tudíž ani nechtěla asi nějak vyčerpávat nějaké zdroje a podobně. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vidíte v ODS možného favorita mezi prezidentskými kandidáty? Josef MLEJNEK, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak zatím tam zbývají dva. Pan Sobotka a pan Tošenovský. A tak v těch průzkumech pan Sobotka dopadal zatím ještě hůře než paní Němcová. Pan Tošenovský, upřímně řečeno, mně se nezdá, že by měl nějaké velké šance na úspěch. Takže ODS je teď v dost prekérní situaci, protože nemá kandidáta nebo kandidátku, kteří by Plné znění zpráv


mohli uspět v prezidentských volbách, což je dost problém, protože ODS pořád je to strana, jako hlavní pravicová strana pořád se presentuje jako hlavní reprezentantka pravé části spektra a pokud takhle silná a tradiční strana není schopna vůbec do prezidentské přímo volby nasadit kvalitního kandidáta, tak to je vážný problém. Pak se té straně i může stát, že jí nějak utečou voliči, že v těch prezidentských volbách budou hlasovat pro kandidáty jiných stran a pak až budou volby parlamentní, tak už zůstanou prostě někde jinde. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------A kdybyste si měl teď troufnout odhadnout, pokud to jde, myslíte si, stejně jako průzkumy, že favoritem by mohl být Jan Fischer? Josef MLEJNEK, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ty průzkumy zatím modelují jenom to první kolo a já budu hodně zvědavý na průzkumy. Myslím si, že by bylo dobré udělat průzkumy face to face, jako modelovat to druhé kolo. Udělat průzkum Fischer kontra Švejnar, Švejnar kontra Zeman a tak podobně, protože může se stát, že nějaký kandidát trvale bude mít 30 nebo 40% a pohodlně se dostane do druhého kola a v tom druhém kole už ale nemusí mít schopnost získat další hlasy. A nějaký kandidát, který do druhého kola proklouzne třeba s 20 nebo 25%, tak v tom druhém kole může být úspěšnější. Takže ty průzkumy zatím nám spíš říkají, kteří z kandidátů má největší šance dostat se do druhého kola, nikoliv kdo má největší šance definitivně zvítězit. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Říká politolog Josef Mlejnek. Děkuji. Na shledanou. Josef MLEJNEK, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

Erik Best: korupce je globální problém 4.4.2012

Impuls

str. 01

18:00 Impulsy Václava Moravce_ _

Václav MORAVEC, moderátor -------------------Už ve třetí třídě napsal školní sloh o někdejším Československu. Přiznává, že si už nepamatuje, proč si vlastně toto téma vybral. Řeč je o americkém vydavateli Eriku Bestovi, který žije víc než 20 let v Praze. Poutavě vypráví nejen o tom, jak se z jeho pohledu změnila česká žurnalistika. Věří stejně jako vedoucí katedry žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd Barbora Osvaldová, že dříve či později zesílí zájem čtenářů o seriozní informace. Barbora OSVALDOVÁ, vedoucí katedry žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd -------------------Samozřejmě u toho bulváru ta prestiž těch novinářů je trochu jiná než u médií, která se tváří seriozně. Takže ono to je samozřejmě jako případ od případu, no. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vysvětluje vedoucí katedry žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd Barbora Osvaldová. Nejen o české a americké žurnalistice bude řeč v následujících minutách, protože hostem dnešních Impulsů je právě americký vydavatel Erik Best. Děkuji, že jste přijal mé pozvání, vítejte v Rádiu Impuls, hezký dobrý den. Erik BEST, americký vydavatel -------------------Dobrý večer. Plné znění zpráv


Václav MORAVEC, moderátor -------------------Co je správné, vydavatel nebo novinář? Protože novináři do těch rozhovorů k vám dávají přídomek novinář. Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já jsem novinář v tom smyslu, že píšu. Vydavatelem jsem v tom smyslu, že vydávám, podnikám. Tady v Čechách když člověk vydává v angličtině, tak musí být trošku všechno, protože dokonce občas musím vynášet koš, prostě dělám to, co je potřeba. Mám malou redakci, ale převážně podnikám. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Zároveň jste tedy vystudovaný byznysmen, dá se říci, že jste mužem mnoha profesí? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já jsem měl takovou situaci, že jsem vystudoval přesně to, co jsem potřeboval později, ale nebylo to naplánováno, jenom to tak dopadlo. To znamená, s novinařinou jsem začal jako mladý student, pak jsem šel na politologii nebo diplomacii a pak jsem udělal MBA, obchodní vzdělání a zároveň s ruštinou. Takže ta ruština hodně pomáhá samozřejmě s češtinou, takže dohromady bylo to úplně přesně to, co jsem potřeboval pro to podnikání, ale tak jsem to neplánoval samozřejmě. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy jste do někdejšího Československa přišel, pokud se nemýlím, v roce 1991, oženil jste se v Praze, založil tady rodinu. Kdy jste, Eriku, na sobě začal pozorovat, že mluvíte o české společnosti i české politice jako o své vlastní společnosti a své vlastní politice? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Asi skoro od začátku. Já mám občas ten problém, že když mluvím o Americe, říkám my Američané a když mluvím o České republice, říkám my Češi. Ale… Václav MORAVEC, moderátor -------------------A to bylo opravdu hned v těch letech 91-92? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Asi za rok, dva opravdu jsem začal od začátku mluvit převážně česky a hlavně jsem měl, když jsem přijel sem, hodlal tady zůstat. A to je klíčové, protože když normální manažer sem přijede na dva, tři roky, to je úplně jiná situace, nemá za sebou žádný slovenský jazyk, nehodlá tady zůstat, čeština je strašně těžký jazyk a člověk aby se naučil dost, aby mohl jednat v češtině, ten byznysmen by nemohl dělat skoro nic jiného. A já jsem věděl od začátku, že zůstanu a proto jsem do toho hodně investoval od začátku. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Jako člověk, který studoval ruštinu, nenaběhl jste si v někdejším Československu na vidle, že jste začal mluvit rusky? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Přesně tak, já jsem se vlastně naštval, když jsem na to přišel. Já jsem studoval předtím ruštinu a nám nikdy neřekli, že nemáme tady mluvit rusky. Takže když jsem začal tady v roce 89, jsem tady byl prostě na dva dny, jsem mluvil rusky a nikdo nechtěl odpovídat rusky. Já jsem to vlastně nepochopil, já jsem si myslel, že špatně mluvím, ale samozřejmě později jsem pochopil, že to je velké faux pas a nemám tady mluvit rusky. Navíc jsem měl v češtině strašně silný ruský přízvuk. Václav MORAVEC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------V souvislosti s tím polistopadovým děním jste v rozhovoru pro magazín Pátek Lidových novin 7. srpna roku 2009 pronesl i tato slova, cituji: "Jsem trošku zklamaný z té promarněné příležitosti. Jak často vlastně máte možnost začít budovat úplně nový politický a ekonomický systém?" konec citátu. V čem konkrétně podle vás česká společnost, česká politika, české elity promarnily tu příležitost danou listopadem 89? Erik BEST, americký vydavatel -------------------No jedna věc je, že Češi přijali špatné vlastnosti z toho Západu, například konzumerismus a žití na dluh a některé věci úplně zanedbali. Já si myslím, že určití lidé nebyli schopni přijmout ten nový kapitalistický systém a měli asi politici před 20 lety udělat čáru a prostě říkat, že starší lidé budou mít to, co měli dříve, to znamená bydlení, budou mít důstojnou penzi, budou mít co jíst, kde bydlet a tak dále. A místo toho donutili ty lidi, aby trošku přijali kapitalismus, ale samozřejmě nebyli toho schopni, protože 40 let tady žili v komunismu. A na druhou stranu ta mladá generace měla možnost začít a opravdu budovat kapitalismus nebo svobodné podnikání, ale místo toho začali mladí přijímat ty negativní vlastnosti toho Západu, to znamená sociální dávky, když nepotřebuje například. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Ten konzumentarismus, to je to hlavní, co vnímáte jako negativum Západu, které bylo přeneseno do české společnosti po listopadu v míře větší, než by bylo zdrávo a záhodno? Erik BEST, americký vydavatel -------------------To je i žití na dluh, ale myslím si, že to jsou spojené nádoby, protože já si myslím, že jsme přijali, Češi přijali velice rychle, že musí mít nejlepší televizi, musí mít každý žák počítač a takové věci a zapomněli jsme na to, že nejdůležitější je, aby ten student, ten žák uměl číst a počítat. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy právě v souvislosti s tím budováním kapitalismu v Čechách říkáte, že Češi se velmi dobře naučili jednu stránku kapitalismu, vydělávat a co nejrychleji urvat, co se dá. Dodáváte, že je to částečně inspirováno českými politiky. Když se podíváte na českou společnost, není to tak, že to vlastně vůbec není dáno českými politiky, ale každým z nás, protože urvat, co se dá, věci ošidit, nedávat účtenky v obchodech, je prostě česká věc, šidit? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já si myslím, že to je taky ta promarněná příležitost, protože tady chybí skutečná morální autorita, která dennodenně pravidelně bude říkat, tohle se nedělá, ve slušné společnosti se nekrade a ve slušné společnosti člověk opravdu je obezřetný a člověk dává přednost ostatním starším lidem a tak dále. Místo toho politici chtějí vynucovat zákony a různými pravidly. A myslím si, že to je chyba, že tady i když jsme měli prezidenty, kteří se představují jako morální autority, myslím si, že to chybí. A nejenom na nejvyšší úrovni, ale na nižší úrovni a ve školách a tak dále. Každý důstojný člověk by měl být příkladem ostatním a opravdu tady to chybí dost často. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Česká společnost stále považuje za hlavní problém boj s korupcí a klientelismem, teď víc než kdykoliv předtím. Šéf české pobočky nevládní organizace Transparency International David Ondráčka k tomu v rozhovoru pro Rádio Impuls poznamenává: David ONDRÁČKA, šéf české pobočky Transparency International -------------------Já bych nebyl takový skeptik. Já totiž ze svého okolí vidím celou řadu nových iniciativ, velmi aktivní veřejnost, studenty, kteří žijí a kteří si jako uvědomují svoje práva a zároveň jakoby možnosti, lidi, kteří na místní úrovni kontrolují tu svou radnici nebo hospodaření obcí a to je věc, která samozřejmě je přebita mnohdy těmi velkými kauzami, které se ocitají na hlavních stránkách novin. Ale já si myslím, že společnost není pasivní a že se tomu chce jakoby postavit. Václav MORAVEC, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dodává v souvislosti s bojem proti korupci v rozhovoru pro Rádio Impuls ředitel české pobočky nevládní organizace Transparency International David Ondráčka. Pokud by měl americký vydavatel žijící v Praze Erik Best, který je dnes hostem Rádia Impuls, říci, zda je to oprávněné, že Češi právě boj proti korupci považují za nejdůležitější téma veřejného diskursu jako takového? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já si myslím, že ano, ale myslím si, že chybí jedna důležitá věc a to je, že to je globální věc. To není jenom český fenomén a myslím si, že to je důležité pro pochopení té situace. Korupci nelze vymýtit v Čechách, když je to všude přítomná na Západě. A myslím si, že za posledních 20 let možná nejjasnější směr západní společnosti je globalizace korupce. To není jenom tady v Čechách, ta je všude a zvlášť ty mezinárodní organizace, které by měly to nějak znemožnit, to nedělají. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Teď mluvíte o kterých organizacích? Erik BEST, americký vydavatel -------------------To jsou všechny, NATO, to je OECD, to je Evropská unie samozřejmě, to je Světová obchodní organizace, Světová zdravotnická organizace, všechny ty organizace mají možnosti donutit, aby členové se chovali tak, jak mají a to nevidíme. Češi byli výborní v tom, že uměli se dostat do těch organizací a pak ty organizace vůbec nepoužívaly páky, aby se chovali tak, jak mají, ti členové chovat. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy opravdu si myslíte, když se podíváte na americkou společnost, protože jste americkým státním občanem, že míra korupce v Americe, když mluvíte o globální korupci, je podobná jako míra korupce v Evropě či v České republice? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Samozřejmě ne na nižší úrovni, to znamená, že se nekrade ve velkém na ulici třeba. Ale co se týče těch důležitějších věcí, tak určitě ano. Válka, co to je? To je svým způsobem korupce, protože kdo chce do války, když na tom vydělávají samozřejmě obchodníci a zvlášť, když ta válka není vůbec oprávněná? Nejsem aktivista v tom smyslu, ale myslím si, že bychom měli se snažit tomu rozumět z tohoto hlediska. Že i v Americe ta korupce je velká, tam možná největší rozdíl je, že je to legální, že všechno je už odsouhlaseno Kongresem a možná tady jsme trošku zaostali v tom smyslu, že jsme ještě neuměli to všechno uzákonit. Ale na tom samozřejmě velice usilovně pracujeme. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Tak to je poměrně černá vize. V té souvislosti mě napadá, kolikrát jste si v těch uplynulých 20 letech říkal, kde vlastně v těch dvou zemích, v Americe nebo ve Spojených státech amerických, abych byl přesnější, či v České republice je lepší vychovávat své děti? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já jsem přijel sem s tím, že zůstanu tady. A možná bych našel nějaké městečko v Americe, které by bylo momentálně lepší. Věřím, že jsou taková místa, ale jednoznačně jsem se rozhodl, že tady budu žít a to znamená, že já jen vyhledávám ty nejlepší možnosti v Praze a myslím si, že zatím ty podmínky tady vůbec nejsou špatné. Myslím si, že Praha je velice kulturní město a to mě vlastně přitahuje a to je jeden z důvodů, proč jsem vůbec sem přijel, kvůli tomu, že ta kultura je tak silná. Některé další státy v tomto regionu tím se nemůžou chlubit. Václav MORAVEC, moderátor --------------------



Jakých dalších věcí si podle vás Češi nevšímají a přitom je mají před očima či pod nosem a které vy vidíte jako kulturní život v Praze? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já si myslím, že jsme už přijali, že čas nebo možná trošku zanedbávají význam času. A zvlášť ve velkém městě myslím si, že každá minuta je drahá a to vidím, když, já nevím, chodím po eskalátorech v metru, kolik lidí tam stojí a samozřejmě ti, kteří pospíchají, jsou převážně ti úspěšnější, ne vždycky, ale často to je. Ale taky si myslím, že Češi možná nepochopili úplně, že i uklízečka musí umět svou profesi a když to umí, tak má lepší příležitosti. A my máme tendenci a to existuje taky v Americe, ale máme tendenci tady jenom se dívat, co je nad námi, kdo má něco lepší a ne přemýšlet o tom, jak můžeme vylepšit svou situaci tím, že budeme o něco lépe pracovat. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Je to i ta hlavní věc, na kterou jste si ani po víc než 20 letech života v České republice nezvykl, to, co je, řekněme, charakterizováno tím příslovím, že Češi přejí sousedovi, ať mu ta jeho lepší koza chcípne? Erik BEST, americký vydavatel -------------------To asi tolik ne, spíš mě vadí, že občas lidi neumí svou práci. Mě víc rozčiluje, že třeba taxikář musí používat GPS a neumí ani, kde je Revoluční nebo Národní, než že politici jsou takoví, jací jsou, protože už jsem si na to zvykl, ale nikdy si nezvyknu na to, že normální člověk na ulici neumí svou práci. Protože kdyby to uměl, tak by měl lepší příležitosti a poškozuje vlastně sebe i nás. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Připomínám, že hostem u mikrofonu rádia Impuls je dnes americký vydavatel, novinář Erik Best. Co si o českých novinářích myslí několik námi oslovených lidí v pražských ulicích? osoba -------------------Je to zaměstnání jako každé jiné, takže si dělají asi svoji práci. Já bych je neodsuzoval. osoba -------------------Myslím si, že v dřívějších dobách byli teda poctivější ke slovu. osoba -------------------Myslím, že fakt je to tendence to jako zkreslovat, vytrhávat všechno, jako být vlastně neobjektivní. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Zaznamenalo Rádio Impuls názory několika náhodně oslovených lidí v pražských ulicích. Pokud by Erik Best odpovídal na ulici na takto položenou otázku, jak by se s ní vypořádal? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já bych řekl, že problém není v tom, jak pracují novináři, ale spíš jak pracují editoři. To znamená ti, kteří mají na starosti ty novináře, možná bych do toho taky musel zahrnout vydavatele, ale myslím si, že tady chybí školení těch novinářů a nemůžeme očekávat, že mladý student bude umět psát, ale můžeme očekávat, že redaktor, který má na starosti první stránku, bude mít čich na zprávy a bude vědět, že jedna zpráva je důležitější než druhá a tam si myslím, že ne v těch bulvárních časopisech a novinách, tak to umí velice dobře, ale spíš v těch serioznějších novinách si myslím, že chybí ten čich, co je důležité a co není. Václav MORAVEC, moderátor --------------------



Vnímáte českou mediální krajinu ještě jako krajinu, kde převažují seriozní informace nebo když to srovnáte se Spojenými státy americkými, s Velkou Británií či západní Evropou, tak česká žurnalistika přece jen daleko rychleji smývá ty hranice mezi tím, co je označováno za seriozní a co je bulvár? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já si myslím, že je to těžko posoudit, protože těch bulvárních zpráv vlastně ani není dost. Takže když si vezmete, nerad bych tady dělal reklamu Blesku, ale když si vezmete Blesk, tak vlastně jsou tam zprávy, protože nelze napsat 16, 32 stránky o tom, co někdo udělal v televizi nebo ve filmech, tam jsou seriozní zprávy a z tohoto hlediska myslím si, že ten bulvární tisk má své místo na trhu a já tím vůbec nepohrdám a čtu denně Blesk a je to pro i mou práci velice důležité médium. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Podle vedoucí katedry žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd Barbory Osvaldové došlo vlastně k zásadním proměnám nejen české žurnalistiky v souvislosti s technologiemi: Barbora OSVALDOVÁ, vedoucí katedry žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd -------------------Když někomu dneska vyprávíte, že jsme psávali ty věci na stroji a ne, že jsme je psali na počítači a že jsme opravdu všechny věci museli ověřovat ze dvou nezávislých zdrojů a že to znamenalo nejenom vzít ten telefon, ale skutečně tam taky dojít, tak v tom je teda zásadní rozdíl určitě. A samozřejmě ve využívání těch technologií je teda nesrovnatelný rozdíl. Dneska ten novinář nemusí mít, některý, nemusí mít zdaleka tak precizní znalosti, jako měl třeba předtím. Já teda, bohužel to zní zkostnatěle, ale já si myslím, že dneska v těch novinách jsou i lidé, kteří třeba vůbec nemají o některých věcech ponětí. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vysvětluje vedoucí katedry žurnalistiky na pražské Fakultě sociálních věd Barbora Osvaldová. Pokud by měl Erik Best říci, zda vnímá nějakým způsobem vliv technologií na seriozní a bulvární obsahy, mají vůbec technologie na to vliv? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Určitě mají. Já si myslím, že největší chyba těch vydavatelů a ne tolik v České republice, ale mezinárodně, zvlášť v Americe, je, že nepochopili moc digitálního světa a já říkám, možná to není úplně správné sloveso, ale rozcupovali ten jejich produkt, ty noviny a začali prodávat text a text není výrobek. Noviny jsou od toho, aby přinášely reklamy a text to neumí se stejnou sílou. Takže ti vydavatelé udělali obrovskou chybu a teď se snaží to napravit, že začali vlastně rozdávat zadarmo svůj text a zapomněli na ten výrobek a teď začínají o tom přemýšlet, jak dostat toho džina zpátky do lahve a samozřejmě to nejde. Takže… Václav MORAVEC, moderátor -------------------Nepodaří se jim to podle vás? Erik BEST, americký vydavatel -------------------Já se obávám, že ne, protože zprávy byly monopol nebo oligopol skoro ve všech zemích, ale teď je to komodita v tom smyslu, že nikdo nemá tu moc diktovat, kdo co bude číst. A to je samozřejmě z hlediska čtenářů možná pozitivní věc, ale z hlediska novinařiny a vydavatelství je to obrovská chyba. Dobrovolně odevzdali ten monopol a nikdy to nedostanou zpátky a jenom je otázka času, kdy o to přijdou úplně. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Vy sám jste vydavatelem. Po roce pobytu v Československu jste založil denní bulletin Fleet Sheet, který je placenou službou, pokud se nemýlím a po roce jste začal vydávat denní komentář Final Word, což je vlastně zdarma těm lidem, kteří jsou ve vašem adresáři. Když se podíváte na to, co přijde dál, počítáte s tím, že vás to bude v této formě s těmito dvěma produkty živit dalších 5-10 let?



Erik BEST, americký vydavatel -------------------Nevím, jestli 5-10, ale určitě 2-3 a to říkám už 10 let, že ještě 2-3 roky. Ale to, co já dělám, je, že se snažím zachovat výrobek. Já se snažím dělat přesně to, co ti vydavatelé v Americe, v Paříži a tak dále nedělají. A s tím, že já možná o to jednoho dne přijdu, ale mezitím chci mít důstojný produkt a chci na tom vydělávat nějaké peníze, jinak to nemá samozřejmě smysl. A pro mě internet je dvojsečná zbraň, to není jenom pozitivum. Protože jakmile já začínám posílat digitálním způsobem něco, co dřív jsem doručoval faxem, to znamená, že já přijdu o část svých příjmů a musím s tím počítat a já jsem vlastně, já jsem se bránil, já jsem nechtěl jít do toho internetu, ale samozřejmě nakonec jsem musel, ale já to vidím jako příležitost, ale zároveň velkou hrozbu. A já jako vydavatel, který nepočítal s tím, že to budu dělat 20 let, nehodlám moc podnikat, nehodlám zakládat nové společnosti, nové věci. Takže já víceméně čekám na to, kdy pomalu se chýlí k smrti, ale chci to prodloužit samozřejmě. A jako obchodník nemám to přiznávat, ale nejsem typickým obchodníkem v tom smyslu. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Konstatuje americký vydavatel, novinář žijící v Praze, Erik Best. Děkuji, že jste byl hostem Rádia Impuls a těším se příště na shledanou. Erik BEST, americký vydavatel -------------------Na shledanou. Václav MORAVEC, moderátor -------------------Takové byly dnešní Impulsy s Erikem Bestem. Přepis stejně jako videozáznam tohoto rozhovoru najdete na našich internetových stránkách, podívejte se na www.impuls.cz. _

Extremisté plánovali útoky na politické představitele 3.4.2012

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 03

21:05 Stalo se dnes_

_ Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Devět lidí zadrželi detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu kvůli plánům ochromit stát prostřednictvím plánovaných útoků na jeho představitele. Při domovních prohlídkách se našlo velké množství předmětů s nacistickou tématikou i nelegálně držené střelné zbraně nebo návody k výrobě výbušnin a k tomu potřebné suroviny. Policisté podezírají některé z obviněných z dosud nevyjasněných incidentů, například ze žhářského útoku na ubytovnu v Aši, kde bydlí i Romové. Po telefonu zdravím politologa Jana Charváta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Jan CHARVÁT, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane Charváta, podle detektivů ÚOOZ, jak už jsem uvedla, plánovali extremisté útoky na politické představitele. K tomu shromáždili i zbraně, suroviny na výrobu výbušnin. Znamená to, že tady nastává změna? Obrat k terorismu v řadách krajní pravice? Jan CHARVÁT, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No já se domnívám, že ne. Tady je zapotřebí vyjasnit některé pojmy. Krajní pravice nebo extrémní pravice je takový obecný, velmi často používaný termín. Vy ale mluvíte konkrétně o skupině teda řekněme neonacistů. V tom neonacistickém prostředí je naopak ta rétorika a fascinace terorismem naprosto běžná. Tu tam vidíme naprosto běžně, tu tam vidíme skutečně jaksi u nás, v cizině, je to standardní záležitost. Takže z tohohle Plné znění zpráv


pohledu to zvláštní není. Stejně tak není ani nijak zvláštní ten zbraňový fetišismus. Shánění zbraní ať už jaksi legálně nebo nelegálně. To víte, že u nás nakonec není tak strašně obtížné. Stejně tak jaksi ty návody na výbušniny. Ty samozřejmě v době internetu není vůbec těžké sehnat. Takže v tomto pohledu, z tohoto pohledu se nedomnívám, že by šlo o nějakou zásadní změnu. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Někteří z obviněných extremistů se měli podle policejních zdrojů podílet na založení české větve organizace Blood and Honour a její militantní odnože Combat 18. O jaké jde organizace? Jan CHARVÁT, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Blood and Honour je tradiční skutečně neonacistická organizace. Vzniká v roce 1987 ve Velké Británii, zejména okolo tedy jaksi ikony britského neonacismu Iana Stuarta Donaldsona, zpěváka kapely Skrewdriver. Byla primárně zaměřená tedy na organizaci řekněme koncertů, šíření neonacistické hudby i neonacistických nahrávek. Ta Combat 18, která bývá v téhleté souvislosti často zmiňována, je v podstatě řekněme takové poloozbrojené křídlo téže organizace. Vzniká o několik let později, v roce 92. Je hodně spojeno jaksi s britským chuligánstvím, s neonacismem a tak dál a tak dál. Přičemž původně vlastně mělo jít o ochranku, řekněme, koncertů a demonstrací, které právě probíhaly pod Blood and Honour, případně pod British National Party. Nicméně Combat 18 si časem našla svoji vlastní jaksi aktivitu. Je tam celá řada útoků právě proti lidem, jaksi proti médiím, proti novinářům, levicovým aktivistům i proti jaksi cizincům. Útoky zejména takového toho typu právě zápalné lahve a tak dál a tak dál. To znamená, jde o... Blood and Honour potom sama o sobě se jaksi rozšířila do celého vlastně světa. Představuje takovou nejvýraznější asi z těch mezinárodních organizací v pravém slova smyslu neonacistického charakteru. U nás existuje už několikátá generace v podstatě lidí, kteří se k této organizaci hlásí. Ti první se objevují už vlastně v polovině devadesátých let, okolo roku 96 tady vidíme v podstatě vznikat tohle nebo import této organizace. Co se týče těch Combat 18, bylo tady několik skupin, které se k odkazu této skupiny hlásily. Nikdy ale v podstatě nejde o skutečnou návaznost na tu tradiční britskou Combat 18. Vždycky jsou to spíš takové pokusy vypadat jako Combat 18. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Popisuje Jan Charvát z Fakulty sociálních věc Univerzity Karlovy. Děkuji. Na shledanou. Jan CHARVÁT, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

Před třiceti lety začala argentinská invaze na Falklandy 2.4.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01

14:08 Rozhovor na aktuální téma_ _

Vladimír KROC, moderátor -------------------Před 30 lety se vylodilo 5 tisíc argentinských vojáků ve městě Port Stanley na jednom z Falklandských ostrovů. Začala tak válka mezi Argentinou a Velkou Británií, která trvala 74 dnů a která si vyžádala více než tisíc životů na obou stranách. Územní spor o malé souostroví Argentinci tvrdošíjně nazývaným Malvíny není vyřešen dodneška, ačkoliv válku vyhrála Británie, Argentina se nikdy nároku na Falklandy-Malvíny nevzdala. A přes blíží, před blížícím se výročím opět vystupňovala protibritskou kampaň. Britský veterán Simon Weston, který byl ve válce o Falklandy těžce zraněný a dodnes má znetvořený obličej, v rozhovoru pro BBC říká, že situace je prakticky stejná, ale že ozbrojený konflikt tentokrát nehrozí. Simon WESTON, britský veterán -------------------Vypadá to, že jsme zase tam, kde jsme byli. A to v tom smyslu, že se argentinská ekonomika zase jako tehdy propadá, že tamní politici opět čelí silným tlakům. Rozdíl je v tom, že Argentinci už nemají takovou vojenskou sílu, jakou měli tehdy, a že naše obrana je naopak tak silná. Takže jim nezbývá než se utíkat k jihoamerickým Plné znění zpráv


státům a hledat u nich podporu. Jsme nyní v podobné situaci, ale nemyslím si, že tu opět hrozí ozbrojený konflikt. Vladimír KROC, moderátor -------------------Geopolitologa Bořivoje Hnízda, který žil i v Británii, jsem se zeptal, jestli souhlasí s názorem britského veterána, že ozbrojený konflikt i přes silná vyjádření na obou stranách nehrozí? Bořivoj HNÍZDO, geopolitolog -------------------Já myslím si, že ne, hlavní důvod je teda, že argentinská armáda je v zoufalém stavu. Ona například nemá vůbec nové letadla od té situace v roce 1982. A střeliva má možná na dva dny. To znamená, že z vojenského hlediska nějaké opakování situace z roku 82 nepřichází vůbec v úvahu. Vladimír KROC, moderátor -------------------Argentina si na Malvíny ale stále dělá nárok. Žádá jednání o jejich suverenitě. Nedávno si u OSN stěžovala na údajnou britskou militarizaci Falkland. Jaké má podle vás naděje, že na Malvínách jednou zavlaje bílomodrá argentinská vlajka. Jak silná je pozice Argentiny. Bořivoj HNÍZDO, geopolitolog -------------------Nikdy neříkej nikdy, všechno se může stát, zvláště v politice a zvláště v mezinárodních vztazích, ale v současnosti to nevypadá na nějaké zásadní změny. Ano, Argentina sice dosáhla nějakých diplomatických úspěchů u svých jihoamerických spojenců, ale to ještě neznamená, že získala jejich naprostou podporu v tomto konfliktu. Vladimír KROC, moderátor -------------------Argentina má tedy, jak říkáte, podporu dalších jihoamerických zemí, přidaly se třeba k blokádě lodí plujících pod falklandskou vlajkou. Jak si vysvětlit jejich postoj a jak významná je jejich podpora. Bořivoj HNÍZDO, geopolitolog -------------------Podívejte se, to ty země celkem moc nic nestojí. Přispěje jim to k takové té, že se spojují v politice proti dědictví kolonialismu, ale tam to také končí. Já si myslím, že Argentina jinak je diplomaticky dosti izolovaná, nemyslím teda vzhledem k tomuto konfliktu, ale ve vztahu k důležitým zemím Latinské Ameriky, které v poslední době jak ekonomickou politiku Argentiny, tak její jaksi takovou tu orientaci na ty velmi levicové režimy v Latinské Americe odmítají. Brazílie ani nebude souhlasit s tou proklamací vytvoření bezatomové zóny v jižním Atlantiku, protože Brazílie má úplně jiné plány. Sama má atomové ponorky. Vladimír KROC, moderátor -------------------U nehostinných ostrůvků se objevila ložiska ropy. Nakolik je toto důležitý moment ve sporech o Falklandy. Bořivoj HNÍZDO, geopolitolog -------------------Já myslím si, že to by mohl být moment, který by nějak mohl obě země nějakým způsobem přiblížit, protože Argentina samozřejmě rozumě by se měla podílet, snažit se podílet na tomto bohatství. Předpokládá se, že těžba začne v roce 16 a vytěží se takových 120 tisíc barelů denně. Ale nemyslím si, že to je základní otázka. Falklandy jsou dneska ekonomicky soběstačné, v podstatě jsou založené na rybaření, chovu ovcí a hlavně v poslední době na velmi populárním ekoturismu, který přináší peníze do falklandské kasy. Samozřejmě ta blokáda těch Falklandských lodí způsobila nedostatek některého zboží, jako třeba čerstvého ovoce, ale samozřejmě tato blokáda se netýká třeba lodí pod britskou vlajkou, takže tento problém můžou Falklandy velmi dobře vyřešit. Vladimír KROC, moderátor --------------------



Geopolitolog Bořivoj Hnízdo. Objevy nerostných surovin v mořích vyvolávají naděje i konflikty. Válka o ropu i další zdroje hrozí nejen u Falkland, ale i v Jihočínském moři. Kdo tedy rozhoduje o právu na těžbu v moři či oceánech a jaká pravidla platí pro mezinárodní vody, odpověď hledal Robert Mikoláš. Robert MIKOLÁŠ, redaktor -------------------Fosilní paliva v Arktidě, jedny z největších zásob ropy a zemního plynu na světě, nacházející se v Jihočínském moři a až 100 miliard tun vzácných kovů ukrývajících se v Tichém oceánu. Průzkumy podmořského dna v různých částech naší planety pokračují, protože zájem o jeho bohatství roste, stejně jako spotřeba surovin. Ne každý ale má na těžbu v mořích či oceánech právo, musí totiž, respektive měl by dodržovat Konvenci OSN o námořním právu. Michael ROMANCOV, Fakulta sociálních věd UK v Praze -------------------Podle téhle té konvence, ke které se už připojila většina států světa a na to konto je považovaná za platnou normu mezinárodního práva, platí, že každý stát, který má přístup k moři či oceánu, má nárok vytyčit si dvanáctimílovou zónu teritoriálních vod a také takzvanou zónu, které se říká buďto exkluzivní, nebo výlučná ekonomická zóna, která může sahat až do vzdálenosti 200 námořních mil od pobřeží. Robert MIKOLÁŠ, redaktor -------------------Vysvětluje Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Jak ale dodává, ne vždy je možné se této dohody dovolávat. V případě mezinárodních vod totiž platí jiná nařízení, která uplatňuje Organizace pro problematiku mořského dna. A právě k ní se v poslední době snaží obrátit někteří členové Sdružení zemí jihovýchodní Asie - ASEANu, protestující proti rozpínavosti Číny a stále agresivněji prosazovaným nárokům Pekingu na celé Jihočínské moře. Domoci se práva u arbitrážního orgánu se pak snaží hlavně Vietnam a Filipíny. Michael ROMANCOV, Fakulta sociálních věd UK v Praze -------------------Samozřejmě, že je možné podat žalobu k příslušně mezinárodním soudům, ale ten problém, pokud jde třeba o Jihočínské moře, respektive problém v oblasti severního pólu, kde obdobným způsobem své nároky dává Rusko, se týká toho, že tady ještě existuje jeden zajímavý fenomén a tomu se říká kontinentální šelf. Kontinentální šelf představuje relativně mělkou část světového oceánu. Většinou se předpokládá, že tam hloubka není větší než 150 metrů. A je to vlastně místo, kde v nějakých prehistorických časech byla pevnina, dnes je to zatopené vodou a těsně to přiléhá k pobřeží určitých států. Robert MIKOLÁŠ, redaktor -------------------Říká Michael Romancov. Schůzka ASEANu navíc začala právě dnes a Peking opět slaví diplomatické vítězství. Kambodža, která Sdružení zemí jihovýchodní Asie nyní předsedá, už slíbila čínskému prezidentovi Chu Ťintaovi, že otázku sporných ostrovů nenastolí. Za to Peking slíbil Phnompenhu zdvojnásobit do roku 2017 vzájemnou obchodní výměnu, a to na pět miliard dolarů. Čínská lidová republika tak pokračuje ve snaze zabránit přenesení tohoto problému na mezinárodní půdu za každou cenu, v rámci dvoustranných jednání totiž může uplatnit svou ekonomickou i vojenskou převahu. Konflikt ale nehrozí jen v jihovýchodní Asii, horko je v současnosti i na jihu Atlantiku, konkrétně u Falklandských, respektive Malvínských ostrovů. V jejich okolí se údajně nachází až 60 miliard barelů ropy. Není proto divu, že v Argentině roste počet hlasů nárokujících si jak podíl na těžbě černého zlata, tak i samotné navrácení ostrovů ovládaných Velkou Británií. I v tomto případě jsou ale postoje Londýna a Buenos Aires zcela rozdílné a nesmiřitelné, takže jakákoli dohoda je zatím v nedohlednu. Vladimír KROC, moderátor -------------------Robert Mikoláš. _

Tymošenková drží hladovku 25.4.2012

ČT 24

str. 02

05:59 Studio 6_



_ Vítejte, je 6 hodin, 40 minut. Následuje další téma, jedno z těch hlavních našeho vysílání. Zaměříme se na vězněnou bývalou ukrajinskou premiérku Juliji Tymošenkovou, která v pátek zahájila ve vězení hladovku na protest proti politickým represím v zemi a také na protest proti zacházení, kterému údajně čelí ve vězení. Vystupující - David BOREK, moderátor - Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka - Alžběta CHMELAŘOVÁ, politoložka, FSV UK (pouze anotováno) _

Krize koalice 19.4.2012

ČT 24

str. 01 _

05:59 Studio 6_

Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------A jdeme na českou aktuální soudobou politickou scénu. Víte, že Karolína Peake, bývalá členka Věcí veřejných a bývalá 1. místopředsedkyně této strany a stále vicepremiérka vlády Petra Nečase, shání poslance pro to, aby v pondělí mohla Petru Nečasovi říct, že má vláda dostatečnou a bezpečnou většinu v parlamentu. Z toho, co premiér včera říkal, jsme spočítali, že by mohlo stačit 103 poslanců. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------S námi ve studiu už je Kamil Švec, politolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Dobrý den. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------V nelehké roli, po pravdě řečeno. Kdybyste měl popsat, co se děje, kdybyste to měl popsat vašim studentům, co byste řekl? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Velmi těžká situace je to popisování, jelikož je poněkud specifická i pro českou politiku a nejenom pro českou, v konečném důsledku i v tom kontextu širším je to, je to, řekněme, ojedinělé. Nicméně do jisté míry to není úplně překvapivé. Respektive není překvapivé, že Karolína Peake a část těch poslanců, teďko těch zhruba 7, 8, o kterých se teďko tak jako přetahují, že odcházejí. Jelikož čím dál více se ukazuje, že i ta strana Věci veřejné je, je velmi specifická a řekněme nestandardní. Jelikož ono není moc čemu se divit právě v návaznosti na ten minulý týden, kdy zažívaly Věci veřejné tu krizi vládní již několikátou. Právě z toho důvodu, že dokud si někdo do té doby myslel, že Věci veřejné jsou standardní demokratickou stranou, tak myslím si, že musel přijít o naprosté iluze, protože například požadování demisí po ministrech a uložení jejich těchto demisí tedy předsedovi strany, tak to je něco nevídaného, protože to samozřejmě zavádí možnosti vydírání a podobně, je něco, s čímž se zřejmě nemohli lidé kolem Karolíny Peake smířit, což je, což je z tohoto smyslu pochopitelné. A myslím si, že je to jeden z důvodů, proč, proč tady tito lidé odcházejí. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Co když Karolína Paeke do pondělí nesežene dostatek hlasů, dost poslanců? Jsou jedinou možnou cestou potom předčasné volby, anebo si dovedete představit i nějakou jinou cestu? Plné znění zpráv


Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Tak těch možností je samozřejmě víc, nicméně si myslím, že ačkoli předčasné volby nejsou tím úplně ideálním řešením v tom smyslu, co by česká politika teďko potřebovala, tak jsou zřejmě tím nejčistším řešení. Jelikož vytvářet teďko nějaké s odpuštěním slepence Věcí veřejných těch stávajících kolem Karolíny Peake, Věcí veřejných kolem Radka Johna a potom TOP 09 a ODS, tak možná by se to na chvíli podařilo, ale nepředpokládám, že by to, že by to vydrželo příliš dlouho. Nemluvě o tom, že ta situace je komplikovaná i díky krajským volbám, které budou, což opět tu českou politiku do jisté míry zatěžuje a má to vliv i na tu celostátní úroveň. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Tak ale vláda se snaží ty hlasy získat, nepochybně to bylo možné číst už z toho včerejšího večerního prohlášení premiéra Petra Nečase, že chce prostě bezpečnou většinu, jinak předčasné volby nebo záruku bezpečné většiny. Představme si situaci, že ta vláda bude dál pokračovat, bude teda opřená o část poslanců Věcí veřejných, těch kolem Karolíny Peake. Bude mít potom mandát, bude legitimní tahle vláda, když třeba tou zárukou bezpečné většiny bude Pavel Bém, který vlastně pozastavil členství v ODS? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------No, to je další komplikovaná věc, protože aby ta vláda tady měla nějakou jasnější většinu, tedy nějakou tu bezpečnější, jak o tom hovoří premiér Nečas, tak je právě několik poslanců, kteří vedle Pavla Béma by to zřejmě byla i Kristýna Kočí, která stejně jako Vít Bárta, který je tím důvodem rozpadu, tak v konečném důsledku z toho soudu vyšla podobně, tedy v tomto kontextu je to naprosto totožné. Takže není to, není to úplně jednoduchá, protože těchto poslanců je tam samozřejmě více. A navíc pokud, pokud by se ta většina dotýká opravdu kolem nějakých těch 103, 104, 104 poslanců, tak samozřejmě to láká ty další, kteří momentálně nejsou třeba proti vládě k tomu, aby, aby ji nepodpořili. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Tak je to paradoxní situace, když jste zmínil Kristýnu Kočí, tak ta vlastně by dnes jakoby mohla podporovat Karolínu Peake, proti které byla nebo které byly znesvářené ještě do soudu s Vítem Bártem. Ale spíš k jiné věci, tady přece půjde říct, že to je vláda opřená o přeběhlíky. Někdo, kdo odešel ze své strany, za kterou byl do parlamentu zvolen, tak ten býval nazýván přeběhlíkem. To chtěla řešit třeba KSČM. Včera vláda ovšem nepodpořila návrh komunistů jaksi na zavedení toho vázaného mandátu, že by mohl poslanec přijít o mandát, když bude odsouzen, anebo právě přeběhne. Chybí vám to v našem systému? Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Nechybí mi ta vázanost toho mandátu právě v kontextu tedy toho hlasování s tou stranou, protože potom by se opravdu z těch poslaneckých klubů staly spíš hlasovací mašinérie, které by vždycky pouze odmávaly to konkrétní usnesení. Takže si myslím, že tohle není úplně, není úplně řešení. Co se týká toho přeběhlictví, s tím do jisté míry souhlasím. Na druhou stranu si myslím, že ta situace je přece jenom trošku jiná právě v kontextu toho, že se stále více ukazuje, že Věci veřejné pod vedením Radka Johna, respektive Víta Bárty opravdu nejsou úplně standardní stranou a že se tedy nejedná o to přebíhání, tak jako jsme ho zažívali dříve. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Tak jinak to zkusme položit tuhle otázku, neměli by ti lidé, kteří odejdou z té strany, za kterou byli původně zvoleni, tak neměli by prostě opustit Poslaneckou sněmovnu? To máme 2 poslance z ODS, 2 z ČSSD, teď jich bude, já nevím, 10, 12 z Věcí veřejných, to už je pomalu jeden ze silnějších poslaneckých klubů, kdyby ho založili. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------To je, to je další věc. Já jenom k tomu poslaneckému klubu, to je právě to, co jsem teďko musí snažit Karolína Peake, protože ideální by bylo, kdyby jich bylo 10, právě pro založení poslaneckého klubu, s čímž souvisí spousta dalších výhod, tedy myslím si, že i k tomu směřuje, nejenom z hlediska té většiny. Co se týká toho vzdávání se mandátu, to je samozřejmě velmi problematické, vidíme to v té české politice pořád. Takže Plné znění zpráv


nemyslím si, že by to byla otázka, která by byla... kde by bylo možné někoho takového k něčemu takovému donutit. Barbora KROUŽKOVÁ, moderátorka -------------------Takhle přemýšlí Kamil Švec, politolog Fakulty sociálních věd. My vám děkujeme za komentář, děkujeme, na shledanou. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Na shledanou. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------Na shledanou. _

Věci veřejné: na tahu je premiér 19.4.2012

ČT 24

str. 01 _

08:00 Zprávy_

Lada KOLOVRATOVÁ, redaktorka -------------------Osm hodin, vítejte u dalších zpráv. Dobré ráno. Koaliční špičky stále nenašly jasnou cestu z krize. Po sérii včerejších jednání sklouzly k taktice vyčkávání a přehazování odpovědnost. Oslabené Věci veřejné večer udělaly pořádek ve svých řadách, vyloučily rebely z poslaneckého klubu a vzkázaly premiérovi, že je na tahu. Petr Nečas dává do pondělí čas Karolíně Peake, aby našla lidi, se kterými zajistí koalici dostatečnou podporu ve sněmovně. Má to ale háček. Frakce kolem vicepremiérky je momentálně početně příliš slabá. redaktor -------------------Velké váhy koaliční politiky mají za sebou středu plnou jednání. Namísto řešení ale na dohled spíš definitivní rozpad a s ním spojené předčasné volby. Ve hře jsou ale pořád i dva křehké scénáře koaličního přežití. První: ODS a TOP 09 urovnají vztahy se zbývajícími poslanci Věcí veřejných. Takové řešení je teoreticky možné, prakticky po něm ale nikdo z politiků příliš netouží. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK /Studio 6, 19. 4. 2012/ -------------------Vytvářet teďkom nějaké s odpuštěním slepence Věcí veřejných kolem Radka Johna a potom TOP 09 a ODS, tak možná by se to na chvíli podařilo, ale nepředpokládám, že by to vydrželo příliš dlouho. redaktor -------------------Druhý diskutovaný scénář počítá s novou platformou Karolíny Peake. Kromě vicepremiérky se do ní řadí ještě 6 rebelů. Přitáhnout by z klubu Věcí veřejných teoreticky mohli i poslanec Milana Šťovíčka a stále nerozhodnutého Radima Vysloužila. I to je ale málo. Koalice by měla jen těsnou většinu, a tu nikdo nechce. Petr NEČAS, premiér, předseda strany /ODS/ -------------------Musí to být vláda, která má skutečně bezpečnou většinu. Karolína PEAKE, vicepremiérka /nez./ -------------------101 je považována za nebezpečnou většinu. Petr GAZDÍK, předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové /Interview ČT24, 18. 4. 2012/ -------------------Plné znění zpráv


Ta vláda nemůže být zmítána momentální náladou jednoho nebo dvou poslanců. redaktor -------------------Z klubu dvou "v" přitom zní: s dalšími našimi poslanci nepočítejte. Josef DOBEŠ, poslanec /VV/ /Události, komentáře, 18. 4. 2012/ -------------------Nikdo neodejde z Věcí veřejných. I Otta Chaloupka není korytář, ono je kapustičky ještě hodně, slimáčků málo, ale nepřileze jediný slimáček. redaktor -------------------Strany se proto chystají i na případ, že obě varianty zkrachují. Například v ODS je příprava kampaně pro případné předčasné volby v plném proudu. Zásadní pro další vývoj bude nedělní jednání koaličních lídrů a hlavně to, s čím v pondělí přijde Karolína Peake. _

Třetí den soudu s Breivikem 18.4.2012

ČT 24

str. 08 _

07:00 Zprávy_

Veronika PAROULKOVÁ, redaktorka -------------------Třetí den soudního procesu s Andersem Breivikem, za bombový útok v centru Osla a střelbu na blízkém ostrově Utoya mu hrozí až 21 let vězení, které můžou být opakovaně prodlužované až na doživotí. Jeho útoky z loňského července nepřežilo 77 lidí. redaktorka -------------------Bez výčitek svědomí nebo lítosti, s neotřesitelnou důvěrou v sebe sama i oprávněnost svých činů. Před loňskými pečlivě naplánovanými útoky Breivik kalkuloval i s medializací svých názorů a cílů. K tomu využívá i svůj čas u soudu. Jeho úterní vystoupení trvalo přes hodinu. Pro některé pozůstalé těžko stravitelné sousto. Mette Yvonne LARSONOVÁ, právní poradkyně pozůstalých -------------------Řada přeživších měla pocit, jakoby říkal, že si za všechno můžou sami, že je prostě musel zabít. Svein HOLDEN, státní zástupce -------------------Neřekl bych, že drží soud v šachu. To je trochu přehnané. Chápu to prostě tak, že je pro něj důležité tohle všechno říct a soudce mu to dovolil, nic víc a nic míň. Tomáš TRAMPOTA, sociolog médií, FSV UK -------------------Cítíme, že v podstatě terorismus tyje a čerpá z toho mediálního zájmu a v podstatě zejména pro to vyvolání mediálního zájmu zájmu vzniká. redaktorka -------------------Na druhou stranu podle mnohých oprávněná poptávka po informacích, jakkoliv šokující. Spory navíc vyvolává i útočníkova zaťatá pěst, kterou zdraví všechny v místnosti. Petr FRANC, předseda, Okresní soud v Kutné Hoře --------------------



To je jednání vůči soudu urážlivé a ten soud by měl k tomu adekvátně přistoupit. U nás by ta možnost spočívala v tom, že buď by byl předán řediteli věznice ke kázeňskému potrestání, popřípadě by byl vykázán z jednací síně. redaktorka -------------------Proces by měl trvat asi 10 týdnů a rozsudek se čeká koncem července. S ohledem na velký počet svědků se ale může protáhnout. _

Nezřízený život 16.4.2012

ČT 24

str. 07

22:00 Události, komentáře_ _

Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Nejvyšší soud vůbec poprvé v historii české justice definoval, co znamená vést nezřízený život. Jeho sjednocující stanovisko vyjde ve sbírce zákonů a poslouží při rozhodování všech českých soudů jako vodítko pro to, jak takového člověka poznat. Důležité to může být například i pro zbavení práva dědit. Michal ŠEBELA, redaktor -------------------Pojem nezřízený život dostal jasnou charakteristiku. Podle ní se týká lidí, kteří dlouhodobě holdují alkoholu, drogám, výherním automatům, mají problémy se zákonem a nezajímají se o děti ani o rodinu. Petr KNÖTIG, mluvčí Nejvyššího soudu ČR -------------------Není třeba splnit všechny ty body, stačí, aby tam byla část, hlavně aby trpěla rodina, ať už to je dítě nebo starší rodiče a podobně. Michal ŠEBELA, redaktor -------------------Nezřízený život může být argumentem, proč vydědit potomka. Právě proto musel Nejvyšší soud tento termín přesně popsat. Klíčem byl případ seniora z Ostravy, který chtěl připravit o dědictví svého syna. Věc se pak dostala před soud. Otec jako důvod pro vydědění uvedl ve své závěti to, že syn trvale žije nezřízeným způsobem života, což spočítá v tom, cituji: "Že nepracuje, neplatí výživné na své dítě a nedodržuje základní pravidla slušného chování." Sjednocení definice nezřízeného života právníci vítají. V praxi se totiž setkávali ze strany rodičů s různými důvody pro vydědění. Lenka ŽVÁČKOVÁ, advokátka -------------------Považovali za tento nezřízený život to, že ta dcera žije de facto na hromádce, jak se říká laicky, s partnerem a že vlastně měla s ním děti a nebyli manželé. Michal ŠEBELA, redaktor -------------------Jeden muž z Brna chtěl také vydědit syna za to, že prý žije nezřízený život a málo ho navštěvuje v nemocnici. Vlivem Alzheimerovy choroby si ale na některé návštěvy nepamatoval. Lenka ŽVÁČKOVÁ, advokátka -------------------Toto si trošičku pomýlil ještě s tím dalším důvodem pro vydědění, kdy vlastně ten potomek o toho zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem. Michal ŠEBELA, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Nezřízený způsob života se může proti jeho vyznavači obrátit jen v dědickém řízení. Jiné paragrafy tento pojem neznají. Z Brna Michal Šebela, Česká televize. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Sociolog Petr Soukup, dobrý večer. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Dobrý večer přeju. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Nejvyšší soud stanovil právní definici nezřízeného způsobu života jako chování, které dlouhodobě a trvale vybočuje z obecné představy o dobrých mravech. Jak se na tuto definici díváte z pohledu sociologa, co jsou to dobré mravy? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak to je samozřejmě velice pořád obecná definice. Na druhou stranu, jak to chápu, byť jsem tedy nečetl plné rozhodnutí, ale četl jsem zprávu z ČTK, tak tam byla vymezena určitá chování, které do té definice spadají, jako je například alkoholismus, gamblerství, narkomanie. A tam skutečně asi se dá souhlasit s tím, když se podíváme na názory veřejnosti, že to jsou jednání, která jsou ta nejožehavější a vnímaná jako ta nejvíce problémová. Ostatně my, když klademe otázky na to, koho byste nechtěli za sousedy, tak skutečně typy narkomanů, alkoholiků, ty zpravidla v uvozovkách vyhrávají v tomto závodě. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Normy společenského chování, co ještě v normě je, co už není a představa o dobrých mravech se ale s vývojem společnosti trochu mění. Co to ovlivňuje? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak určitě se mění. Ostatně, když se podíváme na tu výpověď jedné z advokátek, co byla oslovena, tak říkala, že dobré mravy v uvozovkách nenaplňovalo třeba to, že někdo žije na hromádce v tom takzvaném nesezdaném soužití, což dodávám, možná ještě před 30 lety by skutečně mohlo být takto definováno, takže skutečně dochází k proměnám. A takový můj vnitřní názor, na to jsou různí teoretické koncepce, je, že přece jenom inspirace jsou z různých jiných kultur a zpravidla v uvozovkách odvážní jedinci v té příslušné kultuře, kteří opravdu v uvozovkách jdou hlavou proti zdi, postupně prorážejí názor, další se navalují, jak nás učí sociální psychologie a postupně v podstatě dojde k tomu, co bylo nenormální, že se stane normou. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Vy říkáte, že dochází i proměnám, lze zjednodušeně říct, že normy společenského chování jsou v moderní společnosti stále benevolentnější, že jsou měkčí a měkčí? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak obecně dokonce máme pro tento fenomén v sociologii pojem. Říkáme tomu permisivní společnost, to jest, že ta společnost čím dál víc je tolerantnější, zejména teda vůči různým excesům, i třeba vůči braní drog. Ale na druhou stranu pozorujeme a to i v České republice takový mírný návrat zpět, kdy ty nejmladší, teď tím míním tak zhruba 15 až 25leté naopak jsou o něco míň tolerantní než ti zhruba o 10 let starší vrstevníci. Takže zažíváme takový mírný návrat. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jakých hodnot v chování si česká společnost nejvíc cení? Mluví se o tom, že dnešní doba je dobou krize hodnot, ale jsou některé hodnoty, které jsou nezpochybňované a nezpochybnitelné?



Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak stále ještě jsou, protože i když se bavíme o tom, že dochází k toleranci, tak pořád je to tak, že u těch typu jednání, jako jsou rozvody, podvádění a tak dál, tak jsme tak půl na půl těch, co by se přiklonili proč i proti, a jsou určitě stále nezpochybnitelné hodnoty přinejmenším to klasické třeba desatero z bible nezabiješ, nepokradeš, ale i nebudeš podvádět a tak dál, stále platí. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Mluvili jsme tady o české vládní koalici s předchozím hostem. Jsou lidé přísnější, když posuzují politiky, nebo obecně celebrity a lidi veřejně známé? Mají na ně vyšší nároky než třeba sami na sebe? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak v České republice, ale tam skutečně nemáme jako úplně přesné indikace, protože výzkumy na toto téma se neprovádějí, mám ten pocit, že ty nároky přísnější nejsou. Navíc Češi jsou obecně tolerantnější vůči různým excesům, ale vzpomeňme třeba na kauzu prezidenta Clintona v USA, kde opravdu jeho /nesrozumitelné/ byl souzen velice tvrdě veřejností, takže prostě různé kultury na to nahlížejí různě. U nás pořád ta distance politik, ano, ten by se měl chovat mravněji než ostatní, si myslím, že neplatí. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A obecně mají lidi tendenci přísněji posuzovat druhé než sami sebe? Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Tak to určitě, to by nás psychologové mohli poučit. Prostě to, co u sebe nevidíme, u druhých vidíme velice dobře, ale na druhou stranu měli bysme se dívat primárně sami na sebe. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Sociolog Petr Soukup. Já vám děkuji, hezký večer. Petr SOUKUP, sociolog, FSV UK -------------------Díky za pozvání. _

Co říkáte nové podobě Událostí v České televizi? 16.4.2012

Respekt

str. 06

Anketa_

_ DENISA KASLKOLLMANNOVÁ vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK Petr Dvořák nastoupil v České televizi tolik potřebné a očekávané změny a je dobře, že se nebál sáhnout do jejího srdce – zpravodajství. Veřejnoprávní televize by měla informovat o všem důležitém, srozumitelně a přitom důkladně. Jenže tato idea se poněkud bolestivě střetává s praxí. Zpravodajství připomíná spíše tělocvik, o faktickém prohloubení kontextu a souvislostí mluvit nelze a celkové omlazení designu studia a moderátorského týmu působí, jako když si vylijete do klína sklenici s vodou. Televize by se měla soustředit zejména na výběr a kvalitní zpracování témat – ne jen přečíst titulek a dát prostor pro vyjádření oběma stranám. Měla by využívat sílu obrazu, ale ne ji zneužívat či prznit. KAREL HVÍŽĎALA novinář Plné znění zpráv


To, jak na ně lidé reagují, mě nepřekvapilo, protože ČT se soustředila více na formu než obsah, na výběr moderátorů než na výběr témat a způsob zpracování, i když délka 48 minut vyžaduje právě jiné zpracování příspěvků. Dlouhé zprávy má v Evropě jen Francie, a to na obou kanálech TF1 a A2, jenže tam na seriózní zpravodajství byli léta zvyklí, takže diváky neodrazuje. První dva čtyřminutové příspěvky má postavené jako příběhy, které jsou odvážné, přitažlivé, neočekávané, a končí rozhovory, které jsou opět delší. Neopakují to, co je v ostatních médiích. Ve Francii taky donedávna moderátor fungoval zároveň jako komentátor. Tomáš Trampota ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK V době zkratkovité komunikace, ve které žijeme, je odvážné už samotné prodloužení celkové stopáže. Grafika znělky je až příliš jednoduchá, esteticky neobjevná, opakující zažitá klišé televiznězpravodajských znělek. Studio samo nabízí bohatší rejstřík pohledů kamery včetně dynamičtějšího pohybu a zajímavějších pozadí projektovaných za moderátory, celek studia s převládající bílou barvou ale působí až příliš studeně a „nemediálně“. První polovina relace využívá laciný dramatizující trik „čekáme na moderátora z terénu“ vedený snahou vyvolat očekávání a udržet pozornost diváků spojenou s takzvaným bridgingem – přemostěním kritického času 19.30, kdy začíná konkurence. To může fungovat jen při pečlivém výběru témat, která by měla být exkluzivní, investigativní a nabízet analytičtější pohled. To se zatím spíše nedaří. Martina Vojtěchovská vedoucí editorka MediaGuru.cz Domnívám se, že změna Událostí je víc deklarovaná než skutečná. Změnil se sice obal relace, ale její jádro v podobě reportážních příspěvků a předkládaných informací zůstává stejné. Ano, pořad je delší, moderátoři se pro diváka chovají méně předvídatelně, kamera nabízí více rozličných pohledů, využívá se plazmová obrazovka atd. Prodloužený čas relace ale zatím nevedl k analytičtějšímu zpracování příspěvků, ale spíše k nabalování dodatečných informací k tématu a tím k jeho „natahování“. To způsobuje, že pořad – i přes velkou snahu moderátorů – působí unaveně a je tak pro něj náročné udržet pozornost diváků. Teprve s proměnou jádra bude možné mluvit o skutečně nových Událostech. Foto autor| foto archiv Foto autor| foto Karel Cudlín Foto autor| foto archiv Foto autor| foto archiv _

Jednání vlády: Ministři schválili škrty dohodnuté koalicí 11.4.2012

ČT 1

str. 01 12:00 Zprávy ve 12_ _

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka -------------------Hezké poledne, připraveny jsou Zprávy a já vás vítám. Vláda schválila úsporná opatření pro roky 2013 a 14. Schodek rozpočtu by se díky nim měl udržet pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Kabinet tak potvrdil včerejší dohodu koaličních špiček. Mezi přijatými návrhy je například pomalejší valorizace důchodů. Ve Strakově akademii je kolegyně Jana Čermáková s podrobnostmi. Jano, zdravím tě. Řekni nám, jak rychle by měly penze v následujících letech růst. Jana ČERMÁKOVÁ, redaktorka ČT, Praha -------------------Hezké poledne. Tak úvodem tedy pár čísel, samozřejmě mělo by to být pomaleji, jak už zaznělo, než se původně předpokládalo. Příští rok od ledna by měl průměrný důchod vzrůst o 156 korun místo očekávaných 428. Připomeňme, že teď je průměrná penze 10550 korun a za příští tři roky by se měla zvýšit podle těch Plné znění zpráv


současných a nejnovějších vládních propočtů a stanovisek o 383 koruny celkem. Vláda neměla jen úsporná opatření na programu dnešního jednání, bylo tady taky několik zákonů od opozičních poslanců. Vláda pravděpodobně ale asi nebude souhlasit s ústavní novelou opoziční ČSSD, podle které by prezidentské milosti měl spolupodepisovat premiér nebo jiný člen vlády, a zřejmě se nepřikloní asi k návrhu ani KSČM, aby se do občanských průkazů zase zapisoval údaj o zbavení nebo omezení svéprávnosti lidí. V každým případě ale obě tyto normy, ať už k nim vláda zaujme jakékoliv stanovisko, půjdou do Poslanecké sněmovny a ta o nich rozhodovat bude. S čím ale vláda souhlasí a co vláda chce, chce zpřísnit pravidla pro vyslovení nedůvěry vládě. Mluví se v této souvislosti o takzvané konstruktivní nedůvěře, nicméně v této souvislosti je zcela určitě potřebné zdůraznit, protože to je zřejmě v této chvíli klíčové, vláda nemá pro tento návrh podporu opozice. redaktor -------------------Německo, Polsko nebo Španělsko, státy, ve kterých funguje takzvaný institut konstruktivního vyjádření nedůvěry. Pokud tamní zákonodárci chtějí odvolat vládu, musí ve stejnou chvíli navrhnout jméno nového premiéra. Podobnou úpravu chce teď prosadit i český kabinet. Karolína PEAKE, předsedkyně Legislativní rady vlády /VV/ /25. 1. 2012/ -------------------Považuji tento instrument za posílení politické stability, ale také posílení odpovědnosti opozice. redaktor -------------------Nedůvěru by mohla sněmovna vyjádřit jen ve chvíli, kdy by nového premiérského kandidáta navrhovalo aspoň 50 poslanců. Pokud by napoprvé neuspěli, museli by na nový pokus počkat půl roku nebo sehnat ještě dalších 30 podpisů. Jiří POSPÍŠIL, ministr spravedlnosti /ODS/ /16. 9. 2010/ -------------------Což má vést k tomu, aby v českém ústavním pořádku vláda získala větší míru stability a byla odvolána pouze v případě, že se takříkajíc rýsuje nová varianta. Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Já myslím, že to je velmi vhodné opatření, poněvadž česká politika trpěla v posledních letech vládní nestabilitou a toto opatření by mohlo právě politickou stabilitu posílit. redaktor -------------------Aby nový zákon začal platit, musí pro něj vláda sehnat ústavní většinu. To znamená 120 poslanců a kvalifikovanou většinu senátorů. Vzhledem k současnému rozložení sil se tak bude muset premiér Nečas obrátit na opozici. Ta je ale zatím ke schválené vládní předloze skeptická. Jeroným TEJC, předseda poslaneckého klubu strany /ČSSD/ -------------------My jsme jednoznačně proti tomuto návrhu vlády, protože nemáme jediný důvod pro to, abysme usnadňovali přežívání vlád, které nemají podporu parlamentu. redaktor -------------------Vláda tak bude ještě se sociálními demokraty o podpoře jejího návrhu jednat. Pokud ale ČSSD názor nezmění, konstruktivní vyjádření nedůvěry zůstane jen na papíře. Jitka SLUKOVÁ, moderátorka -------------------Změnám ve vyslovování nedůvěry vládě se budou podrobně věnovat i dnešní Události. Jaké šance na uvedení do praxe návrh má? Dívejte se v sedm večer na jedničku a 24. _



Vyzkoušeli jsme 5.4.2012

ČT 1

str. 01 17:30 Černé ovce_ _

Vlado ŠTANCEL, moderátor -------------------Fast foody nebo-li prodejny rychlého občerstvení. Pro někoho málem synonymem žaludečních vředů, pro jiného vítaná forma občerstvení. To teď nerozsoudíme. Odpovídá ale koupené jídlo tomu na reklamních letácích? Vyzkoušeli jsme to. Magdalena HAVLÍKOVÁ, redaktorka -------------------Smyslem reklamy je přilákat pozornost a zákazníky. A to platí i pro reklamu na jídlo. Jedním z jejich nástrojů jsou fotografie chutně vypadajícího jídla. Vyzkoušeli jsme vybrat si jídlo podle fotografie a porovnat ho s tím, co dostaneme. Dobrý den, já bych si dala jednu gyros specialita. Tady máme gyros ... v porovnání s fotografií není vidět tolik salát, ale jak pán to připravoval, viděla jsem, že ho tam dovnitř někam dává. Přestože gyros nevypadá úplně přesně jako na obrázku, vypadá celkem v pořádku. První stánek obstál. A tak se přesouváme do pobočky velkého fast foodového řetězce. Já bych si dala asi cheeseburger fresh, jak to máte na tý fotce. Tady máme čerstvý cheeseburger, můžeme ho porovnat přímo s fotografií, co tu máme. No, rozhodně nevypadá tak chutně jako na fotografii. Celkově bych podle fotografie očekávala asi trošku větší hamburger než to, co jsem dostala. Má obrázek, na kterém je to jídlo vyobrazeno nějakou váhu při uzavírání té kupní smlouvy? Roman KOUCKÝ, advokát -------------------Má. dokonce zásadní roli při výběru toho zboží. Já jsem ukázal a tím jsem vymezil jaký vlastnosti ten předmět má mít a v takovém případě zaprvé mohu požadovat, aby jaksi prodávající to zboží uvedl do stavu, který je ve shodě s tou kupní smlouvou. Pokud tak neučiní, mám právo od smlouvy odstoupit. Magdalena HAVLÍKOVÁ, redaktorka -------------------Dobrý den, já jsem si to koupila, mě to nepřijde, že to odpovídá tý fotce. Můžu to vrátit? No, toho, co je na tý fotce, ale na tý fotce, tady na tý veliký venku. Vedoucí s námi jednala bez úsměvů a díků, ale naši stížnost vyřídila kladně a vrátila nám peníze. A my jdeme vyzkoušet další občerstvení. Dobrý den, já bych si dala jeden Brazer. Výrobek jsem si koupila podle tohoto obrázku, realita tomu příliš neodpovídá a proto se teďka vrátím zpátky do obchodu a zkusím ho vrátit. Dobrý den. Já jsem si tady podle obrázku koupila Brazer twister a přijde mi teda, že oproti tý fotce je tam podstatně míň salátu a toho kuřete. Můžu to vrátit? Tady je účtenka, jestli chcete. Jestli bych mohla, vrátit peníze. Přestože nám nebylo vyhověno s vrácením peněz, nový twister už byl fotce podobnější. Po reklamaci jsme dostali novější výrobek, vypadá to, že je plnější a stejně tak vypadá, že salát a rajčata jsou čerstvější, nevypadají tak unavené. Pokračujeme českou klasikou a tou je smažený sýr v housce. Smažený sýr tentokrát odpovídá fotografii podstatně víc než v předchozích případech, proto jsme jako zákazníci spokojeni a reklamovat nebudeme. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Fotografie hraje určitě velikou roli. Vybíráme si očima, chceme jíst jídlo, které vypadá dobře, abychom na něj dostali chuť. Takže firmy s tím počítají a fotí fotografie jídla tak, aby jídlo na nich vypadalo co nejlépe. Iva JAKEŠOVÁ, foodstylistka -------------------Je potřeba použít nějaké triky, jako třeba že se maso nařízne a roztáhne, aby z té housky vykukovalo ven a vypadalo jako že je to velký kus masa. Aby zůstalo jakoby nafouklé a šťavnaté, tak se nepropéká úplně, ale vlastně jenom tak trošku na chviličku, by zvětšilo trošku svůj objem a vypadalo krásně šťavnatě. Magdalena HAVLÍKOVÁ, redaktorka -------------------Dobrý den, já bych si dala .... teď jsme si v dalším řetězci zakoupili hamburger takzvaný whopper, takto vypadá na obrázku a teď se podíváme, jak vypadá realita. Složení výrobku v porovnání s fotografií je v pořádku, přestože to vypadá na fotografii, že je obsahu poněkud víc. Všechny fotografie, které jsme zatím viděli, vypadaly krásně. Fotí se skutečné jídlo, nebo je v tom nějaký fígl? Plné znění zpráv


Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Firmy věnují obrovskou péči vytvoření výrobku. Mají na to celé týmy, od fotografů, stylistů a marketérů, kteří zkoumají, jak třeba určité barvy, produkty a celkový styling toho výrobku vypadá. Magdalena HAVLÍKOVÁ, redaktorka -------------------Jako zákazníky nás ovlivňují také názvy produktů. Slova jako extra, maxi, nebo super v nás vyvolávají dobrý dojem. Přestože nemáme porovnání vůči čemu jsou velké, nebo speciální. Dobrý den, já bych si dala jednu bavorskou bagetu. Jenom samotnou. Maso v bagetě nevypadá vůbec tak chutně jako na fotografii. Stejně tak vajíčka, je jich tam méně. Na fotografii vidíme dvě vajíčka, my jsme dostali pouze jedno vajíčko. Sýr se nám roztéká, i když spíš po bagetě, než po tom masu. A okurku máme jednu, což by odpovídalo fotografii. Dobrý den, prosím vás, já jsem si to vybrala podle tý fotky, tam jsou dvě vajíčka, několik okurek a ta realita je teda úplně někde jinde, jo. prodavačka -------------------Chcete vyměnit bagetu za jinou? Magdalena HAVLÍKOVÁ, redaktorka -------------------No, jestli byste mohla. prodavačka -------------------No určitě, ale nikdy to nebude vypadat jako na obrázku. Magdalena HAVLÍKOVÁ, redaktorka -------------------Nebude jo? A to oni jako nefotěj to reálně, co vy tady prodáváte? prodavačka -------------------Já bych řekla, že ne. Magdalena HAVLÍKOVÁ, redaktorka -------------------Po ujištění, že bageta nikdy nebude jako obrázek, jsme dostali jinou. Ze šesti navštívených fast foodů jsem třikrát k reklamaci neměli důvod a třikrát jsme nebyli spokojeni. Prodavači se nám ale snažili vyjít vstříc výměnou zboží, nebo vrácením peněz. Účelem reklamy je zboží prodat a i když si to neuvědomujeme, účinkuje i na nás. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK -------------------Takzvaný efekt třetí osoby nám říká, že zákazníci se domnívají, že tou fotografií lákavou se nechávají nalákat ti ostatní, ale oni ne, že oni již to prohlédli, oni již znají ty marketingové triky, které na ně firmy používají a proto se nenechají tak snadno napálit. Přitom to na ně funguje úplně stejně. _

Lubor Černohlávek jmenován ředitelem oddělení PR a komunikace CET 21 5.4.2012

Parlamentní magazín _

str. 44

kariéra_

Na pozici ředitele PR a komunikace společnosti CET 21, provozovatele kanálů Nova, Nova Cinema, Nova Sport, česko-slovenské MTV a portfolia online projektů, nastoupil Lubor Černohlávek. Plné znění zpráv


Lubor Černohlávek do TV Nova přichází z vydavatelského domu Ringier Axel Springer, kde poslední tři roky působil v pozici šéfredaktora deníku Aha! a přidružených magazínů. Ze své nové pozice ředitele PR a komunikace TV Nova bude odpovědný za mediální obraz společnosti, všech jejích brandů a subbrandů a odpovídá za veškerou externí komunikaci společnosti. Součástí jeho agendy je koordinace PR kampaní a v neposlední řadě také CSR aktivit spojených s Nadací Nova. Lubor Černohlávek je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Na Homolce. Lékařským oborem MUDr. Michala Šetlíka je neurochirurgie - je specialistou na cévní neurochirurgii a chirurgii báze lební. Foto popis| Lubor Černohlávek _

Lidé a podniky 30.4.2012

Euro

str. 16 Monitor lidé a podniky_ Naďa Kubalíková_

1 Bison & Rose Tobiáš Tvrdík • konzultant Jarmila Paličková • konzultantka Konzultantský tým agentury Bison & Rose rozšířili Tobiáš Tvrdík a Jarmila Paličková. Tvrdík (29) přišel ze zpravodajského serveru týdeníku Euro, kde působil jako redaktor více než pět let. V Bison & Rose bude mít na starost především klienty z průmyslových odvětví. Je absolventem Vyšší odborné školy publicistiky v Praze, aktivně se věnuje kulinářství. Jarmila Paličková (28) doposud pracovala v J&T. U finančních institucí strávila profesně poslední čtyři roky, z toho tři v pozici PR specialistky. Zodpovídá za klienty z oblasti finančních služeb, zdravotnictví a farmacie. Paličková vystudovala obor žurnalistika a mediální studia na Masarykově univerzitě v Brně. Ve volném čase zpívá v post-rockové kapele. 2 Telefónica Czech Republic Frank Gotthardt • ředitel marketingu pro firemní zákazníky Novým ředitelem marketingu pro firemní zákazníky ve společnosti Telefónica Czech Republic se stal Frank Gotthardt, který nahradil Michala Holbu. Gotthardt řídil pobočku Capgemini ČR a byl také zodpovědný za odvětví telekomunikací ve východní Evropě, kde rozvíjel obchodní aktivity a koordinoval mezinárodní projekty. Má bohaté zkušenosti v oblasti B2B a ICT projektů v telekomunikačním sektoru, kde působil jako poradce správních rad významných mezinárodních společností. V minulosti již se společností Telefónica Czech Republic spolupracoval v rámci různých konzultačních projektů. 3 Realitní společnost České spořitelny Martin Němeček • předseda představenstva Novým předsedou představenstva Realitní společnosti České spořitelny se stal Martin Němeček (44), dosavadní ředitel oblastní pobočky České spořitelny Praha centrum. Ve funkci vystřídal Aleše Mamicu, který přechází do Stavební spořitelny České spořitelny. Němeček působí v manažerských a řídicích pozicích spojených s oblastí retailu pobočkové sítě České spořitelny již více než dvacet let. V nové funkci se zaměří především na pokračující rozvoj franšízové sítě a také na posilování značky RSČS. Je absolventem Vysoké školy ekonomické v Praze, hovoří anglicky a rusky. Mezi jeho záliby patří sport a filatelie. 4 AFI Europe Bedřich Skalický • manažer pronájmů Za pronájem veškerých projektů společnosti AFI Europe v České republice bude zodpovědný z pozice manažera pronájmů Bedřich Skalický. Pracovní zkušenosti v oblasti developmentu získal především jako předseda představenstva a generální ředitel Realitní společnosti České spořitelny. Plné znění zpráv


Bedřich Skalický vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor vnitřní obchod, a ekonomii na Univerzitě Boston. Šest let pracoval jako realitní manažer pro Českou a Slovenskou republiku ve společnosti McDonald’s, poté byl realitním manažerem pro Českou a Slovenskou republiku v TK Development a obchodním ředitelem ve společnosti Real CDC Praha. Skalický hovoří anglicky a rusky. Ve volném čase se rád zabývá četbou a sportem. 5 Brammer Czech Milan Bártl • vedoucí obchodního místa Společnost Brammer Czech jmenovala Milana Bártla (44) novým vedoucím obchodního místa v Plzni. Bártl má více než dvacet let zkušeností v oblasti managementu, působil v obchodním oddělení společnosti AZ Sanace, kde se věnoval řízení klíčových zakázek, nákupu materiálu, přípravě expanze společnosti a marketingovým aktivitám. Ve své nové pozici bude Milan Bártl zodpovídat za řízení a rozvoj plzeňské pobočky Brammer. Je absolventem Fakulty pozemního stavitelství na ČVUT a FTVS Univerzity Karlovy se specializací na trenérství v oboru lyžování. Šest let také působil ve Svazu lyžařů České republiky jako trenér národního družstva žen v alpských disciplínách. Mluví plynule anglicky, německy a rusky. Je ženatý a má dvě děti. Ve svém volném čase se věnuje rodině a sportu. 6 Allegro Group CZ Jan Davídek • managing director Jan Davídek (33) nastoupil do pozice managing directora classifieds ve společnosti Allegro Group CZ, která provozuje například obchodní portál Aukro.cz nebo internetový srovnávač Heureka.cz. Kromě ubytovacích portálů Hotel.cz, Spa.cz, Turistik.cz a Hory.cz bude nově zodpovědný za rozvoj inzertního portálu Spěcháto.cz, realitních serverů Bezrealitky. cz a Wikireality.cz a motoristického portálu Otomoto.cz. Davídek vystudoval VŠE v Praze a v minulosti zastával pozice v internetových firmách Active 24 a Media Factory. Poslední čtyři roky řídil Hotel.cz a jeho současným posláním bude rozvoj inzertních portálů. Ve volných chvílích se věnuje především rodině a golfu. 7 ABB Česká republika Vladimír Kysela • ředitel pro strategický rozvoj Společnost ABB jmenovala Vladimíra Kyselu do pozice ředitele pro strategický rozvoj. Ve firmě působí již patnáct let, posledních sedm v pozici ředitele divize systémů pro energetiku. Jeho hlavní zodpovědností bude posilovat pozici firmy ve všech segmentech činnosti firmy na tuzemském trhu i v zahraničí. Aktuální úkoly zahrnují systematickou spolupráci s klíčovými zákazníky a institucemi, proces akvizic, implementaci nových technologií a obchodních modelů a v neposlední řadě rozvoj talentů, které firma má. Kysela je absolventem Fakulty stavební ČVUT, je ženatý a má dvě děti. Jak sám říká, sportem se snaží kompenzovat prosezené hodiny v kanceláři, poslední dva roky si oblíbil běhání. Je též nadšeným amatérským fotografem, miluje operu, dobré jídlo a cestování se svojí rodinou. 8 Citibank Veronika Špaňárová • ředitelka retailového bankovnictví Novou ředitelkou retailového bankovnictví v Citibank Česká republika byla jmenována Veronika Špaňárová. V rámci své nové funkce bude zodpovědná za další posilování pozice banky na českém retailovém trhu. Veronika Špaňárová pracuje v Citibank již více než patnáct let a své bohaté manažerské zkušenosti získala jak v České republice, tak v zahraničí. Pět let byla součástí týmu Citibank v brazilském Sao Paulu, kde žila i se svojí rodinou. Po svém návratu do pražské pobočky na konci roku 2010 měla na starost oblast osobního bankovnictví pro zaměstnance firemních partnerů Citibank. Špaňárová vystudovala ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Foto popis| 1 Tobiáš Tvrdík Bison & Rose Foto popis| 1 Jarmila Paličková Bison & Rose Foto popis| 2 Frank Gotthardt Telefónica Czech Republic Foto popis| 3 Martin Němeček Realitní společnost České spořitelny Foto popis| 4 Bedřich Skalický AFI Europe Foto popis| 5 Milan Bártl Brammer Czech Foto popis| 6 Jan Davídek Allegro Group CZ Plné znění zpráv


Foto popis| 7 Vladimír Kysela ABB Česká republika Foto popis| 8 Veronika Špaňárová Citibank Foto autor| FOTO • archiv / PŘIPRAVILA • Naďa Kubalíková ([email protected]) _

III. mezinárodní festival reklamy PIAF / Praha 30.4.2012

Marketing & Media

str. 31

Lidé - společnost_

_ Foto popis| Andreas Balog a Lorenz Langgartner z agentury Serviceplan si přiletěli pro Grand Prix z Mnichova. Sympatické bylo, že před akcí vůbec nevěděli, že ji získají, a byli upřímně nadšení. Foto popis| Daniel Růžička, jediný Čech v porotě PIAFu, kterou vedl Gideon Amichay. Ten žije už rok v New Yorku a shání vydavatele své knihy "No No No No No No, Yes". Foto popis| Kéž bychom to udělali my, řekl na pódiu Leon Sverdlin z Mark BBDO, když si přebíral osmou cenu pro AlmapBBDO. Na snímku s bývalou kolegyní Ivou Macků (Saatchi & Saatchi). Foto popis| Přednášející Matt Mint z Mindshare a Švédka Janna Norberg z Family Business, jediná žena v porotě. Foto popis| Millward Brown: Petra Průšová se svým šéfem Timem Wraggem. Foto popis| Zasloužili se o PIAF: Martin Štěpánek (Publicis), Petr Keller (Starlite) a Renata Balašová (Victoria Production). Foto popis| Každý, včetně Honzy Patery, se chtěl fotit s Tedem z Droga5. Vpravo ředitel festivalu Marek Hlavica a předseda poroty Gideon Amichay, který slíbil, že příští rok přijede zase. Foto popis| Studenti FSV UK, kteří o PIAFu psali a tweetovali pro studentský server Markething.cz. _

Lego je pro kluky, holky i unisex 30.4.2012

Marketing & Media str. 16 Eva Zakálová_

Marketing_

POSITIONING Dánský výrobce hraček Lego čelí kritice. Řada Lego Friends pro dívky rozhořčila americkou organizaci Spark. Nelíbí se jí, že se Lego málo orientuje na dívky, a pokud ano, propaguje genderové stereotypy. Stavebnice Lego Friends vznikala čtyři roky, v Čechách se prodává od dubna. Staví na přátelství pěti dívek v malém městečku, které baví kavárny, oblékání, péče o zvířata, ale zároveň mají i aktivní role. „Na nové řadě považuji za problematickou zejména prezentaci životního stylu satelitních městeček,“ říká Lenka Vochocová z katedry mediálních studií FSV UK, která se problematikou genderu dlouhodobě zabývá. Podle Markéty Zahradníčkové z marketingu Lega stavebnice reagovala na přání rodičů i dívek. „Chceme kontinuálně vylepšovat všechny své produkty – jak pro kluky, tak pro hočičky,“ říká Zahradníčková. Vedle televize, tisku a internetu Lego novou řadu podporuje také prostřednictvím předváděcích akcí v hračkářstvích. Ohlasy spotřebitelů bere Lego Group seriózně, stejně je tomu i v případě petice. „Je to pro nás poučení do budoucna,“ míní Zahradníčková. „Je otázka, zda můžeme od výrobců hraček očekávat, že půjdou cestou boření genderových stereotypů a kultivace společnosti, nebo zvolí marketingově úspěšný, populistický odkaz na to, co lidé chtějí,“ uvažuje Vochocová. S Legem si vžycky hrály děti bez ohledu na pohlaví. Produkt se ale vyvíjel a kategorii „unisex“ hračky částečně opustil. Chlapce a dívky nyní oslovuje nejen dohromady, ale i zvlášť. Stejně jako jsou panenky spíše pro holky a auta zase pro kluky. A děti nakonec posadí panenku do auta a dívku z Lego Friends do rakety. Jejich fantazii se genderové meze nekladou. * Foto popis| Lego cílí na dívky. Koncept stavebnice Lego Friends se nelíbí feministické organizaci Spark. Na petici je na 55 tisíc podpisů.



_

Jaké bude zdravotnictví v 21. století? 30.4.2012

TRADE REVIEW str. 48 Tomáš Hart_

Signály_

Říká se, že všichni chtějí žít dlouho, ale nikdo nechce být starý. Jak se prodlužuje délka života i množství let, které trávíme v práci, prodlužuje se nejen aktivně strávená část života, ale i potíže, jež nám tyto změny přinášejí. Kromě nových problémů, z nichž několika se na této dvoustraně věnujeme, však vznikají i příležitosti, jak na těchto nových skutečnostech vydělat, a stále rostoucí počet českých firem se jich snaží také využít. Světová zdravotnická organizace sleduje celosvětové trendy ve zdravotnictví a snaží se všem zúčastněným radit, jak se na nastávající změny co nejlépe připravit. Ve své studii o nárocích na zdravotnický personál v 21. století popsala pět hlavních změn, které jej - pokud již nenastaly - potkají velice brzy. Bude to péče soustředěná okolo pacienta, budování partnerství mezi pacienty, personálem, soukromými firmami a místními komunitami, sledování kvality poskytované péče, využití elektroniky a informačních technologií pro práci s daty a systémový přístup k celé populaci, nejen k jednotlivým pacientům. Zdravotnictví jako obor, který je velice drahý, by navíc mělo být ideální oblastí pro zavádění nových a neotřelých inovativních nápadů, jež v Čechách nikdy nechyběly. Důležitost sledování nových trendů ve zdravotnictví, které CzechTrade zachytil a popsal, podtrhují i komentáře analytika ministerstva zdravotnictví Jana Alexy uvedené u jednotlivých signálů. Odvážné a dopředu zacílené firmy, které jich využijí, udělají něco dobrého nejen pro pacienty a zdravotníky, ale potěší i své akcionáře a majitele. *** Indie BOJ O ZAVÁDĚNÍ ELEKTRONICKÝCH LÉKAŘSKÝCH ZÁZNAMŮ V JEDNÉ Z VELKÝCH INDICKÝCH NEMOCNIC Signál CzechTrade: Nemocnici se podařilo překonat odpor lékařů k novému způsobu zadávání elektronických dat o pacientech především díky dvěma (splněným) slibům: zrychlením a zjednodušením výstupní procedury (pořízení jednotného automatického výstupního potvrzení s údaji o všech zákrocích, jimž se pacient během pobytu v nemocnici podrobil) a možností automatické analýzy dat z těchto vyšetření pro všechny lékaře v nemocnici (přístup ke všem datům, která jsou o pacientovi k dispozici, a jednotný způsob jejich vyhodnocováno. Komentář ministerstva zdravotnictví: Informace z Indie představuje zajímavou zkušenost zejména díky úspěšnému přesvědčení zdravotnického personálu o potřebnosti eHealth. Odpor k eHealth u mnoha českých zdravotníků znesnadňuje jeho zavádění v praxi v České republice. USA VÍCE DOMÁCÍ PÉČE V USA Signál CzechTrade: S prodlužující se délkou života se lidé ve vyšším věku ocitají častěji v nemocnici na léčení a dlouhodobé pozorování. Tyto pobyty jsou drahé a pro oslabený organismus představují zvýšené riziko ohrožení infekcí, domácí péče by v mnoha případech poskytla lidem příjemnější způsob léčení. V USA byl přijat zákon, který podporuje návštěvy lékařů u jejich pacientů a v oprávněných případech hradí domácí léčbu namísto nemocničních pobytů. Komentář ministerstva zdravotnictví: Home care představuje jeden z nejperspektivnějších sektorů. Bohužel v ČR stále ještě není příliš rozšířen. Získání poznatků ze zahraničí může napomoci lepšímu nastavení této péče v ČR. Plné znění zpráv


USA NEMOCNICE SE MĚNÍ KVŮLI OBÉZNÍM PACIENTŮM Signál CzechTrade: Kromě prodlužujícího se věku pacientů musí nemocnice také reagovat na množství lidí s civilizačními chorobami, jako např. obezitou a cukrovkou. Vzrůstající podíl pacientů s těmito onemocněními přitom vyžaduje takovou péči, že ji nelze poskytovat ve stávajících podmínkách. Větší a robustnější postele, jinak řešené dispozice interiérů nebo zvýšené riziko infekčních onemocnění u transplantovaných orgánů při cukrovce II. typu, to vše nutí nemocnice do nových investic. V době rostoucích nákladů na zdravotnictví a ekonomických potíží většiny vyspělých států tento jev způsobuje nemocnicím velké problémy. Šance pro firmy, které nabídnou nejen výrobky a pomůcky, ale celkové řešení péče o tyto pacienty. Komentář ministerstva zdravotnictví: Restrukturalizace nemocniční sítě podle měnících se potřeb společnosti je do budoucna nezbytností. Nutnost plánovat nemocniční síť nejenom podle současné spotřeby, ale i s přihlédnutím k nevyhnutelnosti demografických změn musí být reflektována v analýzách a zahraniční know-how může ministerstvu jen pomoci přijímat správná rozhodnutí. Kanada KANADA MUSÍ ŘEŠIT RODINNOU PÉČI O STARŠÍ LIDI Signál CzechTrade: Kanadské populaci baby boomers je již kolem 65 let a brzy bude představovat početnou komunitu občanů, která bude vyžadovat zvýšenou zdravotní i sociální péči. Rozšířený názor, že pomoci rodinám starat se o starší příbuzné je lepší, než platit drahé profesionální služby, se zatím neodráží ve skutečné podpoře, kterou Kanada pečujícím rodinám poskytuje. Kanadská gerontologická společnost proto vyzvala vládu, aby iniciovala celonárodní debatu o tom, jak mohou rodiny, neziskové organizace, firmy a zdravotníci společně tento problém řešit. Podnikatelé by také měli přijít s návrhy, jak starší lidi déle udržet v práci, a tedy i v aktivním stylu života. Komentář ministerstva zdravotnictví: Politika aktivního stárnutí je zásadní jak pro budoucí výkon hospodářství ČR, tak i pro kvalitu života stárnoucí populace. Ministerstvo má zájem aktivně se podílet na formulaci politik a informace zprostředkované CzechTrade mohou být užitečným pomocníkem. Autorem komentářů je Mgr. Jan Alexa, poradce a ekonomický analytik v kabinetu ministra zdravotnictví a zároveň člen správní rady Vojenské zdravotní pojišťovny. Vystudoval obor demografie s ekonomií na Přírodovědecké fakultě UK a bezpečnostní studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Zajímají ho také mezinárodní vztahy a ekonomické teorie, v jejichž studiu na UK pokračuje. Foto popis| O autorovi| Ing. Tomáš Hart je poradcem generálního ředitele CzechTrade. _

Kalousek s topkou odmítl mafiánskou ODS. Přebírají otěže. Experti nepochybují 28.4.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Pavel Kozdera_

Kauzy_

POLITOLOGOVÉ Nenápadné gesto a přec s mnoha přesahy. Tak politologové hodnotí nabídku občanských demokratů svému partnerovi TOP09 na sestavení společných kandidátek v nadcházejících senátních volbách.



Přesto, nebo právě proto, že topka pohotově nabídku odmítla, se dá z aktu samotného vyvozovat celá řada politologických informací. Vedení strany TOP 09 na svém úterním zasedání odmítlo nabídku ODS postavit v některých obvodech společné senátní kandidáty pro podzimní volby. A svému koaličnímu partnerovi dalo jasný důvod: "Nejsme přesvědčeni o tom, zda v regionálních organizacích ODS převládají ideje nad klientelistickými podnikatelskými zájmy. Tyto pochybnosti nám nedovolují o takové nabídce vážně jednat, byť o dobré vůli vedení ODS nepochybujeme," vzkázalo předsednictvo TOP 09 vedení občanských demokratů. relatedarticles title="Více zde:" articles="230385" / Dlouhý: Mám rád Kalouskovy děti i jeho ženu Že se dávají věci do pohybu mezi prvním místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem a regionálními politiky ODS, naznačuje i spor mezi ministrem financí a členem výkonné rady ODS Pavlem Dlouhým. Jeden z “kmotrů“ občanských demokratů se totiž v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny (LN) ohradil proti zájmu ministra financí Miroslava Kalouska zkontrolovat finanční stav účtu manželky Dlouhého. V souvislosti s touto kontrolou pak v rozhovoru Dlouhý nečekaně zmínil ministrovu manželku a děti. Kalouskovi totiž vzkázal: “Miroslava Kalouska mám rád, mám rád jeho ženu, jeho děti. Opravdu.“ relatedarticles title="Psali jsme:" articles="230867" / ODS oslabuje Podle Pavla Kopeckého z Masarykovy Univerzity je nabídka ODS signálem toho, že dosud nejsilnější pravicová strana schází na úbytě. “Vedení si je vědomo, že senátní (a s nimi propojené krajské) volby mohou být pro ni ještě větší problém, než před několika lety takzvané "oranžové tsunami". Jsou s ní přímo spojeny všelijaké korupční a podobné skandály, její předseda stojí v čele neúspěšné vlády, ODS navíc ztrácí členskou základnu a skutečně schopní lidé ve vedení odešli většinou již nenávratně pryč,“ argumentuje politolog pro ParlamentníListy.cz. Pro současnou situaci ODS nachází Kopecký příměr. “Tonoucí se stébla chytá, v tomto případě navíc ještě pravděpodobně uvažuje o tom, jak znesnadnit posilování TOP 09 na svůj úkor. Kalousek, jenž je schopným organizátorem a obratným manipulátorem, udržel svou stranu stranou finančních skandálů a má ambici převzít roli vnitřně rozdělené Nečasovy partaje. Odtud nejspíš také fouká vítr,“ odhaduje Kopecký možný vývoj. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="230012" / Pohlť a nebudeš pohlcen Odpověď TOP09 “ Díky, ne“ podle Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd potvrzuje mimo jiné skutečnost, že se TOP09 nehodlá smířit s osudem ODA, která po odštěpení z ODS přežila jen dvě volebné období, až se nakonec sama rozpustila. “Pro TOP09 byla, je a bude hlavním soupeřem a nepřítelem ODS. S ní se hodlá utkat o roli leadera celé pravice. TOP09 nechce být druhá ODA, a jelikož sama nemá v senátních volbách mnoho co ztratit, kdežto ODS ano, tak ani nehodlá ODS jakkoliv pomáhat,“ popsal krok "Schwarzenbergovců" Mlejnek. poll title="Anketa:" id="1329" / TOP09 při volbách mimoparlamentního typu doposavad doplácela na nerozvinutou buněčnou strukturu. ODS disponuje více jak čtrnácti sty místními organizacemi, zatímco TOP09 “pouhými“ 244. TOP09 má však na krajské úrovni nezanedbatelnou podporu Starostů a nezávislých. relatedarticles title="Doporučujeme:" articles="216891" / Kdyby kývli, pomohli by levici Plné znění zpráv


Karel B. Müller z VŠE není nijak odmítnutím nabídky na spolupráci překvapen. ODS představuje pro TOP09 hlavního rivala v pravicovém spektru, od kterého se dlouhodobě snaží odlišit. “TOP09 navíc využívá toho, že ODS má v současné velmi pošramocenou pověst, což se může podle Müllera přenášet pochopitelně i na kandidáty. Odmítnutí má pak podle Müllera ještě další rozměr “ODS je navíc momentálně strana s diametrálně odlišnou představou o mezinárodním směřování naší země. A už vůbec není jisté, zda by postavení společných kandidátů přineslo v konečném výsledku více vyhraných senátorských křesel pro pravici. Mohlo by to být dokonce i přesně naopak a posílit ony zmiňované levicové tzunami,“ uzavřel politolog. Další názory předních českých politologů ZDE Hrají o příští vládu Miroslav Mareš stále připomíná, že pro TOP09 je snaha po dominanci na pravici velmi důležitá a to z prostého důvodu. "Získá na úkor ODS vládní potenciál. TOP 09 sice může počítat i s tím, že ODS předstihne a v opozici vůči vládě ČSSD-KSČM se tak stane dominantní silou pravice, ale ve hře je i koalice TOP 09 s ČSSD, pokud by se pro ni vytvořila příznivá konstelace,“ nastiňuje Mareš možný scénář. Letos na podzim se jako každé dva roky obmění třetina, tedy 27 senátorů. Voliči z obvodů, v nichž budou volby probíhat, mohou vybírat z kandidátek politických stran, ale hlas mohou dát i nezávislým uchazečům. Úspěšný kandidát musí získat v obvodu minimálně 50 procent všech hlasů, pokud většiny nedosáhne žádný, koná se druhé kolo. Do něj postupují dva uchazeči s nejvyšší podporou voličů. relatedarticles title="Další články articles="230221,229779,229361,229522,228890,228554" /

z

rubriky

Politologové:"

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1388&clanek=230536 _

Kalousek s topkou odmítl mafiánskou ODS. Přebírají otěže. Experti nepochybují 28.4.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Pavel Kozdera_

Politologové_

POLITOLOGOVÉ Nenápadné gesto a přec s mnoha přesahy. Tak politologové hodnotí nabídku občanských demokratů svému partnerovi TOP09 na sestavení společných kandidátek v nadcházejících senátních volbách. Přesto, nebo právě proto, že topka pohotově nabídku odmítla, se dá z aktu samotného vyvozovat celá řada politologických informací. Vedení strany TOP 09 na svém úterním zasedání odmítlo nabídku ODS postavit v některých obvodech společné senátní kandidáty pro podzimní volby. A svému koaličnímu partnerovi dalo jasný důvod: "Nejsme přesvědčeni o tom, zda v regionálních organizacích ODS převládají ideje nad klientelistickými podnikatelskými zájmy. Tyto pochybnosti nám nedovolují o takové nabídce vážně jednat, byť o dobré vůli vedení ODS nepochybujeme," vzkázalo předsednictvo TOP 09 vedení občanských demokratů. relatedarticles title="Více zde:" articles="230385" / Dlouhý: Mám rád Kalouskovy děti i jeho ženu Plné znění zpráv


Že se dávají věci do pohybu mezi prvním místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem a regionálními politiky ODS, naznačuje i spor mezi ministrem financí a členem výkonné rady ODS Pavlem Dlouhým. Jeden z “kmotrů“ občanských demokratů se totiž v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny (LN) ohradil proti zájmu ministra financí Miroslava Kalouska zkontrolovat finanční stav účtu manželky Dlouhého. V souvislosti s touto kontrolou pak v rozhovoru Dlouhý nečekaně zmínil ministrovu manželku a děti. Kalouskovi totiž vzkázal: “Miroslava Kalouska mám rád, mám rád jeho ženu, jeho děti. Opravdu.“ relatedarticles title="Psali jsme:" articles="230867" / ODS oslabuje Podle Pavla Kopeckého z Masarykovy Univerzity je nabídka ODS signálem toho, že dosud nejsilnější pravicová strana schází na úbytě. “Vedení si je vědomo, že senátní (a s nimi propojené krajské) volby mohou být pro ni ještě větší problém, než před několika lety takzvané "oranžové tsunami". Jsou s ní přímo spojeny všelijaké korupční a podobné skandály, její předseda stojí v čele neúspěšné vlády, ODS navíc ztrácí členskou základnu a skutečně schopní lidé ve vedení odešli většinou již nenávratně pryč,“ argumentuje politolog pro ParlamentníListy.cz. Pro současnou situaci ODS nachází Kopecký příměr. “Tonoucí se stébla chytá, v tomto případě navíc ještě pravděpodobně uvažuje o tom, jak znesnadnit posilování TOP 09 na svůj úkor. Kalousek, jenž je schopným organizátorem a obratným manipulátorem, udržel svou stranu stranou finančních skandálů a má ambici převzít roli vnitřně rozdělené Nečasovy partaje. Odtud nejspíš také fouká vítr,“ odhaduje Kopecký možný vývoj. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="230012" / Pohlť a nebudeš pohlcen Odpověď TOP09 “ Díky, ne“ podle Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd potvrzuje mimo jiné skutečnost, že se TOP09 nehodlá smířit s osudem ODA, která po odštěpení z ODS přežila jen dvě volebné období, až se nakonec sama rozpustila. “Pro TOP09 byla, je a bude hlavním soupeřem a nepřítelem ODS. S ní se hodlá utkat o roli leadera celé pravice. TOP09 nechce být druhá ODA, a jelikož sama nemá v senátních volbách mnoho co ztratit, kdežto ODS ano, tak ani nehodlá ODS jakkoliv pomáhat,“ popsal krok "Schwarzenbergovců" Mlejnek. poll title="Anketa:" id="1329" / TOP09 při volbách mimoparlamentního typu doposavad doplácela na nerozvinutou buněčnou strukturu. ODS disponuje více jak čtrnácti sty místními organizacemi, zatímco TOP09 “pouhými“ 244. TOP09 má však na krajské úrovni nezanedbatelnou podporu Starostů a nezávislých. relatedarticles title="Doporučujeme:" articles="216891" / Kdyby kývli, pomohli by levici Karel B. Müller z VŠE není nijak odmítnutím nabídky na spolupráci překvapen. ODS představuje pro TOP09 hlavního rivala v pravicovém spektru, od kterého se dlouhodobě snaží odlišit. “TOP09 navíc využívá toho, že ODS má v současné velmi pošramocenou pověst, což se může podle Müllera přenášet pochopitelně i na kandidáty. Odmítnutí má pak podle Müllera ještě další rozměr “ODS je navíc momentálně strana s diametrálně odlišnou představou o mezinárodním směřování naší země. A už vůbec není jisté, zda by postavení společných kandidátů přineslo v konečném výsledku více vyhraných senátorských křesel pro pravici. Mohlo by to být dokonce i přesně naopak a posílit ony zmiňované levicové tzunami,“ uzavřel politolog. Další názory předních českých politologů ZDE



Hrají o příští vládu Miroslav Mareš stále připomíná, že pro TOP09 je snaha po dominanci na pravici velmi důležitá a to z prostého důvodu. "Získá na úkor ODS vládní potenciál. TOP 09 sice může počítat i s tím, že ODS předstihne a v opozici vůči vládě ČSSD-KSČM se tak stane dominantní silou pravice, ale ve hře je i koalice TOP 09 s ČSSD, pokud by se pro ni vytvořila příznivá konstelace,“ nastiňuje Mareš možný scénář. Letos na podzim se jako každé dva roky obmění třetina, tedy 27 senátorů. Voliči z obvodů, v nichž budou volby probíhat, mohou vybírat z kandidátek politických stran, ale hlas mohou dát i nezávislým uchazečům. Úspěšný kandidát musí získat v obvodu minimálně 50 procent všech hlasů, pokud většiny nedosáhne žádný, koná se druhé kolo. Do něj postupují dva uchazeči s nejvyšší podporou voličů. relatedarticles title="Další články articles="230221,229779,229361,229522,228890,228554" /

z

rubriky

Politologové:"

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Volič VV: Strana má pořád šanci. Politolog: Ani náhodou 22.4.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Poslanecká sněmovna_ Petr Kupka_

PŘÍBĚH Potápějící se Věci veřejné ztratily důvěru většiny svých voličů. Přesto se ale najdou i tací, kteří jsou ochotni tuto stranu podporovat i nadále. Jedním z takových lidí je pan Karel z Olomoucka. Tvrdí, že strana teď prochází očistou a díky tomu bude brzy stranou nejméně zkorumpovanou a mnohem vyzrálejší. Pan Karel, který nechtěl uvést své příjmení, redakci prozradil, že Věci veřejné jsou pro něj i nadále favoritem číslo jedna v rámci politického spektra. Důvod? Strana prochází vnitřní krizí, která podle něj povede k mnohem zodpovědnější, transparentní a férové politice nejen Věcí veřejných. Vzhledem prý k tomu, čím si strana od začátku svého působení ve vládě prochází, nezbude jí nic, než se poučit ze svých chyb. Bude to mít ale podle pana Karla těžké. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="229842,229837,229824" / Poučí se strana z chyb? “Věci veřejné jsem volil, protože jsem měl hlavně důvěru v Radka Johna a líbila se mi myšlenka zbavení se politických dinosaurů a trochu “vyvětrání“ v parlamentu. Bohužel se pak ukázalo, že strana je ještě politicky nevyzrálá. Situace, ve které se teď nachází, však byla pro vévéčka hozením do vody a já věřím tomu, že přesto, že se momentálně jeví Věci veřejné jako potápějící se politická strana, chytí druhý dech a naučí se v té špinavé řece politiky plavat,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz pan Karel. Kromě politické nezkušenosti většiny představitelů strany prý “veverkám“ uškodila také koalice s ODS a TOP 09. “Tato koalice je nešťastná. Jsem přesvědčen, že za skandály Věcí veřejných je minimálně jeden z koaličních partnerů, aby získal body u voličů pošpiněním strany Radka Johna. Věci veřejné měly jít do opozice, aby se nejdříve v politice řádně rozkoukaly a rozhodly se, zda chtějí hájit zájmy spíše levicově smýšlejících obyvatel, či těch pravicových,“ tvrdí volič Karel. Strana si už nedovolí uhnout



Podle jeho slov Věcem veřejným ještě nezvoní politický umíráček. “Záleží, jak se strana vypořádá s děním kolem Víta Bárty, Kočí a Škárkou,“ doplnil. Právě poslední dva jmenovaní jsou podle něj největšími škůdci partaje. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="229824,229842,229785" / Na otázku ParlamentníchListů.cz, kdo by měl stranu vyvést z krize, pan Milan odpověděl: “Věřím, že se brzy najde vhodný nástupce Radka Johna. Strana teď bude pod takovým dohledem, že si nedovolí uhnout a je potřeba najít takovou osobnost, která to ohlídá. Škoda jen, že Karolina Peake odchází. Ta by byla skvělou předsedkyní strany,“ řekl redakci Karel s tím, že v případě, že by strana pokračovala stejně jako doposud, znamenalo by to pro ni definitivní konec v politice a on sám by jí hlas už nedal. Kučera: Věci veřejné už nemají šanci Víru pana Karla ve zmrtvýchvstání Věcí veřejných už ale nesdílí někteří politologové. “Po skandálu s Vítem Bártou, po předchozích výměnách ministrů za stranu a modelu podnikatelského projektu si myslím, že tato strana už nemá šanci. Doba do voleb je v nejlepším případě dva roky a možná to bude i kratší, a rozhodně není v silách Věcí veřejných získat zpět ztracenou důvěru. Výměna jedné postavy v čele strany nepomůže vůbec. Můžou ještě sehrát jakousi roli tím, že budou podporovat vládní koalici, aby ještě navíc kvůli nim tato koalice nepadla, což je ještě poslední pozitivní čin, který můžou udělat, ale jinak už šanci podle mě nemají,“ uvedl pro redakci politolog Rudolf Kučera z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="230174,229937,229932" /


Anketa: Co říkáte nové podobě Událostí v České televizi? 15.4.2012

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Redakce Respekt_

DENISA KASL KOLLMANNOVÁ vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, FSV UK Petr Dvořák nastoupil v České televizi tolik potřebné a očekávané změny a je dobře, že se nebál sáhnout do jejího srdce - zpravodajství. Veřejnoprávní televize by měla informovat o všem důležitém, srozumitelně a přitom důkladně. Jenže tato idea se poněkud bolestivě střetává s praxí. Zpravodajství připomíná spíše tělocvik, o faktickém prohloubení kontextu a souvislostí mluvit nelze a celkové omlazení designu studia a moderátorského týmu působí, jako když si vylijete do klína sklenici s vodou. Televize by se měla soustředit zejména na výběr a kvalitní zpracování témat - ne jen přečíst titulek a dát prostor pro vyjádření oběma stranám. Měla by využívat sílu obrazu, ale ne ji zneužívat či prznit. KAREL HVÍŽĎALA novinář To, jak na ně lidé reagují, mě nepřekvapilo, protože ČT se soustředila více na formu než obsah, na výběr moderátorů než na výběr témat a způsob zpracování, i když délka 48 minut vyžaduje právě jiné zpracování příspěvků. Dlouhé zprávy má v Evropě jen Francie, a to na obou kanálech TF1 a A2, jenže tam na seriózní zpravodajství byli léta zvyklí, takže diváky neodrazuje. První dva čtyřminutové příspěvky má postavené jako příběhy, které jsou odvážné, přitažlivé, neočekávané, a končí rozhovory, které jsou opět delší. Neopakují to, co je v ostatních médiích. Ve Francii taky donedávna moderátor fungoval zároveň jako komentátor. TOMÁŠ TRAMPOTA Plné znění zpráv


ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK V době zkratkovité komunikace, ve které žijeme, je odvážné už samotné prodloužení celkové stopáže. Grafika znělky je až příliš jednoduchá, esteticky neobjevná, opakující zažitá klišé televizně-zpravodajských znělek. Studio samo nabízí bohatší rejstřík pohledů kamery včetně dynamičtějšího pohybu a zajímavějších pozadí projektovaných za moderátory, celek studia s převládající bílou barvou ale působí až příliš studeně a “nemediálně“. První polovina relace využívá laciný dramatizující trik “čekáme na moderátora z terénu“ vedený snahou vyvolat očekávání a udržet pozornost diváků spojenou s takzvaným bridgingem - přemostěním kritického času 19.30, kdy začíná konkurence. To může fungovat jen při pečlivém výběru témat, která by měla být exkluzivní, investigativní a nabízet analytičtější pohled. To se zatím spíše nedaří. MARTINA VOJTĚCHOVSKÁ vedoucí editorka MediaGuru.cz Domnívám se, že změna Událostí je víc deklarovaná než skutečná. Změnil se sice obal relace, ale její jádro v podobě reportážních příspěvků a předkládaných informací zůstává stejné. Ano, pořad je delší, moderátoři se pro diváka chovají méně předvídatelně, kamera nabízí více rozličných pohledů, využívá se plazmová obrazovka atd. Prodloužený čas relace ale zatím nevedl k analytičtějšímu zpracování příspěvků, ale spíše k nabalování dodatečných informací k tématu a tím k jeho “natahování“. To způsobuje, že pořad - i přes velkou snahu moderátorů - působí unaveně a je tak pro něj náročné udržet pozornost diváků. Teprve s proměnou jádra bude možné mluvit o skutečně nových Událostech.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-55420860-anketa-co-rikate-nove-podobe-udalosti-v-ceske-televizi _

Na rozpuštění sněmovny se mohou domluvit strany i bez hlasů Věcí veřejných 9.4.2012

mediafax.cz _

str. 00

_

Dolní komora se může rozpustit i v případě, že se na tom usnese hlasy tří pětin poslanců. (Ilustrační foto: © Mediafaxfoto.cz ) PRAHA / 11:37, 09. 04. 2012

Dolní komora se může rozpustit i v případě, že se na tom usnese hlasy tří pětin poslanců. Pokud by se strany skutečně dohodly na rozpuštění Poslanecké sněmovny, nepotřebují k tomu tedy nutně souhlas vládních Věcí veřejných. Ústava České republiky zná celkem čtyři případy, ve kterých může prezident rozpustit Poslaneckou sněmovnu, pátý případ prezidentovi takový krok přímo ukládá. Změna ústavy, kterou parlament schválil na podzim 2009 a která tento pátý případ do základního práva doplnila, totiž uvádí, že "Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců". Tento krok musí předcházet vypsání předčasných voleb, které se musí konat do šedesáti dnů od rozpuštění sněmovny. V důsledku "velikonoční" vládní krize, se všechny parlamentní strany s výjimkou Věcí veřejných nechaly jasně slyšet, že by viděly předčasné volby jako jedno z možných východisek vyhrocené koaliční situace.



Pokud by skutečně zkrachovalo jednání, které premiér Petr Nečas (ODS) svolal na úterý a kde se má definitivně rozhodnout o další spolupráci současných vládních stran, rozložení sil v dolní komoře by umožnilo poměrně snadné usnesení na jejím rozpuštění. K tomu je potřeba přes 120 hlasů všech poslanců. Existuje tak hned několik variant dohod mezi stranami, které by zaručily nutnou většinu. Nejpohodlnější hlasování by zajistila dohoda mezi třemi nejsilněji zastoupenými stranami, tedy ČSSD, TOP 09 a ODS. Všechna tři politická uskupení se nechala slyšet, že by předčasné volby byly za jistých okolností nejlepším řešením a při hlasování by dala dohromady celých 148 hlasů. Politologové i někteří komentátoři upozorňují, že na současné sestavě kabinetu nejméně lpí TOP 09. "Ta je sice loajální, ale zdá se, jako by čekala na příležitost, kdy z vlády vystoupí, aniž by musela její pád vyvolat. Svým jednáním by za ní mohly Věci veřejné tuto špinavou práci odvést," vysvětlil už dříve politolog Jan Bureš. I v případě, že by nakonec ODS nechtěla sněmovnu rozpustit, stále existuje varianta, že by to mohla udělat TOP 09 s opozičními stranami. Spolu s ČSSD a KSČM by totiž dala dohromady 122 hlasů, což k usnesení o rozpuštění dolní komory stačí. "To je ale opravdu čistě matematická možnost. Jsem přesvědčený, že by do hlasování s KSČM strana nešla, Karel Schwarzenberg by s tím nesouhlasil," upozornil politolog Jan Outlý. Další možností by potom bylo hlasování opřené o jistotu 101 hlasů, které by dohromady dala TOP 09 a ČSSD. Zbylých 20 hlasů nutných pro odhlasování usnesení by potom museli zástupci stran nalézt mezi zbylými poslanci. "Dvacet hlasů je poměrně dost. Dá se jen stěží odhadovat, zda by se jim to povedlo. Jistá rezerva by mohla být u nejednotných Věcí veřejných, u ODS už bych ale na hlasy nespoléhal," řekl Mediafaxu politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ve hře by mohla být i varianta, že by v případě krachu jednání rozpuštění sněmovny odsouhlasily i Věci veřejné. Politologové se ale shodují, že pád vlády a nové volby jsou pro ně velkou hrozbou a pouštěly by se do toho jen neradi. "To sice v rozporu se současným jednáním VV, které spekulace o předčasných volbách vyvolalo, na druhou stranu je ale obtížné hledat u VV jakoukoli logiku nebo racionální základ," dodal Švec. Martina Týblová

URL| http://www.mediafax.cz/politika/4036768-Na-rozpusteni-snemovny-se-mohou-domluvit-strany-i-bez-hlasuVeci-verejnych _

Strany rozpustí sněmovnu i bez Věcí veřejných 9.4.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z vlády_

Pokud by se strany skutečně dohodly na rozpuštění Poslanecké sněmovny, nepotřebují k tomu souhlas vládní strany Věcí veřejných. Dolní komora se tedy může rozpustit i v případě, že se na tom usnese hlasy tří pětin poslanců. Ústava České republiky zná celkem čtyři případy, ve kterých může prezident rozpustit Poslaneckou sněmovnu, pátý případ prezidentovi takový krok přímo ukládá. Změna ústavy, kterou parlament schválil na podzim 2009 a která tento pátý případ do základního práva doplnila, totiž uvádí, že "Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců".



Tento krok musí předcházet vypsání předčasných voleb, které se musí konat do šedesáti dnů od rozpuštění sněmovny. V důsledku "velikonoční" vládní krize, se všechny parlamentní strany s výjimkou Věcí veřejných nechaly jasně slyšet, že by viděly předčasné volby jako jedno z možných východisek vyhrocené koaliční situace. Pokud by skutečně zkrachovalo jednání, které premiér Petr Nečas (ODS) svolal na úterý a kde se má definitivně rozhodnout o další spolupráci současných vládních stran, rozložení sil v dolní komoře by umožnilo poměrně snadné usnesení na jejím rozpuštění. K tomu je potřeba přes 120 hlasů všech poslanců. Existuje tak hned několik variant dohod mezi stranami, které by zaručily nutnou většinu. Nejpohodlnější hlasování by zajistila dohoda mezi třemi nejsilněji zastoupenými stranami, tedy ČSSD, TOP 09 a ODS. Všechna tři politická uskupení se nechala slyšet, že by předčasné volby byly za jistých okolností nejlepším řešením a při hlasování by dala dohromady celých 148 hlasů. Politologové i někteří komentátoři upozorňují, že na současné sestavě kabinetu nejméně lpí TOP 09. "Ta je sice loajální, ale zdá se, jako by čekala na příležitost, kdy z vlády vystoupí, aniž by musela její pád vyvolat. Svým jednáním by za ní mohly Věci veřejné tuto špinavou práci odvést," vysvětlil už dříve politolog Jan Bureš. I v případě, že by nakonec ODS nechtěla sněmovnu rozpustit, stále existuje varianta, že by to mohla udělat TOP 09 s opozičními stranami. Spolu s ČSSD a KSČM by totiž dala dohromady 122 hlasů, což k usnesení o rozpuštění dolní komory stačí. "To je ale opravdu čistě matematická možnost. Jsem přesvědčený, že by do hlasování s KSČM strana nešla, Karel Schwarzenberg by s tím nesouhlasil," upozornil politolog Jan Outlý. Další možností by potom bylo hlasování opřené o jistotu 101 hlasů, které by dohromady dala TOP 09 a ČSSD. Zbylých 20 hlasů nutných pro odhlasování usnesení by potom museli zástupci stran nalézt mezi zbylými poslanci. "Dvacet hlasů je poměrně dost. Dá se jen stěží odhadovat, zda by se jim to povedlo. Jistá rezerva by mohla být u nejednotných Věcí veřejných, u ODS už bych ale na hlasy nespoléhal," řekl politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ve hře by mohla být i varianta, že by v případě krachu jednání rozpuštění sněmovny odsouhlasily i Věci veřejné. Politologové se ale shodují, že pád vlády a nové volby jsou pro ně velkou hrozbou a pouštěly by se do toho jen neradi. "To sice v rozporu se současným jednáním VV, které spekulace o předčasných volbách vyvolalo, na druhou stranu je ale obtížné hledat u VV jakoukoli logiku nebo racionální základ," dodal Švec. (aj,mfx,foto:arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-vlady/strany-rozpusti-snemovnu-i-bez-veci-verejnych/ _

Události sleduje po změnách 800 tisíc diváků, ČT je i tak spokojená 8.4.2012

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí_ iDNES.cz, Hana Válková_

Ani nová podoba Událostí zatím nezabránila tomu, aby si hlavní zpravodajská relace ČT sáhla na divácké dno. V pátek se její v průměru osmisettisícová sledovanost propadla na pouhých 580 tisíc diváků. Vedení televize je i přes výhrady kritiků s novou podobou Událostí spokojeno. Zatímco ještě v neděli se na nové Událostí podívalo na ČT1 a ČT24 přes milion lidí ( více čtěte zde ), v pondělí jich bylo 808 tisíc a v úterý 760 tisíc. Propadem k loňské podzimní sledovanosti si nová relace prošla v pátek. Na obou kanálech ji vidělo jen 580 tisíc lidí.



Televize výkyvy přičítá sportovním přenosům. Diváky podle ní Událostem sebralo páteční čtvrtfinále Davisova poháru. "Výsledky sledovanosti výrazně ovlivňovaly sportovní přenosy, které se vysílaly téměř celý týden na ČT4 Sport, především Davis Cup a hlavně extraliga hokeje. To mělo samozřejmě vliv na nižší výsledky hlavní zpravodajské relace ČT1," míní mluvčí ČT Michaela Fričová. "Vývoj je podle očekávání a odpovídá standardnímu diváckému chování. Nedělní sledovanost byla předvídatelná stejně jako pondělní propad, další vývoj uvidíme," dodává s jistou zdrženlivostí ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal. Události oblékly nový kabát před týdnem a ředitel zpravodajství je s ním spokojený. "Poměrně náročný koncept nové relace se nám podařilo realizovat bez chyb," pochvaluje si Šámal a říká, že během týdne už ukázal svoji pružnost a přednosti. "Důkazem toho pro mě byla úterní situace kolem vládní krize, kdy hlavní blok Událostí vznikal na základě dění, které se začalo odehrávat hodinu a čtvrt před začátkem vysílání." InsertSingleVideo Události si přidaly čas, ale neví, co s ním Kritici chválu mírní a vidí jiné příčiny propadu sledovanosti než ČT. "Obsah pokulhává za formou a první týden vysílání Událostí tento problém neodstranil, ale naopak prohloubil," tvrdí analytik a šéfredaktor webu Digizone Jan Potůček. Pořadu vytýká rozvleklost. "Je vidět, že si zatím neví rady se stopáží, která je téměř dvojnásobná oproti Televizním novinám," doplňuje publicista s tím, že dynamice nepomáhá ani užívání dotekové obrazovky. "Spousta věcí, která se u ní řeší, by se dala říci v reportáži za mnohem kratší dobu. Ušetřený čas by se pak dal využít pro nějakou další reportáž," dodává Potůček. Proti tomu se Šámal ohrazuje. "Poměrně často slýchávám také názor, že zpravodajská sdělení jsou příliš dynamická a že veřejnoprávnímu zpravodajství chybí analýza a kontext. Snad by to tedy stálo za celonárodní referendum, co vlastně chceme, i když si myslím, že polovina hlasujících by říkala 'více dynamiky a méně analýz' a druhá naprostý opak," uvažuje manažer. "Pokud někdo chce krátké a stručné zprávy, snad mu i budu rozumět, na druhou stranu v tomto směru ČT24 saturuje jeho potřeby víc než dostatečně." Více analýz od Událostí očekává Jan Jirák, který vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzitě Praha. "Změna Událostí je jen formální. Týká se vzhledu, nikoliv obsahu. Na vlastním způsobu, jakým se dělají příspěvky, by měla televize více zapracovat, aby se blížily více analýzám a ne jen rozšiřování zpravodajského pozadí, tedy backgroundu," hodnotí Jirák. A je dost možné, že minimálně jeho zprávy nakonec uspokojí. Podle Šámala se sice radikální změny nechystají, vývoj relace ale ukončen není. "Chceme dál pracovat se strukturou a profilací jednotlivých bloků. Podobně i kvalita reportérských a moderátoských výkonů není něco, s čím lze být spokojený jednou pro vždy. Dále se musíme zabývat souhrou zpravodajského vysílání ČT24 a obsahem Událostí," vyjmenovává Šámal. Fígle, aby divák nepřepnul V porovnání s večerním zpravodajstvím Novy a Primy zatím ČT zůstává třetí v pořadí. Nova se sledovaností večerního zpravodajství drží kolem dvou milionů diváků a Prima Family kolem 900 tisíc diváků. Potůček se domnívá, že ČT i bez skokového zvýšení počtu diváků dokázala Nově přidělat starosti. "Zatím největší efekt Událostí je, že se snížila sledovanost Televizních novin. Ty stabilně přicházejí o sto až dvě stě tisíc diváků a už málokdy překračují hranici dva miliony diváků, což ještě na přelomu loňského a letošního roku byl standard. Přitom sledovanost ČT se nezvýšila," popisuje. Česká televize od začátku tvrdí, že jejím cílem není dohnat ve sledovanosti komerční konkurentky. "Vysoká sledovanost jistě potěší, ale pro televizi veřejné služby to nemůže být cíl nad všechny cíle," míní Šámal. Podle Potůčka je skutečnost jiná. "ČT se při řazení zpráv chová přesně jako Nova. Ve chvíli kdy reportáž ze soudu s Vítem Bártou jde až v 19:34, to znamená více než půl hodiny po začátku zpráv, tak mi to přijde nemístné. U veřejnoprávní televize bych čekal, že nejdůležitější události dne budou na začátku," kritizuje. Podle něj je téma Událostí až po půl osmé proto, aby diváci nepřepínali na Novu. Vzájemné ovlivňování jde nejspíš i opačným směrem. "Možná má smysl otázku vývoje sledovanosti posuzovat i v kontextu změn, k nimž se komerční televize operativně uchylují. Mám na mysli třeba prodloužení zpravodajské Plné znění zpráv


relace na Prima Family a vynechávání reklamního bloku, což je krok u komerční televize přinejmenším pozoruhodný," komentuje situaci Šámal. Nova v minulých dnech přiznala, že její zpravodajství prochází změnami. Přímou souvislost s novými Událostmi ale odmítla. InsertSingleVideo

URL| /domaci.aspx?c=A120309_203726_domaci_hv

http://zpravy.idnes.cz/ct-je-s-novymi-udalostmi-spokojena-dt2-

_

NEJVLIVNĚJŠÍ EKONOMOVÉ V ČESKU 2.4.2012

Profit str. 22 Postřeh_ JAN STUCHLÍK_

Marek, Švejnar, Kohout, Sedláček. Ekonomové, kteří ovlivňují svými názory to, jak veřejnost hodnotí hospodářskou politiku vlády či dluhové problémy v eurozóně. PROFIT proto sestavil žebříček, kdo z těchto ekonomů má největší vliv. ŽILI JSME SI NAD POMĚRY A TEĎ ZA TO PLATÍME. Dluhem nafouknutý ekonomický růst je jen iluzí růstu. Snížení schodků veřejných financí je proto nezbytné. A to se neobejde bez reforem důchodů či zdravotnictví. Když přijde řeč na daně, je lepší snížit zdanění práce a raději uvalit vyšší DPH na zboží a služby. Všechny tyto věty už v Česku zevšedněly. Média jsou jich plná. Jenže zdaleka by neměly takovou váhu, kdyby je neříkali ekonomičtí experti. Právě tito ekonomové, kteří se prezentují v českých médiích, silně ovlivňují veřejnou diskuzi o tom, jak by měla vypadat hospodářská politika vlády. Nemají na politiky přímou páku, ale svými názory vymezují prostor, v němž by se politici měli pohybovat. Nikdo ze soudných politiků si tak dnes nedovolí zpochybňovat potřebu konsolidace veřejných financí. Už nezaznívají hesla typu: „Dluhy se platit nemusí.“ Důchodová reforma je běžnou součástí slovníku většiny stran. Veřejnost těmto mediálním ekonomickým expertům naslouchá. Mají punc nezávislosti na politických hrách. Mluví zpravidla věcně a v číslech. Nepouštějí se do ideologických polemik. Možná i díky jejich názorům dnes více než 80 procent Čechů považuje výši českého státního dluhu za závažný problém. Přestože český dluh patří k nejnižším v Evropě. PROFIT proto zjišťoval, který z mediálních ekonomů má na veřejnou debatu ních a na názory veřejnosti největší vliv. Vybrali jsme takové, kteří mají možnost ovlivnit politiky tím, že sedí v některém z poradních orgánů. Ať už je to Národní ekonomická rada vlády (NERV) či Ekonomická rada Asociace krajů (ERAK). Účast v těchto poradních orgánech propůjčuje jejich členům větší veřejnou důvěryhodnost. Totéž platí v ještě větší míře o členství v bankovní radě České národní banky, která má navíc přímý vliv na fungování české ekonomiky. Dívali jsme se ale také na expertní grémia oborových institucí, jako je Česká bankovní asociace, a přidali i pár dalších známých ekonomických jmen. Naopak jsme se vyhnuli lidem s ekonomickým vzděláním, kteří zastávají politické funkce. Proto v žebříčku nenajdete třeba prezidenta Václava Klause. Pak jsme zkoumali, jak se tito ekonomové projevovali v posledních 14 měsících v televizích, rádiích a v hlavních denících a týdenících. Počítali jsme jejich autorské články i jejich citace a zmínky. Za členství v poradních orgánech jsme jim udělili body podle jejich důležitosti a vystoupení v médiích zvážili jejich sledovaností a čteností. MAREK, ŠVEJNAR, SINGER Viděno tímto pohledem má největší vliv na veřejnou debatu o ekonomice David Marek ze společnosti Patria. Druhý je Jan Švejnar, profesor ekonomie z americké Columbia University. O něm se sice v médiích hodně hovoří zejména v souvislosti s jeho případnou prezidentskou kandidaturou, nicméně to zvyšuje váhu jeho názorů v ekonomických diskuzích. Třetím nejvlivnějším ekonomem v Česku je guvernér ČNB Miroslav Singer. Žebříček 20 nejvlivnějších ekonomů, který najdete na straně 25, nicméně ukázal na jeden podstatný obecný problém české mediální ekonomické debaty. Účastní se jí výhradně lidé, kteří působí v bankách a jiných finančních institucích. Jedinou výjimkou je Michal Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Nicméně ani on není čistokrevným akademikem. Média se mu věnovala hodně v souvislosti s jeho působením v čele dozorčí rady ČSA. Nejvýše z ekonomů, kteří působí v akademické sféře, se umístil Daniel Münich z CERGEEI, a to až na 23. místě. „Česká akademická ekonomie za světem silně zaostává. To se projevuje i v zapojení lidí z akademické sféry do veřejné debaty. Začíná se to měnit až v poslední době, kdy se vracejí ze zahraničních stáží mladí ekonomové, kteří mají co říct a nebojí se svůj názor veřejnosti sdělit,“ říká k tomu Münich. David Marek dodává, že mediální důraz na ekonomy z praxe, tedy především z bank, je pochopitelný. Plné znění zpráv


„Je logické hledat odpovědi tam, kde je nejspíš dostanete. V případě aktuálních ekonomických témat je často větší šance u ekonomů z finanční sféry, kteří se jim musí věnovat z povahy svého zaměstnání,“ dodává vítěz žebříčku PROFITU. SVĚT PODLE MARKA David Marek vyhrál především díky vystoupením a citacím v České televizi, na Nově, v Českém rozhlase a autorským komentářům a glosám, které psal pro Mladou frontu Dnes. „Vystoupení v médiích považuji pouze za cestu, jak sdělit veřejnosti informace, případně svůj názor, tak aby byly věcně správné a zároveň srozumitelné. Když formuluji svůj názor, nemyslím na ambici někoho jím ovlivnit, jde mi zkrátka jen o vyjádření toho, co se mi zdá správné,“ tvrdí o sobě. Celkové skóre 177,8 se dá znázornit tak, že odpovídá 178 autorským textům, které by publikoval v médiu oslovující v průměru milion lidí. Oblíbenost Marka tkví zejména v jeho projevu. Poskytuje médiím věcnou analýzu založenou v řadě případů na vlastních výpočtech. Není ideologický. Nestraní ani vládě ani opozici. Na svět se dívá pragmatickýma ekonomickýma očima. „Diskuze nezávislých odborníků je důležitou součástí společnosti, a to nejen v oblasti hospodářské politiky. Určitá přirozená skepse vůči politikům je pochopitelná, v českém prostředí zvlášť, a proto je důležité, aby jim oponovali občanská sdružení, média či nezávislí experti. Pokud nějaký politik říká nesmysly, je mi jedno, z které části politického spektra je,“ říká Marek. Jeho názory na hlavní ekonomická témata současnosti se dají shrnout takto: penzijní reforma je nutná, protože stárnutí obyvatel je neodvratné a neúprosně strhne veřejné finance do dluhové spirály. Jenže reforma spočívající mimo jiné i v posouvání věku pro odchod do důchodu musí jít ruku v ruce s reformou trhu práce, aby lidé před důchodem snadno našli práci. Penzijní systém musí být solidární, ale také musí posilovat odpovědnost lidí za svůj osud. Třeba tím, že od určitého věku budou navštěvovat rekvalifikační či jiné vzdělávací kurzy, aby o ně byl na pracovním trhu zájem. Marek je stoupencem konsolidace veřejných financí i přesunu daňového zatížení ze zdanění práce do vyšší daně z přidané hodnoty. Nicméně se nezdá, že by byl příznivcem škrtací mánie, kterou zastává ministerstvo financí. O zmrazení valorizace důchodů či snížení některých sociálních dávek má smysl uvažovat až v okamžiku, kdy by české ekonomice hrozil výrazný propad. O evropských politicích tvrdil, že plně nepochopili závažnost a skutečné příčiny dluhové krize. Problémy eurozóny dokáže dobře pojmenovat a zdůvodnit, nicméně v rozpad eurozóny nevěří. Nezařadil se tak do skupiny ekonomů, kteří hlásají, že Evropě by bylo bez eura lépe. JEDNOBAREVNÝ HLAVNÍ PROUD Jan Švejnar o svém vlivu na českou ekonomickou debatu hovoří otevřeně: „V roce 1989 jsem si vytyčil jako jeden z hlavních cílů využít svého vzdělání a zkušeností na špičkových univerzitách k tomu, abych v Československu a později v České republice pomohl přivést společenskou diskuzi o hospodářské politice na úroveň, která je obvyklá ve vyspělých ekonomikách. A to od roku 1990 činím.“ Výjimečné postavení mezi mediálními ekonomy má i díky dřívější kandidatuře na prezidenta a možnosti, že se do souboje o Pražský hrad ještě pustí. Švejnar je přitom nositelem některých myšlenek, které nejsou v české ekonomické diskuzi příliš běžné. I když naprostá většina ekonomů vyzývá ke snižování defi citu státního rozpočtu a snižování dluhů, Švejnar hovoří o tom, že země, které si mohou půjčovat levně, by se měly více zadlužit a takto získané peníze investovat do zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky. Podobné názory zastává i nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz. To, že v českých poměrech jsou veřejné zakázky synonymem pro zlodějinu, logiku jeho uvažování nezpochybňuje. V českých vodách je však podobné vybočení z hlavního proudu ekonomické debaty výjimečné. To je další z problémů české ekonomické diskuze. Neexistuje dostatečný počet názorově vyhraněných osobností, které by reprezentovaly různé ekonomické školy či ideologické proudy. Z levicových ekonomů je vidět jen pátý Jan Mládek. Odborářský ekonom Martin Fassmann se do první dvacítky ani nedostal. Větší názorovou vyhraněnost lze najít jen v otázkách dluhové krize v eurozóně. Dá se poměrně dobře od sebe odlišit skupina ekonomů, kteří i přes problémy, kterým evropský měnový klub čelí, v jeho existenci dál vidí smysl jako třeba Tomáš Sedláček z ČSOB, a skupina těch, kteří samotné euro považují za hlavní příčinu nynější evropské krize. V zásadě by byli pro rozpuštění nebo výrazné zredukování měnové unie. Do jejich řad lze počítat třeba Pavla Kohouta z Partners. CHYBÍ „MYŠLENKOVÉ TANKY" Veřejná ekonomická debata trpí i tím, že v zásadě jen reaguje na aktuální problémy a situaci. Kreativní a kritické diskuze o směřování ekonomiky a hospodářské politiky, která by byla založená na hlubších analýzách a propočtech, téměř neexistuje. Může za to skutečnost, že v Česku není dost myšlenkových center, která v zahraničí nesou označení think tanky a která jsou buď nezávislá, nebo naopak zpracovávají analýzy i argumentační munici svým politickým sponzorům. Jediným takovým nezávislým centrem je Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při CERGE-EI, který spoluzakládal právě Jan Švejnar. Lidé z IDEA dokázali zpracovat a propočítat nezávislé analýzy vládních daňových reforem či změn v důchodovém systému. Zároveň ve svých pracích navrhují změny, které by česká ekonomika potřebovala. Funkci podobného myšlenkového centra se snaží suplovat i vědecké grémium České bankovní asociace, jejímiž členy jsou hlavní ekonomové bank, které doplňují lidé z akademické sféry, a jemuž předsedá bývalý viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer. Dva takové instituty ve světě s 10 miliony obyvatel jsou ovšem žalostně málo. Plné znění zpráv


Přesto existuje ještě jedna cesta, jak ekonomičtí experti mohou ovlivňovat veřejnou debatu a nepřímo i politiky. Jde o konzultace, které poskytují mezinárodním organizacím typu Mezinárodního měnového fondu, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj či Evropské unii. Ty zpracovávají analýzy vybraných aspektů české ekonomiky a formulují doporučení pro hospodářskou politiku. „Se mnou například konzultuje mise Evropské komise některé věci v oblasti školství a trhu práce v Česku. V následných reportech občas vidím svá slova,“ říká Daniel Münich z CERGEEI. Mezinárodní instituce si zpravidla tyto konzultanty hledají samy a další získávají na základě doporučení těch, s nimiž už někdy měli něco do činění. Ale svou roli může sehrát i účast v poradních orgánech typu NERV. „Naposledy například chtěli mluvit s Vladimírem Dlouhým a Janem Procházkou o fiskální politice,“ vysvětluje Petr Sedláček z ČNB, který schůzky s českými experty pro MMF koordinuje. Tento nepřímý vliv českých ekonomů se však změřit nedá. I on se ovšem odvíjí od toho, jak se tito experti účastní veřejné nebo odborné ekonomické debaty. Od jejich viditelnosti a síly jejich myšlenek. * Nejviditelnější v českých médiích ekonomové Hodnota indexu 1 DAVID MAREK PATRIA 167,80 2 ALEŠ MICHL RAIFFEISENBANK 101,50 3 JAN ŠVEJNAR COLUMBIA UNIVERSITY 87,55 4 JAN MLÁDEK FONTES RERUM 79,40 5 MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ NEXT FINANCE 75,20 6 JAN BUREŠ ČSOB / POŠTOVNÍ SPOŘITELNA 63,22 7 MIROSLAV ZÁMEČNÍK KONZULTANT 56,83 8 JAN PROCHÁZKA CYRRUS 51,17 9 TOMÁŠ SEDLÁČEK ČSOB 43,59 10 MIROSLAV SINGER BANKOVNÍ RADA ČNB 42,76 11 PAVEL MERTLÍK RAIFFEISENBANK 41,44 12 PETR ZAHRADNÍK ČESKÁ SPOŘITELNA 38,40 13 LUDĚK NIEDERMAYER DELOITTE 37,42 14 PAVEL KOHOUT PARTNERS 36,55 15 VLADIMÍR PIKORA NEXT FINANCE 35,78 DAVID MAREK PATRIA Hodnota indexu 177,80 Podíly na indexu 24 % 71 % 6 % Autorské Zmínky Členství texty v médiích v orgánech JAN ŠVEJNAR COLUMBIA UNIVERSITY Hodnota indexu 162,55 53 % 1 % 46 % Autorské Zmínky Členství texty v médiích v orgánech MIROSLAV SINGER BANKOVNÍ RADA ČNB Hodnota indexu 117,76 1 % 36 % 64 % Autorské Zmínky Členství texty v médiích v orgánech Plné znění zpráv


MIROSLAV ZÁMEČNÍK KONZULTANT Hodnota indexu 106,83 6 % 47 % 47 % Autorské Zmínky Členství texty v médiích v orgánech JAN MLÁDEK FONTES RERUM Hodnota indexu 104,40 74 % 2 % 26 % Autorské Zmínky Členství texty v médiích v orgánech 6 ALEŠ MICHL RAIFFEISENBANK 101,50 69 % 31 % 0 % 7 JAN PROCHÁZKA CYRRUS 101,50 4 % 47 % 49 % 8 PETR ZAHRADNÍK ČESKÁ SPOŘITELNA 101,50 5 % 34 % 61 % 9 TOMÁŠ SEDLÁČEK ČSOB 101,50 12 % 34 % 53 % 10 VLADIMÍR TOMŠÍK BANKOVNÍ RADA ČNB 101,50 1 % 5 % 94 % 11 PAVEL KOHOUT PARTNERS 101,50 24 % 28 % 58 % 12 LUBOMÍR LÍZAL BANKOVNÍ RADA ČNB 101,50 5 % 7 % 89 % 13 MICHAL MEJSTŘÍK FSV UK 101,50 0 % 40 % 59 % 14 PAVEL ŘE“ÁBEK BANKOVNÍ RADA ČNB 101,50 0 % 10 % 90 % 15 LUDĚK NIEDERMAYER DELOITTE 101,50 9 % 36 % 59 % 16 MOJMÍR HAMPL BANKOVNÍ RADA ČNB 101,50 1 % 6 % 93 % 17 EVA ZAMRAZILOVÁ BANKOVNÍ RADA ČNB 101,50 1 % 6 % 93 % 18 KAMIL JANÁČEK BANKOVNÍ RADA ČNB Plné znění zpráv


101,50 0 % 2 % 98 % 19 PAVEL MERTLÍK RAIFFEISENBANK 101,50 0 % 54 % 66 % 20 MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ NEXT FINANCE 101,50 0 % 100 % 0 % Podíly na indexu Autorské texty Zmínky v médiích Členství v orgánech Nejtvořivější ekonomové Počet v českých denících a týdenících autorských textů 1 ALEŠ MICHL RAIFFEISENBANK 91 2 DAVID NAVRÁTIL ČESKÁ SPOŘITELNA 72 3 DAVID MAREK PATRIA 65 4 PAVEL KOHOUT PARTNERS 61 5 TOMÁŠ SEDLÁČEK ČSOB 60 6 LUDĚK NIEDERMAYER DELOITTE 44 7 JAN BUREŠ ČSOB / POŠTOVNÍ SPOŘITELNA 39 8 PETR ZAHRADNÍK ČESKÁ SPOŘITELNA 26 9 JAN PROCHÁZKA CYRRUS 19 10 LUBOMÍR LÍZAL BANKOVNÍ RADA ČNB 18 11 JAN VEJMĚLEK KOMERČNÍ BANKA 11 12 VLADIMÍR DLOUHÝ GOLDMAN SACHS 9 13 JIŘÍ SCHWARZ VŠE 9 14 ONDŘEJ SCHNEIDER CERGE-EI 9 15 DANIEL MÜNICH CERGE-EI 8 PŘÍTOMNOST EKONOMŮ v médiích byla hodnocena v období od 1. 1. 2011 do 29. 2. 2012. Skóre odpovídá počtu autorských textů, tedy názorů, glos a komentářů ve sledovaných denících a týdenících (HN, MF DNES, LN, Právo, PROFIT, Ekonom, Euro, Týden, Respekt a Refl ex). Nejvlivnější akademičtí ekonomové Pořadí podle databáze RePEc, která sleduje akademické publikace či míru čtenosti jejich výzkumných prací a uvádí jen autory, kteří se do ní registrovali Skóre 1 JAN HANOUSEK CERGE-EI, PRAHA 1,62 2 EV“EN KOČENDA CERGE-EI, PRAHA 2,34 3 ŠTĚPÁN JURAJDA CERGE-EI, PRAHA 2,75 4 ROMAN HORVÁTH FSV UK PRAHA 5,34 5 JAN BABECKÝ ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA, PRAHA 6,16 6 LUBOMÍR LÍZAL ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA, PRAHA 7,59 7 MICHAL KEJAK CERGE-EI, PRAHA 7,62 8 DANIEL MÜNICH CERGE-EI, PRAHA 8,32 9 KATEŘINA ŠMÍDKOVÁ FSV UK PRAHA 9,43 10 JAN KMENTA CERGE-EI, PRAHA 10,1 Zdroj: ideas.repec.org JAN MLÁDEK FONTES RERUM Byl poslancem za ČSSD, teď řídí dva ekonomické instituty. V ČSSD je stínovým ministrem financí. MIROSLAV SINGER BANKOVNÍ RADA ČNB Od roku 2005 je členem bankovní rady České národní banky. O pět let později se stal jejím guvernérem. DAVID MAREK PATRIA Od roku 2000 působí ve společnosti Patria, kde je hlavním ekonomem a vedoucím oddělení analýz. JAN ŠVEJNAR COLUMBIA UNIVERSITY Z University of Michigan přešel od začátku letošního roku na prestižní Columbia University. PŘÍTOMNOST EKONOMŮ v TV, rozhlase, hlavních denících a týdenících byla hodnocena v období od 1. 1. 2011 do 29. 2. 2012. Autorský text má základní váhu 1, citace Plné znění zpráv


0,25. Tyto základní váhy jsou následně váženy sledovaností a čteností zkoumaných médií. Jeden bod v konečném skóre tak odpovídá tomu, jako by dotyčný napsal autorský text do média se čteností milion čtenářů. Nejvlivnější ekonomové v Česku CELKOVÉ SKÓRE se skládá z bodů za účast v některém z poradních či výkonných ekonomických orgánů a z bodů za autorské texty a citace v hlavních médiích. Členství v bankovní radě ČNB má hodnotu 75 bodů, členství v NERVu 50 bodů, členství v Ekonomické radě Asociace krajů 25 bodů, členství ve Výboru pro finanční trhy ČNB a vědeckém grémiu České bankovní asociace 10 bodů. Autorský text má základní váhu 1, citace 0,25. Tyto základní váhy jsou následně váženy sledovaností a čteností zkoumaných médií. Přítomnost ekonomů v TV, rozhlase, hlavních denících a týdenících byla hodnocena v období od 1. 1. 2011 do 29. 2. 2012. Jeden bod v konečném skóre tak odpovídá tomu, jako by dotyčný napsal autorský text do média se čteností milion čtenářů. MŮJ VLIV NA VEŘEJNOU EKONOMICKOU DEBATU JE POMĚRNĚ VYSOKÝ. JEDNAK PŘÍMOU ANGAŽOVANOSTÍ A JEDNAK NEPŘÍMO SKRZ GENERACE ABSOLVENTŮ CERGEEI, KTEŘÍ POUŽÍVAJÍ STEJNÉ KONCEPČNÍ MYŠLENÍ JAKO JÁ A ČÍM DÁL VÍC SE ANGAŽUJÍ V DISKUZÍCH O HOSPODÁŘSKÉ POLITICE. JAN ŠVĚJNAR VYSTOUPENÍ V MÉDIÍCH POVAŽUJI POUZE ZA CESTU, JAK SDĚLIT VEŘEJNOSTI INFORMACE, PŘÍPADNĚ SVŮJ NÁZOR TAK, ABY BYLY VĚCNĚ SPRÁVNÉ A ZÁROVEŇ SROZUMITELNÉ. NEMYSLÍM PŘITOM NA AMBICI NĚKOHO JÍM OVLIVNIT, JDE MI ZKRÁTKA JEN O VYJÁDŘENÍ TOHO, CO SE MI ZDÁ SPRÁVNÉ. DAVID MAREK REPEC je experimentální žebříček, který sleduje u registrovaných autorů výsledky vědecké práce v oblasti ekonomie a financí. Do hodnoty skóre vstupují jen práce v katalogu RePEc. Výše skóre závisí na množství citací textů autorů ve vědeckých časopisech podle jejich impakt faktoru, na množství stažení jejich prací v podobě working paperů, časopiseckých článků či knih a na množství zobrazení abstraktů jejich prací v databázi RePEc. Foto autor| FOTO: 1 PROFIT, 2 PROFIMEDIA, 3 JAN ZÁTORSKÝ / MF DNES / PROFIMEDIA, 4 MEDIAFAX / MICHAL KALÁSEK, 5 ČTK _

Změna na efekt, hodnotí experti nové Události 1.4.2012 lidovky.cz str. 00 Lidovky / Média_ Lidové noviny, Martin Prachař, Lidové noviny, Vladimír Křivka_ Dlouho a hlasitě avizovaná změna Událostí České televize odborníky neuchvátila. Pozitivně hodnotí proměnu studia, přes snahu o živost padají ale na adresu příspěvků přívlastky jako statické, nudné, matoucí. Česká televize změnu svého hlavního zpravodajského pořadu dlouho ohlašovala a vedení veřejnoprávního média si od nových Událostí hodně slibuje. Podle expertů dopadla dobře proměna studia v modernější a interaktivnější prostor, obsah zpráv ale místy nudil. "Většina změn ve studiu může být pro diváka atraktivní, ale jsou spíše změnami na efekt. Delší stopáž a delší úvodní zprávy bohužel nepřinesly analytičtější pohled," myslí si Tomáš Trampota, ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. První vysílací den diváky přivítala Marcela Augustová, Jakub Železný jí sekundoval jako reportér z terénu (z parkoviště záchranné služby) a později i jako spolumoderátor ve studiu. "Proměna studia přinesla dynamičtější prvky. Kamera je ve studiu více v pohybu, divákovi se dostává více různých kompozic záběrů i pohledů na moderátory," chválí Trampota novou podobu studia. "Snad jen v celkovém záběru studia se objevuje příliš bílé barvy s asepticky se lesknoucí podlahou. "Také promluvy hlavní moderátorky s detailní kompozicí na střed mohou působit spíše jako dřívější mluvící hlavy a unavovat." Česká televize tak opatrnými krůčky následuje své veřejnoprávní západoevropské vzory. "Nejde o žádnou radikální formální změnu. Grafický obal relace i jednotlivé formální postupy odpovídají západoevropskému standardu. Události zůstanou v tomto ohledu na domácí mediální mapě vizuálně dobře odlišitelné," říká Jaromír Plné znění zpráv


Volek z Fakulty mediálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Köppl: Zdůrazňování nového studia diváka nezajímá Kde má podle odborníků televize co dohánět, je obsah. "Je to zlepšení, ale vadilo mi, že se slibovalo více zpráv a já jsem se zrovna necítil jimi zahlcený. Spíše se některé věci opakovaly. Stejně tak zdůrazňování nového studia diváka nezajímá. Ten chce informace,“ tvrdí mediální odborník Daniel Köppl. "Vzhledem k tradičně slabší nedělní agendě zpráv pak působil spíše komicky živý most z Václavského náměstí, kde se vlastně nic, co by za živý most stálo, nedělo," podotýká Trampota. Podle Volka jsou "některé reportážní příspěvky stále příliš obrazově statické". "Některým divákům bude pravděpodobně vadit příliš rozbitá struktura relace. Řazení příspěvků bylo poněkud defenzivní," říká Volek.

URL| http://www.lidovky.cz/zmena-na-efekt-obsah-se-nezmenil-hodnoti-experti-udalosti-pmv-/lnmedia.asp?c=A120401_195915_ln-media_Pta _

Odborník varuje: Pozor na ústa, odposlech může být všude, i u kamaráda 1.4.2012

parlamentnilisty.cz mp_

str. 00

Monitor_

Prezident Václav Klaus novinářům ostře vyčinil za to, že díky zveřejňování odposlechů z telefonů či tajných nahrávek podkopávají demokracii. Profesor Jiří Kraus, který působí na Katedře mediálních studií na Univerzitě Karlově, k tomu dodává, že napříště se bude muset každý občan dvakrát rozmyslet, než něco vyřkne třeba jen před kamarády, odposlouchávající ucho totiž může číhat prakticky kdekoliv. Prof. PhDr. Jiří Kraus, DrSc., který působí na Katedře mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, zauvažoval nad tím, jaká rizika s sebou přináší éra nahrávek a odposlechů, jakých jsme svědky v dnešní politice. To, co je na nich zaznamenáno, profesor nikterak nezlehčuje a potvrzuje, že vše bude třeba prověřit, ale všímá si i toho, co na nich řečeno není. Jeho komentář přináší server Lidovky.cz. Média jsou důležitá, ale …. Média hrají v demokracii nezastupitelnou roli. Dovolují politikům oslovovat voličstvo v masovém měřítku a na druhé straně voličům umožňují kontrolovat práci politických reprezentantů, které si zvolili, jejich nekalé konání nevyjímaje. Politika pod drobnohledem novináři udrží v okamžiku, kdy jsou připraveni zaznamenat takřka každé jeho slovo. Má to však i stinné stránky. “Ale také si musíme zvykat na to, že v místnosti, v níž se pohybujeme, nebo v kapse toho, koho jsme považovali za kamaráda, je ukryto velké ucho, které třeba ještě doplní snímky ze skryté kamery. A že ten kamarád za to dostane medaili nebo aspoň slušnou pozornost od těch, kteří to od něho rádi koupí,“ píše Kraus. Profesor v této souvislosti oceňuje otevřený dopis, který bývalý pražský primátor Pavel Bém zaslal ODS. V něm kulturu odposlechů důrazně kritizuje. Bémova pozice je výrazně oslabena tím, co občané na nahrávkách slyšeli, ale autor k tomu poznamenává, že jde o jeden z mála kritických hlasů a i ty musí být vyslyšeny. relatedarticles title="Psali jsme:" tag="Janouškovy odposlechy" count="5" / URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1401&clanek=227941 _

Přednáška Ekonomie dobra a zla Plné znění zpráv


1.4.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z regionů_

Muzeum Karlovy Vary pořádá 2. dubna přednášku ekonoma Tomáše Sedláčka s názvem Ekonomie dobra a zla. Přednáška se uskuteční v muzeu Královská mincovna v Jáchymově od 18 hodin. Tomáš Sedláček je jedním z nejznámějších a také nejcitovanějších současných českých ekonomů. "Je obdarován zvláštní schopností a odvahou propojit svět ekonomie s filosofií, religionistikou či etikou a zpřístupnit tuto pestrou směs široké veřejnosti," uvedl mluvčí muzea Lev Havlíček. Sedláček je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University. (vma, foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-regionu/prednaska-ekonomie-dobra-a-zla/ _

Na vlastní kůži: Sháním práci v humanitním oboru 30.4.2012 fincentrum.cz str. 00 Finance / Podnikání_ Vítek Novák, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy_ Podle statistik jsou velmi žádané, podle studentů zajímavé. Podle většiny zaměstnavatelů tak trochu k ničemu. Řeč je o humanitních oborech. Zkušenosti z veletrhu práce popisuje Vítek Novák, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Protože i já jsem studentem humanitního oboru, rozhodl jsem se v předstihu zjistit, jaká je situace. Na pražském veletrhu práce Jobs Expo 2012 jsem pátral po tom, jaké šance budu mít, až dostuduji. Zkouším se vžít do kůže studenta, jenž chce pracovat v humanitním oboru a právě úspěšně vystudoval. A teď se, milý veletrhu, ukaž! Zákazníků hodně, zboží málo Usměvaví pořadatelé, dychtiví návštěvníci, všude doslova hlava na hlavě. Ve tvářích těch, kteří putují od stánku ke stánku, čtu různé emoce. A zdaleka ne jen ty pozitivní. Veletrh s prací se totiž od jakéhokoli jiného veletrhu očividně velmi liší. Zatímco jinde by vám stánkař za úplatu nejraději vnutil i svoje boty, zde je "zboží" nedostatek. Představy o tom, že získám hned na místě práci, dostávají na frak. Jinými slovy, brzy jsem pochopil, že služebním ferrari a se smlouvou na doživotní rentu z veletrhu neodjedu. Svou pouť za prací zahajuji u organizace Eures. Tu financuje Evropská unie a angažují se v ní zaměstnanci úřadů práce téměř všech členských států EU. Její stánek patří k těm největším. Že bych svou kariéru odstartoval kdesi v zahraničí? Proč ne. Práce v oboru? Utopie, pane V útulných kukaních vyzdobených národními barvami a symboly tu na vás čekají konzultanti z jednotlivých zemí. Umějí bez výjimky hovořit anglicky, ale také být příjemní a zodpovědět jakýkoli dotaz. Takhle nějak si představuji úřad, až se jednou dostanu do nebe. Pln naděje a očekávání se vrhám do kukaně Švýcarska. Plné znění zpráv


"U nás je tentýž problém jako u vás. Je tu hodně lidí, kteří studují humanitní obor, ale s uplatněním je to horší. A šance, že bude úspěšný někdo z ciziny, je ještě nižší, takřka nulová," uštědřuje mi první pomyslný políček Švýcar Robert Mattli. Podobná je podle Larse Nilssona i situace ve Švédsku: "Je velká poptávka po pracovnících v informačních technologiích či inženýrech. Jenže lidé se na tyto pozice hlásí s humanitním vzděláním, což není možné." Svou další návštěvu věnuji Dánsku. Dozvídám se, že o práci není v této zemi nouze ani pro mladé lidi ze zahraničí. Má to však háček. Kdo chce dobře placené zaměstnání, měl by nejprve zatnout zuby a pracovat alespoň rok na nějaké podřadnější pozici. Jako příklad posloužilo povolání uklízeče. Naučí se jazyk, porozumí tamní kultuře. To je klíč k úspěchu. Pak není problém zaměstnat i humanitně vzdělané. V sekci Polska je mi ihned nabídnuta poněkud tajemná pozice Senior Finance & Accounting Process Specialisty ve firmě, která se zabývá outsourcingem. To mi nic neříká. Stihl jsem si ale přečíst, že jediný požadavek je znalost češtiny, angličtina a drobná praxe v oboru. Vlády šetří, situace je o to horší Zde ale vše alespoň trochu pozitivní končí. V Nizozemsku mají absolventi humanitních oborů dveře zamčené na petlici. Zájem zde mají o vystudované zemědělce. "V současné době spousta zemí snižuje stavy státních zaměstnanců, takže ve veřejném sektoru, kde humanitně vzdělaní často hledají zaměstnání, se situace značně zhoršuje. Je krásné studovat literaturu či filozofii, ale svět potřebuje inženýry a řemeslníky. Tak je tomu v Británii a myslím, že úplně všude," dozvídám se od dvojice zástupců Spojeného království. Od českých pracovníků Euresu slyším, že Češi možnosti této organizace nevyužívají tak, jak by mohli. Nebo ji neznají, napadá mě. Zakrátko přichází starší muž, který už rok marně shání práci, přitom má doktorský titul. Stačilo pár úhozů do klávesnice a okamžitě měl před nosem 13 pracovních nabídek ze zahraničních univerzit. Muž s poděkováním odchází, zájem nemá ani o jednu. V tom je údajně velký problém - Češi zatím nejsou zvyklí cestovat za prací dál než pět stanic metra. Změnit to mohou mladí lidé. Mladí pracovat nechtějí, tvrdí firmy Vyrážím tedy zkusit štěstí u stánků různých tuzemských i zahraničních firem, kterých jsou na veletrhu desítky. Až na pár výjimek není ani zde má vyjednávací pozice jednoduchá. Tomáš Vlasák z České pojišťovny nadšeně vysvětluje: "U nás je podmínkou ukončené střední vzdělání s maturitou. Jsme samozřejmě rádi za nové kolegy i z řad absolventů humanitně zaměřených škol, které zajímá oblast finančního poradenství." Přemýšlím, jak moc by asi klienti byli spokojeni s mými radami, jak investovat, a předem tuto představu zavrhuji jako příliš děsivou. U společnosti AmRest, které patří giganti jako KFC, Burger King či Starbucks, slyším zajímavý názor. Lidé s vysokoškolským vzděláním jsou prý příliš rozmazlení. Při představě, že by měli rok smažit hranolky a poté teprve kariérně růst, se prý většině z nich ježí chlupy. V dalších navštívených firmách příliš mnoho slitování s námi "humanitními" nemají. Zatímco pro technicky zdatné se práce najde vždy, o filozofy a historiky "kupodivu" nemají zájem ani v ropné společnosti Exxon či u výrobce pneumatik Continentalu. Chcete práci? Pomůže stěhování A tak se odevzdávám do rukou pracovního úřadu, který zde má také svůj stánek. Chvílemi je u něj i několikametrová fronta. "Stejně se všichni tam nahoře chtějí akorát napakovat! Práce by byla, kdyby všichni nekradli," rozléhá se veletrhem názor muže, který se zřejmě od úřednic dozvěděl něco nemilého. Hodné paní na úřadu se mě snaží povzbudit. "Vždy záleží na konkrétních případech, nedá se generalizovat. Kdo má dobré vystupování a je ochotný se adaptovat, ten si vždy poradí. Problémem absolventů s humanitním vzděláním není to, že by o pracovní nabídky byla nouze. Jen je potřeba počítat s tím, že to nebude práce přímo v oboru. A často ani ve stejném městě. Kupříkladu inženýři jsou o něco více potřeba v Ostravě, zatímco v Praze Plné znění zpráv


mají dost příležitostí právě pro humanitně vzdělané," dodává mi kuráž Věra Prokopová z pražské pobočky úřadu práce. Nepracuj, užívej si a pomáhej při tom Nakonec jsem natrefil na největší světovou studentskou organizaci AISEC. Nabízí kromě jiného stáže v zahraničí pro studenty i pro čerstvé absolventy. Náplní stáže je například pomáhat rozvojovým státům s výukou malých školáků. Stačí našetřit na letenku, o zbytek se postarají organizátoři: "Zajišťujeme bydlení a stravu, podmínkou je samozřejmě pracovní nasazení a pozitivní přístup," vysvětluje mi Pavlína Trojanová. Co z toho vyplývá? Jednoduchá myšlenka. Kdybych po vystudování humanitního oboru umíral hlady vinou toho, že v Evropské unii nenajdu zaměstnání, neumřu. Budu totiž vědět, že na dobrovolnických pobytech třeba v Africe určitě dostanu najíst. A ještě budu mít dobrý pocit a plus do životopisu.

URL| /podnikani.aspx?c=A120322_1752680_podnikani_zuk

http://finance.idnes.cz/prace-v-humanitnim-oboru-0xg-

_

Vláda ohýbačů pravidel 27.4.2012

Hospodářské noviny str. 10 Pavel Mertlík_

Názory_

Když to nejde dveřmi, musí to jít oknem. Tímto úslovím se zřejmě řídí ministerstvo školství a vláda ve vztahu ke školnému na veřejných vysokých školách. Zavedení školného zvláštním zákonem se vládě začalo zdát politicky neschůdné, tak si chce vypomoci „zápisným“ ve výši několika tisíc korun za semestr v domnění, že tato cesta bude průchozí. Ani tato epizoda z dějin české laické legislativní tvořivosti však pro vládu nemůže nakonec dopadnout jinak než cenným cimrmanovským poznáním, že tudy cesta nevede. Daň versus poplatek Finanční teorie a spolu s ní naštěstí i český právní řád rozlišují daně a poplatky. Daň je neúčelová, není spjata s žádným konkrétním veřejným výdajem: slouží k pokrytí veřejných výdajů jako takových, podle úvahy správců veřejných rozpočtů, platných právních předpisů a potřeb, jež se v čase mění. Naopak poplatek je spojen s nějakým konkrétním správním úkonem, věcí nebo potřebou a slouží k jeho nebo jejímu financování. Je tedy účelový a jeho výše musí být přiměřená nákladům na zabezpečení potřeby, kterou financuje. Může být nižší, nesmí však být vyšší než tyto náklady. Poplatek ze psa slouží k financování nákladů obcí spojených s pobytem psů na jejich území, lázeňský poplatek slouží k udržování lázeňských zdrojů… školné slouží k zabezpečení výuky a provozu školy vůbec – a zápisné k tomu, aby mohl být proveden zápis studentů do semestru nebo ročníku. Jaké jsou náklady na zápis? Nevím, ale těžko budou vyšší než v řádu stokorun na jednoho studenta. Informační systém, několik dní práce pracovníků studijního oddělení, možná vydání indexů… to ale bude asi tak všechno. Zápisné ve výši tisíců korun ročně je nesmysl stejně jako veřejně deklarovaná představa, že ze zápisného by se měla financovat např. stipendia nebo řada dalších položek provozu školy se zápisem studentů nijak nesouvisejících. Řád, pravidla a spravedlnost Ekonomická teorie nejpozději v 40. letech dvacátého století explicitně pochopila, že transparentní a účinně vynucovaná pravidla jsou jednou z nejdůležitějších podmínek výkonnosti ekonomického systému. Ekonomové dokonce zpravidla dávají v hospodářské politice přednost pravidlům před diskrečními zásahy. Tím, kdo má v „popisu práce“ odpovědnost za tvorbu a vynucování pravidel, je v moderní společnosti stát – a to nejen justice, ale i zákonodárci a výkonná moc. Pokud zákonodárci nebo výkonná moc pravidla porušují, ignorují nebo utilitárně „ohýbají“ podle svých okamžitých zájmů, je to samozřejmě cesta do pekel. V České republice jsme toho bohužel až příliš častými svědky (a nebýt Ústavního soudu, byla by situace v této oblasti dozajista mnohem horší). Náhrada školného „zápisným“ je jen další případ tohoto druhu. Argument, že studenti by se měli spolupodílet na financování vysokých škol, a je jedno, jak se jejich příspěvek nazývá, neobstojí. Zákonodárce a vládce, který ohýbá pravidla, ztrácí legitimitu vyžadovat jejich dodržování. Takže znovu a lépe: přiměřené zápisné k hrazení nákladů zápisu. A ekonomicky odůvodněné školné k hrazení části nákladů vysokoškolského vzdělávání. Školné ve výši odvozené od soukromého užitku vysokoškolských absolventů z nabytého vzdělání. A samozřejmě systém sociálních stipendií zabraňující sociální exkluzi z vysokoškolského vzdělávání. A participaci státu na financování vysokoškolského vzdělávání v rozsahu Plné znění zpráv


definovaném veřejným užitkem z vysokoškolského vzdělání (a ovšem i z tvůrčí vědecké a umělecké činnosti vysokých škol). *** Argument, že studenti by se měli spolupodílet na financování vysokých škol, a je jedno, jak se jejich příspěvek nazývá, neobstojí. Zákonodárce a vládce, který ohýbá pravidla, ztrácí legitimitu vyžadovat jejich dodržování. Foto popis| O autorovi| Pavel Mertlík, Autor je hlavní ekonom Raiffeisenbank a.s., vyučuje na FSV UK. _

Citace: Jak správně citovat knihu, časopis nebo film 26.4.2012

topzine.cz str. 00 Vzdělání a kariéra_ Nikola Reindlová_

Sebelepší diplomku mohou špatné citace naprosto podkopat. Správně odcitované zdroje jsou totiž jednou ze zásad každého vědeckého textu počínaje seminárkou a konče disertační prací. Při práci na našich školních pracích bychom se měli řídit mezinárodní citační normou ČSN ISO 690:2011, která určuje, jak citovat monografie, periodika, příspěvky, patenty, kartografické dokumenty, elektronické informační zdroje (včetně počítačového softwaru a databází), hudbu, zvukové dokumenty, tiskoviny, fotografie, grafické a audiovizuální díla a filmy. Čtěte také: Bakalářka nemusí být noční můrou. Jen vědět, jak na ni Většina z nás už nějakou tu seminárku napsala a tak míváme pocit, že citovat umíme. Problém je v tom, že si často pleteme pořadí, kdy napsat například nakladatelství a kdy rok a nevíme, jestli mezi tím napsat tečku,čárku, nebo nic. Právě proto jsme pro vás vybrali několik základních ukázek toho, jak správně citovat. Fialové údaje nejsou povinné. 1. Kniha Tvůrce. Název publikace. Vedlejší názvy. Vydání. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. Počet stran. Edice, číslo edice. ISBN. Rowlingová, Joanne K. Harry Potter a vězeň z Azkabanu. První vydání. Přeložil Pavel Medek. Praha: Albatros, 2001. 392 s. ISBN 80-00-00951-X. Pod zkratkou ISBN se skrývá International Standard Book Number tedy mezinárodní standardní číslo knihy, které byste měli najít v každé novější knize. 2. Časopis a články ISSN je obdobně jako u knih číslo označující dané periodikum - International Standard Serial Number. Název časopisu. Vedlejší názvy. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok, číslování. ISSN Týden. Praha: Mediacop, 2012, 4(52), ISSN 1210-9940. Tvůrce, rok. Název příspěvku. Název časopisu. Vedlejší názvy. Místo: nakladatel, číslování, strany. ISSN. NOVÁK, Jan, 2006. Josef Kajetán Tyl. Plzeňský deník, 10. 7. 15(158), 3. ISSN 1210?5139. j-7j5k8WUek 3. Sborník Plné znění zpráv


Tvůrce. Název sborníku. Vedlejší názvy. Další tvůrce. Místo: nakladatel, rok. ISBN (nebo ISSN). ŠMAJSOVÁ BUCHTOVÁ, Božena, KULHAVÝ, Viktor a PROCHÁZKA, Jakub, ed. Konference psychologie práce a organizace 2011: sborník příspěvků z mezinárodní konference. Brno 25.?26. května 2011. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978?80?210?5490?5. Tvůrce. Název příspěvku. In: Název sborníku. Vedlejší názvy. Místo: nakladatel, rok, strany. ISBN (nebo ISSN). KRÁLOVÁ, Ludmila. Logika a matematika. In: Univerzita: tradiční a netradiční ve výuce: 20.?21. leden 2005. Plzeň: Čeněk, 2003, s. 134?150. ISBN 80?86898?60?1. 4. Diplomová práce Tvůrce. Název. Vedlejší názvy. Místo vytvoření, rok vytvoření. Rozsah. Druh práce. Název školy. Vedoucí práce nebo školitel. Petržela, Jan: Charakteristika prvorepublikového tisku. Praha, 2000. 102 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce Mgr. Karel Vlach, PhD. 5. Internet Tvůrce. Název příspěvku. Další informace o příspěvku. In: Název webové stránky / webového sídla. . Místo: nakladatel, datum publikování. Datum aktualizace . Dostupné z: DOI nebo adresa. Path: cesta. Fránek, Tomáš. Stát nešetří, kvůli tisícikoruně měl drahého právníka. In: Aktuálně cz. .20.4.2012. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=741760. 6. Film Název filmu . Režie. Země produkce, rok uvedení v zemi produkce. Ostře sledované vlaky . Režie Jiří Menzel. ČSSR, Filmové studio Barrandov, 1966. URL| http://www.topzine.cz/citace-jak-spravne-citovat-knihu-casopis-nebo-film _

Ortenova cena se představuje 24.4.2012

Lidové noviny kul_

str. 09

Kultura_

Tři mladí autoři nominovaní na Cenu Jiřího Ortena za rok 2012 se dnes poprvé představí na společném čtení v kavárně Krásný ztráty v Náprstkově ulici 10 na Praze 1. Cena je určena autorům do třiceti let, vyhlašuje ji Svaz českých nakladatelů a knihkupců a je dotována obnosem padesát tisíc korun. Vítěz bývá vyhlašován během květnového pražského festivalu Svět knihy, tři nominovaní jsou porotou vybráni měsíc dopředu. Letos se bude rozhodovat mezi dvěma mladíky, básníkem a povídkářem, a jednou básnířkou. Ondřej Budeus byl nominován za dvě básnické knihy: za konceptuální poezii nazvanou 55 007 znaků včetně mezer (vydalo Nakladatelství Petr Štengl) a za kolektivní „sbírku pro hravé lidi“ Orangutan v zajetí má sklony k obezitě (nakladatelství Napoli). Budeus se narodil v roce 1984, vystudoval norštinu a němčinu na FF UK, je redaktorem časopisu Psí víno a příležitostným editorem. Vystupuje na společných čteních a věnuje se slampoetry. Básnířka Michaela Keroušová se narodila v roce 1987 v Praze. Vystudovala obor tvorba písňového textu a scénáře na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka. Prý od raného dětství sbírá pivní zátky. Nominace jí byla udělena za sbírku Nemístnosti (vydalo nakladatelství Za tratí) a porota její poezii ocenila „za ostře nasvícené obrazy, jež jsou zachyceny přirozeným jazykem, ale i za občasnou hravost“. Jediným prozaikem je třetí z nominovaných, Vratislav Maňák, z jehož sbírky Šaty z igelitu (Host) porota usoudila, že ovládá „úsporné psaní, které nezjednodušuje, ale míří ke dřeni“. Maňák se narodil v roce 1988, pochází ze Stříbra na západě Čech, vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK, nyní zde pokračuje Plné znění zpráv


oborem mediální studia. Pracuje v České televizi. Povídky publikoval v časopisech Host, Plž nebo Tvar. Sbírka Šaty z igelitu je jeho knižní prvotinou. Cena Jiřího Ortena vznikla v roce 1987 mimo oficiální struktury, prvními nositeli byli Zuzana Brabcová, Milan Šimečka, Petr Placák, Vít Kremlička nebo Michal Viewegh. _

Soud potrestal mladíky za šíření nacismu na sociální síti 23.4.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Pavel Sedláček_

spolecnost_

Okresní soud v Kroměříži potrestal pět mladíků tříletou podmínkou. Podle obžaloby posílali na internetovou sociální síť hudební videoklipy s nacistickou tematikou a jiné materiály s nacistickými symboly. Soudce uložil trest na dolní hranici možné sazby. Pětici obžalovaných teoreticky hrozilo za podněcování rasové nenávisti až deset let odnětí svobody. Až na výjimky se mladíci ve věku od 19 do 27 let neznali. Každý z nich má svůj profil na Facebooku, kde zveřejňovali zcela jasnou propagaci nacismu nebo fašismu. Podle obžaloby šlo o hudbu s rasistickým podtextem nabádající k nenávisti vůči lidem neárijských ras.Muži měli na Facebooku od 40 do 200 takzvaných přátel, kteří mohli videa sdílet, a to je podstata šíření myšlenek, které nejsou v souladu s tuzemskými zákony.Mladíci měli za sebou i návštěvu koncertů kontroverzních kapel. Jeden byl vyfocen, jak hajluje v tričku s hákovým křížem.Svou vinu v rámci závěrečných řečí všech pět popřelo, stejně tak zprošťující rozsudek žádali všichni obhájci. Nejčastější argumenty byly, že obžalovaní neumí anglicky, německy nebo rusky, aby dostatečně rozuměli textům písní. Jen tvrdili, že se jim líbí tvrdá muzika a že si stahují všechny možné kapely.Podle některých odborníků je verdikt průlomový. Soudce Karel Rašín tuto obhajobu označil za účelovou s tím, že všichni museli dobře vědět, co poslouchají, a tím obsah šíří mezi takzvané přátele na Facebooku.Dva z odsouzených tresty přijali, tři si nechali lhůtu na rozmyšlenou, stejně jako žaloba, která bude možná žádat vyšší tresty, i když původně navrhovala jen podmíněné.Je to zřejmě první případ, kdy byl někdo za podobnou aktivitu odsouzen, i když jde jen o podmínečný trest.„Sociální sítě existují poměrně krátkou dobu, policie se na to musela připravit a řešit řadu věcí, které byly spojené s počítačovým přenosem informací. Teď možná zkouší tu variantu trochu možnější. To znamená, pokud někdo pod svým jménem zveřejní takovou píseň, může být za to stíhán. Náš zákoník to umožňuje,“ říká odborník na extremistická hnutí Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„Celý rozsudek nepochybně vyvolá silné reakce ve společnosti. Už teď je to jasné. Pro řadu lidí už jen ta představa, že je člověk odsouzen za to, že sdílel nějakou píseň, je v zásadě velmi nepříjemná, bez ohledu na to, co v té písni bylo. Zveřejňování takových videí není věc, která by měla být z mého pohledu trestná, ale zákoník to skutečně umožňuje,“ myslí si Charvát.„Pokud dojde soud k názoru, že skutečně jde o propagaci, to znamená, že jde o situaci, kdy jsou taková videa předkládána nějakému širšímu počtu lidí, kteří se s nimi setkávají poprvé, kteří sami osobně nejsou neonacisté,“ dodává Charvát. V Kroměříží začal soud s mladíky, kteří na Facebooku propagovali nacismusPřed kostelem v Havířově se objevily fašistické a satanistické symbolyAktivisté v Semilech protestovali hákovým křížem proti komunistickým symbolůmLotyši si připomenou Den legionářů. Ne všichni jásajíNěmecko nemusí platit individuální odškodnění obětem nacismu

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1049783 _

Video: Má ČR přistoupit k fiskálnímu paktu? (Jakub Janda) 19.4.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Video: Má ČR přistoupit k fiskálnímu paktu?



Evropské hodnoty uspořádaly první veřejnou diskuzi ze série Debat o českých zájmech. Diskuze proběhla o tezi „Zájmem České republiky je co nejdříve se připojite k evropskému paktu o fiskální odpovědnosti. Nepřistoupení k paktu Českou republiku poškozuje“. Video a více v článku. Druhá část: Třetí část: Debata se konala ve čtvrtek 12. dubna 2012 v aule Institutu ekonomických studií FSV UK v Praze. Před zahájením debaty se podle hlasování účastníků klonilo z celkového počtu 72 pro tezi 63%, proti 26% a nerozhodnuto bylo 11%. V závěrečném hlasování vyjádřilo svůj názor 82 účastníků, z nichž bylo pro tezi 67%, proti 23% a nerozhodnuto zůstalo 10%. Z toho vyplývá, že obhájcům teze se podařilo svými argumenty přesvědčit ke změně názoru zhruba 4% zúčastněných. Další veřejná diskuse z cyklu Debat o českých zájmech se uskuteční 3. května 2012. Diskutována bude teze: „Zájmem České republiky je posílit svou konkurenceschopnost skrze expanzi na mimoevropské trhy.“ (registrujte se na akci na Facebooku a dostávejte novinky) Třetí debata se koná 31. května na téma „Zájmem ČR je platit méně do evrospkého rozpočtu.“ (registrujte se na akci na Facebooku a dostávejte novinky) Na obě debaty Vás srdečně zveme. Bližší informace naleznete brzy na webu www.evropskehodnoty.cz

URL| http://jakubjanda.blog.idnes.cz/c/258442/Video-Ma-CR-pristoupit-k-fiskalnimu-paktu.html _

Premiér by měl žádat o vyslovení důvěry, přestože je to riskantní, myslí si politologové 18.4.2012

mediafax.cz _

str. 00

_

Premiér Petr Nečas (na snímku) bude svá rozhodnutí odvíjet od toho, kolik poslanců z řad VV se nakonec postaví na stranu vicepremiérky Karolíny Peake. (Foto: archiv © Mediafaxfoto.cz ) PRAHA / 13:39, 18. 04. 2012

Premiér Petr Nečas (ODS) bude svá rozhodnutí odvíjet od toho, kolik poslanců z řad VV se nakonec postaví na stranu vicepremiérky Karolíny Peake. S novou většinou by v dolní parlamentní komoře měl znovu žádat o důvěru, myslí si politologové, které ve středu oslovila agentura Mediafax. "O důvěru by žádat měl – nejen kvůli opozici, ale také proto, aby vyslal signál směrem k vládě a koaličním poslancům," řekl ve středu Mediafaxu politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle jeho slov by hlasování o důvěře totiž jasně ukázalo, na čí podporu se může spolehnout a naopak s hlasy poslanců, s nimiž počítat nemůže. Jeho kolega politolog Jan Bureš ale upozorňuje, že obzvlášť v současné situaci by byl takový krok riskantní. "Pořád by tam byla šance, že to skončí blamáží a nevím, jestli by Nečas do takového rizika šel," řekl politolog s



tím, že si umí představit, že mu Peake přinese seznam bývalých poslanců za VV, kteří se rozhodli postavit na její stranu. A mělo by jich být dost. Ve středu odpoledne se na stranu Karolíny Peake, která Věci veřejné opustila, oficiálně přidalo sedm poslanců, ve hře je i přestup několika dalších. Přesto by většina, kterou by si díky jejich hlasům TOP 09 a ODS udržely, byla relativně slabá. "Neumím si představit, že by Nečas nebo Kalousek souhlasili s tím, že by se jejich většina v parlamentu opírala například o hlasy Kristýny Kočí nebo Jaroslava Škárky, to by asi nepřipustili," řekl Bureš. "Premiér Nečas se nechal slyšet, že chce mít stabilní většinu, počty z něj ale nikdo nedostal. Musíme si uvědomit, že i přes menší počet hlasů koalice by mohla být většina například 104 hlasů pevnější než dosavadní," uvedl Švec s tím. Uvnitř VV podle jeho slov panovalo silné pnutí ovlivněné různými názorovými proudy. Pokud by tak nová platforma kolem Peake působila jednotně, pro koalici by to mohlo paradoxně znamenat větší stabilitu byť s početně slabší většinou. Vláda by podle politologů byla stabilnější a semknutější kolem premiéra. "Když se podíváme na lidi kolem Karolíny Peake zdá se, že nemají jiný program než udržet se ve vládě. To znamená, že pokud by vláda vydržela, přestal by nejmenší koaliční partner hrát roli rebela," dodal Bureš. Oba politologové se shodli na tom, že rozhodnutí Karolíny Peake odejít z VV je poměrně logickým vyústěním napjaté situace uvnitř VV. Peake prý pravděpodobně rezignovala na snahu reformovat stranu zevnitř a marně se snažila vymanit z vlivu Víta Bárty, proto se rozhodla z VV odejít. Média i někteří poslanci se už pouští do úvah, zda se nejedná jen o promyšlený krok ze strany Bárty, který je považován za faktického šéfa VV a jednu z posledních šancí, jak stranu zachránit před absolutním volebním fiaskem. "Nemohu soudit, co je pravdivého na spekulacích. Pravdou ovšem zůstává, že kdyby část VV, ta kolem Víta Bárty, přešla čistě do opozice, mohlo by jim to zvednout preference. Opět by kritizovali vládu, opět by kritizovali dinousary," podotkl Jan Bureš s tím, že nepředpokládá, že by potom VV mohly dosáhnout pěti procent, ale část voličů by zpět získat mohli. Martina Týblová

URL| http://www.mediafax.cz/politika/4041601-Premier-by-mel-zadat-o-vysloveni-duvery-prestoze-je-toriskantni-mysli-si-politologove _

Vláda by měla žádat o důvěru, i když je to risk 18.4.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z vlády_

Premiér Petr Nečas (ODS) bude svá rozhodnutí odvíjet od toho, kolik poslanců z řad VV se nakonec postaví na stranu vicepremiérky Karolíny Peake. "O důvěru by žádat měl – nejen kvůli opozici, ale také proto, aby vyslal signál směrem k vládě a koaličním poslancům," řekl politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle jeho slov by hlasování o důvěře totiž jasně ukázalo, na čí podporu se může spolehnout a naopak s hlasy poslanců, s nimiž počítat nemůže. Jeho kolega politolog Jan Bureš ale upozorňuje, že obzvlášť v současné situaci by byl takový krok riskantní. "Pořád by tam byla šance, že to skončí blamáží a nevím, jestli by Nečas do takového rizika šel," řekl politolog s Plné znění zpráv


tím, že si umí představit, že mu Peake přinese seznam bývalých poslanců za VV, kteří se rozhodli postavit na její stranu. A mělo by jich být dost. Ve středu odpoledne se na stranu Karolíny Peake, která Věci veřejné opustila, oficiálně přidalo sedm poslanců, ve hře je i přestup několika dalších. Přesto by většina, kterou by si díky jejich hlasům TOP 09 a ODS udržely, byla relativně slabá. "Neumím si představit, že by Nečas nebo Kalousek souhlasili s tím, že by se jejich většina v parlamentu opírala například o hlasy Kristýny Kočí nebo Jaroslava Škárky, to by asi nepřipustili," řekl Bureš. "Premiér Nečas se nechal slyšet, že chce mít stabilní většinu, počty z něj ale nikdo nedostal. Musíme si uvědomit, že i přes menší počet hlasů koalice by mohla být většina například 104 hlasů pevnější než dosavadní," uvedl Švec. Uvnitř VV podle jeho slov panovalo silné pnutí ovlivněné různými názorovými proudy. Pokud by tak nová platforma kolem Peake působila jednotně, pro koalici by to mohlo paradoxně znamenat větší stabilitu byť s početně slabší většinou. Vláda by podle politologů byla stabilnější a semknutější kolem premiéra. "Když se podíváme na lidi kolem Karolíny Peake zdá se, že nemají jiný program než udržet se ve vládě. To znamená, že pokud by vláda vydržela, přestal by nejmenší koaliční partner hrát roli rebela," dodal Bureš. Oba politologové se shodli na tom, že rozhodnutí Karolíny Peake odejít z VV je poměrně logickým vyústěním napjaté situace uvnitř VV. Peake prý pravděpodobně rezignovala na snahu reformovat stranu zevnitř a marně se snažila vymanit z vlivu Víta Bárty, proto se rozhodla z VV odejít. Média i někteří poslanci se už pouští do úvah, zda se nejedná jen o promyšlený krok ze strany Bárty, který je považován za faktického šéfa VV a jednu z posledních šancí, jak stranu zachránit před absolutním volebním fiaskem. "Nemohu soudit, co je pravdivého na spekulacích. Pravdou ovšem zůstává, že kdyby část VV, ta kolem Víta Bárty, přešla čistě do opozice, mohlo by jim to zvednout preference. Opět by kritizovali vládu, opět by kritizovali dinousary," podotkl Jan Bureš s tím, že nepředpokládá, že by potom VV mohly dosáhnout pěti procent, ale část voličů by zpět získat mohli. (bk, mfx, foto: archiv)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-vlady/vlada-by-mela-zadat-o-duveru-i-kdyz-je-to-risk/ _

Požádat teď o důvěru je pro premiéra risk. Měl by to ale udělat, míní odborníci 18.4.2012

tn.cz

str. 00

TN.CZ/Zprávy/Domácí_ _

Většina politologů se domnívá, že by měl premiér Petr Nečas požádat o důvěru, pokud bude vládnout s novou většinou v parlamentu. Vyplývá to ze zjištění agentury Mediafax. "O důvěru by žádat měl - nejen kvůli opozici, ale také proto, aby vyslal signál směrem k vládě a koaličním poslancům," řekl ve středu Mediafaxu politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle jeho slov by hlasování o důvěře totiž jasně ukázalo, na čí podporu se může spolehnout a naopak s hlasy poslanců, s nimiž počítat nemůže. Jeho kolega politolog Jan Bureš ale upozorňuje, že obzvlášť v současné situaci by byl takový krok riskantní. "Pořád by tam byla šance, že to skončí blamáží a nevím, jestli by Nečas do takového rizika šel," řekl politolog s Plné znění zpráv


tím, že si umí představit, že mu Peake přinese seznam bývalých poslanců za VV, kteří se rozhodli postavit na její stranu. A mělo by jich být dost. ČTĚTE TAKÉ: V pondělí bude mít vláda většinu, nebo budou předčasné volby, varuje Nečas Ve středu odpoledne se na stranu Karolíny Peake, která Věci veřejné opustila, oficiálně přidalo sedm poslanců, ve hře je i přestup několika dalších. Přesto by většina, kterou by si díky jejich hlasům TOP 09 a ODS udržely, byla relativně slabá. "Neumím si představit, že by Nečas nebo Kalousek souhlasili s tím, že by se jejich většina v parlamentu opírala například o hlasy Kristýny Kočí nebo Jaroslava Škárky, to by asi nepřipustili," řekl Bureš. "Premiér Nečas se nechal slyšet, že chce mít stabilní většinu, počty z něj ale nikdo nedostal. Musíme si uvědomit, že i přes menší počet hlasů koalice by mohla být většina například 104 hlasů pevnější než dosavadní," uvedl Švec s tím. Uvnitř VV podle jeho slov panovalo silné pnutí ovlivněné různými názorovými proudy. Pokud by tak nová platforma kolem Peake působila jednotně, pro koalici by to mohlo paradoxně znamenat větší stabilitu byť s početně slabší většinou. ČTĚTE TAKÉ: O budoucnosti vlády bude jednat Karolína Peake s premiérem Nečasem Vláda by podle politologů byla stabilnější a semknutější kolem premiéra. "Když se podíváme na lidi kolem Karolíny Peake zdá se, že nemají jiný program než udržet se ve vládě. To znamená, že pokud by vláda vydržela, přestal by nejmenší koaliční partner hrát roli rebela," dodal Bureš. Oba politologové se shodli na tom, že rozhodnutí Karolíny Peake odejít z VV je poměrně logickým vyústěním napjaté situace uvnitř VV. Peake prý pravděpodobně rezignovala na snahu reformovat stranu zevnitř a marně se snažila vymanit z vlivu Víta Bárty, proto se rozhodla z VV odejít. Foto priloha: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440x248/Apr2012/967845.jpg?d41d

URL| http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/pozadat-ted-o-duveru-je-pro-premiera-risk-mel-by-to-ale-udelat-miniodbornici.html _

DOKUMENT: Vizitky Jana Kubáčka a Jiřího Nantla, možných ministrů školství 17.4.2012

ceska-media.cz

str. 00 ČTK_

Společnost-Tribuna_

Vizitky Jana Kubáčka a Jiřího Nantla, o kterých se spekuluje jako o možných nástupcích Josefa Dobeše v čele ministerstva školství: Jan Kubáček (narozen 12. října 1981) Současná funkce: politický poradce strany Věci veřejné; nestraník Vzdělání: vystudoval politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kariéra: působil či působí jako lektor a učitel na řadě míst, včetně Fakulty sociálních věd UK, Vysoké školy veřejných a mezinárodních vztahů Praha nebo Vyšší odborné škole publicistiky; s Věcmi veřejnými spojil svou Plné znění zpráv


profesní dráhu v listopadu 2010, kdy se stal šéfem poradců tehdejšího ministra vnitra a předsedy VV Radka Johna, po Johnově odchodu z úřadu přešel i k vicepremiérce Karolíně Peake. Ostatní: - V minulosti působil i v Poslanecké sněmovně nebo Evropském parlamentu, v němž absolvoval rok a půl trvající stáž. Po ní pracoval na popularizaci Evropského parlamentu v České republice. - "Politiky neškolím, to by bylo proti mému přesvědčení," řekl současný politický poradce nejmenší vládní strany v rozhovoru pro Lidové noviny v srpnu 2009. "Jsem asi kultivovaný popularizátor politologického oboru. Na jedné straně se věnuji veřejnosti a vedle toho i politikům. Snažím se být průvodce po české a zahraniční realitě," dodal tamtéž. - Odborně se zajímá zejména o politickou komunikaci, psychologii politiky, politické strategie, politický management a autoritativní režimy. Je autorem několika popularizačních knih a řady odborných článků. Jiří Nantl (narozen 1979) Současná funkce: náměstek ministra školství pro legislativu, od 1. března 2012; nestraník Vzdělání: vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd a právo na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, absolvoval postgraduální právnické studium ve Velké Británii Kariéra: v letech 2005 až 2010 byl zaměstnancem Masarykovy univerzity, začínal jako šéf studijního odboru, poté působil jako kancléř a nakonec od roku 2009 byl ředitelem právních a korporátních vztahů MU; po ustavení současné vlády vedl až do letošního ledna na ministerstvu školství odbor vysokých škol; také přednáší na Masarykově univerzitě Ostatní: - Letos v lednu rezignoval na post šéfa odboru vysokých škol v době, kdy zástupci vysokých školy protestovali proti chystané reformě. Nantl ale s svůj odchod zdůvodnil zamýšlenou reorganizací úřadu, nikoli spory o reformu, jejíž podobu vysoké školy odmítají. - Byl aktivní ve studentských organizacích, působil mj. ve studentské komoře Rady vysokých škol. Již během studia se také účastnil jednání o podobě vysokoškolského vzdělávání. - Působí ve správních radách Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích nebo Masarykovy univerzity, je předsedou řídícího výboru programu Erasmus v ČR, který se zabývá zahraničními studijními pobyty vysokoškoláků zejména v Evropské unii.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=430862 _

Iniciativa Za svobodné vysoké školy odmítá zavedení zápisného a do Týdne protestů jde s bohatým programem 16.4.2012

blisty.cz _

str. 00

_

Tisková zpráva Iniciativy Za svobodné vysoké školy Iniciativa Za svobodné vysoké školy (IZSVŠ) představila program pro Týden protestů a ostře odmítla připravovaný návrh zavedení zápisného.



Během protestního týdne se v Praze mimo jiné uskuteční debata o spolupráci studentů a odborů (pondělí 16. 4.). V Olomouci vystoupí prorektor UK Stanislav Štech s přednáškou Homo academicus a jeho labutí píseň (úterý 17. 4.). V Liberci se mohou zájemci zúčastnit debaty s názvem Ekonomická krize a boj proti neoliberalismu ve světě (pondělí 16. 4.). (Celý program IZSVŠ je na konci TZ.) „Kompletní program jsme spolu s požadavky iniciativy Za svobodné vysoké školy a dalšími informacemi otiskli v novinách Neklid 2, které jsme u příležitosti Týdne protestů vydali spolu se školskými odbory ČMOS. Navazujeme tak na noviny Neklid ze studentského Týdne neklidu," uvedla Martina Poliaková (FF UK) zástupkyně IZSVŠ. (Náhled novin v příloze ZDE.) Lukáš Matoška (FF UK), zástupce IZSVŠ a spoluautor programu, uvedl: „Vysokoškolské prostředí je charakteristické tím, že se v něm vedou kvalitní a odborné debaty. Proto našim příspěvkem k týdnu protestů jsou především přednášky a panelové diskuse. Chceme se upřímně bavit o stavu a budoucnosti naší společnosti, včetně perspektivy vzdělávacího systému. Dorovnáváme tak deficit vzniklý neschopností vlády vést kvalitní a erudovaný dialog se společností. " Iniciativa Za svobodné vysoké školy se připojila k platformě STOP VLÁDĚ, která sdružuje odborové svazy, občanské iniciativy a sdružení. Rozhodla se připojit k širokému protestu proti současné politice Vlády ČR, která ohrožuje fungování klíčových systémových sektorů ve společnosti - mimo jiné vysokého školství, kde je v současnosti aktuální nepřijatelný návrh kabinetu na zavedení tzv. zápisného. K záměru kabinetu zavést zápisné se vyjádřil zástupce IZSVŠ Michal Uhl (FSV UK): „Ohlášené zápisné hraničí s výsměchem. Jedná se o přejmenované školné. Není možné si myslet, že veřejnost nechá takto laciným trikem zmást. Zápisné či školné povede k ohrožení dostupnosti vzdělání pro ekonomicky slabší vrstvy obyvatel. Avizovaný přílepek, který má změnit vysokoškolský zákon je trojským koněm, který v budoucnu může napáchat mnoho škody. Ve všech zemích, kde bylo zásadním způsobem zpoplatněno studium, se zprvu výše školného či zápisného pohybovala v symbolických částkách, které pak byly následně výrazně navyšovány. Odmítáme jakékoliv zpoplatnění vysokoškolského studia, odmítáme jakoukoliv ekonomizaci tohoto společenského statku. Vzdělání není byznys. Věříme, že nový ministr či ministryně od tohoto zbrklého a nerozumného kroku okamžitě ustoupí." Studentky a studenti se v návaznosti na nekoncepční a asociální politické kroky vlády rozhodli natočit krátký videoklip mapující společenské nálady napříč profesemi i sociálními vrstvami. „Je to mozaika, jejíž síla je v rozmanitosti vystupujících. Ukazuje, že nespokojenost s politikou vlády se neobjevuje pouze ve studentských kruzích, ale zasahuje většinu z nás. Chceme, aby si lidé pomocí tohoto videa uvědomili, že problém je systémový a že v obtížné situaci nejsou sami. Je to pochopitelně i impulz a apel k větší solidaritě," uvedl člen iniciativy ZSVŠ Dominik Forman (PedF UK). Video k dispozici ZDE.

URL| http://www.blisty.cz/art/63040.html _

MÉDIA: Respekt: Co říkáte nové podobě Událostí v České televizi? 16.4.2012

ceska-media.cz str. 00 Respekt (BoJ)_

Média-Stalo se_

Tomáš Trampota, ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK: V době zkratkovité komunikace, ve které žijeme, je odvážné už samotné prodloužení celkové stopáže. Grafika znělky je až příliš jednoduchá, esteticky neobjevná, opakující zažitá klišé televiznězpravodajských znělek. Studio samo nabízí bohatší rejstřík pohledů kamery včetně dynamičtějšího pohybu a zajímavějších pozadí projektovaných za moderátory, celek studia s převládající bílou barvou ale působí až příliš studeně a „nemediálně“. První polovina relace využívá laciný dramatizující trik „čekáme na moderátora z terénu“ vedený snahou vyvolat očekávání a udržet pozornost diváků spojenou s takzvaným bridgingem – přemostěním kritického času 19.30, kdy začíná konkurence. Plné znění zpráv


To může fungovat jen při pečlivém výběru témat, která by měla být exkluzivní, investigativní a nabízet analytičtější pohled. To se zatím spíše nedaří. Celý text v tištěném vydání: Respekt, str.6


krátce 16.4.2012

Euro

str. 20 _

Monitor_

Energie Holding * Novým členem představenstev společností Energie Holding a Teplárna Liberec se stal Jiří Procházka. Nový člen managementu skupiny MVV Energie CZ v obou funkcích nahradil Tomáše Buzína, který skupinu opouští. Procházka vystudoval ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a v posledních letech byl předsedou představenstva a finančním ředitelem Elektrárny Varna ze skupiny ČEZ. SAS Institute ČR * Společnost SAS Institute ČR posílila tým své lokální pobočky o dva manažery. Jan Kout, jenž přišel ze společnosti Oracle Czech, je odpovědný za divizi Professional Services. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, kde získal doktorát v oboru umělá inteligence a biokybernetika. Robert Ernest nastoupil do pozice senior account managera. Do SAS přichází po více než osmiletém působení ve společnosti Oracle Czech, v jeho kompetenci bude prodej významným zákazníkům, zejména bankovním institucím. afs čr * Na řádné valné hromadě Asociace factoringových společností ČR byl předsedou asociace zvolen Tomáš Morávek. Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze byl v letech 1980 až 1992 činný ve společnosti Motokov. Od roku 1992 je generálním ředitelem společnosti ČSOB Factoring, zároveň je předsedou představenstva. spolana * Generálním ředitelem chemické společnosti Spolana Neratovice se stal Ivan Oliva (55), finančním ředitelem je nově Miroslav Vlach (45). Oliva je nově i místopředsedou představenstva. Do Spolany přišel z pozice majitele, jednatele a ředitele společnosti Avilo Praha. Vlach, který se stal i členem představenstva Spolany, přišel z pozice finančního ředitele společnosti La Lorraine. _

IZSVŠ odmítá zavedení zápisného a do Týdne protestů jde s bohatým programem 16.4.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Názory a petice_ Iniciativa Za svobodné vysoké školy_

Iniciativa Za svobodné vysoké školy (IZSVŠ) představila program pro Týden protestů a ostře odmítla připravovaný návrh zavedení zápisného. Během protestního týdne se v Praze mimo jiné uskuteční debata o spolupráci studentů a odborů (pondělí 16. 4.). V Olomouci vystoupí prorektor UK Stanislav Štech s přednáškou Homo academicus a jeho labutí píseň (úterý 17. 4.). V Liberci se mohou zájemci zúčastnit debaty s názvem Ekonomická krize a boj proti neoliberalismu ve světě (pondělí 16. 4.). “Kompletní program jsme spolu s požadavky iniciativy Za svobodné vysoké školy a dalšími informacemi otiskli v novinách Neklid 2, které jsme u příležitosti Týdne protestů vydali spolu se školskými odbory ČMOS. Navazujeme tak na noviny Neklid ze studentského Týdne neklidu,“ uvedla Martina Poliaková (FF UK) zástupkyně IZSVŠ. Lukáš Matoška (FF UK), zástupce IZSVŠ a spoluautor programu uvedl: “Vysokoškolské prostředí je charakteristické tím, že se v něm vedou kvalitní a odborné debaty. Proto našim příspěvkem k týdnu protestů jsou především přednášky a panelové diskuse. Chceme se upřímně bavit o stavu a budoucnosti naší Plné znění zpráv


společnosti, včetně perspektivy vzdělávacího systému. Dorovnáváme tak deficit vzniklý neschopností vlády vést kvalitní a erudovaný dialog se společností. “ Iniciativa Za svobodné vysoké školy se připojila k platformě STOP VLÁDĚ, která sdružuje odborové svazy, občanské iniciativy a sdružení. Rozhodla se připojit k širokému protestu proti současné politice Vlády ČR, která ohrožuje fungování klíčových systémových sektorů ve společnosti - mimo jiné vysokého školství, kde je v současnosti aktuální nepřijatelný návrh kabinetu na zavedení tzv. zápisného. K záměru kabinetu zavést zápisné se vyjádřil zástupce IZSVŠ Michal Uhl (FSV UK): “Ohlášené zápisné hraničí s výsměchem. Jedná se o přejmenované školné. Není možné si myslet, že veřejnost nechá takto laciným trikem zmást. Zápisné či školné povede k ohrožení dostupnosti vzdělání pro ekonomicky slabší vrstvy obyvatel. Avizovaný přílepek, který má změnit vysokoškolský zákon je trojským koněm, který v budoucnu může napáchat mnoho škody. Ve všech zemích, kde bylo zásadním způsobem zpoplatněno studium, se zprvu výše školného či zápisného pohybovala v symbolických částkách, které pak byly následně výrazně navyšovány. Odmítáme jakékoliv zpoplatnění vysokoškolského studia, odmítáme jakoukoliv ekonomizaci tohoto společenského statku. Vzdělání není byznys. Věříme, že nový ministr či ministryně od tohoto zbrklého a nerozumného kroku okamžitě ustoupí.“ Studentky a studenti se v návaznosti na nekoncepční a asociální politické kroky vlády rozhodli natočit krátký videoklip mapující společenské nálady napříč profesemi i sociálními vrstvami. “Je to mozaika, jejíž síla je v rozmanitosti vystupujících. Ukazuje, že nespokojenost s politikou vlády se neobjevuje pouze ve studentských kruzích, ale zasahuje většinu z nás. Chceme, aby si lidé pomocí tohoto videa uvědomili, že problém je systémový a že v obtížné situaci nejsou sami. Je to pochopitelně i impulz a apel k větší solidaritě,“ uvedl člen iniciativy ZSVŠ Dominik Forman (PedF UK). Program ZSVŠ: Týden protestů - STOP VLÁDĚ PRAHA Pondělí 16. 4. 15:50 - 17:30 Filozofická fakulta UK (místnost č. 1) Workshop: Kam kráčíš, Iniciativo? (Iniciativa Za svobodné vysoké školy) 19:00 Pedagogická fakulta UK v Praze Debata Spolupráce či prostituce. Studenti, akademici a odboráři - přirozené spojenectví? Účast přislíbili Karel Šima (Centrum pro studium vysokého školství, v.v.i), Jaroslav Šulc (ČMKOS), Ondřej Lánský (ProAlt), Igor Pleskot (Iniciativa Za svobodné vysoké školy), Jaroslav Dobšík (Školské odbory ČMOS) Úterý 17. 4. 19:00 Filozofická fakulta UK v Praze (místnost č. 300) Debata Studentské protesty. Účast přislíbili Michal Uhl (FSV UK, Iniciativa Za svobodné vysoké školy) a Jan Májíček (FF UK, ProAlt) (Iniciativa Za svobodné vysoké školy) Středa 18. 4. 15:50 - 17:30 Filozofická fakulta UK (místnost č. 1) Workshop: Výroba transparentů na celostátní demonstraci dne 21. 4. 2012 (Iniciativa Za svobodné vysoké školy) 17:45 Pedagogická fakulta UK v Praze Přednáškový blok Komu patří liberalismus? (studenti PedF UK, Iniciativa Za svobodné vysoké školy)



Čtvrtek 19. 4. 18:30 Pedagogická fakulta UK v Praze Debata Role odborů ve společnosti (ProAlt, Iniciativa Za svobodné vysoké školy) Pátek 20. 4. 15:00 Pedagogická fakulta UK v Praze Debata “Už jste četli, co se chystá? Aneb jak vyzrát na mediální informace o reformě vysokých škol“ Vystoupí Peter Mišúr, Dominik Forman (Iniciativa Za svobodné vysoké školy) 17:00 Nová scéna Národního divadla Debata Vize reforem. Komunikace reformátorů. Legitimita reforem. “Úděl“ reformovaných. (Iniciativa Za svobodné vysoké školy) BRNO Pondělí 16. 4. 14:00 Náměstí Svobody Happening Iniciativy ProAlt, Za svobodné vysoké školy a Food Not Bombs na Náměstí Svobody (ProAlt, Iniciativa Za svobodné vysoké školy, Food Not Bombs) Středa 18. 4. 15:00 Malinovského náměstí 4 (zasedací místnost odborů) Debata Role odborů ve společnosti. Účast přislíbili předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík, zástupci studentů z iniciativy Za svobodné vysoké školy a hnutí ProAlt (Iniciativa Za svobodné vysoké školy) OLOMOUC Pondělí 16. 4. 15:00 Horní náměstí u orloje Happening. Studentské divadlo Škola zákal života. Petiční stánek. Vynášení smrtky. Zvaní na další akce. (Iniciativa Za svobodné vysoké školy, ProAlt, Occupy Olomouc, Food Not Bombs Olomouc) Úterý 17. 4. 17:00 Aula Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Stanislav Štech: Homo academicus a jeho labutí píseň (Iniciativa Olomouc Za svobodné vysoké školy) LIBEREC Pondělí 16. 4. 19:00 Kozlovna (1. Máje 363) Debata: Ekonomická krize a boj proti neoliberalismu ve světě Vystoupí: Jan Májíček Plné znění zpráv


Pořádá: iniciativa ProAlt, iniciativa Za svobodné vysoké školy Liberec Úterý 17. 4. 19:00 Kozlovna (1. Máje 363) Debata: Role odborů ve společnosti Vystoupí: František Dobšík, Ondřej Lánský Kde: Pořádá: iniciativa ProAlt, iniciativa Za svobodné vysoké školy Liberec Středa 18. 4. 18:00 ANNOLK (U Nisy 6) Debata: Dluhy - novodobé otrokářství Vystoupí: Václav Umlauf Pořádá: iniciativa ProAlt, Iniciativa Za svobodné vysoké školy Čtvrtek 19. 4. 18:00 ANNOLK (U Nisy 6) Debata na téma, které upřesníme (aktualizovaný program u infostánku a na www.stopvlade.cz) Pořádá: iniciativa ProAlt, Iniciativa Za svobodné vysoké školy Pátek 20. 4. 18:00 ANNOLK (U Nisy 6) Debata: Kudy vedou cesty? Vystoupí: Zástupci libereckých iniciativ, odborů, sdružení, atd. Pořádá: iniciativa ProAlt, Iniciativa Za svobodné vysoké školy relatedarticles title="Psali jsme:" tag="zápisné" count="5" /


Praha: Diskuse o reformách i demonstrace 16.4.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

Týden protestů, který začne v pondělí, přinese do hlavního města přednášky a debaty o demokracii a vládní politice, ale i o stranických problémech. Na sobotu na 13 hodin svolala platforma Stop vládě demonstraci na pražské Václavské náměstí. Plné znění zpráv


Týden začne workshopem Kam kráčíš, Iniciativo?, který pořádá iniciativa Za svobodné vysoké školy v pondělí od 15.50 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na Novotného lávce vystoupí bratislavští sociologové Daniel Gerbery a Roman Džambazovič, spolu s politologem Radovanem Geistem budou od 17 hodin debatovat nad tématem, zda lidé potřebují sociální stát. V Praze 7 v Galerii Divus pořádá Pražská škola Alternativ od 18 hodin seminář z cyklu Výzvy a potenciál feministického hnutí. Den završí debata na pedagogické fakultě, na kterou iniciativa Za svobodné vysoké školy pozvala Karla Šimu, zájemci mohou od 19 hodin hovořit o tom, zda jsou studenti, akademici a odboráři přirození spojenci. V úterý uspořádá ProAlt ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze na Mariánském náměstí od 17 hodin diskusi s názvem Jaké jsou možnosti organizace občanské společnosti? Na ´filozofické fakultě budou o studentských protestech od 19 hodin mluvit Michal Uhl z Fakulty sociálních věd a Jan Májíček z ProAltu. Ve středu mohou zájemci pomoci s výrobou plakátů na demonstraci, workshop začne od 15.50 na filozofické fakultě. Během diskuse Proč kulhá ČSSD na Prahu? vystoupí od 17 hodin v Lidovém domě zástupci sociálních demokratů Jiří Dienstbier a Petr Dolínek, diskutovat s nimi bude politolog Jan Bureš. Na pedagogické fakultě začne v 17.30 debata Komu patří liberalismus, od 19 hodin na Novotného lávce se mohou občané dozvědět, jak bude vypadat Česká republika po reformách. Ve čtvrtek uspořádal ProAlt spolu s iniciativou Za svobodné vysoké školy od 18.30 debatu o roli odborů ve společnosti, začne v 18.30 na Pedagogické fakultě. V pátek si pak mohou na Nové scéně Národního divadla od 17 hodin pohovořit lidé na téma komunikace reformátorů a vize reforem. Od 19 hodin vystoupí na Pedagogické fakultě Tomáš Nožička, Ondřej Lánská a Ondřej Slačálek, budou se snažit zjistit, jaké jsou alternativy privatizací. Během posledního pracovního dne v týdnu navíc budou informovat zástupci platformy občany u stanic metra. Od pondělí do pátku bude u stanice metra Anděl permanentní petiční stan. Týden protestů skončí v sobotu na pražském Václavském náměstí demonstrací. Odboráři i zástupci iniciativ zdůrazňují, že Nečasova vlády by měla podat demisi a vypsat se nové volby. Vláda podle nich ztratila veškerou důvěru občanů, zadlužuje stát a neumožňuje vedení smysluplného dialogu. Za kampaň se postavilo zatím 21 občanských iniciativ a sdružení, mimo jiné i iniciativa Za svobodné vysoké školy. Spojení občanů, studentů a odborářů je podle mluvčího iniciativy Lukáše Matošky v České republice po pádu komunismu bezprecedentní, naposledy k němu došlo právě při "sametové revoluci". V případě, že vláda neodstoupí, jsou odbory podle Luboše Pomajbíka, předsedy Odborového svazu dopravy, připravené na razantnější akce, například i na stávku. Studenti přemýšlejí o okupaci vysokých škol, požadují mimo jiné i stažení věcných návrhů zákonů, které mají přinést reformu terciárního školství. V květnu 2011 uspořádali odboráři také protest na Václavském náměstí, podle oficiálních zdrojů se ho zúčastnilo více než 40 tisíc občanů, podle odborů 55 tisíc lidí. O tři týdny později zorganizovaly odbory stávku dopravy, která na 24 hodin zastavila provoz vlaků, ale třeba také metra v Praze. (bk, mfx, foto: archiv)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/praha-diskuse-o-reformach-i-demonstrace/ _

Miroslava Němcová na funkci prezidenta kandidovat nebude 16.4.2012

zpravy.rozhlas.cz

str. 00


politika_ 72

© 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Lucie Husárová, ak_ Předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová z ODS se nebude ucházet o post prezidentky. Na jednání regionální rady ODS na Vysočině odmítla nabídku kandidovat ve stranických primárkách. Němcová uvedla, že v současné chvíli vidí smysl své práce v pozici předsedkyně sněmovny než jako prezidentka. Josefa Mlejnka z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy překvapilo, že ‚boj o Hrad‘ vzdala Němcová tak brzo.„Ona k tomu má vážný důvod, protože dosavadní preference svědčily o tom, že moc šancí na úspěch nemá. Myslel jsem si, že zkusí vybojovat stranickou nominaci a že když začne dělat kampaň i se stranickou podporou a stranickými zdroji, že by se mohla pokusit nepříznivý stav preferencí zvrátit,“ poznamenal.V primárkách ODS se tak o kandidaturu budou ucházet nejspíš jen dva kandidáti. Nominaci od své liberecké ODS už má místopředseda senátu Přemysl Sobotka a o víkendu se v Moravskoslezském kraji rozhodne o kandidatuře europoslance Evžena Tošenovského. Podle Mlejnka se ale nyní občanští demokraté dostali do prekérní situace.„V průzkumech pan Sobotka dopadal ještě hůře než paní Němcová. Pan Tošenovský, upřímně řečeno, se mi nezdá, že by měl na úspěch nějaké velké šance. ODS je teď v dost prekérní situaci, protože nemá kandidáta nebo kandidátku, kteří by mohli uspět v prezidentských volbách,“ dodal Mlejnek. Samotné primárky začnou v ODS 30. dubna.Do podzimní přímé volby prezidenta jde předseda TOP 09 a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Podpisy pod petiční arch, který umožní kandidaturu, shání také expremiér Miloš Zeman.Na kandidaturu se připravují také někdejší premiér Jan Fischer, bývalá europoslankyně Jana Bobošíková a europoslankyně za KDU-ČSL Zuzana Roithová. ČSSD se zatím nerozhodla, jestli podpoří svého místopředsedu Jiřího Dienstbiera nebo nestraníka, ekonoma Jana Švejnara.ODS vybere svého prezidentského kandidáta v primárkáchZuzana Roithová chce kandidovat v přímé volbě prezidentaPravidla přímé volby prezidenta prošla vládou. Bez limitu pro kampaň ČSSD chce na Hradě Švejnara nebo Dienstbiera


Proběhla první Debata o českých zájmech (Jakub Janda) 13.4.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Proběhla první Debata o českých zájmech Evropské hodnoty uspořádaly první veřejnou diskuzi ze série Debat o českých zájmech. Diskuze proběhla o tezi „Zájmem České republiky je co nejdříve se připojite k evropskému paktu o fiskální odpovědnosti. Nepřistoupení k paktu Českou republiku poškozuje“. Obhájci připojení se k fiskálnímu paktu, Ondřej Liška a Luděk Niedermayer, se svými argumenty střetli s odpůrci teze, Luďkem Sefzigem a Lenkou Zlámalovou. Podle výsledku hlasování obhájci teze přesvědčili více účastníků debaty. Debata se konala ve čtvrtek 12. dubna 2012 v aule Institutu ekonomických studií FSV UK v Praze. Před zahájením debaty se podle hlasování účastníků klonilo z celkového počtu 72 pro tezi 63%, proti 26% a nerozhodnuto bylo 11%. V závěrečném hlasování vyjádřilo svůj názor 82 účastníků, z nichž bylo pro tezi 67%, proti 23% a nerozhodnuto zůstalo 10%. Z toho vyplývá, že obhájcům teze se podařilo svými argumenty přesvědčit ke změně názoru zhruba 4% zúčastněných. Další veřejná diskuse z cyklu Debat o českých zájmech se uskuteční 3. května 2012. Diskutována bude teze: „Zájmem České republiky je posílit svou konkurenceschopnost skrze expanzi na mimoevropské trhy.“ (registrujte se na akci na Facebooku a dostávejte novinky) Třetí debata se koná 31. května na téma „Zájmem ČR je platit méně do evrospkého rozpočtu.“ (registrujte se na akci na Facebooku a dostávejte novinky) Plné znění zpráv


Na obě debaty Vás srdečně zveme. Bližší informace naleznete brzy na webu www.evropskehodnoty.cz .

URL| http://jakubjanda.blog.idnes.cz/c/256026/Probehla-prvni-Debata-o-ceskych-zajmech.html _

Bylo by správné, aby se Bárta vzdal mandátu, shodují se politologové 13.4.2012

mediafax.cz _

str. 00

_

I rozhodnutí prvoinstančního soudu, který uložil Vítu Bártovi (na snímku) osmnáctiměsíční podmíněný trest, by mělo být pro faktického šéfa VV impulzem pro složení poslaneckého mandátu. Takový krok by byl morální, shodují se politologové. (Foto: archiv © Mediafaxfoto.cz ) PRAHA / 11:23, 13. 04. 2012

I rozhodnutí prvoinstančního soudu, který uložil Vítu Bártovi (VV) osmnáctiměsíční podmíněný trest, by mělo být pro faktického šéfa VV impulzem pro složení poslaneckého mandátu. Takový krok by byl morální, shodují se politologové, které v pátek oslovila agentura Mediafax. "Bylo by morálně správné, aby se vzdal svých funkcí i mandátu v případě podmíněného rozsudku. Je zcela relevantní požadovat, aby odstoupil, tím spíš, že vstupoval do sněmovny s hrou na boj proti korupci," řekl agentuře Mediafax politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podobný názor měl také politolog Jan Bureš, podle kterého by bylo správné se v případě Víta Bárty mandátu vzdát. Na druhou stranu upozorňuje, že právně se stále jedná o rozhodnutí první instance a Bárta může dále pracovat na svém očistění. "Pokud má spravedlnost fungovat, tak v obou směrech. To znamená, že i Vít Bárta má možnost odvolat se a do dalšího rozhodnutí si místo poslance ponechat," řekl politolog. Hovořit o převratném rozsudku je podle odborníků unáhlené, právě proto, že se jedná o stanovisko prvoinstančního soudu a výsledek může být jiný. "Takže reálný efekt to nemusí mít tak výrazný, ale jistě to vysílá signál směrem do společnosti," řekl Švec s tím, že poslanci jsou často prezentováni jako lidé, na které nikdo nemůže a páteční rozsudek ukázal, že když poslanec podvádí, může jít na tři roky do vězení, S tím souhlasí také politolog Jan Bureš, který rozsudek považuje za dobrý signál směrem k veřejnosti. "Zejména trest pro Jaroslava Škárku je v tomto překvapivý, ale v dobrém slova smyslu. České politice může pomoci v tom, že jasně ukazuje, že by mělo skončit špehování a nahrávání," řekl Mediafaxu. Dopad, který mohou rozsudky mít na vládní koalici, jsou podle politologů dvojaké. Pokud Jaroslav Škárka i Vít Bárta složí poslanecké mandáty, dostanou se na jejich místa lidé umístění na kandidátce pod nimi. "V případě Škárky, který byl od loňska odpadlíkem, to znamená, že se na jeho místo může dostat někdo loajální a koalice získá další jistý hlas k dobru," řekl Švec. Upozornil ale, že roztržky v koalici způsobily i menší spory, než je vnímání rozsudku. Zástupci TOP 09 se sice nechali jednoznačně slyšet, že požadují, aby Bárta ze sněmovny odešel, Švec ale upozorňuje, že nakonec může být všechno jinak. "On to jistě bude zvažovat, ale nakonec se může stát, že se vzdá vysokých stranických funkcí, tedy že nebude šéfem poslaneckého klubu a přestane chodit na jednání K9. To by mohlo na čas stačit," myslí si politolog a dodává, že byť podmíněným trestem, Bárta si jistě zavřel dveře do kabinetu. ČTĚTE TAKÉ: OBRAZEM: Bárta dostal za podplácení podmínku, Škárka za podvod tři roky vězení Plné znění zpráv


Tejc: Po rozsudku nad Bártou se musí Nečasova vláda změnit Ministr Kalousek: Rozsudek je na guinnessovku, VV obohatily dějiny parlamentarismu Po odsouzení Bárty by měla Nečasova vláda padnout, míní KSČM Martina Týblová

URL| http://www.mediafax.cz/politika/4039050-Bylo-by-spravne-aby-se-Barta-vzdal-mandatu-shoduji-sepolitologove _

Politologové: Bárta by se měl vzdát mandátu 13.4.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

I rozhodnutí prvoinstančního soudu, který uložil Vítu Bártovi (VV) osmnáctiměsíční podmíněný trest, by mělo být pro faktického šéfa VV impulzem pro složení poslaneckého mandátu. Takový krok by byl morální, shodují se oslovení politologové. "Bylo by morálně správné, aby se vzdal svých funkcí i mandátu v případě podmíněného rozsudku. Je zcela relevantní požadovat, aby odstoupil, tím spíš, že vstupoval do sněmovny s hrou na boj proti korupci," řekl politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podobný názor měl také politolog Jan Bureš, podle kterého by bylo správné se v případě Víta Bárty mandátu vzdát. Na druhou stranu upozorňuje, že právně se stále jedná o rozhodnutí první instance a Bárta může dále pracovat na svém očistění. "Pokud má spravedlnost fungovat, tak v obou směrech. To znamená, že i Vít Bárta má možnost odvolat se a do dalšího rozhodnutí si místo poslance ponechat," řekl politolog. Hovořit o převratném rozsudku je podle odborníků unáhlené, právě proto, že se jedná o stanovisko prvoinstančního soudu a výsledek může být jiný. "Takže reálný efekt to nemusí mít tak výrazný, ale jistě to vysílá signál směrem do společnosti," řekl Švec s tím, že poslanci jsou často prezentováni jako lidé, na které nikdo nemůže a páteční rozsudek ukázal, že když poslanec podvádí, může jít na tři roky do vězení, S tím souhlasí také politolog Jan Bureš, který rozsudek považuje za dobrý signál směrem k veřejnosti. "Zejména trest pro Jaroslava Škárku je v tomto překvapivý, ale v dobrém slova smyslu. České politice může pomoci v tom, že jasně ukazuje, že by mělo skončit špehování a nahrávání," řekl Mediafaxu. Dopad, který mohou rozsudky mít na vládní koalici, jsou podle politologů dvojaké. Pokud Jaroslav Škárka i Vít Bárta složí poslanecké mandáty, dostanou se na jejich místa lidé umístění na kandidátce pod nimi. "V případě Škárky, který byl od loňska odpadlíkem, to znamená, že se na jeho místo může dostat někdo loajální a koalice získá další jistý hlas k dobru," řekl Švec. Upozornil ale, že roztržky v koalici způsobily i menší spory, než je vnímání rozsudku. Zástupci TOP 09 se sice nechali jednoznačně slyšet, že požadují, aby Bárta ze sněmovny odešel, Švec ale upozorňuje, že nakonec může být všechno jinak. "On to jistě bude zvažovat, ale nakonec se může stát, že se vzdá vysokých stranických funkcí, tedy že nebude šéfem poslaneckého klubu a přestane chodit na jednání K9. To by mohlo na čas stačit," myslí si politolog a dodává, že byť podmíněným trestem, Bárta si jistě zavřel dveře do kabinetu. (kou, mfx, foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/politologove-barta-by-se-mel-vzdat-mandatu/ Plné znění zpráv


_

Škárka půjde do vězení, Bárta dostal podmínku. Oba se odvolali 13.4.2012

tn.cz

str. 00

TN.CZ/Zprávy/Domácí_ _

Překvapivý verdikt zazněl u pražského obvodního soudu. Rozsudek není pravomocný, oba se odvolali. Případem se bude zabývat městský soud. Neformální šéf parlamentní strany Věci veřejné (VV) Vít Bárta byl v pátek Obvodním soudem pro Prahu 5 uznán vinným z podplácení, dostal podmíněný 18měsíční trest s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Jeho někdejší kolega, dnes nezařazený poslanec Jaroslav Škárka, byl uznán vinným z podvodu a odsouzen k nepodmíněnému trestu tří let vězení. Podívejte se na souhrnnou reportáž o soudu s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou: Rozsudek obvodního soudu není pravomocný, Bártův i Škárkův advokát se na místě proti němu odvolali a státní zástupkyně si vzala lhůtu na rozmyšlenou. Podívejte se na fotky ze soudu "Nebudu se vyjadřovat, proberu verdikt s právníkem," napsal agentuře Mediafax ze soudní síně Škárka. Soudce Jan Šott v deset hodin vyhlásil rozsudek, ve kterém oba politiky uznal vinnými. Bárta podle něj uplácel poslance bezúročnými půjčkami, zatímco poslanec Škárka se podle soudu dopustil podvodu. Nyní soudce svůj verdikt obsáhle zdůvodňuje. Podívejte se na reakci Jaroslava Škárky a Víta Bárty na rozsudek Jak soudce uvedl, senát se přiklonil k variantě, že někdejší poslanec VV Škárka požádal Bártu o půjčku s cílem obrátit ji následně v úplatek a použít k diskreditaci Bárty. Škárku soud označil za vrcholně nevěrohodného a to především vzhledem k rozporům v jeho výpovědích. Jako příklad soudce uvedl nahrávku údajné nabídky korupce, kterou měl Škárka pořídit u Bárty v bytě na skryté záznamové zařízení. Nahrávka však podle soudu vznikla mnohem dřív, než Škárka uvedl. "Jedná se o prokázaný, bezostyšný podvod pana Škárky," uvedl soudce s tím, že tak "doložil svou absolutní nevěrohodnost". Zatímco Bárta se ke svému jednání doznal, u Škárky kromě jeho dosavadní bezúhonnosti nejsou žádné polehčující okolnosti. Soudce poukázal zejména na zákeřnost jeho jednání, je navíc přesvědčen, že aktivitami poslankyně Kristýny Kočí by se měla zabývat policie, a to pro podezření z křivé výpovědi či dokonce podvodu. Proces po vyhlášení rozsudku narušil jeden z přítomných mužů, který začal vykřikovat: "Tohle je demokracie?!" Soudce ho nechal vyvést ze soudní síně. Kromě trestu odnětí svobody soud Škárkovi na deset let zakázal činnost a rozhodl o propadnutí 670 tisíc korun, které tvoří součet Bártou poskytnutých půjček a jež jsou uloženy na účtu soudu. Sledovali jsme on-line: 11:39 Ze soudní síně odešel i Vít Bárta, kterého u soudu podporavala i manželka Kateřina Klasnová. 11:37 Jaroslav Škárka odchází s úsměvěm na rtech ze soudní síně. 11:36 Bárta i Škárka se odvolali. Soudní líčení skončilo. 11:35 Bárta od soudu vyfasoval 18 měsíců vězení s odkladem na 30 měsíců.



11:32 Bártu Kočí a Škárka vyprovokovali, to je polehčující okolnost. Vylákali z něj peníze, aby ho poškodili, řekl soudce. 11:30 "Bylo by morálně správné, aby se vzdal svých funkcí i mandátu v případě podmíněného rozsudku. Je zcela relevantní požadovat, aby odstoupil, tím spíš, že vstupoval do sněmovny s hrou na boj proti korupci," řekl politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. 11:26 Bárta musel vědět, že si "půjčkami" zavazuje poslance, řekl soudce. Soud uznal, že to byl úplatek. 11:23 "Prezident republiky v žádném případě nebude toto konkrétní rozhodnutí soudu hodnotit. Naše soudnictví je na politice nezávislé. A žádného politika ani prezidenta nemá poslouchat," uvedl mluvčí prezidenta Radim Ochvat. "Přesto prezident považuje za potřebné říci, a je to z jeho strany výrok spíše o politice než o soudnictví, že je smutný z toho, že se v naší politice rozmáhají praktiky, kdy se místo formulace a prosazování myšlenek a hlasování o nich bojuje uplácením, odposlechy, vzájemným udáváním se a soudy. Takto se politika dělat nedá," doplnil prezidentův mluvčí. 11:16 Výpověď poslance Martina Vacka není věrohodná, zaznělo u soudu. 11:14 "Nebudu se vyjadřovat, proberu verdikt s právníkem," napsal tn.cz ze soudní síně Škárka. 11:11 Na tajná jednání prý jedzila Kočí s kuklou přes hlavu. 11:07 "Mé hlavní vyjádření k tomu je, že respektuji rozhodnutí nezávislého soudu. Předpokládám, že soud své rozhodnutí dostatečně odůvodní. To je všechno, co v demokratickém právním státě může politik říci k rozhodnutí soudu," uvedl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a dodal: "Neznám ještě odůvodnění. Teď pracuji a nesleduji přímý přenos." PSALI JSME: Změňte vládu, Bárta i VV musí zmizet, požaduje opozice po rozsudku 11:01 Kočí i Škárka nejsou podle soudu moc věrohodní. 10:56 "Očekávám, že se Vít Bárta vzdá - a to v řádu hodin - poslaneckého mandátu," řekl řekl šéf poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík. To, zda rozsudek ovlivní vztahy v koalici, ukáže čas a bude podle jeho slov záležet na postoji, který zaujme strana Věci veřejné. 10:53 Kočí prý byla po tom, co dostala obálku hysterická, zaznělo u soudu. 10:48 Tomu, že Kočí říkala na nahrávce hlouposti, protože věděla, že je nahrávána, soud prý nevěří. 10:46 Výpověď Kočí je komická, říká soudce. 10:44 "Je to téměř na guinnessovku, myslím na Guinnessovu knihu rekordů, protože aby jedné parlamentní straně byl jeden den za uplácení odsouzen dlouholetý předseda a předseda parlamentní frakce, to si myslím, že je v historii parlamentarismu poprvé," uvedl ministr financí Miroslav Kalousek a dodal: "S tím skutečně kolegové obohatili dějiny parlamentarismu." 10:42 U soudu se cituje nahrávka Kočí, podle které plánuje spojení s ODS 10:40 "Těžko mohu jako právník posuzovat výrok soudu. Ale je jednoznačné, že by měl Vít Bárta odejít z politiky a odejít by měla i celá strana Věci veřejné. Nedovedu si představit, že bude pokračovat vláda, Petr Nečas se nemůže zbavit odpovědnosti, pokud by vládl s odsouzenými lidmi," řekl Jeroným Tejc (ČSSD). Odchod Bárty z politiky podle Tejce nic nevyřeší, protože bude stranu ze zákulisí řídit dále. "Je to jeho projekt, který bude nadále řídit. To, co Věci veřejné u soudu předvedly, jasně ukázalo, že to není standardní strana," dodal. 10:37 Škárka prý lhal, aby VV poškodil. 10:34 Snůžka lží, to je výpověd Škárky, vyřkl soudce. Plné znění zpráv


10:30 Škárka několikrát u soudu lhal, mediálními výstupy navíc účelně poškozoval Bártu, tvrdí soud. 10:26 Při puštěné vodě prý Bárta po Škárkovi chtěl podporu pro Rédla (ŘSD). Podle soudu Škárka lže. 10:18 Je vyloučeno, že peníze pro Kočí a Škárku byla půjčka, řekl soude Šott. 10:17 Kočí a Škárka se prý dohodli, že poškodí Víta Bártu a půjčky budou vydávat za úplatek. 10:13 Právě se probírá role Kristýny Kočí v celé kauze. 10:08 Proces po vyhlášení rozsudku narušil jeden z přítomných mužů, který začal vykřikovat: "Tohle je demokracie?!" Soudce ho nechal vyvést ze soudní síně. 10:06 Neformální šéf parlamentní strany Věci veřejné (VV) Vít Bárta byl v pátek Obvodním soudem pro Prahu 5 uznán vinným z podplácení, trest dostal podmíněný. Jeho někdejší kolega, dnes nezařazený poslanec Jaroslav Škárka, byl uznán vinným z podvodu a odsouzen k nepodmíněnému trestu tří let. Navíc deset let nebude moci vykonávat funkci poslance. 10:04 Připomíná se celá kauza, do které byla zapojena i Krystýna Kočí. 10:02 Právě začalo poslední líčení s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou. 09:57 Do soudní síně přichází jak Vít Bárta, tak Jaroslav Škárka. ČTĚTE TAKÉ: Proces Bárta/Škárka: Jsme nevinní, tvrdili soudu. Rozsudek bude za týden Soudní fraška Véčkařů: Kočí mluvila o debilech, Škárka o blázinci. SESTŘIH VÝPOVĚDÍ Podívejte se na reportáž z posledního dne soudního přelíčení PSALI JSME: Soud k aféře VV: Škárkova nahrávka není autentická! Babák ho žaluje pro pomluvu Foto priloha: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440x248/Apr2012/971811.jpg?d41d

URL| http://tn.nova.cz/zpravy/domaci/uplacel-barta-nebo-ne-soud-vynese-rozsudek-uz-dnes.html _

Duchovních přibývá, i když věřících je stále méně 11.4.2012

Haló noviny str. 02 (ku)_

Z domova_

Věřících v ČR ubývá, počet duchovních roste. Tím se zvyšuje i příspěvek státu na jejich platy. Na rapidní pokles věřících by měla církev reagovat, tvrdí stínová ministryně kultury KSČM Ivana Levá. Zatímco v roce 2001 se v ČR hlásilo k církvím 3,3 milionu lidí, o deset let později už jich bylo jen necelých 1,5 milionu. Výrazně přibylo těch, kteří o své víře či vyznání mluvit nechtějí. Před 11 lety odmítlo tyto informace sdělit 902 tisíc, loni už 4,8 mil. lidí. Počet duchovních naopak vzrostl, a to z 3480 na 4869. Na mzdy arcibiskupů, biskupů, děkanů, farářů, kněží a kazatelů dal loni stát 1,4 mld. Kč, v r. 2001 stáli státní kasu 731 mil. Kč. Nejvíc ubývá katolíků Plné znění zpráv


Nejvíc věřících klesá velkým církvím, římskokatolická církev ztratila za minulé desetiletí přes půldruhého milionu věřících. Jejich počet klesl z 2,7 mil. na 1,1 mil. lidí. Počet jejích duchovních ovšem vzrostl z 2462 na 3191. Obdobně jsou na tom i Čs. církev husitská nebo Českobratrská církev evangelická. To vše ukázaly výsledky loňského sčítání lidu. »Vzhledem k tomu, že ve školství se odvíjí počet učitelů od počtu žáků, mělo by to tak být i u věřících. Jestliže poroste počet dětí v mateřských školkách a pak ve školách, musí logicky přibývat učitelů. Jestliže nastoupí slabé ročníky, učitelé budou bez míst. Totéž by mělo platit pro kněze. Jestliže počet věřících nenarůstá, nemůže růst geometrickou řadou počet kněží. I když vím, že dnes kněz nejenže provádí liturgické úkony, ale také navštěvuje lidi v nemocnicích, v domovech důchodců, ve věznicích atd., nicméně se mi zdá, že pokles věřících je tak rapidní, že by na to měla církev počtem kněžích zareagovat,« uvedla pro náš list Ivana Levá. Na platy téměř 1,5 miliardy Levá připomněla, že exministr kultury Jiří Besser (TOP 09) se loni s církvemi pod příslibem církevních restitucí domluvil, že částku na výplatu duchovních zmrazí na úrovni r. 2010. Nyní dostává od státu 17 církví na platy duchovních 1,4 mld. Kč ročně. Dohoda navazující na právě ve sněmovně projednávaný restituční zákon říká, že v této výši budou církve dostávat prostředky ještě tři roky, pak se bude po 14 let výplata každoročně snižovat o 5 %, až zanikne. Za propad věřících při loňském sčítání může generační výměna, neschopnost církví oslovovat mladé lidi i nechuť veřejnosti hlásit se k institucím, a tedy i k církvi. Při včerejší diskusi u kulatého stolu k výsledkům sčítání v oblasti náboženství to řekl kardinál Dominik Duka. Reagoval tak na statistiku, podle níž přes 700 tis. lidí sice věří, ale nehlásí se k žádné církvi. »Je to generační problém,« dodal s tím, že církev neumí oslovit mladé. To potvrdil i sociolog Petr Soukup z Fakulty sociálních věd UK. Ze statistik vyplývá, že mezi lidmi narozenými v 50. letech byla polovina věřících, zatímco z lidí narozených v 70. letech jen pětina. _

Proč by Česká republika přistoupit k evropskému fiskálnímu paktu? (Jakub Janda) 10.4.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Proč by Česká republika přistoupit k evropskému fiskálnímu paktu? Měla Česká republika přistoupit k evropskému fiskálnímu paktu? Poškozuje ji nepřistoupení? O tom budou politici a odborníci budou ve čtvrtek 12. dubna diskutovat na IES UK (Opletalova 26). Teze: Zájmem České republiky je co nejdříve se připojit k evropskému paktu o fiskální odpovědnosti. Nepřistoupení k paktu Českou republiku poškozuje. PRO tezi: Ondřej Liška, Luděk Niedermayer PROTI tezi: Luděk Sefzig, Lenka Zlámalová Datum: čtvrtek 12. dubna 2012, 18:00 Místo konání: Institut ekonomických studií FSV UK, Opletalova 26, Praha 1 EVENT na Facebooku Partnerem jarního cyklu je Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Mediálními partnery jsou EurActiv.cz a Český rozhlas 6. Témata aktuálních debat a výstupy z uplynulých sledujete na webu www.evropskehodnoty.cz Plné znění zpráv


Thinktank Evropské hodnoty zahajuje cyklus debat o českých zájmech. Jedná se o sérii veřejných diskusí o zájmech České republiky v kontextu Evropské unie a globálních trendů. Nejasnost a nepředvídatelnost českých postojů je dlouhodobě kritizována doma i v zahraničí. Shoda na základních prioritách, cílech a celkovém směřování země však může vzejít pouze z kontinuální, kvalifikované diskuze a střetů jednotlivých argumentů. Evropské hodnoty by svou sérií debat chtěly přispět ke kultivaci této strategické diskuze v České republice. O co vlastně jde? Společným znakem všech debat bude úvodní teze „Zájmem České republiky je…“. Následovat bude vždy dovětek, o němž budou pozvané osobnosti diskutovat. Formát diskuze je inspirovány oxfordským debatním stylem: proti sobě se utkají dva obhájci a dva odpůrci stanované teze. Po krátkém představení problému moderátorem, který vymezí základní rámec diskuse, dostanou slovo sami debatéři. Ti budou moci pohotově reagovat na řeč svých oponentů; diskuse tak zůstane živá a atraktivní. Teze budou předem formulovány organizátory z klíčových ekonomických, politických a sociálních témata. Debaty jsou určeny zejména pro vysokoškolské studenty a širší odbornou veřejnost.

URL| http://jakubjanda.blog.idnes.cz/c/255089/Proc-by-Ceska-republika-pristoupit-k-evropskemu-fiskalnimupaktu.html _

Co je příčinou křehkosti koaličních vlád? 10.4.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z vlády_

V porevoluční historii České republiky dokázali v křesle premiéra vydržet po celou dobu volebního období jen dva předsedové vlády. Politologové soudí, že na tom nese vinu jak nastavení volebního systému, tak neschopnost čelních politiků dohodnout se. "Faktorů, které způsobují nestabilitu vlád, může být více, ať už je to politická kultura, kultura politického chování, nebo i volební systém," řekl politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Připomněl, že Česko není jedinou zemí, která se s často se střídajícími kabinety potýká, podobné to podle jeho slov bylo například v Polsku nebo Itálii. "Vždy jde o kombinaci těchto faktorů, kde v jednotlivých případech převládá jeden nad druhým. U nás to může být z velké části dáno volebním systémem. Tak, jak je nyní nastavený, neumožňuje sestavení stabilních vlád," dodal. S tím ale nesouhlasí Jan Outlý, který vidí příčinu křehkých vlád a častých obměn v premiérském křesle spíše v neschopnosti vrcholných představitelů stran se dohodnout. "Většina vlád, které zde od revoluce byly, měly v dolní parlamentní komoře potřebnou většinu. Když se podíváme na příčiny toho, proč premiéři odcházeli, s volebním systémem to tolik nesouvisí," uvedl Outlý. Připomněl, že druhá vláda Václava Klause skončila na problémech s financováním a odchodu části vládnoucí ODS do nové strany, vláda Stanislava Grosse na podivném financování jeho bytu, kabinet jeho předchůdce Vladimíra Špidly na neshodě nad prezidentským kandidátem a volebním fiaskem v eurovolbách. Oba politologové proto zdůrazňují neochotu domluvit se, nezvyk tvoření kompromisů i velkou individualitu mnohých politiků, za kterými spíše než stranická ideologie stojí řada osobních vazeb.



"Ve velkých stranách stále existuje vnitřní nejednota. V ČSSD je několik proudů včetně původního exilového, v ODS potom křídla vymezená vůči Hradu," upozornil Outlý s tím, že i tento vnitřní rozkol má vliv na stabilitu vlád. Švec dále upozornil, že k nestabilitě kabinetů přispívá také jedna z dlouhodobě stabilních stran, a to KSČM. "Ta strana nemá koaliční potenciál, nikdo s ní spolupracovat nechce. Přesto ale pravidelně získává kolem 15 křesel v dolní komoře. To je patnáct míst, které by mohly zaručit stabilní vládu," řekl. Neshody v koalici jsou pro českou politickou scénu tradiční. Skončila na nich například i vláda Mirka Topolánka, která po dvou letech fungování musela předat otěže úřednické vládě Jana Fischera. (bk, mfx, foto: archiv)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-vlady/co-je-pricinou-krehkosti-koalicnich-vlad/ _

Kardinál Duka: věřících ubývá kvůli nechuti k institucím 10.4.2012

tyden.cz str. 00 ČTK_

Domácí_

Za propad věřících při loňském sčítání může generační výměna, ale také neschopnost církví oslovovat mladé lidi. Zároveň ale sčítání ukázalo nechuť veřejnosti hlásit se k institucím, a tedy i k církvi. Na úterním kulatém stole k výsledkům sčítání v oblasti náboženství to řekl kardinál Dominik Duka. Za propad věřících při loňském sčítání může generační výměna, ale také neschopnost církví oslovovat mladé lidi. Zároveň ale sčítání ukázalo nechuť veřejnosti hlásit se k institucím, a tedy i k církvi. Na úterním kulatém stole k výsledkům sčítání v oblasti náboženství to řekl kardinál Dominik Duka. Zatímco podle sčítání lidu v roce 2001 se se k nějaké církvi hlásilo téměř 3,3 milionu Čechů, loni to nebylo ani 1,5 milionu. "Projevuje se zde obrovská krize a odmítání institucí. Všech," konstatoval Duka, a reagoval tak na statistiku, podle níž přes 700 tisíc lidí sice věří, ale nehlásí se k žádné církvi. Tato víra "v něco" prý nemůže být v žádném případě interpretována jako ateismus a svědčí spíš o tom, že "naše řeč o bohu je neadekvátní současné situaci," uvedl kardinál. Naproti tomu v zahraničí se prý k nějaké církvi hlásí téměř každý, ačkoliv nemusí nutně věřit. "Je to generační problém," dodal Duka s tím, že církev neumí oslovit mladé lidi. To potvrdil i sociolog Petr Soukup z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ze statistik prý vyplývá, že mezi lidmi narozenými v 50. letech byla polovina věřících, zatímco z lidí narozených v 70. letech jen pětina. "Určitě k poklesu došlo, ale ne tak dramatickému," myslí si Soukup. Podle něj souvisí propad členů církví s nárůstem takzvaného něcismu, podle nějž lidé věří ne církvi, ale "v něco". "Rozvíjí se vliv východních náboženství a kultů," zmínil dnes Soukup další možnou příčinu odlivu věřících. Věřím v hodnoty rytířů Jedi K církvi či náboženské společnosti se v loňském sčítání lidu přihlásilo 14 procent obyvatel. Bylo jich 1,47 milionu. V roce 2001 to byla skoro třetina lidí - 3,29 milionu. Výrazně ale přibylo nyní těch, kteří o své víře či vyznání mluvit nechtějí. Před 11 lety odmítlo tyto informace sdělit zhruba 902 tisíc osob, loni jich bylo přes 4,77 milionu. Nejvíc lidí se hlásí k římskokatolické církvi. Je to desetina obyvatel. Nejsilnější základna je v Jihomoravském kraji, kde je 199 tisíc věřících. Druhou nejpočetnější je Českobratrská církev evangelická s 52 tisíci věřících. K Církvi československé husitské se oficiálně kloní 39 300 lidí. Celkem 20 600 přívrženců má pravoslavná církev. Svědků Jehovových je 13 100. Přes 15 tisíc lidí uvedlo, že vyznává hodnoty rytířů Jedi z filmové ságy Hvězdné války. Plné znění zpráv


K Ústředí muslimských obcí se přihlásilo 1 442 lidí, dalších 1 943 osob vyplnilo do kolonky náboženství islám. Budhistů je v zemi oficiálně 2 632. Hnutí Hare Krišna má 675 členů a scientologická církev 374.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/kardinal-duka-vericich-ubyva-kvuli-nechuti-k-institucim_230899.html _

Česko v cizině propagují i remixy Antonína Dvořáka 6.4.2012

Hospodářské noviny str. 04 Petr Weikert_

Česko_

Česko v zahraniČí Cizince má přilákat netradičně pojatá kultura Obraz Česka v zahraničí je špatný. Cizinci ho znají jen díky pivu Česká centra získají díky spolupráci s firmami víc peněz na prezentaci Právě teď by měly nastoupit smyčce. Začíná totiž polka z Dvořákovy České suity. Místo smyčců ale ťukají hudební linku syntetizátory. Zesilují a přidávají se jasné elektronické basy. Takhle vypadá rumunský technoremix jednoho z nejznámějších tuzemských skladatelů vážné hudby. Smělý nápad Českého centra v Bukurešti zároveň startuje novou etapu prezentace Česka v zahraničí. Cizinci totiž podle průzkumů vnímají Česko jen jako zemi piva a holek. Nápad na remix Dvořákových melodií vznikl v Českém centru v Bukurešti vloni ke 170. výročí skladatelova narození. Lidé z centra oslovili místní mladé umělce, kteří se úpravy skladeb chopili, aby je přiblížili dalším mladým Rumunům. Umělci s pseudonymy DJ Batman nebo Dezinhibator se kromě polky chytili i částí Dvořákovy Novosvětské. Prezentace Česka? Zatím špatná Cizince z akcí Českých center nejvíce přitahuje film, hudba a výstavy moderního designu. Většina cizinců přesto následně přijíždí do Česka „nepoučena“. Studenti Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy ve svém výzkumu před časem zjistili, že 75 procent turistů nezaznamenalo před příjezdem do Česka žádnou reklamu, která by je sem přilákala. Většina z nich pak Česko spojuje s pivem. Vedení Českých center, které má za úkol propagovat zemi prostřednictvím kultury v zahraničí, nyní dokončilo novou strategii prezentace na příští roky. Asi nejdůležitější změnou je spolupráce s firmami. Centra získala poprvé generálního partnera, kterým se stal pivovar Staropramen. „Je to naše cesta, jak podporovat české značky v zahraničí a zvýšit povědomí cizinců o našich firmách. Nabídneme jim prostor, aby zaujaly zahraniční návštěvníky výstav či koncertů, na nichž se podílíme,“ popisuje ředitel Českých center Michael Pospíšil. Nápad mimo jiné konvenuje s průzkumem FSV. Studenti v něm také upozorňují na to, že cizinci nemají Česko spojeno s žádnou výraznou značkou, jako je například pro Švédsko Volvo nebo Ikea. Milenci z Prahy Rozpočet Českých center se pohybuje kolem 130 milionů korun, necelou polovinou přispívá ministerstvo zahraničních věcí, pod něž spadají. A na rozdíl od kanceláří Czechtourismu, který spadá pod ministerstvo pro místní rozvoj, nečeká centra rušení. Zatímco Czechtourism přijde o desítku z 24 kanceláří, Česká centra se naopak budou rozšiřovat. Nově vznikne například zastoupení v jihokorejském Soulu. Korejci po Česku doslova prahnou, a to kvůli tamnímu televiznímu seriálu Milenci z Prahy, jehož první díly se natáčely přímo v Praze. „Zájem je obrovský a počítáme, že bychom na něj odpověděli,“ připustil Pospíšil. Komiks Otto Wichterle Nejde ale o jedinou novinku. Výjezdy českých umělců do ciziny má propagovat společný informační server. Nově proběhne také export Evropské noci literatury. „V našich podmínkách se projekt velmi osvědčil. Známé osobnosti, jako jsou například herci, čtou knížky na nejrůznějších místech, která nebývají veřejnosti obvykle přístupná. Chtěli bychom tento model vyvézt do Portugalska, Rumunska či Litvy,“ plánuje ředitel Pospíšil. Zejména na děti pak bude cílená kampaň o české vědě. Formou komiksu se malí cizinci dozvědí o vynálezci kontaktních čoček Otto Wichterlem. ***



rozpočet 130 milionů činí zhruba objem rozpočtu Českých center, která mají 21 zahraničních kanceláří. Přibližně 60 miliony přispívá ministerstvo zahraničí, zbylé peníze jsou od sponzorů a z grantů. zájem 1,7 milionu cizinců zhlédne ročně akce pořádané Českými centry. Vloni se jich uskutečnily přibližně tři tisíce. Centra také vyučovala češtině přibližně 1400 studentů. remix dvořákových skladeb si můžete Poslechnout na: ihned.cz O autorovi| Petr Weikert [email protected] _

Nečas navrhuje zrušit tři ministerstva, kolik se tím ušetří, nikdo neví 6.4.2012

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Marcela Jurková, Jan Pavec_

Premiér a předseda ODS Petr Nečas po středečním jednání grémia strany oznámil, že se chystá do konce roku zrušit tři ministerstva. Důvodem byly úspory státního rozpočtu. Podklady, z nichž mohl premiér vycházet, na úřadech nemají. Ministři Nečasovy vlády nemusí mít obavy, že by do konce volebního období přišli o své resorty. Tedy alespoň ne tím, že by jejich úřady byly zrušeny, a tak by už nebylo čemu šéfovat. Premiér Petr Nečas sice po středečním jednání grémia ODS oznámil, že kvůli úsporným opatřením zruší do konce letošního roku tři ministerstva, o den později - kdy se začalo spekulovat, která to budou - svá slova ale mírnil. Z ministerstev se staly "agendy" úřadu, a ani u nich ještě není jasné, které z nich úplně skončí nebo se pouze sloučí. Vyšlo to najevo, když se server IHNED.cz ptal, z jakých podkladů premiér při svých výrocích vycházel a kolik by takové případné sloučení resortu mohlo státní pokladně uspořit peněz. Původně totiž Nečas vystupoval tak, že osud ministerstev je zpečetěn. Vyjádření P. Nečase 4. 4. 2012 na TK po jednání grémia ODS Navrhnu, aby do konce roku jako součást vládních úspor byla zrušena tři ministerstva. 5. 4. 2012 na TK po jednání ODS s TOP 09 My chceme redukovat v prvé řadě agendy, to znamená činnosti úřadu, tak aby to nebylo pouhé přemalování fasády jednoho ministerstva a pojmenování dvou ministerstev do jednoho názvu. Cílem musí být skutečně výrazná úspora státního rozpočtu, to znamená eliminace rozpočtové kapitoly, asi ne ve výši 100 procent, to asi není reálné. 5. 4. 2012 na TK po jednání ODS a VV Dali jsme si za úkol do konce března shromáždit z jednotlivých resortů náměty na redukci agend a úřadů. Teprve z redukce agend se může odvíjet případné zrušení toho či onoho resortu. Úřad vlády ani ministerstvo financí ale prozatím žádná konkrétní data, o která by se premiér opíral, nemají. "U nás žádné podklady, které by byly zaměřeny na úspory při rušení ministerstev, nemáme," konstatoval mluvčí ministerstva financí Radek Ležatka. Resort má k dispozici pouze návrh ministra financí Miroslava Kalouska z konce února, v němž navrhuje úspory zjednodušením agend a zrušením duplicit v organizačních státu a státních fondech. Plné znění zpráv


Z návrhu, který je k dispozici na webových stránkách ministerstva, vyplývá možná úspora ve výši 2,4 miliardy korun. Kalousek chce osekat státní aparát. Víme, které úřady hodlá zrušit a kolik propustí lidí - čtěte ZDE Nic "v ruce" nemá zatím ani Úřad vlády. "Dali jsme si za úkol do konce března shromáždit z jednotlivých resortů náměty na redukci agend a úřadů. Teprve z redukce agend se může odvíjet případné zrušení toho či onoho resortu," vysvětlil ve středu premiér s tím, že rušení ministerstev "není na pořadu dne". Rušení podle Nečase nemůže spočívat v tom, že se dvě ministerstva sloučí do jednoho a přemaluje se tabulka. "To by nemělo smysl," řekl ministerský předseda. Věci veřejné hrají o čas. Jednání o Lesích ČR a kontrolním úřadu se vzdát nechtějí - čtěte ZDE Političtí komentátoři jeho krok hodnotí tak, že chce vyhovět rebelujícím Věcem veřejným. Ty v úterý rozpoutaly další vládní krizi, když nařídily svým třem ministrům podat "předběžnou" demisi. Jen politický trik "Premiér vlády oznámil, že chce redukovat počet ministerstev a právě úspory na úrovni státních úřadů, včetně ministerstev, byl jeden z hlavních požadavků V," nechal se na serveru Deník.cz slyšet místopředseda véčkařů Milan Štovíček. O tom, že se jedná pouze o politickou úlitbu, je přesvědčen i profesor Martin Potůček z Institutu sociologických studií FSV UK. "Úvaha o úsporách cestou slučování ad hoc vybraných ministerstev je proto motivována především aktuální politickou situací uvnitř stávající koalice a se skutečně odpovědným rozhodováním o funkčním modelu centrální státní správy nemá nic společného," uvedl pro server IHNED.cz. Vyjádření Úřadu vlády Důrazně se ohrazujeme proti dikci článku s titulkem "Zrušení ministerstev? Jen prázdná slova premiéra Nečase, od kterých couvá. Ve skutečnosti je záměr zrušení tří ministerstev námět k diskusi, který lze zařadit do plánu snížit výdaje slučováním a rušením agend státních úřadů a institucí v rámcovém objemu 11 miliard korun v roce 2014. Tomuto záměru musí předcházet důkladná analýza, kolik prostředků a kde lze těmito opatřeními ušetřit. Totéž platí pro rušení ministerstev, které nesmí být jen přemalováním tabulí na budovách, ale musí přinést efektivnější státní správu a rozpočtové úspory. Proto v tuto chvíli nejsou podrobné údaje k dispozici a budou vyplývat až z této analýzy. Mgr. Michal SCHUSTER mluvčí vlády a ředitel tiskového odboru a styku s veřejností ČSSD: Rušením ministerstev neušetříme V pátek navíc se svým negativním stanoviskem přišli i opoziční sociální demokraté. Zrušení tří ministerstev podle nich současnou rozpočtovou situaci nevyřeší. Sociální demokraté by byli pro budoucí zánik ministerstva pro místní rozvoj. Naopak ministerstva životního prostředí a kultury musejí zůstat zachována, řekl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Ochrana životního prostředí je pro ČSSD taková priorita, že ministerstvo musí být zachováno. Na kultuře je podle sociálních demokratů zase založena národní identita. "Neříkáme, že ministerstva by neměla být zeštíhlena," uvedl Sobotka. Jediná smysluplná debata je podle něho o agendách; o tom, které by bylo možné na centrální úrovni případně buď zrušit, nebo přesunout na jiný úřad.



URL| http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-55318960-necas-navrhuje-zrusit-tri-ministerstva-kolik-se-tim-usetri-nikdonevi _

Jak hraje Novosvětskou DJ Batman? Česko láká Rumuny na remixy Antonína Dvořáka 6.4.2012

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Petr Weikert_

Obraz Česka v zahraničí je špatný, cizinci naši zemi znají jen díky pivu. Česká centra se proto snaží pověst vylepšovat. V Bukurešti na to šli přes hudbu. Tamní mladí umělci předělali skladby jednoho z nejznámějších českých klasiků. Právě teď by měly nastoupit smyčce. Začíná totiž polka z České suity Antonína Dvořáka. Místo smyčců ale ťukají hudební linku syntetizátory. Zesilují a přidávají se jasné elektronické basy. Takhle vypadá rumunský technoremix jednoho z nejznámějších tuzemských skladatelů vážné hudby. Akce Českého centra v Bukurešti zároveň startuje novou etapu prezentace Česka v zahraničí. Cizinci totiž podle průzkumů vnímají Česko jen jako zemi piva a holek. Řečí čísel Rozpočet 130 MILIONŮ činí zhruba objem rozpočtu Českých center, která mají 21 zahraničních kanceláří. Přibližně 60 miliony přispívá ministerstvo zahraničí, zbylé peníze jsou od sponzorů a z grantů. Zájem 1,7 MILIONU cizinců zhlédne ročně akce pořádané Českými centry. Vloni se jich uskutečnily přibližně tři tisíce. Centra také vyučovala češtině přibližně 1400 studentů. Nápad na remix Dvořákových melodií vznikl v Českém centru v Bukurešti vloni ke 170. výročí skladatelova narození. Lidé z centra oslovili místní mladé umělce, kteří se úpravy skladeb chopili, aby je přiblížili dalším mladým Rumunům. Umělci s pseudonymy DJ Batman nebo Dezinhibator se kromě polky chytili i částí Dvořákovy Novosvětské. Prezentace Česka? Zatím špatná Cizince z akcí Českých center nejvíce přitahuje film, hudba a výstavy moderního designu. Většina cizinců přesto následně přijíždí do Česka "nepoučena". Studenti Fakulty sociálních věd (FSV) Univerzity Karlovy ve svém výzkumu před časem zjistili, že 75 procent turistů nezaznamenalo před příjezdem do Česka žádnou reklamu, která by je sem přilákala. Většina z nich pak Česko spojuje s pivem. A jak vypadá srovnání originálu Dvořákovy skladby a jejího následného remixu? Posuďte sami. Originál Remix Dvořákova polka v remixu rumunského DJ by IHNED.cz

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-55317490-jak-hraje-novosvetskou-dj-batman-cesko-laka-rumuny-naremixy-antonina-dvoraka Plné znění zpráv


_

RECENZE: Old Shatterhand, nemravná Němcová a rozpad ideálů 6.4.2012 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, komiksová recenzentka, studentka FSV UK_ Už dlouho si český komiks neužíval tak napjatého očekávání, jaké předcházelo svazku Ve stínu šumavských hvozdů. Na projektu této „grafické novely“ se totiž podíleli jedni z nejznámějších komiksových tvůrců v ČR, na jejichž poličkách sedá prach na slušnou sbírku cen Muriel. Ze spolupráce Džiana Babana, Vojtěcha Maška a Jiřího Gruse se vyklubala zábavná a skvěle zpracovaná parodie. Kniha Ve stínu šumavských hvozdů je přehlídkou narážek, satiry, ale zejména kreslířského umění Jiřího Gruse. Tvůrci sáhli po prostředcích téměř garantujích úspěch, avšak zhostili se jich hravě, s lehkostí. Jejich komiks prostě chce pobavit, což se mu daří navýsost dobře. Tragické setkání Olda Shatterhanda s nahou Babičkou Old Shatterhand zavítal do českých zemí. Dobrodružství přitahuje jako magnet. Symbol hrdinství a mužnosti zde musí čelit něčemu horšímu, než s čím se dosud kdy setkal. Proti němu stojí taková zvrácenost, amoralita a síla, že si s ní ani Old Shatterhand neví rady. Zloduchem zde totiž není nikdo jiný než národem milovaná a opěvovaná Barbora Panklová alias Božena Němcová. Slavná spisovatelka se rozhodla změnit svět prostřednictvím románu Babička. Ta kniha přitom není taková, jakou ji známe dnes, původní znění se totiž liší ve výrazném detailu – všichni protagonisté jsou nazí. Old Shatterhand se pokusí o nemožné: zachránit společnost od jisté zkázy v podobě zhoubného působení spisovatelky Barbory. Z komiksu Ve stínu šumavských hvozdů Boženě Němcové feminismus sluší Autoři komiksu Ve stínu šumavských hvozdů postavili hrdinu mayovek před měnící se podobu společnosti. Díky tomu se odkrývá druhá, dosud neznámá stránka postav, které tím získávají nový rozměr. Old Shatterhand stojí proti ženské síle, s níž nemá příliš zkušeností, a Božena Němcová má navíc v malíčku nejen psychiku svých postav, nýbrž snadno čte i v ošlehané tváři Mayova hrdiny. To ona ho přinutí ke konfrontaci se sebou samým, a to zejména s jeho dětskou náturou, černobílým pohledem na svět a glorifikovanými ideály. Adorovaná spisovatelka získala díky Babanovi, Maškovi a Grusovi vzhled i povahu femme fatale, která se při cestě za svým cílem nebojí jít přes mrtvoly. Veškerou cudnost a morálku převzal Old Shatterhand, na Němcovou zbyl feminismus a revolucionářství. Z komiksu Ve stínu šumavských hvozdů Komiks Ve stínu šumavských hvozdů zajímavě paroduje klasické romány Karla Maye a zasazuje je do reálného světa. V něm není jasné, kdo je zloduch a klaďas, ženy už nejsou éterickými bytostmi a sex není zamlčován. Zásady, kterých se držely hrdinské příběhy pojednávající o cti, spravedlnosti a hrdinských činech, jsou nenávratně pryč, společnost se mění a ideály se hroutí. Z neohroženého Old Shatterhanda se tak v průběhu děje stává ztroskotanec pochybující o tradičních hodnotách, kterému se sice podařilo zvítězit nad Němcovou, za oběť tomu však padl celý jeho život plný pevných zásad. Narážky a hříčky najdou pouze ti pozorní Největší kouzlo komiksu Ve stínu šumavských hvozdů vdechl kreslíř Jiří Grus (proslul zejména sérií Voleman či kresbou díla Nitro těžkne glycerinem Štěpána Kopřivy). Grus patří mezi profesionály, kteří vyznávají tradiční komiksovou kresbu. Tento přístup padne příběhu Ve stínu šumavských hvozdů jako ulitý. Snadno lze sledovat každý tah tužky a štětce, autor se nestydí za rozpité barvy ani přetahy. Z komiksu Ve stínu šumavských hvozdů V porovnání se světovým trendem téměř digitální grafiky působí Grusův styl jako skutečné umění. Čtenář se brzy přistihne, že se těší na každou nedokonalost a důkaz, že za obrazem nestojí technika, nýbrž lidská ruka. Jiří Grus zkrátka dokáže zapřáhnout čtenářovu pozornost naplno a udržuje ji vynalézavostí, hravostí a v neposlední řadě střídáním technik, které evokují až filmový ráz akčních scén. Pozornému oku neuniknou umně obrazově skryté erotické narážky a další významové hříčky pobízející k důkladnému zkoumání každého komiksového panelu. Plné znění zpráv


URL| http://zpravy.idnes.cz/recenze-old-shatterhand-nemravna-nemcova-a-rozpad-idealu-pef/kavarna.aspx?c=A120405_160758_kavarna_chu _

Politologové: Vláda nejspíše zůstane, Věci veřejné se změní 5.4.2012

iHNed.cz str. 00 dialog.ihned.cz_ HN Dialog_

Nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje vládní krize: Menšinová vláda ODS a TOP 09 není pravděpodobná. Petr Nečas se nyní snaží vládu udržet, předčasné volby nebudou, ale Věci veřejné se promění. Takové závěry vyplývají z odpovědí politologů oslovených IHNED.cz. "Cíl je dán - vláda bude pokračovat. Nyní se hledá jen konstrukce cesty, jak k tomuto cíli dojít," myslí si politolog Daniel Kunštát. Další politolog Ladislav Cabada si myslí, že vláda tuto krizi přežije, pokud dojde k viditelné změně ve Věcech veřejných - například k rezignaci předsedy Věcí veřejných či předsedy poslaneckého klubu strany. A jak hodnotí politologové postup premiéra Petra Nečase? Podle Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd UK se Petr Nečas snaží vládu zachránit - ve středu si sice dupnul, ale pak začal ustupovat. "Postup premiéra považuji za politicky velmi zralý a vyvážený: na straně jedné razantně vymezil mantinely dalšího postupu, na straně druhé ponechal prostor pro další politická vyjednávání," myslí si Daniel Kunštát. Pro koho by byly výhodné předčasné volby? Snaží se Petr Nečas udržet vládu? Diktuje si podmínky, nebo naopak příliš ustupuje? Jaké jsou nyní scénáře dalšího vývoje a jejich pravděpodobnost? Deník IHNED.cz s těmito otázkami oslovil české politology. Jaké jsou nyní scénáře dalšího vývoje a jejich pravděpodobnost? Ladislav Cabada, Metropolitní univerzita Praha Osobně si myslím, že vláda tuto krizi přežije, pokud dojde k viditelné změně ve VV. Touto změnou podle mne může být například rezignace předsedy VV či předsedy poslaneckého klubu VV (ale možná jen rezignace místopředsedy Jarolíma coby "obětního beránka") spojená s posílením některých "progresívních" členů VV (zejména K. Peake). Pokud ve VV nedojde k žádným naznačovaným změnám, pak Petr Nečas a zejména TOP 09 zřejmě zvolí variantu předčasných voleb. Ty by byly rozhodně pro ODS i TOP 09 výhodnější v červnu než později, takže nebudou chtít cestu k nim moc oddalovat... Pavel Šaradín, Univerzita Palackého, Olomouc Nejpravděpodobnější se mi jeví rozdělení VV a odstavení Víta Bárty a kol. Názor Jiřího Leschtiny

Početně nejstabilnější vládu nám nadělily minulé parlamentní volby. Dnes při pohledu na chaos, do něhož se propadá, chladnokrevně uvažujme o ráně z milosti. Předčasné volby v červnu by byly nejlepším a nejdůstojnějším východiskem z politické mizérie. Celý text komentátora Hospodářských novin a IHNED.cz Jiřího Leschtiny ZDE



Milan Znoj, Filozofická fakulta UK Pořád je několik možností, jak se vývoj bude dále ubírat. Za prvé VV zůstanou v koalici a udrží navenek jednotu ministrů, poslanců a stranického vedení. Pak se všechny tři pravicové strany zase obejmou a budou pokračovat dál močálem černým kolem bílých skal, byť si před tím šly po krku, nyní se budou tvářit vládně zodpovědně. Anebo se slepená jednota VV pod setrvalým tlakem rozpadne, pak bude rozhodující, zda bude mít vláda Petra Nečase většinu v parlamentu, jinými slovy, zda se najde dost poslanců za VV, kteří by Nečasovu vládu dále podporovali. Dá se předpokládat, že se najdou, neboť jinak by na ně dopadly předčasné volby a oni by odešli z parlamentu, což se nikomu nechce. V tomto případě ODS a TOP 09 řeknou, že se s VV nedá dále vládnout, že jsou to “fízlové a šílenci“, nicméně ministři za VV zůstanou ve vládě a vznikne skupina “odpovědných a konstruktivních bývalých poslanců VV“. Třetí možností pak jsou vskutku předčasné volby ještě před létem. K tomu by došlo, pokud by se VV rozpadly, ale ODS a TOP 09 by nějakými hysterickými kroky odpudily všechny poslance VV, což při politické obratnosti pánů Nečase, Kalouska a pana prezidenta nelze čekat, ale ani vyloučit, protože všichni mohou chybovat a nyní jsou emoce hodně nabuzené. Menšinová vláda ODS a TOP 09 příliš nepřipadá v úvahu. Byl by to pro vládní pravici krok z čirého zoufalství, kdyby zpackala vše, na co by sáhla. Ani to ale nelze vyloučit, protože silné zájmy v pozadí, jež jsou nachystány na příležitosti z vládních reforem, by vládu byly ochotny držet u moci, i kdyby se měla zcela zdiskreditovat. Daniel Kunštát, Sociologický ústav AV ČR Navzdory naprosté nevyzpytatelnosti VV si troufám odhadnout, že jednoznačně pokračování stávající vládní koalice.

nejreálnější scénář je

VV se mylně domnívaly, že zbylé koaliční strany se budou snažit vládu udržet stůj co stůj a přistoupí na jakékoliv ultimátum. Jakmile zjistily, že tomu tak není, chtě nechtě musí couvnout - nyní jde jen o to, aby si (za pomoci ODS a TOP 09) alespoň zachovaly tvář. Aktuální vyjednávání proto podle mého soudu nebudou řešit dilema "vláda ano či ne", ale půjde o pokus z celé věci vybruslit tak, aby výsledek alespoň navenek působil jako dílčí vítězství všech zúčastněných. Jinak řečeno, cíl je dán (vláda bude pokračovat), nyní se hledá jen konstrukce cesty, jak k tomuto cíli dojít. Pakliže totiž VV neztratily poslední zbytky racionality, musí jim být jasné, že pád vlády znamená předčasné volby a předčasné volby znamenají jejich konec v politice. Pro koho by byly výhodné předčasné volby? Ladislav Cabada, Metropolitní univerzita Praha Předčasné volby by byly velmi výhodné pro nynější parlamentní opozici, zejména pokud by se je podařilo časově spojit s podzimními krajskými volbami. Obecně je pro opozici velmi výhodné pořádat předčasné volby kolem poloviny periody vlády a parlamentu, protože tehdy bývá společenská nespokojenost s vládou největší a tendence volit opozici nejvyšší - později směrem k řádnému termínu voleb se mnozí "rozzlobení" voliči racionálně rozhodnou vládní strany znovu podpořit, protože jejich víra v něco, co znají, je vyšší než snaha najít něco nového, neznámého. Předčasné volby by ale nakonec mohly být výhodné i pro některé strany vládní, mimo jiné s ohledem na možnost sestavovat po volbách pouze "dvoučlennou" vládní koalici - to se týká jak TOP 09, která by mohla získat ještě lepší výchozí pozici pro vyjednávání o budoucí vládě než v současnosti, ale paradoxně i ODS. U obou stran by se nicméně taková "výhoda" pravděpodobně pojila s nutností vyjednávat o koalici s ČSSD jako vítězem voleb.



ČSSD samozřejmě předčasné volby vítá a budou pro ni výhodou, protože absolutně posílí a zřejmě se jí otevře šance stát se vládní stranou. Otázkou je, zda má jasno v tom, s kým chce vládnout (opět se otevře diskuse o možnosti nechat se podporovat KSČM či s ní dokonce koaličně vládnout). Josef Mlejnek, Fakulta sociálních věd UK Pro opozici, parlamentní i mimoparlamentní. Pro nové subjekty by sice byla nevýhodná krátká lhůta na přípravu, ale nahrávalo by jim všeobecné znechucení z politiky. Názory k tématu

Komentář Petra Honzejka: A neshodí nakonec vládu Kalousek? Politolog Pavel Šaradín: Politické klima se může změnit až po odchodu Václava Klause Analýza Jana Macháčka: Vydrží vláda? A měla by? Erik Tabery: Důstojná kapitulace

Milan Znoj, Filozofická fakulta UK Předčasné volby by byly výhodné pro levici, protože by je podle všeho vyhrála a mohla by pak mimo jiné zastavit penzijní reformu, změnit daňové zákony a připravit jiný státní rozpočet. Ale právě to jsou důvody, proč předčasné volby nebudou. Premiér Nečas a ministr Kalousek se tváří neústupně, ale snaží se nastavit situaci tak, aby VV mohly zůstat v koalici. Rozhodující byla zřejmě návštěva u prezidenta Václava Klause. Po ní premiér slíbil novou formulaci priorit vlády a rekonstrukci ministerstev a podal tak ruku VV. Daniel Kunštát, Sociologický ústav AV ČR V obecné rovině nejsou předčasné volby nikdy výhodné pro vládní strany. Z jednoduché příčiny, ať už mají jakoukoliv podporu, volby zkrátka znamenají konec jistoty vládnutí a naopak nejistotu s ohledem na jejich výsledek a případné budoucí vládní angažmá. V rovině konkrétní by v brzkých předčasných volbách podle všeho dominovala levice. ODS a TOP 09 by, usuzujeme-li z aktuálních preferencí, patrně získaly velmi podobnou podporu jako v minulých volbách (v o něco výhodnější pozici je přitom TOP 09, která by měla třeba i s horším výsledkem než v minulých volbách nemalou šanci dále pokračovat v různých vládních konstelacích - např. v rámci "proevropské koalice" s ČSSD). Předem jasným poraženým by byly VV, velmi malé šance by měly také dnes neparlamentní strany (SZ, Zemanovci, KDU či Suverenita), které by nebyly schopny v krátké době zmobilizovat lidské i finanční zdroje na vedení kampaně. Zhatily by se také naděje případných nových subjektů (ANO), a to ze stejných důvodů. Myslíte si, že se Petr Nečas snaží udržet vládu? Diktuje si podmínky, nebo naopak příliš ustupuje? Daniel Kunštát, Sociologický ústav AV ČR Petr Nečas se bezpochyby vládu snaží udržet, ne snad za každou cenu, leč s nemalým nasazením. A není se čemu divit, kdyby tak nečinil, nebyl by dobrý premiér. Na jeho místě by zkrátka totéž udělal každý racionální politik. Postup premiéra proto považuji za politicky velmi zralý a vyvážený: na straně jedné razantně vymezil mantinely dalšího postupu, na straně druhé ponechal prostor pro další politická vyjednávání. Každopádně VV se opět samy, už poněkolikáté, vmanévrovaly do nevýhodné strategické pozice, kdy pro ně v podstatě každé vyústění bude znamenat další ztrátu prestiže.



Josef Mlejnek, Fakulta sociálních věd UK Nečas se snaží vládu zachránit, včera si sice dupnul, ale pak začal ustupovat. Ladislav Cabada, Metropolitní univerzita Praha Myslím, že se snaží udržet vládu. Pokud jsem uvedl, že pro ODS by předčasné volby mohly být dokonce výhodou, protože by po nich mohla vyjednávat o svém vstupu do dvoučlenné koalice s ČSSD, pak P. Nečas by pravděpodobně v takových jednáních nehrál za ODS klíčovou roli a pochybuji, že by mohl uhájit nejen premiérský post, ale také své členství ve vládě na nějakém silném postu. Je otázkou, zda by jej případná koalice ČSSD-ODS nestála i místo předsedy strany. Myslím, že premiér momentálně neustupuje, ale naopak se snaží vládu udržet. Na druhé straně nechce být rukojmím vedení VV (záměrně píši vedení VV, je zjevné, že ODS i TOP 09 mohou počítat s variantou rozpadu VV, respektive jejich poslaneckého klubu a udržení vlády s podporou "progresivní" části bývalého klubu VV...) Pavel Šaradín, Univerzita Palackého Olomouc Petr Nečas musel s touto situací počítat, zcela jistě se snaží udržet ve vládě a bude chtít diktovat podmínky. V opačném případě by jej to oslabilo, zejména ve vlastní straně. Podle mne zkouší zajistit si většinu rozdělením VV.

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-55309280-politologove-vlada-nejspise-zustane-veci-verejne-se-zmeni _

Teplárna Liberec rozdělila na dividendách více než 29 milionů 5.4.2012

tydenvlk.cz _

str. 00

_

Liberec - Teplárna Liberec rozdělila na dividendách více než 29 milionů korun. Město Liberec, které ve společnosti drží 30 procent akcií, tak do rozpočtu získalo téměř devět milionů korun. Informoval primátorčin náměstek Lukáš Martin (ČSSD), který město zastupoval na valné hromadě. Teplárna Liberec patří do skupina MVV Energie CZ stejně jako Jablonecká teplárenská a realitní, která je dominantním dodavatelem tepla v sousední Jablonci. Tam ale dividendy nevyplatili. Městu se jako minoritnímu akcionáři podařilo na valné hromadě prosadit, aby zisk 15,25 milionu korun zůstal nerozdělen jako rezerva na investice. To v Liberci zástupce radnice výplatu dividend ze zisků za poslední dvě finanční období podpořil. "Vedení společnosti mě ujistilo, že má dostatek prostředků na investice," uvedl Martin. Liberecká teplárna je stejně jako jablonecká dlouhá léta terčem kritiky kvůli cenám tepla, které patří k nejvyšším v zemi. Liberečané platí za gigajoule 752 korun, v sousedním Jablonci je cena ještě o 47 korun vyšší. Odběratelů napojených na teplárnu proto s každým rokem ubývá. Projevuje se to v klesajícím prodeji tepla. Loni liberecká teplárna dodala odběratelům 937 terajoulů tepla, což bylo o 8,5 procenta méně než v předcházející topné sezoně. Teplárna Liberec je v krajském městě dominantním dodavatelem tepla, zásobuje více než 18.600 domácností a téměř 170 průmyslových podniků a firem. Od 1. října 2010 do 30. září 2011 klesly v souvislosti s nižším prodejem tepla výnosy společnosti zhruba o tři procenta na 645,068 milionu korun. Hospodaření skončilo přesto ziskem 19,773 milionu korun, což byl ve srovnání s předchozím obdobím téměř dvojnásobek. Valná hromada neschvalovala jen rozdělení hospodářského výsledku za poslední dva roky, ale i změny ve vedení společnosti. Představenstvo po více než třech letech opustil Tomáš Buzín, který působil i jako manažer pro ekonomiku a obchod. "V obou funkcích ho nahradil Jiří Procházka," řekla mluvčí MVV Pavla Kutlu. Plné znění zpráv


Procházka vystudoval obor ekonomie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a v posledních letech byl předsedou představenstva a finančním ředitelem Elektrárny Varna ze skupiny ČEZ.

URL| http://www.tydenvlk.cz/zpravy-3/8971-teplarna-liberec-rozdelila-na-dividendach-vice-nez-29-milionu _

Broďanka bude na ČT moderovat hlavní zpravodajský pořad 4.4.2012

denik.cz

str. 00 _

Zlínský kraj_

Uherský Brod /ROZHOVOR/ - Dnes v 19 hodin se poprvé objeví v nové podobě hlavního zpravodajského pořadu České televize v Událostech rodačka z Uherského Brodu 26letá Aneta Savarová. Její moderátorskou partnerkou se pro tento den stane zkušená Jolana Voldánová. " Vysílání Událostí v moderní podobě z virtuálního studia zahájila v neděli 1. dubna Marcela Augustová spolu s Jakubem Železným. Dvojice ale nemají být pevně dané a moderátoři se budou různě prostřídávat. Je tedy velmi pravděpodobné, že se Aneta Savarová setká „na jedné směně“ také se svým velkým vzorem Marcelou Augustovou. Největším rádcem a zároveň kritikem je mi otec Je jí teprve šestadvacet a už se vypracovala na moderátorku prestižní zpravodajské relace České televize, Události. Navíc právě dnes se v Událostech objeví poprvé. Řeč je o Anetě Savarové, původem z Uherského Brodu, která v rozhovoru pro Slovácký deník přiznává, že se do svého rodného kraje ráda vrací. Čím jste chtěla být, když jste chodila do základní školy v Uherském Brodě? Měla jsem asi trošku jiný dětský sen než většina mých tehdejších vrstevníků. Od šesti let jsem doslova žila vážnou hudbou a chtěla být pianistkou. Do svých patnácti jsem se tomu intenzivně věnovala. Na konzervatoř jsem se sice dostala, ale vzápětí se dostavil chronický zánět šlach. Hrála jsem v průměru sedm hodin denně, a to si samozřejmě vyžádalo svou daň. Věděla jsem, že už nikdy nebudu koncertovat na profesionální úrovni, takže jsem pak šla na gymnázium. Tehdy to pro mě byl obrovský životní zlom a po pravdě jsem se s tím několik let nemohla úplně srovnat. Když se na to dívám s odstupem času, tak se znovu potvrzuje, že všechno zlé je pro něco dobré. Co vás k novinařině vlastně přivedlo? Vždycky jsem se hodně zajímala o aktuální dění, takže pro mě žurnalistika hned po pianu byla taková druhá srdeční záležitost. O televizní specializaci se rozhodlo při studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Musím říct, že k tomu, ač nevědomky, přispěla Marcela Augustová, která byla mým velký vzorem. Od koho z rodiny máte pro svoji práci největší pochopení a nejvýraznější podporu? Můj otec je mým největším kritikem, ale zároveň skvělým rádcem. Upřímně, nepatřím mezi přespříliš ambiciózní lidi a jsem spíš skepticky smýšlející člověk. Díky otci, který mě v minulosti nesčetněkrát podpořil, jsem tam, kde teď. Opravdu byly doby, kdy něco nešlo a já to chtěla vzdát. Byl to právě on, kdo mě motivoval jít dál. Velmi si ho vážím. Byl první, komu jsem zavolala hned poté, co jsem se dozvěděla o nabídce na Události. Nakolik hektické byly pro vás osobně přípravy nové podoby hlavní zpravodajské relace České televize? Je to velmi náročné. Nejen pro moderátory, ale pro celý realizační tým včetně vedení. Několik týdnů až do pozdních nočních hodin jsme velmi intenzivně trénovali takzvané piloty, tedy simulace vysílání Událostí. Kolem Plné znění zpráv


toho byla samozřejmě spousta organizačních věcí, kostýmních zkoušek, focení a natáčení propagačních materiálů, rozhovorů a v neposlední řadě velmi podstatné hodiny s lektorem. Jak vnímáte a snášíte logicky zvýšený zájem o svoji osobu jak na Slovácku, tak i v celé řadě médií, včetně bulváru? Tohle prostě patří k mé práci. Po pravdě jsem nečekala, že to bude vnímáno tak výrazně, ale teď už jsem připravená opravdu na všechno. (Smích) Kam si nejraději zajdete, když se objevíte v rodném regionu, a jak často jezdíte z Prahy domů? Do svých šesti let jsem bydlela u prarodičů v Bystřici pod Lopeníkem. Pak jsme se do Brodu přestěhovali a paradoxně, když jsme s bratrem vylétli z rodného hnízda do Prahy, rodiče se vrátili zpátky na vesnici. Když se tedy vracím na Moravu, posledně to bylo na Vánoce, mířím do Bystřice. Ještě předtím, než vůbec dorazím k rodičům, stavím se na hřbitově za babičkou a dědečkem, kteří mi byli velmi blízcí. Pak se jedu podívat k jejich domu, kde jsem strávila část krásného dětství. To je už takový můj rituál. Když mám čas a projíždím Brodem, ráda se podívám na sídliště u kina Máj, kde jsme řadu let bydleli, a taky na náměstí kousek od gymnázia, které jsem navštěvovala." URL| http://www.denik.cz/zlinsky-kraj/brodanka-bude-na-ct-moderovat-hlavni-zpravodajsky-porad-201204031p16.html _

Politolog Znoj: Pravděpodobný scénář? Věci veřejné se rozpadnou 4.4.2012

dialog.ihned.cz str. 00 HN Dialog_

dialog.ihned.cz_

ODS a TOP 09 hrozí VV předčasnými volbami, aby je vylekaly, že odejdou nejen z vlády, ale také z parlamentu. Samy předčasné volby ale nechtějí, neboť mají rozdělanou práci na reformách. Nejpravděpodobnější scénář je, že se VV pod tímto tlakem rozpadnou, píše politolog Milan Znoj. Jaké jsou nejpravděpodobnější možnosti dalšího vývoje? Kdo na současných sporech ve vládě může vydělat a kdo naopak ztratit? Komu by prospěly případné předčasné volby? Redakce IHNED.cz oslovila několik politických komentátorů a politologů s prosbou o komentář k aktuálnímu dění. Jejich názory k vládní krizi budeme níže postupně zveřejňovat. Milan Znoj, Filozofická fakulta UK Jsme teprve na začátku vládní krize. Zatím je to hra na přetahovanou. ODS a TOP09 hrozí VV předčasnými volbami, aby je vylekaly, že odejdou nejen z vlády, ale také z parlamentu. Samy předčasné volby ale nechtějí, neboť mají rozdělanou práci na reformách. Názor Petra Honzejka

Vláda může přežít ve složení ODS, TOP 09 - s divokou podporou troskek VV. Tohle uspořádání by mělo ovšem stabilitu radioaktivního izotopu. Takže stále nejsou vyloučeny ani volby v červnu. Celý text komentátora Hospodářských novin a IHNED.cz Petra Honzejka ZDE

Nejpravděpodobnější scénář je, že se VV pod tímto tlakem rozpadnou. Ministři zůstanou ve vládě, poslanci v parlamentu, Karel Jarolím odejde z vedení VV a John a Bárta zůstanou veliteli bez vojska. Premiér Nečas společně s ministrem Kalouskem si připíšou body, že “zabránili mezinárodní ostudě“, která by nás údajně pádem vlády postihla. Nějaké zklidňující slovo najde zřejmě i pan prezident. Josef Mlejnek, Fakulta sociálních věd UK Plné znění zpráv


V současné chvíli, tedy ve středu ráno, lze další vývoj jen těžko odhadovat, ale myslím, že důležitý bude výsledek soudu s Vítem Bártou, neboť minimálně z poloviny je celý ten vládní humbuk kvůli tomu. Bohumil Doležal Varianty dalšího vývoje jsou v zásadě dvě - buď se zbývající dvě koaliční strany "podělají", nebo ne. Pokud se "podělají", tak se budou snažit nějakým způsobem s Věcmi veřejnými vyjednávat, na což doplatí hlavně ony. A možná trochu vydělají Věci veřejné, i když je nepředstavitelné, že by jim byť jen trochu stouply preference. Pokud setrvají na svém, budou předčasné volby, což bych - vzhledem k okolnostem - považoval za nejrozumnější řešení této situace. Zkrátka, pokud se to budou TOP 09 a ODS snažit s VV dál pytlíkovat, tak prohospodaří i ten zbytek důvěry, který ještě mají. Pokud by se rozhodly pro zásadovější postoj a vláda by padla, tak bude záležet, co se bude dít dál - například kdy by se konaly předčasné volby. Představa předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, že vláda bude vládnout až někdy do října, kdy se konají volby do regionů a do třetiny senátu, je velmi "vyčůraná". To by vedlo jen k další kompromitaci vlády, protože by byla naprosto bezmocná. A pokud by do října vládl takový bezmocný kabinet, nebylo by to špatné jen pro ODS a TOP 09, ale i pro celý stát. [View the story "Věci veřejné (ne)odcházejí z vlády" on Storify] Jaký je váš názor? Jak dopadne vládní krize? Svou odpověď můžete vložit do uvedeného okna, některé z nejzajímavějších odpovědí budeme postupně zveřejňovat. Váš názor: Vaše jméno a obec: Váš e-mail:

Miroslav Hlaváč, student politologie, FF ZČU, Starý Plzenec Podle mého názoru jsou možné dvě příčiny současné situace. Zaprvé se Věci veřejné snažily vydobýt si další ústupky ze strany ODS a TOP 09, přičemž takzvaně "přestřelily," jelikož nepředpokládaly, že se zbylé dvě koaliční strany nezaleknou pádu vlády a nevyhoví jejim požadavkům. Zřejmě vůbec nepředvídaly, že by ze strany ODS a TOP 09 mohla zaznít podpora pro předčasné volby. Tento scénář považuji za nejpravděpodobnější i vzhledem k dnešní situaci, kdy můžeme pozorovat, že Věci Veřejné neví jak se vypořádat se stávající situací, dělají ústupky a je velmi pravděpodobné, že se pokusí udržet ve vládě. Druhou možností je, že se VV snaží "svézt" na vlně plánovaných protivládních protestů a tím, že sami sebe budou prezentovat jako stranu, která naslouchá voličům a svrhává vládu na základě vůle občanů, se může pokoušet znovunabýt ztracený politický kredtit. V takovém případě se budou VV pokoušet udržet mediální zájem až do doby okolo protestů 21.4. a poté z vlády skutečně odejdou. Ivo Horák, Praha 3 Někteří politici VV jsou už tak trochu ODS, jen jejich oficiální členství se oproti době pokusu s Kočí jeví pro ODS jako veřejně stěží realizovatelné. Vlastní jádro VV, s ambicemi samostatné svého druhu strany, si nestojí dobře (v čemž sehrává svou roli i proces s Bártou). Proto lze očekávat, že VV z politických hrozeb znovu vycouvají. Nejlepším zdůvodněním takového kroku je ovšem deklarování strachu ze zastavení reforem. Think tank strany však zároveň cítí, že jedinou šancí VV je shodit nepopulární špatnou vládu. Muselo by se to však stát jejich aktivitou, tj. hlasováním pro nedůvěru. Je zřejmé, že ODS se v PS může na dostatečný počet "rozumných véčkařů" spolehnout. Předčasné volby by ještě mohly přijít, kdyby rozhodně vystoupila veřejnost a elity. Zatímco pravicoví voliči jsou pro předčasné volby za vlády levice vždy, ti levicoví mají zábrany v podobě dvou "s", neurčitého strachu a neurčité slušnosti. Takže demokracii čeká další dehonestace, a to, jako dosud, skrze samu



politiku vlády, skrze slabošství a neschopnost jejich členů i většiny v PS najít modus vivendi, či tristní představení skončit, a konečně skrze nepřesvědčivost opozice a pasivitu "soukromničení" veřejnosti i elit. Zkuste jedním slovem popsat svoje pocity ze současné situace kolem vlády. Ty nejčastěji zmiňované výrazy čtenářů vyjdou v pátečních Hospodářských novinách a na IHNED.cz Váš názor: Vaše jméno a obec: Váš e-mail:

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-55292540-politolog-znoj-pravdepodobny-scenar-veci-verejne-serozpadnou _

Krize v Jičíně: půjdou kvůli hádkám lidé znovu k volbám? 4.4.2012

Mladá fronta DNES str. 01 Pavel Bednář_

Kraj Hradecký_

Patovou situaci v jičínském zastupitelstvu mohou vyřešit mimořádné volby. I podle starosty je taková varianta reálná. Po rozpadu koalice je totiž město bez fungující rady. Volby by mohly být už o prázdninách. JIČÍN Politická krize v sedmnáctitisícovém Jičíně, kde se v lednu rozpadla koalice ODS, ČSSD a TOP 09, už došla tak daleko, že ji nejspíš vyřeší až předčasné volby do městského zastupitelstva. Na mimořádném jednání už o tom v pondělí večer otevřeně mluvila část tamních zastupitelů. Pro mimořádné volby se vyslovili někteří zástupci ODS, ČSSD, KSČM i Věcí veřejných. „Kdyby do toho šli i véčkaři, byla by to už nadpoloviční většina zastupitelů a bylo by to reálné,“ uvedl jičínský místostarosta Josef Dvořák (ČSSD). Starosta Martin Puš (ODS) včera prohlásil, že varianta předčasných voleb je velice vážně ve hře, a už uložil úředníkům městského úřadu, aby nastudovali proces jak k předčasným volbám dospět. Potom s tím jak postupovat seznámí zastupitele. „Je to velice vážná věc a budeme se na ni připravovat,“ řekl Puš. Politolog Kamil Švec, který působí na Univerzitě Hradec Králové a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, si nevzpomíná, že by se někdy na hranici předčasných voleb ocitlo tak veliké město jako Jičín: „Je to výjimečné. Ve větších městech se to nestává. Třeba v Praze se také rozpadla koalice, ale vzápětí vznikla druhá. Snaha dohodnout se je ve městech mnohem větší právě z důvodu vyhnout se předčasným volbám.“ Uspořádat nové volby jako východisko z patové situace navrhl zastupitel Miloš Starý (ODS). Město už totiž nemá ani funkční radu, neboť tři z jejích sedmi členů rezignovali a doplnění rady na zákonem požadovaných pět členů zastupitelé v pondělí neschválili. Kompetence radních teď převzalo zastupitelstvo. Zástupci opozičních uskupení TOP 09, Volby pro město (VPM) či Sdružení pro Jičín, která se ještě spolu s Věcmi veřejnými sdružila ve Změnu pro Jičín, se však domnívají, že předčasné volby by být neměly. Podle Luďka Havla ze Sdružení pro Jičín je povinností zastupitelů dohodnout se na stabilním řešení. „Mělo by se jednat o tom, kdo bude stát v čele radnice. Už dříve jsme nabídli variantu velké koalice, která však nebyla přijata,“ uvedl Jan Jiřička z VPM. Aby se mohly nové volby konat, musí na mandáty rezignovat nejméně 11 zastupitelů z jednadvaceti i jejich náhradníci. Pak by vše záleželo na rychlosti starosty Martina Puše. „Starosta obce nám musí zaslat návrh na vyhlášení nových voleb do třiceti dnů ode dne, kdy důvod pro vyhlášení nových voleb vznikl,“ uvedla Denisa Čermáková z ministerstva vnitra. »Pokračování na str. B3 Krize v Jičíně: půjdou kvůli hádkám lidé znovu k volbám? » Pokračování ze str. B1 Plné znění zpráv


Nové volby vyhlásí ministr vnitra do třiceti dnů poté, co jeho úřad návrh obdrží. „Pak běží lhůta zhruba devadesáti dnů, než se volby uskuteční. Je totiž dán harmonogram lhůt a úkolů, které je třeba splnit,“ dodala Čermáková. Kdyby zastupitelé rezignovali, nové volby by se mohly konat nejdříve o prázdninách, zřejmě však až na podzim. Podle Švece by to však nebylo ideální, neboť v tu dobu budou i volby krajské a čím víc voleb se koná, tím bývá účast voličů nižší. Kdy by Jičínští mohli jít k volbám, záleží i na tom, kdy potřebný počet zastupitelů rezignuje. Že by to bylo na jejich dalším jednání příští týden, to si Dvořák nemyslí. Pokud by k rezignaci zastupitelů došlo, fungovalo by zastupitelstvo v omezeném počtu, avšak nemohlo by rozhodovat o všem. Nemohlo by například vydávat obecní vyhlášky, omezeně by mohlo nakládat s městskými penězi či poskytovat peníze místním spolkům. Kromě voleb stále zůstává ve hře i možnost dohody. Podle Jiřičky se zástupci Změny snaží vyjednávat s některými členy stávající koalice, s nimiž by chtěli sestavit nové vedení radnice s větší podporou. Také starosta Puš ještě v tomto týdnu svolá jednání stran. Místostarosta Dvořák prozradil, že koalice bude Změně nabízet místa tří radních. Změna už dříve v rámci široké koalice uvažovala o čtyřech místech. Tři včetně postů starosty a místostarosty by zůstaly ODS a ČSSD. „Po pondělním jednání zastupitelů je velice vážně ve hře varianta předčasných voleb.“ Martin Puš, starosta Jičína Foto popis| O autorovi| Pavel Bednář, s využitím ČTK Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Hradecký kraj _

Merkelová studenty moc nezajímala. Přišli hlavně na "cirkus" 4.4.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Jana Šulcová_

Kauzy_

Důvody, které studenty pražských vysokých škol přilákaly na přednášku německé kancléřky Angely Merkelové, byly různé. Od zvědavosti, co ten "cirkus" přinese, až po touhu procvičit si němčinu. Kancléřka je ale na rozdíl od suchého premiéra Petra Nečase (ODS) i pobavila. Například když se svěřila se svým obědovým menu. Návštěva německé kancléřky Angely Merkelové přilákala na Právnickou fakultu stovky zájemců. Kromě zástupců odborné veřejnosti a novinářů si její projev k evropské integraci a budoucnosti EU přišli poslechnout zejména studenti pražských vysokých škol. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="227956,228165,228191" / Ti měli k tomu, aby jedno ze slunných dubnových odpolední strávili na akademické půdě, různé důvody. Obsah projevu Angely Merkelové, ani českého premiéra Petra Nečase (ODS), který na Právnické fakultě také vystoupil, k nim ale většinou nepatřily. gallery title="Fotogalerie:" id="100" / Na Merkelovou ne. Spíš na cirkus "Spíš než Merkelová mě zajímal ten cirkus kolem. Policie, ostraha a celý ten tyátr," řekl ParlamentnímListům.cz student Právnické fakulty Ondřej, který přednášku německé kancléřky bral spíše jako akční rozptýlení ve všedním dni. To další studentky téže fakulty přilákala do velkého sálu, který byl zcela zaplněný, možnost ověřit si jazykové znalosti.



"Přišly jsme kvůli němčině, jsme zvědavé, jestli kancléřce budeme rozumět," řekly ParlamentnímListům.cz dvě studentky čtvrtého ročníku. Pro jistotu ale nafasovaly i sluchátka, do nichž projev Merkelové tlumočil překladatel. Nejen jazyk a volné odpoledne (Právnická fakulta mezi 14tou a 16tou hodinou kvůli Merkelové zrušila výuku, pozn. red.) byl ale to, co je na přednášku přilákalo. "Evropská politika mě celkem také zajímá. Uvítala bych, kdyby se budoucí českou premiérkou stala žena," řekla ParlamentnímListům.cz jedna z dívek na dotaz, zda by se Česko mělo inspirovat Německem a do čela postavit také zástupkyni něžného pohlaví. Premiérku bychom prý zvládli Stejný názor měl i student Fakulty sociálních věd Jiří. "Premiérku by Česko určitě zvládlo, ale pro ženy je těžké se prosadit do vysoké politiky," řekl redakci s tím, že na projev Merkelové se přijel podívat poté, co se před nedávnou dobou vrátil ze studijního pobytu právě v Německu. Projev německé kancléřky vzbudil u diváků velký ohlas. Na rozdíl od suchého projevu Nečase, který hovořil výhradně o evropské integraci, jednotném trhu a kritériích sjednocování, vyloudila na tvářích diváků několikrát i úsměv. Zavzpomínala například na své návštěvy v Československu, kam jezdila už v osmdesátých letech na stáž jako východoněmecká vědecká pracovnice. Pochlubila se také, že při cestách do Prahy se už naučila objednávat v restauracích česky. Ne vždy jí však její slovní zásoba vystačí. Divočina, ne řízek "Dnes řízek nebyl. Dneska byla divočina, takže s českým slovem řízek a svou slovní zásobou bych neuspěla, divočina do mé slovní zásoby nespadá," uvedla na půdě Právnické fakulty Merkelová, která při projevu narozdíl od strohého Nečase bohatě gestikulovala a rozdávala úsměvy na všechny strany. "Vždy se do Prahy ráda vracím a vzpomínám na své zdejší pobyty. Pobývala jsem zde jako fyzička a jsem hrozně ráda, že můj tehdejší učitel pan Rudolf Zahradník a jeho manželka jsou dnes v tomto sále s námi," vzdala hold svému někdejšímu spolupracovníkovi. Merkelová zavzpomínala i na to, že do Prahy jezdila z Berlína vlakem Vindobona, který míval často velké zpoždění a Zahradník ji uklidňoval tím, že žije v nefunkčním experimentu zvaném reálný socialismus. Ihned poté, co na Právnické fakultě skončila, zamířila na ruzyňské letiště. Během dne se v Praze mimo Nečase setkala třeba i s prezidentem Václavem Klausem. Byla tu po čtyřech letech. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="226239,227545,223329" / Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Největším rádcem a zároveň kritikem je mi otec 4.4.2012

Slovácký deník str. 02 PAVEL BOHUN_

Slovácko_

Rodačka z Uherského Brodu Aneta Savarová, moderátorka zpravodajské relace Události na ČT1:



Je jí teprve šestadvacet a už se vypracovala na moderátorku prestižní zpravodajské relace České televize, Události. Navíc právě dnes se v Událostech objeví poprvé. Řeč je o Anetě Savarové, původem z Uherského Brodu, která v rozhovoru pro Slovácký deník přiznává, že se do svého rodného kraje ráda vrací. * Čím jste chtěla být, když jste chodila do základní školy v Uherském Brodě? Měla jsem asi trošku jiný dětský sen než většina mých tehdejších vrstevníků. Od šesti let jsem doslova žila vážnou hudbou a chtěla být pianistkou. Do svých patnácti jsem se tomu intenzivně věnovala. Na konzervatoř jsem se sice dostala, ale vzápětí se dostavil chronický zánět šlach. Hrála jsem v průměru sedm hodin denně, a to si samozřejmě vyžádalo svou daň. Věděla jsem, že už nikdy nebudu koncertovat na profesionální úrovni, takže jsem pak šla na gymnázium. Tehdy to proměbyl obrovský životní zlom a po pravdě jsem se s tím několik let nemohla úplně srovnat. Když se na to dívám s odstupem času, tak se znovu potvrzuje, že všechno zlé je pro něco dobré. * Co vás k novinařině vlastně přivedlo? Vždycky jsem se hodně zajímala o aktuální dění, takže pro mě žurnalistika hned po pianu byla taková druhá srdeční záležitost. O televizní specializaci se rozhodlo při studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Musím říct, že k tomu, ač nevědomky, přispěla Marcela Augustová, která byla mým velký vzorem. * Od koho z rodiny máte pro svoji práci největší pochopení a nejvýraznější podporu? Můj otec je mým největším kritikem, ale zároveň skvělým rádcem. Upřímně, nepatřím mezi přespříliš ambiciózní lidi a jsem spíš skepticky smýšlející člověk. Díky otci, kterýměv minulosti nesčetněkrát podpořil, jsem tam, kde teď. Opravdu byly doby, kdy něco nešlo a já to chtěla vzdát. Byl to právě on, kdo mě motivoval jít dál. Velmi si ho vážím. Byl první, komu jsem zavolala hned poté, co jsem se dozvěděla o nabídce na Události. * Nakolik hektické byly pro vás osobně přípravy nové podoby hlavní zpravodajské relace České televize? Je to velmi náročné. Nejen pro moderátory, ale pro celý realizační tým včetně vedení. Několik týdnů až do pozdních nočních hodin jsme velmi intenzivně trénovali takzvané piloty, tedy simulace vysílání Událostí. Kolem toho byla samozřejmě spousta organizačních věcí, kostýmních zkoušek, focení a natáčení propagačních materiálů, rozhovorů a v neposlední řadě velmi podstatné hodiny s lektorem. * Jak vnímáte a snášíte logicky zvýšený zájem o svoji osobu jak na Slovácku, tak i v celé řadě médií, včetně bulváru? Tohle prostě patří k mé práci. Po pravdě jsem nečekala, že to bude vnímáno tak výrazně, ale teď už jsem připravená opravdu na všechno. (Smích) * Kam si nejraději zajdete, když se objevíte v rodném regionu, a jak často jezdíte z Prahy domů? Do svých šesti let jsem bydlela u prarodičů v Bystřici pod Lopeníkem. Pak jsme se do Brodu přestěhovali a paradoxně, když jsme s bratrem vylétli z rodného hnízda do Prahy, rodiče se vrátili zpátky na vesnici. Když se tedy vracím na Moravu, posledně to bylo na Vánoce, mířím do Bystřice. Ještě předtím, než vůbec dorazím k rodičům, stavím se na hřbitově za babičkou a dědečkem, kteří mi byli velmi blízcí. Pak se jedu podívat k jejich domu, kde jsem strávila část krásného dětství. To je už takový můj rituál. Když mám čas a projíždím Brodem, ráda se podívám na sídliště u kina Máj, kde jsme řadu let bydleli, a taky na náměstí kousek od gymnázia, které jsem navštěvovala. *** Vizitka Aneta Savarová začínala v televizi v roce 2007 jako moderátorka na ČT24, o tři roky později začala pracovat v Z1 jako moderátorka ekonomického zpravodajství, od loňska spolupracovala se zpravodajstvím ČT Brno a v závěru roku se vrátila na ČT24. Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Foto autor| Foto: Marek Illiaš Region| Střední Morava



_

Rádcem i kritikem je mi můj otec 4.4.2012 Zlínský deník str. 02 Zlínsko_ Foto: Marek Illiaš PAVEL BOHUN_ Rodačka z Uherského Brodu Aneta Savarová, moderátorka zpravodajské relace Události na ČT1: Je jí teprve šestadvacet a už se vypracovala na moderátorku prestižní zpravodajské relace České televize Události. Navíc právě dnes se v Událostech objeví poprvé. Řeč je o Anetě Savarové, původem z Uherského Brodu, která v rozhovoru pro Deník přiznává, že se do svého rodného kraje ráda vrací. * Čím jste chtěla být, když jste chodila do základní školy v Uherském Brodě? Měla jsem asi trošku jiný dětský sen než většina mých tehdejších vrstevníků. Od šesti let jsem doslova žila vážnou hudbou a chtěla být pianistkou. Do svých patnácti jsem se tomu intenzivně věnovala. Na konzervatoř jsem se sice dostala, ale vzápětí se dostavil chronický zánět šlach. Hrála jsem v průměru sedm hodin denně, a to si samozřejmě vyžádalo svou daň. Věděla jsem, že už nikdy nebudu koncertovat na profesionální úrovni, takže jsem pak šla na gymnázium. Tehdy to pro mě byl obrovský životní zlom a popravdě jsem se s tím několik let nemohla úplně srovnat. Když se na to dívám s odstupem času, tak se znovu potvrzuje, že všechno zlé je pro něco dobré. * Co vás k novinařině vlastně přivedlo? Vždycky jsem se hodně zajímala o aktuální dění, takže pro mě žurnalistika hned po pianu byla taková druhá srdeční záležitost. O televizní specializaci se rozhodlo při studiu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Musím říct, že k tomu, ač nevědomky, přispěla Marcela Augustová, která byla mým velkým vzorem. * Od koho z rodiny máte pro svoji práci největší pochopení a nejvýraznější podporu? Můj otec je mým největším kritikem a zároveň skvělým rádcem. Upřímně, nepatřím mezi přespříliš ambiciózní lidi a jsem spíš skepticky smýšlející člověk. Díky otci, který mě v minulosti nesčetněkrát podpořil, jsem tam kde teď. Opravdu byly doby, kdy něco nešlo a já to chtěla vzdát. Byl to právě on, kdo mě motivoval k tomu jít dál. Velmi si ho vážím. Byl první, komu jsem zavolala hned poté, co jsem se dozvěděla o nabídce na Události. * Nakolik hektické byly pro vás osobně přípravy nové podoby hlavní zpravodajské relace České televize? Je to velmi náročné. Nejen pro moderátory, ale pro celý realizační tým včetně vedení. Několik týdnů až do pozdních nočních hodin jsme velmi intenzivně trénovali tzv. piloty, tedy simulace vysílání Událostí. Kolem toho byla samozřejmě spousta organizačních věcí, kostýmních zkoušek, focení a natáčení propagačních materiálů, rozhovorů a v neposlední řadě velmi podstatné hodiny s lektorem. * Jak vnímáte a snášíte logicky zvýšený zájem o svoji osobu jak na Slovácku, tak i v celé řadě médií, včetně bulváru? Tohle prostě patří k mé práci. Popravdě jsem nečekala, že to bude vnímáno tak výrazně, ale teď už jsem připravená opravdu na všechno. (Smích.) * Kam si nejraději zajdete, když se objevíte v rodném regionu a jak často jezdíte z Prahy domů? Do svých šesti let jsem bydlela u prarodičů v Bystřici pod Lopeníkem. Pak jsme se do Brodu přestěhovali a paradoxně, když jsme s bratrem vylétli z rodného hnízda do Prahy, rodiče se vrátili zpátky na vesnici. Když se tedy vracím na Moravu, posledně to bylo na Vánoce, mířím do Bystřice. Ještě předtím, než vůbec dorazím k rodičům, stavím se na hřbitově za babičkou a dědečkem, kteří mi byli velmi blízcí. Pak se jedu podívat k jejich domu, kde jsem strávila část krásného dětství. To je už takový můj rituál. Když mám čas a Plné znění zpráv


projíždím Brodem, ráda se podívám na sídliště u kina Máj, kde jsme řadu let bydleli, a taky na náměstí kousek od gymnázia, které jsem navštěvovala. *** Vizitka Aneta Savarová začínala v televizi v roce 2007 jako moderátorka na ČT24, o tři roky později začala pracovat v Z1 jako moderátorka ekonomického zpravodajství, od loňska spolupracovala se zpravodajstvím ČT Brno a v závěru roku se vrátila na ČT24. Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Foto popis| Region| Střední Morava _

Má Česká republika ještě nějaké zájmy? (Jakub Janda) 3.4.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Má Česká republika ještě nějaké zájmy? Thinktank Evropské hodnoty spouští projekt Debaty o českých zájmech. Kdo a o čem budou diskutovat? Debaty o českých zájmech Evropské hodnoty zahajují cyklus debat o českých zájmech. Jedná se o sérii veřejných diskusí o zájmech České republiky v kontextu Evropské unie a globálních trendů. Nejasnost a nepředvídatelnost českých postojů je dlouhodobě kritizována doma i v zahraničí. Shoda na základních prioritách, cílech a celkovém směřování země však může vzejít pouze z kontinuální, kvalifikované diskuze a střetů jednotlivých argumentů. Evropské hodnoty by svou sérií debat chtěly přispět ke kultivaci této strategické diskuze v České republice. O co vlastně jde? Společným znakem všech debat bude úvodní teze „Zájmem České republiky je…“. Následovat bude vždy dovětek, o němž budou pozvané osobnosti diskutovat. Formát diskuze je inspirovány oxfordským debatním stylem: proti sobě se utkají dva obhájci a dva odpůrci stanované teze. Po krátkém představení problému moderátorem, který vymezí základní rámec diskuse, dostanou slovo sami debatéři. Ti budou moci pohotově reagovat na řeč svých oponentů; diskuse tak zůstane živá a atraktivní. Teze budou předem formulovány organizátory z klíčových ekonomických, politických a sociálních témata. Debaty jsou určeny zejména pro vysokoškolské studenty a širší odbornou veřejnost. Jak přesně budou debaty organizovány? 17:45 – 18:00 registrace, úvodní hlasování účastníků 18:00 – 18:15 úvod, představení řečníků, uvedení teze do kontextu 18:15 – 18:45 úvodní vystoupení – každý z řečníků šest minut (střídají se strany, zahajuje obhájce) 18:45 – 19:00 diskuze mezi řečníky (otázka na protistranu, 2 minuty na reakci) 19:00 – 19:40 otázky z publika (každý dotaz do 1 minuty) 19:40 – 19:50 závěrečné projevy řečníků (každý řečník 2 min) 19:50 – 20:00 závěrečné hlasování a ukončení debaty Jarní cyklus 2012 Plné znění zpráv


Místo konání: Institut ekonomických studií FSV UK, Opletalova 26, Praha 1 -Zájmem České republiky je co nejdříve se připojit k evropskému paktu o fiskální odpovědnosti. Nepřistoupení k paktu Českou republiku poškozuje. PRO tezi: Lubomír Zaorálek, Luděk Niedermayer PROTI tezi: Luděk Sefzig, Lenka Zlámalová v Datum: čtvrtek 12. dubna 2012, 18:00 EVENT na Facebooku Zájmem České republiky je posílit svou konkurenceschopnsot skrze expanzi na mimoevropské trhy. Datum: čtvrtek 3. května 2012, 18:00 Zájmem České republiky je platit méně do evropského rozpočtu. Datum: čtvrtek 31. května 2012, 18:00 Partnerem jarního cyklu je Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Mediálními partnery jsou EurActiv.cz a Český rozhlas 6. Témata aktuálních debat a výstupy z uplynulých sledujete na webu www.evropskehodnoty.cz Kontaktní osoba: Jakub Janda Projektový koordinátor E-mail: [email protected] Telefon: 775 962 643

URL| http://jakubjanda.blog.idnes.cz/c/254192/Ma-Ceska-republika-jeste-nejake-zajmy.html _

RECENZE: Byl jsem při tom na Vinohradech. Preiss a Žilková válí na jevišti 3.4.2012 topzine.cz str. 00 Divadlo_ Kateřina Valalik Čermáková_ Jak moc se necháváme ovlivnit televizí? Není možné, aby člověk dobrovolně trávil tolik času u televize a konzumoval všechno, co mu nabízí. Chancy vám ukáže, že to může být i horší. Nejnovější počin Divadla na Vinohradech, inscenace Byl jsem při tom, zavede diváky do New Yorku současné doby. Seznámí vás se zahradníkem Chancym, který nikdy neopustil zahradu domu, ve kterém pracuje. Po smrti majitele se ale všichni musí z domu odstěhovat. Chancy, který měl doposud kontakt se světem jen prostřednictvím televize, si připadá v centru velkoměsta ztracen. Než se otočí, je okraden a sražen řidičem vážené rodiny Rendových. Tak trochu štěstí v neštěstí. Plné znění zpráv


Čtěte také: Tartuffe jde na Vinohradech do trenek Paní Rendová, v podání Veroniky Žilkové, ve snaze zabránit jakémukoliv skandálu, vezme Chancyho k sobě a poskytne mu péči rodinného lékaře i veškerého služebnictva. Snaží se ho přesvědčit, aby zůstal co nejdéle, a netuší, že tak Chancyho zachránila před bezdomovectvím. Ze zahradníka váženým mužem Drobným nedopatřením se ze zahradníka Chancyho stává Chancy Záhrabník, který je po památné větě o jarním rozkvětu zahrady po kruté zimě, kterou všichni považují za metaforu na tristní stav americké ekonomiky, považován za poradce samotného prezidenta. Sám Chancy tvrdí, že prezidenta zná, viděl ho totiž v televizi. Jelikož se nikdy nedostal do reálného kontaktu se světem, vše se mu jeví více než jasné a jednoduché. Proto začíná prezidentovi okamžitě bezelstně tykat a na svou stranu si získává mnoho důležitých lidí. Jiní ale Chancyho chování odsuzují. Považují ho za arogantního člověka, který se bojí říkat konkrétní věci. Koho si ale velmi získá, je paní Rendová i její stařičký manžel. Ti ho přijmou téměř za vlastního a poskytují mu v domě veškerý komfort. Sebeovládání, nebo nevšímavost? Chancy si neuvědomuje, že se manželé snaží spojit jeho život s paní Rendovou natolik, aby se jí po manželově smrti ujal. Všem pokusům paní Rendové o intimní sblížení odolává díky tomu, že si jich nevšimne. Paní Rendová se ale cítí málo atraktivní, odmítnutá a Chancyho obdivuje za jeho sebeovládání. On se místo toho dívá. Chancy by pořád jen sledoval televizi a okolní svět nepovažuje za atraktivní. Jeho zase sledují tajné služby, a to jak americké, tak ruské. Lámou si hlavu nad tím, kde se vzal. Nikdo o něm nic neví, nikde nemá žádný záznam o existenci a nikdy nebyl u lékaře. Viktor Preiss gentlemanem z minulého století Viktor Preiss v roli Chancyho rozehrává nádherné situace. Divák si není jist, zda stále ještě hraje, nebo ho páření ptáků, cvičící dívky a války v televizi zajímají více než dění na jevišti. Své postavě dává naprostou čistotu, naivitu a kouzlo gentlemana minulého století. Veronika Žilková a Otakar Brousek v rolích manželů Rendových, mezi nimiž je výrazný věkový rozdíl, působí velmi kultivovaně a spořádaně. Přesně tak, jak na pohled působí všechny snobské rodiny. Nepřehlédněte: Mocná Afrodité pobaví, ale kopíruje film Za velkou přednost inscenace mimo hereckého obsazení považuji i kulisy. Přesněji řečeno jednu kulisu, která se velmi rychle dokáže proměnit otevíráním a zavíráním různých částí a tím vpouští diváky do různých pokojů v domě Rendových. Někdy příliš tma Škoda jen, že některé náročnější přestavby probíhají dost hlasitě a pomalu. Vznikají tím hluchá a především tmavá místa v představení, která narušují kontinuitu děje. Velmi zdařilá je pak jedna ze závěrečných scén, pohřeb pana Renda. Rakev je zavěšena vysoko nad jevištěm, a přesto díky nasvícení vrhá svůj přesný stín na pódium, kde tak umožňuje pozůstalým pokládat k rakvi květiny a držet čestnou stráž. Perlička: Kosinského novelu přeložil Jan Jirák Jan Jirák je český teoretik médií. V současné době přednáší na FSV UK, kde se v roce 1993 podílel na založení katedry mediálních studií, a vede katedru mediálních studií na Metropolitní univerzitě. Věnuje se především otázce jazyka médií. Vystudoval angličtinu a češtinu na UK a mimo teorie médií se zabývá překlady z anglického jazyka. Začínal překlady filmových a televizních scénářů a později začal upravovat dialogy pro dabing ČT. Za dvacet let přeložil více než dvacet beletristických titulů a několik odborných publikací. V rámci teorie médií je spoluautorem publikací Úvod do studia médií, Média a společnost, Masová média a Dějiny českých médií. Jeho samostatným dílem jsou pak Základy mediální výchovy. Při držení stráže u rakve se také dohodne největší změna současných amerických dějin, změna prezidenta. A kdo že se stane nástupcem nevyhovující hlavy státu? Nejlépe někdo, kdo ví a zná všechny, ale o něm se toho moc neví, aby se na něj nedalo nic najít. Volba logicky padne na Chancyho Záhrabníka. S Chancym se budete bavit až do konce



Jak dlouho budou tuto volbu zástupci Ameriky považovat za ideální, už se ale nedozvíme. Nicméně z poslední scény, kdy Chancy nechtíc odpálí atomovou bombu, si můžeme vyvodit závěry. Inscenace Byl jsem při tom nepřináší výrazněji hlubší myšlenku. Jediným poselstvím je nebezpečí přílišné důvěry k médiím. I přesto ale diváky baví od začátku do konce a jako odpočinková zábava funguje výborně. Byl jsem při tom Divadlo na Vinohradech Autor: Jerzy Kosiński Režie: Martin Stropnický Hrají: Viktor Preiss, Veronika Žilková, Otakar Brousek, Jaromír Meduna, Jiří Čapka, Václav Vašák, Petra Hobzová, Vendulka Křížová, Ivan Řezáč, Jan Holík, Jiří Plachý, Pavel Rímský, Martin Davídek, Oldřich Vlach, Jiří Žák, David Steigerwald, Alexandra Tomanová, Natálie Urválková/Michaela Váňová Hodnocení: 80 %

URL| http://www.topzine.cz/recenze-byl-jsem-pri-tom-na-vinohradech-preiss-a-zilkova-vali-na-jevisti _

Extremisté prý v ČR zvažovali protistátní útoky, policie obvinila devět lidí 3.4.2012 zpravy.rozhlas.cz str. 00 spolecnost_ Viktorie Hošková,Milan Kopp,Martin Drtina,Andrea Strohmaierová, mta_ Čeští extremisté zvažovali podle policie protistátní útoky. Obvinění si vyslechlo devět lidí. Informoval o tom Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Tento útvar podnikl zátah proti radikálům na konci března. Dnes k tomu policisté dodali, že v tento den zadrželi celkem osm mužů a jednu žena ve věku od 22 do 37 let.Jak potvrdil mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Pavel Hanták, policie už obvinila devět lidí. Podle Hantáka někteří z nich připravovali akce proti představitelům státu:„My samozřejmě nemůžeme ani nebudeme nijak konkrétnější. Nicméně se dá říci, že pokud by takováto myšlenka byla uskutečněna a takovéto cíle či osoby byly napadeny, pak by skutečně nám mohlo hrozit až ohrožení fungování celého státu.“„V současné době máme na stole materiál, který jednoznačně hovoří o tom, že tato organizace zcela vážně koketovala s myšlenkou likvidace konkrétních osob, případně napadení konkrétních cílů v České republice,“ doplnil Hanták.Obvinění jsou z Prahy, Aše, Sokolova, Trutnova i Hodonína. Šestici ze zadržených chtěla policie stíhat vazebně. Soud se ale spokojil s písemným slibem a vyšetřování tak pokračuje na svobodě.Dva z obviněných údajně házeli zápalné láhve na ubytovnu s RomyČlenové skupiny jsou obvinění především ze založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Dva z nich také mají mít podíl na dosud neobjasněných žhářských útocích. Podle policistů muži ve věku 22 a 32 let vhodili 26. února i zápalné láhve na ubytovnu v Aši obývanou i Romy.Oheň se ale dovnitř nerozšířil, ohořelá byla jen část fasády a rám okna bytu, ve kterém spali nájemníci. Nikomu se tak nic nestalo. Svědci viděli od ubytovny utíkat dva maskované muže. Policie ihned posílila hlídky ve městě a případ šetřila jako útok s rasově motivovaným podtextem.Případ devíti obviněných radikálů, o němž dnes informovala policie, nicméně podle politologa Jana Charváta z Fakulty sociálních věd UK není dokladem toho, že v řadách české krajní pravice nastává změna, obrat k terorismu.„Je zapotřebí si vyjasnit některé pojmy. Krajní pravice, nebo extrémní pravice je takový obecný, velmi často používaný termín. Vy ale mluvíte konkrétně řekněme o skupině neonacistů. V tom neonacistickém prostředí je naopak ta rétorika a fascinace terorismem naprosto běžná, tu tam vidíme - u nás, v cizině – je to standardní záležitost.“„Takže z tohoto pohledu to zvláštní není, stejně tak není ani nijak zvláštní ten zbraňový fetišismus, shánění zbraní ať už legálně nebo nelegálně. Takže z tohoto pohledu se nedomnívám, že by šlo o nějakou zásadní změnu,“ poznamenal Charvát ve Stalo se dnes. Policisté zahájili zátah proti extremistům a obchodníkům s lidmiPolicie v Aši pátrá po dvou mužích, kteří v noci zaútočili na ubytovnuČeská neonacistická scéna se radikalizuje. Upozorňuje studie Plné znění zpráv


ministerstva vnitraPodle odbornice na extremismus neonacistek v Česku přibýváV Německu otevřeli nový úřad pro potírání pravicového extremismuMinisterstvo obrany chce proti extremismu bojovat příručkou pro vojáky


MÉDIA: Marketing&Media: Studenti sociálních věd spustili nový web o PR 2.4.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Marketing&Media (BoJ)_

Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy dnes naostro spustili svůj nový webový portál www.markething.cz, který má sledovat hlavní události a trendy v marketingu, médiích, reklamě a PR. Na portálu pracuje zhruba dvacetičlenný tým redaktorů a editorů složený ze studentů a absolventů oboru Marketingová komunikace a PR. Projekt vznikl pod záštitou stejnojmenné katedry. Portál běží od ledna ve zkušebním provozu, během něhož se formovala redakce a struktura. Název portálu je slovní hříčkou odkazující, k tomu, čeho se týká marketingová komunikace a PR především – věcí (thing), které hýbou trhem (market) a společností. Název lze tedy číst i jako markethink, tedy "myšlení trhu a přemýšlení o něm".


MÉDIA: Odborníci: Nové Události jsou graficky zdařilejší 2.4.2012

ceska-media.cz str. 00 ČTK, (BoJ)_

Média-Stalo se_

Nová podoba hlavní zpravodajské relace České televize je podle mediálních odborníků oslovených ČTK graficky zdařilejší než původní Události. Lépe rovněž působí stojící moderátoři, které divák vidí celé. Během několika týdnů bude zřejmé, zda nová podoba relace dokáže k obrazovkám přitáhnout větší počet diváků než podoba současná. Potenciál pro to ale nové Události prý mají. "Graficky je to zdařilejší, je tam vidět posun pozitivním směrem," řekl ČTK šéfredaktor Digizone Jan Potůček. Televize podle něj navíc dobře kombinuje předtočené upoutávky s živě moderujícím redaktorem. Problém podle něho byl s množstvím upoutávek na příspěvek z místa. Dva vstupy před tím, než byla reportáž odvysílaná, je podle Potůčka moc. Dnešní relaci ublížila nedělní agenda, která není tak bohatá na aktuální události, uvedl ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Trampota. Uvedení nové relace o víkendu je ale pro ČT výhodnější, protože změny nabíhají klidněji. Podle něj v prvním týdnu přitáhnou Události diváky k obrazovkám ze zvědavosti. Jestli bude nová podoba úspěšná, bude zřejmé po prvním měsíci vysílání, dodal. Hlavní změnou Událostí je prodloužení relace na 44 minut ve všední den a 48 minut o víkendech. Dvojici moderátorů nahradil jeden moderátor a jeden reportér. Pořad budou uvádět vždy dva ze čtveřice Marcela Augustová, Jolana Voldánová, Jakub Železný a Aneta Savarová. S plánem změnit zpravodajství nastupoval loni do České televize její generální ředitel Petr Dvořák. Podoba událostí se tak podle České televize mění téměř po 14 letech. Změnou prošlo i logo a písmo pořadu.




Spontánní start projektu Markething.cz 2.4.2012

ceskapozice.cz str. 00 Věda a vzdělávání_ Petr Bušta_

Studenti Univerzity Karlovy naostro spustili vlastní web, který sleduje hlavní události a trendy v marketingu, médiích, reklamě a PR. Dovolujeme si upozornit na projekt Markething.cz. Nový web zaměřený na komunikaci založili, obsahem ho "krmí" a o jeho provoz se starají studenti a absolventi oboru marketingová komunikace a PR stejnojmenné katedry Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dle odborné garantky a spoluzakladatelky webu Denisy Kasl Kollmannové vznikl projekt zcela spontánně: studentům chyběl zdroj informací, který by sledoval hlavní trendy v oboru, zprávy z aktuálních výzkumů, odborné i názorové komentáře - a byl přitom dostupný on-line a zdarma. "Na trhu sice existuje řada komerčních médií s podobným zaměřením, některé z nich však působí v rámci reklamních a komunikačních agentur, takže se mohou vyhýbat kritice určitých témat nebo kampaní. My jsme nezávislý, neziskový projekt, na kterém všichni pracujeme ve svém volném čase bez nároku na honorář," dodává Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR, která vznik projektu zaštítila. Markething.cz je nezávislý, neziskový projekt, na kterém všichni pracují ve svém volném čase bez nároku na honorářOd ledna 2012 fungoval Markething.cz v beta verzi, do ostrého provozu přešel v pondělí 2. dubna. Od počátku roku se podařilo nasbírat přes dvanáct stovek fanoušků na vlastní facebookové stránce a počet návštěvníků prý konstatně roste - nyní jich dle aktuální tiskové zprávy na "studentský" web denně zavítá mezi třemi a čtyřmi stovkami a čtenost nejpopulárnějších článků se blíží k tisícovce zhlédnutí. Jak stojí v tiskové zprávě projektu, Markething.cz "neslouží pouze jako zdroj informací pro širší veřejnost, plní rovněž funkci publikační platformy pro vybrané studentské práce, bude využíván jako učební pomůcka pro odborné semináře a v neposlední řadě slouží i k vnější prezentaci oboru". Z dosud publikovaných článků na webu Markething.cz stojí za povšimnutí:V sekci Marketing rozbor, proč velkolepě plánovaný projekt evropského Disney Parku ve Francii v polovině devadesátých let téměř zkrachoval, přičemž dnes jej navštíví přes patnáct milionů návštěvníků ročně.V sekci PR článek na aktuálně diskutované téma, jak může PR agentura dodržet klientovi slíbený počet článků, když jejich otištění nezávisí jen na agentuře, ale na mnoha dalších okolnostech?V sekci Komunikace pohled na kampaň Kony 2012 neziskové organizace Invisible Children, která na počátku března oblétla svět i sociální sítě (půlhodinový dokument o ugandském válečném zločinci Josephu Konym se stal nejrychleji se šířícím videem vůbec).V sekci Reklama upozornění na nejnovější propagační spot značky Cartier, který během tří a půl minut plných speciálních efektů provede diváka celou historií luxusního brandu a ukáže jeho nejznámější šperky.V sekci Média případová studie na téma politické komunikace před referendem ke změně volebního systému do dolní sněmovny ve Velké Británii v roce 2011.

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/veda-vzdelavani/spontanni-start-projektu-markethingcz _

Studenti sociálních věd spustili nový web o PR a marketingu 2.4.2012

eregal.ihned.cz str. 00 mam.ihned.cz_ Jaroslav Krupka_

Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy dnes naostro spustili svůj nový webový portál www.markething.cz, který má sledovat hlavní události a trendy v marketingu, médiích, reklamě a PR. Na portálu pracuje zhruba dvacetičlenný tým redaktorů a editorů složený ze studentů a absolventů oboru Marketingová komunikace a PR. Projekt vznikl pod záštitou stejnojmenné katedry. Portál běží od ledna ve zkušebním provozu, během něhož se formovala redakce a struktura. Název portálu je slovní hříčkou odkazující, k tomu, čeho se týká marketingová komunikace a PR především - věcí (thing), které Plné znění zpráv


hýbou trhem (market) a společností. Název lze tedy číst i jako markethink, tedy "myšlení trhu a přemýšlení o něm". “Na trhu sice existuje řada komerčních médií s podobným zaměřením, některé z nich však působí v rámci komunikačních agentur, takže se mohou vyhýbat kritice určitých témat nebo kampaní. My jsme nezávislý, neziskový projekt, na kterém pracujeme ve volném čase bez nároku na honorář,“ tvrdí Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR a odborná garantka webu. Web plní rovněž funkci publikační platformy pro vybrané studentské práce, má být využíván jako učební pomůcka pro odborné semináře a sloužit i k vnější prezentaci oboru.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-55266160-studenti-socialnich-ved-spustili-novy-web-o-pr-a-marketingu _

Otázka: Co soudíte o vládních změnách daní a výdajových škrtech? 2.4.2012

Hospodářské noviny _

str. 24

Autorská strana_

Macháčkova výměna Co je Macháčkova výměna Do on-line debaty na IHNED.cz si zvu ekonomy, bankéře i nápadité publicisty, se kterými diskutuji na aktuální ekonomická témata. Některé příspěvky najdete na této mé autorské stránce. David Marek hlavní ekonom Patria Finance Začněme korupcí Pokud se přiškrtí únik peněz z veřejných financí korupčními kanály, zjistíme, že by rozsah škrtů mohl být menší. Ve světle (nejen) posledních událostí se jeví jako naprosto jasná priorita vládní politiky boj proti korupci. Náplň tohoto hesla je prozatím stejně vyčpělá jako povinné klišé podpory vědy, výzkumu a školství. Razantní přitvrzení protikorupční politiky by bylo užitečné minimálně ve dvou ohledech. Zaprvé, pokud se přiškrtí únik peněz z veřejných financí korupčními kanály na centrální, krajské i municipální úrovni, zjistíme, že by rozsah fiskálně restriktivních opatření mohl být menší. Zadruhé, pro poctivé občany by bylo omezování sociálních transferů a zvyšování daní přijatelnější, pokud by viděli, že se o boji proti korupci nejen mluví, ale že jsou vidět i výsledky. Poctivě míněné tažení boje proti korupci by mělo být apolitickým tématem ve smyslu tradičního dělení politického prostoru na pravici a levici. Například návrh výrazně (klidně i více než 50 procenty) zdanit majetek, jehož původ nejsou majitelé schopni prokázat, by mohl být akceptovatelný napříč politickým spektrem. Teprve potom má smysl se bavit o racionální hospodářské politice, nastavení parametrů daňového systému, penzijní reformě, přizpůsobení sociální politiky a dalších výdajů. Nejdříve je potřeba nastavit stabilní a spravedlivé právní a společenské prostředí, až potom můžou přijít ke slovu makroekonomové. Jan Libich přednáší makroekonomii na La Trobe univerzitě v Melbourne Vláda zaslouží bobříka za odvahu, ne za kvalitu Kterákoli vláda, jež se odhodlá utkat s fiskálním břemenem stárnoucí populace, by měla dostat bobříka za odvahu. Při hodnocení reforem je nutno vycházet z rozsahu díry ve veřejných financích, nejen současné, ale především budoucí. V roce 2010 byl schodek rozpočtu České republiky 4,1 % ku hrubému domácímu produktu. To zní jako malé číslo. Tato obvyklá statistika ale maskuje fakt, že v poměru k samotným příjmům rozpočtu schodek dělal 15,6 %. Toto je mnohem relevantnější ukazatel -doma taky porovnáváte své útraty s čistou mzdou, ne hrubou. Plné znění zpráv


Z demografických trendů stárnoucí populace vyplývá, že pokud nedojde k razantním změnám ve veřejných financích, tak se tato čísla budou každoročně zvyšovat, a to velmi výrazným tempem. A s nimi samozřejmě státní dluh, který odkážeme našim dětem. Jen pro dokreslení, podle odhadů OSN se v Česku poměr lidí nad 65 let k populaci ve věku 15-64 do roku 2055 zvýší o 148 %, přičemž k největšímu procentnímu nárůstu dojde během nejbližších patnácti let. To bude představovat obrovský nápor na rozpočet nejen kvůli vyšším penzijním výdajům a nižším daňovým příjmům, ale především skrze výdaje na zdravotnictví. Kterákoli vláda, jež se odhodlá s fiskálním břemenem stárnoucí populace utkat, by měla automaticky dostat bobříka za odvahu. To však ještě negarantuje bobříka za kvalitu a v tomto ohledu má naše vláda velký prostor ke zlepšení. Z povahy fiskální propasti vyplývá, že reformy musí mít: 1) dlouhodobou strategii, která bere v úvahu stárnoucí populaci; 2) podporu napříč politickým spektrem. Ani jedno kritérium bohužel dosavadní české reformy nenaplňují. Sjednocování DPH, progresivita daně z příjmu či případné zvýšení daně z nemovitostí jsou jen dílčí nesystémová opatření. Ta by navíc musela být každoročně upravována a doplňována o další „škrty“, aby se zapláclo zvětšující se manko v rozpočtu. Jediným koncepčním způsobem zažehnání fiskálních krizí je odklon od průběžného financování veřejných financí k systémům, jež jsou imunní vůči demografickým změnám. Příkladů, kdy takové byly úspěšně implementovány, je ve světě mnoho (viz penzijní reforma v Austrálii). Fakt, že to některé z reformních vlád politicky ustály, je snad příslibem do budoucna. Je však třeba říct, že nedokonalé reformy jsou pořád lepší než žádné - tedy pokud nám záleží na osudu našich dětí. Proto by kritici současných reforem měli uznat rozsah černé díry ve veřejných financích a předložit plnohodnotné alternativy. To se zatím nestalo. Omílání (byť pravdivé) historky o vytunelovaných miliardách opravdu neobstojí. I kdyby se našel kouzelný prsten z Arabely, jehož otočením by korupce ve společnosti zcela vymizela, tak by se fiskální díra zmenšila pouze neznatelně. To samé platí o další mantře, zdanění bohatých. Ondřej Schneider Think tank IDEA a FSV UK Bylo by neúnosné vrátit se s výdaji do roku 2001? Vláda se na můj vkus až příliš soustřeďuje na zvyšování daní a opatrněji přistupuje ke změnám na výdajové stránce rozpočtu. Česká vláda nedělá nic jiného než vlády v řadě zemí na světě: chrání se před potenciálním kolapsem trhu s dluhopisy, a omezuje proto své zadlužování. Můžeme diskutovat, zda to činí ekonomicky (či politicky, ale to by byla debata pro jiné odborníky) ideálně, ale základní logika je, podle mého názoru, správná. Schodky rozpočtu mohou fungovat jako krátkodobá záplata v situaci, kdy se prudce propadne soukromá poptávka a hrozí ekonomická krize. To se stalo v roce 2009 a schodek rozpočtu české vlády se více než zdvojnásobil na 5,8 % HDP. Považoval jsem to tehdy za správnou reakci ekonomické politiky, především proto, že schodek alespoň částečně stabilizoval ekonomiku. Dnes je ale situace jiná. Česká ekonomika sice koncem roku 2011 nerostla, ale také nedochází k nějakým prudkým otřesům a je vcelku reálné očekávat, že v roce 2012 dosáhneme mírného růstu. Určitě to nebude 6 či 7 procent jako v polovině předchozího desetiletí, ale na taková tempa růstu musíme nyní zapomenout. Vláda proto musí rozpočet přestavět tak, aby byl schopen se postupně vrátit k vyrovnané bilanci i při tempu růstu okolo 2 % ročně. A to nepůjde bez strukturálních změn. Vláda se na můj vkus až příliš soustřeďuje na zvyšování daní a opatrněji přistupuje ke změnám na výdajové stránce rozpočtu. Zvýšit DPH je přece jenom snazší. Vláda se sice snaží škrtat v řadě oblastí - ve státní správě, ve školství, v armádě -, ale zatím nejsou vidět výsledky škrtů v těch největších výdajích, tedy především v sociálních výdajích. Vím, že noviny jsou plné zpráv o tom, co všechno vláda omezuje, ale čísla zatím mluví jasně: v roce 2001 jsme utratili na sociální transfery 408 miliard korun, v loňském roce už 778 miliard, tedy o 90 % více. I po odečtení inflace je to nárůst o více než třetinu. Skutečně by bylo „sociálně neúnosné“ vrátit se s výdaji na úroveň roku 2001? Měli jsme se tehdy nějak „neúnosně“? A ještě k tomu Polsku: polská vláda má zatím až neuvěřitelné štěstí: schodek rozpočtu téměř 8 % HDP v roce 2010 jí u investorů „prošel“. V loňském roce však snížila schodek o 2,5 % HDP, někam k úrovni 5,3 % HDP, a letos bude schodek pravděpodobně nižší než v Česku. Částečně tomu pomohlo zpomalení důchodové reformy (která i tak zůstává ambicióznější, než jsou plány vlády české) a vláda si „pomohla“ i vysokým čerpáním dotací z evropských fondů. Takže srovnání mezi Českem a Polskem je trochu složitější.



Pavel Kohout Partners Nejhorší, co se dá dělat Omezím se na suché konstatování, že neustálé šachy se sazbami a stálá daňová revoluce jsou to úplně nejhorší. Některé daňové kroky vlády se snad ani nedají komentovat. Omezím se na suché konstatování, že neustálé šachy se sazbami a permanentní daňová revoluce jsou úplně to nejhorší, co vláda může dělat. Už jen dodám, že NERV s tím nemá nic společného! Daně z nemovitostí máme vskutku nízké, ale je to možná jen otázka času. Ministerstvo financí uvažovalo o jejich podstatném zvýšení již za Sobotkovy komise v roce 2002. Je obtížně představitelné, že by tento zdroj snadných příjmů zůstal navždy nedotčen. Proč ale se s nimi doposud prakticky nehnulo? Možná proto, že by to byl problém pro chudáka pana Janouška, kterýžto nešťastník má nemovitostí celou sbírku. Totéž platí pro pana Rittiga, pana Oulického s jeho černými stavbami a pro další podobné gentlemany. Naproti tomu zaměstnanec, který dře, bere přesčasy, zvyšuje si kvalifikaci, aby měl měsíčně přes sto tisíc hrubého - nu ano, jistě, to je ta správná oběť, kterou je třeba vyždímat do mrtě. Srovnejme Česko s Polskem: celková daňová zátěž podniků (všechny možné nasčítané daně a odvody) činí 42,3 % - tak to spočítala společnost PriceWaterhouseCoopers za rok 2011. České podniky jsou zatíženy 48,8 procenta. Počet hodin práce, které vyžaduje plnění daňových povinností, odhaduje PwC na 325 pro Polsko, ale 557 pro průměrný český podnik. A ve Varšavě funguje skutečná burza, kam si podniky doopravdy chodí pro kapitál. *** Autorská strana nabízí od pondělí do pátku pohled na dění, trendy, souvislosti v režii jedné osobnosti. Po - Macháčkova výměna Út - střídají se komentátoři HN (Honzejk, Černý, Hrstková, Leschtina, Ehl) St - Lucie Tvarůžková o všem, co ji baví Čt - tak trochu americkýma očima se na svět dívá Daniel Anýž Pá - uplynulý týden glosuje Jindřich Šídlo Foto popis| _

Odborníci o nových zprávách ČT: Hezké barevné studio, kvalita zpráv se ale nezměnila 2.4.2012

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz_ Michal Kalina_

Chvála za prodloužení vysílacího času hlavních večerních zpráv ČT, rozpaky nad jejich grafickou podobou. Odborníci na média se ale shodují, že novinky mohou veřejnoprávní televizi pomoci. Největší změna večerních zpráv České televize za posledních 14 let dopadla podle expertů dobře, nebo, lépe řečeno, nedopadla špatně. Mediální odborníci se ale shodují, že na hodnocení je třeba více času. "Ještě je brzo. Jsem rád, že pořad je delší a má více grafických prvků. Asi bych ale chtěl, aby Události zprávy více analyzovaly," řekl například bývalý generální ředitel ČT Ivo Mathé. Nové vedení veřejnoprávní televize vsadilo především na interaktivní obsah, prolínání živých vstupů s grafikou a další oživení. Pořad se také prodloužil na 48 minut. Podle televize díky tomu nabídnou Události více informací. Faktem ale je, že se změnila hlavně forma večerních zpráv. Pokud jde o obsah a skladbu celého bloku, ČT v neděli žádné překvapení nepřipravila. Plné znění zpráv


Namísto sedící dvojice moderátorů na pozadí zpravodajského newsroomu vsadila ČT na uzavřené virtuální studio a záběry na stojící moderátory, kteří používají dotykové obrazovky a působí živěji. "Nejde o radikální změnu, ale spíše o mírný pokrok v mezích hlavního evropského proudu. Odlišit Události od komerční konkurence může nové studio pomoci jen částečně," domnívá se odborník Jaromír Volek z Masarykovy univerzity v Brně. ČT ztišila reklamu. Podle připravované novely ji budou následovat další televize - čtěte ZDE Podobně hodnotí novou zpravodajskou relaci Tomáš Trampota, vedoucí Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. "Jde o výraznou změnu z hlediska formy, ta obsahová zůstala téměř zanedbatelná," tvrdí pedagog. Dynamičtější pojetí vítá, ovšem některé prvky, jako například telemost z Václavského náměstí, mu připadaly nadbytečné. Především ale postrádal slibované zpracování hlavních zpráv více do hloubky. Obraz přebijí obsah Smíšené pocity si ze sledování pořadu odnesl také Marek Prchal ze serveru Mediář.cz, který se zaměřil především na vizuální podobu. "Mně to přijde docela dobré. Spíše mě ale přitahovala podoba studia než obsah. Ta potřeba něco animovat odpoutává pozornost. Kvalita zpráv se asi jinak příliš nezměnila," uvedl Prchal. Vizuální styl hodnotí Prchal v porovnání se zahraničím už jako překonaný, všiml si také některých podobností se zpravodajstvím na Nově. ČT Nova? Za bývalým šéfem Dvořákem přešlo do České televize už přes 20 lidí - čtěte ZDE Jaromír Volek chválí nové řazení zpráv podle jejich významu a zaznamenal i snahu udržet si diváka v době, kdy začínají Televizní noviny. Pozitivní krok spatřuje také v nové podobě tématu. "Mělo by tvořit jasný hlavní bod druhé poloviny zpravodajství, která by pak mohla získat publicističtější tvář. Vyjasnila by se tak i poněkud nejasná role hlavního reportéra, který poté, co odhlásí své téma, vyvolává otázku kam s ním?" dodal. Těžký úkol ještě Události čeká Nejednoznačnost rolí hlavního moderátora a kolegů ve studiu zaujala i zbylé respondenty. Tomáši Trampotovi se zdál příchod redaktora z terénu efektní, dojem však podle něj vyprchal poté, co se po vysvětlení denních událostí stal příchozí najednou druhým moderátorem. "Kritériem samozřejmě ale není primárně kvantita informací, ale jejich poznávací, analytická kvalita a samozřejmě i jejich aktuálnost. To je ten těžší úkol, před kterým tým Událostí stojí," uzavřel Volek.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-55260880-odbornici-o-novych-zpravach-ct-hezke-barevne-studio-kvalitazprav-se-ale-nezmenila _

Události se ukázaly v novém kabátě 2.4.2012

Lidové noviny str. 04 vrk_

Domov_

V nové koncepci zpráv ČT je vidět snaha přiblížit se dynamice veřejnoprávních stanic, jako je BBC PRAHA Dynamičtější podoba zpráv, ale bez slibovaného analytického pohledu. Atraktivnější grafika, která však ve výsledku vede ke zjednodušování. Ohlasy na Události České televize v nové podobě jsou po premiérovém dílu rozpačité. Plné znění zpráv


„Je to zlepšení, dříve byly změny jen kosmetické, nyní se týkají i obsahu. Nevím ale, jestli to zvedne sledovanost v řádech procent,“ popisuje například odborník namédia Daniel Köppl. Všímá si ale i drobných pochybení. „Vadilo mi, že se slibovalo více zpráv, ale já jsem se zrovna necítil jimi zahlcený. Spíše se některé věci opakovaly. Stejně tak zdůrazňování nového studia diváka nezajímá, chce informace,“ dodává Köppl. Rezervy zůstávají podle expertů i v dynamičnosti zpráv. „Některé reportážní příspěvky jsou stále příliš obrazově statické,“ soudí sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek. Chválí naopak zařazení tématu, kterému se věnuje druhý z moderátorské dvojice. „To je dobrý nápad. Poněkud nejasná ale zůstává jinak role reportéra poté, co své téma odhlásí,“ všiml si Volek. Ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal je přesvědčen, že nová podoba Událostí, tedy výkladní skříně veřejnoprávního kanálu, obstojí. „Bez chyb jsme odvysílali koncept, jaký jsme si předsevzali. Prověří ho až čas a diváci, budeme na něm dále pracovat,“ řekl LN Šámal. Popsal přitom, že při tvorbě nové podoby relace vycházeli ze zkušeností ostatních evropských veřejnoprávních kanálů. To potvrzují i akademici, kteří se médii zabývají. „Grafický obal relace i jednotlivé formální postupy odpovídají západoevropskému standardu,“ tvrdí Volek. Přidává se k němu kolega z pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Trampota. „V nové koncepci zpráv je vidět snaha přiblížit se dynamice zpráv některých západních stanic veřejné služby, jako je BBC,“ říká. Také jemu však chyběla větší „hloubka“ zpráv. „Určité zjednodušení je patrné zejména u infografiky. Tematická agenda a informační hloubka se, až na událost dne, příliš nezměnily,“ říká. Takřka bez výhrad přijala první díl nových Událostí, které se po 14 letech prodloužily a výrazně změnily i grafiku, místopředsedkyně Rady ČT Dana Eklová. „Zdálo se mi to nápadité, vypadalo to dobře,“ říká Eklová. *** Poněkud nejasná zůstává role reportéra poté, co své téma odhlásí. Co si myslí o Událostech ČT v nové podobě? Jaromír Volek, sociolog médií * První vydání mělo minimum hluchých míst. Někomu bude vadit příliš rozbitá struktura relace. Řazení příspěvků bylo defenzivní. Pokud nemá jít o bulvár, musí editoři vyhledávat témata odvážněji. Tedy ptát se optikou platících diváků. Tomáš Trampota, FSV UK * Proměna přinesla dynamičtější prvky. Většina změn může být pro diváka atraktivní, ale jsou spíše „na efekt“. Delší stopáž a úvodní zprávy bohužel nepřinesly analytičtější pohled. Agenda a informační hloubka se, až na událost dne, příliš nezměnily. Dana Eklová, Rada ČT * Mně osobně se to zdálo nápadité. Zajímavá, hezky zpracovaná témata. Viděla jsem sice jen konec Událostí, ale jsem s ním spokojená. Je nezvyk, že moderátoři stojí. Uvidíme, jak na tuto změnu český konzervativní divák zareaguje. Foto popis| Skutečná Marcela Augustová ve virtuálním studiu Foto autor| FOTO ČESKÁ TELEVIZE _

Události se ukázaly v novém kabátě 2.4.2012

Lidové noviny str. 04 vrk_

Domov_

V nové koncepci zpráv ČT je vidět snaha přiblížit se dynamice veřejnoprávních stanic jakou je BBC PRAHA Dynamičtější podoba zpráv, ale bez slibovaného analytického pohledu. Atraktivnější grafika, která ale nakonec vede ke zjednodušování. Ohlasy na Události České televize v nové podobě jsou po premiérovém dílu rozpačité. „Je to zlepšení, dříve byly změny jen kosmetické, nyní se týkají i obsahu. Nevím ale, jestli to zvedne sledovanost v řádech procent,“ popisuje například odborník namédia Daniel Köppl. Plné znění zpráv


Zároveň si však všímá i drobných pochybení. „Vadilo mi, že se slibovalo více zpráv, ale já jsem se zrovna necítil jimi zahlcený. Spíše se některé věci opakovaly. Stejně tak zdůrazňování nového studia diváka nezajímá. Ten chce informace,“ dodává Köppl. Rezervy zůstávají podle expertů i v dynamičnosti zpráv. „Některé reportážní příspěvky jsou stále příliš obrazově statické,“ soudí sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek. Chválí naopak zařazení tématu, kterému se věnuje druhý z moderátorské dvojice. „To je dobrý nápad. Poněkud nejasná ale zůstává jinak role reportéra poté, co své téma odhlásí,“ všiml si Volek. Ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal je přesvědčený, že nová podoba Událostí, tedy výkladní skříně veřejnoprávního kanálu, obstojí. „Bez chyb jsme odvysílali koncept, jaký jsme si předsevzali. Chceme ho nadále držet,“ řekl LN Šámal. Popsal přitom, že při tvorbě nové podoby relace vycházeli ze zkušeností ostatních evropských veřejnoprávních kanálů. To potvrzují i akademici, kteří se médii dlouhodobě zabývají. „Grafický obal relace i jednotlivé formální postupy odpovídají západoevropskému standardu,“ tvrdí sociolog Volek. Přidává se k němu i jeho kolega z pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Trampota. „V nové koncepci zpráv je vidět snaha přiblížit se, zejména formálně, dynamice zpráv některých západních stanic veřejné služby, jako je BBC,“ říká. Také jemu však chyběla větší „hloubka“ zpráv. „Určité zjednodušení je patrné zejména u infografiky. Tématická agenda a informační hloubka se, až na událost dne, příliš nezměnila,“ říká. *** Co si myslí o Událostech ČT v nové podobě? Jaromír Volek, sociolog médií * První vydání mělo minimum hluchých míst. Někomu bude vadit příliš rozbitá struktura relace. Řazení příspěvků bylo defenzivní. Pokud nemá jít o bulvár, musí editoři vyhledávat témata odvážněji. Tedy ptát se optikou platících diváků. Tomáš Trampota, Fakulta sociálních věd UK * Proměna přinesla dynamičtější prvky. Většina změn může být pro diváka atraktivní, ale jsou spíše změnami „na efekt“. Delší stopáž a úvodní zprávy bohužel nepřinesly analytičtější pohled. Tématická agenda a informační hloubka se, až na událost dne, příliš nezměnila. Dana Eklová, místopředsedkyně Rady ČT * Viděla jsem jen konec a jsem s ním spokojená. Myslím, že se změna vydařila. Poněkud nejasná zůstává role reportéra poté, co své téma odhlásí. Foto popis| Skutečná Marcela Augustová ve virtuálním studiu Foto autor| FOTO ČESKÁ TELEVIZE Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání Regionální mutace| Lidové noviny - Morava _

Změna na efekt, hodnotí experti nové Události 2.4.2012 lidovky.cz str. 00 Lidovky / Média_ Lidové noviny, Martin Prachař, Lidové noviny, Vladimír Křivka_ Dlouho a hlasitě avizovaná změna Událostí České televize odborníky neuchvátila. Pozitivně hodnotí proměnu studia, přes snahu o živost padají ale na adresu příspěvků přívlastky jako statické, nudné, matoucí. Česká televize změnu svého hlavního zpravodajského pořadu dlouho ohlašovala a vedení veřejnoprávního média si od nových Událostí hodně slibuje. Podle expertů dopadla dobře proměna studia v modernější a interaktivnější prostor, obsah zpráv ale místy nudil. "Většina změn ve studiu může být pro diváka atraktivní, ale jsou spíše změnami na efekt. Delší stopáž a delší úvodní zprávy bohužel nepřinesly analytičtější pohled," myslí si Tomáš Trampota, ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Plné znění zpráv


První vysílací den diváky přivítala Marcela Augustová, Jakub Železný jí sekundoval jako reportér z terénu (z parkoviště záchranné služby) a později i jako spolumoderátor ve studiu. "Proměna studia přinesla dynamičtější prvky. Kamera je ve studiu více v pohybu, divákovi se dostává více různých kompozic záběrů i pohledů na moderátory," chválí Trampota novou podobu studia. "Snad jen v celkovém záběru studia se objevuje příliš bílé barvy s asepticky se lesknoucí podlahou. "Také promluvy hlavní moderátorky s detailní kompozicí na střed mohou působit spíše jako dřívější mluvící hlavy a unavovat." Česká televize tak opatrnými krůčky následuje své veřejnoprávní západoevropské vzory. "Nejde o žádnou radikální formální změnu. Grafický obal relace i jednotlivé formální postupy odpovídají západoevropskému standardu. Události zůstanou v tomto ohledu na domácí mediální mapě vizuálně dobře odlišitelné," říká Jaromír Volek z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity v Brně. Köppl: Zdůrazňování nového studia diváka nezajímá Kde má podle odborníků televize co dohánět, je obsah. "Je to zlepšení, ale vadilo mi, že se slibovalo více zpráv a já jsem se zrovna necítil jimi zahlcený. Spíše se některé věci opakovaly. Stejně tak zdůrazňování nového studia diváka nezajímá. Ten chce informace,“ tvrdí mediální odborník Daniel Köppl. "Vzhledem k tradičně slabší nedělní agendě zpráv pak působil spíše komicky živý most z Václavského náměstí, kde se vlastně nic, co by za živý most stálo, nedělo," podotýká Trampota. Podle Volka jsou "některé reportážní příspěvky stále příliš obrazově statické". "Některým divákům bude pravděpodobně vadit příliš rozbitá struktura relace. Řazení příspěvků bylo poněkud defenzivní," říká Volek.

URL| http://www.lidovky.cz/zmena-na-efekt-obsah-se-nezmenil-hodnoti-experti-udalosti-pmv-/lnmedia.asp?c=A120401_195915_ln-media_Pta _

Studenti sociálních věd spustili nový web o PR a marketingu 2.4.2012

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz_ Jaroslav Krupka_

Studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy dnes naostro spustili svůj nový webový portál www.markething.cz, který má sledovat hlavní události a trendy v marketingu, médiích, reklamě a PR. Na portálu pracuje zhruba dvacetičlenný tým redaktorů a editorů složený ze studentů a absolventů oboru Marketingová komunikace a PR. Projekt vznikl pod záštitou stejnojmenné katedry. Portál běží od ledna ve zkušebním provozu, během něhož se formovala redakce a struktura. Název portálu je slovní hříčkou odkazující, k tomu, čeho se týká marketingová komunikace a PR především - věcí (thing), které hýbou trhem (market) a společností. Název lze tedy číst i jako markethink, tedy "myšlení trhu a přemýšlení o něm". “Na trhu sice existuje řada komerčních médií s podobným zaměřením, některé z nich však působí v rámci komunikačních agentur, takže se mohou vyhýbat kritice určitých témat nebo kampaní. My jsme nezávislý, neziskový projekt, na kterém pracujeme ve volném čase bez nároku na honorář,“ tvrdí Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR a odborná garantka webu. Web plní rovněž funkci publikační platformy pro vybrané studentské práce, má být využíván jako učební pomůcka pro odborné semináře a sloužit i k vnější prezentaci oboru.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-55266160-studenti-socialnich-ved-spustili-novy-web-o-pr-a-marketingu _

Nové Události ČT Plné znění zpráv


2.4.2012

MaM.cz

str. 00 ČTK_

mam.ihned.cz_

Nová podoba hlavní zpravodajské relace České televize je podle mediálních odborníků oslovených ČTK graficky zdařilejší než původní Události. Lépe rovněž působí stojící moderátoři, které divák vidí celé. Během několika týdnů bude zřejmé, zda nová podoba relace dokáže k obrazovkám přitáhnout větší počet diváků než podoba současná. Potenciál pro to ale nové Události prý mají. "Graficky je to zdařilejší, je tam vidět posun pozitivním směrem," řekl šéfredaktor Digizone Jan Potůček. Televize podle něj navíc dobře kombinuje předtočené upoutávky s živě moderujícím redaktorem. Problém podle něho byl s množstvím upoutávek na příspěvek z místa. Dva vstupy před tím, než byla reportáž odvysílaná, je podle Potůčka moc. Relaci ublížila nedělní agenda, která není tak bohatá na aktuální události, uvedl ředitel Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Trampota. Uvedení nové relace o víkendu je ale pro ČT výhodnější, protože změny nabíhají klidněji. Podle něj v prvním týdnu přitáhnou Události diváky k obrazovkám ze zvědavosti. Jestli bude nová podoba úspěšná, bude zřejmé po prvním měsíci vysílání, dodal. Hlavní změnou Událostí je prodloužení relace na 44 minut ve všední den a 48 minut o víkendech. Dvojici moderátorů nahradil jeden moderátor a jeden reportér. Pořad budou uvádět vždy dva ze čtveřice Marcela Augustová, Jolana Voldánová, Jakub Železný a Aneta Savarová. S plánem změnit zpravodajství nastupoval loni do České televize její generální ředitel Petr Dvořák. Podoba událostí se tak podle České televize mění téměř po 14 letech. Změnou prošlo i logo a písmo pořadu.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-55260360-nove-udalosti-ct _

Ekonomie dobra a zla slovy Tomáše Sedláčka 2.4.2012

Mladá fronta DNES str. 04 (leh)_

západní čechy_

Krátce KARLOVY VARY Muzeum Karlovy Vary pořádá 2. dubna přednášku ekonoma Tomáše Sedláčka s názvem Ekonomie dobra a zla. Přednáška se uskuteční v muzeu Královská mincovna v Jáchymově od 18 hodin. Tomáš Sedláček je jedním z nejznámějších a také nejcitovanějších současných českých ekonomů. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004-2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje na dalších univerzitách. Je stipendistou Yale University. Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj _

Nové Události se ČT vcelku povedly, míní experti 2.4.2012

tyden.cz str. 00 Televize a rádia_ ČTK , - zš -_



Česká televize v neděli večer divákům poprvé naostro předvedla novou podobu Událostí. Odborníci soudí, že premiéra hlavní zpravodajské relace se televizi vcelku povedla. Na hlubší hodnocení obsahu je podle nich však příliš brzy. Česká televize v neděli večer divákům poprvé naostro předvedla novou podobu Událostí. Odborníci soudí, že premiéra hlavní zpravodajské relace se televizi vcelku povedla. Na hlubší hodnocení obsahu je podle nich však příliš brzy. Anketa: Líbily se vám nové Události České televize? Ano, nové Události se mi zdají lepší 20% Vcelku ano, důležité ale bude, jestli si dokážou kvalitu udržet 20% Moc ne, staré Události se mi zdály lepší 20% Neviděl jsem je, ale možná se podívám příště 20% Zpravodajství České televize mě nezajímá 20% Události vysílané z nového virtuálního studia moderovala Marcela Augustová, které v druhé polovině relace sekundoval Jakub Železný. Moderátoři v novém prostředí působili přirozeně, žádná přehnaná nervozita na nich na první pohled patrná nebyla. "Od ČT bylo dobrým krokem, že jako první nové Události moderovala Marcela Augustová. Byla naprosto profesionální," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Jan Jirák, mediální analytik , který učí mladé novináře na Metropolitní univerzitě v Praze. Ani obrazové stránce relace se toho podle něj nedá příliš vytknout, virtuální studio působí čistě, přehledná je i nová grafika. "Jen pultík, za kterým moderátorka stojí, mě maličko připomínal katedru, ale to je drobnost," uvedl Jirák. Také podle šéfredaktora serveru Digizone.cz Jana Potůčka je nová grafika krokem vpřed. "Graficky je to zdařilejší, je tam vidět posun pozitivním směrem," řekl ČTK Potůček, podle kterého byl ale problém s množstvím upoutávek na příspěvek moderovaný Jakubem Železným. Dva vstupy před tím, než byla reportáž odvysílaná, je podle Potůčka moc. "Je znát, že díky delší stopáži Událostí mají redaktoři o něco větší prostor. Třeba příspěvek o Václavském náměstí mi formou spíše než zpravodajství připomínal publicistiku," říká Jan Jirák. Nejdůležitější pro každé zpravodajství je podle něj ovšem jeho obsah. A ten se po jediné odvysílané relaci příliš hodnotit nedá. "Na nějaký zásadnější komentář obsahové stránky Událostí bych si dal tak 14 dní," uvedl. Neděle, výhoda i nevýhoda Podle Tomáše Trampoty, ředitele Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, relaci ublížila nedělní agenda, která není tak bohatá na aktuální události. Na druhou stranu je uvedení nových Událostí o víkendu pro ČT výhodnější, protože změny nabíhají klidněji. Česká televize v každém případě odvysílala Události bez zjevných chyb a příspěvků, které by působily jako vata určená jen k tomu, aby se nějak vyplnil čas. Na druhou stranu ale nepřinesla ani žádné zásadní materiály, které by druhý den citovala jiná média. Změna Událostí byla jedním z hlavních bodů koncepce nového generálního ředitele České televize Petra Dvořáka, který do funkce nastoupil loni v září. Událostem totiž klesala sledovanost a pomalu ztrácely kredit nejen u diváků, ale i u odborníků v mediální branži. Realizace se zhostil nový ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal. Ten kromě na první pohled patrných změn, tedy nových moderátorů, studia a grafiky, obměnil i organizaci práce editorů, redaktorů a reportérů, kteří se na tvorbě Událostí podílejí. Až následující týdny ovšem ukážou, jak se to novému televiznímu vedení povedlo.



URL| http://www.tyden.cz/rubriky/media/televize-a-radia/nove-udalosti-se-ct-vcelku-povedly-miniexperti_229993.html _

Objevy nerostných surovin u Falkland a v Jihočínském moři vyvolávají konflikty 2.4.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Robert Mikoláš_

svet_

Těžaři z celého světa hledají nové surovinové zdroje v oblastech, které se ještě před několika lety zdály člověku nedostupné. Na nová naleziště strategických surovin si ale mnohdy činí nároky řada zemí a někdy řinčí i zbraněmi. Fosilní paliva v Arktidě, jedny z největších zásob ropy a zemního plynu na světě, nacházející se v Jihočínském moři a až 100 miliard tun vzácných kovů ukrývajících se v Tichém oceánu. Průzkumy podmořského dna v různých částech planety pokračují, protože zájem o jeho bohatství roste, stejně jako spotřeba surovin. Ne každý ale má na těžbu v mořích a oceánech právo, musí totiž, respektive měl by dodržovat Konvenci OSN o námořním právu.„Podle této konvence, ke které se již připojila většina států světa a je považovaná za platnou normu mezinárodního práva, platí, že každý stát, který má přístup k moři, má nárok vytyčit si dvanáctimílovou zónu teritoriálních vod a také exkluzivní nebo výlučnou ekonomickou zónu, která může sahat až do vzdálenosti 200 námořních mil od pobřeží,“ vysvětluje Michael Romancov z Fakulty sociálních věd UK v Praze.Jak ale dodává, ne vždy je možné se této dohody dovolávat. V případě mezinárodních vod totiž platí jiná nařízení, která uplatňuje Organizace pro problematiku mořského dna. A právě k ní se v poslední době snaží obrátit někteří členové Sdružení zemí jihovýchodní Asie-ASEAN, protestující proti rozpínavosti Číny a stále agresivněji prosazovaným nárokům Pekingu na celé Jihočínské moře. Domoci se práva u arbitrážního orgánu se pak snaží domoci hlavně Vietnam a Filipíny.„Samozřejmě je možné podat žalobu k příslušnému mezinárodnímu soudu, ale ten problém, pokud jde například o Jihočínské moře, respektive problém v oblasti severního pólu, kde obdobným způsobem má své nároky Rusko, se týká toho, že zde existuje ještě jeden zajímavý fenomén, a tomu se říká kontinentální šelf. Kontinentální šelf představuje relativně mělkou část světového oceánu. Většinou se čeká, že tam není větší hloubka než 150 metrů. Je to místo, které bylo dříve pevninou a dnes je zatopeno. Těsně přiléhá k pobřeží určitých států,“ říká Michael Romancov.Tlak PekinguSchůzka ASEANu navíc začala právě dnes a Peking opět slaví diplomatické vítězství. Kambodža, která Sdružení zemí jihovýchodní Asie nyní předsedá, už slíbila čínskému prezidentovi Chu Ťin-taovi, že otázku sporných ostrovů nenastolí. Za to Peking slíbil Phnompenhu zdvojnásobit do roku 2017 vzájemnou obchodní výměnu, a to na pět miliard dolarů.ČLR tak pokračuje ve snaze zabránit přenesení tohoto problému na mezinárodní půdu za každou cenu, v rámci dvoustranných jednání totiž může uplatnit svou ekonomickou i vojenskou převahu.Konflikt ale nehrozí jen v jihovýchodní Asii, horko je v současnosti i na jihu Atlantiku, konkrétně u Falklandských, respektive Malvínských ostrovů. V jejich okolí se údajně nachází až 60 miliard barelů ropy. Není proto divu, že v Argentině roste počet hlasů nárokujících si jak podíl na těžbě černého zlata, tak i samotné navrácení ostrovů ovládaných Velkou Británií.I v tomto případě jsou ale postoje Londýna a Buenos Aires zcela rozdílné, takže jakákoli dohoda je zatím v nedohlednu.Japonci posilují námořní obranu. Kvůli sporům s PekingemNapětí mezi Čínou a USA se přeneslo i na summit zemí jihovýchodní AsieČína prosazuje nátlakem zájmy v Jihočínském moři, tvrdí WikiLeaksPřed třiceti lety začala argentinská invaze na FalklandyBritští poslanci pojedou na Falklandy, podle argentinských veteránů jde o prokovaciArgentina si bude v OSN stěžovat na Británii. Kvůli FalklandámPrinc William dorazil na Falklandy. Podle Argentiny je to provokaceVyslání britského torpédoborce k Falklandám posiluje napětí mezi Británií a ArgentinouSpor Argentiny s Británií o Falklandy se přiostřujeLodě plující pod vlajkou Falkland nesmějí do jihoamerických přístavůArgentinská prezidentka znovu otevřela spor s Brity o Falklandské ostrovy




NEMÍT ŠATY? NEVADÍ! 19.4.2012 Kraus str. 54 PAVEL KUČERA_

_

CO MAJÍ SPOLEČNÉHO CICCIOLINA, DOLLY BUSTER, EVA DECASTELO, MARTINA GAVRIELY A ANETA SAVAROVÁ? VŠECHNY ZMÍNĚNÉ DÁMY NEJDŘÍV (POCHOPITELNĚ V RŮZNÉ MÍŘE) UKÁZALY OBNAŽENÉ TĚLO, ABY SE Z NICH NÁSLEDNĚ STALY ÚSPĚŠNÉ PODNIKATELKY, POSLANKYNĚ A TELEVIZNÍ MODERÁTORKY. VEŘEJNÉ ODHALOVÁNÍ, KTERÉ BY JEŠTĚ PŘED NĚKOLIKA DESÍTKAMI LET PRO ŽENU ZNAMENALO TOTÁLNÍ DISKREDITACI, DNES OTEVÍRÁ DVEŘE. PŘESTALA BÝT NAHOTA DEFINITIVNĚ TABU? „I’ll take my clothes off and it will be shameless, ‘cuz everyone knows that’s how you get famous” (Svléknu se a vůbec se nebudu stydět, protože každý ví, že tohle tě proslaví), zpívá ve svém hitu Fear britská zpěvačka Lily Allen. Jistě, myslí to ironicky, ovšem jenom napůl. Ostatně sama, prosta ostychu, několikrát vystavila objektivům bulvárních fotografů své spíše ploché poprsí. Například během opalování na pláži. A dokonce ani v kdysi příkladně úzkoprsé Británii z toho nebyl žádný poprask. Nahota je totiž dnes z mediálního hlediska stejně běžná a v některých případech dokonce podobně nezáživná jako předpověď počasí v listopadu. NAHOTA NA BBC? VYLOUČENO Události, hlavní zpravodajská relace veřejnoprávní ČT, má novou podobu. A mezi lidmi se o tom mluví. Ne však kvůli modernímu studiu a dotykovým obrazovkám. Předmětem debaty napříč národem je Aneta Savarová, šestadvacetiletá absolventka Fakulty sociálních věd UK, jedna z nových tváří relace. Ne že by šlo o významně talentovanou novinářku či jinak pozoruhodnou profesionálku. Jde o to, že na internet pronikly fotografie, na nichž si nepříliš oblečená Savarová leje vodu za tanga a vůbec se svůdně špulí do objektivu. Události však uvádí dál. Podle toho, co se píše, prý lidi z ČT před výběrovým řízením o svých „hříšcích mládí“ sama informovala. Ti je však neshledali natolik závažnými, aby ji z konkursu přímo vyřadili. Máme tomu ovšem věřit? Česká televize s novou podobou Událostí plánovala frontální útok na sledovanost. Vzhledem k tomu, že podle svých tvrzení hodlala navázat na tu nejlepší tradici britské BBC, lze těžko věřit, že to myslela právě takhle. S tím souhlasí i Jan Čulík, profesor na University Of Glasgow, šéfredaktor Britských listů a jeden z našich největších znalců britského mediálního prostředí. „Nevím o nikom, kdo by se odhaloval na internetu a pak ho seriózní veřejnoprávní stanice (ve Velké Británii) najala jako moderátora. Shodilo by to její pověst,“ říká. „Možná by v ČT mohli vysvětlit, co tím sledují.“ Ve hře je samozřejmě i varianta, že se moderátorka svými obrázky nepochlubila, a když to prasklo, vedení ČT se rozhodlo skandálu předejít tím, že prostě zatnulo zuby a počkalo, až kauza vyšumí. To by nebylo překvapivé dejme tomu u něčeho jako StarDance. Nakonec Savarová na zveřejněných fotkách není doopravdy nahá. U hlavní zpravodajské relace veřejnoprávní televize to však přece jen budí jisté rozpaky. „Jednoznačně to nevypovídá nic hezkého o odděleních lidských zdrojů a komunikace ČT,“ říká Daniel Köppl, šéfredaktor odborného týdeníku Marketing a Media. „To první oddělení na to mělo přijít při kontrole onlinové historie uchazeče, to druhé při přípravě prezentace této osoby v médiích. Že pak ČT Anetu Savarovou podržela, je ale celkem logické, protože v danou chvíli nebylo již nic jiného možné.“ To ovšem znamená, že z odborného hlediska se situace jednoznačně řešit měla, ale neřešila se. Proč? Možná i proto, že po nějakém exemplárním potrestání Savarové neexistuje veřejná poptávka. Jinými slovy, že její fotky nikomu, snad kromě mediálních odborníků, vlastně nevadí. PORNOMAMINKA Anetu Savarovou může uklidňovat fakt, že v tom zdaleka nejede sama. Před rokem přišel bulvár s fotografiemi Martiny Gavriely, tehdejší moderátorky večerních Zpráv na Primě. Kromě ní, neoblečené, na nich figurovala i kořenová zelenina. Po krátkém kariérním rozletu to vypadalo na opravdu tvrdé přistání. Je však nutno dodat, že mezi pornofotkami Gavriely a spíš cudnými „odhalenkami“ Savarové je asi takový rozdíl jako mezi heroinem a griotkou. Překvapivě ani Martině Gavriely nakonec kauza profesní vaz nezlomila. Zprávy na Primě už sice neuvádí, zato ji dnes můžeme vidět v reality show Hotel Paradise, kde své fyzické proporce v plavkách prodává mnohem lépe a nikoho tím nepohoršuje. Méně vyrovnaně v tomto ohledu působí konkurenční TV Nova. V roce 2004 totiž na startu rovnou zařízla celou reality show Milionový pár, a to údajně jen proto, že jedna z aktérek, Ester Ládová, v minulosti fotila či natáčela porno. O rok později však do jiné reality show Big Brother angažovala Evu Decastelo, tehdy Aichmajerovou. Její pornosnímky, nikoliv nepodobné těm s Gavriely, v té době viděl statisticky každý Čech dvakrát. To jen potvrzuje zákulisní šeptandu, že Milionový pár především nesplnil očekávání Novy ve sledovanosti a Ládová posloužila Plné znění zpráv


jako záminka, aby televize mohla z projektu vycouvat. A že tedy porno samotné vlastně nebyl ten hlavní problém. Za pozornost stojí, že dokonce ani Tereze Pergnerové či Dianě Kobzanové jejich angažmá (byť jednorázové) na stránkách jistého časopisu pro pány nijak výrazně nezkomplikovalo moderátorskou kariéru. Pergnerová v roce 2009 na Nově moderovala například i předávání hudebních cen Anděl, přičemž její pornokauza prolétla Českem jako tajfun a inkriminované snímky dodnes snadno najde každý na Googlu. Podobné je to s Kobzanovou, která se ze skříněk mužských šaten postupně přesunula za mikrofon Frekvence 1 a stala se jednou z nejpopulárnějších osobností stanice. Už zmíněnou Evu Decastelo jsme v minulých letech viděli v nováckém seriálu Ulice, ve hře Nahniličko, jejímž autorem je principál tohoto časopisu (ať jsme fér), a dokonce na TV Barrandov krátce prováděla i pořadem Maminka. Což je obzvlášť hezký paradox a příklad rozšíření portfolia. Kromě mužů, jimž byly její starší snímky určeny především, tak zacílila i na jejich manželky na mateřské, jimž dělala společnost prostřednictvím televizní obrazovky. A všichni jsou spokojeni. Nakonec, žijeme v 21. století. JEDINÝ KLIK Pamatujete si na Cicciolinu? Tato italská pornohvězda maďarského původu v roce 1987 natočila slavný pornofilm Vzestup a pád Říše římské, v němž si „zavdala“ i s legendárním pornohercem Johnem Holmesem. A ve stejném roce byla pod svým pravým jménem Ilona Styler na pět let zvolena poslankyní italského parŠATY? lamentu. Dokonce i v době, kdy se podílela na schvalování zákonů, si stihla několikrát odskočit k natáčení tvrdého porna. Pro média to samozřejmě bylo tučné sousto, přesto se nikdo nebouřil. Dokonce ani sama Cicciolina se před zraky všech nepropadla do horoucích pekel. Nebo si vezměte Německo, které bylo v 70. letech díky filmům jako Josefina Mutzenbacher či Příběhy kožených kalhot centrem evropské erotiky a porna. Přesto si tu tehdy sotvakdo dokázal představit, že by některá z filmových rozhoďnožek opustila ošoupanou VHS a vydala se i na televizní obrazovky, a to v denní dobu. Toto o několik let později dokázala česká rodačka Nora Dvořáková, známá jako Dolly Buster. Její cesta z německých pornofilmů přes úspěšné podnikání a vlastní talk show v německé televizi vedla zpět do rodného Česka ke kandidátce na europoslankyni za pitoreskní Nezávislou erotickou iniciativu (NEI). Dolly si zahrála v Kameňáku 3 a své kuchařské umění předvedla v pořadu TV Prima Čápi s mákem. Jako příklad současného přístupu médií a společnosti k nahotě a pornografii to mluví za vše. Jsme tedy už dnes, kdy každého od zobrazení nahých těl či pohlavního styku dělí jediný klik, natolik přesexualizovaní, že se svlékání a pornografie v médiích berou jako úspěchy v umění nebo ve sportu? „Je fakt, že nahota a sex se staly pevnou součástí našeho života,“ říká Daniel Köppl. „Nicméně je dobré si všimnout, že v podstatně menší míře, než koncem 90. let, kdy jsme na stánku běžně viděli erotické časopisy vystavené vedle těch dětských. Všechno jde v určitých vlnách a například po sexuálním uvolnění 60. let přišla spíš prudérní léta sedmdesátá. Ale opravdu revoluční byla až 90. léta, kdy zobrazování nahého těla vystřídal přímočarý sex. Naopak posledních pět let je daleko více ve znamení prudernosti. Sex a odhalená těla nejsou tak častá jako dříve.“ Úspěšná a dlouhotrvající kariéra zatím jednoznačně vede od nahoty směrem k zahalenosti. Opravdová sexuální revoluce tedy možná přijde v momentě, kdy se to změní. Na druhou stranu některé poslance a poslankyně bychom svlečené asi opravdu vidět nechtěli… P. S. Principál J. K.: „Evu Aichmajerovou jsme angažovali v jejích osmnácti letech. Po návratu z USA se přiznala k pornu. V souboru zůstala do doby, než veřejně prohlásila, že je to práce jako každá jiná. Principál ji pak vyhodil.“ Foto popis| POMOHLO JIM VEŘEJNÉ ODHALOVÁNÍ K ÚSPĚCHU? 1 DOLLY BUSTER 2 MARTINA GAVRIELY 3 ESTER LÁDOVÁ 4 EVA AICHMAJEROVÁ 5 TEREZA PERGNEROVÁ 6 ANETA SAVAROVÁ _

TRAINEE PROGRAM V PRAXI: 19.4.2012

Studenta web&mag str. 28 Richard Valoušek_

Kariéra_

Vrcholní manažeři jsou také jen lidé, říká absolvent Studoval univerzitu Karlovu, byl na Erasmu v Německu a školu dokončoval ve skotském Edinburghu. Tomáš knespl si svou pílí vypracoval dobrou výchozí pozici a své zkušenosti využil při trainee programu společnosti ČEz. studenta si s ním prošla krok po kroku, jak podobný nábor studentů do velkých společností funguje. * Jak jste se do projektu ČEZ Potentials dostal? Plné znění zpráv


Na webu jsem si přečetl, co tento projekt znamená a nabízí. Zaujal mě, a tak jsem se na webu společnosti přihlásil. * Co bylo podmínkou k přihlášení? Motivační dopis a strukturovaný životopis. To bylo tuším v dubnu. Následně jsem prošel první selekcí a dostal pozvánku absolvovat první kolo. * To spočívalo v čem? Psali jsme on-line test, který se zaměřoval na logické myšlení. Poté následoval první telefonát s člověkem z lidských zdrojů, co nábor řídil. Následně pozvánka do Prahy a poté několik interview s pozdějšími kolegy a nadřízenými. * Kdy vám začalo docházet, že to s vaším přijetím vypadá slibně? V podstatě až když mi dali nabídku. To bylo někdy na konci srpna. * Jak jste se vůbec o tomto projektu dozvěděl? Poprvé jsem zaregistroval zmínku v nějakém studentském časopise, někdy v prvním nebo druhém ročníku na vysoké škole. * Hned jste věděl, že do toho půjdete? Po pravdě, ani ne. Tehdy jsem měl trochu jiné cíle, takže mě to na první pohled nezaujalo. Víc jsem se o ČEZ začal zajímat až během svých prvních pracovních zkušeností během studií. * Proč? ČEZ byl jedním z našich klientů a možnost podívat se, jak firma funguje, mě zaujala natolik, že jsem se později začal zajímat také o možnosti, které tato společnost mladým lidemjako já nabízí. * A našel jejich trainee program. Už během posledního ročníku na škole, který jsem absolvoval ve skotském Edinburghu, jsem začal podávat přihlášky do několika společností.Mým cílem od začátku bylo dostat se do těchto programů. *Nelákalo vás zůstat v zahraničí? Lákalo, vážně jo. Přesto jsem zkusil i několik firem v ČR a mezi nimi i ČEZ. * Jakými školami jste prošel? Vím, že jste nestudoval jen ve Skotsku. Bakaláře jsem po dokončení gymnázia absolvoval na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity, obor mezinárodní teritoriální studia. Třetí ročník jsem navíc strávil v rámci Erasmu na Universität zu Köln v Kolíně nad Rýnem. Na konci prvního ročníku jsem začal pracovat v jedné začínající konzultantské společnosti. * Dařilo se vám kombinovat školu s prací? Nebylo to vždy snadné, nezbývalo mi moc volného času, ale ten vstup do světa „velkého" byznysu, když jsem se tehdy poprvé setkal s ČEZ a dalšími velkými mezinárodními hráči působícími ve střední a východní Evropě, mi dával pocit, že se učím každým dnem nové věci. * Nezačala stále více dostávat před studiem přednost práce?



Po dokončení bakalářského studia jsem se skutečně rozhodl pracovat ve společnosti na plný úvazek. V té době ve mně uzrálo rozhodnutí studovat obchodně zaměřený obor. A následně jsem se také rozhodoval, kde ho studovat. Podal jsem si přihlášky na několik univerzit v Německu, Nizozemsku a ve Velké Británii. * A volba padla na Británii. Ano, rozhodl jsem se nakonec pro Edinburgh, kde jsem studoval program Master of Science in International Business and Emerging Markets na The University of Edinburgh. To byla fantastická zkušenost hlásilo se nás více než 1 000 a vybrali 75. Už to byl celkem zápřah a to jsem praktickyještě nevešel na jedinou přednášku. * Hned po dokončení školyjste nastoupil v ČEZ? Školu jsem dokončil v září 2009 a hned v říjnu jsem nastoupil do programu společnosti ČEZ. * Co jste tam během něj všechno zkusil? Program obsahuje širokou škálu aktivit. Účastník tohoto programu pracuje na standardní pozici v rámci struktury společnosti. K tomu jsou navíc různá školení na tzv. soft skills - např. vyjednávání, konfliktní situace, projektové řízení a další. V průběhu roku jsme také absolvovali různé exkurze do lokalit - elektrárny, provozy apod. A v neposlední řadě rovněž setkání s vrcholným managementem Skupiny ČEZ. * Jaké jste z toho měl pocity, jako mladý student se pohybovat mezi vrcholnými manažery? Byla to velmi zajímavá zkušenost - v rámci programu se během roku potkáte s přibližně pěti vrcholnými manažery a generálním ředitelem, kteří si vyhradili až dvě hodiny, aby nám představili svou práci, vize a strategie. * Překvapili vás něčím, ať už pozitivně, nebo negativně? Nečekal jsem, že budou tak otevření a přátelští. Přeci jen, stále to byli kolegové, o kterých student do té doby četl tak akorát v novinách, a jak už to z médií bývá, tak většinou v ne úplně pozitivním kontextu. Zajímavé také bylo, jak otevřeně s námi diskutovali naše názory na různá témata. Jednoduše řečeno, velmi rychle člověk pochopí, že i vrcholný manažer ČEZ je naprosto běžný člověk. * Co jste si všechno ve společnosti vyzkoušel? Kromě výše uvedeného jsem od počátku působil v útvaru čisté technologie, a pracoval tak na projektech spojených s iniciativou FUTUREMOTION. Ta se zabývá různými projekty nových technologií v různých fázích rozpracovanosti. Takže zpočátku to byly aktivity kolem obnovitelných zdrojů, chytrých sítí, povolenek CO2. Velmi rychle jsem se ale začal profilovat směrem k projektu Elektromobilita, který mě od začátku zaujal jednoznačně nejvíc. * Je možné, aby k vám v tak mohutné společnosti přistupovali individuálně? Jde to, vážně jde a celkem dost. Hodně záleží na každém účastníkovi, jak si se svým garantem domluví rozsah svého záběru a rozvoje. Záleží samozřejmě také, kam uchazeč nastoupí, ale z mých zkušeností a zkušeností jiných lidí z tohoto programu se jim vždy garanti snažili vycházet vstříc, jak jen to bylo možné. * Jak se vaše pozice v ČEZ časem měnila? Více jsem se profiloval na projekt Elektromobilita. Tomu se nyní věnuji naplno. Moje aktuální pozice se nazývá manažer rozvoje projektu Elektromobilita. V praxi to obsahuje spoustu různorodých aktivit od jednání s partnery, automobilkami, dodavateli. Jsme celkem malý tým, takže se dříve nebo později do toho, co se točí kolem elektromobility v ČEZ, zapojuji. ***



Trainee program Možnost pro vysokoškolské studenty, jak během studia získat finančně dobře ohodnocenou práci v renomované firmě. V praxi to většinou probíhá tak, že se student přihlásí do programu dané společnosti, a pokud projde přijímacím řízením, bude přijat do trainee programu. Ten trvá rok až dva. Firma si studenta vychovává, zkouší na všech možných pozicích a sleduje jeho vývoj. Ti nejschopnější jsou následně přijati. Velkou výhodou těchto programů je, že se od uchazečů nežádá žádná předchozí praxe. Ve společnosti ČEZ mají program Potentials, který vyhledává talenty nejen z technických oborů, ale i s netechnickým vzděláním, např. ekonomickým či právním. Tento program trvá jeden rok a uchazeč je pod vedením zkušených manažerů aktivně zapojen do práce na klíčových projektech a důležitých individuálních úkolech. Foto popis| O autorovi| Richard Valoušek, autor je redaktorem MF Dnes _

Neváhejte a pomáhejte 12.4.2012

Literární noviny str. 22 Prezentace_ Svatava ŠIMKOVÁ, Jiří ZAJÍC_

„Cílem státní politiky v oblasti participace je vytvářet podmínky a širokou nabídku zapojení mladé generace do veřejného a společenského života. Podporovat vytváření dětských samospráv, vést orgány státní správy a samosprávy k větší a aktivnější oboustranné komunikaci se subjekty dětí a mládeže. Ve výchově dětí a mladých lidí věnovat větší prostor podpoře rozvoje osobnosti, angažovanosti, samostatnosti, nebojácnosti projevu atd.“ Takhle je to napsáno v Koncepci státní podpory dětí a mládeže na období 2007 až 2013. V roce 2009 se uskutečnil v rámci projektu Klíče pro život, jehož nositelem je MŠMT ve spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže, mimo jiné výzkum Informovanost a participace mládeže zaměřený přímo na tematiku angažovanosti mladých lidí, o kterém jsme už v Literárních novinách referovali. V loňském zářijovém článku Mladí lidé a demokracie jsme se zaměřili na to, jak vidí mladí Češi naši politickou realitu: jak se o ni zajímají, co si myslí o svých možnostech ji ovlivňovat a co konkrétního pro to dělají. Výsledky tu potvrdily a leckdy ještě překonaly dříve pozorované negativní trendy: Skutečný zájem o tuto oblast má nepatrná část mladých lidí (4 %), přičemž za hlavní důvod svého nezájmu o politické dění v ČR uvádějí, že je politika nebaví (65 %) a jsou znechuceni tím, jak to v současné době v politice chodí (38 %). Pohled dospívajících docela reprezentativně shrnují slova patnáctiletého účastníka jedné focusové skupiny našeho rozsáhlého výzkumu o hodnotách dětí a mládeže z roku 2010 na otázku, co si myslí o našich politicích: Hlavně by je bylo třeba vyhodit, protože pro nás dělaj velký kulový, jenom sedí na zadku, možná pijou a kouří. Ale i ti mladí lidé, kteří deklarují, že o politiku zájem mají, jej projevují hlavně jejím sledováním skrze média (80 %). O méně „virtuálních“ formách účasti na veřejném dění pak zmiňovaný výzkum ukázal na další důležitá fakta. Na celostátní úrovni čtvrtina mladých lidí projevuje svůj zájem účastí ve volbách do Poslanecké sněmovny, na místní úrovni jich nejvíc (34 %) pokládá za svou hlavní angažovanost to, že recyklují odpad. Současně si sice uvědomují, že ovlivnění veřejného dění by bylo nejspíš možné skrze různé typy žákovských studentských či mládežnických samospráv (parlamentů), případně členstvím v neziskových organizacích, které se veřejnému prostoru věnují (skauti, pionýři, ekologové, ochránci lidských práv apod.), ale jejich skutečné zapojení je tu mnohonásobně menší (6 až 8 %). Počet těch, kteří se angažují nějak aktivně (v rámci organizovaných či neorganizovaných aktivit, sbírek apod.), je mizivý. Souhrnně lze tedy říci (a nejen na základě výzkumu NIDM, ale též například na základě dlouhodobé výzkumné činnosti Petra Saka či práce týmu Libora Prudkého z CESES FSV UK), že skutečný zájem o rozvoj demokracie, ale hlavně konkrétní projevy, které by ke skutečné kvalitě demokracie u nás vedly, jsou – až na výjimky, o nichž bude záhy řeč – mezi mladými lidmi na okraji jejich reálných životů. Parlamenty dětí a mládeže Navzdory vzletným proklamacím (o participaci se psalo už v programech státní podpory dětí a mládeže koncem 90. let) se ze strany státu příliš pro jejich naplňování neučinilo. A to bez ohledu, zda se o mládež staralo ministerstvo pod taktovkou ODS nebo ČSSD. Pouze v době působení Ondřeje Lišky to začalo vypadat Plné znění zpráv


nadějněji, ale předčasný pád tehdejší vlády vrátil vše do původních kolejí. Naštěstí to neznamená, že by se na podporu účasti dětí a mládeže na utváření veřejného prostoru nedělo vůbec nic. Iniciativy ovšem jdou jednak z oblasti měst a obcí, středisek volného času, neziskových organizací a občas i škol. Tak vznikaly a vznikají dětské a mládežnické parlamenty na úrovni škol, měst i krajů, které skutečně svým členům šanci na určité podílení se na věcech veřejných poskytují. Zejména na školní a místní úrovni jim to opravdu umožňuje něco změnit – byť by to bylo třeba přemístění zastávky veřejné dopravy tak, aby se dětem lépe a bezpečněji nastupovalo a vystupovalo. Nebo zorganizovat pro celé město nějakou zajímavou akci – jak o tom svědčí třeba předsedkyně zastupitelstva dětí a mládeže ze Svitav Barbora Hávová: „Chceme dokázat, že na to máme, že tu nejsme jako loutky, co nic nezmůžou. Chceme všem dokázat, že i dětská demokracie může hýbat světem, nebo aspoň městem, a doufám, že to dokážeme.“ Přínos pro účastníky je ovšem i velice osobní – především rozvoj komunikačních kompetencí. Pěkně to popisuje dlouholetá předsedkyně národního parlamentu dětí a mládeže a dnes jeho koordinátorka Jana Votavová: „Člověk najednou musí mluvit a říkat své názory. Dělat kompromisy, pokud se chce opravdu dohodnout. A to s nejrůznějšími lidi: od budoucího rychnovského jaderného chemika, který ovládá cizí jazyky a ještě učí dětičky na dechové nástroje, přes olomoucké právníky, litoměřické učitele, pražské mediální odborníky, brněnské lidové tanečníky až k ostravskému duchovnímu. Se všemi musíte vyjít, domluvit se, zrealizovat projekty. Snažím se jim jít příkladem, naslouchat jim, přinášet jim objektivní informace. A k tomu vše udržet bez politického stranictví. Také se začnete setkávat se zajímavými lidmi z nejrůznějších společenských vrstev. Najednou je vidíte jako lidi a ne jako medializované tváře z tisku či televize.“ Podporu parlamentům poskytuje i evropský program Mládež v akci, jehož podstatnou součástí je vytvářet příležitost pro mladé lidi, kteří se chtějí aktivně zapojit do života svých společností. Patří sem i pravděpodobně dosud nejúspěšnější participativní projekt u nás – Inventura demokracie. Brány k druhým Zajímavou formou toho, jak podpořit zapojení dětí a mladých lidí do veřejného života, jsou soutěže. Příkladem takového dobře fungujícího projektu je soutěž Má vlast v srdci Evropy, která úspěšně vstoupila do života před sedmi lety. Vyhlašuje ji Památková komora ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže, Asociací nestátních neziskových organizací, Národním institutem dětí a mládeže a dalšími partnery pod patronátem Národního památkového ústavu. Cílem projektu je motivovat především mladou generaci k péči o kulturní dědictví i historické tradice a posílit tak nejen její národní hrdost, ale zejména ono konkrétní podílení se na konkrétní veřejně prospěšné činnosti. Může to být třeba péče o nějakou určitou památku, obnova starých lidových zvyků a tradic, zpracování vlastivědné studie či podpora turistického ruchu. Tak se zapojil třeba skautský oddíl Zbraslav do obnovy Svojsíkova památníku, dětský pěvecký sbor Domino z Opavy poznával Německo a zároveň tam propagoval naši kulturu, mladí historikové ze ZŠ Zborovice zvítězili se svou prací na téma Historické a kulturní památky Zborovic a jejich ochrana a děti ze 3. třídy ZŠ Hroznětín získaly 1. místo v kategorii za celoroční péči o sousoší sv. Anežky, Maxmiliána a Panny Marie ve své obci. A to je jen několik příkladů z mnoha. Lidé si totiž pomáhají, není jim jedno, že někdo vedle nich má potíže, jsou tvořiví v ochraně přírody i v prosazování řešení, která prospívají společnosti. Právě na takové lidi a jejich jednání chce upozornit jiná soutěž, která se právě narodila a již její tvůrci symbolicky nazvali Brána k druhým. Soutěž totiž otevírá schopnost vidět potřeby ostatních lidí, chuť nenechat je na holičkách a také proměnit rozhodnutí v účinnou pomoc. Mimochodem – i výchova k demokracii, zájem o veřejné záležitosti a podpora dobrovolnictví jsou také součástí již uvedeného projektu Klíče pro život, v jehož rámci bude soutěž probíhat. Organizátoři ale současně nechtěli rozmnožovat ten typ soutěží – jistě také potřebných – ve kterých se oceňuje jednotlivec. Proto soutěž není zaměřena na „nejlepšího vedoucího“, nýbrž na skupinu lidí, kteří něco podstatného pro druhé dokážou společně. V dnešní značně individualistické době je totiž důležité ukazovat, že společenství je víc než „součet“ těch, kteří jej tvoří. Ti, kteří vítězně projdou „Bránou k druhým“, mohou počítat s tím, že se o jejich počínání dozvědí i ostatní lidé. Soutěž přinese jak zajímavá svědectví o mediálně možná méně atraktivní, ale o to důležitější rovině života v naší přítomnosti, tak i povzbuzení těm, kteří si ve své snaze podporovat rozvoj občanské společnosti možná připadají trochu jako „ztracení vlastenci“. Je to příspěvek k tomu, aby participace nebyla jen nepostradatelným zaklínadlem moderních dokumentů o dětech a mládeži, ale byla vyjádřením jejich skutečné účasti při spoluutváření společnosti, jejíž budoucností jsou. Foto autor| foto: archiv Národního institutu dětí a mládeže O autorovi| Svatava ŠIMKOVÁ, Jiří ZAJÍC, Autoři jsou pracovníci Národního institutu dětí a mládeže. _



Adorno se nekoná, ale revoluce! 11.4.2012

A2 str. 34 Společnost_ matěj metelec_

Kořeny a výhonky roku ’68 v západním Německu Ústav pro studium totalitních režimů se podílel na vydání knihy Revoluce na pořadu dne, jež do jeho tradičního edičního plánu příliš nezapadá, neboť se zabývá kritickou teorií a jejím vlivem na německé studentské protestní hnutí, stranu Zelených a Frakci Rudé armády. Na publikaci, jež svou kvalitou převyšuje většinu ostatních výstupů této instituce, se bohužel podepsala špatná redakční práce. Kniha Martina Valenty Revoluce na pořadu dne mapuje pohyb, jehož středem byl rok 1968 ve vztahu k jeho významnému myšlenkovému zdroji, kritické teorii. Díky tomu je záběr textu poměrně široký: od třicátých let, kdy se kritická teorie formovala v okruhu frankfurtského Institutu pro sociální výzkum (Institut für Sozialforschung, IFS), po počátek osmdesátých let, kdy se ze zbytků západoněmecké mimoparlamentní opozice (Außerparlamentarische Opposition, APO) formovala strana Zelených (Die Grünen). Valenta se hlásí k Foucaultovi a jeho metodou je diskursivní analýza, tj. rozbor textů. Díky tomu zpřístupňuje často málo známé, či v českém prostředí zcela neznámé texty, manifesty a prohlášení, jež formovaly hnutí roku ’68 ve Spolkové republice Německo. Poněkud nešťastné je, že kniha, jež je svým obsahem nesporně pozoruhodná, trpí napros to mizernou redakcí, resp. její absencí. Na vydání se podílel poněkud kuriózní triumvirát: FSV UK, Matfyzpress a Ústav pro studium totalitních režimů. Výsledkem je nespočet překlepů, chyb v syntaxi a názvech textů, chybějících slov, občas se objeví tatáž věta dvakrát po sobě. Od četby to sice neodradí, ale obtěžuje to. Co je kritická teorie? Zjednodušeně řečeno, kritická teorie je, nebo přinejmenším ve svých počátcích byla, na neomarxismu založená kritika společnosti, jež do sebe pojímá celé spektrum humanitních disciplín od sociologie přes psychoanalýzu až po literární vědu nebo muzikologii. Valenta se ve své knize zabývá důkladněji jen její první generací, jíž vymezují především jména Max Horkheimer, Theodor Adorno, Erich Fromm a Herbert Marcuse, okrajově pak druhou v osobě Jürgena Habermase. Jejich práce v oddílu Rekonstrukce kritické teorie důkladně probere po dekádách, oborech a význačných dílech tak, aby dostatečně plasticky vyvstaly základní linie, kterými se kritická teorie ubírala a jež v průběhu padesátých a šedesátých let ovlivňovaly budoucí představitele APO. Podstatné je mimo jiné spojení Freuda a Marxe, kritika osvícenského instrumentálního rozumu, jednorozměrnost člověka v kapitalismu nebo upozorňování na manipulativnost masové kultury. Obdobně pak Valenta nastiňuje zrod (nejen) studentského hnutí z let 1967–68. Jeho počátky leží v protiatomových protestech konce padesátých let, ve Svazu německých studentů (Sozialistische Deutsche Studentenbund, SDS), který se v téže době odloučil od SPD, nebo v Subverzivní akci, radikální skupině vzniklé v roce 1962, jejímž členem byl i budoucí studentský vůdce Rudi Dutschke. Motorem APO byly zákony o nouzovém stavu, jež mnozí vnímali jako návrat autoritativního vládnutí do Německa a s tím spojená personální provázanost nacistického režimu s tehdejší západoněmeckou současností. Například ve vládě velké koalice CDU a SPD v roce 1966 se kancléřem stal Kurt Georg Kiesinger, oddaný člen NSDAP od roku 1933 do konce druhé světové války. Množství bývalých nacistů ve vedení státu, ale i univerzit nepobuřovalo jen levicovou mládež. Právě znechucení ne uskutečněnou denacifi kací bylo důvodem emigrace a přijetí švýcarského občanství filosofa Karla Jasperse. Zlomovým bodem APO byl 2. červen 1967, kdy policista v civilu na demonstraci proti návštěvě perského šáha zastřelil studenta Benno Ohnesorga. Protesty radikalizujícího se hnutí dále akcelerovala stupňující se válka ve Vietnamu, jež je internacionalizovala: došlo k přejímání forem protestů z USA (sit-in, teach -in) a zakládání alternativních kritických univerzit. Po slavné konferenci o Vietnamu studenti zaplavili ulice, skandujíce „Ho -Ho -Ho -Ho -Či -Min“. Byly založeny radikální skupiny Kommune 1 a Kommune 2, jež experimentovaly s alternativním životním stylem a zároveň se měly stát ohnisky odporu. Toto vzedmutí, jež mnozí považovali za potenciálně revoluční, však netrvalo dlouho. Po štvavé kampani Springerova mediálního koncernu (mimochodem, dnešního vlastníka Blesku nebo Refl exu) byl 11. dubna 1968 spáchán atentát na Rudi Dutschkeho. Třicátého května téhož roku pak byly schváleny kontroverzní zákony o nouzovém stavu. APO se pod tíhou těchto porážek vnitřně rozložila a rokem 1969 začala éra terorismu; rok po vzniku prvního teroristického uskupení Tupamaros Westberlin se v roce 1970 zrodila nejznámější evropská levicová teroristická skupina RAF. Otcové a děti Plné znění zpráv


Nejvíce prostoru Valenta věnuje kritické teorii, APO a jejich vzájemnému vztahu. Vcelku logicky, protože jak RAF, tak i Zelení vycházeli právě z APO. Autoři kritické teorie strávili druhou světovou válku většinou v americkém exilu. Marcuse a Fromm po ní v USA zůstali, Horkheimer a Adorno se vrátili do Spolkové republiky Německo, kde obnovili IFS. Zvláště Horkheimer, který ještě v roce 1939 napsal: „Kdo ovšem nechce mluvit o kapitalismu, měl by mlčet i o fašismu“, úspěšně rozjel akademickou kariéru (stal se rektorem Frankfurtské univerzity), vyhýbal se radikalitě a zůstával víceméně akademicky konformní. To bylo od té doby, až na dočasné výjimky, nadále charakteristické i pro zbytek Frankfurtské školy. Vztah APO ke kritické teorii byl nejužší na počátku šedesátých let, kdy se recepce jejích autorů často objevovaly na stránkách periodik SDS Argument a Nová kritika. V době formování hnutí právě Frankfurtská škola poskytovala potřebná analytická a kritická východiska a nástroje. Tento nepominutelný vliv však postupně oslaboval. Nejvíce patrný byl vliv myšlení Marcuseho, jenž na rozdíl od Horkheimera či Adorna neustoupil ze své dřívější radikality (je zajímavé, že Adorno, ve třicátých letech komunista napadající Ericha Fromma pro příliš obecný humanismus, se během pobytu v USA sám k této pozici přiklonil a spolu s Horkheimerem „očistili“ kritickou teorii od příliš marxisticky znějících termínů). Postupně ale čím dál větší význam získávala pro APO praxe a také píšící revolucionáři zemí třetího světa jako Che Guevara nebo Mao Ce -tung. Právě rozpor teorie a praxe vedl v osmašedesátem k rozchodu APO s kritickou teorií. V době, kdy protestní hnutí bylo již ve střetu se státem, „profesoři“ buď stále jen přednášeli, nebo se vyloženě postavili proti revoltujícím studentům: Horkheimer vyjádřil podporu válce ve Vietnamu, Adorno zavolal na studenty obsadivší IFS policii, Habermas obvinil Dutschkeho z levicového fašismu. I Marcuse, jehož věta „V této společnosti má výrobní aparát tendenci k totalitarizaci v té míře, v níž určuje nejen společensky potřebná povolání, dovednosti a postoje, nýbrž i individuální potřeby a přání“ zní dodnes aktuálně, byl vypískán, protože explicitně nevyzval k revoluci. Hnutí nerealisticky očekávalo od autorů kritické teorie něco, co nechtěli a ani nemohli splnit: že se postaví do čela revoluce. Ale Adorno ani Marcuse nikdy nebyli revolucionáři typu Lenina a těžko se dalo předpokládat, že se jimi stanou na sklonku života. V jednom z textů Kommune 2 tedy muselo nevyhnutelně zaznít: „Tedy Adorno se nekoná, nýbrž revoluce.“ Teorie požírá své děti U teroristů už Valenta příliš ohlasů kritické teorie nenachází. Její recepce se vrací až se stranou Zelených, a to nejvíce v osobě Ericha Fromma. Die Grünen se ve své době stali úspěšnou alternativou k tradičním politickým stranám a dokázali přinášet nová témata novým způsobem, aniž by se zřekli dědictví roku ’68. To se ubíralo ale i jinými cestami. Martin Valenta mluví v kontextu „sebezničení kritické teorie“ o tom, že „nechtěným a nečekaným vedlejším efektem destrukce (autoritativních) tradičních hodnot a norem, kterou iniciovalo protestní levicové hnutí šedesátých let, se stala konjunktura antropologicky poněkud pokleslého konzumerismu a neoliberalismu“. Možná je po této „pokleslé“ éře na pořadu dne důkladnější návrat k myšlenkám, jež formovaly rok 1968, a k jejich te oretickým kořenům. Kniha Revoluce na pořadu dne k tomu v českém prostředí poskytuje příležitost. Martin Valenta: Revoluce na pořadu dne. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2011, 320 stran. Foto popis| Zlomovým bodem APO byl 2. červen 1967, kdy policista v civilu na demonstraci proti návštěvě perského šáha zastřelil studenta Benno Ohnesorga. Foto Jürgen Henschel O autorovi| matěj metelec, ojedinělou Autor je publicista. _

Evropské projekty zatím platíme z národních zdrojů 5.4.2012

Železničář str. 03 Zpravodajství_ MARTIN NAVRÁTIL_

Evropská unie pozastavila proplácení finanční pomoci přes české operační programy, ale dopravní stavby pokračují dál. Šéf ministerstva dopravy už plánuje, jaké budou naše priority pro následující evropskou sedmiletku 2014-20. Mezi ně patří i výstavba koridoru z Prahy do Berouna. Příznivce nostalgie ale asi nepotěší obhajoba zvyšování poplatku na tratích s nepravidelným provozem.



Loni v červenci usedl Pavel Dobeš do horkého křesla ministra dopravy. Letos v lednu oslavil své třicáté narozeniny. Den před naším setkáním ho čekalo náročné jednání se zástupci zemí Visegrádské skupiny a Evropské komise, které se týkalo i revize politiky transevropských dopravních sítí. A večer už musel být přítomen dalšímu pokusu opozice vyslovit v Poslanecké sněmovně vládě nedůvěru. Z práce tak odcházel v půl desáté večer. Druhý den dopoledne byl už však připravený poskytnout nám rozhovor. * Média nyní hodně řeší pozastavení plateb Evropské unie do České republiky. Jaký to bude mít vliv na stavby v dopravě? Máme pozastavené certifikace Operačního programu Doprava někdy od dubna loňského roku. Toto pozastavení jsme iniciovali sami, nejde tedy o současné pozastavení ze strany Evropské komise. Co to pro nás znamená? Je to složitější s ohledem na to, že jsme letos v dubnu chtěli požádat o certifikaci první finanční tranše - tedy čerpání dohodnuté částky nebo její části - na železničních stavbách ve výši 17,2 miliardy korun. To teď minimálně do června nemůžeme. Co se týká konkrétních staveb, současná alokace na sedmileté období je 145 miliard korun. V tuto chvíli máme kolem 122 miliard v projektech, které jsou připravené a ze strany Evropské komise schválené. To znamená, že je ještě třeba, abychom si nechali schválit kolem 20 miliard. Z národních zdrojů je na stavbách zálohově předplaceno asi 90 miliard korun. Proces se tedy nezastavil, ale musíme se nyní dostat do fáze, abychom měli certifikováno všechno, co je z národních zdrojů předfinancované. Evropská komise nám zatím poslala kolem 37 miliard a již kolem 24 miliard je certifikováno. Pro ministerstvo dopravy je důležitá až ta částka, která je certifikovaná. * Klíčovým podkladem pro čerpání prostředků z EU od roku 2014 jsou tzv. Dopravní sektorové strategie. Co od nich očekáváte? Dokument má být hlavním podkladem při jednání s Evropskou komisí o tom, co chceme zařadit do sedmiletého finančního plánu. Je dokonce nutnou podmínkou toho, abychom mohli čerpat finanční prostředky. A s ohledem na to, jaká je výše současného rozpočtu rezortu dopravy, bude se asi jednat o 80 až 90 procent rozpočtů staveb. Celý proces přípravy tohoto koncepčního dokumentu je od začátku konzultován se zástupci Evropské komise a agentury Jaspers při Evropské investiční bance. * Jaké jsou tedy z pohledu sektorových strategií vaše priority? Co se týče železnice, tam pokračuje debata ohledně výstavby koridorů. Určitě budeme muset dál řešit problematiku propojení zejména směrem na Plzeň, kde dnes chybí část mezi pražským Smíchovem a Berounem. Vedeme debatu o 9. evropském železničním koridoru mezi Břeclaví a Přerovem a dále na sever. Evropská komise vidí pozitivně vysokorychlostní trať Praha - Drážďany. Zde jsme již jednali s německým ministrem Peterem Ramsauerem o přeshraničním úseku Drážďany - Ústí nad Labem kvůli jejich spolkovému plánu rozvoje. U silničních staveb je hlavní prioritou R35, propojení Pardubic a Olomouce. Připravili jsme PPP projekt na úsek dálnice D3 v Jihočeském kraji a komunikaci R3 na státní hranici. Určitě je pro nás také prioritou dostavba D8 na státní hranici s Německem a propojení mezi Brnem a Vídní pomocí komunikace R52 přes Mikulov, což je pro nás důležité s ohledem na dohodu s Rakouskem. * A v letecké a vodní dopravě? Diskutujeme o rozvoji regionálních letišť. V průběhu letních prázdnin chceme dokončit celou část přestavby budovy agentury Galileo v Praze, abychom dostáli závazku vůči agentuře GSA. U vodní dopravy probíhá letos proces posuzování vlivu na životní prostředí, tzv. EIA, u dvou plavebních stupňů na Labi. Pro nás je prioritní plavební stupeň Děčín, bez kterého bychom vytvořili úzké hrdlo a veškeré předchozí investice a předchozí jezy by samy o sobě nebyly využity efektivně. Pokud vše do konce roku dobře dopadne, chceme rozeběhnout přípravné práce, abychom v letech 2014-20 mohli toto dílo dodělat. Máme i ujištění od Evropské komise, že Labe vlastně až pod Mělník bude v páteřní síti. * Zde ale narazíte na námitky ekologů. Jak vyvrátíte jejich argument, že Labe je na německé straně po řadu dní nesplavné? A že je to poměrně velká investice v poměru k objemu zboží převáženého lodní dopravou? Diskutuje se o tom na obou stranách hranice. Nicméně pro nás je prioritní zabývat se problematikou plavebního stupně Děčín. Máme ujištění kancléřky Angely Merkelové, že Německo má zájem na tom, aby tato vodní cesta byla splavná. Němci nám slíbili zajistit plavební hloubku 1,6 metru po 345 dní v roce. Samozřejmě počkáme, jakým způsobem proběhne řízení EIA. Ale německý úsek Labe je součástí páteřní sítě. Navíc podle Plné znění zpráv


mírové dohody ve Versailles má mít Československo, dnes tedy Česká republika, zajištěnou cestu k moři, tedy k těm územím v Hamburku, která jsou v majetku nebo v pronájmu našeho státu. Proto se domnívám, že Němci své slovo splní. * Ještě zpět k železnici. Jak hodnotíte rozhodnutí SŽDC zvýšit poplatek za dopravní cestu, především u tratí, kde je pouze sezonní provoz? Pokud se budeme bavit seriózně, kolik to reálně stojí a kolik to přináší na poplatku, tak velmi rychle zjistíme, že náklady SŽDC zásadně převyšují výnosy na těchto tratích. I když tam projede jen jednou za čas lokomotiva, ta trať se musí ze zákona udržovat. Domnívám se, že stát v tuto chvíli opravdu nemá tolik finančních prostředků na to, aby si mohl dovolit nechat provozovat turistické dráhy za takovou cenu, na níž se v podstatě jen velmi málo podílí ten, kdo chce na cestovním ruchu vydělat. Logickým vyústěním je navýšení ceny. Jedná se o politické rozhodnutí. Pokud je dnes ze strany státu tlak na snižování nákladů, prostě někde ty peníze hledat musíme. Myslím, že je daleko důležitější udržet dopravu regionální a dálkovou než turistickou. *** PAVEL DOBEŠ Narodil se roku 1982 v Praze, absolvoval pražské gymnázium Voděradská, rok na studiích strávil v USA. Vystudoval obor Evropská studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracoval pro společnost Deloitte, později jako projektový manažer při zpracování žádostí o granty ze strukturálních fondů EU a státních fondů. V letech 2007-2010 vykonával funkci zástupce ředitelky Pražského domu v Bruselu. Mimo jiné úspěšně vyjednal přesun zastoupení agentury pro satelitní navigační systém Galileo do České republiky. V roce 2010 se stal kandidátem strany Věci veřejné na pražského primátora. Od roku 2011 zasedá v dozorčí radě státní společnosti Český Aeroholding. Od 1. července 2011 je ministrem dopravy. Je ženatý a má tříletou dceru, mluví anglicky a francouzsky. Foto autor| FOTO md čr _

S řízením nespěchám 30.4.2012

Svět motorů str. 42 Zábava_ Michal Štěpanovský_

Sportovní komentátor Jaromír Bosák Kdo by neznal jeho proslulé hlášky v průběhu komentování především fotbalových utkání. Jaromír Bosák si pohodu a nadhled uchoval i při rozhovoru pro Svět motorů. Řidičák si dělal až v pětadvaceti letech a první auto si pořídil ještě o osm roků později. Zkuste si při následujících řádcích představit jeho neopakovatelný projev do mikrofonu. A takhle se sám rozpovídal.. Rozhodně jsem v dětství nikdy nepatřil k těm, kterým táta půjčuje volant, hrabou se v motorech nebo sledují formule. Nechápal jsem kluky, kteří měli ruce od šmíru a vykládali, jak měnili karburátor nebo seřizovali předstih. Proboha, o čem to mluví, ptal jsem se tehdy. * A neměl jste ani potřebu se někam sám dopravit? Pocházím z Františkových Lázní, kam jsem si všude došel pěšky, na gymnázium do Chebu mi stačil autobus. Pamatuji, že jsem se dvakrát nebo třikrát svezl na pionýru, to bylo všechno. * Vzpomenete si na svoji první jízdu po osmi letech, když jste si konečně pořídil vlastní auto? Jo, to bylo docela zábavné. Za ta léta, co jsem dělal řidičák, mně všechno pochopitelně vypadlo z hlavy. Když přišla první křižovatka, tak jsem zapomněl, že se při brzdění vymačkává spojka. A tak se mi podařilo několikrát spáchat velice napínavé situace a jistě si dovedete představit, co jsem si asi od řidičů vyslechl. Plné znění zpráv


* Jaká auta jste od té doby vystřídal? Ojetou astřičku následovaly postupně dvě octavie ve špičkové výbavě a nyní mám Volvo XC60 a jsem s ním spokojený nadmíru a nehodlám ho jen tak měnit. * Čím se řídíte při výběru auta? Mám rád pohodlí a hodně prostoru uvnitř. Pustím si muziku a vychutnávám jízdu. Samozřejmě auto musí být spolehlivé, protože nepřipadá v úvahu, spolehlivé proto abych si musel něco dělat. Možná ještě vyměnit kolo, to už mě potkalo. Ale než jsem to poprvé zvládl, spadlo mi auto dvakrát z heveru. * Vážně více nedokážete? Opravdu ne. Manželka je zručnější, protože dělala ještě za bolševika řidičák doma na Slovensku a součástí byla i drobná oprava na autě. Ale abych nezapomněl. Třetím atributem je bezpečnost. Řadím se mezi průměrné řidiče, i když na dálnici tomu občas naložím, ale jinak to s rychlostí nepřeháním. Ovšem, jistě mi dáte za pravdu, že po silnicích jezdí spousta magorů. A kdybych se s někým potkal, pak je hodně pravděpodobné, že bych ze svého auta dokázal vylézt. Byl to také jeden z důvodů, který jsem zvažoval, než jsem si vůz pořídil. * Prý dáváte i při cestování přednost autu, pokud se jedná o cestu do rozumných vzdáleností? Co je to rozumná vzdálenost? Ale je fakt, že za televizními přenosy ať už po republice, na Slovensko, do Německa nebo Itálie jedu svým autem. Ročně urazím kolem 40 000 kilometrů. * Vzpomenete si na rok 2006 a mistrovství světa v Německu? Tehdy jste si prý musel cesty na jednotlivé zápasy odřídit sám. Když jsem jeden z Berlína do Kolína nad Rýnem a zpátky, druhý den z Berlína do Hamburku a zase zpátky, to byly chvíle, kdy mi občas začaly plavat oči a raději jsem zastavil na odpočívadle. Musím ovšem přiznat, že po Německu jezdím rád. Nikdo mě nikam nehoní, neomezuje. Když je něco značkou nařízeno nebo omezeno, tak se spolehněte, že se to dodržuje, silnice jsou v bezvadném stavu. Zkrátka, pohoda. * A jaký je sportovní komentátor spolujezdec? Nemám problém sednout si vedle kohokoliv jako spolujezdec. Do řízení rozhodně nikomu nemluvím a ten, kdo mě veze, se může spolehnout, že vedle něj v pohodě kdykoliv usnu. Nejraději jezdím vedle své manželky, která je opravdu dobrá řidička. Možná lepší než já. * Patříte ke známým tvářím televizní obrazovky. Je to výhoda, když vás zastaví policejní hlídka? Pokud jde o tyhle zkušenosti, tak až na jednu výjimku, kdy si na mně smlsli za dvaašedesátikilometrovou rychlost na padesátce, kde bylo předtím omezení na 70, jsou vesměs dobré. Taky nezavdávám příčiny k tomu, abych musel platit. Ve městě jezdím opatrně a na dálnici občas 160, ale to je asi můj jediný prohřešek. * A jak jste na tom bodově? Snad jsem žádné zatím nenasbíral, alespoň nemám přehled. Tím činím první narážku na bodový systém, ve kterém se řidič těžko orientuje, a to není dobře. Měli byste mít přece šanci si ověřit nebo zkontrolovat svoji situaci. * Mluvil jste o první narážce. Je ještě nějaká další? Neadekvátně obodované přestupky. Není mi jasné, proč jsme nepřevzali to, co funguje v zahraničí, a nepřizpůsobili to našim podmínkám. Vymýšleli jsme vymyšlené, což neplní svůj účel. Vždyť se vám může stát, že za pár banalit přijdete o řidičák. A pak se právem divíte, jak například známý lobbista má za několik závažných přestupků papíry pořád. Za to, co udělal, by je už neměl nikdy dostat! * Komentujete fotbal a golf. Jaký máte vztah k motoristickému sportu? Plné znění zpráv


Přiznávám, že mě vůbec nebere formule 1. Je to na můj vkus příliš sterilní záležitost, kde už tolik nejde jen o samotné řidičské schopnosti těch kluků. Naopak rallye, to je jiné kafe. Před dvěma roky jsem jel jako spolujezdec Pražský rallyesprint s Petrem Kačírkem a rád bych si to zopakoval. Smekám před kluky, kteří musí reagovat na situace, které jsou pokaždé nové. A navíc se jako divák dostanu snadno do zákulisí, prohlédnu si závodní auta, pokecám s jezdci. To jo, to mě hodně oslovuje. *** Kdo je Jaromír Bosák Narodil se v roce 1965 ve Františkových Lázních, vystudoval gymnázium v Chebu a v roce 1983 nastoupil na Filozofi ckou fakultu v Praze, tu nedokončil. O pět let později začal na Fakultě sociálních věd, kterou úspěšně absolvoval. Od roku 1992 pracuje v České televizi (včetně tříleté externí spolupráce). Komentoval pro německou stanici ARD, švédský FilNet a působil také v Radiu Bonton. S Markem Ebenem moderoval pořad Největší Čech, s Mahulenou Bočanovou Výzvu, s Lucií Výbornou Autoškolu národa, pro ČT24 také Hydepark. Od roku 2011 se střídá s Robertem Zárubou v moderování diskusního pořadu Kamelot. Výběr z hlášek komentátora „Nevím, co teď odpískal Rooneymu rozhodčí za faul? Zákaz předjíždění?“ „Tento centr by Sionko nestihl ani na motorce.“ „To byla kosa jak od prvorepublikového zemědělce.“ „Rozhodčí asi nemá svůj den a chtělo by to střídat.“ „Po tomhle zákroku stadionem lehce zavoněla sádra.“ „Zdá se, že fanoušci na něj pokřikují: „Hraj, nebo si kup lístek!“ Foto autor| Foto Profimedia a Michal Štěpanovský O autorovi| Dvoustranu připravil Michal Štěpanovský _

Sedláček: Vyprávím pohádky pro dospělé 27.4.2012

Domažlický deník

str. 17 _

KULTURA REGIONU_

Plzeň – Těmito slovy popsal host pravidelného cyklu přednášek při Finále Plzeň svou činnost. Řeč je o Tomáši Sedláčkovi, hlavnímu makroekonomickému stratégovi ČSOB, někdejšímu poradci prezidenta Havla či ministra financí a v neposlední řadě přednášejícím na FSV UK. Taneční sál Měšťanské besedy ve středu doslova praskal ve švech těmi posluchači, kterým se poštěstilo sehnat lístek na dopředu beznadějně vyprodaný pořad. Sedláček celou přednášku postavil na příkladech: „Jako když v reklamě na jogurt je jedna velká idylka, všichni jsou krásní a šťastní, chlapík má na břichu vyrýsovaný six pack. A to všechno díky Jogobelle,“ narážel na neautenticitu touhy, jež je podle tohoto ekonoma čerpána z vnějších vizuálních podnětů, tedy toho, co je nám servírováno z pláten či obrazovek a co považujeme za správné. Podobně komentoval vztah touhy a strachu, který je zřejmý mimo jiné ve snímku Pán prstenů. Prsten jako symbol touhy budí respekt, protože „v každém strachu je trochu touhy a naopak“. Dále zabrousil k výroku filozofa Patočky o „nudě obřích rozměrů“, skrz kterou se stává film silnějším. Čímvíce senudíme,tímje film silnější médium. Foto popis| TOMÁŠ SEDLÁČEK je nonkonformní ekonom, jeho středeční přednáška byla beznadějně vyprodaná. Foto autor| Foto: Festival Finále Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; KULTURA REGIONU; 17 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; KULTURA REGIONU; 17 Plné znění zpráv


Publikováno| Domažlický deník; KULTURA REGIONU; 17 Publikováno| Klatovský deník; KULTURA REGIONU; 17 Publikováno| Rokycanský deník; KULTURA REGIONU; 17 Publikováno| Tachovský deník; KULTURA REGIONU; 17 ID| 8bd4c357-3129-4f48-bdf4-ce8fc8e2df32 _

Dva důvody, proč nesmí soukromé peníze rozhodovat na akademické půdě 24.4.2012

LIBERECKÉ LISTY str. 10 Jaroslav Čížek_

Liberecké listy_

Co si to na těch vysokých školách dovolují? Rektální alpinismus aneb Neposlušné odstavíme V Liberci se v praxi projevilo nebezpečí možného vlivu na chod státních vysokých škol. Dva exemplární příklady ukazují, oč by se mohli případní sponzoři škol a politici snažit. Jen poustevník žijící kdesi v šumavských hvozdech by nevnímal realitu posledních měsíců. Vzniká jedna iniciativa za druhou, protesty v ulicích se stávají běžným jevem. Příčiny tohoto stavu rozebíráme s některými osobnostmi Liberecka na jiném místě vydání, v Senátu Listů. I tento stav je ale příčinou hysterického chování mocných finančních a korporátních skupin a některých politických stran. Kdyby mohly, nejraději by si všechny koupily nebo zahnaly do kouta. Cení zuby na kritiky a volí metody zastrašování a dávání najevo, jak moc mocní jsou. Zatím tato taktika, jak si udržet vliv a moc, platí jen částečně, ale co bude za čas? Nemůže to přerůst v cosi, co by z vlivných a mocných vytvořilo absolutně nedotknutelné? A mohli by s tím začít hned na začátku, formováním správných názorů mladé generace už na vysokých školách. Stačí, když nad nimi získají vliv. Jak? Třeba postupným zkomercionalizováním vysokých škol. Začátek tohoto neblahého jevu lze vysledovat ve snahách zavedení školného a ve snahách přivést do vedoucích orgánů VŠ soukromé peníze a sponzory. Tak by se dal postupně vybudovat vliv určitých skupin na výběr vyučujících profesorů a na to, co by mladým lidem vtloukali do hlav, a jak by vytvářeli jejich světonázor. Zdá se to přitažené za vlasy? Připomíná to ideologické tažení vládnoucí strany z dob minulých? Že tato dedukce má svá opodstatnění dokládají dva případy ze začátku letošního roku. Dva případy, které zřejmě neměly v polistopadové historii českého vysokého školství precedent. Diletanti proti architektovi O tom, že centrum Liberce bylo v posledních letech téměř zlikvidováno neúměrnou výstavbou nákupních galerií, jsme v Listech psali mnohokrát, a uváděli jsme i důsledky, které to do budoucna nese. Likvidace přirozeného centra života v ulicích Pražská a Moskevská, likvidace malých obchodníků, je zřejmá už nyní. Nejvíce k tomu přispěla dostavba obchodního domu Forum, která navíc necitlivě a fatálně zasáhla do tváře dolního centra Liberce, zkazila jedinečný výhled na Ještědský hřeben a značně pošramotila dojem z architektonicky zajímavé první části Fora. Právě podobné kritiky se dopustil v knize Střed Liberce v proměnách staletí kolektiv autorů z Technické univerzity Liberec. A to neměl dělat. Poštval proti sobě nejvlivnějšího libereckého architekta Radima Kousala, který je architektonicky zodpovědný za současnou tvář Fora. Hádka mezi studenty a pedagogy TUL a architektem Kousalem vypukla už při představení knihy v únoru. Nutno říci, že drtivá většina přítomné veřejnosti dala jasně panu architektovi najevo, co si o současné podobě centra města myslí. Radim Kousal odbornou monografii nese jen velmi těžko. Raněná ješitnost a zpochybňování jeho lukrativní zakázky dostoupily té míry, že neodolal a napsal stížnost rektorovi TUL. Autory studie označuje za nevzdělance a diletanty, text za bulvarizující a plný smyšlenek. Naznačuje, že studie byla vytvořena na objednávku a neštítí se takových výrazů jako je „rektální horolezectví“. Pan architekt Kousal musel být tedy notně naštván… Na závěr vyzývá rektora TUL, aby dohlédl na to, aby podobné práce na univerzitě již nevznikaly a žádá opatření, která tomu zamezí. Reakce rektora Zdeňka Kůse na sebe nenechala dlouho čekat. Mimo jiné pan rektor píše: „Osobně se nedomnívám, že vše nové, co bylo v Liberci postaveno, je skvělé a funkční a stejně tak zdaleka nelituji všech budov, které byly v nedávné minulosti zbourány. Plné znění zpráv


Vážený pane architekte, doby, kdy bylo možno člověku vnucovat jediný takzvaně správný názor, jsou naštěstí pryč a já věřím, že se nevrátí. Nemám vůbec v úmyslu bránit studentům a mladým zaměstnancům, aby vyjádřili svůj názor na stavby, které nás v Liberci obklopují. Zejména, když se jedná o objekty, na jejichž vzhled či funkčnost není dnešní názor nejen laické, ale i odborné veřejnosti zdaleka jednoznačný. Ať už je jejich autorem kdokoliv.“ K této odpovědi není žádný komentář třeba. Rebel na Univerzitě Karlově Druhým případem, jak napsaným přes kopírák, je třístránková stížnost společnosti Syner na doktora Jaromíra Baxu, někdejšího ekonomického náměstka exprimátora Jana Korytáře. Jaromír Baxa je doktorandem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a vyučujícím na katedře makroekonomie a ekonometrie. I Jaromír Baxa si dovolil kritizovat „mocné“. Přesně před rokem zveřejnil studii pod názvem: Propojení politiky a businessu: Liberec a Syner, kde poukazuje na propojení stavební společnosti s politiky za ODS a na další souvislosti s realizacemi veřejných zakázek. Tento materiál vznikl v době jeho působení na liberecké radnici a jakkoliv by si to šéfové Syneru přáli, nikdy jej nespojoval se svým působením na UK, stejně jako s tím nikdy nespojoval svou politickou či občanskou angažovanost. Také v tomto případě Syner označuje studii za diletantskou, špatnou, nehodnou žáka střední školy, bezduchou a bezobsažnou slátaninu. Firma neopomíjí vyzvednout svojí ekonomickou sílu a zdůraznit, jak významným zaměstnavatelem je. Jednatelé Syneru Martin Borovička a Petr Myška mají důvodné pochyby o kvalitě absolventů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde Baxa působí. Celou obsáhlou stížností, která nepostrádá charakter kádrového posudku, se line akcent na propojení občanských aktivit Jaromíra Baxy s jeho působením na univerzitě. Syner naznačuje, že Baxa nemá na univerzitě co dělat a podotýká, že jako jedna z největších stavebních společností u nás je nadále připravena své pochybnosti o jeho kvalitách s vysokou školou komunikovat. Naznačuje též, že setrvání Jaromíra Baxy na UK se neslučuje se snahou této instituce být v klubu prestižních vysokých škol Evropy. Rektor Univerzity Karlovy v Praze odpověděl jednatelům Syneru na začátku března. „PhDr. Jaromír Baxa se ve svých komunálních funkcích angažuje jako soukromá osoba, nikoliv jako člen akademické obce UK … Využívá tedy svých zákonných práv…., příliš nerozumím tomu, proč jsem adresátem tohoto upozornění… Vyslovujete pochybnosti nad úrovní některých studijních programů Fakulty sociálních věd UK i o kvalitě absolventů… Protože Vaše zpochybnění je „založeno“ výhradně na osobě PhDr. Jaromíra Baxy, dovolím si ho bez dalšího odmítnout,“ píše ve své odpovědi rektor Univerzity Karlovy v Praze Václav Hampl. Ani v tomto případě není moc co dodat. Jen tolik, že zatím podobné snahy ovlivnit vedení vysokých škol nemají šanci na úspěch. I z těchto důvodů vyhlásili studenti Týden neklidu, přidali se k odborářské demonstraci v Praze, i proto vznikla iniciativa ProAlt. Foto popis| _

Na Olympu mě drží výborná parta 21.4.2012

Pražský deník str. 18 Pražský sport_ DAVID NEJEDLÝ_

Nahrávačka volejbalového PVK Olymp Praha Iveta Halbichová vyhlíží finále s Prostějovem a říká: Praha – Do finále Uniqa extraligy postoupily volejbalistky Olympu Praha. Soupeřkami jim budou hráčky VK Agel Prostějov, které Pražanky letos ještě neporazily. Pokud se tak má stát, musí všechny Olympanky zahrát na hranici svých možností, především dvaadvacetiletá studentka Fakulty sociálních věd UK, která nastupuje na klíčovém postu nahrávačky, Iveta Halbichová. Rozhovor Deníku * Iveto, jaké byly vaše začátky? V sedmi letech jsem po vzoru starší sestry přišla do Meteoru Praha. To ale šlo o takové házení, ještě se tomu nedalo říkat volejbal. Tamměvedl Honza Černý, pod nímž jsem hrála až do čtrnácti let. VMeteoru jsem vždycky nastupovala s holkama, které byly starší o dva roky. Plné znění zpráv


* Kam vedly vaše další kroky? Přestoupila jsem do Olympu, kde jsem se z pozice smečařky přesunula na nahrávku. Přeučoval mě Rosťa Vorálek, což je hodně dobrý trenér. Po roce v juniorkách, kdemě vedl Miroslav Horáček, jsem se ocitla v sedmnácti v týmu žen. * Jak těžký byl přechod do PVK? Hlavně v tom, že jsme s holkama hrály dvojzápas každý víkend. Nejnáročnější byl ale přechod do kategorie žen. Najednou nám přibyly tři tréninky navíc, zapojila se posilovna. Tím, že máme tréninky od 15 hodin, tak jsem začala mít problémy se školou. Ve čtvrťáku na střední škole jsem musela mít individuální plán. * Co vás udrželo u volejbalu? Každá z nás občas přemýšlí nad smyslem hraní. Je to těžké, volného času je opravdu málo. Rády bychom jely třeba na hory, trávily víc času s přáteli, partnerem. Baví nás ale volejbal, to je nejdůležitější. Jsem ráda, žemámena Olympu výbornou partu. Ta by mi hodně chyběla. * Opravdu? O ženském kolektivu se vyprávějí legendy… (směje se) Objektivně řečeno, jsou mezi námi také problémy. Holky se vždycky pomlouvají. Tak to bylo, je a bude. Veliké plus je ale to, že si ze sebe dokážeme udělat srandu. Kladem je i to, že se spolu scházíme imimopalubovku, což jinde nebývá. * Jak hodnotíte letošní sezonu? Jako výbornou. Každý rok senámstalo, že jsme prohrály s nějakým slabším soupeřem typu Šternberku, Ostravy. To se letos nestalo. * Stojí za vašimi úspěchy nějaká konkrétní osoba? To snad ani ne. Vůdčí osobností týmu je naše kapitánka Andrea Sládková. Úspěch je ale spíš o tom, že působíme jako kolektiv. Například hlavní bavičkou je Téra Škrampalová. Pokud máněkdo svázané tkaničky, udělala to Téra (směje se). Co trenér Mitáč. Jaký je to kouč? Ten nás opravdu vede. Jde o velmi dobrého trenéra žen. Víme, že je těžké nás trénovat, a u něj musím ocenit, jak dokonale ví, co si kekomumůže dovolit, co na koho platí. Umí na nás i zakřičet a v té chvíli ztichneme. Nikdy ale žádné z nás neublíží. * Kdy vám bylo v sezoně nejhůře? Asi před sérií s Brnem, před níž jsem prodělala virózu. Výkon, který jsem následně podala, nebyl rozhodně ideální. * Skoro nestřídáte. Jak moc vám tato pozice vyhovuje? Být na lavičce je promě utrpením, protože jsem na ní hrozně nervózní. Pokud nehraji celý zápas, nejsem schopná nastoupit a něco zlepšit. Ty holky, které to dokáží, moc obdivuji. Být stále na hřišti má ale i svá proti. Ve chvíli, kdy se mi nedaří, tak bych ráda vystřídala. Alespoň si odpočinula. To ale trenér nedělá. * Jak vycházíte se svou konkurentkou Adélou Machovou? Já s ní nemám problém. Myslím si, že kdo hraje, neřešíme. * Bere to tak i Adéla. Jste přesvědčená, že vám posledně svázala tkaničky Škrampalová? (směje se) To ano, to byla určitě Téra. * Jste nahrávačkou, tvůrkyní hry. Dá se mluvit o nějaké vaší herní filosofii?



Nevím, jestli přímo o filosofii. Vzhledem k tomu, že máme silnou univerzálku, tak těžké balony hraji na ní. Záleží na spoluhráčkách, co jim vyhovuje. Mojí výhodou je to, že jsou všechny silné, věřím jim. Pošlu proto důležitý balon na jakoukoliv z nich. Čeká vás finále s Prostějovem. Jak se vám líbí jejich nahrávačky? Líbí. Nastupuje za ně česká reprezentantka Šárka Kubínová, která předvádí hodně rychlou hru, kterou blokařky jen stěží stíhají. Druhou nahrávačkou je Slovenka Monika Smák, tamáúplně jiný styl a veliký přehled ve hře. * V čem je síla Prostějova? Ve zkušenosti, holky hrály Ligu mistryň. Tato zkušenost námchybí. Mynaděláme spoustu zbytečných chyb, což už ony neudělají. Také mají daleko širší, vyrovnanější kádr. * Mohl by se Olymp vyrovnat Hanačkám? Pokud bychom spolu hrály třeba dva – tři roky, mohly bychom se jim vyrovnat. K tomu bychom musely pochopitelně nastupovat v pohárové Evropě. Obávámse ale, že je vše o penězích. Takový luxus si nebudeme moci dovolit a stále budou odcházet hráčky do ciziny nebo do Prostějova. * Lákalo by vás zahraniční angažmá? V příštích dvou letech nepřichází v úvahu, jelikož chci nejdříve dostudovat. Dlouho jsem se učila francouzsky, tak bych se ráda podívala právě tam. * Jste narozena ve znamení Střelce. Střílíte ráda? (směje se) Nikdy jsem nestřílela, tak nevím. Pokud jde o to, si z někoho vystřelit, tak ani ne. Samozřejmě si občas z někoho udělám srandu. Na Olympu obzvlášť. Že bych ale někoho zesměšňovala nebo shazovala, tak to ne. Sama to nemámráda. * Jste spíš introvert nebo extrovert? Sangvinik, melancholik… Spíš introvert. Trvá mi dlouho, než se někomu otevřu, ale pak to dokážu. Cholerik nejsem a melancholik taky ne. Nacházím se někde mezi flegmatikem a sangvinikem. Jsem celkem veselý člověk, ale neprožívám věci okázale spíš vnitřně. * Čeho si na sobě vážíte? Snažím se být upřímná. Ale v mezích, abych někomu neublížila. Nemámráda přetvářku. Myslím si, že jsem docela přátelská. Lidé se mi často svěřují. * Co byste na sobě chtěla změnit? Měla bych se více projevovat. Aby lidé lépe rozpoznali, co si myslím. To by bylo pozitivní i na hřišti. * Cíle? Chtěly bychom potrápit Prostějov ve finálové sérii Uniqa extraligy a uhrát s nimi jeden zápas. Už jenom proto, že si to Hanáci „pěkně“ nalinkovali, překládali zápasy, aby získali titul ve třetím domácím utkání před kamerami ČT. Vbudoucnu bych se chtěla podívat s volejbalem do zahraničí. Dostudovat školu a nějak se dostat k psychologii, kteráměvždycky lákala. Foto popis| OPORA. Iveta Halbichová v akci. Foto autor| Foto: Jiří Růžička Region| Střední Čechy _

Vůně éterických olejů dokážou uzdravit Plné znění zpráv


16.4.2012

Benešovský deník str. 10 Publicistika_ SOŇA KACEROVSKÁ_

Dvojnásobná maminka, moderátorka a čerstvě i aromaterapeutka Monika Valentová v rozhovoru pro Deník poodhalila, jak přírodní látky mohou odstranit naše neduhy Praha – Milá a usměvavá maminka a zkušená moderátorka Monika Valentová vypráví o přístupu k mateřství, trendech ve výchově a vonných olejích. * Máte dvě malé dcery. Jak zvládáte skloubit rodinný život s prací v médiích? Jde to skloubit stejně, jako jde skloubit mateřství s jakýmkoliv jiným zaměstnáním. To znamená, že záleží na tom, jak si to člověk zařídí. Kdyby to skloubit nešlo, tak rozhodně dávám mateřství a péči o děti na první místo. * Momentálně pracujete jako moderátorka pořadu Supermáma? aneb Není důležité zvítězit, ale nezbláznit se! O čem je tento pořad? Neměl by vybočovat z naší základní filozofie, kdy se snažíme na mateřství a věci s ním spojené dívat trochu s nadhledem, tolik to neprožívat, což už charakterizuje náš podtitul, ten v podstatě shrnuje, jak se na to díváme a v jakém duchu bychom to chtěly pojímat. Náš pořad je postaven na hostech, ale nechceme, aby to byly provařené mediální tváře, které nemají moc co sdělit. Chceme, aby bylo zajímavé téma, ale i úhel pohledu. Všechno se ale teprve ladí. Nově se pořadu ujala dramaturgyně Markéta Klibi. Uvádím ho já, každé úterý a čtvrtek od sedmnácti do osmnácti. Repríza je ve středu a v pátek od deseti hodin. * Nechcete zapadnout do šedi ostatních pořadů. Existuje podle vás nějaký stereotyp, kterému se chcete za každou cenu vyhnout? Konkrétně u pořadu pro maminky je to trochu kýčovitost, prvoplánová líbivost. * Myslíte ťuťuňuňu? To, že se zde maminky prezentují jako poněkud naivní stvoření? Mám pocit, že se někdy s matkou v jakémkoliv stádiu této životní role jedná jako s retardovaným jedincem, na kterého je potřeba téměř šišlat a zároveň je podceňován i intelektově. Já jsem se často setkala s tím, že přišel host a říkal, abychom to řekli nějak srozumitelně, když se na to dívají ty matky. A já jsem se zarazila, protože to v podstatě byla urážka i pro mě. Sama mám dvě děti a nepřijde mi, že bych tím pádem byla hloupější než zbytek populace a že by se mi tím pádem věci musely nějak předžvýkávat a podávat v primitivnější formě, než je obvyklé. To je věc, která mě zaráží, a spousta maminek to vnímá také. * Jakou vlastně uplatňujete výchovu na své dcery? To je spontánní výchova, ne na základě nějakých příruček a kurzů. Je to čistě intuitivní metoda pokus-omyl. Spíše, když uvádím třeba v Supermámě vlastní zkušenost, tak je to o tom, co vtipného nebo katastrofického se mi s dětmi stalo. * A co převládá? Většinou to jde ruku v ruce. Nejdříve je to katastrofické a posléze mi to přijde vtipné. * Je velký rozdíl mezi tím, jak vás vychovávali vaši rodiče a jak vy vychováváte vaše děti? Vnímáte nějaký generační posun ve výchově? Já osobně ho vnímám a největší rozdíl vidím v tom, že tehdejší maminky měly daleko menší přísun informací. Byla propagována jen jedna metoda přístupu k výchově, životosprávě a vzdělávání dítěte a podle té se v drtivé většině postupovalo. A teď je to informační přetlak a gejzír možností, to je druhý extrém. Myslím, že spousta maminek propadá depresím kvůli té škále možných pojetí, musejí se stále rozhodovat a bojí se, aby to bylo správně. Nejen v rámci rodiny, ale i výchovných institucí. Já jsem se nejdříve snažila všechno vstřebat, ale pak jsem zjistila, že to nejde, protože to množství vás zahltí a musíte si říci dost. A vrátíte se zpátky k intuitivnímu mateřství. Tak tomu bylo u mě i u mnoha mých kamarádek, které se také nejprve snažily. Plné znění zpráv


* Co s tím? Podle mě vycházet z konkrétní situace, ve které se ocitne jeden unikátní rodič a jedno unikátní dítě. Z této vazby se všechno odvíjí. * Byla jste od tří do sedmi let v Nigérii? Co se vám vybavuje? Mně se vybavuje horko, vlhko a to, že jsem se nemusela oblékat. Nazula jsem si zelené dřeváky, které jsem měla vždy přistaveny u dveří a vyběhla jsem ven. Pak si pamatuji cikády a zvuky vzdálené buše. Já jsem to ale nevnímala jako něco zvláštního, protože tatínek tam zkrátka pracoval a co dělali rodiče, to bylo správné. * Vaším velkým koníčkem je i aromaterapie. Co vás na ní tak nadchlo? Možnost pomáhat lidem a ten celostní přístup k člověku. Baví mě éterické oleje a zkoumání jejich účinků, přemýšlení o jejich kombinacích, vůně a masáže mě také baví. Nikdy mě nenapadlo, že budu sahat na cizí polonahé lidi a budu z toho mít radost. Ale jo, je to tak. * V čem tkví její podstata? Aromaterapie je působení éterických olejů získaných z rostlin na lidský organismus. Čili jde o to dostat éterické oleje do těla klienta. Leccos ovlivňují, jak psychickou, tak i fyzickou stránku člověka. Ale ono to spolu souvisí, jak známo. Jde o to vybrat z celé škály olejů ten vhodný nebo ty vhodné, které by danému člověku mohly pomoci. Určitě se to nepaušalizuje. * Vůně uzdravují. Neřekla bych úplně, že vůně uzdravují, protože máte i syntetické vůně. Ale dejme tomu, že vůně éterických olejů dokážou uzdravit. *** Monika Valentová Absolvovala gymnázium Štěpánská a poté vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK se specializací na audiovizuální média. Začínala jako reportérka v radiích Bonton a City. Následně zakotvila na Evropě 2, kde zůstala sedm let. Jako moderátorka se objevila i v klipovém pořadu TV Prima S. O. S, dále filmového týdeníku Kinorevue aneb Dotkněte se hvězd, talk show Sauna a magazínu Prima jízda. Moderovala také pořad Snídaně s Novou a přispívala do filmového měsíčníku Cinema. Nyní moderuje pořad Supermáma na TV Metropol. Vystudovala dvouleté studium aromaterapie a provozuje vlastní studio. S manželem Martinem Veselovským mají dcery Rozálii a Viktorii. Foto popis| MONIKA VALENTOVÁ radí ve svém pořadu maminkám, jak zvládnout mateřství a nezbláznit se. Foto autor| Foto: Televize Metropol Region| Střední Čechy Publikováno| Pražský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Boleslavský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Benešovský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Kladenský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Berounský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Kolínský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Kutnohorský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Mělnický deník; Publicistika; 10 Publikováno| Nymburský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Příbramský deník; Publicistika; 10 Publikováno| Rakovnický deník; Publicistika; 10 ID| eca1b9aa-c7d2-438d-bfdd-279fb0f4843b _



Jak demografický vývoj ovlivní české zdravotnictví? 10.4.2012

Zdravotnické noviny str. 08 Irena Soukupová_

Diskuse_

Systém financování zdravotnictví v České republice se musí radikálně změnit, shodla se většina účastníků debaty pořádané Institutem pro veřejnou diskusi na téma „Perspektiva českého zdravotnictví: Vliv demografického vývoje na stav zdravotnictví a veřejných financí“. Demografická prognóza do budoucích desetiletí předpovídá přibližně stejný počet obyvatel ČR jako v současné době. Očekává se stejný počet dětí, ale méně osob v produktivním věku (tj. 15–65 let) a daleko více seniorů. Se zvyšující se životní úrovní a lepší kvalitou zdravotní péče se zvyšuje i průměrný věk obyvatelstva. Zatímco na začátku 90. let se pohyboval kolem 35 let, dnes je to již o deset let více a prognostici předpovídají další růst. „To, co nejvíce ovlivní výdaje na veřejné zdravotnictví, je vnitřní struktura osob v postproduktivním věku,“ uvedl RNDr. Tomáš Kučera, CSc., z katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK. Hrozbou podle jeho slov nebude nárůst počtu seniorů nad 65 let přes 3 miliony osob, protože zdravotní kondice mladších seniorů se stále zvyšuje, ale spíše nárůst podílu seniorů ve věku nad 75 let. V následujících 20 letech by se jejich počet měl zvýšit na trojnásobek, tedy na půl milionu lidí. Za 60 let by jich měl být (při nezměněném celkovém počtu obyvatelstva) téměř milion, tedy desetina populace. „Projevů demografického stárnutí bude vícero: dále poroste průměrný věk populace, zvýší se zastoupení starších osob a seniorů v populaci, porostou i hodnoty podílu osob, které budou v sociálním systému těmi závislými,“ uzavřel Tomáš Kučera. Není důvod k demografické panice Výrazné stárnutí obyvatelstva ČR podle prof. PhDr. Ladislava Rabušice, CSc., z katedry sociologie Fakulty sociálních studií MU nemá negativní vliv na kvalitu života, a není tedy důvod k tzv. demografické panice. „Česká republika má – ve srovnání s Evropou – výrazný potenciál ke zvyšování střední délky života. A je-li střední délka života výrazným ukazatelem kvality života, pak je jasné, že demografická panika zde nemá místo,“ tvrdí profesor Rabušic. Jako negativní aspekt vývoje současné společnosti ovšem uvedl nedostatek důvěry v ostatní, která je taktéž indikátorem kvality života. Jako demografický realista podotýká, že zásadní nyní bude nový pohled na strukturu populace a nový přístup: „Měli bychom redefinovat problém. Neměli bychom se vůbec zabývat tím, jaký je vztah mezi demografickým stárnutím a kvalitou života společnosti, ale měli bychom obrátit pozornost na kvalitu života seniorské populace,“ dodal Ladislav Rabušic. Mezigenerační solidarita je nutná Z ekonomického hlediska je pak důležitá otázka, zda populace bude v dalších letech stárnout zdravěji proto, že senioři budou v lepší kondici, nebo proto, že budou využívat moderních léčebných postupů, které jsou placené z veřejných financí. V ekonomii se zavádí pojem generační účetnictví. „To vychází z principu současného nastavení systému, který je průběžně financovaný – neexistují žádné skutečné úspory a příjmy jsou vynakládány na okamžité potřeby. Snaží se zachytit míru solidarity mezi jednotlivými generacemi a zároveň se snaží určit nebo odhadnout, které skupiny obyvatel budou nejzranitelnější,“ uvedla PhDr. Lucie Bryndová z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Průzkumy ukázaly, že nejvyšší náklady na zdravotní péči vyčerpá průměrný Čech v období jednoho až dvou let před smrtí. Navíc s rozvíjející se dlouhodobou péčí poroste rozdíl mezi příjmy a výdaji ještě více, jak ukazují statistiky ze zemí s vyspělým systémem dlouhodobé péče, jako je například Nizozemsko. „V zásadě se nejedná o nepřekonatelný problém, ale o otázku priorit jak danou disproporci mezi příjmy a výdaji ve zdravotnických systémech řešit,“ podotkla Lucie Bryndová. Nesporně se podle jejích slov bude muset ještě zvýšit mezigenerační solidarita, například v podobě navýšení efektivní daňové sazby. „Je otázkou, zda je na to naše společnost připravena,“ dodala. Kde vzít peníze? „Dnešní podoba systému poskytování zdravotních služeb, jejich dostupnost a také podoba financování, kterou známe, se musí změnit,“ uvedl MUDr. Pavel Hroboň, M. S., z Advance Healthcare Management Institute. Jako jedna z možností řešení se nabízí zvýšený přísun zdrojů z veřejných peněz, což je ovšem podle Pavla Hroboně v kontextu stagnující ekonomiky spíše nepravděpodobné. Další možností je zvýšení přísunu financí ze soukromých zdrojů, které se dnes podílejí na financování zdravotnictví z 15 %. Jde například o regulační poplatky nebo doplatky na léky. Důležité je transparentní nastavení takového systému a zavedení ochranných mechanismů vůči nejzranitelnější části populace, protože bez těchto pravidel hrozí přelití do šedé ekonomiky. Plné znění zpráv


Jako další řešení se nabízí omezení rozsahu placených služeb, například vyjmutí celých oblastí z veřejného financování. V minulosti se již v tomto kontextu mluvilo například o stomatologii či lázeňské péči. K dispozici jsou i ekonomické nástroje, jako je vyjmutí levných léků z úhrad či (na druhém konci spektra) stanovení absolutního prahu nákladové efektivity. Třetí a podle doktora Hroboně nejdůležitější cestou řešení je zvyšování efektivity prostřednictvím snížení ceny vstupů, DRG, restrukturalizace sítě poskytovatelů či standardizace poskytování služeb. „Troufám si tvrdit, že právě to je oblast, na kterou by měla být upřena větší část pozornosti. Zvyšování přísunu zdrojů či omezování péče by mělo být až na druhém, respektive třetím místě,“ upozornil odborník. Názory z praxe Stárnutí populace je velké téma i pro současnou generaci lékařů. Jak podotkl prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., pozice lékařského stavu je z tohoto hlediska alarmující. „Kdo nás bude léčit za dvacet, třicet let? Padesát procent českých chirurgů je starších 50 let,“ upozornil profesor Pafko. U praktických lékařů jde dokonce o 71 % lékařů starších 50 let. Poukázal také na to, že současných 6,4 % HDP, kterými je zdravotnictví financováno, je v celkových číslech málo, protože materiální vstupy jsou často nakupovány za zahraniční ceny. „Čili 6 procent HDP nemůže stačit na to, aby český občan dostal stejnou péči jako občan rakouský,“ dodal Pavel Pafko. Velmi důležitým faktorem, který se podílí na čerpání veřejných financí na zdravotnictví, je i samotná kvalita života. Chudší část populace se bude podle statistik dožívat kratšího průměrného věku, než je tomu u populace finančně zajištěné. Mění se také struktura onemocnění starších pacientů. Velmi závažný je nárůst různých druhů demence u seniorů a s tím spojená nedostatečně rozvinutá dlouhodobá péče. „Lidé v budoucnu nebudou umírat tak brzy na infarkt a zhoubné nádory a budou se asi častěji dožívat věku, na jaký lidský organismus není běžně stavěný,“ potvrdil prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., mj. v souvislosti s rostoucím rizikem onemocnění nervového systému. Upozornil také na další možnost úspor a zkvalitnění lékařské péče, kterou je podle jeho názoru zavedení elektronické zdravotní knížky. „V celém našem životě je nyní vše v elektronické formě, jen zdravotní dokumentace nikoli,“ posteskl si. Lékař pak nemá přehled o tom, s čím vším se pacient léčí a jaké zákroky předtím udělali jeho kolegové. „Myslím, že toto je jeden ze směrů, kterými by se české zdravotnictví mělo ubírat,“ uzavřel profesor Pirk. Foto popis| MUDr. Pavel Hroboň, prof. Jan Pirk a MUDr. Milan Kubek. Foto autor| Foto: pořadatel Foto popis| Dle prof. Pavla Pafka je pozice českých lékařů alarmující. Foto autor| Foto: pořadatel _

Vyhnání Němců jako turecký model 30.4.2012

Babylon str. 07 Publicistika_ Jan Mlynárik_

Ján Mlynárik (úryvek z rukopisu) Trumfování německou kartou v české politice vytvořilo pravidlo: kdo častěji a více vynášel vyšší trumfy, získával, kdo to nedělal, ztrácel. Snad v žádné jiné sféře politiky dědictví normalizace neprojevovalo tak svoji životnost; normalizace zde přežívala beze změny, ba naopak ještě získávala. Německá karta = živoucí normalizace. Nejvýrazněji se o tom přesvědčil Václav Havel. Václav Havel Když jsem mu na konci prosince 1976 v jeho dejvickém bytě řekl obsah svých Tezí o vyhnání Němců z ČSR, setkal jsem se poprvé s naprostým souhlasem doplněným o jeho vlastní úvahy, o jak kolosální porušení lidských práv šlo. Byl to jediný a nejvýraznější český myslitel, který ve věci odmítnutí vyhnání se mnou hovořil. To mě také přimělo k tomu, že když jsem své teze na podzim 1977 dopsal, o několik měsíců později jsem mu je v kopii odevzdal. Havel mi pak řekl, že se bude snažit prosadit je jako dokument Charty 77, a když to neprojde, tak jako text Charty 77 a nakonec, že je vydá ve své Edici Expedice. Teze o vysídlení československých Němců pak v Plné znění zpráv


roce 1978 v částečně zkrácené verzi publikoval Pavel Tigrid ve svém Svědectví. A strhla se mela - nejen ze strany StB, ale i v zahraničním exilu a domácím disentu. Rozvinula se diskuse, která vydala na tři samizdatové sborníky o rozsahu téměř 400 stran, z nichž v roce 1990 vydavatelství Academia vydalo souhrn v knize Češi, Němci, odsun (Diskuse nezávislých historiků) - editoři Bohumil Černý, Jan Křen, Václav Kural a Milan Otáhal - o 372 stranách. V jednom sborníku vyšly moje teze, pak zásadní stať Bohema, což byl kryptonym šesti českých historiků a myslitel, a následná diskuse, v podstatě odsuzující „odsun", tedy násilné vysídlení. Eurokomunisté k tomu vydali dva samizdatové sborníky, ve kterých převažovaly statě obhajující oprávněnost, nutnost či dokonce dobro vyhnání Němců z ČSR, z nichž Jan Křen a Václav Kural pořídili za svého stipendia v SRN výtah v Němčině (Zur Geschichte der deutsch-tschechischen Beziehungen. Eine Sammelschrift tschechischer Historiker aus dem Jahr 1980, Berlin 1985). Byl to samizdat, který ještě za Husákovy normalizace mohl spatřit světlo světa tiskem. Eurokomunisté Sborník eurokomunistů zahájil Milan Hübl, bývalý rektor Vysoké politické školy ÚV KSČ, pak dlouholetý Husákův vězeň, třemi sériemi Glos k Danubiovým tezím z 5. února, 7. března a 25. dubna 1979 (str. 91125 sborníku Češi, Němci, odsun). Odmítl Danubiovy teze jako „politický pamflet", hájil oprávněnost a nutnost vyhnání. Prý se ho „neprávem dovolávám", když jsem upozorňoval na jeho stanovisko z roku 1968 (Host do domu), kde vyhnání odsoudil (spolu s Janem Procházkou a Vladimírem Blažkem). Nejzávažnější však bylo jeho tvrzení: „Udivuje mne to tím více, když mu nemůže být utajeno, jaký krajně odmítavý postoj jsem zaujal k úvahám, aby takové teze byly vydány jako dokument nebo diskusní materiál Charty 77." Napsal to v době, kdy StB prováděla výslechy desítek signatářů z autorství tezí, do „diskuse" se naplno zapojilo také Rudé právo Karlem Douděrou, které autorství tezí spojilo se „skupinkou, která si říká Charta 77". Jeden z představitelů a mluvčí Charty 77 filosof Ladislav Hejdánek 10. března 1979 napsal: „Pracovníci StB se velice zajímali o to, zda se připravoval v Chartě dokument o Němcích; bylo znát, že celou věc považují za vhodnou příležitost k diskreditování Charty 77 a vůbec hnutí obránců lidských práv." A pokračuje: „A nyní jsem se v Hüblových Glosách… musel dočíst, že mu nemůže být utajeno, jaký krajně odmítavý postoj (Hübl; pozn. aut.) zaujal k úvahám, aby takové teze byly vydány jako dokument Charty 77. … Chce to vyvolat dojem, že se podobný dokument opravdu připravoval a že doc. Hübl měl příležitost se proti tomu stavět." (Sborník Češi, Němci, odsun, 145-146). Hejdánek to tehdy - v logickém sebezáchovném pudu - popřel. Já jsem 8. dubna 1979 v odpovědi Sine ira et studio Hüblův výpad označil za čin na pokraji denunciace - „…proč právě policie musí být z pera M. Hübla informována, že se Charta 77 zabývala tímto tématem a že problematiku vysídlení, jako porušení lidských práv, chtěla zahrnout do svých dokumentů? Je zde nějaká potřeba vynášet navenek vnitřní diskusní záležitosti Charty 77?" V Hüblových Glosách stálo: „Autor tezí svým nastolením problému v té podobě, jak ho představil, implicitně nastoluje požadavek jeho revize až po revizi hranic." Když jsem se 6. května 1981 ocitnul v ruzyňské věznici a vyšetřovatelé StB mi tuto větu neustále opakovali -„my nic, to tvrdí váš oponent historik" -, došlo mi, že tato teze pochází z dílny politické policie, nemá nic společné s historickou diskusí. Dnes se směju nad tím, když jsem ve své odpovědi Hüblovi napsal: „To si skutečně dosud nevymyslela ani policie; tuto expertizu by mohl vyslovit snad Václav Král." Ale ano, Hüblovi to vsunula do jeho textu právě politická policie, aby mě mohla obžalovat z ohrožení integrity republiky (změna státních hranic), za co byl nejvyšší trest velezrady podle § 92 rozvracení republiky, za co byl trest 15 let vězení, v případě ohrožení až trest smrti. Až do těchto poloh se dostala diskuse o vyhnání Němců z ČSR: Hüblovi, podle jisté svědkyně, dávali argumenty k jeho glosám pražští eurokomunisté, kteří ho zásobovali literaturou. Hübl jim své rukopisy postupně nosil, oni mu dávali připomínky. Možná nevěděli, že druhým zdrojem „připomínek" je politická policie. Tak se kruh uzavíral… Než kohout zakokrhá… Bez ohledu na autora tezí a jeho více než roční vazbu měla Hüblova aktivita za důsledek, že představitelé Charty 77 zjistili, že dokument o vyhnání Němců je třaskavina nejvyšší razance, která může být použita na likvidaci hnutí občanských práv jako snad nic jiného. Havlův návrh na přijetí dokumentu Charty 77, ale ani jako diskusního materiálu, dokonce ani textu Edice Expedice se nerealizoval. Jak uvedeno, Hejdánek začátkem března 1979 popřel, že by Charta 77 dokument o Němcích připravovala. Když se okruh represe kolem představitelů Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných zúžil natolik, že věděli o hromadném zatýkání, tři dny před ním, jakoby zatáhli záchrannou brzdu rozjetého rychlíku -bývalí mluvčí Charty 77 Václav Havel a Ladislav Hejdánek vydali prohlášení „dementující údaje ve stati Milana Hübla Třetí glosy k vysídlení Němců, týkající se údajného dokumentu Charty 77 k tématu vysídlení". (J. Gruntorád, 85). Plné znění zpráv


Bylo to skutečně na poslední chvíli: představme si situaci, kdy nejaktivnější představitelé Charty 77 jsou obviňováni z podpory sudetoněmeckého revanšismu a na jejich dokumentu by se potvrdilo, proč Československo před kontrarevolucí musely 21. srpna 1968 zachraňovat sovětské tanky! I když bez toho byli odsouzeni k mnohaletým trestům odnětí svobody, „podpora" západoněmeckého revanšismu, „návrat Sudeťáků" by jim na létech vězení nepochybně přidaly a pro apolitickou, kolaborující společnost by byl rozsudek logičtější a přijatelnější. Bohužel, až k těmto koncům zavedli svými reziduy pronásledovaní historikové-eurokomunisté představitele Charty 77 a vůbec celý problém vyhnání Němců z ČSR. Charta 77 už za své existence nikdy nepřijala žádný dokument týkající se násilného vysídlení, dokonce německou otázku totálně ignorovala včetně diskriminace čs. občanů německé národnosti, kteří zůstali doma, ačkoli se Charta 77 jinak v několika dokumentech zabývala otázkou útisku maďarské a polské menšiny. Němci pro ni ale přestali existovat. Tím Charta 77 obešla jeden z nejzákladnějších principů porušování lidských práv, které si vytyčila jako úkol, což mělo za následek dlouhodobé obcházení věci vyhnání. Také Václav Havel se ve své misi neměl o co opřít. Když v prosinci 1989 ještě jako kandidát na prezidenta státu vyslovil kondicionálně potřebu omluvy sudetským Němcům za příkoří vyhnání, vyvolalo to bouři, která pod Husovu sochu na Staroměstském náměstí přivedla hladovkáře Klena a vedla i k takovémuto historickému hodnocení: „Ještě před svým zvolením pronesl politicky téměř sebevražedný výrok, že se Češi musejí omluvit sudetským Němcům za jejich odsun v roce 1945. Jeho první cesta z Hradu pak vedla do Německa (…) a nikoli na Slovensko…" (Jan Měchýř, Velký převrat, 1999, 105). Václav Havel se zde poprvé setkal s tvrdou realitou, která odporovala pádu diktatury. Jestliže v kritické chvíli odvolal svoji snahu zastat se vyhnaných, bylo to pochopitelné, aby nezvýšil hrozbu výše trestu pro sebe a druhy v procesu a nedal politické policii a komunistickým ideologům nástroj, jak zneužít otázku vyhnání proti Chartě 77 a disentu vůbec. Šok z uvědomění si nebezpečí sudetské otázky byl tak velký, že Charta 77 do svého zániku v r. 1990 se otázce vyhnání systematicky vyhýbala, nevydala jediný dokument k ní, a dokonce ignorovala i žhavou skutečnost, že v té době ve státě žily statisíce Němců, kteří tu zůstali a bylo jim dokonce vráceno státní občanství, nikoli však zabavený majetek. Byli to občané druhého řádu, stále pronásledovaní za svoji národnost, žijící ve strachu promluvit svou rodnou řečí na veřejnosti, ubíjeni ve vyhledávání vzdělání, diskriminováni v zaměstnání a životě jako nežádoucí národnostní menšina. Toto ignorování útisku německé menšiny v republice kontrastovalo s praxí Charty 77 vydávat dokumenty o útisku maďarské a polské menšiny, nebo proti rasismu a fóbii vůči Romům. Strach z perzekuce prostě vygumoval Němce vyhnané i zůstalé z optiky Charty 77 tak důkladně, že tuto ignoraci se nikdo z jejích vůdčích osobností ani nepokusil ozřejmit či vysvětlit. Vyhnání v Evropě Teď však režim odešel na smetiště dějin a nadešla chvíle k oživení zadupaných myšlenek a plánů. Václav Havel projevil konzistenci svého myšlení a ještě než oficiálně vystoupil jako hlava státu, vrátil se ke svému programu vypořádání se s vyhnáním. Nejen svými výroky, verbálně, ale i činy - jeho první kroky směřovaly do Německa, ačkoli všichni očekávali, že navštíví Slovensko. I v tom byl záměr zvýrazňujícií jeho chápání německé otázky pro osvobozené české země. Z hlediska jeho vnitřního ustrojení to byl osvobozující čin, nahlíženo realitou to byl - i z hlediska budoucnosti - sebevražedný pokus v jeho politické a státnické kariéře. Že desetiletí po zločinu vyhnání budou na tom politické elity pod rouškou obrany národních zájmů vytřískávat kapitál, je katastrofální. Hraní německou kartou před každými rozhodujícími volbami se stalo pravidlem až do třetího tisíciletí. Odmítači integrace Evropy v českých zemích soustavně straší obyvatelstvo ztrátou majetku, získaného vyhnáním Němců. Kritici sjednocování evropského kontinentu připomínají, co všechno hrozí implementováním evropského demokratického práva do českého zákonodárství. Ano, přijdete o majetek v pohraničí, jestliže vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, jednotně křičí nejen komunisté, tito pohrobkové Stalina a Gottwalda, ale i kryptokomunisté typu Bobošíkové, kariéristé typu Tlustého, Schwippela či Železného. Ovšem v čele onoho křiku stojí nejvyšší hlava státu prezident Václav Klaus, který si svým protiněmeckým šovinismem vydobyl slávu nejtvrdšího odpůrce integrace Evropy. Václav Klaus ovšem nebyl sám, kdo plul na vodách antisudeťáctví. On a jeho široký okruh následovníků hrál německou kartu při každé vhodné příležitosti především proti Václavu Havlovi. Ten sice už svoji výzvu o omluvě vyhnaným neopakoval, ale také nerevidoval. Ovšem tím nezabránil narůstajícímu antisudeťáctví zejména v politických elitách. Pak stanul před hrozbou ztráty svého prezidentského úřadu. Tak jako kdysi musel zatáhnout za „záchrannou brzdu" před Husákem, teď tento tah musel použít před „demokratem" Klausem a jeho ideovým antiněmeckým okruhem. Když jsem na začátku roku 2000 odpovídal na dopis, ve kterém jsem byl označen za „advokáta" sudetských Němců, uvedl jsem: „Prezident se v roce 1989 omluvil za vyhnání. Roky zůstával sám. Pak ho Plné znění zpráv


postupně doštípali a donutili v projevu v Karolinu (1995) devalvovat a popřít jeho morální postoj a došlo to tak daleko, že teď obhajuje Benešovy dekrety. Při bilancování jeho desetileté funkce se dočítáme z novin (LN 29. 12. 1999): Jeho necitlivost k poválečným vyhnancům (před několika měsíci je paušálně srovnal s komunisty) se dá vysvětlit snad jen strachem ze ztráty domácí přízně. To, že domácí přízeň je totálně antiněmecká i po tolika letech, svědčí o tom, že jedna z mála myslících hlav českých intelektuálů byla postupně zahnána do kouta. S tímto břemenem se chceme dostat do Evropy?" (Ján Mlynárik, Causa Danubius, 642-643). Zahradníkova Akademie V Klausově protisudetské mobilizaci nesměl chybět hlas nejvyšší vědecké instituce, její předseda se jal reprezentovat přední šiky této ctihodné organizace; Rudolf Zahradník 16. prosince 1999 na výročním sněmu akademie přednesl řeč, v níž napadl historiky, politology a novináře, že chtějí revidovat výsledky druhé světové války odmítáním vyhnání milionů čs. občanů německé národnosti z ČSR a odmítají zákonné normy, dekrety prezidenta Beneše, na jejichž základě byl nelidský akt iniciován a uskutečněn. Podle Zahradníka vyhnání Němců bylo právním a spravedlivým aktem na základě z hlediska všeobecně uznávaného evropského práva překonaných (podle premiéra Zemana „vyhaslých") dekretů. Z pléna nejvyšší vědecké instituce tak zazněl výrazný protiněmecký šovinismus, plně odpovídající Klausově protisudetské mobilizaci. Autoritativní stanovisko vyslovil svojí profesí chemik, žádný společenský vědec, historik, odborník v disciplíně; jako by erudovaný historik novodobých dějin poučoval chemiky a vůbec přírodní vědce o zásadních směrech a perspektivách jejich výzkumu. Do takových absurdit vedla iracionální šovinistická nenávist v zájmu obrany „národních zájmů". Nebylo dost na tom. O několik měsíců později na základě stále trvající a zesilující se protisudetské mobilizace v Akademii věd ČR, se konala tisková konference historiků, na které úvodní a hlavní profilující referát přednesl Rudolf Zahradník. Za souhlasně přikyvujících představitelů všech historických pracovišť akademie a řady novodobých historiků předseda akademie podle přítomného historika Emana Mandlera přednesl obsažný „protimlynárikovský" projev, ve kterém se koncentroval útok na všechny odmítače a kritiky vyhnání. Sám Mandler, zkušený novinář, když se v diskusi, jak bývá zvykem na tiskových konferencích, ptal, proč vědecká historická pracoviště akademie ignorují kardinální otázku vyhnání, nevydávají edice pramenů, jimiž oplývají domácí archivy, nevydávají žádné studie či monografie, které by objasňovaly průběh nelidského aktu a jeho genocidní stránky, dostal od předsednického stolu vynadáno, až se musel ohradit. Historici Na další podobné konference už nešel, ty se ostatně konaly v unisonu historiků, souhlasících s aktem vyhnání. V Akademii věd zavládl šovinistický duch antisudetské mobilizace: ředitel Historického ústavu AV ČR mediavelista J. Pánek se nechal slyšet, že čs. Němci vysídlením neztratili, ale naopak získali v Německu blahobyt a vede se jim daleko lépe, než kdyby byli zůstali doma. Historikovi, zabývajícímu se sňatkovou politikou pánů z růže nikdo nepřipomněl hrůzy vyhnání, ani pot a krev vyhnaných ve válkou zničeném Německu poté, co museli opustit svůj majetek ve válkou nezasaženém území. Ředitel ústavu se přece musel nějak zavděčit svému nejvyššímu nadřízenému. Historická realita musela jít stranou a převládnout kánon, omlouvající zločin. V podobném duchu vystoupil i pracovník onoho ústavu Jindřich Dejmek, shodou okolností zabývající se i geniálností Benešových dekretů; když jsem na začátku nového tisíciletí v jistém interwiev vyslovil svůj odsudek vyhnání, vyzval v celostátním deníku - pro jistotu lidové strany - ke společnému vystoupení všech českých historiků proti mně a těm, kteří odmítají akt genocidy. Nešlo mu o věc, ale o kariérní povýšení v ústavu, kde se odměňovaly ne vědecké výsledky, ale iracionální xenofobní výkřiky. Až tam vedly důsledky protisudetské mobilizace v Akademii věd, ze kterých jejich iniciátor Klaus musel mít radost a oceňovat důmyslnost vědců ve falšování historie. Ústav soudobých dějin Ovšem ne dost na tom. Vědecké ústavy, zabývající se historiografií, měly nařízenou přesnou maršrutu zásadně se nezabývat otázkami vyhnání. Tak se stalo, že na moderní dějiny specializovaný Ústav soudobých dějin AV ČR za svoji existenci (bilance do roku 1998) vydal 150 publikací o všech možných otázkách vývoje ČSR, z nichž se ani jediná netýkala kruciálního bodu vyhnání - zničení staletého společného historického vývinu Čechů a Němců. Iniciativa se přenechávala regionálním historikům a jejich bádání v lokálně omezeném, parciálním prostoru, publikovaném v místních novinách a lokálních publikacích, nejčastěji muzejních a folklórních časopisech. O vědce, kteří svoji tvorbou překračovali regionální rámec a zpracovávali témata z



celostátního hlediska, jako byl Tomáš Staněk, centrální pracoviště zájem neprojevila - ať si Staněk v klidu bádá, ale v Opavě, ne v Praze. Emanuel Mandler Ale odmítači a kritici vyhnání se našli i mezi historiky ústředních historických pracovišť, jakým byl právě Ústav soudobých dějin, kde byl zaměstnán Emanuel Mandler, autor početných vědeckých studií a monografií, v nichž se netajil svým kritickým stanoviskem zejména k Benešových dekretům, stejně jako ve výrazných kritických komentářích Klausovy protisudetské mobilizace. Mandler byl historikem starší generace, která už v 60. letech ostře odmítala dogmatismus historiků, reprezentovaných Václavem Králem a jeho okruhem komunistických ultralevých sektářů, kteří pak po světské invazi v roce 1968 za normalizace začali čistit historická pracoviště nejen v Akademii věd a na vysokých školách, ale i v regionech - v muzeích, galeriích, knihovnách, všude kde byli myslící intelektuálové. Také Mandler si za dvacetiletí normalizace mohl dovolit jenom pomocnou nádenickou práci bez možnosti jakékoli publikace; byl činný v disentu, samizdatu, spolu s politologem Bohumilem Doležalem v roce 1987 založil nezávislou politickou skupinu Demokratická iniciativa, jež se roku 1990 přeměnila v Liberálně demokratickou stranu. Tento redaktor Československé vlastivědy (196068), redaktor avantgardního časopisu mladých Tvář, spoluautor revue Dějiny a současnost, významný historik novodobých čs. dějin byl v roce 1995 jedním z iniciátorů petice Smíření 95, vyzývající k přímému jednání české vlády se Sudetoněmeckým krajanským sdružením, což se v očích nejen V. Klause, ale i R. Zahradníka jevilo jako velezrádný čin. Vláda totiž takovéto jednání a priori odmítala a každé volání po spolupráci a jednání s představiteli vyhnaných čs. Němců označovala za provokaci. Mandlerova kritická publicistika vyvrcholila v jeho publikaci Benešovy dekrety. Proč vznikaly a co jsou, Libri, Praha 2002, ve které připomněl, že „celonárodní jednota za účelem vyhoštění sudetských Němců z jejich domoviny znamenala společenský regres a samo vyhnání Němců bylo genocidní etnickou čistkou, při níž přišlo o život nepoměrně víc obětí než za celých čtyřicet let komunistické vlády. Plni sebevědomého odhodlání žijeme tak v politickém a duchovním klimatu bezprostředně poválečné kolektivní msty a nenávisti a v důsledku toho pokulháváme daleko za Evropou. Hrozí celoevropská ostuda, to je z obsahu nacionálněperzekučních dekretů více než zřejmé. Národ usazený do vlastních nedostatků a přesvědčovaný politikou i vědou o tom, že je to tak náramně dobře -může z toho vzniknout něco kloudného?" (E. Mandler, 14, 101, 105). Emanuel Mandler se kriticky postavil k vládní Smíšené česko-německé komisi historiků, kterou z české strany vedli schvalovatelé „odsunu" Jan Křen a Václav Kural. Mandler odmítl teorii Jana Křena, že o vyhnání a Benešových dekretech smějí psát pouze „odborníci, a nikoli žurnalisté a publicisté", a s břitkou ironií komentoval stanovení kvóty obětí vyhnání na 25 000 osob - „kdo uvede víc, ten nemá s vědeckým poznáním nic společného", pokračování na straně VI přílohy dokončení ze strany 7 a také tezi, že za vše, co se stalo za druhé světové války a po ní, může Hitler. Usmívá se nad tím, jak si komise „váží vlastní historické práce", čímž myslí Křenovu knihu Konfliktní společenství (Praha 1991), podle níž Němci v ČSR „žili bez potíží; o dekretech /kniha/ nehovoří skoro vůbec a o vyhnání s nesmírným útlocitem. Přitom má člověk dojem, že vyhnání si vymyslely západní mocnosti a že snad československou vládu k němu i přiměly". (E. Mandler, 102) Historikové proti znásilňování dějin Po česko-německé deklaraci (1997) převládl názor o vyhnání a o Benešových dekretech raději nemluvit, přičemž dle Mandlera „české oficiální historické vědě šlo a jde o to, aby veřejná diskuse o dekretech vůbec ustala" (tamtéž 102). „Výrazem toho je prohlášení Historikové proti znásilňování dějin. Stanovisko sdružení historiků ČR, které za výbor Sdružení podepsali 7. dubna 2002 Jaroslav Pánek a Jiří Pešek. Toto prohlášení obhajuje nejhorší české nedostatky (vyhnání Němců) a naopak sudetské Němce shledává vinnými před historií od samého začátku (tamtéž 105). Až do tohoto finálního stavu umrtvení přivedlo bdělé oko Václava Klause a jeho akademického souputníka Rudolfa Zahradníka českou historiografii: k totálnímu ignorování výzkumu ukončení staletých styků Čechů s Němci. Nejpikatnější na celé věci je, že zmíněných 150 publikací Ústavu soudobých dějin AV vyšlo v drtivé většině za peníze, poskytnuté německou nadací Konráda Adenauera; vrchol celé frašky tvoří vydání kompletu Benešových dekretů v obsáhlých komentovaných dvou dílech (editoři Karel Jech a Karel Kaplan) roku 1995 (Doplněk, Brno). Zatímco sudetští Němci byli i historiky považováni za lejno smrdící, německé peníze Plné znění zpráv


nesmrděly ani samotným historikům a už vůbec ne jejich přísnému dohližiteli Zahradníku Rudolfovi. Peníze německých daňových poplatníků byly v magické kapitole českoněmeckého soužití i drastického rozchodu vyhozeny nazmar, v podstatě, v případě edice Benešových dekretů, k odůvodnění oprávněnosti a pravdy vyhnání. Nové normalizační čistky Nezůstalo jenom u německých peněz použitých k sabotáži historické vědy a zastírání pravdy. Tak jako komunističtí normalizátoři po okupaci země přistoupili k čistkám na historických pracovištích všeho druhu, tato praxe se vedle zneužívání německých peněz přenesla i do nové doby demokratických svobod. Kritici vyhnání se v očích vedoucích pracovníků AV od předsedy akademie po vedoucí jednotlivých ústavů stali delikventy, kteří politicky a ideologicky škodí vědě a tedy musí z vědeckých ústavů pryč. Nejtíživěji to pocítil Mandler, pro kterého se v Ústavu soudobých dějin AV vytvořila hořící půda, musel jednoduše odejít pryč. Ředitel ústavu Vilém Prečan pak tvrdil, že Mandler odešel z ústavu sám, na místo asistenta na nějaké vysoké škole. Když jsem se na to Mandlera ptal, popřel to jako výmysl. Žádné místo na vysoké škole jej v dané situaci nečekalo. Naopak, i zde docházelo k čistkám kritiků vyhnání a omezování jejich kariérních postupů. Mandler jako schopný komentátor a publicista přešel na „volnou nohu" a živil se spoluprácí s Lidovými novinami a Mladou frontou Dnes, jakož i jinými celostátními periodiky. Před svou smrtí (leden 2008) nestihl svoji bohatou publicistiku soustředit do kritického souboru. Tento úkol čeká mladší badatele. Další obětí čistek v Prečanově ústavu byl historik střední generace Miroslav Balcar. Jeho stanoviska, vyslovená v každoročním setkání historiků v Jihlavě, pojednávající o otázce lidských práv a tedy i o sudetoněmeckém problému, svědčila o přesném a jasném logickém historickém myšlení. Jeho glosy i stanoviska k vyhnání publikovaná v Kučerově revui Střední Evropa se vyznačovala ostrostí odsudku až nekompromisního. Byl natolik výraznou osobností, že bil do očí vlastencům a obhájcům národních zájmů a v historickém výzkumu nebylo pro něho místo. Vyčištění Ústavu soudobých dějin AV od kritiků a odpůrců vyhnání mělo precedentní dosah na další kádrovou politiku, ale i ediční politiku a plány dalších historických ústavů Akademie. V Historickém ústavu, podle jehož ředitele Pánka vyhnání znamenalo pro sudetské Němce hmotný přínos, nemohlo vzniknout ani zdání po fundované výzkumné práci o přípravě, procesu a důsledcích vyhnání: žádné edice pramenů, žádné dílčí výzkumy problémů, žádné monografie natož syntézy mapující a hodnotící genocidní katy, kteří zhanobili pověst českého národa na staletí. Odhalovat rány, rýpat se ve hnisu a utrpení vyháněných milionů lidí přece nemohlo být v národním zájmu národa, s jehož jménem je genocidní zločin spojen! Objasnění vyhnání na základě vědeckých faktů a důkazů odporovalo ochraně národních zájmů - daňoví poplatníci přece nebudou finančně přispívat na destruktivní historické akty vynášející na světlo hanbu a zločin vlastního národa a státu! Program ignorování, mlčení, popírání, přinejlepším ideologické kamuflování ovládl historická pracoviště AV. Když se ve věci něco vydá, tak reedice Benešových dekretů, pro důraznost v jednom svazku (2002), s nimiž se vážou učené „české hlasy v diskusi", kde pracovníci historického ústavu AV Jindřich Dejmek a Jan Němeček (Kauza: tzv. Benešovy dekrety. Historické kořeny a souvislosti, Praha 1999) opěvují nejvyšší státnický čin prezidenta a nezapochybují o morální dimenzi jeho genocidního činu, anebo rozsáhle dokumentují a obhajují Benešovu podporu Moskvy a Stalina v řešení polské otázky, jak to učinil Němeček v díle Od spojenectví k roztržce (Academia Praha, 2003), obhajujícím podrazáctví, kterého se na polské demokratické vládě dopustil Beneš za druhé světové války, aby si zavázal Stalina při svých plánech na vyhnání Němců . Takováto adorace Beneše je oficiální linií české historiografie, pěstované na historických pracovištích Akademie věd. Vysoké školy Po „usměrnění" historických pracovišť, za co akademie vděčí svému rozhodnému a předvídavému předsedovi Rudolfu Zahradníkovi, došlo následně i na vysoké školy, se kterými je akademie pospájena různými vazbami i personálně. Vedle Ústavu soudobých dějin se objevilo další sídlo „rebelů" na Fakultě sociálních věd University Karlovy, zejména na jeho politologickém pracovišti, které jako katedru politologie - později přejmenovanou na Institut politologických studií - založil v roce 1990 historik a filosof Rudolf Kučera. Podobně jako v případě „rebelů" Mandlera, Balcara či Jičína z Ústavu soudobých dějin šlo o letitého disidenta, kterého za jeho názory zlikvidoval Husákův normalizační režim. Za účast na aktivitách disentu byl vyhozen z Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV v roce 1979 a další desetiletí se musel živit jako stavební dělník. Nicméně tato pozice mu umožnila bez zábran přejít na opoziční platformu proti režimu, což se projevilo tím, že na sklonku roku 1984 inicioval vznik samizdatového časopisu Střední Evropa, který vedl s okruhem Zbyňka Hejdy a dalších historiků. Do pádu komunismu vydal sedm čísel časopisu, v němž se pravidelně zabýval historickou problematikou sředoevropského prostoru . Jednotlivé části postupně publikoval v roce 1989 v Plné znění zpráv


Mnichově pod názvem Kapitoly z dějin střední Evropy, reedice vyšla pak v Praze 1991. Časopis náročné, vysoké obsahové úrovně vydával od 90. let až do současnosti. Uveřejňoval v něm ve formě komentářů politické analýzy, které shrnul do dvou knih (1993, 1998). Jako plodný autor publikoval řadu historických a politologických studií, které se kriticky zabývaly zejména Klausovou politickou transformací, jíž vytýkal četné omyly a deformace, čímž si znepřátelil okruh příznivců tohoto vedoucího politika. Ovšem čím stál v přímé opozici vůči Klausovi a jeho obraně národních zájmů, byl jeho vztah k vyhnání Němců z ČSR, který byl kritický od začátku; ve svém časopise uveřejnil desítky studií, které směřovaly k odhalování genocidní podstaty vyhnání. V roce 1996 ve svém vydavatelství vydal také dílo Tomáše Staňka Perzekuce 1945 (Perzekuce tzv. státně nespolehlivého obyvatelstva v českých zemích), které významným způsobem obohatilo faktografii o teroru a obětech vyhnání. Tím jako by si kompenzoval svoji neúspěšnou iniciativu ve věci důkladného výzkumu genocidních katů, kterou uplatňoval jako člen Smíšené českoněmecké komise, která se měla zabývat všestranným objasněním otázek odsunu včetně počtu povražděných Němců. Do komise jej navrhl předseda české vlády Petr Pithart v roce 1990; Pithart sám se svým okruhem, jenž se chránil kryptonymem Bohemus (Toman Brod, Jiří Doležal, Milan Otáhal, Miloš Pojar a Petr Příhoda) v diskusi o vyhnání Němců, vyvolané publikováním Danubiových Tezí (Svědectví 1978), zaujal odmítavé stanovisko k vyhnání (publikované Jiřím Lövym v Právu lidu v lednu 1980, Curych) a byl předmětem tvrdé kritiky pražských eurokomunistů, vedené historiky Janem Křenem a Václavem Kuralem, schvalujících vyhnání jako nevyhnutelný akt. Když Smíšená komise na vládní úrovni začala v roce 1990 pracovat, vedl ji z české strany právě Jan Křen - Rudolf Kučera s Tomanem Brodem, dalším členem komise, stáli na opačném pólu. Když Kučera žádal, aby komise iniciovala podrobný výzkum největších genocidních aktů, jakými byly brněnský pochod smrti v květnu 1945 nebo vraždění v západních a severních Čechách (Postoloprty, ústecký masakr na konci července 1945), setkal se s tvrdým odporem eurokomunistické části komise, a tak mu nezbývalo, než z komise po roce odejít -spolu s Tomanem Brodem. Ukázalo se, že staré spory z diskuse disidentů z konce 70. a začátku 80. let přetrvávají, že ani kritici vyhnání, ani eurokomunističtí obhájci „odsunu" nezměnili stanovisko; tyto přetrvávající rozpory měly trvat ido budoucnosti. Navíc Kučera s Brodem a některými dalšími odmítači vyhnání projevovali své sympatie bývalým občanům ČSR německé národnosti tím, že přijímali jejich pozvání na každoroční slavnosti sudetoněmeckého krajanského sdružení. Spor o dějiny uvnitř disentu Kučera pražské eurokomunisty naštval i autorstvím (spolu s kunsthistorikem Janem Pavlem Kučerou) dokumentu Charty 77 č. 11. z května 1984, nazvaného Právo na dějiny. Bylo to píchnutí do vosího hnízda. Oprávněná kritika normalizátorů za jejich diskvalifikaci a pronásledování historiků a jejich podřízení hitoriografie režimu a jeho propagandě. Text ve shodě se skutečností kritizoval služebnou historiografii a její aktéry, kteří při prověrkách museli chválit okupanty jako zachránce, podřídit se moci a v jejím zájmu falšovat zejména nové a nejnovější dějiny. Autoři kriticky odmítli nadřazování hospodářských dějin nad všechny proudy dějin při soustavném ignorování nebo falšování zejména dějin duchovních a církevních, odmítli marxismus jako jedinou vědeckou metodologii. „Snad ještě v žádném období českých dějin se moc nechovala tak nepřátelsky k historikům a jejich dílům…" stojí v dokumentu Charty 77. Eurokomunističtí historikové se do textu pustili s takovou vehemencí, až to vyráželo dech, a své útoky na dokument Charty 77 udržovali déle než rok. Vyslovili nesouhlas s paušálním odsouzením tzv. oficiálních historiků, prakticky jim vyslovili generální pardon, a tím nepřímo i strůjcům čistek jako by říkali, vlastně dobře, že nás vyhodili. V dějinách středověku se prý nezkresluje úloha náboženství. Dokument vyjmenoval deset historiků Gollovy školy, jejichž díla byla zařazena do fondů libri prohibiti a jejich reedice byla nemyslitelná. Prý z díla Palackého něco vyšlo. Že nevycházejí edice pramenů? Vždyť vyšly protokoly sjezdů KSČ. Že od roku 1965 neexistují bibliografie čs. historiografie, tedy z jejího nejproduktivnějšího reformního období? Existuje prý od roku 1971, kde už není ani jediné dílo či článek nejvýznamnějších historiků, na které národ měl zapomenout. Dokument ve své stručnosti nemohl postihnout všechny souvislosti, v zásadě však vystihl katastrofální stav historiografie. Eurokomunističtí historikové tak vášnivě a vehementně odmítli dokument Charty 77 o dějinách, protože je vedoucí chartisté k vypracování dokumentu nepřizvali, ačkoli samizdat disentu byl přeplněn jejich texty. Podstata kritiky eurokomunistů tkvěla v uražené ješitnosti. Ačkoli byli signatáři Charty 77 („naše činnost v oblasti historického bádání je všeobecně známa", jak stojí v dopise čtyř - Miloš Hájek, Hana Mejdrová, Jaroslav Opat a Milan Otáhal), „nebyli o přípravě dokumentu uvědoměni, natož požádáni o konzultaci." (Charta 77, II, 61) Že tak „nekvalitní text" byl vydán jménem Charty a poslán prezidiu ČSAV, považovali „za chybu" mluvčích. Plné znění zpráv


Že eurokomunisté upoutali na sebe podezření ze spolupráce s politickou policií, jak to bylo v případě Milane Hübla, anebo jak se později ukázalo i jiných historiků, jakými byli Jaromír Valenta, Egon Čierny, Václav Hyndrák, Josef Hodic a jiní, projevilo se už - jak uvedeno - v případě Danubia a přípravou dokumentu o vyhnání. Vedoucí chartisté eurokomunistům právem nedůvěřovali. Aby se vyhnuli předčasné denunciaci, svěřili vypracování textu nemarxistickým historikům. Eurokomunisté-historikové v Chartě 77 v choulostivých vnitřních otázkách sehrávali namnoze destruktivní roli, nepřekročili svůj ideologický stín, vězeli v marxismu stalinského střihu, v komunistické praxi a intoleranci, která jim přešla do krve. Jejich publicistická a polemická hyperaktivita v samizdatu disentu měla v mnohém destruktivní dopad. Vedlo to tak daleko, že jejich souputník Petr Uhl, tento pop Gapon českého disentu, veřejně odmítl dokument Charty 77 Právo na dějiny, čímž superkritice eurokomunistů nasadil vpravdě korunu. Kučerův institut Rudolf Kučera si tedy na společenskovědním pracovišti Fakulty sociálních věd UK nesl mnoho znamení, která stála nad ním jako damoklův meč. V 90. letech každé tři roky musel v konkurzu obhajovat svůj vedoucí post na pracovišti, což vzhledem ke svým publikovaným monografiím, knižním souborům a početným článkům úspěšně obhájil. Dokonce i poté, co spolu s Emanuelem Mandleremm a Bohumilem Doležalem inicioval petici Smíření 95, požadující přímé jednání vlády ČR se sudetoněmeckým krajanským sdružením; všechny Klausovy vlády ostentativně odmítaly jakékoli jednání s představiteli vyhnaných Němců. Petice Smíření 95 se jevila z tohoto hlediska jako protistátní čin, když ji i na německé straně podepsala řada osobností, jako např. historik Rudolf Hilf. V roce 1993 přišel na fakultu do Kučerova institutu přednášet Bohumil Doležal (1940), absolvent češtiny a němčiny na UK, jenž se jako redaktor nakladatelství Čs. spisovatel vypracoval na vynikajícího esejistu, literárního kritika a plodného publicistu. Byl jedním z hlavních redaktorů časopisu mladé generace Tvář z roku 1964, který režim Antonína Novotného brzy zakázal (v letech 1968-69 časopis obnovil svoji činnost). Patřil k prvním zlikvidovaným intelektuálům za normalizace. Živil se jako dělník, posléze jako programátor. Byl mezi prvními signatáři Charty 77. Do samizdatu přispěl výbory z politických děl Fr. Palackého, K. H. Borovského a T. G. Masaryka. Spolu s E. Mandlerem roku 1997 založil Demokratickou iniciativu jako nezávislou politickou skupinu, z níž v roce 1990 vznikla Liberálně demokratická strana, za kterou se stal poslancem Federálního shromáždění ČSFR. Poté vedl poradce premiéra Václava Klause, což brzy skončilo jeho vystoupením z Občanské demokratické strany pro nesouhlas s Klausovou politikou obrany národních zájmů, až se postupně stal jedním z nejrazantnějších kritiků politické dráhy Václava Klause. Bohumil Doležal se v letech 1993-94 rozešel s Klausem a jeho ODS také pro nesouhlas s její tiskovou politikou. Přednášel moderní české dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, systematicky psal politologické úvahy a komentáře do denního tisku, od roku 1998 se stal hlavním komentátorem nejvýznamnějšího pravicového deníku Lidových novin. Kritika etnických čistek v ČSR po roce 1945 byla osou jeho publicistiky, v níž zejména politikům příkře vyčítal neschopnost sebereflexe v této palčivé otázce, jejich odmítání jakýchkoli kontaktů s představiteli vyhnaných a jejich organizacemi. Proto logicky patřil k iniciátorům petice Smíření 95. Vedoucím pracoviště, kde Doležal působil, byl další kritik vyhnání a spoluiniciátor petice filosof a historik Rudolf Kučera (1947), který se v roce 1991 habilitoval na Fakultě sociálních věd UK a stal se vedoucím katedry politologie. V konkurzech, které se na vedoucího katedry, pak Institutu politologických studií, vypisovaly každé tři roky, Kučera svůj post vždy bez problému obhájil. Až do roku 2003. Do té doby konkurzní komisi tvořili lidé „od fochu", t.j. politologové různých pracovišť, ústavů Akademie a vysokých škol. Najednou komisi tvořili pracovníci jiných než politologických oborů, např. historikové Jiří Pešek a Eduard Kubů, spoluautoři vládní publikace objednané ministrem kultury ČR Pavlem Dostálem Rozumět dějinám (2002), která měla sloužit ke zdůvodnění oprávněnosti násilného vysídlení Němců z ČSR. Názor těchto historiků na angažovanost Rudolfa Kučery v kritice vyhnání Němců byl zcela opačný. Navíc byla porušena pravidla konkurzního řízení, která vylučovala, aby vedoucí jiných kateder či institutů téže fakulty se účastnili konkurzního řízení: Jiří Pešek byl ředitelem institutu mezinárodních studií FSV UK, což jej vylučovalo z komise, a také Kubů, pracovník Ústavu obecných dějin FF UK, neměl při výběru vedoucího politologického pracoviště co dělat. Sestavení komise odpovídalo záměrné režii, jejíž výsledek byl, že Rudolf Kučera už další konkurz na ředitele institutu neobhájil. Byl vybrán jiný uchazeč, na rozdíl od Kučery bez publikační činnosti a pedagogických zkušeností, a také náležitých vědomostí. Šlo o cílený útok na jednu z posledních bašt kritiků vyhnání, propadem Kučery byl současně zasažen i Bohumil Doležal. Kučera už léta předtím odrážel útoky na Doležala, aby ho z institutu vyhodil za jeho stanoviska zejména po výzvě ke sbírání příspěvku pro sudetské Němce.



Doležalovi bylo jasné, kterým směrem se věci budou ubírat, a tak dal okamžitou výpověď a živil se jako komentátor Lidových novin a Mladé fronty Dnes. V tom následoval vyhozeného historika Emanuela Mandlera. Rudolfu Kučerovi vyčítali účast na nedávno otevřené kanceláři Sudetoněmeckého krajanského spolku v Praze na Malé Straně a spočítali mu také jeho pravidelnou účast na sudetoněmeckých dnech v Bavorsku. Kučera měl také silného oponenta v historikovi Janu Křenovi, autorovi teze o „tragické nevyhnutelnosti odsunu", který sice veřejně odmítl Dostálovu výzvu k účasti na vládní publikaci o vyhnání Němců, nicméně svoje schvalování nutnosti odsunu nijak nerevidoval a setrvával na oprávněnosti vyhnání podobně jako Václav Kural, spoluautor vládní publikace. Jan Křen jako vedoucí kabinetu germanistických studií měl na fakultě silnou pozici jednak svou vědeckou erudicí, jednak i disidentskou minulostí a měl značný vliv na události na fakultě i na dosazení Jiřího Peška do Institutu mezinárodních vztahů FSV UK. Navíc nemohl Kučerovi zapomenout jeho spoluautorství dokumentu Charty 77 Právo na dějiny, proti kterému razantně vystoupil s ostatními eurokomunisty, především Hüblem a L. Kohoutem, a autory dokumentu obvinil z diletantismu. (…) Degradace Rudofa Kučery měla za následek, že jedna z bašt kritiků vyhnání Němců na Univerzitě Karlově odchodem Bohumila Doležala padla. Tak po vyčištění Ústavu soudobých dějin od rebelů Mandlera a Balcara došlo i na toto pracoviště, kam přes své lidi mohl zasahovat předseda Zahradník. (…) Tak jsme svědky podivného úkazu, známého už z normalizačních dob Husákovy komunistické diktatury. Lidé kritizující selhání národa se stávají předmětem pronásledování, existenčních postihů, vědeckých a profesních degradací, jako by v roce 1989 diktatura ani nepadla, ale prodloužila svá chapadla i do poměrů demokracie. Pomluvy, intriky a nekalé manipulace se uplatnily proti kritikům, jejichž úsilí z etického hladiska by mělo být oceňováno a pozitivně hodnoceno. Podle už vyzkoušených modelů persekuce postupovali ředitelé ústavů, akademičtí funkcionáři, lidé s autoritativní rozhodovací mocí. Vědecká obec jejich zásahy vnímala, rozpoznávala a nechávala se zastrašovat. Pro historický výzkum to mělo katastrofické následky. Zastavil se, stagnoval, málokdo měl odvahu nést kůži na trh, vystavovat se pomluvám a šikanám. Takto národ nechce znát pravdu o svých dějinách a vládní pobídky Dostálova typu Rozumět dějinám se stávají obhajobou zla a zdůvodněnímlži o nejvlastnějším předivu samotných historických procesů. Nevycházejí edice pramenů, ačkoli archivy jsou přetíženy jejich bohatstvím a množstvím. Bez nich se historický výzkum nemůže stát systematickým procesem vědeckého poznávání. Historikové, zastrašení praktikami vědeckých papalášů, nepřinášejí k hledání historické pravdy nic, co by národu pomáhalo překročit vlastní stín v jeho selhání a nechávají ho setrvávat v hanbě na posměch Evropě a světu. Ano, jsme přesně tam, kde jsou Turci se svým kamuflováním genocidy Arménů před sto lety, a zřejmě tam budeme ještě déle. Foto popis| Jan Koblasa, Mojžíš, bronz, 1995 Foto popis| Jan Koblasa, Divák I.-VI., veronský mramor, 1997 _

Na novém bigbítovějším albu Křižovatka účinkují i obě mé babičky 23.4.2012

Naše Valašsko - regionální týdeník _

str. 08

Valašsko_

V seriálu Valašský GEN vám dnes představujeme meziříčskou písničkářku Lucii Redlovou Valašské Meziříčí – Do meziříčské Schlattauerovy kavárny přišla v červených keckách a ležérním oblečení. Po celou dobu rozhovoru z ní sálala energie a nadšení. Chvilku neposeděla v jedné pozici a sama už naťukávala dosud nevyřčené otázky. Lucie Redlová, písničkářka a muzikantka z Valašského Meziříčí, popsala své nadšení z nové desky i to, co albu vlastně předcházelo. * Jak si pamatujete svůj první koncert? Docela dobře. Je to velká náhoda, protože v pátek dvacátého dubna to bylo deset let, kdy jsme hráli s Docuku v meziříčském M-klubu. Tehdy ještě pod názvem Pro-cash. Pamatuju si strašné nervy ale i super euforii. Přišli nás podpořit hlavně kamarádi a bylo tam fakt hodně lidí. Byla jsem překvapená, protože jsme byli absolutně neznámá kapela, která hrála poprvé. A pamatuji si i radost, pak se zpívalo, pařilo… Hezká vzpomínka. Plné znění zpráv


* Když své začátky srovnáte s desetiletým odstupem. Změnilo se to nějak? V podstatě se to příliš nezměnilo. Nervy mám pořád, i už se jimi většinou nenechám paralyzovat. Jsou větší vždy, když mě čeká něco nového. Na oslavu desetiletého výročí hrajeme s mojí kapelou v Novém Jičíně. Místo Martina Knora, který je vytížen v Mnáze a Žďorp, s námi bude hrát i můj o deset let mladší bratr. Bude to velká událost, takže je to taková docela velká nervozita. Jinak je to podobné. Směs vzrušení, radosti, euforie, když se to povede. * Kdo vás ke zpěvu a muzicírování přivedl? Od malička jsem zpívala a doma asi slyšeli, že mi to jde, že mám sluch. Dali mě do hudebky na housle, ale to se nedalo vydržet. Na konci jsem propadla a pak mě dali na akordeon. Od té doby mě celkem nikdo do ničeho nenutil. Měla jsem docela mladou maminku a šla jsem si svojí vlastní cestou. Poslouchala jsem si doma kazety, od kamarádů si půjčovala další. Pak jsem ve čtrnácti začala hrát na kytaru. * U jakých písní jste začínala? Asi jako většina – zpívali jsme u táboráku s kamarády. Vše možné od Nohavici, přes Dobeše, Ebeny, ale musím říct, že jsme nikdy nebyli tak úplně kotlíkáři. Časem, když už člověk na to měl, mě bavilo hrát i ty Beatles, Pink Floydy nebo Frames. Vždycky jsem ale tvrdila, že vybrnkávání jsem se naučila na Nohavicovi. Je to trochu paradoxní, protože teď už ho vůbec neposlouchám. * Co vám říká folklor spjatý a inspirovaný Valašskem? Měla jsem k tomu vztah přes moji babičku, která chodila i do valašského krúžku a vlastně doteď ve svých sedmdesáti letech ještě zpívá ve sboru. Na prvního máje jsme třeba chodívali ve valašských krojích. Folklor jsem vnímala přes babičku. Je ale fakt, že potom jsem spíš poslouchala českou folkovou scénu a pak nějaké rockovější kapely jako už zmiňované Beatles, Pink Floyd Queeny a tak. Cestu k folkloru jsem si sama našla až díky Docuku, kde jsme se mu začali věnovat. * Přechod od Pink Floydů k lidovým písním je docela velký skok. Ty písničky jsem často znala, jsem místní a člověk tomu neunikne. Cimbálovky jsou všude kolem, nějakým způsobem to ve mně bylo. Druhá babička je navíc ze Slovenska z Horehrona a když jsme potom s Docuku hráli, tak jsem ji přinutila, aby mě naučila i nějaké písničky od nich. Písničku Horehronka, která je na druhé desce, mě naučila babička. * Od folku se vaše tvorba posunula k rockovějšímu zvuku a většímu bigbítu. Máte už nějaké ohlasy na svou novou desku, která vyšla minulý týden? Vesměs jsou pozitivní, potvrzují mi to, co bylo tak trochu záměr. Otočila jsem se od toho čistého folku k většímu bigbítu. Deska má plnější zvuk a často jsou lidi mile překvapeni. Většina ale zatím slyšela jen jeden singl Sběračky čaje. Ti, co slyšeli celou desku, jsou hlavně lidi z mého blízkého okolí, takže tam ani velkou kritiku neočekávám. Jsem zvědavá na recenze. * Kdybyste svoji desku měla zhodnotit sama… Často se dá proces tvorby ještě prodloužit a deska třeba změnit. Myslím ale, že ne vždycky je to o zlepšení jako spíš o změně. Pro nás je asi dobré, že čas ve studiu je nějakým způsobem omezený a limitovaný. Přijde prostě čas, kdy si člověk musí říct: tak stop, teď už jsem s tím spokojený a takhle jsem to chtěl. Ve studii jsem nezažila žádný špatný moment, kdy by to nějak nešlo, nebo že bychom nevěděli, jak na to. Naprosto nekriticky musím říct, že jsem s tou deskou strašně spokojená. Teď bych tam změnila jednu drobnou věc. Jinak jsem s ní ale daleko spokojenější, než jsem doufala, že budu. * Velkou zásluhu na tom měl zřejmě i producent Tim Eriksen (známý americký písničkář pozn. red.). Jaká s ním byla spolupráce? Skvělá. Dobré bylo, že jsme spolupracovali už od podzimu. V říjnu napevno slíbil, že přiletí a bude s námi ve studiu. Celá kapela se shodla na tom, že by bylo dobré někoho ve studiu mít. Už jen tím, že tam někdo Plné znění zpráv


bude, nás bude motivovat k lepším výkonům. Timovi jsme posílali nahrávky ze zkoušek, takže když přiletěl, už ty písničky dobře znal. Pak s námi byl ještě na dvou zkouškách ve Valmezu, než jsme odjeli do studia, a tak jsme potom udělali nejvíc práce. * Jak to pak vypadalo při nahrávání? Byla to taková vyvážená kombinace shody na důležitých věcech a inspirujícího nového pohledu, který nás někam posunul. Cítili jsme věci podobně, ale ne úplně stejně, protože kdybychom to cítili stejně, tak tam asi nemusí nikdo další být. Ale Tim měl přesně takové dobré nápady v místech, kde to písnička potřebovala. Věřím, že z té desky bude cítit, že jsme ji dělali v pohodě a radosti. * Kdo se na desce podílel? Aktivně moje kapela, bubeník Milan Kratochvíl, basák Ivan Trpík a kytarista Martin Knor. Tim jako producent hrál na elektrickou kytaru, mexickou dvanáctistrunku zvanou bajo sexto, a také trochu zpíval. Zvukovou režii obstaral ceněný producent Ondřej Ježek, v jehož studiu jsme točili. Pak jsem tam měla ještě dva hosty – perkuse nám přišel nahrát Václav Pohl z Trabandu a jazzman a klavírista Marek Novotný. Na desce také účinkují obě moje babičky. Nebudu ale prozrazovat jak – ať to lidi zjistí. (smích) * Jak bude vypadat vaše květnové turné? Tim přiletí v pátek jedenáctého května v devět hodin ráno a hned jedeme do Brna do televize, kde budeme v Živě na jedničce. V odpoledním programu České televize, kde budeme hrát sami dva spolu písničky. * Hlodá ve vás už teď pomyslný červík ohledně toho, že byste natočila další desku? Já jsem už druhý večer po natáčení prohlásila, že se těším, až budeme dělat další desku. Uvědomila jsem si, jak mě to ve studiu vlastně strašně baví -byla to zábava, bylo to vzrušující a zajímavé. Chtěla bych ji dělat určitě dřív než za tři roky a rozhodně bych ji zase chtěla točit u Ondry Ježka. Nedovedu si představit, s kým jiným by se mi tak dobře spolupracovalo, jak s ním. Působil jako takový spoluproducent a měl skvělé nápady na to, kde použít nějaký nástroj nebo nějaký zvuk. * Máte v této chvíli nějakou muzikantskou vysněnou metu? Velký cíl asi ani nemám. Stačilo by mi mít ročně nějaký rozumný počet koncertů, na které přijde rozumný počet lidí. Dostat se na tuto úroveň by pro mě bylo super. Líbilo by se mi i udělat turné v Americe s Timem. Celá kapela by tam dojela a hráli bychom s ním třeba i jeho staré věci- dřív hrál punk. A vím, že to není vůbec nereálné zorganizovat. Jde jen o to sednout si nad tím, celé to vymyslet a dát to dohromady. Je to sen, který se jednoduše může docela jednoduše splnit, když na tom bude člověk pracovat. Jinak po nějakém obrovském koncertě na vyprodaném stadionu netoužím... * Co na vaši desku říká tatínek? S ním jsme ji poslouchali minulý týden. Říkal, že se mu líbí víc než ta první, že z ní cítí nějaký vývoj. Měl jen pár připomínek, které už jsem zapomněla, takže to asi nebylo nic důležitého(smích). Jen asi jedna mi utkvěla v hlavě. Je fakt, že jsem si jistější než u první desky. Když něco komentoval, tak jsem si to s respektem poslechla, ale slušně jsem mu řekla: my jsme to chtěli takhle. On by to zase udělal jinak, ale já jsem si to udělala po svém. * Takže si do své práce nenecháte mluvit. Ani ne. Ale my jsme tak nějak domluvení. Je to naše strategie. Záměrně se mi v tom spíš vyhýbá, protože jsme se tak domluvili už dávno, že mě nebude nikam tlačit a šlapat mi cestičku. To bych ani nechtěla, nebavilo by mě to. V těch závějích si ji musím prošlapat sama. Ale mám radost. Dostala jsem pochvalu a potěšilo mě to- on je totiž velký kritik. * Třeba přivírá oko kvůli tomu, že jste jeho dcera.



Nemyslím si to. My se totiž bavíme docela upřímně a otevřeně. Naopak si myslím, že k lidem z bezprostředního okolí je upřímnější a tvrdší. Nemá důvod nějak přivírat oko. * Je vaše muzikantská kariéra i o tom, že máte štěstí na lidi? Určitě ano a myslím, že to štěstí člověk fakt přivolává tím, že je věcem otevřený a štěstí přeje připraveným. Ono se to může zdát jako náhoda, že jsme se třeba s Timem potkali. Já jsem ho potkala na festivalu v Náměšti nad Oslavou, kde jsem ten den už ale vůbec neměla být. Hráli jsme s kapelou někde jinde a říkala jsem si, že už se nebudu vracet. Jenže po týdnu stráveném na tom festivalu jsem věděla, že se tam vrátit musím, něco mě tam táhlo. No a ten cit a intuice mě nezklamala a odměna se dostavila. Beru to tak, že to byla náhoda, které jsem tak trochu sama pomohla. Kterou jsem si sama způsobila. * Necháváte se intuicí ovlivňovat často? Poslední dobou víc a víc a cítím, že je to dobré. Doporučuju to všem. Vždycky jsem to tak neměla. Teď se ale více zaměřuji na to, co cítím, a funguje to. * Za svou kariéru jste poznala spousty lidí. Dá se říct, kdo vás nejvíc ovlivnil? Milan Kuchynka, který mi vydal první desku. Teprve tehdy jsem začala víc hrát a skládat své písničky. Dřív jsem hrála jen v Docuku, chodila do práce a vůbec to nebyl nějaký můj plán dělat muziku tak, jak ji dělám teď. Bez první desky by nebyla druhá, takže právě tohle setkání bylo hodně zásadní. * Jaké máte vztahy s bývalými spoluhráči? Veskrze přátelské. S Docuku jsme se vloni potkali na nějakém festivalu, tak mě Jura vytáhl zpívat jednu písničku. Bylo to milé. S Žambochama se potkávám míň, hrají na jiných akcích, ale vztahy máme přátelské. * Nelitujete někdy toho, že jste od nich odešla? (bez zaváhání) Ne. Byl to prostě přirozený vývoj. Nezalitovala jsem ani na chvilku, takže si myslím, že jsem odešla v pravý čas. Spolupráce byla plodná, máme dvě desky, hodně jsem se v kapele naučila. Jsem si téměř jistá, že kdybych nehrála v Docuku nebo jiné kapele, ani bych nezačala vystupovat sama, nesehnala bych tu odvahu. Jsem za to strašně ráda. Došla jsem ale do bodu, kdy jsem chtěla dělat něco jiného a trochu s někým jiným. Tak jsem to udělala. *** Lucie Redlová - narodila se před dvaatřiceti lety ve Valašském Meziříčí - vystudovala Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy - před týdnem vydala své druhé album s názvem Křižovatka. V květnu jej představí na čtyřdenním křtícím turné - je dcerou známého českého písničkáře Vlasty Redla -láká ji Španělsko, Portugalsko a Itálie - mezi její zájmy patří cestování, filmy, čtení, kolo a badminton Foto autor| Foto: archiv Lucie Redlové _

Začínáme si zahrávat s obrazem země 6.4.2012

Lidové noviny str. 18 Rozhovor_ FRANTIŠEK BOUC_

Zahraniční ekonomové a investoři hodnotí Česko stále velmi dobře, přestože v Česku roste nespokojenost lidí s vývojem země. Ekonom Vladimír Dlouhý, člen Národní ekonomické rady vlády a poradce mezinárodní investiční společnosti Goldman Sachs, ale varuje: „Poslední skandály již zaregistrovala i evropská média, a začínáme si tak s obrazem země zahrávat. Česká politika začíná být pro pláč a to je první krok ke ztrátě slušné pozice.“ Plné znění zpráv


* LN V Česku nyní sledujeme rostoucí nespokojenost s hospodářskou situací, a také s plánovanými reformami. Jak hodnotíte současný stav? Vím, že pro řadu lidí není dnešní situace jednoduchá. Možná nemají ani tak materiální nouzi, spíše ztrácejí naději ve zlepšení. Okolím jsme ale vnímáni jako nejstabilnější země v regionu a jsme považováni za zemi pracovitých, chytrých a schopných lidí. Hodně cestuji a hovořím s lidmi, jejichž mínění je důležité. Měli bychom mnohem více věřit sami sobě. Zvládáme hospodářskou krizi, a pokud se znovu neprohloubí, pak další hospodářský růst již bude jen o nás. Musíme zvednout hlavu, přestat naříkat nad různými skandály a víc si věřit. Darebáci odpadnou sami a dojde na ně. * LN Proč se pohled na Česko očima ekonomů tolik liší od pohledu běžných občanů? Odlišný je pohled zvenčí – jsme zemí s malým dluhem, s průmyslovou tradicí a s vládou, která se hlásí k reformám. Kdo však v Česku žije, cítí každodenní problémy – korupci, nejistou vládu, nedůvěru vůči politikům. Poslední skandály ale již zaregistrovala i evropská média, a začínáme si tak s obrazem země zahrávat. Ale opakuji: ve srovnánís mnoha jinými evropskými zeměmi není tak zle. Nesmíme však rezignovat, chtít stát jen přechytračit, případně okrást, spoléhat na sociální dávky, nadávat v hospodě na poměry a snadno se nechat nalákat do ulic. * LN V ulicích se většinou protestuje proti establishmentu, proti státu. Nyní se nacházíme v situaci, kdy má stát nepřítele téměř na každé frontě. Není to vlastně dobře? Není předpokladem efektivního fungování státu to, aby byl nepřítelem pro každou sortu lidí? V žádné zemi stát nesmí být nepřítelem. Stát to ale dnes, při opakující se recesi v sousedních zemích, opravdu nemá lehké. Držet veřejné finance pod kontrolou a současně provádět reformy, to je nepopulární všude. Politici musí být schopni vysvětlit, že to vše dělají pro růst životní úrovně ne teď či za rok, ale ve středním a delším období. * LN Jaká střednědobá opatření kromě stabilizace veřejných financí mohou přispět k dobré pověsti Česka? Do budoucna nás bude živit mladá generace, tedy ta, která dnes studuje. Nevěřím moc na programy Evropské unie, že se napumpují peníze do toho či onoho průmyslu a výkonnost ekonomiky se zlepší. Věřím ve vzdělání a v propojení znalostí lidí s hladem soukromého sektoru po technologickém pokroku. Vnímám protesty studentů, po většinu života až dodnes jsem na vysokých školách učil. Na druhou stranu mě mrzí, že protesty zdegenerovaly k podpoře dnešního stavu na vysokých školách. Chybí konkurence, v některých případech si pedagogové vybudovali pohodlné, otitulované pašalíky. Kvalitu studentů zvýší jen lepší učitelé a přednášky a ne spory o akademickou nezávislost. Není to však jen o vysokých školách. Pro úroveň vzdělanosti je důležitá i kvalita základního školství a úloha rodiny. Rodina připravuje na budoucnost a vytváří motivaci. Byl jsem mile překvapen, když jsem četl výzkum, ve kterém mladí lidé staví rodinu na první místa svého hodnotového žebříčku. Je to dobře, po období honu za kariérou se navrací rodinné hodnoty. Ty totiž o kariéře rozhodují více než různé manažerské programy. * LN Nevytváří současný model vysokého školství, respektive absence školného, již mezimladými lidmi pokřivený obraz, že mají nárok čerpat od státu služby zdarma? Podporuji školné. Od studentů ale slyším, že pro ně je to minoritní problém. Pro média je tomu naopak, je to vděčné téma. Studenti však mají i svoji pravdu. Reformy s nimi nebyly dostatečně diskutovány, netýkají se vůbec soukromých vysokých škol, konkrétní návrh školného nebyl ideální a poukazují i na legislativní kvalitu návrhů. * LN Vy jste jeden z lidí, kteří se od počátku devadesátých let podíleli na formování této země. Mnoho lidí dnes tvrdí, že tehdy měli zcela odlišné představy o tom, jak bude dnes Česko vypadat. Kde podle vás nastaly chyby, nebo na správnosti jakých opatření trváte, byť vedla k v současnosti kritizovanému stavu? Dnešní stabilita nevznikla ze dne na den. Je důsledkem hospodářského vývoje po roce 1991, a je to pozitivním vysvědčením pro všechny vlády. Žádná nepřipustila zpomalení transformace ekonomiky, jak tomu bylo v Rumunsku, Bulharsku či na Ukrajině, nebo nárůst zadluženosti, jak se to stalo v Maďarsku. Základní strategie byla správná, bez ohledu na mnoho omylů. Mění se ale paradigmata ve společnosti. Po konci komunismu jsme věřili, že zvítězil demokratický kapitalismus. Po roce 2007 jsme ale došli k finanční krizi a ke Plné znění zpráv


krizi našich sousedů v eurozóně. Svět, do kterého jsme se tehdy rychle vraceli, najednou již není tak atraktivní. Mnoho lidí se začíná ptát, zda tento svět „je ten správný“. Zda negeneruje korupci, bubliny na realitních a finančních trzích, hospodářské krize či vyšší sociální nerovnost. Zda nevede k neschopnosti vlád rozhodovat, když jsou stále pod vlivem nějakých voleb. To je logické. Navíc, čínský úspěch státního kapitalismu se zdá atraktivní. * LN Anegeneruje tento svět i skandály, které v současnosti zaplavují veřejnou sféru v Česku? Ano. V případě odposlechů lobbisty a bývalého primátora Prahy je špatné úplně všechno. To, že si tito pánové takto povídali, je špatně. To, že je odposlouchávali, když jeden z nich byl ve vysoké volené funkci, je také špatně. To, že tyto odposlechy unikly ke skupině lidí, kteří pak založili politickou stranu a vstoupili do vlády, je velmi špatně. A konečně, špatné je i to, že vše odhalil investigativní novinář, byť jemu samotnému lze těžko něco vyčítat. Takže pozor – česká politika začíná být pro pláč a to je první krok ke ztrátě té slušné pozice, o které mluvím. Navíc, sešup dolů pak jde moc rychle, Maďaři nám o tom mohou vyprávět. * LN Kde je původ toho všeho? Obecně v nezralosti nás všech v roce 1990, konkrétněji v opoziční smlouvě (smlouva mezi ČSSD a ODS, která v roce 1998 umožnila vznik menšinové vlády ČSSD – pozn. red.). Sám jsem ji v jednom rozhovoru v létě 1998 podpořil, neboť mi tehdy připadala logická velká koalice, která dokončí transformaci ekonomiky a poučí se z našich chyb. To se také i stalo, ale současně opoziční smlouva dala větší než obvyklý prostor ke vzniku lidí, kteří nedělají nic, jen korupčně promazávají vztahy mezi politiky a byznysem. Na úrovni velkých měst, krajů nebo různých regionů vznikly privilegované skupiny, které si mezi sebou rozdělují podnikatelské příležitosti a nadstandardní zisky, neboť nejsou tlačeny k minimálním nákladům. Zase však jedno varování: odlišme tuto skupinu od lidí, kteří jsou v popředí zájmu, protože jsou úspěšní a bohatí, ale oni s bohatstvím převzali i odpovědnost a řídí velké podniky či investiční skupiny. * LN Společným jmenovatelem doby, ve které jste seděl ve vládě vy, a současnosti, je, že kapitál – alespoň ve vnímání veřejnosti – vévodí právu. V devadesátých letech se hovořilo o převaze ekonomů nad právníky při formování státu, nyní se hovoří o dominanci finančních skupin. Vnímáte podobné paralely i vy? Nemám pocit, že bychvminulosti nějak ovládal právníky. Přiznávám, měli jsme udělat daleko více a lepších kroků v oblasti práva a regulace. Kdybychom ale čekali na vybudování správného právního a regulačního rámce, tak bychom ekonomickou transformaci nezačali nikdy. Navíc tehdejší vzory pro regulaci, například finančních trhů, se dnes samy potýkají s velkými problémy. Slovo regulace v Česku v roce 2012 pro mne znamená nepřipustit vládu státní byrokracie nad byznysem, regulovat v souladu s mezinárodními standardy – které se, pravda, nyní bolestně hledají – a potlačení vlivu různých zájmových skupin. * LN V současnosti se pohybujete ve světě byznysu po celém světě. Je Česko opravdu tak zkorumpované, jak se v poslední době hovoří? Lze se spolehnout buď na různé žebříčky transparentnosti – zde jsem trochu skeptický – či na osobní zkušenost. Z obou pohledů jsou Německo či Skandinávie méně zkorumpované. * LN Jedna z největších korupčních afér v Česku ale souvisí s nákupem švédských stíhaček Gripen… Ano. Korupce je všudypřítomná, jde však o její míru. Řešení je místní, závislé na zemi, společnosti. Někde se musí začít, třeba omezenímmoci regionálních a municipálních skupin při rozdělování finančních prostředků. Slyšel jsem, že zdrojem korupce jsou i firmy, které na základě dohod s municipalitami průběh soutěží řídí. Nejde hned o zlomovou věc, aleměla dobrý dopad na lidi a důvěryhodnost radnic. Možná je to trochu i o odvaze konkrétních lidí, zastupitelů. * LN Kdybychom přirovnali Česko k firmě, jak by si stála na volném trhu? Museli bychom ji srovnávat s jinými firmami. Vedle nás je jedna z největších a nejsilnějších firem na světě, Německo. Cena našich akcií by byla odvozována od německé ceny. Aod kvality naší společnosti. Všímám si, že lidé se v posledních letech v Česku začínají štěpit do dvou skupin. Vyčleňují se lidé, které spojuje pachuť z politiky, korupce, a začínají si aktivně budovat vlastní svět – třeba jen úplně obyčejnou partu na



vesnici. To je dobrý trend, obzvláště nestane-li se takový občanský život náhražkou a tito lidé se zapojí do další proměny země. A pak existuje druhá skupina, která je spokojena s pobíráním dávek, nadává a děsí jí reformy. * LN Téměř paniku ve společnosti vzbuzují plánované vládní reformy. Vláda získalavminulých volbách na jejich prosazení velkou sílu, avšak zatím jich mnoho neprosadila… Tuto sílu vláda získala díky začlenění Věcí veřejných do koalice. Je to nejméně proreformní koaliční strana a vláda musí hledat kompromisy. Vláda se i tak snaží na reformách pracovat, jde to ale pomalu. * LN Lidé na jednu stranu kritizují vládu, že nepodepsala takzvaný fiskální kompakt v rámci EU, když ale uplatňuje jeho principy, tedy fiskální odpovědnost v podobě snižování deficitu, kritizují ji také. Lze se vůbec veřejnosti zavděčit? Fiskální kompakt by měl nastavit legislativní pravidla, podle kterého by se země nemohly zadlužovat, jak chtějí. To jsme nepodepsali, ale z pohledu hospodářské politiky to není zásadní. To hlavní je mít pevná vlastní fiskální pravidla. Otázkou zůstává, kdy nějaké vláda konečně přijme. Nezadlužovat se a současně dělat reformy. To nebude nikdy populární, ale s pracovitými, chytrými a vzdělanými lidmi, které máme, si to můžeme dovolit. Česká republika, možná na rozdíl od jiných, na to zkrátka má. *** Po konci komunismu jsme věřili, že zvítězil demokratický kapitalismus. Po roce 2007 jsme ale došli ke krizi. Svět, do kterého jsme se tehdy vraceli, najednou není tak atraktivní. Opoziční smlouva dala větší než obvyklý prostor ke vzniku lidí, kteří nedělají nic, jen korupčně promazávají vztahy mezi politiky a byznysem Musíme zvednout hlavu, přestat naříkat nad různými skandály a více si věřit. Darebáci odpadnou sami a dojde na ně. Ekonom a politik Vladimír Dlouhý Patří k nejrespektovanějším českým makroekonomům. Působí jako poradce mezinárodní investiční skupiny Goldman Sachs. V letech 1989–1992 byl ministrem hospodářství ČSFR, od roku 1992 do června 1997 ministrem průmyslu a obchodu ČR. Přednáší makroekonomii a hospodářskou politiku na FSV UK a na VŠE. Je členem Výkonného výboru Trilaterální komise, mezinárodní rady poradců Illinois Institute of Technology v Chicagu a vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE. Foto autor| FOTO LN - ONDŘEJ NĚMEC _

Puk 5.4.2012

Právo str. 07 Příloha - salon_ ŠTĚPÁN KUČERA_

Povídka pro Adru: Tereza Šimůnková Povídka pro Adru je projekt Salonu a humanitární organizace ADRA. Jde o cyklus povídek současných českých spisovatelů, propojený tématem cest – tohle téma jsme vybrali, protože humanitární pracovníci jezdí pomáhat po celém světě, a navíc budují cesty od člověka k člověku, řečeno vzletně. S takovým tématem se nabízelo oslovit Terezu Šimůnkovou, která už v Salonu publikovala povídku z Kambodže nebo reportáž z Guatemaly. Dnešní Terezina povídka, která se zčásti odehrává v Indonésii, je ještě lepší než její dosavadní cestopisné texty a řekl bych, že patří i k nejlepším příspěvkům, jaké jsme do cyklu pro Adru zatím získali. Je drásavá i neokázale vtipná – obojí často v rozptylu několika slov – a například její první věta by měla vstoupit do síně slávy prvních vět. Mám radost, že Povídka pro Adru není jenom projekt na podporu konkrétní neziskové organizace, ale že přináší i dobrou literaturu. Plné znění zpráv


povídka 1 Poté, co jsem po zmatlané oční operaci oslepla na první oko, mě na parkovišti před vchodem do budovy naší kanceláře, kam jsem si šla přebrat výpověď, poněvadž s jedním okem jsem podávala jenom poloviční výkon a práce na poloviční úvazek nepřicházela pro mé zaměstnavatele v úvahu, trefil do druhého oka puk. V nemocnici jsem pak nad tím dlouho přemýšlela. Protože byl červenec. A v okolí mého bývalého, výpověď nabyla právní moci, pracoviště nebylo žádné dětské hřiště. Bylo to rozumné developerské rozhodnutí. Naše outsourcingová agentura sídlila ve třetím patře komerčního a kancelářského komplexu „Prague Tropical Center“ osm kilometrů za Průhonicemi, exit 6b. Píseček by zabral nejmíň pět parkovacích míst. Aprolejzačky měl stejně uvnitř McDonald’s. Že by si zrovna tady vyřizovaly účty partičky s bejsbolkami, nepřicházelo v úvahu. Moc náročné na logistiku. Natož s hokejkami. Natož v takovém vedru. Na okně poúrazového oddělení by se dala smažit vajíčka. Třeba volská voka. Ale stejně jsem na něj ty dlaně a roztažené prsty jak žába pořád dokola plnou plochou přitiskávala. Jaké to bude, asi, když od teď bude hmat můj hlavní smysl. Na střední škole jsme jako přípravu na maturitu jednou měli napsat volný slohový útvar na téma cesta červa přes práh domu. Jak vnímá tu svou námahu. Jak si tam leze, plazí se, zdolává neznámou tvrdou věc, o které si nemůže udělat vůbec žádný obrázek, protože nemá oči, uši, nos, nemá kromě břicha vůbec žádná čidla, dokonce ani neví, jestli to vůbec někdy skončí, jestli se třeba neoctnul na doslova vyšším stupni existence, a proč se mu říká vyšší, když se mu daleko líp žilo při zemi, jestli to jsou všechno jenom slovní hrátky, asi jako když hnusný rozšlápnutý obchoďák v poli nad dálnicí někdo pojmenuje „Prague Tropical Center“, když na něm jediné tropické je v jednom kuse přehřátá klimatizace, a jestli to jsou všechno do -opravdy jenom slovní hrátky, co se tedy bere vážně. Takže červenec a puk. Nebyla to první katastrofa v mém okolí. Moje dobrá kamarádka přestala jednou v noci cítit kus nohy. Zrovna usínala, a tak to považovala za vplutí do snu. Nebylo to vplutí do snu, ale začátek roztroušené sklerózy. Naopak mé kolegyni přejela nohy dodávka. A teď si vyber, říkala jsem si, zatímco jsem omatlávala okno. I okolí mě povzbuzovalo, hlavně žádnou sebelítost, výzva, nový začátek. Taky co jiného, účast už použili na ty dvě invalidky. Ruce mě začaly opravdu hrozně pálit, a tak jsem si strčila prsty do pusy, abych si je ochladila, až po zápěstí. Zbytek léta jsem prostála u okna. Jednak jsem se nahřívala, miluju teplo. Ale hlavně jsem se trénovala v nepředstavování. Návštěvy, když občas chodily, měly snahu mi popisovat, co se děje venku. Tamhle pajdá paní se síťovkou, ze které kouká květák, a dokonce má i květák na hlavě, to je legrační, to by ses pobavila, tamhle jede ambulance, tamhle vozíčkář. Obrázky za moc nestály, nemocnice. Ale to nebyl ten důvod, proč jsem je vždycky zastavila po první větě. Chtěla jsem vymazat vizuální vjemy ze svého slovníku. Světa. Čím dřív nahradím zrak hmatem, tím líp. Není důležité, co je za oknem, ale že okno je placaté a vyhřáté. Tssss. Tomu se říká poctivě začít od nuly. Kam to dotáh Žižka. Apak jsem jednoho dne stála u toho nemocničního okna naposled. Nazítří jsem se měla stěhovat domů. Budu si muset pořídit protiskluzovou rohožku před vanu. Gumová udělátka na rohy, jako mají děti, když se učí chodit, aby si nerozbily hlavu. Přestavět kuchyň, na to teď nemám, ale brzo mi doběhne stavební spoření. Kdo by to byl před pěti lety řekl, jak se vyplatí investice do pohodlnějšího bydlení. Vtom jsem si uvědomila, že dneska se stalo ještě něco. Poprvé jsem necítila žádné teplo. Sklem neprocházela ani molekula tepla. Šok. Ruce znova na sklo a šmátry šmát. Akorát mrazivá placka. Panika. Ve svém slepeckém autotréninku jsem si vjem tepla nějak spojila s tím, že budu nebo můžu žít dál. Vytvořila podmíněné spojení, že dokud cítím slunce, dokud mě hřeje, bude mi posílat sílu. Vesmírná zlatá pavučina, která by vydržela i dejme tomu kopačák. Tohle jsem si dokonce i dovolila vizualizovat. Představit si něco, co ve skutečnosti vidět nelze, bylo povoleno. Paprsky, jako pružná zlatá brčka zapíchnutá na jedné straně do slunce jako do nějakého koktejlu a já z nich na druhé straně piju. Amůj sluneční koktejl teď někdo vyzunkl, rozlil, nedonesl, je pryč. V návalu čiré hrůzy jsem tlačila dlaně do okna. Ale jediné, co jsem ucítila, bylo, jak do něj z druhé strany ťukl padající list. A takhle dalších osm měsíců do jara. Přežívání. Zoufalé vychládání. Tma. Strčila jsem si namražené ruce do pusy. Ráno jsem se místo domů nechala zavést do banky. U přepážky jsem vybrala stavební spoření. S vybraným vkladem jsem došátrala k taxíku a nechala si pomoct na zadní sedadlo. Prosím, na letiště. Vždycky jsem chtěla vidět slunce v nadhlavníku. Tak to neuvidím. Ale jestli mám strávit zbytek života v temnotě, ať mi je aspoň teplo. 2



Poslední měsíc pobytu v nemocnici byl věnován nácviku běžných denních situací. Pohyb v indonéském penziónu mezi ně nepatřil. Tři velice opatrné kroky k posteli a čtyři do koupelny, který idiot sem postavil větrák, podělaný, au, modřina na koleně, hmatám na ni, velká, natéká, vedro a prach, smrad, motory, motorky, jak tady budu přecházet přes ulici, koleno bolí, asi už zfialověla. Klika, dveře na balkón. Hezké, že mi ho dali. Ale výhled asi tolik nevyužiju. Taky by mě zajímalo, v jakém pomatení smyslů jsem si do batohu zabalila foťák. Vrazila jsem si ruku do pusy a skousla, až mi vytryskly slzy. Indonéské město Pontianak leží na východním cípu Kalimantanu. Jsem tu taky kvůli jisté siločáře. Pontianakem prochází rovník. Poslepu, ale ke zdroji. Doručkovala jsem podél stěny k recepci. „Dobrý den. Ráda bych na equator. Potřebuju asistenci. Můžete mi pomoct?“ Jako bych mluvila do zdi. Což možná dělám. Opravdu dlouhé ticho. Zároveň zřetelná přítomnost více lidí, spousty lidí, tady někde. Skřípla podlaha. Cinkla sklenice. Dotáhl se ke mně kouř z cigarety. Dotáhly se ke mně nechápavé pohledy. Bílá hůl je snad univerzální symbol, nebo není? Jestli bych ji nad sebou neměla zlomit. A udělat čelem vzad a jít si pokorně nakoupit ta gumová protinárazová udělátka. Pak mi někdo zaječel „Yes M´am!“ do ucha tak hlasitě, že jsem nadskočila. Ticho se protrhlo, odevšad vzrušení, cizí jednolitá řeč, samé dž a samohlásky, klopot a aktivita a ruce, a než jsem se vzpamatovala, už mě štelovali do něčí náruče. Ven z penziónu, rachot, hlavní třída? Někdo mi drží ramena a někdo mi dává na hlavu něco pevného a kulatého a řemínek utahuje pod bradou. Helma. Motorka. Původně jsem chtěla vyrazit později odpoledne, až bude chládek, anebo brzo ráno, ale co. Vyrazit o trochu dřív nebo o trochu později jsem měla tenkrát. Výhoda slepoty je, že budu moct pohledět na rovníku v pravé poledne přímo do slunce bez nebezpečí poškození zraku. Sedím na motorce a objímám hubené neznámé tělo. Motory, neuvěřitelný smrad, exhalace a vlhkost, kanalizace, tútání a troubení, slunce nás praží jako arašídy, bavlněná řidičova košile je lehce cítit, pot anebo hodně neobvyklá aviváž, tady se přece pere v ruce, v řece, tak ráda bych to viděla, barevné pruhy látek, snědé pradleny, chtěla jsem si strčit prsty do pusy, ale zrovna jsme udělali myšku a skoro jsem letěla. Teď nás někdo málem nabral zezadu. Ani bych nevěděla, kam uhnout. Stejně už je musím mít okousané do krve. Vtropech se prý rány špatně hojí. Měla bych si najít jiný způsob, jak se zbavit napětí. Třeba si psát deníček. Chytla jsem se člověka před sebou ještě pevněji a položila mu hlavu na záda. Pak jsme zabrzdili a řidič mi pomohl bezpečně na zem a odvedl mě pár desítek metrů a v jednom místě řekl: „Tady.“ „Tady? Aha. Děkuju.“ K tomu slohu s červem patří pointa. Když červ s vypětím všech sil překoná překážku, skončí držkopádem na chodníku, protože jak měl asi vidět na konci tu hranu. Původně jsem ho navíc nechala rozšlápnout nějakou neposlušnou teniskou. Roz-plesk!!! Nesmějte se. Bylo mi osmnáct a byla jsem přesvědčená, že příběhy by měly končit pointou. Že by měly mít tečku, která dělá vykřičník, anebo v horším případě, v horší povídce anebo v horším životě aspoň konec věty. Že pointa je ten smysl. Ale jak si to můžete myslet, po puku. Nechala jsem si srovnat obě chodidla na místo, o kterém mi řekli, že to je rovník. Zula jsem se. Vydupaný plácek. Opatrně kolem něčeho slizkého, banánové slupky. Stála jsem tam notnou chvíli a vyhřívala se. Čučela do sluníčka, to jsem si samozřejmě nenechala ujít. Nebylo to špatné. Pak jsem se začala strašně potit, a tak jsem zavolala na svého řidiče, že můžeme jet zpátky. TEREZA ŠIMŮNKOVÁ (1979) vystudovala žurnalistiku na FSV UK a pracuje jako novinářka. Vydala sbírku básní Zmijí žena (Protis 2007), letos by jí měla vyjít druhá sbírka Polednice. Přeložila hru nizozemské autorky Marii Goos Fuk, kterou nyní v režii Petra Zelenky hraje Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. ADRA je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. Byla založena ve Spojených státech amerických před více než padesáti lety a dnes má zastoupení již ve 125 zemích světa. V České republice začala ADRA působit v roce 1992 a postupně se stala jednou ze tří největších humanitárních organizací u nás. ADRA pomáhá jak při mimořádných událostech, tak při uskutečňování dlouhodobých rozvojových projektů. Jejím základním posláním je pomoci lidem v nouzi tak, aby byli schopni převzít kontrolu nad svými vlastními životy. Za dobu své existence působila ADRA ČR bezmála ve třiceti zemích. Foto popis| Veronika Holcová: Puk, duben 2012, exkluzivně pro Salon _

Peake mi nejdřív nevěřila 23.4.2012 Týden str. 12 Rozhovor_ Iva Vokurková, Lukáš Bek_ MINISTR DOPRAVY PAVEL DOBEŠ Plné znění zpráv


Byl pravou rukou Víta Bárty a dostal za to ministerstvo dopravy. Teď má PAVEL DOBEŠ v zádech podporu premiéra, od svého superguru se odstřihl. * Jak došlo k proměně ve vašem vztahu s Bártou? Když jste loni v létě na ministerstvo nastupoval, byl jste považován za jeho prodlouženou ruku. Zpočátku byl vztah s Johnem i Bártou velmi přátelský, takže bych nechtěl být farizejem, který si náhle uvědomí, že jsme se nikdy neměli rádi. Jenže postupem času se forma spolupráce s koaličními partnery začala měnit a já se nedomnívám, že jsme sehrávali úlohu nejmenší strany v koalici tak, jak jsme měli. * Co se vám nelíbilo? Já jsem člověk konsenzuální a styl VV se mi zdál příliš ultimativní. A tehdy jsme si s Bártou začali nerozumět. Zlomový bod přišel v okamžiku, kdy jsme se začali bavit o zodpovědnosti ministra dopravy. * Předpokládám, že narážíte na Správu železniční dopravní cesty (S“DC). Určitě. A nejde jenom o zprávy neformálního charakteru, které je vždy třeba brát s rezervou. Pokud ale mám zprávy z oficiálních zdrojů, které však v tuto chvíli jako ministr nemohu komentovat, tak nemůžu jinak než na ně reagovat a učinit jednoznačné rozhodnutí (správní rada podniku odvolala na Dobešův popud šéfa SŽDC Pavla Habartu, kterého na dopravu přivedl Vít Bárta, pozn. red.). * Tlačil vás Bárta k obcházení, nebo dokonce porušování pravidel? Bylo mi řečeno, abych nedělal změny ve funkcích. * Jak vypadala vaše setkání s Bártou? Není to tak, že bychom na sebe křičeli nebo padala tvrdá slova. Šlo o střet argumentů a poměrně zajímavá vyjednávání. Ale nakonec jsem vždycky řekl, že takto to možné není, a neustoupil jsem. * Je pravda, že Bárta chtěl, abyste s výměnou ve vedení S“DC počkal, že se to „nějak vyvrbí"? Ano, to je pravda. Buď jsem podle něho neměl výběrové řízení vypisovat vůbec, anebo ho pozdržet. * Proč měl Bárta takový zájem udržet svého člověka ve funkci? Je samozřejmé, že bráníte lidi, kteří s vámi přišli. * Grémium vám vyčítalo působení vaší bývalé firmy na poradenství v oblasti čerpání eurodotací. Podle vás to bylo vytaženo účelově a cílem bylo dotlačit vás k poslušnosti. Proč myslíte? Stížnost přišla až ve chvíli, kdy jsem řekl, že výběrové řízení na SŽDC nezruším. A přestože jsem to vše podrobně na grémiu vysvětlil, působilo to tak, že se už stejně všichni dohodli a tlačili na můj odchod. * Právě. Ruku pro ni zvedla i Karolína Peake, Kamil Jankovský a Dagmar Navrátilová, tedy lidé, kteří teď spolu s vámi zakládají platformu. Nepřipadá vám to zvláštní? Jejich hlasování mě mrzelo. Když jsem viděl tu debatu a bezmoc to vysvětlit racionálními argumenty, říkal jsem si, že s touto skupinou nemá smysl působit dál. Pak už jsem jen přemýšlel, kdy a jak odejít. * Jenže součástí té skupiny, která vás tak znechutila, byli i lidé, se kterými teď spolupracujete. To je sice pravda, ale pak jsem si s nimi promluvil jednotlivě, kdy si ty věci nechali vysvětlit víc. Měli zájem o informace na rozdíl od jiných, kteří šli jasně direktivní cestou, že ať řeknu cokoli, tak je to špatně. * Peake mluvila o své nedůvěře vůči vám ještě na úterní výkonné radě, takže pouhých pár hodin před svým odchodem ze strany. Co se stalo, že si najednou tak věříte?



Ministerstvo je velké, silové a já rozumím tomu, že pokud se někdo zabývá svým resortem, například legislativní radou vlády, nikdy nemůže do problematiky dopravy tak dobře proniknout. A pokud dlouhodobě naslouchá něčímu hlasu, který neustále říká, jak to tady nefunguje, pak samozřejmě ten červíček začne hlodat. * Nabízí se, že pojítkem mezi členy nové platformy je jen strach o funkce. Ale nikdo nikdy nemluvil o tom, že by šlo o křeslo i Karolíně Peake nebo Kamilu Jankovskému, takže to tím pojítkem určitě být nemůže. * O tom, jak se pod ministrem Jankovským houpe křeslo, se přece psalo už několikrát, naposledy ve spojení s nahrávkou Kristýny Kočí. Ale na pátečním grémiu se o tom nemluvilo, nehlasovalo se o něm. Hlasovalo se o jediném křesle - tom mém. * Právě. Nechtěl jste tedy odchodem ze strany jen předejít ztrátě ministerské funkce? Vždyť jste grémiu sám slíbil, že funkci složíte. Já přece nemůžu z ministerstva odejít s tím, že odcházím, ale vlastně nemám proč. Strana měla jednoznačně říct: Jsme nespokojeni s tím a tím, takže tam chceme někoho jiného. Předseda by pak předal podnět panu premiérovi. Prostě normální, standardní cestou. Jenže my jsme to zase navzdory pravidlům museli řešit jinak. To bylo pořád dokola a to mi vadilo. * Nebylo to spíš tak, že vám premiér s ministrem Kalouskem řekli, že buď se odtrhnete od bártovců, nebo bude konec a předčasné volby? Já jsem se o tom bavil s panem premiérem během pracovní cesty do Albánie. Nemluvili jsme o tom, že bychom chtěli toho či onoho oslovit, abychom roztrhli klub nebo odešli ze strany. O úterních krocích Karolíny Peake nepadlo ani slovo, sami jsme jimi byli překvapeni. * U premiéra se evidentně těšíte velké podpoře, vše s ním konzultujete. Kdy jste se tak sblížili? Premiéra si vážím stejně jako dalších kolegů ve vládě. A nemyslím si, že je možné řešit pád vlády tak, že přestaneme komunikovat s premiérem. Takže když mi od něj přišla zpráva, že pokud to položíme, tak jde okamžitě na Hrad s demisí celé vlády a budou předčasné volby, tak jsem to s ním samozřejmě musel řešit. * Není dobrý vztah s premiérem i jmenování člověka blízkého ODS do čela SŽDC známkou vašeho spřátelení s Nečasovou stranou? Navenek to působí dojmem, že Bártovi lidé se jen vymění za jména od ODS a TOP 09. Pro mě je důležitá historie a odborná způsobilost toho člověka a Jiří Kolář (má blízko k ODS a vystřídal v čele SŽDC „Bártova“ Habartu, pozn. red.) působil jak v SŽDC, tak v ČD. Navíc jsem o jeho zvolení nerozhodl já, ale správní rada nominovaná vládou. * Jakou roli hrál na ministerstvu dopravy Michal Moroz, poradce Věci veřejných? Poradcem tady nikdy nebyl, ani tu nebyl zaměstnán. Působil tu po mém vstupu na ministerstvo a hodně komunikoval se státním tajemníkem Danielem Bartkem (Dobeš ho chvíli po pátečním rozhovoru s TÝDNEM odvolal, pozn. red.). Ale dostalo se ke mně takové množství informací o jeho osobě, že jsem jednoznačně odmítl s takovouto osobou nadále komunikovat a spolupracovat. I nadále však pracoval s panem Bártou a Johnem. Stará se nejenom o bezpečnost, ale má na starosti i komunikaci s poslanci z jiných politických stran, lobbing za podporu různých zákonů a podobně. S tímto jménem a s těmito způsoby já nechci mít nic společného. * Buďte konkrétnější. Jaké máte informace o Morozových aktivitách? Co se na ministerstvu dopravy chystá, jak to bude řešeno, to jsou věci, které v žádném případě nemají být interpretovány dál a už vůbec ne mým jménem. Obzvlášť pokud o tom neví ta druhá strana, co se například týče přípravy výběrového řízení.



* Jaký je Morozův vliv ve straně? Poměrně velký. Nechyběl ani na grémiu (kde se odhlasovalo podání demisí ministrů za VV, což rozpoutalo vládní krizi, pozn. red.), kde byl přítomen i Jan Kubáček (další poradce VV, pozn. red.). Je zvláštní, když se nečlenové vyjadřují na stranickém grémiu k takto závažným otázkám. To je přesně ta šedá skupina lidí, která nikdy na sebe nevezme legitimní stranickou odpovědnost, ale má ráda, když má vliv a může do toho mluvit. To je naprosto špatně. * Prý vám na dopravu vedle Bárty tlačil své lidi i Moroz. Je to pravda? Ano, například sem z ministerstva vnitra přišla na jeho doporučení paní Moravcová, která zde působila jako personální ředitelka. Byla odejita na můj popud, a to na základě informací zevnitř úřadu, ale i na základě velmi negativního hodnocení její práce jednotlivými odbory. A byli i další takoví lidé. * Ještě k vašemu odposlechu... Kterému z nich? * Na podzim se v médiích psalo, že jste měl ve vládním autě štěnici. Už máte jasno, kdo a za jakým účelem odposlechy pořizoval? Tato štěnice se nikdy nenašla. Nicméně ve středu za mnou celý večer jezdila stříbrná octavia, takže kdybych byl hodně paranoidní, říkal bych si, že mě sledují na každém kroku. A ejhle, vyklubal se z toho fotograf jednoho bulvárního deníku. * Takže odposloucháván jste nebyl a nejste? Určitě je spousta lidí, která má zájem vědět, kde se ministr pohybuje, s kým a o čem mluví. Vyvrátit to v žádném případě nemohu, mohu se o tom jen dohadovat. Pokud k tomu nemám jednoznačný důkaz, nebudu ale znovu procházet tím martyriem jako při té první zprávě, která ani nebyla z mé dílny. Mám pochybnosti o současném stavu, ale nemám ani jeden důkaz. * Jaké šance dáváte novému uskupení kolem Karolíny Peake? Osobně bych preferoval spíše formu politického hnutí než strany. Měli bychom být otevření, transparentní, komunikovat, mít jasné financování, otevřený účet. * Když mluvíte o otevřeném financování, pak pro vás jistě nebude problém říct, kdo vás finančně podporuje. Ve chvíli, kdy ti lidé pošlou peníze na účet, bude to tam jednoznačně vidět. * A kdo vám peníze slíbil? Řada společností i jednotlivců. V tuto chvíli je nicméně důležitá debata o deseti jménech. * Tak alespoň řekněte, zda jsou mezi nimi i bývalí mecenáši a podporovatelé VV? Ano, jsou. *** Pavel Dobeš (30) Nejmladší člen vlády vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracoval jako projektový manažer při zpracování žádostí o granty z fondů EU či coby zástupce ředitele diplomatického zastoupení Prahy v Bruselu. Prošel dozorčí radou Českého aeroholdingu, působil jako jednatel společnosti IED Consulting. Donedávna byl také většinovým vlastníkem Vydavatelství Pražan, jež vydává stranické tiskoviny Věcí veřejných a podle některých spekulací stranu skrytě financovalo. Ministrem dopravy je od 1. července 2011, ve Věcech veřejných skončil letos 17. dubna. Plné znění zpráv


Foto popis| NEČASŮV VĚRNÝ MINISTR. Pavel Dobeš se vzepřel vedení Věcí veřejných už na počátku krize, když oznámil, že se z vlády nechystá odejít teď ani v budoucnu. Foto autor| Foto: Jakub Stadler _

Média ve vlastní šťávě 19.4.2012

Literární noviny str. 01 Titulní strana_ Michal KOMÁREK_

Zažili jsme za poslední dobu „sedm neuvěřitelných patafyzických vládních krizí s neuvěřitelným koncem, kterému nikdo nemůže rozumět, ani samotní aktéři. Nemůžeme si být jistí ničím. Všechno je možné“. Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk takto minulý pátek charakterizoval současnou situaci v ranním Studiu 6 České televize. A nabídl tak mimo jiné i dokonalý úvod k následujícím úvahám o médiích, investigaci a politice. Autor je programovým ředitelem české pobočky Greenpeace. Honzejk v rozhovoru s moderátorem mimo jiné upozornil na to, že oba používají „politický newspeak“: „Vy říkáte pro ´tuto chvíli´ a já sám říkám ´umím si představit´...“ Řeč byla o tom, jak dopadne soud s Vítem Bártou a co se stane potom. Honzejkova slova můžeme shrnout následovně: Současné politice v Česku nelze rozumět, nerozumí jí nikdo a nelze tak ani kvalifikovaně odhadovat další vývoj. Nerozumí jí tedy ani novináři, kteří jsou navíc z celé té situace zmatení, a tak více či méně často přejímají jazyk – a možná i hru – nesrozumitelných politiků, případně „kmotrů“ v pozadí. Do patafyzické podoby se tak dostává nejenom politika, ale i média včetně práce investigativních novinářů. Zbývá ještě připomenout, co znamená „patafyzika“. Většina čtenářů pravděpodobně tento koncept francouzského básníka a spisovatele Alfréda Jarryho zná, ale není snadné se v něm vyznat. Definicí je mnoho, některé extrémně stručné: „patafyzika je věda“. Jiné jsou velmi inspirativní, například: „Patafyzika je věda o imaginárních řešeních“ nebo „Patafyzika je věda o jednotlivinách, o zákonech ovládajících výjimky.“ Jak říká Honzejk: „Všechno je možné.“ A je tedy možné, že nejenom investigace může být patafyzická, ale i patafyzika může být investigativní. Investigace a veřejné tajemství Je možné odhalit veřejné tajemství? I tak by mohla znít jedna z patafyzických otázek. A to zcela aktuálních: To, že bývalý pražský primátor Pavel Bém kamarádí s lobbistou Romanem Janouškem a že se nad jejich vztahem vznáší patrný stín korupce, věděl v této zemi každý, kdo alespoň občas sledoval zpravodajství. Ostatně nikdo soudný nepochyboval ani o tom, že celá pražská politika v podání ODS a za zdatného sekundování ČSSD je korupcí prolezlá. Tak například Jaroslav Spurný přinesl v říjnu 2008 v Respektu shrnující článek o aktivitách Pavla Béma a Romana Janouška. Připomínal v něm mj., že prvním velkým podezřelým obchodem za účasti Béma a Janouška byl prodej obecních bytů na Praze 6 v roce 2000. Na závěr Spurný realisticky shrnul: „Zpráva, že se smlouvami zabývá BIS i policie, je pro veřejnost důležitá. I když při pohledu na to, jak v minulosti končila podobná šetření, nelze propadat přehnanému optimismu.“ Ale investigovalo se dál a MF Dnes o necelý rok později odhalila, že Roman Janoušek má ve Švýcarsku na tajném kontě přes 12 milionů dolarů a podpisová práva k účtu mají kromě něj ještě i dva vysocí úředníci pražského magistrátu. Novináři tehdy spekulovali i o tom, zda objev konta není součástí boje uvnitř ODS, protože podle „stoprocentně ověřených informací“ o kontu už několik měsíců věděli bývalý premiér Mirek Topolánek a bývalý ministr vnitra Ivan Langer. Po dalších třech letech tedy konečně katarze? Před třemi týdny začala MF Dnes zveřejňovat odposlechy hovorů mezi Bémem a Janouškem, které v roce 2007 pořídila tajná služba. A které jsou jasným dokladem korupce na pražském magistrátu... A nahrávky ještě navíc unikly do soukromé bezpečnostní agentury Víta Bárty ABL. Problém je v tom, že zatím máme neméně otázek než odpovědí: Jak se dostaly nahrávky k novinářům? Proč se to stalo právě teď? Nejsou novináři zmanipulováni? Jak to, že vše trvalo tak dlouho? Jak to, že BIS a policie dosud nic nevyšetřily? Pokračování na str. 7 Dokon ení ze str. 1 Jak to, e ádný politik nehodlá p ijmout odpov dnost za to, e tomuto ve ejnému tajemství p ihlí el? Jak to, e noviná i to po politicích necht jí...? Plné znění zpráv


Investigace žije! Nebo ne? Zástupce šéfredaktora MF Dnes a investigativní novinář Jiří Kubík tvrdí, že investigace na tom nikdy nebyla tak dobře jako v poslední době. Jako příklad uvádí jinou kauzu Jaroslava Kmenty, která - jak jinak - stála u zrodu jedné z vládních krizí: Kmenta přibližně před rokem odhalil plán Víta Bárty na „privatizaci státní moci“ prostřednictvím jeho agentury ABL. „Nepovažuju za investigaci, když někdo zveřejní nahrávky, které mu někdo jiný podstrčí,“ říká Kubík. „Ale toto bylo něco zcela jiného, na začátku byly naše úvahy o ABL a povaze politiky Víta Bárty, naše otázky a na to navazující pátrání, které trvalo měsíce. A výsledek byl takový, jaký jsem ve své kariéře ještě nezažil: Vít Bárta okamžitě odstoupil z postu ministra dopravy a je politicky znemožněn a stín padl pochopitelně na Věci veřejné jako takové.“ Navíc další práce na odhalování vazeb Víta Bárty a ABL prý vedla i k objevení nahrávek hovorů Béma s Janouškem. Ta slova zní hezky, ale rozhodně nepřesvědčují všechny. Tak například bývalý Kubíkův kolega z MF Dnes Tomáš Netočný, který dnes působí v Aktuálně.cz, vidí situaci právě opačně: „Investigativní novináři u nás vlastně nejsou. Respektive - jejich samostatná práce nemá žádný dopad. To, co dopad má, je zinscenované, zmanipulované.“ Podle Netočného stojí za únikem nahrávek Béma s Janouškem skutečnost, že nějaká skupina politiků, byznysmenů a mafiánů se potřebuje někoho zbavit. A tak to s přispěním novin udělají. „I odhalení kauzy kolem ABL budí pochybnosti: vždyť k tomu došlo skoro rok po volbách,“ dodává Netočný. „Ale důvodů k úvahám o podivnosti Bártova projektu a k zahájení investigace bylo dost už před volbami.“ Podobně skeptičtí jsou někteří mediální teoretici. Karel Hvížďala se domnívá, že čeští novináři neumějí rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným a že naší společnosti hrozí, že se „udusí ve vlastní transparentnosti“. „Zveřejněná sdělení byla sice podstatná, ale média málo upozorňovala na to, kdo je nahrál, proč se obsahem nezabývala policie v okamžiku, kdy byly nahrávky pořízeny, že je někdo pustil do světa v jistý čas a co tím mohl sledovat. Stala se sama součástí neřiditelné mediality, místo aby ji rozkrývala,“ dodává Hvížďala. A Milan Šmíd z pražské fakulty sociálních věd je ještě ostřejší: „Co si myslet o seriálovém dávkování odposlechové aféry Bém-Janoušek na stránkách MF Dnes, aféry, která sice poodhaluje nepěkné zákulisí našeho politického života, ale z její prezentace jako sláma z bot vyčuhuje snaha bulvárně hrotit zjištěné skutečnosti, jakož i záměr prodloužit životnost aféry v zájmu odbytu MF Dnes na co nejdelší dobu.“ Další patafyzická otázka by tedy mohla znít, zda lze veřejné tajemství dobře prodávat. Realismus a důvěryhodnost A lze si na základě opakovaného odhalování a prodeje veřejného tajemství vybudovat důvěryhodnost a respekt? To je otázka shrnující a možná nejzávažnější. Nejde totiž jen o to, že byť i třeba vysoce kvalitní investigativní práce často nikam nevede. Tedy až do doby, než se objeví kouzelná nahrávka či sada uniklých e-mailů. Nejde také jen o to, že média zahlcují veřejnost kauzami v takovém množství a rytmu, že citlivost lidí vůči tématu otupují. Jde především o to, zda média mohou v této nepřehledné situaci, kdy je možné cokoli, sloužit jako zdroj orientace, jasné informace, alespoň oázy vhledu, či možná spíše nadhledu nebo inspirace. Odpověď je jednoduchá: nemohou, pokud budou hovořit politickým „newspeakem“ a podílet se na politických hrách, nebo těm politickým hrám pouze přihlížet. Období „patafyzického“ vládnutí od posledních voleb to ukazuje dobře. Po volbách v květnu 2010 byla v rámci sestavování vlády jedním z nejsledovanějších témat role Věcí veřejných a zejména boj o ministerstvo vnitra. Petr Nečas se ještě krátce před definitivní dohodou o sestavení vlády vyjádřil, že propojení ministerstva vnitra a ABL alias Věcí veřejných nepřipustí. „Provázání mezi resortem a firmou podnikající ve stejném oboru je nepřijatelné. Mohl by tady vznikat potenciální konflikt zájmů, to je tak zjevné jako že po čtvrtku následuje pátek,“ prohlásil Nečas v České televizi (28. 6. 2010). A také dodal, že nepřistoupí na žádná ultimáta. Vzápětí (13. 7. 2010) se Radek John stal ministrem vnitra a další lidé spjatí s ABL obsazovali ministerské a další vysoké posty. A média se převážně chovala podobně jako Nečas. Přestala sledovat skandální propojení VV a ABL, nebo prostě přihlížela a začala oceňovat jednotlivé kroky ministrů Johna i Bárty v boji s korupcí a celkové protikorupční a reformní naladění vlády. I proto mohlo být tak ohromným překvapením, když MF Dnes o necelý rok později odhalila Bártův plán na propojení ABL a státní moci a Respekt přinesl nahrávku poslance VV Jaroslava Škárky, který tvrdil, že Bárta ostatní poslance uplácí. Šéfredaktor Respektu Erik Tabery tehdy (11. 4. 2011) napsal: „Za těchto okolností rozhodně není možné, aby Petr Nečas dále řídil tuto zemi se stranou VV.“ Také pochválil Nečase za to, že jasně řekl, že kdokoli spjatý s ABL musí ihned z vlády. Jenže Nečas vládl s VV včetně bývalého personálního ředitele ABL Josefa Dobeše další rok. A Erik Tabery napsal komentář „Radši Johna než Filipa“ (26. 3. 2012), v němž argumentuje, že pád této vlády by nic neřešil,



protože nemáme lepší alternativu a namísto jedné nesystémové strany - VV, by se na moci zřejmě podílela jiná nesystémová strana -KSČM. Jak rozumět tomu, že VV někdy ve vládě být nemohou, jindy mají - a otázka se pochopitelně netýká ani zdaleka jen Respektu? Odlišnosti v komentářích vysvětluje Erik Tabery potřebou „realismu“: „Věci veřejné jsou projekt, který nemá svým způsobem obdoby. Nikdy se neměly dostat do parlamentu a nikdy neměly zasednout ve vládě. Ale podařilo se jim to a získaly koaliční partnery. Důležité ale je také říct, že pod tlakem médií a veřejnosti museli odejít ze svých postů Bárta i John. Žádná strana dnes není pod větší kontrolou a kritikou a nic z toho, co tato strana evidentně plánovala, se nepodařilo uskutečnit. Nejsem politik. Já bych s nimi nevládl. Jako komentátor vycházím z reality, jaká je. Opakovat, že VV nemají být ve vládě v každém komentáři, je zbytečné.“ Možná je zbytečné to neustále opakovat. Co ale z hlediska důvěryhodnosti a „čitelnosti“ médií určitě zbytečné není, je jasný názor a důslednost. Je otázka, zda to „realismus“ umožňuje. A zda není absurdní ambicí chtít realisticky popsat patafyzickou skutečnost. Foto autor| ART : LUKÁŠ FIBRICH Foto popis| Grafika s názvem - Vraždící média. Foto autor| art: emimerx _

Plné znění zpráv Legendární festival s bohatou historií nejen pro studenty 19.4.2012

Studenta web&mag str. 06 Mariana Kopecká_

Téma_

Majáles 2012: Zatímco během zimních měsíců se náš studentský život topil v hektolitrech kofeinu a probdělé noci měly s pařbami jen málo společného, teď nastal čas vyjít do ulic a přivítat novou roční dobu ve velkém stylu. Právě proto je tu Majáles 2012, největší studentský festival vůbec. O letošním ročníku i o tom, že tato akce není jen jednodenní open-air, jsme si povídali také s jedním z pořadatelů Michalem Šamánkem. Kde se majáles vzal? Pod majálesem si dnes většina mladých představí hlavně festivaly plné zábavy a vystoupení známých hudebních kapel. Tato tradice ale ve skutečnosti sahá až do středověku, kdy vznikla za dob rozmachu univerzit v 15. století. Později slavnosti nejvíce zpopularizoval Alois Jirásek, když ve svém románu Filosofská historie napsal o majálesu litomyšlských gymnazistů. Akci spíše národnostního charakteru si později přisvojili hlavně vysokoškolští studenti a velkolepost májových oslav dosáhla svého vrcholu za počátků první republiky. „Majáles nám povolili, proto jsme to roztočili“ Po Vítězném únoru se oslav horlivě ujali komunisté, pro které byla akce vyjádřením jednoty veškeré mládeže včetně tzv. pracující inteligence. Nebyli by to ale studenti, „máničky a hipísáci“, aby oslavy stejně nakonec nepojali po svém jako výraz opozice vůči režimu. Nezapomenutelný byl bezesporu rok 1965, kdy se králem oficiálního majálesu stal americký beatnik Allen Ginsberg i přes to, že publiku kvůli jazykové bariéře místo projevu zacinkal na činelky a broukal buddhistickou mantru. Jeho účast na akci byla především výrazem studentské rebelie a boje proti řádu; právě proto byl také několik dní po oslavách z naší země vyhoštěn a až do sametové revoluce byl majáles pod přísným státním dohledem. Prazákladní myšlenkou akce jsou však podle Michala Šamánka hlavně hody, oslava: „To, že se za bývalého režimu využila k politickému protestu, je druhá věc, ale když se zeptáte babičky, co dělala na majálesu, tak se tam pilo a tancovalo a to se dělá dodnes úplně stejně.“ Začátky a strasti největších majálesů u nás I když se dnes studentských oslav jara po celé republice pořádají stovky, největší majálesy vyrostly v Praze, Brně, Plzni a Hradci Králové, kde je open-air festival spojený s velkým množstvím doprovodných akcí i studentských aktivit. Premiéru si projekt odbyl v roce 2004, kdy se pod názvem Moravský Majáles družily akce v Brně, Olomouci a ve Zlíně. Podle Michala vznikla meziměstská spolupráce hlavně proto, aby s ostatními, Plné znění zpráv


zkušenějšími pořadateli sdíleli zkušenosti a nápady a zároveň přilákali větší partnery. Už za rok se k místům konání připojila Praha a o rok později Hradec Králové. Největších (možná až příliš velkých) rozměrů akce dosáhla v roce 2007, kdy se projekt realizoval v 8 městech a v metropolích vsadil na účast zahraničních kapel. „Tohle jsme přepálili,“ přiznává Michal, „z akce se zejména v Praze a v Brně stal velký dvoudenní hudební festival se zahraničními kapelami, nebyl majálesový průvod a volba krále byla víceméně z povinnosti.“ Pořadatelé tak stáli před dvěma možnostmi: buď celý projekt pustit k vodě, anebo koncept akce restartovat a začít myslet jinak. Nakonec zvolili druhou cestu a jejich hlavním cílem se stala práce nejen na hudebním, ale i na širším konceptu studentské zábavy. I přes to, že tak měl majáles před pěti lety namále, oblibu u mladých nakonec neztratil a jeho návštěvnost rok od roku stoupala - až na výjimky, jako například loni v Praze. Počasí se tehdy sice vydařilo na jedničku, festivalu však s úspěchem konkuroval hokejový zápas MS v hokeji Česko Slovensko, a to i přes to, že na hokej se mohou návštěvníci dívat na open-airu na projekcích také. Problémy a starosti s průběhem akce ale pořadatelé rozhodně nesvalují jen na ostatní. Když se například v roce 2010 v areálu pražského festivalu ukázalo, že přišlo dvakrát více lidí, než naznačoval počet zakoupených vstupenek, fronty na záchod i na pivo nebezpečně připomínaly čekání na Godota. Jediným způsobem, jak se tomu vyhnout, je nastavit rozumný limit návštěvníků a snažit se o jeho včasné vyprodání. „Když budeme vědět, že do Prahy přijde přesně 15 000 lidí, a víme to měsíc dopředu, připravíme špičkovou infrastrukturu a zázemí pro návštěvníky tak, aby jejich zážitky z majálesu byly co nejlepší. Nyní se to dozvídáme sotva pár hodin před otevřením, a to ještě pár tisíc lidí koupí vstupenku až na místě odpoledne,“ vysvětluje Michal. Majáles není (jenom) hudební festival „Vypadá to, že lidé často správně neví, co všechno majáles je,“ odpovídá na otázku ohledně programu akce Michal, který s nálepkou hudebního festivalu není vůbec spokojen. „Tak to možná bylo 5 let zpátky, dnes je to ale něco výrazně jiného,“ připomíná. Nejvíc na očích je Majáles Open Air, vrcholná oslava, která je hudebnímu festivalu opravdu podobná, ale majáles tvoří až desítky doprovodných akcí, které jsou pestrou směsí různých menších studentských festivalů, workshopů, divadel a podobně. Ani na samotném open-airu neprobíhají pouze koncerty kapel, celý den začíná majálesovým průvodem, na místě jsou čím dál větší zóny škol, kde jejich studenti a spolky prezentují své aktivity a pokoušejí se k sobě přilákat další nové harcovníky nebo se „jenom“ snaží návštěvníky pobavit. Ústředním tématem hlavního dne oslav je volba nového krále majálesu. Jak se zapojit do příprav majálesu Cílem majálesu má být podle Michala hlavně prezentace a podpora aktivit studentů, kteří se za pomoci pořadatelů mohou do akce zapojit a získávat zkušenosti hned na několika rovinách. Buď se mohou zapojit do přípravy průvodu a zóny své školy (zpravidla prostřednictvím studentské unie či spolků), nebo pomoci s propagací a přípravou majálesu v ostatních organizačních rovinách jako agent nebo koordinátor Majálesové jednotky. Kromě volných vstupenek a drobných dárků tak mohou členové Majálesové jednotky získat hlavně nové zkušenosti a spoluodpovědnost za organizaci jednoho z největších festivalů u nás. Studentské organizace, unie a spolky se mohou prezentovat jak na open-airech se stánkem či nějakou atrakcí, tak v rámci širšího programu oslav. „Pokud například pořádají v dubnu až květnu nějakou menší akci, můžeme ji zařadit do partnerských událostí a využít majáles pro propagaci takové akce, kromě toho ale akcím můžeme nabídnout i know-how, sdělit jim naše zkušenosti anebo poskytnout nějakou formu zázemí, některým akcím i finanční pomoc,“ vysvětluje Michal. Přijít za pořadateli může jedinec i parta s jakýmkoli nápadem. „My jen dáváme základní kostru toho, co už víme a umíme, ale každý to může pojmout úplně jinak,“ dodává Michal. Nová vize majálesu: velké zóny škola hudba? To je hudba budoucnosti Když se v budoucnu řekne majáles, bude to synonymum pro inovativní festival, kde hudba nebude to první, co si budete asociovat. Na akci budou velké zóny škol (možná velké jako jeden celý majáles) a pódia se možná stanou integrální součástí právě těchto zón. Bude to vlastně součet několika majálesů, kde návštěvník ochutnává, co v daném roce připravili studenti jednotlivých škol, a díky pravidlu, že dramaturgii vedou např. na vysoké škole druháci, by také měl být program každý rok jiný. „Nebojíme se, že by to majálesu nějak uškodilo - právě naopak. Není důvod se zbavovat věcí, které fungují a lidi baví, což jsou především dobré hudební kapely, ale určitě je důvod výrazně inovovat nehudební zážitky. Třeba někdo přijde s něčím, co úplně přebije tradiční koncertní koncept,“ věští Michal. Tento koncept by měl v budoucnu fungovat přinejmenším v Praze a v Brně, kde je dostatečný počet (zejména) vysokých škol pro jeho realizaci. Všechny studentské aktivity jsou nicméně otevřené nejen veřejným univerzitám, ale i školám soukromým a středním. Jak Michal podotýká, realizace této vize nepotrvá jeden rok,



ale klidně i pět nebo sedm let: „Každý rok přidáváme po krůčcích z těchto inovací, když se něco nebude líbit, umíme to pochopit a nepokračovat v tom.“ Jak se to celé dělá Pořádání velkého festivalu je spíše než legrací celoroční tvrdou dřinou. „Na organizaci majálesu pracuje sedmičlenná skupina lidí full time celý rok, jediné měsíce odpočinku jsou červenec a srpen, kdy nepracují ani naši partneři,“ vysvětluje Šamánek. Širší organizační tým však tvoří více než 20 lidí, když bychom započítali koordinátory a agenty na jednotlivých školách, jsou to stovky studentů. Spolu s bobtnáním rozměru oslav roste také počet lidí, kteří jsou nezbytně nutní pro jejich realizaci, proto jsou zájemci o spolupráci více než vítáni. A jak je na tom majáles třeba s domlouváním hlavních headlinerů? „Za ty roky už nás kapely znají a máme s nimi zpravidla přátelské vztahy. Naši akci mají muzikanti rádi i proto, že je solidně zorganizovaná a plná mladých lidí, kteří budou vždycky aktivnějším publikem než např. starší návštěvníci letních festivalů,“ konstatuje Michal. Popírá ale, že by jim dobré vztahy pomáhaly například v nižší ceně nebo v konkurenčním boji: „Majáles je úspěšný projekt, takže musí platit jako každý jiný. Navíc, tu a tam vznikají konkurenční pokusy a napodobeniny, které se snaží přesvědčit účinkující, že jsou nekomerční a pětkrát větší, než ve skutečnosti jsou. A tu a tam jim to někdo i uvěří.“ Byznys je zkrátka byznys. Honem do současnosti: co nás čeká letos Oficiální Majáles 2012 proběhne - a vlastně už probíhá - ve čtyřech velkých městech: v Praze, Brně, Plzni a Hradci Králové. Jak už víme, kromě hlavního dne slavností nabízí akce na všech místech konání také bohatý širší program oslav. Hlavním tahákem nicméně zůstává Majáles Open Air, který návštěvníkům opět přinese koncerty známých kapel z České republiky a Slovenska. Těšit se tak například v Praze a Brně můžete na jména, jako jsou Nightwork, Tomáš Klus, Tata Bojs nebo MIG 21, ze Slovenska k nám zavítají například Horkýže Slíže, Inekafe nebo Polemic. Velkou novinkou pražské Stromovky bude Electro stage STUDIO 54, kde jako hlavní hvězda večera vystoupí housová ikona Chris Sadler a mnoho dalších jmen současné elektronické scény. Pro ty, které více než matadoři zajímají čerství talenti, je letos opět připravena stage studentských kapel. Tradičním bodem programu bude volba a vyhlášení nového krále majálesu a Miss Majáles. V některých městech jsou součástí hlavního dne také například Studentský jarmark, Majáles Fashion Market, Jarmark národů a další atrakce. Širší program majálesových oslav vedle Královských párty jednotlivých univerzit obsahuje až desítky dalších studentských akcí, které v letošním dubnu a květnu proběhnou. V Praze mezi partnerské akce patří třeba 4. ročník hudebního festivalu Student Fest 2012 anebo kurzy a workshopy Studentské akademie. Dalším návratem k hodovým tradicím je stavba májky přesně měsíc před konáním hlavního dne oslav, která oficiálně otevře Majálesový měsíc studentů. Začátek majálesového průvodu v hlavním dni oslav tuto májku setne a doveze na místo konání open-airu. Jestli o programu jednotlivých majálesů chcete vědět víc, nezapomeňte sledovat webové stránky celé akce (viz tabulka). Majáles není zadarmo, ale za lidovku Jak se pořadatelé majálesu staví k námitkám mnohých studentů, že akce v některých městech není bezplatná? Michal k tomu vysvětluje: „Náklady na tak velký projekt jsou enormní a nám se upřímně nedaří jej ufinancovat pouze od partnerů. Přesto se daří mít vstupné za studentskou cenu - 280 Kč v předprodeji např. v Brně (a k tomu pivo zdarma), to je pořád méně, než stojí jeden koncert libovolného z headlinerů.“ *** O článku O pražském majálesu jsem za dobu svých studií slyšela několikrát, jeho (velmi vyvedený) festival jsem ale navštívila až minulý rok. Při práci na článku a rozhovoru s Michalem Šamánkem mě překvapila hlavně šíře programu, který majáles pod svou hlavičkou nabízí, mnoho akcí jsem si sním Majálesem dosud ani nespojovala. Nejvíc mě zaujala možnost podílet se na organizaci akce jakýmkoli způsobem, který vás napadne. Foto popis| O autorovi| Mariana Kopecká Marianě je 24 let, studuje druhý ročník magisterských studií oboru mediální studia na FSV UK a jako redaktorka pracuje v mediální agentuře Mediafax. _



Lidé budou zajatci fondů 16.4.2012

Týden str. 64 Kam s penězi_ Jiří Zatloukal_

PROFESOR UK O PENZIJNÍ REFORMĚ O občany v penzi se musí postarat stát. A náš stát je k důchodcům velmi skoupý, říká profesor Univerzity Karlovy MARTIN POTŮČEK, člen expertní skupiny, kterou vytvořila k reformě důchodů vláda spolu s ČSSD. * Penzijní reforma by měla začít platit od začátku příštího roku. Pro koho bude spoření v nově zřízených penzijních fondech výhodné? Řekl bych, že bude výhodné pro lidi, kteří mají smysl pro hazard. Výnosy z nového pilíře totiž budou přicházet pojištěncům, kteří se rozhodnou reformy zúčastnit, v průměru po třiceti letech. Co se stane během těch třiceti let, nikdo neví. I ty nejbystřejší ekonomické mozky dnes uvažují v horizontu jednoho nebo dvou let. Čili je tady obrovský rozpor, a proto říkám, že je to reforma pro lidi, kteří mají smysl pro hazard a zároveň si myslí, že mají dostatek prostředků, aby je do toho hazardu vložili. Ale pozor, rozhodnutí jít vabank je pouze na úplném začátku. V okamžiku, kdy se lidem třeba po pěti letech situace změní, už z toho systému nemohou vystoupit. Lidé se tak vlastně stanou na desetiletí zajatci penzijních fondů. * Kolik lidí se podle vás do toho systému zapojí? Nebudu odhadovat. Nevím to. Bude to bohužel - vzhledem k nejistotám, o nichž jsem se zmínil - záležet především na dodatečných zdrojích, které nové penzijní fondy budou investovat do mediální kampaně. Čím více peněz, které by nakonec mohly být výnosem pojištěnců, bude utraceno v reklamních kampaních, tím více dušiček bude lapeno. * Penzijní reforma počítá s tím, že si lidé budou moci tři procenta ze své hrubé mzdy posílat na soukromý účet, k tomu ale ještě budou muset přidat další dvě procenta. Není výhodnější spravovat ušetřené peníze sám a nevyužívat nové penzijní fondy? Souhlasím například s tím, že v situaci mladých lidí, kteří mají nadprůměrné příjmy, je vhodné uvažovat třeba o investici do nemovitostí nebo do stavebního spoření. Riskantnější možností je - kvůli nejistotě, která existuje na finančních trzích - uvažovat o nákupu akcií. * Co však většina lidí s běžnými příjmy, kteří nemají na to, aby si pořídili další nemovitost? Jak ti se mají zařídit? Pro ty je třeba zajistit stabilizaci a ve výhledu mírný přebytek průběžného systému. * O občany se tedy podle vás musí v důchodu postarat stát? Musí! A náš stát je k důchodcům velmi skoupý. Když se podíváte na evropská srovnání, dáváme na důchody kolem osmi procent hrubého domácího produktu. Průměr Evropské unie je ale dvanáct procent, například i Poláci dávají přes deset procent. * Není pro druhý pilíř konkurencí současné penzijní připojištění, kde se navíc bude od příštího roku zvyšovat státní podpora? Nemůže úspěch druhého pilíře oslabit? Popularita třetího pilíře je obrovská. Rozhodly se pro něj už miliony občanů. Je to rozumnější alternativa. Nerad bych, abyste mi rozuměl tak, že jsem zásadně proti tomu, aby si lidé případně něco spořili do privátních fondů. Ale muselo by to být v situaci, kdy na to lidé mají - a naše populace je velmi chudá. Když si vezmete, že dvě třetiny našich zaměstnanců mají platy pod průměrnou hladinou příjmu, těch bezprostředně využitelných finančních zdrojů česká populace v ekonomicky aktivní fázi životního běhu tolik nemá. U těch mladších jsou to zase náklady na bydlení, hypotéky, investice do dětí... Takže teprve v okamžiku, kdy existují nějaké solidnější finanční rezervy, a pokud by byly zároveň finanční trhy stabilizovány, bylo by možné uvažovat o individuálních schématech penzijního spoření. Tím však nemám na mysli druhý pilíř tak, jak ho nyní vláda koncipuje. * Jakou variantu penzijní reformy navrhují sociální demokraté, respektive vy sám? Plné znění zpráv


Osobně bych nebyl proti druhému pilíři, pokud by tam nebyla podmínka, že se tři procenta vyvedou ze základního průběžného pilíře. Moje představa by byla nechat průběžný pilíř běžet tak, jak běží. Pro nadstandardně příjmově zabezpečené, ekonomicky aktivní by pak příležitost byla následující: platili by do prvního pilíře to, co platí teď, tedy těch osmadvacet procent. Dále by se zavázali, že si ze svých příjmů ukrojí například tři procenta, a stát by zaručil, že jim k tomu dvě procenta doplatí. Systém by začal fungovat, ale nikoli na úkor prvního pilíře. * Proč ministerstvo financí zvolilo právě tuto variantu reformy? Do těch motivů bych se nerad pouštěl, protože je za tím spousta zájmů. To by byla samostatná kapitola. * Myslíte zájmy penzijních fondů? Vy jste to řekl. * Je to logické, protože penzijní fondy dostanou peníze, které budou spravovat, z nich část ukrojí za správu a další část na zisk akcionářů. Přesně tak. A právě proto nutí stát, aby jim zajistil dostatek klientů například tím, že kdo do fondu jednou vstoupí a zaváže se být jeho klientem, už pak nesmí vystoupit. * Jaké jsou hlavní výtky sociální demokracie proti současnému návrhu důchodové reformy? Pokud jde o cíl důchodové reformy, nevidíme jako primární vyváženost rozpočtů, ale to, aby čeští důchodci měli zajištěnu solidní životní úroveň. Už dnes jsou české důchody podle Mezinárodní organizace práce na minimální hranici zhruba čtyřiceti procent průměrné hrubé mzdy. V západní Evropě se důchody pohybují mezi padesáti a sedmdesáti procenty průměrné hrubé mzdy. Na začátku 90. let jsme měli úroveň kolem padesáti pěti procent i my. * Vládní reforma počítá s tím, že se bude státní důchod dále snižovat. Navíc se bude valorizovat méně než dosud. Druhý zásadní návrh sociální demokracie je stabilizovat průběžný pilíř (podle ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka letos dosáhne důchodový účet historicky rekordního deficitu až 40 miliard korun, pozn. red.). Největší bolest prvního pilíře je ta, že výrazně diskriminuje lidi, kteří mají děti a starají se o ně. Na příkladě paní Černé a Červené jsem to ukázal ve své nové knize (Cesty z krize, pozn. red.). Jedna z nich měla děti, starala se o ně, ale má výrazně nižší důchod, poněvadž měla kvůli péči o ně handicapy v pracovním uplatnění a nižší plat a také musela do svých dětí investovat značné prostředky. Chtěli bychom mnohem více propojit rodinnou a důchodovou politiku. Zvýhodnit ty, kdo mají děti, protože právě ti nejvíce přispívají do průběžného důchodového systému právě tím, že se o děti starají, vychovávají je a investují do nich. * Jak chcete stabilizovat pilíř, který už v současnosti vykazuje vysoké schodky, které se navíc kvůli úbytku počtu ekonomicky aktivních a nárůstu počtu důchodců budou zvyšovat? Zaprvé nesnižovat odvody do fondu sociálního pojištění. Za druhé odstranit do nebe volající nespravedlivé znevýhodnění zaměstnanců vůči OSVČ (osob samostatně výdělečně činných, tj. podnikatelů, živnostníků, pozn. red.) tak, aby se OSVČ na nákladech důchodového systému podílely srovnatelným způsobem. Ještě před pěti lety OSVČ přispěly do důchodového systému částkou přes padesát miliard korun, loni už skoro nic. To je obrovská díra do státního rozpočtu. Dále uvažujeme o tom, že vdovské, vdovecké, sirotčí a invalidní důchody, které se nyní platí z příspěvků do prvního pilíře, by se mohly po úvaze a propočtech financovat z jiných zdrojů státního rozpočtu. Například z výnosů majetkových daní, daní z příjmů velkých korporací, znovuzavedením progresivního zdanění pracovních příjmů. Poslední věc, o kterou se ČSSD pokoušela už v devadesátých letech, je, aby se vytvořil rezervní důchodový fond, který by sloužil k vyrovnání fluktuací v příjmech prvního pilíře. * Odkud by byly příjmy tohoto fondu?



Krize nakonec odezní. Přijdou i fáze, kdy se hospodářství bude rozvíjet. Ukážu vám to na rozpočtu rodiny. Dobře hospodařící rodina, pokud mají dobrý příjem oba partneři, si vytváří finanční rezervy pro případ onemocnění nebo když přijde jiná nenadálá událost. Náš stát ale hospodaří tak, jako by sluníčko svítilo pořád, a překvapí ho, když přijdou povodně, přijdou dodatečné nezbytné náklady, a v rozpočtu tak vznikne okamžitě díra. * V době hospodářské konjunktury, která končila krizí v roce 2008 a 2009, to ale byly ve velké míře právě socialistické vlády, které bezdůvodně státní rozpočet zadlužovaly... Máte pravdu, ale diferencujte. Zejména na začátku minulé dekády mezi roky 2002 a 2005 se mohlo hospodařit mnohem odpovědněji, než se hospodařilo. Ale pak, až do roku 2007, deficity výrazně klesaly. * Jste členem společné expertní skupiny vlády a ČSSD k důchodové reformě, která funguje už skoro rok. Co nyní projednáváte? Máme tři témata. Jednak stanovení hranice věku odchodu do důchodu. V zásadě si myslíme, a v podstatě - i když to tak neříkají - i naši vládní partneři to tak vnímají, že ten světový originál, co máme nyní podle zákona přijatého loni, kdy věk odchodu do důchodu roste donekonečna, je neudržitelný. Pokud by se vám například letos narodil syn, měl by jít do důchodu ve třiasedmdesáti. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje analýzy o tom, jak je stanovení věku odchodu do důchodu řešeno v jiných zemích. Jejich představa je, že každých pět let - v Německu to tak funguje - se sejde komise složená ze zástupců celého spektra politických stran a odborníků, která analyzuje situaci a vytvoří doporučení, jež potom vláda přijme. Něco takového by mohlo vzniknout i u nás, pokud by byla politická vůle. ČSSD je tomu nakloněna. * A další dvě témata? Dále jsou to předdůchody, což je nová užitečná idea. Právě tam, kde lidé nebudou schopni pracovat ve svých profesích až do stanoveného zvyšujícího se důchodového věku, budou moci využít takzvaného předdůchodu, na který by jim měli přispívat jejich zaměstnavatelé i oni sami. To je schéma, na kterém hodně pracujeme a na které přistoupil i ministr financí na jedné z posledních tripartit. Nyní se jedná i o tom, že penzijní připojištění se státním příspěvkem, které teď už má uzavřeno několik milionů občanů, by lidé mohli využít i na tento předdůchod. Překlenulo by jim to období, kdy už skutečně nemohou vykonávat své původní zaměstnání až do řádného důchodu a novou práci hledají jen obtížně. * A poslední téma? Je to požadavek, aby si lidé i po zavedení důchodové reformy mohli vybrat zajištěný fond, který by pojištěncům garantoval vložené peníze? Prosazujeme, aby ve druhém pilíři, když už ho vláda chce mít, byla alespoň jedna varianta s garancí nominální návratnosti vložených prostředků. Tento požadavek je vlastně velmi měkký. Je to záruka na vrácení nominální hodnoty peněz, které do nového druhého pilíře vložíte, inflace se nezohledňuje. Přece by to ale byla alespoň nějaká záruka. *** Martin Potůček (63) Rodilý Pražan vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je vedoucím sociálnědemokratické části expertní skupiny vlády a ČSSD k důchodové reformě, která vznikla po dohodě předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky a premiéra Petra Nečase před necelým rokem. Potůček studoval filozofi i, matematiku, politologii a sociologii. Na Karlově univerzitě po listopadu 1989 založil a garantuje nový obor veřejná a sociální politika, publikoval řadu odborných článků i knih a působil na řadě zahraničních univerzit. Byl i poradcem socialistických ministrů a v letech 2002 až 2004 poradcem premiéra Vladimíra Špidly. Ve volném čase se věnuje cykloturistice, lyžování, plavání a fotografování. Do práce jezdí městskou hromadnou dopravou, na výlety autem Mazda 323. Foto popis| KOLIK DUŠIČEK FONDY LAPÍ? Bude záležet především na dodatečných zdrojích, které nové penzijní fondy budou investovat do mediální kampaně, říká profesor Martin Potůček. Foto autor| Foto: Karel Šanda



Foto popis| KDO JIM ZAPLATÍ DŮCHOD? Sociální demokraté navrhují, aby na důchody více přispívali například živnostníci a firmy vyššími daněmi. Foto autor| Foto: 1 PROFIMEDIA, 2 popeko Jiří Meixner / iDNES.cz / Profimedia _

Řády Vavřínu pro lidi, kteří mohou být vzorem 2.4.2012

Komora.cz

str. 26 _

Podníkání ocenění_

Smetanova síň Obecního domu v Praze byla v pondělí 12. března svědkem významné premiérové události – v jeho prostorách byli slavnostně vyhlášení první laureáti Řádu Vavřínu. Celkem 26 osobností, které významně přispívají k obecnému bohatství a úrovni nejen naší společnosti, převzalo řády z rukou prezidenta Hospodářské komory ČR Petra Kužela, předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslavy Němcové, ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby, ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka, generálního ředitele České pošty Petra Zatloukala, prezidenta společnosti Lagardere Active ČR Michela Fleischmanna, olympijské legendy Věry Čáslavské a herce Václava Postráneckého. „Řád Vavřínu“ uděluje Hospodářská komora České republiky ve spolupráci s komunikační agenturou New PIN a Českou televizí. Ocenění samotné má čtyři úrovně: zlatý, platinový, křišťálový a nejvyšší diamantový Řád Vavřínu. „Jde o určité zvýraznění osobností, které zohledňuje například celoživotní dílo nebo skutečně mimořádné zásluhy. Je to tak, že zlatými Řády Vavřínu se vždy bude šetřit a diamantový Řád Vavřínu bude vyloženě nedostatkovým zbožím“, charakterizuje jednotlivé úrovně prezident HK ČR Petr Kužel, který s nápadem toto ocenění udělovat přišel, byť se – jak sám otevřeně říká – nechal inspirovat polskou hospodářskou komorou, která obdobné ocenění uděluje. Řádem jsou oceňováni podnikatelé, špičkoví odborníci a další celospolečensky významní lidé. „Každá doba má své osobnosti, které vytvářejí duchovní i materiální bohatství naší země, a je dobré ukázat, že stále existují lidé, které můžeme mít za vzor“, říká prezident Hospodářské komory České republiky Petr Kužel. Jednotlivé kandidáty navrhovali od konce předešlého roku nejen složky Hospodářské komory České republiky a podnikatelé z celé ČR, ale i občané prostřednictvím internetu. Navrhovaných se sešlo více než padesát. Výbor Vavřínů předal v lednu letošního roku Radě Řádu Vavřínu přes třicet nominovaných, ta nakonec představila seznam 26 laureátů. Po slavnostním ceremoniálu předávání řádů proběhl druhý vrchol večera – vystoupení známé frankofonní zpěvačky Lary Fabian. * ZDENĚK KUBÍN, tiskové oddělení HK ČR OCENĚNÝMI LAUREÁTY A NOSITELI ŘÁDU VAVŘÍNU 2011 JSOU: ING. PAVEL BARTOŠ PŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA A GENERÁLNÍ ŘEDITEL FITE, A. S. Osobnost a sjednotitel podnikatelské sféry v Moravskoslezském kraji. Je vnímán jako respektovaná osobnost na všech úrovních společnosti díky svému lidskému přístupu, konstruktivnímu řešení aktuálních a strategických otázek ekonomického a společenského života často i mimoregionálního dosahu. LAUREÁT ŘÁDU PLATINOVÉHO VAVŘÍNU JIŘÍ BARTOŠKA PREZIDENT MFF KARLOVY VARY Vynikající filmový a divadelní herec, působící v divadle Bez zábradlí, ale především dlouholetý úspěšný ředitel Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který dokázal tento dovést na světovou úroveň a tím přispět ke skvělé reprezentaci a propagaci České republiky. LAUREÁT ŘÁDU KŘIŠŤÁLOVÉHO VAVŘÍNU ING. DANA DRÁBOVÁ, PHD. PŘEDSEDKYNĚ STÁTNÍHO ÚŘADU PRO JADERNOU BEZPEČNOST Propagátorka bezpečné jaderné energie. Zabývá se problematikou související s monitorováním radiační situace, ochrany před ionizujícím zářením, legislativní činností pro oblast jaderné politiky atd. Svým přístupem a odbornou erudicí si získala širokou odbornou i laickou veřejnost. LAUREÁTKA ŘÁDU PLATINOVÉHO VAVŘÍNU MONS. DOMINIK DUKA OP KARDINÁL, ARCIBISKUP PRAŽSKÝ, METROPOLITA A PRIMAS ČESKÝ Jeho Eminence kardinál Dominik Duka se zasloužil svým celoživotním postojem ve funkci oddaného církevního hodnostáře o naplnění svého hesla „umět říkat pravdu s láskou“. Jeho občanský postoj byl papežem Benediktem XVI. po zásluze odměněn. LAUREÁT ŘÁDU KŘIŠŤÁLOVÉHO VAVŘÍNU ING. MIROSLAV DVOŘÁK GENERÁLNÍ ŘEDITEL MOTOR JIKOV, A. S. Miroslav Dvořák se zasloužil o vyvedení firmy Motor Jikov z krize a vybudování silné společnosti strojírenského a slévárenského zaměření. Původní továrna byla založena v Soběslavi v roce 1919. Navázal tak na více než osmdesátiletou tradici strojírenské výroby v jižních Čechách. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU ING. KAREL ERNEST ČLEN PŘEDSTAVENSTVA KOVOHUTĚ ROKYCANY Jako generální ředitel úspěšně řídil Plné znění zpráv


Hrádecké železárny. Nadále se věnuje strojírenství, především metalurgii, a z pozice člena představenstva Kovohutě Rokycany spolupracuje s vysokými školami. Má velkou zásluhu na vybudování Vědecko-technického parku v Dobřanech. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU PROF. DR. PETR FIALA DOKTOR FILOZOFIE, HLAVNÍ PORADCE VLÁDY PRO OBLAST VĚDY Český politolog a vysokoškolský učitel, bývalý rektor Masarykovy univerzity, který se postaral o její dynamické vedení a zviditelnění v akademické obci. Zakladatel katedry politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Autor, spoluautor, editor řady studií, monografií a vědeckých sborníků. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU ING. JOSEF HENDRYCH, MBA ŘEDITEL REHABILITAČNÍHO ÚSTAVU V KLADRUBECH Díky svým řídícím schopnostem, maximálnímu nasazení a svým vstřícným přístupem k pacientům a personálu se zasloužil o vybudování špičkového rehabilitačního pracoviště. Pod jeho vedením získal ústav vysokou profesionalitu a obdržel řadu ocenění a certifikátů. LAUREÁT ŘÁDU PLATINOVÉHO VAVŘÍNU ING. ZDENĚK CHRDLE GENERÁLNÍ ŘEDITEL AŽD PRAHA Skvělý manažer, který úspěšně vede společnost patřící k dlouholetým předním dodavatelům zabezpečovací, signalizační a telekomunikační techniky pro silniční a železniční dopravu. Jeho firma je zapojena v projektu mýtného systému v České republice a podílí se na modernizačních řešeních koridorových železničních tratí. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU JAN JEŽEK OPERNÍ PĚVEC A PRODUCENT Jako vynikající pěvec svým pojetím, přístupem a velkou uměleckou erudicí reprezentuje nejen v zahraničí, ale zároveň se stejnou měrou zasloužil o zviditelnění kulturně-společenského života v Karlovarském regionu. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU ING. OLDŘICH KEPKA JEDNATEL FIRMY REVOS S českou firmou, která se zabývá správou vodovodního řadu v katastru Zbiroh a okolí, dokázal čelit zahraniční konkurenci v oblasti vodovodního řadu. Svými schopnostmi zajistil nejen úspěch firmy. Podílí se na rozvoji regionu Plzeňska. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU ING. KAREL KOMÁREK ÚSPĚŠNÝ ČESKÝ PODNIKATEL Karel Komárek spravuje nadnárodní finanční a investiční skupinu, která působí prostřednictvím svých dceřiných společností v Evropě, Asii, Severní Americe a Africe. Má velké zásluhy o záchranu českého stříbra – společnosti SAZKA. LAUREÁT ŘÁDU PLATINOVÉHO VAVŘÍNU MAGDALENA KOŽENÁ MEZZOSOPRANISTKA Vynikající česká mezzosopranistka patří mezi nejproslulejší pěvkyně současnosti. Z jejích českých a mezinárodních úspěchů je nejvýznamnější absolutní vítězství v 6. mezinárodní soutěži Wolfganga Amadea Mozarta v Salzburgu v roce 1995. Magdalena Kožená je pravidelným hostem světových koncertních pódií. V roce 2003 se stala Rytířem řádu umění a literatury Francouzské republiky. LAUREÁTKA ŘÁDU KŘIŠŤÁLOVÉHO VAVŘÍNU DOC. ING. PETER MIHÓK, CSC. PŘEDSEDA SLOVENSKÉ OBCHODNÍ A PODNIKATELSKÉ KOMORY Za dlouholetou činnost věnovanou podpoře podnikání nejen na Slovensku a ve funkci viceprezidenta Eurochambers a na globální úrovni jako viceprezidenta Světové federace obchodních komor. Oceňujeme jeho vřelé přátelské vztahy k České republice, které se vždy projevovaly upřímnou snahou o co nejužší propojení obou našich zemí jak v hospodářské, tak mezilidské oblasti. LAUREÁT ŘÁDU KŘIŠŤÁLOVÉHO VAVŘÍNU DR. MEDA MLÁDKOVÁ PŘEDSEDKYNĚ SPRÁVNÍ RADY MUSEA KAMPA Zakladatelka Nadace Jana a Medy Mládkových a Musea Kampa je nejslavnější českou mecenáškou a sběratelkou umění. Rekonstrukcí Sovových mlýnů získala prostor pro umístění své rozsáhlé umělecké sbírky, kterou darovala České republice, a v lednu letošního roku dovezla výjimečnou sbírku více jak čtyřiceti děl Obrazů Františka Kupky. LAUREÁTKA ŘÁDU DIAMANTOVÉHO VAVŘÍNU PHDR. VÁCLAV MORAVEC REDAKTOR A MODERÁTOR Vybudoval úspěšný pořad „Otázky Václava Moravce“. Spolupracuje s BBC, působí jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd UK, v roce 2003 získal ocenění Českého literárního fondu. LAUREÁT ŘÁDU PLATINOVÉHO VAVŘÍNU MGA. STANISLAV MOŠA ŘEDITEL MĚSTSKÉHO DIVADLA V BRNĚ Režisér, textař a libretista má na svém kontě více než 120 inscenací, a to nejen v českých divadlech, ale i v zahraničí, např. v Německu, Itálii a Slovinsku. Je velmi úspěšný nejen na poli činoherním, ale i muzikálovém. Jeho nápadem byla realizace Soudobé hudební scény, která vznikla jako druhá budova Městského divadla Brno. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU STANISLAV MOTL NOVINÁŘ A SPISOVATEL Nebojácný hledač pravdy a faktů nejen o nacistických zločincích. Jeho informace pomohly odhalit mnoho křivd. Proslavily jej televizní reportáže, knihy a pořad „Na vlastní oči“. LAUREÁT ŘÁDU PLATINOVÉHO VAVŘÍNU ING. JOZEF PAVLÍK ŘEDITEL A JEDNATEL SPOLEČNOSTI HOPAX, S. R. O. Společnost byla založena v roce 1994. Nejsilnějšími stránkami jsou vysoká profesionalita a fl exibilita. Z finanční prosperity, která plyne z úspěšnosti jeho firmy, neváhá podporovat a sponzorovat řadu prospěšných a charitativních akcí v moravském regionu. Je nositelem ocenění „Podnikatel Olomouckého kraje 2010“. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU ING. VLADIMÍR PLAŠIL GENERÁLNÍ ŘEDITEL ALTA INVEST, A. S. Se strojírenskou skupinou dobývá pozice v Rusku a navazuje na silnou tradici tuzemských dodávek, kdy společně s dalšími firmami v tomto regionu buduje technologické celky v hodnotách desítek miliard korun. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU MUDR. BOHDAN POMAHAČ VYNIKAJÍCÍ LÉKAŘ A PLASTICKÝ CHIRURG Americkými médii přezdívaný „český zázrak z Bostonu“ působí zejména v USA. Jako první na světě provedl se svým týmem úspěšnou transplantaci Plné znění zpráv


obličeje. V tomto oboru vynalezl jedinečné metody a techniky a stal se tak jedním z nejuznávanějších chirurgů planety. LAUREÁT ŘÁDU PLATINOVÉHO VAVŘÍNU ING. JIŘÍ ROSENFELD, CSC. PŘEDSEDA PŘEDSTAVENSTVA A GENERÁLNÍ ŘEDITEL SLOVÁCKÝCH STROJÍREN, A. S. Osobnost mezi manažery Moravy. Ze Slováckých strojíren, které mají více jak šedesátiletou historii a tradici, vybudoval ve složité konkurenci jednu z největších a nejmodernějších strojírenských firem, která má vodní i laserový paprsek. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU ING. JIŘÍ RÜCKL MAJITEL SKLÁRNY RÜCKL CRYSTAL Pokračovatel rodové tradice sklářů. V roce 1992 zprivatizoval bývalý rodinný podnik a vybudoval úspěšnou exportní firmu, čímž přispěl k propagaci českého olovnatého broušeného a barevného křišťálového skla ve světě. LAUREÁT ŘÁDU KŘIŠŤÁLOVÉHO VAVŘÍNU SURI SANJIV MAJITEL ZÁTIŠÍ CATERING GROUP, A. S. Od roku 1991 podniká v České republice. Cateringové služby dosahují vynikající úrovně a kvality, o čemž svědčí řada ocenění. Firma klade velký důraz na systémovou práci se zaměstnanci. Velkou část ze svého zisku věnuje na dobročinné účely. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU PIERRE SIMON PODNIKATEL V BANKOVNICTVÍ Francouzský podnikatel v bankovnictví a bývalý prezident Eurochambres, do jehož systému patří také Hospodářská komora ČR. Přispívá k prosazování etických hodnot podnikání na mezinárodním poli. LAUREÁT ŘÁDU KŘIŠŤÁLOVÉHO VAVŘÍNU ING. JAROSLAV SMETANA ŘEDITEL A ZAKLADATEL SPOLEČNOSTI ALBIXON, A. S. Společnost je více než 20 let největším výrobcem bazénů a zastřešení ve střední Evropě. Firma dnes exportuje na všechny kontinenty. Zaměřuje se na nejnovější trendy a technologie s velkým podílem bezpečnosti všech prvků. LAUREÁT ŘÁDU ZLATÉHO VAVŘÍNU Foto autor| Foto: archiv HK ČR _

Pokušení vrtěti premiérem 30.4.2012

Týden str. 40 Rozhovor_ Iva Vokurková_

PRAVÁ RUKA NĚKOLIKA NEJVYŠŠÍCH POTENTÁTŮ Pracoval pro dva prezidenty a tři premiéry. Ministr obrany se na něj snažil hodit kauzu ProMoPro, bývalý ministr dopravy je jeho životním partnerem. Dnes je ústřední postavou prezidentského týmu hradního kandidáta Jana Fischera. Nenápadný, ale vlivný JAN NOVÁK. * Odešel jste z vysoké funkce náměstka ředitele Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ), abyste pomohl Janu Fischerovi s prezidentskou kampaní. Co přesně budete mít na starosti? S nabídkou na spolupráci mě oslovil sám pan Fischer. A protože jsem přesvědčen, že by byl výborným prezidentem, jeho nabídku jsem přijal. O mém konkrétním zapojení ještě jednáme, ale bude zejména v rovině přípravy odborných podkladů. Rád bych zužitkoval své zkušenosti s tím, jak funguje a může fungovat prezidentská kancelář. * Pracoval jste pro Václava Havla a za svého velkého učitele považujete Ivana Medka, tedy dvě velké postavy disentu. Nemáte problém s komunistickou minulostí Jana Fischera? Spojujete věci, které spolu nesouvisí. Jan Fischer se k tomu vyjádřil, a to velmi podrobně. To je součást jeho životní zkušenosti a já si jeho přístupu v této věci velmi vážím. * Co budete dělat, pokud se Fischer dostane na Hrad? S Janem Fischerem jsme se dohodli, stejně jako on se svými ostatními spolupracovníky, že o ničem, co by mohlo být po volbě, nebudeme mluvit. * Stálo to za to, vzdát se kvůli nejisté budoucnosti funkce náměstka na NBÚ? Rozhodně. Česká republika potřebuje změnu, potřebuje prezidenta, který přispěje k ozdravení politické kultury a který bude vykonávat svoji funkci v zájmu občanů, na základě toho, co nás všechny zlobí. Plné znění zpráv


* Po boku mocných stojíte od svých 19 let, kdy jste nastoupil do prezidentské kanceláře v éře Václava Havla. Jak na vás tehdy zapůsobil? Moje hlavní vzpomínka na něj je, že byl jako šéf velmi náročný - a to hlavně sám k sobě. Od všech, námi stážisty počínaje, vyžadoval vysoký standard, což pro mě byla výborná škola. * Jak vypadala vaše pracovní náplň na Hradě? Třeba při návštěvě britské královny Alžběty II. jsem vypomáhal v oddělení protokolu, pak jsem měl na starosti přípravu podkladů pro udělování státních vyznamenání. Postupně jsem se ale více profiloval v oblasti bezpečnosti, až jsem se -už za nového prezidenta Václava Klause -stal bezpečnostním ředitelem. * Měl jste při událostech, jako byla návštěva britské královny, trému? V takové situaci máte plnou hlavu toho, zda jsou všichni na svých místech, zda jsou dobře připraveny podklady, zda průběh odpovídá protokolu, takže nemáte příliš času na vlastní trému. * Pamatujete si na nějaké faux pas? K tomu samozřejmě dochází. Musíte reagovat chladnokrevně, nesmíte se zhroutit, že něco nejde podle plánu, a rychle improvizovat, aby nikdo nic nepoznal. Jednou jsme třeba připravovali neformální setkání několika premiérů a chtěli jsme, aby ochutnali tradiční valašskou kuchyni. V restauraci nás ujišťovali, jak je vše perfektně připraveno, ale když jsme tam dorazili chvíli před delegací, ukázalo se, že opak je pravdou. Takže jsme my úředníci sundali saka, natáhli zástěry a dali se do vaření a roznášení. Chvíli před příjezdem premiérů jsme se zase převlékli - a nikdo nic nepoznal. * Byl později Klaus ještě náročnější než Havel? Zdráhám se příliš o svých bývalých nadřízených mluvit, hodnotit je. S Václavem Klausem jsem se také dostával do kontaktu méně než s Václavem Havlem, ale práce celé kanceláře si i tehdy udržela vysokou úroveň. * A jak vzpomínáte na své další, premiérské šéfy OE Mirka Topolánka, Jana Fischera a Petra Nečase, kterým jste dělal vedoucího Úřadu vlády? Všichni tři byli úplně jiní. Na všechny vzpomínám rád a není to fráze, protože jsem se ve spolupráci s nimi naučil nové věci a fungovala tam vzájemná loajalita, kterou považuji za naprosto klíčovou. Nejde jen o to, že vy jste jako státní úředník loajální vůči nadřízenému, ale v klíčových okamžicích potřebujete, aby byl i váš nadřízený loajální k vám. * Co to znamená? Krýt si navzájem záda? Úřednickou loajalitu nechápu tak, že vy držíte basu se svým šéfem, ale tak, že v momentně, kdy váš nadřízený udělá rozhodnutí, vy ho co nejlépe vykonáte, a to bez ohledu na to, jestli na to máte sami odlišný názor. * A jak může být politik loajální vůči úředníkovi? Tím, že v něm v daný okamžik nevidí pouze nástroj k vykonání svého rozhodnutí, ale přistupuje k němu jako ke zkušenému partnerovi, jehož doporučení odpovědně zváží. * Vedoucí Úřadu vlády je s premiérem v úzkém kontaktu. Nakolik má vliv na jeho rozhodování? Úředník může doporučit, může přesvědčovat, ale není tím, kdo rozhoduje a už vůbec nemůže dané rozhodnutí někam posunout. Nikdy se nesmí stát - a v tom vidím největší pokušení vysokého státního úředníka , aby jakýmkoli způsobem manipuloval informacemi. Musíte vždy poskytovat všechny informace, nic nezamlčo* vat, nesmíte být selektivní, nesmíte premiérovi realitu upravovat podle svého názoru. Naopak bez ohledu na svůj názor se musíte snažit, aby měl veškeré informace, aby se mohl rozhodnout sám. A vy musíte být natolik disciplinovaný, že v sobě potlačíte nutkání se prosadit. To je mnohem větší pokušení než úplatky, o kterých se teď hodně mluví. Plné znění zpráv


* Také se hodně mluví o platech vysokých úředníků, přesněji o jejich odměnách, které plat několikanásobně překračují. Je to v pořádku? Není dobrého státního úředníka, který by byl špatně placený. Dobrý úředník musí být sebevědomý a sebevědomí získáte mimo jiné i tak, že jste schopni slušně zabezpečit rodinu, že společnost vnímá vaše zaměstnání jako prestižní. Pak nemáte nejmenší potřebu, byť nevědomě, zneužívat svého postavení. A špatně placený státní úředník může mít - a obávám se, že i často má - tendenci si to kompenzovat alespoň tím, že svůj názor příliš uplatňuje ve výkonu své funkce. * Také jste s tím pokušením bojoval? S tím bojuje každý státní úředník. Nejsložitější to je v situaci, kdy padne rozhodnutí, se kterým opravdu nesouhlasíte, třeba proto, že převážily politické důvody nad odbornými. Jako profesionál musíte srazit paty a překonat nutkání se k tomu dál vracet a všechny přesvědčovat, aby rozhodli jinak. Sir Humphrey Appleby (státní tajemník a obratný manipulátor ze seriálu Jistě, pane premiére, pozn. red.) nikdy nebyl můj vzor. * Proč mají úředníci a poradci premiérů rozporuplnou pověst? Vzpomeňme třeba Vladimíra Mlynáře nebo teď Janu Nagyovou. Nemluvím o konkrétních lidech, ale obecně řečeno - v těchto pozicích jste brzy vystavena útokům zvenčí. Je mnoho lidí, kteří se chtějí k premiérovi dostat, chtějí na něj uplatňovat vliv. A vy, pokud svou práci děláte dobře, nesmíte nikoho protežovat. A s tím jsou potom spojeny nejrůznější zkazky o tom, jak jsou premiéři drženi v informační slepotě, obklíčeni svými sekretariáty. To ale není pravdivý obraz skutečnosti. V prostředí úřadu je premiér zavalen neuvěřitelným množstvím agendy, kterou si neumí představit ani dobře informovaný novinář. Možná kdyby voliči věděli, co všechno to obnáší, být předsedou vlády, byli by někdy i shovívavější k tomu, co se zákonitě nepovede. * Vám se role vysokého vládního úředníka mohla stát i osudnou. Ministr obrany a tehdejší vicepremiér pro EU Alexandr Vondra vás činil odpovědného za celou kauzu ProMoPro. Co vy na to? K tomuto případu jsem se podrobně vyjádřil v jeho úvodu. A na tom, co jsem řekl, nehodlám nic měnit ani k tomu nic přidávat až do jeho celkového uzavření. (Novák poukazoval na to, že podmínky smlouvy vyjednávala sekce řízená Vondrou, která rovněž služby objednávala a schvalovala, pozn. red.) * Vondra ale říká, že co je psáno, to je dáno OE tedy že jste za smlouvu zodpovědný vy, protože jste pod ní podepsaný. Ivan Medek mi kdysi na Hradě dal důležitou radu. Je potřeba nastavit pravidla, a potom dát lidem důvěru a prostor pro práci. Sice jste pak svým způsobem v jejich rukou a často se v nich zklamete, ale pokud to neuděláte, nemáte sami prostor pro vlastní činnost. Úředník se musí umět v rámci pravidel spolehnout na své spolupracovníky. * Vondra se mimo jiné podivoval nad nastavením systému, kdy ministr podléhá vedoucímu Úřadu vlády, takže prý smlouvu podepsat ani nemohl. Úředníkovi samozřejmě nepodléhá žádný ústavní činitel. Úřad vlády byl a je konstruován tak (a to jsem si nevymyslel já, do toho jsem vstoupil), že všichni zaměstnanci Úřadu vlády podléhají vedoucímu úřadu z pracovněprávního a organizačního hlediska. Nicméně ti zaměstnanci, kteří jsou řízeni předsedou vlády samotným nebo členy vlády, kteří nemají samostatná ministerstva, se za svoji práci zodpovídají těmto členům vlády, ne vedoucímu Úřadu vlády. * Jaké jsou teď vaše vztahy s Vondrou, vyříkali jste si to? S panem Vondrou neudržuji žádný vztah. Ale ano, při jedné příležitosti jsme o tom spolu mluvili. * Na Hrad jste kdysi přišel se svým spolužákem Markem Dalíkem. Jste dnes spolu stále v kontaktu?



Mnoho lidí mi opakovaně radilo, abych na adresu Marka Dalíka vydal nějaké silné prohlášení. Ale já to u člověka, kterého znám od svých osmnácti, dělat nebudu. Nebudu přispívat k jeho mediálnímu obrazu, nechci mu škodit. Poznal jsem ho v době, kdy přišel do Prahy, byl chudý jako kostelní myš a místo na koleji přespával u své tety na sídlišti na Proseku. Jeho současné názory neznám, nevím, čím se teď zabývá. * A se svým bývalým šéfem Mirkem Topolánkem se vídáte? Zůstanu mu vděčný, že mi nabídl funkci vedoucího Úřadu vlády, a jsme ve slušném kontaktu. * Označil byste to za přátelství? Mirek Topolánek mi občas - doufám, že v legraci - říkal, že jsem příliš komisní. Já to beru jako lichotku. Pro mě všichni mí nadřízení byli především nadřízení a potom bylo bonusem, pokud jsem s nimi měl dobrý vztah. Ale vždycky jsem se snažil, aby tyto role byly jasně rozděleny. * Ptám se proto, že v památné nahrávce při rozhovoru pro časopis LUI vás Topolánek zmiňuje v souvislosti, z níž vyplývá, že musíte být dobrými přáteli (bývalý premiér řekl, že mu Novák spolu s tehdejším ministrem dopravy Gustavem Slamečkou půjčovali byt pro jeho tajné schůzky s Lucií Talmanovou, pozn. red.). Naprosto nebudu komentovat něčí soukromí, něco potvrzovat nebo vyvracet. Každopádně doufám, že s Topolánkem máme slušný vztah. * Z nahrávky vyplynulo, že jste životním partnerem Gustava Slamečky. Je to tak? Nerad mluvím o svému soukromí a jsou mnohé věci, které by soukromé měly zůstat. Například náboženské vyznání nebo sexuální orientace. V tom je zásadní rozdíl mezi státními úředníky a politiky, protože politik nárok na soukromí nemá. Ale pokud se ptáte na mého partnera, ano, jsme stále spolu, jsem tomu moc rád a jsem na něj pyšný. * Jak dlouho už jste spolu? Asi čtrnáct let, ale říkám asi, sami si tím nejsme úplně jisti. * Jaký následek pro vás mělo zveřejnění té nahrávky? Uškodilo vám to, nebo naopak pomohlo? Bylo to celé nešťastné a myslím, že nejvíc to mrzelo Mirka Topolánka samotného. A vyústění té kauzy (Topolánek odešel z politiky, pozn. red.) nemělo s odbouráváním neblahých stereotypů nebo na opak s jejich posilováním v konečném důsledku nic společného. * Je česká politika homofobní? Třeba s ohledem na výroky odboráře Duška, jak na ministerstvu dopravy není radno se sehnout pro tužku, nebo na odmítavé reakce části politiků na pochod Prague Pride. K Duškovi nemá smysl se vyjadřovat. A Prague Pride a celá bublina kolem ní byla výsledek okurkové sezony. Já myslím, že slušný člověk s podobnými věcmi, ať už se ho týkají nebo ne, problém nemá, protože kvalita člověka leží úplně někde jinde. To jsou věci, které nikoho nemohou seriózně zajímat. A to ani v politice. *** Jan Novák (37) Vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd UK. Roku 1994 začal jako stážista pracovat v prezidentské kanceláři, kde se později stal bezpečnostním ředitelem. V roce 2006 odešel na Úřad vlády, který vedl do poloviny roku 2010. Poté se stal náměstkem ředitele Národního bezpečnostního úřadu. Ke konci letošního dubna ve funkci skončil, aby se mohl zapojit do prezidentské kampaně Jana Fischera. Mezi jeho zájmy patří heraldika a protokol, je partnerem Gustava Slamečky, bývalého ministra dopravy ve Fischerově vládě. Foto popis| BUDOUCÍ KANCLÉŘ? Jan Novák je dnes pravou rukou Jana Fischera a ústřední postavou jeho prezidentského týmu. „Dohodl jsem se s ním, že o ničem, co by mohlo být po volbě, nebudeme mluvit," odmítá otázky na své případné uplatnění na Pražském hradě. Foto autor| Foto: Jakub Stadlet Plné znění zpráv


Foto popis| * RUDÁ MINULOST NEVADÍ. I když obdivuje někdejší disidenty Havla či Medka, bývalé členství Jana Fischera v KSČ Novákovi nevadí. „To je součást jeho životní zkušenosti a já si jeho přístupu v této věci velmi vážím," říká. Foto popis| * ZAČÍNAL V PROTOKOLU. V březnu 1996 pomáhal Jan Novák na Hradě zabezpečovat návštěvu královny Alžběty II. v Praze. „V takové situaci máte všeho tak plnou hlavu, že nemáte čas na trému," vzpomíná. Foto popis| * NA HRADĚ I V PODHRADÍ. Jan Novák pracoval šestnáct let buď na Pražském hradě, anebo ve Strakově akademii. Díky angažmá u Jana Fischera by se mohl na Hrad do roka vrátit. Foto popis| * JSME PARTNEŘI. Od slavné nahrávky Mirka Topolánka v redakci časopisu LUI je to veřejné tajemství, které Novák nijak neskrývá: „S Gustavem Slamečkou jsme spolu asi čtrnáct let a jsem na něho pyšný." Foto autor| Foto: 1 Lucie Pařízková, 2 Tomáš Nosil, 3 TÝDEN, 4 PROFIMEDIA _

Jsem holka z Moravy 10.4.2012

Týdeník Televize str. 04 Gabriela Kudelová_

Rozhovor_

Aneta Savarová Nová tvář Událostí je sice ze čtveřice moderátorů nejmladší, novinářské zkušenosti už ale sbírá od šestnácti let. A je rodinný typ. Seděly jsme ve staré zasedačce České televize a do prvního vysílání nových Událostí zbývaly zhruba dva týdny. Zkoušky byly v plném proudu, přesto nevypadala unaveně. „To je make-up,“ tvrdila mi. Mluvila klidně a seriózně, přesně jak se na moderátorku zpráv sluší. Každou chvíli se ovšem zářivě rozesmála a vytáhla osobnější historku. Když jsem odcházela, věděla jsem jedno: tahle sympatická kráska si svůj post zaslouží. * Mezi čtyřkou „vyvolených“ moderátorů jste nejmladší. Proč myslíte, že vás vedení vybralo? Přesně samozřejmě nevím, ale asi bych měla zdůraznit divácký průzkum. V tisku totiž zaznělo, že mám protekci, ale já opravdu žádnou nemám. Kromě toho, že nás hodnotila odborná porota a management, udělala Česká televize i divácké průzkumy. Což je jedno z nejobjektivnějších měřítek, kdy si svého moderátora, člověka, na kterého se chtějí dívat a od kterého chtějí slyšet informace, vyberou sami diváci. A to pro mě asi bylo velké plus, protože si mě zvolili za nejsympatičtější z testovaných moderátorů. Chci jim za to poděkovat, protože právě oni mě nejspíš vystřelili do finální čtyřky. * Co nového jste se musela pro nové Události naučit? Vůbec nejzásadnější je pro mě virtuální studio. Je úplně odlišné od toho, ve kterém se vysílaly zprávy doteď. Je výrazně větší, dynamičtější a využívá nejnovější technologie. Moderování je náročnější i v tom, že se celou dobu nezastavíme. Padesát minut různě pobíháme nebo stojíme, ani jednou si nesedneme, takže z toho docela bolí nohy. (smích) Ono se to nezdá, ale když máte deseticentimetrové podpatky, které mít musím, abych měla patřičně formovanou postavu, je to docela síla. Ve studiu jsou taky dotykové obrazovky, se kterými jsem zatím neměla žádné zkušenosti. Pořád se s nimi učím. obtížnější všechno zkoordinovat, protože musíte odhadnout sílu dotyku. * Já bych do toho normálně praštila… Jenže když praštíte moc, okna vám přelítnou. Najednou jste na čtvrtém obrázku, a už to nekoresponduje s vysíláním. Takže s tím se trochu... potýkáme. * Musela jste změnit i vizáž? Trochu. Neustále mi teď žehlí vlasy, protože kudrlinky do virtuálu nesedí. Házejí různé odlesky a špatně se pak klíčuje pozadí. V souvislosti s novou koncepcí Událostí nastoupil tým vizážistů a odborníků, který pracuje Plné znění zpráv


na proměně všech moderátorů. Kostymérky nám vytvořily úplně nové střihy a vzory, které musejí zapadat do virtuálního studia. To třeba nedovoluje lesklé odstíny - satén nebo hedvábí vrhají zvláštní odlesky. Takže speciál ně koncipované musejí být i látky. * Oni vám šijí věci... ... přímo na míru, ano. Změřili mi všechno, co šlo, dokonce i obvod kotníku. Ale bojím se, že si teď budu muset držet štíhlou linii. Moc ráda totiž jím. * Čokoládu? Teď jste na to kápla. Čokoláda je moje oblíbená, tu si neodpustím, ač mám vysoký cholesterol, a neměla bych. A pak jsem taky masožravá, bez masa bych být nemohla. Jsem holka z Moravy, a tam se prostě jí. (smích) Takže mám trošku strach, že mi udělají šaty na míru a nebudu moct přibrat, protože by se musely přešívat. Budu si muset hlídat, co jím. Na to nejsem zvyklá. * Nevypadáte, že byste byla náchylná k tloustnutí. Jo? Děkuju. To je spíš stresem, v poslední době jsem se nestíhala moc najíst ani vyspat. Každý druhý den jsme jeli piloty, což je simulované natáčení Událostí. Byli jsme tam vždycky dvanáct hodin, do toho jsem měla služby na ČT24... Až se situace zklidní, uvidíte „v přímém přenosu“, jak zase hezky tloustnu. (smích) Těch osm kilo, která jsem shodila, budu mít rychle zpátky. * Když jste z Moravy, proč jste přišla do Prahy? Kvůli škole? Ano. Věděla jsem, že pražská žurnalistika má nejlepší jméno. Přišla jsem do Prahy někdy v osmnácti a nikoho jsem tady neznala. Bylo to náročné, zvykala jsem si celé čtyři roky, co jsem byla na vysoké. Pořád jsem se cítila vykořeněná, protože jsem se narodila na vesnici, která má pět set obyva * tel. Do šesti let jsem vyrůstala s maminkou u prarodičů v Bystřici pod Lopeníkem. Měla jsem hezké dětství spojené s přírodou, chovali jsme prasata, každou zimu byla zabijačka. * A kde byl tatínek? * Když mi bylo šest, přestěhovali jsme se za ním do Uherského Brodu. S tatínkem máme nesmírně hezký vztah. Když mám problém, je první, kdo o něm ví. Vždycky se s ním radím. Za všechno, co jsem v životě dokázala, vděčím jemu. * Vždycky to bylo takhle idylické? * Je pravda, že v pubertě jsme spolu lehce bojovali, protože jeho výchovné metody byly trošku přísnější. Což ale souvisí i s tím, že oba rodiče jsou učitelé. Maminka pracuje v mateřské školce, táta je ředitel základky. A tak se u nás třeba muselo dojídat. Sedělo se u stolu tak dlouho, dokud se všechno nesnědlo. Vždycky jsem se to snažila nějak obejít a házela zbytky za kuchyňskou linku. (smích) * Jako malá jste prý chtěla být pianistkou. * Ano, byl to můj dětský sen. Stát se pianistkou, koncertovat po světě... Jezdila jsem na soutěže, dokonce jsem i komponovala. Od šesti let jsem se klavíru intenzivně věnovala. K tomu jsem chodila do hudební nauky, na sólový zpěv, do pěveckého sboru. Pak taky na náboženství, angličtinu, do Olšavěnky, což byl místní hopsakroužek lidových tanců, a podobně. Mé kroužky měly široké rozpětí. Rodiče trávili hodně času v práci a asi i tím, že jsou kantoři, se mě snažili maximálně vytěžovat, abych neměla čas na lumpárny. * Trošku jsme odbočily od klavíru. * Jo jo. Asi devět let jsem se připravovala na přijímací zkoušky na konzervatoř. Věnovala jsem klavíru celé dětství, takové to bezstarostné lítání po venku jsem moc nezažila. Vstávala jsem v pět ráno a před odchodem do školy jsem si dvě hodiny musela zahrát. A když jsem přišla domů po vyučování, hrála jsem znovu. Sousedi



mě asi neměli moc rádi, bydleli jsme v paneláku, a tam se všechno rozléhá. Cvičila jsem tolik, že se mi to nakonec vymstilo. * Jak to? * V patnácti, asi v důsledku fyzického vyčerpání, jsem onemocněla. Potom se mi stávalo, že jsem nemohla zvednout ruce, klepaly se mi. Nedokázala jsem se podepsat, neudržela jsem skleničku. Tehdy lékař zjistil, že mám akutní zánět šlach. Nejdříve v pravé, pak i v levé ruce. Věděla jsem, že je konec. Že už na konzervatoř nenastoupím, i když jsem udělala přijímací a talentové zkoušky. Absolvovala jsem elektroléčbu, * * užívala bylinky, zkoušela homeopatické léky, ale nic nepomáhalo. Musela jsem se rychle rozhodnout, že na konzervatoř nepůjdu, a začít se připravovat na gymnázium. * To musel být šok. * Srovnávala jsem se s tím hrozně těžce. Na gympl jsem se sice dostala, ale byla to pro mě spíš nucená cesta. Neměla jsem jinou možnost a nebyla jsem tam šťastná. Celý první i druhý ročník jsem se hledala a nevěděla, co dál. Byla jsem zklamaná, a tehdy jsem začala koketovat s modelingem. Byl to bezprostřední dopad toho, že mi nevyšel dětský sen a všechno se zbortilo jako domino. Takže v mých šestnácti vznikly kontroverzní fotografi e, které teď kolují bulvárem. Ale jde o věc starou deset let a opravdu nechci být vnímaná jako modelka. Nikdy jsem se modelingu nevěnovala vrcholově, proběhlo jen pár focení. A když jsem pochopila, že budu dělat žurnalistiku, hned jsem s ním skončila. * Jak jste přišla zrovna na novinařinu? * Když jsme si na gymnáziu vybírali volitelné semináře, zapsala jsem se na předměty humanitního charakteru. Už tenkrát jsem si říkala, že by mě žurnalistika mohla bavit. Měla jsem ráda informace a zajímalo mě všechno, co se děje kolem. Od útlého dětství jsem sledovala zprávy, protože to u nás byl denní chleba. Táta se velmi zajímá o aktuální dění, a tak se každé ráno vstávalo s Radiožurnálem. Když jsme jeli v autě, hrál Radiožurnál. U snídaně, u oběda, u večeře, pořád Radiožurnál nebo Česká televize. Taky jsem měla ráda Marcelu Augustovou, byla můj ideál, jak by měla moderátorka vypadat. Mám doma dokonce videonahrávku, kde jako malá sedím před televizí a „čtu“ zprávy. * K práci v televizi jste se dostala na vysoké? Ano, měla jsem specializaci televizní a rozhlasová žurnalistika a už v prváku jsem hledala práci. Učitelský plat není moc vysoký, takže mi rodiče nemohli dávat tolik, abych z toho v Praze zaplatila bydlení, všechny výdaje a ještě cesty domů. Nechtěla jsem dělat hostesku nebo obsluhovat v baru, proto jsem se snažila najít místo v oboru. Moje spolužačka tehdy začala pracovat v České televizi ve zpravodajské směně, což je takový začátek, startovací můstek. Naučíte se základ, jak zpracovávat reportáže i jak funguje celé zpravodajství. A právě ona mi jednou povídá: „Anet, v televizi je konkurz, musíš projít testem všeobecných vědomostí a pak tě snad vezmou.“ Test jsem zvládla a potom jsem se rozhodovala, jestli nastoupím do směny, nebo na pozici crawlařky. Crawly jsou zprávy ve spodní liště, která běží na obrazovce, a ty jsem nakonec psala. * Proč jste si vybrala crawly? Směnný provoz je časově náročný, a protože jsem studovala prezenčně, bála jsem se, jak budu všechno stíhat. Nechtěla jsem se věnovat práci na úkor školy, zároveň jsem si však přála být v kontaktu se zpravodajstvím. Proto jsem se rozhodla jít na crawly. Dělalo se sice taky na směny, ale nesloužily se noční a nebylo to tak stresující. Vybrala jsem si prostě cestu menšího odporu. A po půl nebo tři čtvrtě roce jsem se dozvěděla, že vedení hledá moderátory nočních zpráv. Prošla jsem konkurzem a začala je uvádět. * Takže jste přes den studovala a v noci vysílala? Ano. Někdy jsem se doma jenom otočila, protože když skončíte v práci v půl šesté ráno, než dojedete domů, je šest, a v osm už musíte být na přednášce. Spíte hoďku a nestíháte vůbec nic. Noční byly očistec. Po roce mi vedení nabídlo zprávy v tehdejším Dobrém ránu, a tam byl zase opačný režim. Vstávala jsem v půl Plné znění zpráv


čtvrté ráno, v půl páté jsem musela být v maskérně a končila jsem v půl dvanácté. Jenomže jsem to táhla současně s nočníma. Měla jsem za měsíc třeba deset služeb nočních plus pět ranních. Rytmus máte totálně převrácený a tělo neví, jak reagovat. Navíc nejsem moc noční tvor. Teď si ten luxus nemůžu dovolit, ale když to jde, chodím spát klidně už v devět nebo v deset hodin večer. Tím to bylo ještě znásobené. * Do toho jste vysílala i v rádiu? Četla jsem zprávy v Českém rozhlase 4 - Radio Wave. Asi od druhého ročníku. Snažila jsem se maximálně využít volný čas a co nejvíc se naučit. Občas se mi stávalo, že skončila noční v televizi a za hodinu mi začínala služba v rádiu. Bylo to krušné období. * Vy jste snad nikdy neměla volno. Co děláte, když se náhodou pár dní naskytne? Vyrazím na Moravu za rodinou a kamarády. Teď už jsem tam dlouho nebyla, ale dřív jsem se snažila jezdit aspoň jednou za měsíc. Nebo jdu cvičit, ale to opravdu málokdy. Pohybově nejsem moc zdatná. Už na základce mi vždycky dělaly problém hodiny tělocviku. Naštěstí jsem měla výmluvu, že se připravuju na konzervatoř, takže si nesmím zlámat prsty. Díky tomu jsem byla ušetřena her, jako je vybíjená, nebo šplhu. Ani plavání mi moc nešlo. Ačkoli jsem vodní znamení, plavat jsem se naučila až v deseti letech. Hrozně jsem se bála vody a mám z ní respekt dodneška. * Takže k moři nemusíte... Ale jo, namočím se a neplavu daleko od břehu, protože jak mám strach z výšek, mám strach i z hloubek. * Vy se bojíte výšek? No. Za svůj vrchol a překonání sebe samé považuju, že jsem vylezla na Eiffelovku. Když mi bylo čtrnáct, jeli jsme s kroužkem mladých debrujárů do Paříže a všichni na ni vyrazili. Nechtěla jsem dole zůstat sama, cítila jsem se strašně trapně, tak jsem se překonala. Navíc jsme šli pěšky, ani jsme nevyužili výtah. Hrůza! (smích) * Kdo jsou debrujáři? Kroužek mladých debrujárů? Tam mě přihlásil táta, jeho specializací je totiž fyzika, tak ho vedl. Byli v něm samí kluci a já jediná holka! Dělali jsme fyzikální pokusy, každý potom vypracoval elaborát a všechny se odesílaly na Asociaci mladých debrujárů. Na konci roku vybrali pár vyvolených, kterým zaplatili cestu do Londýna a do Paříže, a my tam tehdy jeli. Pak jsem se taky povinně účastnila fyzikálních olympiád, ty jsem neměla ráda. (smích) Musela jsem se na ně samozřejmě připravovat, takže fyzikální vzorečky byly můj denní chleba. Hned po klavíru. * O rodině mluvíte hezky. Co vaše vlastní, už se k ní schyluje? Zatím ne, ale kdybych nedostala nabídku na Události, určitě bych se nebránila. Jsem rodinný typ, vždyť jsem v podstatě holka z vesnice. Jsem ráda doma a ráda bych jednou měla děti a manžela. Ale to asi všechny holky z Moravy. Jsme v tom vychovávané, bereme to tak, že rodina je základ. Vyrůstala jsem v tradičním modelu, kdy žena je „matka pluku“ a stará se o děti i domácnost. Jen zrovna teď by to v souvislosti s Událostmi nebylo nejvhodnější. Byla by podpásovka, kdybych odešla na mateřskou. (smích) *** „Ušili nám šaty na míru, tak se bojím, že si budu muset držet linii. Ráda totiž jím.“ Vizitka * Narodila se 19. února 1986 v Uherském Hradišti * Vystudovala gymnázium v Uherském Brodu a pak Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze * Novinařině se věnuje od šestnácti let. Už na gymnáziu přispívala do Mladé fronty Dnes, příloha Východní Morava, psala také do Zlínského deníku. * Pracovala jako moderátorka zpráv v Rádiu Zlín, na vysoké pak v Českém rozhlasu 4 - Radio Wave * Roku 2007 začala pracovat na ČT24. V roce 2010 přešla do zpravodajské televize Z1, kde moderovala zprávy a věnovala se ekonomice. Od května 2011 je zaměstnaná opět v České televizi, nejprve dojížděla do Brna uvádět polední



Události v regionech, od letošního ledna je zpátky v Praze. „Od útlého dětství jsem sledovala zprávy, protože to u nás byl denní chleba.“ Foto popis| V UDÁLOSTECH ji s vlnami neuvidíte. Maskérky jí žehlí vlasy. Foto popis| NEBÝT ZÁNĚTU šlach, mohla být dnes slavnou pianistkou Foto popis| NA CESTĚ domů, nebo za hvězdnou kariérou? Foto popis| VLAK V POZADÍ není náhoda. Vyrazil přesně tak, aby mohl pohledné moderátorce dělat „křoví.“ Foto autor| NAVRÁTILOVÁ, FOTO: MONIKA STYLING A MAKE-UP: MONIKA NAVRÁTILOVÁ ZA ZAPŮJČENÍ OBLEČENÍ DĚKUJEME WWW. BENETTON. COM _

Mezinárodně neuznané státy: typologie, mýty a realita 10.4.2012

Mezinárodní politika str. 07 Martin Riegl_

Státy nestáty_

Státy bez mezinárodního uznání jsou často opomíjenou anomálií politické geografie, jejichž existence však významně ovlivňuje geopolitické procesy na všech kontinentech. Před létem 2008 znal jen málokdo secesionistickou či spíše iredentistickou Jižní Osetii, dokud se na jejím území neobjevily v průběhu Olympijských her v Pekingu ruské tanky ve snaze zabránit znovuobnovení teritoriální integrity Gruzie - za podpory USA. Následné uznání Jižní Osetie spolu s Abcházií vládou vMoskvě (následované uznáním z Nikaraguy, Venezuely, Nauru, Vanuatu a Tuvalu) jen potvrdilo často opomíjený názor, že právě mezinárodní uznání je tou klíčovou charakteristikou státu, která nám pomůže v komplikovaně uspořádaném politickém prostoru rozeznat suverénní stát. A při snaze získat mezinárodní uznání světí účel prostředky. Nejlépe o významu neznaných států svědčí jejich současný výčet: Tchaj-wan, Abcházie, Jižní Osetie, Severní Kypr (TRNC), Somaliland, Kosovo, Náhorní Karabach, Saharská arabská demokratická republika (SADR) či Palestina. Kromě jejich nezpochybnitelného širšího geopolitického významu jsou právě tyto jednotky často ohnisky konfliktů mezi státy v regionech, kde se nacházejí. Heterogenita neuznaných států Navzdory všeobecnému přesvědčení a konvenční moudrosti často akceptované mnoha specialisty z oblasti politických věd - především mezinárodních vztahů, politické geografie a geopolitiky, že mezinárodně neuznané „státy“ představují homogenní skupinu entit, je tomu právě naopak. Platí to jak v čistě geografickém ohledu, kdy se výrazně liší z hlediska základních charakteristik státnosti - tedy velikostí teritoria a populace, tak především v politickém aspektu své státnosti -vnitřní a vnější suverenitě (rozsahu mezinárodního uznání). Otázky omezení suverenity u mezinárodně neuznaných států na Kavkaze nevyvolává pouze neschopnost efektivně kontrolovat své teritorium, ale i vliv Ruska, které fakticky garantuje jejich nezávislost. Své hranice nekontroluje ani Somaliland, který se dostává do teritoriálního konfliktu s Puntlandem o dva z pěti regionů, které si nárokuje. Stabilní státní instituce se nepodařilo vybudovat ani mnohým neuznaným státům, které již zanikly -Tamilskému Ílamu, Biafře, Katanze, Kasai, Cabindě, Bougainville, Anjouanu, přestože disponovaly v některých případech (zejména Katanga) stabilnějšími institucemi než centrální vláda. Obdobný byl případ Biafry, která na rozdíl od Katangy získala alespoň velmi omezené mezinárodní uznání. Druhá politická charakteristika nevypovídá nic o vnitřní kvalitě těchto jednotek, ale je především výrazem mezinárodního (diferenciovaného) přístupu k jejich existenci. Především tento aspekt (samozřejmě spolu s otevřenou či skrytou ekonomickou či vojensko-materiální podporou) má zásadní geopolitické dopady na jejich existenci a je jedním z důvodů, proč se existence některých z nich čítá na týdny (např. Republika Vemerama, Anjouan při druhém vyhlášení nezávislosti v roce 2008), zatímco u jiných na desítky let (např. Tchaj-wan, TRNC, Palestina). Při analýze problematiky mezinárodního uznání je třeba definovat, kolik států musí danou entitu uznat, aby bylo možné považovat ji za mezinárodně uznanou. Je uznání Palestiny ze strany téměř sto třiceti suverénních států (především afrických, asijských a jihoamerických rozvojových států), či v případě Kosova více než devadesáti států dostatečné? Nebo zpochybňuje naopak fakt, že Lichtenštejnsko neuznává Českou republikou, suverénní status ČR? Danou problematikou se zabýval i nestor politické geografie Martin Ira Glassner, který však nedal na položenou otázku uspokojivou odpověď, a spíše intuitivní řešení založené na mezinárodněpolitické praxi tvrdící, že mezinárodní uznání je klíčovou charakteristikou státu. Plné znění zpráv


Mezinárodní uznání je v současné době nejen stále diskutovanou definiční charakteristikou státu, ale s rostoucí intenzitou se stává významným geopolitickým nástrojem k prosazování zahraničněpolitických cílů globálních i regionálních mocností (např. USA v případě Kosova, Ruska v případě Jižní Osetie a Abcházie, či Jihoafrické republiky v případě Saharské arabské demokratické republiky). Nezpochybnitelným historickogeografickým faktem je, že drtivá většina mezinárodních neuznaných subjektů, kterým se nepodařilo získat široké mezinárodní uznání, zanikla v důsledku použití síly ze strany centrální vlády. Posledním případem je Tamilský Ílam na Srí Lance, který vláda v Colombu vojensky eliminovala s materiální podporou Pekingu v roce 2008 po dvaceti pěti letech občanské války, jež si vyžádala přes 70 000 obětí. Naopak jako mezinárodně uznané se po roce 1945 etablovaly ty subjekty, které vyhlásily nezávislost v souladu s právem na sebeurčení národů a získaly pro své požadavky silnou mezinárodní podporu, často proti vůli koloniální mocnosti (např. Bangladéš, Guinea-Bissau, Alžírsko). Proměny geopolitické situace Jednotlivé entity se liší v rozsahu mezinárodního uznání, které získaly, efektivitě, s níž kontrolovaly své teritorium atd. Statut jednotlivých mezinárodně neuznaných entit byl rovněž ovlivněn geopolitickými okolnostmi, za kterých vznikaly. Ty se výrazně promítly do schopnosti jednotlivých entit se plně etablovat jako suverénní stát. V tomto kontextu lze rozlišit několik situací, které historicky rámují vznik subjektů bez mezinárodního uznání: * Mezinárodně neuznané státy vzniklé v důsledku secese v souladu s právem na sebeurčení (např. Guinea-Bissau). Do roku 1960, kdy byla přijata rezoluce 1514 Valného shromáždění OSN zdůrazňující právo všech kolonizovaných národů na nezávislost, která představuje milník v procesu dekolonizace, kdy začíná být kolonialismus vnímán jako nelegitimní, nedemokratický. Po roce 1960 se přístup mezinárodního společenství k jednostrannému vyhlášení nezávislosti (v souladu s právem národů na sebeurčení) změnil ve prospěch entit usilujících o nezávislost. V tomto období měly entity usilující o dekolonizaci formální podporu mezinárodního společenství a je jim přiznáno právo na ozbrojený odpor proti metropolitnímu státu. Entity v této fázi získávají často široké mezinárodní uznání (de iure i de facto) navzdory nesouhlasnému stanovisku původního suveréna. * Mezinárodně neuznané státy vzniklé v důsledku jednostranné secese v rozporu s právem na sebeurčení. Entity vzniklé za těchto okolností jsou vnímány jako nelegitimní a je jim odepřeno mezinárodní uznání. Takové entity čelí odporu mezinárodního společenství vůči své existenci, což negativně ovlivňuje jejich vnitropolitický vývoj. * Mezinárodně neuznané státy vzniklé v důsledku secese po ukončení procesu dekolonizace. Entity vzniklé za těchto okolností jsou vnímány jako nelegitimní a je jim odepřeno mezinárodní uznání. Geopoliticky turbulentní období (vývoj po 2. světové válce, v období dekolonizace a studené války a následném rozpadu mnohonárodnostních impérií) od roku 1946 do počátku 21. století se promítla i v nárůstu počtu mezinárodně neuznaných států. Nejvíce o již zmiňované heterogenitě neuznaných či částečně uznaných států svědčí jednotlivé termíny, které používají odborníci na politickou geografii, geopolitiku či mezinárodní vztahy. Jednotliví autoři je označují jako de facto state, self-proclaimed state, unrecognized state, pseudo-state, outcast countries, pariahstate, anti-state a insurgent state, de facto režim, para-state, almost-state, protostát a zárodečný stát, separatist state a self-proclaimed states, de facto quasi-states a quasistate. Slovník politických věd však obsahuje i mnohá označení pro teritoria, která fungují de facto nezávisle na centrálních vládách, ale neusilují o status suverénního státu. Zmínit lze termíny jako counter-state, anti-state, black spot, state-within state a insurgent state, které jsou pod správou rebelů. Mnozí analytici však poukazují na skutečnost, že některá z těchto teritorií suplují funkce státu a často fungují lépe než uznané státy, na jejichž teritoriích fungují. Přesto i mezi těmito subjekty existují zásadní kvalitativní rozdíly, jejich analýza je však mimo úvahu v tomto textu. V politickém prostoru se po roce 1945 vyskytla celá plejáda vyhlášení nezávislosti teritorií, která nedosáhla mezinárodního uznání, jejich „nezávislost“ byla pouze iluzorní, a nelze je proto označovat jakomezinárodně neuznané státy. Jak poukázal Vladimír Baar, v mnoha případech se jedná o efemérní subjekty, jejichž nezávislost deklarovaly vlády v exilu (JižníMoluky 1950, Severní Kalimantan 1962, stát Čampa 1965, stát Jávsko 1966), státy vyhlášené povstalci, kteří nejsou schopni vybudovat efektivní státní instituce a čelit centrální vládě v otevřeném konfliktu (deklarace nezávislosti Acehu v roce 1976, 1978 republika Bangsa Moro, 1990 Federace Mindano), nebo státy vyhlášené hnutími, jež nemají významnou podporu ve společnosti pro své požadavky na nezávislý stát (deklarace nezávislosti Rotumy na Fidži). Podle konvenčních politických map tyto entity formálně neexistují, což je v rozporu s existující realitou v politickém prostoru. V poválečném období se vyskytlo více než šest desítek subjektů, které splňovaly jen některá kritéria suverénního státu a scházelo jim především mezinárodní uznání.



Mezinárodně neuznané a efektivní a výraz vůle populace? Fakt, že těmto subjektům je mezinárodní uznání odepíráno členy mezinárodního společenství, se stalo jakousi mantrou odborníků na mezinárodní vztahy, a především politických elit neuznaných vlád, které poukazem na vlastní efektivitu zdůvodňují svůj požadavek na nezávislý stát. V této souvislosti se vyskytl důležitý termín failed almost state, který poukazuje na skutečnost, že mezinárodně neuznané subjekty často vykazují symptomy state failure. Druhým zdrojem legitimity, kterým elity mezinárodně neuznaných států zdůvodňují svůj nárok na suverénní stát, je princip přímé demokracie - tedy (manipulovaná) referenda, na což poukazuje i teoretik mezinárodního práva James Crawford, jenž mezi jinými poukázal na fakt, že referenda o vyhlášení nezávislosti (často opakovaná) mají zpravidla vysokou podporu v hranicích mezinárodně neuznaných subjektů. Využití tohoto institutu přímé demokracie lze vysledovat u secesionistických entit na Kavkaze, Balkáně i v subsaharské Africe. Řada referend započala v devadesátých letech 20. století v souvislosti s rozpadem mnohonárodnostních impérii, tedy Jugoslávie a Sovětského svazu. V srpnu 1990 se konalo referendum o vyhlášení suverenity Srbské Krajiny, kdy se 99,7 procenta Srbů vyslovilo pro autonomii v rámci Chorvatska, druhé referendum se konalo 16. 3. 1991, kdy se 99,8 procenta Srbů vyslovilo pro setrvání v rámci Srbska. Referenda o nezávislosti se konala i v mezinárodně neuznaných státech na Kavkaze, např. v Jižní Osetii, kde se 19. 1. 1992 vyslovilo pro nezávislost 99 procent voličů, v referendu se pro nezávislost vyslovili dne 10. 12. 1991 i voliči v Náhorním Karabachu (referenda se zúčastnili pouze arménští voliči, Ázerbájdžánci je bojkotovali), v Abcházii, kde došlo 3. 10. 1999 k potvrzení ústavy přijaté v roce 1994 za účasti 87,6 procenta voličů, z nichž 97,7 procenta hlasovalo kladně. Referendum legitimizovalo i existenci dalšího proruského území - Podněsterské moldavské republiky (PMR). V referendu konaném 1. 12. 1991 se pro nezávislou Podněsterskou moldavskou republiku vyslovilo 97,7 procenta za účasti 78 % voličů, ve druhém referendu o nezávislosti se 17. 9. 2006 pro vyslovilo 97,2 procenta při účasti 78,6 procenta voličů. K potvrzení faktické nezávislosti prostřednictvím referenda došlo i v Somalilandu, kde se 31. 5. 2001 vyslovilo 97,1 procenta voličů. Referenda zpravidla nejsou pod mezinárodní kontrolou, protože se pořádají proti vůli mezinárodně uznaného státu a v rozporu s jeho teritoriální integritou. Navíc mnohé neuznané státy bez mezinárodního uznání mají nedemokratické politické systémy a výsledky referend mají v případě Podněstří nebo Jižní Osetie (zde dohlíží na průběh voleb pozorovatelé z Ruské federace) jen nízkou vypovídací hodnotu. Pokračování fragmentace politické mapy Přístup mezinárodního společenství, které rigidně odmítá secesi z obav z pokračující fragmentace politické mapy, je z politicko-geografického pohledu lichý. Na současné politické mapě světa neexistuje významné množství teritorií, která by měla zároveň secesionistické tendence, lidovou podporu i sílu prosadit své požadavky navzdory vůli centrální vlády. O tom, že obavy z přílišné fragmentace politické mapy světa jsou přehnané, svědčí i výčet neúspěšných secesionistických pokusů, které jednoznačně převažují nad těmi alespoň částečně úspěšnými (Bangladéš, Etiopie, Kosovo) - Jižní Kasai, Katanga, Cabinda, Biafra, stát Karenů a Šanů, Severní Kypr, Tamilský Ílam, Somaliland, Bougainville, Republika srbská, Společenství HerzegBosna, Západní Bosna, Republika Srbská Krajina, Čečensko-Ičkérie, Abcházie, Jižní Osetie, Náhorní Karabach, Anjouan, Podněstří. Hlavním problémem souvisejícím s problematikou neuznaných států je vyřešení statusu u těch existujících. Současných deset mezinárodně neuznaných států lze z hlediska jejich budoucího osudu rozdělit do tří kategorií. U první lze očekávat pokračování tzv. „frozen conflict“ a postupné posilování vazby na sousední stát, který garantuje jejich existenci. Jedná se o Jižní Osetii, Abcházii, Náhorní Karabach, Podněsterskou moldavskou republiku. U druhé kategorie lze očekávat postupný zánik v důsledku tlaku mezinárodního společenství a snahy nalézt mírové řešení v podobě začlenění do struktur státu (TRNC, Tchaj-wan) či silového řešení centrální vlády (SADR). U třetí kategorie mezinárodně neuznaných států lze očekávat získání statusu mezinárodního státu především v případě Palestiny a Kosova. Poněkud nejasná je situace v případě Somalilandu, jehož budoucí status bude hodně záviset na vnitropolitickém vývoji v hranicích samotného Somálska. *** Na současné politické mapě světa neexistuje významné množství teritorií, která by měla zároveň secesionistické tendence, lidovou podporu i sílu prosadit své požadavky navzdory vůli centrální vlády. Zdroje * Baar, V. Národy na prahu 21. století: emancipace nebo separatismus? Šenov u Ostravy: Nakladatelství Tilia, 2002. 415 s. ISBN: 80-86101-66-5 * Crawford, J. The Creation of States in International Law (2nd ed.). Oxford: Clarendon Press, 2006. 870 p. ISBN 0-19-826002-4. * Glassner, M. I.; DE BLIJ, H. J. Systematic Political Geography (4th edition). New York, Chichester, Brisbane, Toronto, Singapore: John Wiley & Sons, 1988: 638 p. Plné znění zpráv


ISBN: 0-47163583-9. * Gros, J. G. Towards a taxonomy of failed states in the New World Order: decaying Somalia, Liberia, Rwanda and Haiti. Third World Quarterly, 1996, vol. 17, no. 3, p. 455-471. ISSN: 0143-6597. * Kolsta, P.. The Sustainability and Future of Unrecognized Quasi-States. Journal of Peace Research, 2006, vol. 43, no. 6, p. 723-740. ISSN 0022-3433 * Pegg, S. (1998). De Facto States in the International System. Institute of International Relations. The University of British Columbia, Working Paper No. 21 Foto popis| O autorovi| Martin Riegl přednáší na IPS FSV UK politickou geografii se specializací na problematiku suverénního státu, zhroucených a neuznaných států a geopolitiku se zaměřením na oblast subsaharské Afriky. [email protected] _

Stamiliardy na účtech stavebních spořitelen, které lze rychle vybrat, jsou podle ČNB rizikem 23.4.2012

Hospodářské noviny str. 14 Byznys_ Luděk Vainert, Marek Hudema_

Bankovnictví pod dohledem Tuzemské ústavy jsou podle ČNB zdravé, centrální banka se však snaží přimět stavební spořitelny k rozložení rizik Rozhovor Vladimír Tomšík, viceguvernér České národní banky Zahraniční matky české banky nevysávají. Tvrdí to Vladimír Tomšík, viceguvernér ČNB, pod něhož dohled nad bankami spadá. Kroky politiků Tomšík nekomentuje, připouští však, že nepředvídatelnost změn sazeb DPH měnovou politiku komplikuje. * HN: Jaký je postoj ČNB k plánu omezit u stavebního spoření státní podporu jen pro ty klienty, kteří si vezmou úvěr nebo ji prokazatelně použijí na bydlení? Jako ekonom říkám každá podpora, tedy dotace, pokřivuje trh a konkurenční prostředí. Jako reprezentant centrální banky ale dodávám, že ČNB tu není od toho, aby se vyjadřovala k účelovosti. To považujeme za čistě politické rozhodnutí a to si musí rozhodnout vláda a parlament – komu chtějí dát podporu a za jakých podmínek. Mělo by se ale vědět, že jenom od roku 2000 dosáhla celková podpora stavebního spoření 150 miliard korun. Tolik peněz z veřejných zdrojů šlo do jednoho jediného produktu v podobě dotací! * HN: Co je pro centrální banku z návrhu nejdůležitější? Je to záměr umožnit stavebním spořitelnám fungovat jako banky a umožnit bankám prodávat tento produkt jako stavební spořitelny. A to už ČNB zajímá z pohledu stability. Hlavní důvod, proč transformaci systému stavebního spoření plně podporujeme, je to, že v tomto sektoru existuje potenciální nestabilita. Dvě třetiny vkladů ve stavebních spořitelnách totiž tvoří takzvané přespořené smlouvy o stavebním spoření. To znamená, že klient může kdykoli přijít, říci ukončuji smlouvy, vyplaťte mi mé peníze – a je na to jen tříměsíční výpovědní lhůta. Ovšem tyto spořitelny financují dlouhodobé projekty, takže je tu velký časový nesoulad. A nebavíme se o malých částkách. Celkově naspořená suma stavebního spoření je 433 miliard korun. Přitom v celém českém bankovním sektoru je podle posledních čísel 1150 miliard korun vkladů. * HN: Za jakých okolností to může být nebezpečné? Lidé „přespořují“, protože dostávají dotaci, stále jde o nejvýhodnější produkt. Ale stačí, aby se změnila ekonomická situace, začaly růst úrokové sazby, a když si klienti najdou atraktivnější podmínky zhodnocení,



mohou do tří měsíců dvě třetiny všech prostředků vytáhnout. A v tu chvíli bude stavebním spořitelnám, nikoliv celému bankovnímu sektoru, hrozit vážné likvidní riziko. * HN: Stavební spořitelny argumentují, že následkem nové úpravy vznikne nerovnost v podnikání. Jsem hluboce přesvědčen, že stavební spořitelny nejsou návrhem omezovány. Naopak je jim dávána možnost podnikat za stejných podmínek jako bankám. Tu dosud nemají. Navrhované legislativní změny tak v řadě aspektů omezují neodůvodněnou aktuální nerovnost mezi bankami a stavebními spořitelnami v podnikání. Stačí např. připomenout, že příspěvek bank do fondu pojištění vkladů je ve výši 0,04 % z průměrného objemu pojištěných vkladů. U stavebních spořitelen je to dnes jen polovina, tj. 0,02 %. * HN: Jsou i rizika na straně aktiv? Jedno vidím v sektorové specializaci. Stavební spořitelny primárně investují do nemovitostí a to přináší významná rizika. Realitní sektor má tendenci k výrazným výkyvům a je historicky nejčastěji zdrojem finančních krizí, viz případ subprime hypoték v USA. Proto si myslím, že je dobré, aby subjekty poskytující stavební spoření měly diverzifikované zdroje svého financování. Osobně soudím, že možnost transformace na banku je pro ně obrovská příležitost a zároveň to výrazně sníží nestabilitu v sektoru stavebních spořitelen. 144 miliard nad limitem * HN: Jak přestál český bankovní sektor současnou krizi a kde vidíte hlavní rizika do budoucna? Obstál velmi dobře, a zdaleka to není samozřejmostí. Stát do něj nemusel vložit ani korunu veřejných prostředků a, což je pro mne jako pro člověka zabývajícího se dohledem nad bankovním sektorem také důležité, nemusel dát ani žádnou garanci. Což jsme naopak viděli v jiných zemích. Kapitálová přiměřenost, měřítko toho, jak je banka schopna pokrýt a ustát svým kapitálem případný otřes na trhu, má stále rostoucí trend. Ke konci roku 2011 přesahovala patnáct procent, zatímco regulatorní požadavek je osm procent. Je tedy téměř dvojnásobná. Banky mají přebytek kapitálu 144 miliard. Pokud jde o likviditu, tedy dostatek hotovosti, poměr rychle likvidních aktiv ke vkladům klientů je čtyřicet procent. To je velmi dobrá a stabilitu podporující likvidita. Dlouhodobě je navíc český bankovní sektor v zisku několik desítek miliard korun. Loni sice poklesl meziročně o skoro čtyři procenta, bylo to ovšem způsobeno především odpisem řeckých dluhopisů. Bankovní sektor je i v době probíhající krize schopen generovat zisk. Neříkám ale, že v době krize na podporu stability nemusela být učiněna žádná mimořádná opatření. * HN: Není přebytek kapitálu zároveň známkou toho, že banky příliš nepůjčují a tím podvazují ekonomiku? Jsem přesvědčen, že každý bankéř, když uvidí životaschopný projekt, tak na něj půjčí. V tom přece spočívá základ bankovního byznysu. To, že je možná málo životaschopných projektů, je jiná věc. * HN: Většinu velkých bank v Česku vlastní zahraniční finanční ústavy. Může se stát, že začnou stahovat kapitál domů a české banky tak poškodí? To, že většinu bankovního sektoru v České republice drží zahraniční vlastníci, má možná svá specifická rizika, např. v podobě šíření nákazy ze zahraničí. Ale tato rizika veřejnost často přeceňuje. Pramení to z neinformovanosti a neznalosti toho, jaké nástroje má ČNB pro eliminaci tohoto rizika. * HN: Neobjevují se problémy s nadměrnými dividendami? Český dohled vždy povolil jen takovou výplatu dividendy, která neohrozí stabilitu a likviditu českých dceřiných bank. Navíc v okamžiku, kdy dáváte bance licenci pro podnikání v Česku, nejde jen o to, že zkontrolujete její byznys model, management, výši a původ kapitálu, ale i dlouhodobý plán dividendové politiky. Ve chvíli, kdy se najednou požadavek na výplatu dividendy výrazně odchýlí od schváleného plánu, musí to banka s námi předem konzultovat. Můžeme také zvýšit požadavky na kapitálovou přiměřenost konkrétních finančních institucí, pokud to vyplývá z našich zátěžových testů. Máme na to ze zákona nejenom právo, ale přímo povinnost. * HN: Pokud tato banka bude mít námitky?



Může si stěžovat, ale spousta opatření České národní banky nemá odkladný účinek. Banka musí naše požadavky splnit. Pak se může odvolat. * HN: Co vyvádění peněz do zahraničí prostřednictvím půjček mateřským společnostem? Neděje se to? Velmi pečlivě sledujeme, jak velkou výši angažovanosti má dceřiná instituce vůči mateřské skupině, ať již jde o půjčení peněz, vklad nebo nějaké společné obchody. V průběhu finanční krize jsme k monitorování angažovanosti přistoupili s vyšší intenzitou. Zavedli jsme loni mimořádnou týdenní informační povinnost o obchodech mezi matkou a dcerou. A ta dosud platí. Dříve bylo hlášení jen měsíční či čtvrtletní. Chceme dokonce dopředu informace o očekávaných významných transakcích. Klademe také větší důraz na off-site dohled – shromažďujeme informace z celého trhu, a když zjistíme něco mírně podezřelého, vydáme se okamžitě na státní kontrolu do dotyčné instituce. Upravili jsme pravidla pro míru angažovanosti českých bank ve skupině. Ta je povolena maximálně jen do úrovně 25 procent kapitálu po započtení zajištění a výjimek. A pokud si to situace bude vyžadovat, tak jsme připraveni pružně reagovat i na tyto výjimky. * HN: Velkým problémem mohou být transferové ceny, kdy mateřská instituce může vnutit české bance dodávku služeb či zboží za vyšší než normální ceny a tak z ní vysát kapitál. Z právního hlediska platí, že management nesmí realizovat záměrně obchody za nevýhodných podmínek. Český obchodní zákoník to zakazuje, protože to poškozuje akcionáře. Je samozřejmě otázka, co kdyby se mateřská společnost snažila donutit něco nakupovat své dcery za nevýhodných podmínek. Zde se často zmiňuje nákup např. IT či právních a poradenských služeb. Aby to mělo dopad na likviditu či výši kapitálu banky, tak by muselo jít o převody v řádu desítek miliard korun. Nevěřím, že by si toho nevšimli auditoři či náš dohled. Navíc by šlo o daňový podvod. Samozřejmě, zejména u nákupu finančních aktiv je někdy velmi těžké určit „správnou“ cenu a víme, že je to problematická otázka. Ale právě proto se na kontrolu těchto operací soustředíme nejvíce a bankám jsme řekli, aby takové významnější operace s námi konzultovaly předem. ČNB je dokonce ochotna plně podpořit management českých bank proti případnému tlaku zahraničních vlastníků na provádění takových transakcí, pokud bychom měli pochybnosti, že jde o obchody za skutečně tržní ceny. * HN: Jakou podobu může podpora managementu bank mít? Vyjadřujeme se ke každé osobě, která je navrhovaná do představenstva české dceřiné společnosti, místní banky. Musíme návrhy schválit a mateřské společnosti tam přece nechtějí mít prázdná místa. * HN: Je tu ale ještě možnost, že vlastník změní českou dceřinou firmu na pouhou pobočku své mateřské firmy a pak může odčerpávat kapitál, jak chce. Na změnu má každý vlastník právo. Ale pokud se chce někdo touto cestou vydat, my budeme požadovat plnou a důslednou transparentnost tohoto procesu, a to i vůči veřejnosti. Klienti musí být informováni o rizicích s tím spojených. Že už na jeho úspory a investice česká centrální banka nedohlíží a že za vklady už nebude ručit český fond pojištění vkladů a tím i české ministerstvo financí, ale třeba irské, belgické či italské ministerstvo financí… * HN: Jak by se to jejich klienti měli dozvědět? Dokážu si představit, že by taková instituce mohla mít povinnost poslat každému svému klientovi doporučený dopis s oznámením, že došlo ke změně a že jeho peníze už nejsou dohlíženy ČNB a garantovány českým fondem pojištěním vkladů. A záleží na tom, zda by pak střadatelé podstoupili takové riziko a jaké by to mělo pro banku důsledky. Dále by veřejně mohla vystoupit ČNB a veřejnosti jasně sdělit, co všechno transformace dané banky na „pouhou“ pobočku pro české střadatele ve skutečnosti znamená. * HN: Má však vzniknout celoevropské pojištění vkladů, které by tento problém řešilo. Založení takového fondu se připravuje. Ale je to špatná myšlenka. Máme národní státy, národní daňové poplatníky a nikdo nechce platit za zkrachovalé banky v jiných zemích. * HN: Není problematické i to, že český fond pojištění garantuje sto procent vkladů? Plné znění zpráv


Každé stoprocentní pojištění s sebou nese morální hazard. Je na každém jednotlivci, aby odpovědně uvážil, kam své prostředky dává. A nesl podíl na tom, když nezodpovědně investuje. * HN: Nemůže Česká republika přejít jen na částečné pojištění vkladů? Nemůžeme. Stoprocentní pojištění vkladů do výše sto tisíc eur nám nařizují předpisy Evropské unie. ČNB se pravomocí nevzdává * HN: Co si myslíte o návrzích posílit roli celoevropských regulačních institucí, především Evropského orgánu dohledu pro bankovnictví (EBA)? ČNB tvrdě prosazuje, aby role EBA byla pouze koordinační, nikoli rozhodovací. EBA nemá žádnou odpovědnost. Je to vždy národní dohled, kdo má odpovědnost, musíme proto mít i pravomoci. Mimochodem, když se podíváte na právní formu nově vzniklých evropských orgánů, tak zjistíte, že mají status tzv. agentury Evropské komise. Jinak by je nebylo možné založit. Kladu si tedy otázku, nakolik jsou skutečně nezávislé. * HN: Co vás k pochybnostem vede? EBA, respektive její předchůdce CEBS za celou dobu existence provedl jenom dvakrát zátěžové testy bankovního sektoru. Pro letošek řekli: s tímto cvičením počkáme, nebudeme ho dělat v červnu a publikovat v červenci (jako v roce 2011, pozn. red.), ale odložíme jej na poslední kvartál 2012. Teď už je oficiálně oznámeno, že ani k tomu nedojde a zátěžové testy se přesunují až na příští rok. Jinými, jasnějšími slovy: je to prostě pro letošek zrušeno. Naopak zátěžové testy bankovního sektoru dělá Česká národní banka už téměř deset let. A výsledky jsme publikovali i v časech nejhlubší finanční krize. Nejhorší v bankovnictví je ztratit důvěru např. tím, že přestanete něco publikovat či že začnete netransparentně „mlžit“. * HN: Těšila se vůbec někdy EBA v tomto ohledu důvěře odborné veřejnosti? Kritéria zátěžových testů většinou byla kritizována jako příliš měkká. A to je právě důvod, proč jsem zmiňoval právní status EBA. S určitou znalostí toho, jak to uvnitř EBA funguje, mohu říct, že EBA nepochybně měla snahu provést testy profesionálně. Ale protože jde o agenturu Evropské komise, měla EBA povinnost konzultovat nastavení parametrů testů s komisí, s Evropskou centrální bankou, s Ecofinem, tedy ministry financí… A výsledek je takový, že testy udělala jen dvakrát. A vždy, když výsledky publikovala, tak se ukázalo, že trh je nebere jako důvěryhodné. Oproti tomu ČNB dělá testy sama, stojíme si za nastavenými předpoklady a odpovědnost je pak plně jenom na nás. Kdyby byly testy špatně provedeny a selhaly, mám povinnost z toho vyvodit osobní odpovědnost. Naproti tomu u EBA pozoruji „široce sdílenou kolektivní zodpovědnost“, která v konečném důsledku vede k nezodpovědnosti. Neviděl jsem, že někdo přijal osobní zodpovědnost za výsledek těchto testů. A že některé banky, které podle loňských testů prošly, musely být následně podpořeny vládami a rekapitalizovány, to je známý fakt. * HN: Co dalšího z evropské regulace či přímo z dílny EBA má sporný dopad? Pod vlivem „pozitivních“ výsledků posledních evropských zátěžových testů a následného skutečného vývoje EBA přijala rozhodnutí, že k 30. 6. letošního roku – tedy už za dva měsíce – musí být základní ukazatel kapitálové přiměřenosti bank Core Tier 1 devět procent. V současné formě evropské ekonomiky zkuste během pár měsíců výrazně navýšit základní kapitál, když nové regulace současně nařizují provést tzv. odpákování (develeraging) a současně splnit limity regulace Basel III ohledně časové struktury aktiv a pasiv. Je tu kumulativní efekt těchto opatření a současně se hovoří o zavedení tzv. bankovní daně, resp. daně z finančních transakcí. Přilákejte kapitál do sektoru, který čím dál víc svazujete a ještě na něj uvalujete novou daň. To vidím jako obrovské nebezpečí pro bankovnictví a následně reálnou ekonomiku. * HN: Jaké mohou být následky? Hrozí něco, čemu říkám regulatorní vytěsňování. Když bankovní sektor svážete striktními pravidly a on začne vyhledávat jen takové investice, které budou plně vyhovovat všem těmto předpisům, tak se může ukázat, že nakonec bude moci investovat jen do dluhopisů vlád. Nejenže banky nepůjdou do reálných byznys projektů, ale paradoxně to může podporovat morální hazard: vlády nebudou nuceny provádět úsporná opatření, protože uvidí, že nová regulace jim naopak umožní dělat dluhy a udat své dluhopisy. DPH a úrokové dilema Plné znění zpráv


* HN: Co by pro bankovní sektor znamenalo přijetí návrhu, aby státní instituce, samosprávy a státní firmy povinně měly účty u ČNB? ČNB k tomuto návrhu zaujala neutrální pozici. Je věc politického rozhodnutí, kde stát chce mít konsolidované prostředky veřejných institucí. Návrh zákona říká, že dané subjekty budou mít povinnost mít u ČNB účet, ale zároveň budou mít právo své prostředky převést dále na účty do soukromých bank. Je na komerčních bankách, jaké nabídnou konkurenceschopné podmínky. Na argumentaci, že ze dne na den se může stáhnout až 100 miliard korun, říkám, že mě zajímá, co to bude znamenat z pohledu likvidity a stability bankovního sektoru jako celku. Je možné, že druhý den se to okamžitě do komerčních bank opět vrátí. Český bankovní sektor operuje s přebytkem likvidity 350 miliard korun, proto v tomto ohledu nevidím významný dopad. * HN: Ovšem některé banky na těchto prostředcích závisí víc. Neohrozí je to? Náš dohled má přístup do bilancí jednotlivých bank. Kdybychom viděli, že u některé banky to může způsobit problém, budeme to s ní předem projednávat. Ale v tuto chvíli nic podobného nevidíme. * HN: Žijeme v období nízkých úroků, kvůli zvyšování DPH však ceny poměrně výrazně vzrostly. Co nyní nejvíc ovlivňuje vaše úvahy o měnové politice? Poprvé v historii ČNB je očekávání měnověpolitické inflace nižší než dvouprocentní inflační cíl. Ukázaly to poslední dvě prognózy. Měnověpolitická inflace je ukazatel, který primárně nepočítá s dopadem daňových změn na ceny, na ty nereagujeme, aby se cenová hladina ještě víc nerozkmitala. Z pohledu posledních dvou prognóz tu prostor pro snížení sazeb určitě byl a já jsem také v listopadu pro jejich snížení hlasoval. Celková inflace je však nyní 3,7 procenta a je tak nad cílem. Kvůli DPH se nůžky mezi měnověpolitickou a celkovou inflací čím dál tím víc se rozevírají. * HN: Co to pro ČNB znamená? Je tu dilema, zda slepě provádět politiku cílování inflace v podobě „měnového automatu“ – to znamená snižovat sazby, aby podle prognózy byla měnověpolitická inflace na cíli. Je otázka, jakou váhu dát dalším neznámým a s nimi spojeným rizikům. Jmenovat mohu vývoj v eurozóně, vývoj v bankovním sektoru, dopady nové regulace a opatření vlády v oblasti fiskální politiky, především změny DPH. *** Celkově naspořená suma stavebního spoření je 433 miliard korun. Přitom v celém českém bankovním sektoru je podle posledních čísel 1150 miliard korun vkladů. Každé stoprocentní pojištění s sebou nese morální hazard. Je na každém jednotlivci, aby odpovědně uvážil, kam své prostředky dává. A nesl podíl na tom, když nezodpovědně investuje. Foto popis| Vladimír Tomšík (37) Českou měnovou politiku z pozice člena bankovní rady ČNB ovlivňuje již šestým rokem, od léta 2010 je viceguvernérem. Spadá pod něj dohled nad finančním trhem a sekce regulace a mezinárodní spolupráce na finančním trhu. Vystudoval Fakultu národohospodářskou a Fakultu financí a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze a Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově v Praze. Je profesorem pro obor finance. Foto autor| foto: Archiv HN – Martin Kovář O autorovi| Luděk Vainert, Marek Hudema, [email protected] _

Zpráva OECD o hodnocení vzdělávání v České republice 2.4.2012

Řízení školy str. 03 Téma měsíce_ doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph. D._



Málokdy se dnes stane, že některý dokument pochválí současně vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, experti v oblasti vzdělávání i nezávislé vzdělávací iniciativy. Zprávě OECD o hodnocení vzdělávání v České republice se to povedlo. Ovšem každý vybírá ze zprávy něco jiného a interpretuje ji po svém. Je tedy namístě podívat se zevrubněji, co v ní skutečně je (a není) a především pak, co konkrétního z ní pro nás vyplývá. PROČ A JAK ZPRÁVA OECD VZNIKLA Nejprve pár informací o zprávě samotné. Zpráva je součástí projektu Evaluace a monitoring pro zlepšování školních výsledků, realizovaného OECD. Cílem tohoto projektu je zjistit, jak může být systém hodnocení využit ke zlepšování kvality, spravedlnosti a efektivity školního vzdělávání. O účasti České republiky rozhodlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) v roce 2009 (tedy za ministrování Ondřeje Lišky). Zpráva byla zpracována čtyřmi odborníky pod vedením Paula Santiaga z OECD. Čerpala jak z podkladového materiálu připraveného ÚIV, tak z mnoha dalších dostupných zdrojů a dat. Jedním z klíčových zdrojů informací byla návštěva hodnotícího týmu v České republice ve dnech 29. 3. – 5. 4. 2011. Během ní se autoři setkali se zástupci národních, krajských i obecních úřadů, s úředníky z MŠMT, s relevantními organizacemi řízenými MŠMT, s Českou školní inspekcí, se zástupci institucí připravujících učitele na jejich profesi i s výzkumníky, kteří se zabývají hodnocením ve vzdělávání. Tým také navštívil několik škol a hovořil s jejich vedením, s učiteli i se studenty. Jak je u podobných zpráv obvyklé, její jazyk je poměrně opatrný. Charakteristické např. je, že jednotlivé kapitoly jsou členěny na „silné stránky“ a „výzvy“ (místo „silných a slabých stránek“). Zpráva se také pohybuje většinou na poměrně obecné úrovni: jejím cílem není autoritativně říci, co, kdo a jak má dělat (a co a kdo dělá špatně...), ale podívat se na směřování v této oblasti z nadhledu a říci, jakým směrem se (ne)ubírat. Srovnávací charakter studie (a zní vyplývající závazná struktura) vede k tomu, že zpráva obsahuje poměrně dost popisných pasáží. Mnohé myšlenky se navíc na různých místech opakují (byť třeba jinak formulovány), což vede k jistým obtížím při její interpretaci. Výše uvedené není kritikou studie. Ve svém „žánru“ jde opravdu o velmi zodpovědně a poučeně zpracovanou analýzu. Autoři se snažili o vyvážené – až diplomatické – formulace, takže v mnoha odstavcích hned po úvodním vylíčení pozitiv následuje spojka „ale“ či „nicméně“, následovaná poměrně zásadní kritikou. Důsledkem tohoto stylu je pak skutečnost, že každý si ve zprávě může najít „to svoje“. Pro úplné pochopení zprávy je tedy třeba číst ji ve svém celku a interpretovat ji v souvislostech, zejména pak na základě pramenů, ze kterých vychází. Pro „uspěchaného čtenáře“ pak lze doporučit přečtení alespoň závěrečných doporučení. Přehled doporučení je obsažen v závěrečné tabulce. Úplné znění pak na adrese: www.oecd.org/edu/evaluationpolicy Je potřeba připomenout, že účelem zprávy nebyla analýza celé vzdělávací politiky České republiky, ale pouze jednoho jejího aspektu, a to nastavení systému hodnocení žáků, škol, učitelů a celé vzdělávací soustavy1. Nelze ji tedy chápat jako komplexní rozbor stavu vzdělávání v České republice. Přesto v ní najdeme celou řadu zajímavých poznatků o současné situaci u nás, které přesahují téma hodnocení. Je tomu tak proto, že systém hodnocení nelze popsat a hodnotit izolovaně od toho, čeho a jak se má jeho prostřednictvím dosáhnout. Vždy se totiž vynoří minimálně čtyři následující otázky: 1) Jakých cílů se má dosáhnout? 2) Jakým způsobem a jakými prostředky se jich má dosáhnout? 3) Jak nastavit systém hodnocení tak, aby se jich dosáhlo? 4) Jaké podmínky jsou nezbytné k tomu, aby systém hodnocení skutečně účinně fungoval? V této stati se pokusím shrnout některé myšlenky ve studii obsažené a zejména pak jejich vnitřní souvislosti. Na rozdíl od studie, která je členěna podle objektu hodnocení (žák, učitel, škola, vzdělávací systém), se pokusím tato většinou odděleně diskutovaná témata propojit, a to ve formě odpovědí na výše uvedené čtyři otázky. Ačkoli strukturace tohoto článku je jiná než ve zprávě, uvádím vždy jen to, co je ve zprávě skutečně uvedeno2. CO A PROČ HODNOTIT? Hodnocení je nástroj k dosahování cílů. Ovšem jakých? Zpráva hned na několika místech kritizuje fakt, že nemáme jasně vymezené národní vzdělávací cíle, které by byly provázány s vizí společenských a ekonomických cílů České republiky. Cíle formulované v Dlouhodobém záměru (dále jen „DZ“) z roku 2011 jsou označeny jako krátkodobé a vázané pouze na dílčí iniciativy. Podle autorů nám chybí jasné vyjádření cílů pro celý vzdělávací systém, které by byly převedeny do cílů konkrétních a měřitelných. Důsledkem nedostatečně vyjádřených cílů je, že chybí záchytný referenční bod, vůči kterému by bylo možné hodnocení vztáhnout a není tedy možné říci, zda školy svoji funkci plní či nikoli. Konkrétně pak autoři poukazují na to, že v DZ se žádný z hlavních cílů přímo netýká zvýšení spravedlnosti a inkluze, což vede k tomu, že i v systému hodnocení se tomuto aspektu věnuje jen malá pozornost (s. 35). Plné znění zpráv


Chybějící celostátní shoda v cílích má i velmi konkrétní projevy. Jde např. o fakt, že hodnotící stupnice žáků 1–5 je na každé škole (a každým učitelem) užívaná jinak a známky se odvíjí od porovnání žáků mezi sebou, což podle examinátorů není příliš vhodné. Žáci ani učitelé totiž pak nevědí, jaké jsou jejich znalosti a dovednosti v širším kontextu, ani jak se zlepšili (zhoršili) v čase. Řešením je jednak zpřesnění vzdělávacích cílů, jednak zavedení procesu moderace mezi školami a uvnitř škol, který by zvýšil vzájemnou srovnatelnost hodnocení. Jestliže přesně nevíme, čeho mají žáci dosáhnout (a co se mají naučit), nevíme ani, co to znamená dobře učit. Examinátoři konstatují, že v České republice neexistuje sdílená představa o tom, co to je být dobrým učitelem, a že nám stále chybějí celostátní standardy učitele (s. 74). V důsledku toho nemůžeme práci učitele objektivně a systematicky hodnotit. Zpráva v této souvislosti cituje výsledky výzkumu z roku 2009, podle kterého se 64 % učitelů domnívá, že stávající způsob hodnocení jejich práce je zastaralý a nevhodný (s. 76). Examinátoři tak podporují vytvoření standardů učitele a oceňují participativní způsob přípravy standardů (který byl ovšem zastaven v roce 2009). JAK MÁ BÝT HODNOCENÍ VYUŽITO KE ZLEPŠENÍ VZDĚLÁVÁNÍ? I když přesněji vymezíme cíle, kterých chceme dosáhnout a zavedeme systematické hodnocení plnění těchto cílů, kvalita vzdělávání se sama od sebe nezvýší. Examinátoři OECD upozorňují, že u nás panuje zúžené pojetí hodnocení. Podle nich je u nás hodnocení žáků (i škol) stále většinou vnímáno spíše jako „kontrola“ než jako prostředek ke zlepšování (s. 36). Má-li mít ovšem hodnocení nějaký efekt, je potřeba postavit do jeho centra žáka a jeho zlepšování. Jde tedy o zásadní proměnu vnímání hodnocení. Jinak řečeno je třeba více rozvinout formativní hodnocení (tj. hodnocení pro zlepšení učení) na úkor hodnocení sumativního (tj. hodnocení pro ověření určité znalosti). K tomu je ovšem potřeba mimo jiné rozvinout a podpořit kompetence učitelů. To, co platí pro žáky, platí i pro učitele. Pokud má mít jejich hodnocení nějaký pozitivní efekt, je nejen nutné vázat jej na profesní standardy, ale také provázat jej s konkrétními možnostmi profesního rozvoje (s. 76). Zkušenosti totiž ukazují, že hodnocení učitelů, které není propojené s možnostmi dalšího rozvoje, vede k apatii a nedůvěře. Podle autorů existuje v České republice „velký prostor pro rozvoj“ formativního hodnocení učitelů (s. 79). Formativní a sumativní hodnocení učitelů by podle nich mělo být oddělené. Formativní hodnocení totiž musí probíhat v atmosféře důvěry a v prostředí, kdy se učitelé necítí ohroženi. V této souvislosti autoři upozorňují, že mnoho učitelů, se kterými hovořili, vyjadřovalo nejistotu ohledně účelu hodnocení jejich práce a důsledků, které to pro ně bude mít. Velmi důležitou roli v hodnocení učitelů hrají ředitelé. Právě oni by podle examinátorů měli zajistit, aby hodnocení učitelů bylo skutečně formativní. Jak ovšem autoři zprávy konstatují, na tuto roli nejsou ředitelé dostatečně připraveni, ani pro ni nemají vytvořeny dostatečné podmínky. V této souvislosti zmiňují výzkum McKinsey z roku 2010, podle kterého ředitelé věnují jen cca 20%svého pracovního času zkvalitňování výuky (50 % své pracovní doby pak tráví řízením provozu a administrativou, 20 % věnují komunikaci a 10 % výuce). Uvádějí také, že mnoho ředitelů nemá žádné školení v metodách hodnocení učitelů. Posílení kompetencí ředitelů v oblasti zlepšování výuky a zvýšení proporce pracovního času věnovaného zvyšování kvality (na úkor administrativy) se autorům jeví jako nezbytné. Při tom se odvolávají na studii, která ukázala, že z různých stylů řízení školy má na výsledky žáků největší vliv právě takové vedení školy, které se snaží zlepšit učební metody a praktiky. Také evaluaci škol je podle autorů třeba propojit s jejich dalším zlepšováním. Ačkoli práce České školní inspekce je celkově ve zprávě hodnocena spíše kladně, autoři zdůrazňují, že evaluace škol se převážně stále soustředí na to, zda nejsou porušovány právní normy a nedostatečně se posuzuje vzdělávací proces. Navíc, i když jsou identifikovány školy, které nedosahují dostatečné kvality, je zde malý tlak a málo podnětů k tomu, aby začaly pracovat na zlepšení. Zpráva explicitně zmiňuje, že Česká školní inspekce a MŠMT neposkytují školám dostatečné poradenství o tom, jak se zlepšit a jen málo pozornosti věnují vyhledávání a rozšiřování příkladů dobré praxe, které by mohly školám pomoci (s. 94). Examinátoři tedy navrhují, aby poradenství školám ze strany inspekce bylo výrazně posíleno a bylo poskytováno všem školám (nejen těm, které mají problémy). Autoři se také pozastavují nad tím, že zatímco školy musejí reportovat data do centrální databáze, na oplátku za to nedostávají žádnou statistickou analýzu svého profilu, která by jim mohla pomoci v interní analýze a dalším plánování (s. 116). JAK MÁ BÝT SYSTÉM HODNOCENÍ UPRAVEN (CO A JAK SE MÁ HODNOTIT)? Jako nejdůležitější první krok v úpravě hodnocení vzdělávání autoři zprávy uvádějí vytvoření strategického plánu, který by vytvořil obecný rámec, obsahující všechny prvky celého systému a jejich vzájemné propojení (s. 40). Takový dokument by měl být vytvořen s pomocí všech důležitých aktérů. Jedině tak lze zaručit, že bude v souladu s širšími sociálními a ekonomickými cíli a bude skutečně komplexní. Autoři uvádějí, že možnost monitorování celého vzdělávacího systému je výrazně limitována neexistencí národních dat o výsledcích žáků, tj. tím, že neexistují informace o výsledcích žáků, které by byly srovnatelné napříč školami a kraji a umožňovaly Plné znění zpráv


analyzovat vývoj v čase. Z tohoto důvodu autoři podporují zavádění celostátního standardizovaného testování v 5. a 9. ročníku. Nicméně upozorňují na nejasnost v jeho cílech a využití, konkrétně pak na to, že ministerstvo uvádělo různé účely centrálních testů, které nemusejí být vzájemně kompatibilní (s. 39). I v důsledku toho je role centrálního testování kontroverzní a není klíčovými aktéry pochopena (s. 55). Examinátoři podporují zpřesnění Rámcových vzdělávacích programů v podobě standardů, nicméně mají dosti zásadní výhrady k jejich přípravě. Podle nich byly připravovány velmi narychlo, a to s cílem specifikovat požadavky standardizovaných testů, místo toho, aby se staly indikátory dosažení úrovně vzdělávacích výsledků. Jinak řečeno, nejprve je potřeba vytvořit kvalitní standardy (a související podpůrné zdroje jako popisy pokroku v učení a hodnotící úlohy), které budou pokrývat celou šíři a hloubku kurikula a podle kterých se učitelé budou moci orientovat při práci ve třídě, při hodnocení podle požadavků kurikula a při poskytování informací žákům a rodičům. Teprve následně mohou být vytvořeny testy, které budou sladěny s těmito standardy (s. 58). Jednoznačně tak říkají, že je potřeba mnohem přesněji specifikovat účel centrálního testování a zcela vědomě a s předstihem se zaměřit na minimalizaci potenciálních negativních důsledků testování (s. 56). Examinátoři v této souvislosti výslovně říkají, že pokud se mají publikovat výsledky za školy, je naprosto nezbytné, aby vzaly v úvahu socioekonomický status žáků, tedy aby vypovídaly o přidané hodnotě školy (s. 101). Taktéž musí být zaručeno, že tyto testy jsou metodologicky robustní a zaměřují se na důležité dovednosti a kompetence. Zpráva uvádí, že celkově se v České republice sbírá velké množství dat, ale přesto některé zásadní nejsou k dispozici. Konkrétně jde např. o údaje o sociálním a ekonomickém zázemí žáků a jejich možném znevýhodnění. Bez těchto informací je ovšem hodnocení škol limitované a není ani možné posoudit, nakolik je zaručen spravedlivý přístup ke vzdělání (s. 97). Dalším problémem je, že data z jednotlivých škol jsou předávána v agregované podobě (neobsahují tedy informace za konkrétního žáka), což limituje odborné analýzy (např. není možné sledovat vzdělávací dráhu žáků během času). JAKÉ PODMÍNKY JE POTŘEBA VYTVOŘIT PRO EFEKTIVNÍ HODNOCENÍ? Snad nejčastěji zmiňovanou podmínkou pro fungující systém hodnocení je zvýšení kapacit v této oblasti, tedy zejména zvýšení kompetencí všech aktérů, kteří se na hodnocení nějakým způsobem podílejí. Zpráva uvádí, že v celém vzdělávacím systému jsou znalosti o evaluaci velmi omezené, což se jeví jako zvlášť důležitý problém při zavádění centrálních standardizovaných testů. To je totiž oblast, která vyžaduje velmi specifické metodologické dovednosti, které jsou v České republice vzácné (s. 37). Tvorba expertizy může být finančně a časově náročná, ale pro úspěšnou implementaci je nezbytná (s. 43). Autoři také říkají, že Česká republika potřebuje výrazně investovat do rozvoje hodnotících kompetencí učitelů (s. 61). Jak autoři uvádějí, zavádění školních vzdělávacích programů vedlo k vyšším nárokům na učitele i ředitele. Chybí ovšem podpora z centra. Podle autorů by měla být zvýšena podpora učitelů, např. v podobě vytvoření podpůrných materiálů, které by ilustrovaly způsob hodnocení žáka na základě konkrétních příkladů (s. 62) Examinátoři také doporučují, aby vznikla nezávislá pracovní skupina se zástupci z různých vzdělávacích sektorů a organizací, která by monitorovala implementaci centrálního testování a analyzovala jeho dopad (s. 59). Podle autorů je velmi důležité, aby data o výsledcích žáků byla sbírána přesvědčivým způsobem a tak, aby veřejnost měla k těmto výsledkům důvěru. Na mnoha místech je zdůrazněna důležitost výzkumu. Podle autorů nejsou dostupná data dostatečně využívána a do hloubky analyzována (s. 112). Navíc se výsledky výzkumu příliš nepromítají do vzdělávací politiky i praxe. Vzdělávací politika se tak stále do značné míry zakládá na politikaření, ideologii a osobních přesvědčeních (s. 34). Podle examinátorů by MŠMT mělo podpořit více analytických a inovačních studií, a to zejména o faktorech, které ovlivňují vzdělávací výsledky žáků a roli socioekonomického zázemí na tyto výsledky. Výsledky výzkumu by se měly promítnout i do mnoha dalších oblastí jako je například příprava profesích standardů učitele, neboť vymezení kvalit efektivního učitele je velmi komplexní a sofistikovaný úkol. Měla by být podpořena analytická role ÚIV, ale také nezávislých výzkumníků (s. 125). Ve chvíli návštěvy examinátorů nebylo ještě nic známo o reorganizaci přímo řízených organizací MŠMT, a proto také v samotném textu nenajdeme vyjádření autorů ke zrušení Ústavu pro informace ve vzdělávání a sloučení NÚOV a VÚP. Nicméně v dodatečné poznámce pod čarou (s. 45) autoři uvádějí, že „taková reorganizace může mít dopad na specializovanou expertízu poskytovanou MŠMT“. ZÁVĚREM Zpráva OECD právem upoutala pozornost nejen expertů, ale také médií a široké veřejnosti. Kromě výše uvedených myšlenek obsahuje mnoho dalších podnětů a postřehů. Tento článek tedy nelze chápat jako úplný souhrn celé analýzy. V této stati jsem se zaměřil spíše na ty aspekty hodnocení, které jsou podle autorů problematické, a na jejichž zlepšení je třeba pracovat. Z hlediska objektivity je ovšem třeba podotknout, že zpráva zmiňuje i mnoho pozitivních jevů (např. důraz na sebehodnocení škol, atmosféru „otevřených dveří“ mezi Plné znění zpráv


učiteli, vymezení vzdělávacích cílů ve formě kompetencí atd.). Celkové vyznění zprávy je tedy ambivalentní s tím, že alespoň podle mého názoru převažují spíše kritické postřehy. Zprávu nelze považovat za podporu stávající vzdělávací politiky u nás ( jak by se mohlo z některých vyjádření představitelů MŠMT zdát). Stejně tak ale nelze říci, že by podle zprávy všechno v našem systému bylo špatně a za všechny nedostatky mohlo současné vedení MŠMT ( jak by se zase mohlo zdát z některých novinových článků). Kritické postřehy se navíc týkají nedávných událostí ve školství spíše okrajově (byť i ty jsou zmíněny, např. příliš úzce vymezené vzdělávací cíle v DZ, nejasné vymezení účelu celoplošného testování, uspěchaná příprava standardů atd.), ale zejména dlouhodobějšího nastavení systému a kultury hodnocení. Pokud vůbec lze vybrat nějakou jednu pasáž celé zprávy, která ve stručnosti vystihuje celkový názor examinátorů, vybral bych tuto: „Hodnotící tým dospěl k názoru, že celkové chápání účelů a potenciálu hodnocení je zúžené. Hodnocení je stále převážně vnímáno jako nástroj, kterým vedeme hodnoceného k zodpovědnosti, „kontrolujeme“ jej a posuzujeme, jak dodržuje předpisy. Je to patrné na všech úrovních. Pozornost je často soustředěna na plnění formálních požadavků, již méně pozornosti je věnováno kvalitě postupů či způsobům, jak je zlepšit.“ (s. 131). Tento problém, stejně jako mnoho dalších (např. nedostatečné kapacity výzkumu a jeho uplatnění ve vzdělávací politice a praxi), má hluboké kořeny a rozhodně se jednoduše nevyřeší změnou ve vedení resortu. Zpráva upozorňuje na mnoho problémů, které mají dlouhodobější povahu, a budeme se s nimi potýkat asi ještě dlouho. Obsahuje myšlenky, které jen tak nezastarají a které přesahují délku jednoho volebního období. To je ovšem jen další důvod, proč studii důkladně číst, diskutovat o ní, promýšlet, jak její doporučení převádět do praxe a především pak se pokusit tato doporučení skutečně realizovat. Doporučení pro tvorbu politiky 1. Lepší artikulace cílů vzdělávání 2. Vytvoření uceleného rámce pro hodnocení 3. Budování kapacit v oblasti hodnocení v celém školském systému 4. Vytvoření vzdělávacích standardů, které by pokrývaly celou šíři vzdělávacích cílů, a to před vytvořením národních standardizovaných testů 5. Zmírnění nežádoucího dopadu národních standardizovaných testů 6. Posílení role formativního hodnocení žáků 7. Zavedení procesů „moderace“ za účelem zajištění konsistence sumativního hodnocení žáků 8. Vytvoření profesního profilu nebo standardů učitelské profese 9. Posílení takového hodnocení učitelů, jehož účelem je zkvalitnění jejich práce 10. Zvážení možnosti vytvořit systém certifikace učitelů, podle kterého by se řídil kariérový postup 11. Posílení externího hodnocení za účelem zkvalitňování škol 12. Zlepšení propojení mezi sebehodnocením a externím hodnocením, a tudíž posílení profilu sebehodnocení 13. Zlepšení dovedností ředitelů škol v oblasti pedagogického vedení a posílení hodnocení těchto dovedností 14. Posílení složky hodnocení systému v rámci celkového rámce hodnocení 15. Získávání národních dat o výsledcích žáků pro účely monitorování systému 16. Stanovení priorit při naplňování potřeby informací za účelem národního monitorování 17. Optimalizace vykazování a využívání systémových dat Poznámka redakce Zprávu OECD o hodnocení vzdělávání v České republice -závěry (výtah ze zprávy OECD o hodnocení vzdělávání v České republice) najdete na www.rizeniskoly.cz v sekci Novinky. *** 1 Tam, kde v češtině používáme pouze jeden pojem - hodnocení (případně „evaluace“) - se v angličtině rozlišuje podle toho, co hodnotíme. Hodnocení výsledků žáků se označuje pojmem assessment, hodnocení učitelů a ředitelů jako appraisal a hodnocení celé školy, případně celého vzdělávacího systému jako evaluation. 2 U tvrzení, která se jeví jako obzvláště závažná, uvádím v závorce číslo stránky anglického originálu, kde je zmíněná myšlenka uvedena a je tedy možné dohledat přesnou formulaci. Foto popis| O autorovi| doc. PhDr. Arnošt Veselý, Ph. D., vedoucí katedry veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy



_

Martin Kameník BEZKORUPCE. CZ 25.4.2012

Xantypa str. 24 Interview_ text JAN SOUKUP,_

Martin Kameník je nepřehlédnutelná postava. Hubeného třicátníka prodlužují navíc dredy do výšky skoro dvou metrů. Díky nim jsem si ho všiml v jedné televizní debatě, kterou osvěžil nejenom netradičním zjevem, ale také jasně formulovanými názory. Svůj profesní život se rozhodl spojit s neziskovým sektorem Oživení. Mám rád tuhle generaci nezatíženou postkomunistickým syndromem a nesmířenou se současným stavem společnosti. * Rada vašich vrstevníků s podobným vzděláním míří do nadnárodních firem, kde je kariérní růst takřka zaručen. Vy jste se vydal opačnou cestou. Proč? Neziskové organizace jsou ve své podstatě daleko flexibilnější, fungují podobně jako soukromá firma, přitom jim nejde o zisk, ale o veřejně prospěšné cíle. A působí v méně formálním a pohodovějším prostředí. To mně vyhovuje. Po roce, který jsem strávil ve Fóru dárců, jsem začal pracovat pro Oživení, to je neziskovka zabývající se firemním dobrovolnictvím. Pracuji jako externista, i když intenzivně, je to vlastně můj klient. Jinak jsem na volné noze. Zároveň jsem začal dělat doktorandské studium; chtěl jsem si hlavně udržet nadhled nad každodenními tématy, která člověka obvykle pohltí a po určité době profesionálně deformují. Bohužel jsem po dvou letech začal zjišťovat, že práce pro Oživení někdy zabírá tolik času, že nejde se studiem skloubit. Vzdal jsem se akademické sféry. Ale uvědomuji si, že akademický pohled je důležitý, mnohdy vidí problémy komplexněji a s odstupem. Ten širší přístup se vyplácí především v momentě, kdy po nás chce někdo radu, nebo když komunikujeme s vládou nebo ministerstvy. Tam jsou lidé také profesionálně postiženi, v dobrém i špatném slova smyslu, a prosazují třeba řešení, které na první pohled vypadá líbivě, ale po zhodnocení je jasné, že problém vyžaduje ucelenější přístup. * Velká část veřejnosti si myslí, že lidé v neziskovkách, jako je Oživení a podobné organizace, ve jménu ideálů živoří. Jaká je skutečnost? Představa, že Oživení a podobné organizace jsou jen skupinky idealistů a aktivistů, které dělají práci za životní minimum, možná převládá. Ale postupem doby se nároky zvyšují, a aby mohli takové organizace dlouhodobě fungovat, musejí se profesionalizovat, více využívat různých expertů. Proto jsou akceschopné hlavně ty, které dokážou zaplatit kvalitní lidi. V neziskovém sektoru nemusí žít lidi za almužnu. Já se rozhodně za asketu nepovažuji. * Přesto si troufnu říci, že směr, kterým jste se vydal, spíš vypovídá o upřednostnění smyslu práce před výdělkem... Hledáte práci, která vás bude uspokojovat a která má smysl a zároveň nesmí být moc jednotvárná, peníze jsou až na druhém místě. A téma boje proti korupci v postkomunistické Evropě je přece historický fenomén, který tady nikdy nebyl. Teď řeknu klišé - je to výzva se s tím nějak vypořádat. Na škole mi začalo docházet, jak nestandardně se u nás dělá veřejná politika, jak velká je tu moc politických stran oproti vyspělejším zemím, jak zde nefungují běžné mechanismy demokracie, byť formálně demokracii máme. Ta je však prakticky neustále degradována, omezována, ohýbána, nefunguje dostatečně právní stát a klesá důvěra občanů v demokratický systém. V tom všem vidím hrozbu. Je to vlastně neudržitelná situace. Korupce mě jednoduše štve. To jsou hlavní motivy, proč tuhle práci dělám. * Jak vypadá váš běžný pracovní den? Například teď projíždím zprávy NKÚ, abych měl dost argumentů ukazujících, že v systému veřejných zakázek je toho špatně víc, než se všeobecně myslí, a zároveň studuji odborné články, abychom mohli navrhnout smysluplné řešení problémů. Většina práce souvisí s jasně nastaveným projektem; těch je ale během roku několik. Děláme například protikorupční audity ve vybraných městech a obcích, máme dlouhodobý projekt na veřejné zakázky. Já se specializuji hlavně na zakázky a obecně na protikorupční strategie. Jenže krásně naplánovaný den potom nabourá několik akutních dotazů a problémů, jak je to skoro v každé práci. Plné znění zpráv


* V Oživení jste od roku 2007. Změnil se za tu dobu styl práce? Dřív jsme řešili konkrétní kauzy. Například mě dlouho zaměstnávala kauza Opencard. Přišel jsem ráno do práce a pročítal materiál z magistrátu, psal různé žádosti a sháněl dokumenty a informace, skládal dohromady různé střípky, abych dokázal, že vznikla škoda. A v magistrátních interních směrnicích jsem pátral, kdo ji způsobil, jakou kdo má míru zavinění. Dnes mi na řešení kauz nezbývá moc času, věnuji se víc koordinaci projektů, analytické práci. * Jak vám magistrát vycházel vstříc? Celkem s námi v té době spolupracovali, byli jsme členy komise připravující protikorupční strategii. Od roku 2011, kdy jsme v Oživení zřídili protikorupční poradnu, se naše práce dost změnila. Více se věnujeme systémovým řešením, jak korupci prakticky čelit, než jen jejímu samotnému sledování a hlídání. S touto vládou se začínají připravovat zákony, které by mohly snížit korupční potenciál, a my se snažíme tohoto legislativního procesu účastnit, aby nové zákony byly opravdu co nejkvalitnější. Hlídáme vládu, aby dodržovala sliby, které dala při volbách, aby se neodchylovala od svých deklarovaných slibů. * Jinými slovy na práci v terénu nezbývá tolik času? Přesně tak. Zároveň jsou pryč doby, kdy nám dárci poskytovali méně účelovou podporu, zajímali je hlavně obecné prospěšné cíle a bylo hodně na nás, jakým způsobem s penězi naložíme, na jaké problémy se zaměříme. Dnes je třeba předkládat mnohem detailnější projekty, s jasně závaznými cíli, aktivitami, harmonogramem atp. Navíc roste konkurence i v neziskovém sektoru, někdy nám tak zbývá méně energie a kapacit na to, abychom se zabývali dalšími korupčními kauzami. * Které kauzy se vám nejvíce dostaly pod kůži? Prodej Masarykova nádraží, moje první kauza. Je to poslední velká developerská plocha, která se může prodat za hubičku. Je neuvěřitelné, za jakou cenu prochází prodej pozemků přímo v centru města. Ta kauza se táhne od roku 2004 dodnes. Na straně budoucího kupce stojí mimo jiné Penta. * Čili město Praha se levně zbavuje svých pozemků? Ne, město má sice velký vliv na cenu pozemků, protože určuje, díky územnímu plánu, jejich hodnotu, ale vlastníkem jsou České dráhy, což je akciová společnost vlastněná sto procenty státem. Ta nám však odmítá poskytovat informace a předložit smlouvy o tomto kontraktu. * Počkejte. Mají přece zákonnou povinnost dát informace k dispozici... Ano, povinnost mají, ale neplní ji už léta. My se s nimi soudíme, vyhrajeme, oni se odvolají, podají kasační stížnost, ta je zamítnuta, celé se to táhne tři roky... a jsme zase na začátku. * Je neuvěřitelné, kolik státních podniků u nás touží zbavit se svého majetku co nejlevněji... České dráhy nikdy nebyly pod dostatečnou kontrolou státu. Tato smlouva se podepsala za vedení bývalého ředitele Bazaly, a jak to obvykle bývá u nevýhodných transakcí, uzavřená smlouva je pro stát velmi nevýhodná a prakticky nevypověditelná. Navíc celá situace je obratně zahalena mlhou. O té smlouvě nikdo nevěděl, dokud se po letech nezačalo Masarykovo nádraží rozpadat a České dráhy si moudře řekly: s tím musíme něco udělat. A najednou překvapeně zjistily, že mají dceřinnou společnost ovládanou developery - a mají tedy svázané ruce. Aby se problém vyřešil, smlouvy se musejí upravit, a vše pak zachrání silný strategický partner. Stručně řečeno. Ta situace je daleko zamotanější. * A to vše se děje s tichým souhlasem majitele... Ano. My jsme v minulosti upozorňovali na tuto nevýhodnou transakci jak ministra dopravy Řebíčka, tak toho času Bendla. Jen majitel, tedy ministerstvo dopravy, může dohnat aktéry obchodu k odpovědnosti. * A to se nedělo. Dá se to vysvětlit tím, že ministři měli totožný zájem?



Dá se to tak vysvětlit. I když obsazování čelních míst státních podniků neprobíhá podle toho, jak je kdo schopný či ne. Děje se tak podle stranických klíčů a míry loajality, teprve pak nastupují manažerské schopnosti. To by byla střelba do vlastních řad. * O kolik jsou pozemky podceněny? To můžeme jen odhadovat. K dispozici máme pouze návrhy smluv, které prošly dozorčí radou, a víme, že v jiném znění prošly představenstvem, což je zcela nestandardní postup. K nahlédnutí je jediná originální smlouva o zřízení předkupního práva, kde je cena cca 50-60 tisíc za m2, což zhruba odpovídá cenové mapě. Smlouva dále stanovuje, že CD se zavazují pozemky přednostně prodat konsorciu developerů Masaryk Station Development, tedy své dceřinné společnosti, za cenu 900 milionů. Když se podíváte na pozemky, které jsou předmětem předkupního práva a tvoří necelou desetinu pozemků ČD, zjistíte, že jsou po celé oblasti tak šikovně rozstrkány, že prakticky znemožňují prodej ostatních pozemků vcelku. A víme, že dozorčí radou prošel návrh prodat za oněch 900 milionů korun všechny pozemky jako celek. Pak by byla cena neuvěřitelných osm tisíc za m2. To je asi pětina ceny tržní. A to mluvím o cenách před pěti lety. * To, co říkáte, zní jako pečlivě připravená loupež. Nechce se mi věřit, že takové jednání může projít... Podívejte, na začátku stála naše žádost, aby nám ČD ukázaly smlouvy vztahující se k této operaci. Ty to odmítly, myje zažalovali a soud jsme vyhráli. Ale rozsudek je nevymahatelný, což vypovídá o kvalitě soudu. Rozsudek nám sice dává za pravdu, ale nedává nám do ruky nic konkrétního. A je konečný. My můžeme celý ten proces rozjet znova, což nás strašně unavuje a nebaví. * Jste v takových případech tvrdohlavý? Někdy ano, záleží na míře arogance veřejné moci. Čím větší arogance, tím víc jsem odhodlaný a zarputilý, bez ohledu na to, že praktický výsledek nebude k ničemu, kauza je promlčená, lidé bez odpovědnosti a podobně. Je přece nutné dávat veřejné moci najevo, že jim nemůže vše jen tak projít, že někdo může být ve finále potrestán. Nemyslím, že vymahatelnost právaje tady absolutně nulová. * Ještě se vrátím ke kauze Opencard. Jak se k vám dostala? O tom, že je to problémový projekt, jsme měli informace asi dva roky před zveřejněním kauzy. Jenže těch informací bylo málo a kartovým systémům jsme přirozeně nerozuměli. Nás zarazilo až to, že po výsledcích auditu, který si magistrát zadal, se vůbec nic nestalo. To je právě ona arogance moci. * Abych připomněl, audit mluvil asi o ztrátě osmi set milionů korun... To je vyjádření neúspěchu projektu, jde jen o hezky kulaté číslo, v němž jsou započítány i případné zisky, kterých se nikdy nedosáhlo. Opencard v této podobě měl být veřejně prospěšný projekt a netvrdím, že musí být nutně ziskový. Samozřejmě je dobře, když se náklady pokryjí z různých činností a veřejný rozpočet se zatíží co nejméně. Ale ztráta byla obrovská, z magistrátu vyhodili ředitele odboru informatiky a tím to pro ně bylo vyřešeno. To se nám zdálo málo, Praha se zbavila odpovědnosti a vše hodila na soukromou firmu Haguess. Odpovědní radní tam seděli dál, vytvořili komisi, udělali tlustou čáru, vše odpuštěno. A začali přemýšlet, jak Opencard zachránit. Zabývali jsme se tím proto, že naším dlouhodobým tématem je vymáhání osobní odpovědnosti za špatné úkony ve veřejné správě, hlavně u samospráv, kdy radní nebo starosta podepíše pro město nevýhodnou smlouvu, městu vznikne škoda, a starosta se hájí tím, že to myslel dobře. Přitom podobných špatných projektů je celá řada. V důsledku toho, že se v naší zemi osobní odpovědnost moc nenosí, nikdo odpovědný ani nemá chuť ji vymáhat. Tam, kde na vás není vidět, kde můžete rozhodovat a nenést za to odpovědnost, přímo bují korupce. A to je i případ Opencard. My jsme chtěli aspoň vypočítat rozsah škod a dohnat radu k určení odpovědností a vymáhání náhrady způsobených škod. * Povedlo se to? Ne. Magistrát nám sice ochotně poskytnul všechny informace a my jsme zjistili, že nevymáhal smluvní pokuty. Tvrdili jsme, že došlo ke zdržení projektu a firma Haguess měla být podle platné smlouvy sankciována denně částkou 980 tisíc. Ovšem podle názoru magistrátu ke zdržení nedošlo, protože v projektu došlo ke změnám. Ale k těm žádné smluvní dodatky neexistují. Ten projekt se přitom zpozdil o více než rok a nebyl hotový, tak jak bylo ujednáno. Plné znění zpráv


* To znamená, že magistrát firmě Haguess daroval velkoryse více než 200 miliónů? Ano. Magistrát jim pokutu prominul. * Otázka je, proč ta velkorysost? Na to je jednoduchá odpověď. Celý ten projekt od začátku zaváněl střetem zájmů a korupcí, a myslím si, že nikdy nikdo nenajde ty konkrétní peněžní toky. * Vím, že jste se také angažovali v kauze jízdenek Dopravního podniku hl. m. Prahy. K čemu tady došlo? Dopravní podnik máme v hledáčku dlouho, konkrétně od momentu, kdy se přeměnil na akciovou společnost a zprivatizoval velmi nevýhodně tehdejší Inženýring Dopravních staveb, jeden ze svých původních závodů. Zájemci ten závod koupili na dluh, a aby mohl být splacen, tak jim Dopravní podnik dával bez výběrového řízení zakázky. Hezká transakce, jak prodat městský majetek a nechat kamarády vydělat. To byla, podle našeho názoru, první velká loupež v Dopravním podniku. Je to více než deset let starý případ, a stejně jako v kauze Masarykova nádraží, jsme dosud nedostali k nahlédnutí smlouvy. My z praxe víme, že jeden z největších korupčních problémů samospráv leží v obchodních společnostech ovládaných městem. Jsou často velmi obtížně kontrolovatelné. Většina z nich nerespektuje zákon o svobodném přístupu k informacím a v mnoha případech využívají jiných režimů, aby nemusely, dle zákona, zveřejňovat zakázky. Hospodaří zcela neprůhledně. A to je případ i Dopravního podniku. Před třemi lety jsme dostali podnět, že došlo k nevýhodné změně dodavatele jízdenek. Bez soutěže - už to je podezřelé -vstoupila do hry firma Neograf a cena výroby jízdenek se zvýšila. Důvod ke změně dodavatele nebyl racionální. Mysleli jsme si, že došlo k porušení zákona o zakázkách a informovali jsme antimonopolní úřad. Ten byl ale jiného názoru a celý postup posvětil. Nic se nedělo do doby, než se začaly objevovat falešné jízdenky a zjistilo se, že cena výroby jízdenek se sice zvýšila, ale kvalita není valná. V té době jsme začali spolupracovat s reportéry ČT, a ti se dostali ke smlouvě o zprostředkování služeb a také k rámcové smlouvě na dodání jízdenek. Takovou smlouvu by si přál podepsat každý podnikatel. Představte si, že výpovědní lhůta byla čtyřletá! A vlastně se nedala vypovědět, aniž by se systém jízdenek nezadrhl. A když to všechno vyplulo na povrch, generální ředitel DP hl.m. Prahy Martin Dvořák odstoupil, a zároveň od smlouvy odstoupil i Neograf. Kdyby vše bylo v pořádku, přece by se každý podnikatel za takovou smlouvu pral. Byl to prostě výnosný promyšlený byznys a penězovod do daňového ráje. Tím naše možnosti skončily a případ má v rukou protikorupční policie. My jsme podali trestní oznámení na krácení daně. * Jak práce na takové kauze vypadá, kdo na ní pracuje? Na plný úvazek tu pracuje advokát, který má jediný úkol: vymýšlet řešení, jaké právní kroky můžeme oficiálně podniknout, a řídit protikorupční poradnu. K ruce má dva asistenty s polovičními úvazky. Na kauzách se často podílejí i další lidé z týmu. Zpracovávají pozadí těch kauz, hledají propojení, minulost společností atp., zkrátka monitorujeme především střety zájmů. Nyní máme v týmu deset lidí s různými úkoly a úvazky. Jelikož však končí projekt protikorupční linky, čeká tým Bezkorupce značné zeštíhlení. * Provází tuhle práci někdy také radost? * Samozřejmě, že ano, ale moc často nepramení z úspěšného potírání korupce. Samozřejmě největší radost máme, když se podaří možnou korupci zachytit hned v počátku, kdy ještě ani nevznikne příležitost. To se nám podařilo u Středočeského kraje, který vypsal šílenou zakázku na rozdělování 280 miliónů krajských dotací a vyhrála firma s adresou v paneláku. Díky medializaci a reakci antimonopolního úřadu měl nakonec kraj z ostudy kabát a zakázku stáhl. To je krásný příklad, jak pár mailů a rozhovorů dokáže ušetřit z veřejných peněz miliony. * Kdy jste měl naposledy vztek? Já se moc nevztekám, ani nevybuchuji, spíš ve mně pomalu ale jistě roste skepse a zklamání. Po volbách v roce 2010 se vyměnila půlka politické reprezentace, lidé očekávali změnu - a ta se nedostavila. Pořád vše jede neudržitelným a nehospodárným směrem, který čím dál víc poškozuje společnost. Politici nereflektují veřejný zájem. To mne štve dlouhodobě a nejvíc a dokazuje to, že korupce je v naší zemi systémový problém. * Vidíte na konci tohoto tunelu nějaké světýlko, nějakou naději?



Já jsem optimista. Dnes už lidé korupci považují za majoritní problém. Myslím, že dřív ji nebrali tolik vážně, mysleli si, že po divokých devadesátých letech, kdy tunelování podniků a bank bujelo plnou silou, to nejhorší mají za sebou. Teď se ukazuje, že korupce je tady stále, silnější a hluboce zakořeněná. Není to jen individuální selhání nějakého pana Rebíčka. Nejde o jednotlivce. Jde o selhání politické reprezentace a jejích stran. Když jsou do korupčního systému zvoleni nováčci, semele je to a za dva roky začnou být s tím systémem konformní. Neříkám, že je v tom namočený každý politik a že kdyby se vše rozkrylo, všichni by patřili do vězení. Ale myslím, že mnozí ten systém tiše tolerují, i když třeba skřípají zuby, protože jejich aparát na tom stojí a musejí vycházet se svými stranickými kolegy. Lidé si naivně mysleli, že stačí politiky vyměnit, kroužkovali jako diví, ale teď se jasně ukazuje, že to ke změně stylu vládnutí nestačí. Politická reprezentace se ani netají tím, že osobní a stranické zájmy jsou vyšší než občanské. Já jen doufám, že lidé tohle chování politikům nebudou dlouho tolerovat a budou je tlačit ke změnám. Zatím to za nás dělá spíše EU. * Vidím jistou šanci ve vaší generaci. V ní se snad najde víc lidí, kteří půjdou do politiky s ideály. Proč se neangažujete vy? V to lze jen doufat, bohužel už nyní jsou v politice třicátníci a chovají se stejně konformně. A já sám bych do politiky nešel, zvláště když vím, jak funguje systém politických stran a stranická demokracie v naší zemi. Jsem zastáncem odborné politiky, kdy je politická moc rozumně okleštěná. Kdy politiky a jejich nápady hlídá systém protivah a různých brzd, aby nezvlčili. Doufám, že každý politolog by mi dal za pravdu, že čtyřleté volební cykly jsou pro řízení země v dlouhodobém horizontu nebezpečné. Politik naslibuje cokoliv, protože ví, že na tu dobu mu peníze vystačí, a dál už ho to nezajímá. Proto se každá rozumná společnost jistí profesionálním nepolitickým výkonem veřejné správy, který je do značné míry imunní vůči politickým tlakům. K tomu samozřejmě patří i soustava soudů a justice s garantovanou ústavní i praktickou nezávislostí. * Je nějaký politik, kterému důvěřujete? Moje sympatie má JUDr. Stanislav Polčák (poslanec PČR za TOP 09). Působí seriózně a kultivovaně. To, co říká, má hlavu a patu. I když ne vždy s ním souhlasím. * A kdo jsou ti největší škůdci? Paušální nedůvěru mám k ODS a ČSSD, to jsou strany, které veřejnosti dokázaly, že jsou schopné všeho. To víme od doby tzv. opoziční smlouvy. Osobně nechápu, proč mají tak vysoké preference. * Voliči nemají ale moc na výběr. Koho tedy volit? To je klasická otázka v bludném kruhu. Jediná moje odpověď je: dostaňme politické strany pod kontrolu! Nebude to nikdy ideální, i demokracie může někdy selhávat, aleje to nejlepší funkční systém. Mě nejvíce štve úroveň veřejné zprávy. Diletantství, neschopnost, šlendrián, neprofesionalita. Zahraniční experti nám říkají: máte tady výkonnou ekonomiku, pořád něco vymýšlíte, máte chytré vědce, dobré inženýry a vůbec potenciál k růstu, ale úroveň vašich veřejných institucí je tragická! Stále tu ještě zůstávají zlozvyky z komunismu, kdy klíčové instituce jsou obsazovány podle stranického klíče. Když je generální ředitel z ODS, tak náměstek musí být z ČSSD, jejich schopnosti a bezúhonnost se neberou tolik v potaz. To jsou absurdní návyky z dob minulých. Akorát s rozdílem, že nám nevládne jedna strana, ale tři. Hlavně státní správa, která je pro strategické vládnutí v naší zemi klíčová, musí být odpolitizována. Jinak se nehneme z místa. *** Na škole mi začalo docházet, jak nestandardně se u nás dělá veřejná politika, jak velká je tu moc politických stran oproti vyspělejším zemím, jak zde nefungují běžné mechanismy demokracie. OBČANSKÉ SDRUŽENÍ OŽIVENÍ vzniklo v roce 1997 jako ekologická organizace. Od počátku se věnuje propagaci a rozvoji udržitelné dopravy. Od roku 1999 se zabývá také systematickým odhalováním střetu zájmů a korupce ve veřejné správě a zvyšováním transparentnosti veřejného sektoru. V této oblasti se věnuje monitorování případů střetu zájmů a korupce a následně informuje veřejnost, připravuje systémové opatření včetně účasti na tvorbě protikorupční legislativy a v neposlední řadě šíří protikorupční know-how. Čtvrtina politiků a veřejných činitelů porušuje zákon o střetu zájmů. Oživení podalo oznámení na 122 veřejných funkcionářů, kteří podle zjištění protikorupční organizace porušují zákon o střetu zájmů. Občanské sdružení Oživení prověřilo oznámení o činnostech u 483 osob, na které se zákon vztahuje, tedy členů vlády a dalších Plné znění zpráv


vedoucích ústředních orgánů státní správy (například vedoucí Úřadu vlády, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předseda Českého statistického úřadu, předseda Českého báňského úřadu a jiných), poslanců, senátorů, radních jednotlivých krajů a dále vrcholných představitelů Úřadu pro ochranu osobních údajů, bankovní rady ČNB, NKÚ, Rady pro televizní a rozhlasové vysílání a další. Alarmujícím zjištěním je, že každý čtvrtý z prověřovaných politiků a funkcionářů zákon porušuje. Je přece nutné dávat veřejné moci najevo, že jim nemůže vše jen tak projít, že někdo může být ve finále potrestán. Nemyslím, že vymahatelnost práva je tady absolutně nulová. MARTIN KAMENÍK (*1978) Vyrůstal v severním Slezsku, v Jeseníku, kde absolvoval střední obchodní školu. Odtud zamířil za studiem regionální politiky na Slezskou univerzitu v Opavě a ve studiu veřejné politiky pokračoval na Fakultě sociálních věd v Praze. Už při magisterském studiu se zabýval problémem korupce. Po absolvování opavské univerzity se vydal na zkušenou na Nový Zéland. Pro o. s. Oživení pracuje od roku 2007, zabývá se především problematikou veřejných zakázek. Je svobodný. Foto autor| fota ARCHIV Foto popis| Podaří se developerům ukrást Mcfsarykovo nádraží? _

Jaké jsou šance francouzského prezidenta Sarkozyho, že obhájí svůj mandát 12.4.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01 _

15:35 Studio Česko_

Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Jaké jsou šance francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, že obhájí svůj mandát? Francouzi o tom rozhodnou ve 2 kolech prezidentských voleb. To první bude už za 10 dní. O své postřehy se s vámi dnes podělí politolog Michel Perottino, který pracuje pro institut Cefres a také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a dále ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd Lukáš Macek. Od mikrofonu zdraví Magdaléna Trusinová. My jsme na jihu Evropy viděli sérii pádů nebo výměn vlád kvůli ekonomické situaci. V Itálii, v Řecku, v Portugalsku, ve Španělsku, jak silné téma je ekonomická situace Francie v předvolebním klání před prezidentskými volbami? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Tak, dosud ta ekonomická krize samozřejmě byla jedním z tématů prezidentských voleb, to znamená, už několik měsíců se o tom mluví. Je pravda ale, že de facto zejména ty 2 největší soupeři se k tomu zas tolik nevyjádřili, až teď vlastně Nicolas Sarkozy se k tomu možná trochu přesněji nebo konkrétněji postavil. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Je to způsobené tím, že reformy netáhnou? Může to být způsobené i tím, že Nicolas Sarkozy, když se poprvé ucházel prezidentský mandát, o prezidentské křeslo, tak hodně sázel na to, že udělá ve Francii reformy a nakonec se mu to v podstatě spíš nepovedlo než povedlo? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Tady je vždycky otázka, jestli je ta lahev napůl plná nebo napůl prázdná. Každopádně samozřejmě byl to jeden z tématů, ale ne hlavní téma tehdejších voleb, kdežto letos ta krize už je de facto základním tématem, respektive možná ne tolik krize a nudné reformy, jako spíš otázka nezaměstnanosti a otázka vlastně finančních možností pro normálního člověka. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka --------------------



Vy jste odborník na politický systém. Můžete vysvětlit, jakou má francouzský prezident de facto moc nad ekonomickou situací země? I kdyby si z toho udělali to témat a Nicolas Sarkozy se o to teď na poslední chvíli jakýmsi způsobem snaží, bude mít potom nějaké faktické šance opravdu ovlivnit ekonomiku země? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Tady se musí rozlišovat 2 věci. Zaprvé to, že prezident vlastně, když přichází do úřadu, tak byl zvolený na určitý program, který se teď de facto upřesňuje a ten program prostě bude do značné míry prostě tou červenou linií, kterou se bude muset nějakým způsobem držet, takže to je první věc. Druhá věc je samozřejmě, že prezident republiky, aspoň ve Francii, de facto vede politiku. To znamená, že prezident republiky například předsedá ministerské radě a tam, to znamená ve vládě, už určí, jakým směrem by se měla Francie ubírat. Například na ekonomickém poli. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A dá se očekávat, že se stane to, co se stalo za vlády Lionela Jospina, což byl socialistický premiér a během jeho vlády došlo k nejvíce privatizacím ve Francii do té doby. Dá se něco takového očekávat? Vy jste zmínil, že kandidát nastupuje do své funkce se svým programem, ale může potom říct, podívejte se, přepočítali jsme pokladnu, všechno je jinak, do důchodu nemůžete chodit v 62 letech, ale až v 75? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Samozřejmě, to se vždycky může stát, že se to všechno přepočítá znovu a ukáže se, že sliby prostě byly jenom sliby. Takže to samozřejmě zůstává jedna z reálných možností. Nicméně všichni se musí nějakým způsobem držet toho, co slíbili, i když je taky na druhé straně pravda, že v tomto směru Nicolas Sarkozy bude mít volnější ruku v tom smyslu, že prezident republiky od roku 2008 už může vykonávat jenom 2 po sobě jdoucí mandáty. Tím pádem v příštích prezidentských volbách Sarkozy, pokud by uspěl letos, tak už kandidovat nebude. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Takže by se dalo očekávat, že bude odvážnější v provádění případných reforem, než byl dosud, je to tak? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------I to by mohla být jedna z variant možných. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Na reformní sliby a rozpočtovou zodpovědnost a sílu nebo i pouhou přítomnost těchto témat v prezidentských kampaních jednotlivých uchazečů o tento post jsem se zeptala také Lukáše Macka, ředitele dijonské sekce pařížského Institutu politických věd. Lukáš MACEK, ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd -------------------Určitě je to podstatné téma, byť někteří pozorovatelé mají tendenci říkat, že možná méně podstatné, než se čekalo a hlavně že možná kandidáti nejsou úplně důslední, abych tak řekl, v pojmenovávání věcí pravým jménem. Je pravda ale, že to, řekněme, ekonomické a sociální téma je hodně přítomno. Samozřejmě vyzyvatel Francois Hollande má velký zájem na tom, aby toto téma v té kampani dominovalo, naopak obhájce prezidentské funkce Nicolas Sarkozy se spíše snaží to odklánět k jiným tématům, v čemž mu nahrává ta aféra v Toulouse, kde možná po několik dní ta debata byla dominována tématy spojenými zejména s bezpečností. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A myslíte si, že mu tahle ta aféra může svým způsobem pomoci? Protože on když byl ministr vnitra, tak mu jaksi ty bouře tehdy v roce 2005 na předměstích nejen Paříže, ale i dalších velkých francouzských měst docela pomohly, co se týče preferencí, anebo vnímání veřejnosti. Lukáš MACEK, ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd -------------------Plné znění zpráv


Já si nemyslím, že to mělo zásadní dopad. Určitě po dobu několika dní to trošku změnilo tón kampaně a dostalo to Nicolase Sarkozyho do popředí z titulu jeho prezidentské funkce, jinými slovy po několik dní on jako prezident zkrátka v trošku jiné pozici a byl mnohem viditelnější, byl mnohem více uprostřed dění než ostatní kandidáti. Ale bylo to přece jenom zhruba měsíc před volbami, nemyslím si, že by tento efekt nějakým způsobem zásadně vytrval až do těch voleb. Takže nepřeceňoval bych tento fakt. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Do druhého kola zřejmě postoupí Nicolas Sarkozy a Francois Hollande, na tom se shodují v podstatě všichni pozorovatelé, zaznamenal jste ve Francii silnou strategii antisarko? Lukáš MACEK, ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd -------------------Myslím si, že je drtivá většina voličů, kteří ho budou volit v prvním kole, ho budou volit i v tom druhém. Sarkozyho problém je, že v dvoukolové volbě potřebujete přitáhnout nové voliče mezi prvním a druhým kolem od těch kandidátů, kteří vypadli a právě ten přenos hlasů z těch menších kandidátů na Sarkozyho je klíčový problém Nicolase Sarkozyho a zatím veškeré průzkumy ukazují, že byť si trošku polepšuje v prvním kole, tak ten rozdíl v simulacích druhého kola je drtivý. Ty odhady jdou v rozmezí 53-47 až 56-44, což by byla téměř bezprecedentní porážka v druhém kole. Takže jeho problém je ten, že to své tvrdé voličské jádro má, daří se mu ho postupně zpevňovat, to znamená procento k procentu mu narůstá ta voličská podpora pro první kolo, ale ten zásadní potom pohyb mezi prvním a druhým kolem hraje jednoznačně na stranu Francoise Hollanda. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------My jsme zatím zmínili 2 kandidáty. Ty, kteří s největší pravděpodobností postoupí do druhého kola. Přijde vám, že někteří z těch dalších kandidátů si tou svojí účastí v té prezidentské kampani jaksi zadělávají na politický kapitál do dalších let? Lukáš MACEK, ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd -------------------Nepochybně ta hra o 3. a 4. místo má význam v tom, jak jste to zmínila vy, to znamená, ten kandidát, který sice nepostoupí do druhého kola, ale získal natolik hlasů v prvním kole, že může být svým způsobem arbitrem pro to kolo druhé, tak se samozřejmě dostává do politicky velmi zajímavé pozice. Na druhou stranu, když se podíváme na ty 3 kandidáty, u kterých by skutečně takovýto scénář se mohl naplnit, tak máme tam kandidátku krajní pravice, jejíž, abych tak řekl, českým politickým slovníkem koaliční potenciál je minimální, takže to její třetí místo aby by nic zásadního neznamenalo. Asi každý bude porovnávat její výsledek s výsledky jejího otce, aby se ukázalo, zda tedy se jí podařilo nastavit nějakou novou dynamiku, anebo zda pouze pokračuje v tom, čeho vždycky dokázal dosáhnout její otec. Co se týče těch dvou dalších kandidátů, tak je tam středový kandidát François Bayrou, který byl oním třetím koněm již v minulých volbách a právě jsme viděli, jak vlastně nedokázal během těch nadcházejících let toho kapitálu využít. Založil sice svou politickou stranu, která ale je prakticky bezvýznamná, v žádných volbách, snad s výjimkou trošičku evropských voleb, tak nějak zásadním způsobem nezabodovala. Asi jediný kandidát, kde skutečně lze očekávat, že to může mít nějaký význam, je Jean-Luc Melenchon, to je krajně levicový kandidát a právě míra podpory, které od dosáhne v prvním kole, tak může hodně napovědět, jak moc Francois Hollande, pokud bude zvolen, bude muset s ním vyjednávat a bude muset vůči krajní levici být či nebýt vstřícný. Takže myslím si, že se hraje hodně o toto. O míru vlivu krajní levice na tu předpokládanou levicovou většinu za Francoisem Hollandem. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------V tom případě se vás musím zeptat, do jaké míry může výsledek prezidentských voleb předznamenat parlamentní volby v červnu. Myslel jste tím právě tohle? Lukáš MACEK, ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd -------------------Přesně tak. Francouzský politický systém je nastaven tak, že vlastně když prezident je zvolen, tak vzápětí dojde k parlamentním volbám, kdy samozřejmě prezident vyzve voliče, aby pokud možno mu poslali do parlamentu spřízněnou politickou většinu, to znamená, se očekávat, že bude-li navíc drtivým způsobem zvolen Francois Hollande, tak že v následujících volbách bude favoritem levice. Ovšem, jak už to tak bývá, socialistická strana není úplným hegemonem na levici, bude muset vyjednávat s dalšími partnery, se zelenými a právě s tou krajní Plné znění zpráv


levicí, takže tam potom se budou dojednávat různé dohody o tom, kdo komu připustí kolik volebních obvodů a tak dále a samozřejmě pokud krajní levice s Jean-Luc Melenchonem by získala nějakého mimořádně dobrého výsledku v prvním kole prezidentských voleb, tak to pro ni bude velmi příznivá situace pro vyjednávání o právě té vzájemné podpoře se socialisty v parlamentních volbách. Na druhou stranu, upřímně řečeno, nepovažoval bych ani za úplně vyloučený scénář, že naopak by, bylo by to trošku nové, ale úplně by mě nepřekvapilo, kdyby francouzští voliči se rozhodli vyvažovat a kdyby třeba v případě jasného vítězství levice v prezidentských volbách, tak že by to vítězství už nemuselo být tak jasné ve volbách parlamentních nebo že dokonce by i voliči mohli rozhodnout, že donutí Francoise Hollanda koexistovat s pravicovým parlamentem. To je zatím politické sci-fi, ale úplně vyloučené to vzhledem k dnešní atmosféře není. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------O dopadech prezidentských voleb na ty letní parlamentní jsem mluvila také s Michelem Perottinem, se kterým jsme se nejprve zastavili u zvláštností provázející předvolební průzkumy ve Francii. Proč už se teď publikují výsledky s ohledem na to, jestli půjde o volbu v prvním nebo ve druhém kole. Čím to je, že je to potom tolik odlišné? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------První odpověď, musíme už teď vědět, kdo bude prezidentem republiky, to je ta základní otázka. A druhá odpověď, na základě toho, kdo bude zřejmě v tom druhém kole, tak lidé už jakoby začínají uvažovat o tom, koho budou volit. A v tom druhém kole, tam se obvykle mluví o tom, že lidi hlasují pro toho nejméně horšího z jejich hlediska. To znamená, že v prvním kole se vybere ten nejlepší a v druhém kole se vyškrtne ten nejméně lepší, ten nejhorší prostě. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Může hrát v těch prezidentských volbách nějakou roli to, že ve Francii je poměrně velká část voličů, kteří uvádějí, že jsou nerozhodnutí? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Zatím, zatím nic nenasvědčuje, že by se něco mělo změnit na tom, že ti dva nejsilnější by měli být v druhém kole. To znamená, že když se podíváme nazpátek na ty minulé volby, tak tam došlo jenom jednou k jednomu závažnějšímu "problému" v tom smyslu, že ten, který tam měl vyhrát, projít do druhého kola, Lionel Jospin, byl poražený Jean-Marie Le Penem. Ale to bylo opravdu nespecifické, respektive to bylo dáno tou logikou, která tehdy vládla tou levicí. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste zmínil jméno Jeana-Marieho Le Pena, já bych se teďka posunula k jeho dceři, k současné předsedkyni Národní fronty Marine Le Penové. Nicolas Sarkozy, občas se mu vyčítá, že vlastně oslovuje její voliče. Myslíte si, že to dělá proto, že se mu to vyplatí? Protože ona neprojde do druhého kola a ve druhém kole se hraje už víc o ty středové voliče? Anebo mu to naopak může uškodit v tom smyslu, že sice svými výroky namířenými proti imigrantům a proti islámu část voličů získá, ale třeba stejnou, srovnatelnou část tím může také ztratit? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Tady je to poměrně těžká otázka v tom smyslu, že, ano, samozřejmě tedy pokud bude sázet na to, že musí získat voliče krajní pravice, tak ztratí vlastně možnost dostat podporu těch středových voličů. Na druhé straně musíme si uvědomit to, že už několik let vlastně se tímto směrem vyprofiluje obecně Nicolas Sarkozy, to znamená už téměř 10 let v podstatě má podobnou rétoriku. Na druhé straně musíme si také uvědomit to, že voliči slyší mnohdy prostě něco, něco trochu jinýho. To znamená, že každý volič uslyší něco trochu jinýho a každý volič se zaměřuje na jiné tématiky nebo jiné problematiky. To znamená, že každý kandidát může mít různé úrovně rétoriky a tím pádem vlastně může oslovit různé typy voličů. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka --------------------



Zaznamenal jste ve Francii něco, čemu se říká strategie antisarko? Že lidé volí tak, aby se dalším prezidentem nestal Nicolas Sarkozy? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Částečně zřejmě Nicolas Sarkozy bude mít co dělat, aby se vyrovnal s tímto přístupem, což je taky vlastně druhořadý nebo efekt toho, jakým způsobem vládl ty první roky, když se mluvilo o hyperprezidentství, kdy prezident republiky byl všudypřítomen, každý den prostě se o něm nějakým způsobem mluvilo nebo přenášelo nějaký zprávy o tom, co dělá nebo co se připravuje, tak samozřejmě, že taková stálá přítomnost prezidenta republiky prostě vede taky k určité ... Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Devalvaci možná? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------No, tak nějak, ano. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Stávajícímu francouzskému prezidentu, mohlo by mu pomoci to, že se Francie velmi angažovala v Libyi, teď se alespoň výroky francouzští diplomaté angažují v situaci v Sýrii a do toho nejvyšší francouzští představitelé úplně nevyloučili nějaký zásah třeba v africkém Mali, může tohle to nějakým způsobem Nicolasi Sarkozymu pomoci? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Pomoci, nevím, do jaké míry by to byla pozitivní pomoc v tom smyslu, že, ano, samozřejmě toto je základní rozměr zahraniční politiky Francie, ale de facto se dá říct, že Francie takovouto politikou prostě prochází pořád. Takže tady jako tohlensto, bych řekl, že není až tak důležitý nebo až tak relevantní. Například Libye, ano, mohlo by to mít dopad na prezidentské volby, dopad pozitivní pro Nicolase Sarkozyho, kdyby tehdy ta krize trvala o něco míň a ten úspěch prostě by byl pro něj zřejmě politicky mnohem, mnohem větší. V současné době, dá se říct, že toto není až tak relevantní otázka. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A co nedávné útoky teroristické v Toulouse? Protože oba dva hlavní kandidáti, jak Sarkozy, tak Hollande, se tvářili, že tohle to téma nezahrnují do své prezidentské kampaně. Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Tak, zaprvé co se týče prezidentské kampaně, tam ano, všichni řekli, že se do toho jakoby pouštět nebudou. Na druhé straně se ukázalo, že nebyli vždycky schopni, zejména u prezidentského tábora, vždycky schopni prostě toto slovo dodržet. Co se týče dopadu této aféry nebo kauzy na prezidentskou kampaň, ono je to takový trochu dvousečný. Na jedné straně ano, bylo tam mimo jiné vidět i to, že prezident a jeho vláda se velmi aktivně angažují do této kauzy, na druhé straně přišly taky další otázky, které tento přístup trochu znehodnotily. Například to, že bylo možné, že ve Francii vznikly takové buňky, ať už je to buňka jednotlivce nebo několika lidí, jak je možné, že policie řešila ten případ, jak ho vyřešila, prostě byly tam různé otázky, které tu věc posunuly trochu jinam. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Jak je na tom, já jsem se ptala hlavně na ten pravicový tábor, a jak je na tom levice? Dá se očekávat, že by mohlo ještě dojít k nějakému jakoby rozštěpení těch tradičně levicových voličů a že by Hollandovi mohl některé voliče odebrat Jean-Luc Melenchon původně z Maroka, který vede tu levicovou frontu, řekněme, ultralevicovou stranu? Já se na to ptám proto, protože jeho preference rostou, sice jsou vlastně nízké, ale rostou skokově. Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Plné znění zpráv


V současné době už se mluví o tom, že by mohl být třetím kandidátem, respektive že by mohl získat třetí místo. Jeho preference se pohybují teď kolem asi 15 procent. Co se týče levice obecně, tak tam je ta situace taková trochu komplexní v tom smyslu, že dochází už několik, několik let k restrukturalizaci francouzské levice, oslabení komunistické strany, v minulých prezidentských volbách například bylo vidět, že hodně hlasů například získala krajní trockistická levice, která se letos de facto zhroutila a zřejmě hlasy krajní levice dostává nebo bude dostávat Jean-Luc Melenchon. Na druhé straně úspěch Melenchona taky patrně bude mít pozitivní důsledky pro komunistickou stranu, která získává čím dál víc prostor a nový členy zřejmě taky. Takže ten proces vlastně přeměny francouzské levice ještě není, ještě není dokončený. Otázka pak bude, do jaké míry se shodnou nebo nedohodnou Melenchon a Hollande. Do jaké míry Melenchon "prodá" své hlasy, do jaké míry hlasy, které dostane on v prezidentských volbách, se promění v mandátech v legislativních volbách po prezidentských volbách. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------V čem všem se mohou promítnout výsledky prezidentských voleb potom v těch červnových parlamentních volbách? Vy jste naznačil jeden možný směr. Jaké jsou ty další? Michel PEROTTINO, politolog, institut Cefrec, Fakulta sociálních věc UK -------------------Ono se očekává od voličů, že v legislativních volbách budou hlasovat víceméně stejně, to znamená pro prezidenta a tím pádem umožní prezidentovi získat většinu v dolní komoře parlamentu tak, aby mohl vládnout. Je to očekávání, které se několikrát naplnilo a dokonce v roce 2002, kdy se zkrátil mandát prezidenta republiky, tak tehdy se všichni shodli na tom, že legislativní volby musí se konat po prezidentských volbách. Tehdy podle volebních kalendáře se měly konat předtím. Takže tady jednoznačně to, že prezidentské volby jsou první a legislativní volby druhé, mělo by mít za následek to, že stejná většina bude moci vládnout jak v Elysejským paláci, tak i v dolní komoře. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Lukáše Macka jsem se také zeptala na to, jak silné téma je v probíhající předvolební kampani financování jednotlivých kandidátů na prezidenta. Lukáš MACEK, ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd -------------------/nesrozumitelné/ má poměrně vypracovaný systém dohledu nad financováním politických stran, ty výdaje jsou zastropeny, každý kandidát musí doložit do nejmenšího detailu veškeré výdaje na kampaň. Je nad tím soudní dohled, který je relativně přísný, to znamená už ve Francii nikoliv v prezidentských volbách, ale v parlamentních volbách či v městských volbách již jsme zažili situace, kdy byla třeba nějaká volba zrušena, protože kandidát porušil pravidla pro financování, nevykázal všechny výdaje, jak měl, a tak dále. V posledních zhruba 15 letech, kdy se tento systém ve Francii vyvinul a ustálil, tak to téma financování kampaně ustoupilo do pozadí, samozřejmě se čas od času vynoří aféry nebo spíše podezření na nějaké černé financování. V poslední době se zejména zmiňovalo toto téma v souvislosti s aférami dědičky podniku L'Oreal paní Bettencourtové, kde tedy existují určitá podezření, zda z její strany nedocházelo k nějakému černému financování volební kampaně Nicolase Sarkozyho v roce 2007, ale zatím je to ve fázi, řekněme, spekulací, podezření, nic zatím nebylo nijak prokázáno. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Ještě by mě zajímalo ve srovnání s blížícími se prezidentskými volbami ve Spojených státech, jestli platí nějaké, dejme tomu, pravdy o volebním chování Francouzů. O Američanech se říká, že když je stát ve válce, nemění prezidenta. Objevují se nějaká podobná klišé i o francouzských voličích? Lukáš MACEK, ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd -------------------Spíše, a to ani tak není klišé, jako spíše objektivní fakt, že v posledních 20 letech až na jednu výjimku Francouzi volí vždy prezidenta, anebo většinu parlamentní, která je v opozici oproti té vládě, která končí. To samozřejmě by tedy hrálo v podstatě proti Nicolasi Sarkozymu. Na druhou stranu ta jedna jediná výjimka, která z tohoto pravidla, kterou známe z tohoto pravidla, tak té dosáhl právě Nicolas Sarkozy, kterému se podařilo v roce 2007



zvítězit v prezidentských volbách, byť u vlády byla pravice a on sám v té vládě seděl, takže samozřejmě nelze vyloučit, že opět překvapí, ale ta konstelace, ten současný kontext je pro něho skutečně velmi nepříznivý. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Uzavírá ředitel dijonské sekce pařížského Institutu politických věd Lukáš Macek. Hostem dnešního Studia Česko byl také politolog Michel Perottino, který působí na institutu Cefres a také na Fakultě sociálních věc Univerzity Karlovy. Od mikrofonu se loučí Magdaléna Trusinová. _

Debata na téma budoucnost televize 13.4.2012

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Dnes se ještě jednou vrátíme k naší veřejné debatě na téma budoucnosti televize. Jsou tu totiž opět rozpravy o českých médiích, což jsou veřejné debaty, které se už konaly na různých místech, například v sále takzvané Konírny v Nostickém paláci na pražské Malé straně, v sále hotelu Růže a městském divadle v Českém Krumlově, na Novotného lávce a také v bývalém sídle Českého rozhlasu 6 v Dykově ulici 14 na pražských Královských Vinohradech. Nyní, jak jistě mnozí už víte, diskutujeme v budově Fakulty sociálních věd univerzity Karlovy na pražském Smetanově nábřeží, v posluchárně 215. Účelem těchto rozprav vždy byla a je diskuse nad médii a nad aktuálními trendy. Kromě rozhlasového záznamu byl pořizován i videozáznam, který uveřejňuje internetový deník Česká média, kde ho také můžete shlédnout. Předminulý týden jsme se podívali na současnost a budoucnost televizního vysílání a položili jsme si otázku, zda-li televize je nadále hlavním médiem současnosti. Přepojujeme, tedy symbolicky, opět na Smetanovo nábřeží do 215 a je tu druhá část rozhlasové verze naší veřejné debaty. A pořad Média v postmoderním světě tím také právě začal. Dobrý večer. Do našeho panelu přijali pozvání lidé, kteří jsou spjati po léta s různými televizemi jak s veřejnoprávní Českou televizí, tak s televizemi komerčními. Je tady také kolega novinář a komentátor Českého rozhlasu 6 Karel Hvížďala, dobrý den. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Je tady Jan Vávra, který léta pracoval v komerční televizi Nova, byl tam moderátorem jejího hlavního diskusního pořadu a také šéfredaktorem zpravodajství, Jan Vávra. Jan VÁVRA, bývalý moderátor TV Nova -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jan Štern, který po léta pracoval zejména tedy v České televizi, ale určitou zkušenost získal i v komerčních televizích a v současné době se opět vrací do České televize coby dramaturg, je to tak? Nebo jak je to přesně, ta funkce vaše, kreativní producent, takže to je takové... A dále je tu Jiří Balvín, který v současné době šéfuje hudební televizi pro mladé, televizi Óčko, ale léta pracovat také v České televizi a jeden čas i jako generální ředitel. Takže Jiří Balvín. Díky všem tedy, kteří přišli a doufejme, že bude tady zajímavá diskuse o současnosti i budoucnosti televize. Chtěl bych vám ještě položit otázku právě co se týče Internetu, sociálních sítí a dalších věcí, padlo taky tady jméno Youtube, což vlastně taky by se dalo říct sociální síť, která je hodně právě zaměřena na obrázky, právě na obrázky a s propojením s Googlem, tak je skutečně jaksi vedoucím lídrem tady teda v této oblasti na světovém trhu, dalo by se říci trhu, pochopitelně. Ptám se vás jako lidí z televizní praxe Plné znění zpráv


současné, myslíte si, že Youtube je vlastně televize? Jan Štern tady například uváděl příklad toho Show Jana Krause,, který vstoupil na Youtube takovou velice vtipnou reklamou, možná se některým z vás dostala, tato reklama, proč jste vlastně vůbec k tomuto sáhli, jako je Youtube televize, je to jako alternativní věc vůči klasické televizi? Jan ŠTERN, kreativní producent -------------------Ne, tak takhle to ještě není, to jsou nějaké vize budoucí a teprve je to ve stádiu zrodu, kde Google s tím Youtube dohromady pracují na vytvoření televizního kanálu celoplanetárního, ale samozřejmě pro Show Jana Krause prostředí Youtube bylo strašně důležité, protože on po přechodu z veřejnoprávní televize na Primu, která má mladší publikum a je tam těch 15 až 54, když to řeknu úplně na tvrdo jako podmínka, vyplatíte se jenom, když máte ty čísla v této, ne 54+ ty nejsou důležitá, no tak musel i Jan Kraus otočit kormidlem, řekl bych k mladému publiku a jedním z těch kroků byl umístění toho pořadu a celé webové stránky na Youtube a spolupráce s Googlem. Což je, on je jeden z prvních kterej vlastně tohle pochopil, jak je vlastně google důležitej, a má s ním smlouvu a Google ho vlastně propaguje. Čili, to je, a proto taky má ty návštěvy a proto taky jakoby si vytváří další publikum, který by se třeba nikdy na Primu, nebo na televizi nepodívali, tak na Youtubu ho objeví. Myslím si, že řada tvůrců a tak dále pochopí tuhle tu nutnost a začnou se chovat podobně. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jak Óčko je na tom s Youtube a dalšími těmi portály, videoportály? Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------My jsme právě teď v době podpisu smlouvy s nimi a zrovna v pátek dojde k definitivní dohodě o vzájemném, nechci říct úplně propojení, ale o vzájemné velmi intenzivní spolupráci tím, že to, co tady říkal Honza Štern, že samozřejmě všichni víme, že jsou spojení Youtube a Google a my, nechci teďkon prozrazovat přesně co, ale to je ta další z cest, kudy my jdeme a kdy, Honza to říká na případu Krause, my to říkáme na případu celé televize, kdy prostě připravujeme dvě, tři věci, které musí jít touto cestou. Oni se snaží touto cestou přitáhnout ty lidi k tý Primě, my se snažili, teďko teda Honza bude muset přitahovat asi k český, ale my se budeme snažit samozřejmě touto formou zase propojit to s tím óčkem. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, díky. A Jan Vávra, ještě, když se ho zeptám na tento fenomén, jestli to používá, dívá se na Youtube a myslí si, že tam je cesta třeba pro televize? Jan VÁVRA, bývalý moderátor TV Nova -------------------Tak určitě cesta. O tom mluvili kolegové, kteří se v tom vyznají lépe než já, v tomto fenoménu, ale zcela jistě je to jedna z cest. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak to bylo stručné a jasné. Teď poprosím pana Štěpána Kotrbu z publika, který se tady intenzivně hlásí a kdyby jste se vy ostatní, není nás tady dneska mnoho, ale přesto, kdyby jste se chtěli zeptat, tak budete mít určitě možnost, třeba jak vy se díváte na sociální sítě, Youtube a vůbec televize. Nedáme zatím hlasovat, protože to nemáme úplně to hlasovací zařízení v pořádku. Takže pan Kotrba. Štěpán KOTRBA, posluchač -------------------Já navážu na kolegu Hvížďalu, protože on se dotkl toho kořene věci, a to je ta fragmentace společnosti, která a tady je nutný konstatovat, že je jakkoliv nezlomitelným, dlouhodobým, trvalým trendem podpořeným technologickými i komerčními zájmy. Ta sjednocující debata skončila s 20. stoletím, respektive s jeho první polovinou. Druhá polovina už byla věnována fragmentaci. Byla věnována privatizace částí jednotlivých segmentů veřejného prostoru. První se privatizovala víra, kostel už nesjednocoval společenský diskurz obce. Druhý se privatizoval sex v 60. letech. Manželství už přestalo být určující normou morálky. Třetí se privatizovala politika a to byl ten odchod od masových stran dělnického typu k těm exkluzivním volebním stranám, či Adhok seskupením nějakých zájmových skupin. Čtvrtým a ten prožíváme dnes, je privatizace konzumu. Globalizace i Plné znění zpráv


kultury, protože jí vnímáme dneska nikoliv jako onen sjednocující diskurz, ale jako onen konzum nějakých produktů. Ta situace bude ještě horší, protože za chvíli přestaneme mluvit společnými jazyky, nebudeme si navzájem rozumět. Už dnes je podíl společného jazyka pouze 80 - 90 % v obecném, třeba obecné češtině oproti profesionálním jazykům. Čili 20 % výrazům, ať už argotickýho typu, nebo odbornýho jazyka, už standardní občan nerozumí. Je to dáno mimo jiné i pluralitou v mediální oblasti. Jestliže dřív byly vysoce nákladové deníky, které udržovaly i určitou jazykovou kulturu, dnes už tomu tak není, jsou stovky profesionálních, nebo společenských magazínů, které drasticky destrují i ten jazyk. Čili, tohle jsou všechno procesy, který provázejí tu destrukci masových médií a teď se nebavíme jenom o televizi a rozhlase, čili elektronických médií, bavíme se i o tisku, bavíme se o jakýmkoliv komunikaci ve veřejným prostoru. Kdysi dávno přišel ministr kultury Pavel Dostál do parlamentu se slovy, že dnes už ví, že má odejít do důchodu. Říkal včera jsem seděl s přáteli doma a bavili jsme se o politice, podobná debata, jako vedete vy tady, otevřela dcera dveřa a říká, tati, co tady dělaj ty rakváči? Ta pozice rakváčů je přesně ta hranice, kdy dramaturgii televize pro mládež nemůže dělat člověk, jehož mládí visí hluboko ve dvacátém století. Oslovovat těch 15+ musí lidé, kteří rozumí té generaci, nejenom na základě sociologických výzkumů, ale kteří sdílí onen jazyk a onen rámovací systém, onen kulturní kód, aby věděli, jestli hlasatelem má bejt skejťák nebo pankáč. Anebo technař nějakej. Aby věděli, jestli opravdu máme trvat na spisovnosti českého jazyka v pořadech pro mládež, jestliže tím tu mládež odrazujem, aby věděli, jestli ti lidé opravdu potřebují na všech komerčních kanálch slyšet politické debaty, jak tady mluvil kolega Hvížďala o Německu, nebo jestli je to jim vnucený, uměle vnucený standard zákonem. Přiznám se, že já jsem ačkoliv levicového zaměření, tak já jsem příznivcem velmi radikální liberalizace mediálního trhu. Soukromá média chtějí vydělávat, myslí si, že mají recept na svojí pravdu, ať plně se jim liberalizuje prostředí, ať se nesvazují licenčními podmínkami rady pro rozhlasové televizní vysílání a jejich programy, ať ukáží, co dovedou, ať mají neomezený limit reklamy. Jediné, co má smysl regulovat a co má smysl, aby bylo společným jmenovatelem oné veřejné služby, jsou veřejnoprávní média, nikoliv komerční. A v tu chvíli se zjistí, jestli divák chce, nebo nechce reklamu. Jestli divák chce, nebo nechce politické diskuse, jestli ho zajímá ono ubavit se až k smrti víc, než stát se součástí té polís. V tu chvíli nepůjde o to, jestli televize je vedoucí médium, ale jaký typ kontentu, řečeno s Jiřím Balvínem, obsahu česky, tu společnost zajímá. Tady na začátku a nikdo z vás čtyř se k tomu, nikoho z vás čtyř to nenapadlo, se zeptat, co je to televize. Je to kontent integrátor, je to /nesrozumitelné/, nebo je to media market, nebo jak to nazvat? Co je ta televize, je to zařízení technologické a teď se bavme o tom, že dneska je počítačem vaše GPS v autě, váš telefon, vaše televize a váš takzvaně počítač a je to ten samý počítač, akorát že s jiným nastavením a s jinou velikostí obrazovky, nebo je to kreativní centrum produkce nějakého obsahu, které by mělo říkat, do čeho dáme sto tisíc a do čeho dáme deset milionů, nebo je to sociologické pracoviště výzkumu diváckého zájmu viz dramaturgie komerční televize. My vysíláme jenom to, na co diváci dívají, jo. Před těmi dvaceti lety, když začínala televize Nova, tak dva sociologové vymysleli v podstatě pana Nováka, umělou cílovou skupinu jako sociální konstrukt, ke kterému se vztáhli jako k božstvu celou kulturu té televize a ona jim vydržela až doteď. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, tak díky za tuhle, řekněme vizi, ale řekněte kdyžtak svůj názor, jaký, co vy si teda myslíte, že tedy podle vašeho názoru jako visionáře, jak se prezentujete, nejblíž jaké definici? Štěpán KOTRBA, posluchač -------------------Já jsem nejblíž tomu, že slovo televize neexistuje a slovo vedoucí už také ne. Protože Česká televize se bud šířit pěti různými způsoby mimo /nesrozumitelné/. Program komerčních televizí se pomalu přestěhuje na PTV a jeho zbytky nebo promo ukázky budou free tu air, čili to bude promo kanál komerčních kanálů. Plnoformátová televize končí už jako fenomén v celým světě, nás nevyjímaje. Specializovaný kanály, který umožní digitální distribuce a internetová distribuce budou vévodit tomu obsahu a teď v podstatě Jan Štern může být inspirátorem filmařů, může být cenzorem, nebo může být autoritou na jejíž vkus se mohu spolehnout. To je jeho budoucí role. Zcela určitě už není jeho budou role, aby určoval, co má být v osm hodin, protože já mám personal video rekordér, který si naprogramuju kliknutím na dálkovým ovladači a podívám se na pořad, který mě zajímá v tu chvíli, kdy já ho chci vidět. Čili on ztratí kontrolu nad online distribucí videa, ale zůstane mu investiční kontrola za veřejné peníze veřjněprávního obsahu, nebo obsahu veřejné služby, abych byl přesnější. A v tu chvíli televize jako zařízení už je nesmysl. V tu chvíli se distribuce toho obsahu může dít několika různými kanály, například pro DVBH čili pro pedeačka smartphony je limitem kulturního zážitku tři minuty. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Tak ... Plné znění zpráv


Štěpán KOTRBA, posluchač -------------------No ne, to je, pozor to velmi výrazně mění estetiku, to velmi výrazně mění dynamiku střihu, to velmi výrazně mění tisíc technických motivů. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Určitě. Ono je to možná podobné jako je to i na těch sociálních sítích typu Twitter, kde teda jsou ty sdělení omezována, ne z důvodu kapacity, ale s důvodu učtenosti vlastně, že lidé v dnešní době jsou, nebo aspoň mluví o tom, že jsou neschopni už určit více než 140 znaků jak je to na Twitteru a je to velice přehledné. Konec konců. Jan Štern souhlasí s tím tady co říkal Štěpán Kotrba, že to výrazně změní tedy to vaše postavení a hlavně postavení řekněme té instituce, která se jmenovala dramaturg, že jo, že vlastně ten dramaturg něco tomu divákovi poslal. Dneska mu může poslat cokoliv, ale on o to prostě neprojeví zájem, jako jsou třeba ty politické diskuse, protože tam, pane Kotrbo, asi nemusíme zjišťovat, jestli politické diskuse táhnou nebo netáhnou, protože je vidět, že asi netáhnou, když komerční televize je už nezařazují. Jak se na to dívá Jan Štern? Jan ŠTERN, kreativní producent -------------------No, já s tím souhlasím. Já určitě, je to tak, jak říká pan Kotrba, že ten online systém skončil, nebo do značný míry skončil a ta role těch lidí v televizích, ale i jiných produkčních firmách, které budou pro televizi vyrábět, je ten investiční. Skutečně, co jaké rozhodnutí, do čeho se bude investovat, do jakých produktů, to do značné míry ovlivní to, co se pak bude vysílat, ale kdy, kde, jak, to v podstatě začne být postupně jedno, no. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Jiří Balvín, když konstruuje, řekněme pro mladé teda ten program a dává to na sociální sítě a na další distribuční kanály, dalo by se říci, tak v okamžiku, si lidé budou vybírat a budou tam mít spoustu jiných možností, zejména u té hudební televize, dokonce i zahraniční pochopitelně, protože u té hudby zase to není tak důležité, ten, kdo to vůbec vysílá, což vidíme třeba i v rádiích, že si může dneska pustit každý, jakékoliv rádio ze světa, rockové, jakékoliv. Tak, jak vy se díváte tady na toto? Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------Rádio si může pustit volně, ale hudbu si stále nemůže pustit volně v tý televizní podobě, protože drtivá většina těch kanálů patří do tý placený škály. To znamená, že my máme, zatím ještě, tu výhodu, že jsem na českém televizním trhu, jestli vstoupíme teďkon do úplně celoplošného digitálu, nechci teď obtěžovat, že jsme v nějakých částečných a tak dále, tak my jsme vlastně dostupný pro každého diváka, kde, tam v těch oblastech, kde vysíláme digitálně, plus není tady technický způsob přenosu signálu, kde bychom chyběli. To znamená kabely, satelity, IP TV a všechny. To máme ještě furt tu výhodu, že jsme jediní, kteří tady jsou free to air, takže my vedeme samozřejmě tuto diskusi a teď jsme v tom stavu, že vlastně se snažíme těm divákům, já nevím, ještě jestli úplně správně, nebo ne, nabídnout z té hudby a z toho všechno, co je vlastně k dispozici, je hratelný. My se pyšníme tím, že jsme československou hudební televizí, to znamená, že dáváme maximální prostor české a slovenské tvorbě, která je hratelná samozřejmě, ale ta se chvilku zmenší, zvětší, ale furt se pohybuje nějak kolem těch 20 - 25 %. Vidíme, a to už jsem tady jednou říkal, jaký obrovský úspěch má CZ NSK, s kterým jsem taky experimentovali, dávali jsme to jako alternativu diváků proti zpravodajství. Teď jsme zjistili, že to nemá vlastně smysl, protože prostě, je to zbytečný, samozřejmě jsem říkali, divák, který se nechce dívat na zpravodajství, má možnost 19 - 20 se dívat na české a slovenské klipy. Posunuli jsme na 20 hodinu, mělo to vlastně výraznější úspěch právě z těch důvodů, o kterých jsem mluvil předtím a připravujeme v současné době úplně revoluční web, který tady ještě nikdo nikdy neměl, bude mít trošičku podobu té pověstné mapy metra, akorát, že ten Brňák, co se tam ptá, jestli to modrý je déčko, oni mu říkají, to je Vlatava, tak tak to nebude. Ale bude to vlastně takovýmhle způsobem konstruovaný a ten divák bude mít možnost si vlastně propojovat přes ten web s tou televizí různými cestami od archívu přes novinky, přes skutečné vysílání a tak dále a v tohle to vkládáme tu naději, že přineseme zase něco nového, přitáhneme ve spolupráci s Googlem, s Youtubem a tak dále, protože prostě jiná cesta není. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale to ... Plné znění zpráv


Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------Než se snažit stále o něco nového, protože ty lidi žijí strašně rychle, žijí klipovitě a já jenom si vzpomenu, že my vlastně doháníme, stále doháníme ten svět o kultuře politických diskusí, o Německu nemusíme mluvit, tam to asi dlouho nedoženeme, ono to bude spíš záležet na těch účastnících, ale já jsem v roce 1992, jsme točili jednu anketu v Americe, tam jsme potkali, dělali jsme jí na ulici, to jsme byli v roce 92 v šoku a teď je teda rok 2012, to je pár let potom, a tam byl student, kterýho jsme zastavili, jedl nějakej hod dog a my jsme mu řekli, protože jsme byli v té době z vážné hudby, jsem měl hudební vysílání a říkali jsme mu, posloucháte vážnou hudbu, zajímáte se o vážnou hudbu? A on říká, ne. Proč? Protože na to nemám čas. Já potřebuju se rychle najíst a vážná hudba není tři minuty, to musí bejt všechno tři minuty, tři minuty, tři minuty. My jsme na něj trošičku tenkrát koukali jako na blázna, říkali jsme si, tak dobře. A kde to jsme? Dneska máme 140 znaků a tak dále, že. Štěpán KOTRBA, posluchač -------------------A stačí se podívat na strom života, což je statistický ukazatel věkové struktury obyvatelstva, stačí si do něj doprojektovat tu projekci průměrnýho věku dožití a zjistíte, že ten přerod se odehraje během, řekněme, nejbližších deseti let. Čili i komerční televize, které jsou tradičně velmi konzervativní, jinými slovy neumí experimentovat a neumí kreativně pracovat s tím obsahem, tak se stihnou přizpůsobit, aby v nějaké podobě přežily. Ale to, co je tady, já myslím, hlavní, je v tu chvíle role médií veřejné služby, protože oni jsou tou poslední pevností společnosti. Oni jsou tou poslední hradbou, která když padne, tak ta říše zmizí a já si myslím, že tady mají ti lidé, kteří tvoří ta média, veřejný služby tu odpovědnost vůči budoucnosti, aby i v takhle roztříštění subkulturní a kmenotivé společnosti našli ten společný jmenovatel té diskuse a dokázali ho zajímavým způsobem prezentovat. Aby dokázali propojit vnuky s jejich prarodiči, aby dokázali propojit ty zdravé s těmi nemocnými a přitom, aby dokázali ukázat to, co spojuje všechny lidi se všech možných kultur a ze všech možných náboženství. A tam já vidím jedinou naději, protože jestliže se jim to nepovede, tak ta společnost se naprosto rozpadne, ale my si nedovedeme, představit, co to bude znamenat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano, tak určitě si to někteří z nás představit přecijenom představit dovedou, protože minulé století nám ukázalo různé modely, co se může všechno stát ve společnosti, jaké hrůzy se můžou dít, když ta společnost ztratí nějakou svoji soudržnost, takže představit si to asi dovedeme, takže obrátím se na vás, s tou poslední věcí, ale jinak, jestli přecejenom se někdo z vás potom bude chtít zapojit do diskuse, tak řekněte jo. Mikrofon je volneje, kolega Kotrba se ho už vzdává i pro jiné. Takže média veřejné služby, my jsme o tom přecejenom už trošku mluvili, začali kolegové všichni nějakým způsobem přičichly k médiím veřejné služby, takže jaká je a mluvíme tady dneska o televizi, tak se zkusíme držet té televize, jakou roli tato média veřejné služby, tedy v tomto případě našem Česká televize má tady v téhle nové společnost, která se tvoří mít a má šanci, má vůbec ta veřejná služba šanci, nebo se naplní ty scénáře, kdy zejména tedy ty komerční subjekty mají pocit, že veřejná služba už je dneska přežitou věcí a že spíše dělá nekalou konkurenci vlastně těm subjektům. Takže budoucnost veřejné služby v tom smyslu, jak o tom mluvil pan Kotrba. Kdo se chce ujmout? Kolega Štern třeba, ten už o tom začal trochu mluvit. Jan ŠTERN, kreativní producent -------------------Já jsem si teď vzpomněl na to, co kdysi říkal Ivo Mathé, generální ředitel, první generální ředitel České televize porevoluční. On říkal, že veřejnoprávní televize by měla bejt skálou v rozbouřeným moři těch dějin té doby, že když vlastně všechny věci jsou zpochybněny a všechno modly se kácí a všechno prostě je v pohybu, tak veřejnoprávní televize by měla bejt tím stabilním, co vlastně bude určitou kotvou. On to myslel samozřejmě v určité nadsázce, ale něco na tom je a když si vezmu v úvahu ten překotný vývoj, který díky technologiím a díky všem možným postomoderním globalizačním posunům probíhají, tak si myslím, že médium, které má zaručený příjem, které není závislé na reklamě a které prostě má zákonem dané nějaké veřejně prospěšné cíle, tak si myslím, že je tou kotvou a že je velice důležití tím víc, čím víc ta ty děje budou rozbouřené, takže to je taková obecná úvaha a konkrétní, prostě si myslím, že když je někde zajištěný příjem a má se dbát na nějakési spojení kvality a atraktivity, protože u televize nemůžete dělat výlučné ulítlé věci, musíte dělat věci, které budou obecně sdělné, ale přitom musíte dodržovat určité kvality a kulturní úrovně, což leckdy je něco jako kulatá krychle, ale prostě ten úkol tady je a ten je vlastně na tom nejzajímavější, na té České televizi, nebo na veřejnoprávní televizi. Tohle to, ta kulatá krychle, tenhle ten vlastně nesplnitelný úkol spojit kvalitu s atraktivitou, tak si myslím, že prostě je to něco, co je zásadně podstatné a co bude určitě hrát velice pozitivní roli a myslím si jednu věc, Plné znění zpráv


kterou jsem slyšel i od generálního současného ředitele říct, že pokud by Česká televize plnila to, co má, tak bude mít obrovský vliv na pozitivní vývoj v této společnosti. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak to znělo jako manifest skoro. Jak se dívá Jiří Balvín tady na tuto otázku, jako člověk, který tedy léta pracoval, jak už jsem říkal, v České televizi, ale který se dneska pohybuje v tom obtížném komerčním sektoru, tak jak se dívá na veřejnou službu? Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------Naprosto souhlasím s Honzou Šternem. Ta úloha je v současné době je zastupitelná, i když samozřejmě v nedávné minulosti při horším fungování tý veřejnoprávní televize, přecejon některé ty úlohy nahradila ta komerční, nahradily ty komerční stanice a umožnily těm tvůrcům, kteří se tam neodstali, tak se realizovat a vzniklo díky tomu řada projektů v komerčních televizích, které patřily jednoznačně na obrazovky veřejnoprávní televize. Veřejnoprávní televize má v současné době tu výhodu, že vlastně je od některých prvků tvorby, nebo toho vysílání je osvobozená, vznikly nové kanály, vznikly kanály zpravodajské i samozřejmě hlavně České televize, vznikl kanál sportovní, vznikly kanály, které prostě naplní toho diváka. To znamená, že ty hlavní dva programy, mají teďkon osvobozenou roli, nebo jsou osvobozeni od některých typů programů, který tam ty diváky štvaly, rozptylovaly, odváděly je a mají jedinečnou příležitost při tom velmi dobrým zafinancováním, který se před několika lety celkově podařilo, kdy prostě Česká televize má vyšší rozpočet než má Ministerstvo kultury, tak vlastně mají tu jedinečnou možnost se věnovat těm hlavním, já nechci říct, že by měli opomíjet ty dva kanály, ale ty kanály si prostě jedou svojí cestou, je to čtyřiadvacetihodinové zpravodajství, který je schopný reagovat na cokoliv, co se tady stane, jakákoliv tisková konference, jakákoliv katastrofa, denní zpravodajství a tak dále, to znamená, že ty, sportovní kanál vysílá sportovní věci samozřejmě, že jo. To znamená nemísí se to tam s těmi programy a ta Jednička a Dvojka se může zcela jasně profilovat, není zaneřáděná prostě tím skákáním a tak dále, není tam ten divák rozptylován a ta úloha asi zůstane ještě dlouhou dobu opravdu nezastupitelná, protože ať to zní jakkoliv frázovitě, tak prostě její úloha musí být, že se musí starat o tu kvalitu, o vývoj, o nějakou kontinuitu a že je to ten prostor, kde může vzniknout věc, nebo musí vznikat věci ať jsou to dokumenty, dramatická tvorba, filmy a tak dále, který mají a už se to ukazuje i za těch krátkých dvacet let, mají prostě trvalou hodnotu a stanou se trvalou součástí toho kulturního dědictví, toho národa. Zní to opravdu jako fráze, ale ať děláme, co děláme a prošli jsme si tím vývojem všichni, když jsme to říkali, když jsme byli někde jinde, že veřejnoprávní televize už nemá svoje místo a že by vlastně měla zaniknout a že všechno vyřeší ten trh. Ne, nevyřeší to ten trh a prostě ta díla a teď nemá smysl je jmenovat, jsou jich desítky, stovky a tisíce, prostě tady zůstanou jako trvalá paměť toho národa a tak dále, prostě a s tím, se nedá nic dělat a ať se nám to líbí nebo nelíbí, tak ta společnost prostě se musí podílet na tom financování, protože je to tak správně. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Tak spoustu hezkých slov na adresu České televize Jan Vávra chce něco dodat. Jan VÁVRA, bývalý moderátor TV Nova -------------------No, tak já, já nechci zdržovat. Jenom si myslím, vidím to asi ve třech oblastech, který kde má limit veřejnoprávní televize smysl, tak by měla teda fungovat. Jedno je teda to, o čem jsme už mluvili, a to je vytváření nějakého veřejného prostoru pro diskusi, který přitom si myslím, že je jedno z hlavních míst, kde vůbec ten prostor může vzniknout. Druhá věc jsou všechny věci, které sloužej k sebepoznání té společnosti. Jo, to znamená v tomto měnícím se světě, jaksi nebýt tou jakoby tou skálou, která stojí na místě, ale naopak prostě ty věci jaksi otvírat znejisťovat, ale přispět tomu sebepoznání tý společnosti. A třetí věc prostě je jakási nárdoní, nebo kulturní identita no, prostě. Jaksi práce na určité jaksi národní kultuře. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, zní to zase jako manifest konzervativní. Doufejme, že něco z toho skutečně zůstane. A Karel Hvížďala? Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------No, já si myslím, že tu odpověď nám dávají Spojené státy, které původně žádnou veřejnoprávní televizi neměli a nakonec čistě z finančních důvodů jí vlastně koncem šedesátých let zavedli tím, že postavili /nesrozumitelné/, Plné znění zpráv


což je de facto totéž, jenom tam vždycky o 1 % musí být víc toho soukromého kapitálu, protože ty úřady, které měly kontrolovat plnění té veřejné služby ze zákonem, měli nakonec tolik zaměstnanců, že byly dražší než placení té veřejnoprávní instituce. Čili vidíme, že ta povinnost, že ta existence je vlastně strašně důležitá. Jinak všechno tady kolegové řekli. Snad jeden moment tu nebyl artikulován a ten bych zmínil nakonec, a to je, že kultivuje jazyk a umožňuje komunikaci. To znamená, že ona překládá politiku do přirozeného jazyka, bleblem řeč reklamních agentur do přirozeného jazyka a podobně. Třeba překládá bulvární jazyk do přirozeného jazyka a tím vytváří to sjednocující prostředí, ve které jsou lidi se schopni domluvit. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Díky. Tak ještě jednou se ptám, jestli někdo chce něco říci, jestli tady něco třeba nepadlo. Pokud ne, tak se blížíme k závěru už a poprosím ještě o jedno teda kolečko, kde vás poprosím o stručnou odpověď na tu základní otázku. Celou dobu jsme tady o tom pochopitelně diskutovali, ale kdybyste to měli stručně jenom shrnout. Jaká je budoucnost média 20. století televize? Jiří Balvín. Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------Jednadvacátého století. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Média dvacátého století jsem říkal, že to bylo médium, které ovládalo dvacáté století, jaká je jeho budoucnost teda v jednadvacátém století. Myslím si,že označit televizi za médium dvacátého století je možné. Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------To je samozřejmě možné. Budoucnost je podle mého názoru v tom, že všichni tady k tomu se v podobném se k tomu vyjádřili, že bude tady médium a už to médium tady je, tím myslím teda ta nějaká, jak říkal Honza Vávra, obrazovka, počítač a tak dále. Bude tady jedno sjednocené médium ať bude v tom přenosném počítači, nebo stát někde, nebo viset na tý zdi, kde se vlastně sjednotí všechno, kde se sjednotí Internet, kde se sjednotí placená televize, kde se sjednotí možná ještě v té době, já už nejsem úplně věřící v tohle to s tím počítačem a my to budeme nějakým způsobem, možná už a je to taky už na světě, jedním ovladačem, který bude zároveň tím /nesrozumitelné/ a tak dále a my si budeme programovat, pracovat na Internetu, dívat se na všechno, co chceme. Má to jedinou nevýhodu, že vlastně když u toho sedí ta celá rodina a tomu jednomu členu rodiny přijde ta tajná esemeska, tak nedejbože by se objevila na tý obrazovce, že jo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To jak říkají kolegové, asi ta rodina tam moc sedět nebude, u té televize. Jan Štern. Ještě pan Kotrba chce ještě technickou říct, tak ano, tak technicky taky do mikrofonu, ať to máme zaznamenáno. Štěpán KOTRBA, posluchač -------------------Jiří Balvín říkal, že se bude dívat celá rodina. Nebude. Ta rodina už se nedívá dneska. Každá rodina má minimálně dvě televize a pokud má někdo chytrej mobil s přístupem k rychlýmu Internetu, tak už má každý svojí televizi. Dokonce ... to byl vtip právě ... Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------To byl vtip, k tomu nedojde, protože si všichni tak, jak se atomizuje program, tak jak se atomizuje společnost, tak se atomizuje ta rodina, která se prostě rozleze do všech svých koutů, ale každý bude využívat to médium, které už bude nějakým způsobem spojené. Dyť teď, když si každý koupí televizi, tak v tý televizi je úplně všechno o čemž ani ten divák neví, že tam je DVB-T, DVB-S, DVB-C, je tam úplně všechno v tý televizi. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Všechno. Dobře. Tak já myslím, že to je jasné. Jan Štern, závěrečné slovo. Jan ŠTERN, kreativní producent Plné znění zpráv


-------------------Pan Kotrba řekl, co je to vlastně televize, že jsme si nezodpověděli tu otázku a má do značný míry pravdu, protože televize to jsou vlastně jednotlivé celostátní stanice, které obchodují s několika zásadními monopolně postavenými managery, na trhu televizní a filmové produkce, kteří je zásobují strukturovaně, dávají jim ceny podle velikosti jejich trhu a vlastně funguje to jako je celoplanetární systém koloběhu produkce vznikají kdesi v Hollywoodu většinou z 90 %, nebo z 80 % a obchodované na různých národních trzích televizně reklamních a vytváří to dohromady jeden koloběh. Myslím si, že tento systém, myslím si, že hodně se bojuje o to, aby zůstal zachován a že velkou podporu tomu procesu udržet tu televizi poskytují právě ti managery z toho Hollywoodu a tý mezinárodní produkce, ale ten proces bude nezadržitelně zpět k nějakýmu rozpadu. Osobně a já si to hodně přeju, si myslím, že skončí jako nekonkurenceschopná nevhodná a podle mě nemožná forma televize založená na reklamě, kde reklama přerušuje produkci, kde přerušuje kulturní pořady a tak dále a na tom vydělává. Já doufám, a myslím si, že do značné míry se můžu odvážit toho, že se tak stane, že vyhrajou v tom konkurenčním boji placené televizní kanály, které reklamu nemají, které si mohou dovolit tu tvorbu o něco povýšit, jít do krásných formátů a které převezmou roli těch televizí a řekl bych, že televize přerušovaná reklamou je stará móda a že doufám teda, že do takových deseti, patnácti let skončí a nahradí jí placené kanály. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak dobře, díky. To je také vize zajímavá. Jan Vávra? Jan VÁVRA, bývalý moderátor TV Nova -------------------No, tak já souhlasím s tím, jak říkal Jirka Balvín, že tady bude tedy jedna jakoby jeden technický přístroj, který bude velice fragmentalizován a prostě bude nabízet spoustu možností. Nicméně pořád si myslím, nakonec Honza Štern se o tom zmínil, že prostě většina, nebo minimálně polovina té populace se bude, bude chtít ty příběhy, kterým jim domácí televize nabízejí a protože to bude nějakým způsobem uspokojovat. Pokud jde o reklamu, je to teda zajímavý názor a já se nicméně obávám, že vývoj jde tím směrem, že budeme ještě rádi vzpomínat na dobu, kdy byla reklama oddělená jasně od toho, že nějakou znělkou a tak dále a že před náma je éra, kdy jaksi se do nás tato takzvaně, jak odborníci říkají, reklamní sdělení, že reklama je taky informace svého druhu, tak že se do nás budou cpát formama, kdy vůbec ani nebudeme vědět, že jaksi s námi někdo nějakým způsobem takto manipuluje. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak to je neradostná vize, ale vidíme to už dneska samozřejmě v seriálech a tak dále, že tam jsou reklamy aniž jsou odděleny. Prosím Karel Hvížďala. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Já musím říct, že vlastně nevím, jak to bude za padesát let vypadat, nebo i za dvacet, protože všechny ty modely, kdy se podíváme zpátky, když se pokoušeli lidé ten technický vývoj příliš dopředu nějak komponovat, tak se vlastně nikdy nevyplnily, nebo velice z malého procenta. Čili i v tomhle případě bych byl trochu opatrný. To, o čem tady kolegové mluví, tak to já znám ze zahraničí, že maj lidi televizi a k tomu maj počítač, který je dálkově spojenej a jedou a používá se to na nákupy, na objednání letenek, ale i mlíka, čehokoliv. To prostě, a zároveň je tam databáze na desetitisíce filmů, muziky prostě nekonečně to všechno funguje, ale to přesycení vede často k tomu, že pak zjistím, že někteří ti lidé už zase radši čtou knížky a maj papír v ruce, protože tohodle všeho mají plné zuby. Nevím, jak to bude, když se dívám na vnoučata, který od čtyřech let jsou na těch počítačích a je jim jedno, jestli je to anglicky nebo česky, tak si myslím, že možná, že už budou v tom jinak, než ta generace, který je 30 - 40 a kteří to mají ještě pořád jako dobrodružství. Ti malinký vnoučci si myslím, že ne. Ty to maj jako naprostou samozřejmost a nemají s tím problém. Čili já jsem v tomhle doopravdy neumím ten obraz budoucnosti přesně vymalovat. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak to Karel Hvížďala zakončil velmi příznačně, protože je pravda, že spousta odborníků a možná jste se s tím také určitě setkali, různým způsobem předpovídají budoucnost a to se většinou teda nevyplní, jde jiným směrem, takže uvidíme sami, jak to bude vypadat. My v našich rozpravách určitě to budeme sledovat a jenom také ještě připomenu, co tady bylo naznačeno, že přecejenom tady tenhle ten vývoj se přecejenom týká hlavně nás, vyspělého světa, řeklo by se, protože podle některých údajů spousta lidí na světě, nejenže nemá zatím Plné znění zpráv


ještě Internet, ale ještě nemá ani rozhlasový přijímač, takže třetí svět například v tomhle tom ještě není možná takhle úplně na špici. Týká se to tedy hlavně našeho vyspělého světa, takže abysme zase nebyli sebestřední, abysme si neříkali, že takhle to všechno je, protože přecejenom je spousta oblastí na světě, kde skutečně ještě i rádio hraje velkou roli a kde mnozí ještě nemají ani na ten rozhlasový přijímač. Takže to jenom takto připomínám. Díky ale v každém případě, že jste v tomto pěkném jarním dni tady strávili skoro dvě hodiny diskutovat o médiích, aniž jsme se teda řídili tím pravidlem, že všechno musí mít jenom 140 znaků, že to byla přecejenom delší diskuse, takže díky moc. Připomínám, že naše média, která to tady zpracovávala jsou Český rozhlas 6 v pořadu Média v postmoderním světě v pátek ve 20:10 bude záznam a záznam z kamer bude k dispozici na internetovém serveru Česká média. Jinak teda samozřejmě, jak jsem říkal, komunikujeme i na Facebooku, kde je stránka právě tady těchto rozprav, takže tam se můžete seznámit jednak s naším obsahem a jednak navrhovat i témata další a komunikujeme pochopitelně 140 znaky i na Twitteru a na Google plus, tam to může být o něco delší. Takže díky moc tady za tuto debatu. Další se uskuteční zase na konci dubna. Tuším, že to bude 24. a předpokládáme, že tentokrát zvolíme takové vcelku aktuální a atraktivní téma to je zveřejňování různých tajných nahrávek a odposlechů v médiích. Jinak v souladu s tímto tématem musím opět zdůraznit, že tady všichni, kdo dneska jste mluvili, jste byli nahráváni. Takže kdyby jste se setkali v médiích s vašimi hlasy, tak byli jste nahráváni, dvěma médii dokonce. Takže díky moc za pozornost a na shledanou. Ale ještě vás poprosím, protože přecejenom je to jako rozhlasové, veřejná nahrávka, takže odhlásím hosty. Byl tu Jiří Balvín, generální ředitel televize Óčko. Jiří BALVÍN, šéf hudební televize Óčko -------------------Na shledanou, děkuji. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jan Štern, kreativní producent seriálů a cyklické dramatiky České televize. Jan ŠTERN, kreativní producent -------------------Na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jan Vávra, televizní odborník a bývalý šéfredaktor na televizi Nova. Jan VÁVRA, bývalý moderátor TV Nova -------------------Děkuji za pozvání, na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A publicista Karel Hvížďala, komentátor Českého rozhlasu 6. Karel HVÍŽĎALA, redaktor -------------------Děkuji. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A já, Radko Kubičko z Českého rozhlasu 6, se s váma také loučím. Na shledanou, díky za pozornost. _

Charita versus média 20.4.2012

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Tomáš PROCHÁZKA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dobrý večer dámy a pánové. Těší mě, že jste si mezi všemi lákadly, která dnešní večer nabízí vybrali právě Český rozhlas 6 a pořad Média v postmoderním světě. Aby jste nelitovali, o to se bude od mikrofonu snažit Tomáš Procházka, který vás tímto srdečně zdraví, a to vše za samozřejmě výrazného přispění a podpory našich hostů. Které vám ovšem, s vaším laskavým dovolením představím až za chvíli. Už jsem tady předeslal, že představení hostů trochu odložíme na později, řekněme, nebojte se, nebude to až na konci pořadu a musíte mi prominout, že i v případě dnešního tématu budu tentokrát, alespoň z počátku tak trochu tajnosnudný. Přesto věřím, že nikoli ke škodě věci. Začnu několika příslovími, či citáty slavných osobností minulosti a vůbec nepochybuji, že vám tím jakožto tradičně vnímavým posluchačům přinejmenším poskytnu dostatek indicií k vymezení oné cesty, jíž se dnešní pořad bude ubírat. Marcus Tullius Cicero kdysi napsal: "největší údiv a obdiv zároveň vzbuzuje ten, na něhož peníze nedělají žádný dojem. O člověku, na němž je tato cnost vidět, soudíme, že obstál ve zkoušce ohněm." Angličané pro změnu tvrdí: " nejhorší chudobou není chudoba fianční, ale chudoba ducha". Méně vzletně a vskutku bez obalu a naturalisticky pojmenoval tento rozpor Franz Kafka "luxus bohatých je vždy těžce vykoupen bídou chudých", napsal. Podíváme-li se více na jih, tak ve Španělsku pro změnu uslyšíme chudoba není žádná hanba, chudoba je jen a jen zlo. Malé odlehčení a zároveň jistý návod pro každého z nás poskytl Francis Bacon: "nehledej velké bohatství, ale takové, jaké ho můžeš nabít spravedlivě, užít střídmě, rozdat vesele a opustit ve spokojenosti". Opravdu zajímavá slova vyřkl před mnoha desetiletími člověk, dnes bychom řekli spíše byznysman, od něhož byste asi podobné vyjádření očekávali jenom stěží. Veleúspěšný obchodník a zakladatel jedné z nejznámějších světových značek Henry Ford: "podnik, který sám o sobě nepřináší nic jiného než peníze, je podnikem ubohým", řekl. No a naše malé literárně slovesné defilé zakončeme slovy, která, přestože vyřčena před dvěma sty lety, nenesou, byť sebemenší patinu doby a platná jsou bezezbytku dodnes: "člověk je bohatý jedině tím, co učinil pro druhé". Jak se už nepochybně správně vytušili, dnes bude v souvislosti s médii řeč o penězích. A to speciálně o penězích, které se ti šťastnější rozhodnou darovat těm méně šťastným. Abych to dešifroval, činí tak prostřednictvím rozličných charitativních a humanitárních organizací, hnutí, či sdružení. A jakou roli v tom hrají sdělovací prostředky? Ale no tak. Vždyť, když už jsem u těch citátů, byl to Jim Morison, který poprvé řekl: "kdo ovládá média, ovládá i naši mysl". a teď už opravdu nadešel čas, abych přivítal hosty jimiž se dnes studio Českého rozhlasu 6 utěšeně zaplnilo. Ke kulatému stolu zasedli psycholog doktor Petr Beroušek, přeji dobrý večer. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dále ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek, dobrý večer, Šimone. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------A Daniel Köppl , šéfredaktor časopisu Marketing& Média a zároveň přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer, Dane. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Hezký večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Začnu takovou záludnou otázkou. Který z těch citovaných výroků je vám osobně nejbližší? Kdo se ujme slova jako první? Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Plné znění zpráv


No, já vzhledem k tomu, mě v podstatě zaujaly všechny. Byly dobře vybrány. Je jich celá řada dalších, které by tady mohly zaznít a já nechci tady další sdělovat a zůstanu skromně u toho prvého, protože mi zdá, že už za těch dávných časů, byly velmi dobré a velmi inteligentní postřehy k danému tématu. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------To byl tedy Cicero, abych to připomněl. Pánové, Šimon Pánek. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Tak, už to bylo řečeno. Ty citáty jsou zajímavé, jsou hodny přemýšlení. Mě napadlo české jednoduché přísloví "chudoba cti netratí", která se vrací do minulosti, kdy jakoby chudoba byla něčím, za co si ti lidé mohli, nebo co bylo otázkou hanby, také se to v těch citátech objevilo, to už dávno víme, že tak není, protože přes jaksi hezky principiálně vyostřené liberální konstatování, že každý má v současném světě stejné šance, tak ono to tak není. Jsou prostě skupiny, které ty šance nemají, ať už jsou graficky, nebo vzdělanostně, nebo místně. Takže chudoba cti netratí a z těch citátů, možná je dobrý je ten moudrý, že člověk by měl věci užívat střídmě, měl by chtít jenom tolik, kolik může spravedlivě nebo poctivě dosáhnout a měl by to používat nejen pro sebe, ale i pro druhé. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Ano. No a Daniel Köppl? Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Jako blízký je mi Franz Kafka, ale upřímně řečeno s těma citátama je to takový zapeklitý, že jo. Protože citovat, který se odvolává na nějaké cnosti a pomoci bližnímu při vědomí, že on sám nedorazil ani na pohřeb své vlastní manželky, tak je opravdu takový jako velmi rozporuplné, no, tak asi ten Franz Kafka. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No, tak samozřejmě pokud to budeme konfrontovat s životy těch lidí, tak můžeme dojít k nepěkným závěrům, ale jde o tu myšlenku jako takovou. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Jasně. Pak je to ten Franz Kafka. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Co se vám automaticky vybaví, když se řekne charita, humanitární pomoc? Co se vám vybaví jako první? Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Šimonovi asi práce. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Když se řekne humanitární pomoc, tak se mi skutečně vybaví práce, protože vlastně humanitární pomoc poskytujeme dvacet let v nejrůznějších typech intervencí od krátkodobých přes obrovské desetileté. Když se mi vybaví charita, tak musím říct, že mě napadne to, jak nás dlouhodobě vnímá část byznysu. To znamená, že má člověk na sobě vytahanej svetr a tak trošku neví, co se sebou a co se světem, tak dělá nějakou charitu. Což třeba pro nás, my si myslíme, že jsme dnes už velmi profesionální, jsme organizací světového jména a ve světě taky soutěžíme, tak je vlastně priorita. My nejsme troubové, kteří by se neprosadili v byznysu a proto děláme charitu. My jsme si vybrali trochu jinou cestu a proto děláme v tom neziskovém, nikoli ziskovém sektoru, ale leckdy můžeme být zcela profesionálním partnery a parťáky i lidí, kteří dělají tvrdý byznys. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Plné znění zpráv


Já mám to, čemu se říká smíšené pocity u toho. Zaprvé mám pocit, že pokud jde o mě, tak pokud dáme příspěvky a je mé chování zodpovědné, tak vychází ze mě a nemám potřebu to někde nějak komunikovat. Takže ten pozitivní náboj je z toho mého, nebo v čem žiju já a ten negativní v těch smíšených pocitech je taková ta neustálá setkávání se v médiích, kdy za vámi přijde někdo z těch charitativních organizací, opravdu charitativních a chtějí mediální prostor, protože dělají dobro. A to je vždycky velmi zapeklité, protože člověk jim musí vysvětlit, že já bych taky dělal dobro, ale mé děti potřebujou nové cini minis a mléko a tak dále. Takže ne úplně všechno se dá v těch médiích uzpůsobit tomu dobru. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------No, říkal jsem, ti více šťastní mohou pomoci těm méně šťastným. Petr Beroušek. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Chtějí-li a poznají-li vlastně, abych tak řekl zajímavou životní cestu a svým způsobem krásnou cestu, kterou se mohou vydat. Já samozřejmě musím oddělovat sebe samotného od mnoha a mnoha příběhů, se kterými se setkávám v roli psychologa. Myslím, že i v jiných rolí, učitelé na vysokých školách a podobně. Je pravda ta, že je k tomu u nás tradičně velmi takový ambivalentní postoj na jedné straně, ale na druhé straně, že jsme ve srovnání s celou řadou jiných zemí v Evropě, budu se drže Evropy, v podstatě na tom jsou oba stejně a dá se říci, že naši lidé nejsou lakomí, že nejsou nevšímaví, že reagují a to dokonce i přesto, že čas od času trošku naletěli na něco, protože bohužel ta oblast, přestože to slovo charita vyjadřuje něco, co by nemělo být předmětem jaksi nějakých takových šedých a černých praktik. Takže historie se přecejenom tak trošku stalo. A přesto si myslím, že je u nás poměrně dobré renomé charity jako takové. S těmi neziskovkami už je ovšem věčně problém, protože mezi nima už je celá řada takových, o kterých lidé pochybují, k čemu vlastně slouží, co je jejich smyslem a zájme a tam opravdu je trošku složitější situace, ale to mluvím o neziskovkách jako celku, ano. Mezi nima jsou velké rozdíly, ale o nich ještě asi budeme mluvit. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Já jsem jenom chtěl dodat to, že ten sektor samozřejmě není imunní, jako není imunní žádná část lidské společnosti. Přesto si troufám tvrdit, že míry podvodů a podvodníků je tam pavděpodobně méně, než v mnoha jiných sektorech a aspektech. Na druhé straně nelze než, aby jak dárce, tak i média byli co nejpoučenější a vybírali si tak, jako si vybíráte svoji cestovku, banku, automechanika, komu dáte hlas ... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pojišťováka. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Pojišťováka, tak jako nepřestanete chodit do restaurace, nebo nakupovat v obchodě, když občas koupíte něco, co není v pořádku, tak stejně tak je to s tím naším sektorem. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Dáte tu důvěru tomu, o kom můžete co nejvíc zjistit, kdo je kredibilní, kdo je transparentní v tom, co dělá s penězi. Ne podle zákona, jen ty zákony jsou slabé, ale kdo sám zveřejňuje výkazy toho, jak využívá svoje peníze, o kom můžete prostě něco zjistit a lze si vybrat. Takže jaksi házet všechny neziskovky do jednoho pytle, to je jako s politikou, restauracemi, automechaniky, stavebními firmami, prostě, my za sebe navzájem neručíme. My si ručíme sami za sebe a tak je to i u ostatních a od vás potřebujeme, abyste nás vlastně přísněji vybírali, aby se nás média přísně ptala, poučeně ptala, tak aby se ten sektor se čistil tak, jako se bude snad čistit třeba i politika a do jisté míry třeba byznys. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Počkejte, já vám teď skočím do řeči, nebo respektive vás vezmu za slovo. Vy jste řekl zajímavou věc, že zákony jsou slabé. Můžete to vysvětlit? Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni Plné znění zpráv


-------------------Tak, třeba sbírkový zákon ukládá jen to, že maximálně 5 % může být použito na propagaci a správu sbírky, ale už vůbec nejde dál do toho, jak si při veřejné sbírce může ta organizace rozdělit ty další prostředky, třeba na vlastní ohodnocení, na vlastní sídla, na vlastní auta a kolik musí jít na tu přímou pomoc. Slušné organizace mají nějaké dělení, my tomu říkáme náklady administrativní, nepřímé a přímé a hlídají to a nějak to zveřejňují. Ale když prostě někdo založí nadaci XY a ta vybere 20 milionů a z těch 15 milionů jaksi požere sama na sebe a prebendy svých zaměstnanců, tak zákonně to v tuto chvíli bohužel není postižitelné. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Není žádným tajemstvím, že Člověk v tísni je, troufnu si to říct, nejznámější a nejprestižnější humanitární organizací u nás. Ptám se tedy, jaké byly ty začátky, bylo hodně těžké, to bylo vlastně relativně krátce po revoluci, po pádu komunismu, bylo hodně těžké přesvědčit lidi, že peníze, které dají na charitu skutečně doputují těm potřebným a neskončí v něčí kapse? Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Já bych řekl, že to se vlastně nemění, že pochyby části lidí, zda to funguje, nebo ne, zůstávají i po těch dvaceti letech podobné a vychází ... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Určitě, ale já bych přecejenom řekl, že ta první polovina 90. let byla něčím specifická. Nemyslíte? Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Ale i dobrou náladou a dobrou vůlí a vírou v to, že věci se dají dělat jinak a měnit. Takže to jakoby vyrovnávalo tu skepsi. Já bych řekl, že naopak skeptických lidí třeba po té první polovině 90. let přibylo. Takže jednak je tady ta tradiční skepse, že věci nejsou tak, jak se říkají, kterou si na sebe v zásadě z komunismu, kdy se máloco říkalo pravdivě, nebo stejně jak to bylo, takže jsme se naučili, že mezitím co se říká a co se dělá, je prostě rozdíl, takže lidé nevěří z podstaty skoro ničemu. A druhá věc je, že část lidí, kteří nechtějí přispívat, tak to používají jako alibi sami pro sebe i pro okolí. To se stejně ztratí, to nemá smysl. A nevěřím tomu, že někdo z nich si dá tu práci a stráví těch dvacet minut prostě třeba hledáním na Internetu, podíváním se, jak vypadá výkaznictví těch renomovaných organizací, ale to je tak v každé zemi a každého je to samozřejmě věc, jestli přispívá nebo nepřispívá. Já si netroufám říci, že více nebo méně morální proto. Na druhé straně o pravdu ty dvě tři stovky měsíčně většinu lidí, samozřejmě pro část lidí to může být ekonomická záležitost, ale většinu lidí nezatíží a je to spíš otázka rozhodnutí. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Vzpomeňte si, v těch začátcích, jak vám, jak se k vám stavěla média? Vycházela vám vstříc? Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Dobře, dobře, bylo to něco nového, něco, co tady nebylo. Já jsem byl známej obličej, studentskej vůdce, seděli jsme v Lidových novinách v kuchyňce. Lidové noviny byly spjaty prostě s minulostí, myslím s tou protikomunistickou minulostí a hlavně jsme přišli s něčím novým. Přišli jsme s tím, my za to ručíme, ručíme za to, že ta pomoc se dostane na místě byli jsme vidět nejen tady ve zprávách, ale taky v Sarajevu, jak běháme v neprůstřelných vestách a hlídáme to, že ty léky dojdou skutečně do té nemocnice. Jak v zásadě riskujeme docela slušně, naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo, ale prostě ve válkách lidé umírají a my jsme skutečně s tou pomocí a děláme to dodnes, jezdili až na místo, tak abychom to, co tvrdíme, taky dokázali, že ručíme za to, že ta pomoc se dostane těm, kteří ji potřebují. A to bylo hlavní, co si myslím, že přesvědčilo média a vlastně i lidi v Československu a v České republice, aby přispívali. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Možná se budu mýlit a opravíte mě, ale bohužel tedy, to už jste řekli, smutnou realitou že média zajímají především skandály, tragédie a smutné události, proto tedy z logiky věci soudím, že určitý zlom nastal v roce 1997, kdy Česko zasáhly rozsáhlé povodně. Mýlím se? Plné znění zpráv


Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Určitě změna je v tom, že když lidé prožijí nějakou humanitární katastrofu na blízko, ať už byly povodně v roce 1997 a zejména povodně 2002 a pak ještě čtvery další povodně. My jsme postupně zasahovali u šestero povodní za posledních 10 - 12 let, tak jsou možná vnímavější a hezké jsou třeba příklady, kdy po tsunami, která byla relativně nedlouho po povodních, se třeba jihočeské obce, kde jsem intenzivně v roce 2002, ozývaly jedna po druhé, co pro vás můžeme udělat, už vybíráme, prožili jsme si to, vy jste pomohli nám, my teď pomůžeme Srí Lance. Takže to je ten bezprostřední prožitek, že i tady uprostřed Evropy se člověk může ocitnout v humanitární nouzi a potřebuje pomoct z venčí, nehledě pak o tu druhou fázi, to je nakonec finančně i jinak vždycky náročnější, to je ta fáze obnovy. Bývá to tak, že na tu přímou okamžitou pomoc jídlo, léky, voda, spacák, to je 10 - 20 % financí. Daleko těžší je dát věci dohromady. V České republice to bylo tak, že my jsme pak poměrně sofistikovaným systémem sociologického průzkumu mapovali situaci rodin a těm rodinám jsme vlastně rozdělovali příspěvky na obnovu. Nikoliv za něco, ale na něco na obnovu jejich bydlení, vybavení domácnosti a tak dále. Takže určitě česká společnost je vnímavější také díky a tomu a já bych řekl, že možná i proto, že Češi třeba víc jezdí do světa, než třeba lidé ze Slovenska, nebo z Polska, nebo i z Maďarska. Mladí lidé z České republiky potkáváte po celém světě. My jsme nejaktivnější země třeba v programu Erasmus na počet obyvatel, takže nejvíc studentů jezdí a využívá sjednoceného prostoru v Evropě a tím pádem, a možná i to, že tady existuje několik organizací, jako Adra charita, Člověk v tísni, kde si za těch dvacet let získaly důvěru vlastně lidí, takže lidé víc věří, že to prostě dojde skutečně na místo. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Petr Beroušek kývá. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Já pokyvuji nad tím, že pochopitelně některým věcem jsem se dostal, taky jsem se dostal s jedním projektem Holandsko mezinárodním projektem třeba v Jugoslávii. Byl jsem taky u povodní a uvědomil jsem si řadu věcí sám na sobě, ale také jsem o to vnímavější potom byl jako k těm zvláštním paradoxům, které jsem zažíval a které pořád vlastně ukazují na to, že jsou lidé, které nějaká taková událost skutečně osloví, zasáhne, trošku změní jejich život dlouhodobě a u některých, který se oklepou a za chvilinku poté, co mu někdo pomohl, už vlastně na to zapomenou. To si myslím, že je psychologicky velmi zajímavé, jak s tím pracovat a jsem rád, že právě v některých obcích a v některých místech se s tím skutečně aktivně pracuje, si to nějakým způsobem připomínají a oživují neustále to, že to není takové to plakání nad tím, ale že tam já nevím nástěnky, jak to tady vypadalo, co se pro to tady udělalo, kdo co tohle to, kdo tam měl jaké zásluhy. Ono je potřeba, protože lidé mají tendenci ztrácet jaksi paměť, když se jim to hodí. Zapomínat, ano zkreslovat ty věci a to je pro mě jako psychologa zajímavé, profesně zajímavé, ne vždycky radostné, někdy je to docela i smutné, ale to mě také sbližuje a přibližuje k té tématice, kterou tady dneska máme, protože se s ní pochopitelně také různým způsobem setkávám. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Jaké preference, teď se obracím na Daniela Köppla především, mají podle vašich zkušeností, Dane, média? Pro ilustraci, já použiju dvě události, které se staly relativně blízko po sobě, srovnejme je. A sice září 2001, útok na Dvojčata a Pentagon ve Spojených státech, všichni víme a posléze tedy léto 2002 a ničivé povodně u nás v Česku. A moje otázka zní, pokud by se tyto dvě tragédie odehrály souběžně, která z nich by podle vás dostala více prostoru v médiích? Já vím, je to těžká otázka. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Tak, podle pravidla, že neštěstí nechodí nikdy samo, ale já myslím, že by pravděpodobně převážilo to lokální, protože média jsou většinou lokálně zaměřená a tomu globálnímu problému se věnují okrajově. Ještě v kontextu tomu, co tady bylo řečeno k té lhostejnosti těch lidí, de facto, ono to pro ty organizace dobré, jak já to nazývám, to teď hraje do noty, protože existuje pravidlo, že čím je hůř, tak tím ti lidé jsou jako solidárnější. Což je zvláštní jako, že čím více komunikujete to dobro, tak tím ti lidé jsou na to senzitivnější. To je jedna věc a potom ještě jenom, ta skepce, která tady existuje k těm nadacím, zase všem humanitárním organizacím a charitě, jenom abych opravil, ono není od socialismu a ta skepse není spojená se socialismem. Když si člověk přečte Karla



Havlíčka Borovskýho, tak on by úplně stejnej, on byl skeptický úplně stejně. Tak abychom to neházeli, že za všechno může socialismus. On za tento povahový rys. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------To tady ani nezaznělo, že za všechno může socialismus. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Ne, ne, ne jenomže, ne že ta česká mentalita je spojená spíš s tím, že ta skepse je dlouhodobá, ale stejně tak ochota pomáhat a jenom jako dobré je si uvědomit, že ať byl socialismus jaký byl, tak v té době celá řada lidí fungovala jako dobrovolníci. Ono to nebylo organizovaný, ale opravovaly se kostely, opravovaly se jiné věci. Samozřejmě v tom byl zčásti protest proti stabilišmentu tehdejšímu, ale to jako ta touha těch, toho obyvatelstva dělat dobro, tak ta tu byla vždycky a to si myslím, že je jeden z velkých jako kladných rysů, který ve střední Evropě máme a čím se třeba lišíme, jak tady bylo zmíněno dobře, od Polska, od Maďarska. To je jako velký, český, my jsme blíž třeba Polsku, než ostatním regionům. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Přeji pěkný večer, tady je Český rozhlas 6, hovoříme o vztahu médií a humanitárních organizací. Dalším závažným problémem, který přímo souvisí s naším dnešním tématem, je objektivita sdělovacích prostředků. Ta je zejména v rozvojových zemích a ve státech s autoritářským režimem vážně ohrožena. / Ukázka / Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak to byla ilustrativní ukázka z vysoce ceněného filmu Hotel Rwanda, který věrně, velice věrně zachycuje začátek neuvěřitelné genocidy v africké Rwandě v polovině 90. let. jistě si na to vzpomínáte. Odhaduje se, že si vyžádala téměř milion obětí. Předpokládám, že za takovýchto okolností je jakákoliv humanitární pomoc podstatě nemožná. Šimon Pánek. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Tak, přímo v místě toho vraždění nebyly schopny operovat ani jednotky OSN, ne protože by nechtěly, ale protože to je klasický paradox, nedostaly dostatečně silný mandát. Takže měly udržovat mír, ale ve chvíli, kdy se masově vraždí, tak není co udržovat a kanadský generál, který jim velel, tak potom se s tím vlastně dlouhodobě vyrovnával, natočil o tom velmi zajímavý film, kde se zpovídá z toho, jak se snažil alespoň od svého ministerstva obrany získat pokyn k tomu, použijme zbraně, zkusme to zastavit. Nedostal to a oni se stali vlastně svědky. Humanitární pomoc se nicméně poskytuje těm, kteří utečou. Kteří utečou, to znamená v okolních zemích, v uprchlických táborech, ti lidé se stabilizují fyzicky. V takovýchto situacích je velmi důležití psychosociální podpora. To znamená, že vzniká v táborech, jakási dětem přátelská místa, kde, a my je budujeme všude, naposledy na Haity, teď pravděpodobně začneme s podobnou prací se syrskými uprchlíky v okolních zemích, abychom se pak mohli s nimi mohli vrátit do Sýrie, což dříve či později nastane a je to prostě péče o duši, protože nakonec ty technické věci se vždycky nějak opraví. I v tom rozbitém Sarajevu, i po tsunami, i po zemětřesení, ale lidé a jejich traumata, to jsou postiženími daleko horší. Není to vidět, špatně se to prodává, protože prostě to není postavená škola, nejsou to náklaďáky s potravinami. Je to práce s lidmi, to znamená práce softová, práce, která vyžaduje hodně času, to znamená hodně peněz na platy. Novináři se mě vždycky ptají a kolik dáváte na platy? A já říkám, na platy koho? Na platy učitelů, kteří učí, nebo na platy sociálních pracovníků, nebo na platy úředníků? Nebo na platy manažerů? To jsou různé platy. Když někdo pracuje s těmi lidmi, tak to je ten výkon té pomoci. Ne vždycky to je pytel s moukou. Čili pomoc se poskytuje vždycky, většinou ne ve chvíli toho boje, nebo ve chvíli, kdy probíhá zemětřesení, tsunami, nebo vraždění. My jdeme vlastně až v druhém sledu, zachytáváme lidi, kteří přežili, kteří utekli, kteří se z toho dostali a těm pomáháme. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já se vrátím k tomu, teď nevím, jestli to řeknu správně /nesrozumitelné/, jste říkal. Petr Beroušek je odborníkem na lidskou duši.



Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Já jsem to se zájmem poslouchal a bylo mi to velmi blízké myšlenkově i pocitově. Mě, pro mě je velkou starostí to, že vlastně zatím se nám ještě málo daří, abych tak řekl, pokračovat potom v tý týmový aktivitě a podstatně déle, protože ty šrámy na duši jsou velmi značné. Já se čas od času setkávám s lidmi, kteří vlastně nějakým způsobem někdy zažili dlouhodobé takové trauma a vlastně ono to v nich velmi často je. Jenom na první pohled to vypadá, že je všechno v pořádku. A bohužel, do budoucna, třeba v některých /nesrozumitelné/ a u nás se domnívám, že to je oblast bývalé Jugoslávie. Prostě to vytváří možné potenciální nebezpečí, že když se to nebude systematicky řešit, což se vlastně neřeší, je to takzvaně v pořádku, že se tam v budoucnu zase něco podobného může zrodit. Protože ono opravdu tahle ta péče vyžaduje skutečně tu první, tu první linii kontaktu, to je strašně důležitý, ale vyžaduje potom to, co už je méně zajímavé, to složitý, je to běh na dlouhou trať, jak se říká. Změnu to ho myšlení a změnu taky řekněme postojového vyladění k nějakým těm mýtům nebo příběhům, které stály za tím, co se potom odehrálo. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já se vrátím k té situaci ve Rwandě. Abychom měli modelový příklad. Tam, už jsme to řekli, Šimon Pánek to sdělil, absolutně selhaly jednotky OSN a stejně tak i humanitární organizace tam v podstatě neměly žádný prostor. Jaký vliv, obracím se na Daniela Köppla, mají podle vás v podobných situacích lokální média? Slyšeli jsme takovou ilustrativní ukázku, která doslova chrlí takové propagandistické proslovy. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------To je jako samozřejmě média mají jako velkou moc, to je nepopíratelné. Na druhou stranu média jsou jenom velmi málokdy spouštěčem. Oni spíše reflektují nějaký tlak, který je, to je důležité si uvědomit. Na druhou stranu v době konfliktu i sebeobjektivnější média nejsou vyslyšena a nejsou vnímána jako. Když si vezmeme, ať to vezmeme v České republice, sudetských Němců, tak byla tady média, která psala, že to není dobře. Ale nikdo je nečetl a nikdo je neposlouchal, nebo nebyly v centru pozornosti, protože nálada v té společnosti je jiná. Takže daleko důležitější vlastně ta média dorážejí vždycky náladu ve společnosti, je to, co se v ní děje a přesně já si myslím, že ten výbuch, který nastane v té společnosti, i to, co je poté upřímně řečeno si myslím, že nejsme schopni úplně zachytit, protože my vždycky pracujeme s tím principem, že pracujeme s těmi krátkodobými informacemi. My se nedíváme na ty dlouhodobé záležitosti. A já mám Nasima Taliba a Černou labuť jeho knihu jako velmi rád, podle mě, když jsem ji četl před pár lety v angličtině, tak jsem z toho byl úplně unešený a to je přesně o tom, jestli někdy žila komunita přes 400 let pospolu a z ničeho nic tam ten konflikt nastal, nikdo ho neuměl definovat a dodnes vlastně nikdo neví, a ten to píše, proč se to spustilo. A to si myslím, že potom samozřejmě je hezké tam dodat tu pomoc a všechno, ale a teď to nemyslím ve zlém, ale je těžké pomáhat lidem bez znalosti toho daného, té situace a to vám studium nenahradí tedy. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Rozumím. Já to téma trochu zobecním. Jaký vliv má a teď se obracím na všechny, na lidi propaganda? Máme spoustu příkladů z historie. Vezměme třeba Hitlerovské Německo, někdejší komunistický východní blok, Kubu, Severní Koreu a tak dále a tak dále. Působí propaganda úspěšně, nebo někdy spíše kontraproduktivně, pánové? Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------Je to jako když děláte, nebo chcete prodat něco dětem. Když to uděláte dobře, tak to zafunguje. Když to uděláte špatně, tak jste trapnej. Propaganda spolehlivě funguje. A teď si to vezměme, musíme chodit do historie, musíme si říct, jestli otázka bio potravin není celé propaganda, který do nás tlačí obchodní řetězce, protože mají větší marže. Jo, a rozeznat, kdy ta propaganda začíná a kdo jí řídí, je vlastně to nejtěžší, protože všichni jsme nějakým způsobem manipulováni k rozhodnutím, která třeba ne úplně chceme dělat. Takže já si myslím, že pokud jde o propagandu, tak samozřejmě funguje, to je nepochybné, ale to nejtěžší je ji rozpoznat. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Já si myslím, že také, ale to by nejspíš patřilo už abych tak řekl, do základních škol, ale určitě by se v tom měli angažovat také neziskovky, aby nějaké takové osvětě připravenost nebýt naivní a nekonzumovat v civilizované vyspělé společnosti i nesmysly, které logicky ta společnost prostě také vyprodukuje v té oblasti, která má blízko Plné znění zpráv


propagandě. Já nechci říkat, že to je přímo cílená propaganda. Někdy je, ale prostě v tom obrovském moři, jo, nechci říkat všeho možného včetně lží, se umět zorientovat. Udělat si nějakou prostě filtr, to prostě je velký problém u řady lidí. Prostě vše, nebo nic. A to je cesta samozřejmě biologicky zajímavá, ale prostě pro naší civilizaci velice problematická. My bychom se opravdu měli učit kritickému pohledu, kritickému myšlení, soudnosti a tak dále. Vidíme spoustu projevů neuvěřitelné naivity lidí, kteří takzvaně na něco skočej a poměrně je to jednoduché a tak dále. Ani nemusej být nějaké sofistikované věci. Určitě v tom potřebujeme velkou osvětu, potřebujeme na sobě pracovat, protože pořád ještě jaksi nestíhá se ta naše občanská společnost skutečně, abych tak řekl, sladit s časem, ve kterém se reálně pohybuje. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Já nechci být zlý s tou výukou, ale ze všech výzkumů, které máme o konzumaci médií a reklamy, dobře víme, že víc než 90 % populace prostě informace nechce. Že je odmítá. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------To je pravda, ale i na ně působí ta propaganda a reklama. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------To ano, ale oni nejsou ochotní se učit. V tom smyslu, že nejsou ochotni to přijmout. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Je trochu pozdě třeba, že jo. Šimon PÁNEK, ředitel, Člověk v tísni -------------------My jsme humanitární organizace, o tom jsme hodně mluvili, ale Člověk v tísni dělá hodně věcí i doma. A pan doktor mě úplně nahrál. My máme v rámci našeho programu jeden svět na školách, což je použití filmu a videobrazu pro výuku složitých témat a jeden z těch balíčků se jmenuje mediální výchova. Zkouší se to na školách, nějakých 500 - 700 českých škol si to už vzalo, nakolik to využívají, to je samozřejmě otázka, ale je to právě pokus u mladých lidí na druhém stupni, na středních školách, je přivést na to, že prostě informace z médií se nemají jenom konzumovat, ale že se mají taky kriticky zvažovat a hodnotit a ve vyspělých státech je mediální výchova velmi samozřejmou součástí výchovy, protože jinak nás pochopitelně média a propaganda válcuje, protože jak jsme už správně slyšeli, všichni jsme manipulovatelní. Jde jenom o to, odstínit aspoň část těch věcí. Jinak propaganda funguje, no. Většina válečných konfliktů, ve kterých jsem se pohyboval za těch dvacet let, tak vlastně byla propagandou spoluživená a spolurozpoutána. Není to samozřejmě tak, že novináři si sednou na ranní poradě a řeknou si, teď začneme válečnou propagandu. Většinou reagují třeba na politické zadání, nebo nějakých mocensko politických skupin, ale jako převodní páka jsou skvělí a čím méně vzdělaná populace, tím snáz je propagandisticky indukrinovatelná a vlastně jakoby zneužitelná. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Nepochybně. Já jsem jenom chtěl k tomu dodat, že podle mě obrovskou ránu propagandě zasadil vznik Internetu. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Naopak pozor, Internet je pro propagandu zcela ideální nástroj, protože ... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Myslíte? Já to vidím z toho pohledu, že člověk v zemi dejme tomu, kde vládne autoritativní režim, může jít na stránku jakoukoliv stránku webovou a tam si přečíst objektivní informace. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media --------------------



To ano, ale právě zde je kouzlo mediálního chování, že málokdo na tu speciální stránku dojde. Většinou ti lidé, kteří žijí v tom konfliktu, tak žijí v jiném kontextu a nehledají informace jinde a i když je hledají tak jin ne vždy zcela upřímně věří, a to je jedna z věcí, která je třeba pro Evropany velmi těžko pochopitelná, ale a zvláštní, že to je nepochopitelné i pro lidi jako ze střední Evropy, že prostě pokud žijete v nějaké propagandě, tak věříte úplně jiným věcem, než z venku. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Co si o tom myslí Petr Beroušek? Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------No, já si myslím, že já tady to podstatné řečeno bylo. My skutečně jsme velice tragicionalistický, příběhový bytosti, to znamená, žijeme v nějakém prostředí, které si nějak interpretujeme, do kterého se zabydlíme, zabydlíme se dokonce i v silné nepohodě, když na to přijde, prostě nějak se s tím sžijeme. Paradoxně tam vzniká to, že ač nám to třeba škodí, ač nás to vlastně ubíjí, ač nás to vlastně dostává do patové situace, takže se v tom dokážeme jaksi klidně zabydlet uhnízdit, uvelebit a tak dále. A to je vlastně to zvláštní, s čím se také pochopitelně pracuje, takže jsou lidé, kteří si dneska třeba v podstatě chudáčkujou, jak já říkám rád, protože nevím, jak to nazvat jinak, chudáčkujou nad tím, jak se jim vlastně blbě daří a podobně, ale vlastně, kdyby si to člověk poctivě zanalyzoval, tak by viděl, že někde nastala nějaká chyba, ve které oni si teďka sami v klidu jaksi parazitují a jsou v ní uhnízděný a to se týká pochopitelně i pohledu k tý naší tématice, že tam je celej příběh. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Je s vámi Český rozhlas 6. Diskutujeme stále na téma charita versus média. Zmínil jsem Internet. Je to momentálně podle vás, Dane, nejdůležitější médium? Jak byste seřadil ta média? To znamená Interntet, rozhlas, tisk a televizi. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Tak, záleží na kritériích, podle kterých to budeme řadit. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Vzhledem k té humanitární práci třeba, jakým způsobem je možné šířit informace o ní. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Pokud jde o humanitární práci, tak samozřejmě nejvíce tam hrají, nebo nejlépe fungují audiovizuální média, protože je možné ukázat těm lidem míru, nebo rozsah té škody, která je způsobena. Pokud jde o důvěryhodnost informací, tak stále platí, že primárně věříme tištěným médiím. Tištěná média jsou pro nás hlavní zdroj informací, kterým věříme, se kterými dále pracujeme. Oproti tomu Internet, který nám poskytne rychlou informaci, tak je pro nás spíše navigátorem v tom, co hledáme dál a myslím si, že jedno z největších překvapení právě pro řadu lidí z médií bylo, že Internet končí ta jeho funkce právě v tom naváděcím modelu, že počet uživatelů, kteří dále aktivně vyhledávají informace, je relativně nízký. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Co si myslí Petr Beroušek? Jak by on zařadil ta média, která jsem vyjmenoval? Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Tak ono se to trošku nabízí, až dokonce podbízí, že. Je to skutečně ten základní dneska směr je pro řekněme pro mladou generaci a až střední generaci určitě danej Internetem. Protože tam, zejména YouTube na celé řadě jiných nástrojů, na Facebooku se objevujou věci někdy tak rychle, že vlastně, a to je ta potřeba taková jako mít to rychle, mít hned vědět, hned se nějak orientovat, zaujmout k tomu nějaké aspoň pocitové stanovisko a pak samozřejmě dochází k té výrazné filtraci, že si za něčím půjdu dál a bohužel řada těch zájmů vyprchá, pokud to mě jo silně nemotivuje, tak skončím u takové, řekněme té širší interpretace toho. U té starší generace a generace, která, nebo té části generace, která jaksi řekněme se snaží hlouběji reflektovat realitu, tak Plné znění zpráv


pochopitelně ten Internet skutečně je něčím spíš navigujícím, upozorňujícm a tak dále. A pak skutečně jdou hlouběji. Jdou dál. Popravdě řečeno Internet, já tomu říkám, že to je v podstatě obrovská přežitost pro toho, kdo ví co hledá a jinak je to bludiště, ve kterém se dá snadno zabloudit. A důvěryhodné informace se volně jaksi na tom Internetu také nenajdou. Takže to chce prostě virtuální knihovny, chce to prostě virtuální zdroje, které samozřejmě už vyžadujou skutečně super práci na sobě a vím, že já třeba ze zkušenosti, že většina studentů na vysoké škole si vystačila s pojmem Google, vygooglovat, napsat práci, že to byly bláboly, ale by to na Internetu a podobně. A to je prosím elita, že jo, to se bavím o vysokoškolských studentech. A naprostá většina vám tohle to klidně řekne. Nepůjdou dál. Takže tam skutečně máme obrovskou mezeru a bylo by potřeba v tom dělat osvětu. Možná právě i přes ty neziskovky, aby jsme si uvědomili, že v tom bludišti můžeme krásně bloudit a můžeme se dostat do absurdního světa, ano, který ale nebudou tou realitou, ve které skutečně jsme a kterou jsme povinni tak trošku taky budovat do budoucna. Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Tam je dobrá zpráva pro vás, že ta ochota fragmentovaného příjmu informací, to je velmi jako v té rychlosti, ona končí někdo okolo šestadvacátého roku věku. Tam najednou lidé zjistí, že jim ta rychlost, kterou ty informace přijímají vlastně ubírá na možnostech něco zjistit opravu a my víme, že po šestadvacátém roce se výrazně láme používání Internetu a mění se ten způsob. Právě ve prospěch spíš konzervativního vnímání, nebo konzervativního čtení. Na druhou stranu s vámi souhlasím a myslím si, že pro neziskové organizace bude velký problém generace Z, což jsou právě ti lidé do šestadvaceti let, kteří nebyli naučeni na systematické vstřebávání informace. Pro ně je, když to přeženu, půl minuta maximum, kterým jsou ochotni věnovat a ten Internet, nebo internetové informace se rychle mění, tak oni přepínají pozornost a jestliže dříve nás Sarajevo zajímalo, ten konflikt sarajevský nás zajímal řádově půl roku v médiích a byl na těch titulních stránkách, tak dneska by to bylo opravdu měsíc. Protože už po měsíci už je to starý a je to nuda, je to furt dokola a upřímně řečeno, co v těch médiích máte nabízet? Tak jako jestli střelí do hlavy jednoho nebo druhýho, teď trošku sarkasticky, je to vlastně jedno, protože to je jenom obrázek. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Jiná věc je ta, já s váma souhlasím a děkuju, že jste mě o to obohatil a doplnil takovej ten pohled a určitě i posluchačům. Pro mě je zajímavé spíš to, že vlastně já se setkávám s tím, že celá řada lidí skutečně v tom věku kolem tý třicítky, někdy i později takže od tý šestadvacítky, to jsem byl taky optimista, takže nějak po tý třicítce, ale dochází právě k tomu zužování zájmů, zužování toho o co se začnu zajímat a to ostatní velmi tvrdě eliminuju. A tam zase prostě prostor velice zajímavý prostor jaksi rozšiřovat ten obzor znovu poté nedůvěře, kterou jsem získal, všechno jsem věděl a nevěl jsem nic, tak teďka chci vědět jenom něco a to ostatní ať mi vleze na záda. To nechci, ano. A je to zajímavé, když potom se s tím jednou bavíte, co třeba sleduje, dokonce mají volný čas, nebo jsou v situaci, kdy můžou rovnou, třeba v nemocnici, sleduje a tak dále a vlastně neví, co tam bylo. Prostě to ho nezajímalo, to tam jen tak běželo a já, jako něco tam bylo, ale já nevím co, protože já se držím už toho svýho. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------To začíná okolo dvaatřicátého roku věku. Jak se jmenuje pro zajímavost ta generace? Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Tam už není generace, tam je to napojené jenom na to, že v momentě, kdy člověk dostuduje a začne, pořídí si byt a pořídí si rodinu, tak se vlastně jeho chování velmi jako zkonzervativní a začne se chovat velmi jako pragmaticky. Máte pravdu, že se zužuje velmi úzce centrum jeho zájmu, mimo jiné ženy v té době začínají ujíždět na dlouhých seriálech, protože tam je to dlouhý. Ale je to zase nepříjemné pro ty neziskové organizace v tom smyslu, že nebo dá seto využít ten vazba na tu rodinu, to určitě. Nevýhoda na tom je, že pokud to opravdu se nedotýká těch základních lidských jako hodnot, tak je to vůbec nezajímá. To jako. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------To souhlasím. Já třeba také vnímám některé speciální neziskovky, které si zakládají maminky nebo nejbližší třeba nemocných dětí, já nevím, třeba autistický děti tedy že jo a tak dále, nebo nějak různě postižený například ty dětí s /nesrozumitelné/ a který jsou výrazně stigmatizovaný tím, nebo děti, který mají problémy s komunikací, jinak s různými postiženími, tak tam vidím, jak kolikrát velmi těžko vůbec nacházejí nějaké další spřízněné duše Plné znění zpráv


kromě těch vlastních a to se týká právě tý generace, té střední té mladší a mladší střední a když se k nim teda připojujou další lidé, tak jsou to buďto skutečně mladí lidé, kteří se pro něco nadchli a poté se někde něco podařilo a nebo o tom lidé starší i v důchodovém věku, kteří jaksi najednou s jakýmsi porozuměním, zvlášť když je tam ten aspekt toho dítěte a tak dále, se k tomu dostávají a tak dále a tam si myslím, že je opravdu zase obrovský prostor pro nějakou tu osvětu, já se budu držet toho krásnýho slova osvěta. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Dane, ještě jedna otázka. Ozývají se hlasy a není jich málo, že se v Česku hovoří jenom o dvou třech největších humanitárních organizacích, to znamená Člověk v tísni, Adra a tak dále a ty menší jsou diskriminovány. Vůbec nemají přístup do médií. Co si o tom myslíte? Daniel KÖPPL, šéfredaktor Marketing& Media -------------------Je to pravda. Jako, to nemá cenu nalhávat, že by to bylo jinak. Ale jsou to organizace, které mají vybudované vztahy s novináři a jejich informace jsou pro média relevantní a vlastně jakákoliv nově vznikající nadace a to se netýká jenom těch humanitárních organizace, ale opravdu i nadací, má vstup do médií velmi složitý, protože jenom těch nadací, které tady byly zmíněny s různými nemocemi, na to člověk aby si vzal encyklopedický slovník a prolistovával, co všechno vlastně jsou a pro lidi z médií je to velké jakoby v uvozovkách trauma vnitřní protože odmítáte často lidi, kteří k vám přijdou, jsou nadšeni, vy vidíte, že by, člověk by jim pomohl, ale prostě z pohledu čtenáře, posluchače, diváka nemůže, protože bychom opravdu působili jak malý domácí lékař. Petr BEROUŠEK, psycholog -------------------Tam jsou určité možnosti lokálních médií a to si myslím, že by mohlo být využívaný a někdy bývá, dokonce v těch televizích lokálních a podobně. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak. Jak napsal slavný hudební skladatel Ludwig van Beethoven: "člověk nemá nic vzácnějšího a cennějšího, než je čas". Proto doufám, že jste s námi uplynulých 50 minut prožili rádi a smysluplně. Dnešními hosty pořadu Média v postmoderním světě byli Petr Beroušek, Šimon Pánek a Daniel Köppl. Příjemný zbytek večera přeje od mikrofonu Českého rozhlasu 6 Tomáš Procházka. _



Přehled zpráv. Propagování nacismu na facebooku ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 12:10 Ozvěny dne

Recommend Documents