Přehled zpráv. Etický kodex Michala Haška Hospodářské noviny ~ str. 08 ~ Názory Kamil Švec

Přehled zpráv Etický kodex Michala Haška ...............................................................................................................................11 1.11.2013 Hospodářské noviny ~ str. 08 ~ Názory  Kamil Švec Dalibor Balšínek končí v Lidovkách a v představenstvu Mafry ......................................................................11 1.11.2013 marketingsales.cz ~ str. 00 ~ Lidé v médiích  - red Dalibor Balšínek končí v Lidovkách a v představenstvu Mafry ......................................................................12 1.11.2013 mediamania.cz ~ str. 00 ~ Lidé v médiích  - red Dalibor Balšínek končí v Lidovkách a v představenstvu Mafry ......................................................................13 1.11.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Lidé v médiích  - red Michal Špaňár: Plavat jsem se musel naučit rychle.........................................................................................13 2.11.2013 finmag.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor  Martin Vlnas Rozpolcená společnost .......................................................................................................................................17 2.11.2013 Lidové noviny ~ str. 21 ~ Orientace  KRISTINA BŘEZINOVÁ Meze růstu. A limity jeho kritiků .........................................................................................................................21 2.11.2013 Lidové noviny ~ str. 25 ~ Orientace/knihovna  JAN BALCAR Míša se pere se Slávkem, ČSSD trpí ..................................................................................................................22 2.11.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory  Ondřej Koutník Ustlal jsem si v kostele pod fotobuňkou. Kdyţ jsem se převracel, vţdycky jsem ho rozsvítil ...................24 2.11.2013 Nymburský deník ~ str. 02 ~ Nymbursko/Region  LUKÁŠ TREJBAL Michal Špaňár: Plavat jsem se musel naučit rychle.........................................................................................27 2.11.2013 penize.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor  Ekonom Sedláček bude ve Filozofické revui ....................................................................................................31 4.11.2013 5plus2.cz ~ str. 00 ~ stalo se  Bohuslava Petráková Víme, v jaké praţské lokalitě se nejlépe bydlí ..................................................................................................31 4.11.2013 buildingnews.cz ~ str. 00 ~ Zprávy dne  Tomáš Johánek Bude se v Česku v roce 2023 ještě kouřit? .......................................................................................................32 4.11.2013 ČRo - radiozurnal.cz ~ str. 00 ~ zajimavosti  Ľubomír Smatana

Plné znění zpráv

1 © 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Vláda by měla dělat víc PR .................................................................................................................................33 4.11.2013 Marketing & Media ~ str. 18 ~ Agentury  Jiří Hořčica Uţ jen házet kameny. Rozebíráme Chovancovu řeč u Moravce i osud Haška ..............................................34 4.11.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové  Petr Kupka Expert o dění v České televizi: Ta stíţnost je účelová .....................................................................................36 5.11.2013 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Společnost - Domácí  Sandra Štefaniková Odklad, milost, či individuální amnestie: Co udělá Ukrajina s vězni-pacienty? ...........................................38 5.11.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  ket Spor o Redskins...................................................................................................................................................39 5.11.2013 ČT 24 ~ str. 07 ~ 22:00 Události, komentáře  Latinská Amerika v geopolitice imperialismu ...................................................................................................42 5.11.2013 Haló noviny ~ str. 08 ~ Ze zahraničí  Atilio BORÓN, Rebelion Pomáhat musíme aktivně ....................................................................................................................................43 5.11.2013 Hospital in ~ str. 06 ~ Interview  Johana Hovorková Robert Krumphanzl: Prázdná hnízda .................................................................................................................45 6.11.2013 ČRo - vltava.cz ~ str. 00 ~ literatura  Jiří Vondráček Workshop pro rozhlasové reportéry byl dnes na programu přehlídky Prix Bohemia Radio.......................46 6.11.2013 ČRo Radioţurnál ~ str. 07 ~ 18:00 Zprávy  Ustlal jsem si v kostele pod fotobuňkou. Kdyţ jsem se převracel, vţdycky jsem ho rozsvítil ...................46 6.11.2013 Kolínský deník ~ str. 08 ~ Z regionu  LUKÁŠ TREJBAL Ustlal jsem si v kostele pod fotobuňkou. Kdyţ jsem se převracel, vţdycky jsem ho rozsvítil ...................49 6.11.2013 Týdeník Nymbursko ~ str. 02 ~ Zpravodajství  LUKÁŠ TREJBAL Etický kodex ANO: Inspirace u ČSSD, nikoli u VV. Stále ale k ničemu..........................................................52 7.11.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Lukáš Hadrava Jak bude vypadat rodina za 10 let? ...................................................................................................................54 7.11.2013 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum  Osvobození Tymošenkové je podmínkou EU k podpisu asociační dohody s Ukrajinou ............................62 7.11.2013 ČRo Plus ~ str. 02 ~ 17:10 Den podle…  Plné znění zpráv


Jak váţné je varování rozvědky před sílícím extremismem ............................................................................64 7.11.2013 ČRo Radioţurnál ~ str. 02 ~ 18:10 Ozvěny dne - publicistika  Lidovci řeší, jestli Podivínský zůstane v Rusnokově vládě ............................................................................66 7.11.2013 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova  Jak se nepřipravit o naši televizi ........................................................................................................................67 7.11.2013 Hospodářské noviny ~ str. 10 ~ Názory  Pavlína Kvapilová Jsem vlčice samotářka Michaela Klevisová .....................................................................................................68 7.11.2013 Literární noviny ~ str. 04 ~ Rozhovor  Michal KOVAŘÍK Karlova Univerzita chystá soutěţ krásy. Zvedla se vlna nevole .....................................................................73 7.11.2013 reflex.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Přiznejte, ţe jste nefandili Zemanovi a teď budete kopat! pálí do novinářů expert ......................................73 8.11.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy  Olga Böhmová UČITELÉ NA FACEBOOKU .................................................................................................................................76 8.11.2013 Studenta web&mag ~ str. 06 ~ Facebook  Jana Samšuková Sledujeme šest top stáţistů................................................................................................................................79 8.11.2013 Studenta web&mag ~ str. 24 ~ Kariéra  Na závěr 30. Prix Bohemia Radio se předávala i jedna z cen Thálie ..............................................................84 8.11.2013 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ divadlo  Eva Rajlichová, mkp,Michaela Vydrová Moc na dohled je velmi sjednocující prvek .......................................................................................................85 9.11.2013 Benešovský deník ~ str. 13 ~ Události  KATEŘINA PERKNEROVÁ 12 důvodů, proč (ne)studovat v Litvě ................................................................................................................89 9.11.2013 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ stefankova.blog.ihned.cz  Aneta Štefánková Moc na dohled je velmi sjednocující prvek .......................................................................................................91 9.11.2013 Českolipský deník ~ str. 11 ~ Události  KATEŘINA PERKNEROVÁ; (kp) Ředitel TV Barrandov Vladimír Ţelezný: Moc na dohled je velmi sjednocující prvek ..................................95 9.11.2013 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova  Kdyţ jste sám za sebe, lze si na patologický adrenalin zvyknout ..................................................................99 9.11.2013 finmag.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor  Martin Vlnas Plné znění zpráv


Depolitizace politiky? (Jan Duda) ....................................................................................................................103 9.11.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~  Kdyţ jste sám za sebe, lze si na patologický adrenalin zvyknout ................................................................105 9.11.2013 penize.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor  Moc na dohled je velmi sjednocující prvek .....................................................................................................109 9.11.2013 Písecký deník ~ str. 13 ~ Události  KATEŘINA PERKNEROVÁ; (kp) Ustlal jsem si v kostele pod fotobuňkou. Kdyţ jsem se převracel, vţdycky jsem ho rozsvítil .................113 9.11.2013 Příbramský deník ~ str. 08 ~ Z regionu  LUKÁŠ TREJBAL Moc na dohled je velmi sjednocující prvek .....................................................................................................116 9.11.2013 Vyškovský deník ~ str. 11 ~ Události  KATEŘINA PERKNEROVÁ Hašek je odepsaný, kudlu do zad ale ještě bodnout můţe, míní politolog..................................................120 10.11.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy z domova  Lidovky.cz, Šárka Kabátová Víme, v jaké praţské lokalitě se nejlépe bydlí ................................................................................................121 11.11.2013 buildingnews.cz ~ str. 00 ~ Zprávy dne  Tomáš Johánek Takhle si to Klaus vyřídil s Václavem Moravcem, Tomášem Halíkem, miliardářem Janečkem, ekonomem Sedláčkem a moderátorem Krausem...............................................................................................................122 11.11.2013 euportal.cz ~ str. 00 ~ Zamyšlení  Václav Klaus TV trh čekají výrazné změny .............................................................................................................................125 11.11.2013 Marketing & Media ~ str. 30 ~ Média  Lucie Vaníčková Několik hodin poté, co byl v Dallasu zastřelen John F. Kennedy, zemřel Aldous Huxley. „Konec civilizace“ je dnes blíţ, neţ sám autor předpokládal .....................................................................................127 11.11.2013 protiproud.cz ~ str. 00 ~ Civilizace  Václav Klaus Řekli o nás ..........................................................................................................................................................129 11.11.2013 TRADE NEWS ~ str. 58 ~ Řekli o nás  Neposlušní poslanci: ANO hrozí pokutou, posoudí ale jejich svědomí.......................................................130 12.11.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  hab,had Političtí a policejní lháři (Dušan Navrátil) ........................................................................................................131 12.11.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~  Jak má církev komunikovat? ............................................................................................................................132 Plné znění zpráv


13.11.2013 

markething.cz ~ str. 00 ~ Komunikace Daniela Marková

Ivana Vejvodová tiskovou mluvčí mBank .......................................................................................................134 14.11.2013 bankovnictvi.ihned.cz ~ str. 00 ~  mBank má novou tiskovou mluvčí...................................................................................................................134 14.11.2013 bankovnipoplatky.com ~ str. 00 ~  Víme, v jaké praţské lokalitě se nejlépe bydlí ................................................................................................135 14.11.2013 buildingnews.cz ~ str. 00 ~ Zprávy dne  Tomáš Johánek Jiří Pehe hostem Radioţurnálu ........................................................................................................................136 14.11.2013 ČRo Radioţurnál ~ str. 01 ~ 10:05 Host radioţurnálu  Jak jsem se nestala královnou krásy...............................................................................................................144 14.11.2013 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  Kateřina Kňapová Vejvodová se oficiálně stává mluvčí mBank ..................................................................................................146 14.11.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Program / Blok k mé kandidatuře do Akademického senátu FSV (Václav Pláteník) ..................................147 14.11.2013 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~  mBank má novou tiskovou mluvčí...................................................................................................................148 14.11.2013 investujeme.cz ~ str. 00 ~ Banky  Ivana Vejvodová tiskovou mluvčí mBank .......................................................................................................149 14.11.2013 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ Kariera.iHNed.cz  -rkpNa silný hlas Češi slyší .....................................................................................................................................149 14.11.2013 Literární noviny ~ str. 04 ~ Rozhovor  Jan GEBERT Návraty Krále umavy .........................................................................................................................................153 14.11.2013 Literární noviny ~ str. 22 ~ Historie  Petr BEDNAŘÍK Jaromír Soukup: investice do televize pomůţe tisku víc neţ zpoplatnění webu ........................................155 14.11.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák  Ondřej Aust Kafka se vrací do kina, ale jen na jeden den ...................................................................................................161 14.11.2013 Novojičínský deník ~ str. 03 ~ Novojičínsko  JANA HROMOČUKOVÁ



mBank má novou tiskovou mluvčí...................................................................................................................162 14.11.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Vejvodová se oficiálně stává mluvčí mBank ..................................................................................................162 14.11.2013 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Vejvodová se oficiálně stává mluvčí mBank ..................................................................................................163 14.11.2013 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Přestupy  Ondřej Kučera posiluje marketing Sprinx Systems .......................................................................................163 15.11.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Přestupy  Potůček: Vězení maskulinního industriálního modelu růstu ........................................................................164 15.11.2013 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ zprávy  Ondřej Kučera posiluje marketing Sprinx Systems .......................................................................................165 15.11.2013 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Michal Špaňár: Dávat si 600 korun na penzi? Malé roztomilé kničemu .......................................................165 16.11.2013 finmag.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor  Martin Vlnas Michal Špaňár: Dávat si 600 korun na penzi? Malé roztomilé kničemu .......................................................169 16.11.2013 penize.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor  mBank má novou tiskovou mluvčí...................................................................................................................173 17.11.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Nesekat jen cvičky .............................................................................................................................................173 17.11.2013 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Redakce Respekt LIDÉ .....................................................................................................................................................................177 18.11.2013 Bankovnictví (newsletter) ~ str. 01 ~ Titulní strana  Přednáška z Univerzity Karlovy: Sedmnácté listopady .................................................................................178 18.11.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Kultura  ČT24 Turner: Legendární zakladatel CNN .................................................................................................................178 18.11.2013 ČT 24 ~ str. 05 ~ 21:31 Horizont  Chudoba je politické téma ................................................................................................................................180 18.11.2013 Haló noviny ~ str. 05 ~ Spojenectví práce a solidarity Plné znění zpráv




(pka)

O VĚRNOSTI, KTERÁ SE VYPLÁCÍ ..................................................................................................................182 18.11.2013 Ona DNES ~ str. 04 ~ Fejeton  markéta fialová Nesekat jen cvičky .............................................................................................................................................183 18.11.2013 Respekt ~ str. 28 ~ Fokus - Ostravsko  Sjednocené Německo jako země rozdílů ........................................................................................................186 20.11.2013 ČT 24 ~ str. 05 ~ 21:31 Horizont  Drtinová: V ČT se chystá velké propouštění a úspory. Nespokojenci by se s tím mohli svézt ................188 20.11.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  Matěj Smlsal Dvořák určil komisi, jsou v ní Volek, Šobr či Osvaldová ...............................................................................190 20.11.2013 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Aktuality  Martina Vojtěchovská Supertajfun Haiyan zabil na Filipínách přes 4 tisíce lidí ................................................................................190 21.11.2013 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 18:10 Zaostřeno  Americký neúspěch v Zátoce sviní ..................................................................................................................196 21.11.2013 ČT 24 ~ str. 07 ~ 21:31 Horizont  Novým předsedou praţské ODS se stal Filip Humplík ..................................................................................197 21.11.2013 denik.cz ~ str. 00 ~ Praha  Šéfem praţské ODS je Filip Humplík, Chalupu porazil o pár hlasů ..............................................................199 21.11.2013 e15.cz ~ str. 00 ~ Domácí politika  Chalupa, nebo Humplík? Rozhádaná praţská ODS si vybere nového předsedu .......................................200 21.11.2013 Hospodářské noviny ~ str. 04 ~ Česko  Aleš Měřička Je v ČT cenzura? Spor posoudí komise..........................................................................................................201 21.11.2013 Lidové noviny ~ str. 05 ~ Domov  VERONIKA BERNÁ Odepsaný a vyřízený Miloš Zeman? ................................................................................................................202 21.11.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Jiří Hroník Předsedou praţské ODS se stal Filip Humplík, porazil Chalupu ..................................................................204 21.11.2013 tyden.cz ~ str. 00 ~ Politika  ČTK



Smířlivost, nebo ostraţitost vůči Íránu? .........................................................................................................205 22.11.2013 ČT 24 ~ str. 06 ~ 21:31 Horizont  Sobotka před krachem a vláda v nedohlednu. Politologové zmínili restituce, poplatky i Haška .............208 22.11.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové  Petr Kupka TEORIE ................................................................................................................................................................211 22.11.2013 Stavba ~ str. 42 ~ Teorie  Evropské námluvy s Kyjevem se odkládají na neurčito .................................................................................11 23.11.2013 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  Lukáš Hadrava Bezdomovci jako televizní moderátoři. Pomoc, nebo jen atrakce? ...............................................................11 24.11.2013 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy z domova  Lidovky.cz, Šárka Kabátová Boj o minulost Andreje Babiše...........................................................................................................................12 25.11.2013 ČT 1 ~ str. 01 ~ 21:25 Reportéři ČT  Otočila se Ukrajina k EU zády? ..........................................................................................................................13 25.11.2013 ČT 24 ~ str. 05 ~ 21:31 Horizont  Sedláček uvede novou knihu. O zlu a dobru v ní diskutuje s americkým anarchistou................................13 25.11.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ art.ihned.cz  kul otázka IVK .............................................................................................................................................................17 25.11.2013 Newsletter CEP (newsletter) ~ str. 04 ~ Newsletter  Evropská ekonomika a její perspektivy .............................................................................................................21 26.11.2013 finance.cz ~ str. 00 ~  Vysoká škola finanční a správní Na pokles nezaměstnanosti si budeme muset ještě počkat ...........................................................................22 26.11.2013 Finanční management ~ str. 46 ~ Trhy a ekonomika  PETR GAPKO Investiční večer: Kde najít a jak vyhodnotit informace potřebné k investování ...........................................24 26.11.2013 investicniweb.cz ~ str. 00 ~ Investiční web  redakce Šéfem HN Martin Jašminský, iHNed.cz řídí Miloš Čermák. Redakce se spojí ...............................................27 26.11.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák  Ondřej Aust Politickým podnikatelům uţ naštěstí nemáme co nabídnout .........................................................................31 27.11.2013 Hospodářské noviny ~ str. 05 ~ Česko  Luboš Kreč Plné znění zpráv


Dnešek v Praze.....................................................................................................................................................31 27.11.2013 Praţský deník ~ str. 02 ~ Z metropole  Strategie obnovy a hospodářského růstu ČR ..................................................................................................32 28.11.2013 Českobudějovický deník ~ str. 08 ~ U nás doma  Bc. JAN ŠINDELÁŘ O cenzuře v ČT rozhodnou nakonec jen čtyři lidé. Schmidt končí a Dvořák náhradníka nechce ..............33 28.11.2013 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  Matěj Smlsal Propíchli jsme deflační bublinu..........................................................................................................................34 28.11.2013 Lidové noviny ~ str. 16 ~ Domov  LUKÁŠ KOVANDA Česká média se stále více vzdalují západním vzorům .....................................................................................36 28.11.2013 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Výzkumy  Kateřina Chobotová Česká média se stále více vzdalují západním vzorům .....................................................................................38 28.11.2013 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Tisk  Kateřina Chobotová Redaktoři ČT staví vlastní komisi hodnotitelů své stíţnosti, postupu Dvořáka nedůvěřují ........................39 28.11.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák  Ondřej Aust Dana Schmidt mezi hodnotiteli stíţnosti redaktorů ČT nebude .....................................................................42 28.11.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák  Ondřej Aust Krize v ČT sílí: Drtinová nevěří Dvořákovi a vytváří svůj vyšetřovací tým ....................................................43 28.11.2013 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  mp MISSLÍM A JSEM I HEZKÁ ..................................................................................................................................45 28.11.2013 Reflex ~ str. 26 ~ Téma  TEREZA STONIŠOVÁ, LUDĚK STANĚK Misslím a jsem i hezká ........................................................................................................................................46 28.11.2013 reflex.cz ~ str. 00 ~ Hlavní články  Game over, Silvio!................................................................................................................................................46 29.11.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory  Martin Mejstřík ČTENÁŘI PÍŠÍ: Studentky si vyzkoušely práci politika ....................................................................................49 30.11.2013 5plus2.cz ~ str. 00 ~ stalo se  Eliška Čeřovská, Dao Van Anh, Veronika Sobotová, Soňa Straková Kdo poškozuje dobré jméno veřejné sluţby ? .................................................................................................52 30.11.2013 blisty.cz ~ str. 00 ~  Radim Hreha



Lidé z televize, akademici i diváci se shodli na nutnosti revidovat Kodex ČT ..............................................54 30.11.2013 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  Lucie Šťastná Krajskou nemocnici? Klidně si ji manaţersky vezmeme ................................................................................62 30.11.2013 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Kraj Karlovarský  Bohumil Zeman



Plné znění zpráv Etický kodex Michala Haška 1.11.2013

Hospodářské noviny Kamil Švec

str. 08

Názory

Dnes jsou tomu dva měsíce, co Rada Jihomoravského kraje v čele s hejtmanem Michalem Haškem schválila kodex etiky, jenţ deklaruje standardy chování, které kraj očekává od členŧ volených orgánŧ kraje, ředitelŧ příspěvkových organizací a dalších dotčených osob. Moţná tehdy ani sám Hašek netušil, jaký bič na sebe plete. Hned první bod etického kodexu je pro hejtmana, jenţ je ztělesněním snah o puč v sociálnědemokratické straně a je ve voleném orgánu kraje, velmi problematický. Uvádí se v něm totiţ, ţe osoby, jichţ se dotýká, vykonávají svoji činnost vţdy „ve veřejném zájmu a zdrţí se jednání, které by ohrozilo dŧvěryhodnost Jihomoravského kraje―. O tom, ţe Michal Hašek pod svojí dŧvěryhodností vykopal přímo štolu, dnes jiţ není pochyb. Jen těţko lze věřit politickému předákovi, který se veřejně přiznává ke lţi. Zřejmě pochopil – nebo k tomu byl donucen tíhou okolností –, ţe situace je neúnosná, a čtyři dny po své návštěvě prezidenta v Lánech přišel s omluvou. Nemusíme být ale ani příliš „protihaškovští―, aby nás nenapadlo: bylo to tentokrát opravdu poprvé? Nebo podobné chování procházelo statutárnímu místopředsedovi ČSSD dlouho, jen si toho nikdo nevšiml? Navázat mŧţeme druhým bodem kodexu, v němţ se praví, ţe „výkon veřejné sluţby klade na dotčené osoby odborné i morální nároky―, které mají být naplňovány jednáním prospěšným veřejnosti. Ponechme stranou, co si o morálce myslí prezident Zeman. Je však zřejmé, ţe vedle SPOZ, jak upozornil v neděli Václav Moravec, se morálkou ohání i Rada Jihomoravského kraje. Hašek posunul hranice morálky mnohem dál od hranic, které jsou běţné ve slušných společnostech. Ano, i o něm mŧţe Zeman s čistým svědomím prohlásit, ţe morálkou se jeho oblíbenec jen ohání, nikterak se však morálně nechová. Zcela úsměvně tak ve světle dnešních dní pŧsobí další z bodŧ kodexu etiky. Týká se poskytování informací. Citujme: „Dotčené osoby poskytují veřejnosti veškeré poţadované informace související s výkonem veřejné správy s výjimkou těch, jejichţ utajení stanoví zákon.― Jistě autoři této věty neměli na mysli prosbu prezidenta, aby zatajili účast na jednání. Je velká škoda, ţe si Hašek, jenţ by měl kodex etiky ctít nejvíce, nevzpomněl na tato slova v uplynulých čtyřech dnech. Jistě je pro sociálnědemokratické straníky pozitivní, ţe Hašek jiţ nelpí na své funkci statutárního místopředsedy strany, ale měl by jít ještě dál. Pokud chce být brán opravdu váţně a pokud kodex etiky není jen cárem papíru, měl by opustit post hejtmana i zastupitele kraje. Snad vyjma jeho exkolegy Davida Ratha nikdo jiný neznedŧvěryhodnil skrze svoji osobu i kraj. Michal Hašek by měl opustit politiku. Pokud platí aspoň něco z jeho slov, měl by politiku opustit zcela. Svým chováním poškozuje kraj, svoji politickou stranu a ani vyšší dŧvěře veřejnosti v Poslaneckou sněmovnu příliš nepomŧţe. *** O tom, ţe Michal Hašek pod svojí dŧvěryhodností vykopal přímo štolu, dnes jiţ není pochyb. Jen těţko lze věřit politickému předákovi, který se veřejně přiznává ke lţi. Foto popis| O autorovi| Kamil Švec, Autor je zástupce vedoucí katedry politologie IPS na Fakultě sociálních věd UK.

Dalibor Balšínek končí v Lidovkách a v představenstvu Mafry 1.11.2013

marketingsales.cz str. 00 - red -

Lidé v médiích

Člen představenstva mediální skupiny Mafra a šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek se rozhodl z firmy ke konci roku odejít. Informaci přinesl server Mediaguru.cz. Je to další osobnost, která Mafru opouští poté, co vydavatelství koupil Andrej Babiš.



Člen představenstva mediální skupiny Mafra a šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek se rozhodl z firmy ke konci roku odejít. Informaci přinesl server Mediaguru.cz. Je to další osobnost, která Mafru opouští poté, co vydavatelství koupil Andrej Babiš. Poslední čtyři roky vedl Dalibor Balšínek Lidové noviny a byl členem představenstva vydavatelství. Současná smlouva mu má vypršet na konci roku. Jaké budou jeho další pracovní kroky, zatím nekomentoval, v tuto chvíli je podle Mediaguru.cz zvaţuje. V kontextu Balšínkova odchodu nelze nepřipomenout telefonát Andreje Babiše redaktorovi Lidových novin, ve kterém se ptá, proč list neinformoval o tiskové konferenci hnutí Ano. Poté co se Babiš dozví, ţe redaktor "dostal pokyn o tiskovce nepsat", ptá se, zda ho vydal pan Balšínek. "Ne přímo. Většinou nejsem přímo s ním ve styku," dodal pohotově redaktor. Zákaz vydal podle něho šéf domácí rubriky Vladimír Křivka, který v Lidovkách stále pŧsobí. Dalibor Balšínek vystudoval teorii literatury (bakalářské studium) a masovou komunikaci (magisterské studium) na Fakultě sociálních věd UK Praha. První redaktorské zkušenosti získal v opavském týdeníku Region. Pracoval v TV Nova, byl šéfredaktorem časopisŧ Spy a TÝDEN. Byl členem představenstva vydavatelství Mafra a vedl Lidové noviny a lidovky.cz.

URL| http://marketingsales.tyden.cz/rubriky/media/dalibor-balsinek-konci-v-lidovkach-a-v-predstavenstvumafry_287558.html


mediamania.cz str. 00 - red -

Lidé v médiích

Člen představenstva mediální skupiny Mafra a šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek se rozhodl z firmy ke konci roku odejít. Informaci přinesl server Mediaguru.cz. Je to další osobnost, která Mafru opouští poté, co vydavatelství koupil Andrej Babiš. Člen představenstva mediální skupiny Mafra a šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek se rozhodl z firmy ke konci roku odejít. Informaci přinesl server Mediaguru.cz. Je to další osobnost, která Mafru opouští poté, co vydavatelství koupil Andrej Babiš. Poslední čtyři roky vedl Dalibor Balšínek Lidové noviny a byl členem představenstva vydavatelství. Současná smlouva mu má vypršet na konci roku. Jaké budou jeho další pracovní kroky, zatím nekomentoval, v tuto chvíli je podle Mediaguru.cz zvaţuje. V kontextu Balšínkova odchodu nelze nepřipomenout telefonát Andreje Babiše redaktorovi Lidových novin, ve kterém se ptá, proč list neinformoval o tiskové konferenci hnutí Ano. Poté co se Babiš dozví, ţe redaktor "dostal pokyn o tiskovce nepsat", ptá se, zda ho vydal pan Balšínek. "Ne přímo. Většinou nejsem přímo s ním ve styku," dodal pohotově redaktor. Zákaz vydal podle něho šéf domácí rubriky Vladimír Křivka, který v Lidovkách stále pŧsobí. Dalibor Balšínek vystudoval teorii literatury (bakalářské studium) a masovou komunikaci (magisterské studium) na Fakultě sociálních věd UK Praha. První redaktorské zkušenosti získal v opavském týdeníku Region. Pracoval v TV Nova, byl šéfredaktorem časopisŧ Spy a TÝDEN. Byl členem představenstva vydavatelství Mafra a vedl Lidové noviny a lidovky.cz.





tyden.cz

str. 00 - red -

Lidé v médiích

Člen představenstva mediální skupiny Mafra a šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek se rozhodl z firmy ke konci roku odejít. Informaci přinesl server Mediaguru.cz. Je to další osobnost, která Mafru opouští poté, co vydavatelství koupil Andrej Babiš. Člen představenstva mediální skupiny Mafra a šéfredaktor Lidových novin Dalibor Balšínek se rozhodl z firmy ke konci roku odejít. Informaci přinesl server Mediaguru.cz. Je to další osobnost, která Mafru opouští poté, co vydavatelství koupil Andrej Babiš. Poslední čtyři roky vedl Dalibor Balšínek Lidové noviny a byl členem představenstva vydavatelství. Současná smlouva mu má vypršet na konci roku. Jaké budou jeho další pracovní kroky, zatím nekomentoval, v tuto chvíli je podle Mediaguru.cz zvaţuje. V kontextu Balšínkova odchodu nelze nepřipomenout telefonát Andreje Babiše redaktorovi Lidových novin, ve kterém se ptá, proč list neinformoval o tiskové konferenci hnutí Ano. Poté co se Babiš dozví, ţe redaktor "dostal pokyn o tiskovce nepsat", ptá se, zda ho vydal pan Balšínek. "Ne přímo. Většinou nejsem přímo s ním ve styku," dodal pohotově redaktor. Zákaz vydal podle něho šéf domácí rubriky Vladimír Křivka, který v Lidovkách stále pŧsobí. Dalibor Balšínek vystudoval teorii literatury (bakalářské studium) a masovou komunikaci (magisterské studium) na Fakultě sociálních věd UK Praha. První redaktorské zkušenosti získal v opavském týdeníku Region. Pracoval v TV Nova, byl šéfredaktorem časopisŧ Spy a TÝDEN. Byl členem představenstva vydavatelství Mafra a vedl Lidové noviny a lidovky.cz.


Michal Špaňár: Plavat jsem se musel naučit rychle 2.11.2013

finmag.cz str. 00 Martin Vlnas

Rozhovor

„Jakkoliv se tu dokáţeme plácat po ramenou, vţdycky budeme malý trh a pořád jsme také trh nevyvinutý. Jiné věci je moţné naučit se jen tak, ţe Čech vyrazí do ciziny načerpat zkušenosti, nebo přijde cizinec ze zahraničí,― říká Michal Špaňár, nový výkonný ředitel Partners. On sám se do ciziny vydal, transformoval největší brazilskou banku a pracoval na vrcholových postech pro ING v Jiţní Koreji. Za dva týdny oslavíme čtyřiadvacáté výročí sametové revoluce. Jak jste ji tehdy jako čerstvě plnoletý proţíval? Měl jsem moţnost být při tom a byla to úţasná zkušenost. Dokonce jsem byl i osobně na Národní třídě onoho slavného 17. listopadu – a ještě vyvázl bez rány… Všichni jsme ţili politikou. Také proto jsem si na vysoké škole zvolil studium politické vědy a mezinárodních vztahŧ. Lákala mě cesta kariérního diplomata. Nelitujete dnes, ţe jste nestudoval nějaký víc byznysový obor? Vŧbec ne. Ekonomické vysoké školy byly vté době stále plné socialistických kantorŧ. A tomu odpovídala i výuka. Jednou zmála výjimek byla právě naše Fakulta sociálních věd na Univerzitě Karlově, kde se dala velmi rychle dohromady úţasná skupina kantorŧ, kteří měli sminulým reţimem společné maximálně to, ţe proti němu aktivně vystupovali nebo ţili vemigraci. Přednášeli nám třeba Jacques Rupnik nebo Vojtěch Mastný a řada dalších, kteří se vrátili do Československa, protoţe chtěli aktivně pomoci sobnovou země. Co vám – opět především sohledem na vaši dnešní profesi – studium dalo? Základy účetnictví to nebyly určitě… Plné znění zpráv


Naučilo mě přemýšlet o věcech jiným zpŧsobem – kriticky, snadhledem. Nikdo nám nevnucoval kuchařku plnou zaručených receptŧ se slovy takhle to dělejte, právě naopak, neustále jsme byli nuceni hledat souvislosti. To je jedna zklíčových vlastností úspěšného manaţera. Byznys základ mi ale opravdu chyběl, proto jsem se později rozhodl vystudovat ještě MBA. Celá řada vašich vrstevníkŧ se ale vydala jinou cestou – začala podnikat. Lepší dobu pro „postavení na vlastní nohy― byste ostatně hledal jen těţko. Zvaţoval jste i takovou moţnost? Zvaţoval, ale necítil jsem se připravený. Chtěl jsem se nejdřív něco naučit a pak aţ do toho jít. Samozřejmě, kdyţ se na všechno podívám nyní zpětně, vidím, jak neuvěřitelné moţnosti jsme tehdy měli. I tak si ale říkám, ţe jsem se snad rozhodl správně. Po škole jste nastoupil na ministerstvo vnitra jako tajemník ministra Jana Rumla. Václav Klaus, nebo Jan Ruml? Určitě Jan Ruml. Velmi si váţím jeho aktivního boje proti komunismu vletech minulých i práce, kterou tehdy na ministerstvu odvedl. Václava Klause respektuji pro jeho pracovitost. Lidsky bliţší je mi ale Jan Ruml. Během svého pŧsobení na ministerstvu vnitra jste absolvoval stáţ na prestiţní americké námořní vojenské škole Naval Postgraduate School. Ano. Dokonce i přesto, ţe mám modrou kníţku. (smích) Ale váţně. Ona to nebyla klasická vojenská college, jaké známe zamerických filmŧ, kde je všechno podřízené přísnému drilu, místo chŧze musíte běhat a seřvou vás za jakýkoliv prohřešek proti pravidlŧm – i kdyţ ani tady si nikdo nedovolil přijít na přednášku byť jen o vteřinu pozdě. Na Naval Postgraduate School se vychovávají budoucí američtí vysocí dŧstojníci – je to jediná postgraduální škola ozbrojených sil, a je tedy pro všechny, nikoliv jen pro námořnictvo. Všechno je tam přísně praktické. Filozofování není na pořadu dne, protoţe nutnost uřídit takový kolos, jakým jsou americké ozbrojené síly, nějaké sáhodlouhé debaty zkrátka neumoţňuje. Kdyţ někdo přijde sopravdu chytrým nápadem, dostane šanci ho obhájit. Pokud to nedokáţe, druhá šance není, pokud to zvládne, okamţitě je novinka implementována do praxe. Tady uţ by se inspirací pro byznys a vedení lidí našlo určitě víc… Jednoznačně. Napadá mě třeba jednoduchá ale nesmírně podceňovaná schopnost rozsekat celek postupným dělením na co nejmenší funkční jednotky, odhalit jádro problému a odstranit ho a následně celek opět sloţit tak, aby fungoval efektivněji. Vojska takhle odhalují slabiny protivníka i své vlastní uţ tisíciletí, ve velkých firmách se ale tahle schopnost najít problém ztrácí. Po návratu do České republiky jste se zase ztratil vy zministerstva a vydal se do finančního sektoru. Proč? Dŧvod byl prozaický. Vroce 1998 vyhrála volby ČSSD a vznikla první levicová vláda. Vden, kdy přišel ministr Grulich, jsem za sebou – dobrovolně – zabouchl dveře. Tím skončilo mé pŧsobení na pozici tajemníka ministra vnitra a po letech strávených na ministerstvu ochabla i má touha stát se kariérním diplomatem. Postupně jsem zjišťoval, jak vreálu funguje zahraniční sluţba, a jsem rád, ţe jsem se touhle cestou nevydal. Mohl jsem mít klidný ţivot vrelativním dostatku, ale po několika takhle strávených letech je člověk nepouţitelný pro jakoukoliv jinou práci. Vpět vám vypadne tuţka a konec. Diplomacie je chomout, který vás spoutá. Zavřou vás do pěkné stáje a nasypou vám do ţlabu, tím to ale hasne a máte jen malou moţnost něco reálně ovlivnit. Samozřejmě i tam jsou lidé, kteří svou práci dělají zodpovědně a poctivě, ale motivující prostředí to zrovna není. Politika vás nelákala? Kandidovat do parlamentu a stát se poslancem byla určitě jedna zcest, ale kdyţ jsem viděl, jak funguje vysoká politika a i státní správa, bylo rozhodnuto. Nechtěl jsem vést ani politický, ani úřednický ţivot. Místo toho jsem plný elánu nastoupil do Allianz, ani tam jsem ale vté době nenašel takový drajv, který jsem hledal, a tak jsem se nakonec rozhodl odejít a znovu se věnovat vzdělávání a udělal jsem si náročnou – a tedy kvalitní – MBA školu. No a ke konci studia mě oslovila ING Pojišťovna, coţ byla vté době první velká zahraniční pojišťovna, která vČesku vybudovala vlastní retailovou distribuční síť a byla sní nesmírně úspěšná. Já jsem pak dostal na starost nově vznikající část firemních benefitŧ. Jako manaţer, nebo jako prodejce? Plné znění zpráv


Jako obojí, byl jsem na to sám… Kdyţ jsem byl vpráci zhruba týden, zavolal mi generální, ţe sním mám jít na schŧzku do jedné velké nadnárodní firmy a prodat jejich vedení náš koncept firemních benefitŧ. Bylo to strašně fajn – aţ na to, ţe jsem po týdnu vpráci nevěděl o firemních benefitech absolutně nic. Plavat jsem se musel naučit opravdu rychle. I díky tomu jsme ale měli jako první připravenou obchodní strategii pro získávání korporátních klientŧ ve chvíli, kdy byla schválena daňová uznatelnost ţivotního pojištění. Naše masivní retailová distribuční síť nám dodávala kontakty na potenciální firemní obchody a my je uzavírali, nastavovali technické parametry a procesovali. Během čtyř let jsme pod křídla ING Pojišťovny přivedli několik tisíc firem. Polovina celkového byznysu pojišťovny vČesku tehdy šla zfiremních obchodŧ a vtomto businessu ING postupně dosáhla 49 procent pojistného trhu. Díky tomu se samozřejmě rozrostl i náš tým. Kdyţ jsem odcházel, čítal náš tým pro firemní byznys vČechách i na Slovensku celkem 47 lidí. Proč jste odešel? Chtěl jsem získat reálnou zkušenost zvelkého trhu s vyspělejšími produkty, a navíc se zase ozvaly mé toulavé boty – ţivot vzahraničí mě vţdycky lákal a kaţdá taková zkušenost je nezastupitelná. Jakkoliv se tu dokáţeme plácat po ramenou, vţdycky budeme malý trh a pořád jsme také trh nevyvinutý. A to jak produktově, tak distribučně. Jiné věci je moţné naučit se jen tak, ţe Čech vyrazí do ciziny načerpat zkušenosti nebo přijde cizinec ze zahraničí. Tomu ale zase dělají problémy jazyk a některá česká specifika. Proč jste si tedy vybral Brazílii? To není země, která by na první pohled pŧsobila dojmem, ţe je produktově ne distribučně před námi. A to je obrovský omyl! Brazílie je vobojím o mnoho let dál neţ my. Investiční byznys, bankovní byznys, dŧchodový byznys, riziková pojištění. O produktech, které tamní finanční instituce nabízejí, si u nás mŧţeme zatím nechat jen zdát. Jasně, ţivotní pojištění má vBrazílii jen zhruba dvacet procent populace, ale těchto dvacet procent je jednak zhruba čtyřicet milionŧ lidí, tedy několikanásobně větší trh neţ u nás, a jednak jsou tito lidé zvyklí uzavírat ţivotní pojištění posledních šedesát let. Ani tradicí, ani objemem jim tedy konkurovat nedokáţeme. A nedokáţeme to ani produktově? Včem jsou finanční produkty vBrazílii lepší neţ ty u nás? Pokud bych to zjednodušil, tak ve všem. Skutečně. Asi nejsnáze se to ukáţe na investičních a bankovních produktech. Pokud chcete přeţít hyperinflaci, která vBrazílii byla, musíte být extrémně efektivní a peníze okamţitě točit, investovat, jinak nepřeţijete. Stejně jako kaţdý Polák znal a moţná ještě zná aktuální cenu zlata, kaţdý Brazilec, který má střední školu, díky hyperinflací ví, co to inflace je, jak se proti ní bránit, co je to prefix a co postfix, a tak dále. A mnohem dál jsou Brazilci i vtechnologickém zázemí. Je to zřejmě stále jediná velká země na světě, kde funguje on-line bankovní clearing. Pokud strčíte peníze do bankomatu vPorto Allegre na jihu země, mŧţete ty samé peníze o dvě minuty později vybrat vjiné bance na severu země vManau – a to je šest hodin letadlem. A to fungovalo uţ v době, kdy jsem byl vBrazílii já, tedy vroce 2004. To samé platí u penzijního připojištění – u nás komunismus jednak zlikvidoval trh a navíc sebral lidem odpovědnost za sebe sama. VBrazílii sice byla diktatura, neexistovala svoboda slova, ale byznys vţdycky jel. Sociální a strukturální problémy ovšem přetrvaly dodnes. To je ale jiný příběh… Jaký je ţivot vBrazílii, pokud jste úspěšný manaţer, a kam se vydal Michal Špaňár dál, se dozvíte příště… ============================================ Michal Špaňár -------------------------------------------Mgr. Michal Špaňár, MBA, vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a MBA na U. S. Business School v Praze ve spolupráci s Rochester Institute of Technology, N. Y., USA. Pracoval na ministerstvu vnitra a v pojišťovně Allianz, vroce 2000 pak nastoupil do nizozemského holdingu ING, kde pracoval dalších třináct let na rŧzných postech. V letech 2000 aţ 2004 postavil pro ING velmi úspěšný model korporátního byznysu, se kterým se společnost z nuly stala lídrem trhu v zaměstnaneckých benefitech. V následujících čtyřech letech transformoval největší brazilskou pojišťovnu SulAmérica v moderní finanční společnost. Poslední tři roky se věnoval strategickým projektŧm ING pro český a slovenský trh a řízení penzijních produktŧ. Od září 2013 je výkonným ředitele Partners Financial Services. Plné znění zpráv


============================================ ============================================ Brazilská inflace -------------------------------------------============================================ ============================================ Rozhovory na horních šprušlích -------------------------------------------Dopravce Radim Jančura * Dokud nám budou vládnout hlupáci, spodnikáním neseknu * Pendolino je nešťastný vlak Vysokoobrátkový burzovní obchodník a protikorupční mecenáš Karel Janeček * Víc uţ vydělávat nemŧţeme * Jsme korupční velmoc, krade se tu víc neţ na Ukrajině * Politici znás dělají kretény. Nedejme se! Dovozce japonských potravin a turistŧ Tomio Okamura * Zpopeláře milionářem * Postrádám u nás dlouhodobé vize Majitel prvního slevového webu Tomáš Čupr * Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelŧm mat balíkomat? * Ekonomická krize? S tou mě strašili, i kdyţ jsem zakládal Slevomat * Český restauratér dobývá Ameriku * Potravinářský prŧmysl nás všechny šidí Učitel dobrého jídla Roman Vaněk * Peníze se v gastronomii válí na zemi, jen je málokdo umí sebrat * Procházíme gastronomickou pubertou Tvŧrce webu pro filmové nadšence Martin Pomothy * ČSFD.cz. Příběh impéria filmových fanouškŧ * ČSFD.cz je pro mě jen koníček, ne byznys! Směnárník Mikuláš Švéda * Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, přestane se to hejbat, dotuj to! * Musíme spadnout na dno a odřít si zadek Výrobce outdoorového a sportovního oblečení Václav Hrbek * Dřív se dobré zboţí prodávalo samo. Dnes uţ to bez drahých kampaní nejde * V Londýně jsme nechtěli zapadnout v šedivém prŧměru, riskli jsme holínky ============================================

URL| http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/275315-michal-spanar-plavat-jsem-se-musel-naucit-rychle Plné znění zpráv


Rozpolcená společnost 2.11.2013

Lidové noviny str. 21 Orientace KRISTINA BŘEZINOVÁ

Na současné polarizaci české veřejnosti mají značný podíl komunisté. „Jejich― minulost je tu totiţ pořád s námi Nejen ekonomické, ale zejména mentální nŧţky se tu rozevírají. Jednotlivé vrstvy obyvatel se přestávají navzájem chápat, jejich příslušníci se frustrovaně udivují, jak ti druzí vŧbec přemýšlejí. Spokojen není nikdo, vinen je vţdycky ten druhý. Jedni se tu nostalgicky do minulosti, rozuměj té komunistické. Druzí by se od ní chtěli co nejvíc odtrhnout. Z rŧzných dŧvodŧ - buď je raději nezajímá, neboť mají máslo na hlavě, anebo je to pro ně z generačních dŧvodŧ uzavřená kapitola. Přitom komunismus a komunistická partaj mají na českou společnost nadále vliv. A nikoliv zanedbatelný! Transformace - včetně změny názvŧ u komunistických stran Polska, Maďarska i Slovenska - v devadesátých letech úspěšně proběhla u všech našich sousedŧ. Proč ne u nás? Slovenská reformní část komunistŧ byla v době převratu znatelně silnější a akčnější neţ česká. Zřejmě i díky podstatně mírnějšímu slovenskému vylučování ze strany v letech 1969-1970. V Polsku dokázalo vedení strany přesvědčit většinu stranické základny o nutnosti něco změnit ve směřování strany. Kromě toho konzervativní komunisté v Polsku prohráli i proto, ţe jiţ před rokem 1989 zde existovala mohutná reformní síla v odborovém hnutí Solidarita a těsně před převratem uţ byly učiněny i některé zásadní reformní kroky. Husákŧv čert V Československu panovala situace diametrálně odlišná. V letech 1969-1970, po okupaci vojsky Varšavské smlouvy, se tuzemští komunisté tvrdě zbavili reformistŧ. Do října 1970 prošlo prověrkami pŧldruhého milionu členŧ KSČ, z nichţ bylo téměř 70 000 vyloučeno, a 260 000 komunistŧm bylo členství zrušeno. Početní stav strany klesl skoro o třetinu. Jak tvrdí historik Miroslav Vaněk: „Normalizace u nás probíhala daleko brutálněji neţ například v kádárovském Maďarsku. Opět jsme byli papeţštější neţ papeţ a moţná jsme Moskvě nabízeli víc, neţ od nás poţadovala.― Sociolog Ivan Fišera, který KSČ opustil během čistek, popisuje: „Okolo roku 1980 jsem si řekl, ţe je čas zkusit vrátit se do strany, zkusit tam něco udělat, změnit to. Byl jsem přesvědčen, ţe kdyby nás přišlo víc, ţe se situace rychle změní. Ale to komunisti blokovali. Také věděli, ţe kdyby se vrátil větší počet lidí, situace by se záhy změnila a normalizace by velmi rychle skončila. Oni se těch lidí prostě báli.― Takzvaná očista dostala téměř náboţenský rozměr. Šéf KSČ Gustáv Husák v souvislosti s odpŧrci citoval svého faráře z dětství: „Čert, kdyţ nemŧţe uškodit, tak alespoň zasmradí.― Reformní křídlo strany v roce 1989 neexistovalo. Ve společnosti byl zato přítomný silný antikomunismus, který přetrval aţ do devadesátých let a podílel se na blokování pozdější transformace této strany. Na mimořádném sjezdu v prosinci 1989 se KSČ nepřejmenovala, natoţ aby se rozpustila. Fakt, ţe převrat v roce 1989 byl poznamenán neochotou tvrdě tlačit na komunistickou stranu, bezpochyby souvisí s vývojem v letech 1969-1970. Nikdo v roce 1989 netouţil nastolit a připomenout si atmosféru „kádrování―, mnozí se snaţili preventivně zamezit násilí. Věřilo se, ţe první demokratické volby v roce 1990 vymaţou komunisty z politické mapy. Po roce 1989 se v komunistické straně jednotlivě objevovali vizionáři, kteří se pokoušeli o transformaci jako první reţisér Jiří Svoboda. Ten dokonce v roce 1990 navrhl, aby majetek KSČ byl odevzdán na konto, z něhoţ by byli odškodněni političtí vězni. Podporu uvnitř partaje nezískal. „Svou vinu vidím v tom, ţe jsem se od prvopočátku měl chovat nekompromisněji a radikálněji,― zhodnotil to později sám Svoboda. Komunistický prominent Miroslav Štěpán byl jedním z těch, kteří se zasadili o zastavení transformace strany. Po převratu byl vyloučen z KSČ a později byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za podíl na represáliích. Na sklonku roku 1991 byl však z vězení předčasně propuštěn. Znovu vstoupil do KSČM, bez větší pozornosti či dokonce protestŧ veřejnosti. Se sebevědomím člověka dobývajícího ztracené pozice se začal ve straně prosazovat s pomocí platformy Za socialismus, která velebila předchozí reţim a mocenské uspořádání zahraničních vztahŧ. To byl také souběţně konec reforem. Nic na tom nemění skutečnost, ţe v roce 1993 výkonný výbor ÚV KSČM Štěpánovi ukončil členství i činnost jeho platformy. Bylo jiţ pozdě. Konzervativní tendence ve straně zcela převládly. Jiří Svoboda téhoţ roku rezignoval a partaj opustil. V období III. sjezdu KSČM, konaného v červnu 1993, členové strany a delegáti odmítli jakékoliv reformní tendence, včetně změny názvu. Za předsedu si zvolili (post)stalinistu Miroslava Grebeníčka. Volali po jednolitosti ve vystupování vŧči společnosti. Tato rétorika se podstatou nelišila od let 1969/1970, kdy úkolem Gustáva Husáka a jeho soudruhŧ byl boj proti útokŧm na „zdravé jádro― partaje. A delegátŧm na sjezdu Plné znění zpráv


narŧstalo sebevědomí; jeden z nich prohlásil: „Za frázemi o reformách se skrývá snaha přizpŧsobit se reţimu. Jakmile se strana začala zabývat vnitřními problémy, přestala se projevovat navenek.― „Nejsme rozbíječi, nic nebouráme,― přisadil si jiný delegát. Výroky sklidily potlesk. Vojtěch Filip byl tehdy jedním ze členŧ, kteří se zasadili o ponechání pŧvodního názvu strany. Jiří Svoboda to komentoval aţ po letech: „Z vystoupení představitelŧ KSČM je často zřejmé, jak obtíţně a nedostatečně se tato strana vyrovnala s minulostí bliţší i dávnější (...) uvnitř KSČM se prosadilo ,sebevědomí minulosti‗, které vede k izolaci nejen této politické síly, ale zejména jejích voličŧ. Pokud jsem byl předsedou KSČM, k ţádné izolaci ze strany prezidenta Václava Havla nedocházelo a k řadě otázek jsme byli prezidentem i jeho poradci konzultováni.― Značka, která táhne Čím delší čas dělí českou společnost od listopadového převratu, tím jsou funkcionáři KSČM sebevědomější. Vojtěch Filip, který je předsedou partaje od 1. října 2005, poţádal v roce 2009 vedení České televize, aby z vysílání stáhlo dokument o procesu s političkou Miladou Horákovou. O dva roky později poslanec KSČM Stanislav Grospič přirovnal zákon, který má ocenit účastníky třetího protikomunistického odboje, k norimberským zákonŧm nacistického Německa, namířeným proti Ţidŧm. Poslankyně Marta Semelová obhajuje „Vítězný únor― v roce 1948 a tvrdí, ţe zahájil sociálně a ekonomicky nejúspěšnější období země. „Samozřejmě byly i některé chyby, to nikdy nikdo nezamlčoval. Ale celkově to byl určitě spravedlivější systém, neţ je ten současný,― odpověděla Semelová 7. října 2013 čtenářŧm serveru iDNES.cz v předvolebním rozhovoru. Pokračování na straně 22 Rozpolcená společnost Dokončení ze strany 21 Ačkoliv jsou na některé členy KSČM podávána trestní oznámení za jejich výroky, policie je zpravidla odkládá nebo je justice hodnotí zdrţenlivě. Iniciativy typu S komunisty se nemluví, Na komunisty si zvykat nechceme! nebo Zrušme komunisty končí patem kvŧli stanoviskŧm justice. Komunistická ideologie se navíc v očích mnoha občanŧ i některých politikŧ jeví obecně jako měkčí a méně ohroţující, neţ byla ideologie fašistická. Marxismus a násilí či potlačování lidských práv nejsou vnímány jako spojené nádoby. V případě nacismu je tomu ovšem naopak. „Nevidím rovnítko mezi ideologií, která hovoří o rasové nadřazenosti, a ideologií, která tvrdí, ţe by měla dělnická třída převzít vládu nad světem. Ne ţe bych s tím souhlasil,― tvrdí politik Martin Pecina. Komunisté jsou dnes v podstatě monolitem. Vojtěch Filip bez obalu říká, ţe zavedenou značku nehodlá měnit: „Název komunistická nám pomáhá v očích současných voličŧ.― Výsledky nejen letošních voleb do poslanecké sněmovny mu vlastně dávají za pravdu. A politická pravice, jakkoliv v minulosti sporadicky usilovala o zrušení KSČM, před volbami vyuţívá hrozbu komunismu k získání více voličských hlasŧ. Společenskou polarizaci tak v podstatě pomáhá aktivně udrţovat. Společnost se, co se týče postojŧ vŧči komunistŧm, alespoň předloni dělila zhruba na dvě stejně velké skupiny. Výzkum agentury SANEP ukázal, ţe těsná nadpoloviční většina obyvatel byla pro zrušení strany a souhlasila s tvrzením, ţe KSČM se nedokázala transformovat ve standardní demokratickou stranu. Druhá polovina si myslela opak. Zdeptaná soudruţka Baborová Komunisté prošli příliš snadným a příliš rychlým přiznáním viny. Pochybení je přiznáno jen paušálně a nestojí moc námahy. Nejedná se tu o ţádný proces - a nezahrnuje většinou ani ţádné činy nápravy. Toto „lehké přiznání― bylo popsáno jiţ badateli při analýze německé společnosti vyrovnávající se s historickou vinou. Vojtěch Filip tvrdí, ţe KSČM je dnes ryze demokratickou stranou, která se za zločiny minulosti jiţ dostatečně omluvila: „Kaţdý, kdo samozřejmě chtěl, to slyšel uţ v prosinci 1989, pak v únoru 1990, kdy KSČM vznikala a tu omluvu převzala do svých dokumentŧ.― Od té doby ovšem ţádné další hmatatelné vyrovnání s minulostí neproběhlo. Řadoví zastupitelé KSČM s partajní minulostí nemají ţádný problém. Jihočeská komunistická radní pro školství a kulturu Vítězslava Baborová, která odstoupila ze své funkce aţ po protestech studentŧ, se cítila poškozena: „Odsuzovat někoho, koho neznáte, který ani nezačal pracovat, je primitivní. Je mi líto, ale jsem ţena a rovněţ manţelka, máma a babička, která neunesla fašizoidní nátlak a s vyčerpáním skončila na nemocenské,― sdělila médiím. Baborová, profesí učitelka, pochází ze skromných poměrŧ a ze šesti dětí. Matka pracovala v zemědělství, otec býval ţivnostník. Jako dívka i mladá ţena po politických okolnostech příliš nepátrala: nezajímalo ji, proč má do kolonky formulářŧ psát pŧvod dělnický či jiný. Ke konci studia na vysoké škole vstoupila do strany. Projevovala, bez jakékoliv ironie, zásadovost a poctivost. Přela se s vyučujícími marxismu o ideologických otázkách a i po revoluci se rozhodla ve straně zŧstat. Příběh Baborové jeví tytéţ znaky, jako příběhy mnohých zastáncŧ jiných totalit -tendenci přijímat věci tak, jak se předkládají, snahu pohybovat se v daném společenském rámci a tendenci nezpochybňovat přijatou doktrínu. Rovněţ braní vlastní zkušenosti za obecnou věc a malá schopnost ji relativizovat. Baborová činí značné logické zkratky, kdyţ tvrdí, ţe fašismus musí být zcela něco jiného neţ komunismus, protoţe němečtí komunisté upozorňovali na fašismus a byli zabiti. Baborovou deptá srovnávání komunistŧ a fašistŧ, protoţe její vlastní příbuzní za fašismu trpěli a zemřeli. Ve straně byli kariéristé, domnívá se Baborová, kteří se podíleli na Plné znění zpráv


násilí a nátlaku, ale „praví― komunisté by se ničeho takového nezúčastnili. S bývalými kariéristy ona prý nechce mít nic společného. Shrnuto: řadoví komunisté se tedy dopracovali k částečnému přiznání historické viny po zpŧsobu „vlk se naţral a koza zŧstala celá― - reţim měl své chyby vinou intervence neblahých vnějších vlivŧ, ale svou podstatou byl dobrý. Integrita zŧstává neporušená a je moţno hlásat, ţe lidé si v roce 1989 převrat vlastně nepřáli. Komunisté jsou touto upřímnou vírou vyviněni ze všeho. Skutečný pachatel zla je totiţ buď za hranicemi partaje, kde oslabuje, nebo se skrývá uvnitř partaje a škodí - a to je ten historický viník. Ţe pouhým svým stranictvím pomáhala ţivit tento systém, uţ Baborová nevidí. Lze si jen stěţí představit, ţe by některý z dnešních představitelŧ komunistŧ odjel na pietní akt uctění památky politických vězňŧ, zabitých či umučených v 50. letech, nebo učinil jiné gesto vŧči minulosti, podobně jako to dělají například němečtí politici vŧči obětem nacistické éry. Skutečná transformace komunistŧ by musela obnášet, kromě obligátní výměny politické garnitury, také konkrétní činy, nikoli kondolování představitelŧm totalitních reţimŧ mohutně potlačujících lidská práva. Pořád ten usměvavý Saša Mezi členy a sympatizanty tedy není výjimkou názor, ţe nekvalitní lidé z KSČM odešli a zŧstali v ní ti „poctiví a dobří―, kteří byli ochotni trpět polistopadovou šikanu. „Slušnější část členŧ KSČ zŧstala ve straně a omluvila se. Nejzrŧdnější část okamţitě pro kariéru vystoupila z KSČ a nastoupila do ODS,― tvrdí nejmenovaný zastánce KSČM. Takţe ti, kteří v partaji zŧstali, nenesou při tomto pohledu na věc vinu a odpovědnost za to, co strana činila v minulosti. Vina těch, kteří v roce 1969 začali nastolovat normalizační reţim, navíc alibisticky mizí ve stínu Moskvy. Vŧdci praţského jara 1968 jsou nakonec viděni jako ti, „se kterými společně pláčeme nad všemi ztrátami― namísto abychom tyto vŧdce popohnali k odpovědnosti. „Nad všetkých čnie ,velikán‗ Dubček (...) aj funkciu v novodobej demokracii sme mu dali. Jednoducho náš dobrý, usmievavý Saša. Kto by spomínal, ţe najvýznamnejšie diela nesúce jeho podpis boli Moskovské protokoly a obuškový zákon,― připomíná jeden diskutující v debatě o slovenských postkomunistech. Aby se společnost vŧbec dobrala k přiznání nějakého dílu viny nebo odpovědnosti, musí mít i zřetelné vědomí sebe sama, vědomí toho, ţe mŧţe/mohla něco ovlivnit, včetně svých tehdejších vŧdcŧ. Toho se pohříchu nedostávalo. Fischer, Janota, Babiš Výraznou odezvu nedávno ve společnosti vyvolala informace, ţe Jan Fischer, neúspěšný kandidát na prezidenta, byl deset let členem KSČ. „Já jsem nikdy v té partaji jediné duši neporoučel. Já jsem dělal svoji branţi, které jsem podle mého soudu zatraceně rozuměl,― myl si ruce Fischer. I kdyţ nám nemusí být jeho postoj sympatický, nemizí tu jedna dŧleţitá otázka: Proč je pro společnost zjevně mnohem ţivější tématem Fischer se svým řadovým členstvím v KSČ, neţ například dosud ţijící osobnost bolševického prominenta Milouše Jakeše? Leckdo si ho z její aktivní politické dráhy pamatuje uţ jen coby směšnou figuru řečnící o kŧlu v plotě. Bulvární tisk o něm dnes, s jistou dehonestací, hovoří jako o „čiperném staříkovi―. Takový člověk není ani společností hodnocen, ani není před něco zásadního váţně postaven. Většina občanŧ jím jednoduše pohrdá. Jenţe tenhle postoj znemoţňuje vyrovnat se s tím, co za tímto člověkem zŧstalo, to jest velmi aktivní podíl na nesvobodném ţivotě několika generací. Člověk, který je dehonestován, je určitým zpŧsobem vymístěn ze společnosti. A tím pádem je vlastně vymístěna i jeho vina. Němečtí badatelé, kteří se historickou vinou zabývají, poukazují na fakt, ţe odsoudit a odmítnout lze činy jen těch lidí, kteří nejsou odfiltrováni od zbytku společnosti. A tím se dostáváme k odpovědi na naši otázku. Jan Fischer nepatřil k partajníkŧm, kteří se za normalizace hermeticky oddělili od zbytku společnosti ve stranických strukturách. Dnes je mnohem spíše jedním z nás - byl řadovým členem, jakými byli mnozí jiní nebo jací se vyskytovali v rodinách mnohých, ačkoliv se o tom uţ dnes příliš nemluví. A teď si tenhle „jeden z nás― takzvaně vyskakuje: o svém členství v KSČ sice říká, ţe to není nic k chlubení, nicméně v ničem ho to podle něho samého nediskvalifikuje. Jan Fischer zkrátka neakceptuje v české společnosti rozšířenou „nepsanou dohodu o nás jako obětech―, nedrţí s druhými „basu bezmocnosti―. Pro srovnání: odborník na státní rozpočet z ministerstva financí, předloni zesnulý Eduard Janota byl rovněţ členem KSČ. V roce 1999 sice byl jmenován náměstkem ministra financí, dokonce se na čas stal i ministrem (v úřednické vládě Jana Fischera), ale nikdy nebyl brán coby politik, nýbrţ jako finanční expert a úředník. A to proto, ţe se tak i sám cítil. Byl totiţ natolik soudný, ţe se nechtěl stát vrcholným politikem. Kdyţ byl novinářem tázán, zda je to z dŧvodu členství v KSČ, přisvědčil: „Ano. Přesně tak. Do ţádné jiné strany uţ nevkročím. (...) Tehdy jsem měl malé děti a čekal jsem na byt od ministerstva financí. Kdybych dělal nějaké problémy, byl bych z těch financí asi odejit. (...) A teď uţ jen budu někomu fandit.― Eduard Janota byl oblíben takříkajíc napříč politickým a voličským spektrem a proti jeho někdejšímu členství zaznívalo jen málo výhrad. Příběh Janoty je totiţ příběhem mnohých: odpuštěno je těm komunistickým partajníkŧm, kteří se cítili být vlastně odděleni od komunistické strany a prostě jen chtěli ţít své soukromé ţivoty. Jenţe pak je tu Andrej Babiš. Slovák usazený v Česku. Člen KSČ, moţná spolupracovník StB. A tato jeho minulost je nyní natolik přijatelná, ţe jeho hnutí ANO 2011 skončilo ve sněmovních volbách druhé, s téměř devatenácti procenty hlasŧ. Přičemţ komunisté těch hlasŧ obdrţeli bezmála patnáct procent. Jim je tedy Babiš Plné znění zpráv


nesebral. Vyluxoval je především od někdejších voličŧ ODS a TOP 09. Jak to, ţe u Babiše takzvaně nic nevadí? Moţná i proto, ţe on vlastně není „jedním z nás―. Je to svým zpŧsobem cizinec. Byl sice člen KSČ, ale na Slovensku. S tajnou policí případně spolupracoval na území, které je dnes pro nás cizinou. Je to pro nás muţ jakoby odnikud. Dnes se zdá být hlavní, ţe „nám dává práci― a - jakkoli pofiderní - naději. Dŧvodem Babišovy popularity je pravděpodobně i vyhrocený odpor k bývalé vládní garnituře. Mnozí se domnívají, ţe bývalé vládní strany a jejich činy jsou takovým zlem, ţe je oproti tomu komunistická a případně i estébácká minulost malým prohřeškem. Nejmenovaný zastánce hnutí ANO tvrdí: „Pokud nás Babiš vyseká z bryndy, pozavírá tuneláře, zamezí odlivu daní do daňových rájŧ a nastolí pořádek hodný normálu - volím Babiše, volím StB!― To, co se zde nakonec jeví největším škŧdcem, nejsou přehmaty a selhání vládní garnitury, jakkoliv alarmující, ale společenská atmosféra averze a nenávisti. Co by následovalo, pokud by ODS, bývalá vládní strana, zmizela z politické mapy? Na jaký další objekt by se přemístila tato averze? Komunisti nakonec zŧstali pro část společnosti „poctiví―, zatímco zlem se stali konjunkturalisti a prospěcháři. Avšak prospěcháři jsou přítomni v kaţdé společnosti -a ta má mít dostatek méně ideologicky a emotivně zabarvených mechanismŧ, jak omezit jejich činnost. Mezi nemalou částí české veřejnosti existují obavy ze vstupu KSČM do vlády. Jenţe existují také obavy měnit současný status quo komunistŧ. A k tomu je tu i obava, ţe kdyţ KSČM bude zakázána, přetransformuje se do jiné strany a bude škodit o to víc. Takţe se vlastně zdá jednodušší, kdyţ se komunisté nehýbou z místa. Přitom fakt, ţe komunisté se zásadně netransformovali, mimo jiné znamená, ţe se zásadně netransformovala ani česká společnost jako celek. „Není v módě mluvit o dobrých vzpomínkách lidí, kteří ţili v socialismu a rádi na některé jeho aspekty vzpomínají, protoţe by to bylo bráno jako uráţka obětí reţimu a sympatizace s ním. To vede k frustraci, lidem je vnucován pocit, ţe jejich ţivoty byly špatné stejně jako doba, v níţ se odehrávala jejich nejlepší léta,― stěţuje si na serveru Post Vendula Vágnerová z katedry ruských a východoevropských studií na praţské FSV UK ve svém textu o takzvané ostalgii. „Následně pak není divu, ţe se tito lidé cítí vyřazeni ze společnosti a navracejí se k totalitě s nostalgií, to mŧţe vysvětlovat i příklon ke komunistické straně.― To je podivná logika. Jako kdyby německý badatel sdělil, ţe se chystá provést syntézu doby Hitlerovy a bude se soustředit i na pozitiva, která Hitler přinesl, abychom měli realistický obraz doby a zbytečně tak nedráţdili voliče extrémní pravice, jimţ pak, nebohým, nezbude nic neţ extrémní partaj volit. Parafrázujme citovaný postoj takto: „Kritizujete dobu komunismu? Pak ovšem stáhněte svoji rétoriku, mluvte i o tom pěkném minulém, vţdyť vidíte, ţe je zde skupina lidí, co po tom volá vţdyť vy jste nakonec vinni tím, ţe tito lidé potom volí komunisty.― Vyrovnání se se zastánci ostalgie by se zjevně, dle tohoto postoje,mělo dít shovívavou trpělivostí, značnou opatrností a snahou neurazit. Konec antikomunismu Pokud by v naší zemi bývala proběhla transformace KSČ, pokud by nastal restart členství a například i zákaz pouţít slovo „komunistický― v názvu, byli by tehdy řadoví členové více tlačeni k přehodnocování svých postojŧ. Takto zde existuje poměrně rozsáhlá skupina někdejších řadových straníkŧ, která se nikdy nemusela nikomu za nic zpovídat. Na dnes tak polarizovanou společnost, jak ji bylo moţné zaznamenat při letošních prezidentských a nyní i poslaneckých volbách, bylo tedy zaloţeno uţ v přelomovém období 1969-1970 a pak dvacet let poté, v dění let 1989-1990. Proto zde na jednu stranu roste počet lidí, kteří jiţ pomalu nevěří vlastním očím, nechápou, co se to tady děje, a ptají se, jestli jsou jejich spoluobčané uţ úplně slepí, hluší. A na druhou stranu platí slova politického komentátora Jindřicha Šídla: „Je to právě Babišŧv úspěch, který 24 let po pádu komunismu symbolicky ukončuje etapu českého ,antikomunismu‗. Nikoliv soukromého postoje, který je úplně pochopitelný, ale jako ideologie české pravice. (...) je zjevné, ţe varování před návratem kamsi hluboko do 80. let prostě nefunguje. Právě z těchto časŧ přichází letošní skutečný vítěz, muţ úspěšný v kaţdém reţimu a v tom novém ještě mnohem více.― *** Čím delší čas dělí českou společnost od listopadového převratu, tím jsou funkcionáři zdejší komunistické strany sebevědomější. Například předseda Vojtěch Filip. Komunisté prošli příliš snadným a rychlým přiznáním viny. Pochybení je přiznáno jen paušálně a nestojí je moc námahy, vlastně ani nezahrnuje ţádné činy nápravy. Fakt, ţe komunisté se tu po listopadu 1989 zásadně netransformovali, mimo jiné znamená, ţe se zásadně netransformovala česká společnost jako celek Foto popis| Rozesmátý Milouš Jakeš 1. května 2013 na praţském mítinku KSČM Plné znění zpráv


Foto autor| FOTO: MAFRA - MICHAL ŠULA Foto autor| KRESBA LELA GEISLEROVÁ O autorovi| KRISTINA BŘEZINOVÁ, Autorka je psycholoţka, pracuje v Sociologickém ústavu AV ČR

Meze růstu. A limity jeho kritiků 2.11.2013

Lidové noviny str. 25 Orientace/knihovna JAN BALCAR

Snaha o neustálý ekonomický rŧst je cestou ke katastrofě, tvrdí Rob Dietz a Dan O‘Neill v hojně diskutované knize Enough is Enough s podtitulem Building a Sustainable Economy in a World of Finite Resources. Přeloţeno: Uţ je toho dost -Budování udrţitelné ekonomiky ve světě konečných zdrojŧ. Rob Dietz z Center for the Advancement of the Steady State Economy v americkém Arlingtonu a Dan O‘Neill z univerzity v anglickém Leedsu, předkládají ideje, a někdy i návrhy, jak nevyčerpat omezené zdroje a přivést lidstvo k jinému pojetí štěstí, neţ je to zaloţené na spotřebě. Ty návrhy znějí univerzálně, nicméně lze z nich vyčíst, ţe jsou určeny především euroatlantické civilizaci. Buď šťastný Převaţující ekonomické chápání je dosud zaloţeno na tom, jak vyrábět stále více se stále niţšími náklady - na permanentní nabídce a spotřebě nových výrobkŧ a sluţeb. „Míti a uţívati stále více― však nemusí podle Dietze a O‘Neilla přinášet štěstí, neboť takový přístup je nutně spojen s vyčerpávající prací a nevratným dobýváním mnohých přírodních zdrojŧ. Autoři se odvolávají na studie Johana Rockströma ze Švédského centra ţivotního prostředí, který definoval limity v devíti procesech, jejichţ překračování mŧţe mít katastrofální dŧsledky. Ve třech případech - u změny klimatu, poklesu biodiverzity a koloběhu dusíku - byly přitom limity jiţ překročeny, varují autoři. Protoţe z neustálého ekonomického rŧstu mají prospěch především ti, kteří spotřebovávají nejvíce zdrojŧ, uvaţují zpravidla ti méně šťastní, ţe by jim mohlo pomoci zvýšení počtu potomkŧ, coţ však ústí pouze ve zhoršení koloběhu chudoby. Počet obyvatel Země tak přesahuje optimální mnoţství - optimální vzhledem ke zdrojŧm, jeţ jsou na planetě k dispozici. Nositel Nobelovy ceny z roku 1921, anglický radiochemik Frederick Soddy, poukazoval na to, ţe lidstvo ţije ze slunečního záření akumulovaného v rostlinách. Část tohoto slunečního svitu byla uloţena na Zemi pomocí geologických procesŧ a nyní jej nadměrně vyuţíváme. Principiálně se tak chováme jako lidé lapení do dluhové pasti, jimţ v dŧsledku neschopnosti splácet hrozí ztráta nejen hospodářské svobody. Vytvořme vnějškově jednoduchou, ale vnitřně bohatou kulturu, nabádají proto Dietz s O‘Neillem. Dávejme přednost umění, které je schopno naplnit duši člověka více neţ nákupní výlety. Svŧj apel přitom opírají o přírodovědecké výzkumy, které zkoumají příčiny lidského štěstí. Jejich závěry totiţ popírají přesvědčení, ţe naplnění lze dosáhnout konzumem. Doporučení k dosaţení šťastného ţivota jsou následující: udrţuj úzké vztahy s rodinou, s přáteli, se sousedy a kolegy, zúčastni se hravých fyzických aktivit, buď zvědavý, vyuţívej smysluplně čas a zajímej se o to, co se děje ve světě, poznávej nové věci, buď vděčný a pomáhej ostatním. A dále: kdyţ uţ nakupuješ, dávej přednost kvalitě před sezonní módností, spotřebě místních produktŧ před dovozem. Naše úsilí by mělo směřovat spíše k dosaţení hospodářského uspořádání, jehoţ znakem by byl i dostatek volného času. Ano, nepŧjde to snadno. Reklamní společnosti, banky, automobilky, svět módy a showbyznysu, počítačové společnosti a další vlivná odvětví cele vrostlá do naší kaţdodennosti jsou totiţ zaloţena na spotřebě. Unaveni úspěchem Vypadá to samozřejmě bláhově. Ale: odráţí současný zpŧsob ţivota přirozené vlastnosti člověka, které prostě nelze změnit? Ne tak docela. Římanŧm se zdálo bláznovstvím odříkání se hmotného bohatství prvních křesťanŧ ve prospěch vzájemné pomoci a rovnosti. Pŧvodní křesťané si neuměli představit, ţe jimi deklarovaný i praktikovaný skromný a zboţný ţivota se během stovek následujících let postupně překlopí v hrabivost prelátŧ, ale na druhé straně i ve vybudování skvostných katedrál. Radikální změny zpŧsobŧ ţivota přicházejí zpravidla po katastrofických, dříve nepředstavitelných, událostech. Například sovětská podoba komunismu se začala rodit po neuváţeném jednání elit unavených úspěchem a hledajících spíše nový druh vzrušení, neţ pokračování „pohodlného ţivota―. Výsledkem byla první a následně druhá světová válka. Jaká katastrofa bude nutná, aby vedla ke změně současného chování?Autoři připomínají, ţe blízko máme nyní především k těm přírodním. Navrhovaná opatření Dietze a O‘Neilla mají, jako většina takových vizionářských záměrŧ, dva zásadní nedostatky. Předně: jejich východiska jsou zpochybňována jinými vědci. Za druhé: věda a technický pokrok Plné znění zpráv


mohou odstraňovat příčiny vedoucí k přírodním katastrofám. Zamořování ovzduší fosilními palivy mŧţe být významně sníţeno. Přemnoţení lidstva také nemusí nastat: se zvyšováním ţivotní úrovně v rozvojových zemích bude patrně klesat porodnost. Katastrofa mŧţe spíše nastat, jako tomu bylo dříve, z nepochopitelného jednání elit ztrácejících vnitřní rovnováhu. A také z lidí, jeţ ovládne pocit nespravedlnosti a poníţení. Revoluce minulosti toho byly dŧkazem. Střet mezi islámem a křesťanstvím i jinými náboţenstvími je rovněţ moţným zdrojem katastrofických situací. Autoři ovšem zároveň neuvádějí některá zásadní opatření, která by téměř určitě musela být spojena s realizací jejich návrhŧ. Například: progresivní zdanění příjmŧ a majetku, ústup od nekontrolované globalizace, soustava zákazŧ a omezení centrálními orgány... Optika Dietze a O‘Neilla není ojedinělá. Předmluvu ke knize napsal Herman Daly, emeritní profesor fakulty veřejné politiky z University of Maryland; poukazuje, ţe je uţitečné tvrdě pracovat, aby měl člověk dostatek, avšak je hloupé pracovat tvrdě, aby měl člověk více neţ dostatek. Gar Alperovitz, profesor politické ekonomie z téţe univerzity a autor knihy Amerika po kapitalismu, uvádí, ţe v našem světě, kde ekonomické učení zŧstává soustředěno na rŧst, nabízí kniha podnětný příspěvek k vytvoření alternativního, ekologicky ekonomického systému. Souputníci Abychom se nepohybovali jen na americké pŧdě: doporučení k nápravě civilizace od Dietze a O‘Neilla vykazují řadu prŧnikŧ s názory Václava Havla (dŧraz na vzdělanost, nechamtivost, smysluplné vyuţívání času, morální chování). Náhledy nikoliv nepodobné tvŧrcŧm knihy Enough is Enough jsou u nás nyní patrné například na katedře veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd UK a také na pŧdě s ní personálně propojeného Centra pro sociální a ekonomické strategie. Libor Prudký z tohoto centra rovněţ volá po novém uspořádání společnosti, protoţe to současné se jiţ podle něho přeţilo a nelze na něm stavět další pokrok. Jenţe problém nejen Prudkého a spol., nýbrţ i Dietze a O‘Neilla tkví v tom, jak kriticky a pouţitelně spojit poznatky sociologické a ekonomické. *** Enough is Enough Building a Sustainable Economy ina World of Finite Resources Rob Dietz & Dan O‘Neill Vydali Berrett-Koehler Publishers, San Francisco 2013, 240 stran. Foto popis| Je toho trochu moc. Pohled na chudinskou čtvrť největšího ekvádorského města Guayaquil. Foto autor| FOTO JONATHAN KELLER O autorovi| JAN BALCAR, Autor je ekonom

Míša se pere se Slávkem, ČSSD trpí 2.11.2013

Mladá fronta DNES str. 11 Ondřej Koutník

Názory

Předčasné volby skončily rozpačitým vítězstvím sociální demokracie. Bezprostředně po oznámení výsledkŧ se však v největší české levicové straně začaly dít věci, nad nimiţ zŧstává rozum stát. V nevyzpytatelné ČSSD má momentálně navrch předseda Bohuslav Sobotka a hejtman Michal Hašek je vyzýván k odstoupení, není však záruka, ţe se situace zase nějak dramaticky nezmění. Psal se rok 2003 a expředseda ČSSD Miloš Zeman se chystal na hvězdné prezidentské završení své politické kariéry. Jenţe místo úspěchu přišlo fiasko. Mateřská strana svého kandidáta podpořila jen částečně a Zeman se musel poklonkovat na chalupu na Vysočinu. Tam však nezahálel a začal spřádat ďábelský plán, jak s takzvanými zrádci z prezidentské volby zúčtuje. Právě nezvolení Zemana na Hrad v roce 2003 se stalo bombou, u které bylo jen otázkou času, kdy v sociální demokracii vybuchne. Přišlo to v letošních prezidentských volbách. Zeman se rozhodl kandidovat na prezidenta, a aby bylo jasno, s kým si chce mimo jiné vyřizovat účty, během kampaně ve své knize Zpovědi informovaného optimisty vzkázal: „Se zrádci se nevyjednává, dokonce bych řekl, ţe se zrádci se nemluví.― Dynamické období Bohuţel pro sociální demokraty, Zeman se stal prezidentem v době, kdy stranu vede jeden z hlavních Zemanových nepřátel a takzvaných „královrahŧ― – Bohuslav Sobotka. Nebyl by to nepřekonatelný problém, ale pouze pod podmínkou, ţe by měl předseda vnitrostranickou situaci pod kontrolou. Plné znění zpráv


Sociální demokracie je dlouhodobě rozpolcená. Stranu rozechvěl napínavý sjezd v Brně v roce 2011, kde zápas o funkci šéfa strany vyhrál těsně Bohuslav Sobotka nad Michalem Haškem. Místo aby poté spojili síly, rozehráli pánové zákopovou válku. V ní se do konce loňského roku dařilo více panu předsedovi. V jednu dobu Hašek oslabil natolik, ţe nebylo jisté, zda na dalším sjezdu vŧbec obhájí post statutárního místopředsedy. Sobotka v regionech sílil. Tehdy však učinil chybu, ţe Haška „nedorazil―. Do této situace přišly prezidentské volby, které vyhrál „dŧchodce z Vysočiny―. Haškovo křídlo významně posílilo, coţ se projevilo následně v březnu na sjezdu v Ostravě. U značné části straníkŧ zavládlo přesvědčení, ţe sociální demokracie bez Zemana nemá šanci ve volbách uspět. Sobotka sice post předsedy obhájil, ale při volbě místopředsedŧ ztratil dŧleţitého spojence – populárního senátora Jiřího Dienstbiera. Kdyţ v červnu padla vláda Petra Nečase a prezident jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, Sobotka jako předseda ČSSD málem padl. Nehodlal totiţ tuto vládu ve Sněmovně podpořit. Jenţe proti Sobotkovi se postavilo nejen Haškovo prozemanovské křídlo, ale především většina regionŧ a vŧbec řadoví straníci. Sobotka neměl na výběr, musel obrátit a za levicovou vládu z dílny Miloše Zemana se ve Sněmovně postavit. Hašek Hradu ukázal, ţe je na něj spolehnutí, a ještě k sobě přetáhl šéfa poslancŧ Jeronýma Tejce, do té doby dŧleţitého muţe Sobotkova křídla. Dva měsíce před volbami bylo zřejmé, ţe ČSSD jde do klání zle rozdělena na dva znesvářené tábory. Hašek jako oblíbenec prezidenta Zemana a Sobotka jako muţ čekající na politickou popravu. Věří Zemanovi. Nic jiného neumí Místo toho, aby sociální demokracie v době opozice pilovala program a uvnitř partaje se soutěţilo na ideologické ose, probíhal ve straně bezskrupulózní boj o moc. Slovy klasika – názorově falešný a prázdný – Michal Hašek nebyl představitelem ţádného ideového proudu uvnitř ČSSD, nebyl ani výrazným stínovým ministrem zemědělství. Není ani typem politika jako hřmotný odborář Jaroslav Zavadil, ani intelektuálním liberálem praţské kavárny jako Jiří Dienstbier. Nejmenovaní členové předsednictva nedávno označili Haška za politika, který promění stranu v projekt pro byznysmeny. Jihomoravský hejtman vybudoval svou stranickou tvrz na základech asociace hejtmanŧ. Zatímco Sobotka se věnoval celostátnímu vedení strany, Hašek si postupně zavazoval ke spolupráci jednotlivé regiony. K tomu mezi jeho klíčové spojence patřili zkušení bardi jako Zdeněk Škromach a přehnaně ambiciózní a ve vysoké politice naprosto nezkušení politici jako Jeroným Tejc a Jiří Zimola. Základem Haškovy mocenské filozofie byla naprostá loajalita a oddanost Miloši Zemanovi. Vyjma toho totiţ Hašek neměl co členské základně nabídnout. Jenţe snad jen Hašek a jeho spojenci věří tomu, ţe mezi nimi a prezidentem Zemanem vzniklo pevné spojenectví. Miloš Zeman je stratég a vţdy si vybírá za spojence politiky, kteří mu mohou v danou chvíli něco přinést. Pozice Haškova křídla je pomíjivá. Zemanovi nešlo o budoucnost ČSSD nebo o kariéru Michala Haška. Hlavní je pomsta, stejně jako v případě nejmenování Martina C. Putny profesorem nebo nepozvání několika rektorŧ na oslavu vzniku Československa. Ani Bohuslav Sobotka není ţádný anděl. Coby ministr financí byl zodpovědný za prodej společnosti OKD, před několika lety se provalilo, ţe z poslaneckých náhrad financoval koupi luxusního bytu. Na rozdíl od Haška však několikrát ukázal, ţe o politice dokáţe přemýšlet i v jiných intencích neţ pouze jako o tvrdém a nechutném boji o moc. Usiloval například o to, aby ve vedení strany zŧstal populární Dienstbier, který ve velkých městech dokázal přitáhnout liberálnější a mladší voliče. I přes riziko dalšího vyostření vztahŧ s prezidentem kritizoval Rusnokovu vládu, neboť věděl, ţe v kampani se jeho strana vŧči ní nebude moci vymezovat tak efektivně jako vŧči pravicové vládě. Sobotkovi snad lze věřit i záměr, ţe hodlá být jakýmsi retardérem vŧči Zemanovým nájezdŧm na Poslaneckou sněmovnu a stranický systém. Teoreticky se mohl stát prvním premiérem, který k moci připustí komunisty, na druhou stranu se tím netajil. Alespoň byl čitelný. Hašek se sice stavěl do pozice pravicově laděného sociálního demokrata, vzhledem ke svému mocenskému apetitu byl však daleko méně předvídatelný neţ Sobotka. Před volbami se například spekulovalo, ţe Zeman je jiţ domluvený s Vojtěchem Filipem a jeho KSČM, která výměnou za Haškŧv menšinový kabinet předloţí seznam s poţadavky na uplacírování několika desítek svých funkcionářŧ do státních úřadŧ a institucí. Zpátky do opozice! Nebylo překvapením, ţe takto nastavená strana doklopýtala ve volbách k pouhým jedenadvaceti procentŧm hlasŧ. Dalo se očekávat, ţe Sobotka padne. Plán na jeho odstřelení se podle některých praţských lobbistŧ rodil uţ více neţ rok. Sobotkovi by pravděpodobně nepomohl ani lepší volební výsledek. Hašek však celou akci „přepálil― a situace se mu vymkla z rukou natolik, ţe kvŧli lţím o schŧzce v Lánech čelí on a další účastníci dýchánku u prezidenta silnému tlaku na odchod z nejuţšího vedení strany. Plné znění zpráv


Poměry ve straně se během několika hodin dramaticky proměnily ve prospěch Bohuslava Sobotky. Několik regionŧ (například liberecký a ústecký), které ještě v době hlasování o Rusnokově vládě Sobotku kritizovaly, se nyní podle našich zdrojŧ za Sobotku postavilo. Z oblastních organizací v Blansku či ve Strakonicích, které byly revírem Haška, respektive Zimoly, přicházely ve čtvrtek zprávy o vyjádření podpory Bohuslavu Sobotkovi. Spíše neţ jako projev altruismu je třeba tyto otočky opět vnímat jako chladný kalkul. Sobotka má nyní skutečně šanci o vládě vyjednávat – na rozdíl od Haška. Zapomeňme na to, ţe by šlo o ryzí lásku k supermanovi Sobotkovi. Příští neděli mŧţe být zase vše jinak! To bude jednat ústřední výkonný výbor o funkcích a sloţení grémia strany. Sobotka by měl mít dle dosavadních informací nad haškovci převahu, zdaleka však není vyloučeno, ţe do jednání výboru zasáhne nějaká kauza, která by s poměry ve straně mohla zacvičit. V kuloárech se nejčastěji hovoří o případech OKD a Mostecké uhelné. Pak by se teoreticky mohl na scéně objevit třetí, kompromisní kandidát na premiéra – hovoří se o místopředsedovi strany Milanu Chovancovi, který sehrál klíčovou roli v odhalení lánské aféry. Je patrné, ţe ČSSD není v kondici potřebné pro stabilní vládnutí. Pokud vládu postaví, čeká nás vratký kabinet. Pokud neuspěje, lze očekávat nástup prezidenta Miloše Zemana a další vládu spřízněnou více s Hradem neţ se Sněmovnou. Je tristní, ţe sociální demokracie se sedm let chystala na převzetí vlády, ale nakonec po vítězství ve volbách je zralá znovu na odchod do opozičních řad. Vypadá to však, ţe Miloši Zemanovi se sen o velké pomstě opravdu splní. Foto popis| O autorovi| Ondřej Koutník, Redaktor internetového serveru Česká pozice. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, Katolické univerzitě v belgické Lovani a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vystudoval politologii. Zabývá se především domácí celostátní a komunální politikou či děním v českých politických stranách.

Ustlal jsem si v kostele pod fotobuňkou. Kdyţ jsem se převracel, vţdycky jsem ho rozsvítil 2.11.2013

Nymburský deník str. 02 Nymbursko/Region LUKÁŠ TREJBAL

Cestovatel a student Jan Kára z Nymburka, který se rozhodl jít pěšky aţ na Gibraltar: Nymburk, Gibraltar – Cestovatel Jan Kára je mladík plný elánu. Rozhodl se jít pěšky z nymburského náměstí Přemyslovcŧ do Gibraltaru. Atak se i stalo. Od června do září prošel 8 zemí a ušel 3 tisíce kilometrŧ. Vemte si pořádné boty a mŧţeme s Honzou chvíli jít společně. * Před touto zásadní cestou jste si uţ někde vyzkoušel delší pěší trasu? Vloni jsme šli s Honzou Holanem z Nymburka na Sněţku, šli jsme to tři dny. Je to něco přes sto kilometrŧ. Tam jsem si vyzkoušel, jestli jsem vŧbec schopný se druhý den postavit na nohy a ujít stejnou dávku kilometrŧ jako ten první. Dali jsme to po čundrácku, v podstatě podobně jako jsem teď šel z Nymburka na vrchol Gibraltaru – Rock of Gibraltar. * Kolik to dělá z náměstí Přemyslovcŧ v Nymburce aţ na vrchol Rock of Gibraltar? Vzdušnou čarou je to 2 300, ale nachozených mám 3 tisíce kilometrŧ. Mou velkou inspirací byl před cestou Petr Polák, který pěšky absolvoval cestu z Nymburka do Atén. Udělal jsem to jako on. Kilometry vzdušnou čarou vynásobíš 1,3 a výsledek jsou tvé nachozené kilometry. Já se ale úplně nedrţel té vzdušné čáry, chtěl jsem si projít například Lichtenštejnsko a Andorru. Jinak by se to dalo přejít mimo Pyreneje u pobřeţí Španělska. * Nebylo to tedy jaksi navíc? Ne, já jsem tam nikdy nebyl a chtěl ty země vidět. Uţ jsem byl tak rozchozený, ţe Andorra uţ nebyl problém. Plné znění zpráv


* Kolik zemí jste prošel? Celkem devět: Českou republika, Německo, Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii, Andorru, Španělsko a Gibraltar. * Konzultoval jste s cestovatelem a vaším vzorem Petrem Polákem svou plánovanou cestu? To ani ne, ale on po své cestě napsal Poutníkŧv manuál. Je to asi třináct stránek a já ho asi jako první otestoval. Byl to skvělý základ. On šel na podzim, proto tlusté ponoţky mi byly v létě k ničemu (smích). * Někde jste se odlišoval od manuálu? Například v počtu uchozených kilometrŧ za den. Petr šel 35 kilometrŧ denně, já šel 37. Kdyţ uţ jsem byl opravdu rozchozený, šel jsem i přes 40, mŧj rekord je 62 za den. To jsem uţ šlapal po Španělsku. Plánoval jsem ten den 50, ale tam jsou dlouhé úseky bez měst, třeba 25 kilometrŧ. Nakonec zjistíte, ţe máte špatnou mapu, a to město, které tam mělo stát, jsou tři rozpadlé domy a není voda, tak musíte jít dál. * Jak jste měl rozpočítané peníze na cestu? Nakonec jste s penězi nevyšel, ale k tomu se dostaneme. Měl jsem 5 aţ 7 euro na den na jídlo, toho jsem se drţel. Říkal jsem si, ţe v některých zemích je to drahé, budu jíst jako Petr toustový chléb se šunkou. A jde to nakoupit si maximálně za 150 korun, energii z toho máte. Jenţe k tomu se přidaly občasné deště. Asi desetkrát jsem musel zaskočit do hotelu a pochopil, ţe jsem nepočítal s rezervou. Mrzelo mě, ţe mě musí dotovat máma. Pouze na jídlo bych to uhrál. * Kde vám peníze došly? To bylo na konci Francie, před Andorrou. To uţ jsem byl za polovinou. * Poţádal jste přes sociální síť, aby vám přátelé poslali nějaké peníze. Nazval jste to nákupem kilometrŧ. Kdo vám koupí den, tedy 35 kilometrŧ, tomu pošlete pohled z Gibraltaru. Posílal jsem 60 pohledŧ. Našli se ale přispěvatelé, kteří mi poslali víc. To byli například Honza Chrtek s Honzou Červinkou z Galerie J2, ti mi přispěli 5 tisíc. Celkem bez pojištění mi na cestu ještě přišlo 22 tisíc korun. * To je úctyhodné číslo… Měl jsem z toho ohromnou radost. Mile mě to překvapilo, zjistil jsem, jak tu mou cestu lidé sledují. Petr Polák prý jednou přišel do práce a kolegové zahlásili: Tak uţ vás překonal. Kdyţ se Petr nechápavě zatvářil, dostal odpověď: No Kára. (smích) * Jak se s Petrem znáte? My se známe tak sedm let přes skautský oddíl. Já sice nejsem skaut, ale vţdycky jsem s nimi jezdil na tábory a rŧzné výpravy. Začalo to cestou se skauty do Francie. * Kde jinde jste ještě byl? Například v Maroku, Indii. Jenţe zájezdy jsem asi před čtyřmi lety opustil. Na své výpravě potkáš lidi, na zájezdech ne. * Chtěl jste si touto cestou něco dokázat? Jednou jsme se s Petrem bavili o jeho cestě do Řecka (Petr Polák prošel také 8 zemí a ušel 2 109 kilometrŧ – pozn. aut.). Říkal jsem mu, ţe bych to chtěl také dokázat. A on mi řekl: No ale to uţ musíš dál, tak běţ do Španělska. Hledal jsem na mapě, kolik to je do Santiaga de Compostely, coţ je jedno ze tří dŧleţitých poutních míst v Evropě. Ale ta cesta byla kratší neţ Petrova. Zadíval jsem se na mapu a rozhodl se pro Gibraltar, kde jsem nikdy nebyl. Plné znění zpráv


* Nebál jste se, ţe někde skončíte? Ať uţ z jakéhokoliv dŧvodu, vypoví tělo, najednou budete na konci sil… Bál jsem se toho po fyzické stránce. Já tu cestu strašně moc rozkecal a nemohl to vzít zpět. Kdybych nevyšel, byla by to ostuda jak řemen (smích). Pak jsem ušel deset dní a pořád počítal, kolik mi ještě zbývá. Toho se ale musíte zbavit. Nadával jsem si: Přestaň počítat, kolik schází, ale kolik si ušel. A začalo to jít. Asi od pŧlky Německa jsem se cítil fajn. Uţ to nebyl nějaký závod, normálně jsem na té cestě začal ţít. * A hlavní motivace? Chtěl jsem zjistit, co to se mnou udělá. Co dokáţu. Jistým dílem tam hrálo roli překonat Petra, ale nebylo to tak dŧleţité jako samotná cesta, kterou jsem si zvolil. * Kaţdý den jste šlapal svou dávku kilometrŧ. Co se vám honilo hlavou? Jeden den jsem odpočíval, asi pět dní za hranicemi Španělska. Chytil jsem pořádnou španělskou bouřku. Padaly kroupy a já šel po silnici a neviděl dvacet metrŧ před sebe. Neměl jsem stan, jen takový přístřešek, mířil jsem do hotelu. Tam jsem zjistil, ţe bouřka má trvat ještě následující den, tak jsem si udělal volno. Najednou vysvitlo sluníčko, uţ jsem měl ale zaplacenou noc. Zašíval jsem boty a pral prádlo, odpočinul jsem si. * Na jakých místech jste nocoval? Spal jsem v lese, v kapli pod svatými v malé vesničce ve Francii. Ustlal jsem si pod fotobuňkou a jak jsem se překuloval v noci – bolely mě kyčle – tak jsem pořád rozsvěcel kostel. Moţná kaţdou hodinu jsem ho rozsvítil. Jestli to někdo věřící sledoval (smích), musel to mít za zázrak. Nejhorší spaní jsem absolvoval v domečku na dětském hřišti v Andoře. Spal jsem tam v podstatě v sedě. Ve Španělsku mě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo dobré. * Auta jste zapověděl? Jakýkoliv dopravní prostředek. Asi padesátkrát mi zastavilo auto a já jim musel vysvětlovat, ţe jdu pěšky na Gibraltar. V Německu se mi smáli, ale ve Španělsku to znali. Vy jste poutník, tak to jo, říkali. * Jak jste se domlouval? Většinou anglicky, ve Francii jsem to zkoušel francouzsky a ve Španělsku jsem si nejdřív uměl říct jen o vodu, ale postupem času uţ jsem se dokázal představit, říct,kam jdu. * Co zajímavého jste na cestě viděl, co vás překvapilo? Musíte si dát vţdycky nějaký bod, kam jdete a co chcete vidět, aby jste to na té cestě vydrţel. Mŧţe to být ve finále na tom místě nezajímavé, to je jedno. První bod, který jsem si určil hned za hranicemi, byl bývalý koncentrační tábor Dachau. Je menší neţ Osvětim a tím emotivnější. Pak jsou cílem hranice. Lichtenštejnsko jsem prošel za šest hodin a bylo nezajímavé. Hodně dobré byly dva přechody ve Švýcarsku,kterými musíte projít,aby jste se dostali dál. Najednou vystoupáte z vedra do výšky 2 400 metrŧ, kde je sníh. Neměl jsem ţádné zimní doplňky, byl jsem tam jen v teniskách a tričku(smích). Příroda a horytam všude jsou krásné. V Chamonix je výhled na Mont Blanc. V krajinné oblasti Ardéche ve Francii jsem náhodně objevil jeskyně s nejstaršími pravěkými malbami. Na krásné jeskyně jsem narazil ještě ve Španělsku. * Jste duchem ještě na cestě nebo uţ doma? Uţ jsem doma. Zajímavé bylo, ţe já odlétal v září z letiště v Malaze ve Španělsku a rodiče den předtím zase do Španělska. Minuli jsme se a viděli se aţ za týden (smích). Ségra mě vezla autem z letiště Václava Havla do Nymburka. * Jak jste vnímal mentalitu lidí? Do Švýcarska to bylo podobné. I kdyţ jsem jim nerozuměl, protoţe německy neumím. Od Francie se to zlepšilo, Francouzi byli asi nejpohostinnější. Nechali mě přespat, donesli mi jídlo. Jednou jsem spal vedle domu Plné znění zpráv


na louce a přišli starší lidé a pohostili mě doma. U města Alés je vesnička, kde mě pozvali na zahradu i jídlo. Jenţe to jsme jedli tři hodiny (smích). Tam jsem ochutnal mušli srdcovku. Přišel jsem si tam pro vodu a ta se proměnila doslova a do písmene na víno (smích). *** U města Alés je vesnička, kde mě pozvali na zahradu i jídlo. Jenţe to jsme jedli tři hodiny (smích). Ve Španělskumě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo pohodlné. Z cestovatelského deníku Honzy Káry 67. den – Alcaraz, Bonache 1. 9. 2013 Jsme ve vesničce, která by podle mé mapy ještě neměla existovat. Jmenuje se Bonacha a skončil jsme zde po 45 kilometrech. Táta mi ji našel na internetu a poslal její přibliţnou polohu v sms. Cestou k ní to bylo 27 kilometrŧ dlouhé nic. Byla zde trochu jazyková šaráda s místními dŧchodci. Zcela suverénně jsem omílal svých pět naučených vět o moţnosti spánku a vody a snaţil se zachytávat střípky souhlasu v jejich odpovědích. Nakonec jsme usoudil, ţe mŧţu spát, kde chci. Jeden z dŧchodcŧ nade mnou neustále kroutil hlavou, ale nakonec to byl právě on, kdo mi přinesl k večeři rajče. Uţ od pohledu na kroky a pohled lidí poznám, ţe mi něco nesou. Připadám si jako Jeţíšek, co vidí tři krále. Vţdy ale skromně dělám, ţe nevidím, jak ke mně jdou, hrdě nesou tašku a předem loudí kaţdý mŧj děkovný výraz. Nikdy jsem nevěděl, jak se mám tvářit, kdyţ mi někdo něco nesl. Nevím to stále. Potkával jsem dnes hodně lidí ve stejných vestách jako mám já. Byli na procházce a měli mŧj obdiv. Já jdu na Gibraltar, ale oni jdou jen tak po silnici, protoţe se chtějí projít. V této pustině to za obdiv stojí. Nevím, odkud mohli jít. Zajímavé město je tu pouze Alcaraz, ale není tu poblíţ další, které by s ním tvořilo nějakou stezku hodnou k procházce. Zatímco píšu, tak ten pán s rajčetem ukazuje i na kohout s vodou u jejich kulturáku. Je tam prý moţnost se umýt. Nevím, zda to byl příkaz nebo nabídka, ale učiním tak aţ ráno. Vzal jsme si dnes prášek. Bojím se, ţe jsem se trochu nachladil z větru, který sviští tady v La Mancha jako divý. Don Quijote tu to neměl lehké... VIZITKA – JAN KÁRA se narodil 5. prosince 1991 v Nymburce, kde ţije. Vystudoval gymnázium v Nymburce, nyní mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzitě Karlově. Má rád cvrkot v Nymburce, nejraději nějakou akci, pořádanou Galerií J2. Chystá velkou výstavu fotografií z cesty v kapli sv. Jana Nepomuckého a v restauraci U Gregorŧ, zřejmě v únoru 2014. Foto popis| Kára na cestě na Gibraltar. Hrátky se zrcadlem. Galerie na www.nymbursky.denik.cz. Foto autor| Foto: archiv J. Káry Foto popis| Spokojený Jan Kára uţ v Nymburce. Galerie na nymbursky.denik.cz. Foto autor| Foto: Deník/Lukáš Trejbal Region| Střední Čechy

Michal Špaňár: Plavat jsem se musel naučit rychle 2.11.2013

penize.cz

str. 00

Rozhovor

„Jakkoliv se tu dokáţeme plácat po ramenou, vţdycky budeme malý trh a pořád jsme také trh nevyvinutý. Jiné věci je moţné naučit se jen tak, ţe Čech vyrazí do ciziny načerpat zkušenosti nebo přijde cizinec ze zahraničí,― říká Michal Špaňár, nový výkonný ředitel Partners. On sám se do ciziny vydal, transformoval největší brazilskou banku a pracoval na vrcholových postech pro ING v Jiţní Koreji. Za dva týdny oslavíme čtyřiadvacáté výročí sametové revoluce. Jak jste ji tehdy jako čerstvě plnoletý proţíval? Měl jsem moţnost být při tom a byla to úţasná zkušenost. Dokonce jsem byl i osobně na Národní třídě onoho slavného 17. listopadu – a ještě vyvázl bez rány… Všichni jsme ţili politikou. Také proto jsem si na vysoké škole zvolil studium politické vědy a mezinárodních vztahŧ. Lákala mě cesta kariérního diplomata. Plné znění zpráv


Nelitujete dnes, ţe jste nestudoval nějaký více byznysový obor? Vŧbec ne. Ekonomické vysoké školy byly vté době stále plné socialistických kantorŧ. A tomu odpovídala i výuka. Jednou zmála výjimek byla právě naše Fakulta sociálních věd na Univerzitě Karlově, kde se dala velmi rychle dohromady úţasná skupina kantorŧ, kteří měli sminulým reţimem společné maximálně to, ţe proti němu aktivně vystupovala nebo ţili vemigraci. Přednášeli nám třeba Jacques Rupnik nebo Vojtěch Mastný a řada dalších, kteří se vrátili do Československa, protoţe chtěli aktivně pomoc sobnovou země. Co vám – opět především sohledem na vaši dnešní profesi – studium dalo? Základy účetnictví to nebyly určitě… Naučili mě přemýšlet o věcech jiným zpŧsobem – kriticky, snadhledem. Nikdo nám nevnucoval kuchařku plnou zaručených receptŧ se slovy takhle to dělejte, právě naopak, neustále jsme byli nuceni hledat souvislosti. To je jedna zklíčových vlastností úspěšného manaţera. Byznys základ mi ale opravdu chyběl, proto jsem se později rozhodl vystudovat ještě MBA. Celá řada vašich vrstevníkŧ se ale vydala jinou cestou – začala podnikat. Lepší dobu pro „postavení na vlastní nohy― byste ostatně hledal jen těţko. Zvaţoval jste i takovou moţnost? Zvaţoval, ale necítil jsem se připravený. Chtěl jsem se nejdřív něco naučit a pak aţ do toho jít. Samozřejmě, kdyţ se na všechno podívám nyní zpětně, vidím, jak neuvěřitelné moţnosti jsme tehdy měli. I tak si ale říkám, ţe jsem se snad rozhodl správně. Po škole jste nastoupil na ministerstvo vnitra jako tajemník ministra Jana Rumla. Václav Klaus, nebo Jan Ruml? Určitě Jan Ruml. Velmi si váţím jeho aktivního boje proti komunismu vletech minulých i práce, kterou tehdy na ministerstvu odvedl. Václava Klause respektuji pro jeho pracovitost. Lidsky bliţší je mi ale Jan Ruml. Během svého pŧsobení na ministerstvu vnitra jste absolvoval stáţ na prestiţní americké námořní vojenské škole Naval Postgraduate School. Ano. Dokonce i přesto, ţe mám modrou kníţku. (smích) Ale váţně. Ona to nebyla klasická vojenská college, jaké známe zamerických filmŧ, kde je všechno podřízené přísnému drilu, místo chŧze musíte běhat a seřvou vás za jakýkoliv prohřešek proti pravidlŧm – i kdyţ ani tady si nikdo nedovolil přijít na přednášku byť jen o vteřinu pozdě. Na Naval Postgraduate School se vychovávají budoucí američtí vysocí dŧstojníci – je to jediná postgraduální škola ozbrojených sil, a je tedy pro všechny, nikoliv jen pro námořnictvo. Všechno je tam přísně praktické. Filozofování není na pořadu dne, protoţe nutnost uřídit takový kolos, jakým jsou americké ozbrojené síly, nějaké sáhodlouhé debaty zkrátka neumoţňuje. Kdyţ někdo přijde sopravdu chytrým nápadem, dostane šanci ho obhájit. Pokud to nedokáţe, druhá šance není, pokud to zvládne, okamţitě je novinka implementována do praxe. Tady uţ by se inspirací pro byznys a vedení lidí našlo určitě víc… Jednoznačně. Napadá mě třeba jednoduchá ale nesmírně podceňovaná schopnost rozsekat celek postupným dělením na co nejmenší funkční jednotky, odhalit jádro problému a odstranit ho a následně celek opět sloţit tak, aby fungoval efektivněji. Vojska takhle odhalují slabiny protivníka i své vlastní uţ tisíciletí, ve velkých firmách se ale tahle schopnost najít problém ztrácí. Po návratu do České republiky jste se zase ztratil vy zministerstva a vydal se finančního sektoru. Proč? Dŧvod byl prozaický. Vroce 1998 vyhrála volby ČSSD a vznikla první levicová vláda. Vden, kdy přišel ministr Grulich, jsem za sebou – dobrovolně – zabouchl dveře. Tím skončilo mé pŧsobení na pozici tajemníka ministra vnitra a po letech strávených na ministerstvu ochabla i má touha stát se kariérním diplomatem. Postupně jsem zjišťoval, jak vreálu funguje zahraniční sluţba, a jsem rád, ţe jsem se touhle cestou nevydal. Mohl jsem mít klidný ţivot vrelativním dostatku, ale po několika takhle strávených letech je člověk nepouţitelný pro jakoukoliv jinou práci. Vpět vám vypadne tuţka a konec. Diplomacie je chomout, který vás spoutá. Zavřou vás do pěkné stáje a nasypou vám do ţlabu, tím to ale hasne a máte jen malou moţnost něco reálně ovlivnit. Samozřejmě i tam jsou lidé, kteří svou práci dělají zodpovědně a poctivě, ale motivující prostředí to zrovna není. Politika vás nelákala? Plné znění zpráv


Kandidovat do parlamentu a stát se poslancem byla určitě jedna zcest, ale kdyţ jsem viděl, jak funguje vysoká politika a i státní správa, bylo rozhodnuto. Nechtěl jsem vést ani politický, ani úřednický ţivot. Místo toho jsem plný elánu nastoupil do Allianz, ani tam jsem ale vté době nenašel takový drajv, který jsem hledal, a tak jsem se nakonec rozhodl odejít a znovu se věnovat vzdělávání a udělal jsem si náročnou – a tedy kvalitní – MBA školu. No a ke konci studia mě oslovila ING Pojišťovna, coţ byla vté době první velká zahraniční pojišťovna, která vČesku vybudovala vlastní retailovou distribuční síť a byla sní nesmírně úspěšná. Já jsem pak dostal na starost nově vznikající část firemních benefitŧ. Jako manaţer, nebo jako prodejce? Jako obojí, byl jsem na to sám… Kdyţ jsem byl vpráci zhruba týden, zavolal mi generální, ţe sním mám jít na schŧzku do jedné velké nadnárodní firmy a prodat jejich vedení náš koncept firemních benefitŧ. Bylo to strašně fajn – aţ na to, ţe jsem po týdnu vpráci nevěděl o firemních benefitech absolutně nic. Plavat jsem musel naučit opravdu rychle. I díky tomu jsme ale měli jako první připravenou obchodní strategii pro získávání korporátních klientŧ ve chvíli, kdy byla schválena daňová uznatelnost ţivotního pojištění. Naše masivní retailová distribuční síť nám dodávala kontakty na potenciální firemní obchody a my je uzavírali, nastavovali technické parametry a procesovali. Během čtyř let jsme pod křídla ING Pojišťovny přivedli několik tisíc firem. Polovina celkového byznysu pojišťovny vČesku tehdy šla zfiremních obchodŧ a vtomto businessu ING postupně dosáhla 49 procent pojistného trhu. Díky tomu se samozřejmě rozrostl i nás tým. Kdyţ jsem odcházel, čítal náš tým pro firemní byznys vČechách i na Slovensku celkem 47 lidí. Proč jste odešel? Chtěl jsem získat reálnou zkušenost zvelkého trhu s vyspělejšími produkty, a navíc se zase ozvaly mé toulavé boty – ţivot vzahraničí mě vţdycky lákal a kaţdá taková zkušenost je nezastupitelná. Jakkoliv se tu dokáţeme plácat po ramenou, vţdycky budeme malý trh a pořád jsme také trh nevyvinutý. A to jak produktově, tak distribučně. Jiné věci je moţné naučit se jen tak, ţe Čech vyrazí do ciziny načerpat zkušenosti nebo přijde cizinec ze zahraničí. Tomu ale zase dělají problémy jazyk a některá česká specifika. Proč jste si tedy vybral Brazílii? To není země, která by na první pohled pŧsobila dojmem, ţe je produktově ne distribučně před námi. A to je obrovský omyl! Brazílie je vobojím o mnoho let dál neţ my. Investiční byznys, bankovní byznys, dŧchodový byznys, riziková pojištění. O produktech, které tamní finanční instituce nabízejí, si u nás mŧţeme zatím nechat jen zdát. Jasně, ţivotní pojištění má vBrazílii jen zhruba dvacet procent populace, ale těchto dvacet procent je jednak zhruba čtyřicet milionŧ lidí, tedy několikanásobně větší trh neţ u nás, a jednak jsou tito lidé zvyklí uzavírat ţivotní pojištění posledních šedesát let. Ani tradicí, ani objemem jim tedy konkurovat nedokáţeme. A nedokáţeme to ani produktově? Včem jsou finanční produkty vBrazílii lepší neţ ty u nás? Pokud bych to zjednodušil, tak ve všem. Skutečně. Asi nejsnáze se to ukáţe na investičních a bankovních produktech. Pokud chcete přeţít hyperinflaci, která vBrazílii byla, musíte být extrémně efektivní a peníze okamţitě točit, investovat, jinak nepřeţijete. Stejně jako kaţdý Polák znal a moţná ještě zná aktuální cenu zlata, kaţdý Brazilec, který má střední školu, díky hyperinflací ví, co to inflace je, jak se proti ní bránit, co je to prefix a co postfix, a tak dále. A mnohem dál jsou Brazilci i vtechnologickém zázemí. Je to zřejmě stále jediná velká země na světě, kde funguje on-line bankovní clearing. Pokud strčíte peníze do bankomatu vPorto Allegre na jihu země, mŧţete ty samé peníze o dvě minuty později vybrat vjiné bance na severu země vManau – a to je šest hodin letadlem. A to fungovalo uţ v době, kdy jsem byl vBrazílii já, tedy vroce 2004. To samé platí u penzijního připojištění – u nás komunismus jednak zlikvidoval trh a navíc sebral lidem odpovědnost za sebe sama. VBrazílii sice byla diktatura, neexistovala svoboda slova, ale byznys vţdycky jel. Sociální a strukturální problémy ovšem přetrvaly dodnes. To je ale jiný příběh… Jaký je ţivot vBrazílii, pokud jste úspěšný manaţer, a kam se vydal Michal Špaňár dál, se dozvíte příště… ============================================ Michal Špaňár -------------------------------------------Plné znění zpráv


Mgr. Michal Špaňár, MBA, vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a MBA na U. S. Business School v Praze ve spolupráci s Rochester Institute of Technology, N. Y., USA. Pracoval na ministerstvu vnitra a v pojišťovně Allianz, v roce 2000 pak nastoupil do nizozemského holdingu ING, kde pracoval dalších třináct let na rŧzných postech. V letech 2000 aţ 2004 postavil pro ING velmi úspěšný model korporátního byznysu, se kterým se společnost z nuly stala lídrem trhu v zaměstnaneckých benefitech. V následujících čtyřech letech transformoval největší brazilskou pojišťovnu SulAmérica v moderní finanční společnost. Poslední tři roky se věnoval strategickým projektŧm ING pro český a slovenský trh a řízení penzijních produktŧ. Od září 2013 je výkonným ředitele Partners Financial Services. ============================================ ============================================ Brazilská inflace -------------------------------------------============================================ ============================================ Rozhovory na horních šprušlích -------------------------------------------Dopravce Radim Jančura * Dokud nám budou vládnout hlupáci, spodnikáním neseknu * Pendolino je nešťastný vlak Vysokoobrátkový burzovní obchodník a protikorupční mecenáš Karel Janeček * Víc uţ vydělávat nemŧţeme * Jsme korupční velmoc, krade se tu víc neţ na Ukrajině * Politici znás dělají kretény. Nedejme se! Dovozce japonských potravin a turistŧ Tomio Okamura * Zpopeláře milionářem * Postrádám u nás dlouhodobé vize Majitel prvního slevového webu Tomáš Čupr * Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelŧm mat balíkomat? * Ekonomická krize? S tou mě strašili, i kdyţ jsem zakládal Slevomat * Český restauratér dobývá Ameriku * Potravinářský prŧmysl nás všechny šidí Učitel dobrého jídla Roman Vaněk * Peníze se v gastronomii válí na zemi, jen je málokdo umí sebrat * Procházíme gastronomickou pubertou Tvŧrce webu pro filmové nadšence Martin Pomothy * ČSFD.cz. Příběh impéria filmových fanouškŧ * ČSFD.cz je pro mě jen koníček, ne byznys! Směnárník Mikuláš Švéda * Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, přestane se to hejbat, dotuj to! * Musíme spadnout na dno a odřít si zadek Plné znění zpráv


Výrobce outdoorového a sportovního oblečení Václav Hrbek * Dřív se dobré zboţí prodávalo samo. Dnes uţ to bez drahých kampaní nejde * V Londýně jsme nechtěli zapadnout v šedivém prŧměru, riskli jsme holínky ============================================

URL| http://www.penize.cz/investice/275315-michal-spanar-plavat-jsem-se-musel-naucit-rychle

Ekonom Sedláček bude ve Filozofické revui 4.11.2013

5plus2.cz str. 00 stalo se Bohuslava Petráková

STRAKONICE - Tomáš Sedláček pracoval v letech 2001 aţ 2003 jako ekonomický poradce Václava Havla. V úterý 12. listopadu přijede besedovat do Strakonic. Pořadatelem je Mana, Apoštolská církev Strakonice. Tématem besedy je Ekonomie dobra a zla. Tak se také nazývá jeho kníţní prvotina. Uznávaný ekonom Tomáš Sedláček. Foto: Archiv Academia Nakladatelství Po postu poradce prezidenta Václava Havla přijal v roce 2004 funkci postexpertního poradce ministra financí, kde se věnoval reformám a sniţování schodku veřejných rozpočtŧ. Zaloţil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Fórum 2000 a členem poradních či dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Mimo jiné rovněţ přednáší filozofii a ekonomii, dějiny ekonomických teorií a aktuality na FSV UK a hostuje i na dalších univerzitách. Beseda s populárním filozofujícím ekonomem PhDr. Tomášem Sedláčkem, se uskuteční v rámci Velké filozofické revue dne 12. listopadu v 17:00 hodin ve společenském sále Šmidingerovy knihovny na 3. nádvoří strakonického hradu. Ekonomie dobra a zla je jednou z nejprodávanějších a nejuznávanějších knih u nás i v zahraničí. "Mluvit budeme nejen o současné ekonomické situaci v širším kontextu i dalších aktuálních otázkách, které se nás dotýkají," uvádí za pořadatele Pavel Gerčák.

URL| http://www.5plus2.cz/46722/ekonom-sedlacek-bude-ve-filozoficke-revui

Víme, v jaké praţské lokalitě se nejlépe bydlí 4.11.2013

buildingnews.cz str. 00 Tomáš Johánek

Zprávy dne

PRAHA - Hledáte v Praze přechodné bydlení, abyste byli blíţe svému zaměstnání, nebo domov pro celou vaši rodinu? Ideálním volbou je například Praha 5, která splní přání dětí, rodičŧ, studentŧ i velkých businessmanŧ. Častokrát se při koupi nemovitosti nebo pronájmu bytu v Praze necháme svést cenou a opomeneme dŧleţité faktory, které mohou v budoucnu dělat problémy. Lokalita je jedním z nich. Myslete na to, ţe domov nedaleko školy nebo práce mŧţe dlouhodobě ušetřit vysoké náklady za dopravu! Také občanská vybavenost má podstatný vliv. Nikdo nechce hledat lékaře na druhém konci města a školek v okolí není nikdy dost. Praha 5 má vše, co potřebujete



Městská část Praha 5 patří v současné době k nejmodernějším a nejvybavenějším lokalitám v metropoli. Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíře a Motol svým obyvatelŧm nabízí vše, co současné mladé rodiny potřebují a zároveň vyţadují. •

Doprava - metro B, napojení na Městský okruh (Strahovský tunel, tunel Mrázovka)

•

Obchodní domy a centra - OC Nový Smíchov, OC Metropole Zličín, IKEA

•

Příroda - Barrandovské skály, Prokopské a Dalejské údolí, Ctirad

•

Kultura a zábava - Aquapark Barrandov, Švandovo divadlo, Národní dŧm na Smíchově

• Vysoké školy - VŠEM, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahŧ, Fakulta humanitních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Ceny bydlení na Praze 5 se pohybují kolem praţského prŧměru Říkáte si, ţe tato ţádaná lokalita se určitě prodraţí, ale není to pravda. Praha 5 je zlatým středem. Byty na prodej se v prŧměru pohybují kolem 3 600 000 Kč. Pronájmy bytŧ v Praze 5 také nevyjdou extrémně dráţ neţ kdekoliv jinde ve městě. Za malý byt 1+kk zaplatíte přibliţně od 6 000 do 15 000 korun měsíčně. Jsou tu ale i lukrativnější místa v moderních bytových domech s výhledy na praţské panorama, kde vás přechodné bydlení mŧţe stát i 40 000 korun za měsíc. Nové domovy se hledají nejvíce na internetu Realitní časopis Realcity provedl na začátku roku 2013 výzkum ve spolupráci s agenturou STEM/MARK, ze kterého vyplynulo, ţe nové domovy lidé hledají nejvíce na internetu, a to na realitních serverech nebo přímo na stránkách vytipovaných realitních kanceláří. Internet dává neomezené moţnosti srovnávání i prověřování realitních společností prostřednictvím veřejných diskusí a hodnocení. Zdrojŧ pro vyhledávání je v praxi ovšem mnohem více. Jedním ze zásadních jsou specializované realitní časopisy. Papír je totiţ stále povaţován za dŧvěryhodnější médium. Zde se lidé poprvé seznámí s konkrétní nabídkou a dále pokračují ve svém hledání této nemovitosti právě na internetu. Nemalou roli hrají v posledních letech při vyhledávání i realitní mobilní aplikace. Tady ročně vzrŧstá jejich vyuţívání řádově o tisíce procent. Lidé se zkrátka snaţí vyuţívat všech dostupných zdrojŧ. Jejich kombinací pak získají potřebné informace a následně dojdou k samotné realizaci kýţeného obchodu,― říká šéfredaktorka časopisu Realcity Michaela Čapková. Zajímají vás nemovitosti v Městské části Praha 5? Informujte se u realitních expertŧ na www.realcity.cz a začněte nový ţivot v místě plném neobyčejných moţností.

URL| http://www.buildingnews.cz/zpravy-dne/vime-v-jake-prazske-lokalite-se-nejlepe-bydli.html

Bude se v Česku v roce 2023 ještě kouřit? 4.11.2013

ČRo - radiozurnal.cz str. 00 Ľubomír Smatana

zajimavosti

„Česká republika je zapáchajícím komínem Evropy,― říkají lidé, kteří bojují proti kouření v restauracích. Česko je jediná země Evropy, která vŧbec nereguluje hustotu tabákového kouře v restauračních zařízeních. V projektu Českého rozhlasu Česko 2023 odhadujeme, jak bude vypadat naše země za deset let, a proto budeme hledat i odpověď na otázku, jestli se v té době bude ještě v restauracích kouřit, nebo ne. Nacházíme se v baru U chřestýše. Dým se tu valí úplně všude. Ptám se Kristýny, která má také v ruce cigaretu: Myslí si, ţe by s kouřením přestala, kdyby se v téhle restauraci nekouřilo? „Myslím si, ţe ne,― jistě odpovídá Kristýna. V budoucnu si prý kouření moţná rozmyslí. Ale kdyby se U chřestýše nekouřilo, to by jí vadilo.Evropa přitvrdí boj s kouřením, varování chce na 65 procentech krabičkyKe stolu záhy dorazila i hostinská Marcela a já se jí ptám, jestli by s dovedla představit, ţe by se v restauraci nekouřilo. Odpověď paní hostinské je pak jasná: „Kdyby se v restauracích nekouřilo, tak to tu zavřu, protoţe by sem nikdo nechodil.―Trend je jasnýVýčepní od Plné znění zpráv


Chřestýše asi nečetla statistiku z Británie, kde po zákazu kouření v restauracích návštěvnost dokonce stoupla. To naopak ví Miroslav Slíţ, student Fakulty sociálních věd, který se podílel na reprezentativním výzkumu 8000 lidí. Z výzkumu vyplývá, ţe 70 procent obyvatel Česka si přeje nekuřácké restaurace.„Trend je jasný. Ve všech okolních zemích je to naprosto samozřejmé a vypovídá to i kultuře toho kterého národa,― říká Slíţ, který je přesvědčen, ţe do roku 2023 bude kouření v českých restauracích určitě zakázané.Zeman chce, aby Evropská unie zmírnila boj proti tabákovým výrobkŧmTo by si přál i prezident Koalice proti tabáku Lukáš Kohoutek. Zároveň ale připomíná, ţe čeští politici stále vyjednávají v Evropské unii výjimky, a proto nevěří, ţe Česko zavede přísný protikuřácký zákon.Kuřácké restaurace patrně jen tak nezmizí„Nevěřím v úplný zákaz kouření v restauracích. Ţe se to nějakým zpŧsobem oddělí a budou pouze kuřácké, nebo pouze nekuřácké restaurace, to si představit umím. Stane se to patrně pod tlakem evropské direktivy. Ale ţe by byly všechny nekuřácké, to nepředpokládám,― uvaţuje Lukáš Kohoutek.První zemí na světě, která zakázala kouření na uzavřených veřejných místech, tedy i v restauracích všeho druhu, bylo Irsko a to v roce 2007.Kuřákŧm ve Španělsku odzvoniloBřetislav Tureček: V Izraeli se kuřáci s nekuřáky shodnouČesko 2023: odhadněte budoucnost!

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1276942

Vláda by měla dělat víc PR 4.11.2013

Marketing & Media str. 18 Jiří Hořčica

Agentury

PR ve sluţbách státní správy státu navazuje vztah a otvírá diskusi. Zatímco v rozvinutých západních demokraciích jsou PR aktivity povaţovány za standardní nástroj komunikace vlády s občany, česká státní správa v jejich vyuţití pořád zaostává. PR má přitom dlouhodobé výsledky a na rozdíl od marketingu slouţí k navazování vztahu a otevření diskuse. A píáristé se na zakázky státní správy dokonce těší. To jsou některé z postřehŧ, jeţ se objevily na workshopu „PR jako transparentní nástroj pro státní správu―, který v rámci PR Summitu nedávno organizovala APRA. Transparentní a vzorová výběrová řízení tu prezentovali Jana Pattynová z advokátní kanceláře Pierstone a Petr Engliš z agentury PEPR Consulting. Podle Engliše práce externí agentury přináší nejen pohled zvenčí, dynamiku a nové trendy. Outsourcing PR sluţeb také často znamená ekonomickou výhodnost. Cena jen jedním kritériem Pattynová zdŧraznila, ţe „výběrové řízení má být co nejvíc otevřené, protoţe větší mnoţství dodavatelŧ přináší větší konkurenci, výhodnější ceny, a tedy i finanční úsporu―. Upozornila také na to, ţe dodání výstupŧ - jako jsou tiskové zprávy, tiskové konference či výsledné články - by mělo být jen malou částí zakázky. „Veřejné zakázky jsou svým charakterem zakázky na sluţby. Převáţně jde o poskytování komplexního poradenství, zakázka by se měla koncentrovat na kvalitu sluţeb,― řekla Pattynová s tím, ţe nabídka by tedy neměla být hodnocena pouze podle ceny. Z diskuse nicméně vyplynulo, ţe většina vypisovatelŧ tendrŧ má pocit, ţe „musí vţdy brát tu nejniţší cenu―. Klára Janoušková z ostravské VŠB připomněla, ţe její univerzita nedávno přiřkla vítězství v tendru naopak té nejvyšší nabídce, „doteď s tím však má problémy―. Jak vládní PR nedělat, přiblíţil bývalý koordinátor přechodu na digitální TV Zdeněk Duspiva, kdyţ upozornil, ţe „Bulharsko jiţ před měsícem dokončilo proces digitalizace, teprve nedávno však ukončilo výběrové řízení na informační kampaň k tomuto procesu―. Milan Hejl z AMI Communications motivoval přítomné ke spolupráci, kdyţ prohlásil, ţe realizace hned dvou projektŧ, které jeho agentura pro státní správu připravovala, patřila k „nejintenzivnějším obdobím― v jeho ţivotě. „Hrajete za slabší tým a frustruje vás to. Ale málokdy si sáhnete na tak velké věci,― vysvětlil kouzlo práce pro státní správu Hejl. Píáristi se na to těší



„Konzultanti se po své práci na zakázky státní správy skutečně těší,― apeloval na státní zaměstnance i Pavel Kučera z agentury Hill & Knowlton. Moderátorka akce, Denisa Kasl Kolmanová z FSV UK, na závěr prezentovala první odborný výzkum české vládní komunikace z roku 2012. Podle jeho výsledkŧ jsou lidé nejen přesvědčeni, ţe vláda s nimi nekomunikuje, ale ani nevěří tomu, co říká. Nejvíc se zajímají o informace ze zdravotnictví a sociální sféry, ale největší rozpočet na kampaně - 300 milionŧ mělo Ministerstvo zemědělství, o jehoţ informace mělo zájem nejméně lidí. Vládní PR by přitom mělo být jedním ze základních nástrojŧ komunikace. Vţdy tomu tak bylo, jen dřív se mu říkalo propaganda či osvěta. V Německu nedávno ústavní soud podpořil aktivní vládní PR s tím, ţe je v zájmu občanŧ, protoţe „podporuje informovanou participaci na politickém procesu―. USA a Británie mají tisíce vládních „píáristŧ―. Austrálii Kolmanová charakterizuje přímo jako „PR stát―. Pokud by to znělo přehnaně, po ruce má vcelku přesvědčivé příklady: jak nejoceňovanější kampaň v dějinách Cannes Lions, letošní „Dumb Ways To Die―, tak populární „The Best Job in the World― z roku 2009 byly ve skutečnosti vládní informační kampaně. Organizátor konference, APRA, aktuálně vydal metodiku pro zadávání zakázek na PR sluţby. * Kampaně státní správy mívají rŧznou úroveň Foto popis| Společnou řeč se píáristé a manaţeři státní správy pokoušeli najít na workshopu, který se konal v rámci nedávného, pátého PR summitu.

Uţ jen házet kameny. Rozebíráme Chovancovu řeč u Moravce i osud Haška 4.11.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka

Politologové

POLITOLOGOVÉ Místopředseda ČSSD Milan Chovanec v neděli sdělil, ţe by si přál plnou koalici tří stran ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Zároveň oznámil, ţe z funkcí poslance a hejtmana si ponechá jedinou, podobně by se dle něj měl zachovat i Michal Hašek. Nejen to, ale i sestavování nové vlády a nestabilitu v sociální demokracii týden před klíčovým jednáním ÚVV ČSSD ParlamentníListy.cz rozebraly s politology Oskarem Krejčím a Josefem Mlejnkem. Hnutí ANO a KDU-ČSL prohlašují, ţe buď pŧjdou do vlády s ČSSD obě strany, nebo ji obě podpoří, případně pŧjdou obě do opozice. Místopředseda ČSSD Milan Chovanec v nedělních Otázkách Václava Moravce řekl, ţe nejlepší by byla otevřená koalice tří stran. ―Jsou to zásnubní tanečky,― říká pro ParlamentníListy.cz politolog Oskar Krejčí. ―Strany si připravují výhodnou vyjednávací pozici. Naznačují to, co by bylo pro druhou stranu nejméně výhodné a pro ně ještě pořád výhodné. V podstatě to neznamená nic nového, co bychom předem nedokázali odhadnout,― doplnil. Programy nejsou pro politiky tolik podstatné jako pro voliče Na dotaz ParlamentníchListŧ.cz, zda bude příští vláda pravicová, či levicová, profesor Krejčí odpověděl: ―Případná vláda, pokud vznikne na pŧdorysu těchto tří politických stran, bude jednou levicová, jednou pravicová, jednou středová. Jsou to vesměs pragmatici a programy jsou jen balíčky, na základě nichţ se rozhodují voliči, nikoliv státníci. Státníci potom manévrují tak, aby si zachovali elektorát, ale v podstatě pro ně nejsou jednotlivé programy natolik posvátné, aby nemohly být předmětem nějakých dohod a kompromisŧ.― O tom, zda zŧstane Bohuslav Sobotka i po neuspokojivém výsledku ve volbách předsedou sociální demokracie, by se mělo rozhodnout 10. listopadu, kdy se sejde ústřední výkonný výbor strany. Předsedu ČSSD v neděli 27. 10. vyzvalo k rezignaci předsednictvo strany, Sobotka to ale odmítl s tím, ţe by o jeho setrvání ve funkci měl rozhodnout právě nejvyšší orgán strany mezi sjezdy. Rozhodovat se bude také zřejmě o osudu Michala Haška a ostatních účastníkŧ takzvané lánské schŧzky. Milan Chovanec je zatím rozhodnutý rezignovat 9. prosince na post hejtmana Plzeňského kraje a být jen poslancem. V OVM uvedl, ţe v úterý nabídl také rezignaci na post místopředsedy strany, Sobotka ji ale nepřijal. Hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola uţ rezignoval na členství v předsednictvu ČSSD, odchází i z výkonného výboru strany. Sobotku v čele strany zatím podpořila předsednictva pěti regionŧ.



Puč? Uţ jen házet kameny ―Upřímně mě překvapilo to, jakým zpŧsobem se sociální demokracie chová,― říká k náladě uvnitř ČSSD před jednáním ÚVV politolog Krejčí. A pokračuje: ―To, ţe se přizpŧsobila náladám médií, je podle mého názoru ukázka velké slabosti velké politické strany. Protoţe, marná sláva, ať fandíme Sobotkovi, nebo Haškovi, je přece úplně jedno. Rozhodlo předsednictvo jako kolektivní orgán, rozhodl klub jako kolektivní orgán. To není ţádný puč, ale demokratický proces rozhodování. A pod tlakem médií, především televize, kdy ukazovala portréty takzvaných pučistŧ a chyběly uţ jen adresy, aby lidé věděli, kam mají házet kameny, se sociální demokracie opět ohnula. Já nechci říct, ţe má pravdu Sobotka, nebo Hašek. Vytváří se tu ale zase skupina nedotknutelných. To je nepřijatelné z hlediska právního profilu toho, čemu říkáme demokracie. Je to podobné jako britská demokracie. Tam všichni káţou o tom, jak by se měli chovat a sami se pak klaní před králem. To je dvojí metr,― upozornil pro ParlamentníListy.cz politolog. Kompromis jako ideální řešení pro sociální demokraty Podle něj je otázka, jak bude vypadat obsazování ministerstev. ―Ideální pro sociální demokracii by bylo nalezení nějakého kompromisu mezi těmi dvěma křídly. Součástí tohoto kompromisu by měly být i ministerské posty,― naznačil moţný osud Michala Haška Krejčí. Na co má sílu hnutí ANO? Bude také záleţet na tom, jaká ministerstva si bude případně nárokovat hnutí ANO. ―Jestli vŧbec má na něco sílu hnutí ANO, tak je to post ministra zahraničních věcí a ministra financí. Byli by naivní, kdyby nechtěli tyto pozice, které jsou jedny z klíčových ve vládě, ale i z hlediska struktury zájmu sociální demokracie. To má jít Mládek zpátky na Ministerstvo zemědělství? Co by bylo se Zaorálkem? Všechno je ještě pořád ve hvězdách a ten kompromis bude vypadat v koncovce jinak, neţ jak ho vidíme dneska,― řekl také profesor Krejčí. A vyjádřil se i k tomu, které opoziční strany budou profitovat z krokŧ nové vlády, bude-li v podstatě středová. ―V zásadě budou profitovat obě křídla nalevo i napravo od podivné koalice. Nikdo z nás si nedovede představit, jak bude fungovat klub ANO a co je bude drţet pohromadě. Nasytí se novými posty, pak budou rok spokojení ve sněmovně a poté jim to přijde málo. A placení prebend, tak jak to dělal Bárta, bylo pojato jako korupce. Takţe všechny výhody, které nabízí společenství s oligarchou, se ukáţou jako dočasné, kromě pěti aţ deseti ministrŧ a náměstkŧ,― předpovídá Krejčí. Výhoda pro komunisty A co komunisté, neposílí oni, aţ uvidí, ţe ČSSD realizuje tvrdé kompromisy? ―Pro komunisty je tato situace nesmírně výhodná, aniţ by s ní byli spokojeni. Peníze nebudou ani na levý, ani na pravý program. Třeba otázka restitucí se stane monopolem pro komunisty. A co mŧţe přinést ANO? Takzvanou kázeň a pořádek, tedy politické téma pro oligarchy. To znamená stabilizaci daných poměrŧ. A tyto poměry jsou řekněme pro polovinu lidí v této zemi nepřijatelné,― konstatoval profesor. Kdyţ ČSSD sestaví vládu a ANO ji bude podporovat, tak… Politolog Josef Mlejnek ke společnému prohlášení hnutí ANO a KDU-ČSL a slovŧm Milana Chovance o tom, ţe nejlepší by byla otevřená koalice tří stran - ČSSD, ANO a lidovcŧ, rovněţ uvedl, ţe jde o snahu vylepšit si vyjednávací pozici. ―Hnutí ANO se do vlády samozřejmě moc nechce. Bylo by pro ně zřejmě opravdu nejlepší, kdyby bylo v Parlamentu a vládu nějak podmíněně podporovalo. To ale není výhodné pro ČSSD, protoţe kdyţ sociální demokracie sestaví vládu a ANO ji bude podporovat, tak všechna negativní hodnocení pŧjdou na konto ČSSD. V zájmu ČSSD, zvlášť kdyţ její volební výsledek nebyl nijak spektakulární, spíše moţná je, aby vznikla klasická vládní koalice, aby ANO převzalo vládní spoluzodpovědnost. Jenţe hnutí se nechce, tak začínají tyto dohady,― řekl ParlamentnímListŧm.cz Mlejnek. Levice privatizovala banky a pravice zvyšovala daně Na otázku, zda bude nová vláda pravicová, nebo levicová, Mlejnek reagoval takto: ―V posledních letech je čím dál víc patrnější, a to nejen u nás, ale i ve světě, ţe toto dělení na pravici a levici přestává mít smysl. Nemá ten obsah, jako to mívalo kdysi před vícero lety. Koluje takový bonmot, ţe tady u nás levice privatizovala banky a pravice zvedala daně, coţ je naráţka na privatizaci bank za Miloše Zemana a zvyšování daní, které Plné znění zpráv


udělala Nečasova vláda. Pojmy pravice a levice jsou tu stále zejména kvŧli tomu, ţe se strany nějak vymezují a určitý typ voličŧ přitahují, nebo odpuzují. Takţe jde spíše o sebeidentifikaci určenou voličŧm, a kdyţ strany přijdou do vlády, chovají se úplně jinak. Třeba v Německu nejradikálnější reformy, z nichţ Německo dodnes těţí, udělal Gerhard Schröder, sociálně-demokratický kancléř. Byly to kroky, které by si ani Angela Merkelová netroufla udělat,― připomíná pro ParlamentnílListy.cz Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Hašek nebude ministrem Michal Hašek se podle něj nestane ministrem. ―Podle toho, jak to vypadalo v neděli, tak zřejmě Michal Hašek ve vládě nebude. Milan Chovanec v televizi naznačil, ţe Hašek dostane na výběr: Buď poslanec, nebo hejtman. A z Parlamentu bude zřejmě odsunut, aby tam případně nehrál roli nějakého přeběhlíka nebo člověka, který v klíčovém hlasování provede nějakou neplechu vŧči vedení. Vypadá to s ním špatně. Podle rozloţení sil to vypadá, ţe Sobotka získává převahu a je pravda, ţe asi v tuto chvíli by se měl některé z pučistŧ pokusit eliminovat a drtivě je porazit. Kdyţ s nimi uzavře nějaký kompromis, bude to jen odklad dalšího souboje,― tvrdí Mlejnek. Aktuální nálada je v ČSSD podle něj taková, ţe by Sobotka mohl prosadit radikální zpŧsob vypořádání se s ―pučisty― z Haškova křídla. ―Nechce je ale úplně vyhubit a dává jim moţnost, kde by mohli přeţít, jako jiţ zmiňovaný Hašek na hejtmanství. A moţná i to oznámení Chovance o tom, ţe on pravděpodobně rezignuje na hejtmana a zŧstane poslancem, je takovým nepřímým vzkazem Haškovi, akorát obráceně. Předpokládá se, ţe Hašek si spíše vybere hejtmanství jako pověstného vrabce v hrsti. Situace se ale ještě mŧţe změnit, ale myslím si, ţe Sobotka zřejmě posílí svou pozici,― doplnil Mlejnek. ―Pokud ČSSD pŧjde do vlády, dá se očekávat, ţe na tom budou profitovat komunisté, porostou jim preference jako protestní straně, ale neporostou nijak dramaticky. Za předpokladu, ţe ČSSD bude vládní stranou a bude muset dělat i nepopulární kroky, lidé budou vládě připisovat odpovědnost i za to, za co vláda vŧbec nemŧţe. Vládnutí je vţdycky nevděčné. Pokud lidé budou naštvaní, najdou si spíše nějaké jiné protestní strany neţ komunisty. Co se týče TOP 09, bude dělat svou práci v opozici - uţívat si předchozí kritiky při vládní odpovědnosti, to je celkem logické. Pro nábor hlasŧ je lepší být v opozici neţ ve vládě,― uzavřel pro ParlamentníListy.cz Mlejnek. Další odborné názory v rubrice Politologové

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1407&clanek=292113

Expert o dění v České televizi: Ta stíţnost je účelová 5.11.2013

aktualne.cz str. 00 Společnost - Domácí Sandra Štefaniková

Mediální odborník Milan Šmíd upozorňuje, ţe spor ohroţuje veřejnoprávní sluţbu Praha - Rozepře mezi zaměstnanci zpravodajství České televize vrhá špatné světlo na celou ČT. A především na veřejnoprávní sluţbu jako takovou. Je o tom přesvědčen Milan Šmíd, mediální odborník z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, který Aktuálně.cz poskytl o aktuálním dění v ČT rozhovor. "Spor dává zbraně do ruky lidem, kterým snahy o objektivitu a nestrannost zpravodajství ČT leţí v ţaludku - ať uţ ze strany byznysu, nebo politiky," soudí Šmíd. Spor o to, zda vedení zpravodajství zasahuje do obsahu jednotlivých příspěvkŧ, během necelého týdne výrazně nabral na obrátkách. Na veřejnosti se objevila jiţ tři prohlášení hájící rŧzná stanoviska. První stíţností, kterou předloţilo třiadvacet redaktorŧ, by se jiţ tuto středu mohla zabývat Rada ČT. Mezitím generální ředitel televize Petr Dvořák "rebelŧm" přes média vzkázal, ţe kontrolou stíţnosti pověří nezávislého autora. Zda ho vybere ale on sám osobně, neupřesnil. Plné znění zpráv


"Obávám se, ţe ve stíţnosti jsou věci, které jsou zcela účelové, kterými jsem byl překvapen. Prošel jsem si stíţnost skutečně bod po bodu a zjistil jsem, ţe řada věcí tam nesedí," tvrdí Šmíd, kterého si v lednu loňského roku vybral do svého externího kolegia poradcŧ ředitel Dvořák. Aktálně.cz: V posledních dnech sledujeme spor o ČT především na stránkách novin. Jaké dŧsledky mŧţe mít fakt, ţe si oba tábory posílají vzkazy přes média, na veřejný obraz televize? Milan Šmíd: Samozřejmě ţe veřejný obraz televize je tímto poškozen. Je smutné, ţe vnitřní nesváry poškozují celý obraz České televize. A.cz: Nepřiţivuje spor spekulace o opodstatněnosti veřejnoprávního vysílání? Případ poškozuje především veřejnoprávní sluţbu. Dává zbraně do ruky lidem, kterým snahy o objektivitu a nestrannost zpravodajství ČT leţí v ţaludku, ať uţ ze strany byznysu, nebo politiky. Ti první by nejraději veřejnoprávní média zrušili, aby mohli nastolovat agendu bez veřejnoprávní konkurence prostřednictvím svých mediálních konglomerátŧ. Ti druzí by nejraději veřejnoprávní média ovládli tak, aby neslouţila veřejnosti, ale jenom těm, kteří budou právě u vesla. A.cz: V čem podle vás tkví podstata sporu? Jedná se o ideové neshody, nebo naopak jde pouze o osobní rozepře uvnitř České televize? Já jsem si myslel, ţe tam hraje roli ideový podtext, ţe někomu skutečně přišlo, ţe někteří politici jsou bráněni a jiní ne. Posléze jsem ovšem nabyl dojmu, ţe spor není ani tak ideový, jako spíše osobní. A stojí za ním kompetenční a uraţenecké rozepře. Stíţnost třiadvaceti redaktorŧ je podle mého názoru souhrnem náhodně sebraných případŧ, navíc vytrţených ze souvislostí a často účelově interpretovaných a zaměřených proti vedení zpravodajské redakce, speciálně jejímu šéfredaktorovi. Vysvětluji si to tak, ţe Petr Mrzena asi někomu leze na nervy buď proto, ţe autoritativně rozhoduje, coţ jest koneckoncŧ vlastnost kaţdého šéfa, který nese odpovědnost na svých bedrech. Nebo proto, ţe se někomu zdá být aţ příliš loajální k establishmentu a nedostatečně "revoluční" při tepání politikŧ. A.cz: Měla by televize řešit podobné problémy veřejně? Nebylo by namístě stíţnost nejdříve prověřit a teprve potom vydat veřejné stanovisko? Stěţovatelé evidentně měli zájem, aby se věc na veřejnost dostala. Pokud se ale ve zpravodajství objeví vnitřní problémy, měly by být řešeny v reakci, následně s vedením a teprve potom by měly být zasílány Radě ČT, která zastupuje veřejnost. Dopis byl ale nejprve adresovaný radě, která by se jím tím pádem měla zabývat. Myslím si, ţe rada by si měla ve středu sednout a doopravdy hodnotit věcnou podstatu celé věci. A.cz: Jak vnímáte, ţe mluvčí televize údajně "omylem" zveřejnila jména 61 zaměstnancŧ, kteří se postavili za vedení zpravodajství? Nemělo se to stát, byl to jeden z více drobných faulŧ vedení ČT proti redaktorŧm zpravodajství v poslední době. Podle mého názoru je akce svým zpŧsobem zaměřena i proti řediteli České televize. A my nyní mŧţeme pouze spekulovat, zda to neuniklo úmyslně. Kaţdopádně vyznění nebylo šťastné a vedení České televize z toho nevyšlo dobře. A.cz: Vyplývá z toho, ţe se generální ředitel Petr Dvořák obává dejme tomu zaujatosti Rady ČT? Nemyslím. Chtěl ukázat, ţe ne kaţdý má takový názor jako stěţovatelé. Plné znění zpráv


A.cz: Dvořák slíbil, ţe věc nechá prošetřit nezávislého auditora. Není ale právě toto práce Rady ČT, jinými slovy - od čeho tu tedy máme Radu ČT? Ano, samozřejmě to je věc Rady ČT, která se prezentuje jako zástupkyně veřejnosti a na níţ je, aby stíţnost prověřila. Zda je ale správné najímat nezávislého auditora, nedokáţu ze své pozice posoudit. Záleţí na vedení a na radě, jak se dohodnou. A.cz: Na svém blogu jste napsal, ţe vás kritické připomínky třiadvaceti zaměstnancŧ nepřesvědčily, ţe by bylo "bráněno redaktorŧm v plnění úkolu veřejné sluţby stanovené zákonem" a ţe "cenzorské zásahy či pokusy o ně" mohou být "systematickým a cíleným vyuţíváním veřejnoprávního zpravodajství ke sluţbě jedné politickoobchodní skupině." Proč nepřesvědčily? Nikdo se nepodíval na věcnou podstatu těch případŧ. Všechno je v archivu, všechno se dá znovu promítnout. Prošel jsem si to skutečně bod po bodu a zjistil jsem, ţe řada věcí tam nesedí. Myslím si, ţe v těchto případech nelze dokázat, ţe by veřejná sluţba cokoliv zanedbala, ţe by ta informace tam nebyla. A.cz: Myslíte si, ţe stíţnost má šanci před Radou ČT uspět? Hlavním smyslem stíţností je, ţe "předvolební kampaň nebyla dělána správně". Já si ale myslím, ţe vedení se v tomto případě velice snadno obhájí. V roce 2006 byl podobný případ, který se dostal aţ k Ústavnímu soudu, který řekl, ţe existuje odstupňovaný význam stran.

URL| http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=794475

Odklad, milost, či individuální amnestie: Co udělá Ukrajina s věznipacienty? 5.11.2013

ct24.cz str. 00 ket

Svět

Kyjev - Ukrajinský parlament by měl hlasovat o návrhu zákona upravujícího léčení vězněných osob v zahraničí. Zákon by umoţnil přesun nemocné opoziční političky a bývalé premiérky Julie Tymošenkové do Německa. Na řešení situace závisí i případný vstup Ukrajiny do Evropské unie. "Ve hře jsou stále tři návrhy, mezi nimiţ existují značné rozpory," podotkl Jan Šír z Institutu mezinárodních studií, FSV UK. Váţnou překáţkou připravovaného vycestování vězněné expremiérky do Německa se ale mohou stát údajné vyprané peníze, která má mít Tymošenková na kontech v zahraničí. Na tahu jsou ukrajinští poslanci Ukrajinský parlament by měl o změně trestního zákoníku hlasovat ve čtvrtek. Podle prvního návrhu, který podporuje europarlament, by mohli vyjet mimo Ukrajinu všichni pacienti, u nichţ by nedošlo do roka ke změně zdravotního stavu dotyčného ve vězení. "Tím výjezdem do zahraničí má být prominut zbytek trestu," upozornil zpravodaj ČT Josef Pazderka. Ve hře je ale i druhý návrh. "Ten předpokládá zavedení institutu, který by rovněţ umoţnil vycestovat léčeným vězňŧm. Nicméně v tomto případě by došlo jen k odkladu výkonu trestu," podotkl Šír. Zástupci ukrajinské opozice pak přišli se třetím návrhem zákona. "Ten by předpokládal individuální amnestii pro Tymošenkovou," dodal Šír. Ukrajinské úřady se nyní snaţí prostřednictvím amerických a švýcarských soudŧ dostat k pŧl miliardě dolarŧ (9,5 miliardy korun), které má mít údajně Tymošenková na zahraničních kontech. Podle ukrajinské prokuratury, na niţ se odvolává list Segodňa, vŧdkyně opozice údajně získala peníze nezákonně ve spolčení s bývalým předsedou ukrajinské vlády Pavlem Lazarenkem. Ten si loni v USA odpykal desetiletý trest za praní špinavých peněz. Informaci o novém vyšetřování finančních aktivit Tymošenkové předal novinářŧm poslanec ukrajinské vládní Strany regionŧ Volodymyr Olejnyk. Peníze byly podle něj ilegálně převedeny na zahraniční konta v roce



2006. Později byly zablokovány z rozhodnutí amerického soudu, který Lazarenka za praní špinavých peněz soudil. Svět ţádá rychlé řešení Dokud nebude vyřešená situace okolo Tymošenkové, nemŧţe Ukrajina vstoupit do Evropské unie. Brusel proto naléhá na prezidenta Viktora Janukovyče. Včera se s ním sešla i zástupkyně Spojených státŧ. Amerika plánuje Ukrajinu podpořit, pokud splní nutné podmínky. "Doručila jsem prezidentovi dopis od ministra zahraničí Johna Kerryho. Ukrajina podle něj udělala obrovský pokrok na svojí cestě do Evropy," podotkla asistentka Úřadu vlády USA Victoria Nulandová. Dohoda je zásadní pro summit ve Vilniusu, který se koná na konci listopadu. Uţ 18. listopadu se ale k jednání sejdou ministři zahraničí Evropské unie. "Hodiny tikají a čas se krátí, je to problém, který uţ měl být poměrně dlouho vyřešený. A bez zelené od nich nepřijde zelená od nás - to je politická realita dne," konstatoval švédský ministr zahraničí Carl Bildt. Ve čtvrtek navštívili Tymošenkovou v nemocnici v Charkově dva zástupci Evropské unie. Setkali se také s davem jejích příznivcŧ. "Čím víc se summit blíţí, tím víc mám pochybností. Nemyslím si, ţe budou souhlasit, protoţe Janukovyč si nejspíš říká o vysokou cenu nebo se prostě jen bojí," obává se jedna z podporovatelek expremiérky Ludmila Arnosová. Podle nedávného prohlášení německých lékařŧ se bez operace v Berlíně nemŧţe Tymošenková zcela uzdravit. Opoziční politička byla před dvěma lety odsouzena za zneuţití pravomocí k sedmi letŧm vězení. Uţ skoro rok a pŧl se ale léčí s vyhřezlou meziobratlovou ploténkou.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/249079-odklad-milost-ci-individualni-amnestie-co-udela-ukrajina-svezni-pacienty/

Spor o Redskins 5.11.2013

ČT 24

str. 07

22:00 Události, komentáře

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ve Spojených státech znovu vře spor, jestli se jeden z nejslavnějších klubŧ amerického fotbalu, Washington Redskins, nemá přejmenovat. Ono "redskins", označující rudou kŧţi, je hanlivé označení pro indiány. Změnu podporuje i prezident Obama. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Předzápasový rituálŧ novodobých bojovníkŧ, kteří nosí indiány na helmě a mnozí z nich i v srdci. Jenţe jméno klubu zní hanlivě nejen podle těch, které označuje, ale i podle slovníkŧ. Něco jako negr pro Afroameričany. Suzan HARJOOVÁ, aktivistka, příslušnice kmene Čejenŧ a Maskoglŧ -------------------Zbavte se těchto odporných jmen a symbolŧ a přestaňte je spojovat s naším náboţenstvím, ikonografií, symboly. To všechno nám ubliţuje. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Suzan Harjoová bojuje proti jménu od 70. let, kdy se šla na Rudé tváře podívat poprvé. Stejně tak fanoušci viděli tehdy poprvé skutečnou indiánku a tak na ní pokřikovali a šahali. S řadou klubŧ se kvŧli jménu soudí. Redskins představují ve Spojených státech fenomén srovnatelný s nejznámějšími evropskými fotbalovými kluby. Mají své věrné fanoušky, kterých se při kaţdém domácím zápase vejde na tento stadion na 85 tisíc. Nejvíc v celé lize. Ti o změně názvu svého klubu nechtějí slyšet. I podle prŧzkumŧ si 4 z 5 Američanŧ přejí, aby Redskins zŧstali Plné znění zpráv


Redskins. Majitel klubu vzkázal, ţe jméno nikdy nezmění. Nejen kvŧli fanouškŧm. Dokud budou suvenýry s indiány vydělávat, nebude dŧvod. Lanny DAVIS, právník klubu Washington Redskins -------------------Jméno by se nemělo měnit, netýká se rasy, netýká se nedostatku respektu, je to o lásce k Redskins. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Indiánské prvky se do jmen klubŧ dostaly podle pŧvodních obyvatel jako dŧkaz síly a dominance bělochŧ. Jejich počet klesá. Suzan HARJOOVÁ, aktivistka, příslušnice kmene Čejenŧ a Maskoglŧ -------------------Kdyţ se přestalo v roce 1970 pouţívat jméno Little Red na univerzitě v Oklahomě, existovalo přes 3 000 podobných klubŧ. Teď uţ jich je jen něco přes 900. Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Pro indiány jsou tohle ale ti nejtěţší soupeři, jde z velké části o profesionální kluby. A tak některé zápasy budou i nadále připomínat učebnice dějepisu - to kdyţ například hrají Washingtonské Rudé tváře proti Kovbojŧm z Dallasu. Martin Řezníček, Česká televize, Washington. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A ve studiu Kryštof Kozák, amerikanista, a profesor Jiří Kraus, jazykovědec. Pánové, dobrý večer. Kryštof KOZÁK, amerikanista, katedra amerikanistiky, FSV UK -------------------Dobrý večer. Jiří KRAUS, jazykovědec -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak, pane Kozáku, ve Spojených státech je trend politické korektnosti, řekněme, dlouhodobý, je ale případ Redskins ta správná cesta? Kryštof KOZÁK, amerikanista, katedra amerikanistiky, FSV UK -------------------No tak tam je potřeba si uvědomit, ţe opravdu to slovo jako Redskin jako zní opravdu jako nepěkně, jo. Prostě kdyby to byli washingtonští negři, tak uţ se dávno přejmenovali, to znamená, ţe ten jazyk se nějakým zpŧsobem vyvíjí, ta citlivost té společnosti se nějakým zpŧsobem vyvíjí a je potřeba přiznat, ţe ti pŧvodní obyvatelé to vnímají opravdu jako velkou uráţku. Samozřejmě jsou v menšině, jako oni nikdy nebudou mít, nikdy nebudou mít většinu, ale jako těţce nesou, ţe přesně se na tom jejich jménu ten klub ještě vydělává, jako pouţívání to jako takový jako podivný, podivný marketingový symbol a oni z toho nic nemají. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takţe nic jiného jim v zásadě nezbyde, pokud tomu dobře rozumím, tomu klubu se přejmenovat. Kryštof KOZÁK, amerikanista, katedra amerikanistiky, FSV UK -------------------No, tak to tak není, ţe jo. To jako ... Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


No, vy říkáte o tom, ţe to je velmi hanlivý, hanlivý výraz, v tuto chvíli vnímám velmi negativně, jsou schopny nebo je ten klub vlastně schopen přeţít s takovým označením? Kryštof KOZÁK, amerikanista, katedra amerikanistiky, FSV UK -------------------No, jako tam to dobře bylo řečeno, ţe vlastně spoustě lidem to vŧbec, vŧbec nevadí, protoţe jsou na ten název zvyklí a má to určitou tradici. To znamená, ţe jo on taky tuhle tu jako mediální bouři kolem toho vyvolal trochu prezident Obama, kdyţ jako chtěl trochu odvést pozornost od moţná dŧleţitějších věcí se špehováním, tak je zajímavé teďka řešit jako lingvistické nuance, ale z toho symbolického hlediska je to, je to dŧleţité a jako nějakým zpŧsobem dochází, dochází k posunu v tom vnímání a je jako, je to samozřejmě určitá, je tam, je to určitá hranice, za kterou jako ta společnost, jakým zpŧsobem se vyvíjí, tak se tyhle ty věci posouvají, ale získat jako většinu na svou stranu, není tak jednoduché. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pane profesore, obecně se udává, ţe regulace jazyka je první doména politické korektnosti. Proč ale je potřeba nahrazovat ty určité termíny jinými termíny, kdyţ v zásadě ten význam toho zŧstává stejný? Jiří KRAUS, jazykovědec -------------------Tady jde o otázku, jaký význam? Věcný význam zŧstává pochopitelně stejný, ale je tady také jistá, jistý soubor hodnot, který se s tím spojuje. Vezměme si takové slovo šikmooký třeba, tak to samozřejmě mŧţeme dešifrovat věcně. Je to ten, kdo má šikmé oči, ale v prŧběhu historického vývoje a, řekněme si, s nabýváním významu toho, co se nazývá lingvistická korektnost, tak se ten význam postupně proměňuje a nabývá to jistého pejorativního pohrdavého odstínu. Zrovna tak jako slovo rudokoţec, tak kdo četl Mayovky, tak je to pro něj běţné, ale dneska bychom to také povaţovali, ţe při zachování věcného významu se najednou ten hodnotový odstín trochu posunuje. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pane Kozáku, ale nedostáváme se trochu do spirály? Protoţe i ve Spojených státech jaksi mnoho těch nahrazených výrazŧ pak bylo znova nahrazeno. Příklad - coloured, pak blacks, dnes se říká african american, jsou to výrazy, které se dál a dál nahrazují, protoţe vţdy ten za ním je, řekněme, potom chápán negativně. Kryštof KOZÁK, amerikanista, katedra amerikanistiky, FSV UK -------------------Ano, jako nějakým zpŧsobem se to vyvíjí. Tam to slovo negro, o kterém jsem se teda uţ zmiňoval, no tak to začalo být vlastně pouţíváno jako, začalo být pouţívání jako ten nový termín, ale bohuţel prostě ten jako rasismus a ten přetrvávají stereotypy jako postupně nebo postupem času se to slovo, získává tyto konotace a ta společnost začne volat po tom, aby se dále očistila. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Takţe ten vývoj je vlastně nekonečný, bude to neustále pokračovat? Kryštof KOZÁK, amerikanista, katedra amerikanistiky, FSV UK -------------------Je to moţné, ţe se to někdy zastaví, ale dŧleţité je, jako zase, je pravda, ţe my v České republice máme z toho trochu tendenci to zlehčovat, protoţe takové ty hrátky s jazykem, jo, na druhou stranu je potřeba si uvědomit, ţe ta americká společnost tato témata řeší právě proto, ţe tam je něco velmi citlivého, velmi palčivého a je to ta otázka toho otrokářství. Prostě ta, jako být černochem nebo americkým indiánem, tak člověk jako vnímá jakékoliv tady ty náznaky jako velmi citlivě, protoţe se to jako bytostně těch lidí dotýká a nejde jenom, nejde jenom o peníze. To znamená, ţe jako právě proto v té Americe jsou z toho ty mediální bouře, protoţe ti lidé to cítí opravdu jako takové vţdycky bodnutí a i to, ţe ten další a další termín začne ta jako většinová společnost pouţívat pejorativně, no tak jim to začne vadit být takhle identifikován, jo. I pro lidi, kteří prostě vyrŧstají, nebo velký problém prostě s mladými černochy, s mladými indiány, tak aby se nějakým zpŧsobem dokázali pozitivně identifikovat, tak ta negativní nálepka, kterou, kterou dostávají, tomu vŧbec nepomáhá. To znamená, ţe je to taková trochu donquijotská snaha, na druhou stranu jako moţná lepší neţ nic. Plné znění zpráv


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Kdyţ jsme u těch kritikŧ, pane profesore, Václav Klaus jasně říká: "Myslím, ţe blud politické korektnosti je jednou z nejzhoubnějším a nejničivějších věcí současnosti." Dá se s tím souhlasit? Jiří KRAUS, jazykovědec -------------------Víte, ono je to taková věc módy. Vezměme si genderová studia. Kdysi se začalo mluvit o tom, ţe výraz slečna je nějakým zpŧsobem dehonestující, protoţe rozlišuje vdanou paní od neprovdané. U muţŧ něco takového není a najednou při dŧrazu na tyhle ty problémy, které jsme dřív vlastně nijak nepociťovali, najednou nám to začne vadit. Nebo vezměme si takové slovo, jako je nepřizpŧsobivý. To pŧvodně byl zcela neutrální termín, ale teď stále častěji slyšíme hlasy, ţe to není termín vhodný. Ty hodnoty, které jsou spojeny s tím významem, se totiţ v čase daleko rychleji proměňují, neţ se proměňuje ten samotný věcný význam. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Je tahle ta otázka té politické korektnosti věc, která je tématem i u nás? Protoţe hodně slyšíme o Spojených státech, to co vy jste uváděl, ta slečna, to byla třeba věc, která se hodně řešila ve Francii, nezŧstáváme my přece jenom na okraji jaksi těchto debat? Jiří KRAUS, jazykovědec -------------------Já bych spíš řekl, ţe se k těmto debatám přibliţujeme. A podívejme se třeba na zcela jinou otázku, třeba na pojmenování některých státŧ, tak podíváme-li se na mapu Afriky, tak vidíme, ţe pro nás korektní je uţívat jejich nové, nová pojmenování, nebo dřív pro nás byl Cejlon jako stát i ostrov, dnes rozlišujeme Srí Lanku - stát a Cejlon - ostrov. Nebo co je ještě zajímavější, byla země, která se jmenovala Zajordánsko a v tom je vidět ta evropská perspektiva, je to něco za Jordánem. Nyní uţ to máme bez té předpony, je to Jordánsko, protoţe uţ nám začíná být vzdálenější pouze evropská a, řekněme si, trochu i kolonizátorská perspektiva. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Pánové, díky za váš čas, za účast v Událostech, komentářích, na shledanou. Jiří KRAUS, jazykovědec -------------------Na shledanou. Kryštof KOZÁK, amerikanista, katedra amerikanistiky, FSV UK -------------------Na shledanou.

Latinská Amerika v geopolitice imperialismu 5.11.2013

Haló noviny str. 08 Ze zahraničí Atilio BORÓN, Rebelion

»V době, jako je ta současná, ve které kapitalistická devastace člověka a ţivotního prostředí dospěla v dějinách k nebývalým úrovním, se systematické zamýšlení stává urgentnějším a potřebnějším víc neţ kdy dříve.« S velkou satisfakcí píšu tyto řádky k novému vydání mé knihy »Latinská Amerika v geoimperialismu«. A zdálo se mi, ţe vedle jasného poděkování, které si zaslouţí svědomitost a pozornost, s nimiţ přátelé a soudruzi v Hiru připravili vydání této knihy, je vhodné také říci několik málo slov, i kdyţ jen krátce, o některých novostech, ke kterým došlo od chvíle, kdy dílo spatřilo světlo světa v Buenos Aires koncem roku 2012. Je známo, ţe se mezinárodní systém nachází v rostoucím pohybu. Aniţ bychom se dostali k přehmatŧm, k nimţ dochází Zikmund Bauman, kdyţ usuzuje, ţe všechno, od moderních výstřelŧ aţ po kaţdodenní ţivot, se rozpouští aţ ke změně »skupenství«, není nevhodné tvrdit, ţe v posledních letech se daly do pohybu velké »tektonické desky« mezinárodního systému a trvale se změnily zakořeněné jistoty. Například tu, která zabezpečila, v některých případech zahanbeně a v jiných s nedŧvěřivou hrdostí, ţe se severoamerický Plné znění zpráv


imperialismus zaměřuje na uskutečnění vytouţeného nového amerického století. K nebezpečné iluzi, která se tak rychle rozplynula, jako ranní mlha, 11. září 2001. Jedna z hlavních tezí, které čtenáři nacházeli v této knize, je právě ta, která tvrdí, ţe Spojené státy čelí pomalému, ale nezvratnému oslabování své globální moci. Tento fenomén, všeobecně popíraný imperiálními apologety a jejich kolonizovanými publicisty na okraji, neprochází pro změnu bez povšimnutí u jejich skvělých intelektuálŧ. Ti vědí, ţe slunce se nemŧţe zakrýt prstem a ţe si nevystačí s horoucími vlasteneckými prohlášeními k zvrácení úpadkového procesu, který se řídí strukturálními a mezinárodními faktory ohromné gravitace. Historické pozorování potvrzuje existenci dlouhodobé tendence k úpadku impérií, zla, vŧči kterému americké impérium není imunní. Ale samotné zaregistrování těchto procesŧ také dokazuje pošetilost nechat se unášet nezralým triumfalismem vţdy, kdyţ je právě ve své fázi úpadku a rozkladu, kdyţ impéria povolují uzdu svým nejkrvavějším úsilím. *** (Autor se narodil před 70 lety v Argentině. Je sociolog a politolog. Ředitel PLED (Latinskoamerický program dálkového studia), šéf katedry teorie a filozofie I. a II. fakultě sociálních věd Univerzity Buenos Aires a koordinátor katedry marxistického myšlení a lidové moci v Centru marxistického studia a vzdělávání Héctora P. Acostiho. Je autorem děl »Temná strana impéria«, »Porušování lidských práv ve Spojených státech« a spoluautorem »Stát, kapitalismus a demokracie v Latinské Americe« (Hiru 2008), resp. »Socialismus XXI. století. Bude ţivot po neoliberalismu?« (Hiru 2009). Značná část jeho děl je dostupná na www.atilioboron.com.ar.) Foto popis| Atilio Borón s Hugo Chávezem Foto autor| FOTO - internet O autorovi| Atilio BORÓN, Rebelion, Přeloţil Vladimír HORÁK

Pomáhat musíme aktivně 5.11.2013

Hospital in str. 06 Johana Hovorková

Interview

Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Barbara Nesvadbová si s námi popovídala nejen o své nové knize a připravovaném filmu, ale hlavně o své charitativní činnosti. Nepomáhá totiţ jen na jednom místě. A hlavně - pomoc by podle ní neměla být jen nějakými odpustky. * Vaše nová kniha se jmenuje Přítelkyně a první příběh vypráví o kamarádkách z vysoké školy, druhá novela zase o dvou sestrách. Čerpáte z vlastních zkušeností z přátelství mezi ţenami? Ano, kaţdý autor čerpá z vlastních zkušeností a proţitkŧ, to ale ještě ne -znamená, ţe píše o sobě. Autor detektivek také nevraţdí..., jen má prostě jinou představivost. A jsem vlastně ráda za svoji představivost vztahové autorky, nechtěla bych mít v hlavě příběhy člověka, co píše horory. * Nemáte pocit, ţe přátelství mezi muţi je mnohem jednodušší? Je jiné. Jednodušší? Nevím. Nooo, kdyţ připustíme, ţe muţi jsou jednodušší, ale nevím, moc muţŧ neznám. Mám jen dva kamarády, z čehoţ je jeden homosexuál, takţe víc holka, neţ já. Ale jak tak koukám kolem, mám pocit, ţe jejich vztahy jsou jistě přímější, jasnější. Nicméně v tom bych neviděla jednoduchost. Spíš reálný a realistický přístup k ţivotu. * Vracíte se ke svým knihám, čtete si v nich? Vŧbec ne. To by mne nebavilo. Snad jen při čtení, nebo při překladech, kvŧli korekturám. Ale skutečně minimálně. Ale mám hodně autorek, ke kterým se vracím a čtu je pořád dokola. Saganku, Durasovou, Jong. A taky k tátovým kníţkám se vracím ráda. Je to takový vzdálený kontakt s ním, s jeho světem. * Kterou z nich povaţujete za nejosobnější a proč? Plné znění zpráv


Určitě Garpíškoviny, ty pohádky. Jsou vlastně velmi autobiografické, psané na základě proţitkŧ s mým psem. Ale je to vymyšlené, protoţe píšu, co si asi mŧj pes myslel. A co já vím, třeba si myslel pravý opak. Jen, mám doma deset zvířat, tak mne to k na -mlouvání si, ţe vím, co oni si myslí, neustále svádí. Pak je asi velký rozdíl v fejetonech, které jsou spíš novinářským druhem psaní a v povídkách, či románech, tam je mnohem větší fabulace i více postav, pochopitelně. * Píšete i pro děti. V čem je to těţší? Myslíte, ţe dětští čtenáři jsou přísnější? Je to jiné. Vţdy, kdyţ jdu číst někam na základku, mám trému, ţe je ne chytnu, ţe se budou nudit. Zatím se to nestalo, ale nikdy nevíte..., na druhé straně v dětské upřímnosti je obrovská síla. A pravda, kterou vám velcí lidé, okopaní konvencemi, uţ nikdy nesdělí. * Hodně se věnujete charitě. Jak jste se dostala ke spolupráci s Enticelle? Přišel za mnou spoluţák z vejšky Jakub Knězŧ, ţe potřebuje pomoct s prodejem tašek, na které klienti ústavu Zahrada nakreslili auto, protoţe se jim rozpadal mikrobus. A bylo. Právě oni, ze Zahrady jsou moje srdcová záleţitost. Docela se vzájemně uţ známe a paní ředitelka Bartošová je úţasná ţenská, velmi pragmatická a velmi cituplná zároveň. * Čím se organizace zabývá? Mohli by se nějak zapojit také naši čtenáři? Zaměstnáváním mentálně handicapovaných spoluobčanŧ. Jsem přesvědčena, ţe právě příleţitostí zapojit se do takzvaně běţného ţivota, lze pomoct nejlépe. To ţádné finance, ani dárky nenahradí. Třeba teď otvíráme na Smíchově kavárnu, kde budou spoluobsluhovat, zároveň bude i čítárnou a největší sbírkou české sci-fi, budou tam kníţky od pana Neffa, Adamoviče, knihovna po mém tátovi, etc. Takţe kdyţ čtenáři přijdou a koupí si kafe, tak pomŧţou. * Také spolupracujete s nadací Helppes a postiţeným dětem kaţdý rok předáváte pejska. Nepojímám charitativní činnost tak, ţe někde předám pesa, nebo se vyfotím. To je blud. Myslím, ţe kdyţ chce někdo pomáhat, měl by aktivně vytvářet. Takţe právě zisk z části nákladu Garpíškovin jde na Helppesáky. Nebo pro ústav Zahrada teď dělám s Novestou holinky. Zkoušíme rŧzné věci, je to vţdy velká sázka, třeba tašky se nám prodávaly skvěle a po tričkách, hezkých, fairtrade od předních českých návrhářek, neštěkl ani pes. * S galeristkou Olgou Dvořák pořádáte charitativní bazar, ze kterého peníze putují nadaci Dobrý Anděl. Jak vznikl tenhle nápad? Nejen Dobrému Andělovi, ale i právě Etincelle, Zahradě na Kladně, vybralo se 460 tisíc tenhle rok, tak bylo z čeho rozdělovat. Za dvě hodiny, chápete. Vţdycky se s Olgou celý listopad proklínáme, jak ţebráme o věci, ale pak skáčeme pŧl metru vysoko. Tedy obrazně. Pravděpodobně neposkočím ani dvacet cenťákŧ. A s Dobrým andělem se kamarádím, jak Petr Sýkora přišel s tímhle úţasným nápadem do Čech. Přímá pomoc je přece nejefektivnější. Moc mne baví, ţe z úspěšného podnikatele se stal filantrop. Je to muţ, který přemýšlí o světě jinak, neţ mainstream. Tak je dŧleţitý ho v tom podpořit. Myslím. A taky, přibrala jsem do party minulý rok kluka Davida, je po mozkové obrně a potřebuje finančně náročnou rehabilitaci v ústavu Adeli na Slovensku, vybraly jsme hodně peněz při pilates akci Pomáhejme pohybem, ale ne dost. A Petr, byť Dobý anděl má za cíl pomáhat rodinám, kde je jeden z členŧ postiţený rakovinou, tak s manţelkou neváhali a částku doplatili. Prostě dobří lidé. * Proč vlastně věnujete charitě tolik svého času? Sama nevím. Doufám, ţe to nejsou jen nějaké odpustky, ţe je mŧj záměr čistý. Ale těţko říct, tak dobře své podvědomí neznám. Moţná mám jen permanentní výčitky, ţe nejsem doktor, ţe ve vlastní profesi tvořím jen zábavu. A to je, myslím, nebo ne, vím, ţe je to málo. Je to dobré na sloţenky. Ale ne na usínání. * Připravuje se film podle vaší knihy Pohádkář. Jak jste daleko? Plné znění zpráv


V srpnu začínáme natáčet. * Patříte mezi autory, kteří film podle své knihy striktně hlídají a musejí odsouhlasit kaţdou scénu? Vŧbec ne, plně dŧvěřuju Vladimíru Michálkovi. Fakt bych si nedovolila kafrat padesátníkovi, který natočil Sekala a Babí léto, do jeho práce. On je velmi tolerantní, asi by mne nechal, ale to bych se musela stydět... * Jak trávíte nejraději léto? Máte ráda moře, aktivní odpočinek, nebo třeba festivaly...? Jsem teď na horách na Krétě. A není tady ani noha, jen kozy a cikády. Takţe tak. Ne moc lidí. A ţádná kola. Z těch padám. Jsem bohuţel velmi nesportovní. * Jste šéfredaktorkou módního časopisu, staráte se o dceru, věnujete se charitě a píšete knihy. Jak to všechno dokáţete skloubit? Moc nespím. A taky ten soukromý ţi -vot kapku pokulhává. Nebo, jak ţe se to říká sexu dospělákŧ, je to soukromý ţivot, ţe? * Jaký spisovatel (nebo konkrétní kniha) vás v poslední době zaujal? Jsem velký ctitel Irvinga, od něj cokoliv, vţdyť se po jeho postavě jmenuje i jeden mŧj pes. Teď čtu ty jeho povídky. A z těch jiných, no, poslední kníţka, co mne váţně bavila je ta Těhotná vdova od Amise. * Sledujete českou literární scénu? Určitě ano, mám moc ráda Kateřinu Tučkovou, Bohyně víc, neţ Gertu. Taky Hanu Androníkovou. Nooo aHercíková mne bavila hodně, její Hester. A Rady mladému muţi. *** Narodila se v Praze do rodiny dvou lékařŧ, psychiatrŧ. Matka Libuše Nesvadbová se stará o emigranty a etnické menšiny, otec Josef Nesvadba (+ 2005) byl znám spíše jako spisovatel vědeckofantastické literatury. Jejím bývalým manţelem je politik Karel Březina. S ním má dceru Bibianu. Absolvovala Fakultu sociálních věd UK, obory ţurnalistika a masová komunikace. Poté pracovala jako šéfredaktorka časopisŧ Xantypa a Playboy, dnes je šéfredaktorkou české edice prestiţního módního časopisu Harper‘s Bazaar. Jiţ na vysoké škole začala spolupracovat s nakladatelkou Romanou Přidalovou. Do té doby psala jen krátké fejetony, které byly později propojeny jednou postavou a vznikly povídky. Vyšla tak její první kniha Řízkaři, která je o sexu, vztazích a tápání mladé novinářky Karly. Druhá kniha Bestiář (na Kniţním veletrhu oficiálně vyhlášen za jednu z pěti nejvíce pŧjčovaných knih v českých knihovnách) se stala předlohou pro stejnojmenný film s Danicou Jurčovou, Karlem Rodenem a Markem Vašutem v hlavních rolích, který natočila reţisérka Irena Pavlásková. Barbara Nesvadbová se podílela na přípravě scénáře. Následovaly knihy Ţivot nanečisto, Pohádkář, fejetonová sbírka Brusinky a fejetonovo-povídková sbírka Borŧvky. Vmezičase vznikla také veselá kníţka pro děti věnovaná dceři Bibianě - Garpíškoviny aneb Bibi a čtyři kočky. V roce 2013 vydala Barbara Nesvadbová knihu Přítelkyně, dvě novely o ţenském přátelství. Spisovatelka se pravidelně zapojuje do charitativních projektŧ, aktivně podporuje občanské sdruţení Etincelle a domov pro mentálně handicapované klienty Zahrada na Kladně, spolupracuje rovněţ s Unicef, sdruţením Dobry Anděl a Helppes. Foto autor| Foto: archiv Barbary Nesvadbové

Robert Krumphanzl: Prázdná hnízda 6.11.2013

ČRo - vltava.cz str. 00 Jiří Vondráček

literatura

V cyklu Psáno pro rozhlas uvádíme povídku současného českého autora a nakladatele. Její protagonista a vypravěč nejprve se svou babičkou, později sám jako pokračovatel, pečuje o zahradu v pevném kaţdoročně se opakujícím rytmu a řádu přírody. V reţii Ivana Chrze účinkuje Igor Bareš. Plné znění zpráv


Poslouchejte na Vltavě 10. listopadu v 11:30 hodin.Kritik, redaktor, editor a prozaik Robert Krumphanzl se narodil roku 1973 v Praze. Absolvoval Fakultu sociálních věd UK; v letech 1992–1994 pŧsobil jako redaktor revue Souvislosti.V roce 1994 spoluzaloţil nakladatelství Triáda, které dodnes řídí. V letech 2000–2001 byl členem redakční rady Kritického sborníku, v letech 2001–2004 redaktorem Revolver Revue a její Kritické přílohy; kritiky a recenze publikoval převáţně v RR a KP RR.K vydání připravil například knihy Ladislava Dvořáka, Petra Fidelia, Zbyňka Hejdy, Jana Kameníka, Vladimíra Neuwirtha, Václava Vokolka, Jana Tesaře a Jaromíra Zelenky.V roce 2005 vyšla v Edici Revolver Revue jeho kniha drobných próz Minutové vzdálenosti.Účinkuje: Igor BarešAutor: Robert KrumphanzlPřipravil: Jiří VondráčekReţie: Ivan Chrz


Workshop pro rozhlasové reportéry byl dnes na programu přehlídky Prix Bohemia Radio 6.11.2013

ČRo Radioţurnál

str. 07

18:00 Zprávy

Jana GULDA, moderátorka -------------------Workshop pro rozhlasové reportéry byl dnes na programu přehlídky Prix Bohemia Radio. Reportéři Andrea Čánová, Lubomír Smatana a Pavel Polák připravili pro své kolegy poslechy reportáţí z Česka i ze zahraničí. V publiku byl taky dlouholetý rozhlasový pedagog Josef Maršík z Fakulty sociálních věd. Josef MARŠÍK, Fakulta sociálních věd -------------------Samozřejmě ta rozhlasová ţurnalistika se neustále vyvíjí, neustále se proměňuje, některé ţánry mizí, některé ţánry se objevují úplně nově, coţ se tady taky prokázalo v nějaké určité terminologické nejednotnosti, a to je pořád stále zpřesňovat, a proto tento seminář jsem povaţoval za velice kvalitní a velice dobrý. Jana GULDA, moderátorka -------------------Český rozhlas, konkrétně stanice Radioţurnál, poslouchá v prŧměru 833 tisíc lidí denně. To je o 50 tisíc posluchačŧ více neţ loni. Radioţurnál se tak stal třetí rozhlasovou stanicí s nejvyšším podílem na trhu v Česku. Ukazují to výsledky prŧzkumu poslechovosti Radioprojekt.


Kolínský deník str. 08 LUKÁŠ TREJBAL

Z regionu

Cestovatel a student Jan Kára z Nymburka, který se rozhodl jít pěšky aţ na Gibraltar: Nymburk, Gibraltar – Cestovatel Jan Kára je mladík plný elánu. Rozhodl se jít pěšky z nymburského náměstí Přemyslovcŧ do Gibraltaru. Atak se i stalo. Od června do září prošel 8 zemí a ušel 3 tisíce kilometrŧ. Vemte si pořádné boty a mŧţeme s Honzou chvíli jít společně. * Před touto zásadní cestou jste si uţ někde vyzkoušel delší pěší trasu? Vloni jsme šli s Honzou Holanem z Nymburka na Sněţku, šli jsme to tři dny. Je to něco přes sto kilometrŧ. Tam jsem si vyzkoušel, jestli jsem vŧbec schopný se druhý den postavit na nohy a ujít stejnou dávku kilometrŧ jako ten první. Dali jsme to po čundrácku, v podstatě podobně jako jsem teď šel z Nymburka na vrchol Gibraltaru – Rock of Gibraltar.



* Kolik to dělá z náměstí Přemyslovcŧ v Nymburce aţ na vrchol Rock of Gibraltar? Vzdušnou čarou je to 2 300, ale nachozených mám 3 tisíce kilometrŧ. Mou velkou inspirací byl před cestou Petr Polák, který pěšky absolvoval cestu z Nymburka do Atén. Udělal jsem to jako on. Kilometry vzdušnou čarou vynásobíš 1,3 a výsledek jsou tvé nachozené kilometry. Já se ale úplně nedrţel té vzdušné čáry, chtěl jsem si projít například Lichtenštejnsko a Andorru. Jinak by se to dalo přejít mimo Pyreneje u pobřeţí Španělska. * Nebylo to tedy jaksi navíc? Ne, já jsem tam nikdy nebyl a chtěl ty země vidět. Uţ jsem byl tak rozchozený, ţe Andorra uţ nebyl problém. * Kolik zemí jste prošel? Celkem devět: Českou republika, Německo, Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii, Andorru, Španělsko a Gibraltar. * Konzultoval jste s cestovatelem a vaším vzorem Petrem Polákem svou plánovanou cestu? To ani ne, ale on po své cestě napsal Poutníkŧv manuál. Je to asi třináct stránek a já ho asi jako první otestoval. Byl to skvělý základ. On šel na podzim, proto tlusté ponoţky mi byly v létě k ničemu (smích). * Někde jste se odlišoval od manuálu? Například v počtu uchozenýchkilometrŧ za den. Petr šel 35 kilometrŧ denně, já šel 37. Kdyţ uţ jsem byl opravdu rozchozený, šel jsem i přes 40, mŧj rekord je 62 za den. To jsem uţ šlapal po Španělsku. Plánoval jsem ten den 50, ale tam jsou dlouhé úseky bez měst, třeba 25 kilometrŧ. Nakonec zjistíte, ţe máte špatnou mapu, a to město, které tam mělo stát, jsou tři rozpadlé domy a není voda, tak musíte jít dál. * Jak jste měl rozpočítané peníze na cestu? Nakonec jste s penězi nevyšel, ale k tomu se dostaneme. Měl jsem 5 aţ 7 euro na den na jídlo, toho jsem se drţel. Říkal jsem si, ţe v některých zemích je to drahé, budu jíst jako Petr toustový chléb se šunkou. A jde to nakoupit si maximálně za 150 korun, energii z toho máte. Jenţe k tomu se přidaly občasné deště. Asi desetkrát jsem musel zaskočit do hotelu a pochopil, ţe jsem nepočítal s rezervou. Mrzelo mě, ţe mě musí dotovat máma. Pouze na jídlo bych to uhrál. * Kde vám peníze došly? To bylo na konci Francie, před Andorrou. To uţ jsem byl za polovinou. * Poţádal jste přes sociální síť, aby vám přátelé poslali nějaké peníze. Nazval jste to nákupem kilometrŧ. Kdo vám koupí den, tedy 35 kilometrŧ, tomu pošlete pohled z Gibraltaru. Posílal jsem 60 pohledŧ. Našli se ale přispěvatelé, kteří mi poslali víc. To byli například Honza Chrtek s Honzou Červinkou z Galerie J2, ti mi přispěli 5 tisíc. Celkem bez pojištění mi na cestu ještě přišlo 22 tisíc korun. * To je úctyhodné číslo… Měl jsem z toho ohromnou radost. Mile mě to překvapilo, zjistil jsem, jak tumoucestu lidé sledují. Petr Polák prý jednou přišel do práce a kolegové zahlásili: Tak uţ vás překonal. Kdyţ se Petr nechápavě zatvářil, dostal odpověď: No Kára. (smích) * Jak se s Petrem znáte? My se známe tak sedm let přes skautský oddíl. Já sice nejsem skaut, ale vţdycky jsem s nimi jezdil na tábory a rŧzné výpravy. Začalo to cestou se skauty do Francie. * Kde jinde jste ještě byl? Plné znění zpráv


Například v Maroku, Indii. Jenţe zájezdy jsem asi před čtyřmi lety opustil. Na své výpravě potkáš lidi, na zájezdech ne. * Chtěl jste si touto cestou něco dokázat? Jednou jsme se s Petrem bavili o jeho cestě do Řecka (Petr Polák prošel také 8 zemí a ušel 2 109 kilometrŧ – pozn. aut.). Říkal jsem mu, ţe bych to chtěl také dokázat. A on mi řekl: No ale to uţ musíš dál, tak běţ do Španělska. Hledal jsem na mapě, kolik to je do Santiaga de Compostely, coţ je jedno ze tří dŧleţitých poutních míst v Evropě. Ale ta cesta byla kratší neţPetrova. Zadívaljsemsena mapu a rozhodl se pro Gibraltar, kde jsem nikdy nebyl. * Nebál jste se, ţe někde skončíte? Ať uţ z jakéhokoliv dŧvodu, vypoví tělo, najednou budete na konci sil… Bál jsem se toho po fyzické stránce. Já tu cestu strašně moc rozkecal a nemohl to vzít zpět. Kdybych nevyšel, byla by to ostuda jak řemen (smích). Pak jsem ušel deset dní a pořád počítal, kolik mi ještě zbývá. Toho se ale musíte zbavit. Nadával jsem si: Přestaň počítat, kolik schází, ale kolik si ušel. A začalo to jít. Asi od pŧlky Německa jsem se cítil fajn. Uţ to nebyl nějaký závod, normálnějsemnaté cestězačalţít. * A hlavní motivace? Chtěljsemzjistit,cotosemnou udělá. Co dokáţu. Jistým dílem tam hrálo roli překonat Petra, ale nebylo to tak dŧleţité jako samotná cesta, kterou jsem si zvolil. * Kaţdý den jste šlapal svou dávku kilometrŧ. Co se vám honilo hlavou? Jeden den jsem odpočíval, asi pět dní za hranicemi Španělska. Chytil jsem pořádnou španělskou bouřku. Padaly kroupy a já šel po silnici a neviděl dvacet metrŧ před sebe. Neměl jsem stan, jen takový přístřešek, mířil jsem do hotelu. Tam jsem zjistil, ţe bouřka má trvat ještě následující den, tak jsem si udělal volno. Najednou vysvitlo sluníčko, uţ jsem měl ale zaplacenou noc. Zašíval jsem boty a pral prádlo, odpočinul jsem si. * Na jakých místech jste nocoval? Spal jsem v lese, v kapli pod svatými v malé vesničce ve Francii. Ustlal jsem si pod fotobuňkou a jak jsem se překuloval v noci – bolely mě kyčle – tak jsem pořád rozsvěcel kostel. Moţná kaţdou hodinu jsem ho rozsvítil. Jestli to někdo věřící sledoval (smích), musel to mít za zázrak. Nejhorší spaní jsem absolvoval v domečku na dětském hřišti v Andoře. Spal jsem tam v podstatě v sedě. Ve Španělsku mě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo dobré. * Auta jste zapověděl? Jakýkoliv dopravní prostředek. Asi padesátkrát mi zastavilo auto a já jim musel vysvětlovat, ţe jdu pěšky na Gibraltar. V Německu se mi smáli, ale ve Španělsku to znali. Vy jste poutník, tak to jo, říkali. * Jak jste se domlouval? Většinou anglicky, ve Francii jsem to zkoušel francouzsky a ve Španělsku jsem si nejdřív uměl říct jen o vodu, ale postupem času uţ jsem se dokázal představit, říct,kamjdu. * Co zajímavého jste na cestě viděl, co vás překvapilo? Musíte si dát vţdycky nějaký bod, kam jdete a co chcete vidět, aby jste to na té cestě vydrţel. Mŧţe to být ve finále na tom místě nezajímavé, to je jedno. První bod, který jsem si určil hned za hranicemi, byl bývalý koncentrační tábor Dachau. Je menší neţ Osvětim a tím emotivnější. Pak jsou cílem hranice. Lichtenštejnsko jsem prošel za šest hodin a bylo nezajímavé. Hodně dobré byly dva přechody ve Švýcarsku,kterýmimusíteprojít,aby jste se dostali dál. Najednou vystoupáte z vedra do výšky 2 400 metrŧ, kde je sníh. Neměl jsem ţádné zimní doplňky, byl jsemtamjen v teniskách a tričku(smích). Příroda a horytam všude Plné znění zpráv


jsou krásné. V Chamonix je výhled na Mont Blanc. V krajinné oblasti Ardéche ve Francii jsem náhodně objevil jeskyně s nejstaršími pravěkými malbami. Na krásné jeskyně jsem narazil ještě ve Španělsku. * Jste duchem ještě na cestě nebo uţ doma? Uţ jsem doma. Zajímavé bylo, ţe já odlétal v září z letiště v Malaze ve Španělsku a rodiče den předtím zase do Španělska. Minuli jsme se a viděli se aţ za týden (smích). Ségra mě vezla autem z letiště Václava Havla do Nymburka. * Jak jste vnímal mentalitu lidí? Do Švýcarska to bylo podobné. I kdyţ jsem jim nerozuměl, protoţe německy neumím. Od Francie se to zlepšilo, Francouzi byli asi nejpohostinnější. Nechaliměpřespat, donesli mi jídlo. Jednou jsem spal vedle domu na louce a přišli starší lidé a pohostili mě doma. U města Alés je vesnička, kde mě pozvali na zahradu i jídlo. Jenţe to jsme jedli tři hodiny (smích). Tam jsem ochutnal mušli srdcovku. Přišel jsem si tam pro vodu a ta se proměnila doslova a do písmene na víno (smích). *** VIZITKA – JAN KÁRA se narodil 5. prosince 1991 v Nymburce, kde ţije. Vystudoval gymnázium v Nymburce, nyní mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzitě Karlově. Má rád cvrkot v Nymburce, nejraději nějakou akci, pořádanou Galerií J2. Chystá velkou výstavu fotografií z cesty v kapli sv. Jana Nepomuckého a v restauraci U Gregorŧ, zřejmě v únoru 2014. Ve Španělskumě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo pohodlné. Foto popis| Spokojený Jan Kára uţ v Nymburce. Foto autor| Foto: Deník/Lukáš Trejbal Region| Střední Čechy


Týdeník Nymbursko str. 02 LUKÁŠ TREJBAL

Zpravodajství

Cestovatel a student Jan Kára z Nymburka, který se rozhodl jít pěšky aţ na Gibraltar: Nymburk, Gibraltar – Cestovatel Jan Kára je mladík plný elánu. Rozhodl se jít pěšky z nymburského náměstí Přemyslovcŧ do Gibraltaru. Atak se i stalo. Od června do září prošel 8 zemí a ušel 3 tisíce kilometrŧ. Vemte si pořádné boty a mŧţeme s Honzou chvíli jít společně. * Před touto zásadní cestou jste si uţ někde vyzkoušel delší pěší trasu? Vloni jsme šli s Honzou Holanem z Nymburka na Sněţku, šli jsme to tři dny. Je to něco přes sto kilometrŧ. Tam jsem si vyzkoušel, jestli jsem vŧbec schopný se druhý den postavit na nohy a ujít stejnou dávku kilometrŧ jako ten první. Dali jsme to po čundrácku, v podstatě podobně jako jsem teď šel z Nymburka na vrchol Gibraltaru – Rock of Gibraltar. * Kolik to dělá z náměstí Přemyslovcŧ v Nymburce aţ na vrchol Rock of Gibraltar? Vzdušnou čarou je to 2 300, ale nachozených mám 3 tisíce kilometrŧ. Mou velkou inspirací byl před cestou Petr Polák, který pěšky absolvoval cestu z Nymburka do Atén. Udělal jsem to jako on. Kilometry vzdušnou čarou vynásobíš 1,3 a výsledek jsou tvé nachozené kilometry. Já se ale úplně nedrţel té vzdušné čáry, chtěl jsem si projít například Lichtenštejnsko a Andorru. Jinak by se to dalo přejít mimo Pyreneje u pobřeţí Španělska.



* Nebylo to tedy jaksi navíc? Ne, já jsem tam nikdy nebyl a chtěl ty země vidět. Uţ jsem byl tak rozchozený, ţe Andorra uţ nebyl problém. * Kolik zemí jste prošel? Celkem devět: Českou republika, Německo, Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii, Andorru, Španělsko a Gibraltar. * Konzultoval jste s cestovatelem a vaším vzorem Petrem Polákem svou plánovanou cestu? To ani ne, ale on po své cestě napsal Poutníkŧv manuál. Je to asi třináct stránek a já ho asi jako první otestoval. Byl to skvělý základ. On šel na podzim, proto tlusté ponoţky mi byly v létě k ničemu (smích). * Někde jste se odlišoval od manuálu? Například v počtu uchozených kilometrŧ za den. Petr šel 35 kilometrŧ denně, já šel 37. Kdyţ uţ jsem byl opravdu rozchozený, šel jsem i přes 40, mŧj rekord je 62 za den. To jsem uţ šlapal po Španělsku. Plánoval jsem ten den 50, ale tam jsou dlouhé úseky bez měst, třeba 25 kilometrŧ. Nakonec zjistíte, ţe máte špatnou mapu, a to město, které tam mělo stát, jsou tři rozpadlé domy a není voda, tak musíte jít dál. * Jak jste měl rozpočítané peníze na cestu? Nakonec jste s penězi nevyšel, ale k tomu se dostaneme. Měl jsem 5 aţ 7 euro na den na jídlo, toho jsem se drţel. Říkal jsem si, ţe v některých zemích je to drahé, budu jíst jako Petr toustový chléb se šunkou. A jde to nakoupit si maximálně za 150 korun, energii z toho máte. Jenţe k tomu se přidaly občasné deště. Asi desetkrát jsem musel zaskočit do hotelu a pochopil, ţe jsem nepočítal s rezervou. Mrzelo mě, ţe mě musí dotovat máma. Pouze na jídlo bych to uhrál. * Kde vám peníze došly? To bylo na konci Francie, před Andorrou. To uţ jsem byl za polovinou. * Poţádal jste přes sociální síť, aby vám přátelé poslali nějaké peníze. Nazval jste to nákupem kilometrŧ. Kdo vám koupí den, tedy 35 kilometrŧ, tomu pošlete pohled z Gibraltaru. Posílal jsem 60 pohledŧ. Našli se ale přispěvatelé, kteří mi poslali víc. To byli například Honza Chrtek s Honzou Červinkou z Galerie J2, ti mi přispěli 5 tisíc. Celkem bez pojištění mi na cestu ještě přišlo 22 tisíc korun. * To je úctyhodné číslo… Měl jsem z toho ohromnou radost. Mile mě to překvapilo, zjistil jsem, jak tu mou cestu lidé sledují. Petr Polák prý jednou přišel do práce a kolegové zahlásili: Tak uţ vás překonal. Kdyţ se Petr nechápavě zatvářil, dostal odpověď: No Kára. (smích) * Jak se s Petrem znáte? My se známe tak sedm let přes skautský oddíl. Já sice nejsem skaut, ale vţdycky jsem s nimi jezdil na tábory a rŧzné výpravy. Začalo to cestou se skauty do Francie. * Kde jinde jste ještě byl? Například v Maroku, Indii. Jenţe zájezdy jsem asi před čtyřmi lety opustil. Na své výpravě potkáš lidi, na zájezdech ne. * Chtěl jste si touto cestou něco dokázat? Jednou jsme se s Petrem bavili o jeho cestě do Řecka (Petr Polák prošel také 8 zemí a ušel 2 109 kilometrŧ – pozn. aut.). Říkal jsem mu, ţe bych to chtěl také dokázat. A on mi řekl: No ale to uţ musíš dál, tak Plné znění zpráv


běţ do Španělska. Hledal jsem na mapě, kolik to je do Santiaga de Compostely, coţ je jedno ze tří dŧleţitých poutních míst v Evropě. Ale ta cesta byla kratší neţ Petrova. Zadíval jsem se na mapu a rozhodl se pro Gibraltar, kde jsem nikdy nebyl. * Nebál jste se, ţe někde skončíte? Ať uţ z jakéhokoliv dŧvodu, vypoví tělo, najednou budete na konci sil… Bál jsem se toho po fyzické stránce. Já tu cestu strašně moc rozkecal a nemohl to vzít zpět. Kdybych nevyšel, byla by to ostuda jak řemen (smích). Pak jsem ušel deset dní a pořád počítal, kolik mi ještě zbývá. Toho se ale musíte zbavit. Nadával jsem si: Přestaň počítat, kolik schází, ale kolik si ušel. A začalo to jít. Asi od pŧlky Německa jsem se cítil fajn. Uţ to nebyl nějaký závod, normálně jsem na té cestě začal ţít. * A hlavní motivace? Chtěl jsem zjistit,co to se mnou udělá. Co dokáţu. Jistým dílem tam hrálo roli překonat Petra, ale nebylo to tak dŧleţité jako samotná cesta, kterou jsem si zvolil. * Kaţdý den jste šlapal svou dávku kilometrŧ. Co se vám honilo hlavou? Jeden den jsem odpočíval, asi pět dní za hranicemi Španělska. Chytil jsem pořádnou španělskou bouřku. Padaly kroupy a já šel po silnici a neviděl dvacet metrŧ před sebe. Neměl jsem stan, jen takový přístřešek, mířil jsem do hotelu. Tam jsem zjistil, ţe bouřka má trvat ještě následující den, tak jsem si udělal volno. Najednou vysvitlo sluníčko, uţ jsem měl ale zaplacenou noc. Zašíval jsem boty a pral prádlo, odpočinul jsem si. * Na jakých místech jste nocoval? Spal jsem v lese, v kapli pod svatými v malé vesničce ve Francii. Ustlal jsem si pod fotobuňkou a jak jsem se překuloval v noci – bolely mě kyčle – tak jsem pořád rozsvěcel kostel. Moţná kaţdou hodinu jsem ho rozsvítil. Jestli to někdo věřící sledoval (smích), musel to mít za zázrak. Nejhorší spaní jsem absolvoval v domečku na dětském hřišti v Andoře. Spal jsem tam v podstatě v sedě. Ve Španělsku mě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo dobré. * Auta jste zapověděl? Jakýkoliv dopravní prostředek. Asi padesátkrát mi zastavilo auto a já jim musel vysvětlovat, ţe jdu pěšky na Gibraltar. V Německu se mi smáli, ale ve Španělsku to znali. Vy jste poutník, tak to jo, říkali. * Jak jste se domlouval? Většinou anglicky, ve Francii jsem to zkoušel francouzsky a ve Španělsku jsem si nejdřív uměl říct jen o vodu, ale postupem času uţ jsem se dokázal představit, říct,kam jdu. * Co zajímavého jste na cestě viděl, co vás překvapilo? Musíte si dát vţdycky nějaký bod, kam jdete a co chcete vidět, aby jste to na té cestě vydrţel. Mŧţe to být ve finále na tom místě nezajímavé, to je jedno. První bod, který jsem si určil hned za hranicemi, byl bývalý koncentrační tábor Dachau. Je menší neţ Osvětim a tím emotivnější. Pak jsou cílem hranice. Lichtenštejnsko jsem prošel za šest hodin a bylo nezajímavé. Hodně dobré byly dva přechody ve Švýcarsku,kterými musíte projít,aby jste se dostali dál. Najednou vystoupáte z vedra do výšky 2 400 metrŧ, kde je sníh. Neměl jsem ţádné zimní doplňky, byl jsem tam jen v teniskách a tričku(smích). Příroda a horytam všude jsou krásné. V Chamonix je výhled na Mont Blanc. V krajinné oblasti Ardéche ve Francii jsem náhodně objevil jeskyně s nejstaršími pravěkými malbami. Na krásné jeskyně jsem narazil ještě ve Španělsku. * Jste duchem ještě na cestě nebo uţ doma? Uţ jsem doma. Zajímavé bylo, ţe já odlétal v září z letiště v Malaze ve Španělsku a rodiče den předtím zase do Španělska. Minuli jsme se a viděli se aţ za týden (smích). Ségra mě vezla autem z letiště Václava Havla do Nymburka. Plné znění zpráv


* Jak jste vnímal mentalitu lidí? Do Švýcarska to bylo podobné. I kdyţ jsem jim nerozuměl, protoţe německy neumím. Od Francie se to zlepšilo, Francouzi byli asi nejpohostinnější. Nechali mě přespat, donesli mi jídlo. Jednou jsem spal vedle domu na louce a přišli starší lidé a pohostili mě doma. U města Alés je vesnička, kde mě pozvali na zahradu i jídlo. Jenţe to jsme jedli tři hodiny (smích). Tam jsem ochutnal mušli srdcovku. Přišel jsem si tam pro vodu a ta se proměnila doslova a do písmene na víno (smích). *** Z cestovatelského deníku Honzy Káry 67. den – Alcaraz, Bonache 1. 9. 2013 Jsme ve vesničce, která by podle mé mapy ještě neměla existovat. Jmenuje se Bonacha a skončil jsme zde po 45 kilometrech. Táta mi ji našel na internetu a poslal její přibliţnou polohu v sms. Cestou k ní to bylo 27 kilometrŧ dlouhé nic. Byla zde trochu jazyková šaráda s místními dŧchodci. Zcela suverénně jsem omílal svých pět naučených vět o moţnosti spánku a vody a snaţil se zachytávat střípky souhlasu v jejich odpovědích. Nakonec jsme usoudil, ţe mŧţu spát, kde chci. Jeden z dŧchodcŧ nade mnou neustále kroutil hlavou, ale nakonec to byl právě on, kdo mi přinesl k večeři rajče. Uţ od pohledu na kroky a pohled lidí poznám, ţe mi něco nesou. Připadám si jako Jeţíšek, co vidí tři krále. Vţdy ale skromně dělám, ţe nevidím, jak ke mně jdou, hrdě nesou tašku a předem loudí kaţdý mŧj děkovný výraz. Nikdy jsem nevěděl, jak se mám tvářit, kdyţ mi někdo něco nesl. Nevím to stále. Potkával jsem dnes hodně lidí ve stejných vestách jako mám já. Byli na procházce a měli mŧj obdiv. Já jdu na Gibraltar, ale oni jdou jen tak po silnici, protoţe se chtějí projít. V této pustině to za obdiv stojí. Nevím, odkud mohli jít. Zajímavé město je tu pouze Alcaraz, ale není tu poblíţ další, které by s ním tvořilo nějakou stezku hodnou k procházce. Zatímco píšu, tak ten pán s rajčetem ukazuje i na kohout s vodou u jejich kulturáku. Je tam prý moţnost se umýt. Nevím, zda to byl příkaz nebo nabídka, ale učiním tak aţ ráno. Vzal jsme si dnes prášek. Bojím se, ţe jsem se trochu nachladil z větru, který sviští tady v La Mancha jako divý. Don Quijote tu to neměl lehké... U města Alés je vesnička, kde mě pozvali na zahradu i jídlo. Jenţe to jsme jedli tři hodiny (smích). Ve Španělskumě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo pohodlné. Foto popis| Spokojený Jan Kára uţ v Nymburce. Galerie na nymbursky.denik.cz. Foto: Deník/Lukáš Trejbal VIZITKA – JAN KÁRA se narodil 5. prosince 1991 v Nymburce, kde ţije. Vystudoval gymnázium v Nymburce, nyní mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzitě Karlově. Má rád cvrkot v Nymburce, nejraději nějakou akci, pořádanou Galerií J2. Chystá velkou výstavu fotografií z cesty v kapli sv. Jana Nepomuckého a v restauraci U Gregorŧ, zřejmě v únoru 2014. Foto popis| Kára na cestě na Gibraltar. Hrátky se zrcadlem. Galerie na www.nymbursky.denik.cz. Foto autor| Foto: archiv J. Káry

Etický kodex ANO: Inspirace u ČSSD, nikoli u VV. Stále ale k ničemu 7.11.2013

ct24.cz str. 00 Lukáš Hadrava

Domácí

Praha – Sedmačtyřicet poslancŧ zvolených za hnutí ANO podepsalo etický kodex, v němţ se mimo jiné zavázali, ţe nepřestoupí do jiného poslaneckého klubu a nebudou zaměstnávat své příbuzné. V případě porušení slibu se musí vzdát jednoho měsíčního platu. K podobnému kroku hlasitě přistoupil předchozí sněmovní nováček, Věci veřejné, jejímţ členŧm při přeběhlictví hrozila pokuta dokonce 7 milionŧ korun. K úprku ze strany to ovšem nikomu z nich nezabránilo. Sankci za porušení kodexu totiţ nelze vymáhat. Součástí kodexu, který budoucí zákonodárci ANO podepsali na prvním jednání poslaneckého klubu, je kromě zákazu přeběhlictví a najímání rodinných příslušníkŧ i závazek poslancŧ hlasovat v souladu se stanoviskem klubu a také povinnost poskytnout část svých poslaneckých náhrad na činnost klubu. Podle kodexu také musí zástupci hnutí jednat na veřejnosti "otevřeně a morálně".



"Pokud vedení klubu konstatuje, ţe došlo k porušení některého z výše uvedených závazkŧ, zavazuje se poslanec zaplatit sankci aţ do výše měsíčního platu, jejíţ výnos bude věnován na dobročinné účely," konstatuje poslední, čtvrtý článek jednostránkového kodexu poslancŧ hnutí ANO. Tato snaha nováčka v Poslanecké sněmovně zajistit si pod hrozbou pokuty jednotu svého klubu je podle expertŧ na dění v politických stranách zcela přirozená. "Je to pochopitelný pokus strany, která de facto není organizací a nemá vnitřní strukturu, jak poslance zavázat, aby mohli v politice vystupovat jednotně," konstatuje politolog Milan Znoj z Filozofické fakulty UK. Zároveň se nabízí analogie s podobnými pokusy Věcí veřejných. "S těmito kodexy vţdy přicházejí strany, které nejsou vybudovány na tradičním stranickém principu. Nejspíš si jsou oprávněně vědomy reálných obav, ţe se jejich poslanci rozutečou," míní Znojŧv kolega z Fakulty sociálních věd UK Petr Sokol a potvrzuje, ţe se hnutí Andreje Babiše v tomto ohledu příliš neliší od krokŧ, které před více neţ třemi lety provádělo vedení Věcí veřejných (VV). Před volbami do sněmovny v květnu 2010 se museli uchazeči o poslanecké křeslo za VV zavázat, ţe zaplatí aţ sedm milionŧ korun, pokud přestoupí k jiné straně nebo nebudou hlasovat se svým klubem. A proč zrovna sedm milionŧ? Strana si takto odhadla náklady, které během kampaně investovala do kandidátŧ na poslance. "Smluvní strany oceňují hodnotu plnění poskytnutého politickou stranou, která bude vynaloţena ve prospěch kandidáta dle ustanovení této smlouvy v penězích na částku 7 000 000,- Kč," bylo uvedeno ve smlouvě, která byla součástí etického kodexu VV. Jen pár měsícŧ po podpisu tuto smlouvu vypověděl tehdejší poslanec za VV Stanislav Huml, neboť nesouhlasil s postojem vedení strany k odbojové činnosti skupiny bratří Mašínŧ. Hrozilo mu ale vyloučení ze strany a tak se Huml k dodrţování smlouvy po pár dnech dohadování opět přihlásil. ANO: Nejsme jako oni Ačkoliv by takto "byznysový" přístup k loajalitě poslancŧ odpovídal přemýšlení Andreje Babiše, jeho poslanci jakoukoliv podobnost se svými předchŧdci z VV odmítají. "To srovnání není na místě. Není to taková smlouva, kterou svého času podepisovali poslanci Věcí veřejných. Je to deklarace, která má stejnou hodnotu jako morální integrita lidí, kteří jsou pod tím podepsaní," tvrdí trojka praţské kandidátky Jiří Zlatuška s tím, ţe primárním účelem sankce je zabránit poslancŧm, aby zneuţívali poslanecké náhrady. "Pokud by se pokuta aplikovala, tak asi jedině v tomto případě," dodává Zlatuška. Vymáhat pokutu od vlastních poslancŧ podle svých slov neplánuje ani samotný předseda hnutí ANO. "Určitě ne, určitě ne," odpověděl Andrej Babiš na otázku ČT24, zda bude jeho strana po svých členech poţadovat peníze za porušení etického kodexu. ČSSD: Opsali to od nás Zmínka o ztrátě jednoho poslaneckého platu se tak do etického kodexu hnutí zřejmě dostala jiným zpŧsobem. Ukázalo se totiţ, ţe se ANO při tvorbě závazkŧ pro své zákonodárce neinspirovalo u VV, ale zřejmě u mnohem zkušenějších sněmovních matadorŧ - u sociálních demokratŧ. "Kdyţ si vezmete etický kodex, který sepsal Lubomír Zaorálek, a nový kodex ANO, zjistíte, ţe se jedná o text opsaný od Zaorálka," tvrdí poslanec ČSSD Jan Hamáček. "Myslím, ţe vzali jeho text a pouze ho o pár věcí doplnili," dodal. Tuto inspiraci serveru iDNES.cz připustil i šéf poslancŧ ANO Jaroslav Faltýnek. Etický kodex z pera Lubomíra Zaorálka také zakazoval poslancŧm zaměstnávat jako asistenty osoby blízké a obsahoval závazek proti přeběhlictví. A stejně jako u ANO při porušení pravidel mohla sociálnědemokratickým poslancŧm hrozit pokuta do výše jednoho platu. Přestoţe členové ČSSD podle Hamáčka takovýto kodex při nástupu do sněmovny před lety podepsali, nezabránilo to "zradě" dvou slavných přeběhlíkŧ Miloše Melčáka a Michala Pohanky, kteří v rozporu se stanoviskem své strany podrţeli v roce 2007 vládu Mirka Topolánka. Sankce za zběhnutí a hlasování - právně nevymahatelné



Na zákonodárce totiţ neexistuje prakticky ţádná páka, jak z nich peníze v případě porušení kodexu vymoct. Přesvědčily se o tom i Věci veřejné, kterým nepomohla ani skutečnost, ţe jejich ujednání mělo dokonce formu občanskoprávní smlouvy a nikoli jen kodexu. S výzvou uhradit sedmimilionovou pokutu strana obeslala skupinu poslancŧ, kteří pod vedením Karolíny Peake zaloţili uskupení LIDEM, od odpadlíkŧ ale nezískali ani korunu. Všichni totiţ poukázali na neústavnost této podmínky. "Takovéto pokuty jsou nevymahatelné. Ústava ve článku 26 říká, ţe poslanecký mandát je volný a poslanci vykonávají svŧj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou vázáni ţádnými příkazy. Zároveň je podle článku 27 nelze nijak postihnout za hlasování ve sněmovně," potvrzuje Jan Wintr z Právnické fakulty UK . "Pokud se něco jmenuje etický kodex, tak by to mělo obsahovat etická pravidla a ne nějaké sankce. To se píše do jiných dokumentŧ, jako jsou kolektivní smlouvy či prováděcí předpisy," doplňuje ředitel Ústavu státu a práva Jan Bárta s tím, ţe kolektivní smlouvy do politické partaje nepatří. Právní nevymahatelnost etických pravidel si uvědomuje i poslanec Jiří Zlatuška. "Není to skutečně dvoustranná smlouva, ve smyslu právního závazku. Proto se to jmenuje etický kodex a nic víc to neznamená," vysvětluje. Někdejší senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně proto ani neočekává, ţe by podpisy pod kodexem zabránily přeběhnutí poslancŧ do jiného klubu či hlasování v rozporu se stanoviskem klubu. "Takové věci nezabráníte. To, ţe je trestná vraţda, nezabrání páchání vraţd," poznamenal Zlatuška.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/249285-eticky-kodex-ano-inspirace-u-cssd-nikoli-u-vv-stale-ale-knicemu/

Jak bude vypadat rodina za 10 let? 7.11.2013

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobrý večer vám všem, kdo nás právě posloucháte. Začíná pořad vyhrazený pro diskusi našich posluchačŧ, začíná Radiofórum, u kterého vás vítá a kterým vás bude provázet Petr Schwarz. A jak uţ jste slyšeli, i dnešní téma se vztahuje k našemu projektu Česko 2023. Budeme mluvit o tom, jak podle vás bude vypadat svět za 10 let. Podoba rodina je to, co se uţ pěkných pár let mění takřka před očima. Tradiční model rodiny se totiţ zdá na trvalém ústupu. Počet rozvodŧ stále roste a roste i počet dětí, které nejsou v úplných rodinách vychovávány. Na to, kam se budoucnost institutu rodiny po tisíciletí základu společnosti bude ubírat, mají odborníci rŧzné názory, i kdyţ většina je dnes spíše skeptická. Dŧleţitý je ale v této chvíli váš názor, a proto se uţ obracím na naše posluchače a ptám se na otázku, o které jste mohli přes den debatovat na Facebooku a která zní - kolik si za 10 let budeme moci dovolit dětí? A dám přednost dámě, ptám se Hany Ţanety Fleknové. Dobrý večer. Slyšíme se? Hana Ţaneta FLEKNOVÁ -------------------Dobrý večer. Slyšíme se. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Tak jaký je váš názor? Hana Ţaneta FLEKNOVÁ -------------------No, já si myslím, ţe ta otázka tak, jak jsem psala uţ na Facebooku není úplně dobře postavená, protoţe si myslím, ţe počet dětí se neodvíjí od toho, kolik si jich mŧţeme dovolit. Mŧţeme si jich dovolit spoustu, jsme na tom ekonomicky relativně dobře, ţivotní úroveň je poměrně vysoká, ale děti nemáme a nemyslím si, ţe by to bylo kvŧli tomu, ţe si je nemŧţeme dovolit, ale protoţe tak, jak jste říkal, společnost se mění, vnímání rodičovství se mění, mění s naše ţivotní priority, a proto ty děti nemáme. Plné znění zpráv


Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Samozřejmě o tom bude právě dnešní debata. A druhý do diskuse je Aleš Hodina, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě. Dobrý večer. Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jaký je váš názor? Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------Mŧj názor je stejný jako říkala paní, samozřejmě si děti lidé dnes dovolit mohou a mohli by si dovolit mnohem víc dětí, neţ kolik dnes jich je v prŧměrné rodině. Ale vidím tady opravdu velký posun ve společnosti, velký posun od významu rodiny, kdy na její místo v podstatě nastupuje stát. Dřív vlastně děti byly dŧchodovým zabezpečením rodičŧm, nejdřív se rodiče starali o své děti a děti pak v dospělosti se starali o své staré rodiče. Dnes místo toho spoléháme na stát, spoléháme na to, ţe se o nás postará v dŧchodu, spoléháme na to, ţe se o nás místo rodiny postará při nemoci, při dalších problémech, takţe tady to, pokud jsme dali vlastně tu moc a tu ochranu nad lidskými ţivoty do rukou státu místo rodiny, já bych řekl, ţe to je velká chyba. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Takţe to jsou jistě zajímavá slova pro další debatu, to byli posluchači, kteří právě budou diskutovat v první části dnešního Radióra, já se k vám hned vrátím, vydrţte mi na lince. Vy ostatní dostanete příleţitost debatovat za chvíli, zatím si prosím napište telefon, na který, aţ tuto část debaty zahájím, budete moci volat, je to 221552755. Napřed ale ještě představím hosta ve studiu Českého rozhlasu Plus, kterým je dnes sociolog Marcel Tomášek, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Jak podle vás bude vypadat rodina za 10 let? Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, my se tady vlastně setkáváme s trendy, které začaly na začátku devadesátých let, jsou pochopitelně spojeny s tím přelomem a ty trendy jsou takové kontinuální, i kdyţ teďka v několika nedávných letech se jakoby zdálo, ţe nastal nějaký boom a ţe děti se vrací, ale vlastně to byl takový miniboom, který vzhledem vlastně k tomu, ţe se týkal té generace těch husákových dětí, kterých se rodilo aţ 180 tisíc třeba v té polovině sedmdesátých let a kteří by měli těch 180 tisíc mít a kdyţ jsme teda se po těch devadesátých letech v tom roce 2008, 2009 dostali na těch 118 tisíc dětí jako po dlouhé době, tak to bylo oslavované jako určitý boom, tak vlastně byl to jenom takový, takový miniboom, který ten trend nezvrátil, takţe ten trend bude pravděpodobně pokračovat. To znamená, ţe ten počet se bude ubírat, jo poslední 3 roky bude se to přibliţovat k těm 100 tisícŧm jako třeba na začátku těch devadesátých let. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano a jenom se ještě zeptám, jak bude vypadat ta rodina? Bude za 10 let více úplných rodin, méně úplných rodin? Plné znění zpráv


Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ţe jo, teďka ta situace je taková, ţe vlastně uţ více neţ 40 % dětí se rodí mimo manţelské svazky, a to je velká sociologická neznámá, která, kterou nikdo ani nemá zájem moc zkoumat, co vlastně, kde a jak vlastně ty děti vyrŧstají, kde, do čeho se rodí v těch rodinách, který nejdou nějak snadno jakoby sledovat podle toho razítka těch rodičŧ, jako toho manţelského štemplu, jo, takţe to je taková velká neznámá. A tam se, poněvadţ se etablují nebo se prosazují celá řada takových nějakých alternativních uspořádání od prostě nějakých forem střídavé péče nebo sdílené péče, záleţí na tom, jak to nazvem, nebo i rŧzné takové proplítání, kdy třeba nějaký bezdětný člověk si vezme nebo ţije v partnerském vztahu s někým, kdo děti má, takţe ani sám jakoby biologicky rodič nemusí být, takţe jsou tyhle ..., jsou tady tyhle ty změny, které, kdyţ bych to měl nějak říci, jak kardinálně se promění to rodičovství, takţe bude takový trochu zanikat ten odstup od takové té přímočaré biologické dvourodičovského nějakého modelu posvěceného tím, tím manţelským razítkem a bude ... jo, třeba mŧţou narŧst i takové počty rŧzných adopcí, ať uţ ..., jo, tady myslím třeba i myslím z jedné strany, kdy ten rodič vlastně není biologickým rodičem, anebo i adopcí obecně, jo, ten počet narŧstá. Jo, bude tady celá řada takových jako alternativních modelŧ, který ale uţ vlastně dneska, kdyţ se na to podíváme, kdyţ si vezmeme ty alternativní uspořádání toho rodičovství, tak uţ jsou vlastně víc neţ polovina, neţ těch obvyklých manţelských vztahŧ s dvouma dětmi. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Proč se stále méně rodí dětí? Vy uţ jste to nakouskl, ale teď ten dŧvod. Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak hlavní věc je ta kulturní proměna. To vlastně zaznělo i hlavně v tom prvním příspěvku, ta paní posluchačka to velice vlastně dobře popsala, ţe to není nějaká, jak se třeba ještě v devadesátých letech hodně tvrdilo mezi sociology, ţe je to taková přímočará konsekvence toho, té sociální změny a transformace a toho takového jako úpadku sociálního v devadesátých letech nebo hlavně v první polovině devadesátých let, ale ţe ta změna je mnohem hlubší a jedná se o takovou tu kulturní proměnu, kdyţ jsme převzali ty západní modely. Ale tady je ještě dŧleţitá věc je, teďka jsme třeba měli volby, spousta lidí nabízelo, nebo spousta z těch politikŧ nabízelo nějaká ta řešení ohledně to bylo často ve vztahu k tomu dŧchodovému aspektu, který zmínil ten druhý posluchač a povaţoval ho za takovou jako klíčovou věc, vlastně to bylo to gró té jeho výpovědi, proč se vŧbec zabývatl tou otázkou těch dětí. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, k tomu se vrátíme. Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Takţe vlastně z těch politických programŧ jsme tak mohli a z těch návodŧ, který nám nabízeli ti politici, jsme tak mohli jako vyčíst, tak budeme mít 11 tisíc korun víc v rodinném rozpočtu na dani nebo něco takového nebo kdyţ se nám narodí třetí dítě, budeme mít mnohem větší přídavky nebo na třetí dítě bude mnohem větší ten přídavek a podobně. Jo, ale tady je velmi zajímavý, jak vlastně tihle ti naši zastupitelé jsou vlastně velice naivní a mají tyhle ty jakoby zdánlivě řešící projekce. Jo, ta podstatě prostě spočívá v něčem jiném. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------V čem tedy spočívá, Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, kdyţ se někdo rozhoduje, jestli bude mít děti, to znamená nějaký dvacátník, třicátník, dneska většinou uţ vlastně třicátník spíš neţ dvacátník nebo dvacátnice nebo třicátnice, tak samozřejmě neřeší jakoby kolikastokorunový je ten příspěvek na dítě, to je úplně někde mimo obraz, určitě by vám ti dvacátníci a třicátníci Plné znění zpráv


vŧbec nebyli schopni říct, kdybyste se zeptal, jaký je ten ..., jaké jsou ty sociální jakoby benefity, jo, takţe tohle ten dŧvod není. Ten dŧvod je hlavně spojený s nějakým pracovním uplatněním, to znamená tady se dostáváme k tomu klíči. Kdyţ budem bádat a vztahovat to k tomu ekonomickému ţivotu, tak ten hlavní zlomový moment je vlastně ta diskriminace rodičŧ na pracovním trhu, coţ znamená vlastně, kdyţ to řekneme lidskými slovy, ţe kdyţ ţena má dneska v České republice dítě, ţe to vlastně mŧţe znamenat konec její profesní kariéry. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře, k tomu se určitě také dostaneme. Téma jsme představili, naše diskutující taky, pojďme se k nim vrátit. Ano, posloucháte Radiofórum na stanici Český rozhlas Plus. Dnes hovoříme o tom, jak bude za 10 let vypadat česká rodina a hostem ve studiu je sociolog Marcel Tomášek. S ním teď diskutují naši posluchači Hana Ţaneta Fleknová a Aleš Hodina. Já se rovnou zeptám, paní Fleknová, chcete reagovat? Hana Ţaneta FLEKNOVÁ -------------------No, v podstatě, jak jsem to poslouchala, já se s poměrně hodně věcmi ztotoţňuji a myslím si, ţe zcela určující proto, jestli máme nebo nemáme děti a jestli je chceme nebo nechceme, není jenom to, jestli nás to posune nebo neposune v kariéře, zabrzdí nebo nezabrzdí, protoţe prostě mít děti je podle mě svým zpŧsobem i biologická potřeba, prostě jako lidé, jako nějaký ţivý tvor máme potřebu se rozmnoţovat. Otázka je, ţe nemusíme mít potřebu se rozmnoţovat 10 dětmi, stačí nám ta reprodukce prostá, ale hodně záleţí i na tom, co společnost vnímá jako normu. Třeba hezky to bylo vidět v osmdesátých, sedmdesátých letech jako norma byla, ţe dívka vystudovala nějakou střední školu, měla maturitu, bylo jí 18, 20, vdala se a měla děti. Přišla revoluce, velká změna a najednou se nám otevřel svět, jak říkal pan sociolog, převzali jsme západní koncepty, zjistili jsme, ţe mŧţeme nejenom pracovat a budovat kariéru, ale mŧţeme cestovat, mŧţeme se bavit a najednou ty děti začaly být na obtíţ a začalo být to rodičovství vnímáno jako něco, co mi vlastně překáţí nejenom v kariéře, ale v rozletu a začalo se říkat takový to - hlavně, a to uţ se říkalo i v těch osmdesátých letech, hlavně si nezkaţ ţivot. Budeš mít děti, zkazíš si ţivot. A to si myslím, ţe má velký vliv, protoţe, kdyţ prostě pro mě, mně někdo bude říkat dítě si zkazí ţivot, tak musím nějakým zpŧsobem dojít a třeba i zestárnout, ţe to tak není, ţe dítě nemusí ten ţivot zkazit, naopak dítě ho mŧţe krásně obohatit, ale o tom se dneska moc nemluví, ţe vlastně rodičovství, mateřství, otcovství přináší do ţivota úplně jiný rozměr, úplně jinou, jiné souvislosti. Člověk třeba řeší jiné problémy neţ jako svobodný. No, a teď, kdyţ si vezmete, do dívky, do nějakých 18, 20, 25 vtloukáme, ţe dětmi se zkazí ţivot, tak ona odloţí mateřství do 30, ale pak prostě uţ nechce 10 dětí, ono uţ to ani biologicky kolikrát nejde. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Myslíte si, ţe jinak by chtěla 10 dětí v dnešní době? Je tolik ţen, které by chtěly 10 dětí? Hana Ţaneta FLEKNOVÁ -------------------Ne. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, a pan Hodina? Haló, haló, slyšíme se? Ano, chcete ... Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------Slyšíme se, slyšíme se. Tam by bylo samozřejmě víc věcí, na které by se dalo reagovat. Ale já bych přece jenom rád ještě to vrátil to k tomu tématu peněz. Přece jenom vychovat dítě, ţivit ho, šatit ho, postarat se o jeho vzdělání a další věci, to není úplně zanedbatelná záleţitost. To dítě, řekněme, do 18 let vás stojí několik milionŧ korun a to musí ti rodiče za dítě vydat, vychovají tak člověka, který bude vlastně do budoucna ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------No, myslím si, ţe přece jenom zdaleka ne kaţdá rodina vydělá několik milionŧ korun. Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------Plné znění zpráv


No, tak za těch 18 let samozřejmě, řekněme milion, dva na to dítě, kdyţ si to přepočítáte na rok, je to reálná částka. A ti rodiče ty peníze musejí vydat. Dítě, aţ dospěje, tak vlastně bude formou odvodŧ na dŧchody vlastně ţivit naši generaci, ale bude ţivit stejně tak ty své rodiče jako ty bezdětné, kteří ţádné děti nevychovali a ţádné tyto finanční náklady nemuseli vynaloţit, takţe tady v tom systému je velká nespravedlnost, ţe ti, kdo mají děti, vlastně doplácejí na ty, kteří děti nemají, protoţe ty jejich děti budou do budoucna ţivit i ty, kteří vlastně ţádné děti nevychovali a ţádnou pracovní sílu do budoucna vlastně nám ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, tady vidíte, tady vidíte dejme tomu tu nespravedlnost. Ale jak tedy podle vás se na tom podílí to ekonomické hledisko? Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------No, to ekonomické hledisko je jasné, pokud máte děti, musíte platit výdaje s nimi spojené. Pokud děti nemáte, mŧţete si ty peníze uţívat jinak. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------A myslíte, ţe tedy dneska uţ nikdo třeba nepřemýšlí právě o tom, ţe ty děti by mu mohly pomoci ve stáří? Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------No, právě proto, ţe dneska jsme si zvykli na to, ţe se o nás postará stát, ţe ke stáří dostaneme dŧchod, případně něco, co si sami naspoříme, tak z toho budeme mít na stáří nějaké přilepšení, tak dneska uţ děti se v podstatě jako dŧchodové zabezpečení neberou, to si myslím, ţe je obecná tendence uţ vlastně počínající v minulém století. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, teď trochu nepřímo naváţu na Hanu Ţanetu Fleknovou. Jak podle vás se podílí právě na krizi rodiny nebo souvisí s krizí tradiční rodiny emancipace ţen? Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------Tak emancipace ţen samozřejmě dává ţenám jiné moţnosti, neţ jen starat se o rodinu, to znamená pracovat, případně vyvíjet nějaké další zájmové aktivity a podobně, já jsem řekl neţ jen starat se o rodinu. Ono je to samozřejmě tak, ţe mnozí to právě tak vnímají. Dnes uţ ta rodina bohuţel nepředstavuje takovou hodnotu a ta péče o děti a starost s rodinou není bohuţel vnímáno jako řekněme také velmi významná činnost, kterou ti rodiče dělají a dělají to pro děti, dělají to pro společnost. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, paní Fleknová, co si myslíte? Hana Ţaneta FLEKNOVÁ -------------------No, já si myslím, ţe v tom, na to má i velký vliv takový ten přesně, jak říkáte, rozpad tradiční rodiny, ale i rozpad té velké rodinné komunity. Kdyţ si vezmete dřív bylo běţné, ţe spolu ţily 3, 4 generace pohromadě a v podstatě ţena, kdyţ porodila a měla děti, tak většinou tam v té samé rodině byli ještě prarodiče, ti se třeba nějakým zpŧsobem i podíleli na hlídání dětí a teď ta rodina ţila jakoby velká komunita a spoustu věcí viděla v rámci rodiny, v rámci prostě, bylo běţné, doma se rodilo, doma se umíralo a tohle všechno byly procesy, které byly přirozené a do té rodiny patřily. Dneska je to jinak, dneska ta rodina je atomizovaná, otec, matka, jedno, dvě děti. Prarodiče 50, 100 kilometrŧ daleko, vnoučata to samé a teď najednou a přestali jsme rodit doma, přestali jsme umírat doma a najednou se z té rodiny vytratila taková ta pospolitost, komunita, protoţe to je to, co ty lidi spojuje, společné proţitky, ne, to, ţe jsou nějak biologicky navázaní nebo ţe mají někde nějaké razítko v občance. Petr SCHWARZ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Ano. Zeptám se Marcela Tomáška. Bude se podle vás ta rodina dále atomizovat, nebo třeba máme nějakou naději, ţe ta rodina opět se více bude ţít pohromadě? Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ten trend je nekompromisní, i kdyţ mnoho sociologŧ se nějak snaţí jakoby tak doufat a třeba i jako psát, ţe to tak nebude, ale prostě ten ..., nebo vyuţít toho miniboomu, aby řekli - ne, ne, ne, tady se to jako obrátilo, uţ jako jdeme v tom dobrém správném směru, ale prostě ten trend je jakoby nekompromisní a ta proměna toho proţívání. Ono jako my to vidíme většinou v těch negativech, ale ono to má i nějaký jistý pozitiva. Třeba, kdyţ narazíme, jsme narazili vlastně třeba na tu otázku střídavé péče nebo sdílené péče, se nám zdá jako, ţe to je prostě prŧser rozpad rodiny. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, drţme se přece jenom trošku méně expresivního jazyka, prosím. Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ale potom, kdyţ se třeba podíváme na ty, co to často znamená rozpad takovéhleho vztahu a přejití na tu střídavou péči, často znamená vlastně přejití od toho modelu, kdy, kdy vlastně je to ten tradiční model, kdy všechno je jako na té ţeně, ta zajišťuje tu domácnost, prostě to prostředí pro ty děti. Nemŧţe se ani nějak profesně angaţovat nebo realizovat a ten muţ je, máme ten tradiční model a v momentu vlastně toho nástupu té střídavé péče dochází k takovému paradoxu, kdy vlastně i ten muţ, který se vlastně nepodílel příliš na tom rodičovství, na tom ţití s těmi dětmi, najednou vlastně je donucen k tomu, ţe taky si zaţije to rodičovství a získá ten vztah, který by v tom tradičním modelu vlastně nikdy neměl, ten blízký a bezprostřední vztah k dětem třeba. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, Aleš Hodina. Aleš HODINA, předseda Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě -------------------No, já si nemyslím, ţe by v tradičním modelu, to znamená v úplné rodině zákonitě musel být otec nějakým zpŧsobem odstaven od výchovy dětí. Samozřejmě záleţí na uspořádání té které rodiny, jakým zpŧsobem si ta rodina zařídí péči o děti, jakým zpŧsobem kdo pracuje, mohou být rodiny, kde naopak pracuje více matka a otec se více stará o děti, takţe je to prostě vnitřní záleţitost té rodiny a otcové i v úplných rodinách se o děti dnes často starají. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------A Hana Ţaneta Fleknová. Hana Ţaneta FLEKNOVÁ -------------------No, já nemohu neţ souhlasit, navíc se teda domnívám, a to uţ bylo řečeno, to, ţe dnes se děti rodí nesezdaným párŧm, neznamená, ţe netvoří, se netvoří rodiny, to, ţe někdo nemá to razítko v občance a rodiče nejsou sezdaní, neznamená, ţe rodina nefunguje jako kaţdá jiná rodina a sdílí spolu nějaký ţivot, sdílí spolu prostor a záţitky a ţe je to zákonitě negativní, protoţe prostě jakmile dva lidé spolu mají dítě, tak přece jenom ten vztah to posune někam jinam od společného souţití bez ohledu na to, jestli to razítko v občance mají nebo ne, protoţe prostě to dítě je obrovským zpŧsobem spojuje. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Tak děkuji za vaše diskusní příspěvky. Teď uţ ale přišel čas, abychom otevřeli linky pro další posluchače. Posloucháte Český rozhlas Plus, pořad Radiofórum, ve kterém dnes v rámci projektu Česko 2023 debatujeme o tom, jak bude za 10 let vypadat česká rodina. A jestli vás odhadování budoucnosti baví, otevřete Plné znění zpráv


si internetové stránky www.cesko2023.cz a vytvořte tam svou vizi světa v tomto roce. Za prvé kaţdý den dostává jeden z vás za příspěvek odměnu, chytré rádio, na kterém naladíte i digitální stanice Českého rozhlasu, a za druhé, pokud budete odhadovat budoucí vývoj dobře, za 10 let vám to mailem připomeneme. V této chvíli se ale pro vaše názory uţ zcela otevírá linka 221552755, takţe je tu prostor nejen pro vaše názory, ale i na otázky na našeho hosta, sociologa Marcela Tomáška z Fakulty humanitárních studií a Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Tak a na lince uţ máme prvního posluchače či posluchačku. Dobrý večer. posluchač -------------------Tady je posluchačka, jmenuju se Chlumecký. Dobrý večer. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobrý večer, pane Chlumecký. posluchač -------------------To byla nadsázka. Prosím vás, já jsem to zapnul pozdě, problémem je teda fertilita, jestli jsem to správně pochopil, to znamená počet rodících se dětí. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Ano, je to jeden z problémŧ, o kterém dneska mluvíme. posluchač -------------------Já bych, kdyţ to má být otázka, já bych to zformuloval asi takhle, jestli se váš host nedomnívá, ţe tady z hlediska ... Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Mŧţe to být i názor, prosím, to ... posluchač -------------------Mŧţe to být názor, tak dobrá. Já se domnívám, ţe tady náš stát potaţmo vláda, potaţmo ti, kteří rozhodují v odpovídajících věcech, tak zanedbali hned několik činitelŧ a první nejzávaţnější vidím v tom, ţe mladí lidé nechtějí mít dítě z toho pohledu, ţe se bojí nejistoty. Dospělý člověk je hotový, on je připraven na jakékoliv strádání, na pocit určité časové, určitého časoprostoru, kdy je nezaměstnaný nebo kdy třeba ty ţivotní jaksi nároky musí prudce sníţit, ale klade si otázku, jak k tomu přijde moje dítě, abych se dostal, řeknu, do kompetence pracovního úřadu, abych mu připravil takovýhle martýnie, kdy budu muset bojovat o kaţdou korunu a tím mu nebudu moct koupit ani ten standard, takţe to je ta nejistota, ano. A tu nemŧţete nikomu vzít, protoţe to je základní otázka. Oni prostě nemají tu jistotu, protoţe i dneska to rozpadající se manţelství, víte, ten počet rozpadajících se manţelství taky se odráţí v tý animální sexualitě, která nám sem spadla z nebe zhruba po tom roce 89. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Myslíte, ţe spadla z nebe? posluchač -------------------Já si nemyslím, ţe spadla z nebe, nebyli jsme prostě na ni připraveni a byli jsme připraveni zvládnout prostě tu, ten nový pohled na tu sexualitu, která byla přeci jenom mnohem intimnější, mnohem utilitárnější a nejsem jaksi milovník starých reţimŧ, to rozhodně ne, ale nebyli jsme připraveni ji zvládnout, z toho dŧvodu se třeba i rozpadá to manţelství, protoţe často se ti dospělí dívají na ten sex tím konzumním pohledem, ale hlavně tam je ten pocit nejistoty, nejistoty, zdali se o to dítě budu moct postarat, zdali budu mít po mateřské ještě práci, jestli moje firma nezkrachuje, zdali se nezmění nějaké nároky a tak dále, nebo dostupnost třeba dojíţdějí do zaměstnání, zdali se tohle to všechno nezmění, to znamená, ten úţasný pocit nejistoty, které vedou tu matku k Plné znění zpráv


zodpovědnosti, aby neporodila dítě do těchto podmínek, aby mu nepřipravila utrpení. A potom neméně významný aspekt je ten, ţe jsou otevřené hranice, ţe ti mladí lidé si takzvaně chtějí uţívat a bohuţel často jim v tom napomáhají i jejich rodiče, to znamená prarodiče těch dětí, to říkaj - jseš mladá, uţij si, mŧţeš cestovat, mŧţeš ..., to já jsem nemohla, za mě to nebylo moţná, tak si uţívej. S tím malým dítětem to prostě uţ není moţný, nejde to. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Já vám děkuji, pane Chlumecký. Na lince uţ čekají další posluchači. Dobrý večer. Kdo se k nám dovolal? posluchač -------------------Dobrý večer, Čech. Prosím vás pěkně, já bych chtěl reagovat na tu dívku, která tam říkala, ţe uţ to není třeba prostě, aby teda byli sezdaní v kostele nebo prostě sezdaní, je to normální na hromádce. To je prostě ten duch, kterej tohle tady dělá prostě. Písmo říká, ţe trojpramenný provázek nesnadně se přetrhne. Oni vyoutovali Boha a kdyţ prostě to není na skále, tak je to na písku a kdyţ je to na písku, tak to padne, prostě dřív nebo pozdějc, znám ze svého okolí spoustu příkladŧ, dokonce někteří si říkali, ţe jsou i jako věřej, ţe je bŧh, ale nám to stačí takhle. Nestačilo, padlo to prostě. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře. Ano, děkuji. Já se omlouvám. Já myslím, ţe ten názor byl jasný, ale na lince ještě čeká paní Bosáková, tak, aby se také na ni dostalo. Dobrý večer. posluchačka -------------------Dobrý večer. Pan Hodina přepočítával péči o děti na miliony. Taky jsem vychovala dceru s minimálními prostředky, ale tohle to mě nikdy nenapadlo teda přepočítávat, kolik milionŧ do ní takzvaně vrazím. A pak bych chtěla říct, říkal třeba pan Chlumecký, ţe se děti rodí do nejisté doby. No, já bych se spíš podívala jinam do světě, kde opravdu nemají ty děti čím nakrmit, u nás taková situace není. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Dobře děkuji. Máme poslední desítky vteřin, takţe Marcel Tomášek. Marcel TOMÁŠEK, vysokoškolský pedagog z Fakulty humanitních studií a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, já si myslím, ţe ve všech těch příspěvcích a názorech zazněly takový dŧleţitý aspekty vlastně, ţe jo, najednou se tady objevila ta otázka takové ty nejistoty, ale ta další posluchačka vlastně řekla, ţe je to relativní, ţe? Kdyţ se podívám na ten globální kontext. Jo, takţe, kdyţ to zkusíme uzavřít, tak vidíme, zároveň tam zazněla ta pointa ohledně té nesmyslnosti toho přepočítávání nebo respektive toho, ţe nikdo to tak nedělá, to samozřejmě, takţe tam se vracíme nazpátek vlastně k tomu problému, ţe kdyţ jakoby s něčím počítáme a přepočítáváme, tak je to spíš to, jestli, jestli budeme mít tu práci nebo jestli budeme mít šanci, kdyţ kvŧli tomu dítěti odejdeme, jo, v tom daném momentu, co nám to zpŧsobí, jestli se budeme moct vrátit, jo, a to je ten kardinální moment. Petr SCHWARZ, moderátor -------------------Kardinální moment. To bylo dnešní Radiofórum, jehoţ hostem byl sociolog Marcel Tomášek, pedagog z Fakulty sociálních studií a Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Děkuji, ţe jste si udělal čas a pěkný zbytek večera. Zítřejškem budem pokračovat v projektu Česko 2023. Budeme mluvit o tom, jak bude vypadat česká politika. Hostem Vladimíra Kroce bude komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk. Jako vţdy hned od rána budete moci debatovat na Facebooku a pokud se budete chtít zapojit do první části večerní debaty rozhlasové, nezapomeňme na stránce Radiofóra vyplnit webový formulář, nezapomeňme také na to, ţe svou vizi budoucnosti mŧţete přidat na stránku www.cesko2023.cz. Pro tuto chvíli se ale uţ od mikrofonu Českého rozhlasu Plus loučí a příjemný poslech našeho dalšího programu přeje Petr Schwarz. Plné znění zpráv


Osvobození Tymošenkové je podmínkou EU k podpisu asociační dohody s Ukrajinou 7.11.2013

ČRo Plus

str. 02

17:10 Den podle…

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Na pŧdě ukrajinského parlamentu jsme na bouřlivé debaty zvyklí. Ale teď má to napětí jak uvnitř sálu předpokládané, tak před ním opravdu zásadní dŧvody. Jedná se totiţ o právní úpravy, která by umoţnila zavřené vŧdkyni opozice Juliji Tymošenkové odjet na léčení do Německa. A při vší úctě k bývalé premiérce jsou v této hře daleko vyšší sázky. Osvobození Tymošenkové je totiţ podmínkou Evropské unie k podpisu asociační dohody s Ukrajinou. A nejde o nic menšího tedy neţ o to, jestli se bude Kyjev orientovat spíš na Brusel, anebo na Moskvu. Já ve studiu vítám kolegu moderátora, teď v roli znalce post sovětského prostoru Libora Dvořáka. Vítej, hezké odpoledne. Libor DVOŘÁK, redaktor -------------------Dobrý den, dobrý den, Tomáši. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Jaká tedy vládne atmosféra v ukrajinském parlamentu? Co se tam momentálně děje? Protoţe to jednání mělo začít asi tak před 2 hodinami. Libor DVOŘÁK, redaktor -------------------Ano. Takţe těsně neţ jsem odcházel do studia, Tomáši, tak jsem se na situ informační velké ukrajinské agentury Unian dočetl, ţe poslanci se sice v těch 16 hodin kyjevského času ve sněmovně sešli, ale není tam vedení sněmovny, takţe vlastně ještě v pŧl šesté kyjevského času, to je, tuším, před hodinou, se nejednalo. Přitom pokud není rozhodnuto jinak na ranním zasedání, musí večerní parlamentu končit v 18 hodin, maximálně v 18:15. Coţ s největší pravděpodobností znamená obstrukce, v tomhle tom případě Strany regionŧ, která se snaţí udělat vše pro to, aby ten zákon, pokud moţno, schválen nebyl. Tedy ani jedna z jeho čtyřech verzí. K tomu je třeba říct ještě jednu věc, která taky vypadá velmi obstrukčně, ţe uţ včera o těch 4 předlohách jednoho zákona jednal právní výbor nejvyšší rady, tedy ukrajinského parlamentu. A ten doporučil, aby všechny 4 verze šly na dopracování. To jest, jak se zdá, v nejvyšší radě není vŧle, aby ten zákon byl schválen. Přitom je 7. listopad údajně posledním dnem, kdy parlament mŧţe ten zákon schválit a jak víme, kdyţ ho neschválí a Tymošenková nebude moct odjet na léčení do Německa, tak asociační dohoda na summitu ve Vilniusu na konci měsíce nebude podepsána. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Tak, jak jsem říkal, ve hře je opravdu hodně. A trochu mě překvapuje, kdyţ říkáš, ţe Strana regionŧ, aspoň to tak vypadá podle jejího chování, vlastně nechce schválit ani jednu variantu. To znamená de facto, ţe vlastně si nepřeje tu asociační dohodu vlastně ani prezident Janukovyč? Ţe tedy se obrátil spíš k Moskvě neţ k Bruselu, i kdyţ to poslední dobou vypadalo spíš obráceně. Libor DVOŘÁK, redaktor -------------------To je velmi správná otázka, Tomáši. A vlastně o tom dnes všichni přemítají, jak to je. Advokát paní Tymošenkové Vlasenko dnes během dne prohlásil, ţe, ţe Janukovyčovi vystačila jediná vteřina na to, aby prostě poručil svým pochopŧm ze Strany regionŧ v parlamentu ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Větru, dešti ... Libor DVOŘÁK, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Ano, bylo by to vyřízeno. Ale právě, šéf nacionalistické strany Svoboda pan Ťahnibok dnes prohlásil, ţe podle jeho názoru to vypadá na to, ţe jde o jakousi tichou tajnou úmluvu mezi Putinem a Janukovyčem, aby prostě ta milost nebyla udělaná, aby zákon nebyl schválen. Po pravdě řečeno, tomu úplně nerozumím, protoţe je zvláštní, proč by, proč by trval Putin právě na tomhle tom. Mohl by na tom samozřejmě trvat především z jednoho dŧvodu, a ten se tady rýsuje, kdyţ nebude Tymošenková propuštěná, asociační dohoda nebude podepsána, a tím pádem by tedy se Ukrajina jaksi chtě nechtě, volky nevolky musel obrátit k celní unii, celnímu svazu, v jehoţ čele stojí právě Rusko. To je snad jediná moţnost, proč by to tak bylo. Tudíţ si myslím, ţe Rusové, a hodně se to říká, uţ dnes chápou, ţe ta Ukrajina jim jaksi uniká mezi prsty. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Ale zase to vypadá podle toho, co říkáš, ţe tak úplně moţná ne. To jsou samozřejmě spekulace. Ale jaký vlastně význam má ta asociační dohoda pro Ukrajinu? Co jí mŧţe přinést? Libor DVOŘÁK, redaktor -------------------Já jsem slyšel z mnoha stran od lidí, kteří se o Ukrajinu zajímají podrobně, podrobněji neţ já, ţe Ukrajinci si patrně spočítali, ţe, dejme tomu, produkce toho těţkého prŧmyslu na východě země je lepším zboţím na Západě neţ právě do Ruska. Ukrajina obecně má ty ekonomické zkušenosti s Ruskem velmi špatné. Koneckoncŧ vezměme si třeba tu nešťastnou dohodu z 19. ledna 2009, kvŧli které byla odsouzena paní Tymošenková na těch 7 let. To jest v okamţiku, kdy takové země jako Itálie nebo Německo odebíraly tisíc kubíkŧ ruského plynu za 207 - 230, tuším, dolarŧ, tak paní Tymošenková z nějakého dŧvodu taky ne zcela jasného musela podepsat 450 dolarŧ. Tedy více neţ dvojnásobek. To jsou všechno věci a otázky, na které dodnes neznáme odpovědi a ty rusko - ukrajinské vztahy jsou opravdu nesmírně komplikované. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Tak to byl komentátor a moderátor Českého rozhlasu Plus Libor Dvořák. Díky, měj se hezky. Libor DVOŘÁK, redaktor -------------------Na slyšenou. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A vystřídá ho Jan Šír z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Vítejte, dobrý den. Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý den. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Já se zeptám přesně obráceně neţ Libora Dvořáka. Jaké výhody plynou pro Evropskou unii z té připravované asociační dohody s Ukrajinou? Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak, myslím si, ţe těch výhod je celá řada. Nicméně jedná se o určité ukotvení evropské periferie. Ukrajina, musíme si uvědomit, je druhým největším státem v Evropě a státem, který má pomalu 50 milionŧ obyvatel, coţ je prostě populace srovnatelná s populací největších zemí v Evropě a pochopitelně je v evropském zájmu, aby tato oblast byla co nejvíc stabilní a svým například politickým klimatem, ekonomickým uspořádáním, hodnotovým ukotvením a tak dále měla k Evropě co nejblíţ. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Na summitu Evropské unie ve Vilniusu by koncem listopadu měla být podepsána dohoda také s Moldavskem a Gruzií. Představuje to všechno dohromady i s Ukrajinou ohroţení ruských zájmŧ? Plné znění zpráv


Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak, abych na tuto otázku mohl odpovědět, je potřeba si definovat ruské zájmy. Pokud ruským zájmem je vytváření nějakých výlučných zón vlivu, kontrola nad územími, které kdysi byly součástí těch říší, které byly řízeny z Moskvy nebo Petrohradu, pak si myslím, ţe ty dohody jednoznačně ohroţení ruských zájmŧ představují. Nicméně já bych si vás dovolil malinko opravit. V případě Gruzie a Moldavska se hovoří o parafování té asociační dohody. Ne o jejím slavnostním podpisu. Nicméně budou podepsány, nebo mají být podepsány další dŧleţité dohody s těmito dvěma zeměmi. V případě Moldavska by se mělo jednat o liberalizaci vízového reţimu. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Dobře. Ale v kaţdém případě to, co bude podepsáno, tak by třeba znamenalo, ţe by se zhroutil ruský plán na vybudování euroasijské unie? Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Samozřejmě, samozřejmě ano, protoţe je zcela zjevné, ţe zejména bez Ukrajiny, která představuje nejenom ten ohromný element, ale zejména čistě evropský element jakékoliv ruské kooperační nebo integrační, jak oni to nazývají, projekty v prostoru bývalého Sovětského svazu přesouvají svým těţištěm do Asie, na východ. A to je něco, co zásadním zpŧsobem ovlivňuje i vnitřní směřování Ruska a formování jeho identity a tak dále. A rozumím tomu, ţe řada představitelŧ třeba silových struktur v Rusku s tímto, s tímto scénářem, s touto vizí dalšího vývoje není spokojena. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------No, a zdá se vám, ţe Evropská unie je v poslední době vŧči Rusku, dejme tomu, asertivnější neţ v minulosti? Ţe reaguje tvrději třeba na ty výhrŧţky z ruské strany a některé reálné kroky třeba blokádu litevského sýra, ukrajinské čokolády, moldavského vína tím, ţe vyvíjí daleko větší aktivitu proti Rusku a pro připoutání hlavně Ukrajiny do svého civilizačního okruhu? Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já si myslím, ţe odpověď je jednoznačně ano. Nicméně není to dáno tím, ţe by se třeba lidé v Evropě probrali, nebo začali by se chovat jinak neţ dříve, je to dáno tím, ţe prostě Evropská unie těţí z toho, co má a co mŧţe těmto zemím na periferii nabídnout. Evropská unie není vojenskou supervelmocí. Co mŧţe nabídnout, jsou evropské hodnoty, je nějaký, nějaké prostředí sociálního smíru, nějaké stability, hodnot typu demokracie je to, ţe úcta k člověku, úcta k lidským právŧm má nějaký význam, mŧţe nabídnout svoje bohatství, svoji prosperitu a je to, představuje zejména pro populaci v těchto zemích prostě místo, kde se dobře ţije. Nebo kde se ţije lépe neţ u nich. A toto dohromady prostě tvoří to, co bývá nazýváno tou soft power, coţ je to, na čem Evropa mŧţe v zahraniční politice ve vnějších vztazích stavět. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Jan Šír z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Děkujeme. Hezký večer. Jan ŠÍR, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Také děkuji.

Jak váţné je varování rozvědky před sílícím extremismem 7.11.2013

ČRo Radioţurnál

str. 02

18:10 Ozvěny dne - publicistika

Vladimír KROC, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Výroční správa, kterou dnes vydala Bezpečnostní informační sluţba, opět varuje před pŧsobením cizích agentŧ na našem území, hlavně ruských nebo čínských. A dŧrazně upozorňuje taky na to, ţe sílí klientelistické vazby mezi státní správou a podnikateli na místní úrovni. Při zadávání veřejných zakázek, kdy se odvádí velké peníze do soukromé sféry často v předraţovaných projektech. Poprvé se ovšem BIS ve výroční správě dotýká i stavu demokracie v Česku a jako riziko v tomhle směru vidí stupňující se extremistické nálady ve společnosti, kterých by se mohly chytit i zavedené politické strany, zvlášť na komunální úrovni. Jan ŠUBRT, mluvčí BIS -------------------Hrozba pro demokracii, pro společnost, nemusí nutně přicházet od externistŧ. To nebezpečí mŧţe představovat rostoucí nedŧvěra některých skupin občanŧ k demokracii jako takové, je jich moţná radikalizace. A právě k tomu přispívají rŧzné korupční kauzy, dysfunkce státní správy a moci státu, pŧsobení klientelistických sítí a hlavně absence odpovědnosti a neúcta k zákonŧm. A to všechno sečteno podtrţeno mŧţe být zneuţito některými jednotlivci nebo i iniciativami k akcím směřujícím aţ k destrukci demokracie. Vladimír KROC, moderátor -------------------Řekl Radioţurnálu mluvčí BIS Jan Šubrt. A v našem přenosovém voze je Jan Charvát, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Vladimír KROC, moderátor -------------------I kdyţ BIS připouští, ţe situace v tomto směru ještě není vysloveně váţná, je její varování na místě, zaznamenal jste taky podobný trend pronikání extremistických názorŧ nebo rétoriky tam, kde zatím nebyly tolik patrné. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Zcela nepochybně já bych s tím souhlasil. Obávám se, ţe to je trend, který je delší, není to záleţitost jenom toho minulého roku, resonuje to ve velkých stranách, resonuje to samozřejmě nejenom na té lokální úrovni, bohuţel tady, jak říkám, i v těch jaksi třeba předvolebních kampaních velmi, velmi zřetelně. Vladimír KROC, moderátor -------------------Je to tedy vysloveně ţivná pŧda pro zneuţití sociálního nebo etnického napětí extremistických nálad - ta politika na komunální úrovni? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já se domnívám, ţe určitě je to téma, který resonuje mezi lidmi, zejména, takhle, abych to řekl, ta zpráva BIS velmi hezky podle mého názoru popisuje skutečně velké problémy, které existují v České republice, které se týkají samotného fungování, řekněme, toho demokratického a politického, ekonomického systému, případně jejich provazování, coţ jsou věci, které si lidé do jisté místy uvědomují, někdy je vnímají jenom tak jako na pŧl, zatímco třeba ty etnické problémy, ty chápou většinou velmi přesně, jo, takţe ten problém s tou romskou populací je velmi často v podstatě momentem, na který se stahuje ten vztek a ta frustrace, která ve skutečnosti ale pramení z těch dŧvodŧ, které byly popsány jaksi v té zprávě výše. Vladimír KROC, moderátor -------------------A není ale přesto přehnané mluvit v té souvislosti o ohroţení demokracie? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To závisí v souvislosti s čím, já se domnívám, ţe skutečně vidíme některé momenty, ta zpráva BIS to v podstatě naznačuje, ţe jo, tím myslí třeba některé právě ty nové subjekty, které uspěly teď relativně jaksi ve volbách, které vlastně přicházejí s některými postupy a návrhy, které uţ se vymykají těm běţným demokratickým Plné znění zpráv


postupŧm a přitom se přesně zaštiťuje právě těmito problémy, o kterých se mluví, včetně samozřejmě tady těch etnických. Vladimír KROC, moderátor -------------------No, a co se s tím dá dělat, jak se mŧţe společnost bránit. Bezpečnostní sluţba kritizuje údajný bázlivý přístup státu k těmto otázkám, k etnickému napětí. Reálné řešení prý přebíjejí akademické debaty a podobně. S tím byste souhlasil? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych, já se přiznám, ţe tady nevím, co tím přesně BIS má namysli, protoţe abych ..., já budu samozřejmě hájit akademické prostředí, ze kterého sám pocházím, naopak se domnívám, ţe v akademickém prostředí se tyto jaksi problémy velmi často akcentují, i řeší, mluví se o nich uţ poměrně dlouho, ale naopak se domnívám, ţe z toho akademického prostředí nepřecházejí jaksi do toho veřejného, ať uţ mediálního prostředí, ze kterého pak se obávám, ţe v některých momentech ta BIS zrovna v tomhle konkrétním případě tedy jaksi tu informaci přebírá. Ten problém, který tam je, samozřejmě je zcela legitimní mluvit o tom, ţe tady jaksi je třeba ty problémy otevřít, ţe je zapotřebí o nich mluvit, ale znovu o těch problémech se mluví, ale mluví se o nich většinou právě na těch úrovních, které nejsou tak úplně mediálně zajímavé, a proto se o nich jaksi běţní lidé nedozvědí. Vladimír KROC, moderátor -------------------A to řešení? Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je jedna věc. Tak pokud se mě ptáte na řešení, a teď se vrátím zase zpátky k tomu, co jsem říkal, jo, my mŧţeme zkusit řešit samozřejmě, nebo ne zkusit, my bychom měli řešit ten "etnický problém", ten problém té romské komunity, který existuje na mnoha rŧzných úrovních. Nicméně to jsme nedělali, ţe jo, 20 let v podstatě jako víme, ţe nějaký takový problém existuje, ale nechávali jsme to tak jako trošičku jaksi schované, ale to je zase věc, která není nijak jaksi tajná, ví se o tom a hovoří se o tom, hovoří se o tom dlouho, ale neexistuje tam dlouhodobě politická vŧle, jo, ale i kdybychom ho nějakým zpŧsobem začali řešit nebo vyřešili, tak z té samotné zprávy BIS vyplývá, ţe vlastně ta frustrace lidí nevyplývá z této problematiky, ale spíš z toho zneuţívání té ekonomické moci, z toho prorŧstání klientelismu a tak dál, a tak dál. To znamená, ţe i kdybychom dokázali vyřešit ten problém jaksi té romské komunity, tak to pravděpodobně nepovede k zlepšení té nálady, v uvozovkách, a tím pádem ani tomu tlaku proti demokracii. Vladimír KROC, moderátor -------------------Odborník na extremismus Jan Charvát. Děkujeme, na shledanou. Jan CHARVÁT, odborník na extremismus z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou.

Lidovci řeší, jestli Podivínský zůstane v Rusnokově vládě 7.11.2013

denik.cz

str. 00

Z domova

Praha – Lidovci řeší, jestli má ministr ţivotního prostředí Tomáš Podivínský zŧstat ve vládě. O víkendu se s ním proto sejde předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Některým straníkŧm se nelíbí, ţe je Podivínský členem kabinetu, proti kterému se lidovci vymezují. „Není to nic proti osobě pana Podivínského," řekl zdroj ze strany, která po nedávných volbách slaví návrat do Poslanecké sněmovny. "



Bělobrádek dnes řekll, ţe se s ministrem ţivotního prostředí chce na konci týdne sejít, aby s ním o situaci diskutoval. Výzva na odchod z ministerstva je podle šéfa lidovcŧ věcí celostátního čtyřiadvaceti-členného výboru strany. „Na výboru jsme se o tom bavili. Naší snahou je, aby pan Podivínský skutečně vládu opustil," řekl zdroj obeznámený s jednáním. „Vnímáme to jako nejlepší řešení," dodal. Podle ministrova mluvčího Matyáše Vitíka je Podivínský členem vlády z pozice odborníka na ţivotní prostředí a ne jako člen lidovcŧ. „Pan ministr se skutečně zabývá odbornou problematikou v rámci resortu ţivotního prostředí tak, jak to v minulosti dělal a deklaroval a jak slíbil, ţe v této odborné práci bude pokračovat," řekl Vitík. Podivínský je dnes pracovně v Moravskoslezském kraji, kde otevírá zateplenou základní školu v obci Dobrá. „Ţádná partajní politika ještě ţádný dŧm nezateplila čili pan ministr se věnuje problematice ţivotního prostředí v Moravskoslezském kraji, právě bude mít jednání i o emisních povolenkách," dodal Vitík. Podivínský je od léta členem úřednické vlády premiéra Jiřího Rusnoka. Kabinet nezískal dŧvěru předchozí Sněmovny, od té doby vládne v demisi. Lidovci se proti dočasné vládě staví, některým členŧm strany tak ministrovo pŧsobení v Rusnokově kabinetu není po chuti. Stranické špičky zároveň jednají s ČSSD a hnutím ANO o případném vytvoření povolební koalice, která by nahradila úřednický kabinet. Kandidoval na severu Moravy Podivínský byl volebním lídrem KDU-ČSL v Moravskoslezském kraji. Pod jeho vedením zde lidovci získali dva poslanecké mandáty. Současný ministr ţivotního prostředí je absolventem ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vystudoval také Diplomatickou akademii v Praze. Před tím, neţ stanul v čele ministerstva, pŧsobil na MŢP jako náměstek."

URL| http://www.denik.cz/z_domova/lidovci-resi-jestli-podivinsky-zustane-v-rusnokove-vlade-20131107.html

Jak se nepřipravit o naši televizi 7.11.2013

Hospodářské noviny str. 10 Pavlína Kvapilová

Názory

POLEMIKA NADRŢOVALO ZPRAVODAJSTVÍ ČT MILOŠI ZEMANOVI? JE OHROŢENA NEZÁVISLOST VEŘEJNÉ SLUŢBY? PŘINÁŠÍME NÁZORY KLÍČOVÝCH OSOBNOSTÍ ZNESVÁŘENÝCH TÁBORŦ. Krize znamená příleţitost. Poslední události kolem České televize mohou zdánlivě nahrávat těm, kdo o smyslu veřejných médií pochybují. Celá věc ale stojí jinak. Snaha řešit problém v řadě ohledŧ velmi kvalitní televize je jen projevem péče o ni. Úspěch nezajistí Arabelin kouzelný prsten. O základní hodnoty, na kterých veřejná média stojí, se musíme všichni starat. Neustále. Skvělý a výkonný sportovec nemŧţe zakrývat svá moţná zranění, protoţe pokud to bude dělat, asi těţko dlouhodobě něčeho dosáhne. A podobné je to i s ČT. Zkratky jako dělení redaktorŧ na tábory či rŧzná silná slova a interpretace jen zastírají, ţe bychom měli vést podstatně hlubší debatu. Vraťme se nejdřív na začátek příběhu. Vŧbec to nemuselo dojít takto daleko. Uţ 12. srpna jsem na poradě managementu ČT ţádala generálního ředitele Petra Dvořáka, aby se věnoval sporným případŧm, které po vypuknutí kauzy Daniely Drtinové začali redaktoři spontánně hlásit. Sama Drtinová mu je téhoţ dne odpoledne přinesla. Jeho slib, ţe tak učiní, byl dŧvodem, proč přijala nabídku na pořad Interview ČT24. Ano, seznam podivných událostí se začal interně řešit v redakci zpravodajství, ale realita byla, ţe další podobné případy přibývaly. A stejně tak zastrašování redaktorŧ. Jak věřit Dvořákovi? Zastrašování nemá být metoda práce vedení veřejné instituce v roce 2013. Proto sepsala část redaktorŧ petici ve formě podnětu Radě ČT. Tu dostal předseda Milan Uhde uţ 8. října, a to s ţádostí, aby se věc řešila po volbách, protoţe jinak by mohla být tato snaha zneuţita v předvolební kampani rŧznými subjekty. Mezitím jsem Plné znění zpráv


byla odvolána z pozice ředitelky nových médií ČT, protoţe jsem nepřijala dohodu (rozuměj přemlouvání vzít balík peněz a mlčet), a následně dostala výpověď pro nadbytečnost. Prostá otázka: Jak lze teď věřit generálnímu řediteli ČT Dvořákovi, ţe vše prověří? My jsme mu věřit opravdu chtěli. Mŧj případ ukázal to, ţe kdo si dovolí mít jiný názor, nese jasné dŧsledky. A co slyšíme? Další vyhroţování těm, kdo jen volali o pomoc. Něco tu tedy hapruje. A teď to dlouhodobě podstatné – nejde tady o jednotlivé osobní příběhy a současné osazenstvo ČT. Jde tu o systém, který by měl mít pojistky, aby fungoval vţdy co nejstabilněji. Dnešní svět je čím dál rychlejší a komplikovanější. Řada společností se posouvá více či méně nápadně k oligarchickému systému. Velké mediální domy jsou vlastněny finančními magnáty. Nejen v Česku jsme svědky naléhavé a určitě i zdravé a potřebné debaty o mediálním obsahu a editoriálních politikách. Co s veřejnou sluţbou Za této situace je extrémně dŧleţitá role veřejných médií. Právě ta by měla být prostorem stojícím na pevných principech. Je podstatné, aby vedla stálou debatu o základních hodnotách a zároveň se nebála připustit, ţe svět se dramaticky mění, ţe je potřeba otevírat diskusi o některých schématech, která mohou být přeţitá či selhávat – například zpŧsobech nastavení kontrolních rad, kodexech a tak dále. Zamyslet se nad tím, co je a co není funkční, co má zŧstat a co je třeba opustit. Současná světová novinařina prochází obrovskými turbulencemi. Objevují se alternativně financované projekty (bývalý přední moderátor RAI Michele Santoro se například rozhodl dělat veřejnou sluţbu vně veřejné televize a spustil italský multiplatformní projekt Servizio Pubblico). Objevuje se reflexe nefungující „mediální logiky― – například váţná diskuse nad negativismem, který naráţí na svoje limity, řada manaţerŧ dnes chce bojovat proti této deformaci obrazu reality – a vznikají iniciativy jako třeba dánská „Constructive Journalism―. Jak si budou stát veřejná média? Nezŧstanou z nich jen naleštěná studia s vyprazdňujícím se obsahem? Jsou schopna do budoucna zabezpečit svobodný orientační prostor, podle kterého by si občané mohli co nejlépe formulovat svŧj vlastní náhled? Nebo se budou lidé čím dál více informovat napřímo – bez prostředníkŧ v podobě velkých mediálních domŧ? Obecně přitom platí to, co zaznělo v kultovním seriálu Newsroom: Přiznat si, ţe problémy existují, je první předpoklad k tomu, aby se mohly řešit. Bez publika to nejde V takové situaci nás musí eminentně zajímat názor divákŧ. Moderní technologie nám takovou moţnost dávají. Výsledky je potřebné přenést třeba i na domácí a mezinárodní fóra. Pouze pokud se diváci této debaty budou aktivně účastnit, nezŧstane veřejná sluţba uzavřena skutečným či domnělým expertŧm. Jedině tak se nestane nástrojem v rukou těch, kteří by situaci případně chtěli zneuţít pro svoje zájmy. Pokud budeme mít společně odvahu nezakrývat si problémy, mohou z této situace vyjít Česká televize i Český rozhlas jen posíleny. *** Obecně platí to, co zaznělo v kultovním seriálu Newsroom: Přiznat si, ţe problémy existují, je první předpoklad k tomu, aby se mohly řešit. Foto popis| O autorovi| Pavlína Kvapilová, Autorka je bývalou ředitelkou nových médií ČT. Vyučuje na Fakultě sociálních věd UK.

Jsem vlčice samotářka Michaela Klevisová 7.11.2013

Literární noviny str. 04 Michal KOVAŘÍK

Rozhovor

Banka pocitŧ a emocí. Tak se dívá na literaturu a umění mladá česká spisovatelka Michaela Klevisová. „Ráda do textu něco vloţím a čtenář si to zase vezme.― * V jakém prostředí jste vyrostla? Mŧj táta Vladimír Klevis byl spisovatel a maminka Naďa pracovala jako novinářka, takţe jsem viděla, jak oba rodiče stále něco píší. Navíc se táta přátelil se spoustou dalších spisovatelŧ, trávili jsme s nimi všechny dovolené. Dobrým tátovým přítelem byl například Ladislav Fuks. Jezdili jsme na dovolenou ve čtyřech: máma, táta, já a Ladislav Fuks, kterému jsme říkali „Ládíček―. Plné znění zpráv


* Jaký byl? Byl to zvláštní člověk, ale ke mně, k malé holčičce, se choval strašně mile a já ho měla ráda, protoţe byl takový ztřeštěný. Z pohledu dítěte to zkrátka nebyl normální nudný člověk. Pamatuji si třeba historku z dovolené v Německu, kdy nesl plný talíř šunky a já mu řekla, ţe mu ta uzenina padá z talíře. Odpověděl: „Aby se tím pádem nezabila―. Tímto zpŧsobem komunikoval pořád. Po rozvodu svých rodičŧ, to mi bylo sedm let, uţ jsem ho ale nevídala. Později jsem četla jeho dílo, ale to uţ neţil. * Nakolik vás takové prostředí ovlivnilo? Přivedlo vás k psaní? Umělecké prostředí pro mě nebylo opředeno aurou výjimečnosti, právě naopak, patřilo ke kaţdodenní realitě. Od útlého dětství jsem ho znala zevnitř se všemi jeho klady i zápory. Na návštěvu k nám chodil třeba Miloš Macourek, v domě s námi bydlel Jiří Ţáček; večer před usnutím jsem vţdycky poslouchala, jak v bytě o patro níţ klepe jeho psací stroj. A s jeho synem Jakubem Ţáčkem (dnes známým hercem) jsme byli nejlepší kamarádi. Vyrŧstala jsem zkrátka ve velmi tvŧrčím a bohémském prostředí, a kdyţ jsem si formovala představy o budoucím povolání, připadalo mi, ţe se tak nějak samo sebou rozumí, ţe se stanu spisovatelkou. Ještě jsem nevěděla, zda mi to pŧjde, ale velmi brzo jsem to začala zkoušet. Psala jsem na psacím stroji, mám fotky, jak u něho sedím, a ještě jsem ani nechodila do školy. Tehdy jsem tvořila příběhy o morčatech, které dokonce dávají smysl. Celý ţivot jsem si psala do šuplíku povídky a novely, ale nakladateli jsem poprvé nějaký svŧj rukopis nabídla aţ v jedenatřiceti letech. Šlo o román s detektivní zápletkou Kroky vraha a úţasné bylo, ţe uţ čtyřiadvacet hodin poté, co jsem ho poslala do prvního nakladatelství, mi volali, ţe ho chtějí vydat. A o čtyři měsíce později jsem uţ kníţku drţela v ruce. * Psal váš otec také detektivky? Jen jednu. Spíš se zaměřoval na romány a novely o mezilidských vztazích. Nepatřil k nejznámějším autorŧm, ale jeho prvotina Dnes v tomto měsíci a roce byla v šedesátých letech hodně populární. Maminka ji četla ve škole pod lavicí; táta byl její oblíbený spisovatel, a přitom ho ještě osobně vŧbec neznala. Zjistila jsem ale, ţe dnes si lidé tátu pamatují hlavně díky jeho novele pro dospívající mládeţ Michaela. Tu četla spousta mých vrstevníkŧ. Vyšla ještě před mým narozením a táta mi prý vybral jméno podle hlavní hrdinky. * Co jste dělala celou tu dobu, neţ vám vyšla první kníţka? Hlavně jsem překládala, protoţe mým dalším koníčkem vedle tvŧrčího psaní byla angličtina. Od devatenácti let jsem překládala kníţky a časopisecké články z angličtiny do češtiny. A při studiu ţurnalistiky jsem začala pravidelně přispívat do rŧzných novin a lifestylových časopisŧ, například do Cosmopolitanu, se kterým spolupracuji dodnes. Nikdy jsem nikde neusilovala o zaměstnanecký poměr, naopak jsem mnohé takové nabídky odmítla, protoţe pocit volnosti, svobody stojí na mém ţebříčku hodnot úplně nejvýš. A brzy jsem zjistila, ţe kdyţ se člověk umí otáčet, tak se jako autor a překladatel na volné noze mŧţe slušně uţivit. Mám z té doby i několik literárních pokusŧ, které mi nepřipadaly natolik kvalitní, abych je nabídla nakladateli. Moc jich ale nebylo, na spoustu let jsem na vlastní tvorbu úplně zanevřela. * Psala jste, stejně jako vaše maminka, články o trhu s uměním. Nakupujete, sbíráte umění nebo chodíte na aukce? Dnes uţ články o trhu s uměním nepíšu z časových dŧvodŧ, ale moje první detektivka má zápletku z tohoto prostředí. Trh s uměním však sleduji dodnes, občas zajdu na aukci, sbírám Josefa Jíru. Jeho díla jsou prodchnutá emocemi, „vyrvaná z duše i s krví―, říká moje máma, a přesně takové umění mám ráda. Ne ţe bych na aukcích nakupovala často, ale kdyţ si mohu vydraţit něco od tohoto autora, tak mám radost. Taková draţba je navíc adrenalinová záleţitost. Člověk se musí hlídat, aby se nenechal unést a nenabídl víc, neţ si mŧţe dovolit. * A co třeba výstavy umění. Chodíte? Jen občas. Jsem taková vlčice samotářka, nejlíp se cítím v krajině bez lidí a musím přiznat, ţe k výpravě do centra Prahy se většinou musím nutit. Poslední, co mě opravdu oslovilo, byla výstava Jakuba Schikanedera. To je také mŧj oblíbený autor. * Proč vám tolik učarovala detektivka? Plné znění zpráv


Měla jsem období, kdy jsem detektivky hodně četla, ale ne jakékoli, vybírala jsem si. Zajímaly mne kvalitní věci, hlavně anglosaští autoři jako P. D. Jamesová nebo Raymond Chandler. Mojí parketou byly detektivky psychologické, nikoli takové, v nichţ jde primárně o to, ţe někdo někoho zabije. Detektivka by podle mého názoru měla mít i literární kvalitu, aby si čtenář z příběhu něco vzal a při čtení si uvědomoval, ţe autor je chytrý člověk. Pak jsem se dostala do situace, kdy jsem měla pocit, ţe jsem přečetla všechny detektivky, které mají nějakou úroveň. A tehdy mě napadlo, ţe bych mohla něco takového zkusit napsat. Bylo to zrovna v období, kdy jsem hodně bilancovala a uvaţovala, kam se po profesní stránce dál vydat. Dlouho jsem jenom překládala a psala pro časopisy a cítila jsem se vyhořelá, bez elánu. Pořád jsem uvaţovala, co dál udělat, kam se ještě posunout, a pak mi najednou došlo, ţe tu nejsprávnější cestu jsem viděla uţ jako dítě. Ţe není nutné pořád hledat jen směrem dopředu, ţe někdy je lepší ohlédnout se. Jakmile jsem se vrátila k plánu o spisovatelské kariéře, strašně se mi ulevilo. Zklidnila jsem se; jako bych se vrátila domŧ. Jen jsem si pořád nebyla jistá ţánrem a tématem, do kterého bych se měla pustit. A právě tehdy přišel ten nápad s detektivkou. * Kolik vám tehdy bylo let? Dvacet sedm nebo dvacet osm. Nápad přišel zčistajasna a já hned začala pracovat na jeho uskutečnění. Kdyţ si něco vezmu do hlavy, okamţitě jednám. Řekla jsem si, ţe se pokusím napsat českou detektivku na úrovni těch zahraničních. Nepřemýšlela jsem moc dopředu – nelámala jsem si hlavu s tím, jestli mi ji někde vydají nebo ne. Bavil mě proces tvorby; jak pomalu přibývají kapitoly, jak se mŧţu nořit do duší rŧzných postav. Dělala jsem na kníţce přes tři roky, nikam jsem nespěchala, uţívala jsem si to. * Jaké jsou přednosti detektivního ţánru? Mám pocit, ţe napsat kvalitní detektivku je docela těţké, a z toho dŧvodu vlastně nevidím konkrétní přednosti. Mě zkrátka baví něco zkoušet. S kolegy z Asociace autorŧ detektivní literatury se shodneme, ţe dá opravdu velkou práci vymyslet zápletku, která bude dávat smysl, bude napínavá, a přitom uvěřitelná. Práce na detektivce znamená spoustu probděných nocí, kdy se mi honí hlavou, kam by se mohl děj ubírat. Kdyţ píšu něco jiného neţ detektivku, víc si u toho odpočinu. Mŧţu se řídit hlavně instinktem, citem, nechat logiku spát. Pokud bych ovšem měla říct, co mě na psaní detektivek nejvíc baví, pak je to psychologie postav. Vciťuju se do všech hrdinŧ stejnou měrou, dívám se na příběh jejich očima; je to jako ţít víc ţivotŧ. Pokaţdé při psaní zjistím, ţe mi jde víc o osudy těch lidí neţ o vraţdy a vyšetřování. V některých recenzích mi dokonce bylo vyčítáno, ţe v mých detektivkách chybí krev, řezničina, sadistické scény, ţe je to spíš román ze současnosti s kriminální zápletkou neţ čistokrevná detektivka. Ale ozývají se čtenáři, kteří naopak toto ocení. Píší mi lidé, kteří celou noc nespali, aby mohli moji kníţku dočíst. Kdybych měla shrnout, jaké jsou moje detektivky, tak mi nejde prvotně o to, kdo je pachatelem zločinu, ale proč se tak stalo. * Sledujete televizní detektivky? Vŧbec na televizi nekoukám, neodpočinu si u ní. To si raději večer otevřu kníţku, u té se mŧţu u kterékoli scény zastavit, na jak dlouho chci, a hlavně je při čtení ticho. Ale v době, kdy jsem se starala o babičku a bydlela jsem s ní devět let v paneláku, jsem s ní televizní detektivky občas sledovala. Babička byla vášnivá divačka. Viděla jsem s ní počáteční díly Vraţd v Midsomeru a Hercula Poirota a je moţné, ţe mi to bylo inspirací v pozdější tvorbě. Vraţdy v Midsomeru se mi tenkrát hodně líbily, byly takové klidné a já mám ráda britskou atmosféru. Navenek je vše v pořádku, ale přitom mají mnozí hrdinové zvrácené sklony. * Napsala jste dvě kníţky s příběhy chovatelŧ koček. Jste jednou z nich? Mám doma kočky od dětství, začalo to jedním kocourkem a postupně jsem se dopracovala aţ k pěti kusŧm. Mám ale ráda všechna zvířata, v jejich přítomnosti jsem vlastně úplně nejšťastnější. Básnířka Simona Racková, moje kamarádka, která je první čtenářkou všech mých rukopisŧ, mi jednou řekla, ţe mé příběhy o lidech, kteří milují kočky, jsou sice psané jednoduchým jazykem, ale mají hloubku. To bylo to nejkrásnější, co mi kdo o mém literárním díle řekl. Přesně tohle bylo mým cílem. V ţivotě mi vţdycky jde spíš o obsah neţ o formu. A nechci tvořit literaturu, která se na první pohled tváří jako sloţitá, ale přitom pod povrchem vŧbec nic není. Příběhy o chovatelích koček jsem začala psát proto, ţe jsem si uvědomila, ţe uţ nechci psát pro psaní samotné, ale abych něco sdělila. Nejprve jsem uvaţovala zkrátka o povídkách a kočky se mi do nich vloudily Plné znění zpráv


samy, protoţe s nimi ţiji. Nakonec jde o příběhy o vztazích lidí, kteří shodou okolností chovají a mají rádi kočky. Kočka se v některé povídce objeví třeba jenom ve třech větách, ale je to takový jednotící prvek. * Psala jste někdy poezii? Jenom v pubertě, tedy v době, kdy to zkouší skoro kaţdý. Nebylo mi to autorsky tak blízké, potřebovala jsem si rozloţit delší příběh. Ale poezii čtu, a kdybych měla vypíchnout jednoho autora, tak básnířku Simonu Rackovou – a nikoli proto, ţe se známe. O její sbírce Přítelkyně všechny moje kamarádky prohlásily: „To je jako mŧj ţivot.― * Ráda cestujete do Skandinávie. Máte svou oblíbenou destinaci nebo jedete pokaţdé jinam? Mým nejoblíbenějším místem ve Skandinávii je finské Laponsko, kam se ráda vracím. A snaţím se tam vidět stále něco nového. Je to vlastně celkem jednotvárná krajina, stovky kilometrŧ borových a březových lesŧ, mokřady, mírně zvlněné kopečky a z nich výhledy na nekonečnou pustinu. Všude jsou komáři, musíte se neustále mazat repelentem. Spoustě lidí připadá praštěné, ţe jezdíme právě tam. Ale tahle oblast obývaná Sámy – strašně zvláštním, svérázným národem pastevcŧ sobŧ – má obrovské kouzlo. Fascinuje mě ten nesmírný řídce obydlený prostor. Děti jezdí do školy třeba sto kilometrŧ, protoţe blíţ prostě ţádná není. Kdyţ jsme kempovali v lese u finsko-ruských hranic, nejbliţší finské obydlené místo od nás bylo asi šedesát kilometrŧ. V tamních poměrech nám to připadalo kousek. Jednou jsme si tam zajeli na otočku na kafe, protoţe se nám zachtělo zase vidět lidi. V Laponsku se mŧţete toulat celé dny a nepotkat ţivou duši – tedy kromě sobŧ, kteří jsou všude. A právě tohle občas potřebuju, abych nabrala sílu. Létám tam s přítelem, na všechny cesty se vydáváme pouze ve dvou. Koupíme si letenku, pak si pŧjčíme auto a uţ jen čekáme, kam nás zanese nálada. Létáme do finského Ivala. Odtamtud jezdíme třeba do národního parku Lemmenjoki, do divočiny u finskoruských hranic nebo na sever do Norska, ke ztraceným zálivŧm Barentsova moře. Slunce tam v létě nikdy nezapadá, takţe se člověk nemusí omezovat časem. Prostě děláte, co se vám zrovna chce, třeba vyrazíte o pŧlnoci na túru. * Kde jste byla na svých cestách nejdále? Asi v norském Syltefjordu nebo španělském Cádizu. Řekla bych, ţe je to obojí tak 3 000 kilometrŧ. Jsem evropský patriot. * Máte čas ještě na další koníčky? Ráda chodím i do české přírody. Nejspokojenější jsem, kdyţ okolo sebe mám volný prostor. Nechtěla bych celý den sedět v kanceláři, cítila bych se tam stísněně. Většina mých knih vznikala na naší zahradě, kde od jara do podzimu vysedávám pod stromy a píšu. A pokud zrovna nepíšu, o zahradu se starám a nevadí mi tam vŧbec ţádná práce. Kdyţ mám volno, sednu do auta, jedu do lesa a procházím se tam. To je největší radost. Příroda ale pro mě není jen hezká kulisa pro odpočinek. Snaţím se dělat pro její ochranu, co je v mých silách. Například jsme s přítelem koupili tři tisíce metrŧ mokřadu, aby ho někdo jiný nevysušil a neproměnil v pole. S nadsázkou říkáme, ţe tam chováme ţáby. Moje kamarádka má farmu nedaleko hory Blaník, a kdyţ jede na dovolenou, celé hospodářství svěří mně. Jsem tudíţ zvyklá starat se o husy, kachny, osly, ovce... Například při kydání hnoje si člověk úţasně vyčistí hlavu. Mám ráda koně, jezdit jsem začala jako malá. A od dětství také chodím na dostihy, to je prostředí, které dobře znám a je z něj část zápletky knihy Dŧm na samotě. * A co si myslíte o panu Váňovi? Skončí s aktivní jezdeckou kariérou a bude uţ jen trenérem? Tvrdí sice, ţe s jeţděním skončí, ale podle mě to tak jednoduché nebude. Koně jsou vášeň a od kamarádek ţokejek vím, jaký je to adrenalin, kdyţ se v sedle vítězného koně řítíte k cíli. Taková práce se těţko opouští. Asi od kaţdé práce, kterou člověk dělá srdcem, se odchází těţce. Moje soukromá sázka je, ţe se pan Váňa příští rok znovu objeví na startu Velké Pardubické v sedle koně jménem Zarif... * Vsadíte si také někdy na dostihy? Ano, ale sázím jenom dvacetikoruny. Vyhrála jsem nejvíc osm set korun. Nejde mi ani tak o výhru, spíš mě baví nastudovat si formy koní a tipovat, který vyhraje. Uţ mám v malíku, jakou vzdálenost který kŧň dobře běhá, jestli má rád měkkou nebo tvrdou pŧdu, jestli mívá lepší formu na jaře nebo na podzim. Ačkoli výsledky Plné znění zpráv


nakonec tohle všechno kolikrát úplně postaví na hlavu. Někdy si tipnu jenom na papíře a ani si nevsadím, jen se dívám. Je to pro mě odreagování, celé odpoledne nemyslím na nic jiného neţ na koně. * Pijete při psaní pro inspiraci alkohol? Při psaní určitě ne, protoţe já píšu výhradně dopoledne, maximálně v časném odpoledni. Nejsem noční pták a večer mi obvykle scházejí nápady a svěţest. Takţe, pokud chci psát, vstanu brzy a rovnou sednu k počítači. To pak vzniknou ty nejlepší věci. Ale pokud se chci zamyslet nad osudy svých postav, nechat si příběh v hlavě rozleţet nebo se do některé postavy více vcítit, pak je mnohem lepší, kdyţ jsem večer sama doma a dám si tak dvě sklenky vína nebo černé belgické pivo, které si vozím z Holandska a z legrace o něm říkám, ţe je to moje tekutá inspirace. Nutno ale dodat, ţe takhle si se sklenkou sednu tak dvakrát, nanejvýš třikrát v prŧběhu psaní celé knihy. Na pití si moc nepotrpím, protoţe mě strašně baví realita. Taková ta obyčejná kaţdodennost: ţe vstanu, kouknu se z okna, nakrmím kočky a jdu se podívat na zahradu. Moţná proto mám z celého dne nejradši ráno, to vědomí, ţe mám všechno ještě před sebou. Mnohem víc nápadŧ neţ doma u piva nebo vína jsem dostala na procházkách přírodou, třeba zrovna ve zmíněném Laponsku. * Jaká je podle vás současná nálada v české společnosti? Lidi se příliš zaměřují na úspěch, na majetek. Úspěch je hlavním měřítkem, podle kterého posuzují sami sebe i druhé. Moje kočičí kníţky jsou o tom, ţe tohle v ţivotě není všechno. Mnohem dŧleţitější je přece vlastní dobrý pocit ze ţivota. Svoboda, ale i vědomí, ţe se chovám hezky. Kdyby se lidé s permanentně špatnou náladou oprostili od materiálna, cítili by se šťastnější. Musíte být především spokojený sám se sebou, ostatní s vámi spokojeni být nemusí. * Co si myslíte o současné české literatuře? Chybí mi v ní emoce, vcítění. Mám ráda starší českou literaturu, třeba z šedesátých let. Ta současná je velmi zaměřená na ego, autoři do postav aţ příliš promítají svoje cíle a představy nebo rovnou píší deníkovou formou a babrají se v sobě. Anebo zkoušejí šokovat, místo aby se pokusili čtenáře zaujmout hloubkou příběhu. Snaţím se nic z toho nedělat. Ráda do textu něco vloţím a čtenář si to zase vezme. Umění je pak taková banka pocitŧ a emocí. Totéţ mám ráda i u výtvarného umění. Takový ten pocit, jako kdyţ stojíte před obrazem a vdechujete jeho atmosféru, která vás úplně pohltí. * Dotýká se vás feminismus? Takhle neuvaţuju. Nemám vŧbec potřebu oddělovat ţenský a muţský svět. Moţná je to tím, ţe sama nemám skoro ţádné vlastnosti, které se povaţují za typicky ţenské. Nedokáţu dělat víc věcí najednou, nejlíp si odpočinu, kdyţ mlčím, v krizové situaci si nechci stěţovat, ale okamţitě hledat řešení, a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Kdyţ jsem si jednou v nějaké populárně psychologické knize z legrace udělala test „Jste ţena nebo muţ?―, vyšlo mi, ţe jsem buď muţ, nebo lesba. Ale zpět k otázce – necítím se jako ţena nijak diskriminovaná. Jsem finančně soběstačná a partner mi nikdy neřekl, ţe bych měla uvařit nebo vyprat, protoţe jsem ţena. Oba tak nějak děláme to, co je zrovna třeba. A v mém oboru, myslím, není ani platová nerovnost – pochybuji, ţe spisovatel dostává za své knihy vyšší honoráře neţ spisovatelka jen proto, ţe je muţ. Je to zkrátka téma, které neřeším. * Čím potěšíte čtenáře v budoucnu? Chystám novelu o několika generacích ţen. Víc zatím prozradit nechci. Jsem tudíţ zvyklá starat se o husy, kachny, osly, ovce... Například při kydání hnoje si člověk úţasně vyčistí hlavu. *** Spisovatelka a novinářka Michaela Klevisová (1976) debutovala v roce 2007 detektivkou Kroky vraha, za kterou byla o rok později oceněna Cenou Jiřího Marka, udělovanou Asociací autorŧ detektivní literatury. Vystudovala obor ţurnalistika se specializací na fotoţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Po prvotině vydala detektivky Zlodějka příběhŧ (2009) a Dŧm na samotě (2011), která rovněţ obdrţela cenu Jiřího Marka. Napsala také dva povídkové soubory Čekání na kocoura a Kocour z Montmartru. Plné znění zpráv


Foto autor| foto: Zuzana Panská O autorovi| Michal KOVAŘÍK, Autor je publicista.

Karlova Univerzita chystá soutěţ krásy. Zvedla se vlna nevole 7.11.2013

reflex.cz

str. 00

Zprávy

Největší a nejkrásnější. Taková má být podle slov organizátorŧ akce, která se uskuteční 29. listopadu v praţském klubu Roxy. Uskuteční se uţ třetí ročník Miss Univerzity Karlovy. Uţ teď ale vyvolává kontroverzi a bouřlivé diskuze. Karlova Univerzita se nemá prezentovat něčím zadkem v plavkách, zní zhruba názor (zatím menšinové) skupiny, která pod heslem Za Karlovku bez sexismu kritizuje soutěţ Miss Univerzity Karlovy – tvrdí, ţe pro nejstarší univerzitu v republice s celkem dobrou pověstí se nehodí, aby zaštiťovala svým názvem (k čemuţ navíc nemá pořadatel soutěţe souhlas) komerční a ryze neakademickou soutěţ. „Kritizujeme zpŧsob, jakým jsou studentky naší nejprestiţnější univerzity v soutěţi prezentovány. Organizátoři soutěţe sice tvrdí, ţe v soutěţi jde i o intelektuální schopnosti soutěţících, letmý pohled na vizuální prezentaci soutěţe na webových stránkách a na Facebooku však dává jasně najevo, ţe jde zejména o prezentaci ţenských tváří a těl jako sexuálních objektŧ. Jsme přesvědčeni, ţe takové prezentace ţen na akademickou pŧdu nepatří, resp. není eticky přijatelné, aby vznikaly pod značkou akademické instituce,― stojí mimo jiné v otevřeném dopise rektorovi Václavu Hamplovi, jeţ sepsalo několik nespokojených studentŧ z rŧzných fakult UK. I přes nespokojenost studentŧ však soutěţ zřejmě proběhne, ač moţná s protestním happeningem odpŧrcŧ. „Myslím si, ţe soutěţ, ve které jsou dívky hodnoceny podle toho, jak vypadají ve spodním prádle, nemá nic společného s univerzitou a hodnotami, které by měla představovat. Naopak hodnotu vzdělání vysokoškolských studentek shazuje tím, ţe podporuje převládající stereotyp, ţe u ţeny je dŧleţitější vzhled a vztahy neţ studium a kariéra,― popisuje Kateřina Peterková, studentka Právnické fakulty a Fakulty sociálních věd. Není sama, tento názor sdílí zhruba devět stovek studentŧ, kteří momentálně přemýšlí, co kromě happeningu a otevřenému dopisu rektorovi udělají, aby nechali vyniknout absurditu celé akce. „Miss UK je historicky první soutěţ krásy a inteligence studentek Univerzity Karlovy. Skrývá koncept, který nepodporuje zdeformované vnímání krásy. Vypráví příběhy a představuje osobnosti. Miss UK nemá ambice stát se pouze jednou z mnoha soutěţí krásy, jejím cílem je sdruţit studenty decentralizované univerzity a posílit jejich vzájemnou sounáleţitost,― píše se v oficiálním vyjádření dostupném na webu akce. Inteligenci studentek lze však na líbivých fotografiích prezentovat těţko, kdeţto vzhled ano. Tím si tak soutěţ sama protiřečí. Je klíčové uvědomit si absurdnost této akce. Kde jinde by se mělo bojovat proti mainstreamu neţ na akademické pŧdě?

URL| http://www.reflex.cz/clanek/52681/karlova-univerzita-chysta-soutez-krasy-zvedla-se-vlna-nevole

Přiznejte, ţe jste nefandili Zemanovi a teď budete kopat! pálí do novinářů expert 8.11.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Olga Böhmová

Kauzy

Prezident Miloš Zeman je denně ostřelován médii a na jeho konto vznikají i rŧzné vtipy, které si lidé často sdílejí na svých facebookových stránkách. Podle mediálního odborníka Karla Hvíţďaly je ale takový atak na čelného politika ve světě běţný. „Kdyţ vzpomeneme na Helmuta Kohla, tak to byla postava jedna z nejsměšnějších v dějinách, co se týče kresleného humoru,― řekl Hvíţďala ParlamentnímListŧm.cz. Plné znění zpráv


Myšpulín, Fifinka a Bobík leţí vyděšení uprostřed zdevastované místnosti a baví se o tom, co to vlastně vyváděli. ―Zakopávali jsme o koberce,― odpovídá Myšpulín Fifince. Bobík pak přidá: ―Já jeden koberec asi vykouřil.― Nejenom tento ―čtyřlístkový― vtip si poslední dny mezi sebou lidé přes internet rozesílají a to jako reakci na fakt, ţe si prezident Miloš Zeman před pár dny zranil koleno při nočním pádu. Podle vyjádření ministra zdravotnictví a šéfa prezidentova lékařského konzilia Martina Holcáta ke zranění došlo v noci, kdyţ šel Zeman na toaletu a nerozsvítil si, přičemţ zakopl o shrnutý koberec a tím si přivodil nepěkný pád. Jenţe postavičky ze Čtyřlístku nejsou jediné, které baví národ. Mezi lidmi koluje kupříkladu fotografie láhve Becherovky, na níţ je nápis: ―Shrnovač kobercŧ.― I Zeman v tričku a na vozíku v plném Vladislavském sále Praţského hradu je známá jako ―vtipná― fotomontáţ. Týdeník burcoval, jak je situace váţná Časopis Týden navíc přišel v pondělí s burcujícími informacemi - prý ―od vlastních zdrojŧ― z prezidentova okolí. Ty ovšem tvrdí, ţe situace je mnohem váţnější a Zeman údajně v noci nezakopl, ale přímo zkolaboval! Na jeho zdravotním stavu se měla podepsat nejen cukrovka, ale také nadměrné pracovní vytíţení během předvolební kampaně. Proto na článek poutala titulní strana, na níţ pak byl portrét Zemana se strhaným výrazem ve tváři a s titulkem ―Kolaps―. Nadto jeden ze zdrojŧ, který si rovněţ přál zachovat anonymitu, označoval za pŧvodce prezidentových aktuálních potíţí alkohol. ―Prezident se opil a upadl na koleno. Ochranka ho objevila aţ po několika hodinách s pomláceným obličejem, proto všechna ta vyšetření. Lékaři se obávali, zda prezident neutrpěl krvácení do mozku, případně otřes mozku," uvedl údajně zdroj Týdne. Nejenom dohady, ale i hromadu kolujících vtípkŧ pak nenechaly v klidu první dámu. Zemanová: Dělat si legraci z člověka, který je upoután na vozík, je nefér ―Bylo to přesně tak, jak říkal. Nad ránem šel na toaletu, nerozsvítil si a zakopl o shrnutý koberec,― odvětila tento týden Ivana Zemanová deníku Blesk a také jiným periodikám na dotazy, co přesně se Zemanovi stalo a jak. Podle ní ale rozhodně její muţ nespadl proto, ţe by byl posilněn alkoholem. ―Dělat si legraci z člověka, který je prokazatelně na dlouhou dobu upoután na invalidní vozík, mi připadá jako rouhání. Pouţívat nepodloţené lţi o alkoholovém opojení, zesměšňovat ho v televizním pořadu, to uţ je váţně trochu moc. Navíc se ptám, kam zmizela alespoň elementární úcta ke hlavě státu? Naprosto to odsuzuji a jako člověku je mi to líto. Na druhou stranu vím, ţe vše započalo ve špatně vysvětlené indispozici nad korunovačními klenoty. Slovo ´viróza´ jeho zdravotní stav bagatelizovalo. V ten den jsem mu uţ ráno říkala, ţe nemŧţe jít kvŧli horečce a malátnosti do úřadu. Dodnes mě mrzí, ţe jsem nebyla dŧslednější,― vysvětlila Zemanová. Úcta k hlavě státu musí být v hlavě Jenţe do hlavy státu si v pátek ―kopla― také komentátorka Mladé fronty Dnes Jana Bendová, i kdyţ trochu z jiné strany. Podle ní svalovat ztrátu úcty jen na dědičný sklon našincŧ dělat si z mocných ―šoufky―, by bylo krátkozraké. ―Úctu k hlavě státu musí mít člověk nejprve ve své hlavě, pak ji má i ve slovech. Nemají-li lidé úctu k hlavě v hlavě, čí je to vina? Kde se stala chyba? Vţdyť my Češi přece máme úctu k prezidentskému úřadu téměř vrozenou. Tak proč se ztrácí?― uvedla s otazníky Bendová. Podle jejího soudu totiţ prezident Zeman aţ příliš okatě dává najevo, koho si neváţí zase on, s gustem uráţí a zesměšňuje druhé, sobě nemilé. ―A jak se z Hradu volá, tak se z podhradí ozývá,― dodala Bendová v komentáři. Co ovšem na to vše říkají mediální odborníci? To není extrém, je to i v zahraničí Plné znění zpráv


―Dnes je prostě taková doba v celé naší civilizaci, ţe kdyţ je někdo ´nasvícený´, tak se na něj dělají vtipy. Kdyţ je to veřejná osoba pohybující se často ve veřejném prostoru, tak si na to musí zvyknout,― uvedl pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Karel Hvíţďala, který si tak nemyslí, ţe bylo něco zvláštního na českém tisku v chování kolem Zemana. ―Já si nemyslím, ţe by v tomto bylo něco takzvaně přes čáru. Taková je naše civilizace, tak daleko se dostala a bylo to tak vţdy a všude. A je. Jenom my jsme na to nebyli zvyklí. I v zahraničí je v médiích často něco ´přes čáru´, o tom je ten humor, který musí být přes čáru, kdyţ není, tak to potom není humor, ten musí překvapovat. Vţdyť se podívejte na Anglii, jak si dělají často legraci z královny a i z celého královského dvora! Kdysi si takto podobně dělala média srandu i z Charles de Gaulle, či z Adenauera - na to si prostě musíme zvyknout. Komentátorka Jana Bendová má ale pravdu. Kdyţ se prostě někdo chová jinak a nenahrává, no tak potom i úcta - v tomto případě spíše neúcta - se projevuje v humoru,― sdělil dále Hvíţďala. I na Kohla existovaly karikatury Prý se ale to samé, co Zemanovi, stávalo kdysi v Německu kancléři Helmutu Kohlovi. ―Kdyţ si vezmete Helmuta Kohla, tak to byla postava jedna z nejsměšnějších v dějinách, co se týče kresleného humoru. Stačí si prolistovat Der Spiegel a titulní stránky, kde to bylo plné výrazŧ jako ´mínus kancléř´ a k tomu byly i karikatury. Neřekl bych ale, ţe si za to mŧţe Zeman sám. My jsme jen prostě vstoupili do nějaké civilizace po padesátileté díře, kde toto je normální a lidi jen prostě reagují na to, jak se politici chovají,― dodal Hvíţďala. Sociolog Jan Herzmann je pak podobného názoru. ―Kam moje informace sahají, tak z hlav státŧ s drobnou výjimkou Británie si dělají legraci všude na světě,― reagoval na dotazy ParlamentníchListŧ.cz Herzmann. ―Češi jsou navíc typičtí tím, ţe si často dělají legraci z hlav státŧ s výjimkou některých výjimečných osobností, jako byl třeba T. G. Masaryk. A v případě Miloše Zemana se k tomuto trendu dělat si srandu z ´vrchnosti´ připojuje ještě to, ţe on je velmi kontroverzní postava a má podporu spíše starších a váţnějších lidí,― zmínil dále Herzmann. Sranda? To je tady normální! Výjimkou je téměř svatý Podle něj je ale logické, ţe prezident nemá podporu těch lidí, kteří někdy aţ k bezbřehé legraci mají hodně blízko, coţ jsou spíše mladší a spíše i vzdělanější lidé. ―No a tato kombinace pak vytváří podhoubí pro to, aby kaţdá věc, kterou prezident Zeman udělá, byla předmětem nějakých vstupŧ, dokonce v míře daleko větší, neţli v případě Václava Klause. I kdyţ i na něj vtipŧ kolovalo opravdu nemálo,― pronesl Herzmann s tím, ţe v Česku existují navíc obecné tendence k tomu, dělat si legraci z kdejakého politika. "To uţ by opravdu musel být téměř svatý muţ," poznamenal. Ani on nevidí mezi chováním zahraničních a českých médií rozdíl. ―My se nijak nevymykáme, ale ţe bych si osoboval právo říct, kde situace je podobná té naší, tak to si netroufám. Tolik onen zahraniční humor neznám. Vím ale, ţe třeba ve Francii existuje vtípkŧ na prezidenty - s drobnou výjimkou de Gaulla, ale i o něm vlastně kolovala spousta vtipŧ - v tisku mnoho. Ovšem třeba takové Německo není zrovna státem s vyvinutým smyslem pro humor,― dodal. Je to novinářská obsese, nemá to vkus Zcela jinak se vyjádřil mediální expert Jan Jirák. ―Já myslím, ţe uţ to vše kolem Zemana začíná být novinářská obsese a myslím, ţe uţ to není ani vkusné. Je to pořád stejné. Velmi mi promluvil z duše příspěvek Mojmíra Grygara v posledních Literárních novinách, který píše o tom, ţe je to uţ určitá posedlost Zemanem, kterou naši novináři vykazují a nezdá se ani jemu toto úplně vkusné,― zmínil pro ParlamentníListy.cz Jirák. Je v takovém ―okopávání kotníkŧ― zahraniční tisk ale jiný? Plné znění zpráv


―Nějaké bojkoty hlav státŧ uţ i zahraniční tisk zaţil. Známá je příhoda napětí mezi francouzským prezidentem Jacquesem Chirakem a francouzskými novináři. Já si ale myslím, ţe bychom těţko dohledávali příklad podobné posedlosti, která je hodně přítomná v českých médiích. Jenţe úměra posedlosti se zároveň těţko dokazuje. Uţ by ale bylo načase si říct: ´dobře, fandili jsme někomu jinému, nevyhrál a nebudeme se za to revanšovat neustálým pošťuchováním´,― uvedl Jirák. Na tahu by měla být novinářská obec Podle něj se ovšem jednoznačně nedá říci, ţe by si za to vše mohl Miloš Zeman sám. ―Já to nechci takto soudit, to je jako vejce a slepice. Já nevím, kdo první nastartoval tento zvláštní vztah mezi Milošem Zemanem a novináři, i kdyţ právě novináři se k němu nikdy nechovali nějak zvlášť vstřícně. Známá je třeba příhoda s jeho synem, coţ bylo téměř brutální. Na druhou stranu se mi zdá, ţe Zemanovo povýšené jednání s novináři je uţ také trochu klišé, takţe nechci soudit, kdo to začal. Ten vztah je nešťastný a já si osobně myslím, ţe na tahu v tomto případě by měla být novinářská obec, která by se měla shodnout v tom, ţe okopávání kotníkŧ uţ bylo dost a ţe je načase se začít chovat dospěle,― uzavřel pro ParlamentníListy.cz Jan Jirák, který pŧsobí na katedře mediálních studií Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky (KMS IKSŢ) Fakulty sociálních věd UK v Praze.


UČITELÉ NA FACEBOOKU 8.11.2013

Studenta web&mag str. 06 Jana Samšuková

Facebook

„Nazdar profesore, pěkná fotka - to je vaše ţena?― Internet rozmazává hranice. Je to on-line svět, kde je moţné téměř vše. Na sociálních sítích mŧţeme zveřejňovat své názory, vkládat upravené fotky, sledovat, kde se nacházejí naši virtuální přátelé, „lajkovat― statusy nebo blogovat. Profily si na sítích vytvářejí teenageři, studenti, ale i jejich profesoři a rodiče. A ţádost o přátelství znamená jen jedno kliknutí. Kolik vyučujících máte ve svém friendslistu, kolik z nich followujete na Instagramu nebo na Twitteru? Přiznejme si na rovinu - pokud jsme s pedagogem spřáteleni, nejspíše jsme ţádost poslali my. Miloš Čermák, úspěšný český novinář, publicista a znalec nových médií, který zároveň vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, říká: „Sám studentŧm přátelství nikdy nenabízím, abych je nestresoval tím, ţe budu naštvaný, kdyţ odmítnou. Pokud mi jej nabídnou sami, vţdycky ale přijmu.― Pedagog na Vysoké škole ekonomické v Praze a spolumajitel IT firmy Jan Mittner toto tvrzení dosvědčuje slovy: „Většinou si přidávají oni mě, a to jak na Facebooku, tak na LinkedIn. Sám aktivně přátelství na sociálních sítích se svými studenty nenavazuji.― Pokud se ale opravdu stanete přáteli, nikdy nezapomeňte, ţe přestoţe jste ţádost odeslali vy, váš učitel o vás bude dostávat notifikace, vaše informace projedou jeho newsfeedem a moţná se o vás časem začne zajímat stejně tak jako vy o něj. Jan Mittner k tomu dodává: „Docela mě zajímá, jak mí studenti ţijí, a se zájmem sleduji jejich příspěvky a názory.― Takţe pozor, abyste nenapsali něco ve smyslu: „Tak tenhlemě fakt na jeho ― (Neboli: „Tento vyučující mě trochu namíchl, rozhodl/a jsem se proto dnes jiţ nepokračovat s psaním práce na jeho předmět.―) Kdo pak za kým poleze pro zápočet? Odstup, odstup, odstup Je moţné, ţe se s učitelem po studiu stanete opravdovými přáteli. Prostě proto, ţe jste si vţdycky rozuměli, nejste věkově rozděleni do dvou generací a hlavně jste si byli sympatičtí. Po dobu studia je však nezbytné udrţovat si profesní odstup, uţ kvŧli všem nevýhodám, které jsem zmínila na začátku. Dokonce na to sami studenti mají docela striktní názor. Studentka kulinářských umění v USA Ellyse Collins je jednou z takových. „U nás se na přátelství studenta s učitelem hledí s nevolí. Vţdyť si učitelé musí drţet odstup, dokud vyučují. Alespoň do té doby, neţ vás učit přestanou. Přátelství na Facebooku ve Spojených státech není zakázáno, ale hodně nás od něj odrazují.― Plné znění zpráv


Sophia Preijde, která studuje vysokou školu ve švédském Malmö, souhlasí. „Nechci se přátelit se ţádným z vyučujících, protoţe si myslím, ţe by je mohl mŧj profil hodně ovlivňovat. Mohli by mne soudit a s předsudky hodnotit a známkovat mé práce. Ve škole jsem prostě studentka. Nechci, aby o mně mí učitelé nějak smýšleli, protoţe jednou mě třeba budou doporučovat do práce. No, fakt nechci, aby viděli moje fotky z party!― „Pouhé takovéto fotografie by mě s nejvyšší pravděpodobností neovlivnily,― odpovídá Jan Mittner. Střední versus vysoká škola Stejně jako se liší zpŧsob výuky na střední a vysoké škole, liší se i charakter učitele. Ti z vás, kteří uţ státnicují nebo se ke státnicím pomalu, ale jistě blíţí, patrně na střední škole ještě ani svŧj profil neměli, stejně jako vaši tehdejší učitelé. Pokud vašim vyučujícím bylo pod třicet, dneska pravděpodobně sociálními sítěmi ţijí. Osobně nevidím dŧvod, proč si je nepřidat, pokud jste měli dobrý vztah. Uţ nemohou měnit stanovisko k hodnocení vašich testŧ a domácích úkolŧ, uţ je vám více neţ 18 a mŧţete pít a jim to nemusí vŧbec vadit. Pokud ale na střední škole stále ještě studujete, je síťové přátelství ještě více nevhodné neţ s vysokoškolskými profesory. Na středních školách v Americe je to trochu jiné, pokud je jeden z učitelŧ zároveň trenérem školního sportovního týmu nebo vede poškolní krouţek - třeba divadlo, recitaci nebo vaření. „Coachové― se často se svými studenty „síťově přátelí―, a to z mnoha dŧvodŧ. Jedním z nich je fakt, ţe jsou pro své studenty velkou motivací. Jsou to jejich idolové, kteří je vedou k vítězství a se kterými tráví kaţdý den po škole. Na Facebook umísťují mnoho fotek ze zápasŧ, představení či soutěţí a síť je nejsnazším prostředkem pro jejich rozšíření mezi tým. U nás je systém na středních školách velmi odlišný. Adolphus King, dnes uţ vysokoškolský student, vzpomíná na svého trenéra ze střední školy: „Je pravda, ţe mám v přátelích jednoho učitele ze střední. Byl to zároveň mŧj trenér, rádce a imponoval mi. Naučil mě jít si za svými sny a cíli stŧj co stŧj. Začal jsem ho tehdy brát jako svého přítele. Kdyţ jsem odmaturoval, zeptal jsem se ho, jestli bych si ho nemohl přidat do přátel na Facebooku, a on souhlasil. Chtěli jsme oba vědět, co ten druhý dělá a jak se má. Občas si dáme vědět.― Sophia ze Švédska dodává: „Moje učitelka španělštiny ze střední si mě sama přidala na Facebooku. Vŧbec spolu ale nekomunikujeme. Teď jsem na Erasmu v Irsku a jedna z našich kantorek zaloţila skupinu na FB, kde řešíme všechno ohledně našich hodin. Do přátel si ji ale nepřidám.― Do třetice přidám názor Marcela Maiera, studenta VŠ v německém Stuttgartu: „U nás by si učitel studenta nepřidal a pravděpodobně ani naopak. Vyučující se tady snaţí spíše vyhnout kontaktu se studenty na sociálních sítích, protoţe je to povaţováno za nevhodné.― Facebook jako nový intranet? „Kdo nemá Facebook, jako by nebyl,― se dříve hodně říkávalo. Dnes mají stránky nebo profily téměř všechny instituce, od knihoven, muzeí a galerií přes vzdělávací centra, jazykové instituty aţ po vysoké školy a jejich fakulty. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity na svých stránkách uveřejňuje novinky, informace o volbách nebo změnách konzultačních hodin, Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity zase dává na zeď odkazy na speciální semináře nebo na elektronické zdroje k psaní akademických prací a například Fakulta sociálních věd UK na Facebooku zveřejňovala ještě horké informace po výbuchu plynu ve vedlejší budově jednoho z jejích institutŧ. Vesměs všechny fakulty podávají podobné informace, co je ale zajímavé, jsou dotazy studentŧ a ţadatelŧ o studium na zdi, které jsou většinou do druhého dne zodpovězeny. Mnoho českých studentŧ získalo dŧleţité zprávy o vysněném studiu v zahraničí právě na Facebooku, protoţe webové stránky jsou často nepřehledné. „Mým snem bylo studium na Novém Zélandu. Našla jsem si k tomu co nejvíc infa na webových stránkách a pak se na Facebooku zeptala na nejasnosti. Na všechno mi obsáhle a do detailŧ odpověděli a já byla skvěle připravena. Někteří by to ale mohli zneuţívat a ptát se v podstatě na vše. A na to taky nemá nikdo čas,― vzpomíná Markéta, dnes uţ zpátky doma. „Všichni učitelé tady v Irsku staví své účty na Twitteru nebo Facebooku na stejnou pozici jako telefonní číslo nebo e-mail, abychom je mohli co nejsnáze kontaktovat. Já sama bych si je ale nikdy nepřidala. Ve Švédsku by to tak ţádný učitel neudělal,― dodává Sophia. „Jeden z mých učitelŧ mi vzápětí po úspěšném sloţení maturity nabídl tykání. Nesnáší ale technologie, tak nějaká přátelství na Facebooku nebo Instagramu vŧbec řešit nemusím. Úplně mi stačí, kdyţ se občas potkáme a prohodíme pár slov. Přestoţe jsem ho měla moc ráda, nic víc o něm opravdu nepotřebuju vědět,― říká Jana, bývalá studentka gymnázia v Písku. Technologie se neustále posouvají a je moţné, ţe Facebook a jiné sociální sítě jednou budou vyuţívány jako primární zpŧsob komunikace. To, ţe se mu prozatím většina profesorŧ brání, je ale pozitivní fakt, protoţe jen slovo „odstup― jsme skloňovali více neţ dost. Zdá se také, ţe v zahraničí se situace nijak zásadně neliší od té u nás. Plné znění zpráv


Nechceme pŧsobit jako militantní odsuzovatelé sociálních sítí, sami ho vyuţíváme víc neţ dost, ale jestli má někdo studenty zachránit před „technologickou demencí―, neměli by to být naši učitelé? Facebook navíc odvádí pozornost při výuce, a co kdyţ se student zrovna prohrabává albem „Kalbička v Krkonoších― přednášejícího? ^ *** PRO a PROTI on-line přátelství s učiteli Rychlost a výuka Velkou výhodou je rychlost komunikace. Potřebujete ihned zodpovědět nějaký dotaz? Napíšete zprávu - blik - a máte odpověď. Je pravda, ţe zkostnatělé byrokratické postupy a e-maily, na které vyučující odpoví aţ za rok (to se opravdu stalo!), nás někdy stojí mnoho energie a sprostých slov. „Na kaţdém z mých profilŧ nějakým zpŧsobem komunikuji s mnoha vyučujícími,― říká Petr, student Univerzity Karlovy. Jasně, pokud učitel skrz sociální sítě sděluje studentŧm dŧleţité detaily ohledně výuky, doporučuje jim články a studijní materiály, tak je vše v naprostém pořádku. Nevýhodou je absence facebookového profilu některých studentŧ. Ti k těmto informacím nemají přístup. (Ano, asi se smějete, ale třeba ho někdo ze studentŧ opravdu nemá, představme si to!) Inspirativní osobnost Moţná je pro nás vyučující velkou inspirací. Moţná je novinářem, vědcem, hercem nebo majitelem počítačové firmy. Cestuje na zajímavá místa a ve svém oboru se neustále angaţuje, navštěvuje dŧleţité konference, setkává se s imponujícími lidmi. Sledujeme jej, protoţe k němu vzhlíţíme, chceme znát jeho názory. Co kdyţ ale pak učitel „postne― fotku, kde se líbá se svou partnerkou/partnerem, nebo je označen v albu „Jak jsme se zase zduněli jak sviňa―? Moţná se také inspirujeme, ale moţná také lehce opadne náš respekt k němu. Jak potom mŧţeme od daného vyučujícího ve škole přijímat seriózní úkoly, jít k němu na zkoušku, projednávat akademickou práci, kdyţ víme, ţe se dnes po hodině moţná zase „zduní― nebo je „zduněný― uţ teď a tady? Jazyk a gramatika Rychlé psaní postŧ, komentářŧ a zpráv na chatu znamená netrápit se tolik s gramatikou, diakritikou a mnohdy (ahoj grammar nazis!) ani s pravopisem. Vyučující nejsou jiní neţ my, takţe píší zrovna tak. Co kdyţ budou psát komentáře typu „Neni blbej? Tak to sou teda pěkný kraviny, ciwe, bych blil neasi…―? (Ano, přeháním.) Budete mu pak mít chuť napsat do e-mailu „Váţený pane doktore, rád/a bych Vás poţádal/a o XY a XY, protoţe ABC . S přáním hezkého dne, AB ―? Proč psát uctivě a spisovně, kdyţ se to najednou zdá tak nějak nevyhovující? Oboustranné sledování Víme, kde večeřel, kde je na dovolené, a moţná dokonce i to, kde bydlí. Víme, kdo jsou jeho přátelé, s kým se stýká, jak vypadá jeho partner, děti, dŧm, auto… Opravdu takové věci chceme vědět? A HLAVNĚ - chceme, aby on to samé věděl o nás? To je zásadní otázka. Má vědět, ţe místo výuky cestujete po světě? Ţe místo přípravy na zkoušku popíjíte v parku? Jak vypadáte v plavkách nebo co si o tom všem, co se ve světě děje, myslíte? Vztah studenta a vyučujícího by měl být určen primárně prostředím, ve kterém se doopravdy stýkají. Tedy učebním. Jak to vidí studenti ? Adolphus King, student VŠ v Texasu: „Pár mých kamarádŧ říkalo, ţe si učitele přidali, protoţe jim sami řekli, ţe mají profil na Facebooku. Většinou jim prý píší zprávy s dotazy ke studiu. Já ţádného profesora z vysoké v přátelích nemám.― Marcel Maier, student VŠ ve Stuttgartu:



„Měl jsem na střední škole jednu učitelku, která byla zcela jiná neţ její kolegové. V posledním roce školy jsme jeli na výlet do Dublinu a ona nás doprovázela. Neţ jsme odjeli, spoluţák vytvořil stránku na FB o našem výletě a přidal do ní i ji. I po návratu s ní mnoho studentŧ udrţovalo kontakt, a dokonce nás všechny pozvala k sobě domŧ hrát hry na herní konzoli Wii.― Ellyse Collins, studentka kulinářských umění v USA : Přátelím se na FB s učitelkou ze střední školy, ale přidala jsem si ji aţ po maturitě. Její výuka byla speciální tím, ţe nás všechny brala jako sobě rovné a ptala se nás na naše ţivoty. Proto jsme si vybudovaly přátelský vztah. Teď se s ní znám i trochu osobněji, proto jsem jí poslala ţádost. Většinou na svŧj profil dává fotky vnoučat a podobně. Jak to vidí vyučující? Miloš Čermák, přednáší na Univerzitě Karlově: „Já s přátelstvím na sítích ze své strany ţádný problém nemám, protoţe mŧj profil je zcela veřejný, takţe kdokoliv mě mŧţe sledovat, a mít tak stejný obsah jako ten, kdo se se mnou bude přímo,přátelit‗. To je i dŧvod, proč v poslední době nabídky častěji odmítám. Snaţím se proto přijímat nabídky k přátelství hlavně od lidí, které osobně znám. Studenti mezi ně patří. Má to i určitou logiku v tom, ţe pak nehrozí riziko, ţe kdyţ mi napíšou přes Facebook vzkaz (většinou chtějí zápočet nebo něco takového), skončí ve folderu,ostatní‗ a já ho přehlédnu. Na závěr bych řekl, ţe jestli se se mnou jako s učitelem budou přátelit, nechávám čistě na studentech.― Jan Mitt ner, přednáší na VŠE : „Záleţí na situaci, osobně s tím ale nemám ţádný problém. Se svou školitelkou na Ph. D. a dalšími výše postavenými pedagogy na fakultě mám spojení skrz LinkedIn. Co se týče mých studentŧ, vzhledem k nevelkému věkovému rozdílu jich mám řadu i mezi přáteli na Facebooku. Přesto si myslím, ţe během trvání daného kurzu je lepší, aby byl určitý odstup zachován. Obecně ale na sociální sítě nedávám příliš citlivé informace. Dávám si dobrý pozor na to, co uveřejňuji.― Pavla Pšurná, přednáší na VŠE : „Profil mám skrytý, je to částečně i z dŧvodu mého pŧsobení na VŠ E. Obecně bych si nikdy studenty do profilu nepřidala, jelikoţ je pro mě stěţejní získat si respekt (učím studenty jen o pár let mladší, v začátcích se mi dokonce stávalo, ţe jich bylo hodně starších neţ já), který si podle mého názoru přátelstvím na FB získat nelze. Uţ jen proto, ţe člověk zde sdílí osobní věci, a to prostě k učení nepatří. Přirovnala bych to třeba ke klasickému pracovnímu poměru (podřízený-nadřízený). Pokud se proti nepříjemné pozornosti ze strany studentŧ či učitelŧ (nebo rodičŧ) na Facebooku chcete bránit, pořádně si zabezpečte soukromí. Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit! „Kalbička v Krkonoších ― vyučujícímu respektu u stu dent ŧ moc nepřidá Foto popis| Foto autor| Ilustrace: Helena Kočandrlová

Sledujeme šest top stáţistů 8.11.2013

Studenta web&mag

str. 24

Kariéra

Seznam se se svými spoluţáky, kteří uspěli v UNICHANCE Plné znění zpráv


Co je UNI CHANCE Devítiměsíční program stáţí vám přináší kariérní portál UNIjobs.cz. Během jednoho školního roku získáš praxi ve třech elitních společnostech a vyzkoušíš si rŧzná zaměstnání. Další ročník chystáme na jaře, sleduj www.unichance.cz! Na začátku bylo dvě stě šedesát ţivotopisŧ, dvě stě šedesát studentŧ, kteří se ucházeli o místo v unikátním programu stáţí UNI CH ANCE . Z několika tvrdých kol pohovorŧ a assessment centra vzešla šestice nejlepších, kteří na podzim odstartovali největší dobrodruţství ve svém kariérním ţivotě. Během následujících 9 měsícŧ kaţdého z nich čekají 3 stáţe ve špičkových firmách. Ve společnostech Penta Investments, KPMG Česká republika a LEO Express uţ mají za sebou své první týdny - a tady jsou jejich zkušenosti. Jakub Coufal - Penta investments Věk: 23 Škola: The Open University Business School, Manchester, UK Obor: Management and Leadership Vysněné povolání: Hedge Fund Manager Koníčky: obchodovaní s akciemi, tenis, motorismus, horologie * Jaký byl tvŧj první den v Pentě? Hodně intenzivní, probíhal v jednom ze sídel Penty, v Bratislavě. Ujal se mě Mišo Kopper, Senior Financial Controller, který mi vysvětlil náplň mé práce a rovnou mi zadal pár úkolŧ. Jeli jsme se podívat na tři developerské projekty, coţ bylo perfektní, a já si tak mohl udělat lepší obrázek, o čem Real Estate divize Penty, ve které pŧsobím, je. * Je něco, co tě uţ na stáţi dokázalo pořádně překvapit? Opravdu skvělý a vstřícný kolektiv lidí, kteří v Pentě pracují. Ochota udělat si na mě čas a cokoliv mi vysvětlit není u nikoho ţádný problém, ani u těch nejvýše postavených. I přes to, ţe má plno rŧzných aktivit, projektŧ a portfoliových společností, vše funguje jako celek. * Uţ ses naučil něco, na co tě škola nepřipravila? V Pentě jsem se zatím určitě naučil, jak se mají dělat správně reporty, koordinovat si lépe čas, lépe si prioritizovat jednotlivé úkoly a také pár nových slovenských slovíček :-) * Proč ses rozhodl přihlásit do UNI CHANCE? Zhruba před pŧl rokem jsem se zajímal o stáţ v Pentě, bohuţel neúspěšně s tím, ţe společnost ţádné stáţe pro studenty nedělá. O měsíc později mi kamarád poslal odkaz právě na projekt UNI CHANCE. Řekl jsem si, ţe toto bude asi jediná moţnost, jak se do Penty na stáţ dostat, a tak jsem se přihlásil. Kristýna Bílková - AERO Vodochody, Penta investments Věk: 23 Škola: Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy Obor: finanční a pojistná matematika Vysněné povolání: Takové, co mě bude bavit a naplňovat. Koníčky: jízda na motorce, alpské lyţování, literatura * Co přesně na stáţi děláš? Jsem v oddělení HR. První dva týdny jsem se věnovala zejména tvorbě gradingového systému pro ohodnocování zaměstnancŧ, třetí týden především náborŧm. Program flexibilně upravujeme tak, abych měla komplexní představu o práci celého oddělení. * Je něco, co tě uţ na stáţi dokázalo pořádně překvapit, něco netradičního? Všichni jsou moc milí a ochotní, a přestoţe jsou zaneprázdnění, vţdy si na mě najdou čas, aby mi vše pečlivě a v souvislostech vysvětlili. V oddělení se věnuji rŧzným aktivitám, takţe o zajímavé situace a setkání není nouze. * Proč ses rozhodla přihlásit do UNI CHANCE?



Abych získala praxi a zkušenosti v zajímavých firmách a mohla porovnat, jaký typ práce a firemní kultury mi bude nejlépe sedět. * Doporučila bys UNI CHANCE i ostatním studentŧm? Co bys vzkázala těm, kdo nad stáţemi váhají? Rozhodně! Pokud má student časové moţnosti a stáţe jsou alespoň trochu v oboru, kterému by se chtěl věnovat, pak si myslím, ţe snad ani není nad čím váhat. Robin Švaříček - LEO Express Věk: 23 let Škola: Vysoká škola ekonomická v P raze Obor: účetnictví a finanční řízení podniku Vysněné povolání: oblast controllingu Koníčky: sport (hokej, tenis, badminton, cyklistika), film, automobilový prŧmysl * Co přesně na stáţi děláš? Moje stáţ probíhá ve finančním analytickém útvaru. Zabývám se tedy přípravou finančních reportŧ pro interní i externí potřeby společnosti, zpracováním prezentací, analýzou trhu a konkurence, překladem materiálŧ a spoustou dalších jednorázových úkolŧ. * Je něco, co tě uţ na stáţi dokázalo pořádně překvapit? Především enormní pracovní nasazení, LEO Express je vlastně stále ve fázi začínající firmy a podle toho vypadá i pracovní nasazení. * Bylo jiţ součástí tvojí práce něco netradičního? Nevím, jestli je to přímo netradiční, ale při dokončování jedné dŧleţité zprávy jsme s kolegou strávili v práci přes dvacet jedna hodin v kuse, coţ asi není úplně tradiční pracovní doba. * Doporučil bys UNI CHANCE i ostatním studentŧm? Co bys vzkázal těm, kdo ještě váhají? Zcela určitě bych program UNI CHANCE doporučil, není dŧvod váhat s posláním přihlášky, minimálně si vyzkoušíte několik kol výběrového řízení, coţ je samo o sobě dobrá zkušenost do budoucna. Nikol Kupková - LEO Express Věk: 24 Škola: UTB Zlín Obor: marketingové komunikace Vysněné povolání: Taková práce, která mě nebude stresovat a do které se budu těšit. Koníčky: četba, deskové hry, sport, seriály, pečení... * Jaký byl tvŧj první den? Příjemný, hlavně proto, ţe jsem v mladém a přátelském kolektivu, kde se s vámi hned přijde seznámit i samotný šéf. * Bylo jiţ součástí tvojí práce něco netradičního? Ochutnávání čajŧ, které pŧjdou do nabídky cestujícím :-) * Uţ ses naučila něco, na co tě škola nepřipravila? Ve škole nás neučí, jak funguje marketingové oddělení nebo firma obecně, takţe nasávám hlavně toto. * Proč ses rozhodla přihlásit do UNI CHANCE? Abych se dostala do praxe a zjistila, co mě jednou čeká. Zkušenosti a vědomosti se snaţím sbírat, kde se dá, ale nejvíc toho mŧţu získat přímo v centru dění. * Kdo se o tebe na stáţi stará? Máš nějakého mentora? Mám, stará se o mě Petra Lipovská. A jsem jí za to opravdu vděčná, protoţe uţ mám za sebou i stáţ, na které na mě neměli moc času a já si připadala neuţitečná. Plné znění zpráv


Jakub Koštel KPMG Česká republika Věk: 25 Škola: VŠE, Národohospodářská fakulta Obor: hospodářské a politické dějiny 20. století Vysněné povolání: ředitel Zoo Praha Koníčky: freestyle frisbee, filmy a seriály, IT * Jaký byl tvŧj první den? První den stáţe v KPMG Česká republika jsem nastoupil do oddělení Learning and Development. Tam jsem se seznámil se všemi zaměstnanci, kteří mě ochotně zasvětili do fungování oddělení. Také jsem se hned zúčastnil pravidelného mítinku několika oddělení. * Co přesně na stáţi děláš? V L&D jsem hlavně zpracovával feedback na jednotlivá školení. V oddělení marketingu jsem na začátek dostal zajímavý úkol navrhnout propagační kampaň pro mobilní aplikaci slouţící např. k přípravě na výběrové řízení a nyní se zabývám redesignem kariérní sekce firemního webu. * Je něco, co tě uţ na stáţi dokázalo pořádně překvapit? Nekompromisní „tykačka― se všemi zaměstnanci. I kdyţ potkám ve výtahu např. takového Zdeňka Tŧmu, musím ho pozdravit „Ahoj―. * Bylo jiţ součástí tvojí práce něco netradičního? Cvičení na kurzu stres managementu. Leţeli jsme na zádech se zdviţenýma nohama, zatímco za prosklenou stěnou školicí místnosti procházeli kolegové a očividně se pohledem na nás bavili… Zuzana Mjartanová - KPMG Česká republika Věk: 23 let Škola: Univerzita Karlova v P raze, Fakulta sociálních věd Obor: německá a rakouská studia Vysněné povolání: pravděpodobně oblast poradenství v energetice a mezinárodních vztazích nebo HR, CSR Koníčky: přátelé, hudba, kníţky, tanec * Co přesně na stáţi děláš? V prŧběhu dvou měsícŧ, které v KPMG Česká republika strávím, budu absolvovat kolečko ve třech odděleních - Marketing a komunikace, Společenská odpovědnost a Graduate Recruitment. Úkoly jsou rozličné, od psaní textŧ a přípravy rŧzných podkladŧ po schŧzky s klienty. * Je něco, co tě uţ na stáţi dokázalo pořádně překvapit? To, ţe moje názory někdo bere váţně :-) Ze stáţí mám většinou zkušenost „nošení tašek a kafe― nebo plnění rŧzných administrativních úkolŧ. Tady se mi opravdu věnují a snaţí se, abych hlouběji pronikla do dané problematiky a aby stáţ byla hlavně přínosem pro mě, nikoliv pro firmu. * Uţ ses naučila něco, na co tě škola nepřipravila? Rozhodně ano, celkově dělám věci, které úplně nepatří do oboru mého studia. Marketingu jsem se věnovala jiţ dříve, úplně nové tedy vše nebylo, v porovnání s výukou je to ale jednoznačně hluboký náhled do praxe. * Proč ses rozhodla přihlásit do UNI CHANCE? Protoţe mě program a moţnost absolvovat stáţ ve třech úplně odlišných společnostech hned zaujaly a protoţe jsem si nebyla tak úplně jistá, kam dál. Studuji neekonomický obor, sama ale pracuji v oblasti outsorcingu a HR, předtím jsem dělala ve financích a absolvovala stáţ v marketingu a PR. Od programu očekávám, ţe mi pomŧţe zvolit správný směr. Co si pro nejlepší stáţisty UNI CHANCE nachystaly firmy? KPMG Česká republika KPMG Česká republika je jednou z členských firem celosvětové sítě poradenských společností KPMG, poskytujících sluţby v oblasti auditu, daní, poradenství a práva. V České republice pŧsobí Plné znění zpráv


od roku 1990, v současné době má 760 zaměstnancŧ a kanceláře v Praze, Brně, Českých Budějovicích a Ostravě. * Jaký máte pro stáţisty připravený program? Stáţisté u nás mají příleţitost vyzkoušet si práci hned v několika odděleních: Marketing a komunikace, Lidské zdroje, Learning and Development, Knowledge management a Společenská odpovědnost. Kaţdému stáţistovi se snaţíme sestavit program na míru podle jeho studijního zaměření a předmětu zájmu, aby u nás získal relevantní praxi. * Co na stáţistech nejvíce oceňujete? Oceňujeme proaktivitu stáţistŧ, jejich zájem poznat prostředí rŧzných firem a ochotu věnovat velkou část svého času získání nových znalostí a zkušeností. * Proč se vaše společnost rozhodla zapojit do projektu UNI CHANCE? Chtěli jsme studentŧm nabídnout jiný druh stáţe, neţ jaké standardně poskytujeme. Kaţdoročně obsazujeme desítky pozic v našich profesních odděleních Auditu, Daňového poradenství a Poradenských sluţeb. V rámci UNI CHANCE chceme studentŧm pomoci získat zkušenosti z mezinárodní společnosti a poskytnout jim odbornou praxi pro jejich budoucí uplatnění na pracovním trhu. * Plánujete, ţe byste si případně některého ze stáţistŧ nechali ve firmě natrvalo? Se stáţisty jsme opravdu spokojeni, pokud se naskytne v budoucnu vhodná příleţitost, mŧţeme se s některými z nich domluvit na další spolupráci. LEO Express Společnost LEO Express je novým ţelezničním dopravcem operujícím na trati Praha-Ostrava. Profiluje se jako inovátor tuzemského pojetí dopravy, i díky moderním technologicky vyspělým vlakŧm švýcarské společnosti Stadler. Vlaky LEO Express jsou nízkopodlaţní, plně klimatizované elektrické jednotky aerodynamického tvaru, vybavené špičkovými technologiemi a interiérem speciálně navrţeným pro dálkovou dopravu. * Jaký máte pro stáţisty připravený program? Pro stáţisty máme připravený rámcový program, který ale výrazně upravujeme podle zaměření a dovedností konkrétních stáţistŧ a také podle aktuální potřeby ve firmě. Například Nikol má zkušenosti z PR, pomáhá nám tedy s přípravou tiskových zpráv, odpovědí pro novináře nebo s monitoringem médií. Další stáţista Robin se velmi rychle zorientoval v týmu finančních analytikŧ a pomáhá s přípravou analýz a prezentací pro případné nové investory, dostane se tedy také k velmi zajímavým věcem. * Co na stáţistech nejvíce oceňujete? Snahu a nadšení učit se a dělat nové věci. * Proč se vaše společnost rozhodla zapojit do projektu UNI CHANCE? Společnost LEO Express jakoţto start-up neměla velké zkušenosti se zaměstnáváním studentŧ/stáţistŧ, snad kromě finančního oddělení, kde se však práce studentŧ velmi osvědčila. Chtěli jsme proto tuto moţnost vyzkoušet i v jiných odděleních, například v marketingu. * Plánujete, ţe byste si případně některého ze stáţistŧ nechali ve firmě natrvalo? Tuto moţnost nevylučujeme. Penta Penta Investments je pŧvodem středoevropská investiční skupina specializující se na investice v private equity a real estate. Z pěti zakládajících akcionářŧ se Penta rozrostla na současných 200 zaměstnancŧ v 7 pobočkách. Prostřednictvím svých portfoliových společností patří mezi největší zaměstnavatele v regionu, pracuje v nich více neţ 30 000 lidí. Plné znění zpráv


* Jaký máte pro stáţisty připravený program? Stáţ je určena pro všechny podnikatelsky orientované studenty, kteří mají zájem spolupracovat s úspěšnými manaţery a podnikateli a zaţít, jak řídit projekt a firmu. Cílem je, aby měli co nejrozmanitější a zároveň prakticky zaměřený program - je orientovaný na čísla (reporty), souvislosti mezi rozhodnutím manaţerŧ a výsledky či sledují a analyzují trh. * Co na stáţistech nejvíce oceňujete? Jakub, který nastoupil na stáţ v Pentě, se jednoznačně projevuje jako velice pracovitý, motivovaný a pro úkol zapálený mladý muţ, který je velmi dychtivý se učit. Kristýna se na tři měsíce stala členkou HR týmu Aera Vodochody, kde se podílí na zpracování systému odměňování a procesu náboru zaměstnancŧ. Přínosem jsou pro nás zejména její matematické dovednosti a znalosti. * Proč se vaše společnost rozhodla zapojit do projektu UNI CHANCE? Stáţe jsme studentŧm dosud nabízeli jen velmi zřídka, a to zejména kvŧli časové náročnosti. Řada našich projektŧ je navíc natolik citlivá, ţe se jich účastní jen omezený počet zaměstnancŧ a není zde prostor pro stáţ. * Plánujete, ţe byste si případně některého ze stáţistŧ nechali ve firmě natrvalo? Ano, tak jako se to jiţ stalo v minulosti. Pokud najdeme někoho talentovaného a motivovaného pro nás pracovat, jsme připraveni ve spolupráci pokračovat. Foto popis|

Na závěr 30. Prix Bohemia Radio se předávala i jedna z cen Thálie 8.11.2013 zpravy.rozhlas.cz str. 00 divadlo Eva Rajlichová, mkp,Michaela Vydrová Slavnostním předáváním cen ve Studiu 1 na Vinohradské třídě skončila Mezinárodní přehlídka rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio. Poprvé v její třicetileté historii ji hostila přímo historická budova Českého rozhlasu. Rozhlasové drama se hodnotilo hned první den, diskuze nad jednotlivými hrami zavedla tvŧrce i k tomu, jak vlastně pracovat s propojováním ruchŧ, hudby a mluveného slova.„Mně se strašně líbí zvuk přírodnin, kdyţ se prolíná zejména do klasické muziky. Kdyţ jsem teď natočila audioknihu Smrt v Benátkách, tak ten Mahler tam prostě jde a příboje také,― myslí si dlouholetá rozhlasová reţisérka Hana Kofránková.Druhý den Prix Bohemia Radio byl ve znamení dokumentu a i pro běţného návštěvníka bylo zajímavé vyslechnout si kultivované hodnocení porotcŧ.Festival Prix Bohemia Radio je jedním z mála míst, kde je v dnešní poněkud hektické době čas a prostor přemýšlet třeba o tichu, tak jako jeden z porotcŧ - německý dokumentarista Ulf Köhler v debatě nad dánským dokumentem veteráni:„Pro mě bylo jedním z nejzajímavějších zvukŧ - a prosím neţertuji - ticho. Bylo to někdy ke konci toho dokumentu, a člověk opravdu pocítil tu sílu ticha. Potom tam patřičně vyzněly výpovědi postav.―Nad podobou současné rozhlasové ţurnalistiky se zamýšleli reportéři na workshopu vedeném Lubomírem Smatanou. „Prŧvodcem je reportér, vše řekne nebo naznačí. Celý problém obnaţuje nebo popisuje a respondent je vlastně jen kořením reportáţe,― vysvětlil reportér Lubomír Smatana.Rychlý vývoj rozhlasové ţurnalistikySemináře se účastnil dlouholetý rozhlasový pedagog Josef Maršík, který pŧsobí na Fakultě sociálních věd v Praze. Rozhlasová ţurnalistika se podle jeho názoru rychle vyvíjí:„Také jazyková úroveň musí být v pořádku, nejen stylistická nebo interpretační.―Jedno z udělených ocenění byla také Thálie 2013 za herecký výkon v rozhlasové hře, kterou získala Taťjana Medvecká:„Mám pocit, ţe rozhlas si stále drţí velmi dobrou úroveň, co se týká textu. Mnohdy v jiných médiích bych řekla, ţe ta úroveň je slabší.―V kategorii drama získal cenu reţisér Aleš Vrzák. Uspěl také zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku Petr Vavrouška. Jeho reportáţ o případech pedofilních duchovních v Polsku vyhrála v kategorii zpravodajský příspěvek.Večerní předávání cen se neslo v duchu improvizace divadla VOSTO5.„Večer byl nesmírně zábavný, měl obrovský spád. Z toho, co nebývá aţ příliš zábavné, protoţe kaţdý oceněný se potřebuje určitým zpŧsobem vyjádřit, se stalo jakousi fiktivní rozhlasovou hrou, která posluchače Českého rozhlasu 2 dosti pobavila, včetně těch, kteří předávání Plné znění zpráv


sledovali on-line na webu Českého rozhlasu,― pochvaluje si ředitel Centra uměleckých těles, soutěţí a přehlídek Jan Simon.Přehlídka Prix Bohemia Radio přilákala tři tisíce návštěvníkŧ, příští rok bude moţná bohatší o novou soutěţní sekci rozhlasová reportáţ.Na Prix Bohemia Radio uţ poroty slyšely první soutěţní příspěvky z kategorií Pořad o hudbě a DramaPřehlídka Prix Bohemia Radio startuje uţ potřicáté, poprvé ale v PrazeJubilejní 30. ročník festivalu Prix Bohemia Radio se uskuteční nově v PrazeNa festivalu Prix Bohemia Radio se rozdávaly ceny. Český rozhlas bodoval


Moc na dohled je velmi sjednocující prvek 9.11.2013

Benešovský deník str. 13 KATEŘINA PERKNEROVÁ

Události

Generální ředitel TV Barrandov Vladimír Ţelezný poskytl regionálnímu Deníku exkluzivní rozhovor o své nové roli i aktuální politické situaci. K té řekl: Praha – Vítá mě šarmantní pán, kterého před desítkou let znali v Česku úplně všichni. Pozoruhodné je, ţe Vladimír Ţelezný se za tu dobu vŧbec nezměnil. Prvního muţe TV Nova mnozí neměli rádi, jeho grandiózní úspěch v televizní branţi překryly pozdější soudní tahanice. Jisté je, ţe polistopadový mluvčí Pithartovy vlády, senátor, euro poslanec a vinař Vladimír Ţelezný je osobnost, jeţ má co říct. * Zase vás mŧţeme oslovovat pane řediteli, neboť v listopadu jste se stal šéfem TV Barrandov. Co vás k tomu vedlo? Třeba to, ţe mě dodnes lidé na ulici oslovují pane řediteli. Kdysi jsem byl díky pořadu Volejte řediteli jakýmsi modelovým ředitelem, a tak jsem si řekl, ţe bych to ještě nějaký čas mohl zkusit. * Jak to probíhalo? Oslovil vás majitel televize Jaromír Soukup jako krizového manaţera? Ne. Vŧbec bych nemluvil o krizovém managementu, v takové situaci TV Barrandov není. Obávám se, ţe ten potřebují jiné velké televizní stanice v Česku. Já jsem měl nějaký projekt, který pana Soukupa zaujal, a při rozhovorech nad ním padla nabídka, kterou jsem zváţil a velmi rád přijal. * Budu oponovat, neboť si myslím, ţe ambicí celoplošné televize je větší sledovanost, neţ je aktuálních zhruba pět procent TV Barrandov. I proto jste asi zveřejnil svŧj cíl tuto hranici zdvojnásobit. Jak toho chcete dosáhnout? Jsou dvě cesty. Kdyţ budu mít sedm miliard korun, deset procent není problém. Bolestivější a pomalejší cesta je profesionalizace Barrandova a vývoj nových formátŧ, které nebudou přemrštěně drahé. Musíme spoléhat spíše na nápad a neobvyklý obrat, který diváka zaujme, neţ na naleštěné studio o ploše 2800 metrŧ čtverečních a nablýskaný kompars. S tím ale nevystačíme, takţe nějaká investice nepochybně přijde. Předtím musíme vlastníkovi prokázat, ţe TV Barrandov je stabilizovaná a pak investice nejsou aţ takový problém, neboť televize je jednou z mála mediálních oblastí, kde se ty peníze vrátí. * Svět se ale za deset let, kdy jste z Novy odešel, dramaticky změnil. Díky rozšíření internetu všem stanicím ubývají diváci. Netáhnou uţ například reality show… Ty netáhnou čtyři aţ šest let. Jen v Česku jsme to nezaregistrovali. * Na výsluní snad zŧstaly jen pŧvodní seriály z prostředí, které všichni dŧvěrně známe. Jak zní vzhledem k obrovské konkurenci nových médií váš recept na úspěch? Vy si myslíte, ţe vám ho teď řeknu? * To nepředpokládám, spíš jsem doufala ve vymezení, kudy nejít. Ani náhodou vám to neprozradím, jen ať naši konkurenti dělají chyby. Plné znění zpráv


* Dobře, tak jinak. Víte, co jednotlivé věkové skupiny divákŧ v televizi vyhledávají? Obecně lze říct, ţe divácká obec za posledních deset let zestárla zhruba o devět let. To je závaţná okolnost, kterou musíte vzít v úvahu. Mladší lidé sedí u internetu a komunikují přes sociální sítě. Buď se této skutečnosti přizpŧsobíte a zestárnete v programové nabídce, nebo to nepřijmete, budete chtít oslovit i mladší generaci a pokusíte se o něco, co je chybně nazýváno zásnubami mezi televizí a internetem. Ony moţné z podstaty nejsou, jde o nemísitelné tekutiny, ale lze se inspirovat ţivostí a kontaktností internetu a pokusit se je přinést do klasických formátŧ, vytvořit jakýsi hybridní tvar, jenţ by byl atraktivní i pro mladší ročníky. Je to velmi těţká úloha. * TV Barrandov hodně staví na starých, často předlistopadových seriálech. Je to jeden z nosných pilířŧ i do budoucna? Do pěti procent sledovanosti ano. V prostoru mezi pěti a deseti procenty uţ s tím nevystačíte. Musíte přinést něco nového a neobvyklého, co se zatím u nás nenabízí. Víte, všechny televize po čase podlehnou dojmu, ţe stačí jen profesionálně poskládat to, co mají, označit cílové skupiny, zjistit, co vysílá konkurence, najít nějakou mezeru, vklínit se do ní a úspěch se dostaví. Téměř všechny televize u nás rezignovaly na vývoj nových typŧ pořadŧ, moţná si vzpomenete, ţe TV Nova v 90. letech vyvíjela 15 aţ 20 formátŧ ročně, z nichţ pŧlka se úspěšně uplatnila na obrazovce. Navíc je tu jakási zakřiknutost českého televizního prostředí, které ztrácí sebevědomí a říká si, ţe raději vsadí na dovoz úspěšného zboţí ze zahraničí. Endemol ho dodá, vy ho draze platíte, dramaticky se tím zhorší ekonomika daného pořadu a navíc to nemusí být ono. Čili rezignaci na kreativitu bychom na Barrandově chtěli nahradit vlastními zdroji. * A je na to dost lidí? Lidí není nikdy dost. * Právě, okruh tvŧrcŧ, autorŧ, hercŧ, dramaturgŧ je dost omezený. A jsou v něm lidé, kteří proputovali všechny televize, takţe kde brát? Myslím, ţe známe metody, jak nalézt nový talent. První pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit. * V období kolem voleb se ukázala síla televize v oblasti aktuální publicistiky, Interview Daniely Drtinové s Michalem Haškem reálně ovlivnilo politické dění. TV Barrandov na kvalitní zpravodajství a diskusní pořady doposud nesázela. Patří k celoplošné televizi? Zpravodajství ano, diskusní pořady nikoliv nezbytně nutně. Na druhou stranu TV Barrandov patří do skupiny Médea, která vydává velmi vlivný politicky orientovaný týdeník Týden, a to není zanedbatelné médium z hlediska tvorby veřejného mínění. * Budete mít stejnou ambici i v televizi? Nesporně ji máme. TV Barrandov ji měla i v minulosti, ale nenašla dostatečně odlišný výraz. Kdyţ si přepínáte kanály a sledujete politické debaty, tak jen vidíte, jak se postupně rozlosovali politici a podle významu televizní stanice, jejího podílu na sledovanosti nebo tlaku jdou tam či onam. Divák si tak vybere předsedu vlády, ale uţ ne číslo dvě, čtyři či sedm z téţe strany, leda by to číslo sedm bylo ozvláštněno nějakým velkým skandálem. Na to ale nemŧţete spoléhat. Barrandovu by tedy slušela politická debata, ovšem musí být vedena úplně, ale úplně odjinud. My víme kudy, coţ vám samozřejmě neřeknu. * Zato klidně mŧţete potvrdit, ţe obnovíte pořad Volejte řediteli. Obnovíme ho určitě, on patřil k identitě televizní stanice, kterou řídil Ţelezný, a spoluvytvářel ji. Na druhou stranu je to experiment po deseti letech facebooku, internetu, Twitteru, skypu. Změří, co se za tu dobu stalo, zda je Ţelezný schopen pořád atraktivně odpovídat.



* Třeba se v tomto pořadu stanete oním ţádaným glosátorem politického dění a nebudete muset hledat moderátora diskusního pořadu. V ţádném případě. To generálnímu řediteli nepřísluší. V pořadu tohoto typu mŧţe nenásilnou formou upozorňovat na televizní program a zároveň odbočit do jakékoliv oblasti politického a společenského ţivota. To lze, ale neumím si představit, ţe by byl glosátorem politických událostí v Česku. * Vy se tomu ale určitě nevyhnete, uţ proto, ţe jste byl politikem – senátorem a europoslancem. Jak byste odpověděl divákovi, který by se vás zeptal, jak vnímáte nástup Andreje Babiše, který je úspěšný byznysmen, nově majitel dvou vlivných deníkŧ a moţná i budoucí ministr? Andrej Babiš bude muset velmi obezřetně zváţit, jakou roli přisoudí sám sobě po úţasném vítězství, jehoţ dosáhl, protoţe on je nesporným vítězem voleb. Za to mŧţe určité politické vakuum, které tu vzniklo v dŧsledku situace v několika politických stranách, dále nešťastná sázka bývalého prezidenta Václava Klause na Hlavu vzhŧru i velice špatná kampaň strany podporující současného prezidenta Zemana. V tomto vakuu lidé volili nejlepší kampaň a ta Babišova byla daleko nejkvalitnější. * Za jeho úspěchem vidíte jen tu kampaň? Kromě zmíněného politického prázdna to byla Babišova správná komunikace: Nebudu krást, nebudu lhát, budu pro vás pracovat, nedělám to pro sebe, ale pro další generaci, neboť já to jinak nemám zapotřebí. Tomuto vzkazu všichni věřili, protoţe kdyţ má někdo jeden Agrofert, nepotřebuje pátý nebo sedmý. Tento Babišŧv vzkaz měl vysoký stupeň dŧvěryhodnosti. Bude záleţet na tom, jak s tím nyní naloţí. Mŧţe zŧstat čestným předsedou hnutí a vysunout do popředí Stropnického, který jistě touţí stát se opět ministrem kultury a rozdávat hercŧm nějaké dotace, eventuálně vést diplomacii. Problém je, ţe my na to nejsme zvyklí. Vítěz voleb je pro nás automatickým kandidátem na premiéra. A tam nás čeká řada problémŧ a otázek. * Třeba ta, co skutečně vězí za Babišovým prŧnikem do veřejného prostoru, jaké jsou jeho pravé motivy? Andreje Babiše znám osobně, spolupracoval jsem s ním poslední zhruba dva roky a musím říct, ţe stupeň jeho naštvání byl mimořádně vysoký. Ptáte-li se na určitou nasycenost negativních emocí vŧči dosavadnímu politickému vývoji u nás, tak ta u něj nesporně byla. Neumím si představit, ţe by tam mohla být nějaká jiná ambice, třeba já budu ministr, pak budu moci ovlivnit daně a pomŧţu svému Agrofertu, tak to si nemyslím, to je příliš okaté a takový konstrukt je nereálný. * Máme prvního přímo zvoleného prezidenta, vy jste přítelem jeho předchŧdce Václava Klause… Já jsem stál na straně i toho současného, veřejně jsem podpořil volbu Miloše Zemana, dokonce jsem přispěl na jeho kampaň. * Naplňuje vaše očekávání? V tom směru, proč jsem tak činil, ano. * To jest? Miloše Zemana znám z předlistopadových let, kdy jsem ho jako redaktor časopisu Technický magazín bezděčně uvedl do politiky. Tehdy v něm publikoval svŧj revoluční cyklus, který predikoval pád komunismu. Od té doby se známe, tykáme si. Komunikoval jsem s ním i v období, kdy byl ve svém doupěti na Vysočině. Pro mě je on jako prezident zárukou, ţe nebude na území České republiky reprezentovat zájmy jiné země, jiných seskupení či jiných vnějších tlakŧ a vlivŧ, a naopak bude vŧči nim mimořádně rezistentní. Pokračování na následující straně Vladimír Ţelezný: Moc na dohled je velmi sjednocující prvek Dokončení z předchozí strany * To je zajímavé, kdyţ si uvědomím, kolik lidí Miloše Zemana obviňuje z přílišné náklonnosti k Rusku a jeho vládcŧm. Plné znění zpráv


To si nemyslím. Ruský vliv u nás je víceméně logický a legitimní. Rusko není přehlédnutelný a zanedbatelný partner. Kdyţ jsme se v rané fázi havlismu zbavili sovětského trhu, na němţ jsme byli králové, bylo to hlupáctví. Vţdyť na Sibiři našemu náklaďáku z Tatrovky postavili pomník. Od roku 1952, kdy byla v Moskvě výstava úspěchŧ českého prŧmyslu a my tam předvedli svoje silonky a zejména ukázali dámské tenké kalhotky, se v ruštině tomuto typu spodního prádla říká kalgotiky. Díky tomu jsme měli neuvěřitelné postavení, a pokud tady bude někdo schopen vyváţit přirozené směřování ke středozápadní Evropě, bude to jen dobře. Bylo nesmyslné odříznout náš export od Ruska, vyklidit pole Italŧm, Francouzŧm a Němcŧm, kteří se na naše místo v Rusku velmi rádi nahrnuli, zatímco my jsme se bili v prsa, jací jsme hrdinové a jak se Sověty nebudeme spolupracovat. Mezitím tam vyrostla celá generace odborníkŧ, kteří uţ dnes bez problémŧ komunikují s Kanadou či Austrálií a nějaké malinkaté Česko uprostřed Evropy pro ně nemá onen atraktivní zvuk, jaký mívalo Československo, které pro ně bylo bránou k západnímu zboţí, profesionalitě a technické dokonalosti. * Kdyţ ne vŧči Rusku, tak vŧči komu bude Miloš Zeman oprávněně rezistentní? Měl jsem na mysli politické tlaky EU. Já jsem euroskeptik, bývalý místopředseda takto zaměřené politické frakce v Evropském parlamentu. * Jak to jde dohromady s prohlášeními Miloše Zemana, který se hlasitě hlásí k euro federalismu? Vím, ţe je euro federalista, ale protoţe znám jeho názory, vím, ţe nepodlehne přímočarým a často hloupým tlakŧm Evropské unie. * A kromě toho prezident Zeman vaše očekávání plní? Já jsem jiná neměl. * Povolební vyjednávání zkomplikovala situace v ČSSD, jak se vše bude podle vás vyvíjet? Víte, moc na dohled je nejlepší sjednocující prvek v politice. Na předčasné volby proto příliš nevěřím. Kaţdý si řekne: Já jsem dostal poslanecký mandát a teď mám o něj hned přijít? Představa, ţe mŧţe být ministrem, nebo aspoň náměstkem – a pozor, ten uţ má sluţební auto – vede k úţasnému stmelení absolutně rozloţených politických struktur. Myslím tedy, ţe náhle budou všichni koordinovaně postupovat vpřed. I tak je situace komplikovaná. Existují ale jen dvě reálné varianty, koalice ČSSD, ANO a lidovcŧ, či ANO, lidovcŧ, ODS a TOP 09. Která z nich to bude a zda vŧbec, to nevím. Třeba ţádná, nebo bude trvat dlouho, neţ se dohodnou. Vŧbec nic se ale neděje, Belgie byla bez vlády rok a tři čtvrtě. * Prezident Zeman dokonce říká, ţe to bylo nejšťastnější období v belgické historii. Nevím, zda nejšťastnější, ale já jsem to tam částečně zaţil a ta země normálně fungovala. Je pravda, ţe oni vytvořili velice dŧmyslný systém státních tajemníkŧ, kteří jsou bez problémŧ schopni provozovat zemi, asi nevytvářet koncepty, ale spravovat ano. * Chci se na závěr zastavit u těch konceptŧ. Nemáte dojem, ţe České republice v posledních letech chybí právě dlouhodobá strategie rozvoje? Nesporně nám chybí odborný koncept, co uděláme pro to, abychom během deseti patnácti let nezŧstali montáţní halou, coţ je pro naši zemi velmi poniţující a nebezpečné. Někdo nám dodá výkresy, někdo součástky a my to vyrobíme. Ale to umějí líp v Indii nebo jinde. Druhá věc je, jaký koncept vtiskneme našemu zemědělství a potravinářství. My jsme de facto propachtovali všechny národní řetězce do rukou úplně jiných vlastnických okruhŧ. Musíme se podívat, jak jsou naše super kvalitní potraviny schopny konkurovat výrobkŧm, které jsou nesrovnatelně horší, akorát mají lepší balení. * Kde je ale ta vize? Oborem číslo jedna na této planetě je internet, internetový obchod a internetové všechno včetně 3D tiskáren, na kterých mŧţete vyrobit mustr pro jakýkoliv produkt. Jak si s tím poradíme? My máme slušnou úroveň internetové a počítačové gramotnosti a to je dobrý základ. Teď je třeba si přiznat, ţe jsme ve tvorbě Plné znění zpráv


konceptu propásli dejme tomu patnáct let, pojďme je přeskočit a nastoupit do prvního vagonu moderního vzdělávacího systému, věku internetu, který je dŧleţitější neţ stavba dálnic. Takţe kdo toto bude umět, *** „Pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit.― bude moci naší zemi vtisknout koncept. Pokud to neudělá, počkáme dalších 15 let, aţ ten dnešní zestárne a zase skočíme do toho dalšího a tak dále. V tomto směru si myslím, ţe není úplně špatná existence úřednické vlády, jeţ mŧţe bez tlakŧ politických stran přistoupit k definici zásadních úkolŧ. Tato země si musí poloţit pět sedm základních otázek a pak si na ně odpovědět. A tím vznikne ţádaná vize. Vladimír Ţelezný j Narodil se 3. března 1945 v Kujbyševě (dnes Samara, Rusko). j Vystudoval obor sociologie publicistika na FSV UK. j Pracoval v Československé televizi, v samizdatových časopisech a tiskové agentuře Associated Press v Británii. j Byl mluvčí Občanského fóra, mluvčí vlády a poradce bývalého premiéra Petra Pitharta. j V čele televize Nova byl od roku 1993 do 2003, od listopadu 2013 vede TV Barrandov. j Byl senátorem a euro poslancem. j Je podruhé ţenatý a má čtyři děti. Foto popis| MÁGJE ZPĚT. Vladimír Ţelezný, který stvořil TV Nova, chce pro Barrandov 10 procent. Foto autor| Foto: Deník/M. Divíšek Region| Střední Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 10 titulech.

12 důvodů, proč (ne)studovat v Litvě 9.11.2013

blog.ihned.cz str. 00 stefankova.blog.ihned.cz Aneta Štefánková

Zimní semestr se přehoupl do té chladnější poloviny a člověk si tak nějak začíná uvědomovat plusy a mínusy litevského univerzitního systému. Třeba nadšené učitele, nebo hlučné knihovny. Na Vytautas Magnus University studuji magisterský obor Ţurnalistika a mediální analýza a kromě šesti odborných předmětŧ jsem se začala učit španělštinu - proč, to vysvětlím níţe. Hlavní rozdílnosti od své alma mater (FSV UK v Praze) jsem seřadila do následujících bodŧ: 1) Zahájení akademického roku Milým momentem začátku školy byl ceremoniál v hlavní aule, kde se první zářijový den (ano, semestr tu začíná stejně jako klasický školní rok) sešli kromě akademických špiček také zástupci města, církve, politici státní i evropské úrovně, absolventi univerzity i současní studenti. 2) Angličtina Na rozdíl od FSV UK se ţurnalistika v Kaunasu vyučuje jen jako magisterský obor. A to není vŧbec špatné studenti získají na bakaláři odborné vzdělání ve vybrané oblasti (třeba politologii nebo sociologii) a ţurnalistické znalosti si osvojí následně. Kromě toho je celý program vyučovaný v angličtině, coţ je pro litevské studenty perfektní příleţitost, jak nenásilně vplout do akademické angličtiny, a zároveň se do třídy bez problému zařadí mezinárodní studenti. Úroveň angličtiny vyučujících je proměnlivá, ale jejich nadšení drobné nedostatky vyrovná. 3) Cizí jazyky Zatímco na praţské ţurnalistice jsme museli v rámci bakaláře odchodit povinně jeden cizí jazyk na úrovni B2 a na magistru povinný vŧbec nebyl, v Litvě mají studenti podmínky značně příznivější. Vybrat si mŧţou z opravdu Plné znění zpráv


hodně široké škály a začít mŧţou klidně na začátečnické úrovni, takţe se za dobu studia nový jazyk naučí docela slušně. Na FSV se bohuţel ţádné začátečnické kurzy nenabízejí, takţe se jazykové vybavení rozšiřuje poněkud hŧře. A nadto v Kaunasu funguje jazyková skupina v rámci Erasmu, kde svoje jazyky zdarma vyučují studenti z Evropy, ale třeba i z Koreje. 4) Osvěţující přístup Nečekala jsem, ţe místní akademické prostředí bude tak svěţí, inovativní a zápaďácky otevřené. Zatímco v Praze jsem občas mívala pocit, ţe vyučující je nedostiţná autorita, které mŧţeme jen naslouchat a opisovat si slidy, v Kaunasu vedou učitelé hodiny formou diskusí - vykládají teorii a hned ji prokládají otázkami k debatě. Moţná i proto mám pocit, ţe mě probíraná látka nemíjí a lépe jí rozumím. Učitelé se nás také často ptají, jestli jsme se stylem výuky spokojeni, jestli souhlasíme s náplní jednotlivých hodin. Výhodou je i to, ţe nás na hodině nebývá víc jak patnáct. Je skutečně osvěţující zaţít, ţe vysokoškolské přednášky nemusí probíhat jen stylem nudného výkladu a projíţděním Facebooku. 5) Do it with passion or not at all! Říká se, ţe kdyţ děláme věci s láskou a nadšením, jdou tak nějak snadněji. Z vlastní zkušenosti potvrzuji, ţe to platí. Nikdy jsem ale o takovém přístupu neslyšela na univerzitě. Vyučujícím bylo vţdycky tak nějak jedno, zda nás předmět baví nebo nebaví, hlavně ţe jsme udělali zkoušky, a postoupili dál. Proto mě naprosto nadchla vice-rektorka univerzity Auksé Balčytiene, která nás má na předmět Media in Modernity. Velmi sečtělá a svěţí dáma, které je odhadem něco mezi čtyřiceti a padesáti, nás neustále dopuje svým pozitivismem, který se promítá i v našem přístupu k učení. Doporučuje nám zajímavé články a knihy a dokola nám opakuje, ţe si musíme najít potěšení ve všem co děláme. Tím, ţe budeme v textech i v ţivotě hledat momenty, které nám vyrazí dech, nás pak začnou bavit i věci, které jsme předtím odmítali. 6) Domácí úkoly Zní to jako oxymóron, ale tolik jako na Erasmu jsem se snad nikdy neučila. Skoro na kaţdou hodinu musíme číst texty, vypracovávat projekty nebo psát vlastní analýzy. Domácí úkoly jsou pro studenty leckdy otravné, ale sama na sobě cítím, ţe kdyţ si teorii vyzkouším v praxi a o problému musím přemýšlet, mnohem lépe ho pochopím a zapamatuji. Ze stejného dŧvodu po nás většina učitelŧ poţadovala v polovině semestru vypracovaný esej, aby si uvěřila, jak dané problémy zvládáme. 7) Výuka on-line Co se týče multimédií, učitelé v Kaunasu jsou v jejich vyuţívání poněkud nápaditější. Hodiny jsou prosyceny příklady z praxe a v některých předmětech probíhá výuka dokonce částečně přes platformu Moodle - kromě domácích úkolŧ tam studenti nahrávají třeba i midtermové eseje. A teď několik záporŧ: 9) Papírové zapisování Trochu úsměvnou a taky poměrně otravnou a staromódní záleţitostí je zapisování se do předmětŧ na papír. První dva týdny semestru jsou tak trochu na zkoušku, protoţe studenti mohou chodit na jakékoli předměty. Finální rozhodnutí stvrdí dvojitým podpisem na listině, kterou vyučující nosí na kaţdou hodinu. Trochu paradox ve srovnání s tím, jak nápaditě vyuţívají nové technologie učitelé. 10) Sobotní výuka Plné znění zpráv


Vzhledem k tomu, ţe akademický rok začíná na Vytautas Magnus University první týden v září a končí na konci listopadu, krátký semestr ti tu prodluţují po svém. Pětkrát za semestr naţenou studenty do školy i v sobotu a nahrazují chybějící týden. 11) Hluk ve studovně Zapomeňte na praţské Klementinum, kde uslyšíte i pověstná špendlík. V kaunaské hlavní knihovně spolu v jedné studovně ―bojují― studenti, kteří se samostatně učí na zkoušky, a ti, kteří ve skupinách vypracovávají projekty. V hluku se tedy naučíte pracovat, i kdyţ nechcete. A ještě jeden detail týkající se wi-fi - ve všech budovách univerzity se dá chytit Eduroam, ovšem kvalita připojení bohuţel poněkud pokulhává. 12) Zima ve třídách Co se týče dodávek energií, Litevci jsou závislí na svých sousedech, kteří je s cenami elektřiny a plynu nešetří. Do konce října tedy vytrvale přeţívají bez topení a zabaleni do zimních kabátŧ vyučují i pedagogové na vysoké škole. Na obhajobu ale musím říct, ţe teď, v polovině listopadu uţ je všude teplíčko jak v pokojíčku :)

URL| http://stefankova.blog.ihned.cz/c1-61193760-12-duvodu-proc-ne-studovat-v-litve


Českolipský deník str. 11 Události KATEŘINA PERKNEROVÁ; (kp)

Generální ředitel TV Barrandov Vladimír Ţelezný poskytl regionálnímu Deníku exkluzivní rozhovor o své nové roli i aktuální politické situaci. K té řekl: Praha – Vítá mě šarmantní pán, kterého před desítkou let znali v Česku úplně všichni. Pozoruhodné je, ţe Vladimír Ţelezný se za tu dobu vŧbec nezměnil. Prvního muţe TV Nova mnozí neměli rádi, jeho grandiózní úspěch v televizní branţi překryly pozdější soudní tahanice. Jisté je, ţe polistopadový mluvčí Pithartovy vlády, senátor, europoslanec a vinař Vladimír Ţelezný je osobnost, jeţ má co říct. * Zase vás mŧţeme oslovovat pane řediteli, neboť v listopadu jste se stal šéfem TV Barrandov. Co vás k tomu vedlo? Třeba to, ţe mě dodnes lidé na ulici oslovují pane řediteli. Kdysi jsem byl díky pořadu Volejte řediteli jakýmsi modelovým ředitelem, a tak jsem si řekl, ţe bych to ještě nějaký čas mohl zkusit. * Jak to probíhalo? Oslovil vás majitel televize Jaromír Soukup jako krizového manaţera? Ne. Vŧbec bych nemluvil o krizovém managementu, v takové situaci TV Barrandov není. Obávám se, ţe ten potřebují jiné velké televizní stanice v Česku. Já jsem měl nějaký projekt, který pana Soukupa zaujal, a při rozhovorech nad ním padla nabídka, kterou jsem zváţil a velmi rád přijal. * Budu oponovat, neboť si myslím, ţe ambicí celoplošné televize je větší sledovanost, neţ je aktuálních zhruba pět procent TV Barrandov. I proto jste asi zveřejnil svŧj cíl tuto hranici zdvojnásobit. Jak toho chcete dosáhnout? Jsou dvě cesty. Kdyţ budu mít sedm miliard korun, deset procent není problém. Bolestivější a pomalejší cesta je profesionalizace Barrandova a vývoj nových formátŧ, které nebudou přemrštěně drahé. Musíme spoléhat spíše na nápad a neobvyklý obrat, který diváka zaujme, neţ na naleštěné studio o ploše 2800 metrŧ čtverečních a nablýskaný kompars. S tím ale nevystačíme, takţe nějaká investice nepochybně přijde. Předtím musíme vlastníkovi prokázat, ţe TV Barrandov je stabilizovaná a pak investice nejsou aţ takový problém, neboť televize je jednou z mála mediálních oblastí, kde se ty peníze vrátí. Plné znění zpráv


* Svět se ale za deset let, kdy jste z Novy odešel, dramaticky změnil. Díky rozšíření internetu všem stanicím ubývají diváci. Netáhnou uţ například reality show… Ty netáhnou čtyři aţ šest let. Jen v Česku jsme to nezaregistrovali. * Na výsluní snad zŧstaly jen pŧvodní seriály z prostředí, které všichni dŧvěrně známe. Jak zní vzhledem k obrovské konkurenci nových médií váš recept na úspěch? Vy si myslíte, ţe vám ho teď řeknu? * To nepředpokládám, spíš jsem doufala ve vymezení, kudy nejít. Ani náhodou vám to neprozradím, jen ať naši konkurenti dělají chyby. * Dobře, tak jinak. Víte, co jednotlivé věkové skupiny divákŧ v televizi vyhledávají? Obecně lze říct, ţe divácká obec za posledních deset let zestárla zhruba o devět let. To je závaţná okolnost, kterou musíte vzít v úvahu. Mladší lidé sedí u internetu a komunikují přes sociální sítě. Buď se této skutečnosti přizpŧsobíte a zestárnete v programové nabídce, nebo to nepřijmete, budete chtít oslovit i mladší generaci a pokusíte se o něco, co je chybně nazýváno zásnubami mezi televizí a internetem. Ony moţné z podstaty nejsou, jde o nemísitelné tekutiny, ale lze se inspirovat ţivostí a kontaktností internetu a pokusit se je přinést do klasických formátŧ, vytvořit jakýsi hybridní tvar, jenţ by byl atraktivní i pro mladší ročníky. Je to velmi těţká úloha. * TV Barrandov hodně staví na starých, často předlistopadových seriálech. Je to jeden z nosných pilířŧ i do budoucna? Do pěti procent sledovanosti ano. V prostoru mezi pěti a deseti procenty uţ s tím nevystačíte. Musíte přinést něco nového a neobvyklého, co se zatím u nás nenabízí. Víte, všechny televize po čase podlehnou dojmu, ţe stačí jen profesionálně poskládat to, co mají, označit cílové skupiny, zjistit, co vysílá konkurence, najít nějakou mezeru, vklínit se do ní a úspěch se dostaví. Téměř všechny televize u nás rezignovaly na vývoj nových typŧ pořadŧ, moţná si vzpomenete, ţe TV Nova v 90. letech vyvíjela 15 aţ 20 formátŧ ročně, z nichţ pŧlka se úspěšně uplatnila na obrazovce. Navíc je tu jakási zakřiknutost českého televizního prostředí, které ztrácí sebevědomí a říká si, ţe raději vsadí na dovoz úspěšného zboţí ze zahraničí. Endemol ho dodá, vy ho draze platíte, dramaticky se tím zhorší ekonomika daného pořadu a navíc to nemusí být ono. Čili rezignaci na kreativitu bychom na Barrandově chtěli nahradit vlastními zdroji. * A je na to dost lidí? Lidí není nikdy dost. * Právě, okruh tvŧrcŧ, autorŧ, hercŧ, dramaturgŧ je dost omezený. A jsou v něm lidé, kteří proputovali všechny televize, takţe kde brát? Myslím, ţe známe metody, jak nalézt nový talent. První pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit. * V období kolem voleb se ukázala síla televize v oblasti aktuální publicistiky, Interview Daniely Drtinové s Michalem Haškem reálně ovlivnilo politické dění. TV Barrandov na kvalitní zpravodajství a diskusní pořady doposud nesázela. Patří k celoplošné televizi? Zpravodajství ano, diskusní pořady nikoliv nezbytně nutně. Na druhou stranu TV Barrandov patří do skupiny Médea, která vydává velmi vlivný politicky orientovaný týdeník Týden, a to není zanedbatelné médium z hlediska tvorby veřejného mínění. * Budete mít stejnou ambici i v televizi? Plné znění zpráv


Nesporně ji máme. TV Barrandov ji měla i v minulosti, ale nenašla dostatečně odlišný výraz. Kdyţ si přepínáte kanály a sledujete politické debaty, tak jen vidíte, jak se postupně rozlosovali politici a podle významu televizní stanice, jejího podílu na sledovanosti nebo tlaku jdou tam či onam. Divák si tak vybere předsedu vlády, ale uţ ne číslo dvě, čtyři či sedm z téţe strany, leda by to číslo sedm bylo ozvláštněno nějakým velkým skandálem. Na to ale nemŧţete spoléhat. Barrandovu by tedy slušela politická debata, ovšem musí být vedena úplně, ale úplně odjinud. My víme kudy, coţ vám samozřejmě neřeknu. * Zato klidně mŧţete potvrdit, ţe obnovíte pořad Volejte řediteli. Obnovíme ho určitě, on patřil k identitě televizní stanice, kterou řídil Ţelezný, a spoluvytvářel ji. Na druhou stranu je to experiment po deseti letech facebooku, internetu, Twitteru, skypu. Změří, co se za tu dobu stalo, zda je Ţelezný schopen pořád atraktivně odpovídat. * Třeba se v tomto pořadu stanete oním ţádaným glosátorem politického dění a nebudete muset hledat moderátora diskusního pořadu. V ţádném případě. To generálnímu řediteli nepřísluší. V pořadu tohoto typu mŧţe nenásilnou formou upozorňovat na televizní program a zároveň odbočit do jakékoliv oblasti politického a společenského ţivota. To lze, ale neumím si představit, ţe by byl glosátorem politických událostí v Česku. * Vy se tomu ale určitě nevyhnete, uţ proto, ţe jste byl politikem – senátorem a europoslancem. Jak byste odpověděl divákovi, který by se vás zeptal, jak vnímáte nástup Andreje Babiše, který je úspěšný byznysmen, nově majitel dvou vlivných deníkŧ a moţná i budoucí ministr? Andrej Babiš bude muset velmi obezřetně zváţit, jakou roli přisoudí sám sobě po úţasném vítězství, jehoţ dosáhl, protoţe on je nesporným vítězem voleb. Za to mŧţe určité politické vakuum, které tu vzniklo v dŧsledku situace v několika politických stranách, dále nešťastná sázka bývalého prezidenta Václava Klause na Hlavu vzhŧru i velice špatná kampaň strany podporující současného prezidenta Zemana. V tomto vakuu lidé volili nejlepší kampaň a ta Babišova byla daleko nejkvalitnější. * Vy za jeho úspěchem vidíte jen tu kampaň? Kromě zmíněného politického prázdna to byla Babišova správná komunikace: Nebudu krást, nebudu lhát, budu pro vás pracovat, nedělám to pro sebe, ale pro další generaci, neboť já to jinak nemám zapotřebí. Tomuto vzkazu všichni věřili, protoţe kdyţ má někdo jeden Agrofert, nepotřebuje pátý nebo sedmý. Tento Babišŧv vzkaz měl vysoký stupeň dŧvěryhodnosti. Bude záleţet na tom, jak s tím nyní naloţí. Mŧţe zŧstat čestným předsedou hnutí a vysunout do popředí Stropnického, který jistě touţí stát se opět ministrem kultury a rozdávat hercŧm nějaké dotace, eventuálně vést diplomacii. Problém je, ţe my na to nejsme zvyklí. Vítěz voleb je pro nás automatickým kandidátem na premiéra. A tam nás čeká řada problémŧ a otázek. * Třeba ta, co skutečně vězí za Babišovým prŧnikem do veřejného prostoru, jaké jsou jeho pravé motivy? Andreje Babiše znám osobně, spolupracoval jsem s ním poslední zhruba dva roky a musím říct, ţe stupeň jeho naštvání byl mimořádně vysoký. Ptáte-li se na určitou nasycenost negativních emocí vŧči dosavadnímu politickému vývoji u nás, tak ta u něj nesporně byla. Neumím si představit, ţe by tam mohla být nějaká jiná ambice, třeba já budu ministr, pak budu moci ovlivnit daně a pomŧţu svému Agrofertu, tak to si nemyslím, to je příliš okaté a takový konstrukt je nereálný. * Máme prvního přímo zvoleného prezidenta, vy jste přítelem jeho předchŧdce Václava Klause… Já jsem stál na straně i toho současného, veřejně jsem podpořil volbu Miloše Zemana, dokonce jsem přispěl na jeho kampaň. * Naplňuje vaše očekávání? V tom směru, proč jsem tak činil, ano. * To jest? Plné znění zpráv


Miloše Zemana znám z předlistopadových let, kdy jsem ho jako redaktor časopisu Technický magazín bezděčně uvedl do politiky. Tehdy v něm publikoval svŧj revoluční cyklus, který predikoval pád komunismu. Od té doby se známe, tykáme si. Komunikoval jsem s ním i v období, kdy byl ve svém doupěti na Vysočině. Pro mě je on jako prezident zárukou, ţe nebude na území České republiky reprezentovat zájmy jiné země, jiných seskupení či jiných vnějších tlakŧ a vlivŧ, a naopak bude vŧči nim mimořádně rezistentní. Pokračování na následující straně Vladimír Ţelezný: Moc na dohled je velmi sjednocující prvek Dokončení z předchozí strany * To je zajímavé, kdyţ si uvědomím, kolik lidí Miloše Zemana obviňuje z přílišné náklonnosti k Rusku a jeho vládcŧm. To si nemyslím. Ruský vliv u nás je víceméně logický a legitimní. Rusko není přehlédnutelný a zanedbatelný partner. Kdyţ jsme se v rané fázi havlismu zbavili sovětského trhu, na němţ jsme byli králové, bylo to hlupáctví. Vţdyť na Sibiři našemu náklaďáku z Tatrovky postavili pomník. Od roku 1952, kdy byla v Moskvě výstava úspěchŧ českého prŧmyslu a my tam předvedli svoje silonky a zejména ukázali dámské tenké kalhotky, se v ruštině tomuto typu spodního prádla říká kalgotiky. Díky tomu jsme měli neuvěřitelné postavení, a pokud tady bude někdo schopen vyváţit přirozené směřování ke středozápadní Evropě, bude to jen dobře. Bylo nesmyslné odříznout náš export od Ruska, vyklidit pole Italŧm, Francouzŧm a Němcŧm, kteří se na naše místo v Rusku velmi rádi nahrnuli, zatímco my jsme se bili v prsa, jací jsme hrdinové a jak se Sověty nebudeme spolupracovat. Mezitím tam vyrostla celá generace odborníkŧ, kteří uţ dnes bez problémŧ komunikují s Kanadou či Austrálií a nějaké malinkaté Česko uprostřed Evropy pro ně nemá onen atraktivní zvuk, jaký mívalo Československo, které pro ně bylo bránou k západnímu zboţí, profesionalitě a technické dokonalosti. * Kdyţ ne vŧči Rusku, tak vŧči komu bude Miloš Zeman oprávněně rezistentní? Měl jsem na mysli politické tlaky EU. Já jsem euroskeptik, bývalý místopředseda takto zaměřené politické frakce v Evropském parlamentu. * Jak to jde dohromady s prohlášeními Miloše Zemana, který se hlasitě hlásí k eurofederalismu? Vím, ţe je eurofederalista, ale protoţe znám jeho názory, vím, ţe nepodlehne přímočarým a často hloupým tlakŧm Evropské unie. * A kromě toho prezident Zeman vaše očekávání plní? Já jsem jiná neměl. * Povolební vyjednávání zkomplikovala situace v ČSSD, jak se vše bude podle vás vyvíjet? Víte, moc na dohled je nejlepší sjednocující prvek v politice. Na předčasné volby proto příliš nevěřím. Kaţdý si řekne: Já jsem dostal poslanecký mandát a teď mám o něj hned přijít? Představa, ţe mŧţe být ministrem, nebo aspoň náměstkem – a pozor, ten uţ má sluţební auto – vede k úţasnému stmelení absolutně rozloţených politických struktur. Myslím tedy, ţe náhle budou všichni koordinovaně postupovat vpřed. I tak je situace komplikovaná. Existují ale jen dvě reálné varianty, koalice ČSSD, ANO a lidovcŧ, či ANO, lidovcŧ, ODS a TOP 09. Která z nich to bude a zda vŧbec, to nevím. Třeba ţádná, nebo bude trvat dlouho, neţ se dohodnou. Vŧbec nic se ale neděje, Belgie byla bez vlády rok a tři čtvrtě. * Prezident Zeman dokonce říká, ţe to bylo nejšťastnější období v belgické historii. Nevím, zda nejšťastnější, ale já jsem to tam částečně zaţil a ta země normálně fungovala. Je pravda, ţe oni vytvořili velice dŧmyslný systém státních tajemníkŧ, kteří jsou bez problémŧ schopni provozovat zemi, asi nevytvářet koncepty, ale spravovat ano. * Chci se na závěr zastavit u těch konceptŧ. Nemáte dojem, ţe České republice v posledních letech chybí právě dlouhodobá strategie rozvoje? Nesporně nám chybí odborný koncept, co uděláme pro to, abychom během deseti patnácti let nezŧstali montáţní halou, coţ je pro naši zemi velmi poniţující a nebezpečné. Někdo nám dodá výkresy, někdo Plné znění zpráv


součástky a my to vyrobíme. Ale to umějí líp v Indii nebo jinde. Druhá věc je, jaký koncept vtiskneme našemu zemědělství a potravinářství. My jsme de facto propachtovali všechny národní řetězce do rukou úplně jiných vlastnických okruhŧ. Musíme se podívat, jak jsou naše super kvalitní potraviny schopny konkurovat výrobkŧm, které jsou nesrovnatelně horší, akorát mají lepší balení. * Kde je ale ta vize? Oborem číslo jedna na této planetě je internet, internetový obchod a internetové všechno včetně 3D tiskáren, na kterých mŧţete vyrobit mustr pro jakýkoliv produkt. Jak si s tím poradíme? My máme slušnou úroveň internetové a počítačové gramotnosti a to je dobrý základ. Teď je třeba si přiznat, ţe jsme ve tvorbě konceptu propásli dejme tomu patnáct let, pojďme je přeskočit a nastoupit do prvního vagonu moderního vzdělávacího systému, věku internetu, který je dŧleţitější neţ stavba dálnic. Takţe kdo toto bude umět, bude moci naší zemi vtisknout koncept. Pokud to neudělá, počkáme dalších 15 let, aţ ten dnešní zestárne a zase skočíme do toho dalšího a tak dále. V tomto směru si myslím, ţe není úplně špatná existence úřednické vlády, jeţ mŧţe bez tlakŧ politických stran přistoupit k definici zásadních úkolŧ. Tato země si musí poloţit pět sedm základních otázek a pak si na ně odpovědět. A tím vznikne ţádaná vize. *** Vladimír Ţelezný j Narodil se 3. března 1945 v Kujbyševě (dnes Samara, Rusko). Vystudoval obor sociologie publicistika na FSV UK. Pracoval v Československé televizi, v samizdatových časopisech a tiskové agentuře Associated Press v Británii. j Byl mluvčí Občanského fóra, mluvčí vlády a poradce bývalého premiéra Petra Pitharta. j V čele televize Nova byl od roku 1993 do 2003, od listopadu 2013 vede TV Barrandov. j Byl senátorem a europoslancem. Je podruhé ţenatý a má čtyři děti. „Pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit.― Foto popis| MÁG JE ZPĚT. Vladimír Ţelezný, který stvořil TV Nova, chce pro Barrandov 10 procent. Foto autor| Foto: Deník/M. Divíšek Region| Severní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 9 titulech.

Ředitel TV Barrandov Vladimír Ţelezný: Moc na dohled je velmi sjednocující prvek 9.11.2013

denik.cz

str. 00

Z domova

Praha – Vítá mě šarmantní pán, kterého před desítkou let znali v Česku úplně všichni. Pozoruhodné je, ţe Vladimír Ţelezný se za tu dobu vŧbec nezměnil. Prvního muţe TV Nova mnozí neměli rádi, jeho grandiózní úspěch v televizní branţi překryly pozdější soudní tahanice. Jisté je, ţe polistopadový mluvčí Pithartovy vlády, senátor, europoslanec a vinař Vladimír Ţelezný je osobnost, jeţ má co říct. " Zase vás mŧţeme oslovovat pane řediteli, neboť v listopadu jste se stal šéfem TV Barrandov. Co vás k tomu vedlo? Třeba to, ţe mě dodnes lidé na ulici oslovují pane řediteli. Kdysi jsem byl díky pořadu Volejte řediteli jakýmsi modelovým ředitelem, a tak jsem si řekl, ţe bych to ještě nějaký čas mohl zkusit. Jak to probíhalo? Oslovil vás majitel televize Jaromír Soukup jako krizového manaţera? Ne. Vŧbec bych nemluvil?o krizovém managementu, ?v takové situaci TV Barrandov není. Obávám se, ţe ten potřebují jiné velké televizní stanice v Česku. Já jsem měl nějaký projekt, který pana Soukupa zaujal, a při rozhovorech nad ním padla nabídka, kterou jsem zváţil a velmi rád přijal. Plné znění zpráv


Budu oponovat, neboť si myslím, ţe ambicí celoplošné televize je větší sledovanost, neţ je aktuálních zhruba pět procent TV Barrandov. I proto jste asi zveřejnil svŧj cíl tuto hranici zdvojnásobit. Jak toho chcete dosáhnout? Jsou dvě cesty. Kdyţ budu mít sedm miliard korun, deset procent není problém. Bolestivější a pomalejší cesta je profesionalizace Barrandova a vývoj nových formátŧ, které nebudou přemrštěně drahé. Musíme spoléhat spíše na nápad a neobvyklý obrat, který diváka zaujme, neţ na naleštěné studio o ploše 2800 metrŧ čtverečních a nablýskaný kompars. S tím ale nevystačíme, takţe nějaká investice nepochybně přijde. Předtím musíme vlastníkovi prokázat, ţe TV Barrandov je stabilizovaná a pak investice nejsou aţ takový problém, neboť televize je jednou z mála mediálních oblastí, kde se ty peníze vrátí. Svět se ale za deset let, kdy jste z Novy odešel, dramaticky změnil. Díky rozšíření internetu všem stanicím ubývají diváci. Netáhnou uţ například reality show… Ty netáhnou čtyři aţ šest let. Jen v Česku jsme to nezaregistrovali. Na výsluní snad zŧstaly jen pŧvodní seriály z prostředí, které všichni dŧvěrně známe. Jak zní vzhledem k obrovské konkurenci nových médií váš recept na úspěch? Vy si myslíte, ţe vám ho teď řeknu? To nepředpokládám, spíš jsem doufala ve vymezení, kudy nejít. Ani náhodou vám to neprozradím, jen ať naši konkurenti dělají chyby. Dobře, tak jinak. Víte, co jednotlivé věkové skupiny divákŧ ?v televizi vyhledávají? Obecně lze říct, ţe divácká obec za posledních deset let zestárla zhruba o devět let. To je závaţná okolnost, kterou musíte vzít v úvahu. Mladší lidé sedí u internetu?a komunikují přes sociální sítě. Buď se této skutečnosti přizpŧsobíte a zestárnete v programové nabídce, nebo to nepřijmete, budete chtít oslovit i mladší generaci a pokusíte se o něco, co je chybně nazýváno zásnubami mezi televizí a internetem. Ony moţné z podstaty nejsou, jde o nemísitelné tekutiny, ale lze se inspirovat ţivostí a kontaktností internetu a pokusit se je přinést do klasických formátŧ, vytvořit jakýsi hybridní tvar, jenţ by byl atraktivní i pro mladší ročníky. Je to velmi těţká úloha. TV Barrandov hodně staví na starých, často předlistopadových seriálech. Je to jeden z nosných pilířŧ i do budoucna? Do pěti procent sledovanosti ano. V prostoru mezi pěti a deseti procenty uţ s tím nevystačíte. Musíte přinést něco nového a neobvyklého, co se zatím u nás nenabízí. Víte, všechny televize po čase podlehnou dojmu, ţe stačí jen profesionálně poskládat to, co mají, označit cílové skupiny, zjistit, co vysílá konkurence, najít nějakou mezeru, vklínit se do ní a úspěch se dostaví. Téměř všechny televize u nás rezignovaly na vývoj nových typŧ pořadŧ, moţná si vzpomenete, ţe TV Nova v 90. letech vyvíjela 15 aţ 20 formátŧ ročně, z nichţ pŧlka se úspěšně uplatnila na obrazovce. Navíc je tu jakási zakřiknutost českého televizního prostředí, které ztrácí sebevědomí a říká si, ţe raději vsadí na dovoz úspěšného zboţí ze zahraničí. Endemol ho dodá, vy ho draze platíte, dramaticky se tím zhorší ekonomika daného pořadu ?a navíc to nemusí být ono. Čili rezignaci na kreativitu bychom na Barrandově chtěli nahradit vlastními zdroji. A je na to dost lidí? Lidí není nikdy dost. Právě, okruh tvŧrcŧ, autorŧ, hercŧ, dramaturgŧ je dost omezený. A jsou v něm lidé, kteří proputovali všechny televize, takţe kde brát? Myslím, ţe známe metody, jak nalézt nový talent. První pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit. V období kolem voleb se ukázala síla televize v oblasti aktuální publicistiky, Interview Daniely Drtinové s Michalem Haškem reálně ovlivnilo politické dění. TV Barrandov na kvalitní zpravodajství a diskusní pořady doposud nesázela. Patří k celoplošné televizi? Zpravodajství ano, diskusní pořady nikoliv nezbytně nutně. Na druhou stranu TV Barrandov patří do skupiny Médea, která vydává velmi vlivný politicky orientovaný týdeník Týden, a to není zanedbatelné médium z hlediska tvorby veřejného mínění. Budete mít stejnou ambici ?i v televizi? Plné znění zpráv


Nesporně ji máme. TV Barrandov ji měla i v minulosti, ale nenašla dostatečně odlišný výraz. Kdyţ si přepínáte kanály a sledujete politické debaty, tak jen vidíte, jak se postupně rozlosovali politici a podle významu televizní stanice, jejího podílu na sledovanosti nebo tlaku jdou tam či onam. Divák si tak vybere předsedu vlády, ale uţ ne číslo dvě, čtyři či sedm z téţe strany, leda by to číslo sedm bylo ozvláštněno nějakým velkým skandálem. Na to ale nemŧţete spoléhat. Barrandovu by tedy slušela politická debata, ovšem musí být vedena úplně, ale úplně odjinud. My víme kudy, coţ vám samozřejmě neřeknu. Zato klidně mŧţete potvrdit, ţe obnovíte pořad Volejte řediteli. Obnovíme ho určitě, on patřil k identitě televizní stanice, kterou řídil Ţelezný,?a spoluvytvářel ji. Na druhou stranu je to experiment po deseti letech facebooku, internetu, Twitteru, skypu. Změří, co se za tu dobu stalo, zda je Ţelezný schopen pořád atraktivně odpovídat. Třeba se v tomto pořadu stanete oním ţádaným glosátorem politického dění a nebudete muset hledat moderátora diskusního pořadu. V ţádném případě. To generálnímu řediteli nepřísluší. V pořadu tohoto typu mŧţe nenásilnou formou upozorňovat na televizní program a zároveň odbočit do jakékoliv oblasti politického a společenského ţivota. To lze, ale neumím si představit, ţe by byl glosátorem politických událostí v Česku. Vy se tomu ale určitě nevyhnete, uţ proto, ţe jste byl politikem – senátorem a europoslancem. Jak byste odpověděl divákovi, který by se vás zeptal, jak vnímáte nástup Andreje Babiše, který je úspěšný byznysmen, nově majitel dvou vlivných deníkŧ a moţná i budoucí ministr? Andrej Babiš bude muset velmi obezřetně zváţit, jakou roli přisoudí sám sobě po úţasném vítězství, jehoţ dosáhl, protoţe on je nesporným vítězem voleb. Za to mŧţe určité politické vakuum, které tu vzniklo v dŧsledku situace v několika politických stranách, dále nešťastná sázka bývalého prezidenta Václava Klause na Hlavu vzhŧru i velice špatná kampaň strany podporující současného prezidenta Zemana. V tomto vakuu lidé volili nejlepší kampaň a ta Babišova byla daleko nejkvalitnější. Za jeho úspěchem vidíte jen tu kampaň? Kromě zmíněného politického prázdna to byla Babišova správná komunikace: Nebudu krást, nebudu lhát, budu pro vás pracovat, nedělám to pro sebe, ale pro další generaci, neboť já to jinak nemám zapotřebí. Tomuto vzkazu všichni věřili, protoţe kdyţ má někdo jeden Agrofert, nepotřebuje pátý nebo sedmý. Tento Babišŧv vzkaz měl vysoký stupeň dŧvěryhodnosti. Bude záleţet na tom, jak s tím nyní naloţí. Mŧţe zŧstat čestným předsedou hnutí a vysunout do popředí Stropnického, který jistě touţí stát se opět ministrem kultury a rozdávat hercŧm nějaké dotace, eventuálně vést diplomacii. Problém je, ţe my na to nejsme zvyklí. Vítěz voleb je pro nás automatickým kandidátem na premiéra. A tam nás čeká řada problémŧ a otázek. Třeba ta, co skutečně vězí za Babišovým prŧnikem do veřejného prostoru, jaké jsou jeho pravé motivy? Andreje Babiše znám osobně, spolupracoval jsem ?s ním poslední zhruba dva roky a musím říct, ţe stupeň jeho naštvání byl mimořádně vysoký. Ptáte-li se na určitou nasycenost negativních emocí vŧči dosavadnímu politickému vývoji u nás, tak ta ?u něj nesporně byla. Neumím si představit, ţe by tam mohla být nějaká jiná ambice, třeba já budu ministr, pak budu moci ovlivnit daně ?a pomŧţu svému Agrofertu, tak to si nemyslím, to je příliš okaté a takový konstrukt je nereálný. Máme prvního přímo zvoleného prezidenta, vy jste přítelem jeho předchŧdce Václava Klause… Já jsem stál na straně i toho současného, veřejně jsem podpořil volbu Miloše Zemana, dokonce jsem přispěl na jeho kampaň. Naplňuje vaše očekávání? V tom směru, proč jsem tak činil, ano. To jest? Miloše Zemana znám ?z předlistopadových let, kdy jsem ho jako redaktor časopisu Technický magazín bezděčně uvedl do politiky. Tehdy v něm publikoval svŧj revoluční cyklus, který predikoval pád komunismu. Od té doby se známe, tykáme si. Komunikoval jsem s ním i v období, kdy byl ve svém doupěti na Vysočině. Pro mě je on jako prezident zárukou, ţe nebude na území České republiky reprezentovat zájmy jiné země, jiných seskupení či jiných vnějších tlakŧ a vlivŧ, a naopak bude vŧči nim mimořádně rezistentní. To je zajímavé, kdyţ si uvědomím, kolik lidí Miloše Zemana obviňuje z přílišné náklonnosti?k Rusku a jeho vládcŧm. Plné znění zpráv


To si nemyslím. Ruský vliv u nás je víceméně logický ?a legitimní. Rusko není přehlédnutelný a zanedbatelný partner. Kdyţ jsme se v rané fázi havlismu zbavili sovětského trhu, na němţ jsme byli králové, bylo to hlupáctví. Vţdyť na Sibiři našemu náklaďáku z Tatrovky postavili pomník. Od roku 1952, kdy byla v Moskvě výstava úspěchŧ českého prŧmyslu a my tam předvedli svoje silonky?a zejména ukázali dámské tenké kalhotky, se v ruštině tomuto typu spodního prádla říká kalgotiky. Díky tomu jsme měli neuvěřitelné postavení, a pokud tady bude někdo schopen vyváţit přirozené směřování ke středozápadní Evropě, bude to jen dobře. Bylo nesmyslné odříznout náš export od Ruska, vyklidit pole Italŧm, Francouzŧm a Němcŧm, kteří se na naše místo v Rusku velmi rádi nahrnuli, zatímco my jsme se bili v prsa, jací jsme hrdinové a jak se Sověty nebudeme spolupracovat. Mezitím tam vyrostla celá generace odborníkŧ, kteří uţ dnes bez problémŧ komunikují ?s Kanadou či Austrálií a nějaké malinkaté Česko uprostřed Evropy pro ně nemá onen atraktivní zvuk, jaký mívalo Československo, které pro ně bylo bránou k západnímu zboţí, profesionalitě a technické dokonalosti. Kdyţ ne vŧči Rusku, tak vŧči komu bude Miloš Zeman oprávněně rezistentní? Měl jsem na mysli politické tlaky EU. Já jsem euroskeptik, bývalý místopředseda takto zaměřené politické frakce v Evropském parlamentu. Jak to jde dohromady s prohlášeními Miloše Zemana, který se hlasitě hlásí k eurofederalismu? Vím, ţe je eurofederalista, ale protoţe znám jeho názory, vím, ţe nepodlehne přímočarým a často hloupým tlakŧm Evropské unie. A kromě toho prezident Zeman vaše očekávání plní? Já jsem jiná neměl. Povolební vyjednávání zkomplikovala situace v ČSSD, jak se vše bude podle vás vyvíjet? Víte, moc na dohled je nejlepší sjednocující prvek v politice. Na předčasné volby proto příliš nevěřím. Kaţdý si řekne: Já jsem dostal poslanecký mandát a teď mám?o něj hned přijít? Představa, ţe mŧţe být ministrem, nebo aspoň náměstkem – a pozor, ten uţ má sluţební auto – vede k úţasnému stmelení absolutně rozloţených politických struktur. Myslím tedy, ţe náhle budou všichni koordinovaně postupovat vpřed.?I tak je situace komplikovaná. Existují ale jen dvě reálné varianty, koalice ČSSD, ANO a lidovcŧ, či ANO, lidovcŧ, ODS a TOP 09. Která?z nich to bude a zda vŧbec, to nevím. Třeba ţádná, nebo bude trvat dlouho, neţ se dohodnou. Vŧbec nic se ale neděje, Belgie byla bez vlády rok a tři čtvrtě. Prezident Zeman dokonce říká, ţe to bylo nejšťastnější období ?v belgické historii. Nevím, zda nejšťastnější, ale já jsem to tam částečně zaţil a ta země normálně fungovala. Je pravda, ţe oni vytvořili velice dŧmyslný systém státních tajemníkŧ, kteří jsou bez problémŧ schopni provozovat zemi, asi nevytvářet koncepty, ale spravovat ano. Chci se na závěr zastavit u těch konceptŧ. Nemáte dojem, ţe České republice v posledních letech chybí právě dlouhodobá strategie rozvoje? Nesporně nám chybí odborný koncept, co uděláme pro to, abychom během deseti patnácti let nezŧstali montáţní halou, coţ je pro naši zemi velmi poniţující a nebezpečné. Někdo nám dodá výkresy, někdo součástky ?a my to vyrobíme. Ale to umějí líp v Indii nebo jinde. Druhá věc je, jaký koncept vtiskneme našemu zemědělství a potravinářství. My jsme de facto propachtovali všechny národní řetězce do rukou úplně jiných vlastnických okruhŧ. Musíme se podívat, jak jsou naše super kvalitní potraviny schopny konkurovat výrobkŧm, které jsou nesrovnatelně horší, akorát mají lepší balení. Kde je ale ta vize? Oborem číslo jedna na této planetě je internet, internetový obchod a internetové všechno včetně 3D tiskáren, na kterých mŧţete vyrobit mustr pro jakýkoliv produkt. Jak si s tím poradíme? My máme slušnou úroveň internetové a počítačové gramotnosti a to je dobrý základ. Teď je třeba si přiznat, ţe jsme ve tvorbě konceptu propásli dejme tomu patnáct let, pojďme je přeskočit a nastoupit do prvního vagonu moderního vzdělávacího systému, věku internetu, který je dŧleţitější neţ stavba dálnic. Takţe kdo toto bude umět, bude moci naší zemi vtisknout koncept. Pokud to neudělá, počkáme dalších 15 let, aţ ten dnešní zestárne a zase skočíme do toho dalšího a tak dále. V tomto směru si myslím, ţe není úplně špatná existence úřednické vlády, jeţ mŧţe bez tlakŧ politických stran přistoupit k definici zásadních úkolŧ. Tato země si musí poloţit pět sedm základních otázek a pak si na ně odpovědět. A tím vznikne ţádaná vize. KDO JE VLADIMÍR ŢELEZNÝ * Narodil se 3. března 1945 v Kujbyševě (dnes Samara, Rusko). Plné znění zpráv


* Vystudoval obor sociologie-publicistika na FSV UK. * Pracoval v Československé televizi, v samizdatových časopisech a tiskové agentuře Associated Press v Británii. * Byl mluvčí Občanského fóra, mluvčí vlády a poradce bývalého premiéra Petra Pitharta. * V čele televize Nova byl od roku 1993 do 2003, od listopadu 2013 vede TV Barrandov. * Byl senátorem a europoslancem. * Je podruhé ţenatý a má čtyři děti."

URL| http://www.denik.cz/z_domova/reditel-tv-barrandov-vladimir-zelezny-moc-na-dohled-je-velmi-sjednocujiciprvek.html

Kdyţ jste sám za sebe, lze si na patologický adrenalin zvyknout 9.11.2013


Rozhovor

Pomáhal s transformací největší brazilské pojišťovny a při tom si navykl sledovat ve zpětném zrcátku, kdo jede za jeho autem. V Jiţní Koreji pak měl rozjíţdět nový byznys pro ING – jenţe zemi zasáhla světová finanční krize, coţ ho donutilo seznámit se s podivuhodnými kličkami tamějšího pracovního práva, které prakticky neumoţňuje dávat výpovědi. Od září je Michal Špaňár výkonným ředitelem finančněporadenské společnosti Partners. První díl rozhovoru: Plavat jsem se musel naučit rychle První díl našeho rozhovoru jsme zakončili povídáním o kvalitách brazilského finančního trhu. Říkal jste, ţe investiční, bankovní či dŧchodový byznys je tam mnohem dál neţ ten náš. Sjakým zadáním jste vlastně do Brazílie tehdy přijíţděl? Mým úkolem vnejvětší brazilské pojišťovně SulAmerica, vníţ drţela ING, pro kterou jsem pracoval, minoritní podíl, bylo dále rozvíjet stávající aktivity voblasti ţivotního pojištění a penzí. Ve vzduchu se navíc vznášela zásadní reforma penzijního systému a já měl velmi úspěšnou zkušenost srozjíţděním nových věcí. Proto si nejspíš vybrali právě mě. Byla to úţasná zkušenost. Proč? ZBrazílie jsem odjíţděl zúplně jiné firmy, neţ do jaké jsem přijel. Zobrovského, pomalého mamuta se šesti tisíci zaměstnanci a stodesetiletou tradicí se stal dynamický dravec. Hlavním hybatelem změn přitom byl majitel, zástupce rodiny, která vpojišťovně drţela majoritní podíl. Vyhodil nejvyššího najatého manaţera, vyhrnul si rukávy a pustil se do práce – jelikoţ to byla jeho firma, všechno se začalo hýbat a měnit podle jeho rozhodnutí. A hned. Patrick, jak se jmenuje, ale zase byl přístupný diskuzi, rozhodnutí dělal po diskuzi a po zváţení alternativ. Povedla se primární emise menší části akcií, díky níţ jsme získali sedm miliard korun pro další rozvoj, zavedli jsme zcela nové produkty, které se rychle staly lídry na trhu, a inovovali tak stávající portfolio investičních i čistě rizikových produktŧ. Mimochodem, díky velmi chabému sociálnímu systému Brazilci mnohem lépe chápou dŧleţitost pojištění rizik. Vědí, ţe kdyţ se pojistí špatně nebo nepojistí vŧbec, skončí vmaléru. U nás pořád naivně věříme, ţe se o nás stát postará, i kdyţ je čím dál jasnější, ţe nepostará. Ne kaţdý Brazilec si ale mŧţe dovolit ţivotní pojištění… To je pravda, zároveň ale platí, ţe kaţdý, kdo si pojištění dovolit mŧţe, pojištěný je. Tedy pokud nepatříte mezi ty opravdu bohaté Brazilce. Těch není vŧbec málo a ti se opravdu pojišťovat nepotřebují. Těm jsme ale vymysleli na míru speciální produkty, které jim pomáhaly efektivně předávat majetek dalším generacím. Individuální odpovědnost je vBrazílii určitě mnohem rozvinutější neţ vEvropě. Vtom se také máme hodně co učit. Zdá se, ţe Brazílie je pro pojišťovny zemí zaslíbenou, vy jste se ale po čtyřech letech opět rozhodl zdvihnout kotvy a vyrazil na druhý konec světa. Co vás ktomu vedlo? Plné znění zpráv


Dŧvodŧ bylo několik. Končil mi dohodnutý kontrakt a musel jsem se rozhodnout, jestli se vBrazílii usadit natrvalo a stát se Brazilcem se vším všudy, nebo odjet. A jakkoliv je to úţasná a krásná země plná energie, která mě okouzlila, je to také hodně divoká země. Jako turista jste vBrazílii většinou vpohodě na pláţi, ale kdyţ téměř kaţdý den slýcháte o velmi nepříjemných věcech, které se stávají vašim kolegŧm a přátelŧm při běţném ţivotě ve velkoměstě, a i vy sám musíte být neustále ve střehu, po čase si uvědomíte, ţe je čas na změnu. Pokud je člověk sám za sebe, lze si na patologický adrenalin docela zvyknout, jakmile ale máte rodinu, děti, které by měly časem chodit samy do školy, nezvyknete si nikdy. I do Česka občas dorazí zprávy o únosech dětí bohatých Brazilcŧ… … časté nejsou pouze únosy dětí, ale únosy kohokoliv a i mnohem horší věci. U dětí je to ale samozřejmě nejbolestnější. Tečka. Zaţil jste něco podobného na vlastní kŧţi? Na rozdíl od velké většiny kolegŧ osobně naštěstí ne. Částečně jsem opravdu měl jen kliku, částečně ale podle mého pomohla i prevence. Stal jsem se do značné míry neviditelným, snaţil jsem se maximálně splynout sdavem. Skoro kaţdý, aţ na několik absolutních výjimek, co jsem poznal, si něčím podobným prošel a má buďto pouze nepříjemnou, nebo úplně strašidelnou zkušenost. Snad se to lepší, ale pokud ano, tak jen velmi pomalu. Platí, ţe kdyţ zaplatíte, mŧţete si být jistý, ţe to dobře dopadne? Ne. Vŧbec. Bohuţel. A nejde jen o únosy. Zdá se, ţe práce vBrazílii na vyšších postech vyţaduje velkou porci osobní odvahy… Je to součást té práce. Riziko mŧţete zmenšit, ale nikdy ho nemŧţete eliminovat. Čert vem věci nebo peníze, ty se dají znovu koupit nebo vydělat. Ztratit ale mŧţete mnohem víc. Říkal jste, ţe jste se snaţil maximálně splynout sdavem. Co si pod tím mŧţu představit? Výhodou je, ţe vBrazílii se mŧţe za Brazilce prohlásit úplně kaţdý. Nezáleţí na barvě pleti ani na rase, jsou tam úplně všichni. Mimochodem včetně Asiatŧ, Arabŧ nebo Ţidŧ – a je úsměvné, ţe jinde na světě si tyhle dvě skupinky vzájemně jdou po krku, ale vBrazílii ţijí vsymbióze a často se ţení mezi sebou. Vizuálně jsem proto nijak nevyčníval. Navíc jsem systematicky nosil místní věci. Ţádné drahé hodinky, ţádný luxus, nic. Zpočátku jsem měl i obyčejné auto, později jsem si uţ musel koupit větší, ale to bylo zase včetně speciálních bezpečnostních prvkŧ – neprŧstřelná tmavá skla, zvláštní úprava… Hlavní je nevyčnívat, skutečně být jeden z mnoha. Cestou do práce si zvyknete neustále pozorovat ve zpětném zrcátku, jestli vás někdo nesleduje – kdyţ za sebou uvidíte motorku se dvěma jezdci, máte prakticky jistotu, ţe jde do tuhého. Po čase uţ dění okolo sebe monitorujete úplně automaticky a člověk si prostě zvykne. Začínám chápat, proč jste se nakonec rozhodl přesunout do Jiţní Koreje, jedné znejbezpečnějších zemí na světě… Paradoxně to přitom hlavní dŧvod, proč jsem se do Koreje vydal, nebyl. Bezpečnost rodiny ale opravdu byla jedním zklíčových dŧvodŧ, proč se neusadit natrvalo vBrazílii. Včem byla Korea jiná pracovně? Tohle uţ byla zase čistá ING, tedy klasický nadnárodní korporát. Největší rozdíl byl určitě vtom, ţe korejská divize ING byla neskutečně bohatá. Šlo o třetí nejvýdělečnější byznys ING po Holandsku a Spojených státech. Všechny ostatní asijské země vydělávaly dohromady méně neţ korejská divize. Jak je moţné, ţe byla ING vKoreji takhle úspěšná? Měla i trochu štěstí, ale hlavně vjednu chvíli udělala dobré klíčové rozhodnutí. Vdobě velké asijské krize vdevadesátých letech ji vedl Holanďan svýborným citem pro hru. Kdyţ konkurence vyhazovala, on nabíral nejschopnější lidi ksobě do firmy a rozjel vlastní velkorysou distribuční síť. Ta měla ve finále devět tisíc poradcŧ Plné znění zpráv


sprŧměrem pěti ţivotních pojistek na člověka a měsíc. Navíc firma vkrizi nezpanikařila, fungovala a pomohla stabilizovat lokální situaci a citlivou politikou si udělala velmi dobré jméno u regulátora. Vy jste ale do Koreje přišel vroce 2009. To nebyly zrovna zlaté časy. Krize zasáhla firmu brutálně. Byl to tvrdý náraz do zdi. Ačkoliv jsem byl vyslán na Korejský poloostrov, abych rozjel další masivní expanzi, moje úkoly se krátce po příjezdu rychle změnily. Situace byla o to horší, ţe korejské firmy byly krizí zasaţeny daleko méně neţ ty nadnárodní. Jak klienti, tak dealeři začali ING houfně opouštět prakticky ze dne na den. A my museli zachraňovat, co se dalo. Odešla třetina distribuční sítě, klienti měli velkou nedŧvěru kmezinárodním firmám obecně, ve firmě vznikly velmi militantní odbory, coţ je vKoreji zásadní problém pro kaţdou firmu… Zkrátka moc a moc se toho pokazilo, a navíc vjednu chvíli. Jak se podařilo postavit korejskou ING zpět na nohy? Nepodařilo. Firma je dnes prodaná. Většinu doby firma hlavně redukovala aktivity, sniţovala počet zaměstnancŧ a osekávala náklady. Byla to zajímavá, ale ne právě příjemná zkušenost. Vyhazovat Korejce je těţší neţ vyhazovat Čechy? To rozhodně. Ono to vlastně podle zákona prostě nejde – ani sníţit plat, natoţ propustit. Ale mŧţete změnit typ práce. A tak se to vkorejských firmách občas dělá tak, ţe se zaměstnanec tak dlouho pozitivně motivuje, aţ se nakonec rozhodne odejít sám. Mŧţe docházet aţ ktak kuriózním situacím, ţe jednoho dne člověk najde svŧj stŧl na chodbě před výtahem a jeho šéf ho pověří úkolem počítat kaţdého, kdo kolem něj projde. To moc dlouho nevydrţí ani ti nejotrlejší. A pokud přece jen, vgaráţích je vţdycky místa dost a auta se přece taky musí počítat… Jiţní Korea má zkrátka svá specifika, která musíte respektovat. My ale platili velmi vysoké odstupné a pak uţ se dobrovolníci přece jen našli. Takţe jste asi příliš nepřemýšlel o prodlouţení kontraktu? To skutečně nebyl ten případ. Jakkoliv je Korea zajímavá země, přece jen je hodně specifická. Člověk je odkázán na ţivot vexpatském ghettu, a to vás brzy omrzí. A to i kdyţ ţije člověk vplné péči a dostatku a má luxusní bydlení nedaleko prezidentského paláce a japonského velvyslanectví. (smích) Po návratu do Česka jste ještě chvíli pracoval pro českou ING, ale uţ ne na dlouho. Proč? Přišel jsem do zcela jiného prostředí, neţ ze kterého jsem odcházel, a prioritu měly úplně jiné věci, neţ které by mě těšily. Navíc jsem dělal velké, ale hodně „dovnitř― orientované projekty – a to mě úplně nebavilo. Poslední a zrovna docela zajímavá práce byla příprava na penzijní reformu a druhý pilíř, který ING nakonec stejně odpískala, a naopak nastala další vlna výrazných redukcí a změn. Nezapadal jsem do toho prostředí, nemělo smysl čekat a snaţit se zŧstávat. Vtu chvíli vás oslovili headhunteři snabídkou práce pro Partners? Ano – udělal jsem si pár měsícŧ prázdniny a během nich běţely rŧzné diskuze. Nabídek bylo víc, ale tahle zvítězila. Proč? Vtěch jiných diskuzích šlo zase o velké korporáty, ve kterých je teď obecně velký dŧraz na minimalizaci rizik, zavádění nové regulace, sniţování nákladŧ, řešení problémŧ sIT a podobné dovnitř zaměřené priority. A je vnich také aţ příliš mnoho politikaření a spousta sebeprezentátorŧ bez konkrétních výsledkŧ a rŧzných tu regionálních, tu lokálních mudrcŧ, kteří nenesou odpovědnost, ale potřebujou zdŧvodnit existenci nějakou aktivitou, která ale bohuţel brzdí ty, kteří něco dělat skutečně chtějí. A já chtěl po těch letech zkusit něco jiného, něco dynamického, ţivého, co má konkrétní majitele. Líbila se mi moţnost přímo komunikovat sakcionáři – uţ vBrazílii jsem si uvědomil, ţe privátně vlastněné firmy zkrátka mají úplně jiný drajv a jinou kulturu. O tom, sjakými vizemi Michal Špaňár do Partners přišel, si povíme více za týden. ============================================ Plné znění zpráv


Michal Špaňár -------------------------------------------Mgr. Michal Špaňár, MBA, vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a MBA na U. S. Business School v Praze ve spolupráci s Rochester Institute of Technology, N. Y., USA. Pracoval na ministerstvu vnitra a v pojišťovně Allianz, vroce 2000 pak nastoupil do nizozemského holdingu ING, kde pracoval dalších třináct let na rŧzných postech. V letech 2000 aţ 2004 postavil pro ING velmi úspěšný model korporátního byznysu, se kterým se společnost z nuly stala lídrem trhu v zaměstnaneckých benefitech. V následujících čtyřech letech transformoval největší brazilskou pojišťovnu SulAmérica v moderní finanční společnost. Poslední tři roky se věnoval strategickým projektŧm ING pro český a slovenský trh a řízení penzijních produktŧ. Od září 2013 je výkonným ředitele Partners Financial Services. ============================================ ============================================ Rozhovory na horních šprušlích -------------------------------------------Dopravce Radim Jančura * Dokud nám budou vládnout hlupáci, spodnikáním neseknu * Pendolino je nešťastný vlak Vysokoobrátkový burzovní obchodník a protikorupční mecenáš Karel Janeček * Víc uţ vydělávat nemŧţeme * Jsme korupční velmoc, krade se tu víc neţ na Ukrajině * Politici znás dělají kretény. Nedejme se! Dovozce japonských potravin a turistŧ Tomio Okamura * Zpopeláře milionářem * Postrádám u nás dlouhodobé vize Majitel prvního slevového webu Tomáš Čupr * Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelŧm mat balíkomat? * Ekonomická krize? S tou mě strašili, i kdyţ jsem zakládal Slevomat * Český restauratér dobývá Ameriku * Potravinářský prŧmysl nás všechny šidí Učitel dobrého jídla Roman Vaněk * Peníze se v gastronomii válí na zemi, jen je málokdo umí sebrat * Procházíme gastronomickou pubertou Tvŧrce webu pro filmové nadšence Martin Pomothy * ČSFD.cz. Příběh impéria filmových fanouškŧ * ČSFD.cz je pro mě jen koníček, ne byznys! Směnárník Mikuláš Švéda * Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, přestane se to hejbat, dotuj to! * Musíme spadnout na dno a odřít si zadek Výrobce outdoorového a sportovního oblečení Václav Hrbek * Dřív se dobré zboţí prodávalo samo. Dnes uţ to bez drahých kampaní nejde Plné znění zpráv


* V Londýně jsme nechtěli zapadnout v šedivém prŧměru, riskli jsme holínky ============================================

URL| http://finmag.penize.cz/financni-poradenstvi/275688-kdyz-jste-sam-za-sebe-lze-si-na-patologickyadrenalin-zvyknout

Depolitizace politiky? (Jan Duda) 9.11.2013

idnes.cz - blog

str. 00

Depolitizace politiky? V poslední dekádě jsme svědky zdánlivé politizace politiky jako takové. Čím dál více veřejného prostoru je vyplňováno debatami, spory a rozhodováním o samotném obsahu politiky, jejím morálním rozměru a „lidskoprávní― agendě. Nové politické strany se namísto socioekonomického vymezení prezentují jako nositelé nového obsahu samotné politiky. Je ovšem nutné si uvědomit, ţe politické elity pouze reflektují poptávku voličŧ a stávající společenské trendy. Převaţující interpretace výsledkŧ uplynuvších voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky se zaměřuje na bezprecedentní úspěch nových politických stran, konkrétně Babišova hnutí ANO 2011 a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury, které společně získaly 25,53 % hlasŧ a 61 mandátŧ v dolní komoře parlamentu. Vzestupu nových politických stran odpovídá úpadek těch tradičních: vítězná sociální demokracie dosáhla nejhoršího výsledku od roku 1992 a tradiční strany (ODS, ČSSD, KSČM a lidovci) společně nezískaly ani polovinu hlasŧ. Političtí komentátoři se shodují na dvou rysech nových politických stran, které spolu do značné míry souvisejí: zaprvé na jejich protestním a populistickém charakteru, zadruhé na jejich nezařaditelnosti v rámci pravolevého socioekonomického spektra. Podle politologa Stanislava Balíka nás celkový propad tradičních politických stran s jasně zakotveným ideovým profilem navrací do nestabilního prostoru střední Evropy. [1] Jako celoevropský problém pak vnímá vnitřní strukturální slábnutí tradičních stran. Nové strany nevznikají kolem jasných společenských a řešitelných témat, nýbrţ pouze kolem morálního rozhořčení a pranýřování odvěkých nedostatkŧ; problémy pojmenovávají, ale nenabízejí vize jejich konkrétního řešení. Navíc není jasné, za které z velkých hodnot se stavějí – zda spíše za svobodu, efektivitu, rovnost, či bezpečí. Podle Balíka je tento trend pro společnost škodlivý a ve svém dŧsledku zničující. Podle Michala Kubáta z FSV UK je společným jmenovatelem nových stran jejich odpor proti „stranické politice jako takové―. [2] Coby alternativy jsou nabízeny vláda odborníkŧ namísto politikŧ (ANO 2011), přímá demokracie švýcarského typu (VV, Úsvit) či model vŧdcovské vlády jedné výrazné osoby (SPOZ). Kubát povaţuje tyto experimenty za nebezpečné pro demokratický reţim našeho státu. S obecnými závěry Stanislava Balíka lze – mimo jiné pro jejich obecnost – souhlasit, kdeţto závěry Kubátova komentáře jsou problematičtější. Kubát totiţ ztotoţňuje stranickou politiku jednak s demokracií, jednak s politikou jako takovou. Zatímco první implikaci není těţké zpochybnit poukazem na řadu ne-demokratických reţimŧ, ve kterých fungují stranické systémy (Rusko, Turecko, kavkazské státy, země Latinské Ameriky) [3] , druhá implikace nedává smysl sama o sobě – politika coby výkon moci je v principu nezávislá na tom, zda ji vykonávají strany, vŧdci, či lid jako celek (anarchie). Nová agenda Současný trend nástupu protestně-populistických stran a hnutí ve zdánlivě konsolidovaných demokraciích postkomunistického regionu střední a východní Evropy je dle mého názoru moţné relativizovat zasazením do dvojího kontextu. Plné znění zpráv


Zaprvé, populistické a protestně profilované strany v poslední dekádě zaznamenaly úspěch rovněţ v zemích západní Evropy, v řadě z nichţ narušily stranické systémy, které se zdály být stabilní po několik desítek let. Mám na mysli kupříkladu rakouskou Svobodnou stranu, francouzskou Národní frontu, Kandidátku Pima Fortuyna v Nizozemí, italské Hnutí pěti hvězd či finské hnutí Praví Finové. K primárně protestně-populistickým stranám mŧţeme přiřadit strany, jejichţ program se v první řadě soustředí na témata, která se zdála být v daných zemích uspokojivě vyřešena. K těmto spadají především Skotská národní strana, italská Liga severu či strany se separatistickou agendou ve Španělsku a Belgii. Vedle vzestupu nových stran s populistickými a na primární (národní a náboţenské) identity zaměřenými programy je třeba vzít v potaz, ţe rovněţ tradiční politické strany západoevropských zemí v posledních letech přibírají témata, jeţ se vymykají socioekonomickému pravolevému spektru. Typickým příkladem je přijetí anti-environmentální agendy dvěma hlavními německými stranami. Jak vládní CDU-CSU tak i opoziční SPD vyslyšely v červnu 2011 protiatomové nálady německých občanŧ a společně odhlasovaly postupné odstavení všech jaderných elektráren v Německu do roku 2022. [4] Bezprostřední příčinou byla tehdy teprve tři měsíce stará havárie v japonské elektrárně Fukušima, kterou poškodila vlna tsunami – riziko, jeţ je v Německu prakticky vyloučené. Epocha neutralizací Vedle zasazení do geografického kontextu je uţitečné vzestup nových stran ve střední a východní Evropě relativizovat jeho zasazením do historického kontextu. Na tomto místě si dovoluji volně interpretovat úvahu německého konzervativního myslitele Carla Schmitta o „Epochách neutralizací a depolitizací―. Pravolevé socioekonomické dělení politického spektra, které je povaţováno za tradiční, je ve střední Evropě dominantním teprve od konce 19. století. V této době ekonomické a třídní štěpení začalo převaţovat nad národnostními štěpeními, ačkoliv ta zŧstala významná přinejmenším do konce druhé světové války. Nacionální dělení společnosti vystřídalo během 17. století dělení náboţenské. Z historizujícího úhlu pohledu je tedy logické vidět rovněţ ekonomické štěpení jako dočasné. Na místě je tedy otázka, jaké štěpení převezme hlavní politickou úlohu v prŧběhu neutralizace ekonomických a sociálních rozdílŧ. Carl Schmitt byl ve 30. letech minulého století svědkem dominance sociálně-třídních rozdílŧ a předvídal jejich neutralizaci politizací „techniky―, kterou spatřoval zejména v rozpadu mezinárodního práva garantujícího omezené války a následném vypuknutí dvou technicky neomezených světových válek. O necelých sto let později jsme svědky zdánlivé politizace politiky jako takové. Čím dál více veřejného prostoru je vyplňováno debatami, spory a rozhodováním o samotném obsahu politiky, jejím morálním rozměru a „lidskoprávní― agendě. Významná část aktérŧ mezinárodní politiky přestává vyuţívat lidskoprávní argumenty pouze jako propagandu, ale přikládá jim skutečný význam, a to i za cenu vlastního poškození. Nové politické strany se namísto socioekonomického vymezení prezentují jako nositelé nového obsahu samotné politiky. V poslední době bylo nejjednodušším a zároveň nejprázdnějším vyjádřením této sebeidentifikace heslo „Nejsme jako politici. Makáme.― Je ovšem nutné si uvědomit, ţe politické elity pouze reflektují poptávku voličŧ a stávající společenské trendy. V poslední instanci jsou to samotní občané, kdo se v narŧstající míře identifikuje nepoliticky jako nositel čisté morálky v protikladu ke špinavé moci. -------------------------------------------------------------------------------[1] Stanislav Balík: Jsou tradiční strany v rozkladu? In: Mladá Fronta DNES 29. října 2013, str. 15. [2] Michal Kubát: Politiku nespasí odbornictví, švýcarský model ani vŧdci. Tamtéţ. [3] http://democracyranking.org/?page_id=57*prettyPhoto [4] http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/128921-stop-jaderne-energii-rozhodl-nemecky-spolkovy-snem/



URL| http://duda.blog.idnes.cz/c/375861/Depolitizace-politiky.html

Kdyţ jste sám za sebe, lze si na patologický adrenalin zvyknout 9.11.2013

penize.cz

str. 00

Rozhovor

Pomáhal s transformací největší brazilské pojišťovny a při tom si navykl sledovat ve zpětném zrcátku, kdo jede za jeho autem. V Jiţní Koreji pak měl rozjíţdět nový byznys pro ING – jenţe zemi zasáhla světová finanční krize, coţ ho donutilo seznámit se s podivuhodnými kličkami tamějšího pracovního práva, které prakticky neumoţňuje dávat výpovědi. Od září je Michal Špaňár výkonným ředitelem finančněporadenské společnosti Partners. První díl rozhovoru: Plavat jsem se musel naučit rychle První díl našeho rozhovoru jsme zakončili povídáním o kvalitách brazilského finančního trhu. Říkal jste, ţe investiční, bankovní či dŧchodový byznys je tam mnohem dál neţ ten náš. S jakým zadáním jste vlastně do Brazílie tehdy přijíţděl? Mým úkolem v největší brazilské pojišťovně SulAmerica, v níţ drţela ING, pro kterou jsem pracoval, minoritní podíl, bylo dále rozvíjet stávající aktivity v oblasti ţivotního pojištění a penzí. Ve vzduchu se navíc vznášela zásadní reforma penzijního systému a já měl velmi úspěšnou zkušenost s rozjíţděním nových věcí. Proto si nejspíš vybrali právě mě. Byla to úţasná zkušenost. Proč? Z Brazílie jsem odjíţděl z úplně jiné firmy, neţ do jaké jsem přijel. Z obrovského, pomalého mamuta se šesti tisíci zaměstnanci a stodesetiletou tradicí se stal dynamický dravec. Hlavním hybatelem změn přitom byl majitel, zástupce rodiny, která v pojišťovně drţela majoritní podíl. Vyhodil nejvyššího najatého manaţera, vyhrnul si rukávy a pustil se do práce – jelikoţ to byla jeho firma, všechno se začalo hýbat a měnit podle jeho rozhodnutí. A hned. Patrick, jak se jmenuje, ale zase byl přístupný diskuzi, rozhodnutí dělal po diskuzi a po zváţení alternativ. Povedla se primární emise menší části akcií, díky níţ jsme získali sedm miliard korun pro další rozvoj, zavedli jsme zcela nové produkty, které se rychle staly lídry na trhu, a inovovali tak stávající portfolio investičních i čistě rizikových produktŧ. Mimochodem, díky velmi chabému sociálnímu systému Brazilci mnohem lépe chápou dŧleţitost pojištění rizik. Vědí, ţe kdyţ se pojistí špatně nebo nepojistí vŧbec, skončí v maléru. U nás pořád naivně věříme, ţe se o nás stát postará, i kdyţ je čím dál jasnější, ţe nepostará. Ne kaţdý Brazilec si ale mŧţe dovolit ţivotní pojištění… To je pravda, zároveň ale platí, ţe kaţdý, kdo si pojištění dovolit mŧţe, pojištěný je. Tedy pokud nepatříte mezi ty opravdu bohaté Brazilce. Těch není vŧbec málo a ti se opravdu pojišťovat nepotřebují. Těm jsme ale vymysleli na míru speciální produkty, které jim pomáhaly efektivně předávat majetek dalším generacím. Individuální odpovědnost je vBrazílii určitě mnohem rozvinutější neţ vEvropě. Vtom se také máme hodně co učit. Zdá se, ţe Brazílie je pro pojišťovny zemí zaslíbenou, vy jste se ale po čtyřech letech opět rozhodl zdvihnout kotvy a vyrazil na druhý konec světa. Co vás ktomu vedlo? Dŧvodŧ bylo několik. Končil mi dohodnutý kontrakt a musel jsem se rozhodnout, jestli se vBrazílii usadit natrvalo a stát se Brazilcem se vším všudy, nebo odjet. A jakkoliv je to úţasná a krásná země plná energie, která mě okouzlila, je to také hodně divoká země. Jako turista jste vBrazílii většinou vpohodě na pláţi, ale kdyţ téměř kaţdý den slýcháte o velmi nepříjemných věcech, které se stávají vašim kolegŧm a přátelŧm při běţném ţivotě ve velkoměstě, a i vy sám musíte být neustále ve střehu, po čase si uvědomíte, ţe je čas na změnu. Pokud je člověk sám za sebe, lze si na patologický adrenalin docela zvyknout, jakmile ale máte rodinu, děti, které by měly časem chodit samy do školy, nezvyknete si nikdy. Plné znění zpráv


I do Česka obsah dorazí zprávy o únosech dětí bohatých Brazilcŧ… … časté nejsou pouze únosy dětí, ale únosy kohokoliv a i mnohem horší věci. U dětí je to ale samozřejmě nejbolestnější. Tečka. Zaţil jste něco podobného na vlastní kŧţi? Na rozdíl od velké většiny kolegŧ osobně naštěstí ne. Částečně jsem opravdu měl jen kliku, částečně ale podle mého pomohla i prevence. Stal jsem se do značné míry neviditelným, snaţil jsem se maximálně splynout sdavem. Skoro kaţdý, aţ na několik absolutních výjimek, co jsem poznal, si něčím podobným prošel a má buďto pouze nepříjemnou, nebo úplně strašidelnou zkušenost. Snad se to lepší, ale pokud ano, tak jen velmi pomalu. Platí, ţe kdyţ zaplatíte, mŧţete si být jist, ţe to dobře dopadne? Ne. Vŧbec. Bohuţel. A nejde jen o únosy. Zdá se, ţe práce vBrazílii na vyšších postech vyţaduje velkou porci osobní odvahy… Je to součást té práce. Riziko mŧţete zmenšit, ale nikdy ho nemŧţete eliminovat. Čert vem věci nebo peníze, ty se dají znovu koupit nebo vydělat. Ztratit ale mŧţete mnohem víc. Říkal jste, ţe jste se snaţil maximálně splynout sdavem. Co si pod tím mŧţu představit? Výhodou je, ţe vBrazílii se mŧţe za Brazilce prohlásit úplně kaţdý. Nezáleţí na barvě pleti ani na rase, jsou tam úplně všichni. Mimochodem včetně Asiatŧ, Arabŧ nebo Ţidŧ – a je úsměvné, ţe jinde na světě se tyhle dvě skupinky vzájemně jdou po krku, ale vBrazílii ţijí vsymbióze a často se ţení mezi sebou. Vizuálně jsem proto nijak nevyčníval. Navíc jsem systematicky nosil místní věci. Ţádné drahé hodinky, ţádný luxus, nic. Zpočátku jsem měl i obyčejné auto, později jsem si uţ musel koupit větší, ale to bylo zase včetně speciálních bezpečnostních prvkŧ, neprŧstřelná tmavá skla, zvláštní úprava… Hlavní je nevyčnívat, skutečně být jeden z mnoha. Cestou do práce si zvyknete neustále pozorovat ve zpětném zrcátku, jestli vás někdo nesleduje – kdyţ za sebou uvidíte motorku se dvěma jezdci, máte prakticky jistotu, ţe jde do tuhého. Po čase uţ dění okolo sebe monitorujete úplně automaticky a člověk si prostě zvykne. Začínám chápat, proč jste se nakonec rozhodl přesunout do Jiţní Koreje, jedné znejbezpečnějších zemí na světě… Paradoxně to přitom hlavní dŧvod, proč jsem se do Koreje vydal, nebyl. Bezpečnost rodiny ale opravdu byla jedním zklíčových dŧvodŧ, proč se neusadit natrvalo vBrazílii. Včem byla Korea jiná pracovně? Tohle uţ byla zase čistá ING, tedy klasický nadnárodní korporát. Největší rozdíl byl určitě vtom, ţe korejská divize ING byla neskutečně bohatá. Šlo o třetí nejvýdělečnější byznys ING po Holandsku a Spojených státech. Všechny ostatní asijské země vydělávaly dohromady méně neţ korejská divize. Jak je moţné, ţe byla ING vKoreji takhle úspěšná? Měla i trochu štěstí, ale hlavně vjednu chvíli udělala dobré klíčové rozhodnutí. Vdobě velké asijské krize vdevadesátých letech ji vedl Holanďan svýborným citem pro hru. Kdyţ konkurence vyhazovala, on nabíral nejschopnější lidi ksobě do firmy a rozjel vlastní velkorysou distribuční síť. Ta měla ve finále devět tisíc poradcŧ sprŧměrem pěti ţivotních pojistek na člověka a měsíc. Navíc firma vkrizi nezpanikařila, fungovala a pomohla stabilizovat lokální situaci a citlivou politikou si udělala velmi dobré jméno u regulátora. Vy jste ale do Koreje přišel vroce 2009. To nebyly zrovna zlaté časy. Krize zasáhla firmu brutálně. Byl to tvrdý náraz do zdi. Ačkoliv jsem byl vyslán na Korejský poloostrov, abych rozjel další masivní expanzi, moje úkoly se krátce po příjezdu rychle změnily. Situace byla o to horší, ţe Plné znění zpráv


korejské firmy byly krizí zasaţeny daleko méně neţ ty nadnárodní. Jak klienti, tak dealeři začali ING houfně opouštět prakticky ze dne na den. A my museli zachraňovat, co se dalo. Odešla třetina distribuční sítě, klienti měli velkou nedŧvěru kmezinárodním firmám obecně, ve firmě vznikly velmi militantní odbory, coţ je vKoreji zásadní problém pro kaţdou firmu… Zkrátka moc a moc se toho pokazilo, a navíc vjednu chvíli. Jak se podařilo se postavit korejskou ING zpět na nohy? Nepodařilo. Firma je dnes prodaná. Většinu doby firma hlavně redukovala aktivity, sniţovala počet zaměstnancŧ a osekávala náklady. Byla to zajímavá, ale ne právě příjemná zkušenost. Vyhazovat Korejce je těţší neţ vyhazovat Čechy? To rozhodně. Ono to vlastně podle zákona prostě nejde – ani sníţit plat, natoţ propustit. Ale mŧţete změnit typ práce. A tak se to vkorejských firmách občas dělá tak, ţe se zaměstnanec tak dlouho pozitivně motivuje, aţ se nakonec rozhodne odejít sám. Mŧţe docházet aţ ktak kuriózním situacím, ţe jednoho dne člověk najde svŧj stŧl na chodbě před výtahem a jeho šéf ho pověří úkolem počítat kaţdého, kdo kolem něj projde. To moc dlouho nevydrţí ani ti nejotrlejší. A pokud přece jen, vgaráţích je vţdycky místa dost a auta se přece taky musí počítat… Jiţní Korea má zkrátka svá specifika, která musíte respektovat. My ale platili velmi vysoké odstupné a pak uţ se dobrovolníci přece jen našli. Takţe jste asi příliš nepřemýšlel o prodlouţení kontraktu? To skutečně nebyl ten případ. Jakkoliv je Korea zajímavá země, přece jen je hodně specifická. Člověk je odkázán na ţivot vexpatském ghettu, a to vás brzy omrzí. A to i kdyţ ţije člověk vplné péči a dostatku a má luxusní bydlení nedaleko prezidentského paláce a japonského velvyslanectví. (smích) Po návratu do Česka jste ještě chvíli pracoval pro českou ING, ale uţ ne na dlouho. Proč? Přišel jsem do zcela jiného prostředí, neţ ze kterého jsem odcházel, a prioritu měly úplně jiné věci, neţ které by mě těšily. Navíc jsem dělal velké, ale hodně „dovnitř― orientované projekty – a to mě úplně nebavilo. Poslední a zrovna docela zajímavá práce byla příprava na penzijní reformu a druhý pilíř, který ING nakonec stejně odpískala, a naopak nastala další vlna výrazných redukcí a změn. Nezapadal jsem do toho prostředí, nemělo smysl čekat a snaţit se zŧstávat. Vtu chvíli vás oslovili headhunteři snabídkou práce pro Partners? Ano – udělal jsem si pár měsícŧ prázdniny a během nich běţely rŧzné diskuze. Nabídek bylo víc, ale tahle zvítězila. Proč? Vtěch jiných diskuzích šlo zase o velké korporáty, ve kterých je teď obecně velký dŧraz na minimalizaci rizik, zavádění nové regulace, sniţování nákladŧ, řešení problémŧ sIT a podobné dovnitř zaměřené priority. A je vnich také aţ příliš mnoho politikaření a spousta sebeprezentátorŧ bez konkrétních výsledkŧ a rŧzných tu regionálních, tu lokálních mudrcŧ, kteří nenesou odpovědnost, ale potřebujou zdŧvodnit existenci nějakou aktivitou, která ale bohuţel brzdí ty, kteří něco dělat skutečně chtějí. A já chtěl po těch letech zkusit něco jiného, něco dynamického, ţivého, co má konkrétní majitele. Líbila se mi moţnost přímo komunikovat sakcionáři – uţ vBrazílii jsem si uvědomil, ţe privátně vlastněné firmy zkrátka mají úplně jiný drajv a jinou kulturu. O tom, sjakými vizemi Michal Špaňár do Partners přišel, si povíme více za týden. ============================================ Michal Špaňár -------------------------------------------Mgr. Michal Špaňár, MBA, vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a MBA na U. S. Business School v Praze ve spolupráci s Rochester Institute of Technology, N. Y., USA. Pracoval na ministerstvu vnitra a v pojišťovně Allianz, vroce 2000 pak nastoupil do nizozemského holdingu ING, kde pracoval dalších třináct let na rŧzných postech. V letech 2000 aţ 2004 postavil pro ING velmi úspěšný Plné znění zpráv


model korporátního byznysu, se kterým se společnost z nuly stala lídrem trhu v zaměstnaneckých benefitech. V následujících čtyřech letech transformoval největší brazilskou pojišťovnu SulAmérica v moderní finanční společnost. Poslední tři roky se věnoval strategickým projektŧm ING pro český a slovenský trh a řízení penzijních produktŧ. Od září 2013 je výkonným ředitele Partners Financial Services. ============================================ ============================================ Rozhovory na horních šprušlích -------------------------------------------Dopravce Radim Jančura * Dokud nám budou vládnout hlupáci, spodnikáním neseknu * Pendolino je nešťastný vlak Vysokoobrátkový burzovní obchodník a protikorupční mecenáš Karel Janeček * Víc uţ vydělávat nemŧţeme * Jsme korupční velmoc, krade se tu víc neţ na Ukrajině * Politici znás dělají kretény. Nedejme se! Dovozce japonských potravin a turistŧ Tomio Okamura * Zpopeláře milionářem * Postrádám u nás dlouhodobé vize Majitel prvního slevového webu Tomáš Čupr * Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelŧm mat balíkomat? * Ekonomická krize? S tou mě strašili, i kdyţ jsem zakládal Slevomat * Český restauratér dobývá Ameriku * Potravinářský prŧmysl nás všechny šidí Učitel dobrého jídla Roman Vaněk * Peníze se v gastronomii válí na zemi, jen je málokdo umí sebrat * Procházíme gastronomickou pubertou Tvŧrce webu pro filmové nadšence Martin Pomothy * ČSFD.cz. Příběh impéria filmových fanouškŧ * ČSFD.cz je pro mě jen koníček, ne byznys! Směnárník Mikuláš Švéda * Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, přestane se to hejbat, dotuj to! * Musíme spadnout na dno a odřít si zadek Výrobce outdoorového a sportovního oblečení Václav Hrbek * Dřív se dobré zboţí prodávalo samo. Dnes uţ to bez drahých kampaní nejde * V Londýně jsme nechtěli zapadnout v šedivém prŧměru, riskli jsme holínky ============================================

URL| http://www.penize.cz/275688-kdyz-jste-sam-za-sebe-lze-si-na-patologicky-adrenalin-zvyknout Plné znění zpráv


Moc na dohled je velmi sjednocující prvek 9.11.2013 Písecký deník str. 13 Události KATEŘINA PERKNEROVÁ; (kp) Generální ředitel TV Barrandov Vladimír Ţelezný poskytl regionálnímu Deníku exkluzivní rozhovor o své nové roli i aktuální politické situaci. K té řekl: Praha – Vítá mě šarmantní pán, kterého před desítkou let znali v Česku úplně všichni. Pozoruhodné je, ţe Vladimír Ţelezný se za tu dobu vŧbec nezměnil. Prvního muţe TV Nova mnozí neměli rádi, jeho grandiózní úspěch v televizní branţi překryly pozdější soudní tahanice. Jisté je, ţe polistopadový mluvčí Pithartovy vlády, senátor, europoslanec a vinař Vladimír Ţelezný je osobnost, jeţ má co říct. * Zase vás mŧţeme oslovovat pane řediteli, neboť v listopadu jste se stal šéfem TV Barrandov. Co vás k tomu vedlo? Třeba to, ţe mě dodnes lidé na ulici oslovují pane řediteli. Kdysi jsem byl díky pořadu Volejte řediteli jakýmsi modelovým ředitelem, a tak jsem si řekl, ţe bych to ještě nějaký čas mohl zkusit. * Jak to probíhalo? Oslovil vás majitel televize Jaromír Soukup jako krizového manaţera? Ne. Vŧbec bych nemluvil o krizovém managementu, v takové situaci TV Barrandov není. Obávám se, ţe ten potřebují jiné velké televizní stanice v Česku. Já jsem měl nějaký projekt, který pana Soukupa zaujal, a při rozhovorech nad ním padla nabídka, kterou jsem zváţil a velmi rád přijal. * Budu oponovat, neboť si myslím, ţe ambicí celoplošné televize je větší sledovanost, neţ je aktuálních zhruba pět procent TV Barrandov. I proto jste asi zveřejnil svŧj cíl tuto hranici zdvojnásobit. Jak toho chcete dosáhnout? Jsou dvě cesty. Kdyţ budu mít sedm miliard korun, deset procent není problém. Bolestivější a pomalejší cesta je profesionalizace Barrandova a vývoj nových formátŧ, které nebudou přemrštěně drahé. Musíme spoléhat spíše na nápad a neobvyklý obrat, který diváka zaujme, neţ na naleštěné studio o ploše 2800 metrŧ čtverečních a nablýskaný kompars. S tím ale nevystačíme, takţe nějaká investice nepochybně přijde. Předtím musíme vlastníkovi prokázat, ţe TV Barrandov je stabilizovaná a pak investice nejsou aţ takový problém, neboť televize je jednou z mála mediálních oblastí, kde se ty peníze vrátí. * Svět se ale za deset let, kdy jste z Novy odešel, dramaticky změnil. Díky rozšíření internetu všem stanicím ubývají diváci. Netáhnou uţ například reality show… Ty netáhnou čtyři aţ šest let. Jen v Česku jsme to nezaregistrovali. * Na výsluní snad zŧstaly jen pŧvodní seriály z prostředí, které všichni dŧvěrně známe. Jak zní vzhledem k obrovské konkurenci nových médií váš recept na úspěch? Vy si myslíte, ţe vám ho teď řeknu? * To nepředpokládám, spíš jsem doufala ve vymezení, kudy nejít. Ani náhodou vám to neprozradím, jen ať naši konkurenti dělají chyby. * Dobře, tak jinak. Víte, co jednotlivé věkové skupiny divákŧ v televizi vyhledávají? Obecně lze říct, ţe divácká obec za posledních deset let zestárla zhruba o devět let. To je závaţná okolnost, kterou musíte vzít v úvahu. Mladší lidé sedí u internetu a komunikují přes sociální sítě. Buď se této skutečnosti přizpŧsobíte a zestárnete v programové nabídce, nebo to nepřijmete, budete chtít oslovit i mladší generaci a pokusíte se o něco, co je chybně nazýváno zásnubami mezi televizí a internetem. Ony moţné z podstaty nejsou, jde o nemísitelné tekutiny, ale lze se inspirovat ţivostí a kontaktností internetu a pokusit se je přinést do klasických formátŧ, vytvořit jakýsi hybridní tvar, jenţ by byl atraktivní i pro mladší ročníky. Je to velmi těţká úloha.



* TV Barrandov hodně staví na starých, často předlistopadových seriálech. Je to jeden z nosných pilířŧ i do budoucna? Do pěti procent sledovanosti ano. V prostoru mezi pěti a deseti procenty uţ s tím nevystačíte. Musíte přinést něco nového a neobvyklého, co se zatím u nás nenabízí. Víte, všechny televize po čase podlehnou dojmu, ţe stačí jen profesionálně poskládat to, co mají, označit cílové skupiny, zjistit, co vysílá konkurence, najít nějakou mezeru, vklínit se do ní a úspěch se dostaví. Téměř všechny televize u nás rezignovaly na vývoj nových typŧ pořadŧ, moţná si vzpomenete, ţe TV Nova v 90. letech vyvíjela 15 aţ 20 formátŧ ročně, z nichţ pŧlka se úspěšně uplatnila na obrazovce. Navíc je tu jakási zakřiknutost českého televizního prostředí, které ztrácí sebevědomí a říká si, ţe raději vsadí na dovoz úspěšného zboţí ze zahraničí. Endemol ho dodá, vy ho draze platíte, dramaticky se tím zhorší ekonomika daného pořadu a navíc to nemusí být ono. Čili rezignaci na kreativitu bychom na Barrandově chtěli nahradit vlastními zdroji. * A je na to dost lidí? Lidí není nikdy dost. * Právě, okruh tvŧrcŧ, autorŧ, hercŧ, dramaturgŧ je dost omezený. A jsou v něm lidé, kteří proputovali všechny televize, takţe kde brát? Myslím, ţe známe metody, jak nalézt nový talent. První pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit. * V období kolem voleb se ukázala síla televize v oblasti aktuální publicistiky, Interview Daniely Drtinové s Michalem Haškem reálně ovlivnilo politické dění. TV Barrandov na kvalitní zpravodajství a diskusní pořady doposud nesázela. Patří k celoplošné televizi? Zpravodajství ano, diskusní pořady nikoliv nezbytně nutně. Na druhou stranu TV Barrandov patří do skupiny Médea, která vydává velmi vlivný politicky orientovaný týdeník Týden, a to není zanedbatelné médium z hlediska tvorby veřejného mínění. * Budete mít stejnou ambici i v televizi? Nesporně ji máme. TV Barrandov ji měla i v minulosti, ale nenašla dostatečně odlišný výraz. Kdyţ si přepínáte kanály a sledujete politické debaty, tak jen vidíte, jak se postupně rozlosovali politici a podle významu televizní stanice, jejího podílu na sledovanosti nebo tlaku jdou tam či onam. Divák si tak vybere předsedu vlády, ale uţ ne číslo dvě, čtyři či sedm z téţe strany, leda by to číslo sedm bylo ozvláštněno nějakým velkým skandálem. Na to ale nemŧţete spoléhat. Barrandovu by tedy slušela politická debata, ovšem musí být vedena úplně, ale úplně odjinud. My víme kudy, coţ vám samozřejmě neřeknu. * Zato klidně mŧţete potvrdit, ţe obnovíte pořad Volejte řediteli. Obnovíme ho určitě, on patřil k identitě televizní stanice, kterou řídil Ţelezný, a spoluvytvářel ji. Na druhou stranu je to experiment po deseti letech facebooku, internetu, Twitteru, skypu. Změří, co se za tu dobu stalo, zda je Ţelezný schopen pořád atraktivně odpovídat. * Třeba se v tomto pořadu stanete oním ţádaným glosátorem politického dění a nebudete muset hledat moderátora diskusního pořadu. V ţádném případě. To generálnímu řediteli nepřísluší. V pořadu tohoto typu mŧţe nenásilnou formou upozorňovat na televizní program a zároveň odbočit do jakékoliv oblasti politického a společenského ţivota. To lze, ale neumím si představit, ţe by byl glosátorem politických událostí v Česku. * Vy se tomu ale určitě nevyhnete, uţ proto, ţe jste byl politikem – senátorem a europoslancem. Jak byste odpověděl divákovi, který by se vás zeptal, jak vnímáte nástup Andreje Babiše, který je úspěšný byznysmen, nově majitel dvou vlivných deníkŧ a moţná i budoucí ministr?



Andrej Babiš bude muset velmi obezřetně zváţit, jakou roli přisoudí sám sobě po úţasném vítězství, jehoţ dosáhl, protoţe on je nesporným vítězem voleb. Za to mŧţe určité politické vakuum, které tu vzniklo v dŧsledku situace v několika politických stranách, dále nešťastná sázka bývalého prezidenta Václava Klause na Hlavu vzhŧru i velice špatná kampaň strany podporující současného prezidenta Zemana. V tomto vakuu lidé volili nejlepší kampaň a ta Babišova byla daleko nejkvalitnější. * Vy za jeho úspěchem vidíte jen tu kampaň? Kromě zmíněného politického prázdna to byla Babišova správná komunikace: Nebudu krást, nebudu lhát, budu pro vás pracovat, nedělám to pro sebe, ale pro další generaci, neboť já to jinak nemám zapotřebí. Tomuto vzkazu všichni věřili, protoţe kdyţ má někdo jeden Agrofert, nepotřebuje pátý nebo sedmý. Tento Babišŧv vzkaz měl vysoký stupeň dŧvěryhodnosti. Bude záleţet na tom, jak s tím nyní naloţí. Mŧţe zŧstat čestným předsedou hnutí a vysunout do popředí Stropnického, který jistě touţí stát se opět ministrem kultury a rozdávat hercŧm nějaké dotace, eventuálně vést diplomacii. Problém je, ţe my na to nejsme zvyklí. Vítěz voleb je pro nás automatickým kandidátem na premiéra. A tam nás čeká řada problémŧ a otázek. * Třeba ta, co skutečně vězí za Babišovým prŧnikem do veřejného prostoru, jaké jsou jeho pravé motivy? Andreje Babiše znám osobně, spolupracoval jsem s ním poslední zhruba dva roky a musím říct, ţe stupeň jeho naštvání byl mimořádně vysoký. Ptáte-li se na určitou nasycenost negativních emocí vŧči dosavadnímu politickému vývoji u nás, tak ta u něj nesporně byla. Neumím si představit, ţe by tam mohla být nějaká jiná ambice, třeba já budu ministr, pak budu moci ovlivnit daně a pomŧţu svému Agrofertu, tak to si nemyslím, to je příliš okaté a takový konstrukt je nereálný. * Máme prvního přímo zvoleného prezidenta, vy jste přítelem jeho předchŧdce Václava Klause… Já jsem stál na straně i toho současného, veřejně jsem podpořil volbu Miloše Zemana, dokonce jsem přispěl na jeho kampaň. * Naplňuje vaše očekávání? V tom směru, proč jsem tak činil, ano. * To jest? Miloše Zemana znám z předlistopadových let, kdy jsem ho jako redaktor časopisu Technický magazín bezděčně uvedl do politiky. Tehdy v něm publikoval svŧj revoluční cyklus, který predikoval pád komunismu. Od té doby se známe, tykáme si. Komunikoval jsem s ním i v období, kdy byl ve svém doupěti na Vysočině. Pro mě je on jako prezident zárukou, ţe nebude na území České republiky reprezentovat zájmy jiné země, jiných seskupení či jiných vnějších tlakŧ a vlivŧ, a naopak bude vŧči nim mimořádně rezistentní. Pokračování na následující straně Vladimír Ţelezný: Moc na dohled je velmi sjednocující prvek Dokončení z předchozí strany * To je zajímavé, kdyţ si uvědomím, kolik lidí Miloše Zemana obviňuje z přílišné náklonnosti k Rusku a jeho vládcŧm. To si nemyslím. Ruský vliv u nás je víceméně logický a legitimní. Rusko není přehlédnutelný a zanedbatelný partner. Kdyţ jsme se v rané fázi havlismu zbavili sovětského trhu, na němţ jsme byli králové, bylo to hlupáctví. Vţdyť na Sibiři našemu náklaďáku z Tatrovky postavili pomník. Od roku 1952, kdy byla v Moskvě výstava úspěchŧ českého prŧmyslu a my tam předvedli svoje silonky a zejména ukázali dámské tenké kalhotky, se v ruštině tomuto typu spodního prádla říká kalgotiky. Díky tomu jsme měli neuvěřitelné postavení, a pokud tady bude někdo schopen vyváţit přirozené směřování ke středozápadní Evropě, bude to jen dobře. Bylo nesmyslné odříznout náš export od Ruska, vyklidit pole Italŧm, Francouzŧm a Němcŧm, kteří se na naše místo v Rusku velmi rádi nahrnuli, zatímco my jsme se bili v prsa, jací jsme hrdinové a jak se Sověty nebudeme spolupracovat. Mezitím tam vyrostla celá generace odborníkŧ, kteří uţ dnes bez problémŧ komunikují s Kanadou či Austrálií a nějaké malinkaté Česko uprostřed Evropy pro ně nemá onen atraktivní zvuk, jaký mívalo Československo, které pro ně bylo bránou k západnímu zboţí, profesionalitě a technické dokonalosti. Plné znění zpráv


* Kdyţ ne vŧči Rusku, tak vŧči komu bude Miloš Zeman oprávněně rezistentní? Měl jsem na mysli politické tlaky EU. Já jsem euroskeptik, bývalý místopředseda takto zaměřené politické frakce v Evropském parlamentu. * Jak to jde dohromady s prohlášeními Miloše Zemana, který se hlasitě hlásí k eurofederalismu? Vím, ţe je eurofederalista, ale protoţe znám jeho názory, vím, ţe nepodlehne přímočarým a často hloupým tlakŧm Evropské unie. * A kromě toho prezident Zeman vaše očekávání plní? Já jsem jiná neměl. * Povolební vyjednávání zkomplikovala situace v ČSSD, jak se vše bude podle vás vyvíjet? Víte, moc na dohled je nejlepší sjednocující prvek v politice. Na předčasné volby proto příliš nevěřím. Kaţdý si řekne: Já jsem dostal poslanecký mandát a teď mám o něj hned přijít? Představa, ţe mŧţe být ministrem, nebo aspoň náměstkem – a pozor, ten uţ má sluţební auto – vede k úţasnému stmelení absolutně rozloţených politických struktur. Myslím tedy, ţe náhle budou všichni koordinovaně postupovat vpřed. I tak je situace komplikovaná. Existují ale jen dvě reálné varianty, koalice ČSSD, ANO a lidovcŧ, či ANO, lidovcŧ, ODS a TOP 09. Která z nich to bude a zda vŧbec, to nevím. Třeba ţádná, nebo bude trvat dlouho, neţ se dohodnou. Vŧbec nic se ale neděje, Belgie byla bez vlády rok a tři čtvrtě. * Prezident Zeman dokonce říká, ţe to bylo nejšťastnější období v belgické historii. Nevím, zda nejšťastnější, ale já jsem to tam částečně zaţil a ta země normálně fungovala. Je pravda, ţe oni vytvořili velice dŧmyslný systém státních tajemníkŧ, kteří jsou bez problémŧ schopni provozovat zemi, asi nevytvářet koncepty, ale spravovat ano. * Chci se na závěr zastavit u těch konceptŧ. Nemáte dojem, ţe České republice v posledních letech chybí právě dlouhodobá strategie rozvoje? Nesporně nám chybí odborný koncept, co uděláme pro to, abychom během deseti patnácti let nezŧstali montáţní halou, coţ je pro naši zemi velmi poniţující a nebezpečné. Někdo nám dodá výkresy, někdo součástky a my to vyrobíme. Ale to umějí líp v Indii nebo jinde. Druhá věc je, jaký koncept vtiskneme našemu zemědělství a potravinářství. My jsme de facto propachtovali všechny národní řetězce do rukou úplně jiných vlastnických okruhŧ. Musíme se podívat, jak jsou naše super kvalitní potraviny schopny konkurovat výrobkŧm, které jsou nesrovnatelně horší, akorát mají lepší balení. * Kde je ale ta vize? Oborem číslo jedna na této planetě je internet, internetový obchod a internetové všechno včetně 3D tiskáren, na kterých mŧţete vyrobit mustr pro jakýkoliv produkt. Jak si s tím poradíme? My máme slušnou úroveň internetové a počítačové gramotnosti a to je dobrý základ. Teď je třeba si přiznat, ţe jsme ve tvorbě konceptu propásli dejme tomu patnáct let, pojďme je přeskočit a nastoupit do prvního vagonu moderního vzdělávacího systému, věku internetu, který je dŧleţitější neţ stavba dálnic. Takţe kdo toto bude umět, bude moci naší zemi vtisknout koncept. Pokud to neudělá, počkáme dalších 15 let, aţ ten dnešní zestárne a zase skočíme do toho dalšího a tak dále. V tomto směru si myslím, ţe není úplně špatná existence úřednické vlády, jeţ mŧţe bez tlakŧ politických stran přistoupit k definici zásadních úkolŧ. Tato země si musí poloţit pět sedm základních otázek a pak si na ně odpovědět. A tím vznikne ţádaná vize. *** „Pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit.― Vladimír Ţelezný j Narodil se 3. března 1945 v Kujbyševě (dnes Samara, Rusko). j Vystudoval obor sociologiepublicistika Plné znění zpráv


na FSV UK. j Pracoval v Československé televizi, v samizdatových časopisech a tiskové agentuře Associated Press v Británii. j Byl mluvčí Občanského fóra, mluvčí vlády a poradce bývalého premiéra Petra Pitharta. j V čele televize Nova byl od roku 1993 do 2003, od listopadu 2013 vede TV Barrandov. j Byl senátorem a europoslancem. j Je podruhé ţenatý a má čtyři děti. Foto popis| MÁG JE ZPĚT. Vladimír Ţelezný, který stvořil TV Nova, chce pro Barrandov 10 procent. Foto autor| Foto: Deník/M. Divíšek Region| Jiţní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 24 titulech.


Příbramský deník str. 08 LUKÁŠ TREJBAL

Z regionu

Cestovatel a student Jan Kára, který se rozhodl jít pěšky aţ na Gibraltar: Region, Gibraltar – Cestovatel Jan Kára je mladík plný elánu. Rozhodl se jít pěšky z nymburského náměstí Přemyslovcŧ do Gibraltaru. Atak se i stalo. Od června do září prošel osm zemí a ušel tři tisíce kilometrŧ. Vemte si pořádné boty a mŧţeme s Honzou chvíli jít společně. * Před touto zásadní cestou jste si uţ někde vyzkoušel delší pěší trasu? Vloni jsme šli s Honzou Holanem z Nymburka na Sněţku, šli jsme to tři dny. Je to něco přes sto kilometrŧ. Tam jsem si vyzkoušel, jestli jsem vŧbec schopný se druhý den postavit na nohy a ujít stejnou dávku kilometrŧ jako ten první. Dali jsme to po čundrácku, v podstatě podobně jako jsem teď šel z Nymburka na vrchol Gibraltaru – Rock of Gibraltar. * Kolik to dělá z náměstí Přemyslovcŧ v Nymburce aţ na vrchol Rock of Gibraltar? Vzdušnou čarou je to 2 300, ale nachozených mám 3 tisíce kilometrŧ. Mou velkou inspirací byl před cestou Petr Polák, který pěšky absolvoval cestu z Nymburka do Atén. Udělal jsem to jako on. Kilometry vzdušnou čarou vynásobíš 1,3 a výsledek jsou tvé nachozené kilometry. Já se ale úplně nedrţel té vzdušné čáry, chtěl jsem si projít například Lichtenštejnsko a Andorru. Jinak by se to dalo přejít mimo Pyreneje u pobřeţí Španělska. * Nebylo to tedy jaksi navíc? Ne, já jsem tam nikdy nebyl a chtěl ty země vidět. Uţ jsem byl tak rozchozený, ţe Andorra uţ nebyl problém. * Kolik zemí jste prošel? Celkem devět: Českou republika, Německo, Rakousko, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Francii, Andorru, Španělsko a Gibraltar. * Konzultoval jste s cestovatelem a vaším vzorem Petrem Polákem svou plánovanou cestu? To ani ne, ale on po své cestě napsal Poutníkŧv manuál. Je to asi třináct stránek a já ho asi jako první otestoval. Byl to skvělý základ. On šel na podzim, proto tlusté ponoţky mi byly v létě k ničemu (smích). * Někde jste se odlišoval od manuálu? Například v počtu uchozenýchkilometrŧ za den. Petr šel 35 kilometrŧ denně, já šel 37. Kdyţ uţ jsem byl opravdu rozchozený, šel jsem i přes 40, mŧj rekord je 62 za den. To jsem uţ šlapal po Španělsku. Plánoval Plné znění zpráv


jsem ten den 50, ale tam jsou dlouhé úseky bez měst, třeba 25 kilometrŧ. Nakonec zjistíte, ţe máte špatnou mapu, a to město, které tam mělo stát, jsou tři rozpadlé domy a není voda, tak musíte jít dál. * Jak jste měl rozpočítané peníze na cestu? Nakonec jste s penězi nevyšel, ale k tomu se dostaneme. Měl jsem 5 aţ 7 euro na den na jídlo, toho jsem se drţel. Říkal jsem si, ţe v některých zemích je to drahé, budu jíst jako Petr toustový chléb se šunkou. A jde to nakoupit si maximálně za 150 korun, energii z toho máte. Jenţe k tomu se přidaly občasné deště. Asi desetkrát jsem musel zaskočit do hotelu a pochopil, ţe jsem nepočítal s rezervou. Mrzelo mě, ţe mě musí dotovat máma. Pouze na jídlo bych to uhrál. * Kde vám peníze došly? To bylo na konci Francie, před Andorrou. To uţ jsem byl za polovinou. * Poţádal jste přes sociální síť, aby vám přátelé poslali nějaké peníze. Nazval jste to nákupem kilometrŧ. Kdo vám koupí den, tedy 35 kilometrŧ, tomu pošlete pohled z Gibraltaru. Posílal jsem 60 pohledŧ. Našli se ale přispěvatelé, kteří mi poslali víc. To byli například Honza Chrtek s Honzou Červinkou z Galerie J2, ti mi přispěli 5 tisíc. Celkem bez pojištění mi na cestu ještě přišlo 22 tisíc korun. * To je úctyhodné číslo… Měl jsem z toho ohromnou radost. Mile mě to překvapilo, zjistil jsem, jak tumoucestu lidé sledují. Petr Polák prý jednou přišel do práce a kolegové zahlásili: Tak uţ vás překonal. Kdyţ se Petr nechápavě zatvářil, dostal odpověď: No Kára. (smích) * Jak se s Petrem znáte? My se známe tak sedm let přes skautský oddíl. Já sice nejsem skaut, ale vţdycky jsem s nimi jezdil na tábory a rŧzné výpravy. Začalo to cestou se skauty do Francie. * Kde jinde jste ještě byl? Například v Maroku, Indii. Jenţe zájezdy jsem asi před čtyřmi lety opustil. Na své výpravě potkáš lidi, na zájezdech ne. * Chtěl jste si touto cestou něco dokázat? Jednou jsme se s Petrem bavili o jeho cestě do Řecka (Petr Polák prošel také 8 zemí a ušel 2 109 kilometrŧ – pozn. aut.). Říkal jsem mu, ţe bych to chtěl také dokázat. A on mi řekl: No ale to uţ musíš dál, tak běţ do Španělska. Hledal jsem na mapě, kolik to je do Santiaga de Com postely, coţ je jedno ze tří dŧleţitých poutních míst v Evropě. Ale ta cesta byla kratší neţ Petrova. Zadíval jsem sena mapu a rozhodl se pro Gibraltar, kde jsem nikdy nebyl. * Nebál jste se, ţe někde skončíte? Ať uţ z jakéhokoliv dŧvodu, vypoví tělo, najednou budete na konci sil… Bál jsem se toho po fyzické stránce. Já tu cestu strašně moc rozkecal a nemohl to vzít zpět. Kdybych nevyšel, byla by to ostuda jak řemen (smích). Pak jsem ušel deset dní a pořád počítal, kolik mi ještě zbývá. Toho se ale musíte zbavit. Nadával jsem si: Přestaň počítat, kolik schází, ale kolik si ušel. A začalo to jít. Asi od pŧlky Německa jsem se cítil fajn. Uţ to nebyl nějaký závod, normálně jsem na té cestě začal ţít. * A hlavní motivace? Chtěl jsem zjistit,co to se mnou udělá. Co dokáţu. Jistým dílem tam hrálo roli překonat Petra, ale nebylo to tak dŧleţité jako samotná cesta, kterou jsem si zvolil. * Kaţdý den jste šlapal svou dávku kilometrŧ. Co se vám honilo hlavou?



Jeden den jsem odpočíval, asi pět dní za hranicemi Španělska. Chytil jsem pořádnou španělskou bouřku. Padaly kroupy a já šel po silnici a neviděl dvacet metrŧ před sebe. Neměl jsem stan, jen takový přístřešek, mířil jsem do hotelu. Tam jsem zjistil, ţe bouřka má trvat ještě následující den, tak jsem si udělal volno. Najednou vysvitlo sluníčko, uţ jsem měl ale zaplacenou noc. Zašíval jsem boty a pral prádlo, odpočinul jsem si. * Na jakých místech jste nocoval? Spal jsem v lese, v kapli pod svatými v malé vesničce ve Francii. Ustlal jsem si pod fotobuňkou a jak jsem se překuloval v noci – bolely mě kyčle – tak jsem pořád rozsvěcel kostel. Moţná kaţdou hodinu jsem ho rozsvítil. Jestli to někdo věřící sledoval (smích), musel to mít za zázrak. Nejhorší spaní jsem absolvoval v domečku na dětském hřišti v Andoře. Spal jsem tam v podstatě v sedě. Ve Španělsku mě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo dobré. * Auta jste zapověděl? Jakýkoliv dopravní prostředek. Asi padesátkrát mi zastavilo auto a já jim musel vysvětlovat, ţe jdu pěšky na Gibraltar. V Německu se mi smáli, ale ve Španělsku to znali. Vy jste poutník, tak to jo, říkali. * Jak jste se domlouval? Většinou anglicky, ve Francii jsem to zkoušel francouzsky a ve Španělsku jsem si nejdřív uměl říct jen o vodu, ale postupem času uţ jsem se dokázal představit, říct,kamjdu. * Co zajímavého jste na cestě viděl, co vás překvapilo? Musíte si dát vţdycky nějaký bod, kam jdete a co chcete vidět, aby jste to na té cestě vydrţel. Mŧţe to být ve finále na tom místě nezajímavé, to je jedno. První bod, který jsem si určil hned za hranicemi, byl bývalý koncentrační tábor Dachau. Je menší neţ Osvětim a tím emotivnější. Pak jsou cílem hranice. Lichtenštejnsko jsem prošel za šest hodin a bylo nezajímavé. Hodně dobré byly dva přechody ve Švýcarsku,který mi musíte projít,aby jste se dostali dál. Najednou vystoupáte z vedra do výšky 2 400 metrŧ, kde je sníh. Neměl jsem ţádné zimní doplňky, byl jsem tam jen v teniskách a tričku(smích). Příroda a hory tam všude jsou krásné. V Chamonix je výhled na Mont Blanc. V krajinné oblasti Ardéche ve Francii jsem náhodně objevil jeskyně s nejstaršími pravěkými malbami. Na krásné jeskyně jsem narazil ještě ve Španělsku. * Jste duchem ještě na cestě nebo uţ doma? Uţ jsem doma. Zajímavé bylo, ţe já odlétal v září z letiště v Malaze ve Španělsku a rodiče den předtím zase do Španělska. Minuli jsme se a viděli se aţ za týden (smích). Ségra mě vezla autem z letiště Václava Havla do Nymburka. * Jak jste vnímal mentalitu lidí? Do Švýcarska to bylo podobné. I kdyţ jsem jim nerozuměl, protoţe německy neumím. Od Francie se to zlepšilo, Francouzi byli asi nejpohostinnější. Nechali mě přespat, donesli mi jídlo. Jednou jsem spal vedle domu na louce a přišli starší lidé a pohostili mě doma. U města Alés je vesnička, kde mě pozvali na zahradu i jídlo. Jenţe to jsme jedli tři hodiny (smích). Tam jsem ochutnal mušli srdcovku. Přišel jsem si tam pro vodu a ta se proměnila doslova a do písmene na víno (smích). *** Ve Španělskumě parta dětí nechala přespat v jejich klubovně na gauči, to bylo pohodlné. VIZITKA – JAN KÁRA se narodil 5. prosince 1991 v Nymburce, kde ţije. Vystudoval gymnázium v Nymburce, nyní mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzitě Karlově. Má rád cvrkot v Nymburce, nejraději nějakou akci, pořádanou Galerií J2. Chystá velkou výstavu fotografií z cesty v kapli sv. Jana Nepomuckého a v restauraci U Gregorŧ, zřejmě v únoru 2014. Ukázka z cestovatelského deníku Honzy Káry Plné znění zpráv


67. den – Alcaraz, Bonache 1. 9. 2013 Jsme ve vesničce, která by podle mé mapy ještě neměla existovat. Jmenuje se Bonacha a skončil jsme zde po 45 kilometrech. Táta mi ji našel na internetu a poslal její přibliţnou polohu v sms. Cestou k ní to bylo 27 kilometrŧ dlouhé nic. Byla zde trochu jazyková šaráda s místními dŧchodci. Zcela suverénně jsem omílal svých pět naučených vět o moţnosti spánku a vody a snaţil se zachytávat střípky souhlasu v jejich odpovědích. Nakonec jsme usoudil, ţe mŧţu spát, kde chci. Jeden z dŧchodcŧ nade mnou neustále kroutil hlavou, ale nakonec to byl právě on, kdo mi přinesl k večeři rajče. Uţ od pohledu na kroky a pohled lidí poznám, ţe mi něco nesou. Připadám si jako Jeţíšek, co vidí tři krále. Vţdy ale skromně dělám, ţe nevidím, jak ke mně jdou, hrdě nesou tašku a předem loudí kaţdý mŧj děkovný výraz. Nikdy jsem nevěděl, jak se mám tvářit, kdyţ mi někdo něco nesl. Nevím to stále. Potkával jsem dnes hodně lidí ve stejných vestách jako mám já. Byli na procházce a měli mŧj obdiv. Já jdu na Gibraltar, ale oni jdou jen tak po silnici, protoţe se chtějí projít. V této pustině to za obdiv stojí. Nevím, odkud mohli jít. Zajímavé město je tu pouze Alcaraz, ale není tu poblíţ další, které by s ním tvořilo nějakou stezku hodnou k procházce. Zatímco píšu, tak ten pán s rajčetem ukazuje i na kohout s vodou u jejich kulturáku. Je tam prý moţnost se umýt. Nevím, zda to byl příkaz nebo nabídka, ale učiním tak aţ ráno. Vzal jsme si dnes prášek. Bojím se, ţe jsem se trochu nachladil z větru, který sviští tady v La Mancha jako divý. Don Quijote tu to neměl lehké... Foto popis| Spokojený Jan Kára uţ v Nymburce. Foto popis| Kára na cestě na Gibraltar. Hrátky se zrcadlem. Foto autor| Foto: archiv J. Káry Foto autor| Foto: Deník/Lukáš Trejbal Region| Střední Čechy


Vyškovský deník str. 11 Události KATEŘINA PERKNEROVÁ

Generální ředitel TV Barrandov Vladimír Ţelezný poskytl regionálnímu Deníku exkluzivní rozhovor o své nové roli i aktuální politické situaci. K té řekl: Praha – Vítá mě šarmantní pán, kterého před desítkou let znali v Česku úplně všichni. Pozoruhodné je, ţe Vladimír Ţelezný se za tu dobu vŧbec nezměnil. Prvního muţe TV Nova mnozí neměli rádi, jeho grandiózní úspěch v televizní branţi překryly pozdější soudní tahanice. Jisté je, ţe polistopadový mluvčí Pithartovy vlády, senátor, europoslanec a vinař Vladimír Ţelezný je osobnost, jeţ má co říct. * Zase vás mŧţeme oslovovat pane řediteli, neboť v listopadu jste se stal šéfem TV Barrandov. Co vás k tomu vedlo? Třeba to, ţe mě dodnes lidé na ulici oslovují pane řediteli. Kdysi jsem byl díky pořadu Volejte řediteli jakýmsi modelovým ředitelem, a tak jsem si řekl, ţe bych to ještě nějaký čas mohl zkusit. * Jak to probíhalo? Oslovil vás majitel televize Jaromír Soukup jako krizového manaţera? Ne. Vŧbec bych nemluvil o krizovém managementu, v takové situaci TV Barrandov není. Obávám se, ţe ten potřebují jiné velké televizní stanice v Česku. Já jsem měl nějaký projekt, který pana Soukupa zaujal a při rozhovorech nad ním padla nabídka, kterou jsem zváţil a velmi rád přijal. * Budu oponovat, neboť si myslím, ţe ambicí celoplošné televize je větší sledovanost, neţ je aktuálních zhruba pět procent TV Barrandov. I proto jste asi zveřejnil svŧj cíl tuto hranici zdvojnásobit. Jak toho chcete dosáhnout? Jsou dvě cesty. Kdyţ budu mít sedm miliard korun, deset procent není problém. Bolestivější a pomalejší cesta je profesionalizace Barrandova a vývoj nových formátŧ, které nebudou přemrštěně drahé. Musíme spoléhat spíše na nápad a neobvyklý obrat, který diváka zaujme, neţ na naleštěné studio o ploše 2800 metrŧ čtverečních a nablýskaný kompars. S tím ale nevystačíme, takţe nějaká investice nepochybně přijde. Předtím musíme vlastníkovi prokázat, ţe TV Barrandov je stabilizovaná a pak investice nejsou aţ takový problém, neboť televize je jednou z mála mediálních oblastí, kde se ty peníze vrátí. Plné znění zpráv


* Svět se ale za deset let, kdy jste z Novy odešel, dramaticky změnil. Díky rozšíření internetu všem stanicím ubývají diváci. Netáhnou uţ například reality show… Ty netáhnou čtyři aţ šest let. Jen v Česku jsme to nezaregistrovali. * Na výsluní snad zŧstaly jen pŧvodní seriály z prostředí, které všichni dŧvěrně známe. Jak zní vzhledem k obrovské konkurenci nových médií váš recept na úspěch? Vy si myslíte, ţe vám ho teď řeknu? * To nepředpokládám, spíš jsem doufala ve vymezení, kudy nejít. Ani náhodou vám to neprozradím, jen ať naši konkurenti dělají chyby. * Dobře, tak jinak. Víte, co jednotlivé věkové skupiny divákŧ v televizi vyhledávají? Obecně lze říct, ţe divácká obec za posledních deset let zestárla zhruba o devět let. To je závaţná okolnost, kterou musíte vzít v úvahu. Mladší lidé sedí u internetu a komunikují přes sociální sítě. Buď se této skutečnosti přizpŧsobíte a zestárnete v programové nabídce, nebo to nepřijmete, budete chtít oslovit i mladší generaci a pokusíte se o něco, co je chybně nazýváno zásnubami mezi televizí a internetem. Ony moţné z podstaty nejsou, jde o nemísitelné tekutiny, ale lze se inspirovat ţivostí a kontaktností internetu a pokusit se je přinést do klasických formátŧ, vytvořit jakýsi hybridní tvar, jenţ by byl atraktivní i pro mladší ročníky. Je to velmi těţká úloha. * TV Barrandov hodně staví na starých, často předlistopadových seriálech. Je to jeden z nosných pilířŧ i do budoucna? Do pěti procent sledovanosti ano. V prostoru mezi pěti a deseti procenty uţ s tím nevystačíte. Musíte přinést něco nového a neobvyklého, co se zatím u nás nenabízí. Víte, všechny televize po čase podlehnou dojmu, ţe stačí jen profesionálně poskládat to, co mají, označit cílové skupiny, zjistit, co vysílá konkurence, najít nějakou mezeru, vklínit se do ní a úspěch se dostaví. Téměř všechny televize u nás rezignovaly na vývoj nových typŧ pořadŧ, moţná si vzpomenete, ţe TV Nova v 90. letech vyvíjela 15 aţ 20 formátŧ ročně, z nichţ pŧlka se úspěšně uplatnila na obrazovce. Navíc je tu jakási zakřiknutost českého televizního prostředí, které ztrácí sebevědomí a říká si, ţe raději vsadí na dovoz úspěšného zboţí ze zahraničí. Endemol ho dodá, vy ho draze platíte, dramaticky se tím zhorší ekonomika daného pořadu a navíc to nemusí být ono. Čili rezignaci na kreativitu bychom na Barrandově chtěli nahradit vlastními zdroji. * A je na to dost lidí? Lidí není nikdy dost. * Právě, okruh tvŧrcŧ, autorŧ, hercŧ, dramaturgŧ je dost omezený. A jsou v něm lidé, kteří proputovali všechny televize, takţe kde brát? Myslím, ţe známe metody, jak nalézt nový talent. První pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit. * V období kolem voleb se ukázala síla televize v oblasti aktuální publicistiky, Interview Daniely Drtinové s Michalem Haškem reálně ovlivnilo politické dění. TV Barrandov na kvalitní zpravodajství a diskusní pořady doposud nesázela. Patří k celoplošné televizi? Zpravodajství ano, diskusní pořady nikoliv nezbytně nutně. Na druhou stranu TV Barrandov patří do skupiny Médea, která vydává velmi vlivný politicky orientovaný týdeník Týden, a to není zanedbatelné médium z hlediska tvorby veřejného mínění. * Budete mít stejnou ambici i v televizi? Plné znění zpráv


Nesporně ji máme. TV Barrandov ji měla i v minulosti, ale nenašla dostatečně odlišný výraz. Kdyţ si přepínáte kanály a sledujete politické debaty, tak jen vidíte, jak se postupně rozlosovali politici a podle významu televizní stanice, jejího podílu na sledovanosti nebo tlaku jdou tam či onam. Divák si tak vybere předsedu vlády, ale uţ ne číslo dvě, čtyři či sedm z téţe strany, leda by to číslo sedm bylo ozvláštněno nějaký velkým skandálem. Na to ale nemŧţete spoléhat. Barrandovu by tedy slušela politická debata, ovšem musí být vedena úplně, ale úplně odjinud. My víme kudy, coţ vám samozřejmě neřeknu. * Zato klidně mŧţete potvrdit, ţe obnovíte pořad Volejte řediteli. Obnovíme ho určitě, on patřil k identitě televizní stanice, kterou řídil Ţelezný a spoluvytvářel ji. Na druhou stranu je to experiment po deseti letech facebooku, internetu, Twitteru, skypu. Změří, co se za tu dobu stalo, zda je Ţelezný schopen pořád atraktivně odpovídat. * Třeba se v tomto pořadu stanete oním ţádaným glosátorem politického dění a nebudete muset hledat moderátora diskusního pořadu. V ţádném případě. To generálnímu řediteli nepřísluší. V pořadu tohoto typu mŧţe nenásilnou formou upozorňovat na televizní program a zároveň odbočit do jakékoliv oblasti politického a společenského ţivota. To lze, ale neumím si představit, ţe by byl glosátorem politických událostí v Česku. * Vy se tomu ale určitě nevyhnete, uţ proto, ţe jste byl politikem – senátorem a europoslancem. Jak byste odpověděl divákovi, který by se vás zeptal, jak vnímáte nástup Andreje Babiše, který je úspěšný byznysmen, nově majitel dvou vlivných deníkŧ a moţná i budoucí ministr? Andrej Babiš bude muset velmi obezřetně zváţit, jakou roli přisoudí sám sobě po úţasném vítězství, jehoţ dosáhl, protoţe on je nesporným vítězem voleb. Za to mŧţe určité politické vakuum, které tu vzniklo v dŧsledku situace v několika politických stranách, dále nešťastná sázka bývalého prezidenta Václava Klause na Hlavu vzhŧru i velice špatná kampaň strany podporující současného prezidenta Zemana. V tomto vakuu lidé volili nejlepší kampaň a ta Babišova byla daleko nejkvalitnější. * Vy za jeho úspěchem vidíte jen tu kampaň? Kromě zmíněného politického prázdna to byla Babišova správná komunikace: Nebudu krást, nebudu lhát, budu pro vás pracovat, nedělám to pro sebe, ale pro další generaci, neboť já to jinak nemám zapotřebí. Tomuto vzkazu všichni věřili, protoţe kdyţ má někdo jeden Agrofert, nepotřebuje pátý nebo sedmý. Tento Babišŧv vzkaz měl vysoký stupeň dŧvěryhodnosti. Bude záleţet na tom, jak s tím nyní naloţí. Mŧţe zŧstat čestným předsedou hnutí a vysunout do popředí Stropnického, který jistě touţí stát se opět ministrem kultury a rozdávat hercŧm nějaké dotace, eventuálně vést diplomacii. Problém je, ţe my na to nejsme zvyklí. Vítěz voleb je pro nás automatickým kandidátem na premiéra. A tam nás čeká řada problémŧ a otázek. * Třeba ta, co skutečně vězí za Babišovým prŧnikem do veřejného prostoru, jaké jsou jeho pravé motivy? Andreje Babiše znám osobně, spolupracoval jsem s ním poslední zhruba dva roky a musím říct, ţe stupeň jeho naštvání byl mimořádně vysoký. Ptáte-li se na určitou nasycenost negativních emocí vŧči dosavadnímu politickému vývoji u nás, tak ta u něj nesporně byla. Neumím si představit, ţe by tam mohla být nějaká jiná ambice, třeba já budu ministr, pak budu moci ovlivnit daně a pomŧţu svému Agrofertu, tak to si nemyslím, to je příliš okaté a takový konstrukt je nereálný. * Máme prvního přímo zvoleného prezidenta, vy jste přítelem jeho předchŧdce Václava Klause… Já jsem stál na straně i toho současného, veřejně jsem podpořil volbu Miloše Zemana, dokonce jsem přispěl na jeho kampaň. * Naplňuje vaše očekávání? V tom směru, proč jsem tak činil, ano. * To jest? Plné znění zpráv


Miloše Zemana znám z předlistopadových let, kdy jsem ho jako redaktor časopisu Technický magazín bezděčně uvedl do politiky. Tehdy v něm publikoval svŧj revoluční cyklus, který predikoval pád komunismu. Od té doby se známe, tykáme si. Komunikoval jsem s ním i v období, kdy byl ve svém doupěti na Vysočině. Pro mě je on jako prezident zárukou, ţe nebude na území České republiky reprezentovat zájmy jiné země, jiných seskupení či jiných vnějších tlakŧ a vlivŧ, a naopak bude vŧči nim mimořádně rezistentní. Pokračování na následující straně Vladimír Ţelezný: Moc na dohled je velmi sjednocující prvek Dokončení z předchozí strany * To je zajímavé, kdyţ si uvědomím, kolik lidí Miloše Zemana obviňuje z přílišné náklonnosti k Rusku a jeho vládcŧm. To si nemyslím. Ruský vliv u nás je víceméně logický a legitimní. Rusko není přehlédnutelný a zanedbatelný partner. Kdyţ jsme se v rané fázi havlismu zbavili sovětského trhu, na němţ jsme byli králové, bylo to hlupáctví. Vţdyť na Sibiři našemu náklaďáku z Tatrovky postavili pomník. Od roku 1952, kdy byla v Moskvě výstava úspěchŧ českého prŧmyslu a my tam předvedli svoje silonky a zejména ukázali dámské tenké kalhotky, se v ruštině tomuto typu spodního prádla říká kalgotiky. Díky tomu jsme měli neuvěřitelné postavení, a pokud tady bude někdo schopen vyváţit přirozené směřování ke středozápadní Evropě, bude to jen dobře. Bylo nesmyslné odříznout náš export od Ruska, vyklidit pole Italŧm, Francouzŧm a Němcŧm, kteří se na naše místo v Rusku velmi rádi nahrnuli, zatímco my jsme se bili v prsa, jací jsme hrdinové a jak se Sověty nebudeme spolupracovat. Mezitím tam vyrostla celá generace odborníkŧ, kteří uţ dnes bez problémŧ komunikují s Kanadou či Austrálií a nějaké malinkaté Česko uprostřed Evropy pro ně nemá onen atraktivní zvuk, jaký mívalo Československo, které pro ně bylo bránou k západnímu zboţí, profesionalitě a technické dokonalosti. * Kdyţ ne vŧči Rusku, tak vŧči komu bude Miloš Zeman oprávněně rezistentní? Měl jsem na mysli politické tlaky EU. Já jsem euroskeptik, bývalý místopředseda takto zaměřené politické frakce v Evropském parlamentu. * Jak to jde dohromady s prohlášeními Miloše Zemana, který se hlasitě hlásí k eurofederalismu? Vím, ţe je eurofederalista, ale protoţe znám jeho názory, vím, ţe nepodlehne přímočarým a často hloupým tlakŧm Evropské unie. * A kromě toho prezident Zeman vaše očekávání plní? Já jsem jiná neměl. * Povolební vyjednávání zkomplikovala situace v ČSSD, jak se vše bude podle vás vyvíjet? Víte, moc na dohled je nejlepší sjednocující prvek v politice. Na předčasné volby proto příliš nevěřím. Kaţdý si řekne: Já jsem dostal poslanecký mandát a teď mám o něj hned přijít? Představa, ţe mŧţe být ministrem, nebo aspoň náměstekem – a pozor, ten uţ má sluţební auto – vede k úţasnému stmelení absolutně rozloţených politických struktur. Myslím tedy, ţe náhle budou všichni koordinovaně postupovat vpřed. I tak je situace komplikovaná. Existují ale jen dvě reálné varianty, koalice ČSSD, ANO a lidovcŧ, či ANO, lidovcŧ, ODS a TOP 09. Která z nich to bude a zda vŧbec, to nevím. Třeba ţádná, nebo bude trvat dlouho, neţ se dohodnou. Vŧbec nic se ale neděje, Belgie byla bez vlády rok a tři čtvrtě. * Prezident Zeman dokonce říká, ţe to bylo nejšťastnější období v belgické historii. Nevím, zda nejšťastnější, ale já jsem to tam částečně zaţil a ta země normálně fungovala. Je pravda, ţe oni vytvořili velice dŧmyslný systém státních tajemníkŧ, kteří jsou bez problémŧ schopni provozovat zemi, asi nevytvářet koncepty, ale spravovat ano. * Chci se na závěr zastavit u těch konceptŧ. Nemáte dojem, ţe České republice v posledních letech chybí právě dlouhodobá strategie rozvoje? Plné znění zpráv


Nesporně nám chybí odborný koncept, co uděláme pro to, abychom během deseti patnácti let nezŧstali montáţní halou, coţ je pro naši zemi velmi poniţující a nebezpečné. Někdo nám dodá výkresy, někdo součástky a my to vyrobíme. Ale to umějí líp v Indii nebo jinde. Druhá věc je, jaký koncept vtiskneme našemu zemědělství a potravinářství. My jsme de facto propachtovali všechny národní řetězce do rukou úplně jiných vlastnických okruhŧ. Musíme se podívat, jak jsou naše super kvalitní potraviny schopny konkurovat výrobkŧm, které jsou nesrovnatelně horší, akorát mají lepší balení. * Kde je ale ta vize? Oborem číslo jedna na této planetě je internet, internetový obchod a internetové všechno včetně 3D tiskáren, na kterých mŧţete vyrobit mustr pro jakýkoliv produkt. Jak si s tím poradíme? My máme slušnou úroveň internetové a počítačové gramotnosti a to je dobrý základ. Teď je třeba si přiznat, ţe jsme ve tvorbě konceptu propásli dejme tomu patnáct let, pojďme je přeskočit a nastoupit do prvního vagonu, moderního vzdělávacího systému, věku internetu, který je dŧleţitější neţ stavba dálnic. Takţe kdo toto bude umět, bude moci naší zemi vtisknout koncep. Pokud to neudělá, počkáme dalších 15 let, aţ ten dnešní zestárne a zase skočíme do toho dalšího a tak dále. V tomto směru si myslím, ţe není úplně špatná existence úřednické vlády, jeţ mŧţe bez tlakŧ politických stran přistoupit k definici zásadních úkolŧ. Tato země si musí poloţit pět sedm základních otázek a pak si na ně odpovědět. A tím vznikne ţádaná vize. *** „Pilotní pořady Petra Novotného nebo Genzera se Suchánkem vypadaly úplně jinak neţ potom na obrazovce. To nebyli hotoví baviči a televizní tvŧrci. Byli to lidé s energií, tahem na branku a nadáním, to musí na začátku stačit.― Vladimír Ţelezný j Narodil se 3. března 1945 v Kujbyševě (dnes Samara, Rusko). j Vystudoval obor sociologiepublicistika na FSV UK. j Pracoval v Československé televizi, v samizdatových časopisech a tiskové agentuře Associated Press v Británii. j Byl mluvčí Občanského fóra, mluvčí vlády a poradce bývalého premiéra Petra Pitharta. j V čele televize Nova byl od roku 1993 do 2003, od listopadu 2013 vede TV Barrandov. j Byl senátorem a europoslancem. j Je podruhé ţenatý a má čtyři děti. Foto popis| MÁG JE ZPĚT. Vladimír Ţelezný, který stvořil TV Nova, chce pro Barrandov 10 procent. Foto autor| Foto: Deník/M. Divíšek Region| Jiţní Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 25 titulech.

Hašek je odepsaný, kudlu do zad ale ještě bodnout můţe, míní politolog 10.11.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zprávy z domova Lidovky.cz, Šárka Kabátová

Po rezignaci slíbili loajalitu a podporu straně. Podle některých tím ale Michal Hašek s Jeronýmem Tejcem dali Bohuslavu Sobotkovi v podstatě "polibek smrti". Říká to například i politolog Josef Mlejnek. Server Lidovky.cz oslovil několik odborníkŧ s dotazem, zda hrozí další "kudla do zad" předsedovi strany a jestli je krize ve vítězné straně uţ zaţehnána. "Kdyţ si člověk přečte jejich (Haškovo a Tejcovo) rezignační prohlášení, tak zjistí, ţe je zlověstné. Oni tam vlastně říkají, ţe pokud pan Sobotka nesestaví vládu, tak by měl odejít. A já si myslím, ţe je i dost pravděpodobné, ţe ji nesestaví," říká politolog z Institutu politologických studií Josef Mlejnek. Podle něj je v prohlášení takových zlověstných naráţek více. "Oni tam třeba konstatují, ţe podpoří vše, co odpovídá programu, to znamená, ţe si v podstatě vytvořili prostor, aby pak mohli říct, ţe s nějakými body nesouhlasí, samozřejmě s nějakým pragmatickým a taktickým odŧvodněním a tu vládu nepodpoří," dodává. Politolog Mlejnek se domnívá, ţe Hašek bude společně za účasti prezidenta Miloše Zemana usilovat o to, aby Sobotka podporu pro svou vládu nezískal.



Haškŧv návrat do vysoké funkce ve straně ale v nejbliţší době neočekává. "Bude se muset stáhnout. On je po té aféře s lhaním ohledně schŧzky se Zemanem vlastně odepsaný. Je ale docela moţné, ţe se na to po čase zapomene a za pár let se do vysoké funkce vrátí," říká Mlejnek. "Vynucená popularita" Předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku podle Mlejnka vyhrocená situace uvnitř strany posílila. "Ta jeho popularita a silnější pozice ve straně jsou ale vynucené. Ti, co ho veřejně podporovali, vyjadřovali hlavně nesouhlas s prezidentem," říká politolog. Sobotka podle něj není nijak zvlášť přitaţlivý politik ani schopný "táborový řečník". Politolog Rudolf Kučera z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd má na rozkol v ČSSD jiný názor. "Já myslím, ţe tahle věc bude uţ brzy uzavřená. Ono to vypadá, ţe pan Hašek má ještě nějaké moţnosti, ale podle mě se omezí jen na vykonávání funkce hejtmana. Jakmile vznikne vláda, ve které bude předsedou Sobotka, a ta vláda bude nějak funkční, tak je vlastně pan Hašek vyřízený a nemá ţádné šance," říká. Zrada Michala Haška by se podle něj dala očekávat jen v případě, ţe by případná Sobotkova vláda nefungovala. Bohuslav Sobotka s Michalem Haškem. "Rezignace Haška a Tejce je jen jakýsi ústup," vidí situaci politolog Bohumil Doleţal. "Mně se zdá, ţe lidé, kteří takto rezignovali, stáhli na předem připravené pozice, jak říkali Němci." Ani on si nemyslí, ţe by krize v ČSSD byla zaţehnána. Sobotka podle Doleţala posílil. "Sociální demokraté ukázali, ţe jejich partaj nesnese úplně všechno," míní. "Já to vnímám tak, ţe ta situace byla dále neudrţitelná, a tak museli rezignovat. Nemyslím si ale, ţe by se tím vzdali mocenských ambicí," řekl politolog Tomáš Lebeda. I podle něj je Sobotkova pozice silnější, jedním dechem ale dodává, ţe v "delším časovém horizontu jeho pozice příliš silná není".

URL| http://www.lidovky.cz/hasek-kudlu-do-zad-jeste-bodnout-muze-rika-politolog-f9q-/zpravydomov.aspx?c=A131110_131713_ln_domov_sk



Zprávy dne

PRAHA - Hledáte v Praze přechodné bydlení, abyste byli blíţe svému zaměstnání, nebo domov pro celou vaši rodinu? Ideálním volbou je například Praha 5, která splní přání dětí, rodičŧ, studentŧ i velkých businessmanŧ. Častokrát se při koupi nemovitosti nebo pronájmu bytu v Praze necháme svést cenou a opomeneme dŧleţité faktory, které mohou v budoucnu dělat problémy. Lokalita je jedním z nich. Myslete na to, ţe domov nedaleko školy nebo práce mŧţe dlouhodobě ušetřit vysoké náklady za dopravu! Také občanská vybavenost má podstatný vliv. Nikdo nechce hledat lékaře na druhém konci města a školek v okolí není nikdy dost. Praha 5 má vše, co potřebujete Městská část Praha 5 patří v současné době k nejmodernějším a nejvybavenějším lokalitám v metropoli. Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíře a Motol svým obyvatelŧm nabízí vše, co současné mladé rodiny potřebují a zároveň vyţadují. •


•


•


•




• Vysoké školy - VŠEM, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahŧ, Fakulta humanitních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Ceny bydlení na Praze 5 se pohybují kolem praţského prŧměru Říkáte si, ţe tato ţádaná lokalita se určitě prodraţí, ale není to pravda. Praha 5 je zlatým středem. Byty na prodej se v prŧměru pohybují kolem 3 600 000 Kč. Pronájmy bytŧ v Praze 5 také nevyjdou extrémně dráţ neţ kdekoliv jinde ve městě. Za malý byt 1+kk zaplatíte přibliţně od 6 000 do 15 000 korun měsíčně. Jsou tu ale i lukrativnější místa v moderních bytových domech s výhledy na praţské panorama, kde vás přechodné bydlení mŧţe stát i 40 000 korun za měsíc. Nové domovy se hledají nejvíce na internetu Realitní časopis Realcity provedl na začátku roku 2013 výzkum ve spolupráci s agenturou STEM/MARK, ze kterého vyplynulo, ţe nové domovy lidé hledají nejvíce na internetu, a to na realitních serverech nebo přímo na stránkách vytipovaných realitních kanceláří. Internet dává neomezené moţnosti srovnávání i prověřování realitních společností prostřednictvím veřejných diskusí a hodnocení. Zdrojŧ pro vyhledávání je v praxi ovšem mnohem více. Jedním ze zásadních jsou specializované realitní časopisy. Papír je totiţ stále povaţován za dŧvěryhodnější médium. Zde se lidé poprvé seznámí s konkrétní nabídkou a dále pokračují ve svém hledání této nemovitosti právě na internetu. Nemalou roli hrají v posledních letech při vyhledávání i realitní mobilní aplikace. Tady ročně vzrŧstá jejich vyuţívání řádově o tisíce procent. Lidé se zkrátka snaţí vyuţívat všech dostupných zdrojŧ. Jejich kombinací pak získají potřebné informace a následně dojdou k samotné realizaci kýţeného obchodu,― říká šéfredaktorka časopisu Realcity Michaela Čapková. Zajímají vás nemovitosti v Městské části Praha 5? Informujte se u realitních expertŧ na www.realcity.cz a začněte nový ţivot v místě plném neobyčejných moţností.


Takhle si to Klaus vyřídil s Václavem Moravcem, Tomášem Halíkem, miliardářem Janečkem, ekonomem Sedláčkem a moderátorem Krausem 11.11.2013

euportal.cz str. 00 Václav Klaus

Zamyšlení

Pro mne se od té doby Huxleyho alfy, bety, gamy, delty (ale byly tam i delty minus) a epsilony, a zejména jeho alfy plus staly součástí mého slovníku. Bál jsem se, a bojím se dodnes, všech těch alfa plus v jejich dnešních převlecích za pátera Halíka, za podle svých vlastních slov velkého matematika Janečka, za moderátoramanipulátora Moravce (jak historické jméno!), za údajně světového ekonoma Sedláčka, za demiurga-baviče Krause, atd. Mimochodem, Huxley udělal – v knize – pokus vytvořit na Kypru (coţ je také docela hezká náhoda) společnost sloţenou ze samých alfa plus. Tento pokus samozřejmě velmi rychle totálně zkrachoval. Václav Klaus se zamýšlí nad aktuálním odkazem významného spisovatele antiutopií. K 50. výročí autorovy smrti uspořádal dnes Institut Václava Klause seminář.

Na semináři se svými příspěvky vystoupili amerikanista Miloš Calda z Fakulty sociálních věd UK, profesor a reţisér Jiří Svoboda a Ladislav Nagy z Filosofické fakulty Jihočeské university. Václav Klaus seminář moderoval. Protoţe však musel z programových dŧvodŧ odejít dříve, dal účastníkŧm k dispozici svŧj text, v jehoţ úvodu napsal: „Neaspiruji na souvislý projev nebo text o Aldousu Huxleym, chci spíše extendovat roli moderátora semináře, který se snaţil připomenout pŧl století od Huxleyho smrti, a říci alespoň pár slov o tom, co mými předřečníky nebylo zdŧrazněno dostatečně, resp. co bych chtěl – výrazněji neţ oni – zdŧraznit já.―



Roku 632 po Fordovi Aldous Huxley se narodil v samotném závěru 19. století (v roce 1894) a zemřel ve věku 69 let 22. listopadu 1963, několik hodin poté, co byl v Dallasu zastřelen John F. Kennedy. Ač byl Angličanem kaţdým coulem, ve Velké Británii od roku 1923 uţ téměř neţil, de facto tam tedy jen proţil dětství a studoval tam – na Etonu a Oxfordu. Jako celá jeho generace byl i on výrazně ovlivněn I. světovou válkou. U něho se k tomu ještě přidal strach z americké dominance světa, která v dŧsledku této války nastala. Aldous Huxley (1894 - 1963) Zaujala ho masová pásová výroba automobilŧ, uvedená v ţivot Henry Fordem. Proto se také jeho slavná antiutopie neodvolává na Marxe, Lenina či Stalina, ale na Henry Forda. Jeho hypotetický Brave New World měl nastat v roce 632 po Fordovi – tak Huxley ve své knize strukturoval lidské dějiny. (Do závorky dodávám, ţe se jedna z hlavních ţenských hrdinek knihy jmenovala Lenina, ve vedlejší roli tam vystupuje i Polly Trotská.) Spanilý nový svět Jeho kniha je nejčastěji srovnávána s Orwellovým 1984. Orwell samozřejmě Huxleyho knihu znal, napsal o ní dokonce recenzi (a srovnával ji se Zamjatinovými „My―), ale nijak skvěle o ní nemluvil. Aldous Huxley ve své knize Brave New World Revisited z roku 1958 mluvil o Orwellovi daleko lépe, neţ ten mluvil o něm. Říká v ní, ţe George Orwell „brilantně vykreslil budoucí diktaturu― (str. 3). Václav Klaus a Michal Semín na semináři akce D.O.S.T. S Huxleym jsem se nejprve setkal jako s romanopiscem a velmi mne upoutaly jeho knihy „Kontrapunkt ţivota― a „Raněný slepotou―. Byly trochu jiné a z literatury dostupné v komunistické éře se vymykaly. V roce 1970, jako pozŧstatek závěru našich 60. let, byl v nešťastném období počátku posrpnové normalizace prvně v češtině konečně vydán jeho Brave New World, nazvaný u nás tehdy „Konec civilizace―. Byla to interpretace či dořeknutí názvu, nikoli překlad názvu. Česky ono leckdy pouţívané „Krásný nový svět― nezní dostatečně výstiţně. Před týdnem jsem byl v Polsku a dozvěděl jsem se, ţe se tam kniha překládá jako „Spanilý nový svět―, coţ je asi ve svém nádechu jisté ironie lepší. Naše domácí „Alfy plus― Kniha nás tehdy nesmírně zaujala, ne-li okouzlila. V beznaději tehdejší doby to byl záblesk naděje, ţe jistá moţnost intelektuální diskuse snad u nás přece jenom moţná bude. Ve stejné chvíli nás podobně oslovovaly – cenzurou nějak záhadně „proklouzlé― – velmi jednoznačně ideologicky, resp. antitotalitárně koncipované biografie Stefana Zweiga, mezi nimi zejména Joseph Fouché, Triumf a tragika Erasma Rotterdamského, Svědomí proti násilí.

Pro mne se od té doby Huxleyho alfy, bety, gamy, delty (ale byly tam i delty minus) a epsilony, a zejména jeho alfy plus staly součástí mého slovníku. Bál jsem se, a bojím se dodnes, všech těch alfa plus v jejich dnešních převlecích za pátera Halíka, za podle svých vlastních slov velkého matematika Janečka, za moderátora-manipulátora Moravce (jak historické jméno!), za údajně světového ekonoma Sedláčka, za demiurga-baviče Krause, atd. Mimochodem, Huxley udělal – v knize – pokus vytvořit na Kypru (coţ je také docela hezká náhoda) společnost sloţenou ze samých alfa plus. Tento pokus samozřejmě velmi rychle totálně zkrachoval. Dříve, neţ si myslíme Byla to jedna z nejvýznamnějších knih, jaké jsem kdy četl. Kdyţ jsem si ji přečetl znovu před měsícem, nezklamala mne. A vŧbec nezestárla. Někdy v 70. letech mi někdo přivezl o 27 let pozdější Huxleyho knihu Brave New World Revisited, která není románem, ale sociologickou či sociálně-psychologickou studií. Spíše „teoretizuje― a domýšlí některé souvislosti. Huxley v ní také v jistém smyslu pŧvodní knihu vysvětluje. Zamýšlí se i nad její realističností. V jedné z mnoha předmluv pŧvodní knihy, kterou připravil pro vydání v roce 1946, Huxley řekl, ţe se mu po pouhých patnácti letech zdá, ţe Brave New World nenastane aţ 632 let po Fordovi, ale Plné znění zpráv


během jednoho století. V roce 1958, kdyţ „znovunavštívil― svŧj hypotetický svět, napsal tuto větu: „27 let po napsání pŧvodní knihy jsem ohledně budoucnosti daleko méně optimistický, neţ kdyţ jsem ji psal― (str. 3). Pak uţ jsem četl jen jeho poslední, a evidentně nejpesimističtější knihu Ostrov, která je z roku 1962. Přiznám se, ţe uţ mne její čtení moc nebavilo. Je to tady Pro ty, kteří snad Huxleyho knihu nečetli, jen telegraficky pár – pro mne – mimořádných tezí, i kdyţ by jich jistě mohlo být uvedeno daleko více: - Jakákoli forma řádu (či pořádku) je lepší neţ chaos. - Klíčem k řádu je stabilita (je pozoruhodné, jak často dnes toto slovo opakují přední politici Evropské unie!). - Minulost je zlikvidována (byly zakázány všechny knihy vydané před rokem 150 po Fordovi). - Nemáme staré věci. Ani kdyţ jsou krásné? Právě kdyţ jsou krásné! - Fordovský princip masové výroby aplikovaný na biologii a výrobu lidí. - Šlechetnost a heroismus jsou symptomy politické neefektivnosti. V řádně organizované společnosti nemá nikdo příleţitost být šlechetný nebo heroický. - Hezká hříčka slov: „mŧj Forde – mŧj Freude―. - Kaţdý patří kaţdému (myšleno sexuálně). - Brave New World vyţaduje nepřetrţité rozptylování kaţdého jedince nikdy nekončící zábavou (často za pomoci drogy nazvané soma). - Vládcem Evropy v roce 632 po Fordovi je Mustafa Mond (coţ Huxley vymyslel dlouhá desetiletí před „střetem civilizací―, před Tálibánem a Al-Káidou), atd, atd. Diktátoři – vymývači mozkŧ Huxley v roce 1958 vyslovil zajímavou hypotézu, ţe budoucnost, které se velmi obává, bude spíše vypadat jako jeho Brave New World, neţ jako Orwellŧv 1984. Myslí si, ţe budoucí diktátoři nebudou zakládat svŧj systém na principu krutého trestání lidí, ale spíše na systematickém manipulování lidí – metodami biologického inţenýrství, specifickou výchovou a výukou (Huxleyho hypnopaedia, neboli učení ve spánku, oficiálně zavedená v roce 214 po Fordovi) a pravidelným rozdáváním somy – směrem k ţádoucímu chování. Děsí se proto role moderních propagandistŧ, manipulátorŧ a vymývačŧ mozkŧ. Děsí se nikdy nekončícího rozptylování lidí prázdnou zábavou (nevím, mohl-li předvídat naše dnešní zcela prázdné televizní programy?), ví, ţe uniformita (jak vidíme v současné EU) vylučuje svobodu, a ţe horší neţ leţ je zamlčování pravdy (z předmluvy z roku 1946). Spoustu Huxleyho úţasných myšlenek jsem musel vynechat, některé jsem jistě zapomněl, jiné jsem asi ani neobjevil či nepochopil. S málo věcmi nesouhlasím, nejvíce snad s tím, ţe podle Brave New World Revisited brzy nastane éra přelidnění, coţ u jinak originálního Huxleyho odráţelo odraz módního uvaţování padesátých a šedesátých let (uţ v pŧvodní knize je ţenami povinně pouţíván „malthusiánský pásek―). Aldous Huxley nám všem svým dílem dal obrovský dárek. Musíme ho umět přijmout. A pochopit a domyslet.

/titulek EUportal.cz/ Plné znění zpráv


Čtěte také: Klaus: Hrozí nám světová vláda, zánik demokracie a nová totalita Čekání na Orwella Václav Havel byl marxista. Sametová revoluce byla první krok na cestě ke světovládě, konci demokracie a totalitě

URL| http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/11338-takhle-si-to-klaus-vyridil-s-vaclavem-moravcemtomasem-halikem-miliardarem-janeckem-ekonomem-sedlackem-a-moderatorem-krausem.aspx

TV trh čekají výrazné změny 11.11.2013

Marketing & Media str. 30 Lucie Vaníčková

Média

Finální boj o TV rozpočty se blíţí. Jaká jsou úskalí jednotlivých televizí? Vývoj sledovanosti v měsíci říjnu pokračuje v trendu letošního roku, který znamená (ve srovnání s loňským rokem) posilování stanic skupiny Nova, oslabování skupiny Prima a TV Barrandov a stabilní výsledek České televize. V počtu doručených GRP‘s a výše příjmŧ z reklamy je to přesně obráceně. Z dŧvodu zdraţení reklamy a bojkotu klientŧ a mediálek významně oslabila Nova, meziročně odvysílala letos do konce října téměř o polovinu GRP‘s méně. Prima i TV Barrandov, které prodávají reklamu v rámci obchodního zastoupení Media Club, naopak i přes horší výsledky sledovanosti v příjmech na reklamě posilují, podíl České televize je po legislativním omezení z roku 2011 nízký. Velkým skokanem ve sledovanosti i počtu doručených GRP‘s je letos obchodní zastoupení Atmedia sdruţující při prodeji reklamy tematické stanice. To však aktuálně musí řešit problém s Šlágr TV, která byla vyřazena z peoplemetrového měření ATO. Pokud tedy vezmeme všechny hlavní televizní skupiny, u kaţdé z nich mŧţe být v blízké době všechno jinak. Nově roste sledovanost, ale... Nova meziročně posiluje ve sledovanosti, v říjnu její podíl vzrostl o 2,5 p.b. jako jediné z velkých TV skupin. K rŧstu však dochází za cenu zvýšených nákladŧ jak na rozjezd nových kanálŧ (Fanda, Smíchov, Telka), tak i investic do programu. CME s novým managementem jiţ oznámila, ţe se vydá cestou významných úspor. Na Slovensku byl jiţ potvrzen konec nedávno rozjetého kanálu Fooor, podobný osud by u nás mohl postihnout Telku. Stále se jedná i o prodlouţení vysílací licence MTV. Úspory v programové oblasti jiţ Nova oznámila, zatím zastavila např. natáčení seriálu Gympl. Pokud tedy opravdu dojde ke zrušení některých kanálŧ a výraznějším úsporám, rŧst sledovanosti se mŧţe zastavit. Prima nejvíce vydělává, ale... Skupina Prima letos vydělává na reklamě nejvíce za dobu své existence, a to i přes zhoršující se výsledky sledovanosti. Obojí se však mŧţe otočit. Pokud Nova omezí investice, mohla by Prima dokázat posílit svŧj výkon, který se nedaří zvednout ani za cenu nasazování řady programových novinek. Zároveň s tím ale Nova oznámila jako prioritu narovnání vztahŧ s mediálními agenturami a klienty a bude chtít získat zpět svŧj trţní podíl na reklamě. Pro obě televize je proto nyní na konci roku zásadní přesvědčit zadavatele, ţe jim mají co nabídnout. Barrandov s Ţelezným, ale... Zlepšit postavení a výkon televize Barrandov má její nový generální ředitel Vladimír Ţelezný, kterého si dosadil vlastník televize Jaromír Soukup. Ţelezný by chtěl ze současného ani ne 4% sharu dotáhnout aţ na 10% podíl na trhu, coţ ale neodpovídá realitě dnešního fragmentizovaného TV trhu. Navíc hospodaření televize je stále Plné znění zpráv


ztrátové (v roce 2012 ztráta 333 mil. Kč). Spekulovalo se i o prodeji televize, coţ však Soukup popřel na besedě Rozpravy o českých médich na FSV UK. Naopak jako další moţnost uvedl vytvoření televizní skupiny s více kanály. Raketový rŧst Atmedie, ale... Ve sledovanosti i počtu doručených GRP‘s vzrostlo významně obchodní zastoupení Atmedia, které v obou parametrech dohání TV Barrandov. (v CS 15+). Nyní ale musí řešit aktuální problém s Šlágr TV, která byla vyřazena z peoplemetrových dat ATO kvŧli pokusu o ovlivňování domácností s peoplemetry. Situaci bude zřejmě tento týden řešit metodologická komise ATO, návrat televize do měření je moţný. Její dlouhodobější výpadek by byl pro Atmedii problematický, neboť se Šlágr TV z velké části podílí na jejím nárŧstu výkonu a počítá s ní ve své obchodní nabídce pro příští rok. ČT ve výkonu stabilní, ale... U veřejnoprávní televize by se dalo říci, ţe má za sebou poměrně úspěšný druhý rok šéfování Petra Dvořáka. Její sledovanost je stabilní, disponuje rozpočtem, se kterým mŧţe investovat do zajímavého programu, a spustila nový kanál ČT :D (s ČT Art), jehoţ sledovanost posiluje. Skvrnou na kráse je však konflikt kolem objektivity a vyváţenosti zpravodajství, který vyústil pro veřejnoprávní médium v závaţná obvinění. Pokud se spor dále vyhrotí, mohl by vedení televize nakonec zlomit vaz. * Sledovanost TOP 5 pořadŧ hlavních stanic v měsíci říjnu 15+ 15-54 Share Divákŧ v tis. osob Share Divákŧ v tis. osob TV Nova Televizní noviny 47,49 1 792 45,62 814 Muţi v naději 35,79 1 393 42,75 865 Probudím se včera 37,26 1 386 49,45 991 Sportovní noviny 34,82 1 361 36,49 693 Počasí 31,76 1 254 33,14 637 Prima Cesty domŧ II 20,96 863 13,86 282 Divácké zprávy 14,69 593 11,01 208 Zprávy FTV Prima 22,39 589 16,94 206 Avatar 18,76 583 26,18 431 Prostřeno! 23,04 583 20,51 237 ČT1 Četnické humoresky 25,23 1 039 25,21 510 Tady hlídám já 18,67 817 18,22 416 Cirkus Bukowsky 24,43 786 22,23 355 Sanitka 2 30,43 720 26,82 313 Události 19,97 707 15,01 247 TV Barrandov Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti VII 8,25 211 5,95 82 Matěji, proč tě holky nechtějí? 8,25 207 8,98 113 Zachraňte mého syna 4,99 200 4,19 87 Plačící dítě 4,18 179 3,86 87 Přerušené ticho 4,10 171 3,87 86 Zdroj: ATO-Mediaresearch Podíl na sledovanosti televizních skupin v měsíci říjnu All Day (06-06) 15+ 15-54 rozdíl 15+ rozdíl 15-54 říjen 2012 říjen 2013 říjen 2012 říjen 2013 meziročně meziročně CET 21 30,75 33,31 35,04 37,56 2,56 2,52 FTV Prima 26,15 22,59 26,30 22,67 -3,56 -3,63 ČT celkem 27,94 27,67 21,33 22,52 -0,27 1,19 TV Barrandov 4,82 3,94 5,00 3,52 -0,88 -1,48 Atmedia 1,96 4,08 2,72 4,09 2,12 1,37 Ostatní 8,38 8,41 9,61 9,64 0,03 0,03 Plné znění zpráv


Zdroj: ATO-Mediaresearch Délka reklamních breakŧ (říjen 2013) prŧm. počet prŧm. délka Komerční TV skupiny breakŧ Nova group All Day (06-06) 8,27 2,29 PT (18-23) 8,28 2,01 SPT (19:30-21:30) 7,36 1,84 Media Club All Day (06-06) 14,86 5,30 PT (18-23) 15,34 5,61 SPT (19:30-21:30) 15,63 5,81 Zdroj: ATO - Mediaresearch Odvysílané TPR‘s 30s (spoty + sponzoring) dle prodejních CS TV skupiny 1-10 2012 1-10 2013 změna CS ČT group 36 122 43 506 +20% A 15+ Nova group 526 482 293 388 -44% A 15-54 Prima group 438 769 498 283 +14% A 15+ TV Barrandov 93 356 97 470 +4% A 15+ Atmedia 23 123 36 247 +57% A 15-54 Zdroj: ATO-Mediaresearch; Admosphere

Několik hodin poté, co byl v Dallasu zastřelen John F. Kennedy, zemřel Aldous Huxley. „Konec civilizace“ je dnes blíţ, neţ sám autor předpokládal 11.11.2013

protiproud.cz str. 00 Václav Klaus

Civilizace

se zamýšlí nad aktuálním odkazem významného spisovatele antiutopií. K 50. výročí autorovy smrti uspořádal dnes Institut Václava Klause seminář. Na semináři se svými příspěvky vystoupili amerikanista Miloš Calda z Fakulty sociálních věd UK, profesor a reţisér Jiří Svoboda a Ladislav Nagy z Filosofické fakulty Jihočeské university. Václav Klaus seminář moderoval. Protoţe však musel z programových dŧvodŧ odejít dříve, dal účastníkŧm k dispozici svŧj text, v jehoţ úvodu napsal: „Neaspiruji na souvislý projev nebo text o Aldousu Huxleym, chci spíše extendovat roli moderátora semináře, který se snaţil připomenout pŧl století od Huxleyho smrti, a říci alespoň pár slov o tom, co mými předřečníky nebylo zdŧrazněno dostatečně, resp. co bych chtěl – výrazněji neţ oni – zdŧraznit já.― Roku 632 po Fordovi Aldous Huxley se narodil v samotném závěru 19. století (v roce 1894) a zemřel ve věku 69 let 22. listopadu 1963, několik hodin poté, co byl v Dallasu zastřelen John F. Kennedy. Ač byl Angličanem kaţdým coulem, ve Velké Británii od roku 1923 uţ téměř neţil, de facto tam tedy jen proţil dětství a studoval tam – na Etonu a Oxfordu. Jako celá jeho generace byl i on výrazně ovlivněn I. světovou válkou. U něho se k tomu ještě přidal strach z americké dominance světa, která v dŧsledku této války nastala. Aldous Huxley (1894 - 1963) Zaujala ho masová pásová výroba automobilŧ, uvedená v ţivot Henry Fordem. Proto se také jeho slavná antiutopie neodvolává na Marxe, Lenina či Stalina, ale na Henry Forda. Jeho hypotetický Brave New World měl nastat v roce 632 po Fordovi – tak Huxley ve své knize strukturoval lidské dějiny. (Do závorky dodávám, ţe se jedna z hlavních ţenských hrdinek knihy jmenovala Lenina, ve vedlejší roli tam vystupuje i Polly Trotská.) Spanilý nový svět Plné znění zpráv


Jeho kniha je nejčastěji srovnávána s Orwellovým 1984. Orwell samozřejmě Huxleyho knihu znal, napsal o ní dokonce recenzi (a srovnával ji se Zamjatinovými „My―), ale nijak skvěle o ní nemluvil. Aldous Huxley ve své knize Brave New World Revisited z roku 1958 mluvil o Orwellovi daleko lépe, neţ ten mluvil o něm. Říká v ní, ţe George Orwell „brilantně vykreslil budoucí diktaturu― (str. 3). Václav Klaus a Michal Semín na semináři akce D.O.S.T. S Huxleym jsem se nejprve setkal jako s romanopiscem a velmi mne upoutaly jeho knihy „Kontrapunkt ţivota― a „Raněný slepotou―. Byly trochu jiné a z literatury dostupné v komunistické éře se vymykaly. V roce 1970, jako pozŧstatek závěru našich 60. let, byl v nešťastném období počátku posrpnové normalizace prvně v češtině konečně vydán jeho Brave New World, nazvaný u nás tehdy „Konec civilizace―. Byla to interpretace či dořeknutí názvu, nikoli překlad názvu. Česky ono leckdy pouţívané „Krásný nový svět― nezní dostatečně výstiţně. Před týdnem jsem byl v Polsku a dozvěděl jsem se, ţe se tam kniha překládá jako „Spanilý nový svět―, coţ je asi ve svém nádechu jisté ironie lepší. Naše domácí „Alfy plus― Kniha nás tehdy nesmírně zaujala, ne-li okouzlila. V beznaději tehdejší doby to byl záblesk naděje, ţe jistá moţnost intelektuální diskuse snad u nás přece jenom moţná bude. Ve stejné chvíli nás podobně oslovovaly – cenzurou nějak záhadně „proklouzlé― – velmi jednoznačně ideologicky, resp. antitotalitárně koncipované biografie Stefana Zweiga, mezi nimi zejména Joseph Fouché, Triumf a tragika Erasma Rotterdamského, Svědomí proti násilí. Pro mne se od té doby Huxleyho alfy, bety, gamy, delty (ale byly tam i delty minus) a epsilony, a zejména jeho alfy plus staly součástí mého slovníku. Bál jsem se, a bojím se dodnes, všech těch alfa plus v jejich dnešních převlecích za pátera Halíka, za podle svých vlastních slov velkého matematika Janečka, za moderátoramanipulátora Moravce (jak historické jméno!), za údajně světového ekonoma Sedláčka, za demiurga-baviče Krause, atd. Mimochodem, Huxley udělal – v knize – pokus vytvořit na Kypru (coţ je také docela hezká náhoda) společnost sloţenou ze samých alfa plus. Tento pokus samozřejmě velmi rychle totálně zkrachoval. Dříve, neţ si myslíme Byla to jedna z nejvýznamnějších knih, jaké jsem kdy četl. Kdyţ jsem si ji přečetl znovu před měsícem, nezklamala mne. A vŧbec nezestárla. Někdy v 70. letech mi někdo přivezl o 27 let pozdější Huxleyho knihu Brave New World Revisited, která není románem, ale sociologickou či sociálně-psychologickou studií. Spíše „teoretizuje― a domýšlí některé souvislosti. Huxley v ní také v jistém smyslu pŧvodní knihu vysvětluje. Zamýšlí se i nad její realističností. V jedné z mnoha předmluv pŧvodní knihy, kterou připravil pro vydání v roce 1946, Huxley řekl, ţe se mu po pouhých patnácti letech zdá, ţe Brave New World nenastane aţ 632 let po Fordovi, ale během jednoho století. V roce 1958, kdyţ „znovunavštívil― svŧj hypotetický svět, napsal tuto větu: „27 let po napsání pŧvodní knihy jsem ohledně budoucnosti daleko méně optimistický, neţ kdyţ jsem ji psal― (str. 3). Pak uţ jsem četl jen jeho poslední, a evidentně nejpesimističtější knihu Ostrov, která je z roku 1962. Přiznám se, ţe uţ mne její čtení moc nebavilo. Je to tady Pro ty, kteří snad Huxleyho knihu nečetli, jen telegraficky pár – pro mne – mimořádných tezí, i kdyţ by jich jistě mohlo být uvedeno daleko více: - Jakákoli forma řádu (či pořádku) je lepší neţ chaos. - Klíčem k řádu je stabilita (je pozoruhodné, jak často dnes toto slovo opakují přední politici Evropské unie!). - Minulost je zlikvidována (byly zakázány všechny knihy vydané před rokem 150 po Fordovi). - Nemáme staré věci. Ani kdyţ jsou krásné? Právě kdyţ jsou krásné! - Fordovský princip masové výroby aplikovaný na biologii a výrobu lidí. - Šlechetnost a heroismus jsou symptomy politické neefektivnosti. V řádně organizované společnosti nemá nikdo příleţitost být šlechetný nebo heroický. Plné znění zpráv


- Hezká hříčka slov: „mŧj Forde – mŧj Freude―. - Kaţdý patří kaţdému (myšleno sexuálně). - Brave New World vyţaduje nepřetrţité rozptylování kaţdého jedince nikdy nekončící zábavou (často za pomoci drogy nazvané soma). - Vládcem Evropy v roce 632 po Fordovi je Mustafa Mond (coţ Huxley vymyslel dlouhá desetiletí před „střetem civilizací―, před Tálibánem a Al-Káidou), atd, atd. Diktátoři – vymývači mozkŧ Huxley v roce 1958 vyslovil zajímavou hypotézu, ţe budoucnost, které se velmi obává, bude spíše vypadat jako jeho Brave New World, neţ jako Orwellŧv 1984. Myslí si, ţe budoucí diktátoři nebudou zakládat svŧj systém na principu krutého trestání lidí, ale spíše na systematickém manipulování lidí – metodami biologického inţenýrství, specifickou výchovou a výukou (Huxleyho hypnopaedia, neboli učení ve spánku, oficiálně zavedená v roce 214 po Fordovi) a pravidelným rozdáváním somy – směrem k ţádoucímu chování. Děsí se proto role moderních propagandistŧ, manipulátorŧ a vymývačŧ mozkŧ. Děsí se nikdy nekončícího rozptylování lidí prázdnou zábavou (nevím, mohl-li předvídat naše dnešní zcela prázdné televizní programy?), ví, ţe uniformita (jak vidíme v současné EU) vylučuje svobodu, a ţe horší neţ leţ je zamlčování pravdy (z předmluvy z roku 1946). Spoustu Huxleyho úţasných myšlenek jsem musel vynechat, některé jsem jistě zapomněl, jiné jsem asi ani neobjevil či nepochopil. S málo věcmi nesouhlasím, nejvíce snad s tím, ţe podle Brave New World Revisited brzy nastane éra přelidnění, coţ u jinak originálního Huxleyho odráţelo odraz módního uvaţování padesátých a šedesátých let (uţ v pŧvodní knize je ţenami povinně pouţíván „malthusiánský pásek―). Aldous Huxley nám všem svým dílem dal obrovský dárek. Musíme ho umět přijmout. A pochopit a domyslet.

URL| http://www.protiproud.cz/stopy/mysleni/civilizace/657-nekolik-hodin-pote-co-byl-v-dallasu-zastrelen-john-fkennedy-zemrel-aldous-huxley-konec-civilizace-je-dnes-bliz-nez-sam-autor-predpokladal.htm

Řekli o nás 11.11.2013

TRADE NEWS

str. 58

Řekli o nás

Michael Romancov: ŠPIČKOVÁ FORMA JE DOPLNĚNA JEŠTĚ LEPŠÍM OBSAHEM „Fundované informace o malých a středních podnicích a globálních kontextech mají potenciál čtenáře nejenom obohatit, ale zároveň provádějí pionýrskou práci při rozšiřování obzorŧ, jeţ je neodmyslitelnou součástí kaţdé snahy o prŧnik na zahraniční trhy. To je přitom jediný zpŧsob, jak Česko v budoucnu mŧţe uspět. Je skvělé, ţe se čtenářŧm dostává do rukou titul, jehoţ špičková forma je doplněna ještě lepším obsahem!― PhDr. Michael Romancov, Ph. D., uznávaný politický geograf. Přednáší na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK Praha a na katedře mezinárodních vztahŧ a evropských studií Metropolitní univerzity Praha. Aleš Jelínek: TRADE NEWS PŘINÁŠÍ VELKOU DÁVKU INFORMACÍ A POZITIVNÍ ENERGIE „Pobývaje několik let mimo Českou republiku, začal jsem mnohem více vnímat veškeré stopy, které my, tedy česká společnost, ve světě za našimi hranicemi nějak zanecháváme. Myslím tím stopy všeho druhu, výkony českých sportovcŧ i výkony českých politikŧ. Časopis TRADE NEWS mi dal zcela novou představu o tom, kde všude a jak je přítomný český duch, český byznys, nápady, výrobky a v jaké formě. Opravdu potěší číst příběhy často i mladých firem, jejich zkušenosti z trhŧ vzdálených a mně neznámých. Jsou to úspěchy vybojované, velmi inspirativní a motivující. Je výborné, ţe se tolik českých firem prostřednictvím časopisu TRADE NEWS o své zkušenosti podělí. Časopis přináší velkou dávku informací a pozitivní energie kaţdému, kdo se nějak pohybuje v mezinárodním obchodě.― Ing. Aleš Jelínek, CFA, je absolventem Fakulty mezinárodních vztahŧ VŠE. V minulosti pracoval v bankovním sektoru a byl zodpovědný za navázání obchodních vztahŧ německých bank s partnery ve východní Evropě. Od roku 2010 je aktivní na poli mimobankovního financování projektŧ a obchodu.



Daniel Urban: TRADE NEWS MI ZÍSKAL NOVÉ KLIENTY „Časopis TRADE NEWS čtu pravidelně a rád. Kdyţ jsme se s vydavatelem dohodli na prezentaci společnosti Wistra CZ, nečekal jsem, ţe na základě článku v tomto médiu získám obratem nové prestiţní klienty. Stejně jako mě překvapilo, jak profesionálně kvalitní prezentaci dala z mých útrţkovitých odpovědí redakce dohromady, potěšil mě i velmi silný ohlas na článek samotný.― Daniel Urban je jednatelem ryze české firmy Wistra CZ, která se specializuje na dodávky materiálŧ a etiket zejména pro výrobce alkoholických nápojŧ, vín a kosmetiky. Na českém a slovenském trhu pŧsobí od roku 2002. Foto popis|

Neposlušní poslanci: ANO hrozí pokutou, posoudí ale jejich svědomí 12.11.2013

ct24.cz str. 00 hab,had

Domácí

Praha – Etický kodex hnutí ANO je podle některých expertŧ na hraně. Poslanci totiţ musí hlasovat v souladu se stanoviskem klubu, jinak jim hrozí pokuta, a to aţ do výše jejich měsíčního platu - tedy 56 tisíc korun. Co se tedy stane, pokud poslanec hnutí ANO nehlasuje podle rozhodnutí strany, ale podle svého vědomí a svědomí, jak ho zavazuje poslanecký slib? Podle poslance za ANO Martina Komárka musí kaţdý člen hnutí říct dopředu, pokud chce hlasovat jinak. Poslanecký klub následně posoudí, zda to skutečně bylo v souladu se svědomím jednotlivce a zda "neposlušného" poslance bude pokutovat. "My jsme si řekli, ţe se budeme snaţit uchovat jednotu klubu (…) Ale samozřejmě do věcí svědomí zasahovat nechceme a nebudeme," uvedl Komárek v pořadu Hyde Park. Z etického kodexu hnutí ANO vyplývá: "Usnese-li se klub na závazném jednotném hlasování, je poslanec povinen toto usnesení akceptovat, rozhodne-li se neakceptovat usnesení klubu, seznámí se svým postojem předsedu klubu." Martin Komárek v pořadu ČT24 Hyde Park uvedl, ţe poslanec bude moci hlasovat v rozporu se stanoviskem klubu, pokud tento záměr klubu sdělí dopředu, "vedení klubu pak posoudí, zda ho má za to pokutovat," řekl. "Je tam na závěr jedna pasáţ, která říká, ţe vedení poslaneckého klubu mŧţe sáhnout k pokutě aţ do výše jednoho poslaneckého platu," uvedl předseda poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek. Na přímou otázku ale odmítl, ţe by hnutí pokutu vymáhalo soudně. Ostatně podle ústavy vŧbec nelze postihnout poslance za to, jak ve sněmovně hlasoval. Ústavní expert Marek Antoš se proto domnívá, ţe taková pokuta by nemohla být soudně vymahatelná. "V okamţiku, kdy by došlo k tomu, ţe by poslanec odmítl pokutu uhradit, tak si já osobně nedovedu představit, ţe by bylo moţné po něm peníze vymáhat soudně," uvedl serveru Lidovky.cz. To potvrzuje i Jan Wintr z Právnické fakulty UK."Takovéto pokuty jsou nevymahatelné. Ústava ve článku 26 říká, ţe poslanecký mandát je volný a poslanci vykonávají svŧj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou vázáni ţádnými příkazy. Zároveň je podle článku 27 nelze nijak postihnout za hlasování ve sněmovně," upřesnil. Navíc i přesto, ţe se poslanci například Věcí veřejných či dříve i ČSSD podobným kodexem zavazovali, přeběhlictví ani hlasování nijak nezabránili. A z údajných pokut nikdo neviděl ani korunu. Tato snaha nováčka v Poslanecké sněmovně zajistit si pod hrozbou pokuty jednotu svého klubu je podle expertŧ na dění v politických stranách zcela přirozená. "Je to pochopitelný pokus strany, která de facto není organizací a nemá vnitřní strukturu, jak poslance zavázat, aby mohli v politice vystupovat jednotně," konstatuje politolog Milan Znoj z Filozofické fakulty UK. Babiš nejdřív pokutu popíral, teď se omlouvá Šéf hnutí Andrej Babiš přitom ještě minulé úterý existenci pokut úplně odmítal, v rozhovoru s redaktorem ČT Petrem Vaškem. Na jeho dotaz, ţe se informace o pokutě za hlasování objevily v tisku, Babiš reagoval: "Ne, vŧbec o tom nevím, prosím vás, v tisku píšou takové nesmysly, skutečně to slyším prvně." Dnes uţ ale Babiš otočil, díky ČT si prý kodex přečetl: "Takţe teď jsem si ho přečetl, a protoţe jsem to nevěděl, tak jsem České televizi řekl věc, kterou jsem nevěděl správně a já se omlouvám. Nebyl to úmysl." Plné znění zpráv


Zároveň se nabízí analogie s podobnými pokusy Věcí veřejných. "S těmito kodexy vţdy přicházejí strany, které nejsou vybudovány na tradičním stranickém principu. Nejspíš si jsou oprávněně vědomy reálných obav, ţe se jejich poslanci rozutečou," míní Znojŧv kolega z Fakulty sociálních věd UK Petr Sokol a potvrzuje, ţe se hnutí Andreje Babiše v tomto ohledu příliš neliší od krokŧ, které před více neţ třemi lety provádělo vedení Věcí veřejných (VV). Dokonce sedmimilionovou pokutu za hlasování proti klubu nebo za přeběhnutí ke konkurenci podepisovali ještě před volbami v roce 2010 kandidáti Věcí veřejných. Po odchodu Karolíny Peake v dubnu 2012 do strany LIDEM po ní Věci veřejné chtěly tuto sumu zaplatit. "Byla podána i ţaloba, nicméně kvŧli nezaplacení soudního poplatku ze strany Věcí veřejných nedošlo k projednání té věci," uvedla Peake.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/250110-neposlusni-poslanci-ano-hrozi-pokutou-posoudi-alejejich-svedomi/

Političtí a policejní lháři (Dušan Navrátil) 12.11.2013

idnes.cz - blog

str. 00

Političtí a policejní lháři Je mezi nimi zásadní rozdíl. Političtí lháři občas končí s ostudou a musí z politiky odejít. Alespoň dočasně, neţ se na jejich lţi zapomene. Policejním lhářŧm se nestane nic. Kdo a co je horší? Prolhaný politik nebo prolhaný policajt? Všichni víme, ţe politici lţou. Musejí. Základním pravidlem úspěšného politika je totiţ říkat lidem to, co lidé chtějí slyšet. Říct jim pravdu, nikdy by nebyl zvolen. Uţ jen z tohoto je zřejmé, ţe „opravdový― politik lhát vlastně musí. Politické lhaní má dvě fáze. Předvolební, kdy lţou, aby získali hlasy voličŧ. Třeba takový Okamura. Spousta rozumně uvaţujících lidí jeho všespasitelné referendum odmítá. Ale on s tím nedá pokoj. Nemá na výběr, nic jiného neumí nabídnout. Teď je moderní obracet se na odborníky. Doporučuji okamurovcŧm seznámit se s články pana Michala Kubáta (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze). Ten jim vysvětlí vědecky (není míněno jako ironie), proč je Okomurovo učení populistickým bludem. Druhá fáze lhaní přichází po zvolení. To se jiţ ze lháře, politického čekatele, stal regulérní politik. Zástupce něčeho v něčem. Mety bylo dosaţeno a je potřeba zabezpečit rodinu. To se ale nelíbí druhým politikŧm (takzvaná opozice). I oni chtějí zabezpečit rodinu. Je to boj o teritorium a o zdroje. To jen Špidla tvrdil: „Zdroje jsou.― Prolhaný politik ví své. Zdroje nejsou, byly rozkradeny. A o ten zbytek je nutno svést tvrdý politický zápas. Karel Marx nezemřel, stále ţije v duších našich politikŧ, kteří si z jeho učení vzali k srdci zejména poučku, ţe všechno patří lidu. A kdo zastupuje lid? No přece náš politik. Proto má nárok na veškerý zatím nerozkradený majetek. Tak uvaţují komunisté ve všech politických stranách. Dŧleţité je mít správné mimikry a tvářit se tak nějak středostavovsky. To neurazí a nepopudí nikoho. A kdyţ se náš snaţivý politik dopídí (nakrade) konečně majetku, který mu po právu náleţí, musí svou kořist obhájit. Kocourek odklání miliony od manţelky. Metelescu blescu Úlehla lţe, ţe nepodepsal ani směnku ani smlouvu. Jednalo se o „pŧjčku― od „alkoholového Březiny― v hodnotě 200 000 Kč (Reportéři ČT dne 11. 11. 2013). Jak směnka, tak smlouva byly na kameru ukázány. Úlehlu to vŧbec nevyvedlo z míry. Je to profesionál. Bývalý „ódéesák― a člen bojŧvky paní Bobošíkové. A úspěšný hudební skladatel. Měl by zase něco napsat, aby svět nepřišel o básníka. Forem lhaní je ovšem více. Vţdy je ale cílem nějaké koryto. Hašek, Tejc, Škromach… Všechno na světě má však svou stinnou stránku, a tak to občas praskne, jako se to stalo těmto třem pánŧm. Bylo toho o nich napsáno tolik, ţe je zbytečné se k tomu dál vyjadřovat. Netvrdím, ţe kradou všichni. Třeba ti ve „zkušební době― se to ještě nenaučili. Někdy stačí, kdyţ si jen přihraji malou domŧ, zejména v komunální politice. Ale čím výš se politik dostane, tím větší je pokušení. A tím více jich ve vrcholové politice těmto svodŧm neodolá.



Policajti lháři jsou jednodušším vývojovým stádiem politika lháře. Jejich vývoj je rychlejší. Oni se nemusí voličŧm podbízet jako politici. Proto je první etapa lhaní, tzv. vábení, přeskočena. Z běţného občana se po zvláštním procesu stane policajt. Z některých policajtŧ během sluţby, nejspíš evolučním vývojem, vzniknou policejní lháři obecní. Těm se věnovat nebudu. Jen okrajově: Projevují se například tak, ţe se zcela váţnou tváří tvrdí, ţe zázračná zbohatnutí Grosse, Řebíčka a dalších jsou úplně v pořádku. Zaklínají se strašlivou přísahou, ţe vše prověřili a je to tak. Chtěl bych se zaměřit na ty policejní experty, u kterých se lhaní projevuje v tom nejzavilejším stádiu, v té nejvirulentnější podobě. Oproti politikŧm mají ale jednu obrovskou výhodu. Ti policajti jsou zalezlí na sluţebnách, neznámí, není na ně vidět. Celospolečenský dopad je na první pohled minimální. Morální škody velké. Nikdo o nich neví. Běţný občan s policisty přijde do styku maximálně při silniční kontrole, tedy pokud není recidivista, nebo naopak poškozený. Někteří z nich (neházím všechny do jednoho pytle) jsou vykutálení profesionálové, kteří během své praxe slyšeli snad tisíce lţí, a proto ví nejlépe jak na to. Pokud se lhaní u takových jedincŧ skloubí i s tupostí, vznikají z toho bizarní zápletky, někdy nepostrádající nechtěné komično. Rád bych proto několik takových „kauz― v budoucnu popsal. Představu mám takovou, ţe kaţdý článek bude věnován jednomu policajtu - lháři. Jen jednou pracovali ve dvojici. Lhát ve dvojici je riskantnější. Co kdyby ten druhý někdy omylem řekl pravdu. Vesměs se proto lhalo sólově. Někteří byli tak zvláštní, ţe se muselo jednat o geneticky upravené policajty. Jinak jejich chování nebylo moţné rozumně vysvětlit. Politik by stejně jako policista měl slouţit veřejnosti. A pokud policista lţe, mělo by se mu měřit stejným metrem jako politikovi. Jako vţdy to ale v praxi vypadá jinak. Rád se proto se čtenáři podělím o vlastní zkušenosti s jednotlivými typy policajtŧ. Tak, jak jsem je odpozoroval. Místo řešení lumpáren sami lumpárny páchali. Říkat jim proto policisté by byla nepatřičná lichotka. Je to podobné jako u Haška. Říkat mu politik je nadnesené. Ve skutečnosti je „kecal, lenoch, nevěrník― a nejnověji i lhář. Heslo „Pomáhat a chránit― dokázali někteří „muţi zákona―, které vám hodlám přiblíţit naplnit dokonale. Pomáhali a chránili své známé a příbuzné. Závěr si potom bude muset kaţdý čtenář udělat sám.

URL| http://dusannavratil.blog.idnes.cz/c/376927/Politicti-a-policejni-lhari.html

Jak má církev komunikovat? 13.11.2013

markething.cz str. 00 Daniela Marková

Komunikace

Česká republika je mezi světovými zeměmi rekordmanem v počtu nevěřících a církev u nás ztrácí společenský význam. "V Česku je víc homosexuálŧ neţ věřících", vyjádřil se k této situaci publicista Štěpán Kotrba na konferenci "Jak má církev komunikovat?" pořádanou Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. Kde je chyba? V komunikaci. Konkrétně v jejím pojetí, které zŧstalo ve středověku. Podle dva roky starého prŧzkumu mezi studenty si pouhých 9 % myslí, ţe církev je dŧvěryhodná. V rozmezí 924 % se pak pohybují výroky, ţe církev omezuje svobodu; míjí se potřebami; učí pravidla, která nedodrţuje a jde jí pouze o majetek. Víra v Boha prošla zátěţovou zkouškou v období komunismu a jak je vidět z grafu níţe ne příliš úspěšně. A počet věřících stále klesá. Porovnání počtu věřících mezi studenty v rámci římskokatolické, českobratrské evangelické a československé husitské církve v prŧběhu 60 let. Zdroj: PhDr. Dana Hamplová, Ph.D., Scott Friderich KAM 2011 www.kam.cz/pruzkum-religiozity-mezistudenty.html Kde hledat chybu?



Štěpán Kotrba, publicista a bývalý redaktor Britských listŧ, vidí nedostatky ve stylu, jakým se církev snaţí komunikovat, neboť ten se od středověku nezměnil. Stále se diskutuje o základních pojmech a komunikují se středověké omyly a dogmata. Podle jeho slov je "římská církev dnes vnímána jako strnulá hierarchická instituce, mocensky a centralisticky řízená vypočítavým managementem, odcizeným od ţivota společnosti, nikoliv jako komunita - společenství sobě rovných, vedené rabím - přirozenou autoritou." Za největší nepřátele komunikace víry pak povaţuje zisk a odmítnutí morálního rámce, vědu a technologie. Vít Kurfurst z agentury Czech PR vidí nedostatky v obrazu církve, jaký poskytují veřejnosti média. Pokud uţ se církev ve sdělovacích prostředcích objeví, tak pouze v souvislosti s církevními restitucemi nebo s papeţem. Z církve se vytratily zajímavé tváře, které by byly na veřejnosti vidět a měly témata. V současnosti církev témata nenastoluje, pouze se s těmi jiţ diskutovanými dostává do konfliktu. Církev je tedy vnímána spíše jako alternativní centrum sociální pomoci a místo toho, aby se doţadovala odpovědí na rŧzná prohlášení například od levicových stran či od prezidenta, snaţí se před médii a společností ospravedlňovat. Zajímavým postřehem Víta Kurfursta byl také fakt, ţe se téměř nemluví o sesterských řádech, které se v médiích objevily v souvislosti s péčí o Miloše Zemana, přestoţe ty bratrské jsou veřejnosti známé. zdroj: www.parlamentnilisty.cz Jeden z nepřátel církve, výše zmíněná technologie, také přebírá boţskou vševědoucnost. Proč by se smrtelník měl kaţdý večer modlit, ptát se Boha a čekat na odpověď, kdyţ Google mu ji prozradí do 5 vteřin. Reklamní texty, ve kterých se nejrŧznější náboţenské pojmy objevují poměrně často, mají na klesající dŧvěryhodnosti církve jistě svŧj podíl. Atheist Bus Campaign. zdroj: telegraph.co.uk Jaká jsou východiska? Církev by měla navázat uţší spolupráci s médii, a to zejména s těmi veřejnoprávními Na konferenci se několikrát otevřelo v diskuzi téma, ţe kněţí neumějí s médii komunikovat. Mons. Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference (ČNB), v této diskuzi poznamenal, ţe kněz musí být dokonalý v tolika věcech (musí být psychologem, sociologem, ekonomem, učitelem náboţenství, muzikantem, někdy zedníkem), ţe je nereálné, aby byl ještě mediální hvězdou. A primární je, aby byl schopen naslouchat neţ výborně mediálně komunikovat. Církev by měla prezentovat pozitivní projekty související s restitucemi majetku "Církev od začátku podceňuje význam komunikace. Dosud nedokázala vysvětlit, jak nabité jmění vyuţije ve sluţbě společnosti. Profesionální poradenství by ji pomohlo zefektivnit komunikaci s médii a ovládat diskurs. Zatím jedná pouze reaktivně a situaci rozhodně nemá pod kontrolou.", říká Václav Pláteník, absolvent marketingové komunikace a PR, který svou bakalářskou práci věnoval právě komunikaci církve. Hledání zajímavých lidi zevnitř církve a přizpŧsobení se dynamice měnícího se světa komunikace Webové stránky jsou základem, který by neměl chybět ţádnému subjektu, jenţ bez komunikace s lidmi nemá moţnost fungovat. Stejně dŧleţitými se stávají sociální sítě, které v kaţdodenním ţivotě vyuţívá stále více lidí. Jejich existence je jedna věc a jejich aktivita je věc druhá, ta podstatnější. Alena Ouředníková, mluvčí Biskupství plzeňského, přiznala, ţe jejich webové stránky nejsou příliš kvalitní, neboť finance jsou potřeba jinde. Stejně tak nemají k dispozici člověka, který by se sociálním sítím věnoval efektivně a komunikoval s mladými lidmi. Znovu tak zaznělo téma, ţe pokud kněz zastává několik funkcí, nemŧţe být ještě navíc IT specialistou a social media managerem. Konference na pŧdě Hollaru Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy "Brkaz nám na shromku četl z Nováče" Proměnami komunikace mezi věřícími i nevěřícími se na konferenci zabývala PhDr. Tereza Klabíková Rábová, přednášející z katedry marketingové komunikace na FSV UK. Dříve typicky náboţenské pojmy jiţ v dnešní době svého vyššího smyslu dávno pozbyly. Patří mezi ně například křest, zpověď, legendární, ikona, celebrita nebo Plné znění zpráv


kultovní. Zmíněné pojmy se dnes pouţívají častěji v souvislosti s bulvárními kauzami, spíš neţ s náboţenstvím. Častěji se tak křtí nová deska známé kapely spíše neţ novorozenec, zpovídá se opilá Iveta Bartošová v Blesku spíše neţ hříšník u zpovědi v kostele a kultovní je nový film s Batmanem spíše neţ uctívané boţstvo. Věřící ale nezŧstávají pozadu a náboţenské pojmy si přetvářejí do moderního slangu. Konkrétně třeba "Brkaz nám na shromku četl z Nováče" tak v překladu znamená, ţe "Bratr kazatel nám na bohosluţbě četl z Nového zákona". Třešničkou na dortu mezi výrazy jako myšiţrant, kaťák nebo cébéčko (církev bratrská) je pak zvolání "Hodil jsem to nahoru", jeţ má v církevním slangu význam "Pomodlil jsem se". Tomuto tématu bude v blízké době věnován ještě jeden článek s příklady, jak církev v dnešní době komunikuje úspěšně, a to jak u nás tak ve světě. Bude se věnovat sociálním sítím, papeţi Františkovi a TV Noe. Jak citovat tento článek? MARKOVÁ, Daniela . Jak má církev komunikovat? Markething [online]. 13. listopadu 2013 [cit. 2012-11-13]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/jak-má-cirkev-komunikovat

URL| http://www.markething.cz/jak-ma-cirkev-komunikovat

Ivana Vejvodová tiskovou mluvčí mBank 14.11.2013

bankovnictvi.ihned.cz

str. 00

Agendu tiskové mluvčí největší internetové banky mBank převzala oficiálně od tohoto listopadu Ivana Vejvodová. -rkpČtěte více o: personálie / mBank / bankovnictví / banka / mluvčí Článek Diskuse (0) velikost písma Share on facebook Share on twitter Share on email Share on google More Sharing Services Ivana Vejvodová, tisková mluvčí mBank Ivana Vejvodová, tisková mluvčí mBank foto: archiv Ivana Vejvodová nastoupila do mBank v červnu 2013 na pozici manaţerky komunikace a aktuálně bude mít na starost koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Ivana Vejvodová vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Mezi její záliby kromě cestování patří pláţový volejbal, lyţování, cyklistika a další sportovní aktivity. Autoři: -rkpURL| http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-61235190-ivana-vejvodova-tiskovou-mluvci-mbank

mBank má novou tiskovou mluvčí Plné znění zpráv


14.11.2013

bankovnipoplatky.com

str. 00

14. 11. 2013 16:11 / tz / komentářŧ (0) Agendu tiskové mluvčí největší internetové banky převzala oficiálně od tohoto listopadu Ivana Vejvodová. Vejvodová nastoupila do mBank v červnu 2013 na pozici manaţerky komunikace a aktuálně bude mít na starost koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Ten zahrnuje změnu názvu, loga a firemního designu mBank a především zavedení moderního internetového bankovnictví. Všechny tyto změny čekají mBank jiţ na začátku příštího roku. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Ivana Vejvodová Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Mezi její záliby kromě cestování patří pláţový volejbal, lyţování, cyklistika a další sportovní aktivity. URL| http://www.bankovnipoplatky.com/mbank-ma-novou-tiskovou-mluvci-21021



Zprávy dne

PRAHA - Hledáte v Praze přechodné bydlení, abyste byli blíţe svému zaměstnání, nebo domov pro celou vaši rodinu? Ideálním volbou je například Praha 5, která splní přání dětí, rodičŧ, studentŧ i velkých businessmanŧ. Častokrát se při koupi nemovitosti nebo pronájmu bytu v Praze necháme svést cenou a opomeneme dŧleţité faktory, které mohou v budoucnu dělat problémy. Lokalita je jedním z nich. Myslete na to, ţe domov nedaleko školy nebo práce mŧţe dlouhodobě ušetřit vysoké náklady za dopravu! Také občanská vybavenost má podstatný vliv. Nikdo nechce hledat lékaře na druhém konci města a školek v okolí není nikdy dost. Praha 5 má vše, co potřebujete Městská část Praha 5 patří v současné době k nejmodernějším a nejvybavenějším lokalitám v metropoli. Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíře a Motol svým obyvatelŧm nabízí vše, co současné mladé rodiny potřebují a zároveň vyţadují. •


•


•


•


• Vysoké školy - VŠEM, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahŧ, Fakulta humanitních studií, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Ceny bydlení na Praze 5 se pohybují kolem praţského prŧměru Říkáte si, ţe tato ţádaná lokalita se určitě prodraţí, ale není to pravda. Praha 5 je zlatým středem. Byty na prodej se v prŧměru pohybují kolem 3 600 000 Kč. Pronájmy bytŧ v Praze 5 také nevyjdou extrémně dráţ neţ Plné znění zpráv


kdekoliv jinde ve městě. Za malý byt 1+kk zaplatíte přibliţně od 6 000 do 15 000 korun měsíčně. Jsou tu ale i lukrativnější místa v moderních bytových domech s výhledy na praţské panorama, kde vás přechodné bydlení mŧţe stát i 40 000 korun za měsíc. Nové domovy se hledají nejvíce na internetu Realitní časopis Realcity provedl na začátku roku 2013 výzkum ve spolupráci s agenturou STEM/MARK, ze kterého vyplynulo, ţe nové domovy lidé hledají nejvíce na internetu, a to na realitních serverech nebo přímo na stránkách vytipovaných realitních kanceláří. Internet dává neomezené moţnosti srovnávání i prověřování realitních společností prostřednictvím veřejných diskusí a hodnocení. Zdrojŧ pro vyhledávání je v praxi ovšem mnohem více. Jedním ze zásadních jsou specializované realitní časopisy. Papír je totiţ stále povaţován za dŧvěryhodnější médium. Zde se lidé poprvé seznámí s konkrétní nabídkou a dále pokračují ve svém hledání této nemovitosti právě na internetu. Nemalou roli hrají v posledních letech při vyhledávání i realitní mobilní aplikace. Tady ročně vzrŧstá jejich vyuţívání řádově o tisíce procent. Lidé se zkrátka snaţí vyuţívat všech dostupných zdrojŧ. Jejich kombinací pak získají potřebné informace a následně dojdou k samotné realizaci kýţeného obchodu,― říká šéfredaktorka časopisu Realcity Michaela Čapková. Zajímají vás nemovitosti v Městské části Praha 5? Informujte se u realitních expertŧ na www.realcity.cz a začněte nový ţivot v místě plném neobyčejných moţností.


Jiří Pehe hostem Radioţurnálu 14.11.2013

ČRo Radioţurnál

str. 01

10:05 Host radioţurnálu

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Posloucháte dopolední Radioţurnál. Sedm minut po desáté hodině je se mnou ve studiu politolog a spisovatel, pan Jiří Pehe. Vítejte, dobrý den. Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Dobrý den. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Po jednom úspěšném politické kabaretu o blonďaté slečně Kočí teď míří satira na prezidenta. Vznikla hra, která se jmenuje Miloš Ubu, dokonce uţ měla premiéru, další repríza je dnes a další v sobotu šestnáctého. Šel byste se na něco takového podívat nebo viděl jste to někdy? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Neviděl jsem to, moţná bych se na to šel podívat, ale říkám moţná, protoţe mám vţdycky trošku problém u tohohle typu satir, ţe tam jsou místa, kde se já trochu stydím, ţe se tam vyplňujou ty věci někdy trošku laciným humorem ... Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jako ţe to je lepkavé? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Je to takové lepkavé, ano. Někdy jsou tam, samozřejmě jsou tam určitě brilantní místa a také jsem o tom uţ četl několik kritik, které jsou v podstatě pozitivní, ale já se vţdycky tak trochu jako ošívám, kdyţ jsem tam potom Plné znění zpráv


taková ta mezimísta, intermezza, kde se to vyplňuje takovým tím trošku, řekněme, laciným, fraškovitým humorem. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Divadelníci se snaţí o politický kabaret nebo o jakousi politickou satiru. V českých médiích je jí ale obecně málo. Čím to je? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------To je zajímavá otázka. Já si tu otázku dost často kladu, protoţe coby člověk, který dlouho ţil v Americe, tak dodnes sleduju pravidelně americké televize nebo i britské a to je veliká tradice. Tam prostě existuje celá řada programŧ s politickou satirou a je to nesmírně často kruté a tvrdé, ale také zábavné. Tady si myslím, ţe zaprvé je třeba, aby vyrostli lidé, kteří to umějí, protoţe to je opravdu těţká věc. Myslím si, ţe to není vŧbec snadné, tak jak si mnoho lidí myslí, udrţet pozornost toho diváka, posluchače a být při tom vtipný a tak dále. Ptát se nebo toho politika, řekněme, rozpracovávat tak, aby to zároveň nebylo úplně uráţlivé. To je docela těţké. A potom si také myslím, ţe to je trochu problém takové té české, řeknu, ustrašenosti, ţe ti politici a zároveň teda vlastně nelibosti těch politikŧ, protoţe ti politici velmi málo dokáţí si dělat ze sebe legraci nebo nechat si ze sebe dělat legraci. Takţe si, samozřejmě dokáţi si představit, ţe v okamţiku, kdy by tady byla nějaká politická satira nebo v České televizi, tak budou volat a budou si stěţovat. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jiří Pehe, politolog a spisovatel, host dopoledního Radioţurnálu. Otázky mu mŧţete posílat jako vţdycky kaţdému hostu na web www.radiozurnal.cz. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Posloucháte dopolední Radioţurnál. Jiří Pehe, politolog a spisovatel, je dnes naším hostem. Podíváme se, kdyţ uţ jsme po volbách, na ten aktuální povolební vývoj. Co by se teď dalo podle vašeho názoru očekávat v těch následujících dnech na politické scéně? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Očekává se dál to, ţe se budou ty strany se sebou dohadovat a samozřejmě budou přicházet s tím, ţe se nemohou nějak dohodnout na tom či na onom a ţe se musí hledat kompromis. Ale obecně si myslím, v tom jsem optimista, ţe se v podstatě musí dohodnout. Je to vlastně v zájmu vlastně všech těch tří stran a zejména těch dvou větších, tedy sociální demokracie a ANO, protoţe sociální demokracie potřebuje stvořit vládu. Kdyby ji nestvořila, tak Bohuslav Sobotka by byl výrazně oslaben ve vlastní straně, takţe je to v jeho vlastním zájmu udělat ty kompromisy a nakonec se dohodnout. A zároveň si myslím, ţe Andrej Babiš a jeho ANO se ocitli v situaci, kdy si nemohou dovolit selhat, protoţe oni moţná nechtěně se dostali, ten jejich volební výsledek je prostě takový, ţe je nutí k odpovědnosti. Takţe on kdyby, pokud by to kvŧli nim celé zkolabovalo, tak najednou si řada lidí, kteří je volili, mohou říct vţdyť oni tady vlastně nejsou schopni zajistit nějakou stabilní situaci. Takţe si myslím, ţe tady je prostě silná motivace, zejména u těchto dvou subjektŧ. Lidovci také, protoţe samozřejmě je tam určitá hrozba, ţe by mohli být v případě, ţe nebudou konstruktivní, mohli by být vytlačeni z toho. Tam je ještě několik dalších moţných koaličních scénářŧ. Takţe já jsem obecně optimistický, myslím si, ţe si v těch několika příštích dnech uţijeme takových těch koleček, oni se budou rŧzně dohadovat a říci tady přes to vlak nejede a podobně a nakonec se na něčem dohodnou. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A kdybyste měl teď posluchačŧm poradit, jak to nebrat osobně, co byste jim řekl? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------No, myslím si, ţe vŧbec politika se nemá brát osobně, ţe ty politické strany teď mají nějakou odpovědnost, jsou to lidé, kteří se do politiky sami jaksi hlásí, chtějí tam být, proto také kandidovali, my jsme jim dali svoje hlasy a Plné znění zpráv


myslím si, ţe pokud moţno, tak by člověk se měl vyvarovat takových těch hodně osobních pocitŧ nebo vztahŧ k těch rŧzným politikŧm. Měl by to brát tak, ţe jednají tři subjekty, kaţdý z nich má nějaký program a jinak to ani v demokracii nejde. Pokud demokracii začneme brát příliš osobně a politiku příliš osobně, tak si myslím, ţe to je velký, velký problém, zejména na té stranické úrovni. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jak to dělá politolog, aby některé věci nebral příliš osobně? Jsou lidé, kteří to umí od samého začátku, ale nevěřím, ţe to jde třeba v 18, 20, 25. Někomu, jak tak sleduji některé komentáře, to třeba nejde ani v 50. Jak to děláte? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------No je to těţké a občas to nejde skutečně brát úplně neosobně. Také proto, ţe ať chcete nebo nechcete, tak kdyţ uţ jste politickým analytikem nebo politologem, tak řadu těch lidí znáte osobně, protoţe se prostě pohybujete v tom prostředí politickém a na řadu z těch lidí prostě naráţíte a znáte je. Takţe je dosti těţké jaksi oddělit tu osobní rovinu od té, řekněme, analytické. A skoro bych řekl, ţe to úplně nejde nikdy. Ale samozřejmě úkolem toho politického analytika je spíše sledovat obecnější trendy a nabízet prostě analytické postřehy neţ to, zdali ten či onen přišel na jednání s krátkými kalhotami nebo v něčem podobným. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Stalo se vám někdy, ţe jste ne v afektu, ale opravdu v nějakém hnutí, kdy člověk má nějakou výraznou antipatii, protoţe se ho i osobně dotkne, co ten daný politik zase udělal, napsal nějaký hodně břitký komentář, který třeba vŧbec nevyšel, ale jenom ţe jste to potřeboval alespoň napsat? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Určitě, ale neřekl bych, ţe jsem, ţe by to byl komentář. Ono totiţ v té poslední době, v té naší, řekněme, postmoderní době komunikační hojnosti existuje médium, které se vlastně dobře nabízí právě k vyjádření takovýchto pocitŧ, a to je blog. Takţe člověk mŧţe psát analytické komentáře do deníkŧ nebo do dalších médií, nabízet svoji analýzu, ale kdyţ potřebuje opravdu se takříkajíc vybouřit, má prostě nějaký velmi silný pocit, který se vztahuje k té konkrétní politické osobě, tak má vţdycky moţnost pouţít toho blogu, který se dá napsat osobně a kaţdý předpokládá, ţe to je psáno osobně a ţe ten člověk tak trochu vystupuje z té svojí role a vystupuje tam sám za sebe. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A mŧţe si to politolog dovolit? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Já myslím, ţe ano, ţe to je ta výhoda, řekněme, toho ţánru, ţe totiţ ten ţánr vám nabízí ... Od toho blogu nikdo neočekává, ţe to bude jaksi věc, která je u nás nadčasově analytická a tak dále, samozřejmě to tam také mŧţete takto pojmout, ale vlastně se spíše očekává, ţe to bude osobní, ţe občas pouţijete já, budete mluvit jako já, budete mluvit třeba i o svých pocitech. Takţe to je výhoda dnešní doby, ţe si i ten politolog mŧţe takříkajíc ulevit třeba s pouţitím tohoto ţánru. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Četla jsem váš blog, myslím, ţe ten titulek je Koleno, ale je to trošku sloţitější. Tak se budeme za malou chvíli bavit o prezidentském úřadě. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka --------------------



V dopoledním Radioţurnálu je hostem politolog a spisovatel Jiří Pehe, tak se teď společně podíváme na Česko 2023. To je náš projekt Radioţurnálu. Na to, kdo nám bude za 10 let prezidentem. Máme někoho takového, kdo uţ by se rýsoval? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Osobnostně se tady někdo takový zatím nerýsuje. Samozřejmě hodně se mluvilo v minulosti o takových, řekněme, mladších kandidátech, jako byl Šimon Pánek a podobně. Ale já si myslím, ţe 10 let je velmi dlouhá doba a v politice vţdy dochází prostě k překvapením. Obecně si myslím, ţe je velmi riskantní, je to tedy od vás úctyhodné, ţe se snaţíte takový projekt dělat, je to určitě i zajímavé, ale mě při tom, kdyţ jsem slyšel tu vaši otázku nebo to zadání, tak mě napadlo srovnání mezi rokem 1913 a 2013, protoţe jsem právě teď četl knihu jednoho německého autora, takovou fascinující knihu, jak se vlastně svět cítil na vrcholu svých sil v roce 1913. To bylo takové to šťastné období těch velkých intelektuálních výbojŧ uměleckých a vlastně nikdo si nedokázal představit, ţe za rok se svět ponoří nebo Evropa ponoří do světové války. Takţe je velmi těţké předvídat takovéto věci a dodnes mám na stole v pracovně knihu od amerického prognostika Hermana Kahna, který v roce 67 nebo 8 napsal takovou obrovskou knihu, která se jmenovala Rok 2000. A občas, kdyţ se chci tedy ujistit, ţe člověk nemá moc prognostikovat, tak si to otevřu, protoţe si na těch tisíc let, na tom tisíci stránek skoro hledáte místo, kde by si do něčeho ten Herman Kahn jaksi trefil. On tam třeba mluví ještě pořád o soutěţi Sovětského svazu s Amerikou a tak dále. Nemohl tušit, ţe o 11 let dříve, tedy v roce 89, to celé zkolabuje a podobně. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Takţe stejně nečekaně se mŧţe vynořit nějaká charismatická osobnost, která vlastně bude dŧstojně reprezentovat naši zemi v světě. Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Určitě. Mŧţe se vynořit charismatická osobnost, mŧţe se také stát leccos s tím prezidentským úřadem, ten se mŧţe samozřejmě buď za určitých okolností posílit, jak argumentují někteří, kteří tvrdí, ţe bysme měli vzhledem k těm slabým politickým stranám mít moţná poloprezidentský systém, anebo vzhledem k vývoji, k moţnému vývoji v Evropské unii, pokud se Evropská unie kopne konečně a začne se více integrovat, tak se mŧţe naopak stát, ţe se ta funkce prezidenta oslabí, protoţe pokud bychom byli jakousi federací nebo polofederací, tak ta funkce hlavy státu je tak trochu nadbytečná. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------My se teď společně na Hrad vypravíme. Pro Miloše Zemana je typická kromě jiného cigareta. Nijak se tím neskrývá, i kdyţ v poslední době prý na rady lékařŧ kouření omezuje. Ovšem pohled do historie říká, ţe tabák a prezidenti na Praţském hradě, to není nic nového pod sluncem. Z dosavadních 11 prezidentŧ kouřilo 8 a třeba i za války dosti kvalitní značky na tajný příděl. Jakub DOLEŢAL, vedoucí Archivu kanceláře prezidenta republiky -------------------My tady právě v archivu máme dokumenty, které dokládají, kolik si vyţadovala správa domu státního prezidenta Emila Háchy pro jeho dceru a jeho osobu. Lubomír SMATANA, redaktor -------------------Tady vidím Virginka, Havana v tom spisu. Jakub DOLEŢAL, vedoucí Archivu kanceláře prezidenta republiky -------------------Domácnost státního prezidenta měla přístup k těm opravdu kvalitním cigaretám. Lubomír SMATANA, redaktor --------------------



Říká vedoucí Archivu kanceláře prezidenta republiky Jakub Doleţal. Hodně silný kuřák byl i Klement Gottwald nebo Gustáv Husák. Ten byl ovšem asi jediným prezidentem, který si na cigarety pŧjčoval. Říká v jeho ţivotopise /nesrozumitelné/. osoba -------------------Kdyţ mu došly cigarety, protoţe on byl velmi těţký kuřák, tak si ode mě vţdy pŧjčoval peníze, poslal šoféra koupit cigarety a tím to skončilo. Nikdy mi ty peníze nevrátil. Lubomír SMATANA, redaktor -------------------Gustáv Husák kouřil aţ do konce svého ţivota. Václav Havel ze zdravotních dŧvodŧ přestal. Václav Klaus je ukázkový nekuřák a prezident Miloš Zeman kouří. Miloš ZEMAN, prezident -------------------Politik, který předstírá, to znamená, který třeba vášnivě kouří, ale nikdy si nezapálí před kamerami, je pokrytec. Lubomír SMATANA, redaktor -------------------Tak jako se ve starých filmech objevují herci zásadně s retkem v ruce, tak se nestyděli ani prezidenti. Dnes uţ se evropští státníci ukáţou s cigaretou na veřejnosti zcela výjimečně a spíše náhodou. Lubomír Smatana, Radioţurnálu. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A politolog a spisovatel Jiří Pehe se teď ve studiu Radioţurnálu dobře bavil. Co vás na tom tak bavilo? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Mě bavilo to prohlášení Miloše Zemana, protoţe já si myslím, ţe to je takové typické prohlášení našeho současného prezidenta. To přeci není ţádné pokrytectví. Prezident je určitý, nechci říct vzor, ale model, sleduje ho nejenom ta starší generace, ale i ti mladí, v kaţdé dŧleţitější kanceláři visí jeho obrázek a myslím si, ţe prostě i kdyţ se o něm víc, ţe kouří, tak rozhodně by prostě svým chováním to neměl propagovat, protoţe dnes prostě víme, ţe kouření zabíjí tisíce a miliony lidí. Takţe nemyslím si, ţe to je úplně otázka pokrytectví, ale spíše otázka nastavování určitých norem a k tomu má prezident přispívat. / Písnička / / Reklama / / Zprávy / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A tím je politolog Jiří Pehe. Ptáte se ho na webu Radioţurnálu, spousta zajímavých otázek. Některé se týkají i objektivnosti veřejnoprávních médií v České republice. Těším se na otázky další, posíláte je na www.radiozurnal.cz a my se za malou chvíli ještě budeme drţet prezidentského úřadu. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Posloucháte dopolední Radioţurnál. Jiří Pehe, politolog a spisovatel, je ve studiu. Vyhlíţíme na Česko 2023. Někteří naši posluchači se spíš, ne ţe by chtěli váţně tipovat prezidenta v roce 2023, baví touto myšlenkou a podle toho to i na webu Radioţurnálu vypadá. Byl byste pro změnu ústavy na poloprezidentský reţim? Kdybyste hlasoval vy osobně? Jiří PEHE, politolog, spisovatel Plné znění zpráv


-------------------Nebyl. Já si myslím, ţe poloprezidentský reţim by byl špatným řešením, protoţe podíváme-li se, argument pro poloprezidentský reţim je tedy takový ten nejváţnější, který třeba přinesl Václav Bělohradský, je ten, ţe politické strany jsou u nás tradičně velmi slabé, jsou hašteřivé, neschopné se na čemkoli dohodnout, čili vlastně by bylo v logice věci vytvořit jakési pevné mocenské centrum a ten prezident by měl i ústavně roli jakéhosi nejenom sjednocovače a moderátora, ale i toho pevného mocenského bodu. Já bych se toho trošku bál, protoţe si myslím, ţe politici v těch postkomunistických zemích, v těch malých demokraciích prostě neumí s přílišnou mocí zacházet. To vidíme v Maďarsku, Viktor Orbán, vidíme to i jinde. A i kdyţ je to moţná frustrující, taková ta, takové to občasné bezvládí a handrkování, tak přece jenom je to určitá záruka, ţe to nesklouzne k nějakému autoritářskému vládnutí, omezování a podobně. Takţe tomu bych se hodně bránil. A pokud jde o změnu ústavy, tak si myslím, ţe by bylo na místě zpřesnit ústavu, pokud jde o prezidenta, aby se zabránilo některým těm věcem, které jsme viděli v nedávno minulosti, kdyţ třeba prezident nejmenuje vládu do určitého okamţiku, tam mŧţe být určitá časová lhŧta, tak ta jeho pravomoc se mu nemusí, není moţné samozřejmě dávat nějaké sankce, protoţe prezidenta nelze trestat, ale ta jeho pravomoc prostě přechází na někoho jiného, třeba na Poslaneckou sněmovnu. To je vcelku běţné v některých jiných demokraciích a myslím si, ţe by se to osvědčilo i u nás. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Vy jste mluvil o tom lepším zacházení s mocí. Tomáš Garrigue Masaryk viděl to zrání demokracie na desítky let. Kdy myslíte, ţe se na tomto území dočkáme nějakého lepšího zacházení s mocí? Stručněji, ţe ti lidé úplně nezešílí, kdyţ se stanou ministry a úředníky. Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Je to generační změna, v tom měl Masaryk pravdu. On to nebyl jenom Masaryk, ale byl to také třeba slavný politolog Ralf Dahrendorf, který vlastně uţ někdy v roce 90 v té své slavné přednášce o transformaci řekl, ţe nám to bude trvat 5 aţ 10 let vytvořit nový politický systém, 15 let trţní hospodářství, 20 let jakţtakţ fungující právní stát, ale bude to trvat 60 let, neţ se skutečně vytvoří fungující demokracie jako kultura myšlení. A Masaryk vlastně to svým zpŧsobem předjal také, takţe je to generační změna. Ten problém, který já vidím jako ovšem trošku váţný, váţnější, který samozřejmě ani Masaryk ani Dahrendorf nemohli úplně vidět, je, ţe se vlastně po roce 89 začalo měnit celé to paradigma liberální demokracie, ţe vlastně je to takový trošku se vzdalující terč, protoţe ta demokracie, jak stranická, tak obecně liberální demokracie se mění i na Západě pod tlakem globalizace. Takţe kdybychom byli ve statickém modelu, který vypadá, tak jak vypadal v tom roce 90, tak bych řekl 60 let. Teď si nejsem úplně jistý, protoţe to, co doháním, je tak trochu jakoby ten ujíţdějící vlak. Ale na druhou stranu musím říci, ţe ta mladá generace u nás mě velmi příjemně překvapuje, čeho všeho jsou schopní, co dělají. Na internetu celá řada těch nových iniciativ. To jsou mladí lidé, kteří sledují, jak se hospodaří na radnicích, jak politika funguje. Takţe naděje tady je. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Naděje tady je a právě těm mladým lidem, z nichţ některé také učíte, se budeme věnovat v další části našeho rozhovoru. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jiří Pehe, politolog, je hostem dopoledního Radioţurnálu. Do příštích voleb, budou-li se tedy konat v řádném termínu, odejde zhruba pŧl milionu starších voličŧ a přibyde zhruba stejný počet voličŧ nových. Která z těch současných stran, myslíte, jim toho mŧţe nabídnout nejvíc? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------No, otázka je, jestli to je vŧbec některá z těch současných stran, protoţe se mi zdá, ţe ty současné strany se o ty mladé voliče tedy příliš nestarají. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Co takhle pirátská strana? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------To je sice, řekněme, strana skutečně pro ty mladé a podíváme-li se třeba na studentské volby, tak tam ti piráti jaksi vedou velmi dobře. Ale kdyţ ti mladí lidé, kterým je dneska 16, 17 potom o 2 roky dále, coţ je v tom mladém ţivotě obrovský časový posun, dospějí, tak oni obvykle začnou uvaţovat trochu jinak a uţ třeba ti piráti jim tolik nesedí. Takţe já si myslím, ţe podíváme-li se třeba na ty studentské volby, tak tam samozřejmě jasně vítězí u těch studentŧ TOP 09, coţ je zvláštní, takový zvláštní posun u nás, ţe tedy ta mladá generace je spíše pravicová neţ levicová. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Pardon, nechci být úplně přímočará, ale nemŧţe za to to číro Karla Schwarzenberga? Vlastně ta mediální stránka věci? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Určitě. TOP 09 měla fantastickou kampaň, především v době té prezidentské volby, kde vlastně tak jeden aparát TOP 09 fungoval a to oni zvládli velmi dobře. Zároveň si myslím, ţe těm mladým lidem jakoby konvenovala určitá stránka celé věci, která je svým zpŧsobem taková trochu jakoby postmoderní, ţe ten Karel Schwarzenberg je někdo, kdo vlastně není úplně odsud, ţe má mnoho identit, ţe to je člověk, který nepotřebuje peníze, protoţe je bohatý uţ, takţe se nikdo nebojí, ţe by šel do politiky se obohacovat. Tak to tam určitě hrálo všechno velmi dŧleţitou roli. Ale pokud se ptáte na to, koho budou ti lidé volit za několik let, tak normálně bych vám odpověděl, ţe by měli samozřejmě volit ty tradiční strany, jako je sociální demokracie a ODS - TOP 09, ale otázka je, zdali tyto strany dokáţí tyto mladé voliče vŧbec oslovit, protoţe se o to, dle mého soudu, příliš nesnaţí a snaţí se tedy nebo lépe řečeno dělají všechno proto, aby ty mladé voliče spíše odpudily. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Vy řídíte praţskou pobočku New York University, učíte tam, učíte na fakultě sociálních věd. Dá se z toho, co vidíte, usuzovat něco o té generaci budoucích voličŧ, nebo je to příliš úzká skupinka? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------No, úzká skupinka to je, ale přesto to, co já vidím, je řekněme takový kulturní posun. Já jsem začal učit na fakultě sociálních věd někdy v roce 95, kdyţ jsem se vrátil z exilu, a vzpomínám si, ţe po těch mých amerických zkušenostech, a taky jsem ţil v Německu, kde jsem také se setkával se studenty, tak jsem, tak ta moje zkušenost s těmi prvními ročníky byla taková, nechci říct otřesná, ale byla prostě jiná. To byli lidé, kteří byli ještě stále zakotveni jednou nohou v tom předešlém reţimu, takţe mŧj třeba, moje první zkušenost, kdyţ jsem přišel do třídy, do učebny, tak všichni ti studenti seděli v zadních lavicích. A já jsem říkal pojďte dopředu, budeme diskutovat a oni seděli v zadních lavicích a nechtěli se pohnout. Bylo velmi těţké je vŧbec donutit k nějaké konverzaci. Prostě to nebyla součást té vzdělávací kultury. Ti dnešní studenti, to je úplně jiný svět. To jsou jaksi interaktivní lidé, kteří mají evropské zkušenosti. Já se jich třeba zeptám, kam pojedete příští víkend, oni říkají já budu v Německu nebo mám tady návštěvu nějakých kamarádŧ z Francie, příští semestr budu v Americe ... Takţe to je úplně jiná generace a v tom já vidím velikou naději, protoţe jsou to lidé otevření světu a skutečně také, řekl bych, mnohem lépe vybaveni, pokud jde o teorii a proţívání demokracie. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jeden z českých politologŧ povaţuje za jednu z charakteristik současné české společnosti lhostejnost, v níţ, jak dodává, plaveme jako v oleji. Máte stejný názor, nebo máte pocit, ţe uţ přeci jen lidé chtějí brát věci do svých rukou? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Já nemám úplně ten pocit. Kdyţ se podíváme třeba na občanskou společnost u nás, tak ta občanská společnost začínala z ničeho před 24 lety a dnes podle těch posledních dat máme asi 100 tisíc nejrŧznějších spolkŧ, charit, sdruţení. To je obrovské číslo na to, ţe máme u nás 10 milionŧ lidí, mít 100 tisíc takovýchto občanských Plné znění zpráv


iniciativ. Samozřejmě mnohé z nich jsou malé, nevýkonné, ale myslím si, ţe se něco zajímavého děje, ţe spousta lidí prostě se chce angaţovat, ţe uţ se také to naučili. Je to samozřejmě zase generační záleţitost, protoţe přeci jenom ta starší generace byla zvyklá na to, ţe občanské postoje, pokud vŧbec byly, tak se projevovaly spíše z gauče u televize, anebo u piva se stěţovalo na poměry. Ta nová generace, myslím si, je přece jenom aktivnější, ví, jak na to, ví, jak se organizovat. Já uţ jsem tady zmínil, ţe prostě celá řada iniciativ, které jsou mi velmi sympatické, kde ti mladí lidé, protoţe umí pracovat s počítači a s internetem, tak monitorují třeba radnice, jak se hospodaří, mají celou řadu nápadŧ. Takţe já to vidím spíše pozitivně. / Písnička / Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Jiřího Pehe se ptáte v dopoledním Radioţurnálu. "Napsala jsem do dotazníku Česko 2023, ţe prezidentkou bude Miroslava Němcová. Myslíte si, ţe má šanci?" Píše Taťána. Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Určitou šanci má. Obecně si, obecně si myslím, a v tom jsem vţdycky souhlasil s Václavem Havlem, ţe by bylo hezké, kdyby prezidentkou byla ţena. Bylo by to symbolické a moţná by to také trochu uklidnilo tu politickou situaci, ţe by tam skutečně byl někdo na Hradě, kdo spíše spojuje, neţ rozděluje. Ale jestli to bude Miroslava Němcová, těţko říct. Já si myslím, ţe asi tu svoji šanci spíše promeškala uţ teď, kdy zaprvé byla zavedena přímá volba, ve které ona asi moc šancí neměla při tom, jak to vypadalo s vládní koalicí, a za druhé teda samozřejmě ona mohla být teoreticky, kdyby tady zŧstala ta nepřímá volba parlamentem, tak mohla být společnou kandidátkou těch pravicových stran. Pak by šanci měla. Ale teď si myslím, ţe uţ šanci spíše nemá. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Dočkáme se v roce 2023 více političek, více odpovědných ţen a více ţen ve vyšších, třeba manaţerských funkcích? Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Určitě. To je trend, který je celosvětový. My jsme v tomhle tom trochu pozadu, ale myslím si, ţe se tím směrem také pohybujeme. Takţe podíváme-li se na skandinávské země, Německo a tak dále, tak prostě pŧjdeme tímhle tím směrem. A bezpochyby za 10 let, jestli mŧţeme něco říct s jistotou, je to, ţe prostě svět se feminizuje a bude více političek, bude více ţen v manaţerských pozicích. Je to přirozené a je to něco, co by taky mělo být si myslím. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Daniel z Mostu: "Dobrý den, říkal jste, ţe znáte zahraniční satiru. Podle vás, odpovídá česká politická situace spíše britskému seriálu Yes, Minister, anebo /nesrozumitelné/?" Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------No, já si myslím, ţe něco tam z toho, jako Yes, Minister, je, ale víme, ţe bohuţel v tom českém prostředí prostě nemáme takovouto silnou státní sluţbu. Nemáme ani zákon o státní sluţbě, který by ty úředníky chránil, takţe ten britský model vystihuje samozřejmě dvě věci. Zaprvé vystihuje tu obrovskou jaksi institucionální odolnost té státní sluţby, protoţe to jsou lidé, kteří vlastně ten stát skutečně řídí ve Velké Británii a tam přicházejí politici a odcházejí. A oni jsou vlastně chráněni zákonem před těmi politiky, coţ u nás není. A na druhé straně je tam také samozřejmě taková ta lidská dimenze, která funguje i u nás, a to je, ţe ti úředníci nakonec vţdycky mají tendenci přebírat jaksi ty věci za politiky, protoţe si myslí, ţe ten politik tomu stejně nerozumí a oni uţ jsou tam bŧhví kolik let. Takţe to si myslím vystihuje docela dobře tu mentalitu. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------A navíc je to velmi vtipné. Jirka: "Co říkáte na financování politických stran z peněz daňových poplatníkŧ? Neměly by být financovány jen z členských příspěvkŧ a také od sponzorŧ?" Plné znění zpráv


Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Nemyslím si, ţe by měly být financovány jen ze příspěvkŧ a jen od sponzorŧ, ale myslím si a souhlasím, ţe to financování státem je u nás nepřiměřené. Já si vzpomínám, ţe Václav Havel v roce 2000 poslal k Ústavnímu soudu tehdy nový zákon o financování politických stran, který dával kaţdé straně za poslance a senátora milion korun. A Václav Havel tehdy argumentoval, ţe to je příliš vysoká částka, ţe to vlastně odporuje článku ústavy o separaci oddělení politických stran od státu. Uspěl, Ústavní soud mu vyhověl a samozřejmě politické strany to vyřešily šalamounsky, sníţily si to asi na 900 tisíc, ten příspěvek a ještě tuším nějakým přílepkem, který tehdy přilepily k jinému zákonu. Od té doby se s tím nic moc neudělalo. Já si myslím, ţe ten příspěvek je příliš vysoký. Kde ten příspěvek je zapotřebí, je u těch nových malých stran, které asi jinak nemají šanci se prosadit, tak tam nějaká forma státní podpory, aby ty nové strany se mohly rodit a uspět, tak tam asi je zapotřebí. Ale u těch velkých stran se mi to zdá nepřiměřené. Lucie VÝBORNÁ, moderátorka -------------------Říká politolog Jiří Pehe. Dnes byl hostem dopoledního Radioţurnálu. Předávám malý dárek od našeho vydavatelství Radioservis Bohumila Hrabala. Snad potěší a přispěje i jako relax. Ať se vám daří a díky za váš čas. Jiří PEHE, politolog, spisovatel -------------------Děkuji, na shledanou.

Jak jsem se nestala královnou krásy 14.11.2013

denikreferendum.cz str. 00 Kateřina Kňapová

Domov

Jako jedna z iniciátorek dopisu rektorovi proti pořádání soutěţe krásy na pŧdě UK se potýkám se svým „kostlivcem ve skříni―. Účastí v jedné miss. Začalo to celkem nevinnými, lehce škodolibými poznámkami od mých přátel a známých, pokračovalo to poznámkami nejen přátel a známých spojenými s poznámkami o mé klesající dŧvěryhodnosti, aţ celý tlak vyústil v tiskové zprávě Miss UK, tedy projektu, který spolu s dalšími třemi stovkami signatářŧ a signatářek kritizuji kvŧli zneuţívání značky Univerzity Karlovy. Usoudila jsem, ţe je asi opravdu čas k tomu něco napsat. Za devatero horami… Tak tedy - před bezmála třemi lety jsem se přihlásila do Miss Academia. Motivace k účasti byly nejednoznačné, ale tou úplně první byla rodící se sociologická a novinářská zvědavost – koneckoncŧ vedla jsem tehdy Sociál, fakultní časopis Fakulty sociálních věd UK a zrovna ze soutěţe krásy, která se ráda tváří být zcela jinou, neţ ty ostatní, by mohla být docela šťavnatá reportáţ. Tehdy mě pochopitelně ještě vŧbec nenapadlo, ţe by mi takové neškodné „zúčastněné pozorování― na castingu mohlo v budoucnu nějak zásadně uškodit. Soutěţ krásy jsem navíc nijak výrazně nevnímala jako příliš problematickou, i kdyţ jsem uţ tehdy kolem sebe měla lidi, kteří proti ní ostře argumentovali. Prozatím zŧstávaly tyto hlasy nevyslyšeny, výraznější proměny mých názorŧ přišly koneckoncŧ aţ o několik měsícŧ později s plánovanou vysokoškolskou reformou, prvními happeningy na toto téma, vstupem do ProAltu, a s rozvíjením levicových pozic zákonitě přišla i rovnost muţŧ a ţen jako velké téma. Potkala jsem mnoho inspirativních lidí, z nichţ se mnozí stali mými přáteli, začala jsem o věcech uvaţovat trochu jinak a nikoliv jen trochu kriticky. I kdyţ se to některým kritikŧm mŧţe zdát jako příliš krátká doba nebo dokonce jako alibistické tvrzení – mezi dvacetiletou Kateřinou Kňapovou z ledna 2011 a třiadvacetiletou Kateřinou Kňapovou z listopadu 2013 je skutečně propastný rozdíl. Ale kdo nechce pochopit, nepochopí. „Andělsky krásná― a to je tak všechno Na samotném castingu bylo evidentní, ţe ona „ďábelsky chytrá― ze sloganu celé soutěţe je do značné míry jen marketingovým tahákem. Soutěţ začínala vědomostním testem, který se skládal z několika desítek otázek, jeţ Plné znění zpráv


co nejvíce připomínaly všeobecný rozhled místy zdatného deváťáka, či spíše deváťačky, a místy zase maturanta. Geografie, politika, tuším, ţe i nějaké jazykové nebo matematické příklady. Pamatuji si, ţe jsem byla o několik desítek minut rychlejší neţ ostatní slečny a v testu měla zdaleka nejlepší skóre. První ze tří kol a taky to jediné, o kterém se dá s jistotou říct, ţe mělo tak nějak hodnotit chytrost dívek, byť na encyklopedických informacích. V šatně, kam jsme si mezi jednotlivými koly ukládaly věci, se poměrně brzy vytvořilo několik skupinek. Jedna z nich byla i ta naše, která soutěţ přece jen nebrala tak smrtelně váţně. Mimo mě to byla ještě jedna redaktorka studentského portálu, s níţ jsem v naráţce na dění kolem mé účasti nedávno prohodila pár slov na téma „co je na internetu, je nesmrtelné―, a dokonce jedna studentka genderových studií. Dívek, které by pro korunku miss rozhodně ruce netrhaly, tam bylo víc. Pamatuji si, ţe mě ale docela zásadně zaujala výbava těch, které soutěţ váţně braly. Několik tub přípravkŧ na vlasy, několikery plavky, fény, ţehličky… bylo to docela fascinující, stejně jako absentující podkoţní tuk na tělech některých slečen. Inu, ideál krásy. Nepopírám, ţe jsem si lehce ironicky pohrávala s myšlenkou, jaké by bylo některou z těch gazel porazit, třeba právě inteligencí, vtipem nebo celkovou „jinakostí―. Kdybych bývala zabodovala, mohla jsem se ale stát nástrojem legitimizace té soutěţe a moje pozice by v boji proti Miss UK byla asi ještě komplikovanější. Vím to teď, před třemi lety by mě to nenapadlo, moje povědomí se v této oblasti teprve rodilo. Druhá a třetí disciplína, kde šlo zejména o to se předvést ve společenských šatech a plavkách, mi poněkud splývají. Byly koneckoncŧ taky poněkud narušované oním focením, jehoţ výsledky teď kolují po facebooku a pod kterými jsem ve větší či menší míře označována za nedŧvěryhodnou, případně vystavena výsměchu či otevřené denunciaci. Pohovor s porotou byl krátký a vlastně si z něj nepamatuji víc, neţ otázku, co bych udělala, kdybych soutěţ vyhrála (myslím, ţe jsem tehdy odpověděla něco ve stylu: „Napsala bych to na facebook.―), a pak taky otázku na moje pŧsobení ve studentských médiích (jeden z porotcŧ mě poznal a já měla celkem problém zakrýt tuto nemilou skutečnost). Velké odhalení na závěr, které si ještě nikdo nedal tu práci najít, nakonec jsem se dostala do jedenáctky „nejkrásnějších―, protoţe o ničem jiném ta soutěţ není, z praţského kola. Měla jsem docela intenzivní pocit, ţe to bylo hlavně kvŧli tomu, abych do časopisu nenapsala nic moc extra kritického. Po konci akce jsem docela pobavená volala domŧ s konstatováním, ţe bych v takové soutěţi o úspěch opravdu nestála. Antikampaň zhrzené amatérky Pokud se vyléčený gambler stane bojovníkem proti hazardu, sklidí obdiv veřejnosti; pokud se dívka, která se zúčastnila jedné soutěţe krásy (jedné, ne několika) stane kritičkou pŧsobení soutěţe krásy na univerzitní pŧdě, je nedŧvěryhodná nebo dokonce zhrzená a mstivá. Málokdo se zeptá, proč tam vlastně byla, málokdo vŧbec připouští moţnost, ţe ta účast nebyla smrtelně váţně míněná. Málokdo přijme myšlenku, ţe lidé se ve svém uvaţování vyvíjejí a málokdo přijme myšlenku, ţe hříšnicemi nejsou nutně dívky, které se účastní. V momentech, kdy jsem toho naváţení se měla uţ plné zuby, jsem cynicky poznamenala, ţe si připadám jako někdo, kdo se má kát z obcování s ďáblem a členstvím v KSČ zároveň. Takovým momentem kupodivu nebylo čtení tiskové zprávy Miss UK, která vyšla v úterý, a která mě překvapila, ač vyzývá ke konstruktivnímu přístupu a vzájemnému respektu, svým aţ hysterickým tónem a přímým útokem na mou osobu: „Ať jsou jiţ kroky činěné v této antikampani vedeny osobním zklamáním a rozhořčením nad neúspěšnou účastí v soutěţi miss, či naopak za účelem sníţení dobré pověsti konceptu MISS UK ve prospěch konkurenční Miss Academia, MISS UK takto subjektivně vedenou antikampaň se skrytým účelem odmítá. Projekt je vţdy otevřen konstruktivní kritice, negativní ohlasy šířené pod taktovkou neúspěšné kandidátky konkurenční univerzitní soutěţe miss však postrádají na dŧvěryhodnosti a také konstruktivnosti. MISS UK si je vědoma oborové a zejména názorové rozmanitosti studentské obce Univerzity Karlovy, neztotoţňuje se však s bezduchým šířením nenávisti vŧči projektu a apeluje na korektní přístup a vzájemný respekt.― Plné znění zpráv


Projekt je sice otevřen konstruktivní kritice, na druhou stranu za dva roky své existence, ač byl, byť fragmentované, ale kritizován, neudělal příliš krokŧ pro to, aby se nějakým zpŧsobem transformoval v soutěţ zásadně se lišící od jinak velmi podobných standardních soutěţí krásy. Team Miss UK sice píše, ţe představuje vhled do světa českého umění a designu, nicméně mi pořád nedochází, jakou má umění spojitost s celkem banální promenádou v plavkách. Při jednání se sponzory se holt počítají hlavně kliky, lajky a hlavně celé ctěné studentstvo Univerzity Karlovy jako potenciální cílová skupina. I v tom se nám zdá pouţívání jména Univerzity Karlovy poněkud nepřípadné. Nejsem jediná, mezi tři stovky signatářŧ a signatářek otevřeného dopisu, který chce soutěţ krásy postavit mimo univerzitní pŧdu, se počítají nejen studenti a studentky, absolventi a absolventky, ale i vyučující, vedoucí kateder, dokonce se nám podepsala i členka správní rady UK. Označení takových lidí za moje ovečky v nějaké šílené a navíc poněkud zpoţděné osobní pomstě je skutečně velice troufalé. Za podobně troufalé povaţuji i argumentovat korektním přístupem a vzájemným respektem hned poté, co jsem byla Teamem Miss UK celkem bez dŧkazŧ obviněna z toho, ţe za kritikou stojí nějaká moje osobní zhrzenost, případně napomáhání konkurenci. Skutečně „jiná―? Miss UK se prostřednictvím vyjádření svého „teamu― s oblibou tváří jako „jiná― soutěţ krásy. „Jiná― proto, ţe v ní přece nejde jen o to „maso― v podobě těl krásných holek. Mám dojem, ţe organizátoři dělají vše proto, aby zrovna toto své tvrzení vyvrátili. Pokud se podíváme například na videa z castingu, případně videopozvánku na hlavní večer, vidíme (a téměř neslyšíme) převáţně hezky vypadající nebo pózující slečny. Inteligence a osobní šarm měl vyniknout v poněkud nelogickém formátu videoklipu, který měly kandidátky pojmout nějak osobitě a na téma případných změn na UK. Tento formát, aby dával smysl, je poměrně těţký na zpracování, ale co především, kýţené vlastnosti nejen krásných, ale i chytrých kandidátek na prostoru přibliţně dvou a pŧl minuty nemá příliš příleţitosti vyniknout. Rozhodně méně, neţ například v loňské esejistické soutěţi. Miss UK se od klasických miss skutečně liší především vymezením místa studia soutěţících a lépe definovanou cílovou skupinou pro sponzory. Nasnadě je tedy otázka, která vlastně stojí za celým naším snaţením: Proč by vŧbec na UK mělo něco jako klasická soutěţ krásy, exkluzivně pro studentky této školy, být? Zlepší to nějak reputaci naší alma mater mezi obdobnými institucemi? Podpoří to vědu a výzkum? Přitáhne to kvalitnější uchazeče? Bude se to výrazně podílet na budování image UK jako špičkové vědecké a vzdělávací instituce? Nebo tu bude něco takového existovat hlavně proto, ţe onu soutěţ někdo vymyslel, zejména v návaznosti na jinou komerční akci – hudební festival Majáles? A kdyby si skupina studujících usmyslela, ţe otevře studentský strip-klub nebo escort servis Univerzity Karlovy, taky by bylo všechno v pořádku, „protoţe do toho ty holky přece lezou dobrovolně―?

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/16836-jak-jsem-se-nestala-kralovnou-krasy

Vejvodová se oficiálně stává mluvčí mBank 14.11.2013

e15.cz

str. 00

Lidé

Agendu tiskové mluvčí mBank v listopadu oficiálně přebírá Ivana Vejvodová. Do internetové banky nastoupila v červnu po odchodu Rostislava Kocmanana pŧvodně jako manaţerka komunikace. Ivana Vejvodová bude mít aktuálně na starosti koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Ten zahrnuje změnu názvu, loga a firemního designu mBank a především zavedení moderního internetového bankovnictví. Všechny tyto změny čekají mBank jiţ na začátku příštího roku. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec.



Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Čtěte také: mBank připravuje rebranding, najala si PR agenturu Effectix.com vítězí v tendru mBank Kocman šéfuje komunikaci mBank

URL| http://strategie.e15.cz/lide/vejvodova-se-oficialne-stava-mluvci-mbank-1038131

Program / Blok k mé kandidatuře do Akademického senátu FSV (Václav Pláteník) 14.11.2013

idnes.cz - blog

str. 00

Program / Blok k mé kandidatuře do Akademického senátu FSV Rozhodl jsem se kandidovat do Akademického senátu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Ačkoliv jsem například před dvěma lety spolupořádal informační kampaň před volbami, nikdy mě samotného nenapadlo, ţe bych měl kandidovat. Aţ nynější podpora řady pedagogŧ a spoluţákŧ mi dala dŧvěru, ţe mám šanci být zvolen a ţe témata, která chci v AS otevřít, mají smysl. Pro mŧj bliţší program čtěte dále. *1 JEDNOTNÁ KOMUNIKACE A PREZENTACE FAKULTY Tohle je mé hlavní téma. Fakulta nemá jasnou komunikační strategii a neví, komu, jak, co a kdy má říkat. Proto se také dopouští excesŧ, jako je naše poslední propagační video ( http://bit.ly/WFGWrO ). Přitom má ale k dispozici vlastní obor Marketingová komunikace a PR (MKPR), na kterém se tři roky vzdělávají lidé, kteří se tohoto úkolu mŧţou dobře zhostit. Jsem tedy pro otevření výběrového semináře na katedře MKPR, do kterého by se mohli zaspat studenti MKPR, ale i ostatní, a který by pod vedením odborníkŧ vypracoval kompletní komunikační strategii fakulty. Kolem semináře by byla vytvořena platforma, v rámci které by mohla probíhat diskuse se studentskou i odbornou veřejností, návrhy a další. Výstup by byl po prezentování, připomínkování a schválení vedením fakulty závazně naplňován. *2 FAKULTA JAKO PARTNER PRO KOMERČNÍ A VEŘEJNOU SFÉRU Je běţné, ţe naše Centrum pro sociální a ekonomické strategie (CESES) běţně pracuje na projektech z veřejné sféry.. Řada projektŧ ale probíhá i méně výrazně. Na katedře MKPR jsem se mohl účastnit projektu Značka ČR, v rámci kterého jsme zpracovávali analýzu a návrh komunikační strategie ČR. Naše výsledky jsme prezentovali na Zahraničním výboru PSP ČR, a později se jimi zabývala i vláda. Spoluţáci zase např. pracovali na kampani proti kouření v restauracích, v rámci které byl proveden veliký výzkum veřejného mínění, a jejich výsledky dodnes pouţívá Ministerstvo zdravotnictví ČR a jedna ze studentek pak také na ministerstvo nastoupila. Zní to hezky, ale například na Značce ČR jsme se potýkali s tím, ţe nám fakulta ani nemohla vytisknout a svázat prezentace, abychom je poslancŧm rozdali. Nakonec to platil ten vyučující ze svého. Prostě neexistoval „nástroj― jak takovou činnost podpořit.



Proto bych chtěl, aby fakulta vyčlenila část prostředkŧ pro instituty a katedry, které by byly určeny právě na podporu podobné činnosti. Nejde ale jen o peníze. Jde zpŧsob fungování. Chtěl bych, aby bylo běţné, ţe se na fakultu obracejí zástupci z komerční či veřejné sféry s ţádostí o poradenství, aby na takovou činnost byly zdroje v rámci fakulty, nebo aby případně taková činnost mohla být zpoplatněna. Jedna z protikandidátek do AS chce, „aby fakulta fungovala nezávisle na trţních principech a nepodřizovala se trţní logice―. Já to vidím jinak. Myslím, ţe čím více si studenti a vyučující mohou „osahat věci v praxi―, tím lépe pro jejich vzdělání a budoucí uplatnění i výuku. A akademická svoboda tím nemá jak být ohroţena. *3 FAKULTA BY MĚLA MÍT SVOU „MISSION― Mám zkušenosti s La Salle University Philadelphia. Tato má jakou svou „mission― tzv. excelence in teaching. Tak, jako mají některé školy „excelence― ve výzkumu, sportovních výkonech, atd., na La Salle chtějí být skvělí ve vyučování. Je to poslání, které klade velké nároky na učitele, ale zároveň na studenty. A všichni toto poslání sdílí. Má FSV nějakou „mission―? Sdílejí studenti a učitelé napříč instituty nějaké hodnoty? Existuje nějaký dŧvod, jiný neţ geografický, proč studovat FSV a ne například FSS v Brně? Nebo ta obludná „kampaň― s transparenty alá UČÍME ÚSPĚCHU! Opravdu FSV učí úspěchu, jak to dělá, jak to měří? A je to právě to ono, co by měla dělat? Co teda ale dělá, jaký má přínos? Souvisí to i s maličkostmi. Např. letošní zápis do kombinovaného studia byl tuším ve středu od 13 hodin dopoledne. Proč musí studenti kombinovaného studia, kteří jsou v zaměstnání a musí si vzít volno, mít zápis v tuhle dobu a poslouchat tam navíc dvě hodiny (o cca 10 let mladšího)doktoranda, který vypráví, ţe se mají seminární práce zasílat včas, protoţe později je nestíhá opravovat? *4 DALŠÍ Samozřejmá je podpora všech dobrých nápadŧ, se kterými často studenti a vyučující přicházejí a často končí na zbytečných překáţkách. Volby se konají ve dnech 20. a 21. 11. 2013 od 9.00 do 17.30 a 22. 11. 2013 od 9.00 do 15.00. Volit mě mŧţete na Hollaru, v Jinonicích a na Opletalce. Díky za kaţdý Váš hlas! Ještě krátce o mně: Vystudoval jsem gympl v Táboře, kde jsem propadal z matiky, chemie a fyziky a maturoval ze ZSV, češtiny, ájiny a frániny. Hned po maturitě jsem se hodně kousnul, začal se učit matiku a z prvního místa se dostal na Sociologicko-ekonomická studia na FF UK. Zároveň jsem se dostal na MKPR, o kterém jsem dost dobře nevěděl, co to je. Kdyţ jsme na FF začali brát účetnictví a statistiku, věděl jsem, ţe jsem ze hry a FF jsem opustil. Letos jsem státnicoval na MKPR. Aktuálně studuju Veřejnou a sociální politiku. Do budoucna bych se chtěl věnovat právě spojením těchto dvou oborŧ – obhajoba veřejných politik. Své dotazy, hejty a pochvaly mŧţete klidně směřovat na vaclav.platenik(at)gmail.com

URL| http://vaclavplatenik.blog.idnes.cz/c/377550/Program-Blok-k-me-kandidature-do-Akademickeho-senatuFSV.html

mBank má novou tiskovou mluvčí 14.11.2013

investujeme.cz

str. 00


Banky


Agendu tiskové mluvčí největší internetové banky převzala oficiálně od tohoto listopadu Ivana Vejvodová. Vejvodová nastoupila do mBank v červnu 2013 na pozici manaţerky komunikace a aktuálně bude mít na starost koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Ten zahrnuje změnu názvu, loga a firemního designu mBank a především zavedení moderního internetového bankovnictví. Všechny tyto změny čekají mBank jiţ na začátku příštího roku. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Ivana Vejvodová Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Mezi její záliby kromě cestování patří pláţový volejbal, lyţování, cyklistika a další sportovní aktivity.

URL| http://www.investujeme.cz/mbank-ma-novou-tiskovou-mluvci/

Ivana Vejvodová tiskovou mluvčí mBank 14.11.2013

Kariera.iHNed.cz str. 00 -rkp-

Kariera.iHNed.cz

Agendu tiskové mluvčí největší internetové banky mBank převzala oficiálně od tohoto listopadu Ivana Vejvodová. Ivana Vejvodová nastoupila do mBank v červnu 2013 na pozici manaţerky komunikace a aktuálně bude mít na starost koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Ivana Vejvodová vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Mezi její záliby kromě cestování patří pláţový volejbal, lyţování, cyklistika a další sportovní aktivity.

URL| http://Kariera.iHNed.cz/pro-hr-manazery/c1-61235190-ivana-vejvodova-tiskovou-mluvci-mbank

Na silný hlas Češi slyší 14.11.2013

Literární noviny str. 04 Jan GEBERT

Rozhovor

Jacques Rupnik Obojí ostře sledované letošní volby podle česko-francouzského politologa Jacquese Rupnika ukázaly, ţe Češi hledají silného lídra. Pokud nás ale zklamou i ti současní, otevře se prostor pro politické podnikatele a vládu pevné ruky, podotýká. Plné znění zpráv


* Máte při návratu do Česka dojem, ţe se letos změnila nálada ve společnosti? Před deseti lety jsem mluvil o unavené demokracii, dnes o demokracii vyčerpané. Je patrné, ţe se za poslední rok odehrála změna. Přímá volba změnila pravidla hry, coţ mnozí její příznivci nečekali a nedomysleli. Vycházeli ze zkušenosti, ţe předchozí prezidentská volba proběhla za nedŧstojných okolností: Václav Klaus byl zvolen o jediný hlas, který se dohadoval kolem pŧlnoci v předvečer volby kdesi v hotelu. Řada lidí si řekla, ţe bude lépe volit přímo neţ za takto neprŧhledných okolností. Snaţil jsem se před přílišným optimismem varovat. Do politické arény tím totiţ uvedeme hráče se silnou legitimitou, který nebude závislý na politických stranách. Ukázalo se, ţe tato obava není neopodstatněná. První kroky prezidenta Zemana vedly k expanzi jeho vlivu, přes prozatimní vládu, vytvoření prostoru pro jeho stranu SPOZ a rozkolu v ČSSD. A současné parlamentní volby ukázaly, ţe to nebyla jenom přechodná záleţitost. * Jak tyto dvojí volby souvisejí? Sociální demokracie měla volby na jaře skoro vyhrané, s preferencemi, které se pohybovaly kolem 35 procent. Najednou se ale ocitla v situaci, kdy volby vyhrává jen těsně, načeţ hned druhý den jedná prezident o rozbití této strany a ţiví její rozkol. Uţ nejde jen o okupování prostoru, který se před prezidentem otevřel. Je za tím jasně vidět jeho snaha o fragmentaci stran i politického systému. * Proč by to dělal? Nahrává to autoritářským sklonŧm prezidenta i novým politickým podnikatelŧm. Rozloţily se hlavní dva pilíře české politiky – tedy ODS a ČSSD, kolem nichţ se mohly formovat koalice pravého nebo levého středu. A tím roste moc přímo voleného prezidenta a otevírají se moţnosti pro politické podnikatele typu Andreje Babiše, hlavního vítěze voleb. * Existuje po úspěchu nových politických hnutí v těchto volbách ještě cesta zpět k modelu se silnými tradičními stranami? Rozbíjet je snazší neţ něco vytvářet. Šance, ţe sociální demokracie rozkol ustojí a zŧstane hlavním, byť oslabeným pilířem politického systému, je malá, ale nezanedbatelná. Neměla úspěch ve volbách, je fatálně rozdělená a v konfliktu s prezidentem. I krach ODS je pro českou demokracii problémem. Na jejich místo přijdou opět nečitelná uskupení jako Věci veřejné, ANO nebo někdo horší. Politický systém by ale měl být čitelný. Jednou z předností dosavadního politického systému byla existence těchto dvou pilířŧ. Pokud zkolabují, bude to krok do neznáma. Tentokrát prostor vyplnil Babiš se svým ANO, z něhoţ je alespoň významově cítit nějaký pozitivní náboj. Stačí, kdyby i tito noví aktéři opět zklamali, třeba tím, ţe se jim nepodaří sestavit vládu a budou chtít další předčasné volby, a lidi tím definitivně znechutí. Příště bude vítěznou stranou uskupení s názvem NE, v jehoţ čele bude stát jiný podnikatel a bude daleko ostřejší – přijde s tím, ţe politici jsou neschopní, ţe je potřeba to tu vyčistit a ţe potřebujeme vládu silné ruky. * Podobné sdruţení, Úsvit Tomia Okamury, uţ v pralamentu je. Mŧţe přijít ale úsvit někoho docela jiného, který bude tvrdit, ţe všechny elity jsou neschopné a zkorumpované. Paralel je v okolních zemích dost. * Začala česká politika konečně naplňovat stereotyp východoevropské země? Česko má velké štěstí, ţe se o ně v současné situaci nikdo nezajímá, s výjimkou seriózních médií, které ale nikdo nesleduje. Ve světě i v Evropě se dějí horší věci. Ze středoevropského prostoru se obavy o demokracii soustředí na Maďarsko, které z podobně unavené demokracie přešlo na autoritářský systém. Prezident Viktor Orbán ve volbách ovládl dvě třetiny parlamentu a mŧţe nyní odhlasovat cokoli, včetně nové ústavy, nového zákona o médiích a okleštění Ústavního soudu. Zavedli dokonce v evropském prostoru nepřípustnou retroaktivitu práva. Většina parlamentu se mŧţe usnést, ţe rozhodnutí Ústavního soudu z minulého období mŧţe být prohlášeno za neplatné. Navíc v Maďarsku mají hnutí Jobbik, které vládě slouţí jako alibi před kritikou zvenku – vy nám říkáte, ţe jsme autoritářští nacionalisti, zatímco my jsme poslední hrází před fašisty. V tomto srovnání není situace České republiky tak dramatická. * Vykročilo Česko touto cestou? Plné znění zpráv


Je moţné, ţe tato země sklouzne do situace, ve které je Maďarsko. * Proţíváme opoţděně vývoj, kterým si prošlo Slovensko za Mečiara, Polsko za Kaczyńských a Maďarsko za Orbána? Je tady jistá podobnost. Dlouho jsem si myslel, ţe českou verzí zmíněného je Václav Klaus se svým národovectvím a protievropskou agendou. * Neměl ale tak silný mandát jako současný prezident. Dlouho měl ovšem silný vliv na svoji stranu. Měl jsem za to, ţe se v tomto ohledu chová podobně jako Margaret Thatcherová – Konzervativní strana byla pod jejím vedením natolik nacionalistická a protievropská, ţe napravo od ní uţ nebyl prostor pro ţádnou jinou. Klausovi se mohlo přičítat k dobru, ţe tuto suverenistickou národní dimenzi také hlídal. A dokud ekonomika šlapala, model fungoval. Navíc mu protiváhu tvořily dvě velké strany. Ale ve chvíli, kdy roste nezaměstnanost a ukazuje se neschopnost politikŧ, začne mezi lidmi narŧstat nespokojenost. * Před volbami zaznívaly hlasy, ţe nejhorší variantou bude vláda s komunisty. Neodvedlo to pozornost od nových a moţná akutnějších hrozeb pro českou demokracii? Antikomunismus v předvolební kampani je téma dost opotřebované. Myšlenka, ţe před kaţdými volbami uspořádáte mobilizaci proti návratu komunistŧ a agitace bude fungovat, je příliš opotřebovaná. V zahraničí jsem dokázal jen obtíţně vysvětlovat, ţe ústředním problémem české politiky je návrat před rok 1989 a hrozba komunismu. Zvlášť kdyţ všichni okolo řeší problém eurozóny, Sýrii, arabské jaro nebo nástup Číny. Obvykle na mě známí koukají, zda to myslím váţně. Poslední volby podle mne ukázaly, ţe tato mobilizace voliče uţ nefunguje. * Voličŧm očividně nevadilo ani podezření, ţe Andrej Babiš byl agentem StB. Asi je to skutečně lidem jedno. * Touţí komunistická strana vŧbec pomoci? Komunistická strana má svoji jistou základnu deset aţ patnáct procent. A s tím se dá přece ţít! Představa, ţe po čtvrtstoletí chtějí připravit nový Vítězný únor, je scestná. Jistě se komunistická strana snaţí být znova akceptovatelná a získat legitimitu, ale tu jim dává uţ to, kdyţ Bohuslav Sobotka prohlásí, ţe by si dokázal představit společnou vládu. Byl z toho cítit kalkul, protoţe v této situaci nebylo jasné, zda se do parlamentu vŧbec dostanou lidovci a zelení, a mnoho alternativ tedy nebylo. Nabízela se tady moţnost vlády rozdělené sociální demokracie (nebo s obměněným vedením) se SPOZ a komunisty. A tato varianta by byla velice pochybná a mnoho lidí by znepokojila, včetně mě. Ţe se tak nestalo, je asi jediný pozitivní výsledek těchto voleb. * Mohl by se v Česku zopakovat scénář z Francie osmdesátých let, kdy prezident Mitterrand přizval komunisty do vlády, a tím je zdiskreditoval? Dlouho jsem si myslel, ţe zde taková moţnost existuje také, jenţe to by sociální demokracie musela být silnou a sebevědomou stranou. Jedině tak by si mohla přibrat komunisty jako partnery, jimţ vnutí svŧj program. Musela by je dokázat vtáhnout do vlastní hry natolik, aţ by lidé nabyli dojmu, ţe mají dvě sociálně demokratické strany. A bude rozumnější dát hlas té skutečné a silnější. * Je v Česku prostor ještě pro liberální levicovou stranu? Je dost lidí, kteří si myslí, ţe sociální demokracie tvoří dvě strany – jedna škromachovského a druhá dienstbierovského typu. Podobný problém řeší celá evropská levice – dilema, zda se přiklonit k liberální nebo konzervativní levici. Ideálně by se měly snaţit drţet obojí, podobně jako britská Labour Party nebo německá sociální demokracie. Jde to ale těţko. Sociálnědemokratický model stojí na přerozdělování, a kdyţ je krize, tak není co přerozdělovat. Prostor mezi levicí a pravicí se zmenšuje a pravolevé dělítko se projeví nikoli v ekonomii, ale v hodnotách, ne uţ klasická sociální otázka, ale společenské otázky jako postavení ţen, potraty, gayové, menšiny, atd. Sociální demokracie se mŧţe začít hlásit k liberálním hodnotám městských středních vrstev, v ten Plné znění zpráv


moment ale přestane zajímat tradiční sociálnědemokratickou základnu. A kdyţ se těmito chudšími vrstvami společnosti nebude zabývat sociální demokracie, tak se jimi bude zabývat někdo jiný. A zde je nebezpečí skluzu k pravicovému nebo levicovému národovectví. * Ukázaly letošní volby, ţe Češi chtějí silného lídra? Ano. Proto volili Zemana. Dokázal uspět politik po deseti letech v penzi na Vysočině, aniţ by byl v jakékoli politické straně. Dokázal vyhrát díky svému razantnímu vystupování. A na silný hlas Češi slyší. Pan Sobotka má sice řadu předností a vystupuje civilizovaně, jenţe v současné politice potřebujete výrazné lídry. Čím více se zuţují ideové rozdíly mezi stranami, tím více stojí strany na osobnostech a na jejich charismatu. * Co mŧţe přinést spojení politiky, byznysu a médií v osobě pana Babiše? On sám tvrdí, ţe berlusconizace nehrozí. To tvrdil Berlusconi taky. Nevím, zda panu Babišovi mohu věřit. Nejprve jsem od něj slyšel, ţe hnutí ANO bude bojovat proti korupci a do vlády nepŧjde. V září v rozhovoru pro deník Právo uţ ale prohlásil, ţe by bral ministerstvo financí. A to slovy: „Šel bych makat na finance.― Je lingvisticky zajímavé, jak se vydělují ti, kteří makají, od těch, kteří nemakají a flákají se. Je to čirý populismus naznačovat, ţe ostatní nemakají, zatímco my jsme dokázali, ţe makat umíme, protoţe jsme to v byznyse někam dotáhli. Navíc zde vidím nebezpečí střetu zájmŧ jako v případě Víta Bárty, šéfa bezpečnostní agentury, který dostal ministerstvo vnitra, nyní souzeného za odposlechy. Pan Babiš je zase podnikatelem a chce být ministrem financí. * Proč se vám tato představa nelíbí? Pan Babiš by chtěl stát spravovat jako podnik. Je to korporátní uvaţování. Jenţe „corporate governance― není „state governance―. Pokud spravujete stát, musíte se na rozdíl od firmy občanŧm zodpovídat. Státní vazby jsou zde jiného typu, jde tu o veřejnou sluţbu a veřejný zájem, ne o úspěch na trhu. Ukazuje se, ţe si v podstatě mŧţete koupit vstup do politiky obrovskými investicemi do marketingu a billboardové kampaně, pokud dáte dohromady zajímavé osobnosti, které nemusí spojovat ţádná idea. A abyste to měl pojištěné, koupíte si vstup do médií. Rýsují se zde obrysy, které dalece přesahují véčkaře a pana Bártu, kteří byli jen předskokani. * Mŧţe Česko existovat jako most mezi Východem a Západem? Česko patří do EU, do NATO a do západních struktur. A nevidím zde snahu se z nich vymanit. Problém ale je, ţe jsou tyto instituce v krizi. NATO – potom, co se stalo v Iráku a Afghánistánu – neví, jaké je jeho poslání. Evropská unie je také v krizi, stejně jako měna euro. Prezident Klaus byl kritický, současný tón prezidenta je pozitivní. Dŧleţité ale je, aby česká vláda dala najevo, ţe krize v EU se nás také týká, a měla by se pokusit o spoluúčast na jejím řešení. Vzniká zde evropské jádro a my se musíme rozhodnout, zda v něm chceme být, anebo zŧstaneme jen v širší, daleko méně integrované části, která bude jen jakousi zónou volného obchodu. A bude otevřená východním vlivŧm. * Je Česko stále euroskeptická země? Pokud je v samotné Unii veškerá pozornost zaměřená na účetnictví a na to, kdo na koho doplácí, pak se nedivme, ţe to platí i v domácí politice. Česká republika stejně jako ostatní země EU uţ deset let těţí z evropského principu solidarity, tedy přerozdělování slabším. Polsko letos získalo asi 100 miliard a princip solidarity dokonce povaţuje za své dědictví, s nímţ se ztotoţňuje. Naopak v Česku jede kaţdý na sebe. Kdyby nám chtěl ovšem někdo paradoxně vzít dotace, rázem by ohrozil naše národní zájmy. Všechny pokusy definovat národní zájmy protievropsky jsou postavené na hlavu, kdyţ si uvědomíme, ţe dvě třetiny obchodu je se zeměmi Unie, z toho polovina v Německu. Je tedy skutečně zájem Česka být ostrŧvkem uprostřed eurozóny a čekat aţ se rozpadne, nebo se podílet na řešeních? * Reflektují politici a média dostatečně postavení Česka v Evropě? Doposud o tom vláda nechtěla přemýšlet. Naopak, jako jediná spolu s Brity zamítla evropský pakt o společném spravování financí. Češi vsadili na Británii, zemi, která nyní vyhlašuje referendum o setrvání v EU. Británie bez ní existovat mŧţe, ale Česko? Je moţné, ţe jádro bude vţdy pod vlivem Německa a Francie, integrace bude příliš těsná a bude pro nás výhodnější si zachovat vlastní měnu, protoţe pak máte volnější ruce. Plné znění zpráv


Zároveň se tím vystavujete vlivŧm z Východu, podobně jako Orbánovo Maďarsko. Prezidentova strana Fidesz dokonce letos vyslala delegaci do Číny, kde se setkala s odborem na kontrolu médií neboli s cenzory. * Jak v tomto kontextu vnímáte slova stínového ministra financí ČSSD Jana Mládka, ţe Česko by nemělo provokovat lidskoprávní agendou země, jako je Čína nebo Rusko, protoţe tím narušuje obchody a lidi v Česku přijdou o práci. Myslím si, ţe to není pravda. Ať mi někdo dokáţe, ţe výrok na podporu dalajlamy nebo Navalného poškodil obchod. Nelze vyloučit, ţe to o pár týdnŧ odloţí nějakou smlouvu nebo oficiální návštěvu. Nikde jsem ale neviděl, ţe by proti sobě stála politika hodnot a politika obchodních zájmŧ. Vypovídá to o stavu v této zemi a snaze co nejrychleji otočit stránku havlovského období, kdy převládala myšlenka, ţe podpora lidských práv a snaha změnit situaci v dotyčných zemích je samozřejmá věc. Samotná Charta 77 byla ţádostí k Helsinskému výboru, ať se na československé vládě poţaduje dodrţování principŧ, jeţ československá vláda podepsala. A Havel to přenesl do zahraniční politiky. Proto jako první protestoval proti fatvě na Salmana Rushdieho, proto se setkával s dalajlamou, a proto podporoval barmskou disidentku Su Ťij. Václav Klaus se ohradil proti této orientaci v zahraniční politice. Místo toho zdŧrazňoval, ţe je třeba hájit v prvé řadě národní zájmy, které se kryly obvykle se zájmy obchodními. I nyní se objevuje tvrzení, ţe je třeba se zaměřit na rostoucí ekonomiky, jako je Rusko a Čína, protoţe v Evropě je nulový rŧst. Je ale na místě se ptát: pokud nebudete trvat na dodrţování lidských práv v zahraniční politice, jak dlouho bude trvat, neţ na ně přestanete dbát v domácí politice? *** Zeman dokázal uspět jako politik po deseti letech v penzi na Vysočině, aniţ by byl v jakékoli politické straně. Dokázal vyhrát díky svému razantnímu vystupování. A na silný hlas Češi slyší. Jacques Rupnik (1950) francouzský politolog a historik, v letech 1990 aţ 1992 pracoval jako poradce Václava Havla. V současnosti je profesorem na College of Europe v belgických Bruggách a ředitelem výzkumu na Fondation des Sciences Politiques v Paříţi. Je externím členem Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Foto autor| foto: profimeidia.cz

Návraty Krále umavy 14.11.2013

Literární noviny str. 22 Petr BEDNAŘÍK

Historie

Hranice v normalizačním filmu: Normalizace byla obdobím kariérního vzestupu spisovatele, novináře a scenáristy Rudolfa Kalčíka (1923–1980). Ten se stal známým hlavně díky snímku Král Šumavy (1959, Karel Kachyňa), jehoţ scénář přepracoval po premiéře filmu do kniţní podoby. Rudolf Kalčík se stal mezi spisovateli specialistou na tematiku ţivota a práce příslušníkŧ Pohraniční stráţe. V 60. letech však neproţíval příliš úspěšné období. Jeho jméno se mezi barrandovskými scenáristy vŧbec neobjevilo a knihy s bezpečnostní tematikou publikoval pod pseudonymy R. Jánský a Pavel Karták. Období normalizace ovšem pro Kalčíka znamenalo návrat mezi literáty a nový vzestup. Kalčík se stal tajemníkem literárního odboru Svazu českých spisovatelŧ a předsedou Českého literárního fondu. Redigoval Literární měsíčník, publikoval romány a povídky. Za svou činnost byl v roce 1978 jmenován zaslouţilým umělcem. Jeho jméno se také začalo znovu objevovat i v oblasti kinematografie. Nejprve podle Kalčíkova námětu a scénáře natočil v roce 1974 reţisér Vladimír Čech snímek Sedmého dne večer. Za scénář dostali v roce 1973 Kalčík a Čech II. cenu v Literární soutěţi k 25. výročí Vítězného února. Děj je situován do pohraničí, kam přichází bývalý letecký mechanik Václav Martan (Eduard Cupák), který se kdysi pokusil o únos letadla. Odseděl a odpracoval si 5 let v uranových dolech a chce se usadit v místě, kde nikdo nezná jeho minulost. V lese jsou ovšem zastřeleni dva muţi. Kriminalisté a pohraničníci hledají pachatele a Martan se automaticky stává hlavním podezřelým. Ovšem postupně vychází najevo, ţe vrahem je jeden z místních obyvatel, jehoţ bratr utekl na Západ. Jen pro zajímavost: vraha hrál Jan Přeučil, jeden z nejčastějších představitelŧ záporných postav v filmu a v televizi vŧbec. Film končí optimistickým vyzněním – Martan dostane novou šanci zařadit se do společnosti. Plné znění zpráv


Pro doplnění Kalčíkovy scenáristické činnosti uveďme, ţe v tomto období se jako spoluautor podepsal také pod dílem Strach ze seriálu Třicet případŧ majora Zemana, který byl inspirován případem bratří Mašínŧ. V roce 1976 pak Barrandov natočil povídkový film Boty plné vody. Filmaři adaptovali tři Kalčíkovy povídky, které zachycovaly ţivot stráţcŧ hranic v letech 1945, 1948 a 1951. První povídka Zelenáči 1945 (scénář Miroslav Vaic, reţie Ivo Toman) byla spíše komediálním zachycením příhod dvou nováčkŧ (Jiří Lábus, Tomáš Sedláček), z nichţ se jejich velitelé (Jiří Krampol a Karel Hlušička) snaţí udělat dobré příslušníky pohraničního útvaru SNB. V povídce Silvestr 1948 (scénář Jaroslav Soukup, reţie Karel Kovář) by příslušníci útvaru rádi odjeli na svátky ke svým rodinám, ale je ohlášena inspekce, a tak musí zŧstat. Ve výsledku ovšem kontrola nepřijede. Nejzajímavější byla třetí povídka Zimní vítr 1951 (scénář a reţie Jaroslav Soukup). Objevuje se zde totiţ přímá vazba na 50. léta, protoţe Jaroslav Soukup si vybral povídku Pronásledování z Kalčíkovy sbírky Oheň v srdci, kterou ale jiţ v roce 1959 natočil reţisér František Vláčil v rámci povídkového snímku Vstup zakázán. Soukup připravil novou adaptaci povídky, v níţ pohraničníci (Jiří Zahajský a Jiří Ornest) stíhají dva narušitele – agenty (Jaroslav Mareš a Vladimír Ptáček). Dobová kritika oceňovala, ţe se Soukupovi dobře podařilo zachytit dramatický děj příběhu a atmosféru zimní krajiny. Podíváme-li se na návštěvnost, pak ovšem opět platí, ţe diváky snímek nijak nezajímal – přišlo na něj jen 112 tisíc divákŧ. V potaz však musíme vzít hromadná promítání pro vojenské útvary a školy, takţe číslo divákŧ se zakoupenou vstupenkou by bylo ještě niţší. Barrandovská dramaturgie ovšem mohla vykázat, ţe připravila film o stráţcích našich hranic. Kdyţ byl scenárista a reţisér Jaroslav Soutento kup pochválen za svou povídku, u tematiky i autora předlohy zŧstal. Rudolf Kalčík publikoval v roce 1976 společně s Václavem Janečkem román V ruce samopal o ţivotě příslušníkŧ pohraničních útvarŧ SNB v poválečném období. Dalo by se říci, ţe román zobrazoval období před dějem Krále Šumavy. Jaroslav Soukup napsal na základě tohoto románu scénář filmu Drsná Planina, který reţíroval jako svŧj debut. Snímek zachycuje období od léta 1946 do podzimu 1949. Do pohraniční vesnice Planina nastupují tři příslušníci pohraničního útvaru SNB Vršecký, Morávek a Vejvoda (Jiří Bartoška, Ivan Vyskočil a Ladislav Potměšil). Jejich jednotka střeţí státní hranici a bojuje s narušiteli, jejich osudy se však záhy ubírají rŧznými cestami. Morávek je zastřelen, Vejvoda odchází do vnitrozemí, protoţe jeho manţelka nechce v Planině ţít, a Vršecký se stává v roce 1948 velitelem. V závěru filmu se mu podaří zastřelit agenta, který zabil Morávka. Film byl ve své době dost pozitivně přijímán filmovou kritikou. Soukup byl chválen, ţe se mu podařilo dobře ukázat atmosféru drsného pohraničí (natáčelo se na Tachovsku), zdařile vybudoval ve filmu napětí a poradil si i s natáčením akčních scén. Snímek měl atraktivní herecké obsazení, takţe i návštěvnost byla vyšší neţ u výše uvedených snímkŧ: film zhlédlo 393 tisíc divákŧ. Humorné odlehčení děje zajišťovaly scény s kuchařem Karlíčkem (Jiří Lábus), s jehoţ jídlem jsou příslušníci jednotky nespokojeni, a proto ho hází do potoka. Někdy má humor ve filmu i dost jednoduchou formu. Psí lásku hranice nerozdělí Kdyţ letos Česká televize zahajovala cyklus Těţká léta československého filmu 1969–1989, uvedla v úvodu jako ukázku normalizační tvorby snímek Černý vlk. Tento výběr měl své opodstatnění. Snímek je nejen ukázkou toho, jak se barrandovská dramaturgie tematicky vracela do období 50. let a prostředí pohraničníkŧ, ale současně mŧţe demonstrovat i úpadek filmového řemesla na Barrandově. Okolnosti vzniku tohoto snímku popsal přehledně Štěpán Hulík ve své knize Kinematografie zapomnění. Po výrazných personálních změnách měl Barrandov na začátku 70. let značný nedostatek reţisérŧ. Barrandov přitom fungoval jako velká továrna s několika tisíci zaměstnanci, a nebylo proto moţné výrazně sníţit počet natáčených snímkŧ. Z toho dŧvodu dostali příleţitost i někteří dosavadní pomocní reţiséři, mezi něţ patřil i Stanislav Černý. Film vznikl podle reportáţní črty Karla Fabiána, který se podílel i na scénáři. Karel Fabián bylo umělecké jméno Eduarda Kirchbergera, člověka s dobrodruţnými osudy, který po Únoru 1948 emigroval do Spolkové republiky Německo, odkud se ale vrátil a začal spolupracovat se Státní bezpečností. O své spolupráci ovšem otevřeně mluvil ve svém okolí, takţe ji StB ukončila, za normalizace byla však opět obnovena. Kirchberger byl redaktorem časopisu Květy a pŧsobil také jako spisovatel a scenárista – podílel se mimo jiné i na scénáři legendárního dílu Studna ze seriálu Třicet případŧ majora Zemana. Na scéně máme tedy dalšího autora s vazbami na Státní bezpečnost. Barrandov prezentoval výsledný film jako svŧj příspěvek k oslavám 20. výročí vzniku jednotek Pohraniční stráţe. Snímek se natáčel v oblasti Kvildy, přičemţ Černý tuto oblast velmi dobře znal jiţ z roku 1959, kdy byl pomocným reţisérem Karla Kachyni při natáčení Krále Šumavy. Snímek Černý vlk zachycuje období počátku 50. let, pátrání po záškodníkovi a nezlomnou psí lásku. Pohraničnická fena Líza uteče do západního Německa za německým psem – Černým vlkem. Fena se vrací s outěţkem a narodí se jí štěňata. Černý vlk – vědom si svých povinností – přeběhne hranici do Československa, aby byl v blízkosti své psí rodiny. Jelikoţ přeběhl na správnou stranu, okamţitě se zapojí i do likvidace záškodníka Fraňka (František Peterka). Snímek je pro diváka Plné znění zpráv


dost nudný. Jiţ v prvních minutách je totiţ jasné, kdo je záškodníkem. Divák se pak mŧţe jen divit, proč jeho odhalení trvá pohraničníkŧm tak dlouho, vţdyť ţádný jiný podezřelý široko daleko není. S odhalením záškodníka si proto nakonec oddechne i divák. Do oblasti Kvildy se díky tomuto filmu vrátili i další herci z Krále Šumavy: Radovan Lukavský, Rudolf Jelínek a Jiří Holý (byť ten nyní jako jeden z pohraničníkŧ). Dŧstojníky kontrarozvědky hráli Miloš Willig a Václav Švorc, kterým jako angaţovaným komunistŧm začalo za normalizace období, kdy byli ve filmu a v televizi obsazováni častěji neţ dříve. Kaţdopádně tvŧrci si byli bezpochyby dost dobře vědomi, ţe psi ve filmu (připomeňme úspěch filmu Ztracená stopa z roku 1956) jsou pro diváky atraktivní, takţe na snímek přišlo do kin skoro pŧl milionu lidí. I při letošním uvedení v České televizi se film navzdory vysílací době (film běţel na ČT2 v sobotu večer mimo hlavní vysílací čas) dosáhl sledovanosti přes 200 tisíc divákŧ. V souvislosti s reţisérem Stanislavem Černým je dŧleţité uvést i zjištění Štěpána Hulíka, ţe Černý začal v roce 1976 natáčet na Barrandově film Zabijáci, který se také vracel do období počátku 50. let. Měl zachycovat výcvik amerických agentŧ pro diverzní akce v západoněmeckém výcvikovém táboře. Hlavní role hráli Jan Kanyza, Ladislav Ţupanič, Václav Postránecký a Eduard Cupák. Ve třetině bylo natáčení kvŧli reţisérově nemoci přerušeno, ovšem příprava filmu jiţ obnovena nebyla. Jak Štěpán Hulík uvádí, natočený materiál byl v roce 1979 skartován. Škoda. Bylo by zajímavé se podívat, jak uvedení herci sehráli americké zabijáky. Foto popis| Král Šumavy je dodnes nejznámějším a po zásluze i nejuznávanějším filmem s pohraničnickou tématikou. Foto autor| repro: upf Foto popis| Seriál poipravuje Doubravka Oliáková z Ústavu pro soudobé dijiny AVER. Foto autor| REPRO: UPF O autorovi| Petr BEDNAŘÍK, Autor je filmový historik, přednáší na FSV UK.

Jaromír Soukup: investice do televize pomůţe tisku víc neţ zpoplatnění webu 14.11.2013

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Otvírák

Jaromír Soukup. Autor rozhovoru a Jaromír Soukup na debatě se studenty Univerzity Karlovy koncem října. Foto: Aleš Borovan Zpovídaný odmítl přítomnost fotografa u rozhovoru, proto přepis interview doplňujeme fotografiemi z diskusního setkání Rozpravy o českých médií ze středy 30. října na praţské Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, jehoţ hlavním hostem byl právě Jaromír Soukup. Jaromír Soukup v obnovených Rozpravách o českých médiích v praţském Hollaru. Vlevo šéfredaktor a vydavatel Médiáře Ondřej Aust, vpravo Kateřina Kalistová, předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Foto: Katka Písačková Týdeník Marketing & Media v říjnu přetiskl z facebookového profilu Petra Dimuna, ţe ―za Médeu si řekl Soukup Babišovi o 1,3 miliardy‖. Na nedávné diskusi před studenty Univerzity Karlovy jste to s pobavením glosoval, ţe kabelku Louis Vuitton také nekoupíte za pětistovku. Seriózně: budete Médeu prodávat? Časopis Marketing & Media cituje Facebook Petra Dimuna Velmi jednoduchá odpověď: Médea není a ani vteřinu nebyla na prodej a ani vteřinu jsme nejednali s nikým o ţádné ceně, o prodeji byť jediné akcie. Celé je to výmysl. Naopak: dostala se k vám nabídka odkupu skupiny Médea?



Za posledních deset jsme takové kontakty měli, nepočítám je v desítkách, jsou to jednotlivé případy. Zajímavé je, ţe nejvíc podobných informací, které se ke mně dostaly, se vyrojilo za poslední měsíce, kdy ve skutečnosti ţádný takový kontakt, ţádná nabídka neproběhla. Jaké typově o Médeu měly zájem subjekty? Výhradně mezinárodní sítě. Vy jste v říjnu 2012 s francouzskou komunikační skupinou Havas zaloţil společný podnik MPG Czech Republic, dnes Havas Media Czech Republic. Pŧvodně v něm měla 90 % Médea, nyní drţíte osobně vy 40 procent, Havas většinových 60 procent. Proč jste společný podnik zaloţili a jaké s ním máte plány? Je uţ na českém trhu činný? Havas Media Czech Republic je společný podnik moji skupiny Médea a francouzské komunikační skupiny Havas, kde Havas má 60 procent a my drţíme 40 procent. Je to funkční firma, která s Médeou úzce spolupracuje a pracuje pro mezinárodní klienty Havasu. Zaloţením společného podniku vyvrcholila v loňském roce dlouholetá spolupráce na bázi franšízové smlouvy. Spolupráce s Havasem je vynikající. Předpokládáte, ţe prodávat Médeu nebudete chtít ani v dalších letech, v nichţ stále budou znát dŧsledky značného propadu na trhu s inzercí? Neuvaţuji o tom. Nejsme zdaleka u konce budování naší skupiny, není to tedy vŧbec předmětem mých úvah. Co si představit pod dalším budováním vaší skupiny? Co se týče Médey, nešli jsme cestou akvizic, všechny dceřiné či sesterské projekty mediální agentury jsme budovali na zelené louce, ať uţ to byly výzkumné firmy jako Médea Research či třeba divize zaměřená na PR, a snaţíme se bojovat o klienty agentur, nikoli se soustředit na akvizice případné konkurence. Ve skupině firem pod hlavičkou Empresa Media jsme postupovali opačně, většinou formou akvizic, vyjma dvou časopisových projektŧ Sedmička a MarketingSalesMedia. To jsou jediné dva projekty v rámci Empresy budované na zelené louce, oba poměrně úspěšné. Ostatní byly akvizice, protoţe hodnota značek, jejich historie, známost mezi lidmi, emoční vnímání - mluvím o Týdnu, Instinktu, televizi Barrandov - jsme povaţovali za cennější neţ případné nevýhody plynoucí z akvizic. Mezi ty hlavní nevýhody samozřejmě patří jiná firemní kultura u přebíraných podnikŧ či nutnost propouštění a následné případné špatné vztahy s propouštěnými lidmi předchozích akcionářŧ. Jak jsem ale řekl, výhody našich akvizic vţdy převýšily zmíněné nevýhody. Co se týče dalších akvizic, my trh sledujeme, díváme se na investiční příleţitosti. Na srpnové tiskové konferenci televize Barrandov jste prohlásil ―byli jsme prŧkopníkem ve vlastnických změnách médií a věřím, ţe vás ještě během roku překvapíme‖. Co jste tím myslel? Několik překvapení se od té doby stalo, mezi největší patřila změna ve vrcholovém managementu televize Barrandov. Tedy jste měl na mysli angaţování Vladimíra Ţelezného. Je to jedna z věcí. A přijdou další, nechte se překvapit. Jak vnímáte letos v létě ohlášené spojení vašich největších konkurentŧ, mediálních agentur Publicisu a Omnicomu, které se odehraje také v Česku? Koncentrace agenturní činnosti je naprosto logická, takové megafúzi se nelze divit. Obě firmy jsou obchodované na veřejném trhu, obě tedy pravděpodobně mají úvěrové či dluhopisové zatíţení, mají své závazky vŧči dlouhodobým věřitelŧm, mají své akcionáře, kteří očekávají výnos. To veřejně obchodované společnosti determinuje, a další fakt je, ţe marţe v agenturním byznysu klesají. Je to proto logický krok, jak si zachovat větší míru ziskovosti - firmy spojit a najít synergie v oblasti nákladŧ. Na druhou stranu, nakreslit plán akvizice bývá snadné, horší bývá spojení firemních kultur, pravidel, jejich fungování, u agentur se navíc přidávají třeba Plné znění zpráv


hluboké, specifické vztahy s velkými klienty. Spojit obě tak velké skupiny si proto nepochybně vezme nějaký čas, bude to těţká práce. Co tedy od chystané fúze očekáváte jako největší konkurent? Jak vás to ovlivní? Nemyslím si, ţe by nás to nějak zvlášť ovlivnilo. Jestli se spojí, dobře, budou větší, ale základní dvě sluţby, které mediální agentury poskytují - plánování a nákup mediálního prostoru -, zŧstanou stejné. Otázka zní, zda spojením dvou objemŧ dokáţou cenově odskočit konkurenci. Myslím, ţe na tak malém lokálním trhu bude velmi obtíţné. Nečekám, ţe z tohoto pohledu by se na našem trhu by se stalo něco zásadního. Jak se šetřením, přinejmenším avizovaným, ve státní správě či firmách s majetkovou účastí státu změnil byznys Médey, která pracovala a pracuje v řadě případŧ jako mediální agentura pro státní či polostátní firmy? Ţe by Médea pracovala ve velké míře pro státní správu, byla trochu mediální fikce. Rozhodně jsme nebyli mediální agenturou, která měla největší objemy inzerce z veřejné sféry. Nepochybně ne. Pracujeme pro České dráhy nebo ČEZ, pracujeme pro ně mnoho let a opakovaně jsme u nich prošly tendry, ale nepamatuju si třeba jedinou zakázku, která by tu byla třeba pro státní agentury či propagaci projektŧ placených z evropských fondŧ. Tam jiné agentury byly podstatně úspěšnější. Neříkám, ţe jste byli největším dodavatelem, ale sám říkáte, ţe pro státní či polostátní firmy jste pracovali. Samozřejmě pokud poklesne objem investic u jakéhokoli klienta, není to pro agenturu dobrá zpráva. Nicméně objem příjmŧ od klientŧ z oblasti veřejné správy činí u Médey jednotky procent, čili naší agentury jako celku se to příliš nedotklo. U kaţdého segmentu prŧmyslu je samozřejmě nepříjemné, pokud přestane komunikovat. Marketingové výdaje u veřejné správy se mnohdy ne úplně právem staly synonymem pro nehospodárnost. Protoţe komunikace s veřejností, zvlášť u produktŧ a sluţeb, které by veřejnosti měly být veřejnosti co nejdostupnější, je prostě nutná. A komunikace v celé šíři prŧmyslu a fungování ekonomiky k tomu patří, na tom je náš agenturní a mediální byznys postaven. To ano, ale na druhou stranu existují kampaně, třeba ministerstva zemědělství na podporu regionálních značek, které nejsou zrovna vzorem efektivity. Tlak na úsporu je viditelný, mediálně vděčný, je to v pořádku, je to správně. Nám, agenturám, které poskytují sluţby klientŧm, to nepřísluší nijak zvlášť komentovat. Mění se celková skladba klientŧ Médey? Pokud ano, jak? K výrazné změně nedošlo. Za poslední roky začaly trochu víc prostřednictvím médií a inzertního prostoru komunikovat obchodní řetězce, to je dobrá zpráva - ţe dosud komunikují hlavně formou letákŧ, je pro agenturní byznys určitou prohrou. Očekávám, ţe v příštích letech by měl z hlediska investic do médií rŧst segment luxusního zboţí, jeho inzertní výdaje jsou pořád ve srovnání se zahraničím niţší. U ostatních klientŧ z oblasti finančnictví, pojišťovnictví či telekomunikačních sluţeb jsme zaznamenali mírný pokles, to ale není ţádné novum. A politická reklama, ta vám přinesla nový objem peněz? My jsme se v roce 2011 rozhodli nákupu mediálního prostoru pro politické kampaně nezúčastňovat. Je to rozhodnutí trvalé, od té doby jsme volební kampaně nikomu nenakupovali. Příští rok bude voleb několikero, lze očekávat poptávku politických stran po inzertním prostoru, nicméně my jsme tento segment dobrovolně opustili a o zakázky politických subjektŧ ve volebních kláních se uţ účastnit nebudeme. Inzertní výdaje politických stran jsou jako významný zdroj příjmu přeceňovány. Dŧvodŧ je několik. Jejich investice je hodně viditelná, strany dají do reklamy relativně hodně peněz za velmi krátký časový úsek, za jeden měsíc třeba, a je to téţ velmi mediálně sledováno, protoţe zároveň probíhající politická soutěţ plní zpravodajství, redakční část médií. Kampaně jsou tak komentovány, reaguje se na ně, jsou tedy víc sledovány a veřejnost jim dává větší pozornost neţ jakýmkoli jiným kampaním. Ale v celkových ročních objemech jak na straně agentur, tak na straně médií nejde a nemŧţe jít o rozhodující částky. Jsou relativně malé, kaţdá ze stran, Plné znění zpráv


i z těch největších, dá jenom několik málo desítek milionŧ korun, navíc ve velmi krátkém období. Pro celoroční byznys média to obvykle jsou nevýznamné peníze, stejně tak u agentury. Nechceme být uţ do budoucna spojování s politickými kampaněmi, klientŧm to mŧţe vadit, proto jsme od toho ustoupili a své rozhodnutí nebudeme měnit. O vás se mluvilo i v prezidentské kampani v souvislosti s vysokými slevami, které dostal kandidát Jan Fischer od vydavatelství Mafra, Fischer vás na začátku kampaně představil na dotaz Aktuálně.cz jako konzultanta ―především placené části kampaně, inzerce a billboardŧ‖. Jakou impresi si nesete ze spolupráce s panem Fischerem? Nepřísluší mi to hodnotit. Nechce se mi veřejně hodnotit jakéhokoli klienta. S panem Fischerem jsme navíc nespolupracovali v oblasti nákupu médií, ten jsme mu nezajišťovali, pŧsobil jsem jako poradce pro kampaň, jeden z poradcŧ. Na konferenci Ţivot na hraně, kterou vaše vydavatelství před měsícem uspořádalo v prostoru holešovických jatek, jste prohlásil, ţe ―většina tiskových médií se pohybuje ve ztrátě nebo blízko ztráty‖. Poslední veřejné výsledky vašeho vydavatelství jsou z roku 2011, kdy skončilo ve ztrátě přes 3 miliony Kč. V jaké kondici jsou tituly Empresa Media letos? Kolik jste do jejich koupě investoval a kdy počítáte, ţe se vám investice vrátí? O výši investice nechci mluvit. Média jsou běh na dlouho trať. Televize je běh na dlouho trať, tisková média jsou běh na dlouhou trať. Návratnost je dvojí. Jsme ve fázi budování mé vize moderního mediahousu, v tuto chvíli je hospodaření mírně ztrátové, naprosto odpovídá plánu. Hodnota firmy určitě neklesá. Jde o dlouhodobou investici. Pokud porovnám výši finanční investice, tedy objem peněz z mých zdrojŧ, které jsem do toho vloţil, a hodnotu podílu Empresa Media, určitě se mi hodnota nezmenšila. A tuto hodnotu měříte výhradně penězi, nebo i z pohledu vlivu či image? Mluvíme o penězích. Média dělám rád, ničemu jinému nerozumím. Zkrátka: hodnota podílu akcií v Empresa Media rozhodně není niţší, neţ objem prostředkŧ, které jsem do tohoto byznysu vloţil. Mluvil jste o mírné ztrátě podle plánu, kdy budete v zisku? V roce 2014 máme v plánu být v zisku. Také jste se opakovaně zmiňoval o své vizi, mŧţete ji přiblíţit? Chci vybudovat silný mediální dŧm, který bude do budoucna schopen obstát v konkurenci. Klíčovou součástí je samozřejmě elektronické médium, narozdíl od konkurence se domnívám, ţe pro Empresa Media je klíčovým prvkem elektronických médií televize. Weby jistě, provozujeme je, ale klíčovým médiem v digitálním světě je televize. Chybí vám něco, co je třeba dobudovat? Další tituly, kanály? To přinese nejbliţší budoucnost, uvidíme, jestli se na tiskovém trhu objeví prostor, který nezaplnila konkurence, coţ jsme viděli v případě bulvárního týdeníku Sedmička. Je vidět, ţe konkurence si to vyhodnotila jako zajímavý segment, protoţe za poslední dva měsíce vyrostlo několik dalších časopisŧ, a ţe veřejnost zaujala cena 10 Kč, za níţ Sedmičku prodáváme. Pokud se takový prostor objeví, budeme reagovat, zatím o něm nevíme. Jeden se moţná rýsuje, uvidíme. Na televizním trhu, který je výrazně konkurenční, potřebuje televize, aby uspěla, dostatečný podíl. Máme plán v roce 2014 dosáhnout 10% sharu, otázkou je, zda se toho dá dosáhnout jedním kanálem. To je legitimní otázka a my ji budeme zvaţovat. Vy jste v podobné odpovědi šel na akademické pŧdě dál, řekl jste, ţe 10% podílu na televizním trhu se jedním kanálem dosáhnout nedá. Segmentace cílových skupin je viditelná. V roce 1997 dostala televize Nova přenosem Miss desetiletí k obrazovkách 85 % divákŧ, 5 milionŧ lidí. To je doba, která uţ není. My máme jeden celoplošný kanál, otázka je, zda v této politice mŧţeme setrvat. To není rozhodnuto. Plné znění zpráv


Kloníte se k sesíťování, nabízí se třeba s Radimem Pařízkem obhospodařujícím stanice Relax, Rebel a Retro, či zaloţení nového? Ţádná jednání s nikým nevedu, teď bychom pouze akademicky hovořili. Kdy tedy k avizovanému rozhodnutí dojdete? Nepochybně to budeme rozhodovat v prvním kvartálu 2014. Do konce roku určitě ne. Tím nepředjímejme, ţe Barrandov bude mít druhý kanál, budeme to hodnotit jen z pohledu ekonomiky, co by to mohlo přinést, zda tím bude prostor pro zlepšení hospodaření stanice. Televize Barrandov začala vysílat v lednu 2009, do konce loňska včetně vygenerovala souhrnnou ztrátu 1,3 miliardy Kč. Vy jste koupi stanici ohlásil loni na podzim, formálně ji ale vlastníte teprve od letošního léta. Kolik ze zmíněné ztráty jde za vámi a jak televize hospodaří letos? V roce 2012 televize Barrandov vykázala ztrátu 333 milionŧ Kč, letos za první pololetí to je ztráta 19 milionŧ Kč. Došlo k razantnímu zlepšení hospodaření, za výrazného omezení nákladŧ. Pokud ale televize má rŧst, musí se do ní investovat. Tento rok je tedy rokem finanční stabilizace stanice, došlo sice k mírnému poklesu sledovanosti stanice, ale vzhledem k rozsáhlosti úspor jsem rád, ţe televizi se daří z pohledu zájmu divákŧ. Je zřejmé, ţe se stávající velikostí investic do televize nemŧţeme myslet na zvyšování sharu, musí následovat větší investice do programu. Pokud chcete podíl ze současných 4 % dostat na dvojapŧlnásobných 10 %, počítáte tedy s výrazným navýšením investic do programu? Nepochybně musí dojít k navýšení investic do programu. Pakliţe je televize stále ve ztrátě, zdroj investice bude jaký, mohu-li se optat? To je věc naše, naší skupiny. Jistě, zajímá mě to z pohledu, ţe je-li ve ztrátě také tisková divize Empresa Media, nabízí se, ţe rozvoj televize Barrandov budete hradit ze zisku agentury Médea, která je ve velmi dobré kondici. Nejčerstvější dostupná čísla o hospodaření skupiny Médea. Kliknutím zvětšíte Médea je ve velmi dobré kondici, nicméně zdrojŧ financování je řada, dluhové financování či z vlastního jmění. Pro kaţdý podnikatelský subjekt, kdyţ se vyrovnává s obtíţnou konsolidací takové akvizice, je obtíţné ţádat ústavy, respektive institucionální věřitele jako jsou banky, o financování. Proto, jak jsem řekl, je letošek rokem finanční konsolidace televize Barrandov. Aţ bude završena a budeme mít jasný plán investic, jedním z krokŧ je oslovit finanční instituce, zda plán budou povaţovat za dostatečně dobrý, případně pouţít vlastní zdroje, které k dispozici máme. Ale to opět debatu akademizujeme. Počítáte s dalším investorem? Ne. Deset procent podílu chcete mít podle stávajícího elektronického měření sledovanosti od firmy Mediaresearch, které zde běţí 15 let, anebo z nových dat od agentury Nielsen pro nové Sdruţení pro měření sledovanosti, které jste zaloţili s televizí Nova? Sdruţení pro měření sledovanosti existuje, jsme jeho účastníkem, pro mě je situace trochu nepřehledná. Odchodem generálního ředitele Novy Jana Andruška a příchodem generálního ředitele Christopha Mainusche se situace v CET 21 změnila, pro mě se nicméně zatím nic nemění. Aţ budou další rozhodnutí učiněna, nepochybně se o nich dozvíte. Pro mě se zatím nemění nic.



Nikdy jste veřejně nekomentoval, proč jste se vlastně s Novou pustili do sbírání ―druhých‖ dat o sledovanosti. Nova oficiálně argumentovala nespokojeností s výběrem realizátora na léta 2013 aţ 2017, vy jste se přidali proč? Pokud se lídr trhu rozhodl vystoupit ze stávajícího měření, je to významná zpráva. Pro komerční uţití jsou tu v podstatě dvě velké televizní skupiny, nepočítám-li Českou televizi, která prodává reklamní čas ve velmi omezené míře. Pokud tedy rozhodující subjekt ze zmíněných dvou, skutečný generátor GRPs, udělal takový krok, logicky jsme u toho chtěli být. To je jediný dŧvod. Co se týká kvality dat, to jsem samozřejmě nikdy nekomentoval, protoţe my nemáme ţádné pochybnosti, ţe by Mediaresearch měl nekvalitní data či ţe by uzavřená smlouva nebyla v pořádku. Čili šlo jen o přístup k případným novým datŧm klíčového hráče na trhu? Samozřejmě. Pokud byl plán, ţe lídr trhu odejde a bude reklamu váţit podle nové měny, chtěli jsme u toho být přítomni. Nic jiného za tím není. Mysleli jste na to i z hlediska konkurenční výhody? Těţko. Nova je firma obchodovaná v zahraničí a za ty roky všichni víme, ţe jakékoliv cenové výhody pro klienty agentury nikdy nedosáhly a nikdy nedosáhnou. Pokud si toto někdo myslí, je to dětinské. Tudy cesta opravdu nevede. Měl jsem na mysli, zda jako spoluzakladatel sdruţení byste měli náskok před ostatními mediální agenturami. Takto jsme neuvaţovali. Pokud by data podle nové metodiky byla, Nova by nepochybně takový nový produkt nabízela všem agenturám. Měření Mediaresearch má za pět let přijít na 300 milionŧ Kč, také u měření od Nielsenu předpokládám náklady řádově desítek milionŧ ročně. Jak je na tom Médea finančně zainteresována? Pro Médeu tam nejsou ţádná nepřiměřená rizika. Vloţili jste do přípravy projektu nového měření peníze, investovali jste do něj? Pro Médeu tam nejsou ţádná nepřiměřená rizika. Mŧţete tedy od nového měření odstoupit a nebude vás to bolet? Jakákoli budoucnost tohoto projektu - a opakuju, ţe pro mě se zatím nic nemění - nás nemŧţe nijak ohrozit. Nalezl byste na letos uvedené obchodní politice Novy něco dobrého? Je jasné, ţe televizní byznys nelze budovat bez dluhové sluţby, bez zapojení věřitelŧ, to je standardní. Proto nepovaţuji za nic mimořádného, ţe CME vysvětluje svoji finanční situaci finančnímu trhu, a to tak, ţe výrazné závazky existují. O finanční situaci Novy nic víc nevím, mám o ní jen zprávy z trhu. Nemyslím, ţe by Nova byla nucena korigovat svoji obchodní politiku na základě tlaku věřitelŧ. Myslím, ţe je to jednodušší. Klienti s cenovou úrovní spokojení nebyli, pokles jejich investic byl znatelný. Zkrátka poptávka klientŧ se nepotkala s nabídkou televize Nova, která - opakuji - je ale lídrem trhu a produkuje většinu GRPs na trhu. Nepodařilo se jim to dobře prodat. Ústupky, aby se nabídka a poptávka potkaly, jsou logické, a pokud Nova hledá zpŧsob, jak se potkat s poptávkou klientŧ, pro nás je to dobrá zpráva, protoţe lze očekávat oţivení. Protoţe objektivně řečeno, investice do televizní reklamy poklesly proto, ţe na trhu zŧstalo hodně neprodaných GRPŧ produkovaných televizí Nova. Dotkněme se ještě vašich tiskových aktivit. Plánujete firmu Empresa Media dostat do zisku i díky zpoplatnění webŧ a dalších forem ―přidruţené výroby‖ typu prodeje pojištění přes bulvární Sedmičku? Obecně: dosud byla tisková média financována z ceny, kterou kupující zaplatili na stánku, a z reklamy. Je zřejmé, ţe tlak na cenu, v konkurenci médií, která jsou zdarma - televize, rozhlas, internet - je čím dál tím větší, tedy draţší tituly jsou odsouzeny k ekonomickým potíţím, viz čerstvé rozhodnutí vydavatelství Economia zavřít měsíčník Bel Mondo. Případ Bel Monda je typický - nepochybně jeho obsah se dal číst a byl dobrý, problém je, Plné znění zpráv


ţe se nepodařilo vybudit poptávku vzhledem k ceně. Rŧst cen za výtisky u papírových médií nelze očekávat. Naopak vydavatelé budou nuceni dál své výtisky zlevňovat, jako jsme to my udělali loni. U reklamy sice očekávám mírně oţivení, i tak ale zkoušíme nové zdroje příjmŧ, o kterých jste mluvil. Prodej pojištění přes Sedmičku koncem roku vyhodnotíme a na základě toho uvidíme, zda je prostor pro další podobné maloobchodní nabídky, v synergii třeba s televizí, konkrétně s teleshoppingem. Bezuzdné vrhání drahého obsahu na web zdarma je zásadní chybou. My jsme zpoplatnili část archivu televize Barrandov, nicméně zpoplatnění obsahu na webu obecně zásadní příjmy nepřinese. Vidím to jinak, totiţ ţe investice do televizních kapacit přinesou dostatečné peníze pro fungování našich tiskových titulŧ. Mimo jiné vzhledem k tomu, ţe televize a tisk jsou u nás provázány i personálně, je taková synergie z hlediska výnosŧ mnohem významnější, neţ případné zpoplatnění obsahu na webu. SLOVA JAROMÍRA SOUKUPA Z DEBATY SE STUDENTY UNIVERZITY KARLOVY „Pane Soukupe, jaký máte vztah s Andrejem Babišem? Jste rivalové?" - „Pan Babiš se teď zabýval jinými věcmi, neţ kontaktováním poměrně nevýznamné mediální figurky." „Mám média, která buď zisková jsou, třeba bulvární, nebo je k zisku přivedeme, o čemţ jsem přesvědčen u televize." „Problém televize je, ţe přepnutí nestojí vŧbec nic." „Kdo někdy média vlastnil/vedl, trochu ztratil o obsah zájem. Je tam o hodně víc dŧleţitějších věcí. Základní problém médií je, ţe jejich fixní náklady jsou strašně vysoké." Z obnovených Rozprav o českých médiích, které proběhly ve středu 30. října vpodvečer na praţském Hollaru, v sídle Fakulty sociálních věd UK Debatu řídila pedagoţka se zkušeností redaktorky ČT Alice Němcová Tejkalová. Foto: Katka Písačková Diskusi přihlíţela zaplněná učebna číslo 215. Foto: Katka Písačková Diskusi přihlíţela zaplněná učebna číslo 215. Foto: Katka Písačková Diskusi přihlíţela zaplněná učebna číslo 215. Foto: Katka Písačková

URL| http://www.mediar.cz/jaromir-soukup-investice-do-televize-pomuze-tisku-vic-nez-zpoplatneni-webu/

Kafka se vrací do kina, ale jen na jeden den 14.11.2013

Novojičínský deník str. 03 JANA HROMOČUKOVÁ

Novojičínsko

Regionální a malá televizní studia budou mít svátek. Ani v letošním roce nebude v Kopřivnici chybět jejich přehlídka, Kafka. Ta se uskuteční jiţ po sedmnácté a vrátí se do pŧvodních prostor. Kopřivnice – Kopřivnické kino Puls bude v pátek 15. listopadu svědkem oceňování tvorby regionálních a malých televizních studií. To se uskuteční v rámci tradiční kopřivnické přehlídky Kafka. Pomyslný pták přiletí do Kopřivnice jiţ po sedmnácté. Za úctyhodnou dobu trvání prodělala přehlídka změny, které se jí nevyhnuly ani letos. Zatímco před rokem se ceny udělovaly po dva dny v prostorách Anexu, letos si soutěţící převezmou ocenění v prostorách kina Puls, jeţ bylo tradičním místem konání Kafky v předchozích letech. Přehlídka se navíc zkrátí na jeden den. Další změny se týkají soutěţních kategorií. „Oproti předchozím ročníkŧm jsme je letos rozšířili o kategorii Tematická reportáţ. V té budou hodnoceny příspěvky na téma Bezpečnost chodcŧ a cyklistŧ, které budou mít stanovenou délku maximálně čtyři minuty,― prozradila jedna z organizátorek akce, Renata Molková, s tím, ţe další kategorie, jako Publicistika, Zpravodajství a Dokument, Reklama/Propagační snímek, zŧstanou beze změn, stejně jako to, ţe je bude posuzovat odborná porota. „Jen kategorii Kafka s úsměvem letos diváci hodnotit nebudou, a to z dŧvodu přihlášení jednoho jediného snímku,― vysvětlila Renata Molková. Plné znění zpráv


Přes letošní neúspěšnost zmíněné kategorie se mají fanoušci regionální televizní tvorby na co těšit. Na přehlídku se přihlásilo třináct regionálních studií a televizí, z toho deset z České republiky a tři ze Slovenska. Soutěţit v jednotlivých kategoriích tak bude třiatřicet snímkŧ. Také porota dozná změn, bude méně početná. „Jako vţdy se v ní představí profesionálové z televizní branţe, hodnocení reklamních a propagačních snímkŧ proběhne korespondenčně. Hodnotiteli budou prezidentka České marketingové společnosti Jitka Vysekalová, odborník na reklamu a marketing Jiří Mikeš, Vladimír Mráz, reţisér, scénárista, kreativní ředitel QQ studia Ostrava a producent animovaných filmŧ, vysokoškolský pedagog fakulty sociálních věd na Univerzitě Karlově Martin Lokšík a Jiří Venclík, zpravodajský kameraman ČT24 a zástupce šéfkameramana České televize,― prozradila organizátorka. Kafka odstartuje v pátek 15 listopadu v devět hodin ráno a projekce snímkŧ bude trvat zhruba do devatenácté hpodiny. Ceny pro nejlepší regionální televizní studia z obou republik se budou předávat od pŧl deváté. Přehlídku připravila tradičně Kabelová televize Kopřivnice a vstup na ni bude zdarma. Podrobný program Kafky najdete na http://www.ktkstudio.cz/kafka- 2013/program/ Foto popis| KAFKA opět přiletí do Kopřivnice. Tentokrát bude přehlídka tvorby malých televizních studií trvat jen jeden den. Foto autor| Foto:Deník/Archiv Region| Severní Morava


parlamentnilisty.cz str. 00 Tisková zpráva

Tiskové zprávy

Agendu tiskové mluvčí největší internetové banky převzala oficiálně od tohoto listopadu Ivana Vejvodová. Vejvodová nastoupila do mBank v červnu 2013 na pozici manaţerky komunikace a aktuálně bude mít na starost koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Ten zahrnuje změnu názvu, loga a firemního designu mBank a především zavedení moderního internetového bankovnictví. Všechny tyto změny čekají mBank jiţ na začátku příštího roku. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Mezi její záliby kromě cestování patří pláţový volejbal, lyţování, cyklistika a další sportovní aktivity.



strategie.e15.cz

str. 00

Lidé

Agendu tiskové mluvčí mBank v listopadu oficiálně přebírá Ivana Vejvodová. Do internetové banky nastoupila v červnu po odchodu Rostislava Kocmanana pŧvodně jako manaţerka komunikace. Ivana Vejvodová bude mít aktuálně na starosti koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Ten zahrnuje změnu názvu, loga a firemního designu mBank a především zavedení moderního internetového bankovnictví. Všechny tyto změny čekají mBank jiţ na začátku příštího roku. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Plné znění zpráv


Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Čtěte také: mBank připravuje rebranding, najala si PR agenturu Effectix.com vítězí v tendru mBank Kocman šéfuje komunikaci mBank

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/vejvodova-se-oficialne-stava-mluvci-mbank-1038131


strategie.e15.cz

str. 00

Přestupy

Agendu tiskové mluvčí mBank v listopadu oficiálně přebírá Ivana Vejvodová. Do internetové banky nastoupila v červnu po odchodu Rostislava Kocmanana pŧvodně jako manaţerka komunikace. Ivana Vejvodová bude mít aktuálně na starosti koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Ten zahrnuje změnu názvu, loga a firemního designu mBank a především zavedení moderního internetového bankovnictví. Všechny tyto změny čekají mBank jiţ na začátku příštího roku. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Čtěte také: mBank připravuje rebranding, najala si PR agenturu Effectix.com vítězí v tendru mBank Kocman šéfuje komunikaci mBank

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/vejvodova-se-oficialne-stava-mluvci-mbank-1038131

Ondřej Kučera posiluje marketing Sprinx Systems 15.11.2013

e15.cz

str. 00

Přestupy

Česká technologická společnost Sprinx Systems posílila svoje řady. Na pozici marketingového manaţera nastoupil Ondřej Kučera. Plné znění zpráv


Kučera vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracoval mimo jiné v marktingu společností Exact a Microsoft. Mluví plynně anglicky a německy. Ondřej Kučera je ţenatý a má roční dceru. Volné chvíle rád tráví na kole nebo snowboardu, zajímá se o moderní umění. Čtěte také: Marketing v OMV vede Lucie Mašínová Piskorová je novou marketingovou šéfkou MasterCard

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/ondrej-kucera-posiluje-marketing-sprinx-systems-1038333

Potůček: Vězení maskulinního industriálního modelu růstu 15.11.2013

prvnizpravy.cz

str. 00

zprávy

Nezaměstanost postihla v České republice statisíce lidí. Profesor Fakulty sociálních věd UK Martin Potŧček ţádá změnu přístupu vlád k ulehčení tohoto sociálního problému a ostře kritizuje dosavadní „betonové― stereotypy. Většina receptŧ, které politické strany a hnutí předepisují na léčení tohoto, řečeno slovy lorda Beveridge, sociálního zla, nepřináší nic nového, napsal Potŧček na svém blogu. Hlavně musíme víc investovat = lít víc a víc peněz z veřejných rozpočtŧ do nenasytných chřtánŧ stavebních firem! Dálnice. Ţelezniční koridory. Temelín. Mnoho nových tunelŧ… A nesmíme ani opomenout lákat zahraniční investory. Daňovými prázdninami. Sociálním dumpingem, především uměle nízkými mzdami. A jejich kupní sílu dále sníţit devalvací místní měny. Třeba to podpoří export? A vinu za to, ţe vysoká nezaměstnanost i tak přetrvává, tuto vinu je třeba v posledku svést na její oběti, na nezaměstnané samotné. Nedokázali se přizpŧsobit nárokŧm trhu. Právě absolvovali školu a nemají praxi. Určitě by jim onemocněly děti. Je jim uţ přes padesát. Jsou opálení… Suma sumárum, ono jim stejně tak jako tak vyhovuje nepracovat a ţít ţivotem dávkových příţivníkŧ… Statistici: Nezaměstnanost se mírně zvýšila Originální a nosná idea, jak zkrotit nezaměstnanost ve stárnoucí Evropě, se v Česku zatím ujala jen na papíře, a to v programovém dokumentu „Politika zaměstnanosti. Bílá kniha ČSSD―, představeném veřejnosti v červenci t.r. Poprvé ji ale zformuloval uţ koncem 80. let minulého století známý dánsky sociolog a teoretik sociálního státu G?sta Esping-Andersen. Ano, populace bude stárnout. Jistě, budou se zvyšovat nároky na zdravotní a sociální zabezpečení. Nároky, které jsou v evropských zemích hrazeny z rozhodující části z veřejných rozpočtŧ. Sociální a zdravotní sluţby, kterých bude potřeba stále více, mají ale svá specifika. Jsou náročné na lidskou práci. Mnohé z nich nejsou naopak příliš náročné na kvalifikaci. Více se v nich uplatňují ţeny, které bývají, jde-li o vyhazov, na řadě první. Jsou jen málo nahraditelné stroji. A poptávka po těchto sluţbách je rozloţena rovnoměrně po celém území státu. Tedy i v těch problémových regionech, kde v dŧsledku kolapsu mnoha podnikŧ došlo k výraznému útlumu poptávky po práci. Chce to jediné: zbavit se stereotypu uvaţování, uvězněného v klinči maskulinního industriálního modelu rŧstu. Provést strategický manévr, který by ve státním rozpočtu přesunul několik málo tak jako tak plýtvavě rozhazovaných betonářských investičních miliard do rozvoje zdravotních a sociálních sluţeb. Včetně lázeňství, kterému minulá vláda, ne nepodobná středověkému felčarovi, naopak nedávno pustila notně ţilou. Politici ČSSD, KDU-ČSL, ANO, jste na doslech? Zařadíte ofenzivní podporu těchto sluţeb do programu vaší případné budoucí vlády? končí dotazem Martin Potŧček. (kou, mp, foto: arch.) Plné znění zpráv


URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/potucek-vezeni-maskulinniho-industrialniho-modelu-rustu/

Ondřej Kučera posiluje marketing Sprinx Systems 15.11.2013

strategie.e15.cz

str. 00

Lidé

Česká technologická společnost Sprinx Systems posílila svoje řady. Na pozici marketingového manaţera nastoupil Ondřej Kučera. Kučera vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracoval mimo jiné v marktingu společností Exact a Microsoft. Mluví plynně anglicky a německy. Ondřej Kučera je ţenatý a má roční dceru. Volné chvíle rád tráví na kole nebo snowboardu, zajímá se o moderní umění. Čtěte také: Marketing v OMV vede Lucie Mašínová Piskorová je novou marketingovou šéfkou MasterCard

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/ondrej-kucera-posiluje-marketing-sprinx-systems-1038333

Michal Špaňár: Dávat si 600 korun na penzi? Malé roztomilé kničemu 16.11.2013


Rozhovor

„Ano, jsou tu lidé, kteří se opravdu na stáří sami zajistit nemŧţou, ale je tu mnohem víc lidí, kteří na to mají, a neřeší to. Těm musíme otevřít oči,― říká výkonný ředitel finančněporadenské společnosti Partners Michal Špaňár v posledním dílu rozhovoru. Předchozí díly rozhovoru: * Plavat jsem se musel naučit rychle * Kdyţ jste sám za sebe, lze si na patologický adrenalin zvyknout Vminulém dílu našeho rozhovoru jsme čtenářŧm slíbili, ţe poodhalíte vize, snimiţ jste přišel do Partners. Je na čem stavět? To rozhodně ano. Libí se mi filozofie společnosti postavená na pevném vztahu mezi klientem a poradcem, na tom, ţe do cíle lze dojít společně. Většina společností pŧsobících na českém trhu takhle bohuţel nepřemýšlí. Práci finančního poradce rozhodně nevnímám pouze jako cestu kfinanční nezávislosti nebo společenské prestiţi. Aby práce finančního poradce dávala smysl, nikdy ji nemŧţete dělat jen pro sebe. Petr Borkovec a Radim Lukeš, spolumajitelé Partners, společně s dalšími akcionáři – a práce, kterou odvedli –, mě přesvědčili, ţe právě tyhle hodnoty budou ve firmě, do níţ nastoupím, blízké nejen mně. Sčím tedy do Partners přicházíte? Sohledem na to, ţe zatím Partners chválíte, se to zdá logické… Filozofie je jedna věc, druhá je pak její realizace. A tady se vţdycky dají najít rezervy. Cítím, ţe po pěti letech intenzivního rŧstu je potřeba dát věcem řád, zavést osvědčené postupy a procesy, které fungují jinde, ale vPartners pro jejich implementaci zatím nebyl prostor. Plné znění zpráv


Zároveň jsem tu ale stoprocentně i od toho, aby se strukturalizace a procesy postupně nestaly středobodem korporátního vesmíru, abychom nedopadli jako přebyrokratizovaní nadnárodní giganti smanuálem na všechno. Chce si to zkrátka neustále uchovávat zdravý selský rozum, hledat nejefektivnější cesty a zachovávat si nadhled. Pokud se nějaká společnost stane příliš závislou na vlastním výpočetním středisku nebo na neuvěřitelně komplikovaných produktech, kterým pomalu nerozumějí ani ti, kteří je vytvářejí, je to cesta do velkých problémŧ. A co byznys jako takový? Pozice Partners na trhu je silná. To ale rozhodně neznamená, ţe by nemohla být ještě mnohem silnější. Jak na to? Moţných cest existuje několik. Klíčové je především to, ţe tu jsou. Český trh sfinančními produkty a jejich distribucí je stále velmi neobsazený. Přetlak vnímám maximálně na trhu spojistnými produkty, ale to je pouze jeden ze segmentŧ našeho podnikání. Češi si stále málo spoří, málo investují a paradoxně – na to, kolik je v Česku pojišťovákŧ – se dokonce i málo pojišťují. O individuální tvorbě rezerv na stáří ani nemluvě. Pořád jste mi ale neodpověděl na otázku, jak na to… Samozřejmě nemám kufr, ze kterého bych vytáhl hotové řešení a řekl Tohle je recept na štěstí. Určitě se ale budu velmi intenzivně soustředit na dlouhodobě investiční, rizikové a akumulační produkty. Jak přesvědčíte Čechy, aby změnili své stávající velmi konzervativní přemýšlení a neochotu převzít zodpovědnost za sebe samé a začali hrozbu nedostatku peněz především vpostproduktivním věku vnímat jako problém? To je opravdu výzva. Pokud se ale nebavíte súplným zatvrzelcem, vţdycky najdete dost argumentŧ, aby daný člověk pochopil, ţe na tom něco bude a ţe takhle to dál nejde. Proto potřebujeme perfektně proškolené a technicky připravené poradce, kteří dokáţou klientŧm vysvětlit, proč je nutné přemýšlet o tom, co spenězi uděláte, kdyţ je máte, a ne aţ v momentu, kdyţ peníze dojdou. Kromě toho samozřejmě potřebujete kvalitní produkty, které obstojí na trhu a poskytnou klientovi reálnou přidanou hodnotu. Statisticky jsme na tom stále výrazně hŧř neţ většina vyspělých zemí a opravdu neexistuje jediný dŧvod, proč by to tak mělo být. První, kdo dokáţe tuhle myšlenku srozumitelně vysvětlit, mŧţe skokově vyrŧst. Partners se navíc díky tomu, co dělají, nemusejí potýkat svnitřním střetem zájmŧ. Na rozdíl od velkých bank, kterým vlastně nevadí, ţe lidé mají své úspory na spořicím účtu nebo na běţňáku… Mluvil jste o dŧleţitosti komunikace. Nezdá se vám, ţe všichni uţ zkusili „komunikovat― všechno všemi moţnými zpŧsoby? Ţe uţ je rybníček vylovený? Není. Pokud je vČeské republice prŧměrný příspěvek na penzi šest set korun, tak je rybník pořád plný ryb. Šest set korun je přece takové malé roztomilé „kničemu―. Samozřejmě lepší neţ nic, ale vpenzi stakovou úsporou zkrátka nevyţijete. Prŧměrný zŧstatek na penzijním připojištění je nějakých šedesát tisíc korun. To vystačí zhruba na lepší pohřeb. Mým úkolem bude společně skolegy lidem otvírat lidem oči. Nepřijde vám ale, ţe kvŧli vysokému daňovému zatíţení, povinným odvodŧm a dalším mandatorním výdajŧmuţ zkrátka lidem nezbývají peníze? To si nemyslím. Kdekoliv po světě vţdycky platí, ţe ať uţ máte plat jakkoliv vysoký, vţdycky vám na konci měsíce stovka chybí. Lidé jsou, pokud přijde na ospravedlňování utrácení, velmi kreativní. Klíčové je zamyslet se, zda je cesta, kterou jsem zvolil právě já, ta správná. Jestli bych raději neměl a nemohl utrácet za něco svyšší přidanou hodnotou. Prŧměrná rodina měsíčně prošustruje za mobilní telefony zhruba patnáct set korun dva tisíce, a to nepočítám nové dotykáče, které jsou samozřejmě nezbytnou nutností, protoţe ty staré uţ prostě mají malou úhlopříčku. Kdyby lidé tyhle peníze odkládali kaţdý měsíc bokem, tak je to skoro čtyřikrát víc, neţ kolik si spoří táta na penzi. Tohle je samozřejmě extrémní případ, volat se musí. Dŧleţité je ale zamyslet se, jestli vám všechny ty proţvaněné hodiny stojí za to, ţe budete vpenzi třít bídu. Já si myslím, ţe ne. Jiný příklad Plné znění zpráv


– pokud si kaţdý měsíc odpustíte jeden rodinný oběd nebo kino, jste opět na slušné měsíční úloţce na penzi. Chce to jen zodpovědnost a sebekontrolu. Ano, jsou tu lidé, kteří na to opravdu nemají, ale je tu mnohem víc lidí, kteří na to mají, a neřeší to. Čím to? Tihle lidé vycházejí zúplně špatných předpokladŧ. Myslí si, ţe dŧchod je pět let a pak hřbitov. Není. Je to třicet let. Myslí si, ţe dŧchod je krátký a stejně ho stráví někde vnemocnici nebo vléčebně dlouhodobě nemocných, takţe peníze nepotřebují. Je řada věcí, které prostě budou potřebovat, i kdyby ţili sebeskromněji. Neuvědomují si, jak je poniţující prosit vlastní děti o peníze nebo čekat na – čím dál menší – dŧchod. To je také špatně. Ţivot vpenzi dnes mŧţe být velmi aktivní. Zase se stačí podívat na západ. Stavebko a garantované penzijko, dnes tedy transformované fondy třetího pilíře, má přitom doma skoro kaţdý. Bohuţel. Přitom jsou oba produkty vlastně kničemu. Nechci se nikoho dotknout, ale jedno dvě procenta návratnosti jsou slabota, vţdyť to ani neporazí inflaci. Přitom ve stavebním spoření je dnes zaparkovánozhruba čtyři sta miliard korun. A tyhle peníze tam pracují jen zcela minimálně. Stavební spořitelny to samozřejmě vidí trochu jinak. (smích) O obrovských sumách na běţných účtech raději nemluvit. Neříkejte mi, ţe to není ţádná příleţitost a ţe lidé nemají peníze. Příleţitosti tu jsou a mnozí lidé peníze očividně mají. Investování – a bohuţel především to do podílových fondŧ – u nás ale zdiskreditovala kuponová privatizace a negativní image se bohuţel zlepšuje jen pomalu. Kolektivní investování je přitom jednou znejbezpečnějších forem investování. Samozřejmě za předpokladu, ţe se to nerozkrade přímo u zdroje. To ale byla úchylka, ne pravidlo. Dneska uţ by to nikdo zopakovat nedokázal, státní dohled je skutečně velmi dŧkladný. Díky bohu! Troufnu si tvrdit, ţe podílové fondy jsou dokonce bezpečnější neţ peníze na běţném účtu, které vám ztrácejí hodnotu před očima. Fondy, i kdyţ vkrizi jejich hodnota klesne, následně zase vyrostou, coţ velmi dobře dokládá zkušenost znedávné krize. Jenţe jak ukázalo a ukazuje penzijní připojištění, lidi prostě chtějí garance… Vydělávat víc s většímrizikem se jim nechce. Máte pravdu. Tak jim ale musíme dokolečka opakovat, ţe si koupili tak drahou garanci, ţe ani draţší být nemohla. Garance na penzijku zabíjí jakýkoli potenciální výnos a všichni se pak perou o desetinky procenta. Kčemu to reálně je? Kničemu! Viděl bych to tak, ţe přijdu za klientem a řeknu mu: „Pokud si necháš penzijko, budeš na něm za dvacet let mít pravděpodobně reálně právě tolik, kolik jsi tam poslal. Pokud zkusíš účastnické fondy nebo pravidelné investice, mŧţeš tam mít vtom nejlepším případě třikrát tolik, ale bude to poskakovat nahoru a dolŧ. Co si vybereš?― Samozřejmě se najdou lidé, kteří řeknou, ţe chtějí garanci, ale řadě lidí, a vto upřímně věřím, se otevřou oči. On je tu ale ještě jeden problém – obecně nízká dŧvěra vkvalitu finančního poradenství. Pokud klient nemá v poradce dŧvěru, jen těţko bude věřit jeho argumentŧm, byť budou sebelepší. Tady zásadním zpŧsobem selhává regulace. Regulátor musí být schopen jasně odlišit, kdo dělá svou práci seriózně a kdo ne. Za řadu věcí, které jsou vČesku běţné, by poradci třeba ve Spojených státech skončili za mříţemi. Regulérně. Dohled nad finančním trhem je nesmírně dŧleţitý. Stejně jako dŧraz při trestání viníkŧ. A pak do hry vstupuje samozřejmě také etika podnikání, ale to uţ je na kaţdém znás, sčím se chceme ráno probouzet. Jak se díváte na postupně vyplácené provize u ţivotního pojištění? Pomohou? Určitě je to jedna zcest, která pomŧţe změnit mentalitu prodej a zmiz na mentalitu starej se a jenom tehdy budeš mít. Ale ještě kté pověsti – vUSA je finanční poradenství jedním znejváţenějších a nejrespektovanějších povolání. Proč by to, pokud se změní pravidla, nemohlo za pár let platit i v Česku? Já věřím, ţe bude. Co jasná definice toho, kdo mŧţe pouţívat označení finanční poradce? Něco podobného se uţ děje u investic. Proč tím pádem ne obecně? Rozhodně bychom se vČeské republice ale neměli pouštět do zběsilých veletočŧ, které během pŧl roku obrátí byznys vzhŧru nohama a všechny klienty přivedou do bank. Banky rozhodně nejsou charita. Právě naopak. Plné znění zpráv


VČesku paradoxně existuje ještě jedna hlasitá a relativně početná skupinka. Firmičky nabízející zaručené zhodnocení sto procent a víc za pŧl roku. Ktomu není moc co dodávat. Snad jen to, ţe někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní a zaslouţili by si finanční Darwinovu cenu [ironické ocenění pro lidi, kteří se zaslouţili o zlepšení lidskéhogenofondutím, ţe se z něj sami dobrovolně odstranili, pozn. redakce]. Takoví exoti se ale najdou vţdycky, my se jen mŧţeme snaţit minimalizovat ztráty. ============================================ Michal Špaňár -------------------------------------------Mgr. Michal Špaňár, MBA, vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a MBA na U. S. Business School v Praze ve spolupráci s Rochester Institute of Technology, N. Y., USA. Pracoval na ministerstvu vnitra a v pojišťovně Allianz, vroce 2000 pak nastoupil do nizozemského holdingu ING, kde pracoval dalších třináct let na rŧzných postech. V letech 2000 aţ 2004 postavil pro ING velmi úspěšný model korporátního byznysu, se kterým se společnost z nuly stala lídrem trhu v zaměstnaneckých benefitech. V následujících čtyřech letech transformoval největší brazilskou pojišťovnu SulAmérica v moderní finanční společnost. Poslední tři roky se věnoval strategickým projektŧm ING pro český a slovenský trh a řízení penzijních produktŧ. Od září 2013 je výkonným ředitele Partners Financial Services. ============================================ ============================================ Rozhovory na horních šprušlích -------------------------------------------Dopravce Radim Jančura * Dokud nám budou vládnout hlupáci, spodnikáním neseknu * Pendolino je nešťastný vlak Vysokoobrátkový burzovní obchodník a protikorupční mecenáš Karel Janeček * Víc uţ vydělávat nemŧţeme * Jsme korupční velmoc, krade se tu víc neţ na Ukrajině * Politici znás dělají kretény. Nedejme se! Dovozce japonských potravin a turistŧ Tomio Okamura * Zpopeláře milionářem * Postrádám u nás dlouhodobé vize Majitel prvního slevového webu Tomáš Čupr * Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelŧm mat balíkomat? * Ekonomická krize? S tou mě strašili, i kdyţ jsem zakládal Slevomat * Český restauratér dobývá Ameriku * Potravinářský prŧmysl nás všechny šidí Učitel dobrého jídla Roman Vaněk * Peníze se v gastronomii válí na zemi, jen je málokdo umí sebrat * Procházíme gastronomickou pubertou Tvŧrce webu pro filmové nadšence Martin Pomothy * ČSFD.cz. Příběh impéria filmových fanouškŧ * ČSFD.cz je pro mě jen koníček, ne byznys! Plné znění zpráv


Směnárník Mikuláš Švéda * Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, přestane se to hejbat, dotuj to! * Musíme spadnout na dno a odřít si zadek Výrobce outdoorového a sportovního oblečení Václav Hrbek * Dřív se dobré zboţí prodávalo samo. Dnes uţ to bez drahých kampaní nejde * V Londýně jsme nechtěli zapadnout v šedivém prŧměru, riskli jsme holínky ============================================

URL| http://finmag.penize.cz/financni-poradenstvi/276024-michal-spanar-davat-si-600-korun-na-penzi-maleroztomile-knicemu

Michal Špaňár: Dávat si 600 korun na penzi? Malé roztomilé kničemu 16.11.2013

penize.cz

str. 00

Rozhovor

„Ano, jsou tu lidé, kteří se opravdu na stáří sami zajistit nemŧţou, ale je tu mnohem víc lidí, kteří na to mají, a neřeší to. Těm musíme otevřít oči,― říká výkonný ředitel finančněporadenské společnosti Partners Michal Špaňár v posledním dílu rozhovoru. Předchozí díly rozhovoru: * Plavat jsem se musel naučit rychle * Kdyţ jste sám za sebe, lze si na patologický adrenalin zvyknout Vminulém dílu našeho rozhovoru jsme čtenářŧm slíbili, ţe poodhalíte vize, snimiţ jste přišel do Partners. Je na čem stavět? To rozhodně ano. Libí se mi filozofie společnosti postavená na pevném vztahu mezi klientem a poradcem, na tom, ţe do cíle lze dojít společně. Většina společností pŧsobících na českém trhu takhle bohuţel nepřemýšlí. Práci finančního poradce rozhodně nevnímám pouze jako cestu kfinanční nezávislosti nebo společenské prestiţi. Aby práce finančního poradce dávala smysl, nikdy ji nemŧţete dělat jen pro sebe. Petr Borkovec a Radim Lukeš, spolumajitelé Partners, společně s dalšími akcionáři – a práce, kterou odvedli –, mě přesvědčili, ţe právě tyhle hodnoty budou ve firmě, do níţ nastoupím, blízké nejen mně. Sčím tedy do Partners přicházíte? Sohledem na to, ţe zatím Partners chválíte, se to zdá logické… Filozofie je jedna věc, druhá je pak její realizace. A tady se vţdycky dají najít rezervy. Cítím, ţe po pěti letech intenzivního rŧstu je potřeba dát věcem řád, zavést osvědčené postupy a procesy, které fungují jinde, ale vPartners pro jejich implementaci zatím nebyl prostor. Zároveň jsem tu ale stoprocentně i od toho, aby se strukturalizace a procesy postupně nestaly středobodem korporátního vesmíru, abychom nedopadli jako přebyrokratizovaní nadnárodní giganti smanuálem na všechno. Chce si to zkrátka neustále uchovávat zdravý selský rozum, hledat nejefektivnější cesty a zachovávat si nadhled. Pokud se nějaká společnost stane příliš závislou na vlastním výpočetním středisku nebo na neuvěřitelně komplikovaných produktech, kterým pomalu nerozumějí ani ti, kteří je vytvářejí, je to cesta do velkých problémŧ. A co byznys jako takový? Pozice Partners na trhu je silná. To ale rozhodně neznamená, ţe by nemohla být ještě mnohem silnější. Plné znění zpráv


Jak na to? Moţných cest existuje několik. Klíčové je především to, ţe tu jsou. Český trh sfinančními produkty a jejich distribucí je stále velmi neobsazený. Přetlak vnímám maximálně na trhu spojistnými produkty, ale to je pouze jeden ze segmentŧ našeho podnikání. Češi si stále málo spoří, málo investují a paradoxně – na to, kolik je v Česku pojišťovákŧ – se dokonce i málo pojišťují. O individuální tvorbě rezerv na stáří ani nemluvě. Pořád jste mi ale neodpověděl na otázku, jak na to… Samozřejmě nemám kufr, ze kterého bych vytáhl hotové řešení a řekl Tohle je recept na štěstí. Určitě se ale budu velmi intenzivně soustředit na dlouhodobě investiční, rizikové a akumulační produkty. Jak přesvědčíte Čechy, aby změnili své stávající velmi konzervativní přemýšlení a neochotu převzít zodpovědnost za sebe samé a začali hrozbu nedostatku peněz především vpostproduktivním věku vnímat jako problém? To je opravdu výzva. Pokud se ale nebavíte súplným zatvrzelcem, vţdycky najdete dost argumentŧ, aby daný člověk pochopil, ţe na tom něco bude a ţe takhle to dál nejde. Proto potřebujeme perfektně proškolené a technicky připravené poradce, kteří dokáţou klientŧm vysvětlit, proč je nutné přemýšlet o tom, co spenězi uděláte, kdyţ je máte, a ne aţ v momentu, kdyţ peníze dojdou. Kromě toho samozřejmě potřebujete kvalitní produkty, které obstojí na trhu a poskytnou klientovi reálnou přidanou hodnotu. Statisticky jsme na tom stále výrazně hŧř neţ většina vyspělých zemí a opravdu neexistuje jediný dŧvod, proč by to tak mělo být. První, kdo dokáţe tuhle myšlenku srozumitelně vysvětlit, mŧţe skokově vyrŧst. Partners se navíc díky tomu, co dělají, nemusejí potýkat svnitřním střetem zájmŧ. Na rozdíl od velkých bank, kterým vlastně nevadí, ţe lidé mají své úspory na spořicím účtu nebo na běţňáku… Mluvil jste o dŧleţitosti komunikace. Nezdá se vám, ţe všichni uţ zkusili „komunikovat― všechno všemi moţnými zpŧsoby? Ţe uţ je rybníček vylovený? Není. Pokud je vČeské republice prŧměrný příspěvek na penzi šest set korun, tak je rybník pořád plný ryb. Šest set korun je přece takové malé roztomilé „kničemu―. Samozřejmě lepší neţ nic, ale vpenzi stakovou úsporou zkrátka nevyţijete. Prŧměrný zŧstatek na penzijním připojištění je nějakých šedesát tisíc korun. To vystačí zhruba na lepší pohřeb. Mým úkolem bude společně skolegy lidem otvírat lidem oči. Nepřijde vám ale, ţe kvŧli vysokému daňovému zatíţení, povinným odvodŧm a dalším mandatorním výdajŧmuţ zkrátka lidem nezbývají peníze? To si nemyslím. Kdekoliv po světě vţdycky platí, ţe ať uţ máte plat jakkoliv vysoký, vţdycky vám na konci měsíce stovka chybí. Lidé jsou, pokud přijde na ospravedlňování utrácení, velmi kreativní. Klíčové je zamyslet se, zda je cesta, kterou jsem zvolil právě já, ta správná. Jestli bych raději neměl a nemohl utrácet za něco svyšší přidanou hodnotou. Prŧměrná rodina měsíčně prošustruje za mobilní telefony zhruba patnáct set korun dva tisíce, a to nepočítám nové dotykáče, které jsou samozřejmě nezbytnou nutností, protoţe ty staré uţ prostě mají malou úhlopříčku. Kdyby lidé tyhle peníze odkládali kaţdý měsíc bokem, tak je to skoro čtyřikrát víc, neţ kolik si spoří táta na penzi. Tohle je samozřejmě extrémní případ, volat se musí. Dŧleţité je ale zamyslet se, jestli vám všechny ty proţvaněné hodiny stojí za to, ţe budete vpenzi třít bídu. Já si myslím, ţe ne. Jiný příklad – pokud si kaţdý měsíc odpustíte jeden rodinný oběd nebo kino, jste opět na slušné měsíční úloţce na penzi. Chce to jen zodpovědnost a sebekontrolu. Ano, jsou tu lidé, kteří na to opravdu nemají, ale je tu mnohem víc lidí, kteří na to mají, a neřeší to. Čím to? Tihle lidé vycházejí zúplně špatných předpokladŧ. Myslí si, ţe dŧchod je pět let a pak hřbitov. Není. Je to třicet let. Myslí si, ţe dŧchod je krátký a stejně ho stráví někde vnemocnici nebo vléčebně dlouhodobě nemocných, takţe peníze nepotřebují. Je řada věcí, které prostě budou potřebovat, i kdyby ţili sebeskromněji. Neuvědomují Plné znění zpráv


si, jak je poniţující prosit vlastní děti o peníze nebo čekat na – čím dál menší – dŧchod. To je také špatně. Ţivot vpenzi dnes mŧţe být velmi aktivní. Zase se stačí podívat na západ. Stavebko a garantované penzijko, dnes tedy transformované fondy třetího pilíře, má přitom doma skoro kaţdý. Bohuţel. Přitom jsou oba produkty vlastně kničemu. Nechci se nikoho dotknout, ale jedno dvě procenta návratnosti jsou slabota, vţdyť to ani neporazí inflaci. Přitom ve stavebním spoření je dnes zaparkovánozhruba čtyři sta miliard korun. A tyhle peníze tam pracují jen zcela minimálně. Stavební spořitelny to samozřejmě vidí trochu jinak. (smích) O obrovských sumách na běţných účtech raději nemluvit. Neříkejte mi, ţe to není ţádná příleţitost a ţe lidé nemají peníze. Příleţitosti tu jsou a mnozí lidé peníze očividně mají. Investování – a bohuţel především to do podílových fondŧ – u nás ale zdiskreditovala kuponová privatizace a negativní image se bohuţel zlepšuje jen pomalu. Kolektivní investování je přitom jednou znejbezpečnějších forem investování. Samozřejmě za předpokladu, ţe se to nerozkrade přímo u zdroje. To ale byla úchylka, ne pravidlo. Dneska uţ by to nikdo zopakovat nedokázal, státní dohled je skutečně velmi dŧkladný. Díky bohu! Troufnu si tvrdit, ţe podílové fondy jsou dokonce bezpečnější neţ peníze na běţném účtu, které vám ztrácejí hodnotu před očima. Fondy, i kdyţ vkrizi jejich hodnota klesne, následně zase vyrostou, coţ velmi dobře dokládá zkušenost znedávné krize. Jenţe jak ukázalo a ukazuje penzijní připojištění, lidi prostě chtějí garance… Vydělávat víc s většímrizikem se jim nechce. Máte pravdu. Tak jim ale musíme dokolečka opakovat, ţe si koupili tak drahou garanci, ţe ani draţší být nemohla. Garance na penzijku zabíjí jakýkoli potenciální výnos a všichni se pak perou o desetinky procenta. Kčemu to reálně je? Kničemu! Viděl bych to tak, ţe přijdu za klientem a řeknu mu: „Pokud si necháš penzijko, budeš na něm za dvacet let mít pravděpodobně reálně právě tolik, kolik jsi tam poslal. Pokud zkusíš účastnické fondy nebo pravidelné investice, mŧţeš tam mít vtom nejlepším případě třikrát tolik, ale bude to poskakovat nahoru a dolŧ. Co si vybereš?― Samozřejmě se najdou lidé, kteří řeknou, ţe chtějí garanci, ale řadě lidí, a vto upřímně věřím, se otevřou oči. On je tu ale ještě jeden problém – obecně nízká dŧvěra vkvalitu finančního poradenství. Pokud klient nemá v poradce dŧvěru, jen těţko bude věřit jeho argumentŧm, byť budou sebelepší. Tady zásadním zpŧsobem selhává regulace. Regulátor musí být schopen jasně odlišit, kdo dělá svou práci seriózně a kdo ne. Za řadu věcí, které jsou vČesku běţné, by poradci třeba ve Spojených státech skončili za mříţemi. Regulérně. Dohled nad finančním trhem je nesmírně dŧleţitý. Stejně jako dŧraz při trestání viníkŧ. A pak do hry vstupuje samozřejmě také etika podnikání, ale to uţ je na kaţdém znás, sčím se chceme ráno probouzet. Jak se díváte na postupně vyplácené provize u ţivotního pojištění? Pomohou? Určitě je to jedna zcest, která pomŧţe změnit mentalitu prodej a zmiz na mentalitu starej se a jenom tehdy budeš mít. Ale ještě kté pověsti – vUSA je finanční poradenství jedním znejváţenějších a nejrespektovanějších povolání. Proč by to, pokud se změní pravidla, nemohlo za pár let platit i v Česku? Já věřím, ţe bude. Co jasná definice toho, kdo mŧţe pouţívat označení finanční poradce? Něco podobného se uţ děje u investic. Proč tím pádem ne obecně? Rozhodně bychom se vČeské republice ale neměli pouštět do zběsilých veletočŧ, které během pŧl roku obrátí byznys vzhŧru nohama a všechny klienty přivedou do bank. Banky rozhodně nejsou charita. Právě naopak. VČesku paradoxně existuje ještě jedna hlasitá a relativně početná skupinka. Firmičky nabízející zaručené zhodnocení sto procent a víc za pŧl roku. Ktomu není moc co dodávat. Snad jen to, ţe někteří lidé jsou zkrátka nepoučitelní a zaslouţili by si finanční Darwinovu cenu [ironické ocenění pro lidi, kteří se zaslouţili o zlepšení lidskéhogenofondutím, ţe se z něj sami dobrovolně odstranili, pozn. redakce]. Takoví exoti se ale najdou vţdycky, my se jen mŧţeme snaţit minimalizovat ztráty. ============================================ Plné znění zpráv


Michal Špaňár -------------------------------------------Mgr. Michal Špaňár, MBA, vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a MBA na U. S. Business School v Praze ve spolupráci s Rochester Institute of Technology, N. Y., USA. Pracoval na ministerstvu vnitra a v pojišťovně Allianz, vroce 2000 pak nastoupil do nizozemského holdingu ING, kde pracoval dalších třináct let na rŧzných postech. V letech 2000 aţ 2004 postavil pro ING velmi úspěšný model korporátního byznysu, se kterým se společnost z nuly stala lídrem trhu v zaměstnaneckých benefitech. V následujících čtyřech letech transformoval největší brazilskou pojišťovnu SulAmérica v moderní finanční společnost. Poslední tři roky se věnoval strategickým projektŧm ING pro český a slovenský trh a řízení penzijních produktŧ. Od září 2013 je výkonným ředitele Partners Financial Services. ============================================ ============================================ Rozhovory na horních šprušlích -------------------------------------------Dopravce Radim Jančura * Dokud nám budou vládnout hlupáci, spodnikáním neseknu * Pendolino je nešťastný vlak Vysokoobrátkový burzovní obchodník a protikorupční mecenáš Karel Janeček * Víc uţ vydělávat nemŧţeme * Jsme korupční velmoc, krade se tu víc neţ na Ukrajině * Politici znás dělají kretény. Nedejme se! Dovozce japonských potravin a turistŧ Tomio Okamura * Zpopeláře milionářem * Postrádám u nás dlouhodobé vize Majitel prvního slevového webu Tomáš Čupr * Balíková revoluce je tady. Dá doručovatelŧm mat balíkomat? * Ekonomická krize? S tou mě strašili, i kdyţ jsem zakládal Slevomat * Český restauratér dobývá Ameriku * Potravinářský prŧmysl nás všechny šidí Učitel dobrého jídla Roman Vaněk * Peníze se v gastronomii válí na zemi, jen je málokdo umí sebrat * Procházíme gastronomickou pubertou Tvŧrce webu pro filmové nadšence Martin Pomothy * ČSFD.cz. Příběh impéria filmových fanouškŧ * ČSFD.cz je pro mě jen koníček, ne byznys! Směnárník Mikuláš Švéda * Funguje to, zdaň to, hejbe se to, reguluj to, přestane se to hejbat, dotuj to! * Musíme spadnout na dno a odřít si zadek Výrobce outdoorového a sportovního oblečení Václav Hrbek * Dřív se dobré zboţí prodávalo samo. Dnes uţ to bez drahých kampaní nejde Plné znění zpráv


* V Londýně jsme nechtěli zapadnout v šedivém prŧměru, riskli jsme holínky ============================================

URL| http://www.penize.cz/financni-poradenstvi/276024-michal-spanar-davat-si-600-korun-na-penzi-maleroztomile-knicemu


parlamentnilisty.cz str. 00 Tisková zpráva

Tiskové zprávy

Agendu tiskové mluvčí největší internetové banky převzala oficiálně od tohoto listopadu Ivana Vejvodová. Vejvodová nastoupila do mBank v červnu 2013 na pozici manaţerky komunikace a aktuálně bude mít na starost koordinaci komunikačních a PR aktivit české a slovenské mBank v rámci projektu Nová mBank. Ten zahrnuje změnu názvu, loga a firemního designu mBank a především zavedení moderního internetového bankovnictví. Všechny tyto změny čekají mBank jiţ na začátku příštího roku. Komunikační aktivity a pozici tiskového mluvčího mBank na Slovensku zastává nadále Matej Kubinec. Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Mezi její záliby kromě cestování patří pláţový volejbal, lyţování, cyklistika a další sportovní aktivity.


Nesekat jen cvičky 17.11.2013

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Redakce Respekt

Ostravsko čeká největší společenská změna za poslední roky. Těţký prŧmysl tak, jak ho známe, uţ nemŧţe být tahounem regionu, několik velkých zaměstnavatelŧ hodlá propouštět tisíce lidí a Ostrava bude muset hledat svou novou tvář. Co bude nutné udělat, aby se tento region nepropadl do sociální krize? Martin Škabraha člen Strany zelených a iniciativy ProAlt, Filozofická fakulta Ostravské univerzity Klíčové ekonomické sektory na Ostravsku jsou silně závislé na světových trzích a jejich výkyvech. I z tohoto dŧvodu se mi vhodnou cestou zdají být veřejné investice. Ne však formou takzvaných investičních pobídek, které znamenají dotovat zisky soukromých korporací bez hlubší vazby na region, nýbrţ investic do kvality ţivota místních obyvatel, do infrastruktury a veřejného sektoru. Nejen Ostravsku by prospělo pokračování a rozšiřování programŧ energetických úspor a omezování závislosti na velkých dodavatelích energie, ideálně ve spolupráci s Technickou univerzitou Ostrava. Dále by se mělo investovat do maximální dopravní obsluţnosti i mimo městské aglomerace či do úprav krajiny a její údrţby. Takové investice přinášejí pracovní místa a zároveň nejsou ―projedené― - znamenají dlouhodobý impulz pro kvalitu ţivota. Plné znění zpráv


Klíčovým znakem ekonomické racionality nemusí být úspora pracovních míst. V pečovatelství nebo vzdělávání tomu mŧţe být právě naopak - více učitelŧ na ţáka nebo více pečovatelŧ na pacienta či klienta není znakem plýtvání, ale předpokladem (jistě ne jediným) větší kvality sluţeb. Totéţ platí pro oblast sociální integrace, která na obou stranách, tj. u ―integrujících― i u ―integrovaných―, rozvíjí sociální kompetence a soudrţnost. A nejde jen o sociální práci v terénu. Političtí reprezentanti na všech úrovních by měli pravidelně vystupovat na protirasistických akcích, odmítat stigmatizaci sociálně vyloučených a stavění jednoho etnika proti druhému. Dvě kontroverzní poznámky k financování. Prioritu rozpočtových úspor je třeba odmítnout. Jednak není kaţdý dluh stejně špatný (záleţí na tom, kam peníze jdou), jednak je celá rétorika fiskální přísnosti falešná, protoţe zadluţenost státŧ je hlavně dŧsledkem hrazení nákladŧ na obsluhu globální ekonomiky, které jsou socializovány neúměrně tomu, jak jsou privatizovány zisky z ní. Privatizovány jsou i zisky z přírodního bohatství. Podle mého názoru by přírodní zdroje měly být reálně (nejen nominálně) v rukou státu, aby veřejné rozpočty maximálně disponovaly výnosy z jejich těţby. Těmi by se ovšem měl financovat i postupný, sociálně citlivý přechod na ekologičtější typ ekonomiky. Kdyţ s ním nezačneme dnes, zastihne nás nepřipravené někdy v budoucnu. Ivo Moţný sociolog, Masarykova univerzita Poctivá odpověď zní: to bych sám rád věděl. Abych mohl jen začít hledat odpověď, musel bych znát strukturu současných nezaměstnaných v regionu (věk, kvalifikaci, rodinnou nebo bytovou situaci) a jací ti lidé jsou kulturou ţivota a ţivotními strategiemi. Totéţ pak u těch, kteří jsou potenciálním objektem uvaţovaného propouštění; a také kolik jich bude a v jakém čase. Jedno řešení nemŧţe existovat, zapotřebí bude sada specifických krokŧ orientovaných na specifikované skupiny. Rovněţ je nutné vědět, kolik miliard do řešení bude moţné nalít a z jakých zdrojŧ. Prostor k řešení jistě existuje. Slovo ―krize― v našem šťastném 21. století devalvovalo, na sociální kolaps bych Ostravsko neviděl. Dohoda s odbory pomáhá problém rozloţit v čase. Doly a hutě uţ v minulých dvou desetiletích zeštíhlely a situace na Ostravsku není, myslím, horší neţli na Jesenicku, kde ţádné odvětví nezaniká. V Česku zavřel krám hlavní zaměstnavatel uţ v řadě menších měst (Prostějov nebo Kopřivnice) a v souhrnu vydají snad i na víc nákladŧ na revitalizaci neţ Ostravsko. Ústupy ze slávy patří k přirozenému chodu dějin stejně jako konjunktury. Společnost je velké trpělivé zvíře, které snese i neuvěřitelně špatné zacházení. A překvapivě dlouho. Bouřit se začíná vesměs nejdřív v druhé generaci po překročení kritické masy deprivovaných. To teprve vysvitne, ţe chudoba není problémem chudých, ty absorbuje starost o přeţití, chudoba je problémem bohatých. Budeme se muset učit ústupové strategie. Zatím sekáme strategie rozvoje jako Baťa cvičky. Trvale udrţitelný rŧst je nesmysl, zjevný zejména, pokud bychom ho předpokládali plošně. Porúří, Glasgow, Manchester, abych uvedl jen pár oblastí, kde to zvládli, mají svou slávu za sebou, mnoho lidí odsud odešlo, ale dnes znovu nabízejí kvalitu ţivota na standardech vyspělých společností. Chudí z bohatých společností nezmizí. Kapsy chudoby existují odnepaměti, všudypřítomná a vlezlá nabídka lesklého konzumu situaci zhoršuje. Na řešení čeká hlubší problém: jak zajistit dŧstojný ţivot těm, kteří na trhu práce nemohou nabídnout víc neţ hrubou pracovní sílu, a často ani tu ne? Petr Kajnar primátor Ostravy Zkušenosti z transformace regionŧ postavených na těţkém prŧmyslu a hornictví v západní Evropě a Spojených státech po drastickém útlumu z počátku sedmdesátých let ukazují, ţe se jedná o otázku více neţ jedné generace. Dnes je útlum zaloţen na moderních technologiích a velká část HDP je tvořena firmami, které mají základ ve velmi kvalitní univerzitě. Na regeneraci města se podílí také federální vláda USA. Plné znění zpráv


Ostrava samotná přišla od počátku devadesátých let o čtyřicet tisíc obyvatel. Pracovníky uvolňované při útlumu absorboval doposud nerozvinutý trh sluţeb aţ do začátku minulého desetiletí, na jehoţ počátku kulminovala nezaměstnanost na devatenácti procentech. V roce 2008 byla osm procent, dva body nad celorepublikovým prŧměrem, a tuto úroveň si drţí dodnes. Z posledního místa poměru HDP na obyvatele se náš region jako nejrychleji rostoucí (především díky příchodu investorŧ, pro které město, kraj a stát vytvořily podmínky) dostal na čtvrté místo v republice. Bezesporu dříve nebo později dojde k dalšímu útlumu, pokud bude pozvolný, dokáţe se s ním region vyrovnat s pomocí státu bez větších problémŧ. Potřebujeme podporu při přípravě nových prŧmyslových zón, a to především finanční. Dále financování programu sociální inkluze, který je komplexním řešením problémŧ sociálně vyloučených a dlouhodobě nezaměstnaných včetně legislativních změn, které zamezí pobírání sociálních dávek bez jejich aktivního zapojení do práce pro společnost. Potřebujeme investovat do zlepšení ovzduší. Znečištění vyhání především kvalifikované a flexibilní obyvatele. Potřebujeme spravedlivý systém rozpočtového rozdělení daní. Je nefér, aby region zatíţený restrukturalizací dostával nejméně. Posílení rozpočtu policie, na policistu v Ostravě připadá v rámci velkých měst daleko nejvíce trestných činŧ. V penězích přerozdělovaných ministerstvem kultury jsme na posledním místě v republice. To bychom také potřebovali změnit. Většinu našich problémŧ lze vyřešit financemi Evropské unie. Doposud aţ na výjimky na nás hleděly vlády jako na všechny ostatní. To by se při krizovém scénáři nemuselo vyplatit celé České republice. Celek je vţdy silný tak jako jeho nejslabší článek. Petr Janský ekonom, think tank IDEA při CERGE-EI a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Nezaměstnanost podle řady výzkumŧ zhoršuje kvalitu ţivota daleko nad rámec niţších příjmŧ. Pokud navíc trvá déle, připravuje člověka o vlastnosti, jakých si zaměstnavatelé cení, a tím sniţuje jeho šance do budoucna. Snadno mŧţe vést k sociálním nepokojŧm či vybíjení si zlosti - třeba na Romech. Spoluodpovědnost za to, aby vlna propouštění nevedla k dlouhodobé sociální krizi, mají nepochybně podniky a odbory. Plány na novou kolektivní smlouvu v OKD jsou krokem správným směrem - pomohou vyhnout se stávkám a předejít bezprostřednímu zvýšení nezaměstnanosti. Co mŧţe udělat stát? Dnes podporuje zaměstnanost především skrze úřady práce. Mŧţe ovšem pomoci přinejmenším v pěti dalších oblastech. V první řadě jde o kvalitní vzdělání, které je zásadní pro zajištění dlouhodobě nízké nezaměstnanosti a vysokých platŧ. Ostravě by mohlo prospět spojení jejích dvou vysokých škol a tím vytvoření výzkumné univerzity, která by patřila mezi pět nejdŧleţitějších u nás. Dále jsou to částečné úvazky a přehlednější trh práce. Veřejný sektor by měl zvýšit podíl nabízených částečných úvazkŧ a celkově flexibilitu a přívětivost státu jako zaměstnavatele, a tak jít příkladem ostatním zaměstnavatelŧm. Mohl by také sjednotit nabídky z celého veřejného sektoru na jednom místě na internetu. Jak zajistit dŧstojný ţivot těm, kteří nemohou nabídnout víc neţ hrubou pracovní sílu? Podstatná je migrace za prací. Česká republika na svou velikost trpí obrovskými regionálními rozdíly v nezaměstnanosti. Stát by proto měl dělat více pro zlepšení podmínek pro dojíţdění a podporu dobrovolné migrace rodin nezaměstnaných do jiných částí země, kde jsou pro ně lepší pracovní příleţitosti. Například úplná deregulace nájemného a obecně větší rozhýbání trhu s nájemním bydlením by tomuto mohly výrazně pomoci. Pomohl by přesun úřadŧ z Prahy do regionŧ. Některé centrální úřady nevyţadují kaţdodenní fyzický kontakt s ostatními praţskými institucemi. Tak proč by nemohly sídlit třeba v Ostravě? Ať kromě finančních ředitelství nebo soudŧ mají regiony i další kvalifikovaná místa. A je nutné zdŧraznit i niţší platy výměnou za vyšší zaměstnanost. Platy ve veřejném sektoru jsou v Praze i Ostravě srovnatelné, v Ostravě je ale cenová hladina niţší neţ v hlavním městě a i po mírném sníţení nominálních platŧ by se tamější reálné platy ve veřejném sektoru mohly vyrovnat těm v Praze. Prostředky ušetřené tímto nejspíše kontroverzním návrhem by šlo vyuţít v případě potřeby na najmutí dalších lidí, ať uţ ve školství nebo na podporu aktivní politiky zaměstnanosti na úřadech práce, a tím dále podpořit zaměstnanost. Plné znění zpráv


Jaromír Pytlík předseda odborové organizace OKD Odpovědi a moţná řešení je třeba dělit do dvou kategorií. Jako první jsou namístě krátkodobá opatření. Problémem je především to, ţe předčasné odchody do dŧchodu jsou trvale kráceny, a proto je snahou kaţdého pracovat co nejdéle aţ do nabytí starobního dŧchodu. Tyto krácené dŧchody je moţné doplatit tak, aby byly na úrovni starobního dŧchodu. Dŧchodový zákon by se neměnil, doplatek by se mohl realizovat nějakým sociálním příplatkem. Došlo by k uvolnění pracovních míst. Je nutné vyřešit v hornictví dřívější odchody do dŧchodu i pro ty, kdo nastoupili do dolŧ po roce 1992. Jako výpovědní dŧvod lze zakotvit nabytí nároku na starobní dŧchod. Musíme obnovit moţnost pobírání starobního dŧchodu a současně pracovat jen za podmínky, ţe pracovní poměr je sjednán na dobu určitou nejdéle však na jeden rok. Z dlouhodobé perspektivy je především třeba aktualizovat státní energetické koncepce s dŧrazem na vyuţití zdrojŧ z Ostravska. Je nutné zachovat těţbu na Dole Paskov a podporovat prŧmyslové zóny. Nelze opomenout ani zvýšenou podporu budování dálniční sítě, a to ve směru na Prahu severní cestou, a dále síť ―sever-jih―. Nicole Horáková socioloţka, Ostravská univerzita Jednoduchá řešení neexistují, ale je nutné se zmínit o jednotlivých krocích, které by dopad ekonomické krize mohly alespoň zmírnit. Určitě by bylo nutné zavést balíček individuálních opatření na rŧzných úrovních společenské praxe. Akutní by třeba bylo dát lidem, kteří ztratili zaměstnání, finanční jistotu a ţivotní perspektivu, aby neměli pocit bezvýchodnosti, coţ by mohlo vést aţ k výskytu sociálních nepokojŧ. První znaky těchto nálad se jiţ projevily v organizování protiromských demonstrací. Finanční podporu vidím jako akutní krok k řešení problému, ale zároveň musíme také přiznat, ţe většina lidí, kteří pracovali v dolech, má uţ určitý věk a nová pracovní místa budou shánět jen velice těţko. Právě o tom bychom měli přemýšlet a na široké společenské bázi diskutovat o tom, jestli bezpodmínečný a nekonečný ekonomický rŧst, který byl povaţován za jediný lék proti nezaměstnanosti, vŧbec ještě, jako zpŧsob řešení tohoto problému, existuje. V postindustriální společnosti je jistota zaměstnání stále vzácnějším druhem zboţí, o které se musí dělit stále více a více lidí. Podstatná otázka pro budoucnost zní, jak má člověk ţít ve společnosti, která klade dŧraz na zaměstnání a na pravidelný příjem? Jak mŧţe vést smysluplný ţivot, kdyţ se neúčastní aktivně společenské dělby práce? Projevy krize na Ostravsku by mohly být impulzem pro diskusi, která mŧţe vést k přehodnocení statusu zaměstnání a k vytvoření jiných zpŧsobŧ práce třeba v rodině nebo v sociálních sluţbách. Cesta bude dlouhá, bolestivá a určitě se nebude líbit všem, ale neexistuje jiná alternativa. Petr Jonák ředitel vnějších vztahŧ OKD Ostravsko prošlo v posledních dvou dekádách zcela zásadní restrukturalizací. Ta stále není u konce, ale osobně ji povaţuji za velmi úspěšnou. Ostatně, stačí tento region srovnat například se situací na Ústecku. V devadesátých letech dokázal sektor lehkého prŧmyslu a sluţeb absorbovat desítky tisíc lidí, kteří opustili těţký prŧmysl. Dnes je pracovní trh jiţ do značné míry naplněn. Zároveň je jisté, ţe role prŧmyslu zŧstane ještě několik desítek let zcela nezastupitelná jak pro rozvoj regionu, tak pro jeho sociální stabilitu. Za správnou cestu proto povaţuji rozvíjet obory s vyšší přidanou hodnotou a připravit technicky vzdělané lidi, kteří v nich budou pracovat. Nicméně přicházející investoři a nové firmy v hi-tech oblasti nikdy nedokáţou zaměstnávat desítky tisíc lidí jako současní tradiční zaměstnavatelé. Poţadovaná kvalifikace pro jejich pracovníky je navíc naprosto odlišná. Proto je pro stabilitu regionu zcela klíčové, aby velké prŧmyslové firmy dokázaly překonat náročné období, jímţ celá evropská ekonomika prochází, restrukturalizovaly své podnikání a přizpŧsobily ho měnícím se podmínkám. To také všechny velké firmy v kraji v současnosti činí. Oceláři a strojaři se zaměřují na nové výrobky s vyšší Plné znění zpráv


přidanou hodnotou a jejich export do zahraničí, společnost OKD prochází kompletní restrukturalizací, která jí má umoţnit fungovat i při zcela radikálně změněných podmínkách na trzích s uhlím. Právě stabilita těchto firem zajistí to, ţe desítky tisíc lidí v kraji budou mít nadále práci. Většina větších firem se naštěstí chová zodpovědně, sniţování stavu rozkládá v čase a dává lidem výrazné odstupné. Další sociální síť je jiţ přirozenou úlohou státu - proto lidé a firmy platí nemalé daně. Nejlepší budoucnost ale bude mít region v případě, ţe budou firmy i stát věcně a bez emocí spolupracovat.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-61244990-nesekat-jen-cvicky

LIDÉ 18.11.2013

Bankovnictví (newsletter)

str. 01

Titulní strana

mBank má novou tiskovou mluvčí Ivana Vejvodová přišla do mBank ze společnosti Columbia Sportswear Czech, kde pracovala jako PR a marketingový koordinátor pro ČR, SK a PL. Dříve pracovala například jako tisková mluvčí a manaţerka komunikace ve Skupině ČEZ, v české pobočce Nike European Operations jako PR manaţerka nebo jako šéfredaktorka zákaznických magazínŧ společnosti Eurotel Praha, spol. s r.o. Vystudovala Fakulty sociálních věd a tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Finančním ředitelem AXA je Sébastien Guidoni Pozici finančního ředitele společnosti AXA pro Českou republiku a Slovensko nyní zastává Sébastien Guidoni. V oblasti financí se pohybuje více neţ 12 let, ve skupině AXA je jiţ pátým rokem. Sébastien Guidoni má bohaté zkušenosti v oblasti financí. Do skupiny AXA přišel před pěti lety z pojišťovny Allianz, kde zastával rŧzné finanční a investiční pozice. V minulosti pracoval rovněţ pro hedge ČNB (Pokračování na stránce 2) (Pokračování ze stránky 1) vé fondy v Paříţi. Pŧsobil jako finanční ředitel AXA Bank ve Francii a Maďarsku, kde prokázal své schopnosti potřebné k nastavení vize a vedení týmu i v nepříznivých ekonomických podmínkách. Mojmír Boucník, předchozí finanční ředitel, mění své pole pŧsobnosti téměř po 17 letech. Ve společnosti AXA bude pŧsobit ještě do konce listopadu letošního roku jako poradce generálního ředitele. Lenka Hritzová povede tým produktového managamentu banky Zuno Před příchodem do banky ZUNO pracovala Lenka jako produktová specialistka v Tatra Bance a ve VÚB. Do ZUNO přišla začátkem roku 2011 a celou dobu se věnovala vývoji produktŧ této online banky. Začínala na pozici produktového manaţera pro pojištění, kde se zaměřovala zejména na pojistné produkty. Šéf ČSOB PS Karel Svoboda skončí ve funkci koncem listopadu Generální ředitel ČSOB Penzijní společnosti Karel Svoboda (43) odchází z funkce po dohodě s akcionářem na konci listopadu 2013. Dočasným vedením společnosti bude pověřena obchodní ředitelka Marcela Suchánková. Svoboda po roce opustí také funkci prezidenta Asociace penzijních společností ČR. Jeho nástupce zvolí prezidium asociace 28. listopadu. Společně se Svobodou opustí asociaci i její viceprezident Mojmír Boucník. Personální posily ve Wüstenrotu Plné znění zpráv


Ve finanční skupině Wüstenrot převzaly vedení dvou významných úsekŧ nové tváře. Renáta Niederlová nastoupila na místo vedoucí úseku Systémŧ řízení a Igor Švanda na pozici vedoucího úseku Informačních a komunikačních. Niederlová přichází do finanční skupiny Wüstenrot po předchozím pŧsobení na několika manaţerských pozicích souvisejících s projektovým a procesním řízením ve společnostech Vodafone ČR a skupiny KBC/ČSOB. K jejím hlavním úkolŧm patří implementace a rozvoj procesního řízení napříč společnostmi Wüstenrot. Švanda pracoval po absolvování VŠE Praha ve společnostech GE Capital a GE Money. Posledních pět let pŧsobil na rŧzných manaţerských pozicích v PPF Vietnam. Pomáhal vybudovat pobočku společnosti Home Credit a poté z pozice COO řídil informační technologie, správu úvěrŧ, klientský servis a projektovou kancelář společnosti ve Vietnamu. Foto popis|

Přednáška z Univerzity Karlovy: Sedmnácté listopady 18.11.2013

ct24.cz str. 00 ČT24

Kultura

Univerzita Karlova podporuje celoţivotní vzdělávání pravidelnými přednáškami pro veřejnost. Sledovat je mŧţete v přímém přenosu i na webu ČT24. V pondělí 18. listopadu se historik Jiří Pešek vrátil k významnému datu v našich dějinách. Záznam přednášky nazvané "Sedmnácté listopady - milníky soudobých dějin Univerzity Karlovy" najdete později v tomto článku. Anotace: 17. listopady let 1939, 1989 i nerad vzpomínaný 17. listopad roku 1929 značí tři milníky na cestě Univerzity Karlovy jejími soudobými dějinami. V těchto výjimečných dnech opakovaně docházelo k naprostému, násilím poznamenanému vybočení z kaţdodenního ţivota. Přitom, jako by se v těchto časech kumuloval "duch doby" – ozřejmovaly se klíčové, univerzitu přesahující problémy, a pokusy o jejich řešení končily více či méně krvavě. Kdyţ ale uvaţujeme o těchto sedmnáctých listopadech, nesmíme zŧstat jen u popisu událostí. Je třeba se ptát, co se v nich vlastně stalo? Jaké byly příčiny a následky těchto dnŧ? Jaké poučení si s nimi spojujeme? Čím mŧţe jejich analýza oslovit v dnešní době a jaké morální poselství nám zanechávají? O přednášejícím: prof. PhDr. JIŘÍ PEŠEK, CSc. (*1954) vystudoval dějiny a archivnictví na Filozofické fakultě UK. PhDr., CSc. i habilitaci získal v oboru dějin raného novověku, roku 2000 se stal profesorem moderních dějin. V letech 1978–1994 pracoval v Archivu hl. města Prahy, posléze řídil katedru německých a rakouských studií Institutu mezinárodních studií FSV UK, který několik let vedl i jako ředitel. Dnes pŧsobí na Fakultě humanitních studií UK. V letech 2002–2005 byl předsedou Sdruţení historikŧ ČR, jiţ deset let je i spoluvydavatelem Českého časopisu historického. Prŧběţně byl hostujícím docentem a profesorem na několika světových univerzitách. V centru jeho zájmu stojí mezioborové problémy středoevropských dějin kultury, umění, vzdělání, měst, vědy a historiografie 16. aţ 21. století i moderních dějin Německa a Rakouska. Kde: Zelená posluchárna Karolina, Univerzita Karlova, Praha. Následuje: 25. listopadu přednáška o Hlávkově nadaci. Záznamy všech přednášek, které web ČT24 zprostředkoval z Univerzity Karlovy, najdete na následujícím odkazu:

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/250884-prednaska-z-univerzity-karlovy-sedmnacte-listopady/

Turner: Legendární zakladatel CNN 18.11.2013

ČT 24

str. 05

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Je to miliardář, filantrop, muţ, který Americe vrací téměř vyhynulé bizony. Do dějin vstoupí ale jako vizionář, který odstartoval první zpravodajskou televizi na světě. Teddu Turnerovi tehdy mnoho lidí nevěřilo. Jeho CNN je ale dnes jedním z nejvlivnějších médií světa. On sám zítra oslaví 75. narozeniny. CNN i všechny její následovnice se dodnes snaţí naplnit jeho prorockou větu: Budeme vysílat aţ do konce světa a aţ přijde, budeme ho vysílat ţivě. Ted TURNER, zakladatel CNN -------------------Dávám Americe zpravodajský kanál Cable News Network. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Tenhle moment zásadně změnil televizní ţurnalistiku i ţivot Teda Turnera, uţ měl na kontě triumf v nejprestiţnějším jachtařském závodě a otcŧv skomírající byznys billboardy proměnil v mediální kolos. Úspěch CNN ale nepřišel přes noc. Zlom přinesl rok 1986 a havárie raketoplánu Challanger, CNN jí jako jediná vysílala ţivě. Svět CNN dobyla v roce 1991. Dokázala vysílat z Iráku začátek operace Pouštní bouře. Válku v přímém přenosu díky ní sledovala miliarda lidí. CNN se hřála na výslunní a časopis Time vyhlásil Teda Turnera muţem roku. Ted TURNER, zakladatel CNN -------------------Zvedl jsem ten výtisk k nebi a říkám: Tati stačí to? Jsem na obálce časopisu Time! Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Scházeli se s ním mocní lidé. Vzal si hollywoodskou hvězdu Janet Fondovou. Pak přišel strmý pád. Spojil se se společností Time Warner a a pak s internetovým gigantem IO Well. Prasknutí burzovní bubliny na přelomu tisíciletí ale firmu téměř poloţilo. Ted TURNER, zakladatel CNN -------------------Ztratil jsem 80 % svého jmění, ztratil jsem práci v CNN a Turner Broadcasting. Ve stejné době jsem se rozvedl s Jane Fondovou, zemřelo mi vnouče. Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Ţivot se změnil také CNN. Na domácí pŧdě ztrácí za konkurencí Fox News a MS NBC na globálním hřišti soutěţí s BBC nebo Al Jazirou. Ted Turner se mezitím dokázal zvednout. Věnuje se charitě, OSN daroval miliardu dolarŧ, brojí proti změně klimatu a za jaderné odzbrojení. Vlastní největší soukromé stádo bizonu. Nikdy ale nepřestal litovat, ţe CNN bojuje o místo na výsluní uţ bez něj. Václav Černohorský, Česká televize. Michal KUBAL, moderátor -------------------Teď uţ historik médií Milan Šmíd. Dobrý večer. Byl to hodně bláznivý nápad v roce 1980 spustit zpravodajskou televizi? Milan ŠMÍD, publicista, Fakulta sociálních věd UK -------------------Byl to neobvyklý nápad a byl to v vizionářský nápad. Dá se říci, ţe Ted Turner byl v pravou chvíli na pravém místě a v pravou dobu, protoţe on vlastně jako normální, lokální, televizní podnikatel pochopil,jaké perspektivy nabízí spojení satelitu s kabelem a v podstatě tu svoji stanici z Atlanty zapojil přes satelit do celých Spojených stát a tím vytvořil první super station a tam jsou zdroje jeho velkých ziskŧ, protoţe on nebyl příliš bohatý, ale tam jako vydělal velké peníze právě tím, ţe vlastně mohl konkurovat sítím při nabízení celostátní reklamy. A kdyţ měl ty peníze, tak bylo otázka, jak je pouţije a tam je právě ta zajímavost, ţe on se rozhodl, ţe měl myšlenku té zpravodajské televize, o které si všichni mysleli, ţe je bláznivá, protoţe v Americe vţdycky platilo, ţe televize je intertimend a information. A intertimend vydělával a information spíše prodělával. A řekli, no tak jestli to chceme vidět, jak na tom vydělal a vydělal. Plné znění zpráv


Michal KUBAL, moderátor -------------------Nicméně trvalo to 11 let. Jakých bylo těch prvních 11 let aţ do první války v Zálivu, která znamenala takový ten první velký boom CNN celosvětový. Milan ŠMÍD, publicista, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si myslím, ţe on se dostal uţ do černých tak po pěti letech. Podívejte, ten první úspěch byl víceméně při primárkách v roce 1984, kdy klasické televizní stanice sice podávaly zpravodajství, co se dělo v jednotlivých státech, ale ten Turner tam měl kameru permanentně, stále, to znamená, on podával permanentní prŧběţné zpravodajství a to mu dávalo velkou výhodu. Navíc v roce 1985 spustil CNN International a tady mu udělal velkou popularitu zpravodajství z katastrofy Challangeru. Já si totiţ pamatuji, ţe tehdy vlastně on dal ten signál ze CNN na satelit přes Atlantik a nabízel to zcela zdarma tady v Evropě v roce 1985 a nikdo to nechtěl americké zpravodajství, takový styl se tady ještě nevedl a v okamţiku, kdy přišla katastrofa Challangeru v lednu roku 1986, tak najednou ty stanice potřebovaly mít prŧběţné zpravodajství a ty klasické informační zdroje jim nedávaly. A CNN byla na místě, a to se potom odvíjelo a ten vrchol de facto byl vlastně při válce v Zálivu. Michal KUBAL, moderátor -------------------Přijde vám, ţe koncept CNN, tak jak byla pojata jako víceméně nestranné televize, se minimálně ve Spojených státech trochu vyčerpal, oni tam skutečně válcují ty názorové televize, ať je to FOX anebo NBC. Milan ŠMÍD, publicista, Fakulta sociálních věd UK -------------------Je zajímavé, ţe Turner vlastně byl jediný, kdo spustit zpravodajskou televize jako outsider, to znamená jako ten, který neměl ještě mediální dŧm. Dneska ty zpravodajské televize spouštějí velké mediální domy a dochází k určité pluralitě názorŧ a je pravda, ţe FOX News převálcoval CNN a já si myslím, ţe v té pluralitě je budoucnost a ţe kromě toho Foxu a toho infotimentu stále bude i tady místo pro to CNN. Michal KUBAL, moderátor -------------------To je pravda a i pro ČT24 jako jednu z následovnic CNN. Díky za vaše názory, hezký večer, na shledanou.

Chudoba je politické téma 18.11.2013

Haló noviny

str. 05 Spojenectví práce a solidarity (pka)

Chudobu nelze definovat jen jako příjmovou, spotřební či majetkovou bídu, nýbrţ i jako ztrátu dŧstojnosti a účasti na veřejném rozhodování. ČR má z hlediska EU poměrně málo chudých. Šíření a prohlubování chudoby ve světě spočívá v odtrţení rŧstu mezd od rŧstu produktivity, k němuţ došlo v první polovině 70. let. To je několik tezí z vystoupení na konferenci Chudoba v ČR, která se uskutečnila minulé úterý v Senátu. Na konferenci vystoupil více neţ tucet sociologŧ, ekonomŧ, občanských aktivistŧ a politikŧ, kteří ve třech blocích zmapovali stav v ČR včetně jednotlivých krajŧ, porovnali jej s EU, poukazovali na ekonomické, sociální, politické i psychologické dŧvody chudoby, přiblíţili problematiku definování chudoby, její projevy v oblasti bydlení a školství a představovali zásady i konkrétní opatření pro zastavení šíření a postupné sniţování tohoto mnohovrstevnatého problému. Ekonom Martin Potŧček (FSV UK) předloţil základní údaje o chudobě v ČR a kromě objektivních ukazatelŧ i subjektivní hodnocení lidí, z nichţ se 27 % povaţuje za spíše chudé a 5 % za chudé. Přitom 72 % občanŧ očekává, ţe stát bude činit kroky proti rozevírání nŧţek mezi chudými a bohatými. V rámci kritiky absence bytové politiky pak podotkl, ţe Češi podporují lidské svobody, »pokud ale mají v zádech státní vítr«. Jak sdělil, poměr sociálních výdajŧ v ČR je na úrovni 20 % HDP, coţ jsou asi dvě třetiny prŧměru EU, vyzdvihl ale efektivitu přerozdělování českého systému. Zdŧraznil nutnost koncepčního a komplexního řešení, které se nebude věnovat jen hmotné otázce, nýbrţ i dŧstojnosti člověka, a obsáhne řešení nezaměstnanosti a sociální, bytovou, zdravotní, rodinnou a dŧchodovou politiku včetně sociální doktríny. Moţnosti vidí v rozvoji sociální péče, ta by po celém území dala za několik miliard korun práci mnoha lidem s nízkou kvalifikací. Náměstek ministra práce a sociálních věcí Jan Dobeš upozornil, ţe ČR sice zatím vykazuje velmi nízkou míru relativní příjmové chudoby - jen 9,6 % lidí má příjem niţší neţ 60 % středního příjmu v ČR, avšak Plné znění zpráv


při zvýšení této hranice na 70 % by to bylo jiţ 16,6 % lidí (v případě lidí nad 65 let 17,2 %, přitom polovině z nich hrozí, ţe by nemuseli uhradit náklady na bydlení). Rozebral otázku sociálního začleňování chudých, neboť netrpí jen hmotným nedostatkem, ale i zhoršeným přístupem ke vzdělání, bydlení, zdravotní a sociální péči. Zdŧraznil, ţe lidé bez domova jsou lidé »bez hlasu« a nepodílejí se na veřejném rozhodování, neboť mají jiné starosti. Kritizoval mýty, jako ţe lidé si za chudobu mohou sami, ţe stačí sociální dávky apod. Daniel Gerbely (FF UJAK Bratislava) probíral otázku dŧstojnosti člověka, zvláště chudého, a připomněl ústavní právo na plnohodnotný ţivot a účast na řízení společnosti. Podtrhl, ţe kroky proti chudobě musejí obsahovat vedle sociálního zajištění i stránku dŧstojnosti, musejí být akceptované veřejností, metodologicky obhajitelné a také administrativně uskutečnitelné. Přiblíţil zkušenosti s hledáním kritérií a standardŧ chudoby a řešení v Belgii, kde uplatnili expertní přístup, a ve Velké Británii s přístupem konsenzuálním – oba modely přitom pracují s dŧstojností a účastí chudých na veřejném ţivotě. Bída nemotivuje Ilona Švihlíková (SPaS) seznámila s makroekonomickými souvislostmi chudoby, zejména s dŧsledky toho, jak se na Západě od první poloviny 70. let sniţuje podíl mezd na HDP a jak se od té doby odtrhl od sebe vývoj produktivity práce a mezd, kdy produktivita dále rostla, ale reálné mzdy stagnují nebo rostou podstatně pomaleji (v USA produktivita stoupla o 85 %, mzdy jen o 35 %, v SRN za posledních 20 let produktivita vzrostla o 25 %, mzdy nijak). Místo zvyšování mezd rostou pŧjčky, které ale končí předluţením, kdy pak bublina rostoucí poptávky praská a přináší odbytovou krizi. Uvedla, ţe v ukazateli koncentrace majetku GINI klesly USA na úroveň »banánových republik«, a téţ ukázala, ţe skončil mýtus selfmademana, neboť pravděpodobnost, ţe Američan zŧstane uvězněn v niţší třídě, je 42 %, zatímco v Dánsku se to týká jen čtvrtiny lidí. Sociolog Libor Prudký se věnoval otázce anomie (stav rozkladu), oslabování norem a morálky ve společnosti a u jedince. Připomněl, ţe např. nezaměstnaní jsou po dvou letech takřka nezaměstnatelní, poukázal na nízkou vzdělanost chudých a bezdomovcŧ a na vlastně neexistující síť zařízení, která by toto řešila (jako jeden z mála kladných příkladŧ uvedl soukromou školu Petra Kellnera, kde přes polovinu tvoří právě sociálně slabé děti). Ilja Hradecký (o. s. Naděje) komentoval aktuálně zjištěné počty bezdomovcŧ a rŧzných zařízení pro chudé v ČR. Sčítání v 50 velkých městech zjistilo 27 482 bezdomovcŧ, z toho 20 tisíc zjevných a přes osm tisíc skrytých. Chybějí kapacity v azylových domech, domech na pŧli cesty, nízkoprahových zařízeních, podporovaném bydlení atd. Varoval, ţe chudobou je ohroţeno 20 tis. dětí v ústavní péči (počet dětí v dětských domovech se od r. 1989 zdvojnásobil) a 580 tis. v neúplných rodinách. Pravil, ţe ve Vídni zjistili, ţe je efektivnější a sedmkrát levnější oddluţit nájemníky, poskytnout jim bezúročné pŧjčky, neţ je vyhodit na ulici a pak je řešit jako bezdomovce. Uvedl, ţe v Praze jsou někteří bezdomovci na ulici jiţ 20 let, přitom se odhaduje, ţe doba návratu do normálního ţivota je trojnásobkem délky bezdomovectví. Spolu s dalšími odmítl návrhy na výstavbu sociálních domŧ, neboť by z nich vznikly jen nové vyloučené lokality (»špatná adresa«); musí se jít cestou podporovaných bytŧ v běţných domech. Kritizoval vzájemnou nekomunikaci sociálních a bytových odborŧ měst, aby včas zachytily problémy sociálně slabých a nenechaly rŧst jejich dluhy k vyhazovu - jak dodal, dluh vzniká v rozpočtu městu, o bezdomovce se stará stát… Aktivista Tomáš Toţička popsal drancování regionŧ a vysávání periferií silou či daňovými pravidly a další postupy, které vytvářejí stav »ostrovŧ bohatství v moři chudoby«. Napadl mj., ţe rozpočtové určení daní v ČR velmi zvýhodňuje metropoli, ač řada firem tam má pouze ústředí a výrobní provozy jsou mimo. Dle něho politici potřebují klidné, fungující centrum. Proto také daňově zvýhodňují velké a zahraniční společnosti – vesměs totiţ míří do center, ač pak odchod velkých firem je častější neţ odchod malých regionálních firem. Varoval před přílišným spoléháním na prŧmysl těţící a zpracovávající místní suroviny, který sice desítky let mŧţe prosperovat, ale přitom zlikviduje stoleté vazby přírodní a sociální. Odmítl názory, ţe chudoba motivuje, naopak často ji provází rezignace a tlak chudoby či chudnutí činí rozhodování lidí méně efektivní a lidé v tom stavu vykazují niţší IQ. Prohlásil, ţe politické rozhodování musí být odděleno od velkého kapitálu, musí se jít cestou polycentralizace, coţ dal do souvislosti s tím, ţe dŧstojnost vyplývá z participace. Zdŧraznil téţ návrat ke smyslu obcí a firem, který není v tvorbě zisku, ale blaha obyvatel. Šéf kanceláře předsedy Senátu Jaroslav Müllner, který se jinak věnuje srovnávací pedagogice, analyzoval současný český systém školství. Vyloţil, ţe zásady vysoké autonomie škol, normativní financování na ţáka, nepovinné (placené) nadstandardy, svoboda výběru škol atp. nedávají šanci jen excelentním školám, jichţ pár vzniklo, ale zejména zpŧsobily vznik stovek podprŧměrných škol, kde se soustřeďují děti z chudých rodin. Dětem jsou nedostupné rŧzné kurzy, a protoţe nejsou peníze na kvalitnější pedagogy, kteří by situaci vyrovnali, klesá v nich kvalita výchovně-vzdělávacího procesu. Vyslovil obavu, ţe trend bude pokračovat a mezigenerační šíření chudoby a kultury chudoby se nezastaví, neboť systém nemá proti tomu patřičné brzdy. Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdŧšková (ČSSD) podtrhla, ţe chudoba je politická věc, která se odvíjí na hierarchii hodnot ve společnosti. Připomněla asociální politiku nedávných vlád, které vyzdvihovaly Plné znění zpráv


nízkou relativní příjmovou chudobu, ale jiţ pomlčely, ţe právě za jejich vlády se zdvojnásobil počet lidí pod hranicí chudoby. Varovala před dalším rozevíráním majetkových nŧţek a šířením chudoby, poněvadţ by to vedlo k rŧstu extremismu. Vyzvala k tomu, aby debata o chudobě vyústila v konkrétní opatření, která obrátí trend. *** Doba návratu bezdomovce do normálního ţivota je trojnásobkem délky bezdomovectví. Foto popis| Výzvy pro Českou republiku Foto popis| Pohled na účastníky konference Foto autor| FOTO – Pavel KAŇKA

O VĚRNOSTI, KTERÁ SE VYPLÁCÍ 18.11.2013

Ona DNES str. 04 markéta fialová

Fejeton

Seznam muţských hrdinŧ,kterým je záhodno zachovávat věrnost,je záleţitost ryze individuální a zmatek na dcery se nedědí. Kaţdá znás se k němu musí dopracovat sama. Tady je ten mŧj… Kadeřník. Ten je v mém seznamu klíčovou osobou. Ne snad ţe bych byla tak marnivá, ale pro mě, coby zástupkyni minority nositelek nesmyslně krátkých vlasŧ, je Střihoruký Edward váţenou personou, která si mou věrnost rozhodně zaslouţí. Za posledních dvacet let ţivota, de facto od momentu shození dlouhovlasé hřívy, jsem měla jen dvě váţné známosti tohoto druhu. Ano, přiznávám i jednorázové úlety, ale která z nás je nemá… Tedy dvě známosti, a to jen proto, ţe mŧj první pan K, milý, ale lehce labilní gay, se postupně zcela zbláznil. Náš vztah končil smutnými litaniemi nad ţivoty ‚jich homo‗ a ‚nás hetero‗ a bylo o strach odevzdat hlavu jeho třesoucím se rukám s ostrými nŧţkami. Kdyţ jsem ho předávala v léčebně bíle oděným zřízencŧm nejasné sexuální orientace, bylo mi ho pochopitelně líto, ale bylo mi také jasné, ţe se budu muset poohlédnout po novém. Povedlo se, náklonnost je snad oboustranná a mé odhodlání zŧstat věrná, aţ ke zdem blázince, je neochvějné. Taxikář. Najít mezi praţskou sebrankou droţkařŧ solidní partii se mi zdálo dlouho téměř nemoţné. Jet s nějakou pochybnou existencí z nočního tahu pro mě vzhledem k povědomému obličeji znamenalo druhý den odráţet dotěrné otázky bulváru. Taxikáři jsou holt z podstaty drbny. Ale i mezi nimi se najdou gentlemani! Ten mŧj pan T mě kdysi vezl do práce, kdyţ mi zavolala chŧva, ţe stojí s mými malými dětmi před dveřmi našeho domova a nemá klíče. Pan T se nabídl zavézt jí moje, ale byl to přece jen lán cesty, a tak jsme chŧvu s dětmi poslali čekat na záchranu do blízké kavárny. Sotva jí tam pan T klíče předal a odjel, volala chŧva, ţe si mé děti po dobu čekání objednaly tolik občerstvení, ţe ona teď nemá dost peněz na zaplacení. Nezbývalo neţ obrátit auto i s taxikářem a poţádat ho o sponzoring. Jistě chápete, ţe takové seznámení je dobrý základ pro přátelství. To naše trvá dodnes a jsem za něj vděčná. Gynekolog. O vysoké míře diskrétnosti tohoto vztahu vás jistě nemusím přesvědčovat. Brala jsem ho váţně uţ od svého raného ţenství a nikdy jsem neměla chuť experimentovat. Ve vztahu s G jsem nadmíru trpělivá, kolikrát čekám na setkání i několik dní, a také nesmírně tolerantní. Velkoryse přehlíţím své sokyně objednané přede mnou i po mně. Mŧj pan G je zkrátka ţenami ţádán a s jeho přízní není radno si zahrávat. Řezník. Ten je naopak rozverný, zábavný chlap, z mé strany šlo o lásku na první pohled. I mě, latentní vegetariánku, přiměl pohlíţet na čerstvé maso jako na šperky od Tiffanyho. Dokáţe se mnou okolo těch rudých špalíkŧ syrových svalŧ tančit s takovou grácií a ševelit taková slovíčka, aţ se mi podlamují kolena. Ale dámy, pozor, ač řezník, je také velmi citlivý a empatický. Dobře ví, ţe dršťky, jazyky a opeření baţanti jsou pro mě hardcore, kterým by mě ranil a ohrozil by tak naši vzájemnou dŧvěru, a proto našlapuje velmi opatrně. Mezi mnou a panem Ř je to, čemu se hezky říká „láska, co prochází ţaludkem―, a to pro nás platí doslova. Manţel. V seznamu muţských hrdinŧ zaujímá výsadní postavení. Má naprosto specifické vlastnosti. Jednak jako jediný o všech mých známostech ví, dokonce se mnou i zúčastněně proţívá některé krizové chvilky mých váţných vztahŧ. A pak, a to především, je jediným, od koho já očekávám věrnost také. Argument mám pro něj stejný jako pro sebe… Zkrátka se to vyplácí. *** Plné znění zpráv


AUTORKA MARKÉTA FIALOVÁ (42) moderuje Televizní noviny v televizi Nova. Vystudovala masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. S novinařinou začínala v deníku Mladá fronta Dnes. Je vdaná a má dvě dcery. Foto popis| O autorovi| markéta fialová, [email protected]

Nesekat jen cvičky 18.11.2013

Respekt

str. 28

Fokus - Ostravsko

Ostravsko čeká největší společenská změna za poslední roky. Těţký prŧmysl tak, jak ho známe, uţ nemŧţe být tahounem regionu, několik velkých zaměstnavatelŧ hodlá propouštět tisíce lidí a Ostrava bude muset hledat svou novou tvář. Co bude nutné udělat, aby se tento region nepropadl do sociální krize? Martin Škabraha člen Strany zelených a iniciativy ProAlt, Filozofická fakulta Ostravské univerzity Klíčové ekonomické sektory na Ostravsku jsou silně závislé na světových trzích a jejich výkyvech. I z tohoto dŧvodu se mi vhodnou cestou zdají být veřejné investice. Ne však formou takzvaných investičních pobídek, které znamenají dotovat zisky soukromých korporací bez hlubší vazby na region, nýbrţ investic do kvality ţivota místních obyvatel, do infrastruktury a veřejného sektoru. Nejen Ostravsku by prospělo pokračování a rozšiřování programŧ energetických úspor a omezování závislosti na velkých dodavatelích energie, ideálně ve spolupráci s Technickou univerzitou Ostrava. Dále by se mělo investovat do maximální dopravní obsluţnosti i mimo městské aglomerace či do úprav krajiny a její údrţby. Takové investice přinášejí pracovní místa a zároveň nejsou „projedené― - znamenají dlouhodobý impulz pro kvalitu ţivota. Klíčovým znakem ekonomické racionality nemusí být úspora pracovních míst. V pečovatelství nebo vzdělávání tomu mŧţe být právě naopak - více učitelŧ na ţáka nebo více pečovatelŧ na pacienta či klienta není znakem plýtvání, ale předpokladem (jistě ne jediným) větší kvality sluţeb. Totéţ platí pro oblast sociální integrace, která na obou stranách, tj. u „integrujících― i u „integrovaných―, rozvíjí sociální kompetence a soudrţnost. A nejde jen o sociální práci v terénu. Političtí reprezentanti na všech úrovních by měli pravidelně vystupovat na protirasistických akcích, odmítat stigmatizaci sociálně vyloučených a stavění jednoho etnika proti druhému. Dvě kontroverzní poznámky k financování. Prioritu rozpočtových úspor je třeba odmítnout. Jednak není kaţdý dluh stejně špatný (záleţí na tom, kam peníze jdou), jednak je celá rétorika fiskální přísnosti falešná, protoţe zadluţenost státŧ je hlavně dŧsledkem hrazení nákladŧ na obsluhu globální ekonomiky, které jsou socializovány neúměrně tomu, jak jsou privatizovány zisky z ní. Privatizovány jsou i zisky z přírodního bohatství. Podle mého názoru by přírodní zdroje měly být reálně (nejen nominálně) v rukou státu, aby veřejné rozpočty maximálně disponovaly výnosy z jejich těţby. Těmi by se ovšem měl financovat i postupný, sociálně citlivý přechod na ekologičtější typ ekonomiky. Kdyţ s ním nezačneme dnes, zastihne nás nepřipravené někdy v budoucnu. Ivo Moţný sociolog, Masarykova univerzita Poctivá odpověď zní: to bych sám rád věděl. Abych mohl jen začít hledat odpověď, musel bych znát strukturu současných nezaměstnaných v regionu (věk, kvalifikaci, rodinnou nebo bytovou situaci) a jací ti lidé jsou kulturou ţivota a ţivotními strategiemi. Totéţ pak u těch, kteří jsou potenciálním objektem uvaţovaného propouštění; a také kolik jich bude a v jakém čase. Jedno řešení nemŧţe existovat, zapotřebí bude sada specifických krokŧ orientovaných na specifikované skupiny. Rovněţ je nutné vědět, kolik miliard do řešení bude moţné nalít a z jakých zdrojŧ. Prostor k řešení jistě existuje. Slovo „krize― v našem šťastném 21. století devalvovalo, na sociální kolaps bych Ostravsko neviděl. Dohoda s odbory pomáhá problém rozloţit v čase. Doly a hutě uţ v minulých dvou desetiletích zeštíhlely a situace na Ostravsku není, myslím, horší neţli na Jesenicku, kde ţádné odvětví Plné znění zpráv


nezaniká. V Česku zavřel krám hlavní zaměstnavatel uţ v řadě menších měst (Prostějov nebo Kopřivnice) a v souhrnu vydají snad i na víc nákladŧ na revitalizaci neţ Ostravsko. Ústupy ze slávy patří k přirozenému chodu dějin stejně jako konjunktury. Společnost je velké trpělivé zvíře, které snese i neuvěřitelně špatné zacházení. A překvapivě dlouho. Bouřit se začíná vesměs nejdřív v druhé generaci po překročení kritické masy deprivovaných. To teprve vysvitne, ţe chudoba není problémem chudých, ty absorbuje starost o přeţití, chudoba je problémem bohatých. Budeme se muset učit ústupové strategie. Zatím sekáme strategie rozvoje jako Baťa cvičky. Trvale udrţitelný rŧst je nesmysl, zjevný zejména, pokud bychom ho předpokládali plošně. Porúří, Glasgow, Manchester, abych uvedl jen pár oblastí, kde to zvládli, mají svou slávu za sebou, mnoho lidí odsud odešlo, ale dnes znovu nabízejí kvalitu ţivota na standardech vyspělých společností. Chudí z bohatých společností nezmizí. Kapsy chudoby existují odnepaměti, všudypřítomná a vlezlá nabídka lesklého konzumu situaci zhoršuje. Na řešení čeká hlubší problém: jak zajistit dŧstojný ţivot těm, kteří na trhu práce nemohou nabídnout víc neţ hrubou pracovní sílu, a často ani tu ne? Petr Kajnar primátor Ostravy Zkušenosti z transformace regionŧ postavených na těţkém prŧmyslu a hornictví v západní Evropě a Spojených státech po drastickém útlumu z počátku sedmdesátých let ukazují, ţe se jedná o otázku více neţ jedné generace. Dnes je útlum zaloţen na moderních technologiích a velká část HDP je tvořena firmami, které mají základ ve velmi kvalitní univerzitě. Na regeneraci města se podílí také federální vláda USA. Ostrava samotná přišla od počátku devadesátých let o čtyřicet tisíc obyvatel. Pracovníky uvolňované při útlumu absorboval doposud nerozvinutý trh sluţeb aţ do začátku minulého desetiletí, na jefoto hoţ počátku kulminovala nezaměstnanost na devatenácti procentech. V roce 2008 byla osm procent, dva body nad celorepublikovým prŧměrem, a tuto úroveň si drţí dodnes. Z posledního místa poměru HDP na obyvatele se náš region jako nejrychleji rostoucí (především díky příchodu investorŧ, pro které město, kraj a stát vytvořily podmínky) dostal na čtvrté místo v republice. Bezesporu dříve nebo později dojde k dalšímu útlumu, pokud bude pozvolný, dokáţe se s ním region vyrovnat s pomocí státu bez větších problémŧ. Potřebujeme podporu při přípravě nových prŧmyslových zón, a to především finanční. Dále financování programu sociální inkluze, který je komplexním řešením problémŧ sociálně vyloučených a dlouhodobě nezaměstnaných včetně legislativních změn, které zamezí pobírání sociálních dávek bez jejich aktivního zapojení do práce pro společnost. Potřebujeme investovat do zlepšení ovzduší. Znečištění vyhání především kvalifikované a flexibilní obyvatele. Potřebujeme spravedlivý systém rozpočtového rozdělení daní. Je nefér, aby region zatíţený restrukturalizací dostával nejméně. Posílení rozpočtu policie, na policistu v Ostravě připadá v rámci velkých měst daleko nejvíce trestných činŧ. V penězích přerozdělovaných ministerstvem kultury jsme na posledním místě v republice. To bychom také potřebovali změnit. Většinu našich problémŧ lze vyřešit financemi Evropské unie. Doposud aţ na výjimky na nás hleděly vlády jako na všechny ostatní. To by se při krizovém scénáři nemuselo vyplatit celé České republice. Celek je vţdy silný tak jako jeho nejslabší článek. Petr Janský ekonom, think tank IDEA při CERGE-EI a Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Nezaměstnanost podle řady výzkumŧ zhoršuje kvalitu ţivota daleko nad rámec niţších příjmŧ. Pokud navíc trvá déle, připravuje člověka o vlastnosti, jakých si zaměstnavatelé cení, a tím sniţuje jeho šance do budoucna. Snadno mŧţe vést k sociálním nepokojŧm či vybíjení si zlosti - třeba na Romech. Spoluodpovědnost za to, aby vlna propouštění nevedla k dlouhodobé sociální krizi, mají nepochybně podniky a odbory. Plány na novou kolektivní smlouvu v OKD jsou krokem správným směrem - pomohou vyhnout se stávkám a předejít bezprostřednímu zvýšení nezaměstnanosti. Co mŧţe udělat stát? Dnes podporuje zaměstnanost především skrze úřady práce. Mŧţe ovšem pomoci přinejmenším v pěti dalších oblastech. V první řadě jde o kvalitní vzdělání, které je zásadní pro zajištění dlouhodobě nízké nezaměstnanosti a vysokých platŧ. Ostravě by mohlo prospět spojení jejích dvou vysokých škol a tím vytvoření výzkumné univerzity, která by patřila mezi pět nejdŧleţitějších u nás. Dále jsou to částečné úvazky a přehlednější trh práce. Veřejný sektor by měl zvýšit podíl nabízených částečných úvazkŧ a celkově flexibilitu a přívětivost státu jako zaměstnavatele, a tak jít příkladem ostatním zaměstnavatelŧm. Mohl by také sjednotit nabídky z celého veřejného sektoru na jednom místě na internetu. Plné znění zpráv


Podstatná je migrace za prací. Česká republika na svou velikost trpí obrovskými regionálními rozdíly v nezaměstnanosti. Stát by proto měl dělat více pro zlepšení podmínek pro dojíţdění a podporu dobrovolné migrace rodin nezaměstnaných do jiných částí země, kde jsou pro ně lepší pracovní příleţitosti. Například úplná deregulace nájemného a obecně větší rozhýbání trhu s nájemním bydlením by tomuto mohly výrazně pomoci. Pomohl by přesun úřadŧ z Prahy do regionŧ. Některé centrální úřady nevyţadují kaţdodenní fyzický kontakt s ostatními praţskými institucemi. Tak proč by nemohly sídlit třeba v Ostravě? Ať kromě finančních ředitelství nebo soudŧ mají regiony i další kvalifikovaná místa. A je nutné zdŧraznit i niţší platy výměnou za vyšší zaměstnanost. Platy ve veřejném sektoru jsou v Praze i Ostravě srovnatelné, v Ostravě je ale cenová hladina niţší neţ v hlavním městě a i po mírném sníţení nominálních platŧ by se tamější reálné platy ve veřejném sektoru mohly vyrovnat těm v Praze. Prostředky ušetřené tímto nejspíše kontroverzním návrhem by šlo vyuţít v případě potřeby na najmutí dalších lidí, ať uţ ve školství nebo na podporu aktivní politiky zaměstnanosti na úřadech práce, a tím dále podpořit zaměstnanost. Jaromír Pytlík předseda odborové organizace OKD Odpovědi a moţná řešení je třeba dělit do dvou kategorií. Jako první jsou namístě krátkodobá opatření. Problémem je především to, ţe předčasné odchody do dŧchodu jsou trvale kráceny, a proto je snahou kaţdého pracovat co nejdéle aţ do nabytí starobního dŧchodu. Tyto krácené dŧchody je moţné doplatit tak, aby byly na úrovni starobního dŧchodu. Dŧchodový zákon by se neměnil, doplatek by se mohl realizovat nějakým sociálním příplatkem. Došlo by k uvolnění pracovních míst. Je nutné vyřešit v hornictví dřívější odchody do dŧchodu i pro ty, kdo nastoupili do dolŧ po roce 1992. Jako výpovědní dŧvod lze zakotvit nabytí nároku na starobní dŧchod. Musíme obnovit moţnost pobírání starobního dŧchodu a současně pracovat jen za podmínky, ţe pracovní poměr je sjednán na dobu určitou nejdéle však na jeden rok. Z dlouhodobé perspektivy je především třeba aktualizovat státní energetické koncepce s dŧrazem na vyuţití zdrojŧ z Ostravska. Je nutné zachovat těţbu na Dole Paskov a podporovat prŧmyslové zóny. Nelze opomenout ani zvýšenou podporu budování dálniční sítě, a to ve směru na Prahu severní cestou, a dále síť „sever-jih―. Nicole Horáková socioloţka, Ostravská univerzita Jednoduchá řešení neexistují, ale je nutné se zmínit o jednotlivých krocích, které by dopad ekonomické krize mohly alespoň zmírnit. Určitě by bylo nutné zavést balíček individuálních opatření na rŧzných úrovních společenské praxe. Akutní by třeba bylo dát lidem, kteří ztratili zaměstnání, finanční jistotu a ţivotní perspektivu, aby neměli pocit bezvýchodnosti, coţ by mohlo vést aţ k výskytu sociálních nepokojŧ. První znaky těchto nálad se jiţ projevily v organizování protiromských demonstrací. Finanční podporu vidím jako akutní krok k řešení problému, ale zároveň musíme také přiznat, ţe většina lidí, kteří pracovali v dolech, má uţ určitý věk a nová pracovní místa budou shánět jen velice těţko. Právě o tom bychom měli přemýšlet a na široké společenské bázi diskutovat o tom, jestli bezpodmínečný a nekonečný ekonomický rŧst, který byl povaţován za jediný lék proti nezaměstnanosti, vŧbec ještě, jako zpŧsob řešení tohoto problému, existuje. V postindustriální společnosti je jistota zaměstnání stále vzácnějším druhem zboţí, o které se musí dělit stále více a více lidí. Podstatná otázka pro budoucnost zní, jak má člověk ţít ve společnosti, která klade dŧraz na zaměstnání a na pravidelný příjem? Jak mŧţe vést smysluplný ţivot, kdyţ se neúčastní aktivně společenské dělby práce? Projevy krize na Ostravsku by mohly být impulzem pro diskusi, která mŧţe vést k přehodnocení statusu zaměstnání a k vytvoření jiných zpŧsobŧ práce třeba v rodině nebo v sociálních sluţbách. Cesta bude dlouhá, bolestivá a určitě se nebude líbit všem, ale neexistuje jiná alternativa. Petr Jonák ředitel vnějších vztahŧ OKD Ostravsko prošlo v posledních dvou dekádách zcela zásadní restrukturalizací. Ta stále není u konce, ale osobně ji povaţuji za velmi úspěšnou. Ostatně, stačí tento region srovnat například se situací na Ústecku. V devadesátých letech dokázal sektor lehkého prŧmyslu a sluţeb absorbovat desítky tisíc lidí, kteří opustili těţký prŧmysl. Dnes je pracovní trh jiţ do značné míry naplněn. Zároveň je jisté, ţe role prŧmyslu zŧstane ještě několik desítek let zcela nezastupitelná jak pro rozvoj regionu, tak pro jeho sociální stabilitu. Za správnou cestu proto povaţuji rozvíjet obory s vyšší přidanou hodnotou a připravit technicky vzdělané lidi, kteří v nich budou pracovat. Plné znění zpráv


Nicméně přicházející investoři a nové firmy v hi-tech oblasti nikdy nedokáţou zaměstnávat desítky tisíc lidí jako současní tradiční zaměstnavatelé. Poţadovaná kvalifikace pro jejich pracovníky je navíc naprosto odlišná. Proto je pro stabilitu regionu zcela klíčové, aby velké prŧmyslové firmy dokázaly překonat náročné období, jímţ celá evropská ekonomika prochází, restrukturalizovaly své podnikání a přizpŧsobily ho měnícím se podmínkám. To také všechny velké firmy v kraji v současnosti činí. Oceláři a strojaři se zaměřují na nové výrobky s vyšší přidanou hodnotou a jejich export do zahraničí, společnost OKD prochází kompletní restrukturalizací, která jí má umoţnit fungovat i při zcela radikálně změněných podmínkách na trzích s uhlím. Právě stabilita těchto firem zajistí to, ţe desítky tisíc lidí v kraji budou mít nadále práci. Většina větších firem se naštěstí chová zodpovědně, sniţování stavu rozkládá v čase a dává lidem výrazné odstupné. Další sociální síť je jiţ přirozenou úlohou státu - proto lidé a firmy platí nemalé daně. Nejlepší budoucnost ale bude mít region v případě, ţe budou firmy i stát věcně a bez emocí spolupracovat. *** Jak zajistit dŧstojný ţivot těm, kteří nemohou nabídnout víc neţ hrubou pracovní sílu? Foto popis| Neklid ve šťastném století. Foto autor| michaela danelová

Sjednocené Německo jako země rozdílů 20.11.2013

ČT 24

str. 05

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Adresa /nesrozumitelné/ nedaleko kina Pamír naproti mešitě Kábul. I tak mŧţe vypadat dopis v afghánské metropoli. Jak se tamní pošťáci vyrovnávají se skoro detektivními úkoly a jak vŧbec vypadá tahle sluţba uprostřed země zmítané válkou? Uţ za chvíli. Čtvrt století po sjednocení Německa hlásí vláda pozitivní zprávy z bývalé komunistické části země. Poprvé se zastavil odliv obyvatel, poprvé zase roste porodnost, bez práce je nejmíň lidí od roku 1991. Hodně lidí ale mluví o lakování narŧţovo. Nezaměstnanost je dvakrát větší neţ v západních spolkových zemích. A další ukazatele taky naznačují, ţe východ stále jenom kulhá za západem. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Guláš, soljanka a /nesrozumitelné/ okurky. Restaurace /nesrozumitelné/ nabízí menu z dob NDR. A taky slouţí jako útočiště východních Němcŧ, na které sjednocení dopadlo příliš tvrdě. Andrea ANZMANNOVÁ, majitelka restaurace -------------------Zeptala jsem se sama sebe, kdo jsem, a odpověď zněla: jednoduše Němka z východu. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Teď by Andree /nesrozumitelné/ mohlo ubýt. Aspoň podle vládní zprávy, která tvrdí, experimentu jménem německé sjednocení se po letech mizérie daří. nejmenovaná osoba -------------------Nezaměstnaných je nejméně za posledních dvacet let. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Podzim 89. NDR se hroutí. Málokdo z jejích obyvatel pochybuje, ţe si do pár let bude ţít jako na západě. Helmut KOHL, německý kancléř -------------------Plné znění zpráv


Východ Německa se brzy změní v kvetoucí krajinu, ve které se vyplatí ţít a pracovat. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Jenţe obstaroţní prŧmysl nevydrţel náraz trţního hospodářství. V některých regionech zŧstala bez práce skoro třetina lidí. Kaţdých deset minut opouštěl východ jeden Němec. V Hoyerswerdě, kdysi výstavním městě NDR, zŧstala ze 70 tisíc obyvatel sotva polovina. Dietmanr WOLF, ředitel odboru výstavby, Hoyerswerda -------------------V celém regionu zmizelo okolo 100 tisíc pracovních míst. Odcházeli mladí a taky ţeny. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Zŧstali svobodní muţi bez práce a taky skinheadi. Právě na východě se dali dohromady teroristi vraţdící Turky. Tady začala vlna útokŧ proti přistěhovalcŧm. Nikdo přesně neví, kolik peněz poslali Němci ze západu přes hranice bývalé NDR. Podle nejvyšších odhadŧ ale dosud Němce sjednocení stálo přes dva biliony eur. Přesto trvalo skoro čtvrt století, neţ tahle astronomická částka zastavila exodus z východu na západ. Christoph BERGMAN, tajemník německého ministerstva vnitra -------------------Emigrace z nových spolkových zemí se v podstatě zastavila. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Dráţďany, zrekonstruované za stamiliony eur, chráněné proti povodním bariérami za další miliony. Jedno z míst, kterému peníze ze západu pomohly rozkvést. Na východ se vrací i prŧmysl. Éra věčně mrmlajících a líných Němcŧ z východu podle ekonomŧ končí. Hans-Caspar FRIEDRICH, německý ministr vnitra -------------------Hospodářství v nových spolkových zemích je mezinárodně konkurenceschopné. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Nezaměstnanost na východě Německa je pořád skoro dvojnásobná neţ na západě a vyšší neţ v Česku. Podle prŧzkumŧ ale stesk po jistotách Honeckerových časŧ nahrazuje víra v budoucnost. Martin Jonáš, Česká televize, Berlín. Michal KUBAL, moderátor -------------------A teď uţ historik Václav Šmidrkal. Dobrý večer. Václav ŠMIDRKAL, historik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Dobrý večer. Michal KUBAL, moderátor -------------------Míra nezaměstnanosti je dvakrát větší neţ na západě, HDP na úrovni 80%, platy na 70%. Je tohle vyrovnávání? Václav ŠMIDRKAL, historik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak musíme to vidět v kontextu těch celých 23 let a vidíme, ţe ten trend je, ţe vyrovnávání rozdílu mezi novými a starými spolkovými zeměmi pokračuje. Jenom ta rychlost je mnohem pomalejší, neţ si mnozí optimisté představovali na začátku devadesátých let, kdy jaksi ten nárŧst těch pŧvodních 40%, na kterých byla ţivotní úroveň na východě Německa, jaksi se na přelomu tisíciletí velmi zpomalil a nyní pokračuje kupředu, ale velmi pomalu. Plné znění zpráv


Michal KUBAL, moderátor -------------------Navíc ještě zpomaluje. Podle té optimistické zprávy, jinak velmi optimistické zprávy se ten rozdíl zpomaluje ještě mnohem pomaleji neţ, nebo zmenšuje mnohem pomaleji neţ doteď. Je reálné, ţe Německo někdy bude sociálně jednotnou zemí skutečně? Václav ŠMIDRKAL, historik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak já si netroufám odhadovat, co přijde v budoucnosti, ale jedna věc je jistá, ţe ten proces sjednocování ve smyslu sbliţování těch dvou částí Německa, které jsou stále patrné ve všech moţných makroekonomických ukazatelích, bude velmi dlouhodobý. Bude to trvat velmi dlouho. Ale co je dŧleţité, je, aby se nezastavil ten trend, kdy po malých krŧčcích dochází ke sbliţování těch dvou částí Německa, nových a starých spolkových zemí. A aby jaksi nové spolkové země nezŧstaly tím Německem druhé kategorie, jak se o tom někdy mluví. Michal KUBAL, moderátor -------------------Hodně se o tom mluví. Jak se vŧbec vyvíjejí ty vztahy? Je to lepší nebo stále to zŧstává skutečně Německo dvou kategorií, dvou skupin? Václav ŠMIDRKAL, historik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak vedle rozdílného výkonu hospodářství je to i rozdílná politická kultura a rozdílné voličské chování. Východ, jak jsme viděli i v ostatně posledních spolkových volbách, je, jaksi preferuje jiné politické strany, mám tam silné pozice postkomunistická levice, mají tam i o něco silnější pozici krajně pravicové strany. Čili to je jedna věc. Ale druhá věc je skutečně ta, ţe mezi Němci na západě a na východě přeţívají předsudky. A jaksi ta duchovní jednota Německa je dalším problémem, jejíţ dosaţení vyţaduje zejména jaksi navození pocitu dŧvěry mezi jaksi občany Německa, kteří se přestanou rozlišovat na ty, kteří přišli ze západu a z východu, případně na ty, kteří vyhráli studenou válku a na ty, kteří ji prohráli. Michal KUBAL, moderátor -------------------To byl historik Václav Šmidrkal. Díky za vaše názory. Václav ŠMIDRKAL, historik, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Děkuji.

Drtinová: V ČT se chystá velké propouštění a úspory. Nespokojenci by se s tím mohli svézt 20.11.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz Matěj Smlsal

Ředitel ČT Petr Dvořák sestavil komisi, která prošetří údajné ovlivňování zpravodajství. Iniciátorka stíţnosti Daniela Drtinová povaţuje všechny členy za odborníky. Vadí jí ale, ţe výběr s nimi nikdo nekonzultoval. "Zřejmě navrhneme sestavu dalších pěti jmen, aby se komise rozšířila," říká. Předsedkyně etické komise Syndikátu novinářŧ Barbora Osvaldová či praţský zpravodaj BBC Rob Cameron se stali členy skupiny, která bude šetřit, zdali v České televizi někdo ovlivňuje zpravodajství. Na to si stěţuje 24 zaměstnancŧ v čele se šéfem regionálního zpravodajství Adamem Komersem a moderátorkou Danielou Drtinovou. Ta povaţuje všechny osobnosti pětičlenné skupiny za odborníky, několik výhrad ale má. Například ke zpŧsobu jejich výběru.



Podle Drtinové je navíc dŧleţité, aby auditoři mluvili s lidmi uvnitř redakce. "Aby zjistili, kde je zásadní problém. Za námi je tříměsíční práce, kdy jsme mluvili s lidmi, pozorovali situaci, a podnět jsme se nakonec rozhodli podat proto, ţe jsme došli k závěru, ţe v nitru redakce vznikla jakási šedá zóna, v níţ šéfredaktor mŧţe realizovat i zadání, které mu skutečně neukládá zákon o České televizi," říká v rozhovoru pro IHNED.cz Drtinová, která si je vědoma rizika, ţe ji ředitel Dvořák mŧţe vyhodit. Podle ní se v ČT chystají velké úspory, a tedy i propouštění. Jak jste spokojena se sloţením komise, kterou vybral ředitel ČT Petr Dvořák? Ta jména nepochybně budí dŧvěru a jsou zárukou odbornosti. Podstatné je ale to, ţe je s námi nikdo dopředu nekonzultoval. Dozvěděli jsme se je aţ ve středu jako všichni ostatní. Pokud to mám říct přímo: ta jména ve mně dŧvěru budí, ale mechanismus, jakým sestava vznikla, ve mně dŧvěru nebudí. My jsme vŧbec neměli moţnost podílet se na výběru, nemohli jsme nominace nijak ovlivnit. Jaký další postup zvaţujete? KDO ZASEDNE V KOMISI Komise, která prošetří stíţnosti zaměstnancŧ ČT na ovlivňování zpravodajství, má pět členŧ. Vybral je ředitel Petr Dvořák. Barbora Osvaldová - předsedkyně etické komise Syndikátu novinářŧ ČR Rob Cameron - praţský zpravodaj BBC Dana Schmidt - dánská novinářka českého pŧvodu Michal Šobr - pedagog na katedře ţurnalistiky FSV UK Jaromír Volek - sociolog médií Více čtěte ZDE. Musíme se poradit. Jednou z moţností je, ţe bychom navrhli sestavu jiných pěti jmen, která by vyšla z našich nominací. Ţe bychom třeba poţádali o rozšíření komise na deset jmen. Musíme se v situaci nejdřív zorientovat a zjistit třeba i to, zda vybraná jména nejsou v konfliktu zájmŧ, zda někdo z nich nepracuje pro Českou televizi, zda tu nemá nějaké zakázky. Ta jména jsou ale dŧvěryhodná, jsou to respektovaní mediální experti, dŧvěru opravdu budí. A také bychom chtěli vědět, zdali auditoři budou s některými ze 24 autorŧ podnětu vést rozhovory pod slibem diskrétnosti. Protoţe v ČT se chystá propouštění, velké úspory. Televize teď řeší finanční otázku, a nespokojenci by se s tím mohli svézt. Výpověď pro nadbytečnost je mocný nástroj. Ještě něco povaţujete za dŧleţité, co se týče fungování komise? Podstatné je také to, zda se auditoři dohodnou na nějakém společném stanovisku, nebo jestli budou hlasovat a pak třeba tři přehlasují dva. To bychom také nepovaţovali za šťastné. Proto by moţná bylo lepší, kdyby byl sudý počet členŧ. O cenzuře v ČT rozhodne Osvaldová i Cameron. Čásenský, Šmíd a Rupnik nabídku odmítli - čtěte ZDE Jaká je teď v redakci atmosféra? Přesně to musí auditoři zjistit - co se děje v nitru redakce, co je zdrojem našeho podnětu. K tomu je opravdu potřeba mluvit s některými lidmi, aby zjistili, kde je zásadní problém. Za námi je tříměsíční práce, kdy jsme mluvili s lidmi, pozorovali situaci, a podnět jsme se nakonec rozhodli podat proto, ţe jsme došli k závěru, ţe v nitru redakce vznikla jakási šedá zóna, v níţ šéfredaktor mŧţe realizovat i zadání, které mu skutečně neukládá zákon o České televizi. Plné znění zpráv


To je základ našeho podnětu a to je to, proč jsme do toho šli se všemi riziky, ţe třeba přijdeme i o práci. Samozřejmě jsme zvaţovali spoustu jiných věcí, například i to, abychom nepoškodili Českou televizi. Nicméně podezření, ţe tady vznikla jakási šedá ovlivňovací zóna proti všem pravidlŧm, jsme vyhodnotili jako závaţné. Auditoři to mohou zjistit, jen pokud si promluví přímo s lidmi. ČT odvolala Dvořákovu kritičku Bazalovou. Končí i zástupce šéfredaktora Komers - čtěte ZDE Ředitel Dvořák tvrdí, ţe pokud se prokáţe, ţe někdo poškodil obraz České televize, tak viníky potrestá. Počítáte s tím, ţe tato stíţnost mŧţe vést k vašemu konci? Samozřejmě, ţe i to se mŧţe stát. My jsme šli do této iniciativy, protoţe ji povaţujeme pro charakter televize veřejné sluţby za velmi dŧleţitou. Šli jsme do toho i s tímto rizikem. Ale opravdu si nedokáţu představit, jak bychom mohli poškodit Českou televizi tím, ţe se ji snaţíme naopak chránit zevnitř a ţe poukazujeme na některé věci, které jsou podle nás v konfliktu s etickými pravidly i se zákonem. Ať to dopadne jakkoliv, budu si stát za tím, ţe jediným naším cílem byla ochrana institutu veřejné sluţby a veřejnost by o tom měla vědět.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-61278930-daniela-drtinova-komise-ceska-televize

Dvořák určil komisi, jsou v ní Volek, Šobr či Osvaldová 20.11.2013

mediaguru.cz str. 00 Martina Vojtěchovská

Aktuality

Generální ředitel České televize (ČT) Petr Dvořák jmenoval pětičlennou expertní komisi, která prověří stíţnost 23 redaktorŧ ČT. Ti ve své nedávné stíţnosti naznačili manipulování zpravodajství ve prospěch prezidenta Miloše Zemana a strany SPOZ. Dvořák to ve středu oznámil Radě ČT. V komisi zasednou tři akademici: Barbora Osvaldová (FSV UK), Michal Šobr (prorektor UK), Jaromír Volek (FSS MU) a dále pak Dana Schmidt (korespondentka dánského deníku Politiken) a korespondent BBC v Česku Rob Cameron. Dvořák zmínil, ţe oslovil více osobností, ne všichni se ale mohli expertního posouzení zúčastnit. Mezi oslovenými byl mj. také politolog Jacques Rupnik. Expertní skupina se má podle Petra Dvořáka v následujících dnech sejít, a to mimo budovu České televize. Bude mít zároveň moţnost vyţádat si nutné materiály, případně oslovit redaktory, kteří mají o kvalitě zpravodajství ČT pochybnosti. Závěry posudku expertní komise Dvořák předloţí Radě ČT na prosincovém zasedání. -mav-

URL| http://www.mediaguru.cz/2013/11/dvorak-urcil-komisi-jsou-v-ni-volek-sobr-ci-osvaldova/

Supertajfun Haiyan zabil na Filipínách přes 4 tisíce lidí 21.11.2013

ČRo Plus

str. 01

18:10 Zaostřeno

Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Supertajfun Haiyan zabil na Filipínách přes 4 tisíce lidí. Další statisíce přišly o střechu nad hlavou. Majetkové škody pak jdou do miliard dolarŧ. Plné znění zpráv


Podaří se Filipíncŧm obnovit zničená města? Jak efektivní je a mŧţe být zahraniční humanitární pomoc? A máme se jako lidstvo připravit na další podobné katastrofy? Odpovědi na tyto otázky nabídne dnešní pořad Zaostřeno. Dobrý den vám od mikrofonu přeje Robert Mikoláš. Od řádění tajfunu Haiyan, který Filipínci nazývají Yolanda, uplynuly uţ téměř 2 týdny. V ulicích zničených měst a obcí je ale zkáza stále všudypřítomná, stejně jako beznaděj jejich obyvatel. Někteří pak na proţité chvíle hrŧzy nikdy nezapomenou. obyvatel -------------------/nepřeloţeno/ Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Vojáci zvedají invalidní vozík s paní Emily a pomalu ji nakládají na auto. Ještě před tajfunem totiţ utrpěla mnohočetnou zlomeninu nohy a doktoři jí museli zafixovat několika šrouby. Emily SAVARINO, oběť tajfunu -------------------S manţelem jsme se schovali v koupelně, protoţe nám vichr rozbil okna v loţnici. Asi po 10 minutách se však do domu začala valit voda. Nebylo úniku. Mŧj muţ se proto snaţil rozbít střechu, ale nešlo to. Naštěstí pro nás se pak zřítila zadní stěna domu a voda nás vyplavila ven, kde jsme se zachytili o strom na zahradě. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Vzpomíná osmapadesátiletá Emily Savarino na hrŧzné okamţiky. S muţem se drţeli v objetí, jinak by prý neměla šanci se vŧbec udrţet. Emily SAVARINO, oběť tajfunu -------------------Jen jsem se modlila, pořád jsme se modlili, aby nám Bŧh dal sílu přeţít, dokud se nedostaneme nahoru na strom. A kdyţ jsem konečně byla schopná se podívat dolŧ, neviděla jsem nic neţ vodu, valící se špinavou vodu, ţádné domy, nic. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Dodává se slzami v očích. Ve větvích pak čekali přes 3 hodiny. Emily SAVARINO, oběť tajfunu -------------------Ţádná pomoc, nic. Snaţili jsme přeţít, jak se dalo. Řadu dní jsme byli odkázáni sami na sebe a po celou dobu jsme hledali nějaké přátele a známé. Nakonec jsme potkali zákazníka mého muţe, Australana, a ten nás odvezl do svého domu stojícího na kopci. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Popisuje krušné hodiny a dny po přírodní katastrofě. Právě v městečku Tanawan, kde paní Emily bydlela, totiţ tajfun Haiyan, respektive Yolanda, jak ho Filipínci nazývají, nezŧstal stát jediný dŧm. Zraněná noha se jí mezitím zanítila. Teď tak musí co nejrychleji do nemocnice a pak k rodině, která bydlí na jiném ostrově. Emily SAVARINO, oběť tajfunu -------------------Pŧjdu do mého rodného města, do Davaa, kde ţijí mé děti. Sem se uţ nikdy nevrátím. Není vlastně ani kam. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Reportáţ z městečka Tanawan, které stojí, respektive stálo na ostrově Leyte poslouchali i mí 2 dnešní hosté, Jan Bárta, bývalý ředitel organizace ADRA, dobrý den. Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA Plné znění zpráv


-------------------Dobrý den. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------A politický geograf Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, i vám dobrý den. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý den. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Překvapil vás, pánové, rozsah této přírodní katastrofy a dalo se mu vŧbec nějak předejít? Mám na mysli zejména včasné varování, pane Bárto? Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA -------------------Já si myslím, ţe v těch poměrech, jaké existují na Filipínách, především ta přelidněnost, která tam je, tak jestli by se dalo nějak sofistikovaně zařídit ten předpoklad, ţe něco takového hrozného přijde, nejsem si jistý, ţe to v té zemi bylo moţné zajistit, nicméně asi v tomhle tom případě, a to nás poučují právě ty minulé katastrofy, přece jenom si myslím, ţe by mělo existovat něco, co je jako nad tím jedním státem, nad tím národem, nějaká organizace, která by mohla včas varovat tady ta místa. Ale jak říkám, jsem v tomhle tom realista. Podle mého soudu Filipíny jsou skutečně přelidněným, přelidněnými ostrovy, a tohle je jeden z velkejch problémŧ, který se asi nedá vyřešit jenom tím, ţe budou lidi varováni. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Jak to vnímá pan Romancov? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak já myslím, ţe to nejpodstatnější, co zaznělo, je právě ten faktor přelidněnosti. Bych řekl k tomu v obecné rovině ještě tolik, ţe tohle to je za posledních, řekněme, 10 let několikátá katastrofa tohoto typu, která se odehrává právě v této části Asie, ono pro moţná mnoho českých posluchačŧ to bude překvapivé, protoţe my ţijeme ve vnitrozemské oblasti, ale 70 procent obyvatel této planety ţije do vzdálenosti pouhých 200 kilometrŧ od nejbliţší slané vody a samozřejmě právě v těchhle těch místech, kde je v zásadě celoročně docela příjemné klima, je ta hustota obyvatel logicky nejvyšší. Čili kdyţ se cokoli stane, ať uţ je to podmořský výbuch sopky, hurikány, tajfuny nebo cokoli jiného, v oblasti, která přiléhá teda k pobřeţí Asie u Tichého nebo Indického oceánu, tak bohuţel vţdycky budeme svědky vysokého počtu obětí na lidských ţivotech, coţ je samozřejmě ještě jaksi akcelerováno tím, ţe ty státy ve většině případŧ nemají dost prostředkŧ na to, aby měly pořádnou infrastrukturu, aby měly dostatečné kapacity bojovat s těmi následky ţivelní katastrofy. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Já se ptám vlastně i proto, jestli jde vŧbec před něčím podobným varovat. Byl jsem třeba v městečku Tanawan, kde zemřela většina obyvatel a v sousední, sousední obec Phalo, tam vlastně zahynuli pouze 2 lidé, a to z toho dŧvodu, ţe lokální šéf je prostě donutil k tomu, aby utekli nahoru do kopcŧ, zatímco v tom městečku Tanawan se to nestalo. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak já myslím, ţe to je přesně to, o čem, o čem mluvíte. Kdyţ se podíváme třeba na tu ničivou vlnu tsunami, která zdevastovala Japonsko, tam jistě svět věnuje pozornost tedy tomu, co se stalo s Fukušimou, ale tam byl v zásadě pozoruhodně nízký počet obětí na lidských ţivotech, coţ bylo dáno tím, ţe Japonsko je bohaté, mají tam ty systémy jaksi varování obyvatelstva, obyvatelé jsou zvyklí těchhle těch věcí uposlechnout, čili to je jedna věc s druhou, kde potom ty vlastně pozitivní efekty se násobí, pokud na Filipínách ta situace je jiná, já jsem tam nikdy nebyl, ale nemám naprosto dŧvod nevěřit tomu, co tady uţ předtím zaznělo, tak prostě tohle to jsou potom ty dŧsledky, se kterými se musí, především oni samozřejmě, potom srovnat. Plné znění zpráv


Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA -------------------Já bych řekl, ţe ano, ţe třeba to Japonsko, to byl dobrej příklad. Ale i tam v případě té katastrofy, a to je dŧleţité taky jako říct, ţe ta katastrofa vţdycky nás překvapí. Ţe není moţné všechno predikovat a říct, dopadne to dobře. I to Japonsko mělo problémy, protoţe my jsme tam také pracovali a byla tam řada problémŧ. Ale jak uţ jste řekl, co se týče třeba ztráty ţivotŧ, to je úţasná věc, ta připravenost znamená právě zabránit tomu, aby lidé prostě, aby došlo k tomu nejhoršímu. A to na těch Filipínách se ukazuje, ţe skutečně je problémem trošku jaksi organizování těch věcí, jak uţ jsem na začátku řekl, prostě chybí něco, co by jaksi dŧrazně dokázalo ty lidi uchránit před tou katastrofou, která přichází, protoţe tam přece jenom, jak jste uvedl i ten příklad, ta jedna vesnice teda byla bez těch velkých ztrát, je to na těch autoritách a zřejmě ty místní autority, ty jsou blízko, mají tu autoritu, zatímco ten stát jako takový není schopen to zorganizovat tak, aby uchránil všechny lidi. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Ono někdy ale skutečně je to vis mayor, protoţe ta vlna třeba v případě tsunami v Japonsku byla tak, tak děsivá, tak silná, ţe vlastně ani ten systém včasného varování, a kdyţ si vzpomenu Rikuzentakata, dvoukilometrová vlastně betonová hradba, která byla vysoká asi 25 metrŧ a připevněná k mořskému dnu, tak nakonec ta vlna byla tak silná, ţe 800 metrŧ z toho úplně, úplně zmizelo. Ale vy jste, pane Bárto, uţ mnohokrát pŧsobil v oblastech zasaţených zemětřesením nebo vlnou tsunami, vzpomeňme si na Aceh, indonéský, na Fukušimu. Mŧţete tedy srovnávat. Mnoho Filipíncŧ si stěţovalo a stěţuje na pomalý přísun pomoci, na to, ţe na pitnou vodu, potraviny museli čekat i týden a déle, selhaly podle vás filipínské úřady? Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA -------------------Já do té situace tolik nevidím, ale myslím si, ţe to skutečně je zřejmě problém organizování pomoci. Samozřejmě jsem zaţil právě v tom Acehu taky to pozvolné pomáhání, ale tam to bylo zpŧsobeno, pokud si vzpomínám, i tím nebezpečím té občanské války, která tam hrozila v Acehu. Tady mě to trošku překvapuje, ţe to je skutečně ne dny, ale týdny. Ti lidi čekali na pomoc. Já si myslím, ţe to je i tou infrastrukturou. Ta rozdrobenost těch ostrovŧ. Skutečně není, není tam zajištěna ta, ta pomoc uţ jaksi naplánovaná tak, aby se vědělo, za co chytit ve chvíli, kdy se to stane. Mám zato, ţe tam neexistuje takový plán. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Máte k tomu? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já k tomu mohu říct zase jenom tolik, ţe samozřejmě pokud nějaký stát, typicky Filipíny, ale ono se to třeba týká i toho Japonska nebo řady dalších, má takzvaně fragmentované území, přičemţ ty nejviditelnější fragmenty jsou samozřejmě ostrovy, v některých místech světa jsou, je to kombinace ostrovŧ a hor, coţ se třeba týká i některých částí Filipín, tak tam prostě distribuovat tu pomoc je kromobyčejně obtíţné a v zásadě je asi nejefektivnější, pokud jde o čas, je to provádět vzduchem. A k tomu potřebujete mít teda standardně jaksi silnou armádu, která je vybavena moderními prostředky, ti vojáci na to musejí být i cvičení a je samozřejmě otázka, jak je v tomhle tom ohledu, jak na tom ty Filipíny jsou nebo nejsou. Z mého pohledu, kdyţ to sro..., jaksi sleduju globálně, tak jak v případě uţ zmíněných problémŧ v Acehu nebo teď teda na Filipínách, jedni z prvních, kdo byli na místě, kdo začali efektivně pomáhat, protoţe k tomu mají prostě prostředky, byli Američané, tady mimochodem vidíme, ţe například letadlová loď, coţ je jako bezesporu jaksi úţasný a smrtonosný jaksi vojenský prostředek, tak zároveň vlastně to je něco, jako kdybyste do té, do toho prostoru dopravili malé město, které má špičkově vybavené nemocnice, já nevím, jednotky záchranářŧ, hasičŧ a tak dále, a najednou se ukazuje, ţe tenhle ten ničivý nástroj mŧţe mít i tenhle ten nesmírně pozitivní efekt. V tomto ohledu je třeba škoda, ţe Evropská unie ničím takovým jaksi nedisponuje. Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA -------------------V tom bych přizvukoval trošku, protoţe si právě vzpomínám na tu katastrofu v Banda Acehu v roce 2004, kde skutečně zachránili, co se pitné vody týče, letadlové lodi, protoţe tam měli kvalitní a skvělou čističku vod, takţe prostě to město bylo zachráněno díky vojákŧm, díky armádě. A ono je třeba to zdŧraznit. A ta moje zkušenost skutečně za těch 9 let je, ţe ta armáda v tomhlenstom směru mŧţe velmi, velmi pozitivně zasáhnout a obzvlášť Plné znění zpráv


v těch oblastech přímořských, kde skutečně ta, to, ten pohyb po tom moři je nejsnadnější, ţe jo. Protoţe třeba v Acehu zrovna tam ta letecká doprava a všechno, co je kolem toho, vrtulníky, tam nic takového nebylo. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Ono naštěstí ještě mŧţeme říct, ţe naštěstí USS George Washington, vlastně to je ta letadlová loď, zrovna byla na návštěvě v Hongkongu, takţe relativně velmi blízko. Pane Bárto, co je pro záchranné týmy a humanitární organizace snaţící se pomoci v postiţených oblastech nejdŧleţitější? Co je nezbytné, aby ta jejich pomoc byla rychlá a hlavně efektivní? Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA -------------------Moje zkušenost je taková, ţe jsme prostě mezinárodní organizací, to znamená network, síťová organizace, to znamená, ţe ADRA Filipíny je na místě. Ta znalost místních poměrŧ je pro nás nejdŧleţitější. My nemusíme zřizovat ţádnou misi na místě, protoţe uţ tam prostě tu ADRU máme. A já si myslím, ţe kdyţ chceme pomáhat jako ze zahraničí a zdaleka, ty naše znalosti o tom místě nejsou tak dobré, abychom si mohli dovolit jaksi vyjít, a teď budeme pomáhat, protoţe se skutečně jedná o čas, takţe tou velkou výhodou vidím v tuhle tu chvíli mít tam lidi přímo na místě, který jsou, který znají tu situaci a ty potřeby. Samozřejmě druhá věc je, jak kvalifikovaní jsou ti lidé, ţe jo, tady někdy bývá problém v těch oblastech, ţe ti lidé třeba mají chuť pomáhat, ale to zařízení těch míst není tak dobré, jak bysme si představovali. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Supertajfun Haiyan sebral statisícŧm Filipíncŧ střechu nad hlavou. Další tisíce připravil o jejich příbuzné. Mnozí z těch, co přeţili, ztratili i naději v moţnou obnovu postiţených míst a snaţí se odjet do jiných částí Filipín. dŧstojník -------------------Serţante, hlaste se, mám tu starou paní a potřebuje rychle odnést. Serţante. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Volá do vysílačky jeden z dŧstojníkŧ. Další vojáci se snaţí mluvit na stařenku leţící na nosítkách. Někdo jí občas utře obličej vzácnou vodou. Slunce praţí uţ od časných ranních hodin a bere všem, co přeţili, nejen sílu a energii. Osmdesátiletá ţena nejeví známky ţivota. V řádění tajfunu přeţila jako zázrakem. Teď ale musí co nejrychleji do nemocnice v Manile. Samozřejmě letadlem. Vojáci uţ naštěstí zprovoznili osvětlení na přistávací dráze taklobanského letiště, proto tu mohou přistávat uţ i v noci, a k dispozici je tak nejen více humanitární pomoci, ale zvýšil se i počet lidí, kteří se odtud snaţí dostat do bezpečí. osoba -------------------/nepřeloţeno/ Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------O kousek dál u přísně střeţené brány vyvolávají vojáci jména těch, na které se dostala řada a mají se dostavit k odletu. Stovky dalších však stále mají smŧlu. osoba -------------------Čekáme tu uţ od včerejška, měli byste rozkázat, ať nás pustí, ať je pro nás připraveno více letadel. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Rozčiluje se asi třicetiletý muţ, kterého dav za ním doslova tlačí na pletivo. Brána je ale pevně zavřená. Ze všech stran se také ozývá zoufalý křik a pláč. Z očí malého chlapce křečovitě se drţícího špinavých drátŧ, tečou slzy. Vytouţené letadlo je tak blízko, přitom ale stále tak daleko. Plné znění zpráv


Tolik další reportáţ, kterou také poslouchali mí 2 hosté Jan Bárta a Michael Romancov. Podobný traumatický syndrom, tedy ţe se lidé uţ nechtějí vrátit na místo přírodní tragédie, odkud chtěli prostě za kaţdou cenu pryč, má asi hodně obyvatel zasaţených obcí. Co je v takové chvíli dŧleţité? Jak jim vrátit naději, vrátit je do jejich pŧvodních domovŧ, jestli to jde? Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA -------------------Zase bych mohl jaksi sáhnout do těch zkušeností z roku 2004, kdy to vypadalo první pŧl roku, ţe nikdo se vracet zpátky nebude. Tady je úţasně milosrdné to zapomínání na věci a takţe dnes bych mohl říct, naposledy jsem byl na Sumatře v roce 2008, ti lidé se tam vracejí. Protoţe přece jenom je to jejich domov. Asi na nás jako humanitárních pracovnících je to, abychom těm lidem pomohli, pokud chtějí odejít, zajistit obţivu, protoţe třeba v případě Thajska, pokud si vzpomínám, my jsme operovali v té oblasti Raton, ţe by chtělo, aby ti lidi prostě měli práci. Jde o práci. Ty lidi, aby nebyli závislí na té pomoci humanitární dlouho. To je strašně dŧleţité. Nevychovat z nich závisláky na pomoci zvenčí. Takţe to je ten, to primární. No, a já bych řekl, ţe v tomhle tom směru to zapomínání je jaksi takové milosrdné a co si budeme povídat, častokrát ti lidé nemají kam jít. Takţe jediné řešení vidím v tom opravdu, pomoci v tom zřizování těch záchranných týmŧ, aby těch obětí bylo co nejméně. Protoţe to Japonsko, to je zase ten příklad, ti lidé tam prostě musí ţít a to, ţe se objeví znovu tsunami, to, tu prostě nejde zakázat. Nejde nějak zrušit. Ale jde se na to připravit. A v tom si myslím, ţe je řešení. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------To jsem se právě chtěl zeptat, pana Romancova vlastně, jestli se to dá obnovit vlastně v souvislosti s tím, ţe ty podobné katastrofy budou asi přicházet a moţná budou i častější. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já myslím, ţe určitě ano. Ono jde taky o to, ţe já samozřejmě nevím, jak konkrétně třeba na Filipínách nebo, nebo v Indonésii, ale zejména my tady v Evropě jsme si v zásadě zvykli na to, ţe nás jakoby nic neohroţuje. Jo, my ţijeme, aniţ si to moţná uvědomujeme, nesmírně, nesmírně jaksi bezpečným zpŧsobem ţivota. Stačí se podívat na naše zpravodajství a země, jako je Česká republika, kde se do hlavních jaksi výčtŧ událostí dostane kdejaká dopravní nehoda, to vlastně svědčí o tom, jak strašně je u nás bezpečnost. A pak teda přijde něco, co zařídí příroda, v našem případě teda nejčastěji povodně, a my koukáme na to, ţe ono to tak není. Já si myslím, ţe jistou výhodou lidí ţijících v těchto oblastech je, ţe oni vlastně ţijou ve srovnání s námi v daleko drsnějších podmínkách a já se domnívám, ţe vlastně ta drsnost podmínek by měla potom napomoci té, té rekonstrukci. Jak uţ tady bylo řečeno, je zapotřebí pro ty lidi najít nějakou ţivotní jaksi příleţitost, něco, co budou dělat. Dokud všichni byli zaměstnáni jako rybáři, respektive zemědělci, no, tak oni vlastně přirozeně věděli, ţe musí zítra, pozítří vyjet na moře, začít znova obdělávat pole a tak dál, samozřejmě ţe tam, kde lidé, dejme tomu, se naučili ţít z cestovního ruchu, tam nemŧţete nařídit turistŧm, aby tam přijeli, to znamená, kdyţ někdo ţije z cestovního ruchu a přestanou mu jezdit turisté, musí začít dělat něco jiného. Kdyţ by někde byla továrna, která byla zničená a majitel ji neobnoví, protoţe nechce nebo nemŧţe, tak zase pro ty lidi je ta situace úplně, úplně jiná, ale tohle to jsou fenomény, které se bezesporu místo od místa výrazným zpŧsobem liší. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Mluvíme tady o jedné tragédii, ale má na to vliv, a to, ţe se budou asi častěji opakovat, globální oteplování nebo změna klimatu, na, máme se na to víc připravit? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já si myslím, ţe to, co se označuje tím termínem globální klimatická změna, samozřejmě tyhle ty věci ovlivňuje. Já samozřejmě nejsem klimatolog, takţe nemohu říct, jestli zrovna tenhlecten jaksi tajfun zpŧsobila nebo nezpŧsobila, ale já si myslím, ţe vedle těchhle těch katastrof, které přicházejí zaprvé nárazově a zadruhé přicházejí v oblastech, kde Filipínci jsou na tajfuny zvyklé, tenhle ten tajfun byl výjimečný. Ale já si myslím, a to je podle mého názoru problém, ţe ten, ten největší problém, který nás čeká, je, ţe dojde v řadě míst světa k obrovské degradaci pŧdy a k omezení sráţek, respektive vysychání jaksi zdrojŧ pitné, pitné vody, kterou potřebujeme jak pro sebe, tak pro zvířata, tak pro zavlaţování. A to jsou, myslím si, jaksi problémy, které jsou daleko horší, protoţe to zasáhne větší plochu a tam prostě, kde dojde voda, tak tam se potom nedá vrátit, tam se potom nedá, nedá ţít. Čili budeme nejspíš svědky pohybu značného mnoţství obyvatel. Těch oblastí světa, Plné znění zpráv


které uţ jsou na tom teďka špatně, ať uţ je to subsaharská Afrika nebo některé části, části Asie. Takţe já se obávám, ţe vlastně v tomto ohledu to horší nás teprve čeká. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Říká politický geograf Michael Romancov z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mým hostem byl i Jan Bárta, bývalý ředitel organizace ADRA. Pánové, děkuji, ţe jste přišli. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Děkuji za pozvání. Jan BÁRTA, bývalý ředitel organizace ADRA -------------------Taky děkujem. Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------A od mikrofonu se s vámi loučí Robert Mikoláš.

Americký neúspěch v Zátoce sviní 21.11.2013

ČT 24

str. 07

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Teď amerikanista Kryštof Kozák, dobrý večer. Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Dobrý večer. Michal KUBAL, moderátor -------------------V Bílém domě strávil jenom pět prezidentŧ, jenom pět prezidentŧ strávilo v Bílém domě delší dobu neţ John Fitzgerald Kennedy. Přesto ho Američani řadí po bok takových velikánŧ, jako je Roosevelt, jako je Lincoln a další. Proč si myslíte, ţe to tak je? Je to vzpomínkový optimismus? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak určitě tam je, velkou roli hraje to magické charisma. Je zajímavé třeba to srovnání s Barackem Obamou. Ten také vlastně kolem sebe vytváří podobný, podobný jako mediální obraz. A Kennedy je v tomhle tom vlastně prŧkopníkem, ţe jo. On byl něco mezi celebritou a prezidentem, coţ jako nějakou dobu funguje velmi dobře, ale právě je velká otázka, jak by to nakonec dopadlo a jaký by byl jeho odkaz, kdyby opravdu dostal těch aspoň čtyři, nebo potom při tom svém znovuzvolení tedy osm let, kdyby podobně jako na Baracka Obamu se koukáme trochu střízlivěji. Tak je dost moţné, ţe bysme vystřízlivěli i z Johna Fitzgeralda. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jeho vrchol obecně, za jeho vrchol se obecně povaţuje kubánská krize. To, jak dokázal zvládnout Rusy. Naopak za jeden z nejniţších bodŧ jeho prezidentství invazi v Zátoce sviní. Je to náhoda, ţe to jsou obě dvě jako zahraničně politické problémy? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak to určitě náhoda není, protoţe je pravda, ţe jako dneska, co známe ty dokumenty, tak opravdu ta třetí světová válka byla velmi, velmi blízko a mŧţeme mluvit opravdu o štěstí, ţe tam jako seděl JFK a ne Richard Plné znění zpráv


Nixon. Já nechci jako předjímat, ty volby samozřejmě v roce 1960 byly velmi, velmi těsné, podobně jako v roce 2000 na Floridě. Takţe se nedá vyloučit rŧzné alternativní scénáře. Ale i s Johnem Fitzgeraldem Kennedym opravdu jako svět uniknul jaderné katastrofě jako o vlásek. To znamená, ţe v tomhle tom si myslím, ţe za takovéhle situace samozřejmě, ţe ty zahraniční záleţitosti jako, jako zaslouţeně mají naprostou prioritu. Michal KUBAL, moderátor -------------------Vy jste zmínil alternativní scénáře. Byl John Fitzgerald Kennedy jedním z těch lidí, kteří svojí osobností mění dějiny, to znamená, ţe pokud by třeba měl šanci splnit jedno, dvě plná funkční období, vypadal by svět úplně jinak? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------To zřejmě ne. Tam prostě zase jako zejména v tom mediálním prostředí jako máme takovou tendenci těm prezidentŧm jako dávat aţ takovou jakoby magickou, magickou moc. Jako je, jako kdyby to byli nějaký, jako středověcí panovníci. Jako ukazuje se, ţe ta osoba prezidenta je samozřejmě dŧleţitá, je dŧleţitá v těchto kritických okamţicích. Protoţe prezident jako hlavní velitel armády prostě má poslední slovo ohledně invaze do Iráku, ohledně postupu, postupu na Kubě. Nicméně jako celý ten systém té administrativy kolem je určitá jako poměrně dost výrazná mašinérie, která zásadním zpŧsobem omezuje to, co prezident mŧţe a nemŧţe. Vzpomeňme si, uţ i americký Kongres je velmi, je velmi silný a mŧţe pŧsobit jako silná protiváha. To znamená, ţe jako myslet si, ţe kdyby Kennedy měl celých osm let, ţe svět bude vypadat úplně jinak, je trochu jako naivní představa. Michal KUBAL, moderátor -------------------Takţe ani třeba o pár let kratší studená válka, dřívější pád sovětského bloku, to podle vás nepřipadalo v úvahu? Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------To si myslím, ţe určitě nepřipadalo v úvahu. Nezapomínejme, ţe v těch šedesátých letech ještě v tom sovětském bloku ta zejména ta ekonomická situace jako nebyla zdaleka tak, zdaleka tak špatná. A jako naopak jako pak je moţné, pak je moţné, ţe by se /nesrozumitelné/ dostal do nějakých jako vnitřních, vnitřních problémŧ v Americe s Hnutím pro občanská práva a tak podobně. To znamená, ţe v tuhle tu dobu to vŧbec nebylo tak jasně hozené, jak dneska my to mŧţeme vnímat. Michal KUBAL, moderátor -------------------Kryštof Kozák, díky za vaše názory, za váš čas. Kryštof KOZÁK, vedoucí katedry amerických studií, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Díky za pozvání.

Novým předsedou praţské ODS se stal Filip Humplík 21.11.2013

denik.cz

str. 00

Praha

Praha - Novým předsedou praţské ODS se stal Filip Humplík. Porazil místopředsedu ODS Tomáše Chalupu, podle neoficiálních informací o devět hlasŧ. Rozhodli o tom na dnešním zasedání delegáti regionálního sněmu. Humplíka do funkce navrhoval dosavadní předseda Bohuslav Svoboda. Sněm se bude ještě zabývat nominacemi do celostátního vedení ODS, delegáti také chtějí navrhnout změnu stranických stanov. Řešit naopak nebudou kandidátní listinu do Evropského parlamentu. "



Humplík dosud v ODS ţádné vysoké funkce nezastával. Je pouze členem oblastního sdruţení a místopředsedou místního sdruţení v Radlicích. Je spolumajitelem reklamní agentury Kolektor, která připravovala sněmovní volební kampaň praţské ODS. Na kandidátním projevu podle svých slov mluvil o nutnosti ustavení jasné vize, kterou ODS v současné době ztratila. „Dnešní jednání je skutečně zásadní, protoţe to je o dalším vývoji ODS. Jsem přesvědčen, ţe ODS se musí změnit od základu. A to je také dŧvod, proč jsem se rozhodl pro osobu Filipa Humplíka," řekl před jednáním sněmu Svoboda. Humplík chtěl podle svých slov delegáty oslovit především snahou o „zakopání příkopŧ" a návrat ke kořenŧm ODS. Řekl také, ţe bez ohledu na výsledek sněmu by chtěl s Chalupou spolupracovat. Stejně reagoval i Chalupa. Nedovede si ale představit, ţe by si vzájemně dělali místopředsedy. Chalupa delegátŧm řekl, ţe by chtěl, aby v příštích volbách předsedu praţské ODS volili přímo členové strany. Chtěl by také omezení počtu místopředsedŧ o jednoho a vytvoření nového orgánu předsedŧ jednotlivých oblastí, kteří by se pravidelně scházeli. „Volby, které teď přijdou, budou teprve ty nejdŧleţitější," poznamenal ke komunálním volbám, které se uskuteční příští rok. Příznivci a odpŧrci Svobody Praţští občanští demokraté jsou delší dobu rozděleni na dvě části, příznivce a odpŧrce Svobody. Humplíkovi spolustraníci vyčítali především to, ţe příliš neznají jeho názory. Někteří také poukazovali na jeho vystupování v době komunálních voleb v roce 2010, kdy podporoval po uzavření magistrátní koalice mezi ODS a ČSSD opoziční TOP 09. Jeho podporovatelé zdŧrazňují, ţe je novou tváří. Naopak stoupenci Chalupy, bývalého ministra ţivotního prostředí a starosty Prahy 6, svého kandidáta podporovali kvŧli jeho zkušenostem a jasným názorŧm. Protivníci mu vyčítají spojení s minulostí, jeho podporovatelŧm se přezdívá koalice Key Investments kvŧli stamilionŧm, které Prahy 6, 10 a 13, tedy oblasti stojící za Chalupou, vloţily do dluhopisŧ spravovaných firmou, která skončila v konkurzu. Sněm se bude dnes také zabývat nominacemi do vedení ODS. Údajně delegáti nominují pouze kandidáty do předsednictva, na post předsedy nikoho ale nenavrhnou. Humplík dal najevo, ţe by chtěl podpořit Miroslavu Němcovou, Petra Fialu a Svobodu. Příznivci Chalupy by rádi o jménech jednali na dalším sněmu. Na programu by také měl být návrh na změnu stanov. Údajně by se měl zúţit počet celostranických místopředsedŧ i počet samotných členŧ výkonné rady. Vizitka Filipa Humplíka, nového předsedy praţské ODS Humplíka na funkci předsedy praţské ODS navrhnul dosavadní šéf praţských občanských demokratŧ a bývalý praţský primátor Bohuslav Svoboda. Jeho protikandidátem byl místopředseda celostátní ODS Tomáš Chalupa. Datum narození: 12. ledna 1972 Vzdělání: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, obor masová komunikace Zaměstnání: od roku 1992 pracuje v reklamě (v řídících funkcích prošel agenturami Leo Burnett, Boomerang či Point2Point, od roku 2004 vedl agenturu Clubmark), nyní je spolumajitelem reklamní agentury Konektor a vydává sci-fi časopis XB-1. Členství ve straně: členem ODS je šest let, je místopředsedou místního sdruţení ODS Radlice a členem oblastní rady Prahy 5. Rodina: podruhé ţenatý, čtyři dcery Ostatní: Agentura Konektor připravovala kampaň praţské ODS v letošních sněmovních volbách. Patří k významným sponzorŧm ODS." Plné znění zpráv


URL| http://www.denik.cz/praha/snem-prazske-ods-zacal-jednat-o-svem-novem-vedeni-20131121.html

Šéfem praţské ODS je Filip Humplík, Chalupu porazil o pár hlasů 21.11.2013

e15.cz

str. 00

Domácí politika

Delegáti sněmu zvolili novým předsedou praţské ODS Filipa Humplíka. Do funkce ho navrhoval dosavadní šéf praţských občanských demokratŧ Bohuslav Svoboda. Podle neoficiálních informací nad druhým kandidátem a někdejším starostou Prahy 6 Tomášem Chalupou zvítězil o devět hlasŧ. Humplík dosud v ODS ţádné vysoké funkce nezastával. Je pouze členem oblastního sdruţení a místopředsedou místního sdruţení v Radlicích. Je spolumajitelem reklamní agentury Konektor, která připravovala sněmovní volební kampaň praţské ODS. Na kandidátním projevu podle svých slov mluvil o nutnosti ustavení jasné vize, kterou ODS v současné době ztratila. Svoboda: ODS se musí změnit od základu, proto podporuji Humplíka „Dnešní jednání je skutečně zásadní, protoţe to je o dalším vývoji ODS. Jsem přesvědčen, ţe ODS se musí změnit od základu. A to je také dŧvod, proč jsem se rozhodl pro osobu Filipa Humplíka,― řekl ještě před jednáním sněmu Svoboda. Humplík chtěl podle svých slov delegáty oslovit především snahou o „zakopání příkopŧ― a návrat ke kořenŧm ODS. Řekl také, ţe bez ohledu na výsledek sněmu by chtěl s Chalupou spolupracovat. Stejně reagoval i Chalupa. Nedovede si ale představit, ţe by si vzájemně dělali místopředsedy. Chalupa delegátŧm řekl, ţe by chtěl, aby v příštích volbách předsedu praţské ODS volili přímo členové strany. Chtěl by také omezení počtu místopředsedŧ o jednoho a vytvoření nového orgánu předsedŧ jednotlivých oblastí, kteří by se pravidelně scházeli. „Volby, které teď přijdou, budou teprve ty nejdŧleţitější,― poznamenal ke komunálním volbám, které se uskuteční příští rok. Situace v praţské ODS: Příznivci a odpŧrci Svobody Praţští občanští demokraté jsou delší dobu rozděleni na dvě části, příznivce a odpŧrce Svobody. Spolustraníci Humplíkovi vyčítali především to, ţe příliš neznají jeho názory. Někteří také poukazovali na jeho vystupování v době komunálních voleb v roce 2010, kdy podporoval po uzavření magistrátní koalice mezi ODS a ČSSD opoziční TOP 09. Jeho podporovatelé zdŧrazňují, ţe je novou tváří. Naopak stoupenci Chalupy, bývalého ministra ţivotního prostředí a starosty Prahy 6, svého kandidáta podporovali kvŧli jeho zkušenostem a jasným názorŧm. Protivníci mu vyčítají spojení s minulostí, jeho podporovatelŧm se přezdívá koalice Key Investments kvŧli stamilionŧm, které Prahy 6, 10 a 13, tedy oblasti stojící za Chalupou, vloţily do dluhopisŧ spravovaných firmou, která skončila v konkurzu. Filip Humplík Datum narození: 12. ledna 1972; Vzdělání: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, obor masová komunikace Zaměstnání: od roku 1992 pracuje v reklamě (v řídících funkcích prošel agenturami Leo Burnett, Boomerang či Point2Point, od roku 2004 vedl agenturu Clubmark), nyní je spolumajitelem reklamní agentury Konektor a vydává sci-fi časopis XB-1. Členství ve straně: členem ODS je šest let, je místopředsedou místního sdruţení ODS Radlice a členem oblastní rady Prahy 5. Plné znění zpráv


Ostatní: Agentura Konektor připravovala kampaň praţské ODS v letošních sněmovních volbách; patří k významným sponzorŧm ODS. Čtěte také: Bém: Ze strany Hudečka jde v projektu Blanka pouze o hysterický křik Svoboda: Metro A je na tom stejně jako tunel Blanka Kauza Opencard: obţaloba Hudečka a Svobody mŧţe padnout těsně před volbami

URL| 1040108

http://zpravy.e15.cz/domaci/politika/sefem-prazske-ods-je-filip-humplik-chalupu-porazil-o-par-hlasu-

Chalupa, nebo Humplík? Rozhádaná praţská ODS si vybere nového předsedu 21.11.2013

Hospodářské noviny Aleš Měřička

str. 04

Česko

Politika Exprimátor Bohuslav Svoboda jiţ na funkci kandidovat nechce Oba kandidáti slibují sjednocení strany v hlavním městě Bez jasného favorita začne dnes večer praţská ODS vybírat svého nového předsedu. O funkci, kterou jiţ nebude obhajovat bývalý primátor Bohuslav Svoboda, se ucházejí dva muţi reprezentující dvě hlavní skupiny občanských demokratŧ v hlavním městě. Přímo Svoboda navrhuje za svého nástupce Filipa Humplíka, místopředsedu místního sdruţení ODS Radlice, spolumajitele PR agentury Konektor a jednoho z největších sponzorŧ strany. Proti němu se postaví místopředseda partaje a bývalý ministr ţivotního prostředí Tomáš Chalupa, za jehoţ starostování v Praze 6 městská část svěřila několik set milionŧ firmě Key Investments. Nyní se radnice snaţí dostat zpět alespoň část ze 167 milionŧ, které se jí nevrátily. Chalupa se v minulosti mohl spolehnout na podporu organizací, které byly se Svobodou v dlouhodobém sporu, tedy například Prahy 10, mimochodem další městské části, která utopila peníze v Key Investments. Musíme se sjednotit Kandidáti se shodují hlavně v tom, ţe se praţská ODS musí přestat hádat. „Oba tábory se ve čtvrtek střetnou, ale naší ambicí je, aby Praha odešla více jednotná,― říká Chalupa. Podobně hovoří i Humplík, jehoţ výhodou mŧţe být to, ţe se dosavadních konfliktŧ neúčastnil. „Není zatíţen spory a historií těchto sporŧ,― řekl Lukáš Herold, místopředseda oblasti Prahy 5, která jej na funkci předsedy praţské ODS navrhla. „Zatím to vidím velmi vyrovnaně, pochopitelně doufám, ţe zvítězím,― prohlašuje Humplík o svých šancích na dnešním sněmu. Chalupa nechtěl výsledek dnešní volby předsedy regionu odhadovat, nicméně podle informací HN má o něco více hlasŧ zajištěna právě skupina kolem Bohuslava Svobody, která do funkce prosazuje Humplíka. Sám Svoboda minulý týden oznámil, ţe jiţ nebude kandidovat. Bývalý primátor, který praţskou ODS značně rozděloval, tím mŧţe situaci odblokovat, navíc po velmi slabém výsledku strany v parlamentních volbách by měl obhajobu funkce značně ztíţenou. Usiluje však o zvolení celostátním místopředsedou občanských demokratŧ, a před lednovým kongresem si proto potřebuje zajistit podporu, a to primárně ve svém domovském regionu. Lidem kolem bývalého primátora se do programu dnešního regionálního sněmu podařilo prosadit také nominace na kongres, coţ se naopak velmi nelíbí Chalupovi, podle nějţ by se praţští straníci měli sejít ještě jednou v lednu. „Dost dobře si neumím představit, ţe bychom dělali nominaci na kongres, kdyţ ani pořádně nevíme, kdo kandiduje,― zlobí se Chalupa. Svobodova část praţské ODS jej převálcovala před volbami do sněmovny, kdy se jí poměrně těsně podařilo prosadit svou verzi kandidátní listiny. Exministr se na ni přitom vŧbec nedostal.



Nejsem Svobodova loutka To, ţe se Svoboda nyní rozhodl nekandidovat do vedení regionu, nazývá Humplík „velkým státnickým počinem―. Chalupa je jiţ v hodnocení exprimátorova kroku o poznání příkřejší. „Vstřícný nevstřícný, to nedovedu posoudit. On sám si uvědomuje, ţe příkopy v praţské ODS jsou nejhlubší, jaké kdy byly, a proto nekandiduje,― říká Chalupa. K Humplíkovi má Svoboda určitě blíţe neţ druhý kandidát, agentura Konektor také stála za praţskou částí předvolební kampaně ODS, která se zaměřila hlavně na Miroslavu Němcovou a Bohuslava Svobodu. Společnou řeč navíc oba muţi nacházejí, i co se týče takzvaných kmotrŧ či politických podnikatelŧ. „Často se mě někdo zeptá, proč někoho prostě nevyhodíme. No protoţe jsme demokratická strana, ctíme taky presumpci neviny. Jak ale říkám, tyhle lidi je prostě potřeba legálně vypráskat,― prohlásil letos na jaře Humplík. Jeho slovo přitom v ODS má váhu i proto, ţe stranu uţ roky sponzoruje milionovými částkami. Podnikatel odmítá, ţe by byl nastrčenou figurou ovládanou Svobodou. „Slyšel jsem minimálně o pěti lidech, co říkají, ţe jsem jejich člověk. Jsem rád, ţe mě Bohuslav Svoboda podpořil, ale jsem tady sám za sebe,― tvrdí Humplík. Na dnešním sněmu asi přijde řeč také na komunální volby a výběr kandidáta na primátora. Téma chce otevřít Chalupa, Svobodŧv tábor se mu naopak brání s tím, ţe je to předčasné. „O bytí, či nebytí ODS budou rozhodovat příští komunální volby. Naši vlastní starostové napříč Prahou začínají zvaţovat, zda vŧbec budou kandidovat za ODS. Musíme říct, ţe bojujeme o kaţdého člena a o kaţdého člověka, který u nás něco udělal ― tvrdí bývalý ministr. Podle Humplíka je však dnes představa, ţe bude mít ODS primátora, poněkud úsměvná. „Ale jestli ODS zvolí nové vedení a přijme směr, který preferuji, a shodne se, ţe jsem vhodný kandidát na primátora, tak se toho ujmu a jsem na to připraven,― dodává podnikatel. *** Tomáš Chalupa (38 let) Vzdělání 1993-1995 Fakulta sociálních věd UK, katedra ţurnalistiky a masové komunikace 1993-1996 Filozofická fakulta UK, obor politologie-historie 1994-2002 Právnická fakulta UK, obor právo a právní věda Zaměstnání Od roku 2002 vedl téměř devět let radnici Prahy 6, kde vystřídal Pavla Béma. V květnu 2010 se díky preferenčním hlasŧm dostal do sněmovny, o rok později ho Petr Nečas jmenoval ministrem ţivotního prostředí, kde vydrţel aţ do pádu Nečasovy vlády v červenci 2013. Členství ve straně Členem ODS je od roku 1992. Od roku 2006 byl do dubna 2010 členem Výkonné rady ODS. V listopadu 2012 byl zvolen místopředsedou strany. Ostatní V dubnu 2013 získal anticenu Ropák roku. Oba tábory se střetnou, ale naší společnou ambicí je, aby Praha odešla více jednotná. TOMÁŠ CHALUPA místopředseda ODS Filip Humplík (41 let) Vzdělání: Fakulta sociálních věd UK, obor masová komunikace Zaměstnání: Od roku 1992 pracuje v reklamě (v řídících funkcích prošel agenturami Leo Burnett, Boomerang či Point2Point, od roku 2004 vedl agenturu Clubmark), nyní je spolumajitelem reklamní agentury Konektor, která připravovala kampaň praţské ODS v letošních sněmovních volbách. Vydává sci-fi časopis XB-1. Členství ve straně: Členem ODS je šest let, je místopředsedou místního sdruţení ODS Radlice a členem oblastní rady Prahy 5. Ostatní Patří k významným sponzorŧm ODS. Proč někoho prostě nevyhodíme? No protoţe jsme demokratická strana, ctíme taky presumpci neviny. Jak ale říkám, tyhle lidi je prostě potřeba legálně vypráskat,. FILIP HUMPLÍK místopředseda místního sdruţení ODS Radlice Foto popis| O autorovi| Aleš Měřička, [email protected]

Je v ČT cenzura? Spor posoudí komise 21.11.2013

Lidové noviny str. 05 VERONIKA BERNÁ

Domov

PRAHA Uznávaný sociolog, dopisovatelka pro dánský deník či britský novinář. I ti budou v následujících týdnech hodnotit, jestli v České televizi panuje cenzura. Do expertní komise, která má oţehavý spor uvnitř veřejnoprávního média rozetnout, přizval generální ředitel ČT Petr Dvořák celkem pět osobností. Plné znění zpráv


„Sejdou se mimo naši budovu. Do jejich rozhodování by neměl zasáhnout ţádný ze zaměstnancŧ,― řekl Dvořák na včerejším jednání Rady České televize. Výsledky analýzy, které chce mít v ruce do 11. prosince, hodlá radním předloţit na dalším zasedání. Potrestat pak plánuje ty, kdo případně pochybili, ale i „moţná křivá obvinění―. To, zda k ovlivňování zpravodajství docházelo, budou posuzovat korespondentka dánského deníku Politiken Dana Schmidt, britský novinář Rob Cameron, sociolog Jaromír Volek, prorektor Univerzity Karlovy Michal Šobr a předsedkyně Komise pro etiku při Syndikátu novinářŧ Barbora Osvaldová. Panelem odborníkŧ Dvořák reaguje na podnět 23 redaktorŧ, editorŧ a moderátorŧ, z nichţ veřejně známá jsou jen jména moderátorky Daniely Drtinové a odboráře a dnes uţ bývalého zástupce šéfredaktora Adama Komerse. Většina podle nich neoprávněných zásahŧ má prý společného jmenovatele – prezidenta Miloše Zemana. O tom, jak konkrétně bude komise pravdivost podnětu posuzovat, Osvaldová rámcovou představu má. „Nejdříve nám ukáţou natočený hrubý materiál a potom ten sestříhaný, který byl zveřejněn. Podle toho se rozhodne, jestli v ČT manipulace existuje,― řekla LN. Kritici tvrdí, ţe vedení zpravodajství pod taktovkou jeho ředitele Zdeňka Šámala a šéfredaktora Petra Mrzeny například „utlumilo― reportáţ o prezidentovi vrávorajícím u korunovačních klenotŧ. Proti podnětu se ohradil nejen Šámal, ale i více neţ šest desítek redaktorŧ a dalších zaměstnancŧ ČT, kteří tvrdí, ţe k porušování funkce „veřejné sluţby― či k manipulativní úpravě zpráv nedochází. Jediný, kdo údajně zná jména všech stěţovatelŧ, je předseda Rady ČT Milan Uhde, na něhoţ se kritici obrátili. Přestoţe nikdo z radních proti sloţení komise námitky neměl, Uhde o něm chce s autory podnětu promluvit. S tím většina členŧ rady nesouhlasí, ohrozí se tím prý jejich nezávislost. *** Kdo posoudí vysílání ČT * Dana Schmidt Česká novinářka a dlouholetá zahraniční korespondentka dánského deníku Politiken. V Dánsku ţurnalistiku také studovala. Pracuje zejména jako dopisovatelka ze střední Evropy. * Rob Cameron Britský novinář. Od roku 2004 pracuje jako korespondent BBC pro Českou republiku a Slovensko. Pŧsobil v Českém rozhlase – Radio Praha a Deutsche Welle, přednáší na New York University of Prague. * Jaromír Volek Jeden z nejznámějších českých sociologŧ a mediálních odborníkŧ. Přednáší na Katedře mediálních studií a ţurnalistiky (Fakulta sociálních studií) Masarykovy univerzity. Zabývá se teoretickými studiemi i konkrétními médii – napsal například analýzu s názvem Reformátování hlavní zpravodajské relace ČT Události. * Barbora Osvaldová Je předsedkyní Komise pro etiku při Syndikátu novinářŧ ČR a vedoucí katedry ţurnalistiky na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK, kterou spoluzakládala. * Michal Šobr Prorektor pro vnější vztahy Univerzity Karlovy, byl jmenován docentem v oboru teorie a praxe ţurnalistiky. Coby pedagog se zaměřuje například na metodologii televizní a filmové ţurnalistické tvorby. Výsledky analýzy hodlá radním předloţit na dalším zasedání. Potrestat pak plánuje ty, kdo případně pochybili, ale i „moţná křivá obvinění―. Foto popis| Jména všech stěţovatelŧ na údajné cenzorské zásahy zná jen předseda Rady ČT Uhde. Na snímku je s šéfem televize Dvořákem. Foto autor| FOTO MAFRA – P. TOPIČ

Odepsaný a vyřízený Miloš Zeman? 21.11.2013

parlamentnilisty.cz Jiří Hroník

str. 00

Zprávy

POLITOLOGOVÉ Někteří oponenti a odpŧrci hlavy státu jsou přesvědčeni, ţe volební debakl SPOZ a poráţka lidí okolo Michala Haška uvnitř ČSSD znamenají konec éry silného prezidenta Miloše Zemana i úvah o poloprezidentském systému. Oslovení politologové však soudí, ţe ne příliš pevná vláda, která vznikne z předčasných voleb, mu dá ještě dost příleţitostí svou politickou sílu ukázat. Poráţkou Michala Haška a jeho lidí ve vedení ČSSD přišel prezident Miloš Zeman minimálně na nějakou dobu o moţnost, ţe se mu podaří přeměnit sociální demokracii k obrazu svému a ţe v ní bude mít značný neformální vliv. Navíc v předčasných volbách propadla strana, která nese jeho jméno, takţe se na sněmovním kolbišti neobjeví SPOZ, přes níţ by mohl zasahovat do politiky. A ke konci se chýlí pŧsobení Plné znění zpráv


Rusnokovy vlády, za jejíhoţ duchovního otce bývá povaţován. I proto se objevují úvahy, ţe skončila éra silného prezidenta Zemana. ―Já bych s hodnocením Zemanovy politické síly ještě počkal, protoţe nevíme, jak dopadnou probíhající jednání o vládě, co z nich vzejde a jaké budou kupříkladu vztahy Miloše Zemana a Andreje Babiše. On se určitě bude snaţit o to, aby měl nějakého spojence v nové vládě. Třeba se mu to nepodaří, jak by si představoval, ale přesto bych ještě počkal aţ podle toho, jak bude fungovat vláda,― říká pro ParlamentníListy.cz Josef Mlejnek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Prezidentovi nahraje, ţe nový premiér silný nebude Podle politologa Jana Kubáčka ale prezident Zeman nyní jen vyčkává, protoţe si uvědomuje, ţe čas hraje v jeho prospěch. ―Očekávám, ţe vláda, která vznikne, bude velmi křehká. Premiér nebude silný, nebude mít stabilní a pevnou podporu uvnitř vládní koalice, ani ve sněmovně, ani ve svém klubu a myslím, ţe ani ve členské základně. To je samozřejmě příleţitost pro prezidenta republiky, který určitě nerezignuje na svoje názory, na některá výrazná témata a na aktivní vstupování do politiky,― uvádí pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček. To, ţe je teď o hlavě státu mnohem méně slyšet, přičítá politolog jednak nynějšímu zdravotnímu handicapu, ale i tomu, ţe Zemanovu roli při některých akcích úspěšně naplňuje premiér Jiří Rusnok. ―To se u moţného budoucího premiéra Bohuslava Sobotky dít nebude a ani prezident nebude chtít rezignovat na svoji účast jak na aktivním domácím poli, tak zejména v zahraničních vztazích. Myslím, ţe výrazný Miloš Zeman v současnosti pouze nabírá síly a připravuje se k dalším krokŧm,― konstatuje politolog Jan Kubáček. Při druhém pokusu by si Zeman mohl vliv upevnit ―Debakl SPOZ je pro Miloše Zemana tak jako tak těţká rána. Kdyby se realizovalo to, co si asi představoval, ţe ČSSD bude mít něco přes dvacet, komunisté to, co mají, a zemanovci nějakých deset, tak takovou sestavu by zaštiťoval a byli bychom blízko k poloprezidentskému systému. Tenhle model ale volbami vypadl ze hry a v dŧsledku toho bude pozice Miloše Zemana určitě slabší, neţ očekával,― konstatuje politolog Josef Mlejnek. Přesto doporučuje nepředbíhat se soudy, protoţe se nová vláda teprve formuje a neví se, jak to dopadne. ―Sobotka ji mŧţe sestavit, ale pak ji mohou zemanovci v ČSSD při hlasování podtrhnout nohy a nebude. Přišel by druhý pokus a při něm by si Miloš Zeman mohl vliv znovu upevnit. O poloprezidentský systém by hodně stál, to je známá věc, ale v tuto chvíli to vypadá tak, ţe své představy bude muset trochu zkorigovat,― míní Josef Mlejnek. Česká veřejnost čeká od hlavy státu aktivní roli Právě od volebního krachu SPOZ a poráţky Haškova křídla v ČSSD si Zemanovi odpŧrci slibují, ţe uţ nehrozí poloprezidentský systém, k němuţ Zemanovo počínání především podle politikŧ ODS a TOP 09 od pádu Nečasovy vlády směřovalo. Očekávají, ţe teď uţ si politické strany nenechají svou roli prezidentem dobrovolně zmenšovat a Miloš Zeman bude bez spojencŧ a bez vlivu na vládu, jen tak silný, jak má podle ústavních zvyklostí být. I kdyţ prŧzkumy z doby prezidentské volby ukazovaly, ţe lidé chtěli za hlavu státu aktivního politika, který bude i mediátorem. ―Pravda je, ţe to mediátorství si Miloš Zeman vysvětluje velmi divoce, ale přesto tam stále zŧstává ta aktivní role, která je českou veřejností očekávána a která je často i v kompetenci Ústavy,― upozorňuje Jan Kubáček s tím, ţe Zemanovu roli očekává silnou i vzhledem k tomu, ţe vládní koalice nebude pevná. Předčasné volby oslabily neformální sílu přímé volby ―Bude značně nestabilní uţ i tím, ţe poslanecké kluby se teprve ustavují, ale i tím, ţe ve sněmovně nemáme sedm politických stran, ale nejméně patnáct, protoţe u všech politických stran kromě KSČM vidím nejméně dvě skupiny, a to ještě nemluvím o výrazných jednotlivcích. A to jsme jsme teprve na začátku vládnutí. A protoţe ani ekonomické výhledy ještě nejsou nijak pozitivní, tak situace na sociální, ekonomické i politické úrovni je velmi křehká - a to nahrává aktivnímu prezidentovi,― vysvětluje Jan Kubáček. Plné znění zpráv


Volební krach strany, která nese jeho jméno, mohl Zemanovu pozici oslabit i u veřejnosti. ―Měl přímý mandát z voleb a před veřejností vystupoval vŧči vládě Petra Nečase jako někdo, kdo má nejen přímý, ale i čerstvý mandát. A přímo i nepřímo tak tehdejší koalici říkal, ţe svŧj mandát prohospodařila, ţe nemá legitimitu vládnout. Teď máme nově zvolenou sněmovnu, ta má vŧči Miloši Zemanovi mandát čerstvější. Uţ jen to, ţe došlo k předčasným volbám, tu neformální sílu přímé prezidentské volby trochu oslabuje,― podotýká politolog Josef Mlejnek. Zeman určitě přijde s tématy dŧleţitými pro běţného občana Oslabení Zemanova vlivu u veřejnosti povaţuje Jan Kubáček za záleţitost spíše mediálně metropolitní interpretace. ―Tato interpretace ţije mezi novináři a v řadě krajských metropolích. Ale jak vyjedete do okresních či spádových měst, do regionŧ venkova, tak tam je mínění zcela jiné. Tam očekávají, ţe tady bude silný, výrazný politický hráč. Uvědomuje si to mimochodem i Andrej Babiš, a proto putuje zemí, protoţe mu to mŧţe dát veřejnou podporu i potenciál. A stejně výrazný bude i Miloš Zeman,― tvrdí Jan Kubáček. Je přesvědčen i o tom, ţe rovněţ zdravotní stav povede Miloše Zemana k tomu, aby byl právě teď aktivní, protoţe sil a energie bude mít do budoucna spíš méně. ―Jak si vykolíkuje hřiště na začátku nové vlády, tak takové ho bude mít. Proto čekám, ţe jeho role bude výrazná. Bude sázet na to, ţe si vybere pár dobrých, zajímavých témat dŧleţitých pro celospolečenskou diskusi a pro běţného občana. Pak mu tahle aktivní role bude nejen prominuta, ba dokonce některými i oceňována,― dodává pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček.


Předsedou praţské ODS se stal Filip Humplík, porazil Chalupu 21.11.2013

tyden.cz str. 00 ČTK

Politika

Novým předsedou praţské ODS se stal Filip Humplík. Porazil místopředsedu ODS Tomáše Chalupu, podle neoficiálních informací o devět hlasŧ. Rozhodli o tom na čtvrtečním zasedání delegáti regionálního sněmu. Humplíka do funkce navrhoval dosavadní předseda Bohuslav Svoboda. Sněm se bude ještě zabývat nominacemi do celostátního vedení ODS, delegáti také chtějí navrhnout změnu stranických stanov. Řešit naopak nebudou kandidátní listinu do Evropského parlamentu. Novým předsedou praţské ODS se stal Filip Humplík. Porazil místopředsedu ODS Tomáše Chalupu, podle neoficiálních informací o devět hlasŧ. Rozhodli o tom na čtvrtečním zasedání delegáti regionálního sněmu. Humplíka do funkce navrhoval dosavadní předseda Bohuslav Svoboda. Sněm se bude ještě zabývat nominacemi do celostátního vedení ODS, delegáti také chtějí navrhnout změnu stranických stanov. Řešit naopak nebudou kandidátní listinu do Evropského parlamentu. Humplík dosud v ODS ţádné vysoké funkce nezastával. Je pouze členem oblastního sdruţení a místopředsedou místního sdruţení v Radlicích. Je spolumajitelem reklamní agentury Kolektor, která připravovala sněmovní volební kampaň praţské ODS. Na kandidátním projevu podle svých slov mluvil o nutnosti ustavení jasné vize, kterou ODS v současné době ztratila. "Dnešní jednání je skutečně zásadní, protoţe to je o dalším vývoji ODS. Jsem přesvědčen, ţe ODS se musí změnit od základu. A to je také dŧvod, proč jsem se rozhodl pro osobu Filipa Humplíka," řekl před jednáním sněmu Svoboda. Humplík chtěl podle svých slov delegáty oslovit především snahou o "zakopání příkopŧ" a návrat ke kořenŧm ODS. Řekl také, ţe bez ohledu na výsledek sněmu by chtěl s Chalupou spolupracovat. Stejně reagoval i Chalupa. Nedovede si ale představit, ţe by si vzájemně dělali místopředsedy.



Chalupa delegátŧm řekl, ţe by chtěl, aby v příštích volbách předsedu praţské ODS volili přímo členové strany. Chtěl by také omezení počtu místopředsedŧ o jednoho a vytvoření nového orgánu předsedŧ jednotlivých oblastí, kteří by se pravidelně scházeli. "Volby, které teď přijdou, budou teprve ty nejdŧleţitější," poznamenal ke komunálním volbám, které se uskuteční příští rok. Praţští občanští demokraté jsou delší dobu rozděleni na dvě části, příznivce a odpŧrce Svobody. Humplíkovi spolustraníci vyčítali především to, ţe příliš neznají jeho názory. Někteří také poukazovali na jeho vystupování v době komunálních voleb v roce 2010, kdy podporoval po uzavření magistrátní koalice mezi ODS a ČSSD opoziční TOP 09. Jeho podporovatelé zdŧrazňují, ţe je novou tváří. Naopak stoupenci Chalupy, bývalého ministra ţivotního prostředí a starosty Prahy 6, svého kandidáta podporovali kvŧli jeho zkušenostem a jasným názorŧm. Protivníci mu vyčítají spojení s minulostí, jeho podporovatelŧm se přezdívá koalice Key Investments kvŧli stamilionŧm, které Prahy 6, 10 a 13, tedy oblasti stojící za Chalupou, vloţily do dluhopisŧ spravovaných firmou, která skončila v konkurzu. Sněm se bude ještě večer také zabývat nominacemi do vedení ODS. Údajně delegáti nominují pouze kandidáty do předsednictva, na post předsedy nikoho ale nenavrhnou. Humplík dal najevo, ţe by chtěl podpořit Miroslavu Němcovou, Petra Fialu a Svobodu. Příznivci Chalupy by rádi o jménech jednali na dalším sněmu. Na programu by také měl být návrh na změnu stanov. Údajně by se měl zúţit počet celostranických místopředsedŧ i počet samotných členŧ výkonné rady. Filip Humplík Datum narození: 12. ledna 1972 Vzdělání: Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, obor masová komunikace Zaměstnání: od roku 1992 pracuje v reklamě (v řídících funkcích prošel agenturami Leo Burnett, Boomerang či Point2Point, od roku 2004 vedl agenturu Clubmark), nyní je spolumajitelem reklamní agentury Konektor a vydává sci-fi časopis XB-1. Členství ve straně: členem ODS je šest let, je místopředsedou místního sdruţení ODS Radlice a členem oblastní rady Prahy 5. Rodina: podruhé ţenatý, čtyři dcery Ostatní: - Agentura Konektor připravovala kampaň praţské ODS v letošních sněmovních volbách. - Patří k významným sponzorŧm ODS.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/predsedou-prazske-ods-se-stal-filip-humplik-porazilchalupu_289669.html

Smířlivost, nebo ostraţitost vůči Íránu? 22.11.2013

ČT 24

str. 06

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Roky neúspěšných jednání a teď naděje na zásadní prŧlom. Rozhovor o íránském jaderném programu patří ke stálicím světové diplomacie. A upřímně, taky k tématŧm s aureolou dŧleţitého problému, od kterého ale nikdo nečeká ţádný posun. Teď je to však jinak. Motivace klíčových hráčŧ se změnila a dává výraznou šanci na dohodu. Dohodu, která by mohla překreslit politickou mapu Blízkého východu a zásadně ovlivnit celý svět. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------"Smrt Americe", zní jako kaţdý listopad v íránských ulicích. Oslava přepadení americké ambasády studentskými revolucionáři je ale po 34 letech skromnější, bez hojné pouliční výzdoby nenávistných plakátŧ a bez podpory Plné znění zpráv


prezidenta. Hasan Rouhání mluví k Západu novým tónem, a sklízí stejnou ozvěnu. Poprvé po třech dekádách si americký a íránský prezident zatelefonovali. A Barack Obama nabízí i zmírnění sankcí. Barack OBAMA, prezident USA -------------------Mohli bychom trochu povolit kohoutek a poskytnout velmi malou úlevu. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Co za to? Svět chce od Teheránu slib, ţe přestane obohacovat uran na dvacet procent. A připustí více kontrol. Prozatímní dohoda má být první krok k dlouhodobé smlouvě. Západ se obává, ţe islámský stát vyvíjí jaderné zbraně. Írán to odmítá. Tvrdí, ţe atom je zdroj mírového rozvoje, na který má právo. Laurent FABIUS, francouzský ministr zahraničí -------------------Existuje sice právo na jadernou energii, ale ne na jaderné zbraně. Íránci zatím neakceptovali tuto naši pozici. Doufám, ţe to udělají. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Íránce donutily k jednání sankce. Omezený vývoz ropy a zmraţená zahraniční konta zemi dostala na kolena. Hospodářství i měna se stále propadají. Otěţe vyjednávání ale nedrţí prezident, nýbrţ skutečný vládce novodobé Persie, duchovní vŧdce Alí Chameneí. Alí CHAMENEÍ, duchovní vŧdce Íránu -------------------Co se týče práv íránského národa, neustoupíme ani o milimetr! Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Americkou diplomacii brzdí pro změnu Kongres. " Je to past", tvrdí republikáni o nové vstřícnosti Teheránu. Raději by mu naloţili další porci sankcí, stejně jako Izrael. Podle něj hraje Írán o čas. Tak jako před deseti lety. Díky malým ústupkŧm tehdy odvrátil sankce a západ se napálil. Centrifugy brzy jely naplno. Benjamin NETANJAHU, izraelský premiér -------------------Byla by velká chyba kapitulovat právě teď, kdyţ je Írán pod velkým tlakem. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Jaderný program má nejméně tucet stanovišť. Často uvnitř vojenských základen. Některé dříve navštívili mezinárodní inspektoři. Podle opozičních Íráncŧ má ale země svá tajemství. Petr ZAVADIL, zpravodaj ČT, Paříţ -------------------Krátce před zahájením jednání zveřejnila jedna z íránských opozičních skupin tady v Paříţi existenci dalšího jaderného zařízení, které podle ní rozhodně neslouţí k mírovým účelŧm. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Má být skryté ve vojenském komplexu nedaleko Isvahánu. V 600 metrovém tunelu. Íránští aktivisté poţadují, aby ho navštívili mezinárodní inspektoři. Mehdí ABRÍČAMČÍ, předák Národní rady íránského odporu -------------------Máme vysoce postavené zdroje na ministerstvech i v Revolučních gardách. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Vyjednavači v Ţenevě hrají o mnoho. Izraelští piloti uţ trénují dlouhé lety. A pokud nedojde k dohodě, taky Washington mluví o všech moţnostech, tedy včetně útoku. Tvrdá řeč zemí, které perská propaganda nazývá Satany. Nakonec i v Ţenevě Ďábel vězí v detailu. Petr Zavadil a Hana Scharffová, Česká televize. Michal KUBAL, moderátor -------------------Takţe Obama potřebuje aspoň nějaký úspěch, aby se zapomnělo na vnitroamerické problémy. Francouzský prezident by taky rád získal plusové body. Evropa je nadšená z naděje na dohodu. Íránce tlačí kruté sankce do kouta a nový umírněný prezident chce vyuţít šance. Všichni ale čelí opozici doma. A do toho výhled na silnější Írán spojuje nespojitelné. Izrael jedná o spolupráci se Saúdskou Arábií. Do chaosu na mezinárodní šachovnici teď vnese jasno Michael Romancov. Dobrý večer. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Dobrý večer. Michal KUBAL, moderátor -------------------Je svět opravdu blíţ dohodě o íránském jaderném programu, neţ kdy předtím v posledních deseti letech, řekněme? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Tak v kontextu těch posledních deseti let to tak skutečně vypadá, ale já se obávám, ţe v tento okamţik je ještě příliš brzo na to, abychom řekli, jestli ano nebo ne. Jsou to diplomatická jednání. Mŧţe se stát, ţe během deseti minut po skončení tohoto pořadu agentury přinesou nějakou informaci a mŧţe se stát, ţe se jaksi nedočkáme vŧbec ničeho. Takţe těţko říct. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jak velkou roli v tom hraje ta zmiňovaná osobní motivace těch velkých hráčŧ? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Určitě osobní motivace je dŧleţitá. Vy jste zmínil Baracka Obamu. On má obrovské problémy doma, jistě by pro něj bylo lákavé, kdyby získal velký zahraničně politický úspěch. Je třeba si uvědomit, ţe kdyby se mu podařilo vlastně prolomit ty ledy, které jsou mezi Íránem a Spojenými státy, tak by mohl být z historického hlediska, dejme tomu, přirovnán ke Kissingerovi, který se dokázal dohodnout s Čínou. Takţe v tomto ohledu by to zafungovat mohlo. Ale ve hře jsou ještě další aktéři. A nesmíme zapomenout na to, ţe ta opozice domácí, kterou jste také zmínili, je nesmírně silná, je tady vlivná izraelská lobby, a ta si taky jaksi nechce tuhle tu příleţitost nechat ujít, protoţe se jedná o něco, co je povaţováno za "jejich vitální" zájem. Michal KUBAL, moderátor -------------------A samozřejmě samotný Izrael varuje, ţe Teherán se snaţí jenom koupit čas, ţe chce opět získat čas na to, aby například mohl vyvíjet v klidu někde v utajených zařízených atomovou bombu. Myslíte, ţe to je reálné? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Myslím si, ţe to určitě reálné je, protoţe na tomhle tom se v zásadě shodlo, shodla podstatná část světového společenství. Je třeba si uvědomit, ţe ty sankce, které jsou vŧči Íránu uplatňovány, tak mají v zásadě velice širokou mezinárodní podporu. Čili tady v tomhle tom ohledu si myslím, ţe to je víc neţ to příslovečné, ţe není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Michal KUBAL, moderátor -------------------A Saúdská Arábie a Izrael, dříve nepřátelé, v Saúdské Arábii se nemŧţe říct slovo Izrael, najednou spojenci. Je to nová mapa Blízkého východu? Plné znění zpráv


Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------V tomto ohledu ano, protoţe řada odborníkŧ tvrdí, ţe vlastně to nepřátelství mezi šíity a sunnity, přičemţ v čele toho jednoho bloku stojí Írán, toho druhého Saúdská Arábie, ţe to je vlastně ten, ta nejzřetelnější kultura nové geopolitiky Blízkého východu. A v tomto ohledu se kaţdý spojenec k libovolné z těch stran samozřejmě hodí. A Írán a Saúdská Arábie, pardon, Saúdská Arábie a Izrael jsou spojeni právě tím, ţe jejich nepřítelem je Írán. Michal KUBAL, moderátor -------------------Tak na světové šachovnici uţ máme o něco jasněji. Díky za to Michaelu Romancovi. Díky. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Taky děkuji, na shledanou.

Sobotka před krachem a vláda v nedohlednu. Politologové zmínili restituce, poplatky i Haška 22.11.2013

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka

Politologové

POLITOLOGOVÉ Šéf ČSSD Bohuslav Sobotka není po prezidentově pověření o jednání k sestavení vlády v lehké situaci. Vyjednávání provází spory o klíčové rezorty. Neshody panují také stále v otázce daní, církevních restitucí a v dalších programových bodech. Politologové Jan Kubáček a Rudolf Kučera ParlamentnímListŧm.cz řekli, co mŧţe následovat.

Miloš Zeman ve čtvrtek pověřil Bohuslava Sobotku jednáním o sestavení vlády. Sobotka poté prohlásil, ţe sociální demokracie bude kromě postu premiéra usilovat i o Ministerstvo vnitra a financí. O křeslo ministra financí ale projevuje zájem i Andrej Babiš. Ten uvedl, ţe hnutí ANO bez tohoto postu do vlády nepŧjde. ―Pokud chce ČSSD Ministerstvo financí, tak bude muset vládnout s někým jiným," řekl Babiš v páteční MF Dnes.

Dohady kolem daní, postu šéfa sněmovny a restitucí

Spory mají obě partaje také v otázce daní a v otázce obsazení postu předsedy Poslanecké sněmovny. Sporné body bude dnes posuzovat grémium a předsednictvo ČSSD před sobotním jednáním sociálních demokratŧ s reprezentanty hnutí ANO.

I nadále pokračují dohady kolem církevních restitucí. Sobotka se zatím se zástupci církví na sníţení restitučních náhrad nedohodl. Místopředsedkyně ČSSD Alena Gajdŧšková, která bude za sociální demokraty vyjednávat o restitucích, v České televizi uvedla, ţe v Poslanecké sněmovně existuje dostatečný počet hlasŧ pro změnu restitučního zákona. ―Já neříkám, ţe to uděláme, ale síla na to v Poslanecké sněmovně je. A toho jsme si vědomi my a určitě i církve tady,― řekla v Událostech, komentářích.



Poplatky ve zdravotnictví

Shoda nepanuje ani na tématu regulačních poplatkŧ ve zdravotnictví. Zatímco hnutí ANO a ČSSD se shodly na jejich zrušení, lidovci mají jiný názor. ―Trváme na zachování poplatkŧ za recept," řekla Zuzana Roithová. KDU-ČSL také ústy svého prvního místopředsedy dává najevo, ţe lidovci mají v tuto chvíli stejně daleko do opozice, jako do koalice.

A Andrej Babiš před nedávnem nevyloučil moţnost, ţe by mohla vzniknout menšinová koalice ANO a ČSSD bez lidovcŧ, která by se ale opírala o podporu čtrnácti poslancŧ Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury. ―Lidovci mají problém s mou lustrací, někteří naši členové zase mají problém, ţe KDU-ČSL financuje přítel Františka Mrázka pan Luděk Sekyra. Předseda lidovcŧ Pavel Bělobrádek nebyl v médiích ani schopen říci, kolik milionŧ jim dal. Doufám, ţe zprŧhlední své financování. Bylo by špatné, kdyby byly strany řízené ze zákulisí,― sdělil Právu Babiš s tím, ţe Tomio Okamura má stejný počet poslancŧ jako lidovci a Babišovi experti budou analyzovat jeho zákon o obecném referendu.

Podpoří vládu Hašek?

Otázka také je, do jaké míry bude skupina kolem Michala Haška tolerovat vyjednané kompromisy. Podle něj by třeba odstoupení od návrhu na progresivní zdanění byla chyba. Na dotaz Práva, zda v případě ústupu od progresivního zdanění bude hlasovat proti dŧvěře vládě, nebo nepodpoří koalici při hlasování o některých zákonech, odpověděl: ―Nebudu ze sebe dělat přes noviny rebela. To, co vyjednají vyjednavači, musí projít vnitřní diskusí sociální demokracie, určitě se o tom bude mluvit na předsednictvu, ústředním výkonném výboru, určitě o tom bude jednat poslanecký klub. Sociální demokracie musí tuto vnitřní debatu absolvovat. Nevzkazuji vŧbec nic, prostě drţím palce vyjednavačŧm, aby se jim podařilo vyjednat maximum z našeho volebního programu,― řekl Hašek Právu.

Jakýkoliv krach by znamenal oslabení Sobotky

Situace pro Bohuslava Sobotku pověřeného jednáním o sestavení vlády to tedy jistě není záviděníhodná. ―V momentě, kdy získal pověření o vyjednávání o vládě, se samozřejmě ukazuje, ţe tato jednání jsou váţná a uţ z nich v podstatě není úniku, protoţe jde o závaznou nabídku od prezidenta republiky a jakýkoliv krach by znamenal oslabení a destabilizaci politické kariéry Bohuslava Sobotky," upozornil ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček. Buď uspěje v cestě osamělého premiéra, nebo končí

Podle něj se tak Sobotka buď stane premiérem a následně pŧjde o další boj o jeho pozici a o váhu ve straně a ve vládní koalici, anebo dojde na rychlý Sobotkŧv konec. ―Proto se dá očekávat, ţe bude i velmi ofenzivní ve vyjednáváních, a fakt, ţe si teď usurpuje pro sociální demokracii klíčová ministerstva, k tomu vţdy patří. Vzpomeňme si, ţe úplně stejně postupovala před třemi roky ODS, stejně tak předtím vítězové voleb Plné znění zpráv


vyjednávající o vládě. Patří to k tradici těchto vyjednávání a je to osvědčená taktika, ţe se poţaduje více, abyste posléze vyjednal rozumný kompromis. Zároveň Bohuslav Sobotka to dělá také proto, aby se uţ Andrej Babiš začal hlásit k vládě a licitovat o rezorty, aby ten nepopulární pel boje o funkce, o posty, o úřadování začal dopadat i na něj," míní Kubáček.

―Je to zkrátka stará osvědčená taktika politického matadora, akorát v současnosti zesílená tím, ţe pro Bohuslava Sobotku bude fatální - buď uspěje a bude pokračovat v těţké cestě osamělého premiéra, anebo neuspěje a jeho politická kariéra se uzavírá," zdŧraznil politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Příliš velké rozpory

Politolog Rudolf Kučera z Cevro Institutu vnímá podle svých slov Sobotkovu pozici jako komplikovanou. ―Já si myslím, ţe ani jeden z partnerŧ se nezbavil svých priorit, které by chtěl za kaţdou cenu prosadit. Takţe není vŧbec zřejmé, zda k dohodě dojde. Rozpory jsou příliš velké a navíc u sociální demokracie pořád převaţuje ideologický přístup, ANO je zase víc pragmatické a chce dosáhnout určitých pozic. A KDU-ČSL je čím dál tím nervóznější, protoţe bude zřejmě vyřazena z jednání. Sestavování vlády se tedy mŧţe ještě hodně protáhnout," řekl ParlamentnímListŧm.cz Kučera. Zeman bude sledovat, jak se Sobotka topí

―Prezident teď bude mít potěšení ze sledování toho, jak se ve vyjednávání Sobotka topí. Dal mu pověření k sestavování, řekl, ţe má dost času, ať na tom pracuje, ale k dohodě ve vyjednávání mu prezident nepomŧţe. Nechá ho být," doplnil Kučera.

Všechno, co Hašek řekne, bude vnímáno jako jeho pomsta

A vyjádřil se i k Michalu Haškovi. ―Všechno, co řekne, bude vnímáno jako uraţenost a snaha se pomstít. Myslím si, ţe Hašek moc šancí nemá. Navíc se špičky ČSSD kolem Sobotky sjednotily. A někteří z vyjednavačŧ mají ambice na ministerské posty, čili, ţe by to všechno Hašek zase rozvrátil, nepředpokládám. ČSSD bude mít dost starostí s hnutím ANO a s KDU-ČSL," uzavřel Kučera.




TEORIE 22.11.2013

Stavba

str. 42

Teorie

DENISE SCOTT BROWN Denise Scott Brown o politice venturiovcŧ ROSTISLAV ŠVÁCHA V knize Moderní architektura: Kritické dějiny obviňuje Kenneth Frampton Roberta Venturiho a jeho partnerku Denise Scott Brownovou z populismu, z uspokojování nízkých nárokŧ, jakými se vyznačuje vkus širokých vrstev americké konzumní společnosti. Venturiova kniha Sloţitost a protiklad v architektuře (1966, česky 2003) byla ještě podle Framptona skoro v pořádku. Kniha Poučení z Las Vegas, společné dílo Venturiho, Scott Brownové a Stevena Izenoura z roku 1972, však prý uţ akceptovala rozpad tradičního města, zpŧsobený trţní kapitalistickou ekonomikou, a začala oslavovat jeho scénografickou náhraţku, jakou dnes tvoří mamutí reklamní symboly a pseudoarchitektura kasin a nákupních středisek.1 Podobných obţalob z nadbíhání kapitalismu a politické pravici se venturiovci dočkali od anglických levicových kritikŧ, kdyţ v roce 1987 zvítězili v mezinárodní soutěţi na dostavbu Národní galerie na Trafalgarském náměstí v Londýně. 2 Vzpomínám si, ţe sovětský historik moderní architektury Andrej Ikonnikov spatřoval politický obsah tvorby venturiovcŧ někde jinde. V knize Architektura USA z roku 1979 sice tento sovětský autor neustále usvědčoval americkou kulturu z bezvýchodnosti a Venturiovu „antiarchitekturu― z tohoto ideologického hodnocení nevynechával. Jakoţto kritikovi americké kapitalistické společnosti však byli Venturi a Denise Scott Brownová Ikonnikovovi přesto sympatičtí. Upoutali ho totiţ svým nonkonformním, ne-li destruktivním postojem vŧči americkému architektonickému establishmentu, za nímţ se podle sovětského historika skrýval záporný postoj k establishmentu politickému. Ikonnikov zašel tak daleko, ţe Venturiho a jeho partnery zasadil do kontextu aktivit „nové levice― šedesátých let, hnutí amerických univerzitních intelektuálŧ, které tehdy útočilo na společenský systém Ameriky z neomarxistických pozic.3 Debatě o politickém smyslu tvorby venturiovcŧ dávají vzpomínky Denise Scott Brownové nový a nepochybně přesnější rozměr.4 Místo levicových idealistŧ, jací více dŧvěřují ideologii neţ realitě, v nich venturiovci vystupují jako realisté, kteří nepovaţují za vhodné léčit společenské neduhy Spojených státŧ levicovými recepty dovezenými z Evropy. To, co Venturi a Denise Scott Brownová zkoušejí, to spočívá ve snaze dívat se na Ameriku očima obyčejných Američanŧ – například obyvatel maloměstských Hlavních tříd nebo obyvatel příměstských Levittownŧ – a nepoměřovat zároveň estetické ideály chudých elitním vkusem vzdělané a bohaté střední třídy. Vzpomínky americké architektky a urbanistky však také prozrazují, ţe se i toto realistické a empatické stanovisko od sedmdesátých let ocitalo pod politickým tlakem zprava. Jak to Denise Scott Brownová naznačuje, u jejího a Venturiova konceptu se tak pováţlivě zuţovalo jeho právo na ţivot, jako by se i on stával formou idealismu. Autorka sleduje tento podivný vývoj na tématu urbanistického plánování, které ona sama nepřestává povaţovat za správnou věc. K aktivní socioplastice Cirkusový jezdec DENISE SCOTT BROWN V roce 1960 jsem se na Pennu pohnula od studia k vyučování. Během debaty o sociálnímfyzickém plánování jsem začala pochybovat o tvrzení Petera Smithsona, ţe sociologové musejí rozšířit svou disciplínu směrem k architektuře. Měla jsem zkušenost, ţe ani studenti, ani fakulta sociálních věd by to nedokázali. Zatímco architekti potřebovali verbální výchovu, aby přeţili ve verbálním světě, sociologové, ekonomové, ba i studenti humanitních věd mohli projít svou výukou bez nejmenšího zájmu o umění a bez nejmenší zkušenosti se syntézou směřující k akci. V tom, jak se vzdělávali jako badatelé a kritici, byli ve svém přístupu spíše dekonstruktivní neţ konstruktivní. Tito „ne-fyzičtí plánovači‖, jak se sami označovali, viděli svou úlohu v analýze. Syntéza se jim zdála nedŧleţitá, stejně jako fakt, ţe stavění čehokoliv, a to i jako myšlenka, uţívá plánování a vyţaduje soudrţnost; sloţku, která se ve skutečném ţivotě nedá ignorovat. Pamatuju si na rozhořčení člena fakulty, kdyţ se díval na studenty plánování, jak sedí při přednášce před promítačkou tak, ţe jejich hlavy zakrývaly promítané obrázky: „Zdá se, ţe vychováváme neplánovače‖, řekl mi. Ba i sociální aktivisté se vychovávali jako kverulanti. Jejich náchylnost k rychlé kritice ignorovala fakt, ţe proces syntézy musí projít chybnými kroky, pokusy a mutacemi a ţe potřebuje podporu předtím, neţ se dekonstruuje – kdyţ se to hned odloţí stranou, tak to ani pro práci ve škole, ani pro navrhování, a já tuším, ţe ani pro tvorbu politiky není vţdy produktivní. Plné znění zpráv


A sókratovská metoda, tak vhodná pro akademické hrátky v semináři Paula Davidoffa o teorii plánování, stála v protikladu k mentálním procesŧm architektonicky talentovaných, verbálně však limitovaných studentŧ, kteří nemohli přeskládat své myšlenky podle rychlosti dotazŧ. Kdyţ jsem to viděla, rozhodla jsem se, ţe se pro mě stane dŧleţitou rolí, kdyţ budu studentŧm urbanismu pomáhat vyloţit, co slyšeli v kursech sociálních věd, a učit je to pouţívat, ne však ale tak, jako by se stali sociálními vědci, nýbrţ jejich vlastním zpŧsobem. Ve svých ateliérech jsem studenty učila vytvářet vazby mezi sociálním a fyzickým a formulovat otázky, jaké by potřebovali klást ekonomŧm a sociologŧm ve věcech navrhování. Pro tuto pedagogiku jsem převzala Craneovy „determinanty městské formy‖ a nazvala mé ateliéry „Form, Forces and Functions‖ (FFF – „hlídej si svŧj jazyk, Deniso‖, říkával mi Paul). Pátrali jsme po tom, jak se síly stávají formami, a pak jsme toto porozumění zkoušeli pouţívat k úvahám, jak by vynořující se síly mohly vést k formám novým. Zároveň jsem začala psát. První pokus o knihu „Determinanty městské formy‖ selhal, protoţe jsem na ni nedostala peníze. Fondy pro sociální vědy mi sdělily: „fascinující, ale není to naše oblast‖, zatímco fondy architektonické mi řekly, „fascinující, ale my ţádné peníze nemáme‖. Takţe jsem po sedmi kapitolách skončila a rozptýlila je do článkŧ, které převzala má alter ega v sociálním plánování. Článek O architektonickém formalismu a sociálním zájmu: rozprava pro sociální plánovače a radikálně módní architekty, to byla má odpověď Paulu Davidoffovi a jeho dychtivým studentŧm. 1 Stať Architektonický vkus v pluralistické společnosti odpověděla na knihu Herberta Ganse Popular Culture and High Culture: An Analysis and Evaluation of Taste (Populární kultura a kultura vysoká: analýza a hodnocení vkusu).2 Článek O pop artu, přípustnosti a plánování svázal nedirektivní plánování a kulturní relativismus s představami pop artu, jaké se znázorňovaly v díle Eda Ruschy.3 Ve stati o Teamu 10 jsem obrátila směr a vykládala architekturu plánovačŧm. Upozorňovala jsem je na architektonické myšlení, které se spřádalo v Anglii a Americe, včetně myšlení brutalistŧ a Roberta Venturiho.4 Sloţitý Venturi Bob a já jsme se potkali jako členové fakulty na Pennu v roce 1960. Naše spřízněnost souvisela s navrhováním, architektonickým i urbanistickým, i s tím, jak toto navrhování odpovídalo na společensky sdílené zájmy – zájem o pluralismus, multikulturalismus, sociální ohledy, o symbolismus, ikonografii, nečisté umění, pop art, populární kulturu, kulturní relativismus, o krajinu americké kaţdodennosti, pouţívání a zneuţívání historie, o Itálii, historický manýrismus, o nepohodlně přímá řešení návrhu, o řešení nepohodlně nepřímá a o manýristické porušování pravidel pro dnešek. Na Pennu jsme vyučovali v paralelních kursech. Já jsem tam měla úvodní kurs o teoriích plánování, krajině a architektuře, pravidelně jsem na fakultě přednášela, vedla kaţdý týden seminář, vymýšlela jeho pracovní témata i náměty esejŧ. Bob v následujícím semestru vyučoval o teoriích architektury. Jeho kurs, zaloţený na obsáhlé zkušenosti s Římem, byl snad prvním kursem o teorii na americké architektonické škole. Tuším, ţe za svou existenci vděčil tomu, ţe Holmes Perkins nedlouho předtím vysoce ocenil kurs Paula Davidoffa o teoriích plánování. V letech 1963 a 1964 jsem vedla semináře a zadávala témata pro Bobŧv i svŧj kurs a oba jsme přitom spolupracovali na seznamech přednášek, zkouškách a semestrálních pracích. Bob ze svého kursu vyvodil knihu Sloţitost a protiklad v architektuře.5 Vyšla uţ v devatenácti jazycích a má dobrou pověst v tom, jak do architektŧ strká, aby se zbavili strnulostí moderní architektury a otevřeli oči pro význam historie. Kniha Sloţitost a protiklad v architektuře by se téţ mohla jevit jako raný výstřel socioplastiky. Kdyţ ji v letech 1962-1963 psal, Bob téţ architekturu praktikoval a vyučoval na Pennu. Ozýval se také v hnutí za občanská práva a v rozhořčeném sociálním plánování na Pennu. Byl rovněţ v kontaktu s mými urbanistickými studiemi, zvláště s jednou pro komerční strip v západní Filadelfii, a viděl mé fotografie uličních znakŧ a prostředí drobných obchodŧ. Ty pak figurovaly v jeho knize, v jeho odkazech na městskou sloţitost a populární kulturu, a skrývaly se za jeho proslulou otázkou, „Není snad Hlavní třída skoro v pořádku?‖. Ale Bob měl i starší dobré dŧvody k otevřenosti vŧči Gansovým poselstvím. K takovým dŧvodŧm patřila jeho matka, socialistka a pacifistka. V Princetonu se pak pro něho staly ústřední věcí sociální výklady dějin architektury, jak je podával Donald Drew Egbert, a kritiky jeho přítele a spoluţáka Philipa Finkelpearla, badatele o manýrismu v literatuře. Poučení ze sídelní kaše V roce 1965 jsem se přesunula do Kalifornie. Udělala jsem to na pozvání Williama Wheatona, kolegy z Pennu, který se stal děkanem školy environmentálního navrhování v Berkeley. Přišla jsem tam uprostřed hnutí „sprostých řečí‖ a našla další univerzitu ve stavu zmatku. Její rebelské studenty jsem učila ráda, ale hlavní dŧvod mého příchodu spočíval ve výstraze sociálních plánovačŧ architektŧm, aby uţ skončili s arogancí vŧči kašovitým městŧm na americkém Jihozápadě a aby se poučili o tom, proč si je lidé volí za místo svého ţivota. Na Berkeley jsem vyučovala determinanty městské formy a na UCLA jsem vedla mezioborový ateliér se zaměřením na jiţní Kalifornii a se schopností skloubit lidi z rŧzných univerzitních fakult a oddělení včetně ekonomie, sociologie, práva a inţenýrství. Tady jsem se nejen víc poučila o pastích mezioborové výuky, kterých tu bylo bezpočet, ale také přišla na to, ţe sociální vědci, kteří nebyli plánovači, se více otevírali architektŧm neţ mí kolegové na Pennu, třebaţe byli i méně vzdělatelní. Plné znění zpráv


Přednášet jsme pozvali Scotta Greera a velmi na mě zapŧsobil jeho pojem „sociální představivosti‖. Byl zvědavý, jak jsem se jako architekt dostala ke znalostem sociologie. Poté, co jsem se zastavila na cestě Kalifornií v Las Vegas, tak jsem se rozhodla, ţe budu v ateliéru učit o tomto pouštním městě a o jeho proslulém Stripu. Mŧj záměr spočíval v tom, udělat to na UCLA; pozvala jsem nicméně Boba Venturiho, aby mým studentŧm přednášel a aby navštívil Las Vegas se mnou. A to pak vedlo k mému návratu do Filadelfie a k tomu, ţe jsme zbytek našich ţivotŧ a kariér spojili dohromady. Akademici v praxi Od sklonku roku 1967 jsem praktikovala v ateliéru Venturi&Rauch a vyučovala na Yale. V roce 1968 jsme v ateliéru na Yale učili o Las Vegas a pracovali na ochranném urbanistickém plánu pro South Street ve Filadelfii. To druhé vyplynulo z výzvy Janet Scheffové, sociální plánovačky, která v rozrušení řekla: „Třebaţe cítíme, ţe sociální plánování je dŧleţitější neţ plánování fyzické, lidé se octnou fyzicky mimo své domy v dŧsledku rychlodráhy a my potřebujeme fyzického plánovače, aby městu ukázal alternativu.― A připojila k tomu: „Kdyţ se vám líbí lasvegaský Strip, my vám věříme, ţe se nepokusíte South Street vylepšit na úkor jejích obyvatel.― Několik dalších měsícŧ jsem střídavě seděla před nákupním střediskem na South Street a povídala si s občany a jezdila autem po lasvegaském Stripu, abych viděla, jak lidé, auta a znaky fungují v interakci. Ale tak oba projekty příliš zjednodušuji. South Street potřebovala náměty pro svou roli v regionální ekonomice a stejně tak pro podporu vnitroměstských komunit podél sebe; a přestoţe se naše studie „Poučení z Las Vegas― architektŧm jevila jako chvalozpěv na znaky a kaši, šlo spíše o empirickou demontáţ vysmívaného městského fenoménu, abychom předvedli, jak funguje a proč se lidem líbí. Také šlo o analýzu vynořující se městské formy – automobilového města na Jihozápadě –, u které Las Vegas se svou krátkou historií a umístěním v poušti představovalo archetypální příklad. Ateliér měl méně tuhou strukturu neţ ateliéry FFF a poskytoval tak studentŧm na Yale širší prostor, aby rozvíjeli své architektonické dovednosti. A my jsme do nich hustili méně sociálních věd a více ikonografie. Publikace, která z toho vzešla, však zčásti pŧsobila jako sociální traktát hluboce zakořeněný v šedesátých letech.6 Nová generace mladých architektŧ a badatelŧ ji ale zaznamenala teprve nedávno. Mnoho architektŧ se na ni pořád dívá jako na poslední slovo sociální nezodpovědnosti – a mohla bych si představit, ţe Gansovi se stalo něco podobného. Poučení z Las Vegas se však od roku 1972 stále vydává. V roce 1971 jsme nadále pracovali v paralele na malých městských hlavních třídách nebo čtvrtích vnitřního města a na vedení ateliéru na Yale. V tu dobu přišlo „Léčivé bydlení pro architekty, aneb poučení z Levittownu‖, pokus podívat se na bydlení, a to hlavně na předměstích, stejným zpŧsobem, jakým jsme se dívali na Strip. To „léčivé‖ v názvu odkazovalo k obviněním sociálních plánovačŧ, ţe architekti na školách vyučovali o bydlení špatné věci – příliš mnoho svých vlastních architektonických vizí a příliš málo o sociologii bydlení a o ekonomii. Tak jsme se snaţili vyprodukovat fyzický protějšek ke Gansovým The Levittowners. Naše rozpětí však obsáhlo jak bydlení pracující třídy ve vnitřním městě, tak i bydlení pro veřejnost. Naše analýzy nepokrývaly jen bydlení, ale i pohledy na rozličné typy obytných domŧ a na ţivotní styly bydlení v rŧzných amerických socioekonomických skupinách. Studenti četli knihy o sociologii (sami se o to pokoušeli) a prováděli obsahové analýzy „literatury‖, od románŧ a filmŧ přes architektonické a stavitelské revue aţ po časopisy typu „udělej si sám‖, televizní pořady a komiks. Ve fázi navrhování volili mezi tvorbou strategie bydlení pro region New Havenu; definovali přitom roli architektŧ ve vztahu k rŧzným trhŧm s byty; navrhovali příměstské bydlení, které by se přizpŧsobit potřebám a omezením rodin s nízkými příjmy, a přece by zŧstalo architektonicky svázané s domy kolem nich, a jakoţto umělci reagovali na dŧm Levittownu (jeden ze studentŧ dokonce napsal píseň o bydlení). V roce 1976 jsme pouţili materiál z ateliéru „Poučení‖ pro výstavu k dvoustému výročí nezávislosti na Smithsonianu, „Signs of Life: Symbols in the American City‖ (Znaky ţivota: Symboly v americkém městě). Ilustrovali jsme tu a rozebírali symbolická témata ve městě, na komerčním stripu a na předměstí. Jeden z exponátŧ se posmíval napodobeninám tří typŧ domŧ a jejich exteriérŧ a interiérŧ; řadového domu z jiţní Filadelfie, příměstského domu levittownského typu a venkovského domu pro vkus vyšší střední třídy. V pozdních sedmdesátých letech se naše praxe začala rozšiřovat a Bob i já jsme měli méně času na psaní. Uţ jsme se také vzdali učení. Já jsem však od té doby ještě vyučovala ve dvou ateliérech. Ateliér „Fair Mount in the City: The Park in the Cultural Landscape‖ (Krásná hora ve městě: Park v kulturní krajině) (Penn 1983) kombinoval prŧzkum symbolické krajiny parku s analýzou sociálních příčin jeho rozvoje a umělecké základny jeho vzhledu. Ateliér „The Architecture of Well-Being‖ (Architektura zdraví) (Harvard 1989) se zamýšlel nad velkým zájmem o zdraví a dobrou kondici v dnešní společnosti a kladl otázky, proč to nevede k velkým vyjádřením v architektuře, jak se to stalo v římských a tureckých lázních, japonských a finských saunách a lázeňských městech Evropy. Miniuniverzita Přestoţe jsme s vyučováním v sedmdesátých letech přestali, Bob i já jsme přišli na to, ţe kdyţ chceme dělat naši práci tvořivě, tak musíme do naší kanceláře vtáhnout univerzitu. Kdyţ tvoříme a pracujeme, náš proces má triangulární ráz: díváme se a poučujeme se; píšeme a teoretizujeme; navrhujeme a stavíme, a přitom nepořádně skáčeme od jednoho k druhému. Praktici pouţívají akademické znalosti pro účely odlišné od účelŧ akademických – aby vytvářeli věci, aby doporučovali politiku, aby se vŧbec podíleli na světě akce. Takový Plné znění zpráv


profesionál se rád zároveň učí i tvoří – a má-li štěstí, odmění ho pohled na výsledky. Něco takového se stává hlavně v praxi, a proto se jí dovolávám. Po léta jsme pokračovali v přednášení a zasedali v akademických poradních sborech. Kdyţ se to zkombinuje s faktem, ţe v naší praxi převládají akademické projekty, přivádělo nás to k dotyku s mysliteli pro nás dŧleţitými. Thomas Hughes,7 profesor dějin a sociologie techniky na Pennu, přistupoval k technice jako humanista. Od sedmdesátých let se s námi dělil o svŧj sociální pohled na technickou invenci a inovaci, na rozměr, o kterém jsme tušili, ţe ho sociální vědci v pohledu na plánování opomíjejí. Výklady o Filadelfii v 19. století z pera historika Georga Thomase nám podávaly sociální a kulturní dějiny města za velké éry technické invence a z toho plynoucího prŧmyslového rozvoje. 8 Stanislaus von Moos z univerzity v Curychu vnesl do dějin plánování Filadelfie intelektuální šíři a hledisko dŧmyslného evropského historika architektury.9 Našimi dobrými kolegy se ve Filadelfii stali i Martin Meyerson, plánovač, prezident fakulty, hlavní mentor Gansŧv a šedá eminence za mou kariérou na Kalifornské univerzitě, a jeho ţivotní i intelektuální partnerka Margy Meyersonová. Do kategorie dobrých přátel vstoupil v posledních letech také Nathan Glazer, pro jeho zájem o architekturu. Jeho rozlišující porozumění naší oblasti by mohlo být dobrým příkladem pro jiné sociální vědce, kteří by se měli víc o architektuře poučit, neţ ji začnou kritizovat. A badatelské krouţení Harveyho Molotche kolem „veteše‖ poskytuje uţitečnou lekci o spravedlivém zacházení s předměty.10 Seznam myslitelŧ, kteří nás ovlivnili, obsahuje několik historikŧ architektury. V nastupující generaci najdeme víc historikŧ a teoretikŧ – obratně uvaţujících badatelŧ v rostoucím počtu doktorských programŧ pro architekturu. Někteří architekti historičtí – například Pallamohlo dio nebo Frank Furness z Filadelfie – pro nás měli význam i pro jejich kulturní dopad na Spojené státy. Ústředním zájmem pro nás zŧstávají italští a britští architekti manýrismu, kdyţ si uvědomíme, ţe manýrismus má v architektuře i urbanismu dodnes širokou pouţitelnost.11 A jak pokračujeme ve své odyseji po stripu a sídelní kaši, vede nás druhá generace umělcŧ krajiny kaţdodennosti, včetně fotografa Stephena Shoreho12 a malíře Johna Baedera.13 Socioplastická praxe Jakmile jsme začali pracovat na velkých projektech amerických kampusŧ a na návrzích pro Anglii, Francii, Japonsko a Čínu, aplikovali jsme na ně typy analýzy města, jaké jsme v ateliéru pouţívali při navrhování sloţitých budov. Jelikoţ se na stavby díváme jako na něco svázaného s kontextem a formujícího součást proměnlivého a pulzujícího celku, pojímáme naše projekty jako předmět vystavený týmţ silám, ekonomickým, sociálním, environmentálním a technickým, jako jejich konexty a s potřebou stejně tak urbanistického jako architektonického plánování – já tvrdím, ţe pouţíváme území a dopravu, i kdyţ plánujeme uvnitř budov. Zatímco navrhujeme, mapujeme vzorce relevantních systémŧ, pak abstrahujeme klíčové proměnné – individuální aktivity, dobu, máme tu i nějaký uţitný objem nebo pohyb – a překrýváme je tvorbou dalších vzorcŧ. Pokud jsme proměnné zvolili stejně dobře jako jejich vzorce, tak kdyţ se dají vedle sebe, mŧţou proces vést logicky od analýzy k syntéze a stávají se u projektu jeho heuristikou.14 Tímto zpŧsobem vtělujeme do naší architektury myšlenky o plánování, které jsem povaţovala za tolik plodné, kdyţ jsem poprvé přišla na Penn. Někteří kritici nás definují jako architekty, kteří na stavby dávají neóny. Jiní si myslí, ţe obhajujeme kopírování historických budov, a připisují pŧvod postmodernismu v architektuře našemu psaní – takové přirovnání odmítáme. Třebaţe jsou naše myšlenky teologickým a humanistickým kořenŧm postmodernismu blízké – například se to týká studií o holokaustu –, vděčíme za mnohem víc politickým krizím šedesátých let a myšlení některých sociálních vědcŧ a plánovačŧ. A třebaţe jsme napomohli symbolismu a ikonografii navrátit se do architektonické rozpravy a řekli toho opravdu mnoho o neónech a znacích, v praxi jsme je pouţili zřídka, protoţe v naší práci se věnujeme hlavně univerzitním kampusŧm. V osmdesátých letech jsem s lítostí opustila urbanistické plánování. Léta nixonismu a reaganismu zanechala veřejnou agendu oloupenou o plánovače. Plánovači sociální uţ odešli dávno. Informace a data, která bych k plánování potřebovala, jak si to přál Davidoff, uţ byla nedostupná a města by nás neplatila, kdybychom je sbírali, anebo bychom sami museli vést veřejná a malá skupinová shromáţdění, jaká ochranné plánování potřebuje. Přesto jsem nadále psala o městských tématech,15 a jakmile jsem odloţila svŧj poslední urbanistický plán, univerzita mě poţádala o plán kampusu. Od té doby plánuji městské kampusy. Jedno hlavní téma u nich spočívá ve spojení s přilehlým městem, druhé ve vzdělávání, politice a jak se tato politika vztahuje k fyzickému kampusu – nesmíme přitom zapomínat, ţe politiky přicházejí a odcházejí v jiném spádu neţ stavby a ţe se proto musí brát v úvahu otázka změny funkce během času. V některých projektech jsem mohla popojít od celkového plánování kampusu k návrhu hlavního stavebního komplexu. Takový byl případ Michiganské univerzity a jejího komplexu pro nové vědy o ţivotě, který vytvořil most spojující přes státní silnici vědecká centra v hlavním kampusu s centrem lékařství. Vzdělávací filozofie mi nadiktovala, ţe na rŧzných úrovních se v jejich kloubech zřídí příleţitosti pro mezioborová setkání. Toto, a fakt, ţe projekt vzešel z analýzy kampusu a ze sociálních a vzdělávacích vzorcŧ města a vzorcŧ jeho aktivit, to vše vedlo k jednomu z takových mých projektŧ, jaké mi přinesly největší uspokojení. V roce 2004 jsme vydali knihu Architektura jako znaky a systémy pro manýristickou dobu. Část I obsahuje náš dnešní pohled na symbolismus, jaký jsme poprvé vyjádřili v šedesátých letech16 a od té doby rozvíjeli v naší praxi. Část II pokrývá myšlenky, které jsme předtím nepublikovali, ale pravidelně jsme je pouţívali v navrhování. Plné znění zpráv


Jde o mé „Determinanty městské formy‖, zprostředkované praxí. Posuzuji tu problémy a příleţitosti, s jakými se dnes architekt ve městě setkává,17 a popisuji tu některé architekty-urbanisty jako vizionáře typu „mělo by být‖. Cíl takových urbanistŧ spočívá v ovládnutí městského oceánu „uměleckým plánováním‖18 – hlediskem neţivotaschopným v dnešní politice měst. Existují tu však také surfaři, kteří uţívají vlny, aby je vzaly sebou k jejich cíli (nebo skoro k němu). V definování tohoto problému, zda buď surfovat, anebo kormidlovat, jsem se zařadila mezi plánovače americké, kteří na rozdíl od svých mocnějších protějškŧ v Evropě uţ museli rozvinout dŧmyslné filozofie bezmocnosti. Věřím, ţe k tomu, aby dosáhli něčeho víc neţ Pyrrhových vítězství, se architekti musejí poučit, kdy mŧţou věci kontrolovat a kdy ne – a odpovědět na to druhé tak, ţe uvnitř politiky najdou hnací sílu, třebas jen dočasnou a křehkou, která jim pomŧţe dojít k cílŧm v urbanismu. Co dnes s plánováním? V roce 1965, kdyţ jsem opustila Penn, probíhaly tehdy změny ve výuce plánování. Jak se ztenčovalo financování měst, ze škol pro plánování mizel oheň a mnoho sociálních vědcŧ z nich odcházelo za financovanými programy v širším rozměru univerzit, ale tam jen zjišťovali, ţe zahynou v mnohem prudší konkurenci. Na místech plánovačŧ se usazovali architekti a zakládali přitom ateliéry pro navrhování, kde vyučovali architekturu velkého měřítka. Ale jak urbanistické navrhování ztratilo své plánovací ostří, tak je architektura předhonila v sociální vizi a v sedmdesátých a osmdesátých letech jsme snad měli víc architektŧ neţ plánovačŧ zaujatých ochranou chudoby. Bohuţel, tito mladší pravicoví dobrodějové asi pořád přisuzují výstřelky postmodernismu právě nám a aţ v posledních pěti letech chtějí mladí architekti – často badatelé z nových doktorandských programŧ pro dějiny a teorii architektury – s námi debatovat o sociálním rozměru naší práce. Od úbytku hnutí za občanská práva se plánování vystavovalo stejným vlnám zájmu, jaké se převalovaly celou společností. Z pokřiku nad destrukcí obnovy města se například zrodilo památkářství a vyvíjelo se pak podél postmodernismu. Památkářsky smýšlející nový urbanismus, který bychom mohli povaţovat za urbanistickou formu postmodernismu, mohutně vpadl do časopisŧ o plánování. Přivádí mě do rozpakŧ, ţe slovo „plánování‖ obnáší nudu, nejen pro architekty, ale i pro většinu veřejnosti, ale řeknete „nový urbanismus‖ a lidé zvednou hlavu. Přestoţe jsem nové urbanisty kritizovala, oni dovedou zasáhnout větší díl světa bydlení neţ architekti. Tuším nicméně, ţe by nutně potřebovali slyšet myšlenky Herberta Ganse. V sedmdesátých letech, kdy se vládní podpora urbanismu vytratila, se oblastmi, na něţ se zaměřili sociální plánovači, stalo zdraví a vzdělání. K jiným hlavním trendŧm patřilo ţenské hnutí. Kdyţ Ian McHarg pouţil v raných šedesátých letech pro název cyklu svých přednášek slovo „člověk‖, „man‖, nikdo z nás nic nenamítal. Ale ţeny, které v boji za občanská práva pociťovaly muţské autoritářství, začaly nedlouho poté formovat své vlastní hnutí. Na setkáních takových stále sebevědomějších skupin jsem si začala lízat rány a v roce 1975 jsem napsala článek „Sexismus a systém hvězd v architektuře‖, ale publikovala jsem ho aţ za víc neţ deset let, protoţe jsem si v architektuře ověřila, a to dost jasně, ţe dříve by to poškodilo perspektivy mé firmy.19 Dnes, kdyţ ţeny opravdu zaplavily školy, je počet ţenských a muţských studentŧ architektury zhruba stejný, ale trvá tu pozoruhodný odpor k ţenám na špičce profese, která se stále chová jako pánský klub pro členy z vyšší třídy. Výboru Pritzkerovy ceny například trvalo 25 let, neţ ji dostala architektka (Zaha Hadid v roce 2004), a profese nepřestává uctívat architekty „se jménem‖ (skoro všechny muţské) zpŧsobem, jaký se v plánování nikdy neuplatnil. V plánování bylo ţen víc a od začátku tam existovaly otevřenější moţnosti. Během debat o sociálním plánování na Pennu se o problémech ţen uvaţovalo jen tehdy, pokud se do nich vkládaly problémy jiné – například chudoba nebo „samoţivitelství‖. Ţenské hnutí pomáhalo zobrazovat ţenské zájmy vcelku; tak, aby se pojímaly jako něco jedinečného a pro ně samotné. Ale jen málo architektŧ a plánovačŧ se tomuto případu věnovalo víc neţ problémŧm prostředí. Závěr Posaďte skupinu architektŧ, urbanistŧ a plánovačŧ do vyjíţďkového autobusu a jejich činnost podá definici mezí jejich zájmu. Architekti budou pořizovat snímky budov, dálnic nebo mostŧ. Urbanisté si počkají na okamţik, kdy se ty tři věci octnou vedle sebe. Plánovači se příliš zaberou do rozhovoru na to, aby se podívali z okna.20 Snaţím se překlenout dvě hlavní disciplíny, architekturu a plánování, i meziobor urbanismu, a mých témat je mnoho a jsou rozmanitá. Vycházejí z mé prvotní historie, kterou jsem si sebou přinesla do Ameriky; dostala galvanizující a organizující náraz ze školy plánování a splývala s tématy, která jsme s Bobem rozpouštěli v našem pestrém zpŧsobu, jak být architekty a plánovači zároveň. Milujeme vytváření věcí, ale to vytváření se musí asociovat s myšlenkami. Máme rádi definici učení, jak ji podal Benjamin Franklin, ţe má být „praktické i ozdobné‖, a cítíme, ţe v této kombinaci spočívá i naše touha. Chceme, aby výsledky naší práce byly krásné, ale musí to být krása vybojovaná, jaká vychází z tvrdé reality a z toho, co T. S. Eliot označil za „nelítostný zápas mezi slovy a významem‖.21 Pouţíváme srdce, rozum a uměleckou dovednost a pořád naivně doufáme, tak jako Arthur Korn, ţe děláme něco dobrého a dosahujeme krásy. A pořád si přejeme, aby si ti zaneprázdnění, rýpaví a povídaví sociální plánovači uvědomili, ţe sociální vášeň a odpovědnost sdílíme s nimi. Dora Jane Jansen jednou napsala: „Kousek nebe je vyhrazen pro ty, kdo věří v morálku v umění.‖ Ale hned vedle toho kousku je určitě jiný, zamluvený pro ty, kdo prosazují ochranné plánování, kulturní relativismus a víc rovnosti. Plné znění zpráv


A toto místo je drahé mnoha architektŧm, ba i těm, kteří by nás raději zavřeli na místo jiné. *** Poznámky 1 Kenneth Frampton, Moderní architektura: Kritické dějiny, Praha 2004, s. 338-340. – Anglické originály Framptonovy knihy, postupně doplňované, začaly vycházet v Londýně v roce 1980. – Polemiku Denise Scott Brownové s Framptonem otiskla Stavba XI, 2004, č. 5, s. 62-66. 2 Dan Cruikshank, „Playing with Games―, Architect‘s Journal, 22. dubna 1987. – E. M. Farrelly, „Contumacy and Contravection in Architecture", Architectural Review, červen 1987, s. 32-37. – William Curtis, „Clipper Class Classicism―, Architect‘s Journal, 19. června 1987. 3 Andrej V. Ikonnikov, Architěktura SŠA, Moskva 1979, s. 158-162, 166. 4 První část vzpomínek otiskla Stavba ve svém minulém čísle. Poznámky: 1 „On Architectural Formalism and Social Concern: A Discourse for Social Planners and Radical Chic Architects‖, Oppositions, 5, léto 1976, s. 99-112. 2 „Architectural Taste in a Pluralistic Society‖, Harvard Architectural Review, léto 1980, s. 42-50. 3 „On Pop, Permissiveness and Planning―, Journal of the American Institute of Planners, květen 1969, s. 184-186. 4 „Team 10, Perspecta 10 Theory―, ibid., leden 1967, s. 42-50. 5 Robert Venturi, Complexity and Contradiction in Architecture, New York, MOMA and Graham Foundation, 1966; revidované vydání New York, MOMA, 1977. 6 Robert Venturi-Denise Scott Brown-Steven Izenour, Learning from Las Vegas, Cambridge, Mass., MIT Press, 1972, revidované vydání 1977. 7 Thomas Hughes, American Genesis: A Century of Invention and Technological Enthusianism, Chicago, The University of Chicago Press, 1989, 2004. 8 George E. Thomas, „The Happy Employment of Means to Ends―: Frank Furness‘s Library of the University of Pennsylvania and the Industrial Culture of Philadelphia, Pennsylvania Magazine of History and Biography, duben 2002. 9 Stanislaus von Moos, „Penn‘s Shadow―, in: Venturi, Scott Brown&Associates: Building and Projects 1986-1998, New York, Monacelli Press, 1999, s. 11-23. 10 Harvey Molotch, Where Stuff Comes From: How Toasters, Toilets, Cars, Computers and Many Other Things Come to Be As They Are, London, Routledge, 2003. 11 Robert Venturi, „A New Mannerism for Architecture as Sign―, a Denise Scott Brown, „Mannerism, Because You Can´t Follow All the Rules of All the Systems All the Time―, Architecture as Signs and Systems for a Mannerist Time, Cambridge, Mass., Gelknop Press, 2004, s. 73-101 a 212224. 12 Stephen Shore, Uncommon Places: The Complete Works, New York, Aperture Foundation, 2004. 13 John Baeder, Diners, New York, Abrams, 1978. 14 Activities as Patterns, op. cit., s. 120-141. 15 Například Denise Scott Brown, „Measuring Downtown´s Future―, The New York Times, 16. srpna 2002, a „What Should New Orleans Do?―. 16 Mé první uchopení symbolismu lze najít ve stati „The Meaningful City―, Journal of the American Institute of Architects 43, leden 1965, s. 27-32. 17 Architecture as Signs and Systems [cit. pozn. 11], s. 212-217. 18 [„Master planning‖ – pozn. překladatele ] 19 Ellen Perry Berkeley a Matilda Mc Quaid (ed.), Architecture: A Place for Women, Washington, Smithsonian Institution Press, 1989, s. 237-246. 20 „Between Three Stools―, op. cit. 21 T. S. Eliot, „East Cooker―, in: Four Quartets, New York, Harcourt Brace, 1943, s. 13. /„Towards an Active Socioplastics‖; z knihy Denise Scott Brownové, Having Words, Architecture Association, London 2009, s. 21-52, přeloţil R. Š./ Foto popis| 1. Robert Venturi-Denise Scott Brown-Steven Izenour, obálka knihy Learning from Las Vegas, 1972, 1977 Foto popis| Learning from Las Vegas, studie čitelnosti symbolŧ podle rychlosti automobilu Foto popis| Denise Scott Brown, ateliér Murphy-Levy-Wurman, urbanistická studie okrajŧ Filadelfie, 1975 Foto popis| Denise Scott Brown, návrh revitalizace čtvrti ―The Strand‖ v Galvestonu, 1974 Foto popis| Denise Scott Brown, studie Learning from Levittown, 1971 Foto popis| Denise Scott Brown-Steven Izenour-Robert Venturi, výstava Signs of Life: Symbols in the American City, Renwick Gallery, Washington 1976

Evropské námluvy s Kyjevem se odkládají na neurčito 23.11.2013

ct24.cz str. 00 Lukáš Hadrava

Svět

Kyjev - Čtvrteční rozhodnutí kyjevské vlády zastavit přípravy na podpis asociační dohody s EU neznamená definitivní konec námluv osmadvacítky s Ukrajinou. Podle expertŧ toto odmítnutí ani nezpŧsobí ochabnutí pokusŧ Unie prohlubovat vztahy s dalšími státy na východě. Asociační dohoda s Ukrajinou se pouze odkládá nejméně o dva roky, do dalších prezidentských voleb. Ovšem pokud se Viktor Janukovyč do té doby stihne Plné znění zpráv


připojit ke konkurenční ruské celní unii, evropské pouto s Kyjevem pod stŧl spadne. Z technických dŧvodŧ totiţ není moţné, aby jedna země byla zároveň součástí dvou vzájemně si podobných spolkŧ. "Ukrajinci smlouvu s EU totálně neodmítli, pouze její přijetí pozastavili. Myslím, ţe tam stále je prostor, aby se smlouva podepsala později, aţ se změní situace," myslí si Jan Šír z Institutu mezinárodních studií FSV UK s tím, ţe summity EU a zemí Východního partnerství, kde se měla dohoda podepsat, se konají kaţdoročně. "Dohoda o asociaci je vyjednaná, má nějakých patnáct set stránek. Je to výsledek pětiletého vývoje, který se jen tak neškrtá jedním rozhodnutím hlavy státu," myslí si odborník věnující se východoevropské politice. Podobně celou situaci vidí i britský Economist, podle něhoţ je malé riziko, ţe by Ukrajina, jejíţ politici označovali podpis asociační dohody za základní kámen své zahraniční politiky, v krátkodobém horizontu znovu změnili politický kurz země. "Čtvrteční zprávy pravděpodobně pouze zpomalily integrační proces Ukrajiny do EU, neţ aby ho nadobro zastavily," uvedl týdeník tento pátek. Vzhledem ke své pozici transitní země ropy a plynu z východu a skutečnosti, ţe je sedmou nejlidnatější zemí Evropy, zŧstává Ukrajina pro EU veledŧleţitou zemí. I proto se s ní chystala podepsat "nejambicióznější balík dohod, které kdy nečlenské zemi nabídla". Evropské výhody by přišly pozdě Ačkoliv by sbliţování se Západem Ukrajině z ekonomického hlediska přineslo řadu pozitiv, např. lepší přístup ukrajinských podnikŧ na evropské trhy nebo pročištění celního systému, benefity asociační dohody by země podle publicisty Bohdana Kopčáka pocítila příliš pozdě. "Zvýšený export do EU by byl otázkou několika měsícŧ či let, kdeţto ekonomické problémy související s podpisem by vznikly okamţitě," poznamenal v Událostech, komentářích na ČT24. V okamţiku vstupu země do zóny volného obchodu by ukrajinští výrobci museli čelit ostré konkurenci kvalitního zboţí plynoucího do země z evropského trhu. Ještě větší hrozbu ale představovala očekávaná odvetná opatření ze strany Moskvy, která by přišla o významného člena do své vlastní celní unie. Ruští politici otevřeně varovali, ţe podpis asociační dohody bude pro Ukrajinu znamenat oslabení široké ekonomické spolupráce. Podle výpočtu kyjevských ekonomŧ by výpadek obchodní bilance s Ruskem mohl dosáhnout aţ 500 miliard dolarŧ (10 bilionŧ Kč). "Na Ukrajině by v případě katastrofického scénáře mohlo dojít i k tomu, ţe by se některé továrny musely zastavit. Janukovyč by se tak mohl dostat pod tlak. Prŧmyslové regiony na východě by hlásily zvýšenou nezaměstnanost, jeho voliči by protestovali. Za dva roky se přitom na Ukrajině konají prezidentské volby," zdŧraznil Bohdan Kopčák. Dejte nám víc I proto se Viktor Janukovyč - vědom si významu své země pro EU - snaţil do poslední chvíle vyhandlovat co nejštědřejší odměnu za svŧj podpis. Podle diplomatických zdrojŧ deníku Financial Times a agentury Reuters ukrajinský prezident tento týden v Kyjevě evropskému komisaři pro rozšíření Štefanovi Fülemu sdělil, ţe asociační dohodu nepodepíše, dokud Brusel a další západní státy Ukrajině neposkytnou více peněz. "Současná situace mi nedovoluje dohodu podepsat," prohlásil údajně. Peníze kompenzující výpadek ruského obchodu měl Západ Ukrajině poskytnout hlavně prostřednictvím přímých evropských dotací nebo pomocí záchranného fondu Mezinárodního měnového fondu. S představiteli MMF Ukrajinci letos o podpŧrném balíčku ve výši 15 miliard dolarŧ jednali, odmítali ale přijmout podmínky fondu zvýšit domácí ceny plynu a povolit volnější kurz měny. Od Bruselu proto Kyjev očekával, ţe vyuţije svého vlivu a vyjedná pro něj výhodnější podmínky. Sama EU ukrajinským politikŧm přislíbila okamţitou finanční pomoc ve výši jedné miliardy dolarŧ, pokud asociační dohodu podepíšou. Tento příslib ale Ukrajině evidentně nestačil. A evropským vyjednavačŧm zřejmě nepomohl ani jejich vlastní poţadavek propuštění expremiérky Julije Tymošenkové na léčení do ciziny. To prezident Janukovyč dlouho odmítal, podle komentátorŧ kvŧli tomu, ţe se obával její konkurence v prezidentských volbách. Ukrajinská ekonomika se kvŧli klesající poptávce po exportu od začátku roku propadla o víc neţ pŧl procenta. K lepším výsledkŧm rozhodně nepomáhá ani nepříliš dobrá hospodářská politika vlády. Navíc země musí příští Plné znění zpráv


rok splatit vysoké zahraniční dluhy, stejně jako účty za dodávky plynu z Ruska. K tomu, aby se vyhnula vleklé recesi, tudíţ ekonomika, trpící nedostatkem hotovosti, zoufale potřebuje finanční injekci. Ostatně ukrajinská vláda otevřeně přiznala, ţe dŧvody pro ukončení evropských námluv byly primárně finanční. "Rozhodnutí Kyjeva zastavit jednání o přidruţení k Evropské unii je taktickou záleţitostí, která sleduje výhradně ekonomické zájmy," prohlásil v pátek v ukrajinském parlamentu premiér Mykola Azarov. Podle vicepremiéra Jurije Bojka jednání o přidruţení k EU bude pozastaveno, dokud nebude jasné, jakou kompenzaci Kyjev od EU obdrţí. Konec Východního partnerství? Odmítnutí asociační dohody ze strany Ukrajiny kaţdopádně znamená váţný zásah pro úspěch iniciativy Východního partnerství. Primárním cílem tohoto evropského projektu je přetáhnout šest bývalých členŧ Sovětského svazu leţících na východním okraji EU pryč z ruské sféry vlivu a zajistit členským zemím stabilní prostředí v nejbliţším sousedství. Vedle Ukrajiny mezi státy zahrnuté do Východního partnerství patří ještě Arménie, Ázerbájdţán, Bělorusko, Gruzie a Moldavsko. Po neúspěchu v sedmé nejlidnatější země kontinentu jsou ale další vyhlídky projektu omezené. Bělorusko a Ázerbájdţán jsou kvŧli neochotě dodrţovat demokratické standardy v podstatě ztracené případy. Na vilniuském summitu se sice Ázerbajdţán chystá podepsat smlouvu o "Strategickém modernizačním partnerství", podle expertŧ jde ale spíš o symbolický kus papírŧ, jenţ má uspokojit tamního vŧdce Ilhama Alijeva natolik, aby pokračoval v dodávkách ropy a zemního plynu do Evropy. Arménie se zase připojila k ruské celní unii poté, co jejím představitelŧm Putin pohrozil, ţe by mohl zasáhnout do dlouho zamrzlého konfliktu, jenţ Arméni vedou se svými sousedy. Nejdál ve vyjednávání o asociaci je unie s Gruzií a Moldavskem. Jejich zástupci by měli ve Vilniusu podepsat dohody o bezvízovém pohybu obyvatel do Unie, obě země ale musí momentálně na svém území trpět přítomnost tisícovek ruských vojákŧ, coţ reálné šance budoucí integraci s EU výrazně sniţuje. Expert Jan Šír ani přesto neočekává, ţe reakcí evropských orgánŧ na Janukovyčovo odmítnutí bude ochabnutí vŧle šířit prostřednictvím prohlubování vztahŧ se třetími zeměmi vliv na východ. "Zájem na stabilizaci periferie Evropské unie je trvalý a je podmíněn objektivními faktory a ne tím, kdo momentálně vládne v Kyjevě. Nevidím ţádný dŧvod k přehodnocení jejich postoje," tvrdí. To potvrzují i představitelé EU, kteří se v pátek nechali slyšet, ţe projekt navzdory komplikacím bude pokračovat.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/251626-evropske-namluvy-s-kyjevem-se-odkladaji-na-neurcito/

Bezdomovci jako televizní moderátoři. Pomoc, nebo jen atrakce? 24.11.2013

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zprávy z domova Lidovky.cz, Šárka Kabátová

Bezdomovci místo rosniček. Česká televize se nechala inspirovat zahraničními kolegy a lidi bez domova poprvé o víkendu zapojila do svého vysílání o počasí. Veřejnoprávní médium tím chce pomoct lidem na ulici a poukázat na hrozbu sociálního vyčlenění. Záměr dobrý. Jak ale nápad hodnotí odborníci a samotní bezdomovci? "Jsem z toho trochu rozpačitý," přiznává mediální odborník a pedagog na Fakultě sociálních věd Jan Jirák. "Na jednu stranu vnímám, ţe to ani není pokus České televize, na druhou stranu si nejsem jistý, jestli se tím lidé v těţké ţivotní situaci nestávají pouhými rekvizitami v nějaké zábavě České televize. Byly tu uţ jiné pokusy, jak z počasí udělat zábavu, třeba striptýz na Nově. Nevím, jestli to celé není jen bezděčné oslabování dŧstojnosti samotných bezdomovcŧ," dodal pro server Lidovky.cz "Šikovné PR" Naopak sociolog Petr Soukup to povaţuje za vstřícné gesto. Vidí v tom ale i "značně šikovnou PR aktivitu České televize". O zlepšení integrace bezdomovcŧ a usnadnění práce skrze tuto aktivitu však pochybuje. "K tomu je šance jedině skrz mravenčí práci lidí z neziskovek a v individuálním případě téţ ochotu bezdomovce ke Plné znění zpráv


změně ţivota. Dlouhodobější pŧsobení ČT by mohlo mít vliv na lepší vnímání bezdomovcŧ obecně, coţ je jistě chvályhodné, vţdyť bezdomovcem se mŧţe stát kaţdý z nás," dodal Soukup. Česká televize ale věří, ţe originální projekt (více o něm čtěte ZDE ) zcela souzní s posláním televize veřejné sluţby. "Věřím, ţe projekt zaujme širokou veřejnost, přispěje k celospolečenské debatě o problému sociálního vyloučení a v neposlední řadě podpoří ty, kteří stojí o svou druhou šanci," řekl ještě před zahájením projektu neziskové organizace DivaDNO ředitel ČT Petr Dvořák. Sami lidé bez domova se k projektu staví trochu nedŧvěřivě. Těší je zájem médií a snaha o rozvíření debaty. Někteří z oslovených bezdomovcŧ by nabídku České televize dokonce rádi přijali. Málokdo ale věří, ţe jim projekt pomŧţe k dlouhodobému řešení ţivotní situace. "Je to jen jednorázová pomoc, pár stovek, co to je?" říká jednapadesátiletý Václav Novák. Karel Slyško, 37 let, na ulici ţije uţ 15 let "O ničem takovém nevím. A ani by mě to nelákalo. Jsem spokojený s tím, jak ţiju." František, příjmení neprozradil, 41 let, 5 let na ulici "O akci nevím, ale líbí se mi. Vlastně by mě to docela i zajímalo. Myslím si, ţe je moţné, ţe to lidem na ulici pomŧţe." Josef Tengl, 55 let, 9 let ţije na ulici "Samozřejmě o tom nevím, nemám televizi. Klidně bych si to zkusil. Jak to ale mŧţe pomoct bezdomovcŧm, to nevím." Jan Kovář, 44 let, 2 roky na ulici "O tom nic nevím. Já na tohle ale moc nejsem, asi bych to dělat nechtěl. Povaţuju to ale za dobrý nápad, kdyţ to bezdomovcŧm pomŧţe." Václav Novák, 51 let, rok na ulici "O projektu slyším prvně. Ale co to je pás stovek nebo tisíc? To je jednorázová pomoc, to lidem na ulici moc nepomŧţe." Do vysílání se od sobotního rána zapojili dva bezdomovci. Jedním z nich byl pětačtyřicetiletý Petr Bláha, pŧvodní profesí zámečník. Roli moderátora počasí si ve Studiu 6 Víkend vyzkoušel hned několikrát. Náročnou směnu pak zakončil rozhovorem s moderátorkou v teple Studia 24. V neděli si roli "rosničky" zkusil i šestapadesátiletý Emil Jíra. Svou předpověď počasí doplnil i o zkušenosti z ulice. Podívejte se, jak probíhal projekt Days of Hope v zahraničí InsertSingleVideo

URL| http://www.lidovky.cz/bezdomovci-jako-moderatori-pomoc-nebo-jen-atrakce-fvd-/zpravydomov.aspx?c=A131124_124824_ln_domov_sk

Boj o minulost Andreje Babiše 25.11.2013

ČT 1

str. 01

21:25 Reportéři ČT

Marek WOLLNER, moderátor -------------------Nové kauzy a reportáţe v Reportérech ČT. Vítám vás u jejich sledování, dobrý večer. Prezident Zeman bude po ministrech poţadovat čisté lustrační osvědčení. Andrej Babiš si naopak myslí, ţe s kádrováním by se uţ mělo přestat a přiznává, ţe na svou minulost hrdý není. A prý ji chce odčinit tím, ţe vyčistí politické poměry. Na Plné znění zpráv


pomoc mu v dnešním Euru přispěchal i jeden z estébákŧ, který měl Andreje Babiše řídit. Po dlouhých letech si vzpomněl, ţe svazek je prý zfalšovaný. S Andrejem Babišem natáčel Karel Vrána. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Je bohatý a vlivný. Po letošních předčasných volbách se z Andreje Babiše navíc stal silný politický hráč aspirující na některý z ministerských postŧ v nově sestavované vládě. Cestu do ministerské pracovny mu ale komplikuje prezident Miloš Zeman. Ten oznámil, ţe po ministrech bude chtít čisté lustrační osvědčení. A to Andrej Babiš nemá. Je totiţ evidován jako bývalý agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Podle našich právníkŧ, dokonce podle Václava Ţáka, co je známý chartista, ministr nepotřebuje ţádný lustrační osvědčení. Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Miloš Zeman, kdyţ nyní ţádá po ministrech lustrační osvědčení, tak je to z jeho strany pragmatický, účelový krok, protoţe on sám, kdyţ byl premiérem, tak podnikl jisté kroky, jak třeba to obejít v případě svých spolupracovníkŧ některých, třeba Miroslava Šloufa. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Po sobotních jednáních se sociálními demokraty se rýsuje další moţnost. Andrej Babiš by se mohl stát vicepremiérem pro ekonomiku. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Vicepremiér pro ekonomiku si myslím, ţe by mi jako sedělo asi lépe neţ ministr financí. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Kvŧli záznamu o spolupráci s StB se Andrej Babiš momentálně soudí se slovenským Ústavem paměti národa. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Já jsem to ţaloval v lednu 2012 a v podstatě, v podstatě Ústav paměti národa na prvním stání po roce a pŧl byl zastupován zaměstnancem, kterého teda soudkyně vyzvala, aby se nějak jako vyjádřil, a on nebyl schopný vŧbec reagovat a nebyl schopný a vlastně se vymlouval, ţe je tam nový, no, a div se světe, všecko se změnilo, kdyţ začaly jako parlamentní volby. Tibor ULJACKÝ, mluvčí Ústavu Pamäti národa -------------------V současnosti soudný spor je v takovém stavu, ţe obhájci pana Babiše studují vlastně našimi právními zástupci předloţené dŧkazy, no, a připravují se na soudní jednání, které bude v lednu. Karel VRÁNA, redaktor -------------------A tak zatímco někteří voliči v Andreji Babišovi vidí spasitele, který rázně zatočí s korupcí, jiní ho povaţují za pragmatika, který se kvŧli kariéře neváhal zaplést s komunistickým reţimem a StB. Patrik DUBOVSKÝ, historik, bývalý zaměstnanec Ústavu Pamäti národa -------------------Pan Babiš i přes změny, které tu v druhé polovině 80. let se měnily, ať uţ perestrojka, potlačování lidských práv v okolních státech, u nás, /nesrozumitelné/ demonstrace, Palachŧv týden a tak dále, nevyhodnotil to jako opravdu nějaký rozpor v jeho svědomí, ţe tento komunistický reţim takovéto věci dělá, nadále spolupracoval a vlastně ta spolupráce byla přerušená aţ příchodem listopadu 89. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 Plné znění zpráv


-------------------Tak já jsem byl mladý, samozřejmě jsem si to nějak jako nějak moc neuvědomil, tak byl jsem v reţimu, je pravda, ţe jsem asi měl poslouchat Svobodnou Evropu, jsem ji neposlouchal, ale věděl jsem, ţe na vycestování je výjezdní doloţka, povaţovali jsme to jako za normální. Byl jsem jedno to stádo, nejsem jako na to pyšný, ale myslím, ţe bysme se uţ měli jednou provţdy vlastně s touhle minulostí jako vypořádat. redaktor -------------------Existuje zpŧsob, jak tu samou zprávu odeslat o mnoho rychleji a úsporněji. Tento zpŧsob se nazývá minikód. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 /rok 1981/ -------------------Je to malý dálnopisný a telegrafický kód, který je moţné vyjádřit několikařádkovou zprávu pár čísly. Pouţíváme ho ve vztahu k našim obchodním oddělením a zastupitelským úřadŧm v zahraničí. Marek VAGOVIČ, novinář, Týţdeň -------------------Andrej Babiš vlastně tak trochu je v rodině, měl takovou tu, takový ten, dejme tomu, ţe pozitivní vztah k bývalému reţimu, on sám bývalý svazák, nadšený komunista, máma byla v ústavu marxismu-leninismu, otec byl ve stálé misi OSN, takţe tam ta rodinná tradice úzké spolupráce s reţimem byla vţdy. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Já jsem měl v rodině 2 emigračky, takţe na tom ... Karel VRÁNA, redaktor -------------------3. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------3 dokonce. Jakto? No, tak jsem měl strýce, bratrance a teda teta mého táty se vystěhovala na protest proti reţimu do Kanady, za to byl táta vyloučen z KSČ a byl rehabilitován po 68., no, dobře, tak 3. Tak emigračky myslím, jako ţe nelegálně odešli. No, a za toto vlastně StB tátu i mě jako vydírala. Na prvním setkání mi to řekli a táta nikdy profesně nemohl jako postoupit. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Babišŧv otec Štefan skutečně problémy kvŧli emigraci svého švagra měl. Podle dochovaných materiálŧ StB dokonce v srpnu 1971 na čas přišel o pas. Ten se mu vrátil poté, co napsal dopis tehdejšímu ministrovi zahraničního obchodu Andreji Barčákovi. redaktor /citace z archivu bezpečnostních sloţek/ -------------------"Rozhodnutí švagra pro osobní rozpory jsem neměl moţnost ovlivnit a nebylo by spravedlivé, aby jeho čin, který rozhodně odsuzuji, nepříznivě ovlivnil mé současné postavení a budoucnost mých dětí." Jaroslav LAMR, bývalý dŧstojník StB -------------------Mohlo bejt tedy rozhodnutý i to, ţe teda ta emigrace v rodině bude vyuţitá, bude vyuţitá a bude mu nadhozená při tý verbovce, protoţe opět to je psychologickej jaksi teda dopad, ţe ta Státní bezpečnost ví, a ţe mu tadydle hází lano, ţe mu nebude ničit zkrátka ţivotní kariéru, pracovní kariéru. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Od roku 1975 Andrej Babiš studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Počátkem 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Petrimex v Bratislavě. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 Plné znění zpráv


-------------------Nebyl jsem hrdina, ale kolik bylo těch hrdinŧ? 2 tisíce, který podepsali tu Chartu? Moţná to teďka jsem si vynahradil, ţe jsem vyzval celý korupční systém český, a tady jde o ţivot. Patrik DUBOVSKÝ, historik, bývalý zaměstnanec Ústavu Pamäti národa -------------------Určitě byl teda z rodiny a byl docela instruován, ţe to s sebou přináší hodně výhod, kdyţ se člověk dostane ve své práci do zahraničí, ať uţ to byly materiální výhody, privilegia, moţnost vidět západ, přinést si kopu dárkŧ, získat hodně peněz i valut. Radek SCHOVÁNEK, badatel, odborník na StB -------------------V těchto podnicích pracovali lidé, kteří z drtivé většiny byli členy KSČ. Rozhodně nebyli tomu reţimu nepřátelští. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Jako pracovník podniku zahraničního obchodu samozřejmě jsme věděli, ţe my jsme měli povinnosti, museli jsme hlásit styk s cizincem, sluţební cesty a tak dále, a samozřejmě ta StB nás tam jako hlídala. Karel VRÁNA, redaktor -------------------V roce 1982 se podle dochovaných materiálŧ Andrej Babiš stává tajným spolupracovníkem čili agentem StB s krycím jménem Bureš. redaktor /citace z archivu Ústavu Pamäti národa/ -------------------"Byl mu předloţený k podpisu písemný závazek, který byl zakamuflovaný v propagační broţuře. Kandidát závazek po přečtení podepsal bez dalších otázek a souhlasil, aby bylo i nadále pouţíváno krycí jméno Bureš." Jaroslav LAMR, bývalý dŧstojník StB -------------------Ovšem tadydle je jasně tedy uvedený, ţe podepsal. No, podle mýho názoru těţko by si ten řídící orgán vycuc z prstu nebo o svý vlastní vŧli rozhod o tom a lhal do toho, do tý zprávy o verbovce, ţe teda to podepsal, a ve skutečnosti to nepodepsal, ţe jo. Protoţe tady hrozilo, tady hrozilo velký riziko, velký riziko toho, ţe dojde k provalu a k následnýmu postihu teda toho, toho příslušníka Státní bezpečnosti, ţe lhal. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Kontakty se Státní bezpečností Andrej Babiš nepopírá. Tvrdí, ţe tyto styky byly v podnicích zahraničního obchodu běţné. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Na tom prvním setkání samozřejmě mně vyčítali, ţe nevozím ty fosfáty ze Sýrie, kde teda Československo vozilo vojenskou techniku a tanky. No, a já jsem jim to vysvětloval a potom jsem musel vypracovat několik analýz, ţe to není moţný vozit, takţe jsme se potkali, nevím, tři, čtyřikrát. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Listopad 1989 Andreje Babiše zastihl jako obchodního zástupce podniku Petrimex v Maroku. Po rozpadu republiky zaloţil firmu Agrofert a přesídlil do České republiky. Minulost ho začala pronásledovat poté, co zaloţil politické hnutí ANO 2011. Patrik DUBOVSKÝ, historik, bývalý zaměstnanec Ústavu Pamäti národa -------------------S Andrejem Babišem jsem se potkal za velmi překvapivých okolností jako pracovník archivu Ústavu Pamäti národa v Bratislavě, kdy v rámci zpřístupňování spisŧ z archivu jsem dostal teda poţadavek od svého nadřízeného, abych zpřístupnil spis agenta s krycím jménem Bureš. A k mému překvapení se v naší kanceláři Plné znění zpráv


nebo mé kanceláři objevil pan Andrej Babiš, kterému jsem tento spis v rámci metodických předpisŧ zpřístupňoval od roku 2007. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Byl jsem tam, ale nevím, v kterém roce, no, ano. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Říkal 2007. A proč ten soud teda začal aţ o 5 let později zhruba? Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------No, to nevím. To my jsme podávali ţalobu aţ, no, já samozřejmě, no, ten soud, já jsem to zaţaloval samozřejmě v roce 2012, no, protoţe to souviselo vlastně s těmi mými kvaziobčanskými iniciativami a věděl jsem samozřejmě, ţe to bude jako problém. A pokud bych nešel jako do politiky, tak bych to nikde neřešil, protoţe samozřejmě je to absolutně irelevantní. Jsem přesvědčen, ţe my jsme soudu předloţili vlastně podklady, kde vlastně ti estébáci na mě vykazovali občerstvení, kdyţ já jsem byl v Maroku. Patrik DUBOVSKÝ, historik, bývalý zaměstnanec Ústavu Pamäti národa -------------------Já si myslím, ţe tento spis není zfalšovaný z toho dŧvodu, ţe vykazuje všechny ty základní formální i obsahové stránky z hlediska určité archivní i operativní analýzy. Dokonce podle seznamu archivních dokumentŧ, které v tomto spise byly, byl tam i závazek o spolupráci, který byl vyskartovaný, v prosinci 89. Jsou tam agenturní záznamy, lustrace, vyhodnocení, takţe z té formální obsahové stránky vykazuje všechny základní prvky, které agenturní spis Státní bezpečnosti měl. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Já jsem nic špatného neudělal, nikoho jsem neudával, v tom svazku nic není, nic jsem nepodepsal. Ano, takţe já jsem neudělal nic špatnýho a já nevím, proč bych měl být vyřazen vlastně ze společnosti. Marek VAGOVIČ, novinář, Týţdeň -------------------Ve tom spisu Andreje Babiše, který je opravdu z velké části spíše o té ekonomické spolupráci, se téţ nachází zmínka, která svědčí o tom, ţe i mohl hovořit i o nějakých osobních věcech. On tam hovořil o svém švagrovi, se kterým se nestýkal, protoţe se zdálo, ţe nemá dobrou morálku, protoţe se setkává s mladšími děvčaty a tak dále. redaktor /citace z archivu Ústavu Pamäti národa/ -------------------"V prŧběhu rozhovoru kandidát uvedl, ţe delší dobu neudrţuje styky s otcem své manţelky, protoţe nesouhlasí s jeho morálkou. Řekl, ţe jeho švagr vyhledává známosti s děvčaty jemu věkově nepřiměřenými a často mění zaměstnání." Jaroslav LAMR, bývalý dŧstojník StB -------------------Ano, kaţdá maličkost, kaţdá maličkost měla svŧj význam. A zejména tedy v počátku tyhlety takzvaně prkotiny, maličkosti, měly ve skutečnosti úlohu takzvaně připoutávací mezi tím dotyčným a tím řídicím orgánem. Radek SCHOVÁNEK, badatel, odborník na StB -------------------Oni nepředpokládali, ţe by někdy se změnil reţim, ţe by někdo ty spisy nezávisle studoval, čili to byly dokumenty, které Státní bezpečnost vytvářela pro svoji vnitřní potřebu. Ztrácí jakoukoliv logiku, aby ten příslušník si tam cokoli vymýšlel. Karel VRÁNA, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Jméno agenta Bureše lze dohledat v dalších 2 svazcích vedených StB. Ve svazku Oko zaměřeném na jiného pracovníka zahraničního obchodu Alexeje Nováka. A ve svazku Voják. Ten byl zaloţen ke konspiračnímu bytu v Bratislavě, kam si estébáci zvali své agenty. Andrej Babiš do něj měl docházet v roce 1984. Nutno dodat, ţe se ţádné záznamy ze schŧzek nezachovaly. Radek SCHOVÁNEK, badatel, odborník na StB -------------------Pokud byl nějaký spolupracovník zaveden do konspiračního nebo propŧjčeného bytu, tak to byl jiţ spolupracovník, který byl prověřený, protoţe ten příslušník StB vlastně ručil za to, ţe to nikde, lidově řečeno, nevykecá. To znamená, ţe nevyzradí, ţe takový byt existuje. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------To je nesmysl, já jsem nikdy v ţádném bytě nebyl, no, takţe pravděpodobně ten estébák tam chodil s kamarádkou a vykazoval nějakou činnost, protoţe byli kontrolováni a museli nějakou činnost vykazovat. A právě údajně ta Bratislavská správa z hlediska kontrol, jak jsem se dozvěděl, byla na tom nejhŧř. Radek SCHOVÁNEK, badatel, odborník na StB -------------------Já se domnívám, ţe lidské selhání nelze nikdy, nikdy vyloučit, ale opět, Státní bezpečnost byla vojensky organizovaná tajná policie, byť tedy totalitního státu a ve fondu inspekce ministra vnitra se dočtete o mnoha případech, kdy příslušníci Státní bezpečnosti zneuţívali byt k nějakým mejdánkŧm. A taky se tam dočtete o mnoha případech, kdy za to skončili ve vězení. Karel VRÁNA, redaktor -------------------I kdyby Andrej Babiš vyhrál a soud konstatoval, ţe byl evidován neoprávněně, ze zákona stejně nemŧţe získat čisté lustrační osvědčení. Záznam totiţ nelze vymazat, pouze se doplní výrokem soudu. Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Lustrační zákon vznikl jako norma krátce po sametové revoluci a měl za cíl ochránit nově vznikající demokracii a nově vznikající instituce před silami spojenými s komunistickým reţimem, se Státní bezpečností. A podle toho zákona vlastně stačí, kdyţ ten člověk byl evidován. Radek SCHOVÁNEK, badatel, odborník na StB -------------------Po 25 letech by ten zákon uţ dávno měl nahradit zákon o státní sluţbě. Máme Národní bezpečnostní úřad, kterej, který dělá prověrky, a domnívám se, ţe tato norma, která takhle plošně ty lidi vedle sebe jaksi, nechci říct odsuzuje, ale prostě nerozlišuje tu míru zavinění, uţ dávno neměla v našem právním řádu být. Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Kdyţ roste deziluze, tak se pak oslabuje i, řekněme, nějaký odpor k temné minulosti Andreje Babiše z dob komunistického reţimu, ţe si lidé prostě řeknou, no jo, on sice byl estébák, ale tady ty, co nám teď vládli, ty byli ještě horší. Andrej BABIŠ, podnikatel, předseda Hnutí ANO 2011 -------------------Jestli před 30 lety mě někdo vyšetřoval a jestli je to podstatné pro, pro moji politickou dráhu, si myslím, ţe to není podstatné, a konečně bysme se měli uţ vypořádat s tou naší minulostí, protoţe pokud se budem stále kádrovat, tak asi je na tom něco špatně.

Otočila se Ukrajina k EU zády? 25.11.2013

ČT 24

str. 05

21:31 Horizont



Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Majdan, to je v podstatě ukrajinský Václavák. V létě se tam prodávají párky a pivo, v listopadu se občas demonstruje. Na náměstí, kde se před 9 lety rozhořela "oranţová revoluce", to zase vře. V neděli ho zaplnily desetitisíce lidí a policie stejně jako dnes pouţila slzný plyn. V době, kdy Evropská unie bojuje o zbytky obliby, Ukrajinci mrznou venku, jen aby jí byli blíţ. Veronika PITROVÁ, redaktorka -------------------Černé byly dnes mraky nad Kyjevem a černé jsou i vyhlídky Ukrajincŧ na budoucnost v Evropské unii. Druhý den po sobě v ulicích Kyjeva i Lvova protestovaly tisíce lidí. Do Evropy na rozdíl od vedení země, chtějí. Počasí, hesly, ani transparenty nezmění premiéra Mykolu Azarova ale opozice a její stoupenci z úřadu vyhnat chtějí. Překvapil je obrat politického kormidla. Místo Bruselu má být hlavním partnerem Ukrajiny Moskva. Místo 28 evropských státŧ, republiky bývalého Sovětského svazu. Arsenij JACEŇUK, lídr ukrajinské opozice -------------------Naším úkolem do 29. listopadu je nenechat ho zničit náš sen, zničit očekávání milionŧ Ukrajincŧ. Veronika PITROVÁ, redaktorka -------------------Roky vyjednávání s Evropskou unií jakoby minulý týden smetl ukrajinský parlament pod stŧl. Julii Tymošenkové nepovolil léčbu v Německu. Tím Brusel podpis asociační a obchodní dohody podmiňoval. Do Evropy by přitom chtěla nejméně polovina z 45 milionŧ Ukrajincŧ. Natalja BABIČOVÁ, zastánkyně přidruţení k EU -------------------Jsem Evropanka a Ukrajinka zároveň, tak proto jsem přišla. Veronika PITROVÁ, redaktorka -------------------Podle Bruselu je za rozhodnutím jednoznačně tlak Ruska. Prezidenti Evropské unie i komise Moskvu kritizovali. Situaci mírní německá kancléřka, asociační dohoda podle ní není útokem na Rusko. Angela MERKELOVÁ, německá kancléřka /23. 11. 2013/ -------------------Musíme s Ruskem ještě jednou mluvit, aby to nedošlo do fáze buď - anebo. Veronika PITROVÁ, redaktorka -------------------Moskva má ale jasno. Evropská unie Kyjev jednoduše vydírá. Vladimir PUTIN, ruský prezident /22. 11. 2013/ -------------------V příštích dnech bude jasné, jestli se Ukrajina podvolí tomuto vydírání, nebo jestli to ustojí a zaujme pragmatický přístup v zájmu své země. Veronika PITROVÁ, redaktorka -------------------Jediný, kdo ale zatím dává ultimata, je právě Rusko. Pokud Kyjev podepíše, musí se připravit, ţe mu Moskva bude házet klacky pod nohy. A to je to poslední, co by si proruský prezident Janukovyč přál. Na mapě moţná Ukrajina mŧţe patřit do Evropy, politicky tam má ale daleko a od minulého týdne ještě dál. Veronika Pitrová, Česká televize. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------A o osudu Ukrajiny teď s Karlem Svobodou z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Dobrý večer. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Opozice mluví i eurorevoluci. Zaţije Viktor Janukovyč podle vás oranţové deja vu? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Já si myslím, ţe ne, já neočekávám, ţe by toto téma bylo tak velké. Nicméně, jako vţdy, kdyţ řeknu, ţe se něco nestane, tak se to většinou stane. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Je podle vás Ukrajina spíše obětí nátlaku, anebo naopak šikovně licituje, Vladimír Putin uţ nabízí slevy na plyn, Evropa zase miliardu eur a Ukrajinci uţ řekli, ţe to je málo, ţe by vlastně na obnovu potřebovali alespoň 160 miliard? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------My si musíme uvědomit, ţe ta ukrajinská politika lavírování mezi Ruskem a Západem je poměrně tradiční, vlastně jenom politika Viktora Juščenka byla jakýmsi vyšinutím tím, ţe se zaměřil jednoznačně na Evropu, čili já bych to nijak ani nepřeceňoval, je to návrat k takovým těm špatným tradicím ukrajinské politiky. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Jaká je podle vás šance, ţe Ukrajina nakonec koncem týdne tu asociační dohodu přece jenom podepíše? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Já bych nerad odhadoval ty šance. Je to, je to samozřejmě moţné, ale, ale myslím si, ţe v tuto chvíli jde o to, kdo nabídne víc a Viktor Janukovyč prostě čeká na to, kdo mu, kdo mu dá víc. My si ještě musíme uvědomit to, ţe on má největší podporu právě na východě Ukrajiny, kde jsou velké prŧmyslové podniky, které on, aspoň jak tvrdí, byly tou asociační dohodou ohroţeny. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Slyšeli jsme dost ostrou rétoriku mezi Ruskem a Evropskou unií na druhé straně. Hrozí podle vás nějaký skutečný konflikt a jeho eskalace, anebo nakonec zvítězí pragmatismus? Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Já si myslím, ţe ţádný obrovský konflikt nevznikne. Teď pŧjde o to, ţe Ukrajina bude jakoby směřovat k Rusku, Rusko jí bude slibovat nějaké výhody, pŧjčky a já nevím, co všechno. Ukrajina chvíli zase pŧjde s Ruskem. Ve chvíli, kdy bude hrozit to, ţe by musela vstoupit do jeho celní unie, tak zase couvne a bude směřovat k Evropské unii. To není nic nečekaného. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Pane Svobodo, děkujeme za vaše názory, na shledanou. Karel SVOBODA, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Děkuji, na shledanou.



Sedláček uvede novou knihu. O zlu a dobru v ní diskutuje s americkým anarchistou 25.11.2013

iHNed.cz

str. 00 kul

art.ihned.cz

Autor bestselleru Ekonomie dobra a zla Tomáš Sedláček v pondělí v pět hodin uvede svou novou knihu (R)evoluční ekonomie v kavárně Era svět. O ţivotaschopnosti současného ekonomického systému v publikaci diskutuje s americkým antropologem Davidem Graeberem a publicistou Romanem Chlupatým. "Tázání autora této knihy boří stereotypy, snaţí se vymanit z úzké specializace a překročit hranice mezi vědeckými disciplínami. Výpravy za hranice ekonomie a její propojování s historií, s filozofií, s psychologií či s dávnými mýty jsou nejen sympatické a osvěţující, ale pro pochopení světa dvacátého prvního století nezbytné," napsal v předmluvě ke knize Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla někdejší prezident Václav Havel. V pondělí autor světového bestselleru v praţské kavárně Era svět uvede svou novou knihu (R)evoluční ekonomie. Nejde čistě o jeho úvahy, o svých myšlenkách polemizuje s kontroverzním specialistou Davidem Graeberem. Debatu vedl nejen s tímto respektovaným americkým antropologem, který je kvŧli svým názorŧm povaţován za anarchistu, ale také s publicistou Romanem Chlupatým. Zachovat, nebo zbourat? Rozhovor mezi třemi odborníky se snaţí nalézt odpověď na to, zda ekonomická krize byla pouhou epizodou, nebo si budeme muset zvyknout na to, ţe nic nebude tak snadné jako dřív. Leitmotivem debaty je ţivotaschopnost systému, ve kterém ţijeme. Sedláček nastoluje otázku, jestli je lepší současný model zachovat, nebo vytvořit jiný, nový. Kniha (R)evoluční ekonomie: O systému a lidech Tomáš Sedláček, David Groeber, Roman Chlupatý nakladatelství 65. pole 136 stran 148 korun Autogramiáda ke knize (R)evoluční ekonomie: O systému a lidech začíná v pět hodin v kavárně Era svět. Knihu je moţné koupit na místě. Američan David Graeber je vŧdčí postavou hnutí Occupy. Jeho kniha, která v Česku vyšla loni pod názvem Dluh: prvních 5000 let, dostala Batesonovu cenu za kulturní antropologii. Publikace se pídí po prapŧvodu zadluţování. Podle Graebera byly na pŧjčkách zaloţené i vyspělé kultury v Egyptě či Mezopotámii. Stejně jako Sedláček Graeber zkoumá pojetí ekonomie v rané historii. Roman Chlupatý se zabývá prŧnikŧm mezi politikou a mezinárodní politikou. Na toto téma vydal knihu rozhovorŧ (Ne)mocná země. Od roku 2000 pŧsobí v zahraničí. Zlatá hlava Šestatřicetiletý Tomáš Sedláček je jedním z hlavních ekonomŧ ČSOB, pŧsobil jako člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a poradce Václava Havla v prezidentské kanceláři. Odborný časopis Yale Economic Review ho zařadil do ţebříčku nejnadějnějších mladých ekonomŧ "pět horkých hlav ekonomie". Vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Své komenáře pravidelně publikuje také v Hospodářských novinách.



Jeho kniha Ekonomie dobra a zla byla přeloţena do čtrnácti jazykŧ. Vyšla v například Číně, Spojených Státech, Francii, Německu či Velké Británii. Publikace byla v roce 2012 oceněna na frankfurtském kniţním veletrhu.

URL| http://art.ihned.cz/knihy/c1-61309960-tomas-sedlacek-nova-kniha-revolucni-ekonomie-autogramiada

otázka IVK 25.11.2013

Newsletter CEP (newsletter)

str. 04

Newsletter

Jaké vidíte východisko z povolební situace? V ČR proběhly předčasné volby. V předčasném termínu se konaly proto, ţe někdejší vládní koalice, která disponovala na počátku volebního období téměř ústavní většinou, ztratila v PSP nadpoloviční převahu a nenašel se nikdo jiný, kdo by byl schopen sestavit nějakou jinou. Předčasné volby měly tento problém vyřešit a poskytnout novou vládní většinu a tím i potřebnou politickou stabilitu. Domníváte se, ţe volby takové řešení poskytly? Dosavadní vládní koalice nezískala dohromady ani 20 % hlasŧ, vítěz voleb pouze málo přes dvacet, ve sněmovně zasednou desítky poslancŧ nových uskupení, se kterými dosud nejsou ţádné zkušenosti. Jaké vidíte východisko z této povolební situace? Miloslav Bednář, Filosofický ústav AV ČR Po volbách jsme v situaci, kdy fatálně oslabila pravice a zřetelně posílila levice, včetně parlamentního nástupu populistických, a proto tak či onak levicově zabarvených hnutí, jeţ se vyznačují nedemokratickým, vŧdcovským zpŧsobem rozhodování. Hnutí ANO je očividně antipolitické. Stát je totiţ podle jeho vŧdce, sponzora a faktického vítěze voleb firma. Prospěch jeho firem je cílem vstupu do politiky. Takový stav ohroţuje samotnou existenci politického prostoru v ČR. Je proto na čase demokratickou politiku věrohodně rehabilitovat. To se stane tehdy, aţ politické strany účinně vyloučí své prorŧstání firemními strukturami, jeţ ve svŧj prospěch odsávají veřejné finance tím, ţe infiltrací politických stran řídí rozhodování na úrovni samosprávy a státní správy. Toho lze dosáhnout, jedině kdyţ se strany při sestavování volebních kandidátek otevřou veřejnosti po americkém vzoru. To znamená, ţe nečlenové strany coby její příznivci rozhodují o pořadí na kandidátkách stejně jako členové. Mají tedy většinu a zákulisní dohody se tím účinně paralyzují. Podle zkušeností Strany svobodných občanŧ se tento zpŧsob rozhodování osvědčuje i v našich podmínkách. To je ale dlouhodobé východisko z dnešní slepé politické uličky. V kratším časovém horizontu se zřejmě rozštěpí nejen ČSSD, ale i Hnutí ANO. Vláda bude slabá, a moc přímo voleného prezidenta tím jen posílí. Takový stav nemusí být krátkodobý, ale dočasným východiskem zřejmě je. Viliam Buchert, novinář Po kaţdých volbách v ČR se objeví názory, ţe je potřeba změnit volební systém. Dŧvod tohoto přání je jednoduchý - jiţ dlouhé roky v podstatě není moţné vytvořit stabilní vládu. Změna volebního systému, například na většinový, nebo alespoň s více většinovými prvky, v případě Česka ale nic nevyřeší. Na něco podobného je potřeba mít silné, velké strany. Jenţe u nás jsme svědky opačného trendu - rychle se rozpadá celý stranický systém. Politická scéna je čím dál více fragmentována a atomizována a její vývoj kopíruje dění ve společnosti. Určitá ideová kompaktnost, která dokázala udrţet pohromadě poměrně velké skupiny lidí jako příznivce a podporovatele rŧzných stran, se ztrácí v moři názorové roztříštěnosti a pseudodemokratickém tlachání na sociálních sítích. V roce 2010 i 2013 vyhrála volby do Poslanecké sněmovny ČSSD, ale vţdy jen o několik procent. Vítězná strana tím postupně oslabuje. Dokonale se to povedlo kdysi další velké a vlivné straně, ODS. Na politickém kolbišti tak neustále dostávají prostor nové strany populistické, extrémistické, oligarchické či na jedno-dvě pouţití. Systém je tím dál a dál rozbíjen: nikdo není dostatečně silný, nikdo není dostatečně slabý. Téměř pŧlku současné sněmovny tvoří nové strany a hnutí - TOP 09, Úsvit, ANO. Nejstarší z nich jsou pouhé čtyři roky. Poměrně dost procent sesbíraly další strany, které také ještě chodí do politické školky -Piráti, Zemanovci. Nejstabilnějším českým politickým subjektem jsou tedy komunisté, jejichţ existence současně blokuje vytvoření rŧzných koalic. Rozdrobenost české politické scény bude podle všeho dále pokračovat a na to je krátká i změna volebního systému. Nezbývá neţ počkat, aţ i voliči pochopí, ţe tudy cesta nevede. Mám ale obavy, ţe cesta to bude ještě pořádně dlouhá a bude bolet. Plné znění zpráv


Lenka Zlámalová, komentátorka Společnost si v posledních letech uhnala frustraci a začala se topit v nihilismu. Ve veřejném prostoru se rozšířila atmosféra, ţe ţijeme v upadající rozkradené zkorumpované zemi. Přes dlouhou recesi posledních let ta nálada neodpovídá skutečnému stavu. Rychlý rŧst ţivotní úrovně, na který byli lidé zvyklí, se sice zastavil. Ţádné společenské skupině se ale výrazně nepropadl ţivotní standard. Jen pro srovnání. V sousedním Německu, kde se lidé cítí momentálně velmi spokojeni, v posledních deseti letech více méně stagnovaly reálné příjmy. V politice ale rozhodují dojmy, nikoliv fakta. Takţe atmosféra frustrace logicky vytvořila poptávku po protestních, protisystémových hnutích, která se na ní svezou. Nového mesiáše, který konečně udělá pořádek, si lidé vyprojektovali do miliardáře a novopečeného vlastníka vlivných médií Andreje Babiše. On je jednoznačným vítězem voleb, přestoţe rozloţená sociální demokracie získala o pár procent víc. Pro další směřování země je nebezpečné, ţe protestní strany dokázaly přitáhnout i značnou část středních vrstev a dokonce elit. Pokud jsou tyto společenské skupiny ochotny dát hlas někomu, kdo kritizuje celý polistopadový vývoj, je to bod zlomu. Andrej Babiš bude tím, kdo bude v příštích měsících udávat tón v politice. To uţ ukázaly první povolební dny, kdy fakticky rozhodl o vývoji událostí v ČSSD, kdyţ se postavil za Bohuslava Sobotku. Dilema ČSSD bylo jasné: kdo má Babiše, má vládu. Předseda ANO se mohl drţet v ústraní a jen zvedat prst nahoru a dolŧ. Pokud sociální demokraté nechají Andreje Babiše mimo vládu, dávají mu příleţitost pokračovat v jeho protestní politice a otevírají mu prostor k vítězství v dalších předčasných volbách, které se dají v nestabilní poslanecké sněmovně očekávat. Michal Kubát proděkan FSV UK Východisko z povolební situace vidím dost pesimisticky. Bude velmi obtíţné sestavit stabilní a funkční vládu. Hrozí další předčasné volby. Hlavními riziky dalšího vývoje jsou krize „tradičních― stran a vzestup stran „nových―, které jsou ideologicky a programově nečitelné a vnitřně nejednotné, a dále pŧsobení prezidenta republiky, který má mocenské ambice překračující hranice parlamentního reţimu (ČR je skutečně parlamentním, nikoliv poloprezidentským reţimem). Pokud se nepodaří konsolidovat vládnutí a „tradiční― politické strany, hrozí úplný rozpad stranického systému. Je třeba si přitom uvědomit, ţe politické stranictví je základním kamenem demokracie. Demokratickou politiku nelze nahradit ţádnou „odborností― (ANO), vŧdcovstvím (prezident Zeman), ani referendy (Úsvit). Konsolidovat vládnutí a stranickou politiku lze především vhodným ústavním inţenýrstvím, tj. takovou reformou českého parlamentního reţimu, která jej stabilizuje a zefektivní. Jen tak se lze vyvarovat „politické korupce―, která je jednou z hlavních příčin současného stavu. V ţádném případě však nelze sázet na posilování prezidentství, a to jak konkrétně, tj. ve smyslu vzhlíţení k prezidentovi Zemanovi, tak obecně, tj. ve smyslu deformování parlamentního reţimu posilováním instituce prezidenta republiky. Politické strany by měly usilovat o politiku zaloţenou na jasných ideových či ideologických základech. Jakkoliv k politice přirozeně patří „boj o moc―, tento boj nemŧţe mít podobu čistě zájmovou (prostý bezobsaţný boj o funkce), musí mít podobu ideologickou. Pochopitelně nemám na mysli ideologie ve smyslu všeobjímajících a uzavřených jediných pravd (marxismusleninismus, fašismus apod.), nýbrţ ideologie ve smyslu umírněných politických doktrín, které se utkávají v demokratické soutěţi. Ondřej Šlechta Centrum pro bezpečnostní analýzy a prevenci Při příštím sestavování vlády bude hrát stěţejní úlohu zcela nový subjekt pŧvodně podnikatelského rázu. To je velmi silný vzkaz letošních parlamentních voleb a šok pro český politický systém, jehoţ mapa se zcela překreslí. Druhou zásadní zprávou je, ţe hnutí ANO přetáhlo velké mnoţství voličŧ tradičním pravicovým stranám, coţ se pro budoucí vývoj ukáţe jako dŧleţité, byť je poněkud paradoxní, ţe Babišovy podniky jsou zároveň příjemci rozsáhlých dotací. Na pravicového voliče příliš nezabrala mediální kampaň, jeţ před volbami zdŧrazňovala Babišovy styky s StB. Mŧţe to znamenat jediné - antikomunismus jiţ nemobilizuje tak jako dříve a bude na jednotlivých politických stranách, jak s tímto závěrem naloţí do budoucna. Evidentně se všechno točí kolem ANO, takţe je dŧleţité, aby skutečně vstoupilo do vlády. Není moţné získat více neţ 18 % hlasŧ voličŧ a nemít se k vládní zodpovědnosti, to by bylo nebezpečné hazardování se stabilitou celého systému. Foto popis|

Evropská ekonomika a její perspektivy 26.11.2013 finance.cz str. 00 Vysoká škola finanční a správní



Evropská ekonomika a její perspektivy je hlavním tématem vědecké konference, kterou v pátek 22. listopadu 2014 pořádala Vysoká škola finanční a správní při příleţitosti jiţ čtvrtého běhu soutěţe o Cenu prof. Vencovského pro mladé ekonomy do 35 let. Na konferenci vystoupil s hlavním referátem prof. Václav Klaus, který posléze řídil i panelovou diskusi. V té vedle něj vystoupili Miroslav Singer (guvernér ČNB), Petr Zahradník (hlavní analytik Conseq) a Martin Tlapa (náměstek státního tajemníka pro evropské záleţitosti). Diskuse se vedle perspektiv evropské ekonomiky zaměřila i na postavení jednotlivých národních ekonomik a budoucnost eura. Profesor Klaus ve svém referátu zdŧraznil, ţe dochází k dlouhodobému postupnému zhoršování ekonomického postavení jednotlivých zemí Evropské unie, k čemuţ dále výrazně přispěl vznik a fungování Eurozóny. V této souvislosti hovořil o ztracené dekádě ve vývoji Evropy. Konference se koná pod záštitou guvernéra ČNB Miroslava Singera. Konference vţdy tematicky kopíruje zaměření soutěţe, ve které se letos mladí výzkumníci soustředili právě na evropskou ekonomiku v její perspektivě, a to se zacílením na oblast měnové a finanční teorie, finanční trhy a jejich stabilitu a na hospodářskou a sociální politiku. První místo (jiţ potřetí v historii soutěţe) obsadily dvě práce, cena ve výši 200.000 Kč, kterou věnuje vítězi pořadatel Vysoká škola finanční a správní, bude tedy i tentokrát rozdělena, a to mezi tyto práce: Job Market Polarization and Employment Protection in Europe (Polarizace trhu práce a ochrana zaměstnanosti v Evropě), autorkou práce je Mgr. Barbara Pertold-Gebicka, M.A., Ph.D. (Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy) a Linkages Between the Financial and Real Sectors Across Interest Rate Regimes: The Case of the Czech Republic (Vazby mezi finančním a reálným sektorem v rŧzných reţimech úrokových sazeb: případ České republiky), autorem práce je Ing. Tomáš Konečný, M.A. et M.A., Ph.D. (Česká národní banka). Poprvé v historii soutěţe obsadila první místo ţena. Letošní ročník má ještě jeden primát. Je to poprvé, kdy jako hlavní řečník vystoupil český ekonom. Do soutěţe letos bylo přihlášeno 13 prací a podle člena nominačního výboru Jana Fraita (ČNB) dosahovala většina z nich vysokých kvalit. Oceněno bylo pět prací, které se zaměřovaly na následující tematiky: trh práce, dopady zdanění, cenová konvergence, propojení reálného a finančního sektoru a systémové riziko a dluhové krize. Soutěţ je vyhlašována jako bienále, příští vyhlášení se tedy bude konat v roce 2015. Fotogalerie z konference na www.vsfs.cz.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/405399/

Na pokles nezaměstnanosti si budeme muset ještě počkat 26.11.2013

Finanční management str. 46 PETR GAPKO

Trhy a ekonomika

V ekonomice pracuje nejvíc lidí za posledních čtrnáct let. Zvyšuje se ekonomická aktivita zaměstnancŧ, mírně ubývá podnikatelŧ. Na pracovní trh se pravděpodobně přelévá optimismus firem a naděje na lepší vyhlídky. Firmy mají chuť nabírat nové zaměstnance. Podle údajŧ zveřejněných Českým statistickým úřadem se ve třetím čtvrtletí míra nezaměstnanosti meziročně nezměnila a zŧstala na sedmi procentech. Zároveň se podle ČSÚ zvyšuje ekonomická aktivita obyvatelstva, čili podíl lidí, kteří buďto pracují nebo aktivně shánějí práci, na celkové populaci. Počet nezaměstnaných osob se sice oproti loňskému roku mírně zvýšil o 1,6 tisíce, ale na nárŧst míry nezaměstnanosti to nestačilo. Dobrou zprávou navíc je, ţe v porovnání s letošním druhým čtvrtletím se Plné znění zpráv


nezaměstnanost mírně sníţila. Pravděpodobně se tak na trh práce přelévá optimismus firem a lepší ekonomické vyhlídky. Naše hospodářství totiţ ve druhém kvartále přešlo k rŧstu, coţ se časem musí projevit i na větší chuti firem nabírat nové pracovníky. Ta sice podle prŧzkumŧ ekonomické dŧvěry zŧstává stále nízká, nicméně dále se nezhoršuje. Zajímavý vývoj zaznamenává celková zaměstnanost populace. Ta ve třetím čtvrtletí znovu rostla, meziročně o 33 tisíc. V celé populaci ČR mezi 15 a 64 lety tak pracuje uţ 68 % lidí. To je o procentní bod víc neţ před rokem a nejvyšší hodnota od začátku roku 1998. Podíl pracujícího obyvatelstva se tedy zvyšuje a v ekonomice pracuje téměř 5 milionŧ lidí. Z tohoto počtu je necelých 900 tisíc podnikatelŧ, zbytek činí zaměstnanci. Právě u zaměstnancŧ zaznamenáváme rŧst ekonomické aktivity, zatímco podnikatelŧ spíše mírně ubývá. Zvětšuje se dŧleţitost sluţeb Pokud se podíváme podrobněji na rozloţení zaměstnanosti po sektorech, zjistíme, ţe nejvíce lidí je zaměstnaných v terciárním sektoru, tedy ve sluţbách (cca 3 miliony). V primárním sektoru (zemědělství) pracuje zhruba 150 tisíc lidí a v prŧmyslu (sekundární sektor) je zaměstnáno 1,85 milionu pracovníkŧ. Meziroční porovnání počtu pracovníkŧ ukazuje, ţe přibývá osob zaměstnaných ve sluţbách a naopak ubývá zemědělcŧ a prŧmyslníkŧ. To je pro vyspělou zemi poměrně přirozený vývoj, který ukazuje, ţe se zvětšuje dŧleţitost sektoru sluţeb. Sluţby v současné době vytvářejí zhruba polovinu české ekonomiky, coţ je ve srovnání např. s USA, kde ekonomika sestává ze sluţeb z více neţ dvou třetin, stále málo. I do budoucna tedy mŧţeme očekávat, ţe se sektor sluţeb bude zvětšovat. Nejvíce nezaměstnaností trpí lidé se základním vzděláním Nezaměstnanost zŧstává stále na poměrně nízkých úrovních kolem 7 %. Navíc se meziročně nezměnila, coţ je dobrým signálem. Bez práce je podle metodiky ILO 370 tisíc lidí. Z tohoto počtu je 160 tisíc lidí, tedy zhruba 44 % dlouhodobě nezaměstnaných (1 rok a déle bez práce). Z hlediska vzdělanostní struktury nezaměstnanosti trpí celkem intuitivně nejvyšší mírou nezaměstnanosti populace se základním vzděláním. V této kategorii shání práci téměř čtvrtina ekonomicky aktivního obyvatelstva. Naopak nejlépe jsou na tom tradičně vysokoškoláci, u kterých se míra nezaměstnanosti drţí na hodnotách lehce přesahujících 3 procenta. Pokud sečteme pracující a práci shánějící (tedy nezaměstnané) osoby, získáme ukazatel celkové ekonomické aktivity. Podíl ekonomicky aktivní populace se ve třetím čtvrtletí meziročně, stejně jako podíl pracujících, zvýšil, a to na 73,2 %. Nezaměstnanost je v poslední době sice stabilní a dále se nezvyšuje, ale na výraznější pokles nezaměstnanosti, který by ulevil rodinným rozpočtŧm, si budeme přece jen muset chvíli počkat. To je dáno hlavně tím, ţe i kdyţ se naše hospodářství přehouplo z recese do fáze oţivení, toto oţivení je stále velmi křehké a výraznější ekonomický rŧst (nad 2 %) většina analytikŧ prognózuje aţ na rok 2015. A právě takový rŧst je to, co trh práce potřebuje pro viditelné zlepšení. V mezinárodním srovnání si Česká republika z hlediska nezaměstnanosti vede stále velmi dobře. Z celé osmadvacítky jsme zemí s pátou nejniţší mírou nezaměstnanosti. Nejenţe v tomto ukazateli poráţíme vyspělé západoevropské země, jako je Francie nebo Belgie, ale nacházíme se hluboko pod prŧměrem celé Evropské unie, který v září dosahoval hodnoty 11 %. Lépe neţ my jsou na tom v EU pouze Rakušané, Němci, Lucemburčané a Malťané. Na druhou stranu daleko nejhorší míry nezaměstnanosti vykazují Řecko (27,6 %) a Španělsko (26,6 %), tedy země nejhŧře zasaţené finanční krizí, ve kterých musely vlády tvrdě šetřit a jejichţ ekonomiky se nevyhnuly masivnímu propouštění. Na velmi nízkou nezaměstnanost zapomeňme Nezaměstnanost se u nás v současnosti sice nachází na úrovních, které jsou zhruba dva aţ tři procentní body nad hodnotami z let 2007 a 2008, kdy ekonomika vykazovala víc neţ šestiprocentní rŧst, ale díky struktuře naší ekonomiky, odolnosti finančního systému a orientaci na Německo se míra nezaměstnanosti nevymkla kontrole, jako ve státech, které v minulých letech čelily těţkým problémŧm, zakořeněným ve financování chodu státu a nestability bank. Na velmi nízkou míru nezaměstnanosti však na několik následujících let musíme zapomenout. Naše hospodářství se jen pozvolna zotavuje z druhé recese v poměrně krátkém časovém horizontu a nedá se čekat, ţe toto zotavení nabere radikálně na tempu. Český trh práce lze tedy charakterizovat jako stabilní, ale mající své problémy. Mezi hlavní patří nesoulad mezi kvalifikační strukturou uchazečŧ a nabídkou pracovních míst, jen pomalu se zvyšující a stále nízká ochota uchazečŧ stěhovat se za prací a v současnosti rovněţ slabá tvorba pracovních míst. · Plné znění zpráv


*** PETR GAPKO Vystudoval ekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. K GE Money se připojil v roce 2008 jako risk analytik a v současné době pracuje jiţ tři roky na pozici risk managera. Současně zastává i pozici hlavního ekonoma banky. Petr má osmileté zkušenosti z finančních trhŧ a bankovnictví. Foto popis| O autorovi| PETR GAPKO, GE MONEY BANK, ANALYTIK

Investiční večer: Kde najít a jak vyhodnotit informace potřebné k investování 26.11.2013

investicniweb.cz str. 00 redakce

Investiční web

Jak správně vyuţít finanční zprávy k investičním rozhodnutím? Jsou trhy manipulovány finančními médii? Jaké investiční semináře a kurzy obchodování má smysl navštěvovat, a kterým se na sto honŧ vyhnout? Co patří mezi nejkvalitnější zdroje "nemainstreamového" investičního zpravodajství a jak se vyznat v informacích, které publikují veřejně obchodované společnosti? O tom všem diskutovali šéfredaktor Investičního webu Petr Novotný a šéfredaktor Rádia ZET/BBC Marek Miler. Celý prŧběh jste mohli sledovat ţivě také na Twitteru Investičního webu. Dŧleţité je najít spolehlivé zdroje. Miler: České zdroje ověřuji vţdy na zahraničních webech, jako jsou Reuters, Bloomberg nebo přímo u investičních bank.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Novotný: Trh sledujeme na webu nejen ve dne, ale i v noci. Ráno poslouchám CNBC, sleduji headliny.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Novotný: V ČR je investičních zdrojŧ hodně málo. Některé nejsou nezávislé (jsou zároveň brokeři) a nepřinesou vám informace třeba o fondech.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Novotný: Vyplatí se sledovat statistiky tradingové aktivity hedgeových fondŧ, to jsou ti velcí hráči na trzích.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Miler: Je dobré hledat zdroje, které nejdou vyšlapanou cestou - ne ty "mainstreamové".— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Miler: Osvědčil se mi Motley Fool, komentují zde situaci "nemainstreamoví" analytici. Jejich predikce pro investory velmi dobře vycházely.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Jaké informace vybírat? Miler: Často je lepší si nechat poradit, neţ se dlouze probírat například výsledkovkou ČEZ.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Novotný: Není to jen o číslech, ale také o tom vědět, kdo tu firmu řídí. Analytici mají moţnost se s těmito lidmi přímo spojit.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Novotný: Jsem fanoušek Twitteru. Vyjdou makrodata a hned nějaký investor to výstiţně v rámci 140 znakŧ okomentuje.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 A co novináři radí v investování? Plné znění zpráv


Novotný: Zlato uţ není bezpečným přístavem. Jsem long na Apple a zemědělskou pŧdu.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Novotný: Radím dívat se i na staré zprávy. Zpětně na to, co nevyšlo.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Miler: Bude pokračovat nestabilita v oblasti eurozóny. Doma bude vnímána řada problémŧ, které tady stále jsou. Očekávám spíše stagnaci.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 Miler: Eurodolar - víc problémŧ vidím na "eurové" straně neţ na "dolarové.— Investičníweb.cz (@investicniweb) November 26, 2013 O síle informací v úterý diskutovali: Petr Novotný (šéfredaktor, Investiční web) Zakladatel a šéfredaktor finančního portálu Investičníweb.cz od roku 2009. Předtím 12 let investiční praxe na pozicích licencovaného burzovního makléře a privátního bankéře u společností Eastbrokers, Merrill Lynch, Citibank a HVB Bank. Dramaturg a moderátor pořadŧ Investorský magazín a Studio Burza na ČT24 a Horký prachy na Primě. Spolupořadatel finančních veletrhŧ Investiční fórum a Peníze. Šéfredaktor časopisu Investiční magazín od roku 2011. Absolvent American Institute of Arts and Science se specializací na portfoliomanagement (MBA). Marek Miler (šéfredaktor, Rádio ZET/BBC) 12 let pracoval v agentuře Bloomberg, nejdříve v praţské pobočce, naposledy zodpovídal za zprávy z oblasti energetiky, komodit, chemického a ropného prŧmyslu ve střední Evropě a na Balkáně. Posledních pět let dělal konzultanta. Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, oboru český a anglický jazyk a literatura, a později posluchač ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Investiční večer na toto téma se konal v úterý 26. listopadu od 17 hodin v Hotelu DAP, Vítězné náměstí 4/684, Praha 6. Registrovat jste se mohli (zdarma) e-mailem na [email protected]. Jakmile se přihlásíte, jste zaregistrováni. Odpověď by přišla jen v případě, ţe by hrozilo překročení kapacity. Investiční web vám nabízí jedinečnou moţnost probrat s předními experty z domova i ze zahraničí nejţhavější témata ze světa ekonomiky, byznysu a financí. Moderace se ujmou Roman Chlupatý a Petr Novotný, kteří jsou podepsáni i pod úspěšným cyklem Investičních fór. Investiční večery se konají v komorním prostředí, které zvýrazňuje moţnost zúčastnit se debaty. V jejich prŧběhu vznikají videa, která se následně objevují na Investičním webu. Pokud byste se chtěli večerŧ zúčastnit, napište nám na [email protected]. Nejen názory expertŧ z Investičních večerŧ mŧţete sledovat na Twitteru Investičního webu. Program Investičních večerŧ na celý listopad najdete ZDE

URL| http://www.investicniweb.cz/2013/11/22/investicni-vecer-informace-potrebne-k-investovani/

Šéfem HN Martin Jašminský, iHNed.cz řídí Miloš Čermák. Redakce se spojí 26.11.2013


Otvírák

Nová společná ekonomická redakce Hospodářských novin, Ekonomu a iHNed.cz má mít kolem 140 novinářŧ. Nové sídlo Bakalovy Economie v praţském Karlíně Plné znění zpráv


Vydavatelství Economia sloučí od 1. ledna 2014 dosud samostatné redakční týmy Hospodářských novin, týdeníku Ekonom a zpravodajského webu iHned.cz do jedné společné ekonomické redakce. Ta bude připravovat obsah všech těchto titulŧ, které firma označuje za své vlajkové, a má úzce spolupracovat s redakcemi týdeníku Respekt, webu Aktuálně.cz i odborných titulŧ vydavatelství v čele s týdeníkem Marketing & Media. Integrovanou ekonomickou redakci bude podle dnešního oznámení firmy řídit tzv. E.collegium - tým šéfredaktorŧ jednotlivých titulŧ, šéfredaktora sdíleného obsahu a ředitele redakcí. Kaţdý z nich bude přímo odpovídat za přípravu obsahu „svého" titulu, společně se pak budou podílet na kaţdodenním řízení spojené redakce, na plánování a profilaci jednotlivých titulŧ a na jejich rozvoji. E.collegium bude od 1. prosince 2013 pracovat v následujícím sloţení: Martin Jašminský, šéfredaktor Hospodářských novin, Ondřej Neumann, šéfredaktor týdeníku Ekonom, Miloš Čermák, šéfredaktor iHNed.cz (s odpovědností mimo jiné za transformaci portálu na online platformu Hospodářských novin a za nastavení rozhraní mezi volně šířeným a placeným obsahem), Jindřich Šídlo, šéfredaktor politického zpravodajství a názorové sekce (odpovědný mimo jiné za strategii politického zpravodajství a názorovou linii všech titulŧ), Petr Orálek, šéfredaktor sdíleného obsahu (odpovědný mimo jiné za pohyb obsahu mezi tituly, za obsah nové Edice B2B a za speciální projekty), Vladimír Piskáček, ředitel redakcí vydavatelství Economia (stojí v čele E.collegia). Podle Piskáčkova oficiálního vyjádření má mít společná ekonomická redakce tří titulŧ kolem 140 novinářŧ. VIZITKY VEDOUCÍCH REDAKTORŦ ECONOMIE Martin Jašminský se ekonomické ţurnalistice se věnuje nepřetrţitě od roku 1993, kdy nastoupil do redakce deníku Svobodné slovo. V letech 1995-2000 byl redaktorem Hospodářských novin, odkud přešel do ekonomické rubriky deníku MF Dnes. Od roku 2003 byl vedoucím ekonomického oddělení MF Dnes, na podzim 2005 se stal zástupcem šéfredaktora Hospodářských novin. Dlouhodobě se zaměřuje na problematiku finančního sektoru, kapitálových trhŧ a ekonomické transformace. Za svou novinářskou práci získal Cenu křepelek udělovanou Českým literárním fondem mladým novinářŧm do 33 let. Miloš Čermák vystudoval kybernetiku na ČVUT, od počátku devadesátých let pracuje jako novinář, pedagog a konzultant. Pŧsobil v redakcích týdeníku Reflex, v deníku Lidové noviny či v týdeníku Ekonom. Od roku 2001 přednáší obor Nových médií na katedře ţurnalistiky FSV UK. Je autorem 15 kníţek, mj. Pŧlkacíř (rozhovor s Karlem Krylem, 1993) či Lovestory ve výtahu (sbírka povídek, 2013). V roce 2011 získal ocenění Křišťálová lupa v kategorii Osobnost českého Internetu. Časopis Forbes ho v letech 2012 a 2013 zařadil mezi 40 nejvlivnějších postav českých médií. Jindřich Šídlo začínal v roce 1992 v Českém deníku, devět let strávil v týdeníku Respekt, pracoval jako politický reportér MF Dnes, editor titulní strany Lidových novin i jako šéf domácího zpravodajství a hlavní politický analytik ČT. Vystudoval ţurnalistiku na FSV UK, absolvoval stáţe v USA a londýnských Timesech. Od roku 2005 pracuje (s krátkou přestávkou) v Economii: nejprve jako šéf domácího zpravodajství, poslední tři roky jako komentátor. V roce 2007 získal Cenu Ferdinanda Peroutky, v roce 2013 pak Novinářskou cenu za nejlepší komentář. V roce 2013 byl vyhlášen Osobností roku českého Twitteru. Petr Orálek vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Novinářskou kariéru začal v roce 1990 v ČTK, kde pŧsobil postupně jako reportér, editor a zástupce vedoucího ekonomického zpravodajství. V roce 1993 nastoupil do MF Dnes, kde byl vedoucím přílohy Peníze, následně ekonomické a poté domácí redakce. V roce 2003 se stal zástupcem šéfredaktora MF Dnes mj. pro ekonomické zpravodajství, 14 regionálních redakcí či pro tematické přílohy. Odpovídal za novou obsahovou koncepci ekonomického zpravodajství MF Dnes včetně startu speciální přílohy Byznys speciál, začlenění redakce deníku Metro po jeho převzetí do skupiny Mafra, za novou obsahovou strategii regionálních příloh MF Dnes či spuštění zpravodajského webu Brno.idnes.cz. V roce 2011 se stal zástupcem šéfredaktora Hospodářských novin.



URL| http://www.mediar.cz/sefem-hn-martin-jasminsky-ihned-cz-ridi-milos-cermak-redakce-se-spoji/

Politickým podnikatelům uţ naštěstí nemáme co nabídnout 27.11.2013

Hospodářské noviny Luboš Kreč

str. 05

Česko

Filip Humplík, předseda ODS v Praze Rozhovor Občanští demokraté v hlavním městě si minulý týden zvolili za svého předsedu podnikatele v reklamě Filipa Humplíka. Jednačtyřicetiletý spolumajitel agentury Konektor má za úkol zajistit, ţe metropole bude pro ODS zase její baštou. * HN: Jste krizový manaţer? Já to tak neberu. Krizový manaţer je někdo, kdo přichází napravovat zásadní škody. Podle mě ODS v Praze za poslední dva roky prošla vnitřními boji a já bych to teď měl vyvést na novou cestu. To není krizový management. * HN: Ty vnitřní boje byly dŧleţité. Zbavili jsme se řady lidí, kteří na nás byli přisátí. Ti takzvaní političtí podnikatelé. Dneska jim nemáme co nabídnout – nesedíme na ţádných pašalících, které bychom mohli rozdávat. * HN: Uţ máte představu, jak dál? Musíme předloţit vizi Prahy pro roky 2018 nebo 2020. ODS zná Prahu jako ţádná jiná strana, máme úspěšné starosty, dlouho jsme měli primátora. Ano, některé věci se nepovedly, udělali jsme chyby, ale ne všechno bylo špatně. Kdyţ se dnes podíváte na magistrát, není dobře řízený, není tam ţádná vize. * HN: Musí řešit problémy, které zŧstaly právě po vládách ODS. Podívejte se třeba na dopravní podnik. ODS na něj uţ dva roky nemá v podstatě ţádný vliv, ale on se zasekal do historicky největších dluhŧ. My se samozřejmě přihlásíme k tomu, co jsme pokazili, ale byly i věci, které se podařily. Víme, co máme s Prahou dělat, jen je o tom třeba přesvědčit i voliče. * HN: Musíte ale dál hledat nové tváře. Coţ ODS zatím moc nešlo. To je něco, co je třeba dělat, ale musí to začít na celorepublikové úrovni. Na druhou stranu mechanismy tady jsou, náš sněm to ukázal, do vedení se dostali lidé, kteří nejsou zatíţení historií, jsou to nové tváře a mají za sebou úspěchy. * HN: Pomohlo vám ve volbě, ţe jste úspěšný byznysmen? Určitě ano. Byly tam dvě podstatné role: jednak ţe nemám z minulých let s nikým ţádné spory, ţe nemám ani politickou minulost, která mŧţe být negativní. A jednak ţe nejsem člověk z ulice, ţe se mně podařilo uţ něco vybudovat. * HN: Není to trend na pravici, ţe se do popředí dostávají podnikatelé? Nedokáţu to posoudit. Klidně bych mohl zŧstat v závětří, věnovat se firmě, ale já se pro politickou dráhu rozhodl. Cítím to jako svou povinnost. * HN: Ale i u vás to pramení z určitého pocitu naštvání, ne?



To se přece nemusí hrotit. Do ODS jsem vstoupil ve zralém věku, jsem v ní šest let a za tu dobu jsem se přesvědčil, ţe v ní chci zŧstat. Moje rozhodnutí bylo spíš v tom, jestli napřu síly na politiku, coţ znamená, ţe budu mít méně času na firmu a rodinu. Teď do toho jdu naplno. * HN: Ale kdyby ODS byla v pořádku, asi byste se do čela nehnal… U mě je to přirozený prŧběh. Kdyţ chcete s něčím něco udělat, jde to lépe z pozice předsedy praţské organizace neţ z pozice člena rady ODS v Praze 5. * HN: Kdy se vlastně idea vás jako šéfa ODS v Praze zrodila? Je to zhruba čtrnáct dní zpátky. O změnách a o tom, kdo by měl být dalším předsedou, jsme se bavili dlouho. Lidé, o kterých jsem byl přesvědčený, ţe by to dělali výborně, do toho buď jít nechtěli, nebo nemohli. A já jsem zvyklý na sebe brát odpovědnost. * HN: Překvapilo vás poslední dny něco? Z velké politiky přece jen moc zkušeností nemáte. Já jsem připravoval některé předvolební kampaně, takţe jsem si s řadou vrcholových politikŧ ODS poměrně dŧkladně povídal. Mám za sebou spoustu sněmŧ a kongresŧ, kam jsem jezdil třeba jen jako host, protoţe mě to zajímalo. Takţe to pro mě nebyla úplně nová řeka, do které jsem vstoupil. Politikou jsem dost intenzivně ţil poslední rok, zajímá mě, kam to pŧjde. * HN: Na komunálních volbách za rok se ukáţe, jak se vám to podařilo? Je to jednoznačný mezník. * HN: S čím do nich pŧjdete? Jaký výsledek budete chtít získat? Je předčasné o tom mluvit, to souvisí s vizí a s programem. * HN: Co zisk podobný tomu ze sněmovních voleb? To by úspěch nebyl. * HN: A bral byste čísla z roku 2010? Hypoteticky ano. * HN: Jak potom vypadá vaše vize Prahy pro příští roky? Musí to být moderní metropole se vším všudy, s vyřešenou infrastrukturou, občané se v ní musí cítit bezpečně, aby se jim ţilo fajn… * HN: To je hodně obecné. Co říkáte třeba na střed města plný obchodŧ se suvenýry a biţuterií? Je to téma, o kterém se budeme bavit. Na druhou stranu, vytvořit autentickou atmosféru je těţké. * HN: Právě od toho jsou vize. Souhlasím s vámi. Nelíbí se mi to. Kdyţ jdu přes Karlŧv most a vidím ty rŧzné umělce a mazaly, je to špatně. Ale tyhle věci se dějí i v jiných metropolích. Jak to ale řešit? Je to spojené s automobilovou dopravou, s turismem. Budeme říkat lidem, co mají prodávat? Kdyţ to necháte volnému trhu, záleţí na lidech, kteří do těch obchodŧ chodí. A skladba turistŧ ve Vídni je jiná. Dokud budeme v Praze cílit na Angličany, kteří sem jezdí dělat rozlučky se svobodou, těţko se Praha stane kulturním centrem. * HN: Zavedl byste v Praze mýto na vjezd aut do centra? To je přesně varianta, která je v pořádku. Tohle je typ regulace, který přichází v úvahu. Plné znění zpráv


*** Filip Humplík (41 let) Vzdělání: Fakulta sociálních věd UK, obor masová komunikace Zaměstnání: Od roku 1992 pracuje v reklamě (v řídicích funkcích prošel agenturami Leo Burnett, Boomerang či Point2Point, od roku 2004 vedl agenturu Clubmark), nyní je spolumajitelem reklamní agentury Konektor, která připravovala kampaň praţské ODS v letošních sněmovních volbách. Vydává sci-fi časopis XB-1. Členství ve straně: Členem ODS je šest let, od listopadu 2013 je předsedou praţské ODS, zároveň je místopředsedou místního sdruţení ODS Radlice a členem oblastní rady Prahy 5. Ostatní Patří k významným sponzorŧm ODS. Foto popis| O autorovi| Luboš Kreč, [email protected]

Dnešek v Praze 27.11.2013

Praţský deník

str. 02

Z metropole

10:00 Divadelní přehlídka Festival 13+ začíná v Divadle v Dlouhé. Pátý ročník tohoto festivalu je určen nejen pro teenagery, ale také pro širokou veřejnost. Na programu jsou představení Maryša, Pěna dní, Richard III. nebo Cyrano. Akce potrvá do 30. listopadu. 17:30 Fakulta sociálních věd UK pořádá další ze série diskuzí Rozpravy o českých médiích, tentokrát na téma Jaké by mělo být zpravodajství veřejnoprávní televize. Diskutovat bude Michal Kubal z České televize, Pavlína Kvapilová z iniciativy Vaše televize nebo Adam Černý za Syndikát novinářŧ ČR. Vstup je zdarma. 19:00 Divadlo na Vinohradech má dnes na programu drama norského spisovatele Henrika Ibsena – Rebeka. Milostný trojúhelník mezi Rebekou, Rosmerem a jeho nedávno tragicky zesnulou ţenou stále ovlivňuje současný vztah dvou milencŧ. V hlavní roli Dagmar Havlová. 20:00 V Lucerna Music Baru vyvrcholí podzimní turné Šňŧra tour kapely Mig 21. Návštěvníci se mohou těšit nejen na novou scénu a kostýmy, ale i na řadu písní, které zazní v úplné premiéře a předznamenají tak novou desku, která by měla vyjít na podzim příštího roku. Tip Deníku 20:00 V Rock Café zahraje britská rocková kapela The 1975. Z téměř neznámé kapely se The 1975 vyšplhali na horní příčky hitparád. V Praze vystoupí jiţ podruhé. Poprvé je čeští fanoušci mohli slyšet v únoru, kdyţ hráli jako předskokani Two Doors Cinema Club. Lístek na místě vyjde na 450 korun. Region| Střední Čechy



Strategie obnovy a hospodářského růstu ČR 28.11.2013

Českobudějovický deník str. 08 Bc. JAN ŠINDELÁŘ

U nás doma

Dne 18. listopadu 2013 se ve velké posluchárně VOŠ, SPŠ automobilní a technické na Lidické ulici konala panelová diskuze na téma „Strategie obnovy hospodářského rŧstu ČR a EU―. Téměř stovka studentŧ školy, spolu s vyučujícími odborných předmětŧ, se zájmem vyslechla přednášku Ing. Jana Mládka, CSc., ekonomického experta a poslance Parlamentu České republiky a PhDr. Petra Teplého, PhD. z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha. Oba přednášející se nejprve věnovali současnému stavu hospodářské politiky a poté se zaměřili na moţné varianty a cesty obnovy hospodářského rŧstu jak České republiky, tak celé Evropské unie. V následující diskuzi se vzhledem k časovému omezení dostalo jen na několik dotazŧ týkajících se nejpalčivějších otázek současné ekonomické situace vČRi EU. Nejvíce diskutovaným tématem byla problematika dopadŧ intervence ČNB proti silné koruně. Panelová diskuze byla nesporně přínosem pro studenty školy a v této souvislosti byla se zástupcem ministerstva financí projednána moţnost dalších podobných panelových diskuzí na aktuální témata hospodářské politiky ČR a EU na škole. Foto popis| STUDENTI i další návštěvníci přednášky o moţnostech ekonomického rŧstu České republiky a Evropské unie měli moţnost besedovat v automobilní škole s ekonomickými experty. Foto autor| Foto: archiv školy O autorovi| Bc. JAN ŠINDELÁŘ, Č. Budějovice (autor je ředitelem školy) Region| Jiţní Čechy

O cenzuře v ČT rozhodnou nakonec jen čtyři lidé. Schmidt končí a Dvořák náhradníka nechce 28.11.2013

iHNed.cz str. 00 zpravy.ihned.cz Matěj Smlsal

Komisi, která bude šetřit údajnou cenzuru v ČT, opustila renomovaná novinářka Dana Schmidt. Na její místo navrhlo 24 stěţovatelŧ ţurnalistu Erika Besta. Ředitel televize Petr Dvořák ale přes svého zástupce vzkázal, ţe to je jeho komise. Nového člena navíc vŧbec hledat nechce. Ředitel ČT Petr Dvořák ustavil minulý týden komisi, která bude řešit údajné ovlivňování zpravodajství. Členkou byla také česko-dánská novinářka Dana Schmidt. Ta ale vzápětí odstoupila. "Opravdu tam nebudu, protoţe jsem nemocná," zdŧvodnila své rozhodnutí Schmidt. 24 zaměstnancŧ ČT, kteří si stěţují na ovlivňování zpravodajství ve prospěch Miloše Zemana i na neplnění úkolŧ veřejné sluţby, proto navrhlo řediteli vlastního kandidáta - česko-amerického novináře Erika Besta. Stěţovatelé by pak dokonce ani nepoţadovali rozšíření komise na 10 členŧ, jak pŧvodně avizovali. Na Dvořákovu odpověď čekali od neděle. "Já jsem zatím ţádnou nabídku nedostal," řekl Best serveru IHNED.cz ještě ve středu vpodvečer. A ani ji uţ nedostane. Ředitel ČT totiţ vzápětí nominaci Besta zamítl. "Váš návrh pan generální ředitel bohuţel nemŧţe přijmout z jediného principiálního dŧvodu. Skupina má povahu expertní, jejím cílem je tedy posoudit váš podnět objektivně a nezávisle. Vzešla proto z iniciativy generálního ředitele, jehoţ odpovědností je situaci co nejlépe vyřešit," napsal stěţovatelŧm manaţer Dvořákovy kanceláře Vít Kolář. Mluvčí ČT Alţběta Plívová poté serveru IHNED.cz sdělila, ţe v komisi zasednou jen čtyři lidé. "Místo pro paní Schmidt je i nadále vyhrazeno pro ni pro případ, ţe by jí zdravotní stav nakonec účast umoţnil," uvedla. Komise se sejde na svém prvním, ale zároveň i posledním jednání příští týden. Plné znění zpráv


"Podle dopisu pana generálního ředitele má být zasedání jen jedno," řekla předsedkyně etické komise Syndikátu novinářŧ Barbora Osvaldová, která je také členkou zmíněné skupiny. O cenzuře v ČT rozhodne Osvaldová i Cameron. Čásenský, Šmíd a Rupnik nabídku odmítli - čtěte ZDE Písemné podklady uţ členové komise dostali e-mailem, ČT jim ale ještě pošle CD. Patrně na něm najdou reportáţe, které budou dokazovat, ţe zpravodajství je vyváţené a podnět stěţovatelŧ se nezakládá na pravdě. ČLENOVÉ KOMISE Komise, která prošetří stíţnosti zaměstnancŧ ČT na ovlivňování zpravodajství, má nyní čtyři členy. Vybral je ředitel Petr Dvořák. Barbora Osvaldová - předsedkyně etické komise Syndikátu novinářŧ ČR Rob Cameron - praţský zpravodaj BBC Michal Šobr - pedagog na katedře ţurnalistiky FSV UK Jaromír Volek - sociolog médií Více čtěte ZDE. Podle Daniely Drtinové, která patří mezi nejvýraznější postavy stíţnosti, je ale potřeba, aby komise mluvila přímo se zaměstnanci a odhalila tak jádro problému. "Auditoři musí zjistit, co se děje v nitru redakce, co je zdrojem našeho podnětu. K tomu je opravdu potřeba mluvit s některými lidmi, aby zjistili, kde je zásadní problém. Za námi je tříměsíční práce, kdy jsme mluvili s lidmi, pozorovali situaci a podnět jsme se nakonec rozhodli podat proto, ţe jsme došli k závěru, ţe v nitru redakce vznikla jakási šedá zóna, v níţ šéfredaktor mŧţe realizovat i zadání, které mu skutečně neukládá zákon o České televizi," řekla v rozhovoru pro IHNED.cz. A to podle ní komisaři za jedno odpolední zasedání nezjistí. Sekretariát ředitele ale tvrdí, ţe členové komise mají do budovy redakce zpravodajství neomezený přístup, a mohou tak hovořit s kterýmkoliv zaměstnancem. Problémy by měl řešit televizní ombudsman Problematice veřejnoprávního zpravodajství se věnovaly i středeční Rozpravy o českých médiích, které se pravidelně konají na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Diskutovat přišel mediální expert Milan Šmíd, předseda Syndikátu novinářŧ Adam Černý, člen Rady ČT Jiří Závozda i odvolaná šéfka divize Nová média ČT Pavlína Kvapilová. Drtinová: V ČT se chystá propouštění a velké úspory. Nespokojenci by se s tím mohli svézt - čtěte ZDE Podle ní by měl v České televizi vzniknout institut vnitroredakčního ombudsmana, který by v budoucnu obdobné problémy řešil na pŧdě televize. Návrh přivítali i další členové diskuse. "Vynikající nápad, já bych velice souhlasil, protoţe celý ten problém je o poměrech v redakci, o autoritativním rozhodování šéfredaktora, které vyvolává konflikty. Mě mrzí, ţe interní konflikt nahrává nepřátelŧm nezávislosti veřejné sluţby. To směřuje k poškození dobrého jména veřejné sluţby," uvedl například mediální odborník Milan Šmíd. Člen Rady ČT Jiří Závozda v principu není proti, taková funkce podle něj nikdy nemŧţe nic zkazit nebo poškodit. "Těţko si ale dovedu představit ombudsmana, který by seděl denně ve zpravodajství. Musel by stát úplně mimo a posuzovat to v časoprostoru," myslí si.



Předsedkyně etické komise a spoluzakladatelka fakulty Barbora Osvaldová, která přišla na debatu jako divák, poté diskutujícím připomněla, ţe funkce ombudsmana například ve Francii uţ existuje. Podrobná data: Nové programy ČT si zapnulo uţ 5 milionŧ lidí. Art se konečně vzchopil - čtěte ZDE Server IHNED.cz získal dopis, kterým ředitel ČT Petr Dvořák minulý týden informoval zaměstnance o činnosti komise:

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-61334410-stezovatele-ceska-televize-erik-best-komise-ct

Propíchli jsme deflační bublinu 28.11.2013

Lidové noviny str. 16 LUKÁŠ KOVANDA

Domov

„Překvapenost veřejnosti ukazuje na fakt, ţe v ekonomice uţ byla nastavena očekávání velmi nízké, takřka nulové inflace. Lidé uţ zřejmě počítali dokonce i s poklesem cen,― říká Vladimír Tomšík, viceguvernér České národní banky. * LN Od intervence ČNB za oslabení koruny uběhly tři týdny. Jak opatření s tímto odstupem hodnotíte? Přirovnávám nyní Českou republiku k pacientovi, jehoţ stav se podařilo stabilizovat. * LN Běţní občané takový pocit zjevně nesdílí. Lamentují nad tím, ţe jste jim zdraţili zboţí z dovozu, benzina mnoho dalšího. Tato zdraţení jsou krátkodobou reakcí na lék, který jsme ekonomice podali. Přitíţí se jí - coţ se právě děje -, abychom ji v delším období mohli uzdravit. My i pro příští rok prognózujeme inflaci na úrovni 1,3 procenta, a to po započtení efektu intervence. To by byla druhá nejniţší inflace za poslední desetiletí. * LN Lidé nadávají i na to, ţe kvŧli vám zchudli. Nikdo, kdo spoří v korunách, o nic nepřišel. Není tomu tak, ţe bychom kaţdý den přepočítávali naše úspory, naše aktiva, do cizí měny. * LN Jenţe i na zasedání bankovní rady, na níţ jste o intervenci rozhodli, padlo, ţe u některých produktŧ mŧţe být obtíţné, ba nemoţné nahrazení dováţeného zboţí domácím. To by ovšem sníţilo kupní sílu obyvatelstva. Pokud někdo něco takového říká, měl by být schopen doloţit to čísly. My naopak počítáme s tím, ţe lidé „přepnou― na spotřebu tuzemského zboţí, coţ ekonomice pomŧţe. Jde vlastně o jeden ze tří klíčových mechanismŧ – takzvaných kurzových kanálŧ –, jimiţ zamýšlíme intervencí ekonomice pomoci. * LN Jaké jsou ty zbylé dva? Jeden spočívá v tom, ţe pokud zaručíme nízkou, predikovatelnou inflaci – nikoli deflaci! –, okamţitě nastavíme i očekávanou reálnou úrokovou míru. To se hned odrazí ve spotřebě a v investicích, jelikoţ sníţíme očekávanou reálnou výnosnost a lidé – ti, jejichţ úspory historicky rostou nejrychleji, tedy spíše střední a vyšší třída – začnou více utrácet a investovat. No a zbývající, celkově tedy třetí kanál se týká podpory exportu – zvýšení konkurenceschopnosti českých firem na vývozních trzích. V malé a otevřené ekonomice, jakou je ta naše, má takový kanál svŧj velký smysl, poněvadţ podpora exportu je vlastně podporou celkové výkonnosti ekonomiky, a tedy i zásadním příspěvkem k zachování pracovních míst. * LN Kritici ale poukazují na to, ţe český export je vysoce dovozně náročný, pročeţ se intervence mine účinkem. S dovozní náročností ale počítáme! Analytici a další pracovníci ČNB byli právě těmi, kteří s tímto argumentem před lety přišli jako první. Importní náročnost odhadujeme u jednotlivých výdajových komponent hrubého domácího produktu na hodnotě 0,74 pro vývozy (tedy na jednu miliardu korun přírŧstku exportŧ je Plné znění zpráv


potřeba 740 milionŧ korun importŧ), 0,82 pro investice a 0,35 pro spotřebu domácností. V případě spotřeby vlády předpokládáme zanedbatelnou dovozní náročnost. Jinými slovy, dobře víme o tom, ţe dovozní náročnost je vysoká. Přesto jsme se pro intervenci rozhodli. * LN Lidé ale hořekují také nad tím, ţe zásah ČNB nejcitelněji okrádá ty nejchudší. Naopak, dvacet procent nejchudších domácností – které, jak víme z našich dat, nedisponují takřka ţádnými úsporami – patří také mezi ty nejzadluţenější. A kdo je zadluţený, přičemţ splácí zafixované splátky, ten pochopitelně tratí při setrvalém poklesu cen. Neboť tomuto poklesu se časem musí přizpŧsobit mzdy a následně i výše sociálních dávek, protoţe ani stát nebude mít na to, aby je při deflaci vyplácel v tak štědré výši. Všechno tedy klesá, ale dluhy zŧstávají – to je deflace. A ta chodí ruku v ruce s recesí. A nejchudší – tedy nejhŧře placená pracovní síla – jsou obvykle mezi prvními, kdo je v recesi propouštěn. Tuto pracovní sílu lze totiţ při oţivení zase poměrně rychle najmout. Takţe intervence rozhodně není namířena proti nejchudším, naopak. * LN Uţ před intervencí lidé pociťovali značnou nejistotu ohledně stavu ekonomiky. Právě proto mnozí z nich spořili a spořili, leč neutráceli. Jak víte, ţe jim intervencí jistotu vracíte. Neprohloubí to naopak jejich nejistotu? Neřekl bych. Intervencí poskytujeme této ekonomice, této zemi, jistotu v tom, ţe se vţdy plně snaţíme dostát našemu závazku nízké a predikovatelné inflace. Ujišťujeme vlastně lidi, ţe ekonomika nebude vystavována šokŧm typu toho, ţe by ceny padaly setrvale dolŧ. * LN Jenţe intervencí zvyšujete obecnou nejistotu stran ekonomiky například i podle názoru exprezidenta Klause, s nímţ jste před několika lety napsal knihu Makroekonomická fakta české transformace. On, jak známo, intervenci kritizuje z mnoha dalších dŧvodŧ. Třeba praví, ţe nic takového, jako je deflace, české ekonomice nehrozí. Já osobně, ale jistě i celá ČNB, si váţíme odborných názorŧ. Ale chceme, aby tyto názory byly podloţené analýzami. Náš tým, který provádí predikce, je dělá uţ patnáct let. A modely, jeţ pouţívá, snesou nejpřísnější světová měřítka. Na jejich základě mohu říci, ţe jsem přesvědčen, ţe v deflaci uţ jsme. Takzvaná jádrová inflace, tedy korigovaná inflace bez zahrnutí pohonných hmot, je pět let v záporu. Pět let jsme u tohoto ukazatele v deflaci! Tečka. A mŧţeme pokračovat dále: ceny pohonných hmot meziročně klesaly po většinu letošního roku s výjimkou července – v říjnu meziročně minus čtyři procenta. Nemohli jsme prostě čekat na to, aţ do deflace spadne klíčový ukazatel – inflace měřená indexem spotřebitelských cen. * LN Pravdou ovšem je, ţe řada ekonomŧ rozlišuje takzvanou dobrou deflaci a špatnou deflaci. Ta první je dána poklesem výrobních nákladŧ, cen energií, technologickým rozvojem či konkurenčním bojem. Naproti tomu špatná deflace je odrazem krizového vývoje ekonomiky – a proti ní je třeba zakročit. Někteří ekonomové ovšem míní, ţe pakliţe v ČR jsou nyní deflační tlaky, tak jde spíše o projev té dobré deflace. Jsem přesvědčen o tom, ţe tak jako je inflace jedna, tak je i deflace jedna. Deflace je jedna a je špatná. Mrzí mě, ţe ani odborná veřejnost se není schopna poučit z historie. Debata o deflaci uţ v českých zemích kdysi probíhala, kdyţ se o její podstatu přeli Karel Engliš (ministr financí v šesti československých vládách, ve třicátých letech pŧsobil jako guvernér Národní banky československé – pozn. red.) a Alois Rašín (první československý ministr financí – pozn. red.). Deflační krize ve dvacátých letech hrozila destabilizovat celý náš tehdejší finanční systém. Engliš musel reagovat na Rašína a popisovat, co všechno deflace zpŧsobuje. Upozorňoval na to, ţe domácnosti jsou rády, pokud jim klesají ceny –, ale jen do té doby, neţ si uvědomí, ţe klesá také odbyt, podniky se zavírají a lidé ztrácejí zaměstnání. Přitom splátky a dluhy zŧstávají. Engliš – dodnes velká autorita ekonomické obce – doslova mluvil o deflačních „hrŧzách―. Z tehdejší situace mimochodem prozíravě těţil Tomáš Baťa, neboť nebyl zadluţený u bank. Takţe kdo říká, ţe deflace není špatná, ať se zaměří na tuto etapu české hospodářské historie. * LN Ekonomičtí historici ale také upozorňují na to, ţe USA proţily na konci 19. století dlouhé období ekonomického rŧstu a rozkvětu, které přitom bylo doprovázeno právě deflací. Tahle deflace byla tedy také špatná? Obecně – jsem opravdu přesvědčen o tom, ţe deflace je špatná vţdy. Dopadá tíţivě na nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, jak jsem uţ řekl, oddaluje přitom téţ spotřebu i investice. Takţe celá ta mediální hysterie, která se rozpoutala… Plné znění zpráv


* LN ... pardon, mediální hysterie? Intervenci přece kritizovala podstatná část odborné obce. Dobře. Ale neukazuje tato překvapenost veřejnosti na fakt, ţe v ekonomice uţ byla nastavena očekávání velmi nízké, takřka nulové inflace, ne-li dokonce deflace? * LN Myslíte? Běţně přece slýcháme lidi nadávat, o kolik zase zdraţily potraviny, ţe zdraţují energie. Mám zkrátka pocit, ţe lidé spíše počítají se setrvalým rŧstem cen neţ s jejich poklesem. Nebylo tomu spíše tak, ţe lidé mnohdy takřka automaticky kupovali výrobky s nápisem „sleva―, „akce― nebo „last minute―? Nebylo tomu tak, ţe lidé se mnohdy automaticky tázali hned na začátku jednání o kontraktu: „A jakou dostanu slevu?― Obávám se, ţe tato ekonomika jiţ začala ţít na slevách. A to není nic jiného neţ deflační očekávání. Jsem rád, ţe se nám podařilo deflační bublinu propíchnout. *** Vladimír Tomšík Rodák z Čeladné, profesor financí, vystudoval VŠE v Praze a zároveň Fakultu sociálních věd UK. Členem bankovní rady České národní banky je od prosince 2006, viceguvernérem od roku 2010. Před příchodem do centrální banky pŧsobil jako analytik Komerční banky a posléze i finanční a poradenské skupiny NEWTON Holding a také ve Světovém obchodním institutu ve Švýcarsku. Je autorem či spoluautorem několika ekonomických knih. Dvacet procent nejchudších domácností patří také mezi ty nejzadluţenější. A kdo je zadluţený, tratí při setrvalém poklesu cen. Foto autor| FOTO ČTK

Česká média se stále více vzdalují západním vzorům 28.11.2013

mediaguru.cz str. 00 Kateřina Chobotová

Výzkumy

Ekonomická krize a vlastnické změny v posledních letech oslabují nezávislost médií ve střední Evropě, říká Václav Štětka z Univerzity Karlovy. V rámci výzkumného projektu Media and Democracy in Central and Eastern Europe, který právě zveřejnil své závěrečné zprávy, jste studoval vývoj mediálních trhŧ v regionu střední a východní Evropy v posledních několika letech. Vyskytují se napříč regionem v tomto ohledu nějaké společné rysy? V posledních zhruba pěti letech prodělal mediální prostor střední a východní Evropy skutečně dramatické změny. V tomto regionu se ekonomická krize projevila mnohem závaţněji neţ kdekoliv jinde, coţ mělo také závaţnější dopad na příjmy médií z reklamy, které po vypuknutí krize dramaticky klesly. Média v celém regionu tak musela významně omezit své aktivity, propustit v prŧměru 10 aţ 15 % svých zaměstnancŧ, a některá skončila na trhu dokonce úplně. Samozřejmě, ţe některých zemí se ekonomická krize dotkla více neţ jiných, největší dopad byl patrný v zemích Pobaltí, v Litvě a Lotyšsku, a také v zemích balkánských, jako je Bulharsko či Rumunsko, kde propad reklamních investic zejména v tištěných médiích dosahoval aţ 70 %. Sníţení ziskovosti a kontinuální pokles čtenosti tištěných médií měly pak v celém regionu za následek odliv zahraničních investorŧ. Řada západních mediálních společností, které se za posledních 10 aţ 15 let ustálily na středoevropských a východoevropských trzích, se tak rozhodla úplně odejít nebo prodat některá ztrátová či nejméně perspektivní média. Největší odliv nastal v zemích, které krize postihla nejvíce, tedy v jiţ zmíněných pobaltských či balkánských zemích, ale podobnou situaci pozorujeme rovněţ i v České republice. Snad jedinou zemí, kterou tento trend nezasáhl tak silně, je Polsko, a to je dáno jednak tím, ţe ve srovnání s ostatními zeměmi je polský mediální trh velký, jednak tím, ţe koncentrace zahraničních investorŧ v Polsku nikdy nebyla tak vysoká jako ve zbytku regionu. Na místo zahraničních vlastníkŧ přišli tuzemští podnikatelé. Čím si jejich zájem o média, jejichţ ziskovost klesá, vysvětlujete? Plné znění zpráv


Tuzemští podnikatelé, kteří investují do médií, jsou v drtivé většině případŧ aktivní v jiných sférách a sektorech ekonomiky, neţ je mediální prŧmysl. Takových případŧ mŧţeme najít v regionu poměrně mnoho a Česká republika je zemí, kde je koncentrace takových podnikatelŧ jednou z nejvyšších. Vzhledem k tomu, ţe investice do médií mají dlouhodobou návratnost a u tištěných médií je v dnešní době návratnost více neţ diskutabilní, jejich koupě z podnikatelského hlediska příliš velký smysl nedává. Mnohem pravděpodobnější tedy je, ţe si tím podnikatelé kupují vlivová média, kterými mohou prosazovat své podnikatelské, případně politické zájmy. Myslíte si, ţe mŧţe být koupě médií odvislá i od sektoru, ve kterém jsou podnikatelé aktivní? Bavíme se o akvizicích, které se odehrávají na trhu zpravodajských médií. Samozřejmě, ţe existují odvětví, která mohou vzbuzovat u podnikatelŧ více zájmu, jako je tomu například v sektoru byznys zpravodajství či týdeníkŧ typu Euro nebo Ekonom, které dlouhodobě přitahují pozornost domácích investorŧ. Nemyslím si však, ţe lze hovořit o provázanosti mezi určitým sektorem ekonomiky, ve kterém mají podnikatelé své domovské pŧsobiště, a konkrétním médiem. Mají tuzemští majitelé médií větší tendenci ovlivňovat obsah svých médií neţ zahraniční investoři? Většina západních mediálních společností, které zde fungovaly, svá média provozovaly za účelem zisku. Ve chvíli, kdy však majitelŧm nejde primárně o zisk, je zde větší prostor vyuţívat média pro jiné účely. V Česku, ale i jinde se zahraniční investoři většinou drţeli stranou místní politiky, protoţe vnímali politiky spíše jako překáţku k vlastnímu podnikání, zatímco domácí vlastníci jsou v řadě případŧ s politikou nějakým zpŧsobem svázáni, ať uţ přímo, či nepřímo. Buď sponzorují politické strany, či se přímo zapojují do politického procesu. To zavdává příčinu k obavám, ţe tuzemští majitelé mají větší zájem ovlivňovat obsah svých médií neţ ti zahraniční. Jakými zpŧsoby mohou vlastníci obsah svých médií ovlivňovat? Ve většině případŧ vlastníci samozřejmě nediktují svým novinářŧm, co mají psát, i kdyţ i takové případy byly zaznamenány. Například v balkánských či pobaltských zemích je takové zasahování do obsahu médií, bohuţel, poměrně rutinní záleţitost. V českém mediálním prostředí však hraje svou roli spíše autocenzura zaměstnancŧ daného média, kteří se programově drţí stranou aktivit svého majitele a snaţí se nevměšovat do záleţitostí, které cítí jako blízké jeho zájmŧm. Navíc ve chvíli, kdy je mediální trh oslabený, ať ekonomickou krizí, či odlivem čtenářŧ, chce jen málokdo riskovat ztrátu svého zaměstnání. Samozřejmě existují výjimky, jak jsme čerstvě viděli na příkladu několika novinářŧ z Lidových novin a Mladé fronty Dnes, kteří odešli poté, co jejich vydavatele koupil Andrej Babiš. Největší problém tohoto typu vlastnictví ale vidím v tom, ţe automaticky oslabuje dŧvěryhodnost daného média, a to do značné míry nezávisle na skutečných motivech majitele. Dokonce i tehdy, pokud je investice skutečně vedena snahou o pozvednutí kvality daného média, jak často opakuje například Andrej Babiš, jedná se z hlediska dŧvěry veřejnosti o investici velmi rizikovou, protoţe koncentrace ekonomické, politické a mediální moci, kterou právě majitelé typu Babiše zosobňují, bude vţdy zavdávat příčiny k pochybnostem, zdali toto médium nepíše či nevysílá v „jeho prospěch―. Není přitom jistě třeba zdŧrazňovat, ţe dŧvěra v nestrannost a nezávislost je ten nejcennější statek, kterým zpravodajské médium disponuje, a její ztráta u čtenářŧ či divákŧ se jen těţko napravuje. Je moţné se vstupem Andreje Babiše na mediální scénu a zároveň i na vrchol české politiky hovořit o berlusconizaci českých médií? Kdyţ jsem před dvěma lety výraz „berlusconizace české mediální scény― pouţil na jedné zdejší konferenci, dočkal jsem se ze strany přítomných českých novinářŧ velmi kritických reakcí. Dnes se tentýţ pojem stal nálepkou pouţívanou zcela běţně na veřejnosti i v médiích, či dokonce ve volební kampani. Já sám jsem nicméně k tomuto termínu s odstupem poněkud kritický, protoţe minimálně pro popis české mediální scény není úplně přesný. Je třeba si uvědomit, ţe Silvio Berlusconi je sice zdaleka nejznámějším zosobněním propojování médií, ekonomiky a politiky, ale jeho vzestup k moci byl spojen s jeho televizním impériem a s jeho schopností vyuţít televize k propagaci svého osobního charismatu a umocnění přesvědčovacích schopností. Naproti tomu Andrej Babiš, pokud mohu sledovat, je osobností dosti necharismatickou a vizuálních médií se spíše bojí. Pokud tedy hledáme termín, jenţ vystihuje tuto tendenci prolínání byznysu, politiky a médií, které Babiš reprezentuje, přikláněl bych se spíše k pojmu oligarchizace. Ten dnes charakterizuje řadu mediálních systémŧ východní části Evropy a je moţné argumentovat, ţe vývoj českého mediálního systému se díky citovaným vlastnickým Plné znění zpráv


změnám ubírá právě tímto směrem, spíše neţ na západ, kam proklamativně mířil po většinu období transformace. Mimochodem není bez zajímavosti, ţe termín samotný – který já sám vnímám spíše popisně neţ pejorativně – je dnes jiţ také legitimní součástí mainstreamového diskurzu, zatímco ještě před pár lety by jeho pouţívání na veřejnosti bezpochyby vyvolalo pohoršené reakce a dost moţná i ţaloby ze strany těch, kdo by se jím cítili být dotčeni. Po akvizici Mafry a incidentu s telefonátem do redakce Lidových novin nechal Andrej Babiš vypracovat vydavatelský kodex, na jehoţ vzniku se podílel novinář Karel Hvíţďala? Myslíte si, ţe tento kodex dokáţe udrţet dŧvěryhodnost těchto titulŧ? Myslím si, ţe většina čtenářŧ Lidových novin i Mladé fronty o nějakém kodexu ani neví. A pokud o něm ví, tak pochybuji, ţe to má nějaký vliv na míru dŧvěry či nedŧvěry v tyto deníky. Samotnou myšlenku etického kodexu bychom odsuzovat samozřejmě neměli, ale neřeší se tím podstata problému, který tkví v propojení těchto médií s ekonomickými a především explicitními politickými zájmy jejich majitele, coţ kodex – jakkoli pečlivý a kvalitní – zkrátka neodstraní. Co se stalo s Mafrou, představuje ve zdejších podmínkách bezprecedentní překročení pomyslné hranice oddělující světy politiky a médií, tedy alespoň podle norem a hodnot vyznávaných v rámci západního liberálního modelu médií, ke kterému se čeští novináři vţdy poměrně explicitně hlásili. Ta hranice samozřejmě nikdy není úplně neprostupná, ale aby lídr druhé největší politické strany a kandidát na křeslo vicepremiéra byl současně majitelem nejvlivnějších deníkŧ v zemi, to je situace, která by byla v západním světě jednoduše nemyslitelná. O to víc mě překvapuje relativně mírná opozice ze strany veřejnosti a médií vŧči mediálním akvizicím Andreje Babiše. Nikdo proti němu nedemonstroval zpŧsobem, jako se demonstruje například ve Velké Británii proti Rupertu Murdochovi, který má sice obrovský vliv na politiku, nikdy se ale do politického procesu jako aktér přímo nezapojil. Kvŧli nedávným skandálŧm s odposlechy, do kterých byly zapojeny Murdochovy noviny, je dnes téma propojení médií a politiky ve Velké Británii probíráno doslova „horem spodem―, je to velké společenské téma, zatímco u nás je diskutováno spíše okrajově a bez výraznějšího zapojení občanské společnosti. Přitom ta koncentrace politické, ekonomické a mediální moci, kterou zosobňuje Andrej Babiš, je v porovnání s Murdochem pro demokracii potenciálně mnohem nebezpečnější. Podle mého soudu by jediným čestným a přijatelným východiskem z této situace bylo, kdyby Andrej Babiš, pokud chce být nadále aktivní v politice, Mafru prodal. Bohuţel zdá se, ţe má spíše opačné plány, jak dosvědčuje jeho aktuální zájem o koupi rádia Impuls a údajně i dalších médií. Mluvíme-li o oligarchizaci médií, kde se Česká republika nachází ve srovnání s ostatními zeměmi regionu? Je pravda, ţe pokud se podíváme na některé jiné země střední a východní Evropy, situace v České republice se mŧţe jevit o něco méně dramaticky. V řadě zemí jsou média z hlediska svobody a nezávislosti v mnohem horší situaci neţ u nás, coţ dokumentují i kaţdoroční hodnotící zprávy mezinárodních organizací jako Freedom House či Reportéři bez hranic, které klasifikují svobodu médií v České republice jako relativně uspokojivou. Naopak podíváme-li se na země, jako je Bulharsko, Rumunsko či Lotyšsko, tam dnes svoboda médií prakticky neexistuje; drtivá většina zpravodajských médií se nachází pod přímým vlivem některého z místních oligarchŧ či ze zájmových skupin, které jsou úzce propojeny s politikou, přičemţ mediální vlastnictví – na rozdíl od Česka – není transparentní. Pováţlivá je situace i v Maďarsku, s tím rozdílem, ţe tlak na omezování svobody médií tam vychází primárně ze strany vlády. Ve srovnání s těmito zeměmi na tom média v České republice opravdu nejsou tak špatně, ale ke svým západním vzorŧm – ať uţ z hlediska kvality, či nezávislosti – mají pořád daleko a bohuţel se od nich v posledních letech spíš vzdalují, neţ aby se jim přibliţovala. Česká mediální scéna si sice stále drţí hmatatelný odstup od těch státŧ našeho regionu, kde se nedostatek svobody a autonomie médií projevuje nejpalčivěji, ale je s nimi, obrazně řečeno, na stejné ledové kře, kterou trendy posledních let unášejí stále dál na východ. PhDr. Václav Štětka, PhD. Pŧsobí na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. V letech 2009 aţ 2013 pŧsobil jako výzkumný pracovník (Research Fellow) na University of Oxford, kde se podílel na mezinárodním výzkumném projektu Media and Democracy in Central and Eastern Europe. Jedním z výstupŧ tohoto projektu je i jeho studie s názvem Media Ownership and Commercial Pressures, publikovaná minulý týden na stránkách projektu. Plné znění zpráv


Publikoval v časopisech International Journal of Press/Politics, Journal of Popular Film and Television International Journal of Communication.

nebo

URL| http://www.mediaguru.cz/2013/11/ceska-media-se-stale-vice-vzdaluji-zapadnim-vzorum/

Česká média se stále více vzdalují západním vzorům 28.11.2013

mediaguru.cz str. 00 Kateřina Chobotová

Tisk

Ekonomická krize a vlastnické změny v posledních letech oslabují nezávislost médií ve střední Evropě, říká Václav Štětka z Univerzity Karlovy. V rámci výzkumného projektu Media and Democracy in Central and Eastern Europe, který právě zveřejnil své závěrečné zprávy, jste studoval vývoj mediálních trhŧ v regionu střední a východní Evropy v posledních několika letech. Vyskytují se napříč regionem v tomto ohledu nějaké společné rysy? V posledních zhruba pěti letech prodělal mediální prostor střední a východní Evropy skutečně dramatické změny. V tomto regionu se ekonomická krize projevila mnohem závaţněji neţ kdekoliv jinde, coţ mělo také závaţnější dopad na příjmy médií z reklamy, které po vypuknutí krize dramaticky klesly. Média v celém regionu tak musela významně omezit své aktivity, propustit v prŧměru 10 aţ 15 % svých zaměstnancŧ, a některá skončila na trhu dokonce úplně. Samozřejmě, ţe některých zemí se ekonomická krize dotkla více neţ jiných, největší dopad byl patrný v zemích Pobaltí, v Litvě a Lotyšsku, a také v zemích balkánských, jako je Bulharsko či Rumunsko, kde propad reklamních investic zejména v tištěných médiích dosahoval aţ 70 %. Sníţení ziskovosti a kontinuální pokles čtenosti tištěných médií měly pak v celém regionu za následek odliv zahraničních investorŧ. Řada západních mediálních společností, které se za posledních 10 aţ 15 let ustálily na středoevropských a východoevropských trzích, se tak rozhodla úplně odejít nebo prodat některá ztrátová či nejméně perspektivní média. Největší odliv nastal v zemích, které krize postihla nejvíce, tedy v jiţ zmíněných pobaltských či balkánských zemích, ale podobnou situaci pozorujeme rovněţ i v České republice. Snad jedinou zemí, kterou tento trend nezasáhl tak silně, je Polsko, a to je dáno jednak tím, ţe ve srovnání s ostatními zeměmi je polský mediální trh velký, jednak tím, ţe koncentrace zahraničních investorŧ v Polsku nikdy nebyla tak vysoká jako ve zbytku regionu. Na místo zahraničních vlastníkŧ přišli tuzemští podnikatelé. Čím si jejich zájem o média, jejichţ ziskovost klesá, vysvětlujete? Tuzemští podnikatelé, kteří investují do médií, jsou v drtivé většině případŧ aktivní v jiných sférách a sektorech ekonomiky, neţ je mediální prŧmysl. Takových případŧ mŧţeme najít v regionu poměrně mnoho a Česká republika je zemí, kde je koncentrace takových podnikatelŧ jednou z nejvyšších. Vzhledem k tomu, ţe investice do médií mají dlouhodobou návratnost a u tištěných médií je v dnešní době návratnost více neţ diskutabilní, jejich koupě z podnikatelského hlediska příliš velký smysl nedává. Mnohem pravděpodobnější tedy je, ţe si tím podnikatelé kupují vlivová média, kterými mohou prosazovat své podnikatelské, případně politické zájmy. Myslíte si, ţe mŧţe být koupě médií odvislá i od sektoru, ve kterém jsou podnikatelé aktivní? Bavíme se o akvizicích, které se odehrávají na trhu zpravodajských médií. Samozřejmě, ţe existují odvětví, která mohou vzbuzovat u podnikatelŧ více zájmu, jako je tomu například v sektoru byznys zpravodajství či týdeníkŧ typu Euro nebo Ekonom, které dlouhodobě přitahují pozornost domácích investorŧ. Nemyslím si však, ţe lze hovořit o provázanosti mezi určitým sektorem ekonomiky, ve kterém mají podnikatelé své domovské pŧsobiště, a konkrétním médiem. Mají tuzemští majitelé médií větší tendenci ovlivňovat obsah svých médií neţ zahraniční investoři? Většina západních mediálních společností, které zde fungovaly, svá média provozovaly za účelem zisku. Ve chvíli, kdy však majitelŧm nejde primárně o zisk, je zde větší prostor vyuţívat média pro jiné účely. V Česku, ale Plné znění zpráv


i jinde se zahraniční investoři většinou drţeli stranou místní politiky, protoţe vnímali politiky spíše jako překáţku k vlastnímu podnikání, zatímco domácí vlastníci jsou v řadě případŧ s politikou nějakým zpŧsobem svázáni, ať uţ přímo, či nepřímo. Buď sponzorují politické strany, či se přímo zapojují do politického procesu. To zavdává příčinu k obavám, ţe tuzemští majitelé mají větší zájem ovlivňovat obsah svých médií neţ ti zahraniční. Jakými zpŧsoby mohou vlastníci obsah svých médií ovlivňovat? Ve většině případŧ vlastníci samozřejmě nediktují svým novinářŧm, co mají psát, i kdyţ i takové případy byly zaznamenány. Například v balkánských či pobaltských zemích je takové zasahování do obsahu médií, bohuţel, poměrně rutinní záleţitost. V českém mediálním prostředí však hraje svou roli spíše autocenzura zaměstnancŧ daného média, kteří se programově drţí stranou aktivit svého majitele a snaţí se nevměšovat do záleţitostí, které cítí jako blízké jeho zájmŧm. Navíc ve chvíli, kdy je mediální trh oslabený, ať ekonomickou krizí, či odlivem čtenářŧ, chce jen málokdo riskovat ztrátu svého zaměstnání. Samozřejmě existují výjimky, jak jsme čerstvě viděli na příkladu několika novinářŧ z Lidových novin a Mladé fronty Dnes, kteří odešli poté, co jejich vydavatele koupil Andrej Babiš. Největší problém tohoto typu vlastnictví ale vidím v tom, ţe automaticky oslabuje dŧvěryhodnost daného média, a to do značné míry nezávisle na skutečných motivech majitele. Dokonce i tehdy, pokud je investice skutečně vedena snahou o pozvednutí kvality daného média, jak často opakuje například Andrej Babiš, jedná se z hlediska dŧvěry veřejnosti o investici velmi rizikovou, protoţe koncentrace ekonomické, politické a mediální moci, kterou právě majitelé typu Babiše zosobňují, bude vţdy zavdávat příčiny k pochybnostem, zdali toto médium nepíše či nevysílá v „jeho prospěch―. Není přitom jistě třeba zdŧrazňovat, ţe dŧvěra v nestrannost a nezávislost je ten nejcennější statek, kterým zpravodajské médium disponuje, a její ztráta u čtenářŧ či divákŧ se jen těţko napravuje. Je moţné se vstupem Andreje Babiše na mediální scénu a zároveň i na vrchol české politiky hovořit o berlusconizaci českých médií? Kdyţ jsem před dvěma lety výraz „berlusconizace české mediální scény― pouţil na jedné zdejší konferenci, dočkal jsem se ze strany přítomných českých novinářŧ velmi kritických reakcí. Dnes se tentýţ pojem stal nálepkou pouţívanou zcela běţně na veřejnosti i v médiích, či dokonce ve volební kampani. Já sám jsem nicméně k tomuto termínu s odstupem poněkud kritický, protoţe minimálně pro popis české mediální scény není úplně přesný. Je třeba si uvědomit, ţe Silvio Berlusconi je sice zdaleka nejznámějším zosobněním propojování médií, ekonomiky a politiky, ale jeho vzestup k moci byl spojen s jeho televizním impériem a s jeho schopností vyuţít televize k propagaci svého osobního charismatu a umocnění přesvědčovacích schopností. Naproti tomu Andrej Babiš, pokud mohu sledovat, je osobností dosti necharismatickou a vizuálních médií se spíše bojí. Pokud tedy hledáme termín, jenţ vystihuje tuto tendenci prolínání byznysu, politiky a médií, které Babiš reprezentuje, přikláněl bych se spíše k pojmu oligarchizace. Ten dnes charakterizuje řadu mediálních systémŧ východní části Evropy a je moţné argumentovat, ţe vývoj českého mediálního systému se díky citovaným vlastnickým změnám ubírá právě tímto směrem, spíše neţ na západ, kam proklamativně mířil po většinu období transformace. Mimochodem není bez zajímavosti, ţe termín samotný – který já sám vnímám spíše popisně neţ pejorativně – je dnes jiţ také legitimní součástí mainstreamového diskurzu, zatímco ještě před pár lety by jeho pouţívání na veřejnosti bezpochyby vyvolalo pohoršené reakce a dost moţná i ţaloby ze strany těch, kdo by se jím cítili být dotčeni. Po akvizici Mafry a incidentu s telefonátem do redakce Lidových novin nechal Andrej Babiš vypracovat vydavatelský kodex, na jehoţ vzniku se podílel novinář Karel Hvíţďala? Myslíte si, ţe tento kodex dokáţe udrţet dŧvěryhodnost těchto titulŧ? Myslím si, ţe většina čtenářŧ Lidových novin i Mladé fronty o nějakém kodexu ani neví. A pokud o něm ví, tak pochybuji, ţe to má nějaký vliv na míru dŧvěry či nedŧvěry v tyto deníky. Samotnou myšlenku etického kodexu bychom odsuzovat samozřejmě neměli, ale neřeší se tím podstata problému, který tkví v propojení těchto médií s ekonomickými a především explicitními politickými zájmy jejich majitele, coţ kodex – jakkoli pečlivý a kvalitní – zkrátka neodstraní. Co se stalo s Mafrou, představuje ve zdejších podmínkách bezprecedentní překročení pomyslné hranice oddělující světy politiky a médií, tedy alespoň podle norem a hodnot vyznávaných v rámci západního liberálního modelu médií, ke kterému se čeští novináři vţdy poměrně explicitně hlásili. Ta hranice samozřejmě nikdy není úplně neprostupná, ale aby lídr druhé největší politické strany a kandidát na křeslo vicepremiéra byl současně majitelem nejvlivnějších deníkŧ v zemi, to je situace, která by byla v západním světě jednoduše nemyslitelná. Plné znění zpráv


O to víc mě překvapuje relativně mírná opozice ze strany veřejnosti a médií vŧči mediálním akvizicím Andreje Babiše. Nikdo proti němu nedemonstroval zpŧsobem, jako se demonstruje například ve Velké Británii proti Rupertu Murdochovi, který má sice obrovský vliv na politiku, nikdy se ale do politického procesu jako aktér přímo nezapojil. Kvŧli nedávným skandálŧm s odposlechy, do kterých byly zapojeny Murdochovy noviny, je dnes téma propojení médií a politiky ve Velké Británii probíráno doslova „horem spodem―, je to velké společenské téma, zatímco u nás je diskutováno spíše okrajově a bez výraznějšího zapojení občanské společnosti. Přitom ta koncentrace politické, ekonomické a mediální moci, kterou zosobňuje Andrej Babiš, je v porovnání s Murdochem pro demokracii potenciálně mnohem nebezpečnější. Podle mého soudu by jediným čestným a přijatelným východiskem z této situace bylo, kdyby Andrej Babiš, pokud chce být nadále aktivní v politice, Mafru prodal. Bohuţel zdá se, ţe má spíše opačné plány, jak dosvědčuje jeho aktuální zájem o koupi rádia Impuls a údajně i dalších médií. Mluvíme-li o oligarchizaci médií, kde se Česká republika nachází ve srovnání s ostatními zeměmi regionu? Je pravda, ţe pokud se podíváme na některé jiné země střední a východní Evropy, situace v České republice se mŧţe jevit o něco méně dramaticky. V řadě zemí jsou média z hlediska svobody a nezávislosti v mnohem horší situaci neţ u nás, coţ dokumentují i kaţdoroční hodnotící zprávy mezinárodních organizací jako Freedom House či Reportéři bez hranic, které klasifikují svobodu médií v České republice jako relativně uspokojivou. Naopak podíváme-li se na země, jako je Bulharsko, Rumunsko či Lotyšsko, tam dnes svoboda médií prakticky neexistuje; drtivá většina zpravodajských médií se nachází pod přímým vlivem některého z místních oligarchŧ či ze zájmových skupin, které jsou úzce propojeny s politikou, přičemţ mediální vlastnictví – na rozdíl od Česka – není transparentní. Pováţlivá je situace i v Maďarsku, s tím rozdílem, ţe tlak na omezování svobody médií tam vychází primárně ze strany vlády. Ve srovnání s těmito zeměmi na tom média v České republice opravdu nejsou tak špatně, ale ke svým západním vzorŧm – ať uţ z hlediska kvality, či nezávislosti – mají pořád daleko a bohuţel se od nich v posledních letech spíš vzdalují, neţ aby se jim přibliţovala. Česká mediální scéna si sice stále drţí hmatatelný odstup od těch státŧ našeho regionu, kde se nedostatek svobody a autonomie médií projevuje nejpalčivěji, ale je s nimi, obrazně řečeno, na stejné ledové kře, kterou trendy posledních let unášejí stále dál na východ. PhDr. Václav Štětka, PhD. Pŧsobí na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. V letech 2009 aţ 2013 pŧsobil jako výzkumný pracovník (Research Fellow) na University of Oxford, kde se podílel na mezinárodním výzkumném projektu Media and Democracy in Central and Eastern Europe. Jedním z výstupŧ tohoto projektu je i jeho studie s názvem Media Ownership and Commercial Pressures, publikovaná minulý týden na stránkách projektu. Publikoval v časopisech International Journal of Press/Politics, Journal of Popular Film and Television International Journal of Communication.

nebo

URL| http://www.mediaguru.cz/2013/11/ceska-media-se-stale-vice-vzdaluji-zapadnim-vzorum/

Redaktoři ČT staví vlastní komisi hodnotitelů své stíţnosti, postupu Dvořáka nedůvěřují 28.11.2013


Otvírák

Daniela Drtinová. Foto: Profimedia.cz Daniela Drtinová. Foto: Profimedia.cz



Stíţnost na šéfy zpravodajství České televize mají podle 24 redaktorŧ, kteří stíţnost koncem října Radě ČT podali, posuzovat dvě komise, ne jen jedna sestavená a představená generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem. „Skládáme po poradě s [předsedou Rady ČT - pozn. red.] Milanem Uhdem svou komisi, ale pracovat budeme s oběma. Jen budou dva výstupy," sdělila Médiáři Daniela Drtinová, spolu s televizním odborářem Adamem Komersem jediná, která se podepsala, zbylých 22 petentŧ zŧstává v anonymitě. Pětici posuzovatelŧ představených minulý týden pŧvodně tvořili praţský zpravodaj BBC Rob Cameron, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek, předsedkyně etické komise Syndikátu novinářŧ ČR a vedoucí katedry ţurnalistiky na FSV UK Barbora Osvaldová, prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy Michal Šobr a Dana Schmidt, místní dopisovatelka dánských novin Politiken. Dana Schmidt ale kvŧli zdraví záhy odstoupila. Stěţovatelé místo ní navrhli novináře Erika Besta, to ale ředitel Dvořák zamítl, napsal iHNed.cz, argumentuje, ţe vyšetření sporných případŧ prostřednictvím nezávislých osobností je na jeho odpovědnost. „Zcela chápeme dŧvody, ze kterých se Dana Schmidt nemŧţe jednání komise zúčastnit. Pŧvodní nominace do odborného panelu se v tuto chvíli ale nijak nemění, zŧstává tedy pět jmen, která vedení České televize přizvalo k vyhodnocení podnětu doručeného Radě," citovala ČTK mluvčí televize Alţbětu Plívovou. Stěţovatelé s tím spokojeni nejsou. „Alternativní komise není a priori nedŧvěra komisi generálního ředitele, ale je to pojistka a taky výraz nedŧvěry v postup, který zvolil generální ředitel. Ţádná shoda, jména nám jen mailem nadiktoval, ani jsme je nemohli opoznámkovat," prohlásila Daniela Drtinová. Stěţujících se zastává v Radě ČT otevřeně zastává jen její předseda Uhde, několik ostatních radních rozhořčilo, ţe by komisi hodnotitelŧ schvalovala poloanonymní skupina. Milan Uhde dnes na podvečerní schŧzi FITES - účastnili se jí i generální ředitel Dvořák, programový šéf Milan Fridrich, ředitel programového vývoje Jan Maxa a šéf výroby Václav Myslík - řekl, ţe ideální by bylo mít jedinou komisi, s jejímţ sloţením by přitom souhlasili obě strany - jako při arbitráţi. Ředitel Dvořák v diskusi podotkl, ţe se k němu nedostala jediná výtka vŧči profesní či mravní integritě jím jmenovaných hodnotitelŧ. „Pan ředitel jednal přesně tak, jak mu rada schválila," podotkl téţ přítomný radní Jan Prokeš. Barbora Tachecí, která diskusi FITES moderovala, následně nadnesla, zda nejde o tentýţ princip, „jako kdyby vadné maso v řeznictví měla posoudit komise jmenovaná vedoucím řeznictví". „Vedoucí řeznictví se jmenuje Zdeněk Šámal [ředitel zpravodajství - pozn. red.] a jeho zástupce Petr Mrzena, nevím, proč bych komisi nemohl jmenovat," odvětil Dvořák. Setkání komise hodnotitelŧ má proběhnout ve středu 4. prosince od 12 do 18 hodin mimo budovu České televize. Rada ČT se má výsledek od generálního ředitele Dvořáka dozvědět ještě v prosinci, nejbliţší moţný termín je na veřejné schŧzi 18. prosince. „Metoda práce komise není pořád jasně daná," vadí Drtinové. „Jde nám o to, aby auditoři mluvili s redaktory, kteří zaţili ovlivňování. Osvaldová, Volek i Cameron jsou jmenovitě se mnou v kontaktu, ale na nějaké sáhodlouhé hovory s redaktory nemají čas. Ani to tak není koncipováno a 4. prosince na auditním setkání rozhovory s redaktory v plánu nejsou. Pan Šobr se vŧbec neozval," tvrdí moderátorka, hlava protestní skupiny. Radním i auditorŧm Drtinová podle svých slov uţ předala odpověď na listopadové vystoupení Zdeňka Šámala před televizní radou, které bylo reakcí na stíţnost redaktorŧ podanou radě. PLNÉ ZNĚNÍ REAKCE NA TEXT ŘEDITELE ZPRAVODAJSTVÍ ZDEŇKA ŠÁMALA Drtivou většinu bodŧ z podnětu ―24― ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal nezpochybňuje. Neuvádí, ţe si je autoři podnětu vymysleli. Nepopírá, ţe se staly, jen postup zvolený šéfredaktorem povaţuje za správný a kloní se k tomu, ţe patří ke standardním metodám práce s informacemi ve veřejnoprávním médiu. Druhý zásadní poznatek je, ţe ředitel zpravodajství odmítá napadané zásahy do některých pořadŧ tím, ţe v jiných pořadech se zmíněné události v ―nezasaţené ― podobě hrály. To ale není moţné. Nemohu říci, ―jednoho člověka jsem sice podle všeho jedem přiotrávil, ale jiné jsem nechal ve zdraví být.― Šéfredaktor Petr Mrzena se navíc podle svědectví z redakce soustředí především na Události. Je třeba říci, ţe hlavní zpravodajská relace Události, vysílaná na ČT24, i na ČT1, má samozřejmě největší sledovanost. Větší neţ třeba Události, komentáře, jimiţ se ředitel zpravodajství ve vyjádření mnohokrát hájí, a které se vysílají jen na ČT24. Nelze říci, ―vysílali jsme to v Událostech, komentářích―, protoţe speciálně tým UK, ―168―, Interview, HydePark, ale i řada dalších relací na Plné znění zpráv


ČT24, a je jich většina, má editory, moderátory a redaktory, kteří se ovlivnit nenechají nebo se brání. A v řadě případŧ se taky podle výpovědí ―nepokřivené― zprávy odvysílaly jen díky ochotě a odvaze tlakŧm čelit. Problém, který ale nelze brát na lehkou váhu, je to, ţe podle svědectví z redakce k podobným pokusŧm ze strany šéfredaktora vŧbec dochází. To je, co vyvolává dlouhodobé napětí a stres mezi částí redakce a šéfredaktorem, první případy se objevily uţ v roce 2011. Tímto zpŧsobem lze médium zevnitř postupně zničit. Nemluvě o autocenzuře, kdy část redakce vnímá, ţe šéfredaktor sleduje ―jakési vyšší zájmy―, i takové poznámky jsem u redaktorŧ zaznamenala. ÚVOD Ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal: ―Podnět se věnuje pouze případŧm, které odkazují k jedinému politickému uskupení.― Odkazují ke třem politickým subjektŧm: k Hradu, k ČSSD (Michal Hašek) a k SPOZ. Jiné příklady zásahŧ jsem se od redaktorŧ nedozvěděla. Pokud o nějakých ředitel zpravodajství ví, mŧţe je přidat na náš seznam. Podnět nevznikal tak, ţe bych obcházela redaktory a ptala se jich, zda nemají něco na Hrad či SPOZ. Redaktoři o příkladech informovali sami, pouze jsme je ověřovali. Pokud jsme si nebyli jisti, do textu podnětu jsme je ani nedávali, takto se některá další podezření do textu ani nedostala. Viz pozdrţení informací o utajené Lánské schŧzce, nevpuštění Miroslava Šloufa do OVM před volbami, ―black list― novinářŧ kritických k ČT, či nezařazení zprávy do Událostí o tom, ţe Konfederace politických vězňŧ letos poprvé nenominovala své kandidáty na státní vyznamenání jako protest proti jednání prezidenta. Na jednotlivé příklady lze nahlíţet jednotlivě, ale dŧleţitější je kontext a celkový obraz. Kdyţ se totiţ sloţí mozaika jednotlivých případŧ, vytvářejí podle autorŧ podnětu nebezpečnou systémovou tendenci, jakousi ―ovlivňovací― šedou zónu, která určitě nepatří ke standardním postupŧm práce s informacemi ve zpravodajství. I pro nás bylo ovšem silně překvapivé, kdyţ před předčasnými volbami do Poslanecké sněmovny začala tendence z prezidentské kampaně posilovat. Tak vznikla příloha 2). Prezidentova viróza Výčet pořadŧ ve vyjádření ředitele zpravodajství, kde všude se viróza v ČT hrála, je pŧsobivý. Ale to náš podnět nezpochybňoval. V našem podnětu se ptáme, proč se vyměňovaly za archivy či vystřihovaly autentické záběry prezidenta v pěti relacích (na tom trváme, na webu se na uváděné zprávy kaţdý mŧţe podívat, ostatně při pečlivém čtení vyjádření ředitele Šámala zjistíme, ţe ani on počet zpráv, v nichţ k zásahŧm došlo, nezpochybňuje, jen je to popsáno tak, aby to trochu pravý stav věci zamlţilo), konkrétně v podnětu uvedených. Mimochodem, šéfredaktor na poradě generálního ředitele s moderátory a dramaturgy dne 16. 9. 2013 tvrdil, ţe záběry byly v pátek vyměněny jen v jedné relaci ČT24, jinak se hrály. Pokud ředitel zpravodajství povaţuje ukazování záběrŧ nemocného prezidenta za porušující Etický kodex, pak tedy v této logice neměly být záběry prezidenta s virózou vysílány vŧbec. Vzhledem k tomu, ţe šlo o zprávy den po přímém přenosu, mŧţe na to být spíš nahlíţeno tak, ţe se šéfredaktor pokusil neutralizovat záběry v době, kdy se o události ještě příliš nemluvilo. Kdyţ se pak začaly objevovat na všech serverech, nemělo uţ smysl záběry schovávat. Kauzu viróza vnímám tedy jako spor o to, zda má ČT jako veřejná sluţba nekriticky přijmout stanovisko Hradu o nemoci prezidenta jako obecně platné a závazné a podle toho zasahovat do zpráv a upravovat je. V ţádném případě nejde o snahu dehonestovat prezidenta. Náš pohled je ale takový, ţe by televize veřejné sluţby neměla nekriticky přijmout oficiální stanovisko, které jí dá Hrad o nemoci hlavy státu a podle toho neprodleně začít vystřihovat či jinak upravovat autentické záběry prezidenta. Nevíme, zda prezident měl opravdu virózu, jak tvrdil Hrad. Divák by měl mít moţnost udělat si názor a závěr sám. Nepotřebuje, aby mu televize, kterou si platí, upravovala realitu. V tomto kontextu je dŧleţité rovněţ vyjádření prezidentova kancléře Vratislava Mynáře z 9. 7. 2013 (web ČT24): ―Viróza jako oficiálně podané odŧvodnění nejisté chŧze prezidenta u korunovačních klenotŧ byla chyba.―) ČT byla tedy v tomto ohledu ―papeţštější neţ sám papeţ―, protoţe, jak uvádíme v podnětu, dva dny opakovala, aniţ ji k tomu kdokoliv nutil, ţe ―prezident má virózu―. Tím spíš, ţe ředitel zpravodajství sám ve svém vyjádření uznává, ţe dodnes nikdo nedisponuje oficiálním vyjádřením, jak to bylo a co prezidentŧv stav zpŧsobilo. V podnětu stěţovatelŧ se naopak nikde nepíše, ţe se ve zprávách mělo naznačovat, ţe prezident je opilý, o to spor vŧbec není, jen o manipulaci se záběry. Viróza ve ―168―



Na zářijové poradě generálního ředitele s moderátory popsala dramaturgyně ―168―, ţe jí šéfredaktor zakázal pouţít jakékoliv záběry z kaple. Toto on tehdy na poradě nijak významně nerozporoval, pouze uváděl, ţe jejich debata byla standardní, coţ ona vnímala jinak. Její verzi popisu na poradě potvrdil editor, na kterého se tehdy obrátila se ţádostí o radu, jak má postupovat. E-mailová korespondence nedokladuje prŧběh, nýbrţ aţ výsledek dohody, ţe viróza se odvysílá v Malostranských korekcích. Benešovy dekrety Pokud ČT před volbami nikdy nevysílá ţivě tiskové konference jednotlivých kandidátŧ, proč pak ţivý přenos schválila, nechala připravit štáb, aby jej krátce před vysíláním zrušila? TOP 09 si situaci a zrušení přenosu i zpětně vybavuje. (―Na to si vzpomínám. V tu chvíli nám to opravdu přišlo jako krok, který zvýhodňoval jednoho z kandidátŧ.― Marek Praţák, bývalý mluvčí prezidentské kampaně Karla Schwarzenberga/tyden.cz) Proti nepravdivým informacím šéfeditora ČT24 F. Lutonského, který v MF Dnes 7. 11. 2013 vysvětloval, proč ČT24 přímý přenos zrušila, se rovněţ ohradil volební tým Karla Schwarzenberga. V textu ale píšeme, ţe šéfredaktor má samozřejmě právo rozhodnout o nezařazení tiskové konference do ţivého vysílání, okolnosti ale byly nestandardní a taky se staly součástí diskuse mezi šéfredaktorem a slouţícím editorem. Tento zásah, jakkoliv obhajitelný, jen dokresluje napětí, které podle některých nerovný přístup šéfredaktora k politickým subjektŧm vyvolával. A není nepodstatný s ohledem na následující situaci. A v tomto smyslu jsme taky tento bod v podnětu pojali. Lţivý inzerát V podnětu stěţovatelŧ opět nikdo nezpochybňuje, ţe se v Událostech, komentářích téma hrálo. Pokud ředitel zpravodajství není schopen, jak píše, polemizovat s detaily údajného postupu šéfredaktora Mrzeny, třeba si na ně vzpomene sám šéfredaktor. Je to jeden z dalších příkladŧ, kdy šéfredaktor tlakem na ―křivení zpráv― vyvolává dlouhodobé napětí u řady editorŧ a redaktorŧ, protoţe se zásahŧm nechtějí podvolit. Naopak pokrytecké je to, ţe se nyní vedení redakce zpravodajství hájí tím, ţe událost na ČT24 odvysílána byla: byla odvysílána jen proto, ţe se editor nátlaku šéfredaktora nepodvolil. Nezávislému auditorovi samozřejmě poskytneme informace, které bude k posouzení potřebovat. (pozn. Milan Šmíd/louc.cz: Argumentuje §35 zákona o volbě prezidenta republiky, který ―stanovuje určité limity volební kampaně ve volebních místnostech a v blízkém okolí v době konání voleb.― Odkaz na toto ustanovení zákona neodpovídá běţné praxi, protoţe ČT běţně ve svém zpravodajství vysílá prohlášení politikŧ poté, co odvolili. A navíc: jestli nebyl z hlediska zákona problém odvysílat čtenou zprávu v Událostech, proč by měl být stejný problém s vyjádřením samotného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga?) Zahraniční ohlasy na první kolo prezidentské volby V tomto bodě označuje ředitel zpravodajství argumentaci v podnětu za nepravdivou. A uvádí, ţe reportáţ se hrála 13. ledna. O tom se ale v podnětu nepíše. Dne 13. ledna se totiţ v Událostech vysílaly reakce zahraničních zpravodajských webŧ, ale hlavní komentáře světových médií se objevily právě aţ v pondělních vydáních 14. ledna. A ty se oproti zvyklostem v Událostech nehrály s nestandardním odŧvodněním, ţe ―zahraniční média budou určitě psát o Zemanově vazbě na Rusko a redakce to nebude mít jak vyváţit.― Nabízí se taky úvaha o přípustnosti či nepřípustnosti tzv. umělého vyvaţování. Čínský orchestr Obhajoba ředitele zpravodajství v tomto případě zcela míjí podstatu. V podnětu autoři v ţádném ohledu nezpochybňují zpravodajský význam události roku Hada ani proslulost Čínského orchestru. To, co zpochybňují, byla naprosto bezprecedentní účelovost a absurdita při výrobě reportáţe na zakázku, u které se nabízí podezření, ţe mohla například poslouţit jako nosič komerčního subjektu - PPF, viz podnět. (Téma rozebral také tabletový týdeník Dotyk v článku Cenzura v televizi) Sám ředitel zpravodajství označil na redakční poradě výrobu této reportáţe výrazem ―klientelismus―, nestalo se tak, pokud si vzpomínám, v soukromém hovoru. Pokud by tento výrok padl jen soukromě, neuváděla bych jej. Hájit se tím, ţe slovo ―klientelismus―mělo vyjadřovat jen to, ţe ―avízo akce bylo na jeho adresu přeposláno od kolegy z ČT―, není dostačující. Na zmiňované poradě ředitel řekl, ţe takto vyrobenou reportáţ povaţuje za chybu a šéfredaktorovi postup vytkne. Z toho vyplývá, ţe neetičnost výroby spotu sám vnímal. Zda k pokárání šéfredaktora došlo, nevíme. Nelze ale podobnou věc smést ze stolu pouhým konstatováním, ţe šlo o klientelismus. Pokud by se něčeho podobného dopustil řadový reportér, podle všeho by musel ―odevzdat prŧkazku.― Stejně tak nelze opomenout, ţe Plné znění zpráv


šéfredaktor dodatečně trval na doplnění výroku od Jana Kohouta, budoucího ministra zahraničí ve vládě J. Rusnoka. Došlo k němu zpŧsobem, který se pouţívá jen ve specifických a zpravodajsky významných případech - pouţitím úryvku z jiného vysílání. Boj uvnitř ČSSD V tomto bodě argumentace ředitele zpravodajství je opět výčet zpravodajských vstupŧ pŧsobivý. O to ale přece vŧbec nejde. Podnět nijak nezpochybňoval spoty, které nakonec byly odvysílány. Popisoval přístup šéfredaktora k podřízeným, kdyţ spot vznikal. Rozhodující je, zda šéfredaktor Mrzena uvaţuje a pracuje s informacemi zpŧsobem, jaký uvádíme v podnětu ―musí být víc Haška― (byli u toho svědkové), a taky jaký k tomu má motiv. V redakci panuje dlouhodobá nervozita uţ jen z toho, ţe podobnému nátlaku ze strany nadřízeného musí editoři i redaktoři v řadě situací, čelit. Pokud dlouhou dobu čelí v řadě případŧ podřízení v redakci tendencím ―křivit zprávy― ze strany nadřízeného, který navíc má v ruce nástroj poslat např. externistu z hodiny na hodinu domŧ, vyvolává to značné napětí, pokud se dotyčný nechce podvolit neetickým příkazŧm. Stejně tak je, opakuji, pokrytecké hájit se tím, ţe se věc přece nakonec odvysílala v souladu s pravidly. Mnohdy je tomu tak jen proto, ţe editoři i redaktoři zprávu zařadí či nepokřiví, byť riskují, ţe budou vystaveni nelibosti šéfredaktora nebo jim nakonec nezbývá, neţ z ČT odejít. Nijak přitom nezpochybňuji tvrzení 61 lidí z redakce, ţe tlaky nevnímají. Tlak se mŧţe týkat pouze několika redaktorŧ a editorŧ, kteří zpracovávají politická témata. Ve spotřebitelských spotech, které vytvářejí podstatnou část agendy Událostí, není ţádný dŧvod k ovlivňování. S těmi, kteří tlaky vnímají, by měl auditor mluvit, pokud se skutečně bude chtít dozvědět, co přesně se odehrává v redakci při zpracovávání politických témat. Ostatně o nejkřiklavějších případech byla řeč na výše zmiňované redakční poradě za účasti redaktorŧ. A co je podstatné: ani v tomto bodě ředitel zpravodajství nepopírá, ţe skutečně došlo k výměně názorŧ mezi editorem a šéfredaktorem, za přítomnosti svědkŧ, na téma ―kolik má být Haška― ve vysílání. Černá stavba zastupitele ČSSD V případě této zakázané reportáţe je argumentace nelogická: s odkazem na to, ţe z ―inventury zpravodajských výstupŧ ČT od 1.1.2012 aţ do současnosti vyplývá, ţe se reportáţ na dané téma ve vysílání ČT neobjevila.― Neobjevila, jelikoţ byla zakázána uţ v přípravné fázi, ještě neţ se začala natáčet. Zda šlo o ―sousedský spor―, jak se píše ve vyjádření ředitele zpravodajství, vŧbec nebylo moţné zjistit, protoţe reportáţ byla zastavená v samotném zárodku. Vzhledem k tomu, ţe stavba vŧbec nebyla ohlášená, coţ potvrdila vedoucí stavebního úřadu v Radotíně, jak píšeme v podnětu, nelze případ bagatelizovat odkazem na sousedské spory. Nelogická je rovněţ argumentace, ţe se reportáţ neobjevila ani v jiném audiovizuálním médiu v ČR.― Neobjevila, jelikoţ to bylo tzv. vlastní téma ČT. Naopak: pokud by ČT mohla reportáţ bez zásahu vysílat, jistě by se v médiích objevila, navíc s citací ČT, ţe událost přinesla jako první. Prezident Zeman a byty OKD Souhlasíme s tvrzením ředitele zpravodajství, ţe ČT24 věnovala diskusi o návrhu prezidenta výrazný prostor. A opakujeme naši námitku z podnětu, ţe v Událostech tomu tak bylo bez kritické analýzy, naopak s podtextem Zeman zachraňuje OKD. Co povaţujeme ve vyjádření ředitele zpravodajství za váţné, je tento jeho komentář: ―Ve vysílání ČT tuto tezi (rozuměj tezi stěţovatelŧ z podnětu, ţe ČT nepodrobila návrh prezidenta na převedení bytŧ OKD na Moravskoslezský kraj kritické právní analýze) rozporoval přímo předseda vlády Jiří Rusnok!― Vedení redakce zpravodajství potvrdilo, jako v případu virózy, ţe se v hodnocení některých událostí řídí oficiálními stanovisky politických institucí, namísto toho, aby je podrobilo vlastní, nezaujaté, nezávislé a kritické analýze. Jediným analytikem události byl tedy v tomto případě premiér Jiří Rusnok. Vyjádření ředitele tedy nezpochybňuje stíţnost autorŧ podnětu, ţe Události kritickou analýzu nepřinesly. Hájí se tím, ţe analytika o den později měly, v Událostech v regionech: předsedu vlády ČR. Vlády, na jejímţ pŧdorysu se podílel prezident Zeman. I v tomto případě se ředitel zpravodajství mimo jiné hájí i tím, ţe hloubkový rozbor přece přinesly pak večer Události, komentáře. To podnět nezpochybňuje. Události, komentáře kriticko-analyticky rozebírají veškeré události, editoři i moderátoři jsou nekompromisní. Události ale mají daleko vyšší sledovanost, jde o hlavní zpravodajskou relaci veřejnoprávní televize. A v tomto pořadu, tedy v hlavní zpravodajské relaci, se událost vysílala, podle stěţovatelŧ, spíš jako politická reklama pro ―Zachránce OKD prezidenta Zemana,― neţ jako standardně zpracovaný a vyváţený spot televize veřejné sluţby. Zemanova spanilá jízda po republice Plné znění zpráv


Autoři podnětu i v tomto případě zpochybňují, jak byla událost vysílána v Událostech a nikoliv v jiných pořadech, kterými se hájí ředitel zpravodajství. Nelze říct, ―sice máme jedno jablko shnilé nebo nahnívající, ale ostatní jablka v kupě máme zdravá.― Uţ proto, ţe časem se mohou i ta ostatní jablka hnilobou nakazit, pokud se toho shnilého nezbavíme. Ani v tomto případě vyjádření ředitele zpravodajství námitky z podnětu stěţovatelŧ nezpochybnilo a neoznačilo za vymyšlené. Nelze se věrohodně hájit tím, ţe o zatčeném demonstrantovi a policejním zásahu informovaly UvR v Brně. To nikdo nezpochybňuje. Podnět kritizuje to, ţe v Událostech tato reportáţ opět nekriticky zachycovala dění toho dne kolem hlavy státu, byť komerční elektronická média, viz TV Nova byla daleko kritičtější, stejně jako například ČRo. Informace, ţe pískající demonstrant byl zatčen, totiţ byla dostupná uţ ten večer 25.9. A Události mají největší dopad na diváky, jelikoţ jsou nejsledovanější. V hlavní zpravodajské relaci by naopak vedení redakce mělo dbát na největší přesnost přinášených informací, mít ambici přinášet je jako první, dbát na vyváţenost i kritickou analýzu dění, pokud to samé mŧţe učinit uţ v ten den veřejnoprávní rozhlas či komerční televize. Ministr SPOZ a personální čistky V tomto bodě trváme na námitce, ţe nekriticky vedený rozhovor v Událostech s ministrem dopravy v demisi a současně s kandidujícím lídrem za SPOZ Zdeňkem Ţákem hrubě porušil předvolební pravidla v jiţ citovaném bodě 8. Rozhovor byl politickou reklamou. Události navíc ani JEDNOU neuvedly, v reportáţi, která předcházela, ani ve zmiňovaném rozhovoru, ţe Zdeněk Ţák KANDIDUJE za SPOZ v nadcházejících volbách. Uváděno bylo jen to, ţe Zdeněk Ţák je ministr v demisi a je nestraník. Tím relace zamlčela podle stěţovatelŧ podstatnou informaci a naopak by bylo na místě, aby se moderátorka v tzv. doptávací otázce ministra Ţáka zeptala, zda odvolávání ředitelŧ není součástí jeho předvolební kampaně?! Jediná ―doptávací― otázka, která v nekriticky vedeném rozhovoru od moderátorky směrem k ministrovi padla, byla tohoto znění: ―A mluví se taky o tom, ţe nejistou pozici má šéf Řízení letového provozu Jan Klas. Plánujete i jeho odvolání?― Odvolaní ředitelé měli navíc v Událostech, v reportáţi, nepoměrně menší prostor neţ ministr a kandidující lídr SPOZ Zdeněk Ţák. Ani v tomto případě nelze argumentovat tím, ţe kritická analýza proběhla večer v Událostech, komentářích, mají menší sledovanost, neţ Události a pravdou je, ţe si nenechají do vedení rozhovorŧ ani do dramaturgie mluvit, pokud by pokus o ovlivňování byl proti pravidlŧm, a kritickou analýzu dění přinášejí vţdy. Události jsou samostatný pořad, mají své diváky a Události, komentáře nejsou jejich pobočkou. Rozhovor se Zdeňkem Ţákem se zkrátka vŧbec nemusel hrát, v Událostech a uţ vŧbec ne jako politická reklama. Pořad by přece událost nezamlčoval, pokud by o ní přinesl jen reportáţ. Miroslav Šlouf, kritizující SPOZ, nemohl dokonce do OVM ani v době, kdy uţ byl z kandidátky odstraněn, tudíţ nekandidoval. Na kandidáty SPOZ mohl být tedy ―jiný metr― a takového podezření se vedení redakce zpravodajství mohlo snadno vyvarovat, pokud by takový prostor v Událostech kandidujícímu ministrovi nedalo. A navíc, opakuji, bez uvedení informace, ţe Zdeněk Ţák byl volebním lídrem SPOZ v Praze. Vztyčený prst výtvarníka Davida Černého na Vltavě Popis redakční diskuse v podnětu stěţovatelŧ je pravdivý. Šéfredaktor Mrzena zakazoval hrát Vztyčený prostředníček Davida Černého uţ během dne, na ČT24. Tuto informaci mi volal uţ toho dne dopoledne jeden z redaktorŧ, který si toho všiml. Na ČT24 se Vztyčený prostředníček vysílal jen proto, ţe na odvysílání editoři na ČT24 trvali. Proto argumentovat tím, ţe se téma vysílalo v UvR a ve Studiích ČT24 je opět pokrytecké. Hrálo se díky iniciativě editorŧ a navzdory přání šéfredaktora. V Událostech se pak téma z rozhodnutí vedení nezahrálo. Argumentace vedení redakce, ţe autor plastiky David Černý mŧţe být podporovatelem TOP 09, a proto není vhodné Vztyčený prostředníček vysílat, nesedí. I s ohledem na to, ţe nekriticky vedený rozhovor s lídrem SPOZ a ministrem Zdeňkem Ţákem vedení redakce nevadí. David Černý na rozdíl od ministra nikam nekandidoval. O plastice Davida Černého informovala i taková média jako BBC či Reuters, nedá se říci, ţe zpravodajský význam události byl nepodstatný. Opět se nabízí otázka podezření z rozdílnosti přístupu k politickým subjektŧm, stejně jako v prezidentské kampani. Legendární F. Čuba a vyznamenání Argumentace ředitele zpravodajství, ţe se nemusela uvádět stranická příslušnost u kandidáta za SPOZ F. Čuby ve čtené zprávě jen proto, ţe v předvolebních pravidlech se tato povinnost stanoví jen tehdy, pokud kandidující v pořadech VYSTUPUJÍ, je hrou se slovy. Stačilo F. Čubu, člena SPOZ, z čtené zprávy v Událostech vynechat a napsat tam jinou z mnoha prezidentem 28. října vyznamenaných a oceněných osobností. ČT si přece sama stanovila velmi přísná pravidla ohledně informování o kandidátech. V jiných pořadech (Reportéři ČT, OVM a třeba Máte slovo) platila de facto ―absolutní stopka.― Pak je tedy otázka, jak je moţné, ţe zrovna kandidát SPOZ v tak příznivé souvislosti, jako je ocenění prezidentem, uveden být mohl. A navíc bez uvedení příslušnosti ke Plné znění zpráv


straně, jejímţ je prezident Zeman čestným předsedou, tedy k SPOZ. Nehledě na to, ţe uvedení této informace, ţe bude prezidentem vyznamenán, samozřejmě před volbami zvedlo F. Čubovi kredit, za přispění ČT. Ani v tomto bodě ředitel zpravodajství nekonstatoval, ţe bychom si chybu vymysleli. ZÁVĚR Autoři podnětu, po tříměsíční práci s informacemi a pozorování dění v redakci a svědeckých výpovědích redaktorŧ usoudili, ţe k podání podnětu existuje dŧvod. A tento dŧvod vyhodnotili jako velmi závaţný, protoţe zaloţil obavu, ţe mŧţe docházet v samotné podstatě k ohroţení nezávislosti televize veřejné sluţby tím, ţe v redakci zpravodajství vznikla jakási šedá zóna, v níţ šéfredaktor realizuje i jiné zadání neţ to, které mu ukládá zákon. V podnětu jsou totiţ popsány systematicky se opakující zásahy ze dvou volebních kampaní. Z prezidentské a té poslední, sněmovní. V obou se šéfredaktor, a to je naší obavou, soustředí na to, jaký obraz ukazuje veřejnosti o Miloši Zemanovi, části ČSSD reprezentované Michalem Haškem a později i o SPOZ. Je náhoda, ţe postup šéfredaktora v řadě příkladŧ kopíruje ve zpravodajství plán Hradu? V době, kdy podnět vznikal, a předseda Rady ČT Milan Uhde uţ jej měl od 8. října, jsme nemohli vědět, ţe hned po skončení sněmovních voleb pojede Michal Hašek do Lán, následně padne a celý hradní plán se odkryje a zbortí. Pokud ve dvou kampaních řadu měsícŧ dochází ve zpravodajství k opakujícím se a podobným typŧm zásahŧ ve prospěch tří politických subjektŧ, mŧţe to být náhoda. Ale podezření to vyvolává značné a k verzi náhody se po pečlivém zvaţování autoři podnětu nepřiklonili. Po vyhodnocení situace jako závaţné se rozhodli obrátit se v této věci na Radu ČT, zástupce veřejnosti. Je třeba tedy se vší váţností a dŧrazem takové podezření vyšetřit. Součástí musí být především rozhovory s lidmi z redakce, třeba i s garancí diskrétnosti, jen tak se lze dobrat relevantních informací o tom, co se v části redakce děje. Je totiţ téměř jisté, ţe další podobná iniciativa redaktorŧ riskujících práci a poukazující na nešvary, se v dohledné době nebude opakovat. Autoři podnětu vedení redakce zpravodajství, ani generálního ředitele neobešli. Události kolem seznamu zásahŧ aţ do předání všem členŧm Rady ČT se děly tři měsíce. Poprvé jsem řekla generálnímu řediteli Petru Dvořákovi o zásazích šéfredaktora z prezidentské kampaně 12. srpna po mém odvolání z UK, kdy jsem se o zásazích dozvěděla. S generálním ředitelem jsme se dohodli, ţe přijmu Interview DD a generální ředitel mi slíbil, ţe se zásahy bude zabývat. Pár dní poté proběhla tříhodinová porada s ředitelem zpravodajství, kde bylo 30-40 lidí z redakce a tam se nejváţnější příklady zásahŧ probíraly. Dál se nic nedělo. Náhle byla odvolaná ředitelka Nových médií Pavlína Kvapilová, která po mém odvolání z UK apelovala na to, aby se vedení televize situací ve zpravodajství zabývalo. I v reakci na její odvolání jsem poskytla rozhovor Lidovým novinám. Zopakovala jsem v něm, ţe nebudu o zásazích mlčet a ţe připravím podnět pro Radu ČT. Kauzu viróza jsem v LN popsala. Poté svolalo vedení redakce na 16. září předvolební setkání části redakce s generálním ředitelem Petrem Dvořákem, kde generální ředitel podmiňoval převzetí seznamu podpisy redaktorŧ, coţ jsem odmítla, po odvolání P. Kvapilové jsem nechtěla riskovat a kolegy ohrozit. Zopakovala jsem, ţe jde o zásahy, ne o podpisy redaktorŧ. Podpisy jsem nesbírala, ale mezitím jsem psala členŧm vedení i nejbliţším spolupracovníkŧm generálního ředitele. Upozorňovala jsem je, ţe seznam se zásahy skutečně nemŧţe zŧstat neřešený v mém počítači. Po dvou měsících od začátku sporu jsme tedy s kolegou napsali manaţerovi kanceláře generálního ředitele ČT Vítu Kolářovi, ţe podpisy v redakci nesbíráme, a ţe mu seznam se zásahy sami doneseme, nebo se obrátíme na Radu ČT. V té době uţ byl seznam ověřen a zpracován v konečné podobě. Manaţer kanceláře GŘ Vít Kolář nám potvrdil setkání. Ještě týţ den byl kolega zastrašován šéfredaktorem Mrzenou. Tím jsem pokus řešit problém uvnitř televize po dvou měsících ukončila, coţ jsem taky písemně oznámila jak řediteli zpravodajství, tak i vedení ČT (prostřednictvím Víta Koláře) s tím, ţe zastrašování a vyhroţování jsou metody, které pro mě nejsou v roce 2013 akceptovatelné. Dodala jsem, ţe seznam se zásahy zatím ukládám do trezoru televizních odborŧ. Dne 8. října jsme se obrátili na předsedu Rady ČT Milana Uhdeho Daniela Drtinová

URL| neduveruji/

http://www.mediar.cz/redaktori-ct-stavi-vlastni-komisi-hodnotitelu-sve-stiznosti-postupu-dvoraka-

Dana Schmidt mezi hodnotiteli stíţnosti redaktorů ČT nebude 28.11.2013



Otvírák


Terčem stíţnosti 24 redaktorŧ k Radě ČT je šéfredaktor zpravodajství Petr Mrzena. Foto: Profimedia.cz Terčem stíţnosti 24 redaktorŧ k Radě ČT je šéfredaktor zpravodajství Petr Mrzena. Foto: Profimedia.cz Skupinu těch, kdo mají nestranně posoudit stíţnost některých redaktorŧ zpravodajství České televize na jejich šéfy, opustila Dana Schmidt, místní dopisovatelka dánských novin Politiken. „Ano, Dana Schmidt nám oznámila, ţe se bohuţel nemŧţe zasedání v komisi ze zdravotních dŧvodŧ účastnit," potvrdila ve středu Médiáři mluvčí televize Alţběta Plívová. Z pětice hodnotitelŧ, kterou minulý týden představil televizním radním generální ředitel ČT Petr Dvořák, tak momentálně zŧstávají praţský zpravodaj BBC Rob Cameron, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek, předsedkyně etické komise Syndikátu novinářŧ ČR a vedoucí katedry ţurnalistiky na FSV UK Barbora Osvaldová a prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy Michal Šobr. Změnil se také počet stěţujících si redaktorŧ, k pŧvodním 23 přibyl další. „Jeden moderátor přibyl, jméno zavolal předsedovi Rady ČT Milanovi Uhdemu," přiblíţila Médiáři moderátorka Daniela Drtinová, která se s televizním odborářem Adamem Komersem pod stíţnost podepsala. Zbylých 22 zŧstává v anonymitě. Teď budou chtít, aby místo Dany Schmidt přišel do pětice jimi vybraný člověk. „V neděli jsme proto poţádali šéfa kanceláře generálního ředitele Víta Koláře, zda by místo ní mohl do komise aspoň jeden náš nominant, ţe bychom pak nemuseli uţ skládat svou paralelní komisi. Zatím nám generální ředitel ani Vít Kolář neodpověděli," uvedla Drtinová. „Komise stávající je komisí generálního ředitele, signatářŧm podnětu 24 byla jména nadiktována, shoda na jménech nevznikla, i kdyţ k ní vyzýval předseda rady Uhde," kritizuje moderátorka. Se svým postojem byl předseda rady Uhde osamocen, ostatní radní napadali to, ţe by převáţně anonymní skupina měla vybírat, kdo zvenčí má inkriminované případy posuzovat. Setkání komise hodnotitelŧ má proběhnout ve středu 4. prosince od 12 do 18 hodin mimo budovu České televize, Rada ČT se má výsledek od generálního ředitele Dvořáka dozvědět ještě v prosinci, nejbliţší moţný termín je na veřejné schŧzi 18. prosince.

URL| http://www.mediar.cz/dana-schmidt-mezi-hodnotiteli-stiznosti-redaktoru-ct-nebude/

Krize v ČT sílí: Drtinová nevěří Dvořákovi a vytváří svůj vyšetřovací tým 28.11.2013

parlamentnilisty.cz mp

str. 00

Monitor

Po stíţnostech části redaktorŧ České televize na údajné proteţování SPOZ či prezidenta Zemana začal generální ředitel ČT Petr Dvořák budovat tým nezávislých osobností, který měl prověřit chod televize v této věci. Stěţovatelé však podle informací serveru Mediář.cz začali budovat alternativní nezávislé uskupení. ―Skládáme po poradě s Milanem Uhdem svou komisi, ale pracovat budeme s oběma. Jen budou dva výstupy,― uvedla Daniela Drtinová, spolu s televizním odborářem Adamem Komersem jediná, která se podepsala, dalších dvaadvacet lidí chtělo zŧstat v anonymitě. Milan Uhde je předsedou Rady ČT. Rozhovory se stěţovateli prý nejsou v plánu Drtinová si stěţuje na to, ţe sloţení pětičlenné komise, která měla situaci v ČT prověřit, dostali stěţovatelé v zásadě ―befelem―. Ředitelem Dvořákem bylo pevně dáno, ţe v komisi zasednou praţský zpravodaj BBC Rob Cameron, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek, předsedkyně Etické komise Syndikátu novinářŧ ČR a vedoucí Katedry ţurnalistiky na FSV UK Barbora Osvaldová, prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy Michal Šobr a Dana Schmidt, místní dopisovatelka dánských novin Politiken. Posledně jmenovaná však ze zdravotních dŧvodŧ odstoupila a padl návrh na jmenování novináře Erika Besta. Ředitel Dvořák to však odmítl s tím, ţe sloţení týmu a vyřešení aktuálního rozkolu je jeho odpovědností. Plné znění zpráv


Drtinová pak kroutí hlavou také nad tím, ţe dosud není jasné, jakým zpŧsobem bude nezávislá komise pracovat. Nějaký výstup z postřehŧ komise má přitom být k dispozici jiţ během prosince. Známá redaktorka ČT v této souvislosti poukazuje i na to, ţe, alespoň zatím, nemá komise v plánu rozhovory s podavateli stíţnosti.


MISSLÍM A JSEM I HEZKÁ 28.11.2013 Reflex str. 26 Téma TEREZA STONIŠOVÁ, LUDĚK STANĚK MOHOU STUDENTI NA UNIVERZITĚ KARLOVĚ POŘÁDAT SOUTĚŢ MISS? PETICE ZA KARLOVKU BEZ SEXISMU TVRDÍ, ŢE NIKOLIV Obyčejná soutěţ krásy na Univerzitě Karlově Miss UK otevřela debatu o tom, jaká zábava je ještě vhodná pro dŧstojnou akademickou instituci a její frekventanty. Iniciativa ZA KARLOVKU BEZ SEXISMU tvrdí, ţe holky v plavkách na akademickou pŧdu nepatří, a od té doby se vedou vzrušené debaty na sociálních sítích, po chodbách univerzity i ve studentských podnicích. Je to jedna z věcí, o kterých si prostě musíte něco myslet. Znamená boj proti soutěţi krásy na UK to, ţe ode dneška mají mít titul Miss jen nevzdělané středoškolačky? JOHANA CHYLÍKOVÁ rozhodně nevypadá jako šílená feministka. To je zjevné na první pohled. Nechá mě objednat jí latte, ve společenském kontaktu se chová uvolněně, nemá potřebu si nic dokazovat a násilím vymezovat nebo předefi novávat role. Není ani ţádná kverulantka, v ţivotě podle vlastních slov protestovala pouze jednou. Šlo o jakýsi výzkum mezi studenty, vŧči jehoţ metodologii měla – coby studovaná socioloţka – profesní výhrady. Přesto právě ona (a dva její spoluţáci) spustili v rámci nesouhlasu s pořádáním soutěţe Miss UK protestní akci Za Karlovku bez sexismu. Akci, na jejímţ konci je rozsáhlá kontroverze, která daleko přesahuje svŧj pŧvodní rozměr – tedy to, zda na Univerzitě Karlově mŧţe být pořádána soutěţ krásy. Najednou jsou ve vzduchu témata obecnější; zda mají studenti právo trávit volný čas, jak se jim zlíbí, co je posláním Univerzity Karlovy nebo zda se vŧbec budeme moci ještě někdy dívat na poloodhalenou ţenu, aniţ vedle ní v rámci genderové vyváţenosti bude muset stát chlap ve slipech. VRÁTNÝ S LETÁKEM Na počátku všeho stál obyčejný vrátný a jeho nevhodná poznámka. „Poprvé jsem o soutěţi slyšela v roce 2012, kdy jsem šla učit a na vrátnici na mě mával vrátný letákem, ať se přihlásím. Okukoval mě a říkal, ţe jsem velká fešanda, ţe bych měla. Přišlo mi to dost nevhodné, a to vzhledem k tomu, ţe jsem právě šla učit úvod do metodologie,― říká Chylíková. Nutno říci, ţe vrátný udělal téměř klasickou muţskou chybu, ale těţko se mu mŧţete divit. Chylíková vypadá ve svých 28 letech výrazně mladší a rozhodně spíše jako studentka neţ jako pedagoţka. Coţ ale na věci nic nemění. Tehdy kaţdopádně poprvé soutěţ zaregistrovala. A neměla z toho radost. Od svých devatenácti let pŧsobí na UK. Studovala nejprve rok přírodní vědy, pak tři roky filozofii, poté přešla na fakultu sociálních věd, kde momentálně studuje a zároveň učí sociologii. Nic jiného neţ akademickou pŧdu prakticky nezná a logicky si k ní vytvořila pevný, téměř ochranitelský vztah. „Nám vadí to, ţe je to komerční soutěţ krásy, která je v rozporu s akademickými ideály,― tvrdí „Domníváme se, ţe na univerzitní pŧdě platí trochu jiná pravidla neţ v běţném trţním prostředí. Soutěţe Miss jsou trţní produkt, jenţ stereotypizuje ţenu, ukazuje ji v plavkách jako pouhý sexuální objekt. Prostě si tahle soutěţ bere z dívek jenom jejich tělesnou schránku. Jde o komerční, a navíc sexistický produkt. A nám vadí, ţe funguje pod hlavičkou UK. Podle nás soutěţ krásy nemá s univerzitou co do činění. Chlapci a dívky by se měli na univerzitě věnovat rozvíjení myšlení a kreativity.― STUDENTI PRO STUDENTY Pravdou je, ţe Chylíková si soutěţe všimla pozdě. Miss UK se poprvé konala před dvěma lety. Tehdy ji pořádala Studentská unie, tedy organizace, jejímţ hlavním úkolem bylo spíše zajišťovat záštitu, sponzory PR akcím, které se na univerzitě chystají. První ročník byl jaksi zkušební, nikomu vlastně nevadil, a pokud přece jen, tak odpŧrci byli příliš tiší na to, aby se jejich hlas dostal třeba k rektorátu univerzity. Plné znění zpráv


Poté, co se Studentská unie organizátorství vzdala, vstoupil na scénu Tomáš Gavlas, nyní jiţ absolvent filozofické fakulty, a ujal se dalšího organizování. Loni akce proběhla v podobném duchu jako první ročník – vědělo se o ní a protesty byly stále téměř neslyšitelné. Aţ letos je tomu jinak. Po otevřeném protestním dopisu Chylíkové a jejích kolegŧ a kolegyň se prostřednictvím tiskového vyjádření univerzita od Miss UK distancovala s tím, ţe zneuţívá registrovanou ochrannou známku Univerzity Karlovy. Aby bylo jasno — pokud Chylíková nevypadá jako typická feministka, Gavlas nevypadá jako typický „zneuţívač―. Přesto je do značné míry opakem Chylíkové – prakticky uvaţující mladý muţ, jehoţ snem je zjevně prosadit se v byznysu, k čemuţ mu má pořádání soutěţe Miss UK pomoci. Ochrannou známku má podle vlastních slov zaregistrovanou zcela legálně („univerzita během procesu registrace mohla podat ze zákona námitku, coţ neučinila―) a zneuţívat univerzitu nechce. „Zkuste na Karlovce něco uspořádat. A uvidíte, ţe je nemoţné, aby byla akce nějak zisková. Na to je univerzita příliš rozlehlá a decentralizovaná. Ano, my jsme komerční akce. Jde o soutěţ, které se účastní studenti a studentky UK a pořádají ji studenti a studentky (či bývalí studenti) UK pro studenty a studentky UK. Neţádáme a nikdy jsme neţádali univerzitu o to, aby nám dávala záštitu. Tu nám ani dávat nemŧţe, kdyţ se tu učí třeba gender. Ale my jsme soběstační, nezatěţujeme penězi z fakulty daňového poplatníka, na všechno máme sponzory. Jako organizátoři z toho nic nemáme. Prostě nás to baví,― popisuje Gavlas. Nejde mu ani o jméno univerzity – jeho akce má být prostě zábava pro studenty. Gavlas si dokonce nechal zpracovat analýzu od společnosti Bright Element, která problém univerzitních Miss mapuje. Padesátistránkový powerpointový dokument mimo jiné tvrdí, ţe soutěţe Miss na univerzitách jsou zcela běţné nejen v Americe, Austrálii, Asii, Africe, ale i v Evropě, a poukazuje i na to, ţe ani v Česku není Miss UK zdaleka jediná podobná studentská soutěţ. Své soutěţe krásy mají Česká zemědělská univerzita, Masarykova univerzita nebo Vysoká škola ekonomická. Od roku 1997 se pak pořádá meziuniverzitní Miss Academia. Do té se před lety přihlásila i Kateřina Kňapová, která dnes společně s Chylíkovou proti těmto soutěţím protestuje a je jednou z trojice prvních signatářek výzvy Za Karlovku bez sexismu. SOUBOJ KULTUR Zatím tu tedy máme poměrně banální spor. Chylíková chrání „svoji― univerzitu před vlivy podle ní banální a masové zábavy, Gavlas se naopak snaţí (podle něj ne úspěšně) vydělat nějaký ten peníz a pracovní zkušenost na večírku pro studenty, kde se také projdou holky v plavkách. A univerzita se z toho snaţí nějakým nenápadným zpŧsobem vyvléknout, protoţe nechce skandály. Jenţe v tuhle chvíli dostává celý spor zcela nový náboj. Náboj ideologie. Ostatně, upozorní mě na něj sama Chylíková, kdyţ se bavíme o tom, jak její protest vznikl. „Národní kontaktní centrum Ţeny a věda, coţ je oddělení sociologického ústavu, psalo v srpnu tohoto roku rektorovi Univerzity Karlovy, zda se soutěţí má škola něco společného. Ten řekl, ţe nikoli. Ţe to vŧbec neřeší.― Aby bylo jasno. Národní kontaktní centrum Ţeny a věda je organizace, která je přesvědčená, ţe ţeny jsou diskriminovány na akademické pŧdě, a hodlá proti tomuto stavu bojovat. „Prosazujeme opatření k odstranění diskriminace a genderové nerovnosti ve vědě. Poţadujeme nápravu po odpovědných institucích,― píše se na internetových stránkách společnosti. Jinými slovy: jde o přísnou genderovou organizaci. Kdyţ se s Chylíkovou bavíme o tom, kde a jak jsou organizovány soutěţe Miss ve světě, její tvrzení jsou rezolutní. „Podle nás takové soutěţe na univerzitách, především těch prestiţních, nejsou běţné. V roce 2008 se na londýnské univerzitě pokoušeli podobnou soutěţ pořádat a zdvihla se velmi silná vlna odporu z řad studentŧ i veřejnosti. Podle nás to na akademickou pŧdu prostě nepatří.― Po několika doplňujících otázkách ale přiznává, ţe problém nijak pečlivě nestudovala a jejím jediným zdrojem informací byla „práce― Hany Tenglerové z NKC Ţeny a věda. Slovo „práce― je přitom roztomilým akademickým opsáním protestního komentáře vyzdrojovaného na úrovni Wikipedie (zajímavé je, ţe částečně operuje se stejnými údaji jako analýza Bright Element, jen je podává v poněkud jiném vyznění), zakončeným výzvou k podpisu petice, která ukončí současnou sexistickou a odpornou praxi pořádání sexistických soutěţí krásy na akademické pŧdě. Tenglerová má ale v mnoha ohledech pravdu – koncept soutěţí Miss je skutečně fakticky překonaný koncept, jehoţ obliba celosvětově spíše upadá. A není na něm z dnešního pohledu mnoho inovativního ani chytrého. Otázka ovšem zní, zda právě tohle má být dŧvod ho zakázat. Speciálně pokud se dívky hlásí zcela svobodně. Ostatně finalistky, které se pro Refl ex nechaly vyfotit, vypadaly rozhodně rŧzně, jen ne zneuţitě. Čtyři z nich mají bohaté zkušenosti s modelingem, chovaly se jako profesionálky. „Pro mě je to ale jenom koníček,― řekla Markéta Majerová, jeţ studuje pedagogiku v magisterském studiu. „Věnují tomu aţ příliš zbytečně mnoho úsilí,― shrnula postoj finalistek k petici jiná dívka. Postup studentŧ, kteří chystají protestní akci, nijak nekritizují, spíš je jim úplně jedno. Před focením řeší hlavně líčení a vlasy. SOUBOJ KULTUR Plné znění zpráv


Při pohledu na finalistky soutěţe Miss UK byste při neznalosti kontextu skutečně neviděli primárně studentky, jde prostě o hezké dívky. A to přesto, ţe jednou z mála podmínek pro přihlášené je fakt, ţe studují na Univerzitě Karlově. Coţ je jedním ze základních argumentŧ proti soutěţi, který Chylíková opakuje. „Proti sobě stojí dvě kultury. Na jedné straně mainstreamová, trţní kultura, kultura zábavy, jeţ se trefuje do vkusu většiny lidí. A pak je tady kultura akademická, která nějakým zpŧsobem zkouší kriticky nahlíţet na kulturu lidovou, chcete-li mainstreamovou. Na akademické pŧdě by měla být svoboda, a to i svoboda od tlakŧ komerce.― Ptáme se, zda výrazem svobody není i to, ţe se pár dívek chce ukázat v plavkách. „Já tvrdím, ţe fakt, ţe vezmete komerční, trţní produkt a přilepíte na něj logo univerzity, není vyjádření svobody.― Boj proti komerci a proti sexismu tu zjevně existuje v jednom nedělitelném mixu. Pro Chylíkovou je akademická pŧda svaté místo, ze kterého se sluší shlíţet kriticky na hemţení „lidové kultury― a zábavy „obyčejných lidí―. Kdyţ se nicméně snaţíme dobrat toho, zda soutěţ Miss explicitně porušuje nějaké univerzitní pravidlo, ať uţ psané, či nepsané, Chylíková tvrdí, ţe o ţádném neví. „Akademické ideály stojí na humanismu a předpokládají kritické myšlení,― je jediná obecná formulace, k níţ nakonec dospěje. Tomáš Gavlas se proti organizátorkám petice ohrazuje. „Postup skupiny je militantní, chtějí nás akorát zakázat. Nejsou otevření ţádné diskusi, my ano,― tvrdí. Nakonec ale mŧţe být za iniciativu svých kolegyň rád. Chylíková a její petice zajistily jeho soutěţi nebývalou popularitu. Ze které rozhodně nemá radost Univerzita Karlova. Tiskový mluvčí Václav Hájek se to ani nijak nesnaţí skrývat. „Tak uţ i Refl ex píše o Miss UK?― ptá se rezignovaným hlasem, neţ postoupí právnímu oddělení univerzity náš dotaz, jak je to tedy s ochrannou známkou Miss UK a zda proti ní ústav podnikne nějaké právní kroky (vyjádření právního oddělení se do uzávěrky tohoto čísla nepodařilo získat – pozn. red.). Univerzitě se nelze divit. Stala se bitevním polem mezi Gavlasovým „trţním přístupem― a Chylíkové „světem idejí a ideologií―, pokud celý problém brutálně zjednodušíme. Přitom hranice frontové linie není nijak přesná. Gavlas se rád chlubí, ţe ačkoli nikdy neţádal univerzitu o ofi -ciální podporu, v porotě soutěţe byli i akademici. A studenti a studentky ji mají rádi. „Na večírcích k vyhlášení posledních dvou ročníkŧ bylo asi 600 lidí na prvním a 800 na druhém ročníku, letošní účast bude asi podobná,― tvrdí. Jde přitom o mejdan v klubu Roxy s cenou lístkŧ od 149 do 699 korun, na němţ se vedle několika výstupŧ finalistek čekají i koncerty nebo dýdţejové. Jeden návštěvník akce uţ je jistý. Bude jím Johana Chylíková. „Určitě se tam vypravíme. Budeme zřejmě před klubem, budeme mít asi nějaké masky a transparenty,― směje se. „Jo, s tím počítáme. Uvaříme jim čaj, venku bude večer zima,― vzkazuje na dálku Gavlas. ŠŤASTNÁ SEDMIČKA ANEB KRÁSNÉ A CHYTRÉ ŢENY ČESKÉ HISTORIE Kaţdou Miss, jakkoli vzdělanou a svlečenou, čeká dlouhá cesta, na jejímţ konci čeká zařazení do ţebříčku inteligentních supermanek české historie. Titul Miss si podle Reflexu zaslouţí tyto dámy: VALERIE KAPLANOVÁ – za Járu Cimrmana, který vynalezl všechno BOŢENA NĚMCOVÁ – za vynález bělidla PETRA PAROUBKOVÁ – za stvoření Jiřího Paroubka coby spisovatele DAGMAR VEŠKRNOVÁ – za vědeckou práci na poli vývoje role první dámy FIFINKA – za vykreslení ţenské role v muţském kolektivu EVA ZAORALOVÁ – za vynález karlovarského filmového festivalu JARMILA KRATOCHVÍLOVÁ – za praktickou realizaci výzkumu muţské role v ţenských disciplínách Foto popis| KANDIDÁTKY NA MISS KARLOVY UNIVERZITY se sešly v ateliéru Reflexu, aby demonstrovaly svou krásu. Povedlo se. Foto autor| FOTO NGUYEN PHUONG THAO Foto popis| IRINA GARVISH 22 let, pedagogická fakulta, obor ruský a anglický jazyk Foto popis| JOHANA CHYLÍKOVÁ, iniciátorka akce Za Karlovku bez sexismu Foto autor| FOTO ALAN HOMOLKA Foto popis| KLÁRA BISKUPOVÁ 21 let, právnická fakulta Foto popis| LUCIE SOVOVÁ 22 let, fakulta humanitních studií UK Plné znění zpráv


Foto popis| MICHAELA BUCHTOVÁ 20 let, pedagofická fakulta, obor český a německý jazyk Foto popis| DANA HALUŠKOVÁ 23 let, filozofická fakulta, český jazyk a literatura Foto popis| DOMINIKA FOUSKOVÁ 21 let, farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové Foto popis| MARKÉTA MAJEROVÁ 23 let, filozofická fakulta, obor pedagogika Foto popis| TOMÁŠ GAVLAS organizátor Miss UK

Misslím a jsem i hezká 28.11.2013

reflex.cz

str. 00

Hlavní články

Obyčejná soutěţ krásy na Univerzitě Karlově Miss UK otevřela debatu o tom, jaká zábava je ještě vhodná pro dŧstojnou akademickou instituci a její frekventanty. Iniciativa Za Karlovku bez sexismu tvrdí, ţe holky v plavkách na akademickou pŧdu nepatří, a od té doby se vedou vzrušené debaty na sociálních sítích, po chodbách univerzity i ve studentských podnicích. Je to jedna z věcí, o kterých si prostě musíte něco myslet. Znamená boj proti soutěţi krásy na UK to, ţe ode dneška mají mít titul Miss jen nevzdělané středoškolačky? Johana Chylíková rozhodně nevypadá jako šílená feministka. To je zjevné na první pohled. Nechá mě objednat jí latte, ve společenském kontaktu se chová uvolněně, nemá potřebu si nic dokazovat a násilím vymezovat nebo předefinovávat role. Není ani ţádná kverulantka, v ţivotě podle vlastních slov protestovala pouze jednou. Šlo o jakýsi výzkum mezi studenty, vŧči jehoţ metodologii měla – coby studovaná socioloţka – profesní výhrady. Přesto právě ona (a dva její spoluţáci) spustili v rámci nesouhlasu s pořádáním soutěţe Miss UK protestní akci Za Karlovku bez sexismu. Akci, na jejímţ konci je rozsáhlá kontroverze, která daleko přesahuje svŧj pŧvodní rozměr – tedy to, zda na Univerzitě Karlově mŧţe být pořádána soutěţ krásy. Najednou jsou ve vzduchu témata obecnější; zda mají studenti právo trávit volný čas, jak se jim zlíbí, co je posláním Univerzity Karlovy nebo zda se vŧbec budeme moci ještě někdy dívat na poloodhalenou ţenu, aniţ vedle ní v rámci genderové vyváţenosti bude muset stát chlap ve slipech. Vrátný s letákem Na počátku všeho stál obyčejný vrátný a jeho nevhodná poznámka. „Poprvé jsem o soutěţi slyšela v roce 2012, kdy jsem šla učit a na vrátnici na mě mával vrátný letákem, ať se přihlásím. Okukoval mě a říkal, ţe jsem velká fešanda, ţe bych měla. Přišlo mi to dost nevhodné, a to vzhledem k tomu, ţe jsem právě šla učit úvod do metodologie,― říká Chylíková. Nutno říci, ţe vrátný udělal téměř klasickou muţskou chybu, ale těţko se mu mŧţete divit. Chylíková vypadá ve svých 28 letech výrazně mladší a rozhodně spíše jako studentka neţ jako pedagoţka. Coţ ale na věci nic nemění. Tehdy kaţdopádně poprvé soutěţ zaregistrovala. A neměla z toho radost. Od svých devatenácti let pŧsobí na UK. Studovala nejprve rok přírodní vědy, pak tři roky filozofii, poté přešla na fakultu sociálních věd, kde momentálně studuje a zároveň učí sociologii. Nic jiného neţ akademickou pŧdu prakticky nezná a logicky si k ní vytvořila pevný, téměř ochranitelský vztah. „Nám vadí to, ţe je to komerční soutěţ krásy, která je v rozporu s akademickými ideály,― tvrdí „Domníváme se, ţe na univerzitní pŧdě platí trochu jiná pravidla neţ v běţném trţním prostředí. Soutěţe Miss jsou trţní produkt, jenţ stereotypizuje ţenu, ukazuje ji v plavkách jako pouhý sexuální objekt. Prostě si tahle soutěţ bere z dívek jenom jejich tělesnou schránku. Jde o komerční, a navíc sexistický produkt. A nám vadí, ţe funguje pod hlavičkou UK. Podle nás soutěţ krásy nemá s univerzitou co do činění. Chlapci a dívky by se měli na univerzitě věnovat rozvíjení myšlení a kreativity.― Studenti pro studenty Pravdou je, ţe Chylíková si soutěţe všimla pozdě. Miss UK se poprvé konala před dvěma lety. Tehdy ji pořádala Studentská unie, tedy organizace, jejímţ hlavním úkolem bylo spíše zajišťovat záštitu, sponzory PR akcím, které se na univerzitě chystají. První ročník byl jaksi zkušební, nikomu vlastně nevadil, a pokud přece jen, tak odpŧrci byli příliš tiší na to, aby se jejich hlas dostal třeba k rektorátu univerzity. Poté, co se Studentská unie organizátorství vzdala, vstoupil na scénu Tomáš Gavlas, nyní jiţ absolvent filozofické fakulty, a ujal se dalšího organizování. Loni akce proběhla v podobném duchu jako první ročník – vědělo se o ní a protesty byly stále téměř neslyšitelné. Aţ letos je tomu jinak. Po otevřeném protestním dopisu Chylíkové a jejích kolegŧ a kolegyň se prostřednictvím tiskového vyjádření univerzita od Miss UK distancovala s tím, ţe zneuţívá registrovanou ochrannou známku Univerzity Karlovy. Plné znění zpráv


Aby bylo jasno — pokud Chylíková nevypadá jako typická feministka, Gavlas nevypadá jako typický „zneuţívač―. Přesto je do značné míry opakem Chylíkové – prakticky uvaţující mladý muţ, jehoţ snem je zjevně prosadit se v byznysu, k čemuţ mu má pořádání soutěţe Miss UK pomoci. Ochrannou známku má podle vlastních slov zaregistrovanou zcela legálně („univerzita během procesu registrace mohla podat ze zákona námitku, coţ neučinila―) a zneuţívat univerzitu nechce. „Zkuste na Karlovce něco uspořádat. A uvidíte, ţe je nemoţné, aby byla akce nějak zisková. Na to je univerzita příliš rozlehlá a decentralizovaná. Ano, my jsme komerční akce. Jde o soutěţ, které se účastní studenti a studentky UK a pořádají ji studenti a studentky (či bývalí studenti) UK pro studenty a studentky UK. Neţádáme a nikdy jsme neţádali univerzitu o to, aby nám dávala záštitu. Tu nám ani dávat nemŧţe, kdyţ se tu učí třeba gender. Ale my jsme soběstační, nezatěţujeme penězi z fakulty daňového poplatníka, na všechno máme sponzory. Jako organizátoři z toho nic nemáme. Prostě nás to baví,― popisuje Gavlas. Nejde mu ani o jméno univerzity – jeho akce má být prostě zábava pro studenty. Gavlas si dokonce nechal zpracovat analýzu od společnosti Bright Element, která problém univerzitních Miss mapuje. Padesátistránkový powerpointový dokument mimo jiné tvrdí, ţe soutěţe Miss na univerzitách jsou zcela běţné nejen v Americe, Austrálii, Asii, Africe, ale i v Evropě, a poukazuje i na to, ţe ani v Česku není Miss UK zdaleka jediná podobná studentská soutěţ. Své soutěţe krásy mají Česká zemědělská univerzita, Masarykova univerzita nebo Vysoká škola ekonomická. Od roku 1997 se pak pořádá mezi-univerzitní Miss Academia. Do té se před lety přihlásila i Kateřina Kňapová, která dnes společně s Chylíkovou proti těmto soutěţím protestuje a je jednou z trojice prvních signatářek výzvy Za Karlovku bez sexismu. Souboj kultur Zatím tu tedy máme poměrně banální spor. Chylíková chrání „svoji― univerzitu před vlivy podle ní banální a masové zábavy, Gavlas se naopak snaţí (podle něj ne-úspěšně) vydělat nějaký ten peníz a pracovní zkušenost na večírku pro studenty, kde se také projdou holky v plavkách. A univerzita se z toho snaţí nějakým nenápadným zpŧsobem vyvléknout, protoţe nechce skandály. Jenţe v tuhle chvíli dostává celý spor zcela nový náboj. Náboj ideologie. Ostatně, upozorní mě na něj sama Chylíková, kdyţ se bavíme o tom, jak její protest vznikl. „Národní kontaktní centrum Ţeny a věda, coţ je oddělení sociologického ústavu, psalo v srpnu tohoto roku rektorovi Univerzity Karlovy, zda se soutěţí má škola něco společného. Ten řekl, ţe nikoli. Ţe to vŧbec neřeší.― Aby bylo jasno. Národní kontaktní centrum Ţeny a věda je organizace, která je přesvědčená, ţe ţeny jsou diskriminovány na akademické pŧdě, a hodlá proti tomuto stavu bojovat. „Prosazujeme opatření k odstranění diskriminace a genderové nerovnosti ve vědě. Poţadujeme nápravu po odpovědných institucích,― píše se na internetových stránkách společnosti. Jinými slovy: jde o přísnou genderovou organizaci. Kdyţ se s Chylíkovou bavíme o tom, kde a jak jsou organizovány soutěţe Miss ve světě, její tvrzení jsou rezolutní. „Podle nás takové soutěţe na univerzitách, především těch prestiţních, nejsou běţné. V roce 2008 se na londýnské univerzitě pokoušeli podobnou soutěţ pořádat a zdvihla se velmi silná vlna odporu z řad studentŧ i veřejnosti. Podle nás to na akademickou pŧdu prostě nepatří.― Po několika doplňujících otázkách ale přiznává, ţe problém nijak pečlivě nestudovala a jejím jediným zdrojem informací byla „práce― Hany Tenglerové z NKC Ţeny a věda. Slovo „práce― je přitom roztomilým akademickým opsáním protestního komentáře vyzdrojovaného na úrovni Wikipedie (zajímavé je, ţe částečně operuje se stejnými údaji jako analýza Bright Element, jen je podává v poněkud jiném vyznění), zakončeným výzvou k podpisu petice, která ukončí současnou sexistickou a odpornou praxi pořádání sexistických soutěţí krásy na akademické pŧdě. Tenglerová má ale v mnoha ohledech pravdu – koncept soutěţí Miss je skutečně fakticky překonaný koncept, jehoţ obliba celosvětově spíše upadá. A není na něm z dnešního pohledu mnoho inovativního ani chytrého. Otázka ovšem zní, zda právě tohle má být dŧvod ho zakázat. Speciálně pokud se dívky hlásí zcela svobodně. Ostatně finalistky, které se pro Reflex nechaly vyfotit, vypadaly rozhodně rŧzně, jen ne zneuţitě. Čtyři z nich mají bohaté zkušenosti s modelingem, chovaly se jako profesionálky. „Pro mě je to ale jenom koníček,― řekla Markéta Majerová, jeţ studuje pedagogiku v magisterském studiu. „Věnují tomu aţ příliš zbytečně mnoho úsilí,― shrnula postoj finalistek k petici jiná dívka. Postup studentŧ, kteří chystají protestní akci, nijak nekritizují, spíš je jim úplně jedno. Před focením řeší hlavně líčení a vlasy. Souboj kultur Při pohledu na finalistky soutěţe Miss UK byste při neznalosti kontextu skutečně neviděli primárně studentky, jde prostě o hezké dívky. A to přesto, ţe jednou z mála podmínek pro přihlášené je fakt, ţe studují na Univerzitě Plné znění zpráv


Karlově. Coţ je jedním ze základních argumentŧ proti soutěţi, který Chylíková opakuje. „Proti sobě stojí dvě kultury. Na jedné straně mainstreamová, trţní kultura, kultura zábavy, jeţ se trefuje do vkusu většiny lidí. A pak je tady kultura akademická, která nějakým zpŧsobem zkouší kriticky nahlíţet na kulturu lidovou, chcete-li mainstreamovou. Na akademické pŧdě by měla být svoboda, a to i svoboda od tlakŧ komerce.― Ptáme se, zda výrazem svobody není i to, ţe se pár dívek chce ukázat v plavkách. „Já tvrdím, ţe fakt, ţe vezmete komerční, trţní produkt a přilepíte na něj logo univerzity, není vyjádření svobody.― Boj proti komerci a proti sexismu tu zjevně existuje v jednom nedělitelném mixu. Pro Chylíkovou je akademická pŧda svaté místo, ze kterého se sluší shlíţet kriticky na hemţení „lidové kultury― a zábavy „obyčejných lidí―. Kdyţ se nicméně snaţíme dobrat toho, zda soutěţ Miss explicitně porušuje nějaké univerzitní pravidlo, ať uţ psané, či nepsané, Chylíková tvrdí, ţe o ţádném neví. „Akademické ideály stojí na humanismu a předpokládají kritické myšlení,― je jediná obecná formulace, k níţ nakonec dospěje. Tomáš Gavlas se proti organizátorkám petice ohrazuje. „Postup skupiny je militantní, chtějí nás akorát zakázat. Nejsou otevření ţádné diskusi, my ano,― tvrdí. Nakonec ale mŧţe být za iniciativu svých kolegyň rád. Chylíková a její petice zajistily jeho soutěţi nebývalou popularitu. Ze které rozhodně nemá radost Univerzita Karlova. Tiskový mluvčí Václav Hájek se to ani nijak nesnaţí skrývat. „Tak uţ i Reflex píše o Miss UK?― ptá se rezignovaným hlasem, neţ postoupí právnímu oddělení univerzity náš dotaz, jak je to tedy s ochrannou známkou Miss UK a zda proti ní ústav podnikne nějaké právní kroky (vyjádření právního oddělení se do uzávěrky tohoto čísla nepodařilo získat – pozn. red.). Univerzitě se nelze divit. Stala se bitevním polem mezi Gavlasovým „trţním přístupem― a Chylíkové „světem idejí a ideologií―, pokud celý problém brutálně zjednodušíme. Přitom hranice frontové linie není nijak přesná. Gavlas se rád chlubí, ţe ačkoli nikdy neţádal univerzitu o oficiální podporu, v porotě soutěţe byli i akademici. A studenti a studentky ji mají rádi. „Na večírcích k vyhlášení posledních dvou ročníkŧ bylo asi 600 lidí na prvním a 800 na druhém ročníku, letošní účast bude asi podobná,― tvrdí. Jde přitom o mejdan v klubu Roxy s cenou lístkŧ od 149 do 699 korun, na němţ se vedle několika výstupŧ finalistek čekají i koncerty nebo dýdţejové. Jeden návštěvník akce uţ je jistý. Bude jím Johana Chylíková. „Určitě se tam vypravíme. Budeme zřejmě před klubem, budeme mít asi nějaké masky a transparenty,― směje se. „Jo, s tím počítáme. Uvaříme jim čaj, venku bude večer zima,― vzkazuje na dálku Gavlas.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/53082/misslim-a-jsem-i-hezka

Game over, Silvio! 29.11.2013

Mladá fronta DNES str. 11 Martin Mejstřík

Názory

Ve středu italský Senát zbavil mandátu Silvia Berlusconiho a definitivně tak ukončil jednu epochu italské historie. Berlusconi se na politické scéně objevil před 20 lety v situaci, kdy byl politický systém v Itálii v rozvalinách a dŧvěra v tamější strany klesla k nule. Jeho heslem bylo řídit stát stejným zpŧsobem jako své podnikatelské impérium. Obklopil se tak loajálními lidmi s nulovou politickou zkušeností, u nichţ odbornost nebyla tou nejdŧleţitější devízou. Kdo přestal sdílet tuto vizi politiky, byl bez milosti exkomunikován, aţ dnes v Berlusconiho okolí zbyli jenom ti jeho nejvěrnější zastánci. Jejich politická agenda se v posledních letech limitovala na vydávání zákonŧ ochraňujících jejich lídra před soudci, kteří jsou v jejich očích všichni „komunisty―. Teprve letos v srpnu se podařilo dotáhnout do konce 27. soudní proces (!), ve kterém byl italský expremiér odsouzen ke čtyřem letŧm za daňové podvody. Tato událost spustila poslední bitvu, v níţ se Berlusconi pokusil zmobilizovat národ i zákonodárce, aby zabránili jeho vydání. Vyhroţoval následky do budoucnosti, strašil zánikem demokracie, nepřímo prosil u prezidenta o milost a na poslední chvíli zázračně „objevil― nové dŧkazy, které měly zpochybnit jeho obvinění. Vše marně. Přestoţe Berlusconi hodlá i ve svých 77 letech pokračovat v politické kariéře, z domácího vězení a s dalšími čtyřmi soudními procesy v běhu se mu bude politika ovlivňovat velmi obtíţně. Mŧţeme tak konstatovat, ţe se v Itálii uzavřelo období „podnikatele v politice―, které přineslo Italŧm nenaplněné naděje, rozčarování a pocit, ţe jsou v cizině všem pro smích. Nyní mají po dvaceti letech poprvé příleţitost dokázat, ţe tomu tak bylo neprávem. Foto popis| O autorovi| Martin Mejstřík, Institut mezinárodních studií FSV UK Plné znění zpráv


ČTENÁŘI PÍŠÍ: Studentky si vyzkoušely práci politika 30.11.2013 5plus2.cz str. 00 stalo se Eliška Čeřovská, Dao Van Anh, Veronika Sobotová, Soňa Straková PŘÍBRAM - Celkem 21 nejlepších účastníkŧ z rŧzných koutŧ ČR se zapojilo do republikového kola soutěţe Municipalita v Praze. Z Příbrami se probojovaly tři studentky gymnázia pod Svatou Horou, které o účasti sepsaly článek. Republikové kolo začalo teambuildingem v parku Kampa. Náplní soutěţe byly přednášky týkající se převáţně politiky. Foto: archiv organizátorŧ soutěţe Municipalita Náplní soutěţe byly přednášky týkající se převáţně politiky. Nejzajímavější příspěvky měli Petr Jüptner, ředitel Institutu politologických studií FSV UK, Nicholas Von Mertens, ředitel Amerického centra a Martin Kameník, předseda občanského sdruţení Oţivení. V druhé části soutěţe jsme si vyzkoušeli stát se účastníky fiktivní zastupitelské rady města Chmelov. Předsedal nám Petr Gazdík, předseda hnutí Starostové a nezávislí. Podle předem obdrţených materiálŧ jsme byli rozděleni do politických stran, kaţdá strana si vybrala svého předsedu, který ji určitým zpŧsobem reprezentoval. Naším úkolem bylo prosadit náš volební program. Simulované jednání trvalo aţ do pozdních večerních hodin, druhý den jsme si tak na vlastní kŧţi vyzkoušeli, jak je náročné udrţet si pozornost při dalších přednáškách. Na závěr dvoudenního programu přišlo na řadu dlouho očekávané vyhlášení vítězŧ celého projektu. Mezi výherci se umístilo šest nejlepších účastníkŧ, ti získali věcné ceny, ale i ostatní se mohli těšit z drobných cen a účastnického diplomu. Tato soutěţ nám přinesla nové poznatky a praktické zkušenosti do ţivota, na které jen tak nezapomeneme. Doufáme, ţe v příštích letech převezmou naši pomyslnou štafetu spoluţáci z niţších ročníkŧ.

URL| http://www.5plus2.cz/52788/teni-p-studentky-si-vyzkousely-praci-politika

Kdo poškozuje dobré jméno veřejné sluţby ? 30.11.2013 blisty.cz str. 00 Radim Hreha Pavlína Kvapilová, bývalá ředitelka nových médií ČT, vidí řešení svízelné situace zpravodajství České televize v zavedení institutu vnitroredakčního ombudsmana, který by v budoucnu obdobné problémy řešil na pŧdě televize. Řekla to v Rozpravách o českých médiích na FSV UK. Návrh přivítali dle článku v HN i další členové diskuse. "Vynikající nápad, já bych velice souhlasil, protoţe celý ten problém je o poměrech v redakci, o autoritativním rozhodování šéfredaktora, které vyvolává konflikty. Mě mrzí, ţe interní konflikt nahrává nepřátelŧm nezávislosti veřejné sluţby. To směřuje k poškození dobrého jména veřejné sluţby," uvedl například mediální odborník Milan Šmíd.Milan Šmíd poţívá úctu i kvŧli své tradiční (hyper)korektnosti aţ přeopatrnosti. O to víc mne vsouvislosti se stíţnosti Daniely Drtinové a Adama Komerse Radě České televize zaujaly Šmídovy obavy z poškození dobrého jména veřejné sluţby o nahrávce nepřátelŧm nezávislosti veřejné sluţby, ani nemluvě. Zdá se, ţe i Šmíd si uvědomuje soumrak jednostranné proreţimní polistopadové publicistiky vČeské (tedy naší) televizi . Mnoţství nespokojených skvalitou práce zpravodajství ČT uţ je nadkritické. Reflexe změny poměrŧ vredakci ţádná. Diskuze, která probíhala na FSV UK, smíchala ovšem do nepřehledného guláše několik dílčích problémŧ: změna kulturních a sociálních zvyklostí společnosti rozpad jedné společnosti, generační segmentace diskursu, atomizace rodiny, mobilita, virtualizace, multimedializace a globalziace komunikace (cestování za zábavou, okaţité video přenosy vHD kvalitě zdruhé strany zeměkoule jsou dnes něčím všedním, co jen tak neohromí nikoho a samo o sobě nezaujme;



změna podmínek pŧsobení institucí veřejné sluţby na rozšiřujícím se digitálním mediálním trhu, vliv mnoţství a interaktivity nových médií, zejména sociálních sítí, vytvářejících názorově nesmírně pluralitní prostředí, stírání rozdílu mezi profesionální, občanskou a aktivistickou ţurnalistikou; reflexe tohoto stavu a chování redakce zpravodajství během prezidentské a navazující parlamentní kampaně, přešlapy a nekorektnosti daleko za hranou etického kodexu ČT; nedostatek zpětné vazby vredakci nedostatek komunikace mezi šéfy a redaktory, nedostatek kolektivní reflexe; neschopnost generálního ředitele reflektovat narŧstající problém a nastavit vpředstihu před supervolebním rokem kontrolní a monitorovací procesy tak, aby se nemusel na recepcích ptát politikŧ, jestli jsou se zpravodajstvím České televize spokojeni?; podpásové útoky na ČT, plynoucí zneradostné situace vkomerčních médiích, jejichţ zisky zreklamy rapidně klesají a jejich akcionáři jsou netrpěliví a podráţdění. Proč jindy tak opatrně kultivovaný autor pouţil formulace, kjejichţ specifikaci a zejména charakterizaci, by musel přizvat odborové bossy ČT, vedení FITESu a ARASu dohromady? A to ani nemluvě o tom, ţe eventuální produkci zmíněných lobbyistŧ by Šmíd jistě nepodepsal... Takţe - jaký je dŧvod tak explicitně formulovaných obav o stabilitu ČT ze strany znalce českého mediálního prostředí ? Autor výroku tak nejspíš implicitně odsoudil iniciativu zhrzené moderátorky Drtinové a obdobně přecitlivělého dlouholetého šéfa mediálních odborŧ, jehoţ eventuální subjektivní pocit nevyuţití jeho odborného potenciálu, mŧţe býti snad i pochopitelný. Nicméně, Šmídovi se evidentně nelíbí forma nejnovější Komersovy revolty, které tentokrát sekunduje známá moderátorka a (polo)anonymní shluk redaktorŧ. Stíţnost Radě ČT je totiţ garancí její medializace. A ta podle Šmída směřuje kpoškození dobrého jména veřejné sluţby. Zlogiky věci plyne, ţe pokud je tomu tak skutečně, pak nepřáteli veřejné sluţby jsou vprvní řadě Daniela Drtinová a Adam Komers. Ano, nicméně Šmíd se vystavuje podezření ještě zněčeho jiného. Nepřítelem jeho představ o veřejné sluţbě je nejspíš i kdokoliv, kdo nezametá špínu vredakci zpravodajství loajálně pod koberec, aby Drtinová a další mohli dělat zpravodajství a publicistiku dál beztrestně vrozporu setikou veřejné sluţby i zákonem o ČT. Politická naivita Pavlíny Kvapilové schovaná umně za nadšením zinteraktivity nových médií, vytváří na tomto propletenci zájmŧ pouze fíkový list. Na jedno pouţití. O tom, ţe oba hlavní rebelové sledují těsně po volbách především své osobní a politické zviditelnění, nemŧţe být pochyb. Hraje se předehra ke stejné hře, o jakou šlo minule během televizní krize vzimě 2000. Nadrţování Zemanovi je směšný argument, ale pro určitou část vhodných aktivistŧ se hodí kobraně těch pravých lidí i hodnot. Protoţe Drtinová si umí dopředu spočítat, ţe zpětná analýza její práce ukáţe to, co je jasné většině divákŧ. A tak útoku na svou integritu předešla útokem na integritu druhých. Cizí šéfredaktor, který ji a její kolegyně zjevně vmezích svých rozhodovacích pravomocí brzdil vpropagandistickém rozletu, je snadný terč kolektivní nespokojenosti. Je ale něco shnilého vorganismu redakce. Vyplývá to zejména z prohlášení ředitele zpravodajství Zdeňka Šámala, jehoţ kredit je (přes jeho manaţerské nedostatky) někde jinde, neţ Komersŧv. Šámal prohlásil, ţe Komers své připomínky, formulované ve stíţnosti Radě ČT, nikdy neuplatnil na pracovních poradách, ktomu určených. Co ktomu dodat? Ambiciózních podrazákŧ bylo hodně vkaţdé době, vsoučasné obzvlášť. Nicméně Šámal je ve funkci ředitele redakce. To není provozní ředitel, nákupčí kamer a kontrolor projeţděného benzínu, ale ředitel koncepční. Vjeho kompetenci je iniciovat kontrolní mechanismus i vnitroredakční diskuzi o etice práce - například se skrytou kamerou, o etice kladení uzavřených konfrontačních otázek vdiskuzích, o tematické plochosti zpravodajství a hlavně publicistiky, o nevyváţenosti tematické, genderové i věkové, o stereotypitě a jednostranné názorové orientaci mluvících hlav (o liberálních ekonomech znadnárodních bank a investičních firem, o politických komentátorech téměř výhradně pravicové orientace), o etice politické i agendové vyváţenosti zpravodajství i o korektnosti publicistiky. Vjeho kompetenci je rozhodovat o nasazení svých podřízených na tu či onu práci. Vytvářet vnitřně pluralitní atmosféru se zdravou konkurencí (opakem je monopol Václava Moravce či Daniely Drtinové). A vjeho kompetenci je i rozhodovat o odvolání podřízených zobrazovky nebo i zmísta vredakci - ale kvŧli opakovanému porušování zákona či Kodexu, ne zfalešných dŧvodŧ? Zodpovědnost redaktora je vpráci před kamerou, odpovědnost manaţera je vřízení v bezchybné práci celého jím řízeného týmu. Autorita se nebuduje nemasným neslaným zastáním se svého šéfredaktora, ale systémovou předvídavostí a schopností personálních změn, ke kterým měl Šámal minimálně dva roky času. O moderátorce Drtinové toho bylo uţ napsáno rovněţ hodně. Jedni ji velebí, druzí zatracují. Nicméně podívejte se na její pořady do archívu ČT. Její vstřícnost k nemotornému Karlu Schwarzenbergovi, či hladivý přístup k reprezentantŧm církve, příp. KDU-ČSL je podobiznou Bohu a církvi fanaticky oddané katoličky, modlící se pak ostentativně vchrámu při svěcení krtečka. Ve srovnání spolicejními výslechy levicových politikŧ těţko přehlédnutelný rozdíl. Je to obrovská škoda, ţe tak zkušená a řemesla znalá moderátorka na obrazovce nedokáţe zakrýt své sympatie klidem, kteří mají blíţ knáboţenství a nedokáţe skrýt Plné znění zpráv


antipatie ktěm, kterým Bŧh nic neříká. Nicméně, ateistŧ je vČesku většina a jejich evidentní reprezentanti by neměli být ve veřejnoprávní televizi diskriminováni. A nejen Drtinovou.

URL| http://www.blisty.cz/art/71214.html

Lidé z televize, akademici i diváci se shodli na nutnosti revidovat Kodex ČT 30.11.2013

mediar.cz str. 00 Lucie Šťastná

Články

O jakých otázkách zpravodajství České televize by se mělo mluvit a o jakých se mluvilo na dalších Rozpravách o českých médiích Zleva Milan Šmíd, Adam Černý, Jiří Závozda. Foto: Katka Písačková Podoba zpravodajství České televize je stále aktuální a výbušné téma, které rezonuje ve veřejnosti, mezi odborníky i novináři. Je ale těţké oddělit věcnou diskusi o obecných principech fungování médií a jejich etice od diskuse o mezilidských vztazích, křivdách a osobních sporech jednotlivých členŧ redakce. Ukázaly to středeční Rozpravy o českých médiích, kterých se účastnili Pavlína Kvapilová (iniciativa Vaše televize), Adam Černý (Syndikát novinářŧ ČR), Jiří Závozda (Rada ČT) a Milan Šmíd (Institut komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK). I kdyţ měla být diskuse pŧvodně obecnějšího rázu, velmi často sklouzávala ke konkrétním jménŧm. Problém globálního charakteru Pavlína Kvapilová podotkla, ţe problémy zpravodajství České televize bychom měli vnímat v širším kontextu. Na mezinárodní konferenci News Xchange v marockém Marrákeši se podle ní ukázalo, ţe současní ţurnalisté mají nezáviděníhodnou pozici. Na jedné straně je v mediálních organizacích trendem stále víc šetřit a stále méně se investuje třeba do kvalitní terénní práce novinářŧ. Na straně druhé je na novináře vyvíjen tlak politický, jsou často zastrašováni. V českém prostředí to podle Kvapilové funguje podobně a v současnosti jsme pouze svědky toho, ţe problémy, které by jinak zŧstaly za zdmi redakce, vyplouvají vlivem frustrace novinářŧ na povrch. Na tom, ţe si současná situace ţádá změnu v celém mediálním odvětví, se shodli hosté i diváci. Jak by přesně měla změna vypadat, o tom se ale vášnivě diskutovalo. Objektivní a subjektivní Kvalitu zpravodajství určuje mnoho faktorŧ: novinářské rutiny a zvyklosti, kontrolní mechanismy redakce (věcná správnost, jazyková korekce), etické zásady a jejich dodrţování, strategie dané mediální organizace a její forma (komerční versus veřejnoprávní) a mnoho dalších. Jak je vidět ze současné situace v České televizi, neméně dŧleţitá je atmosféra v redakci a mezilidské vztahy. Tvorba zpravodajství je poměrně náročná činnost, která vyţaduje specifické schopnosti a dovednosti. Je to časově a psychiky náročné povolání, které mŧţe zpŧsobit i profesionální deformaci. Je to týmová práce, ve které se musí jeden spoléhat na druhého. Dŧleţité je tedy pro redaktory i zázemí redakce a dobré vztahy, atmosféra dŧvěry spojená s přátelstvím. Zda tomu tak v České televizi je či není, ale vědí pouze členové redakce. Nebudeme se tu pouštět do spekulací, které kolují jinde. Ve skutečnosti je totiţ těţké rozluštit, kde se ještě jedná o ―objektivní― problém tvorby zpravodajství a kde uţ jde o ―subjektivní― pocity nespravedlnosti, křivdy, moţná nenaplněných osobních aspirací či osobních antipatií. Kaţdý, kdo se aktuální situací v ČT hlouběji zabývá, musí uznat, ţe to jsou dvě strany jedné mince a je velmi těţké (ne-li nemoţné) je od sebe oddělit. Na cestě za kvalitnějším zpravodajstvím Podle jednoho z divákŧ je potřeba zlepšit interní komunikaci v České televizi. Je třeba více o pocitech a problémech hovořit, aby se předešlo následným spekulacím. Tím, ţe se jedná o televizi veřejné sluţby, je to záleţitost nás všech. Snadno se tak z pouhé rady nebo doporučení mŧţe stát ovlivňování a nemístné zasahování do tvorby redaktorŧ. Plné znění zpráv


Podle jednoho z členŧ Rady České televize Jiřího Závozdy musí být těţké členovi redakce z pozice nadřízeného cokoliv vytknout, protoţe to mŧţe být pochopeno rŧzně. Jak ale zkvalitnit zpravodajství jako celek, kdyţ na sobě jednotliví redaktoři nebudou dále pracovat a řídit se radami svých nadřízených? Sám si jako šéfredaktor v minulosti počínal tak, ţe svým podřízeným říkal na rovinu, na čem mají ještě zapracovat. Není moţné publikovat ve snaze o maximální svobodu tvorby nekvalitní výstupy. Veřejnoprávní televize má v tomto specifické postavení, protoţe by měla kultivovat diváka. Za své příspěvky koncesionáři očekávají především kvalitu tvorby a ne amatérismus. Určitým zpŧsobem by se tedy do zpravodajství zasahovat mělo, pohledy na zpŧsoby, jak k tomu přistupovat, jsou ale rŧzné. Podle některých divákŧ by redaktoři neměli být za své chyby potrestáni výpovědí, nebo přeřazením na méně významný post, ale měli by na sobě dále pracovat. Návrh Pavlíny Kvapilové zřídit redakčního ombudsmana, který by řešil konkrétní problematické otázky, byl přijat ostatními hosty vlaţně. Například podle Jiřího Závozdy etický panel v České televizi uţ dávno funguje. Na revizi etických zásad sepsaných v Kodexu ČT se ale shodli hosté i diváci. Revize by měla reagovat na výzvy, kterým ţurnalistika s příchodem nových médií a nových technologií čelí. Podle docentky Barbory Osvaldové, předsedkyně Komise pro etiku Syndikátu novinářŧ ČR a vedoucí Katedry ţurnalistiky na IKSŢ FSV UK, která seděla v publiku, se o takových věcech hovoří uţ dvacet let. Stále se ale nic nezměnilo. Více prostoru, méně dŧleţitého obsahu Profesor Miloš Havelka, sociolog a filozof, který se také přišel na Rozpravy podívat, označil veřejnoprávní zpravodajství za plné jazykových chyb (třeba špatná výslovnost názvŧ a jmen v cizích jazycích). Je podle něj také zatíţeno mimo jiné genderovými stereotypy, které se novým formátem zpravodajských pořadŧ ještě prohloubily. Veřejnoprávní televize podle něj nemusí mít mladé a krásné moderátorky na vysokých podpatcích, které svým zevnějškem odvádějí pozornost od obsahu. Také mediální analytik Milan Šmíd vyjádřil jisté zklamání nad tím, do jaké podoby se vyvinul nový formát hlavní zpravodajské relace ČT Události. Na začátku byla podle něj dobrá myšlenka rozšířit zpravodajskou relaci a poskytnout tak prostor určitým tématŧm, které bude moţné rozebrat do větších podrobností. Zpočátku se to moţná dařilo, ale v současné době tomu realita neodpovídá. Větší prostor dostávají témata podruţná, zneuţívají se stand-upy (ţivý vstup redaktora nemá viditelnější opodstatnění) a z hlubší analýzy se stalo spíše klišé. To doplnil jeden z divákŧ tím, ţe redakci zajímá hlavně technologie moci - kdo s kým spolupracuje, kolik má kdo křesel, kdo vyhraje další ―souboj osobností―. Nedozvídáme se ale podstatu problému - nevysvětlují se detailně novely zákonŧ, které jsou předkládány, neanalyzuje se problém, o němţ politici diskutují nebo o kterém budou hlasovat. Další z divákŧ také připomněl problém pragocentrismu, kdy se ostřílení praţští redaktoři vydávají za dobrodruţstvím na venkov. Pŧsobí pak údajně jako etnologové, kteří jedou zkoumat do pralesa domorodce. Chceme více Zdeňkŧ Velíškŧ Publikum problematizovalo i samotný věk redaktorŧ a zaměstnancŧ České televize. Z výsledných zpravodajských výstupŧ je zřejmé, ţe je vytvořili mladí lidé, kteří nemají ještě potřebný ―zralý― náhled na svět a zkušenosti. Jeden z divákŧ takový přístup označil za ―kinder zpravodajství―. Zmíněna byla osoba Zdeňka Velíška. Ten je příkladem člověka, který za sebou má léta zkušeností a mŧţe tak zasvěceně komentovat a glosovat aktuální dění. Syndik Adam Černý v této souvislosti poznamenal, ţe se jedná o dva provázané jevy. Prvním z nich je přílišné střídání redaktorŧ na daných pozicích ve zpravodajství. Ve zpravodajství neustále vidíme nové mladé tváře, které dostávají šanci se prosadit. Tito redaktoři jsou sice schopní, ale pro diváka je nepřehledné sledovat jejich specializaci. Nedostatečná stabilita a editoriální politika, kdy ―všichni dělají všechno―, mŧţe v tomto zároveň nabourávat dŧvěryhodnost veřejnoprávního média. Podle Pavlíny Kvapilové v poslední době docházelo spíše k tomu, ţe starší a zkušenější byli odstrkováni na okraj a byl dáván prostor mladým. Další z divaček Tereza Engelová, někdejší členka redakce zahraničního zpravodajství ČT s ní v tomto vyjádřila souhlas a uvedla, ţe mladí jsou snáze zpracovatelní. Nedokáţou tolik vzdorovat nadřízeným a jsou rádi za nové Plné znění zpráv


pracovní zkušenosti. Jiří Závozda si naopak myslí, ţe je to spíše o finanční motivaci. Mladý nováček nemá takové finanční nároky jako zkušený dlouholetý zaměstnanec. A o jakých otázkách zpravodajství ČT by se mělo mluvit? V souvislosti s diskusí nad obměňováním pozic vyvstala i otázka, jak je komunikovat navenek. Kříţí se tu totiţ dva zájmy - zájem veřejnosti o informace o dění v České televizi a zájem vedení ČT o dobré jméno této instituce. Diváci se ptali na moţnou existenci PR agentury pro ČT, názory na její vyuţití ale byly rŧzné. Jiří Závozda a Milan Šmíd se přiklonili spíše k tomu, ţe by mohla ČT pomoci ke zlepšení jejího obrazu. Pavlína Kvapilová při této příleţitosti upozornila na to, ţe kvŧli tomuto problému současná krize v ČT vznikla. Bylo to podle ní právě kvŧli tomu, ţe přeřazení Daniely Drtinové na jinou pozici bylo špatně komunikované navenek. Kvapilová údajně pouze poţadovala, aby se celá věc vysvětlila. Vedení ale zareagovalo jinak. Plná učebna 215 se na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK nezačala vyprazdňovat ani po dvou hodinách intenzivní diskuse. Její emocionálně vypjatý prŧběh musela nakonec moderátorka Alice Němcová Tejkalová ukončit rázněji, neţ bývá při těchto diskusích běţné. Skupinky divákŧ i hostŧ ale pokračovaly v diskusi i po jejím skončení. Opět se potvrdilo, ţe podoba zpravodajství České televize je věc veřejná a lidé o ní chtějí více diskutovat. Debatu opět moderovala Alice Němcová Tejkalová. Foto: Katka Písačková Bývalá šéfka Nových médií České televize. Foto: Katka Písačková Štěpán Kotrba. Foto: Katka Písačková Debata opět proběhla před zaplněnou učebnou 215. Foto: Katka Písačková

URL| http://www.mediar.cz/lide-z-televize-i-divaci-se-shodli-na-nutnosti-revidovat-kodex-ct/

Krajskou nemocnici? Klidně si ji manaţersky vezmeme 30.11.2013

Mladá fronta DNES str. 03 Bohumil Zeman

Kraj Karlovarský

Zatímco Karlovarská krajská nemocnice zápasí se stamilionovou ztrátou a předluţením, tak nemocnice v Sokolově a v Ostrově řízené firmou Nemos se s úhradovou vyhláškou a niţšími příjmy od pojišťoven vypořádaly. Za cenu razantních úspor. SOKOLOV, OSTROV Vedení společnosti Nemos nabízí kraji v těţké situaci pomocnou ruku a je ochotno převzít i řízení nemocnic v Karlových Varech a Chebu. Jednatel Nemosu David Soukup má vizi, jak péči a obory v kraji citlivě přeskupit a zlevnit, aby nechyběly peníze na provoz ani personál. „Politici by nám ale nesměli do provozního řízení vstupovat,― zní jedna z jeho podmínek. * Příjmy nemocnic v Sokolově a Ostrově se kvŧli úhradové vyhlášce propadly o 40 milionŧ ročně. Zároveň říkáte, ţe do dvou let bude sokolovská nemocnice špičkově vybavená na úrovni té ostrovské. Jak to jde dohromady? Prolínají se tu čtyři oblasti - kvalita péče, personální politika, ekonomika, investice. Propad 40 milionŧ máme, z toho 30 milionŧ jde na vrub Sokolova, 10 milionŧ Ostrova. Propad jsme pokryli razantními vnitřními úsporami, takţe provozně jsme na nule. Sníţili jsme plošně mzdy o 7 procent, coţ přineslo úsporu 800 tisíc měsíčně. Milion korun jsme ušetřili na lécích. Zrevidovali jsme obchodní politiku, propustili jsme několik zaměstnancŧ -zejména těch mimo zdravotní provoz. Zvýšili jsme produktivitu. * Jak dlouho je únosné drţet niţší mzdy? Jen velmi dočasně. Nabízí se otázka, jestli zaměstnanci neodejdou jinam a zda vŧbec za své platy chtějí pracovat. Kdyby v jiné nemocnici byly platy výrazně lepší... Plné znění zpráv


* A jsou lepší? Jsou mírně lepší. Zaměstnanci nám naštěstí neodcházejí, věří, ţe sníţení mezd je dočasné. Dŧleţité je pro ně také dojíţdění, podmínky práce, atmosféra, perspektiva. Mít nepříjemného šéfa bývá horší neţ brát o 500 korun méně. Situace naštěstí není tak dramatická a ani rozdíl v penězích není tak velký. Dŧleţité je, aby zaměstnanci ještě měli chuť pracovat a z čeho ţít, coţ je na hraně, jestliţe někteří berou 10 tisíc měsíčně. * Chcete platy vracet zpět? Pokud bude prostor, chtěli bychom v březnu. Ale musíme počkat na konečnou verzi úhradové vyhlášky na příští rok. Je třeba dobře nastavit mzdy, pracovní náplně, efektivní vyuţití kvalitních lidí, kteří budou mít perspektivu. * Sedm procent jim zase přidáte? Sníţení přineslo úsporu 800 tisíc korun měsíčně. 700 tisíc bychom mohli do systému snad zase přidat. Ale jak a kam peníze pŧjdou, to teď přesně neumím říct. * Investice na příští rok? Dvě přecházejí z letošního roku, protoţe se je nepovedlo vysoutěţit - lŧţkové oční oddělení a oddělení následné péče. Jde o investice kraje za 20 milionŧ korun, které se převedou do roku 2014. Na příští rok kraj vyčlenil ze svého rozpočtu 50 milionŧ, pouţijeme je na tři věci -na zateplení a výměnu oken v pavilonu B a na komplexní rekonstrukci lŧţkového oddělení ARO a gynekologie. Brzy začne rekonstrukce ambulancí v pavilonu C. A dokončujeme nové rehabilitační oddělení. S pomocí financí od Sokolovské uhelné chceme na přelomu roku komplexně opravit vstup do nemocnice a ambulance očního oddělení - to je akce asi za deset milionŧ. No a pak, pokud vše pŧjde hladce, Sokolovská uhelná postaví parkovací dŧm. * Rozumíte hlasŧm některých politikŧ - zprivatizovat sokolovskou nemocnici? Rozumím, ale jsou vytrţené z kontextu. Máme podepsanou nájemní smlouvu na 20 let. Snahy o privatizaci nejsou tak nezištné ve prospěch Nemocnice Sokolov, jejích pacientŧ a zaměstnancŧ. Někteří krajští politici říkají: Do Sokolova dáváme zbytečně kaţdý rok spoustu peněz, přitom nemocnici řídí někdo jiný. Kraj má další dvě své nemocnice, které také potřebují investice. A do toho Sokolov chce, aby se peníze rozdělovaly rovnoměrně. Část politikŧ uvaţuje: Bylo by fajn Sokolov prodat, nemuset mu uţ nic dávat a pomáhat jenom Karlovým Varŧm a Chebu. Podle mě je to chybná myšlenka, kraj by se měl starat o všechny nemocnice. * Opravdu si myslíte, ţe kraj by měl pomáhat i soukromým nemocnicím? Pomáhat by nemusel. Ale kdyţ z veřejných peněz pošle kaţdý rok svým nemocnicím 50 milionŧ korun na provoz nebo na platy, tak ty ostatní zničí. * Vadí vám, ţe kraj poslal v září 32 milionŧ na provoz předluţené krajské nemocnice a teď v listopadu nalil 36 milionŧ do zvýšení jejího základního jmění? Základní jmění je v pořádku, ale ona dotace není dobře. Nemocnice by měly být podporovány stejně. Jak mám potom zaměstnance přesvědčit, aby za méně peněz hodně pracovali, snaţili se, byli slušní. Přitom v sousedství vidí varskou nemocnici, kde mzdy zŧstaly beze změny. Chápu, ţe kraj se musí starat o svou předluţenou nemocnici, ale nesmí nabourávat rovnováhu a konkurenční prostředí. * Takţe nabídka na odkoupení sokolovské nemocnice by vás nechala chladným? Pro nás téma privatizace není příliš zajímavé ani aktuální. Není to tabu, mŧţeme se o něm bavit - jak mají vypadat vlastnické vztahy s krajem. Byť tvrdím, ţe na pozadí je stále dvacetiletá nájemní smlouva. Povaţoval bych za neseriózní, aby na začátku změn stála motivace několika politikŧ, které štve, ţe musí investovat i do Sokolova a privatizace pro ně znamená - přestáváme se o Sokolov starat, mŧţeme si dělat ve Varech, co chceme. Jestli přijde krajská vláda s legitimním jasně vyjeveným záměrem, tak do toho vstoupíme a Plné znění zpráv


zeptáme se, co si představuje. Stejně bychom chtěli záruky, ţe Sokolov bude dál fungovat. A ne aby kraj Sokolov odřízl a pak ho nějak udusil. * Takţe za nějakých podmínek byste na privatizaci i přistoupili? Dalo by se o tom jednat. Koupit se dá skoro cokoliv. Byla by to otázka ceny, podmínek, vztahu, prostředí. Kdyţ vám nabídnou Ferarri, ale zakáţou vám s ním jezdit, tak si ho moţná taky nekoupíte. Neříkám ne. Ale nájemní smlouvu na dvacet let jsme brali váţně a ve stávajícím stavu jsme schopni fungovat. * Vaše soukromá ostrovská nemocnice hned vedle Karlovarské krajské také umí fungovat. Jenţe Ostrov nabízí plánovanou péči a lidé si do Ostrova zvykli jezdit. Sokolov je zaloţen na akutní péči - iktové centrum, ARO, interna. Kdyţ tuto péči v Sokolově záchranka s pacientem cestou z Kraslic mine, tak co budeme dělat? * Vede s vámi kraj na tohle téma nějaké hovory? Zatím velmi okrajově. Problémem zdravotnictví však není druh a forma vlastnictví nemocnic. * V prezentaci na zasedání krajského zastupitelstva jste měl zmínku o nových akvizicích firmy Nemos. Co jste tím myslel? Prioritou pro nás zŧstávají Nemocnice Ostrov a Sokolov. Snaţíme se o ambulance, o vznik polikliniky. Bavili jsme se o soukromých aktivitách v jiných krajích, některé nevyšly. Jednáme o dalších a asi by nebylo fér je teď zmiňovat. Chceme se dál rozvíjet ve zdravotnictví. * Vedení kraje chce zpracovat do dubna novou koncepci zdravotnictví. Co si o tom myslíte? Řešením pro kraj je vzít tři nebo čtyři nemocnice a péči v nich restrukturalizovat. * V jakém smyslu? Postavit nemocnice tak, aby výrazně víc spolupracovaly. Nemyslím tím projekt akciové společnosti. Říkal jsem uţ krajským radním: Dejte nám do manaţerské správy další dvě nemocnice. Provozně bychom je vyčistili jako Sokolov. Druhá věc je restrukturalizace. To nemŧţe udělat hejtman ani ředitel, který je tu na rok a bere odměny za roční výsledek. Musí to být koncepční práce na tři aţ pět let ve všech nemocnicích. Klidně to manaţersky vezmeme. * Vy si říkáte o řízení Karlovarské krajské nemocnice? Ekonomická spása zvenčí nepřijde, stát na to nemá. Ano, mŧţeme hledat další vnitřní úspory ve všech nemocnicích, některé toho mají v tomto směru ještě dost před sebou. Kraj mŧţe mít nadále roli zásadního investora, pokud mu to rozpočet dovolí. Měl by se starat o nemovitý majetek. My zase o provoz. V restrukturalizaci vidím úsporu v řádu desítek milionŧ korun. To je to jediné, co zajistí dlouhodobou ekonomickou perspektivu nemocnic v kraji. Ale bavím se o horizontu 5, 10, 15 let, aby zdravotnictví bylo zvladatelné. Nelze postavit pavilon, k němu ještě nástavbu, pak dva roky nic, najednou být dva miliony měsíčně v minusu, tak si vzít pŧjčku 30 milionŧ. Měla by to být koncepční práce na delší dobu. * Jak si restrukturalizaci představujete? Našel jsem tři podobné modely -trochu skrytě v Moravskoslezském kraji, na východním Slovensku a v Německu. Některé obory musí zŧstat asi všude. Bude ale jen jedno oční oddělení a v ostatních nemocnicích necháme otevřít na jeden den oční ambulance, kam lidé přijdou. Primář domluví operace na určitý den. Tímto zpŧsobem mŧţeme řešit péči od očního oddělení přes gynekologii aţ po ARO. Vše logicky poskládané, řízené, efektivní. Ať jedna nemocnice vţdy zastřeší obor, záchranka odveze pacienta do nemocnice s volnou kapacitou, nadstavba bude třeba ve Varech. Krajští odborníci nebo tým dvou tří lidí to nastaví. Musí se potlačit ego a politický vliv. * Jak chcete potlačit vliv politikŧ a starostŧ, kterým ve městě omezíte některá oddělení? Plné znění zpráv


Tím, ţe dostaneme mandát a odpovědnost. Dá se jim vysvětlit, ţe jsme se dohodli třeba na převozu akutních chirurgických případŧ záchrankou deset minut do Varŧ a ţe to bude fungovat. Musí se to vzít koncepčně, domluvit se na pojišťovně. Tam jsme to mimochodem předjednávali. Řekli jsme VZP: Tak nás do toho pusťte, péči poskládáme, za stejné peníze uděláme výrazně víc. Proč by nebylo moţné zřídit jen jednu ortopedii, v ostatních nemocnicích ambulance? Primář to s personálem zajistí, fungovaly by jedny operační sály, zkvalitnil by se personál. Dŧleţité je mít k těmto změnám mandát a prostor. V Německu, kde tento model existuje, trvalo rok ho prosadit. Ale dnes to tam perfektně funguje. * Abyste se nedostal do podezření, ţe své nemocnice zvýhodňujete. Muselo by se to poskládat citlivě. Vyjmout onkologii z Chebu jen proto, ţe Varŧm by se hodila? Co pak v Chebu zbude z hlediska ekonomiky, vyuţití prostor, perspektivy? Existuje řada témat, na čem nemocnice poskládat. V celku by pak bylo jedno, která nemocnice má jaký profit. Všechny budou fungovat dobře, ale jinak. * Budete chtít s touto vizí vstoupit politikŧm do jejich připravované zdravotnické koncepce? Nechceme nikoho obcházet a přesvědčovat. Dostali bychom nálepku - bŧhví, co za tím je. Spíš by kraj musel sám dojít k tomu, co chce. Jako dospěl k pronájmu sokolovské nemocnice. Mohli bychom koncept zpracovat. Pokud by se líbil, mohli bychom se bavit o podmínkách smluv a o nastavení prostředí, ve kterém by bylo moţné změny dělat. Aby nás politici nechali pracovat a nezasahovali nám do toho. Asi jim to nějak řekneme. * Zaručíte, ţe vámi řízené nemocnice by byly jako celek v plusu a fungovalo by to? Bude to ekonomicky fungovat. Příklad té ortopedie. Vidím v kraji jeden přebytečný sál, přístroje, šest lékařŧ, sálové sestry. A takto je to v řadě oborŧ, kde teď navíc chybí propojení, návaznost a komplexnost. Čím dřív změny uděláme, tím lépe. Ekonomicky to hraje obrovskou roli. Mzdové náklady na jedno oddělení se pohybují třeba kolem 2 aţ 3 milionŧ korun měsíčně. K tomu přístroje a investice, obrovská spotřeba materiálu. Pacient potřebuje jistotu, komfort, bezpečí, kvalitu, dostupnost péče. * Myslíte, ţe se lidem bude zamlouvat slučování oddělení? Z pohledu pacienta je zásadní dostupnost ambulantní péče a včasná kvalitní diagnostika. Následně musí být zajištěna spolupráce, dostupnost a návaznost specializované péče. Pokud jde o plánovanou péči, tak v rámci našeho malého kraje uţ umístění tolik nerozhoduje. * Neumím si představit, ţe by vás politici nechali dělat, co povaţujete vy za nejlepší. Muselo by se to nastavit bez jejich zásahŧ do provozu. Stačí udělat jednu silnou strukturu řízení. Do ní by politici vstupovat nesměli. Samozřejmě to nějaký diskomfort přinese. Ale co to je proti celku, který vypadá teď tak, ţe nemocnice jsou ohroţeny, nemají na investice, péče není dost kvalitní, dostupná a dobře se v takovém prostředí necítí lékaři ani pacienti. Umím si představit cokoliv - od privatizace přes pronájem aţ po manaţerskou smlouvu. Management musí být tak silný a kvalitní, aby řízení nemocnic ustál. Musí vytvořit atmosféru spolupráce. * Myslíte si, ţe vztahy mezi Nemosem a krajem jsou dobré natolik, ţe by vám kraj svěřil i karlovarskou a chebskou nemocnici? Čím jsou na tom nemocnice hŧř, tím větší má kraj tendenci s nimi něco dělat. Dosavadní směřování nemocnic - to je vlak jedoucí odnikud nikam. * Opravdu je vám jedno, jestli by šlo o pronájem nebo o jinou formu řízení nemocnic? Vlastníky bychom být asi nemohli, nejsme finančně tak silná skupina. Pronájem je vyzkoušená a lepší varianta. Existují i jiné modely. Politiky ale zajímá a musí sledovat, co jim na to řeknou lidé, strana, koaliční partner. Tomu by se řešení muselo přizpŧsobit. *** Plné znění zpráv


FAKTA David Soukup * 36 let, narozen v Ostrově, ţije v Karlových Varech * absolvent Gymnázia v Karlových Varech * absolvent fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy - obor ekonomie (2000) * jeho angaţmá v soukromé Nemocnici Ostrov: od roku 2001, od roku 2007 - jednatel * jeho angaţmá v Nemocnici Sokolov: od 1. 1. 2011 - jednatel a spolumajitel firmy Nemos Sokolov, která řídí na 20 let pronajatou nemocnici * zájmy - sport (vrcholově lyţoval do roku 1995, rekreačně tenis, hokej, cyklistika), cestování, kultura, hudba * je ţenatý, má dvě děti Řešením pro kraj je vzít tři nebo čtyři nemocnice a péči v nich restrukturalizovat. » Vlastníky bychom být asi nemohli, nejsme finančně tak silná skupina. » Foto popis| Ředitel David Soukup, ředitel nemocnice Sokolov. Foto autor| Foto: Martin Stolař, MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj



Přehled zpráv. Etický kodex Michala Haška Hospodářské noviny ~ str. 08 ~ Názory Kamil Švec

Recommend Documents