Přehled zpráv. Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující Magazín Práva ~ str. 18 ~ Osobnost Klára Říhová

Přehled zpráv Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující .......................................................................13 1.3.2014 Magazín Práva ~ str. 18 ~ Osobnost  Klára Říhová Putin hájil před Merkelovou ruský postup, odpovídá prý situaci ...................................................................17 2.3.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  jh Co čekat od Ruska a co Evropa můţe dělat .....................................................................................................19 2.3.2014 dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Slavomír Horák Co čekat od Ruska a co Evropa můţe dělat .....................................................................................................21 2.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Slavomír Horák ODS má novou mluvčí .........................................................................................................................................22 2.3.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Jan Martinek Ryšánková: Proč vůbec někteří kandidují do mediálních rad? ......................................................................22 2.3.2014 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ zprávy  Válka na Ukrajině? ...............................................................................................................................................23 2.3.2014 TV Nova ~ str. 01 ~ 22:10 Střepiny  Ublíţený Putin hraje divadlo pro domácí publikum .........................................................................................27 2.3.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Názory  David Jareš Přednáška z Univerzity Karlovy: Ukrajina – země mezi EU a Ruskem...........................................................28 3.3.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Kultura  ČT24 Mezinárodní tlak na Rusko .................................................................................................................................29 3.3.2014 ČT 1 ~ str. 04 ~ 19:00 Události  Jak by sankce ovlivnilo Rusko?.........................................................................................................................31 3.3.2014 ČT 24 ~ str. 03 ~ 21:05 Ekonomika  Kněze z Vysočiny v kobkách pomalu vraţdilo sedm estébáků ......................................................................36 3.3.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Kraj Vysočina  Ruské křiţníky v Sevastopolu na věčné časy...................................................................................................38 3.3.2014 Lidové noviny ~ str. 02 ~ Krymská krize  MARTIN SHABU

Plné znění zpráv

1 © 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Vzdělání je potřeba i v in-storu...........................................................................................................................39 3.3.2014 Marketing & Media ~ str. 28 ~ Extra  ODS má od března novou mluvčí.......................................................................................................................40 3.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličŧm  ODS Videohry jsou největší kulturní export Česka, tvrdí odborník ........................................................................40 4.3.2014 bleskove.centrum.cz ~ str. 00 ~ Magazín  Vladimír Putin nařídil po vojenských manévrech na Krymu staţení armády do základen ..........................42 4.3.2014 ČRo Regina ~ str. 01 ~ 09:00 Zprávy  Východní regiony se bouří proti Kyjevu ............................................................................................................43 4.3.2014 ČT 24 ~ str. 05 ~ 21:31 Horizont  Věra Rudolfová chystá další příběhy osobností ..............................................................................................46 4.3.2014 Jihlavský deník ~ str. 06 ~ Publicistika  LENKA MAŠOVÁ Rozpad ne. Moskvě by velmi vyhovovala forma "protektorátů" ....................................................................49 4.3.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Rusko a okolí  ČTK Za výbuch plynu v Divadelní trest nepadne, viník zemřel ...............................................................................50 5.3.2014 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Praha  Protikuřácký zákon se vrací, s ním by měly přijít nekuřácké restaurace ......................................................51 5.3.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  kat Protesty i lynčování. Jih a východ Ukrajiny se bouří proti nové vládě ..........................................................52 5.3.2014 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  ket Policie odloţila případ výbuchu v Divadelní ulici, viník zemřel ......................................................................54 5.3.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Praha  Výměna Rady ČT: Politici nechtějí, aby televizi hlídal Uhde nebo Třeštíková ..............................................55 5.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  mso, ČTK Výměna Rady ČT: Politici nechtějí, aby televizi hlídal Uhde nebo Třeštíková ..............................................57 5.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  mso, ČTK Za výbuch v Divadelní ulici nebude nikdo potrestán, viník zemřel ................................................................59 5.3.2014 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy z domova





Lidovky.cz, ČTK

Nikdo z nynějších radních nepostoupil, Uhde, Eklová, Mezuláník i Ratiborský končí.................................60 5.3.2014 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák  Ondřej Aust Politolog: Nevidím zájem na rozpadu Ukrajiny.................................................................................................65 5.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  dkr Seznamte se s kandidáty ANO do Evropského parlamentu ...........................................................................65 5.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličŧm  ANO Policie odloţila případ výbuchu v Divadelní ulici. Viník zemřel .....................................................................68 5.3.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Krimi  ČTK Za výbuch plynu v Divadelní ulici nemá policie koho stíhat ...........................................................................69 6.3.2014 Benešovský deník ~ str. 04 ~ Zpravodajství  MILAN HOLAKOVSKÝ Dění kolem Ukrajiny je překotné a důleţité .......................................................................................................70 6.3.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 17:10 Den podle…  Experti, kam se jen podíváš ................................................................................................................................78 6.3.2014 Lidové noviny ~ str. 12 ~ Komentáře  JOSEF CHUCHMA Věra Rudolfová chystá další příběhy osobností ..............................................................................................79 6.3.2014 Vysočina - regionální týdeník ~ str. 13 ~ Publicistika  LENKA MAŠOVÁ Protikuřácký zákon se vrací, s ním by měly přijít nekuřácké restaurace ......................................................82 6.3.2014 zdn.cz ~ str. 00 ~ Z domova  Česká televize V kůţi Vladimíra Putina .......................................................................................................................................82 7.3.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Téma  Michael Romancov Vládní rada seškrtala seznam odborných časopisů, má kritiky .....................................................................83 7.3.2014 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák  ČTK Text má být silný i bez jakýchkoliv berliček .....................................................................................................84 7.3.2014 Prostějovský deník ~ str. 08 ~ Zábava v kraji  KRISTÝNA KOVAŘÍKOVÁ Televizní kanál BBC Three skončí kvůli úsporám. Pořady se přesunou na internet ...................................86 7.3.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ technika  Jiří Hošek,Matěj Skalický Miloš Zeman je uţ rok prezidentem republiky ..................................................................................................86 Plné znění zpráv


8.3.2014 

Prima ~ str. 04 ~ 18:55 Zprávy FTV Prima

Otázky kolem Krymu ...........................................................................................................................................88 9.3.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 18:10 Názory a argumenty  Rok jedenáctý.......................................................................................................................................................94 9.3.2014 ČT 1 ~ str. 01 ~ 21:45 168 hodin  Vládce všehomíra ................................................................................................................................................96 9.3.2014 ČT 1 ~ str. 03 ~ 21:45 168 hodin  Není nutné mít mediální rady sloţené z arogantních diletantů, napsala komentátorka ..............................98 9.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  vfe Přípravy na referendum o budoucnosti Krymu ................................................................................................99 10.3.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:31 Horizont  Ruská touha po uznání bohatých a mocných ................................................................................................101 10.3.2014 dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Michael Romancov Vést společnost nebo banku by měl pouze manaţer, který má rád lidi.......................................................103 10.3.2014 Hospodářské noviny ~ str. 18 ~ Lidé  František Mašek Ruská touha po uznání bohatých a mocných ................................................................................................105 10.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Michael Romancov Píšeme pro vás MF DNES .................................................................................................................................107 10.3.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Z domova  Miloš Zeman, rok první: Prý ubliţuje českému národu. A moudře pochopil, co Češi chtějí .....................107 12.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové  Petr Kupka Zeman k výročí vstupu do NATO kritizoval plýtvání penězi v armádě.........................................................110 12.3.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika  ČTK,Silvie Třeslínová,Michaela Vydrová,Veronika Sedláčková, krw Rusové stupňují tlak na Ukrajinu .....................................................................................................................111 13.3.2014 ČT 24 ~ str. 02 ~ 21:31 Horizont  Ţelezný skončil v čele TV Barrandov, televize to ale nepotvrdila ................................................................113 13.3.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Zprávy 



Premiér Sobotka má 34 poradců. Mezi nimi je právník Kudrna či exministr Mertlík ..................................115 13.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  ČTK Premiér Sobotka má 34 poradců. Mezi nimi je právník Kudrna či exministr Mertlík ..................................117 13.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  ČTK Proč nejsou Rittig a Janoušek lobbisté a co lobbing doopravdy je .............................................................120 13.3.2014 markething.cz ~ str. 00 ~ Komunikace, Public Relations  Veronika Jílková Obratný Fischerův muţ má otevřenou cestu na Hrad ...................................................................................122 13.3.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Z domova  Michaela Svobodová Sobotka: Sbor mých poradců je sloţen z odborníků, nikoliv z lobbistů .....................................................123 13.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličŧm  Vlada.cz VYSOKOŠKOLÁCI NA CESTĚ ..........................................................................................................................127 13.3.2014 Reflex ~ str. 24 ~ Projekt  TEREZA STONIŠOVÁ Vysokoškoláci na cestě ....................................................................................................................................129 13.3.2014 reflex.cz ~ str. 00 ~ Hlavní články  Ţelezný skončil v čele TV Barrandov, televize to ale nepotvrdila ................................................................131 13.3.2014 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Ţelezný skončil v čele TV Barrandov, televize to ale nepotvrdila ................................................................132 13.3.2014 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Politolog: Referendum na Krymu? Kreml si zařídí 90 procent .....................................................................134 13.3.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Rusko a okolí  Martin Valeš Špidla představil tým poradců předsedy vlády ..............................................................................................136 14.3.2014 denikreferendum.cz ~ str. 00 ~ Domov  Vratislav Dostál Dvojí lekce z krymské krize ..............................................................................................................................139 14.3.2014 dialog.ihned.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Jan Kofroň Jen tak dál, páni předsedové! ..........................................................................................................................140 14.3.2014 Hospodářské noviny ~ str. 12 ~ Názory  Tomáš Weiss Dvojí lekce z krymské krize ..............................................................................................................................141 14.3.2014 Hospodářské noviny ~ str. 13 ~ Názory  Jan Kofroň



Dvojí lekce z krymské krize ..............................................................................................................................142 14.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ dialog.ihned.cz  Jan Kofroň Mediální rady - hlavní problém nebo jen špička ledovce? ............................................................................144 14.3.2014 louc.cz ~ str. 00 ~  Hašek nejoblíbenější hejtman? Přijde na to ...................................................................................................146 14.3.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Brno a jiţní Morava  Zuzana Taušová Oscarový trik ......................................................................................................................................................147 14.3.2014 Pátek Lidových novin ~ str. 14 ~ Téma  Petr J. Vlk Premiér Sobotka má 34 poradců. Mezi nimi je právník Kudrna či exministr Mertlík ..................................149 14.3.2014 pravniradce.ihned.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz  ČTK Premiér má 34 poradců za 480 tisíc měsíčně. Není těch peněz málo? A proč všichni souzní s ČSSD? .152 14.3.2014 reflex.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  NEZNALOST PRAVIDEL INCOTERMS MŮŢE FIRMY STÁT MILIONY ...........................................................154 14.3.2014 TRADE NEWS ~ str. 38 ~ Rozhovor  VĚRA VORTELOVÁ A JANA JENŠÍKOVÁ Průzkumy dělají z Haška druhého nejoblíbenějšího hejtmana. I přes lhaní ................................................156 15.3.2014 brno.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Brno / Brno - Zprávy  MF DNES, Zuzana Taušová Stalinovo dědictví ..............................................................................................................................................157 15.3.2014 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Komentáře  MICHAEL ROMANCOV Krym, lţi, internet a spiknutí Západu“ .............................................................................................................159 15.3.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Názory  Vladimír Kučera Mladé naděje české fotografie: Netradiční povolání v hledáčku Jolany Rumanové ..................................161 16.3.2014 iHNed.cz ~ str. 00 ~ art.ihned.cz  Jolana Rumanová Mladé naděje české fotografie: Netradiční povolání v hledáčku Jolany Rumanové ..................................161 16.3.2014 life.ihned.cz ~ str. 00 ~ art.ihned.cz  Jolana Rumanová Jak se dělá bankrot............................................................................................................................................161 16.3.2014 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Ondřej Schneider Krymské referendum .........................................................................................................................................163 17.3.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 19:10 Radiofórum 



Romancov: Čísla krymského referenda jsou buď zázrak, nebo manipulace ..............................................170 17.3.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory  Politika v genech................................................................................................................................................173 17.3.2014 Euro ~ str. 30 ~ Report - Politika  TOMÁŠ PERGLER LIDÉ A PODNIKY ................................................................................................................................................176 17.3.2014 Euro ~ str. 66 ~ Light - Lidé a podniky  POSTNÍ SNĚNÍ....................................................................................................................................................178 17.3.2014 Ona DNES ~ str. 04 ~ Fejeton  markéta fialová Editorial ...............................................................................................................................................................179 17.3.2014 PRO-ENERGY ~ str. 04 ~  Energetická (ne)bezpečnost zemí Latinské Ameriky .....................................................................................180 17.3.2014 PRO-ENERGY ~ str. 70 ~ Zajímavosti  Jiří Kupka po uši v bankrotu ...............................................................................................................................................185 17.3.2014 Respekt ~ str. 41 ~ Okem ekonoma  Ondřej Schneider Dům v Divadelní, kde před rokem vybuchl plyn, se prodal za 210 milionů .................................................186 18.3.2014 5plus2.cz ~ str. 00 ~ Praha  iDNES.cz, Vítězslav Bureš, MF DNES, Pavel Švec Projev Vladimira Putina .....................................................................................................................................187 18.3.2014 ČRo Radioţurnál ~ str. 01 ~ 12:08 Ozvěny dne - publicistika  Dům poškozený výbuchem v Divadelní ulici se prodal za 210 milionů .......................................................190 18.3.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Praha  Michael Romancov: Referendum je buď zázrak, nebo manipulace .............................................................191 18.3.2014 E15 ~ str. 12 ~ Rozhovor  Tereza Čapková Dům poškozený výbuchem v Divadelní ulici se prodal za 210 mil.Kč. ........................................................193 18.3.2014 finance.cz ~ str. 00 ~  Financninoviny.cz Dům poškozený výbuchem v Divadelní ulici se prodal za 210 milionů korun ............................................194 18.3.2014 metro.cz ~ str. 00 ~ Metro / Události  ČTK Dům v Divadelní, kde před rokem vybuchl plyn, se prodal za 210 milionů .................................................194 18.3.2014 praha.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Praha / Praha - zprávy  iDNES.cz, Vítězslav Bureš, MF DNES, Pavel Švec Plné znění zpráv


Dům v Divadelní ulici poškozený výbuchem se vydraţil za 210 milionů ....................................................195 18.3.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Domácí  ČTK Krym patří k Rusku kulturně i historicky, řekl Putin a potvrdil přijetí poloostrova podpisem ..................196 18.3.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa  Český rozhlas,Pavel Novák,Petra Novotná, kov,Zdeněk Novák Poslední kandidát pro volbu do Rady ČT: děkan Končelík ...........................................................................197 19.3.2014 echo24.cz ~ str. 00 ~  red, čtk Hovorová čeština je formou spisovného jazyka ............................................................................................197 19.3.2014 Frýdecko-místecký a třinecký deník ~ str. 02 ~ Region  LUCIE VLÁČILOVÁ Radní označil prezentaci ČT za goebbelsovskou demagogii ........................................................................13 19.3.2014 mediamania.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia  - zš Mezuláník nakonec neuspěl, do volby Rady ČT postoupil děkan Končelík ..................................................17 19.3.2014 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák  Ondřej Aust Dům, v němţ vybuchl plyn, prodán ...................................................................................................................19 19.3.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Praha  Pavel Švec Uhde skončil v Radě ČT s pocitem ukřivděnosti .............................................................................................21 19.3.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Kultura  jp Radní označil prezentaci ČT za goebbelsovskou demagogii .........................................................................22 19.3.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia  - zš Uhde vedl naposledy jednání Rady ČT. Odmítl hlasovat pro výroční zprávu ...............................................22 19.3.2014 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  iDNES.cz, Hana Válková EU navrhne další pomoc pro Ukrajinu. Zemi by mohla půjčit aţ miliardu eur ..............................................23 19.3.2014 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ ekonomikavevrope  Ondřej Houska,Pavel Polák Univerzita napadla prodej domu zničeného výbuchem v Divadelní ulici ......................................................27 20.3.2014 5plus2.cz ~ str. 00 ~ Praha  iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Michaela Černá Dům v Divadelní chtěla UK, správce jej prodal jinému zájemci ......................................................................28 20.3.2014 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Praha  Blíţící se světový den vody má upozornit na moţnost konfliktů kvůli ní ......................................................29 20.3.2014 ČRo Plus ~ str. 04 ~ 17:10 Den podle… 



Univerzita kritizuje prodej domu poškozeného výbuchem .............................................................................31 20.3.2014 e15.cz ~ str. 00 ~ Reality a stavebnictví  Postavím pro firmu mrakodrap ..........................................................................................................................36 20.3.2014 Ekonom ~ str. 94 ~ Technologie  Radek Blažek Co by z toho měl mít zákazník a co prodávající ...............................................................................................38 20.3.2014 Hospodářské noviny ~ str. 05 ~ Příloha - Zákaznická zkušenost  TOMÁŠE POUCHY SKONČÍ PUTIN NA KAPAČKÁCH? ....................................................................................................................39 20.3.2014 Magazín Mladé fronty DNES ~ str. 26 ~ Rozhovor  JAN MALINDA Kandidátem pro volbu do Rady ČT je i Končelík ..............................................................................................40 20.3.2014 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Aktuality  Martina Vojtěchovská Píšeme pro vás MF DNES ...................................................................................................................................40 20.3.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Z domova  MARKÉTA BŘEZINOVÁ Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující .......................................................................42 20.3.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Bydlení - Jak bydlí VIP  Klára Říhová Univerzita napadla prodej domu zničeného výbuchem v Divadelní ulici ......................................................43 20.3.2014 praha.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Praha / Praha - zprávy  iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Michaela Černá Uhde skončil v Radě ČT s pocitem ukřivděnosti .............................................................................................46 20.3.2014 Právo ~ str. 08 ~ Zpravodajství  (jp) ZAPOMEŇTE NA ZNÁMKY A TITULY ................................................................................................................49 20.3.2014 Reflex ~ str. 48 ~ Rozhovor  DAN HRUBÝ Zapomeňte na známky a tituly............................................................................................................................50 20.3.2014 reflex.cz ~ str. 00 ~ Hlavní články  Čeští vojáci cvičili na zprávách o Ukrajině prvky psychologické války.........................................................51 20.3.2014 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  iDNES.cz, Jan Wirnitzer Chtěl bych se stát moderátorem v televizi ........................................................................................................52 21.3.2014 abicko.cz ~ str. 00 ~ Mourrisonova poradna  Fakulta sociálních věd nesouhlasí s prodejem domu v Divadelní ulici .........................................................54 21.3.2014 ČRo Regina ~ str. 03 ~ 13:00 Události dne  Plné znění zpráv


Kreml stvrdil připojení Krymu k Rusku .............................................................................................................55 21.3.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:31 Horizont  Připojení Krymu k Rusku ....................................................................................................................................57 21.3.2014 ČT 24 ~ str. 02 ~ 22:00 Události, komentáře  Univerzita si stěţuje, ţe byla obejita při prodeji domu v Divadelní ................................................................59 21.3.2014 denik.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika  Krym padl. Kdo je další na řadě? .......................................................................................................................60 21.3.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Fokus  Michael Romancov Eurasijská unie: sny a realita .............................................................................................................................65 21.3.2014 Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark  Václav Lídl Vyhrocený pořad Jílkové o Ukrajině: Světla zhasla, křik ustal... A zůstalo velké překvapení ohledně Kalouska ...............................................................................................................................................................65 21.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Poslanecká sněmovna  Jiří Hroník Ještě i v dubnu a květnu je moţné v kraji absolvovat národní srovnávací zkoušky....................................68 21.3.2014 Písecký deník ~ str. 53 ~ Příloha - Vzdělávání  Arménský památník v Ţenevě: Výmluvný střípek sloţité mozaiky vztahů ....................................................69 23.3.2014 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Evropa  Zuzana Lizcová Opráski sčeskí historje vychovávají z dětí dementy, kritizuje komiks lingvista ...........................................70 23.3.2014 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Kultura  Lidovky.cz, Šárka Kabátová Víme, s kým máme tu čest, pane Babiši ............................................................................................................78 24.3.2014 echo24.cz ~ str. 00 ~  Dalibor Balšínek Fejeton-nefejeton o pirátech chodníků (Dominik Hrubý) ................................................................................79 24.3.2014 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~  Halík a výzva postmoderny.................................................................................................................................82 24.3.2014 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Názory  KAREL HLAVÁČEK Univerzitě vadí, ţe nemohla od státní firmy koupit dům v Divadelní .............................................................82 24.3.2014 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí  jas Kalousek jako nástupce kníţete, Havlův muţ a přítel Ukrajiny: Pár postřehů o exministru financí ..........83



24.3.2014 

parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politologové Petr Kupka

Jeden z předáků ukrajinského radikálního hnutí Pravý sektor Oleksandr Muzičko byl zabit .....................84 25.3.2014 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 17:10 Den podle…  Dvojí metr na české vyučující.............................................................................................................................86 25.3.2014 Lidové noviny ~ str. 01 ~ Titulní strana  MICHAL KOLMAŠ Kdo je na světě nejkrásnější? ............................................................................................................................86 26.3.2014 A2 ~ str. 26 ~ Společnost  JAN GRUBER Poslanci zvolili členy rad České televize a Českého rozhlasu .......................................................................88 26.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Poslanecká sněmovna  olb Vzrostla pravděpodobnost ruské invaze na východ Ukrajiny ........................................................................94 27.3.2014 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:31 Horizont  Čtyři mladí lidé vyrazili na pracovní veletrh. Jak uspěli? ................................................................................96 27.3.2014 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Příloha - Absolventi  (eka, nea) Politolog Kubáček si všímá zvláštní věci, kterou dělá premiér Sobotka. Toto se lidem nebude líbit... .....98 27.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Aréna  Jiří Hroník Novou komisi k důchodové reformě povede Martin Potůček .........................................................................99 28.3.2014 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika  Zpravodaj Robert Mikoláš: na Krymu to dospělo k vymývání mozků..........................................................101 28.3.2014 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  Lucie Šťastná Co peklo schvátí, uţ nenavrátí. I to zaznělo při debatě nejen o Zemanovi ..................................................103 28.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy  Jiří Hroník Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zakládá vzdělávací Akademii ............................................105 28.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Tomáš Sedláček Kecací ekonom .....................................................................................................................107 28.3.2014 Víkend HN ~ str. 06 ~ Rozhovor  PeTr Fischer Dobrá zpráva z Brna ..........................................................................................................................................107 29.3.2014 Právo ~ str. 06 ~ Publicistika  Alexandr Mitrofanov



Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zakládá vzdělávací Akademii ............................................110 30.3.2014 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Jak naučit učitele učit .......................................................................................................................................111 30.3.2014 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Hana Čápová LIDÉ A PODNIKY ................................................................................................................................................113 31.3.2014 Euro ~ str. 68 ~ Light/lidé a podniky  redakce Budou sankce vůči Rusku účinné? .................................................................................................................115 31.3.2014 Hospodářské noviny ~ str. 09 ~ Názory  Jak naučit učitele učit .......................................................................................................................................117 31.3.2014 Respekt ~ str. 48 ~ Téma  hana čápová Slovní šerm Sobotky a Babiše? Klid, jen hra, míní politolog ........................................................................120 31.3.2014 tyden.cz ~ str. 00 ~ Politika  - kls -



Plné znění zpráv Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující 1.3.2014

Magazín Práva str. 18 Klára Říhová

Osobnost

Píše odborné i populární knihy, články do novin, učí dějiny architektury, ale hlavně se uţ třiadvacet let stará o Praţský hrad. Z okna své kanceláře má známý architekt skoro celou Prahu jako na dlani. Není divu, ţe mu učarovala. Do práce chodí z domova na Letné nejraději pěšky. Někdy ho doprovází manţelka se psem a říkají si, v jak úţasném městě, které se jim nikdy neokouká, ţijí. „Ale zkusil jsem také moped, elektrickou koloběţku a kolo, v zimě běţky, v dešti výjimečně tramvaj. Jediný dopravní prostředek, který jsem ještě nevyzkoušel, je kŧň. Třeba se mi to někdy splní,“ usmívá se na úvod. * Jak byste popsal svoji práci na Hradě? Nejdřív jsem pracoval v kulturní sekci. V tehdejší přechodové době po roce 1989 jsme trochu suplovali úkoly ministerstva kultury. Jezdily k nám hodně zahraniční návštěvy, prezident Havel byl lákadlo i pro umělce. Těm jsme se věnovali a současně jsme připravovali revitalizaci Hradu. Podmínky tu nebyly příliš dŧstojné, zařízení nevkusné, mnoho částí zavřených… Zpočátku to byla velká hektika. Řada z nás neměla ţádné zkušenosti. Kdyţ přijel prezident Bush, velela jeho týmu poradcŧ starší dáma a zjevně nás povaţovala za amatéry, divila se, jak takoví mladí lidé mŧţou dělat tuhle práci, navíc neformálně oblečení! Měli jsme na Havlovo přání jednou týdně svetrové dny, kdy jsme si nesměli vzít oblek. A kdyţ jsme jí řekli, ţe jeden z nás nedávno topil v kotelně, druhý tahal putny s uhlím a třetí dělal závozníka, skoro omdlela. Určitě jsme řadu věcí popletli, ale většině návštěv se náš přístup líbil. * S kým jste se třeba potkal? Pěknou vzpomínku mám na Jackie Kennedyovou. Zařizovali jsme tehdy novou Havlovu pracovnu a já zrovna věšel z ţebříku záclony, kdyţ se ozval ţenský hlas. Otevřely se dveře a v nich stála paní, která anglicky opakovala: Wonderful! Krásné. Napadlo mě: Proboha, vţdyť vypadá jako Jacquelina, jen poněkud zestárlá! A byla to ona, proklouzla ochrance, chlapi snad koukali na fotbal a zapomněli, ţe má přijít za prezidentem na neoficiální návštěvu. Takţe bloudila po Hradě, aţ se dostala sem. Havel hned přiběhl a šli jsme s ní na Vikárku, přišla taky Olga s Ďulou, bylo to jako z absurdního dramatu. Nervózní servírka nesla skleničky se šampaňským a Ďula ji kousla do lýtka, ona zařvala a tác spadl. Prostě dada. * A jak probíhala revitalizace? Přání prezidenta Havla bylo otevřít Hrad co nejvíc lidem. Něco šlo splnit snadno, třeba u Královské zahrady stačilo otevřít brány, protoţe byla vzhledem k tomu, ţe tam předtím bydlel Husák, v perfektním stavu. Obtíţné bylo naopak otevřít Jelení příkop, kam vedly jen stezky pro vojáky. Chtěli jsme, aby lidi nemuseli slézt dolŧ do příkopu a na konci za -se vylézt nahoru a aby se z něj dostali třeba na Klárov. Vymysleli jsme tedy „kozí“ lávky a obě části jsme propojili tunelem. * Problém byl i s Jiţními zahradami… Tam sice probíhaly rekonstrukce, ale necitlivě k úpravám architekta Plečnika. Pokusili jsme se vše vrátit do pŧvodní podoby z dvacátých let. Masarykova vyhlídka na hraně Jeleního příkopu byla úplně zhroucená, otazník se vznášel nad Lumbeho zahradami, baţantnicí… Jednou jsem se dozvěděl, ţe podle katastru pod správu Hradu patří i Chotkovy sady, o které se dosud staralo město. Také byly starosti se Svatováclavskou vinicí nad Klárovem, krásným, ale zpustlým územím, na jehoţ konci stála vybydlená Richterova vila slouţící StB. Pracovně jsme tomu říkali otvírání zakletého zámku. Šlo taky o paláce. Lobkovický se vrátil, ale hledal se přístup k Ústavu šlechtičen s krásnými, ovšem zdevastovanými prostorami… * Co byl úplně největší šok? Plné znění zpráv


Právě Ústav šlechtičen. V nádherně klenutých chodbách byly udělány podhledy z plastu a vedlo tam potrubí a kabely, pod mnoha nátěry restaurátoři objevili cenné fresky. Nejvíc mě šokovala tajná laboratoř, kde se zkoumalo, zda jídlo pro prezidenta Husáka není otrávené. V roce 1990 tam ještě vládla jakási podplukovnice ve špinavém plášti, všude křivule, nevlídné prostředí. Při prohledávání sklepŧ mi jednou prosvištěla kolem ucha kulka, protoţe jsem omylem vlezl do střelnice hradní policie. Řadu místností zabírala i supertajná telefonní centrála Varšavské smlouvy. Místo očekávané nejmodernější technologie jsme ale našli technické muzeum s archaickými stroji. Po zrušení těchto provozŧ jsme najednou měli nové moţnosti, jak palác vyuţít. Část dál slouţí pŧvodnímu účelu, jsou tam hradní policie a Správa Praţského hradu, ale i archeologové, restaurátoři, depozitář uměleckých sbírek, archív Kanceláře prezidenta republiky. Východní partie je otevřená veřejnosti. Je tam kavárna, výstavní a koncertní sály, obnovená kaple s freskami… * Jak se lišily poţadavky jednotlivých prezidentŧ -Havla, Klause a nyní Zemana? Zjednodušeně řečeno Václav Havel chtěl po sobě hlavně něco výrazného zanechat, coţ byla Nová oranţérie nebo tunel valem Prašného mostu. Václav Klaus měl velký zájem na tom, aby Hrad byl perfektně opravený, neměl ambice nic nového stavět. Takţe se udělala spousta práce. Oba ale chtěli otevřít areál co nejvíc lidem. Havel byl také příznivcem soudobého designu a obklopoval se obrazy současných výtvarníkŧ, Klaus měl konzervativnější vkus. Miloš Zeman ještě s ţádnými novými poţadavky nepřišel, vše pokračuje dál. Předpokládám ale, ţe sleduje stejnou linii, tedy vytvořit areál, který bude pro návštěvníky vlídný a bude mít potřebné zázemí. O tom se vedly počátkem 90. let velké debaty, leckdo pokládal za nedŧstojné, aby tu byly restaurace, obchody se suvenýry, pošta. Zvlášť ve starších lidech byl zakořeněný konzervatismus, ţe tu smějí být jen ušlechtilé věci: muzea, galerie… Ani záchodky sem snad nepatří. To se podařilo překonat a vysvětlit, ţe Hrad je součástí města. * Dnes Hrad funguje jako ţivý organismus. Jsem rád, ţe se vytvořila i letní tradice shakespearovského festivalu. Dvakrát do roka se koná den otevřených dveří, kdy si lze zdarma prohlédnout nejcennější prostory Hradu, konají se tu i programy pro děti. Zároveň některé práce z počátku 90. let nebyly příliš kvalitní. Řadu profesí se tehdy museli řemeslníci učit, třeba při rekonstrukci Jiţních zahrad jsme nechtěli asfaltové cesty, ale pŧvodní mlatové. A firma, která by je uměla, tenkrát neexistovala. Je to zkrátka nikdy nekončící proces. Hrad v budoucnu čeká generální rekonstrukce Jiřského kláštera a areálu purkrabství, pokračuje práce na katedrále svatého Víta… Ale základní věci jsou hotové. * Debaty se vedly také o tom, zda má prezident na Hradě bydlet… Ty začaly uţ s příchodem prezidenta Masaryka, který na Hradě zprvu bydlet nechtěl, měl pocit, ţe je příliš spojený s monarchií. Mluvilo se o vybudování nového sídla, adekvátního době, ale řada lidí mu doporučovala, aby neměnil tradici a na Hradě zŧstal. Plečnik pak pro jeho rodinu přímo tady v Novém paláci vytvořil byt. Pavel Janák později vybudoval z bývalého skleníku novou prezidentskou rezidenci, dnes má prezident k dispozici tzv. Lumbeho vilu a samozřejmě zámek v Lánech. Ale v budoucnu se třeba někdo vrátí k myšlence moderního sídla někde jinde. * Proč vy jste se vlastně rozhodl pro architekturu? Rodiče byli sochaři, coţ znamenalo v totalitě řeholi, takoví malí soukromníci v obrovském aparátu. Táta dělal sochy a byl závislý na zakázkách, zda ho architekt stavící třeba školu osloví. Máma dělala portréty lidí, které měla ráda, ti zas většinou neměli moc peněz, takţe je dělala v podstatě zadarmo, čímţ se nedalo uţivit. Já chtěl studovat dějiny umění, coţ z kádrových dŧvodŧ nešlo, a táta mi poradil architekturu na technice. Během studia jsem měl ale pocit, ţe místo umění jde spíš o technickou disciplínu, probíralo se víc stavitelství neţ architektura. Ale pak jsem dostal šanci dělat to, co jsem si pŧvodně přál -dějiny architektury 19. a 20. století. Dostal jsem se k architektu Šlapetovi do archívu Národního technického muzea, coţ mi umoţnilo bádat a vytvořit si archív moderní praţské architektury, který stále vyuţívám. * Psal jste články, pořádal výstavy, přitahovala vás zapomenutá jména… Sídlili jsme ve starém paláci na Invalidovně, coţ bylo velmi romantické i drsné - v létě v zimě strašná zima, takţe jsem přes celý areál tahal uhlí v putnách a topil jsem v obrovských kamnech. To prostředí znáte z Plné znění zpráv


filmu Amadeus, točily se tam scény Salieriho v kobce. To natáčení mimochodem zajímavým oţivením naší práce. A po deseti letech jsem dostal onu nabídku z Praţského hradu… * Přeskočíme na širší téma: je moderní česká architektura v krizi? Krize sice je, ale hlavně ekonomická, a tudíţ se skoro nestaví. Navíc existuje velké mnoţství nových škol, dřív byla technika jen v Praze a v Brně, pak UMPRUM a Akademie. Dnes vznikají další školy obdobného typu a všechny dohromady chrlí stovky absolventŧ. Část jich vstřebá státní správa, pracují radnicích, podílejí se na územních plánech nebo se věnují designu, ale většina neseţene uplatnění. To je i dŧvod, proč se řada talentŧ snaţí dostat ven. Kdyţ jsem byl děkanem v Liberci, kaţdoročně jsme dávali doporučení zhruba třiceti posluchačŧm. * Takţe nepokulháváme za světem? Naše špičková architektura je dobrá, srovnatelná se světem. Jinde moţná existuje víc paralelních stylŧ dekonstruktivismus, high-tech, organická architektura, zatímco u nás dominuje minimalismus. Problém je, ţe tato špička představuje jen pár procent celkové produkce a architekti tu nemají prestiţ jako venku. Největší hvězdy Nouvel, Gehry, Foster, Hadidová… tam jsou stejně populární jako automobiloví závodníci nebo hokejisté, létají vlastním tryskáčem, kaţdý chce mít jejich stavby. I u nás za první republiky kdekdo znal jména jako Janák, Gočár nebo Kotěra… Kdyţ jsem procházel jeho pozŧstalost, našel jsem dopis adresovaný jen Profesor Kotěra, Praha. Bez problémŧ došel! U nás ztratili architekti renomé za minulé éry… * Respekt lze získat jen vznikem zajímavých staveb. Stále tu funguje jistá izolace, venku neznají naše architekty a my málo zveme ty světové k nám. Proto mě těší, ţe náš architekt Jakub Cigler s partnerem Maranim staví novou administrativní čtvrť v Moskvě. Z našich staveb mám rád třeba nenápadný, ale chytrý hotel Metropol na Národní třídě od Marka Chalupy. Velmi zdařilý je palác Euro na Václaváku od studia DaM navazující krásně na okolí. Nebo od stejných autorŧ komplex na Petrském náměstí, který paradoxně vyvolal polemiku, lidi z okolí psali protestní petice. Ale dŧm - bytovky pro policii a učitele čili ţádná milionářská vila -se postavil a dostal řadu cen. A dnes jsou moţná stejní lidé na tu budovu v sousedství hrdí. Oceněna byla i v mezinárodní architektonické soutěţi nejlepších evropských staveb, v jejíţ porotě ve Španělsku jsem byl. Do finále se dostaly i další dva české projekty: Národní technická knihovna od studia Projektil a památník obětem totality v Liberci od Petra Jandy. Z toho jsem měl krásný pocit. Mimochodem porota byla velmi citlivá a preferovala architekturu pro normální lidi, ţádnou snobárnu. Celkově vyhrál projekt z Belgie, zajímavě řešená škola pro kuchaře. * Invence často naráţí na konzervatismus lidí, viz Tančící dŧm… …který vyvolal v době vzniku velký odpor, z něhoţ byli holandští investoři zcela zoufalí. Architekt Gehry pak jezdil kaţdý měsíc z Kalifornie do Prahy a představoval spolu s Vladem Miluničem veřejnosti plány. Dnes je Tančící dŧm oblíbenou stavbou nejen turistŧ, ale zvykli si i Češi. V současnosti se takto diskutuje o velké stavbě na Vítězném náměstí přezdívané Lední medvěd, kterou osobně povaţuji za invenční. Čímţ nechci říct, ţe vše, co se staví, je v pořádku, mnohdy protesty občanŧ chápu. Stavba mŧţe být dobrá, ale nehodí se na dané místo. Znal jsem taky hodně odpŧrcŧ Kaplického knihovny, z nichţ řada obrátila na základě vyjádření Václava Klause, ale nakonec té budově fandili. Teď jsou prý úvahy, ţe by ji společnost Sekyra Group postavila v rámci zástavby Rohanského ostrova… Obecně mne zaujal i nápad Rudyho Linky udělat na zadní část budovy Rudolfina nenápadnou skleněnou nástavbu s jazzovým klubem. To je samozřejmě mimořádně obtíţný úkol, musel by to dělat špičkový architekt za přísného dohledu památkářŧ. Je to ovšem téma k diskusi. * A co pokládáte za ostudu dnešní praţské architektury? Přestoţe se nadává, myslím, ţe k ţádné skutečně zásadní chybě nedošlo. Moţná jsme mohli počkat se stavbou domu na Příkopě - vznikla by asi lepší budova. Kýčem je hotel Don Giovanni, ale kdosi mi řekl, ţe ho chce investor zbourat a postavit jiný. Mrzí mě nevkusnou přestavbou zničený palác Habich ve Štěpánské ulici, jedna z prvních funkcionalistických staveb u nás. A také je mi líto staveb, které stále chátrají, jako Šlechtova restaurace ve Stromovce, ta je sice zakrytá plachtou, na níţ je hezky namalované, jak bude vypadat, ale neděje se pořád nic. Pamatuji z dětství, jak tam vše perfektně fungovalo, v altánku hrála hudba, všude seděli lidi… Nebo barokní areál Cibulka, který kdyby se Plné znění zpráv


opravil, byl by chloubou Prahy. Nebo palác Svět v Libni či chátrající areál Výstaviště… Ale to jsou problémy kaţdého města. * Velké téma jsou i pozŧstatky totality, rŧzné plastiky, sochy… Co s nimi? Některá díla vznikla na ideovou objednávku a špatným sochařem, takţe nemají valnou hodnotu. Často ale bez dŧvodu mizí kvalitní věci. Velké debaty se vedly v Brně kolem sochy partyzána Vincence Makovského, coţ je jedna z nejkrásnějších moderních soch. Mimořádné jsou i betonové věţe na kostele v Emauzích, které chtěli někteří lidé odstranit jako pozŧstatek komunismu. Takové kádrování uměleckých děl není na místě. U soch osobností, které není příjemné potkávat, existuje cesta kompromisu, jako v Litomyšli, kde k pomníku Zdeňka Nejedlého dali cedulku s vysvětlením. Podobně jsem chápal rŧţový tank. Nelze jít ode zdi ke zdi, v bourání pomníkŧ nemáme ve světě obdobu. To svědčí i o jistém mindráku. Kdysi jsem navrhoval, aby se ty vyloţeně špatné sochy neničily, ale umístily do prostoru pod Stalinovým pomníkem. * Dalším tématem je osud panelákŧ… S paneláky je samozřejmě nutné něco udělat, zvýšit jejich kvalitu - hlavně střešní izolací a zateplením, jsou to radiátory vypouštějící teplo do prostoru, coţ je ekonomicky strašně nevýhodné. V době jejich vzniku tyhle věci lidi netrápily, energie byly levné. Musí se upravit i vnitřní dispozice a bytová jádra, i kdyţ neduhy budou mít vţdycky. Dŧleţité je ale investovat i do společných prostor a do okolního prostředí, jinak se odstěhuje střední třída a nahradí ji lidé na sociálním dně - a sídliště se změní v ghetta. K tomu bohuţel uţ dochází. * Takţe na otázku, co u nás chybí… Odpovím, ţe výrazně chybí tzv. sociální bydlení. Uţ zase stavíme vily, úřady, ba i kostely a kláštery, ale co nestavíme, jsou sociální byty. Za první republiky to bylo naprosto zásadní téma pro město, stejně jako za Rakouska-Uherska. Existoval předpis, ţe kaţdá čtvrť musí mít svoji sociální výstavbu, dokonce i Malá Strana. Byty byly maličké, bez výtahŧ, mnohdy bez koupelny, ale na druhou stranu tam byly i jesle, školky, společné prádelny… * I přes výhrady je Praha stále magická. Jak byste popsal její kouzlo? Kdyţ se prodírám davy turistŧ, na jednu stranu to obtěţuje, na druhou jsem pyšný. Mnozí Prahu povaţují za nejkrásnější město světa, moji američtí studenti si tu připadají jako v pohádce. Proč? Praha je - na rozdíl od ostatních velkoměst - dost nepraktická, protoţe evropské metropole jako Vídeň, Paříţ, Berlín, Madrid, Řím kdyţ zbohatly, staré zbouraly a postavily moderní město s širokými bulváry a sem tam nechaly nějakou památku. Praha zŧstala v centrální části ve středověké podobě, coţ je fascinující. Druhou nepraktickou, ale kouzelnou věcí je terén - velká města se obvykle stavěla na rovině. Praha je krásně modelovaná s klikatící se řekou uprostřed. Tu mají jinde také, ale třeba v Budapešti je tak široká, ţe město dělí, nebo jde jen o říčku jako v Lublani. U nás má správné proporce. A to nejcennější je prorŧstání architektonických stylŧ. Jsou krásná města z jedné doby, třeba Benátky, ale u nás najdete všechno. Dŧm má románské sklepy, gotické přízemí, renesanční fasádu a barokní střechu. Vedle sebe jsou stavby z baroka a z funkcionalismu. V krásné shodě. * V Praze se díky tomu snadno zabloudí… Na první přednášce beru studenty do uliček a pasáţí Starého Města a po hodině jsou totálně zmatení, nedokáţou určit, kterým směrem je Staroměstské náměstí. Přitom stojíme za rohem. Kdysi jsem měl historku s princem Charlesem. Měl jsem ho provést domem U Divého muţe na Malé Straně. Pěšky z Hradu je to pět minut po nových Zámeckých schodech, ale oni ho tam vezli v koloně jeho pancéřovaným autem ucpaným centrem. Coţ trvalo ve špičce čtyřicet minut. Logicky se proto domníval, ţe je na druhém konci Prahy. Kdyţ jsem mu pak z okna paláce ukázal Hrad, nechtěl věřit, ţe je tak blízko. Řekl, ţe uţ chápe, proč je Praha Kafkovo město. * Co ještě by vás lákalo, na čem byste se chtěl podílet? Mé plány se většinou splnily, dokonce i řada věcí, o kterých jsem ani nesnil. Jsem vlastně spokojený, baví mě, ţe mŧţu propagovat moderní architekturu, těší mě, ţe lidé chodí na naše výstavy, ţe na mých přednáškách bývá vyprodáno a ţe se prodávají mé kníţky. Je fajn, ţe architektura táhne. Sleduji tím jediný cíl, aby si lidi začali věcí váţit a neničili je. Jsem krátkodobý pesimista a dlouhodobý optimista. Myslím, ţe se nic Plné znění zpráv


zásadně zlého u nás nestalo. A kdyţ chodím kolem rozvrtaného tunelu Blanka, děsí mě, ale doufám, ţe i ten jednou dostaví. * Ještě jste nezmínil své zázemí, rodinu. V osobním ţivotě jsem také spokojený, mám prima ţenu, restaurátorku, se kterou si báječně rozumíme. Dělala třeba kopie obrazŧ Mistra Theodorika na Karlštejně a restauruje pro galerie i pro soukromníky. Máme tři bezvadné děti, nejstarší syn je ajťák, dcera lékařka a nejmladší syn studuje fakultu sociálních věd. Uţ máme i první vnouče! A mŧţu s radostí říct, ţe vztahy v celé rodině fungují, děti uţ ţijí jinde, ale myslím, ţe k nám rády chodí. * Kam vy sám rád cestujete? Na poznávání cizích zemí uţ moc času a energie nemám, ale hodně jezdíme na Českomoravskou vrchovinu, kde tchyně koupila tři sta let starou chalupu. Nejsem klasický chalupář, chybí mi základní manuální šikovnost, tu jsem po tátovi nezdědil. On za války absolvoval proslulou Zlínskou školu umění Tomáše Bati, kopírující německý Bauhaus, kde se vyučil tesařem a truhlářem, a teprve po válce vystudoval AVU. Tvořil sochy ze všech moţných materiálŧ, byl schopný cokoliv spravit a vymýšlel i vynálezy, které mě fascinovaly. Třeba zařízení se spínacími hodinami, které ráno zapnuly vařič, na něm se vznítily sirky, ty zapálily šňŧru vyrobenou z toaletního papíru končící v kamnech, takţe kdyţ přišel do ateliéru, praskalo mu v nich. Moje ţena si vţdycky zoufá, ţe jsem to nezdědil. Víte, co je práce na staré chalupě! Ale je to krásný protipól mé práce a ţivota v Praze. Jackie Kennedyová proklouzla ochran -ce, chlapi snad koukali na fotbal a zapomněli, ţe má přijít za prezidentem Na Praze je nejcennější prorŧstání stylŧ. Vedle sebe jsou v krásné shodě stavby z baroka, gotiky i z funkcionalismu Stavíme vily, úřady, kostely i kláštery, ale chybí sociální výstavba. Za první republiky to bylo zásadní téma pro město Foto autor| Ilustrační foto Profimedia.cz Foto popis| << „Praha se mi nikdy neokouká. Kaţdý den cestou do práce si říkám, v jak úţasném městě ţiju,“ pochvaluje si architekt Zdeněk Lukeš. Foto autor| Foto Právo - Milan Malíček Foto popis| >> S prezidentem Václavem Havlem a architektkou Evou Jiřičnou během úprav kostela svaté Anny. Foto autor| Foto archív Zdeňka Lukeše (4) Foto popis| >> Zrekonstruovaná Plečnikova vyhlídka na Praţském Hradě. Foto popis| >> Nádherou praţské architektury byl nadšený i král popu Michael Jackson, jeden z mnoha slavných, které Zdeněk Lukeš provázel. Foto popis| >> Detail citlivě obnovené lampy dnes obdivují Hradčanech cizinci i Češi. Foto popis| >> Široká rodina. Zleva syn Honza, manţelka Jana a Zdeněk Lukeš. Dole zleva: snacha Jana, dcera Veronika a její manţel Filip se Samem na klíně. Fotil syn Petr. Foto autor| Foto archív Zdeňka Lukeše Foto popis| << Unikátní funkcionalistické domy na praţské Babě byly později často znehodnoceny přestavbami. Dnes je kupují lidé se zájmem vrátit jim pŧvodní podobu. Foto autor| Foto ČTK

Putin hájil před Merkelovou ruský postup, odpovídá prý situaci 2.3.2014

ct24.cz str. 00 jh

Svět

Washington - Ruský prezident Vladimir Putin v telefonním rozhovoru s německou kancléřkou Angelou Merkelovou hájil ruská opatření na Ukrajině jako odpovídající dané situaci v zemi, kde od ultranacionalistŧ hrozí Plné znění zpráv


násilnosti. Americký ministr zahraničí John Kerry zase odsoudil ruský postup vŧči Ukrajině jako "neuvěřitelný akt agrese" a pohrozil Moskvě sankcemi, které mohou zemi ekonomicky izolovat. Generální tajemník NATO Andres Fogh Rasmussen vyzval Rusko, aby uvolnilo napětí, ukončilo vojenské aktivity i své hrozby a stáhlo své vojáky zpět na základny. Vladimir Putin se dnes telefonicky spojil s Angelou Merkelovou. Dohodli se na dalších bilaterálních a vícestranných konzultacích zaměřených na normalizaci situace na Ukrajině. Ruští občané a ruskojazyční obyvatelé Ukrajiny podle Putina čelí neutuchající hrozbě nacionalistŧ, takţe ruská opatření jsou adekvátní mimořádné situaci. Ruský prezident ale přijal návrh Merkelové na ustavení komise, například v podobě kontaktní skupiny, která by zahájila politický dialog. V čele zmíněné skupiny by zřejmě stála Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Rusku ale podle ministra Kerryho mohou hrozit "velmi váţné následky", jak od Spojených státŧ, tak od jiných zemí. "V 21. století se nechováte tak jako v 19. století, ţe napadnete jinou zemi na základě zcela vykonstruované záminky," prohlásil Kerry. Pokud jde o moţné sankce, hovořil o zákazu udělování víz, zmrazení účtŧ či obchodní izolaci. Kerry chce v úterý navštívit Kyjev a vládní představitele ujistit o podpoře USA v době, kdy ruské síly obsadily Krym. NATO vyzvalo Rusko, aby své vojsko stáhlo Severoatlantická aliance dnes vyzvala Rusko, aby stáhlo své vojáky na Ukrajině zpět na základny, řekl po jednání zástupcŧ členských zemí generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen. Aliance podle něj dává také najevo hluboké znepokojení z rozhodnutí ruského parlamentu, který autorizoval pouţití ruských ozbrojených sil na Ukrajině. Obě strany také vyzvala, aby neodkladně začaly hledat řešení situace ve vzájemném dialogu a s pomocí pozorovatelŧ Rady bezpečnosti OSN či Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Ruské pouţití armády je podle NATO porušením mezinárodního práva. Moskva musí respektovat své závazky plynoucí z Charty OSN a ducha a principŧ Organizace pro bezpečnost a spolupráci (OBSE) v Evropě. O svolání mimořádného jednání aliance poţádaly v pátek Polsko a pobaltští členové aliance s odvoláním na článek čtyři Charty NATO. Ten zavazuje členy aliance ke konzultacím vţdy, kdyţ je podle názoru kteréhokoli z nich ohroţena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost členské země. Krizí na Ukrajině se zabývalo i mimořádném zasedání Rady bezpečnosti OSN. "Ruské akce na Ukrajině porušují svébytnost Ukrajiny a ohroţují mezinárodní mír a bezpečnost," prohlásila americká vyslankyně při OSN Samantha Powerová. Powerová současně apelovala na "okamţité rozmístění" mezinárodních pozorovatelŧ na Ukrajině. Navrhla, aby pozorovatelé pocházeli z řad OSN a OBSE, jejichţ členy jsou jak Ukrajina, tak i Rusko. Powerová rovněţ zopakovala svŧj poţadavek na vyslání mezinárodní zprostředkovatelské mise přímo na Krym. Analytik FSV UK Karel Svoboda v ČT upozornil na omezené moţnosti OSN: "Rada bezpečnosti OSN nemŧţe udělat nic. Rusko tam má právo veta a neumím si představit, ţe by Rusko samo proti sobě schvalovalo sankce." Powerová promluvila poté, co ukrajinský velvyslanec při OSN Jurij Serhijev na úvod mimořádného zasedání rady poţádal Spojené státy a další klíčové země, aby pomohly ochránit územní celistvost Ukrajiny. Podle Serhijeva Moskva nepřijala ukrajinský návrh na okamţitá bilaterální jednání. Serhijev vyzval Radu bezpečnosti, aby zastavila "agresi" Ruska na Krymu, a obvinil Moskvu z "brutálního porušení" Charty OSN. Serhijev dále v rozhovoru pro CNN prohlásil, ţe Ukrajina je připravena bránit se útoku. Jestliţe ale Moskva své vojenské aktivity rozšíří, Kyjev poţádá o vojenskou pomoc ostatní země světa. Ruský velvyslanec Vitalij Čurkin odmítl obvinění Kyjeva a zopakoval, ţe řešením krize na Ukrajině je "vrátit se k dohodě z 25. února a ustavit vládu národní jednoty". Čurkin rovněţ uvedl, ţe nová vláda v Kyjevě se musí oprostit od "radikálŧ", a obvinil Západ z vměšování se do nedávných demonstrací proti reţimu prezidenta Viktora Janukovyče. Americký prezident Barack Obama jiţ včera v telefonickém rozhovoru řekl ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, ţe Rusko porušilo mezinárodní právo, kdyţ rozmístilo své vojáky na Krymu, a varoval Moskvu před Plné znění zpráv


následky. Zároveň Putina vyzval, aby vojáky stáhl. Vladimir Putin nicméně prohlásil, ţe si Rusko vyhrazuje právo bránit své zájmy a zájmy rusky mluvících obyvatel na východě Ukrajiny či na Krymu. Obama také varoval, ţe porušování suverenity a územní integrity Ukrajiny ze strany Ruska bude mít negativní následky na postavení Ruska v mezinárodním společenství. "Porušování mezinárodního práva povede k větší politické a ekonomické izolaci Ruska," konstatoval Bílý dŧm. Spojené státy mimo jiné pozastaví svou účast na přípravných schŧzkách před summitem skupiny zemí G8 plánovaným na léto v ruském Soči. Americký ministr obrany Chuck Hagel v telefonickém rozhovoru se svým ruským protějškem Sergejem Šojguem uvedl, ţe ruská vojenská intervence na Ukrajině mŧţe ohrozit evropskou i světovou bezpečnost. "Ministr Hagel zdŧraznil, ţe Rusko riskuje další nestabilitu v regionu, izolaci v mezinárodním společenství a stupňování napětí, které mŧţe ohrozit evropskou a mezinárodní bezpečnost," potvrdil mluvčí Pentagonu John Kirby. Mocnosti bojkotují summit G8 v Soči Francie i Británie - podobně jako USA nebo Kanada - rozhodly pozastavit své zapojení do příprav summitu G8 v ruském Soči. Oznámil to britský ministr zahraničí William Hague a v Paříţi se na tom podle tiskových agentur na krizové schŧzce v Elysejském paláci shodli prezident François Hollande a ministr zahraničí Laurent Fabius. Přípravy jednání G8 tak blokují jiţ čtyři země skupiny nejvyspělejších státŧ světa. Sdruţení dále tvoří Itálie, Japonsko, Německo a právě Rusko. Kanada navíc odvolala vyslance z Moskvy. Kanadský premiér Stephen Harper: "Kanada pozastavila své zapojení do příprav na summit G8, který je plánován do Soči, a kanadský velvyslanec v Moskvě byl odvolán ke konzultacím." Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier uvedl, ţe nynější situace je extrémně nebezpečná. "Je nezbytně nutné, aby všechny odpovědné osoby upustily od krokŧ, které lze povaţovat za provokaci," uvedl šéf německé diplomacie. Papeţ František vyzval strany konfliktu na Ukrajině k překonání vzájemného nepochopení a mezinárodní společenství k prosazování dialogu. Britští ministři se také podle britského ministerského předsedy Davida Camerona nezúčastní kvŧli situaci na Ukrajině paralympijských her v jihoruském Soči. Hry začínají příští pátek. "Kvŧli váţné situaci na Ukrajině si (ministr zahraničí) William Hague a já myslíme, ţe by bylo nevhodné pro britské ministry, aby se zúčastnili paralympiády v Soči," uvedl Cameron na Twitteru.

URL| situaci/

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/264860-putin-hajil-pred-merkelovou-rusky-postup-odpovida-pry-

Co čekat od Ruska a co Evropa můţe dělat 2.3.2014

dialog.ihned.cz str. 00 Slavomír Horák

dialog.ihned.cz

V rámci salámové taktiky mŧţeme očekávat převzetí ruské kontroly nad východem Ukrajiny a přemýšlet, kudy povede nová demarkační linie. V dlouhodobějším horizontu mŧţeme také uvaţovat, na jaký zajímavý kus země ještě mŧţe ruský prezident (ať jiţ jakýkoliv) ukázat. Krym plavně a celkem klidně přešel do rukou Ruska. Budeme ještě nějakou dobu protestovat, budeme zavádět sankce vŧči Rusku, budeme jej vylučovat z mezinárodních organizací, mŧţeme dokonce zmrazit alespoň některé účty některých ruských občanŧ v EU apod. To ale vedoucím činitelŧm v Kremlu bude vadit jenom málo, protoţe trumfy jsou momentálně na ruské straně. Co tedy mŧţeme či nemŧţeme dělat my? A co ještě od Ruska čekat?



Dlouhodobé hospodářské sankce poškodí evropskou i českou ekonomiku. Německé podniky a domácnosti nepřestanou odebírat ruský plyn, jemuţ momentálně není rovnocenná alternativa (jakkoliv pro Rusko v opačném směru platí totéţ). Řada českých výrobních podnikŧ má dnes v Rusku významné zakázky, jejichţ ztráta by mohla znamenat rŧst nezaměstnanosti. A nakonec si evropská (zejména německá) prŧmyslová lobby své zájmy protlačí. Řada českých hotelŧ a cestovních kanceláří rozhodně nebude nadšena z omezení přílivu ruských turistŧ (ti si místo Prahy vyberou Istanbul, Dubaj či Šanghaj, místo Itálie či Španělska dají přednost Turecku, Thajsku nebo čínskému ostrovu Hajnan). Diplomatické sankce mají téţ rub a líc. Případné znovuzavedení víz pro ruské diplomaty bude sice pro Rusko komplikací, nicméně nikoliv nepřekonatelnou, pokud nechceme zrušit vztahy úplně (coţ není v českém ani evropském zájmu). Vyhoštění poloviny ruské ambasády v Praze a jinde bude znamenat reciproční krok z Ruska a tolik expertŧ na našem ministerstvu zahraničí není. A těm, jeţ by bylo moţné nabrat, nemusí Rusko udělit víza (s těmi byly ostatně prŧtahy dodnes). Politické sankce mohou vyústit ve vyloučení Ruska z Evropské rady, G8 a jiných klubŧ. Některých (jako třeba Evropského soudu pro lidská práva) se ruské vedení vzdá snadno, ba dokonce s úlevou. Náhradu ve skupině G8 mŧţe hledat v posilování alternativních struktur typu Čínou vedené Šanghajské organizace pro spolupráci apod. A co mŧţeme čekat od Ruska? Pro ruské vedení, prŧmysl a ruské oligarchy není Krym příliš zajímavý, snad kromě strategické černomořské flotily, o kterou se jiţ Rusko nemusí dále dohadovat. Navíc je tento region od samotného Ruska geograficky oddělený, stačí přerušit logické spojení přes východní a jiţní Ukrajinu a trajekty přes Kerčský prŧliv a letecká přeprava nemusejí stíhat. Ostatně na Krym dnes jezdí na dovolenou spíše niţší střední aţ střední vrstva Rusŧ a pro ty se asi Krym “neosvobozuje“. Tím méně pro místní krymské Rusy. Zajímavějším kouskem na Ukrajině jsou však východní prŧmyslové podniky, zejména ty, jeţ jsou navázané na ruský vojensko-prŧmyslový komplex. Elity Charkova, Doněcka, Luhanska či jiných východoukrajinských měst na ruské “osvoboditele od majdanského Kyjeva“ jenom čekají (případní nesouhlasící obyvatelé východu asi nebudou ve většině a budou rychle umlčeni). Z jejich pohledu je volba mezi Evropou a Ruskem jasná a pragmatická. Z Evropy potřebuje východní Ukrajina především německé či české přesné stroje a v tom najdou s našimi obchodníky a podnikateli společnou řeč. Takţe v rámci salámové taktiky mŧţeme očekávat převzetí ruské kontroly nad východem Ukrajiny a přemýšlet, kudy povede nová demarkační linie. Budoucí uspořádání východu dnešní Ukrajiny je přitom nepodstatné - mŧţe to být protektorát nebo zjednodušené začlenění do Ruské federace podle zákona, jenţ bude v Dumě za pár dní schválen. V dlouhodobějším horizontu mŧţeme také uvaţovat, na jaký zajímavý kus země ještě mŧţe ruský prezident (ať jiţ jakýkoliv) ukázat. Na Pobaltí? Na Kazachstán? Ruské kroky se nám nemusejí líbit, mŧţeme s nimi i nesouhlasit, ale moc dalších nástrojŧ v ruce nemáme. A ty, které máme, se mohou snadno obrátit proti nám, neboť jsme s Ruskem propojení více, neţ si sami myslíme. Pokud bychom opravdu chtěli zastavit ruskou vojenskou a ekonomickou sílu, museli bychom pouţít tytéţ prostředky. Přiznejme si, ţe ani na první nemáme odvahu a druhé není v dlouhodobém zájmu těch, kteří v Evropě něco finančně znamenají. A to v Kremlu moc dobře vědí. Navíc Evropu moţná čeká finančně náročný úkol - nenechat zbankrotovat okleštěný zbytek Ukrajiny, který bude bez své klíčové ekonomické základny a moţná i bez přístupu k moři. Nakonec nám tedy nezbude, neţ se smířit se situací a doufat, ţe se Rusko vyčerpá či nebude mít zájem jít dále. Nebo máme v kapse nějaký skrytý trumf? Autor je vědeckým pracovníkem Institutu mezinárodních studií FSV UK. Další text k tématu: Politický geograf Michael Romancov: Kde začíná a kde končí Rusko

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61783310-co-cekat-od-ruska-a-co-evropa-muze-delat



Co čekat od Ruska a co Evropa můţe dělat 2.3.2014

iHNed.cz str. 00 dialog.ihned.cz Slavomír Horák

V rámci salámové taktiky mŧţeme očekávat převzetí ruské kontroly nad východem Ukrajiny a přemýšlet, kudy povede nová demarkační linie. V dlouhodobějším horizontu mŧţeme také uvaţovat, na jaký zajímavý kus země ještě mŧţe ruský prezident (ať jiţ jakýkoliv) ukázat. Krym plavně a celkem klidně přešel do rukou Ruska. Budeme ještě nějakou dobu protestovat, budeme zavádět sankce vŧči Rusku, budeme jej vylučovat z mezinárodních organizací, mŧţeme dokonce zmrazit alespoň některé účty některých ruských občanŧ v EU apod. To ale vedoucím činitelŧm v Kremlu bude vadit jenom málo, protoţe trumfy jsou momentálně na ruské straně. Co tedy mŧţeme či nemŧţeme dělat my? A co ještě od Ruska čekat? Dlouhodobé hospodářské sankce poškodí evropskou i českou ekonomiku. Německé podniky a domácnosti nepřestanou odebírat ruský plyn, jemuţ momentálně není rovnocenná alternativa (jakkoliv pro Rusko v opačném směru platí totéţ). Řada českých výrobních podnikŧ má dnes v Rusku významné zakázky, jejichţ ztráta by mohla znamenat rŧst nezaměstnanosti. A nakonec si evropská (zejména německá) prŧmyslová lobby své zájmy protlačí. Řada českých hotelŧ a cestovních kanceláří rozhodně nebude nadšena z omezení přílivu ruských turistŧ (ti si místo Prahy vyberou Istanbul, Dubaj či Šanghaj, místo Itálie či Španělska dají přednost Turecku, Thajsku nebo čínskému ostrovu Hajnan). Diplomatické sankce mají téţ rub a líc. Případné znovuzavedení víz pro ruské diplomaty bude sice pro Rusko komplikací, nicméně nikoliv nepřekonatelnou, pokud nechceme zrušit vztahy úplně (coţ není v českém ani evropském zájmu). Vyhoštění poloviny ruské ambasády v Praze a jinde bude znamenat reciproční krok z Ruska a tolik expertŧ na našem ministerstvu zahraničí není. A těm, jeţ by bylo moţné nabrat, nemusí Rusko udělit víza (s těmi byly ostatně prŧtahy dodnes). Politické sankce mohou vyústit ve vyloučení Ruska z Evropské rady, G8 a jiných klubŧ. Některých (jako třeba Evropského soudu pro lidská práva) se ruské vedení vzdá snadno, ba dokonce s úlevou. Náhradu ve skupině G8 mŧţe hledat v posilování alternativních struktur typu Čínou vedené Šanghajské organizace pro spolupráci apod. A co mŧţeme čekat od Ruska? Pro ruské vedení, prŧmysl a ruské oligarchy není Krym příliš zajímavý, snad kromě strategické černomořské flotily, o kterou se jiţ Rusko nemusí dále dohadovat. Navíc je tento region od samotného Ruska geograficky oddělený, stačí přerušit logické spojení přes východní a jiţní Ukrajinu a trajekty přes Kerčský prŧliv a letecká přeprava nemusejí stíhat. Ostatně na Krym dnes jezdí na dovolenou spíše niţší střední aţ střední vrstva Rusŧ a pro ty se asi Krym “neosvobozuje“. Tím méně pro místní krymské Rusy. Zajímavějším kouskem na Ukrajině jsou však východní prŧmyslové podniky, zejména ty, jeţ jsou navázané na ruský vojensko-prŧmyslový komplex. Elity Charkova, Doněcka, Luhanska či jiných východoukrajinských měst na ruské “osvoboditele od majdanského Kyjeva“ jenom čekají (případní nesouhlasící obyvatelé východu asi nebudou ve většině a budou rychle umlčeni). Z jejich pohledu je volba mezi Evropou a Ruskem jasná a pragmatická. Z Evropy potřebuje východní Ukrajina především německé či české přesné stroje a v tom najdou s našimi obchodníky a podnikateli společnou řeč. Takţe v rámci salámové taktiky mŧţeme očekávat převzetí ruské kontroly nad východem Ukrajiny a přemýšlet, kudy povede nová demarkační linie. Budoucí uspořádání východu dnešní Ukrajiny je přitom nepodstatné - mŧţe to být protektorát nebo zjednodušené začlenění do Ruské federace podle zákona, jenţ bude v Dumě za pár dní schválen. V dlouhodobějším horizontu mŧţeme také uvaţovat, na jaký zajímavý kus země ještě mŧţe ruský prezident (ať jiţ jakýkoliv) ukázat. Na Pobaltí? Na Kazachstán? Ruské kroky se nám nemusejí líbit, mŧţeme s nimi i nesouhlasit, ale moc dalších nástrojŧ v ruce nemáme. A ty, které máme, se mohou snadno obrátit proti nám, neboť jsme s Ruskem propojení více, neţ si sami myslíme. Pokud bychom opravdu chtěli zastavit ruskou vojenskou a ekonomickou sílu, museli bychom pouţít tytéţ prostředky. Přiznejme si, ţe ani na první nemáme odvahu a druhé není v dlouhodobém zájmu těch, kteří v Plné znění zpráv


Evropě něco finančně znamenají. A to v Kremlu moc dobře vědí. Navíc Evropu moţná čeká finančně náročný úkol - nenechat zbankrotovat okleštěný zbytek Ukrajiny, který bude bez své klíčové ekonomické základny a moţná i bez přístupu k moři. Nakonec nám tedy nezbude, neţ se smířit se situací a doufat, ţe se Rusko vyčerpá či nebude mít zájem jít dále. Nebo máme v kapse nějaký skrytý trumf? Autor je vědeckým pracovníkem Institutu mezinárodních studií FSV UK. Další text k tématu: Politický geograf Michael Romancov: Kde začíná a kde končí Rusko

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61783310-co-cekat-od-ruska-a-co-evropa-muze-delat

ODS má novou mluvčí 2.3.2014

novinky.cz str. 00 Jan Martinek

Domácí

Novou tiskovou mluvčí ODS se od 1. března 2014 stala Jana Havelková, která posledních pět let pracovala jako vedoucí protokolu kanceláře primátora na Magistrátu hlavního města Prahy. Jana Havelková absolvovala mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a v současné době dokončuje studium francouzštiny na Filozofické fakultě. Je dlouholetou aktivní členkou ODS. Mluví plynně anglicky a francouzsky. Dosavadní pověřený tiskový mluvčí Jiří Sochor zŧstává ve funkci zástupce vedoucího mediální sekce ODS.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/329134-ods-ma-novou-mluvci.html

Ryšánková: Proč vůbec někteří kandidují do mediálních rad? 2.3.2014

prvnizpravy.cz

str. 00

zprávy

Slyšení kandidátŧ do rad ve sněmovně byla pozoruhodná. Bývalí radní, akademici, „lidé z hor“ i lidé, u nichţ mi byla motivace záhadou. Bohuţel musím konstatovat, ţe bych z nich těch šest televizních a tři rozhlasové radní dohromady opravdu nedala. Do Rady ČT tři. Do Rady ČRo jednoho. Ostatní poslat domŧ. A hledat, přemlouvat opravdové odborníky. Těch se zúčastnilo v tomto kole málo. Kromě akademikŧ (děkan FSV UK Jakub Končelík či ţijící klasik – jediný profesor mediální vědy Jan Jirák, bývalý poslanec kulturního a mediálního výboru, ministr kultury a pak náměstek ministra kultury Jaromír Talíř), se před poslanci ocitla spousta pozoruhodných postaviček, které netušily, co je náplní práce člena rady a při odpovědích na otázky poslancŧ nevěděli, co mají říkat. Zdálo se, ţe většina z nich kandiduje na generální či programové ředitele. „Já sice vím, ţe do programu bych jako radní zasahovat nemohl/a, ale…“ Dluţno dodat, ţe i otázky některých poslancŧ byly poněkud mimo realitu. Poslanec Vítězslav Jandák (ČSSD), celý první den hovořící o tom, jak nenávidí Českou televizi, byl vyloţeně k zulíbání. Stále ještě si nepřečetl program vlastní strany a je tedy otázkou, zda ve sněmovně je nyní za sociální demokracii, nebo za ODS. Slyšení uchazečŧ do mediálních rad před sněmovní komisí komentuje mediální analytička Irena Ryšánková. Ryšánková: Mnoho povolaných, málo vyvolených Otázky se točily se v rŧzných variantách dokola, například na financování médií veřejné sluţby ze státního rozpočtu (zamítnuto nálezem Ústavního soudu, coţ ovšem poslanci asi neví). Nemám nic ani proti vábitelŧm a aktivistŧm bojujícím proti Novému světovému řádu, proti americkým základnám a podobným, kteří touţí Plné znění zpráv


kandidovat na protest proti nekvalitě zpravodajství či politické publicistiky ČT. Ale proč byli tak zoufale nepřipravení, ţe si nedokázali ani přečíst povinnosti radních ze zákona, natoţ aby o nich dokázali fundovaně pohovořit? Opakovat reklamní slogany o tom, ţe demokracie začíná tam, kde končí signál ČT je sice vtipné, ale pro kandidáta na radního hloupé. To právnička ČTU svou chladnou logikou poslance zaskočila neb zase hovořila jazykem zákonŧ, jimţ sami zákonodárci nerozumí ani za mák. Aktivistický novinář Deníku Referendum se k poslancŧm choval stejně arogantně, jak o poslancích píše. Snad ho kavárenští intelektuálové pochválí. Lehce rozevlátá akademická sochařka nevěděla vŧbec nic a nikdo by jí to nevyčítal, kdyby nekandidovala. Filosof byl filosofem. Nebo paní, která zaloţila divadelní krouţek ve věznici ve Všehrdech… Někteří z kandidujících nedokázali ani zastírat, ţe si hodlají s televizí či rozhlasem vyřídit osobní účty. Byli odmítnuti jako tvŧrci, zaţili příkoří jako zaměstnanci. Mocným hlasem Dia promlouval Milan Uhde ale uţ nedoslýchal, nač se ho poslanci ptají. Dana Eklová-Makrlíková se vyznala z lásky k současnému vedení televize. (rp,ir,foto:arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/rysankova-proc-vubec-nekteri-kandiduji-do-medialnich-rad/

Válka na Ukrajině? 2.3.2014

TV Nova

str. 01

22:10 Střepiny

Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Přeji vám hezký večer. Jsem ráda, ţe se díváte, protoţe začínají Střepiny a já vás vítám. Střepiny nemŧţeme začít jinak neţ situací na východě Evropy. Ukrajina a Rusko stojí na pokraji války. Obě armády jsou ve stavu nejvyšší pohotovosti. Ruská duma jednohlasně schválila vyslání vojsk na území suverénního státu. Jaderná velmoc stojí proti špatně vyzbrojené ukrajinské armádě, všechno tohle se děje pouhé dvě hodiny letu od České republiky. Případná válka by se tak zcela jistě dotkla i nás a státy po celém světě bijí na poplach. Střepiny startují speciálním blokem. Válka na Ukrajině? Největší konflikt Ruska a Ukrajiny od druhé světové války. Tak označují pozorovatelé hrozící boje o ukrajinský poloostrov Krym. Napětí na východě Evropy odstartovalo před dvěma týdny, kdy se opět po chvíli klidu rozhořela pouliční válka na kyjevském náměstí Majdan. Den po dni se teď v reportáţi Michala Kratochvíla podívejme na to, co vedlo ke krizi, která mŧţe ohrozit celou Evropu. moderátorka /TN, 19. 2. 2014/ -------------------Ukrajinou zmítají tvrdé boje. Za posledních 24 hodin zemřelo nejméně 26 lidí. moderátorka /TN, 20. 2. 2014/ -------------------Ukrajinou zmítají nejkrvavější boje v její novodobé historii. Umírají tu další a další lidé. moderátorka /TN, 21. 2. 2014/ -------------------Ukrajinské krveprolití je snad u konce. moderátorka /TN, 22. 2. 2014/ -------------------Na Ukrajině pokračuje dramatický zápas o budoucnost země. Nikdo teď neví, kdo tam vládne. moderátorka /TN, 25. 2. 2014/ -------------------Po svrţeném ukrajinském prezidentovi Viktoru Janukovyčovi jakoby se slehla zem. moderátorka /TN, 27. 2. 2014/ -------------------Plné znění zpráv


Svrţený ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač, dal o sobě po pěti dnech vědět. Viktor JANUKOVYČ, svrţený ukrajinský prezident -------------------Rozhodně jsem nikdy nedal příkaz střílet do lidí. Nikdo mě nesvrhl, musel jsem odjet z Ukrajiny, abych chránil svŧj ţivot, ale hlavně ţivoty svých blízkých. moderátorka /TN, 28. 2. 2014/ -------------------Dramatická situace se mezitím přesouvá na krymský poloostrov. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Středobodem hrozícího válečného konfliktu je poloostrov Krym. Patřící Ukrajině s 60 % Rusŧ na území. Čím je vlastně pro Rusko i Ukrajinu Krym tak dŧleţitý? Poví Bára Divišová. Barbora DIVIŠOVÁ, redaktorka -------------------2 miliony obyvatel, rozloha něco málo přes 26 tisíc kilometrŧ čtverečních. Oblíbené turistické letovisko s názvem pod názvem Ruská riviéra, mezník v historii coby místo konání Jaltské konference, velmi zajímavý strategický bod na severu Černého moře, autonomní poloostrov, jehoţ jméno tento víkend ve všech pádech skloňují nejen média po celém světě. Na poloostrov Krym patřící Ukrajině mají zálusk ruští vojáci. Nejen média spekulují o dŧvodech této invaze a víc neţ ten oficiální, tedy strach prezidenta Putina o budoucnost ruských občanŧ, kteří tvoří majoritu poloostrova, se diskutují ty daleko pravděpodobnější, ale nevyřčené. Rusko jich totiţ má hned několik. Krym je totiţ pro něj opravdu významným historickým symbolem. Po pŧvodním území mocného a kořistnického státu Tatarŧ kvŧli jeho výhodné strategické poloze touţil kdekdo a nejen Rusové v bojích o něj prolili hodně krve. Nakonec ho dobyli a na konci 18. století rovnou obsadili a Krym označili za ruský na věčné časy. Obrovská vojenská základna samozřejmě byla tím prvním, co zde vybudovali. Ta totiţ dodnes znamená klíč k dominanci nad Černým mořem. Hned po ní zde začala rŧst letoviska pro zámoţné a významné. V tom nejznámějším z nich se dokonce psala jedna kapitola světové historie - Jaltská konference. Právě tady na Krymu se po druhé světové válce rozděloval svět. Miroslav TEJCHMAN, FSV UK /archiv pořadu Víkend/ -------------------O rozdělení Evropy rozhodly vojenské operace v závěru světové války. To znamená, obrazně řečeno, kam vstoupila noha sovětského vojáka, tak tam většinou zŧstala a naopak. Barbora DIVIŠOVÁ, redaktorka -------------------Na věčné časy ruský ale Krym nezŧstal. Sovětský vŧdce Nikita Chruščov, pŧvodem Ukrajinec, ho tak trochu familiárně své rodné zemi daroval. Ţe by se Sovětský svaz mohl někdy rozpadnout, ho samozřejmě nenapadlo, a tak autonomní republika Krym připadla v roce 1991 Kyjevu. Onu kdysi vybudovanou námořní základnu si navzdory tomu Moskva na Krymu vydupala ponechat. A právě jeho ochrana je moţným dalším dŧvodem ruské akce. Stejně tak je ale moţné, ţe Moskva jen vyuţila situace, aby znovu mohla opanovat místo, kde se odehrály významné události jejích dějin. Uţ během olympiády se totiţ začalo proslýchat, ţe sotva pochodeň zhasne, začne se angaţovat. Arsenij JACEŇUK, nový premiér Ukrajiny -------------------Ruská federace neměla ţádný dŧvod napadnout Ukrajinu. Barbora DIVIŠOVÁ, redaktorka -------------------Diskutuje se i o penězích. Na Krymu má totiţ Rusko velké obchodní zájmy. Velká část oblíbených přímořských letovisek totiţ patří právě ruským investorŧm. Jak se situace bude vyvíjet, v tuto chvíli těţko odhadovat. V posledních několika týdnech se na Ukrajině nedalo předvídat ani minuty, natoţ pak dne. Kaţdopádně Moskva má v ruce vyšší karty a Kyjev jí do nich vidí a zřejmě si umí spočítat, ţe jeden raketový křiţník, jeden torpédoborec, jedna ponorka, tři fregaty, čtyři korvety a šest raketových člunŧ na ruské straně jsou víc neţ nic Plné znění zpráv


moc vyzbrojená fregata, toho času navíc na misi v Adenském zálivu, jedna zastaralá ponorka, čtyři korvety a tři raketové čluny. A porovnání vzdušných sil vychází pro Ukrajinu ještě hŧř. Arsenij JACEŇUK, nový premiér Ukrajiny -------------------Ve skutečnosti toto znamená vyhlášení války. Barbora DIVIŠOVÁ, redaktorka -------------------Plán na "obsazení" Krymu podle některých není nový a poslední události na Majdanu byly pro Moskvu údajně jenom záminkou. Znovupřipojení Krymu k Rusku by byl Putinŧv velký trumf. Příliš tvrdý postup by se mu ale mohl vymstít. Ukrajina by se totiţ jednoduše mohla schovat pod křídla Západu a Rusko by se mohlo obratem ocitnout v izolaci. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Reálně hrozí válka. Ukrajinci stojí proti Rusŧm. My pro vás teď máme pohled obou stran. Já jsem teď v ţivém spojení s ukrajinskou občankou ţijící v Česku, socioloţkou Yanou Leontyjevou, a také s ruskou občankou, novinářkou Oxanou Komissarovou. Dámy, dobrý večer. Oxana KOMISSAROVA -------------------Dobrý večer. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Paní Leontyjevo, jak vy osobně vnímáte to dění na Krymu v současné chvíli? Co říkáte na to, ţe kus vaší země obsazují vojáci jiné země? Yana LEONTYJEVA -------------------Dobrý večer. Samozřejmě mě to pobuřuje. Myslím si, ţe i vlastně to je velmi nešťastné, nešťastné, do jaké míry je to vyhrocené. Musím, musím vlastně zde říct, ţe bohuţel i moje obavy se naplnily a vlastně toho, ţe se Rusko velmi agresivní zpŧsobem vloţí do řešení politické situace na Ukrajině, bohuţel, bohuţel k tomu došlo. A vlastně musím, musím říct, ţe ta situace opravdu, opravdu nezaslouţí ţádné pochopení. Opravdu se jedná o suverénní území Ukrajiny a vlastně i to, ţe neuplynulo ani 20 let po podepsání toho Budapešťskýho memoranda, kterým se mimochodem Rusko zavázalo k tomu, ţe bude chránit i územní celistvost Ukrajiny, takţe tohle opravdu je velmi cynické, k čemu dochází dnes. A vidíme ozbrojené, ozbrojené jednotky, jak prochází Krymem, vidíme, ţe vlastně i krymský parlament všechna usnesení, hlasování a tak dále, se odehrávají za přítomnosti ozbrojených vojákŧ, který opravdu nevypadaj jako samobrana. Opravdu vlastně i ten zpŧsob chování, i ta výzbroj opravdu nasvědčuje tomu, ţe to jsou velice dobře organizovaný vojenský jednotky, speciální jednotky na Krymu. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji. Samozřejmě otázka i pro paní Komissarovou. Jaké jsou vaše pocity z té celé situace? A co si vlastně myslíte o tom, ţe ruští vojáci vstoupili na území Ukrajiny? Oxana KOMISSAROVA -------------------Sice pan Putin dostal od horní komory ruského parlamentu povolení o vyuţití vojenské síly, ale prozatím ţádný rozkaz nebyl, jo, takţe, takţe nemyslím si, ţe ... jsou to spekulace prozatím, ţe jsou to ruští vojáci. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Tím chcete říct, ţe vlastně Rusko neporušuje autonomii druhého státu? Oxana KOMISSAROVA -------------------Plné znění zpráv


Ne, neporušuje. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Jak byste na to reagovala vy? Paní Leontyjeva. Yana LEONTYJEVA -------------------Já opravdu, pro mě to je úsměvné. Ano, pro mě je to úsměvné tahle ta reakce, nechápu, jak někdo mŧţe, někdo vlastně, kdo ţije v demokratickém státu, kdo by měl chápat, co jsou práva člověka a ţe kdyţ někdo chodí se samopalem a vlastně vám říká, ţe já vám jenom budu chránit vaše práva, tak to není v pořádku. A vlastně myslím si, ţe k tomu dochází a opravdu se nejedná o to, ţe by tam hrozilo nějaké eskalace konfliktu. Opravdu pokud by ty ruské jednotky se do toho nevloţily, tak myslím si, ţe na Krymu ţádné nebezpečí nehrozí. A mimochodem to potvrzujou i novináři, který tam jsou, potvrzujou to i rusky mluvící občané Ukrajiny, který ţijí na Krymu a vlastně oni říkaj, my nechceme pomoc. Samozřejmě v této otázky my vlastně nevíme, co říká většina, ano, protoţe vlastně vono i ty výzkumy nikde nepokládaly otázku tímhle tím zpŧsobem, protoţe bylo dané, ţe prostě Krym, autonomní republika Krym prostě patří Ukrajině jako nezávislému státu, takţe vlastně v době, kdy došlo k tomu, k čemu došlo, v rámci těch protestŧ, ţe vlastně náš prezident utek a vlastně ... Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Já vás přeruším, já vás přeruším, abysme dali prostor i druhé straně. Yana LEONTYJEVA -------------------... nová vláda ... Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Já se zeptám paní Komissarové, co vlastně podle vás hrozí vašim krajanŧm na Krymu, kdyţ v podstatě tam dělají jakousi domobranu tímto zpŧsobem? Oxana KOMISSAROVA -------------------Podle mého názoru krymští lidi se bojí opakování Majdanu, jo. Všichni jsme viděli, co se dělo v Kyjevě, jo, kolik, kolik lidí bylo zavraţděno, kolik zbraní bylo ukradeno. Teďko nikdo neví, kdy, kde, kdy se ty zbraně jako objeví vŧbec, jo, a ty krymští lidi se bojí toho, ţe bude ten, jako opakovanej ten masakr, co bylo na Majdanu. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Bojí se ruští občané o ţivot na Krymu? Oxana KOMISSAROVA -------------------Určitě. Já si myslím, ţe se bojí. Ano. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Je to oprávněný? Ptám se druhé strany. Yana LEONTYJEVA -------------------Jednak já si myslím, ţe to, ţe ruští občané na Krymu se bojej, není otázka, na kterou by měla odpovídat občanka Ruské federace ţijící v Čechách. Já si myslím, ţe to je fáma. Opravdu nikde nezaznělo nic, co by dokazovalo tato slova a opravdu si myslím, ţe to není pravda. To jednak. A jednak musím i podotknout, ţe ony ty ozbrojené domobrany, který mají bránit práva krymských občanŧ, tak se vtrhaj na vojenské, na vojenské sklady, coţ se stalo mimochodem dneska, vtrhly na jeden z vojenských skladŧ a chtěly odvézt zbraně. Pozor, z vojenského skladu, nikoliv z nějakýho organizovanýho nebo z nějakýho, z nějakýho neoficiálního uskupení, jo. Ale zabránili jim tomu oficaři, zabránili jim tomu i místní, ... Plné znění zpráv


Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Vidím, ţe to opravdu proţíváte. Vidím, ţe to opravdu proţíváte, ale ještě se zeptám na jednu otázku. Yana LEONTYJEVA -------------------... který tam opravdu uţivali, opravdu udělali ţivý řetěz a nedali jim odjet. Bylo střílení do vzduchu a opravdu naštěstí nedošlo do střílení, ke střílení do lidí, takţe opravdu se nejedná o to, ţe by tam byly nějaké velké nepokoje a najednou nějaká domobrana, případně ruské jednotky šly něčemu pomoct. Opravdu je to provokace. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Dámy, já vám velmi děkuji, ţe jste se zúčastnily rozhovoru ve Střepinách. Díky moc. Oxana KOMISSAROVA -------------------Taky děkuju. Michaela NOVÁ, moderátorka -------------------Situace na Ukrajině se dotýká všech. I České republiky. Ve čtvrtek do Prahy dorazily dva vojenské speciály, na jejichţ palubě bylo 27 Ukrajincŧ zraněných při protivládních demonstracích. Na jejich přílet se teď podívejte v 60 vteřinách. S přáním, aby takto zraněných nepřibývalo, uzavíráme náš ukrajinský blok. / Ukázka /

Ublíţený Putin hraje divadlo pro domácí publikum 2.3.2014

tyden.cz str. 00 David Jareš

Názory

Po několika horkých týdnech zaţila Ukrajina doslova ţhavý víkend. Ruský prezident Putin vyslyšel volání po ochraně krymské proruské autonomní reprezentace. Prozatímní vláda v Kyjevě ztratila nad poloostrovem kontrolu a postup Ruska označila za vyhlášení války. Zmobilizovala vojenské rezervy a poţádala o pomoc NATO a OSN. Evropu zachvátila panika a jeden státník po druhém začali Rusko odsuzovat, zastávat se jednotné a nerozdělené Ukrajiny a volat po diplomatickém řešení krize. O co vlastně Putinovi jde? Chce Krym, chce východní Ukrajinu, chce zpět východní Evropu? Chce válku? Po několika horkých týdnech zaţila Ukrajina doslova ţhavý víkend. Ruský prezident Putin vyslyšel volání po ochraně krymské proruské autonomní reprezentace. Prozatímní vláda v Kyjevě ztratila nad poloostrovem kontrolu a postup Ruska označila za vyhlášení války. Zmobilizovala vojenské rezervy a poţádala o pomoc NATO a OSN. Evropu zachvátila panika a jeden státník po druhém začali Rusko odsuzovat, zastávat se jednotné a nerozdělené Ukrajiny a volat po diplomatickém řešení krize. O co vlastně Putinovi jde? Chce Krym, chce východní Ukrajinu, chce zpět východní Evropu? Chce válku? Rusko fakticky kontroluje Krym, chrání svrţeného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a hrozí, ţe na prvním místě je ochrana zájmŧ Ruska a ruskojazyčných menšin. Kam chce dojít? "Vlastně nelze říct, kam míří. Ruská přítomnost na Krymu byla garantovaná, poloostrov jako takový k ničemu nepotřebuje, nic jeho připojením nezíská, přístup k moři má i bez něj," uvaţuje politolog Michael Romancov, který přednáší politickou geografii na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity a na Metropolitní univerzitě. Eskalací konfliktu totiţ Rusko ztrácí pracně budovaný obraz, na kterém pracovalo přes dvacet let. "Víc ztrácí, neţ získá," lakonicky to komentuje Romancov. Příčin, které vedly k Majdanu a ruské intervenci, mŧţe být několik. Jedním z moţných vysvětlení mŧţe být krize "ručního řízení státu" Vladimírem Putinem, který se pomalu vyčerpává. Monokratický styl Putinovy vlády uţ nefunguje jako v začátcích. Nebyl by to první ruský vládce, ať uţ Plné znění zpráv


car, generální tajemník nebo prezident, který by odpoutával pozornost od domácích problémŧ k řešení mezinárodní krize. Nota bene hájení zájmŧ ruského národa v blízkém zahraničí, které Rusové tak či tak stále povaţují za své území. Olympijská uraţenost Vyloučena není ani určitá zhrzenost ruského prezidenta kvŧli olympijským hrám, do kterých země nejen investovala gigantické finanční prostředky, ale především to měl být vývěsní štít moderního úspěšného Ruska. "Rusko netouţí po ničem jiném víc neţ po uznání od Západu," říká Romancov a v této souvislosti připomíná, ţe ačkoli olympiáda v Soči byla úspěšná sportovně nebo organizačně, bojkotem politikŧ a referováním o ní nesplnila jeden z dŧleţitých cílŧ. Dalším dŧvodem, trochu souvisejícím s prvním, mŧţe být pokus otestovat si, co Západ vydrţí. Za krymské války v 19. století se Rusko pustilo do osmanské říše s vírou, ţe jako vítěz nad Napoleonem má vyhráno. Turci, jimţ pomohly evropské velmoci, se ubránili a Rusko utrpělo poráţku, která ukázala, ţe je spíš papírovým tygrem. Současné Rusko by mohlo být v pokušení ukázat, ţe je opět velmocí a ţe období oslabení po rozpadu Sovětského svazu je minulostí. Rozbuškou krize byly události v Kyjevě, demonstrace na Majdanu, svrţení proruského prezidenta Janukovyče a spor o Krym. Kořeny současné krize vězí podle Romancova hluboko v politice postsovětských zemí, nejen Ruska. Kromě pobaltských zemí nedokázaly státy vzniklé rozpadem Sovětského svazu vybudovat demokratické reţimy ani se vyrovnat s existencí opozice. Celý prostor ovládají diktatury, v některých případech tak tvrdé, ţe by patřily spíš do Afriky. Stylem jejich politiky není demokratická diskuse v "parlamentních ţvanírnách", ale autokratické nebo oligarchické pojetí. Putin se spolehl na Janukovyče - ten hrál podle pravidel, která v regionu platí. Pro vládce je parlament jen formální, spíš obtíţný servis obsluhovaný politiky, které "pasou" oligarchové. Na Majdanu však padla kosa na kámen a Janukovyč skončil. Putin ho moţná přecenil, nyní ho uţ nebude potřebovat. Majdan neměl etnický nebo náboţenský pŧvod, byl to spíš projev nespokojenosti se stavem ukrajinské společnosti a politiky. Putin vyhraje Pokud to tak je, byla by naděje, ţe krize neskončí rozpadem Ukrajiny, ale nějakou dohodou. Ukrajinské elity si rozdělení země nepřejí, západní země uţ vŧbec ne. Situace na Krymu mŧţe skončit s malou pravděpodobností jeho odtrţením, ale variant řešení je více, třeba společná správa s Ruskem nebo jeho větší autonomie. Pravděpodobným vítězem však bude Putin. Zatím se k dění na Ukrajině nebo na Krymu přímo nevyjádřil. Nechal si posvětit zásah armády na Ukrajině, ale oficiálně k ničemu nedošlo. Přestoţe na první pohled Rusko pálí mosty, pouţívá při tom slovník, který je cizí jeho tradici a chápání politiky. Moskva sice haraší zbraněmi a děsí západní státy, ale mluví o humanismu a odvolává se na lidská práva. Putinova hvězdná chvíle přijde, bude jednat o ukončení krize tu s Obamou, tu s Cameronem, jindy s Merkelovou. Dovnitř Ruska bude hybatelem dění, který nakonec předloţí návrh řešení, jejţ všichni s úlevou schválí, "protoţe přece nikdo nechce válku". Doma bude vítěz. Otázka je, jestli mu divadlo kolem Krymu zapomene mezinárodní společenství. Ta prozápadní část, poloslepá, má příleţitost pohlédnout pravdě do očí. Jiné části světa o Rusku iluze nemají. Číně je jasné, o co jde, o víkendu se ţádný čínský představitel neobtěţoval na situaci reagovat. I v této souvislosti je pozoruhodné, ţe Putin pro svou demonstraci síly zvolil právě Ukrajinu, a ne třeba některou z problematických středoasijských republik. Tam by se totiţ ruské zájmy zkříţily s čínskými, coţ by na rozdíl od štěbetajících Evropanŧ mohlo zavánět opravdovou konfrontací.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/ublizeny-putin-hraje-divadlo-pro-domaci-publikum_299873.html

Přednáška z Univerzity Karlovy: Ukrajina – země mezi EU a Ruskem 3.3.2014

ct24.cz

str. 00

Kultura



ČT24 Pohnuté dění na Ukrajině plní denně aktuální zpravodajství. Přednáška z cyklu celoţivotního vzdělávání Univerzity Karlovy se na konflikt pokouší dívat v širších souvislostech. Sledovat jste ji mohli, stejně jako předchozí příspěvky z cyklu, opět v přímém přenosu na webu ČT24. Začátek byl v 18:00. Záznam najdete později v tomto článku. Anotace: Přednáška se věnuje pozadí současných ukrajinských událostí. Krátce osvětluje historii Ukrajiny po Oranţové revoluci, následuje blok věnovaný často zmiňovanému dělení země, a to z pohledu kultury, jazyka, politiky či ekonomiky. V dalším prŧběhu se dotýká takových otázek, jako je vztah Ukrajiny k Rusku a Evropské unii, problémy ukrajinské ekonomiky, Krymu atd. Poslední část vykresluje moţné scénáře, kam se mŧţe Ukrajina dál ubírat a jaká v tomto vývoji hrozí úskalí. O přednášejícícím: Mgr. KAREL SVOBODA, Ph.D. (*1979). Vystudoval Ruská a východoevropská studia na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Titul Ph.D v oboru moderních dějin následně získal na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V akademickém roce 2012/13 pŧsobil jako stipendista Fulbright-Masarykova programu na University of Rochester, kde přednášel na téma politické ekonomiky v komunistickém a postkomunistickém světě. Účastnil se mnoha vědeckých konferencí nejen v České republice, ale i v Rusku či USA. Pravidelně poskytuje komentáře do českých médií. Dlouhodobě se věnuje problematice ekonomik bývalého Sovětského svazu. Na toto téma publikoval celou řadu článkŧ a vědeckých studií. Zároveň je řešitelem několika grantŧ Ministerstva zahraničních věcí ČR (Vliv ruského kapitálu na Ukrajině, Ruský vstup do Světové obchodní organizace atd.). Kde: Zelená posluchárna Karolina, Univerzita Karlova, Praha. Záznamy všech přednášek, které web ČT24 zprostředkoval z Univerzity Karlovy, najdete na následujícím odkazu:

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/264649-prednaska-z-univerzity-karlovy-ukrajina-zeme-mezi-eu-aruskem/

Mezinárodní tlak na Rusko 3.3.2014

ČT 1

str. 04

19:00 Události

Jakub ŢELEZNÝ, moderátor -------------------Západ je s Ruskem propojený ropou, plynem, investicemi. Vojenský zásah USA ani Evropské unie na Krymu tak i kvŧli tomu zatím opravdu reálný není. Suplovat ho ale mají takzvané inteligentní sankce proti Moskvě. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Nejhorší diplomatická krize od konce studené války. Mezi Ruskem a Spojenými státy zuří válka slov. John KERRY, ministr zahraničí USA -------------------Rusko prohraje, ruský lid prohraje. Putin přijde o všechnu slávu, kterou mu přinesla olympiáda. Sergej LAVROV, ministr zahraničí Ruska -------------------Ti, kteří se snaţí situaci vysvětlit jako akt agrese a vyhroţují nám sankcemi a bojkoty, jsou ti stejní partneři, kteří tlačí na politické síly v Kyjevě, aby dávali ultimáta a odmítali dialog. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Plné znění zpráv


Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Vojenský zásah mezinárodního společenství je, zdá se, mimo hru. Svět má ale další moţnosti, jak Rusko izolovat. redaktor -------------------Ekonomické sankce. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Uzavření tučných bankovních účtŧ v evropských bankách, zastavení investic a obchodu s Ruskem. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Značná část ruských ekonomických i politických elit, mŧţe být velice nepříjemným zpŧsobem zasaţena. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Jasná myšlenka, praxe je ale daleko sloţitější. Takové potrestání Moskvy by se totiţ lehce mohlo vrátit nazpátek. Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Sankce zpravidla poškozují obě dvě strany. redaktor -------------------G8 bez Ruska. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Na červnovém summitu v Soči by mohl Vladimir Putin sedět sám. 7 zemí přípravy na setkání zastavilo. A po 16 letech by také mohli Rusko ze svého klubu vyspělých demokratických zemí vyhodit. John KERRY, ministr zahraničí USA -------------------Putin nebude mít setkání G8 v Soči. Moţná ani nebude součástí G8, pokud v tomhle bude pokračovat. redaktor -------------------Víza. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Stopka v udělování víz je komplikací hlavně pro bohaté Rusy. Na ţivotní styl Západu si zvykli. Vlastní tu fotbalové kluby, jako Roman Abramovič londýnskou Chelsea, anebo ovládají média, jako Alexandr Lebeděv. Děti studují na prestiţních západních školách, i české univerzity registrují odhadem 3,5 tisíce Rusŧ. Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií, FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Byl by velice pravděpodobně vytipován seznam lidí spojených s nejbrutálnějšími excesy na straně Putinova reţimu. A těmto lidem by bylo znemoţněno navštívit Evropskou unii, popřípadě Spojené státy. redaktor -------------------Válka čísel. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------A ukrajinský konflikt se uţ promítá do reálných čísel. Ruská centrální banka překvapila zvýšením klíčové úrokové sazby na 7 procent. Lars SEIER CHRISTENSEN, CEO, Saxo Bank -------------------Trhy teď jdou samozřejmě dolŧ, zejména v Rusku. Také rubl se dnes ráno dostal na historické dno. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Reálné obrysy kromě burzovních křivek nabírají také politická rozhodnutí, i v Česku. Ministr obrany souhlasí s názorem svého kolegy Jiřího Dienstbiera na dostavbu Temelína. Nechce, aby se na ní ruští partneři podíleli. Martin STROPNICKÝ, ministr obrany /ANO/ -------------------Si to taky dost obtíţně dovedu představit. Rusko prostě uplatňuje prostředky, které, které lze povaţovat za nepřípustné a nepřijatelné. Veronika PITROVÁ, redaktorka ČT Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka ČT redaktorka -------------------Veronika Pitrová a Michaela Poláková, Česká televize.

Jak by sankce ovlivnilo Rusko? 3.3.2014

ČT 24

str. 03

21:05 Ekonomika

Michal KUBAL, moderátor -------------------Majitel fotbalové Chelsea bez britského víza, tisíce ruských studentŧ nejprestiţnějších západních škol bez povolení studovat, zmrazená konta špiček ruské vlády. Nemusí promluvit zbraně. I tak by mohl hněv Západu na Rusko tvrdě dopadnout. Je ale málo pravděpodobné, ţe by to Brusel a Washington dohnaly tak daleko. Bolelo by to i je. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Nejhorší diplomatická krize od konce studené války. Mezi Ruskem a Spojenými státy zuří válka slov. John KERRY, ministr zahraničí USA /Zdroj: Události 3. 3. 2014/ -------------------Rusko prohraje, ruský lid prohraje. (Putin) přijde o všechnu slávu, kterou mu přinesla olympiáda. Plné znění zpráv


Sergej LAVROV, ruský ministr zahraničí /Zdroj: Události 3. 3. 2014/ -------------------Ti, kteří se snaţí situaci vysvětlit jako akt agrese a vyhroţují nám sankcemi a bojkoty, jsou ti stejní partneři, kteří tlačí na politické síly (v Kyjevě), aby dávali ultimáta a odmítali dialog. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Vojenský zásah Mezinárodního společenství je, zdá se, mimo hru. Svět má ale další moţnosti, jak Rusko izolovat. redaktor -------------------Ekonomické sankce. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Uzavření tučných bankovních účtŧ v evropských bankách, zastavení investic a obchodu s Ruskem. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Značná část ruských ekonomických i politických elit mŧţe být velice nepříjemným zpŧsobem zasaţena. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Jasná myšlenka. Praxe je ale daleko sloţitější. Takové potrestání Moskvy by se totiţ lehce mohlo vrátit nazpátek. Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Sankce zpravidla poškozují obě dvě strany. redaktor -------------------G8 bez Ruska. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Na červnovém summitu v Soči by mohl Vladimir Putin sedět sám. 7 zemí přípravy na setkání zastavilo a po 16 letech by také mohly Rusko ze svého klubu vyspělých demokratických zemí vyhodit. John KERRY, ministr zahraničí USA /Zdroj: Události 3. 3. 2014/ -------------------(Putin) nebude mít setkání G8 v Soči. Moţná ani nebude součástí G8, pokud v tomhle bude pokračovat. redaktor -------------------Víza. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka Plné znění zpráv


redaktorka -------------------Stopka v udělování víz je komplikací hlavně pro bohaté Rusy. Na ţivotní styl Západu si zvykli. Vlastní tu fotbalové kluby, jako Roman Abramovič londýnskou Chelsea. Anebo ovládají média, jako Alexandr Lebeděv. Děti studují na prestiţních západních školách. I české univerzity registrují odhadem 3,5 tisíce Rusŧ. Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Byl by velice pravděpodobně vytipován seznam lidí spojených s nejbrutálnějšími excesy na straně Putinova reţimu a těmto lidem by bylo znemoţněno navštívit Evropskou unii, popřípadě Spojené státy. redaktor -------------------Válka čísel. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------A ukrajinský konflikt se uţ promítá do reálných čísel. Ruská centrální banka překvapila zvýšením klíčové úrokové sazby na 7 %. Lars Seler CHRISTENSEN, CEO, Saxo Bank /Zdroj: Události 3. 3. 2014/ -------------------Trhy teď jdou samozřejmě dolŧ, zejména v Rusku. Také rubl se dnes ráno dostal na historické dno. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Reálné obrysy kromě burzovních křivek nabírají také politická rozhodnutí. I v Česku. Ministr obrany souhlasí s názorem svého kolegy Jiřího Dienstbiera na dostavbu Temelína. Nechce, aby se na ní ruští partneři podíleli. Martin STROPNICKÝ, ministr obrany /ANO/ -------------------Si to taky dost obtíţně dovedu představit. Rusko prostě uplatňuje prostředky, které, které lze povaţovat za nepřípustné a nepřijatelné. Veronika PITROVÁ, redaktorka Michaela POLÁKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Veronika Pitrová a Michaela Poláková, Česká televize. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------A ve studiu uţ první hosté. Za námi přišel Michal Mejstřík, profesor ekonomie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Vítám vás u nás. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Také dobrý večer. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------A také Petr Bartoň, ekonom z Anglo-American univerzity. I vás vítám. Petr BARTOŇ, ekonom, Anglo-American University -------------------Plné znění zpráv


Krásný večer. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, slyšeli jsme o sankcích, které zvaţuje západní svět vŧči Rusku, nicméně, pane profesore, co by Rusku skutečně ublíţilo? Mají peníze v zahraničí, které by jim vadilo zablokovat? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já se přiznám, ţe ona ta moţnost efektivní akce proti Rusku je ovlivněná vlastně i obchodními partnery. Kdyţ se podívám na reálná data, tak 15,5 % dovozu v roce 2012, 2013 to bylo ještě víc, je z Číny. Uvědomme si, ţe v poslední době se Rusko začalo mnohem více neţ tomu bylo kdy v minulosti, orientovat právě tím asijským směrem a v tuto chvíli Čína je schopná dodávat téměř kompletní produkci, společně s Japonskem a s dalšími asijskými zeměmi, takţe byť je jako na druhém místě ... Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Přece jenom nechyběla ... Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------... Německo ... Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------... nechyběla by Rusku, nechyběly by mu příjmy z vývozu ropy, plynu, které směřují na Západ, tedy ne do té Číny? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, to je prostě ta závaţná otázka. Nezapomeňme, ţe opět Rusové uţ v minulosti začali budovat poměrně významné cesty na export právě tím směrem. Jestli by to někomu chybělo - já se obávám, ţe by to spíše bezprostředně chybělo Evropě, byť ty dodávky z Blízkého východu jsou také moţné, ale musím říci, ţe by to významně dále zdraţilo dovozy, pokud by to tak bylo tak masivní, takhle masivní výpadek, jak o něm hovoříme. Michal KUBAL, moderátor -------------------Pane Bartoni, co třeba úpravy vízové povinnosti? Pokud by ti nejbohatší Rusové nemohli, jak jsou zvyklí, létat do Švýcarska nakupovat? Petr BARTOŇ, ekonom, Anglo-American University -------------------A mezi těmi nejbohatšími Rusy uţ teda počítáme i /nesrozumitelné/? Protoţe to ... Michal KUBAL, moderátor -------------------Klidně. Petr BARTOŇ, ekonom, Anglo-American University -------------------... zpátky do Francie. Ne, no tak, jakoţe ekonomické sankce těţko obecně pro tak velkou zemi, která do značné míry mŧţe být i soběstačná, protoţe to je vţdycky o obchodu a malou zemi, jako, na Luxemburk, kdybyste uvalili sankce obchodní, tak jako se poloţí během dne. Rusko, to není tak jisté. Navíc kvŧli těm přeorientováním na ten východ a obzvlášť, kdyby se teďka i v těch energiích začali přeorientovávat na východ, tak uţ si tam zase zvýší tu kapacitu a do budoucna právě by si sníţila i vyjednávací pozice Evropy, aţ by se to uvolnilo, aţ by padly sankce, protoţe najednou Rusko by mělo i tu alternativu na, na ten, na ten východ, jak bylo zmíněno. Co se týče těch vízových povinností, ne, to právě je otázka, do jaké míry by tohle bylo schopno vŧbec na toho, na Putina, nebo na, na představitele Ruska do vojenské situaci zapŧsobit. Nevím, do jaké míry by tomu nejvyššímu dŧstojníkovi, kdyţ to tak řeknu, mělo vadit, ţe prostě bohatce ruské nepustí někam na Západ, natoţ pak Plné znění zpráv


obyčejné lidi, protoţe tam jako o to, ţe Rusové by mohli méně cestovat nějakých pár měsícŧ, co by byly ty sankce, to si nedovedu představit, ţe by to bylo, ţe by to dokázalo vyváţit ten pocit toho, ţe by se Krym navrátil zpátky k Rusku, kterého, coţ by bylo asi na věky věkŧ. Michal KUBAL, moderátor -------------------Ja, jak poslouchám vás oba, tak by ţádné reálné moţnosti, které má Evropa a Západ v ruce? Petr BARTOŇ, ekonom, Anglo-American University -------------------Jediná, je otázka, jestli, jestli by do toho Evropa nebo americké Spojené státy šly. Samozřejmě Evropa bude vţdycky vlaţnější k tomu, protoţe je na Rusku víc závislejší, ale jediné, co by teoreticky mohlo vyjít, a to je v podstatě ne jakoby na, na Rusko sankce, nicméně kdyby americká vláda naznačila americkým bankám, nesmí jakkoliv obchodovat s jakýmikoliv ruskými subjekty. Čili jinak s nimi ne nutně obchodovat, ale pro ně provádět servis. Protoţe v podstatě jakýkoliv tady tenhle obchod i z, z Ruska na východ, investiční projekty v Rusku, to všechno je profinancováváno západními a většinou tedy londýnskými či newyorskými bankami. Takţe tam ... Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já nevím, ale jestli dovolíte, tak ono i s těmi bankami to není tak banální. Ano, určitě ten bankovní svět, ta krev vlastně ekonomiky je závaţná a vidíme to i v celé řadě jiných transakcí, ale uvědomme si, ţe třeba v tuto chvíli vlastně řekněme 3 z 10 největších světových bank jsou zase uţ čínské. Rusové daleko více cestují do arabského světa. Podívejte se v Emirátech, to jsou prostě obrovské usedlosti, Filipíny a celá část Thajska ... Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Také /nesrozumitelné/ obracel na svého čínského kolegu o podporu ... Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------... nicméně to ten pohled, příklad Temelín v České republice? Rusko jakoţto investor v zahraničních zemích, anebo jakoţto uchazeč o mezinárodní velké tendry, opět příklad Temelín, mŧţe tohle nějak zvrátit ... Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------No, tak připomeňme, ţe Temelín v tuto chvíli není aţ tak vysoce aktuální investice, uţ s ohledem na podmínky Evropské unie, takţe já si myslím, ţe v tuto chvíli určitě by nic takového ani nestálo na stole. Samozřejmě je to věc delší budoucnosti, ale bezprostřední efekt, nic se ještě neodehrálo, ţádný tendr nebyl definitivně vyhlášen, takţe tam je určitý problém. Michal KUBAL, moderátor -------------------Kaţdopádně ale dneska zazněly hlasy, ţe Česko by mělo vyřadit ruské zájemce o, z tendru o Temelín. Pojďme se podívat na reakci premiéra Sobotky. Bohuslav SOBOTKA, premiér /ČSSD/ -------------------Moţné si představovat, ţe spálíme všechny mosty a kvŧli této krizi zrušíme veškeré obchodní vztahy s Ruskem. To by byl krok, který by byl velmi neprozřetelný a domnívám se, ţe také nikdo od nás takovýto krok neočekává. Pokud jde o tendr na Temelín, ten probíhá podle pravidel. Michal KUBAL, moderátor -------------------Pane Mejstříku, myslíte si, ţe tohle by mohla být nějakým zpŧsobem bič na, na Rusko, ţe Česko by mohlo sehrát svou roli v tomto? Plné znění zpráv


Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak já, já, víte, já bohuţel musím říci, ţe náš vztah k Rusku je dán dím, ţe de facto 100 miliard exportu míří do Ruska a de facto lze se obávati, ţe byť je to jenom 3,3 % našeho exportu, tak ten dopad společně s tím 1 % směrem do Ukrajiny, nepochybně postihne i Českou republiku. Takţe my, my ne, nejsme v tuto chvíli vybaveni na to, abychom prostě takto velké zemi čelili, ale já jsem spíš pro ta pozitivní opatření směrem k Ukrajině. Ano? Já si myslím, ţe tam je ta místo Evropy a tam Evropa selhala, teda upřímně řečeno. Protoţe, kdyţ se podíváte na historii, my jsme tady avizovali uţ rok ekonomové, jak se váţně situace dále zhoršuje na Ukrajině. Uvědomme si, ţe my teď neustále hovoříme o vstupu Ruska, ale ty kořeny jsou tam daleko hlubší. Já jsem ... Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Proč vlastně ekonomicky Ukrajina a zvlášť teď Krym, tak dŧleţitý pro Rusko, pane Bartoni? Petr BARTOŇ, ekonom, Anglo-American University -------------------No, tak určitě je tam, určitě je tam turismus, je to, je to i geopoliticky dŧleţité, protoţe je to natolik poblíţ právě té černomořské flotily a jako nepodceňujme tu, tu, tu stránku, stránku takovou tu sociálně-kulturní, protoţe vidíme, ţe ta rétorika je v podstatě podobná jako v 68. v Československu, kdy sovětská vojska sem jela zachraňovat hroby tedy padlých ruských vojákŧ, nebo sovětských stejně jako teďka, aspoň je to upgrade, ţe mŧţe uţ jako zachraňují ty ţivé ruské, ruské občany. Ale to je, to je ta zástěrka. Nevím. Myslím si, ţe spíš jde o jako symbolický akt, neţ, ţe by jako Rusko bylo nějak zásadně na tom Krymu závislé. Prostě Rusko bude soběstačné i s Krymem i bez Krymu. Ale samozřejmě vysílá to dŧleţitý signál do, do světa a určitě v tomhle pohledu je to spíš taková jako diplomatická hra, kterémţto kontextu přesně znělo i to vyjádření pana premiéra, který okamţitě zareagoval, ţe hlavně ne jako o Temelínu není nic vyřešeno, samozřejmě všichni jsou ještě, ještě jako na hře, to znamená jako hrajeme na obě strany a myslím si, ţe pokud to, ta otázka Temelínu k něčemu přispěje, tak spíš k tomu, ţe se snad podaří obnovit debatu, jestli vŧbec ten Temelín a ne kým. To uţ je sekundární otázka. Michala HERGETOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, díky. Michal KUBAL, moderátor -------------------Hezký den. Petr BARTOŇ, ekonom, Anglo-American University -------------------Hezký večer.

Kněze z Vysočiny v kobkách pomalu vraţdilo sedm estébáků 3.3.2014

denik.cz

str. 00

Kraj Vysočina

Číhošť – Nikdo neprozkoumal ţivot faráře Josefa Toufara a příběh „Číhošťského zázraku" do větší hloubky neţ spisovatel a publicista Miloš Doleţal. Jeho výjimečná kniha Jako bychom dnes zemřít měli, kterou v roce 2012 vydala Stará tiskárna Pelhřimov, se stala okamţitě bestsellerem. " Tragickému příběhu Josefa Toufara jste věnoval spoustu času. Prý jste se o tento případ zajímal uţ jako student. Co všechno jste musel prostudovat, s kým vším jste mluvil, neţ jste se pustil do psaní knihy? Na té kníţce jsem pracoval dvě desetiletí a dŧkladné „ohledávání terénu" se vyplatilo. Dŧleţité bylo, ţe pocházím z Vysočiny, tedy ?z míst, kde Josef Toufar pŧsobil a ţe moji prarodiče byli jeho farníky a přáteli. O Plné znění zpráv


číhošťském případu sice vyšla řada broţur, ale většinou amatérsky a povrchně napsaných. Chybělo také ucelené uchopení a Toufarŧv podivuhodný ţivotní příběh se vytrácel. Pátral jsem v archivech, kronikách, pročítal korespondenci, procházel pozŧstalosti, fotoalba, objíţděl jsem desítky svědkŧ, Toufarových spolupracovníkŧ, přátel, příbuzných, farníkŧ, spoluţákŧ… Moje bádání uţ ?v roce 1992 vyústilo v diplomovou práci na FSV UK ?v Praze a posléze v několik rozhlasových a televizních dokumentŧ. Jaké prameny pro vás byly nejcennější? Vzhledem k tomu, ţe jsem se o číhošťský příběh a ţivot patera Toufara začal zajímat jiţ jako student na přelomu ?80. a 90. let, zastihl jsem tehdy ještě celou řadu dŧleţitých svědkŧ naţivu a v dobré pamětnické kondici. Mluvil jsem skoro se všemi svědky pohybu kříţku, dŧleţité bylo svědectví ţelivského opata Víta Tajovského, Toufarovy neteře Marie Pospíšilové, zdravotní sestry Rŧţeny Kozlové, která byla při Toufarově operaci a popisovala jeho zmučené tělo. Zajímavé také byly rozhovory s bývalým předsedou Okresní akční výbor Národní fronty v Ledči soudruhem Konopkou nebo ?s estébákem Máchou, který Josefa Toufara mučil. V knize jsou citovány vzpomínky stovky pamětníkŧ. Jak moc vám pomohla veřejnost? Slyšel jsem, ţe se vám občas někdo ozval, ţe má třeba snímek, který by se vám mohl hodit, a podobně. Někteří pamětníci, Toufarovi přátelé a farníci, mi pomohli úţasně – hlavně při shánění fotografií, neboť knihu doprovází na sedm stovek archivních snímkŧ. Chtěl jsem dát jménŧm, příběhŧm i detailŧm konkrétní „tváře", měl jsem v úmyslu, v podobě jakéhosi dobového filmového pásma, zdokumentovat nejen Toufarŧv ţivot, spolupracovníky, krajinu, ale i protivníky – napadlo mě třeba konfrontovat tváře vyšetřovatelŧ, bachařŧ a estébákŧ s tvářemi Josefa Toufara a jeho číhošť-ských farníkŧ. A stávaly se mi při pátrání po snímcích zvláštní věci. Třeba: chtěl jsem mít v knize tváře všech těch dvaceti svědkŧ, kteří viděli pohyb kříţku. Nemohl jsem však sehnat fotku jednoho z nich, protoţe ten muţ uţ zemřel a neměl děti. No a kdyţ jsem to po roce marného shánění vzdal, tak jsem jednoho dne cestou z Čáslavi vzal stopaře, bavím se s ním, nějak jsme narazili na téma Číhošť ?a mimo jiné mu říkám, ţe nemohu sehnat fotku tohohle člověka. On se na mě podívá ?a řekne: „To byl mŧj prastrejda, já ji mám doma." Tak jsme pro ni rovnou jeli. Povězte, objevilo se něco zajímavého, významného, co uţ se vám do knihy nevešlo, protoţe se to k vám dostalo aţ poté, co jiţ vyšla? Stále se ozývají pamětníci ?a přicházím ještě na nové zajímavosti, které vše zpřesňují. Z těch úplně nejzajímavějších je to například nález série dosud neznámých fotografií číhošťského kříţku z ledna 1950, řada nových zjištění kolem Toufarova únosu z číhošťské fary či přesná identifikace polohy jeho hrobu v PrazeĎáblicích. Je to jinde, neţ stojí dnešní pomníček s kříţem. Za podstatný také povaţuji nález Toufarových dopisŧ a zápiskŧ z roku 1948. Co se tedy tehdy v číhošťském kostele Nanebevzetí Panny Marie stalo? Kdo hýbal, nebo co hýbalo tím pŧlmetrovým dřevěným kříţem? Pokud se tedy ten kříţ opravdu hýbal… Dlouhá léta jsem byl přesvědčen o tom, ţe se jednalo ?o provokaci StB. Dnes, po prostudování veškerých archivních materiálŧ, srovnáním výpovědí estébákŧ, komunistických funkcionářŧ a po rozhovorech se svědky jednoznačně tvrdím, ţe šlo o nevysvětlitelný, mystický jev. Nebylo totiţ ani technicky moţné, aby se kříţek tak vychyloval do stran, a navíc zŧstal zkroucený v dost nepravděpodobné pozici. Ani estébákŧm, jejich technické skupině, se při dvou rekonstrukcích nepodařil podvodný mechanismus v Číhošti sestrojit. Pohyb, naklonění a zkroucení číhošťského kříţe nebylo vyvoláno lidskou silou. Zŧstane to jiţ navţdy zvláštním tajemstvím Vysočiny. Jak celou věc se „zázrakem" vnímal sám Josef Toufar? Co si o tom všem myslel? Nejdříve byl překvapen, kdyţ mu to druhý den řekl jeden z farníkŧ, protoţe to sám, stál zády ke kříţi, nemohl vidět. Postupně hovořil se svědky pohybu kříţku a dŧkladně obhlíţel samotný podivuhodně zkroucený kříţek. Došel ?k názoru, ţe se jedná o zásah shŧry, jehoţ smyslu však zatím nerozuměl. Chtěl, aby vznikla církevní komise, která by případ dŧkladně prošetřila. Jenţe tehdejší reţim potřeboval zlomit církev a najít viníka z jejích řad…



Byly pozdější události, jeţ ve finále vedly aţ k farářově smrti, předem nalajnované, promyšlené, úkolované z nejvyššíchmíst? Nic nebylo promyšlené ani nalajnované. Bylo to pro všechny překvapivé a nečekané! A estébáci improvizovali, o čemţ svědčí také prŧběh Toufarova vyšetřování ve Valdicích. Teprve aţ několik týdnŧ po tajemném úkazu ?s kříţkem se do případu vbourává Státní bezpečnost – na základě neúnavnosti ledečských soudruhŧ Konopky ?a Slámy, kteří „bombardovali" státní úřady i bezpečnost se zděšeným výrazem. Argumentovali tím, ţe jim do Číhoště jezdí davy věřících,?a proto naléhali na vyšší místa, ať tomu udělají přítrţ, neboť jim tam pod nosem vzniká poutní místo. Státní bezpečnost po dvou marných pokusech o zatčení nakonec Toufara unáší z fary jako zločince.?Měsíc ho estébáci mučí, týrají a nutí ke lţivému přiznání, ţe hýbal s kříţkem. Neměl se však k čemu přiznat – byl nevinný. Kněze z Vysočiny ve valdických kobkách pomalu vraţdilo sedm estébákŧ. Měl Josef Toufar šanci vrátit se po výsleších do normálního ţivota? Nebo byl jeho osud zpečetěn uţ ve chvíli, kdy jej přišli sebrat, bez ohledu na to, co by estébákŧm řekl, bez ohledu na to, jestli by se „přiznal" dříve? Kdyby se „přiznal", tak si patrně mohl zachránit ţivot. Konal by se veřejný proces ?a on by dostal nějaký exemplární trest – dvacet let, moţná doţivotí. Ale protoţe to byl čestný a statečný muţ, odolával do posledních sil. Nebyl ţádným prvoplánovým hrdinou, ale člověkem, který se sebou nenechá „orat" a neohýbá hřbet. V té době státní komunistický aparát vyhlásil otevřený boj katolické církvi a chystal se ke „konečnému řešení náboţenské otázky". Plán byl jasný – náboţenství zesměšnit a nahradit ho marx-leninskou výchovou, zrušit kláštery, zabavit a rozkrást majetek, nepohodlné kněze a řeholníky buď popravit, nebo poslat do kriminálŧ, koncentrákŧ a pracovních lágrŧ. V tom si komunisté nic nezadali s nacisty. Co si osobně myslíte o estébáku Máchovi, který se podle všeho hlavní měrou podepsal na Toufarově smrti? Několikrát jsem s ním hovořil. Za války bojoval jako odbojář proti nacistŧm a po válce si boj prodlouţil v řadách StB. Měl pověst brutálního, bezcharakterního vyšetřovatele, ale na mučení Josefa Toufara se nepodílel jen sám. Navíc o brutálním vyšetřování byli informováni a schvalovali je někteří ministři a k tvrdému vyšetření Toufara nabádal sám prezident Gottwald. Mácha si ţil zabezpečený ?a „pokojný" ţivot – v 60. letech dosáhl právnického titulu ?a pŧsobil na rŧzných ministerstvech jako úředník. Vychloubal se mi, ţe má luxusní dŧchod. A na otázku, zdali něčeho v ţivotě lituje, výsměšně odpověděl: „Ano. Toho, ţe v ţivotě jsem musel pracovat hodně v kancelářích a neuţil si více čistého vzduchu." Mimochodem soudruh Ladislav Mácha ještě ţije. Roman Streichsbierr"

URL| http://www.denik.cz/kraj-vysocina/kneze-z-vysociny-v-kobkach-pomalu-vrazdilo-sedm-estebaku20140228-k241.html

Ruské křiţníky v Sevastopolu na věčné časy 3.3.2014

Lidové noviny str. 02 Krymská krize MARTIN SHABU

Rusové jsou na Krymu od konce 18. století. A osud vojenské základny na poloostrově v Černém moři bezprostředně ovlivňuje ukrajinsko-ruské vztahy. PRAHA Ruská Černomořská flotila kotvící v Sevastopolu, je mnohem skromnější neţ její „sestry“ jinde ve světě. „Je omezena operačním radiem v Černém moři. Nemŧţe se srovnávat s Baltskou či Tichomořskou flotilou Ruska. Je to základna spíše regionálního významu,“ popisuje LN Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu české armády. Souţití Kyjeva s Moskvou však přístav ovlivňuje významně. Po pádu Sovětského svazu a vzniku nezávislých republik bylo nutné Černomořskou flotilu z dob studené války rozdělit na ukrajinskou a ruskou část. Obě země našly modus vivendi aţ v roce 1997, kdy uzavřely dŧleţité smlouvy: o parametrech rozdělení černomořského loďstva a o podmínkách pobytu ruských vojákŧ na území Ukrajiny. Součástí ujednání bylo také to, ţe na ruské základně nebudou jaderné zbraně.



Platnost dohod o vyuţití Krymu měla pŧvodně vypršet v roce 2017. Pouhé dva měsíce po zvolení prorusky orientovaného prezidenta Janukovyče v roce 2010 však došlo k posunu. Prezident se v dubnu dohodl se svým ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem a pronájem ruské základny prodlouţil do roku 2042. Za roční pronájem platí Moskva Ukrajině 100 milionŧ dolarŧ. Ukrajinci mají dále nárok na slevy při dodávkách ruského plynu. Vpřípadě, ţe jeho cena podle kontraktu mezi ukrajinským Naftohazem a ruským energetickým gigantem Gazpromem přesáhne 300 dolarŧ za kubík, mohou Ukrajinci uplatnit slevu aţ 100 USD za kubický metr. Smlouva z počátku Janukovyčova prezidentování na desítky let zablokovala debatu o členství Ukrajiny v NATO. Členským státem Severoatlantické aliance se totiţ nemŧţe stát země, na jejímţ území pobývají cizí armády. Vyhrocená situace na Krymu a obava z dezintegrace země však blokuje i případná obnovená vyjednávání o vstupu země do EU. „Pro angaţmá Ruska vidím dva dŧvody. Jednak Rusko Ukrajině znemoţnilo evropské aspirace. Za další se pak do sporu promítla i snaha ruského prezidenta Vladimira Putina upevnit si PR na domácí pŧdě,“ řekl Lidovým novinám Jan Šír z katedry ruských a východoevropských studií praţské Fakulty sociálních věd UK. Podle něj však zatím není navyšování početního stavu ruských vojákŧ na Krymu z pohledu mezivládních dohod mimořádné. Na základně totiţ mŧţe být umístěno aţ 25 tisíc muţŧ a ţen ve zbrani. Aţ do minulého týdne tato kapacita nebyla naplněná. „Situace je natolik vyhrocená, ţe si Moskva spíše počká na nějaký protiruský či protiţidovský pogrom, který bude případný vstup ruských vojsk na Ukrajinu legitimizovat a z Putina učiní zachránce,“ uvaţuje Šír. Komentáře čtěte na stranách 8 a 9 Foto popis| Ruská válečná loď v sevastopolských vodách. Za pronájem přístavu Moskva platí Ukrajině ročně 100 milionŧ dolarŧ. Foto autor| FOTO REUTERS

Vzdělání je potřeba i v in-storu 3.3.2014

Marketing & Media

str. 28

Extra

Studenti se práci v oboru učí nejen během předmětu, ale i účastí na soutěţi. Do standardního výukového programu se na vysokých školách a ve vzdělávacích organizacích snaţí dlouhodobě zapojit i firmy a agentury, které se zabývají problematikou in-store komunikace. Dlouhodobý projekt spolupráce se zástupci a studenty vysokých škol realizuje také středoevropská pobočka světové asociace POPAI. Dŧleţitá je práce na reálných projektech Ta uţ několik let pořádá přednášky na Vysoké škole ekonomické v Praze, Fakultě mezinárodních vztahŧ, katedrách komerčních komunikací a obchodního podnikání, a na Fakultě podnikohospodářské, katedře marketingu. Zde se od zimního semestru připravuje rozšíření tématu v nově vznikajícím předmětu shopper marketing. Zároveň v minulosti proběhly iniciační přednášky například na Vysoké škole ekonomie a managementu Praha, Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Mendelově univerzitě v Brně, Vysoké škole báňské v Ostravě nebo na Vysoké škole Cyrila a Metoda v Trnavě. V loňském roce byly zahájeny přednášky na téma „POP - In-store marketingová komunikace“, které byly zařazeny do výukového programu na Fakultě sociálních věd (Katedra marketingové komunikace a public relations) Univerzity Karlovy v Praze. Předmět se skládá z dvanácti výukových modulŧ včetně terénního výzkumu a závěrečné atestace. Výukové moduly zahrnují např. základní teoretické souvislosti a východiska marketingové komunikace v místě prodeje, principy práce s reklamou v místě prodeje, zpŧsoby a metody vyhodnocování efektivity, vývojové trendy v in-store komunikaci, základy digitální a smyslové komunikace v místě prodeje a další. Škola hrou aneb soutěţte a něčemu se přiučíte



Součástí programu spolupráce se školami je také soutěţ POPAI Student Award. Sdruţení ji pořádá uţ osm let pro studenty vysokých i středních škol se specializací na grafický design a marketingovou komunikaci. Studenti soutěţí o nejlepší návrhy projektŧ v místě prodeje podle reálných zadání (briefŧ) od konkrétních zadavatelŧ - partnerŧ soutěţe. Jde o 3D designérské a grafické 2D návrhy POP materiálŧ a také návrhy komplexní podlinkové komunikační kampaně se zaměřením na POP média. V prŧběhu projektu organizuje POPAI setkání studentŧ se zadavateli reklamy i výrobci POP. Předmětem setkání jsou interaktivní diskuse nad vybranými soutěţními návrhy uplynulého ročníku, které jsou komentovány z pohledu odborníkŧ pro design, výrobu a z pohledu zadavatele reklamy s cílem přiblíţit studentŧm jejich názory na realizovatelnost návrhŧ z hlediska celkového pojetí, zvolených materiálŧ, výrobních technologií, úrovně designu apod. * text Tereza Vondráková, s vyuţitím materiálŧ POPAI Foto popis|

ODS má od března novou mluvčí 3.3.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 ODS

Politici voličům

Novou tiskovou mluvčí ODS se od 1. března 2014 stala Jana Havelková. Jana Havelková v posledních pěti letech pracovala jako vedoucí protokolu kanceláře primátora na Magistrátu hlavního města Prahy. Absolvovala mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a v současné době dokončuje studium francouzštiny na Filozofické fakultě. Je dlouholetou aktivní členkou ODS. Dosavadní tiskový mluvčí Jiří Sochor zŧstává i nadále ve funkci zástupce vedoucího mediální sekce.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1410&clanek=305939

Videohry jsou největší kulturní export Česka, tvrdí odborník 4.3.2014

bleskove.centrum.cz

str. 00

Magazín

Kdy se v Československu objevily první počítačové hry a jak je ovlivnila komunistická propaganda? Rozhovor – Počítačové hry, resp. videohry jiţ dávno nepatří Rozhovor - Počítačové hry, resp. videohry jiţ dávno nepatří mezi kuriózní zábavu asociálních podivínŧ a počítačových nadšencŧ. V posledních letech se z nich stala lukrativní oblast zábavního prŧmyslu, ve které se točí miliardy dolarŧ ročně. Jen pro představu, páté pokračování hry GTA utrţilo za první tři dny prodeje miliardu dolarŧ. Slavný Avatar reţiséra Jamese Camerona dosáhl této částky za 17 dní. Zvučné jméno v herním prŧmyslu mají i čeští vývojáři, kteří na sebe výrazně upozornili koncem letošního února. Praţští Warhorse Studios momentálně pracují na středověké hře Kingdom Come: Deliverance, na jejíţ vývoj vybrali od fanouškŧ díky kampani na Kickstarteru přes 36 milionŧ korun. "Je to zaslouţený úspěch," tvrdí Jaroslav Švelch z Fakulty sociálních věd UK, který se věnuje výzkumu a historii počítačových her. V rozhovoru pro Aktuálně.cz poodhalil, jak vypadaly herní počátky v socialistickém Československu a proč povaţuje tvorbu českých vývojářŧ za kulturní export České republiky. Aktuálně.cz: Kdy se v Československu objevily první počítačové hry a jakou cestou se k nim hráči dostávali? Jaroslav Švelch: Počátky herní kultury v Československu byly velmi sloţité, protoţe zde neexistoval ţádný trh s hardwarem ani softwarem. Hry se sem dostávaly v pirátských kopiích přes Polsko či Jugoslávii a poté se velmi rychle šířily, lidi si je nahrávali z kazety na kazetu. Na konci osmdesátých let bylo zpoţdění mezi západní herní Plné znění zpráv


komunitou a tou československou jiţ velmi malé. Trvalo pouze několik týdnŧ neţ se hra, která vyšla třeba v Anglii, objevila v tuzemské "výměnné síti", jak se tehdy říkalo šedému a černému trhu s hrami v Československu. A.cz: Fungovala v socialistickém Československu pŧvodní tvorba her? V osmdesátých letech se zde vyvíjely hry pro osmibitové počítače, a to čistě na amatérské úrovni, protoţe se nějak dále prodávat nedaly. To ale neznamená, ţe by tu nevznikaly zajímavé tituly. Naopak. Většinou šlo o vývojáře, kteří se chtěli před ostatními předvést, ţe to umí, nebo chtěli jen pobavit kamarády. Nejrozšířenějším ţánrem byly takzvané textovky, které tvořily více neţ polovinu herní produkce v Československu do roku 1989. A.cz: Měly tehdejší počítačové hry nějaký politický podtext? Několik aktivistických her se vyjadřovalo k politickému dění a představovaly určitý protest proti totalitnímu reţimu. Za všechny jmenujme hru Indiana Jones na Václavském náměstí, ve které musí Jones utéct na ruzyňské letiště během nepokojŧ v rámci Palachova týdne. Pronásledují ho lidové milice a příslušníci veřejné bezpečnosti, které Jones při svém útěku brutálně masakruje. Hra tak s vyuţitím satiry kritizuje tehdejší reţim. Pŧvodní československé hry propaganda vŧbec nezasáhla. Naopak, tvŧrci "protireţimních" her zŧstávali z pochopitelných dŧvodŧ v anonymitě. A.cz: Jak moc vyuţívají současné akční "střílečky" typu Battlefield či Call of Duty ve svém obsahu politickou propagandu? Oficiálně nejde o hry, které by podporovala americká armáda. V minulosti vznikly tituly, které byly přímo sponzorované US Army a vyvíjeny jako prostředek k rekrutování nových vojákŧ. Na druhou stranu je zřejmé, ţe ve hrách jako Battlefield či Call of Duty se odráţí militaristické vidění světa a je v nich uplatňována ideologie, podle které "je třeba někam přijít a tam udělat pořádek". Propaganda to tedy v určitém směru je, i kdyţ ne přímo placená. A.cz: Kdyţ se podíváme na dnešní hry vyvíjené v Česku, lze u nich najít společné prvky a povaţovat je třeba za určitý export české kultury? Hry povaţuji za největší kulturní export České republiky. Před pár lety jsem navštívil Spojené státy v době, kdy vycházela Mafia II. Kdyţ jsem chodil po městě, viděl jsem na kaţdé druhé autobusové zastávce reklamu právě na tuto hru. Málokdo tam asi věděl, ţe pochází z České republiky, ale je to prostě český export. Většina her nenese typické rysy české kultury, vývoj her je dnes poměrně globalizovaná záleţitost. Na druhou stranu některé oceňované tituly brněnského studia Amanita Design přímo navazují na tradici českého, resp. československého animovaného filmu. Pro středo- a východoevropskou tvorbu je typická orientace na pokročilé hráče, coţ je dáno faktem, ţe hry byly dlouhou dobu subkulturním fenoménem. Například velmi úspěšná česká hra ArmA proslula velkým dŧrazem na detail a nabízí mimořádně realistickou simulaci vojenského boje. A.cz: Přestoţe ve světě patří hry mezi nejvýdělečnější segment zábavního prŧmyslu, v Česku jsou pořád brány jako určitá kuriozita a zábava pro děti. Proč? Během devadesátých let se nedostaly do mainstreamu, nepočítalo se s nimi jako se součástí zábavního prŧmyslu a ani se nereflektovaly v médiích. Trh s hrami a obecně se softwarem se v porevolučním Československu etabloval velmi pozvolna. Nadnárodní společnosti jako Sony, Nintendo a Microsoft zaspaly a nevěnovaly středoevropským trhŧm velkou pozornost, takţe se zde víc dařilo hraní na počítači, které bylo určeno specializovanější skupině hráčŧ. A.cz: Jaký vliv na to mělo softwarové pirátství, které tu bylo v 90. letech velmi rozšířené? Rozhodně to k tomu přispělo a byl to jeden z dŧvodŧ opatrnosti západních firem rozjíţdět ve střední Evropě větší finanční operace. V dnešní době je pirátství v Česku na evropském standardu a je niţší neţ v zemích jiţní Evropy.



A.cz: Velkou událostí uplynulých týdnŧ je úspěch české firmy Warhorse Studios, která na Kickstarteru vybrala pro svoji připravovanou hru o husitech přes milion liber. Překvapil vás podobný úspěch? Nedá se říct, ţe by mě překvapil - úspěch je to zaslouţený. Warhorse tvoří jednotlivci, kteří pracovali na velmi úspěšných titulech, které se prosadily i v zahraničí. Na trhu zároveň dochází k určité renesanci takto komplexních RPG her, které vyvolávají u velkých skupin hráčŧ pozitivní ohlas. Na druhou stranu šlo určitým zpŧsobem o otestování poptávky. Investice do vývoje takto náročné hry se totiţ pohybují v desítkách milionŧ dolarŧ. A.cz: Počítačové hry nejsou jen velký byznys, ale nabízejí i příleţitost pro hráče vydělat si slušné peníze. Devatenáctiletý Aleš Kněţínek si hraním League of Legends vydělá jako prvoligový fotbalista, kvŧli hraní se dokonce odstěhoval do Švédska. Lze "pro gaming" v Česku vnímat jako kuriozitu, nebo jiţ jako trend, se kterým se budeme setkávat častěji? Je to určitě trend jako všude na světě. V České republice je problém v nedostatku kapitálu, protoţe sponzoři nejsou na rozdíl od USA nebo Jiţní Koreje příliš ochotní investovat do gamingu peníze. Proto jde stále o marginálnější záleţitost s velkým potenciálem a lze očekávat, ţe v budoucnu poroste zájem jak ze strany hráčŧ, tak sponzorŧ. A.cz: Povaţujete videohry za určitou formu umění? Sama definice umění je velmi sloţitá. Osobně zastávám názor, ţe hry jako médium jsou umění zrovna tak jako film či hudba. Pracují totiţ se stejnými výrazovými prostředky jako film, a dokonce přidávají něco navíc. Jejich potenciál se zatím nenaplňuje v takové míře, ale to je spíš otázka času.

URL| http://magazin.aktualne.cz/svelch-hry-jsou-nejvetsi-kulturni-export-ceskerepubliky/r~8398882ca2d911e3b7290025900fea04/

Vladimír Putin nařídil po vojenských manévrech na Krymu staţení armády do základen 4.3.2014

ČRo Regina

str. 01

09:00 Zprávy

Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Ruský prezident Vladimír Putin nařídil po vojenských manévrech na Krymu staţení armády do základen. Podle ukrajinských zdrojŧ ale Rusko soustřeďuje vojenskou techniku poblíţ západní hranice s Ukrajinou. Vývoj v západním okruhu sleduje náš moskevský zpravodaj Martin Dorazín. Martin DORAZÍN, redaktor -------------------Prezident Vladimír Putin prostřednictvím svého mluvčího Dmitrije Peskova oznámil, ţe po skončení vojenských manévrŧ na polygonu Kyrilovski v leningradské oblasti, tedy na severu evropské části Ruska nařídil staţení armády do míst její stálé dislokace. Jednotky také zrušily nácvik výsadku v týlu nepřítele kvŧli špatnému počasí, které na severu Evropské části Ruska panuje. Byla tam údajně vánice. Nicméně, představitel ruské federace v OSN Vitalij Čurkin potvrdil, ţe Rusko mŧţe zvýšit počet svých vojákŧ na Krymu aţ na 25 tisíc muţŧ. V současné době by tam mělo být asi 16 tisíc vojákŧ, coţ prý podle něj odpovídá dohodě o základní černomořské flotily v Sevastopolu. Nicméně, pohraniční sluţba Ukrajiny informovala o tom, ţe za, tedy ukrajinsko-ruskou hranicí se koncentruje ruská vojenská technika. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Ruská okupace Krymu ale pokračuje. Ruští vojáci uţ obsadili i trajektový terminál na ukrajinské straně Kerčského prŧlivu. Na Krym tak proudí další ruské posily. Napětí neklesá ani na ruskojazyčném východě a jihu Ukrajiny. Ruské jednotky přitom uţ kontrolují téměř celý Krymský poloostrov. Ukrajinské základny, které ještě Plné znění zpráv


nesloţily zbraně, obklíčili. Zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš v našem ranním vysílání řekl, ţe situace přímo na místě je zatím klidná a k ţádné střelbě zatím nedošlo. Robert MIKOLÁŠ, redaktor -------------------Jinak ruští vojáci, respektive vojáci, kteří mají uniformy bez jakýchkoliv označení /nesrozumitelné/, ale nikdo nepochybuje o tom, ţe jsou to příslušníci vojsk ruské federace, tak stojí před základnami velmi sebevědomě, ale nepokusili se o ţádnou akci,. Jinak, někteří i ukrajinští námořníci dali dost nahlas najevo, ţe se v případě nějakého útoku budou bránit. To se týká hlavně námořníkŧ v městě Feodosija na východě Krymu, Krymského poloostrova. Dokonce tam odletěl krymský premiér Sergej Axenov vyjednávat s ukrajinskými námořníky. Ti ale odmítli sloţit zbraně. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------V současnosti na poloostrově operuje asi 16 tisíc vojákŧ. Podle ruského zástupce v OSN Vitalije Čurkina mŧţe Rusko tento počet zvýšit aţ na 25 tisíc muţŧ, a to na základě dohody o černomořské základně v Sevastopolu. Emil Suljemanov z Katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v našem ranním vysílání připomněl, ţe kromě okupace existuje jako další scénář pro Krym referendum o připojení k Rusku. Robert MIKOLÁŠ, redaktor -------------------Moskva nejspíš má v zájmu udělat z Krymu jakýsi satelit typu /nesrozumitelné/. Nejsem si úplně jistý a myslím si, ţe o bude hodně záleţet právě na reakcích mezinárodního společenství, jakým zpŧsobem. Se to nějak formalizuje, čili teď se jedná o to, jestli Rusové tomu dají takový ten formální ráz, jestli referendum o Krymu, na kterém se nejspíš rozhodne o připojení k Rusku. Já se obávám, ţe v dohledné době nejspíš, protoţe se jedná o velmi prestiţní záleţitost pro prezidenta Ruska Putina, ţe se Rusové z Krymu nestáhnou. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Spojené státy kvŧli ruské vojenské akci na Ukrajině ukončí veškerou vojenskou a hospodářskou spolupráci s Moskvou. Podle pentagonu se zmrazení vojenské kooperace týká například společných vojenských cvičení. Senát zároveň plánuje schválit hospodářskou pomoc Ukrajině a sankce pro vysoce postavené Rusy a Ukrajince, kteří spolupracují na intervenci na Krymu. Česko teď nebude podle premiéra Bohuslava Sobotky z ČSSD přijímat ţádné jednostranné sankce vŧči Rusku. Ekonomické sankce by poškodily jak občany Ruska, tak Evropy, řekl to v České televizi. Pokud by se Česko připojilo k nějaké formě postihŧ vŧči Rusku, muselo by se tak podle Sobotky stát jen ve spolupráci se Severoatlantickou aliancí a Evropskou unií. Bohuslav SOBOTKA, premiér /ČSSD/ -------------------Já osobně se ale nedomnívám, ţe by hospodářské sankce mohly přinést něco dobrého pro pracovní místa tady u nás v České republice. Martin MATĚJKA, moderátor -------------------Úřadující ukrajinský prezident Olexandr Turčinov nepodepíše kontroverzní rozhodnutí parlamentu zrušit jazykový zákon. Turčinov to prohlásil v reakci na protesty ruskojazyčné části ukrajinské populace. Jazykový zákon totiţ umoţňoval pouţívat ruštinu jako druhou úřední řeč bezmála v polovině země. Moskva zrušení zákona interpretovala jako zákaz pouţívání ruštiny na Ukrajině. Top na východě a jihu země vyvolalo nepokoje a následné obsazení Krymu ruskou armádou.

Východní regiony se bouří proti Kyjevu 4.3.2014

ČT 24

str. 05

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Neboli rétorika hodně podobná té, která zdŧvodňuje invazi na Krymu. K eventuální nezávislé krymské oblasti se chtějí připojit některá jihoukrajinská města, mezi nimi třeba Oděsa. Proruské demonstrace hlásí i města na východě země Charkov, Doněck. Martin MIKULE, redaktor -------------------Krym ovládli ruští vojáci. Velká východoukrajinská města proruští demonstranti. Nesouhlasí s novou vládou v Kyjevě a zpŧsobem, jakým byla dosazena. V Doněcku zaútočil dav radikálŧ na sídlo místní oblastní správy. Nelíbí se jim, ţe nové vedení vyměnilo místního gubernátora. K protestŧm se připojují i Rusové na jihu Ukrajiny. proruský demonstrant, Oděsa -------------------Podle nás to, co se stalo v Kyjevě, byl ozbrojený puč. Martin MIKULE, redaktor -------------------Mluví o strachu z neofašistických radikálŧ ze západu. Někteří z nich ale přitom sami útočí na stoupence Majdanu, kteří obsadili tamní úřady. Při nedávných násilných střetech v Charkově se mnozí z nich stali terčem surového lynčování. Někteří svědkové mluví o tom, ţe zvrhlé násilí vyvolávala podezřelá skupinka proruských účastníkŧ, kteří se úmyslně snaţili vyvolat davovou psychózu. Justyna KUCUKOVÁ, polská studentka, svědkyně událostí -------------------Bylo to velmi podezřelé. Organizoval to starosta. Pŧvodně to měla být pokojná akce, najednou se to ale zvrhlo ve velké násilí. Martin MIKULE, redaktor -------------------Ukrajinské vedení tvrdí, ţe vyvolávání těchto nepokojŧ je součástí strategie ruské invaze. Například tento muţ, který vyvěsil ruskou vlajku v Charkově, si přitom pořídil velkolepou fotku a pochlubil se s ní na ruské verzi Facebooku. Je to obyvatel Moskvy. Proti Putinově politice se ale hlasitě ozývají i ukrajinští oligarchové, včetně toho nejbohatšího Rinata Achmetova. A přestoţe se mnohým rusky mluvících Ukrajincŧm nová vláda v Kyjevě nezamlouvá, rozdělení země má jen velmi malou podporu. obyvatel Krymu -------------------My tu nechceme ţádnou vojenskou akci. Já nepotřebuju, aby mě někdo chránil. Martin MIKULE, redaktor -------------------Prezident Putin uţ nařídil vojákŧm, kteří se na západě Ruska účastnili manévrŧ, aby se vrátili na základny. Cvičení prý s děním na Ukrajině ani nesouviselo. Rusko stahuje své vojáky i z kerčského trajektového terminálu na Krymu. obyvatel Krymu -------------------Je chyba, ţe ruské jednotky odjíţdějí. Měly by tu zŧstat, aby tu udrţovaly klid. Martin MIKULE, redaktor -------------------Na Krymu ale mají ve skutečnosti ruští vojáci prakticky vše pod kontrolou. Pozorovatelé odhadují, ţe se jich tam pohybuje na 16 tisíc. Prezident Putin ale popřel, ţe by na poloostrově zasahovala armáda. Podle něj se jen o bezpečnost tamních obyvatel starají oddíly místní domobrany. Martin Mikule, Česká televize. Michal KUBAL, moderátor -------------------Teď uţ Kyjev, Václav Černohorský, dobrý večer. Václave, sleduje Kyjev vývoj na východě země, nikoliv na Krymu s obavami? Plné znění zpráv


Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Dobrý večer. Tak co se týče politické, politické vrstvy, tak samozřejmě oni se snaţí tu situaci nějakým zpŧsobem mírnit, vysílají zprávy o tom, ţe podporují jednotnou Ukrajinu, podporují Ukrajinu pro všechny, kteří v ní budou ţít, ale potřeba je ještě to zasadit do kontextu. Ty předchozí věci, například ta proklamovaná snaha o nezávislost Oděsy a těch dalších dvou měst, tak ta pochází v podstatě od jednoho zdroje. Jeden z poslancŧ krymského parlamentu řekl, ţe mu poslali tuto výzvu rŧzní představitelé těchto, těchto měst a i ty demonstrace, jak jsme slyšeli, byly většinou věcí, řekněme, extrémně radikálně naladěných lidí, maximálně tisícovek lidí v těch milionových městech, takţe je doopravdy nutné rozlišovat, jakým zpŧsobem doopravdy ta většina obyvatelstva se chce anebo by se chtěla připojit eventuálně k Rusku nebo má nějaké, řekněme, má větší náklonnost k Rusku. Michal KUBAL, moderátor -------------------Poprosím uţ jenom krátce, mluví se nějak o aktivních opatřeních proti eventuálnímu separatismu nebo se vláda naopak obává, ţe by mohla Moskvu právě tím vyprovokovat k akci? Václav ČERNOHORSKÝ, redaktor -------------------Tak samozřejmě ta vláda současná nemá určitě podporu všech lidí na východě Ukrajiny a nechává to uklidnění situace, té praktické části na těch lokálních autoritách, které jí většinou vyjadřují podporu, ať uţ jsou to starostové těch největších měst, Doněck, Charkov, například starosta Charkova dnes v podstatě nechal rozebrat ten proruský tábor u sochy Lenina a naopak vyzval účastníky Euromajdanu, aby nějakým zpŧsobem tento protest nekonfrontovali, takţe doopravdy se snaţí všichni tu situaci uklidnit tak, aby nezavdali příčinu k nějakým střetŧm a eventuální odpovědi Ruska. Michal KUBAL, moderátor -------------------Václav Černohorský, Kyjev, díky. A ve studiu Emil Souleimanov, politolog, dobrý večer. Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Dobrý večer. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jak vy vidíte reálnou šanci to, o čem mluvil Vladimir Putin, to znamená zásah nejenom na Krymu, ale i v těch přece jenom východních oblastech, kde je víc ruskojazyčného obyvatelstva? Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Je to jedno, je to jedna z variant, ale já si momentálně myslím, ţe to není asi tak úplně pravděpodobné vzhledem k tomu, ţe Putin nemá sociální základnu ve východních oblastech Ukrajiny. Podle všeho se jí snaţí nějakým zpŧsobem vybudovat. Kolegové a známí z východní Ukrajiny například hovoří o tom, ţe se v posledních dnech stěhují do jejich měst, do Charkova, Doněcku a dalších měst desítky Rusŧ ze samotného Ruska, kteří se snaţí nějakým zpŧsobem rozdmýchávat nepokoje v jejich městech, dávat najevo, ţe právě tyto východoukrajinská města jsou nakloněna k tomu, aby se stala součástí Ruské federace. V okamţiku, jak se ukáţe, ale to samozřejmě nesouvisí jenom s vnitropolitickými ukrajinskými faktory a taky s mezinárodněpolitickými faktory, pokud se ale ukáţe, ţe na východní Ukrajině existuje sociální základna, existuje dost velké mnoţství lidí, kteří by podporovali ruskou expanzi, ruský útok tímto směrem, tak si myslím, ţe by to moţná bylo pravděpodobné, ale samozřejmě to souvisí nebo záleţí tady na více faktorech. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jak na vás pŧsobil Vladimir Putin dneska v tom projevu, v té tiskové, respektive v tiskové konferenci? Byl to muţ, který ví, co dělá, nebo naopak muţ trošku zahnaný do kouta tou reakcí Západu? Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Plné znění zpráv


No, já si myslím, ţe spíš ta druhá varianta. Musím se přiznat k tomu, ţe spolu s kolegy uţ nějakou dobu se snaţíme pochopit, jestli ta Putinova anabáze na Ukrajině, jestli to je výsledek nějaké velice hluboce promyšlené politiky nebo spíše výsledek psychického stavu jednoho člověka, a sice ruského prezidenta. Já si myslím, ţe vzhledem k tomu, ţe se ukázalo na těch kádrech z toho vystoupení Putinova, ţe on je spíše nejistý, ţe trošku zakoktával, trošinku se cítil nějak, nějak jinak, neţ ho obvykle známe, tak si myslím, ţe asi byl trochu překvapen vývojem té situace. Michal KUBAL, moderátor -------------------A ta teorie o tom, ţe Vladimir Putin si uvědomoval, ţe tím, co se odehrálo v Kyjevě, ztratil tu vyšší kartu, tak se snaţil tímto získat lepší pozici pro vyjednávání o budoucnosti Ukrajiny, aby se s ním Západ a nová ukrajinská vláda bavila, myslíte si, ţe toto je reálné, nebo uţ je to opravdu překombinované? Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe v této situaci je reálné vše a podle toho, jakým zpŧsobem jedná Putin, jak na nás pŧsobí, do hlavy mu sice nevidíme, ale já mám takový dojem, ţe on asi bude rozhodovat spíše ad hoc podle toho, jak se bude vyvíjet situace, čili pokud mít pocit, ţe má na to, aby obsadil jiţní Ukrajinu, aby obsadil východní Ukrajinu, aby nějakým zpŧsobem diktoval svojí vŧli vládě v Kyjevu, respektive nějakým zpŧsobem to dotáhnout aţ do hlavního města Kyjevu, coţ je pravděpodobně jedna z moţností, tak se toho chopí. V okamţiku, jak ucítí, ţe přece jenom mezinárodní společenství hrozba sankce a tak dále, i ta samotná situace uvnitř Ukrajiny není taková, ţe by jí mohl vyuţít, ţe není moţné nějak přispět k eskalaci situace, aby toho vyuţil jako stabilizující síla, tak si myslím, ţe uţ se rozhodne pro nějaké minimalistické řešení. Michal KUBAL, moderátor -------------------Tak doufejme, ţe moţnost bé přece jenom nakonec převáţí. Emil Souleimanov, díky moc. Emil SOULEIMANOV, politolog, FSV UK -------------------Děkuju za pozvání.

Věra Rudolfová chystá další příběhy osobností 4.3.2014

Jihlavský deník str. 06 LENKA MAŠOVÁ

Publicistika

Na rozhlasovou reportáţ lidé začas zapomenou, kdyţ se k ní nemají moţnost vrátit jako ke knize, říká redaktorka rozhlasu v penzi Olešná – Dvaadevadesát medailonkŧ osobností vysočinské kulturní historie ve čtyřech knihách. To je dosavadní skóre někdejší redaktorky Českého rozhlasu v Brně, která v penzi tráví většinu roku na chalupě v Olešné u Nového Města na Moravě, Věry Rudolfové. A všechno napovídá tomu, ţe zajímavých lidí je v jejím oblíbeném kraji stále dost. Ostatně mnoho jich osobně poznala při svém sedmadvacetiletém pŧsobení v rozhlase, kdy točila reportáţe také na Vysočině. S jinými ji zase váţe přátelství a častá setkávání. * Připravujete pátou publikaci s medailonky zajímavých lidí, kteří se zapsali do vysočinského kulturního ţivota? V současné době jsem začala psát další kníţku s prozatímním názvem Kraj návratŧ i setrvání. Budou to opět medailonky osobností kulturního ţivota Vysočiny, především těch málo známých a zapomenutých. * Mŧţete některé jmenovat? Patří k nim například Elvíra Stárová, která ţila na konci devatenáctého století v Novém Městě na Moravě. Její lyrické básně napovídají, ţe mohla být nadějnou básnířkou. Psala rovněţ vtipné epigramy. Bohuţel předčasně zemřela v pouhých osmnácti letech. Pozornost bych ráda věnovala také básníkovi Volfgangu Flekovi, který patřil k přátelŧm grafika a malíře Karla Němce i bratrŧ Křičkových. Dále Jindřichu Ferencovi, který Plné znění zpráv


psal básně, divadelní hry a také komponoval. Zajímavou osobností byl rovněţ Jaroslav Havlíček, reţisér a herec spolku akademikŧ Horák. * Pamatujete i na ty, kteří se na Vysočině narodili, ale pak třeba ţili a tvořili jinde? Na výstavě v novoměstské Horácké galerii jsem poprvé uviděla obrazy malířky Marie Šimkové-Střiţíkové. Ta svoje dětství proţila ve Ţďáře nad Sázavou, pak pobývala a tvořila v Miloticích u Kyjova. Na Vysočinu se však často vracela. Jiţní Morava se stala druhým domovem také pro akademického malíře Rudolfa Gajdoše, rodáka z Měřína. Mluví se o něm jako o malíři Pálavy a Podluţí. Málokdo však ví, ţe rád jezdil do Sněţného, kde se setkával s přáteli malíři. V okolí tohoto městečka také nalézal inspiraci pro svou tvorbu. * A co zajímaví lidé, kteří vysočinskými rodáky nebyli? I v nové kníţce chci věnovat pozornost umělcŧm, kteří se sice na Vysočině nenarodili, ale měli k ní vřelý vztah. To platí například o akademickém malíři Otu Bubeníčkovi, básníkovi Františku Hrubínovi nebo malířce Marii Neubertové. Vysočinskou krajinu, především zimní, obdivoval také architekt Dušan Jurkovič. * Předpokládám, ţe ani pátou knihou nebude série medailonkŧ zajímavých osobností uzavřena… Je aţ neuvěřitelné, kolik na Horácku ţilo pozoruhodných osobností. Není tudíţ v silách jednoho člověka o všech napsat. Kdyţ to pŧjde, ráda bych ještě připomněla další, protoţe si to zaslouţí. Objevování je krásné a snad i zásluţné… * Je problém dát příběhy někdy dávno zemřelých osob dohromady? Dát jim formu a sehnat všechny potřebné informace? Je to časově náročná záleţitost. Pokud ten člověk ţije, je to samozřejmě mnohem jednodušší. Jedná-li se o osobu, která jiţ zemřela, je nutné shánět informace od pamětníkŧ a také kontaktovat ţijící příbuzné. A to je někdy skoro detektivní pátrání. V první knize medailonkŧ jsem čerpala především ze své rozhlasové práce, protoţe řadu lidí jsem měla moţnost poznat osobně. Při pokračování jsem pak psala i o těch, se kterými jsem se nikdy nesetkala. * Jak se příběhy autorizují, aby byla zachována jejich autentičnost? Vzpomínky příbuzných se přece mohou občas lišit… Mám zásadu, ţe pokud ţijí členové rodiny, příběh jim předem dávám číst. Člověk se samozřejmě mŧţe při nejlepší vŧli splést v datu narození nebo v čemkoliv jiném. U osobností, kdy je obtíţné dohledat jejich příbuzné, je to o něco horší. To se pak často obracím na muzea a galerie, abych údaje o člověku mohla dát dohromady tak, aby byly co nejpřesnější. A ţe by se členové rodiny nemohli ve svých vzpomínkách na slavného příbuzného shodnout, to se mi zatím naštěstí ještě nestalo. * Trvá dlouho zmapovat ţivot umělce? U osobností, které jsem potkala při své práci, to bylo jednoznačně lehčí a také to trvalo kratší dobu. Některé natočené záběry jsem si totiţ přepsala „do zásoby“ a vlastním spoustu materiálŧ, které jsem nikdy nevyuţila. Při shánění rodinných příslušníkŧ zemřelých umělcŧ to bylo často sloţitější. Někdy jsem se vyloţeně spoléhala na náhodu, telefonovala jsem třeba podle jmen v seznamu a ptala se, jestli s tím člověkem náhodou nebyli v příbuzenském vztahu. Občas jsem měla štěstí a náhoda vyšla. * Po dvou knihách o osobnostech jste se v roce 2007 pustila do Kosinkovy ţďárské kroniky s podtitulem Ţďár nad Sázavou v letech 1900-1945. Předlohou jí byla skutečná kronika ţďárského výtvarníka, fotografa a také plochodráţního jezdce Josefa Kosinky (1908-1983). Jak jste se k této práci dostala? Prostřednictvím pana doktora Zdeňka Vyhlídala jsem se seznámila s paní Věrou Horákovou, coţ je dcera ţďárského malíře, kniţního ilustrátora a také automobilového a motocyklového závodníka Josefa Kosinky. V roce 2008 uplynulo od jeho narození sto let. Tento pán napsal krásnou rodinnou kroniku, která však není jenom kronikou rodiny Kosinkovy, ale prakticky i celého Ţďáru. Mapuje místní události od přelomu 18. a 19. století aţ do roku 1945. Ty jsou doprovázeny nádhernými perokresbami a barevnými ilustracemi ze Ţďáru. Paní Horáková mě tehdy poţádala, abych kroniku upravila tak, aby mohla vyjít kniţně. Plné znění zpráv


* A stala se pak součástí řady ţďárských domácností… Byla ta práce hodně odlišná od předchozích medailonkŧ? Byla dost náročná, ale krásná. Spolupracovala jsem s Kosinkovou dcerou, paní Věrou Horákovou, a vybrala jsem čtenářsky nejzajímavější události. Zápisy Josefa Kosinky jsou propojeny i s děním ve městě i republice. Někdy mi bylo líto, ţe jsem musela v kronice krátit, například pasáţe věnované motocyklovému sportu. Také výběr ilustrací byl vzhledem k jejich mnoţství náročný. * Co vás na Kosinkových zápisech upoutalo nejvíce? Asi si mě nejvíce získal, kdyţ vzpomínal, jak před druhou světovou válkou narukoval na vojnu na jiţní Moravu. Napsal, ţe v rovinaté jihomoravské krajině mu bylo teskno po Vysočině. * Po ţďárské kronice jste se opět vrátila zpět k osobnostem a sepsala Kraj návratŧ a inspirace… Na té kníţce jsem pracovala téměř tři roky. Hledání stop po některých osobnostech bylo velmi náročné a zdlouhavé. Dlouho jsem například pátrala po rodině architekta Stanislava Sochora, který se narodil v Hodíškově. V roce 1920 se stal přednostou Státního památkového úřadu v Brně, pŧsobil také v brněnském uměleckoprŧmyslovém muzeu. Ve zmíněných institucích jsem však bohuţel ţádné adresy nenašla. Nezbylo mi nic jiného neţ prolistovat brněnský telefonní seznam a volat všem Sochorŧm, kteří v něm byli uvedeni. Nebylo jich málo. Ale nakonec se mi skutečně podařilo najít dceru architekta Sochora. Hodně mi o něm vyprávěla, mohla jsem si také přečíst dopisy, které si psal s přáteli. Patřil mezi ně i Josef Broţ, jeho bývalý profesor na novoměstské reálce. A tak jsem získala i mnoho cenných informací o tomto výtvarníkovi a národopisném pracovníkovi. * Někteří nejbliţší příbuzní oněch zesnulých umělcŧ však uţ také neţijí, takţe pátrání po ţivotních peripetiích osobností muselo být hodně komplikované, ne? Uvedu příklad, který souvisí se spisovatelem a historikem Karlem Kallábem, autorem Pověstí hradŧ moravských a slezských i jiných publikací. Dozvěděla jsem se, ţe v Brně ţije jeho dcera a získala jsem její adresu. Paní Lada Kallábová však dlouho na dopis neodpovídala. Asi po pŧl roce mi telefonovala neznámá ţena, která se představila jako vnučka Karla Kallába. Dozvěděla jsem se od ní smutnou zprávu, ţe její teta zemřela. Kdyţ paní Eva prohlíţela tetinu pozŧstalost, našla i mŧj dopis. V souvislosti s ním mi prozradila, ţe v pozŧstalosti jsou i nějaké dokumenty, které se týkají jejího dědečka, a nechala mě do nich nahlédnout. * A pak přišly čtvrté medailonky a chystají se páté… Moje dcery v této souvislosti tvrdí, ţe hledání zajímavých osobností z Vysočiny je nekonečný příběh. V podstatě mají pravdu. A psát o osobnostech, které ovlivnily kulturní a umělecký ţivot na Novoměstsku a Ţďársku, je navíc velmi zajímavé. * V penzi máte na psaní více času neţ při práci v rozhlase. Co bylo vlastně vaším prvním spisovatelským počinem? Kníţka Osudu navzdory z roku 2000 o moravských sportovcích, kteří získali medaile na paralympiádě v Atlantě. Jako rozhlasová redaktorka jsem mohla jejich úspěchy sledovat na vlastní oči. Ale s některými z nich jsem se poznala uţ dříve. V Českém rozhlase Brno jsem totiţ připravovala také pořad Doteky naděje, který byl určený především pro zdravotně postiţené posluchače. Od roku 2000 jsem rovněţ členkou redakční rady časopisu Vozíčkář, se kterým stále spolupracuji. * Jaký kniha vyvolala ohlas? Myslím, ţe velký. A nejenom mezi zdravotně postiţenými. Osudy handicapovaných vrcholových sportovcŧ, kteří Českou republiku reprezentovali na paralympiádě, vzbudily zájem. Tito lidé totiţ dokázali nejlépe, co zmŧţe silná vŧle a vytrvalost proti handicapu. * V roce 2002 vydalo Horácké muzeum publikaci Město mého srdce, která byla věnovaná osobnostem Nového Města na Moravě a pak uţ nastala „éra“ medailonkŧ. Kdy jste v sobě objevila spisovatelské ambice? Plné znění zpráv


Moje ambice? Vyplynulo to tak nějak z mé novinářské praxe. Chtěla jsem, aby se o těch osobnostech dozvědělo více lidí, neţ kolik by mohla oslovit rozhlasová reportáţ. Na tu lidé začas zapomenou, protoţe se k ní nemají moţnost vrátit jako například ke knize. *** Věra Rudolfová – narodila se v roce 1942 ve Vsetíně – absolvovala Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde promovala v roce 1969 – 27 let pracovala jako redaktorka v Československém a později Českém rozhlase Brno – se svojí prvotinou Osudu navzdory, zaměřenou na ţivotní příběhy paralympionikŧ, si počkala aţ do roku 2000. Rok před tím odešla do penze. – v roce 2005 vydala knihu Kraj věčných návratŧ, která je věnována osobnostem Vysočiny na poli kultury a jeţ se setkala s velkým zájmem veřejnosti – v roce 2006 následovalo pokračování medailonkŧ osobností s názvem Kraj návratŧ a setkání – třetím svazkem se stal Kraj návratŧ a inspirace a čtvrtým koncem minulého roku Kraj návratŧ a vzpomínek – kniţně upravila rovněţ Kosinkovu ţďárskou kroniku – bydlí v Brně, ale většinu roku tráví na chalupě v Olešné u Nového Města na Moravě – má dvě dcery a dvě vnučky Kosinkova kronika není jenom kronikou rodiny Kosinkovy, ale prakticky i celého Ţďáru. Mapuje místní události od přelomu 18. a 19. století aţ do roku 1945. Foto popis| SHÁNĚNÍ INFORMACÍ. K téměř detektivnímu pátrání přirovnává Věra Rudolfová sběr informací o některých jiţ zemřelých a pozapomenutých, přesto však velice zajímavých lidech. Foto autor| Foto: Antonín Kanta Region| Vysočina Stejná zpráva vyšla také v dalších 4 titulech.

Rozpad ne. Moskvě by velmi vyhovovala forma "protektorátů" 4.3.2014

tyden.cz

str. 00 ČTK

Rusko a okolí

Ukrajina se nerozpadne, ale některé její části bude společně s Kyjevem spravovat i Moskva. Takovou variantu vyústění současné krize, během níţ Rusko obsadilo ukrajinský Krym, má za pravděpodobnou politický geograf Michael Romancov. Západní státy si podle něj na současné problémy zadělaly tím, ţe ignorovaly kroky Ruska z posledních let. Ukrajina se nerozpadne, ale některé její části bude společně s Kyjevem spravovat i Moskva. Takovou variantu vyústění současné krize, během níţ Rusko obsadilo ukrajinský Krym, má za pravděpodobnou politický geograf Michael Romancov. Západní státy si podle něj na současné problémy zadělaly tím, ţe ignorovaly kroky Ruska z posledních let. Anketa: Obáváte se, ţe by kvŧli konfliktu mezi Moskvou a (zatím nelegitimní) vládou v Kyjevě o Krym a východ Ukrajiny mohla propuknout mezi oběma zeměmi válka? Ano. 33% Ne. 33% Je mi to jedno. 33% "Já si myslím, ţe ta perspektiva (zachování Ukrajiny) je ještě pořád poměrně solidní, protoţe neexistuje ţádný otevřený, alespoň prostřednictvím sdělovacích prostředkŧ viditelný názor, ţe by se Ukrajina měla rozdělit," řekl Romancov s tím, ţe se takto zatím nevyjádřil ani ruský prezident Vladimir Putin. Plné znění zpráv


Za daleko pravděpodobnější povaţuje variantu, ţe se Rusko pokusí se západními státy dohodnout na určité formě společné správy částí Ukrajiny, primárně Krymu. "Já si umím představit takovou autonomizaci Krymu, ţe by se de facto z Ukrajiny stala konfederace tvořená Ukrajinou a Krymem nebo to, čemu se říká kondominium, to znamená společná správa nějakého území," uvedl také Romancov, podle něhoţ by se rusko-ukrajinská správa Krymu mohla opírat o garance mezinárodního společenství. I kdyţ takovou moţnost zatím Evropská unie, Spojené státy i Kyjev odmítají, neznamená to, ţe se na tom po moţném několikaměsíčním obsazení Krymu ruskými vojáky nedomluví. Moskva by si podle Romancova mohla dát pro staţení svých jednotek podmínku právě širší autonomie Krymu nebo jeho společné správy. Do budoucna by přitom podobný reţim mohl fungovat i na východě země, který je většinově proruský. Zda bude krize dále eskalovat a mohla by se dotknout i dodávek ruské ropy a plynu do evropských zemí, je podle Romancova velmi sloţité předvídat. "Ruská nevýhoda je, ţe tuhletu krizi vyprovokovali v okamţiku, kdy nemrzne," uvedl však k takové moţnosti. Evropské země mají podle něj poměrně solidní zásoby pohonných hmot a navíc končí celkem mírná zima, coţ v tomto ohledu ruskou pozici oslabuje. Pokud jde o páky západních zemí vŧči Rusku, má politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy za to, ţe i případné pozastavení rozhovorŧ o vízové liberalizaci s Moskvou by mohlo mít ve střednědobém, ale zejména dlouhodobém horizontu významný dopad. Tváří tvář ruským vojákŧm na Krymu se ale takové opatření nemusí zdát jako silná páka, připouští. Z historických paralel vidí Romancov tu nejbliţší v německém připojení Rakouska v roce 1938, po němţ nacistický vŧdce Adolf Hitler pokračoval v zabírání dalších území. "Kdyţ projde Krym, pak mŧţeme uvaţovat o tom, ţe projde i východní Ukrajina," poznamenal. "Západní státy si zaloţily na problém... tím, ţe ignorovaly všechno, co Rusko posledních pět let dělá. Kdyţ se předělala ruská vojenská doktrína, jednoznačně bylo řečeno, ţe NATO a jeho zpŧsob chování je protivník. Na to okamţitě měla přijít reakce, a ţádná reakce na to nepřišla," dodal politický geograf.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/rozpad-ne-moskve-by-velmi-vyhovovala-formaprotektoratu_300126.html

Za výbuch plynu v Divadelní trest nepadne, viník zemřel 5.3.2014

aktualne.cz

str. 00

Praha

Stavbyvedoucí nedodrţel správnou technologii při budování plynovodu a vodovodu. Praha - Za loňský výbuch plynu v praţské Divadelní ulici nebude nikdo potrestán. Praha - Za loňský výbuch plynu v praţské Divadelní ulici nebude nikdo potrestán. Zpŧsobilo jej porušení technických norem v 70. letech minulého století. Viník, stavbyvedoucí bývalého podniku Středočeské plynárny, jiţ před delší dobou zemřel, řekl policejní vyšetřovatel poţárŧ a výbuchŧ na území hlavního města Petr Jirout. Dodal, ţe škodu zpŧsobenou explozí policie vyčíslila na 275 milionŧ korun. Exploze, kterou zapříčinil únik plynu, zranila loni v dubnu čtyři desítky lidí, z toho dva váţně. Poničila několik okolních domŧ či zaparkovaná auta. "Odpovědnému muţi, který měl v národním podniku Středočeské plynárny na starosti řízení stavby v Divadelní ulici, by dnes kvŧli spáchání trestného činu obecného ohroţení z nedbalosti hrozilo dva aţ osm let vězení," uvedl Jirout.



Při stavbě, kterou podnik zahájil v květnu roku 1977 a zkolaudována byla v roce 1980, prý viník porušil normy a stavební dokumentaci při kříţení produktovodŧ, jeţ vedou plyn a elektřinu. Místo toho, aby mezi nimi zachoval předepsanou vzdálenost, nechal je poloţit přímo na sebe. Trubka, kterou vedl plyn, tak pod vozovkou v Divadelní ulici u křiţovatky s Krocínovou pŧsobila na elektrické kabely, coţ po čase zapříčinilo poškození izolace a zkrat. Při zkratu vznikl elektrický oblouk, který plynové potrubí propálil. "Následkem toho došlo k úniku plynu, který se postupně hromadil v podloţí. Shodou okolností se zemí dostal do objektu Divadelní 5, kde došlo k iniciaci," popsal vyšetřovatel. Podle něj v tomto případě jednoznačně selhal lidský faktor. "Za většinu poţárŧ a výbuchŧ v Praze mohou fatální chyby jednotlivcŧ. Člověk buď nezná, co by měl znát, nebo si chce něco ulehčit," řekl. Doplnil, ţe revizní firmy, které u produktovodŧ prováděly pravidelné revizní kontroly, nijak nepochybily, protoţe porušení norem neměly před samotným únikem plynu moţnost odhalit. Praţská plynárenská proto začala po výbuchu nad rámec předepsaných předpisŧ s pravidelnou odorizací, při které se do plynu přidá dvojnásobná pachová látka, aby byl případný únik snáz poznatelný. "Poslední byla před letošní topnou sezonou, další je plánována po jejím konci," řekl ČTK mluvčí firmy Miroslav Vránek. Společnost podle něj také pravidelně kontroluje těsnost potrubí pomocí detekčních vozŧ i pochŧzek zaměstnancŧ. Majitel chce nyní poškozenou budovu prodat Jirout upozornil, ţe v případu se přihlásilo 50 poškozených lidí, dalších 33 firem a deset pojišťoven. Protoţe policie prověřování výbuchu odloţila, o jejich nároku na odškodnění budou rozhodovat soudy v občanskoprávním řízení. Přestoţe exploze nastala loni 29. dubna, policisté mohli začít s ohledáním Divadelní ulice aţ v druhé polovině srpna, kdy to povolil statik. Následně několik měsícŧ čekali na znalecký posudek z řady oborŧ, mimo jiné ze stavebnictví, chemie či poţární ochrany. Čtyřpodlaţní budova, kterou výbuch nejvíce poškodil, patří leteckým dispečerŧm. Škody ale nahlásily i Filmová a televizní fakulta (FAMU), Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Akademie věd, které se nacházejí v jejím okolí. Řízení letového provozu chce svou administrativní budovu nyní prodat. Draţba by se měla konat 18. března a majitel podle dřívějšího vyjádření poţaduje za objekt minimálně 210 milionŧ korun.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/regiony/praha/za-vybuch-plynu-v-divadelni-si-obvineni-nikdonevyslechne/r~8cf59630a45511e3b3350025900fea04/

Protikuřácký zákon se vrací, s ním by měly přijít nekuřácké restaurace 5.3.2014

ct24.cz

str. 00 kat

Domácí

Praha - Nový ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) chce znovu prosadit návrh na úplný zákaz kouření v restauracích, který spadl před rokem pod stŧl. Zákon se přitom chystá předloţit v téměř totoţné podobě, v jaké ho navrhoval bývalý ministr Leoš Heger (TOP 09). Zákon počítá i s omezením prodeje cigaret. Česko je stále zemí s nejbenevolentnějšími protikuřáckými pravidly, a také jedinou, kde mohou fungovat i jen čistě kuřácké restaurace. O tom, jestli se v restauracích mŧţe kouřit, nebo ne, si podle současných pravidel mohou rozhodnout jejich majitelé sami. Rozhodnutí, jestli bude restaurace nebo kavárna nekuřácká, je tak dnes věcí podnikatelského záměru. Zatímco ve větších městech mají dnes uţ lidé na výběr, na venkově stále vítězí spíš kuřácké prostředí. Zákazem kouření v restauracích a barech ale navrhované změny nekončí. Zákon počítá i s omezením prodeje tabákových výrobkŧ, například by se uţ cigarety nedaly koupit v automatech. Plné znění zpráv


Aby byly povinně všechny restaurace nekuřácké, se zatím ţádnému z politikŧ nepodařilo prosadit. Současný ministr zdravotnictví to chce zkusit znovu, a to tak, ţe opráší návrh svého pravicového předchŧdce. "My jsme skoro celý zákon přijali za svŧj, předpokládáme, ţe protikuřácký zákon budeme předkládat s úplným zákazem kouření v restauracích. Bude ale hodně záleţet na diskuzi v Poslanecké sněmovně," řekl Němeček. Podporu má zákon i mezi jeho koaličními partnery. "Naši kolegové poslanci-kuřáci včetně mě jsou připraveni jít k úplnému zákazu kouření," řekl předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Naposledy zákon narazil loni v březnu, neshodla se na něm ani celá tehdejší koalice. Na vládu se pak kvŧli jejímu pádu ani nedostal. Jeden z nejčastějších argumentŧ proti zákonu bylo omezování vlastnických práv provozovatelŧ. "Chtěli bychom zpřísnit zákony, aby ochrana nekuřákŧ byla větší," poukázal naopak na argument pro zavedení zákona Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). První český protikuřácký zákon z roku 2006 omezil například kouření ve školách, na úřadech nebo zastávkách. Další zákon z roku 2010 přidal povinnost označovat, jestli je restaurace kuřácká, nebo má oddělené prostory. Zároveň zmírnil pravidla na zastávkách, zákaz platí uţ jen v zastřešených částech. Kouřit v restauraci potřebuje k ţivotu jen 9 procent lidí Kouření v restauracích je dŧleţité jen pro devět procent Čechŧ a Češek, jak vyplývá z prŧzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti Ipsos. Jen čtvrtina kuřákŧ a kuřaček přitom chodí do hospod, barŧ či klubŧ proto, ţe si tam mŧţe zapálit. Naopak pro nekuřáky i pro většinu těch, co kouří, je podstatné spíš setkání s přáteli, jídlo a pivo. Zákaz kouření v restauracích by uvítalo 78 procent dospělých, stejně jako 41 procent kuřákŧ a kuřaček. Proti zákazu kouření se vyslovila zhruba pětina všech dotázaných. Zákaz by vadil skoro třem pětinám kuřákŧ. Pravidelně kouří třetina Čechŧ. Rozhodně by o zákaz naopak stálo 28 procent dotázaných, z kuřákŧ jen dvě procenta. Celkem si ho přálo 78 procent dospělých, z kuřákŧ 40 procent. Častěji zákaz podporují ţeny neţ muţi. Většina Evropy kouření na veřejnosti omezuje Česko je společně s Estonskem, Portugalskem a sousedním Slovenskem jedinou evropskou zemí, kde kuřáci zatím nemusí čelit přísným zákonŧm. Naopak ve 14 státech starého kontinentu vyhlásili absolutní zákaz kouření ve všech veřejných uzavřených prostorách. Patří mezi ně třeba Velká Británie, Francie, Španělsko, Řecko či Norsko. Například ve Francii se prodávají jedny z nejdraţších cigaret v Evropě a smějí je nabízet jen speciální prodejny kontrolované státem. Kromě toho zákon zakazuje kouření ve všech veřejných prostorách, ve školách, v restauracích i v barech. Současné vládě to ale nestačí. Chce prosadit další zdraţování a cigarety by i ve speciálních prodejnách mohly časem zmizet z očí pod pulty, aby případné zákazníky moc nelákaly. Mírnější neţ v těchto státech, ale zároveň daleko přísnější neţ u nás jsou zákonodárci v Polsku, Itálii, Slovinsku, Chorvatsku, Dánsku a Švédsku. V těchto zemích platí úplný zákaz v uzavřených prostorách a pro kuřáky musí být vytvořeny speciální stavebně oddělené místnosti. V Rakousku platí podobné pořádky, restaurace do rozlohy 50 metrŧ čtverečních si ale mohou vybrat, zda budou zakouřené, či nikoliv. V Německu si pravidla upravuje kaţdá spolková země jinak.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/265271-protikuracky-zakon-se-vraci-s-nim-by-mely-prijitnekuracke-restaurace/

Protesty i lynčování. Jih a východ Ukrajiny se bouří proti nové vládě 5.3.2014

ct24.cz str. 00 ket

Svět



Kyjev - Krym ovládli ruští vojáci, velká východoukrajinská města zase proruští demonstranti. Ti nesouhlasí s novou vládou v Kyjevě a se zpŧsobem, jakým byla dosazena. Proruské demonstrace hlásí Doněck či Charkov, kde došlo i na lynčování. K eventuální nezávislé krymské oblasti se chtějí připojit některá jihoukrajinská města, mezi nimi i Oděsa. Ruský prezident Vladimir Putin uţ oznámil, ţe Moskva ochrání Rusy ţijící na Ukrajině. Zároveň připustil moţný vojenský zásah na východě země a dodal, ţe neplánuje obsadit Krym. Proklamovaná snaha o nezávislost Oděsy a dalších měst pochází ale podle zpravodaje ČT Václava Černohorského z jednoho zdroje, kterým je poslanec krymského parlamentu. Ten sdělil, ţe mu výzvu poslali představitelé těchto měst. V Doněcku probíhá boj o úřad gubernátora Dav proruských radikálŧ zaútočil na sídlo místní oblastní správy v Doněcku. Ukrajinská policie proti radikálŧm zasáhla a vytlačila je z kanceláří. Na střeše budovy byla poté opět vztyčena ukrajinská vlajka místo ruské. Demonstranti ale odpoledne budovu opět ovládli. Před budovou se za skandování "Rusko, Rusko" shromáţdilo přes 2000 lidí s ruskými vlajkami. Poté asi 200 protestujících i přes značnou přítomnost policejních sil proniklo do budovy. Demonstranti pak ukrajinskou vlajku opět nahradili ruskou. Sídlo doněcké oblastní správy obsadili demonstranti pŧvodně na protest proti rozhodnutí úřadujícího prezidenta Oleksandra Turčynova dosadit do funkce gubernátora podnikatele Serhije Tarutu. Proruská sdruţení v Doněcku jeho jmenování neuznávají a prosazují na vlivný post "lidového gubernátora" Pavla Gubareva. Ten kandidaturu přijal a obratem poţádal o zásah ruskou armádu. Mocenské vakuum v Doněcku mezitím vyplnil politik Andrej Šišackij, jehoţ do čela oblasti postavili místní zastupitelé. Šišackij, který má údajně podporu vlivného oligarchy Rinata Achmetova, podporujícícho nového premiéra Arsenije Jaceňuka, má Doněckou oblast řídit do doby, neţ se svých gubernátorských funkcí bude moci ujmout Taruta. K protestŧm se připojují i Rusové na jihu Ukrajiny. "Podle nás to, co se stalo v Kyjevě, byl ozbrojený puč," prohlásil proruský demonstrant z Oděsy. Někteří mluví o strachu z neofašistických radikálŧ ze západu, řada z nich ale přitom sama útočí na stoupence Majdanu, kteří na místních úřadech často vystřídali staré vedení. Při nedávných násilných střetech v Charkově se mnozí z nich stali terčem surového lynčování. Násilí? Pravděpodobně bylo vyvolané cíleně Někteří svědkové hovoří o tom, ţe násilí a lynčování vyvolávala skupinka proruských účastníkŧ, kteří se úmyslně snaţili vyvolat davovou psychózu. "Bylo to velmi podezřelé. Organizoval to starosta. Pŧvodně to měla být pokojná akce, najednou se to ale zvrhlo ve velké násilí," uvedla svědkyně událostí Justyna Kucuková, polská studentka. Ukrajinské vedení tvrdí, ţe je vyvolávání nepokojŧ součástí strategie ruské invaze. Jeden muţ, který vyvěsil ruskou vlajku v Charkově, si pořídil velkolepou fotku a pochlubil se s ní na ruské verzi Facebooku. Je to obyvatel Moskvy. "Putin nemá sociální základnu ve východníchoblastech Ukrajiny. Podle všeho se ji ale snaţí nějakým zpŧsobem vybudovat. Podle kolegŧ se do měst jako Charkov a Doněck stěhují desítky Rusŧ, kteří se snaţí rozdmýchávat nepokoje," poznamenal Emil Souleimanov, politolog z FSV UK. Proti Putinově politice se hlasitě ozývají ukrajinští oligarchové včetně toho nejbohatšího - Rinata Achmetova. A přestoţe se mnohým rusky mluvícím Ukrajincŧm nová vláda v Kyjevě nezamlouvá, rozdělení země má jen velmi malou podporu. "My tu nechceme ţádnou vojenskou akci. Nepotřebuju, aby mě někdo chránil. Mě nikdo nenapadal," konstatoval obyvatel Krymu. Vedení země volá po jednotné Ukrajině "Politici v Kyjevě se snaţí situaci nějakým zpŧsobem mírnit. Vysílají zprávy o tom, ţe podporují jednotnou Ukrajinu, Ukrajinu pro všechny, kteří v ní budou ţít," prohlásil Černohorský. Rusko se přitom dál soustředí na svoji vojenskou strategii. Putin nařídil vojákŧm, kteří se na západě Ruska účastnili manévrŧ, návrat do domovských základen. Cvičení prý s děním na Ukrajině ani nesouviselo. Rusko stahuje své vojáky i z kerčského trajektového terminálu. "Je chyba, ţe ruské jednotky odjíţdějí. Měly by zŧstat, aby udrţovaly klid," podotkl jeden z obyvatel Krymu. Plné znění zpráv


Ubránit Krym vlastními silami je ale pro Ukrajince skoro nemoţné. Jejich posádky na poloostrově jsou obklíčené nebo je obsadili cizí vojáci. Rozloţení sil nehraje ve prospěch Kyjeva. Ruská přesila je značná Na poloostrově mají ve skutečnosti ruští vojáci prakticky vše pod kontrolou. Pozorovatelé odhadují, ţe se jich tam pohybuje na 16 tisíc. Ukrajinská armáda není malá - spíš nepřipravená. Rusko na rozdíl od ní investovalo za Putinovy vlády do modernizace miliardy dolarŧ. Vojákŧ má Moskva 6,5krát víc neţ Kyjev, letadel šestinásobek, a lodí dokonce desetkrát víc. "Ruská i ukrajinská armáda jsou v procesu transformace, který má několik fází. To znamená, ţe obě armády jsou poloprofesionální. Ţádná z nich ještě nemá plně profesionální stav. Dochází taky k početní redukci. Ještě před dvěma roky byl cílový stav ruské armády milion vojákŧ, dnes je to 850 tisíc. Ukrajina má dnes nějakých 130 tisíc vojákŧ. Ruská armáda je velmi mobilní, má několik výsadkových divizí. Musí totiţ chránit velký prostor – na rozdíl od Ukrajincŧ. Díky ministrovi Šojgu je ruská armáda patrně v lepší kondici neţ ukrajinská, která doplatila řadu let ekonomických problémŧ," podotkl vojenský analytik Martin Koller. Pokud by se Moskva rozhodla obsadit jih a východ Ukrajiny, stěţí ji někdo zastaví. Kyjev je sice partnerem NATO, ale ne členským státem. Na záruku vojenské pomoci tak nemŧţe spoléhat.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/265168-protesty-i-lyncovani-jih-a-vychod-ukrajiny-se-bouri-protinove-vlade/

Policie odloţila případ výbuchu v Divadelní ulici, viník zemřel 5.3.2014

denik.cz

str. 00

Praha

Praha - Za loňský výbuch plynu v praţské Divadelní ulici nebude nikdo potrestán. Zpŧsobilo jej porušení technických norem v 70. letech minulého století. Viník, stavbyvedoucí bývalého podniku Středočeské plynárny, jiţ před delší dobou zemřel. " Na 40 lidí ale utrpělo zranění (o váţný úraz se naštěstí jednalo „jen" ve dvou případech) a vznikla značná škoda na budovách i na zaparkovaných autech. Škody se vyšplhaly na 275 milionŧ korun. Chyba před lety Závěr? Ze znaleckých posudkŧ vyplynulo, ţe na malér bylo zaděláno uţ se značným předstihem: nedodrţením stavební dokumentace a porušením norem ve druhé polovině 70. let minulého století. Stavbyvedoucí někdejších Středočeských plynáren, který za to byl odpovědný, jiţ v minulosti zemřel. Není tak koho stíhat, připomněl ve středu Tomáš Hulan z ředitelství praţské policie. Policisté, kteří vyloučili úmysl, zahájili trestní řízení pro obecné ohroţení z nedbalosti. To však v minulém týdnu odloţili. Právě s argumentem, ţe podezřelý jiţ neţije. „Trestní řád dovoluje stíhat v případech obecného ohroţení pouze fyzickou, nikoliv právnickou osobu," vysvětlil Hulan. Plyn z ulice Bezprostředně po výbuchu se soudilo, ţe k explozi došlo v nejváţněji poškozeném domě, administrativním objektu Řízení letového provozu. Tyhle předpoklady se ale záhy ukázaly jako mylné. Ještě ve chvíli, kdy nebyly odklizeny sutiny, potvrdila tlaková zkouška plynového potrubí, ţe malér vzešel právě odtud. Z tohoto vedení, v řeči technikŧ nazývaného produktovodem, unikal plyn pod vozovku Divadelní ulice – a teprve odsud vnikl do objektu, v němţ došlo k výbuchu. Další šetření ukázalo, ţe v tomto domě skutečně nebyla shledána závada, která by mohla mít explozi na svědomí, ani tam nedošlo k jakémukoli pochybení. Propálená díra



Proč? Proč k tomuhle všemu došlo? To je otázka, s jejímţ řešením bylo třeba počkat několik týdnŧ. Vlastně i měsícŧ. Podívat se pod zem mohli kriminalisté společně se specialisty aţ v srpnu – teprve po odstranění vzpěr podpírajících výbuchem poškozenou stěnu domu. Trhlina na plynovém potrubí, která měla celou spoušť na svědomí, byla viditelná pouhým okem. Jak mohla vzniknout? Jasné otázka pro experty Kriminalistického ústavu Praha. Dobrat se výsledku nebylo jednoduché. Byla to cesta dlouhá, náročná a vroubená znaleckými posudky. Ne jedním ani dvěma, ale hned sedmi. Výsledek vyznívá jednoznačně. K pochybení došlo uţ v minulosti, kdy byla ulice naposledy rozkopána. Tak dávno, ţe i starousedlíci mají problém, aby si vzpomněli. Právě tehdy byly podle zjištění expertŧ při stavbě produktovodu porušeny technické normy. Plynaři tam pracovali od roku 1977, plynovod byl kolaudován v roce 1980. Byl zkoulaudován, aniţ by kdokoli nezasvěcený tušil, ţe mezi potrubím a elektrickým vedením, taktéţ uloţeným v zemi, není zachována předepsaná vzdálenost. Ani pravidelné revize přitom neměly šanci odhalit zárodek problému. Pomoci mohlo jediné: kdyby býval zápach plynu někdo ucítil včas… Následky špatné práce se neprojevily bezprostředně. Technici mají obsáhlejší vysvětlení – laicky však lze říci, ţe plynové potrubí se dotýkalo s elektrickým kabelem. Obě vedení na sebe pŧsobila tlakem, coţ postupem času zapříčinilo porušení izolace a zkrat. Reakcí podobnou svařování elektrickým obloukem se do plynovodu udělal otvor. Velikost propálené díry znalci změřili na 148 milimetrŧ čtverečních. Tohle ale ještě k explozi nevedlo. Výbuch nastal aţ tehdy, kdy se unikajícího plynu nahromadilo pod zemí víc – a pronikl do jednoho z domŧ. Pokud by byl vedoucí stavby naţivu, čekal by ho soud. Tam by mu hrozil trest od dvou do osmi let. O náhradách rozhodne soud Odloţením případu kauza nekončí. Policejní vyšetřovatel Petr Jirout ve středu připomněl, ţe v případu se přihlásilo 50 poškozených lidí – a k tomu ještě 33 firem a deset pojišťoven. Protoţe náhradu nelze poţadovat po viníkovi, o odškodnění budou rozhodovat soudy v občanskoprávním řízení. Nejvíce poničená budova, patřící Řízení letového provozu, je nyní na prodej. Při draţbě, která by se měla konat 18. března, bude majitel podle informací ČTK poţadovat minimálně 210 milionŧ korun. Váţnější škody nahlásily také Filmová a televizní fakulta (FAMU), Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, vlastnící budovy v okolí."

URL| http://www.denik.cz/praha/za-vybuch-v-divadelni-ulici-neni-koho-stihat-20140305-c08h.html

Výměna Rady ČT: Politici nechtějí, aby televizi hlídal Uhde nebo Třeštíková 5.3.2014

iHNed.cz

str. 00 zpravy.ihned.cz mso, ČTK

V nové Radě České televize se neobjeví nikdo z těch radních, jimţ končí mandát. Týká se to i rozhlasové rady. Spisovatel Milan Uhde ani zástupce ODS Tomáš Ratiborský neprošli sítem sněmovního výboru. Nové radní zvolí poslanci na březnové schŧzi. Z pŧvodních 58 kandidátŧ do Rady České televize jich zbylo uţ jen 18. Sněmovní volební výbor zúţil mnoţství jmen na středečním jednání a nyní kandidátku předloţí k volbě poslancŧm, kteří z nich vyberou šest. Dosavadní radní Milan Uhde ani Dana Eklová mezi nimi nejsou. Do uţšího výběru nepostoupil ani předseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Ratiborský. Uvedl to server Médiář.cz. V březnu končí mandát pěti radním České televize - předsedovi Milanu Uhdemu, místopředsedkyni Daně Eklové a členŧm Jiřímu Preislovi, Antonínu Bajajovi a Radku Mezuláníkovi. Z Českého rozhlasu předsedovi Tomáši Ratibořickému a Bohušovi Zoubkovi. Ani jeden z nich místo neobhájí. V obou radách je navíc jedno místo neobsazené. V Radě ČT je 15 členŧ, v Radě ČRo devět. Plné znění zpráv


Kandidáti: Do Rady ČT: - Jan Bednář - Luboš Beniak - Vratislav Dostál - Václav Dvořák - Richard Hindls - Zdena Hŧlová - Vladimír Kuba - Dušan Kukal - Ivana Levá - Milena Macková - Hana Moučková - Petr Oslzlý - Petra Procházková - Roman Prorok - Karel Zýka - Ivan Douda - Daniel Vána - Michal Hauser Do Rady ČRo: - Hana Dohnálková - Mikoláš Chadima - Václav Chalupa - Lenka Procházková - Jiří Vejvoda - Miloš Rejchrt - Oldřich Šesták - Pavel Hekela Plné znění zpráv


- Jan Krŧta Do Rady České televize by mohli zamířit například divadelník Petr Oslzlý, novinářka Petra Procházková a exposlankyně Ivana Levá. V Radě Českého rozhlasu by mohli být mimo jiné hudebník Mikoláš Chadima, farář Miloš Rejchrt a spisovatelka Lenka Procházková. Naopak bývalí rozhlasoví radní Jiří Florian a Antonín Zelenka neuspěli. Do výběru nepostoupila ani dokumentaristka a exministryně kultury Helena Třeštíková, děkan Fakulty sociálních věd UK Jakub Končelík nebo profesor Jan Jirák, kteří se ucházeli o post v televizní radě. Do Rady ČT kandiduje mluvčí Fischerovy vlády, exposlankyně KSČM i bývalí ministři - čtěte ZDE V České televizi skončí moderátor Veselovský. Výpověď dala i Drtinová - čtěte ZDE Do Rady České televize se pŧvodně přihlásilo 58 lidí, do Rady Českého rozhlasu 37 lidí. Nominace se mohly podávat do 1. ledna. Před středečním zasedáním volebního výboru se konala dvě veřejná slyšení, kdy se poslancŧm ve výboru jednotliví kandidáti představili a odpovídali na jejich otázky. Sněmovna by měla volit členy rad obou veřejnoprávních médií zřejmě na své příští schŧzi, která začíná 18. března. Schvalují ředitele i rozpočet Rada České televize má za úkol především jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh i ředitele televizních studií, schvaluje rozpočet nebo kontroluje jeho plnění. Zabývá se také stíţnostmi týkajícími se generálního ředitele a v neposlední řadě dohlíţí na plnění úkolŧ úkolŧ veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání. Poslanecké sněmovně předkládá výroční zprávu o činnosti a hospodaření televize. Na Český rozhlas dohlíţí Rada Českého rozhlasu, která volí i jejího ředitele. Stejně jako u České televize předkládá sněmovně zprávu o činnosti a o hospodaření. Rady nesmí zasahovat do programu médií veřejné sluţby. Řeší také připomínky a podněty k činnosti média.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-61797000-vymena-rady-ct-politici-nechteji-aby-televizi-hlidal-uhde-nebotrestikova

Výměna Rady ČT: Politici nechtějí, aby televizi hlídal Uhde nebo Třeštíková 5.3.2014

iHNed.cz

str. 00 zpravy.ihned.cz mso, ČTK

V nové Radě České televize se neobjeví nikdo z těch radních, jimţ končí mandát. Týká se to i rozhlasové rady. Spisovatel Milan Uhde ani zástupce ODS Tomáš Ratiborský neprošli sítem sněmovního výboru. Nové radní zvolí poslanci na březnové schŧzi. Z pŧvodních 58 kandidátŧ do Rady České televize jich zbylo uţ jen 18. Sněmovní volební výbor zúţil mnoţství jmen na středečním jednání a nyní kandidátku předloţí k volbě poslancŧm, kteří z nich vyberou šest. Dosavadní radní Milan Uhde ani Dana Eklová mezi nimi nejsou. Do uţšího výběru nepostoupil ani předseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Ratiborský. Uvedl to server Médiář.cz. V březnu končí mandát pěti radním České televize - předsedovi Milanu Uhdemu, místopředsedkyni Daně Eklové a členŧm Jiřímu Preislovi, Antonínu Bajajovi a Radku Mezuláníkovi. Z Českého rozhlasu předsedovi Tomáši Ratibořickému a Bohušovi Zoubkovi. Ani jeden z nich místo neobhájí.



V obou radách je navíc jedno místo neobsazené. V Radě ČT je 15 členŧ, v Radě ČRo devět. Kandidáti: Do Rady ČT: - Jan Bednář - Luboš Beniak - Vratislav Dostál - Václav Dvořák - Richard Hindls - Zdena Hŧlová - Vladimír Kuba - Dušan Kukal - Ivana Levá - Milena Macková - Hana Moučková - Petr Oslzlý - Petra Procházková - Roman Prorok - Karel Zýka - Ivan Douda - Daniel Vána - Michal Hauser Do Rady ČRo: - Hana Dohnálková - Mikoláš Chadima - Václav Chalupa - Lenka Procházková - Jiří Vejvoda - Miloš Rejchrt - Oldřich Šesták - Pavel Hekela Plné znění zpráv


- Jan Krŧta Do Rady České televize by mohli zamířit například divadelník Petr Oslzlý, novinářka Petra Procházková a exposlankyně Ivana Levá. V Radě Českého rozhlasu by mohli být mimo jiné hudebník Mikoláš Chadima, farář Miloš Rejchrt a spisovatelka Lenka Procházková. Naopak bývalí rozhlasoví radní Jiří Florian a Antonín Zelenka neuspěli. Do výběru nepostoupila ani dokumentaristka a exministryně kultury Helena Třeštíková, děkan Fakulty sociálních věd UK Jakub Končelík nebo profesor Jan Jirák, kteří se ucházeli o post v televizní radě. Do Rady ČT kandiduje mluvčí Fischerovy vlády, exposlankyně KSČM i bývalí ministři - čtěte ZDE V České televizi skončí moderátor Veselovský. Výpověď dala i Drtinová - čtěte ZDE Do Rady České televize se pŧvodně přihlásilo 58 lidí, do Rady Českého rozhlasu 37 lidí. Nominace se mohly podávat do 1. ledna. Před středečním zasedáním volebního výboru se konala dvě veřejná slyšení, kdy se poslancŧm ve výboru jednotliví kandidáti představili a odpovídali na jejich otázky. Sněmovna by měla volit členy rad obou veřejnoprávních médií zřejmě na své příští schŧzi, která začíná 18. března. Schvalují ředitele i rozpočet Rada České televize má za úkol především jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh i ředitele televizních studií, schvaluje rozpočet nebo kontroluje jeho plnění. Zabývá se také stíţnostmi týkajícími se generálního ředitele a v neposlední řadě dohlíţí na plnění úkolŧ úkolŧ veřejné sluţby v oblasti televizního vysílání. Poslanecké sněmovně předkládá výroční zprávu o činnosti a hospodaření televize. Na Český rozhlas dohlíţí Rada Českého rozhlasu, která volí i jejího ředitele. Stejně jako u České televize předkládá sněmovně zprávu o činnosti a o hospodaření. Rady nesmí zasahovat do programu médií veřejné sluţby. Řeší také připomínky a podněty k činnosti média.

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-61797000-vymena-rady-ct-politici-nechteji-aby-televizi-hlidal-uhde-nebotrestikova

Za výbuch v Divadelní ulici nebude nikdo potrestán, viník zemřel 5.3.2014

lidovky.cz

str. 00 Lidovky / Zprávy z domova Lidovky.cz, ČTK

Za loňský výbuch plynu v praţské Divadelní ulici nebude nikdo potrestán. Zpŧsobilo jej porušení technických norem v 70. letech minulého století. Viník, stavbyvedoucí bývalého podniku Středočeské plynárny, jiţ před delší dobou zemřel. ČTK to dnes řekl policejní vyšetřovatel poţárŧ a výbuchŧ na území hlavního města Petr Jirout. Dodal, ţe škodu zpŧsobenou explozí policie vyčíslila na 275 milionŧ korun. Za loňský výbuch plynu v praţské Divadelní ulici nebude nikdo potrestán. Zpŧsobilo jej porušení technických norem v 70. letech minulého století. Viník, stavbyvedoucí bývalého podniku Středočeské plynárny, jiţ před delší dobou zemřel. ČTK to dnes řekl policejní vyšetřovatel poţárŧ a výbuchŧ na území hlavního města Petr Jirout. Dodal, ţe škodu zpŧsobenou explozí policie vyčíslila na 275 milionŧ korun. Exploze, kterou zapříčinil únik plynu, zranila loni v dubnu čtyři desítky lidí, z toho dva váţně. Poničila několik okolních domŧ či zaparkovaná auta. "Odpovědnému muţi, který měl v národním podniku Středočeské plynárny na starosti řízení stavby v Divadelní ulici, by dnes kvŧli spáchání trestného činu obecného ohroţení z nedbalosti hrozilo dva aţ osm let vězení," uvedl Jirout. Plné znění zpráv


Při stavbě, kterou podnik zahájil v květnu roku 1977 a zkolaudována byla v roce 1980, prý viník porušil normy a stavební dokumentaci při kříţení produktovodŧ, jeţ vedou plyn a elektřinu. Místo toho, aby mezi nimi zachoval předepsanou vzdálenost, nechal je poloţit přímo na sebe. Lidský faktor Trubka, kterou vedl plyn, tak pod vozovkou v Divadelní ulici u křiţovatky s Krocínovou pŧsobila na elektrické kabely, coţ po čase zapříčinilo poškození izolace a zkrat. Při zkratu vznikl elektrický oblouk, který plynové potrubí propálil. "Následkem toho došlo k úniku plynu, který se postupně hromadil v podloţí. Shodou okolností se zemí dostal do objektu Divadelní 5, kde došlo k iniciaci," popsal vyšetřovatel. Podle něj v tomto případě jednoznačně selhal lidský faktor. "Za většinu poţárŧ a výbuchŧ v Praze mohou fatální chyby jednotlivcŧ. Člověk buď nezná, co by měl znát, nebo si chce něco ulehčit," řekl. Doplnil, ţe revizní firmy, které u produktovodŧ prováděly pravidelné revizní kontroly, nijak nepochybily, protoţe porušení norem neměly před samotným únikem plynu moţnost odhalit. Divadelní ulice ještě před tím, neţ byla evakuována a uzavřena kvŧli výbuchu plynu. Praţská plynárenská proto začala po výbuchu nad rámec předepsaných předpisŧ s pravidelnou odorizací, při které se do plynu přidá dvojnásobná pachová látka, aby byl případný únik snáz poznatelný. "Poslední byla před letošní topnou sezonou, další je plánována po jejím konci," řekl ČTK mluvčí firmy Miroslav Vránek. Společnost podle něj také pravidelně kontroluje těsnost potrubí pomocí detekčních vozŧ i pochŧzek zaměstnancŧ. Pro odškodnění k soudu Jirout upozornil, ţe v případu se přihlásilo 50 poškozených lidí, dalších 33 firem a deset pojišťoven. Protoţe policie prověřování výbuchu odloţila, o jejich nároku na odškodnění budou rozhodovat soudy v občanskoprávním řízení. Přestoţe exploze nastala loni 29. dubna, policisté mohli začít s ohledáním Divadelní ulice aţ v druhé polovině srpna, kdy to povolil statik. Následně několik měsícŧ čekali na znalecký posudek z řady oborŧ, mimo jiné ze stavebnictví, chemie či poţární ochrany. Čtyřpodlaţní budova, kterou výbuch nejvíce poškodil, patří leteckým dispečerŧm. Škody ale nahlásily i Filmová a televizní fakulta (FAMU), Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Akademie věd, které se nacházejí v jejím okolí. Řízení letového provozu chce svou administrativní budovu nyní prodat. Draţba by se měla konat 18. března a majitel podle dřívějšího vyjádření poţaduje za objekt minimálně 210 milionŧ korun.

URL| http://www.lidovky.cz/za-vybuch-v-divadelni-ulici-nebude-nikdo-potrestan-vinik-davno-zemrel-1kn-/zpravydomov.aspx?c=A140305_190358_ln_domov_ttr

Nikdo z nynějších radních nepostoupil, Uhde, Eklová, Mezuláník i Ratiborský končí 5.3.2014

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Otvírák

Sněmovní volební výbor v čele s ANO a ČSSD vybral finálních 18 kandidátŧ do Rady České televize a 9 do Rady Českého rozhlasu. Předseda volebního výboru Martin Komárek (ANO) a šéf Rady ČT Milan Uhde ve sněmovně, při veřejném slyšení kandiátŧ do mediálních rad minulý týden. Foto: Petr Topič / Mafra / Profimedia.cz Po veřejných slyšeních z minulého úterka a pátku se dnes poslanci volebního výboru, který má na starosti mediální agendu, sešli opět k výběru kandidátŧ do Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Jak jim předepisuje zákon, v prvním případě z uţ zúţeného seznamu vybrali 18 jmen, v druhém 9, z nich pak sněmovna na plénu zvolí 6 nových televizních radních a 3 rozhlasové.



Kdo nepostoupil Dnešním finálním výběrem volebního výboru neprošel ani jeden z dosavadních radních, kteří se místo ucházeli znovu. Tento měsíc tak v mediálních radách skončí jak předseda Rady České televize Milan Uhde, tak předseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Ratiborský. Nedostali se ani znovu kandidující televizní radní místopředsedkyně Dana Eklová (dříve Makrlíková), Antonín Bajaja a Radek Mezuláník, největší kritik generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Nová poslanecká sněmovna nemá zájem ani o sluţby bývalých rozhlasových radních Jiřího Floriana a Antonína Zelenka, kteří stáli za odvoláním bývalého ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka či také obviněním Rádia Wave pro mladé z propagace fašismu (chybný překlad písně Swastika Eyes od Primal Scream) a následného vytlačení této stanice z analogového éteru. Neoslovili je ani bývalí manaţeři Richard Medek (po Kasíkovi generální ředitel Českého rozhlasu), Radek Ţádník či Kateřina Fričová (šéfovi programových okruhŧ, respektive programové ředitelce České televize za generálního ředitele Jiřího Janečka). Šanci nedali ani dokumentaristce a bývalé několikadenní ministryni kultury Heleně Třeštíkové, čerstvému profesorovi Martinu Putnovi či teatrologu Vladimíru Justovi. Nechtěli ani akademiky z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, tedy děkana Jakuba Končelíka a profesora Jana Jiráka, který uţ radu koncem 90. let vedl. Kdo postoupil Naopak do volby členŧ Rady Českého rozhlasu postoupili hned tři bývalí manaţeři veřejnoprávního rádia, tedy Oldřich Šesták, Pavel Hekela a Jiří Vejvoda, dále bývalý člen Rady ČT z doby televizní krize Miloš Rejchrt, spisovatelka Lenka Procházková, textař Jan Krŧta či hudebník Mikoláš Chadima, “stárnoucí rocker na volné noze, kterému se začaly krátit příjmy a tak začal uvaţovat o novém zaměstnání,“ jak řekl minulý týden poslancŧm. Do Rady České televizi zase zákonodárci chtějí mediální manaţery (bývalý šéf Reader`s Digest Luboš Beniak, někdejší šéf projektu televize Barrandov Vladimír Kuba, bývalý šéf regionálních studií televize Prima Karel Zýka), novináře současné i bývalé (Jan Bednář z Českého rozhlasu, Petra Procházková z Lidových novin, Vratislav Dostál z Deníku Referendum, Roman Prorok kdysi z ČT, nyní v PR, mimo jiné mluvčí vlády Jana Fischera), umělce (dramaturg a scenárista Dušan Kukal, umělecký šéf brněnské Husy na provázku Petr Oslzlý), dále mediální právničku Zdenu Hŧlovou, která v mediálních radách opakovaně zasedala, dlouholetého rektora VŠE Richarda Hindlse či třeba bývalou poslankyni KSČM Ivanu Levou, která se do konce minulého období zabývala mediální legislativou právě vě volebním výboru. JAK PROBÍHÁ LETOŠNÍ VOLBA MEDIÁLNÍCH RADNÍCH V březnu končí mandát 5 radním ČT (předsedovi Milanu Uhdemu, místopředsedkyni Daně Eklové a řadovým členŧm rady Jiřímu Preslovi, Antonínu Bajajovi a Radku Mezuláníkovi) a 2 radním Českého rozhlasu (předsedovi Tomáši Ratiborskému, radnímu Bohušovi Zoubkovi) V obou radách je navíc neobsazeno po jednom místě. Do Rady ČT, která má mít ze zákona 15 členŧ, se volí 6 nových. Do Rady Českého rozhlasu, která má mít ze zákona 9 členŧ, se volí 3 noví. Do Rady ČT se přihlásilo 58 lidí, do Rady Českého rozhlasu 37 lidí, oznámili poslanci na schŧzi ve čtvrtek 6. února. Lhŧta pro přihlašování končila 31. ledna. Poslanci volebního výboru na schŧzi ve středu 19. února zúţili seznam adeptŧ do televizní rady na 45 lidí, do druhé na 19 lidí. V úterý 25. února a v pátek 28. února se kandidáti představili poslancŧm při veřejném slyšení. Dnes volební výbor zuţuje výběr tajnou volbou na 18 kandidátŧ do televizní rady a 9 do rozhlasové. Tento výběr pak poputuje na plénum sněmovny. Sněmovna bude rozhodovat tajnou volbou na schŧzi, která začíná v úterý 18. března. K volbě radních by podle předchozích oznámení měla dostat 21. či 22. března. „Chceme vybrat takové, kteří jsou morálně čistí a skutečně dobří, kteří budou hájit zájmy veřejnosti, ne nás politikŧ," prohlásil úvodem dnešní schŧze předseda výboru Martin Komárek z hnutí ANO, které společně s ČSSD výbor ovládá - v patnáctičlenném orgánu mají po čtyřech zástupcích. Zopakoval tak, co uţ včera předeslal na brífinku ve sněmovně předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. „Budeme prosazovat Plné znění zpráv


lidi morálně bezúhonné a odborně zdatné, nikoli politické trafikanty. Zatím nenacházíme příliš podporu u ostatních kolegŧ ve sněmovně. Ale chtěli bychom tento princip prosadit," tvrdil Faltýnek v úterý odpoledne. Těsně před dnešním hlasováním volebního výboru upozornil Martin Kolovratník, poslanec ANO, ţe v 10.02 přišel e-mail od Filmového a televizního svazu (FITES). Poslanec ČSSD Vítězslav Jandák se přidal, ţe od rána pokládá telefonáty od rŧzných subjektŧ, kupříkladu herecké asociace. „Neměli bychom podléhat telefonŧm ani mailŧm, které nám chodí," podotkl. Poslanec Komárek dodal, ţe nevzal dnes telefon ani své dobré známé, protoţe tušil, ţe na něj bude tlačit právě kvŧli volbě radních. „Devadesát procent poslancŧ jména ani nezná," řekl také Jandák v následné diskusi. Tím nepřímo potvrdil, ţe o obsazení rad rozhodují poslanecké kluby podle návrhŧ svých lidí ve volebním výboru. Respektive podle předchozích dohod na klubech, které samozřejmě z názorŧ několika málo zástupcŧ stran ve volebním výboru vycházet nemusejí. Tradičně došlo ke sporŧm mezi předsedou výboru Komárkem z ANO a Danielem Kortem z TOP 09. Tentokrát konkrétně o zpŧsob hlasování. Komárek navrhl zakrouţkovat vybrané a vykříţkovat nevybrané. „Proč musím vykříţkovávat, koho nechci?" namítl Korte. „Snad zvládneme pár kříţkŧ navíc. Přijde mi, ţe se hádáme o ptákovině," argumentoval poslanec Kolovratník (ANO), ţe to vyţaduje jednací řád. To popřel Zbyněk Stanjura, jediný zástupce ODS ve výboru. Korteho návrh označovat jen preferované kandidáty nakonec v hlasování zvítězil. Následně se poslanci pustili do tajné volby (s vyloučením veřejnosti). V prvním kole se nerozhodlo. „Poslanec Sklenák nepřišel a tím se to celé blokuje," prohodil k novinářŧm předseda výboru Komárek. Roman Sklenák je jedním ze čtyř zástupcŧ ČSSD ve výboru. Definitivní seznam neurčilo ani druhé kolo. Poslanec Sklenák dorazil aţ kolem poledního. O posledních kandidátech se rozhodlo ve třetím kole. Volba trvala tři hodiny. Zdrţela ji diskuse nad tím, zda volbu celou - včetně přihlášení kandidátŧ a jejich celodenních veřejných slyšení - neopakovat, kdyţ se nerozhodlo v prvních dvou kolech. Podle poslance Korteho z TOP 09 to navrhovali poslanci ANO. PRŦBĚŢNÝ VÝSLEDEK VOLBY Rada Českého rozhlasu 1. kolo Hana Dohnálková Mikoláš Chadima Václav Chalupa Lenka Procházková Jiří Vejvoda 2. kolo Miloš Rejchrt Oldřich Šesták 3. kolo Pavel Hekela Jan Krŧta Rada České televize 1. kolo Jan Bednář Luboš Beniak Vratislav Dostál Plné znění zpráv


Václav Dvořák Richard Hindls Zdena Hŧlová Vladimír Kuba Dušan Kukal Ivana Levá Milena Macková Hana Moučková Petr Oslzlý Petra Procházková Roman Prorok Karel Zýka 2. kolo Ivan Douda Daniel Váňa 3. kolo Michael Hauser KANDIDÁTI DO RADY ČRO, POSTUPUJÍCÍ DO VOLBY NA PLÉNU SNĚMOVNY Jméno kandidáta Navrhující organizace Mikoláš Chadima Jazzová sekce - ARTFORUM Václav Chalupa Český veslařský svaz Praha 6 Mgr. Miloš Rejchrt Výbor dobré vŧle Nadace Olgy Havlové PhDr. Oldřich Šesták Nadační fond pro podporu robotické a miniinvazivní urologie Občanské sdruţení Mahler 2000 Slovensko - český KLUB Ústřední automotoklub ČR Praha 4 Unie vydavatelŧ o.s. Praha 8 KULTURNÍ JIŢNÍ MĚSTO o.p.s. Mgr. Hana Dohnálková Základní umělecká škola Dobřichovice PhDr. Jiří Vejvoda Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Lenka Procházková Iniciativa Ne základnám ČR, o.s. Mgr. Pavel Hekela Plné znění zpráv


Asociace profesionálních divadel České republiky Jan Krŧta Akademie literatury české, o. s. KANDIDÁTI DO RADY ČT, POSTUPUJÍCÍ DO VOLBY NA PLÉNU SNĚMOVNY Jméno kandidáta Navrhující organizace Ivana Levá Českomoravský odborový svaz pracovníkŧ školství PhDr. Ivan Douda Výbor dobré vŧle Nadace Olgy Havlové JUDr. Milena Macková 1. Nadace pozemního vojska AČR 2.

Občanské sdruţení Křejpského - Lečkova

Jan Bednář Rada pro mezinárodní vztahy Ing. Karel Zýka Folklorní sdruţení České republiky JUDr. Zdeňka Hŧlová Národní knihovna České republiky Daniel Váňa JEDEN SVĚT, obecně prospěšná společnost Mgr. Dušan Kukal KINOS Mezinárodní odborový svaz pracovníkŧ v kinematografii Mgr. Roman Prorok 1. Středočeská asociace manaţerek a podnikatelek STAMP 2.

Nadace Karla Pavlíka/Česká transplantační nadace

Luboš Beniak Nadace Charty 77 Prof. Ing. Richard Hindls, CSc., dr.h.c. Akademie věd ČR Ing. Hana Moučková Český olympijský výbor Petra Procházková - Paikarová Odborový svaz MÉDIA Prof. Mgr. Petr Oslzlý Českomoravská konfederace odborových svazŧ Václav Dvořák Iniciativa Ne základnám ČR, o.s. Plné znění zpráv


Ing. Vladimír Kuba Rybářské sdruţení České republiky Vratislav Dostál Centrum pro média a demokracii, o.s. Mgr. Michael Hauser, PhD. Filosofický ústav AV ČR, v.v.i.

URL| http://www.mediar.cz/nikdo-z-nynejsich-radnich-nepostoupil-uhde-eklova-mezulanik-i-ratiborsky-konci/

Politolog: Nevidím zájem na rozpadu Ukrajiny 5.3.2014

parlamentnilisty.cz dkr

str. 00

Monitor

Otázka, jakým zpŧsobem se bude vyvíjet krize na Krymu, zaměstnává mezinárodní společenství i veřejnost. Server Týden.cz uvádí názor politického geografa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michaela Romancova. Ten se domnívá, ţe by mohla nastat varianta, kdy se Ukrajina sice nerozpadne, ale některé její části bude společně s Kyjevem spravovat i Moskva. Rusko obsadilo ukrajinský Krym. Nyní nastupuje otázka, zda se skutečně oddělí, nebo jestli zŧstane součástí Ukrajiny. “Já si myslím, ţe ta perspektiva (zachování Ukrajiny) je ještě pořád poměrně solidní, protoţe neexistuje ţádný otevřený, alespoň prostřednictvím sdělovacích prostředkŧ viditelný názor, ţe by se Ukrajina měla rozdělit," řekl Romancov. Podle Týdne.cz v této souvislosti připomněl, ţe se takto zatím nevyjádřil ani ruský prezident Vladimir Putin. Romancov vidí jinou variantu, a to, ţe se Rusko pokusí se západními státy dohodnout na určité formě společné správy částí Ukrajiny, primárně Krymu. “Já si umím představit takovou autonomizaci Krymu, ţe by se de facto z Ukrajiny stala konfederace tvořená Ukrajinou a Krymem, nebo to, čemu se říká kondominium, to znamená společná správa nějakého území," uvedl Romancov. Rusko by si prý takovou podmínku mohlo dát pro staţení vojsk z Krymu. Západ měl reagovat hned, kdyţ se změnila ruská vojenská doktrína Z historických paralel vidí Romancov tu nejbliţší v německém připojení Rakouska v roce 1938, po němţ nacistický vŧdce Adolf Hitler pokračoval v zabírání dalších území. “Kdyţ projde Krym, pak mŧţeme uvaţovat o tom, ţe projde i východní Ukrajina," poznamenal. “Západní státy si zaloţily na problém tím, ţe ignorovaly všechno, co Rusko posledních pět let dělá. Kdyţ se předělala ruská vojenská doktrína, jednoznačně bylo řečeno, ţe NATO a jeho zpŧsob chování je protivník. Na to okamţitě měla přijít reakce, a ţádná reakce na to nepřišla," říká Romancov.


Seznamte se s kandidáty ANO do Evropského parlamentu 5.3.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 ANO

Politici voličům

Eurovolby se blíţí. Přečtěte si profily lidí, kteří se ucházejí o vaše hlasy. Stejně jako v parlamentních volbách, klade hnutí ANO dŧraz na to, aby naši kandidáti nebyli "zaslouţilí" politici, ale skuteční experti, kteří dokáţou nejlépe hájit zájmy České republiky v Evropě. Plné znění zpráv


1. Pavel Telička - 48 let, PF UK, velvyslanec, Státní tajemník pro evropské záleţitosti, 1. náměstek ministra zahraničních věcí, hlavní vyjednávač přistoupení ČR k EU, člen Evropské komise, obdrţel od prezidenta Václava Havla Pamětní medaili za přínos integraci České republiky do EU, po odmítnutí nabídky stát se ministrem zahraničních věcí v letech 2005 - 2013 společník poradenské firmy, evropský koordinátor pro transevropské sítě, bývalý dlouholetý člen poradního orgánu EK, ze kterého rezignoval z dŧvodu politické angaţovanosti, v ANO se angaţuje od léta 2013, ţije ve Středočeském kraji. 2. Petr Jeţek - 49 let, VŠE Praha, diplomat s dlouholetými zkušenostmi s problematikou EU, 2001-2003 vrchní ředitel sekce EU na MZV a zástupce státního tajemníka pro evropské záleţitosti, 2003-2004 ředitel sekce předsedy vlády. Předtím dobrovolník monitorovací mise EU ve válečné bývalé Jugoslávii, ředitel odborŧ EU na MZV, politický rada a zástupce velvyslance na Misi ČR při EU odpovědný mimo jiné za vztahy s Evropským parlamentem, obdobně jako P. Telička se zúčastnil mnoţství summitŧ EU a zasedání Rady EU a bezpočtu dalších jednání. Po rezignaci z funkce ředitele sekce předsedy vlády v letech 2005-2013 podnikatel, společník poradenské firmy. V ANO se angaţuje od léta 2013, zapojil se do parlamentních voleb, koaličních jednání na expertní úrovni a přípravy voleb do EP, je spoluautorem volebního programu. Ţije v Praze. 3. Dita Charanzová - 38 let, FMV VŠE, diplomatická škola v Madridu, diplomatka, podílela se na přípravách ČR na přistoupení k EU, v letech 2005 - 2009 vedla na SZ ČR při EU tým pro obchodní a rozvojovou politiku, během předsednictví ČR v EU předsedala výboru Rady EU pro obchodní politiku, v současnosti televizní redaktorka Rady Evropy (manţel je velvyslancem ČR při RE), ţije v Praze a Štrasburku. 4. Martina Dlabajová - 37 let, politologie na Univerzitě v Padově, podnikatelka (mezinárodní poradenství včetně zkušeností z Bruselu), v současnosti předsedkyně Regionální hospodářské komory ve Zlíně, ředitelka Zlínský zámek o.p.s., prezidentka Rotary klubu ve Zlíně, dříve mimo jiné projektový manaţer Czechinvest, ţije ve Zlínském kraji, který ji také navrhuje. 5. Ivan Jančárek - 49 let, Institut mezinárodních vztahŧ v Moskvě, velvyslanec v Dánsku a Brazílii a dalších zemích Latinské Ameriky, v současné době vrchní ředitel sekce mimoevropských zemí na MZV, dříve vrchní ředitel sekce EU na MZV, jeden z nejvýraznějších současných českých diplomatŧ, ţije v Praze. 6. Jiří Šír - 40 let, Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity, obor všeobecné zemědělství, diplomat zemědělského úseku SZ ČR při EU, dříve poradce náměstka ministra zemědělství pro společnou zemědělskou politiku, předtím poradce ministra zemědělství, vedoucí úseku zemědělství na SZ ČR při EU, během českého předsednictví v EU předseda Zvláštního zemědělského výboru, pochází z Karlovarského kraje, nyní ţije v Bruselu, navrţen místopředsedou Faltýnkem. 7. Naděţda Šišková - 57 let, PF MU v Brně, vedoucí katedry evropského a mezinárodního práva PF UK Olomouc, expertka Evropské komise, předsedkyně České asociace pro evropská studia, dříve advokátka a vedoucí podniková právnička Akademie věd, autorka řady odborných publikací, ukrajinská národnost, kandidátka Olomouckého kraje, kde také ţije. 8. Marie Kaufmannová - 54 let, FF UK, postgraduální studium psychologie a pedagogiky, postgraduální studium v oboru veřejná správa a regionální rozvoj, expertní činnost pro Evropskou komisi a vládní orgány v ČR a zahraničí v oblasti regionální politiky, poradenská firma EVASCO, expertka na evaluaci programŧ, projektŧ a politik, dříve MŠMT, Ministerstvo vnitra Nizozemska, FF UK, navrţena místopředsedkyní Jourovou, ţije v Praze. 9. Lukáš Štěpánek - 32 let, doktorát na VŠE v oboru finance, Community of European Management Schools, Norwegian School of Business Administration, několik let pracoval ve Vienna Insurance Group ve Vídni, a to v rŧzných pozicích - mj. coby asistent člena představenstva, dále jako Investor Relations Manager nebo v generálním sekretariátu skupiny, je kandidátem kraje Vysočina, ţije v Praze a Vídni. 10. Jan Smitka - 42 let, MBA Senior Executive Nottingham Trent University, Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity, marketing a management, ředitel pro ČR, MR, Slovensko a exportní země v Nutricia Advance Medical, dříve Centroglob s.r.o. a Madeta, kandidát Jihočeského kraje, kde také ţije. 11. Monika Červíčková - 47 let, Vysoká škola hotelová, podnikatelka, Agentura HM, zakladatelka Sdruţení PLUS 50 o.s., značné zkušenosti z nevládní sféry a především sociální oblasti, dříve Tuzex a další, členka oblastní organizace ANO v Praze, kandidátka Prahy, kde také ţije. Plné znění zpráv


12. Irena Langrová - mezinárodní a regionální vztahy v prŧmyslovém vlastnictví na Metropolitní univerzitě v Praze, Institut prŧmyslových práv, od 2009 jednatelka a společník firmy Langrova s.r.o., spolupracuje s Úřadem pro harmonizaci vnitřního trhu EU a Evropským patentovým úřadem, soudní znalec, předsedkyně oblastní organizace ANO a místopředsedkyně Plzeňské krajské organizace, kandidátka Plzeňského kraje, kde také ţije, nechce kandidovat v komunálních volbách. 13. Pavel Szturc - 52 let, VŠB - Technická univerzita, majitel a jednatel firmy ForSTEEL, dříve národní expert ve Výzkumném fondu uhlí a oceli při GŘ pro výzkum a rozvoj EK, předtím Vítkovice - Výzkum a vývoj, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb, kandidát Moravskoslezského kraje, kde také ţije. 14. Lenka Střálková - 46 let, VUT Brno, fakulta elektrotechnická, zodpovědná za vztahy s veřejností v regionu EMEA ve společnosti ON Semiconductor, dříve manaţerka marketingu společnosti PAMA v Roţnově, členka ANO, kandidátka Zlínského kraje, kde také ţije, v případě nezvolení vhodná kandidátka do komunálních voleb. 15. Václav Víška - Pedagogická fakulta UP Olomouc, Univerzita Hradec Králové - statutární zástupce děkana na pedagogické fakultě, proděkan pro studijní záleţitosti, American College ofSurgeons, Národní institut pro další vzdělání při MŠMT, další odborná práce pro MŠMT, kandidát Hradeckého kraje, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb. 16. Miroslav Bauer - 58 let, CMC Čelákovice/University of Calgary - MBA, VŠE Praha - postgraduální studium v oboru zahraniční obchod, ČVUT, fakulta elektrotechniky, interim manaţer v oblasti řízení, nákupu, prodeje a marketingu ve společnosti Interimbest a.s., dříve Gravity Group a.s., COLSYS - Automatik, obchodní ředitel ECM Facility/STRABAG, obchodní ředitel Weidmüller, ČKD Trakce a Omnipol (nikoliv v oblasti zbraní), kandidát Středočeského kraje, kde také ţije. 17. Miroslava Bavorová - 38 let, Česká zemědělská univerzita, vědecká spolupracovnice na Georg August Univerzitě v Göttingenu (katedra zemědělské ekonomie a venkovského rozvoje), vědecká spolupracovnice na Univerzitě Martina Luthera v Halle-Wittenbergu (katedra řízení podnikŧ v zemědělství), účastnice řady mezinárodních projektŧ, hodnotitelka projektŧ z EU fondŧ, kandidátka Libereckého kraje, kde také ţije. 18. Pavel Zŧna - 52 let, Vysoká škola vojenská, obor vojenská chemie, Centrum bezpečnostní politiky v Ţenevě, Vojenská škola pozemního vojska USA, doktorát z ekonomie a managementu, diplomat - vojenský přidělenec ve Velké Británii a Belgii, zastupoval ČR ve dvou výborech NATO a jednom výboru EU, kandidát Jihomoravského kraje, kde také bydlí, v případě nezvolení moţný kandidát do komunálních nebo senátních voleb. 19. Milan Jankovský - 28 let, FMV VŠE, specializace mezinárodní obchod a malé a střední podnikání, zástupce ředitele pro marketing a manaţer pro PR ve společnosti Ekospol, člen ANO, doporučen místopředsedkyní Jourovou, ţije v Praze, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb. 20. Ivan Indráček - 50 let, ČVUT, zaměstnanec Metroprojektu, dříve zást. ředitele na MŢP, dlouhodobě v obchodě s pohonnými hmotami, Společenství čerpacích stanic, člen Mensa, člen obecního zastupitelstva v Desné, člen ANO, kandidát Libereckého kraje, kde také ţije. 21. Jan Bárta - 32 let, ZČU Plzeň, Fakulta aplikovaných věd, ZPA Industry a.s., vedoucí oddělení řídících systémŧ, účast na projektech v zahraničí, kandidát Karlovarského kraje, kde také ţije, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb. 22. Kamila Bláhová - 38 let, Metropolitní univerzita Praha - mezinárodní vztahy a evropská studia, vedoucí sekce lidských zdrojŧ v Kyocera Solar Europe s.r.o., předtím asistentka gen. ředitele pro Rafinérii Litvínov a administrativní pracovnice v Generálním sekretariátu Rady EU, kandidátka Ústeckého kraje, kde ţije. 23. Tomáš Prekop - 34 let, bakalářské a magisterské studium ekonomického zaměření, magisterské studium mediálních a komunikačních studií, MBA, Bankovní institut vysoká škola Praha a.s., odborný asistent katedry informačních technologií, daňový poradce, dříve výhradní pojišťovací agent ČP pro Karlovarský kraj, člen ANO, kandidát Karlovarského kraje, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb. Plné znění zpráv


24. Radek Hloušek - 36 let, Obchodní akademie Třeboň, manaţer prodeje zahraniční firmy Ruhl GmbH, členem ANO od 2011, předseda oblastní organizace J. Hradec, člen Předsednictva ANO, kandidát Jihočeského kraje, kde také ţije, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb. 25. Jaroslav Špaček - 49 let, Vysoká vojenská letecká škola v Košicích, prošel řadou vojenských funkcí a do zálohy odešel v roce 2008 z pozice náčelníka vrtulníkového a dopravního letectva na Sekci rozvoje druhŧ sil GŠ AČR, v letech 2000 aţ 2003 slouţil na velitelství NATO RHQ AFNORTH v Nizozemsku, od 2009 pracuje v Alfa Helicopter. 26. Martin Mata - ČZU - Provozně ekonomická fakulta, obor veřejná správa a regionální rozvoj, hospodářská politika, Institut manaţerské ekonomie, vedoucí logistiky ve společnosti CzechPark Manufacturing and Merisant Company, dříve mistr výroby tamtéţ, předtím mistr výroby v Kone Industrial s.r.o., několik let ţil a pracoval v Řecku, kandidát Ústeckého kraje, kde také ţije, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb. 27. Milan Závada - 23 let, student FSV UK, dobrá odbornost v EU problematice, podnikatel, dříve pomáhal v domech pro seniory u dlouhodobě nemocných, odešel pro neshody z TOP, v případě nezvolení vhodný kandidát do komunálních voleb. 28. Erik Mikuš - 39 let, Vojenská akademie Brno, Fakult letectva a PVO, VUT Brno, Fakulta podnikatelská, projektový manaţer IBM GSDC, Brno, předtím např. výkonný ředitel GX SOLUTIONS BOHEMIA s.r.o., Frýdek - Místek, Praha, kandidát Jihomoravského kraje, kde ţije. 29. Karel Schmeidler - ČVUT, Fakulta architektury, sociologie na UK, pracoval dlouhá léta ve výzkumu v oblasti architektury, také v ústavu tvorby občanských a bytových staveb a urbanismu, v Centru dopravního výzkumu, byl zapojen do evropských výzkumných projektŧ, je seznámen s věcnou a finanční problematikou evropské vědy, člen ANO, kandidát Jihomoravského kraje. 30. Antonín Skoumal - 67 let, Vysoká škola ekonomická Praha, fakulta obchodní, praxe v zahraničním a ve výkonných a řídících funkcích ve výrobních podnicích a dříve v podnicích zahraničního obchodu, kandidát Jihomoravského kraje, kde ţije.


Policie odloţila případ výbuchu v Divadelní ulici. Viník zemřel 5.3.2014

tyden.cz str. 00 ČTK

Krimi

Za loňský výbuch plynu v praţské Divadelní ulici nebude nikdo potrestán. Zpŧsobilo jej porušení technických norem v 70. letech minulého století. Viník, stavbyvedoucí bývalého podniku Středočeské plynárny, jiţ před delší dobou zemřel, řekl policejní vyšetřovatel poţárŧ a výbuchŧ na území hlavního města Petr Jirout. Dodal, ţe škodu zpŧsobenou explozí policie vyčíslila na 275 milionŧ korun. Za loňský výbuch plynu v praţské Divadelní ulici nebude nikdo potrestán. Zpŧsobilo jej porušení technických norem v 70. letech minulého století. Viník, stavbyvedoucí bývalého podniku Středočeské plynárny, jiţ před delší dobou zemřel, řekl policejní vyšetřovatel poţárŧ a výbuchŧ na území hlavního města Petr Jirout. Dodal, ţe škodu zpŧsobenou explozí policie vyčíslila na 275 milionŧ korun. Exploze, kterou zapříčinil únik plynu, zranila loni v dubnu čtyři desítky lidí, z toho dva váţně. Poničila několik okolních domŧ či zaparkovaná auta. "Odpovědnému muţi, který měl v národním podniku Středočeské plynárny na starosti řízení stavby v Divadelní ulici, by dnes kvŧli spáchání trestného činu obecného ohroţení z nedbalosti hrozilo dva aţ osm let vězení," uvedl Jirout.



Při stavbě, kterou podnik zahájil v květnu roku 1977 a zkolaudována byla v roce 1980, prý viník porušil normy a stavební dokumentaci při kříţení produktovodŧ, jeţ vedou plyn a elektřinu. Místo toho, aby mezi nimi zachoval předepsanou vzdálenost, nechal je poloţit přímo na sebe. Trubka, kterou vedl plyn, tak pod vozovkou v Divadelní ulici u křiţovatky s Krocínovou pŧsobila na elektrické kabely, coţ po čase zapříčinilo poškození izolace a zkrat. Při zkratu vznikl elektrický oblouk, který plynové potrubí propálil. "Následkem toho došlo k úniku plynu, který se postupně hromadil v podloţí. Shodou okolností se zemí dostal do objektu Divadelní 5, kde došlo k iniciaci," popsal vyšetřovatel. Po výbuchu přišly plynárny s odorizací Podle něj v tomto případě jednoznačně selhal lidský faktor. "Za většinu poţárŧ a výbuchŧ v Praze mohou fatální chyby jednotlivcŧ. Člověk buď nezná, co by měl znát, nebo si chce něco ulehčit," řekl. Doplnil, ţe revizní firmy, které u produktovodŧ prováděly pravidelné revizní kontroly, nijak nepochybily, protoţe porušení norem neměly před samotným únikem plynu moţnost odhalit. Praţská plynárenská proto začala po výbuchu nad rámec předepsaných předpisŧ s pravidelnou odorizací, při které se do plynu přidá dvojnásobná pachová látka, aby byl případný únik snáz poznatelný. "Poslední byla před letošní topnou sezonou, další je plánována po jejím konci," řekl mluvčí firmy Miroslav Vránek. Společnost podle něj také pravidelně kontroluje těsnost potrubí pomocí detekčních vozŧ i pochŧzek zaměstnancŧ. Jirout upozornil, ţe v případu se přihlásilo 50 poškozených lidí, dalších 33 firem a deset pojišťoven. Protoţe policie prověřování výbuchu odloţila, o jejich nároku na odškodnění budou rozhodovat soudy v občanskoprávním řízení. Přestoţe exploze nastala loni 29. dubna, policisté mohli začít s ohledáním Divadelní ulice aţ v druhé polovině srpna, kdy to povolil statik. Následně několik měsícŧ čekali na znalecký posudek z řady oborŧ, mimo jiné ze stavebnictví, chemie či poţární ochrany. Čtyřpodlaţní budova, kterou výbuch nejvíce poškodil, patří leteckým dispečerŧm. Škody ale nahlásily i Filmová a televizní fakulta (FAMU), Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Akademie věd, které se nacházejí v jejím okolí. Řízení letového provozu chce svou administrativní budovu nyní prodat. Draţba by se měla konat 18. března a majitel podle dřívějšího vyjádření poţaduje za objekt minimálně 210 milionŧ korun.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/policie-odlozila-pripad-vybuchu-v-divadelni-ulici-vinikzemrel_300177.html

Za výbuch plynu v Divadelní ulici nemá policie koho stíhat 6.3.2014

Benešovský deník str. 04 Zpravodajství MILAN HOLAKOVSKÝ

Praha – Prošetřování ukončeno, trestán nikdo nebude. Takový je bezmála po roce závěr policejního zkoumání mohutného výbuchu plynu unikajícího z potrubí v Divadelní ulici, při kterém loni 29. dubna krátce před desátou dopoledne jen zázrakem nikdo nezemřel. Na 40 lidí ale utrpělo zranění (o váţný úraz se naštěstí jednalo „jen“ ve dvou případech) a vznikla značná škoda na budovách i na zaparkovaných autech. Celkem je vyčíslena na 275 milionŧ korun. Chyba před lety Závěr? Ze znaleckých posudkŧ vyplynulo, ţe na malér bylo zaděláno uţ se značným předstihem: nedodrţením stavební dokumentace a porušením norem ve druhé polovině 70. let minulého století. Stavbyvedoucí někdejších Středočeských plynáren, který za to byl odpovědný, jiţ zemřel. Není tak koho stíhat, připomněl včera Tomáš Hulan z ředitelství praţské policie. Policisté, kteří vyloučili úmysl, zahájili trestní řízení pro obecné ohroţení z nedbalosti. To však v minulém týdnu odloţili. Právě s argumentem, ţe podezřelý jiţ neţije. „Trestní řád dovoluje stíhat v případech obecného ohroţení pouze fyzickou, nikoliv právnickou osobu,“ vysvětlil Hulan. Plné znění zpráv


Plyn z ulice Bezprostředně po výbuchu se soudilo, ţe k explozi došlo v nejváţněji poškozeném domě, administrativním objektu Řízení letového provozu. Tyhle předpoklady se ale záhy ukázaly jako mylné. Ještě ve chvíli, kdy nebyly odklizeny sutiny, potvrdila tlaková zkouška plynového potrubí, ţe malér vzešel právě odtud. Z tohoto vedení, v řeči technikŧ nazývaného produktovodem, unikal plyn pod vozovku Divadelní ulice – a teprve odsud vnikl do objektu, v němţ došlo k výbuchu. Další šetření ukázalo, ţe v tomto domě skutečně nebyla shledána závada, která by mohla mít explozi na svědomí, ani tam nedošlo k jakémukoli pochybení. Propálená díra Proč? Proč k tomuhle všemu došlo? To je otázka, s jejímţ řešením bylo třeba počkat několik týdnŧ. Vlastně i měsícŧ. Podívat se pod zem mohli kriminalisté společně se specialisty aţ v srpnu – teprve po odstranění vzpěr podpírajících výbuchem poškozenou stěnu domu. Trhlina na plynovém potrubí, která měla celou spoušť na svědomí, byla viditelná pouhým okem. Jak mohla vzniknout? Jasná otázka pro experty Kriminalistického ústavu Praha. Dobrat se výsledku nebylo jednoduché. Byla to cesta dlouhá, náročná a vroubená znaleckými posudky. Ne jedním ani dvěma, ale hned sedmi. Výsledek vyznívá jednoznačně. K pochybení došlo uţ v minulosti, kdy byla ulice naposledy TRHLINA, kterou v potrubí zpŧsobil elektrický zkrat. Právě tudy unikal plyn… Foto: Policie ČR rozkopána. Tak dávno, ţe i starousedlíci mají problém, aby si vzpomněli. Právě tehdy byly podle zjištění expertŧ při stavbě produktovodu porušeny technické normy. Plynaři tam pracovali od roku 1977, plynovod byl kolaudován v roce 1980. Byl zkoulaudován, aniţ by kdokoli nezasvěcený tušil, ţe mezi potrubím a elektrickým vedením, taktéţ uloţeným v zemi, není zachována předepsaná vzdálenost. Ani pravidelné revize přitom neměly šanci odhalit zárodek problému. Pomoci mohlo jediné: kdyby býval zápach plynu někdo ucítil včas… Následky špatné práce se neprojevily ihned. Technici mají obsáhlejší vysvětlení – laicky však lze říci, ţe plynové potrubí se dotýkalo s elektrickým kabelem. Obě vedení na sebe pŧsobila tlakem, coţ časem zapříčinilo porušení izolace a zkrat. Reakcí podobnou svařování elektrickým obloukem se do plynovodu udělal otvor. Velikost propálené díry znalci změřili na 148 milimetrŧ čtverečních. Tohle ale ještě k explozi nevedlo. Výbuch nastal aţ tehdy, kdy se unikajícího plynu nahromadilo pod zemí víc – a pronikl do jednoho z domŧ. Pokud by byl vedoucí stavby naţivu, čekal by ho soud. Tam by mu hrozil trest od dvou do osmi let. O náhradách rozhodne soud Odloţením případu kauza nekončí. Policejní vyšetřovatel Petr Jirout včera připomněl, ţe v případu se přihlásilo 50 poškozených lidí – a k tomu ještě 33 firem a deset pojišťoven. Protoţe náhradu nelze poţadovat po viníkovi, trestní řízení bylo odloţeno, o odškodnění budou rozhodovat soudy, u nichţ své nároky budou poškození muset uplatnit v občanskoprávním řízení. Nejvíce poničená budova, patřící Řízení letového provozu, je nyní na prodej. Při draţbě, která by se měla konat 18. března, bude majitel podle informací ČTK poţadovat minimálně 210 milionŧ korun. Váţnější škody nahlásily také Filmová a televizní fakulta (FAMU), Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, vlastnící budovy v okolí. *** „Kriminalisté dospěli k závěru, ţe za výbuchem v Divadelní ulici není ničí úmysl, ale "pouze" nedodrţení technologických postupŧ.“ Tomáš Hulan, Policie ČR Praha Foto popis| POD SUTINAMI a pod povrchem komunikace. Přesně tam loni v dubnu vyšetřovatelé očekávali problém, který vedl k obří explozi v Divadelní ulici v centru Prahy. Teprve v srpnu ale mohli hledat pod zemí. Anašli! Vyšetřování spojené s četnými expertizami ukázalo, ţe výbuchmá na svědomí šlendrián při práci na plynovodu na konci sedmdesátých let minulého století. Foto autor| Foto: Deník/Dimír Šťastný Region| Střední Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 10 titulech.

Dění kolem Ukrajiny je překotné a důleţité Plné znění zpráv


6.3.2014

ČRo Plus

str. 01

17:10 Den podle…

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Já děkuji za předanou štafetu svému kolegovi Martinu Matějkovi, moc vás zdravím. Jsem rád, ţe jste si na nás našli čas. S čím tedy na vás v příštích minutách vyrukujeme? Dění kolem Ukrajiny je natolik překotné a dŧleţité, ţe mu budeme věnovat celou první pŧlhodinu. Jednak se bavíme o sankcích, jednak o moţnostech, jak řešit situaci diplomatickou cestou. Naše ekonomika koncem roku rostla relativně závratným tempem, prý za to mŧţou také intervence České národní banky. Ale moţná jinak neţ bychom si mysleli. Nebude muset jít Česko s firmou Diag Human aţ na krev? To je další téma. Jak moc fair play se hrálo v 80. letech ve zdejším sportu? To mluvíme o novém filmu Andrey Sedláčkové. A na závěr vás vyzve Jasná Páka ke Konci nočních toulek. Při večerním křtu svého alba. Dobrý poslech. Rusko anektovalo Krym de facto před necelým týdnem a vojáci zarputile označovaní za domobranu nadále posilují své pozice, budují zákopy a nepouštějí do oblasti ani pozorovatele OBSE. Proruští politici se snaţí předběhnout další události a uznat, dejme tomu, Anschluss i de jure. Krymský parlament přijal usnesení o vstupu celého poloostrova do Ruské federace a přiblíţil konání referenda o této otázce uţ na 16. března. Ovšem krymský vicepremiér se nechal slyšet, ţe odtrţení od Ukrajiny a připojení k Rusku má okamţitou platnost. Coţ pochopitelně odmítá současné kyjevské vedení a také Spojené státy. Rusové moţná neskončí jenom u Krymu. Jak nám řekl europoslanec Libor Rouček v dnešním pořadu Pro a proti, k tomuto závěru dospěl po včerejším jednání s ruským velvyslancem při Evropské unii Vladimirem Čiţovem. Libor ROUČEK, europoslanec -------------------Rusko, mŧj dojem je ten, ţe je odhodláno zŧstat na Krymu a obávám se také, ţe je odhodláno nadále destabilizovat situaci například Doněcké oblasti, Charkovské oblasti a podobně. Čili my na toto musíme být připraveni. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk prohlásil, ţe v případě další vojenské intervence ze zahraničí na Ukrajině je tamní armáda připravena odpovědět. A chránit svoji zemi. Diplomatických front, kde se vede boj o Ukrajinu, je několik. Ale příznivých posunŧ pomálu. Třeba v Římě se nedohodla dvojka Kerry - Lavrov prakticky o ničem. Bílý dŧm ovšem dnes nařídil vízové sankce proti lidem, kteří jsou v podstatě odpovědní, pokud to tak řekneme, za územní rozvrat Ukrajiny. A mají se týkat i Rusŧ a politikŧ autonomního Krymu. O moţných sankcích nebo jiné odpovědi na obsazení Krymu se uţ od rána dohaduje Evropská unie na mimořádném summitu. Uţ fakt, ţe mělo být hotovo do tří hodin a zatím není ţádný výsledek na stole, tak nasvědčuje tomu, ţe jednotný postoj bude těţké najít. Zpátky se drţí kromě jiných i česká reprezentace. Jak potvrdil náš premiér Bohuslav Sobotka. Bohuslav SOBOTKA, premiér /ČSSD/ -------------------Naše pozice je rozhodná, ale ne hysterická. My se nebráníme debatě na toto téma, ale Česká republika upřednostňuje politické diplomatické řešení. Jsme velmi opatrní, pokud jde o otevírání diskuse o nějakých plošných ekonomických sankcích. Domníváme se, ţe vzhledem k tomu, jak je ekonomicky propojena Evropa s Ruskem, tak je to něco, co mŧţe poškodit obě strany. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------My teď voláme do Bruselu našemu tamnímu zpravodaji Ondřeji Houskovi. Dobrý den. Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Dobrý den. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Já jsem se teď díval nebo teď i hledím na zprávy z agentur. Pořád nic se neukazuje. Takţe zatím ţádný výsledek, na ţádném výsledku se Evropská unie nedohodla? Plné znění zpráv


Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Nekoukej se na zprávy z agentur a sleduj mŧj twitterový účet, by se mi chtělo říct. Ale ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Nemám ho tady před sebou, ale příště si ho otevřu. Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Váţná chyba. Summit, mám chuť vztyčit prst, jak by řekl klasik. Summit stále pokračuje a dohoda skutečně zatím není. Ale přece jenom nastalo dost změn od rána. Připomenu, ţe na Českém rozhlase jsme ráno vysílali, ţe Česko je ochotno tady na summitu podpořit vybrané cílené sankce proti Rusku. Zjednodušeně řečeno, něco ve stylu, co před chvílí přijal Bílý dŧm. Samozřejmě ne ekonomické sankce, jak o tom mluvil premiér Sobotka, o tom vŧbec nikdo neuvaţuje, ţádná země Evropské unie. Ale vybrané cílené sankce z hlediska víz a případného zmrazení účtŧ. Ale bylo jasné, ţe tohle chce menšina zemí, ţe se na tom Evropská unie s velkou pravděpodobností nedohodne. Jenţe všichni vědí, co se děje od rána na Krymu. A podle diplomatických zdrojŧ, a proto mluvím o svém Twitteru, bude vývoj pravděpodobně takový, ţe tento vývoj událostí přímo na Krymu přiměje EU přitvrdit postoj a zřejmě by se Evropská unie dnes na summitu nakonec měla na nějakých sankcích domluvit. Jaké budou se samozřejmě nedá předem říct. Ale pravděpodobně budou zhruba kopírovat ten americký postoj, spíše budou méně závaţné. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Kdyţ mluvíš o cílených sankcích, tak to znamená cílených proti vybraným příslušníkŧm třeba ruského reţimu, kteří by mohli být odpovědni za to, co se na Krymu děje? Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Třeba proti i ruským státním příslušníkŧm, nebo proti těm Ukrajincŧm, kteří podle Evropské unie by narušovali územní celistvost Ukrajiny. Mohlo by se to týkat zavedení tedy vízové povinnosti pro diplomaty, případně, ale to by byla ještě dalekosáhlejší moţnost, zmrazení jejich účtŧ v bankách v Evropské unii. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------No, a dá se říct, ţe některé státy Evropské unie patří spíš mezi jestřáby, některé mezi holubice? Nebo to tak není? Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------To se nepochybně přesně tak dá říct. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A kdo je kdo? Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Státy jako Polsko, pobaltské země a částečně Česká republika spíš ano neţ ne patří mezi země, které chtějí nějakou, nějaké sankce. Chtěly je uţ před těmi dnešními událostmi na Krymu. Ale pak jsou tady státy Německo, Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Kypr a mohl bych jmenovat dál, které tvrdí, Rakousko, které tvrdí, ţe sankce nic nevyřeší, ba ztíţí jednání s Ruskem. Protoţe celou tu situaci nakonec lze přece podle těchto zemí vyřešit jen a pouze jednáním. Ale pozice těchhle holubic, kdyţ zŧstanu u této terminologie, přece jen o něco oslabily ty dnešní události na Krymu. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor --------------------



No, a jaké k tomu mají vlastně ty země, které jsi jmenoval, dŧvody k tomu opatrnějšímu postoji? Není to geograficky od nich zase tak blízko, jako od těch, dejme tomu, východních výsep Evropské unie. Nemají zkušenost s botou ruského vojáka na svém území, nebo mají v Rusku významné obchodní zájmy? Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Všechno dohromady. Ta geografická vzdálenost nebo blízkost samozřejmě hraje zásadní faktor. Ale zrovna tak třeba Francouzi nebo Španělé si stěţovali na státy střední a východní Evropy během takzvaného arabského jara, ţe nemají dost pochopení pro snahy středomořských zemí o větší finanční pomoc arabským státŧm. Takţe tahle ta logika samozřejmě platí obráceně. Ale vemme si třeba příklad Nizozemska, které obvykle v zahraniční politice se dost zaklíná morálními aspekty, lidskými právy, rozvojovou pomocí. Ale pohled do statistik je jasný. Nizozemci mají větší obchodní výměnu s Ruskem neţ se Spojenými státy. To se pak samozřejmě sankce zvaţují obtíţně. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A jenom na závěr, prosím stručně. Jenom kdy vlastně by mohlo být teoreticky nějaké rozhodnutí hotové? Protoţe víme, ţe se evropští politici mají přesunovat do Dublinu, tak to asi nebudou táhnout někdy do pŧlnoci, ne? Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Politici ze středopravicových stran mají v 9 hodin večer evropského času večeři v Dublinu. A prý ji chtějí stihnout. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Krátce, stručně, výstiţně nám "zatvítoval" i tady po rozhlasových vlnách náš zpravodaj v Bruselu Ondřej Houska. Děkuji za to a hezký den. Ondřej HOUSKA, redaktor -------------------Rádo se stalo, na slyšenou. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A teď po telefonu zdravím ředitele zahraničního odboru prezidenta Hynka Kmoníčka. Dobrý den. Hynek KMONÍČEK, ředitel zahraničního odboru prezidenta -------------------Dobrý den. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A bývalého ministra obrany Alexandra Vondru. I vám dobrý den. Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------Hezký dobrý den. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Pane Vondro, jakou reakci vŧči Rusku byste povaţoval za optimální ze strany Evropské unie? Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------Já se obávám, ţe ţádné optimální reakce se nedočkáme. Ţe celá tahle ta krize ukazuje nesmírnou slabost Západu v posledních letech, a to jak Spojených státŧ, tak i Evropské unie. A ... Plné znění zpráv


Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A jak by tedy ta, ta reakce měla vypadat, i kdyţ se k ní podle vás nedobereme? Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------Rozumíte, jak by měla vypadat, to je, o tom to všechno je, ţe vlastně se děje jenom v reaktivním nastavení. Rámuje v zásadě prezident Putin, který dělá to, co mu Západ léta naprosto dovoluje, umoţňuje, dokonce ho přímo k tomu vybízí. A my se pak divíme, rozumíte, kdyţ ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Já vám, já vás chápu, ţe, ţe to třeba začalo uţ kdysi dávno. Dejme tomu třeba i v případě ... Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------No, samozřejmě ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------... Jiţní Osetie. Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------... Ale kdyţ vy pořádáte, pořádáte doma párty a necháte si někoho pozvat do bytu a neřeknete mu předem, aby nechodil a uţ ho máte doma, no, tak tak samozřejmě na tu situaci reagovat, to je jednoznačně obtíţné. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------No, ale dá se teď za téhle situace, kdybychom udělali tlustou čáru za minulostí, dejme tomu, dá se teď něco razantního udělat, co třeba by mohlo přimět ruského prezidenta ke změně postojŧ, názorŧ co se týče postupu na Krymu a na Ukrajině? Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------No, samozřejmě. Spojené státy by mohly ukázat nějakou sílu. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Jak? Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------Mohly by rozmístit loďstvo třeba do Černého moře. Ale to já si myslím, ţe očekávat od prezidenta Obamy je naprosto iluzorní. A za této situace nejhorší, co západ dělá je, ţe má silné řeči a ty pak nejsou doprovázeny ţádnými činy. Čili štěkat, ale nekousat, to je to nejhorší, co se v mezinárodní politice vŧbec mŧţe dít. A to se přesně děje. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Pan Kmoníčku, prezident Zeman odsoudil tu anexi Krymu, ten, ten útok. Na druhou stranu je proti sankcím. Myslíte si, ţe existuje v současné době nějaký razantní prostředek, jak ten svŧj nesouhlas dát najevo tak, aby na to druhá strana reagovala? Hynek KMONÍČEK, ředitel zahraničního odboru prezidenta -------------------To je samozřejmě velmi obtíţné. Tam je dŧleţitá hlavní věc. Ať ţ se dohodneme na čemkoli, musí se na tom dohodnout Evropská unie a Spojené státy pohromadě. Pokud ta reakce nebude úplně identická, tak nás to jenom oslabí a opravdu budeme tím psem, který zaštěkla a nekousl. A to je pak ztráta kredibility. Takţe ... Plné znění zpráv


Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A co by bylo tím kousnutím? Tedy pokud tady mluvil Alexandr Vondra o rozmístění loďstva v Černém moři, tak to byste podpořil? Hynek KMONÍČEK, ředitel zahraničního odboru prezidenta -------------------Tak to myslím je věc, která by v zásadě ukázala porepublikánsku svaly a následně neposílila naši vyjednávací pozici. Já myslím, ţe to, na co jsou Rusové nejvíce hákliví, je ekonomika a jeden politický aspekt, a to je respekt. Pokud Putin investoval peníze, které investoval do toho, aby byl vnímán jako západní politik naposledy teď na olympiádě v Soči, rozhodně nebude chtít celý tenhle ten potenciál prohospodařit. Čili trošku hrát na ruskou snahu být bráni váţně. A jako stát G 8. A všimněte si, jak dŧsledně teď uţ hovoříme o G 7. A samozřejmě to je nutno spojit s ekonomickými kroky, na kterých se ovšem musíme dokázat dohodnout společně EU a Spojené státy, jinak to nebude fungovat. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Ale jaké ekonomické kroky, kdyţ ... Hynek KMONÍČEK, ředitel zahraničního odboru prezidenta -------------------V praxi ţádný bohatý Rus nechce utrácet peníze v Rusku. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Promiňte, ţe vás přerušuji, ale jaké ekonomické kroky, kdyţ prezident Zeman sám říká, ţe ty sankce k ničemu dobrému nepovedou? Hynek KMONÍČEK, ředitel zahraničního odboru prezidenta -------------------To je právě ta věc té diskuse, která tam teď probíhá. Podívejte, globální velké sankce k ničemu nepomŧţou, protoţe vţdycky v konci poškodí oba dva. To je jako v případě České republiky. Budeme sankcionovat Rusko tak, ţe se odepneme od ruského plynu a ruské ropy? Jak to pomŧţe naší pozici a jak to pomŧţe, nebo jak by to zhoršilo vyjednávací pozici Ruska? Přirozeně nijak. Z druhé strany si myslím, ţe ty sankce, ke kterým třeba zatím přistoupily Spojené státy, to znamená přesně cílené vízové sankce na osoby odpovědné za současnou situaci, mohou být do jisté míry, do jisté míry řešením, byť jenom velmi malým a dočasným, ale to uţ Rusko trochu pocítí. Podívejte, kdyţ vyděláváte své peníze v Rusku, chcete je utrácet v Paříţi. A chce jezdit za babičkou na Brighton Beach, nechcete ţít v Čeljabinsku. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Co si myslíte vy, pane Vondro, ţe takové cílené sankce vŧči některým představitelŧm, bohatým představitelŧm ruského reţimu přece jenom ti, dá se říct, mocní, dejme tomu, ruští oligarchové pocítit mŧţou? Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------Já to nechci nějakým zpŧsobem zesměšňovat. Já samozřejmě nezávidím situaci těch, kteří dneska sedí v Bruselu a radí se o tom, co dělat. Protoţe nedělat nic je taky špatně, jo. Ale jsem skeptický, pokud jde o účinnost těchto opatření, která jsou víceméně symbolická. Koneckoncŧ jak to je v Rusku rozhoduje především Vladimir Putin a jeho se ty sankce osobně určitě týkat nebudou, to my uţ jsme si asi dneska někde přečetli, ţe ani Američané neuvaţují o tom, ţe by ho vztáhli na něj. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A nějaké ostřejší, dejme tomu plošné sankce? Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------Plné znění zpráv


Ty sankce by musely být takové, aby skutečně bolely. A ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Ale mŧţou bolet obě strany. Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------... dělat politiku, která někoho bolí, znamená navzájem mít schopnost něco obětovat. Ale já tu schopnost, upřímně řečeno, nevidím ani v Evropě, ani ve Spojených státech v té stávající situaci. A proto taky se zdráhám vyzývat k nějakým, k nějakým zásadním opatřením. Znovu říkám, nejhorší je vyzývat k něčemu opakovaně a pak stejně neudělat nic. A to je, to je myslím ta situace, které jsme svědky ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Ale chápete ... Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------... Vladimir Putin investoval oněch 50 miliard dolarŧ do ambasády, do olympiády v Soči celkem úspěšně. Protoţe tu olympiádu všichni obdivovali a výsledek je, ţe dneska má, zdá se, nenávratně ve své moci Krym. Takţe ten zisk není malý. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A neměla by, pane Kmoníčku, a prosím o stručnou odpověď, neměla by přece jenom Unie i Spojené státy platit i tu daň, i kdyţ je závislá na ruském plynu, ruské ropě, říká se to dost těţko, ale zaplatit tuhle daň za to, aby si příště třeba Vladimir Putin uvědomil, ţe tímto zpŧsobem nemŧţe postupovat, pokud, kdyţ říká dnes třeba Lubomír Zaorálek, ţe kdyţ jsme u Jiţní Osetie nereagovali, přišel Krym. Příště mŧţe přistát nějaké letadlo nebo nějaká letadla tady na evropských letištích. Není dobré zváţit ta rizika a říct si, pro nás je dŧleţitější teď odpovědět tvrdě i ekonomicky, aby se nám nestalo nějaké takové vojenské překvapení jako se stalo před týdnem na Krymu? Hynek KMONÍČEK, ředitel zahraničního odboru prezidenta -------------------Chápu logiku vaší otázky. A také chápu to, co říkal teďka Saša Vondra. Ano, kaţdá sankce někoho bolí, a to obě strany. Toho, kdo ji vznáší i toho, na koho je zaměřena. My musíme hrát s reálnými kartami. To znamená, ţe my jako Česká republika si tenhle aspekt domino efektu uvědomujeme více neţ třeba, řeknu, Portugalsko. Ale to je právě na našich vládních představitelích, aby ho v probíhajícím jednání dokázali probrat. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Tolik ředitel zahraničního odboru prezidenta Hynek Kmoníček. Děkuji, na slyšenou. Hynek KMONÍČEK, ředitel zahraničního odboru prezidenta -------------------Na slyšenou. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A mluvili jsme také s bývalým ministrem obrany Alexandrem Vondrou. I vám děkuji, na slyšenou. Alexandr VONDRA, bývalý ministr obrany /ODS/ -------------------Ano, na slyšenou. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A ve studiu vítám Jana Šíra, odborníka na střední Asii a Rusko z Fakulty sociálních věd. Dobrý den. Plné znění zpráv


Jan ŠÍR, odborník na střední Asii a Rusko, Fakulta sociálních věd -------------------Dobrý den. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Kdyţ jsme tu na začátku citovali Libora Roučka, ten říkal, ţe na Krymu to neskončí. A myslíte si, ţe přece jenom je tady ještě pořád snaha Ruska pokračovat dál? Protoţe kdyţ vyjdu z nějaké analýzy, kterou uţ 31. ledna zveřejnil bývalý poradce prezidenta Putina Andrej Ilarionov, tak byly tři varianty plánu s Ukrajinou. A v podstatě se tam počítalo o, s připojením Krymu v té nejméně jaksi extenzivní variantě. V dalším o proměně Ukrajiny ve slabou konfederaci a ta třetí počítala s ovládnutím celé Ukrajiny. Jan ŠÍR, odborník na střední Asii a Rusko, Fakulta sociálních věd -------------------Tak, já si myslím, ţe odpověď na tuto vaši otázku závisí do velké míry právě na reakci Mezinárodního společenství. Zatím Vladimir Putin se nesetkal s ţádným reálným protiopatřením, tudíţ on, dovedu si představit, mŧţe být přesvědčen, ţe jedná naprosto normálně, naprosto správně a ţe svět má pro takovéto chování pochopení. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Čili jestli vás dobře chápu, tak pokud svět nezareaguje tvrdým zpŧsobem, tak Vladimir Putin bude mít větší chuť, nebo si bude myslet, ţe má větší otevřenou cestu dál na Ukrajinu? Jan ŠÍR, odborník na střední Asii a Rusko, Fakulta sociálních věd -------------------Myslím si, ţe ano. A on se tím ani nijak netají, kdyţ se dnes podíváte třeba na koncepční dokumenty Ruské federace, na vojenskou doktrínu, na koncepci národní bezpečnosti, tam se explicitně hovoří o tom, ţe Rusko si vyhrazuje právo zasáhnout v oblastech, které jsou obývány ruskou menšinou, dokonce i lidmi, kteří se identifikují s Ruskem, nebo kteří hovoří rusky. Kdyţ se podíváte na mapu světa, kde všude Rusové ţijí, myslím si, ţe tohle to by mělo znepokojovat kaţdého, kdo tímto se mŧţe cítit poškozen. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A co by byla ta citelná reakce? Pokud říkáte, ţe zatím Západ neudělal nic zásadního, co by byla reakce, která by skutečně byla pro Vladimira Putina natolik nepříjemná, ţe by si aspoň v nejbliţší době odpustil nějaké další kroky, dejme tomu, vojenské. Jan ŠÍR, odborník na střední Asii a Rusko, Fakulta sociálních věd -------------------Tak, myslím si, ţe samozřejmě musí to nějaký komplexní soubor sankcí, které musejí být promyšleny, protoţe skutečně tady existuje určitá interdepence mezi Ruskem a zejména zeměmi Evropské unie, pokud jde třeba o tu velice citlivou otázku dodávek energetických surovin. Bez energií v současném světě se těţko ţije. Takţe tohle to samozřejmě musíme mít, musíme mít na mysli a na vědomí při dohadech o tom, jakým zpŧsobem nějakou protireakci formulovat. Nicméně já tady vidím celé spektrum krokŧ, které je moţno podniknout. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Například? Jan ŠÍR, odborník na střední Asii a Rusko, Fakulta sociálních věd -------------------V diplomatické rovině jednoznačně prostě nějakým zpŧsobem snízit, snízit úroveň diplomatických stykŧ, zmrazit společné projekty, pak tady jsou ty ve finanční a ekonomické oblasti široké moţnosti prostě nějakých cílených sankcí na lidi, kteří mají svoje peníze bezpečně uloţeny v Evropě a ve Spojených státech, protoţe Rusko z pochopitelných dŧvodŧ takovéto garance místním oligarchŧm neposkytuje. Je tady moţnost skutečně těch velice cíleně na míru šitých vízových restrikcí pro, za A prominenty Putinova reţimu, za B lidi, kteří jsou namočeni do těch nejbrutálnějších excesŧ, které momentálně vidíme v té flagrantní agresi proti, proti Ukrajině. Plné znění zpráv


Myslím si, ţe moţností tady je, je hodně, ale musíme být připraveni na to, ţe bezpečnost není zadarmo, bezpečnost něco stojí. A nás to bude také něco stát. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Tolik Jan Šír, odborník na střední Asii a Rusko z Fakulty sociálních věd. Děkuji, ţe jste přišel do studia, hezký den. Jan ŠÍR, odborník na střední Asii a Rusko, Fakulta sociálních věd -------------------Děkuji. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A situaci na Ukrajině se bude věnovat i repríza dnešní relace Pro a proti, moderátorka Renata Kalenská se ptala na názory europoslancŧ Jana Zahradila z ODS a Libora Roučka z ČSSD. Poslouchejte Plus po 21. hodině. A teď si řekneme, jak se jezdí v Praze.

Experti, kam se jen podíváš 6.3.2014

Lidové noviny str. 12 Komentáře JOSEF CHUCHMA

To by jeden neřekl, co je v této zemi najednou odborníkŧ na Rusko a Ukrajinu, na obchod s Východem, na geopolitiku. Kolik lidí k tomu má co říct! Jakmile se objeví téma, probudí se jako blaničtí rytíři příslušná armáda expertŧ a hrrr na téma! – jinak ty experty nevidět, neslyšet. Ale ve zlatém věku četnosti mediálních kanálŧ tomu asi nemŧţe být jinak. Ty kanály jsou zde, teď jen, aby jimi mělo co téct. Takţe se uplatňují prohlášení ve stylu „já uţ dávno říkal, jak se to s Ruskem má, ţe se mu nedá věřit“. A Ukrajina? Ta nás zřejmě vţdycky enormně zajímala a pečlivě jsme sledovali pohyby na její ekonomické a politické scéně... Repertoár dŧvodŧ k odvolání šéfŧ kulturních institucí je v této zemi nudně monotónní. Kdyţ se zřizovatel chce nepohodlného člověka zbavit, téměř vţdy prohlásí, ţe dotyčný pracovník špatně hospodařil. Nejnověji byl za mizerného hospodáře prohlášen Vladimír Čepek, ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem. Tamější radnice na něm v pondělí ekonomicky nenechala nit suchou, ačkoliv si předtím na Čepka nestěţovala. Osočení ze špatného hospodaření je účinné. Zní uţ z podstaty věci závaţně. Kdo nemá moţnost proniknout do věci samé, takţe vyjma aktérŧ prakticky kaţdý, je sváděn dojmovým automatismem, ţe „na tom moţná něco bude, protoţe by to jinak asi neříkali“. Ale ukaţte mi v polistopadovém českém kulturním provozu případ, ţe by po ekonomickém obvinění byla někomu z takto označených šéfŧ skutečně prokázána zpronevěra nebo fatální hospodářská ledabylost v té míře, ţe by ten člověk skončil u soudu a byl mu vyměřen a potvrzen pravomocný trest odnětí svobody. V kulturních příspěvkových nebo obecně prospěšných společnostech se totiţ nehraje o velké a svŧdné peníze, ty veřejnými rozpočty proudí v úplně jiných kapitolách, neţ jsou divadla či galerie. Nynější ústecká kauza poskytla ilustraci, jak se to dělá. Radní severočeské radnice a předseda správní rady Činoherního studia Jan Eichler například prohlásil, ţe špatně hospodařící ředitel pronajal herci Jiřímu Maryškovi pokoj za 15 korun měsíčně. „V Činoherním studiu je několik pokojíčkŧ pro herce. Vyuţíváme je, kdyţ zkoušíme do noci a pak nestíháme vlak. S Achabem Haidlerem si platíme pokojík napŧl. Má osm metrŧ čtverečních a je tam jen postel, ţidle a stŧl,“ vysvětlil pak Ústeckému deníku stav věcí herec Maryško. „Nájem je nekomerční a dohromady platíme 800 korun měsíčně. Tuto částku si dělíme napŧl. Holý nájem je skutečně 15 korun. Ale pan radní se,zapomněl‘ zmínit, ţe dále platíme elektřinu, energie, vodné a stočné, úklid a odpadky. Celkem kaţdý 400 korun měsíčně. V létě, kdy pokoje nevyuţíváme, polovinu.“ Profesor M. C. Putna, teatrolog Vladimír Just (který o televizi léta soustavně píše) či další vysokoškolský pedagog – děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík neprošli selekcí Sněmovního volebního výboru, který vybral konečných osmnáct kandidátŧ do Rady České televize a devět do Rady Českého rozhlasu. Tak to je jasné, ţe třeba do Úsvitu zamilovaný textař Jan Krŧta (mj. autor hesla Brázdí vaše čelo chmura? Volte Úsvit – Okamura!) nebo bývalá poslankyně KSČMIvana Levá mají lepší předpoklady vyjímat se v nějaké té mediální radě. ***



Kdyţ se zřizovatel chce nepohodlného člověka zbavit, téměř vţdy prohlásí, ţe dotyčný pracovník špatně hospodařil. Ale ukaţte mi případ, ţe by po ekonomickém obvinění byla někomu z takto označených šéfŧ skutečně prokázána zpronevěra nebo fatální hospodářská ledabylost. Foto popis| O autorovi| JOSEF CHUCHMA, vedoucí Orientace LN e-mail: [email protected]

Věra Rudolfová chystá další příběhy osobností 6.3.2014

Vysočina - regionální týdeník str. 13 LENKA MAŠOVÁ

Publicistika

Na rozhlasovou reportáţ lidé začas zapomenou, kdyţ se k ní nemají moţnost vrátit jako ke knize, říká redaktorka rozhlasu v penzi Olešná – Dvaadevadesát medailonkŧ osobností vysočinské kulturní historie ve čtyřech knihách. To je dosavadní skóre někdejší redaktorky Českého rozhlasu v Brně, která v penzi tráví většinu roku na chalupě v Olešné u Nového Města na Moravě, Věry Rudolfové. A všechno napovídá tomu, ţe zajímavých lidí je v jejím oblíbeném kraji stále dost. Ostatně mnoho jich osobně poznala při svém sedmadvacetiletém pŧsobení v rozhlase, kdy točila reportáţe také na Vysočině. S jinými ji zase váţe přátelství a častá setkávání. * Připravujete pátou publikaci s medailonky zajímavých lidí, kteří se zapsali do vysočinského kulturního ţivota? V současné době jsem začala psát další kníţku s prozatímním názvem Kraj návratŧ i setrvání. Budou to opět medailonky osobností kulturního ţivota Vysočiny, především těch málo známých a zapomenutých. * Mŧţete některé jmenovat? Patří k nim například Elvíra Stárová, která ţila na konci devatenáctého století v Novém Městě na Moravě. Její lyrické básně napovídají, ţe mohla být nadějnou básnířkou. Psala rovněţ vtipné epigramy. Bohuţel předčasně zemřela v pouhých osmnácti letech. Pozornost bych ráda věnovala také básníkovi Volfgangu Flekovi, který patřil k přátelŧm grafika a malíře Karla Němce i bratrŧ Křičkových. Dále Jindřichu Ferencovi, který psal básně, divadelní hry a také komponoval. Zajímavou osobností byl rovněţ Jaroslav Havlíček, reţisér a herec spolku akademikŧ Horák. * Pamatujete i na ty, kteří se na Vysočině narodili, ale pak třeba ţili a tvořili jinde? Na výstavě v novoměstské Horácké galerii jsem poprvé uviděla obrazy malířky Marie Šimkové-Střiţíkové. Ta svoje dětství proţila ve Ţďáře nad Sázavou, pak pobývala a tvořila v Miloticích u Kyjova. Na Vysočinu se však často vracela. Jiţní Morava se stala druhým domovem také pro akademického malíře Rudolfa Gajdoše, rodáka z Měřína. Mluví se o něm jako o malíři Pálavy a Podluţí. Málokdo však ví, ţe rád jezdil do Sněţného, kde se setkával s přáteli malíři. V okolí tohoto městečka také nalézal inspiraci pro svou tvorbu. * A co zajímaví lidé, kteří vysočinskými rodáky nebyli? I v nové kníţce chci věnovat pozornost umělcŧm, kteří se sice na Vysočině nenarodili, ale měli k ní vřelý vztah. To platí například o akademickém malíři Otu Bubeníčkovi, básníkovi Františku Hrubínovi nebo malířce Marii Neubertové. Vysočinskou krajinu, především zimní, obdivoval také architekt Dušan Jurkovič. * Předpokládám, ţe ani pátou knihou nebude série medailonkŧ zajímavých osobností uzavřena… Je aţ neuvěřitelné, kolik na Horácku ţilo pozoruhodných osobností. Není tudíţ v silách jednoho člověka o všech napsat. Kdyţ to pŧjde, ráda bych ještě připomněla další, protoţe si to zaslouţí. Objevování je krásné a snad i zásluţné… * Je problém dát příběhy někdy dávno zemřelých osob dohromady? Dát jim formu a sehnat všechny potřebné informace? Plné znění zpráv


Je to časově náročná záleţitost. Pokud ten člověk ţije, je to samozřejmě mnohem jednodušší. Jedná-li se o osobu, která jiţ zemřela, je nutné shánět informace od pamětníkŧ a také kontaktovat ţijící příbuzné. A to je někdy skoro detektivní pátrání. V první knize medailonkŧ jsem čerpala především ze své rozhlasové práce, protoţe řadu lidí jsem měla moţnost poznat osobně. Při pokračování jsem pak psala i o těch, se kterými jsem se nikdy nesetkala. * Jak se příběhy autorizují, aby byla zachována jejich autentičnost? Vzpomínky příbuzných se přece mohou občas lišit… Mám zásadu, ţe pokud ţijí členové rodiny, příběh jim předem dávám číst. Člověk se samozřejmě mŧţe při nejlepší vŧli splést v datu narození nebo v čemkoliv jiném. U osobností, kdy je obtíţné dohledat jejich příbuzné, je to o něco horší. To se pak často obracím na muzea a galerie, abych údaje o člověku mohla dát dohromady tak, aby byly co nejpřesnější. A ţe by se členové rodiny nemohli ve svých vzpomínkách na slavného příbuzného shodnout, to se mi zatím naštěstí ještě nestalo. * Trvá dlouho zmapovat ţivot umělce? U osobností, které jsem potkala při své práci, to bylo jednoznačně lehčí a také to trvalo kratší dobu. Některé natočené záběry jsem si totiţ přepsala „do zásoby“ a vlastním spoustu materiálŧ, které jsem nikdy nevyuţila. Při shánění rodinných příslušníkŧ zemřelých umělcŧ to bylo často sloţitější. Někdy jsem se vyloţeně spoléhala na náhodu, telefonovala jsem třeba podle jmen v seznamu a ptala se, jestli s tím člověkem náhodou nebyli v příbuzenském vztahu. Občas jsem měla štěstí a náhoda vyšla. * Po dvou knihách o osobnostech jste se v roce 2007 pustila do Kosinkovy ţďárské kroniky s podtitulem Ţďár nad Sázavou v letech 1900-1945. Předlohou jí byla skutečná kronika ţďárského výtvarníka, fotografa a také plochodráţního jezdce Josefa Kosinky (1908-1983). Jak jste se k této práci dostala? Prostřednictvím pana doktora Zdeňka Vyhlídala jsem se seznámila s paní Věrou Horákovou, coţ je dcera ţďárského malíře, kniţního ilustrátora a také automobilového a motocyklového závodníka Josefa Kosinky. V roce 2008 uplynulo od jeho narození sto let. Tento pán napsal krásnou rodinnou kroniku, která však není jenom kronikou rodiny Kosinkovy, ale prakticky i celého Ţďáru. Mapuje místní události od přelomu 18. a 19. století aţ do roku 1945. Ty jsou doprovázeny nádhernými perokresbami a barevnými ilustracemi ze Ţďáru. Paní Horáková mě tehdy poţádala, abych kroniku upravila tak, aby mohla vyjít kniţně. * A stala se pak součástí řady ţďárských domácností… Byla ta práce hodně odlišná od předchozích medailonkŧ? Byla dost náročná, ale krásná. Spolupracovala jsem s Kosinkovou dcerou, paní Věrou Horákovou, a vybrala jsem čtenářsky nejzajímavější události. Zápisy Josefa Kosinky jsou propojeny i s děním ve městě i republice. Někdy mi bylo líto, ţe jsem musela v kronice krátit, například pasáţe věnované motocyklovému sportu. Také výběr ilustrací byl vzhledem k jejich mnoţství náročný. * Co vás na Kosinkových zápisech upoutalo nejvíce? Asi si mě nejvíce získal, kdyţ vzpomínal, jak před druhou světovou válkou narukoval na vojnu na jiţní Moravu. Napsal, ţe v rovinaté jihomoravské krajině mu bylo teskno po Vysočině. * Po ţďárské kronice jste se opět vrátila zpět k osobnostem a sepsala Kraj návratŧ a inspirace… Na té kníţce jsem pracovala téměř tři roky. Hledání stop po některých osobnostech bylo velmi náročné a zdlouhavé. Dlouho jsem například pátrala po rodině architekta Stanislava Sochora, který se narodil v Hodíškově. V roce 1920 se stal přednostou Státního památkového úřadu v Brně, pŧsobil také v brněnském uměleckoprŧmyslovém muzeu. Ve zmíněných institucích jsem však bohuţel ţádné adresy nenašla. Nezbylo mi nic jiného neţ prolistovat brněnský telefonní seznam a volat všem Sochorŧm, kteří v něm byli uvedeni. Nebylo jich málo. Ale nakonec se mi skutečně podařilo najít dceru architekta Sochora. Hodně mi o něm vyprávěla, mohla jsem si také přečíst dopisy, které si psal s přáteli. Patřil mezi ně i Josef Broţ, jeho bývalý profesor na novoměstské reálce. A tak jsem získala i mnoho cenných informací o tomto výtvarníkovi a národopisném pracovníkovi. Plné znění zpráv


* Někteří nejbliţší příbuzní oněch zesnulých umělcŧ však uţ také neţijí, takţe pátrání po ţivotních peripetiích osobností muselo být hodně komplikované, ne? Uvedu příklad, který souvisí se spisovatelem a historikem Karlem Kallábem, autorem Pověstí hradŧ moravských a slezských i jiných publikací. Dozvěděla jsem se, ţe v Brně ţije jeho dcera a získala jsem její adresu. Paní Lada Kallábová však dlouho na dopis neodpovídala. Asi po pŧl roce mi telefonovala neznámá ţena, která se představila jako vnučka Karla Kallába. Dozvěděla jsem se od ní smutnou zprávu, ţe její teta zemřela. Kdyţ paní Eva prohlíţela tetinu pozŧstalost, našla i mŧj dopis. V souvislosti s ním mi prozradila, ţe v pozŧstalosti jsou i nějaké dokumenty, které se týkají jejího dědečka, a nechala mě do nich nahlédnout. * A pak přišly čtvrté medailonky a chystají se páté… Moje dcery v této souvislosti tvrdí, ţe hledání zajímavých osobností z Vysočiny je nekonečný příběh. V podstatě mají pravdu. A psát o osobnostech, které ovlivnily kulturní a umělecký ţivot na Novoměstsku a Ţďársku, je navíc velmi zajímavé. * V penzi máte na psaní více času neţ při práci v rozhlase. Co bylo vlastně vaším prvním spisovatelským počinem? Kníţka Osudu navzdory z roku 2000 o moravských sportovcích, kteří získali medaile na paralympiádě v Atlantě. Jako rozhlasová redaktorka jsem mohla jejich úspěchy sledovat na vlastní oči. Ale s některými z nich jsem se poznala uţ dříve. V Českém rozhlase Brno jsem totiţ připravovala také pořad Doteky naděje, který byl určený především pro zdravotně postiţené posluchače. Od roku 2000 jsem rovněţ členkou redakční rady časopisu Vozíčkář, se kterým stále spolupracuji. * Jaký kniha vyvolala ohlas? Myslím, ţe velký. A nejenom mezi zdravotně postiţenými. Osudy handicapovaných vrcholových sportovcŧ, kteří Českou republiku reprezentovali na paralympiádě, vzbudily zájem. Tito lidé totiţ dokázali nejlépe, co zmŧţe silná vŧle a vytrvalost proti handicapu. * V roce 2002 vydalo Horácké muzeum publikaci Město mého srdce, která byla věnovaná osobnostem Nového Města na Moravě a pak uţ nastala „éra“ medailonkŧ. Kdy jste v sobě objevila spisovatelské ambice? Moje ambice? Vyplynulo to tak nějak z mé novinářské praxe. Chtěla jsem, aby se o těch osobnostech dozvědělo více lidí, neţ kolik by mohla oslovit rozhlasová reportáţ. Na tu lidé začas zapomenou, protoţe se k ní nemají moţnost vrátit jako například ke knize. *** Kosinkova kronika není jenom kronikou rodiny Kosinkovy, ale prakticky i celého Ţďáru. Mapuje místní události od přelomu 18. a 19. století aţ do roku 1945. Věra Rudolfová – narodila se v roce 1942 ve Vsetíně – absolvovala Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde promovala v roce 1969 – 27 let pracovala jako redaktorka v Československém a později Českém rozhlase Brno – se svojí prvotinou Osudu navzdory, zaměřenou na ţivotní příběhy paralympionikŧ, si počkala aţ do roku 2000. Rok před tím odešla do penze. – v roce 2005 vydala knihu Kraj věčných návratŧ, která je věnována osobnostem Vysočiny na poli kultury a jeţ se setkala s velkým zájmem veřejnosti – v roce 2006 následovalo pokračování medailonkŧ osobností s názvem Kraj návratŧ a setkání – třetím svazkem se stal Kraj návratŧ a inspirace a čtvrtým koncem minulého roku Kraj návratŧ a vzpomínek – kniţně upravila rovněţ Kosinkovu ţďárskou kroniku – bydlí v Brně, ale většinu roku tráví na chalupě v Olešné u Nového Města na Moravě – má dvě dcery a dvě vnučky Foto popis| SHÁNĚNÍ INFORMACÍ. K téměř detektivnímu pátrání přirovnává Věra Rudolfová sběr informací o některých jiţ zemřelých a pozapomenutých, přesto však velice zajímavých lidech. Foto autor| Foto: Antonín Kanta



Protikuřácký zákon se vrací, s ním by měly přijít nekuřácké restaurace 6.3.2014

zdn.cz str. 00 Z domova Česká televize

Nový ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) chce znovu prosadit návrh na úplný zákaz kouření v restauracích, který spadl před rokem pod stŧl. Zákon se přitom chystá předloţit v téměř totoţné podobě, v jaké ho navrhoval bývalý ministr Leoš Heger (TOP 09). Zákon počítá i s omezením prodeje cigaret. Česko je stále zemí s nejbenevolentnějšími protikuřáckými pravidly, a také jedinou, kde mohou fungovat i jen čistě kuřácké restaurace. O tom, jestli se v restauracích mŧţe kouřit, nebo ne, si podle současných pravidel mohou rozhodnout jejich majitelé sami. Rozhodnutí, jestli bude restaurace nebo kavárna nekuřácká, je tak dnes věcí podnikatelského záměru. Zatímco ve větších městech mají dnes uţ lidé na výběr, na venkově stále vítězí spíš kuřácké prostředí. Zákazem kouření v restauracích a barech ale navrhované změny nekončí. Zákon počítá i s omezením prodeje tabákových výrobkŧ, například by se uţ cigarety nedaly koupit v automatech. Aby byly povinně všechny restaurace nekuřácké, se zatím ţádnému z politikŧ nepodařilo prosadit. Současný ministr zdravotnictví to chce zkusit znovu, a to tak, ţe opráší návrh svého pravicového předchŧdce. „My jsme skoro celý zákon přijali za svŧj, předpokládáme, ţe protikuřácký zákon budeme předkládat s úplným zákazem kouření v restauracích. Bude ale hodně záleţet na diskuzi v Poslanecké sněmovně,“ řekl Němeček. Podporu má zákon i mezi jeho koaličními partnery. „Naši kolegové poslanci-kuřáci včetně mě jsou připraveni jít k úplnému zákazu kouření,“ řekl předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek. Naposledy zákon narazil loni v březnu, neshodla se na něm ani celá tehdejší koalice. Na vládu se pak kvŧli jejímu pádu ani nedostal. Jeden z nejčastějších argumentŧ proti zákonu bylo omezování vlastnických práv provozovatelŧ. „Chtěli bychom zpřísnit zákony, aby ochrana nekuřákŧ byla větší,“ poukázal naopak na argument pro zavedení zákona Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). První český protikuřácký zákon z roku 2006 omezil například kouření ve školách, na úřadech nebo zastávkách. Další zákon z roku 2010 přidal povinnost označovat, jestli je restaurace kuřácká, nebo má oddělené prostory. Zároveň zmírnil pravidla na zastávkách, zákaz platí uţ jen v zastřešených částech. Kouřit v restauraci potřebuje k ţivotu jen 9 procent lidí Kouření v restauracích je dŧleţité jen pro devět procent Čechŧ a Češek, jak vyplývá z prŧzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a společnosti Ipsos. Jen čtvrtina kuřákŧ a kuřaček přitom chodí do hospod, barŧ či klubŧ proto, ţe si tam mŧţe zapálit. Celý článek najdete na serveru ČT 24 nebo ZDE.

URL| http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/z-domova/protikuracky-zakon-se-vraci-s-nim-by-mely-prijit-nekurackerestaurace-474454

V kůţi Vladimíra Putina 7.3.2014

Dotyk str. 00 Téma Michael Romancov

Vladimir Putin patří mezi největší malé muţe v dějinách Ruska, a je zjevné, ţe chová ambice stát se takovou personou i ve světovém měřítku. Plné znění zpráv


Zanechat stopu v dějinách je snem mnoha (ne)mocných lidí, a pokud jste prezidentem, pak příleţitostí přibývá a roste pokušení, aby se jednalo o stopu výraznou. Stojíte-li v čele takového kolosu, jakým je Rusko, máte šanci zanechat stopu trvalou. Pevný štít Víme, ţe Vladimir Putin před započetím politické dráhy slouţil v KGB, jeţ byla „štítem a mečem“ strany. Toto angaţmá o něm hodně vypovídá. Proč? Rusko i SSSR se vţdy vyznačovaly existencí široké a hluboké propasti mezi úzkou skupinou vyvolených a masou rolnictva, později zbídačeného proletariátu. Ze zoufalé chudoby unikli jen ti, kteří byli výjimečně nadaní (vědci, umělci, sportovci) nebo extrémně ambiciózní (politická elita). KGB v pozdně sovětském období přitahovala jedince nadané, pracovité a pečlivé. Schopnost analyticky uvaţovat a střízlivě jednat byla dŧleţitější neţ stranický „pŧvod“. Putin tohle všechno splňoval, a proto byl vyslán – v době, kdy KGB, jeţ jako jediná měla nezkreslené informace o stavu sovětského hospodářství a připravovala reformy – do Dráţďan. Věděl, či přinejmenším tušil, jak špatně na tom jeho země je, a viděl, jak (relativně) dobře se ţije v NDR. Mám zato, ţe právě štít a meč, vědět a vidět, představují základní atributy toho, jak a proč Putin přemýšlí a jedná. Kdyţ se objevil na vrcholu ruské politické scény, všichni měli před očima opilého Jelcina a hospodářský chaos. Putin se nabídl jako spasitel a v očích Rusŧ – svých voličŧ – uspěl! Bez ohledu na to, co vidíme my, většina Rusŧ vidí politického supermana, jenţ téměř kaţdý den, prostřednictvím masmédií, koná skutky běţnému smrtelníkovi nedostupné. Putin věděl, jak na to. S pomocí svých spolupracovníkŧ, kteří se jistě ne náhodou rekrutovali z prostředí bezpečnostních struktur, tzv. silovikŧ, jako meč udeřil na oligarchy, teroristy a další verbeţ, která vysávala ruské přírodní bohatství a lid odsoudila k chudobě. Ovládnutím ropné a plynové industrie a – poprvé v dějinách! – napojením ruské ekonomiky na světové trhy získal pod kontrolu značné bohatství, jehoţ prostřednictvím sanoval sociální systém. Obnovením výplat platŧ, penzí a sociálních dávek si získal, zdá se, ţe nehynoucí, vděk desítek milionŧ prostých Rusŧ–voličŧ. Stal se štítem, který je chrání před fyzickým i ekonomickým nebezpečím. Ručně řízená země Putin se stal ikonickým ztělesněním Rusa v očích ţen (připomeňme hit Za muţe chci takového, jako je Putin), ale i muţŧ (sportuje, střílí tygry, jezdí na motorce, létá na rogalu). Stejně jako Stalin dává najevo, ţe neustále pracuje, o všem ví a všechno řídí. Ano, za Putina se z Ruska – z největšího státu světa! – stala ručně řízená země, coţ je moţné díky úspěšnému vybudování tzv. mocenské vertikály. Rusko má s takovým řízením historickou zkušenost. Euroasijská ekonomická integrace měla být dalším skvělým příkladem super- schopností, kde Putin nařídí a ostatní vykonají. Nejúspěšnějšími řidiči jeho dějin jsou Petr I. a Stalin, o jejichţ otisku ve tváři Ruska, Evropy a světa nelze mít pochyb. Putin je vţdy střízlivý, soustředěný a podává skvělý výkon. Teď chce, aby to pochopil celý svět. První pokusy, prostřednictvím vyţilých hvězd šoubyznysu typu Gerarda Depardieua, ještě zcela nezabraly a nakonec pŧsobily podobně směšně, jako kdyţ Marylin Monroe přála k narozeninám JFK. Putin proto přitvrdil a rozhodl se Rusko a sám sebe – nejmenovaná poslankyně Dumy ho označila za nejlepší obchodní značku, brand, Ruska – dostat do světové extraligy pořádáním super akcí: summit APEC ve Vladivostoku, ZOH v Soči, MS v hokeji i fotbale a všude Rusko a Putin, Putin a Rusko! Vedle toho je však třeba udrţovat moc a kontrolovat nejen Rusko, ale i postsovětský prostor. Jak? Moderně! Euroasijská ekonomická integrace měla být dalším skvělým příkladem super-schopností, kde Putin nařídí a ostatní vykonají. Janukovyč to akceptoval, Ukrajinci nikoli. Putin měl pocit, ţe ví, ale nakonec nevěřil svým očím a my, bohuţel, s ním. Jeho reakce byla intuitivní a přirozená: meč a štít! Michael Romancov je politický geograf a publicista. Pŧsobí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK.

Vládní rada seškrtala seznam odborných časopisů, má kritiky 7.3.2014

mediar.cz str. 00 ČTK

Otvírák

Z celkem 768 časopisŧ bylo na seznam zařazeno 437. Plné znění zpráv


Radu pro výzkum a vývoj vede lidovecký vicepremiér Pavel Bělobrádek. Foto: Petr Topič / Mafra / Profimedia.cz Z více neţ sedmi set odborných časopisŧ, v nichţ mohou vědci a odborná veřejnost publikovat své články, zbyly na oficiálním seznamu zhruba čtyři stovky. Vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace v čele s předsedou KDUČSL Pavlem Bělobrádkem vyřadila ty z nich, které nesplňovaly podmínky a měly nedostatky. Aktualizovaný seznam zveřejnila rada na svém webu. Některým šéfredaktorŧm se to však nelíbí. Tvrdí, ţe se vyřazení titulŧ týká i celých oborŧ, například obrany. Podle rady nejde o úspory, nýbrţ o kvalitu. „Je to otázka toho, kam nasadíme laťku. Co chceme pokládat za kvalitní a jak chceme mít českou vědu dobrou. Buď řekneme, ţe nám vlastně stačí cokoliv, tak nemusíme dělat ţádnou kontrolu, ať napíše kdokoliv cokoliv a my to uznáme. My jsme šli opačnou cestou, snaţili jsme se být nároční. Chceme, aby česká věda publikovala kvalitně, tak jsme nasadili laťku. Nemyslím si, ţe to je špatně, naopak ţe dobře," řekl ČTK člen rady Karel Oliva. Podle něj vŧbec nejde o financování časopisŧ ale o hodnocení výsledkŧ výzkumných pracovníkŧ. S tím však nesouhlasí šéfredaktor vyřazených Vojenských rozhledŧ Jaroslav Furmánek. Vycházejí od roku 1919 a vydává je ministerstvo obrany. Autoři podle něj uţ nebudou mít motivaci články posílat, protoţe uţ loni byly honoráře zrušeny. Jediným ziskem, který tak měli, bylo získávání bodŧ z publikační činnosti v recenzovaných časopisech. Takto je nedostanou. „Je to nějaké nedorozumění. Zŧstaly tam časopisy, které vypadají velice pochybně. Mám takový pocit, ţe kdyţ nebude vyjmenováno vojenské umění, tak to nebude uznáno jako vědecký obor," odpověděl dnes ČTK Furmánek. Z celkem 768 časopisŧ bylo na seznam zařazeno 437. Ty co vypadly, mohou o své navrácení zaţádat během letošního roku. Rada vedená nově vicepremiérem Bělobrádkem časopisy nerušila. Konstatovala však, ţe úroveň publikací nebyla tak vysoká. Aktualizovaný seznam takzvaných recenzovaných neimpaktovaných periodik vydala na konci ledna. Kontrolou loni podle Olivy hodnotila, zda tituly splňovaly stanovené podmínky, zda například měly dostatečný počet stránek s vědeckými texty, splnily odborné předpoklady a vycházely v nich kvalitní články. Jak uvedl týdeník Euro, na vyškrtnuté oborové časopisy jsou nepřímo navázány granty. Například Středisko bezpečnostní politiky při Fakultě sociálních věd UK má podle týdeníku od ministerstva vnitra tříletý grant za 8,5 milionu Kč na „zefektivnění a zpřehlednění" bezpečnostního systému státu. Podmínkou je prý ale také jedenáct článkŧ v odborném periodiku, v tom, který je na seznamu rady. „Aţ budeme hodnotit vědecké výsledky, tak na ty, které budou publikovány v těch časopisech, jeţ jsme zařadili, budeme brát větší zřetel. U nezařazených bude muset někdo výrazně prokázat, ţe zde má vysoce kvalitní článek," potvrdil Oliva.

URL| http://www.mediar.cz/vladni-rada-seskrtala-seznam-odbornych-casopisu-ma-kritiky/

Text má být silný i bez jakýchkoliv berliček 7.3.2014

Prostějovský deník str. 08 Zábava v kraji KRISTÝNA KOVAŘÍKOVÁ

Hudebník a textař Michal Horáček v rozhovoru pro Deník říká: Olomoucký kraj – Jeho písně dokáţí pohladit po duši, rozesmát i rozplakat. Michal Horáček totiţ nepíše v prvním plánu texty, ale básně, které se ve spojení s hudbou většinou stanou hitem. U jeho posledního alba Český kalendář to tak rozhodně bylo. Proto se rozhodl vytvořit s interprety písní hudební recitál Mezi námi, s nímţ potěšil i návštěvníky olomouckého kina Metropol. Jak tento projekt vznikal a co při skládání povaţuje za nejdŧleţitější prozradil v našem rozhovoru. * Jak se vám líbil olomoucký koncert?



Vystupuji tady rád a myslím, ţe zdejší publikum vţdycky po svém odpoví na to, co se mu snaţím sdělit. Lidé jsou zde ţiví a to mě těší. Umění jako takové je vlastně zvláštní zpŧsob komunikace a ne vţdy se to podaří, jak by si člověk představoval. Kaţdý koncert je jiný, ale myslím, ţe pro tentokrát se nám to podařilo. * Kdyţ jste vytvářel projekt Český kalendář, myslel jste při psaní na konkrétní hudebníky? Nikdy nepíšu na tělo. Jako první vytvořím báseň, která musí být silná sama o sobě. Chci, aby fungovala i jako černá písmena na bílém papíru. Kdyţ to tak není, nemá cenu v tom pokračovat. Při psaní nemyslím na zpěváka, muzikanty, čtenáře ani posluchače. Text má být silný i bez jakýchkoliv berliček. Kdyţ se poštěstí a mou práci doprovodí hudba a interpretuje ji nějaká zajímavá osobnost, je to pro mě jen dobře. * Podle čeho jste si vybíral interprety k recitálu Mezi námi? Na desce, z jejichţ písní se vlastně celý recitál skládá, je třicet dva skladeb od čtyřiadvaceti zpěvákŧ. Moji kolegové, kteří se mnou jezdí, buď zpívají své vlastní písničky, nebo některé z těch, které jsem napsal. Je v tom svoboda, nikoho jsem k ničemu nepřemlouval. Šlo mi hlavně o to, aby zpěváci dokázali skladby vykládat po svém a prostřednictvím svého projevu k nim přidají i něco dalšího. Je to samozřejmě jen mŧj osobní pocit, ale řekl bych, ţe se s tím publikum ztotoţňuje a zajímá je to. * Při tvorbě vám tedy záleţí hlavně na tom, aby se skladby rozvíjely spolu se zpěvákem? Určitě. Skladba nestojí a nepadá na jednom interpretovi. Je skvělé, ţe přijde nějaká osobnost, vezme píseň a udělá ji úplně jinak a nově. To je přece na umění to krásné. * Ve svých textech se dotýkáte i situace ve společnosti a v písni Něco hezkého, která zazněla i na vašem olomouckém koncertu, je zmínka o tom, ţe chcete slyšet něco hezkého od prezidenta. Co hezkého by to mělo být? To je pravda, ale při psaní jsem nemyslel přímo na prezidenta Miloše Zemana. Chtěl jsem dát najevo, ţe všichni tři naši prezidenti říkají leccos, ale málokdy je to něco hezkého. Osobně v tom vidím velký problém, protoţe prezident je symbolická figura, která má reprezentovat celou pospolitost a svým prostřednictvím dávat naději, víru ve vlastní schopnosti a budoucnost i humor. Tohle jsem postrádal u všech tří, ale u toho současného asi nejvíc. Rozhodně ale doufám, ţe tato písnička jednou přestane být zajímavá, protoţe budeme mít prezidenta, který toto všechno zvládne. * Je nějaký motiv či myšlenka, který ve své tvorbě povaţujete za zásadní? Jde mi hlavně o to, aby moje práce fungovala třeba i za padesát let a oslovila lidi, kteří se ještě vŧbec nenarodili. Někdy se to ale sejde tak, ţe něco zajímavého zasvítí i v aktualitě a já se tomu nebráním. *** Kdo je Michal Horáček Český spisovatel, textař a producent Michal Horáček se narodil v Praze roku 1952. 0 Po maturitě v roce 1970 byl přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy odkud byl však na zásah StB vyloučen. Vystřídal pak řadu povolání od plavčíka po domácího dělníka. 0 Pro jeho kariéru textaře bylo zásadní setkání se skladatelem Petrem Hapkou. Z jejich spolupráce pak vznikla autorská alba jako Potměšilý host nebo V Penziónu Svět. 0 Pro album V penziónu Svět nazpíval nejznámější hity S cizí ţenou v cizím pokoji nebo Štěstí je krásná věc slovenský zpěvák Richard Müller. 0 Poslední album Michala Horáčka Český kalendář, na němţ zpívají například Michael Kocáb, Bára Basiková nebo Lenka Nová, patří k nejprodávanějším albŧm u nás a v loňském roce získalo platinovou desku. Foto popis| Region| Střední Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 3 titulech. Plné znění zpráv


Televizní kanál BBC Three skončí kvůli úsporám. Pořady se přesunou na internet 7.3.2014

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Jiří Hošek,Matěj Skalický

technika

Televizní vysílání oblíbeného kanálu hlavně mladší generace BBC Three skončí. Od podzimu 2015 najdou diváci vybrané pořady pouze na iPlayeru. Televizní kanál si přitom kaţdý den naladí čtyři miliony lidí. Rozhodnutí BBC odstartovalo bouřlivou debatu mediálních expertŧ i britské veřejnosti. Vedení slavné instituce tvrdí, ţe nemá na výběr. Po roce 2016 totiţ musí ročně uspořit dalších 100 milionŧ liber. „Musíme přijmout tvrdá rozhodnutí, jak nakládat s penězi, stejně jako všichni ostatní lidé v téhle zemi. Kdyţ jsem s naším plánem obcházel korporaci, odevšad jsem slyšel, ţe 'salámovou metodou', tedy paušálním seškrtáním rozpočtu všem sloţkám, se nikam nedostaneme. Tohle rozhodnutí je strategicky a finančně správné,“ obhajuje plánovaný konec generální ředitel Tony Hall.Zdŧrazňuje přitom, ţe značka BBC Three nekončí. Slavná instituce podle něj učinila historický krok v tom, ţe poprvé pověřila jeden ze svých kanálŧ, aby se transformoval do takové podoby, která by vycházela vstříc novým potřebám hlavně mladé generace – tedy sledování televize na počítači, tabletu či chytrém telefonu.Mediální experti se vesměs shodují v názoru, ţe je to právě typický divák BBC Three, který se mŧţe naučit přejít na iPlayer. Kritici ale varují, ţe dnes BBC Three sledují přes internet jen čtyři procenta divákŧ.Konec televizního vysílání BBC Three vyvolal bouři nevole, a to jak u veřejnosti, tak u samotných zaměstnancŧ.„Je to obrovská škoda, hlavně pro samotnou BBC. Televize BBC Three je velmi kreativní kanál, který má klíčovou roli. Je to zkouška ohněm pro talentované autory. Ten kanál dělá spoustu riskantních projektŧ a nevidím, kde jinde bychom něco takového mohli dělat,“ kritizoval sporné rozhodnutí například komik Russell Kane.Kvŧli nutným úsporám – také s ohledem na novou smlouvu o financování BBC, podle níţ musí tato instituce nově dávat 245 milionŧ liber ročně na provoz BBC World Service, kterou dosud platilo ministerstvo zahraničí – bude BBC Three televizně vysílat jen do podzimu 2015. Rozpočet na výrobu jeho programŧ klesne z 85 na 25 milionŧ liber.Adeptŧ bylo víc, je to trendKonec BBC Three je jistým překvapením. Kandidátem číslo jedna na případný konec z finančních dŧvodŧ byl pro vedení spíš kanál pro dříve narozené BBC Four. Zrušením tohoto okruhu by se prý ale nedosáhlo patřičných úspor, a to ani v případě sloučení s BBC Two, coţ byla údajně také jedna z variant.Osud BBC Four je tak či tak nejistý. Ředitel televizního vysílání Danny Cohen nechtěl do budoucna garantovat existenci kanálu s tím, ţe vedení prostě nemŧţe zajistit stejný program za méně peněz.Zatím ale bude terestrickou formou šířen dál. Milan Šmíd z katedry ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy povaţuje jeho zachování na obrazovce na úkor BBC Three za správné rozhodnutí. Připomíná, ţe na rozdíl od staršího publika je mladší divák lépe připraven na přesun svých oblíbených pořadŧ na internet.Digitalizaci televizního obsahu a přesun z terestrického šíření na internet Šmíd označuje za začátek procesu, kdy vysílání přestane být hlavním distribučním kanálem pŧvodně televizních pořadŧ. V Česku ale zatím nic takové prý nehrozí.„85 % britských domácnosti má broadband, 50 % smartphone, 25 % tablet. U nás, kdyby se (kanál) takto zastavil a přešel na internet, tak by víceméně zmizel ze zorného úhlu i mladé generace, která stahování nebo dodatečné sledování z internetu provozuje,“ vysvětluje Šmíd neefektivnost takového rozhodnutí v českém prostředí.Připomíná, ţe tuzemská digitální infrastruktura je od té britské velmi odlišná. Trend přesouvání televizního obsahu na internet je ale podle Šmída dlouhodobý a mělo by se s ním do budoucna počítat.Pokud Skotsko získá nezávislost, mŧţe přijít o BBC, pohrozila britská vládaUţ neţijící moderátor Jimmy Savile prý přímo v prostorách BBC zneuţil aţ 1000 osob Sherlock Holmes vstal z mrtvých, nový díl seriálu BBC měl rekordní sledovanost Kdo je podle BBC nejslibnějším hudebníkem příštího roku? Britští poslanci se znovu zajímají o vysoké odstupné odcházejícím manaţerŧm BBCBritští poslanci zkritizovali systém řízení BBC kvŧli odstupnému pro odcházející manaţery

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1324272

Miloš Zeman je uţ rok prezidentem republiky 8.3.2014

Prima

str. 04

18:55 Zprávy FTV Prima

Klára DOLEŢALOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Miloš Zeman je uţ rok prezidentem republiky. Za tu dobu stihl jmenovat dvě vlády, jednu svoji úřednickou a jednu řádnou, která vznikla po volbách. Karel VOŘÍŠEK, moderátor -------------------Vyrazil také za českými vojáky do Afghánistánu, ale také naštval akademickou obec, kdyţ odmítl jmenovat Martina C. Putnu profesorem. Klára DOLEŢALOVÁ, moderátorka -------------------Kritiku musel poslouchat i kvŧli tomu, ţe se prý někdy pohybuje na hraně ústavy. Miloš Zeman se ale také ve funkci potýkal se zdravotními problémy. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------V lednu 2013 zvolili Miloše Zemana prezidentem přímo lidé a to poprvé v historii. V březnu loňského roku potom Zeman na Praţském hradě sloţil prezidentský slib. Ve svém inauguračním projevu tehdy Miloš Zeman řekl, ţe jako prezident bude chtít uklidnit politickou situaci v Česku. Miloš ZEMAN, prezident republiky -------------------Nabízím, budou-li si to zúčastněné strany přát roli prostředníka a roli moderátora, ale v ţádném případě nikoli roli soudce. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------V dubnu nechal Zeman na Praţském hradě vyvěsit vlajku Evropské unie, coţ má symbolizovat změnu vztahu české hlavy státu vŧči Unii. To chválí i premiér Bohuslav Sobotka, který jinak nemá s prezidentem zrovna vřelé vztahy. Bohuslav Sobotka, premiér, předseda strany ČSSD -------------------Miloš Zeman za ten rok, kdy je ve funkci prezidenta republiky, přispěl ke zlepšení obrazu České republiky v zahraničí, zejména pokud jde o vnímání naší role v Evropské unii. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------V červnu skončila Nečasova vláda a Miloš Zeman překvapivě pověřil sestavením nové vlády Jiřího Rusnoka. Jeho kabinet nakonec vládl v demisi dlouhou řadu měsícŧ Vítěz říjnových předčasných voleb Bohuslav Sobotka se dočkal jmenování premiérem aţ za dva a pŧl měsíce. I proto hodnotí rok Miloše Zemana na Praţském hradě někteří politologové rozporuplně. Petr JUST, politolog, Metropolitní univerzita -------------------Miloš Zeman skutečně zasahuje mnohem intenzivněji a aktivněji do té kaţdodenní politiky a někdy i na hraně ústavy, či ústavnosti. Kamil ŠVEC, politolog, FSV UK -------------------To bych moţná viděl jako největší negativum právě tu jeho snahu nějakým zpŧsobem si rozšířit ty svoje pravomoci, respektive ten svŧj prostor, právě na úkor Poslanecké sněmovny. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Aktuální prŧzkumy ukazují, ţe dŧvěra v prezidenta Zemana klesá, zatímco v září loňského roku mu věřilo padesát devět procent lidí, minulý měsíc uţ to bylo padesát jedna procent. Podle jiného prŧzkumu mu dokonce dŧvěřuje jen 42 procent. Miloši Zemanovi to ale těţkou hlavu nedělá. Miloš ZEMAN, prezident republiky Plné znění zpráv


-------------------Kdyţ to sečtu, jako to udělal pan Henych při prováděcím zákonu k přímé volbě prezidenta, tak zjistím, ţe moje celková popularita tohoto času činí 93 procent. Zbyněk ZYKMUND, redaktor -------------------Krajské štáby a Zbyněk Zikmund, Prima FTV.

Otázky kolem Krymu 9.3.2014

ČRo Plus

str. 01

18:10 Názory a argumenty

Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Dobrý podvečer dámy a pánové, jako vţdy v neděli v tuto hodinu vysíláme kulatý stŧl vlajkové lodi naší stanice pořadu Názory a argumenty. Kromě Libora Dvořáka, který vás bude následující pŧlhodinkou provázet, se kolem něj posadili představitel staré organizace Ruské tradice emigrantské pan Alexej Kelin, dobrý večer Alexi. Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------Dobrý večer. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Kolega Saša Tolčinský, i tobě dobrý večer. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Dobrý večer. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A pomyslně také politolog a vysokoškolský učitel z Fakulty sociálních věd UK Karel Svoboda, který s námi bude po 30 minut v telefonickém spojení. Akce i tobě dobrý večer Karle. Karel SVOBODA, politolog, vysokoškolský učitel, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer, Libore. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Jak píší četně americké noviny, ruská anexe na Krymu je nevyhnutelná a já bych k tomu dodal, ţe je vlastně ukončená. Skupiny vojákŧ v uniformách bez distinkcí, k nimţ se Rusko vytrvale nehlásí, obsahují, či alespoň obkličují jednu ukrajinskou posádku za druhou o vojenském výsledku operací jednoduše není pochyb. Já bych se ale dnes zaměřil především na toho, kdo za tímto bezprecedentním útokem stojí, tedy na Rusko a jeho prezidenta Vladimira Putina., který je od samého počátku ukrajinské krize jedním bezprostředním inspirátorem, jakkoli jeho ministr zahraničí Lavrov včera tvrdil, ţe Rusko je k jednání o Ukrajině a Krymu připraveno, ovšem za podmínky, ţe s krizí v této zemi nebude spojováno jako její přímý účastník. To je tak zvláštní, aţ je to i v téhle smutné situaci legrační a uvidíme, co z toho vzejde, takţe k věci. Neţ dám slovo oběma hostŧm, kteří jsou specialisty na Rusko, poloţím pár otázek Sašovi Tolčinskému. Uţ asi tušíte, ţe pŧjde o srovnání Kosova a Krymu a historie jejich odtrţení od jejich pŧvodních zemí, tedy Srbska a Ruska. Činím tak proto, ţe právě Kosovo je v ústech mnoha politikŧ včetně českých častým argumentem. Sašo, máš slovo. Jak začínala kosovská krize a jaká byla její další prehistorie? Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Tak já začnu asi od konce první světové války, kdy se oblast Kosova stala součástí tehdejšího Království Srbŧ, Chorvatŧ a Slovincŧ, poté na začátku druhé světové války byla vytvořena taj zvaná Velká Albánie, coţ byl státní útvar pod okupací Itálií. Po válce se Kosovo stalo znovu součástí Jugoslávie, ale Albánci, kteří tam uţ tehdy tvořili většinu, byli rozděleni i na dalších jugoslávských zemích. Albánci byli v Makedonii, Albánci byli v Jiţním Srbsku a byli dokonce v Černé Hoře. Faktem je, ţe od počátku to byla nejchudší součást Jugoslávie, pokud byly někde nějaké národnostní nebo ekonomické problémy, vţdy to ohnisko vzniklo tam. Nejčastěji tam zasahovaly jugoslávské a srbské jednotky, nebylo to na začátku kvŧli pokusŧm separatistickým, ale protoţe ještě za Titovi Jugoslávie tam byl neklid. Od počátku 90. let tohoto století se tamní Albánci rozhodli bojkotovat orebskou vládu, poté co jim byla zrušena autonomie, vytvářeli alternativní struktury a hlavně sháněli zbraně ze zahraničí. Začali se vyzbrojovat a vznikla kosovská osvobozenecká armáda, která poté v 90. letech postupně začala vést ozbrojený boj proti srbským jednotkám. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Sašo, to byl tedy proces podstatně delší a je to vlastně poměrně známá věc, jsem jenom velice rád, ţe jsi to připomněl, ale srbská argumentace při snaze Kosovo zachránit se podobala té dnešní ruské. Kosovo je historické srbské území a další existence země bez něj je nemyslitelná. Na kolik ji západ, který samostatnost Kosova podpořil, vŧbec poslouchal? Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Ono je to svým zpŧsobem pravda, protoţe Kosovo je skutečně kolébkou srbské kultury. Kdyţ tam v šestém aţ sedmém století začaly přicházet slovanské kmeny, tak po staletích tam vytvářeli pravoslavné kláštery a jsou tam svatá místa těch Srbŧ a je třeba i říct, ţe prostě oficiálně se dnes Kosovo jmenuje Kosovská republika, ale jim se to jmenuje Kosovo a Metochia a to slovo metochia znamená území s kláštery, to znamená jako taková ta pramáti, pramáti té víry, pramáti té kultury, proto je pro náboţenštěji zaloţeno část Srbŧ těţko skousnutelné, ţe se ty památky nyní nacházejí a uţ to teď mŧţeme říct, nacházejí na území jiného státu, ač to je tedy striktně řečeno, ţe Kosovo je součástí Srbska jako republiky, protoţe zatím ústavní dodatek nebo příslušný ústavní dodavatel nebyl přijat, ale ještě bych samozřejmě dodal, ţe dávno etnicky 95 procent Kosovanŧ, oni si tak říkají, Kosované, tak jsou to etničtí Albánci, 2 procenta jsou Srbové, jednak část z nich nešla se sčítat a část z nich spojuje svŧj ţivot v jiných zemích neţ je pŧvodní Kosovo. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Tohle je velmi dŧleţitá otázka, velmi dŧleţitá poznámka, protoţe teď to srovnání. Kosovskou samostatnost kromě toho, co jsi řekl o tom etnickém sloţení, nakonec podobně jako v případě kterým ji pomohla zařídit mohutná vojenská podpora a přímá válečná decimace Srbska, tak v čem jsou si podle tebe, pokud je tomu tak, tyhle události podobné a v čem se naopak zásadně liší? Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Tak zmíněné bombardování Jugoslávie letectvem několika letectvy NATO, které mělo zabránit represím potom uţ srbských jednotek, které vyháněly Albánce z Kosova, tak skončilo převodem toho území pod správu OSN, to bombardování skončilo. V roce 2008 potom vyhlásilo Kosovo jednostranně nezávislost ať to bylo v rozporu s vyhlášením s rezolucí Rady bezpečnosti OSN, ale dejme tomu, ţe Kosovo uznalo více neţ 100 státŧ světa. Téměř polovina členských zemí OSN. Zatímco u jiných, já jsem totiţ vţdycky říkal, ţe kdyţ se osamostatní Kosovo, začne Vladimir Putin okamţitě říkat, ţe bude navazovat zvláštní vztahy s Osetií a s Abcházií. Neuplynuly ani tři měsíce, uţ je vyhlásil a jakmile došlo k olympiádě v Pekingu, kdy mu tedy gruzínský prezident Sakašvili velmi pomohl tím, ţe bonesky vlítl do těch separatistických, do těch separatistických oblastí, bombardoval, tak tím vlastně Rusŧm dal víceméně záminku. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------To jest, dá se to srovnávat, prosím stručně, Sašo, nebo ne? Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------No jen velice sloţitě. Plné znění zpráv


Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Tak, chtějí tomu říct něco naši dva další hosté. Karel Svoboda. Karel SVOBODA, politolog, vysokoškolský učitel, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak já bych ještě k těm srovnáním přidal snad jenom to, ţe tam to bylo řečeno, ţe to území bylo etnicky albánské poměrně silně, kdeţto o Krymu se to říct nedá, hlavně co tak říkali poslední prŧzkumy veřejného mínění, nebo ony kontinuálně říkají vlastně to, ţe ta podpora připojení k Rusku byla zhruba tak 30 procent, po událostech na maidanu stoupla na 40 procent, ale rozhodně ne, nebo tedy v prŧběhu těch událostí na Maidanu, takhle, pardon, ale rozhodně to nikdy nebylo 90 procent či něco podobného, čili tohle je taky poměrně dŧleţité říct hned na začátku. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Alexej Kelin. Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------Já bych snad jenom připomněl ještě jeden aspekt, který se tady nezmiňoval a to je, ţe vlastně Srbové a Rusové se pokládají za jisté bratry pravoslaví, a ty události, které se tam odehrály v tom Kosovu, ty vypálené kláštery ze středověku, které se pokoušely obnovit zase, ale muslimové donutili strnout ty střechy tak dále a podpora vlastně NATO v této jedné straně, je v Rusku vnímáno, jako ano, podívejte se NATO, je pro muslimy, je proti nám, proti Slovanŧm a čili je to výborný argument, který teď pŧsobí prostě na stav mysli lidí v Rusku. Tam ještě z historie byly osvobozenské války a tak dále, takţe tam /nesrozumitelné/ bojoval pod šipkou, osvobozovali to všechno od Osmanŧ a to je v té historické paměti obou národŧ. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Saša ještě pár slov. Alexander TOLČINSKÝ, redaktor -------------------Zajímavé je, ţe v posledních týdnech se ukazovaly zprávy dokonce srbští dobrovolníci, kteří vyjíţděli na Krym, před odjezdem se nechali fotit na pozvání Kozákŧ, aby posílili proruské jednotky, zřejmě se přičlenili k těm bez těch distinkcí. Takţe situace se opakuje v tom, ţe zde existují dobrovolnické jednotky, ale zajímavé je, ţe vlastně většina ukrajinského národa i většina ruského jsou pravoslavné stejně jako Srbové ale Srbsko chce spíše k Evropské unii a ty, nebo občané Krymu se spíše chtějí přihlásit k Rusku, takţe ty tendence jsou vlastně proti sobě. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Teď uţ se soustřeďme přímo na ten stav mysli, vědomí, či jak to tady před chviličkou říkal Alexej Kelin, přímo v Rusku. Ruskému výsadku na Krym předcházela mohutná propagandistická kampaň, která začal v podstatě uţ maidanem, tedy více ţe před třemi měsíci, ale teď samozřejmě graduje. Kdyby Alexeji, měl říci, co je pro ni typické a co jsou její rysy, řekl bych staré známé, nám starším ročníkŧm? Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------Já si myslím ţe, ta kampaň je typická tím, ţe je pro nás Evropany trošku hŧř pochopitelná, ale dokonale vychází ze znalosti ruské mentality, imperiální mentality a tak dále. Rusko se neustále cítí být ohroţováno a konečně je tam vŧdce, který má testosteron, který prostě dělá všechno moţné a staví se jako car Báťuška, ochránce všech těch Rusŧ a je potřeba se kolem něj sjednotit a ubránit se všem těmhle těm lotrŧm, kteří prostě to chtějí roztrhat a zničit. Tuhletu metodu pouţil velice dokonale Stalin. Za druhé světové války. Napřed prostě ty německé armády postupovaly jak nŧţ do másla a Stalin pochopil, ţe je zle, tak rychle změnil rétoriku a začal mluvit o Rusku, o vlasti, to co předtím nikdy nenapadlo, přestaly se vraţdit kněţí a naopak prostě podporoval církev a ty staré ruské tradice. Rusové na to slyšeli. Zafungovalo to, proč to tedy nepouţít teď. Libor DVOŘÁK, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Karel Svoboda, stejná otázka, Karle. Karel SVOBODA, politolog, vysokoškolský učitel, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já tady vřel souhlasím s tím, ţe je to vlastně odvěký pocit vnějšího ohroţení, my si musíme uvědomit, jak vypadala vlastně, Vladimir Putin to dokonce zmiňoval tuším, ţe v roce 2005, kdy označil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu, je to prostě tak,. Ţe Rusko má permanentní pocit a ten pocit má Vladimir Putin, ale i mnoho Rusŧ a mělo ho vyvést z propagandy, to musíme říct. Mám ten pocit, ţe se vlastně západ neustále přibliţuje a přibliţuje a přibliţuje jeho hranicím a Ukrajina, ţe v tomto byl poslední bod. Tam vlastně prakticky všechno, co pochází ze západu a ono se to promítá i do vnitřní politiky, veškerý liberalismus, veškeré jiné názory neţ tedy ty oficiální pro ruské. Tak jsou povaţovány za projev liberalismu, tedy projev vlastně západu. Ti lidé jsou označováni za západní agenty. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Musejí to o sobě říkat sami dokonce, ano. Karel SVOBODA, politolog, vysokoškolský učitel, Fakulta sociálních věd UK -------------------Oni jsou dokonce nuceni to o sobě říkat sami, čili je to součást vlastně toho hle toho. Dalším takovým bodem je přesně ta snaha ukazovat sílu. Je to prostě to, ţe mŧţe být. Teď si dovolím expresivní výraz šmejd, ale nesmíte být slabý. To je prostě naprosto zásadní a Vladimír Putin to velmi dobře pochopil. My se tak trošku smějeme těm jeho záchranám tygrŧ a lovŧm medvědŧ, nebo já nevím, co to zachraňoval a co to lovil, to není příliš dŧleţité, dŧleţité je prostě to, ţe on tím ukazuje vlastně permanentní sílu. Já si osobně myslím, na mě vţdycky kdyţ někdo tak ukazuje sílu, tam to spíše ukazuje na vnitřní slabost, tady ještě jedna věc, podívejme se na to, jak v současné době funguje ruská ekonomika, ocitá se v podstatě na hraně něčeho, čemu se říká stagflace. Kdy není schopná vyvést nic jiného neţ ropu a zemní plyn, veškerá výroba v Rusku je totálně nekonkurenceschopná a je schopná vlastně řekněme obchodovat jenom na tom postsovětském prostoru. Ještě bych zmínil jeden takový drobný problém nebo velký problém pro Rusko, on ten ruský model není moc nikomu atraktivní, musíme si uvědomit, ţe věstně to, jaksi příslib, ţe vstoupíte do euriasijské unie nikoho příliš nezajímá do té doby, dokud Rusko neřekne, kolik za to zaplatí, takţe ono těch věcí je tam prostě spousta, nicméně, mámli se vrátit k tomu, proč vlastně nastala takováhle reakce, tak je to opravdu to, o čem mluvil kolega, tedy ten strach z toho, ţe se vlastně západ a jeho podvratná činnost blíţí stále k hranicím Ruska. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Karle, dvakrát si to opakoval s tím západem, já tě chytím za slovo. On je vlastně pro ty Rusy myslím i pro ty liberálnější někdy problém, ţe NATO jakoby nesplnilo své sliby, které dalo snad ještě Gorbačovovi a potom Jelcinovi, ţe nebude rozšiřovat alianci směrem východním, do těch postsovětských republik, co bys říkal tomuhle argumentu? Karel SVOBODA, politolog, vysokoškolský učitel, Fakulta sociálních věd UK -------------------Tak samozřejmě ona je to prostě součást všeho. Rusko se cítí prostě ohroţeno a říká, vy podívejte se na to, tohle je další dŧkaz vaší agresivity, tohle je další dŧkaz toho, ţe vy absolutně nerespektujete, co se dohodne, a teď přišel prostě někdo, kdo je schopný praštit do stolu, já neříkám svŧj názor, ale jak interpretují řekněme ty ruské sociální názory. Kdo prostě je schopen praštit do stolu a řekněme mocensky zasáhnout, vyskakovala si Gruzie a on byl schopen tedy vŧči Gruzii zasáhnout, proběhal tam maidanovská revoluce, kdy alespoň podle mého názoru tahleta reakce, ta akce s Krymem a řekněme vyhroţování jako takové začalo aţ opravdu po tom 21., v tohle bych třeba i Rusŧm byl schopen věřit, ale mŧţu se mýlit, ni méně z té logiky, jak si to já vysvětluju, by to docela pasovalo, prostě a jednoduše, západ nedodrţel vlastně nic, kdyţ tam prostě ministři zahraničí pomohli ztvrdit jakousi dohodu, dohoda byla okamţitě, vlastně, kdyţ jí Kličkov přinesl na maidan, tak byla okamţitě odmítnuta a vlastně ty akce pokračovaly. Tak pro Rusy se toto opravdu jenom dŧkaz toho ţe západ je, západ vlastně nedrţí slovo a do značné míry, oni vŧbec jakoby nechápou proč vlastně je jim teď tak nadáváno, protoţe oni se ze svého pohledu brání. Zní to divně, ale je to tak. Nebo alespoň si myslím, ţe je to tak. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Tak pevně doufejme, ţe se nepŧjdou bránit do Lotyšska, Estonska, do Kazachstánu, do Karlových Varŧ a tak dále, a tak podobně. Poloţil bych pánové, ale jinou otázku, nejdřív na Alexe Kelina. Já uţ jsme letmo zmínil tu opravdu zuřivou propagandu, kterou vidí ti lidé v televizi, slyší ji v rádiu, čtou ji v novinách a ti, co sledují tato média zpravidla moc nechodí na řekl bych svobodomyslné stránky na internet, jak je moţné, ţe ta propaganda tak neuvěřitelně zabírá a já se tomu nestačím divit. Alexi, prosím. Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------Ono to vychází z prakticky historických zkušeností těch lidí, musíme se vrátit do 90. Let, kdy se tam lidé zbavili, kdyţ byl ten bolševický puč, zavili se komunistŧ, domnívali se, ţe tím je vyhráno. Západ teď přivítá s otevřenou náručí, pomŧţe vybudovat demokratický stát, a naučí prostě, stane se Ruskou součástí evropské civilizace. Prakticky to dopadlo tak, ţe ten stát zbankrotoval díky tomu, ţe se tam spojily zahraniční, já nevím jak říct slušně, ale prostě loupeţníky s místními loupeţníky a stali se z nich oligarchové, peníze zkrachovaly, peníze odtekly pryč a lidi prakticky najednou tu ropu, někde i víc nebrali dŧchodu, přišli o zaměstnání, přišli o všechny úspory a tihleti lidi, kteří vlastně mají tu KGBáckou mentalitu, tak říkali, no podívejte se, my jsme vám to přece říkali, my jsme vám říkali, co je to ten kapitalismus, vy jste nám nechtěli věřit, takţe tak ze slova demokracie se stala děrmakrati a a spousta jiných nadávek a lidé prostě jsou teď ve střehu a občas k tomu ještě napomŧţe nějaký západní politik, velice nešikovně, například paní Albrightová se nechala slyšet, ţe je nespravedlivé, aby Rusko mělo tak obrovské zásoby surovin a ropy a tak dále a nějak by se to mělo rozdělit. Tyhlety výroky okamţitě se prostě dostanou mezi lidi, a lidi říkají no jasně, zaser to, co říkal imperátor, máme jediného spojence, armádu a námořnictvo. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Aţ mě mrzí, ţe uţ nám zbývá jenom 10 minut, ale v záběru dnešního kulatého stolu se soustřeďme na hlavního aktéra celé této jistě celoevropské a v určitém smyslu snad i celosvětové krize, mnohými povaţované za nejhorší do druhé světové války, ale to tvrdí hlavně ti, co zapomněli na nejméně dvě krize Berlínské, na Budapešť 56 a prahu 68 a hlavně na krizi karibskou. Uvědomuje si, podle vás pánové, Vladimir Vladimirovič vŧbec tyhle souvislosti, anebo svou historickou pravdu, jak to ostatně před chviličkou naznačil Alexej Kelin, vidí pod jiným zorným úhlem, Karel Svoboda. Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------Já si myslím, ţe je opravdu tam vidět pod jiným zorným úhlem a to přesně tím, ţe on dělá vlastně něco, co je v pořádku, já bych se ani nedivil, kdyby on věřil volební propagandě, ţe tedy bojuje proti fašismu a proti těmto západním vlivŧm, ţe se na západě rozmohl fašismus a on proti tomu musí bojovat, takţe já bych se tomu téměř snad ani nedivil. Je to prostě takový to myšlení. Další věc je, ţe Vladimir Putin prostě vyrŧstal v Sovětském svazu, on ještě zvláštním zpŧsobem tedy to měl intenzivnější právě o tu kariéru v KGB, čili ani bych se nedivil, kdyby on tím myšlením byl natolik industriován, ţe prostě tomu věří vlastně. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Co jste pánové říkali, jeho úternímu více neţ hodinovému skoro monologu, protoţe těch novinářských otázek tam mnoho nepadlo. Alexej Kelin. Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------No vidím určitý vývoj. Já jsem ho tady zaţil na setkání v Praze na Hradě, kdy se ještě nechal znejistit občas nějakými tvrzeními. Tady uţ jenom byla ta řeč těla občas ukazovala na nervozitu, je to určitá inovace , čili to není ten proslov z papíru nebo někde za tribunou, uţ prostě tady je vidět ţe ti psychologové pracují velice profesionálně, Putin sedí jakoby ochoten diskutovat, sedí prostě proti lidem na ţidli, no a samozřejmě já nevím, jestli to bylo dáno výběrem těch lidí, ale prostě byl to skutečně monolog, takţe co k tomu dodat. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Karel Svoboda, stejná otázka. Karel SVOBODA, politolog, vysokoškolský učitel, Fakulta sociálních věd UK -------------------Plné znění zpráv


Tak opět z našeho pohledu se to zdá.o jako téměř projev jakéhosi šílenství, i ale on velmi dobře věděl, co říká, tam ještě jeden další moment. Vladimír Putin si je téměř jistý, tím, ţe vlastně, ţe se mu příliš nic nestane a ty poslední kroky řekněme mu dávají za pravdu, dokonce teď třeba jsem četl, ţe Gruzie jaksi odsoudila ty ruské kroky, ale ţe to vlastně nebylo aţ zas tak strašné, odsouzení, ţe to bylo takové řekněme velmi mírné odsouzení, čili aby si to mezi Ruskem nerozházeli. Čili já mám obavy, ţe on i s tímhle tím věděl, i s tímhle tím počítal, věděl, co se tak zhruba mŧţe stát a pravděpodobně pokud se nestane něco tedy hodně jiného, tak se jemu nic váţného nenastane. Něčím tím jiným myslím prostě to, ţe někdo vystřelí a vznikne z toho konflikt s tím, ţe on zhruba měl dva scénáře, jeden, ţe se mu opravdu povede tedy probudit ten jakýsi národní nebo jak to nazvat protest v celém Donbachu a on tedy vstoupí jako záchrance a druhá varianta byla ta, ţe se to prostě nerozjede a on stejně vrátí alespoň Krym, čili myslím si, ţe on počítat s vítězstvím tak jako tak a na to konto mluvil. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Tak pánové, lze se domnívat a to je dle mého soudu velmi dŧleţití otázka, ţe v nejuţším ruském vedení jsou lidé, kteří si na rozdíl od Vladimíra Vladimiroviče při nejmenším dobrodruţnost takovéhoto počínání uvědomují a jen se bojí jít s kŧţí na trh, Alexej Kelin. Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------Samozřejmě, ţe jsou a není jich aţ tak málo. Ještě bych jenom chtěl připodotknout k tomu předchozímu tématu, tem projev je potřeba si uvědomit, ţe byl určen především domácímu auditoriu a to domácí auditorium dneska začíná skutečně šikovat do jedné řady ti všichni lidé, kteří jsou v opozici, tak uţ se začínají bát, začínají se bát nejenom o existenci, o ţivot, o kariéru a tak dále, z těhle dŧvodŧ já bych tady mohl jmenovat celou řadu lidí, kteří jsou na vysokých postech vyjadřují podporu demokratickému myšlení a tak dále, ale to by byl asi polibek smrti, kdyby to zaznělo z rádia ze zahraničí, je potřeba si taky uvědomit, tam systém, který fungoval na Ukrajině, uvidíme, jak bude fungovat dál a je to stejný systém, který teď funguje v Rusku, to je systém, jsem já se tomu říká u nich, to je vzešlo to tak trošičku, to je pojem z kriminálního světa, je to jakýsi mocenský klam. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------A ten zločinecký. Alexej KELIN, Ruská tradice emigrantská -------------------Tak já jsme to neřekl a v podstatě ta metoda jestli jsi náš, nejsi náš, to je klíčový. Jsem loajální, tak si mŧţeš přikrádat ve státní funkci, není dŧleţité, jestli jsi chytrý nebo hloupý, ale musíš být loajální, takţe to je prostě děsivá situace, kdy tuhletu ekonomiku ruskou samozřejmě brzdí. Zaplať Pán Bŧh pro Rusko jí drţí nad vodou to, ţe ještě pořád má co rozprodávat, jo, to je otázka, jestli se změní technologie, dojdou zdroje a tak dále, co bude pak. Jestli prostě ta Ukrajina, která se zřejmě dostane na krk Evropské unii a ta jí nedokáţe zafinancovat, protoţe to je příliš velké sousto, tam se to pravděpodobně pak sesype ekonomicky totálně, v kontrastu ke Krymu, který si kramy dokáţe zafinancovat a udělá z toho výkladní skříň. No tak potom, jestli se ta Ukrajina prostě dopadne, tak jako Rusko v 90. letech, totální desiluse a národ, hledání prostě silného vŧdce. No tak co pak to s tou ekonomikou Ruska udělá, suď Bŧh. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Otázka pro Karla Svobodu, kterou budeme tu Alexovu odpověď rozvíjet. Karle, jak hodnotíš Putinovy prezidentské vyhlídky? Já jsem v roce 2011 slyšel, ţe déle neţ dva roky mu někteří liberální politologové v Moskvě uţ nedávají, teď je samozřejmě situace zcela jiná, nicméně, vydrţí v čele největší země světa aţ do roku 24, jak to má evidentně promyšlené? Karel SVOBODA, politolog, vysokoškolský učitel, Fakulta sociálních věd UK -------------------Mě napadá akorát taková věta z jednoho českého filmu, dávám bolševikovi rok, maximálně dva, ale tady samozřejmě to je velmi těţké odhadovat. Vyhlídky ekonomické z mého pohledu jsou velmi chabé a to z toho dŧvodu, ţe Rusko i přes tedy obrovské investice v podobě Skolkova v podobě rŧzných podpor výzkumu a tak podobně, tak Rusko není schopno redukovat nic nového uţ ten poslední rok byl výrazně ovlivněn řekněme olympiádou a tady tedy k lepšímu a Rusko v tomhle tom směru má velký problém, já se tam bojím prostě toho, Plné znění zpráv


ţe ta rétorika kdy ještě k tomu předchozímu tématu. Ono velmi šikovně se uţívá prostě obvinění fašismu, na co ruští občané velmi silně slyší, protoţe vítězství ve druhé světové válce je něco, čeho si váţí ve své historii vŧbec nejvíce a označit někoho za fašistu, je strašně jednoduché, ně ţe by si to tedy někteří alespoň nebo malá část tedy z těch lidí, co byli na Maidanu taky nezaslouţili, ale většina samozřejmě ne, ale je to velmi jednoduché a vy tím, jak toho člověka onálepkujete a vlastně uţ nemusíte poslouchat ty jeho názory, protoţe jednoduše vţdycky řeknete, to je projev fašismu, této rétoriky se velmi silně bojím. Navíc Vladimir Putin mŧţe očekávat to, ţe vlastně ty ruské národy mŧţou také říkat, tak Ok Krym tady mohl odejít z jednoho státu do druhého, tak proč my nesmíme, právě naopak, to bojujete o práva národa na sebe určení, tak my chceme toto právo vyuţít. Libor DVOŘÁK, moderátor -------------------Tak děkuji, Karle děkuji, náš čas uţ vypršel, to byli pánové Karel Svoboda, Alexandr Tolčinský a Alexej Kelin. Náš kulatý stŧl Názorŧ a argumentŧ končí, dobrý večer dámy a pánové.

Rok jedenáctý ČT 1

9.3.2014

str. 01

21:45 168 hodin

Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer. Přesně před rokem se Miloš Zeman stal prezidentem a jeho předchŧdce Václav Klaus vyklízel po 10 letech pole, tedy Praţský hrad. Se svými věrnými, přezdívanými Hradní partička, se přesunul do institutu Václava Klause. Dál udílí rady a sděluje světu svoje názory. Zajímají někoho ještě? Tereza Strnadová. Václav KLAUS -------------------Já jsem s tím svým ţivotem spokojenej, já jsem za tu dobu, myslím, nelenil. Protoţe se to dalo převést z 25 let v politice nonstop do něčeho dalšího tak, ţe jsem si úplně přesedl do druhého křesílka a do druhé kanceláře a ţe mě to nijak nepoškodilo, to, já myslím, ţe je pro mě radostný výsledek. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Prezident Václav Klaus. Přesně před rokem opustil po dlouhých 10 letech úplný politický vrchol - prezidentské křeslo. Vrchol popularity měl v tu chvíli dávno za sebou. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, katedra marketingové komunikace a PR IKSŢ FSV UK -------------------Poslední kapkou byla amnestie, která hodně lidí rozčilila, a proto se obrátili proti Václavu Klausovi i jeho jaksi příznivci , kteří ho podporovali před tím. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Klausova amnestie se dotkla více neţ 111 tisíc odsouzených a obviněných, dozvuky slyšíme dodnes. Například tento týden zamítl Nejvyšší soud dovolání recidivisty, který měsíc po amnestii zavraţdil bezdomovce, dostal za to 12 let. Václav KLAUS -------------------Já bych opravdu z té amnestie nic nezměnil, já vím, ţe to na mě všichni zkoušíte, ale já myslím, ţe ta amnestie byla racionální, byla potřebná a splnila svou pozitivní roli. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Dnes uţ bývalý prezident Václav Klaus musel loni z Praţského hradu do podhradí, přesněji řečeno, do zámečku na Hanspaulce, kde sídlí jeho institut. Jiří WEIGL, ředitel Institutu Václava Klause Plné znění zpráv


-------------------Instituce tohoto typu je potom desetiletém vypjatém období v pozici hlavy státu trošku příleţitostí ke zklidnění. Daniel KUNŠTÁT, politolog, Sociologický ústav Akademie věd ČR -------------------Pokud bychom uvaţovali v kontextu veřejného mínění jako takového, tak se obávám, ţe většina, většina občanŧ České republiky vŧbec nemá ponětí o tom, ţe existuje nějaký Institut Václava Klause. Jiří WEIGL, ředitel Institutu Václava Klause -------------------Kolem deváté hodiny přichází sem a tady dodrţuje pracovní dobu. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Před rokem se přitom spekulovalo čile, ţe se vrátí do čela ODS, ţe spasí českou pravici, vyrazí do voleb. Místo toho Klaus vypráví, jak je pořád v jednom kole, ale vedle politiky. Václav KLAUS /5. 2. 2014/ -------------------Jezdím po světě, přednáším, příští týden pojedu, dostanu nějakou cenu v Petrohradě, další týden jedu do Kodaně, kde bude vydána kniha moje v dánštině, další týden do Rakouska. Daniel KUNŠTÁT, politolog, Sociologický ústav Akademie věd ČR -------------------Moţná docela překvapivě Václav Klaus nezasahuje do politického dění, tak jak to jako někteří očekávali a ţe se docela velmi viditelně drţí v ústraní, a to já bych skoro povaţoval za docela dobrou zprávu. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Do opravdové politické reality vstoupil Václav Klaus za poslední rok pravděpodobně jen jedinkrát, kdyţ se před říjnovými volbami rozhodl podpořit pravicové volební hnutí Hlavu vzhŧru v čele s Janou Bobošíkovou. Václav KLAUS -------------------Přišel jsem proto, abych podpořil Janu Bobošíkovou, její kolegy a celé toto volební seskupení. Já bych jim moc přál, aby, aby uspěli. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Hnutí Hlavu vzhŧru ve volbách totálně propadlo, hlas jim dalo přesně 21241 voličŧ. Ladislav JAKL, bývalý ředitel politického odboru, Kancelář prezidenta republiky -------------------Věděl, ţe si to nějak politicky odskáče, ţe nějakou cenu za to zaplatí, ale on prostě vţdycky byl člověk, který neuměl někoho poslat do háje jenom proto, ţe se mu to zrovna zdálo výhodné. Jana BOBOŠÍKOVÁ, lídryně hnutí Hlavu vzhŧru -------------------Občané pod vlivem médií a pod vlivem, řekněme, určité společenské atmosféry odmítají politiku, kterou razil Václav Klaus. To znamená, ţe odmítají trţní ekonomiku, de facto odmítají i svobodu a odmítají parlamentní demokracii. Daniel KUNŠTÁT, politolog, Sociologický ústav Akademie věd ČR -------------------Já se domnívám, ţe to byla chyba. Myslím si, ţe Václav Klaus ne úplně dobře odhadl prestiţ, jakou poţívá ve veřejnosti. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


O Václavu Klausovi je známé, ţe názory nemění, jen moţná některé radikalizuje, ţe je konzervativní a ţe rád svými názory provokuje, a to nepřestal. Václav KLAUS -------------------Jestli mně to soudruzi v Evropské unii nepřikáţou a nebude stát nějaká helmová policie u sjezdovek, tak já si tu helmu na sebe nevezmu. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Naposledy se Klaus předvedl, i kdyţ vlastně nepřekvapil, svými kontroverzními výroky o dění na Ukrajině. Za viníka krize označil Západ. Václav KLAUS -------------------Tu otázku, co s Ukrajinou dneska, byste měli klást těm, kteří to, co se tam teď na Ukrajině děje, rozpoutali a já mám bohuţel strach, ţe k tomu velmi moc přispěla západní Evropa, Evropská unie a Spojené státy a je to naprosté neštěstí. Denisa KASL KOLLMANNOVÁ, katedra marketingové komunikace a PR IKSŢ FSV UK -------------------Václav Klaus trvale hájí několik věcí. Jedním z nich je svoboda a další věcí je ale také proruský názor, on je vytrvalým podpŧrcem, podporovatelem Ruska, teď si musel ale vybrat. Musel si vybrat mezi Ruskem a svobodou a jeho volba byla jasná, vybral si Rusko oproti svobodě. Tereza STRNADOVÁ, redaktorka -------------------Václavu Klausovi bude letos 73, poprvé od roku 89 je bez politické funkce. Obdivovaný i zatracovaný tvŧrce ekonomické transformace má na veřejné mínění menší vliv, neţ by si sám přál. Jeho hlavní part v české politice je u konce. Daniel KUNŠTÁT, politolog, Sociologický ústav Akademie věd ČR -------------------Václav Klaus určitě nepochybuje o tom, ţe je stále významnou osobností českého veřejného ţivota. Jiná věc je, jestli tomu tak skutečně je a za druhé, jestli je takto vnímán. V obou těch případech si myslím, ţe odpověď je, není. Václav KLAUS -------------------Pro mě je to svět, jako kdyby se nic nezměnilo, já mám takový pocit, jako kdyţ pokračuji beze změny dál.

Vládce všehomíra 9.3.2014

ČT 1

str. 03

21:45 168 hodin

Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka -------------------Víte, kde končí hranice Ruska? Kde se Putinovi zamane. Známý vtip a tvrdá realita současnosti. Momentálně má ruský prezident chuť na ukrajinský Krym, on sám tomu říká vojenské cvičení. Chladná tvář a pořád stejný výraz, Vladimir Putin, jak ho známe z televize. Je ale pořád v politické kondici nebo uţ se dostal mimo realitu? Téma pro Kateřinu Měšťanovou. Vladimir PUTIN, ruský prezident -------------------Definice toho, co se stalo v Kyjevě a na celé Ukrajině, ta definice je jen jedna. Je to protiústavní puč a vojenské převzetí moci. Proti tomu snad nikdo nic nenamítá, nebo ano? Plné znění zpráv


Jiří KRAUS, profesor FSV UK, odborník na jazykovou komunikaci -------------------On není pŧsobící řečník, on je tlumočník názorŧ, které povaţuje za správné a snaţí se lidem vnutit představu, ţe takto je to správně. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Atmosféra trochu jako ve škole, učitel Putin v křesle přednáší svým ţákŧm, novinářŧm. Jiří KRAUS, profesor FSV UK, odborník na jazykovou komunikaci -------------------Mně tady jako trochu zarazilo, ţe po dotazu, kdyţ byl závěr na toho novináře, tak se hned objevilo, ano, odpovídáte tak, jak jsem si to představoval, já jsem s vaší odpovědí od začátku do konce spokojen. Alexandr KURANOV, zpravodaj listu Kommersant -------------------Prakticky všechno mu vyšlo v Rusku, tam uţ ţádná opozice neexistuje, on má všechno pod kontrolou. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------I Evropa má z Vladimira Putina tak trochu strach. Kancléřka Angela Merkelová vzala dokonce do ruky telefon a zavolala prezidentovi Baracku Obamovi s jasným sdělením. Vladimir Putin je úplně mimo realitu. Benjamin CUNNINGHAM, zpravodaj listŧ The Economist a der Spiegel -------------------Před dvěma týdny by tohle připadalo šílené komukoliv tady. Ale nevím, jestli to připadalo tak šílené před dvěma týdny Vladimiru Putinovi. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Jenţe, kdyţ uţ si s Putinem neví rady Merkelová, tak kdo tedy? Právě kancléřka je jednu z mála, kterou ruský prezident uznává, navíc umí neskutečné, rozbít jeho obvykle kamenný výraz. Benjamin CUNNINGHAM, zpravodaj listŧ The Economist a der Spiegel -------------------Ona mluví rusky, on mluví německy. Putin byl v Dráţďanech v roce 1989, Angela Merkelová pochází z východního Německa. Mezi nimi je tedy jistý druh dialogu díky podobným zkušenostem z minulosti. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Ruští novináři na tiskové konferenci Putinovi přitakávali a západní politici se zatím drţí zpátky. Ţe ale Putin nemá vše pod kontrolou, dokazují záběry z televizního vysílání. Jsou sice od amerických novinářek, nicméně zaměstnaných v ruské stanici Russia Today a Putinovi řekli dost. Abby MARTINOVÁ, moderátorka, Russia Today -------------------Nemŧţu ani říct, jak moc se mi příčí jakákoliv intervence do suverénních státŧ. Co udělalo Rusko, je špatné. Liz WAHLOVÁ, moderátorka, Russia Today -------------------Nemŧţu být součástí televizní stanice, kterou financuje ruská vláda, co přihlíţí akcím Putina. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Putin je tvrdý hráč a s odpŧrci se nemaţe. Češi, kteří s ním kdy jednali, si jeho síly byli plně vědomi. Petr KOLÁŘ, bývalý velvyslanec ČR v Rusku -------------------Plné znění zpráv


Jako člověk, který si je velmi dobře vědom své pozice a své síly a své váhy a jako někdo, kdo o sobě v zásadě vŧbec nepochybuje. Miloš ZEMAN, prezident ČR -------------------V kaţdém případě na mě pŧsobil jako člověk, který se dokáţe u moci udrţet a který umí s mocí pracovat, coţ mnozí politici neumějí. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Mocný je. Emoce ale skrývá. S manţelkou Ljudmilou vydrţel tři desetiletí, v posledních letech ale nikdo nevěděl, jaký je jejich vztah doopravdy. Roky se spekulovalo o jeho poměru s bývalou moderní gymnastkou Alinou Kabajevovou, podle Ljudmily je Putin pedant a několikrát naznačila, ţe větší cenu neţ ona sama pro něj má pozlátko Kremlu, rozvedli se loni. Ljudmila PUTINOVÁ, exmanţelka Vladimira Putina -------------------Téměř se nevidíme. Jeho práce ho maximálně vytěţuje. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Běţní Rusové v něm ale pořád vidí svého hrdinu a vŧdce. Vladimir Putin je populista a udělal řadu krokŧ, kterými se lidem zavděčil. Před Vánoci propustil během amnestie vězně, uspořádal olympiádu a teď aspoň podle sebe ochraňuje Krym. Rusko se mu sice zatím nehroutí, ale také se kaţdým dnem mění. Vladimir Putin rozehrál ţivotní partii a zda ji na konci vyhraje, je zatím s otazníkem, i kdyţ s ne moc velkým. Benjamin CUNNINGHAM, zpravodaj listŧ The Economist a der Spiegel -------------------On má všechnu moc k tomu, aby mohl změnit chod věcí. Vladimir PUTIN, ruský prezident -------------------Naši ozbrojení muţi jsou bratři, přátelé, mnozí se znají osobně. Věřím tomu, ţe ukrajinští a ruští vojáci nebudou na opačných stranách barikády, ale ţe skončí na stejné straně.

Není nutné mít mediální rady sloţené z arogantních diletantů, napsala komentátorka 9.3.2014

parlamentnilisty.cz vfe

str. 00

Monitor

Novinářka a překladatelka Irena Ryšánková ve svém článku na serveru Prvnízprávy.cz zhodnotila předkolo výběru do mediálních rad. Politici se prý na ničem rozumném nedohodli. Varuje, aby se v radách neobjevovali „arogantní diletanti a egocentričtí aktivisté“. Podle Ryšánkové se dá ve sněmovně téměř vše označit za “drama“. Předpírání kandidátŧ do mediálních rad mělo několik pozoruhodných momentŧ. Vítězslav Jandák (ČSSD) navrhl, aby se volba “rozdiskutovala“. Poslanci nových stran totiţ neměli chuť diskutovat o čemkoli. Škoda, ţe se noví a staří poslanci nedohodli dopředu. Předkolo totiţ byla divočina, ve které se nikdo nedohodl s nikým na kritériích pro výběr kandidátŧ. Který kandidát je vhodný? Profesor Jirák a děkan Končelík snad byli příliš nezávislí Podle jednoho návrhu měli poslanci volebního výboru sněmovně říci, kdo je vhodnější. “Kdo je ale vhodný, netuším. Protoţe pokud chtěli poslanci po kandidátech charakterovou integritu a morální bezúhonnost



(a doufejme, ţe také aby nebyli úplně hloupí), je mi záhadou, proč neprošli mediální pedagogové Jan Jirák a Jakub Končelík,“ zajímá se Ryšánková. Neměli snad jediný profesor mediálních věd v Česku a děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy dostatečnou morální integritu? Nebo neměli dostatečnou kvalifikaci? Nebo snad byli aţ příliš nezávislí? Není nutné mít rady sloţené z arogantních diletantŧ “Chápu touhu poslancŧ dovolit rady komplet, ale moţná by se nad tím ještě měli zamyslet. Není nutné dělat chyby, které se pak šest let špatně napravují. A není nutné mít rady sloţené z arogantních diletantŧ a egocentrických aktivistŧ,“ uvádí Ryšánková. Co se stane, kdyţ jsou radní i politici idioti? Podívejte se na naše veřejnoprávní média Rady médií veřejné sluţby by také neměly být nesmiřitelnou bojovou zónou. Tyto orgány budou v budoucnu rozhodovat o rozhlasové digitalizaci DAB, vzniku 4G a 5G mobilních sítí, proměně autorskoprávních omezení a televizní digitalizaci ve standardu DVB-T2. “První proces digitalizace proběhl v letech 2003-2006 a nyní lze ukázat na příkladu médií veřejné sluţby Česka (ČT, ČRo) a Slovenska (proměna STV a SRo v RTVS), jak mŧţe dopadnout země, kde byli radní i politici idioti,“ varuje Ryšánková.


Přípravy na referendum o budoucnosti Krymu 10.3.2014

ČT 24

str. 01

21:31 Horizont

sLenka NECHVÁTALOVÁ, moderátorka -------------------Krym se chystá na nedělní referendum o připojení k Rusku, tamní orgány pozvaly i pozorovatele OBSE, které předtím na poloostrov nevpustili proruští ozbrojenci. Organizace ale teď dělá drahoty. Vzkázala, ţe pozvánku mohou poslat jen suverenní státy. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Na Krymu souboj demonstrací. V ukrajinském Luhansku souboj pěstí. Na srocení příznivcŧ Kyjeva se vrhli svalovci s ruskými vlajkami. matka zraněného demonstranta -------------------Napřed stáli na druhé straně ulice. Pak nás napadli a zbili mého syna. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Krymská vláda mezitím spěchá do ruské náruče. Čeká, ţe odtrţení od Ukrajiny v neděli podpoří 80 % obyvatel. Nakonec státním úředníkŧm slíbila čtyřnásobné platy, kompletní přechod pod ruskou vlajku chce stihnout během března a nic nedbá kritiky Kyjeva i Berlína, ţe referendum je ilegální. Ani Washington výsledek neuzná. Michailo MALYŠEV, šéf komise pro referendum o Krymu -------------------Krymské orgány mají právo pozvat mezinárodní pozorovatele. Myslím, ţe kdokoliv povaţuje toto referendum za právoplatné a správné, mŧţe se stát pozorovatelem. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Vyslance OBSE ovšem na Krym dosud nevpustili. V sobotu je od hranic zahnala střelba. A také pomyslné bariéry mezi Východem a Západem stále rostou. Moskva hrozí Spojeným státŧm zrušením vzájemných inspekcí jaderných arzenálŧ. Šéf americké diplomacie Kerry zase odmítl pozvání do Moskvy. Evropská unie varuje, ţe přiostří dosud mírné sankce. Na řadě jsou vstupní zákazy a zmrazení kont Putinových věrných. Na prezidenta ale nejspíš nedojde. William HAGUE, britský ministr zahraničí -------------------Pokud nenastane pokrok, Rusko ponese náklady a dŧsledky. A kdyţ dokonce zintenzivní nebezpečí této krize, dŧsledky budou dalekosáhlé. Hana SCHARFFOVÁ, redaktorka -------------------Ke slovu se znovu hlásí i svrţený prezident Janukovyč, kterého některá ruská média minulý týden pohřbila po údajné smrti na infarkt. V úterý má vystoupit s prohlášením stejně jako před 10 dny v ruském Rostově na Donu, právě jeho dopis ukazuje Moskva jako pozvánku pro své vojáky. Hana Scharffová, Česká televize. Lenka NECHVÁTALOVÁ, moderátorka -------------------Zmiňovali jsme pozorovatele OBSE. Pokud budou sledovat nedělení referendum, dokáţou zaručit objektivní hlasování, to je otázka pro analytika Karla Svobodu. Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Tak já mám obavy, ţe to regulérnost referenda nemŧţe zaručit nikdo. Musíme si uvědomit, ţe bylo uspořádáno zhruba za 14 dní a to ještě přeháním a za tu dobu prostě není moţné uspořádat referendum. Lenka NECHVÁTALOVÁ, moderátorka -------------------Co ta přítomnost pozorovatelŧ OBSE znamená? Znamená to to, ţe pokud budou na Krymu, uzná mezinárodní společenství výsledky referenda? Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Tak ono není také jisté, ţe oni ty volby schválí. To je ta základní věc. A my máme ty zkušenosti s tím, ţe velmi často tedy pozorovatelé od OBSE volby neschválili, přesto Moskva je uznala a výsledky byly víceméně potvrzeny a nic se nedělo, takţe oni nemusí zaručit vŧbec nic. Lenka NECHVÁTALOVÁ, moderátorka -------------------Takţe ta jejich pozvánka na Krym je zatím jen určité gesto? Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------To je takové gesto a je otázka, jak to bude vypadat v reálu. Lenka NECHVÁTALOVÁ, moderátorka -------------------S čím Krym momentálně kalkuluje? Kde jsou ta pro, aby se připojil k Rusku? Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Tak ta pro, oni povaţují Rusko za jakéhosi ochránce svých práv. Tam lze mít také určité pochybnosti o tom, jestli opravdu jim to připojení k Rusku vŧbec nějak pomŧţe. Mluví o jakémsi útlaku, nicméně nebyl zaznamenán byť i jediný případ toho, ţe by zrovna na Krymu byly nějaké útoky vŧči ruskému obyvatelstvu. Řekněme, ţe je to jakási snaha a nevíme, jak velké části krymské populace o to vyvázat se z Ukrajiny, ale jak říká, ještě jednou, nevíme, jak velké části populace vŧbec. Lenka NECHVÁTALOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------A na kolik třeba Rusko sází na sociální dávky. Slyšeli jsme, ţe šéf krymského autonomního parlamentu řekl, ţe čtyřnásobně vzrostou obyvatelŧm Krymu, pokud se vysloví pro to připojení. Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Já mám obavy, ţe ten ruský model sám o sobě není příliš atraktivní pro obyvatelstvo těch okolních republik, čili to jediné, jak vlastně docílit toho, ţe tedy obyvatelstvo bude souhlasit také právě to zvyšování rŧzných sociální dávek a prostě a jednoduše uplácení obyvatelstva. Lenka NECHVÁTALOVÁ, moderátorka -------------------A ještě krátce, bývalý ruský ropný magnát Michail Chodorkovskij dnes mluvil o nové verzi Jaltské konference a o novém přerozdělení Evropy. Na kolik je jeho vize reálná, řekněme? Karel SVOBODA, analytik, Institut mezinárodních studií, FSV UK -------------------Já myslím, ţe moc reálná není. Ono k tomu by musel chtít někdo jednat. A nejsem si úplně jistý, ţe zvláště z té ruské strany je někdo, kdo by chtěl jednat. Rusové prostě říkají, ţe oni nedělají nic protiprávního, oni dokonce odmítají to, ţe by tam vŧbec měli nějaké jednotky, čili nemyslím, ţe by něco takového nastalo, ale jak uţ jsem si zvykl v poslední době, kdykoliv řeknu, ţe se něco nestane, tak ono se to stane, takţe uvidíme.

Ruská touha po uznání bohatých a mocných 10.3.2014

dialog.ihned.cz str. 00 dialog.ihned.cz Michael Romancov

Rusko je velmoc, ale Moskva trpí představou, ţe to svět nevnímá zřetelně. Proto na rŧzných frontách demonstruje své kapacity a schopnost jednat nezávisle, bez jakékoli podpory zvenčí. Pocit nedostatečné úcty a respektu trápí ruské vládce jiţ po staletí. V roce 1960 vyšla v časopise ABC “prognóza“: “Budovatelé komunismu v SSSR i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce prŧmyslovým zpŧsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajŧ vesmíru. To všechno se promítne do kaţdodenního ţivota: 250 milionŧ tun oceli ročně, hojnost všech prostředkŧ, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd. To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany SSSR, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vţdyť za deset let předstihne SSSR USA dvaapŧlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné ţít v takovém světě!“ Co mají tato fantasmagorická slova společného se současnou situací kolem Ukrajiny a krizí ve vztazích mezi Ruskem, EU a USA? Zdánlivě nic, ale ve skutečnosti skoro všechno. Jak ohromit svět Rusko je velmoc, ale Moskva trpí představou, ţe to svět nevnímá zřetelně. Proto na rŧzných frontách demonstruje své kapacity a schopnost jednat nezávisle, bez jakékoli podpory zvenčí. Pocit nedostatečné úcty a respektu trápí ruské vládce jiţ po staletí. Netěší je úcta, obdiv ani strach v očích malých, chudých a bezvýznamných. Touţí po uznání velkých, bohatých a mocných. Navzdory populárním tvrzením o nezbytnosti otočit se zády k Západu a intenzivně se zapojit do dění na Východě visí pomyslné “zrcadlo“, od nějţ vládce Kremlu chce slyšet pozitivní odpověď na otázku “Kdo je na světě nejkrásnější“, stále tam, kam je zavěsil Petr Veliký. Proč tomu tak je? Kdykoli se v ruských/sovětských dějinách objeví reformátor, jeho pokus sprintem dohnat Evropu/Ameriku, které na trať vyrazily minimálně o desetiletí dříve, vţdy, a bohuţel zcela logicky, skončí neúspěchem. Pokus o pohled do třpytivého “zrcadla“, jeţ se objevilo v Asii, zatím také nedopadá nejlépe. Rusko chtělo Asii ohromit během summitu APEC ve Vladivostoku, v jehoţ předvečer byl otevřen nejdelší zavěšený most na světě, ale nestalo se. Japonsko, Jiţní Korea a teď jiţ i sousední Čína mají takových mostŧ několik desítek, a navíc Plné znění zpráv


kaţdodenně intenzivně vyuţívaných. Vpravdě gigantická stavba totiţ spojuje město s necelými 600 000 obyvateli, z nějţ se má stát “východní hlavní město RF“, s místním Ruským ostrovem, na němţ ţije asi 5000 lidí. Most je přitom konstruován na kapacitu 50 000 vozidel denně! Něco takového nemohlo uniknout pozornosti sdělovacích prostředkŧ a záhy se ukázalo, ţe asijská média dovedou být stejně “jedovatá“ jako jejich euroamerické protějšky. V dosavadních dějinách se Rusku dostalo maximálního uznání dvakrát. Poprvé po vítězství nad Napoleonem, podruhé nad Hitlerem. V obou případech se Rusko/SSSR nejprve nechalo zlákat ke spolupráci, aby se pak samo stalo obětí - v druhém případě obětí největší. Právě tak platí, ţe konečné vítězství, byť v druhém případě k němu SSSR v mnoha ohledech přispěl nejvíce, bylo společné. Z historie lze jednoznačně odvodit, ţe Rusku, ostatně stejně jako ostatním (včetně dalších velmocí), se vede nejlépe, kdyţ je schopno komunikovat a spolupracovat, coţ mu však v obou případech dlouho nevydrţelo. Po společném vítězství nad Hitlerem rychle nastala studená válka. Dlouhou dobu byli Sověti “na koni“. Poté, co se v roce 1949 připojila Čína, se komunistický blok táhl od Berlína po Hanoj, obsahoval největší i nejlidnatější stát světa. Kdyţ jako první pronikli do vesmíru, jevilo se “vědecky zdŧvodněné“ vítězství komunismu stejně jisté jako ambice dohnat a předehnat USA. S Pekingem se však Moskva dostala do konfliktu a Breţněv, který vystřídal avanturistu Chruščova, stabilizoval zemi tak dokonale, ţe si jen málokdo všiml, ţe nastalo naprosté zmrtvění. Nejen, ţe nikoho nedohnali, ale nakonec byli rádi, ţe neztratili stopu. Aţ v Evropě bez souhlasu cara nevystřelí jediné dělo Sovětský svaz měl to štěstí, nebo smŧlu, ţe mu jaderný arzenál, stejně jako dnes, v mezinárodní aréně poskytoval tak intenzivní ochranu, ţe nikdy nemusel mobilizovat všechny zdroje. Rusko bylo ve zcela jiné situaci a jednou cennou lekci dostalo. Aţ do začátku druhé poloviny 19. století se těšilo pověsti nepřemoţitelného vojenského kolosu, jenţ od poloviny šestnáctého století sice občas prohrál bitvu, ale nikoli válku. Rusové rozdrtili nejenom Tatary, Švédy, Poláky, ale i Napoleona. Pak, v letech 1853 - 1856, přišla válka krymská a Rusko bylo poraţeno. Nikoli na poli bitevním (byť ztráty na ţivotech byly strašné), ale kvŧli ekonomickému zhroucení. Tehdejší vláda, podobně jako Ludvík XIV., Mussolini či Japonsko, nepochopila, ţe válka proti největším obchodním partnerŧm - kteří navíc mají moţnost účinné hospodářské i fyzické blokády - je nesmyslná a bezvýchodná, nepodaří-li se zvítězit okamţitě. Dlouhé čtení Další nadčasové texty světových i českých autorŧ najdete v sekci Dlouhé čtení I kdyţ krymská válka otřásla všemi tehdejšími mocnostmi, Ruskem zdaleka nejvíce. Ve sféře politické se stáhlo z Evropy zpŧsobem tak viditelným, ţe to kníţe Gorčakov musel vysvětlovat známým výrokem: “Rusko se neurazilo, Rusko se soustřeďuje!“ Ve sféře hospodářské byly zahájeny reformy. Velkokníţe Konstantin Nikolajevič tehdy řekl: “Uţ se nemŧţeme dále podvádět. Jsme slabší a chudší neţ mocnosti prvního řádu, a navíc chudší nejenom po stránce materiální, ale i v duchovním ohledu...“ Tento muţ byl strŧjcem zrušení nevolnictví, dosud nejpozitivnějšího sociálně-ekonomického kroku v dějinách Ruska, a administrativních a hospodářských reforem, na něţ později navázali Sergej Witte a Pjotr Stolypin. Tehdy Rusko dostalo šanci, aby se “opřelo o střízlivé a silné“, a ne, jako do té doby, o opilé a slabé. Vladimir Putin je abstinent a zdá se být neuvěřitelně silný, ale ve skutečnosti je natolik opilý mocí, ţe slabost Ruska nevidí a jeho “druţina“ něčeho takového ani schopna není. Současná demonstrace velmocenských kapacit - ovšem pozor, vŧči Ukrajině, která rozhodně ţádnou velmocí není - je tak účinná, ţe i “váhavý střelec“, jímţ je EU, pochopil. Rusové, či přinejmenším jejich část, si myslí, ţe se vrací éra, kdy “v Evropě bez souhlasu ruského cara nevystřelí jediné dělo!“. Kremlofilové všech zemí se tetelí blahem, ţe ruský medvěd cení zuby a drápy a zároveň se po spektakulárním olympijském triumfu jeví být fit i ekonomicky. EU a NATO však nepřekvapila a nevyděsila síla Ruska, ale arogance a hloupost, s níţ Moskva popřela veškeré smluvní závazky a dosud platné normy. Většina Evropanŧ, a skoro ţádní Rusové, netuší, ţe uţ mohutný a mocný SSSR hospodářsky jakţ takţ fungoval se značnou, byť dovedně utajovanou, pomocí tzv. kapitalistických státŧ, zejména pak USA. Největší pomník stalinské industrializace, ocelárna v Magnitogorsku, byl postaven za účasti amerických odborníkŧ a vlastně se jednalo o čtyřnásobně zvětšenou ocelárnu z Gary ve státě Indiana. Industrializace by nebyla moţná bez Plné znění zpráv


kolektivizace zemědělství, kterou nešlo provést bez nákupu traktorŧ od společnosti Ford&Son a později jejich domácí licenční výroby ve strojírnách Rudý Putilovec (později Kirovovy závody) pod názvem Fordzon. Breţněvská stabilita, o níţ jiţ byla řeč, by nebyla moţná bez ţivotodárné řeky petrodolarŧ, která začala plynout do státní kasy po ropných šocích 70. let. Tehdy si SSSR vyslouţil pověst mimořádně spolehlivého dodavatele, neboť prodejem ropy od 70. let financoval nákup obilí, kterého sám nebyl schopen vyprodukovat dostatečné mnoţství, z USA, Kanady, Argentiny a Austrálie. Konzum za loajalitu Zhroucení SSSR otevřelo moţnost plnohodnotné integrace ruského hospodářství do ekonomiky světové a po překonání zhroucení z 90. let se Rusku začalo dařit. Spektakulárně se změnila moskevská skyline a export surovin umoţnil sanaci rozpočtu, stabilizovat vyplácení platŧ, penzí a sociálních dávek (v Rusku je dodnes na státu závislých nesrovnatelně více obyvatel neţ jinde v Evropě) a tak rozsáhlý import spotřebního zboţí, který nikdo, kam aţ lidská paměť sahá, v Rusku nezaţil. Putinŧv reţim umoţnil nebývale velkému mnoţství lidí stát se konzumenty výměnou za něco, co byli zvyklí poskytovat kaţdému předchozímu reţimu - loajalitu. Tento “dar“, který se nejspíš i těm, kteří zaţili československý reálný socialismus s jeho permanentními frontami, nezdá být aţ tak úţasný, však v Rusku má zcela jinou hodnotu. Stolypin nabídl Rusŧm - poprvé v jejich historii, ale stovky let po Evropě - vlastnit pŧdu. Díky příslibu pozemkové reformy - známý Dekret o pŧdě - Lenin rozloţil ruskou armádu a zvítězil v revoluci. Putin poprvé nabídl a umoţnil konzum a zatím ho, k nesmírné spokojenosti obyvatelstva, udrţuje. Tady leţí jedno z nejcitlivějších míst současného reţimu, jehoţ elita je ekonomicky natolik negramotná, ţe to nevidí. Bohatýrské chvástání se, ţe pokud si Západ dovolí zavést sankce - dodejme, ţe se zatím hovoří o sankcích cílených proti prominentŧm současného reţimu - Rusko odpoví přijetím zákona o - plošném (!) vyvlastnění majetku západních společností a investorŧ, je toho skvělým dŧkazem. Ruská elita, obeznámená jen s tím, jak to funguje doma, neumí (a nechce) udělat rozdíl mezi soukromým a státním, coţ je umocněno faktem, ţe naprosto zásadní část příjmŧ generuje obchod se surovinami na bázi (polo)státních monopolŧ. Individuum, tedy občan/podnikatel/investor, v Rusku nikdy nehrálo ţádnou roli a tyto kategorie vlastně nikomu nic neříkají, neboť nemohou. V Rusku je dŧleţitá masa (dnes spokojených) konzumentŧ, kterým stát dává tolik, aby mohli nakupovat. To je moţné proto, ţe stát drancuje přírodní bohatství, z nějţ malá část jde lidu, značná část skupině politických a surovinových oligarchŧ a zásadní díl na rekonstrukci ozbrojených sil. Tím Rusko připomíná někdejší Konfederované státy americké, neboli Jih, který se vnějším pozorovatelŧm před rozpoutáním války jevil být daleko noblesnější a silnější, neţ ve skutečnosti byl. Nakonec se ukázalo, ţe základy z bavlny a tabáku nemohou obstát v soutěţi s prŧmyslovou silou Severu. Ruskými základy jsou dnes ropa a plyn, rovněţ velmi nepevné ingredience. A hlasitá vyjádření vicepremiéra Rogozina, ţe Rusko stojí na prahu nové prŧmyslové revoluce, protoţe vše potřebné bude vyrábět v digitalizovaných továrnách prostřednictvím 3D tiskáren, jsou stejně fantaskní jako ona úvodní prognóza z ABC. Autor pŧsobí na Institutu politologických studií FSV UK v Praze a na Metropolitní univerzitě Praha Další text Michaela Romancova: Kde začíná a kde končí Rusko

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61822970-ruska-touha-po-uznani-bohatych-a-mocnych

Vést společnost nebo banku by měl pouze manaţer, který má rád lidi 10.3.2014

Hospodářské noviny str. 18 František Mašek

Lidé

Vladimír Kreidl, člen představenstva Raiffeisenbank Z ŠUMAVY DO SVĚTA A ZPĚT. Jako konzultant poradenské firmy McKinsey pomáhal zlepšit činnost zahraničních bank a pojišťoven. Jednu z nich, a to Raiffeisenbank, nyní Vladimír Kreidl pomáhá řídit. Díky tomu se mŧţe častěji vracet na Šumavu, kterou si tak oblíbil. Plné znění zpráv


Profil Kdyby nepřišel pád komunistického reţimu, stal by se zřejmě technikem a podobně jako jeho rodiče konstruoval elektrické nebo jiné stroje. Vladimíra Kreidla, který je od října členem představenstva Raiffeisenbank, však velice zajímaly společenské změny po roce 1989 a dal přednost ekonomii. „Uţ na gymnáziu mě zaujaly práce transformátorŧ, jako byli Tomáš Jeţek, Václav Klaus, Vladimír Dlouhý a Karel Dyba,“ vysvětluje Kreidl. Odešel proto z Plzně do Prahy a vystudoval nově vzniklou Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Té dal přednost před Vysokou školou ekonomickou, na kterou rovněţ udělal přijímací zkoušky. Zajímala ho hlavně zahraniční ekonomie a měnová politika. Přispěl k tomu i jeden z jeho učitelŧ – pozdější guvernér ČNB Zdeněk Tŧma. „Tehdy nám chyběly vhodné učebnice. Vedení fakulty proto rozhodlo, ţe se budeme učit podle západních, vydaných v originále. Zpočátku jsem se prokousával kaţdou větou. Pomohly mi ale zlepšit angličtinu. A kdyţ jsem studoval ve Velké Británii, měl jsem stejnou prŧpravu jako spoluţáci ze západní Evropy,“ dodává Kreidl. V roce 1994 mu Tŧma nabídl práci ve společnosti Patria Finance, nejprve na částečný úvazek. „On a Zdeněk Bakala (tehdy majitel Patria Finance, dnes vlastník firmy Economia, která vydává HN – pozn. red.) dávali velkou příleţitost lidem, jimţ věřili,“ vzpomíná Kreidl. Kdyţ přijdu pozdě, mění se úroky Rok studoval na známé London School of Economics, kde učili i dva pozoruhodní ekonomové. Prvním byl profesor Charles Goodhart, tehdy člen výboru pro měnovou politiku Bank of England, která jednou měsíčně rozhodovala o základních úrokových sazbách ve Velké Británii. „Kdyţ je změníme, bývá polední tisková konference delší. Pokud přijdu přednášet později, víte proč, říkal,“ vzpomíná Kreidl na svého učitele. Goodhart byl přední teoretik a zároveň praktický tvŧrce měnové politiky. Ekonom Christopher Pisarides zase získal Nobelovu cenu, především za model trhu práce zaloţeného na vzájemném „hledání“ volných míst a volných pracovníkŧ. Po návratu domŧ Kreidl připravoval investiční strategii a radil klientŧm v privátním bankovnictví při správě majetku a obchodech s cennými papíry, jak se mohou vyvíjet kurzy koruny, úrokové sazby a ceny dluhopisŧ. V Patrii také chystal obchody po internetu pro drobné investory, na coţ navazuje i jeho nynější práce. Chtěl ale zkusit něco jiného a zaujal ho názor, ţe ho poradenská firma naučí víc neţ Harvard Business School. Bakala, s nímţ se rovněţ radil, mu řekl, ţe v manaţerském poradenství má smysl pracovat jen pro špičku – společnost McKinsey. „Jiný zkušený pán mi zase řekl, ţe poradenství je jen pro ty, kteří mají rádi jiné lidi. Já jsem si jeho radu rozšířil. Lidi má mít rád a umět to s nimi i ten, kdo je chce vést,“ popisuje Kreidl. Ve firmě McKinsey, která pomáhá zlepšit výkonnost firem, se zabýval hlavně poradenstvím pro banky a pojišťovny. Povaţuje to za úţasnou školu. Mladý poradce projde řadou firem a díky této zkušenosti mŧţe radit staršímu zkušenému řediteli nejen s podnikáním firmy, ale i jak ji lépe řídit. Z McKinsey do Raiffeisenbank Hodně času strávil v Rusku, Rumunsku, Polsku, Maďarsku, Rakousku a na Slovensku, kde pracoval hlavně pro velké banky a pojišťovny. V západoevropských bankách a na Středním východě se zase věnoval modelŧm obsluhy movitějších klientŧ. Pomáhal i při řízení prodejních sítí. Při fúzi eBanky s Raiffeisenbank poznal řadu jejích zaměstnancŧ, coţ se mu nyní, kdy v bance odpovídá za sluţby pro širší klientelu (retail), hodí. Kreidl chce podstatně zlepšit poradenství. „Řada vzdělaných lidí, kteří zde ţijí, chce mít peníze v bezpečí a poradit, jak je dobře zhodnotit. A jak si vytvořit plán, aby měli dostatek peněz v dŧchodu,“ dodává. Zaměstnanci banky by podle něj měli být hrdí na to, ţe slouţí jiným lidem, a práce by je měla bavit. Věří, ţe nyní bude cestovat méně neţ u McKinsey. Manţelka Lenka, s kterou se seznámili v Patrii, jeho zatíţení chápe, sám chce ale mít více času na rodinu. „Manţelka se dodnes směje, ţe jsem kvŧli práci jinde neţ v zaměstnání známost navázat nemohl,“ říká Kreidl. Po stopách spisovatele Klostermanna Má velmi rád hory a turistiku. Od dětství jezdil s rodiči na chalupu na šumavskou Kvildu. „Před listopadovou revolucí jsem objevil knihy Karla Klostermanna. Jejich děj se odehrával v hraničním pásmu, kam se tehdy nesmělo. Přemýšlel jsem, zda se na ta místa někdy podívám a jak to tam vlastně vypadá. Kdyţ mi bylo patnáct, přišel listopad 1989 a sen se mi splnil. Pubertu jsem tedy vlastně strávil v lese,“ říká Kreidl. Kdyţ kolegŧm v minulém zaměstnání řekl, ţe tráví dovolené v Jeseníkách, Jizerských horách nebo na Šumavě, byli překvapeni. „Pokud ale vezmu kluky ve věku devět a jedenáct let do lesa, najdeme potŧček, oni si staví přehradu a já jim pomáhám, je celá rodina včetně manţelky velmi spokojená,“ dodává Kreidl. Manţelka pochází z Jeseníkŧ, rodina tedy tráví dovolené hlavně tam. V poslední době si Kreidl oblíbil také Brdy, které mu připomínají Šumavu a nejsou daleko od Prahy. Zajímá ho i nedávná historie. Na výletech v Jeseníkách mŧţe zkoumat opevnění z druhé světové války. Podobné je to v Brdech, které jsou díky větší moţnosti pohybovat se v místním vojenském újezdu přístupnější neţ dříve. *** Manţelka se dodnes směje, ţe jsem kvŧli práci jinde neţ v zaměstnání známost navázat nemohl. Plné znění zpráv


Foto popis| Vladimír Kreidl (40) Vystudoval Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, má titul Master of Science in Economics z London School of Economics. Pracoval v Patria Finance a firmě McKinsey. Od loňského října je členem vedení Raiffeisenbank. Je nadšený turista, kromě našich hor ho zajímá nedávná česká historie. Foto autor| FOTO: HN – MARTIN SVOZÍLEK O autorovi| František Mašek, [email protected]

Ruská touha po uznání bohatých a mocných 10.3.2014

iHNed.cz str. 00 dialog.ihned.cz Michael Romancov

Rusko je velmoc, ale Moskva trpí představou, ţe to svět nevnímá zřetelně. Proto na rŧzných frontách demonstruje své kapacity a schopnost jednat nezávisle, bez jakékoli podpory zvenčí. Pocit nedostatečné úcty a respektu trápí ruské vládce jiţ po staletí. V roce 1960 vyšla v časopise ABC “prognóza“: “Budovatelé komunismu v SSSR i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce prŧmyslovým zpŧsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajŧ vesmíru. To všechno se promítne do kaţdodenního ţivota: 250 milionŧ tun oceli ročně, hojnost všech prostředkŧ, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd. To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany SSSR, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vţdyť za deset let předstihne SSSR USA dvaapŧlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné ţít v takovém světě!“ Co mají tato fantasmagorická slova společného se současnou situací kolem Ukrajiny a krizí ve vztazích mezi Ruskem, EU a USA? Zdánlivě nic, ale ve skutečnosti skoro všechno. Jak ohromit svět Rusko je velmoc, ale Moskva trpí představou, ţe to svět nevnímá zřetelně. Proto na rŧzných frontách demonstruje své kapacity a schopnost jednat nezávisle, bez jakékoli podpory zvenčí. Pocit nedostatečné úcty a respektu trápí ruské vládce jiţ po staletí. Netěší je úcta, obdiv ani strach v očích malých, chudých a bezvýznamných. Touţí po uznání velkých, bohatých a mocných. Navzdory populárním tvrzením o nezbytnosti otočit se zády k Západu a intenzivně se zapojit do dění na Východě visí pomyslné “zrcadlo“, od nějţ vládce Kremlu chce slyšet pozitivní odpověď na otázku “Kdo je na světě nejkrásnější“, stále tam, kam je zavěsil Petr Veliký. Proč tomu tak je? Kdykoli se v ruských/sovětských dějinách objeví reformátor, jeho pokus sprintem dohnat Evropu/Ameriku, které na trať vyrazily minimálně o desetiletí dříve, vţdy, a bohuţel zcela logicky, skončí neúspěchem. Pokus o pohled do třpytivého “zrcadla“, jeţ se objevilo v Asii, zatím také nedopadá nejlépe. Rusko chtělo Asii ohromit během summitu APEC ve Vladivostoku, v jehoţ předvečer byl otevřen nejdelší zavěšený most na světě, ale nestalo se. Japonsko, Jiţní Korea a teď jiţ i sousední Čína mají takových mostŧ několik desítek, a navíc kaţdodenně intenzivně vyuţívaných. Vpravdě gigantická stavba totiţ spojuje město s necelými 600 000 obyvateli, z nějţ se má stát “východní hlavní město RF“, s místním Ruským ostrovem, na němţ ţije asi 5000 lidí. Most je přitom konstruován na kapacitu 50 000 vozidel denně! Něco takového nemohlo uniknout pozornosti sdělovacích prostředkŧ a záhy se ukázalo, ţe asijská média dovedou být stejně “jedovatá“ jako jejich euroamerické protějšky. V dosavadních dějinách se Rusku dostalo maximálního uznání dvakrát. Poprvé po vítězství nad Napoleonem, podruhé nad Hitlerem. V obou případech se Rusko/SSSR nejprve nechalo zlákat ke spolupráci, aby se pak samo stalo obětí - v druhém případě obětí největší. Právě tak platí, ţe konečné vítězství, byť v druhém případě k němu SSSR v mnoha ohledech přispěl nejvíce, bylo společné. Z historie lze jednoznačně odvodit, ţe Rusku, ostatně stejně jako ostatním (včetně dalších velmocí), se vede nejlépe, kdyţ je schopno komunikovat a spolupracovat, coţ mu však v obou případech dlouho nevydrţelo. Po společném vítězství nad Hitlerem rychle nastala studená válka. Dlouhou dobu byli Sověti “na koni“. Poté, co se v roce 1949 připojila Čína, se komunistický blok táhl od Berlína po Hanoj, obsahoval největší i nejlidnatější Plné znění zpráv


stát světa. Kdyţ jako první pronikli do vesmíru, jevilo se “vědecky zdŧvodněné“ vítězství komunismu stejně jisté jako ambice dohnat a předehnat USA. S Pekingem se však Moskva dostala do konfliktu a Breţněv, který vystřídal avanturistu Chruščova, stabilizoval zemi tak dokonale, ţe si jen málokdo všiml, ţe nastalo naprosté zmrtvění. Nejen, ţe nikoho nedohnali, ale nakonec byli rádi, ţe neztratili stopu. Aţ v Evropě bez souhlasu cara nevystřelí jediné dělo Sovětský svaz měl to štěstí, nebo smŧlu, ţe mu jaderný arzenál, stejně jako dnes, v mezinárodní aréně poskytoval tak intenzivní ochranu, ţe nikdy nemusel mobilizovat všechny zdroje. Rusko bylo ve zcela jiné situaci a jednou cennou lekci dostalo. Aţ do začátku druhé poloviny 19. století se těšilo pověsti nepřemoţitelného vojenského kolosu, jenţ od poloviny šestnáctého století sice občas prohrál bitvu, ale nikoli válku. Rusové rozdrtili nejenom Tatary, Švédy, Poláky, ale i Napoleona. Pak, v letech 1853 - 1856, přišla válka krymská a Rusko bylo poraţeno. Nikoli na poli bitevním (byť ztráty na ţivotech byly strašné), ale kvŧli ekonomickému zhroucení. Tehdejší vláda, podobně jako Ludvík XIV., Mussolini či Japonsko, nepochopila, ţe válka proti největším obchodním partnerŧm - kteří navíc mají moţnost účinné hospodářské i fyzické blokády - je nesmyslná a bezvýchodná, nepodaří-li se zvítězit okamţitě. Dlouhé čtení Další nadčasové texty světových i českých autorŧ najdete v sekci Dlouhé čtení I kdyţ krymská válka otřásla všemi tehdejšími mocnostmi, Ruskem zdaleka nejvíce. Ve sféře politické se stáhlo z Evropy zpŧsobem tak viditelným, ţe to kníţe Gorčakov musel vysvětlovat známým výrokem: “Rusko se neurazilo, Rusko se soustřeďuje!“ Ve sféře hospodářské byly zahájeny reformy. Velkokníţe Konstantin Nikolajevič tehdy řekl: “Uţ se nemŧţeme dále podvádět. Jsme slabší a chudší neţ mocnosti prvního řádu, a navíc chudší nejenom po stránce materiální, ale i v duchovním ohledu...“ Tento muţ byl strŧjcem zrušení nevolnictví, dosud nejpozitivnějšího sociálně-ekonomického kroku v dějinách Ruska, a administrativních a hospodářských reforem, na něţ později navázali Sergej Witte a Pjotr Stolypin. Tehdy Rusko dostalo šanci, aby se “opřelo o střízlivé a silné“, a ne, jako do té doby, o opilé a slabé. Vladimir Putin je abstinent a zdá se být neuvěřitelně silný, ale ve skutečnosti je natolik opilý mocí, ţe slabost Ruska nevidí a jeho “druţina“ něčeho takového ani schopna není. Současná demonstrace velmocenských kapacit - ovšem pozor, vŧči Ukrajině, která rozhodně ţádnou velmocí není - je tak účinná, ţe i “váhavý střelec“, jímţ je EU, pochopil. Rusové, či přinejmenším jejich část, si myslí, ţe se vrací éra, kdy “v Evropě bez souhlasu ruského cara nevystřelí jediné dělo!“. Kremlofilové všech zemí se tetelí blahem, ţe ruský medvěd cení zuby a drápy a zároveň se po spektakulárním olympijském triumfu jeví být fit i ekonomicky. EU a NATO však nepřekvapila a nevyděsila síla Ruska, ale arogance a hloupost, s níţ Moskva popřela veškeré smluvní závazky a dosud platné normy. Většina Evropanŧ, a skoro ţádní Rusové, netuší, ţe uţ mohutný a mocný SSSR hospodářsky jakţ takţ fungoval se značnou, byť dovedně utajovanou, pomocí tzv. kapitalistických státŧ, zejména pak USA. Největší pomník stalinské industrializace, ocelárna v Magnitogorsku, byl postaven za účasti amerických odborníkŧ a vlastně se jednalo o čtyřnásobně zvětšenou ocelárnu z Gary ve státě Indiana. Industrializace by nebyla moţná bez kolektivizace zemědělství, kterou nešlo provést bez nákupu traktorŧ od společnosti Ford&Son a později jejich domácí licenční výroby ve strojírnách Rudý Putilovec (později Kirovovy závody) pod názvem Fordzon. Breţněvská stabilita, o níţ jiţ byla řeč, by nebyla moţná bez ţivotodárné řeky petrodolarŧ, která začala plynout do státní kasy po ropných šocích 70. let. Tehdy si SSSR vyslouţil pověst mimořádně spolehlivého dodavatele, neboť prodejem ropy od 70. let financoval nákup obilí, kterého sám nebyl schopen vyprodukovat dostatečné mnoţství, z USA, Kanady, Argentiny a Austrálie. Konzum za loajalitu Zhroucení SSSR otevřelo moţnost plnohodnotné integrace ruského hospodářství do ekonomiky světové a po překonání zhroucení z 90. let se Rusku začalo dařit. Spektakulárně se změnila moskevská skyline a export surovin umoţnil sanaci rozpočtu, stabilizovat vyplácení platŧ, penzí a sociálních dávek (v Rusku je dodnes na státu závislých nesrovnatelně více obyvatel neţ jinde v Evropě) a tak rozsáhlý import spotřebního zboţí, který nikdo, kam aţ lidská paměť sahá, v Rusku nezaţil. Plné znění zpráv


Putinŧv reţim umoţnil nebývale velkému mnoţství lidí stát se konzumenty výměnou za něco, co byli zvyklí poskytovat kaţdému předchozímu reţimu - loajalitu. Tento “dar“, který se nejspíš i těm, kteří zaţili československý reálný socialismus s jeho permanentními frontami, nezdá být aţ tak úţasný, však v Rusku má zcela jinou hodnotu. Stolypin nabídl Rusŧm - poprvé v jejich historii, ale stovky let po Evropě - vlastnit pŧdu. Díky příslibu pozemkové reformy - známý Dekret o pŧdě - Lenin rozloţil ruskou armádu a zvítězil v revoluci. Putin poprvé nabídl a umoţnil konzum a zatím ho, k nesmírné spokojenosti obyvatelstva, udrţuje. Tady leţí jedno z nejcitlivějších míst současného reţimu, jehoţ elita je ekonomicky natolik negramotná, ţe to nevidí. Bohatýrské chvástání se, ţe pokud si Západ dovolí zavést sankce - dodejme, ţe se zatím hovoří o sankcích cílených proti prominentŧm současného reţimu - Rusko odpoví přijetím zákona o - plošném (!) vyvlastnění majetku západních společností a investorŧ, je toho skvělým dŧkazem. Ruská elita, obeznámená jen s tím, jak to funguje doma, neumí (a nechce) udělat rozdíl mezi soukromým a státním, coţ je umocněno faktem, ţe naprosto zásadní část příjmŧ generuje obchod se surovinami na bázi (polo)státních monopolŧ. Individuum, tedy občan/podnikatel/investor, v Rusku nikdy nehrálo ţádnou roli a tyto kategorie vlastně nikomu nic neříkají, neboť nemohou. V Rusku je dŧleţitá masa (dnes spokojených) konzumentŧ, kterým stát dává tolik, aby mohli nakupovat. To je moţné proto, ţe stát drancuje přírodní bohatství, z nějţ malá část jde lidu, značná část skupině politických a surovinových oligarchŧ a zásadní díl na rekonstrukci ozbrojených sil. Tím Rusko připomíná někdejší Konfederované státy americké, neboli Jih, který se vnějším pozorovatelŧm před rozpoutáním války jevil být daleko noblesnější a silnější, neţ ve skutečnosti byl. Nakonec se ukázalo, ţe základy z bavlny a tabáku nemohou obstát v soutěţi s prŧmyslovou silou Severu. Ruskými základy jsou dnes ropa a plyn, rovněţ velmi nepevné ingredience. A hlasitá vyjádření vicepremiéra Rogozina, ţe Rusko stojí na prahu nové prŧmyslové revoluce, protoţe vše potřebné bude vyrábět v digitalizovaných továrnách prostřednictvím 3D tiskáren, jsou stejně fantaskní jako ona úvodní prognóza z ABC. Autor pŧsobí na Institutu politologických studií FSV UK v Praze a na Metropolitní univerzitě Praha Další text Michaela Romancova: Kde začíná a kde končí Rusko

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61822970-ruska-touha-po-uznani-bohatych-a-mocnych

Píšeme pro vás MF DNES 10.3.2014

Mladá fronta DNES

str. 02

Z domova

PAVEL P. NOVOTNÝ redaktor MF DNES V MF DNES začal pracovat ještě během studií v roce 2007. Absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy píše zejména o médiích, zábavním prŧmyslu, reklamě, ale také o telekomunikacích a personalistice. ČTĚTE NA STR. B1 *** „Vláda připravuje nová pravidla pro hazard, ministr financí Andrej Babiš jej pustí na internet, ale firmy podle všeho čekají vyšší daně. Jak se bude bránit hazardní lobby?“ Foto popis|

Miloš Zeman, rok první: Prý ubliţuje českému národu. A moudře pochopil, co Češi chtějí 12.3.2014

parlamentnilisty.cz

str. 00


Politologové 107

© 2014 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Petr Kupka POLITOLOGOVÉ V sobotu uběhl rok ode dne, kdy se stal Miloš Zeman po sloţení slibu prezidentem. A jak hodnotí jeho dosavadní pŧsobení odborníci? Podle publicisty Karla Hvíţďaly Zeman naši republiku posunul zejména v poslední době v souvislosti se situací na Ukrajině mimo hodnoty staré Evropy a ubliţuje deseti milionŧm českých občanŧ. Naopak politolog Jan Kubáček oceňuje Zemanŧv opatrný a realistický postoj a připomněl i Jana Amose Komenského. Miloš Zeman v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz reagoval na vyjádření ukrajinským parlamentem svrţeného prezidenta Viktora Janukovyče, který prohlásil, ţe se stále povaţuje za legitimního prezidenta a vrchního velitele armády. “Vycházím z toho, ţe kdyţ jsem jednal s Viktorem Janukovyčem, byl to člověk, který mě ujišťoval, ţe Ukrajina podepíše ve Vilniusu asociační dohodu s Evropskou unií. Já jsem ho k tomu nijak nenutil, i kdyţ jsem mu to doporučoval. Nutit ho k tomu také ani nemohu. Pak se otočil, změnil svŧj názor a já si váţím politikŧ, kteří dodrţují svoje sliby, závazky nebo prohlášení a jestliţe tento slib nebyl z jeho strany dodrţen, tak vlastně právě on vyvolal svým jednáním Majdan. Kdyby asociační dohodu podepsal, ţádný Majdan by nebyl,“ uvedl Zeman. Slabost pozice Janukovyče “Co se týče jeho sesazení, ano, právníci se přou, jestli bylo nebo nebylo legální. Já uznávám, ţe ukrajinská ústava má instituci takzvaného impeachmentu, podobně jako Spojené státy, a ţe o odvolání prezidenta musí rozhodnout dvoutřetinová většina, coţ v tomto případě zřejmě nebylo," doplnil prezident. “Na druhé straně politik, který opustí svoji vlastní zemi, se sám dobrovolně vzdává vlivu na tuto zemi. Viktor Janukovyč mohl odjet na východ Ukrajiny a mohl tedy zŧstat na území vlastní země. To, ţe odjel do Ruské federace, svědčí o určité slabosti jeho pozice,“ řekl také v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prezident. Podle něj nikdo nebrání Janukovyčovi, aby se zúčastnil prezidentských voleb, které jsou vypsány na 25. května. “Protoţe dnes máme březen a do května jsou to dva měsíce a něco, pak je celkem pouze akademické spekulovat o tom, jestli ten prezident má být prezidentem ještě dva nebo tři měsíce. Zatím je prezidentem předseda ukrajinského parlamentu, kterého jsem nedávno pozval na summit tzv. Východního partnerství," dodal Zeman. Prezident Miloš Zeman také jiţ dříve přirovnal situaci na Krymu ke Kosovu, které dřív bylo součástí Srbska a vyhlásilo samostatnost v roce 2008. Rovněţ v této souvislosti připomněl rok 1968 a obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Zeman ocenil, ţe Sobotka odsoudil Dienstbiera Zeman také odmítl postoj ministrŧ Martina Stropnického (ANO) a Jiřího Dienstbiera (ČSSD), kteří uvedli, ţe by se Rusové kvŧli aktuálnímu dění na Ukrajině a především Krymu neměli podílet na projektu dostavby jaderné elektrárny Temelín. “Oceňuji prohlášení premiéra Sobotky, ţe nemáme podléhat antiruské hysterii. Oceňuji i to, ţe premiér Sobotka odsoudil Jiřího Dienstbiera nebo odmítl jeho názor na toto téma. Mŧj dlouhodobý názor na dobudování Temelína zní, ţe současný tendr by měl skončit bez vítěze. Neměl by být zrušen, protoţe by to vedlo k arbitráţím, ale měl by být skončen bez vítěze a do nového tendru by měla být připuštěna vedle firem Rosatom a Westinghouse i Areva. Plus, jak se zdá a zatím se to tak na obzoru rýsuje, jeden jihokorejský uchazeč. A soutěţí-li čtyři subjekty, je vţdycky naděje na výhodnější cenu, neţ kdyţ máte subjekty pouze dva,“ sdělil Zeman. Zeman ubliţuje deseti milionŧm lidí Publicista Karel Hvíţďala, který ţil během normalizace v Německu a hájí proevpropské postoje, povaţuje tyto Zemanovy výroky za zásadní změnu. “Začal, jak vlastně docela posměšně říká, opovrhovat politickou lidských práv. To znamená, ţe nadřazuje ekonomiku politice. To nás posouvá někam úplně mimo hodnoty staré Evropy, protoţe pokud jsme měli v zahraničí nějaký respekt, tak to bylo jen v té době, kdy tady byl prezident Václav Havel. Úcta k němu vyplývala právě z toho, ţe respektoval Listinu základních práv a svobod a myslel si, ţe má platit v celé civilizaci. V okamţiku, kdy současný prezident toto zpochybňuje a ještě to odŧvodňuje tím, ţe to dělá kvŧli 630 tisícŧm nezaměstnaných, tak tím vlastně ubliţuje deseti milionŧm lidí, protoţe v okamţiku, kdy nedodrţujeme právo a hodnoty, na kterých je zaloţena ta stará Evropa, tak nemŧţeme chtít, aby pak někdo byl s námi solidární, kdyţ se dostaneme do nějaké zoufalé situace. To se nám mŧţe určitě Plné znění zpráv


stát podobně, jako se to stalo Ukrajině, i kdyţ jinými prostředky. Na Ukrajině, respektive na Krymu, to řeší válečnou agresí. U nás se to snaţí řešit ekonomickými a energetickými vlivy,“ řekl ParlamentnímListŧm.cz Hvíţďala. Zeman je pod vlivem svého okolí Podle něj však Zeman není proruským prezidentem, jak je mnohdy označován. “Je zřejmě pod vlivem svého okolí, které to vidí jinak. Zapomíná na to, co řekl hned na začátku, ţe máme zkušenost s rokem 1968, s okupací vojsky Varšavské smlouvy a ţe bychom na ni neměli zapomenout. Čili je vidět, ţe on tohle ví, ale zřejmě podlehl vlivu okolí, které buď hájí ruské zájmy, nebo jen byznys,“ prozradil dlouholetý novinář. Pokles popularity a změna rétoriky Vŧči Zemanovi v poslední době také často zaznívá kritika, ţe se ve svých projevech opakuje. To Hvízďala nechtěl blíţe komentovat s odŧvodněním, ţe by to vyţadovalo podrobnější analýzu. Vyjádřil se však k Zemanovu mediálnímu obrazu, respektive zdání, ţe v poslední době zmírnil své donedávna velmi tvrdé vystupování. “To bývá úplně běţné, ţe volební rétorika je nesrovnatelně ostřejší, neţ ta pozdější. A je to zároveň v tomto případě zcela bezpečně i reakce na pokles jeho popularity, kterou on sleduje,“ podotkl Hvíţďala. Prezident sází na Komenského Naproti tomu politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jan Kubáček připouští, ţe Zeman se v rámci svých projevŧ často opakuje. “Ale dělá to s vědomím toho, ţe cílí na člověka, který je dnes z politiky unavený a ztrácí se v jednotlivých konfrontacích, vizích a strategiích. Miloš Zeman tak sází na pověstného Komenského: opakovat, připomínat. Zeman necílí na komentátory, necílí na veřejnost, která se intenzivně zajímá o politiku, ale spíše na většinového příjemce. Proto to opakování v jednotlivých projevech. Očekávám ale, ţe zřejmě i v souvislosti s mezinárodní situací přibudou nová témata,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Kubáček. Opatrný realismus Zemanŧv postoj k situaci na Krymu vnímá Kubáček podle svých slov jako stanovisko opatrného realismu. “Je vidět, ţe Miloš Zeman v pozici prezidenta a předtím i premiéra dává velký dŧraz na pragmatickou a ekonomickou diplomacii. A priori mu jde o hospodářský realismus. To se ukazuje i v tomto případě, ţe v podstatě udrţuje takovou vyčkávací pozici. Soustřeďuje se na ekonomický vztah těch několika zemí s vědomím, ţe jak Ukrajina, tak Rusko a další země v regionu jsou významnými obchodními partnery, čili nechce vytvářet jednostranná opatření. Zároveň si ale uvědomuje, ţe přeci jen Česká republika prošla zkušeností Mnichova, osmatřicátým, a je na takovýto zpŧsob řešení dost alergická, protoţe separatistické tendence podporované Moskvou velmi v mnoha krocích připomínají podporu Berlína, SdP, Henleinovi, všem těm úţasně nezávislým bojŧvkám, které byly financovány, organizovány a vyzbrojovány Německem,“ tvrdí politolog. Zeman tak podle něj mezi těmito dvěma postoji balancuje. “Vztahy chce udrţovat v souladu s pozicí Evropské unie, ale samozřejmě také se Spojenými státy a i částečně s otevřeným hledím vŧči Ukrajině, aby Ukrajina měla šanci si udrţet sebevědomou pozici, která ji nevysílí, která bude spojena s ekonomickými vztahy, ekonomickou samostatností, ale zároveň chytrou a uţitečnou zahraniční pomocí. Aby zkrátka Ukrajina na jednu stranu nezískávala podporu k maximálnímu plnohodnotnému řešení, ale pak se nechala opuštěná v ringu, v situaci otevřeného bankrotu a v situaci rozpadu na regionální polosamostatné státečky nebo oblasti samostatného ekonomického ţivota. Takţe naopak se vyjednává situace taková, která umoţní Ukrajině fungovat a která jí umoţní, aby energeticky nezkolabovala a mohla dál ekonomicky koexistovat a udrţet stávající míru českých i ruských investic,“ poznamenal Kubáček. “Jeho pozice je opravdu opatrná a velmi realistická. Nevidím rozdíl oproti diplomacii Berlína, Paříţe, státŧ Beneluxu, ale v podstatě i Bílého domu. To by pak museli kritici říct, ţe stejně proruská je diplomacie Evropské unie, Spojených státŧ amerických či Velké Británie. Kdyţ se podíváme na tyto diplomacie, nejsou příliš odlišné od diplomacie Miloše Zemana,“ všiml si také Kubáček. Ubylo konfliktŧ a otevřené války s novináři Plné znění zpráv


K tomu, zda je Zeman v poslední době umírněnější ve svém vyjadřování, pak Kubáček sdělil: “Rozhodně ubylo konfliktŧ a otevřené války s novináři. Je vidět, ţe jeho tiskový mluvčí je dlouholetý profesionální novinář, takţe na jeho názory a pohled na věc dává a na vztahy s novináři nahlíţí optikou novináře. Je vidět také, ţe si převzal i celostátní témata, ať uţ se jednalo o cestu do Afghánistánu, ať to byla další strategie v Brně, coţ samozřejmě společnost vnímá a oceňuje. Ubylo také bezprostředního politikaření vŧči politickým stranám, vŧči vládě jako celku. Myslím si, ţe se Miloš Zeman bude soustřeďovat do budoucna i na některá sociální, ekonomická témata, která hýbou společností a která jsou někdy běţnými partajemi a vládou přehlíţena nebo se jim nemohou věnovat prŧběţně. To je zase příleţitost pro prezidenta. Ten vztah se bude vyvíjet, bude se i zklidňovat, uţ z toho titulu, ţe to veřejnost od něj očekává a nepřeje si další konfrontační linii. Bude to proto i hodně odvislé od vztahu vlády k prezidentovi.“


Zeman k výročí vstupu do NATO kritizoval plýtvání penězi v armádě 12.3.2014 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika ČTK,Silvie Třeslínová,Michaela Vydrová,Veronika Sedláčková, krw Prezident Miloš Zeman dnes na úvod konference k 15 letŧm České republiky v NATO na Praţském hradě kritizoval sniţování výdajŧ na armádu, ale především neefektivní vynakládání prostředkŧ na ozbrojené síly. Současnou krizi na Ukrajině označil za bezpečnostní hrozbu a vyjádřil naději, ţe tato krize urychlí vznik společné evropské armády, o níţ se uţ řadu let diskutuje. Zeman ve svém projevu připomněl vstup Česka, Polska a Maďarska do Severoatlantické aliance v roce 1999, kdy byl premiérem, a zhodnotil české pŧsobení.Zatímco pochválil práci českých jednotek v zahraničních misích, kritizoval sniţování výdajŧ na armádu a hlavně neefektivní uţití těchto peněz.Jako příklad uvedl pořízení "více neţ 60 bitevníkŧ L-159, které nám hnijí v hangárech a pro něţ nemáme pouţití, naprosto neúspěšnou repasi tankŧ T-72 a další akvizice". Výdaje na tyto projekty prezident označil za vyloţené plýtvání penězi.Cíl vynakládat dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP) na obranu podle prezidenta Česko uţ delší dobu neplní: „Aţ do roku 2003 jsme v zásadě plnili dvouprocentní cíl vojenských výdajŧ. Poté dochází k povlovnému poklesu a dnes musím konstatovat, ţe bohuţel tyto výdaje se pohybují těsně nad jedním procentem HDP.“Ukrajinská armáda se prý nechystá bojovat o Krym, Rusové natahují ostnaté drátyPrezident také uvedl, ţe by NATO mělo být dŧraznější v obraně teritoriální celistvosti Ukrajiny, zároveň ale tlačit ukrajinskou vládu k co nejrychlejšímu uspořádání parlamentních voleb. Zeman v této souvislosti doufá, ţe nynější konflikt v postsovětské republice urychlí vznik společné evropské armády, který on sám podporuje.Otázka bojeschopnostiNa armádě šetří i většina zemí aliance. Pokud ale bude šetření pokračovat dál, přestane být podle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého česká armáda schopná reagovat na nejenom kritické, ale i nejkritičtější a nejproblematičtější aktivity.„Například při přírodních katastrofách nebo širším nasazení armády v zahraničí. Bude se to ale projevovat i v jiných oblastech běţného ţivota, například při výcviku. Ostatně náčelník generálního štábu uţ několikrát ukázal na to, ţe uţ nejsou peníze ani na uniformy vojákŧ z povolání,“ upozorňuje.Armáda je podle náčelníka generálního štábu Petra Pavla pod hranicí udrţitelnosti: „Pokud se s tím skutečně něco rychle neudělá, tak ve velice krátké době některé schopnosti budou degradovat do míry, ţe zaniknou.“Ministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO věří, ţe se rozpočet podaří do budoucna upravit, záleţí ale na celkové výkonnosti české ekonomiky. Zdŧraznil také potřebu dlouhodobější koncepce armády.Před 15 lety se Česká republika stala součástí Severoatlantické aliance„Ministerstvo musí daleko lépe hospodařit i s prostředky, které má. Ty jsou nemalé. Samozřejmě ţe uţ nesmí docházet k ţádným aférám stran rŧzných zakázek a akvizicí vojenského materiálu. Tam to ministerstvo nemá dobrou pověst,“ dodává.Podfinancování resortu je ovšem podle stínového ministra obrany za KSČM Alexandra Černého dlouhodobou záleţitostí, která se odvíjí od přílišné angaţovanosti české armády v zahraničí.Čeští vojáci pod křídly NATO: od Afghánistánu přes Balkán aţ do afrického Mali„Souvisí to mimo jiné i s tím, o čem se dnes na oslavách k 15. výročí vstupu do aliance příliš nemluvilo, ţe jsme se v uplynulých letech příliš intenzivně věnovali tomu, abychom vybudovali alespoň část jednotek schopných nasadit v zahraničních misích. Kvŧli tomu jsme ale zanedbávali výstavbu jednotek, které by mohly zabezpečovat vlastní obranyschopnost,“ vysvětluje.Šetřit na zahraničních misích ovšem nemá podle ministra Stropnického cenu, udrţují prý naopak vojáky v bojové připravenosti. Podle vysoce postavených generálŧ totiţ ţádné cvičení nedokáţe nahradit to, kdyţ se vojáci účastní reálných bojŧ.Proměna alianceČesko se stalo součástí Severoatlantické aliance 12. března 1999 společně s Polskem a Maďarskem. NATO je podle historika Petra Luňáka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy oproti roku 1999 úplně Plné znění zpráv


jiné.„Tehdy se schylovalo ke krizi a operaci v Kosovu. Aliance byla ochotná nasadit vojenský potenciál mimo území aliance.""Dnes je úplně jiná. Má vojáky na třech kontinentech, lodě v Adenském zálivu, pomáhá rŧzným operacím na africkém kontinentě, je stále na Balkáně. Je to aliance jiného typu a rozsahu,“ porovnává historik Petr Luňák, který pŧsobí při alianci NATO a specializuje se na období studené války.Před 15 lety se Česká republika stala součástí Severoatlantické alianceČeští vojáci pod křídly NATO: od Afghánistánu přes Balkán aţ do afrického MaliNATO je rodina vyspělých demokracií, tvrdí Stropnický. Komunisté by raději vystoupiliEduard Stehlík: Na Krymu bych nemluvil hned o studené válce. Ale ochladilo seKrymský parlament přijal deklaraci o nezávislosti, platit začne aţ po referenduČesko se k radaru kvŧli Ukrajině vracet nebude, myslí si ministr StropnickýKrymský parlament pozval pozorovatele OBSE na referendum. Ti nabídku odmítli


Rusové stupňují tlak na Ukrajinu 13.3.2014

ČT 24

str. 02

21:31 Horizont

Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Armády Ruska a Ukrajiny předvádějí svou sílu. Obě zahájily vojenská cvičení, jenţe toho ruského se účastní desetkrát víc muţŧ. Vše se točí kolem Krymu, kde v napětí odpočítávají hodiny do nedělního referenda. Amerického a ruského ministra zahraničí čeká zítra osobní schŧzka, dnes ji připravovali po telefonu. Diplomaté mezitím ţhaví linky s cílem nedopustit propuknutí ozbrojeného konfliktu. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Příprava na boj v neznámém prostředí, motostřelecké, dělostřelecké a tankové útvary, které přijely po ţeleznici i vzduchem. 8500 ruských vojákŧ manévruje ve čtyřech oblastech, z toho tři jsou v těsném sousedství Ukrajiny. Pŧvodně měli cvičit do konce března. Podle dalších ruských prohlášení je limit neomezený. Jen necelých 50 kilometrŧ od míst, kde se pilně střílí leţí východoukrajinská prŧmyslová města. V Luhansku chytají zvací dopis Putinovi. V Charkově chtějí proruské skupiny vyhlásit v neděl vlastní referendum o federalizaci Ukrajiny. Před dvěma dny tam chytili údajného agenta napojeného na ruské sluţby. Kyjev se bojí provokací. Pozorovatelé OBSE, kteří se nedostali na Krym ale aspoň z Doněcku po prvním dni přivezli dobrou zprávu. Gabor ACS, pozorovatelská mise OBSE -------------------Právě jsme se vrátili ze dvou vojenských zařízení a viděli jsme, ţe je tam klid. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Klid z hladiny Černého moře jistí jiné cvičení námořnictva USA, Rumunska a Bulharska. Letadlová letadlová loď George W. Bush setrvá ve Středomoří déle neţ plánováno. A do třetice začala cvičit i ukrajinská armáda. Je to ale jen několik stovek vojákŧ. Kyjev neskrývá, ţe chce především jednat. Arsenij JACEŇUK, ukrajinský premiér -------------------Nepokládáme vojenské řešení za to nejlepší v této krizi. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Pod tlakem událostí přesto ukrajinský parlament zřídil národní gardy v počtu aţ 60 tisíc muţŧ. Krym. O jehoţ bezprostředním osudu rozhodne víkend uprostřed všech těchto manévrŧ stojí namístě. Obklíčení ukrajinští vojáci mohou jen čekat a rozjímat. Dmitrij KOZAČENKO, velitel základny, Simferopol -------------------Jako kaţdý tady se bojím umřít. Plné znění zpráv


Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Odtikávají jim moţná poslední hodiny ţivota tak jak ho znali. Sergej, velitel proruské domobrany -------------------Ti, kteří nebudou chtít vstoupit do krymské armády, budou muset Krym opustit. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------V Novoozerném na Krymu volá siréna do střehu další z posádek, namířili na ni čím dál smělejší vojáci, kteří tam podle tvrzení Moskvy vŧbec nejsou. Po napjatých desítkách minut odjíţdí. Ruský vojenský vrtulník zakrouţí, jakoby uţ bylo po referendu. Zbývají do něj ještě tři dny. Milada McGrathová, Česká televize. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Do Simferopolu teď zdravím našeho zpravodaje Josefa Pazderku. Josefe, atmosféra před krymským referendem houstne alespoň na mezinárodní scéně. Jak vypadá ta na místě? Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Atmosféra houstne velice silně i tady. Jeden příklad za všechny. Před malou chvílí tady na feet pointu, ze kterého děláme pro vás vstup, přišel mladý člověk, který si nás začal nahrávat, křičel na nás cosi, abychom předávali pouze tu informaci tak, jak to tady skutečně vypadá. Ta ruská vojska, která přijela na Krym, přijela místní obyvatele ochraňovat. Ta vlna emocí je tady velice silná. Netýká se jen samozřejmě těch nálad proruského obyvatelstva, které tady hraje prim společně právě s ruskými vojáky a také s domobranou, která je čím dál silnější. Emoce se přelévají i do naprosto praktických věcí. Tady v Sevastopolu i Simferopolu v dalších krymských městech obrovské fronty lidí, kteří v emocích vybírali peníze, protoţe vlastně nevědí, co potom víkendu /výpadek signálu/ dodávek energie a řady dalších /výpadek signálu/. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Bohuţel spojení s Josefem Pazderkou není dokonalé. Omlouváme se za jeho horší kvalitu a teď vítám ve studiu politologa Emila Sulejmanova, dobrý večer. Pane Sulejmanove, dá se čekat, ţe Rusko pole vojáky skutečně i na východ Ukrajiny? Kam aţ je ochoten Vladimir Putin ochoten zajít. Emil SULEJMANOV, politolog, FSV UK -------------------Dobrý den. Právě toto nikdo neví momentálně. Racionálně vzato by tam vojáky posílat neměl mimo jiné proto, ţe nemá jednak dost dobrou základnu v těchto oblastech Ukrajiny, dost silnou podporu mezi místním obyvatelstvem a jednak proto, ţe to by podle všeho zpŧsobilo větší rozruch na Západě a v mezinárodním společenství takzvaném neţli ta faktická okupace Krymu. Ale nemŧţeme stoprocentně nic u Vladimira Putina předpovídat. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Skutečně, pokud bude Vladimir Putin hrozby sankcemi, které přicházejí ze Spojených státŧ i z Evropy ignorovat, potom se vlastně ten Západ odhalí trošku jako bezzubý tygr. Ale co proti tomu vŧbec mŧţe udělat? Není bezmocný? Emil SULEJMANOV, politolog, FSV UK -------------------Západ je dost široký pojem, momentálně vidím, ţe Spojené státy jsou asi ochotnější jít trochu dále neţ třeba. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Šly by do toho i bez evropských partnerŧ? Plné znění zpráv


Emil SULEJMANOV, politolog, FSV UK -------------------Mohly by tam jít, asi by byl nátlak veřejného mínění ve Spojených státech dost silný na to, aby Washington se na něco odhodlal. Ale otázka, jestli by to bylo efektivní bez Evropské unie. Co se týče těch moţností, tak v podstatě jsou jednak politické, respektive diplomaticko-politické, například to, ţe Rusko bude vyloučeno z velké osmičky, pak jsou tam moţnosti nějakého ekonomického nátlaku, ţe by třeba západní partneři přestali spolupracovat se státními nebo převáţně státními ruskými podniky jako třeba Gazprom, coţ je ale tak trochu otázka, jestli se to bude hodit ekonomy Evropské unie a Spojených státŧ. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------To všechno je právě velmi bolestivé pro obě strany tohoto konfliktu, tedy nejen pro Rusko, ale i pro západní země. Jak napsal komentátor BBC a teď cituji: "Je aţ s podivem, ţe ani pitomci nenavrhují vojenskou akci proti Rusku." Je zkrátka drsnou pravdou, ţe Ukrajina nikomu za válku nestojí? Emil SULEJMANOV, politolog, FSV UK -------------------Ukrajina není členská země NATO, Rusko má jadernou zbraň, takţe situace je dost jasná v tomto případě. Mŧţeme se bavit jen o ekonomických nebo nějakých finančních sankcích vŧči prominentŧm ruského reţimu. Toto je dost moţné a dá se to udělat, i kdyţ třeba bude to nepohodlné pro některé západní země a Spojené státy mimo jiné ale dá se to udělat a nebude tam hrozba války, otázka, jestli ten Krym nebo Ukrajina bude stát zato pro západní veřejnost, pro západní země, aby si toto nepohodlí, ekonomické nepohodlí chtěli připustit. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Pane Sulejmanove, děkuji za rozhovor, na shledanou. Emil SULEJMANOV, politolog, FSV UK -------------------Na shledanou.

Ţelezný skončil v čele TV Barrandov, televize to ale nepotvrdila 13.3.2014

e15.cz

str. 00

Zprávy

Vladimír Ţelezný prý po necelých pěti měsících skončil ve vedení TV Barrandov. Ve středu jej společně s programovou ředitelkou Markétou Zahradníkovou měl odvolat majitel televize Jaromír Soukup. Samotná televize to však zatím nepotvrdila. Informaci přinesl server Digizone.cz. Řízením TV Barrandov podle něj byla pověřena místopředsedkyně představenstva vydavatelství Empresa Media Marcela Hrdá. Barrandov Ţelezného konec nepotvrdil „Vzhledem k tomu, ţe Televize Barrandov nevydává tiskovou zprávu, k ţádným událostem v Televizi Barrandov v tuto chvíli nedochází,“ uvedla mluvčí televize Petra Hrušová. Podle informací deníku Dnes se Ţelezný se Soukupem domluvil na tom, ţe odchod z pozice generálního ředitele oznámí v příštím týdnu. Ţelezný do čela TV Barrandov nastoupil loni v listopadu, kdy oznámil cíl zvýšit divácký podíl stanice nad deset procent. Před ním televizi řídil sám Soukup z pozice předsedy představenstva. Na pozici generálního ředitele TV Barrandov v loňském roce do června pŧsobil rovněţ Roman Bradáč, který v únoru nahradil Roberta Kvapila. Televize pod vedením Ţelezného v březnu spustila řadu programových změn, které měly pomoci ke splnění první mety, tedy stabilizace podílu stanice nad pěti procenty. Barrandov například upravil hlavní vysílací čas, který opustilo pásmo pro děti Animáček, naopak byly prodlouţeny hlavní zprávy, na něţ nově navazuje turecký seriál Velkolepé století. Plné znění zpráv


TV Barrandov patří do společnosti Empresa Media. Vysílá od 11. ledna 2009. Mediální skupina Empresa Media Jaromíra Soukupa mimo jiné vydává týdeníky Týden, Sedmička, Instinkt a měsíčníky pro mládeţ Popcorn, Top dívky. Profil: Ţelezný proslul jako šéf Novy, politik i aktér soudních sporŧ Datum a místo narození: 3. března 1945, Kujbyšev (nyní Samara, Rusko) Vzdělání: absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor sociologie-publicistika Dosavadní funkce: generální ředitel TV Barrandov (1. listopadu 2013 aţ 12. března 2014); po nástupu do funkce vyjádřil záměr získat desetiprocentní divácký podíl (sledovanost televize se pohybuje kolem pěti procent), obnovil mimo jiné své tradiční promluvy k divákŧm známé z pŧsobení na Nově či zatraktivnil zpravodajství. Praxe: v 60. letech začínal jako produkční v Československé televizi (ČST), po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se podílel na podzemním televizním vysílání; krátce pracoval v Británii v tiskové agentuře Associated Press, poté se vrátil do ČST, odkud musel začátkem 70. let odejít a stal se redaktorem časopisu Technický magazín; v 80. letech byl scenáristou populárně-vědeckého pořadu Okna vesmíru dokořán; po roce 1990 pŧsobil jako mluvčí Občanského fóra a Občanského hnutí a do června 1992 jako tiskový mluvčí vlády ČR; stál u zrodu televize Nova, v letech 1993 aţ 2003 byl v jejím čele, byl i jednatelem a společníkem CET 21 (drţitel licence na vysílání TV Nova) a generálním ředitelem a jednatelem České nezávislé televizní společnosti (ČNTS; společnost zajišťující provoz televize Nova), pŧsobil ve vedení televizní skupiny bermudské společnosti Central European Media Enterprises Ltd. (CME); byl či stále je společníkem a členem statutárních orgánŧ řady soukromých firem; podílel se na projektu oţivení celoplošného multiplexu 4 a plnoformátové televize Pohoda (podle obchodního rejstříku je spolumajitelem Pohoda Top Media). Politická činnost: do politiky vstoupil v roce 2002, kdy byl jiţ v prvním kole voleb zvolen senátorem za Znojemsko (kandidoval za hnutí Nezávislí); Senát opustil v roce 2004, kdy byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde byl mimo jiné místopředsedou skupiny Nezávislost a demokracie; ve volbách v roce 2009 mandát v EP neobhájil; od roku 2005 je předsedou strany Nezávislí demokraté. Ţelezný byl počátkem 90. let hlavním autorem projektu Středoevropské televize pro 21. století(CET 21), která získala licenci na celoplošné televizní vysílání, a je povaţován za strŧjce úspěchu TV Nova. Ta začala vysílat v únoru 1994 a přilákala diváky zahraničními filmy, seriály a zábavnými pořady, ačkoliv soutěţ o licenci vyhrála s projektem televize vzdělávacích a diskusních pořadŧ. V 90. letech patřil k nejvlivnějším osobnostem české mediální scény a Česka vŧbec; jako ředitel a zakladatel nejsledovanější české televize Nova měl řadu let vlastní „one man show“, pořad Volejte řediteli, v němţ po kaţdé sobotní poledne odpovídal divákŧm na jejich dotazy a pořad vyuţíval i k vyjadřování svých názorŧ na aktuální témata a dle mnohých kritikŧ i k manipulaci veřejného mínění. V roce 1999 se Ţelezný ve zlém rozešel s americkým investorem televize Nova, firmou CME investora Ronalda Laudera, a poté rozjel novou Novu z Barrandova, čímţ spustil lavinu soudních sporŧ. V jednom z nich musel český stát zaplatit firmě CME více neţ 10 miliard korun za znehodnocení její investice. Od roku 2001 čelil Ţelezný několika soudním obviněním. Zatímco v případech, týkajících se sporŧ kolem televize Nova po Ţelezného rozchodu s americkými partnery z CME jej soudy nakonec obţaloby zprostily, dostal v kauze krácení daní při dovozu obrazŧ ze zahraničí dvouletý trest vězení s dvouletým podmíněným odkladem. Tento trest v říjnu 2011 potvrdil i Ústavní soud, kdyţ odmítl Ţelezného stíţnost jako zjevně neopodstatněnou. Díky senátorského křeslu a poté úřadu europoslance se Ţelezný těšil imunitě, které byl oběma institucemi posléze zbaven. Ţelezný je také znám jako sběratel umění a znalec vína. Čtěte také: Plné znění zpráv


Ţelezný znovu na obrazovce: TV Barrandov uţ nebude retro

URL| http://strategie.e15.cz/zpravy/zelezny-skoncil-v-cele-tv-barrandov-televize-to-ale-nepotvrdila-1069167

Premiér Sobotka má 34 poradců. Mezi nimi je právník Kudrna či exministr Mertlík 13.3.2014

iHNed.cz

str. 00 ČTK

zpravy.ihned.cz

Premiérovi Bohuslavu Sobotkovi bude radit 34 lidí. V týmu poradcŧ, kterému šéfuje expremiér Vladimír Špidla, zasedne například akademik Jiří Witzany nebo vědkyně Eva Syková. Rozpočet na poradce činí téměř pŧl milionu korun měsíčně. Mezi poradci premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) jsou ekonom a někdejší ministr financí Pavel Mertlík, prorektor Univerzity Karlovy Stanislav Štech, akademik Jiří Witzany, vědkyně Eva Syková nebo onkolog, někdejší stínový ministr zdravotnictví Jan Ţaloudík či právník Jan Kudrna, který svými názory přispívá i do sekce HNDialog na IHNED.cz. Tým, v němţ budou tři desítky lidí, představil jeho šéf - expremiér Vladimír Špidla. "Snaţili jsme se vytvořit strukturu tak, aby zvládla svŧj úkol. A získat lidi, o jejichţ kompetenci jsme naprosto přesvědčeni," řekl Špidla. Jeho zástupkyní bude členka Oranţového klubu sociální demokracie Anna Kárníková. Expertem na politické otázky bude Ota Novotný, poradcem pro ţivotní prostředí pak Petr Petrţílek. "Je logické, ţe jsme čerpali z odborné komice ČSSD, coţ je struktura, kterou ČSSD nedokáţe dostatečně efektivně vyuţívat," dodal Špidla. Další premiérovy poradce získal Špidla z Masarykovy demokratické akademie, coţ je myšlenkový trust sociální demokracie. Podle šéfa týmu řada poradcŧ bude pracovat bezplatně nebo na částečné úvazky. Rozpočet na skupinu činí 480 000 korun měsíčně, za doby vlády premiéra Petra Nečase (ODS) to podle Špidly bylo 800 000 korun za měsíc. Přehled poradcŧ: Poradci pro oblast prŧmyslu, financí, dopravy a obchodu Martin Fassmann - Vedoucí makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazŧ (ČMKOS). Pavel Mertlík - Bývalý ministr financí ze Zemanovy vlády v letech 1991-2001. Jeho úkolem bude stanovit priority, které by vláda měla plnit. Jako jeden z cílŧ vidí podporu zaměstnanosti, další metou bude připravení budoucího vstupu České republiky do eurozóny. Jaroslav Šulc - Ekonomický expert ČMKOS. Poradce předsedy Senátu. V letech 2001-2004 byl náměstkem ministra financí. Petr Šlegr - Expert na ţelezniční dopravu. V minulosti byl náměstek ministra dopravy nebo náměstek Správy ţelezniční dopravní cesty. Zaloţil také Centrum pro efektivní dopravu. Tomáš Pavelka - Pedagog na katedře mikroekonomie Fakulty podnikohospodářské VŠE. Poradci pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příleţitostí Plné znění zpráv


Stanislav Štech - Profesor psychologie na Pedagogické fakultě a prorektor Univerzity Karlovy. V roce 2013 neuspěl ve volbě rektora. Martin Potŧček - Vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK a vysokoškolský pedagog. Jako nezávislý kandidát kandidoval do Senátu s podporou Strany zelených, ČSSD, KDU-ČSL. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vlády pro výzkum. Jiří Witzany - Bývalý rektor ČVUT a děkan fakulty stavební, vedoucí katedry konstrukce pozemních staveb ČVUT. Chce zlepšit čerpání ze strukturálních fondŧ Evropské unie v oblasti vědy a zapojit česká pracoviště do mezinárodní výzkumné struktury. Ivan Ohlídal - Člen ČSSD, vysokoškolský profesor. Zabývá se fyzikou. Bývalý poslanec a místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládeţ, tělovýchovu a kulturu. Pŧsobil také jako zastupitel Jihomoravského kraje. Jan Ţaloudík - Senátor za ČSSD, chirurg a onkolog, někdejší stínový ministr zdravotnictví. Bývalý ředitel Masarykova onkologického centra v Brně. Václav Hořejší - Ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, člen vědecké rady Akademie. Ivana Kohnová - Věnuje se zdravotnictví. Vysokoškolská pedagoţka Palackého univerzity a primářka úseku mikrobiologie v prostějovské nemocnici. V minulosti pŧsobila také jako vedoucí odboru zdravotnictví Středočeského kraje. Radka Dudová - Pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd. Zabývá se sociologií genderu, rodiny a soukromého ţivota nebo ţenskými reprodukčními a sexuálními právy. Barbara Havelková - Právnická vysokoškolská pedagoţka, docentka na Oxfordské univerzitě. Expertka na právo a gender. Spolupracuje se státní správou a neziskovými organizacemi. Eva Syková - Profesorka a ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. V roce 2012 dokázala na kandidátce ČSSD vyhrát senátní volby v Praze 4. Miloš Zeman jí 28. října udělil medaili Za zásluhy. Miroslav Jašurek - Politolog, vysokoškolský pedagog a analytik. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vysokých škol a člen hodnotících komisí Evropské asociace univerzit. Poradci pro oblast ţivotního prostředí, energetiky, místního rozvoje a zemědělství Pavel Veselý - Tajemník zemědělské komise ČSSD. Radil několika ministrŧm zemědělství. Tomáš Novotný - Zabývá se problematikou evropských fondŧ. Náměstek ministra prŧmyslu a obchodu. Dříve pŧsobil také na Státním fondu ţivotního prostředí. Petr Petrţílek - Jako právník a advokát se zabývá ţivotním prostředím. Dříve byl vedoucí politicko-analytické sekce ČSSD. Karel Machovec - Bývalý poslanec a místopředseda Agrární komory ČR. Pŧsobí na ministerstvu zemědělství a je členem zemědělské komise ČSSD. Jan Hajda - Senátor a předseda senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Dříve byl předsedou zemědělského druţstva a okresní vládní komory. Radko Martínek - Senátor zvolený za ČSSD. Dříve byl hejtmanem Pardubického kraje, ministrem pro místní rozvoj a poslancem. Čestný poradce předsedy vlády. Martin Kloz - Expert ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a ţivotní prostředí. Pŧsobil v Českém geologickém úřadě, ale i na ministerstvu ţivotního prostředí a na Úřadu vlády. Poradci pro oblast zahraniční politiky, obrany, kultury a občanské společnosti. Plné znění zpráv


Jaromír Novotný - Byl velvyslancem České republiky v Indii, Bangladéši, Nepálu, Srí Lance a na Maledivách a velvyslancem v Japonsku. Pŧsobil také jako 1. náměstek ministra obrany a v Kanceláři prezidenta republiky. Miloslav Had - Člen komise pro evropské záleţitosti ČSSD. Pŧsobil na ministerstvu zahraničí. Blanka Mouralová - Ředitelka společnosti Collegium Bohemicum a bývalá ředitelka Českého centra v Berlíně. Bedřich Kopecký - Bývalý velvyslanec v Polsku a dlouholetý pracovník na ministerstvu zahraničí. Jan Šícha - Zakládal České centrum v Mnichově, dříve pŧsobil na ministerstvu zahraničí. V současnosti je kurátor ve společnosti Collegium Bohemicum. Poradci a poradkyně pro oblast spravedlnosti, vnitra, lidských práv a pro Legislativní radu vlády Martin Šíp - Jako právník se specializuje na insolvenční a exekuční právo, ale také právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Pavel Jiřička - Právník se specializací na právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Jan Strouhal - Právník se specializací na právo trestní a správní a také na právní předpisy registrace a regulace léčiv. Člen ústřední právní komise ČSSD. Radka Pavlišová - Vedoucí právní poradny Transparency International. Pracovala v advokacii a soudnictví. Přednáší na Univerzitě Hradec Králové. Jan Kudrna - Odborník na ústavní právo. Spolupracoval s polským ústavním soudem. Pŧsobí na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK a Metropolitní univerzity. Chce se zaměřit na změny pravomocí NKÚ, evropskou integraci a její promítnutí do ústavy nebo otázky referenda. Politický poradce předsedy vlády Otto Novotný - Bývalý hlavní analytik ČSSD. Podílel se na programu strany. Sobotkovi bude radit mimo jiné s mediálním obrazem.

URL| http://zpravy.ihned.cz/politika/c1-61844650-premier-sobotka-ma-34-poradcu-mezi-nimi-je-pravnik-kudrnaci-exministr-mertlik


iHNed.cz

str. 00 ČTK

zpravy.ihned.cz

Premiérovi Bohuslavu Sobotkovi bude radit 34 lidí. V týmu poradcŧ, kterému šéfuje expremiér Vladimír Špidla, zasedne například akademik Jiří Witzany nebo vědkyně Eva Syková. Rozpočet na poradce činí téměř pŧl milionu korun měsíčně. Mezi poradci premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) jsou ekonom a někdejší ministr financí Pavel Mertlík, prorektor Univerzity Karlovy Stanislav Štech, akademik Jiří Witzany, vědkyně Eva Syková nebo onkolog, někdejší stínový ministr zdravotnictví Jan Ţaloudík či právník Jan Kudrna, který svými názory přispívá i do sekce HNDialog na IHNED.cz. Tým, v němţ budou tři desítky lidí, představil jeho šéf - expremiér Vladimír Špidla.



"Snaţili jsme se vytvořit strukturu tak, aby zvládla svŧj úkol. A získat lidi, o jejichţ kompetenci jsme naprosto přesvědčeni," řekl Špidla. Jeho zástupkyní bude členka Oranţového klubu sociální demokracie Anna Kárníková. Expertem na politické otázky bude Ota Novotný, poradcem pro ţivotní prostředí pak Petr Petrţílek. "Je logické, ţe jsme čerpali z odborné komice ČSSD, coţ je struktura, kterou ČSSD nedokáţe dostatečně efektivně vyuţívat," dodal Špidla. Další premiérovy poradce získal Špidla z Masarykovy demokratické akademie, coţ je myšlenkový trust sociální demokracie. Podle šéfa týmu řada poradcŧ bude pracovat bezplatně nebo na částečné úvazky. Rozpočet na skupinu činí 480 000 korun měsíčně, za doby vlády premiéra Petra Nečase (ODS) to podle Špidly bylo 800 000 korun za měsíc. Přehled poradcŧ: Poradci pro oblast prŧmyslu, financí, dopravy a obchodu Martin Fassmann - Vedoucí makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazŧ (ČMKOS). Pavel Mertlík - Bývalý ministr financí ze Zemanovy vlády v letech 1991-2001. Jeho úkolem bude stanovit priority, které by vláda měla plnit. Jako jeden z cílŧ vidí podporu zaměstnanosti, další metou bude připravení budoucího vstupu České republiky do eurozóny. Jaroslav Šulc - Ekonomický expert ČMKOS. Poradce předsedy Senátu. V letech 2001-2004 byl náměstkem ministra financí. Petr Šlegr - Expert na ţelezniční dopravu. V minulosti byl náměstek ministra dopravy nebo náměstek Správy ţelezniční dopravní cesty. Zaloţil také Centrum pro efektivní dopravu. Tomáš Pavelka - Pedagog na katedře mikroekonomie Fakulty podnikohospodářské VŠE. Poradci pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příleţitostí Stanislav Štech - Profesor psychologie na Pedagogické fakultě a prorektor Univerzity Karlovy. V roce 2013 neuspěl ve volbě rektora. Martin Potŧček - Vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK a vysokoškolský pedagog. Jako nezávislý kandidát kandidoval do Senátu s podporou Strany zelených, ČSSD, KDU-ČSL. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vlády pro výzkum. Jiří Witzany - Bývalý rektor ČVUT a děkan fakulty stavební, vedoucí katedry konstrukce pozemních staveb ČVUT. Chce zlepšit čerpání ze strukturálních fondŧ Evropské unie v oblasti vědy a zapojit česká pracoviště do mezinárodní výzkumné struktury. Ivan Ohlídal - Člen ČSSD, vysokoškolský profesor. Zabývá se fyzikou. Bývalý poslanec a místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládeţ, tělovýchovu a kulturu. Pŧsobil také jako zastupitel Jihomoravského kraje. Jan Ţaloudík - Senátor za ČSSD, chirurg a onkolog, někdejší stínový ministr zdravotnictví. Bývalý ředitel Masarykova onkologického centra v Brně. Václav Hořejší - Ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, člen vědecké rady Akademie. Ivana Kohnová - Věnuje se zdravotnictví. Vysokoškolská pedagoţka Palackého univerzity a primářka úseku mikrobiologie v prostějovské nemocnici. V minulosti pŧsobila také jako vedoucí odboru zdravotnictví Středočeského kraje. Plné znění zpráv


Radka Dudová - Pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd. Zabývá se sociologií genderu, rodiny a soukromého ţivota nebo ţenskými reprodukčními a sexuálními právy. Barbara Havelková - Právnická vysokoškolská pedagoţka, docentka na Oxfordské univerzitě. Expertka na právo a gender. Spolupracuje se státní správou a neziskovými organizacemi. Eva Syková - Profesorka a ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. V roce 2012 dokázala na kandidátce ČSSD vyhrát senátní volby v Praze 4. Miloš Zeman jí 28. října udělil medaili Za zásluhy. Miroslav Jašurek - Politolog, vysokoškolský pedagog a analytik. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vysokých škol a člen hodnotících komisí Evropské asociace univerzit. Poradci pro oblast ţivotního prostředí, energetiky, místního rozvoje a zemědělství Pavel Veselý - Tajemník zemědělské komise ČSSD. Radil několika ministrŧm zemědělství. Tomáš Novotný - Zabývá se problematikou evropských fondŧ. Náměstek ministra prŧmyslu a obchodu. Dříve pŧsobil také na Státním fondu ţivotního prostředí. Petr Petrţílek - Jako právník a advokát se zabývá ţivotním prostředím. Dříve byl vedoucí politicko-analytické sekce ČSSD. Karel Machovec - Bývalý poslanec a místopředseda Agrární komory ČR. Pŧsobí na ministerstvu zemědělství a je členem zemědělské komise ČSSD. Jan Hajda - Senátor a předseda senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Dříve byl předsedou zemědělského druţstva a okresní vládní komory. Radko Martínek - Senátor zvolený za ČSSD. Dříve byl hejtmanem Pardubického kraje, ministrem pro místní rozvoj a poslancem. Čestný poradce předsedy vlády. Martin Kloz - Expert ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a ţivotní prostředí. Pŧsobil v Českém geologickém úřadě, ale i na ministerstvu ţivotního prostředí a na Úřadu vlády. Poradci pro oblast zahraniční politiky, obrany, kultury a občanské společnosti. Jaromír Novotný - Byl velvyslancem České republiky v Indii, Bangladéši, Nepálu, Srí Lance a na Maledivách a velvyslancem v Japonsku. Pŧsobil také jako 1. náměstek ministra obrany a v Kanceláři prezidenta republiky. Miloslav Had - Člen komise pro evropské záleţitosti ČSSD. Pŧsobil na ministerstvu zahraničí. Blanka Mouralová - Ředitelka společnosti Collegium Bohemicum a bývalá ředitelka Českého centra v Berlíně. Bedřich Kopecký - Bývalý velvyslanec v Polsku a dlouholetý pracovník na ministerstvu zahraničí. Jan Šícha - Zakládal České centrum v Mnichově, dříve pŧsobil na ministerstvu zahraničí. V současnosti je kurátor ve společnosti Collegium Bohemicum. Poradci a poradkyně pro oblast spravedlnosti, vnitra, lidských práv a pro Legislativní radu vlády Martin Šíp - Jako právník se specializuje na insolvenční a exekuční právo, ale také právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Pavel Jiřička - Právník se specializací na právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Jan Strouhal - Právník se specializací na právo trestní a správní a také na právní předpisy registrace a regulace léčiv. Člen ústřední právní komise ČSSD.



Radka Pavlišová - Vedoucí právní poradny Transparency International. Pracovala v advokacii a soudnictví. Přednáší na Univerzitě Hradec Králové. Jan Kudrna - Odborník na ústavní právo. Spolupracoval s polským ústavním soudem. Pŧsobí na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK a Metropolitní univerzity. Chce se zaměřit na změny pravomocí NKÚ, evropskou integraci a její promítnutí do ústavy nebo otázky referenda. Politický poradce předsedy vlády Otto Novotný - Bývalý hlavní analytik ČSSD. Podílel se na programu strany. Sobotkovi bude radit mimo jiné s mediálním obrazem.


Proč nejsou Rittig a Janoušek lobbisté a co lobbing doopravdy je 13.3.2014

markething.cz

str. 00 Komunikace, Public Relations Veronika Jílková

Kdo je skutečný lobbista, ví málokdo. Ačkoli média nahlíţí na lobbing jako na kriminální činnost, ve skutečnosti je to legitimní nástroj komunikace veřejnosti směrem k politické scéně. Jak tedy vypadá ten správný lobbing, o kterém se v médiích moc nepíše? Kdo je lobbista, kdo kriminálník a proč to není jedno a totéţ? Média nám všem v této oblasti trochu zamotala hlavu. Ze všeho nejdříve bude tedy vhodné vymezit si rozdíl mezi pojmy public affairs a lobbing, ačkoli se na ně názory mohou často lišit. Public affairs lze chápat jako pojem lobbingu nadřazený, který vyuţívají ziskové i neziskové, kulturní, ekologické nebo vzdělávací instituce k dosaţení svých cílŧ v oblasti legislativy a veřejné sféry. Stručně řečeno jde o sadu mnoha nástrojŧ, kterými lze ovlivnit legislativu. A lobbing je jedním z těchto nástrojŧ. V médiích se však jakékoli rozdíly stírají a lobbing je chápán pouze jako ovlivňování státních úředníkŧ a prosazování neurčitých zájmŧ spojených s netransparentností, korupcí a podvody. Často je tak uţíváno slova lobbing v negativním smyslu, kdeţto public affairs v pozitivním. Ve skutečnosti se jedná o pojmy velmi blízké, které vyjadřují prakticky jedno a to samé. Kouření zakázáno, aneb nejste náhodou také lobbistou? Moţná vás překvapí, ţe lobbistou mŧţe být téměř kdokoli, pokud se řídí určitými, převáţně etickými, pravidly. Pokud čtete náš web pravidelně, jistě tento příklad dobře znáte, jen jste si ho nespojili právě s lobbingem. Studenti Marketingové komunikace a PR na FSV UK vytvořili ve spolupráci s agenturou Ipsos výzkum, jehoţ cílem bylo zjistit postoj veřejnosti ke kouření v restauracích. A výsledky překvapivě nebyly pro kuřáky příznivé. Studenti, pod vedením PhDr. Denisy Kollmannové a ředitele Ipsosu Radka Jalŧvky, se proto rozhodli poskytnout výsledky Ministerstvu zdravotnictví. Ty měly slouţit jako hlavní podklad pro argumentaci o úpravě legislativy za účelem zákazu kouření v restauracích. Obrovský zájem médií o výsledky tohoto výzkumu umoţnil lepší diskusi se zákonodárci a vše se vyvíjelo přesně tak, jak by se vlivem správného public affairs vyvíjet mělo. Přestoţe z druhé strany pŧsobí mocná tabáková lobby, která se snaţí prezentovat kouření jako výraz svobody, budou poslanci brzy projednávat návrh, který kuřákŧm nastaví přísnější pravidla. V tomto případě byl hlavním podkladem pro argumentaci uţitečný výzkum. Kromě výzkumŧ mŧţe slouţit k argumentaci například i podpora veřejnosti, kterou lze získat vhodnými PR aktivitami. Lobbista a kriminálník není jedno a totéţ Ani ne před měsícem vyšlo v týdeníku Dotyk „Rittigovo desatero lobbingu“. Vypadá to, ţe pan Rittig dobře ví, jak by měl profesionální lobbista vypadat. Přesto je jeho jméno spojováno s několika korupčními kauzami. Zatčen byl naposledy v době, kdy vyšlo právě zmíněné Rittigovo desatero, ve kterém se nebojí sám sebe povaţovat za lobbistu. Jako lobbistu ho samozřejmě chybně označují i média, která tento pojem úspěšně diskreditují jiţ delší dobu. Slovo lobbista a kriminálník ale skutečně nemusí být jedno a totéţ. Ve Spojených státech je lobbista díky striktním právním regulacím, profesionalitě a transparentnosti často povaţován za dŧvěryhodnější osobu, neţ samotný kongresman. Plné znění zpráv


Naštěstí na sebe reakce na Rittigova moudra nenechala dlouho čekat. V posledním vydání Dotyku vyšel komentář Ivana Hodače, bývalého šéfa evropské kanceláře mediální skupiny Time Warner, který má s lobbingem dlouholeté zahraniční zkušenosti. Pan Rittig si dělá legraci a ničí image profese, která je všude na světě respektovaná a uznávaná. A nutná, jelikoţ lobbing není o praní špinavých peněz, podplácení a korupci, ale o legitimním hájení zájmŧ třeba automobilového prŧmyslu. (…) Lobbing je profese jako kaţdá jiná. Při vytváření nových zákonŧ je třeba, aby u stolu seděly všechny zájmové skupiny. Jestli se části této skupiny říká lobbisté, je to naprosto v pořádku. (…) Lobbingem k zákonu o lobbingu? Za zemi s nejdelší historií lobbingu lze povaţovat USA, kde je tato činnost výrazně právně ošetřena - lobbisté musí být registrovaní, mají povinnost zveřejňovat svoje příjmy a navíc pro ně platí opravdu striktní pravidla. Americký lobbista například nesmí během vyjednávání jednatelŧm koupit ani jídlo a pití. V Evropě se situace liší stát od státu. V České republice legislativní úprava lobbingu bohuţel zcela chybí, není proto divu, ţe někteří lobbisté ani nemusejí znát hranice svých činŧ. Z toho dŧvodu vznikla v roce 2012 Asociace Public Affairs agentur (dále jen APAA) sdruţující agentury, které mají lobbing v popisu práce. Hlavním cílem asociace je úsilí o vyšší transparentnost a profesionalitu na trhu. Mŧţe se tak zdát, ţe APAA vlastně sama lobbuje za lobbing. Tedy za ustanovení lobbingu jako oficiálního povolání s potřebnými legislativními regulacemi. Asociace na svých webových stránkách dokonce zveřejnila své stanovisko k návrhu zákona o lobbingu. Jak vysoká je ale „poţadovaná“ transparentnost? Podle některých odborníkŧ je v kompletní transparentnosti public affairs rozpor, protoţe profesionálové vykonávající tuto činnost jsou placeni právě za něco, co by mělo zŧstat nespatřeno. Transparentnost však mŧţe být klíčovým faktorem pro mezinárodní společnosti při navazování spolupráce na lokálním trhu. To potvrzuje i Zdeněk Lokaj, výkonný ředitel praţské kanceláře nadnárodní public affairs firmy Hill+Knowlton Strategies. Tato agentura se kvŧli americkému pŧvodu řídí tamními etickými zásadami, coţ jí zajišťuje vysokou dŧvěryhodnost. Do těchto zásad jsou zasvěceni všichni agenturní pracovníci pomocí etických anti-bribery (protikorupčních) testŧ. Někdy ovšem ani nejtransparentnější postupy nemusejí odhalit skutečného zadavatele zakázky, který stojí v pozadí. Často se také klienti nechtějí veřejně přihlásit k tomu, ţe jsou zastupování public affairs agenturou. „V našem případě pracujeme pouze s legitimními zakázkami. Přesto je diskrétnost dŧleţitá, často se jedná o utajené obchodní strategie a jejich zveřejňování by pro firmu výhodné být nemuselo,“ tvrdí Lokaj. Podle něj mohou firmy často reputačně získat, pokud své zájmy hájí otevřeně. „Lépe si uvědomí, kde je rovnováha mezi jejich zájmy a zájmy okolí.“ Větší profesionalitu a přísnější pravidla by na českém trhu uvítal. „Transparentnost je dŧleţitá, avšak je o prostředcích, kterými se cílŧ dosahuje. Ještě dŧleţitější je cíl samotný. Přijímáme proto jen zakázky, jejichţ cíl je etický. Cíl, jehoţ prosazení je nejen ku prospěchu klienta, ale i jeho okolí. To jsou dŧmyslnější a dlouhodobější strategie a ty nás baví.“ tvrdí Zdeněk Lokaj. Lobbing je a nejspíš ještě dlouho bude v České republice sporné a diskutované téma. Bylo by naivní myslet si, ţe pouze právní úprava vše změní jako mávnutím proutku. Musel by totiţ existovat také nějaký kontrolní orgán, který by zákonu umoţnil být opravdu funkční. Pro začátek je dobré alespoň vědět, ţe i v našem prostředí funguje částečně samoregulovaný lobbing na profesionální úrovni, a public affairs, které se snaţí hájit zájmy nejrŧznějších institucí, neziskových organizací a podobně. Pokud se chceme přibliţovat vyspělým zemím, bylo by vhodné začít rozlišovat mezi profesionálními lobbisty a odborníky na public affairs, a „Rittigy a Janoušky“, kteří sami sebe lobbisty nazývají, ale ve skutečnosti tím pravděpodobně kryjí nekalou činnost. Třeba se, i díky tomuto, někdy podaří zvrátit neslavné výsledky výzkumu společnosti Gallup, ve kterém se Česká republika objevila na první příčce celosvětového výzkumu ve vnímání korupce, kdy 94 % Čechŧ povaţuje vládní představitele za zkorumpované. V konečném dŧsledku to však bude, jak tomu jiţ bývá, hlavně o lidech. Zdroje Náhledový obrázek: campaign-promise/

http://theiowarepublican.com/2012/braley-admits-taking-lobbyist-money-in-violation-of-



PhDr. Denisa Kasl Kollmannová, Ph.D. , Professor Carla C.J.M. Millar : Public Affairs in CEE: On the way to transparency? www.apaa.cz www.dotyk.cz Jak citovat tento článek JÍLKOVÁ, Veronika. Proč nejsou Rittig a Janoušek lobbisté a co lobbing doopravdy je. Markething [online]. 12. března 2014 [cit. 2014-03-12]. ISSN 1805 - 4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/proc-nejsou-rittig-ajanousek-lobbiste-a-co-lobbing-doopravdy-je.

URL| http://www.markething.cz/proc-nejsou-rittig-a-janousek-lobbiste-a-co-lobbing-doopravdy-je

Obratný Fischerův muţ má otevřenou cestu na Hrad 13.3.2014

Mladá fronta DNES str. 03 Michaela Svobodová

Z domova

Jan Novák vypadá jako nepostradatelný úředník. Pracoval u obou prezidentŧ, hned u tří premiérŧ, v Národním bezpečnostním úřadě a také jako šéf prezidentské kampaně Jana Fischera. A místo mu jiţ vzniká také u Zemana. PRAHA Jen málo lidí se mŧţe pochlubit tím, ţe patřili do blízkého týmu všech tří prezidentŧ. Jan Novák se k nim jiţ zanedlouho přidá. Podle několika zdrojŧ MF DNES totiţ bývalý vedoucí Úřadu vlády míří na Hrad přímo do Kanceláře prezidenta republiky. „Zatím není jasné, jakou funkci přesně získá, ale o tom, ţe nastoupí, se mluví uţ s jistotou,“ říká zaměstnanec prezidentské kanceláře, jenţ si nepřál zveřejnit své jméno. Hrad zatím informaci oficiálně potvrdit nechce. „Toto jméno nebylo doposud při debatách zmiňováno,“ říká Jiří Ovčáček z tiskového oddělení Hradu. Novák říká, ţe ţádnou oficiální nabídku zatím nedostal. Na dotaz, zda dostal nabídku neoficiální, odpověděl vyhýbavě. S největší pravděpodobností se stane poradcem pro bezpečnost, neboť se tomuto oboru věnuje od počátku své kariéry. Jako specialista na vnitřní bezpečnost pracoval na Praţském hradě jiţ za prezidenta Václava Havla, za Václava Klause pak pŧsobil přímo ve funkci ředitele bezpečnostního odboru. A na tuto pozici by se mohl brzy vrátit. Současný ředitel bezpečnostního odboru Jan Fulík totiţ nemá na Hradě zrovna silnou pozici. Chybějí mu spojenci a jeho budoucnost je v úřadě spíše nejistá. Veřejnosti je pestrá Fulíkova minulost známa zejména z ministerstva obrany. Pod Martinem Bartákem zde pracoval jako náměstek. Je také spojován s kontroverzním nákupem letadel CASA pro armádu. Společně s někdejším ministrem také prosazovali miliardový tendr na výstavbu nových pavilonŧ v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. I ten policie prověřovala. Černá skvrna? Dobrý kamarád lobbista Marek Dalík Novák mŧţe také nabídnout zkušenosti z Národního bezpečnostního úřadu. Tam pracoval téměř dva roky na pozici náměstka ředitele. Bývalý vedoucí Úřadu vlády však nemá rozhodně jen samé kladné reference. Vytýkáno mu je zejména úzké spojenectví s vlivným lobbistou a přítelem expremiéra Mirka Topolánka Markem Dalíkem. S ním se seznámil při studiích na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. O mnoho let později to byl právě Dalík, kdo ho přivedl k Topolánkovi, který z něj udělal šéfa Úřadu vlády. Dalík pak měl díky Novákovi přístup do Strakovy akademie v podstatě kdykoliv, byť zde neměl ţádnou oficiální funkci. Právě v čele tohoto úřadu se Novák podepsal v době českého předsednictví EU pod smlouvu s ProMoPro. Za tuto předraţenou vládní zakázku ho policie nakonec neobvinila. Po nástupu Petra Nečase pak zamířil Novák do Národního bezpečnostního úřadu. Odsud odešel na ţádost Jana Fischera a stal se šéfem jeho prezidentské kampaně. Právě lidé z Fischerova týmu dnes svorně tvrdí, ţe právě Novák přesvědčil jejich prezidentského kandidáta, aby podpořil před druhým kolem Miloše Zemana. Plné znění zpráv


Odměnou za to měl Novák nejprve usednout v Českém Aeroholdingu. Česká pozice informovala o tom, ţe měl mít na starosti bezpečnostní audit letiště. Jenţe nakonec tento přesun stopl sám Fischer, ještě jako ministr financí v Rusnokově vládě. V dozorčí radě Aeroholdingu nakonec usedl Novákŧv partner Gustav Slamečka – bývalý ministr dopravy ve vládě Jana Fischera. Novák je uţ téměř rok bez práce. Na Hradě se mu tedy otevírá moţnost dalšího angaţmá. FAKTA Bude Fischer hájit Česko v Lucembursku? Bývalý premiér úřednické vlády, neúspěšný kandidát na prezidenta a exministr financí Jan Fischer zatím oficiálně ţádnou novou funkci nemá. Ale má dvě cesty, kterými se mŧţe vydat. Lucembursko Podle zdrojŧ MF DNES je váţným kandidátem na velvyslance v Lucembursku. Iniciativa vzešlá z Hradu se nynějšímu ministrovi zahraničí Lubomíru Zaorálkovi nepříčí. „Není to něco, co pokládám za vyloučené, ale zároveň tady neříkám, ţe to je něco, co je dohodnuté,“ uvedl v České televizi. Eurostat Podle zdrojŧ z Fischerova okolí by však sám exministr dal nejraději přednost jiné funkci. Evropskému statistickému úřadu. V červnu totiţ končí po deseti letech v Eurostatu zástupkyně ředitele Marie Bohatá. Bude se tak konat výběrové řízení. Podle Hospodářských novin přislíbil Hrad diplomatickou podporu, pokud se Fischer do výběrového řízení přihlásí. Fischer stále váhá. Jan Novák, nepostradatelný? 2014: HRAD? Prezident Miloš Zeman Míří do kanceláře prezidenta, není jasné jestli jako poradce, nebo přímo šéf bezpečnosti. 2012: PREZIDENTSKÁ KAMPAŇ Jan Fischer Vedl politickou kampaň na prezidenta ČR Janu Fischerovi, jenţ byl dlouhou dobu favoritem. Aţ v závěru propadl. 2010: NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘAD Ředitel Dušan Navrátil V letech 2010–2012 pracoval jako náměstek ředitele NBÚ. Byl zodpovědný za státní dozor, oblast fyzické a administrativní bezpečnosti a za kancelář ředitele NBÚ. 2009: ÚŘAD VLÁDY Premiér Jan Fischer V pozici šéfa Úřadu vlády zŧstal i za úřednické Fischerovy vlády. Jejím členem na postu ministra dopravy byl jeho partner Gustav Slamečka. 2006: ÚŘAD VLÁDY Premiér Mirek Topolánek S nástupem ODS do vlády přešel na post vedoucího Úřadu vlády ČR, kam ho přivedl spoluţák a Topolánkŧv přítel Marek Dalík. 2003: HRAD Prezident Václav Klaus Pŧsobil v Kanceláři prezidenta republiky ve funkci ředitele bezpečnostního odboru. 1994: HRAD Prezident Václav Havel Vá Se spoluţákem Markem Dalíkem zde nejprve pracoval jako stáţista, později uţ sám jako tajemník komise pro státní vyznamenání a nakonec v politickém odboru. Foto popis|

Sobotka: Sbor mých poradců je sloţen z odborníků, nikoliv z lobbistů 13.3.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Vlada.cz

Politici voličům

Úřad vlády představil tým poradcŧ premiéra Sobotky. Šéfporadce Vladimír Špidla dnes u příleţitosti pracovní snídaně představil tým poradcŧ a poradkyň premiéra Bohuslava Sobotky. Poradní sbor bude v rámci nového odboru úřadu vlády kromě prŧběţné agendy zpracovávat také dlouhodobé strategické projekty.



Poradní sbor je podpŧrným aparátem předsedy vlády, jehoţ úkolem je poskytnout předsedovi vlády potřebnou odbornou kapacitu pro informované politické rozhodování. Sbor má řádnou strukturu (byl ustaven jako Odbor poradcŧ a poradkyň předsedy vlády) v rámci úřadu vlády. Celkem 34 zkušených expertek a expertŧ bude například hodnotit věcný obsah legislativních materiálŧ, připravovat podklady pro jednání vlády, vyhodnocovat prosazování programových priorit vlády, připravovat jednotlivá setkání tripartity a ve spolupráci s ministerstvy zpracovávat strategické agendy. Jména poradcŧ a poradkyň budou v nejbliţší době zveřejněna na jeho webové stránce. “Na rozdíl od předchozích poradenských sborŧ jde o transparentní a koordinovanou, nikoliv o neorganizovanou lobbistickou skupinu. Sbor poradcŧ a poradkyň je sloţen ze zkušených a respektovaných odborníkŧ a odbornic seniorní i střední generace akademikŧ, politikŧ i manaţerŧ. Sbor usiluje o vyrovnané zastoupení ţen a muţŧ, v současné době se v něm angaţuje 25 % ţen se závazkem jej dále navyšovat. Poradenský sbor není sloţen pouze ze sociálních demokratŧ a demokratek, zahrnuje také nestraníky, zelené i liberály. Při jeho sestavování byl kladen dŧraz zejména na odbornost,“ uvedl předseda vlády Bohuslav Sobotka Oproti předchozí vládě Petra Nečase budou náklady na mzdy poradcŧ výrazně menší. Zatímco premiér Nečas vynakládal na poradce přes 800 tisíc korun měsíčně, předseda vlády Bohuslav Sobotka počítá s částkou 480 tisíc korun. Řada poradcŧ bude navíc svoji práci vykonávat jako čestnou funkci bez nároku na mzdu.

Poradci pro oblast prŧmyslu, financí, dopravy a obchodu Ing. Martin Fassmann Vedoucí makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazŧ. Pŧsobil jako poradce ministrŧ a předsedŧ vlády. Ing. Jaroslav Šulc, CSc. Ekonomický expert Českomoravské konfederace odborových svazŧ, poradce předsedy Senátu PČR. Pŧsobil také v soukromém sektoru jako ekonomický publicista a ředitel penzijního fondu. doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc. Bývalý ministr financí a místopředseda vlády. Pracoval také jako hlavní ekonom Raiffeisen Bank, v současnosti pŧsobí jako rektor Bankovního institutu. Zaměřuje se na makroekonomická témata. Ing. Petr Šlegr Expert na ţelezniční dopravu. Pŧsobil jako náměstek ministra dopravy, náměstek ředitele Správy ţelezniční dopravní cesty a poradce generálního ředitele Výzkumného ústavu ţelezničního. Zakladatel Centra pro efektivní dopravu. Ing. Tomáš Pavelka, Ph.D. Pedagog na katedře mikroekonomie Fakulty podnikohospodářská VŠE v Praze. Poradci a poradkyně pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příleţitostí prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc. Vysokoškolský pedagog, profesor pedagogické psychologie, expert na vzdělávání. Prorektor Univerzity Karlovy v Praze, člen Řídícího výboru programu OECD Institutional Management in Higher Education. prof. PhDr. Martin Potŧček, CSc., MSc.



Vysokoškolský pedagog, profesor v oboru veřejná a sociální politika. Vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj a poradce ministrŧ práce a sociálních věcí a předsedy vlády ČR. prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc. Vedoucí katedry Konstrukce pozemních staveb ČVUT, bývalý rektor ČVUT a děkan Fakulty stavební. Pŧsobil také jako místopředseda České konference rektorŧ a jako poradce ministryně školství, mládeţe a tělovýchovy. prof. RNDr. Ivan Ohlídal, DrSc. Fyzik, vysokoškolský pedagog, profesor Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, expert na vysoké školství. Pŧsobil také jako poslanec Parlamentu ČR a místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládeţ, tělovýchovu a kulturu a jako zastupitel Jihomoravského kraje. prof. MUDr. Jan Ţaloudík, CSc. Senátor - obvod Brno-město, chirurg, profesor Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Pŧsobil také jako děkan a proděkan LF MU a ředitel Masarykova onkologického centra v Brně. prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, člen Vědecké rady AV ČR a dalších akademických a univerzitních institucí. Autor řady vědeckých publikací, profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě UK. MUDr. Mgr. Ivana Kohnová Expertka na zdravotnictví, vysokoškolská pedagoţka Palackého univerzity, primářka úseku mikrobiologie, Nemocnice Prostějov. Pŧsobila také jako vedoucí odboru zdravotnictví Středočeského kraje. Mgr. Radka Dudová, Ph.D. Socioloţka, vědecká pracovnice oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu AV ČR, expertka na sociální politiku, sociologii rodiny a rodičovství. JUDr. Barbara Havelková, LL.M., DPhil Právnička, vysokoškolská pedagoţka, docentka na Oxfordské univerzitě. Expertka na právo a gender. Spolupracuje se státní správou a neziskovými organizacemi. prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., FMCA Vědkyně, vysokoškolská pedagoţka 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Profesorka fyziologie, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. V roce 2012 zvolena do Senátu PČR. Mgr. Miroslav Jašurek Koordinující poradce, expert na vysoké školství. Politolog, vysokoškolský pedagog, analytik. Pŧsobil jako místopředseda Rady vysokých škol a člen hodnotících komisí Evropské asociace univerzit. Poradci pro oblast ţivotního prostředí, energetiky, místního rozvoje a zemědělství Ing. Pavel Veselý Expert na zemědělství, tajemník zemědělské komise ČSSD. Pŧsobil jako poradce ministrŧ zemědělství, poslancŧ, senátorŧ a hejtmanŧ. Pracoval také jako šéfredaktor odborných periodik v oblast zemědělství a potravinářství. Plné znění zpráv


JUDr. Ing. Tomáš Novotný, Ph.D. Expert na problematiku evropských fondŧ, náměstek ministra prŧmyslu a obchodu. Pŧsobil jako náměstek ministra ţivotního prostředí, na Státním fondu ţivotního prostředí a jako ředitel úřadu Regionální rady regionu soudrţnosti Střední Čechy. JUDr. Ing. Petr Petrţílek, Ph.D. Právník, advokát, vysokoškolský pedagog expert na právo v oblasti ţivotního prostředí. Pŧsobil jako náměstek ministra ţivotního prostředí, ředitel poradcŧ předsedy vlády a vedoucí politicko-analytické sekce ČSSD. Ing. Karel Machovec Expert na zemědělství a ekonomiku, bývalý poslanec a místopředseda Agrární komory České republiky. Pŧsobí na ministerstvu zemědělství, je členem zemědělské komise ČSSD. Ing. Jan Hajda Senátor za obvod Břeclav, předseda senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, expert na zemědělství. Čestný poradce předsedy vlády. Pŧsobil jako předseda zemědělského druţstva a okresní agrární komory. Mgr. Radko Martínek Senátor, bývalý poslanec, hejtman Pardubického kraje a ministr pro místní rozvoj. Expert na veřejnou správu a regionální rozvoj. Čestný poradce předsedy vlády. Ing. Martin Kloz, CSc. Koordinující poradce, expert ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a ţivotní prostředí. Pŧsobil na ministerstvu ţivotního prostředí, úřadu vlády a v Českém geologickém úřadě. Poradci a poradkyně pro oblast zahraniční politiky, obrany, kultury, občanské společnosti Ing. Jaromír Novotný Expert na bezpečnostní a zahraniční politiku, pŧsobil také jako 1. náměstek ministra obrany, velvyslanec v Indii a v Japonsku a také v Kanceláři prezidenta republiky. JUDr. Miloslav Had, CSc. Člen komise pro evropské záleţitosti ČSSD, expert na zahraniční politiku a evropskou integraci. Pŧsobil na ministerstvu zahraničních věcí a v řadě mezinárodních projektŧ. Je autorem mnoţství publikací o zahraniční politice. Mgr. Blanka Mouralová Expertka na zahraniční politiku a na kulturu, ředitelka společnosti Collegium Bohemicum, o.s., bývalá ředitelka Českého centra v Berlíně. Pŧsobila také jako poradkyně senátora, publicistka a vysokoškolská pedagoţka. JUDr. Bedřich Kopecký Bývalý velvyslanec v Polsku, dlouholetý pracovník Ministerstva zahraničních věcí a diplomat. Mgr. Jan Šícha



Expert na zahraniční politiku, diplomat, publicista. Pŧsobil jako zakládající ředitel Českého centra v Mnichově, pracoval také na ministerstvu zahraničních věcí. Kurátor ve společnosti Collegium Bohemicum. Poradci a poradkyně pro oblast spravedlnosti, vnitra, lidských práv a pro Legislativní radu vlády JUDr. Martin Šíp Právník se specializací na právo insolvenční a exekuční, k tomu právo občanské a obchodní, člen ústřední právní komise ČSSD. JUDr. Pavel Jiřička Právník se specializací na právo občanské a obchodní, člen ústřední právní komise ČSSD. JUDr. Jan Strouhal Právník se specializací na právo trestní a správní, navíc na právní předpisy registrace a regulace léčiv. Člen ústřední právní komise ČSSD. Mgr. et Mgr. Radka Pavlišová Vedoucí právní poradny Transparency International, expertka na problematiku korupce. Pracovala v advokacii a soudnictví, pŧsobí také jako vysokoškolská pedagoţka na Univerzitě Hradec Králové. JUDr. Jan Kudrna, Ph.D. Koordinující poradce, expert na ústavní a evropské právo. Pŧsobí na katedře ústavního práva PF UK a na Metropolitní univerzitě. Spolupracoval také s ústavním soudem Polské republiky. Politický poradce předsedy vlády PhDr. Oto Novotný Jako politický poradce premiéra sleduje dodrţování společných závazkŧ koalice ve vládní agendě a prŧběţně vyhodnocuje činnost premiéra a vlády na základě mediálních a sociologických analýz. Dříve pracoval jako hlavní analytik ČSSD a koordinátor tvorby programových dokumentŧ strany.


VYSOKOŠKOLÁCI NA CESTĚ 13.3.2014 Reflex str. 24 Projekt TEREZA STONIŠOVÁ PŘESTOŢE STUDUJÍ PRESTIŢNÍ KARLOVU UNIVERZITU, NĚKTEŘÍ NEVĚDÍ, ČÍM SE BUDOU ŢIVIT. A JESTLI DOSTUDUJÍ. AHOJ, JÁ JSEM HONZA. Maturoval jsem z dějepisu na prestiţním praţském gymnáziu. A jsem muzikant. Mám dvě metalové kapely, tak bych chtěl, aby vydělávaly, a samozřejmě chci fanoušky. Jo a mimochodem, studoval jsem fakultu humanitních studií. Jsem chytrej, to jo, ale podcenil jsem to, protoţe jsem zároveň línej, a tak mě vyhodili. Teď studuji sociologii na Fakultě sociálních věd. A čím se budu ţivit? No, to zatím neřeším. Vţdyť je mi jedenadvacet! TAKŢE PŘEDNĚ: není naším cílem zde vést filipiku proti vysokému vzdělávání. Je dobře, ţe systém vysokých škol u nás relativně funguje. Vzdělání nás obohacuje, coţ neznamená, ţe se díky němu automaticky stáváme lepšími lidmi. Dvěma příklady vzdělancŧvrahŧ mohou být Joseph Goebbels, nacistický ministr propagandy, jeden z čelných německých antisemitŧ a vzdělanec v oboru romantické drama 18. století (za práci na toto téma získal doktorát), nebo Slobodan Milošević, bývalý prezident Jugoslávie, který strávil jen pět let v haagské věznici, kde čekal na soud za genocidu během válek v rozpadající se Jugoslávii v devadesátých letech. Neţ v Plné znění zpráv


haagské věznici zemřel, hájil se coby vystudovaný právník sám. Většina našich vysokoškolákŧ studuje proto, ţe doufají v lepší budoucí platové ohodnocení i společenské postavení. O tom, jak to dopadne, ovšem rozhoduje, jaký obor si člověk na vysoké škole zvolí. Bohuţel, na Karlově univerzitě (vezmeme-li ji jako typický příklad) studuje spousta těch, kteří propojení svého studijního oboru s budoucím uplatněním nemají nebo je vŧbec neřeší. NENÍ FAKULTA JAKO FAKULTA V rámci Karlovy univerzity, nejstaršího českého svatostánku terciárního vzdělávání, funguje nyní 17 fakult, jejichţ kvalita a typické rysy jsou od sebe v některých případech aţ kosmicky vzdáleny. Například jen málokterý absolvent si stěţuje na moţnost uplatnění či nevědeckosti studia na libovolném technickém nebo přírodovědném oboru, natoţ třeba na medicíně. Vysoká náročnost studia i logické a jaksi samozřejmé propojení s budoucím povoláním těchto oborŧ dávají absolventŧm větší šanci na budoucí uplatnění. Síto, jímţ procházejí během studia, má opravdu velké mezery, a tudíţ jím propadne i hodně studentŧ. Konkrétně: ze zprávy matematicko-fyzikální fakulty vyplývá, ţe asi 50 procent těch, kteří se na fakultu dostali, neprojde prvním ročníkem. Ostatně, obdobným příkladem bude i Martina, jeţ sice studuje prvním rokem jadernou fyziku, s postupem do dalšího ročníku však naprosto nepočítá. Nechodila na gymnázium a chybějí jí základy, jeţ ke studiu potřebuje. Chybí jí ale hlavně motivace, místo jaderné fyziky chce kreslit a být grafi čkou. „Kaţdý student, který nedokončí první ročník a jiţ pak na MFF nestuduje, představuje ztrátu zhruba čtvrt miliónu korun. Úbytek studentŧ se na MFF blíţí fakultám na ČVUT,“ vysvětluje dále zpráva matematicko-fyzikální fakulty, která jednoduše popisuje příznačnou situaci napříč fakultami. A tím se dostáváme k pomyslnému zakopanému psu. FAKULTA HLEDAJÍCÍ SMYSL Tuhle slovní hříčku zná snad kaţdý student Karlovy univerzity. Fakultě humanitních studií nikdo neřekne jinak neţ fakulta hledající smysl. Dŧvod je jednoduchý. Ke studiu je přijat téměř kdokoliv, protoţe přijímací zkoušky jsou nastaveny na tak nízkou úroveň, ţe je to aţ úsměvné. Přijato je kaţdoročně okolo devíti stovek studentŧ. Přijímací zkouška se skládá z překladu jednoduchého testu z angličtiny, přičemţ u přijímacích zkoušek mŧţe mít uchazeč dokonce i slovník. I zde je samozřejmě velký úbytek, ale dŧvody pro odchod z této školy se rŧzní. Samozřejmě, mŧţe se stát, jako se to stalo Honzovi, ţe si nepohlídá tak triviální věc, jako je poţadovaný počet kreditŧ za semestr, a tím pádem má odzvoněno. Velké procento studentŧ však mělo tuto fakultu jako „záchrannou variantu“, a tudíţ během studia odešli za lepším. Jakou mají moţnost se uplatnit v zaměstnání ti, kteří budou bakaláři všeobecné humanitní vzdělanosti? Tato humanitní studia jsou negativním zpŧsobem specifi cká ne tím, ţe nabízejí jen velmi malý prostor pro případnou budoucí pozici na trhu práce, ale hlavně situací, jiţ pro své studenty nastavuje: její nekonkrétnost a všeobecnost nedávají absolventŧm moţnost se nijak profilovat, čili trestuhodným zpŧsobem odkládá jejich úvahy o budoucím povolání. Pokud se absolventi bakalářského programu rozhodnou jít do magisterského programu, najednou se počty magickým zpŧsobem sniţují. Antropologie, genderová a environmentální studia, tedy konkrétní magisterské obory, kaţdoročně vypustí do světa pouze kolem padesáti aţ sta absolventŧ. MY CHCEME PRAXI! Vysokoškolští studenti, kteří mají v plánu dokončit studium rozličných společenských věd, se shodli na jedné konkrétní věci: ţe byť studium, jeţ absolvují, je velmi konkrétně propojeno s budoucí profesí, fakulta jim v tomto ohledu téměř vŧbec nepomáhá. Jakub, dotazovaný student druhého ročníku ţurnalistiky, popisuje, ţe přestoţe novinařina je profese, které by se chtěl věnovat, tak měsíční praxe, jiţ si kaţdý student musí bez sebemenší pomoci fakulty zajistit, je dotována jedním kreditem z celkového počtu sto osmdesáti kreditŧ za tříleté studium. Coţ je evidentní kámen úrazu společenskovědních oborŧ: ne samotné vzdělávání, ale propojení s praxí. Fakultu humanitních studií nyní nechme stranou, teologickou fakultu také – tam samotný výběr studia nekomunikuje s ţádnou konkrétní profesí a záleţí hlavně na osobnosti studenta, jakým směrem napře své síly, pokud ovšem ví, co chce konkrétně dělat, coţ třeba studentka katolicko-teologické fakulty ještě přesně neví. Kdyby však společenskovědní obory typu sociologie, politologie, ţurnalistika, ale koneckoncŧ i právo nabízely studentŧm vyváţený poměr praxe a teorie, bylo by po problému. Student FAMU Radim takový problém mít nebude, jeho studium je v tomto ohledu vyváţené. Má tedy velkou výhodu oproti libovolnému mladému absolventu práv, sociologie nebo ţurnalistiky, protoţe takoví studenti vyjdou ze svých fakult vybaveni nepřeberným mnoţstvím teoretických znalostí, ale malou či často nulovou praxí.



Praxe však mŧţe dotyčnému být i na obtíţ, coţ dokazuje příběh nadaného anonymního studenta ţurnalistiky, jenţ absolvoval praxi v Lidových novinách, ale zřejmě proto, ţe se podílel na zjišťování podivných okolností při získávání dotací na Babišovo Čapí hnízdo, dostal náhle výpověď. KUNSTHISTORIČKA Helena Starcová, 22 let Tichá a usměvavá Helena studuje dějiny evropské kultury na Katolické teologické fakultě. Je si moc dobře vědoma toho, ţe v budoucnu bude mít se získáním zaměstnání problém. A čemu se chce přesně věnovat? To zatím neví. Ale něčemu souvisejícímu s jejím studijním oborem. ZVUČÍCÍ MUZIKANT Radim Lapčík, 25 let Na vysněnou FAMU se dostal na třetí pokus, nyní je mu celkem jasné, co bude dělat – zvukaře. Obor zvuková tvorba, kterou nyní v magisterském programu studuje, mu ani příliš jiných moţností nedává. Se stálým zaměstnáním však v budoucnu moc nepočítá, kromě rodičŧ jej ţiví hlavně jednorázové „kšefty“. LITERÁT-UČITEL Jan Parolek, 21 let Druhým rokem studuje politologii a ţurnalistiku. Je inteligentní, sečtělý. Ví o několika profesích, jeţ „by v budoucnu chtěl zkusit“, ţádnou z nich však nevidí jako svoje poslání. „Rád bych učil dějiny a nejspíš ZSV, čemuţ moje studium politologie vyhovuje.“ Novinařině, kterou studuje, se taky nebrání. JADERNÁ GRAFIČKA Martina Babŧrková, 21 let Studuje jadernou fyziku na ČVUT v Praze. „Tak jako je to uţitečný a zajímavý, to studium, jsou tam samý chytrý lidi a ta škola nabízí zajímavý stáţe pro ty, které to opravdu zajímá. To, ţe mě to nebaví a chci dělat 3D grafiku a animace, je mŧj problém,“ říká. Martina kreslí, maluje, pracuje s grafickými programy. Proplouvá, ale moc dlouho jí to asi nevydrţí. BUDOUCÍ NOVINÁŘKA Kateřina Sýsová, 21 let Studuje ţurnalistiku na fakultě sociálních věd UK. Je kreativní, chce natočit krátký film. Na otázku, čemu by se chtěla po škole věnovat, odpovídá chytře: „Přímo studuji tuto profesi, tedy ţurnalistiku. Při tomto studiu je tudíţ problém se věnovat profesi jiné.“ Kateřina se chce uplatnit v některém českém médiu. ZPÍVAJÍCÍ NOVINÁŘ Jakub Dušek, 21 let Studuje ţurnalistiku, a protoţe se chce věnovat hlavně investigativní ţurnalistice, rád by po dokončení bakaláře vystudoval práva. Ne proto, ţe by viděl kariéru v advokacii, ale čistě kvŧli investigaci. Jakub si stýská, ţe při studiu ţurnalistiky nemá moţnost se příliš prakticky zdokonalovat ve své budoucí profesi. SLEČNA ARCHEOLOŢKA Ivana Zíková, 20 let Studuje archeologii a ráda by byla archeoloţkou. Vzhledem k tomu, jak nízký počet studentŧ ročně toto studium dokončí, mohlo by se jí to povést. I ona si uvědomuje, ţe propojit filozofickou fakultu s budoucím zaměstnáním je problém, jak ale sama říká, její obor je světlou výjimkou – archeologii dostuduje málokdo. SOCIOLOG, MUZIKANT Jan Gregor, 21 let Jan studuje sociologii na fakultě sociálních věd. Jestli se tím však bude ţivit, to ještě neví. Z fakulty humanitních studií, kterou navštěvoval loni, se nechal vyhodit. Je nadšeným muzikantem-amatérem, takţe ideálně by se ţivil hraním ve svých dvou metalových kapelách. Foto autor| FOTO NGUYEN PHUONG THAO

Vysokoškoláci na cestě 13.3.2014

reflex.cz

str. 00

Hlavní články

Ahoj, já jsem Honza. Maturoval jsem z dějepisu na prestiţním praţském gymnáziu. A jsem muzikant. Mám dvě metalové kapely, tak bych chtěl, aby vydělávaly, a samozřejmě chci fanoušky. Jo a mimochodem, studoval jsem fakultu humanitních studií. Jsem chytrej, to jo, ale podcenil jsem to, protoţe jsem zároveň línej, a tak mě vyhodili. Teď studuji sociologii na Fakultě sociálních věd. A čím se budu ţivit? No, to zatím neřeším. Vţdyť je mi jedenadvacet! Takţe předně: není naším cílem zde vést filipiku proti vysokému vzdělávání. Je dobře, ţe systém vysokých škol u nás relativně funguje. Vzdělání nás obohacuje, coţ neznamená, ţe se díky němu automaticky stáváme lepšími lidmi. Dvěma příklady vzdělancŧ-vrahŧ mohou být Joseph Goebbels, nacistický ministr propagandy, jeden z čelných německých antisemitŧ a vzdělanec v oboru romantické drama 18. století (za práci na toto téma získal doktorát), nebo Slobodan Milošević, bývalý prezident Jugoslávie, který strávil jen pět let v haagské věznici, kde čekal na soud za genocidu během válek v rozpadající se Jugoslávii v devadesátých letech. Neţ v haagské věznici zemřel, hájil se coby vystudovaný právník sám. Většina našich vysokoškolákŧ studuje proto, ţe doufají v lepší budoucí platové ohodnocení i společenské postavení. Plné znění zpráv


O tom, jak to dopadne, ovšem rozhoduje, jaký obor si člověk na vysoké škole zvolí. Bohuţel, na Karlově univerzitě (vezmeme-li ji jako typický příklad) studuje spousta těch, kteří propojení svého studijního oboru s budoucím uplatněním nemají nebo je vŧbec neřeší. Není fakulta jako fakulta V rámci Karlovy univerzity, nejstaršího českého svatostánku terciárního vzdělávání, funguje nyní 17 fakult, jejichţ kvalita a typické rysy jsou od sebe v některých případech aţ kosmicky vzdáleny. Například jen málokterý absolvent si stěţuje na moţnost uplatnění či nevědeckosti studia na libovolném technickém nebo přírodovědném oboru, natoţ třeba na medicíně. Vysoká náročnost studia i logické a jaksi samozřejmé propojení s budoucím povoláním těchto oborŧ dávají absolventŧm větší šanci na budoucí uplatnění. Síto, jímţ procházejí během studia, má opravdu velké mezery, a tudíţ jím propadne i hodně studentŧ. Konkrétně: ze zprávy matematicko-fyzikální fakulty vyplývá, ţe asi 50 procent těch, kteří se na fakultu dostali, neprojde prvním ročníkem. Ostatně, obdobným příkladem bude i Martina, jeţ sice studuje prvním rokem jadernou fyziku, s postupem do dalšího ročníku však naprosto nepočítá. Nechodila na gymnázium a chybějí jí základy, jeţ ke studiu potřebuje. Chybí jí ale hlavně motivace, místo jaderné fyziky chce kreslit a být grafičkou. „Kaţdý student, který nedokončí první ročník a jiţ pak na MFF nestuduje, představuje ztrátu zhruba čtvrt miliónu korun. Úbytek studentŧ se na MFF blíţí fakultám na ČVUT,“ vysvětluje dále zpráva matematicko-fyzikální fakulty, která jednoduše popisuje příznačnou situaci napříč fakultami. A tím se dostáváme k pomyslnému zakopanému psu. Fakulta hledající smysl Tuhle slovní hříčku zná snad kaţdý student Karlovy univerzity. Fakultě humanitních studií nikdo neřekne jinak neţ fakulta hledající smysl. Dŧvod je jednoduchý. Ke studiu je přijat téměř kdokoliv, protoţe přijímací zkoušky jsou nastaveny na tak nízkou úroveň, ţe je to aţ úsměvné. Přijato je kaţdoročně okolo devíti stovek studentŧ. Přijímací zkouška se skládá z překladu jednoduchého testu z angličtiny, přičemţ u přijímacích zkoušek mŧţe mít uchazeč dokonce i slovník. I zde je samozřejmě velký úbytek, ale dŧvody pro odchod z této školy se rŧzní. Samozřejmě, mŧţe se stát, jako se to stalo Honzovi, ţe si nepohlídá tak triviální věc, jako je poţadovaný počet kreditŧ za semestr, a tím pádem má odzvoněno. Velké procento studentŧ však mělo tuto fakultu jako „záchrannou variantu“, a tudíţ během studia odešli za lepším. Jakou mají moţnost se uplatnit v zaměstnání ti, kteří budou bakaláři všeobecné humanitní vzdělanosti? Tato humanitní studia jsou negativním zpŧsobem specifická ne tím, ţe nabízejí jen velmi malý prostor pro případnou budoucí pozici na trhu práce, ale hlavně situací, jiţ pro své studenty nastavuje: její nekonkrétnost a všeobecnost nedávají absolventŧm moţnost se nijak profilovat, čili trestuhodným zpŧsobem odkládá jejich úvahy o budoucím povolání. Pokud se absolventi bakalářského programu rozhodnou jít do magisterského programu, najednou se počty magickým zpŧsobem sniţují. Antropologie, genderová a environmentální studia, tedy konkrétní magisterské obory, kaţdoročně vypustí do světa pouze kolem padesáti aţ sta absolventŧ. My chceme praxi! Vysokoškolští studenti, kteří mají v plánu dokončit studium rozličných společenských věd, se shodli na jedné konkrétní věci: ţe byť studium, jeţ absolvují, je velmi konkrétně propojeno s budoucí profesí, fakulta jim v tomto ohledu téměř vŧbec nepomáhá. Jakub, dotazovaný student druhého ročníku ţurnalistiky, popisuje, ţe přestoţe novinařina je profese, které by se chtěl věnovat, tak měsíční praxe, jiţ si kaţdý student musí bez sebemenší pomoci fakulty zajistit, je dotována jedním kreditem z celkového počtu sto osmdesáti kreditŧ za tříleté studium. Coţ je evidentní kámen úrazu společenskovědních oborŧ: ne samotné vzdělávání, ale propojení s praxí. Fakultu humanitních studií nyní nechme stranou, teologickou fakultu také – tam samotný výběr studia nekomunikuje s ţádnou konkrétní profesí a záleţí hlavně na osobnosti studenta, jakým směrem napře své síly, pokud ovšem ví, co chce konkrétně dělat, coţ třeba studentka katolicko-teologické fakulty ještě přesně neví. Kdyby však společenskovědní obory typu sociologie, politologie, ţurnalistika, ale koneckoncŧ i právo nabízely studentŧm vyváţený poměr praxe a teorie, bylo by po problému. Student FAMU Radim takový problém mít nebude, jeho studium je v tomto ohledu vyváţené. Má tedy velkou výhodu oproti libovolnému mladému absolventu práv, sociologie nebo ţurnalistiky, protoţe takoví studenti vyjdou ze svých fakult vybaveni nepřeberným mnoţstvím teoretických znalostí, ale malou či často nulovou praxí. Praxe však mŧţe dotyčnému být i na obtíţ, coţ dokazuje příběh nadaného anonymního studenta ţurnalistiky, jenţ absolvoval praxi v Lidových novinách, ale zřejmě proto, ţe se podílel na zjišťování podivných okolností při získávání dotací na Babišovo Čapí hnízdo, dostal náhle výpověď. Plné znění zpráv


URL| http://www.reflex.cz/clanek/55155/vysokoskolaci-na-ceste


strategie.e15.cz

str. 00

Zprávy

Vladimír Ţelezný prý po necelých pěti měsících skončil ve vedení TV Barrandov. Ve středu jej společně s programovou ředitelkou Markétou Zahradníkovou měl odvolat majitel televize Jaromír Soukup. Samotná televize to však zatím nepotvrdila. Informaci přinesl server Digizone.cz. Řízením TV Barrandov podle něj byla pověřena místopředsedkyně představenstva vydavatelství Empresa Media Marcela Hrdá. Barrandov Ţelezného konec nepotvrdil „Vzhledem k tomu, ţe Televize Barrandov nevydává tiskovou zprávu, k ţádným událostem v Televizi Barrandov v tuto chvíli nedochází,“ uvedla mluvčí televize Petra Hrušová. Podle informací deníku Dnes se Ţelezný se Soukupem domluvil na tom, ţe odchod z pozice generálního ředitele oznámí v příštím týdnu. Ţelezný do čela TV Barrandov nastoupil loni v listopadu, kdy oznámil cíl zvýšit divácký podíl stanice nad deset procent. Před ním televizi řídil sám Soukup z pozice předsedy představenstva. Na pozici generálního ředitele TV Barrandov v loňském roce do června pŧsobil rovněţ Roman Bradáč, který v únoru nahradil Roberta Kvapila. Televize pod vedením Ţelezného v březnu spustila řadu programových změn, které měly pomoci ke splnění první mety, tedy stabilizace podílu stanice nad pěti procenty. Barrandov například upravil hlavní vysílací čas, který opustilo pásmo pro děti Animáček, naopak byly prodlouţeny hlavní zprávy, na něţ nově navazuje turecký seriál Velkolepé století. TV Barrandov patří do společnosti Empresa Media. Vysílá od 11. ledna 2009. Mediální skupina Empresa Media Jaromíra Soukupa mimo jiné vydává týdeníky Týden, Sedmička, Instinkt a měsíčníky pro mládeţ Popcorn, Top dívky. Profil: Ţelezný proslul jako šéf Novy, politik i aktér soudních sporŧ Datum a místo narození: 3. března 1945, Kujbyšev (nyní Samara, Rusko) Vzdělání: absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor sociologie-publicistika Dosavadní funkce: generální ředitel TV Barrandov (1. listopadu 2013 aţ 12. března 2014); po nástupu do funkce vyjádřil záměr získat desetiprocentní divácký podíl (sledovanost televize se pohybuje kolem pěti procent), obnovil mimo jiné své tradiční promluvy k divákŧm známé z pŧsobení na Nově či zatraktivnil zpravodajství. Praxe: v 60. letech začínal jako produkční v Československé televizi (ČST), po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se podílel na podzemním televizním vysílání; krátce pracoval v Británii v tiskové agentuře Associated Press, poté se vrátil do ČST, odkud musel začátkem 70. let odejít a stal se redaktorem časopisu Technický magazín; v 80. letech byl scenáristou populárně-vědeckého pořadu Okna vesmíru dokořán; po roce 1990 pŧsobil jako mluvčí Občanského fóra a Občanského hnutí a do června 1992 jako tiskový mluvčí vlády ČR; stál u zrodu televize Nova, v letech 1993 aţ 2003 byl v jejím čele, byl i jednatelem a společníkem CET 21 (drţitel licence na vysílání TV Nova) a generálním ředitelem a jednatelem České nezávislé televizní společnosti (ČNTS; společnost zajišťující provoz televize Nova), pŧsobil ve vedení televizní skupiny bermudské společnosti Central European Media Enterprises Ltd. (CME); byl či stále je společníkem a členem statutárních orgánŧ řady soukromých firem; podílel se na projektu oţivení celoplošného multiplexu 4 a plnoformátové televize Pohoda (podle obchodního rejstříku je spolumajitelem Pohoda Top Media). Plné znění zpráv


Politická činnost: do politiky vstoupil v roce 2002, kdy byl jiţ v prvním kole voleb zvolen senátorem za Znojemsko (kandidoval za hnutí Nezávislí); Senát opustil v roce 2004, kdy byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde byl mimo jiné místopředsedou skupiny Nezávislost a demokracie; ve volbách v roce 2009 mandát v EP neobhájil; od roku 2005 je předsedou strany Nezávislí demokraté. Ţelezný byl počátkem 90. let hlavním autorem projektu Středoevropské televize pro 21. století(CET 21), která získala licenci na celoplošné televizní vysílání, a je povaţován za strŧjce úspěchu TV Nova. Ta začala vysílat v únoru 1994 a přilákala diváky zahraničními filmy, seriály a zábavnými pořady, ačkoliv soutěţ o licenci vyhrála s projektem televize vzdělávacích a diskusních pořadŧ. V 90. letech patřil k nejvlivnějším osobnostem české mediální scény a Česka vŧbec; jako ředitel a zakladatel nejsledovanější české televize Nova měl řadu let vlastní „one man show“, pořad Volejte řediteli, v němţ po kaţdé sobotní poledne odpovídal divákŧm na jejich dotazy a pořad vyuţíval i k vyjadřování svých názorŧ na aktuální témata a dle mnohých kritikŧ i k manipulaci veřejného mínění. V roce 1999 se Ţelezný ve zlém rozešel s americkým investorem televize Nova, firmou CME investora Ronalda Laudera, a poté rozjel novou Novu z Barrandova, čímţ spustil lavinu soudních sporŧ. V jednom z nich musel český stát zaplatit firmě CME více neţ 10 miliard korun za znehodnocení její investice. Od roku 2001 čelil Ţelezný několika soudním obviněním. Zatímco v případech, týkajících se sporŧ kolem televize Nova po Ţelezného rozchodu s americkými partnery z CME jej soudy nakonec obţaloby zprostily, dostal v kauze krácení daní při dovozu obrazŧ ze zahraničí dvouletý trest vězení s dvouletým podmíněným odkladem. Tento trest v říjnu 2011 potvrdil i Ústavní soud, kdyţ odmítl Ţelezného stíţnost jako zjevně neopodstatněnou. Díky senátorského křeslu a poté úřadu europoslance se Ţelezný těšil imunitě, které byl oběma institucemi posléze zbaven. Ţelezný je také znám jako sběratel umění a znalec vína. Čtěte také: Ţelezný znovu na obrazovce: TV Barrandov uţ nebude retro

URL| http://strategie.e15.cz/lide/zelezny-skoncil-v-cele-tv-barrandov-televize-to-ale-nepotvrdila-1069167


strategie.e15.cz

str. 00

Lidé

Vladimír Ţelezný prý po necelých pěti měsících skončil ve vedení TV Barrandov. Ve středu jej společně s programovou ředitelkou Markétou Zahradníkovou měl odvolat majitel televize Jaromír Soukup. Samotná televize to však zatím nepotvrdila. Informaci přinesl server Digizone.cz. Řízením TV Barrandov podle něj byla pověřena místopředsedkyně představenstva vydavatelství Empresa Media Marcela Hrdá. Barrandov Ţelezného konec nepotvrdil „Vzhledem k tomu, ţe Televize Barrandov nevydává tiskovou zprávu, k ţádným událostem v Televizi Barrandov v tuto chvíli nedochází,“ uvedla mluvčí televize Petra Hrušová. Podle informací deníku Dnes se Ţelezný se Soukupem domluvil na tom, ţe odchod z pozice generálního ředitele oznámí v příštím týdnu. Ţelezný do čela TV Barrandov nastoupil loni v listopadu, kdy oznámil cíl zvýšit divácký podíl stanice nad deset procent. Před ním televizi řídil sám Soukup z pozice předsedy představenstva. Na pozici generálního ředitele TV Barrandov v loňském roce do června pŧsobil rovněţ Roman Bradáč, který v únoru nahradil Roberta Kvapila. Plné znění zpráv


Televize pod vedením Ţelezného v březnu spustila řadu programových změn, které měly pomoci ke splnění první mety, tedy stabilizace podílu stanice nad pěti procenty. Barrandov například upravil hlavní vysílací čas, který opustilo pásmo pro děti Animáček, naopak byly prodlouţeny hlavní zprávy, na něţ nově navazuje turecký seriál Velkolepé století. TV Barrandov patří do společnosti Empresa Media. Vysílá od 11. ledna 2009. Mediální skupina Empresa Media Jaromíra Soukupa mimo jiné vydává týdeníky Týden, Sedmička, Instinkt a měsíčníky pro mládeţ Popcorn, Top dívky. Profil: Ţelezný proslul jako šéf Novy, politik i aktér soudních sporŧ Datum a místo narození: 3. března 1945, Kujbyšev (nyní Samara, Rusko) Vzdělání: absolvoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor sociologie-publicistika Dosavadní funkce: generální ředitel TV Barrandov (1. listopadu 2013 aţ 12. března 2014); po nástupu do funkce vyjádřil záměr získat desetiprocentní divácký podíl (sledovanost televize se pohybuje kolem pěti procent), obnovil mimo jiné své tradiční promluvy k divákŧm známé z pŧsobení na Nově či zatraktivnil zpravodajství. Praxe: v 60. letech začínal jako produkční v Československé televizi (ČST), po vpádu vojsk Varšavské smlouvy se podílel na podzemním televizním vysílání; krátce pracoval v Británii v tiskové agentuře Associated Press, poté se vrátil do ČST, odkud musel začátkem 70. let odejít a stal se redaktorem časopisu Technický magazín; v 80. letech byl scenáristou populárně-vědeckého pořadu Okna vesmíru dokořán; po roce 1990 pŧsobil jako mluvčí Občanského fóra a Občanského hnutí a do června 1992 jako tiskový mluvčí vlády ČR; stál u zrodu televize Nova, v letech 1993 aţ 2003 byl v jejím čele, byl i jednatelem a společníkem CET 21 (drţitel licence na vysílání TV Nova) a generálním ředitelem a jednatelem České nezávislé televizní společnosti (ČNTS; společnost zajišťující provoz televize Nova), pŧsobil ve vedení televizní skupiny bermudské společnosti Central European Media Enterprises Ltd. (CME); byl či stále je společníkem a členem statutárních orgánŧ řady soukromých firem; podílel se na projektu oţivení celoplošného multiplexu 4 a plnoformátové televize Pohoda (podle obchodního rejstříku je spolumajitelem Pohoda Top Media). Politická činnost: do politiky vstoupil v roce 2002, kdy byl jiţ v prvním kole voleb zvolen senátorem za Znojemsko (kandidoval za hnutí Nezávislí); Senát opustil v roce 2004, kdy byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, kde byl mimo jiné místopředsedou skupiny Nezávislost a demokracie; ve volbách v roce 2009 mandát v EP neobhájil; od roku 2005 je předsedou strany Nezávislí demokraté. Ţelezný byl počátkem 90. let hlavním autorem projektu Středoevropské televize pro 21. století(CET 21), která získala licenci na celoplošné televizní vysílání, a je povaţován za strŧjce úspěchu TV Nova. Ta začala vysílat v únoru 1994 a přilákala diváky zahraničními filmy, seriály a zábavnými pořady, ačkoliv soutěţ o licenci vyhrála s projektem televize vzdělávacích a diskusních pořadŧ. V 90. letech patřil k nejvlivnějším osobnostem české mediální scény a Česka vŧbec; jako ředitel a zakladatel nejsledovanější české televize Nova měl řadu let vlastní „one man show“, pořad Volejte řediteli, v němţ po kaţdé sobotní poledne odpovídal divákŧm na jejich dotazy a pořad vyuţíval i k vyjadřování svých názorŧ na aktuální témata a dle mnohých kritikŧ i k manipulaci veřejného mínění. V roce 1999 se Ţelezný ve zlém rozešel s americkým investorem televize Nova, firmou CME investora Ronalda Laudera, a poté rozjel novou Novu z Barrandova, čímţ spustil lavinu soudních sporŧ. V jednom z nich musel český stát zaplatit firmě CME více neţ 10 miliard korun za znehodnocení její investice. Od roku 2001 čelil Ţelezný několika soudním obviněním. Zatímco v případech, týkajících se sporŧ kolem televize Nova po Ţelezného rozchodu s americkými partnery z CME jej soudy nakonec obţaloby zprostily, dostal v kauze krácení daní při dovozu obrazŧ ze zahraničí dvouletý trest vězení s dvouletým podmíněným odkladem. Tento trest v říjnu 2011 potvrdil i Ústavní soud, kdyţ odmítl Ţelezného stíţnost jako zjevně neopodstatněnou.



Díky senátorského křeslu a poté úřadu europoslance se Ţelezný těšil imunitě, které byl oběma institucemi posléze zbaven. Ţelezný je také znám jako sběratel umění a znalec vína. Čtěte také: Ţelezný znovu na obrazovce: TV Barrandov uţ nebude retro

URL| http://strategie.e15.cz/lide/zelezny-skoncil-v-cele-tv-barrandov-televize-to-ale-nepotvrdila-1069167

Politolog: Referendum na Krymu? Kreml si zařídí 90 procent 13.3.2014

tyden.cz str. 00 Rusko a okolí Martin Valeš

V neděli je na Krymu referendum o připojení k Rusku. Politolog Emil Souleimanov si je jistý, ţe ho má pevně v rukou Kreml. "Nejde o věcnou podstatu. Jen se musí dát na papír, ţe Krym chce k Rusku," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. V neděli se má na Krymu uskutečnit referendum o budoucnosti regionu. Hlasovat lze pro takřka úplnou nezávislost na Ukrajině, nebo pro připojení k Rusku. Politolog Emil Souleimanov z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity si je jistý, ţe to má pevně v rukou Kreml. "Nejde o věcnou podstatu. Jen se musí dát na papír, ţe Krym chce k Rusku," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ. Čísla se tváří jasně: na Krymu převaţují Rusové, a tedy referendum dopadne ve prospěch připojení. Souhlasíte? Já myslím, ţe si to přejí hlavni ti Rusové, co ţijí v Sevastopolu nebo v jeho okolí, ale není jisté, jestli to chce i zbytek Rusŧ, kteří jsou rozptýlení po zbytku Krymu. Podle jednoho prŧzkumu veřejného mínění, loňského nebo předloňského, chtělo jen čtyřicet procent celé krymské populace k Rusku. Rusŧ je tam kolem pětapadesáti, maximálně šedesáti procent. Totiţ v roce 2001 jich bylo 58 procent, ale Krymští Tataři mají vyšší porodnost, a Ukrajincŧ tam také přibylo. A zdaleka ne všichni Rusové podporují myšlenku připojení. Nevíme, jestli se to v posledních měsících nějak nezměnilo, podle toho, co říkají kolegové, tak moc ne. Jaká je motivace? V čem si připojením k Rusku polepší? Mnozí věří, ţe budou mít ruské platy, ruské dŧchody, ţe Krym bude stejně drahý a turisticky atraktivní jako třeba Soči. A samozřejmě nějaký patriotismus, myšlenka Krymu jako předsunuté vojensko-politické základny ruské říše. Byla tato otázka na pořadu dne i v minulých letech, nebo se vše vzedmulo v dŧsledku politického zvratu na Ukrajině? Sem tam se tak vyjádřil nějaký ruský politik, v 90. letech tam rád jezdíval třeba starosta Moskvy a prohlašoval, ţe Krym je ruská pŧda. Ale neřešilo se to, všichni počítali s tím, ţe jsou Ukrajinci. Rozjelo se to aţ teď. Bavím se s kolegy v regionu, včetně Rusŧ, ani oni nic takového nečekali. A vše se odehrává odshora dolŧ - změnilo se vedení krymského parlamentu, nasadili tam třeba bývalého gangstera Sergeje Aksjonova, který snad ani nemá ukrajinské občanství. Je strašně kontroverzní postavou, a teď je z něj premiér. A na hlasování byli vojáci se samopaly... Několika poslancŧm se prý dokonce vyhroţovalo. Takţe role Kremlu bude velmi významná. Pokud ne stoprocentní, tak devětadevadesátiprocentní. Načasování a metody byly hodně zvláštní. Řekl byste, ţe probíhá něco jako věcná politická diskuse o otázce samostatnosti a připojení k Rusku? Neprobíhá ţádná diskuse, jen stoprocentní propaganda. Opačný názor nemá šanci se projevit. Je to dost černobílé, my politologové riskujeme, ţe budeme vypadat zaujatě, ale opravdu je to dost černobílá situace. Ani vlastně není všem jasné, o čem se má hlasovat... Plné znění zpráv


Buď návrat k ústavě z roku 1992 - ve smyslu ţe Krym je de facto samostatný subjekt -, nebo připojení k Rusku. Moţnost setrvání současného stavu se vŧbec neprobírá. Ale stejně myslím, ţe volby budou zmanipulované. I kdyby hlasovali všichni Rusové pro, a to je padesát pět, moţná šedesát procent, tak to není zas tak přesvědčivý poměr. Prakticky všichni Ukrajinci a Krymští Tataři budou proti. Stejně ale očekávám výsledek kolem devadesáti procent. Myslím, ţe víme, jak Kreml pracuje, a pokud by dal prostor takovým pochybnostem, tak vŧbec ţádné referendum nebude. Tam nejde o nějakou věcnou podstatu, jen se musí dát na papír, ţe Krym chce k Rusku. Dopadne to, jak to musí dopadnout. Několikrát se tam snaţili dostat mezinárodní pozorovatelé, asi se jim to nepovede... Přesně, ani z OSN, ani z OBSE, to nejsou ţádné nátlakové organizace, jsou neutrální. K čemu má takové referendum slouţit? Kdo mu bude věřit? Asi Rusko, Kreml. Je to takové formální, technický postup, který asi Moskva chce nějak uplatnit, aby to vypadalo správně. V okamţiku, kdy Západ bude namítat, ţe to nebylo svobodné referendum, Rusko odvětí, ţe je Západ zaujatý, trénoval fašisty a teroristy na Majdanu v Kyjevě. Jakákoli kritika ze Západu je v očích ruského veřejného mínění diskreditovaná, nedŧvěryhodná, protoţe Západ za všechno mŧţe a nemá Rusku co vyčítat a do toho co mluvit. Jak moc je Krym opravdu součástí Ukrajiny? Je a není. Jak je to poloostrov, tak ţije trochu vlastním odděleným ţivotem. Dodnes to byla autonomní republika. Na druhé straně je závislý na dodávkách vody z kontinentální Ukrajiny a je povaţován za oblast, která potřebuje dotovat. Ukrajinský rozpočet to ročně stálo několik miliard dolarŧ. A co pověstní ukrajinští oligarchové? Krym není zajímavý, má dva miliony obyvatel, nemá ţádný prŧmysl, takţe není dŧleţitý. Čili po ekonomické stránce by to pro Ukrajinu zas tak velká ztráta nebyla? Ne, ale bude to politický problém. Rusové by mohli dál ohroţovat východ Ukrajiny, bude to základna, ze které Rusové mohou expandovat na sever do Charkovské oblasti. Bude to takové ohnisko napětí. Pro Rusko to není novinka, ţe se k němu chce přidat některé území z bývalého Sovětského svazu. Kvŧli Jiţní Osetii a Abcházii bojovalo s Gruzií, ruští vojáci jsou celou dobu v separatistickém Podněstří, které se chce odtrhnout od Moldavska. Ale ještě se nestalo, ţe by se nějaký takový region vrátil pod nadvládu Moskvy. Nestalo, protoţe Kreml na tom asi zatím neměl takový zájem. Podněstří nemá s Ruskem hranici, takţe by to byl problém i technicky, a je moc malé. Nicméně myslím, ţe Moskva ještě mŧţe Podněstří vyuţít, kdyby se Moldávie dostala blíţ k evropským strukturám či do NATO. Jiţní Osetinci se uţ dnes chtějí připojit k Severní Osetii, čili Ruské federaci. Naopak Abcházové jsou zdrţenliví, nedávno i tam nějaký politik, myslím ministr zahraničí, prohlásil, ţe zatím to není na pořadu dne. Podle některých zaplatili příliš vysokou cenu za nezávislost, neţ aby se stali součástí Ruska. Mŧţou být donuceni, bude-li třeba, ovšem teď to Moskva nepotřebuje. Výrazně proti moskevské nadvládě jsou Krymští Tataři. Byli by na tom tak zle? V Ruské federaci je přece spousta menšin. Menšinám se v Rusku daří mnohem hŧř neţ na Ukrajině. Xenofobie, islamofobie, rasistické skupiny či rétorika jsou v Rusku mnohem, mnohem silnější. Ukrajina je v těchto věcech docela uvolněná. Navíc se Tataři bojí, ţe jak se snaţili vracet na Krym, byli konfrontováni s nechutí místních Rusŧ, kteří to brali jako ohroţení jejich majetku. A Krymští Tataři se obávají, ţe budou muset čelit kriminálnímu státu, protoţe teď Rusové vyzbrojují kriminální skupiny, takzvané titušky, a nebudou mít šanci se bránit. A ţe je Rusové vyţenou a budou muset do druhého exilu. A samozřejmě tam jsou také historické reminiscence, od konce 18. století nemají moc dobrou zkušenost s ruskou nadvládou, mnohokrát je vyháněli, třeba v 19. století během krymské války, za Stalina. To nebylo jenom jednou.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/politolog-referendum-na-krymu-kreml-si-zaridi-90procent_301027.html Plné znění zpráv


Špidla představil tým poradců předsedy vlády 14.3.2014

denikreferendum.cz str. 00 Vratislav Dostál

Domov

Šéf poradcŧ předsedy vlády Bohuslava Sobotky představil poradní sbor, který bude pro premiéra v rámci nového odboru úřadu vlády kromě prŧběţné agendy zpracovávat také dlouhodobé strategické projekty. Šéfporadce předsedy vlády Vladimír Špidla ve čtvrtek představil tým poradcŧ a poradkyň premiéra Bohuslava Sobotky. Poradní sbor bude v rámci nového odboru úřadu vlády kromě prŧběţné agendy zpracovávat také dlouhodobé strategické projekty. Poradní sbor je podpŧrným aparátem předsedy vlády, jehoţ úkolem je poskytnout předsedovi vlády potřebnou odbornou kapacitu pro informované politické rozhodování. Sbor má řádnou strukturu, byl ustaven jako Odbor poradcŧ a poradkyň předsedy vlády. Jeho součástí je celkem šestatřicet expertŧ a expertek, kteří budou hodnotit například věcný obsah legislativních materiálŧ, připravovat podklady pro jednání vlády, vyhodnocovat prosazování programových priorit vlády, připravovat jednotlivá setkání tripartity a ve spolupráci s ministerstvy zpracovávat strategické agendy. Podle premiéra Bohuslava Sobotky se jedná na rozdíl od předchozích poradenských sborŧ o transparentní a koordinovanou, nikoliv o neorganizovanou lobbistickou skupinu. Sbor poradcŧ a poradkyň je sloţen ze zkušených a respektovaných odborníkŧ a odbornic seniorní i střední generace akademikŧ, politikŧ i manaţerŧ. „Sbor usiluje o vyrovnané zastoupení ţen a muţŧ, v současné době se v něm angaţuje pětadvacet procent ţen se závazkem jej dále navyšovat. Poradenský sbor není sloţen pouze ze sociálních demokratŧ a demokratek, zahrnuje také nestraníky, zelené i liberály. Při jeho sestavování byl kladen dŧraz zejména na odbornost,“ uvedl předseda vlády Bohuslav Sobotka Oproti předchozí vládě Petra Nečase budou náklady na mzdy poradcŧ výrazně menší. Zatímco premiér Nečas vynakládal na poradce přes 800 tisíc korun měsíčně, předseda vlády Bohuslav Sobotka počítá s částkou 480 tisíc korun. Řada poradcŧ bude svoji práci vykonávat jako čestnou funkci bez nároku na mzdu. Vedení odboru poradcŧ a poradkyň předsedy vlády Vladimír Špidla Bývalý předseda vlády a ministr práce a sociálních věcí. V letech 2004 aţ 2010 evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příleţitosti. Pŧsobil také jako stínový ministr. Anna Kárníková Zástupkyně ředitele odboru poradcŧ a poradkyň a vedoucí oddělení pro strategické vládnutí. Analytička, projektová koordinátorka. Pŧsobila v praţském zastoupení nadace Friedrich-Ebert-Stiftung, pracuje také jako místopředsedkyně komise ČSSD pro lidská práva a rovné příleţitosti. Poradci pro oblast prŧmyslu, financí, dopravy a obchodu Martin Fassmann Vedoucí makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazŧ. Pŧsobil jako poradce ministrŧ a předsedŧ vlády. Jaroslav Šulc Ekonomický expert Českomoravské konfederace odborových svazŧ, poradce předsedy Senátu PČR. Pŧsobil také v soukromém sektoru jako ekonomický publicista a ředitel penzijního fondu. Pavel Mertlík Bývalý ministr financí a místopředseda vlády. Pracoval také jako hlavní ekonom Raiffeisen Bank, v současnosti pŧsobí jako rektor Bankovního institutu. Zaměřuje se na makroekonomická témata. Petr Šlegr Expert na ţelezniční dopravu. Pŧsobil jako náměstek ministra dopravy, náměstek ředitele Správy ţelezniční dopravní cesty a poradce generálního ředitele Výzkumného ústavu ţelezničního. Zakladatel Centra pro efektivní dopravu. Plné znění zpráv


Tomáš Pavelka Pedagog na katedře mikroekonomie Fakulty podnikohospodářská VŠE v Praze. Poradci a poradkyně pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příleţitostí Stanislav Štech Vysokoškolský pedagog, profesor pedagogické psychologie, expert na vzdělávání. Prorektor Univerzity Karlovy v Praze, člen Řídícího výboru programu OECD Institutional Management in Higher Education. Martin Potŧček Vysokoškolský pedagog, profesor v oboru veřejná a sociální politika. Vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj a poradce ministrŧ práce a sociálních věcí a předsedy vlády ČR. Jiří Witzany Vedoucí katedry Konstrukce pozemních staveb ČVUT, bývalý rektor ČVUT a děkan Fakulty stavební. Pŧsobil také jako místopředseda České konference rektorŧ a jako poradce ministryně školství, mládeţe a tělovýchovy. Ivan Ohlídal Fyzik, vysokoškolský pedagog, profesor Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, expert na vysoké školství. Pŧsobil také jako poslanec Parlamentu ČR a místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládeţ, tělovýchovu a kulturu a jako zastupitel Jihomoravského kraje. Jan Ţaloudík Senátor – obvod Brno-město, chirurg, profesor Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Pŧsobil také jako děkan a proděkan LF MU a ředitel Masarykova onkologického centra v Brně. Václav Hořejší Ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, člen Vědecké rady AV ČR a dalších akademických a univerzitních institucí. Autor řady vědeckých publikací, profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě UK. Ivana Kohnová Expertka na zdravotnictví, vysokoškolská pedagoţka Palackého univerzity, primářka úseku mikrobiologie, Nemocnice Prostějov. Pŧsobila také jako vedoucí odboru zdravotnictví Středočeského kraje. Radka Dudová Socioloţka, vědecká pracovnice oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu AV ČR, expertka na sociální politiku, sociologii rodiny a rodičovství. Barbara Havelková Právnička, vysokoškolská pedagoţka, docentka na Oxfordské univerzitě. Expertka na právo a gender. Spolupracuje se státní správou a neziskovými organizacemi. Eva Syková Vědkyně, vysokoškolská pedagoţka 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Profesorka fyziologie, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. V roce 2012 zvolena do Senátu PČR. Miroslav Jašurek Koordinující poradce, expert na vysoké školství. Politolog, vysokoškolský pedagog, analytik. Pŧsobil jako místopředseda Rady vysokých škol a člen hodnotících komisí Evropské asociace univerzit. Poradci pro oblast ţivotního prostředí, energetiky, místního rozvoje a zemědělství Pavel Veselý Expert na zemědělství, tajemník zemědělské komise ČSSD. Pŧsobil jako poradce ministrŧ zemědělství, poslancŧ, senátorŧ a hejtmanŧ. Pracoval také jako šéfredaktor odborných periodik v oblast zemědělství a potravinářství. Tomáš Novotný Plné znění zpráv


Expert na problematiku evropských fondŧ, náměstek ministra prŧmyslu a obchodu. Pŧsobil jako náměstek ministra ţivotního prostředí, na Státním fondu ţivotního prostředí a jako ředitel úřadu Regionální rady regionu soudrţnosti Střední Čechy. Petr Petrţílek Právník, advokát, vysokoškolský pedagog expert na právo v oblasti ţivotního prostředí. Pŧsobil jako náměstek ministra ţivotního prostředí, ředitel poradcŧ předsedy vlády a vedoucí politicko-analytické sekce ČSSD. Karel Machovec Expert na zemědělství a ekonomiku, bývalý poslanec a místopředseda Agrární komory České republiky. Pŧsobí na ministerstvu zemědělství, je členem zemědělské komise ČSSD. Jan Hajda Senátor za obvod Břeclav, předseda senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, expert na zemědělství. Čestný poradce předsedy vlády. Pŧsobil jako předseda zemědělského druţstva a okresní agrární komory. Radko Martínek Senátor, bývalý poslanec, hejtman Pardubického kraje a ministr pro místní rozvoj. Expert na veřejnou správu a regionální rozvoj. Čestný poradce předsedy vlády. Martin Kloz Koordinující poradce, expert ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a ţivotní prostředí. Pŧsobil na ministerstvu ţivotního prostředí, úřadu vlády a v Českém geologickém úřadě. Poradci a poradkyně pro oblast zahraniční politiky, obrany, kultury, občanské společnosti Jaromír Novotný Expert na bezpečnostní a zahraniční politiku, pŧsobil také jako 1. náměstek ministra obrany, velvyslanec v Indii a v Japonsku a také v Kanceláři prezidenta republiky. Miloslav Had Člen komise pro evropské záleţitosti ČSSD, expert na zahraniční politiku a evropskou integraci. Pŧsobil na ministerstvu zahraničních věcí a v řadě mezinárodních projektŧ. Je autorem mnoţství publikací o zahraniční politice. Blanka Mouralová Expertka na zahraniční politiku a na kulturu, ředitelka společnosti Collegium Bohemicum, bývalá ředitelka Českého centra v Berlíně. Pŧsobila také jako poradkyně senátora, publicistka a vysokoškolská pedagoţka. Bedřich Kopecký Bývalý velvyslanec v Polsku, dlouholetý pracovník Ministerstva zahraničních věcí a diplomat. Jan Šícha Expert na zahraniční politiku, diplomat, publicista. Pŧsobil jako zakládající ředitel Českého centra v Mnichově, pracoval také na ministerstvu zahraničních věcí. Kurátor ve společnosti Collegium Bohemicum. Poradci a poradkyně pro oblast spravedlnosti, vnitra, lidských práv a pro Legislativní radu vlády Martin Šíp Právník se specializací na právo insolvenční a exekuční, k tomu právo občanské a obchodní, člen ústřední právní komise ČSSD. Pavel Jiřička Právník se specializací na právo občanské a obchodní, člen ústřední právní komise ČSSD. Jan Strouhal Právník se specializací na právo trestní a správní, navíc na právní předpisy registrace a regulace léčiv. Člen ústřední právní komise ČSSD. Radka Pavlišová Plné znění zpráv


Vedoucí právní poradny Transparency International, expertka na problematiku korupce. Pracovala v advokacii a soudnictví, pŧsobí také jako vysokoškolská pedagoţka na Univerzitě Hradec Králové. Jan Kudrna Koordinující poradce, expert na ústavní a evropské právo. Pŧsobí na katedře ústavního práva PF UK a na Metropolitní univerzitě. Spolupracoval také s ústavním soudem Polské republiky. Politický poradce předsedy vlády Oto Novotný Jako politický poradce premiéra sleduje dodrţování společných závazkŧ koalice ve vládní agendě a prŧběţně vyhodnocuje činnost premiéra a vlády na základě mediálních a sociologických analýz. Dříve pracoval jako hlavní analytik ČSSD a koordinátor tvorby programových dokumentŧ strany.

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/17622-spidla-predstavil-tym-poradcu-predsedy-vlady

Dvojí lekce z krymské krize 14.3.2014

dialog.ihned.cz str. 00 Jan Kofroň

dialog.ihned.cz

Mezinárodní politika není debatním krouţkem pacifistŧ hledajících mír, spravedlnost a blahobyt pro všechny na zemi. Naopak, je to tvrdá a místy aţ brutální hra státŧ, odehrávající se v anarchickém prostředí bez přítomnosti nějaké státŧm nadřazené autority, a tedy i bez vymahatelných pravidel. Konečným arbitrem tak zŧstává faktická síla a vŧle státŧ prosadit své zájmy tváří v tvář druhým. Krymská krize vstupuje do své druhé, spíše vleklé fáze. Právě probíhající vojenské cvičení ruských jednotek u hranic Ukrajiny navíc jasně ukazuje, ţe napětí z rusko-ukrajinských vztahŧ jen tak nezmizí. Následující týdny přinesou řadu článkŧ a komentářŧ diskutujících příčiny, morální a právní rozměr krize a moţná řešení. Tyto diskuse spojuje výlučné zaměření na současnou krizi s jejím relativně úzkým prostorovým a časovým ohraničením. Klíčová otázka však zní, co nám krymská krize říká o mezinárodní politice, významu bezpečnostních garancí, a především co odpovědi na tyto otázky znamenají pro Českou republiku. Krymská krize nakonec mŧţe být velmi uţitečnou lekcí a je jen na nás, zda se z ní dokáţeme poučit. Lekce první: válka a vojenská moc Mnoho komentářŧ se v uplynulých dnech soustředilo na zdŧrazňování morálního či právního aspektu věci. Je to trochu paradox, protoţe právě krymská krize nám jasně ukazuje, ţe vojenská síla a hrozba jejího pouţití stále zŧstávají, kdyţ dojde na lámání chleba, a jsou tím, co v mezinárodní politice přebíjí právní, morální a mnohdy i ekonomické argumenty. Je to tvrdá lekce, které se řada Evropanŧ - jak politikŧ, tak akademikŧ - bude vzpírat. V uplynulých dvou dekádách se stalo společenským bontonem, mnohdy i v rámci akademické obce, provolávat, ţe válka je v Evropě nemoţná a ţe vojenská síla jiţ není myslitelným nástrojem zahraniční politiky. Zřejmě se podařilo přesvědčit leckoho v EU, jenţe Putina a jeho Rusko toto klišé zjevně nepřesvědčilo. Mezinárodní politika není debatním krouţkem pacifistŧ hledajících mír, spravedlnost a blahobyt pro všechny na zemi. Naopak, je to tvrdá a místy aţ brutální hra státŧ odehrávající se v anarchickém prostředí bez přítomnosti nějaké státŧm nadřazené autority, a tedy i bez vymahatelných pravidel. Konečným arbitrem tak zŧstává faktická síla a vŧle státŧ prosadit své zájmy tváří v tvář druhým. Obvykle není třeba v této hře sahat k přímému pouţití síly, jenţe to neznamená, ţe k němu nemŧţe dojít. Lekce je tedy jasná. To, ţe ţijeme v Evropě 21. století, není zárukou, ţe se nestaneme v lepším případě svědky, v horším přímo aktéry války či vydírání za pomoci vojenské síly. Lekce druhá: garance a spojenci Ukrajina se v roce 1994 zřekla jaderných zbraní a dostala za to záruky bezpečnosti a územní celistvosti od velmocí. S výjimkou Johna Mearsheimera jen málo odborníkŧ tehdy kritizovalo zvolenou strategii. Neřešme nyní, zda Ukrajina reálně mohla převzít a spravovat exsovětský jaderný arzenál a zda by jaderné zbraně Plné znění zpráv


zabránily Rusku v jeho současných krocích. Klíčové je, ţe garance velmocí nezajistily územní celistvost Ukrajiny. Jako rozhodující se ukázalo, ţe zatímco Rusko je dnes relativně silné, Ukrajina je mimořádně slabá, USA jsou daleko a Británie s Francií jsou mocnostmi stěţí druhé kategorie. Proto Rusko mohlo garanci fakticky porušit. Změní-li se poměry sil zúčastněných stran, je třeba počítat s tím, ţe dříve vzájemně výhodné dohody začnou jednu ze stran omezovat a ta je přestane respektovat. V anarchickém prostředí státŧ, kde chybí centrální autorita, je to vţdy moţný scénář. Byť se lze oprávněně domnívat, ţe členství v NATO poskytuje silnější záruky, neţ které měla Ukrajina, je třeba tyto záruky nepřeceňovat. Přinejlepším platí, ţe tyto záruky stojí a padají s reálnou fyzickou silou, která mŧţe být pouţita pro jejich naplnění. Ztratí-li NATO vojenské schopnosti či vŧli jich vyuţít, potom se na něj nemŧţeme spoléhat. I druhá lekce je tedy jasná. Ţádná garance není na věčné časy a ani ti nejoddanější spojenci nepomohou více, neţ kolik jim umoţňuje jejich reálná síla. Implikace pro ČR Klíčovou otázkou zŧstává, co krymská krize znamená pro naši zahraniční a obrannou politiku. V první řadě je třeba kritizovat tezi o nemoţnosti vzniku váţného bezpečnostního napětí v regionu. Případná změna rozloţení moci v Evropě ve prospěch jednoho či dvou klíčových státŧ mŧţe těmto dát do rukou sílu k uskutečnění dnes nepředvídatelných ambicí. Je přitom pravděpodobné, ţe se tyto ambice, ţivené nově nabytou silou, dříve či později střetnou s našimi zájmy. Za druhé, musíme pečlivě uváţit dŧsledky případného odchodu USA z Evropy. Bude po tomto odchodu NATO vŧbec reálně existovat? A co čekat od Německa zbaveného moţnosti spoléhat se na americkou konvenční i jadernou podporu v případě krize? Výše uvedené otázky volají po otevření širší veřejné diskuse na téma naší bezpečnostní politiky, která v posledních letech chyběla. Je příznačné, ţe první náznaky diskuse na téma posílení naší bezpečnosti ve světle současných událostí se upínají k posílení NATO či vytvoření evropské armády, zatímco otázka schopností, struktury a zdrojového rámce AČR zŧstala v pozadí. Jenţe obě zvaţované alternativy závisí na schopnostech, vŧli a zájmech členských státŧ, ČR nevyjímaje. V návaznosti zvaţme, do jaké míry přispívají zahraniční mise, a zejména pak výrazná orientace naší armády na tyto mise, našim bezpečnostním zájmŧm. Dovolím si tvrdit, ţe zahraniční mise mají pro nás význam jen tehdy, pokud je lze směnit např. za prodlouţení americké přítomnosti v Evropě či za jiný typ protisluţby, která posílí naši bezpečnost. Přitom naše hlavní bezpečnostní zájmy, a především moţné hrozby leţí v našem nejbliţším okolí, nikoli na savanách Afriky či pod afghánskými štíty. Právě krymská krize by nás měla o tomto jasně poučit. Naše armáda se jistě mŧţe účastnit zahraničních misí, ale v první řadě musí brát zřetel na obranu našeho teritoria. Odmítání této premisy nás mŧţe přivést k znovuobjevení Thukydidovy maximy, ţe "Silní činí, co mohou, slabí trpí, co musí"... Hádejte, kým bychom byli my. Autor je odborný asistent Institutu politologických studií FSV UK

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61850530-dvoji-lekce-z-krymske-krize

Jen tak dál, páni předsedové! 14.3.2014

Hospodářské noviny str. 12 Tomáš Weiss

Názory

Středeční debata předsedŧ stran zastoupených v Poslanecké sněmovně při příleţitosti 15 let od vstupu ČR do Severoatlantické aliance ukázala, v jak neutěšeném stavu česká politická debata o zahraniční a bezpečnostní politice je. To, ţe všech sedm předsedŧ sedělo za jedním stolem, mluvilo o výdajích na obranu, a dokonce s výjimkou KSČM podepsalo deklaraci, v níţ se zavázali k další diskusi, je v českém prostředí obrovský úspěch organizátorŧ konference, sdruţení Jagello a ministerstva obrany. Je to ale zároveň zoufale málo. NATO – fórum zahraniční politiky Většina středeční diskuse se věnovala otázce, jestli má Česká republika plnit, k čemu se zavázala v rámci NATO, a investovat do obrany alespoň dvě procenta hrubého domácího produktu. V současnosti se ČR pohybuje těsně nad úrovní jednoho procenta a podle odborníkŧ na hraně zachování základních vojenských schopností. Je proto dobře, ţe se tomuto tématu politici věnují a ţe se většina z nich přihlásila ke zvýšení výdajŧ na obranu. Plnění minulých závazkŧ je ale jen jeden z dŧvodŧ, proč do zahraniční a Plné znění zpráv


bezpečnostní politiky investovat. Daleko dŧleţitější je, ţe tyto výdaje zvyšují schopnost ČR prosazovat své zahraničněpolitické a bezpečnostní zájmy. Členství v NATO a v Evropské unii nám nenabízí pouze bezpečnostní záruky, jakkoli dŧleţité mohou být. Především jsou obě organizace fórem, v němţ a skrze nějţ členské státy mohou provádět svoji zahraniční politiku. Co si myslí Česká republika, bude ze slušnosti zajímat naše bezprostřední sousedy, ale zbytek světa nejspíš ne. Pokud se nám ale podaří naše názory a priority prosadit jako názory a priority alianční nebo unijní, najednou budou zajímat všechny, včetně velmocí. Obě organizace rozhodují o zahraniční a bezpečnostní politice jednomyslně, shodou všech osmadvaceti členských státŧ. Je tak relativně jednoduché zablokovat rozhodnutí, které se nám nelíbí, ale podstatně těţší prosadit něco, co chceme. Návrhy obvykle vznikají v menších neformálních skupinkách a teprve poté jsou předloţeny všem ostatním k diskusi a ke schválení. Malé a středně velké státy se o místo v takové skupince musejí přihlásit – být aktivní a ochotné do společné politiky něco investovat. Proto je tak dŧleţitá česká účast v evropské vojenské operaci v Mali. Dělá z nás stát, který o společné bezpečnosti nejen mluví, ale také se na ní podílí. Při debatách o dalším vývoji evropské bezpečnostní politiky je potom našim názorŧm věnována větší pozornost, jsme zváni k neformálním jednáním a mŧţeme mnohem lépe prosazovat své zájmy. V alianci je situace úplně stejná. Jak moc budeme schopni nasměrovat novou strategickou koncepci NATO směrem, kterým chceme, kdyţ jsme slovy bývalého náčelníka generálního štábu téměř černým pasaţérem? Ten většinou nerozhoduje o tom, kam se pojede. Sedí, mlčí a doufá, ţe si ho nikdo nevšimne. Plnit závazky Zřízení expertní skupiny napříč politickými stranami, která by vypracovala plán zajištění obrany ČR a stabilizovala resortní rozpočet, k čemuţ se předsedové ve středu zavázali, je krok dobrým směrem. Pokud se shodu podaří najít, mohlo by to posílit naše postavení v obou organizacích, na kterých závisí naše bezpečnost a skrze které mŧţeme provádět účinnou zahraniční politiku. Nabízí se ale otázka, jakou zahraniční politiku budeme v takovém případě v NATO a EU prosazovat. Českým politickým stranám trvalo roky, neţ si připustily tak samozřejmou věc, jako ţe bychom měli plnit své závazky. Moţná by bylo načase si přiznat, ţe potřebujeme podobnou nadstranickou shodu i v tom, co jsou vlastně české zahraničněpolitické a bezpečnostní zájmy, které skrze EU a NATO chceme prosazovat. Páni předsedové, ve středu vám to za jedním stolem docela slušelo. Nechtěli byste v dialogu pokračovat? *** Co si myslí Česká republika, bude ze slušnosti zajímat naše bezprostřední sousedy, ale zbytek světa nejspíš ne. Pokud se nám ale podaří naše názory a priority prosadit jako názory a priority NATO nebo EU, najednou budou zajímat všechny, včetně velmocí. Foto popis| O autorovi| Tomáš Weiss, Autor je vedoucím katedry západoevropských studií na FSV UK


Hospodářské noviny Jan Kofroň

str. 13

Názory

Krymská krize vstupuje do své druhé, spíše vleklé fáze. Právě probíhající vojenské cvičení ruských jednotek u hranic Ukrajiny navíc jasně ukazuje, ţe napětí z rusko-ukrajinských vztahŧ jen tak nezmizí. Následující týdny přinesou řadu článkŧ a komentářŧ diskutujících příčiny, morální a právní rozměr krize a moţná řešení. Tyto diskuse spojuje výlučné zaměření na současnou krizi s jejím relativně úzkým prostorovým a časovým ohraničením. Klíčová otázka však zní, co nám krymská krize říká o mezinárodní politice, významu bezpečnostních garancí, a především co odpovědi na tyto otázky znamenají pro Českou republiku. Krymská krize nakonec mŧţe být velmi uţitečnou lekcí a je jen na nás, zda se z ní dokáţeme poučit. Lekce první: válka a vojenská moc Mnoho komentářŧ se v uplynulých dnech soustředilo na zdŧrazňování morálního či právního aspektu věci. Je to trochu paradox, protoţe právě krymská krize nám jasně ukazuje, ţe vojenská síla a hrozba jejího pouţití stále zŧstávají, kdyţ dojde na lámání chleba, a jsou tím, co v mezinárodní politice přebíjí právní, morální a mnohdy i ekonomické argumenty. Je to tvrdá lekce, které se řada Evropanŧ – jak politikŧ, tak akademikŧ – bude vzpírat. V uplynulých dvou dekádách se stalo společenským bontonem, mnohdy i v rámci akademické obce, provolávat, ţe válka je v Evropě nemoţná a ţe vojenská síla jiţ není myslitelným nástrojem zahraniční politiky. Zřejmě se podařilo přesvědčit leckoho v EU, jenţe Putina a jeho Rusko toto klišé zjevně nepřesvědčilo. Plné znění zpráv


Mezinárodní politika není debatním krouţkem pacifistŧ hledajících mír, spravedlnost a blahobyt pro všechny na zemi. Naopak, je to tvrdá a místy aţ brutální hra státŧ odehrávající se v anarchickém prostředí bez přítomnosti nějaké státŧm nadřazené autority, a tedy i bez vymahatelných pravidel. Konečným arbitrem tak zŧstává faktická síla a vŧle státŧ prosadit své zájmy tváří v tvář druhým. Obvykle není třeba v této hře sahat k přímému pouţití síly, jenţe to neznamená, ţe k němu nemŧţe dojít. Lekce je tedy jasná. To, ţe ţijeme v Evropě 21. století, není zárukou, ţe se nestaneme v lepším případě svědky, v horším přímo aktéry války či vydírání za pomoci vojenské síly. Lekce druhá: garance a spojenci Ukrajina se v roce 1994 zřekla jaderných zbraní a dostala za to záruky bezpečnosti a územní celistvosti od velmocí. S výjimkou Johna Mearsheimera jen málo odborníkŧ tehdy kritizovalo zvolenou strategii. Neřešme nyní, zda Ukrajina reálně mohla převzít a spravovat exsovětský jaderný arzenál a zda by jaderné zbraně zabránily Rusku v jeho současných krocích. Klíčové je, ţe garance velmocí nezajistily územní celistvost Ukrajiny. Jako rozhodující se ukázalo, ţe zatímco Rusko je dnes relativně silné, Ukrajina je mimořádně slabá, USA jsou daleko a Británie s Francií jsou mocnostmi stěţí druhé kategorie. Proto Rusko mohlo garanci fakticky porušit. Změní-li se poměry sil zúčastněných stran, je třeba počítat s tím, ţe dříve vzájemně výhodné dohody začnou jednu ze stran omezovat a ta je přestane respektovat. V anarchickém prostředí státŧ, kde chybí centrální autorita, je to vţdy moţný scénář. Byť se lze oprávněně domnívat, ţe členství v NATO poskytuje silnější záruky, neţ které měla Ukrajina, je třeba tyto záruky nepřeceňovat. Přinejlepším platí, ţe tyto záruky stojí a padají s reálnou fyzickou silou, která mŧţe být pouţita pro jejich naplnění. Ztratí-li NATO vojenské schopnosti či vŧli jich vyuţít, potom se na něj nemŧţeme spoléhat. I druhá lekce je tedy jasná. Ţádná garance není na věčné časy a ani ti nejoddanější spojenci nepomohou více, neţ kolik jim umoţňuje jejich reálná síla. Implikace pro ČR Klíčovou otázkou zŧstává, co krymská krize znamená pro naši zahraniční a obrannou politiku. V první řadě je třeba kritizovat tezi o nemoţnosti vzniku váţného bezpečnostního napětí v regionu. Případná změna rozloţení moci v Evropě ve prospěch jednoho či dvou klíčových státŧ mŧţe těmto dát do rukou sílu k uskutečnění dnes nepředvídatelných ambicí. Je přitom pravděpodobné, ţe se tyto ambice, ţivené nově nabytou silou, dříve či později střetnou s našimi zájmy. Za druhé, musíme pečlivě uváţit dŧsledky případného odchodu USA z Evropy. Bude po tomto odchodu NATO vŧbec reálně existovat? A co čekat od Německa zbaveného moţnosti spoléhat se na americkou konvenční i jadernou podporu v případě krize? Výše uvedené otázky volají po otevření širší veřejné diskuse na téma naší bezpečnostní politiky, která v posledních letech chyběla. Je příznačné, ţe první náznaky diskuse na téma posílení naší bezpečnosti ve světle současných událostí se upínají k posílení NATO či vytvoření evropské armády, zatímco otázka schopností, struktury a zdrojového rámce AČR zŧstala v pozadí. Jenţe obě zvaţované alternativy závisí na schopnostech, vŧli a zájmech členských státŧ, ČR nevyjímaje. V návaznosti zvaţme, do jaké míry přispívají zahraniční mise, a zejména pak výrazná orientace naší armády na tyto mise našim bezpečnostním zájmŧm. Dovolím si tvrdit, ţe zahraniční mise mají pro nás význam jen tehdy, pokud je lze směnit např. za prodlouţení americké přítomnosti v Evropě či za jiný typ protisluţby, která posílí naši bezpečnost. Přitom naše hlavní bezpečnostní zájmy, a především moţné hrozby leţí v našem nejbliţším okolí, nikoli na savanách Afriky či pod afghánskými štíty. Právě krymská krize by nás měla o tomto jasně poučit. Naše armáda se jistě mŧţe účastnit zahraničních misí, ale v první řadě musí brát zřetel na obranu našeho teritoria. Odmítání této premisy nás mŧţe přivést k znovuobjevení Thukydidovy maximy, ţe „Silní činí, co mohou, slabí trpí, co musí“… Hádejte, kým bychom byli my. *** Mezinárodní politika není debatním krouţkem pacifistŧ hledajících mír, spravedlnost a blahobyt pro všechny na zemi. Foto popis| O autorovi| Jan Kofroň, [email protected] Autor je odborný asistent Institutu politologických studií FSV UK


iHNed.cz str. 00 dialog.ihned.cz Jan Kofroň

Mezinárodní politika není debatním krouţkem pacifistŧ hledajících mír, spravedlnost a blahobyt pro všechny na zemi. Naopak, je to tvrdá a místy aţ brutální hra státŧ, odehrávající se v anarchickém prostředí bez přítomnosti Plné znění zpráv


nějaké státŧm nadřazené autority, a tedy i bez vymahatelných pravidel. Konečným arbitrem tak zŧstává faktická síla a vŧle státŧ prosadit své zájmy tváří v tvář druhým. Krymská krize vstupuje do své druhé, spíše vleklé fáze. Právě probíhající vojenské cvičení ruských jednotek u hranic Ukrajiny navíc jasně ukazuje, ţe napětí z rusko-ukrajinských vztahŧ jen tak nezmizí. Následující týdny přinesou řadu článkŧ a komentářŧ diskutujících příčiny, morální a právní rozměr krize a moţná řešení. Tyto diskuse spojuje výlučné zaměření na současnou krizi s jejím relativně úzkým prostorovým a časovým ohraničením. Klíčová otázka však zní, co nám krymská krize říká o mezinárodní politice, významu bezpečnostních garancí, a především co odpovědi na tyto otázky znamenají pro Českou republiku. Krymská krize nakonec mŧţe být velmi uţitečnou lekcí a je jen na nás, zda se z ní dokáţeme poučit. Lekce první: válka a vojenská moc Mnoho komentářŧ se v uplynulých dnech soustředilo na zdŧrazňování morálního či právního aspektu věci. Je to trochu paradox, protoţe právě krymská krize nám jasně ukazuje, ţe vojenská síla a hrozba jejího pouţití stále zŧstávají, kdyţ dojde na lámání chleba, a jsou tím, co v mezinárodní politice přebíjí právní, morální a mnohdy i ekonomické argumenty. Je to tvrdá lekce, které se řada Evropanŧ - jak politikŧ, tak akademikŧ - bude vzpírat. V uplynulých dvou dekádách se stalo společenským bontonem, mnohdy i v rámci akademické obce, provolávat, ţe válka je v Evropě nemoţná a ţe vojenská síla jiţ není myslitelným nástrojem zahraniční politiky. Zřejmě se podařilo přesvědčit leckoho v EU, jenţe Putina a jeho Rusko toto klišé zjevně nepřesvědčilo. Mezinárodní politika není debatním krouţkem pacifistŧ hledajících mír, spravedlnost a blahobyt pro všechny na zemi. Naopak, je to tvrdá a místy aţ brutální hra státŧ odehrávající se v anarchickém prostředí bez přítomnosti nějaké státŧm nadřazené autority, a tedy i bez vymahatelných pravidel. Konečným arbitrem tak zŧstává faktická síla a vŧle státŧ prosadit své zájmy tváří v tvář druhým. Obvykle není třeba v této hře sahat k přímému pouţití síly, jenţe to neznamená, ţe k němu nemŧţe dojít. Lekce je tedy jasná. To, ţe ţijeme v Evropě 21. století, není zárukou, ţe se nestaneme v lepším případě svědky, v horším přímo aktéry války či vydírání za pomoci vojenské síly. Lekce druhá: garance a spojenci Ukrajina se v roce 1994 zřekla jaderných zbraní a dostala za to záruky bezpečnosti a územní celistvosti od velmocí. S výjimkou Johna Mearsheimera jen málo odborníkŧ tehdy kritizovalo zvolenou strategii. Neřešme nyní, zda Ukrajina reálně mohla převzít a spravovat exsovětský jaderný arzenál a zda by jaderné zbraně zabránily Rusku v jeho současných krocích. Klíčové je, ţe garance velmocí nezajistily územní celistvost Ukrajiny. Jako rozhodující se ukázalo, ţe zatímco Rusko je dnes relativně silné, Ukrajina je mimořádně slabá, USA jsou daleko a Británie s Francií jsou mocnostmi stěţí druhé kategorie. Proto Rusko mohlo garanci fakticky porušit. Změní-li se poměry sil zúčastněných stran, je třeba počítat s tím, ţe dříve vzájemně výhodné dohody začnou jednu ze stran omezovat a ta je přestane respektovat. V anarchickém prostředí státŧ, kde chybí centrální autorita, je to vţdy moţný scénář. Byť se lze oprávněně domnívat, ţe členství v NATO poskytuje silnější záruky, neţ které měla Ukrajina, je třeba tyto záruky nepřeceňovat. Přinejlepším platí, ţe tyto záruky stojí a padají s reálnou fyzickou silou, která mŧţe být pouţita pro jejich naplnění. Ztratí-li NATO vojenské schopnosti či vŧli jich vyuţít, potom se na něj nemŧţeme spoléhat. I druhá lekce je tedy jasná. Ţádná garance není na věčné časy a ani ti nejoddanější spojenci nepomohou více, neţ kolik jim umoţňuje jejich reálná síla. Implikace pro ČR Klíčovou otázkou zŧstává, co krymská krize znamená pro naši zahraniční a obrannou politiku. V první řadě je třeba kritizovat tezi o nemoţnosti vzniku váţného bezpečnostního napětí v regionu. Případná změna rozloţení moci v Evropě ve prospěch jednoho či dvou klíčových státŧ mŧţe těmto dát do rukou sílu k uskutečnění dnes nepředvídatelných ambicí. Je přitom pravděpodobné, ţe se tyto ambice, ţivené nově nabytou silou, dříve či později střetnou s našimi zájmy. Za druhé, musíme pečlivě uváţit dŧsledky případného odchodu USA z Evropy. Bude po tomto odchodu NATO vŧbec reálně existovat? A co čekat od Německa zbaveného moţnosti spoléhat se na americkou konvenční i jadernou podporu v případě krize? Výše uvedené otázky volají po otevření širší veřejné diskuse na téma naší bezpečnostní politiky, která v posledních letech chyběla. Plné znění zpráv


Je příznačné, ţe první náznaky diskuse na téma posílení naší bezpečnosti ve světle současných událostí se upínají k posílení NATO či vytvoření evropské armády, zatímco otázka schopností, struktury a zdrojového rámce AČR zŧstala v pozadí. Jenţe obě zvaţované alternativy závisí na schopnostech, vŧli a zájmech členských státŧ, ČR nevyjímaje. V návaznosti zvaţme, do jaké míry přispívají zahraniční mise, a zejména pak výrazná orientace naší armády na tyto mise, našim bezpečnostním zájmŧm. Dovolím si tvrdit, ţe zahraniční mise mají pro nás význam jen tehdy, pokud je lze směnit např. za prodlouţení americké přítomnosti v Evropě či za jiný typ protisluţby, která posílí naši bezpečnost. Přitom naše hlavní bezpečnostní zájmy, a především moţné hrozby leţí v našem nejbliţším okolí, nikoli na savanách Afriky či pod afghánskými štíty. Právě krymská krize by nás měla o tomto jasně poučit. Naše armáda se jistě mŧţe účastnit zahraničních misí, ale v první řadě musí brát zřetel na obranu našeho teritoria. Odmítání této premisy nás mŧţe přivést k znovuobjevení Thukydidovy maximy, ţe "Silní činí, co mohou, slabí trpí, co musí"... Hádejte, kým bychom byli my. Autor je odborný asistent Institutu politologických studií FSV UK

URL| http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-61850530-dvoji-lekce-z-krymske-krize

Mediální rady - hlavní problém nebo jen špička ledovce? 14.3.2014

louc.cz

str. 00

Mediální rady se v minulých dnech opět dostaly na přední místo hitparády témat českých médií. Lidové noviny své páteční vydání 7. března otevřely titulkem: „Marvanová chce vzít politikŧm televizi.“ Jednání volebního výboru PSP, na němţ ve středu 5. března proběhla uţší selekce kandidátŧ pro devět uprázdněných míst v Radě ČT (6) a Radě ČRo (3), obléhali ve Sněmovně reportéři i občanští aktivisté. Koncem února se na stejné téma diskutovalo v rámci pravidelných Rozprav o českých médiích na FSV UK, k tématu se vyjadřovali politici, komentátoři i blogeři. Jeden reportér, který mne nedávno na dané téma zpovídal, pátral po dŧkazech potvrzující hypotézu, podle níţ hnutí ANO (vţdyť Martin Komárek je šéfem volebního výboru, který má na starosti média) se s podporou sociálních demokratŧ chystá ovládnout Českou televizi tak, aby Andrej Babiš měl pod palcem nejen tisk, ale i televizi. Prý se tak proslýchá v novinářských kruzích. Pokud je to pravda, pak mŧj soukromý rating české novinářské obce opět o nějaký stupeň poklesl. Neboť představa, ţe šest nově zvolených členŧ ovládne patnáctičlenné grémium Rady ČT tak, ţe dosáhne odvolání ředitele (neboť jinou výkonnou pravomoc ta Rada de facto nemá) je naivní, aţ směšná. xxx Na jedné straně chápu, ţe politické nominace a schvalování tzv. mediálních rad dráţdí veřejnost uţ řadu let. Vzpomeňme například na studenty, kteří v rámci iniciativy Inventura demokracie před šesti lety 17. listopadu 2008 uspořádali happening „Dejte nám dárek ke dvacetinám,“ na němţ vyzvali politiky, aby do 20. výročí sametové revoluce zrušili obsazování mediálních rad podle politického klíče. Někdejší čtyři poţadavky (lobbing, mediální rady, imunita, přílepky) se mezitím rozrostly o další témata (zákon o státní sluţbě, financování politických stran, veřejné zakázky), téma mediálních rad v nich však zŧstalo. Výčet komentářŧ brojících proti politizaci Rady České televize, Rady Českého rozhlasu a Rady pro R a TV vysílání by vydal na sáhodlouhý seznam. Obávám se však, ţe tahle kritika sice míří na správný cíl, ale ten cíl není zas tak dŧleţitý a aktuální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vţdyť posledním prŧšvihem, u jehoţ zrodu stála politicky jmenovaná mediální rada, byla známá televizní krize zimy 2000/2001. Od té doby se obě rady, jak televizní, tak ta rozhlasová, drţely zpátky při prosazování nějakých politických směrŧ a dávaly si velký pozor na to, aby do ředitelského místa neposadily někoho, který by ty dva kolosy nějakým zpŧsobem destabilizoval. Jiţ řadu let upozorňuji na to, ţe závislost mediálních rad na stranické politice nespočívá ani tolik ve zpŧsobu jejich jmenování, jako ve zpŧsobu jejich odvolávání. Paragraf, který umoţňuje při dosaţení většiny ve Plné znění zpráv


Sněmovně odvolat i tu nejschopnější radu opakovaným neschválením výroční zprávy §6/3, je dostatečně silným Damoklovým mečem, jenţ visí nad kaţdým poměrně slušně honorovaným členem rady, který není dostatečně vnímavý k signálŧm vysílaným z politické scény. Jiţ řadu let upozorňuji na to, ţe by se měly vyjasnit určité kvalifikační předpoklady pro členství v radě nad rámec současného znění zákona. Mají to být laici nebo lidé, kteří mají s fungováním médií nějaké zkušenosti? Helena Fibingerová nebo profesor Jirák, nebo ještě lépe novinář Jiří Závozda? Odpověď na tuto otázku bohuţel znesnadňuje současný statut Rady ČT i Rady ČRo, neboť tyto rady jsou v zásadě koncipovány jako rady dozorčí (orgán, jímţ se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti...), otevřené právě laikŧm zastupujícím „regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.“ Potíţ však vzniká tehdy, kdyţ se toto grémium má vyjadřovat k odborným otázkám (rozpočet, budování studií, plány technického, ekonomického, ale i programového rozvoje), nebo kdyţ někteří její členové ve snaze „napravovat nedostatky“ při neznalosti provozu a fungování organizace nejsou schopni dohlédnout dŧsledky svých činŧ. Tak se stalo, ţe byl jmenován neúspěšný ředitel Puchalský, tak začala známá televizní krize. Také proto jiţ řadu let upozorňuji na německý model řízení a kontroly veřejnoprávních stanic, na němţ se podílejí tři subjekty: Rundfunkrat (Vysílací rada), Verwaltungsrat (Správní rada) a Intendant (ředitel). Tento systém totiţ nabízí řešení dilematu uvedeného v předchozím odstavci. Do Rundfunkrat se ze zákona jmenují zástupci veřejnosti, konkrétně relevantních společenských skupin, tedy laici, kteří za svoji práci pobírají maximálně 30 procent prŧměrné mzdy veřejného činitele. Verwaltungsrat je sloţena z lidí se zkušenostmi s médii a řízením podnikŧ. Tuto správní radu tvoří většinově lidé, které sem najmenuje Rundfunkrat, a které menšinově doplňují nominace odborářŧ, parlamentu a vlády. Výhodou takového uspořádání je rovnováha pravomocí a odpovědností mezi laiky a profesionály, a nadto lepší kontrola výkonné pravomoci ředitele. O detailech německém modelu vznikla studie zpracovaná jiţ před třemi lety pro Ministerstvo kultury. Rád bych věděl, zda si ji od té doby někdo kompetentní přečetl. xxx Obávám se, ţe kampaně, které "odpolitizování" mediálních rad povaţují za všelék na kvalitu veřejnoprávních médií a na kultivaci politiky, zapomínají na to, ţe hlavní příčinou současného stavu je neuspokojivý stav české mediální legislativy. O kočkopsech se jménem Rada ČT, Rada ČRo, Rada ČTK jsem se jiţ zmínil. Jsou to dozorčí nebo správní rady? Radní, kteří jakoby si chtěli zaslouţit svou odměnu (člen 80 %, místopředseda 103 % a předseda Rady 127 % prŧměrného měsíčního platu organizace), se snaţí posunovat činnost kontrolního, v podstatě dozorčího orgánu směrem k orgánu řídícímu, tedy směrem ke správní radě, aniţ k tomu mají patřičnou pravomoc či kvalifikaci. Takový přístup pak mŧţe vést ke dvěma krajním situacím. Buď se generální ředitel dostane s Radou do konfliktu, zvláště kdyţ se mu Rada snaţí plést do práce amatérskými radami a kutilskými zásahy. Nebo se ředitel začne bránit tím, ţe začne zahlcovat Radu odbornými rozbory, pod jejichţ sukýnky radní nedohlédnou. Ti se však tváří, ţe všemu rozumějí, a pokud se nevzedmou nějaké vlny nespokojenosti s činností veřejnoprávních médií, pak takové souţití vytrvá po celé funkční období generálního ředitele. To v lepším případě, protoţe je tu ještě jedna horší moţnost: to kdyţ taková vlna nespokojenosti přijde nikoli od veřejnosti, ale z politické sféry, na jejíţ signály mŧţe být rada citlivá. Radní pak ředitele odvolají, aniţ vlastně vědí proč, protoţe jsou si dobře vědomi, komu vděčí za svou funkci. Jestliţe si dovolí signály ze Sněmovní ulice ignorovat, pak čelí hrozbě hromadného odvolání dvojím většinovým usnesením Sněmovny, jak uţ se to dvakrát v historii stalo. Neujasněnost postavení rady je jen jedním příkladem nedokonalé legislativy týkající se vysílání, jejíţ objem co do mnoţství textu se za posledních dvacet let zečtyřnásobil, částečně díky doslovnému opisování bruselských směrnic. Nicméně ty nejvíce problémové věci, mezi něţ patří odvolávání mediálních rad jako celku, do zákonŧ obvykle dodávali poslanci. Jako jeden z dalších příkladŧ se dá uvést poţadavek paragrafu §32(2) vysílacího zákona, který ukládá České televizi "opatřit alespoň 70 % vysílaných pořadŧ skrytými nebo otevřenými titulky (...) a dále je povinen zpřístupnit alespoň 10 % vysílaných pořadŧ pro osoby se zrakovým postiţením." Kdyţ se po televizní krizi novelizoval zákon o ČT, poslanci o své vlastní vŧli změnili ministerský návrh vycházející vstříc sluchově postiţeným občanŧm a zvyšující podíl titulkovaných pořadŧ na padesát procent. Voluntaristicky se rozhodli podíl zvýšit na 70 procent, aniţ zkoumali, zda je tento poţadavek reálný a financovatelný. Poté, co se České televizi podařilo po několika letech přiblíţit se přikázaným hodnotám, v okamţiku, kdy vznikly další dva programy (ČT24, ČT4 Sport), se sedmdesát procent vysílaných pořadŧ se skrytými titulky stává chimérou, kterou nelze naplnit také kvŧli tomu, ţe zákon mluví o všech pořadech, které uţ blíţe nespecifikuje. Plné znění zpráv


Něco podobného se stalo s tzv. audiopopisem pořadŧ pro neslyšící (divák se k němu dostane po zapojení funkce AD - audio description). Tady jsou na vině i právníci, kteří vytáhli ze svého legislativního klobouku úkol deseti procent pořadŧ - opět blíţe kvantitativně a druhově nespecifikovaných, k jehoţ splnění se BBC propracovávala deset let, ale u nás měl platit hned v následujícím roce po přijetí zákona. Kdyţ jsem se dotazoval na pŧvod tohoto nesmyslu, dostal jsem odpověď: směrnice EU to ţádá. Stačí však nahlédnout do textu směrnice, aby člověk zjistil, ţe je zde pouze obecný apel, ţádná procenta ani ţádné termíny. Kdyţ jsem namítal, ţe takto v zákonu formulovaný poţadavek je nereálný, dostal jsem odpověď: ale vţdyť nikdo neprotestoval. Ale i kdyby Česká televize protestovala, asi by jí to stejně nebylo nic platné, podobně jako u dalšího poslaneckého DIY (Do It Yourself) ve věci vysílání regionálních studíí. Také tady po televizní krizi ve svatém nadšení poslanci České televizi do zákona nadiktovali: "§12(4) Podíl vysílání televizních studií na celostátních vysílacích okruzích musí činit minimálně 20 % celkového vysílacího času České televize v měsíčním úhrnu," aniţ si spočítali, zda to je moţné. Výsledkem jsou statistické veletoče, kterými se Česká televize snaţí dokázat, ţe je zákonŧ poslušná a dbalá (viz přílohy výroční zprávy ČT 2011 [9MB] na stránkách 100-102). Se zavedením nových programŧ ČT24 a ČT4 Sport se zkrátka ty kvóty plnit nedají. Zatímco v Německu a Francii zrušili rozhlasový a televizní poplatek z přijímače a nahradili ho příspěvkem na vysílání veřejné sluţby (SRN) a na audiovizi (Francie), zatímco dokonce i v konzervativní Británii uvaţují o odstranění zastaralé konstrukce poplatku, u nás budoucnost financování ČT a ČRo nikoho nezajímá. Jak dlouho se asi podaří udrţet platbu za "zařízení technicky zpŧsobilá k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového i televizního vysílání" (zákon 348/2005), tedy i za počítače, kdyţ mobilní telefony naštěstí zákon z této kategorie vyřadil? Nebylo by na čase zamyslet se nad jinou konstrukcí této solidární daně? xxx Ano, zpŧsob obsazování mediálních rad je dŧleţitý, ale ţe by s ním stálo a padalo vysílání veřejné sluţby, o tom dosti pochybuji. Kdyby se však v této věci mělo něco měnit - a ty změny by byly ţádoucí, - pak by ovšem bylo dobré začít od podlahy. Například stanovením, zda mediální rady mají být jen kontrolním nebo i výkonným orgánem. Kdyby k tomu pak přistoupilo vyškrtání třetiny pochybných paragrafŧ (například sankce za nedodrţení objektivity) a odstranění dalších produktŧ poslaneckého kutilství, moţná by se médiím - a nejen těm veřejnoprávním - lépe dýchalo. URL| http://www.louc.cz/14/2660314.html

Hašek nejoblíbenější hejtman? Přijde na to 14.3.2014

Mladá fronta DNES str. 01 Brno a jiţní Morava Zuzana Taušová

Navzdory lhaní o povolební schŧzce v Lánech je Michal Hašek (ČSSD) stále druhým nejdŧvěryhodnějším hejtmanem. MF DNES proto zjišťovala, čím to je. Jihomoravský hejtman Michal Hašek přišel po volbách o svŧj vliv v sociální demokracii kvŧli lhaní o takzvané lánské schŧzce. Přesto mu podle výzkumŧ firmy Sanep stále věří více neţ polovina obyvatel kraje. Hašek podle agentury stále zŧstává druhým nejoblíbenějším hejtmanem. MF DNES se proto pokusila zjistit, kde se tato obliba bere. Při pátrání po názoru voličŧ je přitom patrné, ţe Haška chválí především jedna agentura. Právě zmíněný Sanep, který čelí kritice řady odborníkŧ. Odpovědi na dotaz, zda ví i o jiném podobném prŧzkumu, se i sám Hašek vyhnul. „Dobře ale víte, ţe výzkumy veřejného mínění nepodceňuji, ale ani nepřeceňuji. Zvláště ty o oblíbenosti politikŧ. Moc dobře vím, ţe lidi právem zajímá hlavně práce a její výsledky,“ zhodnotil Hašek. Předseda jeho vlastní strany Bohuslav Sobotka Haška přitom kritizuje, ţe se pořádně nevěnuje ţádné ze svých dvou hlavních funkcí. Tedy ani práci poslance, ani práci hejtmana. Odpouštíme. Česká věc „Ačkoliv Češi bezprostředně po volbách Haškovu leţ v přímém přenosu odsuzovali, s postupem času na ni zapomínají jako na drobnost. To je typickým projevem české kultury, kdy politickým lídrŧm odpouštíme Plné znění zpráv


přestupky, které by je v jiných zemích diskreditovaly,“ zhodnotila vedoucí Katedry marketingové komunikace a PR na Karlově univerzitě Denisa Kasl Kollmannová. Hašek ovšem v řadě rozhovorŧ po volbách konstatoval, ţe jeho povolební potíţe úmyslně přiţivují najaté PR agentury jeho protivníkŧ. Ti ho prý chtějí definitivně zničit, jak nedávno řekl například Lidovým novinám. „To je naprostý nesmysl. Jednak asi neví, co slovo propaganda znamená, a jednak jeho vyjádření pŧsobí samolibým dojmem. Pořád je to on, kdo se dopouštěl intriky a lţi,“ myslí si Kasl Kollmannová. V obavách z „definitivního zničení“ se Hašek obklopuje řadou více či méně tajemných poradcŧ (těm se podrobněji věnuje text na další straně - pozn. red.). Haškovu neutuchající oblibu mezi lidmi popisují především pravidelné prŧzkumy obliby hejtmanŧ od agentury Sanep. „Hašek si oproti zářijovému šetření pohoršil o 6 procentních bodŧ a aktuálně se propadl na druhé místo. I přes tento propad to však lze vnímat jako velice slušné hodnocení, které potvrzuje, ţe má i přes vnitrostranické potyčky nadpoloviční dŧvěru obyvatel Jihomoravského kraje,“ informoval například Sanep v pŧli prosince. Na druhém místě za Jihočechem Jiřím Zimolou skončil Hašek i v polovině února. Výsledky Sanepu poté pravidelně otiskne řada médií, které tak na Haškovu oblibu stále upozorňují. Spíš anketa neţ statistika Společnost Sanep, která za těmito výzkumy stojí, však čelí dlouhodobé kritice odborníkŧ kvŧli zpŧsobu získávání dat a jejich interpretace. „Abych mohl dŧvěřovat informacím z výzkumu, měl bych mít pod kontrolou jejich sběr. V případě Sanepu jde spíše neţ o výzkum o anketu. Účastníci výzkumu se vybírají sami, není ověřována jejich identita a není moţné zjistit údaje o prŧběhu sběru dat, které umoţňují určit jejich spolehlivost,“ upozorňuje Václav Forst, který je členem kontrolní komise Sdruţení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. Prŧzkumy kritizuje i Petr Soukup z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Cítím problém v tom, ţe nikdo neví, jak Sanep data z panelového šetření prováděného on-line převede na populaci celou. Není mi známo, ţe by Sanep v této věci rozkryl karty,“ zhodnotil Soukup. Ředitel Sanepu Oldřich Zajíc se ale brání tím, ţe dŧvěryhodnost prŧzkumŧ jeho firmy prověřil především čas a trh. „Například naše volební předpovědi jsou dlouhodobě těmi nejpřesnějšími. A pokud upozorníme na nějaké trendy ve společnosti, potvrzují naše výsledky poté i jiné agentury,“ tvrdí Zajíc. Za kritikou své firmy tak vidí především konkurenční boj. S kritizujícím Sdruţením agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění se uţ navíc několik let soudí o dobré jméno. Myslivci a hasiči, Haškova opora Svoji oblibu Hašek rád opírá i o to, ţe pravidelně získává tisíce preferenčních hlasŧ. Konkrétně loni při předčasných volbách jeho jméno zakrouţkovalo přes 25 tisíc Jihomoravanŧ, čímţ přeskočil i jedničku kandidátky Bohuslava Sobotku. Je však otázka, kolik voličŧ mu podporu vyjádřilo samo od sebe a kolik jich k tomu někdo pobídl. O „krouţkování“ jihomoravského hejtmana totiţ oficiálně poţádala například Českomoravská myslivecká jednota, která má v kraji téměř sedm tisíc členŧ. „Námi podporovaný kandidát Hašek dlouhodobě pomáhá prosazovat zájmy myslivcŧ,“ píše vedení myslivecké jednoty v dopise, který má redakce k dispozici. Podobná aktivita v Haškŧv prospěch se objevila také u dobrovolných hasičŧ, kterých je v kraji přes dvacet tisíc a k nimţ je Hašek od svého nástupu do funkce hejtmana mimořádně štědrý. Od roku 2009 totiţ hasiči ročně dostávají dotace ve výši 20 aţ 30 milionŧ korun. A téměř nemine měsíc, aby Hašek v některé obci slavnostně nepředával hasičŧm nové vybavení. „Od snah o volební doporučení se ale distancujeme, uţ ve stanovách máme uvedeno, ţe jsme apolitické sdruţení,“ říká mluvčí Sdruţení dobrovolných hasičŧ Čech, Moravy a Slezska Josef Nitra. Foto popis| Michal Hašek Hejtman a poslanec. Foto autor| Foto: MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jiţní Morava

Oscarový trik 14.3.2014

Pátek Lidových novin Petr J. Vlk

str. 14


Téma


(Ne)skutečná selfie O tom, jak jedna fotka z mobilu obletěla svět a jak se pak zjistilo, ţe to vlastně byla reklama. Nebo ne? Kaţdý den to dělají miliony lidí. Stačí jen pár vteřin: vzít telefon, otočit očkem kamery k sobě, stisknout spoušť, publikovat čili „postnout“ výsledný autoportrét na libovolnou sociální síť a doufat, ţe jej pár přátel nasdílí. Jenţe kdyţ to 2. března udělala americká moderátorská hvězda Ellen DeGeneresová uprostřed předávání Oscarŧ, netrvalo ani dvě hodiny a snímek na internetu trhal rekordy. Skupinová „selfie“ Ellen v hloučku hollywoodských hercŧ se stala nejsdílenější fotkou v dějinách a uţivatelé, kteří se rozhodli ji poslat dál, se ještě před skončením přímého přenosu počítali v milionech (v době uzávěrky má tweet s fotografií přes tři a čtvrt milionu sdílení). Dosavadní rekord, který drţela fotografie objímajících se manţelŧ Obamových z listopadu 2012, skončil na necelých osmi stech tisících. Sám o sobě by snímek s Angelinou Jolie, Bradleym Cooperem či Meryl Streepovou nejspíš vstoupil do hektických internetových dějin jen jako „ta fotka z Oscarŧ, která porazila Obamu“. Jenţe spolu s popularitou vyšlo najevo i podezření, ţe nejde o ţádné improvizované skupinové foto vzešlé z momentálního nápadu moderátorky, ale o rafinovanou, takzvanou virální kampaň hlavního sponzora večera – a výrobce mobilních telefonŧ. Stačil přitom jediný dŧkaz: zatímco na pódiu se Ellen procházela se zbrusu novým modelem od korejského výrobce, její soukromé fotky a tweety ze zákulisí měly přicházet ze stroje od konkurenční americké značky. Sponzor večera nepřiznal, ţe by byla akce s mobilem a tweetováním ve scénáři. Jeho prohlášení k celé situaci pouze uvádí, ţe selfie „byla překvapením pro všechny“. To však nikdo nevzal příliš váţně. „O virální kampaň šlo jednoznačně,“ říká Petra Kovářová z agentury Surrealis, která v Česku stojí za úspěšnou virální kampaní s Nicky Tučkovou. „Navíc kdyţ dementují zprávy, ţe to nebyla reklama, a tvrdí, ţe šlo o spontánní akci, není třeba zaplatit Angelině Jolie, Bradleymu Cooperovi a dalším ani korunu.“ Jedna nepříliš kvalitní fotka z mobilu tak v řadě lidí zanechala pocit, ţe byli podvedeni a skočili na reklamní trik. Máme věřit, ţe cokoli, co libovolná z celebrit dnes udělá, na sobě nese podpis nějakého sponzora? Spojila se unie amerických výrobcŧ pizzy, aby Ellen v přímém přenosu propagovala její konzumaci? V prŧběhu show na sebe hodila bílý smoking, protoţe cech švadlen a šiček potřebuje nutně pro tuhle sezonu udat přebytkové bílé látky? A proč suše nestojí na jevišti a neprezentuje oceněné, proč co chvíli běhá do hlediště? To určitě skrytě odkazuje na fitness kampaň Michelle Obamové... Kočky na síti Virální marketing je specifický druh reklamy, který je ve své jednoduchosti téměř aţ poetický. Stejně jako viry, po nichţ je koneckoncŧ i pojmenovaný, potřebuje velmi málo k tomu, aby se nezřízeně šířil. Na počátku stojí drobný impulz – fotka, video nebo třeba text o sto čtyřiceti znacích. Marketingový specialista pověřený výrobou takového reklamního taháku stvoří nápad, umístí na sociální sítě a pak, sem tam s drobnou pobídkou, stačí jen čekat a sledovat, jak se reklama šíří sama. Jde o věc do značné míry hnanou rozvojem sociálních médií a uţivatelského obsahu. Přeposlat cokoli na Twitteru či Facebooku je záleţitostí několika sekund a digitální sdělení bude mít dosah přes celý okruh vašich přátel a známých. Je slušná šance, ţe část z nich s vámi sdílí vkus a pošle věc dál svým známým a tak dále. Jedna jediná fotka má během pár hodin desítky, stovky nebo i tisíce kopií a několikanásobně více zhlédnutí. Uţivatelé si takhle denně sdílejí obrovské mnoţství obsahu, od fotografií s kočkami po veselá videa. A pokud v sobě veselé video nese reklamní poselství, tisíce uţivatelŧ pak za marketingovou agenturu odvádějí tu nejdŧleţitější práci – dostávají komerční sdělení ke stále dalším lidem, a ještě jim za to není třeba platit. Proto v zámoří třeba i pivovary či automobilky sázejí ve spotech na roztomilá zvířátka, která mají s jejich pŧvodním výrobkem jen pramálo společného; internet je má prostě rád. Vznikají tak ostrŧvky internetových fenoménŧ, jeţ za svou slávu vděčí tomu, ţe je dostatečný počet lidí sdílel na síti. Bez přispění sociálních sítí by bylo nemoţné třeba to, ţe obyčejná, byť fyzicky pozoruhodně zdeformovaná kočka jménem Tardar Sauce z americké Arizony vstoupí do dějin pod pseudonymem Grumpy Cat a bude dělat rozhovor do magazínu Forbes. A to je právě úskalí virálních kampaní – nikdo nikdy dopředu neodhadne, zda se nějaké sdělení bude lavinovitě šířit. „Na Oscarech se všechno podařilo spojit: značku, technologii i produkt, prodali to skvěle. Ale dopředu nevěděli, ţe se akce chytne. To je kouzlo i riziko virálu,“ říká Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. „U virálních kampaní jsou totiţ dva problémy. Prvním je, jestli se vŧbec stane virální. Šíření se nedá nijak kontrolovat. Je spousta kampaní, ke kterým se uţ firmy nehlásí, protoţe je nikdo nesdílel. A druhý problém se objevil v případě kampaní, jejichţ obsah se sice sdílel, ale lidé nepoznali, co vlastně propaguje.“ Plné znění zpráv


Mezi realitou a fikcí Vraťme se zpět k předávání Oscarŧ. Nabízí se otázka, proč si sponzor slavnostního večera prostě neobjednal běţnou reklamu, jak uţ ji pár desítek let známe. Proč tahle guerillová taktika? „Vše ukazuje na to, ţe klasickou reklamu lidé přestávají vnímat s jakoukoliv emocí a zajímá je realita,“ říká Petra Kovářová ze Surrealis. „Proto je virální svět tak populární. Jde vlastně o realitu, na které se shodne dostatečné mnoţství účastníkŧ. Hranice reality a fikce je pak naprosto nečitelná. Odhalování toho, co je pravda a co není, je zábavná hra, ve které člověk vnímá takovou reklamu velice pozitivně a produkt si pak třeba opravdu oblíbí.“ Slavná oscarová „selfie“ hollywoodských hvězd se prostě trefila přesně na to nečitelné rozhraní, kdy není vŧbec jasné, jestli náhodou předkládaná realita není do posledního tahu promyšlený reklamní trik. Uţivatelé Twitteru a dalších sociálních sítí tedy při sdílení virálŧ neřeší, jestli jde o amatérské video, fotku, nebo o dobře vymyšlený scénář komerčního sdělení. „Většina lidí řeší: líbí – nelíbí,“ říká Kasl Kollmannová. „A s tím značka operuje.“ Ale kdyby se přece jen někdo cítil podvedený, výrobce telefonŧ hned na druhý den za kaţdé sdílení „selfie“ Ellen DeGeneresové věnoval peníze charitativním organizacím – celkem tři miliony dolarŧ. „Ale my všichni marketéři víme, ţe kdyţ se takhle dávají peníze na dobročinné účely, přispívá to k dobré pověsti firmy. Určitě je to záleţitost image,“ dodává Denisa Kasl Kollmannová. Je velmi nepravděpodobné, ţe se někdy dozvíme, jak se celá věc opravdu udála. Jedno je však jisté: celou věc vymyslel génius, a ke všemu měl zatracené štěstí. Foto popis| Ellen DeGeneresová (uprostřed v bílém) a její hvězdní kumpáni: zleva Jared Leto, Jennifer Lawrencová, Channing tatum, meryl Streepová, Julia Robertsová, Kevin Spacey, Brad Pitt, Lupita Nyong’o, její bratr Peter a angelina Jolie. Foto popis| Úsměv. Platí to sponzor. Takhle vznikla nejsdílenější fotka historie. Foto autor| Foto AP


pravniradce.ihned.cz ČTK

str. 00

zpravy.ihned.cz

Premiérovi Bohuslavu Sobotkovi bude radit 34 lidí. V týmu poradcŧ, kterému šéfuje expremiér Vladimír Špidla, zasedne například akademik Jiří Witzany nebo vědkyně Eva Syková. Rozpočet na poradce činí téměř pŧl milionu korun měsíčně. Mezi poradci premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) jsou ekonom a někdejší ministr financí Pavel Mertlík, prorektor Univerzity Karlovy Stanislav Štech, akademik Jiří Witzany, vědkyně Eva Syková nebo onkolog, někdejší stínový ministr zdravotnictví Jan Ţaloudík či právník Jan Kudrna, který svými názory přispívá i do sekce HNDialog na IHNED.cz. Tým, v němţ budou tři desítky lidí, představil jeho šéf - expremiér Vladimír Špidla. "Snaţili jsme se vytvořit strukturu tak, aby zvládla svŧj úkol. A získat lidi, o jejichţ kompetenci jsme naprosto přesvědčeni," řekl Špidla. Jeho zástupkyní bude členka Oranţového klubu sociální demokracie Anna Kárníková. Expertem na politické otázky bude Ota Novotný, poradcem pro ţivotní prostředí pak Petr Petrţílek. "Je logické, ţe jsme čerpali z odborné komice ČSSD, coţ je struktura, kterou ČSSD nedokáţe dostatečně efektivně vyuţívat," dodal Špidla. Další premiérovy poradce získal Špidla z Masarykovy demokratické akademie, coţ je myšlenkový trust sociální demokracie.



Podle šéfa týmu řada poradcŧ bude pracovat bezplatně nebo na částečné úvazky. Rozpočet na skupinu činí 480 000 korun měsíčně, za doby vlády premiéra Petra Nečase (ODS) to podle Špidly bylo 800 000 korun za měsíc. Přehled poradcŧ: Poradci pro oblast prŧmyslu, financí, dopravy a obchodu Martin Fassmann - Vedoucí makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazŧ (ČMKOS). Pavel Mertlík - Bývalý ministr financí ze Zemanovy vlády v letech 1991-2001. Jeho úkolem bude stanovit priority, které by vláda měla plnit. Jako jeden z cílŧ vidí podporu zaměstnanosti, další metou bude připravení budoucího vstupu České republiky do eurozóny. Jaroslav Šulc - Ekonomický expert ČMKOS. Poradce předsedy Senátu. V letech 2001-2004 byl náměstkem ministra financí. Petr Šlegr - Expert na ţelezniční dopravu. V minulosti byl náměstek ministra dopravy nebo náměstek Správy ţelezniční dopravní cesty. Zaloţil také Centrum pro efektivní dopravu. Tomáš Pavelka - Pedagog na katedře mikroekonomie Fakulty podnikohospodářské VŠE. Poradci pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příleţitostí Stanislav Štech - Profesor psychologie na Pedagogické fakultě a prorektor Univerzity Karlovy. V roce 2013 neuspěl ve volbě rektora. Martin Potŧček - Vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK a vysokoškolský pedagog. Jako nezávislý kandidát kandidoval do Senátu s podporou Strany zelených, ČSSD, KDU-ČSL. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vlády pro výzkum. Jiří Witzany - Bývalý rektor ČVUT a děkan fakulty stavební, vedoucí katedry konstrukce pozemních staveb ČVUT. Chce zlepšit čerpání ze strukturálních fondŧ Evropské unie v oblasti vědy a zapojit česká pracoviště do mezinárodní výzkumné struktury. Ivan Ohlídal - Člen ČSSD, vysokoškolský profesor. Zabývá se fyzikou. Bývalý poslanec a místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládeţ, tělovýchovu a kulturu. Pŧsobil také jako zastupitel Jihomoravského kraje. Jan Ţaloudík - Senátor za ČSSD, chirurg a onkolog, někdejší stínový ministr zdravotnictví. Bývalý ředitel Masarykova onkologického centra v Brně. Václav Hořejší - Ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, člen vědecké rady Akademie. Ivana Kohnová - Věnuje se zdravotnictví. Vysokoškolská pedagoţka Palackého univerzity a primářka úseku mikrobiologie v prostějovské nemocnici. V minulosti pŧsobila také jako vedoucí odboru zdravotnictví Středočeského kraje. Radka Dudová - Pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd. Zabývá se sociologií genderu, rodiny a soukromého ţivota nebo ţenskými reprodukčními a sexuálními právy. Barbara Havelková - Právnická vysokoškolská pedagoţka, docentka na Oxfordské univerzitě. Expertka na právo a gender. Spolupracuje se státní správou a neziskovými organizacemi. Eva Syková - Profesorka a ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. V roce 2012 dokázala na kandidátce ČSSD vyhrát senátní volby v Praze 4. Miloš Zeman jí 28. října udělil medaili Za zásluhy. Miroslav Jašurek - Politolog, vysokoškolský pedagog a analytik. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vysokých škol a člen hodnotících komisí Evropské asociace univerzit. Plné znění zpráv


Poradci pro oblast ţivotního prostředí, energetiky, místního rozvoje a zemědělství Pavel Veselý - Tajemník zemědělské komise ČSSD. Radil několika ministrŧm zemědělství. Tomáš Novotný - Zabývá se problematikou evropských fondŧ. Náměstek ministra prŧmyslu a obchodu. Dříve pŧsobil také na Státním fondu ţivotního prostředí. Petr Petrţílek - Jako právník a advokát se zabývá ţivotním prostředím. Dříve byl vedoucí politicko-analytické sekce ČSSD. Karel Machovec - Bývalý poslanec a místopředseda Agrární komory ČR. Pŧsobí na ministerstvu zemědělství a je členem zemědělské komise ČSSD. Jan Hajda - Senátor a předseda senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Dříve byl předsedou zemědělského druţstva a okresní vládní komory. Radko Martínek - Senátor zvolený za ČSSD. Dříve byl hejtmanem Pardubického kraje, ministrem pro místní rozvoj a poslancem. Čestný poradce předsedy vlády. Martin Kloz - Expert ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a ţivotní prostředí. Pŧsobil v Českém geologickém úřadě, ale i na ministerstvu ţivotního prostředí a na Úřadu vlády. Poradci pro oblast zahraniční politiky, obrany, kultury a občanské společnosti. Jaromír Novotný - Byl velvyslancem České republiky v Indii, Bangladéši, Nepálu, Srí Lance a na Maledivách a velvyslancem v Japonsku. Pŧsobil také jako 1. náměstek ministra obrany a v Kanceláři prezidenta republiky. Miloslav Had - Člen komise pro evropské záleţitosti ČSSD. Pŧsobil na ministerstvu zahraničí. Blanka Mouralová - Ředitelka společnosti Collegium Bohemicum a bývalá ředitelka Českého centra v Berlíně. Bedřich Kopecký - Bývalý velvyslanec v Polsku a dlouholetý pracovník na ministerstvu zahraničí. Jan Šícha - Zakládal České centrum v Mnichově, dříve pŧsobil na ministerstvu zahraničí. V současnosti je kurátor ve společnosti Collegium Bohemicum. Poradci a poradkyně pro oblast spravedlnosti, vnitra, lidských práv a pro Legislativní radu vlády Martin Šíp - Jako právník se specializuje na insolvenční a exekuční právo, ale také právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Pavel Jiřička - Právník se specializací na právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Jan Strouhal - Právník se specializací na právo trestní a správní a také na právní předpisy registrace a regulace léčiv. Člen ústřední právní komise ČSSD. Radka Pavlišová - Vedoucí právní poradny Transparency International. Pracovala v advokacii a soudnictví. Přednáší na Univerzitě Hradec Králové. Jan Kudrna - Odborník na ústavní právo. Spolupracoval s polským ústavním soudem. Pŧsobí na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK a Metropolitní univerzity. Chce se zaměřit na změny pravomocí NKÚ, evropskou integraci a její promítnutí do ústavy nebo otázky referenda. Politický poradce předsedy vlády Otto Novotný - Bývalý hlavní analytik ČSSD. Podílel se na programu strany. Sobotkovi bude radit mimo jiné s mediálním obrazem.




Premiér má 34 poradců za 480 tisíc měsíčně. Není těch peněz málo? A proč všichni souzní s ČSSD? 14.3.2014

reflex.cz

str. 00

Zprávy

Bývalý předseda vlády Vladimír Špidla představil tým poradcŧ, který bude přispívat svými myšlenkami premiérovi Bohuslavu Sobotkovi. Některá média hned poukázala na to, ţe to bude stát téměř pŧl milionu korun měsíčně. A v tom je problém. Ale přesně opačný, neţ se někdo domnívá. Na odměny pro 34 poradcŧ pŧjde podle Špidly měsíčně 480 000 korun. Pokud uděláme prŧměr, je to 14 118 korun na jednoho. To není mnoho. Spíše naopak. Vţdyť poradce, na jehoţ názory premiér dá, mŧţe ovlivnit chod země daleko více, neţ významný ministerský úředník. Tomu by měla odpovídat i odměna. V dnešní době to zřejmě uţ nikdo slyšet nechce, ale jsou věci, na kterých není potřeba tolik šetřit. Toto je jedna z nich. Naprosto jinou otázkou je, ţe Bohuslav Sobotka zřejmě nepochopil, ţe není jen předsedou kabinetu, který zastupuje zájmy ČSSD. Uţ je premiérem všech občanŧ České republiky. V případě sboru jeho poradcŧ, se to ale vŧbec neodráţí. Vidíme v něm většinou tváře, které souzní se sociální demokracií a to je na podobný orgán málo a je to špatně. Kdo radí premiérovi Sobotkovi: Martin Fassmann – Vedoucí makroekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazŧ (ČMKOS). Pavel Mertlík – Bývalý ministr financí ze Zemanovy vlády v letech 1991–2001. Jeho úkolem bude stanovit priority, které by vláda měla plnit. Jako jeden z cílŧ vidí podporu zaměstnanosti, další metou bude připravení budoucího vstupu České republiky do eurozóny. Jaroslav Šulc – Ekonomický expert ČMKOS. Poradce předsedy Senátu. V letech 2001–2004 byl náměstkem ministra financí. Petr Šlegr – Expert na ţelezniční dopravu. V minulosti byl náměstek ministra dopravy nebo náměstek Správy ţelezniční dopravní cesty. Zaloţil také Centrum pro efektivní dopravu. Tomáš Pavelka – Pedagog na katedře mikroekonomie Fakulty podnikohospodářské VŠE. Stanislav Štech – Profesor psychologie na Pedagogické fakultě a prorektor Univerzity Karlovy. V roce 2013 neuspěl ve volbě rektora. Martin Potŧček – Vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK a vysokoškolský pedagog. Jako nezávislý kandidát kandidoval do Senátu s podporou Strany zelených, ČSSD, KDU-ČSL. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vlády pro výzkum. Jiří Witzany – Bývalý rektor ČVUT a děkan fakulty stavební, vedoucí katedry konstrukce pozemních staveb ČVUT. Chce zlepšit čerpání ze strukturálních fondŧ Evropské unie v oblasti vědy a zapojit česká pracoviště do mezinárodní výzkumné struktury. Ivan Ohlídal – Člen ČSSD, vysokoškolský profesor. Zabývá se fyzikou. Bývalý poslanec a místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládeţ, tělovýchovu a kulturu. Pŧsobil také jako zastupitel Jihomoravského kraje. Jan Ţaloudík – Senátor za ČSSD, chirurg a onkolog, někdejší stínový ministr zdravotnictví. Bývalý ředitel Masarykova onkologického centra v Brně. Plné znění zpráv


Václav Hořejší – Ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, člen vědecké rady Akademie. Ivana Kohnová – Věnuje se zdravotnictví. Vysokoškolská pedagoţka Palackého univerzity a primářka úseku mikrobiologie v prostějovské nemocnici. V minulosti pŧsobila také jako vedoucí odboru zdravotnictví Středočeského kraje. Radka Dudová – Pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd. Zabývá se sociologií genderu, rodiny a soukromého ţivota nebo ţenskými reprodukčními a sexuálními právy. Barbara Havelková – Právnická vysokoškolská pedagoţka, docentka na Oxfordské univerzitě. Expertka na právo a gender. Spolupracuje se státní správou a neziskovými organizacemi. Eva Syková – Profesorka a ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd. V roce 2012 dokázala na kandidátce ČSSD vyhrát senátní volby v Praze 4. Miloš Zeman jí 28. října udělil medaili Za zásluhy. Miroslav Jašurek – Politolog, vysokoškolský pedagog a analytik. Pŧsobil také jako místopředseda Rady vysokých škol a člen hodnotících komisí Evropské asociace univerzit. Pavel Veselý – Tajemník zemědělské komise ČSSD. Radil několika ministrŧm zemědělství. Tomáš Novotný – Zabývá se problematikou evropských fondŧ. Náměstek ministra prŧmyslu a obchodu. Dříve pŧsobil také na Státním fondu ţivotního prostředí. Petr Petrţílek – Jako právník a advokát se zabývá ţivotním prostředím. Dříve byl vedoucí politicko-analytické sekce ČSSD. Karel Machovec – Bývalý poslanec a místopředseda Agrární komory ČR. Pŧsobí na ministerstvu zemědělství a je členem zemědělské komise ČSSD. Jan Hajda – Senátor a předseda senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Dříve byl předsedou zemědělského druţstva a okresní vládní komory. Radko Martínek – Senátor zvolený za ČSSD. Dříve byl hejtmanem Pardubického kraje, ministrem pro místní rozvoj a poslancem. Čestný poradce předsedy vlády. Martin Kloz – Expert ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a ţivotní prostředí. Pŧsobil v Českém geologickém úřadě, ale i na ministerstvu ţivotního prostředí a na Úřadu vlády. Poradci pro oblast zahraniční politiky, obrany, kultury a občanské společnosti. Jaromír Novotný – Byl velvyslancem České republiky v Indii, Bangladéši, Nepálu, Srí Lance a na Maledivách a velvyslancem v Japonsku. Pŧsobil také jako 1. náměstek ministra obrany a v Kanceláři prezidenta republiky. Miloslav Had – Člen komise pro evropské záleţitosti ČSSD. Pŧsobil na ministerstvu zahraničí. Blanka Mouralová – Ředitelka společnosti Collegium Bohemicum a bývalá ředitelka Českého centra v Berlíně. Bedřich Kopecký – Bývalý velvyslanec v Polsku a dlouholetý pracovník na ministerstvu zahraničí. Jan Šícha – Zakládal České centrum v Mnichově, dříve pŧsobil na ministerstvu zahraničí. V současnosti je kurátor ve společnosti Collegium Bohemicum. Martin Šíp – Jako právník se specializuje na insolvenční a exekuční právo, ale také právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Pavel Jiřička – Právník se specializací na právo občanské a obchodní. Je členem ústřední právní komise ČSSD. Jan Strouhal – Právník se specializací na právo trestní a správní a také na právní předpisy registrace a regulace léčiv. Člen ústřední právní komise ČSSD. Plné znění zpráv


Radka Pavlišová – Vedoucí právní poradny Transparency International. Pracovala v advokacii a soudnictví. Přednáší na Univerzitě Hradec Králové. Jan Kudrna – Odborník na ústavní právo. Spolupracoval s polským ústavním soudem. Pŧsobí na katedře ústavního práva Právnické fakulty UK a Metropolitní univerzity. Chce se zaměřit na změny pravomocí NKÚ, evropskou integraci a její promítnutí do ústavy nebo otázky referenda. Otto Novotný – Bývalý hlavní analytik ČSSD. Podílel se na programu strany. Sobotkovi bude radit mimo jiné s mediálním obrazem.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/55202/premier-ma-34-poradcu-za-480-tisic-mesicne-neni-tech-penez-malo-aproc-vsichni-souzni-s-cssd

NEZNALOST PRAVIDEL INCOTERMS MŮŢE FIRMY STÁT MILIONY 14.3.2014 TRADE NEWS str. 38 Rozhovor VĚRA VORTELOVÁ A JANA JENŠÍKOVÁ Michal Mejstřík: PRO LAIKA PŘEDSTAVUJÍ PRAVIDLA MEZINÁRODNÍ PŘEPRAVY A OBCHODNÍHO STYKU OBSÁHLÝ A NEZÁŢIVNÝ KODEX. NA TO, CO MŦŢE NAPÁCHAT JEJICH NEZNALOST A JAK JE PŘIBLÍŢIT TAKÉ MALÝM A STŘEDNÍM EXPORTÉRŦM, JSME SE ZEPTALI PREZIDENTA MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ KOMORY ČR MICHALA MEJSTŘÍKA. * Je znalost pravidel Incoterms povinná? A jakou mají právní sílu? Jsou například soudně vymahatelná? Povahu právní normy nemají, ale aktéři mezinárodního obchodu je ve vlastním zájmu dobrovolně dodrţují. Závaznými se stávají pouze v momentě, kdy se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají v textu smlouvy. * Co české firmy a Incoterms? Velcí exportéři mají vyškolené pracovníky, kteří je ovládají, ale malé a střední podniky (MSP) se obvykle spoléhají jen na sluţby subjektŧ mezinárodní dopravy a logistiky a finanční instituce. * Pro mezinárodní dopravce a finanční ústavy je znalost těchto norem běţnou součástí jejich činnosti. MSP jsou ale primárně výrobní subjekty s omezenými finančními a personálními zdroji. Proč by je měly ovládat? Pokud vyváţejí nebo se vyváţet chystají, je pro ně výhodné, aby je znaly. Kaţdopádně by o nich měly mít alespoň základní povědomí, neboť problematika přepravy zboţí a financování exportu je sloţitá. * Kde třeba takové „minimum“ Incoterms mohou získat? Naše komora pořádá v rámci svých aktivit semináře, na nichţ zkušení odborníci na mezinárodní dopravu a financování zahraničněobchodních transakcí ilustrují teorii na příkladech z praxe. Někdy se bohuţel stává, ţe tyto akce navštěvují pracovníci firem jen kvŧli certifikátu. Neuvědomují si, ţe ztráty, které mohou menší exportéři utrpět v dŧsledku neznalosti nebo podceňování rizik, jsou tak vysoké, ţe je mohou přímo existenčně ohrozit. * Znáte podobné případy? Uvedl bych jeden z posledních, s nímţ jsem se setkal. Jistý menší český vývozce podcenil dŧleţitost minimalizace teritoriálních a komerčních rizik a místo stovek tisíc nakonec přišel o čtyřicet milionŧ korun. Takové případy bohuţel nejsou ojedinělé.



* Je známo, ţe máte široké zkušenosti z mezinárodního obchodu. Soustřeďme se v našem rozhovoru stejně jako toto vydání TRADE NEWS na Blízký východ. Jako představitel ICC Česká republika jste tam v poslední době pobýval několikrát. O co jste se nejvíc zajímal? Jak přitáhnout do Česka tamější investiční kapitál. V Kataru jsem natrefil na řadu západoevropských investorŧ, kteří do svých zemí lákají investory ze zemí Zálivu. V Británii a Francii vlastní Arabové řadu zajímavých nemovitostí, ale v Rakousku nebo Německu kapitálově vstupují do inovativních prŧmyslových podnikŧ. Jsou to jak velké společnosti, tak menší či střední. Myslím, ţe je to inspirace i pro české podnikatele. * Aby se váš záměr zdařil, museli by movití Arabové přinejmenším o příleţitostech v Česku vědět. Jak aktivně se naše firmy snaţí etablovat na tamějším trhu? Samozřejmě je pár českých společností, které si tam vydobyly mimořádný respekt. Mezi nejznámější patří lídři na inovativním sklářském trhu Lasvit a Precioza. Řadu dalších příleţitostí však Češi stále promarňují. * Kdo třeba? České lázně. Jejich provozovatelé si stěţují na úbytek klientely a nedostatek příspěvkŧ ze strany českých zdravotních pojišťoven. Přitom by majetné zákazníky mohli získat třeba v regionu Středního východu. Stačilo by připravit zajímavou nabídku sluţeb a dát tam o sobě vědět. Rakouské a německé lázně a wellness centra přilákaly díky aktivnímu marketingu nemálo klientŧ právě z těchto končin světa. Naši arabští partneři se během návštěvy České republiky podivovali, proč se české lázeňství v jejich zemích neprezentuje. * Mŧţe v tom firmám nějak pomoci právě vaše organizace? Oslovili jsme jménem ICC ČR přední české lázně s tím, ţe jim doporučíme kontakty na obchodních komorách v emirátech Dubaj, Abú Dhabí, Sharja a Ras Al Khaima, kde o sluţby českých lékařŧ a lázně vyjádřili opakovaný zájem. * Je známo, ţe HDP řady blízkovýchodních zemí závisí na ziscích z prodeje ropy a zemního plynu. Podle některých odhadŧ se tamější zásoby fosilních paliv vyčerpají zhruba za dvě stě let. Jak se tyto ekonomiky připravují na dobu, kdy jiţ nebude jejich rŧst táhnout nerostné bohatství? Státy Zálivu postavily svou rozvojovou strategii na principech udrţitelného rozvoje a diverzifikaci ekonomiky. Úspěšně kombinují jim vlastní obnovitelné energetické zdroje s jadernou energetikou. Mimořádnou pozornost věnují budování dopravní infrastruktury včetně systému veřejné dopravy. Emiráty ve svých plánech vyuţívají jedinečné geografické polohy. Například mezinárodní letiště a přístav v Dubaji patří k nejfrekventovanějším leteckým a námořním uzlŧm a své postavení posilují rovněţ všechny blízkovýchodní aerolinie. Skupina Emirates se jiţ propracovala na špici globálních aerolinek. *** ZA ROZHOVOR DĚKUJÍ VĚRA VORTELOVÁ A JANA JENŠÍKOVÁ Prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc. Vystudoval ekonometrii na Vysoké škole ekonomické v Praze a titul kandidáta ekonomických věd získal za svŧj akademický výzkum v oblasti hodnocení projektŧ. Svá studia završil na London School of Economics. Od roku 1997 je profesorem ekonomie Univerzity Karlovy v Praze, kde přednáší kurzy bankovnictví a financí. Zaloţil a v letech 1993–2010 řídil prestiţní Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který je opakovaně vyhlašován v oblasti ekonomie a financí jako nejlepší vysoká škola. Je autorem více neţ 150 odborných publikací. V posledních osmnácti letech opakovaně pŧsobil jako externí konzultant mezinárodních organizací (USAID, Světové banky, Evropské komise ve středovýchodní Evropě i Asii), české vlády (NERV) a řady korporací samostatně či prostřednictvím společnosti EEIP, a.s. V březnu 2011 se stal předsedou dozorčí rady Českého aeroholdingu a loni členem dozorčí rady energetické skupiny ČEZ. Od roku 2010 pŧsobí jako předseda Mezinárodní obchodní komory (ICC) ČR. www.icc-cr.cz PRAVIDLA INCOTERMS Jedním z nejdŧleţitějších aktivit ICC bylo vydání dodacích doloţek pod názvem International Commercial Terms (Incoterms) v roce 1936. Ty byly prvním pokusem o zavedení jednotných obchodních a právních norem, které se do té doby v kaţdé zemi výrazně lišily, protoţe tam platily místní zákony, právní řády a zvyklosti, navíc interpretované v národních jazycích. Pravidla Incoterms upřesňují náklady, rizika a odpovědnost kupujících i prodávajících, a tak pomáhají předejít nedorozuměním a případným Plné znění zpráv


ztrátám obchodujících subjektŧ. Novelizují se přibliţně jednou za deset let, a reagují tak na rychlé změny světového obchodu a globalizaci. Nejnovější verze, Incoterms 2010, platí od 1. ledna 2011. NAŠI ARABŠTÍ PARTNEŘI SE BĚHEM NÁVŠTĚVY ČESKÉ REPUBLIKY PODIVOVALI, PROČ SE ČESKÉ LÁZEŇSTVÍ V JEJICH ZEMÍCH NEPREZENTUJE. Mezinárodní obchodní komora (International Chamber of Commerce, ICC) Vznikla v roce 1919 iniciativou zdola. Zaloţili ji podnikatelé, aby si sami definovali pravidla mezinárodního obchodního styku a souvisejících financí v době, kdy se opět začala rychle rozvíjet obchodní výměna. Význam této organizace mimořádně vzrostl v globálním světě. V současné době reprezentuje tisíce společností a asociací z více neţ sto třiceti zemí. Foto autor| FOTO: ARCHIV ICC ČR

Průzkumy dělají z Haška druhého nejoblíbenějšího hejtmana. I přes lhaní 15.3.2014

brno.iDNES.cz str. 00 Brno / Brno - Zprávy MF DNES, Zuzana Taušová

Lhal o povolební schŧzce v Lánech s Milošem Zemanem. Vedl stranický "puč" proti Bohuslavu Sobotkovi. Neustále si drţí funkce hejtmana i poslance, i kdyţ slíbil, ţe se jedné z nich vzdá a nařizuje mu to i ČSSD. Přesto je Michal Hašek druhým nejdŧvěryhodnějším hejtmanem. Proč? Jihomoravský hejtman Michal Hašek přišel po volbách o svŧj vliv v sociální demokracii kvŧli lhaní o takzvané lánské schŧzce. Přesto mu podle výzkumŧ firmy Sanep stále věří více neţ polovina obyvatel kraje. Hašek podle agentury stále zŧstává druhým nejoblíbenějším hejtmanem. MF DNES se proto pokusila zjistit, kde se tato obliba bere. Při pátrání po názoru voličŧ je přitom patrné, ţe Haška chválí především jedna agentura. Právě zmíněný Sanep, který čelí kritice řady odborníkŧ. Odpovědi na dotaz, zda ví i o jiném podobném prŧzkumu, se i sám Hašek vyhnul. "Dobře ale víte, ţe výzkumy veřejného mínění nepodceňuji, ale ani nepřeceňuji. Zvláště ty o oblíbenosti politikŧ. Moc dobře vím, ţe lidi právem zajímá hlavně práce a její výsledky," zhodnotil Hašek. Předseda jeho vlastní strany Bohuslav Sobotka Haška přitom kritizuje, ţe se pořádně nevěnuje ţádné ze svých dvou hlavních funkcí. Tedy ani práci poslance, ani práci hejtmana. Odpouštíme. Česká věc "Ačkoliv Češi bezprostředně po volbách Haškovu leţ v přímém přenosu odsuzovali, s postupem času na ni zapomínají jako na drobnost. To je typickým projevem české kultury, kdy politickým lídrŧm odpouštíme přestupky, které by je v jiných zemích diskreditovaly," zhodnotila vedoucí Katedry marketingové komunikace a PR na Karlově univerzitě Denisa Kasl Kollmannová. do PC pro iPad Hašek ovšem v řadě rozhovorŧ po volbách konstatoval, ţe jeho povolební potíţe úmyslně přiţivují najaté PR agentury jeho protivníkŧ. Ti ho prý chtějí definitivně zničit, jak nedávno řekl například Lidovým novinám. "To je naprostý nesmysl. Jednak asi neví, co slovo propaganda znamená, a jednak jeho vyjádření pŧsobí samolibým dojmem. Pořád je to on, kdo se dopouštěl intriky a lţi," myslí si Kasl Kollmannová. Haškovu neutuchající oblibu mezi lidmi popisují především pravidelné prŧzkumy obliby hejtmanŧ od agentury Sanep. "Hašek si oproti zářijovému šetření pohoršil o 6 procentních bodŧ a aktuálně se propadl na druhé místo. I přes tento propad to však lze vnímat jako velice slušné hodnocení, které potvrzuje, ţe má i přes vnitrostranické potyčky nadpoloviční dŧvěru obyvatel Jihomoravského kraje," informoval například Sanep v pŧli prosince. Na druhém místě za Jihočechem Jiřím Zimolou skončil Hašek i v polovině února. Výsledky Sanepu poté pravidelně otiskne řada médií, které tak na Haškovu oblibu stále upozorňují. Spíš anketa neţ statistika Plné znění zpráv


Společnost Sanep, která za těmito výzkumy stojí, však čelí dlouhodobé kritice odborníkŧ kvŧli zpŧsobu získávání dat a jejich interpretace. "V případě Sanepu jde spíše neţ o výzkum o anketu. Účastníci výzkumu se vybírají sami, není ověřována jejich identita a není moţné zjistit údaje o prŧběhu sběru dat," upozorňuje Václav Forst, který je členem kontrolní komise Sdruţení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. Prŧzkumy kritizuje i Petr Soukup z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. "Cítím problém v tom, ţe nikdo neví, jak Sanep data z panelového šetření prováděného on-line převede na populaci celou," zhodnotil Soukup. Ředitel Sanepu Oldřich Zajíc se ale brání tím, ţe dŧvěryhodnost prŧzkumŧ jeho firmy prověřil především čas a trh. "Například naše volební předpovědi jsou dlouhodobě těmi nejpřesnějšími. A pokud upozorníme na nějaké trendy ve společnosti, potvrzují naše výsledky poté i jiné agentury," tvrdí Zajíc. Za kritikou své firmy tak vidí především konkurenční boj. S kritizujícím Sdruţením agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění se uţ navíc několik let soudí o dobré jméno. Myslivci a hasiči, Haškova opora Svoji oblibu Hašek rád opírá i o to, ţe pravidelně získává tisíce preferenčních hlasŧ. Konkrétně loni při předčasných volbách jeho jméno zakrouţkovalo přes 25 tisíc Jihomoravanŧ, čímţ přeskočil i jedničku kandidátky Bohuslava Sobotku. Je však otázka, kolik voličŧ mu podporu vyjádřilo samo od sebe a kolik jich k tomu někdo pobídl. O "krouţkování" jihomoravského hejtmana totiţ oficiálně poţádala například Českomoravská myslivecká jednota, která má v kraji téměř sedm tisíc členŧ. "Námi podporovaný kandidát Hašek dlouhodobě pomáhá prosazovat zájmy myslivcŧ," píše vedení myslivecké jednoty v dopise, který má redakce k dispozici. Podobná aktivita v Haškŧv prospěch se objevila také u dobrovolných hasičŧ, kterých je v kraji přes dvacet tisíc a k nimţ je Hašek od svého nástupu do funkce hejtmana mimořádně štědrý. Od roku 2009 totiţ hasiči ročně dostávají dotace ve výši 20 aţ 30 milionŧ korun. A téměř nemine měsíc, aby Hašek v některé obci slavnostně nepředával hasičŧm nové vybavení. "Od snah o volební doporučení se ale distancujeme, uţ ve stanovách máme uvedeno, ţe jsme apolitické sdruţení," říká mluvčí Sdruţení dobrovolných hasičŧ Čech, Moravy a Slezska Josef Nitra.

URL| http://brno.idnes.cz/proc-je-hasek-stale-oblibeny-d12-/brno-zpravy.aspx?c=A140314_2045130_brnozpravy_mich

Stalinovo dědictví 15.3.2014

Lidové noviny str. 10 Komentáře MICHAEL ROMANCOV

Krym připomíná, ţe ruské imperiální dědictví je autentickým zdrojem inspirace Moskvy Vneděli na Krymu proběhne referendum, v němţ se obyvatelé Krymu rozhodnou, ţe v podobě nového subjektu chtějí posílit Ruskou federaci. Nástroj přímé demokracie nemá pouze vyjevit vŧli lidu, ale také umlčet Západ. Nebude to poprvé, co se staneme snadno zasaţitelným terčem tvrdé a na první pohled přesvědčivě vyargumentované kampaně, kdy nás Moskva – za pouţití naší terminologie – „usvědčí“ z licoměrnosti a pouţívání dvojích standardŧ. Krymské referendum totiţ demokratickým není, a proto takovým nebude ani jeho výsledek. To však ani zdaleka není tak dŧleţité jako schopnost uvědomit si, ţe Moskva s námi šikovně hraje hru na demokracii, která vyvěrá z těch nejodpudivějších hlubin její imperiálně komunistické minulosti. Neúspěšná modernizace Jiţ v době, kdy se Rusko Petra I. stalo součástí Evropy, bylo ekonomicky a sociálně nesrovnatelně méně rozvinuté, ale z hlediska výkonu státní moci značně podobné řadě evropských státŧ. Prohlubeň mezi socioekonomickým a politickým vývojem Evropy a Ruska se však neustále rozšiřovala, aţ Plné znění zpráv


přerostla do podoby nepřekročitelné propasti. V 19. století se Rusko stalo „četníkem Evropy“, odpudivou autokratickou monarchií, kterou zŧstalo aţ do pádu carské dynastie v únoru 1917. Po zahanbující poráţcev Krymské válce (1856) byly zahájeny socioekonomické reformy, které však, navzdory neuvěřitelně dynamickému rŧstu hospodářství po první ruské revoluci (1905–1907), nedokázaly chudou agrární zemi do začátku I. světové války proměnit natolik, aby v tak těţké zkoušce uspěla. Úspěšně rozběhnutý pokus o modernizaci ekonomickou nebyl doveden do konce, ale o nějaké modernizaci politické, i kdyţ formálně vznikl parlament – duma, nemohlo být ani řeči. Ničivá občanská válka těţce poškodila ekonomiku, ale na počátku 20. let minulého století se sovětské Rusko vynořilo v přitaţlivém hávu první a jediné komunistické země světa. Rusko a podstatná část jeho někdejšího impéria, teď uţ pod názvem SSSR, se dostalo pod nadvládu zločinného reţimu, jenţ díky desítkám milionŧ mrtvých dokázal vybudovat silnou prŧmyslovou základnu a zároveň, za pomoci západního slovníku, komunistickou alternativu západní modernity. Její součástí, mimo jiné, bylo i právo na sebeurčení národŧ, téma, které do mezinárodních vztahŧ v tzv. 14 bodech vnesl Woodrow Wilson, ale spolu s ním i Vladimir Lenin. Realizace Wilsonova ideálu v Evropě narazila na mnoho problémŧ a je zjevné, ţe řadě národŧ, „přirozeně“ těm poraţeným, nebylo sebeurčení dovoleno vŧbec či v podobě značně oktrojované. Co se však dělo v SSSR? Lenin realizací své vize pověřil Stalina, jenţ je odpovědný za vznik konceptu „národŧ a národností“, jejichţ (ne)existence byla podmíněna (ne) existencí jazyka. Kaţdé etnikum, jeţ chtělo aspirovat na své vlastní území, tedy muselo mít svŧj jazyk. Ten se stal nositelem historie a teprve z této kombinace se odvíjelo „právo“ takové skupiny na označení za národ a přidělení teritoria. Stalin postupně vytvořil komplikovaný systém, kdy se SSSR, ostatně podobně jako dnešní Ruská federace, skládal z několika desítek administrativně-teritoriálních entit rŧzného typu, jejichţ počet a status se dle potřeby měnil. Hlavním tělesem byla RSFSR (Ruská sovětská federativní socialistická republika), jeţ byla sama federací, a jako jediná tedy nebyla vytvořena na principu národního státu, a spolu s ní několik dalších tzv. svazových „titulárních“ sovětských socialistických republik, jimţ centrum poskytlo atributy nové sovětské „státnosti“ a identity v podobě vlastní komunistické strany, akademie věd, vlajky atd. Právě tyto republiky, respektive jejich hranice, se v prosinci 1991 staly „přirozeným“ vodítkem při rozpuštění SSSR. Starší čtenáři si moţná ještě vzpomenou na Karelo-finskou SSR, kterou Stalin nechal vzniknout po „vítězství“ nad Finskem v zimní válce 1939–40, aby ji pak Chruščov v roce 1956 z politické mapy SSSR zase vymazal. Vznik, případně zánik, nějakého teritoriálního celku uvnitř SSSR se tedy řídil „pravidly“, jejichţ pŧvodcem byl „geniální učitel národŧ“ Stalin a cílem nebylo nic jiného neţ někdejší carské impérium reorganizovat na teritoriální celky, jejichţ podoba nebude reflektovat stav, v němţ byly dobyty, ale moderní kritérium efektivní centralizované správy. K asi největším zrŧdnostem došlo ve střední Asii, kde byl geografický prostor Ferganské doliny, přirozený kulturně-civilizační celek, brutálně rozdělen mezi území Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tádţikistánu s jednoznačným cílem: zpřetrhat veškeré historické, kulturní a ekonomické vazby ve prospěch upevnění a udrţení nové sovětské moci! V zájmu vyšších cílŧ Kdo zná historii SSSR nebo si dá práci něco o ní zjistit, nevyhnutelně narazí na řadu případŧ, z nichţ je zřejmé, ţe Krym není ţádnou výjimkou, ale momentálně nejviditelnějším dŧkazem toho, ţe v SSSR se s cílem za kaţdou cenu udrţet moc v rukou komunistické oligarchie zacházelo s ohromující brutalitou a nesmírným cynismem nejenom s obyvatelstvem – vzpomeňme kolektivizaci či genocidní deportace povolţských Němcŧ, Čečenŧ či právě Krymských Tatarŧ –, ale kvŧli „vyšším cílŧm“ se vytvářely/zanikaly celé národy a jejich jazyky, historie a území. V kontextu Ruské federace je dodnes viditelnou připomínkou Stalinova sociálního inţenýrství existence Ţidovské autonomní oblasti na Dálném východě. Současná situace na Ukrajině a na Krymu dokládá, ţe se Putin nesnaţí ruské a sovětské imperiální dědictví oţivovat pouze v jeho vizuální podobě – návrat předrevolučních názvŧ některým vojenským školám a jednotkám, svatoondřejský kříţ jako vlajka ruského námořnictva, ortodoxní církev jako viditelná opora státu (trŧnu) –, ale ţe se jedná o autentický zdroj vyuţívaný v kaţdodenní politické praxi. Nedávno zveřejněný program transformace Ruska do podoby světového konzervativního centra připomíná reakci Mikuláše I. na potlačení povstání děkabristŧ a argumentaci v případě Ukrajinya Krymu by jistě se slzou v oku podepsal Stalin. Vţdyť na Ukrajině Rusko brání ty, co mluví rusky a pouze jazyk (a vŧle Moskvy) je kritériem rozhodujícím o bytí či nebytí státŧ a národŧ. A dá-li se to Západu „vysvětlit“ za pomoci jeho jazyka, tím lépe. *** Krym je dŧkazem toho, ţe v SSSR se s cílem za kaţdou cenu udrţet moc v rukou komunistické oligarchie zacházelo s brutalitou a nesmírným cynismem nejenom s obyvatelstvem Foto popis| O autorovi| MICHAEL ROMANCOV, politolog Autor pŧsobí na Fakultě sociálních věd UK a na Metropolitní univerzitě Praha; e-mail: [email protected] Plné znění zpráv


Krym, lţi, internet a spiknutí Západu“ 15.3.2014

Mladá fronta DNES str. 11 Vladimír Kučera

Názory

Ruský prezident Putin zřejmě skutečně věří tomu, ţe „ukrajinští fašisté“ začali ohroţovat Rusy na Krymu, na jejichţ pomoc přišli „místní ozbrojenci“. Opět máme co do činění se silou propagandy a ochotou lidí nechat se oklamat. Referendem se v poslední době zaklíná kde kdo. Přímá demokracie je fetišem všech, kteří mluví o úpadku, ba debaklu parlamentní demokracie a věří v osvícenost a neomylnost „hlasu lidu“. „Občané rozhodnou,“ halasí s nadšením ti, kdo v krymské krizi podporují Rusko. Jako by skutečně zítra na černomořský poloostrov sestoupil nějaký bŧh a osvítil dav, aby se masa stala moudrou a uváţlivou. Jenomţe k zástupŧm v tomto případě nekáţe ani Hospodin, ani jeho osvícený prorok – vrchním zvěstovatelem jsou zbraně, propaganda a vášně. Ţádný bŧh, nebo spíš bŧţek – ke slovu se dostal poblázněný dav, obklopený a podporovaný „anonymními“ ozbrojenci… Copak takhle vypadá nejspravedlivější a nejčestnější rozhodování? Situace na Krymu a na Ukrajině dnes rozhodně neposkytuje atmosféru a prostředí vhodné pro rozhodování skrze lid. V takovém ovzduší se občané snadno mění v „ulici“. Manipulovatelnou, náchylnou ke zlu. Krveţíznivou. Kdyby lid hlasoval v Listopadu... Představme si, co by se asi dělo u nás, navrhnout někdo v listopadu 1989 referendum, jak „řešit“ poněkud výše umístěné komunisty… Co by asi vyváděl „lid holubičích povah“? Referenda totiţ ve zdramatizovaných okamţicích nevyjadřují „svatou vŧli lidu“, ale snadno se stávají prvním krokem k vypuštění běsŧ. Ten, kdo po nich volá, je buď hlupák, nebo potenciální zločinec. Rozhodně ne bytostný demokrat aţ na dřeň toho slova, jak se mnozí věrozvěsti přímé volby tváří. Mnozí diktátoři pouţívali referend pro práci se zfanatizovaným lidem a jeho prostřednictvím prosazovali své pohříchu protilidské záměry. Šíření názoru, ţe referendum je nejlepší lék v okamţicích národnostních, ústavněprávních a lidskoprávních dramat, je buď zmatením, nebo pomatením myslí. Ukrajinská krize vŧbec odhalila mnohý galimatyáš v chápání a uţívání slov, neznalost dějin a v dŧsledku toho i chybné pouţívání či zneuţívání historických pojmŧ jako primitivních zautomatizovaných fetišŧ. Zmatky slov a pojmŧ Například uţ ve veřejném prostoru zabydlené otrocké ztotoţňování nacionálního socialismu (nacismu) s fašismem. Vnucování vzájemné zástupnosti pojmŧ „nacismus“ a „fašismus“ je účelová propaganda a manipulace. Tím nechci říci, ţe ukrajinský nacionalismus neexistuje. Jistě ţe ano, historicky byl velmi urputný, aţ fanatický a přinesl mnoha jiným národŧm a národnostem mnoho utrpení. Jenomţe úplně stejně lze v tomto případě hodnotit nacionalismus ruský, který je ještě navíc zbytnělý o velkoruský imperialismus. Mluvit proto o jedněch nacionalistech a přehlíţet druhé, či dokonce předstírat, ţe ukrajinský nacionalismus je cosi hnusného, zatímco ruský je jakousi pozitivní hodnotou, na kterou Rusové mají právo, včetně obsazování a parcelování cizí země, je opět čiré propagandistické hauzírování s pojmy. Banderovec jako nadávka Ještě zákeřnější je mechanické uţívání termínu „banderovci“ jako synonyma pro zločince, zrádce či kolaboranty. Zradili svou vlast a přidali se k Němcŧm – tak lze chápat tento pojem ve smyslu, v jakém je dnes pouţíván. Především je třeba si uvědomit, ţe zprvu ona vlast, jak se chtěl tvářit Sovětský svaz, zradila Ukrajince. Nemá smysl srovnávat počty mrtvých, kteří zahynuli nacistickými zvěrstvy, a těch, kdo zemřeli při bolševiky řízeném hladomoru v počátku 30. let minulého století. Obojí byla genocida. Ke stalinské nutno přičíst i oběti takzvaného „velkého teroru“, tedy čistek v letech 1937 aţ 1938. Plné znění zpráv


Sotva se lze divit, ţe Ukrajinci zpočátku vnímali wehrmacht jako určité osvoboditele a úlevu od utrpení. Později poznali, ţe se jenom jedna muka změnila ve druhá, ale to je jiná věc. K Rusŧm coby rozhodujícímu národu v Sovětském svazu však necítili nic bratrského. A lze také jistě pochopit, ţe Rusové hleděli na ukrajinské angaţmá po německém útoku navýsost kriticky. Některé banderovské jednotky se koncem války chovaly například k Polákŧm nebo Ţidŧm ne právě laskavě. Brát však výklad dějin dle jedné strany jako objektivní stanovisko mŧţe jen mozek vypláchnutý lidmi, jako je Marta Semelová. Nakonec: Stepan Bandera byl skutečně rozporuplný ukrajinský nacionalista (v tehdejší době vypjatých národnostních vášní však toto označení balancuje na hraně pojmu „vlastenec“). Krátce po obsazení Ukrajiny Němci skončil v koncentračním táboře Sachsenhausen. Němci jej propustili aţ na podzim 1944, kdy ho chtěli získat pro spolupráci. Po válce ţil v exilu v Mnichově, kde byl v roce 1959 zavraţděn agentem KGB Stašinským. Údajně na příkaz Nikity Chruščova, ano, toho, který pět let předtím udělal z pŧvodně tatarského a pak ruského Krymu součást Ukrajiny. Vše tu uţ bylo, jen trochu jinak Překrucování či rovnou lhaní je součástí dnešní propagandy ve světě a bez rozlišení to padá do nenasytného mediálního chřtánu. Značně k tomu přispěla i média elektronická, která dotvořila obraz současné groteskní a zlé babylonské věţe, v níţ nikdo nerozumí nikomu, ba ani sobě. A nejen nerozumí, ale ani nevěří. V tomto kyberprostoru lze snadno šířit roztodivné teorie spiknutí. Ani Neil Armstrong podle představ „popíračŧ“ nestanul na Měsíci. Šlo asi o Mickeyho Mouse ve skafandru Made in Hollywood. Podle komunistické propagandy byla za vším americká konspirace. A vrací se to do módy (nyní ještě s Evropskou unií nádavkem). Jako bychom začali znovu nosit „huberťáky“ z počátku 50. let minulého století nebo pozdější dederonové košile či tesilová saka a pak rifle z tuzexu. Za vším jsou agenti CIA Mění se pouze obsah spiknutí. Kdysi to byl plánovitý výsadek mandelinky bramborové do našich zdruţstevněných lánŧ. Později „černý mercedes organizující demonstranty“ protestující v srpnu 1969 proti uţ roční okupaci armádami Varšavského paktu. Ty přijely v čele s ruskými tanky bez označení, bez výsostných znakŧ. Dojemné dodrţování tradic! Pak agenti Západu nastrčili disidentské „samozvance a ztroskotance“. Pro ty, jiţ prostoduše, z nostalgie po starých časech či ze zastydlé nenávisti ke všemu západnímu věří takovým konspiracím, měl by být povinnou četbou Praţský hřbitov Umberta Eca. Příběh podvrhu carské ochranky, dokumentu Protokoly sionských mudrcŧ. To byl spisek o spiknutí Ţidŧ proti zbytku světa, zakládající „svatá kniha“ moderních antisemitŧ, vedoucí na cestu k holokaustu. Učiněný sajrajt. Eco píše, jak se ten hnus konstruoval. Pro většinu vyznavačŧ spikleneckých teorií, dle nichţ, jak praví ţidovský vtip, „za všechno mohou Ţidé a cyklisti, by však Eco představoval příliš náročné čtení. Oni raději bulvár a pokleslé diskuse, v nichţ si vyměňují odkazy na nejmocnější gangy, jeţ právě točí zeměkoulí. Není-li nový objev, vytáhnou osvědčený Bildeberg. Kovaní soudruzi pak staré dobré „ţraloky z Wall Streetu a jestřáby z Pentagonu“. Zajímavé, ţe „teoretici spiknutí“ mnohem méně hledají konspiraci na Východě. Ţe by tam vše bylo prŧzračnější? Kdo tomu věří, ať tam běţí. Babylonské zmatení Vţdy kdyţ se svět přišourá někam k okraji propasti a začne nahlíţet dolŧ, přichází takové zamotání hlav. Jako by se věci děly jinak či vŧbec neděly nebo naopak děly a nám se o tom nic neřeklo. Jako bychom si my lidé (včetně politikŧ) neuměli sami zadělat na maléry. To jsme tak neschopní, ţe potřebujeme loutkáře, aby nás do našich krizí vedl? Nebo ţe by to byla ubohá výmluva, protoţe sami nedokáţeme s těmi problémy zacházet? Čím více hltáme informací, tím méně s nimi umíme nakládat a tím více si musíme vyrábět další, ještě pitomější, abychom svět kolem sebe a v sobě zvládli. Ţijeme v babylonské věţi slov, pojmŧ a příběhŧ, dál k ní přistavujeme nějaké kŧlny a téměř kaţdý nějakým zpŧsobem přikládáme k této stavbě svoji cihlu. I tu krymskou. Foto autor| Foto: Shutterstock O autorovi| Vladimír Kučera, Publicista a spolupracovník redakce MF DNES. Narodil se v roce 1947, vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky, krátce pobyl i na zemědělské fakultě. Po roce 1989 prošel několika Plné znění zpráv


deníky a pak začal pŧsobit na volné noze. Na ČT24 uvádí pořad Historie.cs, kde se zabývá především událostmi v Československu po roce 1918.

Mladé naděje české fotografie: Netradiční povolání v hledáčku Jolany Rumanové 16.3.2014

iHNed.cz str. 00 art.ihned.cz Jolana Rumanová

V domácnosti Pavla Blaţka dostává snídani jako první jeho kolega - čtyřletý čistokrevný norik Brit. Aţ potom se jde Blaţek najíst sám a za svítání oba společně zamíří do lesa. Pětapadesátiletý ţivnostník je na Táborsku jedním z posledních, kdo vyuţívá pro práci v lese koňské síly. Svým povoláním navazuje na rodinnou tradici. Jak vypadá jeho práce, vypráví první díl fotoreportáţe studentky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jolany Rumanové o zajímavých povoláních.

URL| http://art.ihned.cz/umeni-a-design/c1-61857050-mlade-nadeje-ceske-fotografie-netradicni-povolani-vhledacku-jolany-rumanove

Mladé naděje české fotografie: Netradiční povolání v hledáčku Jolany Rumanové 16.3.2014

life.ihned.cz str. 00 art.ihned.cz Jolana Rumanová

V domácnosti Pavla Blaţka dostává snídani jako první jeho kolega - čtyřletý čistokrevný norik Brit. Aţ potom se jde Blaţek najíst sám a za svítání oba společně zamíří do lesa. Pětapadesátiletý ţivnostník je na Táborsku jedním z posledních, kdo vyuţívá pro práci v lese koňské síly. Svým povoláním navazuje na rodinnou tradici. Jak vypadá jeho práce, vypráví první díl fotoreportáţe studentky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jolany Rumanové o zajímavých povoláních.

URL| http://art.ihned.cz/umeni-a-design/c1-61857050-mlade-nadeje-ceske-fotografie-netradicni-povolani-vhledacku-jolany-rumanove

Jak se dělá bankrot 16.3.2014

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Ondřej Schneider

Janukovyč zadluţil Ukrajinu aţ po krk, země se bez pomoci Západu neobejde Ukrajina je jiţ několik let v ekonomické krizi, kterou předchozí vláda prezidenta Janukovyče “řešila“ tak, ţe ji ignorovala a pŧjčovala si peníze v naději, ţe jich bude mít dost do roku 2015, kdy bude Janukovyč opět zvolen prezidentem. Centrální banka od roku 2009 udrţovala nesmyslně silný kurz, navíc navázaný na americký dolar. Mzdy mezitím rostly velmi rychle a sniţovala se konkurenceschopnost ukrajinských exportérŧ. Aby centrální banka kurz udrţela, musela zdraţit peníze domácím bankám, takţe úrokové sazby na vklady se běţně pohybovaly nad deseti procenty a banky pŧjčovaly i nejlepším klientŧm za více neţ 20 procent ročně, ačkoli inflace byla v loňském roce dokonce záporná. Tak vysoké úroky samozřejmě odradily skoro všechny normální firmy od investic, zastavil se rŧst exportu a ekonomika od počátku roku 2012 klesala. Vláda na ekonomickou krizi reagovala tím, ţe si začala ještě více pŧjčovat. Napřed od mezinárodních investorŧ v dolarech za úrok okolo šesti procent. Kdyţ uţ jí nikdo ze zahraničí pŧjčit nechtěl, začala vláda tlačit na domácí banky, aby jí také pŧjčovaly dolary, za ještě vyšší úrok. Domácí banky však zase tak moc cizí měny neměly, Plné znění zpráv


takţe centrální banka postupně přicházela o své devizové rezervy, které jí v listopadu loňského roku klesly na 17 miliard dolarŧ a pokrývaly tak pouze dva měsíce dovozŧ (za bezpečné minimum je přitom povaţováno pokrytí tří měsícŧ dovozŧ, české devizové rezervy pokrývají zhruba šest měsícŧ). Jízda z kopce Zároveň si ukrajinská vláda pŧjčovala stále více peněz v domácí měně. Ani tady se do nákupu vládních dluhopisŧ nikdo moc nehrnul, pomoci tedy musela znovu centrální banka. Ta domácím bankám vţdy před aukcí dluhopisŧ přátelsky “domluvila“ a hlavně pak obratem od bank dluhopisy skoupila, takţe prakticky celé zadluţení státu v roce 2013 skončilo na jejích účtech. Dříve se tomu říkalo přímé financování vlády tiskem peněz, dneska tomu říkáme kvantitativní uvolňování, ale princip se nemění. Kromě centrální banky vláda pouţívala všechny moţné mimorozpočtové nástroje, takţe se zadluţoval dovozce plynu Naftogaz, státní banka na podporu exportu i třeba státní ţeleznice. Ačkoli schodek rozpočtu samotné vlády nebyl aţ tak strašný (vloni skončil rozpočet se schodkem 70 miliard hřiven, tj. zhruba 4,5 procenta HDP), skutečný schodek zřejmě dosahoval aţ dvojnásobku. V této situaci měl prezident Janukovyč podepsat dlouho připravovanou asociační dohodu s Evropskou unií. Moţná si opravdu myslel, ţe za podpis dostane desítky miliard eur, moţná celé dohadování s Evropskou unií jen hrál, aby zvýšil svou cenu. Nakonec ale nabídku EU odmítl a v prosinci uzavřel dohodu s Ruskem, které Ukrajině slíbilo pŧjčit 15 miliard dolarŧ a zároveň zlevnit zemní plyn o třetinu, coţ by Ukrajině přineslo dalších 45 miliard dolarŧ. Kdyţ koncem února Janukovyč a jeho kumpáni utekli z Ukrajiny, nechali za sebou zemi stojící tváří v tvář bankrotu. Devizové rezervy centrální banky ještě více klesly, domácí banky jsou finančně mimořádně slabé, vyčerpané vysokými úroky a současnou ekonomickou krizí. Navíc země si jako celek pořád ještě ţije nad poměry: schodek na tzv. běţném účtu platební bilance, kde se sčítají dovozy a vývozy zboţí a sluţeb, dosáhl vloni 16 miliard dolarŧ, tj. více neţ devět procent HDP. Ukrajina se tak stala snad jediným státem na světě, který byl v ekonomické recesi a zároveň se tak prudce zadluţoval v zahraničí. I z těchto několika čísel je zřejmé, ţe dohoda s Ruskem nedávala ţádný ekonomický smysl. Patnáct slíbených miliard by moţná stačilo ukrajinské vládě na rok 2014, moţná dokonce do března 2015, kdy měly být prezidentské volby, ale ekonomickou situaci Ukrajiny jednoznačně zhoršovaly. Dluh Ukrajiny by nadále rostl a vláda by jen dál prodluţovala neúnosnou a zničující ekonomickou politiku. Ukrajina dnes potřebuje především reformy, jeţ jí umoţní platit svoje účty bez nějakých “bratrských“ slev, které, jak známo, nikdy nejsou zadarmo. Na řadě je Evropa Je ale otázkou, jestli na reformy bude mít prozatímní vláda čas. Stále totiţ musí splácet předchozí pŧjčku od Mezinárodního měnového fondu, kterou promrhala Janukovyčova vláda v letech 2009-2010, v červnu bude muset splatit miliardu dolarŧ zahraničním věřitelŧm (mezi nimiţ jsou i ruské banky) a také musí splácet dolarové pŧjčky od domácích bank (které by jinak okamţitě zbankrotovaly). Dá se tedy odhadnout, ţe bez vnější pomoci by se Ukrajina ocitla zcela bez zahraničních rezerv někdy během července letošního roku, ještě předtím by však Ukrajinci začali masově vybírat své vklady, měnit je na dolary a vyváţet ze země, takţe bankrot by přišel podstatně dřív. Ve skutečnosti má nová vláda moţná měsíc, maximálně dva na to, aby představila dŧvěryhodný plán ekonomických reforem. Sestavovat takový plán, respektive uvádět ho zároveň ihned do praxe, je mimořádně obtíţný úkol i za těch nejpříznivějších vnějších okolností. Takové ale v současnosti Ukrajina čekat nemŧţe - její velký východní soused naopak dělá všechno pro to, aby jí situaci ztíţil. O to více by jí měl pomoci soused západní, tedy Evropská unie, včetně Česka. Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK a pŧsobí jako ekonom v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-61853530-jak-se-dela-bankrot



Krymské referendum 17.3.2014

ČRo Plus

str. 01

19:10 Radiofórum

Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Markéta Ševčíková přeje dobrý večer vám všem, kdoţ se počítáte mezi příznivce Českého rozhlasu Plus, milí posluchači. Je 10 minut po devatenácté hodině a otevírá se náš pravidelný diskusní ring, který umoţňuje vám všem zapojit se do našeho vysílání a vlastně se na jeho utváření spolupodílet svým názorem. Naše dnešní téma vŧbec není jednoduché, bude nejenom o naší zahraničněpolitické orientaci a uvědomění si nejrŧznějších politických a historických kontextŧ, ale také o našem smyslu pro spravedlnost, respektive o snaze se jí dobrat. Stručně si shrňme nejaktuálnější situaci. Dnes vznikl na mapě světa nový stát s názvem Krymská republika a ihned poţádal o vstup do Ruské federace coby její nový subjekt. Obé je výsledkem včerejšího referenda, při němţ se pro připojení Krymu k Rusku vyslovila drtivá většina jeho obyvatel. Západ, rozuměj Spojené státy, Evropská unie včetně České republiky ovšem výsledky referenda neuznává. A na ty, které povaţuje za odpovědné za situaci na Krymu, uvalil sankce. Rusko se cítí dotčeno a hrozí protisankcemi, jelikoţ obyvatelé Krymu se podle něj rozhodli zcela svobodně. Západní představitelé zase tvrdí, ţe o svobodném rozhodování nemohlo být ani řeči. Internetové diskuse jsou plné velmi plamenných anonymních prohlášení podporujících tu stanovisko Západu, tu stanovisko Ruska. Jaký je ale oficiální názor vás, posluchačŧ Českého rozhlasu Plus? O tom všem budeme v následujících minutách diskutovat nejen s vámi, ale také samozřejmě s mým dnešním hlavním hostem, jímţ je politolog Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, dobrý večer. Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Dobrý večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A vítám na telefonních linkách i první z vás posluchačŧ, jimiţ jsou Pavel Pešek a Jan Mráz. Dobrý večer i vám, pánové. Pavel PEŠEK, posluchač -------------------Hezký dobrý večer. Jan MRÁZ, posluchač -------------------Dobrý večer přeji. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak úvodní slovo ovšem bude patřit mému hostu Karlu Svobodovi a začněmeţ otázkou, kterou jsme v anketě poloţili i našim posluchačŧm. Uznal byste vy osobně výsledek krymského referenda? Bylo podle vás legitimní a spravedlivé? Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak já osobně bych ho neuznal, a to hned z mnoha dŧvodŧ. Tím prvním a hlavním nebo tím prvním dŧvodem mŧţe být uţ jenom doba, za kterou bylo uspořádáno. Skutečně nejde dŧvěryhodné referendum vyhlásit během sedmi nebo chce-li 14 dní a zároveň ho seriózně zorganizovat, zajistit to, aby bylo skutečně provedeno férově a mohlo tedy být uznáno. Další takový moment je prostě to, ţe celé to referendum bylo, se konalo, řekněme, za přítomnosti ozbrojencŧ, ke kterým se nikdo nehlásil. Já si neumím představit, ţe prostě uznám referendum, které je organizováno vlastně někým, o kom vŧbec nic nevím. Dalším takovým momentem je to, ţe prakticky nebyli přítomni ţádní zahraniční pozorovatelé, ani tedy ti domácí neměli úplně přístup. K těm zahraničním pozorovatelŧm, tam řekněme, ţe ta skupina byla velmi chudá a některá ta jména vzbuzují spíše pochybnosti. Čili těch dŧvodŧ a poté samotný výsledek, který zvláště v kontextu toho, jak vypadaly dosavadní prŧzkumy veřejného mínění, tak vzbuzuje, mírně řečeno, pochybnosti. Plné znění zpráv


Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Já se na totéţ teď zeptám našich prvních dvou pánŧ, kteří se přihlásili, takţe nevím, dejme tomu, pane Pešku, vy souhlasíte s těmi výsledky, nesouhlasíte? Pavel PEŠEK, posluchač -------------------Já rozhodně souhlasím s výsledky referenda, protoţe to bylo rozhodnutí lidí, kteří tam v tom prostoru ţijí a ţijí tam mnoho a mnoho let. Nesouhlasím vŧbec s tím, co říkal na úvod pan doktor, protoţe to mi připomíná bez toho, aniţ bych ho chtěl nějakým zpŧsobem mentorovat či uráţet, je to v kontextu, který vy jste zmínili jako podstatnou věc posuzování jakéhokoli faktu a zvláště pak takhle závaţné věci, tak v kontextu toho, jak je informována, respektive dezinformována česká veřejnost a nejenom česká, ale i evropská, tak to povaţuju za úţasnou ilustraci goebbelsovské propagandy a řeknu vám proč. Podívejte, pokud jde o celou tu záleţitost Krymu, tak my se nemŧţeme jenom soustředit na ten malý poloostrov, ale podívejme se na počátek celé věci. Evropská unie a Spojené státy americké nabízejí nějakou alternativu budoucímu světu, mají určitou vizi. Ta vize vychází z bruselských axiomŧ, ta vize se opírá o nový světový řád, jejímiţ parametry nebo pilíři je justice, která odnímá, extrahuje děti z rodin pod rŧznými záminkami. Dalším pilířem je takzvaná genderová ideologie, která nabízí člověku absolutní svobodu v tom, aby si zvolil, jestli chce být hochem, dívkou, muţem, ţenou, chlapečkem, holčičkou. Na to, jak vypadáte, děti, se vŧbec nedívejte, dŧleţité je, co chcete. Svoboda je v lidské bytosti, mŧţete se rozhodnout, jestli chcete být muţ, ţena nebo dokonce neutrum, jak se uzákonilo v Německu. Dalším pilířem je homosexualismus v celém svém širokém rozpětí, kam bych teda zařadil i pedofily bohuţel, a posledním je čipování lidí, o kterém se stále více mluví. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak to jsme trošku odběhli od toho ... Pavel PEŠEK, posluchač -------------------Odběhli, ale to z toho dŧvodu, já jsem musel tohle entrée udělat kvŧli kontextu. Prosím vás, paní redaktorko, z tohoto dŧvodu. Jestliţe někomu nabídnete pití a bude to člověk velmi ţízniví, láhev nějaké 10 let staré šaratice, anebo čistou sklenici vína, tak po čem sáhnete. Nebo pramenitou vodu. Stačí úplně pramenitou vodu. My jsme měli nějaké představy, já jsem byl kdysi skutečně velkým podporovatelem sjednocení a celého toho procesu evropské integrace, ale to, co nám Brusel nabízí, je skutečně mrzačením lidské svobody a lidské identity. A ti lidé na Ukrajině to věděli. Čili já si nemyslím, ţe oni na tom byli nějak mimořádně dobře, taky si nemyslím, ţe ukrajinská vláda byla vzorem jaksi demokratických priorit nebo pardon, nebo vzorem demokratických ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, tak já uţ vám do toho, nezlobte se, pane doktore, vstoupím. Protoţe máme na lince i další posluchače a byl to velmi zajímavý názor na úvod. Tady pan doktor Svoboda chtěl reagovat, ale vydrţte ještě, protoţe dáme slovo i panu Janu Mrázovi. Dobrý večer i vám. Jan MRÁZ, posluchač -------------------Dobrý večer ještě jednou. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak opakuji tu úvodní otázku. Vy osobně souhlasíte, uznal byste výsledky referenda na Krymu či nikolivě? A chcete případně reagovat na to, co říkal pan Pešek nebo tady mŧj dnešní host ve studiu? Jan MRÁZ, posluchač -------------------Tak minimálně mŧj předřečník to vzal hodně zeširoka, na to se samozřejmě reagovat dá, ale nevím, jestli formát debaty je pro to připraven. Co se týká samotného referenda a jeho výsledku, já nevím, jestli máme vŧbec na vybranou, jestli budeme ten výsledek respektovat nebo ne, protoţe ať uţ budeme řešit některá dílčí pochybení, to, ţe samozřejmě to referendum nebylo vyhlášeno v souladu s ukrajinskou ústavou. Ať uţ budeme řešit to, ţe na ukrajinském území nebo tom krymském území Ukrajiny je přítomen nějaký invazní sada vojákŧ, tak z tohohle Plné znění zpráv


toho hlediska se obávám, ţe nemáme stejně jinou moţnost neţ v rámci toho, ţe mezinárodní politika je prostě politika reálná, politika velice často aţ naturalistická, prostě akceptovat to, ţe ta většina obyvatel na tohle to přistoupila nebo si to přála. Mně samozřejmě se strašně nelíbí ten fakt, ţe tam byli tihle ti vojáci, ţe tam byli vlastně v rozporu s mezinárodním právem, a to je asi ta zásadní věc, kde bych oponoval. Ale ten samotný fakt, ţe obyvatelé Krymu chtějí se osamostatnit od Ukrajiny a chtějí se připojit k Rusku, je věc, která asi je v dlouhodobém měřítku nezvratná. Takţe z tohohle toho hlediska je to jenom dŧsledek takové poměrně pompézní politiky předchozích sovětských prezidentŧ, konkrétně jednoho, a to je právě moţná některá historická souvislost, o které se taky zmiňoval předřečník. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Já vám zatím děkuji, obracím se zase zpět na Karla svobodu, který je tady se mnou ve studiu. Slyšeli jsme úvodní příspěvky, slyšeli jsme dnes zároveň ve zpravodajství také, jak se k tomu referendu staví Evropská unie včetně České republiky, jak se k němu staví Spojené státy, ale zatím jsme neslyšeli názor Ruska. Já jsem se teď večer, neţ jsem šla do studia, dívala do agentur a našla jsem tam zprávu, ţe zítra bude o tady tom krymském referendu jednat ruská Státní duma. Má schválit prohlášení na podporu krymského referenda, ovšem hlavně má zítra s velkým projevem předstoupit před poslance obou komor ruského parlamentu Vladimir Putin, prezident. Co myslíte, ţe asi tak řekne, pane doktore? Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak to je vţdycky těţké říct, co vlastně nastane. Ale osobně se domnívám, ţe Vladimir Putin tedy oznámí to nebo tedy poţádá oficiálně o to, aby ta ţádost Krymu o přijetí do Ruské federace byla přijata, protoţe on uţ do toho vloţil poměrně hodně svého osobního kapitálu. My tady mŧţu částečně tedy udělat jistou koncesi tomu prvnímu řečníkovi, protoţe my to opravdu vnímáme jakoby z jedné strany, nicméně ten pohled ruské scény a ruských občanŧ a tady musím říct, ţe zdaleka ne jenom zdŧvodnitelný propagandou. Je prostě jiný. Pro ty, pro Rusy nebo pro jejich velkou část bylo, řekněme, to šíření Západu aţ směrem k ruským hranicím něco, co bylo nepřijatelné. Rusko vlastně po celá devadesátá léta bralo nebo celá ta devadesátá léta bralo jako něco, kdy bylo bito, kdy neustále Západ rozšiřoval a rozšiřoval svoje hranice. A Vladimir Putin je vlastně někdo, kdo ukazuje tedy já jsem schopen tomu zabránit, já jsem schopen tomu udělat přítrţ a já teď budu určovat, jak se budou věci mít. A Vladimir Putin je kvŧli tomu populární. Čili osobně bych tedy byl velmi překvapený, ale ty poslední dny, týdny a měsíce uţ mě naučily tomu, ţe překvapení se dají očekávat. Kdyby Vladimir Putin tedy o toto oficiálně nepoţádal. Čili toto očekávám od zítřka. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Co se týče ještě postoje oficiální ukrajinské strany, to asi musí v nezávislém pozorovateli také trošku vyvolávat zmatek, protoţe Kyjev se vyjádřil podle těch aktuálních informací z agentur dle úřadujícího ukrajinského prezidenta Turčinova, ţe je připraven s Ruskem diplomaticky jednat o krymské krizi, s anexií ale nikdy nebude souhlasit. To vypadá trošku, ţe se ty strany obě dostanou do klinče, ţe to nepŧjde ani tam, ani zpátky, protoţe Rusko samozřejmě prosazuje jednu věc, Ukrajina s tou stávající vládou druhou věc, tak jaké to mŧţe mít řešení? A ještě k tomu přidejme podotázku, kdo vlastně nebo co se stane za předpokladu, ţe celý Západ to referendum neuzná, ale samozřejmě ţe se najdou státy, které ho uznají pochopitelně. Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak ono pro ty příklady nemusíme chodit daleko. Abcházie a Jiţní Osetie jsou velmi podobný příklad, kdy byly uznány jenom minimálním počtem státŧ a Ruskem tedy a přesto jaksi si fungují víceméně vesele. Tam je zajímavé to, ţe třeba sama Gruzie, kdyţ se jednalo o Krymu, tak příliš radikálně nevystupovala. Ty vztahy s Ruskem jsou pro ni daleko dŧleţitější. Co se týče té ukrajinské pozice, já si myslím, ţe tam přesně nastalo to, a tady bych souhlasil zase s druhým řečníkem, ţe ta realita je prostě taková, ţe my se s tím, ať se nám to nelíbí, tak smířit budeme muset. Nicméně ta oficiální pozice bude prostě taková, ţe to neuznáváme. To samé bude ukrajinská oficiální pozice. Neumím si představit, ţe někdo mŧţe vystoupit s tím, ţe řekne nechte si Krym a nás to vlastně vŧbec nezajímá, je nám to jedno. Ale čili rétoricky budou neustále vystupovat proti, budou neuznávat, ale dokonce si ani nemyslím, ţe bude docházet k takovým věcem, jako by bylo přerušení dodávek vody, elektřiny či podobným věcem. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Pravil mŧj dnešní hlavní host Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, bavíme se o legitimitě či nelegitimitě krymského referenda. Milí posluchači, číslo k nám do studia 221552755. Já se obracím ještě k oběma pánŧm, kteří nás poslouchají na telefonních linkách. Uţ jsem tady zmiňovala, ţe se rozpoutalo také velké kolo sankcionování. Dneska uţ ohlásilo adresné sankce americké vedení slovy Baracka Obamy. Dokonce jsou tam vyjmenováni ti jedinci, kterých se to ty postihy budou týkat. Evropská unie měla v 6 hodin večer zveřejnit rovněţ jmenný seznam jedincŧ, kterých se sankce budou týkat. Nezveřejnila ho jmenný. Slovenský ministr zahraničí Lajčák řekl, ţe ten seznam je jaksi ještě k dopracování a ţe se bude rozšiřovat. Nicméně, pánové, vás obou se ptám, myslíte si, ţe to kolo sankcí, protoţe ono samozřejmě nastane i protitlak z ruské strany, ţe by to mohlo nějak výrazně poškodit Českou republiku? Protoţe on tady pan doktor Svoboda řekl zásadní moment, pro koho jsou dŧleţitější vztahy s Ruskem, tak ten samozřejmě bude uvaţovat podle toho. Takţe jak to vidíte vy? Otázku sankcí a protisankcí? Pavel Pešek. Pavel PEŠEK, posluchač -------------------Tak já bych navázal na to, co řekl pan doktor Karel Svoboda. S tím já velmi souhlasím, to bylo jeho takové velice rychlé hodnocení Vladimira Putina. A to zase navazuje na to moje entrée, které bylo, uznávám, příliš moţná dlouhé, ale bylo nezbytné právě proto, aby se ukázalo, ţe jediným světovým politikem včetně tedy Svatého stolce teď v těch našich posledních novodobých dějinách, který se vymezil proti tomu, co nabízí ta Evropská unie, Spojený státy, tak byl právě ten Vladimir Putin a to ve svém takzvaném valdajském projevu z loňského září, devatenáctého září 2013, kdy řekl explicitně, ţe přece není moţné, abychom respektovali takové tendence, které chtějí glorifikovat nebo uznávat pedofilii, ţe není moţné na jedné straně vyznávat víru v boha a současně víru v satana, ţe není moţné měnit pohlavnost člověka a ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Já vám do toho zase vstoupím, pane Pešku, protoţe máme opravdu jenom malý časový prostor a pořád odbíháme od tématu. Nezlobte se, já jenom nechám pana doktora tedy krátce reagovat na to, co říkal pan doktor Pešek. Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já se omlouvám, já prostě problematice Evropské unie se nevěnuju, nevěnuju se problematice pedofilie v Evropské unii, čili omlouvám se, tedy bohuţel reagovat nemohu. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, potřebovali bychom na takovou debatu větší časoprostor. Jan Mráz, ještě neţ se rozloučíme, má ještě nějaký příspěvek k těm sankcím a případně těm protisankcím, které by mohly přijít z ruské strany? Jan MRÁZ, posluchač -------------------Tak já nevím, jestli právě tyhle ty sankce jsou navázány na to, ţe bylo nějaké referendum, ţe mělo nějaký výsledek, ale jestli to nesouvisí víc s tím, ţe došlo k tomu, ţe ruská armáda, byť tedy nějakým zpŧsobem kamuflovaná, se začala vyskytovat na území jiného státu. To je samozřejmě věc, která se nás dotýká, ať uţ Evropské unie, nebo celé té euroatlantické civilizace, víc neţ skutečnost, ţe na Ukrajině se porušuje ústava tu tím, ţe se odvolává nezákonně prezident, tu tím, ţe se vyhlašuje nezákonně nebo protiústavně referendum. Ale situace, kdy se vlastně porušuje mezinárodní právo tím, ţe vlastně některý voják vnikne na území suverénního státu, tak je podle mě ten nebezpečný moment, který potom mŧţe mít konsekvence i pro nás. Takţe já rozumím tomu, ţe samozřejmě sankce se vyhlašují, na druhou stranu bohuţel ţijeme v globální ekonomice nebo moţná bohudík, ale v tomto kontextu bohuţel, a jakákoli sankce v podstatě je vypuštěný bumerang. Prostě ty ekonomiky jsou propojeny, zahraniční obchod probíhá s Ruskem a samozřejmě ţe na tom nevydělá ani Rusko, ani euroatlantická civilizace. Moţná ţe na tom vydělá některý hráč, který se téhle té bitvy nebude účastnit jako třeba Čína. To nedokáţu posoudit. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Já vám zatím děkuji, pane Mrázi, za reakce. Pane doktore, budeme reagovat ještě krátce tady na to, co říkal náš respondent? Plné znění zpráv


Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já osobně jenom mohu říct, ţe nejsem příznivcem těch sankcí nebo vŧbec obecně nejsem příznivcem sankcí. Chápu je spíše jako gesto, řekněme, dovnitř Evropské unie, a dovnitř Spojených státŧ ve stylu něco děláme, ale abychom si moc neuškodili. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Takţe myslíte, ţe je to víceméně politické prohlášení a ţe měl pravdu Dmitrij Rogozin, vicepremiér, který se ocitnul na jednom, na tom americkém seznamu těch sankcionovaných osob a reagoval na to slovy, ţe vlastně ty sankce vŧbec nic neřeší a ţe to situaci kolem Krymu nijak neovlivní? Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já si myslím, ţe to je vcelku jednoznačný ruský postoj. Oni s tím samozřejmě počítali, takţe takovéhle sankce je rozhodně nemŧţou rozhodit. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak já vítám na telefonní lince našeho dalšího posluchače. Dobrý večer. posluchač -------------------No jsem to já? Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, jste to vy. Dobrý večer. posluchač -------------------Tady Josef. Paní redaktorko, já ho uznávám, protoţe ani vláda Kyjeva nebyla zvolena. A referendum a volby jsou o tom, kde a jak chtějí lidé ţít. A měly by to respektovat i cizí velmoci a jejich /nesrozumitelné/. Krym byl ruský a dnes uţ moţná omylem darovaný v nepřátelský náladě ne polovině krajiny. Je /nesrozumitelné/ území a to je hlavním bodem sváru, ţe tam ţijí etnika Tatarŧ, kde dříve byli taky násilník nacismu. Rusko dnes jako jedna z velmocí je jí uţ jedno, jestli její připojení uznají, nechtějí si nechat diktovat a sankcemi zastrašovat. Putin uţ nepřipustí nepřátele přibliţovat se k Moskvě. To Jelzin v Berlíně ten normálně prodal a propil to Rusko. Také je známo, ţe vlivní američtí generálové včetně britského premiéra po poráţce nacismu byli náchylní pokračovat v postupu na východ v domnění, ţe jsou válkou dostatečně vyčerpaní. Tak ať si to ještě jednou rozmyslí. Všichni jsou dostatečně vybaveni ničivými zbraněmi velkého dosahu i na Ameriku. Těšilo mě, na shledanou. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, děkuju, pane Josefe. Pan Josef tady připomenul, to jenom vypíchnu z toho jeho příspěvku, ţe vlastně legitimita nebo ty debaty o legitimitě toho referenda trošku blednou při tom, ţe mŧţeme diskutovat také o legitimitě té současné ukrajinské vlády a to, jak se dostala k moci. Tak to jen tak na okraj. Další posluchač je na lince, dobrý večer. posluchač -------------------Dobrý večer. No, k tý legitimitě ukrajinský vlády, to bysme se museli nejdřív pozastavit nad sebou samým, protoţe my jsme sami sobě v osmdesátým devátým koncem roku taky něco měnili, taky bez nějakejch voleb a myslím, ţe jsme to všicky jaksi brali nebo většina z nás to brala velmi pozitivně. K tomu pánovi úplně prvnímu na začátku k tý sklenici čistýho vína. No, oni vymění sklenici čistýho vína za sklenici vodky, ţe ano, ale teďkon k tomu vlastnímu tématu. Podívejte se, já bych nesouhlasil s tou tezí, která zazněla u toho vašeho pana odborníka, ţe se nějakým zpŧsobem Západ rozšiřuje na, směrem k Rusku. Prostě Polsko zŧstává ve svých hranicích, tak jak si je Rusko uzmulo po válce, Estonsko se a tak dále, pobaltský země se bez Němcŧ se ujaly vlastně svýho území, který měly staletí nebo kde ţily staletí. To znamená, ţe ta teze, jako není moţný přijímat Putinovu tezi, ţe nějakým zpŧsobem se Západ sune směrem na východ. To je jedna věc. Druhá věc je, ať si Plné znění zpráv


říká kdo chce co chce, při tý šílenosti toho referenda prostě to referendum nikdy legitimní nebude. Samozřejmě ţe se to přijme, protoţe válčit se kvŧli tomu nebude, ale s Ruskem je nutný jednat. Do budoucna jen a s tím, ţe prostě je to krádeţ území se vším všudy, se zdroji, pŧdou, majetky a tak dále a ono to Kartágo musí být zničeno. Ono to jednoho dne prostě na ně trhne. Za 5, za 10, za 8, za 15 let. Takţe to jsem jenom chtěl říct, ţe prostě stavět se na zadní v týhle chvíli nelze. Evropa na to je příliš měkká, zpovykaná, ale Rusko je zloděj, Rusko s tímto vědomím se s ním bude fungovat, obchodovat a tak dále. Ale prostě zloděj je zloděj. Tak díky, mějte se hezky, na shledanou. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, děkuji, jenom krátká reakce pan doktor Svoboda? Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já bych jenom, my jsme si malinko nerozuměli. Já jsem tady přibliţoval postoj, jak to vidí Vladimir Putin a potaţmo Rusko. Rozhodně to nebyl mŧj postoj. Takţe to jenom na odlišení. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano a další posluchač je na telefonní lince. Dobrý večer. Haló, haló, slyšíme se? posluchač -------------------Dobrý večer, to uţ jsem já? Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, to jste vy. posluchač -------------------Tady Vonášek. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer, pane Vonášku. posluchač -------------------Helejte, já to teda, já se k tomu nevyjádřím. Tak musíme to uznat, protoţe my jsme rozdělili stát bez všeho, jenom dva příliš ambiciózní lidi, který se nebyli schopný domluvit, takţe my nemáme právo vŧbec posuzovat, jestli se tamhle někdo ... Já si myslím, ţe docela tam byla chyba od začátku, ţe Ukrajina musí zŧstat celistvá. No prosím vás, jak my to mŧţeme vŧbec v Česku někdo říct? Tam se stala chyba, jako to, ţe tam přišli ti vojáci, je jistě špatně. Ale na druhej straně ta ukrajinská ústava, která prakticky jak to říká to referendum, ţe se musí vyjádřit, no to by se přeci neoddělilo nikde nic. Takováhle ústava je nedemokratická pro mě. A my bysme měli teďka koukat nebo Západ jednat, aby to jakoţe Krym odchází od Ukrajiny, to je jasný, ale teďka jak a co s ním bude dál? A na tím, ţe se to zabetonuje, tak to bude horší podle mě. Jako ta souvislost, co tam byla, já nevím, před 20 lety, se taky musí brát v úvahu, ţe to není, Krym není území jako kaţdý jiný. Ale tak já to udělat musím, i kdyţ třeba nerad, ale mohlo to bejt trošku taktnějc udělaný. Ale tohle rozpoutala Evropská unie asociační dohodou. Vţdyť to byl nesmysl od samýho začátku. To se mělo jednat třístranně nebo počkat ještě nějakej čas. Děkuju. Na shledanou. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, děkuju, pane Vonášku. A ještě jeden posluchač je na telefonní lince. Dobrý večer. posluchač -------------------Dobrý večer. Tady Karel. Plné znění zpráv


Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, pane Karle. posluchač -------------------Já chci říct jenom, Rusáci si nemŧţou dovolit, aby Ukrajina jim utekla, jo, protoţe by se jim přistěhovala Evropská unie k hranicím jejím. A pokud Evropská unie s nima furt bude obchodovat s plynem a neklepne jim přes prsty a řekne tak my plyn nebudeme odebírat, protoţe oni kam ho daj ten plyn a ropu? Nikam. Oni nemají moţnost, kam to dováţet. Takţe oni by si to velice dobře uvědomili. A to je vše. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, tak já vám děkuji, pane Karle. Tak měli jsme tady několik podnětŧ, pane doktore, rovněţ Karle Svobodo. Takţe pojďme vlastně od toho posledního názoru vašeho jmenovce, pana Karla. Ono to vlastně souvisí s těmi sankcemi a s tím, kam by asi, tedy budu-li ho volně parafrázovat, potom Rusko vyváţelo ty své komodity, ţe ano, kdyţ by došlo skutečně k tomu totálně zmrazení ekonomických vztahŧ, ale k tomu patrně asi nedojde. Já na to naráţím i proto, ţe jsem našla také reakci asociace a unie českých exportérŧ, která měla velké obavy samozřejmě, jak říkal její místopředseda Otto Daněk, ţe jsou to nejčernější scénáře. Ale měli obavy o znárodnění zahraničních firem, které sídlí v Rusku, také říkal, ţe případné zavedení těch obchodních sankcí vŧči Rusku by v České republice ohrozilo 30 aţ 40 tisíc pracovních pozic, coţ je tedy poměrně hodně. Takţe ono to nakonec vypadá, ţe asi si to kaţdý rozmyslí. Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak samozřejmě ono uţ tady padlo to, ta teze o globalizaci ekonomiky. To si nikdo příliš nemŧţe nebo nechce ani představit, ţe by nastala nějaká takováhle válka, navzájem si zabavujeme majetky, i proto si myslím, ţe ty sankce nebudou aţ zas tak výrazné. Neumím si to představit. Stejně tak prostě to, ţe přestaneme odebírat ruský plyn je sice jakoby atraktivní perspektiva, na druhou stranu se tím vydáváme zase do ruskou, řekněme, dalších dodavatelŧ, kde Norsko třeba mŧţe být relativně spolehlivější, ale nevíme, co se mŧţe stát v Alţírsku. A těch zdrojŧ zase tak úplně tolik není, byť tedy Evropa v současné době má relativně hodně plynu, ale to se mŧţe změnit. Čili není to tak lehké. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A poslední otázka, kterou zase poloţil pan Vonášek, takţe ho opět parafrázuji volně, jak a co s Krymem bude dál teď? Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak z mého pohledu Krym se samozřejmě tedy uţ jakoby formálně nebo tedy neformálně, ale de facto osamostatnil. Bude dalším z regionŧ Ruské federace, i kdyţ uvidíme tedy, je moţné, ţe Vladimir Putin vymyslí nějaký model, který umoţní jakoby koexistovat. Ale myslím si, ţe se stane prostě dalším regionem Ruské federace. Co se týče toho, co to bude, přinese pro Krym, a to byl jeden z dŧvodŧ, proč vlastně já ještě bych, musím předeslat, ţe já nezpochybňuji ani to, ţe Rusko by pravděpodobně nebo moţná tedy to referendum vyhrálo. To, o tom pochybnosti nemám. Já mám pochybnosti o tom, jak bylo uspořádáno. Ale čili Rusko získá další takzvaně dotační region, který bude dotovat ty odhady, jsem četl, a to jsou samozřejmě vţdycky hrubé odhady, zhruba tak 80, 90 miliardami rublŧ ročně plus minus 2 miliardy dolarŧ, tedy plus další investice do infrastruktury. My si musíme uvědomit, ţe třeba přes Krčský prŧliv nevede vŧbec ... Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Přece jenom je to poloostrov, ţe ano, takţe tam se ta doprava bude muset nějak vyřešit. Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Není ani moc, jo, takţe to jsou věci, které Rusko bude muset řešit. Otázkou je, jak dlouho na to vlastně vŧbec mŧţe mít. A pravděpodobně to uplatí. To pravděpodobně to tedy zvládne platit. To mŧţe být, nicméně těchto Plné znění zpráv


dotačních regionŧ, silně dotačních regionŧ uţ začíná mít poměrně hodně a ceny ropy se zdaleka nevyvíjí třeba tak, jak předpokládal ruský rozpočet. Čili mŧţe to, mŧţe se to obrátit proti Rusku, ale ještě bych zmínil ten plynový aspekt. Vede plynovod South Stream, který mŧţe vést kolem Krymu a to zase zlevní zhruba o 10 miliard dolarŧ. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Tak uvidíme. Já děkuji mému dnešnímu hostu Karlu Svobodovi z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Díky a hezký večer. Karel SVOBODA, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Děkuji, hezký večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Děkuji také našim panelistŧm, uvidíme, jaké bude zítra stanovisko k celé krymské problematice, které přednese Vladimir Putin v ruské Dumě. Mějte se krásně, milí posluchači, a poslouchejte Radiofórum i zítra. Hezký večer.

Romancov: Čísla krymského referenda jsou buď zázrak, nebo manipulace 17.3.2014

e15.cz

str. 00

Rozhovory

Čísla krymského referenda nedávají smysl, neboť zhruba 20 procent Tatarŧ a Ukrajincŧ překvapivě změnilo názor a touţí po připojení k Rusku. Vladimir Putin je vŧdce smečky - aby mohl vyjednávat, nejdříve demonstruje svou sílu. A Janukovyče nerespektuje uţ vŧbec nikdo, říká v rozhovoru pro server E15.cz politolog Michael Romancov, který přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzitě Praha. E15.cz: K Rusku se chce připojit 96,8 procenta voličŧ, kteří se zúčastnili krymského referenda, co na čísla říkáte? Bylo jasné dopředu, ţe referendum dopadne ve prospěch Ruska, ale čísla nedávají smysl. Ze všech předchozích výzkumŧ vyplývalo, ţe 60 procent ruské či ruskojazyčné populace bude pro, ale 40 procent Ukrajincŧ a Tatarŧ bylo proti. E15.cz: Čím si jejich názorový obrat vysvětlujete, bylo referendum zmanipulované? Stal se tam zázrak, při 83procentní volební účasti je evidentní, ţe zhruba 20 procent Tatarŧ a Ukrajincŧ změnilo názor a touţí po připojení k Rusku. Pokud to ale zázrak nebyl, je dost pravděpodobné, ţe jsme opět byli svědky manipulace. E15.cz: Je vŧbec moţné, aby si občané tímto zpŧsobem připojení vymohli a bylo legitimní? Legitimní je pouze v tom slova smyslu, ţe o tom většina rozhodne, ale z hlediska mezinárodního práva to legitimitu ani legalitu nemá. E15.cz: Jak by se mělo k výsledkŧm referenda postavit mezinárodní společenství? Dŧleţitá je zejména jedna věc, jak se vyjádří k připojení Krymu Rusko, protoţe Vladimir Putin zatím říká, ţe Rusko uznává teritoriální integritu Ukrajiny. Nikdy neřekl, ţe chce, aby se k Rusku Krym připojil. Oficiální ruská pozice je zatím je taková, ţe země dodrţuje mezinárodní právo. E15.cz: Ruské úřady Krym vyňaly z Ruské federace v roce 1954 a přičlenili k Ukrajině. Měl by proto teď mít poloostrov moţnost se „vrátit“? To je pozice, kterou zastává Kreml, tlačí ji do světa a ten mu naslouchá. Realita ale byla taková, ţe uvnitř centrálně řízeného státu, kterým byl tehdy Svaz sovětských socialistických republik, vedení rozhodlo, ţe Plné znění zpráv


provede administrativně-správní změnu, která byla schválená standardním postupem. Buď je tedy legální a legitimní všechno, co se v Sovětském svazu dělo, anebo není legální a legitimní nic. Dnes se ohledně Krymu také argumentuje faktem, ţe na poloostrově existuje určitá etnicko-jazyková většina, ale mezinárodní právo neuznává, aby se sebrala a odešla, kam chce. O podobném procesu je moţné uvaţovat pouze v lince KrymKyjev a ne Krym-Moskva. Podle mezinárodního práva je stále Krym teritoriálně součástí Ukrajiny. E15.cz: A neporušuje Rusko mezinárodní právo, kdyţ se jeho údajné jednotky pohybují na území Krymu? Jde o to, ţe ruská strana nepotvrdila, ţe to jsou její vojáci. To, ţe tam celý svět vidí ruské jednotky je sice pravda, ale ruský prezident, v tomto případě jediný člověk, na kterém záleţí, tvrdí, ţe to jejich jednotky nejsou. Vojáci nemají ţádné insignie a ruský ministr obrany dokonce řekl, ţe na sobě mají nějaké oblečení, které si mŧţete koupit v libovolném army shopu. Nejde tak o to, co tam vidíme, nebo potaţmo, co tam chceme vidět. Osobně tomu sice nevěřím a myslím si, ţe to jsou samozřejmě ruské jednotky, dŧleţitá je ale pozice, kterou Rusku zastává vŧči ostatním aktérŧm: Ukrajině, Bruselu a Washingtonu. E15.cz: Stanoviska evropských i amerických politických představitelŧ k dění na Ukrajině jsou spíše vlaţná. Neţádá si současná situace ostřejší reakce? Ostřejší reakce zazněly spíše z Washingtonu neţ z Bruselu a pokud bude Rusko i nadále pouţívat sílu, i kdyţ tvrdí, ţe to tak není, pak Spojené státy a s největší pravděpodobností i Evropská unie, byť tam to ještě není jasné, přistoupí k sankcím. Zatím se hovoří o takzvaných chytrých sankcích, které budou cíleny na prominenty současného reţimu, to znamená nikoliv na obyvatelstvo a běţné ekonomické styky, ale přímo na prezidenta Putina, jeho nejbliţší okolí a jeho rodinné příslušníky, kteří, a to je veřejné tajemství, mají na Západě obrovské majetky, ať uţ v bankách nebo v nemovitostech. Ekonomické sankce mířené na Putina jsou dobře zváţený krok, říká politolog Romancov (foto Michael Tomeš) E15.cz: Je to dostačující? V tomto ohledu je to skutečně velmi dobře zváţený krok, protoţe vojenská konfrontace s Ruskem z mnoha dŧvodŧ nepřipadá v úvahu. Jeden zásadní dŧvod je samozřejmě ruský jaderný arzenál. To je ale mimochodem také dŧvod, proč Rusko nepouţije svoji vojenskou sílu směrem do Evropy. Ţijeme v prostoru, kde si členové mezinárodního společenství zvykli řešit své problémy u jednacího stolu, a já jsem přesvědčen, ţe k jednacímu stolu chce usednout i Rusko. Aby ale posílilo svou pozici, tak napřed demonstrovalo svou sílu. Tento atribut je pro Brusel respektive Washington naprosto nepřijatelný. Rusku krize nenahrává E15.cz: Nahrává současná krize Rusku nebo jde spíš o nevítané překvapení? Pro Rusko je to špatná situace a domnívám se, ţe byla zpŧsobená strachem, který v Putinovi vyvolal útěk Janukovyče. Putin je vŧdce smečky, který komunikuje s jinými vŧdci smečky a to na čem se dohodnou, má platit. Putin měl představu, ţe Janukovyč protesty na Majdanu ustojí, stejně jako on ustál stotisícové demonstrace na Bolotném náměstí po svém třetím zvolení prezidentem. Ale najednou se na Majdanu začalo střílet, byli mrtví, Janukovyč utekl a Putin zpanikařil. Doteď se navíc vedou spory o to, kdo tam začal střílet, a co tím sledoval. Putin potřebuje, aby v bývalém prostoru Sovětského svazu mohl komunikovat zpŧsobem, který mu vyhovuje, tedy „Já pán, ty pán. My se dohodneme, a to co je pod námi, nás vŧbec nezajímá“. E15.cz: Viktor Janukovyč v úterý vystoupil v ruském exilu a uvedl, ţe je stále prezidentem a nejvyšším vojenským velitelem ozbrojených sil země. V proslovu označil prezidentské volby za nelegitimní, budou platné pro mezinárodní společenství? Jsem přesvědčený, ţe ano, protoţe suverénem je lid. O stavu ukrajinské demokracie si mŧţeme myslet cokoliv, ale i na Ukrajině platí, ţe suverénem je lid. Logicky se dá předpokládat, ţe u voleb budou i mezinárodní pozorovatelé a pokud tam nedojde k nějakým excesŧm, coţ se teď samozřejmě nedá vyloučit, tak vznikne na základě předčasných parlamentních i prezidentských voleb nová legitimní autorita v podobě prezidenta, vznikne legitimní parlament a z něj vzejde vláda. Volby by měly do situace vnést jasno. Janukovyč není dnes respektován vŧbec nikým, nerespektuje ho Západ, nerespektuje ho Rusko, nerespektuje ho Ukrajina. Plné znění zpráv


E15.cz: Mŧţe Ukrajina nechat bez odezvy „znárodnění“ své flotily, která kotví v Sevastopolu? Následovat mají solární elektrárny. Jde o snahu skupiny lidí, která drţí politickou moc a chce ukázat, ţe jsou schopni funkčně kontrolovat celé teritorium. V tomto ohledu to má svou logiku. Nicméně z hlediska mezinárodního práva to ţádnou relevanci v tento okamţik nemá. Otázkou ale je, jak se mezinárodní společenství postaví k dalším zásahŧm. Je potřeba počkat na další vývoj. Fakticky vidíme, ţe Krym není pod kontrolou Ukrajiny. Ti, kdo ho ovládají, se snaţí zmocnit strategických cílŧ, ať uţ jsou to letiště nebo základny či například rozvodny elektrického proudu. Tato situace navíc mŧţe trvat desítky let. Ve světě jsou příklady teritorií, kde se něco takového děje, nikdo to neuznává, ale v tom daném místě to funguje podle představ místních politických aktérŧ. E15.cz: Mŧţe ukrajinský konflikt přerŧst v celosvětovou krizi? Tomu nevěřím, protoţe v sázce je příliš mnoho. Tohle je velká evropská krize, ale ne světová. Zatím. Do světového rozměru by mohla přejít v okamţiku, kdy by si opravdu Spojené státy a Evropa na straně jedné a Rusko na straně druhé, začaly vyhroţovat fyzickou silou. Ale předpokládejme, ţe to je situace, do které to nedojde. Putinova popularita po invazi na Krym v Rusku stoupá (foto ČTK/AP) E15.cz. Americký senátor John McCain by nejraději oprášil kvŧli ukrajinské krizi projekt protiraketového deštníku v Brdech, mělo by to smysl? Situaci na Krymu to nebude řešit a nemŧţe ji ve fyzickém slova smyslu ovlivnit. Kdyby se ale Spojené státy vrátily k záměru, ţe na území státŧ leţících ve východní a střední Evropě posílí svou vojenskou přítomnost, pak by to samozřejmě vneslo nový prvek do jednání mezi Západem a Ruskem. Prezident Obama nabídnul ruské straně takzvaný reset vztahŧ, a řada lidí na Západě se domnívá, ţe výsledkem resetu je, ţe si Putin začíná dělat, co chce. Dalším krokem by mohlo být, ţe se Putinovi díky fyzickým atributŧm jiného silového aktéra ukáţe, ţe tento prostor není jeho. Došlo k mediálnímu konstruktu E15.cz: Podobný postup „ochrany ruských občanŧ“ jako v nynější krizi uţ Rusko pouţilo v Gruzii. V podstatě se z toho stává norma, dá se tomu nějak zabránit? Západu jde o to, aby se to normou nestalo, a to nejen v zemích EU respektive severoatlantické aliance, ale v jakékoliv zemi na světě. Moskva v roce 2010 dala najevo, ţe všichni lidé na světě mluvící rusky a hlásící se k Rusku jsou pod její ochranou. Šlo o změnu doktrinálních dokumentŧ. V bývalých postsovětských republikách jako je Estonsko a zejména Lotyšsko, ale i jinde v Evropě, ţije po rozpadu Sovětského svazu patnáct aţ dvacet milionŧ lidí ruského pŧvodu a rusky hovořících. V řadě míst navíc ţijí pohromadě. U nás jde o Karlovy Vary ale třeba i Prahu. Obrovské mnoţství rusky mluvící populace ţije v Izraeli a ve Spojených státech. Doposud Moskva hlásala, ţe bude ohledně ochrany „svých“ obyvatel vyjednávat, teď jsme ale svědky něčeho jiného. Nejprve došlo k vytvoření mediálního konstruktu, ţe Rusŧm a ruskojazyčné populaci někdo ubliţuje a jsou to nacisté, kdo jim ubliţují. A nacisté jsou cvičeni na Západě, v Polsku a v Litvě, tedy u členŧ NATO, respektive v Evropské unii. To je informace, kterou ruská média bez jakýchkoliv příkras tlačí směrem dovnitř do Ruska. Na Krymu visí v rámci referenda krásné plakáty-mapky Krymu, na prvním obrázku je svastika a na druhém ruská vlajka. E15.cz: Mohlo by se tedy něco podobného stát například v Karlových Varech, kde ţije poměrně nezanedbatelná „ruská menšina“. Ne, protoţe Česká republika je členem jak NATO, tak i EU. I samo krymské referendum napoví, co se bude dít dál. To, ţe Krym chce k Rusku totiţ neznamená, ţe ho Rusko přijme. E15.cz: Český ministr obrany Martin Stropnický uvedl, ţe zásah NATO není v konfliktu reálný, souhlasíte s ním?



Není dŧvod, proč by mělo NATO fyzicky zasahovat na Ukrajině, kdyţ Rusko neudělalo nic, co by se aliance jako takové týkalo. Moskva se o vojácích, kteří se pohybují na Krymu, vyjadřuje jako o „zdvořilých lidech se samopaly“ a tváří se, ţe je pouze jednou z nezúčastněných stran. Michael Romancov: Michael Romancov se narodil roku 1969 v Praze. Absoloval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (1995) a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy (1998). Získal titul PhD. v oboru politologie ve specializaci politická geografie (2002). V současnosti pŧsobí na Institutu politologických studií UK FSV v Praze a Metropolitní univerzitě Praha. Specializuje se na politickou geografii, geopolitiku, Rusko a Blízký východ. E15.cz: Co by případný vojenský zásah opodstatnilo? Flagrantní porušení mezinárodního práva v tom slova smyslu, ţe by ozbrojená síla jednoho státu oficiálně překročila státní hranice a napadla sousední stát. Muselo by dojít k tomu, ţe by se rozpoutala regulérní mezistátní válka, a ani pak by se to přímo netýkalo severoatlantické aliance, protoţe Ukrajina není členskou zemí. Na druhou stranu však Rusko i Ukrajina s NATO v posledních letech dosti intenzivně komunikovaly a NATO proto právem cítí potřebu dozvědět se co a proč se děje, ţádat vysvětlení. Rusko zcela rozbilo dŧvěru, která se mezi ním a Západem tak obtíţně budovala, takţe musíme být mimořádně opatrní. E15.cz: Jak vyjde z konfliktu Ukrajina, jak moc mŧţe konflikt poškodit její ekonomiku? Ukrajina je na tom hospodářsky velice špatně a krize ji srazí ještě níţ. Země má příslib pomoci ze strany Mezinárodního měnového fondu a EU ale je otázka, jestli ukrajinské elity, které zatím ekonomicky nic pozitivního nepředvedly, budou schopné s penězi, které tam ze zahraničí tečou, racionálním zpŧsobem zacházet. Na Ukrajině stejně jako v Rusku nebo třeba Kazachstánu neproběhla desovětizace, jejich politické kádry jsou postsovětské, jejich politický systém je postsovětský a struktura jejich ekonomiky vychází z divokého kapitalismu, který v kaţdé ze jmenovaných zemí vytvořil malou skupinu strašně bohatých lidí, kteří stojí nad zákonem a nad vším a velké mnoţství lidí, kteří jsou na tom ekonomicky a sociálně mizerně. Pokud se uskuteční vyjednávání, bude nahrávat Rusku a mŧţe se táhnout, stejně jako například v případě Izraele a jeho arabských sousedŧ,i desítky let. Rusko má navíc zkušenosti z jednání Rady bezpečnosti, kde kdyţ se nějaká ze stran dostane do nepříznivé pozice, mŧţe jednání přerušit a poţádat, ţe potřebuje konzultaci své vlády. Měsíce sviští okolo vás a nezmění se nic. O dění v Ukrajině a Krymu se více dočtete zde: Putinova popularita po invazi na Krym v Rusku stoupá Záludné otázky v krymském referendu prý s Ukrajinou nepočítají Lidé na Krymu před referendem vybírají z bank peníze Západ hrozí Rusku sankcemi, Rusko se ale neleká a ukazuje svaly ONLINE: Krym má blíţ k nezávislosti, EU ruší Ukrajině cla za 500 milionŧ

URL| http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/romancov-cisla-krymskeho-referenda-jsou-bud-zazrak-nebomanipulace-1069495

Politika v genech 17.3.2014

Euro str. 30 Report - Politika TOMÁŠ PERGLER

Disidentské rodiny se stále drţí ve vysokých patrech české politiky. Navrch má levice Plné znění zpráv


Mocnou dynastií, jako jsou třeba Kennedyovi, se Česko pochlubit nemŧţe. Fenomén rodin svázaných po více neţ jednu generaci s politikou tu ale nesporně existuje uţ od 19. století. Připomeňme vŧdce staročechŧ Františka Riegera, který se oţenil s dcerou Františka Palackého. Riegerova dcera se zase provdala za jeho „následníka“ Albína Bráfa. Politickou angaţovanost zdědil bývalý diplomat a ministr zahraničí Jan Masaryk nebo druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký. Příkladŧ by se našlo mnoho. Politické geny se v tuzemsku dědí i v současnosti. Mnoho nynějších „klanŧ“ vyšlo z prostředí předlistopadového disentu. Stačí jmenovat členy rodin Petra Uhla, Václava Bendy, Jiřího Dienstbiera staršího nebo bývalého protagonisty praţského jara 1968 Zdeňka Mlynáře. Pokud bychom rozšířili záběr z parlamentní či vládní politiky na občanskou angaţovanost, diplomacii a média, mŧţeme sem přičíst i filozofy Jiřího Němce a Daniela Kroupu a jejich potomky či příbuzné. Z disidentské zkušenosti v příbuzenstvu vzklíčila také kariéra současné ministryně práce Michaely Marksové Tominové (ČSSD), jejíţ teta Zdena Tominová byla jednou z mluvčích Charty 77. Otec kádr Existují i příklady, kdy se politická zkušenost přenášela od předkŧ pŧsobících na druhé straně barikády, tedy v komunistické nomenklatuře. Příkladem je ministr zemědělství z Rusnokovy vlády a prezident Potravinářské komory Miroslav Toman, jehoţ otec byl šéfem téhoţ resortu pod předsedou vlády ČSSR Lubomírem Štrougalem. Z líhně komunistické diplomacie vyšel bývalý eurokomisař, nyní lídr kandidátky ANO pro letošní volby do Evropského parlamentu Pavel Telička, jehoţ otec František pŧsobil na několika československých velvyslanectvích. Pokud se časově přehoupneme přes sametovou revoluci, nemŧţeme pominout sestry Pajerovy, přesněji studentskou vŧdkyni a periodickou aktivistku Moniku MacDonagh-Pajerovou a někdejší místopředsedkyni Strany zelených Kateřinu Jacques. Obě sestry zároveň symbolizují to, jak se jednotlivé rodiny proplétají s jinými nebo přesahují do jiných částí veřejného prostoru, zpravidla showbyznysu. Připomeňme, ţe Jacques je partnerkou dlouholetého předsedy zelených a Topolánkova místopředsedy vlády Martina Bursíka, který dříve ţil s dcerou Jiřího Dienstbiera staršího Monikou. Dcerou MacDonagh-Pajerové je herečka a moderátorka Emma Smetana. Nesmíme zapomenout na ministra obrany Martina Stropnického (ANO), jinak také otce odbojného politika zelených Matěje Stropnického. Jak je všeobecně známo, manţelkou Martina Stropnického je herečka Veronika Ţilková. Zakrouţkovaný, ale bez výboru Zábavní prŧmysl ale nechme stranou a podívejme se na to, jaké postavení či vliv mají členové zmíněných rodin v současnosti. „Myslím, ţe jméno Benda je pořád, aspoň v části Prahy, dobré jméno,“ řekl v listopadu pro deník Dnes „věčný“ poslanec ODS Marek Benda, kdyţ se z nevolitelného místa na kandidátce opět dostal do dolní komory parlamentu. Pravda ovšem je, ţe s přechodem zdecimovaných občanských demokratŧ do opozice Bendovo postavení zesláblo. Přišel o šanci znovu vést poslanecký klub a předsednictví mandátového výboru přenechal Miroslavě Němcové. Vede ale Stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační sluţby. Jednou nohou v politice zŧstává jeho bratr Filip Benda, bývalý šéf poradcŧ ministra obrany Alexandra Vondry nebo ředitel kabinetu ministra dopravy Zbyňka Stanjury. Ve volbách do Evropského parlamentu kandiduje za ODS na 18. místě. V otcových šlépějích částečně kráčel také Patrik Benda, někdejší člen rady Ústavu pro studium totalitních reţimŧ a senátorský asistent. Jiná bývalá tvář českého konzervatismu Daniel Kroupa se uţ deset let do aktivní politiky téměř nezapojuje. Po rozkladu ODA a neúspěšném pokusu o kandidaturu v Evropském parlamentu se zaměřil na akademickou dráhu. Nyní přednáší politologii a filozofii na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Na veřejnosti vystupují spíš jeho synové, investigativní novinář Janek Kroupa a ředitel občanského sdruţení Post Bellum a šéf projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa. V jistém smyslu do výčtu politických rodin patří i rodina exprezidenta Václava Klause, přinejmenším od nástupu jeho manţelky Livie na post velvyslankyně na Slovensku. Pokud bychom počítali aktivní vystupování v kampaních, do mnoţiny bychom zahrnuli i nejstaršího syna Václava Klause mladšího (viz například jeho výstup proti Karlu Schwarzenbergovi v loňských prezidentských volbách). Na pravici se dají zařadit i lidé z okruhu velké disidentské rodiny Němcovy, jejíţ nynější „hlavou“ je předsedkyně správní rady Výboru dobré vŧle – Nadace Olgy Havlové Dana Němcová. I kdyţ v polistopadové politice, přesněji řečeno v diplomacii pŧsobila jen dcera Markéta Fialková (bývalá velvyslankyně v Albánii, zemřela v roce 2011) a zeť Martin Palouš (bývalý náměstek ministra zahraničí a velvyslanec v USA a při OSN v New Yorku). Třetí generace Naopak „levicové“ rodiny si za poslední roky citelně polepšily. Na první místo asi patří Jiří Dienstbier mladší, jenţ se z provinčního praţského zastupitele vyhoupl v březnu 2011 do nejuţšího vedení ČSSD a po úmrtí otce vyhrál v jeho senátorském obvodu na Kladně. Na nízkou oblíbenost u části straníkŧ doplatil při loňské obměně předsednictva, čtvrté místo v loňské prezidentské volbě lze ale hodnotit jako úspěch. Po posledních volbách se dokázal udrţet mezi kandidáty do vlády a od ledna je ministrem pro lidská práva, rovné příleţitosti a legislativu. K politice uţ začíná přičichávat také ministrŧv dvacetiletý syn Jiří Dienstbier nejmladší, který je členem Mladých sociálních demokratŧ. K aktivním patří i čtvrtá manţelka Jiřího Dienstbiera Plné znění zpráv


staršího Jiřina Dienstbierová, předsedkyně Rady pro mezinárodní vztahy nebo zástupkyně platformy Vraťte nám stát. V loňských volbách do Poslanecké sněmovny kandidovala za hnutí Změna Táni Fischerové. Pokud bychom ale měřili politický vliv počtem veřejně aktivních členŧ rodiny, bezesporu by zvítězili Uhlovi. Na pomyslném ţebříčku vede Anna Šabatová, kterou poslanci v únoru zvolili veřejnou ochránkyní práv. Připomeňme, ţe Šabatová je dcerou bývalého brněnského komunistického funkcionáře, pozdějšího reformního komunisty a signatáře Charty 77 Jaroslava Šabapolitika ty. Manţelem Šabatové je někdejší disident s nálepkou revolučního marxisty Petr Uhl, který se v minulých letech věnoval hlavně komentování na stránkách deníku Právo. Navzdory váţným zdravotním problémŧm vydal před loňskými Vánocemi autobiografickou knihu rozhovorŧ. Třetí generaci v politice reprezentuje hlavně mladší syn Michal Uhl (ročník 1985). „Svého dědečka i rodičŧ si velmi váţím. Vyrostl jsem v sociálně-kulturním prostředí, které mě definovalo. Vţdycky se u nás hodně debatovalo, třeba při jídle, kladl se také dŧraz na multikulturní vzdělání,“ vysvětluje svoje pohnutky pro politickou dráhu. Hlavní úvazek má jako placený zastupitel za zelené v praţském druhém obvodě, kde má na starost noviny městské části. Kromě toho přednáší na Fakultě sociálních věd UK (vystudoval genderová studia a sociologii) a píše recenze komiksŧ. Nejvíce na sebe ale upozornil po svém zvolení do rady Ústavu pro studium totalitních reţimŧ (ÚSTR), kde se spolu s dalšími novými radními zasadil o loňské sesazení Daniela Hermana z čela této instituce. Část pracovníkŧ mu také vyčítá, ţe se snaţí navést ústav ke smířlivějšímu postoji ke komunistickému reţimu. V letošních komunálních volbách chce znovu kandidovat do zastupitelstva Prahy 2 za zelené jako nezávislý kandidát (ze strany musel vystoupit kvŧli členství v radě ÚSTR). SOcIální eSkadra Spíše do prostředí jakéhosi intelektuálního podhoubí mladé české levice lze zařadit Michalovu sestru Sašu Uhlovou, vystudovanou romistku a novinářku internetového Deníku Referendum. Právní rozměr zastupuje bratr Pavel Uhl, advokát v kanceláři Rychetský, Hlaváček, Krampera. Naposledy o sobě dal výrazně vědět před rokem, kdyţ sepsal ţalobu senátorŧ na prezidenta Václava Klause pro velezradu, s níţ ale před Ústavním soudem nepochodil. Právě Uhlovi reprezentují politický proud, který je blízký Dienstbierovi nebo Tominové a do značné míry také premiéru Bohuslavu Sobotkovi. Silný dŧraz na vymáhání sociálních práv, feminismus nebo podpora homosexuálních párŧ stavějí tuto skupinu do pozice jakýchsi ideologických vŧdcŧ západoevropského střihu, kteří se v tuzemské levici postupně prosazují na úkor „tradicionalistŧ“, zosobněných prezidentem Milošem Zemanem. V následujících měsících se projeví síla jejich vlivu. První na řadě bude volba ředitele ÚSTR, která je plánovaná na duben. ? *** Politika, byznys a média Přehled disidentských rodin, jejichţ členové pŧsobili v politice. JAROSLAV ŠABATA (1927-2012) bývalý funkcionář KSČ, po roce 1969 vyloučen z KSČ, otec Anny Šabatové PETR UHL (1941) levicový politik a novinář, bývalý signatář Charty 77, manţel Šabatové ANNA ŠABATOVÁ (1951) signatářka Charty 77 a aktivistka v oblasti lidských práv, 2001 aţ 2007 zástupkyně ombudsmana, letos v únoru zvolena ombudsmankou, kdyţ porazila Stanislava Křečka (ČSSD) MICHAL UHL (1985) zastupitel Prahy 2, člen rady ÚSTR PAVEL UHL (1975) advokát a politolog ALEXANDRA UHLOVÁ (1977) romistka a redaktorka Deníku Referendum JIŘÍ DIENSTBIER STARŠÍ (1937-2011) disident, ministr zahraničí, senátor JIŘÍ DIENSTBIER MLADŠÍ (1969) ministr pro lidská práva, rovné příleţitosti a legislativu JIŘINA DIENSTBIEROVÁ (1955) předsedkyně Rady pro mezinárodní vztahy VÁCLAV BENDA (1946-1999) politik a bývalý ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinŧ komunismu MAREK BENDA (1968) poslanec ODS FILIP BENDA (1976) bývalý šéf poradcŧ ministra obrany Vondry PATRIK BENDA (1974) bývalý člen rady ÚSTR ZDENĚK MLYNÁŘ (1930-1997 ) v roce 1968 ve vedení KSČ, později signatář Charty 77 RITA KLÍMOVÁ (1931-1999) ekonomka a diplomatka, se Z. Mlynářem měla syna Vladimíra a dceru Milenu VLADIMÍR MLYNÁŘ (1966) novinář a politik, nyní manaţer v PPF MILENA BARTLOVÁ, ROZ. MLYNÁŘOVÁ (1958) profesorka dějin umění DANIEL KROUPA (1949) Filozof a disident, po roce 1989 ve vedení ODA MIKULÁŠ KROUPA (1975) ředitel nevládní organizace Post Bellum JANEK KROUPA (1974) novinář, v současnosti v Českém rozhlase DANA NĚMCOVÁ (1934) psycholoţka a disidentka MARKÉTA FIALKOVÁ, ROZ. NĚMCOVÁ (1956-2011) diplomatka ONDŘEJ NĚMEC (1960) fotograf MEJLA HLAVSA (1951-2001) zeť, hudebník (Plastic People) MARTIN PALOUŠ (1950) zeť, diplomat Foto popis| Mladý a neklidný. Michal Uhl pokračuje v rodinné tradici a drţí se levicového světonázoru. Plné znění zpráv


Foto autor| FOTO • Hynek Glos Foto autor| FOTO • archiv, ČTK, Luboš Wišniewski O autorovi| TOMÁŠ PERGLER • [email protected]

LIDÉ A PODNIKY 17.3.2014

Euro

str. 66

Light - Lidé a podniky

ARRIVA Daniel Adamka generální ředitel Daniel Adamka (36) byl k 1. březnu 2014 jmenován generálním ředitelem společnosti Arriva Transport Česká republika se zodpovědností za řízení celé skupiny v Česku. Ve funkci vystřídal Radima Nováka, současného generálního ředitele Arrivy střední a východní Evropa. Adamka bude zodpovídat za řízení a integraci všech společností, které historicky patřily do skupin Arriva, bývalé Veolia Transport a Abellio. Bude stát v čele soukromého veřejného dopravce, jehoţ provozy v Česku zaměstnávají přes 3200 zaměstnancŧ a zahrnují téměř dva tisíce autobusŧ a pět vlakŧ. Daniel Adamka je respektovaným odborníkem jak v ţelezniční, tak i autobusové dopravě. Vystudoval ČVUT, Fakultu dopravní. Zkušenosti získal pŧsobením v několika mezinárodních dopravních skupinách. V Arrivě pracuje od roku 2010 (tehdy ještě Veolia Transport) jako manaţer rozvoje. Od roku 2012 zastupuje jako prezident Asociaci dopravních, spedičních a servisních společností Středních Čech. Mezi jeho zájmy patří cestování, plavání a filmy. 1 EMC Jiří Sven Svěrák • oblastní ředitel Oblastním ředitelem (country managerem) společnosti EMC pro Česko a Slovensko byl jmenován Jiří Sven Svěrák (37). K jeho hlavním úkolŧm bude patřit řízení prodejních týmŧ společnosti a dohled nad vztahy s místními prodejními partnery. Jiří S. Svěrák pŧsobí v technologickém sektoru jiţ 13 let. Zastával manaţerské pozice v telekomunikačních firmách jako British Telecom Global Services nebo Aliatel, kde řídil prodej řešení pro bankovnictví. Posledních sedm let pracoval ve firmě Hewlett-Packard jako místní ředitel divize HP industry standard servers & HP storage. Na tomto postu zodpovídal zejména za prodej, produktový management a předprodejní podporu serverové a úloţné infrastruktury. Jiří S. Svěrák dokončuje studium MBA na LIGS University v Praze a je absolventem střední prŧmyslové školy elektrotechnické, obor energetika. Ve volném čase rád sportuje, ať uţ se jedná o lyţování, jízdu na horském kole nebo squash. Pŧsobí jako dobrovolník v komunitních projektech zaměřených na ekologii, podporu dětských domovŧ a péči o zvířata. Vedle češtiny ovládá angličtinu a chorvatštinu. 2 JONES LANG LASALLE Jiří Horák • junior investiční analytik Investiční oddělení firmy Jones Lang LaSalle posílilo o Jiřího Horáka (25), který nastoupil do týmu jako junior investiční analytik. Bude pomáhat při přípravě investičních analýz v oblasti komerčních nemovitostí, modelingu cash flow a finančního reportingu. Jiří Horák získal magisterský titul na Vysoké škole finanční a správní v Praze. V rámci výměnného studijního programu Erasmus navštěvoval prestiţní École Superieure de Commerce ve francouzském Troyes. Absolvoval odbornou stáţ ve společnosti Wood & Company Financial Services, kde se podílel na přípravě analýz potenciálních investičních příleţitostí v regionu střední a východní Evropy. Horák hovoří česky, anglicky, německy a francouzsky. Ve volném čase se věnuje především sportu, kultuře a přátelŧm. 3 ASB GROUP Petr Studnička • výkonný ředitel Petr Studnička (37) nastupuje jako výkonný ředitel (managing partner) v nadnárodní poradenské společnosti ASB Group. Funkci přebírá po Rudolfu Vřešťálovi, zakladateli a spolumajiteli ASB Group, který firmu vedl od jejího zaloţení v roce 2002 a nyní se bude věnovat rozvoji fondového byznysu v rámci sesterské investiční společnosti Redside. Petr Studnička přichází z pozice výkonného ředitele v oddělení firemních financí Patria Corporate Finance, kde pŧsobil osm let a zabýval se zejména poradenstvím v oblasti fúzí a akvizic. Předtím pracoval pět let v účetní a poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers. Studnička vystudoval mezinárodní obchod na VŠE v Praze a v roce 2005 získal titul ACCA (Association of Chartered Certified Accountants). Ve volném čase se věnuje hlavně rodině. K jeho zálibám patří sport, především golf, tenis a lyţování. 4 LENOVO David Draţan • EGB sales representative Daniel Merhaut • relationship manager Lenovo posílilo lokální tým o dva členy. David Draţan nastoupil do pozice EGB sales representative, Daniel Merhaut byl Plné znění zpráv


jmenován relationship managerem pro Českou republiku. David Draţan (35) bude mít na starost rozvoj obchodu storage zařízení, serverŧ a pracovních stanic. Ve společnosti dříve zajišťoval prodej technických řešení pro český a slovenský trh. Profesní zkušenosti získal ve firmě Samsung, kde zastával pozici B2B key account representative, a ve společnosti Asus, kde pracoval jako commercial account manager. Draţan vystudoval Soukromou střední školu výpočetní techniky v Praze, obor hardwarová architektura. Svŧj volný čas věnuje dětem, četbě knih a hraní badmintonu. Daniel Merhaut (38) bude ve funkci relationship managera zodpovědný za prodej a rozvoj vztahŧ s klíčovými zákazníky a obchodními partnery soukromého i státního sektoru. Před nástupem do společnosti Lenovo pracoval pro Dell Computer, kde byl zodpovědný za prodej infrastrukturálních sluţeb. Zkušenosti v oboru získal také ve společnostech NetApp, kde měl na starost prodej storage řešení do segmentu státní správy, a Hewlett-Packard, kde se věnoval budování obchodních vztahŧ s klíčovými zákazníky v divizi personálních počítačŧ. Merhaut získal inţenýrský titul na ČVUT v Praze. Mezi jeho záliby patří ţelezniční modelářství, nohejbal, lyţování a cyklistika. 5 PEARS HEALTH CYBER Romana Ţatecká • ředitelka PR a komunikace Ředitelkou PR a interní komunikace ve společnosti Pears Health Cyber se stala Romana Ţatecká, která měla ve firmě dosud na starost pouze oblast public relations. Rozšíření její kompetence je dalším krokem rostoucí společnosti, která rozšiřuje počet zaměstnancŧ a rozvíjí aktivity nejen v Čechách, ale i na Slovensku, v Maďarsku, Polsku a Německu. To klade i vysoké nároky na komunikaci a další formování firemní kultury. Romana Ţatecká vystudovala Fakultu ţurnalistiky UK v Praze a má dlouholetou praxi v celostátních zpravodajských médiích. V letech 2000 aţ 2005 byla úspěšnou tiskovou mluvčí Ústeckého kraje a později řídila odbor kanceláře hejtmana, kde se významně podílela na vytváření komunikačních strategií a jejich realizaci. Pro společnost Pears Health Cyber pracuje od roku 2010 v rŧzných pozicích. Jako šéfredaktorka rozvíjela portál o zdraví Ordinace.cz a od června loňského roku řídí PR aktivity společnosti. 6 DACHSER CR Tomáš Bechner • finanční ředitel Na místo finančního ředitele společnosti Dachser Czech Republic nastoupil Tomáš Bechner (31). Je zodpovědný za účetnictví, daňové otázky a kontrolu hospodaření firmy. Kromě finančního řízení se bude starat o koordinaci spolupráce ve finančních otázkách s mateřskou společností a o implementaci SAP pro účetnictví. Tomáš Bechner pochází z Kladna. Je absolventem Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. Svou profesní dráhu zahájil ve společnosti Accenture Central Europe, kde pracoval v oddělení controllingu a lidských zdrojŧ. Posledních pět let pracoval pro investorskou a developerskou společnost Flow East jako finanční manaţer. Je ţenatý a má syna. 7 AXIS COMMUNICATIONS Marek Pavlica • communications specialist Společnost Axis Communications, světový výrobce IP kamer, oznámila vznik nové pozice regional communications specialist pro Rusko, SNS a region střední Evropy, do které nastoupil Marek Pavlica. Pavlica přichází ze společnosti Honeywell Security Group, kde pŧsobil jako EMEA senior marketing & communications specialist pro střední a východní Evropu. Profesní zkušenosti v oblasti komunikací a marketingu získal především v Ruské federaci a státech SNS, kde v posledních sedmi letech pracoval na rozvoji obchodních aktivit pro ČSA, ČEB a České centrum v Moskvě. Marek Pavlica získal inţenýrský titul na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava a absolvoval stáţ na MGIMO Moskva. Je ţenatý a ve volném čase se kromě rodiny věnuje týmovým sportŧm, cestování a ruské kultuře. 8 VYKUPTO. CZ Roman Mikluš • obchodní ředitel Roman Mikluš (38) nastoupil do pozice obchodního ředitele českého slevového serveru Vykupto.cz. Jeho úkolem bude vedení obchodního týmu a řízení projektŧ napříč celou firmou. Ve funkci vystřídal Petera Páluše. Mikluš nastupuje do firmy z pozice CEO projektu Vašenároky.cz. Dříve sbíral zkušenosti také jako obchodní ředitel v Mediatelu či jako manaţer ve společnostech Acision a Microsoft Corporation. Mezi jeho nejsilnější stránky patří kreativita, organizační schopnosti a obchodní talent. Roman Mikluš pochází z Frýdku-Místku, je ţenatý a má dvě děti. Mezi jeho zájmy patří sebevzdělávání a četba v oblasti rozvoje osobnosti, golf, fotbal, skvělé jídlo a dobré víno. Foto popis| 1 Jiří Sven Svěrák EMC Foto popis| 2 Jiří Horák Jones Lang LaSalle Foto popis| 3 Petr Studnička ASB Group Plné znění zpráv


Foto popis| 4 David Draţan Lenovo Foto popis| 4 Daniel Merhaut Lenovo Foto popis| 5 Romana Ţatecká Pears Health Cyber Foto popis| 6 Tomáš Bechner Dachser CR Foto popis| 7 Marek Pavlica Axis Communications Foto popis| 8 Roman Mikluš Vykupto.cz Foto autor| FOTO • archiv O autorovi| PŘIPRAVILA • redakce ([email protected])

POSTNÍ SNĚNÍ 17.3.2014

Ona DNES str. 04 markéta fialová

Fejeton

Vzduchem s lehkostí stavu beztíţe elegantně plula pečená kuřecí stehna, uzené šunky, steaky všech stupňŧ propečenosti, šišky sekané a zlatavé řízky velikosti sloního ucha. Všechny prvotřídní kvality, lahodící oku a rosící chuťové pohárky. Mezi vší tou masnou parádou jako zběsilé zbrkle těkaly zubní protézy. Zuřivě klapaly naprázdno v neschopnosti ukousnout alespoň sousto. Takový byl mŧj sen, přiblblý sen třetího dne mého velikonočního pŧstu. Nejsem asketa ani notorická dietářka, jen zkrátka kaţdý rok touto dobou drţím pŧst. Moje zkušenost říká, ţe čtyřicet dnŧ bez alkoholu a masa mému tělu prospívá. Očistí se, odlehčí se, ozdraví se a v těsném závěsu za ním obdobné procesy probíhají i na duši. Ale zkušenost, pravda, nemŧţe popřít ani to, ţe první dny jsou ve znamení odříkání a takový sen pak není nic jiného neţ bohapustá škodolibost potlačeného masoţravce ve mně. Jeho chutě a vliv však den ze dne slábnou a po týdnu uţ jen hibernuje ve snaze doţít Velikonoc. Nic z toho se netýká mnohem silnějšího narušitele mé jarní očisty, kterým je moje rodina. Jak je všechny neskonale miluji, tak nepopírám, ţe v době pŧstu mám chuť je vystěhovat. Bylo by tak krásné naplnit si ledničku odshora aţ dolŧ mrkví, cuketou, řapíkatým celerem, v oddílu,laskominy‘ by se pak krásně vyjímaly jen bílé jogurty a v neděli trs banánŧ. To ale v souţití s masorády v jedné domácnosti nelze. To na vás při otevření chladničky vypadne tu čabajka, tu krŧtí šunčička, vtělená ďáblova pokušení. Kromě toho rodina se mnou odmítá drţet basu. S velkým předstihem před zahájením pŧstu s jednotlivými členy uzavírám tajné bilaterální dohody typu „jeden řízek týdně stačí, miláčku“, abych se pak dřív či později stala obětí generální stávky a následného puče. Já, latentní vegetariánka, jsem pak nucena omezit zásoby zeleniny na úkor uzenin a pod nátlakem přislíbit i zvýšení podílu ţivočišných bílkovin v rodinném jídelníčku. V tomto období pak blahořečím přilehlým restauracím, a dokonce i školním jídelnám za kaţdou flákotu, kterou nabídnou mým nejbliţším. Další má zkušenost říká, ţe ani souţití s širším okolím není v období pŧstu úplně standardní. Je samozřejmě nutné udrţet si sociální status, ale není to snadné. Například v okruhu,denních‘ známých a přítelkyň, které se baví často a rády o vaření, se zcela jistě dostanete do pozice outsidera, později dokonce trpěného křena. Neţ se snaţit prosadit makrobiotickými recepty je moţná lepší neupozorňovat na sebe a dočasně tuto společnost oţelet. Jiné je to u,večerních‘ přátel short a long drinkŧ. Tam situaci v době pŧstu řeší tzv. nástup do rozjetého vlaku, kdy je společnosti uţ lhostejné, co kdo pije a jestli vŧbec. Jen je pak třeba svou střízlivou náladu naroubovat na jejich opileckou, ale s trochou cviku se i to dá zvládnout. Nutné je samozřejmě také udrţet si známost s řezníkem. U toho mého se naštěstí dají koupit i kyselé okurky a strouhanka, coţ mi situaci trochu ulehčuje. Takový nákup prostý vepřové krkovice více neţ dvakrát týdně ale mŧţe v bystřejším uzenáři vyvolat podezření, tak na to pozor. V ţádném případě není moţné řezníkovi pŧst přiznat! Nikdy by to nepochopil a jen stěţí byste získala zpět jeho dŧvěru a sympatie. Přes všechna úskalí nemohu neţ velikonoční pŧst vřele doporučit. Po čtyřiceti dnech dobrovolného zeleninového exilu se vaše smysly zostří, chuťové pohárky propláchnou, pleť rozjasní a dţíny zázračně zvětší. Masoţravé já bude alespoň na čas krotké a o dost skromnější. A pak přijdou nesporně i společenské benefity… Mezi,večerními‘ přáteli vám k povznesené náladě bude rázem stačit méně alkoholu a řezník vás bude vítat jako ztracenou a znovunalezenou dceru. Vaše známé kuchařinky si ani nevzpomenou na vaši chvilkovou slabost. A především vaše rodina bude radostně skandovat „máma zase mele maso“. * AUTORKA



MARKÉTA FIALOVÁ (43) moderuje Televizní noviny v televizi Nova. Vystudovala masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. S novinařinou začínala v deníku Mladá fronta Dnes. Je vdaná a má dvě dcery. Foto popis| O autorovi| text: markéta fialová, [email protected]

Editorial 17.3.2014

PRO-ENERGY

str. 04

Váţení a milí čtenáři, máme za sebou nemastnou, neslanou zimu, coţ jistě moc netěší všechny ty, kteří mají za normálního prŧběhu roku v zimě pravé ţně. Topí se, svítí, vše jede naplno. Ve dnech, kdy připravujeme první letošní číslo PROENERGY magazínu do tisku, navíc svítí slunce na plné pecky. Vytlačuje z trhu mnoho jiných zdrojŧ energie a neohlíţí se vŧbec na to, ţe elektřina, generovaná z jeho záření, je pro spotřebitele nejdraţší. Výrobce ani obchodníky samozřejmě také nemŧţe moc těšit, ţe ceny silové elektřiny jsou nízké a zemní plyn se dá koupit kaţdý den a levněji, neţ podle dlouhodobé smlouvy. U plynařŧ to má vliv na vyuţití podzemních zásobníkŧ plynu. Nejsou tolik potřeba. Je to sice v rozporu s proklamovanými tezemi evropské bezpečnosti dodávek energie, ale v těchto záleţitostech vţdy vítězí peníze. A do toho všeho Evropská komise svolává k energetice a klimatické politice jedno jednání za druhým. Moţná si úředníci mnou ruce, jak je pěkně a teplo, vţdyť se zdá, ţe to dokládá postupné oteplování Země vlivem skleníkových plynŧ. Z globálního pohledu ale vychází, ţe mimořádné teplo a sucho ve střední Evropě je víc neţ vyrovnané tím, co se ještě nedávno dělo na druhé straně zeměkoule - sněhové bouře, mrazy, ledovka… Zimní sucho, které asi v příštích měsících mŧţe mnohem více zahrozit v našich zeměpisných šířkách, se zase paradoxně projevilo opakem - spoustou vody - např. ve Velké Británii. Takţe o celkovém vývoji na Zemi se opět nedá nic zcela nepopiratelného říct. Leda to, ţe turbulence jsou a budou ještě větší. Zas to však nic tak nového pod sluncem při pohledu do historie není. Kdyţ jsem dávala do tisku aktuální informace z EU ve vztahu k energetice, zaujalo mne především to, s jakou zatvrzelostí Brusel s podporou některých evropských zemí trvá na vytvoření bezuhlíkaté energetiky ještě snad do poloviny tohoto století. Ať to stojí, co to stojí. Ať jde špinavý prŧmysl jinam, kde se emise vesele vypouštějí a nikdo ţádné závazky nepřijímá. Co však bude ţivit Evropany, zřejmé není. Obnovitelné zdroje moc lidí nezaměstnají, to nejsou hutě nebo automobilky. A ne kaţdý člověk je vybaven vědomostně a prakticky tak, aby se mohl plně věnovat inovacím obnovitelných zdrojŧ a vymýšlením vodíkových či jiných pohonŧ, takţe by se v budoucím evropském světě dobře uţivil. Dělat hlídače solárních panelŧ není moc vydařený ţivotní program. Evropský prŧmysl se bruselským nápadŧm brání, protoţe mimoevropští globální hráči mají stále více moţností, jak ho konkurenčně ničit. Dnes to totiţ není o ceně pracovní síly, ale o ceně energie. Jenţe kaţdá evropská země má na tyto problémy jiný názor, kaţdá má jiné podmínky. Tichý hlásek, který připomíná, ţe energetická politika je plně v kompetenci členských státŧ EU, občas dostává na frak. Nová česká vláda, která se dočkala svého jmenování a vyslovení dŧvěry aţ tři měsíce po volbách, zatím k energetice deklarovala vcelku rozumná stanoviska. Kontroverzní záleţitosti ji samozřejmě čekají a jako obvykle jsou spojeny s energetickou koncepcí. Její aktualizace bude pokračovat, vlastně ji chce dopracovat jiţ třetí ministr prŧmyslu a obchodu a třetí vláda. Pomineme-li snahy těch předchozích ministrŧ, kteří se snaţili o totéţ. Dostavba Temelína a pruţnější nakládání s limity těţby uhlí, to jsou slogany, na nichţ se vláda velmi pravděpodobně shodne. Jsou tu samozřejmě rŧzná ALE. Temelín se nemusí dostavovat podle předběţného plánu, protoţe garance ceny vyrobené elektřiny nejsou tak úplně na dosah a vlastně ta stavba ještě není tak nezbytně třeba. Limity se mohou probourávat, ale jak jsme slyšeli, tak především tam, kde se nebudou bourat lidská sídla. Slyšíte v tom zcela jasné slovo? Určitě ne, ale chybí tu negace, coţ je také významný signál. Vláda ještě nemá za sebou ani svých prvních sto dnŧ, nejsou v ní samí zkušení matadoři, spíš naopak, takţe bychom asi neměli být příliš přísní. V tomto čísle PRO-ENERGY magazínu se politikou zabýváme zcela okrajově, ale věnujeme se našim stabilním a stále aktuálním tématŧm. Mírně rozzlobený Jiří Šťastný ze společnosti OTE, a.s. uţ se vyjádřil na Ţofínském fóru nelibě o tom, ţe ţijeme v době podporované a v rozhovoru pro náš časopis tyto myšlenky rozvíjí. Druhý závaţný rozhovor v tomto čísle jsme vedli s předsedkyní ERÚ Alenou Vitáskovou. O jejím pádu uţ se objevila Plné znění zpráv


řada spekulací, ale Vitásková je bojovnice, nezdá se, ţe by to chtěla vzdát. Ţe leckomu šlápla na kuří oko, je také zřejmé. Vyjadřuje se i ke svému obvinění a vyšetřování. Říká k tomu: „Byla jsem jediný státní úředník, který v tomto směru bojoval, nabízel řešení - a jako jediná jdu před soud?“ Jak ale dodává, mŧţe prohrát bitvu, ale vyhraje celou válku. Dále chci upozornit na řadu zajímavých článkŧ v sekci Paliva. Ať uţ je to souhrn, zpracovaný o alternativních palivech Alenou Adámkovou, tak výstiţný text Martina Kuby a Ivana Součka o problémech, které přinášejí biopaliva II. generace. Zajímavá je myšlenka, ţe by se mohla vyrábět také v chřadnoucích rafinériích, které nemají dost zakázek na zpracování ropy a z evropské mapy jich postupně spousta mizí. Líbila se nám studie pana Jiřího Kupky, který dokončuje magisterská studia na FF a FSV UK, ale má uţ za sebou dlouhodobý pobyt a studium v Argentině a Mexiku. Jeho článek přináší komplex méně známých informací o latinsko-americké energetice. Kupka v některých těchto zemích vidí budoucí významné globální hráče. V Česku se však lidé za vzdálenější hranice tak moc nekoukají, jsou docela spokojeni v domácím závětří. Kdybych se měla vrátit ke slovŧm pana Šťastného o době podporované, tak bych ale v těchto souvislostech dodala, ţe je u nás také doba stěţovací. A moţná také ţalovací, odsuzovací, vyšetřovací. Kdyţ padají hlavy, zdá se, ţe vše jde dobrou cestou… Opravdu váţné problémy však máme skoro za rohem. Mám na mysli Ukrajinu. Těţko dnes říci, jak nás tamní vývoj ovlivní, k dobrému to moţná nebude. Váţení čtenáři, přeji kaţdému krásné jaro dle jeho vlastních představ. Foto popis| O autorovi| Mg r . milena geussová šéfredaktorka

Energetická (ne)bezpečnost zemí Latinské Ameriky 17.3.2014

PRO-ENERGY str. 70 Jiří Kupka

Zajímavosti

Existuje mnoho dobrých dŧvodŧ, proč by měl tento region zajímat českou diplomacii i podnikatele. Tento článek si klade za cíl představit energetickou situaci vybraných zemí Latinské Ameriky a regionu jako takového. Je nepochybné, ţe v prŧběhu druhé poloviny 20. století, ale i na začátku 21. století, docházelo k překotným politickým, sociálním a ekonomickým změnám de facto ve všech zemích Latinské Ameriky (snad s výjimkou lineárně se rozvíjející Kostariky). Ve druhém desetiletí třetího tisíciletí vidíme Latinskou Ameriku jako stále ekonomicky silnější region v rámci světového obchodu, nikdy dříve nezaznamenávala většina státŧ na jih od USA takový ekonomický rŧst jako v poslední dekádě. Ekonomický rŧst však přináší zvyšující se poţadavky na dodávky energií. V následujících řádcích vám přiblíţíme energetickou realitu (a úroveň energetické bezpečnosti) vybraných zemí od USA na jih a ukáţeme na silné a slabé stránky latinskoamerické energetiky - její rizika, problémy a příleţitosti (regionu). Latinská Amerika je světovým regionem a určitým zpŧsobem tak vystupuje v rámci systému mezinárodních ekonomických vztahŧ. I tento širší kontext je tak nutné reflektovat. Energetika v Argentině Argentina je zemí, která donedávna zaţívala nebývalý hospodářský rŧst. Za rok 2011 poskočilo hospodářství o 8 %, aby domácí monetární a fiskální problémy země srazily toto číslo v roce 2012 na hodnotu 1,9 %. Ke svému rozvoji potřebuje země samozřejmě dostatečné dodávky energie, které by uspokojily stále větší poptávku po nich. Mezi hlavní zdroje pro výrobu elektřiny mŧţeme zařadit především tepelné elektrárny (na zemní plyn, 90 % z nich se nachází v okolí Buenos Aires), hydroelektrárny (podhŧří And, řeky Uruguay, Paraná) a jaderné elektrárny (Atucha I a II, Rio Tercero), větrné elektrárny (Patagonie). Co se týče ropy, tak na území Argentiny nalezneme prŧměrně významná aktivní naleziště v poměru k neopomenutelné dynamice poptávky po energiích a ropě samotné, přesto je Argentina exportní zemí - je čtvrtá v exportu ropy v Latinské Americe (LA). V oblasti těţby zemního plynu je Argentina nejvýznamnějším producentem v celé LA a zároveň největším spotřebitelem. Chybí však investice do prŧzkumu potencionálních nalezišť a do technologií. V energetickém sektoru obecně mŧţeme pozorovat netrţní, resp. silně regulované a subvencované prostředí, které není z finančního hlediska příliš atraktivní pro velké zahraniční energetické společnosti. Ba právě naopak, některé zahraniční společnosti - jako například francouzská EDF (Electricité de France) - uvaţují o úplném opuštění argentinského energetického sektoru. Známý je také případ vyvlastnění podílu společnosti Repsol v YPF (Yacimientos Petrolíferos Fiscales, pozn. autora) argentinskou vládou v roce Plné znění zpráv


2012. Obchodní protekcionismus a de facto centrální řízení argentinské ekonomiky současnou administrativou prezidentky Cristiny Fernández uţ tak ztěţují špatné postavení Argentiny na globálním trhu, nemluvě o zanedbaných investicích do všech sektorŧ ekonomiky včetně energetiky. Argentina se snaţí napodobit Brazílii v rozvoji a rozšiřování biopaliv v dopravě, a tím sníţit svou závislost na ropě. To je téma, které souvisí i s určitým výběrem vhodných plodin pro pěstování na argentinských pláních (zejména kukuřice). V roce 2012 postihlo zemi abnormální sucho, které společně s narŧstajícími dodávkami kukuřice pro energetický trh mělo dokonce za následek zvýšení cen kukuřice na světovém trhu. Pro české firmy nabízí trh zajímavé příleţitosti díky velké surovinové základně země. Argentina v tomto ohledu poskytuje nepřeberné moţnosti pro obchodní spolupráci zejména v oblasti energetické infrastruktury. Na druhou stranu vláda Argentiny nemá dlouhodobou koncepci v oblasti dodávek elektrické energie, a to v situaci, kdy poptávka je stále vyšší a nabídka stagnuje. Dlouhodobě se zahraniční investoři musí potýkat i s nestabilní měnou (pesem) a velmi špatně přístupným trhem, co se týče celní ochrany. Energetika v Brazílii Brazílie disponuje třetím největším energetickým sektorem na západní polokouli. Dlouhodobým trendem je dynamicky se zvyšující spotřeba ropy, zemního plynu a elektřiny obecně. V kontextu latinskoamerických zemí je zajímavé, ţe zemní plyn tvoří poměrně malý podíl v celkové energetické spotřebě (cca 8 %). Největší podíl na výrobě elektřiny mají vodní elektrárny - aţ 75 % (!). Tento fakt se přímo podílel na energetické krizi během let 2001 a 2002, zpŧsobené rekordně malými sráţkami v povodí brazilských řek. Brazílie zaţila i největší „blackout“ na světě - v roce 1999 bylo v jednu chvíli bez elektřiny více neţ 100 milionŧ lidí. V posledním desetiletí sílí ekologická hnutí, která se staví proti některým energetickým projektŧm (např. Belo Monte - přehrada, jejíţ elektrárna má disponovat výkonem 11 000 MW; dále jsou to aktivity proti hlubinné těţbě ropy při pobřeţí Brazílie). Zmíněná hlubinná těţba ropy probíhá v hloubkách od 2 000 aţ do 8 000 m pod mořskou hladinou ve vrstvách „pre-salt“. V roce 2006 zde bylo nalezeno největší pole „Tupí“ („This is a second independence for Brazil“ -Lula da Silva). Hlavní oblasti ropných nalezišť se říká „Campos“. Dle EIA v současnosti Brazílie disponuje 13,15 mld. prokázaných barelŧ ropy ve svých loţiscích. Brazílie je taktéţ největším producentem tekutých paliv v LA a největším exportérem etanolu na světě (s USA 70 - 90 % světové produkce). Etanol získává hlavně z cukrové třtiny a slunečnic, a to uţ od 70. let pod patronací vlády. V 80. letech na světových trzích dramaticky klesly ceny cukru a Brazílie se rozhodla ještě zintenzivnit uplatnění cukrové třtiny jakoţto energetické suroviny. Nutno zdŧraznit, ţe největší přínos etanolu dnes tkví v tom, ţe pomohl diverzifikovat brazilské energetické zdroje (zejména v oblasti tekutých paliv). Jinými slovy se Brazílii podařilo posílit svou energetickou bezpečnost v oblasti paliv. Země v současnosti provozuje dvě jaderné elektrárny (Angra dos Reis I a II) a staví třetí. Opominout bychom neměli ani rozsáhlé zásoby uranu na jejím území. V dalších letech se předpokládají masivní investice do energetického sektoru - do roku 2020 aţ 10 mld. USD ročně (dle studie KPMG). Dále je zde silný předpoklad pro zdvojnásobení výkonŧ brazilského ocelářství v příštích deseti letech, coţ znamená jediné - „hlad“ po uhlí. V tuto chvíli však není jasné, zda tuto zvýšenou poptávku pokryje Brazílie vlastními zdroji nebo importem suroviny, např. z Kolumbie. Kdyţ se podíváme na brazilskou energetickou situaci, a to nejen z hlediska zdrojŧ, mŧţeme říct, ţe Brazílie dosahuje takřka energetické nezávislosti a energetické bezpečnosti v praxi. Výhled do budoucna s jejími dostupnými energetickými zdroji je velice optimistický. Problémem zŧstávají nedostatečně vybudované (co do kapacity i rozšíření) a poměrně nestabilní elektrické přenosové sítě. Na druhou stranu se vláda se snaţí o další diverzifikaci zdrojŧ při výrobě elektrické energie, včetně výstavby tepelných elektráren spalujících uhlí a zemní plyn, coţ je příleţitost i pro české strojírenské firmy. Energetika v Chile V Chile roste velice rychle spotřeba energie, avšak v poslední době zpomaluje tempo výstavby nových energetických kapacit (i přes vysoký hospodářský rŧst - za poslední dva roky vţdy vyšší neţ 5 %). Z vodních elektráren pochází 40 % energie, následují tepelné - plynové. Podobně jako v Brazílii, i zde se mŧţeme setkat se sílícími ekologickými hnutími, která se snaţí mj. prosadit alternativní zdroje energie, resp. zabránit drancování takřka člověkem nedotčené přírody na jihu země a v Andské oblasti. Chilská vláda uvaţuje dlouhodobě o jaderné energetice, nicméně dodnes ţádná jaderná elektrárna nestojí, coţ je poměrně paradoxní, podíváme-li se na srovnání se státy, s kterými se chce Chile v regionu poměřovat - Argentina a Brazílie. V současnosti je, i kvŧli havárii JE Fukušima v Japonsku, silně podlomené veřejné mínění, které na jadernou energetiku nahlíţí spíše skepticky. Existuje plán vlády pro zvýšení kapacit v oblasti obnovitelných zdrojŧ. Plné znění zpráv


V Chile je striktní regulace cen energie pro konečného zákazníka - maloodběratele, coţ je podobná praxe jako v některých dalších zemích - Argentině či Venezuele. Je třeba zdŧraznit, ţe při stoupající ţivotní úrovni a současném (vzestupném) ekonomickém trendu je Chile potencionálně značně energeticky ohroţena. Současné investice do technologií a energetického sektoru jsou poddimenzované v kontextu hospodářského rŧstu a tempa zvyšující se poptávky po energii. Z hlediska stability země a potenciálu je Chile extrémně zajímavou zemí pro energetické a strojírenské společnosti celého světa. Energetika v Mexiku Energetika je klíčovým bodem mexického hospodářství, zejména ropný prŧmysl. Nicméně státní ropná společnost - PEMEX (Petróleos Mexicanos, pozn. autora) - je prakticky neustále zmítána korupčními skandály a je symbolem neefektivního podniku v rukou státu. Faktickým problémem jsou zastaralé technologie - PEMEX např. nevlastní „know how“ pro hlubinné vrty v Mexickém zálivu. To se nyní částečně mění liberální reformou prezidenta Niety, který pomalu otevírá mexický energetický trh. Státní rozpočet vyčlenil pro rok 2013 finanční prostředky na modernizaci těţebních zařízení a výzkum v oblasti těţby. Navíc započala spolupráce mezi PEMEX a brazilskou společností Petrobras (napodobení jejího obchodního modelu a přístupu k těţbě včetně získání některých technologií). Celé odvětví těţby ropy v Mexiku se nachází v krizi. Neustále se ztenčující zásoby ropy jsou faktem, stejně jako skutečnost, ţe Mexiko nedisponuje na svém území dostatečnými rafinérskými kapacitami pro zpracování ropy, tzn., ţe větší část surové ropy se exportuje do USA, kde je následně provedena rafinace a nemalá část ropných derivátŧ se reexportuje zpět - jiţ s přidanou hodnotou - do Mexika. Otázka reformy ropného hospodářství a společnosti PEMEX leţí na stole jiţ 20 let, ale ropa, stejně jako zmíněný státní „moloch“, jsou povaţovány „za národní bohatství patřící všem Mexičanŧm“, a to historicky od znárodnění ropného prŧmyslu prezidentem Lázarem Cárdenasem v roce 1938. Mexiko je hlavním producentem ropy mezi nečlenskými státy OPEC. Dále je jedním ze tří nejdŧleţitějších exportérŧ ropy pro USA. Výrazným trendem se stala i stoupající spotřeba plynu (stále častější vyuţití při výrobě energie). V Mexiku se nachází poměrně nevýznamná hydroenergie (podíl cca 8 % z celkové energetické spotřeby), naopak zcela zásadní roli hraje ropa (jedna třetina příjmŧ státního rozpočtu pochází z ropy). Při výrobě elektřiny je dŧleţitým zdrojem zemní plyn, nicméně země je nucena část celkové spotřeby elektřiny importovat. Při výrobě elektřiny jsou nejvýznamnější konvenční tepelné elektrárny. Současná administrativa plánuje zvýšení podílu obnovitelných zdrojŧ v celkové výrobě elektřiny. S rozvojem obnovitelných zdrojŧ se jiţ začalo v oblasti větrných elektráren - v současnosti se na území země nachází několik větrných parkŧ, které bychom mohli zařadit mezi největši na světě. Mexiko disponuje jedinou atomovou elektrárnou (Laguna Verde). Velký potenciál skýtá solární energie, jelikoţ Mexiko patří mezi země s největším počtem „slunečných hodin za rok“. Prŧmyslově zajímavý je projekt PUNTA COLONET - jedná se o investici v hodnotě 5 mld. USD, kapacita tohoto nového přístavu pro manipulaci by měla být 6 milionŧ kontejnerŧ s jakýmkoli zboţím včetně energetických surovin. Bývalý prezident, Felipe Calderón, si od tohoto projektu sliboval ještě intenzivnější obchodní styky s USA. Energetika v Peru Také u Peru mŧţeme směle mluvit o silném ekonomickém rŧstu posledních deseti let, který vytváří tlak na objem dodávek energií. Peru udělalo výrazný posun v distribuci elektřiny, resp. dostupnosti elektřiny za posledních 20 let. V roce 1990 odebíralo elektřinu 45 % peruánské populace, v roce 2010 je to uţ 80 %. Rŧst instalované energetické kapacity se zvyšuje v prŧměru o 7 % ročně (prŧměr za 5 let). V souhrnných číslech je Peru exportérem zemního plynu (samozřejmě plná soběstačnost) a ve své energetické politice se řídí dokumentem CAMISEA, ve kterém se hovoří o preferenci plynu jakoţto primární energetické suroviny. Země je importérem ropy. O poměrně rozsáhlé loţisko ropy vede spor s Ekvádorem. Rok 2010 je dŧleţitý proto, ţe je začátkem exportu zkapalněného zemního plynu (LNG) ze země. Vládě se podařilo dokončit velký projekt terminálu LNG, tato investice do energetické infrastruktury zvýšila nejen energetickou bezpečnost země, ale i zisky z exportu. Z celkového hlediska lze říci, ţe Peru je závislé na produkci elektřiny z vodních a tepelných elektráren, naopak zcela marginální podíl tvoří tzv. obnovitelné zdroje (vyjma zmíněných vodních kapacit). Z pohledu českého exportéra je dŧleţitý fakt, ţe v zemi je nenasycený těţební prŧmysl. Nabízí se moţnost investic do energetiky, nových tepelných i vodních elektráren. Energetika ve Venezuele Plné znění zpráv


Venezuela disponuje jedněmi z nejrozsáhlejších „prokazatelných“ zásob ropy a zemního plynu na světě. Patří do desítky nejvýznamnějších světových producentŧ ropy. Do začátku prudkého rozvoje břidlicových nalezišť ropy v USA byla Venezuela paradoxně velmi dŧleţitým dodavatelem suroviny pro USA (samozřejmě přes prostředníky v Karibiku, např. přístavy či dokonce rafinérie na Trinidadu). Na venezuelském území se rozkládají druhé největší zásoby zemního plynu na západní polokouli. Elektřina je vyráběna z velké části v hydroelektrárnách (cca 60 %). Země disponuje výbornými přírodními podmínkami pro výrobu elektřiny pomocí vodních turbín. V hydroenergetice je ukrytý stále velký potenciál. Ve státě Bolívar se vyrobí dvě třetiny národní spotřeby elektřiny. Venezuela patří mezi největší spotřebitele elektrické energie v Latinské Americe. Velkým problémem venezuelské energetiky jsou časté výpadky elektřiny (prŧměrná doba jednoho výpadku se rovná 3,5 h!). Je to zpŧsobeno celkově zastaralou infrastrukturou (prŧměrné stáří 30 let). Přenosová soustava je nedostatečně udrţována a problém se prakticky nijak neřeší. CORPOELEC je státem ovládaná energetická firma, která nařídila „strop spotřeby“ pro firmy i domácnosti a další omezení v oblasti výroby energie. Výsledek této politiky se dá dokumentovat např. na elektrárně Josefa Camejo (inst. výkon 300 MW, reálně je nucena z technických dŧvodŧ dodávat do sítě jen 90 MW). Vzhledem k miliardovým příjmŧm z ropy má Venezuela překvapivě podkapitalizovaný energetický prŧmysl, který je zcela ovládán státem. Za zmínku stojí i fakt, ţe země disponuje nalezištěm uranu, na které vlastní koncesi Írán, resp. íránská firma. Existuje plán na vybudování jaderné elektrárny ve Venezuele -stavbu by prováděl Írán prostřednictvím své jaderné společnosti. Protoţe Česká republika uzavřela své velvyslanectví v Caracasu v roce 2011, tak se bez diplomatické podpory nedá předpokládat, ţe by se české firmy v krátkodobém horizontu mohly podílet na významnějších zakázkách ve zdejším energetickém prŧmyslu. Energetika v Paraguayi Velmi zajímavou zemí z pohledu energetiky je Paraguay, jelikoţ je jednou z nejlépe zásobených zemí elektrickou energií na světě. Protoţe získává aţ 99 % elektřiny z vodních elektráren, mohou si obyvatelé Paraguaje „dopřávat“ spotřebu elektřiny za jedny z nejniţších cen na světě (45 USD / 1 MWh pro domácnosti, pro velké podniky - 20 USD / MWh). Stát vyváţí elektřinu do dynamicky se rozvíjejících regionŧ Argentiny a Brazílie. Paraguay je čistým dovozcem ropy a derivátŧ z ní vyrobených. S Paraguají je spojena jedna technicky unikátní stavba - vodní elektrárna Itaipú, která dosahuje maximálního výkonu 12 600 MW. Dodá za rok do elektrické sítě nejvíce elektřiny z jednoho vodního zdroje na světě - dokonce více neţ Tři soutěsky v Číně. Celkový výkon elektrárny tvoří dvě třetiny celkové produkce elektřiny Brazílie před spuštěním samotné elektrárny. Pokud bychom pro zajímavost porovnali největší energetický zdroj v ČR - jadernou elektrárnu Temelín s Itaipú, tak celkový výkon české jaderné elektrárny (2 x 1055 MW) se vejde do výkonu zmíněné obří vodní elektrárny téměř šestkrát. Itaipú pokrývá aţ 90 % celkové spotřeby elektrické energie státu Paraguay. Proudy vody roztáčí Francisovy turbíny - největší, které kdy byly v historii vyrobeny (prŧměr 7 m, hmotnost jedné více neţ 300 tun). Na přehradu bylo pouţito 28 milionŧ tun betonu, coţ je zhruba mnoţství potřebné na výstavbu 670 km dlouhé tříproudé dálnice v obou směrech. Základní energetické problémy v LA Vyjma četných výpadkŧ elektřiny v některých zemích zmiňme další dŧleţité energetické otázky. Zařaďme sem nedostatečnou energetickou infrastrukturu (produktovody, elektrické sítě, (ne)zavádění moderních technologií v oblasti těţebních zařízení - vyjma Brazílie). Významnější propojení mezi přenosovými soustavami, resp. mezi produktovody jednotlivých zemí by výrazně zvýšilo moţnost diverzifikovat dodávky surovin a energií, coţ by posílilo energetickou bezpečnost všech zúčastněných zemí. Zmíněný problém souvisí i s dlouhodobě „podkapitalizovaným“ energetickým prŧmyslem. Tato skutečnost je umocněna i dynamickým rŧstem poptávky po energiích. Investice do energetického sektoru, ať uţ do technologií těţby nebo do výstavby nových zdrojŧ či infrastruktury podporující kvalitnější distribuci energií, jsou dŧleţité z hlediska obrazu tamních ekonomik v budoucnu. Energie je jedním z motorŧ dnešních vyspělých státŧ. Nicméně v Latinské Americe jsme svědky neexistence koncepčního a alespoň z části jednotného politického a ekonomického přístupu k energetickým zdrojŧm a k fungování v energetice. Celosvětovým trendem je propojování nerŧznějších energetických sítí s cílem zajištění stabilních dodávek energie. Propojování sítí a infrastruktur dlouhodobě proklamuje integrační ekonomické sdruţení MERCOSUR (Mercado Común del Sur, pozn. autora), zatím však bez větších praktických dŧsledkŧ. Velkou otázkou zŧstávají i subvence pro spotřebitele energií ze strany jednotlivých národních vlád, které navíc přistupují i k silné regulaci cen (Argentina, Chile, Venezuela a další). Jednotlivé nadnárodní společnosti si stěţují na netransparentní podmínky podnikání a na malé či ţádné zisky z pŧsobení v energetickém prŧmyslu. Plné znění zpráv


Energetický trh je nadále neliberalizovaný ve většině zemí, vyjma Brazílie, a nepŧsobí na něm takové mnoţství cizího či nadnárodního kapitálu ve srovnání se severoamerickým či evropským kontinentem. Dlouhodobě mŧţeme sledovat probíhající konflikty mezi národními vládami na jedné straně a těţařskými společnostmi na druhé. Nejvíce medializované bylo znárodňování ropného prŧmyslu ve Venezuele či Argentině, nicméně nyní probíhají i spory v Ekvádoru (se společností Chevron) a v Brazílii, kde byl však spor vyvolán havárií na jednom z hlubokomořských vrtŧ. Tato havárie však má fatální následky na ţivotní prostředí. Environmentální otázky jsou bytostně spjaty s těţbou energetických surovin. Nejenţe těţba ropy, plynu či uhlí (nemluvě o dalších přírodních surovinách) ničí unikátní ekosystémy (například brazilský deštný les či rozsáhlé oblasti v Ekvádoru či Peru), ale sekundárně ohroţuje i ţivoty a ţivobytí místních obyvatel, a to nejen z hlediska jejich zdraví, ale i hlediska ekonomického a sociálního. V rozsáhlejších zamořených oblastech totiţ není moţné na pŧvodně úrodné pŧdě pěstovat plodiny. Těţba dřeva pak přímo ohroţuje i velký počet nativních kultur v deštných lesech a zde se jiţ dostáváme k otázce legitimnosti těţby energetických surovin v určitých oblastech. Obecně lze dedukovat i další potencionální hrozbu. Pakliţe i v budoucnu bude stoupat zájem rozvinutých a rozvojových státŧ v celém světě o energetické suroviny, bude stoupat i zájem o země, které je produkují. V těchto teritoriích není tedy vyloučena dŧsledná ekonomická a moţná i politická a potaţmo vojenská angaţovanost některých -„po surovinách hladových“ - státŧ a zejména pak velmocí. Jiţ celé poslední desetiletí mŧţeme sledovat narŧstající aktivity Číny v Latinské Americe i v Africe, které se zaměřují více či méně na státy s velkým přírodním bohatstvím - Venezuela, Brazílie, Peru. Neměli bychom zapomínat ani na Rusko, v jiţním Atlantiku sílící Velkou Británii a Spojené státy americké, které mají mezi latinskoamerickými zeměmi dlouhodobé dodavatele energetických surovin (Mexiko - ropa, Venezuela - ropa, Ekvádor - ropa, Kolumbie - uhlí, Brazílie etanol, zatím nakupovaný pro potřeby vojenských námořních plavidel). SÍLÍCÍ globální postavení LA Mezi silné stránky v oblasti energetiky lze jistě zahrnout významné zásoby energetických surovin zde se nacházejících. Nejde však jen o tzv. prokázané rezervy (dle IEA), ale i o velice optimistický výhled do budoucna. Latinská Amerika je z hlediska energetických surovin pravděpodobně nejméně geologicky probádána v kontextu všech velkých světových areálŧ (světadílŧ) a na základě objevŧ z minulých dvaceti let se dá předpokládat, ţe zejména v Jiţní Americe budou dále činěny velice významné objevy v oblasti energetických surovin. Vţdyť např. rok 2008 byl z hlediska objevŧ extrémně zajímavý, neboť nejvíce nálezŧ loţisek ropy a zemního plynu, bylo během tohoto roku v celosvětovém srovnání učiněno právě v Jiţní Americe (konkrétně 7 z 10 největších nálezŧ - pět ropných nalezišť pro Brazílii; jedno ropné naleziště pro Peru a jedno plynové loţisko pro Bolívii). Latinská Amerika disponuje vhodnými přírodními podmínkami pro diverzifikaci svých energetických zdrojŧ. Nejenţe uţ nyní vyuţívá mohutných vodních tokŧ k hojné výrobě elektrické energie, ale zdá se, ţe potenciál vodních tokŧ k výrobě elektřiny je stále téměř nekonečný (zejména ve Venezuele, Brazílii, ale i v Peru a Argentině). Nehledě na vhodné podmínky pro získávání energie z větrných elektráren (například Patagonie, Střední Amerika) a fotovoltaických zařízení. Moţnosti skýtá i jaderná energetika díky její dlouhodobé podpoře ze strany vlád největších latinskoamerických státŧ. Brazílie navíc disponuje značnými zásobami paliva pro jaderné bloky - uranem. Prudce se rozvíjející osobní i hromadná doprava v latinskoamerických zemích bude vyvolávat stále silnější poptávku po palivech. Brazílie jiţ nyní dokáţe ropné produkty jako benzin či naftu efektivně nahrazovat etanolem. Ani Argentina nezŧstává ve spotřebě etanolu pozadu. Obě země pak vyuţívají příhodných klimatických podmínek k pěstování plodin jako slunečnice, macaúba, sója, cukrová třtina či řepka, jeţ jsou vhodné pro získávání a následnou výrobu etanolu. Na základě současných poznatkŧ se lze domnívat, ţe Latinská Amerika vstoupila do 21. století s naprosto ojedinělým potencionálem v oblasti energetiky a zejména pak v oblasti přírodního bohatství a energetických surovin. Téměř všechny státy v čele s Brazílií mají reálnou šanci se stát ekonomicky a mezinárodně politicky silnějšími. Brazílie jiţ nyní přeskočila Velkou Británii a je šestou největší ekonomikou světa. Dynamický ekonomický rŧst a modernizaci však mŧţeme v poslední dekádě vidět napříč celým kontinentem. Zdroje Kniţní: Rodriguez, Martin Eric; Nacha, Manuel Carlos: 2012. Mexico May Finally Get A Modern Oil Industry. Bloomberg Businessweek, Jul 16, 2012, No. 4288, p. 9-10 Shaffer, Brenda: 2009. Energy Politics. University of Pennsylvania Press: Pennsylvania. Plné znění zpráv


International Energy Agency: 2010. World Energy Outlook 2010: Executive Summary. Dostupné na: http://www.iea.org/ Textbase/npsum/weo2010sum.pdf, 3. 1. 2013. Internetové: U. S. Energy Information Administration, www.eia.gov U. S. Geological Survey, www.usgs.gov Central Inteligence Agency, www.cia.gov BusinessInfo.cz, www.businessinfo.cz BBC, www.bbc.co.uk The Guardian, www.guardian.co.uk The Economist, www.economist.com Electrosector, www.electrosector.com El País, www.elpais.com Energía a Debate, www.energiaadebate.com BP Global, www.bp.com Infolatam, www.infolatam.com International Energy Agency, www.iea.org Petrol.cz, www.petrol.cz Ropa.cz, www.ropa.cz Stockopedia, www.stockopedia.co.uk Real Instituto Elcano, www.realinstitutoelcano.org Entidad Binacional Yacyreta, http://www.eby.org.ar EIN News, www.world.einnews.com World Economic Forum, www.weforum.org Foto popis| Obrázek č. 1: Vývoj rozloţení „prokázaných“ ropných rezerv ve světě - 1992, 2002, 2012 (v procentech) Foto autor| Zdroj: BP Foto popis| Obrázek č. 2: Lula da Silva, bývalý prezident Brazílie, se raduje ze začátku těţby ropy (2009) na největším brazilském nalezišti „Tupí“ Foto autor| Zdroj: InfoSurHoy Foto popis| Obrázek č. 3: ITAIPÚ - zázrak moderní doby, kolosální vodní dílo na Río Paraná (Paraguay Brazílie) Foto autor| Zdroj: EOI Foto popis| Obrázek č. 4: Břidlicová revoluce v energetice byla odstartována v Severní Americe, pokračuje přes rozvoj loţisek v Asii, avšak Jiţní Amerika má potenciál ji dokonat. O autorovi| O autorovi Jiří Kupka právě dokončuje svá magisterská studia na FF a FSV UK. Studoval a dlouhodobě pobýval v Argentině a Mexiku. Odborně se věnuje světové i evropské energetice (bezpečnostní a ekonomické aspekty) a mezinárodním ekonomickým vztahŧm. Kontakt: [email protected]

po uši v bankrotu 17.3.2014

Respekt str. 41 Okem ekonoma Ondřej Schneider

Ukrajina se bez pomoci Západu neobejde Ukrajina je jiţ několik let v ekonomické krizi, kterou předchozí vláda prezidenta Janukovyče „řešila“ tak, ţe ji ignorovala a pŧjčovala si peníze v naději, ţe jich bude mít dost do roku 2015, kdy bude Janukovyč opět zvolen prezidentem. Centrální banka od roku 2009 udrţovala nesmyslně silný kurz, navíc navázaný na americký dolar. Mzdy mezitím rostly velmi rychle a sniţovala se konkurenceschopnost ukrajinských exportérŧ. Aby centrální banka kurz udrţela, musela zdraţit peníze domácím bankám, takţe úrokové sazby na vklady se běţně pohybovaly nad deseti procenty a banky pŧjčovaly i nejlepším klientŧm za více neţ 20 procent ročně, ačkoli inflace byla v loňském roce dokonce záporná. Tak vysoké úroky samozřejmě odradily skoro všechny normální firmy od investic, zastavil se rŧst exportu a ekonomika od počátku roku 2012 klesala. Vláda na ekonomickou krizi reagovala tím, ţe si začala ještě více pŧjčovat. Napřed od mezinárodních investorŧ v dolarech za úrok okolo šesti procent. Kdyţ uţ jí nikdo ze zahraničí pŧjčit nechtěl, začala vláda tlačit na domácí banky, aby jí také pŧjčovaly dolary, za ještě vyšší úrok. Domácí banky však zase tak moc cizí měny neměly, takţe centrální banka postupně přicházela o své devizové rezervy, které jí v listopadu loňského roku klesly na 17 miliard dolarŧ a pokrývaly tak pouze dva měsíce dovozŧ (za bezpečné minimum je přitom povaţováno pokrytí tří měsícŧ dovozŧ, české devizové rezervy pokrývají zhruba šest měsícŧ). Jízda z kopce Zároveň si ukrajinská vláda pŧjčovala stále více peněz v domácí měně. Ani tady se do nákupu vládních dluhopisŧ nikdo moc nehrnul, pomoci tedy musela znovu centrální banka. Ta domácím bankám vţdy před aukcí dluhopisŧ přátelsky „domluvila“ a hlavně pak obratem od bank dluhopisy skoupila, takţe prakticky celé zadluţení státu v roce 2013 skončilo na jejích účtech. Dříve se tomu říkalo přímé financování vlády tiskem peněz, dneska tomu říkáme kvantitativní uvolňování, ale princip se nemění. Kromě centrální banky vláda Plné znění zpráv


pouţívala všechny moţné mimorozpočtové nástroje, takţe se zadluţoval dovozce plynu Naftogaz, státní banka na podporu exportu i třeba státní ţeleznice. Ačkoli schodek rozpočtu samotné vlády nebyl aţ tak strašný (vloni skončil rozpočet se schodkem 70 miliard hřiven, tj. zhruba 4,5 procenta HDP), skutečný schodek zřejmě dosahoval aţ dvojnásobku. V této situaci měl prezident Janukovyč podepsat dlouho připravovanou asociační dohodu s Evropskou unií. Moţná si opravdu myslel, ţe za podpis dostane desítky miliard eur, moţná celé dohadování s Evropskou unií jen hrál, aby zvýšil svou cenu. Nakonec ale nabídku EU odmítl a v prosinci uzavřel dohodu s Ruskem, které Ukrajině slíbilo pŧjčit 15 miliard dolarŧ a zároveň zlevnit zemní plyn o třetinu, coţ by Ukrajině přineslo dalších 4– 5 miliard dolarŧ. Kdyţ koncem února Janukovyč a jeho kumpáni utekli z Ukrajiny, nechali za sebou zemi stojící tváří v tvář bankrotu. Devizové rezervy centrální banky ještě více klesly, domácí banky jsou finančně mimořádně slabé, vyčerpané vysokými úroky a současnou ekonomickou krizí. Navíc země si jako celek pořád ještě ţije nad poměry: schodek na tzv. běţném účtu platební bilance, kde se sčítají dovozy a vývozy zboţí a sluţeb, dosáhl vloni 16 miliard dolarŧ, tj. více neţ devět procent HDP. Ukrajina se tak stala snad jediným státem na světě, který byl v ekonomické recesi a zároveň se tak prudce zadluţoval v zahraničí. I z těchto několika čísel je zřejmé, ţe dohoda s Ruskem nedávala ţádný ekonomický smysl. Patnáct slíbených miliard by moţná stačilo ukrajinské vládě na rok 2014, moţná dokonce do března 2015, kdy měly být prezidentské volby, ale ekonomickou situaci Ukrajiny jednoznačně zhoršovaly. Dluh Ukrajiny by nadále rostl a vláda by jen dál prodluţovala neúnosnou a zničující ekonomickou politiku. Ukrajina dnes potřebuje především reformy, jeţ jí umoţní platit svoje účty bez nějakých „bratrských“ slev, které, jak známo, nikdy nejsou zadarmo. Na řadě je Evropa Je ale otázkou, jestli na reformy bude mít prozatímní vláda čas. Stále totiţ musí splácet předchozí pŧjčku od Mezinárodního měnového fondu, kterou promrhala Janukovyčova vláda v letech 2009–2010, v červnu bude muset splatit miliardu dolarŧ zahraničním věřitelŧm (mezi nimiţ jsou i ruské banky) a také musí splácet dolarové pŧjčky od domácích bank (které by jinak okamţitě zbankrotovaly). Dá se tedy odhadnout, ţe bez vnější pomoci by se Ukrajina ocitla zcela bez zahraničních rezerv někdy během července letošního roku, ještě předtím by však Ukrajinci začali masově vybírat své vklady, měnit je na dolary a vyváţet ze země, takţe bankrot by přišel podstatně dřív. Ve skutečnosti má nová vláda moţná měsíc, maximálně dva na to, aby představila dŧvěryhodný plán ekonomických reforem. Sestavovat takový plán, respektive uvádět ho zároveň ihned do praxe, je mimořádně obtíţný úkol i za těch nejpříznivějších vnějších okolností. Takové ale v současnosti Ukrajina čekat nemŧţe – její velký východní soused naopak dělá všechno pro to, aby jí situaci ztíţil. O to více by jí měl pomoci soused západní, tedy Evropská unie, včetně Česka. Foto popis| O autorovi| Ondřej Schneider, Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK a pŧsobí jako ekonom v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

Dům v Divadelní, kde před rokem vybuchl plyn, se prodal za 210 milionů 18.3.2014 5plus2.cz str. 00 Praha iDNES.cz, Vítězslav Bureš, MF DNES, Pavel Švec Dŧm v praţské Divadelní ulici, který před téměř rokem poškodil výbuch plynu, se prodal. Současný vlastník, kterým je státní podnik Řízení letového provozu ho v internetové aukci vydraţil za 210 101 000 korun. Nového majitele zatím prodávající tají. "Je to tedy o 101 tisíc víc, neţ byla vyvolávací cena stanovená znaleckým posudkem," konstatoval mluvčí podniku Richard Klíma. Aukce se přitom zúčastnili dva zájemci, dŧm podle Klímy získal soukromý investor. Pokud nenastanou komplikace, kupní smlouva bude uzavřena v polovině dubna v okamţiku, kdy transakci schválí ministerstvo dopravy. O dŧm na měly zájem i další instituce. Společně o něj usilovala Univerzita Karlova a Akademie múzických umění a obrátily se proto i na vládu. Draţby se ale zúčastnit nemohly. Plné znění zpráv


"Kupní cena, kterou mohou veřejné vysoké školy zaplatit, je pevně dána a musí být projednána s ministerstvem školství. Svou nabídku tedy školy nemohou utajit, a proto jsou v aukci znevýhodněny oproti komerčním subjektŧm," vysvětlil rektor UK Tomáš Zima. Podle mluvčího univerzity Václava Hájka byl dotčený dŧm pro Fakultu sociálních věd ideální příleţitost pro rozšíření aktivit, které jsou dnes soustředěny ve vedlejší budově Hollar. "Nová budova by fakultě umoţnila realizovat plán na posílení svého postavení jako organizátora odborných konferencí, a zejména rozvoje doktorských studií," prohlásil. "Další prioritou, kterou by bylo moţné v rámci tohoto prostoru lépe naplnit, je rozvoj cizojazyčných programŧ a zkvalitňování sluţeb pro jeho účastníky," dodal. Explozi zavinil dávno mrtvý stavbyvedoucí Mohutná exploze otřásla domem číslo 5 v Divadelní ulici loni 29. dubna, zraněno bylo 43 lidí. Výbuch zpŧsobil škody za 275 milionŧ korun a poničil objekty v sousedství. InsertSingleVideo Za viníka policie označila muţe, který měl na starosti stavbu v ulici v polovině 70. let. Muţ ale dávno zemřel. Proto policie koncem letošního února případ odloţila . Při stavbě, kterou podnik Středočeské plynárny zahájil v květnu roku 1977 a zkolaudována byla v roce 1980, viník porušil normy a stavební dokumentaci při kříţení produktovodŧ, jeţ vedou plyn a elektřinu. Nebyla mezi nimi totiţ zachovaná předepsaná vzdálenost zhruba 20 centimetrŧ. Stavbyvedoucí je totiţ nechal poloţit na sebe. Trubka, která tak vedla pod povrchem Divadelní ulice u křiţovatky s Krocínovou, pŧsobila na elektrické kabely. To po čase mělo za následek poškození izolace a zkrat. Elektrický oblouk propálil plynové potrubí. Otvorem o prŧměru zhruba 1,5 centimetru pak unikal plyn. Podle vyšetřovatelŧ trvalo několik hodin, neţ se uniklý plyn nahromadil v budově číslo popisné 5. Tam poté vybuchl. Exploze poničila nejen samotný dŧm patřící Řízení letového provozu. Napáchala také škody na okolních budovách - Akademii věd, Národním divadle, poškozené byly rovněţ budovy na Smetanově nábřeţí. O svou výstavní síň přišel vinou výbuchu i galerista Zdeněk Sklenář , který měl na Smetanově nábřeţí pronajatou část explozí nejvíce dotčeného domu. InsertSingleVideo

URL| prahar_p2roj

http://praha.5plus2.cz/prodej-domu-v-divadelni-ulici-dj5-/prahar.aspx?c=A140318_153918_ppd-

Projev Vladimira Putina 18.3.2014

ČRo Radioţurnál

str. 01

12:08 Ozvěny dne - publicistika

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Dohady, jestli Rusko přece jen nezvolí mírnější variantu, jak postupovat v krymské krizi, vzaly dnes zasvé. Moskva se nespokojí s tím, aby uznala nezávislost takzvané Krymské republiky, kterou včera vyhlásil tamní parlament. Prezident Vladimir Putin uţ dopoledne schválil návrh smlouvy o připojení poloostrova k Rusku a očekává se, ţe jí podepíše ještě dnes. Po projevu, se kterým před několika minutami předstoupil před obě komory parlamentu. Sleduje ho kolega ze zahraniční redakce Pavel Novák, dobrý den. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Dobrý den. Vladimir Putin nejdříve pozdravil občany Ruska a obyvatele Krymu a Sevastopolu, na co se potom ozval bouřlivý potlesk poslancŧ a členy vlády vestoje. Ten trval skoro minutu. Řekl, ţe referendum na Krymu se odehrálo v souladu s právem a podle demokratických standardŧ. Citoval čísla, ţe se tedy účastnilo přes 82 % voličŧ a 97 % z nich se vyslovilo pro připojení Krymu k Rusku. Řekl, ţe pro pochopení Krymu je třeba znát jeho historii, ţe tam se zrodil základ jednoty národŧ Ruska a Ukrajiny, a také připomněl, ţe tam byl pokřtěn svatý Vladimír a v projevu dále pokračuje. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Tolik zatím k vystoupení prezidenta Putina před oběma komorami ruského parlamentu, díky Pavlu Novákovi, na shledanou. Pavel NOVÁK, redaktor -------------------Na slyšenou. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------O komentář poţádám politologa Martina Riegla z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den. Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Hezký den vám i posluchačŧm. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Zatím se to, co se děje, dalo předpokládat, takţe ţádné větší překvapení nebo? Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ne, není to v podstatě ţádné překvapení, pouze se opravdu čekalo na to, zda se Rusko pokusí integrovat Krym jako integrální součást svého teritoria či případně zvolí strategii vytvoření dalšího loutkového státu po vzoru Podněstří, Jiţní Osetie a Abcházie, takţe velké překvapení tak opravdu není. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Takţe dá se říct, ţe dnešními akty se uţ definitivně spustila anexe Krymu k Rusku? Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, vypadá to tak, samozřejmě z toho silového hlediska, ale samozřejmě podle mezinárodního práva, podle pravidel mezinárodního prostředí je tento akt dále nelegální, nelegitimní a mezinárodní společenství ho samozřejmě neuzná. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Tedy nelegitimní je i ta smlouva, kterou se chystá podepsat Vladimir Putin o přidruţení Krymu, tedy Krymské republiky, jak se zřejmě začala jmenovat, k Ruské federaci? Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já nejsem expert na mezinárodní právo, ale samozřejmě podle té praxe, která je zaţitá, to samozřejmě ţádnou legální oporu nemá. Vy prostě nemŧţete zabrat území cizího státu a následně jej integrovat na základě nějaké smlouvy. To je prostě naprosto vyloučená praxe. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Je to vyloučená praxe, ale dá se předpokládat, ţe něco takového v nejbliţší době zřejmě zaţijeme, troufnete si předvídat, jak to bude vypadat? Plné znění zpráv


Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Samozřejmě Krym se stane funkcionální součástí Ruské federace, ekonomicky bych řekl, ţe na tom místní obyvatelstvo, respektive to ruskojazyčné obyvatelstvo vydělá, tam pŧjdou obrovské dotace, ale samozřejmě jsou tam i rizika. Krym je naprosto závislý na dovozu čerstvé vody, na dovozu nějakých surovin i spotřebního zboţí z Ukrajiny, takţe samozřejmě tam nebude moţné aplikovat ten model z Abcházie, z Osetie, kdy došlo k zavření hranic, ale nějaký modus vivendi bude nezbytné najít, aby to obyvatelstvo netrpělo. Další otázka je samozřejmě, jakým zpŧsobem se to dotkne těch krymských Tatarŧ. Tam uţ jsou určité náznaky, ţe ţivotní situace krymských Tatarŧ nebude příliš hezká. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------A jaká bude podle těch náznakŧ, které jsme zachytili? Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já jsem zachytil někde na Twitteru, ţe se zvaţuje, ţe by krymští Tataři v podstatě měli opustit své majetky a poskytnout je pro nějaké sociální potřeby toho většinového obyvatelstva. Nevím v tuto chvíli, jestli jsou to spekulace, ale očekával bych, ţe z hlediska politických práv a práva minority, jazykového, náboţenského, to bude minorita, která bude utlačovaná a nepředpokládám, ţe současné vedení v Kremlu umoţní krymským Tatarŧm vyhlásit vlastní referendum o tom, zda si přejí také vyhlásit nezávislost na Rusku v tuto chvíli. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Od začátku dubna by, jak krymská vláda potvrdila, mělo se na Krymu stát oficiálním platidlem rubl místo ukrajinské hřivny, například ale mŧţou Rusové bez větších odkladŧ uzavřít hranice mezi Krymem a zbytkem Ukrajiny? Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Technicky a silově samozřejmě mohou, ale bude to mít své konotace. Jak uţ jsem zmiňoval, opravdu Krym je závislý primárně na dovozu vody, coţ je poměrně technicky obtíţné řešit. Nedokáţu si představit, ţe by tam Rusko bylo schopné faturovat to nějakými externími dodávkami, takţe tohle to je záleţitost, která by se projevila v několika dnech poměrně nepříjemnou humanitární katastrofou, takţe tam bych se tohohle řešení obával, nedoporučoval bych ho. A samozřejmě otázka je, jaký dopad to bude mít na Podněstří, které uţ vyhlásilo zájem připojit se k Ruské federaci. My si musíme uvědomit, ţe Podněstří je geograficky od Ruska oddělené a samozřejmě Ukrajina by v tomto případě mohla ve spolupráci s vládou v Kišiněvu, s Moldavskem zablokovat naopak Podněstří totálně. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Domníváte se, ţe Rusové budou chtít počkat, alespoň co se týká uzavření hranice mezi Krymem a zbytkem Ukrajiny i z dŧvodŧ, které jste před chvílí popsal, na vyjádření mezinárodního společenství, OSN a jiných institucí? Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Víte, ono postoj mezinárodního společenství je predikovatelný. To se řídí mezinárodním právem, dobrými zvyklostmi, ale nechci spekulovat o postoji Moskvy. Pro mě Moskva se stává naprosto nepředvídatelným partnerem na té mezinárodní scéně a nechci se pouštět do spekulací o tom, co Kreml provede nebo jak se k této záleţitosti postaví. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Přesto se zeptám, protoţe to je otázka velmi dŧleţitá, jestli se podle vás obejde to vše bez otevřených nebo v krajním případě dokonce ozbrojených střetŧ mezi Ruskem a Ukrajinou? Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------Já myslím, ţe k otevřenému vojenskému střetu nedojde, to by opravdu nebylo v zájmu nikoho. Samozřejmě dŧleţité je si uvědomit, ţe samotné Rusko má v Evropě exklávu Kaliningrad, která je rovněţ závislá na dobré vŧli, řekněme, evropského společenství, Evropské unie. A samozřejmě Evropská unie by v krajním případě mohla například, pokud by chtěla silově trestat Rusko, přistoupit k blokádě Kaliningradu. Nemyslím si, ţe by to bylo dobré řešení, ale neočekával bych opravdu, ţe by ten konflikt přerostl v ozbrojený konflikt, ale myslím si, ţe opravdu to mŧţe mít negativní dopady na to místní obyvatelstvo, které tam ţije. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Odhaduje Martin Riegel z Institutu politologických studií na praţské Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Já vám děkuji, na shledanou. Martin RIEGL, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Přeji krásný den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------K dnešnímu Putinovu projevu se vrátíme s komentátorem Liborem Dvořákem ještě krátce před pŧl jednou.

Dům poškozený výbuchem v Divadelní ulici se prodal za 210 milionů 18.3.2014

denik.cz

str. 00

Praha

Praha - Dŧm poškozený výbuchem plynu v praţské Divadelní ulici se v úterní aukci prodal za 210,1 milionu korun. Řekl to Richard Klíma, mluvčí Řízení letového provozu (ŘLP), které je majitelem nemovitosti. Aukce se zúčastnili dva zájemci a cena se proti znaleckému odhadu zvýšila zhruba o sto tisíc korun. " ŘLP do uzavření smluv nechce jméno kupujícího uvést. „Do 15. dubna nyní musí vítězný subjekt zaplatit kupní cenu a poté se uzavře kupní smlouva s ŘLP, která musí být následně schválena zástupcem majitele, coţ je ministr dopravy," uvedl Klíma. ŘLP objekt po výbuchu pouze staticky zajistilo, potřebná rekonstrukce čeká na nového majitele. Podle předběţných údajŧ policie celková škoda na budovách v okolí výbuchu činila 100 milionŧ korun, z čehoţ by největší podíl měl připadnout právě na dŧm patřící leteckým dispečerŧm. Vyčíslení škody Filmová a televizní fakulta a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, které se nacházejí v okolí objektu, vyčíslily škody kaţdá na milion korun a odhady škod objektu Akademie věd se pohybují kolem deseti milionŧ korun. Exploze plynu zranila čtyři desítky lidí a poškodila domy v okolí a zaparkovaná vozidla. Většina zranění byla lehkého charakteru, dva lidé byli poraněni váţně. Řízení letového provozu v objektu nesídlilo a dlouhodobě jej pronajímalo. Čtěte také: Za výbuch v Divadelní ulici není koho stíhat" URL| http://www.denik.cz/praha/dum-poskozeny-vybuchem-v-divadelni-ulici-se-prodal-za-210-mil-kc-201403181j6x.html



Michael Romancov: Referendum je buď zázrak, nebo manipulace 18.3.2014

E15 str. 12 Rozhovor Tereza Čapková

Obyvatelé Krymu jasně řekli, ţe se chtějí připojit k Rusku. Podle nedělního referenda si to přeje 96,8 procenta voličŧ, kteří se plebiscitu zúčastnili. Politolog Michael Romancov si ale myslí, ţe toto číslo nedává smysl. „Ze všech předchozích výzkumŧ vyplývalo, ţe 60 procent ruské či ruskojazyčné populace bude pro, ale 40 procent Ukrajincŧ a Tatarŧ bylo proti.“ * E15: Čím si jejich názorový obrat vysvětlujete, bylo referendum zmanipulované? Stal se tam zázrak. Při 83procentní volební účasti je evidentní, ţe zhruba 20 procent Tatarŧ a Ukrajincŧ změnilo názor a touţí po připojení k Rusku. Pokud to ale zázrak nebyl, je pravděpodobné, ţe jsme opět byli svědky manipulace. * E15: Je vŧbec moţné, aby si občané tímto zpŧsobem připojení vymohli a bylo legitimní? Legitimní je pouze v tom smyslu, ţe o tom rozhodla většina, ale z hlediska mezinárodního práva to legitimitu ani legalitu nemá. * E15: Jak by se mělo k výsledkŧm referenda postavit mezinárodní společenství? Dŧleţité je zejména, jak se k připojení Krymu vyjádří Rusko, protoţe Vladimír Putin zatím říká, ţe Rusko uznává teritoriální integritu Ukrajiny. Nikdy neřekl, ţe chce k Rusku Krym připojit. Rusko podle oficiální pozice zatím dodrţuje mezinárodní právo. * E15: Ruské úřady Krym vyňaly z Ruské federace v roce 1954 a přičlenily ho k Ukrajině. Měl by proto teď mít poloostrov moţnost se „vrátit“? To je pozice, kterou zastává Kreml. Realita ale byla taková, ţe uvnitř centrálně řízeného státu, kterým byl tehdy Svaz sovětských socialistických republik, vedení rozhodlo, ţe provede administrativně-správní změnu, která byla schválená standardním postupem. Buď je tedy legální a legitimní všechno, co se v Sovětském svazu dělo, anebo není legální a legitimní nic. Dnes se také argumentuje tím, ţe na Krymu existuje určitá etnickojazyková většina, ale mezinárodní právo neuznává, aby se sebrala a odešla, kam chce. * E15: Neporušuje Rusko mezinárodní právo, kdyţ se údajně jeho jednotky pohybují na území Krymu? Ţe tam celý svět vidí ruské jednotky, je sice pravda, ale ruský prezident, v tomto případě jediný člověk, na kterém záleţí, tvrdí, ţe to jejich jednotky nejsou. Osobně tomu sice nevěřím, ale dŧleţitá je pozice, kterou Rusko zastává vŧči ostatním aktérŧm: Ukrajině, Bruselu a Washingtonu. * E15: Stanoviska evropských i amerických politických představitelŧ k dění na Ukrajině jsou spíše vlaţná. Neţádá si současná situace ostřejší reakce? Ostřejší reakce zazněly spíše z Washingtonu neţ z Bruselu, a pokud bude Rusko i nadále pouţívat sílu, i kdyţ tvrdí, ţe to tak není, pak Spojené státy a s největší pravděpodobností i Evropská unie přistoupí k sankcím. Zatím se hovoří o takzvaných chytrých sankcích, které budou cíleny na prominenty reţimu, tedy nikoli na obyvatelstvo a běţné ekonomické styky, ale přímo na prezidenta Putina a jeho rodinné příslušníky, kteří – a to je veřejné tajemství – mají na Západě obrovské majetky. * E15: Je to dostačující? Je to velmi dobře zváţený krok, protoţe vojenská konfrontace s Ruskem z mnoha dŧvodŧ nepřipadá v úvahu. Jedním ze zásadních dŧvodŧ je ruský jaderný arzenál. To je ale mimochodem také dŧvod, proč Rusko nepouţije vojenskou sílu směrem do Evropy. Ţijeme v prostoru, kde si členové mezinárodního společenství zvykli řešit problémy u jednacího stolu, a jsem přesvědčen, ţe k jednacímu stolu chce usednout i Rusko. Aby ale posílilo svou pozici, demonstrovalo svou sílu. A to je pro Brusel, respektive Washington naprosto nepřijatelné. Plné znění zpráv


* E15: Nahrává současná krize Rusku, nebo jde spíš o nevítané překvapení? Pro Rusko je to špatná situace a domnívám se, ţe ji zpŧsobil Putinŧv strach. Putin je vŧdce smečky, který komunikuje s jinými vŧdci smečky a to, na čem se dohodnou, má platit. Podle Putina měl Janukovyč protesty na Majdanu ustát. Ale najednou se na Majdanu začalo střílet, byli mrtví, Janukovyč utekl a Putin zpanikařil. Doteď se navíc vedou spory, kdo začal střílet a co tím sledoval. * E15: Viktor Janukovyč z ruského exilu řekl, ţe je stále prezidentem a nejvyšším vojenským velitelem ozbrojených sil země a prezidentské volby označil za nelegitimní. Budou platné pro mezinárodní společenství? Jsem přesvědčen, ţe ano. O stavu ukrajinské demokracie si mŧţeme myslet cokoli, ale i na Ukrajině platí, ţe suverénem je lid. Logicky se dá předpokládat, ţe u voleb budou i mezinárodní pozorovatelé, a pokud tam nedojde k nějakým excesŧm, vznikne na základě předčasných parlamentních i prezidentských voleb nová legitimní autorita – prezident, parlament a vláda. Janukovyče dnes nerespektuje nikdo – Západ, Rusko ani Ukrajina. * E15: Mŧţe Ukrajina nechat bez odezvy „znárodnění“ své flotily, která kotví v Sevastopolu? Následovat mají solární elektrárny. Jde o snahu skupiny lidí, která drţí politickou moc, ukázat, ţe je schopna kontrolovat celé teritorium. To má logiku. Nicméně z hlediska mezinárodního práva to ţádnou relevanci nemá. Otázkou ale je, jak se mezinárodní společenství postaví k dalším zásahŧm. Krym není pod kontrolou Ukrajiny. Ti, kdo ho ovládají, se snaţí zmocnit strategických cílŧ, ať uţ jsou to letiště nebo základny či například rozvodny elektrického proudu. Tato situace mŧţe trvat desítky let. Ve světě jsou takové případy. * E15: Mŧţe ukrajinský konflikt přerŧst v celosvětovou krizi? Tomu zatím nevěřím, protoţe v sázce je příliš mnoho. Do světového rozměru by mohla přejít, pokud by si USA a Evropa na straně jedné a Rusko na straně druhé opravdu začaly vyhroţovat fyzickou silou. * E15: Americký senátor John McCain by nejraději oprášil kvŧli ukrajinské krizi projekt protiraketového deštníku v Brdech, mělo by to smysl? Situaci na Krymu to řešit nebude a nemŧţe ji ani ovlivnit. Kdyby se ale Spojené státy vrátily k záměru posílit vojenskou přítomnost na území státŧ východní a střední Evropy, vneslo by to samozřejmě do jednání mezi Západem a Ruskem nový prvek. * E15: Podobný postup „ochrany ruských občanŧ“ jako v nynější krizi uţ Rusko pouţilo v Gruzii. V podstatě se z toho stává norma. Dá se tomu nějak zabránit? Západu jde o to, aby se to normou nestalo. Moskva dala v roce 2010 najevo, ţe všichni lidé mluvící rusky a hlásící se k Rusku jsou pod její ochranou. V bývalých postsovětských republikách, jako je Estonsko a zejména Lotyšsko, ale i jinde v Evropě, ţije po rozpadu Sovětského svazu 15–20 milionŧ lidí ruského pŧvodu a rusky hovořících. V řadě míst navíc ţijí pohromadě. U nás jde o Karlovy Vary, ale třeba i o Prahu. Obrovské mnoţství rusky mluvící populace je v Izraeli a v USA. Doposud Moskva hlásala, ţe bude o ochraně „svých“ obyvatel vyjednávat, teď jsme ale svědky něčeho jiného. Na Ukrajině nejprve vytvořili mediální konstrukt, ţe ruskojazyčné populaci někdo ubliţuje a ţe jsou to nacisté. A ti jsou cvičeni na Západě, v Polsku a v Litvě, tedy u členŧ NATO, respektive v EU. Tuto informaci bez jakýchkoli příkras přinášejí ruská média. Na Krymu visí v rámci referenda krásné plakáty – mapky Krymu, na prvním obrázku je svastika a na druhém ruská vlajka. * E15: Mohlo by se tedy něco podobného stát například v Karlových Varech, kde ţije poměrně nezanedbatelná „ruská menšina“? Ne, protoţe Česká republika je členem jak NATO, tak i EU. I krymské referendum napoví, co se bude dít dál. To, ţe Krym chce k Rusku, totiţ neznamená, ţe ho Rusko přijme. * E15: Český ministr obrany Martin Stropnický uvedl, ţe zásah NATO není v konfliktu reálný, souhlasíte s ním?



Není dŧvod, proč by mělo NATO fyzicky zasahovat na Ukrajině, kdyţ Rusko neudělalo nic, co by se aliance jako takové týkalo. Moskva se o vojácích, kteří se pohybují na Krymu, vyjadřuje jako o „zdvořilých lidech se samopaly“ a tváří se, ţe je pouze jednou z nezúčastněných stran. * E15: Co by případný vojenský zásah opodstatnilo? Flagrantní porušení mezinárodního práva v tom smyslu, ţe by ozbrojená síla jednoho státu oficiálně překročila státní hranice a napadla sousední stát. Musela by se rozpoutat regulérní mezistátní válka, a ani pak by se to přímo netýkalo Severoatlantické aliance, protoţe Ukrajina není členskou zemí. Na druhé straně však Rusko i Ukrajina s NATO v posledních letech dosti intenzivně komunikovaly, a NATO proto právem cítí potřebu dozvědět se, co a proč se děje. Rusko zcela rozbilo dŧvěru, která se mezi ním a Západem tak obtíţně budovala, takţe musíme být mimořádně opatrní. * E15: Jak vyjde z konfliktu Ukrajina? Mŧţe konflikt poškodit její ekonomiku? Ukrajina je na tom hospodářsky velice špatně a krize ji srazí ještě níţ. Země má příslib pomoci od Mezinárodního měnového fondu a EU, ale je otázka, jestli ukrajinské elity, které zatím ekonomicky nic pozitivního nepředvedly, budou schopny s penězi racionálně zacházet. Na Ukrajině stejně jako v Rusku neproběhla desovětizace, jejich politické kádry jsou postsovětské, politický systém je postsovětský a struktura ekonomiky vychází z divokého kapitalismu, který v kaţdé ze jmenovaných zemí vytvořil malou skupinu strašně bohatých lidí, kteří stojí nad zákonem a nad vším, a velké mnoţství lidí, kteří jsou na tom ekonomicky a sociálně mizerně. Pokud se bude vyjednávat, bude to nahrávat Rusku a jednání se mŧţe táhnout i desítky let. *** Putin je vŧdce smečky, který komunikuje s jinými vŧdci smečky, a to, na čem se dohodnou, má platit Michael Romancov (45) Narodil se v Praze, absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Získal titul PhD. v oboru politologie ve specializaci politická geografie (2002). V současnosti pŧsobí na Institutu politologických studií UK FSV v Praze a Metropolitní univerzitě Praha. Specializuje se na politickou geografii, geopolitiku, Rusko a Blízký východ. Foto autor| Foto E15 Michael Tomeš O autorovi| Tereza Čapková, Praha

Dům poškozený výbuchem v Divadelní ulici se prodal za 210 mil.Kč. 18.3.2014 finance.cz str. 00 Financninoviny.cz Praha 18. března (ČTK) - Dŧm poškozený výbuchem plynu v praţské Divadelní ulici se v dnešní aukci prodal za 210,1 milionu korun. ČTK to řekl Richard Klíma, mluvčí Řízení letového provozu (ŘLP), které je majitelem nemovitosti. Aukce se zúčastnili dva zájemci a cena se proti znaleckému odhadu zvýšila zhruba o sto tisíc korun. ŘLP do uzavření smluv nechce jméno kupujícího uvést. "Do 15. dubna nyní musí vítězný subjekt zaplatit kupní cenu a poté se uzavře kupní smlouva s ŘLP, která musí být následně schválena zástupcem majitele, coţ je ministr dopravy," uvedl Klíma. ŘLP objekt po výbuchu pouze staticky zajistilo, potřebná rekonstrukce čeká na nového majitele. Podle předběţných údajŧ policie celková škoda na budovách v okolí výbuchu činila 100 milionŧ korun, z čehoţ by největší podíl měl připadnout právě na dŧm patřící leteckým dispečerŧm. Filmová a televizní fakulta a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, které se nacházejí v okolí objektu, vyčíslily škody kaţdá na milion korun a odhady škod objektu Akademie věd se pohybují kolem deseti milionŧ korun. Exploze plynu zranila čtyři desítky lidí a poškodila domy v okolí a zaparkovaná vozidla. Většina zranění byla lehkého charakteru, dva lidé byli poraněni váţně. Řízení letového provozu v objektu nesídlilo a dlouhodobě jej pronajímalo. Plné znění zpráv


URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/414093/

Dům poškozený výbuchem v Divadelní ulici se prodal za 210 milionů korun 18.3.2014

metro.cz

str. 00 ČTK

Metro / Události

Dŧm, který poničila exploze plynu v Divadelní ulici se v dnešní aukci prodal za 210,1 milionu korun. Aukce se zúčastnili dva zájemci a cena se proti znaleckému odhadu zvýšila zhruba o sto tisíc korun. "Řízení letového provozu do uzavření smluv nechce jméno kupujícího uvést," uvedl mluvčí firmy Richard Klíma. "Do 15. dubna nyní musí vítězný subjekt zaplatit kupní cenu a poté se uzavře kupní smlouva, která musí být následně schválena zástupcem majitele, coţ je ministr dopravy," uvedl Klíma. "Zájemce musel zatím sloţit desetimilionovou draţební jistinu," řekl Klíma. Řízení letového provozu objekt po výbuchu pouze staticky zajistilo, potřebná rekonstrukce čeká na nového majitele. Podle předběţných údajŧ policie celková škoda na budovách v okolí výbuchu činila 100 milionŧ korun, z čehoţ by největší podíl měl připadnout právě na dŧm patřící leteckým dispečerŧm. Filmová a televizní fakulta a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, které se nacházejí v okolí objektu, vyčíslily škody kaţdá na milion korun a odhady škod objektu Akademie věd se pohybují kolem deseti milionŧ korun. Exploze plynu zranila čtyři desítky lidí a poškodila domy v okolí a zaparkovaná vozidla. Většina zranění byla lehkého charakteru, dva lidé byli poraněni váţně. Řízení letového provozu v objektu nesídlilo a dlouhodobě jej pronajímalo.

URL| http://www.metro.cz/dum-poskozeny-vybuchem-v-divadelni-ulici-se-prodal-za-210-milionu-korun-1ee-/cose-deje.aspx?c=A140318_161342_co-se-deje_rab

Dům v Divadelní, kde před rokem vybuchl plyn, se prodal za 210 milionů 18.3.2014 praha.iDNES.cz str. 00 Praha / Praha - zprávy iDNES.cz, Vítězslav Bureš, MF DNES, Pavel Švec Dŧm v praţské Divadelní ulici, který před téměř rokem poškodil výbuch plynu, se prodal. Současný vlastník, kterým je státní podnik Řízení letového provozu ho v internetové aukci vydraţil za 210 101 000 korun. Nového majitele zatím prodávající tají. "Je to tedy o 101 tisíc víc, neţ byla vyvolávací cena stanovená znaleckým posudkem," konstatoval mluvčí podniku Richard Klíma. Aukce se přitom zúčastnili dva zájemci, dŧm podle Klímy získal soukromý investor. Pokud nenastanou komplikace, kupní smlouva bude uzavřena v polovině dubna v okamţiku, kdy transakci schválí ministerstvo dopravy. O dŧm na měly zájem i další instituce. Společně o něj usilovala Univerzita Karlova a Akademie múzických umění a obrátily se proto i na vládu. Draţby se ale zúčastnit nemohly. "Kupní cena, kterou mohou veřejné vysoké školy zaplatit, je pevně dána a musí být projednána s ministerstvem školství. Svou nabídku tedy školy nemohou utajit, a proto jsou v aukci znevýhodněny oproti komerčním subjektŧm," vysvětlil rektor UK Tomáš Zima. Podle mluvčího univerzity Václava Hájka byl dotčený dŧm pro Fakultu sociálních věd ideální příleţitost pro rozšíření aktivit, které jsou dnes soustředěny ve vedlejší budově Hollar. Plné znění zpráv


"Nová budova by fakultě umoţnila realizovat plán na posílení svého postavení jako organizátora odborných konferencí, a zejména rozvoje doktorských studií," prohlásil. "Další prioritou, kterou by bylo moţné v rámci tohoto prostoru lépe naplnit, je rozvoj cizojazyčných programŧ a zkvalitňování sluţeb pro jeho účastníky," dodal. Explozi zavinil dávno mrtvý stavbyvedoucí Mohutná exploze otřásla domem číslo 5 v Divadelní ulici loni 29. dubna, zraněno bylo 43 lidí. Výbuch zpŧsobil škody za 275 milionŧ korun a poničil objekty v sousedství. InsertSingleVideo Za viníka policie označila muţe, který měl na starosti stavbu v ulici v polovině 70. let. Muţ ale dávno zemřel. Proto policie koncem letošního února případ odloţila . Při stavbě, kterou podnik Středočeské plynárny zahájil v květnu roku 1977 a zkolaudována byla v roce 1980, viník porušil normy a stavební dokumentaci při kříţení produktovodŧ, jeţ vedou plyn a elektřinu. Nebyla mezi nimi totiţ zachovaná předepsaná vzdálenost zhruba 20 centimetrŧ. Stavbyvedoucí je totiţ nechal poloţit na sebe. Trubka, která tak vedla pod povrchem Divadelní ulice u křiţovatky s Krocínovou, pŧsobila na elektrické kabely. To po čase mělo za následek poškození izolace a zkrat. Elektrický oblouk propálil plynové potrubí. Otvorem o prŧměru zhruba 1,5 centimetru pak unikal plyn. Podle vyšetřovatelŧ trvalo několik hodin, neţ se uniklý plyn nahromadil v budově číslo popisné 5. Tam poté vybuchl. Exploze poničila nejen samotný dŧm patřící Řízení letového provozu. Napáchala také škody na okolních budovách - Akademii věd, Národním divadle, poškozené byly rovněţ budovy na Smetanově nábřeţí. O svou výstavní síň přišel vinou výbuchu i galerista Zdeněk Sklenář , který měl na Smetanově nábřeţí pronajatou část explozí nejvíce dotčeného domu. InsertSingleVideo

URL| http://praha.idnes.cz/prodej-domu-v-divadelni-ulici-dj5-/praha-zpravy.aspx?c=A140318_152546_prahazpravy_bur

Dům v Divadelní ulici poškozený výbuchem se vydraţil za 210 milionů 18.3.2014

tyden.cz str. 00 ČTK

Domácí

Dŧm poškozený výbuchem plynu v praţské Divadelní ulici se v aukci prodal za 210,1 milionu korun. Aukce se zúčastnili dva zájemci a cena se proti znaleckému odhadu zvýšila zhruba o sto tisíc korun. Řízení Dŧm poškozený výbuchem plynu v praţské Divadelní ulici se v aukci prodal za 210,1 milionu korun. Aukce se zúčastnili dva zájemci a cena se proti znaleckému odhadu zvýšila zhruba o sto tisíc korun. Řízení letového provozu (ŘLP), které je majitelem nemovitosti, do uzavření smluv nechce jméno kupujícího uvést. "Do 15. dubna nyní musí vítězný subjekt zaplatit kupní cenu a poté se uzavře kupní smlouva s ŘLP, která musí být následně schválena zástupcem majitele, coţ je ministr dopravy," uvedl Richard Klíma, mluvčí ŘLP. ŘLP objekt po výbuchu pouze staticky zajistilo, potřebná rekonstrukce čeká na nového majitele. Podle předběţných údajŧ policie celková škoda na budovách v okolí výbuchu činila 100 milionŧ korun, z čehoţ by největší podíl měl připadnout právě na dŧm patřící leteckým dispečerŧm. Filmová a televizní fakulta a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, které se nacházejí v okolí objektu, vyčíslily škody kaţdá na milion korun a odhady škod objektu Akademie věd se pohybují kolem deseti milionŧ korun.



Exploze plynu zranila čtyři desítky lidí a poškodila domy v okolí a zaparkovaná vozidla. Většina zranění byla lehkého charakteru, dva lidé byli poraněni váţně. Řízení letového provozu v objektu nesídlilo a dlouhodobě jej pronajímalo.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/dum-v-divadelni-ulici-poskozeny-vybuchem-se-vydrazil-za-210milionu_301479.html

Krym patří k Rusku kulturně i historicky, řekl Putin a potvrdil přijetí poloostrova podpisem 18.3.2014 zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa Český rozhlas,Pavel Novák,Petra Novotná, kov,Zdeněk Novák Ruská federace přijímá Krym i Sevastopol za své součásti. Podpisem smlouvy o přijetí to dnes stvrdili ruský prezident Vladimir Putin a představitelé Krymu i krymského přístavu. Sevastopol do Ruska vstupuje samostatně, jako takzvané město federálního významu. Poslanci obou komor ruského parlamentu, před nimiţ dnes Putin vystoupil s obsáhlým projevem, ocenili podpis potleskem vestoje. Putin jim navrhl, aby přijali ústavní zákon o přičlenění Krymu k Rusku.Krym podle Putina patří k Rusku kulturně i historicky. Vinu na výsledcích tamního referenda – v němţ se většina hlasujících vyslovila pro připojení k Rusku – nese podle něj Ukrajina, která prý porušovala lidská práva ruskojazyčného obyvatelstva na poloostrově.Podle Putina je přirozené, ţe se obyvatelé Krymu obrátili na Rusko s ţádostí o pomoc. Nevyslyšet ji by podle něj byla zrada.S Ukrajinou chce mít ale Moskva do budoucna dobré vztahy, „Nevěřte těm, kdo vás straší Ruskem a křičí, ţe po Krymu budou následovat další regiony. My nechceme rozdělit Ukrajinu. To nepotřebujeme. A pokud jde o Krym, ten byl a zŧstane ruský, ukrajinský i krymskotatarský,“ vzkázal Putin ukrajinským občanŧm.Putin uţ dopoledne schválil návrh smlouvy o připojení poloostrova k Rusku, po poledni pak došlo k podpisu. Podle politologa Martina Riegla z Institutu politologických studií FSV UK to není překvapení.„Pouze se čekalo na to, zda se Rusko pokusí integrovat Krym jako integrální součást svého teritoria, či případně zvolí strategii vytvoření dalšího loutkového státu po vzoru Podněstří, Jiţní Osetie a Abcházie,“ podotkl Riegl.Na Krymu zŧstává 20 tisíc ukrajinských vojákŧ. Rusko jim nabídlo práci v armáděUkrajina, Evropská unie ani USA výsledky hlasování, které se konalo na území pod kontrolou proruských ozbrojencŧ a ruské armády a také v rozporu s ukrajinskou ústavou, neuznaly a povaţují ho za nelegitimní.Také Riegl se domnívá, ţe takový postup je v rozporu s mezinárodním právem. „Prostě nemŧţete zabrat území cizího státu a následně je integrovat na základě nějaké smlouvy,“ řekl.Podle krymsko-ruské smlouvy je datem připojení poloostrova k Rusku dnešní den. Přechodné období, během něhoţ bude integrace Krymu do Ruské federace dokončena, skončí 1. ledna 2015. Po dnešním podpisu smlouvy prezident podle zákona postoupí text k posouzení ruském ústavnímu soudu, pokud soud neshledá rozpor s platnou ústavou, dostanou ji poslanci, kteří spolu s textem krymsko-ruské smlouvy posoudí návrh ústavního zákona o názvu nového subjektu Ruské federace, o jeho statusu a hranicích. Poslední slovo pak bude mít opět Putin, který oba dokumenty podepíše.Zdroj: ČTK Putin se ovšem do Západu opřel. „Klíčové mezinárodní instituce nefungují. Naši západní partneři v čele se Spojenými státy se ve své praktické politice neřídí mezinárodním právem, ale právem silnějšího. Věří, ţe jsou výjimeční a vyvolení a silou si vynucují rezoluce mezinárodních organizací,“ prohlásil ruský prezident.Pro Rusy byl Krym vţdy ruskýPodle komentátora Českého rozhlasu Libora Dvořáka Rusové cítí Krym, který byl k Ukrajině přičleněný administrativně v roce 1954 a kde ţije většina ruskojazyčného obyvatelstva, jako svŧj.„Já jsem byl velice překvapen, kdyţ se k tomu všeobecnému euforickému nadšení dnes v noci přidal i Michail Gorbačov, který zpravidla Vladimira Putina kritizuje za všechno moţné. V tomhle případě jsou ti Rusové téměř jednoznačně zajedno,“ poznamenal Dvořák.Jiný názor mají Ukrajinci a také krymští Tataři, řada z nich také nedělní referendum o připojení k Rusku bojkotovala jako předem rozhodnuté.V referendu, které vyhlásila krymská samospráva, se pro samostatnost poloostrova a jeho připojení v Rusku vyslovilo 96,8 procenta hlasujících, zúčastnilo se 83,1 procenta voličŧ. Proruská nálada byla znát i dnes v centru Jalty.„Na Leninově náměstí pod pomníkem vŧdce proletariátu lidé poslouchali z rádia Putinŧv projev v přímém přenosu a stejně jako poslanci v Moskvě i oni tady tleskali těm slovŧm, která se jim zdají velmi příhodná, protoţe tady většinou lidé hlasovali pro připojení k Rusku,“ přiblíţil z Krymu zpravodaj ČRo Martin Dorazín.Ekonomické plusy i zákaz nočního prodeje alkoholuI přes odpor Ukrajiny i západních diplomatŧ se zdá, ţe k praktické připojení Krymu k Rusku jen těţko co zvrátí. To by mohlo obyvatelŧm ostrova přinést výhody, ale také řadu negativ.„Ekonomicky, bych řekl, ţe na tom místní obyvatelstvo, respektive ruskojazyčné obyvatelstvo vydělá, Plné znění zpráv


tam pŧjdou obrovské dotace. Ale samozřejmě jsou tam i rizika – Krym je naprosto závislý na dovozu čerstvé vody, na dovozu nějakých surovin i spotřebního zboţí z Ukrajiny, takţe tam nebude moţné aplikovat ten model z Abcházie a Osetie, kdy došlo k zavření hranic. Nějaký modus vivendi bude nezbytné najít, aby to obyvatelstvo netrpělo,“ uvedl Riegl.Obyvatele Krymu v Ruské federaci čeká také znovu všeobecná vojenská povinnost, noční zákaz prodeje alkoholu či zákaz nepovolených politických shromáţdění.„Na to také svobodomyslní obyvatelé Krymu moc zvyklí nejsou, tady se hodně věcí řešilo referendy a na ulicích, to teď zřejmě pod ruskou správou bude jinak, ale nevím jestli o tom všichni vědí, oni jsou teď v takovém emocionálním vzepětí. Aţ to opadne, uvidíme, jaké budou jejich reakce,“ doplnil Dorazín. Vše o krizi na KrymuRuští poslanci ironizovali sankce Západu. Ať je uvalí na nás všechny, říkajíNa Krymu zŧstává 20 tisíc ukrajinských vojákŧ. Rusko jim nabídlo práci v armáděRuský prezident Putin dekretem uznal nezávislost Krymu na UkrajiněEvropská unie i Spojené státy schválily sankce vŧči představitelŧm Ruska a KrymuVolyňští Češi na Ukrajině se bojí dalšího vývoje v zemi. Raději by se vrátili domŧČeská republika neuznává výsledky referenda o připojení Krymu k RuskuČeská republika podpoří zavedení cílených sankcí proti RuskuEvropská unie prý rozhodne o sankcích na vybrané ruské představiteleNa Krymu začaly změny. Má parlament s novým jménem a bude mít i nový časKrymský parlament vyhlásil samostatnost, Ukrajina mobilizaci


Poslední kandidát pro volbu do Rady ČT: děkan Končelík 19.3.2014

echo24.cz red, čtk

str. 00

19. březen 2014 Poslanecký volební výbor dnes doplnil osmnáctičlennou kandidátku pro sněmovní volbu do Rady České televize. Místo uvolněné po odstoupení Daniela Váni, který se jako poradce hnutí ANO ocitl ve střetu zájmŧ, zaujal děkan Fakulty sociálních věd UK Jakub Končelík. Poslanci vybírali z 27 kandidátŧ, kteří neuspěli při výběru před dvěma týdny. Jiţ v úterý odmítli na uvolněné místo automaticky doplnit současného člena rady Radka Mezuláníka, který se při předchozím výběru ocitl "pod čarou". Mezuláník tak v radě po uplynutí nynějšího mandátu končí. Do televizní rady by podle nich mohli nově zamířit například divadelník Petr Oslzlý, novinářka Petra Procházková, exposlankyně Ivana Levá a další. Nové členy Rady ČT a ČRo budou poslanci volit na schŧzi Sněmovny příští středu. URL| http://echo24.cz/a/izuH5/posledni-kandidat-pro-volbu-do-rady-ct-dekan-koncelik

Hovorová čeština je formou spisovného jazyka 19.3.2014

Frýdecko-místecký a třinecký deník LUCIE VLÁČILOVÁ

str. 02

Region

Moderátor České televize Jakub Ţelezný říká: Vedoucí moderátor České televize Jakub Ţelezný včera přednášel studentŧm Ostravské univerzity. Hovořil na téma Jazyk v současném televizním zpravodajství. V rozhovoru pro Deník odhaluje svŧj vztah k češtině, své zkušenosti i náklonnost k Ostravě. * Jakube, pokud dovolíte, začala bych jednoduše: co vás přivedlo na pŧdu Ostravské univerzity, kde jste studentŧm přednášel o jazyku v současném televizním zpravodajství? Já jsem vţdycky hrozně rád, kdyţ se mŧţu se svými zkušenostmi podělit, a samozřejmě pokud to je na akademické pŧdě, tak je to úplně ideální. Pŧsobím na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, takţe to akademické prostředí je mi blízké. Navíc pro studenty přednáším rád. Plné znění zpráv


* Jste dnes v Ostravě poprvé, nebo sem občas zavítáte, ať uţ pracovně či za přáteli? K Ostravě mám dlouhodobě velmi blízký vztah, protoţe je to místo, které mám opravdu rád z mnoha dŧvodŧ. Váţím si toho, ţe jsem mohl přednášet i tady u vás na akademické pŧdě. Moc jsem se na to těšil. * Jakými prostředky dbá Česká televize, ve které pŧsobíte jako vedoucí moderátorŧ, na zvyšování kvality vyjadřování těchto svých pracovníkŧ, moderátorŧ? Účastníte se nejrŧznějších školení nebo vás vedou zkušení rétorové? Myslím si, ţe Česká televize má dlouhodobě nastavený velmi vysoký trend. Snaţíme se moderátory a vŧbec všechny novináře, kteří jsou u nás zaměstnáni, vést k tomu, aby jejich projev byl bezchybný a kultivovaný. Vţdy odráţí i modernější trendy, protoţe jazyk se neustále vyvíjí. I kdyţ jsem konzervativnější. * A co říkáte na hovorovou češtinu? Největší chyba, kterou laik vţdycky řekne je, ţe hovorová čeština není spisovná. Hovorová čeština je mluvenou formou spisovného jazyka. Pokud máte na mysli obecnou češtinu nebo regionalismy, tak si představte, ţe dokonce některá regionální jazyková specifika jsou v rámci regionu přijatelná. Nicméně si myslím, ţe Česká televize by měla mluvit jedním hovorovým, tedy spisovným jazykem. Ten samozřejmě odráţí aktuální tendence, ale měl by být spíše konzervativnější. Kdyţ s vámi budu mluvit v kavárně, tak mi sem tam nějaká ta koncovka ujede, ale v televizi by se to stávat nemělo. * V médiích pŧsobíte uţ poměrně dlouho. V roce 1993 jste začínal v Českém rozhlase a o devět let později v České televizi. Pokud byste měl srovnat čistě práci na svém projevu, práci s hlasem, svou výslovností, ve kterém veřejnoprávním médiu jste tzv. ušel větší kus cesty? V rozhlase, či v televizi? Za mých mladých let se tradovalo, ţe lidé, kteří prošli rozhlasovou prŧpravou, jsou hlasově lépe připraveni neţ ti, kteří prošli jen televizí. V rozhlase si musíte dávat velký pozor na svŧj hlas, svou výslovnost, na všechny zásady. Kdeţto u televize je na prvním místě vizuální médium. Někteří odborníci tvrdí, ţe sedmdesát aţ osmdesát procent vjemu člověk věnuje vizuální stránce a jen dvacet aţ třicet procent připadne té hlasové. Já doufám, ţe u divákŧ České televize to tak striktní není. Prŧprava v Českém rozhlase byla pro mě tou nejlepší školou. * Podle kodexu České televize jsou hlasatelé, moderátoři a redaktoři zpravodajských a aktuálně publicistických pořadŧ povinni vyjadřovat se v pořadech zásadně spisovným jazykem, ledaţe by citovali či interpretovali výrok či chování jiné osoby. To říká kodex, ale co realita? Stalo se vám někdy, ţe vám něco prostě ujelo? Při připravené promluvě by se to stát nikdy nemělo, ale protoţe my ve zpravodajství pracujeme častokrát velmi aktuálně, přesně v takovou chvíli stresový faktor zpŧsobí, ţe vám sem tam něco ujede. Moderátorŧm říkám, ţe jestli někdo bude posuzovat jejich výkon podle mnoţství přebreptŧ, tak ať ho pošlou za mnou a já jim za 21 let své praxe řeknu, ţe se to stát mŧţe úplně kaţdému a ţe zrovna toto není ukazatelem kvality projevu. * Znáte nějakou osobnost, od které byste se mohl hodně naučit, co se týče vyjadřování či přístupu k lidem? Někdo koho si nesmírně váţíte? Doslova radost poslouchat je hlas Radovana Lukavského či Karla Hegera. Osobnosti, které mě opravdu ovlivnily, tak to jsou naprosto jednoznačně novináři Pavel Tigrid a Ivan Medek. Bohuţel oba uţ zesnulí. To, ţe jsem tyhle dvě legendy mohl osobně potkávat a bavit se s nimi, povaţuji za jeden z největších darŧ, který mi moje profese kdy dala. Foto popis| JAKUB ŢELEZNÝ. Foto autor| Foto: Deník/Lucie Vláčilová Region| Severní Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 4 titulech. Plné znění zpráv


Radní označil prezentaci ČT za goebbelsovskou demagogii 19.3.2014

mediamania.cz str. 00 - zš -

Televize a rádia

Za téměř goebbelsovsky propracovanou demagogii a mystifikaci označil radní Radek Mezuláník materiál Deset mýtŧ o fungování České televize, který vedení veřejnoprávního média prezentovalo 6. března poslancŧm volebního výboru při jejich návštěvě České televize. Za téměř goebbelsovsky propracovanou demagogii a mystifikaci označil radní Radek Mezuláník materiál Deset mýtŧ o fungování České televize, který vedení veřejnoprávního média prezentovalo 6. března poslancŧm volebního výboru při jejich návštěvě České televize. Mezuláník prohlásil, ţe materiál záměrně zkresluje dění v ČT a zatajuje údaje o jejím hospodaření. Ředitele ČT Petra Dvořáka téţ obvinil, ţe v něm marginalizuje komerční příjmy a organizační a personální změny v televizi. "Čistou demagogií je například porovnání nesmyslně nastaveného strategického plánu se skutečností," uvedl. Nelíbila se mu také pasáţ, v níţ se materiál vyjadřuje k regionŧm. Existenci studií v Brně a Ostravě totiţ označuje "z čistě ekonomického hlediska za neodŧvodnitelnou". "To je jasné nepochopení veřejné sluţby. Studia v Brně a Ostravě jsou přece nedílnou součástí ČT," prohlásil Mezuláník, který navrhl usnesení, aby se rada od materiálu distancovala a poţádala generálního ředitele, aby do budoucna bez předběţného souhlasu rady podobné materiály nevydával. Ostatní radní ale byli proti a Mezuláníkŧv návrh jednoznačně odmítli. "Chápu, ţe se kolega Mezuláník chce zviditelnit. Být ředitelem ČT, zvaţuji, ţe na něj podám ţalobu. Radku,všechno, co si říkal, není pravda. Poškozuješ Českou televizi i radu," reagovala například místopředsedkyně rady Dana Eklová. Podle ředitele Dvořáka byla prezentace postavena právě tímto zpŧsobem, protoţe o České televizi mezi lidmi koluje mnoho mýtŧ a ty nejkřiklavější chtěl před poslanci vyvrátit. "Zkreslené představy o fungování ČT měli při veřejném slyšení i někteří z nových kandidátŧ do Rady ČT," podotkl. Radní Mezuláník byl aţ dosud největším kritikem současného vedení České televize, jeho dnešní kritika ovšem byla posledním počinem v Radě ČT. Končí mu totiţ mandát a nepostoupil mezi osmnáct kandidátŧ, ze kterých poslanci příští středu zvolí šestici nových radních. Poslanecký volební výbor totiţ rozhodl, ţe posledním postupujícím do volby Rady ČT bude Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Nahradí Daniela Váňu, který se stal mediálním poradcem v Babišově hnutí ANO a z volby odstoupil.

URL| http://mediamania.tyden.cz/rubriky/televize-radio/radni-mezulanik-oznacil-prezentaci-ct-zagoebbelsovskou-demagogii_301529.html

Mezuláník nakonec neuspěl, do volby Rady ČT postoupil děkan Končelík 19.3.2014

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Otvírák

Jakub Končelík. Foto: FSV UK Jakub Končelík. Foto: FSV UK Posledním, osmnáctým postupujícím do volby Rady ČT je Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Poslanecký volební výbor ho dnes krátce po jedné hodině odpolední zvolil jako náhradníka za Daniela Váňu, který se v prŧběhu volby stal mediálním poradcem v Babišově hnutí ANO a z volby odstoupil.



O šanci postoupit mezi 18 finálních kandidátŧ tak definitivně přišel Radek Mezuláník, největší kritik generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, současný radní České televize, který se ucházel o další mandát. Ještě včera měl šanci být doplněný jako náhradník, neboť v předchozím výběru zŧstal první „pod čarou". Nakonec to nedopadlo. S radou se dnes, na její schŧzi probíhající souběţně se zasedáním volebního výboru, Mezuláník rozloučil prohlášením, ţe Dvořákova nedávná prezentace pro poslance o hospodaření České televize je goebbelsovsky propracovanou demagogií, píše to Týden.cz. Uţ minule vypadli také ostatní radní, kteří chtěli do kontrolního orgánu znovu: předseda Milan Uhde, místopředsedkyně Dana Eklová (Makrlíková) a člen Antonín Bajaja. JAK PROBÍHÁ LETOŠNÍ VOLBA MEDIÁLNÍCH RADNÍCH V březnu končí mandát 5 radním ČT (předsedovi Milanu Uhdemu, místopředsedkyni Daně Eklové a řadovým členŧm rady Jiřímu Preslovi, Antonínu Bajajovi a Radku Mezuláníkovi) a 2 radním Českého rozhlasu (předsedovi Tomáši Ratiborskému, radnímu Bohušovi Zoubkovi) V obou radách je navíc neobsazeno po jednom místě. Do Rady ČT, která má mít ze zákona 15 členŧ, se volí 6 nových. Do Rady Českého rozhlasu, která má mít ze zákona 9 členŧ, se volí 3 noví. Do Rady ČT se přihlásilo 58 lidí, do Rady Českého rozhlasu 37 lidí, oznámili poslanci na schŧzi ve čtvrtek 6. února. Lhŧta pro přihlašování končila 31. ledna. Poslanci volebního výboru na schŧzi ve středu 19. února zúţili seznam adeptŧ do televizní rady na 45 lidí, do druhé na 19 lidí. V úterý 25. února a v pátek 28. února se kandidáti představili poslancŧm při veřejném slyšení. Ve středu 5. března volební výbor zúţil výběr tajnou volbou na 18 kandidátŧ do televizní rady a 9 do rozhlasové. Tento výběr putuje na plénum sněmovny. Sněmovna bude rozhodovat tajnou volbou na schŧzi, která začíná v úterý 18. března. K volbě radních by podle dnešního oznámení měla dostat ve středu 26. března.

URL| http://www.mediar.cz/mezulanik-nakonec-neuspel-do-volby-rady-ct-postoupil-dekan-koncelik/

Dům, v němţ vybuchl plyn, prodán 19.3.2014

Mladá fronta DNES Pavel Švec

str. 03

Praha

Dŧm v Divadelní ulici, kde loni vybuchl plyn, prodal majitel v aukci za 210 milionŧ soukromé firmě. To se nelíbí vysokým školám, které se draţby nemohly zúčastnit STARÉ MĚSTO 210 milionŧ a 101 tisíc korun poprvé, podruhé, potřetí... prodáno. Internetová aukce, v níţ byl k mání dŧm v Divadelní ulici, ve kterém před téměř rokem došlo k devastujícímu výbuchu plynu, včera během několika desítek minut skončila. Prodal ji státní podnik Řízení letového provozu. „Objekt jsme prodali o 101 tisíc korun dráţ, neţ byla vyvolávací cena stanovená znaleckým posudkem,“ uvedl mluvčí podniku Richard Klíma. Draţby se přitom zúčastnili dva zájemci. Kdo však nakonec budovu koupil, prodávající zatím tají. Nicméně podle Klímy jde o soukromého investora. Pokud nenastanou komplikace, kupní smlouva bude uzavřena v polovině dubna, kdy uţ transakci posvětí ministerstvo dopravy. Univerzita: Proč ministerstvo nedalo přednost studentŧm? Prodej atraktivní, ač výbuchem poškozené budovy sledovala i Univerzita Karlova (UK) a Akademie múzických umění v Praze (AMU). S trpkostí. To proto, ţe samy chtěly dŧm koupit a vyuţít jej pro vzdělávací účely. Prodej formou aukce je však z boje de facto vyřadil. „Kupní cena, kterou mohou veřejné vysoké školy zaplatit, je pevně dána a musí být projednána s ministerstvem školství. Svou nabídku tedy školy nemohou utajit, a proto jsou v aukci znevýhodněny oproti komerčním subjektŧm,“ vysvětluje rektor UK Tomáš Zima. Plné znění zpráv


Univerzita společně s AMU v minulých měsících připravily projekt, jak dŧm v budoucnu vyuţít, a dokonce ho představily vládě. Na podzim jednaly s ministerstvem financí a informovaly i ministry školství a dopravy, který ze své funkce nad Řízením letového provozu (ŘLP) dlí. A ani cena 210 milionŧ korun prý neměla být problém. Zjednodušeně řečeno - stát by miliony přesunul mezi dvěma resorty. A sice právě mezi ministerstva školství a dopravy. „V rozpočtu ministerstva školství peníze na podobnou investici podle všeho nechybějí. Stále čekáme, kdy se stát bude chovat rozumně a prozíravě, proč tedy nevyuţít všech moţností, které má k dispozici? Doufám, ţe ministr dopravy vyuţije svého práva rozhodnout ve prospěch veřejném zájmu,“ apeluje rektor AMU Jan Hančil. Oba rektoři se shodnou, ţe je prodej domu v takové lokalitě soukromému investorovi chyba. „Budova bude pravděpodobně vyuţita komerčně. V centru Prahy tak nenahraditelně zanikne atraktivní místo, které mohli vyuţívat vysokoškolští studenti. Takové vyuţití se přitom po dlouhá léta objevovalo a objevuje i v územním plánu hlavního města,“ tvrdí Zima. Hančil pak dodává, ţe aktivity dvou vysokých škol by přinesly oţivení středu města tolik poznamenaného komerčními aktivitami. ŘLP: Aukce je prŧhlednější „V prŧběhu elektronické aukce dochází k dynamickému porovnávání aktuálně nejlepších nabídek a všichni uchazeči mají moţnost na změny reagovat. Protoţe vidí momentálně nejlepší nabídku, jedná se o nejtransparentnější zpŧsob prodeje,“ popisuje Klíma dŧvody, proč se ŘLP pro aukci rozhodlo. Docent Hančil však tvrdí, ţe ač podnik postupuje podle zákona, kdy musí sledovat vlastní zájem, v podobných otázkách by měla být zohledňována širší kritéria neţ jen bezprostřední zisk. „Je politováníhodné, ţe dva státní subjekty nehledaly společně moţnost vyuţití tohoto objektu ve veřejném zájmu,“ říká. Podle kvestora Karlovy univerzity Josefa Kubíčka je dotčený dŧm pro fakultu sociálních věd ideální příleţitost pro rozšíření aktivit, které jsou dnes soustředěny ve vedlejší budově Hollar. „Nová budova by fakultě umoţnila posílit své postavení jako organizátora odborných konferencí a zejména rozvoje doktorských studií,“ říká. Další prioritou je podle něj rozvoj cizojazyčných programŧ. Zváţíme-li, v jaké lokalitě se objekt nachází, jaké jsou jeho dispozice, tak z hlediska rozvoje města pokládám jeho prodej soukromému investorovi za chybu. Jan Hančil rektor Akademie múzických umění Dojde k tomu, ţe dŧm bude pravděpodobně vyuţit komerčně. V centru Prahy tak nenahraditelně zanikne atraktivní místo, které mohli vyuţívat vysokoškolští studenti. Tomáš Zima rektor Univerzity Karlovy Nová budova by fakultě umoţnila realizovat plán na posílení postavení organizátora odborných konferencí a hlavně rozvoje doktorských studií. Další prioritou, jiţ by bylo moţné lépe naplnit, je rozvoj cizojazyčných programŧ a zkvalitňování sluţeb pro jejich účastníky. Josef Kubíček kvestor Univerzity Karlovy V prŧběhu elektronické aukce dochází k dynamickému porovnávání aktuálně nejlepších nabídek a všichni uchazeči mají moţnost na změnu reagovat a svou nabídku navýšit. Všichni uchazeči vidí momentálně nejlepší cenovou nabídku, tudíţ se jedná o nejtransparentnější zpŧsob prodeje. Richard Klíma mluvčí Řízení letového provozu Foto popis| Dŧm v Divadelní ulici Státní podnik Řízení letového provozu prodal dŧm soukromému investorovi. Pokud nenastanou komplikace, kupní smlouva bude uzavřena v polovině dubna, kdy uţ transakci posvětí ministerstvo dopravy. Foto autor| Foto: František Vlček, MAFRA Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Uhde skončil v Radě ČT s pocitem ukřivděnosti 19.3.2014

novinky.cz

str. 00


Kultura 201


jp Tři z pěti radních České televize, kterým končí posledního března mandát, se s prací v tomto orgánu rozloučili ve zlém. Hlasovali na středečním jednání proti přijetí výroční zprávy o činnosti ČT za loňský rok. Zpráva však byla přijata, protoţe zbytek rady (jedenáct členŧ) ji odsouhlasil. Ta nyní odejde ke schválení volebnímu výboru Sněmovny a poté plénu dolní parlamentní komory. Končící předseda Rady ČT Milan Uhde dal svým hlasováním najevo zklamání, ţe rada měla v lednu jiný názor na řešení stíţnosti moderátorky Daniely Drtinové a spol. týkající se údajné cenzury ve zpravodajství ČT. On sám se cítí dotčen tím, jak Události informovaly 8. ledna o závěru šetření na radě. „Předseda rady byl zachycen, jak zdviţenou pravou rukou dává najevo, ţe se ztotoţňuje s postojem rady. Byla tím hrubě zkreslena pravda. To, co sdělovala obrazovka, byla něco jiného neţ to, co se na schŧzi odehrálo," řekl Uhde. V jeho emotivním projevu zaznělo, ţe „selhala Rada ČT, selhal generální ředitel“. Padla dokonce i slova o „vojenském řízení organizace“ a o „zpupné manipulaci“. Ke kritice předsedy se přidal rovněţ končící spisovatel a kolega z PEN klubu Antonín Bajaja a radní Radek Mezuláník, který byl na jednáních rady vţdy a zásadně proti jakémukoliv rozhodnutí či konání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Ve středu například označil prezentaci Dvořáka pro členy volebního výboru za „téměř goebbelsovsky propracovanou demagogii a mystifikaci“, která podle něj zkresluje dění v ČT a zatajuje údaje o činnosti televize. V Radě kromě zmíněných tří členŧ končí ještě místopředsedkyně rady Dana Eklová a člen Jiří Presl. Volební výbor ve středu rozhodl, ţe posledním postupujícím do volby Rady ČT bude děkan Fakulty sociálních věd UK Jakub Končelík. Nahradí Daniela Váňu, který se stal ředitelem komunikace Hnutí ANO a na volbu do Rady ČT sám rezignoval. Sněmovna bude o nových radních rozhodovat pravděpodobně příští středu.

URL| http://www.novinky.cz/kultura/330899-uhde-skoncil-v-rade-ct-s-pocitem-ukrivdenosti.html

Radní označil prezentaci ČT za goebbelsovskou demagogii 19.3.2014

tyden.cz

str. 00 - zš -

Televize a rádia

Za téměř goebbelsovsky propracovanou demagogii a mystifikaci označil radní Radek Mezuláník materiál Deset mýtŧ o fungování České televize, který vedení veřejnoprávního média prezentovalo 6. března poslancŧm volebního výboru při jejich návštěvě České televize. Za téměř goebbelsovsky propracovanou demagogii a mystifikaci označil radní Radek Mezuláník materiál Deset mýtŧ o fungování České televize, který vedení veřejnoprávního média prezentovalo 6. března poslancŧm volebního výboru při jejich návštěvě České televize. Mezuláník prohlásil, ţe materiál záměrně zkresluje dění v ČT a zatajuje údaje o jejím hospodaření. Ředitele ČT Petra Dvořáka téţ obvinil, ţe v něm marginalizuje komerční příjmy a organizační a personální změny v televizi. "Čistou demagogií je například porovnání nesmyslně nastaveného strategického plánu se skutečností," uvedl. Nelíbila se mu také pasáţ, v níţ se materiál vyjadřuje k regionŧm. Existenci studií v Brně a Ostravě totiţ označuje "z čistě ekonomického hlediska za neodŧvodnitelnou". "To je jasné nepochopení veřejné sluţby. Studia v Brně a Ostravě jsou přece nedílnou součástí ČT," prohlásil Mezuláník, který navrhl usnesení, aby se rada od materiálu distancovala a poţádala generálního ředitele, aby do budoucna bez předběţného souhlasu rady podobné materiály nevydával. Ostatní radní ale byli proti a Mezuláníkŧv návrh jednoznačně odmítli. "Chápu, ţe se kolega Mezuláník chce zviditelnit. Být ředitelem ČT, zvaţuji, ţe na něj podám ţalobu. Radku,všechno, co si říkal, není pravda. Poškozuješ Českou televizi i radu," reagovala například místopředsedkyně rady Dana Eklová. Plné znění zpráv


Podle ředitele Dvořáka byla prezentace postavena právě tímto zpŧsobem, protoţe o České televizi mezi lidmi koluje mnoho mýtŧ a ty nejkřiklavější chtěl před poslanci vyvrátit. "Zkreslené představy o fungování ČT měli při veřejném slyšení i někteří z nových kandidátŧ do Rady ČT," podotkl. Radní Mezuláník byl aţ dosud největším kritikem současného vedení České televize, jeho dnešní kritika ovšem byla posledním počinem v Radě ČT. Končí mu totiţ mandát a nepostoupil mezi osmnáct kandidátŧ, ze kterých poslanci příští středu zvolí šestici nových radních. Poslanecký volební výbor totiţ rozhodl, ţe posledním postupujícím do volby Rady ČT bude Jakub Končelík, děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Nahradí Daniela Váňu, který se stal mediálním poradcem v Babišově hnutí ANO a z volby odstoupil.

URL| http://mediamania.tyden.cz/rubriky/televize-radio/radni-mezulanik-oznacil-prezentaci-ct-zagoebbelsovskou-demagogii_301529.html

Uhde vedl naposledy jednání Rady ČT. Odmítl hlasovat pro výroční zprávu 19.3.2014

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Hana Válková

Předseda Rady České televize Milan Uhde skončil ve funkci s určitou mírou hořkosti. Na své poslední schŧzi nehlasoval pro výroční zprávu o činnosti televize. Odŧvodnil to okolnostmi kolem podnětu nespokojených zaměstnancŧ zpravodajství a publicistiky. Od členŧ rady i ředitele ČT za to sklidil kritiku. "Tento dokument neobsahuje to, co pokládám za dŧleţité. Chybí mi v něm jednoznačné konstatování, ţe se ocitly Česká televize a její rada při řešení podnětu 24 zaměstnancŧ na pomyslné křiţovatce a vykročily špatným směrem," řekl Uhde na středečním jednání Rady ČT v diskusi k bodu o výroční zprávě. Vyjádřil také nespokojenost s tím, ţe ČT ve zpravodajství doprovodila informaci o klíčovém hlasování rady k podnětu záběry z jiné fáze hlasování, neţ o které příspěvek pojednával. "Předseda rady byl zachycen, jak zdviţenou pravou rukou dává najevo, ţe se ztotoţňuje s postojem rady. Byla tím hrubě zkreslena pravda. To, co sdělovala obrazovka, byla něco jiného neţ to, co se na schŧzi odehrálo," řekl Uhde. Dodal, ţe je zklamán z toho, ţe z celého podnětu zŧstalo 21 zaměstnancŧ v anonymitě a tím podle něj v rozhodné chvíli nepodpořili třeba i to, aby věc byla prověřena dŧkladněji. Část televizních radních přitom opakovaně poukazovala na to, ţe podnět je pro ně problematický, protoţe je anonymní. "Selhal i generální ředitel, který promeškal příleţitost uplatit v konfliktní situaci princip padni komu padni," uvedl Uhde, kterému v březnu končí mandát v čele Rady ČT. Středeční schŧze proto byla jeho poslední v této funkci. Připomínky měly přijít dřív, řekl ředitel ČT "Je to demonstrace vašeho postoje a mě mrzí, ţe si jako rukojmí berete výroční zprávu," reagoval na kritiku ředitel ČT Petr Dvořák. "Pokud jste ve výroční zprávě postrádali širší rozměr popisu této situace, mrzí mě, ţe ani od vás, ani od pana Bajaji nepřišla dosud ţádná připomínka," dodal. Uhdeho podpořil i další člen rady, prozaik Antonín Bajaja. I on odmítl pro výroční zprávu ČT hlasovat. "Ne kvŧli tomu, co v ní je, ale kvŧli tomu, co v ní není. Jde o etický přesah, který tam měl být jako vykřičník pro další rady a veřejnoprávní média," tvrdil Bajaja, který je stejně jako Uhde členem PEN klubu. Rada na začátku ledna jednohlasně přijala usnesení, ve kterém tvrdí, ţe stíţnost části zaměsntnancŧ nebyla oprávněná. Pro usnesení tehdy hlasoval i Uhde ( více o hlasování čtěte zde ). Později to omlouval tím, ţe nebral celou věc usnesením za uzavřenou. Sám tehdy ještě před tímto hlasováním navrhl vlastní usnesení, kterým chtěl zřídit panel odborníkŧ, mezi nimiţ by měli zástupce i autoři stíţnosti. Demagogie a polopravdy, odmítli kritiku radní



Radní na kritiku končícího předsedy reagovali slovy, ţe si jej sice váţí, ale s jeho postojem nesouhlasí. Michal Jankovec razantně odmítl Uhdeho tvrzení, ţe rada vyuţila při rozhodování o podnětu jen materiály managementu ČT. "To se hrubě mýlíte. Měli jsme k dispozici analýzu zpracovanou mediálním odborníkem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, analýzu, kterou si nechala zpracovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, přihlíţelo se k analýze Masarykovy univerzity pro Český rozhlas a v neposlední řadě jsme si nechali zpracovat právní analýzu doktora Aleše Rozehnala, který má největší publikační činnost z právníkŧ, kteří se zabývají mediálním právem," vyjmenoval podklady pro rozhodování Jankovec. "Pane předsedo, vy jste tu řekl polopravdy. Já jsem vznesl usnesení a vy jste pro něj hlasoval," dodal Jiří Závozda, autor usnesení přijatého na začátku ledna (viz box). "Je to demagogie, která je nefér. Zklamalo mě to," dodal s tím, ţe Uhde fabuluje. "Mám pocit, ţe vzhledem k okolnostem kdy a jak jste to řekl, vaše vyjádření není určeno nám jako radě, ale někomu úplně jinému. Nevím komu," podotkl Jiří Presl. Podle odcházející místopředsedkyně Rady ČT Dany Eklové bylo cílem podnětu poškodit ČT a oslabit její postavení. Nesouhlasila s tím, ţe by zpravodajství informaci o lednovém hlasování rady zkreslilo. Pouţilo ale krátkou čtenou zprávu, do které se nevejde časově tolik, co do reportáţe. Náhradníkem je děkan Končelík Rada ČT v pŧvodním sloţení jednala ve středu naposledy. V následujících dnech ji čeká další pravidelná personální obměna. V březnu končí mandát pěti členŧm včetně Uhdeho, místopředsedkyně Eklové či největšího kritika televizního managementu Radka Mezuláníka. Tito tři včetně současného radního Bajaji o mandát v radě znovu usilovali. Poslanci však jejich jména jiţ z uţšího výběru vyřadili. Sněmovna by šest nových televizních radních (včetně jednoho nyní neobsazeného místa) měla zvolit na právě probíhající schŧzi. Finální volbu poznamenala rezignace vysokoškolského pedagoga Daniela Váni. Ten rezignoval na kandidaturu, byť jej politici poslali do nejuţšího kola výběru ( více o výběru zde ). Váňa v prŧběhu vybírání radních dostal nabídku stát se ředitelem komunikace politického hnutí ANO. "Pro představitele ANO bylo naprosto nepřijatelné, abych pracoval pro ANO a zároveň byl členem Rady ČT. V této situaci 'buď-nebo' jsem rezignoval 10. března na svou kandidaturu na člena zmíněné rady," uvedl Váňa. Poslanci proto ve středu jako náhradníka zvolili hlasováním děkana Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakuba Končelíka.

URL| /domaci.aspx?c=A140319_092956_domaci_hv

http://zpravy.idnes.cz/uhde-naposledy-predsedou-rady-ct-d4c-

EU navrhne další pomoc pro Ukrajinu. Zemi by mohla půjčit aţ miliardu eur 19.3.2014

zpravy.rozhlas.cz str. 00 ekonomikavevrope Ondřej Houska,Pavel Polák

Evropská komise dnes navrhne další část pomoci pro Ukrajinu. Země by mohla dostat pŧjčku ve výši jedné miliardy eur, tedy přes 27 miliard korun. Peníze jsou součástí uţ dřív předloţeného balíčku pomoci, ve kterém je celkem v přepočtu přes 300 miliard korun. Podle Evropské komise je pŧjčka nutná na stabilizaci špatné situace ukrajinské ekonomiky. Země nemá dlouhodobě peníze ani například na platy státních zaměstnancŧ, na dŧchody, nemá prostředky na splácení dluhu.„Ekonomická a finanční situace Ukrajiny se rychle zhoršuje. To se projevuje na kaţdodenním ţivotě Ukrajincŧ. Mezinárodní společenství tedy musí zasáhnout a Ukrajině naléhavě poskytnout pomoc,“ řekl Plné znění zpráv


eurokomisař Olli Rehn.Cílem dnešního návrhu je, aby Ukrajina mohla dostat pomoc co nejdříve. První peníze by tak mohly do Kyjeva přijít ještě na jaře.Podmínkou je, aby se Ukrajina dohodla s Mezinárodním měnovým fondem, který po ní poţaduje tvrdé reformy ekonomiky.Uvolnění peněz pak ještě musejí schválit členské země unie a Evropský parlament. Evropská komise také chce, aby unie jednostranně zrušila cla na dovoz ukrajinských výrobkŧ. Tím by mohla Ukrajina ušetřit v přepočtu přes 13 miliard korun.Příčiny finančních problémŧ se táhnou uţ od rozpadu Sovětského svazu.„Ukrajina nenastoupila cestu trţní ekonomiky. Místo toho neustále drţí při ţivotě své prŧmyslové molochy, zejména na východě Ukrajiny,“ říká Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Stále tam podle něj existují podniky s desítkami tisíc zaměstnancŧ. „Pokud Ukrajina přijme pŧjčku od EU, začnou tyto obrovské podniky propouštět lidi. Mŧţe se velmi lehce stát, ţe se východ Ukrajiny vzbouří,“ vysvětluje.Za další příčinu Svoboda povaţuje neschopnost sesazeného prezidenta Viktora Janukovyče v čele země.Pŧjčku Ukrajině ještě před revolucí slíbilo i Rusko. Svoboda se domnívá, ţe by ji ani teď nemuselo zemi odmítnout. Vyuţije ji prý k udrţení hospodářského vlivu v zemi.Připomněl také, ţe v květnu budou na Ukrajině volby, ve kterých mŧţe zvítězit i proruská strana.Evropská unie zřejmě podpoří návrh na miliardovou pomoc UkrajiněEvropská komise navrhuje pomoc pro Ukrajinu za víc neţ 300 miliard korun Chystá se finanční pomoc pro Ukrajinu. Peníze pošle EU, do země zamíří MMF


Univerzita napadla prodej domu zničeného výbuchem v Divadelní ulici 20.3.2014 5plus2.cz str. 00 Praha iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Michaela Černá Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze se ohradila proti prodeji domu, který loni 29. dubna poškodil výbuch. Univerzita o něj měla zájem, ale Řízení letového provozu dalo přednost draţbě. Tvrdí, ţe nemělo jinou zákonnou moţnost. Dosud není zřejmé, kdo budovu za 210 milionŧ a 101 tisíc korun vydraţil. Draţby se účastnili dva zájemci. Řízení letového provozu (ŘLP) však nemá souhlas vítěze a nemŧţe jeho jméno zveřejnit. Navíc upozorňuje, ţe smlouvu ještě musí schválit zřizovatel, tedy ministerstvo dopravy ( více o draţbě zde ). V pomoc ministerstva doufá děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík. "Napsal jsem dopis ministrovi dopravy a generálnímu řediteli ŘLP. Nechápu totiţ, kde je v prodeji soukromému investorovi veřejný zájem a proč státní podnik takhle obejde univerzitu," uvedl Končelík. Podle děkana Fakulty sociálních věd hrozí, ţe nový vlastník bude chtít nechat budovu zbourat. "Dŧm je po výbuchu uţ rok prázdný. Jestli někdo otevře střešní okna a nechá to chvíli plesnivět, bude velmi snadné nechat budovu prohlásit za neopravitelnou a nechat ji strhnout. To je první, co by mě jako developera napadlo," řekl Končelík. Pokud ŘLP při prodeji upřednostnilo Univerzitu, byla by to podle Končelíka jediná záruka, ţe dŧm zŧstane v pŧvodním stavu se všemi vnějšími znaky, fasádou a jako součást staré zástavby na nábřeţí. Univerzita podle děkana deklarovala svŧj zájem o budovu. Chtěla ji koupit za cenu určenou aktuálním znaleckým posudkem. Na to, aby se účastnila draţby, jí chyběly prostředky. Vítěz přitom dŧm vydraţil za částku jen o 101 tisíc korun vyšší, neţ byl znalecký odhad. "Náklady na draţbu nejsou známy, i kdyby však byly nulové, ŘLP by proti nabídce univerzity 'vylepšilo svŧj zisk' o bizarních 0,048 procenta," uvedla fakulta v tiskové zprávě. Mluvčí řízení letového provozu Richard Klíma se proti tomu "dŧrazně" ohradil. Uvedl, ţe ŘSL jednalo s fakultou od loňského podzimu. "Vzhledem k tomu, ţe přímý prodej majetku státního podniku platná legislativa neumoţňuje, musel podnik v souladu s principem péče řádného hospodáře vyuţít nejtransparentnější zpŧsob elektronické aukce," uvedl.



Vyzval také Fakultu sociálních věd, aby "předloţila kdy a v jaké fázi jednání předloţila zákonné garance umoţňující prodej."

URL| http://praha.5plus2.cz/uk-protestuje-proti-drazbe-domu-poniceneho-vybuchem-v-divadelni-px5/prahar.aspx?c=A140320_200459_ppd-prahar_wlk

Dům v Divadelní chtěla UK, správce jej prodal jinému zájemci 20.3.2014

aktualne.cz

str. 00

Praha

Správce budovy Řízení letového provozu nakonec prodal dŧm ve veřejné draţbě za 210,1 milionu. Univerzita se nemohla zúčastnit. Praha - Fakulta sociálních věd Praha - Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze se ohradila proti prodeji domu v Divadelní ulici, který loni výrazně poškodil výbuch plynu. Správce domu, kterým je státní podnik Řízení letového provozu, ale nakonec budovu prodal ve veřejné draţbě za 210,1 milionu korun neznámému zájemci. Poškozený dŧm stojí mezi sídlem fakulty na jedné straně a Akademií múzických umění na druhé straně. Obě vysoké školy proto chtěly budovu od Řízení letového provozu odkoupit a po rekonstrukci do ní přesunout část svých prostor. "Univerzita Karlova vedla jednání o tom, ţe by o budovu zájem měla. Jednání probíhala uţ během loňského roku. Byli jsme i na prohlídkách, kdy nám zástupci ŘLP ukazovali, v jakém stavu dŧm je," popisuje mluvčí fakulty Filip Láb. Univerzita nabízela, ţe dŧm s narušenou statikou odkoupí za odhadní cenu. ŘLP však školám udělalo čáru přes rozpočet. V úterý totiţ dŧm z poloviny 19. století prodalo ve veřejné draţbě, které se univerzita ze zákona nemŧţe zúčastnit. Vítězná nabídka? 210,1 milionu korun. "Náklady na draţbu nejsou známy, i kdyby ale byly nulové, ŘLP by proti nabídce UK "vylepšilo" svŧj "zisk" o bizarních 0,048%, " píše se ve vyjádření fakulty. Škola je proto přesvědčena, ţe stát našel moţnost, jak obejít veřejné instituce při prodeji státního majetku. Řízení letového provozu to nicméně dŧrazně odmítá. "My musíme jednat zákonnou cestou, s péčí řádného hospodáře. A ţádná jiná forma, jak to uskutečnit prostřednictvím přímého prodeje, není moţná," argumentuje mluvčí podniku Richard Klíma. "Jednali jsme tak, jak jsme měli. Elektronická aukce je nejtransparentnější cestou s moţností největšího zisku," říká. Kdo dŧm získal, není jasné. ŘLP se nicméně brání tím, ţe nemá souhlas kupce a není ani moţné ho zveřejnit do doby, neţ bude smlouva účinná a schválí ji zřizovatel Řízení letového provozu, tedy ministerstvo dopravy. "To má samozřejmě moţnost smlouvu neschválit a my to budeme respektovat," dodává Klíma.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/regiony/praha/rlp-prodalo-dum-v-divadelni-v-drazbe-kupce-zverejnitnechce/r~4a0ca22eb04311e3892b0025900fea04/

Blíţící se světový den vody má upozornit na moţnost konfliktů kvůli ní 20.3.2014

ČRo Plus

str. 04

17:10 Den podle…

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Někdejší egyptský prezident Anvar Sádát po uzavření míru s Izraelem v roce 1979 prohlásil, ţe od tohoto okamţiku jeho země uţ nevstoupí do války. Nepŧjde-li ovšem o vodu. S tím, jak z nejrŧznějších částí světa přicházejí zprávy o plíţivém postupu globálních změn klimatu, katastrofálním suchu a poţárech se mnoţí úvahy Plné znění zpráv


o tom, jak s touhle čím dál cennější surovinou líp hospodařit. A to, aby se nestala pramenem sváru, ale spíš spolupráce. Blíţící se světový den vody má na tohle nebezpečí, ale snad i naději upozornit. Takţe my jsme teď ve spojení s odborníkem na přeshraniční vodu z Fakulty sociálních věd Jakubem Landovským. Vítejte, dobrý den. Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------Dobrý den. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Vy, pokud vím, tak máte osobní zkušenosti s tím, jak se přes hranice řeší spory o vodu. Mŧţete se o ně podělit s námi? Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------Já se tomu věnuji spíše v akademické rovině. A my jsme donedávna studovali ty konflikty v prostředí mezinárodních vztahŧ. A to prostředí mezinárodních vztahŧ se nám v současné době velmi výrazně proměňuje. A je velmi těţké odhadnout, jak, jak to, jaký to bude mít dopad na tuto jednu speciální problematiku konfliktu o vodní zdroje. A ... Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Tak, mŧţete jmenovat třeba nějaké, nějaké příklady, kde skutečně nějaké konflikty o vodu hrozí, kde skutečně dochází k jejímu nedostatku a moţná, ţe by to měly, byly v pokušení třeba některé státy řešit nějakým razantním zpŧsobem. Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------Samozřejmě. Víte, problémem vztahŧ ohledně vody je unilateralismus a zejména budování nějaké vodní infrastruktury. Zejména nějakých přehrad, které má potom automaticky dopady na ty země na dolním toku těchto řek. Jako příklady mohu uvést budování projektŧ ve východní Anatolii v Turecku, budování přehrad na řece, na řece Mekong v čínské provincii Jün-nan. Mohu jmenovat problematiku jakoby rozvoje Etiopie a budování vodní infrastruktury tam, který mŧţe mít dopad na, na dolní, na uţivatele na dolním toku jako je Egypt. Ale to, o čem jsem chtěl jakoby mluvit je, ţe dnešní svět favorizoval stabilitu a favorizoval dohodu a multilateralismus. Je otázka, co po ukrajinských zkušenostech, jak bude vypadat chování státŧ navzájem a jestli nepřevládne určitý unilateralismus, který bude mít dopad právě i na ty vodní zdroje. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------No, a v tomhle případě byste, kdybyste měl generalizovat aspoň trošku, tak zdá se vám, ţe ty státy spíš jaksi řeší ty problémy s vodou konfliktně, anebo naopak je spíš právě to dělení o nějaký tok, dejme tomu, třeba o Nil spíš spojuje? Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------Spíše je to, spíše je to katalyzátor nějaké mírové spolupráce. Alespoň, alespoň zatím, ty predikce z 80., 90. let, ţe voda bude jakousi takovou ropou budoucnosti, o kterou se bude válčit, se nenaplnily. A nenaplnilo se hlavně to, ţe by nedostatek vody automaticky znamenal nějaký potenciál konfliktu. Co je problém jsou právě ty přeshraniční dopady. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------No, a jak to třeba řeší v těch některých místech, které vy jste jmenoval? Dejme tomu v Egyptě, anebo v té východní Anatolii v Turecku? Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------Plné znění zpráv


V Egyptě, nebo respektive na řece Nil je problém s počtem uţivatelŧ. Nil má 10 zemí, které vyuţívají jeho sdílené vodní zdroje. A těchto 10 zemí uzavřelo dohodu o iniciativě pro, pro řeku Nil. Ale ten, ten orgán, ten aktiv je tak velký, ţe k nějakému jako schvalování nebo, nebo fungování té organizace je ještě pořád daleko. Ty země nejsou schopny si nastavit, si nastavit mechanismus, který by jim umoţnil se o té vodě třeba rozhodovat hlasováním. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------No, a přináší to nějaké problémy třeba některým státŧm, které, dejme tomu, nejsou tak silné, nemají tak výsadní postavení jako, dejme tomu, Egypt v tomhle případě, nebo Turecko v jiném, či Čína, o kterých jste mluvil? Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------Víte, ono často tu, tu politiku toho státu ovlivňuje právě to, kde si geostrategicky na té řece stojí. A vy jste zmiňoval Turecko a Čínu a Egypt. A Turecko a Čína jsou země, které v podstatě jsou na horním toku těch dŧleţitých mezinárodních řek. A tudíţ jejich, jejich politika většinou tenduje k tomu, právě k tomu unilaterálnímu postupu a k tomu akcentování státní suverenity. Naproti tomu Egypt, který je na dolním toku, zase akcentuje tu spolupráci a své nějaké historické nároky na tu vodu. Takţe ano, tam se, tam se ty státy nestřetnou a tam je ten vliv té pozice na řece jasně vidět. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------A kdybyste měl tedy srovnat tu vodu a ropu, tedy tyhle dvě velmi dŧleţité suroviny, proč si myslíte, ţe vlastně zatím aspoň naštěstí nedochází k tak vyostřeným sporŧm o vodu, zatímco o ropu ano? Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------To bude souviset s vzácností kaţdé té, kaţdé té "komodity". U té vody je otázka, jestli je to komodita, nebo základní lidské právo. Ale ve své podstatě se dá říci, ţe pokud máte dostatečné zdroje energie, tak si tu vodu opatříte v podstatě kdekoliv na pobřeţí nějakého moře pomocí, pomocí deslanizace. A u té ropy je tomu právě naopak. Samozřejmě ta ropa je zdroj, který se ukládá, který se vytváří v té přírodě po, po miliony a miliony let nějakými sloţitými procesy. A pokud ji vytěţíme a spálíme, nebo ji vyuţijeme, tak, tak zkrátka tvorba té nové nám bude trvat tak dlouho, ţe, ţe ta ropa je daleko vzácnější neţ ta voda. Tomáš PAVLÍČEK, moderátor -------------------Tolik Jakub Landovský z Fakulty sociálních věd. Děkujeme, na slyšenou. Jakub LANDOVSKÝ, odborník na přeshraniční vodu, Fakulta sociálních věd -------------------Děkuji, na shledanou.

Univerzita kritizuje prodej domu poškozeného výbuchem 20.3.2014

e15.cz

str. 00

Reality a stavebnictví

Řízení letového provozu (ŘLP) v úterý s velkou slávou prodalo dŧm nedaleko Národního divadla, který loni v dubnu poškodil výbuch plynu. Kritika ale na sebe nenechala dlouho čekat a přišla z nečekané strany: od Univerzity Karlovy a Akademie múzických umění. Vysoké školy vlastní budovy v sousedství a společnými silami chtěly poškozený dŧm odkoupit, opravit, a vyuţít pro výuku a výzkum. Podle prohlášení na webu Fakulty sociálních věd UK nabízely fakticky stejnou cenu, za kterou byl dŧm nakonec prodán v elektronické aukci. Univerzita se prý přitom kvŧli zákonným omezením nemohla aukce účastnit. „Uvedenou situaci FSV UK vnímá tak, ţe stát prostřednictvím ŘLP dokázal najít cestu, jak státní majetek neprodat veřejné instituci, která o něj měla zájem, ale za tutéţ cenu jej poslat do soukromých rukou. FSV UK Plné znění zpráv


tímto vyzývá ŘLP, aby odtajnilo kupce a ujistilo, ţe s budovou bude naloţeno v souladu s veřejným zájmem – především, ţe kupní smlouva zajistí, aby budova nebyla strţena,“ píše se v prohlášení školy. Jenţe i ŘLP se jako státní podnik ohání platnou legislativou, která mu údajně neumoţňuje přímý prodej majetku. „Podnik musel v souladu s principem péče řádného hospodáře vyuţít nejtransparentnější zpŧsob prodeje,“ uvedl mluvčí Richard Klíma. Kupce prý ŘLP mŧţe zveřejnit aţ po schválení celé transakce ministerstvem dopravy. Malá naděje vysokých škol spočívá v tom, ţe kupec ve finále nezaplatí. To se stalo například Českých drahám po jednom z pokusŧ vydraţit barokní Sweerts-Šporkovský palác. Čtěte také: ŘLP prodalo dŧm u Národního divadla poničený výbuchem plynu Výbuch v Praze zpŧsobil únik plynu z potrubí pod chodníkem Exploze v Praze zranila 40 lidí. Odhad škody je deset milionŧ

URL| http://zpravy.e15.cz/byznys/reality-a-stavebnictvi/univerzita-kritizuje-prodej-domu-poskozenehovybuchem-1071374

Postavím pro firmu mrakodrap 20.3.2014

Ekonom str. 94 Technologie Radek Blaţek

„Konkurenti na mě kvŧli věku přezíravě nekoukají,“ směje se šestadvacetiletý majitel firmy Riganti. Sešli jsme se v jeho betonové kanceláři kousek od praţské Palmovky. Skromně zařízené místnosti, která soudě dle odloţeného oblečení a talířŧ slouţí zároveň i jako obývací pokoj a jídelna, dominuje kartonová silueta Empire State Building. Mrakodrap ve stylu art deco nahrazuje první „i“ v logu Riganti a zároveň prý slouţí jako jakási motivace. Jeho snem je totiţ postavit pro svou firmu vlastní mrakodrap. Ale to jsme příliš v budoucnosti. Vraťme se zpátky na začátek, do ledna roku 2011, kdy tehdy třiadvacetiletý Tomáš Herceg Riganti zaloţil. Měl za sebou první semestr v magisterském programu na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a podle svých slov se to ve škole snaţil vydrţet. „Uprostřed zkouškového období jsem si ale řekl, ţe nemá cenu se ty kraviny učit, ţe tady jenom mařím čas,“ vypráví Tomáš s nohama poloţenýma na pracovním stole, jak opustil školu pouze s bakalářským titulem a chutí dělat věci po svém. Proč právě Riganti? V jedné komedii s Louisem de Funesem se objevila bezvýznamná postava, která nesla právě toto příjmení. A protoţe Tomáš i jeho bratr Pavel tyhle ztřeštěné komedie milují, bylo jasno. Zaloţení firmy nebylo nijak spontánní rozhodnutí. Sám Tomáš říká, ţe šlo o logické vyústění. Uţ během studií na třebíčském gymnáziu si externě přivydělával v rŧzných firmách a práce pořád přibývalo. „Na vysvědčení jsem měl většinou jedničky, akorát z tělocviku dvojku. Vzpomínám si ale, jaká to byla nuda. Uţ tehdy jsem si říkal, ţe bych ten čas mohl vyuţít jinak a lépe.“ Pravidelně se zúčastňoval programátorských soutěţí a získal několik cen. Ty teď stojí vystavené na poličce za jeho pracovním stolem. Pětkrát plaketa Microsoft Most Valuable Professional, pár diplomŧ, hlouček pozlacených pohárŧ za programování. I tato ocenění Tomáše utvrdila v přesvědčení, ţe se zvládne uţivit jako soukromník. Rozhodl se proto najmout pár externistŧ a postavit se na vlastní nohy. „Nikdy jsem nechtěl být klasický zaměstnanec, jelikoţ si ráno rád přispím a měl bych problém s včasnými příchody do práce. Další mou slabinou je vycházení s nadřízenými, s tím bych určitě narazil, kdybych byl někde zaměstnán. Tím pádem mi nezbylo vlastně nic jiného neţ být svým vlastním šéfem,“ vysvětluje. A kromě toho, ţe Tomášovi odpadly studijní povinnosti a přibylo papírování, ţádné výrazné rozdíly nezpozoroval. „Do školy jsem na univerzitě kromě prváku chodil víceméně jen o zkouškovém období. Mŧj den vypadal po celou dobu studia prakticky stejně: většinu času jsem seděl na koleji u počítače nebo šel do některé z firem, pro které jsem pracoval, a tam jsem seděl u počítače,“ vypráví. Plné znění zpráv


Počáteční podnikatelské „papírování“ bral jako hru, jako pomyslnou překáţku, kterou je nutné překonat, aby – slovy fanouška stejnojmenné hry – Mario osvobodil princeznu Peach. „IT je naštěstí asi nejméně regulované odvětví s celkem malými počátečními náklady,“ dodává. Spíše se bál, aby nově zaloţená firma neměla málo práce. „Ale to se naštěstí nikdy nestalo. Většinou je to tak, ţe práce je tak akorát nebo o jednu více, neţ by mělo být,“ říká s úsměvem. Za tři roky existence uţ má Riganti na kontě přes 40 projektŧ, z nichţ se některé stále vyvíjejí. „Dělali jsme pár hodně zajímavých věcí, třeba matematickou hru Abaku. Pro ni aktuálně chystáme verzi pro tablety a telefony. A uţ jsme dostali i první státní zakázku, tam ale šlo hlavně o to správně vyplnit formuláře.“ Jestli začal podnikat mimo jiné proto, aby neměl šéfa, mŧţe být v tom ohledu spokojený. Jeho denní program je kaţdý den jiný, někdy pracuje dvě hodiny, jindy dvacet. „Většinou se vzbudím někdy před polednem, snídám v době, kdy ostatní obědvají. Hodně času mi zaberou e-maily, chodí mi jich i 200 denně. Pracuju z domova, takţe buď sedím u počítače, nebo běhám po schŧzkách se zákazníky. Chodím spát hodně pozdě v noci, někdy i k ránu,“ vypráví. Kdyţ se loučíme, uvědomím si, ţe ač to na sobě Tomáš nedává příliš znát, musí být hrozně šťastný mladý muţ. (Článek je součástí projektu Futurum, který Ekonom připravuje ve spolupráci se studenty ţurnalistiky FSV UK. Další portréty podnikatelŧ do 30 let najdete na adrese http://futurum.cz/ machri.) *** Tomáš Herceg (26) • Má bakalářský titul z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. • Je majitelem firmy Riganti. • Pravidelně se zúčastňoval programátorských soutěţí a získal několik cen. Foto autor| Foto: Evolveo, ilustrace: Miloš Gašparec O autorovi| Radek Blaţek, spolupracovník redakce

Co by z toho měl mít zákazník a co prodávající 20.3.2014

Hospodářské noviny str. 05 Příloha - Zákaznická zkušenost TOMÁŠE POUCHY

Věrnostní program se stal zaklínadlem doby. Moţná není všem úplně jasné, co mŧţe takový program znamenat, co přináší nebo přinášet mŧţe, jisté však je, ţe ho chtějí prakticky všichni. Pojďme se podívat na dŧvody a reálné přínosy pro jednotlivé strany – a ţe jich mŧţe být více neţ jen klient a prodávající. Běţně se má za to, ţe klient chce být opečovávaný, chce slevu, chce být informován o našich novinkách, chce dostat naši kartičku a na ni sbírat body. Všechny tyto benefity, ideálně dohromady, v jednom balíčku, ho přesvědčí, ţe uţ nikdy nezašilhá po nabídce jiného prodejce, uţ nikdy nám neuteče. Bude nás milovat, protoţe se o něj staráme. Tolik běţná představa. Co ale chce klient reálně? Většinou jsme mu s celou naší firmou a nabídkou maximálně ukradení. Samozřejmě chce dárečky, chce být rozmazlován, chce velké slevy. Na druhou stranu ho nezajímá většina našich nabídek a většina informací, které denně dostává od jiných. Klient není plachá laň, jak se krásně říká. Zajímá jej sobecky jen on sám a jen to, z čeho bude mít největší benefit, co se mu hodí, protoţe to chce, potřebuje. Naše nabídka ho nezaujme, pokud pro něj není uţitečná. Umí ţít i bez slevy, a uţ vŧbec nechce kartičku nebo e-mail kaţdý druhý den. A co chce podnikatel? Nemá smysl si něco namlouvat a tvrdit, ţe kaţdý byznysmen chce měnit svět. Aţ na pár výjimek chce kaţdý podnikatel vyšší zisk. Nechce si ho sniţovat nějakými slevami, nechce vyhazovat peníze! To je proti všem principŧm podnikání. Je aţ děsivé, ţe v současné době jsou věrnostní programy u nás jen výjimečně postavené jako nástroj k vyšším marţím, ke sniţování nákladŧ nebo k největšímu potenciálu pro rŧst. Často se u programŧ švindluje a jejich autoři tvrdí, ţe nepotřebují vidět přímé výsledky, ţe se jim program zaplatí z toho, ţe jim zákazník neuteče. To je scestné – buď to neumějí spočítat, nebo neumějí vymyslet něco, co bude mít reálný přínos pro byznys – a dávají místo reálných benefitŧ něco, co by klienti mohli chtít. Místo sluţeb nebo pomoci vlastně dávají úplatky. Většina obchodníkŧ se ve svých programech nenechává příliš omezovat tím, co si klienti přejí, a bez ohledu na to, co by mohlo mít reálné přínosy, jim cpou stále to samé. Koupil sis u mě lednici, tady máš nabídku Plné znění zpráv


a třeba si koupíš další. Schovávají se za optimalizaci komunikace, zlepšování sluţeb a další, poměrně nehmatatelné a prázdné fráze. Co se tedy stane, kdyţ se vrátíme k principŧm podnikání a začneme řešit vyšší zisky a nákladovou optimalizaci? Pokud jako ziskuchtivý kapitalista rozdám barevné kartičky svým klientŧm, moţná zahlédnu záblesk štěstí v jejich očích, ale to mě vlastně nezajímá! Hlavně tím získám jasné identifikátory, podle kterých velmi rychle poznám, jak se jednotliví zákazníci chovají, co je zajímá, co kupují. A jednoduše se dozvím, který z nich má pro mě jakou hodnotu a potenciál. Mohu si s tím hrát, vytvářet zajímavé kombinace, nabídky, na kterých vydělám nejvíc, nebo objevovat principy, na kterých nejvíc ušetřím. Mohu předělat firmu, procesy, nabídky, slevy. Pokud přesně vím, kdo je mŧj zákazník a jak se chová, velmi pěkně se mu podívám pod kŧţi a dám mu to, co chce, ale s tím, ţe to pro mě má jasné přínosy. Věrnostní program je v principu o boji obou stran – ty chceš toto, já ti to dám tak, jak je to pro mě nejvýhodnější, případně si podle tvého chování upravím firmu, procesy, nabídky, pracovní síly nebo i produkty. Nedělám to pro tvé dobro, zákazníku, ale proto, abych co nejvíc vydělal. Show me the money! Ukaţ, jak se mi reálně vyplatíš, a podle toho budu kolem tebe tancovat a třeba ti dám i slevu. To by měl být věrnostní program. TOMÁŠ POUCHA Konzultant a poradce zaměřující se na oblast komunikace, osobní efektivity a obchodních nástrojŧ. Učí marketingovou komunikaci na VŠE a interní komunikaci na FSV UK. Zaloţil několik neziskových organizací, jako jsou Institut interní komunikace, Marketingový institut a sdruţení Uţ ti rozumím. Vášnivě rád vaří, a proto také zaloţil skupinu Vařících manaţerŧ. Foto popis| O autorovi| TOMÁŠE POUCHY, VÝKONNÉHO ŘEDITELE MARKETINGOVÉHO INSTITUTU

SKONČÍ PUTIN NA KAPAČKÁCH? 20.3.2014

Magazín Mladé fronty DNES JAN MALINDA

str. 26

Rozhovor

MICHAEL ROMANCOV ROZHOVOR O BUDOUCNOSTI SVĚTA Kde má slabé místo současný ruský vládce? Co ohroţuje Evropu mnohem víc neţ příliv muslimských emigrantŧ? Jak se změní svět, aţ zleniví udření Číňané? Nejen na to odpovídá znalec politické geografie Michael Romancov, jinak vysokoškolský učitel. Dobrá zpráva: světové války se teď bát nemusíme. * Krize na Ukrajině začala sto let od rozhoření první světové války. Co na tu paralelu říkáte? Lidstvo vţdy fascinovala celá čísla. Odehrává-li se něco po tisíci nebo sto letech, hledáme v tom magická znamení. Zajímavější však je, proč nás ta aktuální situace tolik vykolejila. Aniţ bychom si to uvědomovali, ţijeme v tak úţasně pohodové a klidné éře, ţe na podobné konflikty hledíme s otevřenými ústy. * Na začátku roku 1914 byla politická situace taky nezvykle klidná a nikdo nečekal světovou válku. To je pravda, ale uvědomme si, ţe v roce 1914 neexistovaly jaderné zbraně. A to jsou silné politické stabilizátory. * Tak proč se v padesátých letech svět bál jaderné války? Tehdy se ještě mnozí domnívali, ţe jadernou válku lze vyhrát. Coţ si dnes nemyslí vŧbec nikdo, pokud by po boku jednoho z účastníkŧ stálo Rusko nebo USA. To neznamená, ţe jaderný útok je vyloučený; jadernou zbraň by mohl pouţít třeba Pákistán vŧči Indii nebo Indie vŧči Číně a naopak, demonstrativně ve smyslu jednoho útoku a pak se uvidí, co dál. To by ale nemělo charakter světové války, ta bezprostředně nehrozí. Svědky pouţívání fyzické síly budeme samozřejmě dál. * V jaké části světa? Nikoho nepřekvapí, budou-li po sobě střílet lidé v Africe. Konflikt však mŧţe vzniknout v jakémkoliv regionu, kde neexistuje bezpečnostní architektura a kultura dialogu: třeba v oblastech Dálného východu a jihovýchodní Asie, tedy tam, kde - na rozdíl od našeho regionu - vnímali ukončení studené války koncem osmdesátých let úplně jinak neţ my. Plné znění zpráv


* Pro Dálný východ a jiţní Asii to nebyl šťastný krok? Konflikty vyprovokované studenou válkou jsou tam dodnes otevřené - rozdělená Korea, Čína a Tchajwan, Japonsko nemá dodnes mírovou smlouvu s Ruskem kvŧli Kurilským ostrovŧm... Proto Japonsko nebo Austrálie velmi intenzivně řeší nové vojensko-bezpečnostní doktríny a vymezují nové hrozby. * Ze severokorejských diktátorŧ mají lidé legraci, nejmladší z Kimŧ je karikován jako přerostlé dítě. Je to obrovské bezpečnostní riziko. U podobných reţimŧ vyvstane otázka, kdo po tak výrazném egomaniakovi převezme moc. * Kimové to však zatím docela zvládají, nemyslíte? Zdánlivě ano, ale ze Severní Koreje emigruje čím dál víc lidí, ekonomicky je vyřízená. Navíc: buď se ten reţim otevírá, nebo uţ není schopný udrţet informace pod pokličkou -dozvídáme se, ţe tamní špičky se poţírají mezi sebou. Co bude dál? Z minulosti máme strašně malý srovnávací materiál, jak se takový reţim po pádu diktatury zachová. Jinak se vyvíjel Sovětský svaz po smrti Stalina, jinak Čína po smrti Mao Ce-tunga. * Číně se teď ovšem prokazatelně daří a Číňané bohatnou. I v Číně hrozí řada konfliktŧ, ale dokud její ekonomický rŧst stále strmě stoupá, daří se je tlumit. Spokojení lidé jsou loajální. * Kdyby u nás koncem osmdesátých let nebyla nouze o toaletní papír a banány, lidé by se sotva bouřili. Čína má za sebou bezprecedentní éru rŧstu, ale my víme, ţe rŧst není nekonečný. Po nástupu recese se otevřou problémy, ekonomové hovoří o realitní bublině. Dále: etnické napětí, problémy na ose vnitrozemípobřeţí, kam se lidé nemohou volně stěhovat, neutěšený demografický vývoj, nedostatek pŧdy, zničené ţivotní prostředí. Je otázka, nakolik bude čínský komunistický reţim pruţný, aby je dokázal vyřešit. * Dokáţe to? Já osobně se domnívám, ţe to nezvládne. * Uţ se tuší, kdy se Čína zadrhne? Ekonomické a sociologické prognózy tvrdí, ţe aby si čínští komunisté doma udrţeli respekt a klid, potřebují kaţdoroční rŧst osm aţ deset procent. A to, zdá se, nyní ustává, reálný rŧst HDP klesá k sedmi procentŧm. PUTIN NA DOŢIVOTÍ * Svět teď sleduje Vladimira Putina. Myslíte, ţe ví, co dělá a kam míří? Putin sehrál vŧči Rusku mimořádně pozitivní roli. Ponechme stranou, jakými prostředky to dokázal, ale stabilizoval ekonomiku natolik, ţe stát mohl začít vyplácet mzdy, penze a sociální dávky. * Vyřešil také bolák zvaný Čečensko. Nevyřešil. Ale dokázal ho dostat z prvních stránek novin, coţ je taktický úspěch. Kdyţ však skončil jeho první prezidentský mandát a stal se premiérem, nastala změna. Uţ tehdy jsem tvrdil, ţe Rusko najíţdí na špatnou trajektorii, kdy po éře prudkého vzestupu nastane dlouhá éra stagnace, jak se to v ruské historii opakuje. A jsem o tom přesvědčený čím dál víc. Rusku se přestává dařit a příčinou i symbolem je, respektive bude Putin. * Nezdá se, ţe Rusku se nedaří -bohatí Rusové cestují po světě, na ruských silnicích luxusní auta...



To je zavádějící. Kdyţ se u nás v osmdesátých let objevily v televizi záběry z Libanonu zmítaného občanskou válkou, lidé byli vyjevení, ţe tam jezdí po ulicích tolik mercedesŧ. V Moskvě a Petrohradu dnes najdete zřejmě největší koncentraci luxusních aut, spektakulárně se proměnila moskevská skyline, vyrostly tu mrakodrapy - to jsou ale kapky v moři. Vedle toho je zoufale zaostalý ruský venkov, nŧţky ţivotní úrovně mezi bohatými a chudými se velmi rozevřely. * Dokaţme to příkladem. Rusko má víc dolarových miliardářŧ neţ Čína. Jak je to moţné, kdyţ má desetkrát míň obyvatel a ekonomika je pětkrát menší neţ čínská? To nesvědčí o racionálním ekonomickém řízení. Tak se chová rozvojová země. * Co se teď děje mezi Ukrajinou a Ruskem? Putin vybudoval určitý zpŧsob moci a ten kontroloval i v okolních zemích. Zásah na Ukrajině je projev frustrace, ţe jeho kŧň Janukovyč to neustál. Rusko je přitaţlivé pro velmi malé mnoţství zemí: přijde-li o Ukrajinu, zŧstanou mu uţ jen Kazachstán a trpaslíci jako Tádţikistán, Arménie či Bělorusko, země v zásadě chudé a s omezeným surovinovým i lidským potenciálem. * Obstojí Putin před svými? Jsem přesvědčený, ţe to, co se teď děje na Ukrajině, je příklad, kam ten reţim směřuje. V Rusku mají všichni panovníci perfektní zkušenost s tím, ţe kdyţ vyčerpají zdroje, předhodí lidu vnějšího nepřítele. A ten se teď našel - jsme jím my všichni Evropané a Američané: donedávna demokrati, nově nacisti. * Dokdy bude u moci? Dokud se nezrodí schopná a jednotná opozice. Je otázka, odkud by se vzala, v Putinově okolí nikdo takový teď není. Pravděpodobnější proto je, ţe Putin povládne, dokud bude fyzicky schopný. Uţ jednou - v éře Leonida Breţněva, kterého léta drţely při ţivotě a u moci kapačky - se to stalo. A dnes na jeho éru mnozí nostalgicky vzpomínají. * Říkáte-li, ţe Rusko stagnuje, čekáte, ţe Putin svoji politiku změní? Putin nemŧţe připustit, ţe něco bylo špatně. Vše, co se stalo, je svázané s ním - čili vše bylo dobře. Mŧţe jít jen dál stejným směrem, nemá východisko. Mimochodem není náhoda, ţe prohlásil, ţe chce být konzervativní lídr, protoţe to znamená stabilitu. On však není ţádný konzervativec v tom smyslu, jak tomu termínu rozumíme na Západě. * Aktuální je odtrţení Krymu. Není větší senzací, ţe moţná vznikne samostatné Katalánsko či Skotsko? Snaha některých regionŧ oddělit se od státního útvaru tady byla odjakţiva. Poslední tři evropské generace vyrŧstaly v bezprecedentně dlouhé éře stabilních politických hranic. Pak se zhroutil Východ, otevřel se prostor pro změnu a teď jsou všichni jurodiví, co se to děje. Takţe pozor, dochází pouze k jevu, který naše kolektivní paměť uţ nezná. * Rozpadání státŧ je přirozený jev? Naprosto. A vţdy je za tím politická motivace. * Tu u Kataláncŧ chápu - Barcelona má pocit, ţe doplácí na zbytek Španělska. O co jde separatistŧm ve Skotsku? Uvědomme si, ţe do roku 1707 existovalo nezávislé Skotsko. Skotŧ je pět milionŧ. Dnes máme v Evropě jen dvě pětimilionová etnika, která nemají svŧj stát, to jsou Skotové a Katalánci. Mezi úspěšně emancipované národy v této kategorii se zařadili Slováci. * Drţme se Skotŧ. Copak nějak trpí? Plné znění zpráv


Netrpí. Nikdo tam není pronásledovaný kvŧli barvě pleti, vyznání či politickým názorŧm, ale existují určité nálady a sentimenty: byli jsme nezávislí a mŧţeme být zas! A určitě v tom hraje roli i fakt, ţe v pobřeţních vodách kolem Skotska je ropa a plyn. * Jaká další dělení v Evropě nás čekají? O rozpadu Belgie se diskutuje uţ dlouho. Méně se mluví o oddělení Grónska od Dánska, o Gibraltaru. Pokud by se osamostatnilo Skotsko, mŧţeme očekávat zesílení debaty o emancipaci Bretaně či oblasti Languedoc na jihu Francie. Otázkou je moţné oţivení osamostatňujících se nálad v Jiţním Tyrolsku. A pak je tu několik nešťastníkŧ: Gagauzie, Podněsteří, aktuálně Krym. ALŢÍRSKÁ MARSEILLE * Zŧstaňme v Evropě. Velkým tématem je teď islamizace. Počet muslimŧ v některých západních zemích je dnes zdánlivě tak vysoký, ţe se čísla proměnila v zásadní politické téma. V sedmašedesátimilionové Francii je dle odhadŧ aţ deset procent muslimŧ a je pravda, ţe například u Marseille se vedou řeči, které vášnivě podporuje část politikŧ, zda uţ se nestala alţírským městem. Ale poloţme si otázku, jak pravděpodobné je, ţe desetiprocentní menšina dokáţe připravit o identitu devadesátiprocentní většinu. * Co další evropské státy? V kontextu celé Unie je to ještě výraznější: k islámu se hlásí dvě procenta lidí a nevidím dŧvod, proč by jejich takzvaný tlak těch 98 procent zbývajících nemělo ustát. Největší problém s muslimy, podobně jako u nás s Romy, je socioekonomický, ale nejde o nic, co by mohlo změnit naši identitu. Pro Evropu to nepředstavuje existenční problém, ale pro část politikŧ existenční příleţitost. * Častá námitka: a co muslimská vysoká porodnost? Pokud vyjdeme z dosud známých vzorcŧ vývoje porodnosti, tak u rodin, které se trvale usadí v Evropě, by se velmi rychle měla rapidně sníţit. Navíc současná imigrační politika je přísná a existuje velmi široká shoda, ţe je třeba ještě víc přitvrdit, takţe muslimská populace v kontextu celé Unie rozhodně dynamicky neporoste. * Nezapomínejme na Balkán. Ano, jednorázový skokový nárŧst, ovšem vzhledem k celkovému počtu obyvatel Unie percentuálně opět nevelký, by mohlo zpŧsobit pouze přijetí Albánie a Kosova. * Sám jste však zmínil, ţe pro politiky je islamizace zajímavé téma. Optikou části politických elit muslimové představují jednotnou, monolitickou strukturu, jíţ je třeba se bát. Vyrábění monolitu, podobně jako u nezaměstnaných, levých či pravých radikálŧ, Ţidŧ či muslimŧ, je pro účely politické manipulace jeden z nejefektivnějších mobilizačních nástrojŧ. Ve skutečnosti jen nechceme vidět, ţe mezi nimi jsou rozdíly. Izolace Evropy není řešení, dopadli bychom jako kdysi Čína, kdyţ se ohradila zdí, která jí byla k ničemu a vedla k izolaci. V globálním světě je nejlepší těmto lidem nabídnout příleţitost k souţití. * Tohle mě šokovalo: ze současných sedmi miliard má počet lidí na světě dosáhnout 9,8 miliardy kolem roku 2050. Ale! Do roku 2100 má dle odhadu OSN světová populace klesnout aţ na 5,5 miliardy. Na polovinu? Není to nějaký nesmysl? Není. Demografický vývoj lze poměrně spolehlivě předpovědět. Má se za to, ţe jak v zemích typu Číny a Indie poroste ţivotní úroveň, změní se jako u nás nároky na konzum i počet narozených dětí. Samozřejmě ne všude populace klesne, ale celkově pokles reálný je. * V Číně uţ populace strmě neroste. Jako v Evropě začne i tam stárnout. K tomu se váţe obrovský problém, čínská populace stárne rychleji, neţ stačila zbohatnout. Plné znění zpráv


* Coţ znamená? Problém v sociálním systému. U nás řešíme, jak ho změnit, protoţe uţ nestačíme ţivit dŧchodce. V Číně ale sociální systém donedávna vŧbec neexistoval. Teď ho začínají budovat na principu, co u nás uţ nefunguje. A je otázkou, jestli to vŧbec stihnou. To mŧţe zpŧsobit konflikt, jenţ mŧţe otřást reţimem a v dŧsledku jeho problémŧ i celým regionem. * Co se za sto let, po úbytku poloviny světové populace stane se vším tím volným místem na planetě? Úbytek populace uţ nyní nastává v západní Evropě, v Rusku a na Ukrajině, čeká to Čínu a některé státy Latinské Ameriky, ale pozor -jde o proces postupný. Co se stane? Přijdou tam lidé z Afriky či z jiţní Asie. A mŧţou být obrovským přínosem, protoţe na takové cesty se vydávají jen ti, co jsou zdraví, většinou tedy mladí, silní, odhodlaní a vzdělaní. Podívejte se na dnešní Spojené státy, které z tohoto fenoménu dovedně těţí celou svou historii a dnes například zaţívají příliv migrantŧ z indického subkontinentu. NOVÉ STĚHOVÁNÍ NÁRODŦ * Uţ mé rodiče učili ve škole, ţe za pár desetiletí dojde ropa a plyn. Totéţ učili ve škole mě. Poslední dobou ale tohle téma utichlo. Katastrofické scénáře souvisí často s volbami, kdy je moţné voliče vyděsit, tím pádem motivovat, nebo se snahou některých autorŧ zviditelnit se. Ve světě se však zefektivňují metody prŧzkumu nalezišť, zlepšují se i metody těţby i vyuţívání surovin, takţe bezprostřední kolaps nehrozí. * Závisí Evropa na ruském plynu? Výrazně méně neţ při poslední velké krizi před pěti lety. I díky tomu, ţe nové technologie pozvolna umoţňují přesměrovat tok ropy a plynu v produktovodech tam či nazpět. Neplatí to ale pro celou Evropskou unii. Španělsko není na Rusku závislé vŧbec, Bulharsko stoprocentně. * Bude se někdy válčit o vodu? Voda je surovina, která má potenciál zahýbat světem. Kromě moţných negativních dopadŧ klimatické změny známe uţ teď regiony, kde je přístup k nezávadné pitné vodě velmi omezený a zároveň tam velmi dynamicky roste populace. Bez vody však ţít nelze, a tak se dá logicky předpokládat, ţe postiţené populace se dají do pohybu. Aţ to nastane, budeme svědky místních přesunŧ, které však v konečném součtu mohou uvést do pohybu jakési nové stěhování národŧ. * Vody ubývá ve střední a jiţní Africe. Četl jsem studii, ţe to zaviní zvýšení migrace do Evropy. O tom se skutečně mluví. Na druhou stranu řada geologických prŧzkumŧ ukazuje, ţe obrovská naleziště vody tam jsou ukrytá hluboko pod povrchem. Pokud by na geologický prŧzkum a čerpání vody místní vlády neměly dost prostředkŧ, pak se - přinejmenším z hlediska bezpečnosti - Evropě vyplatí, aby jim pomohla. Není to úplně aktuální problém, je to však otázka příštích dekád. * Je nějaké riziko ohroţující svět, o němţ se u nás moc nemluví? Jako vnitrozemci si vŧbec neuvědomujeme, ţe nejdŧleţitější na Zemi je oceán. Je fajn, ţe stále měříme teplotu v Klementinu, ale 72 procent povrchu planety kryje voda. Tam se odehrávají procesy, které utvářejí a ovlivňují podnebí. Změna oceánského proudění mŧţe zcela zásadně změnit klima, takţe tam, kde je dnes step, mŧţou vyrŧst lesy či se oblast promění v poušť. * Další význam oceánu? Je naprosto nezastupitelný ve výţivě obyvatelstva. Sedmdesát procent obyvatel ţije do dvou set kilometrŧ od slané vody. Aţ třicet procent lidí je kaloricky téměř zcela závislých na zdrojích potravin pocházejících z moře. V případě vyhubení některých druhŧ ryb bude svět na prahu hladomoru. To, co pěstujeme na pevnině, nestačí. Plné znění zpráv


* Oceán má i dopravní význam. Probíhá na něm devadesát procent světového obchodu. Textil, elektronika a desítky dalších komodit se přepravují v kontejnerech. Nedávno se objevila zpráva, ţe kdosi k nám z Číny úspěšně poslal vlak o padesáti kontejnerech za pouhých čtrnáct dní, zatímco loď pluje dvakrát tak dlouho. Fajn. Víte, kolik kontejnerŧ naráz přiveze největší loď? * Kolik? Osmnáct tisíc. Naše ekonomika je orientovaná na Evropu, ta závisí na námořním obchodu. Pokud by námořní obchod něco ochromilo, přestaneme ekonomicky fungovat. * Otázka zní, nakolik je ta hrozba reálná. Evropa nyní nemá kapacity, aby sama zabezpečila ochranu a obranu své námořní přepravy. Mají je USA a my ţijeme v představě, ţe Američané se o nás v případě krize postarají. Nepostarají. Američané mají moţnost zamknout se na svém vlastním kontinentu, kde mají všechny zdroje. Evropa ne. * Mluvíte o nebezpečí zvaném piráti? Piráti se do Evropy nevydají, ale schopnost například Nizozemska zasáhnout v afrických vodách je strašně malá. U Francie a Británie je sice větší, ale nikoli dostačující. Indie i Čína provozují obrovská obchodní loďstva a budují nejen nové přepravní kapacity, ale rovněţ námořnictva na jejich ochranu - například staví letadlové lodě. Evropa to vše historicky měla, ale ztratila to. * Je pro Evropu pozdě, aby taky začala budovat? Ten závod není ztracený, ale je třeba vŧle -jako přinutit se začít běhat. A Evropa ji teď nemá. * *** V PĚTI ČÍSLECH 44 Před tolika lety se narodil v Praze, narozeniny má 19. prosince. 1988 Začal studovat učitelství pro druhý stupeň na praţské Pedagogické fakultě UK. 2002 Po jedenácti letech studií politologie získal doktorát na Fakultě sociálních věd UK se specializací na politickou geografii. 1922 Do Československa přišel jeho dědeček, který bojoval proti bolševikŧm na straně bílé armády. 2 Ovládá angličtinu a ruštinu. Odborně se specializuje na Rusko. Foto popis| MÁ TO V RODINĚ. Znalec ruské politiky má sám ruské kořeny. Jeho dědeček bojoval za bílou armádu a v roce 1922 utekl do Československa před bolševiky. Foto popis| 1 REFERENDUM. Jakoby náhodou se na Krymu objevily tyto billboardy. 2 SKOTSKO. Odtrţení? Nebuďme v šoku, jen jsme si moc zvykli na pevné hranice. 3 ČÍNA. Čína bohatne, ale zapomněla na dŧchodový systém. 4 NÁMOŘNÍ OBCHOD. Málo myslíme na to, jak dŧleţitý je pro svět oceán a bezpečí námořních lodí. 5 AMERIČANÉ. Ţe se vţdy postarají o bezpečí evropských obchodních lodí? Nesmysl, říká Romancov. Foto autor| FOTO ISIFA. COM, PROFIMEDIA. CZ Foto autor| FOTO JAN ZÁTORSKÝ, MAFRA O autorovi| TEXT JAN MALINDA FOTO JAN ZÁTORSKÝ, MAFRA, [email protected]

Kandidátem pro volbu do Rady ČT je i Končelík 20.3.2014

mediaguru.cz str. 00 Martina Vojtěchovská


Aktuality 216


Poslanecký volební výbor dnes doplnil osmnáctičlennou kandidátku pro sněmovní volbu do Rady České televize. Místo uvolněné po odstoupení Daniela Váni, který se jako poradce hnutí ANO ocitl ve střetu zájmŧ, zaujal děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub KončelíK. Rozhodl o tom sněmovní volební výbor. Poslanci vybírali z 27 kandidátŧ, kteří neuspěli při výběru před dvěma týdny. Jiţ v úterý odmítli na uvolněné místo automaticky doplnit současného člena rady Radka Mezuláníka, který se při předchozím výběru ocitl „pod čarou". Mezuláník tak v radě po uplynutí nynějšího mandátu končí. Nové členy Rady České televize a Českého rozhlasu budou poslanci volit na schŧzi Sněmovny příští středu. Osmnáctičlennou kandidátku pro sněmovní volbu šesti nových členŧ Rady ČT a devítičlennou kandidátku pro výběr tří členŧ Rady ČRo výbor sestavil před dvěma týdny. Do televizní rady by podle nich mohli nově zamířit například divadelník Petr Oslzlý, novinářka Petra Procházková, exposlankyně Ivana Levá, psycholog Ivan Douda, dále Jan Bednář, Luboš Beniak, Vratislav Dostál, Václav Dvořák, Richard Hindls, Zdeňka Hŧlová, Vladimír Kuba, Dušan Kukal, Milena Macková, Hana Moučková, Roman Prorok, Karel Zýka a Michael Hauser. Do rozhlasové rady jsou nominováni mimo jiné hudebník Mikoláš Chadima, farář Miloš Rejchrt, spisovatelka Lenka Procházková, dále Hana Dohnálková, Václav Chalupa, Jiří Vejvoda, Oldřich Šesták, Pavel Hekela a Jan Krŧta. Členové výboru sestavovali listiny v případě televizní rady ze 45 nominantŧ a v případě rozhlasové rady z 19 nominantŧ. Při minulé volbě neprošli například současní předseda Rady ČT Milan Uhde a předseda Rady ČRo Tomáš Ratiborský a neuspěla ani současná místopředsedkyně Rady ČT Dana Eklová. -čtk-

URL| http://www.mediaguru.cz/2014/03/kandidatem-pro-volbu-do-rady-ct-je-i-koncelik/

Píšeme pro vás MF DNES 20.3.2014

Mladá fronta DNES str. 02 MARKÉTA BŘEZINOVÁ

Z domova

Na stránkách MF DNES se věnuje problematice školství. Absolvovala Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově, obor ţurnalistika, dálkově si dokončuje magisterský titul v oboru politologie. V domácí rubrice pracuje od léta. „Školy stále hledají zpŧsob, jak nejlépe vzdělávat děti. Nové poznatky o tom, jak funguje mozek, však zohledňují příliš pomalu. Co dělají učitelé na českých školách špatně?“ VÍCE ČTĚTE NA STR. A5 Foto popis| O autorovi| MARKÉTA BŘEZINOVÁ, redaktorka MF DNES

Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující 20.3.2014

novinky.cz

str. 00 Bydlení - Jak bydlí VIP Klára Říhová

Píše odborné i populární knihy, články do novin, učí dějiny architektury, ale hlavně se uţ třiadvacet let stará o Praţský hrad. Z okna své kanceláře má známý architekt skoro celou Prahu jako na dlani. Není divu, ţe mu učarovala. Do práce chodí z domova na Letné nejraději pěšky. Někdy ho doprovází manţelka se psem a říkají si, v jak úţasném městě, které se jim nikdy neokouká, ţijí. Plné znění zpráv


„Ale zkusil jsem také moped, elektrickou koloběţku a kolo, v zimě běţky, v dešti výjimečně tramvaj. Jediný dopravní prostředek, který jsem ještě nevyzkoušel, je kŧň. Třeba se mi to někdy splní,“ usmívá se na úvod.Jak byste popsal svoji práci na Hradě? Nejdřív jsem pracoval v kulturní sekci. V tehdejší přechodové době po roce 1989 jsme trochu suplovali úkoly ministerstva kultury. Jezdily k nám hodně zahraniční návštěvy, prezident Havel byl lákadlo i pro umělce. Těm jsme se věnovali a současně jsme připravovali revitalizaci Hradu. Podmínky tu nebyly příliš dŧstojné, zařízení nevkusné, mnoho částí zavřených… Zpočátku to byla velká hektika. Řada z nás neměla ţádné zkušenosti. Kdyţ přijel prezident Bush, velela jeho týmu poradcŧ starší dáma a zjevně nás povaţovala za amatéry, divila se, jak takoví mladí lidé mŧţou dělat tuhle práci, navíc neformálně oblečení! Měli jsme na Havlovo přání jednou týdně svetrové dny, kdy jsme si nesměli vzít oblek. A kdyţ jsme jí řekli, ţe jeden z nás nedávno topil v kotelně, druhý tahal putny s uhlím a třetí dělal závozníka, skoro omdlela. Určitě jsme řadu věcí popletli, ale většině návštěv se náš přístup líbil.S kým jste se třeba potkal? Pěknou vzpomínku mám na Jackie Kennedyovou. Zařizovali jsme tehdy novou Havlovu pracovnu a já zrovna věšel z ţebříku záclony, kdyţ se ozval ţenský hlas. Otevřely se dveře a v nich stála paní, která anglicky opakovala: Wonderful! Krásné. Napadlo mě: Proboha, vţdyť vypadá jako Jacquelina, jen poněkud zestárlá! S prezidentem Václavem Havlem a architektkou Evou Jiřičnou během úprav kostela svaté Anny FOTO: archív Zdeňka Lukeše A byla to ona, proklouzla ochrance, chlapi snad koukali na fotbal a zapomněli, ţe má přijít za prezidentem na neoficiální návštěvu. Takţe bloudila po Hradě, aţ se dostala sem. Havel hned přiběhl a šli jsme s ní na Vikárku, přišla taky Olga s Ďulou, bylo to jako z absurdního dramatu. Nervózní servírka nesla skleničky se šampaňským a Ďula ji kousla do lýtka, ona zařvala a tác spadl. Prostě dada.A jak probíhala revitalizace? Přání prezidenta Havla bylo otevřít Hrad co nejvíc lidem. Něco šlo splnit snadno, třeba u Královské zahrady stačilo otevřít brány, protoţe byla vzhledem k tomu, ţe tam předtím bydlel Husák, v perfektním stavu. Obtíţné bylo naopak otevřít Jelení příkop, kam vedly jen stezky pro vojáky. Chtěli jsme, aby lidi nemuseli slézt dolŧ do příkopu a na konci zase vylézt nahoru a aby se z něj dostali třeba na Klárov. Vymysleli jsme tedy „kozí“ lávky a obě části jsme propojili tunelem.Problém byl i s Jiţními zahradami… Tam sice probíhaly rekonstrukce, ale necitlivě k úpravám architekta Plečnika. Pokusili jsme se vše vrátit do pŧvodní podoby z dvacátých let. Masarykova vyhlídka na hraně Jeleního příkopu byla úplně zhroucená, otazník se vznášel nad Lumbeho zahradami, baţantnicí… Jednou jsem se dozvěděl, ţe podle katastru pod správu Hradu patří i Chotkovy sady, o které se dosud staralo město. Také byly starosti se Svatováclavskou vinicí nad Klárovem, krásným, ale zpustlým územím, na jehoţ konci stála vybydlená Richterova vila slouţící StB. Pracovně jsme tomu říkali otvírání zakletého zámku. Šlo taky o paláce. Lobkovický se vrátil, ale hledal se přístup k Ústavu šlechtičen s krásnými, ovšem zdevastovanými prostorami…Co byl úplně největší šok? Právě Ústav šlechtičen. V nádherně klenutých chodbách byly udělány podhledy z plastu a vedlo tam potrubí a kabely, pod mnoha nátěry restaurátoři objevili cenné fresky. Nejvíc mě šokovala tajná laboratoř, kde se zkoumalo, zda jídlo pro prezidenta Husáka není otrávené. V roce 1990 tam ještě vládla jakási podplukovnice ve špinavém plášti, všude křivule, nevlídné prostředí. Při prohledávání sklepŧ mi jednou prosvištěla kolem ucha kulka, protoţe jsem omylem vlezl do střelnice hradní policie. Nádherou praţské architektury byl nadšený i král popu Michael Jackson, jeden z mnoha slavných, které Zdeněk Lukeš provázel. FOTO: archív Zdeňka Lukeše Řadu místností zabírala i supertajná telefonní centrála Varšavské smlouvy. Místo očekávané nejmodernější technologie jsme ale našli technické muzeum s archaickými stroji. Po zrušení těchto provozŧ jsme najednou měli nové moţnosti, jak palác vyuţít. Část dál slouţí pŧvodnímu účelu, jsou tam hradní policie a Správa Plné znění zpráv


Praţského hradu, ale i archeologové, restaurátoři, depozitář uměleckých sbírek, archív Kanceláře prezidenta republiky. Východní partie je otevřena veřejnosti. Je tam kavárna, výstavní a koncertní sály, obnovená kaple s freskami…Jak se lišily poţadavky jednotlivých prezidentŧ – Havla, Klause a nyní Zemana? Zjednodušeně řečeno Václav Havel chtěl po sobě hlavně něco výrazného zanechat, coţ byla Nová oranţérie nebo tunel valem Prašného mostu. Václav Klaus měl velký zájem na tom, aby Hrad byl perfektně opravený, neměl ambice nic nového stavět. Takţe se udělala spousta práce. Oba ale chtěli otevřít areál co nejvíc lidem. Havel byl také příznivcem soudobého designu a obklopoval se obrazy současných výtvarníkŧ, Klaus měl konzervativnější vkus.Na Praze je nejcennější prorŧstání stylŧ. Vedle sebe jsou v krásné shodě stavby z baroka, gotiky i z funkcionalismu. Miloš Zeman ještě s ţádnými novými poţadavky nepřišel, vše pokračuje dál. Předpokládám ale, ţe sleduje stejnou linii, tedy vytvořit areál, který bude pro návštěvníky vlídný a bude mít potřebné zázemí. O tom se vedly počátkem 90. let velké debaty, leckdo pokládal za nedŧstojné, aby tu byly restaurace, obchody se suvenýry, pošta. Zvlášť ve starších lidech byl zakořeněný konzervatismus, ţe tu smějí být jen ušlechtilé věci: muzea, galerie… Ani záchodky sem snad nepatří. To se podařilo překonat a vysvětlit, ţe Hrad je součástí města.Dnes Hrad funguje jako ţivý organismus. Jsem rád, ţe se vytvořila i letní tradice shakespearovského festivalu. Dvakrát do roka se koná den otevřených dveří, kdy si lze zdarma prohlédnout nejcennější prostory Hradu, konají se tu i programy pro děti. Zrekonstruovaná Plečnikova vyhlídka na Praţském hradě FOTO: archív Zdeňka Lukeše Zároveň některé práce z počátku 90. let nebyly příliš kvalitní. Řadu profesí se tehdy museli řemeslníci učit, třeba při rekonstrukci Jiţních zahrad jsme nechtěli asfaltové cesty, ale pŧvodní mlatové. A firma, která by je uměla, tenkrát neexistovala. Je to zkrátka nikdy nekončící proces. Hrad v budoucnu čeká generální rekonstrukce Jiřského kláštera a areálu purkrabství, pokračuje práce na katedrále svatého Víta… Ale základní věci jsou hotové.Debaty se vedly také o tom, zda má prezident na Hradě bydlet… Ty začaly uţ s příchodem prezidenta Masaryka, který na Hradě zprvu bydlet nechtěl, měl pocit, ţe je příliš spojený s monarchií. Mluvilo se o vybudování nového sídla, adekvátního době, ale řada lidí mu doporučovala, aby neměnil tradici a na Hradě zŧstal. Plečnik pak pro jeho rodinu přímo tady v Novém paláci vytvořil byt. Pavel Janák později vybudoval z bývalého skleníku novou prezidentskou rezidenci, dnes má prezident k dispozici tzv. Lumbeho vilu a samozřejmě zámek v Lánech. Ale v budoucnu se třeba někdo vrátí k myšlence moderního sídla někde jinde.Proč vy jste se vlastně rozhodl pro architekturu? Rodiče byli sochaři, coţ znamenalo v totalitě řeholi, takoví malí soukromníci v obrovském aparátu. Táta dělal sochy a byl závislý na zakázkách, zda ho architekt stavící třeba školu osloví. Máma dělala portréty lidí, které měla ráda, ti zas většinou neměli moc peněz, takţe je dělala v podstatě zadarmo, čímţ se nedalo uţivit. Já chtěl studovat dějiny umění, coţ z kádrových dŧvodŧ nešlo, a táta mi poradil architekturu na technice. Během studia jsem měl ale pocit, ţe místo umění jde spíš o technickou disciplínu, probíralo se víc stavitelství neţ architektura. Ale pak jsem dostal šanci dělat to, co jsem si pŧvodně přál – dějiny architektury 19. a 20. století. Dostal jsem se k architektu Šlapetovi do archívu Národního technického muzea, coţ mi umoţnilo bádat a vytvořit si archív moderní praţské architektury, který stále vyuţívám.Psal jste články, pořádal výstavy, přitahovala vás zapomenutá jména… Sídlili jsme ve starém paláci na Invalidovně, coţ bylo velmi romantické i drsné – v létě v zimě strašná zima, takţe jsem přes celý areál tahal uhlí v putnách a topil jsem v obrovských kamnech. To prostředí znáte z filmu Amadeus, točily se tam scény Salieriho v kobce. To natáčení bylo mimochodem zajímavým oţivením naší práce. A po deseti letech jsem dostal onu nabídku z Praţského hradu… Plné znění zpráv


Detail citlivě obnovené lampy dnes obdivují na Hradčanech cizinci i Češi. FOTO: archív Zdeňka LukešePřeskočíme na širší téma: je moderní česká architektura v krizi? Krize sice je, ale hlavně ekonomická, a tudíţ se skoro nestaví. Navíc existuje velké mnoţství nových škol, dřív byla technika jen v Praze a v Brně, pak UMPRUM a Akademie. Dnes vznikají další školy obdobného typu a všechny dohromady chrlí stovky absolventŧ. Část jich vstřebá státní správa, pracují na radnicích, podílejí se na územních plánech nebo se věnují designu, ale většina neseţene uplatnění. To je i dŧvod, proč se řada talentŧ snaţí dostat ven. Kdyţ jsem byl děkanem v Liberci, kaţdoročně jsme dávali doporučení zhruba třiceti posluchačŧm.Takţe nepokulháváme za světem? Naše špičková architektura je dobrá, srovnatelná se světem. Jinde moţná existuje víc paralelních stylŧ – dekonstruktivismus, high-tech, organická architektura, zatímco u nás dominuje minimalismus. Problém je, ţe tato špička představuje jen pár procent celkové produkce a architekti tu nemají prestiţ jako venku. Největší hvězdy Nouvel, Gehry, Foster, Hadidová… tam jsou stejně populární jako automobiloví závodníci nebo hokejisté, létají vlastním tryskáčem, kaţdý chce mít jejich stavby. I u nás za první republiky kdekdo znal jména jako Janák, Gočár nebo Kotěra… Kdyţ jsem procházel jeho pozŧstalost, našel jsem dopis adresovaný jen Profesor Kotěra, Praha. Bez problémŧ došel! U nás ztratili architekti renomé za minulé éry…Respekt lze získat jen vznikem zajímavých staveb. Stále tu funguje jistá izolace, venku neznají naše architekty a my málo zveme ty světové k nám. Proto mě těší, ţe náš architekt Jakub Cigler s partnerem Maranim staví novou administrativní čtvrť v Moskvě. Z našich staveb mám rád třeba nenápadný, ale chytrý hotel Metropol na Národní třídě od Marka Chalupy. Velmi zdařilý je palác Euro na Václaváku od studia DaM navazující krásně na okolí. Nebo od stejných autorŧ komplex na Petrském náměstí, který paradoxně vyvolal polemiku, lidi z okolí psali protestní petice. Ale dŧm – bytovky pro policii a učitele čili ţádná milionářská vila – se postavil a dostal řadu cen. A dnes jsou moţná stejní lidé na tu budovu v sousedství hrdí. Oceněna byla i v mezinárodní architektonické soutěţi nejlepších evropských staveb, v jejíţ porotě ve Španělsku jsem byl. Do finále se dostaly i další dva české projekty: Národní technická knihovna od studia Projektil a památník obětem totality v Liberci od Petra Jandy. Z toho jsem měl krásný pocit. Mimochodem porota byla velmi citlivá a preferovala architekturu pro normální lidi, ţádnou snobárnu. Celkově vyhrál projekt z Belgie, zajímavě řešená škola pro kuchaře.Invence často naráţí na konzervatismus lidí, viz Tančící dŧm… …který vyvolal v době vzniku velký odpor, z něhoţ byli holandští investoři zcela zoufalí. Architekt Gehry pak jezdil kaţdý měsíc z Kalifornie do Prahy a představoval spolu s Vladem Miluničem veřejnosti plány. Dnes je Tančící dŧm oblíbenou stavbou nejen turistŧ, ale zvykli si i Češi. V současnosti se takto diskutuje o velké stavbě na Vítězném náměstí přezdívané Lední medvěd, kterou osobně povaţuji za invenční. Široká rodina. Zleva syn Honza, manţelka Jana a Zdeněk Lukeš. Dole zleva: snacha Jana, dcera Veronika a její manţel Filip se Samem na klíně. Fotil syn Petr. FOTO: archív Zdeňka Lukeše Čímţ nechci říct, ţe vše, co se staví, je v pořádku, mnohdy protesty občanŧ chápu. Stavba mŧţe být dobrá, ale nehodí se na dané místo. Znal jsem taky hodně odpŧrcŧ Kaplického knihovny, z nichţ řada obrátila na základě vyjádření Václava Klause, ale nakonec té budově fandili. Teď jsou prý úvahy, ţe by ji společnost Sekyra Group postavila v rámci zástavby Rohanského ostrova… Obecně mne zaujal i nápad Rudyho Linky udělat na zadní část budovy Rudolfina nenápadnou skleněnou nástavbu s jazzovým klubem. To je samozřejmě mimořádně obtíţný úkol, musel by to dělat špičkový architekt za přísného dohledu památkářŧ. Je to ovšem téma k diskusi.A co pokládáte za ostudu dnešní praţské architektury?



Přestoţe se nadává, myslím, ţe k ţádné skutečně zásadní chybě nedošlo. Moţná jsme mohli počkat se stavbou domu na Příkopě - vznikla by asi lepší budova. Kýčem je hotel Don Giovanni, ale kdosi mi řekl, ţe ho chce investor zbourat a postavit jiný. Mrzí mě nevkusnou přestavbou zničený palác Habich ve Štěpánské ulici, jedna z prvních funkcionalistických staveb u nás. A také je mi líto staveb, které stále chátrají, jako Šlechtova restaurace ve Stromovce, ta je sice zakrytá plachtou, na níţ je hezky namalované, jak bude vypadat, ale neděje se pořád nic. Pamatuji z dětství, jak tam vše perfektně fungovalo, v altánku hrála hudba, všude seděli lidi… Nebo barokní areál Cibulka, který kdyby se opravil, byl by chloubou Prahy. Nebo palác Svět v Libni či chátrající areál Výstaviště… Ale to jsou problémy kaţdého města.Velké téma jsou i pozŧstatky totality, rŧzné plastiky, sochy… Co s nimi? Některá díla vznikla na ideovou objednávku a špatným sochařem, takţe nemají valnou hodnotu. Často ale bez dŧvodu mizí kvalitní věci. Velké debaty se vedly v Brně kolem sochy partyzána Vincence Makovského, coţ je jedna z nejkrásnějších moderních soch. Mimořádné jsou i betonové věţe na kostele v Emauzích, které chtěli někteří lidé odstranit jako pozŧstatek komunismu. Takové kádrování uměleckých děl není na místě.Stavíme vily, úřady, kostely i kláštery, ale chybí sociální výstavba. Za první republiky to bylo zásadní téma pro město. U soch osobností, které není příjemné potkávat, existuje cesta kompromisu, jako v Litomyšli, kde k pomníku Zdeňka Nejedlého dali cedulku s vysvětlením. Podobně jsem chápal rŧţový tank. Nelze jít ode zdi ke zdi, v bourání pomníkŧ nemáme ve světě obdobu. To svědčí i o jistém mindráku. Kdysi jsem navrhoval, aby se ty vyloţeně špatné sochy neničily, ale umístily do prostoru pod Stalinovým pomníkem.Dalším tématem je osud panelákŧ… S paneláky je samozřejmě nutné něco udělat, zvýšit jejich kvalitu - hlavně střešní izolací a zateplením, jsou to radiátory vypouštějící teplo do prostoru, coţ je ekonomicky strašně nevýhodné. V době jejich vzniku tyhle věci lidi netrápily, energie byly levné. Musí se upravit i vnitřní dispozice a bytová jádra, i kdyţ neduhy budou mít vţdycky. Dŧleţité je ale investovat i do společných prostor a do okolního prostředí, jinak se odstěhuje střední třída a nahradí ji lidé na sociálním dně - a sídliště se změní v ghetta. K tomu bohuţel uţ dochází. Unikátní funkcionalistické domy na praţské Babě byly později často znehodnoceny přestavbami. Dnes je kupují lidé se zájmem vrátit jim pŧvodní podobu. FOTO: ČTKTakţe na otázku, co u nás chybí… Odpovím, ţe výrazně chybí tzv. sociální bydlení. Uţ zase stavíme vily, úřady, ba i kostely a kláštery, ale co nestavíme, jsou sociální byty. Za první republiky to bylo naprosto zásadní téma pro město, stejně jako za Rakouska-Uherska. Existoval předpis, ţe kaţdá čtvrť musí mít svoji sociální výstavbu, dokonce i Malá Strana. Byty byly maličké, bez výtahŧ, mnohdy bez koupelny, ale na druhou stranu tam byly i jesle, školky, společné prádelny…I přes výhrady je Praha stále magická. Jak byste popsal její kouzlo? Kdyţ se prodírám davy turistŧ, na jednu stranu to obtěţuje, na druhou jsem pyšný. Mnozí Prahu povaţují za nejkrásnější město světa, moji američtí studenti si tu připadají jako v pohádce. Proč? Praha je - na rozdíl od ostatních velkoměst - dost nepraktická, protoţe evropské metropole jako Vídeň, Paříţ, Berlín, Madrid, Řím kdyţ zbohatly, staré zbouraly a postavily moderní město s širokými bulváry a sem tam nechaly nějakou památku. Praha zŧstala v centrální části ve středověké podobě, coţ je fascinující. Druhou nepraktickou, ale kouzelnou věcí je terén - velká města se obvykle stavěla na rovině. Praha je krásně modelovaná s klikatící se řekou uprostřed. Tu mají jinde také, ale třeba v Budapešti je tak široká, ţe město dělí, nebo jde jen o říčku jako v Lublani. U nás má správné proporce. A to nejcennější je prorŧstání architektonických stylŧ. Jsou krásná města z jedné doby, třeba Benátky, ale u nás najdete všechno. Dŧm má románské sklepy, gotické přízemí, renesanční fasádu a barokní střechu. Vedle sebe jsou stavby z baroka a z funkcionalismu. V krásné shodě.V Praze se díky tomu snadno zabloudí… Plné znění zpráv


Na první přednášce beru studenty do uliček a pasáţí Starého Města a po hodině jsou totálně zmatení, nedokáţou určit, kterým směrem je Staroměstské náměstí. Přitom stojíme za rohem. Kdysi jsem měl historku s princem Charlesem. Měl jsem ho provést domem U Divého muţe na Malé Straně. Pěšky z Hradu je to pět minut po nových Zámeckých schodech, ale oni ho tam vezli v koloně jeho pancéřovaným autem ucpaným centrem. Coţ trvalo ve špičce čtyřicet minut. Logicky se proto domníval, ţe je na druhém konci Prahy. Kdyţ jsem mu pak z okna paláce ukázal Hrad, nechtěl věřit, ţe je tak blízko. Řekl, ţe uţ chápe, proč je Praha Kafkovo město.Co ještě by vás lákalo, na čem byste se chtěl podílet? Mé plány se většinou splnily, dokonce i řada věcí, o kterých jsem ani nesnil. Jsem vlastně spokojený, baví mě, ţe mŧţu propagovat moderní architekturu, těší mě, ţe lidé chodí na naše výstavy, ţe na mých přednáškách bývá vyprodáno a ţe se prodávají mé kníţky. Je fajn, ţe architektura táhne. Sleduji tím jediný cíl, aby si lidi začali věcí váţit a neničili je. Jsem krátkodobý pesimista a dlouhodobý optimista. Myslím, ţe se nic zásadně zlého u nás nestalo. A kdyţ chodím kolem rozvrtaného tunelu Blanka, děsí mě, ale doufám, ţe i ten jednou dostaví.Ještě jste nezmínil své zázemí, rodinu. V osobním ţivotě jsem také spokojený, mám prima ţenu, restaurátorku, se kterou si báječně rozumíme. Dělala třeba kopie obrazŧ Mistra Theodorika na Karlštejně a restauruje pro galerie i pro soukromníky. Máme tři bezvadné děti, nejstarší syn je ajťák, dcera lékařka a nejmladší syn studuje fakultu sociálních věd. Uţ máme i první vnouče! A mŧţu s radostí říct, ţe vztahy v celé rodině fungují, děti uţ ţijí jinde, ale myslím, ţe k nám rády chodí.Kam vy sám rád cestujete? Na poznávání cizích zemí uţ moc času a energie nemám, ale hodně jezdíme na Českomoravskou vrchovinu, kde tchyně koupila tři sta let starou chalupu. Nejsem klasický chalupář, chybí mi základní manuální šikovnost, tu jsem po tátovi nezdědil. On za války absolvoval proslulou Zlínskou školu umění Tomáše Bati, kopírující německý Bauhaus, kde se vyučil tesařem a truhlářem, a teprve po válce vystudoval AVU. Tvořil sochy ze všech moţných materiálŧ, byl schopný cokoliv spravit a vymýšlel i vynálezy, které mě fascinovaly. Třeba zařízení se spínacími hodinami, které ráno zapnuly vařič, na něm se vznítily sirky, ty zapálily šňŧru vyrobenou z toaletního papíru končící v kamnech, takţe kdyţ přišel do ateliéru, praskalo mu v nich. Moje ţena si vţdycky zoufá, ţe jsem to nezdědil. Víte, co je práce na staré chalupě! Ale je to krásný protipól mé práce a ţivota v Praze.

URL| http://www.novinky.cz/bydleni/jak-bydli-vip/329492-architekt-zdenek-lukes-praha-je-neprakticka-alefascinujici.html

Univerzita napadla prodej domu zničeného výbuchem v Divadelní ulici 20.3.2014 praha.iDNES.cz str. 00 Praha / Praha - zprávy iDNES.cz, Čeněk Třeček, iDNES.cz, Michaela Černá Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze se ohradila proti prodeji domu, který loni 29. dubna poškodil výbuch. Univerzita o něj měla zájem, ale Řízení letového provozu dalo přednost draţbě. Tvrdí, ţe nemělo jinou zákonnou moţnost. Dosud není zřejmé, kdo budovu za 210 milionŧ a 101 tisíc korun vydraţil. Draţby se účastnili dva zájemci. Řízení letového provozu (ŘLP) však nemá souhlas vítěze a nemŧţe jeho jméno zveřejnit. Navíc upozorňuje, ţe smlouvu ještě musí schválit zřizovatel, tedy ministerstvo dopravy ( více o draţbě zde ).



V pomoc ministerstva doufá děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík. "Napsal jsem dopis ministrovi dopravy a generálnímu řediteli ŘLP. Nechápu totiţ, kde je v prodeji soukromému investorovi veřejný zájem a proč státní podnik takhle obejde univerzitu," uvedl Končelík. Podle děkana Fakulty sociálních věd hrozí, ţe nový vlastník bude chtít nechat budovu zbourat. "Dŧm je po výbuchu uţ rok prázdný. Jestli někdo otevře střešní okna a nechá to chvíli plesnivět, bude velmi snadné nechat budovu prohlásit za neopravitelnou a nechat ji strhnout. To je první, co by mě jako developera napadlo," řekl Končelík. Pokud ŘLP při prodeji upřednostnilo Univerzitu, byla by to podle Končelíka jediná záruka, ţe dŧm zŧstane v pŧvodním stavu se všemi vnějšími znaky, fasádou a jako součást staré zástavby na nábřeţí. Univerzita podle děkana deklarovala svŧj zájem o budovu. Chtěla ji koupit za cenu určenou aktuálním znaleckým posudkem. Na to, aby se účastnila draţby, jí chyběly prostředky. Vítěz přitom dŧm vydraţil za částku jen o 101 tisíc korun vyšší, neţ byl znalecký odhad. "Náklady na draţbu nejsou známy, i kdyby však byly nulové, ŘLP by proti nabídce univerzity 'vylepšilo svŧj zisk' o bizarních 0,048 procenta," uvedla fakulta v tiskové zprávě. Mluvčí řízení letového provozu Richard Klíma se proti tomu "dŧrazně" ohradil. Uvedl, ţe ŘSL jednalo s fakultou od loňského podzimu. "Vzhledem k tomu, ţe přímý prodej majetku státního podniku platná legislativa neumoţňuje, musel podnik v souladu s principem péče řádného hospodáře vyuţít nejtransparentnější zpŧsob elektronické aukce," uvedl. Vyzval také Fakultu sociálních věd, aby "předloţila kdy a v jaké fázi jednání předloţila zákonné garance umoţňující prodej."

URL| http://praha.idnes.cz/uk-protestuje-proti-drazbe-domu-poniceneho-vybuchem-v-divadelni-px5-/prahazpravy.aspx?c=A140320_183225_praha-zpravy_cen

Uhde skončil v Radě ČT s pocitem ukřivděnosti 20.3.2014

Právo

str. 08 (jp)

Zpravodajství

Tři z pěti radních České televize, kterým končí 31. března mandát, se s prací v tomto orgánu rozloučili ve zlém. Hlasovali na středečním jednání proti přijetí Výroční zprávy o činnosti ČT za loňský rok. Zpráva však byla přijata, protoţe zbytek rady (jedenáct členŧ) zprávu odsouhlasil. Ta nyní odejde ke schválení Volebnímu výboru Sněmovny a poté plénu Sněmovny. Končící předseda Rady ČT Milan Uhde dal svým hlasováním najevo zklamání, ţe rada měla v lednu jiný názor na řešení stíţnosti moderátorky Daniely Drtinové a spol. týkající se údajné cenzury ve zpravodajství ČT. On sám se cítí dotčen tím, jak Události informovaly 8. ledna o závěru šetření na radě. „Předseda rady byl zachycen, jak zdviţenou pravou rukou dává najevo, ţe se ztotoţňuje s postojem rady. Byla tím hrubě zkreslena pravda. To, co sdělovala obrazovka, bylo něco jiného neţ to, co se na schŧzi odehrálo,“ řekl Uhde. V Uhdeho emotivním projevu zaznělo, ţe „selhala Rada ČT, selhal generální ředitel“. Padlo dokonce i slovo o „vojenském řízení organizace“ a o „zpupné manipulaci“. Ke kritice končícího předsedy se přidal rovněţ končící spisovatel a kolega z PEN klubu Antonín Bajaja a končící radní Radek Mezuláník, který byl na jednáních rady vţdy a zásadně proti jakémukoli rozhodnutí či konání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka. Ve středu například označil prezentaci Dvořáka pro členy volebního výboru za „téměř goebbelsovsky propracovanou demagogii a mystifikaci“, která podle něj zkresluje dění v ČT a zatajuje údaje o činnosti televize. V radě kromě zmíněných tří členŧ končí ještě místopředsedkyně rady Dana Eklová a člen Jiří Presl. Volební výbor ve středu rozhodl, ţe posledním postupujícím do volby Rady ČT bude děkan Fakulty sociálních věd UK Jakub Končelík. Nahradí Daniela Váňu, který se stal ředitelem komunikace Hnutí ANO a z volby do Rady ČT sám rezignoval. Sněmovna bude o nových radních rozhodovat pravděpodobně příští středu. Plné znění zpráv


ZAPOMEŇTE NA ZNÁMKY A TITULY 20.3.2014

Reflex str. 48 DAN HRUBÝ

Rozhovor

ČESKÉ ŠKOLY VYCHOVÁVAJÍ DĚTI PRO SVĚT, KTERÝ ZANIKL Pro mnohé je ONDŘEJ ŠTEFFL kacíř. „Nejradši by školu zrušil, dokonce i tu základní,“ říkají o muţi, jenţ stojí v čele společnosti SCIO a v roce 1990 zaloţil První obnovené reálné gymnázium (PORG). Na kaţdý pád je jednou z nejvlivnějších postav českého vzdělávání a jeho pohled na svět je veskrze liberální. * Přítel před časem bědoval, ţe se celý víkend učil se synem pŧdní typy nebo druhy. Sám nevěděl, co to vlastně je – černozem, hnědozem, jíly … Zpaměti pro kaţdou oblast republiky. Znáte to: jako kdyţ bičem mrská. Není takové zadání v době internetu trochu zvláštní? Nesmyslnost takového počínání je očividná. Je to extrémní příklad toho, co se naše děti občas ve škole učí … * Co? Něco, co jim nedává smysl. A nic nepomŧţe, ţe dospělým to přijde uţitečné. Jenomţe kdyţ dítěti něco nedává smysl, tak se to sice našprtá, ale do příštího týdne všechno zapomene. A pokud se přidrţíme defi nice, ţe vzdělání je něco, co nám pomáhá v budoucím ţivotě, pak takovéhle šprtání ani ţádným vzděláním není. Dítěti zŧstane jen negativní zkušenost, ţe se ve škole učí neuţitečné hlouposti. Přitom jedním z nejdŧleţitějších poslání školy je, aby děti získaly kompetenci k učení – tedy ochotu, schopnost a touhu učit se. A tohle ji systematicky potlačuje. * Člověk si snadno vzpomene na filmy natočené podle předlohy Jaroslava Ţáka – Škola základ ţivota a Cesta do hlubin študákovy duše. V nich se také bifl ovalo nazpaměť. Vergilius, Vrchlický … Jenomţe tu jsou dva rozdíly. Za prvé se tyhle filmy odehrávaly za první republiky, tehdejší studenti neţili ve světě samozřejmě dostupných informací, a proto takové bifl ování pokládali za smysluplné. To je z těch filmŧ vidět … * A za druhé? Úzká elita, pro niţ byla určena tehdejší gymnázia, si i takovou výuku v hlavě nějak utřídí, zpracuje a klíčové kompetence si nakonec vypěstuje. Je to něco úplně jiného, neţ kdyţ jsme tuto metodu přenesli plošně na celou populaci. A z toho, jak to dneska funguje – nebo spíš nefunguje –, jsou nešťastní i učitelé. Ať se totiţ snaţí sebevíc, děti škola moc nezajímá. * Z toho pak plyne propad českého umístění v rŧzných mezinárodních srovnáních – v matematice nebo čtenářské gramotnosti? Nemyslím, ţe to je specifi cky český problém. Navíc se tahle srovnání ţákŧ a studentŧ přeceňují. Podobně se testují i dospělí, a kdybych měl shrnout obecný závěr, pak na školním vzdělání zase tak moc nezáleţí. Rozdíly se v prŧběhu ţivota vytratí. Například ve čtenářské gramotnosti jsou ve všech zemích holky lepší neţ kluci, ale v dospělosti je to přesně naopak. Muţi mají lepší výsledky neţ ţeny. * A jsme u toho. Vaši kritici říkají: Šteffl by nejraději zrušil školu. Já chci, abychom byli vzdělaným národem. To je cíl, vzdělaný národ. Školství je jenom nástroj. * Nástroj, který není nutný. To neříkám. Opravdu neříkám, ţe děti nemají vŧbec chodit do školy. Uţ proto, ţe velká část rodin není schopna vytvořit svým dětem dostatečné vzdělanostní zázemí. V jejich případě má škola nezastupitelnou kompenzační roli. Navíc výchovná funkce školy, pokud ji plní, je dŧleţitá pro všechny. Říkám jen, ţe v oblasti akademických vědomostí uţ dnes najdu všechny potřebné vzdělávací nástroje na internetu. Znáte třeba Khanovu školu? Plné znění zpráv


* Ne, to opravdu neznám ... Podívejte se na ni. Jde o naprosto geniální výklad matematiky, je zdarma a z velké části uţ má české titulky. Takţe jestli má vaše dítě ve škole mizerného matikáře, který v dětech probouzí jen nechuť anebo jednoduše neumí látku dobře vysvětlit, poţádejte o individuální studijní plán a dítě učte sami doma. * Na rovinu: k takovému kroku je těţké najít odvahu. Myslím, ţe do pěti let budou podobné individuální plány celkem běţné. V úterý a ve čtvrtek se budou děti učit doma, v pondělí, ve středu a v pátek budou docházet do školy na konzultace nebo se účastnit nějakých společných projektŧ. Rychle totiţ přibývá rodičŧ, kteří přemýšlejí, co budou jejich děti v polovině 21. století skutečně potřebovat. A často jim nejde jen o akademické vzdělání, o matematiku, dějepis či chemii, ale mnohem víc o rozvoj kompetencí, jako je kritické myšlení, umění učit se, emoční inteligence, komunikace, fl exibilita, kreativita, rozvoj sebedŧvěry. Takţe abych to shrnul: nechci školu rušit, já jenom chci, aby se tento nástroj vyuţíval uţitečněji. * Ve skutečnosti se zdá, ţe tu funguje zákon poptávky a nabídky a právě rodiče jsou často těmi, kteří chtějí pro své děti „starou dobrou školu, jeţ naučí“ … Ano, rodiče jsou velkým problémem českého školství, lze-li to tak říct. Kdyţ přijde dítě ze školy, zeptají se: Jakou jsi dnes dostal známku? * Asi by bylo lepší zeptat se, co jste se dneska ve škole učili. Určitě, ale já mám ještě lepší otázky. Třeba: Co ti dnes ve škole udělalo radost? * To snad ne … Proč se smějete? Dělali jsme ve společnosti Scio reprezentativní výzkum. Mimo jiné jsme se rodičŧ ptali, co je pro ně nejdŧleţitější. A víte, co nám vyšlo? Ne umět a chtít se učit, a uţ vŧbec ne kreativita, ale to, aby se děti uměly radovat ze ţivota. Jenţe pak přijdou tytéţ děti ze školy domŧ a rodiče se nezeptají, co ti udělalo radost, ale jakou jsi dostal známku. Rodiče tak vlastně nezajímá úroveň vzdělání, chtějí jen papír, vysvědčení, titul. * Protoţe je v dalším ţivotě dŧleţitý. Ano, česká titulomanie je nekonečná, a navíc ji prohlubuje stát, kdyţ vymýšlí další a další formální poţadavky. Kaţdý kominík musí mít nějaký papír, zdravotní sestra musí být bakalářka a policajt taky a učitel musí mít učitelskou fakultu. Státní sektor tak bohuţel funguje. * A soukromý sektor? Kdyţ za mnou přijdou dva uchazeči a první řekne: Vystudoval jsem filozofickou či pedagogickou fakultu se skvělými výsledky a druhý byl hned po maturitě dva roky v Austrálii, pak sám cestoval po Africe a rok učil na nějaké zapadlé škole v Nepálu, tak koho myslíte, ţe si do své firmy vyberu? Samozřejmě ţe to teď trochu zjednodušuju. Ale nedávno jsem četl rozhovor s personálním ředitelem Googlu, který tvrdí, ţe výsledky ze školy nejsou dobrým indikátorem schopností nebo budoucího přínosu firmě. Na místech, kde pŧsobili v minulosti výhradně vysokoškoláci, mají dnes 14 procent lidí bez vysokoškolského vzdělání. * Je to širší jev, nebo se týká jenom IT firem, jako je Google? Časopis Fortune sestavuje kaţdý rok seznam 500 nejvýznamnějších firem. Největší z nich mají rozpočet větší neţ Česká republika a jejich generálními řediteli jsou s trochou nadsázky lidé, kteří řídí tento svět. Tak … A mezi nimi je uţ 35 ředitelŧ, kteří nemají ţádné vysokoškolské vzdělání, přitom před deseti lety byli takoví jen tři. A dalších 200 má jenom bakalářský titul. Takţe význam akademického vzdělání a titulu podle všeho klesá. A zdá se, ţe velmi rychle. * Tím myslíte akademické vzdělání v širším slova smyslu? Plné znění zpráv


Není vám divné, ţe na základní a střední škole máme od roku 1848 v podstatě stejné předměty? Ţe se takřka 170 let nic nezměnilo, čeština, cizí jazyk, dějepis, fyzika … Ano, jen chemii se dříve říkalo přírodozpyt a biologii přírodopis. Mŧţeme se pak divit, ţe se faktické vzdělávání stále rychleji přesouvá mimo školu? * To víte, školství je ze své podstaty konzervativní. Co bylo dobré pro mě, je dobré i pro moje děti … Přesně tak. Jenţe v posledních dvaceti nebo třiceti letech došlo k zásadní změně. Svět se neuvěřitelně proměnil a zrychlil. Kdyţ jsme my dva chodili do školy, tak jsme si mohli představovat, ţe za pár desetiletí bude naše okolí stejné; i kdyţ to nakonec dopadlo trochu jinak. Ale tomu dnešní děti nemohou věřit – ony uţ tuhle šílenou dynamiku samy zaţily. Facebook ještě nedávno neexistoval, ani iPhone nebyl, pak přišel iPhone 2, 3, 4, 5 a za dvacet let? Tablety, smartphony, genová terapie, počítačem řízená auta … Děti vědí, ţe tu bude něco jiného, nového, a z toho, co známe dnes, naopak mnohé zanikne. * Jenomţe se učí pořád totéţ. Dokonce se zdá, ţe naše posedlost exaktními předměty – matematikou, cizími jazyky – stoupá. Docent Arnošt Veselý z fakulty sociálních věd říká: Samozřejmě – teď se nám zdá, ţe není nic dŧleţitějšího neţ cizí jazyky, ale jak myslíte, ţe bude trvat dlouho, neţ budete mluvit do mobilu česky a z druhé strany to pŧjde korejsky? * Chce se mi říct: Právě těch dvacet nebo třicet let. Moţná dřív, nevím a vŧbec nechci zpochybňovat dŧleţitost cizích jazykŧ, anglicky by měli umět všichni, to je jasné. Ale chci na tom ukázat, ţe naše představy o tom, jak bude svět vypadat, aţ budou naše děti dospělé, a na co by je měla tudíţ škola připravovat, mohou být úplně scestné. Třeba nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman předpokládá, ţe postupující robotizace a komputerizace povedou k tomu, ţe pro většinu dospělých nebude jednoduše práce. A lidé – tedy dnešní děti – budou muset hledat jiný zpŧsob, jak ţít, jak dát svému ţivotu náplň a smysl. * Takţe škola by měla předávat ještě něco, co je nadčasové a o čem se, po pravdě řečeno, u nás mnoho nemluví – slušnost, etické hodnoty, kritické myšlení, vědomí o demokratickém fungování společnosti, empatii, prostě rozvíjet lidské vlastnosti, které povaţujeme za správné a dŧleţité. Je to tak? Jednoznačně. A ve světě se o tom na rozdíl od nás mluví docela často. Pěkný vzor nabízí šest zemí – Singapur, Švédsko, Skotsko, Austrálie, Nový Zéland a kanadské Ontario. Všechny s drobnými odchylkami defi nují čtyři hlavní cíle vzdělávání - umět a chtít se učit, selfconfi dence, tedy sebedŧvěra, to znamená nikoli sebevědomí, ale znalost vlastních schopností a dŧvěra v ně, aktivní občan a slušný morální člověk. * Říkáte hlavní cíle. To znamená, ţe jsou nadřazené ostatním vědomostem? Ano, teprve potom je všechno ostatní. Matematika, jazyky, umělecké vzdělávání; mimochodem prakticky všechny tyto země kladou na to, čemu říkají ART, úplně stejný dŧraz jako na matematiku, cizí jazyky, přírodní vědy, tělocvik, prostě všechny ostatní předměty. Ale čtyři hlavní cíle jsou jasné. * A u nás? Kdyţ to vezmu popořadě: schopnost a ochotu učit se naše škola nijak systematicky nerozvíjí, často spíš potlačuje. Příkladem mŧţe být to nesmyslné učení pŧdních typŧ, jak jste o něm mluvil na začátku. Řada učitelŧ i rodičŧ si navíc myslí, ţe umění učit se znamená umět si rychle osvojit něco zpaměti. Ale to je omyl. Kdo se umí učit, ten si umí hlavně vybrat, co se má učit, najde si nejvhodnější metodu, vyuţije všech moţných zdrojŧ. Jenţe jak se tohle mají děti naučit, kdyţ jim k tomu dnešní škola nedává prostor? Co a jak se bude učit, je většinou dopředu pevně dané. * Sebedŧvěra … Sebedŧvěru naše škola také moc nerozvíjí, snad jen u nejlepších ţákŧ, zato ty slabší spíš sráţí. A pojďme dál. Aktivní občan – to je ona demokracie, vědomí, ţe se mám účastnit aktivit ve svém okolí, ozvat se, Plné znění zpráv


kdyţ se mi něco nelíbí. Ani tím si nejsem jistý, jakkoli určitě existují školy i jednotliví učitelé, kteří to dělají úţasně, často navzdory systému. * A co slušný a morální občan? V tomhle směru si naopak myslím, ţe škola celkem funguje. Protoţe učitelé jsou, přes všechny výhrady, které k nim mŧţeme mít, nepochybně tou morálnější, slušnější částí české společnosti. Potíţ je v tom, ţe od státu i společnosti nedostali zadání, ţe by měli děti také vychovávat, vést je, pomáhat jim. * Jaké zadání tedy mají? Spíš odučit, oznámkovat a podle známek selektovat na lepší a horší. * Zdá se, ţe koncepční střet – zjednodušeně by šlo říct akademické vědomosti versus praktické kompetence – se odehrává také na PORG, které jste v roce 1990 zaloţil. Jak se vlastně díváte na odvolání dosavadního ředitele Václava Klause mladšího? Masaryk říkal: Státy se udrţují těmi ideály, z nichţ se zrodily. Pokud to platí i pro školy, tak měl Václav Klaus odejít z PORG uţ dřív, protoţe jeho záměr maximalizovat formální a akademické vzdělání nemá s ideály, které stály u vzniku této školy, mnoho společného. * Z jakých ideálŧ tedy PORG vzniklo? Škola má děti bavit, zajímat, škola má být smysluplná. To je docela jednoduché, ne? Za těch dvacet let se samozřejmě svět úţasně změnil, takţe kdybych dneska zakládal PORG, určitě bych to dělal jinak, ale obecně je dnešní debata na této škole stejná, jakou jsme vedli tehdy: Je potřeba, aby studenti znali 400 broukŧ a uměli derivovat, kdyţ to nijak neovlivní jejich budoucí ţivot!? * Jenţe znovu tu jsou jejich rodiče ... … a ti chtějí, aby se děti dostaly na vysněnou fakultu. Uţ v roce 1990 se rodiče takhle ptali. Ujistil jsem je, ţe na přijímací zkoušky jejich děti připravovat nebudeme, ale aţ budou potřebovat, zcela jistě se potřebné věci naučí za dva měsíce samy. Tak se také stalo. Jenţe i v tomhle směru se doba změnila. I ty nejprestiţnější školy dnes přijímají na základě testŧ, které zkoumají především obecné studijní předpoklady, vyjadřovací schopnosti, osobní historii. Mnozí rodiče to stále ještě nevědí, a proto tolik tlačí, aby jejich děti dokonale ovládaly matematiku, dějepis, biologii nebo zeměpis. Jenţe reálný svět uţ takové vědomosti nechce, nestojí o ně. Ovšem chápu, ţe přesvědčit o tomhle rodiče, které Klaus mladší nalákal právě na ten akademický výkon, není zrovna snadné. * Ale stejně je to skvělý pocit, kdyţ mám dítě na škole, jeţ se pravidelně objevuje na prvním místě v ţebříčku úspěšně sloţených maturit. Já tedy nevím proč. K čemu je mi to dobré? * Pro vás to není znakem kvality? Není. Já pokládám v ţivotě za dŧleţitější jiné věci. A rozhodně nechci nutit svoje děti, aby se učily něco, co pokládají za nesmyslné, co je nezajímá. Já vím, ţe mi na to spousta rodičŧ odpoví: Ale v ţivotě budou také dělat věci, které je nebudou bavit. Jenţe já na to říkám: Proč?! Já jsem nikdy nedělal nic, co bych nepokládal za smysluplné. Také svoje děti jsem vţdycky vedl k tomu, ţe si mají vybírat, co je zajímá, co jim dává smysl a co budou dělat rády. To je přece úplně triviální. Ano, podle prŧzkumŧ dělá většina lidí v zaměstnání něco, co je nebaví a v čem nevidí smysl. Myslím, ţe je to často právě proto, ţe jim to přijde ze školy úplně normální. Je to začarovaný kruh. * Mimochodem: jaké měly vaše děti známky? Já vŧbec nevím. Syn jednou propadl z chemie a francouzštiny, to bylo v prváku. Byla to pro něj dŧleţitá zkušenost. Zjistil, ţe je jednodušší vytáhnout předmět na čtyřku. Váţně, mně bylo vţdycky úplně jedno, jaké mají známky. Pro mě je dŧleţitější, ţe syn dokázal zorganizovat velkou celoškolní akci nebo si uměl zařídit Plné znění zpráv


studium v Amsterodamu na jedné z nejprestiţnějších škol. A přísahám, nehnul jsem prstem, sám si ji našel a podal přihlášku, napsal esej, sloţil zkoušky, sehnal všechny dokumenty, zařídil si bydlení. Dcera se od patnácti let stará o koně. A zase sama – zařídila si stáj, převoz, veterináře, kováře, sedláře, tréninky, všechno. Děti dokáţou velké věci, kdyţ jim dáme prostor. ONDŘEJ ŠTEFFL (1954) absolvoval matematicko-fyzikální fakultu, je kandidátem věd v oboru sociologie. V roce 1990 zaloţil První obnovené reálné gymnázium (PORG). O pět let později stál u zrodu společnosti Scio, jeţ se zabývá testováním ţákŧ základních a středních škol, významně se také podílí na přijímacím řízení na střední a vysoké školy v celé ČR. Mezi odborníky na vzdělávání je povaţován za liberála. Foto autor| FOTO PAVEL HOFMAN Foto popis| ONDŘEJ ŠTEFFL, BĚDUJÍCÍ: Česká titulomanie je nekonečná! Foto popis| „Nezakazujte dětem Facebook. My spolu sedáváme v práci, ale naše děti takhle pracovat nebudou. Budoucnost směřuje k tomu, ţe budou sedět před kamerou a řešit pracovní problémy s někým z Filipín, a právě proto je Facebook skvělým tréninkem.“

Zapomeňte na známky a tituly 20.3.2014

reflex.cz

str. 00

Hlavní články

Pro mnohé je Ondřej Šteffl kacíř. „Nejradši by školu zrušil, dokonce i tu základní,“ říkají o muţi, jenţ stojí v čele společnosti SCIO a v roce 1990 zaloţil První obnovené reálné gymnázium (PORG). Na kaţdý pád je jednou z nejvlivnějších postav českého vzdělávání a jeho pohled na svět je veskrze liberální. Přítel před časem bědoval, ţe se celý víkend učil se synem pŧdní typy nebo druhy. Sám nevěděl, co to vlastně je – černozem, hnědozem, jíly … Zpaměti pro kaţdou oblast republiky. Znáte to: jako kdyţ bičem mrská. Není takové zadání v době internetu trochu zvláštní? Nesmyslnost takového počínání je očividná. Je to extrémní příklad toho, co se naše děti občas ve škole učí … Co? Něco, co jim nedává smysl. A nic nepomŧţe, ţe dospělým to přijde uţitečné. Jenomţe kdyţ dítěti něco nedává smysl, tak se to sice našprtá, ale do příštího týdne všechno zapomene. A pokud se přidrţíme definice, ţe vzdělání je něco, co nám pomáhá v budoucím ţivotě, pak takovéhle šprtání ani ţádným vzděláním není. Dítěti zŧstane jen negativní zkušenost, ţe se ve škole učí neuţitečné hlouposti. Přitom jedním z nejdŧleţitějších poslání školy je, aby děti získaly kompetenci k učení – tedy ochotu, schopnost a touhu učit se. A tohle ji systematicky potlačuje. Člověk si snadno vzpomene na filmy natočené podle předlohy Jaroslava Ţáka – Škola základ ţivota a Cesta do hlubin študákovy duše. V nich se také biflovalo nazpaměť. Vergilius, Vrchlický … Jenomţe tu jsou dva rozdíly. Za prvé se tyhle filmy odehrávaly za první republiky, tehdejší studenti neţili ve světě samozřejmě dostupných informací, a proto takové biflování pokládali za smysluplné. To je z těch filmŧ vidět … A za druhé? Úzká elita, pro niţ byla určena tehdejší gymnázia, si i takovou výuku v hlavě nějak utřídí, zpracuje a klíčové kompetence si nakonec vypěstuje. Je to něco úplně jiného, neţ kdyţ jsme tuto metodu přenesli plošně na celou populaci. A z toho, jak to dneska funguje – nebo spíš nefunguje –, jsou nešťastní i učitelé. Ať se totiţ snaţí sebevíc, děti škola moc nezajímá. Z toho pak plyne propad českého umístění v rŧzných mezinárodních srovnáních – v matematice nebo čtenářské gramotnosti?



Nemyslím, ţe to je specificky český problém. Navíc se tahle srovnání ţákŧ a studentŧ přeceňují. Podobně se testují i dospělí, a kdybych měl shrnout obecný závěr, pak na školním vzdělání zase tak moc nezáleţí. Rozdíly se v prŧběhu ţivota vytratí. Například ve čtenářské gramotnosti jsou ve všech zemích holky lepší neţ kluci, ale v dospělosti je to přesně naopak. Muţi mají lepší výsledky neţ ţeny. A jsme u toho. Vaši kritici říkají: Šteffl by nejraději zrušil školu. Já chci, abychom byli vzdělaným národem. To je cíl, vzdělaný národ. Školství je jenom nástroj. Nástroj, který není nutný. To neříkám. Opravdu neříkám, ţe děti nemají vŧbec chodit do školy. Uţ proto, ţe velká část rodin není schopna vytvořit svým dětem dostatečné vzdělanostní zázemí. V jejich případě má škola nezastupitelnou kompenzační roli. Navíc výchovná funkce školy, pokud ji plní, je dŧleţitá pro všechny. Říkám jen, ţe v oblasti akademických vědomostí uţ dnes najdu všechny potřebné vzdělávací nástroje na internetu. Znáte třeba Khanovu školu? Ne, to opravdu neznám ... Podívejte se na ni. Jde o naprosto geniální výklad matematiky, je zdarma a z velké části uţ má české titulky. Takţe jestli má vaše dítě ve škole mizerného matikáře, který v dětech probouzí jen nechuť anebo jednoduše neumí látku dobře vysvětlit, poţádejte o individuální studijní plán a dítě učte sami doma. Na rovinu: k takovému kroku je těţké najít odvahu. Myslím, ţe do pěti let budou podobné individuální plány celkem běţné. V úterý a ve čtvrtek se budou děti učit doma, v pondělí, ve středu a v pátek budou docházet do školy na konzultace nebo se účastnit nějakých společných projektŧ. Rychle totiţ přibývá rodičŧ, kteří přemýšlejí, co budou jejich děti v polovině 21. století skutečně potřebovat. A často jim nejde jen o akademické vzdělání, o matematiku, dějepis či chemii, ale mnohem víc o rozvoj kompetencí, jako je kritické myšlení, umění učit se, emoční inteligence, komunikace, flexibilita, kreativita, rozvoj sebedŧvěry. Takţe abych to shrnul: nechci školu rušit, já jenom chci, aby se tento nástroj vyuţíval uţitečněji. Ve skutečnosti se zdá, ţe tu funguje zákon poptávky a nabídky a právě rodiče jsou často těmi, kteří chtějí pro své děti „starou dobrou školu, jeţ naučí“ … Ano, rodiče jsou velkým problémem českého školství, lze-li to tak říct. Kdyţ přijde dítě ze školy, zeptají se: Jakou jsi dnes dostal známku? Asi by bylo lepší zeptat se, co jste se dneska ve škole učili. Určitě, ale já mám ještě lepší otázky. Třeba: Co ti dnes ve škole udělalo radost? To snad ne … Proč se smějete? Dělali jsme ve společnosti Scio reprezentativní výzkum. Mimo jiné jsme se rodičŧ ptali, co je pro ně nejdŧleţitější. A víte, co nám vyšlo? Ne umět a chtít se učit, a uţ vŧbec ne kreativita, ale to, aby se děti uměly radovat ze ţivota. Jenţe pak přijdou tytéţ děti ze školy domŧ a rodiče se nezeptají, co ti udělalo radost, ale jakou jsi dostal známku. Rodiče tak vlastně nezajímá úroveň vzdělání, chtějí jen papír, vysvědčení, titul. Protoţe je v dalším ţivotě -dŧleţitý. Ano, česká titulomanie je nekonečná, a navíc ji prohlubuje stát, kdyţ vymýšlí další a další formální poţadavky. Kaţdý kominík musí mít nějaký papír, zdravotní sestra musí být bakalářka a policajt taky a učitel musí mít učitelskou fakultu. Státní sektor tak bohuţel funguje. A soukromý sektor? Kdyţ za mnou přijdou dva uchazeči a první řekne: Vystudoval jsem filozofickou či pedagogickou fakultu se skvělými výsledky a druhý byl hned po maturitě dva roky v Austrálii, pak sám cestoval po Africe a rok učil na Plné znění zpráv


nějaké zapadlé škole v Nepálu, tak koho myslíte, ţe si do své firmy vyberu? Samozřejmě ţe to teď trochu zjednodušuju. Ale nedávno jsem četl rozhovor s personálním ředitelem Googlu, který tvrdí, ţe výsledky ze školy nejsou dobrým indikátorem schopností nebo budoucího přínosu firmě. Na místech, kde pŧsobili v minulosti výhradně vysokoškoláci, mají dnes 14 procent lidí bez vysokoškolského vzdělání. Je to širší jev, nebo se týká jenom IT firem, jako je Google? Časopis Fortune sestavuje kaţdý rok seznam 500 nejvýznamnějších firem. Největší z nich mají rozpočet větší neţ Česká republika a jejich generálními řediteli jsou s trochou nadsázky lidé, kteří řídí tento svět. Tak … A mezi nimi je uţ 35 ředitelŧ, kteří nemají ţádné vysokoškolské vzdělání, přitom před deseti lety byli takoví jen tři. A dalších 200 má jenom bakalářský titul. Takţe význam akademického vzdělání a titulu podle všeho klesá. A zdá se, ţe velmi rychle. Tím myslíte akademické vzdělání v širším slova smyslu? Není vám divné, ţe na základní a střední škole máme od roku 1848 v podstatě stejné předměty? Ţe se takřka 170 let nic nezměnilo, čeština, cizí jazyk, dějepis, fyzika … Ano, jen chemii se dříve říkalo přírodozpyt a biologii přírodopis. Mŧţeme se pak divit, ţe se faktické vzdělávání stále rychleji přesouvá mimo školu? To víte, školství je ze své podstaty konzervativní. Co bylo dobré pro mě, je dobré i pro moje děti … Přesně tak. Jenţe v posledních dvaceti nebo třiceti letech došlo k zásadní změně. Svět se neuvěřitelně proměnil a zrychlil. Kdyţ jsme my dva chodili do školy, tak jsme si mohli představovat, ţe za pár desetiletí bude naše okolí stejné; i kdyţ to nakonec dopadlo trochu jinak. Ale tomu dnešní děti nemohou věřit – ony uţ tuhle šílenou dynamiku samy zaţily. -Facebook ještě nedávno neexistoval, ani iPhone nebyl, pak přišel iPhone 2, 3, 4, 5 a za dvacet let? Tablety, smartphony, genová terapie, počítačem řízená auta … Děti vědí, ţe tu bude něco jiného, nového, a z toho, co známe dnes, naopak mnohé zanikne. Jenomţe se učí pořád totéţ. Dokonce se zdá, ţe naše posedlost exaktními předměty – matematikou, cizími jazyky – stoupá. Docent Arnošt Veselý z fakulty sociálních věd říká: Samozřejmě – teď se nám zdá, ţe není nic dŧleţitějšího neţ cizí jazyky, ale jak myslíte, ţe bude trvat dlouho, neţ budete mluvit do mobilu česky a z druhé strany to pŧjde korejsky? Chce se mi říct: Právě těch dvacet nebo třicet let. Moţná dřív, nevím a vŧbec nechci zpochybňovat dŧleţitost cizích jazykŧ, anglicky by měli umět všichni, to je jasné. Ale chci na tom ukázat, ţe naše představy o tom, jak bude svět vypadat, aţ budou naše děti dospělé, a na co by je měla tudíţ škola připravovat, mohou být úplně scestné. Třeba nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman předpokládá, ţe postupující robotizace a komputerizace povedou k tomu, ţe pro většinu dospělých nebude jednoduše práce. A lidé – tedy dnešní děti – budou muset hledat jiný zpŧsob, jak ţít, jak dát svému ţivotu náplň a smysl. Takţe škola by měla předávat ještě něco, co je nadčasové a o čem se, po pravdě řečeno, u nás mnoho nemluví – slušnost, etické hodnoty, kritické myšlení, vědomí o demokratickém fungování společnosti, empatii, prostě rozvíjet lidské vlastnosti, které povaţujeme za správné a dŧleţité. Je to tak? Jednoznačně. A ve světě se o tom na rozdíl od nás mluví docela často. Pěkný vzor nabízí šest zemí – Singapur, Švédsko, Skotsko, Austrálie, Nový Zéland a kanadské Ontario. Všechny s drobnými odchylkami definují čtyři hlavní cíle vzdělávání - umět a chtít se učit, selfconfidence, tedy sebedŧvěra, to znamená nikoli sebevědomí, ale znalost vlastních schopností a dŧvěra v ně, aktivní občan a slušný morální člověk. Říkáte hlavní cíle. To znamená, ţe jsou nadřazené ostatním vědomostem? Ano, teprve potom je všechno ostatní. Matematika, jazyky, umělecké vzdělávání; mimochodem prakticky všechny tyto země kladou na to, čemu říkají ART, úplně stejný dŧraz jako na matematiku, cizí jazyky, přírodní vědy, tělocvik, prostě všechny ostatní předměty. Ale čtyři hlavní cíle jsou jasné. A u nás? Plné znění zpráv


Kdyţ to vezmu popořadě: schopnost a ochotu učit se naše škola nijak systematicky nerozvíjí, často spíš potlačuje. Příkladem mŧţe být to nesmyslné učení pŧdních typŧ, jak jste o něm mluvil na začátku. Řada učitelŧ i rodičŧ si navíc myslí, ţe umění učit se znamená umět si rychle osvojit něco zpaměti. Ale to je omyl. Kdo se umí učit, ten si umí hlavně vybrat, co se má učit, najde si nejvhodnější metodu, vyuţije všech moţných zdrojŧ. Jenţe jak se tohle mají děti naučit, kdyţ jim k tomu dnešní škola nedává prostor? Co a jak se bude učit, je většinou dopředu pevně dané. Sebedŧvěra … Sebedŧvěru naše škola také moc nerozvíjí, snad jen u nejlepších ţákŧ, zato ty slabší spíš sráţí. A pojďme dál. Aktivní občan – to je ona demokracie, vědomí, ţe se mám účastnit aktivit ve svém okolí, ozvat se, kdyţ se mi něco nelíbí. Ani tím si nejsem jistý, jakkoli určitě existují školy i jednotliví učitelé, kteří to dělají úţasně, často navzdory systému. A co slušný a morální občan? V tomhle směru si naopak myslím, ţe škola celkem funguje. Protoţe učitelé jsou, přes všechny výhrady, které k nim mŧţeme mít, nepochybně tou morálnější, slušnější částí české společnosti. Potíţ je v tom, ţe od státu i společnosti nedostali zadání, ţe by měli děti také vychovávat, vést je, pomáhat jim. Jaké zadání tedy mají? Spíš odučit, oznámkovat a podle známek selektovat na lepší a horší. Zdá se, ţe koncepční střet – zjednodušeně by šlo říct akademické vědomosti versus praktické kompetence – se odehrává také na PORG, které jste v roce 1990 zaloţil. Jak se vlastně díváte na odvolání dosavadního ředitele Václava Klause mladšího? Masaryk říkal: Státy se udrţují těmi ideály, z nichţ se zrodily. Pokud to platí i pro školy, tak měl Václav Klaus odejít z PORG uţ dřív, protoţe jeho záměr maximalizovat formální a akademické vzdělání nemá s ideály, které stály u vzniku této školy, mnoho společného. Z jakých ideálŧ tedy PORG vzniklo? Škola má děti bavit, zajímat, škola má být smysluplná. To je docela jednoduché, ne? Za těch dvacet let se samozřejmě svět úţasně změnil, takţe kdybych dneska zakládal PORG, určitě bych to dělal jinak, ale obecně je dnešní debata na této škole stejná, jakou jsme vedli tehdy: Je potřeba, aby studenti znali 400 broukŧ a uměli derivovat, kdyţ to nijak neovlivní jejich budoucí ţivot!? Jenţe znovu tu jsou jejich -rodiče ... … a ti chtějí, aby se děti dostaly na vysněnou fakultu. Uţ v roce 1990 se rodiče takhle ptali. Ujistil jsem je, ţe na přijímací zkoušky jejich děti připravovat nebudeme, ale aţ budou potřebovat, zcela jistě se potřebné věci naučí za dva měsíce samy. Tak se také stalo. Jenţe i v tomhle směru se doba změnila. I ty nejprestiţnější školy dnes přijímají na základě testŧ, které zkoumají především obecné studijní předpoklady, vyjadřovací schopnosti, osobní historii. Mnozí rodiče to stále ještě nevědí, a proto tolik tlačí, aby jejich děti dokonale ovládaly matematiku, dějepis, biologii nebo zeměpis. Jenţe reálný svět uţ takové vědomosti nechce, nestojí o ně. Ovšem chápu, ţe přesvědčit o tomhle rodiče, které Klaus mladší nalákal právě na ten akademický výkon, není zrovna snadné. Ale stejně je to skvělý pocit, kdyţ mám dítě na škole, jeţ se pravidelně objevuje na prvním místě v ţebříčku úspěšně sloţených maturit. Já tedy nevím proč. K čemu je mi to dobré? Pro vás to není znakem kvality?



Není. Já pokládám v ţivotě za dŧleţitější jiné věci. A rozhodně nechci nutit svoje děti, aby se učily něco, co pokládají za nesmyslné, co je nezajímá. Já vím, ţe mi na to spousta rodičŧ odpoví: Ale v ţivotě budou také dělat věci, které je nebudou bavit. Jenţe já na to říkám: Proč?! Já jsem nikdy nedělal nic, co bych nepokládal za smysluplné. Také svoje děti jsem vţdycky vedl k tomu, ţe si mají vybírat, co je zajímá, co jim dává smysl a co budou dělat rády. To je přece úplně triviální. Ano, podle prŧzkumŧ dělá většina lidí v zaměstnání něco, co je nebaví a v čem nevidí smysl. Myslím, ţe je to často právě proto, ţe jim to přijde ze školy úplně normální. Je to začarovaný kruh. Mimochodem: jaké měly vaše děti známky? Já vŧbec nevím. Syn jednou propadl z chemie a francouzštiny, to bylo v prváku. Byla to pro něj dŧleţitá zkušenost. Zjistil, ţe je jednodušší vytáhnout předmět na čtyřku. Váţně, mně bylo vţdycky úplně jedno, jaké mají známky. Pro mě je dŧleţitější, ţe syn dokázal zorganizovat velkou celoškolní akci nebo si uměl zařídit studium v Amsterodamu na jedné z nejprestiţnějších škol. A přísahám, nehnul jsem prstem, sám si ji našel a podal přihlášku, napsal esej, sloţil zkoušky, sehnal všechny dokumenty, zařídil si bydlení. Dcera se od patnácti let stará o koně. A zase sama – zařídila si stáj, převoz, veterináře, kováře, sedláře, tréninky, všechno. Děti dokáţou velké věci, kdyţ jim dáme prostor. Ondřej Šteffl (1954) absolvoval matematicko-fyzikální fakultu, je kandidátem věd v oboru sociologie. V roce 1990 zaloţil První obnovené reálné gymnázium (PORG). O pět let později stál u zrodu společnosti Scio, jeţ se zabývá testováním ţákŧ základních a středních škol, významně se také podílí na přijímacím řízení na střední a vysoké školy v celé ČR. Mezi odborníky na vzdělávání je povaţován za liberála.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/55315/zapomente-na-znamky-a-tituly

Čeští vojáci cvičili na zprávách o Ukrajině prvky psychologické války 20.3.2014

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Jan Wirnitzer

Věrohodně simulovat civilní a mediální prostředí, v němţ se cvičí psychologické operace, je pro armády sloţité. Konflikt na Ukrajině, spor o Krym a mediální pozornost upřená na východ Evropy ale poskytly českým vojákŧm z Olomouce reálný scénář. Zvýšeného zájmu médií ke svému výcviku vyuţili příslušníci olomouckého 103. centra CIMIC/PSYOPS . Tedy útvaru, který se specializuje na prvky civilní a vojenské spolupráce a psychologických operací. Státy takové útvary zřizují proto, aby v případě potřeby mohly pŧsobit na rŧzné cílové skupiny a ovlivňovat jejich postoje a chování ve prospěch vlastní země. Podle webu ministerstva obrany vojáci se během výcviku pokusili popsat mediální prostředí související s krizí na Ukrajině. "Informační kolotoč, který se roztočil okolo této situace, poskytl středisku operací PSYOPS takřka ideální podmínky k výcviku tohoto typu," uvedl velitel střediska psychologických operací Tomáš Novák. Velitel olomouckého centra Mojmír Jančík přiblíţil, ţe vojáci cvičili schopnost provést obsahovou analýzu světových zpravodajských agentur, zhodnotit perspektivu, z níţ dění na Ukrajině popisují, a pokusit se rozkrýt a nalézt strategii a témata, která pro svŧj popis mediální reality vyuţívají, uvedlo ministerstvo. Novák dodal, ţe vojáci rozdělili zpravodajské agentury a další média do tematických balíkŧ - západ, východ, ostatní a alternativní, do nichţ spadaly například blogy a sociální média. Cvičící z kaţdé skupiny vybrali náhodně kolem čtyř desítek zpráv. "Odkryjeme záměr agentury, v armádním prostředí protivníka, který na nás obrazně útočí přes média. V další fázi pak jednotka PSYOPS naplánuje protiopatření, při němţ opět v mediálním prostředí zpochybňuje, vyvrací a Plné znění zpráv


podobně. Jedná se o klasickou psychologickou válku," uvedl Novák. Jak to dopadlo? Nejvíc "protiruská" byla ČTK Ministerstvo obrany na webu zveřejnilo jen dílčí závěry cvičení, balíky "Západ" a "Ostatní". Východní a alternativní zdroje zŧstaly nezveřejněné. Mezi západními zdroji podrobili vojáci zkoumání produkci britskou (BBC), francouzskou (AFP a EuroNews), českou (ČTK), slovenskou (Tisková agentura Slovenské republiky) a německou (Deutsche Welle). Zprávy zkoumali z hlediska postojŧ (neutrální, proruské, protiruské) a perspektivy (politická, vojenská, sociální a ekonomická). Nejvíce zpráv s protiruským vyzněním podle vojákŧ publikovala ČTK, které analytici nepřisoudili ţádné zprávy s proruským vyzněním a jen minimum označili za neutrální postoj. Naopak TASR měla za sledované období 28. 2. aţ 4. 3. téměř polovinu zpráv "proruských", zhruba stejně jich vojáci označili za neutrální a jen zlomku přisoudili protiruský postoj. Ze zahraničních stanic BBC a Deutsche Welle publikovaly podobné spektrum informací jako ČTK. Euronews a AFP nechaly zaznít více proruských postojŧ. "Sociální" Francouzi a "vojenská" BBC Koláčové grafy toho, jaká témata v referování o Ukrajině zmíněná média upřednostňovala, nemají zásadní odchylky. Zhruba 35-45 % agendy tvořila politická témata, obecně nejméně prostoru média věnovala zprávám se sociálním rozměrem problematiky, vojenská a ekonomická témata byla "mezi". BBC a v menší míře ČTK se hodně věnovaly vojenským tématŧm na úkor sociálních. Ta naopak upřednostňovala AFP, v jejíţ produkci zabírala sociální témata téměř 30 % obsahu. Ekonomickým aspektŧm pak procentuálně nejvíce pozornosti věnovala ČTK. Čínu zajímají jen peníze Zajímavé je téţ srovnání tří "ostatních" zpravodajských zdrojŧ - americké CNN, katarské al-Dţazíry a čínské státní China News. Poslední zmíněná agentura se vymykala arabské, americké i evropské produkci - z naprosté většiny podle českých vojákŧ referovala neutrálně, z malé části prorusky a téměř 90 % jejích informací bylo ekonomického rázu. Lze předpokládat, ţe to alespoň zčásti objasňuje i neutralitu zpráv - čísla jsou prostě čísla ( více o postojích Číny a o tom, proč je v konfliktu zdrţenlivá, čtěte zde ). Zatímco CNN ve své produkci (podle vojákŧ 20. 2. aţ 4. 3.) zcela vynechala ekonomická témata a soustředila se ze dvou třetin na politiku, vlivnou arabskou stanici al-Dţazíra zajímal hlavně vojenský rozměr krize. Politické, sociální a ekonomické oblasti pak věnovala zhruba stejný, asi dvacetiprocentní prostor. Vzhledem k tomu, ţe vojáci nepublikovali analýzu produkce "východních" agentur, není s čím jejich čísla porovnat. Produkce ruských (zejména státních) zdrojŧ je pak poměrně logicky vychýlená opačným směrem. Zveřejněná data také neupřesňují metodiku, na jejímţ základě byly například zprávy rozdělovány na proruské či protiruské. A co na to mediální teorie? Mezi učebnicová kritéria zpravodajské objektivity nicméně nepatří nutnost, aby počet zpráv vyznívajících příznivě pro danou stranu sporu byl shodný s počtem zpráv vyznívajících pro tuto stranu negativně. Rŧzný prostor rŧzným zprávám podle dŧleţitosti věnují jak zpravodajské agentury, tak i média, která jsou jejich klienty. Zejména komerční (ale nejen ta) média pak vybírají zprávy, u nichţ předpokládají zájem svých čtenářŧ. "Uţ sám výběr skutečností, které mají být sděleny, je proces neobjektivní," píše kolektiv autorŧ Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v publikaci Zpravodajství v médiích. Za dŧleţité pro dosaţení aspoň přibliţné rovnováhy, protoţe "i v dŧsledku lidského faktoru nemŧţe existovat ţádný zcela neideologický, apolitický, nestranný systém zpravodajského výběru", pokládají autoři například odstup od tématu, pluralitu uveřejňovaných názorŧ či dodrţování terminologické neutrality.

URL| http://zpravy.idnes.cz/cesti-vojaci-psychologicka-valka-krym-ukrajina-frr/domaci.aspx?c=A140320_143438_domaci_jw



Chtěl bych se stát moderátorem v televizi 21.3.2014

abicko.cz

str. 00

Mourrisonova poradna

Ahoj Mourrisone, příští rok si musím vybrat nějakou školu. Ale nevím jakou, jen vím, ţe bych chtěl být v televizi ve zprávách jako moderátor. Poradíš mi, na jakou školu mám jít? Dík, Jindra, 13 let Ahoj Jindro, vybral sis opravdu zajímavé povolání. Je hodně rŧznorodé a docela akční. Neţ by ses dostal do zpráv jako moderátor, musíš začít coby reportér a redaktor. Reportér je ten, který je v místě nějaké události a v ţivém vstupu informuje diváky, co se stalo, přihodilo nebo připravuje. Redaktor je zase ten, který sedí v redakci televize, rŧzné zprávy zpracovává a připravuje pro moderátory do vysílání. No a konečně moderátor je ten, kterého vidíš třeba v hlavním čase ve zprávách, které divákŧm tlumočí. Co se týká školy – ze všeho nejlepší by bylo gymnázium se zaměřením na jazyky (abys případně mohl být i zahraniční reportér nebo uměl přebírat zprávy ze zahraničí). Po gymnáziu si mŧţeš vybrat jakoukoli fakultu s mediálním oborem nebo mediálním zaměřením – např. Fakultu sociálních věd – Mediální studia a ţurnalistika. Drţím ti palce. Mourrison

URL| http://www.abicko.cz/clanek/15765/chtel-bych-se-stat-moderatorem-v-televizi

Fakulta sociálních věd nesouhlasí s prodejem domu v Divadelní ulici 21.3.2014

ČRo Regina

str. 03

13:00 Události dne

Denisa ŢIŠKOVÁ, moderátorka -------------------Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze se ohradila proti prodeji domu v Divadelní ulici. Nesouhlasí především se zpŧsobem jakým Řízení letového provozu celou věc řešilo. Fakulta o budovu měla od podzimu zájem, firma ji ale nabídla k draţbě v elektronickou aukci. Podle mluvčího Richarda Klímy firma postupovala podle zákona. Richard KLÍMA, mluvčí Řízení letového provozu -------------------Protoţe se chceme více věnovat těm našim klíčovým činnostem ne činnostem jako pronájmu, tak to naše rozhodnutí pro to po této události bylo naprosto jasné, to znamená prodat tuto budovu.

Kreml stvrdil připojení Krymu k Rusku 21.3.2014

ČT 24

str. 01

21:31 Horizont

Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý večer, páteční Horizont je tu pro vás. Předvolební Afghánistán pod palbou Talibanu. Dobil i zdánlivý ostrŧvek bezpečí v Kábulu. Robot na hledání černé skříňky je připraven. Jen vrak malajsijského letadla stále chybí a na Krymu běţí čas rychleji, neţ obvykle. Ruské ultimatum na předání základen zakrátko vyprší. Černomořský poloostrov si kompletně přivlastnil Rusko. Prezident Putin podepsal zákon o začlenění Krymu do Federace. Téměř ve stejném okamţiku podepisovala i Evropa. Ovšem jiný dokument. Nepříjemný pro změnu pro Moskvu. Ukrajinská vláda v něm stvrzuje přidruţení k Evropské unii. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Poslední podpis a Krym je součástí Ruska. Prezident Putin definitivně posvětil krok, který jednomyslně schválila horní komora parlamentu a o den dřív duma. Putin podepsal ještě jeden dekret o velkém ohňostroji pro Moskvu, Simferopol a Sevastopol. Rychlejší a hladší prŧběh připojení poloostrova si nemohl přát. Ruská televize ukazuje ukrajinské vojáky, kteří houfně přecházejí do ruské armády a přísahají věrnost Moskvě. Plné znění zpráv


Alexander PATRIKEJEV, ukrajinský námořník -------------------Rozhodl jsem se pokračovat ve vojenské sluţbě, všechno v mém ţivotě souvisí s Krymem. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Podle kyjevských analytikŧ pŧsobí na Krymu osm aţ deset tisíc ukrajinských vojákŧ. Někteří ze základen odjíţdějí i s rodinami. Chtějí dál slouţit, ale pŧvodní vlasti, Ukrajině. ukrajinský námořník, základna Belbek -------------------Vezmi mi z domova pas. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Jiní v poslední den příměří zvolili Krym, ale dali sbohem jakékoliv armádě. Jako Sergej Znoduzlavi opakuje stíţnost dŧstojníkŧ na absenci rozkazŧ z Kyjeva. Sergej, ukrajinský námořník -------------------Zradili nás, to je jediný zpŧsob, jak to popsat, zradili. Prostě nás tady nechali. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------To úřadující ukrajinský prezident Turčinov odmítá. Zdŧraznil, ţe vojáci musí bojovat a nikomu nevydat ani objekty ani techniku. Rusové ale přebírají ukrajinské základny a válečné lodě jednu po druhé. V Sevastopolu odolávala v pátek uţ jen ta velitelská. Korveta Slavutyč, zablokovaná ruskými čluny. Zdá se, ţe příslušnost Krymu k Rusku uţ nemŧţe nic změnit. Milada McGrathová, Česká televize. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Ukrajinští vojáci se musí těţce rozhodovat. Mnozí nosí sice ukrajinskou uniformu, cítí se ale Rusi. Musí tak volit mezi vojenskou přísahou a svými rodinami, které na Krymu ţijí i několik generací. Pŧjde o volbu, která mŧţe skončit krveprolitím. Jak se tito vojáci cítí, natáčel Miroslav Karas. Miroslav KARAS, redaktor -------------------Uţ 23 dnŧ tito ukrajinští vojáci neopustili svou základnu. A to i přesto, ţe jim vyhroţovali ruští vojáci. Poslední základnou, kde stále vlaje ukrajinská vlajka, je štáb 204. brigády stíhacího letectva. Ukrajinští vojáci odmítají sloţit zbraně a čekají na další rozkazy. Je jich více neţ pět set. Všichni, do jednoho zŧstávají. Vladislav KARDAŠ, zástupce velitele -------------------Vědí, ţe jsou na svém území. Neznám ani jednoho, kdo by chtěl odejít a zradit. Miroslav KARAS, redaktor -------------------Slyšeli, ţe řada jejich kolegŧ se vzdala Rusŧm. Takový krok ale mnozí chápou, neodsuzují ho a nepovaţují ho za vlastizradu. Alexander, voják -------------------S rukou na srdci nelze říct, ţe jsou dezertéry. Co dělat, kdyţ tu maj domy a jsou tu hroby jejich prababiček a pradědŧ. Miroslav KARAS, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Jsou to pro ukrajinské vojáky těţké časy. Hodně z nich se narodilo ruským rodičŧm, dnes mají ruské manţelky. Alexander říká, ţe on i další vojáci jsou ale připraveni se bránit Rusŧm, kteří si podle něj nechali právě tuto vzdornou jednotku jako zákusek na konec obsazování poloostrova. ukrajinský námořník, základna Belbek -------------------Sloţili jsme přísahu a plníme ji. Za dvacet let jsem ji neporušil a nebudu to ani teď měnit. Miroslav KARAS, redaktor -------------------Mamčorovi vojáci nevylučují, ţe budou napadeni. Pokud bude rozkaz se bránit, poslechnou ho. Sergej, ukrajinský námořník -------------------Všichni moji vojáci, kteří tu slouţí se mnou, se dívají na svého velitele a plní moje rozkazy. Miroslav KARAS, redaktor -------------------V rozhovoru s námi několikrát zdŧraznil, sloţil jsem přísahu Ukrajině, jsem ukrajinský dŧstojník. Vlajka jeho země tu stále vlaje. Zítra ale mŧţe být všechno jinak. Miroslav Karas, Česká televize, základna Belbek. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Krym a příběhy s ním spojené. V centru světového zájmu a taky v centru našeho rozhovoru s Janem Šírem z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy, dobrý večer. Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Dobrý večer. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Pane Šíre, čerstva zpráva OBSE bude moci provést svou misi na Ukrajině, Rusko přestalo toto rozhodnutí blokovat, nicméně o Krymu není ani zmínka. Jaké je to všechno signál, jaký signál? Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak já, vzhledem k tomu, ţe jsem tu zprávu zaregistroval aţ tady ve studiu, tak se zdrţím nějaký, dlouhých komentářŧ. Poněvadţ nevím, jaký je přesně mandát této mise. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Mŧţe to signalizovat jaké má třeba Vladimir Putin dál na Ukrajině plány? Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Z jedné strany to mohou uvítat, protoţe vzhledem k tomu, ţe v OBES se rozhoduje cestou koncensu, znamená to, ţe Rusko muselo dát dobro na tuto misi, coţ někteří optimisté by mohli interpretovat jako náznak toho, ţe ta ruská agrese se nebude dále rozšiřovat na území té kontinentální Ukrajiny, protoţe přece jenom pouţít vojenskou sílu před zraky mezinárodních pozorovatelŧ by asi bylo moc. Nicméně myslím si, ţe daleko směrodatnější pro nějakou analýzu by bylo sledovat pohyby ruských vojsk kolem hranic, ať uţ z toho jihovýchodu, ať uţ z Běloruska, odkud je to do Kyjeva nejblíţ, ať uţ z moldavského podněstří, kde mají Rusové svoje posádky a ruské vedení včetně Vladimira Putina v posledních měsících lhalo, tak strašně moc a tolikrát, ţe myslím si, ţe jenom optimista, skutečný optimista přesvědčeními by mohl z tohoto vysuzovat nějaké dalekosáhlé závěry. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Co se stane na ruských a ukrajinských hranicích, se dozvíme nakonec v příštích dnech a týdnech. Co víme uţ dne, Evropská unie schválila další sankce proti Rusku, ovšem zatím spíše maří výlety ruských potentátŧ. Spojené státy jsou v tomto dŧslednější, například banka Russia má zablokovaný styk přes Visa Master card a jsou tu i další sankce. Rusku klesá rejting. Je tohle ten tlak, který mŧţe něco změnit? Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak to samozřejmě uvidíme. Já mám k tomu asi dvě poznámky. První poznámka je ta, ţe to, co bylo dohodnuto v Bruselu, je momentálně maximum toho, na čem se téměř tři desítky evropských státŧ, které rovněţ rozhodují cestou konsensu byly schopny dohodnout. Za druhé, i kdyby ten tlak nebyl dostatečný, je potřeba ji vyvíjet, protoţe skutečně nyní je potřeba podpořit ukrajinskou vládu a Ukrajina zdaleka nemá vyhráno a v případě, ţe by ten tlak nebyl, mohlo by to dalším zpŧsobem podpořit nebo posílit demoralizaci na ukrajinské straně, coţ je to, na coţ nepřátele Ukrajiny momentálně čekají. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------I ta podpora ukrajinské vlády je svým zpŧsobem v běhu. Evropská unie, ta prozatímní ukrajinská vláda podepsaly politickou část asociační dohody. Ukrajiny ihned přišla s poţadavky, ţe by chtěla, aby třeba Evropská unie začala energií zásobovat Ukrajinu. Ovšem je to moţné v situaci, kdy naopak Evropa si láme hlavu, jak nahradit případně výpadky z ruských zdrojŧ? Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Tak, tady do velké míry záleţí hlavně na technických moţnostech toho, na kolik je moţné ten revers, ty dodávky plynu reversním směrem spustit. Fakt je ten, ţe Ukrajina vzhledem k tomu, ţe v ruskoukrajinských vztazích panovaly vztahy jaké panovaly, platí za plyn momentálně asi jeden a pŧl násobek ceny, kolik platí třeba některé evropské země, takţe i kdyby to mělo znamenat ve výsledku pouze úsporu, i to se mŧţe na momentální neutěšené hospodářské situaci Ukrajiny projevit příznivě a rozumím tomu, ţe i tímto směrem je vyvíjena další aktivita. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Reverzními dodávkami míníte to, ţe Rusko prodá energii, plyn řekněme, Evropské unii a ta je přepošle dál na Ukrajinu? Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Přesně tak. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Dobře. Děkujeme za rozhovor, budeme to dál sledovat i s vámi. Na shledanou. Jan ŠÍR, Institut mezinárodních studií FSV UK -------------------Děkuji za pozvání. Hana SCHARFFOVÁ, moderátorka -------------------Rusko se smálo a směje se dál. Summit evropských lídrŧ přijal slibované tvrdší sankce proti Rusku. Na seznam, který zakazuje cestování do Evropské unie a zmrazuje majetek přidal dalších dvanáct Rusŧ. Mezi nimi je i vicepremiér Rogozin. Ten na Twitteru vzkázal, ţe tyhle sankce nejsou hodné ani jednoho zrnka krymského písku. Jak velkou roli hraje v krymské krizi twitterová diplomacie? To zjišťoval Bohumil Vostal. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Bruselské rozhodování o sankcích proti Rusku. Ke světu velké politiky nepatří jen nablýskané limuzíny a národní delegace plné mozkŧ a stratégŧ. Ale stále víc taky diplomacie ne Twitteru. Často právě odsud stovky novinářŧ z těch nejvlivnějších médií čerpají první informace a jedním vzkazem tak evropští diplomaté a politici Plné znění zpráv


mohou ovlivnit mediální pokrytí přetahované o Ukrajinu. Reálná moc náleţí Moskvě, Washingtonu nebo Berlínu. Jenţe na sociálních sítích kraluje ministr zahraničí Švédska, země menší neţ je Česko. Jeho osobní komentáře o dění na Krymu a v Rusku, které proudí kaţdou chvíli, odebírá skoro tři sta tisíc často velmi vlivných uţivatelŧ. Americké šéf diplomacie John Kerry jich má o sto tisíc míň a velmi aktivní je i ruské ministerstvo zahraničí. I kdyţ má zatím jen pětatřicet tisíc odběratelŧ. Rikard JOZWIAK, švédský zpravodaj Rádia Svobodná Evropa -------------------Ten konflikt je o tom, kdo získá srdce a mysl lidí. Děláte to skrz média a informace. Jsou tu lidé, kteří jsou v tom velmi dobří. Je to kanál, který je stejně mocný jako třeba televize. A určitě je vlivnější neţ tradiční média. Jako rádio nebo dokonce noviny. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Twitter je rychlejší neţ tiskové agentury. Neplatí to jen na mimořádných summitech, ale i o víkendech, kdy v Bruselu byrokraté chybí a Rusko právě provádí strategické obsazování Krymu. Rikard JOZWIAK, švédský zpravodaj Rádia Svobodná Evropa -------------------Namísto čekání na tiskové zprávy získáváme zprávy téměř okamţitě. O tom, co EU nebo Švédsko rozhodlo. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Obřího potenciálu Twitteru dokázal vyuţít i šéf polské diplomacie Sikorski. Má uţ 200 tisíc následovníkŧ. Je to víc neţ ministr zahraničí Francie, šéf evropské komise Baroso a český eurokomisař pro rozšíření Fule dohromady. Jsou tu ale i tací, koho diplomacie na Twitteru neoslovila. Mezi ně patří i Černínský palác. Přestoţe má Česko pověst expertní země, co se týče Ukrajiny svou účast právě na Twitteru do budoucna ale nevylučuje. Lubomír ZAORÁLEK, ministr zahraničí /ČSSD/ -------------------Určitě i v té oblasti mediální a i v tom oslovení veřejnosti to téma je dnes tak významné a v něčem je to taková přelomové věc, ţe určitě se budeme snaţit hledat jiné metody, jak o tom debatovat nebo jakým zpŧsobem se k tomu vyjadřovat. Bohumil VOSTAL, redaktor -------------------Švédský šéf diplomacie Carl Bildt, který je šampionem na Twitteru nedá na sociální sítě dopustit i díky jeho twettu mu totiţ ve Švédsku naslouchají lidé tam, kde by jeho země byla zcela bez vlivu. Bohumil Vostal, Česká televize, Brusel.

Připojení Krymu k Rusku 21.3.2014

ČT 24

str. 02

22:00 Události, komentáře

Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Kdyţ bychom si představili atlas světa na počátku příštího století, jak bude vypadat? Co všechno se ještě mŧţe změnit? Krym se po 60 letech připojil opět k Rusku. V Evropě sílí separatistické tendence, po Katalánsku a Skotsku volají po samostatnosti i Benátčané. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Nejdřív jednomyslný souhlas poslancŧ Rady federace, pak uţ jen podpis prezidenta Vladimira Putina. Za ukrajinskou historií Krymu je napsaná definitivní tečka, teď uţ zase patří Rusku. Vladimir PUTIN, ruský prezident -------------------Plné znění zpráv


Chi vám pogratulovat, lidé z Krymu a Sevastopolu, občané naší země, k této, bez jakékoli nadsázky, významné události. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Zatímco na jedné straně se území slepují, na straně druhé se trhá. Italové na internetu aţ do dnešní pŧlnoci hlasují o tom, jestli by chtěli ţít znovu v samostatné Benátské republice. Ta existovala celé tisíciletí, neţ ji v roce 1797 dobyl Napoleon. Podruhé oţila uţ jen krátce v revoluční polovině 19. století. Silvano PLAZZA, starosta oblasti Silea -------------------Benátská republika a Benátsko jsou morálními a kulturními mocnostmi. Máme toho dost, uţ dál nemŧţeme. Jsem přesvědčený, ţe výsledky to jasně potvrdí. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Tisková konference k hlasování vzbudila zájem mezinárodních novinářŧ. Zejména těch ruských, kteří na domácí scéně řeší podobné téma. Výsledky referenda budou pro Itálii sice zatím nezávazné, to se ale v budoucnu mŧţe změnit. Luca ZAIA, guvernér Benátska -------------------Na Benátsku máme zákon, který v případě, ţe to podpoří většina regionální rady, odstartuje oficiální referendum. To je přesně to, co se děje v Katalánsku. Kateřina MĚŠŤANOVÁ, redaktorka -------------------Kromě španělského Katalánska se separatistickými tendencemi netají ani Skotsko nebo Baskicko. A ani v Itálii nejsou Benátčani se svými plány sami. Za separatisty ze severoitalských regionŧ stojí Liga severu, která by ráda vytvořila nezávislou Padánii. Evropa by tak ještě mohla výrazně změnit svou tvář a zŧstává otázkou, v jaké podobě vstoupí do dalšího století. Kateřina Měšťanová, Česká televize. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A další host, politický geograf Michael Romancov. Dobrý večer. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Romancove, máte nějaký odhad, jak by jednou mohla být nazvána doba, ve které teď ţijeme, doba, kdy se přepisují hranice zejména v Evropě, Rusko, Ukrajina, Benátky, Skotsko, Katalánie. Jak by to mohlo být nazváno? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Upřímně řečeno si myslím, ţe pokud bude nějaký název, tak to bude doba zcela normální, protoţe my si neuvědomujeme, ţe od roku 1945 do roku 1989 byla Evropa stabilní, ale stabilita, kterou vlastně všichni ti, co jsou momentálně v Evropě naţivu, vnímají jako přirozené, protoţe v tom se narodili a vyrostli, tak to vlastně v kontextu celé evropské historie je něco naprosto nepřirozeného. V Evropě se státní hranice vţdycky měnily a je velice pravděpodobné, ţe se budou měnit i v budoucnu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dobře, tak pokud se pohybujeme ve standardní situace z dlouhodobého historického hlediska, tak mě zajímá váš odhad toho, jak velká ochota je na straně Ruska pokračovat v expanzi směrem na Západ, tedy například do východních části Ukrajiny? Plné znění zpráv


Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Upřímně řečeno, já jsem pořád přesvědčen o tom, ţe vlastně Putinŧv zásah na Krymu nebyl vyvolán chutí po teritoriální expanzi, ale byl to vlastně, byla to zkratková reakce na to, jak byl vyděšen, ţe jeho kŧň na Ukrajině, to znamená prezident Janukovyč, utekl. Putin je majákem pro celý postsovětský prostor, jeho zpŧsob vlády, to znamená osobní téměř autokratická vláda je vzorem pro všechny ostatní a s těmi on se baví. On jim vlastně ponechává, podívejte se na střední Asii, podívejte se na Zakavkazsko, on jim ponechává vizi v těch svých chlívečcích dělali, co chtějí, pokud ho poslouchají. A já si myslím, ţe on se tedy vyděsil toho, ţe na Ukrajině ho poslouchat přestanou a proto zasáhl. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------No a kdyţ bychom tu samotnou krymskou krizi povaţovali za čistě teritoriálně uzavřenou, tak mŧţe do budoucna fungovat jako precedent, kdyţ se v jiných částech například bývalého sovětského impéria podívají na to, jakým zpŧsobem reagoval Západ nebo moţná z některého pohledu nereagoval a ţe v podstatě i invaze či anexe, jak to nazveme, byla provedena aţ na výjimky téměř bez výstřelu. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Určitě to mŧţe poslouţit a v budoucnosti poslouţí jako precedent. Je otázka, jestli v postsovětském prostoru nebo někde jinde, ale je třeba si uvědomit vlastně, ţe veškerá praxe zahraničních a politických vztahŧ a částečně i praxe mezinárodního práva prostě odráţejí ty situace, ke kterým uţ někdy došlo, to znamená vlastně to, co se stalo například v Kosovu, co se stalo s Jiţní Osetií a s Abcházií, tak to uţ bylo studováno na mnoha a diskutováno na mnoha akademických i politických forech, teďka k tomu přispívá nebo přidává se tahleta další kauza Krymu. Čili je to jeden z mnoha dalších příkladŧ, které budou někde v minulosti, v budoucnosti, pardon, pouţity. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Romancove, ještě jedna věc mě zajímá. Vedle těch míst, o kterých jsme zatím mluvili, Skotsko, Katalánie, Benátky a tak dále, jsou ještě další místa v Evropě, která mají potenciál být něčí zájmovou oblastí? Mŧţeme uvaţovat o Kaliningradu, o samotné pobaltské oblasti, ale je jich i mnoho jiných? Jsou taková? Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Samozřejmě, ţe ano. Za prvé si musíme uvědomit, ţe tady existují sice s výjimkou Grónska malá ostrovní teritoria, která patří rŧzným, především severským státŧm, třeba Faerské ostrovy, potom je zapotřebí zmínit například specifickou situaci na řadě dalších míst Španělska, to znamená především Baskicko nebo Galície, a je tady otázka moţné a někdy asi spíš ve vzdálenější budoucnosti nějaké emancipace takových historických regionŧ Francie jako třeba Bretaň nebo Gaskoňsko. Samozřejmě uţ mnoho let se diskutuje o moţnosti teritoriálního rozpadu Belgie na dva moţná potenciálně tři státní, státní celky. Čili těch moţností je celá řada. Pokud jde o vámi připomenutý Kaliningrad, tak tam se vlastně krátce předtím, neţ došlo k tomu zásahu na Krymu, z ničeho nic vlastně objevily hysterické reakce s tím, ţe údajně Německo a Evropská unie chtějí Kaliningrad odtrhnout od Ruska. Já se nedomnívám, ţe by to reálně hrozilo, ale bylo to prostě pouţito jako PR pro celou tu akci, kterou potom Rusové spustili na Krymu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Romancove, díky za váš komentář, hezký večer. Michael ROMANCOV, politický geograf, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já děkuji za pozvání, na shledanou.

Univerzita si stěţuje, ţe byla obejita při prodeji domu v Divadelní 21.3.2014

denik.cz

str. 00

Ekonomika



Praha - Řízení letového provozu (ŘLP) při prodeji domu poškozeného výbuchem v Divadelní ulici obešlo Univerzitu Karlovu, která měla o nemovitost zájem a která má coby veřejná instituce při prodeji státního majetku přednost. Uvedl to dnes to akademický senát školy, který vyzval ŘLP k odtajnění kupce. " Chce také záruku, ţe s budovou bude naloţeno v souladu s veřejným zájmem. ŘLP, které prodalo dŧm v draţbě soukromému objektu, ale tvrdí, ţe jinou moţnost prodeje nemělo. Univerzita, která má na Smetanově nábřeţí fakultu sociálních věd, napsala ministrovi dopravy Antonínu Prachařovi (ANO), ţe by chtěla budovu koupit spolu s Akademií múzických umění. Nabídly cenu určenou znaleckým posudkem s tím, ţe budovu opraví a budou vyuţívat pro výuku. „Správce nemovitosti, státní podnik Řízení letového provozu České republiky, se přes moţnosti jiných řešení rozhodl ji prodat v draţbě, které se UK kvŧli zákonným omezením nemŧţe účastnit. Dŧm tak získává neznámý soukromý investor prakticky za tutéţ cenu, kterou nabízela UK," uvedl senát univerzity. „Uvedenou situaci akademický senát UK vnímá tak, ţe stát prostřednictvím ŘLP dokázal najít cestu, jak státní majetek neprodat veřejné instituci, která o něj měla zájem, ale za tutéţ cenu jej poslat do soukromých rukou," dodal. Obává se také, aby nebyla budova strţena. Dva zájemci ŘLP ale na svém webu kritiku akademikŧ odmítlo. „Vzhledem k tomu, ze přímý prodej majetku státního podniku platná legislativa neumoţňuje, musel podnik v souladu s principem péče řádného hospodáře vyuţit nejtransparentnější zpŧsob elektronické aukce," uvedlo ŘLP. Dŧm se tento týden prodal v aukci za 210,1 milionu korun. Draţby se zúčastnili dva zájemci a cena se proti znaleckému odhadu zvýšila zhruba o sto tisíc korun. ŘLP do uzavření smluv nechce jméno kupujícího uvést. Ministerstvo dopravy jako nadřízený orgán ŘLP zatím v této věci definitivní stanovisko nezaujalo. Ministr dopravy bude se tímto podnětem zabývat, zatím ale není moţné předjímat, jak se vyjádří, vzkázal mluvčí úřadu Martin Novák. Rekonstrukce čeká na nového majitele ŘLP objekt po výbuchu pouze staticky zajistilo, potřebná rekonstrukce čeká na nového majitele. Podle předběţných údajŧ policie celková škoda na budovách v okolí výbuchu činila 100 milionŧ korun, z čehoţ by největší podíl měl připadnout právě na dŧm patřící leteckým dispečerŧm. Filmová a televizní fakulta a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy vyčíslily škody kaţdá na milion korun a odhady škod objektu Akademie věd se pohybují kolem deseti milionŧ korun."

URL| http://www.denik.cz/ekonomika/univerzita-si-stezuje-ze-byla-obejita-pri-prodeji-domu-v-divadelni20140321.html

Krym padl. Kdo je další na řadě? 21.3.2014

Dotyk str. 00 Fokus Michael Romancov

Krym padl. Kdo je další na řadě? Krym padl. Kdo je další na řadě? Plné znění zpráv


V Rusku se v osobě Vladimira Putina zrodil vŧdce, který neváhá svou vŧli vnucovat i jiným zemím. Mají se bát všichni, na jejichţ území ţijí ruské menšiny? Vladimir Putin v Georgijevském sále Kremlu pronesl projev, který ruská média označila za „osudový“. Právě tak jeho řeč chápal i Západ, ale v místech, kde patriotickým nadšením prodchnutí Rusové mohutnými ovacemi řeč svého vŧdce přerušovali, aby Jeho a Rusko velebili, se v myslích Evropanŧ a Američanŧ ozývaly zcela jiné tóny. Opět se zrodil vŧdce, který nejenom ţe stojí v čele odpudivého reţimu, ale zároveň má kapacitu svou vŧli vnucovat ostatním. Co k tomu Putina vede, a kdo a proč se má bát? Takovou otázku bychom si měli klást, ale najít odpověď je mimořádně sloţité, neboť o skutečných motivech Putinova chování víme jen velmi málo. Místo toho, abychom se snaţili porozumět, tak Putina a Rusko (ale podobně i Čínu) zkoušíme analyzovat naší, ale tamějším podmínkám zoufale nevyhovující optikou. Počet Rusŧ ani míra útlaku nerozhoduje Mají se opravdu bát všichni ti, na jejichţ území ţijí ruské/ruskojazyčné minority? Kde a kolik Rusŧ ţije v zahraničí? Zcela přesná data neexistují, ale rámcově platí toto: Po rozpadu SSSR zŧstalo v „blízkém zahraničí“ zhruba 25 milionŧ Rusŧ. Řada se snaţila vrátit do Ruska, ale z mnoha dŧvodŧ byli odmítáni. Dosud se vedou spory o to, kolik Rusŧ se po rozpadu Svazu rozhodlo k emigraci, ale mohlo by se jednat o dalších aţ 20 milionŧ, které zamířily do USA a Kanady, západní Evropy a Izraele. Všeobecná shoda panuje na tom, ţe nejpočetnější diaspora je dnes na Ukrajině (8 milionŧ), v Kazachstánu (4,5), Bělorusku (1,2), Uzbekistánu (650 000), Kyrgyzstánu (600 000) a Lotyšsku (550 000); mimo někdejší Svaz pak v USA (3 miliony) a v Evropě v Německu (aţ 2 miliony). Mohou čísla něco uţitečného napovědět? Obávám se, ţe nikoli. Problém nespočívá v jejich moţné nepřesnosti, ale v tom, ţe pro Putina není mnoţství, ani míra „útlaku“ krajanŧ podstatná. Pokud by tomu tak bylo, uţ dávno bychom byli svědky politického či dokonce vojenského zásahu ve střední Asii. Klíčový projev Klíčem k pochopení jeho motivace, dle mého názoru, je tato pasáţ kremelského projevu: „Vycházeli jsme Ukrajině vstříc nejen na Krymu, ale i v tak sloţitém tématu, jakým je rozdělení akvatoria Azovského moře a Kerčenské úţiny. Proč jsme to dělali? Uvaţovali jsme tak, ţe dobré vztahy s Ukrajinou jsou pro nás hlavní, a neměly by být rukojmím územního sporu, který zašel do slepé uličky. Ale samozřejmě jsme při tom očekávali, ţe Ukrajina bude náš dobrý soused, ţe Rusové a rusky mluvící občané Ukrajiny, zejména na jihovýchodě a na Krymu, budou ţít v podmínkách přátelského, demokratického, civilizovaného státu, ţe jejich legitimní zájmy budou zajišťovány podle norem mezinárodního práva. O skutečných motivech Putinova chování víme jen velmi málo. Mnoho Rusŧ je dnes šťastných spolu s Putinem, ale cena za dnešní radost mŧţe být jak pro ně samotné, tak především pro celý region vysoká. Mnoho Rusŧ je dnes šťastných spolu s Putinem, ale cena za dnešní radost mŧţe být jak pro ně samotné, tak především pro celý region vysoká. Situace se však začala vyvíjet jiným zpŧsobem. Jeden za druhým se objevovaly pokusy zbavit Rusy historické paměti a někdy i mateřského jazyka, udělat z nich objekt násilné asimilace. A samozřejmě Rusové, stejně jako ostatní občané Ukrajiny, trpěli kvŧli trvalé politické a státní permanentní krizi, která otřásá Ukrajinou jiţ více neţ 20 let. Chápu, proč lidé na Ukrajině chtěli změnu. Během let ‚samostijnosti', nezávislosti, je státní moc, jak se říká uondala, zprotivila se jim vŧbec. Měnili se prezidenti, premiéři, poslanci Rady, ale nezměnil se jejich postoj vŧči své zemi a jeho lidu…“ Ukrajina sešla z cesty Prŧvodním jevem demokracie je změna. Neustálá, trpělivá, komplikovaná a kultivovaná (vše platí jako ideální případ) diskuse, která kaţdé demokratické společnosti umoţňuje vyvíjet se, ale přitom zŧstat stabilní. To je něco, co nechápe, respektive čeho se bojí, kaţdý diktátor a autokrat, tedy i Putin. Aţ do Janukovyčova útěku byli Rusové na Ukrajině Putinovi v zásadě lhostejní. Představa nutnosti „ujmout“ se dalších aţ 8 milionŧ krajanŧ, kteří by jen zatíţili jiţ tak napjatý ruský sociální systém, není racionální a Putin se aţ dosud - zjevně racionálně choval. Teď se západnímu pozorovateli zdá, ţe se racionalita vytratila, ale Putin ve skutečnosti zŧstává stále stejný racionálně smýšlející (post)sovětský aparátčík/pohlavár. Jakákoli změna v ovládaném prostoru je nepřípustná, cokoli leţí za jeho hranicí (tedy EU a NATO) je předmětem neustálé kritiky, ale zároveň respektu. Plné znění zpráv


Západ se rozšiřoval do prostoru, který Rusko povaţovalo za svŧj, a je notoricky známé, ţe se mu to pranic nelíbilo. Pro Putina není mnoţství, ani míra „útlaku“ krajanŧ podstatná. To bychom uţ dávno byli svědky politického či dokonce vojenského zásahu ve střední Asii. Janukovyčŧv útěk v druhé nejdŧleţitější zemi postsovětského prostoru vytvořil mimořádně nebezpečnou situaci, jíţ bylo třeba neprodleně čelit. Existuje nějaký historický precedent? Kdyţ v roce 1979 Sověti vtrhli do Afghánistánu, racionálně uvaţující USA dospěly k přesvědčení, ţe Moskva chce zlepšit svou pozici vŧči strategicky dŧleţitým zásobám ropy a komunikačním cestám v Perském zálivu. Martin Malia, vynikající odborník na SSSR, však přesvědčivě dokázal, ţe skutečnou motivací ÚV KSSS byla obava, ţe Afghánistán sejde z nastolené cesty budování socialismu, coţ bylo nepřípustné, a po zveřejnění tzv. Breţněvovy doktríny, kterou SSSR vysvětlil a odŧvodnil vpád do Československa v roce 1968, i známé. Pro Putina je právě tak nepřípustné, aby prostor, který pokládá za svŧj (SNS), sešel z cesty následování Putina. A Krym je Putinovou doktrínou. Pro Putina je nepřípustné, aby prostor, který pokládá za svŧj (SNS), sešel z cesty následování Putina. Michael Romancov je politický geograf a publicista. Pŧsobí na katedře politologie Institutu politologických studií FSV UK. Bulharsko Bělorusko Estonsko Francie Litva Lotyšsko Maďarsko Německo Polsko Rumunsko Slovensko Turecko USA Velká Británie Všichni proti Rusku Česko Čína Americká administrativa povaţuje krymské referendum za nelegitimní a na představitele Ruska a Ukrajiny uvalila sankce. Jejich rozsah se mŧţe zpřísnit, pokud bude Rusko nadále intervenovat do vnitřních záleţitostí Ukrajiny, varoval prezident Barack Obama. Podle opozičního senátora Johna McCaina měly být přísnější jiţ Plné znění zpráv


nyní. „Tato krize není jen o Ukrajině. Je také o dŧvěryhodnosti Ameriky jako globálního lídra a o tom, zda budou budoucnost definovat západní hodnoty, nebo diktátoři a agresoři,“ řekl McCain. Ani Bělorusko jiţ nevystupuje jako oddaný partner Ruska. „Nikdo nesmí roztrhat tuto velikou zemi,“ prohlásil na adresu budoucnosti Ukrajiny běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Tvrdí, ţe Minsk je připraven spolupracovat s novou vládou v Kyjevě. Nicméně kvŧli vojenským manévrŧm NATO na polské straně poţádal Minsk o posily z východu. Balkánská země byla od začátku vtaţena do ukrajinské krize, protoţe zhruba 400 tisíc Rumunŧ mluví Ukrajinsky. Prezident Traian Băsescu krymské referendum komentoval slovy: „Podíváte-li se na mapu, uvidíte řetěz zamrzlých konfliktŧ podél Černého moře, které mohou být velmi snadno zaţehnuty.“ Největší starost projevil o osud sousední Moldávie. Minulý týden také v Černém moři začalo společné cvičení amerického, bulharského a rumunského námořnictva. Během ukrajinské krize jasně proruský postoj zaujali pouze představitelé Číny, Venezuely a Sýrie. Návrh připravované rezoluce v Radě bezpečnosti OSN, jeţ referendum označuje za porušení mezinárodních smluv a ústavy Ukrajiny, Rusko podle očekávání vetovalo, Čína se zdrţela. Čínský prezident na začátku března po telefonickém hovoru vyjádřil přesvědčení, ţe Vladimir Putin je schopný dosáhnout politického řešení situace. Krymské referendum o připojení k Rusku je v očích prezidenta Miloše Zemana v rozporu s ústavou Ukrajiny. Podobné stanovisko zastává i premiér Bohuslav Sobotka: „V roce 1994 patřilo tehdejší Rusko mezi státy, které garantovaly hranice Ukrajiny výměnou za to, ţe se Ukrajina vzdala části jaderného arzenálu. Ty tendence, které dnes vidíme, jsou v příkrém rozporu s těmito garancemi.“ Maďarská vláda schytala na domácí scéně kritiku za vlaţný postoj vŧči ruské invazi. V lednu se totiţ s Ruskem domluvila, ţe jadernou elektrárnu v Paksi rozšíří ruské firmy. K výsledku referenda pak maďarský šéf diplomacie uvedl, ţe všelidové hlasování nemŧţe být základem pro změnu statusu krymské autonomní oblasti. Zároveň varoval před provokacemi, které by mohly ohrozit početnou maďarskou menšinu na území Ukrajiny. Ministr zahraničí William Hague tento týden označil referendum na Krymu za nelegitimní a nezákonné. Ţádné hlasování, které se koná pod dohledem ozbrojených vojákŧ, si podle něj nezíská podporu od nikoho z demokratického světa. Britský premiér David Cameron uţ na začátku března uvedl, ţe Rusko za intervenci zaplatí „značnou cenu“. Německá kancléřka Angela Merkelová postoj Ruska odsoudila: „Co se stalo na Krymu je anexe, která nesmí Rusku projít.“ Postoj Německa nicméně není jednotný, bývalý kancléř Gerhard Schröder minulý týden prohlásil, ţe ruské kroky byly špatně pochopeny a měly by být posuzovány v historickém kontextu. Údajně také Polsko si stěţovalo, ţe je Německo vŧči Rusku příliš opatrné kvŧli ekonomické provázanosti. Pobaltské republiky patří mezi hlavní a aktivní podporovatele tvrdého postupu EU vŧči Rusku. „Dění na Ukrajině ukazuje, ţe stíny historie jsou hodně dlouhé. Situace na Krymu je velmi přesná kopie Stalinovy politiky v roce 1940,“ upozorňuje předseda zahraniční komise estonského parlamentu Marko Mihkelson na paralelu se situací, kdy zemi v druhé světové válce obsadila sovětská armáda. Ruská invaze na Krym je podle slovenského premiéra Roberta Fica porušením mezinárodního práva, jak uvedl na tiskové konferenci začátkem tohoto měsíce. Slovensko zároveň posílilo ostrahu na společné, 98 kilometrŧ dlouhé hranici s Ukrajinou. „Obáváme se toho, ţe ukrajinská strana není schopna zvládnout bezpečnostní situaci na své straně,“ dodal slovenský premiér. Také Bulharsko se hlasitě ozvalo proti přítomnosti cizího vojska na území jiného státu a poţaduje zachování územní integrity Ukrajiny. V tiskovém prohlášení pak prezident Rosen Plevneliev varuje před jakýmikoli provokacemi, které mohou mít „nenávratné dŧsledky nikoli pouze pro region, ale také pro mezinárodní uspořádání“. Turecko od začátku konfliktu prosazuje jeho diplomatické řešení. Prezident Abdullah Gül uvedl, ţe druhá studená válka je nebezpečná pro všechny strany a ve finále by byla ztrátou pro kaţdého. Pro zemi je stabilita v regionu dŧleţitá, protoţe společně s Ukrajinou a Ruskem kontrolují většinu pobřeţí Černého moře.



V Lotyšsku, stejně jako v Estonsku, ţije početná ruská menšina, která tvoří asi čtvrtinu populace. Zemi navíc čekají v říjnu parlamentní volby a podle posledního prŧzkumu, který se uskutečnil ještě před krymským referendem, je nejpopulárnější prorusky orientovaná politická strana Harmony Centre. Výběr zemí a jejich postojŧ k aktuálnímu dění na Ukrajině a především pak na Krymu. „Ani Francie, ani Evropská unie neuzná platnost tohoto pseudohlasování,“ prohlásil ještě před referendem na Krymu francouzský prezident François Hollande. Vyzval zároveň, aby se veškeré úsilí vynaloţilo k obnovení vyjednávání o vyřešení krize na Ukrajině. „Nejdříve Ukrajina, příště to bude Moldavsko a nakonec to mŧţe zasáhnout pobaltské státy a Polsko,“ citoval list Financial Times slova litevské prezidentky Daliy Grybauskaitéové, která upozorňuje na mocenské rozpínání ruské federace. „Dnešní Rusko je nebezpečné. Díky bohu, ţe jsme v NATO,“ dodala. Severoatlantická aliance zvýšila počet stíhaček v zemi. „Referendum na Krymu je fraška. Je to hlasování před hlavněmi pušek... Jako člen EU a NATO nemŧţeme dopustit, aby se ukrajinská krize stala pro Vladimira Putina předehrou k návratu praxe dobývání teritorií typických pro 19. století,“ prohlásil Radoslaw Sikorski, polský ministr zahraničí, v rozhovoru pro italský list Corriere della Sera. Polsko je jedním z hlavních aktérŧ protiruské koalice.

Eurasijská unie: sny a realita 21.3.2014

Dotyk str. 00 Václav Lídl

Hydepark

Jiţ od prvních měsícŧ po rozpadu Sovětského svazu se vţdy našlo velké mnoţství politikŧ, kteří byli ochotni spojovat svŧj politický osud s částečným či úplným vzkříšením tohoto státního útvaru. V prŧběhu devadesátých let však zpravidla probíhal integrační proces v postsovětském prostoru pouze na papíře. Juniorní analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky, zaměřuje se na ruskou zahraniční a vnitřní politiku a vývoj v postsovětském prostoru. Juniorní analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky, zaměřuje se na ruskou zahraniční a vnitřní politiku a vývoj v postsovětském prostoru. V současné době dokončuje magisterský studijní obor Balkánská, eurasijská a středoevropská studia na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK v Praze. V rámci programu Erasmus absolvoval studijní stáţ na University College London – School of Slavonic and East European Studies, vykonal taktéţ pracovní stáţe v zahraničním odboru Kanceláře prezidenta republiky a v zahraničním odboru Kanceláře Senátu PČR. Jako externí spolupracovník pŧsobí v týdeníku Respekt. Společenství nezávislých státŧ a další obdobné iniciativy slouţily pouze jako trik na získání hlasŧ voličŧ, kteří s nostalgií vzpomínali na relativní stabilitu a prosperitu sovětských časŧ. Aţ teprve Vladimir Putin, který mnohokrát označil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu dvacátého století, dokázal přenést sny o postsovětské integraci z papíru do reality. Jedním z klíčových cílŧ Putinova reţimu je restaurace velmocenské pozice Ruska. Velká část politického establishmentu však jako například známý politolog Sergej Karaganov věří, ţe Rusko mŧţe obnovit svoji velmocenskou pozici jedině, pokud se mu podaří sjednotit pod svŧj vliv postsovětský prostor. Trojí společenství V tomto regionu se nyní nacházejí tři rozvinuté integrační struktury s vedoucí pozicí Moskvy, které vznikly právě po nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu. Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti je v podstatě ruskou obdobou NATO. Jejími členy jsou Bělorusko, Arménie, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádţikistán. Celní unie Běloruska, Kazachstánu a Ruska pak připomíná integrační model Evropské unie. Nicméně vzájemná obchodní výměna mezi jednotlivými členy není příliš ţivá. Posledním ţivotaschopným integračním uskupením v oblasti je Šanghajská organizace pro spolupráci, jejímiţ členy jsou Rusko, ČLR a všechny středoasijské státy s výjimkou Turkmenistánu. Tato organizace, která je někdy připodobňována k pragmatické Svaté alianci z počátku 19. století, plní především funkci nástroje pro Plné znění zpráv


oslabování amerického vlivu ve Střední Asii. Na oslabení amerického vlivu v oblasti má samozřejmě zájem jak Čína, tak Rusko. Sovětský svaz 2.0 Podle poradce ruského prezidenta pro eurasijskou integraci Sergeje Glazjeva by jak Celní unii, tak i Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti v sobě měla postupně spojit Eurasijská unie. V konečném výsledku by tak došlo ke vzniku jakéhosi Sovětského svazu 2.0. Eurasijská unie vznikne v lednu 2015 a jejími členy prozatím budou pouze Rusko, Bělorusko a Kazachstán. Dalšími zvaţovanými kandidáty jsou Arménie, Kyrgyzstán a Tádţikistán. Ve své podstatě se jedná stále o ty stejné členské státy jiţ zmíněných organizací. Ruský premiér Dmitrij Medveděv rád s hrdostí říká, ţe Eurasijská unie je projektována po vzoru EU, avšak s tím rozdílem, ţe se vyhne všem neduhŧm evropské integrace kvŧli dŧkladnému pozorování EU. Je však otázkou, zda bude Eurasijská unie ţivotaschopná bez Ukrajiny, která se stále více začíná vydávat západním směrem. Eurasijská unie bez Kyjeva bude mnohem více asijskou neţ eurasijskou organizací, coţ se příliš nezamlouvá ruským voličŧm. Velkým problémem Eurasijské unie je také to, ţe její model rozvoje není přitaţlivý pro potenciální členské státy, jak je tomu například u EU, která dokáţe perspektivou členství měnit celé země a jejich společnost. Proti soft power EU však Rusko mŧţe postavit jen hard power, jak se ukazuje v prŧběhu ukrajinské krize. Ruský liberál Grigorij Javlinskij se domnívá, ţe eurasijský model rozvoje se vyčerpal jiţ v dobách komunismu a před Ruskem nyní stojí jediná alternativa – evropeizace. Ukrajina jiţ tento fakt zdá se pochopila, ale ruské vládnoucí kruhy se s ním ještě stále nedokázaly smířit. Eurasijská integrace nemá budoucnost v dlouhodobém horizontu, ale nebude to tlak Západu, který jí definitivně pohřbí, nýbrţ ruský nacionalismus. Tedy stejná síla, která uvrhla do propadliště dějin Sovětský svaz na konci osmdesátých let. První náznaky tohoto procesu mŧţeme vidět právě v prŧběhu ukrajinské krize. Je patrné, ţe Kreml se přiklání k tomu, ţe pokud nebude mít Rusko Ukrajinu celou, chce alespoň ruskojazyčný Krym a jihovýchodní části země. To je však naprosto nepřípustné pro dva klíčové ruské partnery v eurasijské integraci: Kazachstán a Bělorusko, kteří mají vlastní početné ruskojazyčné menšiny. A jak je Putin přesvědčí o tom, ţe po Krymu nepřijdou na řadu oni, není vŧbec jasné. Eurasijská unie je stejná utopie jako Sovětský svaz. Problém je však v tom, ţe za utopické a megalomanské představy vládcŧ v Kremlu o velmocenském postavení opět budou platit obyčejní lidé, kterým nějaká eurasijská integrace vlastně nic moc neříká. Aţ teprve Vladimir Putin, který mnohokrát označil rozpad Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu dvacátého století, dokázal přenést sny o postsovětské integraci z papíru do reality.

Vyhrocený pořad Jílkové o Ukrajině: Světla zhasla, křik ustal... A zůstalo velké překvapení ohledně Kalouska 21.3.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Jiří Hroník

Poslanecká sněmovna

MEDIÁLNÍ HODNOCENÍ Krize na Ukrajině jako téma pořadu České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou vyvolalo ve studiu tolik vypjatých emocí, ţe se nad tím při svém hodnocení pozastavuje politolog Jan Kubáček. Z hlavních hostŧ si všímá především proměny Miroslava Kalouska v diplomata s velkým D i argumentŧ publicisty Petra Hájka, které nepochybně zase rozvíří vody a vyprovokují veřejnost. Nejnovější díl pořadu České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou svou atmosférou poněkud udivil politologa Jana Kubáčka. “Zaujala mě situace, jak se dokáţe společnost i takovýto pořad rozhádat na téma Krym, na téma Ukrajina, na téma Rusko. Byl jsem překvapen, protoţe si pamatuji z tohoto pořadu mnohem zásadnější témata bezprostředně související se ţivotem občanŧ u nás a přesto při nich vládl mnohonásobně větší klid, neţ jsme byli svědky tentokrát,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podrobný prŧběh pořadu ZDE Stejně tak ho zaujala změna role prvního místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska. “Z mezinárodně oceňovaného, jak rád říkal, ministra financí, z odborníka na světovou i tuzemskou ekonomiku a stabilitu koruny se přetavil v diplomata, odborníka na mezinárodní právo, na mezinárodní vztahy a v podstatě i ukrajinské reálie. Plné znění zpráv


Začíná tak zastupovat Karla Schwarzenberga, aţ to na mě začíná dělat dojem, ţe se uţ začíná pozvolna i před veřejností přepřahat ve vedení TOP 09,“ upozorňuje Jan Kubáček. Kalousek se z jestřába posunul do pozice pravdoláskaře Od exministra financí očekával, ţe do debaty spíš vtáhne nějaký dopad na naši situaci v ekonomice, v zaměstnanosti, nebo jaký to bude mít dopad na evropskou a světovou ekonomiku. “Překvapilo mě, jak naopak opravdu po celou dobu byl diplomatem s velkým D, stínovým šéfem Černínského paláce, v podstatě takovým Karlem Schwarzenbergem číslo dvě," podotýká politolog. A všiml si i další proměny dlouholetého politika. “A sice, ţe se tak trochu dostává do pozice, kde bychom si ho nedokázali v minulosti představit. Konkrétně té, ţe se začíná řadit ke stoupencŧm Václava Havla, lidskoprávního pohledu na svět a pravdoláskového vidění světa. V této pozici nikdy nebyl. Naopak v minulosti o sobě rád říkal, ţe je jestřáb. No a situace se proměňuje,“ konstatuje Jan Kubáček, jehoţ zaujalo, ţe z reálné české politiky v pořadu kromě Miroslava Kalouska nikdo jiný nebyl. Hájek má zajímavé argumenty, ale prezentuje je přepáleně Přitom ale mezi Kalouskovými oponenty se dal spatřit i předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik. “Ale ten jako by tam nebyl. Argumenty měl velmi slabé, připadalo mi, ţe není úplně přesvědčený a ţe jen jako by z povinnosti obhajuje Rusko. Měl jsem z toho pocit, ţe musí odehrát prokremelskou pozici, ale ţe jí moc nevěří, protoţe z jeho úst ţádné zásadní argumenty nepadaly a byl docela neviditelný a velice nepřesvědčivý,“ tvrdí politolog. Zcela jinak hovoří o publicistovi a bývalém vicekancléři i tiskovém mluvčím exprezidenta Václava Klause Petru Hájkovi. “Pan Hájek byl klasický, šel si odehrát svou mantru, svoji konspirační teorii, v podstatě se šel ukázat a udělat pro to maximum, aby zase rozvířil vody a vyprovokoval veřejnost. Jeho argumenty jsou zajímavé, dokáţe je zajímavě dál podat, ale problém je, ţe je prezentuje vyhraněně, excentricky, přepáleně a někdy opravdu aţ špionáţně nebo spiklenecky,“ hodnotí Jan Kubáček nepřehlédnutelného hosta pořadu Máte slovo. Další osazenstvo plnilo utvrzovací roli Myslí si však, ţe svým zpŧsobem je Petr Hájek nepřítelem svých argumentŧ nebo jejich váţnosti sám tím, jak je podává, jak se jimi zabývá a jak je předkládá veřejnosti. “To je asi největší zádrhel, ţe se uchyluje často k aţ černobílé optice, výkřikŧm a aţ spikleneckému pojetí světa. I kdyţ je to určitě cíl, protoţe chce být vidět. Chce, aby lidem nebyl lhostejný a nebyl tam jen jako nějaký ´nudný analytik´. Takţe cíleně vychází z toho, ţe musí provokovat, ţe musí být razantní aţ radikální, aby tím přitáhl pozornost za kaţdou cenu,“ vysvětluje politolog U dalších tří hostŧ bylo patrné, ţe se jich téma bezprostředně dotýká a ţe si přišli skoro profesionálně odehrát spin, jak ten bezprostředně majdanovský, tak i spin bezprostředně kremelský. “Patřili k osazenstvu, jakému říkám Sparta - Slavia, měli tam jen tu utvrzovací roli. Bylo prostě vidět, ţe vedle pochopitelné emoce si tam jdou odehrát jen ten svŧj pohled na věc a v podstatě jinou formou - emotivnější - odprezentovat ty zprávy, které slyšíme na jedné straně z Kyjeva a na druhé straně z Moskvy,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček. Lidé se u nás nad zahraniční politikou nehádají, tentokrát to bylo jinak Nedomnívá se ani, ţe vzrušená debata mohla někoho zviklat v názoru, který si uţ v souvislosti s událostmi na Ukrajině udělal. “Spíš si myslím, ţe to ty dotyčné ještě víc utvrdí v jejich přesvědčení, ţe to tak je správně a ţe druhá strana je naprosto absurdní, nepřipravená a bez zájmu. Proto jsem jako hlavní přidanou hodnotu vnímal to, ţe se Miroslav Kalousek v očích pravicových voličŧ, středových liberálŧ či městských voličŧ začíná stylizovat do role nástupce Karla Schwarzenberga a začíná je na tu roli přivykat. Byla to novinka tohoto pořadu,“ poukazuje politolog. A závěrem se vrací k uţ zmíněné vyhrocenosti atmosféry během pořadu. “Moderátorka měla překvapivě těţší roli neţ jindy, moţná ani sama nečekala, k jakému konfliktu tam dojde. Paní Jílková má ráda konfliktní, vyhraněnou, vypjatou debatu, provokativní názory, opravdu ringové pojetí debaty. Ale myslím si, ţe ani sama Plné znění zpráv


nepočítala, do jakého otevřeného sváru, atakŧ, neřízenosti a emocí se to přetavilo, ţe zahraniční téma vyvolá aţ takové bouře. Přece jen lidé u nás se nad zahraniční politikou moc nehádají,“ dodává politolog Jan Kubáček.


Ještě i v dubnu a květnu je moţné v kraji absolvovat národní srovnávací zkoušky 21.3.2014

Písecký deník

str. 53

Příloha - Vzdělávání

„NSZ“ nahrazují a doplňují přijímací řízení na desítky českých vysokých škol Národní srovnávací zkoušky se v posledních letech stávají nedílnou součástí ţivota vyšších ročníkŧ středních škol. Jejich popularita mezi studenty i vysokými školami, které k jejich výsledkŧm přihlíţejí nebo je dokonce uznávají jako hlavní přijímací kritérium, stoupá. Podle leckterých jsou totiţ konstruovány tak, ţe podají lepší zpětnou vazbu studentŧm, neţ školní známkování, které mŧţe být do jisté míry subjektivní. Ukazují nezávisle a spravedlivě na míru znalostí a vědomostí maturantŧ napříč středními školami. A kaţdé srovnání je pro středoškoláky před zkouškami z dospělosti navýsost dŧleţité. Mŧţe zvýšit jejich sebevědomí, ukázat, jak jsou na tom ve srovnání se studenty z jiných škol a regionŧ a navést je téţ na styl myšlení, který po nich bude nejspíše na vysokých školách poţadován. Jednou povedenou srovnávací zkouškou si tak mohou maturanti otevřít dveře hned na několik vysokých škol… Informace naleznou studenti na webu organizátora projektu – společnosti Scio. Projekt odstartoval v prosinci loňského roku a budoucí maturanty letos čekají ještě dvě kola příleţitostí. V následující tabulce vám proto přinášíme základní přehled termínŧ a předmětŧ, z nichţ je ještě moţné se nechat vyzkoušet. Pokud jsou názvy předmětŧ odděleny lomítkem, znamená to, ţe probíhají v daném termínu a místě paralelně a není moţné se účastnit obou. Zkouška Uzávěrka Předměty 12. 4. 2014 27. 3. OSP / VŠP, ZSV / Matematika, Bi, Ch 8. 5. 2014 22. 4. OSP/ VŠP, ZSV, Aj / Nj 31. 5. 2014 15. 5. OSP / VŠP, ZSV, Bi, Ch Co se týče měst, kde je moţné testy skládat, přinášíme vám jejich abecední přehled. V ČR se jedná o tato města: 12. 4. 2014: Brno, Břeclav, České Budějovice, Frýdek Místek, Hradec Králové, Jihlava, Kladno, Klatovy, Kolín, Liberec, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava, Otrokovice, Pardubice, Plzeň, Praha, Prostějov, Příbram, Sokolov, Strakonice, Svitavy, Šumperk, Tábor, Teplice, Uherské Hradiště, Ústí nad Labem, Vsetín, Zlín 8. 5. 2014: Brno, Břeclav, České Budějovice, Frýdek Místek, Hradec Králové, Jihlava, Kladno, Klatovy, Kolín, Liberec, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava, Otrokovice, Pardubice, Plzeň, Praha, Prostějov, Příbram, Sokolov, Strakonice, Svitavy, Šumperk, Tábor, Teplice, Uherské Hradiště, Ústí nad Labem, Vsetín, Zlín 31. 5. 2014: Brno, Břeclav, České Budějovice, Frýdek Místek, Hradec Králové, Jihlava, Kladno, Kolín, Liberec, Nový Jičín, Olomouc, Opava, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha, Sokolov, Strakonice, Šumperk, Tábor, Teplice, Trnava, Ústí nad Labem, Zlín Vidíme, ţe z jihočeských měst se letos dostalo na České Budějovice, Strakonice a Tábor. Testy nanečisto Na webu národních srovnávacích zkoušek najdou uchazeči řadu cvičných testŧ s vyhodnocením pro získání elementární orientace ve stylu zkoušek a hloubce poţadovaných znalostí. Přehled fakult, které akceptují národní srovnávací zkoušky Přinášíme seznam českých a slovenských vysokých škol, respektive fakult, které uznávají výsledky národních srovnávacích zkoušek a kde NSZ nahrazují nebo doplňují přijímací řízení. Přesnější informace o pravidlech na jednotlivých fakultách získáte na stránce organizátora NSZ, společnosti Scio nebo na webech jednotlivých fakult. Jde o to, jaké předměty daná škola vyţaduje, jaké termíny zkoušek uznává a jestli jsou na ní zkoušky povinné nebo za ně uchazeči získávají bonusy. České vysoké školy a fakulty Plné znění zpráv


České Budějovice JU, Ekonomická fakulta - OSP Jindřichŧv Hradec VŠE, Fakulta managementu - OSP Praha UK v Praze, Fakulta sociálních věd - OSP, (MAT) UK v Praze, Právnická fakulta - OSP + ZSV VŠE v Praze, Národohospodářská fakulta - OSP / VŠP VŠE v Praze, Fakulta informatiky a statistiky - OSP VŠCHT v Praze, Fakulta technologie ochrany prostředí ČVUT v Praze, Fakulta informačních technologií -MAT ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická - MAT, OSP CEVRO Institut - OSP, ZSV Brno MUv Brně, Fakulta sociálních studií OSP + ZSV MUv Brně, Ekonomicko-správní fakulta - OSP MUv Brně, Fakulta informatiky - OSP, MAT, VŠP MENDELU, Lesnická a dřevařská fakulta - OSP MENDELU, Provozně ekonomická fakulta - OSP, Aj, Nj,MAT MENDELU, Institut celoţivotního vzdělávání - OSP VUT v Brně, Fakulta informačních technologií - OSP,MAT VUT v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunik. technologií - OSP /MAT VUT v Brně, Fakulta strojního inţenýrství -MAT Karviná SU v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta - OSP Liberec TU Liberec, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická - OSP TU v Liberci, Ekonomická fakulta - OSP, AJ/NJ Mladá Boleslav Škoda Auto Vysoká škola - OSP Olomouc UP v Olomouci, Právnická fakulta - OSP + ZSV UP v Olomouci, Přírodovědecká fakulta - OSP / VŠP /MAT Opava SU v Opavě, Filozofickopřírodovědecká fakulta - OSP SU v Opavě, Fakulta veřejných politik - OSP Ostrava VŠB-TU v Ostravě, Ekonomická fakulta - OSP VŠB-TU v Ostravě, Fakulta bezpečnostního inţenýrství - OSP, MAT VŠB-TU v Ostravě, Fakulta elektrotechniky a informatiky - OSP Plzeň ZČU v Plzni, Fakulta právnická - OSP ZČU v Plzni, Fakulta ekonomická - OSP ZČU v Plzni, Fakulta aplikovaných věd - OSP,MAT ZČU v Plzni, Fakulta elektrotechnická - OSP,MAT ZČU v Plzni, Fakulta strojní - OSP,MAT Ústí nad Labem UJEP v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta - OSP Zlín UTB ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky - OSP / VŠP UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií - ZSV, Aj, Nj, Biologie OAT. Bati a VOŠ ekonomická ve Zlíně - OSP Region| Jiţní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 6 titulech.

Arménský památník v Ţenevě: Výmluvný střípek sloţité mozaiky vztahů 23.3.2014

ceskapozice.cz str. 00 Zuzana Lizcová

Evropa

Pomník arménského utrpení za první světové války vzbuzuje odpor Turecka, i kdyţ se na něm slovo genocida nevyskytuje. Devět luceren inspirovaných osvětlením Paříţe a New Yorku z počátku minulého století. Místo ţárovek slzy z oceli, v podstavcích vepsané svědectví. Tak má vypadat ţenevský památník připomínající utrpení statisícŧ Arménŧ za první světové války. Jeho vytvoření schválil místní parlament uţ před šesti lety. Upomínka na události, které mnozí historici označují za první genocidu 20. století, však stále ještě nestojí. Ţenevský příklad jasně ukazuje, jak ţivá a aktuální mŧţe být bezmála sto let stará historie. Před několika lety to byla velká sláva. Soutěţ na stavbu památníku vyhrál mezinárodně respektovaný umělec Melik Ohanian. Představení projektu se osobně zúčastnil slavný, letos v květnu devadesátiletý arménskofrancouzský šansoniér Charles Aznavour. Zdálo se, ţe zdárná realizace bude otázkou měsícŧ. Pak se ale vše začalo komplikovat. Ţenevští úředníci odmítli památník umístit v historickém centru, jak se pŧvodně plánovalo. Po delších peripetiích se našla nová lokace v parku Ariana v těsném sousedství sídla OSN. V tu chvíli se hlasitě ozvalo Turecko. Proti stavbě protestovalo od samého počátku, nové umístění však vyhodnotilo jako čistou provokaci. Jeho zástupci intervenovali u švýcarské vlády, městské rady i samotné OSN, jejíţ místní sídlo má pro město velký význam. Projekt se zastavil na mrtvém bodě. Ankara se pomocí diplomatického nátlaku dlouhodobě snaţí, aby se tragickým událostem přibliţně z let 1915 aţ 1917 nedostávalo veřejné pozornosti a nebyly mezinárodně uznány za genocidu. Brutální postup Osmanské říše, za jejíhoţ nástupce se částečně povaţuje, Turecko označuje za nutná válečná opatření. Křesťanští Arméni ţijící tehdy na východě Malé Asie (Anatolie) prý proti sultánovi povstali a spojili se s ruským carem. Jejich nucené vysídlení, při němţ v dŧsledku pochodŧ smrti, masakrŧ, podvýţivy a epidemií zahynulo Plné znění zpráv


podle tureckých údajŧ 250 aţ 500 tisíc, podle arménských aţ 1,5 milionu lidí, tak ospravedlňují arménskou "zradou".Zeman Armény potěšil O tom, zda se v případě Arménŧ jednalo o genocidu, tedy pokus o jejich úmyslné a systematické vyhlazení, nepanuje v mezinárodní komunitě (na rozdíl například od holokaustu) úplný konsenzus. V posledních letech se ale začaly mnoţit politické iniciativy na její uznání. V roce 2003 přijala příslušné usnesení švýcarská Národní rada, v roce 2010 americký Kongres a před dvěma lety i francouzský parlament. Český prezident Miloš Zeman označil masové vraţdy Arménŧ za genocidu při lednové návštěvě svého arménského protějšku Serţe Sargsjana v Praze. Podle Hradu šlo o vyjádření Zemanova soukromého názoru. Parlamentní deklarace v Česku zatím přijata nebyla. Senátor Jaromír Štětina ji ale údajně chce předloţit horní komoře příští rok u příleţitosti stého výročí tragických událostí. Projekt je Turecku trnem v oku i přesto, ţe jeho tvŧrci údajně slovo genocida v arménských a francouzských nápisech na lucernách nepouţívajíVšechny dosavadní iniciativy měly negativní dopady na vztahy s Tureckem. Jeho diplomaté vţdy ostře protestovali i proti stavbě arménských památníkŧ, například v bratislavské Petrţalce. Ţenevský projekt je jim trnem v oku i přesto, ţe jeho tvŧrci údajně slovo genocida v arménských a francouzských nápisech na lucernách nepouţívají a zdŧrazňují, ţe se nejedná o obţalobu jedné země, ale o upomínku na všechny podobné tragédie. "Pomník má širší záběr, neţ je upomínka na genocidu. Pojednává o společném povědomí Ţenevanŧ a Arménŧ a o zkušenosti exilu obecně," sdělil ČESKÉ POZICI koordinátor projektu Stefan Kristensen. "Mimo to je projekt dŧleţitým dílem významného současného umělce Melika Ohaniana," dodal. Kristensen zdŧrazňuje, ţe osud ţenevského památníku je komplikovaný, protoţe je neobvyklý, velký a "zabírá hodně místa v prostoru". Zároveň připouští i politický tlak. Centrální švýcarská vláda se prý snaţila a moţná bude snaţit ovlivnit rozhodnutí města, doposud ale bez úspěchu. Kristensen věří, ţe pomník bude realizován do konce roku. Společně se svojí ţenou Annou Barseghianovou byl prý jedním z prvních, kdo v arménské komunitě na nápad vybudovat pomník přišel. "Leţí mi na srdci," říká o projektu, který od počátku provázel a koordinoval. Nyní je podána ţádost o stavební povolení a kantonální správa nemá podle Kristensena "ţádný věcný dŧvod, aby návrh zamítla". Alternativy k umístění pomníku vedle sídla OSN prý nejsou. Jiný účastník projektu, jenţ si nepřál být citován, však Kristensenŧv optimismus nesdílí. Poukazuje na choulostivost celé situace a obává se, ţe by mediální pozornost mohla jen rozdmýchat polemiku kolem projektu a ohrozit jeho dokončení.Společná hranice, společná historie Proč vlastně vzbuzuje interpretace sto let starých událostí takové vášně a proč Turecku vadí památníky, které stavějí soukromé osoby ve vzdálených zemích? Protoţe údajná genocida Arménŧ má velmi aktuální politické souvislosti. Vztahy mezi Ankarou a Jerevanem jsou nadále napjaté. Obě země spolu sice za asistence švýcarských prostředníkŧ v roce 2009 slavně podepsaly dohodu o normalizaci vzájemných vztahŧ, její ustanovení však nikdy nevešla v platnost. Turecko a Arménie neudrţují diplomatické styky a nadále se rozcházejí v otázkách společných hranic i společné historie. Obojí spolu úzce souvisí. Slovu genocida, které běţně v souvislosti s válečnými událostmi v Anatolii pouţívá většina západních historikŧ, se opatrně vyhýbají i kritičtí turečtí intelektuálové, kteří jsou ochotni přiznat, ţe docházelo k masovým vraţdám nebo brutálním deportacím. Podle naprosté většiny Turkŧ diskuse o genocidě zpochybňují samotné základy jejich moderní státnosti, dŧleţité národní mýty i pověst v zemi klíčové armády. Jejich předkové prý nikdy nechtěli Armény vybít či trvale vystěhovat. Ti se jen stali obětí válečné vřavy jako mnozí Turci. Turecko a Arménie neudrţují diplomatické styky a nadále se rozcházejí v otázkách společných hranic i společné historiePodle odborných statí Emila Souleimanova z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy naopak povědomí o proţitém utrpení Arméni vědomě pouţívají k posílení národní jednoty narušené nestabilitou země po krvavé válce o Náhorní Karabach v letech 1988 aţ 1994. Téma genocidy je záměrně vztahováno k tomuto nedávnému (a stále nevyřešenému) konfliktu o území s Ázerbájdţánem, který má etnicky blízko k Turecku. Sbliţuje Armény v diaspoře s těmi, kteří nadále ţijí v postsovětské republice. Pomáhá jim udrţet si svoji identitu a posiluje vazby občanŧ v zahraničí s jerevanskou vládou. Plné znění zpráv


Otázka genocidy má velký vliv i v mezinárodních souvislostech. Jejím oficiálním uznáním podmiňuje většina západních zemí vstup Turecka do Evropské unie. V zákulisí údajně někteří arménští politici kalkulují i s moţností nárokovat si území východních provincií Anatolie, z nichţ byli Arméni na počátku minulého století vysídleni. To se zatím jeví jako nereálné, přišlo by ale moţná na pořad dne v případě dezintegrace Turecka. Ankara má velký problém se svou stále sílící kurdskou menšinou a jejími "příbuznými", s autonomní základnou v severním Iráku i s válkou v sousední Sýrii. Hovoří se ale třeba i o moţné finanční kompenzaci Arménii za zmařené ţivoty a ztracený majetek. Dávné tragické události tak nadále rozdělují státy, pŧsobí napětí v celém regionu a zásadně ovlivňují jejich postavení na mezinárodní scéně. Příběh ţenevského památníku je tak jen jedním výmluvným střípkem celé mozaiky.

URL| http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/armensky-pamatnik-v-zeneve-vymluvny-stripek-slozitemozaiky-vztahu

Opráski sčeskí historje vychovávají z dětí dementy, kritizuje komiks lingvista 23.3.2014

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Kultura Lidovky.cz, Šárka Kabátová

Je to zločin proti lidskosti a potupa národní hrdosti, rozhořčil se český lingvista, sémiotik a pedagog Otakar Šoltys na účet populárních komiksŧ Opráski sčeskí historje. Nelíbí se mu hlavně práce autora s jazykem. "Ţádný vyspělý evropský národ by si něco takového neměl nechat líbit," napsal Šoltys. "Tento komiks povaţuji za zločin proti lidskosti a potupu české národní hrdosti. Autoři obětovali vidině trţního úspěchu základní vlastnosti jak výtvarné, tak jazykové sémiózy. Pokud jde o výtvarnou sémiózu, tak se zmocnili zobrazování světa, kterým kaţdý z nás prošel, kdyţ okolo jednoho roku začal vytvářet ikonické znaky," napsal autorovi komiksu lingvista a sémiotik Otakar Šoltys vyučující na Fakultě sociálních věd . Autor, který před veřejností skrývá svou tvář, Šoltysovo vyjádření následně poskytl fanouškŧm facebookové stránky . Na sociální síti se pod sdíleným příspěvkem strhla velká diskuse. Opráski sčeskí historje podle jazykovědce "brzdí obrázkové i jazykové sémiózy a vychovávají z dětí dementy". Šoltys ve svém kritickém vyjádření dokonce odmítá pouţívat autorovo pojmenování "Opráski sčeskí historje", které záměrně odporuje pravidlŧm českého jazyka. "Pokud chceme patřit mezi vyspělé evropské národy a státy, tak bychom měli dát autorŧm najevo alespoň hluboké opovrţení: Kaštesi jen svíděti šumráci," napsal na závěr Šoltys. Výstava Opráski sčeskí historje 20. století je k vidění od konce ledna v Národním muzeu. Komiksy si díky svému svéráznému humoru získaly početnou fanouškovskou základnu.

URL| http://www.lidovky.cz/opraski-sceski-historje-vychovavaji-z-deti-dementy-rika-lingvista-1du/kultura.aspx?c=A140323_151546_ln-media_sk

Víme, s kým máme tu čest, pane Babiši 24.3.2014 echo24.cz str. 00 Dalibor Balšínek 24. březen 2014 Kdyţ jsme minulý týden spustili zpravodajský server ECHO24.cz, úmyslně jsme se vyhýbali tématŧm spojeným s Andrejem Babišem a dělali to jen v nutné míře. Nechceme se totiţ profilovat jako antibabišovský deník. Plné znění zpráv


Chceme být stejně kritičtí ke všem a Andreje Babiše z toho vynechat jednoduše nemŧţeme, protoţe je ministrem financí a vede druhé nejsilnější vládní uskupení. Andrej Babiš dnes opět ECHO24.cz napadl na oficiální tiskové konferenci na Úřadu vlády, a to kvŧli rozhovoru s ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou, který jsme publikovali v sobotu. (My sami jsme její výrok o ţivotě občanŧ v protektorátu nijak neakcentovali, nedali jsme jej do titulku, zŧstal na konci rozhovoru. Výroku si všimli pobouření politici sami). Obvinil nás z tunelování Lidových novin, kde většina z nás dříve pracovala, a zaútočil na Jana Klenora (dlouholetý CEO investiční banky Patria), který nám zajistil a pŧjčil peníze na provoz serveru a společnosti Echo Media. A dále nás pan ministr zcela nepravdivě spojuje s Martinem Romanem, jen proto, aby nás zdiskreditoval. Povaţuji za dŧleţité ještě jednou zopakovat, ţe to, co o nás říká Andrej Babiš, není pravda. Pokud bychom se někdy dopustili chyby a o Andreji Babišovi, jeho Agrofertu, jeho hnutí ANO, jeho Mafře, jím řízeném ministerstvu financí napsali něco nepřesného, jsme připraveni se omluvit a náš případný omyl uvést na pravou míru. Ničeho takového jsme se ale nedopustili. Nejváţnější ale na dnešním vystoupení ministra financí byl jeho odkaz na daňové přiznání Jana Klenora. Andrej Babiš totiţ pochybuje, zda na to má, a doslova řekl: "Doufám, ţe váš bílý kŧň, ten Klenor, protoţe se povídá ledacos, kdo to financuje, má dostatečně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady." Bude si to Andrej Babiš z pozice své funkce kontrolovat? Ano, pane Babiši, od počátku víme, s kým máme tu čest, věděli jsme to uţ loni v červnu, kdyţ jste nám těmito slovy pohrozil. Je nezpochybnitelné právo kaţdého člověka rozhodnout se, pro koho chce pracovat a komu své schopnosti a znalosti neposkytne. My jsme toho práva pouţili, protoţe jsme nechtěli pracovat pro člověka, který je zároveň jedním z nejbohatších lidí, vlastní druhou nejsilnější vládní politickou sílu a koupil si jeden z největších mediálních domŧ v zemi. Nechtěli jsme pro Andreje Babiše pracovat nikoliv proto, ţe bychom ho neměli rádi, ale protoţe jsme přesvědčeni, ţe nemŧţeme dělat svoji práci poctivě, kdyţ vlastník média akumuluje takový velký konflikt zájmŧ. Média mají totiţ pro společnost i dŧleţitou kontrolní funkci, mají dohlíţet na práci politikŧ a v případě Andreje Babiše to z definice fungování demokratické společnosti nejde. Andrej Babiš mluví o vytunelovaných Lidových novinách, ale nikdo z nás se ţádného takového skutku nedopustil a všichni jsme své závazky vŧči předchozímu zaměstnavateli dodrţeli. Je moţné, ţe Andrej Babiš nás povaţoval za součást majetku, který si koupí mediální společnosti Mafra pořídil. V tom se ale plete. My nejsme výrobní stroje, ale svobodní lidé se svobodnou vŧlí a nebyli jsme součástí jeho dealu. ***

Vystudoval literární vědu na FPF Slezské univerzity v Opavě a masovou komunikaci na FSV UK v Praze. Začínal v regionálním tisku jako kulturní redaktor, od začátku studií v Praze (1994) pracoval jako redaktor Lidových novin. Na jaře roku 1996 nastoupil jako politický reportér do televize Nova. Po dvou letech z televize odchází do vydavatelství Stratosféra, aby zaloţil a vedl svŧj první časopisecký projekt, titul Spy. Časopis, který byl koncipován jako politický tabloid, opouští po necelém roce. Pracuje opět pro televizi Nova a v polovině roku 1999 je jmenován ředitelem tisku a PR TV Nova. V červnu 2000 se stává šéfredaktorem časopisu Týden. Za jeho pŧsobení se zvedl prodaný náklad časopisu Týden trojnásobně (z 16 200 v roce 2000 na 57 800 v roce 2003), Týden získává ocenění Časopis roku. V roce 2002 zakládá časopis Instinkt a stává se mediálním ředitelem vydavatelství Mediacop. Časopis Instinkt po roce úspěšného vydávání získává ocenění Hvězda roku. Z vydavatelství Mediacop odchází v lednu 2009 do představenstva mediální skupiny MAFRA, kde byl tři roky zodpovědný internetové aktivity skupiny a deník Lidové noviny, jehoţ byl zároveň šéfredaktorem. V polovině listopadu 2013 z Mafry odchází. Počátkem roku 2014 zakládá vydavatelství Echo Media a.s., která vydává internetový deník Echo24.cz

URL| http://echo24.cz/a/i44Yc/vime-s-kym-mame-tu-cest-pane-babisi Plné znění zpráv


Fejeton-nefejeton o pirátech chodníků (Dominik Hrubý) 24.3.2014

idnes.cz - blog

str. 00

Fejeton-nefejeton o pirátech chodníkŧ Před pár týdny jsem na internetu narazil na zajímavý článek, jehoţ autorem byl mŧj spoluţák Matěj. Ten se s nasazením všeho svého ţurnalistického umění pustil do lidí, kteří nejsou schopni pochopit triviální skutečnost, ţe levá část tzv. eskalátorŧ je určena pro spolucestující, jenţ spěchají a poslední po čem touţí je trčet dlouhé minuty za vyváţejícím se dvojstupem. Nedostatečná „dopravní gramotnost“ našich spoluobčanŧ napříč věkovými skupinami se ovšem neprojevuje jen v tomto fenoménu. Kdyţ na stanici Háje poklidně vystupuji z metra (poté co se na eskalátorech s obtíţemi dostanu přes několik nerudných osob stojících v jejich levé části pevně jako vojáci hradní stráţe) a mířím do blízkého řeznictví, neočekávám ţe by mě mohlo potkat nějaké výrazné nebezpečí – pokud tedy nepočítám mládeţníky cpoucí u východu kolemjdoucím do rukou letáky rŧzné úrovně stupidity nebo skupinu vágusŧ, doţadujících se pár drobných na nezbytně nutné potraviny, do kterých v jejich případě spadají zejména produkty značek jako jsou Boţkov nebo Phillip Morris. Nedávno jsem ovšem byl ze svého omylu vyveden. Mojí bezproblémovou cestu za kusem masa zkomplikovala trojice výtrţníkŧ. Věk 8-10 let, výška cca 130 cm. Jejich zbraní byla koloběţka. Tři malé postavy na sotva pohromadě drţících hliníkových konstrukcích se sylikonovými koly se kolem mě přehnali tempem, s nímţ by měl problém i vrchní komisař Semir Gerkhan. Jen díky šťastné shodě okolností a svým rychlým reakcím jsem uhnul z dráhy jejich zběsilé jízdy, mohl si oddechnout a jít si vklidu koupit bŧček na oběd. Parta prohánějící se po Jiţním Městě zrovna v době mého nákupu ale nebyla rozhodně ojedinělým úkazem. Podobných příhod s dětmi na koloběţkách nové generace – lehkých, skládacích, s miniaturními kolečky – jsem zaţil za poslední měsíce několik. Bezohlednost a patologická neohroţenost malých jezdcŧ mě pokaţdé dokáţe, s prominutí, pořádně nasr*t. Copak jim nikdo ze starších kamarádŧ nebo příbuzných majících jiţ ve svém věku zdravý rozum neřekl, ţe pohybovat se na koloběţce stylem psychicky narušeného jedince se sebedestruktivními sklony není úplně dobrý nápad? Nebo snad nikdo v okolí těchto dítek zdravým rozumem nedisponuje? Sám jsem v době útlého dětství podobný dopravní prostředek vlastnil. V bydlišti mé babičky v Bechyni se dokonce kaţdoročně jezdí tradiční koloběţkové závody, a to i v dětských kategoriích. Z koloběţky jsem samozřejmě párkrát i spadl, odřel si rŧzné části těla a zkoušel jsem také svým odráţením dosáhnout co největších rychlostí. Nikdy, ani v raně školním věku, by mě ovšem nenapadlo pokoušet mezní výkonnost svého chatrného stroje mezi davy chodcŧ, z nichţ někteří vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu, případně hladině alkoholu v krvi mají dost starostí samy se sebou. Absence určité formy dopravní výchovy jak v rodinách tak na školách se ale neodráţí jen v malých ďáblech na koloběţkách nebo v postavách přiblble postávajících v levé části eskalátoru. Ti šikovnější či protekčnější piráti chodníkŧ vymění za několik let koloběţku za nablýskaný sporťák, v němţ mohou šílenou jízdou ohroţovat lidské ţivoty. Jiní si pořídí starší ojetinu, ve které pak budou brázdit čtyřproudou dálnici zásadně v levém pruhu, protoţe „ten pravej je přece pro kamióny a prostřední pro ty pomalý“. Neoficiální prapředkyní koloběţkářŧ je pravděpodobně pohádková královna Koloběţka I. Nemám nic proti jejímu odkazu, i filmová verze pohádky s tehdy pŧvabnou lolitkou Dádou Patrasovou a idolem několika generací ţen Janem Čenským podle mě není špatná. Lidé, kteří se budou snaţit zvýšit dopravní gramotnost Čechŧ všeho věku, by si ale od Koloběţky I. jistě inspiraci brát neměli. Přece jen jde o postavu, jenţ se proslavila zejména tím, ţe dělala všechno tak nějak napŧl. Text je studentskou prací pro FSV UK a publikován je ve stejném znění, ve němţ byl odevzdán.

URL| http://dominikhruby.blog.idnes.cz/c/402494/Fejeton-nefejeton-o-piratech-chodniku.html Plné znění zpráv


Halík a výzva postmoderny 24.3.2014

Lidové noviny str. 09 KAREL HLAVÁČEK

Názory

Sociolog Vít Horák se pokusil o shrnutí přínosu díla Tomáše Halíka pro širší (a tedy sekulární) veřejnost. V článku, který otiskl tento list 21. března, rozvíjí ideu, podle níţ jsou Halíkovy snahy o dialog mezi ateismem/agnosticismem na straně jedné a křesťanstvím na straně druhé spíše odsouzeny k nezdaru. Halík je totiţ v dialogu jiţ předem příliš jistý, kde je vlastně pravda – jeho Bŧh nejen být mŧţe, ale i musí, říká Horák. To, ţe je lidem předem vnucován Bŧh, musí podle Horáka sekulární intelektuály, k nimţ Halíkovy texty míří, odradit. Řešením proto podle Horáka je přesazení Halíkovy snahy o dialog mezi věřícími a nevěřícími do oblasti politiky: zde je načase nezapomínat na otázky pro odpovědi, zde najdeme onu společnou hodnotovou pŧdu osvícenských myšlenek, na nichţ mŧţe dialog být stavěn. Halík proto, tvrdí Horák, „má světu co říci“. Domnívám se, ţe Horákŧv pokus o vystiţení Halíkova přínosu nepostihuje jeho jádro. Halíkŧv přínos musíme hledat na pŧdě, na níţ se pohybuje, tj. na pŧdě dialogu mezi věřícími a nevěřícími. Říci, ţe Halík je na této své vlastní DISKUSE pŧdě jaksi „mimo“, ale na pŧdě politiky mŧţe jeho cenný apel nalézt odezvu, mi připomíná ocenění mobilního telefonu, kterým se sice nikam nedovoláme, ale odesílání SMS ještě jakţ takţ funguje. Pokusŧ o nalezení společné pŧdy pro dialog ve sféře politiky existuje mnoho – vzpomeňme jen na snahy Rawlse, Taylora nebo Habermase. Např. se systematičností a hloubkou Habermasova pokusu o zaloţení demokratického dialogu se Halík nemŧţe v nejmenšímměřit – originalita a svébytnost jeho snah na tomto poli nutně zaniká, nebo představují přinejlepšímmaličký kamínek ve velké a pestré mozaice koncepcí politického dialogu. Halíkŧv přínos spočívá právě v pokusu přemostit příkop, který Horák zřejmě povaţuje za nepřemostitelný – příkop rozdílu mezi věřícím a nevěřícím. Halíkovo dílo není dalšímzpokusŧ o „pouhý“ politický dialog, je pokusem sdělit, ţe náboţenství má dnešnímu sekulárnímu světu co říci. Nechcete se podívat na to, co křesťanství nabízí, ještě jednou, znovu a bez předsudkŧ? To vzkazuje ateistŧm Halík. Moţná vás čeká překvapení – křesťanství nemusí být pouze poněkud iracionálním přeţitkem doby. Freud, Marx a Nietzsche moţná ve své kritice náboţenství viděli jen jednu z jeho tváří – tu nepěknou. Ale co kdyţ to není všechno, co kdyţ je tu ještě druhá tvář? Pátrejme spolu dále v hlubinách pokladnice naší vlastní civilizace, zní Halíkova výzva. Nakolik Halík v tomto svém úkolu uspěl, to ukáţe nejspíše aţ čas. Avšak nedávné udělení Templetonovy ceny k úspěchu poukazuje. Byl to právě výše zmiňovaný Habermas, který označil dnešní dobu za postsekulární. Halík je typickým postsekulárním autorem. Chápe náboţenství nikoli jako návrat do předmoderní doby, ale jako výzvu postmoderny. Nedejme se mýlit a nehledejme Halíkŧv postsekulární přínos modernisticky v ryze sekulární rovině. Mohli bychom s vaničkou našich námitek vylít i dítě Halíkova přínosu. Halíkŧv přínos je tento: náboţenství má i dnes co říci, zkoumejme proto naši náboţenskou tradici znovu a neodkládejme ji předčasně do starého ţeleza. Ano, Templetonova cena, jak říká Horák, „našla laureáta, který má světu co říci“. O autorovi| Autor je sociolog, doktorand Institutu sociologických studií FSV UK e-mail: K. [email protected]

Univerzitě vadí, ţe nemohla od státní firmy koupit dům v Divadelní 24.3.2014

novinky.cz str. 00 jas

Domácí

Univerzita Karlova (UK) se pozastavila nad tím, ţe Řízení letového provozu (ŘLP) prodalo dŧm v praţské Divadelní ulici, který byl loni poškozen výbuchem plynu, v draţbě soukromému subjektu. Škola přitom měla o budovu, která se nachází mezi objekty, v nichţ sídlí Fakulta sociálních věd (FSV) a Filmová a televizní fakulta akademie múzických umění (FAMU), zájem. ŘLP se brání, ţe nemohlo objekt prodat přímo, neboť to legislativa neumoţňuje. Plné znění zpráv


„Univerzita Karlova prokazatelně garantovala ministrovi dopravy Antonínu Prachařovi (ANO), ţe dŧm koupí spolu s Akademií múzických umění za cenu určenou aktuálním znaleckým posudkem, opraví jej a bude vyuţívat pro výukové a výzkumné účely,“ upozornil akademický senát UK. ŘLP se nicméně rozhodlo prodat objekt v draţbě, jíţ se školy kvŧli zákonným omezením nemohly účastnit. „Dŧm tak získává neznámý soukromý investor prakticky za tutéţ cenu, kterou nabízela UK,“ konstatovali akademici s poukazem na to, ţe v draţbě měly o dŧm zájem dva subjekty a výsledná suma 210,1 miliónu korun je zhruba pouze o 100 tisíc vyšší, neţ byla odhadní cena nabízená UK. ŘLP argumentuje tím, ţe nemělo jinou moţnost, jak budovu prodat. „Vzhledem k tomu, ţe přímý prodej majetku státního podniku platná legislativa neumoţňuje, musel podnik v souladu s principem péče řádného hospodáře vyuţít nejtransparentnější zpŧsob elektronické aukce. Toto řešení bylo schváleno i dozorčí radou podniku,“ uvedla společnost, která do schválení transakce ministerstvem dopravy a bez souhlasu úspěšného draţitele nemŧţe zveřejnit, kdo objekt koupil.Školy se bojí spekulantŧ a bourání Budova byla při výbuchu poškozena a potřebuje rekonstrukci. Univerzita se nicméně obává, aby bylo ve smlouvě zajištěno, ţe nedojde ke strţení objektu. „UK a AMU byly a zŧstávají zárukou nekomerčního vyuţití objektu a významnou obranou proti majetkové spekulaci, která mŧţe lokalitu dlouhodobě znehodnotit,“ uvedl akademický senát. Ministr dopravy se bude podnětem akademikŧ zabývat, uvedla ČTK s odkazem na mluvčího resortu Martina Nováka.Prodej kasáren ministr zastavil Prodej státního majetku řešilo v minulých týdnech rovněţ ministerstvo obrany, které chtělo prodat kasárna v praţském Karlíně. Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) prodej zastavil, neboť soutěţe o koupi se zúčastnily dvě firmy s majetkovým propojením. [celá zpráva] Kasárna měla za 600 miliónŧ získat společnost Griva Art, za níţ stojí manţelka miliardáře Pavla Tykače, Ivana Tykač.

URL| divadelni.html

http://www.novinky.cz/domaci/331319-univerzite-vadi-ze-nemohla-od-statni-firmy-koupit-dum-v-

Kalousek jako nástupce kníţete, Havlův muţ a přítel Ukrajiny: Pár postřehů o exministru financí 24.3.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka

Politologové

POLITOLOGOVÉ První místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek se dostává do pozice, kdy se začíná řadit ke stoupencŧm Václava Havla stále častějším vytahováním lidsko-právní karty, a to za situace, kdy Karel Schwarzenberg dle některých pozorovatelŧ začíná pomalu ustupovat do pozadí. Podle odborníkŧ však nebude Kalousek schopen svým nynějším vystupováním změnit svou negativní pověst a zastoupit Schwarzenberga. Asi nejmarkantnější posun Kalouskovy pozice byl patrný třeba v době, kdy šlo o kauzu jmenování Martina C. Putny profesorem, ve které se na rozdíl od tehdejšího premiéra Petra Nečase (ODS) tvrdě opřel do prezidenta Miloše Zemana. V květnu pak nechal blokovat ruské letadlo cisternou, aby zastavil odlet podnikatele Alexeje Toburarova vydaného kvŧli trestnímu stíhání do Ruska. Kritika Zemana za slova o přehnaném dŧrazu na lidská práva Na začátku března pak kritizoval Zemana za jeho slova o tom, ţe přehnaný dŧraz na politiku lidských práv ohroţuje české investice v zahraničí. “Země, která není velmoc, si mŧţe získat mezinárodní autoritu pouze tím, ţe se soustředí na jednu mezinárodně akceptovanou významnou hodnotu,“ řekl Kalousek s tím, ţe exprezident Václav Havel i Schwarzenberg podle něj prosadili mimořádnou mezinárodní autoritu Česka právě Plné znění zpráv


tím, ţe země byla lídrem v obhajobě lidských práv. “V okamţiku, kdy na tuto svou prioritu budeme rezignovat, nebudeme mít nic, nebudeme mít ani prestiţ, ani proexportní aktivity, pouze servilitu pana prezidenta Zemana vŧči diktátorŧm, které obdivuje. To není hodnota, kterou bychom mohli prodávat,“ řekl dále Kalousek. Začíná zastupovat Schwarzenberga Posledním výrazným momentem bylo jeho vystoupení ve čtvrtečním vysílání pořadu České televize Máte slovo Michaely Jílkové, které se týkalo situace na Ukrajině. “Pokud skutečně přistoupíme na to, ţe na základě lokálního hlasování mŧţe být napadeno suverénní území, pak jsme v ohroţení,“ varoval s tím, ţe Česko má také své menšiny a zkušenosti s “agresorem z Východu“. Právě Kalouskovo vystoupení v pořadu Máte slovo zaujalo politologa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Jana Kubáčka. “Z mezinárodně oceňovaného, jak rád říkal, ministra financí, z odborníka na světovou i tuzemskou ekonomiku a stabilitu koruny se přetavil v diplomata, odborníka na mezinárodní právo, na mezinárodní vztahy a v podstatě i ukrajinské reálie. Začíná tak zastupovat Karla Schwarzenberga, aţ to na mě začíná dělat dojem, ţe se uţ začíná pozvolna i před veřejností přepřahat ve vedení TOP 09,“ všiml si Kubáček, který očekával, ţe v rámci debaty Kalousek spíše pohovoří o dopadech na naši či světovou a evropskou ekonomiku a zaměstnanost. Diplomat a pravdoláskař “Překvapilo mě, jak naopak opravdu po celou dobu byl diplomatem s velkým D, stínovým šéfem Černínského paláce, v podstatě takovým Karlem Schwarzenbergem číslo dvě," doplnil politolog. Kalousek se tak prý dostává do pozice, v níţ bychom si ho v minulosti nedokázali vŧbec představit. “Konkrétně té, ţe se začíná řadit ke stoupencŧm Václava Havla, lidskoprávního pohledu na svět a pravdoláskového vidění světa. V této pozici nikdy nebyl. Naopak v minulosti o sobě rád říkal, ţe je jestřáb. No a situace se proměňuje,“ řekl Jan Kubáček. Jeho pověst nedovoluje ţádné straně, aby úspěšně stanul v jejím čele Kalouskovu proměnu pozoruje i publicista a mediální analytik Karel Hvíţďala. Podle něj je příčinou změna jeho postavení v politické struktuře. “Uţ není ministrem financí, takţe zaujímá stanoviska k širšímu spektru otázek,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Hvíţďala. Pro TOP 09 je podle Hvíţďaly nepřijatelné, aby ve funkci předsedy strany někdejší ministr financí nahradil Karla Schwarzenberga. “Bylo by to smrtící, protoţe s jeho pověstí nemŧţe vést tuto stranu, a to podotýkám, ţe jeho pověst nemusí být zaslouţená. On je jistě hysterický cholerik, ale na druhou stranu je velice vzdělaný, umí rychle reagovat. Pověst, kterou má, ale nedovoluje ţádné politické straně, aby stanul úspěšně v jejím čele,“ konstatuje Hvíţďala. Digitální demence Ţijeme totiţ v digitálním světě, který má dvě stránky. “Umí mobilizovat, ale zároveň vyrábí to, čemu se odborně říká digitální demence, která je zpŧsobena změnami mozku díky pŧsobení velkého mnoţství digitálních nástrojŧ současně,“ tvrdí mediální analytik. “Výsledkem je, ţe se všechno rychle šíří, ale nic se neanalyzuje. Je neustálé TEĎ. Tím pádem se ta moţnost proměny Kalouskova obrazu po jeho dvacetiletém negativním budování obrazu prakticky uţ nedá změnit, pouze mírně korigovat,“ dodal Hvíţďala. Musel by se stát prezidentem Velmi podobně to vidí politolog z Univerzity Palackého v Olomouci Pavel Šaradín. “Myslím si, ţe proměna u Miroslava Kalouska je dána spíše momentálními událostmi, které se týkají České republiky, nebo šířeji Evropské unie. Na tyto události reaguje. Kdybychom si našli citovanost článkŧ a vyjádření Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska, tak zjistíme, ţe u Miroslava Kalouska jich asi najdeme více. Nepochybně hraje roli i to, ţe je nyní v opozici a byl dříve zvyklý z pozice ministra kaţdý den promlouvat do médií. Tuto tradici si chce zřejmě udrţet i dále, a proto se vyjadřuje i k dalším věcem,“ řekl ParlamentnímListŧm.cz Šaradín. Plné znění zpráv


Podle něj Kalousek nemá šanci smazat negativní pohled veřejnosti. “To by se musel stát někým, kdo je nad politikou, musel by například být prezidentem. Ale z pozice člověka, který je ve vysoké politice dvě desítky let a který si s sebou nese, ať uţ právem nebo neprávem, negativní nálepku, tak je to velmi obtíţné. Skoro bych si ani nevzpomněl na nějaký příklad, komu se to podařilo,“ uzavřel docent z Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci.


Jeden z předáků ukrajinského radikálního hnutí Pravý sektor Oleksandr Muzičko byl zabit 25.3.2014

ČRo Plus

str. 01

17:10 Den podle…

Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Jeden z předákŧ ukrajinského radikálního hnutí Pravý sektor Oleksandr Muzičko zvaný téţ Saška Bilij byl v noci na dnešek zabit. A ruská média zveřejnila část telefonického rozhovoru, ve kterém ukrajinská ex premiérka Julija Tymošenková vyjadřuje přání postřílet Rusáky. Občanská demokratická strana se chystá na zatím blíţe nespecifikovanou obnovu. Skupina G 7, tedy hospodářsky nejrozvinutějších zemí světa, zrušila kvŧli vojenskému zásahu Moskvy na Krymu společný červnový summit s Ruskem. A pohrozila mu další izolací. V Egyptě začal po včerejším masovém rozsudku smrti další proces s příznivci Muslimského bratrstva. V japonské Jokohamě rokují světoví klimatologové. A v Praze se zítra koná světová premiéra hry o věhlasné anglické romanopisce Jane Austenové. To jsou má dnešní témata a já jsem Ondřej Konrád. Jeden z předákŧ ukrajinského radikálního hnutí Pravý sektor Oleksandr Muzičko, kterému se také říkalo Saška Bilij byl v noci na dnešek zastřelen ve městě Rivne na Volyni na severozápadě Ukrajiny. Ukrajinská média zprvu informovala o vraţdě a spekulovalo se i o akci ruských diverzantŧ. Kvŧli stíhání Muzička v Rusku za údajné mučení a vraţdy ruských zajatcŧ na Kavkaze. Ukrajinské úřady nakonec přišly s verzí, která ale Muzička označuje coby hledaného gangstera, který utrpěl smrtelné zranění při zatýkání. A ve vysílání vítám Emila Sulejmanova z katedry ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Pane Sulejmanove, kdo byl Oleksandr Muzičko? Co se o něm ví? Myslím tím i co se ví o jeho pŧsobení před kyjevskými protivládními protesty, ve kterých se angaţoval. Pŧsobil opravdu v čečenské válce? Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, pŧsobil v čečenské válce. On tam řídil jednotky UNA-UNSO, ultranacionalistické ukrajinské organizace, které válčily v čečenské válce na straně čečenských separatistŧ, kde si vydobyl poměrně takové značné renomé radikála a renomé člověka oddaného, odváţného. Spolu s asi několika desítkami ukrajinských dobrovolníkŧ v čečenské válce. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------A byl Muzičko typickou postavou Pravého sektoru, nebo šlo o extrémního solitéra, ozbrojence, gangstera? Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy --------------------



Ano, nejdřív šlo o nějakého extremisticky naladěného ne solitéra, ale spíše vŧdce té extremistické radikální sloţky Pravého sektoru, coţ je taková dost rŧznorodá organizace, nemá nějaké jednotné, jednotnou ideologii, nutné, jaký zpŧsob uvaţování, aspoň se nikdy takhle neprezentovala. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------A do jaké míry byli členové Pravého sektoru podstatní při těch demonstracích na Majdanu? Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, jejich role byla klíčová, protoţe oni v podstatě měli ty, ty hlavní, jak jsem říkal, sotňa, nebo stovky těch ozbrojencŧ nebo těch oddaných myšlence ukrajinské nezávislosti lidí, který kladli ucelený odpor Janukovyčovu reţimu. Takţe to byli právě ti, kteří se zaslouţili to ve větší míře o vítězství toho Majdanu. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------To znamená, ţe ale musí být mezi některými Ukrajinci ten Pravý sektor přece jenom populární. Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, je tam taková trošku schizofrenická situace, protoţe na jedné straně oni jsou ti, kteří v podstatě to vítězství vydobyli, oni jsou ti, kteří byli nejvíc oddaní té myšlence, nejvíc vzdorovali Janukovyčovi, nejmíň jim záleţelo o vlastní ţivoty. Takţe opravdu byli hodně oddaní té své myšlence. Na druhou stranu ale jsou to radikálové přece jenom, kteří často hovoří o tom, ţe je třeba nějakým zpŧsobem se vypořádat s Rusáky, Poláky, Ţidy a tak dál. Čili často od nich zaznívají hodně taková kontroverzní, mírně řečeno, tvrzení. A velká část ukrajinské veřejnosti, která není tak radikální, tak samozřejmě taková tvrzení a takový ten jejich hodně extremistický apel nevítá. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Co tedy mŧţe ta Muzičkova smrt vyvolat? Mŧţe se z něho stát cosi jako mučedník? Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, myslím, ţe ano. A obávám se, ţe právě Muzičkova smrt mŧţe vyvolat jistou radikalizaci toho pravého sektoru, protoţe přece jenom v posledních týdnech jsme svědkové toho, ţe tlakem toho veřejného mínění radikální část pravého sektoru se snaţili nějak se vyvarovat nějakých škroukŧ nebo tvrzení, která by mohlo, mohla poškodit Ukrajince a Ukrajinu, aby nezavdali vlastně podnět ruské vládě, která často právě hovoří o pravém sektoru jako o nějakém strŧjci extremistických rŧzných nálad, anebo o násilnících, útočnících samotné Ukrajiny proti Rusŧm. Takţe toto vlastně je dost zajímavá situace, kdyţ pravý sektor se dost distancoval od radikálních takových násilných činŧ. Ale v této situaci se obávám, ţe jistá část toho pravého sektoru se bude radikalizovat a mŧţe docházet k nějakým extrémně, nějakým větším střetŧm třeba v té východní části Ukrajiny. A toho mŧţe Moskva tak či onak vyuţít. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Ještě poslední otázku. Vzhledem k tomu, co říkáte je tedy moţné, ţe ho se pokoušeli zatknout ukrajinské jednotky? Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Obě moţnosti jsou vlastně ve hře. Jak ruská rozvědka, tak ukrajinská rozvědka vnitřní. Ale pak je tam jedna moţnost, protoţe jako hodně se třeba na Ukrajině hovořilo o tom, ţe Saško Bilij se snaţil nějak vydírat jisté čečenské mafiánské skupiny v samotné Ukrajině. Vyţadoval asi 100 tisíc dolarŧ během jednoho týdne. A mluvilo se o tom, ţe moţná to jsou Čečenci, kteří se takhle snaţili nějak tomu zabránit a vlastně ho zlikvidovali. I kdyţ se mi tato moţnost moc pravděpodobná nezdá, protoţe ten rukopis té vraţdy hodně připomíná zpŧsob fungování rozvědky nebo bezpečnostních sloţek státu. Ať uţ Ukrajiny, nebo Ruska. To mŧţou být obě strany. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Díky za vysvětlení Emilu Sulejmanovi z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Emil SULEJMANOV, katedra ruských a východoevropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------A poměrně velký rozruch především v ruských médiích zpŧsobilo zveřejnění odposlechŧ telefonického rozhovoru bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové, ve kterém vŧdkyně ukrajinské strany Vlast hovoří o své touze vzít zbraň do ruky a střílet, dokud se Rusko nezmění ve spálenou zemi. Záznam hovoru s bývalým místopředsedou ukrajinské bezpečnostní rady Nestorem Šufričem se objevil na webu ruské státní televize Russia Today. Tymošenková telefonát potvrdila, ale inkriminovanou část označila za částečnou montáţ. Takţe si poslechněme ještě jeden z kontroverzních výrokŧ, který v nahrávce padl. Julija TYMOŠENKOVÁ, ukrajinská ex premiérka /záznam telefonátu/ -------------------Tohle přesahuje všechny meze. Měli bychom se chopit zbraní a ty zatracený Rusy zabít. I společně s jejich vŧdcem. Přála bych si ten proces řídit. Ţádný Krym by nedostali. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Tolik rozhovor Julije Tymošenkové s Nestorem Šufričem, který se údajně uskutečnil minulé úterý. A já ve vysílání vítám redaktora Hospodářských novin, specialistu na Ruskou federaci a země bývalého Sovětského svazu Ondřeje Soukupa. Dobrý den. Ondřej SOUKUP, redaktor, Hospodářské noviny -------------------Dobrý den. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Je to, myslíte, skutečně částečná montáţ, nebo je to autentický hovor? Ondřej SOUKUP, redaktor, Hospodářské noviny -------------------Těţko říct. Upřímně řečeno, já si dovedu velmi obtíţně představit, ţe by tak zkušená politička jako je Julije Tymošenková řekla něco podobného o tom zabíjení. Tím spíše, ţe je jasné, ţe ruské tajné sluţby odposlouchávají velkou část prostě hovorŧ telefonických. To není první telefonický rozhovor, který unikl vlastně prostřednictvím té státní televize. Takţe mně to přijde jako poněkud zvláštní. Na druhou stranu doba je samozřejmě emocionální a objevily se i teorie, ţe naopak si to Julije Tymošenková sama objednala, aby tak vyvrátila pochyby o tom, ţe je skutečně ukrajinská vlastenka a takţe ve skutečnosti se teda nedomluvila s Vladimirem Putinem, jak jí to občas bývá podsouváno. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------To znamená, ţe si představuje, ţe by ještě mohla sehrát nějakou roli v ukrajinské politice? Ondřej SOUKUP, redaktor, Hospodářské noviny -------------------Tak, ona si to rozhodně představuje a představovala si to vţdy. Ona uţ ohlásila tedy, ţe bude kandidovat na prezidenta. I přesto, ţe někteří její spojenci vlastně i z té její vlastní strany říkali, jestli to jako je vlastně docela rozumný nápad. Kaţdopádně ona překypuje tedy činorodostí a zcela určitě ještě dá o sobě v ukrajinské politice hlasitě vědět. Ondřej KONRÁD, moderátor --------------------



Co by naopak to znamenalo, nebo co by to přineslo té ruské straně, kdyby ten rozhovor nějakým zpŧsobem sestříhala a zfalšovala? Chtěla by zdiskreditovat Tymošenkovou, která ale stejně zřejmě její velké šance politické uţ nejsou. Ondřej SOUKUP, redaktor, Hospodářské noviny -------------------Tak, je to i pro nějaké prostě osobní vnitřní, vnitroruské pouţití, ţe tedy, podívejte se, jak nás nenávidí i takovíhle lidé, o kterých se tvrdilo, ţe jsou nějaký demokraté, tak by nás nejraději chtěli vyhladit. Takţe jakoby dŧvodŧ si představím spoustu. A stejně tak je moţné, ţe opravdu to něco takovéhleho prostě plácla v telefonickém rozhovoru. Jakkoli zrovna ... Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Tak, podobně jako náměstkyně amerického ministra zahraničí Nulandová, které taky unikl takový nešťastný telefonát? Ondřej SOUKUP, redaktor, Hospodářské noviny -------------------No, tak tam, tam zase o nic tak strašného nešlo. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------O postřílení. Dobře, tak vám děkuju mnohokrát. To byl redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup. Hezký večer. Ondřej SOUKUP, redaktor, Hospodářské noviny -------------------Na shledanou.

Dvojí metr na české vyučující 25.3.2014

Lidové noviny str. 01 Titulní strana MICHAL KOLMAŠ

PRAHA V Česku platí dvojí metr. Zatímco vyučující na základních a středních školách si musí podle zákona do začátku příštího roku doplnit pedagogické minimum, po jejich kolezích na univerzitách to nikdo nechce. Na Západě je přitom určitá forma pedagogické přípravy akademikŧ obvyklá. „Novému člověku na vysoké škole se zpravidla nedostane zaškolení, ţádného mentoringu ani zpětné vazby od někoho zkušeného. Prostě se hodí do vody, ať si v posluchárně nějak poradí. Studenti si často zoufají, ale nikdo to moc neřeší,“ řekl LN Daniel Münich, spoluautor Bílé knihy terciárního vzdělávání. Ministerstvo školství Marcela Chládka z ČSSD však závěry expertŧ odmítá. „Dle šetření projektu Eurostudent je většina českých studentŧ s výukou spokojena. Pedagogické vzdělávání navíc zŧstává plně v gesci univerzit,“ tvrdí Bohumila Potočná z tiskového odboru ministerstva. Pokračování na straně 4 Dvojí metr na české vyučující Dokončení ze strany 1 Ministerstvo podle Potočné podporuje další vzdělávání akademikŧ, nicméně plošně nic nařizovat nemŧţe. „Jde však o naši prioritu. Připravujeme proto řadu programŧ i ve spolupráci s Evropskou unií, které by akademikŧm měly pomoci rozvíjet všechny aspekty pedagogické činnosti,“ dodává. Znají to snad všichni absolventi univerzit. Přednáška akademické špičky ve své oblasti se někdy nedá vydrţet. Profesor není schopen látku podat srozumitelně, mluví monotónním hlasem nebo odmítá pouţívat moderní techniku. Svou nespornou vědeckou kvalitu si pak ve velké míře nechá pro sebe. Ministerstvo s tím však mnoho nezmŧţe – za pedagogické schopnosti svých zaměstnancŧ zodpovídají samotné univerzity. Pro ty je ale často dŧleţitější, kolika vědeckých výstupŧ akademik dosáhne, jelikoţ právě za ně pobírají od ministerstva dotace. „Pro nás je rozhodující vědecká úroveň zaměstnancŧ. Vycházíme z toho, ţe dobrý učitel je nejčastěji dobrý vědec,“ popisuje proděkan pro studium Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Roman Chytilek. Plné znění zpráv


„Vědecká úroveň akademika ovšem nestačí. Na středních školách ministerstvo tlačí učitele k doplnění vzdělání, na univerzitách však mŧţe učit kaţdý, a to i bez jakékoliv zkušenosti s pedagogikou,“ upozorňuje David Greger z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Univerzity Karlovy. Ministerstvo v tom ale významný problém nevidí. „Vysoké školy uskutečňují další formy vzdělávání akademických pracovníkŧ, a to ve formě kurzŧ či výukových modulŧ. Berou přitom prostředky jak zMŠMT, tak z Evropské unie,“ tvrdí Potočná. „Nabízí například kurzy zaměřené na rozvoj osobnostních, jazykových a manaţerských oblastí, ale i kurzy pro podporu technologického rozvoje učitelŧ,“ dodává. „Nevím o tom, ţe by v Česku byla řada dobrých pedagogických kurzŧ,“ kontruje Greger. „Diskuse o rozvoji akademikŧ zŧstává nutností,“ souhlasí ředitelka Centra pro studium vysokého školství Helena Šebková. Nabízí se příklady nejen z Británie Docentka Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Univerzity Karlovy Jaroslava Vašutová spolu s dalšími odborníky odkazuje například k finskému modelu, kde je pedagogický trénink běţnou praxí. Akademici si mohou vybírat z široké nabídky poskytovaných kurzŧ, jejichţ splnění jim přinese řádné finanční ohodnocení, či je přímo základem jejich profesního rŧstu. Obdobný systém funguje i v Británii či v Norsku, kde jsou pedagogické kurzy pro akademiky od roku 2004 dokonce povinností. Jak dokázala studie Helsinské univerzity, tento systém prokazatelně zvyšuje úroveň výuky. Odborníci spolu se zaměstnanci univerzit se ovšem shodují, ţe změna musí přijít z jejich středu. „V ideálním případě by kaţdá vysoká škola měla u svých učitelŧ poţadovat, aby měli vysokoškolské vzdělání a také pedagogické minimum či pedagogicky zaměřený kurz,“ myslí si rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. „Jakékoliv plošné přikázání je nesmysl. Změny musí vzejít z akademie,“ souhlasí Šebková. Školení ano, ale ne povinné Řada univerzit kurzy pro své zaměstnance v současnosti zavádí. „Máme školení více kategorií, na kterých se podílejí i odborníci z EU a které jsou zacíleny na všechny aspekty výuky,“ tvrdí například proděkanka pro studium Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Klára Seitlová. „I my máme podobné kurzy,“ sekunduje proděkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Soukup. „Zavádíme právě systém hospitací (navštěvování přednášek dalšími učiteli) a spolu s pedagogickou fakultou startujeme moţnost školení vyučujících. Je to ovšem volitelné a povinné to nikdy nebude. To by byla cesta do pekel,“ dodává.

Kdo je na světě nejkrásnější? 26.3.2014

A2 str. 26 Společnost JAN GRUBER

Nekriticky o Spojených státech amerických Okruh vědeckých pracovníkŧ a studentŧ sdruţených kolem Kryštofa Kozáka, vedoucího Katedry amerických studií na Fakultě sociálních věd UK, připravil kolektivní monografii, která si pokládá otázku, zda a proč se Spojené státy nacházejí v úpadku. Publikace svým stylem spadá mezi odbornou literaturu, ale obsahem a vyvozenými závěry se blíţí propagandě. Autoři sborníku Spojené státy v úpadku? Vybrané problémy veřejné politiky v severoamerickém kontextu nahlíţejí na problematiku, která je zvláště v posledních letech na pořadu dne – úpadek USA. Sjednocujícím momentem jejich psaní má být pokus o odpověď na dvě související otázky: Jsou Spojené státy opravdu v úpadku? Jak se tento úpadek projevuje? Témat, na nichţ se snaţí problém sledovat, je řada – od amerického imperialismu přes porušování ústavních práv aţ po vliv Tea Party na tamější politiku. Bohuţel uţ po letmém pročtení závěru, jejţ se mnohdy vyplatí číst jako první, se objeví jedna z největších slabin knihy. Přepjaté proamerické postoje autorŧ, které znemoţňují vidět stále ještě nejmocnější zemi světa alespoň trochu kriticky. S jistou nostalgií po období končící studené války, kdy se zdálo konečné vítězství kapitalismu, liberální demokracie a samozřejmě i USA na dosah, Kryštof Kozák píše: „Je zřejmé, ţe (…) dochází ke změně postavení Spojených státŧ, které musí najednou brát ohledy na zájmy ostatních (…). To je velmi smutná zpráva pro všechny ty, kteří doufali, ţe americký nátlak a případně i zbraně pomohou všude na světě svrhnout autokratické či diktátorské reţimy perzekvující vlastní obyvatelstvo. (…) Armáda Spojených státŧ není, a do budoucna ani nebude schopna sama chránit všechny nevinné obyvatele všude na světě před brutálními vojenskými zásahy vlastních reţimŧ.“ A dodává, ţe se bohuţel musíme smířit s tím, ţe Spojené státy přijedou jako zachránce na bílém koni jenom občas. Svoboda pro všechny



Kozák jako by pozapomněl nebo dokonce nevěděl, ţe Spojené státy ve své moderní historii nejen častokrát ignorovaly existenci nedemokratických reţimŧ, ale naopak jejich ţivotnost proti vŧli většiny obyvatelstva podporovaly. Snaţily se – především v Latinské Americe – destabilizovat z řádných demokratických voleb vzešlé politické systémy, které jim nebyly po chuti. Pod závojem boje proti terorismu na vlastní pěst podnikaly invaze do suverénních státŧ, kde se jejich vojáci dopouštěli válečných zločinŧ, jeţ nadále zŧstávají opomíjeny a nepotrestány. Přitom whistleblowery, kteří na ně upozorňují, stavějí před soudy, kde jim hrozí i doţivotní uvěznění. Naposledy byl odsouzen k trestu odnětí svobody na pětatřicet let Bradley Manning, jenţ předal tisíce stran tajných materiálŧ serveru WikiLeaks a mimo jiné zveřejnil videonahrávku, na níţ američtí vojáci střílejí z helikoptéry na ne ozbrojené civilisty. Pravděpodobnější ale bude, ţe Kozák a jeho spolupracovníci jsou pouze naivní. Mezi naivitou a hloupostí je přitom třeba dŧsledně rozlišovat. Na druhé straně se texty Kozáka a dalších autorŧ příliš neliší od těch, které mŧţeme pravidelně nalézat na stránkách Lidových novin. V době, kdy se mŧţe zdát, ţe by se Kozákovo přání mohlo v nějaké vojenské intervenci naplnit, jako třeba v případě konfliktu v Sýrii, totiţ vycházejí články, v nichţ se mŧţeme dočíst třeba následující: „Mnozí Američané si uvědomují, ţe USA mají něco, čemu se (…) říká historická odpovědnost: (…) kdyţ se někde dějí nepravosti, kdyţ nějaký diktátor masakruje vlastní lidi, USA by se coby světová velmoc měly nějak zasadit, aby se tak nedělo. Třeba i vojensky.“ Pak lze ovšem jen těţko najít rozdíl mezi tendenční ţurnalistikou a odbornými studiemi, za které se příspěvky v monografii vydávají. Na vrcholu pyramidy Sborník se skládá z deseti příspěvkŧ mladých autorŧ (ročník narození 1977–1987), které často postrádají širší teoretické ukotvení ve studované problematice. Ačkoli se například studie Maxima Kucera analyzující vliv Tea Party na politickou scénu USA mŧţe zdát svým zaměřením pro české prostředí zajímavá, sklouzává k pouhému popisu účinkování této „frakce“ Republikánské strany v americkém politickém systému. Autor označuje Tea Party za nejvýznamnější populistické hnutí v dějinách země, avšak nepokládá za dŧleţité vysvětlit, co si pod populismem představuje, a nevěnuje takřka ţádnou pozornost tomu, jak se konkrétně projevuje. V závěru pouze suše konstatuje, ţe je příliš brzy vynášet o jejím pŧsobení na politické scéně nějaké definitivní závěry. V jiném textu o imperiální politice USA zas Petr Anděl píše, ţe o americkém imperialismu ve 20. století nemŧţe být řeč. Spojené státy se prý do „postavení na vrcholu mocenské pyramidy“ dostaly přirozeně, nikoli díky cílené imperiální politice. Argumentovat „přirozeností“ je však ošidné a obvykle se tím spíše zastírá, neţ vysvětluje. Politolog Pavel Barša naopak ve své starší práci Hodina impéria (Mezinárodní politologický ústav 2003) přesvědčivě ukazuje, ţe americká politika se dlouhodobě pohybuje mezi izolacionismem, imperialismem a internacionalismem; jeden z prvkŧ sice vţdy převaţuje, ale ţádný se v podstatě nikdy zcela nevytrácí. Za zmínku jistě stojí také studie Barbory Čapinské, která si klade úsměvnou otázku, zda je vŧbec moţné zkoumat represe v takové demokratické společnosti, jakou jsou Spojené státy, protoţe „studie potvrzují, ţe čím více je stát demokratický, tím méně je represivní – a tuto skutečnost nelze vyvrátit“. Jak vidno, nelze neţ konstatovat, ţe kolektivní monografie Spojené státy v úpadku? je pouze málo zdařilou proamerickou propagandou převlečenou za odborné psaní. Magdalena Fiřtová, Krištof Kozák (eds.): Spojené státy v úpadku? Vybrané problémy veřejné politiky v severoamerickém kontextu. Dokořán, Praha 2013, 287 stran. Foto popis| Spojené státy na vlastní pěst podnikaly invaze do suverénních státŧ, kde se jejich vojáci dopouštěli válečných zločinŧ, jeţ nadále zŧstávají opomíjeny a nepotrestány. Foto autor| Foto Michael Bridgers O autorovi| JAN GRUBER, Autor je publicista.

Poslanci zvolili členy rad České televize a Českého rozhlasu 26.3.2014

parlamentnilisty.cz

str. 00 olb

Poslanecká sněmovna

Sněmovna dnes volila nové členy rad České televize a Českého rozhlasu. Skončili přitom jejich nynější předsedové Milan Uhde a Tomáš Ratiborský, kteří se nedostali do uţšího výběru. Ten provedl předem sněmovní volební výbor. Plné znění zpráv


Osmnáctičlennou kandidátku pro sněmovní volbu šesti nových členŧ Rady ČT a devítičlennou kandidátku pro výběr tří členŧ Rady ČRo sněmovní volební výbor sestavil před dvěma týdny. Do televizní rady byli nominování například divadelník Petr Oslzlý, novinářka Petra Procházková, exposlankyně Ivana Levá, psycholog Ivan Douda, dále Jan Bednář, Luboš Beniak, Vratislav Dostál, Václav Dvořák, Richard Hindls, Zdeňka Hŧlová, Vladimír Kuba, Dušan Kukal, Milena Macková, Hana Moučková, Roman Prorok, Karel Zýka a Michael Hauser. Posledním kandidátem pro sněmovní volbu do Rady ČT byl děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jakub Končelík. Po dnešní volbě nově zamíří do Rady ČT Jan Bednář, Michael Hauser, Richard Hindls, Vratislav Dostál, Luboš Beniak a Ivana Levá. Ve druhém kole do Rady ČRo se utkají Chalupa a Rejchrt Do rozhlasové rady byli nominováni mimo jiné hudebník Mikoláš Chadima, farář Miloš Rejchrt, spisovatelka Lenka Procházková, Hana Dohnálková, Václav Chalupa, Jiří Vejvoda, Oldřich Šesták, Pavel Hekela a Jan Krŧta. V prvním kole byli zvoleni jen Hana Dohnálková a Jiří Vejvoda, ve druhém kole se o místo v radě utkají Václav Chalupa a Miloš Rejchrt.


Vzrostla pravděpodobnost ruské invaze na východ Ukrajiny 27.3.2014

ČT 24

str. 01

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Kyjev si pŧjčí od Mezinárodního měnového fondu aţ 18 miliard dolarŧ. Chce jimi zaplatit za plyn z Ruska, kterému Moskva zdraţila o polovinu. Ruské jednotky propustily zadrţované ukrajinské vojáky, americké tajné sluţby ale varují, ţe v posledních dnech radikálně vzrostla pravděpodobnost ruské invaze na východ Ukrajiny. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Julij Mamčur se usmívá. Poprvé po dlouhé době. Julij MAMČUR, bývalý velitel letecké základny Belbek -------------------Kdyţ planeta upadne do temnoty, civilizace je zničena, protoţe všichni zešílí. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Velitel letecké základny Belbek se stal symbolem ukrajinského odporu na Krymu uţ začátkem března. Vzdát se odmítal. Nakonec ale padla i jeho základna jako poslední. Julij MAMČUR, bývalý velitel letecké základny Belbek -------------------Kdybychom pouţili zbraně proti praporu speciálních jednotek, věřte mi, rozemleli by nás na kusy. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Vojáci aspoň vlastními těly bránili vlajku i svého velitele. Obojí marně. Tábor na kyjevském Majdanu zatím nikdo nezbořil. Po boji za svobodu se teď řeší její cena. obyvatelka Kyjeva Plné znění zpráv


-------------------Ukrajinci teď věří, ţe mají sílu a moţnost tenhle stát změnit. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Zadarmo to nebude. Mezinárodní měnový fond předjednal s Ukrajinou dvouletý úvěr v přepočtu aţ 360 miliard. Na oplátku chce vidět úspory, propouštění, zvýšení daní a cen za energie. Ne nadarmo označil premiér svŧj kabinet za vládu sebevrahŧ. Arsenij JACEŇUK, ukrajinský premiér -------------------Tyhle velmi nepopulární obtíţné a tvrdé reformy neměly proběhnout včera nebo předevčírem, ale před 20 lety. Dana ZLATOHLÁVKOVÁ, redaktorka -------------------Tím navíc problémy nekončí. Americká armáda a tajné sluţby varují, mapy se mŧţou přepisovat dál. Z pozic ruských vojsk u východní hranice analytici usuzují, ţe invaze je pravděpodobnější neţ se zdálo. Dana Zlatohlávková, Česká televize. Michal KUBAL, moderátor -------------------A politický geograf Michal Romancov, dobrý večer. Je podle vás reálná ta ruská invaze na východ, jihovýchod Ukrajiny? Michael ROMANCOV, politický geograf FSV UK -------------------Tak bohuţel poslední údaje nasvědčují, ţe to je reálnější, neţ jsme se domnívali. Nicméně já pořád pevně doufám jaksi v to, ţe se Rusko uţ natolik blamovalo, jak například ukázalo i to dnešní jednání v rámci Valného shromáţdění, respektive hlasování v rámci Valného shromáţdění OSN, ţe si to nakonec přeci jen rozmyslí. Michal KUBAL, moderátor -------------------A přesto, nemohou se dostat do té fáze, kdy uţ je to v podstatě jedno, Rusko je v určité mezinárodní izolaci, tak si řekněme: Vladimir Putin, kdyţ mám Krym dobyju i zbytek? Michael ROMANCOV, politický geograf FSV UK -------------------Samozřejmě, ţe tahle ta moţnost tady je, ono je to těch příslovečných 50 na 50, takţe jaksi nevíme, co se mu a proč honí hlavou. Ale evidentní je, ţe svět jaksi tuhle tu představu, kterou Rusko do světa vyslalo, neakceptoval. Pokud tedy je Rusko připraveno zahájit velkou konvenční válku v Evropě, protoţe je zapotřebí si uvědomit,ţe ukrajinská vláda v době, kdy vypukla krize na Krymu, měla svých starostí dost, teď přeci jen se zdá, ţe politická moc na Ukrajině je poměrně stabilnější a Ukrajinci si, myslím, by bránili svoje vlastní území daleko aktivněji, neţ tomu bylo v případě Krymu, tak by opětně postavil Evropu, respektive svět o úplně nové, tentokrát ještě horší situace. Michal KUBAL, moderátor -------------------Takţe myslíte, ţe toto by bylo tím zlomem, kdyby Západ začal jednat dohromady, kdyby Západ začal mluvit o tom, ţe skutečně Rusko uţ není tím partnerem, ţe Rusko uţ je úplně někde jinde a je nutno sáhnout k velmi přísným sankcím, k absolutní izolaci. Michael ROMANCOV, politický geograf FSV UK -------------------I to je samozřejmě moţné, ţe to by ho k tomu mohlo popohnat, i kdyţ na druhou stranu oni celou dobu tvrdí, ţe vlastně Západ i se sankcemi mŧţe takříkajíc vlézt na záda, ţe jsou vŧči tomu imunní, coţ sice není pravda, ale podstatné je, ţe tomu věří ruské veřejné mínění. Michal KUBAL, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Teď je trochu absurdní situace z Ruska proudí miliardy dolarŧ na Krym, z Evropy a ze zbytku světa se zdá, ţe budou proudit miliardy dolarŧ do Kyjeva. Je to trochu souboj peněţenek o Ukrajinu, kdo ukáţe, ţe se o tu zemi umí postarat lépe? Michael ROMANCOV, politický geograf FSV UK -------------------Upřímně řečeno, Rusko teďka bude Krym dotovat. Upřímně řečeno úplně stejně jako dotovalo svého času Abcházii, Osetii a pokud by Abcházie a Osetie měly moţnost vlastně svobodně o tom hovořit, tak se zjistí, ţe Moskva většina těch slibŧ nedodrţela a upřímně řečeno, ani nemohla. Ruská ekonomika na to nemá, je v obrovských problémech a Krym je velice specifické území mimo jiné i proto, ţe tam mezi tím obyvatelstvem naprosto zásadním zpŧsobem dominují penzisté. To znamená, je to obrovsky náročné, vŧbec jaksi se nebavíme ani o tom, ţe vlastně Krym je i absolutním zpŧsobem závislý na dodávkách energie, na dodávkách vody z Ukrajiny a tak dále, to znamená, Moskva teď dělá jaksi haura, abych tak řekl, ale všichni vědí a vědí to i Rusové, ţe Moskva je výrazně chudší neţli Evropská unie. Čili kdyby to byl jenom souboj peněţenek, tak to má Západ poměrně jednoduché. Michal KUBAL, moderátor -------------------Na globální scéně se teď odehrávají věci, které uţ jsme dlouho neviděli. Evropa a Amerika na jedné lodi, Skandinávské země, které nejsou členy NATO hovoří o tom, ţe by se mohly připojit k Severoatlantické alianci. Stal se Vladimir Putin tím největším pojítkem Západu v současné době? Michael ROMANCOV, politický geograf FSV UK -------------------Samozřejmě, ţe ano, to tak bývá v krizích tohoto typu, ţe vlastně ten velký viditelný identifikovatelný nepřítel pŧsobí přesně tímhle tím zpŧsobem. V tomhle tom ohledu mŧţeme říci, ţe Vladimír Putin je tím pravým pokračovatelem Sovětského svazu, protoţe nebýt Sovětského svazu, nebyla by Severoatlantická aliance, pravděpodobně by nebyla ani Evropská unie. Michal KUBAL, moderátor -------------------Jako vţdy skvělý Michal Romancov, díky za vaše názory.

Čtyři mladí lidé vyrazili na pracovní veletrh. Jak uspěli? 27.3.2014

Mladá fronta DNES str. 07 (eka, nea)

Příloha - Absolventi

NA VLASTNÍ KŦŢI V Praze se ve dnech 13. a 14. března uţ podvaadvacáté konal veletrh pracovních příleţitostí Career Days 2014. Pořádala jej studentská organizace AISEC a představilo se na něm asi 20 společností. A navštívili jej i čtyři spolupracovníci MF DNES. Career Days 2014 Letošní ročník pracovního veletrhu se konal 13. a 14. března v prostorách Corinthia Hotel Prague v Praze. Účastníci se mohli osobně setkat se zástupci společností a na cokoli se zeptat. Prezentace firem trvaly přibliţně 50 minut a omezený počet účastníkŧ zajistil osobnější přístup. Konaly se téţ tréninky, které vedli přímo HR manaţeři podnikŧ a byly zaměřeny na rozvoj soft skills, jako jsou například asertivní jednání, time management, osobní rozvoj... Dvoudenní vstupenka na akci stála sto korun. Pro mimopraţské návštěvníky organizátoři zajistili poblíţ hotelu Corinthia zvýhodněné ubytování. *** Pracovní veletrhy Jobs Expo 27.–28. 3. 2014 iKariera 2014 9. 4. 2014 VUT Brno, 16. 4. 2014 VŠCHT Praha Profesia Days 2014 22.–23. 10. 2014 Plné znění zpráv


Překvapilo mě, jak byli odborníci vstřícní Byla to pro mě premiéra – šla jsem tam s tím, ţe pořádně nevím, co od pracovního veletrhu očekávat. Poslechnu si jen přednášky společností o tom, jak jsou dobré, nebo odejdu se zajištěnou stáţí v jedné z nich? Výsledek byl něco mezi tím. Zjistila jsem mnoho zajímavostí o firmách, které se prezentovaly, ale zároveň jejich vedení neváhalo odpovídat na všechny otázky a snaţilo se poradit i v záleţitostech typu „jak na to“. Takţe kdyţ jsem měla zoufalý pocit z toho, ţe je veletrh zaměřený pouze na absolventy a já jsem teprve v prváku, stačilo po přednášce zajít za jedním z personalistŧ a hned jsem dostala kontakty a doporučení. Prý se vţdy něco najde, člověk jen musí chtít a být prŧbojný. Odcházela jsem vcelku spokojená. Ekaterina Tkachenko, 21 let, studentka FSV UK Dobře utracená stokoruna Pár veletrhŧ práce jsem jiţ absolvoval, takţe vím, co zde jako student humanitního oboru mohu očekávat: raději vŧbec nic. Tato akce ale mile překvapila. Na rozdíl od Jobs Expa, odkud sice odejdete s plnou náručí letáčkŧ a firemních propisek, ale na osobní přístup tu není čas, během Career Days jsem kupodivu vycítil několik konkrétních pracovních příleţitostí. Panuje tu totiţ zajímavý reţim – místo najatých hostesek se tu bavíte přímo s „velkými rybami“. Kdyţ jsem se na semináři Komerční banky mezi samými studenty ekonomie přiznal ke studiu ţurnalistiky, šéfka náborového oddělení se rozzářila: „Výborně! Teď zrovna z vaší školy hledáme někoho, kdo nám bude pomáhat s interní komunikací,“ dozvídám se. Podobně to dopadlo i u firem zaměřených na IT – o nás humanisty zájem je, jen je potřeba být aktivní. Kdyţ si to spočítám, za vstupenku a svačinu jsem tu utratil rovnou stokorunu. Investice, která se určitě vyplatila. Vít Novák, 21 let, 3. ročník ţurnalistiky na FSV UK Zaujaly mě prezentace firem Na Career Days jsem se chtěl podívat, znělo to zajímavě. Komu ze studentŧ by se nechtělo navázat bliţší, osobní kontakt s budoucím zaměstnavatelem? Co jsem předem netušil, ţe setkání budou cílená na čerstvé absolventy či studenty 4. a 5. ročníkŧ VŠ. Protoţe jsem mladší, bylo po chvíli jasné, ţe tam budu spíš jako posluchač, neţ aby o mě někdo měl opravdový zájem. Prezentace firem však byly zajímavé, kdo uvaţuje o trainee programu, dozvěděl se o těch, které se konají v nejbliţší době, bylo moţné navázat i osobní kontakty se zástupci velkých firem. Navíc jsem si v přestávkách mohl nechat udělat fotografii k ţivotopisu a ten si pak nechat zkontrolovat zkušenými personalisty, nebo jen tak brouzdat mezi stánky firem a získávat informace. Jaroslav Novák, 20 let, absolvent SŠ Bavil mě workshop Na veletrhu Career Days mě zaujal workshop Jak zajímavě prezentovat „nudná“ data. Líbila se mi zábavná a interaktivní forma, hodina a pŧl velmi rychle utekla. Přednášející byl od začátku uvolněný a podařilo se mu navázat dobrý kontakt s účastníky. Sami jsme se snaţili vymýšlet, jaké jsou hlavní zásady dobré prezentace, a v týmu si ji zkusili připravit. To nás všechny moc bavilo, navíc jsme od lektora dostali uţitečné rady. Kromě tréninkŧ a setkání se zástupci firem byly v prostorách hotelu Corinthia stánky, kde se zájemci mohli dozvědět o pracovních pozicích, moţnostech stáţí v atraktivních společnostech. Slečny mohly vyuţít například sluţeb značek Avon a Mary Kay a nechat se nalíčit. Třeba pro profesionální fotografii na ţivotopis, kterou hned na místě vyhotovili zástupci serveru Unijobs a slíbili její zaslání na e-mail. Veronika Vichnarová, 25 let, 5. ročník sociologie FSV UK Foto popis|

Politolog Kubáček si všímá zvláštní věci, kterou dělá premiér Sobotka. Toto se lidem nebude líbit... 27.3.2014

parlamentnilisty.cz Jiří Hroník

str. 00


Aréna


POLITOLOGOVÉ Za zcela pochopitelný povaţuje politolog Jan Kubáček krok jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly, jenţ se ke konci března vzdá poslaneckého mandátu. Vyváţe se tím ze sněmovní situace, kde nejspíš bude čím dál více dominovat hnutí ANO a dá se čekat pochroumání pověsti poslaneckého klubu ČSSD. Stejné rozhodnutí čeká i od Michala Haška, který se soustředí na to, aby znovu „haškovizoval“ jiţní Moravu. Spokojeností si musel mnout ruce premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka poté, co Jiří Zimola oznámil, ţe zŧstane hejtmanem Jihočeského kraje, ale ke konci března sloţí mandát poslance. Splní tím speciální stranické usnesení, podle něhoţ sociální demokraté s tímto souběhem funkcí musí jednu z nich opustit a rozhodnutí oznámit nejpozději pŧl roku po volbách. Jeho krok ještě zvýší tlak na trojici Michal Hašek, Josef Novotný a Jiří Běhounek, která tak musí učinit do 26. dubna. Jiří Zimola byl jedním z aktérŧ povolební schŧzky pěti sociálních demokratŧ s prezidentem Milošem Zemanem v Lánech, která vedla ke stranickému pádu Michala Haška, Jeronýma Tejce a Zdeňka Škromacha, zatímco Milanu Chovancovi za navrácenou loajalitu k předsedovi vynesla křeslo ministra vnitra. Uţ tehdy zareagoval Jiří Zimola nejdříve ze všech a vzdal se svých funkcí ve vedení ČSSD. Také nyní si ze všech, kterých se týkala kumulace funkcí poslance a hejtmana, počínal nejrychleji. Pro Zimolu jsou zatím hájemstvím jiţní Čechy Podle politologa Jana Kubáčka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy bylo Zimolovo rozhodnutí předvídatelné. “Je na něm znát, ţe se cítí ´doma´ v Jihočeském kraji a ještě tolik nenasál té celostátní politiky, i kdyţ ji jako strategicky dŧleţitou pro prosazení jihočeských témat vnímá. Ale zatím stále to hájemství, to klíčové, kde získává veřejnou podporu a kde se soustředí na nejdŧleţitější problémy a jejich řešení, jsou jiţní Čechy. Zkrátka tam je domovem, i politicky stále zařazen, a je to pro něj dŧleţitější neţ celostátní politika,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček. Hejtmanŧv krok si vysvětluje i tak, ţe si Jiří Zimola uvědomuje, ţe je politikem na začátku velké centrální kariéry. “Proto si nechce vstup do ní komplikovat. Nyní se jakoby vyvázal ze sněmovní situace, z níţ je zřejmé, ţe to bude mít sociální demokracie komplikované tím, jak ve vládě dominuje Andrej Babiš. Pokud předseda hnutí ANO neudělá nějakou fatální chybu, bude dominovat i ve veřejném mínění, coţ ostatně uţ prŧzkumy začínají dokumentovat. To povede k jisté únavě, jisté rozpačitosti z premiéra i z vládnutí, coţ samozřejmě pochroumá i pověst poslaneckého klubu ČSSD,“ konstatuje Jan Kubáček. Rozloţení sil uvnitř ČSSD to nyní nijak neovlivní Navíc si podle něj Jiří Zimola vyhodnotil, ţe bude viditelnější a aktivnější v hejtmanské roli. “A uvolní mu to ruce, protoţe nebude čelit výčitkám vlastního premiéra ani debatě o funkcích, která by zakrývala témata mnohem zásadnější, ať je to dostavba Temelína, páteřní D3 a spousta dalších aktivit a projektŧ, které jsou s tím spojené. Kdyby to bylo neustále o funkcích, tak mu to vyjednávací prostor nesmírně zuţuje. Čekám, ţe to teď vyuţije jako impuls k tomu, aby byl mnohem ofenzivnější a aby mohl mnohem sebevědoměji vystupovat i vŧči vlastním ministrŧm, ale zejména vŧči ministrŧm z hnutí ANO,“ míní politolog. Hejtmanovým rozhodnutím se ale nic zásadního neděje v rozloţení sil uvnitř ČSSD. “Je to jen potvrzení daného stavu. Bohuslav Sobotka se po sestavení vlády stal nekorunovaným králem poslaneckého klubu aţ do prvních neúspěchŧ. Vzhledem k tomu, ţe jsem vţdy vnímal Jiřího Zimolu jako určitou třetí sílu, ne přesvědčeného haškovce, tak si myslím, ţe jeho krok tolik tou mocenskou mapou sociální demokracie nezahýbá. Myslím si, ţe si to tak i sám vyhodnotil a navíc nechce být tím, kdo se stane symbolem několika funkcí,“ vysvětluje Jan Kubáček. Karlovarský hejtman by si mohl ponechat obě funkce Zatímco tedy Jiří Zimola vyklidil sněmovní pole, další tři hejtmani-poslanci spolustraníky ještě napínají. “Dovedu si představit, ţe ponechání obou dvou funkcí zcela váţně zvaţuje stávající hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný. Je to dlouholetý rutinér, matador sněmovní politiky, ale uţ v podstatě i hejtmanský matador. Myslím si, ţe si to vyhodnocuje tak, ţe pokud je silný v Karlovarském kraji, tak pro něj relativně nejsou centrální veřejné mínění a argumenty jeho premiéra tak zásadní a nepovaţuje je za fatální ohroţení,“ domnívá se politolog.



Ale hlavní příčinou, proč předseda ČSSD Bohuslav Sobotka tak často toto téma rozehrává, je jeho stranický rival Michal Hašek, protoţe spoléhá, ţe rezignací na jednu z funkcí přijde o část vlivu uvnitř strany. “Michal Hašek hledá nějaký zpŧsob, jak pokud moţno z této situace co nejelegantněji vyjít a vrátit se a upevnit si tu pozici na jiţní Moravě, aby z ní posléze mohl ovlivňovat a vstupovat do celostátní politiky. Ale čekám, ţe nyní upřednostní pozici hejtmana,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček. Hašek se soustředí znovu na “haškovizaci“ jiţní Moravy Neznamená to však, ţe by Haškovy ambice na prosazení v celostátní politice nějak uvadaly. “Ono platí, ţe pokud jste silný ´doma´, ve svém kraji, a nemáte tam konkurenta, tak posléze nemáte ani konkurenta v celostátní politice. A platí to obzvlášť v regionu, ze kterého pocházejí současní nejvlivnější sociální demokraté,“ poukazuje Jan Kubáček na to, ţe kandidátku sociální demokracie v Jihomoravském kraji obsadili Bohuslav Sobotka, Michal Hašek a Jeroným Tejc. Právě na svŧj domovský region bývalý první místopředseda ČSSD pro nejbliţší budoucnost nejspíš zaměří svou pozornost. “Soustředí se na to, aby jiţní Moravu pacifikoval, aby ji zpátky ´haškovizoval´ a posléze, aţ situaci stabilizuje, přijde s řadou témat, které budou ryze jeho. Pak porostou znovu jeho ambice, i podle oslabování pozice Bohuslava Sobotky, promlouvat zase do celostátní politiky. Ale primárně mu pŧjde o to stabilizovat jiţní Moravu, protoţe tam to zatím ještě nemá pevně v rukou,“ domnívá se politolog. Voličŧm nikdo nezdŧrazňoval, ţe hejtmani mají poslouţit jako vábnička Závěrem se ale vrací ke speciálnímu usnesení sociálních demokratŧ, které hejtmanŧm uloţilo, aby se do pŧl roku rozhodli a jednu funkci sloţili. “Přinejmenším je prazvláštní, ţe tohle téma permanentně otvírá a připomíná předseda ČSSD. Je to zvláštní o to víc, kdyţ se podíváme na kampaň před předčasnými volbami, kdy se toto hledisko vydávalo za obrovský bonus a hodnotu navíc. Jistě si vzpomínáte, jak Bohuslav Sobotka vyzdvihoval, ţe budou kandidovat populární hejtmani,“ připomíná Jan Kubáček. Voliči si na populární krajské osobnosti soustředili a podpořili je svými hlasy. “Ale tohle přestalo, kdyţ skončilo hlasování a začala se sčítat utrţená vítězství, ale i utrţené prohry. A pak se to po volbách naopak otočilo a rázem to byl největší handicap kandidátŧ. Samozřejmě je to argument do diskuse, ale tady byl zneuţit a sociální demokracii to pošramotí v očích veřejnosti,“ poukazuje politolog na to, ţe běţní voliči dávali hlasy oblíbeným hejtmanŧm a o stranickém usnesení, ţe se po volbách budou muset vzdát místa hejtmana, nebo ve sněmovně, mnohdy nic netušili.


Novou komisi k důchodové reformě povede Martin Potůček 28.3.2014

aktualne.cz

str. 00

Ekonomika

Pětašedesátiletý nestraník pŧsobí jako poradce ČSSD pro sociální a daňovou politiku. Praha – Nově vznikající komisi pro přípravu dŧchodové reformy povede Martin Praha - Nově vznikající komisi pro přípravu dŧchodové reformy povede Martin Potŧček, profesor Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity a vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie. Potvrdila to ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová (ČSSD). "Nabídku paní ministryně jsem přijal," řekl Potŧček online deníku Aktuálně.cz. Pětašedesátiletý nestraník pŧsobil uţ před volbami jako poradce ČSSD pro sociální a daňovou politiku. Od letošního roku patří do týmu poradcŧ premiéra Bohuslava Sobotky. Členy komise mají navrhnout předsedové všech parlamentních stran i některé odborné instituce, o konkrétním sloţení zatím není rozhodnuto. "Vše je zatím teprve v přípravné fázi. Osobně je pro mě dŧleţité, aby tam byli především kompetentní odborníci,“ říká Potŧček. Plné znění zpráv


Marksová Tominová chce, aby v komisi byli vedle zástupcŧ vlády i opozice také demografové, ekonomové, sociologové či zástupci odborŧ a zaměstnavatelských svazŧ. Cílem komise bude podle Potŧčka připravit dlouhodobé řešení dŧchodového systému - tedy takové, které přeţije jedno volební období. Změny od roku 2017? O další dŧchodové reformě, která má platit od roku 2017, hovoří koaliční smlouva. Má upravit systémy zdanění práce a dŧchodŧ s cílem “zajistit výplaty dŧstojných penzí, posílit princip zásluhovosti, narovnat transfery mezi rodinou a společností a zastropovat věk odchodu do dŧchodu". Potŧček vystudoval filozofii, matematiku, politologii a sociologii na brněnské Masarykově univerzitě. V letech 1998 aţ 2006, tedy za vlády ČSSD, pracoval jako poradce ministrŧ práce a sociálních věcí, v letech 2002 aţ 2004 i jako poradce předsedy vlády - tehdy Vladimíra Špidly. Koaliční vláda ČSSD, ANO a TOP 09 chce zrušit takzvaný druhý pilíř dŧchodového systému, který od loňského roku zavedl kabinet vedený Petrem Nečasem (ODS) jako hlavní část své penzijní reformy. Druhý pilíř, umoţňující vyvedení části povinných odvodŧ ze státního systému na soukromé účty, má skončit od roku 2016. Naspořené peníze se zřejmě spojí s třetím pilířem, tedy penzijním připojištěním. Přečtěte si loňský rozhovor s Martinem Potŧčkem o změnách v dŧchodovém systému.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/novou-komisi-k-duchodove-reforme-povede-martinpotucek/r~304942c4b67a11e3892b0025900fea04/

Zpravodaj Robert Mikoláš: na Krymu to dospělo k vymývání mozků 28.3.2014

mediar.cz str. 00 Lucie Šťastná

Články

Byly vypnuty ukrajinské televize a místo nich začaly vysílat ruské stanice, popsal zpravodaj Českého rozhlasu situaci na Krymu před referendem o připojení k Rusku, v debatě o zpravodajství z konfliktŧ. Robert Mikoláš hovoří, v pozadí Jan Rybář. Foto: Ondřej Novák „Stalo se to, co se v dějinách lidstva stalo uţ mnohokrát," konstatuje ke krizi na Krymu zahraniční redaktor Českého rozhlasu Robert Mikoláš, rozhlas a televize podle něj přispěly k tomu, ţe se názor místních během jednoho týdne radikálně změnil. Aktuální situaci na místě, o něţ se sváří Rusko s Ukrajinou, popsal na středeční debatě z cyklu pravidelných Rozprav o českých médiích, které pořádá Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. K zahraničnímu zpravodajství z míst konfliktŧ a války se vyjadřoval i Jan Rybář, fotograf a dlouholetý zahraniční redaktor Mladé fronty Dnes, a Barbora Osvaldová, vedoucí Katedry ţurnalistiky. Svět na prahu jaderné války Podle Mikoláše, který byl na Krymu v období, kdy se poloostrov “připravoval“ na referendum, se jednalo o jasnou manipulaci s lidmi. Kdyţ na místo dorazil, podepisovala se na místě petice za plnou autonomii krymské oblasti v rámci Ukrajiny. “Já jsem tam nepotkal jediného etnického Rusa, obyvatele Krymského poloostrova, který by chtěl připojení k Ruské federaci. Uběhl týden a nenašli jsme v ulicích etnického Rusa, který by řekl, ţe nechce připojení k Ruské federaci.“ Mikoláš to přikládá za vinu sdělovacím prostředkŧm. “Byly vypnuty ukrajinské televize a místo nich začaly vysílat ruské stanice. Místní lidé tak dostávali pouze jednostranné informace. A pokud jste 24 hodin denně bombardováni informacemi typu, ţe se na vás valí ukrajinští fašisté, kteří vás přišli zabít, vyvraţdit a tak dále, tak je pochopitelné, ţe to s vaším míněním něco udělá - a také udělalo.“ Plné znění zpráv


Podle Mikoláše se na Krymu den ode dne zvyšovala agresivita. Vyjádřil také obavy ohledně budoucího vývoje situace na Ukrajině. Svět by měl podle něj postup Ruska razantně odmítnout a jasně na něj zareagovat, jinak se mŧţe stát precedentem pro jiné země, třeba pro Čínu. Rusko jasně ukázalo, ţe je silná mocnost, která mŧţe představovat nebezpečí, míní zpravodaj. Jan Rybář, který byl v Rusku v roce 1991 jako redaktor Studentských listŧ postřelen při moskevském převratu, po němţ se zhroutil SSSR, jeho obavy sdílel. I kdyţ se do Ruska vţdycky rád vracel a má ho do jisté míry rád, je podle něj na místě se bát. Jako absolvent doktorského studia v oboru mezinárodních vztahŧ Rybář poznamenal: “Chápat, co se v Rusku děje, opravdu vyţaduje, abyste o té zemi něco věděli. To, co se děje na jihu Ukrajiny, je třeba vidět prizmatem toho, co se děje v Rusku. Domnívám se, ţe nikdy nebyla Evropa za posledních dvacet let v tak kritické situaci, jako je teď, a nikdy nebyl svět tak blízko jaderné válce, jako je teď. Mám z toho strach, zcela upřímně.“ Manipulace a tvorba reality na míru Diskuse se netýkala jen Ukrajiny a práce českých novinářŧ na Krymu a v Rusku. Oba novináři totiţ mají zkušenosti z řady jiných konfliktŧ nebo přírodních katastrof po světě. Oba uznali, ţe jejich role novináře či fotografa na místě neštěstí mŧţe mít vliv na vyznění události v Česku. “Kaţdá fotka je manipulace, text ani fotka nemají nic společného s realitou,“ uvedl Rybář, který za svou práci získal v roce 2004 hlavní cenu v soutěţi Czech Press Photo. Jan Rybář. Foto: Ondřej Novák Role fotografa je přitom specifická tím, ţe hledá zajímavý záběr, aby obrazem vyjádřil, co se na místě děje. Robert Mikoláš ale uvedl i příklad americké kabelové televize, která si zaplatila v Afghánistánu tank, aby vystřelil právě v momentu, aţ budou vysílat ţivý přenos z místa. Takové věci se údajně dějí. Sám je rád, ţe pracuje pro rozhlas, protoţe se domnívá, ţe tam k manipulaci nedochází. I doprovodné zvuky do reportáţe je moţné si vytvořit nebo zajistit jinak, ale on sám se s tím nesetkal. Sociální sítě - zdroj informací i manipulací Robert Mikoláš je přesvědčen, ţe sociální sítě mohou být alternativním informačním zdrojem, ale problém je v tom, ţe tam většinou lidé píší subjektivní názory na věc. Není tedy moţné z toho vycházet jako z relevantního novinářského zdroje, ale ověřovat dané informace jinde. Také záleţí, koho sledujeme, koho máme mezi přáteli. Sociální sítě slouţí podle něj lidem spíše k tomu, aby jim podobně smýšlející přátelé či známí “odkývali“ jejich vlastní názor. Takto se v něm svým zpŧsobem uzavřená komunita jen utvrzuje. Odlišně smýšlející osoby si do přátel buď nemusíte vŧbec přidat, nebo jejich statusy jednoduše skryjete. Jan Rybář upozornil na to, ţe toho se dopouštějí i sami novináři. Sám to poznal, kdyţ opustil aktivní ţurnalistiku. Najednou zjistil, ţe to, co proţívají novináři, téměř nikoho jiného nezajímá. Sociální sítě vidí jako pokročilou čtečku RSS pro obory, které ho zajímají, varuje ale před přeceňováním jejich moci. “Tady se ujala taková myšlenka, ţe pády reţimŧ v rámci tzv. arabského jara zpŧsobil Twitter. Jenţe kdyţ jsem se pak v Libyi ptal, jestli tam má někdo Twitter, ptali se mě, co to je.“ Barbora Osvaldová. Foto: Ondřej Novák Facebook zpŧsobuje problémy i Komisi pro etiku Syndikátu novinářŧ ČR, jak potvrdila její předsedkyně Barbora Osvaldová: “Zatím stále nemáme odborníka, který by posuzoval etické problémy v oblasti internetu a nových médií.“ City a emoce stranou Na otázky ohledně psychických dopadŧ práce zahraničního novináře či fotografa, který informuje z nebezpečných či katastrofou zasaţených míst, odpovídají oba novináři shodně: “Nesmíte se stát součástí příběhu.“ Novinář si musí vsugerovat, ţe je pouhý pozorovatel, prostředník, který to, co se děje na místě, předá dál. “Kdyţ se stanete součástí příběhu, jste na špatné cestě a dopadne to s vámi špatně. Není to dobré ani pro vaši psychiku, ani pro výsledný mediální produkt, protoţe tím pak mŧţe být ovlivněný,“ uvedl dále Rybář.



Na druhou stranu existuje řada novinářŧ, kteří právě po dramatických zkušenostech v roli novinářŧ, přešli do humanitárních organizací a rozhodli se pomáhat. Příkladem mŧţe být Petra Procházková, asi nejznámější česká válečná novinářka, která byla na diskusi také pozvána, nemohla se ale dostavit kvŧli výjezdu do zahraničí. Psychické následky náročné profese na sobě ani jeden z hostŧ nijak výrazně nepocítil, oba ale přiznali, ţe měli několikrát namále. Robert Mikoláš byl po osmi letech zpravodajství z míst nejrŧznějších konfliktŧ, masakrŧ a katastrof vděčný na nabídku zahraničního zpravodaje z Číny. “V té době jsem cítil, ţe s tím musím skončit, nebo se stanu alkoholikem,“ svěřil se. Nikdy své problémy sice alkoholem neléčil, ale hodně jeho známých mu propadlo. Jan Rybář upozornil na jiný aspekt práce v nebezpečném terénu. Víc neţ pohled na mrtvá těla a krev mŧţe mnohem více ubliţovat stres, strach a další věci, které nejsou tak vidět. “Psychicky se to na vás podepíše, kdyţ někdo říká, se mnou to nic nedělá, není to pravda,“ dodal Mikoláš. Diskuse opět probíhala v učebně 215 praţského Hollaru. Foto: Ondřej Novák Z debaty byl pořízen videozáznam. Bude zhruba do týdne k dispozici na Youtube na kanálu FSV UK nebo na facebookové stránce Rozprav.

URL| http://www.mediar.cz/zpravodaj-robert-mikolas-na-krymu-to-dospelo-k-vymyvani-mozku/

Co peklo schvátí, uţ nenavrátí. I to zaznělo při debatě nejen o Zemanovi 28.3.2014

parlamentnilisty.cz Jiří Hroník

str. 00

Zprávy

REPORTÁŢ Jeden rok od nástupu prvního přímo zvoleného prezidenta na Praţský hrad se probíral v rámci diskusního semináře, který uspořádal CEVRO Institut. Z většiny příspěvkŧ politologŧ či ústavních právníkŧ zazníval názor, ţe šlo o změnu k horšímu. Moţnost návratu k nepřímé volbě vyloučil ústavní právník Jan Kysela a pomohl si přitom příslovím o peklu. Dŧsledky zavedení přímé volby prezidenta pro fungování českého politického systému se zabýval diskusní seminář, který uspořádal CEVRO Institut. V úvodu prohlásil odborník na správní právo a emeritní profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Dušan Hendrych, ţe zavedení přímé volby hlavy státu není šťastné řešení. “Je to zásah do ducha Ústavy. Kdyţ se tvořila, tak se o přímé volbě také uvaţovalo. Ale pak zvítězil názor, ţe jsme parlamentní demokracií. Je to takový přílepek,“ konstatoval Dušan Hendrych. Vŧbec první profesor politologie na Univerzitě Karlově Miroslav Novák upozornil na to, ţe přímá volba hlavy státu je nejvíce rozšířena v Africe a Latinské Americe, nejméně pak v Asii a Evropě. “A v Evropě je nejvíce rozšířena v postkomunistických zemích. Chtělo by se říci s Ruskem a jeho satelity na věčné časy a nikdy jinak,“ uvedl Miroslav Novák, ţe jsme se k těmto státŧm tedy zase přiřadili. Ţádná přímá, ale banální reprezentativní demokracie V Evropské unii je nyní čtrnáct zemí, v nichţ se volí hlava státu přímo. Bývalý rektor CEVRO Institutu ale zdŧraznil, ţe pro parlamentní reţimy není přímá volba vhodná a navíc upozornil, ţe nejde o prvek přímé demokracie, protoţe prezidentovy pravomoci jsou omezené a často jen formální. “Přímá volba prezidenta je banální reprezentativní demokracie, nikoli přímá demokracie, jak se lidé domnívají,“ vysvětlil profesor Miroslav Novák. Docent politologie z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michal Kubát objasnil, ţe ani po zavedení přímé volby není Česká republika poloprezidentským reţimem. “Prezident nemá politickou moc, kterou by ovlivňoval směřování státu. Od prezidenta je to jen mediální hra na vládnutí, nikoli reálné vládnutí,“ zmínil Michal Kubát situaci, kdy si Miloš Zeman zval na Hrad navrţené kandidáty na ministry, přestoţe reálně mohl jen těţko jejich vládnímu angaţmá zabránit. Plné znění zpráv


Přímou volbou prezidenta došlo k velké změně na poli odpovědnosti Ústavní právník z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr v té souvislosti poukázal, ţe i nepřímo zvolení prezidenti Václav Havel a Václav Klaus měli nutkání některé ministry nejmenovat. “Připomenu Jana Kavana, Miroslava Grégra, Davida Ratha či Karla Schwarzenberga. Ale nakonec je vţdy jmenovali,“ připomněl Jan Wintr, ţe ţádná hlava státu u nás nikoho z ministerských adeptŧ ještě neodmítla. Jeho kolega Jan Kudrna se soustředil na odpovědnost hlavy státu. “Přímou volbou prezidenta došlo k velké změně na poli odpovědnosti, která byla rozšířena. Chybou při zavádění přímé volby hlavy státu bylo, ţe se problém řešil jako politický, případně populistický, nikoli jako ústavně-právní problém,“ poznamenává ústavní právník Jan Kudrna. Náš zpŧsob formování vlády je v rámci evropských zemí unikátní Nad změnami právní úpravy přímé volby prezidenta se zamyslel ústavní právník Jan Kysela. Zabýval se nerovností mezi parlamentními a občanskými nominanty, za příliš dlouhou povaţuje dobu mezi prvním a druhým kolem, a proto by doporučil stejné řešení jako u senátních voleb. “Za nefunkční povaţuji to, ţe ţalovat mohou v případě podezření na porušení zákona jen protikandidáti. Ti by do toho nešli, protoţe by byli osočováni, ţe neunesli volební poráţku,“ zmínil Jan Kysela s tím, ţe i tak je otázkou, co by se dělo dál, a ţe nové volby nejsou řešením. Marek Antoš si zvolil poetické téma, jak se “krotí“ prezidenti, a nastínil moţné zpŧsoby. “Náš zpŧsob formování vlády je v rámci evropských zemí unikátní, jinde jsou moţnosti prezidenta mnohem uţší. V jiných parlamentních reţimech jsou také kompetence přímo upřesněny. U nás to tak není a vţdy se najde někdo, kdo argumentuje tím, ţe to někde není výslovně napsáno,“ podotkl Marek Antoš. Rusnok nevedl vládu odborníkŧ, ale prezidentský kabinet Politolog Miloš Brunclík se soustředil na vznik kabinetu Jiřího Rusnoka, který Miloš Zeman nazýval vládou odborníkŧ. “Její vznik vyvrací tezi o slabém prezidentovi. Nejlepším označením pro ni je prezidentský kabinet. V otázce formování vlády je český prezident jednou z nejsilnějších hlav státu v Evropě. Stálo by za to Ústavu zpřesnit. V některých zemích je přímo zakázáno, aby se vláda ujala své funkce, pokud nezíská dŧvěru Parlamentu,“ upozornil Miloš Brunclík. Politolog Ladislav Mrklas, prorektor Vysoké školy CEVRO Institut, prohlásil, ţe přímá prezidentská volba vede k větší polarizaci společnosti, neţ je tomu u parlamentních voleb. “A také k tomu, ţe vznikají strany na jedno pouţití nebo strany jednoho muţe. S přímou volbou prezidenta jsou ve střední a východní Evropě špatné zkušenosti. A Česko nebude výjimkou,“ uvedl Ladislav Mrklas. Zemanovi dŧvěřovalo hned v začátku méně lidí neţ jeho předchŧdcŧm Politolog Daniel Kunštát z Centra pro výzkum veřejného mínění se zabýval popularitou přímo zvoleného prezidenta. “Miloši Zemanovi zpočátku dŧvěřovalo šest lidí z deseti, coţ je nesrovnatelně méně neţ jeho předchŧdcŧm Václavu Havlovi a Václavu Klausovi. Ještě výraznější pokles z 51 na 39 procent ho potkal mezi listopadem a prosincem minulého roku, kdy lidé negativně ohodnotili jeho aktivní vstupování do vnitropolitického kvasu, jeho konflikt s akademickou obcí a chování u korunovačních klenotŧ,“ konstatoval Daniel Kunštát. “Lidé i díky přímé volbě vnímají Miloše Zemana spíše jako premiéra neţ prezidenta. Proto se jeho popularita blíţí víc popularitě premiérŧ neţ prezidentŧ,“ vysvětlil politolog Miroslav Novák. Přestoţe účastníci diskusního semináře většinou zavedení přímé prezidentské volby kritizovali, návrat k nepřímé není reálný. “Co peklo jednou schvátí, to uţ nikdy nenavrátí,“ pouţil ústavní právník Jan Kysela přísloví k tomu, aby vysvětlil, ţe protestní strany a hnutí na tom nemají zájem a ostatní strany si usilovat o návrat k nepřímé volbě netroufnou. Další reportáţe ParlamentníchListŧ.cz ČTĚTE ZDE.




Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zakládá vzdělávací Akademii 28.3.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Tisková zpráva

Tiskové zprávy

Od března 2014 se rozšiřuje skupina společností Havel, Holásek & Partners zahrnující advokátní kancelář a nadaci o vzdělávací akademii v oboru práva. Akademie Havel, Holásek & Partners navazuje na dosavadní úspěšné vzdělávací projekty advokátní kanceláře a nabídne kaţdý měsíc několik seminářŧ vedených špičkovými experty v moderních výukových prostorách v novém sídle praţského Florentina. “K rozvoji naší kanceláře v oblasti vzdělávání nás inspiroval nejen zájem našich klientŧ, ale také mimořádný potenciál, který v této oblasti mŧţeme nabídnout, ať uţ jde o špičkové odborníky, široké know-how nebo exkluzivní zázemí nových prostor Florentina,“ říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel a dodává: “Akademie navazuje na dosavadní aktivity kanceláře v oblasti vzdělávacích odborných akcí, které reagují na aktuální otázky právní legislativy, ale mohou být rovněţ přizpŧsobeny praktickým řešením, potřebám a přáním klientŧ.“ V advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners pŧsobí čtyři přední odborníci s akademickým zázemím, František Korbel, Filip Melzer, Petr Tégl a Milan Hulmák. Tato čtveřice spolu s dalšími experty na dílčí oblasti soukromého práva tvoří nejsilnější tým v rámci jedné advokátní kanceláře zaměřený na rekodifikaci soukromého práva v České republice. Všichni čtyři experti se podíleli na přípravě nového občanského zákoníku, jsou autory velkých komentářŧ vydávaných u nakladatelství Leges a C. H. Beck, lektory Justiční akademie pro vzdělávání soudcŧ a členy poradních orgánŧ Ministerstva spravedlnosti a vlády - Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) na Ministerstvu spravedlnosti a Legislativní rady vlády nebo komise pro soukromé právo na Úřadu vlády. Všichni mají letité zkušenosti se vzděláváním, pravidelně přednáší a publikují v odborném tisku. “Na počátku se chceme zaměřit zejména na velmi specializované vzdělávání v oblasti nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, neboť je po něm největší poptávka. Postupně budeme naše sluţby rozšiřovat i na další oblasti práva. Klíčová pro nás budou přání a potřeby našich klientŧ, případně i dalších zájemcŧ. Díky tomu, ţe jsme největší advokátní kanceláří v Česku se širokým záběrem nabízených sluţeb, jim mŧţeme “ušít na míru“ semináře a školení ze všech oblastí práva vedené špičkovými interními právníky nebo i dalšími lektory z vysokých škol,“ říká partner kanceláře František Korbel, který má rozvoj Akademie na starosti. Vysoká úroveň vzdělávacích sluţeb souvisí také se zázemím advokátní kanceláře. Většina seminářŧ bude probíhat v prostorách moderního centra Florentinum, kde kancelář od začátku letošního roku sídlí a kde jsou také vhodné prostory s nejmodernější výukovou technikou. Mgr. František KORBEL, Ph.D. František Korbel (38) je advokát, partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners a ředitel vzdělávací Akademie Havel, Holásek & Partners. Vysokoškolský učitel na Právnické fakultě UK v Praze, v letech 2007 - 2013 náměstek několika ministrŧ spravedlnosti pro legislativu a informatiku a místopředseda Legislativní rady vlády. Studoval Právnickou a Filozofickou fakultu MU v Brně a Fakultu sociálních věd UK v Praze, absolvoval řadu stáţí na právnických fakultách v Německu a Rakousku. Pŧsobil na Ústavním soudu a posléze jako právník, zastupitel a radní v domovském Táboře. Na Ministerstvu spravedlnosti řídil rekodifikaci soukromého práva. Je zakládajícím členem výkladové Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti. Je lektorem Justiční akademie, publikuje a přednáší v oboru občanského a správního práva, informačních technologií a legislativy. Je spoluautorem velkého komentáře k novému občanskému zákoníku u nakladatelství Leges a populárních převodových tabulek mezi starým a novým soukromým právem. JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D. Filip Melzer (38) je Of Counsel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Studoval na univerzitách v Brně, Frankfurtu nad Odrou, Pasově a Vídni. V minulosti pŧsobil u Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. V letech 2010 aţ 2012 byl náměstkem ministra spravedlnosti pro oblast justice. Je členem Plné znění zpráv


Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti, pŧsobí jako lektor Justiční akademie pro školení soudcŧ v oblasti nového soukromého práva a přednáší na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 2008 aţ 2010 proděkanem. Hlavní spoluautor velkého komentáře k novému občanskému zákoníku vydávaného nakladatelstvím Leges. JUDr. Petr Tégl, Ph.D. Petr Tégl (36) je Of Counsel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a dále studoval právo v Mnichově a Wroclawi. Člen Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti. Člen komise pro soukromé právo Legislativní rady vlády. Lektor Justiční akademie ČR pro vzdělávání soudcŧ, vědecký pracovník Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a vysokoškolský učitel občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Spolu s Filipem Melzerem je hlavním spoluautorem velkého komentáře k novému občanskému zákoníku vydávaného nakladatelstvím Leges. JUDr. Milan Hulmák Ph.D. Milan Hulmák (39) je Of Counsel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Absolvoval Fakultu právnickou ZČU v Plzni. Od roku 1998 se věnuje výuce občanského práva hmotného a procesního. Do roku 2011 na katedře soukromého práva a civilního procesu FPR ZČU, nyní na katedře občanského a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pŧsobí téţ jako lektor pro Justiční akademii ČR a Justičnú akademiu SR. Spolupracuje dlouhodobě na projektech Grantové agentury ČR i APPV SR. Je členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro soukromé právo, Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti. Je autorem publikace Uzavírání smluv v civilním právu, spoluautorem komentářŧ občanského zákoníku a autorem či spoluautorem řady dalších odborných publikací a článkŧ v oblasti soukromého práva.


Tomáš Sedláček Kecací ekonom 28.3.2014

Víkend HN str. 06 PeTr Fischer

Rozhovor

Ekonomové by sE měli naučit hospodářství brzdit. někdy jE to dŧlEţitější nEţ mu pomáhat rŧst. jak tvrdí v současné době nEjpopulárnější čEský Ekonom tomáš sEdláčEk: za krizi nEmŧţE kapitalismus, alE princip „vElké ţranicE“ – fEtišizacE rŧstu. Jako jeden z mála Čechŧ se před pár týdny zúčastnil Světového ekonomického fóra v Davosu. Od smyslu této akce má ale střízlivý odstup. „Ne ţe by to nebylo zajímavé, ale přece jenom je znát, ţe je to setkání na vysoké úrovni, ta váţnost je tam cítit, takţe velké objevy v debatách se nedají čekat,“ vysvětluje ekonom Tomáš Sedláček ve svém oblíbeném Café Savoy na praţské Malé Straně, kam i v pŧlce února dorazil – jak jinak – na kole. „Překvapilo mě, ţe i v Davosu bylo cítit takové to náboţenské vzývání ekonomického rŧstu, jako by svět ani neměl jiné problémy,“ usmívá se Sedláček, v současnosti asi nejznámější a nejpopulárnější český ekonom. A to nejenom doma, ale především v cizině, kde měla velký úspěch (hlavně v Německu a Británii) jeho kniha Ekonomie dobra a zla. * Tomáš Sedláček byl donedávna všude: v televizi, rádiu, debatách, novinách. Stala se z vás veřejně známá osobnost, celebrita svého druhu. Nesemílá vás tahle mediální inflace a sláva? Však jsem si také dal pauzu. Omezil jsem svá vystoupení, tenhle rozhovor je snad první po roce. To víte, ţe mám trochu strach, ţe tomu podlehnu, tomuhle efektu mediální slávy. Částečně se tomu bráním tím, ţe se snaţím pronikat i do jiných oborŧ, rozšiřovat si pohled, teď mě třeba strašně baví psychologie, nejvíce Lacanova psychoanalýza, ale i další, Jung, Freud. Jasně, někdy je příjemné, kdyţ mě lidé oslovují a ptají se, chtějí něco vysvětlit, ten zájem těší, jindy je to ale uţ dost otrava. Beru to tak, ţe to patří k tomu, co dělám. A pořád věřím, ţe mě to nesemele, ţe mně to nezabrání myslet. Plné znění zpráv


* A cítíte se vŧbec ještě jako ekonom? Ale ano. Sám víte moc dobře, ţe kdyţ čtete klasické ekonomy, jako je Smith nebo Keynes, jsou mnohem blíţ tomu, co dnes dělám já. * Chápou ekonomii jako specifický ţánr vyprávění? Ono to vţdycky bylo nějaké vyprávění. Na fakultě jsme tomu říkali „kecací ekonomie“. Kdyţ mi někdo dnes řekne, ţe kecáme a neděláme ekonomii, pobaví mě to, protoţe tím, k čemu se sám otevřeně hlásím, mě nikdo nemŧţe urazit. Na škole to bylo tak: byla tu ta klasická, kecací ekonomie a pak ta počítačová, plná matematiky a exaktních modelŧ. A to ţilo v krásné symbióze. Oni to spočítali, my okecali, protoţe bez okecání ta čísla nic neříkají. Dŧleţité je při tomhle překladu neztratit podstatu věci a její smysl. * To je ale obecný problém překladu, má v ekonomii nějakou zvláštnost? Kdyţ překládáte naše ekonomické kecání do jazyka matematiky, dostanete tam tak šedesát procent. Čtyřicet se do čísel a matematických vazeb prostě nevejde. A teď jde o to, abychom s tímhle výpadkem počítali. Abychom si uvědomovali, ţe ani svět ekonomiky nemŧţeme celý nacpat do čísel. Pracujeme s modely, které mají mnoho předpokladŧ, jeţ ovšem nemusejí platit. Předpokládáme třeba, ţe člověk je racionální, ale on také nemusí být. A pak třeba ţe vţdy maximalizuje zisk, tak to ale také pokaţdé neplatí. Kdyţ nám za těchto předpokladŧ něco matematicky vychází, má to potom omezenou platnost, ale to uţ si nikdo nepřipouští. Ta omezenost modelŧ se dá dokonce dokázat, jak ukazují třeba Gödelovy věty o neúplnosti. Jenţe my ekonomové jsme uvěřili vlastním mýtŧm a to je náš největší problém. * Na začátku 90. let to vypadalo krásně, kdyţ ekonom Václav Klaus doplňoval svou kecací ekonomii odkazy na rŧzné teorie, aby přesvědčil, ţe jeho politika je nutná, a tedy správná. Ekonomové měli obrovský kredit. A přitom šlo také více o povídání neţ o matematiku. To je na tom paradoxní, protoţe šlo o to, přesvědčit lidi, ţe mám pravdu. Tedy o sílu rétoriky a tam se odkaz na teoretickou ekonomii hodil. Kdyţ Klaus tehdy v debatě s novinářem řekl „Vy neznáte ten a ten teorém?“, měl ohromnou převahu a lidem se zdálo, ţe má vlastně racionální, skoro vědecko-matematickou odpověď na všechno. Je to pořád stejné jako ve Stopařově prŧvodci po galaxii od Douglase Adamse. Tam lidé touţí objevit základní vědeckou pravdu o smyslu ţivota a vesmíru vŧbec. Proto ti nejchytřejší sestrojí obrovsky výkonný počítač a ta odpověď na danou otázku otázek nakonec zní – 42! Tady je krásně vidět, jak se to dělá. Měkké předpoklady předem vyřadíme, s těmi se nepočítá, potom nám to matematicky vyjde, ale ten výsledek je obklopen šílenou ekonomickou teologií. Pojmy jako „neviditelná ruka trhu“ nebo „homo economicus“, to jsou přece úplně mysteriózní záleţitosti. * Lidé ale asi chtějí slyšet „42“, protoţe to číslo je „přesné“, vědecké. Ostatně česká 90. léta, to bylo také dokola opakované 42, tu teologii kolem nikdo nezpochybňoval, protoţe víru v ekonomii zvěstovali chytří a vzdělaní vědci. Ale jistotu čísla lidé chtějí pořád, vaše úvahy o teologii ekonomie mohou pak vypadat povrchně. Nenamítají někdy, ţe jste kecal? Kupodivu ne, ani kolegové to nedělají, coţ mě docela překvapuje. Ale zajímavé je, ţe ta „42“, kterou někdy dokola opakujeme, nedává ţádný smysl, a to z jednoduchého dŧvodu… * … to číslo potřebuje kontext. Přesně tak, bez kontextu není smyslu, proto také Adams napíše další díly Stopaře, coţ je vlastně hledání kontextu toho magického čísla 42. My to podvědomě víme, přesto se pořád doţadujeme odpovědí ve stylu 42. Je to vidět na kaţdém rozhovoru v novinách nebo televizi, kdy se ptají ekonomického analytika, kolik bude rŧst, kolik inflace a podobně. Chtějí číslo, ne souvislosti. Mě se také tak ptávali, a já uvaţoval nahlas, co by šlo a co ne a proč, jenţe novináři chtěli pořád to číslo. Kdyţ jsem řekl třeba 2,4 procenta, byli spokojeni a uţ se na nic neptali. Měli model, dostali své 42. Ale ta čísla sama dŧleţitá nejsou, hlavní je kontext, souvislosti, ve kterých se objevují. * Čísla jsou věda, tvrdá fakta, výklad je pouhé kecání. To vám ještě nikdo nevyčetl?



V cizině ne, doma se mi jednou stalo, ţe mi někdo řekl: „Co nám to s tou naší ekonomií děláte?“ Ale s jakou ekonomií? Ona je vaše? Existuje kniha Paula Samuelsona Ekonomie, bible všech ekonomŧ, v níţ Samuelson píše, ţe cílem jeho knihy je „naučit lidi myslet jako ekonom“. Ale já říkám: Jakého ekonoma má Samuelson na mysli? Keynese, Marxe, Smithe? * Nemyslel to tak, ţe všem ekonomŧm je vlastní určitý postoj ke světu, řekněme „existenciální styl“, jehoţ optikou se potom svět ekonomicky reprezentuje? To určitě ne. Kdybyste dal do jedné místnosti Marxe, Smithe, Schumpetera a třeba Keynese, to jediné, na čem by se neshodli, by byl Samuelson. Chápu snahu o vytvoření ekumenického ekonomického náboţenství, které nakonec ukáţe, ţe ekonomie je ta nejčistší katolická víra. Já se ale naopak snaţím o něco takového, co prováděl protestantismus. * To docela sedí – vzpomínám, jak mi Václav Klaus v rozhovoru úplně váţně tvrdil, ţe ekonomie je věda věd, „věda par excellence“, protoţe jako jediná ukazuje svět takový, jaký je. No a dřív si to myslela psychologie a sociologie, chvíli taky filozofie. Velká ega zkrátka vţdycky mají tendenci své vlastní přesvědčení vydávat za pravdu světa. Dŧleţité je slovo „víra“, protoţe my dnes vlastně proţíváme krizi víry. Nevíme, čemu mŧţeme dŧvěřovat a čemu ne. Je to obsaţeno i ve slovech: třeba „credit crunch“, přerušení toku úvěrŧ, to je přece krize víry v nějaký systém, který tak pěkně fungoval, a najednou to nejde. * Všechny víry během finanční krize po září 2008 padly, aţ na jednu. Na víru v rŧst. Podobně jako na americkém dolaru – ovšem místo „In God We Trust“ „In Growth We Trust“. Ano, věříme v rŧst, je to přesně tak, to jsem cítil i v tom Davosu. Krize, kterou procházíme, vlastně není krizí kapitalismu, ale krizí „rŧstového kapitalismu“, a to je něco úplně jiného. * Ale kapitalismus přece nelze myslet bez víry v rŧst. Kapitálu jde o nekonečné mnoţení sebe sama a to je nekončící inflace – rŧst, rŧst, rŧst… Jestli bylo něco o rŧstu, pak to byl komunismus. Ten pořád měřil výkony a chtěl všechny předehnat v mnoţství cementu, uhlí nebo ţeleza. Naopak kdyţ si přečtete klasiky ekonomie, jako je Veblen a jeho Teorie zahálčivé třídy, tam přece kapitalista uţ nechce mnoţit nic a jen konzumuje nadbytek a zahálí. * Ale ani zahálející se neobejde bez mnoţení, třeba bez mnoţení potřeb. Není spojení „rŧstový kapitalismus“ pleonasmus, nadbytečné vyjádření, protoţe kapitalismus je definován či „taţen rŧstem“, řečeno analytickou hantýrkou? Není. Pro mě je kapitalismus touhou po svobodě člověka a kapitálu, která je dŧleţitější neţ nějaký rŧst. Mŧţete si říkat, co chcete, jezdit, kam chcete, číst, co se vám zlíbí, ţivit se, čím chcete, v tom je to kouzlo. * Ale k tomu potřebujete mnoţit peníze, jinak se svobody, o nichţ mluvíte, nenaplní. Ano, rŧst je dŧleţitým znakem kapitalismu, ale není jeho „sine qua non“, podmínka nutná, bez níţ by to nešlo. Je to jako s krásou ţen, která je jejich vlastností, ale ne definičním prvkem. * To si nejsem jistý: všimnete si jako muţ, ţe je někdo ţena, kdyţ není hezká? Dobře… chci jen říct, ţe rŧst mŧţe mít mnoho podob a nemusí se projevovat jen mnoţením kapitálu. Ale třeba právě, jak jste říkal, mnoţením či diferenciací chtění, tuţeb. Lidé v cizině přemýšlejí víc, kam uloţit peníze, a mají doma třeba více umění neţ všelijakých konzumních hraček. My zase chodíme do hospody nebo máme chaty, takţe u nás je rodina, která chatu nemá, povaţovaná pomalu za deprivovanou. * Jenţe zájmy se mění směrem ke kultuře aţ ve chvíli, kdy je systém dostatečně nasycen či přesycen penězi, ale rŧst jako tahoun všeho dění zŧstává pořád. Fajn, tak to řeknu takhle: „demokratický kapitalismus“, jak ten systém nazývám já, je podle mě nejplodnější, co se týče lidských potřeb a tuţeb. Rŧst je jedna z vlastností tohoto systému, ale nepotřebujeme Plné znění zpráv


ho nutně k tomu, abychom ţili bohatším zpŧsobem. V posledních desetiletích ale bohuţel došlo k tomu, čemu já říkám „subject-object reversal“, subjekt-objektové převrácení, a z rŧstu se stala podmínka, bez níţ systém nefunguje. Ale tak to není. * To uţ ale mluvíte o sociálních hodnotách, svobodu třeba musíme sdílet s ostatními, jinak si ji neuţijeme. Jasně, nejsou to ryze individualistické hodnoty. A to si uvědomují i nejbohatší lidé, zatímco středním manaţerŧm je to fuk, ti sledují jen rŧst svého konta. * Stačí jim odpověď „42“, zatímco někteří bohatí uţ si s takovou odpovědí na otázku po smyslu ţivota nevystačí a chtějí víc. Ano, dokonce jim uţ těch 42 nestačí ani k podnikání. Mě ale v souvislosti s rŧstem děsí otázka, která se mi pořád vrací. Kdyby ekonomika za komunistŧ rostla o osm procent ročně, zŧstali bychom komunisty? To je ten čínský model. Ta zvláštní dohoda: my vám omezíme svobodu, internet a další věci, ale dáme vám za to relativní luxus, takţe nebudete mít dŧvod se bouřit. To je uţ v Bibli. Mojţíš vyvede Ţidy z Egypta, a co se stane. Jejich HDP, tedy bohatství, klesne, a všichni začnou remcat, ţe jim v Egyptě bylo líp. Svoboda jako by najednou nic neznamenala. * Věčné dilema smlouvy s ďáblem. No právě, a já v téhle věci pořád dávám přednost svobodě před kusem ţvance. Rŧst je pro mě priorita pátá šestá v pořadí. Z prosté honby za ziskem se ţít nedá. Je to jako se spisovatelem a slávou. Kdyţ je spisovatel slavný, je to fajn, ale ještě to z něj nedělá dobrého spisovatele. Jakmile píše pro slávu, je s ním konec. To samé platí o podnikání. A právě tohle se stalo v 90. letech u nás. Podnikat jenom pro zisk, tenhle hard core, to je šílené, k ničemu. * Dobře, rŧst tedy není na prvním místě, v tom se shodneme, ale jak byste to udělal, aby politici a všichni ostatní přestali rŧst pouţívat jako univerzální odpověď na všechno jako tu náboţensky uctívanou 42? Já tomu říkám fetiš. Naši dědové měli fetiše pŧdy, vedly se boje o zemi a bohatství s ní spojené. Dnes se bojuje o poptávku. Vzpomeňte si na film Velká ţranice, kde se pár kamarádŧ rozhodne zemřít přejedením, a kdyţ uţ jedí to srnčí na daňčím a antilopu na krocanech, pŧjčují si poptávku zvenku, kdyţ jeden z nich říká: „Uţ nemŧţeš? Jez, vzpomeň si na děti v Indii, co by za to daly.“ * Za komunistŧ byly také krize, ale byly to krize nabídky. Všichni chtěli auta a další věci, ale ty prostě nebyly. Nabídka pak byla zpŧsobem, jak ovládat společnost. Kdyţ jim dáme televize, bude klid… … přesně tak, to byla ideologicky vyuţívaná krize nabídky. Teď jsou aut stovky, patnáct druhŧ ţiletek, a my nevíme, co s tím. Tak vymýšlíme další a další věci. Kdyţ se vrátím k filmu Velká ţranice: krize poptávky, to ohromné přejídání, které uţ nás nebaví a zabíjí, řešíme tím, ţe vaříme zajímavěji, luxusněji a víc. * A co by se mělo změnit, abychom tuhle krizi překonali? Prostě míň vařit. To ovšem paradoxně neděláme a neumíme. A kdyţ uţ poptávka poklesne o dvacet procent, propustíme dvacet procent lidí, a je to. Přitom by to šlo udělat jinak. Pracovat jen od pondělí do čtvrtka a v pátek se věnovat dětem a jiným věcem. Samozřejmě, lidé by měli menší plat, ale měli by den jen pro sebe. My se chováme jako lidé na plachetnici, kterým přestal foukat vítr. To se prostě stává. My ale vítr násilně honíme a uměle vytváříme, místo abychom efektivně a pro sebe vyuţili času čekání na nový vítr, který určitě přijde. * Bojíme se, ţe kdyţ nebude foukat, kdyţ nebudeme rŧst, celý mechanismus se zastaví a nakonec zhroutí. I to je dŧsledek posedlosti rŧstem. Ale bez výkyvŧ to nejde a nepŧjde. To je, jako kdybyste chtěl vyrobit věčně dobrou náladu. Ekonomika netrpí depresí, to je špatná diagnóza, ekonomika trpí maniodepresivitou. A ty fáze manické jsou větší problém neţ ty depresivní. Je to jako u alkoholika, který chápe jako svŧj největší problém kocoviny. Mŧţete vymyslet geniální lék na kocovinu, ale alkoholismus tím nevyléčíte. Ten zŧstane. Proto je tak dŧleţité, aby ekonomové uměli ekonomiku brzdit. Někdy je to dokonce dŧleţitější neţ ji umět přimět k rŧstu. Plné znění zpráv


* Film Velká ţranice ovšem ukazuje, ţe to dost dobře nelze, protoţe my chceme být alkoholiky. Touha po jídle, sexu a dalších věcech je tak silná a nekonečná, tedy nenaplnitelná, a tudíţ neustále aktivní a přítomná, ţe ji nejsme schopni omezit a zastavit. S tím si ostatně hrají i marketingová centra kapitalismu: zpracovávají a tvarují lidskou touhu jako takovou. Pokud je tohle pravda, pak uţ nemluvíme o kapitalismu, ale o celkové lidské povaze a situaci. Nenasytitelnost touhy, to je téma všech velkých textŧ minulosti. Máte pravdu, na hranici přeţrání, přesycení chceme obvykle ještě víc, pořád stupňujeme a hromadíme slasti. Ale měli bychom si moţná uvědomit, ţe nejsou jen tyhle konzumní slasti, ale i jiné, třeba mezilidské vztahy, ve kterých tohle hromadění neplatí, protoţe tu jsou jiná pravidla, jiné hodnoty. I to je svého druhu sebeomezení: poznání, ţe jsou i jiné ţivotní slasti, neţ je konzum a nekonečné vršení spotřebních předmětŧ. Jakkoliv oba dobře víme, ţe bohatství je docela fajn věc. * Velká ţranice ve směru sebeomezování lidem moc nevěří, spíš naopak. Kdyţ se někdo dobrovolně přejídá, i kdyţ mu je špatně a ví, ţe to s ním nutně brzy sekne, pak mu není pomoci. Ale snad na tom ještě nejsme tak špatně. *** Poptávka poklesne o dvacet procent, propustíme dvacet procent lidí, a je to. Přitom by to šlo udělat jinak. Pracovat jen od pondělí do čtvrtka a v pátek se věnovat dětem a jiným věcem. Tomáš Sedláček (* 1977) Český ekonom, makroekonomický stratég ČSOB, vyučuje na FSV UK. Pracoval jako poradce Václava Havla, pŧsobil v několika ekonomických poradních týmech české vlády. Popularizátor jiných pohledŧ na ekonomii. Jeho kniha Ekonomie dobra a zla se stala českým bestsellerem, čtenáře zaujala také v Německu a Británii. Při hledání nových cest ekonomie se stále častěji pouští i na filozofické a psychologické odbočky. Foto autor| FoTo: rADovAN MÍČA

Dobrá zpráva z Brna 29.3.2014

Právo str. 06 Publicistika Alexandr Mitrofanov

Rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek napsal oficiální dopis profesoru Andreji Zubovovi z Moskvy. To je proslulý ruský historik. Redigoval fundamentální práci Dějiny Ruska – 20. století. Měla velký ohlas. Na základě dříve utajovaných faktŧ totiţ zcela mění zaběhnutý sovětský pohled na ruskou historii minulého století. Rektor Bek pozval profesora Zubova, aby pŧsobil na Masarykově univerzitě jako hostující nebo stálý učitel. Zubov léta přednášel na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahŧ (MGIMO). Uţ nemŧţe, byl propuštěn. Soudí se s vysokou školou, protoţe paragraf, který uvedla jako úřední zdŧvodnění, naznačuje, ţe se choval amorálně. Coţ, jak říká sám Zubov, by navozovalo dojem, ţe chodil na přednášky opilý nebo obtěţoval studentky. S takovým záznamem nemŧţe přednášet na ţádné vysoké škole. Ve skutečnosti institut měl jiný, pravý dŧvod, který uvedl na své webové stránce. Zubov byl vyhozen za veřejný nesouhlas s politikou Vladimira Putina. Vysokou školu musel opustit poté, co zveřejnil článek v listu Vědomosti, v němţ přirovnal Putinovo chování vŧči Ukrajině k aktivitám Adolfa Hitlera koncem 30. let minulého století. Varoval Rusko před osudem, který si přivodilo nacistické Německo. Pod peticí za okamţité zrušení vyhazovu profesora Zubova se ke včerejšku podepsalo více neţ 3000 současných a bývalých studentŧ a profesorŧ MGIMO. Marně. Putin, v souladu se Zubovovými odhady, utahuje šrouby nejen v mezinárodních vztazích, ale také uvnitř země, kde označil lidi, kteří s ním nesouhlasí, za pátou kolonu a zrádce národa. Na rektora MGIMO, jehoţ pokládá za svého přítele, se Zubov ani nezlobí, protoţe ví, pod jak obrovským tlakem shora se nachází. Přesto je věhlasný odborník momentálně bez práce a zatím se nenašel odváţlivec na ruských vysokých školách, který by se postavil Kremlu. Rektor Bek má sice mnohem jemnější, přesto také zkušenost s nepřízní moci, které se odmítl podrobit. Ocitl se na černé listině prezidenta Miloše Zemana, kdyţ kritizoval Zemanovo samoděrţavné chování kolem profesury Martina C. Putny. Bek hájí akademické svobody proti rozpínavé politické moci, a je proto logické, ţe podal spolu s vedením Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity pomocnou ruku stíhanému kolegovi. Zubov zatím říká, ţe svou zemi nechce opustit z principu. Je ale dobře, ţe má takovou moţnost. A je dobře, ţe Česko dŧstojně zastoupili akademici z Brna. Plné znění zpráv


Foto popis|

Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners zakládá vzdělávací Akademii 30.3.2014

parlamentnilisty.cz str. 00 Tisková zpráva

Tiskové zprávy

Od března 2014 se rozšiřuje skupina společností Havel, Holásek & Partners zahrnující advokátní kancelář a nadaci o vzdělávací akademii v oboru práva. Akademie Havel, Holásek & Partners navazuje na dosavadní úspěšné vzdělávací projekty advokátní kanceláře a nabídne kaţdý měsíc několik seminářŧ vedených špičkovými experty v moderních výukových prostorách v novém sídle praţského Florentina. “K rozvoji naší kanceláře v oblasti vzdělávání nás inspiroval nejen zájem našich klientŧ, ale také mimořádný potenciál, který v této oblasti mŧţeme nabídnout, ať uţ jde o špičkové odborníky, široké know-how nebo exkluzivní zázemí nových prostor Florentina,“ říká řídící partner kanceláře Jaroslav Havel a dodává: “Akademie navazuje na dosavadní aktivity kanceláře v oblasti vzdělávacích odborných akcí, které reagují na aktuální otázky právní legislativy, ale mohou být rovněţ přizpŧsobeny praktickým řešením, potřebám a přáním klientŧ.“ V advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners pŧsobí čtyři přední odborníci s akademickým zázemím, František Korbel, Filip Melzer, Petr Tégl a Milan Hulmák. Tato čtveřice spolu s dalšími experty na dílčí oblasti soukromého práva tvoří nejsilnější tým v rámci jedné advokátní kanceláře zaměřený na rekodifikaci soukromého práva v České republice. Všichni čtyři experti se podíleli na přípravě nového občanského zákoníku, jsou autory velkých komentářŧ vydávaných u nakladatelství Leges a C. H. Beck, lektory Justiční akademie pro vzdělávání soudcŧ a členy poradních orgánŧ Ministerstva spravedlnosti a vlády - Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) na Ministerstvu spravedlnosti a Legislativní rady vlády nebo komise pro soukromé právo na Úřadu vlády. Všichni mají letité zkušenosti se vzděláváním, pravidelně přednáší a publikují v odborném tisku. “Na počátku se chceme zaměřit zejména na velmi specializované vzdělávání v oblasti nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích, neboť je po něm největší poptávka. Postupně budeme naše sluţby rozšiřovat i na další oblasti práva. Klíčová pro nás budou přání a potřeby našich klientŧ, případně i dalších zájemcŧ. Díky tomu, ţe jsme největší advokátní kanceláří v Česku se širokým záběrem nabízených sluţeb, jim mŧţeme “ušít na míru“ semináře a školení ze všech oblastí práva vedené špičkovými interními právníky nebo i dalšími lektory z vysokých škol,“ říká partner kanceláře František Korbel, který má rozvoj Akademie na starosti. Vysoká úroveň vzdělávacích sluţeb souvisí také se zázemím advokátní kanceláře. Většina seminářŧ bude probíhat v prostorách moderního centra Florentinum, kde kancelář od začátku letošního roku sídlí a kde jsou také vhodné prostory s nejmodernější výukovou technikou. Mgr. František KORBEL, Ph.D. František Korbel (38) je advokát, partner advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners a ředitel vzdělávací Akademie Havel, Holásek & Partners. Vysokoškolský učitel na Právnické fakultě UK v Praze, v letech 2007 - 2013 náměstek několika ministrŧ spravedlnosti pro legislativu a informatiku a místopředseda Legislativní rady vlády. Studoval Právnickou a Filozofickou fakultu MU v Brně a Fakultu sociálních věd UK v Praze, absolvoval řadu stáţí na právnických fakultách v Německu a Rakousku. Pŧsobil na Ústavním soudu a posléze jako právník, zastupitel a radní v domovském Táboře. Na Ministerstvu spravedlnosti řídil rekodifikaci soukromého práva. Je zakládajícím členem výkladové Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti. Je lektorem Justiční akademie, publikuje a přednáší v oboru občanského a správního práva, informačních technologií a legislativy. Je spoluautorem velkého komentáře k novému občanskému zákoníku u nakladatelství Leges a populárních převodových tabulek mezi starým a novým soukromým právem.



JUDr. Filip Melzer, LL.M., Ph.D. Filip Melzer (38) je Of Counsel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Studoval na univerzitách v Brně, Frankfurtu nad Odrou, Pasově a Vídni. V minulosti pŧsobil u Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. V letech 2010 aţ 2012 byl náměstkem ministra spravedlnosti pro oblast justice. Je členem Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti, pŧsobí jako lektor Justiční akademie pro školení soudcŧ v oblasti nového soukromého práva a přednáší na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 2008 aţ 2010 proděkanem. Hlavní spoluautor velkého komentáře k novému občanskému zákoníku vydávaného nakladatelstvím Leges. JUDr. Petr Tégl, Ph.D. Petr Tégl (36) je Of Counsel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a dále studoval právo v Mnichově a Wroclawi. Člen Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti. Člen komise pro soukromé právo Legislativní rady vlády. Lektor Justiční akademie ČR pro vzdělávání soudcŧ, vědecký pracovník Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a vysokoškolský učitel občanského práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Spolu s Filipem Melzerem je hlavním spoluautorem velkého komentáře k novému občanskému zákoníku vydávaného nakladatelstvím Leges. JUDr. Milan Hulmák Ph.D. Milan Hulmák (39) je Of Counsel v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners. Absolvoval Fakultu právnickou ZČU v Plzni. Od roku 1998 se věnuje výuce občanského práva hmotného a procesního. Do roku 2011 na katedře soukromého práva a civilního procesu FPR ZČU, nyní na katedře občanského a pracovního práva na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pŧsobí téţ jako lektor pro Justiční akademii ČR a Justičnú akademiu SR. Spolupracuje dlouhodobě na projektech Grantové agentury ČR i APPV SR. Je členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro soukromé právo, Rekodifikační komise a Komise pro aplikaci nové civilní legislativy (KANCL) při Ministerstvu spravedlnosti. Je autorem publikace Uzavírání smluv v civilním právu, spoluautorem komentářŧ občanského zákoníku a autorem či spoluautorem řady dalších odborných publikací a článkŧ v oblasti soukromého práva.


Jak naučit učitele učit 30.3.2014

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Hana Čápová

Sedmnáct tisíc nedostatečně kvalifikovaných českých učitelŧ se musí do konce roku zapsat na nějakou učitelskou fakultu, nebo si musí hledat jinou práci. Jsou ale zdejší vysoké školy vŧbec schopné práci učitelŧ zlepšit? Bliţší pohled naznačuje, ţe samotné vzdělávání učitelŧ má rozhodně co dohánět. Postavte se a sedněte si znovu, tak aby to hezky vypadalo.“ Takové uvítání od vysokoškolské učitelky klavíru třicátnice, která si přišla pro zápočet ze hry na klavír, opravdu nečekala. Zvlášť kdyţ se v osmém měsíci těhotenství sotva valila. Na následující tři čtvrtě hodiny by Petra Keprtová nejraději zapomněla. Ať zahrála, co zahrála, všechno bylo špatně. “Učitelka se se mnou rozloučila slovy, ţe kdo léta nehrál, poţadavky zápočtu stejně splnit nemŧţe,“ vypráví. Kdyţ se jako spráskaný pes loudala majestátní budovou ven na rozlehlé náměstí uprostřed Hradce Králové, došlo jí, ţe se na chvíli znovu ocitla v kŧţi prvňáka. V hlavě jí zněla jediná věta: “Tak takhle se ke svým ţákŧm nikdy chovat nechci.“ Keprtová učí osmým rokem na malé soukromé škole Mozaika v Rychnově nad Kněţnou. Je magistrou sociální pedagogiky a má bakaláře speciální pedagogiky, kromě učení dělá také školní mentorku - kolegŧm, kteří si ji pozvou do hodiny, poskytuje zpětnou vazbu. Na pedagogickou fakultu v Hradci Králové se zapsala před dvěma lety - podle zákona o pedagogických pracovnících totiţ mŧţe na prvním stupni učit jen ten, kdo vystuduje primární pedagogiku. Keprtová chtěla, aby s jejím vzděláním bylo vše v pořádku, a představa, ţe pět let bude Plné znění zpráv


trávit kaţdý druhý pátek a sobotu znovu v posluchárně, ji vlastně lákala: “Strašně jsem se těšila, co všechno se naučím.“ Jenţe škola ji hodně zklamala. Musela si znovu odsedět celý úvod do pedagogiky, ačkoli ho při předchozím studiu uţ dvakrát absolvovala. Naopak hudební handicap jí na fakultě pěkně “osolili“. Keprtová nikdy na nic nehrála, na hudební výchovu si do třídy zvala schopnější kolegyni. Fakultní učitelku klavíru ani nenapadlo, ţe by ji měla něco naučit, povaţovala za samozřejmé, ţe si studentka zaplatí učitele a ona ji u zápočtu jen přezkouší. Bez ohledu na to, ţe začátečník nemŧţe dokázat totéţ co člověk, který léta hraje. O zápočet z tělocviku se třicátnice vŧbec nepokoušela. “Výmyk jsem neudělala ani na gymnáziu,“ říká o jedné z jeho podmínek. Ani zkoušet lovit puky ze dna bazénu se jí se čtyřmi dioptriemi moc nechtělo. Hned během prvního semestru Keprtová z fakulty odešla. Šikanózní vyţadování nemoţného pobouřilo uţ před jedenácti lety jiného “dálkaře“ pedagogické fakulty v Hradci Králové, Roberta Kočího ze základní školy v Chrudimi. Poslední kapkou pro něj byl lyţařský výcvik. “Běţkovali jsme pořád dokola po dvousetmetrovém okruhu. Učitel ukazoval na jednoho po druhém, ty uţ nemusíš, máš zápočet. Nakonec zbyly jen čtyři starší ţeny, uţ nemohly, plakaly, bylo to dost poniţující,“ vypráví. “Pak jim učitel řekl, vy zápočet nedostanete, zaplaťte si kurz za rok znovu.“ Kočí se zlobí, ţe v praxi běţkařská dovednost k ničemu není, protoţe učitelky na horách své děti stejně předávají profesionálŧm. Po této zkušenosti sepsal petici a pokoušel se rozpoutat na škole debatu o tom, co by se tady mělo učit, ale nikoho z vedení nepřesvědčil. Nakonec to vzdal a vystudoval bakaláře na brněnských právech. Atmosféra tam prý byla úplně jiná neţ na “peďáku“, přednášeli renomovaní soudci a ke studentŧm se chovali jako ke kolegŧm: “Ţádný tělocvikář mi tam nedával najevo, ţe jsem úplný blbec.“ Proděkanka pro rozvoj celoţivotního vzdělávání Martina Maněnová si na jedenáct let starou petici nevzpomíná. Neví ani o novějším podnětu, který Keprtová poslala šéfovi ústavu primární pedagogiky. Kdyţ si ve stručnosti vyslechne, co studentce vadilo, říká: “Zachováváme klasický model učitele prvního stupně, zvládnout nástroj, tělesnou výchovu a pracovní činnost k němu patří.“ Výhrady k atmosféře školy a jejímu přístupu k “dálkařŧm“ odbývá tím, ţe “ví, jací jsou studenti“ a “nikdy se nedá stoprocentně věřit tomu, co říkají“. Nepřehledný terén Naznačený přístup k současným a budoucím pedagogŧm je mimořádně alarmující. Na pedagogické fakulty kaţdý rok přichází na deset tisíc lidí, kteří poté míří do tříd. Je tu tedy reálné riziko, ţe se dřív nebo později podobně zachovají ke svým ţákŧm. Jen málokterý rodič by si asi přál, aby učitel takhle přistupoval k jeho dětem. Navíc se dávno ví, ţe dŧvěra a respekt k dětem se vyplatí: v bezpečném prostředí jsou spokojenější a lépe se učí. Atmosféra vzájemného respektu uţ před dvaceti lety nadchla například psycholoţku Janu Nováčkovou. Tehdy se podílela na mezinárodním projektu Zdravá škola a ocitla se na stáţi v Dánsku. “Říkali, nechceme manipulovatelné budoucí občany, proto nemŧţeme manipulovat učiteli,“ vypráví. Dánové si hned po válce uvědomili, ţe kdo je sám poslušný, nevychová svobodné lidi. Nováčková dnes vede s lektorským týmem kurzy Respektovat a být respektován, navštěvují je především rodiče. Na ţádnou zdejší fakultu ji ještě nikdo nikdy nepozval. “Myslím, ţe je to pro ně moc silné kafe, ten skutečný respekt k dětem,“ říká. “Většina lidí, kteří mají nějakou moc, rodiče, učitelé, vysokoškolští pedagogové, se chová slušně, jen dokud je po jejich. Jakmile se jim někdo vzbouří, je rázem po respektu.“ Šokovalo mě zjištění, ţe nevíme, co máme od učitelŧ čekat. Ondřej Liška Česko kaţdopádně zatím ţádnou jasnou zastřešující vizi jako Dánové o tom, jaký má být učitel, nemá. Ministerstvo přiznává, ţe nemá ţádné nástroje na to, jak poznat dobrého učitele od špatného. Snad kaţdý ministr v posledních letech mluvil o tom, ţe musí vzniknout takzvaný standard učitele, nikdy k tomu ale nedošlo. Nejdál se před pěti lety dostal Ondřej Liška, který aspoň zahájil diskusi. “Šokovalo mě, ţe nemáme ţádný dokument, který by jasně řekl, co se od učitelŧ čeká,“ vzpomíná Liška. “Začali jsme na něm pracovat, na debatě se podílely tisíce učitelŧ.“ Standard měl vymezit, jaké kvality má kantor mít, a kdyby se dostal do školského zákona, také pedagogické fakulty by se musely začít ubírat stejným směrem. Po Liškově odchodu věc usnula. Současný ministr Marcel Chládek (ČSSD) slibuje, ţe to bude právě on, kdo nám standard dá. Zatím se dostal k tomu, ţe nezbytným předpokladem pro učení je, aby člověk měl správnou kvalifikaci - vystudoval nebo si aspoň doplnil vzdělání na některé z bezmála padesáti učitelských fakult. Plné znění zpráv


Zdá se vám to číslo na menší středoevropskou zemi poněkud nadsazené? Je to správný odhad: terén českého vzdělávání učitelŧ je dnes značně nepřehledný. Kromě devíti pedagogických fakult učitele vychovávají také desítky oborových fakult, například filozofické, přírodovědecké či matematicko-fyzikální. Pokud jde o vzdělávání učitelŧ prvního stupně, mají pedagogické fakulty monopol, kaţdý adept tu musí pět let studovat primární pedagogiku. Cesty k učení starších dětí jsou rŧznorodější, aprobaci pro nejčastěji dva předměty lze získat jak na pedagogické fakultě, tak na oborových fakultách. Společné je, ţe nejdřív se studenti tři roky věnují jen předmětŧm, matematice, fyzice, češtině či biologii, a aţ v navazujícím dvouletém magisterském studiu probírají samotné učení, pedagogiku, psychologii nebo didaktiku. Pro vysvětlení toho, jak tahle šlamastyka vznikla, se musíme vrátit do historie. První pedagogické fakulty v Praze, Brně a Olomouci vznikly v roce 1946, dekretem číslo 132 prezidenta Edvarda Beneše. Plnil staré přání T. G. Masaryka, který chtěl vzdělávání učitelŧ povýšit na univerzitní úroveň, aby učitelé nepodléhali manipulacím a dokázali dětem vysvětlit vše potřebné. Komunisté v padesátých letech ţádali pravý opak, fakulty zrušili a všichni učitelé všeobecných předmětŧ museli projít masáţí na Vysoké škole pedagogické. Příprava na odborné předměty se vrátila na odborné fakulty. Pedagogické fakulty byly obnoveny v šedesátých letech, právo připravovat učitele ale zŧstalo i dalším fakultám a tak to je dodnes. Konzervativní akademici Jisté je, ţe začátkem devadesátých let ani pedagogické fakulty o procesu učení moc nevěděly. Populární se stala věta, o které uţ dnes nikdo nedokáţe s jistotou říci, kdo ji vlastně vyslovil: “Na pedagogických fakultách připravujeme učitele - matematiky, chemie, českého jazyka, nikoli učitele dětí.“ Prostředí fakult se současně ukázalo jako poměrně konzervativní, nejen ţe s novinkami nepřicházelo, ale často o nich nechtělo ani slyšet. Příkladem mŧţe být třeba projekt Heuréka, jehoţ cílem je změnit výuku fyziky, aby byla přitaţlivější a měla víc vazeb na všední ţivot ţákŧ. Děti řeší třeba následující úlohu: “V detektivce Dicka Francise Hra na fanty je tato scéna: Auto vjelo do rybníka a potopilo se. Hlavnímu hrdinovi se podařilo rozbít zadní okénko. Byla tma, přesto poznal, ţe nejsou hluboko pod hladinou. Jak?“ Učitel má zároveň dbát na to, aby se děti nestyděly za chybu, koneckoncŧ bádání je plné slepých cest. Tahle iniciativa vznikla zdola, mezi její zakladatele patřila začátkem devadesátých let Irena Koudelková z praţské Základní školy Červený vrch. Teprve později pronikla na fakultní pŧdu, konkrétně na katedru didaktiky praţské matematicko-fyzikální fakulty. I Montessori či waldorfskou pedagogiku, nyní uţ běţnou součást zdejšího vzdělávacího systému, si museli vybojovat rodiče a učitelé. Teprve potom je fakulty vzaly na vědomí. Mimořádný vliv Zároveň bylo čím dál jasnější, ţe digitalizace radikálně proměňuje děti na celém světě a ţe právě učitelé, jejich rozvoj a spokojenost, budou ve stále sloţitější době středobodem zájmu. “Výzkumy ukázaly, ţe učitelé mají opravdu velký vliv na výsledky ţákŧ, ovlivňují je z plné třetiny,“ říká Arnošt Veselý, vedoucí katedry veřejné a sociální politiky na praţské fakultě sociálních věd. “Nejsilnější je rodina, hned za ní následují učitelé a atmosféra ve škole. Takové věci jako testování, nové osnovy či učebnice se projevují daleko méně.“ Dobrý učitel navíc dokáţe i prŧměrného ţáka vytáhnout vysoko nad prŧměr. Na první pohled to mŧţe vypadat jako zjevná pravda: samozřejmě ţe učitel je dŧleţitý. Podle Veselého je ale jeho vliv mnohem silnější, neţ výzkumníci čekali. A zároveň s tímto poznáním přichází změna vztahu ke kantorŧm. Zatímco ještě na začátku tisíciletí se věřilo, ţe na učitele bude platit cukr a bič, dnes se strategie mění. “Odměňovat učitele podle výsledkŧ, třeba podle toho, jak jejich ţáci dopadají v testech, moc nefunguje,“ připouští Veselý. Tenhle přístup totiţ automaticky předpokládá, ţe učitel by mohl pracovat lépe, ale nechce, a kdyţ bude potrestán nebo odměněn, hned se stane lepším. “Jenţe v praxi to tak není. Učitelé nejsou špatní proto, ţe chtějí, ale proto, ţe učit lépe neumějí,“ říká Veselý. “Je třeba jim pomoci.“ Na pedagogické fakulty nastupují studenti, kteří na středních školách patřili k těm slabším. Je všeobecně známo, ţe úspěchy finských školákŧ, kteří se tradičně umisťují v mezinárodních srovnáních na předních místech, souvisejí právě s pečlivým výběrem a přípravou učitelŧ. “Učitelství je tam prestiţní obor,“ vysvětluje Veselý. “Fakulty přijímají zhruba kaţdého desátého zájemce, musí projít náročnými testy, zjišťuje se také, zda se pro učitelství hodí.“ O něčem takovém se nám mŧţe jen zdát. Podle prŧzkumu, jejţ loni dělala Plné znění zpráv


společnost Scio, se na pedagogické fakulty hlásí a nastupují hlavně studenti, kteří na střední škole patřili k těm slabším. Pro řadu mladých lidí je navíc pedagogická fakulta poslední v řadě, nastoupí na ni aţ tehdy, kdyţ se na školy, o které měli větší zájem, nedostanou. Část z nich předem ví, ţe učit nikdy nepŧjde mimo jiné proto, ţe plat učitele je hluboko pod platem jiných vysokoškolských profesí. Logicky jsou pak takoví lidé k prostředí fakult poměrně lhostejní a moc se nezamýšlejí nad tím, zda je škola připraví na smysluplnou práci s ţáky. Pokud by na sobě pedagogické fakulty chtěly pracovat, jsou pro ně právě výše zmínění učitelé z praxe, kteří si doplňují vzdělání, tou nejcennější zpětnou vazbou. Učení je obvykle opravdu zajímá, mají zkušenosti, názor a vědí, co je mezi lavicemi dŧleţité znát. Právě teď, pod tlakem toho, ţe si mají doplnit kvalifikaci, se lidé z praxe ozývají hlasitěji neţ jindy. Naposledy třeba u kulatého stolu, který na toto téma organizovala SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání) a společnost EDUin. Usedli za ním učitelé, kromě zmíněné Petry Keprtové také učitel fyziky a angličtiny z prestiţního praţského Gymnázia Jana Keplera Martin Kapoun. Oni i v plénu přítomní ředitelé dalších škol polemizovali se zástupcem ministerstva Jakubem Stárkem a dvěma zástupci praţské pedagogické fakulty, proděkanem Zdeňkem Helusem a vedoucí katedry primární pedagogiky Vladimírou Spilkovou. Výchozí pozice ministerstva a fakulty byla jasná: Situace v terénu je váţná, nekvalifikovaní učitelé ohroţují naše děti. Pokud je proţeneme učitelskými fakultami, vše se vyřeší. Lidé z terénu ale ihned smečovali. O tom, ţe učitel má být vzdělaný, se nemusíme bavit. Otázkou však je, zda k tomu potřebuje právě učitelskou fakultu. “Dokud nebudou vaši absolventi prokazatelně lepší neţ lidé z praxe, kteří to formální vzdělání nemají, tak proč je chcete obtěţovat?“ tázal se absolvent matematicko-fyzikální fakulty bez pedagogického vzdělání Martin Kapoun. “Zatím jsou přinejmenším rovnocennými partnery, osvědčují se na školách mnohdy lépe neţ mladí lidé z vašich ústavŧ.“ Shrnuto, větší problém neţ pár nevzdělaných učitelŧ je úroveň fakult, které učitele vzdělávají. Proč jsme tady Jak si tedy dnes stojí učitelské fakulty? Jsou dobré, nebo špatné? “Jsou rŧzné a uvnitř fakult jsou velmi rŧzná pracoviště. Dobrá, která opravdu myslí na studenta a jeho budoucí ţáky, ale také pracoviště, kde se zastavil čas,“ říká Ondřej Hausenblas z katedry české literatury praţské pedagogické fakulty, který je známý kritickým přístupem k učení učitelŧ. Některá zobecnění jsou však přece jen moţná. Fakulty trvají na tom, ţe adept na učitelství prvního stupně musí trávit řadu hodin v bazénu, na lyţích či u klavíru, a příliš se nezamýšlejí nad tím, zda právě tohle bude při práci s dětmi opravdu potřebovat. Třeba ano, moţná si malé děti získá právě tím, ţe je superman nebo superţena. Jiní ovšem mohou namítnout, ţe děti by měl spíš umět nadchnout pro učení, vyloţit jim věci tak, aby se nenudily, vědět si rady s jejich problémy, stejně jako s tím, ţe běţnou součástí jejich ţivotŧ je vyspělá technika a záplava informací. Ţádná debata se o tom zatím nevede, ale mŧţeme doufat, ţe se otevře při práci na uţ zmíněném standardu učitele. Učitelé si zároveň stěţují, ţe to, co opravdu potřebují vědět - jak děti učit -, se na fakultách obvykle nedozvědí. Za všechny citujme v úvodu zmíněného autora petice proti poměrŧm na fakultě v Hradci Králové Roberta Kočího. “Nešel jsem na pedagogickou školu proto, abych se učil počítat gravitaci na Měsíci a vyrábět pomŧcky z linolea. Potřeboval jsem se spíš dozvědět, jak matematiku učit. Zkoušeli nás z vyjmenovaných slov, ale nepadlo ani slovo o tom, jak dětem pomoci, aby si je zapamatovaly,“ líčí. “Kdyţ šlo o děti a jejich problémy s učením či chováním, nedostali jsme se dál neţ k definicím.“ Kdyţ o desetiletí později sleduje začínající učitele, kteří právě přišli z fakult, vidí, ţe se potýkají se stejnými problémy. S touhle výhradou fakulty do značné míry souhlasí, aspoň soudě podle slov praţské děkanky Radky Wildové. “Snaţíme se zaměřovat na to, jak se dítě učí, jak mu pomoci, kdyţ se mu nedaří,“ říká. “Ale je to náročné, musí se to dělat v malých skupinkách, na praxi ve škole.“ A na to pedagogické fakulty podle ní nemají dost peněz. Navíc učitelé druhého stupně a středních škol se první tři roky učí jen obor, v dalších dvou magisterských letech mají psychologii, pedagogiku, didaktiku, ale pro změnu bez valné vazby na předmět, který budou učit. Předměty probírají do velkých podrobností, mnohem méně se uţ věnují tomu, jak pro ně děti získat. Zda se musí angličtinář na základní škole opravdu vyznat ve staroangličtině a jak tím děti obohatí, se neřeší. Stejně jako třeba otázka, k čemu je současným dětem to, ţe umějí vyjmenovat rozdíly mezi ruchovci a lumírovci. “Studovat pět let obor očima učitele, to tady skoro nikdo neprovozuje,“ připomíná Hausenblas.



Kdyţ k tomu přidáme skutečnost, ţe studenti učitelství mají zoufale málo praxe, není jejich start ve škole snadný. Například v Dánsku učitelé posledního ročníku praktikují ve škole, podobně jako lékaři. Učit začínají pod dohledem někoho zkušenějšího a klidně se mŧţe stát, ţe lektor po čase řekne, ţe se adept učitelství musí vrátit na fakultu a semestr či dva se učit věci, jeţ mu nejdou. Fakulty nyní také nejsou místem, kde by vznikaly nové věci. “Moc nereagují na moderní dobu,“ říká Hausenblas. “Nedělají to, co akademici v cizině, kteří na základě výzkumu vyvíjejí programy, které pomáhají učitelŧm zvládnout aktuální problémy.“ Svět se přitom překotně mění a děti s ním. Co je zajímá, najdou si děti na internetu a učitele jako někoho, kdo jim dává informace, vlastně nepotřebují. Potřebují ho spíš jako toho, kdo jim je pomáhá třídit a dávat věci do souvislostí. Navíc kantory v ledasčem předčí, s angličtinou vyrŧstají a tablety a smartphony drţí na rozdíl od nich v rukou několik hodin denně. Fakulty se tímhle faktem obvykle nezabývají. A nevede se tady ani debata o tom, zda není náhodou kreativní myšlení dŧleţitější neţ do nebe volající pravopisné chyby, kterých jsou teenageři schopni se dopustit. Nevede se ani debata o tom, zda není kreativní myšlení náhodou dŧleţitější neţ pravopisné chyby. Pokud se nějaká novinka v českém akademickém prostředí prosadí, tak zpravidla díky obrovskému nasazení jednotlivce. Kupříkladu Hausenblasovi se na praţské fakultě “kritické myšlení“ daří prosadit jen zčásti. Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, vypracovaný ve Spojených státech, se u nás začal rozbíhat uţ před zlomem tisíciletí a on byl jedním z jeho lektorŧ. Cílem je zaţít, jak se učíme, a díky tomu pochopit, jak vyučovat děti tomu, aby uvaţovaly se zodpovědnou samostatností. Ţe se například vyplatí nechat ţáky nejdřív diskutovat o tom, co uţ o problému vědí nebo co se domnívají, a o tom, které otázky jim vyvstaly, a pak jim pomoci hledat odpovědi studiem textŧ nebo experimenty. Hausenblas před lety chtěl, aby se program začal rozvíjet na fakultní pŧdě, proto tu uspořádal ukázkový kurz. Pozval své akademické kolegy, učitele středních a základních škol. Dostali za úkol v textu označit, co povaţují pro sebe za novou informaci a která informace v nich budí pochybnosti. Hausenblas vzpomíná, ţe zatímco učitelé zaujatě pracovali, akademici všemoţně odváděli pozornost od tématu. Byli podle něj tak ukotveni v pocitu vlastní dŧleţitosti, ţe se nedokázali zapojit do hry. Ze spolupráce s fakultou nakonec sešlo. Skvělá volba Zřejmě největší úspěch v pronikání novinek na fakultní pŧdu zaznamenal matematik Milan Hejný. Dnes téměř osmdesátiletý muţ byl mimořádně trpělivý a systematický - postupně si na katedře praţské pedagogické fakulty vychoval spolupracovníky a s jejich pomocí pak změnil zaběhnutý řád. “Nechci dát dětem matematickou znalost, ale kulturu myšlení,“ shrnuje Hejný svŧj přístup. “Musí matematiku objevovat, musí to pro ně být dobrodruţství, ne ji konzumovat a papouškovat, co řekne učitel. Konzumace rozvoji myšlení nijak nepomáhá.“ Hodina s násobilkou rozhodně nezačíná tím, ţe by učitelka napsala na tabuli 2 x 2 a pustila se do výkladu. Děti počítají nohy psŧ, kola tříkolek a postupně přicházejí na to, ţe stejný počet se opakuje. Dřív nebo později některé z nich napadne, ţe to má nějaký systém a jaký. Nedávno Hejného metodu začala učitele učit také ostravská fakulta. Pokud jde o dopad v terénu, nyní se takhle učí děti na více neţ tři sta padesáti základních školách. Jako první si na ni v praxi troufla před osmi lety učitelka ze základní školy v Neratovicích Jitka Michnová. Na fakultu šla jako “dálkařka“, doplnit si vzdělání po pěti letech v praxi. “Měla jsem pocit, ţe učím tak, ţe to jde proti dětem,“ vzpomíná. “Najednou jsem se tu setkala s něčím, co mi pomŧţe učit tak, jak jsem cítila, ţe se učit má.“ Líbilo se jí, ţe učitel není jediný nositel pravdy - děti si na ni totiţ mají přicházet samy. Vyhovovalo jí, ţe mohou diskutovat. A úţasné jí připadalo, ţe chyba je od toho, aby se s ní pracovalo, ne od toho, aby se za ni děti peskovaly a dostávaly pětky. Jaká je tohle “bomba“, zaţila na fakultě na vlastní kŧţi. Sama totiţ udělala fatální chybu, kdyţ si špatně přečetla zadání seminární práce a celých šedesát stránek bylo mimo téma. Zkoušející ji zaskočila, místo aby ji hned vyhodila, bavily se o tom, proč chyba vznikla, a jak to tedy má být správně. U zkoušky nakonec uspěla. Někteří rodiče stejně jako kolegyně ve škole se zprvu na novinku dívali s nedŧvěrou. Kdyţ se však ukázalo, ţe její děti mají matematiku nejen raději, ale jsou v soutěţích úspěšnější neţ ostatní, ledy roztály. Na Hejného metodu postupně přešlo všech dvacet učitelek prvního stupně neratovické sídlištní školy. To, jak si Hejný umí lidi získat, ilustruje nadšení jedné čerstvé absolventky jeho matematiky. Markéta Kulhavá učí od září na stejné rychnovské škole jako v úvodu zmíněná Petra Keprtová. Ačkoli bydlí kousek od Hradce, vybrala si právě kvŧli jiné matematice praţskou fakultu. “Hlavní zásadou je dětem nic neprozradit,“ říká novopečená učitelka. “Kdybych jim to nadiktovala, budou se nudit. Kdyţ je k řešení dovedu vhodnými otázkami, mají radost.“ Pak odběhne do třídy pro knihu a pomŧcky a rozkládá po zemi umělohmotný krokovací pás s Plné znění zpráv


barevnými čísly. “Včera jsem začínala rovnice. Jeden jde po jedné straně, udělá šest krokŧ, skončí na šestce, druhý na druhé straně skončí na osmičce. Kolik musí který z nich udělat krokŧ, aby byli na stejné pozici?“ Vzápětí ukazuje v učebnici “pavučinu“, tajenku, kde barevné šipky, “vlákna“, mají “sílu“ nějaké matematické operace a děti do políček doplňují čísla. Mladá učitelka není k zastavení, chválí si, ţe tahle matematika se učí jedna radost. Právě podobné dobré zprávy z fakultního prostředí mohou být jednou z cest k jeho zlepšení. Nalákat na fakulty jako ve Finsku ze dne na den nejlepší studenty se asi nepodaří. Podstatně vyšší plat učitelé také hned tak mít nebudou. “Dá se ale udělat první krok,“ říká výše zmíněný specialista na veřejné vzdělávání Arnošt Veselý. Jde prý hlavně o to ukázat dobré příklady a dát najevo, ţe učitelství není slepá ulička: “Naopak - ţe je to vlastně skvělá volba.“ URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-61937340-jak-naucit-ucitele-ucit

LIDÉ A PODNIKY 31.3.2014

Euro

str. 68 Light/lidé a podniky redakce

1 PIVOVARY STAROPRAMEN Jaroslav Vích obchodní ředitel Za prodeje společnosti Pivovary Staropramen odpovídá Jaroslav Vích (42) v roli obchodního ředitele. Pod jeho vedení přecházejí oba dosud rozdělené obchodní segmenty retailu i gastronomie. Dosavadní obchodní ředitel pro oblast gastronomie Daniel Tinz se stal ředitelem pobočky Staropramen Slovakia. Jaroslav Vích má s řízením obou segmentŧ pivního trhu bohaté zkušenosti. Byl obchodním ředitelem pro oblast retailu. V obchodním úseku Pivovarŧ Staropramen pŧsobí od roku 1998. Své první zkušenosti získal v obchodním oddělení zaměřeném na zákazníky z oblasti gastronomie. Je absolventem Univerzity Palackého v Olomouci. 2 ALLIANZ POJIŠŤOVNA Jana Černá specialistka komunikace Novou posilou oddělení komunikace Allianz pojišťovny se od začátku února stala Jana Černá. V pozici specialistky interní a externí komunikace vystřídala Naďu Rozenskou, která odešla na mateřskou dovolenou. Jana Černá je absolventkou bakalářského oboru ţurnalistika na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Do Allianz přešla jako brigádnice z redakce zahraničního zpravodajství online deníku Akutálně.cz v srpnu 2013. V únoru 2014 nastoupila v pojišťovně na plný úvazek a doplnila tým, který tvoří Václav Bálek, Dagmar Koutská a Tomáš Linhart. Jana Černá v současné době dokončuje magisterský obor mediální studia na Karlově univerzitě, hovoří plynně anglicky a domluví se německy. Ve volném čase ráda cestuje, nejvíce ji zajímá Asie. 3 AZUB BIKE Milan Čtvrtník člen obchodního týmu Do týmu uherskobrodské společnosti Azub Bike nastoupil Milan Čtvrtník (34), milovník cyklistiky a koloběţek, který se bude starat o zahraniční prodej lehokol a tříkolek. Jan Galla, který měl ve společnosti tento segment dosud na starost, se bude naplno věnovat marketingovým aktivitám. Milan Čtvrtník se narodil v Mostě a vystudoval angličtinu a matematiku na Technické univerzitě v Liberci. Krátce pŧsobil jako učitel, poté se stal členem uměleckého souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Cyklistika jej provází od útlého dětství, absolvoval řadu cyklistických výprav a do práce jezdí zásadně na kole nebo na koloběţce. Je ţenatý, má dvě děti. 4 COMPUGROUP MEDICAL ČR Radek Chvosta obchodní ředitel Radek Chvosta se od 1. března stal obchodním ředitelem ve společnosti CompuGroup Medical ČR. Do firmy přišel z podniku Jitona, kde pracoval jako obchodní ředitel pro Českou republiku. V oblasti zdravotnictví se pohybuje jiţ několik let, zkušenosti získal především během svého dlouholetého pŧsobení u dodavatelŧ zdravotní techniky Linet a Chei rón. Předtím pŧsobil ve vedoucí pozici v oblasti obchodu a prodeje ve společnosti Dřevospol. Radek Chvosta studuje Vysokou školu finanční a správní v Praze. 5 PMF INSTITUT Blaţena Kohoutová ředitelka Ředitelkou vzdělávacího PMF Institutu byla v březnu jmenována Blaţena Kohoutová. Jejím hlavním úkolem bude posílit značku a pozici společnosti v Čechách i v zahraničí, zajišťovat naplnění a chod jednotlivých vzdělávacích programŧ a budovat efektivní komunikační kanály. V nové funkci Blaţena Kohoutová uplatní zkušenosti, které získala v předešlých zaměstnáních. Ve společnosti Triton Plné znění zpráv


Hunters (dříve M. C. Triton), divize Triton Eflex, byla zodpovědná za prodej a realizaci sluţeb v oblasti HR, zejména headhunting, nábor a výběr zaměstnancŧ do vyšších a středních pozic a outsourcing HR procesŧ. Ve společnosti Inventa Consulting byla mimo jiné manaţerkou certifikačních programŧ. 6 SBERBANK CZ Radka Fišerová head of banking operations Manaţerský tým Sberbank CZ posílila Radka Fišerová v pozici head of banking operations. Bude mít na starost stočlenný tým, který zajišťuje aktivity v oblasti nákupu, řízení výstavby poboček, správy úvěrŧ, elektronického bankovnictví, platebního styku, administrativy a podobně. Mezi její strategické úkoly patří rozvoj pobočkové sítě a zrychlení klientského servisu či budování nákupního oddělení. Radka Fišerová zahájila kariéru v poradenské firmě Deloitte, kde pracovala na projektech zaměřených na klientský servis, obchod a marketing. Poté pŧsobila v Raiffeisenbank, kde pracovala na fúzi s eBankou a posléze pŧsobila jako head of customer service. Studovala na University of Calgary. Je vdaná a ve volném čase se nejvíce věnuje svým dvěma dětem. 7 B2M Pavlína Kuřátková ředitelka call centra Pavlína Kuřátková je novou posilou společnosti B2M, která provozuje poptávkový server ePoptávka.cz a server s veřejnými zakázkami ÚředníNástěnka.cz. Bude zodpovědná za výsledky a činnost v oddělení prodeje a činnost externích call center. Pavlína Kuřátková získávala zkušenosti s řízením call center uţ u předchozího zaměstnavatele Renomia, kde se věnovala budování nového oddělení call center a zároveň řízení operátorŧ. Dříve pracovala pro Direct pojišťovnu, kde začínala jako sales junior operator, následně jako sales senior operator a nakonec postoupila do funkce team leader retenčního oddělení. Pavlína Kuřátková vystudovala sociální pedagogiku a v roce 2006 získala titul DiS. Ve volném čase se věnuje rodině a svým dvěma psŧm. Jejím dalším velkým koníčkem je cestování, sport, především plavání, a improvizace na piano. 8 ŠKOFIN Joachim Ewald jednatel Jednatelem ŠkoFinu, dceřiné společnosti Volkswagen Financial Services, byl v březnu jmenován Joachim Ewald (51), který bude po více neţ 14 letech znovu pŧsobit v České republice. Klíčovými cíli firmy pro rok 2014 jsou posílení pozice na trhu v oblasti financování nákupu nových a ojetých vozŧ, rŧst v oblasti feetu se zaměřením na malé a střední firmy a podpora produktových inovací. Joachim Ewald získal titul Dipl. Kauf. na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Před nástupem do ŠkoFinu zastával funkci jednatele společnosti MAN Finance International s pobočkami v 11 zemích. V letech 2001 aţ 2011 pŧsobil jako jednatel v IBM Deutschland Kreditbank. V letech 1993 aţ 2000 pracoval ve Ford Bank v Německu. V roce 1997 zaloţil českou pobočku této banky, kterou dva roky vedl. Svŧj volný čas nejraději tráví s rodinou, má v oblibě četbu knih, zimní a letní sporty. 9 KEMPINSKI HYBERNSKÁ PRAGUE Martin Otradovec manaţer restaurace Vedení hotelu Kempinski Hybernská Prague oznámilo jmenování Martina Otradovce manaţerem restaurace Le Grill. Martin Otradovec (35) zahájil svoji kariéru v roce 1997, kdy se po dokončení studia střední odborné školy stal manaţerem restaurace hotelu Corinthia Panorama Hotel Prague. Stejnou pozici zastával následně v hotelu Mövenpick. V roce 2012 nastoupil do pozice food & beverage & operations manager v hotelu Praga 1885 v centru Prahy. V dubnu 2013 se připojil k týmu hotelu Kempinski Hybernská. Martin Otradovec se ve volném čase věnuje běhu, snowboardingu, lyţování a běţkaření. Jeho největším koníčkem jsou jeho dva synové. *** 1 Jaroslav Vích Pivovary Staropramen 2 Jana Černá Allianz Pojišťovna 3 Milan Čtvrtník Azub Bike 4 Radek Chvosta CompuGroup Medical ČR 5 Blaţena Kohoutová PMF Institut 6 Radka Fišerová Sberbank CZ 7 Pavlína Kuřátková B2M Plné znění zpráv


8 Joachim Ewald ŠkoFin 9 Martin Otradovec Kempinski Hybernská Foto autor| FOTO archiv O autorovi| ([email protected])

Budou sankce vůči Rusku účinné? 31.3.2014

Hospodářské noviny

str. 09

Názory

Macháčkova výměna Jan Macháček komentátor Respektu Dobrý začátek Pokud ruská agrese na Ukrajině nepřestane, bude moţné sankce ze strany EU také stupňovat. Stalo se dobrým zvykem ostře kritizovat jak Českou republiku, tak Evropskou unii, ţe se vŧči ruské agresi na Krymu nestaví ostřeji. Sankce jsou ale přesně cílené na Putinovy nejbliţší, kteří nemohou cestovat na Západ. Banka Rossija, která byla odříznuta od financování, opravdu byla zvláštní bankou Putinova okruhu, to americké tajné sluţby věděly dobře. Fakt, ţe Rusko nebude ve skupině G8 ani v OECD, ani v Mezinárodní energetické agentuře, to také nejsou maličkosti. Sankce se mohou někomu zdát nicotné, leč zŧstanou tu nadlouho, zatím to vypadá, ţe do té doby, neţ Rusové opustí Krym, coţ se asi hned tak nestane. Nikdo neví, jaký bude další ruský postup. Dobré tedy je, ţe se začalo s nějakou rezervou. Celá Macháčkova výměna na http://dialog.ihned.cz/machacek/ Pavel Kohout ekonom Partners Ukrajina bude pro unii další dírou na peníze Ohledně Krymu a Ukrajiny Evropská unie nemŧţe bohuţel dělat nic, co by dávalo jakýkoli smysl. V první řadě je nutno konstatovat, ţe EU nemá na to, aby uvalila jakékoli účinné sankce na Rusko. EU je konglomerát předluţených sociálních státŧ s vysokou nezaměstnaností, nulovým potenciálním rŧstem, s velmi chatrnou fiskální stabilitou. Představa, ţe Rusko opustí Krym kvŧli sankcím, je nereálná. Za druhé, samotné sankce jsou problematické. Putin není Hitler, Krym nejsou Sudety, Ukrajina není Československo v roce 1938. Západ není vázán vŧči Ukrajině ţádnou spojeneckou smlouvou. Ke Krymu má Evropská unie stejně malé právo se vyjadřovat jako třeba ke sporu o ostrovy Senkaku. Za třetí, pokud EU a NATO věří, ţe Putin je reálnou hrozbou pro členské státy, měly by být ekonomické zdroje věnovány spíše na posílení obrany v hraničních zemích. Ohledně Krymu a Ukrajiny Evropská unie nemŧţe dělat nic, co by dávalo smysl. Mŧţe ovšem dát Rusku zřetelně najevo, ţe baltské státy, stejně jako Polsko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko, jiţ definitivně patří do sféry vlivu Západu. Pokud je EU ochotna nést materiální oběti, pak raději takto neţ ve formě nesmyslných sankcí. Za čtvrté, pokud někdo vychvaluje společnou evropskou zahraniční politiku, měl by si uvědomit, ţe největším zastáncem ruských zájmŧ v Evropě během uplynulých patnácti let bylo Německo. Kdyby existovala konzistentní zahraniční politika EU jiţ od roku 1999, nepochybně by byla pod vlivem Německa silně prorusky orientovaná. Za páté, vzniká otázka, jestli oním špatným rozhodnutím Evropské unie v poslední době nebyla spíše podpora kyjevských pučistŧ, v jejichţ vládě jsou i neonacisté. Dysfunkční zbytky rozloţeného státu na ukrajinském území nepřinesou štěstí nikomu. Pro EU bude Ukrajina další černá díra na peníze. Oligarchové se rádi napojí na bruselské dotace a ukrajinské obyvatelstvo zaţije další velké zklamání. Plné znění zpráv


Jan Bureš ERA Poštovní spořitelna Sankce mohou Rusko bolet Ruská ekonomika je nemocná, a tudíţ i vŧči relativně mírným sankcím Západu poměrně zranitelná. Ruská ekonomika měla hluboké problémy jiţ před eskalací ukrajinského konfliktu. I kdyţ současné sankce na první pohled pŧsobí velice měkce, mohou ruskou ekonomiku bolet. Prokletím ruské ekonomiky je vysoká závislost na vývozu ropy a plynu – tvoří přes 60 procent vývozŧ a přibliţně 40 procent příjmŧ veřejných rozpočtŧ. Mezi lety 1999–2012 ceny komodit rostly a udrţovaly ruskou ekonomiku v prŧměrném rŧstu okolo pěti procent. Konec komoditního boomu ale představuje pro Rusko v posledních dvou letech váţný problém. Zisky podnikŧ nepřetrţitě klesají a zrychluje se odliv investic. Ekonomika zpomaluje a v uplynulých dvou letech ji drţely nad vodou pouze útraty rychle se zadluţujících domácností. Celkový objem úvěrŧ domácnostem se skoro zdvojnásobil. Rychle rostoucí spotřeba současně tlačila na rŧst dovozŧ a ztenčovala přebytky Ruska se zbytkem světa –přebytek běţného účtu je nejniţší od roku 1998. Je pravda, ţe Rusko má v tuto chvíli výhodu nízkého vládního deficitu a veřejného dluhu. To ale nemŧţe být samo o sobě prezentováno jako znak síly ruské ekonomiky. Španělsko nebo Irsko také měly v roce 2007 na první pohled zdravé veřejné finance – strukturální problémy ekonomiky jejich zdraví ale dokázaly rychle podlomit. Ruská ekonomika je nemocná, a tudíţ i vŧči relativně mírným sankcím Západu zranitelná. Hrozba rozšiřování sankcí na další osoby a potaţmo podniky mŧţe zdraţit širší paletě ruských podnikŧ financování – budou poţadovány vyšší rizikové prémie. Současně zrychlí v nejméně vhodnou dobu odliv zahraničního kapitálu a Rusko pravděpodobně čeká výrazný propad investic a ochlazení soukromé spotřeby. I kdyţ krize nebude výrazně eskalovat, bude pro Rusko sloţité vyhnout se recesi. Rusko je ale v tuto chvíli moţná více orientováno na geopolitické zájmy a to mŧţe ekonomické problémy odsunout na druhou kolej. Ondřej Schneider think-tank IDEA a FSV UK Sankce si zaplatíme Rus zdraţí Ukrajině plyn a my cenovou přiráţku budeme muset zaplatit – jako součást ukrajinských protrţních reforem. Nelze tedy nebýt zneklidněn s kaţdým metrem, o který se ruská armáda posune naším směrem. Bohuţel, ještě více mě zneklidňují informace, podle nichţ snad byl Západ Putinovým chováním zaskočen, tj. ţe jsme netušili, ţe Rusko vyuţije kaţdé příleţitosti dobýt ztracená území, a ţe bychom mu tedy neměli ţádné takové příleţitosti nabízet, neřkuli nosit na stříbrném podnose. A to především proto, ţe naše odvetné sankce by nejspíš dopadly tak, ţe nový, národně uvědomělý Rus by si uměl utáhnout opasek, zatímco postiţená francouzská zbrojovka by vyšla do ulic, nejspíš s rudým praporem nad hlavou. Tak či onak, dnes to na poli sankcí vypadá tak, ţe Rus zdraţí Ukrajině plyn a my mu tuhle cenovou přiráţku budeme muset zaplatit – jako součást ukrajinských protrţních reforem. Foto popis|

Jak naučit učitele učit 31.3.2014

Respekt str. 48 hana čápová

Téma

Sedmnáct tisíc nedostatečně kvalifikovaných českých učitelŧ se musí do konce roku zapsat na nějakou učitelskou fakultu, nebo si musí hledat jinou práci. Jsou ale zdejší vysoké školy vŧbec schopné práci učitelŧ zlepšit? Bliţší pohled naznačuje, ţe samotné vzdělávání učitelŧ má rozhodně co dohánět. Postavte se a sedněte si znovu, tak aby to hezky vypadalo.“ Takové uvítání od vysokoškolské učitelky klavíru třicátnice, která si přišla pro zápočet ze hry na klavír, opravdu nečekala. Zvlášť kdyţ se v osmém měsíci Plné znění zpráv


těhotenství sotva valila. Na následující tři čtvrtě hodiny by Petra Keprtová nejraději zapomněla. Ať zahrála, co zahrála, všechno bylo špatně. „Učitelka se se mnou rozloučila slovy, ţe kdo léta nehrál, poţadavky zápočtu stejně splnit nemŧţe,“ vypráví. Kdyţ se jako spráskaný pes loudala majestátní budovou ven na rozlehlé náměstí uprostřed Hradce Králové, došlo jí, ţe se na chvíli znovu ocitla v kŧţi prvňáka. V hlavě jí zněla jediná věta: „Tak takhle se ke svým ţákŧm nikdy chovat nechci.“ Keprtová učí osmým rokem na malé soukromé škole Mozaika v Rychnově nad Kněţnou. Je magistrou sociální pedagogiky a má bakaláře speciální pedagogiky, kromě učení dělá také školní mentorku -kolegŧm, kteří si ji pozvou do hodiny, poskytuje zpětnou vazbu. Na pedagogickou fakultu v Hradci Králové se zapsala před dvěma lety - podle zákona o pedagogických pracovnících totiţ mŧţe na prvním stupni učit jen ten, kdo vystuduje primární pedagogiku. Keprtová chtěla, aby s jejím vzděláním bylo vše v pořádku, a představa, ţe pět let bude trávit kaţdý druhý pátek a sobotu znovu v posluchárně, ji vlastně lákala: „Strašně jsem se těšila, co všechno se naučím.“ Jenţe škola ji hodně zklamala. Musela si znovu odsedět celý úvod do pedagogiky, ačkoli ho při předchozím studiu uţ dvakrát absolvovala. Naopak hudební handicap jí na fakultě pěkně „osolili“. Keprtová nikdy na nic nehrála, na hudební výchovu si do třídy zvala schopnější kolegyni. Fakultní učitelku klavíru ani nenapadlo, ţe by ji měla něco naučit, povaţovala za samozřejmé, ţe si studentka zaplatí učitele a ona ji u zápočtu jen přezkouší. Bez ohledu na to, ţe začátečník nemŧţe dokázat totéţ co člověk, který léta hraje. O zápočet z tělocviku se třicátnice vŧbec nepokoušela. „Výmyk jsem neudělala ani na gymnáziu,“ říká o jedné z jeho podmínek. Ani zkoušet lovit puky ze dna bazénu se jí se čtyřmi dioptriemi moc nechtělo. Hned během prvního semestru Keprtová z fakulty odešla. Šikanózní vyţadování nemoţného pobouřilo uţ před jedenácti lety jiného „dálkaře“ pedagogické fakulty v Hradci Králové, Roberta Kočího ze základní školy v Chrudimi. Poslední kapkou pro něj byl lyţařský výcvik. „Běţkovali jsme pořád dokola po dvousetmetrovém okruhu. Učitel ukazoval na jednoho po druhém, ty uţ nemusíš, máš zápočet. Nakonec zbyly jen čtyři starší ţeny, uţ nemohly, plakaly, bylo to dost poniţující,“ vypráví. „Pak jim učitel řekl, vy zápočet nedostanete, zaplaťte si kurz za rok znovu.“ Kočí se zlobí, ţe v praxi běţkařská dovednost k ničemu není, protoţe učitelky na horách své děti stejně předávají profesionálŧm. Po této zkušenosti sepsal petici a pokoušel se rozpoutat na škole debatu o tom, co by se tady mělo učit, ale nikoho z vedení nepřesvědčil. Nakonec to vzdal a vystudoval bakaláře na brněnských právech. Atmosféra tam prý byla úplně jiná neţ na „peďáku“, přednášeli renomovaní soudci a ke studentŧm se chovali jako ke kolegŧm: „Ţádný tělocvikář mi tam nedával najevo, ţe jsem úplný blbec.“ Proděkanka pro rozvoj celoţivotního vzdělávání Martina Maněnová si na jedenáct let starou petici nevzpomíná. Neví ani o novějším podnětu, který Keprtová poslala šéfovi ústavu primární pedagogiky. Kdyţ si ve stručnosti vyslechne, co studentce vadilo, říká: „Zachováváme klasický model učitele prvního stupně, zvládnout nástroj, tělesnou výchovu a pracovní činnost k němu patří.“ Výhrady k atmosféře školy a jejímu přístupu k „dálkařŧm“ odbývá tím, ţe „ví, jací jsou studenti“ a „nikdy se nedá stoprocentně věřit tomu, co říkají“. Nepřehledný terén Naznačený přístup k současným a budoucím pedagogŧm je mimořádně alarmující. Na pedagogické fakulty kaţdý rok přichází na deset tisíc lidí, kteří poté míří do tříd. Je tu tedy reálné riziko, ţe se dřív nebo později podobně zachovají ke svým ţákŧm. Jen málokterý rodič by si asi přál, aby učitel takhle přistupoval k jeho dětem. Navíc se dávno ví, ţe dŧvěra a respekt k dětem se vyplatí: v bezpečném prostředí jsou spokojenější a lépe se učí. Atmosféra vzájemného respektu uţ před dvaceti lety nadchla například psycholoţku Janu Nováčkovou. Tehdy se podílela na mezinárodním projektu Zdravá škola a ocitla se na stáţi v Dánsku. „Říkali, nechceme manipulovatelné budoucí občany, proto nemŧţeme manipulovat učiteli,“ vypráví. Dánové si hned po válce uvědomili, ţe kdo je sám poslušný, nevychová svobodné lidi. Nováčková dnes vede s lektorským týmem kurzy Respektovat a být respektován, navštěvují je především rodiče. Na ţádnou zdejší fakultu ji ještě nikdo nikdy nepozval. „Myslím, ţe je to pro ně moc silné kafe, ten skutečný respekt k dětem,“ říká. „Většina lidí, kteří mají nějakou moc, rodiče, učitelé, vysokoškolští pedagogové, se chová slušně, jen dokud je po jejich. Jakmile se jim někdo vzbouří, je rázem po respektu.“ Česko kaţdopádně zatím ţádnou jasnou zastřešující vizi jako Dánové o tom, jaký má být učitel, nemá. Ministerstvo přiznává, ţe nemá ţádné nástroje na to, jak poznat dobrého učitele od špatného. Snad kaţdý ministr v posledních letech mluvil o tom, ţe musí vzniknout takzvaný standard učitele, nikdy k tomu ale nedošlo. Nejdál se před pěti lety dostal Ondřej Liška, který aspoň zahájil diskusi. „Šokovalo mě, ţe nemáme ţádný dokument, který by jasně řekl, co se od učitelŧ čeká,“ vzpomíná Liška. „Začali jsme na něm pracovat, na debatě se podílely tisíce učitelŧ.“ Standard měl vymezit, jaké kvality má kantor mít, a kdyby se dostal do školského zákona, také pedagogické fakulty by se musely začít ubírat stejným směrem. Po Liškově odchodu věc usnula. Současný ministr Marcel Chládek (ČSSD) slibuje, ţe to bude právě on, kdo nám standard dá. Zatím se dostal k Plné znění zpráv


tomu, ţe nezbytným předpokladem pro učení je, aby člověk měl správnou kvalifikaci - vystudoval nebo si aspoň doplnil vzdělání na některé z bezmála padesáti učitelských fakult. Zdá se vám to číslo na menší středoevropskou zemi poněkud nadsazené? Je to správný odhad: terén českého vzdělávání učitelŧ je dnes značně nepřehledný. Kromě devíti pedagogických fakult učitele vychovávají také desítky oborových fakult, například filozofické, přírodovědecké či matematicko-fyzikální. Pokud jde o vzdělávání učitelŧ prvního stupně, mají pedagogické fakulty monopol, kaţdý adept tu musí pět let studovat primární pedagogiku. Cesty k učení starších dětí jsou rŧznorodější, aprobaci pro nejčastěji dva předměty lze získat jak na pedagogické fakultě, tak na oborových fakultách. Společné je, ţe nejdřív se studenti tři roky věnují jen předmětŧm, matematice, fyzice, češtině či biologii, a aţ v navazujícím dvouletém magisterském studiu probírají samotné učení, pedagogiku, psychologii nebo didaktiku. Pro vysvětlení toho, jak tahle šlamastyka vznikla, se musíme vrátit do historie. První pedagogické fakulty v Praze, Brně a Olomouci vznikly v roce 1946, dekretem číslo 132 prezidenta Edvarda Beneše. Plnil staré přání T. G. Masaryka, který chtěl vzdělávání učitelŧ povýšit na univerzitní úroveň, aby učitelé nepodléhali manipulacím a dokázali dětem vysvětlit vše potřebné. Komunisté v padesátých letech ţádali pravý opak, fakulty zrušili a všichni učitelé všeobecných předmětŧ museli projít masáţí na Vysoké škole pedagogické. Příprava na odborné předměty se vrátila na odborné fakulty. Pedagogické fakulty byly obnoveny v šedesátých letech, právo připravovat učitele ale zŧstalo i dalším fakultám a tak to je dodnes. Konzervativní akademici Jisté je, ţe začátkem devadesátých let ani pedagogické fakulty o procesu učení moc nevěděly. Populární se stala věta, o které uţ dnes nikdo nedokáţe s jistotou říci, kdo ji vlastně vyslovil: „Na pedagogických fakultách připravujeme učitele - matematiky, chemie, českého jazyka, nikoli učitele dětí.“ Prostředí fakult se současně ukázalo jako poměrně konzervativní, nejen ţe s novinkami nepřicházelo, ale často o nich nechtělo ani slyšet. Příkladem mŧţe být třeba projekt Heuréka, jehoţ cílem je změnit výuku fyziky, aby byla přitaţlivější a měla víc vazeb na všední ţivot ţákŧ. Děti řeší třeba následující úlohu: „V detektivce Dicka Francise Hra na fanty je tato scéna: Auto vjelo do rybníka a potopilo se. Hlavnímu hrdinovi se podařilo rozbít zadní okénko. Byla tma, přesto poznal, ţe nejsou hluboko pod hladinou. Jak?“ Učitel má zároveň dbát na to, aby se děti nestyděly za chybu, koneckoncŧ bádání je plné slepých cest. Tahle iniciativa vznikla zdola, mezi její zakladatele patřila začátkem devadesátých let Irena Koudelková z praţské Základní školy Červený vrch. Teprve později pronikla na fakultní pŧdu, konkrétně na katedru didaktiky praţské matematicko-fyzikální fakulty. I Montessori či waldorfskou pedagogiku, nyní uţ běţnou součást zdejšího vzdělávacího systému, si museli vybojovat rodiče a učitelé. Teprve potom je fakulty vzaly na vědomí. Mimořádný vliv Zároveň bylo čím dál jasnější, ţe digitalizace radikálně proměňuje děti na celém světě a ţe právě učitelé, jejich rozvoj a spokojenost, budou ve stále sloţitější době středobodem zájmu. „Výzkumy ukázaly, ţe učitelé mají opravdu velký vliv na výsledky ţákŧ, ovlivňují je z plné třetiny,“ říká Arnošt Veselý, vedoucí katedry veřejné a sociální politiky na praţské fakultě sociálních věd. „Nejsilnější je rodina, hned za ní následují učitelé a atmosféra ve škole. Takové věci jako testování, nové osnovy či učebnice se projevují daleko méně.“ Dobrý učitel navíc dokáţe i prŧměrného ţáka vytáhnout vysoko nad prŧměr. Na první pohled to mŧţe vypadat jako zjevná pravda: samozřejmě ţe učitel je dŧleţitý. Podle Veselého je ale jeho vliv mnohem silnější, neţ výzkumníci čekali. A zároveň s tímto poznáním přichází změna vztahu ke kantorŧm. Zatímco ještě na začátku tisíciletí se věřilo, ţe na učitele bude platit cukr a bič, dnes se strategie mění. „Odměňovat učitele podle výsledkŧ, třeba podle toho, jak jejich ţáci dopadají v testech, moc nefunguje,“ připouští Veselý. Tenhle přístup totiţ automaticky předpokládá, ţe učitel by mohl pracovat lépe, ale nechce, a kdyţ bude potrestán nebo odměněn, hned se stane lepším. „Jenţe v praxi to tak není. Učitelé nejsou špatní proto, ţe chtějí, ale proto, ţe učit lépe neumějí,“ říká Veselý. „Je třeba jim pomoci.“ Je všeobecně známo, ţe úspěchy finských školákŧ, kteří se tradičně umisťují v mezinárodních srovnáních na předních místech, souvisejí právě s pečlivým výběrem a přípravou učitelŧ. „Učitelství je tam prestiţní obor,“ vysvětluje Veselý. „Fakulty přijímají zhruba kaţdého desátého zájemce, musí projít náročnými testy, zjišťuje se také, zda se pro učitelství hodí.“ O něčem takovém se nám mŧţe jen zdát. Podle prŧzkumu, jejţ loni dělala společnost Scio, se na pedagogické fakulty hlásí a nastupují hlavně studenti, kteří na střední škole patřili k těm slabším. Pro řadu mladých lidí je navíc pedagogická fakulta poslední v řadě, nastoupí na ni aţ tehdy, kdyţ se na školy, o které měli větší zájem, nedostanou. Část z nich předem ví, ţe učit nikdy nepŧjde mimo jiné proto, ţe plat učitele je hluboko pod platem jiných vysokoškolských profesí. Logicky jsou pak takoví lidé k prostředí fakult poměrně lhostejní a moc se nezamýšlejí nad tím, zda je škola připraví na smysluplnou Plné znění zpráv


práci s ţáky. Pokud by na sobě pedagogické fakulty chtěly pracovat, jsou pro ně právě výše zmínění učitelé z praxe, kteří si doplňují vzdělání, tou nejcennější zpětnou vazbou. Učení je obvykle opravdu zajímá, mají zkušenosti, názor a vědí, co je mezi lavicemi dŧleţité znát. Právě teď, pod tlakem toho, ţe si mají doplnit kvalifikaci, se lidé z praxe ozývají hlasitěji neţ jindy. Naposledy třeba u kulatého stolu, který na toto téma organizovala SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání) a společnost EDUin. Usedli za ním učitelé, kromě zmíněné Petry Keprtové také učitel fyziky a angličtiny z prestiţního praţského Gymnázia Jana Keplera Martin Kapoun. Oni i v plénu přítomní ředitelé dalších škol polemizovali se zástupcem ministerstva Jakubem Stárkem a dvěma zástupci praţské pedagogické fakulty, proděkanem Zdeňkem Helusem a vedoucí katedry primární pedagogiky Vladimírou Spilkovou. Výchozí pozice ministerstva a fakulty byla jasná: Situace v terénu je váţná, nekvalifikovaní učitelé ohroţují naše děti. Pokud je proţeneme učitelskými fakultami, vše se vyřeší. Lidé z terénu ale ihned smečovali. O tom, ţe učitel má být vzdělaný, se nemusíme bavit. Otázkou však je, zda k tomu potřebuje právě učitelskou fakultu. „Dokud nebudou vaši absolventi prokazatelně lepší neţ lidé z praxe, kteří to formální vzdělání nemají, tak proč je chcete obtěţovat?“ tázal se absolvent matematickofyzikální fakulty bez pedagogického vzdělání Martin Kapoun. „Zatím jsou přinejmenším rovnocennými partnery, osvědčují se na školách mnohdy lépe neţ mladí lidé z vašich ústavŧ.“ Shrnuto, větší problém neţ pár nevzdělaných učitelŧ je úroveň fakult, které učitele vzdělávají. Proč jsme tady Jak si tedy dnes stojí učitelské fakulty? Jsou dobré, nebo špatné? „Jsou rŧzné a uvnitř fakult jsou velmi rŧzná pracoviště. Dobrá, která opravdu myslí na studenta a jeho budoucí ţáky, ale také pracoviště, kde se zastavil čas,“ říká Ondřej Hausenblas z katedry české literatury praţské pedagogické fakulty, který je známý kritickým přístupem k učení učitelŧ. Některá zobecnění jsou však přece jen moţná. Fakulty trvají na tom, ţe adept na učitelství prvního stupně musí trávit řadu hodin v bazénu, na lyţích či u klavíru, a příliš se nezamýšlejí nad tím, zda právě tohle bude při práci s dětmi opravdu potřebovat. Třeba ano, moţná si malé děti získá právě tím, ţe je superman nebo superţena. Jiní ovšem mohou namítnout, ţe děti by měl spíš umět nadchnout pro učení, vyloţit jim věci tak, aby se nenudily, vědět si rady s jejich problémy, stejně jako s tím, ţe běţnou součástí jejich ţivotŧ je vyspělá technika a záplava informací. Ţádná debata se o tom zatím nevede, ale mŧţeme doufat, ţe se otevře při práci na uţ zmíněném standardu učitele. Učitelé si zároveň stěţují, ţe to, co opravdu potřebují vědět - jak děti učit -, se na fakultách obvykle nedozvědí. Za všechny citujme v úvodu zmíněného autora petice proti poměrŧm na fakultě v Hradci Králové Roberta Kočího. „Nešel jsem na pedagogickou školu proto, abych se učil počítat gravitaci na Měsíci a vyrábět pomŧcky z linolea. Potřeboval jsem se spíš dozvědět, jak matematiku učit. Zkoušeli nás z vyjmenovaných slov, ale nepadlo ani slovo o tom, jak dětem pomoci, aby si je zapamatovaly,“ líčí. „Kdyţ šlo o děti a jejich problémy s učením či chováním, nedostali jsme se dál neţ k definicím.“ Kdyţ o desetiletí později sleduje začínající učitele, kteří právě přišli z fakult, vidí, ţe se potýkají se stejnými problémy. S touhle výhradou fakulty do značné míry souhlasí, aspoň soudě podle slov praţské děkanky Radky Wildové. „Snaţíme se zaměřovat na to, jak se dítě učí, jak mu pomoci, kdyţ se mu nedaří,“ říká. „Ale je to náročné, musí se to dělat v malých skupinkách, na praxi ve škole.“ A na to pedagogické fakulty podle ní nemají dost peněz. Navíc učitelé druhého stupně a středních škol se první tři roky učí jen obor, v dalších dvou magisterských letech mají psychologii, pedagogiku, didaktiku, ale pro změnu bez valné vazby na předmět, který budou učit. Předměty probírají do velkých podrobností, mnohem méně se uţ věnují tomu, jak pro ně děti získat. Zda se musí angličtinář na základní škole opravdu vyznat ve staroangličtině a jak tím děti obohatí, se neřeší. Stejně jako třeba otázka, k čemu je současným dětem to, ţe umějí vyjmenovat rozdíly mezi ruchovci a lumírovci. „Studovat pět let obor očima učitele, to tady skoro nikdo neprovozuje,“ připomíná Hausenblas. Kdyţ k tomu přidáme skutečnost, ţe studenti učitelství mají zoufale málo praxe, není jejich start ve škole snadný. Například v Dánsku učitelé posledního ročníku praktikují ve škole, podobně jako lékaři. Učit začínají pod dohledem někoho zkušenějšího a klidně se mŧţe stát, ţe lektor po čase řekne, ţe se adept učitelství musí vrátit na fakultu a semestr či dva se učit věci, jeţ mu nejdou. Fakulty nyní také nejsou místem, kde by vznikaly nové věci. „Moc nereagují na moderní dobu,“ říká Hausenblas. „Nedělají to, co akademici v cizině, kteří na základě výzkumu vyvíjejí programy, které pomáhají učitelŧm zvládnout aktuální problémy.“ Svět se přitom překotně mění a děti s ním. Co je zajímá, najdou si děti na internetu a učitele jako někoho, kdo jim dává informace, vlastně nepotřebují. Potřebují ho spíš jako toho, kdo jim je pomáhá třídit a dávat věci do souvislostí. Navíc kantory v ledasčem předčí, s angličtinou vyrŧstají a tablety a smartphony drţí na rozdíl od nich v rukou několik hodin denně. Fakulty se tímhle faktem obvykle nezabývají. A nevede se tady ani debata o tom, zda není náhodou kreativní myšlení dŧleţitější neţ do nebe volající pravopisné chyby, kterých jsou teenageři schopni se dopustit. Plné znění zpráv


Pokud se nějaká novinka v českém akademickém prostředí prosadí, tak zpravidla díky obrovskému nasazení jednotlivce. Kupříkladu Hausenblasovi se na praţské fakultě „kritické myšlení“ daří prosadit jen zčásti. Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, vypracovaný ve Spojených státech, se u nás začal rozbíhat uţ před zlomem tisíciletí a on byl jedním z jeho lektorŧ. Cílem je zaţít, jak se učíme, a díky tomu pochopit, jak vyučovat děti tomu, aby uvaţovaly se zodpovědnou samostatností. Ţe se například vyplatí nechat ţáky nejdřív diskutovat o tom, co uţ o problému vědí nebo co se domnívají, a o tom, které otázky jim vyvstaly, a pak jim pomoci hledat odpovědi studiem textŧ nebo experimenty. Hausenblas před lety chtěl, aby se program začal rozvíjet na fakultní pŧdě, proto tu uspořádal ukázkový kurz. Pozval své akademické kolegy, učitele středních a základních škol. Dostali za úkol v textu označit, co povaţují pro sebe za novou informaci a která informace v nich budí pochybnosti. Hausenblas vzpomíná, ţe zatímco učitelé zaujatě pracovali, akademici všemoţně odváděli pozornost od tématu. Byli podle něj tak ukotveni v pocitu vlastní dŧleţitosti, ţe se nedokázali zapojit do hry. Ze spolupráce s fakultou nakonec sešlo. Skvělá volba Zřejmě největší úspěch v pronikání novinek na fakultní pŧdu zaznamenal matematik Milan Hejný. Dnes téměř osmdesátiletý muţ byl mimořádně trpělivý a systematický - postupně si na katedře praţské pedagogické fakulty vychoval spolupracovníky a s jejich pomocí pak změnil zaběhnutý řád. „Nechci dát dětem matematickou znalost, ale kulturu myšlení,“ shrnuje Hejný svŧj přístup. „Musí matematiku objevovat, musí to pro ně být dobrodruţství, ne ji konzumovat a papouškovat, co řekne učitel. Konzumace rozvoji myšlení nijak nepomáhá.“ Hodina s násobilkou rozhodně nezačíná tím, ţe by učitelka napsala na tabuli 2 x 2 a pustila se do výkladu. Děti počítají nohy psŧ, kola tříkolek a postupně přicházejí na to, ţe stejný počet se opakuje. Dřív nebo později některé z nich napadne, ţe to má nějaký systém a jaký. Nedávno Hejného metodu začala učitele učit také ostravská fakulta. Pokud jde o dopad v terénu, nyní se takhle učí děti na více neţ tři sta padesáti základních školách. Jako první si na ni v praxi troufla před osmi lety učitelka ze základní školy v Neratovicích Jitka Michnová. Na fakultu šla jako „dálkařka“, doplnit si vzdělání po pěti letech v praxi. „Měla jsem pocit, ţe učím tak, ţe to jde proti dětem,“ vzpomíná. „Najednou jsem se tu setkala s něčím, co mi pomŧţe učit tak, jak jsem cítila, ţe se učit má.“ Líbilo se jí, ţe učitel není jediný nositel pravdy - děti si na ni totiţ mají přicházet samy. Vyhovovalo jí, ţe mohou diskutovat. A úţasné jí připadalo, ţe chyba je od toho, aby se s ní pracovalo, ne od toho, aby se za ni děti peskovaly a dostávaly pětky. Jaká je tohle „bomba“, zaţila na fakultě na vlastní kŧţi. Sama totiţ udělala fatální chybu, kdyţ si špatně přečetla zadání seminární práce a celých šedesát stránek bylo mimo téma. Zkoušející ji zaskočila, místo aby ji hned vyhodila, bavily se o tom, proč chyba vznikla, a jak to tedy má být správně. U zkoušky nakonec uspěla. Někteří rodiče stejně jako kolegyně ve škole se zprvu na novinku dívali s nedŧvěrou. Kdyţ se však ukázalo, ţe její děti mají matematiku nejen raději, ale jsou v soutěţích úspěšnější neţ ostatní, ledy roztály. Na Hejného metodu postupně přešlo všech dvacet učitelek prvního stupně neratovické sídlištní školy. To, jak si Hejný umí lidi získat, ilustruje nadšení jedné čerstvé absolventky jeho matematiky. Markéta Kulhavá učí od září na stejné rychnovské škole jako v úvodu zmíněná Petra Keprtová. Ačkoli bydlí kousek od Hradce, vybrala si právě kvŧli jiné matematice praţskou fakultu. „Hlavní zásadou je dětem nic neprozradit,“ říká novopečená učitelka. „Kdybych jim to nadiktovala, budou se nudit. Kdyţ je k řešení dovedu vhodnými otázkami, mají radost.“ Pak odběhne do třídy pro knihu a pomŧcky a rozkládá po zemi umělohmotný krokovací pás s barevnými čísly. „Včera jsem začínala rovnice. Jeden jde po jedné straně, udělá šest krokŧ, skončí na šestce, druhý na druhé straně skončí na osmičce. Kolik musí který z nich udělat krokŧ, aby byli na stejné pozici?“ Vzápětí ukazuje v učebnici „pavučinu“, tajenku, kde barevné šipky, „vlákna“, mají „sílu“ nějaké matematické operace a děti do políček doplňují čísla. Mladá učitelka není k zastavení, chválí si, ţe tahle matematika se učí jedna radost. Právě podobné dobré zprávy z fakultního prostředí mohou být jednou z cest k jeho zlepšení. Nalákat na fakulty jako ve Finsku ze dne na den nejlepší studenty se asi nepodaří. Podstatně vyšší plat učitelé také hned tak mít nebudou. „Dá se ale udělat první krok,“ říká výše zmíněný specialista na veřejné vzdělávání Arnošt Veselý. Jde prý hlavně o to ukázat dobré příklady a dát najevo, ţe učitelství není slepá ulička: „Naopak - ţe je to vlastně skvělá volba.“ Šokovalo mě zjištění, ţe nevíme, co máme od učitelŧ čekat. Ondřej Liška na pedagogické fakulty nastupují studenti, kteří na středních školách patřili k těm slabším. Nevede se ani debata o tom, zda není kreativní myš lení náhodou dŧleţitější neţ prav opisné chyby . Foto popis| Těšila se, vydrţela jeden semestr. (Petra Keprtová) Foto popis| V nejhorším pŧjde na pajdák. Foto popis| Výsledky vašich dětí ovlivní z jedné třetiny. (Budoucí učitelky na praxi, Hradec Králové) Foto popis| Matematik se smyslem pro dobrodruţství. (Milan Hejný) Plné znění zpráv


Foto autor| foto karel cudlín

Slovní šerm Sobotky a Babiše? Klid, jen hra, míní politolog 31.3.2014

tyden.cz str. 00 - kls -

Politika

UVNITŘ ANKETA. Bohuslav Sobotka se do Andreje Babiše naváţí, aby se ukázal Evropské unii. Je to jejich poziční hra, ale pád vlády se ani jednomu nehodí, říká politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Kamil Švec. Bohuslav Sobotka (ČSSD) se do Andreje Babiše (ANO) naváţí, aby se ukázal Evropské unii. Je to jejich poziční hra, ale pád vlády se ani jednomu nehodí, říká politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Kamil Švec. Premiér minulý týden vyzval Babiše, aby se jako člen vlády vzdal svých podnikŧ. Ať mě klidně odvolá, reagoval šéf ANO. Na moţný střet zájmŧ upozornila členka europarlamentního výboru pro rozpočtovou kontrolu Ingeborg Grässleová, která přijela do Prahy prověřovat chyby v kontrole a auditech fondŧ EU. Jaký vývoj mŧţe vzájemné "okopávání kotníkŧ" Andreje Babiše a Bohuslava Sobotky do budoucna? Jaký mŧţe mít taková mediální pře de facto na začátku spolupráce vliv na vztahy v koalici? Mně na tom přijde zajímavé, ţe Bohuslav Sobotka začal s tímto okopáváním poté, co to prvně zmínila návštěva z Evropského parlamentu. A prakticky aţ poté, co tato komise začala upozorňovat na čerpání evropských prostředkŧ a podobně, tak se k tomu začal Bohuslav Sobotka vyjadřovat. Ale do té doby nic takového neřešil, k ničemu takovému Andreje Babiše nevyzýval. Nabízí se otázka, proč ho k tomu nevyzýval v době podpisu koaliční smlouvy, proč to nebylo součástí koaličních vyjednávání a proč takto tvrdý nebyl v době vznikání vlády. Sobotkovi musí být jasné, ţe pokud by do toho šel tvrdě, koalice se mŧţe rozpadnout, respektive Babiš se klidně nechá odvolat. Spíš si myslím, ţe je to projev směrem k Evropské unii, ţe je to vzkaz pro Evropský parlament. Sobotka chce deklarovat, ţe vláda něco dělá, aby tady střet zájmŧ nebyl. Anketa: Povaţujete angaţmá Andreje Babiše, ministra financí, šéfa hnutí ANO a vlastníka firmy Agrofert, za střet zájmŧ? Ano, něčeho se měl vzdát. 33% Je mi to jedno. 33% Ne. 33% Znamená to tedy, ţe Sobotka se bojí určitého tlaku ze strany Evropské unie? Moţná se ani nemusí bát, chce však ukázat, ţe on to bude řešit a není mu to lhostejné. Potřebuje ukázat, ţe on si je toho vědom a nemá ve vládě někoho, kdo by byl ve střetu zájmŧ. Ale předpokládám, ţe ví, ţe poté, co pronesl několik těchto rétorických cvičení, se zase musí vrátit k vládnutí s Babišem. Tyhle výzvy nemohou padnout na úrodnou pŧdu, protoţe pak by o Babiše, kterého potřebuje, přišel. A skončila by i vláda. Ano, ale těmito gesty směrem k Evropské unii Bohuslav Sobotka vědomě nepoškozuje vztahy v koalici, které jsou od začátku křehké? Přátelství s Andrejem Babišem zrovna nepomŧţe. Je to nutná daň, ţe tato slova pronáší. Jiná věc je, jak to vypadá mediálně navenek. Myslím si, ţe poté, co si přes média vymění pár slov, kdo koho má odvolat nebo kdo co má prodávat, se zase uklidní a zase začnou fungovat na podpoře své vlastní koalice. Takţe prohlášení Andreje Babiše pro rádio Impuls, nechť jej Bohuslav Sobotka klidně odvolá, nelze brát váţně? Plné znění zpráv


To je taková ta věta "ať ukáţe, ţe je tak silný a klidně si mě odvolá, protoţe já jsem si jistý tím, ţe mě neodvolá, protoţe by okamţitě skončila vláda a moje preference jsou v tuto chvíli tak velké, ţe já bych porazil sociální demokracii a byl bych premiérem já". Podle mě je to provokace v návaznosti na to, ţe se Sobotka začal vyjadřovat k jeho vlastnictví firmy aţ po třech měsících a na základě impulsu evropské kontrolní komise. Právě vzhledem k prŧzkumŧm veřejného mínění, podle kterých by hnutí ANO jasně vedlo v případných volbách nad ČSSD, je moţnost, ţe by do předčasných voleb Andrej Babiš skutečně mohl jít? Ačkoli se v minulosti stávalo, ţe kdo vyvolal předčasné volby, ten je také prohrál. Podle mě je to jenom poziční hra. Nikdo ty volby nechce. Kdyţ Sobotka začal s útokem, Babiš pŧjde do protiútoku. Jsou si vědomi, ţe se budou špičkovat a pár dní hádat, aby to po nějakém tom týdnu ustoupilo do pozadí. Sobotka ví, ţe to tak nemŧţe nechat a navenek se musí projevit i před voliči, ţe informaci má, ţe s ní dokáţe pracovat a je tedy silný v kramflecích. Ale současně to nebude hnát tak daleko, aby se zhroutila vláda. Stejně tak i Babiš musí ukázat sílu vŧči Sobotkovi, aby nebyl ten slabší. Ale nějak to vyšumí a uklidní se to. Komu z nich ale tento spor víc nahraje? Andreje Babiše se nepřímo zastal i prezident Miloš Zeman, podle kterého není k jeho vzdání se vlastnictví firmy dŧvod, pokud firmu neřídí, pouze vlastní. Politické přátelství Andreje Babiše s Milošem Zemanem tam je. To, ţe Sobotka má v Zemanovi "nepartnera", je dlouhodobá záleţitost - myslím, ţe Sobotka ani nepočítal, ţe by se ho Miloš Zeman zastal. Sobotku nemá v lásce. Je to jen pokračování jeho pozitivního přístupu k Andreji Babišovi. Mohou tyto střety mezi předsedou a místopředsedou vlády ovlivnit pohled voličŧ na ANO a ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu? Vládní politika v tom nemusí hrát moc velkou roli. Evropské volby, upřímně, málokoho zajímají. Jedná se i o jiná témata. Pro voliče je trochu odtrţená od celostátní politiky. Současně tím, ţe si tyto dvě strany nejsou programově úplně blízké, budou odlišné i jejich kampaně a budou i mířit na jiné voliče. Vládní politika se do toho proto nemusí zase tolik promítat. Hnutí ANO je jedním z favoritŧ na zisk europoslaneckých křesel. Zároveň je součástí vládní koalice. Je udrţitelná image "nespokojenosti" strany i do těchto voleb, pokud je sama u moci? To je vţdy dilema populistŧ. Je to stejné jako Tomio Okamura kririzuje politiky, ač sám je politikem. Babiš to zatím zmírňuje tím, ţe si nezvykl na roli politika. Souvisí to i s programem. Ve chvíli, kdy se všechno postaví na kritice, tak se vţdy hŧř dělá něco pozitivního. Vymezovat se v kampani něčím pozitivním, kdyţ se zatím nic pozitivního nepodařilo? Nic jiného neţ kritizovat jim nezbývá. Mohou kritizovat Evropskou unii, čerpání dotací a budou střílet kolem sebe a kritizovat všechny, jak to špatně dělali. Moţná jim to ještě chvilku vydrţí, ale dlouhodobě to není udrţitelná strategie. Znamená to, ţe budoucnost hnutí ANO spočívá ve změně svého postoje, pokud by chtělo přeţít další volební období? Pokud se strana nějakou dobu přiměřeně podílí na moci, tak nemŧţe kritizovat, jak je ta moc vykonávána. Kritizovat mŧţe, dokud se sama nemohla podílet na změně k lepšímu. Po dalším pŧlroce to ale bude neobhajitelné.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/slovni-serm-sobotky-a-babise-klid-jen-hra-minipolitolog_302808.html



Přehled zpráv. Architekt Zdeněk Lukeš: Praha je nepraktická, ale fascinující Magazín Práva ~ str. 18 ~ Osobnost Klára Říhová

Recommend Documents