JOURNAL. POUŽITÍ SAMOZHUTNITELNÉHO BETONU V MOSTNÍCH STAVBÁCH str POZORUHODNÝ ARCHITEKT FRANK GEHRY str

titulA3 1R2007.qxp

20.3.2007

12:27

Page 1

01 / 2007

JOURNAL L A F A R G E

C E M E N T

POUŽITÍ SAMOZHUTNITELNÉHO BETONU V MOSTNÍCH STAVBÁCH str. 8-10

POZORUHODNÝ ARCHITEKT FRANK GEHRY str. 14-15

obsah aktuality

Lafarge aktuálně

1-3

téma

Snížili jsme hlučnost

4-5

materiály

Aerogel

6-7

technologie

Samozhutnitelný beton na dopravní a mostní konstrukce

8-10

referenční stavby

Archiv Lovosice, most u Rica, tunel Březno

11-13

zajímavá stavba

Pozoruhodný architekt Frank Gehry

14-15

ekologie

Vhodný kandidát na recyklaci

16-17

EU a my

Brusel podpoří revitalizaci paneláků 18-19

profil

Pozapomenutý průkopník betonového stavitelství Otto Ehlen

str. 2

str. 6-7 20-21

stopy architektury Dvě století barokní Evropy

22-23

představujeme

24-25

Zapa Beton

summary

25

str. 12-13

str. 14-15

str. 16-17

str. 22-23

LAFARGE CEMENT JOURNAL číslo 1/2007 ročník 4 vychází 4 x ročně, toto číslo vychází dne 30. 3. 2007 vydavatel: Lafarge Cement, a.s., 411 12 Čížkovice čp.27, IČ: 14867494 tel.: 416 577 111 fax: 416 577 600 www.lafarge.cz evidenční číslo: MK ČR E 16461 redakční rada: Ing. Michal Liška, Lucie Franková šéfredaktorka: Blanka Stehlíková - C.N.A. fotografie: archiv Lafarge Cement, a.s., archiv Pavla Bára, G´Art - Hana Růžičková, Blanka Stehlíková - C.N.A., Ing. Vladimír Novák, Skanska, a.s., projekční kancelář AGN, Sudop Praha, a.s., Insky, s.r.o., Metrostav Praha, a.s., www.aerofilms.cz, Zapa Beton, a.s. spolupracovníci redakce: Jana Kleinová design: G´Art - Hana Růžičková Tento časopis je neprodejný, distribuci zajišťuje vydavatel.

...::: aktuality Lafarge Vážení přátelé, tak nás znovu překvapila zima. Tentokrát však úplně jinak než vloni, tedy tím, že vlastně nebyla. A tak pokračujeme v lámání rekordů zimních měsíčních prodejů. V průběhu generální opravy výrobních zařízení, které jsme v uplynulých několika týdnech věnovali maximální pozornost a dodatečné finanční prostředky, jsme se soustředili na zajištění optimální spolehlivosti a tím vytvoření předpokladů pro plynulé dodávky všech našich výrobků. První dny provozu naznačují, že se nám vše podařilo, a tak do letošní stavební sezóny vstupujeme s optimismem. Po novém roce přicházíme s prvním letošním číslem Lafarge Cement Journalu. Inovovali jsme obsah i grafiku a doufáme, že vás zaujmou a budou se vám líbit. Rozšířili jsme především rubriku technologie, kde tentokrát představujeme grantový projekt Ministerstva dopravy ČR zaměřený na použití samozhutnitelného betonu v mostním stavitelství. Poznatky přímo z centra zkoušek nových receptur přináší náš kolega Ing. Jan Tichý, CSc., který se na projektu zásadně podílel. V minulém roce jsme se mimo jiné zaměřili na snížení hladiny hluku, který je v tak velkém provozu pochopitelně stále přítomen. My, kteří zde pracujeme, jej téměř nevnímáme, ale v okolních obcích je více či méně slyšet. Ačkoli šlo o technicky velmi náročný úkol, podařilo se nám realizovat několik zásadních modifikací našich výrobních zařízení, z nichž nejsložitější proběhla během zimní odstávky. I přes dosavadní vysoké investice projekt stále pokračuje. Podrobnosti naleznete na straně 4 a 5. Také pro tento rok máme velké plány, kdy chceme společně se všemi partnery zvládnout výzvy stále rostoucího trhu stavebních materiálů. Důležitou součástí našich aktivit bude posilování pozice našich obchodních partnerů na jejich trzích a vytváření optimálních podmínek pro zpracovatele cementu. Čeká nás hodně zajímavé práce, v níž hodláme znovu dokázat, že jsme spolehlivým partnerem a že se vám spolupráce s námi vrátí v podobě vašich úspěchů. Ing. Ivan Mareš, generální ředitel a člen představenstva

ZimnÌ opravy Každoročních zimních oprav, které trvaly od začátku ledna do poloviny února, se letos zúčastnilo na 650 osob. Externích firem podílejících se na opravách bylo třicet. Opravy se obešly bez jediného úrazu. Zimní opravy začínají plánováním již během jarních měsíců. Na základě inspekcí a v průběhu roku je sled prací postupně dolaďován a upřesňován. Letošní opravy si vyžádaly více času a složitější úpravy na zařízení, než tomu bylo v minulých letech, a to i díky složitým a zdlouhavým protihlukovým opatřením na zařízení. Na druhé straně ale byla letošní zima mírná, což potěšilo nejen všechny ty, kdo se na zimních opravách podíleli, ale především naše zákazníky. Zaznamenali jsme extrémně vysoký

odbyt s obdobnou vyhlídkou na zbytek roku. Nároky na dodavatele i na nás byly tedy vyšší. I přes tyto zvýšené požadavky se zlepšila oblast bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Lidé si zvykají jistit se ve výškách a tak se chránit proti pádu. Pracovníci si zajišťovali vlastní pohon nebo skupinu pohonů, tedy nedocházelo k práci na nechráněném zařízení. Zpozorovali jsme také, že předepsané ochranné pomůcky jsou skutečně používány, a z toho máme radost. Soubor akcí při zimních opravách dotvořil také přechod na nový řídící systém, který proběhl naprosto bezproblémově. Lafarge Cement, a.s., děkuje všem zaměstnancům a pracovníkům externích firem za bezúrazové opravy. Každý ze zúčastněných obdrží malý dárek.

LAFARGE 01/2007

Sniûov·nÌ hluËnosti Lafarge Cement, a.s., investovala do protihlukových opatření přes osm milionů korun. Od podzimu roku 2006 do února letošního roku provedla společnost protihlukové úpravy na zařízení spočívající především ve výměně ventilačního zařízení na chlazení pláště pece a instalaci tlumičů na ventilátory a děla na výměníku. Investice do opatření na snížení hlukové zátěže budou pokračovat i v letošním roce.

1

aktuality Lafarge ::...

Integrovan· prevence a omezov·nÌ zneËiötÏnÌ - IPPC Cílem integrované prevence a omezování znečištění životního prostředí je dosažení vysokého stupně ochrany životního prostředí jako celku. Princip integrované prevence, který je uplatňován prostřednictvím tzv. integrovaného povolení vydávaného krajskými úřady provozovatelům vybraných druhů technologických zařízení, je v ČR ošetřen zákonem č. 76/2002 Sb. a předpisy souvisejícími. Integrované

povolení stanovuje podmínky provozu zařízení s ohledem na ochranu všech složek životního prostředí. Lafarge Cement, a.s., se nachází na konci procesu vyjednávání o podmínkách integrovaného povolení a očekává získání povolení na přelomu měsíců března a dubna 2007, čímž splní legislativní povinnost získání integrovaného povolení do 30. 10. 2007.

Reakreditace Beton·¯skÈ laborato¯e V průběhu měsíce března tohoto roku proběhla v Betonářské laboratoři opakovaná akreditace. Po prvotní akreditaci v roce 2004 a následných dozorových návštěvách v letech 2005 a 2006 se jednalo o další prověření systému managementu kvality laboratoře dozorovým orgánem ČIA Praha. V rámci změn, které byly v systému zapracovány, splňuje systém požadavky revidované normy ČSN EN ISO/IEC 17025:2005.

Investujeme

Skici Franka Gehryho Lafarge Cement, a.s., podpořila uvedení prvního dokumentární filmu Sydney Pollacka „Skici Franka Gehryho“ do českých kin. Česká premiéra se konala 20. března 2007 v kině Světozor v Praze. Frank O. Gehry je americký architekt kanadsko–polského původu, považovaný za jednoho z nejgeniálnějších architektů současnosti, zejména díky své troufalosti bořit fyzikální zákony. Jeho monumentální budovy z titanu a skla, betonu a oceli, dřeva a kamene se rodí jako trojrozměrné. Světové renomé a doživotní slávu zajistily Gehrymu mimo jiné stavby Guggenheimova muzea v Bilbau, koncertního sálu Walt Disney Concert Hall v Los Angeles nebo Vitra Design Musea ve Weil am Rhein. V českém kontextu se proslavil především projektem Tančícího domu na Rašínově nábřeží, jehož byl spoluautorem spolu s Vladem Miluničem. Spolupráci s Aerofilms na uvedení

Cementárna bude v letošním roce pokračovat v investicích do opatření na snížení hlučnosti, dále se mimo jiné zaměří na výstavbu linky hospodářství kapalných paliv s nákladem zhruba 30 milionů korun. Asi osm milionů korun bude investováno do rekonstrukce čistírny odpadních vod a dva miliony korun do vybudování protihlukového valu u povrchového lomu směrem k obci Vrbičany. Na vytěženém prostoru budou nadále probíhat plánované rekultivace a území se bude postupně navracet do zemědělského půdního fondu.

Podporujeme obce v regionu filmů o světoznámých architektech, kteří podporovali stavby z betonu, začal Lafarge Cement, a.s., v roce 2005, kdy společně uvedli film „Můj architekt Louis Kahn“.

Den otev¯en˝ch dve¯Ì zamϯen˝

Nov· sila Bimita

na ochranu ûivotnÌho prost¯edÌ

Lafarge Cement, a.s., zajistila další skladovací kapacitu, sila Bimita, která poskytují větší flexibilitu z hlediska zabezpečení dodávek a zlepšení servisu pro zákazníky. Zařízení bylo uvedeno do provozu koncem loňského roku.

Dveře našeho závodu se otevřou dne 9. června 2007 od 13:00 do 18:00 hodin. Přijďte se podívat, kde pracujeme, jak vyrábíme cement, nebo se jen pobavit.

2

LAFARGE 01/2007

Podporovat kulturní činnost, zájmová sdružení či rozvoj v obcích nacházejících se v nejbližším okolí závodu se cementárna rozhodla částkou padesáti tisíc korun ročně. Obce samy rozhodnou, jak tento dar využijí.

Projekt na obnovu vrcholu Mileöovky Projekt týkající se ochrany přírody a podpory turismu v regionu, který si klade za cíl obnovit nejvyšší vrchol Českého středohoří, právě odstartoval. Obecně prospěšná společnost Milešovka a Lafarge Cement, a.s., se dohodly na spolupráci s cílem zvelebit tento kdysi velmi navštěvovaný, avšak nyní nehostinný vrchol.

...::: aktuality Lafarge

FinanËnÌ v˝sledky 2006 Lafarge Cement, a.s. zaznamenala v roce 2006 meziroční nárůst provozního hospodářského výsledku o +4,4 %, což je vzhledem k relativně stabilním tržbám za vlastní výrobky a zboží, kde byl zaznamenán meziroční nárůst +0,5%, dobrá známka pro kontrolu nákladů, kdy se povedlo eliminovat rostoucí trendy spotřeby služeb. Loňský rok, především jeho závěr, byl poznamenán enormním vzrůstem poptávky po našich produktech, což se projevilo nejen v tlaku na oddělení prodeje, ale i výroby. Výsledky Skupiny Lafarge předčily očekávání. Téměř všechny hodnoty zaznamenaly meziroční procentuální

zlepšení v dvojciferné úrovni. Nemalý podíl na úspěšném roku měly vysoké objemy prodaného cementu. Nárůst poptávky po stavebních materiálech registrovala v podstatě každá země našeho regionu. Prodeje Provozní hospodářský výsledek Čistý příjem na akcii Očekávaná dividenda Výnosnost vloženého kapitálu

+ 17% + 23% + 25% + 18% +9,4%

Výsledky Skupiny Lafarge celosvětově, za všechny divize.

VÌtejte, ÑZach·nci klimatuì! Ředitelství Skupiny Lafarge v Paříži se 1. a 2. února letošního roku stalo dějištěm výroční konference WWF (Světový fond na ochranu přírody) zaměřené na klimatické změny, kterou navtívilo 12 mezinárodních korporací, členů programu „Climate Savers“ (Zachránci klimatu). Schůze se časově překrývala s dalšími dvěma událostmi věnovanými stejnému tématu: konferencí expertů Spojených národů o klimatických změnách a mezinárodní konferencí o klimatických změnách, kterou organizoval francouzský prezident Jacques Chirac. Další setkání „Climate Savers“, uskutečněné poprvé v Evropě, opět stanovilo priority a zaznamenalo další pokroky. Současně vytvořilo podmínky pro sdílení a předávání zkušeností na tomto poli. Prestižní společnosti, například Sony, Nike, IBM, Tetrapak a Johnson & Johnson se jako členové „Climate Savers“ dohodli na souběžném snížení emisí a na požadavku verifikace vlastní úrovně CO2 prostřednictvím nezávislého orgánu přijatého WWF.

Díky spojenému úsilí ušetřily společnosti ročně deset milionů tun CO2, což se prakticky rovná ekvivalentu celkového úhrnu emisí města Paříže (ten činí 11 milionů tun)! V roce 2000 přijala Skupina Lafarge závazek na snížení emisí CO2 ve výši 20 % na tunu cementu, svoje iniciativy ohledně šetrného přístupu k životnímu prostředí soustřeďuje do tří oblastí: snižovat spotřebu energie, používat alternativní materiály a zvyšovat podíl alternativních paliv.

Nákupní divize společnosti Lafarge modifikovala metodologii, jak analyzovat environmentální důsledky balení materiálů do igelitových pytlů - tzv. inventarizační analýzu životního cyklu. Ta by měla sloužit všem závodům. Ve spolupráci s divizí životního prostředí vznikl jednoduchý nástroj, který pomáhá vyhodnotit dopad na životní prostředí při používání různých druhů balení a identifikovat možnosti zlepšování. Metodologie by se měla „umět“ přizpůsobit odlišným geografickým podmínkám v různých světových teritoriích. Pokud by závody (BU) zavedly tento nový nástroj, měly by být schopny mj. vědecky prokázat, že jejich způsob balení je přátelský k životnímu prostředí, tedy ekologický. Než se každý závod rozhodne, musí totiž zvažovat velké množství kritérií, jako je materiál (papír, papír v kombinaci s plastovou fólií, polyethylen, polypropylen), pevnost, odolnost vůči vlhku, cena, snadná skladovatelnost, ale také environmentální dopad pytlů od výroby až po užití na stavbách. Metodu výběru mezi požadavky divize životního prostředí a nákupu definovaly v tzv. inventarizační analýze životního cyklu (LCI), metodologii, která je v souladu s mezinárodním LCI standardem (ISO 14041:1998).

Envirosand - alternativa pÌsku Envirosand je produkt z recyklovaného skla, který nabízí mnohočetné výhody a který se okamžitě setkal s velkým úspěchem. Envirosand vyvinutý v Lafarge Aggregates ve Velké Británii představuje bezpečnou a ekologicky šetrnou alternativu k přírodnímu písku těženému v lomech. Envirosand je zajímavý v několika směrech. Jeho technické vlastnosti jsou srovnatelné s těženým pískem, je nejen čistý

Origin·lnÌ partnerstvÌ Díky výjimečnému partnerství s výrobcem solární energie Future Energy se závodu na výrobu sádrokartonu v německému Hartershofenu podařilo snížit výdaje na energii o 20 000 EUR za rok, celková spotřeba elektřiny přitom dosahuje 10 000 000 kWh ročně. Výsledkem téměř ročního hledání nejlepšího řešení je dvacetiletá smlouva, kterou závod „pronajímá"

EkologickÈ balenÌ cementu

a bezpečný při manipulaci, ale také netoxický a inertní. Mimoto nabízí vynikající odvodňovací vlastnosti. Vzhledem k tomu, že se vyrábí ze skleněných lahví, které by jinak skončily na skládkách, pomáhá chránit životní prostředí a přispívá k dlouhodobým cílům Velké Británie šetřit přírodní surovinové zdroje. Nové aplikace Envirosandu, jako například vodní filtr, jsou právě ve vývoji.

pro snÌûenÌ v˝daj˘ za energii

18 000 m2 svého střešního prostoru firmě Future Energy, aby tam umístila solární jednotku. A podmínky? Fixní roční sazba 17 EUR/kWp (kWp je maximální výkon slunečního kolektoru ve standardních podmínkách za jeden letní den) s meziročním cenovým přizpůsobením. Celkem čtyři tisíce šest set solárních panelů poskytuje přibližně 1 MWh elektrické energie,

LAFARGE 01/2007

3

která je dodávána do přilehlého regionu. Závod Hartershofen přitom nemusel investovat ani euro, náklady ve výši čtyř milionů euro pokryla pobočka rakouské společnosti Future Energy. Prospěch získalo celé okolí, protože se snížily emise CO2. Provoz solární jednotky, která pokrývá zhruba deset procent roční spotřeby závodu, odstartoval loni v červnu.

tÈma ::...

Nosiče v chladiči IKN

Původní velmi hlučné chlazení pláště rotační pece pomocí axiálních ventilátorů

SnÌûili jsme hluËnost Není pochyb o tom, že jakákoli průmyslová činnost přináší nejen hospodářské výsledky a pracovní příležitosti, ale také vedlejší "efekty", jakými jsou například zvýšená hladina hluku nebo dopravní zatížení. I když míru zátěže pro obyvatele i životní prostředí reguluje evropská a česká legislativa a její dodržování je pro akciovou společnost Lafarge Cement alfou a omegou, tyto normy jsou natolik tvrdé, že se jí dařilo tyto limity jen velmi obtížně plnit. A to i přes technická opatření, která již v minulosti realizovala. Princip ekologizace výroby, šetrný vztah k životnímu prostředí a k okolí závodu se prolíná každou činností společnosti. Přestože byla výroba cementu v devadesátých letech zcela zásadním způsobem modernizovaná, v minulém roce cementárna, mimo jiné díky dlouhodobé a otevřené komunikaci s okolními obcemi i městy zjistila, že se v některých místech v okolí závodu zvýšila hluková zátěž. „Je pravděpodobné, že dříve fungovaly jako tlumiče zvuku společně objekt bývalé vápenky a sklad pneumatik, které jsme v rámci sanace areálu odstranili,“ vysvětluje ředitel akciové společnosti Lafarge Cement Dr. Ing. Jan Votava. Po tomto zjištění následovala celá řada speciálních měření zvukových hladin, v různých denních a nočních intervalech, a to hned v několika lokalitách. „Jakmile výsledky měření potvrdily zvýšení hladiny hluku, roz-

hodli jsme se zadat zpracování akustické studie externím specialistům, jejichž závěrečný posudek vyústil v návrh opatření vedoucích k omezení hlučnosti při výrobě cementu v celém komplexu,“ pokračuje technický ředitel společnosti Lafarge Cement Jan Munčinský.

Investice za více než osm milionů Jádrem celého plánu na odhlučnění výroby bylo zaměření na přímé zdroje hluku. „Byly vytipovány a změřeny největší zdroje hluku, u kterých bylo nutné najít optimální technické řešení vedoucí ke snížení hluku. Část opatření byla zrealizována do konce roku 2006 a technicky nejnáročnější akce proběhla během zimní odstáv-

4

LAFARGE 01/2007

Nový způsob chlazení rotační pece pomocí radiálních ventilátorů s desítkami chladicích hubic

ky, začátkem letošního roku. Do této skutečně rozsáhlé akce byli zainteresováni snad všichni lidé z technického úseku naší společnosti a řada specializovaných firem z širokého okolí. Bylo nesmírně obtížné najít nejvhodnější opatření vyhovující tak náročnému zadání. Snižování hlukových zátěží je během na dlouhou vzdálenost. Jsme však přesvědčeni o tom, že se

...::: tÈma

Část řešení nového chladícího systému při instalaci

nám v této etapě podařilo významným způsobem hladinu snížit, což už poznáte na první ,poslech , a jak doufám, potvrdí to i nezávislé měření, které provede Krajská hygienická stanice V Ústí n.L.,“ dodává Jan Munčinský. ,

Chlazení pláště pece Plášť pece dříve ochlazovaly tak zvané axiální ventilátory, které představovaly významný zdroj hluku. Podobně jako v jiných cementárnách, i v Lafarge Cement přešli na chlazení pláště pece pomocí radiálních ventilátorů s tlumiči hluku a pevným rozvodem pomocí regulovatelných trysek. Byly instalovány tři ventilátory o celkovém výkonu 100 kW s tlumičem sání a výtlaku. Vzduch je rozváděn potrubím o průměru asi 700 mm a délce asi 100 metrů. Na potrubí je osazeno 54 trysek s regulační klapkou.

Ventilátory chladící věže AFEI Chlazení plynů z chladiče slinku se provádí pomocí deseti axiálních ventilátorů. Hlučnost ventilátorů, která se pohybovala kolem 90 decibelů, se snížila regulací otáček a pomocí tlumičů sání. Otáčky se regulují frekvenčními měniči. Snížením otáček pak výrazně klesá hlučnost. Kulisové tlumiče hluku od firmy Greif byly namontovány na sání ventilátorů. Vzhledem k nedostatku místa bylo při instalaci tlumičů nutné provést značné zásahy do konstrukce celé chladící věže.

Z výstavby nového systému

Ventilátor odsávání baličky Multibatu U vyústění tohoto ventilátoru bylo naměřeno přes 100 decibelů. Po rekonstrukci filtru byl výkon ventilátoru zbytečně veliký, a proto se vzduch mohl seškrtit klapkou. Výměnou motoru s otáčkami 1400 za minutu za typ s tisíci otáčkami za minutu klesla hlučnost zhruba o 20 decibelů. Množství vzduchu je přitom dostatečné. Vedlejším přínosem tohoto zásahu je snížení spotřeby elektrické energie a odstranění problémů s nájezdem.

Děla na výměníku Soubor protihlukových opatření doplňují i úpravy vzduchových děl na výměníku, které nejprve podstoupily detailní měření a následně zkoušení vhodného typu tlumičů. Nejlépe vyhovují děla nejnovější konstrukce dodávaná přímo s tlumiči. Na starších dělech se nejlépe osvědčily tlumiče firmy Norgren, které jsou v současné době už namontovány. Mezi další zařízení na kterých se budou provádět protihluková opatření byla začleněna i výroba DSL, respektive ventilátor filtru Herding na sile odprašků a přesypu z pasového dopravníku Tedo. Za ventilátory těchto filtrů byly namontovány jádrové tlumiče firmy Beran.

Úsilí pokračuje Ačkoliv Lafarge Cement, a.s. provedla řadu nákladných úprav na zařízeních vedoucích ke snížení hladiny

LAFARGE 01/2007

5

Zkouška stabilizátoru

hluku, hodlá se této oblasti věnovat i do budoucna. Samozřejmostí je nejen kontrolní měření, ale také nákup nových zařízení souvisejících se snižováním hlučnosti. V letošním roce vyčlenila společnost v rámci rozpočtu další investice, které tentokrát půjdou na nákup nových tlumičů pro stávající ventilátory, které emitují zvýšenou hladinu hluku. „Chceme být pro místní obyvatele dobrými sousedy a uděláme pro to maximum. Snažíme se minimalizovat dopad naší průmyslové výroby na okolí ve všech směrech, což patří mezi základní principy Lafarge Cement, a.s.“ dodává Jan Votava.

materi·ly :::...

Aerogel - materi·l 21. stoletÌ Aerogel sice vypadá jako materiál z nějakého sci-fi filmu, kdy se „nehmotná“ látka takřka vznáší v prostoru a výzkumní pracovníci ji přidržují jen konečky prstů. Přesto je to reálný materiál s naprosto unikátními vlastnostmi, který v posledních letech opouští výzkumné laboratoře a nachází reálná průmyslová využití naznačující převrat v mnoha oborech. Je to materiál předurčený stát se jedním z nejdůležitějších materiálů 21. století.

Nejnižší hustota Aerogel má extrémní strukturu, ze které vyplývají jeho extrémní vlastnosti. Aerogel je pevná látky s nejnižší známou hustotou. Jeden krychlový metr nejnovější a nejlehčí verze tohoto materiálu váží pouhých 1,9 gramu! Je také nazýván „pevným kouřem“, neboť až 99,8 % jeho objemu tvoří vzduch. Zbývající 0,2 % tvoří oxid křemičitý. Z tohoto poměru vyplývají jeho naprosto jedinečné parametry.

Nejvyšší porozita Aerogel je jediný materiál s porozitou přesahující 95 % a velmi širokou distribucí pórů od 10-10 do 10-6 m. Navíc jsou tyto póry otevřené, tzn. plyny nebo kapaliny mohou procházet materiálem s minimálními omezeními. Tato vlastnost aerogelů je využívána pro katalytické reakce, výrobu mikrofiltračních membrán, absorbentů atd.

s dalšími ohromnými fyzikálními vlastnostmi.

Vynikající termoizolační vlastnosti Nízký součinitel tepelné vodivosti, pohybující se v rozsahu = 0,0015 až 0,0020 W/m.K, tedy v hodnotách nižších než u naprosto klidného vzduchu ( = 0,026 W/m.K), je dán skutečností, že rozměr pórů je menší než střední volná dráha molekul vzduchu. Jemná struktura tak omezuje přenos tepla vzájemnými kolizemi molekul vzduchu. Teplota tavení aerogelu je kolem 1 200 °C! Aerogel má až čtyřicetkrát lepší tepelné izolační vlastnosti než sklo (tep. vodivost jen 0,017 W/m.K) a přitom váží jen jeho tisícinu. Dokáže zamezit prostoupení všech druhů přenosu tepla (vodivostí, radiací apod.). Zvuk jím téměř neprojde, podobně jako výborně tlumí vibrace.

Světelná propustnost Velmi vysoký vnitřní povrch Aerogely jsou tvořeny křemičitými strukturami ve tvaru dutých koulí o velikosti řádově několika nanometrů. Důsledkem tvaru a velikosti těchto stavebních kamenů aerogelu je jeho obrovský vnitřní povrch, tedy poměr mezi povrchem vnitřní struktury a jejím objemem. Jeden gram aerogelu má specifický povrch až 1 000 m2! Dá se tak použít jako absorpční materiál

Propustnost slunečního záření aerogelu se pohybuje v rozsahu T = 0,85 až 0,95 podle tloušťky vrstvy aerogelu. Přitom aerogel je jediná hmota s výraznými tepelně izolačními schopnostmi, která je současně čirá. Čirost aerogelu je způsobena rozměrem pórů, které jsou mnohem menší než vlnová délka slunečního záření ve viditelné oblasti, což významně snižuje rozptyl slunečního záření. Modrá

6

LAFARGE 01/2007

Navzdory průsvitnému vzhledu je aerogel velmi pevný materiál

barva je dána Rayleigho rozptylem světla na pórovité struktuře. Ta se tak podobá pórovité houbě složené ze sítě navzájem propojených nanočástic. Pokud se prý struktura stlačí jemně, po uvolnění se opět vrátí do původní polohy - nezanechá otisk, pokud je struktura stlačena silně, dojde k zanechání stopy po stlačení. Při dostatečně silném stlačení dojde k rozbití na malé části, podobně jako u skla (vlastnost drobivost).

Variabilita složení Aerogely mohou být připraveny z řady chemických prvků. Nejběžnější jsou aerogely křemičité, byly však vyrobeny také aerogely na bázi uhlíku, hliníku, chromu, zinku, cínu a zkoumají se možnosti využití méně neobvyklých prvků, jako např. tantalu či niobu.

Z historie aerogelu Objev aerogelu není nijak nový. Už ve 30. letech 20. století přišli na postup jeho výroby vědci z americké Stanford University. Metodou superkritického vysoušení se jim podařilo vysušit kapalný gel tak, aby neztratil svůj tvar. Vedle fantastických vlastností aerogelu se však projevily také problémy s jeho výrobou. Navzdory teoretickým předpokladům se nikdy nepodařilo vyrobit aerogel přesně definovaných vlastností. Potíže byly zejména s dodržením velikosti pórů v materiálu,

...::: materi·ly

Cihlu vážící 2,5 kg podpírá aerogelový kvádr o hmotnosti pouhé 2 g. Aerogel je velmi odolný materiál, který unese zatížení rovnající se až 2000 násobku vlastní váhy. Obdivuhodné nosné vlastnosti jsou způsobeny dendrickou mikrostrukturou, ve které jsou kulové částice o velikosti 2 až 5 nm spojeny do clusterů. Tyto clustery tvoří třídimenzionální strukturu s póry menšími než 100 nm

Aerogel & Peter Tsou, výzkumný pracovník JPL (Jet Propulsion Laboratory), Laboratoř proudového pohonu, La Canada Flintridge, Kalifornie

v poměru a rozměru pevných částic a podobně. Výroba byla poměrně nebezpečná, protože se pracovalo za vysokých teplot a tlaků s jedovatými parami metanolu. Díky tomu se zdálo prakticky nemožné připravit sériovou výrobu aerogelu pro technické využití. Aerogel vyráběný v pozemských podmínkách také nikdy nebyl čirý, ale pokaždé měl různé druhy zákalu.

Výroba aerogelu Aerogel se vyrábí z gelu oxidu křemičitého (SiO2) při vysokých tlacích a teplotách s přídavkem katalyzátorů. Po odstranění veškeré kapalné složky z gelu vznikne těleso s miliardami skořápek z křemíku, které zaručuje celé struktuře odolnost proti působení tlaku. Celý tento proces se nazývá superkritické vysoušení a pouze během tohoto postupu nedojde při sušení křemičitého gelu k deformaci a zhroucení křemíkových skořepin. Vzhledem k velmi vysoké porozitě běžný aerogel výrazně váže vodní páru a při styku s vodou se rozpouští zpět do podoby gelu. Jeho aplikace je tedy podmíněna hermetickým uzavřením. V současné době probíhá výzkum a vývoj výrobních metod, které by zlevnily investičně náročnou produkci (snížení tlaků a teplot) a zlepšily fyzikální vlastnosti aerogelu (snížení křehkosti, hydrofobní aerogely, velkoplošné monolitické aerogely atd.).

Fotografie ilustruje skvělé izolační vlastnosti aerogelu. Ani plamen autogenu neroztaví voskové tužky ležící na aerogelu.

Materiál budoucnosti Americká firma Aspen Aerogels vyrábí izolační rohože na bázi aerogelu vyztužené textilními vlákny. Jsou vhodné pro izolace nejrůznějších potrubí, tepelných výměníků, pro stavbu protipožárních bariér, dokonce se používají pro výrobu vložek do bot. Tyto izolační rohože se aplikují stejným způsobem jako běžné izolační materiály. Jsou pružné, takže je možné jimi izolovat i zařízení velmi složitých tvarů. Rohože je možné řezat nožem, laserem nebo vodním paprskem. Ve srovnání s běžnou izolací pomocí minerální vlny stačí pouze čtvrtinová tloušťka izolační vrst-

LAFARGE 01/2007

7

vy z aerogelové rohože. Aerogel bude zajisté časem součástí našich domovů stejně jako goretexové oblečení. Cena některých komponent z aerogelu se již nyní přiblížila do dostupných cenových hladin především díky poměru cena/výkon. V místnosti izolované jen několik milimetrů silnou vrstvou aerogelu není nutné topit, a to ani v zimě. Místnost se vytopí sama během několika desítek minut pouze uvolněným tělesným teplem. Rozhodně však nebude možné použít aerogel na izolaci skleníků, protože teplota v něm by nikdy nebyla vyšší, než je teplota hlíny na zemi. Okna jsou obecně stále nejslabším článkem tepelné izolace budov. Švédská firma Airglass vyvíjí nový materiál pro zasklívání oken složený z vrstvy aerogelu vakuově uzavřené mezi dvě desky skla. Výroba je zatím ve fázi poloprovozu, měsíčně se vyrobí 3-6 m2 materiálu, který zatím slouží pouze k testování. Cesta je to však velmi nadějná. Zdá se tedy, že hlavní možnosti využití aerogelu jsou v jeho tepelně izolačních vlastnostech. Rozšířením používání aerogelu jako tepelné izolace dojde ke snížení energetické spotřeby, tím také ke snížení emisí skleníkových plynů a omezení znečištění Země. Fotografie k této dvoustraně poskytla www.nasa.gov Zpracováno podle informací firmy Happy Materials

technologie :::...

PouûitÌ samozhutnitelnÈho betonu v mostnÌch stavb·ch Samozhutnitelný beton představuje typ betonu, který je v čerstvém stavu schopen téci a zhutnit se působením vlastní tíhy, dokonale vyplnit bednění i v místech hustého vyztužení, aniž by se rozmísil či ztratil svou homogenitu a aniž by byl dodatečně zhutněn [1].

Samozhutnitelný beton (SCC) vyvinuli v 90. letech minulého století Japonci. Cílem bylo zejména omezení lidského faktoru ovlivňujícího kvalitu betonu při zhutnění. Tím, že zhutnění u SCC odpadá, zvyšuje se kvalita povrchu a též dochází k lepšímu probetonování oblastí s hustou výztuží a oblastí, které jsou pro vibrování nepřípustné [1].

Samozhutnitelný beton v ČR U nás se SCC začal používat v roce 1999 nejprve pro prefabrikované dílce ve firmě Dywidag Prefa, a.s., Lysá nad Labem, ale posléze se rychle začal uplatňovat i v monolitických konstrukcích. Zpočátku šlo o velkoobjemové betonáže s hustým vyztužením nebo základové bloky, kde se využívalo výhody rychlé betonáže, ale později se prosadil u konstrukcí staticky exponovaných a tenkostěnných.

Složení SCC je velmi podobné složení běžného betonu a zejména vysokopevnostním betonům. Tekutosti při zpracování se dosahuje jednak použitím účinných superplastifikátorů na bázi polykarboxilátových éterů (PCE) a dále použitím jemné složky, která jako příměs ke kamenivu zajistí snížení viskozity čerstvého betonu. Obvykle se používá bud' jemně mletý vápenec, elektrárenský popílek nebo vysokopecní struska. V podmínkách ČR byly aplikovány již všechny tři příměsi a zkušenosti ukazují, že každá z nich má v určitých případech své opodstatnění.

Možnosti použití Protože složení SCC je velmi podobné složení běžného betonu a liší se pouze ve způsobu ukládání a zpracování, obor jeho použití tak tvoří pouze

Zkouška čerstvého SCC metodou rozlitím obráceného Abramsova kužele

8

LAFARGE 01/2007

technologie výroby jednotlivých konstrukcí. Cena SCC je v současnosti jen nepatrně vyšší než cena běžného betonu, proto je jeho aplikace ovlivněna zejména technologickými možnostmi a jen nepatrně ekonomickými parametry. Výhod při použití SCC je ale hned několik: Dokonalé probetonování konstrukce a vysoká kvalita povrchu; je vhodný i pro pohledový beton. Omezení hlučnosti při výrobě vyloučením vibrace (zejména u prefabrikovaných konstrukcí) a tím zlepšení podmínek pracovního i životního prostředí. Zrychlení procesu betonáže zejména u velkoobjemových konstrukcí. Menší opotřebení formovací techniky, tím i zvýšení její obrátkovosti. Menší nebo žádné nároky na dodatečné vysprávky pohledových částí betonů. Mezi nevýhody ovlivňující použití SCC patří skutečnost, že betonovaný prvek musí mít téměř horizontální horní plochu, jinak by došlo k vytékání betonu z bednění. Betonovat lze do sklonu cca 2-3 % s tím, že je nutné počítat s úpravami konzistence poslední vrstvy (musí být nepatrně hustší, než je celá konstrukce). Jiným handicapem

Zkouška pohyblivosti a blokování čerstvého SCC metodou Orimet - J - ring

...::: technologie

Zavěšený zkušební nosník VSTI 2000 z SCC před osazením do mostovky

bylo třeba v tomto projektu vytvořit předpoklady pro plynulý přechod ze stávající výroby nosníků VSTI 2000 na jiný způsob bez nutnosti zhutnění čerstvého betonu příložnou vibrací formy, nejlépe bez zhutnění pomocí SCC. Zhutnění betonu příložnou vibrací formy má totiž negativní dopad na kvalitu povrchu dílců a také na pracovní prostředí v důsledku značného hluku, který vytváří vibrace formy. Závaznými dokumenty byly ČSN EN 206 - 1: Beton - Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda, a TKP staveb pozemních komunikací, kapitola 18, MDS, odbor pozemních komunikací v návaznosti na interní předpisy obou firem [2].

Před osazením - detail ukládání nosníku VSTI

jsou vyšší tlaky na bednění při betonáži konstrukcí velkou rychlostí. Dosavadní měření ukázala navýšení tlaku na bednění o cca 15-20 % při běžné rychlosti betonáže. Při rychlém plnění bednění je tedy nutné dimenzovat bednění na hydrostatický tlak vyvolaný čerstvým betonem. Mezi závažné nevýhody patří nezbytnost zajistit dokonalou těsnost bednění. SCC je totiž náchylný na vytékání z bednění i malými otvory a štěrbinami, což by mohlo znehodnotit povrch nebo i část konstrukce.

Použití SCC v mostních stavbách Vzhledem k výše popsaným výhodám použití SCC vypsalo v roce 2003 Ministerstvo dopravy České republiky grantový projekt č. 1F45B/023/120 Samozhutnitelný beton v mostních stavbách s ukončením v roce 2007. Hlavním řešitelem tohoto grantového projektu je prof. Ing. Jan Vítek, CSc.

Cílem projektu bylo formulování požadavků na SCC pro prefabrikované předem předpjaté nosníky VSTI 2000, které jsou vyráběny ve tvaru obráceného "T", vlastní betonáž nosníků ve výrobnách M-silnice a.s., závod Nový Bydžov, a ODS - Dopravní stavby Ostrava a.s., zabudování vyrobených nosníků do předem vytipovaných mostních konstrukcí a vypracování technických podmínek pro použití SCC v mostních stavbách. Požadavky na SCC třídy C 45/55 byly velmi náročné. Čerstvý beton měl mít minimální rozlití Abramsova kužele v obrácené poloze 700 mm, objemovou hmotnost čerstvého betonu minimálně 2 200 kg.m-3, ztvrdlý beton měl být odolný pro prostředí XF 2 a měl mít rychlý nárůst počátečních pevností minimálně 44,0 MPa za 3 dny zrání, aby se co nejdříve mohla vnést předpínací síla do vybetonovaných nosníků. V návaznosti na požadavek ŘSD ČR

LAFARGE 01/2007

9

Návrh receptury SCC Jako člen řešitelského kolektivu grantového projektu jsem byl zodpovědný za návrh receptury SCC pro oba uvedené závody. Přednostně se měly používat vstupní suroviny, které oba závody běžně používají. Všechny vstupní materiály pro výrobu SCC musely odpovídat výše citovaným normám a předpisům. Cement byl zvolen pro oba závody portlandský CEM I 52,5 R, voda pitná z vodovodní sítě, plastifikační přísady byly vybrány PCE od firmy Stachema, a.s., Kolín, provzdušňovací přísada Microporan a prášková forma mikrosiliky Stachecil. Rozdílné bylo kamenivo do betonu. V závodě Nový Bydžov se kromě drobného těženého kameniva frakce 0–4 mm používalo hrubé drcené kamenivo frakcí 4–8 a 8–16 mm a jako jemná složka jemně mletý vápenec z KVK Kunčice. V ODS - DS Ostrava

technologie :::...

Vysoká kvalita povrchu - vyrobené nosníky VSTI 2000 na skládce

se použilo stejných frakcí kameniva, ale kamenivo bylo těžené a příměs jemně mletá vysokopecní struska z Dětmarovic. Dávka cementu po mnohých zkouškách a po ověření obsahu alkálií výpočtem byla v Novém Bydžově stanovena na 390 kg.m-3 betonu, 18 kg mikrosiliky, 192 kg jemně mletého vápence, 8 kg PCE a kamenivo v plynulé čáře zrnitosti do zbytku 1 m3 betonu. V Ostravě se použilo 375 kg cementu, 20 kg mikrosiliky, 192 kg jemně mleté strusky, 8 kg PCE a 0,3 kg Microporanu. Kamenivo opět v plynulé čáře zrnitosti dopočítáno do 1 m3 betonu. Tyto navržené receptury byly odzkoušeny nejen v obou výrobnách, ale také v akreditované stavební laboratoři v Tišnově, která patří Centru dopravního výzkumu (CDV) v Brně.

Výroba zkušebních nosníků VSTI 2000 Vlastní betonáží nosníků VSTI 2000 předcházely poloprovozní zkoušky části nosníku – zkušebního fragmentu VSTI v CDV v Tišnově. Poloprovozní zkoušky měly ukázat, jaký způsob plnění formy je optimální. Byly ověřeny dva způsoby plnění. Standardní způsob uložení čerstvého SCC do formy. Při tomto způsobu plnění formy byla bádie umístěna přímo nad formou a SCC byl do formy pomalu vpouštěn. Bylo však obtížné nastavit polohu klapky výpustního otvoru bádie. Při malém otevření klapky docházelo k rozměšování směsi blokováním větších zrn kameniva, při velkém otevření klapky byl SCC uvolňován ve velkém objemu, vytvářející se vrstva betonu ve formě byla příliš silná a nedocházelo k jeho postupnému odvzdušnění. Povrch dílce pak vykazoval velké množství pórů a dutin. Ukládání SCC do formy pomocí speciálního skluzu. Při tomto způsobu plnění byl mezi formou a bádií umístěn

Klasický způsob ukládání čerstvého SCC z bádie přímo do formy

skluz s podélnými překážkami. Čerstvý SCC byl z bádie vypouštěn na skluz a přechodem přes podélné přepážky a spodní hranu skluzu došlo k odvzdušnění betonu. Prvky vyrobení tímto způsobem nevykazovaly výše popsané vady povrchu - dutiny a póry. V průběhu poloprovozních zkoušek se dále prokázalo, že z hlediska zamezení tvorby smršt'ovacích trhlin v horní části prvku je nutné jeho plnění z více míst – přesouvání skluzu po délce formy. Zcela optimálním řešením by bylo zřízení skluzu po celé délce formy, to by však bylo nepraktické a finančně náročné. Proto se při vlastní výrobě volila varianta přesouvání skluzu po celé délce nosníku. Vlastní betonáž experimentálních prvků nosníku VSTI 2000 proběhla v Prefě Nový Bydžov ve dvou termínech, a to ve dnech 11. a 14. 3. 2005. Celkem bylo vyrobeno 12 nosníků, které byly následně použity při výstavbě mostního objektu SO 05, stavba Třebovice – rybník Hvězda. V ODS – DS Ostrava se uskutečnila betonáž zkušebního nosníku dne 11. 4. 2006 a jeho osazení do mostovky silnice 1. třídy v Lipníku nad Bečvou proběhlo dne 11. 5. 2006. Zavěšený zkušební nosník VSTI 2000 z SCC je vidět na obr. 1, rozdíl kvality povrchů betonů z běžné výroby a z SCC je patrný z obr. 2.

Výsledné technické parametry betonu nosníků VSTI 2000 vyrobených z SCC V obou výrobnách, i když s odlišnou recepturou, se dosáhlo výborných technických parametrů ztvrdlého betonu. Čerstvý beton měl rozlití Abramsova kužele v obrácené poloze 720–800 mm, obsah vzduchu se pohyboval v rozmezí 1,4–2,1 % a teplota venkovního prostředí nepřesáhla 15 °C. Krychelné pevnosti po třech dnech se pohybovaly od 52 do 55 MPa, po

10

LAFARGE 01/2007

sedmi dnech od 59 do 65 MPa a po 28 dnech od 70 do 77 MPa. Velký důraz byl kladen na stanovení odolnosti povrchu cementového betonu proti působení vody a chemických rozmrazovacích látek, a to metodou „C“ automatickým cyklováním. Po 120 cyklech ani jeden vzorek nepřekročil 420 g/m2, běžně však odpady nepřekračovaly po 120 cyklech 100 g/m2. V současné době probíhá měření dlouhodobých změn pomocí zabudovaných tenzometrů a jejich porovnání s běžně vyrobenými nosníky. Předběžné výsledky ukazují, že ani v těchto parametrech beton z SCC není horší než beton běžně vyrobených nosníků.

Co ukázaly zkušební betonáže Cílem příspěvku bylo ukázat našim čtenářům, jakým směrem se bude pravděpodobně vyvíjet moderní technologie betonu u nás v blízké budoucnosti. Dosavadní výsledky řešeného grantového projektu prokázaly, že z SCC je možno vyrobit vysoce kvalitní ztvrdlý beton a přitom dbát na zlepšení nejen technických a ekonomických parametrů, ale také na hygienu životního prostředí. Ing. Jan Tichý, CSc.

Literatura [1]

Evropská směrnice pro samozhutnitelný beton. Specifikace, výroba, použití. SVC ČR, Praha, srpen 2005. [2] Prof. Ing. Jan L. Vítek, CSc., a kolektiv: Technické podmínky pro použití samozhutnitelného betonu v mostních stavbách. Technická zpráva č. ČBS 01/06 grantového projektu č. 1F45B/023/120 Ministerstva dopravy ČR. Praha, prosinec 2006.

...::: referenËnÌ stavby

Dostavba a rekonstrukce okresnÌho archivu v LovosicÌch

Investor: Státní oblastní archiv Litoměřice Projektant: Ing. Vladimír Novák, projekční kancelář AGN, s.r.o., Bozděchova 99/6, Ústí nad Labem Typ použitého cementu: CEM I 42,5 R, spotřeba betonu cca 800 m3 Dodavatel: Monostav a.s., Ústí nad Labem Architektonické řešení: v rámci rekonstrukce byla ve stávajícím archivu zvýšena podlaha v přízemí, požární žebříky byly zaměněny za schodiště s lávkami a zúžená okna za zastíněné průzory. Celý objekt byl nově zateplen. Administrativní objekt se zvýšil o dvě patra (lehká ocelová konstrukce) s tím, že úprava obou stávajících pater vytváří sokl, resp. těžkou konstrukci pod lehkou nástavbu. Nový objekt archivních ploch (objekt C) má nezávislou konstrukci a je úplnou novostavbou. Členěním a přistavěným požárním schodištěm by měl být blízký přeřešenému objektu B. Materiálové řešení: Nástavba nad obj. A - ocelová konstrukce; přístavba k obj. A - železobetonová konstrukce; obj. C - železobetonový skelet, zateplovací systémy. Okna v obj. A - dřevěná; průzory - plastová okna + luxalon slunolamy. Schodiště a lávky - žárově zinkovaná ocel.

Most p¯es koridor do firmy Rico

Charakteristika mostu: Most na místní komunikaci přes silnici I/13 (Teplice - Chomutov), kolejiště ČD, řeku Bílinu a trať rychlodráhy k firmě RICO v Mostě. Most je o 10 polích rozpětí 17.68–18.46 m, je kolmý, ve vrcholovém zakružovacím oblouku. Nosnou konstrukci tvoří v každém poli 5 ks předem předpjatých prefabrikovaných nosníků tvaru T (např.MK-T), spřažených monolitickou železobetonovou deskou. Projektant: Projekční kancelář inženýrských staveb a mostů Valbek® Děčínská 717/21, 400 03 Ústí nad Labem, Ing. P. Novák Investor: Město Most Realizace: Insky Ústí nad Labem Typ použitého cementu: CEM I 42,5 R Typ použitého betonu: C 30837 XF4 - provzdušněný beton s vysokou pevností Spotřeba: 1 500 m3 Délka mostu: 199,4 m Délka nosné konstrukce: 182,0 m Rozpětí: 17.68–18.46 m Šířka mostu: 14,30 m

LAFARGE 01/2007

11

referenËnÌ stavba :::...

B¯ezno: NejdelöÌ ûelezniËnÌ tunel »R Jednokolejný, 1 758 m dlouhý Březenský tunel, při jehož stavbě byla poprvé aplikována tunelovací metoda obvodového vrubu s předklenbou (MOVP) nejen v České republice ale i ve středoevropském regionu, je nejdelším železničním tunelem v síti Českých drah. Na stavbu byly použity Lafarge Cementy.

Ražba tunelu proběhla ve velmi obtížných podmínkách, které vyplývají z poměrů neogenní teplicko-mostecko-chomutovské pánve. Jedná se o jemnozrnné, tlačivé, středně až vysoce plastické jíly a uhelné jíly F6, F7, F8 s přechody do pevných jílovců. Masiv je charakteristický všesměrnou klínovitou rozpukaností, hustotou a neobyčejnou hladkostí ploch diskontinuit. Tyto vlastnosti způsobu-

jí i při opatrném pobírání neočekávané samovolné vyjíždění a opadávání horniny zejména z čelby.

Technologie ražeb Pro výstavbu Březenského tunelu stanovily zadávací podmínky metodu MOVP. Základním technickým a technologickým principem metody je vytvoření vrubu po obvodu výrubního průřezu tunelu. V horninách s krát-

kou dobou samonosnosti vytváří vrub délky 5 m vyplněný stříkaným betonem s rychlým nárůstem pevnosti tenkostěnné primární ostění, pod jehož ochranou se následně provádí výrub tunelu. Při použití MOVP se v zásadě razí plným profilem, stabilita čelby se zajišťuje stříkaným betonem a sklolaminátovými kotvami. Vrubem a kotvami do čelby se aktuálně upřesňovala geologie další-

⁄daje o stavbÏ JEDNOKOLEJNÝ ŽELEZNIČNÍ TUNEL „BŘEZENSKÝ“ Region: Ústecký kraj, Chomutov Pověřený investor: SŽDC SS Plzeň Financující organizace: Severočeské doly a.s. Projektant: SUDOP PRAHA, a.s. Zhotovitel: Metrostav, a.s, BEC Freres s.a. - technická pomoc a dodání vrubovacího stroje Realizace obezdívek: TBG Chomutov Období výstavby: 2000–2007 Celková délka tunelu: 1 758 m Výrubní průřez: 72 m2 Ražený úsek: 1 478 m Hloubené úseky: 280 m Šachta pro únikový východ: hl. 30 m (průměr 22 m) Plocha izolace: 47 466 m2 Beton: 52 740 m3 Typ použitého cementu: primární obezdívka: CEM I 52,5 RR a CEM I 52,5 R cca 26 500 t sekundární obezdívky: CEM II A/S 42,5 cca 11 664 t

Dočasné ostění - metoda MOVP (metoda obvodového vrubu)

12

LAFARGE 01/2007

...::: referenËnÌ stavba

Vjezdový portál Březenského tunelu

ho záběru v tunelu. Základem mechanizace metody je vyřezávací pila upevněná na nosiči, který pojíždí po portálu kopírujícím výrubní průřez tunelu. Souprava je samohybná a umožňuje podjíždění ostatní mechanizace potřebné na čelbě pro ražení. Výrub spodní klenby se prováděl mechanizovaně klasickým způsobem v krátkém odstupu od čela, přitom doprava přes toto místo byla zajišťována pomocí překlenovacího mostu. Postup prací na čelbě nebránil v odstupu instalaci trvalého ostění tunelu. Metoda, kterou doplnila sanační opatření v podloží tunelu, se plně osvědčila i v poddolovaném úseku trasy. Po jeho překonání a osvojení si nové metody osádkami dosahovaly měsíční výkony v ražbě až 100 m. Po mimořádné události ve staničení 860 m od vjezdového portálu bylo ve výstavbě tunelu pokračováno od výjezdového portálu. Na zbývajícím úseku trasy tunelu délky 560 m byla aplikována sekvenční metoda (SM). Pro ražbu sekvenční metodou byl zvolen horizontálně členěný výrub na kalotu, jádro a dno s uzavíráním dočasného ostění v prostoru přídě tunelu. Předstihové zajištění bylo prováděno mikropilotovým deštníkem, čelba kaloty podepírána ponechávaným klínem horniny a zajišťována stříkaným betonem se sklolaminátovými kotvami. I při maximálně opatrném provádění bylo obtížné zajistit stabilitu čelby, poměrně často docházelo k menším i větším nadvýlomům a došlo i k několika závalům. Měsíční výkony metodou SM dosahovaly 30 až 50 m.

Hydroizolační systém Odvodňovací systém tunelu tvoří podélné drenáže v patě opěr s pravidelnými příčnými svody do prostoru tunelu k postranním tunelovým stokám. Hydroizolace klenby a opěří byla provedena fóliová, Tunellliner GS tl. 2 mm s bílou signální vrstvou na lícní straně. Ochranu na straně dočasného ostění tvořila geotextilie Netex 500 g/m2. Dočasné ostění - metoda SM (sekvenční metoda) - členění výrubu

Definitivní ostění

Dočasné ostění Zajištění výrubu u metody MOVP bylo tvořeno kónickými předklenbami délky 5 m ze suchého stříkaného betonu tloušťky 20 cm. Na beton předkleneb byly kladeny zvýšené nároky na nárůst pevnosti v čase v počátečním stadiu po nanesení do vrubu. V opěrách tunelu bylo primární ostění systematicky doplňováno radiálními kotvami délky 4 až 6 m. Podle obtížnosti geotechnické situace bylo k dispozici pět typů provizorního zajištění s různým překryvem předkleneb, počtem radiálních a čelbových kotev. Provizorní dno bylo tvořeno vrstvou stříkaného betonu tloušťky 25 cm. Dočasné ostění při ražbě sekvenční metodou tlouštky 35 cm bylo tvořeno stříkaným betonem C20/25, příhradovými skružemi a radiálními PG kotvami v opěrách. Aplikované technologické třídy ražení podle geotechnické situace se vzájemně lišily délkou záběru (0,8 až 1,3 m) a délkou odstupu kaloty, jádra a dna.

LAFARGE 01/2007

13

Definitivní ostění se spodní klenbou je tvarem blízké kruhu. Je rozčleněno na dilatační celky délky cca 40 m. Spodní klenba v délce dilatačního pasu byla navržena jako průběžná armovaná monolitická deska, schopná překlenovat případné projevy poddolovaní. Pokládání armatury a betonáž spodní klenby se prováděla pod překlenovacím, příčně posuvným mostem. Betonáž opěří a klenby tunelu se prováděla za pomoci bednicího vozu délky 10 m následně po instalaci mezilehlé izolace. Tunel je vybaven jednostrannými bezpečnostními záchrannými výklenky po 20 m, pochozími stezkami na obou stranách tunelu. Z hlediska požárního bezpečnostního řešení je uprostřed délky tunelu zřízen únikový východ svislou šachtou na povrch terénu. V tunelu je instalováno nezavodněné požární potrubí, nouzové osvětlení, dorozumívací systém, orientační a bezpečnostní značení. K portálům tunelů jsou přivedeny obslužné komunikace a zřízeny zpevněné plochy pro požární a záchranný zásah. Ing. Roman Smida, SUDOP PRAHA a.s.

zajÌmav· stavba :::...

Pozoruhodn˝ architekt Frank Gehry Přesvědčení, že „architektura je umění“ bylo součástí osobnosti Franka Owena Gehryho od nepaměti. Tento světově proslulý architekt, sice občas kontroverzní, ale vždy otevřený k experimentu, získal v roce 1989 „nobelovku architektů“ - Pritzkerovu cenu za architekturu.

Kanadský rodák z polské židovské rodiny žijící ve Spojených státech je u nás znám především jako jeden z autorů, který spolu s Vlado Miluničem navrhl v Praze na Rašínově nábřeží tzv. Tančící dům, patřící k nejpozoruhodnějším projektům, které po roce 1989 vyrostly v našem hlavním městě. Tento dům - socha, který připomíná v tanci se vznášející dvojici a proto bývá též nazýván Ginger a Fred, se přes počáteční rozpaky veřejnosti stal neodmyslitelnou součástí vltavského nábřeží. Realizaci domu umožnilo to, že se Gehry na počátku 90. let rozhodl používat pro realizaci svých tvarově složitých návrhů špičkový soft-

ware pro 3D modelaci, který je používán v leteckém a automobilovém průmyslu. Tato metoda mu umožnila nejen realizaci dynamické skleněné věže Tančícího domu, ale v průběhu posledních let mu dovolila zrealizovat další neuvěřitelné stavby, postavené většinou na přelomu století. Mezi Gehryho projekty najdeme často kulturní stánky, jako jsou muzea, koncertní síně - například fascinující koncertní síň Walt Disney Concert Hall v kalifornském Los Angeles, sídlo losangeleské filharmonie, dokončené v roce 2003, Experimentální hudební muzeum (Experience Music Project Seattle, Washington) nebo galerie umění, jako je Corcoran Gallery of Art ve Washingtonu. Velké uznání získal Gehry také za projekt Vitra Design Muzea v německu. V současné době Gehry realizuje v New Yorku sídlo vedení internetové společnosti InterActiveCorp. Devítipatrová bílá budova ze skla a betonu evokuje plachetnici plující pod napjatými plachtami. Jeho díla najdeme nejen v Americe, ale i na evropském kontinentě. Například v Berlíně postavili podle jeho návrhu budovu DG Bank, ve Velké Británii je autorem komorního, ale tvarově velmi atypického centra pro péči o pacienty s nádorovým onemocněním, patřícího do projektu Maggie's Centre.

Guggenheim Museum v Bilbau Koncertní síň Walt Disney Concert Hall v kalifornském Los Angeles, která byla dokončena v roce 2003, je sídlem losangeleské filharmonie

Nicméně jeho nejznámějším evropským počinem je bezesporu Guggenheim Museum ve španělském, respektive baskickém Bilbau. Bylo postaveno v letech 1993-97 jako v

14

LAFARGE 01/2007

pořadí čtvrté Guggenheimovo muzeum na světě a je spravováno nadací Solomon R. Guggenheim Foundation. Sochařsky modelovaná architektura z titanu, skla a pískovce je s užitnou plochou 24 920 m2 největším současným evropským muzeem moderního umění. Také za vznikem této tvarově velmi složité, dalo by se říci výstřední budovy stálo počítačové modelování, které si Gehry vyzkoušel v Praze. Muzejní komplex tvoří centrální ochoz, z něhož na několika rovinách vyčnívají různé výběžky, jednotlivé „věže“ se k sobě choulí v dadaistickém propletenci a pakliže v Gehryho pražské realizaci lze spatřovat k sobě se tisknoucí roztančený pár, muzeum v Bilbau by mohlo při troše fantazie evokovat nadupaný parket někdy lehce po půlnoci. Hlavní vstup do muzea vede přes velké centrální atrium, v němž systém prohnutých mostků, skleněných zdviží a schodištních věží spojuje výstavní galerie soustředěné na třech úrovních. Sochařsky pojednaná střecha se zdvihá z ústředního atria a zaplavuje je světlem protékajícím prosklenými otvory. Centrální atrium se vypíná do výšky více než 50 metrů nad řekou. Stálá sbírka je umístěna ve dvou skupinách posloupně uspořádaných prostor o třech čtvercových galeriích, které se nacházejí v druhém a třetím patře. Krátkodobé výstavy jsou soustředěny v dramaticky protažené pravoúhlé galerii, jež sahá do východní části. Zde se galerie vkliňuje pod most Puente de la Salve a na nejvýchodnějším výběžku vrcholí věží. Sbírka vybraných žijících umělců je umís-

...::: zajÌmav· stavba

těna v řadě zakřivených galerií, které procházejí celým muzeem a dovolují, aby byla díla vnímána ve vztahu ke stálým i krátkodobým výstavám.

Architektura respektující prostředí Návrh je ovlivněn velikostí a charakterem místa. Připomíná historické stavby na nábřeží a dokládá tak promyšlenou odezvu na historickou, hospodářskou a kulturní tradici oblasti. Atrium představuje dramaticky tvarovaný, 50 metrů vysoký soustředný prostor s nakloněnými skleněnými stěnami a prolamovanými chodbami, zdviží a schodištními věžemi, které zpřístupňují výstavní galerie na druhém a třetím podlaží. Atrium, které zaplavuje světlo ze světlíku a prosklených stěn, vytváří klíčový komunikační prostor muzea. Nalevo za pokladnami a šatnami a o jedno patro výše se nalézají restaurace, kavárna a knihkupectví. Pod vstupním náměstím je přednáškový sál pro 300 lidí. Z atria se paprskovitě rozbíhají tři hlavní křídla rozmanitých velikostí a tvarů. V jižním křídle je na druhém a třetím podlaží ve dvou „konvenčních“ galeriích se třemi propojenými sály umístěna stálá sbírka. Nad ní jsou kanceláře, umístěné v diskrétní administrativ-

Experimentální hudební muzeum (Experience Music Project Seattle)

LAFARGE 01/2007

15

ní budově s vlastním vstupem. Ve východním křídle je točitá galerie pro výstavy současného umění. V západním křídle, které je kratší, jsou umístěny galerie a veřejná zařízení s výhledem na řeku a vstupní náměstí. Skupina galerií ve tvaru okvětních lístků je soustředěna v prostorech, vyčnívajících ze stavby jako "příď". V galeriích se kombinuje umělé osvětlení s přirozeným stropním světlem. Spodní galerie stálé sbírky osvětluje přirozené světlo prostřednictvím světelných šachet prostupujících horní patra. Do veřejných zařízení, včetně přednáškového sálu (první podlaží) a restaurace (druhé podlaží), lze vstupovat přímo z vedlejšího vchodu na severozápadě, ale také z hlavního atria. Na severní straně budovu obklopuje vodní zahrada. Gehryho rukopis výstižně charakterizoval kritik Paul Goldberger z New York Times: „Gehryho architektura je známa tím, že se spoléhá na hrubé neopracované materiály a že vedle sebe klade jednoduché, téměř původní geometrické formy. Jeho dílo je mnohem inteligentnější a cílevědomější, než se může zdát nezasvěceným; je architektem s nesmírným darem, který tančí na tenké linii oddělující architekturu od umění, ale jemuž se daří nikdy nezaškobrtnout.“

ekologie :::...

Vhodn˝ kandid·t na recyklaci Jedním z materiálů, který je relativně snadno a stoprocentně recyklovatelný, je asfalt. V silničním stavitelství se proto opětovně využívají materiály získané ze silničních vrstev frézováním vozovek. Jedná se o techniku, která je v souladu s filosofií udržitelného růstu a ochrany životního prostředí, neboť vede k úspoře surovin a zároveň omezuje odpady.

Technologie recyklace se používají pro údržbu a modernizaci komunikací. Dlouhou dobu se asfaltový recyklát přidával do směsi vyráběné za horka v obalovnách. V posledním desetiletí se prosazuje tzv. recyklace za studena, kdy se recyklovaný materiál v mísicích centrech míchá s emulzí a cementem nebo asfaltovou pěnou. Postup při recyklaci se obvykle odehrává v následujících fázích: frézování starého materiálu, smísení materiálu s pojivem, aplikace a zhutnění získaného materiálu. Je možno použít směs ze starého materiálu a pojiva přímo na místě frézování. Rovněž je možno transportovat frézovaný materiál do zpracovatelského centra, kde bude zpracován a poté opět transportován na totéž, případně jiné staveniště, kde bude využit. Podle toho se rozlišují dva typy recyklace: "na místě" - když jsou všechny operace realizovány přímo v místě stavby, nebo "v centrále" - když je materiál přepracováván mimo staveniště. Recyklace ve výrobně má tu výhodu, že výrobce má lepší možnost kontrolovat homogenitu použitých materiálů. Při větší vzdálenosti od mísicího centra by však již byly náklady na dopravu vyrobené směsi příliš velké. Mísicí centra mohou být mobilní, avšak přemístění se vyplatí pouze při větším objemu prací. Podle jiného klasifikačního hlediska – v závislosti na teplotě, při níž se recyklace provádí – rozlišujeme recyklaci „za tepla“ a „za studena“. Ještě na konci 90. let však nebyly

technologie recyklace za studena pro údržbu a opravy vozovek používány v dostatečné míře ani v rozvinutých evropských zemích, neboť jednak nebyla tato technologie dostatečně prozkoumána, jednak chyběla důvěra v úspěšnost jejího využití. To byl také důvod, proč se technologie recyklace za studena stala předmětem evropského výzkumu. Protože využití a rozvíjení technik recyklace za studena pro výstavbu a údržbu vozovek v zemích EU bylo nedostatečné, podpořila Unie výzkum v této oblasti v rámci svého 5. rámcového programu. Tak vznikl projekt SCORE - Superior cold recycling based on benefits of bitumenous micro emulsions and foamed bitumen. AEFCT system for the rehabilitation and maintenance of roads (SCORE)“. Na programu se podílelo osm členů Evropské asfaltérské aliance, mezi jinými i česká společnost SSŽ (Stavby silnic a železnic). Projekt SCORE se zabýval především technikami recyklace za studena za použití emulzí nebo s bitumenovou pěnou. K recyklaci na místě se využívá stroje, který provádí všechny operace od frézování a přidání pojiva přes pokládku až po zhutnění nového materiálu. Cílem projektu bylo rozšíření využívání těchto technik recyklace na místě za studena na celém teritoriu Evropské unie. Použití recyklace na místě za studena má mnoho předností. Umožňuje například: snížení nákladů na dopravu a na energie,

16

LAFARGE 01/2007

snížení spotřeby surovin, snížení nákladů na odpad, zkrácení doby uzavření vozovky pro provoz. Kromě již uvedených předností této technologie jsou zmiňovány také dobré vlastnosti rekonstruované vozovky - zvýšení její únosnosti, trvanlivosti, odolnosti proti vodě a mechanickému opotřebení. Vedle toho má tato metoda také pozitivní dopady na životní prostředí (díky úsporám energií a materiálu) a na pracovní podmínky dělníků, neboť jsou omezena pracovní rizika (například kouř, zplodiny…) Asfaltové recykláty jsou velmi vhodné zejména pro technologie za studena za použití emulzí, případně v kombinaci s cementem, kdy dochází k obalení ekologicky závadných částic a tím ke snížení možnosti znehodnocení odpadních vod a blízkého okolí. Nejvhodnější využití asfaltového recyklátu za studena může být provedeno: a) bez přidání nového pojiva k recyklátu s použitím pro málo zatížené vozovky, pro spodní podkladní vrstvy a pro zpevnění štěrkopískových podsypných vrstev; b) s přidáním hydraulického pojiva (cementu, popř. vápna či strusky) pro provedení nové stmelené podkladní vrstvy; c) s přidáním emulze k recyklovanému materiálu, vhodné zejména tam, kde staré úpravy obsahují dehtové pojivo; d) kombinovaný způsob, kdy se k recyklovanému materiálu přidává

...::: ekologie

Souprava strojů "vlak", kterou tvoří silniční fréza ROADTEC RX 900, stroj CRMX2, sběrač směsi, finišer, grader, těžké hutnicí válce a zásobníkové cisterny na pojiva v akci při recyklaci asfaltových vozovek v ČR.

Aplikace asfaltu na lesní cestě

emulze i cement, což je vlastně zlepšení předchozího způsobu a ukázalo se, že tento způsob dosáhl nejlepších výsledků a že vlastnosti těchto směsí je prokazatelně možné srovnat se směsmi typu OK (obalované kamenivo) zpracovávanými za horka. Novou technologii recyklace asfaltových vrstev za studena na místě od roku 2003 využívá v České republice společnost Skanska DS. Technologie recyklace asfaltových vozovek za studena využívá Skanska DS při rekonstrukcích nosných vrstev asfaltových vozovek. Recyklace vozov-

ky je prováděna přímo na místě těžkou zemní frézou za současného přidávání cementu a asfaltové emulze. Trend využívání této technologie je rok od roku citelnější, proto se společnost rozhodla zakoupit na provádění recyklace vozovek nejmodernější vybavení. Tato technologie je založena na vhodně sestavené soupravě strojů, kterou tvoří silniční fréza, stroj CRMX2, sběrač směsi, finišer, popř. grader a těžké hutnicí válce. Součástí "vlaku" jsou také zásobníkové cisterny na pojiva. Motorem této sestavy je silniční fréza ROADTEC RX 900 s možností frézování až do hloubky 350

LAFARGE 01/2007

17

mm, s šířkovými moduly 2,5 m a 3,8 m a nivelačním systémem Topcon. Fréza se svým výkonem 950 HP táhne a tlačí celou sestavu. Srdcem recyklačního vlaku je stroj CRMX2, který zabezpečuje výrobu homogenní směsi s omezenou velikostí zrn a rovnoměrnou křivkou zrnitosti recyklovaného kameniva pomocí sítového třídiče, rotačního drtiče a dvouhřídelového lopatkového mísiče. Průměrný výkon stroje CRMX2 je 400 t/hod. Tato technologie je již přes dvacet let úspěšně používána v USA, kde ji stavbaři využívají i při rekonstrukcích rychlostních komunikací a dálnic.

stavebnictvÌ a EU :::...

Brusel podpo¯Ì revitalizaci panel·k˘ Od letošního roku mohou vlastníci panelových domů nově čerpat dotace na rekonstrukce také z fondů Evropské unie. To dříve nebylo možné, neboť Evropská komise (EK) považovala podporu bydlení za svrchovanou záležitost každého členského státu. Řada nesnadných jednání a tlak nových i starých členských zemí však dokázaly názor EK změnit.

V letech 2007 až 2013 se tak celková výše příspěvků na rekonstrukce panelových domů a revitalizaci sídlišť v ČR z veřejných zdrojů může pohybovat až kolem 1,5 mld. Kč ročně. Z toho polovinu tvoří zdroje Evropské unie, polovinu poskytne Státní fond rozvoje bydlení prostřednictvím národního programu Panel. Očekává se, že výzvu k předkládání žádostí vydá Státní fond rozvoje bydlení, respektive Českomoravská záruční a rozvojová banka již během března.

Panel je evropská story Chátrání sídlišť panelových domů se stalo vážným sociálním problémem ve většině členských zemí Evropské unie. Ze sídlišť se stávají ghetta pro chudé a stárnoucí obyvatele měst s perspektivou postupného vyčlenění z normálních městských sociálních struktur. Důsledky tohoto vývoje, pozorovaného od 70. a 80. let v západoevropských zemích, jsou mj. patrné na zhoršování zdravotního stavu obyvatel sídlišť i na rostoucí kriminalitě v sídlištních městských částech. V zemích střední a východní Evropy zatím není sociální problém panelových sídlišť tolik citelný, zato se však koncentruje do nutnosti rychlého odstraňování zásadních technických vad, které v sobě panelové domy nesou z doby socialistické velkovýstavby. Vady panelových domů v ČR jsou zakomponovány již v jejich projektové dokumentaci, jsou způsobeny použitím nekvalitních materiálů, špatnými

postupy při výstavbě domů a umocněny nedostatečnou údržbou. Tyto poruchy se projevují naléhavě po 45 až 50 letech od dokončení výstavby, jež byla vskutku masivně zahájena v 70. letech, kdy se stavělo až 40 tisíc panelových bytů ročně. Podpora Evropské unie tak přichází „za pět minut dvanáct“, neboť již koncem prvního desetiletí tohoto století se problém chátrajících panelových sídlišť mohl stát velkým problémem. „Postupně by docházelo ke značnému snížení tržní ceny panelových bytů, ti občané, kteří by byli schopni najít si kvalitnější bydlení, by odešli a na jejich místo by díky snižování kupní síly přicházeli občané čím dál sociálně slabší, neschopní splácet náklady na zmíněné rekonstrukce. Hrozilo by sociální vyčlenění, vznik míst plných problémů, s růstem kriminality,“ varovalo ministerstvo pro místní rozvoj Evropskou komisi na jaře roku 2005, kdy v Praze uspořádalo mezinárodní konferenci EU o problému panelových sídlišť. V České republice je nyní 1,165 milionu bytů v panelových domech. To znamená, že v paneláku bydlí každá třetí rodina. Náklady na opravu jednoho bytu se odhadují na 250 tisíc až 500 tisíc korun podle závažnosti vad a rozsahu nutných oprav. Celkem by na obnovu panelových domů v ČR bylo zapotřebí 275 až 400 miliard korun. Česká vláda začala dotovat opravy panelových bytů v rámci různých dotačních programů v roce 1996. Do roku 2005 bylo opraveno 128 tisíc

18

LAFARGE 01/2007

bytů, tj. zhruba 11 % z celkového počtu. Celkové částky investované do oprav panelových domů se pohybovaly mezi 7 a 10 miliardami korun ročně. Tímto tempem by se podařilo rekonstruovat všechny byty zhruba za 50 let.

Investovat budou občané Z pohledu ministerstva pro místní rozvoj, které je řídícím orgánem programů EU na podporu oprav panelových domů, mají tyto výdaje charakter dlouhodobé soukromé investice do nemovitosti se všemi pozitivními důsledky, jaké s sebou tyto investice přinášejí. Hlavní část nákladů tedy nesou sami občané. Investice však pro ně musí být splatitelná. Důrazný lobbing MMR, podpořený partnerskými ministerstvy ostatních nově přijatých i starých členských států EU, byl úspěšný. Evropská komise loni uznala sociální naléhavost problému a pro nové rozpočtové období souhlasila s využitím části strukturálních fondů pro dotace na rekonstrukce panelových domů. Tím se také národní dotační programy staly slučitelné s pravidly EU. Na léta 2007 až 2013 tak mohou obce čerpat dotace v rámci Integrovaného operačního programu, jenž je dotován částkou 1,55 miliardy EUR (43,95 mld. Kč). Panelových sídlišť se týká Prioritní osa 3, kam mj. spadá program Zlepšení prostředí v sídlištích. Toto opatření se snaží přispět k udržení příznivé sociální struktury v panelových sídlištích prostřednictvím zlepšení kvality bydlení na sídliš-

...::: stavebnictvÌ a EU

tích jejich přeměnou na víceúčelové celky a tím zvýšit udržitelnost bydlení v panelových bytových domech a zvýšit kvalitu života jejich uživatelů, včetně prostředí v sídlištích. V současné době není stanovena uzávěrka přihlášek projektů do programu, nejsou známy maximální ani minimální příspěvky programu ani celková částka dotace tohoto programu. Prioritní osa bude financována z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF). Příspěvek společenství činí 566,4 mil. EUR, z toho 85 % činí příspěvek EU. Příjemci dotací mohou být obce a jimi zakládané organizace, družstva i sdružení vlastníků a právnické a fyzické osoby, které vlastní byty a bytové domy postavené zejména v letech 1950 až 1985, tedy domy panelové i z jiných materiálů. Z těchto prostředků je možné financovat zateplení a sanace obvodového pláště panelových domů za účelem zvýšení energetické účinnosti, odstraňování statických poruch nosných konstrukcí, nápravy konstrukčních nebo funkčních vad konstrukce domu a úpravy směřující ke zlepšení prostředí v sídlištích (na parkové úpravy, na úpravy rekreačních ploch, budování parkovišť apod.). Konečným cílem programu má být zlepšení technického stavu panelových bytových domů, zvýšení jejich bezpečnosti a energetické účinnosti a celkové snížení nákladů na údržbu panelových bytových domů. Projekty na zlepšení bydlení na panelových sídlištích dále mohou být spolufinancovány národním progra-

v průměru 1 miliarda korun ročně. Největší část (60 %) z těchto dotací získala bytová družstva.

Sídliště - stále dobrá adresa

mem Panel. Malí podnikatelé a fyzické osoby mohou z tohoto programu čerpat až 35 % celkových nákladů projektu, střední podnikatelé a obce s méně než 5 000 obyvateli 25 % a velké podnikatelské subjekty a velké obce 15 % veškerých nákladů projektu. Dotace je čerpána formou zvýhodněné záruky za úvěr nebo formou přímé dotace k úvěru. Celková částka dotací z EU a ze státního rozpočtu ČR cestou národních programů tak během příštích let dosáhne přibližně 10,5 miliardy korun, což je 0,3 až 4,2 procenta odhadovaných celkových nákladů na rekonstrukce panelových domů, nebo také v průměru zhruba 9 000 Kč na 1 byt. Pro srovnání, v letech 2000 až 2006 bylo z programu Panel proplaceno vlastníkům panelových domů 6 mld. Kč jako záruky k úvěrům (3,5 mld. Kč) a jako dotace na splácení úroků těchto úvěrů (2,5 mld. Kč), tedy

LAFARGE 01/2007

19

Faktem je, že chmurné prognózy MMR o vzniku panelákových ghett se nenaplňují. Ceny sídlištních domů a bytů stále rostou spolu s ostatním trhem a panelové bydlení postupně přichází o negativní přívlastky. Zejména rekonstruované byty a revitalizovaná sídliště (či spíše zatím jednotlivé bytové soubory) jsou vyhledávanou lokalitou zákazníků realitních kanceláří. Podle odborníků na trh s realitami je to spíše než výsledek státní politiky bydlení důsledek široké nabídky relativně levných hypotečních úvěrů pro soukromé i právnické osoby, čerpání úvěrů ke stavebnímu spoření a samozřejmě také stále vysoké poptávky po vlastním bydlení, podporované růstem disponibilních příjmů domácností. Architekti a urbanisti zase uznávají, že panelová sídliště „dospěla“ – vytvořilo se v nich už celkem pevné sociokulturní prostředí a skýtají z urbanistického hlediska přijatelnou alternativu bydlení. Častou výtkou je pouze dispoziční řešení kuchyní a řešení sociálního zázemí technologií bytových jader. Problémem zůstává samotné provedení staveb a použité stavební materiály, ty jsou však nejčastěji právě předmětem rekonstrukcí a oprav. V České republice se otevírá druhé pokračování její Panel story a rozhodně to nebude horor.

profil :::...

Pozapomenut˝ pr˘kopnÌk betonovÈho stavitelstvÌ

Otto Ehlen Berlínský rodák architekt Otto Ehlen, který přišel do Prahy v roce 1861 a který je pevně spjat s prvními většími stavbami ze škvárobetonu, patří dnes navzdory průkopnickým počinům na poli betonového stavitelství mezi osobnosti téměř zapomenuté.

Zatímco v 60. a na počátku 70. let 19. století získaly v našich zemích značnou popularitu betonové zahradní prvky jako balustrády nebo nádoby na květiny, teprve koncem 70. let přibyly prefabrikované schody, balkónové desky, sloupy, žlaby, obrubníky a další prvky. Prvními betonovými výrobky, které se masově rozšířily a jejichž výrobou se zabývala řada firem, byly dlaždice a střešní tašky. Nicméně teprve objev možností ocelového vyztužení betonových průřezů namáhaných tahem zařadil beton mezi významné moderní stavební materiály. Zakládání na betonu se uplatnilo nejprve ve vodním stavitelství. Na betonových základech za použití kesonů byla například roku 1875 zahájena stavba mostu Palackého v Praze. U pozemních staveb se betonové základy prosazovaly pomaleji. V šedesátých letech patřily k prvním budovám s betonovými základy Prozatímní divadlo a později také Národní divadlo. Z mimopražských betonových staveb lze jmenovat malý akvadukt u Krupky nebo přestavbu zámku Skřivany Josefem Niklasem.

Ehlenovy začátky v Praze Když se v roce 1861 jako třicetiletý Otto Ehlen oženil a usadil se v Praze, odstartoval svoji profesní dráhu na c. k. ženijním ředitelství. O tři roky později získal koncesi zednického mistra, patřil také mezi první členy Spolku architektů a inženýrů v Čechách. Roku 1869 pak přešel do Německého polytechnického spolku. Na řadě staveb spolupracoval s pražským stavitelem Josefem

Kandertem (1838-1901). Tak například roku 1869 společně realizovali budovu Eliščiných lázní (zbořeny 1940), poté se podíleli na stavbě spojovacího viaduktu, navazujícího na původní karlínský viadukt. V letech 1872-73 vystavěli obchodní a nájemní dům čp. 767 mezi dnešní ulicí 28. října a Jungmannovým náměstím. Použili zde velmi progresivní technologii železného skeletu. Na železných sloupech spočívají železné trámy nebo pasy cihlových kleneb. Vytvářejí modulární systém o čtyřech příčných a pěti podélných polích, inspirovaný tehdejší průmyslovou architekturou. Objekt si zachoval svůj původní charakter i přes několik pozdějších přestaveb. Parter byl však znehodnocen v nedávné době, jak ukazuje snímek zachycující současný stav.

Vila z betonu V 70. letech hledal Ehlen inspiraci za hranicemi Čech, podnikl studijní cestu do Berlína, kde se zajímal o stavbu 58 škvárobetonových domů, probíhající v tehdejším Viktoriastadtu (1872-74). V polovině 70. let navštívil také Salcburk, kde tehdy rostly čtyři jednopatrové betonové vilky, aby hned po návratu začal připravovat projekt vlastní vily. Spojil se s holešovickým koncesovaným zedníkem Johannem Kindlem a koupili pozemky čp. 79 a 80 v Bubenči (dnešní Ovenecké ulici), kde realizovali na pohled téměř totožné dvoupodlažní vily. Kindlova vznikla klasickou zděnou technologií, Ehlenova byla z betonu. V Ehlenově vlastnic-

20

LAFARGE 01/2007

Otto Ehlen

tví zůstal dům až do roku 1880, roku 1934 však musela tato zajímavá památka betonového stavitelství ustoupit modernímu nájemnímu domu. Ehlenova vila z betonu, vystavěná na půdorysu 14 × 15 metrů, měla na svou dobu velkorysou vnitřní dispozici. Architektonické řešení fasády bylo spíše průměrné, i když její bohaté členění skrývalo pod modrou omítkou pokrokový stavební materiál. Tím byl beton, zhotovený pravděpodobně z radotínského románského cementu, písku a kamenouhelné škváry v poměru 1 : 6. Při stavbě bylo použito rozebíratelné bednění o velikosti jednoho dílce 3 × 0,6 m. Tloušťka stěn přibližně odpovídala tloušťce předepsané stavebním řádem pro zdivo – v suterénu měly obvodové stěny tloušťku 63 cm, příčky 32 cm, v přízemí pak 47 cm, resp. 15-20 cm. Ehlen považoval tyto rozměry za naddimenzované, předpokládal, že při použití kvalitnějšího cementu by mohly být mnohem menší. Místnosti zaklenovaly segmentové nosníky o rozpětích 5,6 m, 5 m a 4,4 m. Síla kleneb v patkách byla 17,7 cm a v závěru 12,7 cm. Otto Ehlen se v návrhu řídil nejen svými bohatými praktickými zkušenostmi, ale provedl i řadu zatěžkávacích zkoušek. Při projektování kleneb zřejmě Ehlen nevycházel z podrobnějších výpočtů, ale spíše z empirických poznatků. V listopadu 1875 referoval o své stavbě v Německém polytechnickém spolku s cílem podnítit další pokusy v oboru betonového stavitelství.

...::: profil

Bydlení pro dělníky Ehlenovy výsledky oslovily bratry Gerhardtovy, kteří si u Ehlena a Kindla objednali stavbu sklárny a bytových domů pro zaměstnance v Poděbradech. Ačkoli továrnu a vilu postavili z cihelného zdiva, další budovy průmyslového komplexu byly betonové - sklad, konírna, kravín a chlévy. Vedle těchto drobných objektů však Ehlen realizoval z betonu i značně pozoruhodnou, ve své době nevídanou stavbu - bytový dům pro dělníky. Jednopatrový objekt o půdorysu 60 × 12 m s dvojicí schodišť nabízel 22 jednopokojových a 2 dvoupokojové byty s prostornými místnostmi. Ehlenův novátorský projekt představoval vynikající řešení dělnického bydlení. Obvodové zdi byly silné v základech 65 cm, v přízemí 55 cm, v prvním patře 35 cm. Místnosti v přízemí byly zaklenuty klenbami obdobných parametrů jako vila v Bubenči. Zcela výjimečným počinem bylo zastřešení celého objektu souvislou betonovou segmentovou klenbou o vzepětí 2,8 m. Jednalo se ne již o klasickou klenbu, ale víceméně spíše o skořepinovou konstrukci. Ehlen ve své době ještě nebyl schopen navrhnout odpovídající výztuž. Po několika letech od dokončení se střecha zřítila a byla nahrazena tradiční lomenou střechou. Dům čp. 767 v ulici 28. října v Praze má železný skelet

Théâtre Variété V následujících letech realizoval Otto Ehlen několik velkých staveb v Praze. Roku 1881 to bylo pseudobarokní Théâtre Variété, dnešní Hudební divadlo v Karlíně. Stavbu financoval pražský podnikatel Eduard Tichý, kterému Ehlen také přestavěl dům v Panské ulici. Poměrně strohý interiér tehdy spíše připomínal cirkusovou arénu, což také odpovídalo typu tehdejších představení - cirkus, kouzelnická představení nebo liliputské divadlo. Přestavba divadla, kterou realizoval roce 1897 F. Ohmann, se dotkla pouze jeviště a hlediště, takže byla zvýšena střecha ve střední části budovy, ale zásadní proměny se neprováděly. Konec 80. let trávil Ehlen ve Vídni. Po návratu do Prahy se však ocitl v těžké finanční situaci, pracoval jako projektant a stavitel. Žádnou významnější stavbu však již nenavrhl. Zemřel v prosinci 1898. Z odborných publikací mapují jeho život a dílo pouze Dějiny betonového stavitelství v českých zemích do konce 19. století I. Seidlerové a O. Dohnálka (1999).

Původní podoba Théâtre Variéte (dnes Hudební divadlo v Karlíně) z první poloviny 90. let 19. století podle návrhů Otto Ehlena. Vzhled průčelí divadla do ulice zůstal do dnešních dob příliš nezměněn, s výjimkou počtu dveří, sloupy pod balkónky nejsou hranaté, ale kulaté, zmizely dvě sošky ze střední části průčelí u ředitelské kanceláře, jiné jsou komíny a hromosvody. Podle památkářů fasády by v současné době měla být původní, "ehlenovská", i barva fasády, na rozdíl od té růžové, kterou divadlo mělo před rekonstrukcí. Obrázek pochází z archivu Pavla Bára.

LAFARGE 01/2007

21

stopy architektury :::...

Kostel Santa Maria della Salute v Benátkách má mohutnou kupolí zvnějšku podpíranou volutami

DvÏ stoletÌ barokizace Evropy V průběhu 17. a 18. století se baroko rozšířilo do celé Evropy, proniklo do všech architektonických a uměleckých projevů (architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Většina tvůrčích podnětů vyšla z Itálie, následovalo Německo, Rakousko, Francie a Nizozemí, naprosto jedinečná je barokní architektura v českých zemích.

Základní rysy barokní architektury jsou geneticky uloženy vlastně už v renesančním umění. Zatímco renesance preferovala uměřené, přímé linie a hleděla, aby stavba ladila jako celek, honosné barokní stavby, obrazy i sochy měly ohromovat prostý lid nádherou, přepychem a okázalostí. Stavěly se a přestavovaly nejen zámky, okázalé kostely a paláce, ale také měšťanské domy a radnice a v neposlední

řadě venkovská stavení s bohatými štíty a vjezdy.

Základním principem je dynamika Pro baroko je příznačné stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku. Malba se stává iluzionistickou a v architektuře předstírá plastické prvky tím, že napodobuje

22

LAFARGE 01/2007

Hodnotná stavební památka raně barokní budovy je zámek v Holešově, jeho přednosti včetně barokních fasád vynikají zejména při pohledu z rozsáhlé zámecké zahrady a parku.

klenby, žebra nebo pilastry, aby se zvýšila působivost. Plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, ale podřizuje se celku a doplňuje malbu. Významně se uplatňuje také ornamentální štukatura. Baroko obecně dává přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům a efektním perspektivám, kdy využívá souhry architektury a malby,

...::: stopy architektury takže architektonické soubory vyvolávají téměř divadelní účin. Výrazným prvkem barokního umění je pohyb. Zatímco renesanční umění je z tohoto hlediska statické, ideální barokní stavba je vybudována na půdorysu oválu či elipsy. Barokní architekturu je nutné vnímat v pohybu, a proto obcházet. Barokní stavby také byly vědomě komponovány k obcházení, ke stálému objevování nových pohledových os, k rafinované hře se světlem i s krajinou. Zatímco klasicismus (včetně tzv. barokního klasicismu) reprezentují "nekonečné" pohledy do dáli (např. Versailles), barokní architektura je komponována také na pohledových

svatopetrského stolce a zejména proslulého bronzového baldachýnu. Byl ale vázán dílem svého předchůdce, proto mohl provést jen některé korektury v hmotě a tvaru chrámové stavby, nicméně omezení si vynahradil při tvorbě oválného náměstí sv. Petra před chrámem. Má podobu obrovské, lehce stlačené elipsy, která je tvořena dvěma polokruhy přisazenými ke protějším stranám obdélníku, uprostřed náměstí mezi fontánami se tyčí staroegyptský obelisk. Náměstí obklopuje mohutné sloupořadí nazývané Berniniho kolonáda se čtyřmi řadami toskánských sloupů. Lorenzo Bernini sice kráčel v Michelangelových sto-

Toho dosáhl Berniniho žák a spolupracovník Francesco Borromini, který zkonstruoval kostel San Carlo alle Quatro Fontane. Dispozice této nevelké, přesto neobyčejně významné stavby, je založena na oválu nebo spíše už na kosočtverci. Vnitřní prostor pak vznikl z průniku stereometrických těles v podobě oválu omezeného zprohýbanými stěnami, aby jej završila podivuhodná eliptická kupole. Na průčelí se střídají úseky konkávní s konvexními, které jsou navzájem odděleny mohutnými sloupy. Celek je oživen vlnivým pohybem linií a ploch. Mezi další Borrominiho díla patří například kaple Sant`Ivo della Sapienza, která se nalézá na konci arkádového nádvoří uvnitř budovy římské univerzity. Kaple vyrostla na půdoryse ve tvaru šesticípé hvězdy, přičemž kupole je také rozdělena do šesti segmentů, a tak působí takřka jako abstraktní skulptura. Kupoli z vnější strany korunuje lucerna zakončená spirálových schodištěm. Borrominiho stavby silně inspirovaly českého architekta Jana Blažeje Santini-Aichela.

Šíření baroka

Berniniho řešení Svatopetrského náměstí v Římě se setkalo s odezvou v mnoha evropských zemích

osách, ovšem tam, kde klasicismus cítí "nekonečný výhled" umisťuje baroko tzv. "point du vie" - jakýsi úběžník pohledu - sochu, letohrádek, kapli a je tak rafinovanější a také intimnější.

Kolébkou baroka je Řím Jestliže nejvýraznějším představitelem uměleckého přechodu směrem od renesančního umění k manýrismu a baroku je Michelangelo Buonarroti, pak raně barokní architekturu reprezentují Giacomo della Porta, Vignola, a Carlo Maderna, na ně pak navazuje Lorenzo Bernini. Všichni působili v Římě, který jako první z italských měst podlehl barokní architektuře. Madernův pokračovatel v dostavbě chrámu sv. Petra, architekt a sochař Lorenzo Bernini posouvá vývoj barokní architektury směrem k dynamice jako k základnímu principu. Bernini byl pověřen úpravou tzv. Královského schodiště a vytvořením celé řady děl pro chrámový vnitřek: soch, kropenek

Římský kostel San Carlo alle Quatro Fontane od Francesca Borrominiho

pách, ale jeho odkaz zásadně přehodnotil. Jeho reformní myšlenky vyvrcholily v projektu přestavby pařížského Louvru, který však nebyl nakonec proveden. Barokní architekti provedli řadu urbanistických úprav nejen v okolí svatopetrského chrámu, ale v celém Římě. Upravili i Španělské náměstí, na němž lze obdivovat krásnou fontánu ve tvaru loďky. Barokní fontány patří k nejpůsobivějším ozdobám Říma a dodnes představují jeden z hlavních znaků jeho výjimečné krásy, kterou napodoboval celý svět. Tak například Fontána di Trevi patří do kategorie umělých "přírodních" fontán, které mělo baroko obzvlášť v oblibě, proslulou římskou fontánou je Fontana dei Fiumi, postavená Berninim a jeho žáky.

Francesco Borromini Důležitý stupeň vývoje barokní architektury se týká vývinu prostoru a tvaru ze složitých půdorysných vzorců.

LAFARGE 01/2007

23

Barokní sloh se z Říma šířil rychlostí, jakou postupují třeba módní hity, nejprve do střední a severní Itálie a vzápětí do další Evropy. V Benátkách postavil Baldassare Longhena skvostné dílo barokní epochy kostel Santa Maria della Salute, který stojí při ústí Velkého kanálu, a tak vytváří jednu z dominant tohoto nádherného města. I ve Španělsku se v 17. století vytvořilo příznivé klima pro rozvoj nového slohu. Španělské baroko, které sice nese stopy římského vlivu, charakterizuje záliba v krajně dynamických formách stejně jako v přemíře dekoru, zdobnosti a zlacení, jak můžeme pozorovat na katedrálách rozesetých po celém území. Paradoxním výsledkem velkého požáru v Londýně v září 1666 je fakt, že uvolnil prostor k prorůstání nového stavebního stylu - baroka, odkud se pravděpodobně šířil do celé země. Pozoruhodným představitelem anglického baroka je architekt John Vanbrugh, který vybudoval několik šlechtických sídel jako například zámek Blenheim nebo Castel Howard. Průnik barokního stylu do střední Evropy a Českých zemí pak představuje specifický úsek v historii stavitelství, kterému se budeme věnovat v příštím čísle.

p¯edstavujeme :::...

ZAPA beton

pat¯Ì

do vedoucÌ trojky na trhu Společnost ZAPA beton vznikla v roce 1991 jako jedna z prvních soukromých firem na výrobu betonu v ČR. Zpočátku působila pouze na území Prahy a od roku 1994 začala postupně svou činnost rozšiřovat i do ostatních regionů. Od 16.6.1997 má formu akciové společnosti a řadí se mezi tři největší tuzemské výrobce.

Výrobní a obchodní aktivity ZAPA beton a.s. mají regionální členění (Čechy, Morava). Výroba probíhá na úrovni jednotlivých středisek (betonáren, drtíren či lomů), zatímco správa společnosti (ekonomické, finanční a administrativní řízení) je vykonávána centrálně. V současné době společnost provozuje přes 50 betonáren, dvě drtírny, dva lomy na těžbu a zpracování kamene a dvě pískovny.

Na cestě Evropou Zajímavou cestou prošla společnost i na Slovensku, kde se za pouhých šest let svého působení dostala mezi výrobce transportbetonu až na

druhou příčku. Vlastní zde 18 betonáren a dvě štěrkovny. Další štěrkovnu provozuje i v Maďarsku. Skupina ZAPA beton je součástí německého koncernu Dyckerhoff, který patří do italského holdingu Buzzi Unicem, skupiny s celosvětovou působností zabývající se výrobou cementu a transportbetonu. Jedním ze zakladatelů společnosti a nynějším generálním ředitelem je pan Jiří Pavlica.

Respektujeme přírodní prostředí Pro společnost ZAPA beton je důležitá ochrana životního prostředí. Betonárny tvoří uzavřené a izolované

Cisterna Spitzer na převoz cementu s tahačem Scania

24

LAFARGE 01/2007

Betonárna ve Svitavách

objekty, zásobníky cementu jsou vybaveny účinnými filtry pro vyloučení úniku sypkých plniv (cement, popílek) do ovzduší, míchací centra jsou opatřena odtahovými filtry pro odprášení procesu dávkování a míchání. Všechny betonárny jsou vybavovány recyklačním zařízením pro zpětné využití veškerých odpadů z výroby.

...::: summary Na většině betonáren se dnes vytváří kvalitní zpevněné plochy, které umožňují dokonalou údržbu v bezprašném stavu. Tam kde je to možné, se zásoby kameniva přesunují do uzavřených prostor výrobního zařízení.

Pozoruhodný firemní design Za zmínku jistě stojí i zajímavý a neotřelý firemní design, jehož autorem je akademický architekt Jan Rada. První metamorfózou prošla v roce 1994 nevzhledná betonárna na Kačerově, která se začala měnit v „živé“ bytosti demonstrující radost z dobře vykonané práce a která odstartovala veselý, pozitivní styl firemního designu. Každá realizace je jedinečná a zároveň v souladu s okolím, do něhož je zasazena. Zatím nejnáročnější proměnou betonárny byla v roce 2002 realizace obřího kanónu v památkově chráněné krajinné oblasti na území slavkovského bojiště. Spolu se třemi zásobníky cementu tvoří tato kompozice připomínku Bitvy tří císařů. Samostatnou kapitolu představuje vozový park. I zde platí - co auto, to originál. Autodomíchávače jsou řešeny vesele - většinou žlutou vlnou a barevnými kameny. Tahače cisternových návěsů jsou pro svoji velikost navrhovány zcela odlišně. Kamion s řidičem Vaškem a jeho múzami, pohádkový kamion s měsícem a sluncem a nakonec muzikální tahač s rockovými hvězdami. Za tuto snahu společnost získala „Zvláštní ocenění

Over 650 people and 30 external companies participated in annual winter maintenance, which took time from January to the middle of February. The maintenance got along with any injuries. Due to the installations of compound noise suppressant treatments, this year's maintenance claimed more time comparing to last years. (p. 1)

Envirosand, a product with multiple qualities, has been met with great success. Developed from recycled glass by Lafarge Aggregates in the United Kingdom, Envirosand is a safe and sustainable alternative to traditional sand extracted from quarries. (p. 3) Lafarge Cement, a.s. invested over eight millions Czech crowns into noise suppressant treatments. From autumn 2006 till February of this year the company carried out noise suppressant treatments on mechanisms that mainly consisted of a replacement of ventilation equipment for cooling the kiln shell, of noise silencers for fans installation and cannons at the exchanger. (p. 4 - 5)

A grant project of the Ministry of traffic ČR, whose leader had become Prof. Ing. Jan Vítek, CSc., focused on the usage and an expansion of the self–compacting concrete (SCC) in bridge constructions. A part of the solution was a production of prestrained beams VSTI 2000 shaped as a turned „T“ in concreting plants M-silnice, a.s., plant Nový Bydžov and ODS - Traffic constructions Ostrava, a.s. For the concept of SCC's prescription for both plants avouched Ing. Jan Tichý, CSc. (p. 8 - 10) An annex and a reconstruction of the county archive in Lovosice, a bridge over the corridor to the company Rico for pedestrians and cyclists in Most and just finished a tunnel in Březno are constructions where Lafarge products were used. They are introduced in a section of reference constructions. (p. 11 - 13)

A Canadian from Polish-Jewish family Frank Owen Gehry who is now living in the United

Betonárna v Praze na Kačerově

profesního Svazu výrobců betonu ČR“, člena ERMCO (European Ready Mixed Concrete Organization), za mimořádný vzhled betonáren a autodomíchávačů.

States is known in the Czech Republic mainly as the coauthor of a Prague's Dancing house that he designed together with Vlado Milunič. He is well known for his other constructions in Europe, e.g. Guggenheim museum in Bilbao, Vitra museum or in America e.g. for the Walt Disney Concert Hall, the Experimental Music Museum or the Corcoran Gallery of Art in Washington. (p. 14 - 15)

A section of ecology highlights new trends

„V různých obměnách a objemech spolupracujeme s Lafarge po celou dobu našeho účinkování na trhu, pochopitelně se intenzita spolupráce během tak dlouhé doby různě měnila i podle momentálních podmínek. Vzhledem k tomu, že Lafarge Cement je součástí nadnárodní skupiny, vysoká kvalita produktů se předpokládá úplně automaticky. Za poslední dva roky naše spolupráce zintenzivněla nejen pokud jde o objemy cementů, ale také na úrovni technické a technologické. Velmi úspěšně kooperujeme při vývoji receptur, kdy se můžeme opřít také o akreditovanou betonářskou laboratoř Lafarge, nebo při ladění jednotlivých druhů cementů,“ říká Ing. Petr Markulinec, ředitel oblasti Čechy ZAPA beton.

in ecologic recycling of construction materials. This time, it concentrates on recycling asphalts via new technology: cold recycling that has become a subject of european research. The European Union supported this research in terms of its 5th Framework programme so a project named SCORE - Superior cold recycling based on benefits of bituminous micro emulsions and foamed bitumen - originated. (p. 16 - 17)

The most famous work of architect Otto Ehlen, who numbers among pioneers of concrete archiˇ

Spolupráce s Lafarge

tecture, is without doubt the construction of Theatre Variété nowadays known as „Karlínské divadlo“. He entered the history of concrete architecture mainly with an execution of a builder's house in Poděbrady and a concrete villa in Prague's Holešovice. (p. 20 - 21)

LAFARGE 01/2007

25