Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence Závěrečná zpráva Autoři: Lenka Miovská Michal Miovský Barbora Václavková
Projekt realizovaly: Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze o.s. Prev-centrum Praha
Praha, březen 2008
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
Název studie:
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence.
Finanční podpora: Ambasáda Nizozemského království Grantová agentura České republiky (GAČR č. 406/04/P250) Městská část Praha 6 Magistrát hlavního města Prahy Realizátor:
Centrum adiktologie Psychiatrické kliniky a 1. LF UK v Praze o.s. Prev-centrum Praha
Dokument:
Závěrečná zpráva evaluační studie
Autoři zprávy:
Mgr. Lenka Miovská Doc. PhDr. Michal Miovský, PhD. Mgr. Barbora Václavková
Odborný garant:
Doc. PhDr. Michal Miovský, PhD.
Počet stran:
35
Počet příloh:
0
Pro bibliografické citace: Miovská, L., Miovský, M., Václavková, B. (2008). Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence. Závěrečná zpráva. Praha: Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze/o.s. Prev-centrum. © Lenka Miovská, Michal Miovský, Barbora Václavková, 2008 Cover design © Centrum adiktologie PK 1. LF UK v Praze, 2008
2
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
OBSAH 1. 2. 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 3. 4. 4.1 4.2 4.3 4.4 4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4 5. 5.1 5.2 5.3 5.4 5.4.1 5.4.2 5.4.3 5.4.4 6. 6.1 6.2 6.3 6.4 6.4.1 6.4.2 6.4.3 6.4.4 6.4.5 7. 8.
Úvod…………………………………………………………………………………… Popis hodnoceného projektu…………………………………………………….. Cílová skupina………………………………………………………………………... Cíle……………………………………………………………………………………... Struktura programu…………………………………………………………………... Metody práce…………………………………………………………………………. Rámcová témata……………………………………………………………………… Personální zabezpečení……………………………………………………………... Služby návazné péče………………………………………………………………… Odborná způsobilost programu……………………………………………………... Hodnocení efektivity………………………………………………………………….. Cíle projektu………………………………………………………………………….. Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků 6. tříd základních škol……………………………………………………………………… Cíle…………………………………………………………………………………….. Metody získávání a analýzy dat…………………………………………………….. Popis souboru………………………………………………………………………… Výsledky………………………………………………………………………………. Alkohol…………………………………………………………………………………. Tabák…………………………………………………………………………………... Ostatní drogy………………………………………………………………………….. Jiná zjištění……………………………………………………………………………. Zhodnocení realizace minimálně preventivního programu na základních školách Prahy 6 a okolí……………………………………………………………. Cíle a výzkumné otázky……………………………………………………………… Metody získávání a analýzy dat…………………………………………………….. Popis souboru………………………………………………………………………… Výsledky……………………………………………………………………………….. Minimální preventivní program a situace na školách…………………………….. Práce školního metodika prevence………………………………………………… Problémy při realizaci minimálně preventivního programu………………………. Výsledky studie z hlediska dalšího zpracování dat kvaziexperimentální části… Užívání návykových látek u dětí 5., 7. a 9. tříd základních škol…………….. Cíle a testované hypotézy…………………………………………………………… Metody sběru a analýzy dat…………………………………………………………. Popis výzkumného souboru…………………………………………………………. Výsledky……………………………………………………………………………….. Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci testu……………………… Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci prvního retestu………….. Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci druhého retestu…………. Změny v užívání alkoholu a tabáku………………………………………………… Srovnání mezi testováními u rizikových skupin…………………………………… Diskuse………………………………………………………………………………... Závěr…………………………………………………………………………………… Seznam tabulek a obrázků………………………………………………………….. Literatura……………………………………………………………………………….
4 6 6 6 6 6 7 8 8 9 9 9 10 10 10 11 11 11 12 12 14 14 14 14 15 16 16 17 17 18 19 19 19 19 19 21 22 25 26 28 29 31 32 33
3
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
1. Úvod Programy primární prevence prošly v posledních 20 letech zásadním vývojem. Stále větší důraz je přitom kladen na vědeckými metodami ověřitelnou efektivitu těchto programů u odpovídajících cílových skupin. Hlavní snahou je přitom zabránit dalšímu financování programů, které neprokáží odpovídající efekt a naopak podporovat ty, které efekt vykazují. Mezinárodně sledovaným příkladem takového sporu je jeden z historicky nejvíce nákladných preventivních programů Drug Abuse Resistence Education (DARE), u kterého provedené evaluační studie dokládají nedostatečnou účinnost (Ennet et al., 1994). Nicméně přetrvávající snahy o udržování neefektivních preventivních programů postupně vedly k nutnosti provádět důslednější revize. Za tímto účelem vznikají různě rozsáhlá review shromažďující výzkumem ověřené poznatky o účinnosti preventivních programů s jasnými doporučeními pro jejich realizátory (např. (Hansen, 1992; Tobler, 1992; Böhrner et al., 1994; Gardner et al., 2001; Caulkins et al., 2002)a další). Za stejným účelem pak European Monitoring Center for Drug and Drug Addiction (EMCDDA) začalo rozvíjet systém kvality EDDRA, jehož jedna část je zaměřena na programy primární prevence.1 Právě EMCCDA sehrálo v EU v posledních letech pozitivní roli také díky publikacím zabývajícími se výměnnou zkušeností s hodnocením různých preventivních programů (Baker et al., 1998; Neaman et al., 2000) a formulací doporučení pro takováto hodnocení (EMCDDA, 1998). Evaluace výsledků patří mezi nejnáročnější typy evaluací vůbec. Evaluace výsledku (outcomes evaluation) sleduje dopad intervence u cílové skupiny definované v přípravné fázi projektu, případně monitoruje a vyhodnocuje další dopady, které program má (Kuipers, 1998). Při sledování dopadu intervence je výhodné kombinovat kvantitativní a kvalitativní výzkumné metody, protože jen syntéza zjištění obou přístupů může zprostředkovat informaci o reálném a do kontextu zasazeném výsledku evaluované intervence (Miovský et al., 2004a). Kröger (Kröger, 1998) rozlišuje celkem tři základní typy evaluací podle užitého výzkumného plánu Rossiho, Freemana a Hofmana: experimentální, kvaziexperimentální a neexperimentální evaluaci. Zvláštní postavení ve spektru nejrozšířenějších programů prevence užívání drog mají školní (school-based) a komunitní programy (community-based). Jednak mezi komplexně konstruovanými programy patří mezi vůbec nejčastěji využívané a jednak jsou výhodné z hlediska dostupnosti a dobrého technického a časového prostoru pro práci s cílovou skupinou. Jak školním programům (Ballard, 2002; Paddock, 2005; Tobler et al., 2000; Caulkins et al., 2002) tak komunitním programům (Saxe et al., 2006; Tighe & Saxe, 2006) je pochopitelně z perspektivy evaluací věnován mimořádný zájem motivovaný důrazem na skutečně důsledně a vědecky korektní ověření efektivity těchto preventivních programů. Větší část provedených studií prozatím naznačuje, že uvedená skupina preventivních programů patři mezi perspektivní a účinné programy (Tobler, 1992) a že je jejich efekt možné zkoumat a prokázat prostřednictvím standardních výzkumných strategií včetně zkoumání specifických dopadů např. v oblasti minimalizace rizik (McBride et al., 2004). Právě do této skupiny preventivních programů patří také původní model preventivního programu, který vznikl a je rozvíjen v městské části Praha 6. Samotný „Projekt evaluace primárně preventivního programu na území Prahy 6“ si klade za hlavní cíl porovnat rozdíl mezi výsledkem intervence spočívající v realizaci preventivního programu na komunitní a školní bázi a intervence založené na aplikací pouze tzv. minimálního preventivního programu. Výzkumný projekt je konstruován jako kvaziexperimentální pětiletá studie bez randomizace ve výběru účastníků (Bryman, 2001; Miovský et al., 2004b). Prostřednictvím testu (u žáků 5. tříd ZŠ) a prvního (u žáků 7. tříd ZŠ) a druhého retestu (u žáků 9. tříd ZŠ) je srovnáván vliv preventivní intervence na experimentální skupinu. Toto hodnocení výsledků (výstupů) projektu (Kuipers, 1998; WHO, 2000) je provedeno prostřednictvím srovnání vývoje rizikových indikátorů (užívání 1
Podrobněji viz informační servis na stránkách http://eddra.emcdda.europa.eu, případně na stránkách www.drogy-info.cz.
4
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
návykových látek, postoje k návykovým látkám a jejich uživatelům, znalosti) na výběrovém souboru žáků základních škol Prahy 6, kde kontrolní skupinu tvoří školy nezapojené do komunitního projektu o.s. Prev-Centrum (NNO) a realizující pouze tzv. minimální preventivní program (MŠMT, 2000). Obrázek 1 znázorňuje strukturu celého projektu, který je složen celkem ze tří substudií. Jádro projektu, jak již bylo zmíněno, je založeno na kvaziexperimentálním výzkumném plánu a tato substudie byla zahájena v r. 2003 testem s dětmi v 5. třídě ZŠ s následným retestem v 7. (2005) a 9. třídě (2007). Zbývající dvě substudie aplikují kvalitativní metody (na obrázku 1 pravá strana schématického nákresu struktury). První z nich je zaměřená na postoje a názory dětí a je prováděna metodou ohniskových skupin (Morgan, 1997) v 6. a 8. třídě paralelně s kvaziexperimentem. Druhá substudie je zaměřená na školní metodiky prevence, kteří jsou na každé škole odpovědni za realizaci preventivního programu (MŠMT, 2000) a se kterými bylo provedeno polostrukturované interview (Kvale, 1996) s cílem provést detailní deskripci všech dalších preventivních aktivit na dané škole a popsat individuální strategii každé školy zapojené do projektu (substudie je na obrázku 1 je zcela vpravo). Realizátorem testovaného programu je Centrum primární prevence o.s. Prev-Centrum (NNO), které zajišťuje komplexní program primární prevence drogových závislostí a dalších forem rizikového chování. Intervence je zaměřena na přímou práci s dětmi a mládeží, jejich rodiči, pedagogy a na vzdělávací aktivity. Činnost Centra je cílena na předcházení problémům spojených s užíváním návykových látek u osob, které nejsou s drogou v kontaktu. Dále Centrum realizuje aktivity, které se nepřímo nebo přímo soustřeďují na potencionální konzumenty. Jednotlivé subprogramy na sebe navazují s ohledem na specifičnost cílových skupin. V r. 2002 došlo k rozdělení na čtyři typy služeb: všeobecnou primární prevenci, selektivní primární prevenci, indikovanou primární prevenci a vzdělávací aktivity (Stel & Voordewind, 1998). Program je tedy složen z několika vrstev intervencí: edukační komponenta, peer program, trénink life skills a programy pro rodiče. Anglickému termínu „primary drug prevention“ odpovídá český termín „specifická primární prevence užívání návykových látek“, který definujeme jako jakoukoli preventivní intervenci, která je úzce zaměřena na užívání a uživatele návykových látek a rizika s tím spojená (MŠMT, 2005).
5
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
2. Popis hodnoceného projektu Dlouhodobý program všeobecné primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů je jedním ze čtyř programů realizovaných Centrem primární prevence, o.s. Prev-Centrum (všeobecná, selektivní, indikovaná primární prevence, vzdělávací aktivity). Zaměřuje se na běžnou populaci dětí ve věku 11-16 let, tedy žáků 6. až 9. ročníků základních škol bez rozlišení míry jejich rizikovosti.
2.1 Cílová skupina Dlouhodobé programy primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů jsou určeny primárně pro žáky 6.-9. ročníků základních škol. V modifikované formě převážně s ohledem na specifika cílové skupiny je lze realizovat i na speciálních školách či základních školách praktických.
2.2 Cíle • • • • • • • •
Předcházet problémům spojeným s užíváním návykových látek u osob, které dosud nejsou s drogou v kontaktu. Předat cílové skupině znalosti, dovednosti a postoje podporující zdravý životní styl. Podporovat cílovou skupinu v tom, aby tyto znalosti, dovednosti a postoje dokázala uplatnit ve svém chování nejen v době realizace programu, ale i v budoucnosti. Vytvářet povědomí a informovanost o návykových látkách a jiných sociálně nežádoucích jevech a nepříznivých důsledcích s nimi spojených. Podporovat protidrogové postoje a normy. Rozvíjet sociální dovednosti - navazování zdravých vztahů, schopnost čelit sociálnímu tlaku, dovednost rozhodovat se samostatně, efektivně řešit konflikty apod. Podporovat a nabízet zdravé alternativy trávení volného času. Seznámit s možnostmi řešení obtížných situací včetně možností, kam se obrátit v případě problému spojených s užíváním návykových látek.
2.3 Struktura programu Dlouhodobý program všeobecné primární prevence je koncipován na čtyři roky, do programu vstupuje třída 6. ročníku základní školy a absolvuje program do ukončení povinné školní docházky, tj. do 9. třídy. V každém školním roce přichází za třídou dvakrát stejná dvojice lektorů programu, standardně jednou na podzim a jednou na jaře. Při každém setkání realizuje jeden blok všeobecné primární prevence v rozsahu tří vyučovacích hodin (3x45 minut). Celkem tedy proběhne za dobu spolupráce 8 bloků všeobecné primární prevence.
2.4 Metody práce Mezi metody přímé práce s dětmi v rámci dlouhodobých programů primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů patří: Podle počtu žáků: a) skupinové techniky Pomocí skupinových technik se děti učí především spolupracovat a komunikovat s ostatními, což pro některé z nich může být velký problém. Během těchto aktivit mají děti možnost učit se od ostatních a také přijímat jejich názory. Tyto techniky dále využíváme k podpoře skupinové koheze. b) individuální techniky Individuálních technik využíváme během programů především z toho důvodu, že pomáhají dětem lépe poznat samy sebe, uvědomit si své prožívání, cítění, myšlení a postoje. Při prezentaci výsledků těchto technik si děti uvědomují svou individualitu a jedinečnost, poznávají názory ostatních, seznamují se s jejich myšlením, cítěním a prožíváním. Významné jsou také pro sebereflexi, se kterou děti většinou nemají příliš zkušeností.
6
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
Podle způsobu vyjádření: a) verbální techniky Diskuse na dané téma: Předávání informací dětem probíhá nejčastěji formou diskuse. Bloky primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů jsou vedeny komunitním, nikoliv frontálním způsobem. Žáci sedí v kruhovém uspořádání a s lektory diskutují a mají možnost se jich ptát. Po praktických technikách a modelových situacích dostanou prostor k vyjádření zpětné vazby (hovoří o svých pocitech z prováděných technik či modelových situací). Žáci jsou podporováni ve vlastní aktivitě a vyjadřování svých názorů, postojů a pocitů. Mezi témata diskusí patří např. rozdělení drog, jejich účinky a rizika, vývoj závislosti, postoje k problematice sociálně nežádoucích jevů apod. b) neverbální techniky Prostřednictvím neverbálních technik mohou děti během programů primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů snáze vyjadřovat své pocity, postoje, prožívání, myšlení, umožní jim vnímat ostatní jiným způsobem než verbálně. Vyjadřování pomocí neverbálních technik není závislé na schopnosti se vyjádřit, je bezprostřední a pro některé děti bezpečnější než vyjadřování verbální. Uvedené techniky zařazujeme především z toho důvodu, že pro řadu dětí je obtížné vyjadřovat se k určitým tématům verbálně. Děti většinou nejsou zvyklé mluvit o svých pocitech, o tom, co prožívají a je pro ně tedy snadnější vyjádřit se např. neverbálně pomocí výtvarných či dramatických technik. Po každé technice uvádějí děti reflexe, kde se vyjadřují k tomu, jak se jim technika prováděla, zda pro ně byla příjemná či nepříjemná, obtížná či jednoduchá atd. Zpětnou vazbu mohou dostávat i od ostatních. Prostřednictvím reflexe se děti učí své pocity a prožívání lépe verbalizovat. Techniky jsou vždy vybírány tematicky vzhledem k plánovanému programu. V programech se využívají: výtvarné, pohybové a aktivační techniky, dramatické techniky.
2.5 Rámcová témata Témata bloků jsou přizpůsobena nejen věku dětí, ale také aktuálním situacím ve třídě. Lektoři mají k dispozici metodiku programu všeobecné primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů, kde jsou stanovena rámcová témata bloků. Podle nich je sestaven program, který lektoři přizpůsobují jednotlivým skupinám i aktuální situaci při práci přímo ve třídě. Mezi hlavní metody přímé práce s dětmi patří diskuse, výtvarné, dramatické, aktivační a pohybové techniky. Ročník
Rámcová témata interaktivních bloků primární prevence
6. třída
Seznámení třídy s lektory primární prevence, emoční stavy, konflikty, otevřená komunikace, alkohol a kouření ve společnosti
7. třída
Drogy, jejich výčet, důvody užívání drog, řešení situací jinak než drogou (modelové situace). Nebezpečí drog, zdravotní účinky drog, závislost
8. třída
Možný kontakt s drogou, odmítání drogy, způsoby řešení problematiky užívání návykových látek, problematika AIDS
9. třída
Životní styl, problematika sexuality, vztahů, gamblingu, sekt, ukončení celého programu primární prevence
Další důležitou součástí programu je možnost anonymního dotazování ze strany dětí. Děti mají během celého programu možnost psát dotazy, které lektoři na konci setkání zodpovídají. Dotazy se nemusejí týkat pouze problematiky užívání návykových látek, ale i témat, které děti zajímají. Odpovědi lektorů jsou směřovány ke společné diskusi nad tématy.
7
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
2.6 Personální zabezpečení Na personálním zabezpečení programů všeobecné primární prevence Centra primární prevence se podílí kmenoví pracovníci Centra primární prevence, externí lektoři programů primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů, supervizor lektorů a supervizor týmu Centra primární prevence. Kmenoví pracovníci Centra primární prevence mají na starosti organizační zajištění dlouhodobých programů primární prevence, vzdělání externích lektorů ve formě vzdělávacího kurzu pro lektory primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů a návazných vzdělávacích aktivit. Sami se podílejí na vedení dlouhodobých programů primární prevence na školách. Externí lektoři programu primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů vedou programy primární prevence na základních školách. O proběhlých blocích primární prevence si lektoři vedou dokumentaci a do tří týdnů od realizace programu odevzdávají závěrečné zprávy z programů primární prevence v jednotlivých třídách, které jsou následně, na konci každého školního pololetí, předávány zástupcům škol. Externí lektoři musí splňovat následující podmínky: • jsou studenty humanitně zaměřených VŠ nebo VOŠ, • úspěšně absolvovali vstupní pohovor pro zájemce o práci lektora primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů, • úspěšně absolvovali vzdělávací Kurz pro lektory primární prevence, včetně následných víkendových seminářů (vzdělání zajišťuje a poskytuje o.s. Prev-Centrum), • pravidelně se účastní vzdělávání pro lektory primární prevence. Systém vzdělávání lektorů je zarámován do kreditního systému, v rámci kterého lektoři v průběhu celé čtyřleté spolupráce získávají kredity za zvyšování své odbornosti. Na získávání kreditů je závislé finanční ocenění práce lektorů, získání osvědčení po druhém roce spolupráce či udělení certifikátu po čtyřech letech spolupráce. Kreditní systém má především motivační význam. V rámci kreditního systému se lektoři programu účastní těchto vzdělávacích aktivit: • vzdělávacího kurzu pro lektory všeobecné primární prevence, • metodických seminářů zahajujících nový školní rok a připravujících na témata pro jednotlivé ročníky ZŠ, • intervizních setkání s kmenovými pracovníky Centra primární prevence, • supervizí s externím supervizorem, • přítomnosti hospitujícího kmenového pracovníka Centra primární prevence na bloku vedeného lektory, • konzultací s kmenovými pracovníky Centra primární prevence, • provozních porad, • pracovních skupin, které umožňují společné setkání lektorů a dopracování dalších témat do metodiky programu, • otevřených mezioborových seminářů vztahujících se k prevenci rizikového chování, ty pořádá o.s. Prev-centrum pravidelně 10krát ročně. Dále jsou lektoři oceňováni kreditními body za včasné a správné odevzdávání dokumentace k programu všeobecné primární prevence.
2.7 Služby návazné péče Současným problémem základních i středních škol je zvyšující se počet rizikových skupin dětí a mládeže, které jsou více než ostatní populace ohroženy např. experimentováním s návykovými látkami, vznikem užívání návykových látek, šikany, dětské kriminality apod. V důsledku zvyšující se poptávky pro aktivitách zaměřených cíleně na tuto populaci začalo Centrum primární prevence realizovat další návazné služby, kterých mohou využívat jak jedinci ohrožení vznikem sociálně nežádoucích jevů, tak i celé třídní kolektivy. Jedná se o
8
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
program selektivní primární prevence, v rámci něhož realizuje Centrum primární prevence cílené specifické programy primární prevence pro rizikové skupiny dětí a mládeže a program indikované primární prevence, v rámci kterého poskytuje odborné konzultace pro děti, rodiče a pedagogy. Další návaznou službou je možnost delegování do Centra poradenství pro mládež a rodiny o. s. Prev-Centrum, kam se mohou obracet děti, mládež a jejich rodiny, které jsou ohrožené důsledky užívání nealkoholových drog nebo se nacházejí v jiné obtížné situaci.
2.8 Odborná způsobilost programu Dlouhodobý program primární prevence užívání návykových látek a dalších sociálně nežádoucích jevů realizovaný Centrem primární prevence, o.s. Prev-Centrum získal Certifikát odborné způsobilosti jako program specifické primární prevence poskytovaný v rámci školní docházky. Certifikát dokládá plnění Standardů odborné způsobilosti pro zařízení a programy poskytující odborné služby v oblasti primární prevence užívání návykových látek.
2.9 Hodnocení efektivity Hodnocení efektivity je základním předpokladem dalšího dobrého fungování programu. Probíhá na dvou úrovních: a) kvalitativní • prostřednictvím pracovních porad týmu (jednou týdně) • prostřednictvím supervizí týmu (jednou za šest týdnů) • prostřednictvím supervizí a intervizí lektorského týmu (3x3 hodiny ročně) • prostřednictvím hospitací pracovníků Centra primární prevence na blocích programu všeobecné primární prevence (průběžně) • prostřednictvím pracovních setkání se školními metodiky prevence (desetkrát ročně) • prostřednictvím setkání pedagogů, kteří absolvovali program selektivní primární prevence (dvakrát ročně) • prostřednictvím závěrečných zpráv z programu všeobecné primární prevence zpracovávaných lektory primární prevence (dvakrát ročně - za bloky v 1. a 2. pololetí školního roku) • prostřednictvím písemného zhodnocení programu všeobecné primární prevence školními metodiky prevence (jednou ročně - na závěr školního roku) • výzkumný projekt evaluace primárně preventivního komunitního programu realizovaného na Praze 6 b) kvantitativní •
prostřednictvím statistických údajů - počet škol, tříd a osob, jimž jsou poskytovány služby, počet bloků primární prevence, počet poskytnutých odborných konzultací a osob, které je využijí, počet vzdělávacích aktivit a jejich účastníků atd.
3. Cíle projektu Hlavní cíle výzkumného projektu lze rozdělit do tří základních oblastí: a) Provést zhodnocení efektivity primárně preventivního komunitního programu prováděného na území Prahy 6 (prostřednictvím formativního hodnocení). b) Vyhodnotit efektivitu dopadu prováděné prevence z hlediska srovnání v oblastech znalostí, postojů a základních epidemiologických ukazatelů ve vtahu k užívání návykových látek. c) Provést vyhodnocení efektivity dvou srovnávaných typů programů v širším kontextu fungování a aplikace protidrogové politiky na území městské části (např. v oblasti síťování služeb, efektivní využívání služeb, kvalita a schopnost spolupráce atd.).
9
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
4. Názory a postoje k návykovým látkám a jejich užívání u žáků 6. tříd základních škol 4.1 Cíle V návaznosti na hlavní cíl celého evaluačního projektu (porovnat rozdíl mezi výsledkem intervence spočívající v realizaci preventivního programu na komunitní bázi a aplikací pouze minimálního preventivního programu) je hlavní těžiště cílů této substudie především v rovině evaluace procesu a výsledků (jako zdroj údajů majících podpůrný význam pro interpretaci statistických údajů). V obecné rovině je tedy cílem popsat a hlouběji porozumět způsobu, jakým děti v tomto věku přemýšlí o návykových látkách, jaké k nim mají postoje k nim a jejich uživatelům, s jakými osobními zkušenostmi jsou tyto postoje spojeny. Dále nás zajímá, jaké jsou zkušenosti těchto dětí s návykovými látkami v jejich nejbližším okolí, tedy v rodině, sousedství, školním kolektivu a v různých sociálních skupinách (zájmové a sportovní kroužky atd.). Dílčí cíle substudie lze rozdělit do dvou oblastí: a) Popsat názory a postoje dětí 6. tříd účastnících se výzkumné studie na návykové látky a jejich uživatele a jak tyto názory a postoje souvisejí s úrovní znalostí a zkušeností s návykovými látkami. b) Zjistit, jak děti uvažují o svém prostředí (školy a rodiny) v kontextu různých forem rizikových faktorů (výskyt šikany, komunikace, užívání návykových látek atd.) a jak o tomto prostředí uvažují v souvislosti s dostupností návykových látek.
4.2 Metody získávání a analýzy dat Hlavní použitou metodu získávání dat byla metoda ohniskových skupin, která je v ČR dnes již poměrně rozšířená také díky českému překladu metodiky (Morgan, 1997). Délka trvání jedné ohniskové skupiny byla 1 vyučovací hodinu. Z celého průběhu skupiny byl pořízen audiozáznam na magnetofonový pásek. Záznam byl následně doslovně přepsán a s tímto přepisem se pracovalo v průběhu analýzy. Před konáním skupin byli informováni zákonní zástupci a děti byly povinny přinést písemný souhlas s účastí na skupině. Zákonní zástupci i děti byli v obecné rovině informováni o smyslu a účelu konání ohniskových skupin. V případě neudělení souhlasu či nesouhlasu samotného dítěte byla účast vyloučena a děti trávily danou vyučovací hodinu v jiné místnosti. Ohnisková skupina měla předem připravenou strukturu, sestávající se z 26 tématických okruhů postihujících znalosti, názory a postoje na všechny základní skupiny návykových látek, zkušeností s nimi, jejich uživatele i dostupnost drog. Další okruhy se týkaly zkušeností s návykovými látkami v rodině, ve škole a ve sportovních a zájmových kroužcích. Poslední okruh byl zaměřen na hodnocení spokojenosti se školou (prostředí, pedagogové atd.) a rodinou (důraz na komunikaci a pocit bezpečí v rodině). Míra strukturovanosti podnětového materiálu při ohniskových skupinách přitom byla přizpůsobena věku cílové skupiny. Materiál byl více strukturován a práce se skupinovou dynamikou byla omezena pouze na situace, kde se jednalo o vhodné téma pro práci s dynamikou, případně kdy téma diskuze bylo pro účastníky bezpečné. V případě, kdy děti začaly otevírat témata, jejichž ventilace v třídním kolektivu výrazně překračovala běžný rámec (např. náznaky výraznějšího užívání návykových látek u rodičů apod.), bylo rozvíjení tématu šetrně zastavováno. Věku byl podřízen také styl moderování. Ten byl více direktivní, aby bylo možné udržet základní komunikační rámec a dohodnutá pravidla. Moderování bylo zajištěno párem výzkumníků, vždy mužem a ženou. Dále byla využita metoda zúčastněného pozorování dle metodiky Rapid Assessment and Response (Stimson et al., 1998; Howard et al., 1998), která je v naší zemi již několik let úspěšně používána (Miovský, 2002). Data získaná metodou zúčastněného pozorování sloužila především jako doplňkový zdroj údajů pro kontrolu validity metodou triangulace zdrojů dat (Čermák & Štěpaníková, 1998).
10
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
Pro analýzu kvalitativních dat jsme využívali celkem tří technik (postupů) Milese a Hubermana (Miles & Huberman, 1994). Jde o techniku zachycování vzorců, témat či „gestaltů“ v přímých výpovědích účastníků výzkumu, prostřednictvím transkribovaného záznamu ohniskových skupin. Dále techniku spojování dílčích prvků do obecných kategorií. Poslední užitou technikou bylo vyhledávání a popis vztahů mezi jednotlivými významovými jednotkami, případně skupinami těchto jednotek (obecnějšími kategoriemi).
4.3 Popis souboru Celkem byly provedeny čtyři ohniskové skupiny, kterých se zúčastnilo 98 dětí bez přítomnosti pedagoga. Všechny děti v době provádění výzkumu navštěvovaly 6. třídu ZŠ (tj. ve věku 12-13 let) zapojené do výzkumného evaluačního projektu. Dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z experimentální výzkumné skupiny, tj. děti, které se účastní hodnoceného preventivního programu na komunitní bázi). Zbývající dvě ohniskové skupiny byly provedeny s dětmi z kontrolní výzkumné skupiny, tj. s dětmi, které se hodnoceného preventivního programu na komunitní bázi neúčastní). V prvním případě je tedy základní soubor tvořen všemi školními třídami zařazenými do experimentální skupiny (celkem 30 školních tříd), z nichž byly metodou prostého náhodného výběru vybrány 2 třídy. Ve druhém případě tvořily základní soubor všechny školní třídy zařazené do kontrolní skupiny (celkem 31 školních tříd), z nichž byly metodou prostého náhodného výběru opět vybrány 2 třídy.
4.4 Výsledky Fáze získávání dat probíhala na podzim roku 2003, zpracování a analýza dat pak v průběhu zimy a jara. V průběhu realizace studie nevznikla žádná nestandardní situace, která by nějak závažněji ovlivnila její průběh. Spolupráce s vedením škol, stejně tak jako s třídními pedagogy čtyř vybraných tříd, byla uspokojivá a přispěla k jejímu úspěšnému průběhu. 4.4.1 Alkohol Alkohol tvořil jednu ze tří základních tématických oblastí týkajících se návykových látek. Děti ve všech čtyřech skupinách měly poměrně bohaté zkušenosti s konzumací alkoholu ve svém bezprostředním okolí. Nejčastěji spontánně uváděly jako první zážitky spojené s konzumací alkoholu u svých rodičů nebo blízkých příbuzných. Nesetkali jsme se ani v jednom případě s tím, že by některé dítě uvedlo, že rodiče například nepijí alkohol před nimi. Alkohol děti popisují jako běžnou součást rodinných oslav či různých příležitostí a chápou jej jako něco, co k těmto událostem patří. Překvapivě kritické byly děti v hodnocení dopadů užívání alkoholu. Dokázaly vyjmenovat velký počet různých dopadů, které jsou s alkoholem spojeny. Mezi nejčastěji uváděné dopady ve všech skupinách patřily dopady spojené s kognitivními deficity u těžkých alkoholiků: „...prostě jako se po tom hloupne, lidi, co moc pijou, si třeba něco špatně pamatují…nebo jsou tak jako mimo…táta říkal, že když se moc pije, že je pak někdo blbej…“ (protokol 3). Děti také vědí, že alkohol škodí tělu jako celku a že dlouhodobé užívání vede vedle duševního také k tělesnému chátrání. Vědí také, že alkohol může podmínit agresivitu i v lidech, kteří se jinak agresivně neprojevují. S mnohými těmito dopady mají osobní zkušenost u někoho ve svém okolí a popisují je právě prostřednictvím těchto svých zážitků:„…můj děda jako, když ještě žil, tak pořád chlastal a potom na to taky doplatil…(…)…byl pořád agresivní, jak pil…vyběhl třeba jednou na nějakou ženskou s mačetou…“ (protokol 3). Relativně velmi bohaté jsou u dětí účastnících se výzkumu vlastní zkušenosti s alkoholem, včetně zkušenosti s opilostí. Nesetkali jsme se s tím, že by děti popisovaly nějaké bizarní zkušenosti s alkoholem. Popisovány byly běžné situace, kdy ke zkušenosti nebo opití došlo v průběhu rodinné oslavy, často za tichého „souhlasu“ dospělých, kdy dítě ze zvědavosti okusilo alkohol a nebylo mu v tom bráněno, případně se to dokonce stalo předmětem pobavení dospělých s odkazem „že si to přece někdy musí zkusit“. Některé z dětí udaly, že alkohol konzumují potají, často se jednalo o ochutnávku alkoholu v domácích barech, případně alkoholu skladovaného ve sklepích či garážích (např. při návštěvě dědečka na
11
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
venkově apod.). Velmi úzká vazba s bohatšími zkušenostmi s alkoholem se objevila u dětí, které spontánně uvedly, že rodiči pijí a že je občas vezmou do restaurace či baru s sebou. Zajímavé v tomto kontextu je, že tyto zážitky častěji uváděly právě děti, které se celkově v průběhu diskuse lépe prosazovaly a místy podobná témata využívaly k předvádění se a dávání najevo své „zkušenosti a znalosti“. Zajímavým fenoménem je, že děti při prvních odpovědích obvykle nabízely různé poučky či proklamace týkající se škodlivosti alkoholu a jeho nebezpečnosti. Dokonce tyto odpovědi doplňovaly různými zkušenostmi, kdy např. opilé lidi často označovaly za nevyzpytatelné v chování: „…je s nimi sranda, ale někdy nevím, co udělají…jsou třeba agresivní a nevyzpytatelní…pak je mi úzko, nevím, co mám dělat, je to z ničeho nic…“ (protokol 1). Přitom ovšem následně při dotazech na to, jaké mají vlastní zkušenosti na sobě, udávaly velmi bohaté zkušenosti a netajili se tím, že je budou opakovat. Zřetelně zde vystupuje do popředí rozpor mezi jejich znalostí problémů a dopadů a současně zajímavostí a přitažlivostí alkoholu. U ostatních vidí možné nebezpečí a dopady, samy však jakoby nebyly tímto nebezpečím ohroženy. Podobně se ukázalo, že děti v tomto věku ještě nedokáží kriticky nahlížet rozpor v tom, že jim okolí (pedagogové, knihy, preventivní programy atd.) sděluje rizika spojená s alkoholem a současně se všude ve svém okolí setkávají s různými formami propagace a podpory konzumace (od postoje rodičů a širší rodiny až po reklamu na alkohol v médiích). 4.4.2 Tabák Podobně jako v případě alkoholu jsou zkušenosti s tabákem u dětí 6. tříd účastnících se studie poměrně bohaté. Většinou se však stále pohybují na úrovni experimentů nežli regulérního pravidelného kouření. Stejný paradox, jaký jsme zaznamenali v případě alkoholu, jsme zaznamenali také u tabákových výrobků. Děti mají na svůj věk poměrně obstojné znalosti o možných rizicích způsobených užíváním tabáku. Současně odpovídají na první podnětové otázky většinou v tom duchu, že se jedná o nebezpečné látky. Vedle toho však nejsou schopny kriticky nahlédnout, že se ve svém okolí setkávají s relativně pozitivními postoji a propagací (reklamou) na tabákové výrobky. Současně při popisu svých zážitků a zkušeností se zdá, jakoby děti příliš nepřipouštěly, že by se rizika mohla týkat také jich samotných. Velmi zajímavým tématem se ukázala být dostupnost cigaret. Samozřejmě, že podobně jako u alkoholu je nejsnazší cestou k získání tabáku cesta přes rodiče (pokud sami kouří) a starší sourozence. Nicméně děti popisují své zkušenosti s nákupem těchto látek. Děti neudávají, že by měly zásadnější problémy při nákupu alkoholu i tabákových výrobků. Pokud narazí na prodejce, který jim nechce něco prodat, prostě hledají dál, až naleznou někoho, kdo prodá. Zajímavý se jeví zejména určitý „alibismus“ prodejců, kterého děti zneužívají: „…no..řeknu že to je pro tátu, a ona mi to dá a na nic se neptá…ani papírek nepotřebuju, ten někde chtěj…ale ten se dá i napsat…(smích)“ (protokol 1). Pokud prodejce vyžaduje „papírek“ se vzkazem od rodičů, že je to pro ně, prostě si jej děti napíší sami. Několik dětí uvedlo, že snazší je opatřit si alkohol před Vánocemi s odkazem na to, že se jedná o dárek pro některého z rodičů. Ve srovnání s popisem zkušeností s alkoholem se ke kouření (opakované zkušenosti) hlásí zřetelně méně dětí (v žádné ze tříd ne více než 5-7 dětí). Jedním z důvodů proto se zdá být snazší odhalitelnost ze strany rodičů. Děti spontánně uvádějí, že když to zkusily nebo zkoušejí, jsou tak načichlé kouřem, že to rodiče okamžitě poznají. Zdá se tedy, že obtíže s ukrytím kouření před rodiči a strach z potrestání jsou jedním z významných důvodů k tomu, že výrazně menší počet dětí udává pravidelnější kontakt s touto drogou. 4.4.3 Ostatní drogy Při diskuzi o jiných drogách nežli alkoholu se u dětí objevily větší rozdíly ve znalostech. Některé ze skupin drog větší část dětí vůbec neznala a nebyla schopna říci, čím a proč jsou nebezpečné, případně jak tyto drogy vypadají. Důležitým zjištěním bylo, že děti znaly mnohé tyto drogy spíše z médií a televizních filmů a seriálů. Nabízely nám tak kusé informace
12
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
odpovídající právě těmto informačním zdrojům. Jejich vlastní zkušenosti, stejně tak jako zkušenosti s těmito drogami byly ojedinělé s výjimkou dvou tříd v oblasti konopných drog. V těchto třídách jsme se překvapivě setkali s poměrně dobrou znalostí konopí (účinků i podoby) a objevilo se zde více dětí udávajících zkušenost svoji nebo zkušenosti někoho z blízkého okolí (nejčastěji se jednalo o starší sourozence). Prostor vytvořený jednou hodinou ohniskové skupiny neumožňoval bezpečné zastavení se u této skutečnosti a probrání tématu do větší hloubky. Nejsme tedy ze zjištěných dat schopni validně odpovědět na otázku, čím vším se tyto dvě třídy odlišovaly, co má spojitost právě s konopnými drogami. Zajímavé však bylo, že při diskuzi o možných rizicích právě v těchto dvou třídách převládal vůči konopí velmi liberální postoj a tato skupina návykových látek byla označena za méně nebezpečnou nežli alkohol. Děti v těchto dvou třídách s konopím spojovaly jen velmi málo rizik a měly spíše tendenci tato rizika bagatelizovat, na rozdíl od alkoholu. U dvou zbývajících tříd tomu bylo přesně opačně (pokaždé se jednalo o jednu třídu z experimentální a jednu z kontrolní skupiny). Jediným důležitým znakem, který se podařilo z dat získat, bylo u obou „liberálnějších“ tříd mnohem častější uvádění zkušeností s návykovými látkami u starších sourozenců. Bez dalších souvislostí však z této informace nelze vyvozovat příliš mnoho závěrů. Při hodnocení dostupnosti návykových látek ve škole jsme se setkali s až překvapivou upřímností ze strany dětí. Na jedné straně můžeme konstatovat, že z hlediska dostupnosti návykových látek se situace ve všech čtyřech školách jeví být v souladu se zjištěními školních studií (Miovský & Urbánek, 2001b). Alkohol, tabák a konopné drogy (případně MDMA či některé halucinogenní látky) hodnotí děti jako dostupné a vědí mezi sebou, kdo by jim mohl tyto látky ve škole opatřit. Na druhou stranu však jejich pohled lze označit za nadhodnocující dostupnost, neboť přesnou informaci o tom, jak by to udělaly a zda by látku skutečně získaly, ve většině případů nemají. Jedná se tak zřejmě o sociální vliv stálé diskuze o návykových látkách, kdy děti podléhají dojmu, že jsou téměř všudypřítomné a snadno dostupné. Jiné návykové látky považují za nedostupné (ačkoli udávají, že mají představu o tom, kde se např. v Praze dají koupit). Nevědí jak by to prakticky udělaly a co vše by k tomu bylo třeba. Domnívají se ale, že tyto skupiny látek (především opioidy a stimulancia) ve škole nejsou, a nevědí, zda k nim někdo na škole má přístup. I přes fakt, že děti navštěvující základní školy na území obvodu Prahy 6 či přilehlých obvodech bydlí většinou blízko školy a tedy víceméně v centru velkého města, bylo překvapivé, jak bohaté zkušenosti tyto děti mají s uživateli nelegálních návykových látek na ulici. Nejenom že tyto uživatele identifikují bez problémů jako uživatele („feťáky“), ale rozlišují také např. aplikaci drogy či jiné formy rizikového nebo kriminálního chování (pokud jsou svědky např. nějakého incidentu v prostředcích MHD apod.). „Balit marihuanového jointa“ či kouřit marihuanu viděla přibližně polovina dětí. Mnohé z nich také někdy v životě viděly injekční aplikaci drogy či přípravu na ni. Při upřesňující otázce se většinou jednalo o místa přímo v centru města nebo o parky. Obecně mají děti k nelegálním návykovým látkám ze skupiny nejrizikovějších (pervitin, heroin atd.) výrazně negativní a odmítavý postoj. Zřetelná je diferenciace mezi návykovými látkami, která je v této oblasti vyjádřena až pohrdavým či jinak devalvujícím postojem. Uživatelé drog jsou dětmi označováni slangovými výrazy jako „feťák, fetka, smažka“ atd. Mnohé z těchto výrazů a způsobů, jakým je děti používají, odpovídá obrazu některých bulvárních médií, což by mohlo nasvědčovat tomu, že tento mediální obraz děti přebírají především od svých rodičů. Jedním z nejvíce překvapivých zjištění byla nesmírně nízká úroveň znalostí rizik spojených s těkavými látkami. Ani v jedné ze čtyř tříd děti nebyly schopny uspokojivě popsat, o jakou skupinu látek se jedná a jaká jsou největší rizika s nimi spojená. Toto zjištění podporuje domněnku, že toto téma je dlouhodobě v rámci preventivních programů podceňované a že zde existují vážné rezervy. Právě věk 12-15 let patří z hlediska těkavých látek mezi ty nejrizikovější. Zjištění, že děti mají mnoho nadbytečných informací o látkách typu heroin nebo pervitin, které jsou pro ně v tomto věku
13
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
extrémně obtížně dostupné, ale nemají základní informaci o těkavých látkách a jejich vysoké nebezpečnosti, není rozhodně pozitivní. 4.4.4 Jiná zjištění Ve dvou třídách (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny) bylo identifikováno jádro pracovně nazvané „sociální tahouni“ (děti, které se chovaly velmi extrovertně, měly zřetelně více zkušeností s návykovými látkami i jiným typy rizikového chování a byly přitom respektované zbytkem třídy). Tyto děti byly zřetelně více informované o návykových látkách a z verbálního projevu vytvářely dojem větší orientovanosti v této oblasti. Děti byly při diskusi obecně poměrně velmi otevřené a upřímné, spontánně hovořily o bohatých zážitcích s návykovými látkami jak svými, tak u svých rodičů. Při tématickém zaměření v diskuzi s jedinci, které je možné zařadit do skupiny „sociálních tahounů“, bylo z charakteru odpovědí zřejmé, že mnohé z těchto dětí mají zřejmě komunikační nebo jiné problémy se svými rodiči, školou či kamarády a podpůrná práce s nimi např. prostřednictvím školního psychologa se nám jeví jako žádoucí. Cílenými dotazy se ukázalo, že důvěra těchto dětí k rodičům, pedagogům a dospělým vůbec je velmi nízká. U dvou tříd (po jedné z experimentální a kontrolní skupiny) se výrazně rozcházel popis pracovníků školy s popisem dětí (účastníků výzkumu). Od pracovníků školy byly informace získány před provedením ohniskové skupiny formou interview, doplněného o materiály týkající se školy. Děti byly cíleně dotazovány na situaci ve škole v rámci jednoho z okruhů ohniskových skupin. U zmíněných dvou tříd byl pracovníky školy velmi důrazně opakován výčet pouze pozitivních charakteristik školy a neobjevily se prvky jakékoli sebekritiky či popis nezdarů. Právě u těchto dvou tříd děti popisovaly výrazně častěji negativní zkušenosti se šikanou, agresí mezi dětmi na škole, malou podporou ze strany pedagogů a slabší komunikací s pedagogy nad rámec výuky.
5. Zhodnocení realizace minimálního preventivního programu na základních školách Prahy 6 a okolí 5.1 Cíle a výzkumné otázky • •
• •
Zmapovat realizaci minimálního preventivního programu na zapojených školách: Co vše tento program na jednotlivých školách zahrnuje a v jakém rozsahu? Popsat situaci, školní prostředí, na zapojených školách z perspektivy školních metodiků prevence a dokumentů o škole: Jaká je situace na škole v oblasti nabídky volného času mládeže, vybavenosti školy, jaké je školní prostředí a celkový kontext ve kterém je minimálně-preventivní program realizován (např. spolupráce ostatních pedagogů, přístup ředitele atd.)? Popsat práci školního metodika prevence: Jak vypadá běžná práce školního metodika prevence? Co vše do ní spadá a kolik času jednotlivým oblastem věnuje? Zjistit, s jakými problémy se školní metodik prevence nejčastěji setkává: Co v realizaci programu nejvíce překáží? Co chybí nebo jiným způsobem omezuje práci školního metodika prevence?
5.2 Metody získávání a analýzy dat Do této části kvalitativní studie se zapojili ti školní metodici prevence, kteří pracovali na školách participujících na realizaci výzkumného projektu a kteří byli ochotni nejen poskytnout informace o své práci a realizaci minimálního preventivního programu, ale také byli ochotni vyhradit si, většinou po pracovní době, čas potřebný pro rozhovor (což se nestalo ve všech případech – viz dále). S každým respondentem byl proveden jeden polostrukturovaný rozhovor. Při plánování rozhovorů jsme vycházeli z pojetí Barkera (2000) a Kvaleho (Kvale, 1996). V rozhovoru jsme se zaměřili na získání informací o škole, o realizaci minimálního preventivního programu, o práci školního metodika prevence. Zaměřili jsme se zejména na silné a slabé
14
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
stránky těchto tematických oblastí. Všechny rozhovory byly nahrávány a poté doslovně přepsány. Doslovné přepisy rozhovorů byly kvůli zajištění větší přehlednosti upraveny pomocí redukce I. a II. řádu. Redukcí I. řádu rozumíme proces transformace údajů obsažených ve významových jednotkách do podoby vhodnější pro další analytickou práci. Z plného přepisu jsou vynechány všechny části vět, které nesdělují identifikovatelnou informaci a dále je text očištěn o výrazy, jejichž přítomnost tento text spíše narušuje a které nejsou významovou jednotkou (Miovský, 2000). Redukce II. řádu má za úkol „selektivně na základě hlavních výsledků analýzy případové studie zvolit všechny identifikované hlavní kategorie a vzájemně je spojit do smysluplného celku s kategoriemi identifikovanými v rámci analýzy ostatních případových studií. Výsledkem je tvorba sítě vztahů mezi těmito hlavními kategoriemi. V případě úspěšné práce, je na základě této sítě možné zpětně vysvětlit a interpretovat jakoukoli analyzovanou případovou studii. Naopak při nenasycenosti dat, dochází ke vzniku „trhlin“ při výkladu a interpretaci při této zpětné kontrole“ (Miovský, 2000, s. 40). Základním předpokladem a závazkem při získávání informací prostřednictvím rozhovoru bylo neohrozit a nepoškodit účastníky výzkumu, konkrétně školní metodiky prevence a nepřímo také samotnou školu a její žáky. Rozhovory tedy prováděli zaškolení tazatelé. Respondenti se zúčastnili zcela dobrovolně, bez nároku na odměnu a byli vždy na začátku rozhovoru seznámeni se všemi základními informacemi o studii a svých právech, včetně práva odmítnout nahrávání nebo práva, kdykoli žádat o zničení nahrávky (informovaný souhlas). Nahrávky byly bezpečně archivovány a mohou být využity výhradně pro účely tohoto výzkumu. Nemá k nim mít přístup nikdo další a nesmí být využity k žádné jiné činnosti a nikým, kdo není členem výzkumného týmu. Všechny údaje, jež by bylo možné využít k identifikaci respondenta byly z písemného záznamu odstraněny (Miovský et al., 2004c). Dalším zdrojem dat byla obsahová analýza písemného materiálu, a to minimálního preventivního programu, který zpracovává každá základní škola (podle metodického pokynu MŠMT čj. 14514/2000-51). Hlavní metodou využitou pro přípravu a zpracování tohoto textu byla obsahová analýza přepisů získaných rozhovorů a dokumentů jednotlivých škol dodaných školními metodiky při následném interview. Při analytické práci s těmito kvalitativními daty jsme pracovali s využitím zejména tří technik (postupů) Milese a Hubermana (Miles & Huberman, 1994). Jedná se o techniku zachycování vzorců, témat, či „gestaltů“ v přímých výpovědích respondentů (přepis rozhovorů). Dále techniku (kombinující se s první) spojování dílčích prvků do obecných kategorií. Poslední užitou technikou bylo vyznačování vztahů mezi kvalitativními proměnnými a interpretace těchto vztahů. Vzhledem k různorodosti a nehomogenitě získaných dat, bylo třeba velmi důsledně dbát na technicky kontroly validity (Čermák & Štěpaníková, 1998).
5.3 Popis souboru Z celkem 25 škol (Tabulka 1) zapojených do tohoto evaluačního projektu se této substudie účastnilo 19 školních metodiků prevence, se kterými byl proveden 45-60 minutový, polostrukturovaný rozhovor na téma minimální preventivní program a jeho realizace na základní škole. Zbývajících 6 metodiků rozhovor z různých důvodů odmítlo. Z výběrového souboru A (experimentální skupina) bylo provedeno celkem 9 rozhovorů (4 muži a 5 žen), ze souboru B a C (kontrolní skupiny) bylo provedeno 10 rozhovorů se školními metodiky prevence (3 muži a 7 žen). Tabulka 1 Počet žáků ve školách a třídách podle výběrového souboru
Soubor A B+C Celkem
Školy 13 12 25
Třídy 30 31 61
Žáci 619 559 1 178
Chlapci (%) 52,7 53,1 52,9
Dívky (%) 44,6 46,2 45,3
15
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
5.4 Výsledky 5.4.1 Minimální preventivní program a situace na školách Minimální preventivní program (MPP) je zaměřen na zdravý životní styl a prevenci rizikových forem chování, tzn., že není zaměřen pouze na prevenci užívání návykových látek, ale také na prevenci šikany apod. Realizace začíná u dětí na 1. stupni základní školy a intenzivněji probíhá na 2. stupni základní školy. Využívá nejen možnosti informovat o drogách, ale také různých neverbálních, interaktivních technik, skupinových forem hry, nácviku dovedností, technik rozvíjení osobnosti apod. Dále jsou často pořádány zážitkové programy pro žáky, méně často různé zážitkové akce pro rodiče a děti společně. Realizaci MPP zajišťuje školní metodik prevence, nutná je podpora vedení školy a také ostatních pedagogů. Citovaný metodický pokyn (MŠMT, 2000) uvádí následující komponenty programu, ze kterých vybíráme pouze ty, které metodici prevence uvádějí mezi skutečně realizovanými (alespoň u jedné ze zapojených škol): a) Obsah programu pro žáky: • výuka v rámci jednotlivých předmětů (zejména chemie, biologie, občanská nauka), • volnočasové aktivity (kroužky, dílny, soutěže), • zážitkové programy, • přednášky, besedy, interaktivní semináře aj. pořádané externími organizacemi zabývajícími se specifickou primární prevencí na školách (např. právě Prev-Centrem), • návštěva různých zařízení, která poskytují péči uživatelům drog (nejčastěji se jedná o návštěvu kontaktního centra), • možnost zapůjčení si literatury o daném problému, • možnost osobní konzultace se školním metodikem prevence, případně schránka důvěry. b) Obsah programu pro rodiče: • spoluúčast na volnočasových aktivitách (vedoucí kroužků, programy zaměřené na rodiče a děti), • informace na třídních schůzkách, • letáky, brožurky apod. • besedy (uváděn malý zájem a účast rodičů). c) Obsah programu pro pedagogy: • informace o realizaci MPP na společných poradách, • vzdělávání pedagogů v oblasti užívání návykových látek, • zážitková pedagogika.
Tabulka 2 srovnává soubor A a B+C z hlediska obsahu MPP. V tabulce jsou uvedeny pouze
ty aktivity, které školní metodici prevence uvedli, že realizují. Standardní součástí MPP je zařazení informací o návykových látkách do běžné výuky a dále zařazení kroužků a volnočasových aktivit. Ve všech školách ze souboru A je do realizace MPP také zapojena nestátní nezisková organizace zabývající se primární prevencí, konkrétně se jedná o o.s. Prev-Centrum, což bylo podmínkou účasti ve studii. Ve školách ze souboru B a C je do realizace MPP zapojena častěji policie než organizace zabývající se přímo primární prevencí. Oproti školám ze souboru B a C školy ze souboru A velmi často realizují různé zážitkové programy pro žáky. Ze srovnání (Tabulka 2) vyplývá, že ve většině sledovaných oblastí si oba soubory jsou velmi podobné. Celkem je však v 5 oblastech zřejmé, že se objevil poměrně zajímavý rozdíl ostře diferencující mezi kontrolní a experimentální skupinou. Jedná se o výraznou převahu experimentální skupiny v oblasti realizace zážitkových programů, zapojení specializovaných neziskových organizací a pedagogicko-psychologických poraden. Naopak kontrolní skupina měla výraznou převahu v realizaci programů za pomoci Policie ČR a městské policie a
16
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
v oblasti zapojení jiných psychologických poraden.
subjektů
než
neziskových
organizací
a
pedagogicko-
Tabulka 2 Srovnání experimentálního a kontrolního souboru z hlediska obsahu MPP
Počet škol ze souboru A (celkem zde hodnoceno 9 škol) MPP je zaměřený také na prevenci šikany Informace v rámci výuky Kroužky, volnočasové aktivity Odpolední klub Zážitkové programy Zapojení dalších institucí - policie - nestátní neziskové organizace - pedagogicko-psychologická poradna - jiná preventivní instituce Zapojení rodičů Zapojení ostatních pedagogů - vzdělávání pedagogů Evaluace MPP
2 9 9 1 7
Počet škol ze souborů B+C (celkem zde hodnoceno 10 škol) 3 10 10 2 3
1 9 2 2 8
5 2 0 5 8
5 4
5 3
5.4.2 Práce školního metodika prevence Školní metodik prevence píše každý rok MPP, aktualizuje ho a také vyhodnocuje. Zodpovídá za realizaci různých aktivit nesouvisejících přímo se školními aktivitami (besedy, přednášky) a spadajících do MPP. Poskytuje poradenství pro žáky, rodiče a ostatní učitele. Spolupracuje s výchovným poradcem a psychologem. Spolupracuje s ostatními učiteli (výuka v jednotlivých předmětech, řešení konkrétních problémových situací). Průběžně se vzdělává. Doporučuje, konzultuje vzdělávání pro ostatní učitele. Jak ukázala podrobná analýza úkolů a požadavků na školního metodika prevence, stejně tak jako na ředitele školy v této oblasti, jsou tyto požadavky zcela nepřiměřené a nereálné. Současná ekonomická situace ani situace v oblasti odborné připravenosti a kvalifikace neumožňuje splnění těchto požadavků. Díky tomu plošně dochází k devalvaci v kritériích hodnocení plnění těchto požadavků a celkovému znehodnocení výsledků práce, jichž bylo v některých oblastech dosaženo. Pokud by Česká školní inspekce (zodpovědná za kontrolu MPP) aplikovala odpovídající metodiku a kritéria (v dikci citované vyhlášky), naprostá většina škol by v hodnocení nemohla obstát – což však není možné klást za vinu těmto školám, ale právě mnoha neadekvátním požadavkům vyhlášky nerespektující reálný stav oblasti. Pravděpodobně jen díky nestandardnímu nasazení části okresních a krajských metodiků prevence v některých krajích se podařilo vytvořit podmínky a motivovat a podporovat školní metodiky tak, že se lze v několika oblastech setkat s velmi dobrou kvalitou preventivní práce. Zde se však nejedná o pozitivní vliv systému ale zřetelně o nestandardní nasazení a práci jednotlivců. 5.4.3 Problémy při realizaci minimálně preventivního programu Prvním často zmiňovaným problémem je počet hodin vyhrazených na realizaci programu (úleva 1-2 hodiny nebo peněžní odměna) – ideálně 0,5-1,0 úvazku (formálně však dnes metodik má nárok na finanční odměnu pouze v případě absolvování speciálního akreditovaného 2letého vzdělávacího kurzu v rozsahu min. 250 hodin – viz vyhláška k dalšímu vzdělávání pedagogických a výchovných pracovníků č. 317/2005 Sb.). Zásadním tématem pro školní metodiky prevence je otázka podpory ředitele a shoda s ředitelem na tom, jak by měla prevence vypadat. Ukazuje se, že ředitel je klíčovým
17
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
„hráčem“ udávajícím podobně jako v jiných oblastech života školy pravidla pro preventivní práci. Postoj, jaký k prvenci zaujímá, jaké je ochoten vytvořit metodikovi zázemí a jak si za svým rozhodnutím v této oblasti stojí vůči zbytku pedagogického týmu se ukazují být naprosto zásadním zdrojem podpory nebo naopak devalvace až znemožnění efektivní práce metodika. Podpora ostatních učitelů a vzájemná spolupráce je většinou hodnocena jako nedostatečná a zde se kromě právě zásadního vlivu ředitele projevuje i osobnost metodika a jeho profesní i osobní zralost. Právě schopnost vymezit se a obhájit svoji práci vůči kolegům a pokud možno alespoň část z nich získat pro kooperaci je velmi obtížné, ale nutné. Ostatní učitelé se sice nepodílí na realizaci větší části programu, neboť realizují pouze dílčí komponenty v rámci daných předmětů, nicméně jejich postoj, poznámky před žáky či jinými kolegy, aktivita pouze v případě nařízení vedením školy atd. způsobují metodikům výrazné problémy při práci a většinou je výrazně demotivují. Zvláštním tématem je pak vzájemná spolupráce a podpora. Jako důležitý a vysoce ceněný byl vyhodnocen kontakt s okresním metodikem prevence a protidrogovým koordinátorem na příslušné městské části a jejich zapojení (zřetelné zejména u metodiků v souboru C). Role těchto dvou pracovníků by měla být v kontaktování metodiků prevence, organizování (pravidelné) schůzek všech metodiků prevence příslušné městské části, informování o kvalitních vzdělávacích programech, o zařízeních a jiných organizacích zabývajících se příslušným problémem apod. 5.4.4 Výsledky studie z hlediska dalšího zpracování dat kvazieperimentální části Část škol v kontrolní skupině rozvíjí poměrně velmi bohaté spektrum preventivních programů a překračuje tak hranici běžných aktivit označovaných jako MPP – ve srovnání s průměrným výkonem škol při těchto aktivitách (Broža & Miovský, 2006). Tuto skutečnost je nutné zohlednit do srovnání při 1. a 2. retestu, neboť bude pravděpodobně narušovat homogenitu výsledku srovnání obou skupin. To je velmi zásadním zjištěním, které je možné označit za naprosto zásadní výsledek kvalitativní části a výsledek, který se pravděpodobně promítne do samotného kvaziexperimentu. Bez kvalitativní části by tento fakt nebyl vůbec zjištěn a je zřetelné, že kvalitativní část projektu přináší data, která mají pro kvantitativní část zásadní význam (z hlediska odhalení možných zkreslení) a že tato data by při standardně prováděném kvaziexpetimentu nebyla vůbec získatelná. V tomto smyslu studie potvrzuje význam a smysl kombinace obou metodologických přístupů (Miovský, 2006). Poznatky můžeme shrnout takto: a) Kontrolní skupina není z hlediska realizovaných programů tak homogenní, jak autoři předpokládali na začátku studie. b) Jedna část kontrolní skupiny vykazuje výrazně vyšší aktivitu, kvalitu a rozsah preventivních programů – tato skupina vytváří podmínky pro množství různých, často velmi kvalitních programů, avšak programů, nemajících vždy jednotící prvek, strategie a skutečně kvalitní návaznost a vzájemnou provázanost (identifikována je zde chybějící „páteřní“ struktura dávající jednotlivým programům jednotící společný rámec a pravidla). c) Experimentální skupina naopak potvrdila poměrně výraznou homogenitu stran realizace programů a způsobu jejich zajištění. Výsledky podporují předpoklad, že vzájemné porovnávání škol je problematické z hlediska množství a kvality rozdílů mezi nimi. Schopnost metodiků postihnout podstatné problémy preventivních programů a reagovat na ně, je značně rozdílná (souvisí to v některých případech s malou profesní kompetencí, v jiných se snahou prezentovat školu co nejlépe a „maskovat“ problémy). Dále je zřejmé, že příprava metodika na výkon jeho funkce není jednotná a ukazuje na značné nedostatky a nejasnosti již v základní definici jeho kompetencí, nástrojů pro práci atd. Problém zřetelně souvisí s výše zmíněným nerealistickým zadáním ze strany MŠMT a současným nedostatečným zázemím pro prevenci. Jak bylo uvedeno výše, problém není zcela vyřešen ani novým zákonem a vyhláškou o dalším vzdělávání pedagogických a výchovných pracovníků.
18
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
6. Užívání návykových látek u dětí 5., 7. a 9. tříd základních škol 6.1 Cíle a testované hypotézy Základní předpoklad této studie vychází ze studií provedených na středoškolské populaci (Csémy et al., 2006; Miovský & Urbánek, 2001a). Tímto předpokladem bylo, že se všechny děti budou v tomto věku nacházet přibližně na stejné úrovni užívání návykových látek, tj. že mezi experimentální a kontrolní skupinou nebude v žádném z relevantních indikátorů statisticky významný rozdíl (experimentální a kontrolní skupina se nebude statisticky významně lišit v hlavních sledovaných psychosociálních znacích (úplnost rodiny, příjmy rodiny apod.). Cílem je srovnat experimentální a kontrolní soubor z hlediska míry užívání návykových látek, postojů a znalostí o návykových látkách a osobnostních charakteristik a zjistit případné rozdíly mezi oběma soubory a mezi testováními. Hlavní testované hypotézy: a) Experimentální a kontrolní skupina se bude statisticky významně lišit v hlavních sledovaných epidemiologických indikátorech týkajících se užívání návykových látek. b) Experimentální a kontrolní skupina se bude statisticky významně lišit v oblasti postojů k užívání návykových látek.
6.2 Metody sběru a analýzy dat Vzhledem k jedinečnosti vytvořeného a naší studií evaluovaného programu není možné použít klasický experimentální výzkumný design, neboť tento typ programu je v ČR v tomto rozsahu a pojetí prováděn jedinou organizací. Je tak prakticky vyloučena jakákoli randomizace při sestavování experimentální skupiny a autoři byli nuceni pro studii zvolit již zmíněný kvaziexperimentální design (Bryman, 2001). Pro testování byly vybrány metody, které jsou podle autorů schopné postihnout případné průkazné rozdíly mezi experimentální a kontrolní skupinou a současně umožní srovnání s výsledky jiných studií. Obě testování byla anonymní a neumožňují tedy identifikaci jednotlivých žáků. Neumožňují tak spárování výsledků jednotlivců mezi testem a prvním a druhým retestem. Tento kompromis byl učiněn za účelem vyšší ochrany soukromí respondentů výzkumu a usnadnění získání souhlasu jejich zákonných zástupců.2 Celý set nástrojů pro každé testování tvořil jeden testový sešit, který obsahoval: •
•
Dotazník pro měření epidemiologických indikátorů: pro hodnocení základních epidemiologických indikátorů byl použit dotazník ESPAD (Csémy et al., 2006), který byl mírně modifikován a přizpůsoben cílové populaci (některé položky byly vynechány, jiné zjednodušeny apod.). Metody pro hodnocení postojů a znalostí o návykových látkách: prostřednictvím škál byly měřeny postoje a názory na drogy, jejich užívání, výrobu, distribuci, postoje k uživatelům drog, jejich trestání a léčení apod. Dále také hodnocení možnosti vlastní zkušenosti s návykovými látkami. Hodnoceny byly také znalosti o drogách a jejich uživatelích.
Získaná data byla analyzována pomocí statistického programu STATA 9, využity byly základní deskriptivní statistiky a metoda chí kvadrátu (Pearson א2).
6.3 Popis výzkumného souboru Výzkumný soubor je tvořen experimentální a kontrolní skupinou. Při sestavování experimentálního souboru bylo použito metody totálního výběru (Hendl, 2005), kdy se základní soubor shoduje se souborem výběrovým. Do experimentální skupiny tedy byli zařazeni všichni žáci, kteří jsou účastníky hodnoceného primárně preventivního programu zajišťovaného o.s. Prev-Centrum. Konstruování a výběr kontrolní skupiny tak byl výrazně limitován skutečností, že experimentální skupina je tvořena ze sociálního a 2
Každý žák musel před zahájením studie přinést do školy písemný souhlas rodičů nebo jiného zákonného zástupce se zapojením do výzkumné studie.
19
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
environmentálního hlediska relativně homogenním souborem dětí, navštěvujících školy výhradně v městské části Praha 6. Proto, aby kontrolní soubor byl srovnatelný se souborem experimentálním, bylo nutné do kontrolního souboru zařadit všechny zbývající žáky stejného věku navštěvující školy na Praze 6. Jednalo se však celkem pouze o 3 zbývající školy a kontrolní soubor tak musel být doplněn školami z těch městských částí, které přiléhají k Praze 6 a které nejvíce odpovídají podmínkám a prostředí Prahy 6. Celkem tak byly vytvořeny 3 výběrové soubory: • • •
experimentální skupina (soubor A): tvoří žáci ZŠ zapojených do evaluovaného primárně preventivního programu na Praze 6, kontrolní skupina (soubor B): který tvoří žáci ZŠ nezapojených do evaluovaného primárně preventivního programu na Praze 6, kontrolní skupina (soubor C), který tvoří žáci ZŠ nezapojených do primárně preventivního programu a sídlících v hraničních oblastech Prahy 6.
Tabulka 3 Přehled počtu respondentů Test v 5. třídě ZŠ Chlapci Dívky Žáci Soubor celkem abs. % abs. % A 619 326 52,7 276 44,6 B 116 70 60,3 46 39,7 C 443 227 51,2 212 47,9 B+C 559 297 53,1 258 46,2 Celkem 1 178* 623 52,9 534 45,3 * 21 respondentů neuvedlo svoje pohlaví ** 13 respondentů neuvedlo svoje pohlaví
První retest v 7. třídě ZŠ Chlapci Dívky Žáci celkem abs. % Abs. % 612 324 53,8 278 46,2 107 67 63,2 39 36,8 423 215 51,1 206 48,9 530 282 53,5 245 46,5 1 142** 606 53,1 523 45,8
Tabulka 3 - pokračování Druhý retest v 9. třídě ZŠ Chlapci Dívky Žáci celkem abs. % Abs. % 521 285 54,7 236 45,3 136 74 54,4 62 45,6 420 219 52,1 201 47,9 556 293 52,7 263 47,3 1077 578 53,7 499 46,3 Tabulka 4 Srovnání experimentálního a kontrolního souboru v rámci prvního a druhého testování Test v 5. třídě ZŠ První retest v 7. třídě ZŠ Experimentální Kontrolní Experimentální Kontrolní soubor A soubor B+C soubor A soubor B+C Velikost souboru 619 559 612 530 Průměrný věk (range) 12 11,6 13,55 13,65 (9-15) (10-13) (13-15) (13-15) abs. % abs. % abs. % abs. % Úplná 464 75,0 407 72,8 440 71,9 356 67,2 Formální Restrukturalizovaná 38 6,1 47 8,4 56 9,2 70 13,2 struktura Matka sama 91 14,7 75 13,4 91 14,7 82 15,5 rodiny Ostatní 26 4,2 30 5,4 25 4,1 22 4,1 Oba základní 16 2,6 14 2,5 5 0,8 6 1,1 Oba SŠ s maturitou 55 8,9 57 10,2 89 14,5 79 14,9 Vzdělání rodičů Jeden ukončené VŠ 248 40,1 181 32,4 273 44,6 188 35,5 Ostatní 300 48,5 307 54,9 245 40,0 257 48,5 143 23,8 120 22,3 170 27,8 165 31,1 Materiální Bohatá poměry Průměrná 416 69,1 383 71,1 375 61,3 303 57,2 rodiny* Chudá 43 7,1 36 6,7 39 6,4 51 9,6
20
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
Tabulka 4 - pokračování
Velikost souboru Průměrný věk (range) Formální struktura rodiny Vzdělání rodičů Materiální poměry rodiny*
Úplná Restrukturalizovaná Ostatní Oba základní Oba SŠ s maturitou Jeden ukončené VŠ Ostatní Bohatá Průměrná Chudá
Druhý retest v 9. třídě ZŠ Experimentální Kontrolní soubor A soubor B+C 525 560 15,9 (15-18) 16,01 (15-18) abs. % abs. % 378 72,4 357 64,0 133 25,5 184 33,0 11 2,1 17 3,0 3 0,6 4 0,7 114 21,7 101 18,0 261 49,7 227 40,5 147 28,0 228 40,7 183 35,1 208 37,4 293 56,2 308 55,4 45 8,6 40 7,2
*Charakteristika materiálních poměrů vychází ze subjektivního dojmu žáků a není opřena o žádné vnější kritérium jako je např. reálný příjem rodiny atd. Žáci zde měli za úkol zaznamenat své vidění/hodnocení materiálních poměrů.
V roce 2003 bylo v rámci studie otestováno celkem 1 178 žáků 5. tříd (52,9 % chlapců a 45,3 % dívek). V roce 2005 bylo testování opakováno na stejné populaci žáků, v té době v 7. třídě ZŠ. Dotázáno bylo celkem 1 142 žáků (53,1 % chlapců a 45,8 % dívek). V roce 2007 bylo v rámci druhého retestu dotázáno celkem 1 077 žáků (53,7 % chlapců a 46,3 % dívek) (Tabulka 3). Tabulka 4 ukazuje základní charakteristiky experimentálního a kontrolního souboru z hlediska testu v 5. třídě ZŠ, prvního retestu v 7. třídě ZŠ a druhého retestu v 9. třídě ZŠ.
6.4 Výsledky 6.4.1 Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci testu V r. 2003 proběhlo první testování, kterého se zúčastnili žáci 5. tříd ZŠ. Zjišťovali jsme, zda se experimentální a kontrolní soubor statisticky významně neliší ve významných indikátorech. Stanovili jsme celkem 12 těchto základních indikátorů a zjistili jsme, že soubory se liší v prevalenci užívání alkoholu v posledním měsíci, celoživotní prevalenci užívání tabáku a ve zkušenosti s opilostí v posledním roce (Tabulka 5). Dále jsme identifikovali statisticky významné rozdíly v 10 dalších indikátorech (otázkách) (Tabulka 6). Těchto 10 indikátorů lze seskupit celkem do tří oblastí. První oblast tvoří otázky dotazující se na prostředí užívání alkoholu. Děti z experimentálního souboru častěji uváděly, že pily alkohol doma na rozdíl od dětí z kontrolního souboru, které uvedly, že častěji pily alkohol doma u někoho jiného a v restauraci. Druhá oblast je tvořena otázkami zabývajícími se obtížností sehnat drogy. Experimentální a kontrolní soubor se lišily v názoru na dostupnost cigaret, piva a vína, přičemž sehnat tyto drogy je obtížnější pro experimentální soubor. Třetí oblast je zaměřená na vlastní pocity, negativní sebehodnocení, negativní postoj k životu, ke světu apod. Tyto negativní pocity či postoje byly charakterističtější pro kontrolní soubor. Výsledek srovnání ukazuje, že experimentální a kontrolní skupina se od sebe statisticky významně liší ve třech důležitých prevalenčních indikátorech (podrobněji viz srovnání v tabulce 6: alkohol v posledních 30 dnech, opilost v posledních 12 měsících, tabák – celoživotní prevalence). Statisticky významné rozdíly zjištěné v dalších sledovaných oblastech (postoje, sebehodnocení atd.) nepředstavují pro samotné jádro evaluace (stojící
21
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
právě na testování hypotéz v oblasti změny v užívání návykových látek) příliš důležité zjištění (Tabulka 6). Tabulka 5 Prevalence užívání drog u 11letých v r. 2003 Soubor A abs. % Alkohol (celoživotní) 407 67,2 Alkohol v posledních 30 dnech** 92 16,1 Opilost v posledních 12 měsících** 21 3,5 Opilost v posledních 30 dnech 3 0,5 Tabák (celoživotní)* 139 22,6 Tabák v posledních 30 dnech 17 2,8 Konopné látky (celoživotní) 10 1,6 Konopné látky v posledních 30 dnech 0 0,0 Extáze (celoživotní) 2 0,3 Těkavé látky (celoživotní) 17 2,8 Pervitin (celoživotní) 1 0,2 Heroin (celoživotní) 0 0,0 * rozdíly jsou signifikantní na hladině 0,05 ** rozdíly jsou signifikantní na hladině 0,01
N 606 571 595 594 615 617 615 603 613 615 613 614
abs. 359 95 42 14 141 25 19 4 5 14 4 3
Soubor B+C % N 65,9 545 18,2 521 8,0 527 2,7 525 25,4 556 4,5 557 3,4 556 0,7 537 0,9 552 2,5 556 0,7 552 0,5 552
Tabulka 6 Rozdíly mezi experimentálním a kontrolním souborem v rámci testu 2 א N Alkohol v posledních 30 dnech 18,79 1 092 Opilost v posledních 12 měsících 14,6 1 122 Tabák (celoživotní) 13,89 1 171 Naposledy jsem pil alkohol doma 6,76 1 166 Naposledy jsem pil alkohol doma u někoho jiného 8,80 1 166 Naposledy jsem pil alkohol v restauraci 6,01 1 165 Jak obtížné je pro tebe sehnat cigarety? 10,97 1 143 Jak obtížné je pro tebe sehnat pivo? 16,36 1 139 Jak obtížné je pro tebe sehnat víno? 11,17 1 126 Někdy se cítím zbytečný 8,76 1 104 Mám pocit, že jsem neúspěšný 9,38 1 107 Jak často jsi během posledních 7 dnů ztratil chuť k jídlu? 11,14 1 147 Je těžké věřit čemukoli, protože se vše mění 11,55 1 096
p 0,005 0,006 0,031 0,009 0,003 0,01 0,05 0,006 0,048 0,033 0,025 0,011 0,021
6.4.2 Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci prvního retestu Stejné srovnání jako bylo provedeno u prvního testování jsme provedli také u druhého testování (retestu). Co se týká užívání drog (hodnoceny byly prevalenční indikátory), experimentální a kontrolní soubor se statisticky významně neliší ve 12 námi stanovených indikátorech (Tabulka 7). Statisticky významný rozdíl byl zaznamenán u prevalence užití destilátu v posledním měsíci a u celoživotní prevalence užívání anabolických steroidů nebo dopingu (Tabulka 8). Celkem se tyto dva soubory statisticky významně liší v 21 indikátorech (otázkách).
22
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva. Tabulka 7 Prevalence užívání drog u 12letých v r. 2005 Alkohol (celoživotní) Alkohol v posledních 30 dnech Opilost (celoživotní) Opilost v posledních 30 dnech Tabák (celoživotní) Tabák v posledních 30 dnech Konopné látky (celoživotní) Konopné látky v posledních 30 dnech Extáze (celoživotní) Těkavé látky (celoživotní) Pervitin (celoživotní) Heroin (celoživotní)
abs. 550 275 232 59 366 105 81 17 3 41 3 2
Soubor A % Celkem 91,8 599 46,3 594 38,5 602 9,9 593 60,3 607 17,3 607 13,3 608 2,8 605 0,5 609 6,7 609 0,5 609 0,3 609
abs. 475 214 218 53 333 105 75 27 3 45 4 2
Soubor B+C % Celkem 91,2 521 41,6 514 41,5 525 10,2 520 63,2 527 19,8 530 14,2 529 5,2 521 1,3 527 8,5 529 0,8 527 0,4 527
Tabulka 8 Rozdíly mezi experimentálním a kontrolním souborem v rámci prvního retestu 2 N P א Destilát v posledních 30 dnech 12,78 1 118 0,047 Anabolické steroidy nebo doping (celoživotní prevalence) 11,69 1 132 0,039 Po požití alkoholu bych se cítil uvolněně. 11,25 1 086 0,024 Po požití alkoholu bych se dostal do potíží s policií. 14,2 1 078 0,007 Po požití alkoholu bych se cítil šťastný. 12,33 1 073 0,015 Po požití alkoholu bych byl přátelštější a otevřenější. 10,34 1 074 0,035 Marihuanu nebo hašiš lze sehnat na ulici, v parku apod. 5,85 1 114 0,016 Marihuanu nebo hašiš lze sehnat na diskotéce, v baru. 7,22 1 114 0,007 Jak velké je riziko, že si lidé uškodí, když kouří cigarety 12,7 1 115 0,013 příležitostně? Jak velké je riziko, že si lidé uškodí, když užijí marihuanu, 13,04 1 117 0,011 hašiš 1-2x? Jak velké je riziko, že si lidé uškodí, když kouří 12,16 1 087 0,016 příležitostně marihuanu, hašiš? Jak velké je riziko, že si lidé uškodí, když zkusí LSD 1-2x? 11,56 1 110 0,021 Jak obtížné je pro tebe sehnat LSD? 12,48 1 112 0,029 Jak obtížné je pro tebe sehnat těkavé látky? 11,7 1 107 0,039 Jak obtížné je pro tebe sehnat anabolické steroidy? 15,74 1 113 0,008 Měl jsi někdy problém: nehoda, zranění? 10,2 1 117 0,017 Měl jsi někdy problémy ve vztazích s přáteli? 9,99 1 107 0,019 Někdy se cítím zbytečný. 11,61 1 087 0,009 Přál bych si, abych si sám sebe mohl víc vážit. 9,61 1 083 0,022 Řídím se takovými pravidly, jakými sám chci. 9,69 1 112 0,046 Doopravdy nikdo neví, co ho v životě čeká. 9,62 1 112 0,047
a) Rizikové faktory spojené s užíváním alkoholu Prakticky nejvýznamnější oblastí, ve které se podařilo prokázat účinnost hodnoceného programu je užívání alkoholu. Jedná se o poměrně velmi dobrý výsledek svědčící ve prospěch programu, neboť rozdíl byl prokázán jak na úrovni prevalenčních indikátorů, tak na úrovni postojové. Statisticky významný rozdíl mezi oběmi skupinami byl v indikátoru „užití destilátů v posledních 30 dnech“ ve prospěch experimentálního souboru. V tomto směru je v oblasti primární prevence stále častěji možné zachytit reflexi faktu, že programy minimalizace rizik spojených s užíváním alkoholu musí tvořit součást standardních preventivních programů. Tento racionální přístup se pak promítá také do hodnocení v rámci realizovaných studií (McBride et al., 2004). Zajímavé v tomto kontextu je, že kontrolní soubor současně vykazuje vyšší míru rizika ve 4 dalších indikátorech. Jedná se o indikátor sledovaný otázkou „po požití alkoholu bych se cítil uvolněně“, kde experimentální soubor
23
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
skóroval ve 26,8 %, oproti 32,9 % v případě kontrolního souboru. Stejně tak dopadl indikátor „po požití alkoholu bych se dostal do potíží s policií“ (21,8 % experimentální a 27,4 % kontrolní soubor), indikátor „po požití alkoholu bych se cítil šťastný (23,8 % experimentální a 25,4 % kontrolní soubor) a konečně indikátor „po požití alkoholu bych byl přátelštější a otevřenější“ (34,6 % experimentální a 41,0 % kontrolní soubor). Statistické významnosti jsou ukazuje Tabulka 8. b) Praktické informace a znalosti o návykových látkách a dopadu jejich užívání Úroveň znalostí a informovanosti o rizicích spojených s užíváním návykových látek je dnes považována za standardní součást každého komplexně pojatého preventivního programu (MŠMT, 2005). Samotná míra znalostí samozřejmě nezaručuje odpovídající promítnutí do postojů a následného jednání, je však jeho prvním předpokladem. Při komponování jakéhokoli programu je proto zajištění kvalitních a cílové skupině adekvátních (svojí formou, rozsahem atd.) informací považováno za jeden ze základních požadavků (Stel & Voordewind, 1998). Experimentální soubor dosáhl statisticky významného rozdílu v 5 oblastech – informace o jednotlivých typech návykových látek: pervitin, crack, kokain, extáze, halucinogenní houby. Toto hodnocení však stojí na subjektivním dojmu vlastní znalosti, proto bylo mnohem zajímavější srovnání obou skupin prostřednictvím položek, které skutečně prověřují reálné znalosti. V tomto směru použitý dotazník nabízí sérii položek, ve kterých mají respondenti úkol zhodnotit, do jaké míry může užívání jednotlivých návykových látek mít vliv na zdraví. Tyto položky jsou relativně velmi citlivé na skutečné znalosti o jednotlivých látkách a umí odhalit jednak samotnou faktickou neznalost, ale do značné míry také „znalosti“ odvozených z masmédiálních zpráv nebo postojů rodičů. Celkem ve 4 oblastech byly zjištěny statisticky významné rozdíly, všechny konzistentně ve prospěch experimentálního souboru. Všechny tyto zjištěné rozdíly svědčí o lepších znalostech o návykových látkách a co je pozitivní, také o schopnosti aplikovat tyto znalosti na více kontextuálně vázané příklady. Zdá se tak, že děti v experimentálním souboru dokáží lépe diferencovat mezi rizikem spojeným s různými látkami a jsou ve svých hodnoceních více realistické. První oblastí je hodnocení (prostřednictvím 4bodové škály) rizika příležitostného kouření cigaret, kde děti z experimentálního souboru správně přiřadily spíše nižší míru rizika, zatímco kontrolní soubor častěji skóroval spíše vyšší míru rizika. Podobně dopadlo hodnocení rizika vyzkoušení si konopných drog. Zde opět děti v experimentálním souboru správně volily zdrženlivé hodnocení a častěji uváděly, že se domnívají, že riziko je spíše menší. Naopak děti v kontrolní skupině se mnohem častěji domnívaly, že takováto jednorázová zkušenost je spojená s velkou mírou zdravotních (a dalších) rizik. Stejně tak dopadlo hodnocení příležitostného (nepravidelného) užívání konopí a hodnocení jednorázové zkušenosti s LSD. c) Ostatní oblasti zjištěných rozdílů mezi oběma soubory Obtížně interpretovatelný je výsledek v oblasti hodnocení dostupnosti jednotlivých návykových látek (Tabulka 8). Soubor položek dotazníku sledující tuto oblast po vyhodnocení ukázal statisticky významný rozdíl celkem v 5 oblastech. Experimentální skupina častěji uvedla, že je snazší si opatřit konopí (1) na ulici, parku, dále (2) na diskotéce a v baru a že je (3) snadné získat těkavé látky. Naopak experimentální skupina častěji uvedla, že je pro ni obtížnější (4) si opatřit LSD a (5) anabolické steroidy. Na jednu stranu se zde nabízí jistá paralela s hodnocením znalostí, neboť uvedené rozdíly svědčí spíše o více realistickém zhodnocení možností a tedy dobré úvaze. Ačkoli je takováto interpretace do jisté míry spekulativní, podporuje ji fakt, že uvedené položky nehodnotí reálnou zkušenost a schopnost opatřit si uvedené látky,3 ale pouze vlastní dojem či představu o této schopnosti. 3
Většina dětí v obou souborech s nimi (ani s jejich získáním a držením) nemá žádnou reálnou zkušenost a odpovídá tedy na dotaz ryze hypoteticky.
24
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
Často je tedy odpověď do značné míry odrazem postojů, dojmů z vnímané mediální diskuse nebo z diskusí s rodiči a odrazem jejich zkušeností a postojů k těmto látkám a jejich uživatelům. Mnohem zásadnějším výsledkem je nález statisticky významných rozdílů mezi experimentálním a kontrolním souborem v oblasti souvisejících psychosociálních faktorů (Tabulka 8). Jedná se o soubor indikátorů, které lze jako celek jednoznačně interpretovat jako rizikové a naprostá většina z nich (5 ze 6) jsou v neprospěch kontrolní skupiny. Čtveřici rizikových indikátorů v neprospěch kontrolní skupiny tvoří odpovědi na položky, zda ve vztahu s návykovými látkami měl respondent nějaký vážnější problém (nehoda, zranění) nebo problémy ve vztazích s přáteli. Dále pak děti v kontrolním souboru častěji skórovaly v otázkách, zda se někdy cítí být zbytečné, zda by si přály, aby si samy sebe mohly více vážit a zda souhlasí s výrokem, že se řídí takovými pravidly, jakými chtějí ony samy. Jediný indikátor v této skupině, který vyšel v neprospěch experimentální skupiny se týkal hodnocení budoucnosti, kdy děti z této skupiny častěji než kontrolní soubor souzněly s formulací, že „doopravdy nikdo neví, co ho v životě čeká“. 6.4.3 Srovnání experimentální a kontrolní skupiny v rámci druhého retestu Stejné srovnání jsme provedli také u třetího testování (druhého retestu). Co se týká užívání drog (hodnoceny byly prevalenční indikátory), experimentální a kontrolní soubor se na rozdíl od prvního retestu statisticky významně liší ve 3 indikátorech, a to v opilosti - celoživotní prevalence, celoživotní prevalenci užívání tabáku a prevalenci užívání tabáku v posledním měsíci (Tabulka 9). Statisticky významný rozdíl mezi těmito soubory byl zaznamenán celkem v 26 indikátorech (otázkách) (Tabulka 10), které lze seskupit do několika oblastí. Tabulka 9 Prevalence užívání drog u 15letých v r. 2007 Alkohol (celoživotní) Alkohol v posledních 30 dnech Opilost (celoživotní) * Opilost v posledních 30 dnech Tabák (celoživotní) * Tabák v posledních 30 dnech ** Konopné látky (celoživotní) Konopné látky v posledních 30 dnech Extáze (celoživotní) Těkavé látky (celoživotní) Pervitin (celoživotní) Heroin (celoživotní)
abs. 507 362 339 141 374 173 189 73 7 41 6 7
Soubor A % Celkem 97,5 519 69,3 522 65,3 519 27,3 517 71,4 524 33,0 524 36,1 523 14,1 518 1,3 523 7,8 524 1,1 522 1,3 524
abs. 531 373 404 190 437 206 201 92 14 40 13 6
Soubor B+C % Celkem 96,9 548 67,9 549 72,9 554 34,6 549 78,3 558 36,9 559 36,0 559 16,5 557 2,5 559 7,1 560 2,3 559 1,1 559
Tabulka 10 Rozdíly mezi experimentálním a kontrolním souborem v rámci druhého retestu 2 N P א Tabák (celoživotní) 13,5 1082 0,04 Tabák v posledních 30 dnech 29,9 1083 0,00 Pivo v posledních 30 dnech 12,5 1077 0,05 Destilát v posledních 30 dnech 17,2 1069 0,01 Destilát při poslední příležitosti 22,3 1079 0,00 5 nebo více sklenic alkoholu za sebou v posledních 30 dnech 13,1 1080 0,02 Opilost (celoživotní) 13,2 1073 0,04 Po požití alkoholu bych zapomněl na svoje starosti 10,5 1063 0,03 Po požití alkoholu bych byl přátelštější a otevřenější 12,7 1068 0,01 Míra opilosti při poslední příležitosti 20,5 1073 0,03 Věk první zkušenosti s vínem 18,0 1076 0,01
25
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva. Věk první opilosti Věk každodenního (pravidelného) kouření Důvod užití drogy – zapomenout na starosti Jak velké je riziko, že si lidé uškodí, když kouří pravidelně marihuanu, hašiš? Jak obtížné je pro tebe sehnat LSD? Počet přátel kouřících cigarety Počet přátel, kteří se opijí 1x za týden Počet přátel čichajících těkavé látky Počet přátel užívajících hal.houby Počet přátel užívajících alkohol s prášky Měl jsi někdy problém: hádka, spor? Měl jsi někdy problém: ztráta peněz, cenností? Měl jsi někdy problém ve vztazích s přáteli? Některý ze starších sourozenců kouří cigarety Některý ze starších sourozenců se opije
13,1 26,1 4,5 15,7
1067 1072 1080 1064
0,04 0,00 0,03 0,00
13,1 26,1 35,1 15,8 10,5 10,0 11,2 12,1 9,1 15,4 11,8
1072 1075 1070 1070 1075 1073 1068 1071 1067 1058 1044
0,02 0,00 0,00 0,00 0,03 0,04 0,01 0,01 0,03 0,01 0,04
6.4.4 Změny v užívání alkoholu a tabáku Vzhledem k tomu, že výzkumný soubor prochází během studie nejvíce rizikovým obdobím z hlediska zahájení pravidelného užívání tabáku a alkoholu a prvních zkušeností s nelegálními látkami, je na místě zobrazit alespoň několik indikátorů v této oblasti. Při hodnocení výsledků je třeba mít na paměti, že hodnotíme, o jaké procento je nárůst zkušeností s návykovými látkami nižší u experimentální skupiny (ověřovaný komunitní program), než je předpoklad u kontrolní skupiny (běžný typ programu). Nárůst je ale samozřejmý u obou skupin a dochází k němu u všech typů drog v průběhu sledovaných dvou let (mezi testem a prvním a druhým retestem). Největší nárůst jsme zaznamenali u 6 indikátorů týkajících se užívání tabáku a alkoholu (Obrázek 1 a Obrázek 2). Jedná se o očekávaný výsledek, neboť mnohé studie (Miovský & Urbánek, 2001a; Csémy et al., 2006; Kachlík & Matějová, 2006) opakovaně ukazují, že právě alkohol a tabák jsou v této věkové skupině hlavními užívanými látkami, přestože jsou pro tuto věkovou skupinu také v kategorii nelegálních látek (zákonný zákaz prodeje pod 18 let u obou látek). Pro lepší názornost jsme proto vybrali celkem 6 významných indikátorů, na kterých je tento trend u obou látek dobře patrný a je možné u obou souborů sledovat, o jak výrazný nárůst mezi testem a prvním a druhým retestem se jedná.
26
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva. Obrázek 1 Srovnání prevalence užívání drog v rámci testu a prvního a druhého retestu u experimentálního souboru 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
test
první retest
druhý retest
tabák celoživotní prevalence
22,6
60,3
71,4
alkohol celoživotní prevalence
67,2
91,8
97,5
alkohol v posledním roce
42,6
78,5
91,5
alkohol v posledním měsíci
16,1
46,3
69,3
pivo v posledním měsíci
26,2
45,1
61,9
destilát v posledním měsíci
8,3
25,1
47,5
Obrázek 2 Srovnání prevalence užívání drog v rámci testu a prvního a druhého retestu u kontrolního souboru 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
test
první retest
druhý retest
tabák celoživotní prevalence
25,4
63,2
78,3
alkohol celoživotní prevalence
65,9
91,2
96,9
alkohol v posledním roce
42,6
74,9
81,4
alkohol v posledním měsíci
18,2
41,6
67,9
pivo v posledním měsíci
29,8
42,3
58,9
9,9
26,3
52,8
destilát v posledním měsíci
27
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
6.4.5
Srovnání mezi testováními u rizikových skupin
Jak bylo v předchozím textu vícekrát uvedeno, hlavní důraz při hodnocení výsledku evaluace efektivity hodnoceného preventivního programu je kladen na samotné užívání návykových látek, tedy na oblast faktického chování cílové skupiny programu. Tabulka 7 obsahuje souhrn dopadů hodnoceného programu z hlediska více rizikových skupin v obou souborech. Pro tuto analýzu jsme se inspirovali některými publikovanými pracemi zabývajícími se právě specifičností různých faktorů a způsobem, jakým u definovaných skupin zvyšují vulnerabilitu vůči návykovým látkám (Lloyd, 1998; Hawkins et al., 1992a). Tabulka 7 Vliv preventivního programu na prevalenci užívání u rizikových skupin Riziková skupina
Indikátor
Destilát v posledním měsíci** Množství destilátu při poslední Neúplná rodina příležitosti – 3 sklenky a více** Koupil destilát v posledním měsíci* Destilát v posledním měsíci** Neuspokojivé vztahy alespoň s jedním z rodičů Marihuana v posledním roce** * rozdíly jsou signifikantní na hladině 0,05 pro retest ** rozdíly jsou signifikantní na hladině 0,01 pro retest
Soubor A test retest 14,6 20,8 0,6 1,1 3,2 25,0 12,5
6,7 17,2 12,1
Soubor B+C test retest 17,8 34,3 2,6 7,2 6,6 24,1 3,4
12,2 43,3 21,7
Jednoznačně a s neočekávaně velkým rozdílem se podařilo prokázat, že hlavní pozitivní dopad programu (statisticky významně prokazatelný v mnoha sledovaných indikátorech užívání) se projevil u rizikových skupin. Část dětí uvedla, že vyrůstají v neúplné rodině (rozvod rodičů nebo svobodná matka). U této skupiny se statisticky významně častěji děti chovají rizikověji vůči alkoholu hned ve třech indikátorech (tabulka 7), přitom při testování v 11 letech rozdíly v těchto třech indikátorech nebyly mezi oběma soubory statisticky významné. Ještě výrazně větší rozdíl se pak ukázal u skupiny dětí, které uvedly, že nemají se svými rodiči (či alespoň s jedním) dobré vztahy. U těchto dětí se objevil až překvapivě velký rozdíl mezi testem a retestem, kde dokonce došlo ke snížení hodnoty prevalenčního indikátoru a rozdíl mezi oběma skupinami je propastný (prakticky na úrovni násobku hodnoty). Evaluační studie jednoznačně prokázala, že efekt hodnoceného programu na Praze 6 je u vybraných skupin s vyšší mírou psychosociálního rizika výrazně vyšší, než tomu bylo u obecné populace reprezentované celým souborem dětí ve studii. Pro tyto skupiny (neúplná rodina, špatné vztahy s rodiči a starší sourozenci užívající návykové látky) jej lze tedy považovat za mimořádně úspěšný. Pokud jde o užívání návykových látek staršími sourozenci, vykazuje experimentální a kontrolní soubor mezi sebou také významné rozdíly: •
Některý ze starších sourozenců kouří cigarety (N=464): kontrolní soubor vykazoval významně vyšší míru prevalence užívání marihuany za posledních 12 měsíců, za posledních 30 dnů a celoživotní prevalence užívání anabolických steroidů.
•
Některý ze starších sourozenců pije alkohol (N=600): kontrolní soubor vykazoval významně vyšší míru prevalence užívání marihuany za posledních 12 měsíců.
•
Některý ze starších sourozenců se opije (N=334): kontrolní soubor vykazoval významně vyšší míru prevalence užívání marihuany za posledních 30 dnů, ale nižší míru prevalence užívání marihuany za posledních 12 měsíců.
•
Některý ze starších sourozenců kouří marihuanu, hašiš (N=128): kontrolní soubor vykazoval významně vyšší míru prevalence užívání marihuany za posledních 12 měsíců a opilosti za celý život.
Pokud jde o rozdíly mezi experimentální a kontrolní skupinou v rámci druhého retestu, respondenti z neúplných rodin se lišili ve dvou indikátorech (frekvence a množství
28
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
vykouřených cigaret v posledním měsíci a množství vypitého destilátu při poslední příležitosti). Zkušenost s kouřením cigaret v posledním měsíci měli častěji respondenti z experimentálního souboru, ale respondenti z kontrolního souboru uváděli častěji intenzivní kouření (1-5 cigaret denně). Dále respondenti z kontrolního souboru měli častěji zkušenost s destiláty při poslední příležitosti a také udávali výrazně větší množství vypitého destilátu (až 10 skleniček). Respondenti, kteří měli neuspokojivé vztahy alespoň s jedním z rodičů se lišili ve třech indikátorech (množství vypitého destilátu při poslední příležitosti, množství zakoupeného piva za posledních 30 dnů a prostředí užívání alkoholu). Zkušenost s destiláty při poslední příležitosti byla mezi oběma soubory přibližně vyrovnaná, ale respondenti z kontrolního souboru udávali výrazně vyšší množství vypitého destilátu (až 10 skleniček). Současně také si významně častěji koupili pivo za posledních 30 dnů pouze pro sebe. Alkohol konzumovali respondenti z kontrolního souboru častěji na ulici, v parku nebo někde venku.
7. Diskuse Legální drogy, alkohol a tabák, jsou v České republice stejně jako v ostatních evropských státech nejčastěji užívanými drogami v obecné populaci vůbec. V České republice dlouhodobě přetrvává vysoká spotřeba alkoholu a podle studie GENACIS dosahuje průměrná denní spotřeba alkoholu 16,6 g a je nejvyšší ve věku 35-44 let (Lejčková et al., 2005). Zkušenost s alkoholem učinili téměř 2/3 respondentů do 12 let věku a 90 % respondentů udělalo tuto zkušenost do 14 let věku. Podle studie ESPAD (Csémy et al., 2006) učiní zkušenost s alkoholem celkem 98,4 % 16letých, z nichž pouze 4,3 % mladistvích patří mezi výjimečné konzumenty alkoholu. Při plánování preventivních aktivit je tedy nutné brát zřetel právě na tento nízký věk prvních zkušeností s alkoholem (před 12. rokem) a také na fakt, že děti alkohol nejčastěji poprvé vyzkoušejí doma za přítomnosti rodičů (Karmelitová & Týc, 2003). Údaje o celoživotní prevalenci užívání alkoholu respondentů této studie jsou ve srovnání s ostatními studiemi vyšší. Podle výsledků studie provedené v r. 2002 (N=725) učinilo v Praze celkem 91,9 % respondentů ve věku 11-16 let zkušenost s alkoholem (Ševčík, 2002). Oba výsledky nejsou příliš srovnatelné vzhledem k tomu, že výsledky studie Ševčíka (Ševčík, 2002) reprezentují věkovou skupinu 11-16 let, kde 14letí tvoří pouze 28,4 % výběrového souboru. Za nejběžněji a nejčastěji konzumovaný alkohol ve 14letech lze považovat pivo, následuje víno a destiláty (Blatný et al., 2004b). V 16letech se ale podle studie ESPAD (Csémy et al., 2006) dostane na druhé místo konzumace destilátů. Pokud jde o rizikové formy spotřeby alkoholu, tedy o pití nadměrných dávek alkoholu při jedné konzumní epizodě (5 a více sklenic alkoholu) a zkušenost s opilostí, ve 14letech má zkušenost s užitím nadměrného množství alkoholu během posledního měsíce přibližně 10 % respondentů (také Blatný et al. (Blatný et al., 2004a; Blatný et al., 2004b) a s opilostí necelá čtvrtina 14letých respondentů (také Ševčík (Ševčík, 2002). Do 16let učiní zkušenost s nadměrnými dávkami alkoholu 47,2 % populace a s opilostí 39,5 % populace. Právě z tohoto úhlu pohledu se zjištěný výsledek (viz tabulka 5 a 6) jeví jako pozitivní. Na jedné straně je zřejmé, že sice nebylo u experimentální skupiny dosaženo pozitivního výsledku ve vztahu k užívání alkoholu obecně, ovšem bylo dosaženo prokazatelné, statisticky významné diferenciace v preferencích druhu alkoholu – tedy upřednostnění nízkoprocentního alkoholu (s nímž je spojeno méně zdravotních rizik) u experimentální skupiny na úkor víceprocentního alkoholu (s nímž je spojeno více zdravotních rizik), což reprezentuje v prevenci oceňovanou komponentu programů minimalizujících rizika (McBride et al., 2004). Také další studie, např. Miovského a Urbánka (Miovský & Urbánek, 2001a), dokládají nejen velmi nízký věk zahájení pravidelného užívání alkoholu, ale také tabáku a velmi úzký vztah mezi užíváním obou těchto látek. Je proto samozřejmé, že realizovaná evaluační studie bude těmito epidemiologickými trendy výrazně ovlivněna a že hlavní výsledky se budou vztahovat právě k alkoholu a tabáku a méně k jiným návykovým látkám, jejichž rozšířenost je u věkové skupiny 11 a 13 let relativně
29
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
nízká. Proto je výsledek třeba chápat vůči ostatním látkám spíše s rezervou a vyčkat výsledků druhého retestu (v 15 letech), který by měl o případném vlivu na užívání těchto dalších látek vypovědět více. U prací publikovaných v České republice se autoři málokdy zaměřili na podrobnější výzkum samotné intervence, resp. srovnávání efektivity dvou různých preventivních intervencí. Nicméně zajímavé výsledky odpovídající také zjištěním této studie přinesly např. studie Hrubé (Hrubá, 1996), Hrubé a Kachlíka (Hrubá & Kachlík, 2000) v oblasti kouření, Jacobsové a kolektivu (Jacobsová P. et al., 2004) v rámci pilotní evaluace preventivního programu Připraveni pro život, či studie Kachlíka a Matějové (Kachlík & Matějová, 2004; Kachlík & Matějová, 2006) z projektu Drogy, důvod, dopad. Citované studie v různých oblastech dokládají průkazné změny některých indikátorů u experimentální skupiny a současně naznačují pozitivní trend vývoje výzkumu u v této oblasti u nás. V současnosti v Evropě probíhá designově podobná evaluační studie pod názvem EU-Dap (European Drug Addiction Prevention trial: The Evaluation of the Efficacy of a School-based Program for Prevention of Drug Abuse), která má cíl vyhodnotit efektivitu původního modelu preventivního programu, jehož jádro tvoří edukační složka, peer programy, trénink sociálních dovedností a program pro rodiče (EU-Dap, 2004). Toto jádro je velmi podobné hlavním komponentám evaluovaného programu o.s. Prev-Centrum (který je však pojat komplexně a zahrnuje také další oblasti rizikového chování, je delší a navazuje více na programy volného času). Výsledky této studie jsou v mnoha indikátorech srovnatelné a naznačují možnou souvislost právě mezi hlavními částmi obou programů a jejich efektivitou. Do budoucna se tak nabízí otázka, zda v případě prokázání efektivity těch komponent, které mají oba programy společné,4 by takový výsledek mohl být impulsem k restrukturalizaci programu na Praze 6. Důležitým výsledkem studie je nález statisticky významných rozdílů mezi experimentální a kontrolní skupinou v oblasti souvisejících psychosociálních faktorů. Jedná se o soubor indikátorů, které lze jako celek jednoznačně interpretovat jako rizikové a naprostá většina z nich (5 ze 6) jsou v neprospěch kontrolní skupiny. Čtveřici rizikových indikátorů v neprospěch kontrolní skupiny tvoří odpovědi na položky, zda ve vztahu s návykovými látkami měl respondent nějaký vážnější problém (nehoda, zranění) nebo problémy ve vztazích s přáteli. Dále pak děti v kontrolní skupině častěji skórovaly v otázkách, zda se někdy cítí být zbytečné, zda by si přály, aby si samy sebe mohly více vážit a zda souhlasí s výrokem, že se řídí takovými pravidly, jakými chtějí ony samy. Tato zjištění korespondují s nálezy Krcha et al. (Krch et al., 2004) v kontextu užívání konopí. Nicméně naše nálezy podporují spíše teorii, že uvedené rizikové faktory nejsou tolik specifické pro jednolité látky, jako spíše pro užívání látek jako celku a na volbu látky a způsob užívání pak často mají vliv spíše situační, sociální, výchovné a další faktory. Výzkum konstelací rizikových a protektivních faktorů v kontextu primární prevence patří mezi jedny z hlavních témat ve výzkumu prevence vůbec. Díky rozsáhlým metaanalýzám výsledků těchto studií (např. Hawkins et al., 1992b; Canning et al., 2003) lze v evaluačních projektech ověřovat efektivitu různých programů u různě rizikových cílových skupin. Jedním z klíčových témat je posouzení různého efektu preventivních programů u různých rizikových skupin a rozdíl mezi vlivem na obecnou populaci a vlivem právě u těchto rizikových skupin. Bez hlubšího pochopení interakce mezi jednotlivými rizikovými a protektivními faktory je přitom velmi obtížné promítnout tyto výsledky do vyvíjených preventivních strategií. U prezentované evaluační studie jsme se proto inspirovali některými publikovanými pracemi zabývajícími se právě specifičností různých faktorů a způsobem, jakým u definovaných skupin zvyšují vulnerabilitu vůči návykovým látkám (např. Hawkins et al., 1992b; Lloyd, 1998). Evaluační 4
Realizací studie, která by z programu na Praze 6 vyňala pouze ty komponenty, které mají oba programy společné a v různé kombinaci a samostatně ověřila efektivitu různých takto vzniklých kombinací. Omezením v tomto případě prozatím zůstává to, že projekt EU-Dap prozatím ověřuje efektivitu pouze v oblasti užívání návykových látek (stejně jako náš evaluační program), nicméně program realizovaný na Praze 6 zahrnuje prevenci všech typů rizikového chování.
30
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
studie současně jednoznačně prokázala, že efekt hodnoceného programu na Praze 6 je u vybraných rizikových skupin výrazně vyšší, než tomu bylo u obecné pupulace reprezentované celým souborem dětí ve studii. Pro tyto skupiny (neúplná rodina, špatné vztahy s rodiči a starší sourozenci užívající návykové látky) jej lze tedy považovat za mimořádně úspěšný.
8. Závěr V rámci testování experimentálního i kontrolního souboru ve věku 11 let byly zjištěny pouze malé rozdíly a v souladu s literaturou (Csémy et al., 2003; Csémy et al., 2006; Miovský & Urbánek, 2001a) byl ověřen předpoklad, že obě části výběrového souboru do studie vstupují ještě před nástupem více rizikového chování vůči návykovým látkám. Poté byla s experimentální skupinou zahájena realizace komunitního preventivního programu. První retest ve 13 letech prokázal statisticky významné rozdíly mezi oběma skupina v oblasti užívání alkoholu a v postojích a znalostech o návykových látkách. Rozdíl na obecné populaci obou souborů však nebyl příliš výrazný, ačkoli výsledek směrem k minimalizaci rizik spojených s užíváním alkoholu je jednoznačně pozitivní. Podařilo se však přesvědčivě prokázat velmi vysokou efektivitu testovaného komunitního programu v oblasti vlivu na užívání návykových látek (především alkoholu) u dětí z neúplných rodin a dětí majících alespoň s jedním z rodičů vztahové a komunikační problémy. U experimentálního souboru dokonce došlo k mírnému zlepšení, zatímco u kontrolního souboru k velmi výraznému zhoršení. Zejména novější špičkové práce v této oblasti zřetelně směřují k vyšší míře opatrnosti, zejména vůči převládajícím dosavadním přehnaně optimistickým postojům. Originální i přehledové práce v této oblasti (např. Baker et al., 1998; Paddock, 2005) zpochybňují politicky laděné a vydatně národními vládami finančně podporované různé typy preventivních programů a poukazují na množství metodologických úskalí spojených s evaluací preventivních programů a s prozatím bohužel malou prokazatelností jejich efektivity. Ještě ostřeji pak vyznívají některé poslední provedené metaanalýzy výsledků preventivních i preventivně-léčebných programů realizovaných v USA (např. Saxe et al., 2006; Tighe & Saxe, 2006 a mnoho dalších). Jiná rozsáhlá hodnocení (např. Tobler, 1992; Tobler & Stratton, 1997; Tobler et al., 2000 a další) jsou v hodnocení opatrnější a i v kontextu prezentovaných výsledků a jejich srovnání s dalšími současnými projekty se prozatím zdá, že radikální skepse preventivních programů by byla unáhlená a výrazně redukující.
31
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
Seznam tabulek a obrázků Tabulka 1 Počet žáků ve školách a třídách podle výběrového souboru ................................15 Tabulka 2 Srovnání experimentálního a kontrolního souboru z hlediska obsahu MPP .........17 Tabulka 3 Přehled počtu respondentů ..................................................................................20 Tabulka 4 Srovnání experimentálního a kontrolního souboru v rámci prvního a druhého testování...............................................................................................................................20 Tabulka 5 Prevalence užívání drog u 11letých v r. 2003.......................................................22 Tabulka 6 Rozdíly mezi experimentálním a kontrolním souborem v rámci testu ...................22 Tabulka 7 Prevalence užívání drog u 12letých v r. 2005.......................................................23 Tabulka 8 Rozdíly mezi experimentálním a kontrolním souborem v rámci prvního retestu ...23 Tabulka 9 Prevalence užívání drog u 15letých v r. 2007.......................................................25 Tabulka 10 Rozdíly mezi experimentálním a kontrolním souborem v rámci druhého retestu 25 Obrázek 1 Srovnání prevalence užívání drog v rámci testu a prvního a druhého retestu u experimentálního souboru ....................................................................................................27 Obrázek 2 Srovnání prevalence užívání drog v rámci testu a prvního a druhého retestu u kontrolního souboru ..............................................................................................................27
32
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva.
Literatura Baker, O., Mounteney, J., & Neaman, R. (1998). Evaluation Drug Prevention in the European Union. Lisbon: EMCDDA. Ballard, R. (2002). School-based Drug Abuse Prevention. Viena: UNDCP. Blatný, M., Hrdlička, M., Květoň, P., Vobořil, D., & Jelínek, M. (2004a). Výsledky české části mezinárodního projektu SAHA I.: deskriptivní analýza rizikového chování a rizikových a protektivních faktorů vývoje mladistvých z městských oblastí . Zprávy - Psychologický ústav AV ČR 10[1], 1-35. Brno, Psychologický ústav AV ČR. Blatný, M., Hrdlička, M., Květoň, P., Vobořil, D., & Jelínek, M. (2004b). Výsledky české části mezinárodního projektu SAHA III.: deskriptivní analýza rizikového chování a rizikových a protektivních faktorů vývoje mladistvých z městských oblastí z hlediska velikosti sídla. Zprávy - Psychologický ústav AV ČR 10[3], 1-64. Böhrner, J. K., Bühringer, G., & Janik-Konecny, T. (1994). Expert Report on Primary prevention of Substance Abuse. Munich. Broža, J. & Miovský, M. (2006). Poskytování specifické primární prevence ve školách Středočeského kraje. Závěrečná zpráva č. 6 projektu Evaluace protidrogových opatření a programů realizovaných ve Středočeském kraji Liberec: NTI-consulting, s.r.o. Bryman, A. (2001). Social research methods. New York: Oxford University Press. Canning, U., Millward, L., & Raj, T. (2003). Drug use Prevention: a review of reviews. London: HDA. Caulkins, J., Pacula, R., Paddock, S., & Chiesa, J. R. (2002). School-Based Drug Prevention: What Kind of Drug Use Does It Prevent? Santa Monica: RAND. Csémy, L., Lejčková, P., Sadílek, P., & Sovinová, H. (2006). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD). Výsledky průzkumu v České republice v roce 2003 Praha: Úřad vlády ČR. Csémy, L., Sadílek, P., Sovinová, H., & Lejčková, P. (2003). Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD), Česká republika 2003. Přehled hlavních výsledků zlet 1995, 1999 a 2003 Praha: Psychiatrické centrum Praha. Čermák, I. & Štěpaníková, I. (1998). Metody kontroly validity dat v kvalitativním psychologickém výzkumu. Československá psychologie 42[1], 50-62. EMCDDA (1998). Guidelanes for the evaluation of drug prevention. Lisbon: EMCDDA. Ennet, S. T., Tobler, N. S., Ringwalt, Ch. L., & Flewelling, R. L. (1994). How Effecive Is Drug Abuse Resistent Education? A Meta-Analysis of Project DARE Outcome Evaluations. American Journal of Public Health, 1394-1401. EU-Dap. (2004). European Drug Addiction Prevention trial: Programme presentation. 14-1-2008. Ref Type: Slide Gardner, S. E., Brounstein, P. J., & Stone D.B. (2001). Science-based Substance Abuse Prevention: a Guide Rockwille: SAMHSA/DHHS Publication. Hansen, W. B. (1992). School-based substance abuse prevention: a review of the state of the art in curriculum, 1980-1990. Health Education Research, 403-430. Hawkins, J. D., Catalano, R. F., & Miller, J. Y. (1992a). Risk and Protective Factors for Alcohol and Other Drug Problems in Adolescence and Early Adulthood: Implications for Substance Abuse Prevention. Psychological Bulletin, 64-105.
33
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva. Hawkins, J. D., Lisher, D. M., & Catalano, R. F. (1992b). Childhood Predictors and the Prevention of Adolescence Abuse New York: NIDA. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál. Hrubá, D. (1996). Kouření a já – projekt výchovy žáků základních škol. III. celkové hodnocení pilotní studie. Hygiena, 262-269. Hrubá, V. & Kachlík, P. (2000). Program „Kouření a já" ovlivňuje žáky základních škol již po tři roky. Hygiena, 3-9. Jacobsová P., Kraus B., Vacek P., Stará J., Čápová E., & Eisen M. (2004). Evaluace pilotní fáze školního preventivního programu Připraveni pro život. Adiktologie, 256-267. Kachlík, P. & Matějová, H. (2004). Pilotní projekt DDD (Drogy-Důvod-Dopad) zaměřený na primární prevenci závislostí na druhé stupni ZŠ. Adiktologie, 137-145. Kachlík, P. & Matějová, H. (2006). Pilotní školní intervenční projekt DDD (Drogy-Důvod-Dopad): analýza výsledků a zhodnocení efektivity. Alkoholismus a drogové závislosti, 129-144. Karmelitová, P. & Týc, M. (2003). Průzkum žáků 6.–9. tříd ZŠ městských částí Praha 3, 8 a 10 – závěrečná zpráva zšetření. Nepublikované výsledky. Praha. Ref Type: Unpublished Work Krch, F., Csémy, L., & Drábková, H. (2004). Psychosociální souvislosti užívání marihuany u dětí staršího školního věku. Česká a slovenská psychiatrie, 348-355. Kröger, Ch. (1998). Evaluation: Definitions and Concept. In O.Baker, J. Mounteney, & R. Neaman (Eds.), Evaluation Drug Prevention in the European Union (pp. 61-66). Lisbon: EMCDDA. Kuipers, H. (1998). Measuring outcomes: metodology, tudory and mediating variables. In O.Baker, J. Mounteney, & R. Neaman (Eds.), Evaluation Drug Prevention in the European Union (pp. 73-80). Lisbon: EMCDDA. Kvale, S. (1996). Interviews. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. Lloyd, C. (1998). Risk factors for problem drug use: identifying vulnerable groups. Drugs: education, prevention and policy, 5, 217-231. McBride, N., Farringdon, F., Midford, R., Meuleners, L., & Philips.M. (2004). Harm minimization in school drug education: final results of the School Health and Alcohol Harm Reduction Project (SHAHRP). Addiction, 278-291. Miles, M. B. & Huberman, A. M. (1994). Qualitative data analysis: An expanded sourcebook. London, Thousand Oaks, New Delhi: SAGE Publications. Miovský, M., Kubů, P., & Miovská, L. (2004a). Evaluace programů primární prevence užívání návykových látek ČR: základní východiska a aplikační možnosti. Adiktologie, 288-305. Miovský, M., Miovská, L., & Trapková, B. (2004b). Projekt evaluace primárně-preventivního komunitního programu. Adiktologie, 236-255. Miovský, M., Miovská, M., & Gajdošíková, H. (2004c). Etické aspekty terénního výzkumu s uživateli nelegálních drog. Biograf, časopis nejen pro biografickou a reflexivní sociologii [35], 33-55. Miovský, M. & Urbánek, T. (2001a). NEAD 2000. Zprávy zvýzkumu za jednotlivé okresy Boskovice: Boskovice: Nakladatelství Albert. Miovský, M. & Urbánek, T. (2001b). Tabák, alkohol a nelegální drogy mezi středoškoláky: vznikla nová deviace? Československá psychologie, 46, 165-177.
34
Přehled hlavních výsledků kvaziexperimentální evaluační studie komunitního programu primární prevence: závěrečná zpráva. Miovský, M. (2002). Závěrečná zpráva analýzy potřeb voblasti primární prevence. Materiál projektu Twinning Project „Drug policy", pracovní skupina Primární prevence. Nepublikovaná zpráva Praha: RVKPP. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: GRADA Publishing, a.s. Morgan, D. (1997). Focus groups as method of qualitative research. Thousand Oaks, London, New Delhi: SAGE Publications. MŠMT (2000). Metodický pokyn ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy kprevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Čj: 14514/2000 – 51 Praha: MŠMT. MŠMT (2005). Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů primární prevence užívání návykových látek Praha: MŠMT. Neaman, R., Nilson, M., & Solberg, U. (2000). Evaluation: a key tool for improving drug prevention. Lisbon: EMCDDA. Paddock, S. M. (2005). School-Based Drug Prevention and Other Strategies For Reducing Drug Use. Santa Monica: RAND. Saxe, L., Kadushin, Ch., Tighe, E., Beveridge, A. A., Livert, D., Brodsky, A. et al. (2006). Communitybased prevention programs in the war on drugs: Findings from the "Fighting Back" demonstration. Journal of Drug Issues, 36, 263-294. Ševčík, J. (2002). Formování negativních postojů dětí k užívání drog a látek vzbuzujících návyky. Závěrečná zpráva za období 1999-2001 Teplice: Okresní hygienická stanice Teplice. Stel, J. & Voordewind, D. (1998). Handbook of Primary Prevention: Alcohol, Drugs and Tobacco. Amsterdam: Jelinek Insitute. Tighe, E. & Saxe, L. (2006). Community-based substance abuse reduction and the gap between treatment need and treatment utilization: Analysis of data from the "Fighting Back" general population survey. Journal of Drug Issues, 36, 295-312. Tobler, N. C., Roona, M. R., Ochshorn, P., Marshall, D. G., Streke, A., & Stackpole, K. M. (2000). The Journal of Primary Prevention. The Journal of primary Prevention [4], 275-336. Tobler, N. C. & Stratton, H. H. (1997). Effectivness of School-Based Drug Prevention Programmes: A meta-analysis of the Research. The Journal of primary Prevention, 71-128. Tobler, N. S. (1992). Drug Prevention programs Can Work: Research Findings. Journal of Addictive Diseases, 1-28. WHO (2000). Evaluace výsledku (Outcomes evaluation). Workbook No. 7. Geneva: WHO.
35